No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 5

Myšlenka na tento měsíc: "Budeš-li žít podle přírody, nikdy nezchudneš, budeš-li žít podle toho, co říkají lidé, nikdy nezbohatneš." Seneca Mladší MINULÁ ČÍSLA BULLETINU UŽ JSTE ČETLI?

Úvodník Vážení čtenáři, chtěla bych se s vámi rozdělit o něco, co mi kdysi vyprávěl zaměstnanec velké firmy, který měl na starost dárcovství. Čas od času pořádali mezi zaměstnanci firmy sbírky na dobrou věc, kterou chtěli podpořit, a obvykle to dopadlo tak, že se mnohem více zapojovali a mnohem více přispívali ti níže postavení, ti s menšími platy. Velký majetek není zárukou ušlechtilosti ani štěstí. Je to s ním jako s jakoukoli jinou hmotnou věcí, může být užitečným nástrojem pro lidského ducha nebo ho může zničit. Člověk, který svým úsilím či penězi přispívá na dobrou a pro něj smysluplnou věc, se cítí přirozeně šťastně, že mohl pomoci. Stejně jako cítíme často větší radost, když dárky rozdáváme, než když jsme obdarováváni. Starodávná moudrost říká, že čím více dáváme, tím více dostáváme. Ivana Hurytová

Ze života filozofů: Alexandr Makedonský Alexandr Makedonský se chystal na tažení do Persie, které bylo celoživotním snem jeho i jeho otce. Ještě před tažením obcházel vojsko a nenastoupil na loď dříve, dokud nezkontroloval poměry svých vojáků, nepřidělil jednomu statek, jinému vesnici, důchod z domu či přístavu. Když už byly spotřebovány a rozděleny téměř všechny jeho příjmy, zeptal se jeden z jeho velitelů, Perdikkás: "A co ponecháváš, králi, pro sebe?"

Mayové Přestože máme k dispozici velkolepé odkazy této starodávné civilizace v podobě staveb, umění a tradic přenášených ústní formou, nebo dokonce zaznamenaných v různých kodexech a několika textech, v okamžiku, kdy o ní chceme pojednávat, ocitáme se před další záhadou jejího původu. KDE HLEDAT INSPIRACI?

"Naděje," odvětil Alexandr. "Tak i my, kdo táhneme s tebou, se na nich budeme podílet," řekl Perdikkás, odmítl s díky majetek, jenž mu byl určen, a s ním i několik dalších přátel.

S úsměvem jde všechno lépe... Z oblasti majetku a peněz také něco veselého: Významný německý lékař Rudolf Virchow byl povolán k velmi zámožnému pacientovi, aby mu vyndal z hrtanu kost. Nemocný, který přestál slušnou dávku smrtelné hrůzy a bolesti, po krátké operaci řekl: „Děkuji Vám tisíckrát, milý profesore, nevím vůbec jak Vám projevit své uznání.“

Chac Mool Tato socha vytvořená kulturou Mayů představuje oltář v podobě člověka. Nachází se v mayském městě Chichen Itzá na vrcholu pyramidy před Chrámem válečníků. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ČERVNA DO 14. ČERVENCE

Virchow pohlédl ironicky na rozčileného muže a odvětil: „Od doby, kdy Babyloňané vynalezli peníze, je tato otázka vlastně rozluštěna.“

