No title

Měsíčník Obce Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY Ročník XXll

Květnový úvodník Sluníčko už nešimrá, ale doslova klepe na vše, co mu přijde do cesty. Skončila doba ticha, která nás provázela v předcházejících měsících. Biologové to nazývají doba vegetativního klidu. A tak jsem vzal pumpu a dopumpoval duše u svého bicyklu. Vehnal jsem do nich ten nový svěží vzduch. Jednu chvíli jsem byl dokonce v pokušení je úplně vypustit a naplnit je celé tím novým zázračným duchem. No, ale pohodlnost rychle zvítězila nad lyrikou okamžiku a já se spokojil s těmi několika fedy. Nasadil jsem si na hlavu svůj sportovní klobouk a vyrazil. Cesta není dlouhá a tak si dovolím malou odbočku. Dávám přednost tvrdším kloboukům, nejraděj mám vzor „Diplomat“. Ve spojení s bundou či krátkým kabátem působí však trochu výstředně. Pořídil jsem si tedy měkčí sportovní klobouk. Když jsem s ním poprvé vyjel, pochopil jsem, proč se mu říká sportovní. Při první vhodné příležitosti mi prostě uletěl a já ho musel honit. To se mi u Diplomata nestávalo. Jeho pevná krempa spolehlivě prořezává vzduch. Jezdíval jsem s ním i na Babetě, když jsem vyhlásil den občanské neposlušnosti. (Termín jsem převzal od Mahátmy Gándhího, který ho používal pro nenásilný protest vůči vládě.) Nakonec se mi povedlo toho sportovce přece jen vycvičit a teď už se drží na hlavě celkem spořádaně. Někdy krempou trochu kroutí a nabírá vzduch, už se ale známe. Stačí pozvednout ruku a je jak beránek. Vraťme se však zpět na cestu, kolem které pospávaly v tom prvním dnu šedivé stromy a keře. Slunce vibrovalo, vzduch šuměl a ony nic. A byla noc a bylo ráno, jeden den. V tom druhém pak v noci zapršelo. Ráno jsem vyrazil po vlhké silnici, a když jsem přijel mezi ty dřeviny, tak jsem málem spadl z kola. Na té šedi větví doslova vybuchovaly zelené rakety listů. Kolem vířila taková energie, že se i můj rozverný klobouk přikrčil. Vyvázli jsme z té vřavy bez zjevných zranění, přec však zasaženi. No, jak se říká, vlezlo na mně jaro. Velevážené čtenářky, vážení čtenáři nebojte se, že by teď následovaly řádky, které by se mohli číst až po desáté hodině anebo by před nimi měla být hvězdička. S přibývajícími léty to už není tak úzce prožíváno jako za mlada. Bystří se prostě jiné smysly. Například třetí oko. A ten den řádně vyleštěno dopřálo mi mnohého. Poznání. Vnímal jsem energie, které jsou na zemi ve všem obsaženy. Nebudu povídat o kamenech a hlíně, i když mne to k nim velmi táhne. Protože se však celý Boží den pohybuji mezi lidmi, uvízl jsem jarem prosvícen v jejich sítích. Bylo by troufalé zacházet do podrobností. Vlastní poznání je nad přečtené. Vyleštěte prostě své třetí oko a vrhněte se do jara. Je tu i pro vás. Dejte na mne, stojí to za to v každém věku. Stanislav Denk

Květen 2012

Cena 10,- Kč

www.velkytynec.cz

I po sedmašedesáti letech… Jaroslav Chytil Ano, i po sedmašedesáti letech od skončení 2. světové války a tím i osvobození Československa bychom neměli zapomínat na ty statečné občany, kteří nasazovali život za naši svobodu během šestileté okupace. Drtivá většina čtenářů přeběhne očima předcházející větu - kolikrát už to slyšeli a kolikrát ještě uslyší, neníliž pravda? Při vší úctě k obětem nelze nežli s tím souhlasit. Německá okupace se navíc neprojevovala jen tvrdým terorem, ale ovlivňovala každodenní chování lidí tím, že je nutila k přetvářce a třeba zaujímání vyhýbavých postojů - přečtěte si ostatně o tom další článek na okupační téma o „zločinu na sokolském záchodě“. Přesto si dovolím otázku i pro pamětníky, kdo konkrétně z týneckých občanů trpěl v německých vězeních, jak dlouho a kdo tomuto zacházení podlehl. Někomu se vybaví jedno či dvě jména (třeba z rodiny) a další si budou asi marně lámat hlavu. Přiznám se, že i já, který se takovými otázkami již déle zabývá, jsem si musel pomoci publikací z r. 1945. Sice do jisté míry nepřesnou, ale s trochou námahy „sehnatelnou“.

Foto: P. Peňaška

Zemřeli

Tolik strohá fakta ze seznamu vpravo. Nevypovídají vyčerpávajícím způsobem o zlé době. Jistě byl rozdíl mezi vězněním v koncentrácích Osvětim a Buchenwald, káznicích v Bregu, Wohlhau či Breslau a mezi internováním ve Svatobořicích na Hodonínsku. Svatobořicemi ostatně prošlo více občanů Týnce, třeba Olga Košutová, manželka gen. Klapálka i jiní. Pro úplnost lze jistě dodat, že byly i kratší, někdy jen několikadenní represe, tedy „zostřené výslechy“ v bývalém garnizonním vězení v Olomouci na Envelopě. Ty postihovaly třeba některé týnecké řemeslníky za nehlášené fušky (řezníci zabíjející prase bez povolení), ale též studnaře, klempíře nebo pokrývače. Své si tam užili někteří neplniči dodávek obilí či vajec. Mnozí dozorci na „garňáku“ byli sudetští Němci z blízkého pohraničí, a právě ti prosluli surovostí a krutostí. Pár jich bylo po květnu 1945 internováno v budově školy v Hodolanech a po mnoha letech popisují „český sadismus a týrání“, k čemuž devótně občas přizvukují někteří „dobroláskařští“ publicisté nejen v televizi. Tím neobhajuji excesy, které se staly nejen v Hodolanech. Když bylo řečeno „A“ řekněme i „B“: kolik lidí něco ví o hrůzných německých a k nim přidružených rusko-vlaso-

Jan Divina - zemřel 22. 12. 1943 v Brügu Vladimír Podmolík - údajně zemřel 11. 3. 1942 v Osvětimi Josef Zlámal - zemřel 11. 5. 1945 po věznění ve Waldheimu Jan Bila - zemřel v dubnu 1945 patrně na zápal plic u Drážďan

Přežili vězení Ing. František Dostál - vězněn 1942 - 19 4 5 v Breslau Albín Chytil - vězněn 1940 - 20. 5. 1945 v Buchenwaldu Jaroslav Bečák - vězněn 1942 - 25.5.1945 V Osvětimi Lubomír Bečák - vězněn 1940 - 22. 3. 1943 ve Wohlhau Květoslav Chromek -vězněn od 1944 - 28. 5. 1945 v Buchenwaldu Oldřich Prečan - vězněn od 1940 - 26.10. 1942 v Lipsku Ing. Jaroslav Mačák - vězněn od 1941 - 11. 8. 1942 v Osvětimi Alois Jahoda - vězněn od 1942 - 19. 1. 1945 ve Svatobořicích Bohumila Jahodová - vězněna od 1942 - 29. 2. 1943 ve Svatobořicích

Na kratší dobu uvězněni Bohumil Mádr a dva jeho synové - pět měsíců v Brně Kubišovi ze Vsiska - tříčlenná rodina - v r. 1942 v Terezíně půl roku veckých zločinech třeba v Zákřově, Přestavlkách, Kožušanech i jinde? I to se stalo na konci války. Nebo nestalo? Když k tomu připomeneme publikačně-faktografické „průjmy“ různých rychlokvašených veleduchů házejících do žumpy všechny osobnosti z národních dějin od Palackého přes K. Havlíčka Borovského, T. G. Masaryka a E. Benešem konče, nelze se pak stavu našeho dnešního politického života divit.

Týnecké Napoleonské slavnosti 11. - 13. května 2012

3

více na str. 3 a 16

6

Napoleonské slavnosti Jaká budou dopravní omezení ve Velkém Týnci po dobu konání Napoleonských slavností?

V Hodoníně za vojáčka mňa vzali... Vzpomínání paní Kokešové na synovu vojenskou přísahu

Vraťme se však ještě k válečným letům. I tehdy byli zbabělci, prospěcháři nebo prostě po... - řekněme podělanci. Tím větší je pak překvapení, že třeba v Čechovicích pracovala ilegální skupina, z níž známe jména J. Tomka, A. Koutného, R. Venského a F. Svobody, kteří za pomoci tehdy mladíka J. Stavělíka (psával do TL) rozšiřovali po Moravě protiněmecké letáky s titulkem „MOR“. Škoda že se p. Stavělík o této činnosti veřejně nikdy nezmínil...

7 Vyšetřování „zločinu“ na sokolských záchodech 11 Pohádkový les popáté 14 X. ročník mariášového turnaje www.tyneckelisty.webnode.cz

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

Dubnové kalendárium 14.dubna Království hraje, zpívá a tančí – Věrovany – 14.00 hodin 16. dubna 9. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec – společenský dům – 17.30 hodin 25. dubna Výsadba stromů v Háji Malého Noe – II. etapa – Obec Velký Týnec a Nadace Malý Noe 15. zasedání mikroregionu Království – Velký Týnec – 11.30 hodin 28. – 29. dubna Mistrovství republiky Offroad Large Scale - Offroad Arena Velký Týnec 30. dubna Skautské čarodějnice – Hradisko – 16.00 – 18.30 hodin – Junák Velký Týnec a Čechovice

Další události Ve dnech 2. a 11. dubna proběhla 10. a 11. operativní porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. V prvním případě vyslechli zastupitelé obce návrh koncepce rozvoje Základní školy Milady Petřkové Velký Týnec na léta 2012 – 2018, který přednesl stávající ředitel pan Tomáš Jurka. Ve druhém případě se zastupitelé podrobně seznámili se stavem prací na novém Územním plánu obce Velký Týnec. Dne 4. dubna se zúčastnil starosta obce vyhlášení Cen Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury za rok 2011.

Dne 10. dubna se starosta obce zúčastnil 20. zasedání Výboru pro cestovní ruch Olomouckého kraje. Ve dnech 12. a 26. dubna proběhla pracovní schůzka organizačního výboru Týneckých Napoleonských slavností 2012. Dne 14. dubna proběhl ve všech místních částech pravidelný svoz velkoobjemového a nebezpečného odpadu. Dne 24. dubna se starosta obce setkal se zpěvákem Václavem Neckářem a jeho bratrem Janem. Dohodli se, že ve Velkém Týnci proběhne dne 5. ledna 2013 jejich Tříkrálový koncert 2013.

Komentáře Již v dubnovém čísle Týneckých listů jsem vás informoval o plánované výsadbě stromů na kopci Hradisko, resp. v Háji Malého Noe. S radostí vám mohu sdělit, že všech 49 stromů bylo skutečně zasazeno. Přijely děti z osmi dětských domovů, které pomáhaly zástupcům firem, organizací i soukromým osobám stromy sázet. Tito laskaví donátoři složením finančních prostředků v rozmezí od 3 do 12 tisíc korun pomohli nejenom pokrýt náklady na zakoupení stromů, ale také vytvořili objem peněz - dar, který pomůže v nákupu vybavení dětských domovů. Mám ohromnou radost, že se i na území Velkého Týnce našli dobrodinci, kteří mají rádi přírodu a zároveň chtějí pomoci dobré věci. Upřímné poděkování tak patří firmám: Agra Velký Týnec a. s. (pánové Antonín Drábek, Miroslav Wrana), Stavby Žádník (pánové Jakub a Václav Žádníkovi), Autohaus Hnilica (pan a paní Pavel a Hana Hnilicovi), Machovský mapy s. r. o. (pan a paní Jan a Jana Machovští), Haryservis II. (pan Jan Grézl), WEBA Olomouc s. r. o., Jiří Novák, soukromý zemědělec. Děkuji laskavým spolu-

občanům panu Martinu Dubovému, panu Petru Kučákovi, paní Jitce Homolové, paní Daně Navrátilové, panu Jiřímu Čejkovi, rodině Bečákově. Děkuji obcím mikroregionu Království, resp. všem starostkám a starostům, kteří rukou společnou zde vysázeli dubovou alej. Děkuji za podporu panu senátorovi Martinu Tesaříkovi, na dálku panu předsedovi Senátu Parlamentu ČR Milanu Štechovi. Nesmím zapomenout na poděkování členům pracovní skupiny obce, kteří nehostinný terén proměnili v krásnou zahradu, na niž mohou být pyšní. Děkuji za profesionální zahradnickou péči panu Ladislavu Kuchařovi. Byl bych rád, abyste i vy našli cestu k monumentu na kopci tyčícímu se nad Komárovem. Naleznete tam příjemné místo k odpočinku, k opékání špekáčků nad ohněm, k romantickému posezení v mileneckém zákoutí a především úžasnou vyhlídku na naši obec, krajské město Olomouc a na velkou část Hané. Neváhejte! O příjemných zážitcích hovoří desítky a desítky turistů, resp. cykloturistů, kteří si toto místo pro sebe objevují!

