sborník:
•žsa^
IQló sborník; eští spisovatelé VDOVÁM A SIROTKOM NAŠICH VOJÍN.
REDIGOVAL
A WBAL IX V. JIINA.
V PRAZE
IQIÓ,
N
\
Ol
Pipisují
draKé památce vynikajícího hocha^
nezapomenulelného pílcle Ing:
Olaícha Dalkovského, rakouského poruííka, kléry
padl IiadvaceliletY v Eiusku u Radomi/ dne 23.í]na 1914 a lam odpoívá. V. liina
ZPV
ANT. SOVA: Jsem
napojen svtelným jasem, svžestí horských míst.
Jsem prostoupen a
v
DOMOVA.
sihcí sosen,
jsem jak vzduch lesní
cist
nco jak tajemství jezírek hlubin a houští jich dímá mé duši a cosi jak starobylá hrdost mst,
cos ve
a cosi Já v
mn mou
sob
jak
modrá dálka hor pohraniných dýmá,
zeižíhá krev, jak stará
plemenná est.
zašlou a smutnou krásu
opuštných park
si
chovám, mst malých tíse vsí a zádumivost les,
si
nesu,
zakiknutou vysplost i
rybník záblesky, jako výkiky z dsJeka
ze zelení tmavých rozsvtleného, bílého
kde hlasy pastevc,
žcisu,
to šumí a haleká
orá, chodc
a hlída, z houštin kde vzdychá
ran stelných zadušená, tajemná echa a tichá. Já ernými, zemnatými hrudami pím polí a nížím se od nich po svazích lunatých za údolí a
morem
tcím žlutých
pryskyník zakvítám.
Tcun v zatákách rybnaté tvoím zbystené potoky, by v samotáských pak tních olše, vrby a bízy se shlížely do únavy ve a listnaté ízy stásaly lkavých vln do sloky, zvonící opuštností pokorného klidu
mn
a
pizpsobené stromm,
travinám,
zvíatm,
lidu...
Já bílými silnicemi, jich oslnivostí
hoím
a tmavými skvrnami
se ztrácím a vyjíždím
zapráskal
k
mstekm,
bych
voz jich ulicemi
biem, až vybouím emeslník stánky, dve, jež chlácholí vydšenou svou
až zveselím
kozu,
že stkvlými zuby se zasmje, zraky, jež na studánky
mi upomínají a
pomnnkami
z
vod
svítit se zdají.
11
.
Já starobylými a zasmušilými vžemi ztracených
mst
se
dívám
pes mlhavé lesy, jich opuštnými doly, jich couky k obloze zívám a komíny starých stech zzJcuuji starobn štíty a fresky i kašny, jež se drolí, pak továren rozlehlými bloky se v sousedství skrývám, neb kiím též po rozmachu, až u zelené kdes louky zas oddychuji a topolem ocitám se v poli.
Blaníkem promodrávám, promlouvám k množství Krakovcem, Kozím Hrádkem, já svahem se k Lužnici ítím stemhlav, já vzdoruji Trocnovem, Husincem zas vím a v Táboe, nade vše drahém se lidem zas posiluji, jak božím nad slovem, a za velkou minulost jeho mu asp>o dík vnuka vzdávám . }á já
.
A zatím
já na jae luními rozhoím kvty a u vnce, kytice svit jsem dtskýma rukama sypán v prvodech Božího tla, nad oltái neumlou mši zpívám i hraju a lid
se
vlhkými paprsky echrám, vtry jich porývám ela
louím v
a západem slunce se
slavnostní fanfáe.
Já za léta obilím šumím, kos rhytmickým pohybem kosím a nad jX)ložené
veerem
se
kladu a svítím
msícem do
ady
teplých par
rybník naíkavých a pipravuji svt mladý na tanec a obžinky, jak za starodávna,
nebo
zpívat a milovat
ba starých otc
Já na podzim lesy kdes pádem obrovských
kmen
mám
umím
v krvi
žár.
do dálek tvrd vzdychám
ekami pod hrady vory letím, sob, msta Prahu a Hradany, až pak
a rozvodnnými vše zrcadlím v se
s
i
domovem louím,
kdesi
hasnu a ztichám
hor cizích pod objetím.
Já v zim nad poli, rybníky, nad lesy oblaky visím a fiím a chumelím se a kísím dny, noci sen
mé
vichice
tená
snhem
bible o
perodu svta,
a ledem jsou podobny úrodným jízdám,
12
.
já
a
válím nad poli mrana,
snžná má híva
jak létá
les
ohýbám, jak hvízdám
. .
Jsem prostoupen domovem, jeho náky a radostmi, vším bývalým, pítomným, budoucím, jeho žádostmi. Má úponka visí každá na životu národa, každým otesem jsem otesen do základ, s ním dýchám,
V nm
žiji
a v
nm
s
ním za jedno
jsem.
chci žít dále a jeho život neb vražda
neb jeho živoení, jen
žití
mé, smrt
mou neb pád
by znamenal. Vím-li silnou domova vírou, a vím-li v sebe, eho bych ml se bát?
STANISLAV LOM:
SOUMRAK SVrTÁNL I
(Nárt.)
adhoš na sklonu
léta.
den, dva, prší týden,
Smutný as, beze
slunce. Pršelo vytrvale
tém bez ustání. Chvílemi, když se pežene
tžký mrak, vyjasní se ponkud, a oi, znavené nahodilým tením a beznadjným vyhlížením do dešt, vyhmatají z mlh zvonici a za chvíli
i
mraky útuln
vehký, starý smrk uprosted palouku. se rozejdou a
déš
ustane
.
.
. ;
Jižjiž se zdá,
cesta nahoru k
že
radhošské
kei a klidnými lavikami v pedu, erstvá v mírném dešti, úsmvná tiše a nevtírav, jzJco Ale znovu a znovu se pižene tžký mrak, ocelový dobyvatel, uzave se rozeve, se zelenými
veselá,
valašské
dve.
—
otoí se kolem smrku, pohltí devnou zvonici a opt stékají vytrvalé praménky po okenních tabulích, prosakují chatrnou stechou do veliké sín i hostinské jizby na „Pústevních", a tžké kapky, široko se rozstikujíce, pleskají do devných, nastavných pod nevítanými okapy. všemožných nádob plechových výhled, zavalí cestu,
i
Nkolik host, kteí nepohodou
jsou vázáni na hostinskou jizbu turistické útulny,
nudu pochopením situace, diví se znova a znova, že zatéká do chodby, do sín, do jizby, a znovu se smíchem vyslýchá odpovdi, tu lhostejn ochotné, tu úsen bitké, to že vždycky, když prší, to že nic není. ,Jožka", zdrobnlý lovk valašských hor, vrchní íšník i veškerá mužská obsluha pústeven v jediné osob, má již dávno za sebou léta školní povinnosti. Dovede užíti, emu se ve škole nauil, a dobe toho potebuje. Vede celý obchod, poítá tržbu, spolehliv, bez závad, jeho dtský obliej i drobné tlíko pipomíná hocha sotva staršího deseti let. jeho ruce jsou podobny rukám dítte. F^ tom všem vypadá vždy dokonale odbornicky. Seítá-li položky denního útu, vrásí se jeho obliej výrazem cifemího naptí. Jestliže válí dtskýma rukama pivo do sklepa a iní rozptyluje
si
a
A
to jist s
vynaložením všech
—
sil
—
—
,
vyrovná se
i
nejstatnjšímu skládai. Myje-li skle-
—
pedstavuje po ránu pi tom se nerad dá pistihnouti, ale není, žel, zbytí podízený hostinský personál stejn vrn s vyhrnutýnú rukávy košile a bez kabátu, jak ist a vyšoené, v úhledném erném šatu, škrobené náprsence, s peloženým límekem a ernou kravatou na krku vítá se zápisníkem v ruce nov píchozí, anebo roznáší jídlo a pití hostm. Zstane-li chvíli v jizb, doléhají nsuí hosté, opakujíce otázky, na nž odpov dávno již znají. Je hoch zábavný, jak pechází z blzJiovolného tonu, jímž odpovídá na žerty, do odbornicky služebné pózy, zaslechne-h honice
,
stovu objednávku.
Byl piveden i hranatý pasáek v Širokých šatech, mastnotou promokavých; má tvá dosplého lovka, ale Jožkovu výšku.
se lesknoucích a ne-
V údajích o vlastním
stáí stále
si
odporuje k velikému potšení host.
14
Chce
se tváiti
zázraným díttem,
ale Jožka, žárlivý
na obecnou pozornost,
jde na dvacátý rok, že byl už
Pcisáek, sahající normálním
strhl
u odvodu,
nimbus a prohlásil, že mu ho nechtlL To je pádný dkaz. sotva po pás, je doten ve své mužné
mu umlý
ale že
hochm toho vku dom, nebo se
samolibosti, a utíká zahnat ovce
Nkdo
vzpomnl na Ondráše
si
nezapírající slovansky
mkkých
právní o zbojnických inech
rys,
plní
stmívá.
mrané
a Juráše, valašské zbojníky, jichž shlížejí se
stny
útulny. Slovo
mírným mrazením údy,
tváe,
dá slovo a vy-
postrádající
pohybu a
fysi-
ckého vzruchu, a protože je zimavo venku, a teplo u kamen, naložených lesním
píjemn, a zapomíná se na erstvé, vonné lesy. lampa acetylenová, a Jožka roznáší veei. Finanní rada Jonáš, obtloustlý pán, hned radostn prohlásil, to že je nejlepší, eho možno na Radhošti v tch deštích užíti. Poznal kuchyni všech známých pražských hotel a restaurant, ví i jinde o místekách, kde je možno dobe pojísti a popíti, ale tak opel ob psti o prsa a vykulil oi jako na pústevních, mu nechutnalo ješt nikdy a nikde. I ostatní s ním souhléisili. Kdežto však rada Jonáš se vracel zálibnýnú pohledy i pochvalnými enú stále k jídlu, zaujímali se ostatní i jinými hovory o válce, o drahot, o pomrech veejných, národm'ch, i o drobných zemitých
devem,
vesele praskajícím, sedí se tu
Konen
byla rozsvícena
i
visací
—
—
,
:
starostech denního života.
„No, není
to ješt nejhorší," zabroukl Jonáš, zapíjeje beafsteak
„Rudíek pjde k odvodu
mlnickým.
a vezmou ho, každý to íká," vyprávla paní radová
vdov po notái, protahujíc dležitostn každou slabiku a spoívajíc starostn hrdým pohledem na synovi. „Rudíek" o vojnu se nestará, sedí mrzut, mran ped sebe hledí. lese je možno pitoiti se k bledé notáovic Julce, zde je osamocen trapnou nudou.
sousedce,
V
pohížena v román, jejž si práv vypjila, neslyší, nevnímá nic jiného. Cte výbru, bez ladu a skladu. Ovšem nejdíve musí býti ubezpeena výsledkem celého djového materiálu; teprve potom se pustí do podrobného tení a vrn se dá provázeti autorem po všech temných cestách osudu, roní slzy, vzdychá, živí nadji a propadá v malomocné zoufalství, dopadá-li to špatn s nadjemi nevinné dívky, nebo obtavostí matinou. Zatím Julina matka rozšafn uvažuje o vyhlídkách na provdání dcery. Bere i válku do potu. Ubude ženich! To je zlé. Ztrácí se v dcei i mateskou láskou i nevyžitou samolibostí ženy. Vdala se brzo, ovdovla záhy. Co se vzpamatovala z mužova úmrtí, hákuje resignovan krajky, Julce na výbavu. Léta míjejí, Julka dorstá. Vkusy nevst podléhají mód, Julce pibývá ku krajce krajka. Má jich již dvanáct škatulí, velkých sedm, pt menších. Ten, komu slena Julka ve hvzdách je psána nebo Rudíek není vážným uchazeem pro své mládí , utone v krajkoví všeho Julka,
ráda, ale bez
—
druhu.
—
Sám
obliejík bledé dívky jako krajka.
Jsou tu ješt
že zemrou
vzájem
ob
dv
uitelky, sestry, zvané „Inséparables", o nichž rada Jonአtvrdí,
téhož dne, a že se navzájem krmí.
nejlepší sousta.
A konené
je tu
Skuten
si
mladý profesor Tonar
15
stále s
pedávají na-
modrookou
chotí
Májou, která je pvabná jako dívka a mluví vážn, tvoíc si samostatn úsudek o osobách i vcech, což jí psobí stejnou mrou pátelskou náklonnost ostatních i jejich nenávist
Velmi zdvoile všemu posvdují, samy hovoru nezaínají. Za to paní Mája Tonarová mluví o všem, a ke všemu má hned hotov postoj, ilý zájem. Duševní lenost ji dráždí. Chce vysvtlení všeho, co bylo nadhozeno a nedopovzeno. Rada Jonáš jí íká dvorné vci za zády své ženy, ale ku podivu jistý sebevdomec stává se nejistým bitkou odpovdí paní Májinou, kterou se vysmívá jeho mlsným náznakm. Tonar, jenž je nejradji sám se ženou, se kterou si dobe rozumjí, má nechu ke spolenosti, ale postrádá odvahy, aby sedl v pokoji jako fK)ustevník, a nemoha se „Inséparables" jakoby nebyly.
hude
osamotniti, z nouze
s
ostatními. Hájí dnes válku se stanoviska
obecného po-
kroku.
„Válka
je vichr,"
vykládá, „jenž pedchází obrození svta, oddluje zdravé od
nemocného, živé od mrtvého. Mladá míza se tlaí bukami organismu, žene do nebo mrazy se vracejí pozd do listu a kvtu, snad píliš bujn, snad píliš brzo jara.
Ale
kra
a zbytky strouchnivlého
snítkami,
je tu
vzrst,
které se
je tu
podnikání, zkoumání hodnot a
lámou pádem
sil,
a shazuje-li se stará
tmi
nelze tak píliš hoekovati nad
listoví,
staré,
zahnívající
vtve.
A
jarými
jednotlivec pociuje
prospch a zdraví celku vždy získává." „Nemluv tak cynicky!" zvolala paní Mája. „Upozoruji jen na obecný zákon svta," odvtil Tonar. „Všichni strom na okraji vysoko položených pasek, biované vtry, do n2dia jsou pomníky vrnosti místu, sob vytenému, pomníky mrtvých, kteí
ztrátu sebe bolestnji,
to,
aby zadrželi dravý
promnili
živel a
jej
znáte pahýly ošlehané.
To
dali život za
v osvžující a zúrodující van svatého
vesmírného dechu!"
„To
íkáte vy, za vtrem," ekla
staviti se
na
jejich místo,
s
vysoká paní radová, „ale kdybyste
ml
po-
do první ady!"
„Ba ne, milostpaní," hájil se Tonar, nabíraje tžce dechu ve zhoustlém vzduchu jizby^^ „vte, být zdráv, rád bych šel do pole, na djišt ohromné srážky. Velmi rád. Spatn se mi tu dýchá." tu již vzdychl a setkal se s pohledem své ženy, žá-
A
dajícím vysvtlení. „Zachycuji z veejného dní,
se jsem,
promyšluji dobu,
její
ráz,
myšlenkové smry. Chci býti zdárným dlníkem za frontou. Je tu dost a dost drobné práce. Ale nyní, pehlížím-li zde v klidu rozsah svého podnikání, jsem velmi nespo-
Chtl bych
kojen.
bojiš
s
být kulturním zpravodajem, sprostedkujícím neutuchající styk
námi ve vnitní zemi.
nitelé konají
F^ripravující návrat
svou povinnost ke
státu,
k normální
práci.
Hospodáští i-
pipravují zemi na dobu poválenou. Plní-li
se opt vzepne zem k mírovému do veliké hry brannou svoji sílu. Soustedil se k jedinému naléhavému úkolu: k boji! Ale není boje pro boj. Pro kulvte, bude turní a hospodáské statky se bojuje, pro postavení ve svtové soutži. i
kulturní initelé svoji povinnost?
Nebo
závodní ve svtové soutži národ.
po válce
Stát povolal
A
16
ohromný hlad kulturní, bude nebývéJá touha po duchových inech po výbojích síly to je povinností nás, kteí jsme zstali uvnit, hmotné dojde na duchovou potenci! k celku, abychom organisovali kultunu práci pro dobu po válce, nebo ti, kteí se jednou vrátí, budou požadovati na nás út! Nezakopali jsme své hivny?!" „Co chceš nyní ?" ozvala se paní Mája, „mnozí kulturní pracovníci a snad i z nej;
A
schopnjších, konají službu vojenskou."
tch, kteí zstali," odporoval Tonsir. „Však ti kulturní pracovníci, kteí se vrátí, nepijdou nezúrodnni. Ti budou míti nejnaléhavjší požadavky nám. Až mne úzkost pojímá, vzpomenu-h na ony dlníky nové doby, která pijíti má, jak stojí v Širých pláních a v drsných horách, v nepohod, dzJeko ode všech
„Mluvím
jen o
vi
prospch
i pout moderního lovka, tváí v tvá smrti. Jak ti lidé prociže, až se vrátí, eknou nám, lidem z dílen, laboratoí, pomyšlemm, Trnu od zelených stol Spatn jste kalkulovali, špatn jste nazírali. Vleete spolu okovy pežilé doby, názory, haréišící seschlou, neodvrženou kozí, konservované, vycpané podoby živého ducha. My vytrávili tam v hlín a blátech, vod a snhu všechny myšlenky staré civilisace. Jsm^ svobodni, takovými, jakými práv jsme, a nedomýšlíme si vcí, které nejsou. Pohlec&ne si hezky upímn do oí! Je mezi námi mezník nového pochopení svtového ádu. S našich oí spadl šedý zákal minulé civilisace. Vy budto nám vbec nerozumíte nebo shledáváte skla, abyste vidli dobe! Nic takového, pátelé Kdo má dosti dobré vle, pjde za námi bez reptání. bez vysvtlování! Potebujeme hmotu, prs zem! Neseme semeno; chceme síti! Kdo je zaryt v hluchý kámen, v to, co jsme pekonali ne zbranmi, ale utrpením, bude oznaen, aby se spoludruhy ztuchnul a zemel i zkamenl v novém nánosu životního pílivu jarých sil obrozeného lidstva. Jsme znaveni, ale nesestarali jsme, zdoláme únavu novým inem. Jsme pokryti blátem a potem, nebo naše práce, vte, nebyla pro slabochy, ale naše duše jsou istý. Ovál nás vichr znovuzrozem', podobný tomu, jenž dul po tvrdnoucím povrchu rodícího se svta. Jsme barbary dtské víry, zboených chrám, ze kterých vylétají vysvobozeny vznné holubice. Jsme ddici bez inventáe, ale i bez piety, jsme síla bez otží. Konec konc nás nkdo zkrotí, kdo bude nad nás, ale krásným bude i tu vdoim', že my jsme ho zrodili, že již hoí jiskrou mezi námi, aby konen plamenem nejvyššího ádu sp)ojil naši mladou sílu organicky
kulturních
ují život!
:
A
! !
s tím,
co pipravovalo naše píští v minulých dobách."
Tonar umlkl. Líce mu hoely, oi svítily modrošedým leskem. Jak se vytrhl z nitra, setkal se jeho zrak se lhostejnými tváemi ostatních. Pocítil urážku. Což Mája'! Z.na\a jeho nepopulární názory a znsda pravost jich niterního zdroje. Proto mu zídka odporovala» i když s ním nesouhlasila ve všem. Byli si tak blízcí, že vzájemné schopnosti rozdílných jejich duší se vybíjely a vyrovnávaly nehlun a bez bouí denním stykem. Proto její mlení nebylo neúastí. Ale ostatní jak cizími krtky mu pipadali. Julka
—
zvedla oi, uslyševši horoucí, rozechvlá jeho slova, ale sklopila setkala
s
pátravým jeho zrakem. Ale Tonar postehem rychlým
prázdnotu
jejich.
Jaké krásné,
hndé oi, a jaká pouš 17
již
je ihned,
jakmile se
vyhlédl z nich celou
za nimi na duševním obzoru.
Ne
pouš kamenitá, nebo pouš neplodného písku, ale pustina nepstných možností. Slepodvdomou myšlenku, vzal do ruky knihu, kterou etla. „Proboha, co to tete?!
duje
román o milování, jejž znal z povinnosti referentské, jejž však neuznal hbdným ani slova poctiv mínné výtky. „Co to tete?! opakoval užaslé Julce. „Ne, že ubíjíte as, to zde dláme všichni; ale jak to zjalovujete duŠi?! Mladou duši, ekající na každé slovo duchové setby! Prosím, poslechnte sama!" Peetl nkolik vt. Znly dut, falešn, vyvracely se navzájem. Zmatené pojmy byly pomíchány s bezbarvými a bzuiálními obrazy. Slova se neznala navzájem, sousedila spolu nazdabh, a bylo-li nkteré draznji vyteno, pipomínalo kiklavé jarmarení sladkosti, polepené bdným barvotiskem. Tu citát! Nahodilý, nevcný. Pevzatý ze zápisníku hmatem zlodjským bez vnitní nutnosti. Všichni byli Tonarovou ukázkou pesvdeni. Lichotilo jim, jak vysoko stojí nad autorem. „Ta kniha má 450 stránek," poítal Tonar, „co prázdnoty, bezduchosti je na tchto stránkách. Co znamená tato kniha? Jaký as byl promrhán, aby byla napsána, zredigována, vytištna a tena. Co zpsobila zla snižováním duševní úrovn dvivých toucích. Vše na svt mže býti odpuštno, jen hloupost a maloduchost ne. I to místo na stole, co tato kniha zabírá, je znesvceno, prokleto. Nedávejte tam svatého chleba ted uvažte, že takovýchto bídných knih je vydáno v Cechách na sta. Prázdných, lživých, niemných knih! Ze to zboží, i je-li ku chvále probudilého tenástva špatn prodejno, napluje sklady, obchody antikvá, vtírá se nízkou cenou a lákavým nadpisem do chudých knihoven, mezi malý lid. Kdo v Cechách najde odvsJíu, aby vyplel to duchamorné býlí? Ale musí se to státi! Mén, než kterýkoli jiný národ mžeme trpti duchaprázdný luxus jalového produktu. Vypovídám boj každému zbytenému slovu, každé lživé myšlence, každému posunu, nevyvrajícímu z nutnosti nitra, každému vzdutému mchu, který chce pedstavovati hodnotu a kypí rozkladem zvolal, vida sentimentáln jalový
!
A
a neistotou!"
„Tato krvavá
Po
ní
válka, na kterou nechcete,
však pijde, z ní
píinn
pokud možno
mysliti,
zmní mapu
svta.
vyroste válka nová, ješt podstatnjší v dsledcích.
nového lovka, opravdivjší jeho tvánost. Budeme zpytovati svdomí ve vd, v umní, ve veejném i v soukromém život. Nebyli bychom nikdy tak uinili úpln, kdyby nebyl pišel tento vichr, tyto rány boží. Nebo po takovýchto otesech je nutno útovati, uvdomovati si. Ješt nejsme u konce. Nevím, že na konci této války bude lhostejných a neutrál." „Ze si nedáte pokoje, pane profesore," ozval se spokojený rada. „lovk má hledti, aby uhnul s cesty všemu nepíjemnému, vzrušujícímu, všemu, co mu brání, aby
Válka za
klidn
šel
ryzejší charakter
zaujatou cestou."
nepohoda, pkn se schovat, až pejde?" zasmál se Tonar. „Ale mladíku," opáil rada, „všechno na svt se dá pizpsobiti, aby netlajsem skrz nztókrz samo plnní poilo. Chra Bh, abych mluvil proti povinnosti
„A
je-li
—
vinnosti.
slouchá,
Kdo
a
se
je
dá
povolán, vésti.
a
jde rád a vesele.
Zvykne
brzo, zamiluje
si
A
nemyslí na obtíže cesty,
povinnost. Zamiluje
si
a
po-
povinnost,"
s drazem, „pak bude i ve strádání spokojen. Ale když u všech bs, senic nechce, než njciký ten hmotný píspvek, tu opravdu dím doma, nikdo na
opakoval
mn
pro
nevím,
zvedati
oi
stále
starosdiv k nebesm,
ápy
letící
pátelské (dokonce!) aeroplany, hromaditi bezhlav zásoby,
i
považovati za ne-
bezcenných vcí,
neku, válku nevyrídíme, toho se nedomýšlejme! Naší obanskou povinností abychom se míchali do záležitostí armádního velení a diplomat." Tonar jako by chtl promluviti. Ale pak máchl zlostn rukou, a rychle se vína.
Pocioval, že jsou
si
navzájem všichni
že život je
cizí,
možným
pcík
My,
míti ovšem nových starostí nad hlavou, aby se nic neztratilo, nic nezkazilo.
pa-
není,
napil
nejvýš ve dvou,
a v této chvíli duševního pohnutí dobyvatelského byl svírán pochybou,
stojí-li
ty
malé duše za poctivý výboj.
Mája Julka
„Ty
se ironicky usmála, a
Tonar k
neetla pozorn, jen
již
listy
ní
vdn
vzhlédl.
pevracela, obs2ih
se jen hádáš", vyítala muži, pozorujíc rozladní.
rovu: „Nevím,
pro
mluvím-li o tom,
pece nikdo
lovila.
A
Paní radová zívala.
hned na adresu Tona-
tom poád mluvíte. Radji nemyslit! Bolí mne hlava, nerozumím ... tomu, co se ted dje a co se mže státi,
všichni o
emu
A
z nás nerozumí."
Tonar se ušklíbl: „Souhlasíte tedy s panem radou. Jít s cesty, nemyslit! Ale vy oba konen máte svj život jistým zpsobem již domyšlený. Žijete ze zkušeností, cítíte z duševních úspor. Nevím však, že tak mže uiniti mladý, estný lovk." Rada Jonáš se ohlédl pes rameno. „Chodíte se zavenýma oima, profesore! Neznáte nás a soudíte o nás podle svých schémat. Vidíte v nás figury z panoptika. Ale my už máme svj svtový názor, vlastním životem získaný. Toho se nevzdáme pro vetše vysnné fantasie. Z knih se život nedlá!" „O, znám vás dobe," hájil se Tonar. „Sedím asto zdánliv nevšímav, nemluvím, ale tu sestupuji do nitra lovka, jako do zakrytých sklepení a tajných chodeb. Tisíce mrtvých stop živého ducha tam najdu. Jak vás tam poznávám! Do morku kostí!" „Nepíšete, píteli, romány?" zachechtl se rada nepíjemným, vynuceným smíchem. „Na neštstí i štstí netu vbec román; mjte mne tudíž v tom pípad za omluvena. Neml bych potšení znáti vsíšeho zvídavého, tvrího ducha ani pod pseudonymem v literatue. Sleno Julinko, vyptejte se na to pema profesora." Julka se pýiv a rozpait usmála. Tonar vypjal sebevdom hrud. „Vím, co vím, pane rado, a dlám, co dovedu. Ostatn, dovolte. Dovedu si práv vás pedstaviti v plodné práci životní docela dobe. Nejste uschlou vtví. Zdá se, že se staráte jen o to bíško, ale já se na promite, sám na to stále upozorujete, to dívám jinak. Máte výbr v jídle i v doutmcích. Vám je jídlo radostí, jako život je vám radostí. Jste pohan ale nemrate se, nic nevadí, že máte ád „pro ecclesia", celou svou bytostí jste pohan. Zmocnil jste se života. Snad sobecky, bez hlubší
—
— —
vroucnosti, snad hrubší jeho stránky, budiž, ale lhostejným nejste a asketou
konce ne. ství
v
A vte,
lovku.
lhostejnost je
A všechno,
co
s
práv
nejvtší
hích
již
tím souvisí: lenost, zahálka, sen pro sen."
'
19
..
do-
proti lidství, proti jiske bož-
2*
Jonáš, jemuž nebylo zcela jasno, jsou-li slova
i
han, ekl
úsmvem,
s
trochu nejistým:
Tonarova
„Vám
je
eena k jeho prospchu,
snad dokonce užitenjším pro
spolenost podnikavý darebák, než hodná slena Julinka, která je spokojena, když její román dobe dopadne." Student Rudíek se hlasit smál. Julinina matka se durdila, Julinka rozpaitá dívala se
pohledy, na sebe upené. Tonaur
po
ostatních, zaslechnuvši své jméno, a pozorujíc
úmysln peslechl
srovnání, ale v rozhorlení vy-
má docela dobrý význam v orgamým plným pesvdením, že kdyby nebylo
kikl silnji, než bylo jeho zvykem: „O, škodná nisaci dobra.
lupi
Vte i
nevte, ale je bychom mnohé
zlodj, z výhod moderního života." !" hrozil rada žertem. „Ondráš nebo Juráš na vás „A teba celé peklo se všemi bsy, co jich kdy ádilo na Radhošti!" postrádali
a
odrazil
Tonar.
Tu
svtlo, mdle hoící, zakmitalo a potemnlo.
bsové už
Venku
vichr divoce zadul.
nevím pro koho," žertoval Tonar. Julinka stáhla rty, cítíc mrazení po tle. „Nestrašte!", ekly „Inséparables" jedním dechem. Paní metatysickým zjevm, se dívala neklidn na lampu, jako Mája, dosti bázlivá by chtla pomoci blikavému svtlu. Samému radovi bylo úzko. „Co dlá to svtlo?" „Myslím, že
jdou, ale
vi
Jožka vyskoil, a již byl ze dveí, nahoru, na pdu, dolíti acetylenovou nádrž. Jak spchal a dveí nedovel, rozhodil prudký zaduj vtru dvee dokoán. Svtlo zhaslo. ,Julko," ozval se tmou výkik postrs^ené staré paní. Rada marn hledal po kapsách
bezdn
Ta ulekan vypískla. Jonáš však byl v tomto Zatím pišla slena správkyn útulen se svíkou a omluvami. Všichni si oddechli. „Inséparables" nemohly se dlouho vyplésti z ustrašeného objetí, v nmž hledaly útoišt. Vrátil se i Jožka a lampa opt jasn zaDotkl se
sirek.
pípad
nevinen. Umíral
paní Máji.
sám
strachy.
hoela.
