No title

EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545

Název článku: Reforma ruského volebního systému The Reform of Russian Electoral System

Autor: Markéta Matoušková ([email protected])

Abstract:

In 2007, State Duma of the Russian Federation will be elected through the system of pure proportional representation. The constitutional amendment adopted this year also involves a 7% electoral threshold. In addition to the basic information about both (current mixed and the new proportional) electoral system, the text deals with the issue how the current system influences the party one and tries to show the possible effects. Keywords: electoral system, political system, political parties, Russia

Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód 0021622407).

Evropská volební studia European Electoral Studies Institut pro srovnávací politologický výzkum

Roč. 1, č. 1, str. 98-110 Vol. 1, No. 1, pp. 98-110 ISSN 1801-6545

Cílem toho textu je popis a stručná analýza smíšeného volebního systému, který byl pro volby do Státní Dumy Ruské federace používán v letech 1993–2005. Pokusím se nastínit výstupy obou složek tohoto systému a jejich vliv na ruský stranický systém. Dále se zaměřím na reformu volebního systému, která byla přijata letos a která bude použita pro parlamentní volby v roce 2007. Práci uzavírá pokus o nástin možných dopadů nového volebního systému na podobu ruského stranického systému. 1. Volební systém platný pro volby v letech 1993–2005 Celkem čtvery volby (v letech 1993, 1995, 1999 a 2003) do Státní Dumy Ruské federace se konaly podle smíšeného volebního systému, kdy bylo 225 poslanců voleno poměrně v jednom celostátním obvodu tvořeným celým územím Ruské federace, 225 mandátů bylo rozdělováno systémem prosté (relativní) většiny v jednomandátových volebních obvodech. Voliči měli k dispozici dva hlasy, jedním volili svého kandidáta v jednomandátovém volebním obvodě, kam příslušeli na základě svého bydliště, druhý hlas byl určen pro kandidátní listinu některé z politických stran. Tento systém bývá označován jako paralelní. Jeho jednotlivé složky – poměrná a většinová – jsou na sobě nezávislé. Úkolem poměrné složky není vyrovnávat disproporcionalitu vzniklou ve většinově volené části (Rule - Shvedova; Chytilek - Šedo 2004: 30-36, 148-160). Shugart a Wattenberg rozdělují smíšené volební systémy na proporční (Mixed Member Proportional – MMP) a většinové (Mixed Member Majoritarian – MMM). Základním rozlišujícím znakem je pro ně existence (či neexistence) vazby mezi jednotlivými úrovněmi volebního systému. Závislost mezi hlasováním v poměrné a většinové části umožňuje v MMP poměrné složce kompenzovat disproporční výsledky, v systémech MMM taková vazba neexistuje (Cabada - Ženíšek 2004: 45). Podle této klasifikace lze ruský volební systém také označit jako smíšený s většinovým účinkem (MMM). Massicotte a Blais rozlišují smíšené volební systémy podle toho, které volební formule jsou v nich kombinovány, jak jsou kombinovány a jaký počet křesel je rozdělován podle každé z nich. Jako superpoziční (navrstvující) označují ty systémy,

99

evs

#1



v nichž existují dva druhy volebních obvodů a dva různé systémy volby. Oba volební systémy jsou přitom aplikovány současně na celém území státu. (Massicotte - Blais 1999: 341-366). V jejich pojetí je ruský volební systém řazen mezi navrstvující systémy nezávislé kombinace. Martin rozlišuje mezi „geograficky smíšenými volebními systémy“, v nichž je systém poměrného zastoupení používán pouze v některých částech země a většinový systém v ostatních, a „geograficky homogenní systémy“, kde je použita kombinovaná volební formule v rámci celé země (tamtéž). Na základě této klasifikace lze konstatovat, že v ruském případě jde o geograficky homogenní volební systém. Pro poměrně volenou část byla stanovena volební klauzule 5 %. Volební zákon přitom nerozlišoval mezi kandidátní listinou politické strany a koalice, politické strany také mohly na své kandidátní listiny umísťovat i nestranické kandidáty, případně členy jiných stran. Kandidátní listiny byly přísně vázané, neumožňovaly tedy voličům přidělovat kandidátům preferenční hlasy. V SMD se o hlasy voličů směli ucházet i nestraničtí kandidáti. Voliči měli možnost vyjádřit nespokojenost se všemi kandidáty tak, že hlasovali tzv. „proti všem“, což v některých případech (pokud byl součet těchto hlasů vyšší než zisk toho z kandidátů, který získal v daném obvodě prostou většinu hlasů) vedlo k anulování výsledků voleb v daném obvodu (či teoreticky v celé poměrné části, což se ale nikdy nestalo) a jejich opakování. Toto své právo voliči využívali relativně hojně,

