duben 2013
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Proč chránit každý kousek divočiny? Environmentální projekt na ZŠ a MŠ Vávrovice Hněvošický háj za chvíli rozkvete Skokan hnědý v Hněvošickém háji ...a další obojživelníci na raduňském mokřadu Rozhovor s herpetologem Ivanem Zwachem
S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah dubnového vydání
Hned na začátku úvodníku se omlouváme za to, že v tomto čísle měsíčníku nenajdete avizovaný rozhovor s Ing. Lubomírem Rychtarem.
K zamyšlení
Podařilo se nám totiž vyzpovídat jednoho našeho přítele herpetologa Ivana Zwacha, který patří v tomto oboru k významným postavám v naší republice, již desítky let. Jaro snad konečně přišlo, a protože je to doba rozmnožování žab a jiných obojživelníků, je na místě se jim věnovat.
Environmentální výchova
Proč chránit každý kousek “divočiny”?
ZŠ a MŠ Opava ve Vávrovicích nezískala titul Ekoškola náhodou
Projekt Obojživelníkům se budeme věnovat i při představování velmi úspěšného projektu Ochránců, kteří působí při Semix Pluso v Oticích. Jedná se o vybudování umělého mokřadu, který pomáhá našim obojživelníkům a dětem je poznávat.
Prostor pro hru, fantazii a klid - multifunkční zahrada Miroslava Pacnera
Připravované akce O rozhovor se zahradním architektem nepřijdete. Uveřejníme ho v květnovém čísle a současně vyzpovídáme i manžele Veličkovy, kteří mají také co říct k opavským parkům. Zeptáme se jich na okolí Bezručova památníku ve Dvořákových sadech a parčíku mezi kostelem Sv. Jana Křtitele a Střední školou uměleckoprůmyslovou ve Smetanových sadech, kterým vtiskli současnou podobu. Navštívíme vesnickou malotřídku ve Vávrovicích a s velmi aktivním ředitelem Mgr. Pav l e m Grego rem vám představíme úspěšný školní projekt Multifunkční obyvatelné zahrady podle návrhu pražského výtvarníka Miroslava Pacnera. Představíme vám jarní aspekt v přírodní rezervaci Hněvošický háj a jeho obyvatele skokana hnědého. A samozřejmě vás pozveme na tuto výjimečnou lokalitu, kde roste na jediném místě v okrese Opava hvězdnatec zubatý. Tento měsíčník otevřeme zamyšlením “Proč chránit každý kousek divočiny”? Dětem nabídneme další otázky do kvízu a Bořík Frýba nakreslil dubnovou omalovánku.
Milan a Jakub Kubačkovi
Botanika Hněvošický háj za chvíli rozkvete
Zoologie Skokan hnědý a další obojživelníci na raduňském .....mokřadu Umělé mokřady v Raduni
Zoologie Mokřad v Raduni, jako ekopedagogická plocha
Rozhovor Rozhovor s herpetologem Ivanem Zwachem
Dubnový kvíz Ověřte si své znalosti
Omalovánka Život skokana hnědého v přírodní rezervaci .... Hněvošický háj
rní pranostiky NJa apiště nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Proč chránit každý kousek “divočiny”? Jakýkoliv kousek „zeleně“, i když na první pohled neudržované, starý strom, alej, stromořadí, keře, mokřad, tůňka... zvyšuje biodiverzitu rostlin a živočichů v okolí, protože se stává jejich domovem. Místem, kde se mohou rozmnožovat, kde nalézají potravu nebo úkryt. Velmi jednoduše si můžeme představit, jaká je biodiverzita v obrovském lánu pole, kde jediným druhem organizmu, schopným přežít intenzivní hnojení a dávky pesticidů, je ona pěstovaná plodina. A jaká je naopak biodiverzita například v malé tůňce, plné vodních bezobratlých, obojživelníků a je v ní mnoho druhů rostlin. Až tehdy si uvědomíme, jak byla a je v krajině důležitá roztroušená zeleň, meze, mokřady, travnaté pásy, kde rostly, rozmnožovaly se a migrovaly jak rostliny, tak živočichové. Zamysleme se. Je v zájmu ochrany přírody a přínosem pro ni vykácení starých ovocných stromů na zahradě? Nebo vykácení přestárlé aleje v poli se spoustou dutin a hustých větví, kde mohou hnízdit nespočetné druhy ptáků? Stromy tak poskytují domov mnoha jiným organizmům. Nebo je z ochranářského hlediska lepší tuto alej nebo strom vykácet a vysadit mladé, souměrné nové „proutky“, které se stanou stromy až za několik desítek let? Toto se bohužel často děje. V zájmu přírody a její ochrany tedy určitě není realizace oněch nákladných a rozsáhlých „revitalizací“, při kterých dochází tzv. “k odstranění všeho starého“ a „vybudování v podstatě téhož znovu“. Na přírodu a životní prostředí se tedy musíme naučit nahlížet jako na propojený celek a jako, obrazně řečeno, na ohromnou soustavu spojených nádob, jako na systém, kterému se zatím pouze snažíme porozumět. Rozhodně tedy neznamená, že bychom se měli soustředit pouze na ochranu míst „k tomu určených“, jako jsou přírodní rezervace, kde nám to ukládá zákon.
Při pohledu na takovou tůňku si někdo řekne. Proč ji nevyčistí? V jiném vyvolá pocit napětí v chaosu, ze kterého vyroste krásný květ.
Měli bychom se snažit pod pojem „ochrana přírody a životního prostředí“ vidět každodenní přístup ke svému okolí v nejširších souvislostech. Tedy dělat vše pro zachování biodiverzity a života v krajině i nad rámec legislativy. Věnujme pozornost také zahrádkám u svých domů. Objevujme krásu lučních kvítek a radujme se z kvetoucích jabloní, místo pokračujícího příklonu k pravidelně zastřiženým tujím.
Zapomenutý kmen ve skupině stromů na louce pod zámkem v Raduni okupují mechy a je zároveň přírodním broukovištěm. Chaos, který přitáhne naše oči a pohladí naši mysl.
Malý rybníček v Kateřinkách na konci ulice Na Bahně je na předělu zástavby a pole. Oživuje tak nudnou polní krajinu, která je za ním.
Měli bychom se zamyslet, zda-li není hezčí a zajímavější sledovat na zahradě jenom poletující motýly a hnízdící ptáky a udělat jim zde vhodné zázemí, než jednou za měsíc očistit barevnou sádrovou srnku, čápa a šneka umístěného na perfektně zastřiženém anglickém trávníku. I to by byl příspěvek k biodiverzitě a zlepšení biologické a estetické funkce naší krajiny. JK
Environmentální výchova
ZŠ a MŠ Opava ve Vávrovicích nezískala titul Ekoškola náhodou Civilizace, technika, ekonomika, informace, spěch … ocitáme se stále častěji vytrženi z pocitu sounáležitosti s přírodou. Od prvních krůčků se tak uzavíráme do umělých prostor, virtuálních světů. Platíme za to čím dál tím častěji ztrátou prožitku. Ve vávrovické malotřídce se snažíme tuto schopnost s dětmi znovu hledat a nalézat.