Tu
teprve zpozorovali, že je o hosta víc. Horal v šeré halen,
Sedl v kout u kamen pod
bidly,
deštm
zavlhlé.
na nichž byly navšeny zmoklé šaty host. Jožka,
vám te<J, je pozd, jdte dom." Staec se po Jožkovi, že ho po druhé k odchodu nevybídl. Ale také nerespektoval hosta. Nevšímal si ho; i ostatní zapomnli brzy na stéirocha, v ostatn napolo zakrytého rozvšenými šaty. Paní Mája si vzpomnla: „Vera nkdo zpíval na pústevních dlouho do noci. Jako by lesy žalovaly; anebo, jako by nkdo milující se svoval lesm. Kdo to byl, sleno, kdo to byl? DuŠe Valašska to zpívala do lesního ticha a vyhledávala místeka v nm, jenom jí povdomá, aby na nich spoinula." Zdráhavé pousmání ve tvái, pohnutím zržovlé, bylo odpovdí. „Zazpívejte!" prosili všichni. Ale valašská dvata jsou uzavená. Nechtla zpívati slena správkyn ped hosty, a hned byla na odchodu. Jožka vŠak považoval žádost host prost za objednávku, které nutno vyhovti, a hned se ozval, že zaizpívá. jakmile ho spatil, zhorlivl: „Nenaleju
podíval tak
posmšn
nm
Všichni se smáli, ale rada zavolal na Jožku, stoje
na svém
stanovišti,
s
nhož
a zpívá, a ukáže,
co dovede. Jožka,
obhlížíval všechny hosty, na vysoké stolice
20
pod
;
kredencí, zaklesl
sebevdom
nohu o nohu, ruce
založil
vypjal prsa a pokukuje šklíbiv
hovaka o mužském
;
pod po
lopatky, opíraje se jimi o kredenc,
hostech, zpíval. Byla to jakási odr-
plemeni, povzneseném nade všechnu žádostivost žen. Bylo píliš
patmo, jak ten malý sklepníek-homunculus se hlásí do cechu šastného, privilegovaného mužstva. Jeho pitvornost dokonale bavila; proto skonil k veliké své radosti za všeobecného potlesku. Ale tržištní popvek urazil city, jež byly vzbuzeny pro valašskou píse. Slena
správkyn cítila nutnost rehabilitace a nedala se již pobízeti. Zpívala krásné a prosté bylo ticho za zpvu, a zapovalašské písn o horách, ovekách a o milencích. menutí všech vcí. Valašsko ožilo, vzduch jizby ozdravl, hory se piblížily a klenuly vonné vtve nad hlavami poslucha. Srdce bila prudeji a zahoela výsostným-
A
A
zpv a všechny se k sob pojily jako po stupních, teplých záodevzdané duše. kameny v obtní oltá, na nmž hoely palem obtovaných srdcí, vystoupila a nejvýš nade všemi ruce rozpínajíc stanula valašských písní píse: Zpv o starém baovi, louícím se s horami a vrným stádem. Bylo to jako teskné louení ehosi nenávratného: „Nebudu mi kukuky kuka na '* tom mojom košiari poslední pomyšlení dobrého pastýe: milováním abstraktní krásy.
zpv
sledoval
A
A
„Ktože vás poženie na
už, tie
ovce moje, hole
bude s vámi k studnikám a do chládku vás vodit?
chodit,
Kto zachrání vás od škody, ked prídú zlé nehody kto vás bude od vlkov bránit, kto jehniatka
A jenž se
vám
chránit
?
zoufale bolestný výkik, refrénem se vracející, jako povzlety
naptím
nemže
posledních, kdysi královských
a padaje
dol smutn
bije
„Hoe hoe
sil
vylétá ke skalnímu
ranného
štítu,
ptáka,
ale zachytit
o tvrdý kámen zakrvácenými kídly:
sa
ovieky,
dolinami,
ja som baa starý, nevládzem za vámi ..."
Doznl
již
zpv,
ale ústa všech byla
uzeunena tichem.
u kamen. „Je to krásná píse. Ale kdo ji slyšel, jako rého bau pod rozložitým bukem. Chtl jsem mu dáti
V mlení vpadl hlas starce
já,
poprvé zpívat onoho
sta-
vné bydlo na horách a vnou
sílu.
Ale zákon
byl proti
mn
a já musil odejíti."
„Prvního bau, který zpíval tu bolestnou píse,
jste
jist neslyšel",
ekla
s
úsmvem
paní Mája. „Jak tenkrát asi vypadaly naše hory!"
„Hory
se píliš
nicky. Vítr se
nezmnily,
ale lidé,"
opáil staroch, a povstal a zahvízdl zbojse ke svému pánu. Bylo
vepel v okna, jako by vrný pes dobýval 21
to píšerné.
„Nu,
dostanu svoji
Na
ekám
oveku
dlouho," smál se staec, „a
bílou
znamení nekonené
s
nevím,
že se nedoekám.
erným znamením a erného beránka s lysinou zem, požehnání noci dne." to nesmyslné ei! Ale prostý lovk tak nemluví.
souvislosti života,
vzpurný. Narovnal se v kíži, až zapraskalo. Všichni ekali nejistým hladem zakroil, aby
zdejší,
nebo z kraje?"
„Zdejší,
i
odjinud,"
odpovdl
ddu
starý,
bílou.
i
Šílenec, nebo opilý! Jaké zakroil povinností hospodáe, dostal se však za dvee, aniž pochopil
Tonar
Pak
s
Jožka
Host
jak.
je
obavou, co podnikne.
uklidnil: „Milujete hory, jako
my.
„nesedával jsem vždy za pecí, jako
Jste
tecT.
A
i jinde, vždy jsem pobýval v istém vzduchu, v horách. Nu, pkný vichr to po svt nyní duje; docela po chuti. mrtvého by to probudilo. Však jsem byl už samá plíse; je vidt, že mám tuhý život a zdravý koen!" a zaryl prsty do dlouzde,
I
s prudkostí, jako by chtl sama sebe uchopiti. dorozuml po tichu s ostatními. Odešli. Není píjenmo ve spolenosti pomatencov. Jen Tonar, jehož zájem byl podivným starcem pln vzbuzen, neodcházel, a odmítl to na pímé vybídnutí. Paní Mája se jím píliš nemeškala, jsouc zvyklá podivnostem svého chot. Neznámý, zpozorovav odchod spolenosti,
hého, hustého svého vousu,
Rada
se zatím
i
pleskl se
vzdychlo. ,
Je
smíchem rukama o kolena. Vítr zalomcoval stavením, až Zvení zalehly sem výkiky podšených dam.
to
zdravý tlocvik," smál se staec
dál.
„Nezstane dnes
„Trpl
jste
roubení
ani snítky svadlé na
stromech, ani pežilého jehlií, ani hnízda, špatn vypleteného." zeptal:
devné
A
najednou se
nkdy?"
Tonar, pekvapen otázkou, nejist
odpovdl: „Nu, rozumí
se
samo sebou
—
Je život bez utrpení?"
„Nemyslím drobné peháky, odeniny pokožky, jež rychle se hojí. Ale veliké do koene, až na rozlom ohýbá. Takové utrpení, po nmž zkoušený prost již není tím, ím býval." utkvl tázav na oích Tonarových. Ten mlel, jen rukama rozhodil. „Nezažil jste to," ekl neznámý. ,Jaká škoda! Však vás to nemine; cítíte sám volání slyšel jsem vás prve mluviti, a proto jsem vešel. Lidi, jako jste vy, možno navštíviti. Vzbuzují nadji na dobrý a zdravý styk. Ach, jak je tžko lidi milovati, jak tžko! Bývával jsem díve astji hostem u nich. Vážili si mne. Vdli, že všechno mli pichází z jednoho pramene, úroda ovcí, domácí spokojenost, i zdar výboj. všechno, vte, v holých nikách, pod stromy, kde jsem s nimi mluvíval. Jaký to býval národ, i zde, ve valašských horách: pastýi hráli na hijary a zpívali písn
utrpení, které strom
A
—
A
A
ženy bžný a denní smysl se tajemn dotýkal nejvyšších tajemství. picházely podojit stád, veselé ženy, otevených oí, a kvetla láska na tchto horách, a bylo dobe všem. a jak se zmnilo. Ostatn Nu, zmnilo se nmoho
života, jichž
bda. Vše na svt je stálá promna. Ani bozi nejsou jí ušeteni. O horaly nemám strachu. Zachovali více, než jiní. Ale vy, lidé z údolí a mst, neznáte
to není ješt
a pastýe
istoty hor. Jste bohatší, než lidé na horách,
22
jste
plodnjší, znáte více vcí.
Ale
píliš
:
pramen. Odcizili jste se sob. Jste málo svými. Píliš málo jste narstali jste pejali od jiných pro své zlenošení, pro chudobu rozkvtu, pro známku svého ponížení. Uctíváte symbol místo ducha. Zapomnli jste na své bohy, mladý píteli, ale dobí bohové jsou cudni. Nenabízejí se, musí býti vyhledáváni." „Kdo jste?" zvolal v náhlém pochopení Tonar, „nejste-li sám bájený Radegast, jste se vzdálili
ze sebe, píliš
starý
bh
pohledl
hostí,
a
Msíc se objevil
vybhl do
plamen
života,
mu pevn
dvée
koho. Jožka rozespalý otevel sledním z
bh
rodícího se jsoucna,
starce uchopil za ruku a
vn hoících? A
v oi. Ale
a nahlédl dovnit.
nebo
užasl,
Tonar
si
aby
povstal,
nebylo tu
uvdomil, že
je
ni-
po-
noci.
mezi mraky,
úsmv chorého. A zase zadul vítr, Msíc zašel a tma sevela Tonara.
nejistý, bledý, jako
a voda, srážená jím se strom, pleskala do bláta.
zbablce do pohodlných a bezpených vede ven do polí šílence se zkivenými rty a vypiatými elistmi. Kdosi, únavy silnjší, zabránil, aby vešel do svého pokoje v útuln „Sumné". Obrátil se do les. Zazdálo se mu, že daleko za lesy nkdo
Pojal ho pocit strachu, ne toho, jenž vede skrýší, ale svaté
bázn,
napiaté, oekávající, která
zpívá smutnou valzišskou píse.
Ne
sluchem, ale citem
a vybíhala mocnou touhou k horám.
A není to
již
ji
vnímeJ. Picházela z údolí
jediný hlas, jenž zpívá,
pibývá
pvc,
do set, do tisíc. Bloudil moálovit rozmoklou pdou, a nebylo mu to nepríjemno. Zdálo se mu, že povrch zem se promuje, že mkne, aby pijal nový tvar. tu spatil ped sebou nad údolím vrchol Radhošt. Ne s turistickým stavením, ale s bílým oltáem, z nhož vycházel dým, šlehaný vtrem. urostlí lidé v dlouhých ízách chodili kolem obti v kruhu, volajíce po bohu: „Radegaste, Radegaste! Pro
A
A
jsi
nás opustil,
pro nám
neodpovídáš?
Pro uzaveny
zelo požehnání radostného života rodu, oddeiného
ohn
jen
obti
je
Tu
jsou préimeny, jimiž
tob? Pro jsme
pichá-
zstali u tvého
my, neplodní starci? Pro je tak smutno a temno a bolestno, a rozmetávána vichrem v neproniknutelné noci?"
vn
naií
zpv zástup
nového pokolem', jež picházelo z údolí, kde zaneže spadává s nho tíha pozemskosti, a pedešel zástup, spchající ku pekvapeným starcm. Vzal nž z rukou staešiny a vybrav ze se již blížil
chalo nechápající otce. Tonar
stád, s
pivádných
pastýi, beránka
erným znamením zem,
Tu ohe
cítil,
vložil je
zeJioel jasn, a jeho
erného
s
bílým znamením dne a
zá
se kladla
na
lidi
se
k nám vracejí!
dd.
Ve
zdaru našem je vzkíšena plodnost Nepetržitá souvislost rodu je obnovována v samot hor na výšinách svatých. Chopme se ddictví, jež je nám odevzdáváno, radostn, s pocitem krevního závazku!
Zem,
matka rodící se otevírá, den pichází nový, plný síly, )lný krásy!
t
"radegaste
!
bílou
a vci, za radostného volání
zástup „Bohové
oveku
na oltá.
Radegaste
23
!"
Rozlilo se svtlo
meny
se leskly
mlén
po úboích,
zhoustla a pohltila vše,
i
bílé,
nasycené parami, vystupujícími z klína hor, a pra-
blýštíce
slova,
i
mlhami jako proudící svtelné
zdroje.
Ale mlha
zjevy.
chatami útulen, tichých ješt, spících,
nový den, že stojí uprosted mezi a nedovedl si vysvditi, kde chodil, kudy bloudil,
pro
uši,
Tonar, rozevíraje ze široka oi, vidl, že je
zde venku, zablácen až po
v srdci boží políbení,
jiskru veselou,
dala rozrsti v jásav plápolavý
ohe
a
je
pro pes
to vše divné své postavení cítí
žhavou, toužící po první možnosti, jež by
inu.
jí
OTAKAR THEER: POLEDNE Wtál v
^^
stínu,
o strom podepen;
i
byla
polední chvíle.
Z
pod vtví k slunci výhled: Ivu a hívu tžké chundelily blesky.
Sám vera
se
podobalo
zrodil se; dnes, z jeho boku, žena.
A srdce, erná
jak
prs, v níž nezabral pluh dosud,
po rose
se táslo: žízní
a hladem po semeni.
Co
bylo, neznal; neznal ni, co bude,
ni zla, ni dobra.
Jen
— na
a
statisíce
— sladkou koupel
své pleti
hlas vní.
sta, statisíce
zvírat
stínu,
vkol
Šla boží chvíle
polednem
ráje.
ZA MRTVÝMI. Památce Jarouše Nováka. nikdy nezapjete, zvony,
Již již
nikdy nezazvoníte, písn, nikdy
tím
dív
již,
bezemraným
hlasem, v
nmž
radost
z našich, smavá, vzlétala prsou
k
slunci blíž.
V
rej nedokavý budoucích lásek, v cink plnozvuký zítejších íší,
všechnm
z nás,
jak tichý stesk a
výitka
nám živým — tch, kdo lkavý hlas.
tichá
—
dožili,
vzlykne
RÁJE.
ARNE NOVÁK:
máchOv soucit a jeho
D£DIC.
Kritická drobnokresba.
I.
Máchu jen jako na žáka a mluvího Byronova, nám jeho básnické dílo pedevším vášnivým a vzpumým výkikem odbojného záporu: jedinec vylouený ze spolenosti
^okavad hledíme na jeví se
lovk odpadnuvší v zoufalství od Boha, vzpírá se Tvrci a necitelnému svtovému ádu; mysHtel,
žehrá divoce na své okolí;
do samého prázdna hrobu, reptá proti vnosti, znamená hud zmar nebo bezútšné kolotání trpící hmoty; amo, básník opojený barvami a hudbou oslujících krajin obviuje pírodu, že pro lidský žal nemá úasti, nýbrž pouze trpký výsmch studené své krásy. Takto vykládán, takto posuzován byl po desetiletí nejen „Mnich", nejen „Kivoklát", nejen román „Cikáni", ale i „Máj" a Mácha, jehož vystoupení se zdá pímo negací ve vývojovém dramat dotavadní romsoitiky eské, rostl ped zraky nových generací pímo v genia vzdorného nihilismu. Pokolení picházela a dychtiv ssála z opojn sladkých verš „Máje" temný jed nevry v život, v pírodu a v Boha; mladé duše svovaly se trojnásobnému vdcovství krásné zoufalkyn, pochybovaného vraiha a v temnotách zanikajícího básníka, aby ped kouzelnou, ale bezcitnou tváí milostného jara se vrhaly v náruí tomu, „co se nic nazývá". Leckdo pochopil, že Mácha byl odvážnjší a dslednjší myslitel než Byron, stále se zmítající v keích jenž p>ohledl ai která
—
vycítil, že jeho citový proud dere se z temnjších hloubek než Lordova; leckdo uhodl dokonce, jak prudká a horká vlna náboženského zájmu a nepokoje uchvacuje srdce eského básníka i tam, kde se rouhá, kde zoufá, kde beznadjn hledí do prázdného nebe. Ale pes to, byl-li Mácha vypiat ze závislosti od Byrona, zstával piazen k oné rodin duch, která si pomr k nosti eší pathosem temného nihilismu, rostoucího ze zprahlé a neplodné pdy inte-
polemiky; leckdo rétorická lyrika
i
v-
lektuálního sobectví.
V
posledních létech, kdy jsme se
záhadami v
Máchov
díle
optovn
a kdy jsme v
nm
zaunyslili
nad hdskými a umleckými
až ustrnuli nad hloubkou šachet, cho-
plnoních temnotách neodhalené žíly drahého kovu, vytanul nám však ješt Mácha jiný, tak jakoby vášnivá a složitá bytost Máchova vybavovala se teprve dvojzpvem dvou hlsis, zcela rzných ve své prapodstat. vajících v
kdož sklánjí se k zemi pod tíhou sám jejich ástkou, a oni jsou s ním nerozlun spiati jednotou strázn do díla osamlcova padá osvobozující paprsek bratrství. Prakoeny tohoto soucitu máchovského obnažuje proslulý zlomkovitý zápisek deníku: „Já miluju kvJest to básník bolestného soucitu se všemi,
utrpení: poeta jest
—
26
;
že uvadne, zvíe,
tinu,
že zhyne na vždy;
ponvadž
já miluju
—
pojde,
;
zeme
ponvadž cíd, koím Bohu, ponvadž kdyby mu rozuml, kdyby v nj mohl na-
lovka,
že
—
více než miluju
Každý lovk by miloval druhého, " Soustráze Máchova vyrstá hlédnouti, le není.
;
—
a nebude,
já se
takto z tragické prazkušenosti, jejíž
odraz nesíslnkráte se vrací v jeho poesii: z pzuiické hrzy nad portujejícností všeho životzu z keíždodenního dsu nad neodvratnou nocí, která zdusí v studeném
svém náruí všecku lásku, veškerou myšlenku, všechno toužení, z ustrašeného pohledu do propastí nicoty. Nad barevnými obrazy stedovkého románku Máchova šumí beznadjný pozdrav „dobrou noc", v posledním odstavci „Máje" tryská zouto sám hlavní motiv všeho jeho myšlení a tvofalý výkik „nikdy, ach nikdy" ení. Penesen do oblasti nadosobní, ovládané vlí mravní, znaí tento pramotiv soucit se všemi, kdož odsouzeni jsou ke zmaru a ke zniení: neobjímá pouze lidi, nýbrž tvorstvo vbec, amo samého Boha, zahaleného do nejtemnjšího plášt nicoty. Ale záznam deníkový napovídá ješt více: mezi básníkem a tmi, jež by chtl sevíti do svého náruí, tyí se nepekonatelná pehrada cizoty a neporozumní;
—
s nimiž prahne se sjednotiti, nachází lhostejné cizince, kteí a píroda, již by rovnž rád zaho nechápou a neoptují jeho toužebného hnutí hrozný, dvojnásobn tréigický hrnul do své lásky, zstává studenou a bezcitnou. smysl oné náhlé aposiopese v deníkové poznámce, to ona propast mlení, která se otevírá pod prudkým le. Lyricky vyjádil Mácha myšlenku tu pekrásn básm'
místo lidských bratí,
—
To
„V
svt jsem
vstoupil, doufaje
—
,"
jež vrcholí verši:
„Hledám lidi, v mém jak ve snu bez srdce však larvy najdu jen snové moji,
bda!
— snové —
žili
byli,
jestoty je všecky zniil den.
V
širý
rám po
svt po
ráji
ráji
touhou mroucí jsem
— — a na prsa horoucí
moje
rozestíral
pouhou, lásky prázdnou tisknu zem."
A snad ješt uritji vyslovil Mácha tuto lyrickým
„V pírod
tragedii
jak vše se jindy smálo" se
svého soucitu souasným kusem
závrem:
„Celou zem v svou náru jmouti toužím, v veerní se ztopiti chci zá citem tímto darmo však se soužím, * tvá. neb kam vzhlédnu, tam schází
—
mn
V mohutné soucitu
brachylogii
zkamenlo pro vnost
„Bez konce Byl
toto
Máchovo hoe
z bolestného
koneným výkikem „Máje": láska je!
Zklamánaf láska má!"
uinn hlubokomyslný a zárove odvážný
soucit jako
závrené vyešení píkrých
pokus, vykládati
disonancí jeho duše, jako
27
Máchv vesmmý konené
vítzství
nad zloduchy sobeckého
nihilismu, jako poslední a tím vysvobozující slovo niterného
zápasu poetova se svtem*)
—
dle této interpretace odchází
Mácha,
ne-li
smíen
s vesmírem, tedy roztoužen po smíru a fx) vyrovnání. Zda tragická tato soustráze byla skuten poslední etapou vývoje Máchova, i zda hlas soucitu souasn vedl
dialog
s
hlasem egoistického záporu, bude možno na urito rozhodnouti teprve, až
pevná ruka badatel uvede v pesný chronologický sled Máchova díla, jejichž Jimatený a rozptýlený nepoádek doposud pipomíná rozmetané a peházené pedmty v pokoji, odkudž bylo vyneseno tlo práv vychladlé. Dnes musíme se spokojiti jen dohady.
Ale
již
v básních, které technikou
Máchy
i
motivy se
zejm
ozývá
lyrika
Máchova od bžné, ba konvenní romantiky
se u
pihlašují za práce
siln motiv soucitu, ano, nejednou
nické,
práv
tehdejších jeho
zaáte-
jím odlišuje se
vzor. Vybírám
dva kusy zvlášt píznané, „Loveckou" a píse „Zalká jinoch v erno lesa" v první básni nahradil Mácha mladistvou a svobodnou jarost nesíslných mysliveckých skla:
padlým jelenem, kteí stejnou mrou budí jeho soustráze v druhé písni, která se tsn pipíná svými paralelismy ke slohu Královédvorského rukopisu, rozvedl umn stesk nad zmaeným deb romantických soustrastnou
elegií
nad mrtvým lovcem
i
;
mladým životem nji i slabji a láskypln k
—
usiluje
z obou vane melancholie nadosobního slitování.
Mácha
A
stejn
sil-
o objektivaci svého soucítní, sklánjícího se milosrdn
zemi a jejím nešastným dtem, v jiných skladbách mladosti, v „Dítti", v „Pedlce", ve slokách „Na popravišti", nejmohutnji však ve velkolepém, asov neureném zlomku „Návrat", kde soustráze básníka-Cecha klade se jako milosrdn jihnoucí oblak na celou zemi, zasvcenou zkáze odvké: „Nešastná zemi, hrob mne s tebou slouí, a nový opt v zmnné na tebe mne vyvede postav život; já s tebou, v tob, na tob žiji, já s tebou a v tob cítím, jako ty ve mn, trpící
pece jako bys nevdla, že tvor tvj po tob se plazící pro tebe si zoufá. Nešastná zemi, nešastná matko! Ty hluboko cítíš žal nesmírný tak nesíslných tvor svých, a pec nevidíš konec žádný, vysvobození žádné nás jednotlivých tvor jednottvj všeobecný nezná ukonení žádného." livý jest žal, lno tvé nám vrátí poklid a
;
—
Ovšem, umlecky ovládnut a básnicky vytžen nebyl
tragický motív
Máchova
soucitu nikde tak dokonale jako v „Máji".
a posud nevyerpaný deník Máchv letdatu 17. záí 1835 poznamenal si Mácha bleskem cesty našim dohadm. poprvé onen úchvatn bohatý tlum metafor, jimiž v „Máji" zahrnul tragickou pedstavu ztraceného mládí Vilémova i svého a odhalil tak jeden z hlavních koncepních koen celé básn: v tomto motívu, rozvedeném umn ve 3. i 4. zpvu skladby, ocitáme stýká se co nejtsnji osud „strašného les pána" se sudbou básníkovou
Také zde ozauje neobyejn bohatý
K
mým
—
A
kde vynoil se Mácho\i v mysli pímo u komposiní nutností „Máje". onen metaforický choro vod? Dle deníkového zápisku v hodin soucitného sousteaní se takto
*) F,
X.
Salda, Karel
Hynek Mácha
a jeho ddictví (v knize Duše a dílo 1913).
28
!
myšlenek a dojm nad hroiDem bezejmenného osmnáctiletého jinochai, jehož mohylu na dívka, zatím co pres zed hbitovní hledí liduprázdná,
malém hbitov objímá opuštná chmurná
nemén
Z
krajina.
plnosti této situace rodí se jeden ze tí hlavních
dležitý než kontrast lidského
vzn
zoufalý vzdor odsouzeného
„Máj" sám
zrcadh'
hoe
a
arovné
nelítostné
proti nicot, kterou hrozí záhrobí.
na nejednom imst odlesk tohoto koncepního
ných vrstev nadosobního
S
soucitu.
motiv „Máje",
pírodní krásy a než
jeJíou
nhou
pvodu
z vlaž-
chápajícího slitovám' pojímá básník
tlo zoufalé Jeumily, které rrmoho odpouští, ježto mnoho i na popra visti úastipln sklám' k loupežníku a vrahu Vilémovi, svému podobenci v asném zmaru! jak do skvlého rámce výsmšn kouzelné pírody vkládá mravn vznešený obrsiz zástupu trpícího se „strefným les pánem!": „Umlknul vešken hluk, nahnutý stojí lid, do svého náruí
klesající
milovala! Jak se v kobce žalání
a srdce každého zajímá vážný cit. s nešfastnýra v hlubokém smutku plál slzící lidu zrak obrácen v hory výš, kde nyní zloinec, v pírody pate nš, ped Bohem pokoen v modlitb tiché stál."
V soucitu
duchm, aby tlo Vilémovo a pipraviH mu poheb dstojný Básník nesoudí Viléma euii Jarmily, nebo kritické období vzdorného záporu podvrátilo mu všecky normy mravního soudu Mácha vykupuje je silou své soustrázn, Jak dojatý režisér básnický káže v baJadickém intermezzu živlm a
pijali v úasti
—
která v nich vidí nositele téže tíhy všelidské. Podtrhuji slovo všelidské.
Mácha
po-
lovka vždy obecn,
bez spoleenské determinace, bez výhrad dobových a im'stních, bez rozvrstvení tídního. Vždy jest mu odpadlým synem božím, vyhnaným jímá
z ráje do nelítostné pírody a mezi odcizené blížence, jenž však dochází sem', jakmile
duše.
Také
—v
Kéirel
soutrpitelích nalezne bratry a jaJcmile kus jejich
Hynek Mácha dospívá
na tenmé obloze vnosti
rozluštil
Oihoi
milosti a osvobozem',
pece
špá-
hoe pojme do svojí když z písma hvzd
svtlá slova tragikova:
óin^tyd^tiv^ aXXci
6vuq)iXHv
t
n.
z
básník, kteí v následujících dvou pokoleních 'vstoupili do Máchových stop, plným ddicem jeho celého odkazu; každý pejal jen jakýsi díl jeho nevyerpatelného ddictví, slujž Sabina i Nebeský, Fric neb Hálek, Mayer i Ne-
ani jeden není
ruda z „Hbitovního
kvítí".
Srovnáni
s
Karlem Hynkem Máchou,
jsou všickni tito
básníci jakýmisi lyrickými atomisty, jimž uniká metafysická celistvost tragického
Máchova,
a
již
proto, že byli mezi nimi menší
*) Nezrodilaf jsem se k
spolené
svta duchové nevelké rozlohy básnické.
nenávisti, nýbrž k
29
spolené
lásce. (Sofokles,
Antigone.)
t
nm
i nejsilnjší z nich zapedli se nadobro do svta jev a hledajíce v nové akordy lidskosti a nhy, nechtli neb nedovedli naslouchati hudb sfér. Také Rudolf Mayer pokrauje v Máchov dráze pouze uritým smrem. Píbuzenství Mayerovo s Máchou jest tsnjší, než jeví se prvnímu pohledu. Neprávem bylo shledáváno v tom, že obéi, Mácha v ticátých, Mayer v šedesátých letech pilnuli k stejným básnickým vzorm a že oba dali lyrický výraz oné neurité nálad dobové, které se íkalo svtobol; tyto spolené rysy neznaily by nic
a( proto, že
práv píslušenství k téže Škole básnické. Mácha a Mayer patili k stejnému umleckému typu: mocný sklon k filosofické reflexi pojil se u obou s mocn více než
vyvinutým životem citovým melancholii myšlenky provázela u obou bohatá melodie lyrická; oba, puzeni rieodolateln pocitem spíznní, zapádali se neustále do tajem;
ství
Noci. Ovšem,
kladla
mu
celou
Mácha
adu
byl bytostí
nepomrn
hádEuiek, a on toužil
složitjší: Sfinx
odpovdti
na všecky
Vnosti ;
a Nicoty
citový jeho život
zabíral do svého širokého okruhu také oblast divoké vášn, jíž Mayer, povjJia tlumená a nevýbojná, neznal jako umlec ovládej netoliko íši hudby, ale i svt barev, kdežto u melodického Mayera vše tone v stínech, v erni a v bli. Snad niím nelze zmiti pesnji rozdíl jejich temperament pi veškeré píbuz;
než postavíme-li vedle sebe dvojí pojetí Noci u tchto
nosti jejich základního typu,
Mácha jest dramatickým básníkem Noci v témž dalekém dosahu jako Novalis v Nmecku, neb Musset ve Francii. Nalézá v ní všecky píkré rozpory svého nitra, jeho touhu po vzletu do stan svtla, jeho zoufalství z prázdnoty erného záhrobí, a stoje uprosted hustých stín plnoních vede napiatý dialog s Temnou Nocí a Jasnou Nocí, jemuž dal klasický výraz nejdokonalejším svým kusem lyrickým, kde všecek marný idealism pozemského odsouzence tryská svtelným výkikem závreným: „Vy hvzdy jasné! Vy hvzdy ve výši!" Zcela \mak Mayer, básník „Znlek noních" a „Stín veerních". Jemu Noc není naprosto dramatickým initelem, nýbrž spíše uklidujícím vyrovnáním všech rozpor, jimiž jej zranil den. S plnou a oddeoiou dvrou utíká se do její ochrany, vda, marn prahl, a eho nedostatek nítil jeho melancholii: že u ní dojde toho, po melancholických milenc temnot.
em
smilování a lásky boží.
„Má
duše
— snad že na svt pišla lichá —
mam po soucitu ohlížela, tys — jejím snm rozumla — Ien se
jí
lojící
-
jsi
láska na ni z tebe dýchá.
Nezkoinou touhou k
tob duch mj
v tvých
hvzdách hledá
zde boj
mu
jen
hárá,
mír a pravou vlast,
— a z toho
lid
mne
kára.
mn
pnsouzená, Milenko jediná, obejmi mne, nechf poznám lásky slast smrt spojí nás, a ty jsi moje žena"
—
30
—
pje v
poslední
„Znlce noní"
a snad ješt uritji parafrstóuje vykoupení Nocí ve
„Stínech veerních":
„Na
nebi se v zásvitu tesoucím veernice pozaskvívá, jak svit lásky boží nade mroucím smilování a s ním mír rozlívá.
tichá
Zem
se modlí. Oblak modrý nese ku obloze její dkování, klesne pak a vzdechem rozplyne se, zpt zas nesa boží požehnání."
Smilování a mír
rov
lyrice,
— v tchto dvou
slovech, která tak
asto
se vracejí
v Maye-
vábíce básníka patrn též svými hudebními valeury, skrývá se klí k celé
lidské bytosti jeho.
V nich
obsaženo
jest
však také
to,
co Mayera myslitele pojí
oba dlí. Mayer jest ddicem soucitu máchovského, jenž není píležitostným hnutím srdce nad tím oním jevovým utrpením, nýbrž zásadním postulátem svtového názoru. Mácha si vesmír, rozpadající se v bezcílné atomy, silou soucitu znovu buduje Mayer vidí v soucitu pímo základ a ád svtau Mayer, pesvdený a vroucí theista, nepestává opakovati, že slitování a soucit patí k prapodstat boží; kdyby neml míti milosrdenství, nebylo by možno žíti na této pusté planet. Lehkou formou písn Mayer se vyzpovídal ze své theologie: s
Mácheu
a co
je
;
Bh
„Vil
jsem, jak se
vívá,
vné
na milování a na nebe a na Boha a boží slitování.
Ta a
láska z
Bh
s
svta
uprchlá,
andly dímá,
a brzo-li se nezbudí, já
Jsou v tak na
p.
budu dímat
s
nima."
Mayerov lyrice kusy, kde erná pochybnost otásá základní tou vrou, krásná báse „Zhyneš", jejíž ist máchovské kouzlo zvýšeno jest dvoj-
násobným obrazem závreným. Ale tyto krise jen posilnily konenou víru básníBh, vné a nekonené slitování s trpícími a hešícími, udržuje svt v rovnováze práv touto svou pramocí. Opravdový a jasný theismus Mayerv neváhá a dává samému Bohu se zjeviti a odpovdti k pochybnostem lovkovým. Míním proslulou „Vnost", mistrovský kus výpravný, jehož obdivuhodné souhry
kovu, že
epických a lyrických
sil
dostihl
v básnických svých povídkách teprve zase
Zena sebevrahova, zhroucená až v základech bytosti hrzou pekelných, odvažuje se obrátiti otázkou na Boha sama: Sládek.