Foto: P. Peňaška Sběr velkoobjemového a nebezpečného odpadu

Foto: autorcolomouc.cz Vyhlášení výsledků MČR v Offroad Large Scale ve Velkém Týnci

Počasí Měsíc duben přinesl ve své větší části typické proměnlivé počasí s menším počtem srážek. Závěr období však přinesl vysoké teploty, které trhaly staleté rekordy… Noční teploty prvních dubnových dnů se držely celkem nízko: 0, 2, 8, 6, 4, 2, -4, 2. Denní teploty byly pochopitelně vyšší: 6, 11, 16, 22, 10, 9, 6, 9. Na Bílou sobotu dokonce sněžilo. Velikonoce jsme tak prožili v dost chladném počasí a do kostela chodili v zimním oblečení. Druhá dekáda byla poněkud teplejší a

konečně s deštěm. Den: 12, 16, 9, 12, 8, 6, 10, 14, 16. Noc: 7, 9, 1, 8, 6, 8, 4, 4, 1, 4. Zvláště mrazík vystrašil všechny zahrádkáře, protože ohrozil kvetoucí meruňky. Závěrečná dekáda už nabídla příjemné, ba nečekaně vysoké teploty. Noc: 8, 5, 8, 5, 7, 9, 14, 17 stupňů. Den: 13, 17, 16, 23, 24, 26, 28 stupňů. Na většině míst v České republice přepisovali teplotní tabulky. Nádhera! Jen na sv. Jiří a v neděli 29. dubna nás potrápil silný vítr. Ve druhém případě se nedalo jít ani ven!

Foto: 5x J. Friesner

Obecní servis 3

TÝNECKÉ LISTY

K dalšímu případu mohu uvést, že jsem ještě nikdy neviděl, aby se občan bez vědomí obecního úřadu snažil „opravovat“ obecní účelové komunikace. Místo opravy však tuto cestu strašně zaneřádil. Bylo nám oznámeno, že ve Vsisku vozí nějaký muž malým nákladním autem rumisko a vysypává ho na cestu. I když jsem okamžitě k případu vyrazil, pachatele jsem tam již nezastihl. Požádal jsem místní občany, aby mě okamžitě zavolali, pokud se zde znovu objeví. Podruhé jsem ho skutečně nachytal přímo při činu. Jednalo se o občana ze Vsiska. Vysvětlil jsem mu, že živelné vyspravování cest není možné. Po konzultaci s místostarostou obce panem Chytilem jsme občana vyzvali, aby závadnou část uloženého materiálu okamžitě odvezl, místo urovnal a uválel. Za tento přestupek dostal pokutu ve výši dva tisíce korun, kterou zaplatil. V prostoru na Hradisku zbudovala naše obec po srovnání terénu vydlážděné ohniště. Bylo zde zbudováno i posezení kolem ohně. Již v době výsadby Háje Malého Noe zde děti z osmi dětských domovů a všichni ostatní hosté opékali špekáčky. Nápad našeho pana starosty je chválen a návštěvníci zde v posledním dubnovou neděli pobývali, byli tímto skutkem nesmírně potěšeni. Věřím, že se toto místo nestane místem neřesti. Místo bude sledováno kamerovým systémem, který bude spuštěn v polovině května. Mimochodem akce Týnecké Napoleonské slavnosti bude snímána kamerami a vysílána na internetu. Kamery obci sponzorsky darovala firma TS Bohemia. Velký dík patří za vyřízení panu Jaroslavu královi mladšímu. Jistě víte, že u nás budou probíhat ve dnech 11. – 13. května Týnecké Napoleonské slavnosti. Ze strany rodičů bude potřeba věnovat zvýšené úsilí o poučení dětí kolem zvýšené dopravy. Tomuto problému se věnuji na jiném místě Týneckých listů.

Hlavní parkoviště pro návštěvníky při příjezdu od Olomouce, Přerova a Grygova bude na poli u benzínky na ulici Grygovská. Za parkování se bude vybírat na všech stanovištích jednotný poplatek 20,- Kč na den. Organizaci parkování v obci zajišťují skauti z Čechovic a Velkého Týnce. Ve směru od Vsiska se bude parkovat po pravé straně vozovky. Ve směru od Velké Bystřice se bude parkovat na ulici Bystřické po pravé straně ve směru vjezdu do vesnice až po kino. Ve směru od Tršic se bude parkovat v ulici Zamlýní po obou stranách. Parkovat se nebude v ulicích U Nové školy. Zde bydlící občany žádáme, aby

své vozy umístili do garáží či dvorů, případně aby využili parkoviště pod hřbitovem. Dále budou zcela uzavřeny ulice Dvůr a Zámecká, ta od prodejny manželů Stejskalových až po mlýn. V době slavností budou sloužit příslušníci Policie ČR. Pokud návštěvníci kdekoliv naruší zákaz vjezdu, budou jejich vozy odtaženy službou pana Baty. Pomoc přislíbili i obecní policisté z Brodku u Přerova a Dubu nad Moravou. Plán, který jsem vám nastínil, je připraven na pěkné počasí. Pokud by nebylo hezky, bude se parkovat po ulicích ve Velkém Týnci – Grygovská, Podštampilí, Tovární. O této skutečnosti byste byli informováni prostřednictvím obecního rozhlasu, resp. dopravním značením. Jiří Novák

Dopravní situace ve V. Týnci během Týneckých Napoleonských slavností 11. - 13. 5. 2012

ice

Další případ, kterému se budu věnovat, je úmyslné vyvracení popelnic u rodinných domů a jiné úmyslné narušování veřejného pořádku. Prvním problémem je vysypání popelnic v ulici Na Výstavišti. Na tuto skutečnost upozornili zaměstnanci pracovní skupiny obce, a než přijeli popeláři, řádně místo uklidili. Horší případ se stal ve Vsisku, kde neznámí výtržníci odvezli plastovou popelnici na most klenoucí se nad státní silnicí mezi Olomoucí a Přerovem a shodili ji dolů do příkopy. V obou případech se pachatelé dopustili narušení veřejného pořádku. Za tento přestupek mohou obdržet pokutu ve výši až patnáct tisíc korun. Znáte jistě staré přísloví: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. I na tyto výtečníky jednou dojde!

Autobusová doprava nebude průběhem slavnosti nijak poznamenána.

Vsisko

Tršice

ov er Př

I další část článku má preventivní charakter, částečně vás snad i pobaví. Mou častou prací je hledání majitele zaběhnutého psa. V této činnosti jsme společně s členy pracovní skupiny téměř stoprocentně úspěšní, až na jeden případ, kdy jsme pejska museli předat do útulku v Olomouci. (Mimochodem za jeho pobyt jsme doposud zaplatili téměř dvacet tisíc korun.) Společně se mnou se péčí o psí ztracence zabývá pan Jiří Štencel, který je na tuto činnost proškolený. Pro vaši informaci uvádím, že v areálu čistírny odpadních vod máme pro tyto tuláky zbudovány dva kotce, kde jim přechodně poskytujeme střechu nad hlavou, vodu a žrádlo. V poslední době však máme případy, kdy pomáháme majitelům hledat jejich zatoulané miláčky. Dvakrát tomu bylo v Čechovicích. První případ byl vlčák, který se vydal v noci na výlet. O jeho úprku jsem byl informován majitelkou, následně jsem provedl pátrání po obcích, obtelefonoval jsem i okolní obecní úřady. Při společném pátrání se zdrcenou majitelkou jsme psa nalezli ve Velkém Týnci. Pomohly nám v tom i zprávy od spoluobčanů, že si nějaký pes udělal výlet až do Vsiska a zpět ke zdravotnímu středisku. Čtyřnohý výletník byl šťastný z nálezu své majitelky. Já jsem byl zase rád, že jsme truchlící rodině mohli vrátit jejího miláčka. Obdobný případ se znovu opakoval v Čechovicích. V době, kdy jsem pobýval na dovolené v Jeseníkách, byl nalezen bílý maltézáček. Pes měl očkovací známku, ale rok starou. Olomoucký veterinář bohužel po roce vymazal evidenci očkovaných klientů,

a proto nám nemohl v naší pátrací akci jakkoliv pomoci. Paní Ruská, která psa našla, mi telefonovala, že si psa nikdo nevyzvedl. Sdělil jsem jí, že pro psa posílám svého známého. Mezitím jsem dostal sms od paní Ruské, že děti v Čechovicích dohledaly majitelku. Minulý týden jsem jel přes Čechovice a v křižovatce pod restaurací u Hrudníků zde opět pobíhal zmateně nešťastný maltézáček. Všechna vozidla ze tří směrů zde stála a čekala, jak se pejsek zachová. Když jsem vystoupil z vozu, pejsek pod něj zalezl. Za pomocí dalšího řidiče jsem jej odchytl a umístil do služebního vozu. Psa jsem vezl majitelce, která již běhala po ulicích a hledala svého miláčka. Na můj dotaz, proč si psíčka lépe nehlídají, mě pozvala k prohlídce dvorku a zahrádky, které mají skvěle zabezpečeny proti úniku. Oba jsme nechápali, kudy malý tulák uniká.

ocu om Ol

Jiří Novák Vážení občané, soustavně vás informuji o preventivních akcích a opatřeních proti pachatelům trestné činnosti. Někdy se mi však zdá, jako kdybych házel hrách na stěnu. Upozorňuji vás na zrádnosti pouliční kriminality, ale přesto se opakovaně někteří naši občané nedají poučit. Poslední případ se stal v prodejně Smíšeného zboží v Komárově, kdy se paní prodavačka nechala nachytat dvěma muži, kteří po ní chtěli měnit peníze. Tato prodavačka si neuhlídala podvodné měnění peněz a přišla o tisíc korun. Před tímto případem muži zkoušeli stejnou operaci v prodejně řeznictví u Coufalů, ale zde je paní Coufalová bleskurychle vyhodila. Byli na ni velice drzí a vykřikovali na ni, jak to že nepotřebuje drobné a nechce měnit peníze?! Osobně obejdu znovu všechny prodejny, úřadovny a připomenu, aby všichni uvážili měnit cizím osobám peníze, pokud to nejsou naši občané a nemají k nim důvěru. To samé platí, pokud tyto „drzé osoby“ zazvoní u vás doma. Upozorňuji, abyste je nepouštěli do svých rodinných obydlí a bytů, a pokud zjistíte, že se jedna o podomní prodejce, abyste byli opatrní. V případě, že jste sami doma, takové osoby vůbec do bytu nevpouštějte. Zde se zachoval statečně pán z Komárova, ke kterému přišel v době kolem půl desáté večer muž s černými brýlemi, šiltovkou a průsvitnými lékařskými rukavicemi. Uváděl, že jde kontrolovat, zda v bytě mají reklamu Albert Hypernova. Majitel domu si uvědomil, že se jedná o podezřelou skutečnost, na muže začal křičet, aby vypadl, že okamžitě volá policii. Mimo jiné mu nevítaný návštěvník uvedl, že jede z týneckého lesa a že zde zapadl. O případu jsem byl ihned informován, vyjel jsem na místo, prohledal ulice, restaurace a informoval o případu Policii ČR. Znovu vás proto vyzývám, pokud v noční době zazvoní osoba, kterou neznáte, abyste neotevírali a ptali se přes dveře, případně okno, co osoba chce. Pokud vám bude osoba podezřelá, okamžitě volejte obecní či státní policii.

Týnecké Napoleonské slavnosti – dopravní opatření

V. Bys tř

Obecní policie informuje

P

parkoviště zákaz parkování uzavřeno tábor zámecký areál bitevní pole

Obecní úřad ve Velkém Týnci Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495 585 151 113 fax: 585 391 506 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 119 Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119 Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Gerlich .................................................. 585 151 118 Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114 Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116 Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112 Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXII., č. 5. Vyšlo v květnu 2012. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: [email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

Hipocentrum Fortel, o.s., Olomouc Droždín Připravuje v průběhu letních prázdnin pro děti od 7 do 15 let

Kino - květen

4

4. 5. MIKEŠ VYPRÁVÍ POHÁDKU pro MŠ 10:00 Představení Produkce ČR Vstupné 10,- Kč

11. 5. TWILIGHT SÁGA 19:30 Rozbřesk 1. část Věčností to teprve začíná. Fantasy, romance, thriller Produkce USA, 116 minut Vstupné 50,- Kč, přístupné od 12 let

4., 18, a 25. května z technických důvodů nepromítáme. V současné době řešíme problémy s neodvratným zánikem filmových kopií ve formátu 35 mm. Připravujeme promítání na DVD a BLU-RAY nosičích. V průběhu letních měsíců by měla být situace vyjasněna a od září bychom rádi pokračovali v pravidelných pátečních filmových představeních. Děkujeme za pochopení. Kino Velký Týnec.

Příměstský tábor

Léto u koní 2012

V červnu uvidíte: Prci, prci, prcičky: Školní sraz, Probudím se včera Předprodej na představení probíhá vždy týden dopředu před a po celou dobu promítání aktuálního filmu.