takže

Duma

bezprostředně

po

termínu

řádných

voleb

opakovaně

nedisponovala počtem 450 členů (Holzer 2004a: 341-342). V průměru lze konstatovat, že možnosti hlasovat „proti všem“ využívalo v daném období 2,8-4,7 % všech oprávněných voličů. Kandidátní listiny mohly předkládat pouze ty politické strany a hnutí, které byly zaregistrované ministerstvem spravedlnosti a jejichž kandidaturu svými podpisy podpořilo nejméně 200 000 voličů, přičemž z jednoho subjektu federace smělo pocházet maximálně 7 % podpisů. Straně bylo zamezeno zúčastnit se volební soutěže, pokud bylo více než 25 % podpisů podporujících její kandidaturu prohlášeno za „podezřelé“ (http://www.russiavotes.org). K tomu, aby volby byly prohlášeny za platné, bylo třeba účasti nejméně 25% účasti voličů při hlasování. 100

evs

#1



1.1. Působení ruského volebního systému Ačkoli byl v Ruské federaci používán systém, který by ve své poměrné složce měl produkovat spíše proporcionální výsledky (Hareova formule používaná společně s metodou největšího zbytku pro přepočet hlasů na mandáty i velikost volebního obvodu by hovořily pro tuto teorii; Lebeda, 2001: 432), reálně v sobě poměrná složka obsahovala eliminační účinek. Vlivem nastavení volební klauzule se do parlamentu v poměrně volené části vždy dokázalo prosadit méně politických stran, než kolik jich získalo parlamentní zastoupení na základě úspěchů svých kandidátů v SMD. Pro srovnání: v roce 1993 překročilo 5% klauzuli 8 stran, 4 v roce 1995, 6 v roce 1999, 4 v roce 2003. Parlamentní zastoupení získalo v roce 1993 celkem 12 stran, 23 v roce 1995, 14 v roce 1999, 6 v roce 2003 (Holzer 2004a: 350-354). Volební systém tak v podstatě rozdělil politické strany na ty, které jsou úspěšné v poměrně volené části (např. LPDR, která opakovaně nezískala v SMD žádný mandát) a na ty, které získávají výrazně více hlasů v části většinové (např. Agrární strana Ruska. Holzer 2001: 64, 156). Některé strany (a nezávislí kandidáti) spoléhaly výhradně na svou regionální podporu a kandidovat v poměrně volené části se ani nepokoušely. Pouze Komunistická strana Ruské federace a proprezidentské strany obvykle dokázaly získat přibližně stejný počet mandátů v obou složkách. V SMD byli často úspěšní kandidáti deklarující svoji nezávislost (zde je však nutné poznamenat, že jako „nezávislí“ v některých případech kandidovali i členové politických stran, zejména LPDR; Holzer 2001: 64-65). V roce 1993 bylo zvoleno 134 nezávislých poslanců (v roce 1995 to bylo 76; v roce 1999 bylo takto zvoleno 106 poslanců, v roce 2003 se jejich počet snížil na 67). Po volbách 1999 v Dumě z nezávislých poslanců zformovaly tři mimostranické poslanecké skupiny: Lidoví poslanci, Ruské regiony a Agroprůmyslová poslanecká skupina (Holzer 2004a: 342). Pro srovnání: bezprostředně po volbách v roce 1993 bylo organizováno v poslanecké frakci, za níž byli zvoleni, 300 poslanců, 346 poslanců v roce 1995, 357 poslanců v roce 1999 a 365 poslanců v roce 2003. Tato čísla jsou však vzhledem k častým a někdy ne zcela transparentním přestupům poslanců mezi poslaneckými kluby i politickými stranami pouze orientační. Skutečnost, že některá minoritní uskupení jsou v parlamentu zastoupena jedním či dvěma poslanci společně s vysokým počtem nezávislých poslanců, blokuje 101