„Ten Bh,
ta
všehomíra dobrota,
neml míti pro nj smilování? Ten Bh, jenž k pírod se v lásce
by
by
neslyšel, co
dít šepotá?" 31
sklání,
J.
V.
vných trest
Ano, do evu hromu a
kvílení
vtru vrhá žena smlou otázku:
„Slyšíš nás,
Bože?"
A Hospodin, jenž nepestal se posud zjevovati, odpovídá vtrem a bleskem „Slyším!" Velezpvem závr básn:
vného
božího milosrdí a
„A
ticho zas
soucitu
i
nejmenším
s
ervem
lidským
jest
— ukonen boží soud,
dvou mrtvol klidné, zbožné usmívání jeví tam zjevn boží slitování,
vné lásky vn živý
a
proud."
Mayer, syn a vyznava svta, prosyceného božstvím, nemusil
volati jako
Mácha,
básník svta odbožštného, slova tragická:
„Bez konce
láska je
!
Zklamánaf láska má
!"
I mohl Mayer také zpívati chválu a vítzství soucitu mezi lidmi, kteí na zemi máchovské odvraceli se druh od druha jako cizinci. U Máchy hrdinové nanejvýše po vykoupení touží, u Mayera ho docházejí: v jejich oku jiskí se odlesk synovství
božího.
Takto jíž
básní
s
„Vnost"
souvisí
se ubhžuje, pokládá-li se jen za
a tovární; to zevní rámec,
druhá velká skladba Mayerova
Mayer
jejž
naplnil soucitem všelidským.
vdomím tídní spravedlnosti, lovk nevykoupený; jakmile však
hrdina soudí spolenost pouze
rozpor, disonancí, kivd, lidské
vdomí
jedince, patícího k
pocitem soustrázn civilisace.
Otevírá
nekonenému
slitování a míru, jest ventil,
„V
poledne",
obraz tídních rozpor ve spolenosti kapitalistické
domnívaje
— a vykupuje sebe sama.
se,
jest
Dokud topi to
lovk
probudí v
—
plný
sob ist
zástupu stejn trpících, dochází
vykoupen, pravý boží syn uprosted strojové že iní to proto, že nemohl vykoupiti všech
Rudolf Mayer našel ve svt ád, zákon, mravní oporu: vesmír jest ovládán slitování a obydlen lidmi, jejichž srdce vykoupena jsou soucitem. Co
Bohem plným
hledal ve stínech noních, zjevilo se
žadavkem
zobrazoval nadále tento
a jeho mravního hrdinství, jak
mla
mu
i
v stízlivém svtle poledne; co bylo po-
pod halenou prostého dlníka. Jak by byl asi býval svt vykoupený? Byl by se naklonil k prosté kráse lidu
Prabytosti, odkryl
i
svdí
plán dramat
„Obou Gracchv" a „Václava IV",
by hledal jeho typy uprosted soudobé spolenosti, jejíž chvatnou paradoxnost zachytil v jediném svém dochovaném novelistickém nártu „Kapice osudu"? Ci byl by šel tam, kam v šedesátých letech mohl již vésti duchy jeho založení píklad básník ruských? Náhrobní kámen odpírá každou odpovJ o poetovi, z jehož celého díla šumí která
býti oslavou ideí demokratických? Byl
hluboká slova eckého choru: OixTQcí ydg ra óv6ti')iíj ^goroig ojtttóiv*)
*)
Nebot
slitování písluší všem
smrtelníkm v jejich neštstích. (Euripides, Andromache.)
32
:
:
RUZENA SVOBODOVA:
NADACE ISOTINA. ,
dyž picházela babika k nim na návštvu, malinká Isotka nebžela jí
vstíc, ale utíkala ke zvláštnímu,
mkkému, chrpov modrým hedob ruiky a volala
vábím potaženému keslu, vtlaila do nho „Sem smí si sednout jenom babika!"
Babika
s
Isotkou byly veliké
dvátko. Když babika cela.
Vypravovala
nžn
plavé,
pišla ke své vdané dcei, Isotka zaujala
všechny své dojmy a veškeré události.
jí
z vnuk nenkdy smšné
pítelkyn a nikdo
byl staence tak blízký jako toto
Za
ji
do-
den se toho piho-
mnoho a Isotka byla sdílná. Sedla naproti babice istá, až se leskla. Byla blounká, mla snhový krek, ržové tváiky, bled modré oi, plavé, skoro neviditelné asy, ouška vydrbemá dilo
mýdlem, vlásky ulízané, copánky upravené v osmu. Otoila hlaviku, ukázala pyšn osmu a ekla: „Babiko, já nevím, bude-Ii se ti mj úes líbit, máš-Ii tatínek
mi ekl, že mi
Babika se
jí
pochválila osmu, posteskla
jí
stejný vkus s tatínkem, ale
to sluší!"
že
si,
ji
ti dny nevidla a zeptala
se,
jak
vedlo u tetiky, kterou byla navštívit
Isotka vypravovala:
„Spala jsem první den
s
Andlkou,
mne
ale ta
Tak
tlaila ke zdi.
ráno jsem ekla
tetice
„Tetiko,
já
ti
eknu!
to tedy
To
nem' hezké od vás, když k
den holika z msta a vy ji dáte spát ke „Tak kam pak t uložili druhou noc?"
„Druhý den jsem spala s Maenkou; spala již sama v železné postýlce!" „Vida, vida, jak
si
jako
s
jí
to poví.
píhodu. Babika
si
jí
vám pijde první do pokoje!"
zdi, ale tetí
ji
den jsem
babika.
musila dát estné slovo, že se na ni
slepiky a chodila
s
nimi na procházku
když s nimi šla po schodech; když se k nim bhžila, vezme do nárue. Isotka s chvou na procházku, zavolala pu, pu a pibrala ji
i
pisedly k zemi a ekaly, že vyšla
mne nedaila ke
Mla dv ochoené
pejsky. Sledovaly
Dnes ráno
ta
Já chci taky ležet
ty umíš všechno vybojovat!" pochválila
Isotka prožila ješt jinou
nepohorší, až
zdi.
je
tdké slepiky.
Mla
nové, nažehlené
ržové
šaty s
vydutými rukávky.
„Sly jsme do Drahan, babiko, ale šly jsme rychle a slepiky
Vzala jsem tedy
tlj^
bílou
do nárue a
ta
strán.
I 33
erná vyšlapovala
s
nám nemohly stait námi do drahanské
Za
Kvetly tam máky, kopretiny a pomnnky. bílou a poponesla jsem tu ernou.
chvíli
jsem zase dala na
zem
sle-
piku
Když
jsme pišly do drahanské rokle, potok byl rozvodnný. Uprosted byly
balvany, po kterých se musilo skákat.
slepiku.
Pak jsem
se vrátila
pro
Peskoila jsem balvany a penesla jsem ernou
tu bílou
slepiku. Sla jsem opatrn, Barušce jsem
stalo Když jsem byla uprosted popehoupl, já spadla do vody. Satiky se mi naduly, a sedla jsem nikách nad hlavou držela jsem slepiku a nic jsem si nepotam jako poupátko. máhala, abych slepiku neumáela, až mne Baruška vytáhla. ji
penésti nedovolila. Ale te, babiko, co se
!
toka, balvan se
V
mám úpln
Šaty
zkažené a botiky jsem
mla
plné vody.
V
Drahanech jsme
je
osušily."
Babika
dala estné slovo a nehoršila
„Víš, co
je to
se, ale
,Já vím, co je to p)oupátko. Poupátko jiné
kvtinky. Ale,
,Já vím, to
„Ba
ne,
je
pl
napomenula
Isotku,
aby byla opatrná.
poupátko?" víŠ-li
pl
pak
ženy a
ty,
pl
co
je,
ržika
když
vykvítne. Mají to také
je to sfinga?"
ryby."
lva!" opravila Isotka
babiku.
Babika byla zavázána vypravovati Isotce pokaždé novou pohádku. Dnes vzhledem k Isotinu potápství, povídala jí p>ohádku o Meluzin. Ke konci otázala se jí. „Chtla bys, aby tvoje maminka též uletla?" ,Já bych chtla, aby odletla, abych vidla, jaké to je, když maminka chtla bych, aby zase piletla!" „Chtla bys, aby tvoje maminka mla stíbrný chvost?" bylo jedno, kdyby to nebylo vidt!" „To by
lítá,
ale
mn
Maminka hnvala vlas; domýti jak
jaký
úes by
jí
jí
jí
se
na Isotku za ranní nehodu. Pišla
nemohla a
zamstnati.
ani,
ji
se
Kdyby
vymyslila,
aby
bh
ví,
neodstn-li
to
jí
dom
zablácena až do
tžce. Je neklidné dít, neví
Neví již, Dnes vymyslila
to rychle uteklo. Školní léta se piblížila!
se nevrátila
dom
ježatá jako kartá.
osmu.
Celý den chodí Isotka po dom a prosí: „Dejte mi njakou práci, já chci nco pracovat!"
Má ruiky
tvrdé jako služka.
Myje
nudí se a nahází služkám a sestrám Isotka naslouchala
nádobí, žehlí, mele kávu. Nedají-li
devné
obžalobám. Nosíek se
uhlí jí
jí
práci,
do kávy!
snížil,
tváika
se protáhla, horní ret
tam jako sklenná nj rosika na umlých kvtinách. Byla dojemná, hubeouká, krek v té chvíli se stenil vypjal se jako
konvika
a jediná slza stekla na
a usadila se
a vytáhl se tkliv z límeku. ji maminka obviovala, protože ji maminka nepochopila. „Tak pro mi nedáte njakou práci!" vykikla zoufale. Nechtla nic zlého. Chtla pracovat. Maminka byla celý den v obchod a služky vyhánly z kuchyn. Ta Mz^enka, kterou mli ped touhle Maenkou, jí dala
Trpla, protože
ji
34
Co mla dlat? Vodila slepice a do kávy! Co na tom, že má ruiky tvrdé, chtla by je mít jako drvoštp, jenom kdyby smla pracovat! Babika nachýlila se k dcei a cosi jí pošeptala. „O, ano!" odpovdla dcera hlasit. „Chtla bys se odsthovat k babice?" zeptala se staenka Isotky. Tváika dívina se uhladila, ret se urovnal, slzika skanula, oi ztenmly radostí! „Zamstnám t od rána do odpoledne," slibovala jí babika, „a k veeru pjdeme
asto njakou
práci, ale nyní
házela služkám a sestrám
denn
navštíviti
si jí
devné
nikdo nevšiml. uhlí
mémadnku!" u.
nastal jí nový život. Babika byla vdova, mla svtové strany a kolik oken tolik zahrádek. Ráno ob zalévaly kvtiny, umývaly listí kameliové, palmové a rododendronové, aby lépe dýchalo a krásn se lesklo, obíraly suché lísteky, sázely nové sazeniky.
Isotka
odsthovala se k babice a
dm volný na všechny tyi
Práce bylo u babiky dost. „Co umíš?" ptala se jí první den kuchaka babiina. „Umím umlít kávu, nakrájet zelí a mrkev na malé nudliky, umím umýt sama nádobí, ale jenom když mi dáte dez na zem, umím naloupat jablek na žemlovku,
umím
pebrat hrách!"
žehlit a
„Kolik
je
ti
let?"
„Bude mi pt!" toho umíš dost. Nkterá se vdává a tolik toho neunu," usmála se služka. Pak dodala: „Jakou práci umíš, takovou budeš dlat!" Babika byla paní moudrá a vládnoucí nad sebou. Mla adu dtí a vnuk; pt
„To
n
na dálku a pée snižovala její hoe. Její vlz^y ale nikdo na její tvái nespatil. mlénji, žalu prokvétaly vždy Slyšela hoekovati bezdtné zámožné manžele, že je válka pipravila o ti tisíce. „Stydla bych se naíkati!" tvrdila, když je vyslechla, „možno-li v této velké jich
bylo ve válce. Starala se o
dob S o
žalovati
Isotkou,
si na takové malichernosti!" malou dlnicí, obcházely byty vdov a sirotk vojenských a
staraly se
n.
O
kterých
babika nevdla, o tch
F^létla z ulice udýchaná,
s
jí
Isotka
povdla.
hlavou stapatou a volala na babiku:
„Babiko, vidla jsem malou Špinavou holiku, mla ržové kruhy pod oima, hubeouká a povídala: Nás je šest dtí. Tatínek tu byl v let rsmný v nemocnici a pišel se na nás podívat. Když jel do války, mly jsme ješt maminku, když se vrátil, zranný, maminka byla zahrabaná a našel jenom nás šest malých dtí. Vzal si tedy honem jinou maminku a ta šije rukavice a nemá na nás as vyprat, ani uvait. Povídala jsem jí tedy, že tam pijdu a kdyby mi daly necky na zem, že bych jim to vyprala!"
byla
—
35
3*
Babika vzala Rukavikáka
Isotku a vyšly
si
navštíviti
byla osmnáctiletá,
mla
rukavikáku
s
dtmi.
rudou stužku v plavých vlasech, sedla
u okna a etla dopis. Kamarád jejího, skoro neznámého muže sdloval jí, že padl. Rozmýšlela se práv, co uiní se vší tou špínou nahromadnou v malé svtnici a na šesti skoro cizích dtech, a jak se jí zbaví.
Když malým
spatila návštvníky, rozplakala se kvíliv nikoli nad dtmi, ale nad
Bylo
jí
osmnáct
špín a v ervené
let,
byla hloupá a vila, že njaké štstí
je,
vzí ve
štstí že
stužce.
Babika zeptala se jí, co bude dlat. „Nechám toho tady a uteku!" Babice vstoupila krev do hlavy, rozepiala jím
svým
štstím.
mantylku, sala
epec
s
hlavy a šlehla
do vzduchu.
Zadržela zlé slovo:
„Pro
pak
jsi si
ho brala?"
potom. Neopanovala
vylrfikla
se,
aby rukavikáce
netykala.
„Ale moje
štstí!" jeela plavá žena s
Dv malé ušmourané dti do
ní
hrály
si
ervenou stužkou. s krabikou od sardinek a bouchaly
na podlaze
kemínkem.
Babika uchvátila je za ruce a postavila je ped macechu. „Co pak umýt, uvant a na dti vyprat, to není štstí?" pekikla rukavikáiny vzlety.
Babika
od mladé ženy pislíbit, že od dtí neodejde a že tam poádek. zpátení cest slyšela Isotka, jak babika pohnvan povídala:
o všechny
Na
dala
si
„Štstí, štstí!
Za
chvíli,
„Pamatuj ti
tišší
i
se uklidnila,
Isotko
si,
Jsou však
Každá coura mluví o
když
moudí
a
nedovedou svoji malost
Isotka
o
n
bude
:
Jsou
a šastní.
Z
lidé,
. . .
potichu:
kteí vdí, že není na
tch vychází ti
je,
se, Isotko,
že jenom jim, osobám zvlášt
hluní, kteí obtžují svt, to jsou
na míst, kteí se pemísují a
Tm
svt osobního štstí. To jsou
lidem svtlo.
kteí se domnívají, že štstí
lidé,
setrvati
štstí a chce být šastna!"
povdla
znamenitým, se ho nedostalo, a to jsou
cházely
se
starat, najde-li
stále
nco
v život z daleka vyhýbej
tí,
kteí
nového požadují pro
!"
hledla na babiku bledýma dojatýma oima. Žaly svta úastn již pePootevela ústa; jeden zoubek se jí viklal, jiný jí vera vypadl, mla
jimi.
pusinku prázdnou, vlásky vyesané a
Potkaly maminku. Ptala se
jich,
elo
se
jí
lesklo.
kde byly.
odpovdla: „Vidly jsme, maminko, nco moc deme ani mluvit!" Isotka
smutného, ale bude lépe, když o tom nebu-
36
:
III.
Babika
naŠla
doma
dopis. Její nejstarší syn padl
u Gorlice. Isotka nevidla
ji
plakat.
Tetí den ráno, když obcházely bika ekla u desátého okna: „Dnes
ty ostatní
kvtinky
tvrtý den babika
zalila
sedla u
ní a bavila
babikou
šestnáct
oken a zalévaly kvtiny, ba-
sama! Já jsem trochu unavena!" kvtiny jenom v osmi oknech.
zaleješ
A potom den po dni ubývalo Isotka
s
okno po oknu.
Konen
babika
ulehla.
ji
jak leze „Když jsem byla v Praze, tak jsme byly v Bio. Nejdív tam byl do toho stroje a jak mu dávají kšandiky, aby nespad, jak se smje a kývá rukou. Potom tam byla smutná hra, ale dobe dokonila, pak tam byla legraná hra. To tam byla holika v postýlce a njaký pán jí nalil do oblieje kaši. Tetika povídala, že je to ješt pro moc vtší holiky, nežli pro patnáctileté, ale my jsme tam šly a žádný nám nic neek!"
Babika
se usmívala, ale
snachy, pro vnuky.
ekla
nevnímala
již
vnuina
žvatlání. Poslala
si
pro dti, pro
jim:
„Milé dti, všechny jsem vás spravedliv rozdlila o
to,
co jsem za léta našetila
jenom to pole za pazdernou. Nechci, aby vznikly sváry mezi vámi. Dovolíte mi, abych ho odkázala, komu chci a nepohnváte se?" Babiiny dti nebyly závistivé, a babika poznala, že ji ujišují srden a bez hokosti o své nezištnosti. Když osamly, babika povdla Isotce: „Víš, dvátko, komu chci odkázati své pole za pazdernou?" „Já vím," ekla Isotka hbit: „Vojenským dtem-sirotkm! Komu pak bys je a napracovala. Ponechala jsem
si
jinému odkázala!"
Babika pozvedla udiven
hlavu z polštáe.
Její oi ern obkroužila nemoc a slabost, ale zornice plály jeŠt životní úastí. Upela je zkoumav do ekankov modrých oí vnuiných, aby vnikla hluboko za n.
„Chtla jsem
je
odkázati tob, Isotko!"
Isotka se skoro klukovsky zasmála:
„Ho, ho ho! Ja pole nepotebuji, já umím pracovat, já si sama peníze vydlám!" napáhla k babice své malinké, tvrdé, zpracované šestileté ruiky. Babiina hlava opela se o polštá. Pivela víka a bílé rasy spojily se istými
A
slzami. *
Pole za pazdernou náleží vojenským dtem.
holinou.
Babika
nazvala základ ten Nadací
KAREL TOMAN: [\/lj *
'^
bratr dooral a
*
A ti^j,
hívy
hlavu do
pohladil
a zaposlouchal
Zrn'
vypáh' kon.
jak se stmívá,
vrnému druhu položil
ZÁRf.
se,
mu
šíji
co mluví
kraj.
zvony z dálky tichým svatveerem;
modlitba vesnic stoupá chladným šerem.
Duch
zem
zpívá: úzkost, víra, bolest
v jediný chorál
k
slily se
vnému
a
letí
nebi.
Svatý Václave, nedej zahynouti
nám
ni
budoucím.
RfJEN. y bože révy, který posíláš paprsky slunce na nalité hrozny, hrozny, hrozny fialové, zlaté na I
'*'
buJ
Po
milostivý.
teplých stráních vzpínají se k
vášnivé
kee roztaneným
zpívají, mluví,
hovoí a
tob
gestem,
prosí,
bys dal jim ohe, aby rozdcJy
jej,
bys vdech' jim radost, aby vzkvetla v oích zkalených trudem.
Neb my
jsme lidé mdlí
a pro tvou slávu milujeme víno a s íší jen se naše srdce pomodlí.
38
VLASTA POKORNÝ. vody šumí teskn chorý topol
I
^^
I
a kžištany se budí.
A pijde o
jaro, léto veselé,
tob pohovoí
pátelé
a zazpívají.
Zahrada mládí tvého nevyítá, jen vzpomíná a mlí.
Budiž
ti
zem spíš
lehká, mladý druhu, pod slovanskou hroudou.
V kéirpatských že u nás
sosnách
doma
vítr
raší život
že Cechy
náš
ti
poví,
nový,
žijí.
BALLADA KAŽDODENNÍ. I
jlouhý žal a krátký den
"-^
jidášsky
Tisíc
lží
jsme
zí do oken. slyšeli,
podlostí sto vidli
mlíme
—
a pohrdáme.
Bledé ticho kolem
nás.
Pítel dýchá, pítel
Vidla's
shas'.
ty žluté ruce
spiaté v
keovité muce?
Mlíme
a pohrdáme.
V modrých oích
dítte
mrtvým vykvete. Nový život, nový den, mladou láskou vykouzlen. život
Víme
a pohrdáme.
39
X.
F.
SALDA:
GESTO DOBY. iM\lll||//\/n|.
ledzJ je
vášniv
již léta
ped
a léta
válkou.
Chodil ulicemi a námstími bouících velemst v cizin
i doma, nevidl v nich lidí ani zvíat; váše jeho po gestu doby po typickém a symbolickém posunu, po stylové rytmické zkratce, touha, objeviti je, vyísti je, v niž by celá slila se a zhustila domysliti nebo dohad ati se ho, kalila mu zrak, halila mu živé
—
ale
—
bytosti v mrak, kterým prokmitaly jen a
pohyby a
jich
postoje,
znaky
eavly
jako blesky
je-
rukou, nohou, trup, hlav, ženou-
svým údlem rozkoše, díla, zisku, koisti hmotné duchové. Dávno nemiloval již živých teplých lidí, tvor božích, prolitých šumící vlnou krve, kehkých a choulostivých, povleených pletí, již dovedl zraniti každý sebe nepacích se šílen za
i
trnjší hrot listový
i
travný; strádajících, toužících, milujících
obojetník, roztržených mezi ducha i
i
hmotu, sen
i
hrob, zmítaných a ubíjených obojím. Cizí byly
strázn
hoe
radosti,
i
jásotu.
Dávno
již
mu
i
vnost,
obsah, píinzi,
promnili se
mu
slunce
smysl jejich
cele v jakési tajemné
v rébusy výrazové, v nositele nebo lépe ukryvatele záhadné poslední vzpruhy
šifry,
svého života, posledního vati
i
bloudících; ubohých
i
skutenost, asnost
dvodu
svého
bytí, jež
chtl, jež musil z nich vyabstrciho-
stj co stj, vydestilovati z nich svou metodou dsledného šetení, tvrdé ne-
úchylné analysy stj co stj
;
a dávno nenávidl jich
již
bezdky,
nejinak než jakoby
vdomý
odpor jeho muivému úsilí útonému. Byl pl socha, pl malí, kolísaje se mezi obojím. dny, kdy domníval se, že vtlí své píští výbušné poznání v jaJcýsi hmotný trojrozmrný plamen, teštící šíleným výbojem k nebesm a zahanbující tam i hvzdy, ml noci, kdy zdálo se mu, že v plátno uvzní svou novou horenou vidinu poloprsvitného spiritního obrysu, polapenou jeho bdlým duchem, kdy již již prchala, modrých, przraných vod nevylovenou jím jako pouenou citlivou sítí z kladli
Ml
—
msín
koneného snní.
A mysle jeho
sílu
opravdu
na
to,
chvl
se
horekou; suchá
jako plamen staré chrastí a
ped
bytost lidská,
Nkdy,
mr
zmuený
sebou úzkostný
její
lesní;
vlna nesla se
žilami a trávila
do tmy a vidl
pohled polapeného fantomu, jakoby to byla
zaskoená a pekonaná svými nepáteli.
mstech námoních, mimo ped nimiž stanuly dlouhé ržence vagón,
procházeje se po nábežích nebo mezi doky v
kotvící lodi,
nebo u skladiš nádražních,
peplnné zbožím zámoským, a pekládající
je
do voz,
s
bemena nekonen
a pozoruje štíhlé jeáby, vybírající z nich
chápavostí rukou lidských, ale
vtší, sleduje istotnou práci a souhru kladek a pák, jové, která
mu
a zrak jeho teštil se
snil
s
nosností
o jakési nové gotice
stro-
by na konec petvoila úpln dnešní bezradn mátožné, epigonsky 40
ro-
mantícké lisující
lidství
oištný
a vychovala je v nový
typ vysoké, tvrdé,
démantn
krista-
soustavy.
(Moderní dti navykly si již vychovávati své rodie, prošlo mu pi tom hlavou a zkivilo tvá v lehynký pošklebek, jedva znatelný.) Jindy soudil, že nejvyšším výrazem doby nemže býti nic, co souvisí s úelností nebo slouží užitkovosti a co jich domýšlí, nýbrž monumentálná zvle sama, znásilující hmotu a látku, dobývající z ní úin, jež jsou mimo dráhy její pirozenosti a které snil o východním supramusila vydati ze sebe proti své vli jako znásilnná roba. v hašišový rozmar, jenž by odaž naturalismu slohovém, který by sezávratnil logiku vrátil se úpln od pírody a zhmotoval jen ekstatického ducha a jeho parabolovitý vlasaticový vzlet, trysk a pád v sebevražedné nekoneno. jindy zase, pokrývaje napiaté plátno nebo papír soustavou svých abstrakcí
A
A
v novém tvrím dobytí prostoru, zcela jiném než byl perspektivný útok, podniknutý na nj florentinskými geometry cisné renaissance; toužil vepsati samu stopu unikavého asu tvrího v plochu, uzavíti v ni kouící se blesk, zranivší práv klín vcí, shrnouti sto starých prostor v jakýsi praprostor nebo nadprostor absolutna, ztracený od chvíle, kdy Euklid postavil svá axiómata tvárných,
vidl svj
cíl
—
Takto
tom;
zastiovaly
díve než
ped válkou, obklopen jsa neproniknutelným kolem svých fanmu nejen slunce, ale stíny jeho a vypíjely za nho všecky vci,
žil již léta
i
se jich dotkl
zrakem nebo
pámm
svého srdce.
pravdpodobn konec konc. Choalespo k nmu do atelieru mladá dívka o horkých rozprasklých rtech sládnoucí chuti jetelné, o slunené jiske dodoutnávající v jejím zraku a on ji líbal, objímal a nkdy i pojímal tím zbytkem tepla, kterého nevypily z nho jeho fantomy o bezz živé krve lidské. Ale zapomínal na krevných upíích rtech, tak nenasytných to ihned a nevdl o tom již nic pozdji, jako nevdl nic o tom, že celá bytost jeho bhem let promrúla se v jediné duchové i tlesné gesto drav napiatého, neumoitelného spni za gestem doby Vypukla válka. Žil, ano, žil: dýchal, jedl, pil, spal;
i
miloval
dívala
;
vn
—
Byl voják, povolali Vžil se brzy
eho od nho
jej.
úpln ve
své nové povinnosti. Vykonával
ochotn a snadno
všecko,
pebytené nervové energie vybudovžJ si jakýmsi záhadným organem, snad mravn orientaním pudem své bytosti úsporný námsiný mechanism, který nesl jej opatrným lehkým krokem, bez závrati, po ímžádali.
Bylo
to
jakoby ze své
sách vysokých budov, po hranách píkrých skal, nad propastmi noci,
do nichž
ízen
ítili
se
bd,
zoufalství,
jiní.
mechanismem, útoil i ustupoval, rm'il i stílel, vrhal se na nepínasazeným bajonetem, zakopával se, padal na umrzlou nebo rozbedlou pdu, vymršoval se s ní na povel. Takto vcházel do hoících mst, klopýtal o mrtvoly lidské i zvíecí, sledoval granáty, rozstikující se v právo i v levo a trhající tla jeho jsa tímto
tele s
druh nebo
jeho nepátel, všecko to
in
zcela lehce, pouze
41
povrchov dotýkaje
se
všech tchto hrozných skuteností, klouzaje
svým na míle od
nepítorrmý srdcem
nich,
i
—
jaksi jen po nich vzdálený nitrem duchem, vnímaje všecko jen tlesností,
bezmála jako pecitlivý stroj, reagující spolehliv na urité podnty vnjší tlesností zraku, tlesností rozumu, tlesností myšlenky. Jakoby si byl upedl kolem sebe jakousi kukli, jakoby se byl obklopil zvláštním :
ovzduším, vyvozeným z jeho nejvlastnjší prabytosti, na^kládamým ve vrstvách jeho hlubší
podvdomou vlí kolem
mrazu, a v
nm jako
jeho duše, ovzduším mravního chladna, polárného
za hradbou, chránící
svým fantomm i zde. Zrak jeho, pesunující
se rychle
po
jej
od útok vnjšího svta a
nejbližším, byl
i
života,
vcmi
zde vášniv zaujat
pchoty
žil
nej-
po hledaném rytmickém výchvji, v mracích útoící jízdy skrývala se mu stylová šifra nebo symbolická zkratka a veer, díve než usnul, svazoval vždycky pepelivou a nade vše trplivou prací ve své obraznosti všecky áry, které opsala nad ním za ten den letadla, v jedinou dlouhou živou nit, škubající sebou jako poranný nerv jžikéhosi neznámého živoicha budoucností, a arabeskovit svinutou ukládal ji ve svou pamt, zakreslenou jako fysikálná mapa kivkami všech soustav. „Opru se ve svých píštích výbojích pece jen asi o rotaní kužel", ekl si kteréhosi veera, sleduje vytrženým okem na pozadí cudného ohn, rozlitého po oblacích ervánkových, ist kreslený pomalý sestup dvojplošníku soustavy Blériotovy. Druhého jitra pi útoku na nepátelské posice byl zasažen kulí do krajiny bedern a ležel bezvládn celý den na omrzlém poprašku snhovém, probíraje se ob as díve z mrákot a upadaje v znova; teprve s veerem odnesli jej na obvaziŠt vzdálenjšími a zcela odtažitými: v rozvinuté
linii
bojující
slídil
—
n
nemohli pro trvalou stelbu nepátelskou.
Odvezli
jej
pak na bídné
selské kolesce, úpícího p>od šílenými bolestmi
nárazu jejím o kámen nebo výmol kolejnicový, na
kem do nemocnice v jeho rodném mst. Tetí den s úsvitem sebral ponkud sil, pohnul se
stanici
pi každém
železninou a odtud
hlavou, otevel
oi
vla-
a spatil smáti
na stolku v hlavách mezi IsJívikauni lék, troucími se o sebe a zvonícími slaboun-
kým
stonem, jakmile
zajínný
kvt
šel
nkdo mimo
jeho lože po vratké praskající podlaze,
mode
hyacintový.
,Hle, laskavý
úsmv zem;
hlavou, .nepamatuji se
již aiú,
ho nevidl,* prošlo mu tžkou dutou kdy naposledy spatil jsem kvtinu; snad od dtství jak dlouho jsem
již ne.'
mohl bys si ublížiti; podám ti ji, peješ-li si; pinesla ji sem vera slensu která zde byla již tikráte od tvého píjezdu," postehnuv jeho znepokojení, pravil druh, který jediný sdílel se s ním o tuto úzkou velmi vysokou jizbu, kdysi cellu eholní, o tvereném okn, zasazeném vysoko ve vybouráme stn proti jeho loži, jež bylo nutno otevírati i zavírati zvláštním železným prutem, spadajícím s nho k podlaze jako bleskosvod. „Tvrdí, že jest tvá píbuzná," dodal ješt za chvíli.