1. turnus 2. - 6. 7. 2017 2. turnus 9. - 13. 7. 2012 3. turnus 16. - 20. 7. 2012 4. turnus 23. - 27. 7. 2012 5. turnus 30. 7. - 3. 8. 2012 6. turnus 6. - 10. 8. 2012 7. turnus 13. - 17. 8. 2012 8. turnus 20. - 24. 8. 2012 9. turnus 27. - 31. 8. 2012 Cena příměstského tábora: 2 000,- Kč (5 dní) Program Celodenní péče o koně, krmení, čištění boxů a koní, příprava koní, ježdění na jízdárně, vyjížďky do terénu, teorie - chov a péče o koně, koupání, různé tématické hry :) O děti je postaráno každý všední den po celou dobu tábora. Doporučujeme sportovní oblečení, uzavřenou obuv, přilbu (stačí cyklistická). Příjezd v době od 7.30 do 8.00 hod, vyzvedání dětí v době od 15.30 do 16.00 hod. Děti mají zajištěn teplý oběd, dopolední i odpolední svačinu a pitný režim. (lahvičky na nápoje prosím s sebou).

Nové knihy

Termíny

Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Brezina, Thomas: Palác stříbrných panterů 2. Cabot, Meg: Nenasytná 3. Frenchová, T.: Podoba 4. Furnivall, K.: Perla Petrohradu 5. Gier, K.: Nevinné lži 6. Godbersen, A.: Luxus 7. Hayes, S.: Prozrazení 8. Kleypas, L.: Místo na slunci 9. Körnerová, H. M.: Stanice odložených lásek 10. Lutz, J.: Mistr X 11. Okpara, T.: Cena mého života 12. Peters, E.: Ztracená oáza 13. Roberts, N.: Stopy ve tmě Naučná literatura 1. Pedevilla, Pia: Tvořit se dá ze všeho Připravila Marta Ivančíková

PLYNOSERVIS

PLYNOVÝCH ZAŘÍZ Y V A ENÍ R P O

Děti mají odborný dohled kvalifikovaného cvičitele a vyškolených instruktorů. Dítě je nutné přihlásit přeš vyplněnou přihlášku (ke stažení na www.hipocentrumfortel.wbs.cz). Vyplněné a rodiči (zákonnými zástupci) potvrzené závazné přihlášky společně s poplatkem 2 000,- Kč je nutné zaslat nejpozději do 30.6.2012 na adresu Hipocentra Fortel. Číslo účtu: 183514118/0600. Při nástupu na příměstský tábor dítě odevzdá oboustrannou kopii průkazky zdravotní pojišťovny.

Inzerce

Zahrádkářská osada Chlum pronajme dvě zahrádky s ovocnými stromy o velikosti 400 m2. Bližší informace u předsedy zahrádkářské kolonie pana Bohuslava Konráda na tel: 585 419 028 nebo u místostarosty obce Mgr. Stanislava Denka mob. 606 78 00 93.

Servis Destila, Viadrus, Dakon, BAXI Pohotovost plyn, kontrola těsnosti plynových rozvodů, odstranění závad na OPZ, výměna vadných regulátorů Ladislav Švéda, Velký Týnec, Boční 439

775 072 911

Výročí 5

TÝNECKÉ LISTY

Květnová výročí středomoravského regionu Před 130 lety – dne 5. května 1882 zemřel v Domaželicích František BEZLOJA, náboženský publicista a vydavatel modlitebních knih. Narodil se 18. 4. 1834 ve Velkém Týnci. Po studiích bohosloví v Olomouci působil jako farář v Dřevohosticích a od r. 1877 v Domaželicích, kde také zemřel. Pravidelně psal do náboženských periodik, od r. 1868 přispíval do Časopisu katolického duchovenstva, od r. 1880 do Blahověsta. Vydal několik modlitebních knih, rozjímání a kancionál. Pokoušel se také o práce dramatické. Na svém kontě má také knihy: „Pokladnička žáků, z které všichni bráti mohou, aby potřebnými ctnostmi se obohatili“(1866) ; „Učení katolické církve v stručných odpovědích pilným a schopným žákům nižší třídy venkovských škol.“ (1867); „Svátost biřmování“(1867); obšírné poučení na 966 stranách „Maria Královna swatého růžence“(1869); „Dodatek ke katechismu pro obecné školy pilnějším a schopnějším žákům vyšší třídy jak všedních tak i opakovacích venkovských škol“ (1870); „Zpěvník pro katolické křesťany z písní a jiných pobožností k žádosti a ku potřebě farníků Dřevohostických“ (1872) a poučení v stručných odpovědích zejména pro ty, kdož jdou poprvé ke stolu páně „O svatém přijímání“ (1873). (Český slovník bohovědný. II. Praha 1916. *Hýsek, Miloslav: Literární Morava v letech 18491885. Praha 1911.)

Před 70 lety – dne 7. května 1942 byl popraven v Mauthausenu brigádní generál František KRÁTKÝ. Narodil se v Kožušanech 21. 2. 1893 a studoval Slovanské gymnázium v Olomouci. Po maturitě (1912) absolvoval abiturientský kurs na obchodní akademii v Prostějově a stal se úředníkem Ústřední záložny rolnické v Olomouci. Za 1. sv. války se dostal v r. 1915 do ruského zajetí a r. 1917 vstoupil do legií. Do vlasti se vrátil až v r. 1920 v hodnosti štábního kapitána. Absolvoval válečnou školu, byl přednostou hlavního štábu, plukovníkem generálního štábu a velitelem 13. pěšího pluku v Šumperku, kde působil od r. 1937. Za okupace se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa na Olomoucku, kde byl nejbližším spolupracovníkem generála Aloise Eliáše (1890-1942). Po vyzrazení zatčen gestapem byl uvězněn a popraven. Pohřben na Ústředním hřbitově v Olomouci. (Pasák, T.: Generál Alois Eliáš a odboj. Praha 1991. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc, Memoria 2001.)

Před 125 lety – dne 9. května 1887 se ve Velkém Týnci narodil Jaroslav BEČÁK, starosta obce, agrární politik, poslanec Národního shromáždění a člen odbojové organizace Obrana národa. Po studiu na nižším gymnáziu v Olomouci absolvoval hospodářskou školu ve Vyškově. Od svého otce Rudolfa Bečáka převzal rodinný statek ve Velkém Týnci č. p. 11, z něhož v krátkém čase vytvořil příkladné zemědělské hospodářství. Záhy se také aktivně zapojil do činnosti obecního výboru, stal se členem agrární strany. V říjnu 1918 se jako člen Okresního národního výboru podílel na státním převratu v Olomouci. Po r. 1919 byl po dvě volební období starostou obce Velký Týnec. V r. 1925 byl jako přední funkcionář agrární strany zvolen do Poslanecké sněmovny, kde působil do r. 1935. Od r. 1928 vykonával také funkci předsedy Ústředí starostenských sborů v Brně a byl předním činitelem mnoha institucí okresních i zemských. Za okupace se aktivně zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. V dubnu 1942 byl zatčen gestapem a vězněn do konce války v Brně, Osvětimi a Buchenwaldu. Na následky útrap koncentračních táborů zemřel v rodišti dne 4. 2. 1950. (Tichák, Milan: Paměti obce Velkého Týnce. Olomouc, DANAL 1998. Ševčíková, H.: Květnová výročí středomoravského regionu 2002. Týnecké listy.)

Před 75 lety – dne 9. května 1937 se v Uherském Brodě narodila PhDr. Emilie DOHNALOVÁ, knihovnice, středoškolská pedagožka a bibliografka. Po maturitě na gymnáziu ve Valašských Kloboukách studovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština, ruština, kde absolvovala v r. 1961. Poté pracovala několik měsíců v Krajské knihovně ve Zlíně a v kulturním zařízení v Ostravě, kde také pedagogicky působila na Střední knihovnické škole. Od r. 1964 pracovala ve Státní vědecké knihovně v Olomouci. V r. 1990 zastávala funkci zástupkyně ředitele a zároveň vedla oddělení katalogizace. Od r. 1998 působí v knihovně olomouckého arcibiskupství. Po r. 1990 najdeme její odborné články především v časopisech Knihovní obzor a Z knihovnické praxe. Podílela se na zpracování bibliografických soupisů, které vydávala olomoucká vědecká knihovna a ve spolupráci s Muzejní a vlastivědnou společností v Brně zpracovala knihy: Bibliografie okresů Vsetín (1991), Olomouc (1996,1997), Jeseník (2002) a Šumperk (2002). V r. 2007 vyšla knižně také rozsáhlá personální bibliografie PhDr. Víta Dohnala, CSc. (1955-2006).

Před 100 lety – dne 11. května 1912 se v Olomouci narodil Jan PETZOLD, hudební pedagog a skladatel. Syn ředitele hudební školy a význačného sbormistra Antonína Petzolda (1858-1931), který jej od útlého dětství učil hudbě. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci v r. 1930. Věnoval se učitelské profesi na menších školách Olomoucka a poté studoval v Brně, kde v r. 1939 vykonal státní zkoušky z hudební výchovy pro střední školy. Plně se mohl věnovat hudbě až po osvobození v r. 1945. Byl učitelem pedagogického oddělení hudební školy v Olomouci, působil v Moravské filharmonii jako vedoucí skupiny II. housle, od září 1946 po dobu deseti let. Jako violista hrál v Komorním sdružení Moravských filharmoniků, založeném v r. 1951, a též v Moravské filharmonii Olomouc. Napsal drobné klavírní skladby, smyčcový kvartet c a skladby pro mužské a smíšené sbory. Zabýval se také sborovými úpravami lidových písní. Zemřel 16. 8. 1984 v Olomouci. (ČSHS.2. díl. Praha 1965. * Ostravský kulturní měsíčník 7, 1982, č. 5, s. 60. *Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, 1997. S. 364.)

Před 115 lety – dne 15. května 1897 zemřel v Praze Karel KOBLÍŽEK, středoškolský profesor, redaktor pedagogických periodik a překladatel. Narodil se 30. ledna 1838 ve Velké Bystřici. Po maturitě na gymnáziu v Olomouci odešel studovat na univerzitu do Vídně. Poté působil jako středoškolský profesor na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde učil latinu a řečtinu od r. 1868 po dobu 10 let. V r. 1878 byl povolán do Slaného, kde se stal ředitelem gymnázia. V r. 1892 se přestěhoval do Prahy, kde učil na gymnáziu v Křemencové ulici. Jeho literární činnost měla pedagogicko-didaktický směr. Spolu s profesorem Janem Havelkou (1839-1886) redigoval olomoucký časopis „ Komenský“ (od r. 1873), od r. 1876 čtrnáctidenník Národ a škola a od r. 1877 zábavný časopis pro lid „ Koleda“. V r. 1872 stál také u zrodu Matice školské. V r. 1886 napsal úvahu „Historický infinitiv v latině“, stručný přehled náboženství, literatury a starožitností římských a podobný přehled řecký. Vydal německé cvičebnice a další učební pomůcky a materiály ke studiu. Přeložil z latiny Cicerona. (Fischer, R: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938. *Hýsek, M.: Literární Morava v letech 1849-1885. Praha 1911.)

Před 10 lety – dne 18. května 2002 zemřel v Olomouci akademický sochař Jan NECKAŘ, významný restaurátor. Pocházel z Ráječka na Blanensku, kde se narodil 25. června 1926. Řezbářem se vyučil v Brně, kde také v r. 1947 absolvoval Školu uměleckých řemesel. Poté v l. 1947-53 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů J. Lauda, a O. Španiela. Žil a tvořil v Olomouci. Do r. 1968 se věnoval vlastní sochařské tvorbě. Vytvářel také medaile a drobné plastiky. Později se věnoval restaurátorské činnosti na dřevěných plastikách. Rekonstruoval barokní balustrádu v Kapli Božího těla v Olomouci, barokní kazatelnu J. Heinze v uničovském kostele, barokní sál Vojenské nemocnice na Klášterním Hradisku a od r. 1974 restauroval vnitřní výzdobu kostela Panny Marie Sněžné v Olomouci. ( Bránský, Jaroslav: Výtvarní umělci v okrese Blansko. Blansko 1990. S. 76-77.)