ZŠ a MŠ Opava-Vávrovice je školou s letitou vzdělávací tradicí (1922) na předměstí Opavy. Malotřídní způsob vyučování zde považujeme za přednost a využíváme jeho veškerých výhod: rodinného kolektivu, nízkého počtu žáků ve třídách, přirozenou spolupráci různých věkových skupin dětí, aktivizujících a efektivních metod a forem práce. Školní vzdělávací program se zde ubírá směrem trvale udržitelného rozvoje. Tomu jsou přizpůsobeny každodenní činnosti jak v oblasti vzdělávací tak výchovné. Již čtvrtým rokem úspěšně naplňujeme mezinárodní vzdělávací program Ekoškola, jehož hlavním cílem je, aby žáci snižovali ekologický dopad školy a svého jednání na životní prostředí a zlepšili prostředí nejen ve škole, ale i v jejím okolí. V rámci tohoto programu se také významně podílíme na osvětě mezi veřejností. Děti se učí stanovovat si vlastní cíle, ty pak realizují, monitorují a vyhodnocují a obhajují. Ve zmíněném programu Ekoškola se zaměřujeme na oblasti odpadů, energií, vody a školního prostředí. Stali jsme se sběrným místem v obci pro použitá víčka PET lahví, vyslou-
žilé baterie a elektropřístroje, použitý stolní olej a hliník. Dvakrát ročně pořádáme týdenní sběry starého papíru, využíváme zachycenou dešťovou vodu. Od roku 2003 realizujeme projekt přírodní zahrady, kde spolu s dětmi vytváříme a pečujeme o přirozené prostředí pro hru, sport, odpočinek ale i vzdělávání. V letošním roce se nám podařilo získat na další rozvoj zahrady 65 tis. Kć z Revolvingového fondu MŽP pro realizaci projektu Český les aneb Malé školní arboretum. Jeho otevření plánujeme za září 2013. Učíme děti pozorovat a chápat přírodu v reálném prostředí pravidelnými jednodenními výpravami za poznáním nebo organizováním dlouhodobějších pobytů v přírodě. Mezi tradiční akce patří výpravy za prameny řek, do lesa v různém ročním období, za významnými přírodními lokalitami nejen v našem okrese, kraji, ale i v nejbližších sousedních státech. Podílíme se již tradičně na náplni programu opavského Dne Země. V oblasti přírodovědného vzdělávání vytváříme pro děti vlastní výukové materiály, kterými obohacujeme současné dostupné informační zdroje a učební texty. Tvorbou těchto materiálů jsme dosáhli na dotaci z Evropské unie v celkové výši 480 tis. Kč v projektu OPVK Peníze školám.
“Jsme zapojeni do několika envoronmentálních projektů” Vzhledem ke své specifické organizaci malotřídního způsobu vzdělávání spolupracujeme na zajímavých (nejen ekologických) vzdělávacích projektech se stejně organizovanými školami v opavském regionu. Náš Školní program environmentální výchovy posloužil jako vzorový příklad ve vysokoškolském studijním textu vydaném v roce 2012 Vysokou školou evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích. Snažíme se prezentovat své aktivity i v zahraničí. Rozvíjíme jedenáctiletou spolupráci se slovenskou školou na úpatí Nízkých Tater v Podbrezové a pětiletou spolupráci s polskou školou v Ratiboři. Chcete-li se o škole a jejím vzdělávání dovědět více, můžete využít pravidelných otevřených pondělků, kdy je školní vyučování celoročně přístupno veřejnosti, nebo kontaktovat přímo ředitele školy pana Mgr. Pavla Gregora, www.zsvavrovice.cz
Projekt
“Prostor pro hru, fantazii a klid” multifunkční zahrada Dnes již neodmyslitelnou součástí areálu školy je multifunkční „obyvatelná“ zahrada, která vznikla v letech 2003-2006 podle projektu pražského výtvarníka Miroslava Pacnera. Byla navržena a budována především se zřetelem na své uživatele (děti předškolního a mladšího školního věku) a s ohledem na specifické vzdělávací potřeby jednotlivých součástí školy (mateřské a základní, školní družiny). Děti si zde mohou hrát, sportovat, setkávat se, pozorovat přírodu, pečovat o ni a učit se tak přirozeným způsobem poznávat a chránit životní prostředí. Podílí se také na jejím neustálém dotváření. Snažíme se, aby každá generace, která školou projde, zde zanechala svou pozitivní stopu. Výuce slouží
Ředitel školy Mgr. Pavel Gregor nad modelem multifunkční zahrady, která má již tuto podobu. Nyní přemýšlí o dalším projektu, jak ze zahrady vytvořit malé školní arboretum Český les?
altán (zahradní učebna), osázené jezírko s lekníny a s vodotečí a skalkou, meteorologická stanice s ukazatelem světových stran, síly větru, teploměrem a srážkoměrem, kamenná směrová růžice se severojižní osou, pokusné záhony, ovocné stromy a okrasné dřeviny, osázené skalky, sluneční hodiny, malá školní geologická expozice se základními místními horninami.
Celkový pohled na zahradu, která je připravena přijmout i děti z dalších škol.
Náš nový projekt ČESKÝ LES aneb MALÉ ŠKOLNÍ ARBORETUM Tak trochu mimo Plán činnosti ekotýmu, přesto v souladu s jeho prací a cíli, budeme v roce 2013 v prostoru školní zahrady realizovat nový projekt „Český les aneb malé školní arboretum“. Jeho cílem je vytvořit praktickou ukázku dalšího ekosystému v české přírodě – lesa, skalky a louky, přičemž každá ze součástí projektu zastupuje určité rostlinné patro: les – stromové, mechové a kořenové, skalka – keřové a bylinné a louka – bylinné patro. Na realizaci projektu jsme získali částku 65 509 Kč z dotačního programu Revolvingového fondu MŽP. Projekt bude realizován od prosince 2012 do září 2013. tak, abychom u příležitostí Zahradní slavnosti zahajující nový školní rok mohli výsledný projekt představit veřejnosti. Z prostředků školy bude vybudován můstek, který jednotlivé části projektu propojí do jednoho celku. Zahrada tak bude oživena další výsadbou dřevin a děti získají zajímavé místo nejen pro výuku, ale také pro hry a zábavu.
Připravované akce
NATURA OPAVA VÁS ZVE NA PŘÍRODVĚDNÉ AKCE V MĚSÍCI DUBNU V rámci oslav Dne Země připravilo naše sdružení přírodovědný program, který si nenechte ujít.
27.4. Exkurze na raduňský mokřad Sraz 14:00 u mokřadu (500 m před obcí Raduň ve směru z Kylešovic). Vezměte děti a navštivte jedinečný raduňský mokřad a jeho obyvatele s odborníkem! 4.5. Na kole skrz opavské louky a pole Sraz 13:00 před Střední školou technickou, Kolofíkovo nábřeží 51. Poznávací cyklovýlet za krásami jarní přírody do Kravař a případně ještě dál. Organizátoři nepřebírají zodpovědnost za účastníky výletu. Nutná povinná výbava kola a přilba.
SLEZSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM ARBORETUM NOVÝ DVŮR 1.4. - 31.5. Rododendrony Stěbořice-Nový Dvůr, otevřeno denně 8:00 - 18:00. Preparátor - Putování světadíly s Vilémem Borůvkou Stěbořice-Nový Dvůr, otevřeno denně 8:00 - 18:00. Výstava potrvá do 25.11. 27.4. Vítání jara Stěbořice-Nový Dvůr. Akce proběhne v 10:00 - 18:00. 5.4. Vernisáž výstavy: Nejvzácnější rostliny v ČR Stěbořice-Nový Dvůr. Vernisáž bude probíhat od 15:00. Výstava potrvá do 25.11.
DOBRODRUŽNÉ SVĚTY ZDEŇKA BURIANA Opavská kulturní organizace Vás srdečně zve na výstavu, která potrvá do 30.4. 2013 v Domě umění na Pekařské ulici 12 v Opavě. Otevřeno denně od 10:00 - 17:00. Každou neděli je vstup na výstavu zdarma.
Botanika
Hněvošický háj za chvíli rozkvete? Háj nad obcí Hněvošice zajímá biology a ekology jako cenné biocentrum v zemědělské krajině a archeology jako významné naleziště dokladů osídlení od pravěku do současnosti.
Velmi záleží na tom, kdy tuto přírodní rezervaci navštívíme. Každé roční období má své kouzlo. Léto je ospalé, květiny odkvetly a husté koruny listnáčů vytvářejí v lese tajemné přítmí. Podzim hýří barvami, žlutě se vybarvují listy jilmů, bříz, lip a habrů, červeně potom střemcha a třešeň, listy dubů hnědnou. Stromové patro doplňují javor klen, mléč, ale i méně častá babyka. Na podzim podle charakteristicky zbarvujícího se listí poznáme buk lesní. Břízu bělokorou nepřehlédneme, ale břízu tmavou, jejíž kůra nezapře své jméno, musíme hledat. Zima je poklidná, i když na sněhu najdeme stopy života a to mnohdy dramatického. Poznáme, co se odehrálo, když narazíme na hromádku peří ve sněhu. Asi nic veselého pro oběť. Když se den začne prodlužovat, jsou všichni natěšeni na předjaří. Pomalu přichází jaro, kdy začnou kvést první jarní květiny. To je ještě v údolích v háji voda, která naplní rybníček pod hájem, kde začíná vesnice. Vydejme se po již osvědčené trase, kterou používají přírodovědci, turisté, botanici. Na ni najdeme mnoho zajímavého především z botanického hlediska.
Hněvošický háj je evropsky významná lokalita Jarní vycházku zahájíme u první informační tabule naučné stezky, která seznamuje návštěvníky se zajímavostmi této přírodní rezervace, která byla pod názvem Hněvošický háj, vyhlášena v systému ochrany přírody NATURA 2000 jako evropsky významná lokalita. Tabule se nachází u silnice z Opavy do vesnice na odbočce do lesa. Na druhé východní straně je les menší, který již nepatří do přírodní rezervace a je znám spíše jako centrum sportu, především fotbalu. Prudkou silnici do vesnice místní nazývají Obecník. Tímto jménem je označen i kopec těsně u polských hranic. Jeho výška je 313 metrů nad moře. Tedy jen o 2 metry níž, než Almin kopec. Les vždy patřil soukromníkům. Slouží ke cti všem vlastníkům, že tato perla naší přírody si zachovává přírodovědnou hodnotu. Les je pečlivě ošetřován, můžeme se o tom přesvědčit. Žádné stopy po holoseči, kdy se část lesa zcela vykácí, ale stromy, které se pokácejí, se pečlivě vybírají. Prosvětleného lesa na jaře, kdy keře a stromy teprve začínají rašit, využijí sasanky hajní, kterých je zde spousta. Kokořík mnohokvětý zde není vůbec vzácný. Žlutě rozkvete pryskyřník kosmatý a kostival žlutý, všude vidíme stvoly ostřice chlupaté.
Když se budeme přibližovat k údolí, začnou se objevovat plicníky, prvosenky. Při sestupu do údolí, kde se shromažďuje voda z tajícího sněhu v malém potůčku, rozeznáme mezi sasankami hajními zapalici pryskyřníkovitou. Má stejné květy jako sasanka hajní, jenže menší a je jich na lodyze více. Ne jen jeden květ, jako sasanka hajní. U potůčku pak uvidíme žlutozelené větší květy vzácného hvězdnatce zubatého (čemeřicového). Tato květina patří do čeledi mákovitých, i když na to vůbec nevypadá. Spolu se zapalicí pryskyřníkovitou a ostřicí chlupatou zde tvoří západní hranici, až kam se dostaly tyto karpatské druhy. Hranice rozšíření těchto rostlin prochází polskou Ratiboří, Hněvošicemi a Olomoucí. Vedle hvězdnatce nás svou ostře žlutozelenou barvou upoutá mokrýš střídavolistý. Velmi brzy na jaře se line údolím omamná vůně kvetoucího lýkovce jedovatého. Brzy na jaře kvete i devětsil bílý, který poznáme podle květu. Později si jeho velké široké listy pleteme s lopuchem. Jenže lopuch má listy mnohem menší a kvete jinak. Totéž pozorujeme u keřů, které tvoří bohaté keřové patro lesa. Jsou to líska obecná, ptačí zob obecný, svída, zimolez, krušina, brslen evropský, bez černý, borůvka, ostružiník. Na okrajích lesa roste vřes a trnka.
Potůček s hvězdnatcem zubatým
Objeví se jiné rostliny, zejména konvalinka, jejíž vůně ke Hněvošickému háji patří. Po odkvětu ji zdobí červené bobule, stejně jako již zmíněný lýkovec. I nejkrásnější květina našich lesů zde roste. Řeč je o lilii zlatohlávek, která rozkvete na začátku léta. Je tak vznešená, že dát ji do vázy je téměř neslušné. Zde ji naopak sluší zelené přítmí. Někteří ochránci přírody ji chrání tak, že ulamují její ještě nerozkvetlé květy, aby nebyla rozpoznána. Málo se ví, že květy neulamuje jen ochránce přírody, ale ukusují srny. Všechny liliovité rostliny, ke kterým patří i konvalinka, jsou jedovaté. Jedy mají i halucinogenní účinky.