„Nehýbej
veer
se,
Štíhlá
42
Tžce ranný
pokusil se o jakýsi
neml píbuzných
pi
úsmv
matný
díve než
pohasnuvší,
se zrodil;
druhov, kdo to byl. Upadl pak ihned v pedešlou mdlobu, pivev tžce víka nad zmuenými zornicemi. Ale myšlenka, zrodivší se v ped chvíh' pi pohledu na kvtinu, vytrysklá ze tmy jako jiskra z kemene, plula v a žehla a svítila. Odpoledne podal pak již ruku Hedvice a pokusil se marn, opáiti její stisk. a uhádl
první zmínce
nm
nm
Píští dni rostly v
nm
síly,
sob samému
zdálo se mu, jako píboj, a
na podiv,
dv, ti vteiny na loži. Bylo asné odpoledne pedjarm'.
vztýil se za nkolik dní trupem na
Uplynulo ješt nkolik
dní.
Výsek oblohy, polapený obdéIm'kem okenným, tožný
nad ním v bledý má-
hloubil se
vír.
Duchov
bledé únorové slunce leželo na podlaze teskným taisaviskem.
Hledl na n dlouze,
neodtrhuje od jeho prostého jevu svého pohledu, a rozeštkal se
pak náhle úlevným pláem, Vešla Hedvika.
tolik
vdnosti k životu
vstaJo v
nm na ráz a pemohlo
jej.
Byli sami.
Odešla na clwíli ošetovatelka^ vyšel vycházku do zžíhrady na výslum'. Pivinul
ji
náhle k
sob
i
druh jeho o berlích na prvm' kratinkou
tvrdou ohnivou paží, na stejný úžas
jí
jako
sob;
ale
bylo to silnjší než jeho zedrané tlo, než jeho nemoc, než celá jeho bytost minulá i
dnešní; nebylo odporu proti tomu; byla to inspirace budoucnosti.
Objal se
ji,
projal
ji,
prožehl
ji
láskou jako nikdy
ped
tím;
pak vyerpán
zvrátil
do podušek. Jalcoby byl kdosi bezejmenný,
na minutu k
nmu
mocný ohromného vichicového dechu
a rozdmychal v žár jeho vnitní pohzislý
— ohe
již
pistoupil
skoro plamen a nyní
nkolik vtein jako ulitý. svrchovan cudný úsmv, úsmv, kterého dostává se odmnou ve snu jen tomu, kdo vykonal veliký svatý vnitní píkaz pi nejvtších nebezpeích, pes nejdsnjší pekážky, nevytrácel se dlouho z jeho pepadlých
na ráz ustoupil
Ale úsmv, pokorn
bledých
rychle klesal a sesul se za
plachý,
lící.
Vidl
svou ženu, jak kráí, ruce majíc složeny v pokorné hrdosti na svém po-
žehnaném život, a jak ped ní, za m', kolem ní všude ste píbojem pedjarní slunce, jakoby chtlo vylíbati její stín.
se
A
svým duchov bledým on, on byl zasévaem
tohoto svatého pole budoucnosti.
Uplynulo zase nkolik
dní.
Stav jeho zhoršil se v nich
Léka
mimo všecko nadání
lidské.
mluvil o komplikacích, jichž netušil a nepedvídal
;
a vzdával se vší nadje.
Ležel, bledší svých podušek, bezvládný, zhroucený, propadlý
poznával
již
již
v tmu; a ne-
nikoho kolem sebe.
Ale myšlenka jeho pracovala posud, neumoitelný lunek na bortícím tkalcovském.
43
se již stavu
:
„Gesto lásky není tedy gestem, jehož bylo teba dob," kmitalo se mu hasnoucí jiskrou v zmueném mozku, zavaleném již tmami. tento hlas, slyšel zvuk jasn z nitra tu, aniž vdl, odkud vzal se v
nm
A
nitra
svého:
„Ne
A
celým; žádá
Rozbesklo tmy,
si
doplku
ješt."
on pochopil.
hrzy
se
v
nm
naf)osledy ješt
duchovou zoou nad stoupajícím oceánem
a zmaru.
A on šeptal ne „Rozumím;
rty,
ne slovy, ne myšlenkami, ale posledním stedem svého vdomí Dvojí jest odvké gesto lovkovo na této zemi: ti. Pane!
a dkuji
Ta
gesto lásky a gesto smrti.
jsou
i
a dobami pedchozími, než že žádá
gesta si
doby
naší;
a není jiného rozdílu mezi ní
jich více, více, více
než ony; nesmírn, ne-
smírn, nesmírn mnoho! I druhý posun jest teba tedy uiniti". a vztýil posledním vzeptím obnažil hrdlo v horeném zatápání ruky po
nm
A
sil
hlavu, jakoby v ústrety
Tak
napiat
A ona
oekává
ala v
nkomu.
zralý klas obilný tnutí srpu žencova
tu chvíli.
nebo kosy sekáovy.
ALOIS JIRÁSEK:
Z BAROKOVÉ PRAHY. hudba byla v Praze tch
let
pede
vším
umním
V pr£ižských mstech
jako malíství a stavitelství.
církevním tak
do
as
císae
chrám. Jen Malá Strana sama mla Josefa tch všech pstována hudba sedm a dvacet kostelv a kaplí. ,ílT?ff ^ji,|^!'|i '^!,í a horliv. Jaký tu zástup varhaník, regent chori, hudebníkv /^^'i ÍJ-^p^ a zpvák, co vokalist mladistvých, svžích hlas Z nejednoho II.
množství klášterv a
V
!
"
VJk ^'
'^
tchto chudých
'
^'
všichni ti
zpvák
vyrostl
pak znamienitý hudebník nebo
skladatel, jako Segert, slavný varhéiník,
nkdy
vokalisté kláštera
horského, mnicha toho
klášterei,
u
sv. j£Jcuba, všichni
varhaníka
i
Zach a
Tma,
skladatelé,
ti žáci Bohuslava
erno-
skladatele na slovo braného.
Pražské kostely byly nejen místem pobožnosti, ale i do jisté míry koncertním se modlit v dnešním smyslu, zvlášt o velikých svátcích lidé chodili do kostel nebo nzislouchat hudebním a zpvným produkcím, prohlášeným skladbám nebo só-
bu
;
lm
vynikajících
hudebník.
Takovým
koncertním místem stávala se jednou do roka
Produkce
ty zavedl klášter
i Vltava, když na ni provozována „musica navalis", hudba na lodích, „musica aquatica", hudba na vod. Byla na poctu blcihoslaveného pak svatého Jana z Nepomuku, byla zbožností i kon5. kvtna hrnula všecka PreJia. certem, k nmuž se v podveer 1
s
bratí ehole
kající sv.
Augustina, bílých
kižovník
srdcem, kterým zkrátka „cyrisikové" íkali. Klášter jejich zsJožený Pena památku jeho výpravy do Prus, vzaJ za své za císau^e Josefa; kostel vtšího tciké prodaný a spustlý vydržel až do druhé polovice 19. století,
erveným
myslem sv.
II.
Kíže
kdy byl rozboen.
Od
tohoto kláštera vyplulo každého roku v
as
výše uvedený nkolik lodí plných
hudebník, zpvák, knží a host. Koncert sám odbýval se u kamenného mostu pod sochou oslavovaného svtce. Hudební ta slavnost na lodích konala se poprvé r. 1715. Dirigentem byl regens chori kláštera cyriackého P. Kristián Felber. Pozdji ídil hudbu tu P. Štpán Náchodský ( 7 9) a po nm, v letech dvacátých P. Augustin Skopec, oba z ádu bílých kižovník. Produkce poínala se i konila se „sub explosione mortariorum", za stelby z hmoždí. Skoro každého roku dávala se njaká nová skladba. Nkolik jich pocházelo od Simona Brixiho, varhaníka u sv. Martina ve zdi, otce proslulého skladatele Fr. Brixiho. Obecenstvo tlaící se na most i na bezích nadšen jim tleskalo.*) Vedle církevních skladeb „koncert" provozovaly se tou dobou již taJíé svtské, „komorní" koncerty. Svtská hudba pstována nejvíce v šlechtických palácích, v jejich 1
*)
1
„Muzika na šíích" konala se ješt v letech dvacátých minulého 45
století.
salonech nebo
i
ve
stínu
strom, v panských zsJíradách krásn upravených, kterých
asu mnohem více nežli dnešního dne. Zvlášt slynula zahrada pi paláci Nostickém na Malé Strzm,
bylo za onoho
protéká rameno Vltavy. Tenkráte vedly tam pres
veer
polední a
dámy v
pvc,
bývaly nádherné „assemblée", tu páni v allonžových parukách,
veerv
i
nocí nový koncert,
samých
Nejeden
šlechtic
ml
hudebníka
A ta
když
utichla, nastával
libohlcisých virtuos,
slavík, kterých se v stinné, velké a tiché
zahrad zdržovalo
samých král
množství.
v Praze svou vlastní kapelu skládající se ze služebníkv
a „hausoficír" hudebník, i
rznými hrami a hudbou.
rajírokách bavili se
za vlahých
kterouž zahradu
n ti mstky. Tu za letních od-
namnoze jeho poddaných. Ten onen pán vydržoval
hrab Kinský slavného houslistu „dáblovy sonáty", kterou mu zahrál dábel, jak
virtuosa, jako
si
Tartiniho.
Skladatel se mladému hudebníku ve snách zdálo, pibyl na pozvání do Prahy r. 723, aby tu úinkoval v orkestru pi provozování veliké opery Fuxovy dávané na oslavu Karla VI. v as jeho korunování na krále eského. mistrovství Tartiniho nemálo pispl Bohuslav ernoI
K
horský nedlouho
ped
touto cestou,
kdy Tartini pronásledován pro
tajný
satek
teí kardinála Giorgia Comara, uprchl z Padovy do kláštera v Assissi, kdež
s
ne-
práv
byl ernohorský, „padre Boemo", varhaníkem.
Kouzelná jeho hra znívala v dom Kinských i pozdjším psobišti jeho uitele ernohorského, na kru kostela sv. Jakuba na Starém mst, kdež okouzloval posluchastvo svými sóly na housle tak jako pozdji v Padov v kostele sv. Antonína. ten as, kdy Tartini skrýval se v kláštee v Assissi a uil se u eského mnicha z pražského kláštera, hasl v Praze staiký virtuos slavného jména, a hasl ne v obanské jizb, nýbrž v paláci, ve vlastním svém paláci,**) Jan Antonín Losy hrab Tartini se zdržel ti léta v Praze.
v
Nerudov
ulici*)
a jist
i
obas na bývalém
V
z Losinthalu, „lautenis*, mistr na loutnu nedostižený
Pedkové pijati
jeho pocházeli z Tyrolska.
do stavu rytíského. Statky
nlu, strašlivém muiteli našich
Hrab
V
jejich se
pedk,
(1638
— 1721).
17. století usadili se v
Cechách a
byli
rozmnožily také ddictvím po krutém Spa-
generálu Marradasovi.
Vídn, do
íše, kdež koncertoval, komponoval na cestách, nejvíce pi dvorech. Také komponoval pro svj nástroj, a na silnicích. Nejednou, když mu pišla dobrá myšlenka, dal zastaviti koár, aby si mohl zapsat hudební svj nápad. Doma, v paláci hrával nkolik hodin ped poledvirtuos zajíždl za hranice
Cech, do
i
nem na loutnu, v posteli, odpoledne v sále na housle za prvodu klavíru skoro každého veera naslouchal hudebním produkcím, jež ve svém paláci poádal, hlavn skladbám Fuxovým a Lulliho. Tak v klidu, v hudebních rozkoších plynula mu léta do vrchovatá. Bylo mu pes osmdesát let, když jej ranila mrtvice a tvá mu hrozným zkivením znetvoila. Když ;
*)
íslo 249—19. Hybernské
**)
V
ulici.
NynílWový
dm strany sociáln-demokratické. 46
ochromená pravice nebude už nikdy vlánou, že nikdy už nebude moci „A dio Lauten! dio Geigen!" Dal oba své zamilované nástroje ovinout ernou stuhou a obrátit je na znamení, že mají mít smutek, a že jsou také mrtvy Bylo mu osmdesát ti léta, když skonal. po loutna pak také skonala, její sláva. Kdysi tak oblíbený nástroj, „regina musi-
uslyšel, že
A
sáhnouti do strun, bolestn povzdychl:
nm A
corum instrumentorum", vycházela z mody a vyšla z
ní.
Klavír zaal panovat.
FRÁA
ŠRÁMEK: VOJÁK V
\/rátím-li
pjdu shledám se
s
dom
— pjdu
naší ulicí,
naší ulicí,
pomalu a
tiše,
se
POLI.
chodníkem, se všemi okny,
promluví nkdo, neodpovím.
Pak
pak ale uvidím podivnou vc. Seschnu se touhou, až
ale uvidím,
já
a já
uvidím, až já
ji
jí
ji
uvidím,
eknu: domeku, krbe mj, hnízdo...!
Na každém schdku, ach, jak se seschnu, to bude bitva! To bude bojování, vstíc mi
pjde
krásná paní,
do hluboké trávy padnu, do hluboké
Do
hluboké trávy
—
Vrátím-li se
usednu k žen, ti dny
V
noci
budu u
s ní
ní tiše spát.
krásné, ach, krásné
trávy.
dom,
nespustím oí.
Ráno
budou na pokrývce
její
A
ruce.
budu cist. Pak vstanu, Povím jim všechno. zaliji kvtiny v oknech. Naleznu pod jejich lístky zelený, blažený život. Budu jak rolník a pastý.
CESTA Z BOJIŠT. LJoláku zpvavý, dva •*
vozíku tvého,
dny,
dv
noci
peubohého
byl jsem já hostem. Ležel jsem v slám, mluvil jsem ke krásné
dám:
míst nejtžším stál, když mne smrt líbala, já jsem se smál, paní, tlem já padl, srdcem jsem stál, dejte mi rži! Paní, já na
48
Noc
byla rudá, hoela ves
a vozík skákal. Poláku,
a
ped
vz,
a
umru za deset rok, soud poslední po mém pistoupíš boku.
umru
zítra,
Vyznám tam vrn: Noc byla rudá, hoela on, pane, zpíval. Hledl do nebes, tichounce zpíval. Zpvavý, vrný byl, na srdce tenkrát
mne
políbil.
Za
též,
pane, prosím.
jeho
kom'ka
ves,
Byl malý, hubený. Pohledem nžným a kosým mne tenkrát, zaehtal nyv.
objal
Dej se mu, pane, pást v nebeské niv...
Z
knihy verš „Splav", jež vyjde nákladem Fr. Borového v Praze.
BOŽENA BENEŠOVÁ: ^«^
SESTRY.
.<«r
\0^^^^^'
=^^
v níž se narodily sestry Pálkovy,
kola,
hory poblíž místa, kde do
stála
vbíhaly
silnice
na úpatí modré
dv
horské cesty,
modrý kopec, druhá, která picházela od vysokých, málo schdných hor západních. k nmu lét sem chodívali turisté, prohlíželi si školu zahrádku ped ní, podivovali se jasmínu ržím, které v ní vonly, podivovali se nejvíce samot, jež tu proudila istým a chladným tokem. našli se takoví, kteí neodolali, vstoupili až do zahrádky, požádali o trochu vody neb o dovolení, odpoinouti si zde chvíli. Rád s nimi pobesedoval mírný, blohlavý uitel s úsmvnými rty a s tváí, z níž svítila láska k lidem, šasten, že ji mže projeviti pohostinstvím. Oberstvení pinášela jeho žena, kdysi proslulá krasavice z nejbližšího msta, která šla za láskou do této samoty. Její krása kvetla zde dlouho zárove s jejím milováním, ale ani šediny, které po dvaceti letech žíhaly její rusé vlasy, neumrazily jejího šastného manželství. jedna, jež ovíjela bílými serpentinauni
V
i
i
A
i
Proslulo široko daleko a rodinní známí stejn jako letmí hosté vzpomínali domácího Štstí u
Pálk zárove
v psunti, a
mnohý
s
krásou •zapadlé školy. Sdružili
smutný, zklamaný
lovk
si
odpovídal
tyto si
pedstavy,
Šastné manželství, sladce sladnou vzpomínkou na horské úpatí
tam nkde, daleko od
Ti
lidí,
:
srostly jim
j«^li
možno
„Ano, ano,
ale jen
na otázku,
dcdeko od svta"...
dcery vyrostly v tiché škole. Nejstarší,
hndá
a
Štíhlá
Marie,
s
vroucím po-
hledem matiným a s její tichou chzí, dívka pvabná vzhledem i hovorem, a o rok mladší Alžbta, ržová, úsmvná a pece vážná, s oima otevenýma pro skrytou krásu, s pohledem, volajícím nesobecké Štstí, líbezná bytost, pilná a zpvná. Nejmladší ze sester slula
Soa
a nepodobala se ani Marii, ani
pedasn
rozvitá postava nesla
jících. Její
slova byla skoupá,
Alžbt.
Perostla
je záhy, její
temnou hlavu vážných rys a rt tžce se rozevíraúsmv ješt vzácnjší. Nebylo v ní ani dívího pvabu, ani pítulné líbeznosti, jen písné slovo krása mohlo vyjáditi její bytost. Sestry Pálkovy se vášniv milovaly. Neopustily nikdy domova, nepoznaly pítelky, nezatoužily po nich. „Chtly byste žíti jinde?" tázala se asem Alžbta, a ob sestry odpovídaly jí ne slovy, ale pohledem tdk výmluvným, jakým odpovídají dti na nesmyslné vyptávání. Matka se usmála každé takové otázce a ztesknila po každé takové nmé odpovdi. Vdla dobe, že nadejde kdysi louení a jako každá matka dosplých dcer
cítila
jeho slast
„Vždy se
i
její
jeho smutek
již
v pedtuše.
ekla kdysi svým dcerám veselým a pece bolestn zbarveným hlasem, „a snad již brzy. Marii je devatenáct let, Alžbt osmnáct, nebudou již dlouho doma. Jenom se Sonikou se budu tšit ješt pár rok, dá-li Bh." vdáte,"
50
Soa
pohlédla na matku ernýma zasmušilýma oimži, neodpovdla ani slovem, veer v dívím pokojíku s vyhlídkou na horskou cestu, ozáenou msícem a tichou jako dno hluboké eky, prohlásila svým sestrám:
ale týž
„Ani dne bych tu nezstala, kdybyste odešly vy." Marie ji polaskala jako v dtství. „Soniko, vždy maminka mluví bláhov," ekla pi tom. „My se asi nikdy nevdáme, vždy sotva víme, jak vypadají ženichové. když sem i opravdu nkterý zabjoudí, nenapadife mu, aby si vzal dceru chudého uitele." Rekla to zdánliv vesele, ale stesk jí prošel srdcem a hlas se zachvl.
A
Alžbta
se však smála.
„Pro nás pijdou ti slavní ženichové," prohlásila, objímajíc sestry. „Na dívky z lesa vždycky štstí eká, je psáno v pohádkách. bohatýr bude ernooký, silný a dobrý, že ho svt nevidl. Hrdina, povídám vám. Snad bude lesníkem, snad jenom
Mj
A
devorubcem, na tom nezáleží, ted musí bohatýi chodit svtem inkognito. Marie si vezme njakého zbožného rytíe, ten bude myslím uitelem jako tatínek a zrovna takovým andlem jako on. bude Marii zbožovat jako svatý obrázek." „Zbožují snad andlé svaté obrázky?" zeptala se Msuie již vesele.
A
„Svaté obrázky ne, ale svtice jist,"
potšemm, že si
sestru rozveselilei,
vyvolit zrovna takovou ženu, jako
atm
odpovdla Alžbta
a zržovla jeŠt víc nedopatemm na zem, musí když punochy spravuješ nebo ku-
„a sestoupí-li nkterý jsi ty.
Ty,
i
sypeš, myslíš jen na vznešené vci, na spásu své duše a na radost nás všech."
Mzurie se zachvla, slzy
jí
vstoupily
do oí.
„Nesmjte se mi," zaprosila, „chtla bych být zbožná, chtla bych být laskavá, ale nemohu dosud. Cítím asto, že dobrá žena musí míti dobrého muže vedle sebe, má-li
se
bezpen
vždy
A jako
jíti
dobrou cestou ...
ze strachu, že prozradila píliš
A najdu ho
opravdu zde?"
mnoho ze svtských myšlenek, zasmála
opt:
„Prorocká Alžbto, pokrauj. Já uitele, ty lesníka, ale koho pak si vezme Soa?" Soa již ležela, ernou hlavu ozáenou mdlým svdem, které zvyšovalo její velkorysou krásu i divn lhostejný výraz jejích mandlových, zpola pivených oí, a nezdála se naslouchat.
A sestry adily možnost k možnosti,
zavrhly všecky, vzlédy nad
doucnost sestry nejkrásnjší a nejmilovanjŠL
Snad
se
vdá
Soa
•
-
p^
n,
budujíce bu-
-
do msta za nkterého bohatého továrníka? Snad
si
vezme
syna sousedního velkostatkáe ? Snad njakého vysokého úedníka vévodského, kteí tu jeho jménem ovládají všechny hory a všechny lesy? potom obraznost bouila víc a víc. Nebylo snad slýcháno, že by si i vévodové brali chudé, krásné dívky?
A
Pohádek k tomu neteba, v pouhých stízlivých novinách doteš ti
dech
se lecehos, až se
zatají.
Hlasitý hovor utichl, šeptaly
již,
vypravovaly o budoucnosti, jakoby
tajemnou povst z dávno minula:
51
si
svovžJy
:
Soo ?"
zeptala se konen Marie a pistoupila k erné hlav, aby nevasné dímoty. Soa opravdu otevela oi, usedla a ekla s uritostí, která nemla do sebe nic pohádkového „Je mi opravdu lhostejno, koho si vezmu. Opakuji vám jen, že zde nezstanu ani
„Líbí se
ji
ti
to,
A
trochu vyburcovala z
dne, odejdete-h vy."
Son
let, a sestry se smály jejímu vážnému dtinství zái msíce, který vyplul nad nmé lesy a svítil do dívího pokojíku, kam nikdy nepadl zážeh lampy z ulice ani ohlas krok z chodníku. zim na to poádali úedníci vévodského panství ples. Byl obvyklý, tradiní v dalekém okolí, ale tentokrát byl poádán zvláš okázale. Vévoda si nevzal Softu Pálkovou, oženil se s nmeckou princeznou z panujícího rodu, bylo teba skvle oslaviti skvlou událost. Mladí manželé nepijeli sice k této holdovací slavnosti, ale vévoda dovolil, 'aby se ples odbýval v rokokovém sále jeho vlastního zámku, krášleném jeho vlastním zahradníkem, obmysUl i buffet plesový, nezapomnl ani vyptati se na podrobnosti hudby a taneního poadu. „Píliš mnoho mladých muž a málo dívek," ekl prý tenkrát deputaci, „vím, že v tom tkví kaz všech, vašich zábav, pánové. Musíte zváti mén vybírav. Mnohá
nebylo tenkrát ješt šestnáct
tak milému v
V
krasavice roste svátostí,
Toto
vte
i
který není v
otci,
mých
službách.
A
manželství jest nejkrásnjší
mi, pánové!"
mimoádn
blahosklonné slovo stalo se heslem p>oadatel, kteí je bezpotu-
úsmv
mladého vznešeného manžela. neNikdy dosud nebylo rozesláno tolik pozvání na painský ples, nikdy se o mluvilo víc, nikdy si od nho neslibovaly tolik matky i dcery. Alžbta vdly, že Pozvání zalétlo i do školy pod modrým kopcem, a Marie bude pijato. Zatšily se, rozzáily, umlouvaly podrobn jak zajedou s matkou do krát opakovali, snažíce se napodobit
i
šastný
nm
i
msta
a poídí
lesklé
lehounkým a hustým snhem, a otec
si
šaty a celý úbor plesový.
žešiny kolem ženy a dívek na této dležité
Den
na to stály
^n
na
silnici,
kovov
u nich ekal, aby peliv upravil kovýprav, když ze zahrádky vyšly jeho
již
ti dcery, místo dvou.
„Vezmete mne pece také s sebou," ekla Soa svým podivným hlasem, který znl vždy písn, neznl-li lhostejn. „Jak jste si jen mohh myslet, že bych zstala doma. Jist, jist jste si to nemyslili !" Nebylo asu k dlouhým výkladm, Soa jela opravdu do msta s matkou i se sestrami, a ve škole chystali pak plesové šaty troje. Pro by se nemla mladiká Soa bavit hudbou a tancem trochu dív, než stanovili kdysi rodiové? Všem bylo rázem J2tóno, že není pro to dvod, ba všem bylo ješt veseleji, když pochopili, že jich není. v slavnostní veer vstoupila do rokokového sálu celá Pálkova rodina, otec ve
A
své svatební
amae,
matka v erném hedvábí, uchránném
léta
pro velikou
chvíli,
kdy povede dcery do svta, a tri mladinké dívky úpln stejn obleené v šatech z ržového krepu, echraného do oblák kolem šijí a do záhyb kolem bok, jak pedpisovala tehdejší móda. 52
A snad
pímo, aby byly odlišeny znaleckými pohledy muž, snad proto, že byly dosud neznámy v této spolenosti, která se dávno prohlédla až do nudy, nebo proto, že se zdálo, jakoby blahovolné slovo vévodovo o krasavicích, jež dorstají též otcm nestojícím v jeho službách, proto, že vstoupily ti,
zdánliv tak
stejné, lákající
—
Pálkovy dcery soustedily rychle popímo na tuto Šastnou rodinu mladých tzineník i muž, kteí jen nehybnou dstojností pišli ozdobiti ples. Uchvátil je okamžit jen veselý rej, oi jim rozohnil, tla jim rozehál, tanec a pohyb a radost, která proudila z hudby. Ale záhy poznala Marie, jaký rozdíl jest mezi taneníkem a taneníkem. Poznala tenkrát, když s ní poprvé šel do kola tichý, modrooký hoch, který dlouho netanil vbec, stál jen u dveí a pohlížel v šum pohledem, který se zdál Marii divn povdomý. Snad se Scima nkdy tak toužené dívala, myslíc na daleký neznámý svt. Když se jejich oi potkaly, usmál se tichý hoch jaksi bezdn, rty se mu zvlnily v mkkou trpkost, a Marii se zdálo, že dávno zná i tento úsmv. když konen pro ni pišel a promluvil s ní, nic cizího nebylo pro ni v jeho slovech, jen blaženost, kterou rázem pocítila v jeho blízkosti, ta byla jí dosud neznámá. ekl, že se jmenuje Jem Klimeš, a že je úedníkem v hutích, sotva hodinu vzdálených od bylo raženo zornost
A
školy jejího otce, a že miluje hory
lovk
zná, nikdy že
housle, že jsou
mu
by
jich
které jsou stále tajemnjší,
opustiti.
A potom ješt dodal, pece nkdy
ím
dále je
že rád hraje na tížívá
i
lovkži,
ji
A
vroucnjší.
znala Marie
Alžbta znal kolik bytost.
i
mu
krátce, ale její
úsmv
byl stále chápavjší a pohled
blaženost, kterou pocítila v blízkosti Jana Klimeše horoucnla, a brzy její
jméno.
zatím užívala tance jako žádná jiná dívka. NaŠel se taneník, který po-
pvabu
jest
v každém jejím kroku, jak
Alžbta vidla
pružnjší a vji.
lesy,
i
nejvtší útchou v samot, která
vášniv miluje. „Ano, eino," svdila
jenž
nechtl
jaksi
z
poátku
zdravjší než
Potom zvdla, že
se
jen,
ostatní,
hudebn
jest
uchvácena celá
že
mu erné oi
blýskají
nápadnji a naléha-
jmenuje Dušan Burský a že je úetním v pile vévodské,
postavené v hlubokém údolí na druhé stran modrého kopce, kde zaínající u školy.
do veselé
Utanil Alžbtu do lehounké
unylosti.
rozhovoil se o
její
že je tzmeníkem ze všech nejlepším, že je
A o pestávce,
závrati,
která následovala
sob dvrnji.
ústily serpentiny,
ne do únavy, utžinil
i
sebe
po tikrát opakovžiném kvapíku,
Vypravoval, s jakou radostnou netrplivostí nastoupil opravdovou nedokavostí, ale i s trochou trpkostí, jciké se neubrání žádný Slovák na eské pd. jak rychle mizela tato hokost v proudu práce, která jej ustavin svádí se zdejším lidem, stejn chudým, kesansky moudrým a svtské rady potebným, jaký žije v jeho tatranské ddin. Svit jeho výrazných oí se prohloubil, zvážnl a uritji znl jeho hlas. Alžbta ani již netoužila po píštím tsoici, zdálo se jí, že by dovedla hodiny a hodiny naslouchati tomuto hovoru, který vybavoval všechny její pedstavy o radostném a nesobeckém život. „Ani veer se vám rúkdy nestýská? zeptala se tiše. svou zdejší službu,
s
A
53
odpovdl, „ve
„Nestýská,"
a v nedli
mn
si
pišel dnes
na
všední den
Mj
zajdu k píteli.
bývám unaven
tém
jako každý poctivý dlník
pemilý hoch,
pítel je
les nevychází.
který jen z lásky ke
nebude tzuiit, ve slov, vidl jsem ho v kole již kolikrát." Usmál se a ukázal Alžbt na pár mladých taneník, jenž práv šel mimo n. Alžbta pohlédla na sestru, jejich rychle se dorozumívající zraky promluvily, se-
sJe nestál
tkaly se
i
ples,
jinaJc
z
si
šaistné a
i
rozpaité
úsmvy
jejich
spoleník
„Lhal jsem ponkud," ekl Dušan Burský majíce protjškem Jana Klimeše
níka.
je
a vlna nevyslovitelného štstí
mezi všemi tymi.
rozlila se
Pítel
Pravil, že
mnoho, práce
Kéž
ji
s
je víc, ale
Marií,
Alžbt, když
nastupovali ke tverylce,
„mn pece jen bývá nkdy teskno, a velmi.
dobrá žena nad každý lék a nad každého pomoc-
najdu!"
Odpovdla mu
pohledem pokorným pevným a vdla, že jí rozuml. Nevzpomnly si sestry na Sou pi této památné tverylce, vidly sotva nkolikrát za veer mihnouti se v tanci, který se ji nezdál tšit. Tvá alespo jí nezržovla, tmavé oi se nerozhoely, a pece bylo zejmo, že též její krása nezstala nepovšimnuta. V mnohých loktech proletla za veer bílým sálem, nejeden pohled snažil se promluviti k ní. Ale Soa neodpovídala na výmluvné pohledy, nebo jí nemly co íci a každé osobnjší slovo odjímala taneníkm svou strnulou lhostejností. Nepoi
ji
i
všimnula
oima,
si
nikoho zvláš, ani bledého studenta, který
ani staršího elegantního pána, který se
Peslechla jeho jméno
jeho
i
titul,
tím
mén
si
jí
ji
stále
o cosi
vlhkýma poadatel.
prosil
dal pedstavit kterýmsi z
uvdomila, že jest jedinou z tanenic, pán ji požádal o tverylku, pislíbila
které se dostává tohoto vyznamenání. Elegantní
mu
ji,
nepodívala se na nho.