evs

#1



podle Holzera standardizaci ruské politické scény, která je náchylná k nečekaným přesunům sil a podpor a vzniku kvazistranických poslaneckých skupin bez konstantní politické linie (tamtéž). Úspěchy nezávislých ve většinově volené části také neúspěšným stranám komplikovaly budování stranických struktur v regionech (tamtéž: 344). Nepřehlednost a roztříštěnost politického spektra charakteristické pro současnou ruskou politickou scénu jsou proto dány výstupy ve většinové části voleb. V poměrně volené části odevzdávali ruští voliči relativně často hlasy pro strany, jež nepřekročily volební klauzuli: v roce 1993 se nepodařilo na mandáty rozdělit 12,94 % hlasů a index deformace (poměr mezi počtem mandátů obsazených politickou stranou a hlasů získaných touto stranou ve volbách) úspěšných stran se pohyboval v rozmezí 1,11-1,18. V roce 1995 byl podíl propadlých hlasů 49,5 %, index deformace dosáhl hodnoty 2. V roce 1999 zůstalo nerozděleno 18,6 % hlasů, index deformace činil 1,18-1,33. V roce 2003 nebylo rozděleno 29,35 % hlasů, index deformace činil 1,43-1,48. Všechny strany, jimž se klauzuli podařilo zdolat, tedy byly nadreprezentované. Míra nadreprezentace závisela na velikosti strany. Větší strany byly nadreprezentovány mírně více než strany menší. Volební systém platný v Ruské federaci v letech 1993–2005 byl často kritizován zejména proto, že na jeho základě byla vytvářena slabá Duma, která dlouho nebyla schopna zaujmout v systému roli relevantního partnera. Oponenti Borise Jelcina již v roce 1993 poukazovali na to, že jeho hlavní snahou bylo vytvořit takovou Státní Dumu, která pro něho nebude představovat silného soupeře, a zamezit vzniku silných politických stran. Kritice byl podroben také fakt, že ke zvolení poslance v některých SMD stačilo 20 – 30 % hlasů. Podle údajů International Foundation for Election Systems bylo ve volbách v roce 1995 zvoleno absolutní většinou voličů v daném volebním obvodu jen 12 poslanců, naopak 142 poslancům ke zvolení stačilo méně než 30 % hlasů (Dahl 1998). Patrně proto, že několik pokusů Borise Jelcina o posílení většinových prvků volebního systému se opakovaně setkalo s neúspěchem, zvolil Vladimír Putin opačnou cestu, jak dojít ke stejnému cíli. V roce 2001 prosadil zákon o politických stranách, který přinesl definici politických stran jako organizace registrované ministerstvem spravedlnosti, mající minimálně 10 tisíc členů v nejméně 45 z celkových 89 subjektů federace. V každé regionální pobočce politické strany přitom 102