Před 165 lety – dne 20. května 1847 se v Blatci narodil prof. František HRBÁČEK. Studoval v Olomouci a byl zde i vysvěcen (1872). Pak působil necelý rok v Jevíčku jako kaplan a odtud přešel do funkce prefekta Kněžského semináře v Kroměříži. V Praze studoval na filozofické fakultě dějepis a zeměpis. Po dokončení studií působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Kroměříži a do důchodu odešel v r. 1905. Pracoval pak v archivu, knihovně a muzejních sbírkách. V r. 1913 byl jmenován čestným kanovníkem kolegiální kapituly v Kroměříži. Zemřel 30. 7. 1915. (Půl století od smrti P. Hrbáčka. Katolické noviny, 25. 7. 1965, s. 2)

Před 170 lety – dne 26. května 1842 se ve Vizovicích narodil páter Ján Čižmář. Po bohosloveckých studiích v Olomouci působil v r. 1882 v Bánově na Prostějovsku, pak ve Štítech a v l. 1888-98 ve Štěpánově. Pořídil sochu Panny Marie Lurdské, postavil nové retabulum při hlavním oltáři a nechal chrám vymalovat. Proslavil se zejména tím, že organizoval poutě ve druhé polovině května do Vambeřic, v první polovině července na Svatý Kopeček, kolem 15. srpna na Svatý Hostýn a kolem 7. září do Dubu na Moravě. Vybízel k připojení se k poutím do Prahy na Svatého Norberta k jeho hrobu a dále na posvátný Velehrad. Od r. 1891 zavedl na Boží hod velikonoční svěcení pokrmů. Za jeho působení byly postaveny kříže v Krnově (1890) a na hřbitově ve Štěpánově (1897). Zemřel náhle – dne 26. 1. 1898 ve Štěpánově. (Beránek, O.: Dějiny štěpánovské farnosti. 1997)

Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme hodně zdraví do dalších let! Připravila Hana Ševčíková

6

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

V Hodoníně za vojáčka mňa vzali... Anna Kokešová Není tomu ještě tak dávno, kdy počátkem jara mladí muži s obavami očekávali příchod listonoše. Měl jim přinést ortel, který nad nimi vyřkla armáda, a odhalit, ve kterém koutě tehdy Československé republiky budou trávit příští dva roky života. Obyčejně tomu bylo tak, že slovenští chlapci sloužili v Čechách a na Moravě a ti druzí zase na Slovensku. Tak i náš syn, který byl na podzim odveden, očekával, kam ho osud v podobě vojenské správy zavane. Konečně přišel povolávací rozkaz - do Plzně! Smutně jsme se s ním rozloučili, manžel s vědomím, že každý pořádný chlap tam musí, ale já velmi těžce, nejhůře ovšem jeho babička, která ho vlastně při mém celodenním zaměstnání vychovala. První dny bylo doma jako po pohřbu a netrpělivě jsme očekávali pozvání na slavnostní přísahu. Konečně přišlo i se slibem, že po slavnostním aktu si můžeme prohlédnout i působiště novopečeného vojína. Toť se ví, že před odjezdem se u nás peklo, smažilo, připravovalo vše, co by našeho vojáka potěšilo a zpříjemnilo mu těžké chvíle na vojně. Manžel vypůjčil v práci malý mikrobus pro 4 lidi a večer před odjezdem ho přistavil k domu, abychom mohli brzy po půlnoci vyrazit. Do Plzně bylo daleko a přísaha se konala v 10 hodin. Ulehli jsme časně, ale moc jsme toho nenaspali, protože naši sou sedé nad námi měli domácí mejdan a dupali po bytě do dvou hodin do rána. Unavený a nevyspalý usedal manžel k volantu. Aby toho nebylo dost, zjistil, že uniká brzdová kapalina a po cestě ji musel několikrát doplňovat. Bylo něco po půl desáté, když jsme dorazili na kraj Plzně. Už tam jsme slyšeli, jak v místním rozhlase vyhrávají vojenská pochody. Ale teď kam? Několikrát jsme se museli vyptávat, až se jeden místní řidič nad námi ustrnul, jel před námi a ukazoval cestu až k Nejedlého alejím, kde se měla konat slavnostní přehlídka. Dorazili jsme právě včas, už jsme slyšeli rázné vojenské povely. A už tu byli! Jedna řada jako druhá, dlažba duněla pod okovanými botami, zbraně se třpytily, sluníčko se odráželo od zelených helem, prsa vypnutá, rameno vedle ramene, vykračovali si při rázné vojenské hudbě. S napětím jsme sledovali vyrovnané řady mužů v zeleném, lesknoucí se přilby, vyleštěné boty, až jsme konečné uviděli našeho syna, jak se mu natřásá hlava v tvrdém „parádemarši“. To se ví, že nám ženám i ukápla slzička, když jsme po delší době spatřily našeho novopečeného vojáka. Po skončení přehlídky se manžel vydal pátrat na seřadišti po synovi. Našel ho

a domluvili se, že po obědě ho vyzvedneme u kasáren. Tak se i stalo a po dojatém shledání jsme nasedli do našeho kapajícího BARKASE a vyjeli za město. Bylo krásné májové odpoledne a utábořili jsme se u řeky Úhlavy, kde jsme vybalili dobroty pro syna. Voda v řece krásně chladila puchýře na obou nohách našeho syna. Nové nevyšlapané vojenské „půllitráky“ se nechtěly nijak přizpůsobit a krvavě se mstily. Prožili jsme krásné odpoledne a domluvili se, že hned po snídani si syna opět u brány vyzvedneme. Odvezli jsme ho zpět do kasáren a jali se shánět nocleh. Protože se nám to v Plzni přeplněné rodiči novopečených vojáčků nepovedlo, rozhodli jsme se přenocovat v autě u lesa za Plzní. Proč ne, byla krásná májová měsíční noc a trochu romantiky nikdy neuškodí! Ale nebylo to moc pohodlné. Moje maminka se sice natáhla na zadních sedadlech, ale my s manželem vpředu jsme se zkroutili jeden přes druhého, přičemž nám ještě překážel volant. Když se nám podařilo trochu si zdřímnout, začala maminka křičet, že se na nás někdo dívá oknem. Manžel prohlédl okolí, ale nikde nikdo, jen shora na nás zíral kulatý měsíc. A bylo po spaní! Probděli jsme noc a po osmé hodině jeli vyzvednout syna z kasáren. U brány už čekalo několik dalších rodičů. Stále se nic nedělo, nikdo nepřicházel. My, ženy, jsme popichovaly své muže, ať něco udělají. Ale ti stále ještě pod vlivem vojenské disciplíny prohlásili, že se nedá nic dělat, že musíme čekat. Když už to trvalo víc než hodinu, vypěnila jsem já, ženská, a vtrhla na strážnici s dotazem, kde jsou naši vojáci. Dozorčí nic nevěděl o žádných pro pustkách, tak jsem ho požádala, ať zavolá velitele. Řekl, že velitel odešel domů, k rodině. To mne rozčílilo, protože v pozvání na přísahu byla věta, že rodiče budou mít možnost prohlédnout si v doprovodu velitele kasárna. Jak mohl odejít? Dělala jsem tam takový rozruch, že nakonec přece jen někdo kompetentní povolil nováčkům vycházku. Syn nám pak řekl, že seděli na postelích a čekali na rodiče. Nikdo jim nic neřekl a on sám si myslel, že jsme měli nějakou nehodu s autem. Tím jsme ztratili drahocenné dvě hodiny, které jsme mohli prožít společně. Opět jsme odjeli do přírody, vyndali potraviny, sedli do trávy a poslouchali synovo vyprávění o jeho vojenských začátcích a zážitcích. Čas ubíhal strašně rychle a my museli pomýšlet na to, že máme před sebou dlouhou cestu. Neradi jsme opouštěli místo, kde nám bylo spolu tak dobře. Copak my, my jsme jeli domů, ale syn?! Smutně jsme ho odvezli do kasáren, slzavě se rozloučili. Bylo pozdní odpoledne, ostatní nováčci byli ještě s rodiči nebo někde v hospodě, ale my museli odjet a syn se

vrátil do poloprázdných kasáren. Až mnohem později se přiznal, že když tak seděl sám na světnici, přišel jeho bezprostřední nadřízený a aby se prý nenudil, uložil mu umýt chodbu. Cesta domů byla smutná. My, ženy, jsme poplakávaly, ale manžel na tom byl mnohem hůře. Podepsaly se na něm dvě probdělé noci. Stále musel překonávat spánek, oči se mu samovolně zavíraly a já jsem na něj musela neustále mluvit, vyptávat se ho na všelico, zpívat pochody, násilím ho udržovat při bdění. Byly to strašné hodiny! Nejhorší to bylo při stmívání. Jednou jsme i zabloudili. Jezdili jsme

neznámými vesnicemi a stále se nemohli dostat na dálnici. Když jsme konečně k půlnoci uviděli Olomouc, byla to nesmírná úleva. Hned za dva dny jsme dostali od syna dopis. Také mu bylo po našem odjezdu moc smutno, tak si s námi povídal aspoň na papíře. S odstupem času se zapomene na vše špatné a zbyla nám jen krásná vzpomínka na to, jak jsme jeli za synem na přísahu. Dnešní mladí muži se už nemusejí obávat žádného vojenského drilu, i když, po pravdě řečeno, by to některým neuškodilo, ba dokonce i prospělo.

Topeni Vojtěch Hrudník Pospominám, jak se doma topilo a čim se topilo. O nás v rodnym domě bela e chlebová pec, ta se zbůrala v roko 1947, na jejim mistě vznikla kůpelka. Taky se tegdá dělal vodovod, kohůtke se otvirale v kocheni, v komoře (přípravni), na dvoře, ve chlivech a kravám se odělale nad koretama napáječke. Ož se nemosela voda ze stodně pompovať a noseť do domo a do chlivu dobetko v potynkách a kyblech. V domech, kde se hospodařelo, bývale chlebovy pece všade. Po válce ož si nepamatojo pečeni chleba doma. O nás si pamatojo jenom párkráť pečeni svajbových vdolečku a prstku, dež bela nejaká svajba na Komárově. Poslední to svajbovy pečeni belo deš se vdávala Blaža Tihlářova.

ňákách. Řezene se vozele z fabrike od Slezáku, ta měla svuj katr. Měle sme doma taky pár metráku ohli, to se kopovalo v konzumně o Kubička. Ohlim se topilo jenom vyjimečně, třeba pře zabijačkách. O nás se topilo hlavně dřevem. Pod kotlama, kde se vařele zemňáke, šrote a ohřivala voda pro dobetek se topilo jenom otypkama. Tech belo na huře decky velká zásoba, hlavně smrkových z Chlomo. Každy jaro se z lesa dovezle e štere fure halozí. Nasekáni a navázáni do otypek bývala věčinú práca výměniku. Nám, děckymo dorosto to dělať moc nešlo, belo to moc složity. Do otypek se posekalo všecko chrasti, aji z ovocných stromu, z listnatých stromu e z álejí a od potoku.

Nýduležitíši zařízeni v kocheni bel šporák (šporhelt). Na něm se vařelo, peklo a topilo kvúli teplo. O nás bel šporák velký, v chalúpce (výměni) bel menši. Plotňa bela z pěti litinových dilu, prostředni dil měl velisovaný kolatý otvor, kruhovy dilce se muhle vesadiť a na tú diro se muhl postaviť velký hrnec s vodú, na přímym ohňo voda brzo vřela. Dež se večir poklúzelo, měle sme za úkol zavolať rodičom do chliva, že voda vře. Volávale sme: „Maminko voda vře na diře“. Občas se stalo, že na plotňo oteklo mliko, zasmradilo to pořádně kocheň. Plotňa se posepala solú, ale stýně se moselo větrať. Na plotně se vařelo idlo, polivke, zemňáke a všecko možny a stávale tam nýmiň tře hrnce teplý vode. Šporák měl taky dvě trúbe na pečeni koláču, v dulni se taky pikávalo maso, smažele řizke. Pod trúbama bela ešče ohřivárňa, tam vlezle aji dva travňáke naštipanyho dřivi (na dosošeni). O nás hlavně slúžela k vesošeni mokryho oboti. Do rána tam botke oschle a ráno sme se obúvale do teplyho. V zemni čas se večir topivalo v kocheni v řeze-

Me školáci (a dorost) bele sme účastni všeckých tech prácí kolem dřeva. V leso to belo stahování halozí na hromade k cestám, sbiráni halozí v zahradách po ořezáni stromu a na álejách. Štipáni slabšich špalíku a hlavně skládáni dřeva bela ož jenom naša práca. V leso na Chlomě belo često, nejaký podrost se nezmuhl, všecko se vesekalo, každá haloz bela zebraná. Do Komárova od lesa chodivale robke z nušama na zádech. Te nuše měle předplaceny „robotú“ v leso, hlavně vežínánim tráve v mladých stromkách. V litě sme me děcka chodivale do lesa taky sbirať kořátka. Chodilo se po čestym jehleči poboske. Dneska, dež je ohli, plyn a eletryka čím dál dražši, zasik se hodně začíná topiť dřevem, ale práca kolem teho je snadníši jak prvý. O motórových pilách, štipačich špalku a iný technice se nám před letama ani nezdálo. Po válce se objevile dvúmužny motórovy pile o vojáku – ženistu. Do lesu ta moderni technika pronikala ešče o dosť let pozdíš.