http://www.akropolis.cz/bulletin/022/bulletin_Nova_Akropolis.html

14.6.2011


Page 2 of 5

Zázračné umění být sám sebou V neustálé touze po moudrosti, jež naplňuje životy těch, kteří se nebojí říkat si filozofové, zaujímá významné místo hledání a nalezení vlastního vnitřního bytí. Tento postoj, který často vede k nekontrolovanému egoismu, není-li řízen zdravými morálními sklony, je odrazem hledání a odhalení velkých zákonů univerza. Konec konců onen hermetický aforismus, který poukazuje na to, že „jak je nahoře, tak je i dole“, nepřestává platit, přestože již uplynula mnohá staletí. Je tedy na filozofii, aby hledala a nalézala pravdy, které pomáhají sestavit celou mozaiku existence. A díky tomuto duchu zkoumání k nám přicházejí malá či velká vnuknutí prostřednictvím nějakého zapomenutého výroku či rady starodávných mudrců, jež byly pohřbeny v hrobkách spolu s lidmi, kteří ve světle těchto mudrců žili. To ale nemusí nic znamenat, pokud světlo naší současnosti dokáže tato hluboká učení znovu oživit. Týká se to i názvu tohoto článku. Je dost krátký, stručný a důrazný na to, aby nás přinutil zastavit bláznivý běh naší mysli a slovo od slova probrat obsah těch jednoduchých pojmů, které patří k zázračnému umění být sám sebou. Být sám sebou se omezilo na pouhou formalitu, která zahrnuje dobrý život, péči o tělo a samozřejmě i uspokojení psychiky rozvrácené směsicí zmatených myšlenek. Být sám sebou znamená nanejvýš nechat se vést, nechat se tlačit životem, neposlouchat nikoho a nic, dokonce ani sebe sama, protože „samotné já“ ještě stále nevyvinulo opravdové úsilí, aby se dostalo do povědomí.

POZNEJ SEBE SAMA Filozofie pro život - cyklus přednášek • Cyklus zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

Není však možné vyhnout se setkání s vlastním Já. Někteří lidé tráví hodiny v zajetí strachu ze smrti, z neznáma, z nepravděpodobných trestů na onom světě, které ve skrytých zákoutích člověka přesto vyvolávají tolik strachu. Skutečné, i když neviditelné nebezpečí se nachází v neznalosti sebe sama, v postrádání vlastní skutečnosti, v nedostatku opory v něčem, co není závislé na vnějším světě, ve ztrátě oné osy, která se nachází v každé lidské bytosti; a i když není zcela pevná, stačí k tomu, aby se člověk udržel vzpřímený a povznesl vědomí na piedestal jistoty a důvěry, jež poskytuje moudrost.

Budovat cesty Je to základ umění, o kterém mluvíme. Nelze nikam dojít, dokonce ani k sobě samému, pokud se nevybudují cesty. Budujeme je však doopravdy? Nejčastěji se ani nedíváme, kudy kráčíme. Následujeme jistý proud lidí, davy, které se pohybují po vyšlapaných stezkách, měnící se pohyby názorů, které rozhodují o prudkých a nepochopitelných obratech ve směru našich kroků. Ale protože tam jdou všichni, jdeme tam i my. Vláčíme nohy po cestách plných odpadků, smetí, které každý odhazuje při chůzi anebo, když se zastaví, protože se již neodvažuje pokračovat. Nenarážíme na potíže, nýbrž na úskalí, která jsme si sami vytvořili.

ZÁHADY MEXIKA Přednáška s videoprojekcí a prezentace knihy ´Mexiko, symbolismus a archeologie´ • Mayové • Toltékové • Aztékové

Budovat je obtížné. Avšak budovat někdy znamená prostě vyčistit staré stezky, které upadly do zapomnění, vytyčené cesty, které po staletí sloužily k dosažení cíle a dnes jsou zarostlé křovím a zasypané kamením, a přesto jsou jistě mnohem čistší než některé jiné, po nichž se hromadně vydávají ti, kteří nevědí, kam vlastně jdou. Skromný člověk, který uklízí, kosí vysokou trávu a odnáší kameny ke kraji, takto razí cesty, buduje cesty, neboť jim navrací život. A na těch odvážnějších je, aby určovali nové směry. Odvážní by kromě toho měli být lepšími znalci, neboť není možné vybudovat cestu, pokud není jasně stanoven výchozí a cílový bod, zákruty či prohlubně ve skalách, které jsou nutné, aby se neztratil cíl. Ti, kteří umějí stavět, ti, kteří vědí, odkud přicházejí a kam směřují, nejsou kupodivu vždy posloucháni ani následováni. Jejich cesty jsou v nejlepším případě považovány za utopie, častěji jsou však považovány za slepé, stejně jako jejich stavitelé. Na stavitelově díle se dokonce neocení ani jeho dobrá vůle: ovečky, které jdou slepě a hluše, musí věřit, že ostatní volby jsou mylné a vedou špatným směrem, aby zmátly lidstvo. Jak by tomu tak nebylo, když ti, kteří soudí, jsou právě ti nejzmatenější, nebo si dokonce ve zmatku libují! POSVÁTNÁ ARCHITEKTURA EGYPTA Přednáška s videoprojekcí • Pyramidy: odraz univerza • Chrámy: příbytky bohů • Hrobky: cesty duše