evs

#1



musí být registrováno nejméně 100 členů. Kandidovat ve volbách v roce 2003 mohly jen ty strany, které splnily uvedená kritéria. Pokud získaly více než 3 % hlasů nebo 12 přímých mandátů, měly nárok na státní příspěvek, což znevýhodnilo kandidaturu nezávislých kandidátů i menších stran (www.russiavotes.org). Zákon o politických stranách přinesl ve svém důsledku výrazné snížení počtu registrovaných politických stran z více než 200 na nynějších 37 (údaj platný k 30. 11. 2005, www.cikrf.ru). 2. Reforma volebního systému Cílem novely volebního zákona, která vstupuje v platnost 1. ledna roku 2006 a podle níž se s největší pravděpodobností budou konat parlamentní volby v roce 2007, je posílení moci centra a zvýšení kontroly státu nad volebním procesem. Iniciátor změny, ruský prezident Vladimír Putin, se tímto opozicí kritizovaným záměrem nijak netají. Od nového volebního systému si Putin slibuje posílení stranického systému a demokracie v Rusku a zvýšení akceschopnosti výkonné moci, což by mělo vést k větší schopnosti Ruska bojovat s organizovaným zločinem a terorismem. Změna volebního systému se v kontextu boje proti „mezinárodnímu terorismu“ podle Putina stala více než aktuálním po loňské tragédii v jihoruském Beslanu. Putin považuje reformu volebního systému za další krok ke zpřehlednění ruského politického systému. Poté, co prosadil změny volebního systému do regionálních sborů, Putin podle svých slov předpokládá, že novela zákona o volbách do Státní Dumy mimo jiné také omezí moc regionálních vládců a tamních zájmových skupin, a umožní vyšší míru kontroly nad děním v regionech (www.bbc.co.uk). Novela přináší několik významných změn. Ve volbách v roce 2007 bude celá Státní Duma volena poměrným volebním systémem. Zastoupení získají pouze ty politické strany, které překročí 7% volební klauzuli, což by podle předkladatelů mělo zamezit v přístupu do parlamentu menším stranám. Nastavení volební klauzule bylo již v roce 1998 předmětem sporu. Ústavní soud tehdy konstatoval, že toto ustanovení je v souladu s ústavou, pokud umožní zisk mandátu nejméně dvěma politickým stranám či hnutím a pokud součet hlasů odevzdaných pro tyto strany přesáhne 50 % (Holzer 2001: 156). Současně se zvýšením volební klauzule dochází ke zvýšení počtu hlasů, které nejméně dvě strany musí získat, aby nastavení volební klauzule nebylo shledáno protiústavním, na 60 %.

103

evs

#1



V případě, že by dvě politické strany získaly nezískaly v součtu více než 60 % hlasů, dojde ke snížení klauzule tak, aby nejméně 60 % voličů mělo svého zástupce v parlamentu (tedy aby součet hlasů odevzdaných pro politické strany zastoupené v parlamentu byl vyšší než 60 %). Pokud by nastala situace, kdy by více než 60 % hlasů získala jediná politická strana, zatímco ostatní kandidující strany by klauzuli nepřekročily, získá mandáty i strana, jež se umístila jako druhá v pořadí (www.russiavotes.org). Zachováno zůstalo ustanovení, podle něhož musí minimální volební účast dosáhnout 25 %. Strany nově nebudou moci vytvářet předvolební koalice, což dříve zvyšovalo jejich šance na úspěch. Nebude ani možné, aby se o hlasy voličů ucházeli nezávislí kandidáti. Předkládat kandidátní listiny mohou pouze registrované politické strany, které na své kandidátní listině smějí nominovat maximálně 50 % nestraníků. Toto omezení by mohlo částečně pomoci snížit počet poslanců, kteří budou ve Státní Dumě reprezentovat rozličné zájmové skupiny. Novela také výrazně snižuje počet hlasů, které smějí být prohlášeny „za podezřelé“. Jestliže dříve se strana směla zúčastnit voleb, pokud bylo méně než 25 % podpisů podporujících její kandidaturu prohlášeno za „podezřelé“, pro volby v roce 2007 se tato hranice snižuje na 5 %. Ve volbách 2007 bude kandidátní listina politické strany muset být rozdělena na nejméně 100 regionálních oblastí, které budou pokrývat celé území federace. Strany, které ve volbách v roce 2003 překročily volební klauzuli, nebudou muset předkládat podpisy nejméně 200 tisíc voličů podporujících jejich kandidaturu. Ostatní politické strany budou moci tento požadavek obejít tím, že složí kauci 60 milionů rublů, která bude vrácena, pokud strana získá nejméně 4 % z celkového počtu hlasů. Za volební kampaň nebude moci kandidující politická strana vydat na federální úrovni více než 400 milionů rublů, přičemž z vnitrostranických zdrojů smí pocházet nejvíce 50 % této částky, 280 tisíc rublů od individuálních dárců a maximálně 14 milionů rublů od organizací. Na regionální úrovni – v závislosti na počtu voličů v daném obvodu – smějí strany na předvolební kampaň vynaložit částky v rozmezí 6 – 30 milionů rublů. Zahraniční společnosti, osoby žijících v zahraničí ani ruské soukromé společnosti s více než 30% zahraniční účastí nesmějí na předvolební kampaň politickým stranám přispívat. 104

evs

#1



Způsob přepočtu hlasů na mandáty zůstane zachován.