Cti otce svého i matku svou...? Anna Kokešová Článek pana Hrudníka v březnových TL o lidské slušnosti a závěr - Ten jeho senáček muže beť sprostý jak dlaždič - mně připomněl jednu událost, které jsem byla svědkem. Navštívila jsem jednu svoji známou a shodou okolností byla přítomna též její dcera, asi pětačtyřicetiletá matka jednoho syna. Moje známá je úctyhodná asi osmdesátiletá paní. Povídaly jsme si o všeličems, pak přišla na pořad jedna událost, které se mé známé přihodila. Chtěla mi přiblížit čas, kdy se to stalo, a začala se s dcerou domlouvat, zda to bylo před nebo po operaci, kterou podstoupila. Každá měla jinou představu o době, kdy to bylo, a žádná nechtěla ustoupit. Nakonec se dcera rozčílila a vykřikla: „Mami, drž hubu!“ Strnula jsem a če-

kala, co bude. Když jsem neslyšela od matky žádnou odezvu, dovolila jsem si říct: „Martičko, mamince se neříká drž hubu! To jsem za celý svůj dlouhý život od svého syna nikdy neslyšela!“ A rozčertěná dcera mně odpověděla! „Vy si dělejte ve své rodině, co chcete, a nás nechte, ať si děláme po svém!“ Zůstala jsem jako opařená. Zajedno jsem tam byla jako host matky a za druhé tón, kterým to řekla, se mně hluboce dotkl. Ony dále hovořily jakoby nic, ale já jsem zmlkla, protože jsem měla zajedno slzy v očích a také jsem si nebyla jistá, zda bych se při další řeči nerozplakala. Dosud nikdo cizí na mne tak nepromluvil. Po chvíli mého mlčení se mne dcera zeptala: „Co nemluvíte? Vy jste se snad urazila? To víte, u nás se to tak nebere, my jsme zvyklé se tak bavit.“ Matka k tomu však mlčela. Odpověděla jsem, že jsem se neurazila,

ale že je mně to moc líto. Ona na to, že to nemusí, že se přece nic nestalo. Brzy nato jsem odešla, ale celý den mně tato událost nešla z mysli. Vzpomínala jsem na svoji maminku. Jako vdova s dvěma dětmi měla těžkou práci nás uživit. Celé dny trávila na poli u sedláků a neměla čas nás vychovávat. U nás nebyly nikdy hádky. Naše maminka nám nikdy nenadávala, ani to snad neuměla. Nikdy nás nebila. Spíš se rozplakala a to bylo horší, než kdyby nám pořádně nařezala. Její nejhorší nadávka, když jí někdo rozčílil nebo ublížil, byla: „To je ale ťarampa!“ nebo „Ten uďam!“ Nevím, co to znamená a kde to slyšela, ale vždy se jí potom ulevilo a rozčilení pominulo. Dělili jsme se s bratrem bez odmlouvání o práce, které nám maminka přidělila, a nenapadlo nás něco neudělat. Samozřejmě jsme jí vykali a říka-

li „matičko“. Také ona svým rodičům vykala a nás by ani nenapadlo říct jen „te, staříčku“ nebo „te, stařenko“. Jak jsem tak o tom přemýšlela, říkala jsem si. Ona ta dcera mojí známé má skoro dospělého syna. Jestlipak také on jí říká: „Mami, drž hubu!“ A jestli ano, tak se jí může stát, až bude stará, že jí přes tu hubu dá! Z toho plyne poučení, že slušnost není přežitek doby. A také, jak se chováme k rodičům, tak se k nám budou chovat naše děti. Mimoděk se mi vkrádá na mysl vzpomínka na závěr básně Dědova mísa, kde mladý otec vyrábí dřevěné nádobí a na dotaz syna, proč to dělá, říká, že děda rozbíjí talíře, protože se mu třese ruka. Syn ho žádá, ať ho to naučí, a závěr básně zní: „Až se tobě třásti bude ruka,/koryto ti synek udělá.“

Z análů paměti; Články, dopisy, úvahy, komentáře 7

TÝNECKÉ LISTY

Vyšetřování „zločinu“ na sokolských záchodech Jaroslav Chytil Květnové výročí ukončení 2. světové války a tím i osvobození nejen naší vlasti vnímá většina lidí s mírnou lhostejností a jak jsem nedávno slyšel, berou to jako něco daného. Třeba jako střídání zimního a letního času. Je to sice užitečné, chce to po nás Evropská unie atd., nicméně to nějak dramaticky neprožíváme. Je tomu i tak s tím výročím května 1945. I my pamětníci jsme teprve chodili nebo začínali chodit do školy a v paměti uchováváme spíš jenom střípky událostí, které opravdu změnily svět... Nemá tedy valného smyslu opakovat to, co starší už mockráte slyšeli a mladší ještě uslyší, byť to bylo sebepravdivější. Naskýtá se tedy otázka, čemu věnovat řádky, aby nebyly stříhané podle představ, které se zrovna oficiálně „nosí“. Které se nosí a jaksi vyznávají jako jediná pravda doporučovaná ze zrovna vládnoucích vrstev. Za pár let to může (anebo nemusí) být zase o trošku jinak. Tudíž jediné, co se málo mění, jsou autentické vzpomínky na malé části doby, zkrátka detaily, útržky. Hodně záleží na autorovi vzpomínky, někdo je přímo uprostřed události a nepamatuje si už nic, jiný zaplaví posluchače cennými postřehy ilustrujícími výstižně dobu a zejména lidi, bez nichž by se ani nic nemohlo stát. Jedním z takových byl František Pospíšil ze Vsiska. Někteří ho mají stále v povědomí jako „řiditela“ kina v naší obci a staří zase jako sokolského cvičitele a aktivního člověka až do konce svého požehnaného věku. A právě od něj jsem slyšel historku, která se udála asi na podzim roku 1944! Stalo se to v kině Haná, jak se tehdy úředně jmenovalo, přesněji ne v samotném kině, ale na záchodcích přistavěných k budově staré sokolovny ze strany, kam se dnes vchází třeba do knihovny. Ty záchodky byly „provizorně“ přistavěny na dobu téměř 80 let (!) a bylo to hygienické zařízení, jaké se hned dnes už neuvidí. Bytelné stěny ze zbylých kamenů a směsi cihel s malými okénky. Zdi se pravidelně „dezefekovale“ vápnem, stavbička měla 00 pro Dámy a ještě více potřebné 00 pro Pány. Stěny v obou odděleních natřeny do výšky víc jak metr černým térem a co bylo výš, tak to bylo něco jako galerie vtipu nebo spíše nevtipu rozverných pisatelů. (To víte, pitomí sprejeři ještě hodně dlouho nebyli.) Jistě, nechyběly tam verše povýtce nemravné, kresby, jimž se spisovně říkává obscénní, mezi nimiž se jako růže v trní (?) vyjímala báseň obsahu zcela jiného, působící trochu jako z jiného světa: Nad německem éra krů-

ži/germánom už dech se úži/z Amerických eroplánu/bomby dolů pořád prší/němcom z toho v gatích hrčí/ve sklepech se už krčí. Výtvor byl typicky protektorátní: Němec a vše o Německu bylo úmyslně psáno s malým „n“, kdežto Amerických naopak. Ve skutečnosti v té době vrcholily spojenecké nálety na Německo a to se promítalo i do filmových týdeníků zvaných Aktualita, na které byla voděna školní mládež, aby v rámci činnosti povinného sdružení Kuratorium shlédla, jakého barbarství jsou na lidu schopni jednak „židobolševici“ na straně jedné a angloameričtí „židoplutokrati“ ze strany druhé. No a právě při odchodu z jednoho promítání si školní děti všimly básně a hned ji „daly dál“. Do večera ji díky ústnímu podání znala celá dědina. Jeden ze žáků si ji dokonce napsal na „saják“, správně tedy papír v sešitě na odsávání kaněk od inkoustu. Uvedený (též se říkávalo „piják“) papír zahlédl pan učitel V. známý to ustrašenec, obávající se, že Němci mají „v rukávu“ mnoho tajných zbraní, jimiž rozhodnou válku ve svůj prospěch, a ten V. vše „štandopede“, tedy neprodleně ohlásil řediteli školy, starostovi a pro jistotu okresnímu školnímu inspektorovi. To byl „podělanec na ultimo“ a tak hned začal „ve věci té nepřístojné a zločinné zároveň“ aktivně jednat. Starosta obce Homola bleskově sestavil komisi, do níž sám delegoval ty „nejváženější a nejzasloužilejší občany obce“ (marně se tomu bránili). Ke komisi patřili i učitelé, promítač kina Pospíšil V. (otec F. Pospíšila) a farář církve tehdy s názvem Českomoravská A. Eliáš, za řím. katolíky to byl kaplan P. Kostrhel, pak určení obecní radní F. Hnilica a Huk. Školu zastupoval Josef V. a byl přizván i MUDr. Havlík (omluvil se přítomností u porodu v Grygově), a tak za vážené vrstvy občansko-průmyslové dostal příkaz k účasti továrník Slezák. Zmíněnou sešlost obešel obecní strážník „proti podpisu“. Tento slušný muž musel každého upozornit, že „pan starosta řikale, že kdo nemůže, ten teda nemůže, oni (starosta) že mužů zatelefůnovať na Gestapo“. Jistě jste uhádli, že „muhle všeci“, což dosvědčuje prezenční listina. Shromážděné „specialisty“ u záchodů nejprve řízným pozdravem Vůdci zdar! a vztyčením pravice pozdravil starosta, stručně seznámil přítomné se „zločinem“ a pod jeho vedením následovala zevrubná prohlídka — 00 pro dámy bez nálezu. V oddíle 00 pro pány však „nalezen výsledek zpustlosti mládeže ve tvaru nápisu protistátně zločinného“.

Co chybí v naší společnosti aneb komisní jednání vedoucí týnecké pošty Zdena Zdařilová Opět jsem se přesvědčila, že někteří naši občané mají tu vzácnou vlastnost znepříjemňovat život druhým za každých okolností. Můj syn si vyřizuje občanský průkaz, a proto mu byl vystaven náhradní doklad. Shodou okolností mu přišel dopis z Filosofické fakulty UP v Olomouci ohledně přijímacích zkoušek. A problém byl na světě. Ačkoliv dopis nebyl (!) určen do vlastních rukou, vedoucí pošty trvala na svém stanovisku, že náhradní doklad nenahrazuje občanský průkaz, a tudíž mu dopis nemůže vydat. A nemůže být vydán ani celé naší rodině. Souhlasím s ní, že předpisy by se měly dodržovat,

ale, myslím si, že někdy je mnohem důležitější lidský přístup, který nám v životě tak chybí. Jelikož tento případ není první, myslím si, že paní vedoucí by měla o svém jednání více přemýšlet. Vesnice má, na rozdíl od města, to kouzlo, že lidé se tu navzájem dobře znají, snaží se vycházet si vstříc, a tím si dělat život příjemnější. Ne vždy je nekompromisní jednání podle zákona to pravé. Já sama pracuji s lidmi a vždy se maximálně snažím skloubit předpisy s lidským přístupem, protože zastávám názor, že pracovat, žít a jednat by se mělo nejen s rozumem, ale i srdcem.

K podobě písmen z hlediska odborného přednesl obsáhlý výklad uč. V. a výklad svůj doplnil podrobnou prohlídkou pomocí 20x zvětšující lupy školní. Abych to zkrátil a nevymýšlel si: na žádného pachatele se samozřejmě nepřišlo, členové komise se vyjadřovali různými „hm, no teda, máte pravdo, pane učitel“. Starosta obce uložil tajemníkovi zpracovat „o komise hlášení pokud možno obsáhlé“, srazil podpatky, vyhrkl obligátní Vůdci zdar! Tím bylo pátrání ukončeno. Rozchod! Krátce po rozejití se zaklepal u nás mistr Franc Hnilica: „Slešite, dů k vám starosta, bodeš líčet záchod o kina!“ rychle sděloval mému otci. Sotva to dořekl, byl Homola ve dveřích, stručně štěkl „Zdař!“ na to reagovala stařenka Anna pomalu a důstojně „Pochválen buď pán Ježíš Kristus, pane starosto, nechcete do hrnka trocho koziho mlika?“ Zůstalo to bez odpovědi, hlava obce se obrátila na otce: „Slyšte příkaz starosty k vykonání prací zednických a to neprodleně zítra do 6 hodin ráno. U tajemníka si vyzvednete 1 kilo cementu a vyrobenou směsí znečitelníte na pisoiru dříve kina sokolského nestoudný nápis. Provedení ohlásíte, mzda vám bude vyplacena koncem měsíce. Maúcta!“ A byl ten tam… Když otec přišel s kilkem „cimento“ a zednickým vybavením k záchodům bylo tam už živo. Obecní nádeníci pod dozorem tajemníka Zavadila prozkoumávali místo „zločinu“ tím, že vybírali obsah žumpy a přelévali „výtěžek“ do „lýte“ na voze, přičemž z fekálií vybírali velké papíry a dávali je na hromádku. Mimo kusů novin s pre-

zidentem Háchou a A. Hitlerem (což se da­lo čekat) tam k překvapení bylo několik čísel Světa sovětů s adresním poš­tovním štítkem Slezák Raim. V. Týnec 278! F. Pospíšil to komentoval tak, továrník Slezák byl jedním asi z 12 odběratelů tohoto časopisu v obci a po přečtení jej dával do sokolské knihovničky. No a po příchodu Němců naházel někdo z opatrnosti Světy sovětů do záchodu. Slouží ke cti taj. Zavadila, proti kterému byla vyřčena mnohá podezření, že časopisy nechal na místě roztrhat a smíchat s výkaly. Ty pak povozník Majer z Chaloupek vypouštěl na obecním pozemku mezi třešněmi na Hradisku. Když nevábný náklad uschl, začaly papíry z něj poletovat po okolí, přičemž na některých byly obrázky J. V. Stalina. Jedna strachuplná duše z Komárova je donesla na četnickou stanici jako „židobolševické letáky“. F. Pospíšil se mi přiznal, že jako kluk otcem zacementovanou báseň ještě s jinými kluky znovu přerýval na popsaném pisoáru, návštěvníci kina si to četli a můj otec (asi) musel vícekrát nedostatkovým tehdy cementem zamazání obnovovat. Čas kvapem utíká, Franta Pospíšil je už 5 let „tam nahoře“ a tak už z něj nikdy nedostanu, zda nebyl náhodou on autorem nebo „písařem“ protiněmecké básně. Neumělého dílka, o němž k pohoršení starosty Homoly prohlásil zámečnický mistr Hnilica, že „mněle be děcka poočeť, že všecko se mosi psát napřed německé a pak až české. Debe sem přesil na hajzl Němec tak ani nepozná, o čem to je.“