14.6.2011


Page 3 of 5

Den ze dne Stavba není záležitostí jednoho dne. Čas se v tomto případě, jakož i v mnoha jiných, stává velkou zkouškou. Je nutné mít dostatek trpělivosti, aby se mohlo udržet každodenní nadšení a přitom ani na okamžik neztratit z dohledu to, o co se usiluje, ať už je to jakkoli daleko. Není ani tak důležitý čas, jako cíl. A když se mysl soustředí přímo na cíl, čas kupodivu ubíhá rychleji... Účinnost při stavbě je dána vytrvalostí. Vytrvat neznamená stát se automatem ani otrokem vlastního díla. Právě naopak, je nutná vědomá vytrvalost, při níž se úspěchy sčítají, jako by byly zázračnými kameny, z nichž se nakonec postaví ten nejkrásnější zámek, jaký si lze jen představit. Pro vytrvalost je třeba nadšení a k tomu je nutné poctivě se vrhnout do úkolu, kterým se zabýváme. Tělo pracuje provázeno pocitem uspokojení a myšlenkou pokroku. Pak bude cesta růst, bude přibývat den ze dne, bude růst dovnitř i navenek, bude pronikat do nových oblastí světa a objevovat neznámá prostranství v duši. Nesnadné umění být sám sebou vyžaduje nepřetržité obnovování používané energie. Všichni máme jistý příděl energie, a pokud ho vyčerpáme už při prvních pokusech, vyprchá a nechá v nás pocit prázdnoty a rozladění. Energie se jako všechny síly ve vesmíru spotřebovává a obnovuje ve vlastních cyklech. Energie, která se do díla vkládá vědomě, automaticky plodí nové energetické zdroje, které nám poslouží k tomu, abychom mohli pokračovat zítra i pozítří, protože budeme stále silnější. Žít den ze dne znamená žít život naplno, využít každou hodinu každého dne, a mít tak více možností, jak nabývat zkušeností, jak lépe jednat, jak být úspěšný, jak se mýlit a opravovat. Takový je úděl stavitele.

Vlastní ruce Klamné měřítko pohodlí, které si stále více získává současný způsob myšlení, nanejvýš znehodnotilo lidskou práci vykonávanou vlastníma rukama. Inteligence se změnila na pouhou schopnost, jak využít ostatní, jak donutit jiné ruce k práci, abychom se mohli těšit z toho, co udělali druzí. Ten, kdo to dokáže, je nejobratnější, avšak i nejnešťastnější. Pokud jednou cizí ruce zmizí, nebude schopen dál pokračovat. Kvůli nedostatku praxe a sebedůvěry nebude schopen budovat ani následovat vyšlapané cesty, protože se bude cítit jako mrzák, který nemůže hýbat nohama. Vlastní ruce jsou symbolem toho nejušlechtilejšího nástroje, který vlastníme. Ten, kdo umí používat své ruce při nějaké užitečné práci, umí též usměrnit své emoce a řídit svou mysl. Umí používat svou vůli a umí si razit cestu obtížemi, které se jiným lidem zdají nezvladatelné. To, co se dělá rukama a vědomě, má v sobě „anděla“, duši. Samotné ruce dokáží hnout jen s hmotou, ale cesta, o níž mluvíme, není výlučně hmotná. Je nezbytné navrátit hodnotu lidské práci. Není třeba si ji představovat jako výhradně tvořivou činnost. To, že je lidská, znamená i to, že správně opakujeme, co nás naučili. Velcí učitelé učí, ukazují cestu, nabízejí perspektivy, avšak práci za nás vykonat nemohou. Nebo by mohli, ale nedělají to, protože v tom případě by úspěch připadl jim, a oni jsou přitom stejně už několik schodů před námi. A co by bylo s námi, kdybychom stále záviseli na tom, že naši práci udělají jiní? Jakými bychom byli staviteli, kdybychom se neodhodlali zvednout ani pouhý kámen?