Lýkovec jedovatý kvete již začátkem března
Prvosenka jarní
Mokrýš střídavolistý
V mokřadech před rybníčkem se to brzy na jaře hemží skokany hnědými, kteří ve vodě kladou chuchvalce vajíček. Cestou k rybníčku pod obcí v porostu uvidíme pstroček dvoulistý a známý kopytník evropský. Na okrají lesa a kolem lesních cest rostou nepůvodní netýkavky. Netýkavka nedůtklivá s velkými žlutými květy, které mají na konci dlouhou nahoru zahnutou ostruhu a netýkavka malokvětá. Všichni je dobře známe. Děti se na podzim dotýkají jejich plodů a mají radost z explozí tobolek, která vymrští kulaté plody do širokého okolí. Odtud také vzniklo její jméno. Noli tangere v překladu znamená „Nedotýkej se mne!“ Podle Janova evangelia slova Ježíše k Máří Magdaléně po vzkříšení. Je to častý ikonografický námět Krista a klečící Maří Magdalény zejména v gotickém malířství. Čím blíže k vesnici se objevuje v malém korytu potůčku více vody, až se dostaneme k vodní nádrži na dohled k prvním domům obce. V mokřadech před rybníčkem se to brzy na jaře hemží skokany hnědými, kteří ve vodě kladou chuchvalce vajíček. Po čase z vylíhnutých pulců vyrostou malé žabky, které opustí vodu a žijí v háji. Jako dospělé se pak vrátí k rybníčku jen na dobu, aby se znovu rozmnožily. Tato lokalita je jednou z mála na Hlučínsku, kde se tito chránění obojživelníci rozmnožují. Celý háj s rybníčkem je důležité biocentrum, stejně jako rybník s lesíkem a mokřady za Cikalovým mlýnem, kolem Hněvošického potoka směrem k polským hranicím. Naproti rybníku na jižní stráni roste vzácná přeslička největší. Neroste jen tak všude, známé je jen místo u Chuchelné. Na jaře na sebe přeslička upozorní jarními lodyhami a začátkem léta vyrostou letní lodyhy této prastaré rostliny až do výše dvou metrů se stonkem až 2 centimetry silným. Zajímavější konec vycházky Hněvošickým hájem bychom si stěží představili. Bohatou květenu doplňuje i pižmovka mošusová, po pižmu páchne bylina. Listy má velmi podobné sasance, ale drobné květy napovídají, že do čeledi pryskyřníkovitých nepatří. Je u nás jediným zástupcem čeledi pižmovkovitých. V háji roste žlutě kvetoucí kostival hlíznatý. Kostival lékařský kvete modře. Vzácné mechy bezvláska (Atrichum haussknechtii) a baňatka ohnutá patří k největšímu přírodnímu bohatství této lokality.
Z hmyzu byl zde zjištěn výskyt stále vzácnějšího střevlíka kožitého a vzácné lesní zelenušky (Neohaplegis glabra). Hojní jsou skokan hnědý a ropucha zelená. V lese hnízdí ostříž lesní, holub doupňák, datel černý, slavík obecný, lejsek černohlavý. Z drobných savců byli pozorováni rejsec černý a hrabošík podzemní. Podborný popis vegetace Hněvošického háje Převládá zde karpatská dubohabřina sv. Carpinion, as. Carici pilosae-Carpinetum s výrazným zastoupením karpatských prvků - pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), svízel Schultesův (Galium schultesii). Dalším zastoupeným biotopem jsou polonské dubohabřiny sv. Carpinion, as. Tilio-Carpinetum s hájovými druhy vytvářejícími výrazný jarní aspekt. Třetím typem jsou společenstva vlhkých bezkolencových doubrav sv. Genisto germanicae-Quercion, as. Molinio arundinaceae-Quercetum. Bylinné patro je v těchto porostech druhově chudé, hlavní dominantou je ostřice střeslicovitá (Carex brizoides), rozsáhlejší porosty místy tvoří také bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea) a hasivka orličí (Pteridium aquilinum). Vegetace Hněvošického háje je utvářena mísením mezo-
Koberce sasanek hajních
Zapalice žluťuchovitá
filních druhů s karpatskými prvky a teplomilnými taxony. Z Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky se zde vyskytují např.: udatna lesní (Aruncus vulgaris), ostřice hubená (Carex strigosa), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), přeslička největší (Equisetum telmateia), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), krtičník žláznatý (Scrophularia scopolii), jilm vaz (Ulmus laevis).
Zoologie
Skokan hnědý v Hněvošickém háji ... Život v háji je složitý propletenec potravních vazeb. Zkusme si z něj izolovat potravní řetězec, jehož součástí je skokan hnědý. Pokud víme, čím se skokan živí, pak není složité vystopovat jednotlivé články tohoto řetězce. Je to například vážka, kterou skokan uloví, a ze které získá energii pro život. Vážka získala potřebnou energii z uloveného motýla a ten ji načerpal z nektaru, který vysál z květu. Jenže tím koloběh hmoty a energie nekončí. Skokana uloví užovka a tu nějaký dravec, třeba káně. Káně je na konci potravního řetězce. Její uhynulé tělo bude sloužit mrchožravým živočichům a bakteriím. Na začátku všech potravních řetězců jsou zelené rostliny, které díky schopnosti fotosyntézy dokáží vytvářet organické látky, které jsou základem života.
Vajíčka skokanů tvoří shluky, ve kterých rozpoznáme uprostřed rosolovité hmoty černý zárodečný terčík. Zárodek roste a pomalu se přeměňuje v pulce, což je larva žáby. Pulec dýchá keříčkovitými žábrami. Postupně se na těle pulce objeví zadní nohy a když mu narostou přední nohy a vytvoří se plíce, stává se larva dospělcem. Této proměně se říká metamorfóza. U čolků narostou nejdříve přední nohy a až potom zadní. Vymění žábra za plíce a proměna je dokonána.
Tůňky nad rybníčkem v Hněvošickém háji
... a další obojživelníci na mokřadech v Raduni Raduň a jeho okolí patří k oblasti, kam obyvatelé Opavy rádi zajíždějí si odpočinout a načerpat síly „nabít baterky“. Je zde mnoho zajímavostí, a to jak přírodních, tak kulturních. Mezi ty přírodní patří soustava pěti raduňských rybníků před obcí, která je napájena z potoku Raduňka. Jedná se o typické produkční rybníky se všemi negativními vlivy na životy v nich. Ochranářsky nejcennějšími částmi této lokality zůstaly rákosiny na březích rybníků a olšiny v podmáčených částech. Velmi cenné a významné jsou uměle vytvořené mokřady mezi rybníky a silnicí. Jedná se o ekologický projekt firmy Semix Pluso. Umělé tůně jsou útočištěm pro mnoho obojživelníků, hmyz a jiné vodní bezobratlé. V podvečer se zde můžete zaposlouchat do koncertu žab, slavíků a rákosníků. Ve vodě zase můžete pozorovat vzácné živočichy jako kuňku obecnou, rosničku zelenou nebo čolka velkého. Občas zahlédnete lovit užovku obojkovou.
Dobrý objímací reflex samce ropuchy obecné, ale na nesprávném objektu - skokanu skřehotavém. V tomto případě by stejně nedošlo ke vzniku křížence, protože se jedná o dva rozličné rody skokan a ropucha. Ke křížencům může dojít, když je oplozeno vajíčko mezi druhy jednoho rodu. Známe křížence mezi kuňkou žlutobřichou a kuňkou obecnou. Kříženec těchto druhů je kuňka, která má nazelenavou barvu kůže na hřbetě.
Vajíčka ropuch jsou umístěna ve dlouhých provazcích
Ropucha obecná
Zoologie
Umělé mokřady v Raduni
2005
2006
2008
Vybagrované břehy tůněk se během tří let úplně zacelily a oživily porostem. Ve vodě je čilý život. Žije zde mnoho bezobratlých živočichů a obojživelníků, kteří v blízkých produkčních rybnících stěží najdou vhodnější podmínky.