3. Postoje politických stran k reformě Návrh novely volebního zákona byl Státní Dumou v tzv. třetím čtení přijat většinou 339 poslanců proti 89, proti hlasovali poslanci Komunistické strany Ruské federace a subjektu Vlast (www.russiavotes.org). Stoupenci změny argumentují tím, že reforma je založena na modelu používaném v západních demokraciích a slibují si od ní rozvoj demokracie, občanské společnosti a stabilizaci politického systému. Nový volební systém by podle jejich názoru měl pomoci oddělit silné strany od okrajových a povzbudit soutěž mezi hlavními politickými stranami. Kromě proprezidentské strany Jednotné Rusko pro hlasovali také poslanci liberálně-demokratické strany. „Přitvrzení zákona je na místě, lidé stejně volí pouhý symbol, nikoli osoby,“ tvrdí podle BBC jejich předseda Vladimir Žirinovskij (www.bbc.co.uk). Naopak kritici jsou přesvědčeni, že jde o další posílení moci prezidenta a že cílem je vymýtit z parlamentu opozici. Komunisté a liberálové poukazují na to, že již ve volbách v roce 2003 museli bojovat s obstrukcemi ze strany státu a že nové zákony před ně vrší další překážky. Dalším terčem kritiky je zákaz vytváření předvolebních koalic. „Bloky se vytvářejí v zájmu voličů, umožňují slabším stranám, aby se podílely na politickém životě země. Jejich zákaz je nesmyslný,“ kritizuje podle Hospodářských novin jedno z ustanovení novely nezávislý poslanec Vladimir Ryžkov (HN 25. 5. 2005). 4. Pravděpodobné dopady reformy volebního systému Poměrná složka měla v ruském systému dosud výrazně disproporční účinek. Přijetí novely tento efekt nijak nezmírní, ba spíše naopak. Zatímco ale dosud většinová složka dokázala zajistit parlamentní zastoupení malým stranám, po roce 2007 zůstane počet parlamentních stran přibližně stejný jako počet relevantních aktérů na ruské politické scéně: omezí se na ty subjekty, které jsou schopny překonat volební klauzuli. Pokud by volební klauzule byla nastavena na 7 % již v roce 1993, snížil by se počet stran zastoupených v poměrně volené části parlamentu o 2 v roce 1993, resp. o 1 v roce 1995, o 2 v roce 1999. V roce 2003 by již tato změna

105

evs

#1



nepostihla žádnou politickou stranu (Holzer 2004a: 350-353). Hovořit ovšem v ruském prostředí o možnosti koncentrace stranického systému by bylo předčasné. Holzer zdůrazňuje, že vzhledem k podobě ruského politického systému a reálnému uskupení sil parlamentní volby slouží spíše k testování síly prezidentského tábora před nadcházejícími volbami hlavy státu. Holzer proto pro ruskou politickou soustavu používá termín elektorátní, případně delegativní či neliberální demokracie. Pro ruské parlamentní volby je také charakteristická úspěšnost proprezidentských stran (Holzer 2004a: 342). Sjednocení volebního systému by nicméně mohlo pomoci odstranit některé základní neduhy, které produkoval stávající smíšený systém. Těmi podle mého názoru byli zejména: 1) vysoký počet politických stran zastoupených jedním či dvěma poslanci, což znepřehledňuje politickou scénu, činí ji náchylnou ke vzniku proměnlivých parlamentních většin a otevírá prostor pro potenciální korupční jednání. Od nového systému lze očekávat silný eliminační účinek na počet stran, které získají parlamentní zastoupení. Mimo parlament s největší pravděpodobností zůstanou strany, které dosud byly schopny získat pouze přímé mandáty v některém SMD. Vzhledem k nastavení volební klauzule na 7 % (již 5 % hranice přitom patří k nejvyšším v Evropě) lze očekávat eliminační účinek na všechny menší politické strany bez ohledu na typ jejich podpory (7% bariéra bude mít stejný účinek na strany s koncentrovanou voličskou podporou, které dosud měly šanci získat zastoupení ve většinově volené části, jako na dosud nejvíce znevýhodněné strany s rozptýlenou voličskou podporou).