Až pi
uvdomila
jakým jsou nerovným párem. Elegantní pán s brilianty v náprsence byl trochu plešatý, trochu neohebný a velmi ený. Vyptával se na celý život v horské škole, na rodie i na sestry a Soniny jednoslabiné odpovdi pranic ho nemátly. „Sestry jsou hezké dívky, ale vy jste orientální krasavice," opakoval Son nkolikrát a po každém holdování lehounce zašilhal, „nikdy bych nebyl doufal, že se v našich koninách vyskytne podobná marka." Soa nechápala dobe, co jí íká, bavilo ji jen trochu, jak smšn zdvihá ruku, když jí podává koneky prst a s jakou dležitostí šoupá lehkými stevíky, když se ubírají vped. Teprve však v túe poslední, kdy se sálem rozvlnil ruch, který jen velmi dovedný poadatel mohl ovládnouti, pochopila, že její neznámý taneník není lovkem malého významu. Do stední skupiny s proslulým editelem, s vrchním lesním inspektorem, se všemi hodnostái vévodskými dostala se Soa. Mezi tžkými brokáty dstojných dám, mezi tanci
fraky, Šitými
když projíti
v hlavním
si,
mst,
se všecky páry ubíraly
ržový krep jejích prostých šat. A v posledu, pvodním místm a jedin stední skupin bylo
zasvítil
k svým
pod festonem z kvetoucích rží, usmála
taneník dotkl
se holou
lebí
se
Soa
jednoho úponku, a to
54
ji
poprvé za celý veer.
Její
na okamžik rozesmálo. Zpo-
úsmv, splatil jí ho, jako by ho považoval za poklonu, sáhl pro nejkrássmle ji utrhl a podal Soni, šeptaje zpsobn a sebevdom, jako by proslova, prvn vyšlá z lidských úst:
zoroval
její
njší rží, nášel
—
královn". „Královnu „Milý staík," pomyslila si, „neurazí se, když se mu lovk trochu posmívá, a pece umínila si, že vyloží sestrám ješt dnes, jak je milé a smšné, je zde patrn vážen." dotkne-li se lysé temeno živých kvt. Po oné tverylce ubylo Son téineník. Její poklonkový staík netanil kolových tanc a mladým mužm jakoby se již nedostávalo chuti nebo odvahy vyzývati ji,
A
když
se jim odcizila
Ve
pi
velké pestávce
tanci
nejvýznamnjším.
plnoní, kdy
si
vážné dámy sdlovaly pozorování
i
soudy
a kdy usedlí pánové oceovali teprve na výsost veškeru štdrost vévodova skvlého buffetu, sedli Pálkovi u jednoho z rodinných stolk ve vedlejším sále. Ti nápadn sliné ržové dívky s dvma mladými hochy, neznámými ješt vera, draJiými dnes
A
jakoby všichni cítili, že je zvláštní iiúlostí v den osudný, který promnil život. prožiti den osudný v bílém sále pi nejkrásnjší hudb, usmívali se sváten a nenapadlo jim
zastírati Štstí, které
Euii,
Soa nemla
budoucnost, ale nezdálo se dívala na Klimeše její
pišlo.
po boku nikoho, nikdo
mfcunorovou
i
ji
nepipil
s ní
vévodovým vínem na šastnou Nkolikrát se jen pátrav za-
to pranic znepokojovat.
na Burského, chvní však, které pokaždé lehounce probhlo
pletí,
nepozoroval nikdo z nich.
Plnoní pestávka se protáhla k žalu všech mladých lidí. Zavinil to njaký nevhodný eník pedlouhým toastem na nepítomného pána. Toast byl také obvyklý, tradiní, nebylo však pamtníka, že by byl trval nkdy teik dlouho jzJco tentokrát. Nudily se dívky, tch, v
jejichž
nudili se hudci, nudily se
stedu
vážn eníka. „Kdo to mluví
se octla
i
kvtinové
festony. Jen sbor vyvolených,
Soa v poslední túe tverylkové,
tdk vytrvale?" vzdychla
si
Alžbta
obklopoval slavnostn
bezdn.
„Mluví patrn Pechar, hlavní dchodní," odpovdl její spoleník, „je tím proslulý ve všech schzích, repetivý a podivínský staík. Ale nikdo si mu netroufá nic
nho strach, my dva se ho
íci, jde z
„Ale lhostejná
i
píše prý
úedníkm
tajné kv2difikace."
nebojíme," dodal Klimeš
s
úsmvem, „kdo
nešplhá,
tomu
je
tajná kvahfikace."
Soa se podívala na eníka. Skonil práv, sklenice kolem nho narazily pesn odmeným zvukem o sebe, kruh se uvolnil a Soa ne bez úžasu poznala v dchodním Pecharovi svého taneníkzu Spatil
ji
okamžit, usmál se špoulive a vykroil z váže-
ného kruhu.
„Nedej Bože, snad si nesedne k nám!" udsily se ob dívky, ale Soa, která že opravdu usedne, nejevila zmatku ani rozp2Jc. Pedstavil se obadn
vdla,
dim,
pisedl vedle Pálky ani dovolení
nevykav
a
zalil
ho, jeho ženu
hbitou a pedpotopní hovomostí. Jen Klimeše a Burského
55
si
i
již
ro-
dcery svou
ani nepovšiml, a byl
by snad
ped
kdyby hudba nebyla zaznla. Meie a Alžbta osvobozené po boku svých taneník, ani pohledu nemly již pro vlivného eníka. Soa net2Jiila již oné noci, a dámy v brokátech mnoho o tom hovoily. Ba dlouho po plesu bylo Sonino jméno v ústech všech, jimž není ples jen zábavou, ale pedevším, vyznaným shromáždním, v nmž se kižují Hdské osudy. Nebylo konen nic nápadného, že se dva mladí podízení úedníci zamilovali do dvou prostých dívek, ale na úžas bylo, že muž tak usedlý a pece vybíravý jeho dchodní Pechar byl nkolikrát vidn ve svém lehkém koárku, ujíždjícím smrem k horám. „Mlsný staík, na šestnáctiletou se ulakotil," íkali jedni, a „]aki partie, dívka má neuvitelné Štstí," uhasil slavnostní radost, která tu
chvílí plála,
vstaly Šastné a
dchodnímu
íkali druzí, ale ani k
ani
k Soni nedolétly
jejich
soudy.
Z jara se zasnoubila Marie Alžbta. Jejich štstí horoucnlo každým týdnem, který minul od panského plesu. Vdly ob, že jsou milovány muži, nad nž nemohly najíti i
milejších a vhodnjších, a protože vyrostly
svátnost manželství
i
v jeho živou krásu,
„Soo, dvuško nmá, slavnosti v našich horách,
budou buky
deme
raduj se
s
rodim
vily
v
šastným a skromným, vily v pca cítily také, že ji dovedou dát.
ni
námi," prosívaly sestru.
celé zlatem poseté a až všecky jedle
budou mít nové
Ty nám obma budeš družikou, ty družbu, abys mla lepší potšení než tenkrát
mít svatbu.
o hezkého
„Vždy nebylo krásnjší my jen ekáme, ai
než jaká bude patnáctého kvtna. Vis, jediná.
A
vršky,
potom bu-
postaráme se
ti
na plese."
Soa se nerozradovala
žádnou eí. Ztichla nyní ješt do hlubšího mlení, a pišli-li domu, nepostrádána žádným z milenc ani rodii, kteí cítili všemi vzpomínkami Štstí kolem sebe. Kteréhos dne ke konci dubna, když zlato na bucích záilo již v nové jedlicí a pípravy ku svatb dly se u Pálk s horenou rychlostí, vyžádala si Soa zvláštní rozmluvu s rodii. Neobvyklá obadnost je zprvu rozesmála, po chvíli zmátla, na konec rozihla až k výstupu, jakého nepamatoval jejich dm. „Rozhodla jsem se vera," ekla jim nejmladší dcera klidn jakoby umlouvala návštvu u pítelkyn, „chci se také vdát patnáctého kvtna. Pan dchodní Pechar pijde ješt dnes požádati o moji ruku. Zaslíbila jsem se mu vera a vyžádsda jsem si na nm, abychom mli svatbu zárove se sestrami. On ovšem svolil, on svolí ke v podveer ženichové
všemu,
eho
si
jejích sester, vytratila se z
peji."
e
Rozilení rodi vzrostlo v dlouhou výbušnou o nemravnosti, ba nesmyslnosti takového satku s lovkem, který je starší Sonina otce a známý svým podivínstvím, ale o Sonin umínný klid roztíštily se všechny námitky v zmatené protesty bez drazu. Pišly i sestry, mluvily o lásce, která musí býti uhelným kamenem každého sv2izku, ale Soa jim odpovdla, její srdce že patrn není stvoeno pro takovou, o jaké ony mluví, jí že se Pechar líbí, protože je velmi galantní a pozorný, a že se jí také líbí vše, co jí slibuje do budoucnosti. Villu má úpln zžíízenu, rodim se tedy neteba o nic starat jen o její šaty svatební. že je vUvným lovkem, vdí
A
všichni,
i
o švakry se
mže
postarat,
všem prospti. 56
„íkala jsem vám pece vždy, že zde nezstanu ani dne, vdáte-li se vy," skonila svou
e
a poprvé se rozjaila, „a nezstanu,
umela bych. Vdám se s vámi zárove, vdám se!
Pjdeme k oltái všecky ti a zase tak docela stejné jako tenkrát na ples.Jen že celé bílé." A stalo se pes prosby námitky. Dlouhý svatebm' prvod vyjel patnáctého kvtna i
ze školy do msta, ti líbezné nevsty vezl, snhobílé v dlouhých závojích a myrto-
V mstském
vých korunkách. v
nm
zvdavc
nikdy víc
Jan Klimeš svoji ženu
mužem do domku u
Soa jeho
zstala v
ulici
a
od
a závistník než
do západního
ji
údolí, a
dosud svatby tak sensaní a nebylo pišlo kritisovat tenkrát. Potom odvezl
pes modrý kopec
šla
Alžbta
se
svým
pily.
mst.
cesty
kostele nebylo
Pecharova
oddlená
dchodní uvedl svou ženu
s
villa
byla posledním stavením v kterés dlouhé
beeinem. Vypadala velmi vlídn, a pan nesetnými poklonkémii pes její práh. Provedl ji vŠemi zdí porostlou
na každý hebík, který ve svém dom nov zarazil k její poct, ukázal jí kvtiny, kterými dal vyzdobiti ložnici a jmenoval je všecky latinskými jmény. Potom ješt seznámil Sou se svými dvma psy, s nahrbenou dogou a meJinkým jepokoji a upozornil
zevíkem, a
mže
ji
vyslovil
na konec pesvdení, že
jí
snesl
k nohám vše, co
milující
zbožované choti. na mne líily všecky holky," pravil na této pochzce, „ty nevíš, má turecká bohyn, do kolika léek jsem ml upadnout. Ale já jsem byl vždy ostražitý, našinec pece mže im'ti každou zábavu a každé pohodlí, éiniž by se vázal. Ale manžel
snésti
„Ptadvacet
rok
mi rozum, snad jsi mi uzu:ovala, není jinak možno. Na tvoji chudobu jsem nedbal ani na tvoji rodinu ne, vedle otce v amae jsem si sedl na veejném rm'st a s dvma podízenými úedníky jsem šel zárove k oltái ted je na tob, aby ses mi odmnila za všechny veliké obti." „Chci býti hodnou ženou," ekla šestnáctiletá Soa poslušné. „Budeme žít jenom pro sebe," pokraoval dchodní rozjaen, „do spolenosti t nepovedu, tam jsou sami závistiví hlupáci a namlouvaní hejskové, a všechny návštvy si istotn zakážeme. Scházelo by tak, aby se tu uhnízdili KlimŠovi nebo Burští, chodili by sem beztoho jenom pro protekci nebo pro pjky." Soa zmlkla nadobro, její mladá tvá tém zkamenla. „Tak, tak se mi líbíš nejlépe!" zvolal Pechar nadšen. „Nenávidím žen, které jak jsem spatil tebe, pomátl se
—
se stále ty
emusi
usmívají a
poád
mají o
em
mluvit, to jsou všechno záletrúce, ale
opravdová Orientálka, hodná mojí pízn." Jen málo lidí v mst vidlo paní Pecharovou na jsi
jejího meuiželství.
Zkazky o nesmírné
žárlivosti starého
ulici,
a to jen v prvním roce
dchodního množily
se
msíc
od msíce. Zpoátku vypravovali Hdé, že nedovolí své mladé žen vyjíti jinak, než pod hustým závojem, kryjícím nejen tvá, ale i šiji, pozdji vypozorovali, že do jeho bytu nesmí vbec vstoupiti mužská noha. Práce v zahrad konaly mu jen ženy, mléka i peka museli skládat své dodávky u zahradní zdi, schránku pro listonoŠe poídil si první v mst, i svého osvdeného koího propustil a neihradil znetvoeným starcem, jemuž vykázal obydlí mimo dm. 57
Proslulou stala se Pecharova
vznná
nenudí-li se jeho mladá, takto
„Pro by
stali
zajímati
villy
všeten
zeptal,
prý udiven. „Mluvit mže se mnou, a pro záNení pece tak neskromná, aby jí to nestailo."
psíky.
Jako anekdotu opakovali
podle uzavené
který se ho kdysi
žena.
odpovdl
se nudila?"
bavu má dva vzácné
odpov editeli,
lidé tato slovau jako
si
n
na vtip na
Pecharové. Ale msíce míjely,
vzpomínaJi,
šli-li
pe-
léta vzrostla z nich, lidé se
o toto neoekávané manželství, pozapomnli na sensaní svatbu
sester
Pálkových.
O Marii mén
neb o
A
závisti.
nikoho
nemluvilo se
vbec
nikdy, o
msto lidské Zvláš u Klimeš
vru
závidt nebylo
co.
mli tam dít rok co rok, mh tam až nápadn pominut pi postupu a
:
kolikrát
on
trudil se tím ani
a
Alžbt
ješt než lidské neštstí zajímalo
starost
o chléb
dému neúspchu,
ani Mzuie. Pilnuli k
je zbližovala n2Lstokrát
který
íci.
Nebo práv
vytváil se život, jaký neláká
den co den. Jan Klimeš byl
píjm mu
n-
nepibývalo, jen práce. Ne-
sob jen pevnji narozením každého denn v myšlenkách v hovorech. i
dítte kaž-
I
Jana v úedním postupu, nauili se rychle usmívat, nebo než snaJia po p>ohodlí a bezstarostné sytosti. Toužili snad
stihl
nic jim nebylo vzdálenjší
po tom, aby kdy
starosti
tch nebylo co
štstí, nevzbuzovalo-li
opustili
svj
lesní
svt? Abymuseli v
mst poklonkovat a oblékat
dtem
svrací kazajky? Jan hrával dosud veer co veer ru housle, sdlil své žen všechnu vdnost a úctu laskavého muže k hodné žen v tchto chvílích nejvyššího svého rozletu, a ona po
by jí
jí
nm
nežádala lichotných slov. Ale nebylo snad veera, kdy
nebyla vstoupila na mysl slova Alžbtina o andli a svatém obrázku, a nebyla
rozesmála oddané srdce.
U
Burských nemli dtí a Alžbta se tím
Melancholie
nemla
Jeho prostá a
stálá
všzJc trvání,
s
poátku
trápila až
nebylo možná oddati se
jí
k tžkomyslnosti.
vedle Dušana Burského.
innost ješt vzrostla od svatby. Stal se opravdu rádcem
i
po-
mocníkem lidí na míle daleko. Nic zvláštního nedlal, žádné násilnosti, nápadné vlídnosti nebo zvídavé starostlivosti nebylo v jeho styku s lidmi, a pece nebylo za nedlouho ani dlníka, ani devorubce, ani pasekáe, který by k nmu nezašel pro slovo pátelské, a šlo o styk s vrchností nebo o záležitost rodinou i o radu v nemoci. Kypla v samozejmá laskavost, a touha pomoci vyzaovala z nho jako zdraví. Alžbta, aniž vdla jak, pestala toužiti po dítti, pochopila, že láska vložená v srdce lidská není vázaná žádným svazkem, ale že se prohlubuje, ím širší oblast zabírá. Nauila se milovat lidi, cítit jejich radost za svou, sloužit jim bez váhání, ba bez uvdomování, stejn jako její muž. Nedli co nedli scházívali se v rodné škole s Klimešovými a jejich dtmi, rozveselili se vzájemn vzpomínkami na mladost, rozveseUli stárnoucí rodie proudem nového života. Pi zvláš významných píležitostech pijíždH Pecharovi pod modrý kopec. Klimešovi hoši vytratili se peik pokaždé, sotva že na silnici zaznlo brení
nm
A
i
i
koáru,
jejich
dv malé
holiky pokukovaly na
že den, který tolik sliboval, skoní
'
nudn
sebe zpola ustrašen, zpola lítostiv,
a hloup.
58
Nebo holiky nemly
pranic
rády strýce dchodního a bály se trochu tety
Son. Mluvila
jen velice málo, a
oi
mla takové veliké a smutné, jciké dle jejich mínní píslušely jen Zcikletým princeznám. Ani dosplým nebylo však se Soou voln, všichni cítih tlak, kterým na n psobila
její
kdysi tak drahá blízkost, ba
O
neznali jména.
h,
podivínství a žárlivosti jejího
podrobností z jejího života, nikomu
si
všichni
muže
cítili
vi
ní
provinní, jemuž
slyšeli všichni, ale
neposteskla. Os£UTila-li
nikdo neznal
pece nkterá „Ty nejsi šastna,
s ní
temnou hlavu do dlaní a šeptala jen tichounce: „Šastna? Muž íká, že je štstím pohodlný a bezstarostný život, ostatní že je všechno buJ fráze nebo hloupost. bezstarostný život mám." Mluvila tato slova bez hokosti, tém strojov, a sestry pi nich pokaždé Zcimrazilo víc, než kdyby byly vyslechly zoufalý náek mén a mén toužily po tom, aby promluvily se Soou o samot. Návštvy Pecharových ídly ostatn ustavin, mnohdy uplynuly msíce, než jejich šeredný koí zastavil u školy. U Pálk nikdo nevyslovil hlasit dvodu, ale vytušili ho všichni, pochopili, že se Pechcír rozžárlil i na oba své švakry, jimiž tolik pohrdsJ. Dráždili jej oba svou lhostejností k jeho mimoádnému významu již dávno, a on nebyl lovkem, jenž beztrestn se dal pezírati. Nejen Klimeš, ale pozdji i Burský ucítil, že tajná kvalifikace nevyváží nejvtší svdomitosti a oblíbenosti. Odpor Pecharv rostl však každým setkáním a jeho žárlivost se podbarvila žluovitou jizlivostí. Poítal slova i pohledy, které Soa vymnila s Burským, a kolik jich bylo, tolik nedl nesmla jeti dom. Jana Klimeše nenávidl nemén, nebo se mu zdálo, sestra,
Soo,
vzala
vid?"
její
A Soa odpovdla pokaždé:
A
;
že žena píliš ráda naslouchá jeho houslím. mladistvé vzrušem' vzpružilo starý Pálka,
jcík
krut
drtí
její
pohyby.
Její krásná, strnulá
tvá oživovala za
A pi kterési z posledních návštv
hry,
spatil
„Vzal jsem si t jí zuiv když slyšíš toho šumae, vytvým vyvoleným je patrn ten
Pechar zápstí Sonino a šeptá
:
jen proto, žes vypadala jako krasavice z harému, ale
padáš jako vesnická holka, která druhý,
má
širší
Starý Pálka nemluvil
iných, a ony
Roky
eká
na
rekruta.
A
rameneu"
konen
s
nikým o tomto výstupu,
ale nežádal
si
již
návštv dce-
ustaly na dobro.
tchto základních rys rodinných, zdálo se, že jim není nadešlo léto, které zmátlo všechny výpoty o budoucnosti, zjevilo meu-nost všech plán, vratkost každého snažení o zítek. stejný letní den louili se Klimeš i Burský se svými rodinami, aby nastoupili službu u svých pluk. Byl to den, o nmž se bude ješt po staletích mluvit v horském údolí, kde osamlo rázem tolik žen a tolik dtí, jež všechny s nesmírným údivem nad událostmi neznámého svta opakovaly jediné slovo, staré jako lidstvo samo válka. Maie a Alžbta doprovodily své muže na ná-
již
míjely, nezasáhly
zmny
na tomto
svt. Ale
V
draží
A potom se vrátily ostatními, aby Ob sestry se nasthos
žily
týdny a týdny v rozechvní a naptí nikdy netušeném.
valy k
rodim, Mariiných pt dtí pomáhalo 59
jim vyplnit hodiny, aby píliš netížily
prázdnotou. Utšovaly se vzájemn, probíhaly minulostí, vyvolávaly své díví doby.
Ale nekonen
vzpomínek byla jim myšlenka na posledm' léta, vdomí, že život každé z nich jest již odpoután ode všeho, co znamená neuritou touhu a zjitené ekání. Nyní toužily a ekaly nekonen napjatji, ale dávalo jim vdomí, že život, který vedly, byl dobrý a radostný, a že i toto zakotvily celou bytostí. v dražší všech
nm
Od
tém
svých
muž
dostávaly asté,
den bez ržového
a zdráv kdesi na srbském
lístku.
by
i
trochu
opoždné
zprávy,
Msii neminul
Bývaly na nich jen krátká sdlení, že je Jan živ a prosby k žen, aby zstala statená a doufala
bojišti,
nj doufá a ví on. Dušan psával listy z kterési uherské nemocnice, správ byl pidlen, a nejednou pokáral ženu, že se o nho strachuje, když osud sám byl k nmu milostiv. Psal, že jest stejn svží jako býval doma, snad proto, že je bhzko rodné vsi, snad proto, že zodpovdná práce, kterou jest mu denn konati, potlauje marné úvahy, které jej s poátku zbyten tížily. Pipomínal jí v každém listu adu spolených známých a spolených zájm o n, a pokaždé skonil povzbuzením, že život jest a bude radostný, dokud je na svt jediný lovk, k nmuž možno pilnouti bratrskou láskou. Každou zprávou od voják rozzáila se celá škola a listonoš stal se v ní domácím svtcem, jemuž vycházely sestry vstíc na kilometry daleko, hovoíce o tom, jak láska roste lety a jak se hloubí vším, vzpomínkami strachem, nadjemi hoem. I o Soni nyní asto mluvívaly plztóe a lítostiv. Pro se jim tak odcizila, že nejede za nimi ani te, kdy ví, jak velice potebují útchy? kdy zde není ani Jzma ani Dušaoia, aby nítili Pecharovu nepíetnou žárlivost? Psaly jí ob, pozvaly ji naléhav dom, prosily alespo o odpov. Ale Soa nepicházela, slovíkem neodpovdla. kteréhos dne za prvního íjnového šera vyšly ob tém bez úmluvy, touce si vzájemn z oí neuritý strach, aby ji vyhledaly a dohovoily se s ní. Umínily si, že pemluví sestru, aby se s nimi vrátila dom alespo na nkolik dní, a po celou dlouhou cestu do msta vymýšlela Alžbta do všech podrobností, jakými prosbami obmkí mrzutého Švakra, aby svolil, a jak potom promluví k Soni, aby jí duši osvobodila z otroctví. v Boha, jako v
jejíž
i
i
A
A
Nepochybovaly, že naleznou sestru doma, s podivením bylo jim pouze, že dvée Pecharovy zahrady byly oteveny, ba že jim bylo možno vejíti až do pedpokoje, aniž musely zvoniti u jediných dveí. Teprve v salon vyšla jim Soa vstíc. Byla ve volném županu a prostovlasá, jak se nikdy nice ostrá
nesmla ukázat ped žádným lovkem,
a
zárove
s ní
vystoupila z lož-
vn lék a desinfekních prostedk.
„Stn, on stn," zašeptala Soa, a než se sestry dostaly k první otázce, objala každou jednou rukou a zlíbala je s živostí, jaké na ní nepamatovaly.
Bh, tedy zeme !" šeptala dál a hru se jí viditeln zved2Ja potlaeným zavýsknutím. „Vy jste snad o tom slyšely a jdete mi pomoci ošetovat, „On stn,
ale já vás k
a
je-li
nmu
jaký
nepustím. Svoji nejvtší radost musí
60
si
kalóý
prožíti sám.
Dnes
"
oekává léka krisi, ale léka se mýlí, já vím, že jest již po ní, a vím také, nemoc obrátila. Když jsem mu ped chvílí podávala lék, ani pes modré rty nešel. Snad již dnes v noci Nedoekla, ale zatleskeJa rukama jako dít pi he, zatoila se nkolikrát jako
nebo
zítra
jak se již
v
—
tanci.
„Vždy
já
jsem netanila od onoho plesu, kdy jsme byly všecky Ii poprvé ve
A
svt, všecky stejn ržové, pamatujete? jsme jely do kostela všecky ti stejn
žít
jsem pestsJa od onoho dne, kdy
pamatujete?
bílé,
Když
odešel do kanceláe,
dm a mn tu nechal dva psy, stejn staré a ohavné je sám. A když byl doma, promluvit jsem nesmla a usmát se teprve ne, radji mne zzimkl pokoje
jciko
i
týral,
a
mla
mne radost nedotkla aiú z daBudete se divit, sestry, ani poslouchat nestaíte, aí vám všecko vypovím, jakzde bude po všem, hned pijdu k vám. Na poheb mu nepjdu, a z vás a
všem
leka.
mile
lidem, které jsem
ráda, ubližoval,
aby
se
také žádný nechodí, ani tatínek, ani mziminka, ani vy, ani žádné z dtí."
Marn
se sestry namáhaly ukonejšit Sou, její náhlá sdílnost jako by jen rostla zdšením. Nabízely jí své služby, ale nepijala žádných a kaiždou domluvou stupovala se její živost k horené veselosti. „Pro mu nepjdu na poheb já, to vím," sdlovcJa jim dále, jako by ani neslyšela konejšivých slov, „a pro nesmíte vy, vám povím: jejich
Máte ješt chu ulehit mu
poslední hodinku a
jít
v erných
šatech za jeho rakví?"
Táhlé chroptní
oi drav ložnici,
lapajícího
vzduch zaznlo z ložnice a Soniny ohromné
zajiskily.
„S bohem, v
lovka
sestry,
na shledanou!" zvolala hlz^it, a než jí odpovdly, zmizela i za nemocným na dva západy.
zamykajíc za sebou
S úzkostí a žalem vrátily se útchu i pomoc. Nepromluvily
sestry
dom,
odhodlány
poslati
Son
k
matku na
spolu na zpátem' cest; hrza, kterou se bály po-
jmenovat, odnímala jim každé slovo. „Jak strašný musí být život
lovka,
do
který zatvrdí srdce druhého
té
míry jako
ekla Alžbta teprve na prahu domácím. „A jak strašná jeho smrt," dodala Marie a zachvla se. Porozumly si, objaly se pevn, vzpomínajíce svých muž.
on,"
K návštv nemohlo
býti,
paní Pálkové u umírajícího jí
zet nedošlo zprávy, nad ;
nž
smutnjších
zabránily.
První byla suchá úední zpráva, že již
ped týdnem
padl na srbském
bojišti
Jzm Klimeš, zasažen stelou do srdce. Druhá,
telegreun lékéie z uherské nemocnice, ozneimující, že tcím kcížlivou nemocí, která
Jsou bolesti, které se dají unésti jen tím, že srdce, na tep,
zemel Dušcm Burský
na-
nií do tyiadvaceti hodin.
kterým ješt odpovídá nesnesitelné
tíži,
61
jest
nž ulehly,
doufá, že každý
jeho tepem posledním, po
nmž
!
nepam
Tak
Marie i Alžbta první dny neschopny myšlenky, vzpomínky ani pláe. Ale zoufalosti nebylo u Pálk a nesmírná lítost nevyvolala tam ani jediné kletby. Vdli dávno a cítili nyní až v nejhlubší bytosti: bezmocný jest lovk, veliký jest Bh. Jeho cest neznáme, jeho moudrost jest nám nedostupná, a naší jedinou odpovdí na jeho vli mže býti jen pokora. pokora je zdrojem lásky, proti níž jest bezmocná Není jiné, nemže býti jiné. pijde
a ztmutí.
žily
A
i
smrt.
Bolest nikdy nevymizela z horské školy, ale
a tichou prací, životem
její
nesnesitelná tíže polevila modlitbou
kol a kol, který neustál ami na vteinu.
lidí
Bylo mu teba odpovídat tisíckrát za den jako díve, ním a podrobiti se mu krotce a vážn jako kdy jindy. Mariiny dti žádaly matiny lásky stejn jako za života otcova a ona jim ji nemohla nedáti. Neuil ji milovaný msuižel celým životem, jak mzJichemé jsou svtské starosti a jak
bylo teba splynouti
vášniv
vi
jest
lidské
ztrátou, ale
s
teba starati se o dtská srdce, aby šla do života ozbrojena stateností zlob a ránám zevním? Nenahradily jí ovšem muže, neutšily ji nad jeho kde je psáno, že teba náhrady a útchy? Mariino srdce jí ani nechtlo,
stežilo svou bolest jako posvátný plamen, který nesmí vyhasnout, nauilo se milovat tuto bolest, jež
nerozlun
ji
a
ustavin
drahých houslí nikdy nedoznl v
nm. Vila
touha po
pevnou
její
spojovala
pamti, tak z
vírou, že
s
nebožtíkem.
A
jako tón jeho
jejího srdce nikdy nevyprchala
svazek jejich není perušen, jen
promnn,
ponvadž ústí v Bohu, z nhož že sestru svou hlubokou vírou, pomáhala pes dobu nejtemnjší jí, vyšla. Utšovala které nezstaly dti, lané nhy a starosti. Alžbta se v slzách usmívala. „Ach neboj láska, nejvtší síla lidská, neztrácí se v záhrobí, i
se
o mne, Marie," ekla
jí
na první vycházce, které se odvážily, „až se
má
tlesná
DuŠsm nebyl lovkem, o njž se truchlí bezradným hoem. jakou bych byla jeho ženou, kdybych nerozumla jeho nejvlastnjšímu odkazu ten je prostý jako každé pravé pikázání: služ druhému, ne sob. Byl mu vren mohla nkdy zapomenout? Nezní tak vznedo posledního dechu a já bych na mi. Je v stejn vznosná šen jeho vyznání tvé víry, ale jest s ním za jedno, Marie odpovdla tiše: síla a pouto s tím, jehož úkol pejímáš o nic slabší." „Nesmírný zármutek potkal mne i tebe, ale asto, ba stále si myslívám, že nejnešastnjší z nás je Soa. Nebo mže být horší žal, než ekat na smrt manželovu, síla vrátí, ožiji též já.
A A
n
jako na spasení ? Oplakávat
ji
v
nm
A
íiení jist tak kruté, jako modliti se
za
ni."
Ve
\
vdovských Šatech a v erných závojích kráely listopadovou mlhou za tohoto hovoru, smutného jako Šelest posledního listí s povadlou trávou, a stejn mírného. Veer se nížil, obrysy známých hor promovcJy se ped jejich zraky v ohromná šedá mrana, splývající až k zemi a spojená s ní ohromnými šedými kotoui. Les se
A
tak se stalo, že nemlžném moi, i bílá silnice zmizela v této záplav. dokud nestála ped nimi, a když ji uzely, hledly na ni jako na které se vynoilo z tajemných mlh a mže se v nich rozplynout každým
potopil v
spatily Soni, zjevení,
okamžikem. 62
Soa
erná
byla celá
\ako
a dlouhý vdovský závoj vlekl se za ní
její sestry
tém
po zemi.
Nkolik vtein
stály
si
nehybn tváí v tvá.
„Je tedy mrtev?!" zvolala
Soa odpovdla tvrdým,
Alžbta, když pochopila, že nestojí suchým hlasem „Uzdravil se.
Zasmála se
mne !" vykikla
máte duši a
já ne,
a
její
on
ji
ped
pízrakem.
:
se
rezav, tence a nedala
se obejmout. „Nedotýkejte
tvá byla prázdná a zdšená. „Vy máte
To
zahubil dív, než se probudila.