Spolek ochránců přírody působí i v Raduni V rámci společnosti SEMIX PLUSO je aktivní již pátým rokem Spolek ochránců přírody - OCHRÁNCE. Toto sdružení aktivně napomáhá v okolí Opavy zachovat původní stav krajiny - přírodní biologické podmínky, které jsou narušovány nepřiměřeným zásahem člověka do přírody a snahou přizpůsobit vše požadavkům průmyslového obhospodařování. Během této doby se nám podařilo dobudovat areál v Raduni u Opavy. Opuštěný lom v Krčmani u Olomouce se usilovně snažíme vrátit do původní stavu tak, aby vyhovoval životu chráněných rostlin a živočichů. Nejnovější aktivita se rozbíhá v Kozmicích na Opavsku. Nejmenší návštěvníci oslav Dne Země, kterou pořádá každoročně magistrát města Opavy spolu se “Spolkem ochránců přírody - Ochránce” při podniku SEMIX Pluso spol. s r.o. V síťce objevují nejen kuňky, ale i čolky, vodní plže a larvy vodního hmyzu - šídel, vážek a brouky potápníky. Komentovanou vycházku a prezentaci živočichů zajišťuje občanské sdružení NATURA Opava. Na snímku uprostřed Ing. Radomír Vaněk, který je spoluautorem projektu Raduňský mokřad.
Ve tvářích dětí se zračí odpor, údiv, ale i touha si hada pohladit. Nakonec většina překoná strach a neškodné užovky se alespoň dotkne. A tady je prazáklad vytváření dobrého vztahu k přírodě a jejím obyvatelům. Stále je mezi námi mnoho lidí, kteří se obojživelníků a plazů bojí nebo jim připadají odporné, studené a slizké. Ty děti, které se odváží vzít užovku do ruky zjistí, že to jsou jen pomluvy. Jakub Kubačka je o tom přesvědčí.
V roce 2005 se nám naskytla možnost zakoupit přírodní areál v obci Raduň na Opavsku za účelem obnovy a tvorby krajiny. V něm byly vytvořeny takové podmínky, díky kterým mohou v této krajině probíhat veškeré přirozené procesy, které probíhají pouze ve volné přírodě. Dnes, na původně pouze extenzivně využitelné ploše o výměře 1,3 ha, je možné vidět komplexy tůní a mokřadů s rozmanitým životem tamních obojživelníků a vodního rostlinstva. Žijí tam žáby, užovky i čolci, kteří jsou v České republice na pokraji vyhynutí. Tento biotop je volně přístupný a každoročně zde ve spolupráci se sdružením Natura Opava pořádáme pro školky, školy komentované prohlídky s průvodcem. Této role se vždy skvěle zhostili Milan a Jakub Kubačkovi. Ideální doba na prohlídku je od začátku dubna do konce září. V případě zájmu o tuto prohlídku nás neváhejte kontaktovat na e-mailu
[email protected]
Zoologie
Mokřad jako ekopedagogická plocha
Děti, které si přijdou na mokřad prohlédnout žabičky, se nejdříve zastaví u informační tabule. Tam se o žabičkách něco doví potom se vydají k tůním.
Čolek obecný samice
Zbarvení rosniček zelených je poněkud proměnlivé, jelikož kožní pigmenty reagují na teplotu a vlhkost, a tak se její zbarvení mění od světle zelené na tmavě zelenou, nažloutlou, šedou nebo dokonce až na nahnědlou. Barvoměnu prokážeme, když přeneseme rosničku ze zeleného listu třeba na světlehnědý list suchého rákosu. Po krátkém čase změní svou svěží zelenou barvu na nažloutlou až šedou, aby nebyla nápadná a přizpůsobila se vnějšímu prostředí.
Čolek obecný samec ve svatebním šatu
Do tůní se na jaře vracejí čolci, aby zde samice nakladla vajíčka. Přilepí je samostatně na stébla ponořených trav. Po přeměně larvy v dospělého čolka s vyvinutými plícemi, vylézá z vody a pohybuje se na suchu, kde hledá potravu larvy hmyzu, červy a drobné plže. Kromě čolka obecného na fotografii zde ještě žije čolek velký.
S “kuňčím obranným reflexem” se můžeme setkat, když ji napadne predátor nebo když ji sami uchopíme. Nejdříve zvedne nohy a ukáže žluté skvrny, čímž dá najevo, že je jedovatá. Kombinaci žluté a černé barvy používají k odstrašení i mloci, vosy nebo sršni.
Je důležité dětem nejdříve vysvětlit, co v tůňkách mohou vidět. Pak už stačí jen pozorovat jejich nadšení, když sami uvidí žabičku, brouka potápníka nebo jiného obyvatele tůňky.
Rozhovor
Herpetologa Ivana Zwacha vyzpovídal Jakub Kubačka Náš spolupracovník herpetolog Ivan Zwach, jeden z předních odborníků na obojživelníky a plazy, je autorem ojedinělé publikace Obojživelníci a plazi České republiky. V ní sepsal své celoživotní poznatky a výsledky svých výzkumů v této oblasti, včetně přesahu do krajinné ekologie.
Ivane, vzpomínáš si na první dětský zážitek s žabičkou nebo s hadem? Vzpomínám si na mé první setkání se zmijí. To mi bylo šest nebo sedm let a hrozně jsem se vylekal, když se plazila přímo ke mně. Tehdy jsem ještě nevěděl, že jsem stál mezi jejím úkrytem a místem, kde se vyhřívala. Byla to tehdá sice pro mě, jako dítě, trochu odrazující zkušenost, ale asi i zde je jeden moment, kdy mě začali plazi fascinovat. Jak dlouho se tedy věnuješ herpetologii profesionálně a kdy se to v tobě jak se říká “zlomilo”? Lze říci, že od roku 1978 se herpetologie stala mým hlavním oborem. Do té doby jsem byl zaměřený spíše na botaniku (od dětství do roku 1972), i když jsem sledoval i obojživelníky a plazy. Později jsem se trochu zabýval i ornitologií. Avšak RNDr. Zdeněk Majkus z Ostravy mi jednou po mé přednášce na téma „morfologie a ekologie zmije obecné“ pro pobočku ČSAV řekl, že o plazech toho vím víc než ostatní a tak bych se měl věnovat spíše tomuto oboru, když ornitologů je spousta, zatímco herpetologů je tak málo. No a já ho poslechl. Co tě na obojživelnících a plazech nejvíc fascinuje? Je to ta úžasná pestrost tvarů, struktur, barev, nároků či strategií přežívání, a tak jejich schopnost relativně nejpřesnějších bioindikací, jaké znám. V tom jsou opravdu bezkonkurenční. Kolik publikací a článků do odborných a jiných časopisů jsi dosud napsal a která publikace ti vyšla jako první? Na to je složitá odpověď. Publikací jsem napsal více, ale tiskem vyšly jen dvě. Zájem vydavatelů je orientovaný spíše na populární témata od populárních autorů, a tak je složité cokoli vydat. Sám jsem si vydal v elektronické podobě „Klíč k určování snůšek našich obojživelníků“ a řadu dalších na téma determinace obojživelníků a plazů. Na několika publikacích jsem se podílel, mimo jiné i na publikaci „Opavsko“, či kapitoly o obojživelnících a plazech v nyní dokončovaných publikacích „Příroda Slezska“ a „Příroda Pobečví“. Článků jsem napsal více, přesné číslo neznám, ale je to několik desítek, a také vyšlo několik desítek rozhovorů se mnou. Rovněž televizních vystoupení jsem měl několik desítek, jednou natočila se mnou půlhodinový rozhovor kabelová TV na téma mé práce, a také ČT se mnou natočila pořad v rámci seriálu ochranářského pořadu „Přidej se“ a vloni pořad o zmiji obecné. Mimo to jsem napsal již 13 metodik na téma studia a ochrany obojživelníků a plazů, bioindikačních schopností obojživelníků a plazů, či výzkumu a ochrany migračních cest malých a drobných živočichů a nebo ochranářské postupy pro liniové stavby.