2) vysoký počet nezávislých poslanců: vzhledem k tomu, že se o poslanecká křesla budou moci ucházet jen politické strany, je pravděpodobné, že dojde ke zpřehlednění rozložení sil ve Státní Dumě. Někteří z dosud „nezávislých“ poslanců najdou patrně místa na kandidátkách politických stran. Lze také předpokládat, že novela ztíží zájmovým a lobbistickým skupinám vykonávání přímého vlivu na politické rozhodování. Pozorovatelé již delší dobu poukazují

106

evs

#1



na vysokou míru korupce a úzké sepětí mezi poslanci a politickými stranami na jedné straně a průmyslovou a finanční oligarchií na straně druhé. Zajímavé je, že

tento

typ

poslanců

byl

ve

volbách

2003

podporován

zejména

proprezidentskou stranou Jednotné Rusko (Holzer 2004b: 288-289). Není ale na místě se domnívat, že tento neduh bude novým volebním systémem zcela odstraněn. Zástupci lobbistických skupin se mohou o hlasy voličů ucházet na kandidátních listinách politických stran.

3) slabý stranický systém: tento problém do značné míry souvisí s body 1) a 2) a je jejich důsledkem i příčinou. Politické strany dosud nebyly volebním systémem ani jiným opatřením nuceny k vytváření pevnějších struktur ideologického i organizačního charakteru. Smíšený volební systém byl ve své většinové složce založen na jednokolovém systému prosté většiny, který podporoval individualismus. Holzer v této souvislosti upozorňuje, že na ruské stranické scéně dominují otevřené modely, které zastřešují řadu menších uskupení a které se aktivizují zejména v souvislosti s volbami, kdy vytvářejí nejrůznější koalice. V mezivolebním období ale tyto subjekty vystupují samostatně, což vede ke značné fluktuaci stranického spektra, proměnám ideologických profilací a personálním obměnám uvnitř těchto koalic. Strany – snad s výjimkou KPRF – nemají vybudovanou pevnou celofederální strukturu (Holzer 2004b: 79-96). Volební klauzule by malé strany do značné míry mohla motivovat ke spolupráci, slučování či vytváření volebních stran. Dalším efektem změny volebního systému by mohla být výrazná personální obměna Dumy.

Je ovšem nutné připomenout, že Ruská federace stále ještě nepatří k zemím, které jsou označovány jako konsolidované demokracie, a že uplatňovat na tamní poměry západoevropská politologická měřítka je nevhodné. Podobně mi nepřipadá na místě snažit se aplikovat poznatky studia efektů volebních systémů na slabě strukturovaný ruský stranický systém. S jistou mírou pravděpodobnosti lze podle

107

evs

#1



mého názoru tvrdit pouze to, že jakkoli jde o systém poměrného zastoupení, budou se jeho účinky více blížit systémům většinovým. Cílem předkladatelů reformy bylo zpřehlednit stranický systém a rozložení sil v něm; šlo však o cíl prvoplánově politický, nikoli technický. Počet parlamentních stran zastoupených v Dumě po roce 2007 se ve srovnání se současným stavem s největší pravděpodobností oproti volbám 2003 nijak výrazně nezmění (ve smyslu počtu stran, které dosud byly schopny překonat volební klauzuli), nebudou chybět poslanci proprezidentské a komunistické strany. Pravděpodobná je také účast některých dalších uskupení (LDPR, liberálové). Zejména v případě liberálních stran lze očekávat, že se po neúspěchu ve volbách v roce 2003 pokusí novým pravidlům přizpůsobit. Do značné míry bude záležet také na tom, jak změnu volebního systému přijmou voliči a do jaké míry a jakým způsobem jí přizpůsobí své volební strategie. Skutečnost, že voliči, kteří dosud byli zvyklí používat při volebním rozhodování dva hlasy, o jeden z těchto hlasů přijdou, jistě nebude zanedbatelná. Naopak efekt způsobený nastavením volební klauzule nemusí sehrát ve voličském rozhodování tak významnou úlohu: voliči jsou na tuto bariéru již částečně zvyklí, byť počet nevyužitých hlasů zůstal i po posledních volbách poměrně vysoký.