A potom
jsem
srdce a já ne, vy
vám
pišla íci dnes,
vámi nebudu mluvit už nikdy, už nikdy, nebo musíte vdt, že jsem pestala žíti. Když on se uzdravoval, posledm' život ze mne mizel, cítila jsem, jak pechází do jeho mumie. Užíval strašný lék, kdyby se mi byla vas ruka zatásla, mohlo být konec všemu. Ale nezatásla se abyste netruchlily o hadr,
má
ruka
mne
bezdn,
jéiko
jsem
nezatásla se ani
já.
vdom,
s
A tenkrát jsem pochopilsu že
prokletá.
vámi jsem se pišla ješt rozlouit, sestry kdysi milované, dnes cizí a mrtvé jako celý svt..." Dovedly násilím Sou dom k rodim a stežili ji všichni ve dne i v noci. Ale kdo zabrání vli lovka, jehož mozek mrazí jediná myšlenka? Vypila ráno osudný jed, donesený od lože rekonvalescentova, tém ped oima všech, ve chvíli, kdy douze
fali,
že
A
zmizel posledm' život. Jenom
ji
její
konen ponkud
A život,
vdomí
šeptaná slova byla nenávistná a plna pohr-
„Zahrabejte mne teba do nesvcené pdy, ve vdovských Šatech, o to jediné prosím."
Mzirie i
utišili.
poslední v hasnoucím
dání ke všemu lásky, ale
s
i
:
Alžbta
tenkráte,
když
pochopily teprve nym', že byl je navštívil
ranou nejkrutjší.
lovka
Bh k
Nebo
bez víry a bez
nim milostiv po celý
živá láska
hoela jim
v srdci ješt ted, a soucit ke všem lidem zbloudilým a bezradným, kteí pro byli jediné
podoby, podoby
drcihé nešastné sestry.
n na-
BOHUSLAV KNOESL: V Jea
smti
krásné,
s
duchy
krásný dvojnásob
je
zápasiti,
zápas ten,
hvzda nadje nám
když
nám
že vítzství
Však
DOB
svítí,
vzejde den.
jsou též za
bezhvzdných
nocí boje,
kdy nevíš pítel kde, kde nepítel, kdy zasáhnouti jiného mž' rána tvoje, nežli sis pál, nežli
a asto se též
že
veer mní
však
jitro
jsi
chtl;
bojovníkm
stává,
se být juž vítzi,
zmní
vše a zbledne sláva,
když na svých pažích spatí
tch záludných v snu blahém
a lstivých
již
etzy
duch,
nás spoutali,
kdy klamných ráj ve pedtuchu jsme v
Však
illusi
jestli
své stoupali.
my kdy
fantasií svojí
jsme zapedli na okamžik v blud a na as podlehli snad i v tom boji, na šíji jama tíž, v svém srdci trud, se
pec ani v nejtajnjším koutku nitra zá nezradíme svaté hvzdy té nám slibující krasší úsvit jitra, má nás slavné zít neb pobité.
jež
—
BOJO.
IVANOLBRACHT:
MNOU DO PRÁTRU!
POJED SE
—
popili aje, sndli dyž poveeeli v jeho mládeneckém pokojíku pravila mu: kousek šunky a sýra „Ted si sedni a pracuj! Lehnu si na pohovku a budu se na
—
tebe dívat."
Návrh mu byl velmi vhod. Miloval jako plástev lípového
pece
vodní vážky a
práce pro továrnu
medu jej
a
s
oima
dít se zlatými vlasy
toto
nazelenalýma jako kídla
asto velmi zdržovalo.
A on ml tolik
své práce soukromé!
i
„Míváš nkdy zcela moudré nápady, kytiko! Ale: Spát u mne dnes nezstane!?" „Zstanu." „Pro si tedy nelehneš do postele?" „Nechci. Budu se na tebe dívat odsud. Zhas velkou lampu a rozsv tu s erveným stínidlem na psacím stolku! Pracuj! Chci, aby mi nikdy, nikdy ten obraz z duše nevymizel."
„Dobe!" Políbil tu
s
ruku v zápstí, zhasil elektrickou lampu a rozžehl na psacím stole
jí
erveným
Pak
stínidlem.
pro továrnu, nebo
literární
a bojoval
chvíli stál
Nebo
práci?
„Ne prkno!
s
nm
zvítzil
:
sáhl
—
rysy
ty-
po rýsovacím prkn.
smysl pro píjemnjší stránky života! Bylo rozhodnuto.
vyal ze zásuvky
Zastril prkno,
:
Prkno
nho.
Piš!" volala na
dvátko mlo
to
boj
byl také literátem diletantem a psal
aktové historické drama. Pocit povinnosti v
Ano,
svj každodenní
rukopisy, zapálil
si
papirosu a sedl ke svému dra-
matu. Dal se do práce.
Za
chvíli
se
pod hlavou a
po Gustynce
upírcila
na
nho
ohlédl. Ležela v
oi,
chtiv pohlcují jeho obraz, aby
jej
erveném
stínu
na pohovce, ruce
oky
dvou fotografických aparát, které penesly na plotnu, vtiskly tam a již nikdy
J£iko
nevydžJy.
Usmál
se
na
ni.
Ale
její
strnulá
tvá
a usmál se na ni od Gustyniny oi zstaly svého dramatu a když dokonil scénu a pose nepohnula. Obrátil
své práce ješt nkolikráte, více z povinnosti než z touhy, ale týmiž. Rozepsal se, splynul díval se na
ni,
s
Pracoval dlouho do noci. vlásky a
figurami
vidl, že usnula.
A
zatím co za jeho zády spalo
dvátko
drobnýma nožkama stulenýma pod suknikou, vymýšlel
si
se zlatými
hrdinské dialogy,
do historických kroj a vkládal jim do úst smachronis nímž si posud nevdl rady a o nmž bylo nutno ješt pemýšleti. Pro dnešek bylo tedy teba ukoniti a jíti na lože, byl již as. Teprve ted si vzpomnl na spící Gustynku. Ohlédl se a s podivením vidl, hryzl držátko, oblékal herce stické
deklamace. Pak se dostal k místu,
65
5
:
že nespí, ale sedí na pohovce, nohy skrené na sedadle, kolena objímá rukama
nho. Otevíral již ústa, aby projevil svj podiv, ale ona ekla: „Pojed se mnou do Prátru !" Ale ekla to tak smutn a unyle, jako by ho prosila o život.
a hledí na
Usmál
se.
„Víš, že nepojedu, kytiko!"
Tato otázka Prátru byla mezi nimi projednávána to
má
smysl, odpovídal
vypíti v letohrádku sklenici
již
nejmén
dvacetkráte. Jaký
vyhoditi dvacet korun za fiakrz^ projeti se hlavní
jí,
drahé kávy a jeti zase dom?
Za ty peníze
si
alejí,
udlají krásný
do Vídeského lesa, nebo po Dunaji do Prešpurka, ale nejen to, slibuje jí estným slovem, když od nho nebude chtít tuto hloupost, že p>ojedou v záí na týden do Alp, nebo nkam jinam, bude-li si páti. Vždy je to prost smšné, ba, pímo ponižující, hráti si na nco, ím lovk není! Komu tím chce imponovat? Fiakristovi, nebo sklepníkovi v letohrádku, nebo tm lidem, kteí tam sedí a na to mají ? Ostatn jim ani nikdo neuví, že jsou hrabata, nebo bemkéi, ponvadž ti mají vlastní povozy a ne íslované fíakry. Ale ona, jak tu s koleny skrenými sedla na pohovce, opakovala týmž prosebným výlet
hlasem
„Pojed
se
mnou do
Prátru!"
„Nepojedu, kytiko!" „Pojed! Víš, že ode dneška za týden
již
A ukázala pohybem oí
budu mrtva!"
na svoji kabelku, pohozenou na knihovn.
Usmál
se a
vtipu pestal
V
mávl rukou. dávno vit.
té
kabelce byla browningova
pistole.
Ale on tomuto
již
A smál
„Nepojedu."
Položila se na
„Nemáš mne Phklekl k
se.
pohovku a zastela
si
rukama tvá.
rád."
ní.
„Ale, kytiko?!"
„Ne, nemáš nme rád. Jinak bys mne „Ale holiko moje zlatá?!" Hladil
po
ji
nejnižší
když
po tom toužím."
tolik
vlasech.
„A vbec mne dva
vyslyšel,
nemiluješ," pravila
smutn. „To, co
t
ke
mn
poutá, jsou jen ty
pudy."
pudy?? Ostatn mu to dít kivdí. Má ji opravdu váše, ale stýsksJo by se mu, kdyby k nmu nkolik dní nepišla a byl by jist velice smuten, kdyby ji ztratil. Ale pro dva? Zarazil
a
srden
A který
se.
je ten
„Jak jen tak
„Mj
Dva
nejnižší
rád. Pravda, není to smrtelná
druhý?
ekl:
mžeš
mluvit?
Bože, to
vdnosti. Nic
je
pece
A nerozumím
ti
ani,
dušinko!"
tak jednoduché. Cítíš ke
více."
66
mn
trochu soucitu a trochu
:
Ach,
:
To
tak!
nebylo 2mi tak nevtipné! Políbil
,Jak nemoudré
mu
Objala
„A
já
ei
ji
na ústa a ekl:
vymýšlíš, kytiko!"
si
krk a strhla ho na svá prsa a rty:
t mám
tak stréišn ráda!"
„Vžd;^ já tebe také, ty milá, zlatá! „Ne. íkej mi sladká slovíka!"
...
A což, spát ješt nepjdeme?"
„Sladká slovíka? Nevím žádných."
„Nu, íkej! Vymysli
Zavu oi
njaká!
si
a budu
si
myslit,
že
je to
pravda."
„Tož tedy, milá, drahá Gustynko, kytiko moje zlatá, ... ty jsi moje rozkoš a moje váše a mj hích a moje slabost, moje nejkrásnjší peklo a nenávidné nebe, všecko sladké a všechno špatné a všecko uspávající a všecko oslabující a moje milenka
Otevela oi a zavela
tch oích
zase a v
je
se
chvla rozkoš a
jsi."
nejsladší touha.
Zašeptala
„A „Co
co ješt?"
Tak
ješt?
zase
njaký
jiný nesmysl:
temn
vodní vážky a tvoje vlásky
Tvoje
zlaté jako lípový
oika
jsou zelenavá jako blány
med
." . .
obliej se svrašil jako rozmazleného dcka: „Ne. To nechci Med se tak protivn lepí na prsty ." Dal se do smíchu. Také ona se rozesmála. Vyskoila, chopila jeho hlavu a vsála se mu ve rty dlouhým polibkem.
Její
. .
!
„Hu! Jak strašn
t mám
ráda!"
Hryzla ho do tváí. „A spát opravdu ješt nepjdeme, kytiko? Víš, že jde na druhou a že musím v sedm vstávat?"
Dupla nožkou.
„Poád já jich „Jsi
než
s
tvými hodinami !
mám
k
Tob jich na svt zbývá moc k prospání, ale víš, kolik
životu?''
o sedm
rok
mladší,
než
já.
Hned
ti
vypotu, kolik
ti
jich
zbývá více
mn."
Tváil
se,
jako
by chtl
vstávati pro papír a tužku. Stlaila
mu na kolena a vážn se mu „Nevíš mi. Ale vzpomeneš!"
klekla
Odvrátila se a
jala se odstrojovati.
Svlékla se a stála v kalhotkách
ped
zrcadlem.
„Bude mne pece škoda. Jsem hezká, vi?" „Nu, ujde to," škádhl ji. „A do Prátru se mnou nepojedeš?" „Ne." „Pokej, bude
ho zpt na pohovku,
zadívala do tváe. Pozdvihla prst
t
^
to jednou mrzet."
67
6»
Píhoda,
jak se s tímto
dvátkem
seznámil, byla zrovna tak neobvyklá, jako
celé to krátké spolužití s ní.
procházku vídeskými ulicemi ai po veerní práci a stavopozd v noci v kavárn peíst si noviny. Jednou, chtl práv z kavárny pišla rozjsená spolenost tyi mladí muži a dve. Jednoho z nich, mla-
Navykl vati se pak odejíti,
si
choditi na
:
dého továrníka z jižních Cech, který do Vídn obas dojíždl na bursu, znal a mlky se druh druhu uklonili. Družina, která usedla u stolku proti nmu, by ho nebyla zajímala, ani nezízená veselost a rozpustilý smích dvete, který na se obracel pozornost pozdních host tohoto mšansky poestného lokálu, kdyby si by) nepovšiml nápadného rozporu mezi vzezením a chováním neznámé. Kolik jí mohlo býti let? Jist ne více než dvacet! Snad byla i trochu napilá. Jednu chvíli, když nastalo u jejich stolu ticho a on se tam podíval, vidl, že na nho upírá dve oi. Zelené, odpopodivné oi, chvjící se drobnými jiskrami. Co v nich bylo? Chtivost! vdl si ihned. Ale když zelená jejich hloubka se na okamžik uklidnila, postehl v nich cosi jímavého, emu nerozuml. Divné oi! Zabral se oi)t do novin a na spolenost zapomnl. Když za chvíli vyhlédl, setkaly se jeho zraky opt s dívinými. Ano, chtivost to je, ekl si a hledl klidn do zelen fosforeskujících zornic, nebo cítil, že jejich plamen nepitahuje jej, nýbrž on plamen. Ted uinilo dve hlavou sotva znatelný pohyb, jenž byl výzvou, aby si k nim pisedl, ale který mohl znamenati také cokoli jiného, kdyby se jí to nehodilo. Rozuml, ale nehnul brvou. Její oi se zmnily v otázku, ale když na ni stále hledl svým klidným pohledem pozorovatele, pohodila vzdorovit hlavou, zasmála se, vjela ruksuna do plavých vlas sousedových, pitáhla si jej blíže a uchala ho. Hoch se svíjel a ostatní se smáli. té chvíli šel kolem jiný jeho známý, ministerský úedník, komisa. Ten se na dve porunicky podíval a suše pozdravil. Odpovdla v zejmých rozpacích, ale se vzdornou odmítavostí. Nezdržel se již dlouho. Zaplatil a odešel. Když za sebou zavíral sklenné dvée kavárny, vidl, že se za ním dve dívá. Sel noními ulicemi k domovu. Pohled zelených oí si nesl s sebou. Co od nho eské spolenosti se o poslední ? Ostatn možná, že ho zná. chtlo to dobou vykládaly njaké milostné historky, ne zrovna hezké, ale to práv ženy pi-
—
V
V
dve
nm
by je mlo odpuzovat. Mezi jeho úvahami jej dohonil noní omnibus. Vyskoil do nho. Na plošin omnibusu stál onen známý ministerský úedník a oba muži se dali do ei. „Prosím vás, kdo je to dve, které jste prve v kavárn pozdravoval ?" zeptal se. tahuje, místo, co
„Co
pak, inženýre? Snad
,Já jen tak. starosty
a
ji
O
nco
jí
nemáte?"
té
vám ostatn mohu
podati zprávy velmi zevrubné. Je to dcerka
ped šesti nedlemi to byla nejádnjší aby holka jednou pevzala krám, patrn, Chce Tatík je na uení do Vídn. Byla tu v njakém velkém obchod konto2U*istkou devadesát korun. Vaila si doma k obdu krupinou kaši, odpoledne
Vídn.
poslal
platili
také
našeho moravského hnízda a ješt
dívka celé tak
s ní
«
„Ne. Pro?"
kupec.
68
:
veer si prešívala blziky. Ted se prostiasi msíc po noních místnostech s njzJcými
knížkou v mstských sadech a
sedla
s
tuuje.
Slyším, že se tu
podouká
již
starými chlapy a mladými kavalírky
— však
jste
sám vidl
— a do obchodu,
myslím,
Možná, že bere také peníze. Má toalety. Nevyznám se v tom. Víte, ten známý typ malomstských sleinek to není. Znáte všecko. to záhadné mi Je Dceruška pana poštmistra, nebo parna doktora, nebo pana stavitele, škrojej pece ? bená od hlavy k pat, v ochotnických pedstavem'ch sedí s matinkou v první ad, na hasiských bálech na estném nust, podává lidem jen koneky prst, slova odjiž
vbec
nechodí.
!
—
A
jednou za rok si vyjede na ti vtlená cudnost. nebo do Prahy, ale do Vídn radji, tady se spíše ztratí, ubytuje se u tetiky nebo sestenice, dá se prvnímu slušn ustrojenému niemovi, který ji chce míti, protlouká s m'm šantány nejnižšího druhu, spí s ním v hotelích pátého ádu a za ti nedle se zase vrátí dom, podává lidem koneky prst, slova odvavtlená cudnost. Tenhle typ se mi to nezdá být, žuje na lékárnických vážkách Vcížuje
na zlatých vážkách
nedle do
Vídn
—
ale co,
v tom se nevyznám.
Tak
najednou to do
m' vjelo^^
Znám
ji
a
nkdy
jsem
ji
poátek praobyejné výdlené prostituce svoji kariéru u Svobodky a u Marokána, problém. služky poínají a žádný Naše navštvoval. Ostatn možná, že
je
to
naše sleinky v Trokadéru a Moulin rouge.
„Co
Budu o tom psát vám do toho?"
je
„Máte pravdu,
jejímu tátovi."
ale to víte,
v našem hnízd vždycky
ní kráva pila z ní louže."
„Sestenika?!"
se
„Tak nco. Ale až prý nkde od praprababieL" Omnibus dohrel k jeho domu a oba muži si páli dobrou noc. Píštího dne pišla spolenost do kavárny opt. O mnoho díve, než vera. Zase mlky pozdravili s továrm'kem. Ale dve ho tentokráte neuznalo za hodná po-
hledu. Hledal
její
oi
bavila se a nevšímcJa
Pak
nkolikráte, ale nenalezl si
jich.
Prohlížela obrázkové asopisy
ho.
továrník poodešel a když se vracel, zastavil se u jeho stolku
„Tak, jak se tu poád máte, pane inženýre?" „Dkuji, stále stejn." si k nám na chvíli pisednout?" „Ne, dkuji vám. Chystám se již dom."
„Nechcete
„mám vás pozvati. Naše spolenice se o vás nevýslovn naízeno, uiniti tak jen svým, ne jejím jménem."
„Totíž," a továrník se usmál,
obyejn „Kdo
zajímá. je
s
njakým
mám
to?"
„Zpvaka „Zpvaka „Ano,
Ale
z Lidové opery." z
Lidové opery??"
tvrdí to
alespo. Objevili jsme
starým pánem a utekla mu.
ji
Tak
venkovsku rozesmál.
69
ped temi dny s ní
u Ronachra. Byla téun trochu bandíme." Továrník se po
:
:
„Polosvt?" „Nevím. Prozatím se nezdá. Ale veselé kvítko. Pojte!" Pisedl si. Byl pedstaven spolenosti. Ona se velmi obadn
mu
uklonila; ani ruky
nepodala.
Zábava a snaha
svým chodem. Za mnoho
šla
dvete
nestála, páni
zdáti se veselou, selhávala.
úsilí.
Co
jako
by ho vbec u
bylo dnes v
její
tvái
vera
to a zanechala
tak živé? Byla to únava?
nebylo. Jen jednou, jako
stolu
nemli ješt nutné dávky
Zpozorovala
K nmu
by mimochodem,
vína
marného
se chovala, se
na
nho
obrátila otázkou
Museum"?"
„Neznáte, pane inženýre, náhodou telefonního ísla „Café
ekla flirtu.
stolu.
studeným pohledem. Znal tuto prhlednou lest kavárenského Ale bylo to zase jako vera s dvojsmyslným pohledem, jímž ho zveJa ke Mohlo to znamenati „Pojd se mnou do telefonní cely, povíme si tam nco !", to suše a se
:
Dal si pinésti sklepníPodkovala stejn suše a bez stopy zklamání.
ale nemusilo to také znamenati nic. Zklemial
kem
telefonní knihu a íslo
jí
našel.
ji
i
tentokráte.
Telefonovati nešla.
Posedli nedlouho. Továrník ale
on odmítl. Ostatní
Za pl Když
šli.
je
posléze vyzval do „Urbanova sklepa" na víno,
Dve mu
pi rozlouení opt nepodalo
zahýbal za nejbližší roh, vidl, jak rychlými kroky proti
Nebyl by
ruky.
hodiny se zdvihl a vyšel do noci.
si jí
povšiml, ale ona se
ped ním
pK>stavila a
nmu
jde
dve.
ekla
„Kde bydlíte, pane inženýre?" „Ach slena!... V devátém." „Pjdu s vámi, dovolíte-li."
—
zachvl.
Její hlas se
„Prosím."
Když „Kde
poodešli nkolik jste
krok,
zeptal se
jí:
nechala spolenost?"
„Nevím, kde
ti
páni jsou."
Podíval se na ni:
„Udlali vám snad nco?" „Ne," ekla zlostn, jako by ji rozilovalo, že ješt nechápe. „Hezká noc je dnes. Není-li vám nepíjemno, pojme kousek pšky. Snad nás dohoní omnibus. Bydlíte také v devátém?" „Ne. Zstanu dnes u vás, poskytnete-li mi pohostinství." „Rád." „Nezdáte se býti ami píliš pekvapen." „Totiž
." . .
„Pišla jsem dnes a vera do kavárny jen k vli vám.
Zase
se
jí
Zželelo se
zachvl
mu
jí
hlas.
Prudce, až
náhle.
Neznámé
A vy
jste to
dobe vdl."
slinu musila polknouti.
dve 70
to bylo,
jež
se
mu samo
nabízelo
a k
nmuž neml
chvní
povinností,
ale
hlasu a ono neznámé, co
zželelo
mu
se
vera postehl v
jí
snad
prav pro
jejím pohledu.
svoje poslední lásky, ty, o nichž se vypravovalo ve spolenosti.
„Vypravoval mi o vás komisa ada..
na
Všechny konily
.
Nebylo by pro vás pece
jen lépe,
abych
doprovodil vás?" Cítil ihned,
a
si
ekl:
trpkou píchutí.
já
za-
toto
Vzpomnl
že ekl
nco
zcela jiného, než co íci chtl a že to
vyznlo hloup.
Upela na nho oi: „Pro?" A celá její postava nabyla bojovného rázu. „Bojím se, že vám dnešm' noc nieho nedá, že vám vbec nieho nemohu že mžete jen ztratit." Neporozumla ... „Ach, tak Jest vám nepíjemno, že jsem vás obtžovala ? !"
dát
!
mn
máte nesprávnou pedstavu." „Ne. Ale snad o „Znám vás a nebojím se vás. Bojíte se snad vy mne?" Pokusila
se o smích,
ale selhal.
U domovních vrat, když vsouval klí do zámku, pitiskla se na nho bokem jak se drobounce zachvívá. Zadíval se na ni v
neuritém
svitu
pouliní
a
cítil,
svítilny.
mla pevn semknuty. Vzal ji za ruku. „Holiko se zlatými vlásky, nebylo by pro vás pece jen lépe, kdybyste šla dom ?" „Nemute nme! Nic nemohu ztratit! Otevtel" V jeho pokoji prudkým pohybem odhodila kabátek a klobouk. Rozilen si vjela
Byla bledá a rty
prsty
do vlas.
Ty
v
svd
žárovky zahoely zlatým jasem.
„Co íkal komisa ada, tomu nevte. Lže. Nejsem nevstka. Patnáctého ervna, ode dneška za týden, se zastelím, a mám na všechno právo." Otevel v údivu oi. Ale tu noc ml píležitost pochopiti. bhem píštích dn porozuml všemu ostatmmu. její kožené kabelce ležela opravdu mezi zrcátky, pudenkou, penženkou, kapesníkem a zápisníkem malá browningova pistole. Jediný vtip dvátka to byl, ale byl dobrý. Malá zbra, jež vypadala jako hraka, byla prostedkem k nejrafinovanjšímu podvodu, jaký byl kdy spáchán. Nebo tato drobná holika byla podvodnicí velmi duchaplnou a vru, její tatínek, malomstský kupec, nikdy by byl neuvil, že jeho talent vydlávati a podvádti, jeho chtivost a lstivost jsou u potomstva schopny dospti takové dokonalosti. Ted se zncili již šest nedl.
A V
„Patnáctého ervna se zastelím," pravila
Neuinila
mu
tenkráte v první jejich noci.
tak.
„Nemohla jsem urit." Neuinila tak ^
se ješt
od tebe odlouiti," ekla, „ale prvního ervence se zastelím
smi prvního
ervence.
71
Duchaplný podvod! Nepodezíval
by
také kivdil, stailo, že
jí
jí
ji,
že svojí
hrakou chtla
byl
ošáliti jiného,
obelhávala sebe. Jaká prohnanost Pinutit život, aby !
ve trnácti dnech vydal vše, co jiným poskytuje za léta! Popít všechny zákony! Vymazat rozdíl mezi dobrým a zlým, mravným a nemravným, užiteným a škodlivým! Vzíti lidem právo na sebe a sob dáti právo na všechny! Líbat jako
by
již
nebylo polibku
krom
tohoto, olupovat
vci rázem o všechnu
jejich krásu
a neznat, než rozkoš, rozkoš, rozkoš!
Vzpomínal s útrpným úsmvem na svj strach o ni tenkráte u domovních vrat, když sunul klí do zámku. eho ona mohla pozbyti? tom práv spoívala její nemravná moc. Jen ona smla podvádt a klama^ ji nemohl oklamati nikdo jen ona smla brát, nemohouc býti obrána a mohla jen získat a nikdy ne ztratit. Vždy mla
V
;
svých trnácte dní, cenu
toliko
mti
Nco
z toho pochopil
Podivn
Polibky, jež nost,
s
životem
životu vyrvala tikráte tolik, než
nebo
již
jí
pi prvním
pedem
smluvenou a
jen za jeho pa-
polibku, jímž ho políbila.
líbala.
si
brala, byly dlouhé, celé
nebylo
již
Dívala se na krajinu.
svt
na
minuty trvaly dle jeho potu, dle jejího
jiného,
Stáli spolu
než tento polibek,
na Leopoldsberku a
nách, po vinicích na
úboích pahork, po kosmatých
toku Dunaje. Celé
tlo
její
se napialo jako struna a
záících zornicích se obrážela krajina, slunce,
svj
krajina ztrácela v tomto zrcadlení vlastního,
již
byl zavázán dáti.
pozbývaly klidu
i
krajina,
i
oi
stíny,
její
jejž
oko
si
v^
brala nap>osled.
se sunulo
po
rovi-
po lesklém Hledla. v jejích barev a pohyb. Ale
listnatých hájích,
se rozšíily. tisíce
vlastní ráz, byla
A
olupována o vše, co
slunce a stíny a tisíce barev a
jí
pohyb,
bylo a
její
mnila ve váše. Byl nadšen Gustynkou, když ji tak vidl státi u skalního s modravým šálem poletujícím jí nad hlavou a s vlasy rozepýenými na skráních vtrem. Piblížil se k ní tiše a políbil ji na krk. Ale ihned se ulekl toho, co uinil. Podívala se na nho pohledem tak nenávistným, že zaražen ustoupil, duše
je
balvanu
sedl
si
opodál do trávy a hrál
na uraženého. Jak se také mohl opovážit
si
rušiti
ji
jí brát krajinu, která pece byla její?! esala se. Sedla v košili na pelesti postele a laskala své vlasy dlouhými pohyby hebenu. Kleel jí u nohou a obdivoval se v tichém nadšení pohybm jejích paží. Byl již pouen a neodvažoval se doufati, že mu vnuje jediný pohled, o njž ji oima prosil. Nebylo zde pece milence Byl jen vodopád zlatých vlas, záivých a mkce se vlnících a hedvábný dotek plavých pramen, sunoucích se mezi deseti prsty. Kdo jí mohl dáti vtší rozkoš, a nestál život za tuto jedinou chvíli, za dotyky tak nžné, za vláný zdvih a spád nahých ramen, za tuto chvíli esání v jasu letního jitra? Hladila koku, dávala jí jména románových hrdin a koneky jejích rozevených prst se na erné koií srsti chvly smyslným blahem; tla; snila; vymýšlela si po-
a chtít
!
72
!
hádky a vydávala
je
za pravdu; a to vše psobilo
pochopitelného štstí a jen ten, kdo
ji
vidl
plakati,
prudkého a jinému neuvil, že i v plái mže býti tolik
jí
velká rozkoš.
Byla velkou umlkyní vteiny.
On,
který se kdysi bál, že
by
jí
nm
jako nejraffinovanjší kupec v
pi uzavíraném obchodu vlastn on nzunluviti
mu, že
Jemu, jenž
jí
mu
nebyl
dinou milenkou
;
získává, dovedla
mu
jež
jí jí
mu
vzbuditi zdání, že
jej osladiti tisíci
lichotkami,
Znala na vlas mez, kéim až smí jíti. heben, nebrcila pece nikdy víry, ješt zbývají k životu, jest jeho vrnou, sladkou a jepesvditi jej, že ho tehdy na noní ulici nepepadla,
více než
podailo se
sám olupovaným. Ale
byl ted
vzíti,
pi tomto podvodu dovedla
dává všecko a nedáti
niím
tch trnácte dn,
že po
nco
mohl
koka,
nic.
krajina,
nýbrž že toto své štstí šastnou jakousi náhodou našel
;
umla
si
vymýšleti a
dsledn
opakovati pání jen proto, aby je mohl odmítati a utvrzovati se v klamu, že on
jest
pánem* a ona oddaným a poslušným dvátkem. ješt více Vystihla, kde jest jeho slabá stránka a obdivovala se jeho umní. Ona, velká umlkyn, jemu, papírovému diletantovi, skládajícímu tyaktová historická
A
:
dramata Jednou, když odpoledne pišel
mu
dom,
pracov£iné drama.
Nebylo
chtla vdti, jak
to
dopadne. Taková
tu scénu, kterou
práv
„To máš
tak,
!
Na
stolku a
práci a vzal
vc se nedá vypravovati
tla! Nu, tož tedy
kytiko
sedla u psacího
te nehotovou
vhod, že
tu
smrt odsouzený
—
tla jeho rozjí
íkal.
je.
Ale ona
Tak alespo
scénu:
má
na vybranou
:
Bud setrvá ve vzdoru
a pak se bude za hodinu houpat na šibenici, nebo zradí své pátele a boj, který
A
tu pichází jeho žena a pokouší pak mu bude vrácena svoboda. Vzdoruje. ho svésti, aby se vrátil k ní." Gustynce zazáily oi. To byla zábavná scéna, kterou si asi dovedla dobe ped-
vedl, a se
staviti
!
„Pokej, pokej !" pravila. „Vím, jak „Nu. Jak to tedy ekla?" Byl velmi žádostiv.
Zde
bylo
to
ekla ...
možno pouiti
To
se a
bych dovedla také
nco
napsati."
získati.
„Nuže!"
Sedla v
oi
se rozšíily, zkrásnly toužebným a smyslným. a nurný úsmv na rtech se stal svdným, sladce bolestným, íkala polotichým hlasem s víky pivenými a náruí pomalu se rozevírající: Pojd „Pojd! mj milý mj drahý ." Její dlan, z nichž sálala touha, ho pitahovaly. té chvíli
. . .
na pootevené zásuvce prádelníku. Její
. . .
. . .
. .
.Pojdi... Pojd!" Cekal.
„Nu?" Ale Gustynka si již nevymyslila nic. Dal se do smíchu. Ten smích v|ak ml
jen zastíti, že pestal mysliti
73
na své papírové
hrdiny a že
Na
její lákání a vidl
slyšel již jen
Jenže ona to ekla
Chtl
ji
Ale ona
mnohem
krásnji.
„Poj-J Stiskl
si
práv
náru.
Mla
i
jinak pravdu.
pojdlammi
. . .
jí
Šest
nedl
tu
nmu
A
ekla.
vymyslila ješt cosi.