Pořídit snímek ještěrky, aby se dala fotografie použít do vědecké publikace, není snadné
Na které publikaci pracuješ nyní? V současnosti připravuji knížku pro děti „Barevný atlas našich obojživelníků a plazů“, rozšiřující a navazující na učivo ZŠ. V dlouhodobé přípravě je pak publikace „Klíče k určování našich obojživelníků a plazů“, díl první „Klíč snůšek našich obojživelníků“. Ornitolog má nejoblíbenějšího ptačího zpěváka. Máš svou oblíbeného obojživelníka nebo plaza, a proč? Přiznám se k určité slabosti vůči užovce pardálí (Elaphe sauromates), s níž jsem se mnohokrát setkal v Řecku. Je to nádherný živočich. Kolem našeho jediného jedovatého plaza zmije obecné se váže mnoho pověr. Co si o ní a vztahu lidí ke zmiji myslíš ty? Základním problémem je výchova dětí k lásce k vlasti a vztahu k přírodě a jejím obyvatelům. Od toho se pak odvíjí vše, co následuje. Lidé nejsou od mala vedeni k dobrému vztahu ke svému životnímu prostředí, k rodnému kraji apod.
Místo toho společnost podporuje výhradně vztah k věcem, ke spotřebitelskému stylu života, spočívajícího v cyklu „práce (získávání peněz) + zábava (utrácení peněz) + nezbytný spánek…“. A kde zůstalo to, co bylo po tisíce let hlavní činností člověka: poznávání a objevování, vytváření vztahů a vzájemného pochopení a ohledy tedy vše co má původ v empatii? Odnáší to následně volně žijící druhy, tedy i naše zmije obecná ta navíc, díky tomu že je jediným silně jedovatým druhem obratlovcem u nás, je obzvláště obávaná. A tak ji lidé zabíjejí, protože s ní neumí žít. Dříve to takto vyhrocené nebývalo. Pamatuji se, že jako malý kluk jsem, zmije vídával běžně a až na několik úchylných jedinců, kteří zabíjeli zmije pro zmijí jed, který se tehdy vykupoval, nebo je stříleli na kamenicích takto se „bavili“ někteří lesníci a myslivci. A se zmijemi se občas „svezou“ jiní hadi či slepýš křehký, kterého si lidé se zmijí pletou taky. A ač to bude znít až neuvěřitelně, je to dokonce nejčastější omyl veřejnosti. Ze 100 případů, kdy jsem volán k odchytu zmije, nejméně ze 60% se jedná o slepýše křehkého, a jen cca 5% tvoří skutečně zmije obecná, zbytek tvoří hlavně užovka hladká, ojediněle i užovka obojková. Vypracoval jsi metodiku o záchraně žab během tahu. Můžeš nám vysvětlit, čeho se týká? Ta metodika se jmenuje: „Metodika výzkumu, mapování a ochrany tahových cest obojživelníků a plazů“ a napsal jsem ji v roce 2002, přepracoval v roce 2009 a poslední úpravy proběhly na přelomu roku 2011 a 2012. Jak říká její název, řeší problematiku výzkumu, vyhodnocování, zákresů do map a způsobu evidence migračních cest, stejně jako popisy metody ochrany migrací v praxi. Tato metodika plynule navazuje na metodiku“ Metodika odborných manipulací s obojživelníky a plazy odchyty a transfery“. Obě tyto metodiky je nutné používat společně, neboť první se zabývá problematikou hledání, vyhodnocování a ochranou migrací, zatímco druhá metodika se zabývá odbornými postupy a morálními aspekty a limity manipulací. V této souvislosti je jistě vhodné připomenout, že v roce 2004 jsem napsal ještě jednu podobnou metodiku: „Metodika vyhodnocování a ochrany migrací malých a drobných živočichů pro účely liniových staveb“, kde je obsaženo vše, co potřebuje případný ekodozor liniových a specifických plošných staveb. Dozoruješ při stavbách silnic, dálnic i železnic, a navrhuješ opatření, aby při tahu a výstavbě nedocházelo ke zbytečným ztrátám žab přejetím motorovými vozidly. Existují nějaká zákonná ustanovení, která ochranu obojživelníků zajišťují? V roce 1999 jsem tyto „ekodozory“ (celým názvem ekologicko-biologické dozory, zkratka EBD) vymyslel jako nejvhodnější způsob ochrany přírody. Vycházel jsem ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 a prováděcí vyhlášky č. 395/92, a také z předpokladu, že ani investor, ani zhotovitel stavby, tedy stavební firma, nechce přírodu ničit.
Ivan spolu se synem Vítězslavem fotografují slepýše východního
Ale s ohledem na malý rozsah znalostí v oboru ochrany přírody a s ohledem na tlak stavby na termíny, jim zabraňuje se touto problematikou zabývat. Až v roce 2004 mé volání MŽP vyslyšelo, pověřilo mne prověřením a nápravou ochranářských opatření, což se mi podařilo, a následně jsem byl stanoven prvním ekodozorem na stavbě D47 v úseku Lipník nad Bečvou Bělotín. Rozdíl v pojetí stavby s funkčním ekodozorem je možný srovnáním tohoto úseku s jinými liniovými stavbami v ČR. Podařilo se mi změnit podmostí z litého betonu na hliněné, s lomovým kamenem v jílovém, či v extrému, betonovém loži. Dále jsem donutil projektanty změnit projekty úprav podmostí, aby „podchozí lavice“ pro kontrolu údržbu byly zvětšeny tak, aby vyhovovaly i volně žijícím organizmům při migracích. Rovněž jsem projektanty přiměl ke změně úprav vodních toků tak, aby se technické úpravy toků zkrátily, změnil se přístup ve dvou ohledech: jednak to, aby se vytvořil přírodě bližší stav kynety jejím členěním břehů i dna, a dále aby došlo k plynulému přechodu z technické úpravy do přírodního vzhledu. Dalším opatřením byla ochrana migrací a to tak, že až na naprosté výjimky bylo umožněno volně žijícím druhům procházet pod stavbou během provozu. K tomuto účelu byla vytvořena vzpomínaná „Metodika vyhodnocování a ochrany migrací malých a drobných živočichů pro účely liniových staveb“,
Výuka přírodopisu na základně Natury Opava v řecké osadě Agii Apostoli u města Prevezy v oblasti Epiru.