108

evs

#1



Seznam zdrojů a použité literatury: Cabada, L. - Ženíšek, M. (2003): Smíšené volební systémy. Dobrá Voda: Aleš Čeněk. Dahl, A. R. (1998): Alternative Voting Systems For Electing Deputies To The State Duma Of The Russian Federation, on line verze (www.democracy.ru/english/library/comments/eng_1998-5.html). Chytilek, R. - Šedo, J. (2004): Volební systémy. Brno, Masarykova univerzita. Holzer, J. (2001): Politický systém Ruska. Hledání státu, Brno, CDK. Holzer, J. - Šmíd, T. (2003): Ruská federace. In Fiala, P. - Holzer, J. - Strmiska, M. (eds. 2003): Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově-politický profil, pozice a role politických stran v postkomunistických zemích. Brno, Masarykova univerzita. Holzer, J. (2004a): Rusko. In Kubát, M. a kol (2004): Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia. Holzer, J. (2004b): Politické strany Ruska. Hledání identity. Brno: CDK. Lebeda, T. (2001): Hlavní proměnné proporčních volebních systémů. Sociologický časopis, roč. 37, č. 4, s. 425-448. Massicotte, L. - Blais, A. (1999): Mixed electoral systems: a conteptual and empirirical syrvey. Electoral Studies, roč. 18, s. 341-366, on-line verze (www.elsevier.com/locate/elecstud). Myagkov, M. - Ordeshook, P. C.: Changing Russia’s Electoral System: Assessing Alternative Forms of Representation and Elections. on-line verze (http://www.demokratizatsiya.org/Dem%20Archives/DEM%200701%20myagkov.pdf). Rule, W. - Shvedova, N. Russia: An Evolving Parallel Systém. on-line verze (http://www.idea.int/esd/upload/russia.pdf). Novinové články:

Parlamentní volby v Rusku se odehrají podle scénáře Kremlu, Hospodářské noviny 5. 12. 2003.

Putin

defends

radical

reform

plan,

BBC 18. 11. 2004, (http://news.bbc.co.uk/go/pr/fr/-/1/hi/world/europe/4023279.stm).

on-line

verze

Duma

on-line

verze

backs Russia election reform, BBC 15. (http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/4450481.stm).

4.

2005,

V Rusku může být jiný volební systém, BBC 15. 4. 2005, on-line verze (www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/04/050415_russia_duma_2055.shtml).

Predsedatel oblizbirkoma Viktor Ignatenko razkritikoval novuju systemu vyborov deputantov Gosudarstvennoj Dumy, 29. 4. 2005, on-line verze (http://news.riccom.ru/news-text_news_angarsk_6451.htm). 109

evs

#1



Rusko má nový volební zákon, Hospodářské noviny, 25. 5. 2005. Ruská Rada federace schválila nový systém voleb, BBC 13. 7. 2005, on-line verze (www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/07/050713_russia_politics_1240.shtml ).

Grizlov: novyj zákon o vyborach ukrepit systemu, 30. 7. 2005, on-line verze (http://rambler.com.ua/db/news/msg.html?mid=6327926) Další zdroje: Novela volebního zákona (www.russiavotes.org/electorallawchange3.htm#2005law) Ústřední volební komise (www.cikrf.ru/) Vesti (www.vesti.ru) Political Resources (www.politicalresources.net/russia4.htm) Zákon o politických stranách (www.cikrf.ru/m_menu_i.htm), (www.democracy.ru/english/library/laws/).

110

evs

#1

No title

Recommend Documents