8

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Aristotelés a otázka po ctnosti Martin Cajthaml V minulém okénku do filosofické etiky jsme viděli, že žádné z tzv. „nefilosofických“ dober (zdraví, krása, síla, uznání ve společnosti, bohatství atd.) není samo o sobě dobré, a to proto, že není-li použito rozumně, může se zvrtnout v něco pro člověka škodlivého, a tedy v pravý opak dobra. Sókratés z této podmíněnosti „nefilosofických“ představ o dobru vyvodil, že pravým dobrem je to, co umožňuje zdárné využití oněch podmíněných „dober“, a to je vědění, moudrost. Sókratova etika tak sice překonává tradiční řeckou morálku, která v tomto ohledu v podstatě odpovídá i běžným morálním přesvědčením dnešního člověka, přesto však vede k určitým paradoxům. Jedním z nich je tvrzení, že ona pravá ctnost, totiž moudrost, je pouze jedna. V tomto tvrzení se sice skrývá oprávněný poukaz na to, že mezi jednotlivými ctnostmi je jakási podstatná souvislost, takže nikdo nemůže být např. statečný nebo spravedlivý, není-li moudrý atp., jde však příliš daleko, když všechny ctnosti pojímá jako pouhé aspekty jedné jediné ctnosti, moudrosti. Zdá-se být přece zřejmé, že jakkoli statečnost předpokládá jisté vědění, a tedy moudrost, není s tímto věděním totožná. Statečný přece není už ten, kdo ví, v jaké situaci je dobré a správné riskovat svou pověst, majetek nebo život, ale teprve ten, kdo bude schopen přemoci strach z neoblíbenosti, chudoby či smrti a to, co mu rozum říká, aby v dané chvíli udělal, také opravdu učiní. Statečný tak není pouze ten, kdo ví, za co má cenu se vydat do nebezpečí, ale ten, kdo je schopen to také učinit, a to nikoli nejistě a s rozpaky, nýbrž s jakousi snadností a samozřejmostí. Podobně i v případě uměřenosti nestačí pouze vědět, kdy a proč se určitého požitku zříci, nýbrž mít také sílu si onen požitek skutečně odepřít, a to opět s určitou snadností a samozřejmostí. Mít pravou ctnost tedy neznamená pouze vědět, jak v určité situaci správně jednat, ale rovněž být schopen s jistou suverenitou překonat afekty, které se člověka v dané situaci typicky zmocňují, tedy např. strach ve chvíli, kdy je třeba statečného rozhodnutí, ne-

Verše Karel Toman

Kam došli jste kdo? V záři hvězd pod cizím nebem bloudili jsme spolu, snílkové z jiných dob. Vzpomínám. Střecha má mi drahá jest jak rodná země, jež dává rytmus mému srdci. Je na konci všech cest buď domov, nemocnice, vězení, anebo hrob.

Aristotelés

bo žádost po požitku ve chvíli, kdy je třeba být uměřený a zdrženlivý. Je-li tomu tak, pak ale nelze ctnost ztotožnit s pouhým věděním, jak učil Sókratés (a do jisté míry i jeho žák Platón), nýbrž je třeba ji pojmout jako určitý trvalý stav ducha, který disponuje jednat určitým způsobem. Právě takto pojímá ctnost Platónův největší žák Aristotelés, který si dobře uvědomil přílišný intelektualismus Sókratovy etiky skrývající se v přesvědčení, že nikdo nechybuje vědomě, a že tedy vědění dobrého je dostatečnou podmínkou jeho konání. Aristotelés proto (mravní) ctnost pojímá jako trvalý stav lidské duše, který disponuje k jednání, které je v souladu s tím, co rozum poznává jako správné, dobré. Tento stav – a to je velmi důležité – není vrozený, přestože k němu máme přirozenou dispozici. Musíme jej tedy vědomě získat, a to nejprve výchovou. Cílem výchovy v rodině i ve společnosti tedy není pouhé “předávání poznatků“, a už vůbec ne jen nějakých „informací“, ale „informace“ v původním smyslu tohoto z latiny pocházejícího slova, tedy „utváření“, „formování“ charakteru vychovávaného. Samo slovo „charakter“, jímž označujeme trvale utvořenou povahu člověka, znamená původně ve starořečtině „ražbu na minci“, tedy jakési trvalé vyprofilování čehosi původně tvárného, co dává věci její ráz – a jako v případě mince – i výši její hodnoty. Podobným způsobem dává „charakter“, tedy soubor oněch stavů disponujících jednat a cítit určitým způsobem, hodnotu i člověku. Dnes žijeme bohužel v epoše „informací“, nikoli “in-formace“. Nesmírné úsilí je neustále věnováno optimalizaci jejich šíření. Tisícihlavé týmy vysoce inteligent-

ních lidí investují svou nejlepší duchovní energii do uskutečnění tohoto typu „pokroku“. Výsledek tohoto „pokroku“, je ovšem dvojsečný. Může být dobře využit i zneužit. O tom, jak s ním naložíme, bude rozhodovat náš „charakter“, ona trvalá ražba, která může být krásná, ale i odpudivá. Víme dobře, že Golem může ničit i péct chleba v závislosti na tom, skončí-li šém, který ho oživuje, v rukou maršála Russworma nebo Matěje Kotrby – dvou osob opačných charakterů. Cílem řecké filosofie – a v tom spočívá jedna z jejích největších aktualit pro současnou epochu zahlcenou všemožnými informacemi a stále více ztrácející schopnost „informovat“ lidské duše tak, aby získaly charakter – je formace člověka k tomu, aby v sobě uskutečnil pravé lidství, což v neposlední řadě znamená, aby se zformoval způsobem, který mu umožní jed-nat na základě toho, co poznal jako dobré a správné. Řekové tomu říkali: výchova k ctnosti nebo také „péče o duši“. Byli totiž přesvěd-čeni o tom, že jen ctnostný člověk může být opravdu „šťastný“ (eu-daimón) a že štěstí je posledním cílem lidského života, protože každý chce přece řadu věcí proto, aby byl šťastný, nikdo však neusiluje o štěstí proto, aby dosáhl něčeho dalšího. Dnešní člověk přes svou „všeobecnou informo-vanost“ většinou neví, co vlastně znamená onen archaicky znějící termín „ctnost“. Má pocit, že se jím označuje jakási dávno přežitá úzkoprsá forma morálky. Opak je pravdou. Termín „ctnost“ je českým překladem řeckého areté a latinského virtus. Areté znamená původně „specifickou dokonalost“ určité věci. Např. specifickou dokonalostí nože je, aby

dobře řezal, dokonalostí koně, aby dobře běžel atd. Sókratés jako první klade onu zdánlivě triviální, ve skutečnosti však nesmírně závažnou otázku: „V čem spočívá areté člověka?“ To znamená: „V čem spočívá jemu vlastní dokonalost?“ Sókratovou odpovědí je, že pravou dokonalostí člověka je vědění a moudrost. Virtus znamená v latině původně „síla“. Latinští překladatelé řeckého „areté“ po tomto slově sáhli zřejmě proto, že ctnost je už u Sókrata skutečně jakousi „silou“, a to silou, která umožňuje člověku vládu nad sebou samým, nad afekty a emocemi, které se tak jako strach nebo žádost ve výše uvedeném případě staví do cesty tomu, kdo chce správně jednat a dobře žít. Ctnost je tedy člověku vlastní dokonalostí a zároveň „silou“, která jej uschopňuje k tomu, aby jednal a žil podle toho, co poznal jako správné. Získání ctnosti a dosažení opravdu dobrého (šťastného) života je tedy vlastně tímtéž. Evropská duchovní tradice, která má kořeny v antice a křesťanství, proto po bezmála dva tisíce let učila, že zisk ctnosti v tomto smyslu je nejvyšším cílem života jedince i společnosti. To, že dnes pro samé informace už dnešní člověk neumí „in-formovat“ ani sebe ani druhého, je bohužel znamením hlubokého kulturního a duchovního úpadku naší epochy. Etická výchova, o níž se dnes tak často mluví, je skutečně potřeba. Bylo by ale naivní si myslet, že smyslem takové výchovy může být „předávání informací“ o tom, jak je třeba se chovat, popř. jaké etické kodexy máme k dispozici atd. Jejím cílem musí být „in-formace“ vychovávaných, tzn. formace k ctnosti. To však je úkol nesmírně obtížný, a jeho výsledek je nepředvídatelný. Vždyť na něm částečně ztroskotal i Sókratés, jeden z největších vychovatelů všech dob. Alkibiadés, jeden z nejnadanějších mladíků, o jejichž výchovu kdy usiloval, se stal zhoubou pro rodnou obec i pro sebe sama. Zřejmě i pro tento údajný vychovatelský neúspěch byl Sókratés obžalován za to, že svým filosofováním „kazí mládež“. Nedělejme si tedy iluze o tom, že tam kde neuspěl Sókratés, uspěje běžný učitel na dnešní základní nebo střední škole. Závěrem poznámka pod čarou: ona vleklá ekonomická krize, díky níž jsme skoro všichni zchudli o nějaký ten hmotný statek, je důsledkem ztráty ctnosti. Mnozí ekonomové totiž zdůraznili, že nejhlubší příčinou této krize je ztráta důvěry: důvěry investorů v to, že s jejich investicemi bude zodpovědně naloženo ap. A důvěra nemůže být tam, kde chybí spolehlivost, pravdomluvnost, poctivost, zkrátka ony pevné charakterové rysy, kterým tradice říká „ctnost“. Jak aktuální jsou v této souvislosti slova Platónova Sókrata: „Nevzniká z peněz ctnost, nýbrž z ctnosti vznikají peníze i všechny ostatní pro lidi dobré věci, i v soukromí i v obci.“ (Apol. 30b)

Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec 9

TÝNECKÉ LISTY

Co se u nás dělo v dubnu... Školní rok nám utíká opravdu rychle, máme před sebou poslední dva měsíce školy. Co nám přinesl konec března a měsíc duben?

Pythagoriáda 27. března proběhlo na ZŠ Stupkova v Olomouci okresní kolo oblíbené matematické soutěže PYTHAGORIÁDY pro 5. třídy. Úlohy této soutěže vycházejí ze znalostí matematiky odpovídajícího ročníku a rozvíjí prostorovou představivost a logické uvažování. Naši školu reprezentovali Aram Denk z 5.B a Jan Machovský z 5. A, přičemž Aram Denk se v této okresní soutěži umístil v první polovině listiny úspěšných řešitelů. Oběma klukům za účast a reprezentaci naší školy děkujeme a přejeme další úspěchy v podobných soutěžích!

V druhé části si každá třída zvolila čtyři až pět zástupců z našich tříd a začalo se soutěžit. Chvíli vyhrávala 7. třída, chvíli zase 8. třída. Zástupci dostávali různé úkoly, co mají předvést formou pantomimy a kdo ze tříd jako první uhodl, té třídě, ve které byl, dostali bod. "Dvouhodinovka" byla završena malou odměnou pro vítězné osmáky, ale ani na sedmáky se nezapomnělo. Dostali jsme propisky, bločky a CD. Moc děkujeme za návštěvu a těšíme se na další! 19. dubna si tuto akci užijí i šesťáci. Honza Bican

V místnosti třídy 1.B měly možnost seznámit se s ilustracemi Heleny Zmatlíkové a vyslechnout si příběhy kocoura Modroočka, dozvědět se něco o letadélku Káněti a Honzíkově cestě. V prostorách 1.A třídy se sešli zájemci o knížky Daisy Mrázkové – Halé, Jácíčku a Slon a mravenec. Ve třídě druháků se předčítaly příběhy „raubířů“ z knížky Vojtěcha Steklače Bořík a spol. a v prostorách třetí třídy a družiny se odpočívalo při poslechu úryvků z knížek pánů spisovatelů Lewise a Švandrlíka. Bylo to moc prima a všichni si to náramně užili. Těšíme se zase na příští rok.

11. dubna proběhlo okresní kolo matematické olympiády pro žáky druhého stupně. Naši školu reprezentovali Hana Vymětalíková, Kateřina Grofková (obě ze 7. třídy) a Karolína Cahelová (z 6.A).

Sběr papíru Naše základní škola i v letošním roce navázala na dobrou tradici ve sběru druhotných surovin a opět zorganizovala sběr starého papíru. Sběr proběhl 12. dubna v odpoledních hodinách před budovou naší školy a podařilo se nám nasbírat a odevzdat něco málo přes pět tun. Co se týče jednotlivých tříd, nejúspěšnější byli třeťáci s 973kg, druhé místo obsadili osmáci s 761kg, na bronzové příčce se s 593kg umístili druháci a bramborovou příčku si v těsném závěsu s 583kg odnesla 5.B.

Odpolední počteníčko 30. března měli možnost všichni milovníci pěkných knih a dobrého čtení strávit příjemný podvečer. V rámci měsíce března – měsíce knih – byl pro ně připraven druhý ročník „Odpoledního počteníčka a posloucháníčka“. Podle zájmu a chuti vyrazily děti vybavené karimatkou, polštářkem a hrníčkem do prostor „staré školy“.