14.6.2011


Page 4 of 5

Dojít na místo, na němž máme být Znovu opakujeme: není to nějaké přesně vymezené místo ve světě, není to prestižní pozice ani funkce, není to postavení, kterého si cení ostatní. Jsou i jiná místa, která se nacházejí uvnitř nás samotných, i když často neznáme přístupové cesty, jež k nim vedou; když ale tato místa jednou najdeme, poskytnou nám možnost dosáhnout veškerých vrcholů, veškerých hranic. Kde máme být? Tato otázka je úzce spjata s cestou, která se otevírá v nitru člověka, s uměním být sám sebou. Místo, na němž máme být, se pokaždé neshoduje s tím, kde by se nám líbilo být. Naše záliby jsou podrobeny mnoha psychickým tlakům a zřídkakdy si uvědomujeme, jestli je určitá záliba opravdu naše, anebo je řízeným příkazem, který přišel zvenčí. Máme být tam, kde můžeme nalézt sebe sama. Tam, kde náš vlastní souhrn příčin a následků vyznačil jasný a přesný bod, jednak proto, abychom si uvědomili svou skutečnost, a jednak proto, abychom mohli úspěšně pokračovat v cestě. Zapomeňme na to, že pojem „být“ je statický. V „být“ uváznou jen ti, kteří připustí netečnost a apatii, kteří jsou snadno zachváceni zoufalstvím, kteří se řídí svůdnými hříčkami módy, kteří propadají vzteku a násilí, kteří z nedostatku rozvahy ničí sami sebe, aniž by si to uvědomovali. Takoví lidé „jsou“, nehýbají se nebo se pohybují pomalým krokem v nesourodém davu, jenž jde za svými skrytými pány. Navrhujeme jiný způsob „bytí“, který je aktivní, protože znamená žít naplno a vědomě; být přítomen v každé minutě a v každé činnosti, kterou vykonáváme. A podle toho, nakolik člověk „je“, pak postupuje ve stavbě a na cestě. K tomu, aby se tento návrh stal skutečností, nám nechybí učení. Když se naučíme zapálit ve svém nitru světlo, začneme se měnit na učitele tohoto umění „dokázat být“. A ještě více: naučíme se, že „dojít“ je též relativní, protože u člověka nelze mluvit o definitivních stavech, jestliže žije v trvalém duchu zdokonalování. Dojít představuje vyvýšené místo na cestě; je to bod, který jsme si stanovili, abychom rozpoznali uskutečněné kroky a zvážili ty, které nám ještě zbývají. Dojít znamená nadechnout se před dalším začátkem. Cesta, kterou máme postavit, je ve skutečnosti věčná a vyžaduje od nás nepřetržitou činnost, neboť cíl se vzdaluje a zvedá podle toho, jak se k němu blížíme. Kde tedy máme být? Na cestě, aktivní a bdělí. To je naše místo, je to výchozí bod, v němž nakonec nalezneme sami sebe a z něhož se můžeme pustit do všech úkolů, které nám osud udělil. Důležité je umět nalézt stezku, a to na základě vlastního úsilí, vlastníma rukama, den ze dne. Ostatní už je věcí stezky, věcí člověka, věcí cíle, který byl a existoval mnohem dříve, než jsme si ho předsevzali. Prof. Delia S. Guzmán