Při znalosti tahových cest žab k místům rozmnožování není potom složité instalovat zábrany podél komunikací a tak svádět migrující zvířata do určitých míst. Z nich se potom přenášejí ve kbelících do vodních nádrží, kam měli původně namířeno. Zabrání se tak zbytečnému úmrtí množství žab pod koly automobilů.
kde byla řešena tzv. „mokrá“ a „suchá“ cesta. Poslední z nejvýznamnějších opatření jsem zavedl přísnou kontrolu dřevin určených k vykácení, kdy podrobně bylo zkoumáno, zda se zde nacházejí hnízda ptáků či dutiny pro hnízda ptáků a doupata drobných živočichů. A tak jsem byl vždy přítomen výběru dřevin pro kácení, jejich kácení i trhání pařezů. Kterou migrační trasu, pokládáš za nejdelší? Mám na mysli trasy v okrese Opava. Vůbec nejdelší migrační trasu jsem nalezl v Hamrech na Prostějovsku, a ta je dlouhá nejméně 4 km. V okrese Opava jsem znal nejdelší migrační trasu skokana ostronosého u Slavkova u Opavy, která měřila téměř 1 km, ale to je již nejspíš minulost, neboť rybník ve Slavkově byl zcela přebudován na vanu pro kapry, což v kombinaci s vlivem stále narůstající dopravy se ukázalo jako smrtelná kombinace. V roce 2005 tam doputovalo posledních pár jedinců skokana ostronosého a v roce 2011 jsem tam nenalezl již nic. Na Opavsku je většina trdlišť obojživelníků nedaleko zimovišť, a tak migrace dosahují délky od několika desítek po několik set metrů. Které lokality obojživelníků jsou v okrese Opava nejvíce ohroženy? Z nejohroženějších lokalit jsou ty, které jsou rozděleny frekventovanými komunikacemi a pak také rybníky, kde hrozí jejich nevhodná přestavba na vanovité nádrže. Kdyby rybáři skutečně uměli počítat, pak by vždy trvali na zachování 1/3 litorálního pásma (pobřežní mělčiny), ale to ke smůle obojživelníků neumí. Bohužel, zcela byly zničeny obě stanoviště skokana ostronosého, ve Slavkově z důvodu změny charakteru rozmnožiště a vlivem dopravy a v Kravařích z důvodu plošné aplikace kejdy na luční stanoviště. Silně ohrožena je i blatnice skvrnitá, neboť většina nádrží, v nichž se rozmnožovala, jsou přestavěny na chovné nádrže pro kapry. Tůně většinou zanikly a poslední taková plocha je severovýchodně od Palhance, za řekou Opavou.
Kdysi neuvěřitelně druhově i početně mimořádně bohatá lokalita v zatopené pískovně u Palhance „vzala za své“, když za minulého režimu byla tato lokalita „srovnána se zemí“ pro jednorázovou akci „Svazarmu“, a to pro mistrovství ČSSR ve střelbě v roce 1986. Která opatření pokládáš nejdůležitější v případě ochrany obojživelníků? Nejdůležitější není, jak se domnívá MŽP a naše vlády, ochrana jednotlivců. Tak je možno účinně chránit jen některé druhy, a těch je opravdu málo. Většinu ostatních je možno chránit jen územní ochranou, tedy ochranou jejich životního prostředí. A k tomuto řešení se naše společnost ještě neposunula, ke škodě nejen oněch organizmů, ale hlavně tím myslím sobecky: ke škodě člověka. Myslíš si, že osvěta o nutnosti chránit obojživelníky je u nás dostatečná? Osvěta u nás je sice větší než ve většině zemí světa, ale zcela se míjí účinkem. Je to dáno naší konzumní společností a stanovenými hodnotami. Pod pojmem příroda si většina obyvatel představuje příměstské parky (ekologické slátaniny dřevin a bylin následně i živočichů) a vyznačené pohodlné turistické či lyžařské trasy, lemované stánky s občerstvením a suvenýry. Co bys pro osvětu především doporučoval? V budoucnu považuji za nutné dojít ke zcela odlišnému přístupu výuky ekologie a ochrany přírody. Ta se musí oprostit od přemíry zcela nefunkčních matematickostatisticko-technických modelů, a vrátit se k výuce ekologie do přírody samé, pod vedením nikoli teoretiků, ale odborníků z praxe. Do té doby budeme tolerovat dvě největší zla v naší společnosti, kterými jsou: to, že výkon ochrany přírody je výhradně v rukou úředníků a to, že státní správa je spojena se samosprávou. Tento komplot politiků plodí ono shnilé ovoce nízkou funkčnost ochrany přírody u nás a jiné problémy. K alibi pak plně postačují vydaná rozhodnutí, byť v rozporu s našimi zákony, čímž se legalizuje porušování zákonů i etiky. Jsem přesvědčený, že málokterý
V okrese Opava jsou pravidelně ochraňovány tahové cesty na Hradci nad Moravicí, které křižují cestu z Opavy do Fulneku - migrace do zámeckého rybníku v Kajlovci. Další úsek se chrání na Přerovci - silnice ze Suchých Lazců do Pusté Polomi. Žáby zde přecházejí silnici, aby se dostaly do nádrže Sedlinka.
občan tohoto státu tuší jak složitá a stresující je praktická ochrana přírody v ČR v takových podmínkách. Já osobně pracuji v ochraně přírody jako profesionál od roku 1977 a tak vím, že přes všechny problémy jdou věci dopředu. A taky věřím, možná naivně, že jednoho dne pochopí i naše vláda to, že takovým nefunkčním způsobem výkonu ochrany přírody okrádá své občany o budoucí pohodu a zdravé životní prostředí. Jen doufám, že nebude už příliš pozdě. Víme, že občas pořádáš malé tématické expedice dětí a mládeže do přírody, jako my. Chystáš něco nového? Úplně nové to není, ale od roku 2008 jezdíme téměř každý rok studovat pestrý život na maďarské pustě v návaznosti na jihovýchodní nížiny Slovenské republiky. V plánu máme studium skokana ostronosého Wolterstorffova, blatnice skvrnité, atd., ještěrky trávní, zední, obecné, zelené a živorodé, určitě uvidíme i užovku obojkovou, podplamatou, hladkou a stromovou, slepýše východního, navštívíme chovnou stanici zmije Rákošské, a pátrat budeme i po nejsevernější populaci štíhlovky východní. Cca za měsíc odjíždíme a už se moc těšíme. Přidej prosím tě nějakou zajímavou historku:) Při práci v terénu se občas přihodí lecjaké příhody. Některé jsou nepříjemné, jiné příjemné a jiné mají hořkosladkou chuť. Protože lidé mají nejraději onu třetí variantu, popíšu vám, co se mi stalo v roce 2002 v Řecku na společné akci s kolegy z vašeho občanského sdružení Natura Opava. Vydal jsem se sám přes stepi a hledal jsem nějaké plazy k odlití pro expozici muzea v Neohori u města Prevezy. Když jsem ušel asi 4 kilometry od tábora, byl jsem již z toho horka, kdy na o slunci bylo jistě 40 , spíše více, již unavený. Viděl jsem kousek od sebe košatý fíkovník a pod ním velký kámen. Zamířil jsem tedy do stínu, ověšený fotoaparátem, dalekohledem, na zádech těžký batoh s odlévacími hmotami a 5 litry vody, v levé ruce smyčku, v pravé síťku. Přišel jsem až ke kameni, odložil síťku a smyčku, ale jak jsem chtěl sundat i batoh, zahlédl jsem zpod kamene koukat asi 5 cm dlouhý ocásek jedovatého užovkovitého hada, šírohlavce ještěřího (Malpolon monspesulanus), se zadními jedovými zuby, uloženými za polovinou tlamky. Aby mi neutekl, tak jsem jej okamžitě za ten ocásek uchopil a táhnul z pod kamene ven. No co bych dlouze povídal, ten ocásek, jak jsem jej za silného syčivého protestu hada vytahoval,se poněkud prodlužoval, a když přesáhl 30 cm, tak jsem silně znejistěl. Tak velkého malpolona jsem jistě ještě nikdy neviděl, když má tak dlouhý ocas, jak bude velký on sám? Ale kdo mne zná, ví „že se nepřátel nebojím a na počty nehledím“, natož na nějaký ten centimetr a tak jsem statečně tahal hada ven. Nakonec to had nevydržel a vyjel jako blesk z pod kamene. Většího malpolona jsem opravdu nikdy nechytil, ani neviděl. Moc mu do dvou metrů jistě nescházelo. Ihned na mne zaútočil. Zakousl se mi do trička
Ivan s užovkou čtyřpruhou neboli pardálí, která je narozdíl od šírohlávce ještěrčího mírným hadem.