. . .
mj
pomalu vstávala a
sladkostí v celé bytosti,
milý
. . .
mj
drahý
. . .
poje J se
s
po-
mnou do Prátru I"
zlatou hlavu a polibkem zvrátil v zad.
Ješt!" porouela mu,
Až k
jen její
skuten jiného, než byla práv rozhodn mnohem psobivji.
sevíti objetím.
Jak zde sedla se smyslnou otevenou náruí mu šla vstíc:
,
již
jedenácti stránkách jeho rukopisu nestálo
byli páteli.
v ono nedlní
ale
porouela tak unyle a
A on
jitro
si již
ani
svj
na konci ervence
tiše,
jakoby
skuten
život nedovedl pedstavovati 1
Oblékl se a
práv chtl
prosila.
bez
vyjíti.
ní.
Tu
vešla ona.
Neletla mu vstíc, jako obyejn, zstala u dveí, ubledlá trochu a upírající na bez jisker. „Co pak?" Tu mu podala beze slova dopis. ^ Byl psán na obchodním papíe s širokými linkami s vytištnou firmou a se „splatno
nho oi
a žalovatelno".
etl: „Drahá dcero
V
majetku dopisu z 19. t. m. datovaného ve Vídni, ve kterém mi sdluje, že vedeš život, který mne napluje hlubokým zármutkem, naizuji Ti, aby ses obratem a neprodlen vrátila dom. Nehodlaje dále pátrati po správnosti údaj ve shora eeném dopise uvedených, kterýchžto správností by mi bylo velmi bolestno uviti, vidím se nucena Tvj vídeský pobyt perušiti a se vŠím drazem naíditi Tvj návrat do otcovského domu, kde, jak v Pána Boha všemohoucího doufám, na lepší myšlenky pijdeš k vyvzurování se všemu neštstí pro celou nz^i rodinu, která byla vždy ádná a poctivá. Velmi jsi ume, milá dcero, zarmoutila. nadji, že ihned po obdržení tohoto dopisu své záležitosti do poádku dáš a dom I
se
V
pijedeš,
zstávám
s
upímným
políbením
Tvj vrný
otec Josef
Kubíek." Pod
obchodníka a starosty Josefa Kubíka byla dmysln kroucená klika. Podíval se na Gustynku. Její rty byly seveny v sotva znatelný nervosní úsmv.
jménem
otce,
„To komisa ada!"
ekla.
„Darebák!" Ale ona nepisvdila. „Co udláš?" „Poslechnu,"
odpovdla
tiše.
„Poslechneš?"
„Ano." 74
:
„Kytiko se
kytiko moje drahá jediná pece?!" zvolal v náhlém blesknutí nadje. . . .
. . .
.
.
Jakoby toho nechápal. „Ale
."
vrátíš
„Nevrátím."
Tu mu smutn se
jí
popošla
vstfíc,
obma dlanmi za hlavu a v oích oddlí od víek a skanou
chopila se ho
tpytily velké slzy, které se za oksmižik
„Pojed se mnou do Prátru!" Sevel ji smutným objetím. „Pojedu."
„Pojed.
.
.
pojed.
. .
je to
mj
poslední den
„Pojedu, kytiko, všechno udlám, co
si
." . .
peješ."
„Zítra ráno pojed!" „Zítra ráno?
Pnšb'ho
jitra
Nespal.
V
Ale musím do továrny?! Ale spolu jeli do Prátru.
. . .
noci
si
smutek pehlušoval
teprve ujasnil, že
vše,
i
ji
ne,
nepjdu do
továrny! Pojedu
!"
ztrácí a
A jeho
jízdu
ní!
vzpomínku na
snad na vždy. Byl sklíen. do Prátru. Poslední cesta s
pohebm' cesta. Ted se ustrojil a netrpliv pecházel nustnosb', oekávaje její píchod. Na dlažb ped okny zaklusali kon. To s raJcví si pro jeho lásku pijeli! Zacupcily prudké kroky pedsíní, rázem se rozlétly dvée a ona tu stála. Nevil oím. Krásná a elegantní šatech z lehkého modrého hedvábí, s velkou rží na
Po-
slední truchlivá,
!
V
A záící. Ano záící! Z jejího oblieje se smálo
Bbuku.
zovonl
kyticí rží, jež nesla
štstí'
a
oi
se leskly.
klo-
Pokoj
v náruí.
hodný! Ne ten, tvrdý klobouk si vezmi! k slovu. „Pojd, pojd, pojd!" Ped vraty na ekal fiakr na gumových kolech se zapraženými vraníky, jist nejelegantnjší povoz, který ve vnitním mst nalezleu „Kystyhand, ajr gnódn!" hluboce se uklonil fiakrista, smekl klobouk a otevíral dvíka nekrytého koáru. Tváila se velmi dstojn. Položila malou nožku na stupátko, vyhoupla se do vozu a zaboila se do pružných podušek s pohyby rozené knžny. kousek této dstojné samozejmosti pešlo i na nho.
„Ty
Obra
jsi
již
hotov?"
volala.
,Jak
ukaž se ješt!" Nedala
se,
mu
jsi
pijíti
n
A
„K
letohrádku!" naizovala.
Kon
zaklusali dlažbou.
„Kytiko krásná!" zašeptal v smutném Usmála se na nho vesele.
údivu.
„Gustynko!"
„Pokej, ted mne nech koukat!" Pijeli na Okružní tídu mezi paláce, stromoví a široká letní jitro. svítila
Ped
prostranství.
Bylo slunné
parlamentem, na soše Pallady Athény ze zlata a bílého mramoru
kovová pílba a z hrotu kopí vycházel jasný paprsek. Stromoadím brely 75
koáry, elektrická zazvonila, jak prolétla proti nim, ranní chodci kamsi pospíchali. Gustynka ssála dlouhými doušky vni velkomstské tídy a její nozdry byly rozšíeny
zve,
jako ušlechtilé
Hledal lézti, ale
jež
vtí.
Oi
jí
hoely.
i>ohled, ale nenašel ho.
její
Chtl alespo
její
ruku v bílé rukavice na-
ona ruku roztržit odsunula.
Z
Pejeli dunajský prplav a zaboili na Praterstrasse.
jejího
konce jim kynul
vstíc sloup Tegetthoffova pomníku a za ním košatá zele praterského stromoví, na
jehož koruny usedla železná obluda „obrovského kola."
stromm
oi
a Gustyniny
„Och, och,
a v
ped naklonná
Kon
se
rozbhli vstíc
postava tam také letly.
Víde!"
jak jsem milovala
zele. Vzduch vonl
po hýení nedlní noci již vyvétrán. Svží vánek od Dunaje rozehnal dusno lokál, kde se epuje stáené pivo a „Prosí se, by se hned platilo", kde orchestriony vou do kouem peplnného vzduchu, i tch, v nichž sklepníci ve stíbrných kbelících p>odávají šampziské a cikánské kapely hrají; roznesl výpary taníren, v nichž „velký svt" a deíraudanti kepí apaské tance s emeslnými nevstkami v hedvábí a Špercích, i tch, v nichž vdci ploten a kose dávají pi valíku slovácká a eská dvata objímati ími kapských vozík. Ped praterskými kavárnami prostírali sklepníci isté ubrusy na stoly. Z kovisek a palouk vyprchaly poslední zbytky lidského potu a ony zase vonly svou pirozenou vní. Doznly valíky, doznly toužebné vzdechy i opilý ev, vyichly vášn a neesti, vše odešlo otevenými okny mezi korunaini akát a kaštan, nad nimiž se klenula istá obloha. Prater vonl letním jitrem. Ci zbyly ve vzduchu ješt atomy vní minulé noci? Gustynina chípí se je zdála hledati Obklopila
je
jitrem. Prater byl
,
a zdálo
se,
že je našla.
,Jak jsem milovala to všechno!"
Pejeli poslední práterskou kavárnu a kolem nich byla bílá silnice
jako napiatá stuha rovná.
vedle silnice jezdec.
Hluk
Vídn
Nkolik
koár
po
již
jen
zele a ped nimi
ní jelo a
na
jízdní
dráze
byl daleko za nimi, ticho zde bylo a jen jejich
vraníci dupotali.
Tu
na
ni
upel pohled.
hvzdiko moje
„Gustynko,
Ale ona z
tóniny poznala, co zamýšlí.
PodívaJa se na
„Pokej! s
." . .
Ne
nho roztržit a zatepala proti nmu odmítav dlaní. Až pak!" ekla rozmrzele a hned upiala pohled
ted!
dstojníkem, kteí na koních pádili vedle
na dámu
silnice:
„Huch! Ti hezky jedou!" Dojeli do letohrádku.
Vypili bílou kávu a sndli housku celou
uila
dobu mu
jen jediný pohled
s
máslem. Gustynka žvatlala hlouposti a za
vnovala. Chovala
se
jej:
„Píliš velké zpropitné nedávej!
To
dlají jen komí."
76
vznešen. Než odešH, po-
:
Venku na
n ekal
„Te jete Vraceli
se.
Te nalezl tch
fiakr.
krokem!" rozkázala koímu. ruku a ona
již její
nho
zelených oí, které na
mu
jí
nevzala. Nalezl
dlouze hledly a na
i
její
pohled. Zadíval se do
mkký úsmv
jejích
rt.
obliej, jejž vidí dnes snad naposled. Její
oi
„Gustynko, ty mne opravdu opustíš?"
mj
„Ano, Tiskl
jí
milý."
dlouho ruku.
„Kolik dní mi daruješ ješt?" ,Jen hodin. Odjíždím dnes v poledne."
„Dnes v poledne?"
„Ano
mj
Pustil
jí
upeny „Byl
milý."
ruku a díval se v
její
byly
do dálky. již nkdy tam u nás?"
ksunsi jsi
„Nebyl."
Mlela
chvíli. Pak íkala klidn a v jejím hlase bylo více melancholie než smutku „Taková rovina to je. Rovina a rovina a rovina a na ní roste epa a jemen. Vede tudy silnice, bez strom, je na ní stále erné bláto, a když po ní nkdo jde, boí se po kotníky a stevíce tam zstávají vzet. Stranou msta je cukrovar a celé mst je sedm inteligent: okoh na pl hodiny cesty zapáchá epnými ízky.
V
Dv
partie pan fcirá, tatínek, doktor, pan ídicí, pan pednosta a pan strážmistr. tarok. Pan poštmistr lúkam nechodí. Mládež je tohle: Ti úedníci z cukrovaru (dva jsou stále opilí), pan uitel, dva studenti, expeditor a náš komí. Toho si vezmu. Píští narozeniny mi ho dá tatínek presentem i s krámem. Je to hodný hoch a miluje mne. Má z krámu omrzlé uši, ruce rozpraskané od slanek, nosí ržovou náprsenku a v nedli se parumuje pižmem. Húú! No, nic! Vezmu si ho. Je to hodný hoch a každou nedli mi posílá pohlednici s holubikou s pomnnkami v zobáku. Co
ješt ? Nic.
Tady budu
žít
;
chce-li
bh
:
sto let.
A ty
?
Tvá
láska nebyla tak velká,
Smííš se, zapomeneš a najdeš si jinou ženu. To je dobe a také jedin moudré. Jsi dobrý a milovala jsem t. VeUce a strcíšn. Nikdy nikoho již nebudu tak milovat a tebe již také nebude nikdo tolik milovat. Pamatuj si to! Za nkolik hodin bude konec. Co tam, to tcím! Nic mne nemrzí. Byl jsi ze všeho nejjak
si
myslíš.
krásnjším, ale
Díval se na
nelituji její
nieho, ani co bylo
ped
„Gustynko !" „Ne, nic neíkej! o tom!
Máme
ješt
tebou."
ruku v bílé rukavice na kolen položenou a
Vím pedem, co chceš íci hodiny ped sebou a ty mohou
,Jen slovo."
„Ale krátce!" „Památku mi dej!" 77
jemn
se
a co bys mohl íci.
jí
dotýkal.
A dost
býti krásné, chceš-lL"
již
„Dám. Co?"
„Tu
pistolku."
Otevela bez rozmýšlení kabelku a podala mu lhostejn browningovou
pistoli.
Jako by ji byl o ptihaléovou známku požádal. Užasl nad tou samozejmostí.
Ale browningovy
A
pistole již
nebylo potebL
klidn zrazenou kovovou družku jejích msíc vsouval do kapsy, pravila mu Gustynka, jako by to k vci zcela patilo: „Vnuješ mi tch nkolik hodin, jež mi ješt zbývají, vidf?" „Ano, kytiko." Sloup Tegetthofova pomníku ped nimi vihledn rostl. Kon projeli pod viaduktem, opustili mkkou silnici a zadupali na dlažb. zatím, co tuto tak
Vyprostila svoji ruku z jeho:
„A te mne
nech ješt
chvíli dívat se
!"
.
MIROSLAV RUTTE: O 2EN0!
O
Zeno,
pro
uprosted
náhle,
když skrápím
radostí,
t vdnými slzami živoucího
jak skrápívá zemi réinní déš,
sob, bez píiny, jak bez píiny vyšla's ze abys mi podala ruku k radostí? Kams' do sebe mizíš, jak slunce, jež stíní se vlastní svou záí: a já se ponouji všecek do tvého stínu
pro
mizíš mi sama v
sebe,
krím se u tebe, nevdomý ve své moudrostí, muž, zpevnný vzdorem protí záporu sebe, a
jenž tiskne se náhle jak dít, bázlivé v houstnoucí noci,
dsí krok koky v tmách.
jak dít, jež
A ty
—
mé
ty ovíjíš rozvaliny
síly
sladkým objetím,
ó cizopasná rosdino, jež živíŠ se mojí hnilobou! Tvé tlo spoívá na mém tle, a horké tvé prsy vyrývají dvé palivých brázd v mou tíchou Zcimyšlenost Jsem jako pocestný, jejž pekvapil soumrak náhlý: stojím a nevím již, kde sever je, kde jih, kde kvtná jsou pole, kde pouš v krajin, kterou jsem prošel, když slunce zapadalo! Nerozeznávám již, zda je to výsmch, i lítost zda mne to se chýlí, zda jsou to pítelovy i nepítele rty, jež ke
laská,
nm
zda nekonenost hluboká i podlá hebkými lokty, jež vracejí ve bezbrannou,
Má
žel,
však
tolik, tolik
moudrost zná vcí ád, a
wldk rozpaitá
stojí
bok
u
slabost
sladkou
co
mého
zrada dtství,
. .
je rst,
co zánik
lovka:
tvých,
em
kdy zkoušela síly. vzduch a kameny bližší mi jsou než Ty, zrála's mi v náruí, a již jsem dovedl celou rozechvít
nejprostších ze všeho, na
A obloha,
ví,
hýká nme
to
mn
ptáci,
ó kráso, jež v jediné, blažené ach!
Neznám jež
a
plod,
víc tvojí píchutí, sladkostí tvé, než slunce zná sladkost
zahívalo za srpnových dní:
pece jsem ekl
vše,
co možno
tí
íci, a ty, tys' také vše ekla,
co dovedou íci ústa ženina.
Má
o zemi,
mé kam
a nevím
ni,
jenž
síla,
dít, v
tob mi
klíí a zraje; a nevím
vsadil jsem nejdražší
zda
je to
úrodná
pec nieho
sém,
pda i
nehostinný lán,
nevydá víc než hokost blín. žádostí, žádná luavka touhy nerozloží mi
Vím, žádná luavka
79
tebe,
!
úsmve, hmoto, paprsku, tanící po Já nevím
a jakou se
mém
žalu!
když dlouhé si rozplétáš vlasy, zachvíváš slastí, když do eky sestoupíš v lét
ani,
co
cítíš,
a voda se dotkne tvých prsu.
Jak
mám
tedy znáti, co
dje
se
pod tvým elem?
Jak pejít mám ze svého žaláe v žalá tvj a naslouchat u tvých rt, neklamán jejich klamem?
Hled, souet radostí a tos* ty, moje Ty! a souet
žalu, jež
jsi
mi
dala,
úsmv
a slz, jež vyloudil jsem v tob, tvj Já když pak odejdeš ode mne, neznám již více z tebe než prázdnotu, bolest a pouš, již zstaví duše v duši a horoucí tlo v tle. Zeno, matko mládí z mého mládí, zda promluvíme spolu alespo jedenkrát bez lstivého tlumoníka žádostí*rých slov? Zda pochopím alespo ve snu jednoho krásného dne, to já jsem,
A O
Ty, již zda spatíš mne ty kdos* byla
líbal jsem,
aspo
opouštl,
trýznil,
jedenkrát, živoucího muže,
od tebe oddleného tajemstvím vlastního bytí? Zda hloubji poznám t jednou, než ve svém tle a duši, zda zvíme druh o druhu více, než pedstavu tvrdého druha? Zda spatím t jednou tak, jak vídáme stromy a déš, bez žádosti a lítosti, prostou a nahou vc? O, chtl bych t rozbíti, na ruby obrátit, chtl bych t stáhnout jak zabité zvíe, bych poznal i teplotu, tká i erve tvého masa! Znám tvoji chzi. Znám každý záhyb tvých údých kotník i
nejmenší svah tvého tla,
obdlává, doma, když za prostým sedí stolem. Vím, kde se koníš ty, a kde se zaíná svt: však nevím, kterak se smješ, když na mne se neusmíváš, ani jak dýcháš, když nespíš po mém boku! Rozkoše neznám, jíž chvješ se pod mými ústy, a nevím, co tlo mé dává tvému tlu! Och, jak bych chtl, by života mého eka jen na malou chvíli protekla korytem hebkých úd tvých! Jak chtl bych alespo jedenkrát stisknouti vzduch tvými zuby, oima tvýma si zaplakat, jak dobrý rolník zná pole, jež
a umí je zíti
i
80
a jednou jen po nohách tvých si
zatanit na slunné louce!
Pak
bych
proti tvé tvrdosti ztvrdlý
však nikdy
již,
stál,
a
nžný u
tvé
nikdy bych nekvílel, bázlivý, ve tvém
HleJ, jsem jako pepiatý luk: své srdce jsem šípem vystelil v zlatý ter tvého smíchu
nemám již druhého šípu. A v hluboké tm tvých oí duši tvou zím, jak na bobku sedí v tob a mn se vysmívá, zlým, tvrdým, nepátelským úsmvem, ale tys' vzdálila ter, a
jakým
se
nesmjí muži
ani
vci.
O, pro jsi nejkrutjším nepítelem z nepátel mých, družko mých mladých dní, mých sladkých radostí, tolika
hlubokých, sladkých radostí!
7
:>^/"í^^
nhy;
stínu!
—
.
OTOKAR
!
;
FISCHER:
MEZI VÁLKOU A UMNÍM. V
Shakespeareovu Makbethu,
jejž
brzy uslyšíme
s
jevišt, je klassíckými slovy
zachycen pocit velkého umírání:
Ubohá zem, jež netroufá
Ne se
si
samu sebe znát
le
naše matka,
nesmje
—
náš hrob; tam nikdo kdo neví nic
jen ten,
tam vzdech a ston a chroptní rve vzduch, a nikdo neslyší; bol nejprudí se všedním zdá když umíráek zvoní, my neptáme se, komu dobn lidé jsou mrtvi dnv než kytky na jich apkách, jsou mrtvi dív než cnoh (Makbeth, akt IV.. ;
;
.
Ty
verše
íká
šlechtic Ross,
o Skotsku
.
se. 3.)
íká
je
Nejednou slýchali jsme v tchto dnech výsmšnou otázku politik a polo-politik, redakních diplomat a soukromých stratég prosím vás, co s umním dnes a s filosofií? jak možno starati se tecT, kdy rozhoduje ocel a prach, o vaše fantasie, výmysly, ideologii, romantiku? Scházelo by jen, aby se nkdo zeptal: jak možno dnes ísti co jiného než noviny? Vždy i mezi spisovateh mla obdobná skepse dosti pdy; J2ik možno žádati, aby se kritika v dob války starala o tragedii starovku? ed jsem v jednom referátu; a nejeden z nás prodlával, po dnech mobilisaních, týdny a msíce nechuti k práci, kdy nedovedl ísti leda tak zv. válenou literaturu, kdy si události souasné pibližoval pomocí mistr taktického a strategického líení. :
V
Ty doby pešly. adách literát pominula vtšinou již „náladová skepse" k vlastnímu povolání hlasité zdrazování mimoádné doby, doporuování aktuálních látek a p. náleží už také k výjimkám. Snad i proto, že to, v jsme ped pldruhým rokem tušili prudkou, pomíjivou horeku, dnes, den ze dne více tísnni tíhou reality, pojí;
em
82
:
máme ilo
Co dív
tvo-
jen povcížováno za píliš ohromné,
aby
za vleklou, toho cisu nezhojitelnou nutnost nedozírných konc.
pedmt
neuritých
dohad
a bylo
bylo uskutenitelné, dnes stalo se
dnes pedstiženo skuteností, ba
pece
nám duševním chlebem; co znlo kdysi románov, nám skoro už pirozeností a pravidlem. A život,
je
kulturní život vrací se, pokud lze, do starých kolejí, poítaje s velkými událostmi doby jako s neodínítelným ponurým pozadím. Po Z£deknutém, znervosnlém tichu prvých válených msíc ohlcíŠoval se u nás ponenáhlu nový ruch; divadelní období má zdánhv pravidelný prbh; hudba, jíž dáno vyjáditi leccos, eho slovo zachytit nemže, setkává se se stupovaným zájmem a nadšením; asopisecký život i nakladatelská podniká vost vstoupily nadjn do druhého váleného roku; kdo se vracejí z pole, dychtiv se vrhají na projevy domácího umní, a v tichu pracoven dozrávají nová díla. Pirozen, že výtvory, vznikající za války, nejsou vždy v bezprostedním vztsJíu k pítomnosti. Umní odmlky a zámlky není nejmenší z nových hodnot, jimž uí mimoádná doba. Ale není nutno, ba není ani radno, aby umní erpéJo výhradn z t. zv. nápln okamžiku a podávalo pímý otisk doby svého vznikání.
Evrop stupování národního vdomí, vznikala napovdná nedopovdná vyznání oddanosti k otin.
Pinesla-li válka celé i
hrdá,
u nás plachá
i
Ale tím není ješt urena vlastní podstata váleného písemnictví. K nmu patí to, co nepímo svdí o svém vzniku z válené doby. Umní nejryzejší stává se umním tehdy, pepodstatuje-li svj pedmt. Nezáleží tolik na obsahu, jako na
vše
postehu a na hloubce inspirace. Je nesprávno souditi z idylly na idyllického pímo na smích autorv; umlecká psychologie bývá složitjší. jako v Nizozemí z doby nebezpeí a útrap rodila se díla hýící barvami a smy-
dravosti
ducha, z veselohry
A
slnou radostí, jako
kvt nmeckého
klassicismu rozvíjel se v zemi ohrožované,
ba po-
koované nejmocnjším nepítelem, tak v souasnosti je myslitelno, že za války povstává cosi naprosto odlišného od válené, válenické nálady, a bylo by úzkoprsé, kdyby se literatue pedpisovalo, jakou mrou, jakým zpsobem má reagovati i
na život
Znám
politický.
dva umlce
83
6»
Jeden princip, do k
lethargii;
ke kulturní lhostejnosti; k
literární afasii.
dsledk
Druhý
mže
sledován, vede
mít v záptí zne-
chucený a vyzývavý odklon od zájm souasnosti, útk do mlhavých dálek, ztrátu porozumní pro konkrétní a praktické požadavky moderní doby. Ješt tetí extrém je
možný že :
básník,
naplnný naprostou úctou ke
domnní
turou, která dle jeho
njší
realitu
skutenosti,
udlá kíž nad
a která ztrácela se v romantice, místo aby se pipínala k
rostem dne a života. Prvý
tetí z
i
litera-
až dotud nijak i^edoveJla nás pipraviti na nejreál-
tchto názor,
k našemu písemnictví, mají mnoho, velmi
bžným
sta-
jež jsou proniknuty skepticismem
mnoho stoupenc.
Pedn proto ne, že zdá se mi nesprapro význam zbystený smysl a pro tíhu doby. Cteme-li dnes starší návedlivo upírati jí rodní autory, jsme co chvíli zaráženi njakou poznámkou, která jakoby míila pímo Nesdílím se o
nedvru
k domácí tvorb.
na naši pítomnost; u spisovatel devadesátých let a s poátku 20. století skoro jako by už byla tušena a pedvídána velká evropská katastrofa: bude jednou lákavým úkolem kulturní historie, vyšetiti, jak se po léta a léta ohlašoval blížící se válený požár v naší
publicistice,
v naší poesii. Proti
by naprosto zmnit celou tvánost nictví a
domnní
pak, že nynjší události
naší literatury, lze uvésti jistotu, že
mly
každé písem-
každá kultura jsou ovládány svými vlastními, svými vnitními zákony, jež
se
ad
snahu udržovati souvisneídí jen podle konstelace svtové, nýbrž mají v prvé lost s domácími zásadami a tradicemi. Jakákoli programovost je tu mzná; je zby-
tené a leckdy všetené, romantika
i
vyluují-li se, jak se u nás dalo, urité tendence,
individualismus
domí, že všechny,
by
i
jakkoli, z celkové národní kultury:
nám
a
staí
slují
v-
zdánliv nesourodé a „neasové" projevy slovesné innosti
jsou ukazateli uritých složek národního snažení a jakožto takové mají své opráv-
nní
Pokud jsme prošli školou kriticismu, nebudeme požadavk a nepistoupíme na levnou a naivní hási „co
a svj dokumentární vyznánu
snižovati svých
literárních
prohloubila naši lásku a úctu k mateje eské, to je hezké" ale válka zvroucnila skému jazyku jakožto zejmému a nejúinnjšímu pojítku literárnímu, a tak chápeme dnes radost, jež ped sto lety naplovala mysl osvícených buditel a kisitel, kdyi
:
pibyla nová hodnotná eská kniha, chápeme, siln filologicky a etnograficky podbarveno.
koli
84
pro
jejich vlastenectví
bylo tak
tSer
!
VIKTOR DYK:
PROMENÁDA DIOGENOVA. I.
L/ijde-li soumrak, tžko doma prodlít, je píliš dlouhá erná hodinka.
*•
Od dtských let jsi zapomnl se Myšlenka bolí. Bolí vzpomínka. Tož
modlit.
touha jaká* nejasná se vkrádá
A veerem Jen samota
V tom
tím zimním dál se je
hoe
ruchu chvíle, v záplav
snad skehlé srdce
Ku
tetel.
nejtžší.
nco
komukoli z mnohých
tob
té
svtel
potší.
tch
se pitul.
po velých slovech, teplém dvrnu.
Jen pouhá blízkost
Je venku rušno. Žije promenáda.
Hle, mají slávu, dstojnost a
Pojd, Diogene: vezmi lucernu!
k velikým pistup svého národa!
teplo dá. titul;
To bude tob chvíle vzácné ceny. Ty osud smíš hledt na dílnu. Ped tebou lidé; muže zíš ženy. i
Pojd, Diogene: zvedni svítilnu!
II.
Hle, to
je rozkoš.
památky
A dí
míjí
Veliká a drzá
pyšn
žhoucí tam, kde tuhne vše a zmrzá, :
Já chci
Hle, to
žíti.
Pohyby má
jestli
pohár, jejž
ti
dává, petek',
Víc není život, nežli ada pletek. svt je nevstinec jediný.
A
Proto umete
je rozkoš.
A
k pokání není ješt píiny.
staleté.
hadí.
A má svj úsmv, který odzbrojí. A má svou moudrost, která tebe hladí.
Svt
Co
Caesarem pyšným sta
A s
est, co hanba! Zdráv, kdo opojí.
moudrost tuto pošeptavši chvátá
vyzývavýma svýma oimau
V svých
kožešinách nahá, nestydatá
pohledem vnadí,
vábí, objímá.
celý prodej, bys moh' rozkoš koupit. se orgií.
A mamy jinak myšlenky a skutky a marný odpor,
marný všechen vzdor.
Do rys
hledíš velké prostitutky.
Pohyby
hadí.
86
Boa
constrictor.
III.
IV.
To
šastný lovk. Verejška on nemá. Pizpsobení velkou jeho ctností. Do zmatku hledí klidn, do krisí. Když proud ji nese, lehce plyne tíš. Má víru dne a barvu okolností. Pro nho na vždy mluva djin nmá. Ze vždy se uhnul, nikdy nemizí. Triumf nezná, krve popraviš.
Podivujme
Nepozná hoe, hanba
se filosofu chvíle!
S úsmvem hledí do tmy, do bídy. Tak slabý je, že rovná se to síle. Neekne nikdy: Diem perdidi!
je
mu
slovem.
Propasti mine, k výším zaletí.
Operet valík
slyší
nad hbitovenu
Je Šastný; dík své špatné pamti!
V.
To
optimismus; robustní a zdravý.
Jen dobré mže padnouti mu v klín. Má víru pevnou. Proto sob praví:
A lhostejný je
Je víra vŠe.
Bez bázn
On
ví,
co
zírá, ví.
A
kde se
proto jen
si
ví,
co ví a proto vidí
trudíš,
hvizd'.
lip.
ped oima,
Cíl pouze jasný maje
kde bídáctví zíš,
in.
marn
A kde se bouíš, kde t odpor jímá, on
vidí
pouze
vtip.
Je Škoda plýtvat hokostí a vzdorem, kde prost víra k spáse staí ti.
Snad smutno kolem. Snad i hnusno. Budiž. Tol optimismus velký byl by skorém. Ze k cíli dojde, tím je píliš jist Jen pohodlným tolik nebýti! ;
VI.
To
pessimismus: vztekle nezavrí.
Bl
nevinná
jej krášlí lilií.
A jeho moudrost rozšafn se Je osud vše. A iny zabíjí.
krí.
Vztek nehryže
jej,
Nezaujata jeho
kritika.
Tdk
rozšafné je jeho odíkání,
že otážeš se:
87
bolest neporaní.
Což
se
odíká?
On
Pesn
vidí jasn.
A arsenál
pozoruje.
Dost
Nižádné obtíže si netají. On vidí jasn; híchy registruje. Je osud vše.
Má
A moudí ekají.
má
on naplnil
dvod
celý.
si
jimiž je ukájen.
má své paralely, Vše má; víry nemá jen.
argumenty, cifry.
Bývalo njak; njak bude píšt. je tak klidný, když vše dopoví. Kdybysi pehrabal to rumovišt, vše zasypáno, mrtvo pod slovy!
A
VII. Slabosti,
muž tvj. Pomalu
když oi
píliš navykaly
Neeká
se zvrhá,
prhledné
už, až kohout zakokrhá.
muž
tvj. Zelím jeho strachu.
jenž zdraví posléz
vážn
mže
Jak
koho oklame?
pesvditi
výraz
lásky,
snadno poznáme?
bázeft v ní tak
Bh,
chcete-li a chcete-li, tož
V
ohrozí.
tvj. Zelím jeho masky
tolik;
když
Bude-li teba, zakokrhá sám.
Slabosti,
muž
Slabosti,
tmám.
svj kancionál
s pílí
modly, nemalou
Z prachu vzle k výši, s výše zas je v prachu,
horliv píše na rozkaz Jsem podlý.
A prach ten
S ozdobnou
žere.
:
Bh mu f>omozi.
iniciálou.
VIII.
Muž
métier.
Klidn
si
Le
vykrauje.
jinak nic
Pelynk
Dstojný v gestu, jasný v hovoru. Pro nho dnešek potud existuje pokud se dotkl jeho oboru.
v íš
On pesn
jej
nevyruší vkol.
mu
nikdo
nelije.
koná úední svj úkol,
úkoly cechu. Ano, métier!