Věděli jste, že... ... dnešní peníze mají kořeny v Mezopotámii, kde se používalo vážené stříbro jako zprostředkovatel měny už od 5. tisíciletí př. n. l. ? Mince zřejmě vznikly normováním kousků drahého kovu, aby je nebylo třeba neustále vážit. Chammurapiho zákoník kolem roku 1770 již uvádí zrnka stříbra jako jednotky, které se počítaly. Souvislost s vážením ale potvrzuje i skutečnost, že názvy starých mincí současně znamenaly i váhové jednotky, jako například talent, šekel nebo libra. ... nejstarší mince se razily v Číně kolem roku 1200 př. n. l.? Nezávisle na tom se mince používaly od 7. století v Malé Asii a Řecku. Například athénská drachma o hmotnosti 4,36 g stříbra byla zavedena roku 594 př. n. l. Solonem. ... první české stříbrné mince, denáry, nechal razit kolem roku 970 Boleslav I.? ... grešle byly měděné mince ražené v Rakousku roku 1759? Měď je měkký materiál, minci tak bylo snadné přelomit a odtud pochází přísloví o zlámané grešli a její mizivé hodnotě. ... dnešní bankovky se vyvinuly z depozitních listů směnárníků, kteří jimi potvrzovali, že u nich bylo uloženo stříbro nebo zlato, a zavazovali se, že je na požádání vyplatí? V 17. století začaly být takové přísliby vydávány i bez skutečného uložení stříbra či zlata. Touto formou poskytoval bankéř svým klientům úvěr.


14.6.2011


Page 5 of 5

Podobenství:

Na podzim jsem sebral všechny své smutky a pohřbil jsem je ve své zahradě. A když se navrátil duben a přišlo jaro, aby uzavřelo sňatek se zemí, vyrostly v mé zahradě krásné květiny, které se nepodobaly žádným jiným. A mí sousedé přicházeli, aby je obdivovali, a všichni mi říkali: "Až zase přijde podzim a nastane čas setí, dal byste nám trochu semen z těchto květů, abychom je také měli ve svých zahradách?" (Vybráno z textů Chalíla Džibrána)

POPOL VUH – svatá kniha Mayů Odložíme-li naši evropskou optiku, skrze niž často hodnotíme jiné, zdánlivě nepochopitelné kultury a civilizace, můžeme právem zařadit Popol Vuh mezi posvátné texty lidstva. Stejně jako další svaté knihy, i tento text vypráví o stvoření světa, země a člověka a o jeho poslání. Samotný název odkazuje na skutečnou knihu. Slovo VUH znamená kniha, papír či strom, z jehož kůry se papír vyráběl. POPOL se překládá jako shromáždění či rada. Lze také vyjít z významu slova POP, které představuje rohož, jež byla symbolem důstojnosti vůdců a vladařů. Tak můžeme Popol Vuh překládat jako Kniha rad, Kniha vladařova či Kniha starodávných (kněží, věštecká), tedy kniha velkého významu a posvátného charakteru.

Svým obsahem prostupuje mnoho rovin prostoru i času a některé věci v ní uvedené jsou pouze naznačeny, vyřčeny jen zpola. Promlouvá mytickým jazykem zahaleným do mnoha symbolů, jež dávají nahlédnout do duše středoamerických indiánských kmenů, které hromadně nazýváme Mayové. HISTORIE TEXTU Popol Vuh v podobě, jakou známe dnes, byl zapsán v polovině 16. století, na samém začátku christianizace domorodých kmenů španělskými dobyvateli. Tento zápis byl v podstatě jen fonetickým přepisem vyprávění v nářečí mayského kmene Quiché do latinské abecedy. Tímto jazykem mluvily kmeny, které sídlily na jihu mayského území, převážně v oblastech Guatemalské vysočiny. ... více >>> Ing. Leoš Flaitingr Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


14.6.2011

No title

Recommend Documents