a cloumal s ním, já jej držel za ocas co nejdále od sebe a tak jsme chvíli tancovali. Pak jsem se ho pokusil chytit za hlavou a pustil jsem ocas. Had ucítil, že je volný a vyrazil k trnitým keřům a mně nezbylo, i s batohem na zádech, po něm skočit a plácnout sebou na zem, a zase chytit tohoto rychlého hada za konec ocasu. Rychle jsem si stoupl a on se mi zase zakousl do trička. To se ještě několikrát zopakovalo. Jenže únava byla znát již na nás obou, neboť takto rychlé pohyby v takovém vedru dlouho nikdo nevydrží, dokonce ani had. A tak když už jsem přes pot, řinoucí se do očí neviděl, jak mne z něj pálily, pustil jsem hada, ten zmizel v křoví a já obsadil jeho místo pod fíkovníkem. Konečně jsem mohl sundat batoh, vytáhl jsem kanystr s vodou a nalil si ji na hlavu a dlouze pil. Když jsem zase normálně viděl, všiml jsem si skupiny Řeků, kteří stáli cca 150 až 200 m ode mne na autobusové zastávce. Ukazovali na mne a šíleně se řehtali, někteří seděli na zemi a plácali nadšeně rukama. No, nejdřív jsem nic nechápal, pak jsem si ale uvědomil, že oni neviděli žádného hada, ten byl moc tenký, ale viděli jakéhosi směšně vyhlížejícího tvora, který s hrbem na zádech se válel po zemi, poskakoval a vůbec dělal samé směšné pohyby. Trochu jsem se z počátku styděl hada jsem nechytil, a ještě se mi posmívají Řekové. Pak jsem se na to podíval z druhé stránky. Nic jsem sice nechytil, ale viděl jsem a držel, alespoň na chvíli, svého největšího malpolona a ještě k tomu jsem pobavil pár lidí. Snad mi to tam nahoře přičtou k dobrému.
Dubnový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky 1)1. Čím dýchají larvy obojživelníků (pulci)?
vnějšími žábrami, plicními vaky, žaberním košem 2) Čím se živí ocasatí obojživelníci čolci?
drobnými živočichy, vodními rostlinami, lišejníky 3) Který z těchto živočichů nepatří mezi ocasaté obojživelníky? skokan zelený, mlok skvrnitý, čolek obecný 4) Samice mloka skvrnitého je živorodá. Kam klade své vyvinuté larvy? do studánky, do vlhkého mechu, na souš 5) Přední končetiny u žab mají 4 prsty. Kolik prstů
mají zadní končetiny? pět, také čtyři, tři
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
- keříčkovité žábry 6) larva obojživelníka 7) dýchací soustava pulce - pulec Rozhodnutí o správnosti 8) Obojživelníci mají proměnlivou teplotu těla Ano Ne 9) Žábry jsou části rozmnožovacího ústrojí. Ano Ne 10) Had může zavřít oči, protože má víčka. Ano Ne Poznáte žábu na obrázku? Tato drobná žába žije i v našem okrese v blízkosti města Opavy. Vyhledává prostředí, kde je písek a přístup k čisté vodě. Vyhovují ji zarostlé pískovny, kde jsou tůňky. Je aktivní v noci a přes den je zahrabána v písku, takže ji určitě málokdo z vás již viděl. Samci skřehotají pod vodou, takže kuňkání je tlumené. Zajímavostí je také, že to je jediná žába, která má svislou zornici.
Výsledky březnového kvízu: Testové otázky: 1 vole, 2 vyšší než člověk, 3 hmyzožraví, 4 čejka chocholatá, 5 skokan hnědý, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan zelený, skokan skřehotavý, kuňka obecná, kuňka žlutobřichá, rosnička zelená, čolek obecný, čolek velký, Spojovačky: 6 drozdi, 7 kachny Rozhodnutí o správnosti: 8 ne, 9 ne, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: jednalo se o keř vilín
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Život skokana hnědého v přírodní rezervaci Hněvošický háj O skokanech v Hněvošickém háji jste si přečetli v rubrice “Zoologie” tohoto čísla měsíčníku. Omalovánka se vztahuje k jeho životním potřebám. Zamyslete se nad tím, co skokanu škodí a co mu naopak prospívá. Koncem března se vydávají skokani hnědí z Hněvošického háje k mokřadům u rybníčku pod hájem. Cestou potkávají ropuchy, rosničky a skokany štíhlé, kteří mají dlouhé štíhlé nohy a čolky obecné. Zdraví se a vykládají si, kde všude přečkali letošní mrazy. Rosnička si zalezla pod kámen, ropucha byla v myší díře a čolek ve ztrouchnivělém pařezu. Někteří skokani hnědí se na podzim vrátili do tůněk, aby mrazy přečkali v bahně. Když se na jaře oteplilo, svítilo přes den sluníčko a padal teplý deštík, vydali se všichni k tůňkám v mokřadu. Někteří, kteří se narodili na jaře před třemi léty, jsou nyní již dospělí a cestují poprvé. Ostatní už poněkolikáté. Ještě, že nikde nemusejí přecházet silnici, kde by mohla přejet auta. Už cestou si žabáci najdou své samičky a dokonce se jimi nechají přinést na zádech až do vody. Za pár dnů jsou tůňky plné vajíček skokanů. Z nich se vylíhnou za 3 až 4 týdny pulci. Po dvou až třech měsících se pulec promění v žabku. Už nedýchá žábrami, ale narostou mu plíce. Až nyní může opustit rodnou tůňku a začne se pohybovat v lese.
Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanikové, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, krajinní ekologové, herpetologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání, prezentace regionu (naučné stezky, publikace), ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární a vyznačují se profesionálním a originálnám přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Podrobný rozpis na další straně nebo na: www.natura-opava.org
Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