Matematická olympiáda

Co se týče jednotlivců – na třetím místě se umístil Martin Koutný z druhé třídy se 180kg, druhou příčku obsadila Alenka Veselá ze třetí třídy s 209kg a první se stala Nikola Facková z 5.A s 275kg.

Čeština jinak

Seiferos Dne 4. dubna 2012 jsme zhlédli výukový program společnosti Seiferos. Předvedli nám mnoho dravců a sov s legračním výkladem o zajímavostech ze života těchto vzácných ptáků. Potom nás přezkoušeli z toho, co jsme si zapamatovali a ti nejbystřejší získali za odměnu fotografie, kalendáře nebo přílet dravce na ruku. Strávili jsme příjemné dopoledne a navíc si odnesli mnoho zážitků, ale i poznatků do života. Program se nám velmi líbil a těším se na příští setkání… Monika Netesalová

No a jak to vlastně dopadlo celkově ve sběru papíru za celý školní rok 2011/2012? 1. Alena Veselá (3. třída, 520kg) 2. Nikola Facková (5.A, 371kg) 3. Martin Vylíčil (8. třída, 344 kg) 4. Michal Strejček (5.B 327kg) 5. Jan Zatloukal (4. třída, 308 kg) Všem, kdo se do prospěšného projektu zapojili, patří srdečné poděkování za příkladnou spolupráci ve prospěch dětí a životního prostředí, a přání, aby se dařilo tyto aktivity co nejdéle udržet.

3. dubna čekala na žáky sedmého a osmého ročníku akce katedry českého jazyka pedagogické fakulty Univerzity Palackého Olomouc pod názvem „Čeština jinak“.

První hodinu jsme si všichni společně udělali takové "spojovačky". Pan učitel se nás ptal na zábavné otázky z naší budoucnosti, jako například jestli bychom šli do reality show jako například "Vyvolení" či "Hotel Paradise", jestli podporujeme reklamy a značkové oblečení a dostával z nás naše názory. Poté nám žákyně univerzity donesly malé občerstvení ve formě jablka, banánu, oplatku a pití.

Eliška Tomečková

Coca-cola cup 25. dubna proběhl v rámci Coca cola cupu – školského poháru – turnaj ve Velké Bystřici. Naši školu reprezentovali tito hráči: Lukáš Fabisz, Dominik Stibor, Dominik Suchánek, Antonín Rác, Jan Novotný, Petr Kovář, Jan Kašpar, Daniel Kaláb, Jakub Janáček, Stanislav Hrudník, Michal Guba, Jan Hyžík, Jan Dvořáček, Ondřej Coufal a Daniel Coufal. Kluci se umístili na třetím místě. Fotografie ze zápasu můžete zhlédnout na stránkách naší školy.

Dopravní soutěž mladých cyklistů Koncem měsíce dubna se konalo na naší škole již tradiční základní kolo Dopravní soutěže mladých cyklistů. Cílem této soutěže je přispívat ke správnému a bezpečnému chování dětí v silničním provozu a ke snižování dopravní nehodovosti, prohloubit a ověřit znalosti a dovednosti žáků v uplatňování pravidel silničního provozu pro cyklisty, v technice jízdy na kole a v dalších dovednostech nezbytných k bezpečné jízdě na kole, podněcovat a zvyšovat zájem žáků o bezpečnou dopravu a o dopravní výchovu. Je určena pro žáky 4. – 8. ročníků. Krajské kolo proběhne 29. května v Uničově. A jak se našim žákům dařilo?

Čeština jinak

V úterý 3. 4. 2012 se na naši školu přijal podívat pan učitel se žákyněmi Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěli nám ukázat, jak se učí "jinak". Jelikož jsme přišli o první dvě hodiny, což máme češtinu a matematiku, tak každý byl pozorný, protože byl rád, že se nemusíme učit, ale i přesto nebyl pan učitel z univerzity spokojen.

Výklad, který podali přednášející, byl vyčerpávající, ale plný zajímavých informací. Nejvíce všechny asi zaujaly předměty z této doby, které si mohli půjčit. Všechny kluky nadchlo to, že si mohli vystřelit puškou z okna, což se nestává každý den.

Seiferos Sběr papíru

Barevný den

Napoleonské slavnosti

Ve stejný den, 4. dubna, si žáci prvního stupně užívali kromě přednášky o dravcích také „Barevný den“… každá třída si vybrala svou barvičku a dopolední vyučování příjemně strávili nejen ve třídách se svými třídními, ale i všichni společně v zámecké zahradě…

11. – 13. května se budou ve Velkém Týnci konat Napoleonské slavnosti. Aby nám, školákům, bylo přiblíženo dění v době Napoleona, byla pro osmou a devátou třídu uspořádána 18. dubna na toto téma přednáška. Byla docela zajímavá, trvala asi dvě hodiny.

V kategorii 4. a 5. tříd obsadil první místo Jakub Podivinský, druhou příčku obsadila Valérie Vyvozilová a třetí pozici obsadil Aram Denk (všichni z 5.B). V kategorii 6. třídy obsadil první příčku Matěj Křížek (6.B), druhé místo Ondřej Hynek (6.A) a třetí pozici společně Karolína Cahelová a Kateřina Hlavinková (obě 6.A). V kategorii 7. – 8. ročníku první místo získala Veronika Nádeníčková (8.tř.), druhé místo Filip Janiš (8.tř.), třetí místo Jan Novotný (7.tř.) a bramborovou pozici Jaku Jílek (7.tř.). Na základě výsledkové listiny bude sestaveno družstvo, které bude naši školu reprezentovat. Přejeme hodně štěstí!

Co nás čeká v květnu A co nás čeká v měsíci květnu? Oslavíme společně krapet opožděně Den Země. Přineseme vám informace o úspěších našeho ZOO koutku a pečovatelského kroužku, s němčináři se podíváme do oblasti Wachau v Rakousku, zúčastníme se výtvarné soutěže „Galerie na zámku v Citově“ a výtvarné soutěže „Cesta dvou bratří“, budou probíhat tradiční sportovní soutěže, čeká nás fotografování tříd a uskuteční se první třídní výlety. Máme se tedy na co těšit! Vám všem přejeme úspěšný a sluníčkový měsíc květen!

Čeština jinak

Barevný den

10

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Den s integrovaným záchranným systémem Jan Teimer Městys Brodek u Přerova pořádal v sobotu 21. dubna 2012 v areálu Solovny a fotbalového hřiště v Brodku u Přerova „Den s integrovaným záchranným systémem“. Účastníci akce byly: Obecní policie Brodek u Přerova, Městská policie Přerov, Městská policie Praha, Městská

policie Lázně Bohdaneč, Obecní policie Velký Týnec, Vojenská policie Olomouc, Policie CR Přerov, záchranná služba Olomouckého kraje, HZS Přerov, SDH Brodek u Přerova, 22. základna letectva Náměšť nad Oslavou, 73. tankový prapor Přáslavice, Besip Olomouc.

Program začal v 10 hodin ukázkami jednotlivých zúčastněných složek a trval po celý den. V provozu byla laserová střelnice PCR Přerov, střelba z airsoftové zbraně na terč, odpoledne možnost svezení v bojovém vozidle OT, statická ukázka vrtulníku Mi -24, jízda na in line bruslích, malování na

obličej dětí a pro nejmenší nafukovací skákací hrad. Pro diváky byla i možnost vyhlídkových letů vrtulníkem, kterou využilo mnoho lidí. Velmi dobře připravená akce pracovníky Městysu Brodek u Přerova měla velký úspěch nejen u dětí, ale všech přítomných lidí ze širokého okolí.

Foto: 2x J. Teimer

Ad) Obecní policie informuje (TL 4/2012) Karel Duda Rád bych se vyjádřil ke článku v dubnovém vydání Týneckých listů „Obecní policie informuje“. Jedním z mnoha bodů, které leží na srdci obecní policii, cituji: další problém ve Vsisku je ten, že jistý občan využívá nevhodně umístěné dopravní značky „Slepá ulice“ a staví zde bezdůvodně své osobní auto, čímž znemožňuje výjezd sousedům z jejich rodinných domů. Tato situace byla s občanem projednána. Občan uvedl, že se takového jednání již vyvaruje, ale dál v parkování pokračuje.

Také jsem nikdy neřekl, že na tomto místě již nebudu parkovat, pouze jsem řekl, že teď tam nebudu parkovat, protože naše auto bylo po havárii a tudíž tam neparkovalo. Bylo mi také řečeno, že se zúčastním jednání při řešení tohoto problému. Dosud tak nebylo učiněno, pouze informace v Týneckých listech, kde jsem označen za „jistého nejmenovaného občana“. Ještě bych rád uvedl „bezdůvodnost“ našeho parkování. Kdyby nebylo nutné, aby vozidlo v těchto místech

ostrůvku a následným napojením k nemovitosti. Toto napojení k nemovitosti bylo schváleno všemi dotčenými organizacemi, tak nevím, proč se to teď dodatečně řeší, s „jistým občanem“, který tento dopravní problém nezavinil. Budou se nově osazovat dopravní značky (určitě to nebude zadarmo), kdy paní Navrátilová může vyjíždět tou samou stranou, kterou vjíždí a obec ušetří. Ještě je jedna možnost a to, že

se majitelka nemovitosti vrátí k původnímu projektu a zbuduje si vjezd na vlastní náklady, tak jak to dělají všichni majitelé nemovitostí. Nebo obec je povinná každému vjezd udělat? Věřím, že můj dopis bude otištěn v plném a nezměněném znění. Jako přílohu zasílám fotografii pro orientaci, aby bylo možné i pro neinformované čtenáře si udělat úsudek k celému případu.

SKAUTSKÉ OKÉNKO http://andromeda.skauting.cz

Aprílovka Tomáš Bartek Kdybych nebyl ten, kdo má akci na starosti, asi bych si řekl, že si ze mě někdo chce udělat srandu a žádná oddílovka nebude. Nejspíš si to samé pomyslelo spoustu dětí, protože nás na oddílovce moc nebylo, ale to neva. Pojďme se vžít do pomyslného účastníka. Foto: K. Duda Nevím, proč nebylo uvedeno jméno toho „zlobivého“ občana, když v horní části informací obecní policie tohoto článku, při řešení parkování u restaurace U Facků, bylo uvedeno jméno majitele, kterého se parkování ani netýká, neboť dodržování dopravních předpisů je v kompetenci obecní policie, a ne majitele restaurace. Teď bych raději uvedl, v čem je tato informace pro naše čtenáře zavádějící. Obecní policie reagovala na stížnost sousedky paní Navrátilové, že nemůže vyjíždět ze svého domu, neboť jí v cestě stojí naše osobní auto. Ne tedy jak je uvedeno v článku, že znemožňuji výjezd sousedům z rodinných domů.

parkovalo, a kdyby byla jiná možnost (jak jsem již vysvětlil obecnímu strážníkovi), tak určitě tam nebudu parkovat. Vjezd do slepé ulice je osazen „Informativní značkou provozní“ 10a), která označuje pozemní komunikaci, která dále končí nebo po které nelze dále pokračovat v jízdě. Toto je přesný výklad této dopravní značky, a proto nevím, proč někomu bráním ve výjezdu. V původním stavebním projektu byl schválen vjezd na pozemek paní Navrátilové z komunikace, přerušením

Ahoj, tak sem tady, pozdravil jsem zbytek v klubovně. Nic se zatím nedělo, už je 5 minut po 4té a my žeprej čekáme na opozdilce. Pořád nic, Šíp se vymlouvá, že počkáme do čtvrt, stejně teprve vymýšlí, co budeme dělat, jak ho znám. No hurá, jdeme do vedlejší místnosti – větší a Šíp nám vysvětluje první hru. Nejdřív nás v rychlosti rozřadí do 4 družstev – 4 námořní týmy, které budou objevovat dosud nenalezené ostrovy někde v jižním pacifiku. Na zemi jsou namalovány ostrovy a my ze svých loděnic vysíláme na slepo lodě (ve skutečnosti kousky větví vrby s barevným označením daného týmu) a pokud se loď zastaví na ostrově, je obsazen naší

lodí. Po třech vyrovnaných kolech vyhrává nějaké družstvo – my ne :( Jako další vybírá Šíp 2 dobrovolníky z každého družstva, zavádí je za plentu a ti si mají zapamatovat za krátké 2 minuty co nejvíce drobností rozložených na stole (např. hodinky, nábojnice, rukavice, jojo...). Poté je jejich úkolem odpředvádět zbytku svého družstva pomocí pantomimy, co na stole viděli, musíme rychle – než to zapomeneme. Další hra je trošku tajemná, Šíp nás odvádí do vedlejší místnosti, ale 2 z nás nechává zůstat. Nám, co jsme v naší malé klubovně, říká, že jsme se ocitli uprostřed New Yorku v jedné z uliček v čínské čtvrti. Dozvěděli jsme se, že po nás jdou detektivové a snaží se dostat toho s černým znamením na dlani. Naším úkolem je pohybovat se okolo detektivů tak nenápadně a tak, abychom co nejvíce zavazeli a přitom skryli toho, koho chtějí. No to je myslím všechno. Anebo to byl jen apríl?

Články, dopisy, úvahy, komentáře 11

TÝNECKÉ LISTY

Týnecký pohádkový les po páté… Lucie Peňašková Psal se rok 2008, a my se rozhodli… Rozhodli se, že uděláme v Týnci pohádkový les. Nikdy by snad nikoho z nás nenapadlo, že v roce 2012 to bude pět let, co tato naše pohádka začala. Ano, právě tento ročník bude tím pátým v pořadí. Přemýšlím nad prvním, druhým, ale i třetím a čtvrtým ročníkem, prohlížím fotky, pouštím videa, začínám vzpomínat. Vzpomínám na první ročník, vzpomínám, jak jsme s našemi dětmi chodili s metrem po lese, plánovali, měřili rozměry kulis, vymýšleli pohádková stanoviště, hledali ta pravá místečka pro jednotlivá pohádková zastavení… Dneska už les známe tak dokonale, že víme, kde je jaké místo, jaké stanoviště na něm bylo který ročník, kde je kopec, nerovný terén, kde je naopak rovinka na skoky v pytli, kde se drží voda. Vzpomínám, jak po prvním ročníku napsal můj manžel na stránky našich akcí: Jsem na tebe pyšný! Stejně tak, jako on, jsme i my s Mirkou pyšní na naše děti, manžele, rodiny, kteří nám pomáhají už pátým rokem. Vzpomínám na naše pomocníky hasiče a skauty z Velkého Týnce. Hasiče, kteří vždy pomůžou, poradí ze své pozice zkušenějšího, staršího. Jsou pro nás důležitou součástí této akce. Ze skautů, kteří s námi před pěti lety začínali, se stali dospělí lidé, spousta z nich během našich lesů maturovala (i letos tomu nebude jinak). Vzpomínám na jeden ročník, kdy Mach a Šebestová měli s sebou v lese, mimo Jonatána a utrženého sluchátka i maturitní otázky.

tyto pohádkové bytosti, kterým bych chtěla moc poděkovat, patří moje kamarádka Mirka. Je součástí našeho lesa, bez ní by les nebyl. To ona přišla s tímto nápadem, s nápadem, že uděláme pohádkový les… Právě s ní vše plánujeme, vymýšlíme, řešíme…

Je to přesně ta, která toto vše prožívá se mnou, se kterou vše prožívám já… Směje se, když se směju já, pláče, když pláču já, zlobí se, když se zlobím já… Je to právě ona, díky níž je na co vzpomínat… A za to vše, za její nápady, rady, pomoc, za to, že je…

za to, že máme na co vzpomínat, bych jí moc chtěla poděkovat. Díky, Miry! Letošní Pohádkový les se koná 17. června od 13 hodin v našem týneckém lese. Těšíme se.

Obec Velký Týnec, Sbor dobrovolných hasičů Velký Týnec a Lucka & Mirka pořádají

pátý Týnecký

POHÁDKOVÝ LES

17. 6. 2012 od 13:00 hod Velký Týnec - Komárov pohádková procházka bohatý doprovodný program jízda na konících opékání špekáčků pro platící děti zdarma vystoupení skupiny historického šermu Dragers vstupné: 50,- Kč/dítě

Vzpomínám si a vím, že letos tomu opět nebude jinak, že opět budu mít husí kůži, jak uvidím všechny v kostýmech, jak uvidím jednotlivá stanoviště. Vím, že i letos mi bude nejvíce z celého roku chutnat špekáček, který si upeču po skončení lesa na ohni. Když jím tuto dobrotu, sedím mezi přáteli, rozhlížím se kolem sebe a vidím spokojené děti s ušmudla-nou pusenou a šťastné rodiče, vím, že to stálo a vždy bude stát za to. Vzpomínám i na horší chvíle… ale snad i díky nim jsme vždy vstali a snažili se jít dál a být ještě lepší. Vzpomínám si na chvíle, kdy jsme si prožili své, kdy jsme nevěděli, jak dál, kdy jsme museli řešit spíše nelesové problémy… A musím přiznat, na tomto místě, že jednou, dvakrát jsme vážně přemýšleli, jestli les joo, nebo nejoo… Vzpomínám, jak můj manžel udělal video z prvního lesa, jak jsem nad ním brečela, vzpomínám, jak i nad každým dalším videem ukápla slza dojetí.. Vzpomínám, že díky tomuto lesu znám asi, jako jedna z mála, nejvíce pohádkových bytostí… Mezi

Další informace získáte na www.lucka-mirka.webnode.cz nebo na telefonech 604 562 824 nebo 606 955 115

Dubnová fotogalerie

1

3

2

4 Jarní Vsisko a Velký Týnec (foto 3 a 4)

Velikonoční obřady v kostele Nanebevzetí Panny Marie - motlitba u otevřeného Kristova hrobu (foto 1 a 2)

5

7

6

8

Království hraje, zpívá a tančí 2012 otevřelo tentokrát své brány ve Věrovanech (foto 5-8)

Foto: 8x J. Friesner

Křížovka 13

TÝNECKÉ LISTY Autor výroku: J. R. Bloch Odstín hnědi Armádní těl. klub

Olej (esper.)

Krajská odbor. organizace

Začátek Divočina tajenky (přenes.)

6

Setina hektaru

Osudové znamení

Trochu zorat

Mys

Značka jogurtu

V kapkách odtéct

Zhoubná nemoc

Konec tajenky

Akry (sloven.)

Vršky kartotečních lístků

Komplet

Itálie (angl.)

Pájet

Tito (rusky)

6

Obnos Rodový znak Dietlova hrdinka

Mladé obilí

Mužské jméno

Splávek Mužské jméno SPZ Prahy

Švýcarský chirurg Oddíl

Myšlenky L

Chačaturjanovo jméno Sevření

Tázací zájmeno Heslo

Zdůrazněný zápor

Náboženská skupina Říman

SPZ Kroměříže

Obyvatelé Elamu Známá ulice v Moskvě

Psát na způsob zlomku Jméno McBaina Domácky Anna

Utnouti

Lidový pěvec

Noční hlodavec Zkoumati

Psovitá šelma Druh Fatimi

Jihoafr. jazyková skupina Dravec Shakespearův král

Žal

Prezidentův dopis Pestré kozácké pláště

Náš bývalý PZO

Filipínská sopka Kladné elektrody Kyseliny (lékař.)

Ženské jméno

Ukazov. zájmeno Druh pepře Lékařská stříkačka

Zařízení podobné

Kodrcat

Roger Federer

Domácky Erika

Římských Na které místo 55

Hrací stroj

Pysk Tlachat Darebák Stoupenec atomizmu

Hořeti

Osmanští úředníci

Sibiřská šelma

Mohamedův rádce

Nasycený uhlovodík

Navrstvit

Židovský král

Slib

Osmá třída gymnázia

Březno Koupací nádoba

Mužské jméno

Cestovat Novozélandské jezero

Zdobený husarský kabát

Říční korýš Citosl. údivu

Značka sportovní obuvi

Starožidovský měsíc

Značka arzenu

Likérník Mayovo jméno

Seveřan

Řeč

Talisman

Cytosl. rytmu

Prasátko

Nadutec Ocel (rusky) Tvrdý znak

Istropolis

Sněmovna lidu (zkr.) Domácky Izabela

Primát

Ukazovací zájmeno

Uzákonit

Egyptský bůh

Francouzské město

Lotyšské platidlo

A sice

Botanický název omanu Irčan

Značka Lawrencia Desková hra

Tanec 10x10

Kancelářská zkratka

Tlustá moucha

Bývalý italský politik

Záhada

Písmeno řecké abecedy

Podlouhlý květinový záhon

Pomůcka: Anup, Kme, Kocher, Nisan, Taupop Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: Každá žena má slabost na pitomce poněvadž si myslí, že zpitoměli z lásky k ní. Úspěšnými řešitelkami minulé křížovky a výherkyněmi knih se stávají paní Jaroslava Rodová ze Vsiska a paní Eva Kremplová z Velkého Týnce.

do 12/12

Sport 15

TÝNECKÉ LISTY

X. ročník mariášového turnaje Vlastislav Ján Jubilejní desátý ročník prestižního mariášového turnaje „O krále v mariáši“ ve Velkém Týnci proběhl 14. dubna 2012 v Důlní hospůdce. Letos se nás sešlo 27 hráčů. Mezi místními se sešli kamarádi z Olomouce, Přerova, Bolelouce, Dubu nad Moravou, Vsiska a Čechovic, kteří mají nějaký vztah k Velkému Týnci. Turnaj začal v 16 hodin, kdy jsme rozlosovali pořadí, které se zapsalo do počítače, a díky skvělému programu, který vytvořil Jarda Krempl, se mohlo začít hrát. Hraje se 7 kol po půl hodině a výsledky se zapisují do počítače a sčítají až do posledního kola. Po každém kole byl vítěz někdo jiný. Rozhodlo až poslední 7. kolo a vítězem se stal Jirka Plachký. Na druhém místě skončil Zdeněk Citovský a třetí host Honza Neubauer. Jirka Plachký se zapsal mezi „krále v mariáši“, těmi v minulých letech byli: 2x Vašek Žádník, 2x Michal Krbeček, Petr Prečan, Jarda Prečan, Vašek Otava, Roman Havlíček a Honza Koutný. Největší ocenění letos získal nejstarší hráč turnaje pan Tonda Konečný, který ve svých 82 letech perfektně zvládá hru

Foto: 3x J. Krempl

a účastní se pravidelně turnajů a poctivě každý pátek trénuje. Při předávání pamětního daru jsem byl dojatý a ukáply mi i slzy, když celá hospoda

vstala a tleskala ve stoje. Na závěr bylo všech 27 hráčů odměněno hodnotným darem a slavilo se až do pozdních hodin. Tímto bych chtěl poděkovat

všem sponzorům a obci Velký Týnec za vzájemnou spolupráci.

Úspěch mladé týnecké lyžařky Alena Veselá Již třetí sezónu závodního lyžování má za sebou mladá lyžařka, žákyně 3. třídy, Alena Veselá z Velkého Týnce. Na rozdíl od dvou předchozích sezón, kdy v první se závodním lyžováním teprve začí-nala a ve druhé si přivodila zranění, které pro ni znamenalo předčasné ukončení sezóny a mohla jen trénovat, si letos vše vynahradila. Mimo úspěchy v Jesenickém poháru, kde z pěti pořádaných závodů tohoto seriálu vystoupala čtyřikrát na „bednu“ a v celkovém hodnocení obsadila druhé místo, patří mezi její největší úspěch sezóny druhé místo v krajském přeboru Olomouckého kraje v kategorii předžákyně.

Na těchto výkonech se podepsala i letní příprava, která probíhala zejména jízdou na kole, in-line bruslích a lehkou atletikou a přešla v podzimní lyžařská soustředění na ledovcích a následným tréninkem v zimní sezóně. Ten probíhal dvakrát až třikrát týdně na svazích v nedalekých Hlubočkách u Olomouce, kde má zázemí lyžařský klub LK Olomouc, za který jezdí. Díky poctivému přístupu lyžařky a práci celého klubu došlo ke zlepšení techniky jízdy a jízdy v brankách. To se projevilo zejména ve druhé polovině sezóny. V té dojela Alena v závodě v rámci nejlepšího seriálu na Moravě Madeja-

sportcup v prestižní a ceněné top 10 a zejména 25. března v Italské Aprice dokázala získat ve velké konkurenci alpských závodnic vynikající druhé místo. Splněním všech cílů daných před sezónou a přiblížením se k těm nejlepším potvrzuje správnou cestu k ještě lepším výkonům. Nyní po ukončení sezóny bude následovat odpočinek a poté začne nelehká letní příprava na další sezónu. Aleně přejme, aby v příští sezóně dosáhla alespoň takových úspěchů jako v té letošní. Klub LK Olomouc rád přivítá nové zájemce o závodní alpské lyžování. Pokud chcete, aby se vaše dítě zdokonalilo v lyžování a dělalo sport, který mu přinese spoustu nových zážitků a kamarádů, zlepší fyzickou kondici a který můžete aktivně dělat s ním, neváhejte a v případě zájmu kontaktujte vedoucího závodního družstva Mgr. Bohuslava Coufala (tel. 775 775 801), který rád a ochotně poskytne veškeré informace.

Foto: 2x rodinný archiv

Fotbalové výsledky muži Tovačov - V. T. 1:1 branka: Pospíšil V. T. - Drahlov 7:0 branky: Pospíšil 4x, Saitz 2x, Fiala Kožušany - V. T. 5:2 branky: Saitz, vlastní V. T. - Haňovice 3:1 branky: Machač, Pospíšil, Dvořák

dorost Hlubočky - V. T. 1:2 branky: Hello 2x V. T. - Želátovice 0:0 Nemilany - V. T. 4:4 branky: nehlášeno V. T. - Kostelec 6:0 branky: Ehrenberger 2x, Coufal, Glier, Hello, Klabačka

st. žáci Červenka - V. T. 0:4 branky: Coufal 2x, Charvot, Švéda V. T. - Přerov 0:5 Slatinice - V. T. 1:3 branky: Charvot 2x, Fabisz V. T. - Hlubočky 5:1 branky: Charvot 3x, Fabisz, janáček

ml. žáci Červenka - V. T. 0:9 br.: Černík 4x, Habáň 3x, Kaláb, Podivinský V. T. - Přerov 2:4 br.: Černík 2x Slatinice - V. T. 3:7 br.: Černík 3x, Soliar 2x, Kaláb. Jahoda V. T. - Hlubočky 4:0 br.: Černík 2x, Kaláb, Hynek