Ne, srdce to se nenaplní jedem, v bezesných nocích erv je nežere.
Má, teba nebyl práv Archimedem, archimedovské
:
Noli tamgere!
IX.
tžko doma prodlít. erná hodinka. dtských let jsi zapomnl se modlit.
Vyhsisla kamna.
Pijde-li soumrak, Je píliš
Od
dlouhá
Myšlenka
bolí. Bolí
Zima
z
kout
iší.
Jsou ruce skehlé. Srdce skehlé
Tu
pijde touha náhle v
po nkom, kdo
vzpomínka.
88
se
této
tiši
jasn usmje.
je.
^
A samota a mukou
ti
je
pipadá ti
zlou
A úzkostliv z
mukou
nad tvou hlavou krov.
Chtlo by se ti stisku dobrých rukou, chtlo by se ti dobrých, estných slov.
A oko tvoje nedokav pátrá. vyhlíží
Tvj
do tmy
nedokav
Diogen
tiše svítilnu
Nevyjdi.
oi
lidí
Úsmvm
ven.
Našel bys bídu,
pemety
hanbu v
srdci
Zsta.
Zhasni lucernu.
šastných popej pokoje.
pivi, Diogene. než hledat radno
víc,
a kliky,
muž,
žen.
Ubozí lidé bdné lucerniky! Do tmy se choulí teskný Diogen.
y
dvrnu
svou bere.
píliš rozzáené,
Zvdavé oi Našel bys
a svého bratra v tisíc snu sen.
našel bys
a zatouživ po teplém
Jsou
neklid hledá v neklidu ret bratra
té jizby píliš šeré
je.
FR.
KHOL:
PfSE o SVOBOD. behu Velkého Jezera, až na samém jeho kraji, uprosted zelených sítí a rákosin, stály v staré vrby a hádaly se. „Nechápu," volala jedna z nich, „nechápu, jak mžete být
a
ad
obmezená a nevidt svých chyb. Jen si vzpomete, že to bylo mých vtvích bydlel malý konipásek se svou kiklavou rodinou. Ano, jen toho roku a ne jindy mohl bohatý candát z velké jámy unésti mladou štiku, jež bydlela pod koe*Jfí)^ tak
v roce, kdy na
f/K"^' '^Bi
nem mé
sestenice
s
levé strany.
To
obrácena byla ke kiklavé rodin konipásí a žádný
proto, že pozornost nás všech si
nevšímal havti rybí
—
."
„Ne, ne a ne," kiela rozilen druhá vrba, zvedajíc zoufale vtve do výše, „není tomu tak. Nemohu za žádnou cenu pipustit, abyste podobnou lež íkala, a znovu a znovu vám budu tvrdit, že to bylo na jíu^e onoho roku, když velké vody protrhaly hráze u starého modínu. Tenkráte uteklo mnoho ryb a s nimi prchl i candát s
lehkomyslnou štikou."
„To
myslíte jaro, za
nhož
vtvi obsil švec ze sousední vesnice?"
se na vaší
odsekla první jedovat.
„Ne,
mám
na pamti rok, v
nmž ohnivý
Šíp padající z
mrak, pošramotil \aše tlo."
Vy
mi budete vyítat moje neštstí?" „Ne, chtla jsem vám jen pipomenout, že nemohu též za ostudu, kterou mi zpsobil hloupý švec." „Mlte, znám vás dobe. Jste jedovatá jako blín; divím se vru, že jsem tak „Jakže, vy tak?
dlouhou dobu vedle vás vydržela."
vy nevdnice
„1
To
je
koeny
rozšíila
opovažujete se taJcovým
vám ped
zpsobem o
mn
mluvit?
dvanácti jary dovolila, abyste se svými
do mého bydlišt?"
.Jakže, vy že jste
jsem vás vytlaila
mne
nevdná,
dík za moji dobrotu, že jsem
s
mn
dovolila? Já
A
vašeho místa.
sama jsem si vymohla pístup k vám, nebo vytlaila bych vás vbec odtud, jen kdyby
byl osud nepipoutal na jedno místo."
„Cože, vy mne chcete vytlait?" rozzuila se druhá vrba, „vy babo nectná!"
A rychlými pohyby rozhoupala své staré suché vtve až se všechna rozsténala. „Však já
vám I
okážu," volala, švihajíc jimi po své sousedce.
druhá mrskala vtvemi po sokyni snažíc se
druhé nedostihla. Byly
ob
již
„Dáte-li pak pokoj," ozval se v
pec
již dosti staré,
abyste
mly
váš domácí,
vám
zasáhnouti; avšzJc žádná z nich
tom
hlas
pímo pod
nimi. „Nestydíte se? Jste
rozum. Vzbudíte mi všechny nájemníky v jezee
svým hloupým žvanním a kikem. Já,
ji
píliš staré.
A to nesmí být! Cožpak neznáte domácího ádu?
to zakazuji."
90
okamžit. Skuten, tam dole ve vod stál jejich domácí, pootevenou hubou a hloup vykulenými zraky. Celé bicho ml pokryté zlatými šupinami, jakoby svou božíhodovou vestu byl posil samými dukáty, a jak se pohnul, leskl se zlatem. „Nechápu vás," pokraov£j, „že se neustále hašteíte. Sotva ráno vyjde slunce, hádáte se již, a hádáte se až do noci. Vždy jste už ob tíik staré, že byste mohly mít trochu rozumu a dát sob i jiným pokoj." „My se £ini nehádáme," odpovdly vrby ursižen, „ani nejsme staré. Jsme bohudík v nejlepších létech a chováme se, jak se na slušné dámy patí; ale vy, vy jste negalantní nezdvoák."
Vrby
se lekly a stichly
velký, tlustý kapr s
zapotebí být galantním," odvtil kapr a zavrtl sebou ve vod až oslnny leskem jeho vesty, pivíraly oi, „jsem dosti bohatý a vedle toho jsem i krásný, a to staí již s2imo, abych se líbil." Pi tom mrskl okem po mladé kapí samice, jež plula práv kolem, aby na ní vyzkoušel pravdu svých slov. Avšžik kapí samika si ho nevšímala a mizela neten v dáli. co horšího bylo: také ostatní okolí nevnovalo mu žádné pozornosti, jakoby tu vbec žádného kapra ne-
„Nemám
vrby,
A
bylo. Rákosí a síoví zíralo
znaven
nechápav ped
sebe, traviny na louce u
své hlaviky a uražené vrby zavely jednoduše
oi
behu
sklánly
a tváily se jakoby
spaly.
„Drzost," odplivl
všimne
si
si
kapr doufaje, že alespo párek kachní,
jeho slov a naváže
ohlédly a veslovaly
napí
s
plující
ním rozhovor. Avšak kachny
rybníka, pokyvujíce
se
nedaleko nho,
po
nm
dstojn kovov zelenými
ani ne-
hlavami,
Ba nevšimla si ho emi jediná z hejna behulí, jež se dobou pehnaly nad jeho hlavou, nebo rod ptaí nesníží se nikdy k hovoru s havtí rybí, teba ei její dobe rozuml. Tak stál tu nyní kapr blamován ped vrbami a celým okolím a chtl se již v rozpacích potopit a pod vodou hluboko odplouti k druhé stréin rybníka, když pohlédl ješt jednou na beh a tam u paty vrb spatil nco, co probudilo zvdavost jeho na nejvyšší míru. Stál tam malý ptáek, celý žlutý od hlavy až po ocásek a poskakoval lesknoucími se v slunení zái. tou
bezstarostn, pochutnávaje
co
„Jeje,
že
mu
jezemí.
je
si
vesele na vlhké tráv.
to?" vykikl kapr a otevel svou
kapí hubu ješt
více než
obyejn,
z ní unikla velká vzduchová bublina a stoupala Šumíc a lomozíc k hladin
Výkik
jeho byl tak
upímný a
nelíený, že vzbudil hned zájem celého
okolí.
„Co
je?" šeptlo síoví plno zvdavosti.
„Pohlédni na beh, pod vrby," odvtil kapr.
Síoví se ohlédlo a hned se sklonilo k sousední rákosin, aby s ní sdlilo své poTa zašeptala heslo travinám, traviny je ekly vrb, vrba sdlila je sousedce, ta je podala druhé, druhá tetí, tetí tvrté a tak dále, tak že v málo okamžicích v celém okruhu jezera roznesla se v rostlinstvu zprávéi, že se tam a tam u povstné, bleskem znamenáme vrby objevil cizí, neznámý pták návštvník. Ale nejen to, od zorování.
vrb
zvdl
o tom chástal, jenž sedl na jedné z nich a podimoval. Ihned vyslal
91
behuli jako rychlého posla k místu tomu, a když tivší,
mu
brehule, v oksunžiku se vrá-
potvrdila pravdivost slov vrbích, vznesl se a spustil
kik, takže se brzy poali
pvci
svj povstný poplašný
z celého okolí slétat k žlutému ptáku.
První piletl konipásek. Postavil se opodál cizího hosta, nadmul svou ernou náprsenku a poal jako úvodem
ek," znla konipáskova
cvrlikati.
„Hle ptáek,
ptáek, ptáek kabrá-
žlutý
„Odkudpak piletl do
slova.
našich
konin? Kde
se tu
najednou vzal?"
Ale žlutý host neodpovídal byl zejm polekán. Uskoil nkolik skok a vzlétl pak na jednu z nízkých vtví matky vrby znamenané bleskem. Konipásek však nepovolil. „Nu, nu, žlutý ptáek se nemusí bát, nieho mu neudlám." v záptí vznesl se taktéž se zem a usadil se na sousední vtvice. „Nemusí mít vbec strachu," štbetal dále svým milým hláskem, „je zde pomrn klidno a odnikud nehrozí nebezpeí. Zlý jestáb uchvátil sice dnes ráno na jezee tunou lysku, ale zato se tu neobjeví zase nkolik dní. Jinak žijem všichni v dobrém souladu a žlutý f>táek uvidí, jak je tu hezky. Míní se tu f>ozdržet? jak se vbec ;
A
A
jmenuje?"
Tak zvídal chytrý konipásek na cizinci a žlutý ptáek otevíral již svj zobák, aby odpovdl, když se tu ozval hluk kídel a kik ptaích hlas a umlel jej okamžit. Ulekan ohlédl se kolem a hned stril hlaviku mezi kídla; bylo patrao, že
má
strach.
„Nic
se neboj," zašeptal
mu
konipásek, „jsou to naši bratí, neublíží
ti."
A jako
na utvrzení svých slov penesl se se své vtve na vtévku cizincovu a posadil se vedle
nho.
Skuten, ších
rod
se všech stran slétali a plavili se za hlasitého
a kupili se kolem žlutého
ptáka
a konipáska.
pokiku
Z
ptáci
nejrznj-
louky piletli
sedmihláskové a skivánci a usadili se na vtvích sousedních vrb.
Z
stehlíci,
rákosí vystou-
ejky, slípky a lysky a utáboily se na behu, kde trnil již svolavatel se jako boue s protjší vysoké strán, kachny pipluly ze stedu jezera a naposled se plavil s celým svým hnízdem plným mládat rohá, maje dlouhý krk koketn ovinutý pérovým boa, akoli bylo vlahé jarní odpoledne.
pily sluky,
chástal.
Behule pihnaly
Hluk a kik zvýšen byl ješt
A
kdežto mnozí pišli se svými mládaty. pronikavého starší sráželi hlavy a uvEižovali o malém vetelci, dovádli mladí za kiku a pískotu. Marn však radili se stau4, nikdo z nich neznal neznámého ptáka. „Postavou by nebyl zvláštní," uvsižoval skivan, „ale ta barva! Jak se jen mže slušný pták obléknout do tak žlutého roucha?" „Pro ne?" namítl stehlík. „Což nemám i já žluté peí na svém kídle?" „Ano," odvtil skivan, „u tebe však je celý šat distingvovam sladn do barvy tmavé, kdežto zde kií vše pepychem a bohatstvím. Vru, nevidl jsem dosud tak tím, že
pepychového opeence."
„A po
co
hlaise
já,
já
jsem vosk?" ozvalo se nad nimi a všichni zmiz vzhlédli, poznaJi ledáka. Byl zejm uraižen a ml také pro: tak krásnou hndou
krasavce
92
modrý kabát, jako on, neml nikdo v celém Široširém kraji. „Nechápu," volal rozhnván, „jéik se mžete pozastavovat nad ksíždým trochu lépe odným ptákem, jako byste nemli dost elegantních zjev mezi sebou. Upínm eeno, je to urážka pro nás ledáky, že na nás zapomínáte pro njakého privandrovalého cizince, který pišel kdo ví odkud a J2ik se zdá je nmý, hluchý a nemá ani jména." ihned slétl „To by mohla být pravda," ekl racek, „a proto jej ohledám." k neznámému, posadil se po jeho stran a volal mu z plna hrdla nepíjemným svým hlasem pímo do ucha. „Hej, mladý, slyšíš? Kdo jsi a co tu dláš?" Le žlutý pták neodpovídal. Skryl jen ješt hloubji hlaviku mezi kídla, všecek vestu a
A
a poal úzkostliv tíkat. To pekvapilo shromáždní. „Kií," ozývaly racek, povzbuzen úspchem svého vyporznu poznámky, „má tedy hlas." stoupení, poal zobákem ohledávati svého souseda tak horliv, že ho div s vtve se roztásl
A
se
neshodil.
Tím však proti sob pobouil konipáskzi, bezdného chránnce, pemýšleje usilovn,
trpliv sedl vedle svého by mu pomohl. Vztek vstoupil mu do malé hlaviky, když vidl, jak surový racek bezohledn uchá svoji ob, dupl nožkou a vykikl celou silou: „Dáš-li pak pokoj?!" Racek, jenž je sice drzý ale zbablý, odletl na jinou vtev a poal pemýšlet o situaci. Ponvadž však jeho mozek je malý, trvalo velmi dlouho než si uvdomil, pro se vlastn lekl. tak, než se odhodlsJ konipáskovi odpovdt, vmísili se do debaty jiní z pítomných pták a vyslovovali hlasit nelibost nad prudkým vystoupením konipáskovým. Nebo konen byl racek v právu! Ci nejednal v intencích jenž dosud
jak
A
jich
všech?
kraji?
Nebo
Terén
snad konipásek
náleží jim a
necítí,
že žlutý cizinec ohrožuje jejich zájmy v tomto
žádný vetelec nemá práva bez
jich svolení
v
nm
lovit.
Ano, jde ješt o více. Kdo jim ruí za to, že cizinec není dravcem, a mezitím co oni v bohulibém snažení rozlétnou se do kraje, aby sehnali obživu pro svoji milou rodinu, poletí cizinec od hnízda k hnízdu a zadáví jim mláata. Tak a podobn
—
mluvili ptáci
To
mezi sebou.
však bylo nyní
by tak daleko mohla
již jíti
pec
mnoho pro
jen
konipáska.
Nikdy
si
nepomyslil, že
zabednnost ptaí! „Ale pánové," rozkikl
zoufale kídly, „cožpak necítíte nesmyslnost svých
eí?
chudru vedle mne. Ten že by vám ubral obživy v našem bohatém drobný ubožáek že by mohl býti nebezpeným vašim dtem?" „Ano,
tak jest," vykikl sedmihlásek,
myslíš, že jen tak
nadarmo
se nyní
pitvoe
se
chvje? Ne, chvje
se a
Podívejte se jen
zamával
dobe
kraji?
na
Tento
hlasem po konipáskovi. „Ci se proto, že jsme odkryli jeho
spády."
Ted hláska.
plém
však se vmísil do hádky
„Rád bych
t
i
skivam. „Bláhove bláhový," vykikl na sedmi-
vidl, jak by ses tváil, kdyby se kolem tebe
slétlo celé
ptaí
k soudu."
„]ako pták hrdina, kterým také jsem, a ne taková ropucha jako ty,"
bitce pronesená.
93
znla
odpov
Ale ješt
nežli domluvil, zvedl se
skivan
se svého nusta.
Byl na nejvyšší míru
peí na tle se mu zepýily a on hnal se na sedmi.". hláska. „Žádný hrdina, ale štvá jsi, a nedáš-li pokoje ozval se do toho hlas s hry. ,Je jiný a proto na „Jaképak dlouhé výklady," nj." Byl to ledáek, jenž použil situace, aby ukojil svoji nenávist proti neznápopuzen. Chocholka na hlav
i
. .
mému konkurentu v kráse, a stemhlav vrhl se dol na cizince. Výkik ten byl povelem k všeobecnému útoku. Se všech stran
slétali se ptáci
a stavli se do dvou tábor. Jedni byli pro neznámého, druzí proti nmu, a nežli si uvdomil tlustý kaer dole pod nimi bží, byli všichni v jednom klubku
o
ádn
a péra rzných barev poletovala vzduchem. Pískot a kik byl srdcervoucí a rozléhal se
se
do daleka.
Avšak v témže okamžiku ozvalo se zzišumní velkých perutí a silný hlas ozval pímo nad zápasícími. „Ticho," znl povel následovaný drazným klapnutím zo-
báku. „Ticho, pravím, a každý na své místo."
To pomohlo. Okamžit Konipásek si oddechl. áp, a volal naft „Co je, co se
na všechny strany a posedali na vtvích.
rozlétli se ptáci
Vdn
pohlédl
dol pod
vrby,
kam
pln radosti: „Strýce Noho, díky bohu, že stalo?" ozval se
písný
hlas
se jsi
práv
snesl
obrovský
pišel."
ápv.
málem by byli nás nkolik, kteí jsme ho „Vrhli se na tohoto malého ochraov£Ji, k smrti uštípali," znla konipáskova odpovJ. „Cizinec? našem terénu? Kde je?" ekl áp ohlédnuv se kolem. „Ach kanárek," zvolal pekvapen a písný výraz z tváe jeho ustoupil dobráckému úsmvu. „Kde jsi se tu vzal, milounký?" dodal nžn a piblížil dlouhý svj zobák 2lž k sacizince a
V
mému žlutému tlu cizincovu. TeJ teprve vystril kanárek
hlavu a
—
lekl se,
když vidl velkého cizího ptáka.
Avšak pohlédnuv do dobráckých jeho oí osmlil se a odvtil: „Piletl jsem." „Tak, piletl?" znla odpovJ. „A odkudpak jsi piletl?" „Z msta," znla odpov. „Z msta? Ty jsi tedy prchl?" „Ano!" „A pro jsi prchl? Což se ti tam nelíbilo?" „Ne. A pak ostala dvíka klece i okno pokoje oteveno. I použil jsem píležitosti,
„Ty
po jsi
níž jsem tolik toužil,
tedy toužil po
„Ano." „Nu, zde
jsi
abych
se dostal na svobodu."
svobod?"
poznal hned prvního dne
její
slast
Málem bys
byl pišel o život.
nkolika místech. Pojd," a již vzal áp kanárka nžn do zobáku a otoením svého dlouhého krku posadil si jej na hbet. „Tam sed nyní a drž se
Vždy
krvácíš na
pevn. Zde
„A
jsi
nejjistjší!"
nyní k vám, vy holoto hašteivá.
jste se vrhli
Co
na nevinného kanárka?"
94
jste to tu
zase provedli?
Jakým právem
„To skivan
Sedmihlásek
. . .
. . .
Konipásek
. . .
Ledáek
. .
znlo
.",
rzných
s
stran.
pro
„Ticho!" kikl áp. „Jen jeden bude mluvit Nuže, Chvíli mleli všichni, al se
než
my
„A
konen ozvsJ s hry
hlas
na
jste se
ledákv
:
nj
vrhli?"
„Protože
je jiný
všichni."
proto
jste jej
závistivý a ješitný
Zarmoutili
jste
mne,
áp. Ale od
chtli zniit?" odvtil
fintile,
se nedivím.
nebo vzte,
že byste byli
„Jste skoro jaké lidé.
vás, pátelé, utratili
Ovšem u
tebe,
bych toho byl neekal.
nejhodnjšího a nejmilejšího
z našeho rodu."
„Což pak
jej
„Ano,
to kéuiárek,
žiji,
mli
je
znáš?"
znla udivená pítel
otázka.
lovka
a domácí jeho pvec.
jsme také takového žluáska. Byl
mým
jsem dlel v jižmch krajích se svými bratramci a
po
nm
velmi."
Cáp
klepl bolestn
strýci,
zobákem a
U
nás v
mlýn, kde
pítelem. Ale minulé zimy, když
zemel.
sklonil hlavu;
Vte, po
mi pak ekl
stýská se
chvíli
zmnným
hlasem kanárkovi: „Jak se jmenuješ?" „Hamzi," znla nyní již smlá odpovd, pronesená tak sladkým hláskem, že se
po žlutém pvci ohlédli. „Hémzi?" vykikl áp radostn. „Též on se tak jmenoval. Nuže, píteli, pjdeš se mnou do mlýna. Klec jeho je dosud prázdná." ,jNe, nikdy," vykikl kamár polekan. „Chci žíti zde, ve volné pírod." Cáp se ohlédl po okolním ptactvu, zvedl pravou nohu, zavrtl povážliv hlavou všichni
a obrácen ke ksmárkovi ekl starostlivým hlasem:
„Zdá
se,
milý píteli, že nevíš, co
ve volné pírod. Zil jsi v ní už nkdy?" „Ne," odvtil kanár a sklonil zahanben hlavu.
je život
„Nuže, mohu-li ti radit, vra se zase do klece. Tam dostaneš každého rána svoji erstvou vodu a semínko, na jae a v lét žabinec a v zim tyinky semence, ba i cukr ti vhodí do klícky a máenou housku. Budeš v teplém pokoji, chránn ped nepohodou a bez starostí budeš pti svoje písn, kterým lidé tak rádi néislouchají.
Zde však nebudeš mít na bavlnce ustláno jciko tam. O každé zrnko, o kcíždého ervíka musíš se prát s pírodou i druhy, vítr a déšt t budou sužovat a zlý jestáb, ba i záludný lovk nepítel bude ukládat o tvj život a aisto budeš nucen se utéci do dutých strom a hustých kovin, abys unikl íhající smrti. Le ani tvé písn tu nenaleznou takového ohlcisu, jako tam mezi lidmi. Nebo tu pednost má už pobyt mezi lidmi pro ptáka, že lidé nepjí ptaích^ písní. Zde, kde každý pták je pvcem nebo jím chce býti, je kaiždý tvým sokem. Žárliv bude stežit tvoje zpvy a ím budou odlišnjší od jeho zpv, tím více t bude nenávidt" „Ale dovol", namítl kanár, „což pak zato mohu, že pji jinak než druzí? Každý pec pje tak jzJí umí a ]ak mu zobák naros." „Nu, zcela tak tomu, miláku, nem'," ekl áp. Jsou tzJcé na píklad sedmihláskové, kteí nemajíce vlcistní noty, pjí po jiných. Ale mezi tmi, kteí ji mají, jsou též takoví, kteí uznávají jen svou píse a každý jiný zpv prohlašují za špatný." ,
95
,Jak je to možné, ochránce
„Tak,
vbec
nikoho
mj, což pak
znla melancholická odpov,
tak,"
mimo
nemilují
zpvu?"
„nemilují nejen
zpvu, ale oni nemilují pvci nenávisti."
sebe. Jejich srdce není schopno lásky. Jsou to
„A
ti budou pak i mne nenávidt?" „Ano!" Kanárek svsil hlavu a mlel. Bylo patrno, že pemýšlí o svém osudu, a áp respektoval jeho rozpaky. AvŠak když pozoroval, že vzniká neklid mezi ostatním
ptactvem, promluvil znovu: „Nuže, miláku, co uiníš?"
„Ostanu," znla rozhodná odpovd. ,Jak?" zvolal
áp
udiven a
všechny útrapy, které jsem
spustil
ihned druhou nohu na zem.
„Co
ti
vjrváží
tu vylíil?"
„Svoboda," odvtil smle kanárek.
„Svoboda? Což pak vis, co to je?" „Ano," zacvrlíkal žlutý pták. „Když jsem ješt jako zcela
útlé
mlád
žil
u pstitele
svého rodu, slýchal jsem staré kanáry zpívat rzné písn. Byly krásné a cizokrajné,
zapomnl jsem je postupem asu všechny. Jen jednu jsem si zapamatoval tak pevn, že by mn nikdy nemohla vymizeti z mysli, a to bvla píse o svobod." „A mohl bys nám ji zde zazpívat?" ptal se áp. „Zde?" ekl kanár ulekane. „Ano," odvtil áp, „zde. Je nutno, aby národ volných pták t poznal a slyšel, co si pedstavuješ o svobod, než t pijme mezi sebe." „Ano, píteli, zazpívej," prosil konipásek. To byly vážné dvody, kterým nebylo možno odporovat, a kanárek se jim také podvolil. Vztýil se na hbet áf>ov, zatepal kídly a poal pti za ticha a naale
piaté pozornosti druhých. JaJc
mám
všzJc popsati jeho
zpv?
Byl sladký a opojný,
nkdy
melancholický,
jindy jásavý.
nkolika mkkými a tlumenými tóny, ale brzy se rozezpíval a hlas jeho vznesl se, jako když motýl z temného a chladného stínu se vznáší vzhru k slunné a záící obloze. Ptáci naslouchali pohnuti. Chvílemi zdálo se jim, jakoby temný
Poal
a
tiše
tžký smutek
svíral jejich srdce a stahoval je
k zemi. Ale hned nato veselý trylek
a boulivý klokot rozvíil jejich krev, že se jim srdce rozechvla a kidélka
man
se zvedala k odletu.
Nebylo
to poprvé,
slavíka vzbudily slyšeli
co
mnohou
nyní, bylo jiné,
slyšeli
krásn pti. Reinní píse
radost, ale
též
mnohý smutek v
ne snad krásnjší, jen
cizejší
slrfivání a jejich
noní
srdci.
Le
tlukot to,
co
a bohatší než písn domácí.
Bylo jim, když naslouchali písni kanárí, jakoby šavnatou ale stízlivou kvtenu zdejší záivými barvami rostlin, o nichž jim tažní ptáci vyprávli, a podivný stesk a touha po cizích krajích rostla v jejich srdci.
srovnávali se
Zdálo se, jak by cizí pták byl záhadným kouzlem spial je všechny. Nebylo jediného mezi nimi, kdo by nebyl podlehl svdnému a arovnému pvabu jeho písn.
%
Byli
jí
okouzleni,
skonil,
se
slétli
ba uneseni a když pak kanárek mohutným a neekaným trylkem
k
„Jsi náš," volali
nmu a plni nadšení jej oslavovali. na všemi tóninami svých jásavých
hlásk, „a musíš
mezi
ostat
námi."
ekl áp, když si byl dovedn vytel slzu z oka, „jsi na^ím bratrem a bda tomu, kdo by ti ublížil." Tak usadil se kanárek u Velkého Jezera Vystavl si hnízdo na vrb bleskem
„Ano,
jsi
náš,"
mnoho podivných dobrodružství. pozdji také vyprávt, le díve než tak uiním, chci zde v
znEunenané a zažil tu
Budu vám
ei
je
podat píse ksmárkovu.
Hle, jak znla píse
„Uzaven v to obydlí srdce: ven
kleci
lidské,
žiji
Jí
ukoním
lidské
dnešní svoje vypravování.
ta:
samoten a opuštn v
a za m'm pak ulice a
domy
zajetí
lovka. Klec má
hradí mi výhled tam,
je
v
jiné kleci,
kam
touží
mé
do pírody.
Mám sice pohodlí a hojnost všeho, ale co je mne pláten všechen pepych mé klece, Tam
je-li
zavena!
mé
srdce: ven
kde rostou zelené stromy a šumí potoky a eky, tam
touží
do pírody.
Lidé naslouchají
mn
ven,
mé
písni
a peují o mne,
svobodu. Chci ven, ven k svým
le
bratrm a
co
je
sestrám,
nm kde
jich svítí
pée,
berou-li
slunce a voní
vn
svobody. kvty, kde jásá sladká a opojná Daleko za moem na zelených a jasných ostrovech je vlast kzmár. Tam žili naši otcové a žijí moji bratí a sestry. Vysoké palmy pnou se k nebesm, husté košatí se kee a bohaté, vonné kvty rostou v zsJíradách. Divoké rueje ženou se houštinami, jezera rozlévají se v zeleni luk a nekonené moe lemuje mkké behy. vlast. Svobodní kzmái houpají se v korunách nádherných kvt a vypísn do svžího vzduchu jasných jiter, do horkého znoje zlatých paprsk poledního slunce a do krvavých záplav veerních ervánk. Tam touží mé choré a nešastné srdce. Pro, ach, pro tam nemohu též býti? Neznámá moci, jež živíš na volnosti tolik jiných pták, pro jsi nás kanáry odsoudila k porob a poddanství!? Viz, zde v kleci se sužuji, v kleci hynu, ne bídou a nedostatkem, ale touhou po nem, co je vyšší než slunce, hlubší než moe a krásnjší než nejarovnjší kvty touhou po svobod. Le svoboda nepichází. Daleko, dzJeko je slunce, stromy, potoky a moe. Daleko ode mne jsou moji volní bratí a sestry. Kolem mne jsou stny klece a za ní strmí zdi a domy. Všechno mi vzali: bratry, pírodu i volnost a jediné mi ponechali: mou píse. Ona je mou útchou, ona je mou radostí, v ní vyzpívám svoje žaly a svoje touhy, když pji píse ku chvále svobody."
Tam
je
sílají
své
moje
—
:
JANZWOJKOWICZ:
DVA PANCHARTI. ynicky
I
^-^
Na
svdcem
zrazena, pak matkou vyhnána,
tak v hloubi svojí bytosti ztupena, zklamána
noní as
polní mezi v
V tm, strachu, hanb, Zde
leží
samot
Zde
širém na
jen,
svt,
bohá
mezi dtmi
zde, kde vše je
ty,
nezvoucí
se,
„ „Syn chudé
stavy a
ty
menší, chudší díl?
a k tomu panchart být
jen,
mnoho
mnoho
O
víc své síly napínat, bys dosáhl
bys místo, k
—
nezvaný v spolenost lidskou host, za svj los, jsi práv dobrý dost!"
podruhyn
pracovat, jak
ti
—
pvody,
poctiv soupeil,
jak
je
ducha rod.
zrnko v prachu, chtít?
námahu mzdy
ni mstil se
a dvojí
(z hry šastné náhody),
možno, hodno, bys zde
Sám
dvakrát zlá!
a k tomu panchart být
pedem ureno
tak za vtší vzal
bys na
je bolest
— dvé však tváí vzhled
„Syn chudé pK>druhyn
mžeš
složila.
vedle sebe ted, jediné hanby plod,
krev jedna
co
tajn
je
nmuž
zrozen
jsi,
sis
—
myslit; chtít!
svj
estn
cíl,
vydobyl!
Co nastavených pekážek ti dív je poboit, co podpr a co lešení si teprv utvoit, bys jako rovný
s
rovným moh*
s
tím pustiti se v boj,
kdo od Fortuny do vínku zlacenou dostal zbroj!
Než
za
to,
až tvj nástupce na tento pijde svt,
o o o snazší bude mít snadnji,
—
rychleji
už dostane se v ped,
již boj,
než
ml
jsi,
psance, ty! «
Nuž, nové,
lepší
" pomáhej zde tvoit hodnoty."
Z I
98
knihy „Balady a Paraboly".
JAN Z WOJKOWICZ:
PÍBYTEK
VŽÍ NAHORE.
S
u
ž chrámy nestavme víc
erva pokoe,
ne Bohu. Pánu chrám, a v jen
sob píbytky
Dm
— as vží nahoe!
z vlastní bytosti své postavený
tvrd
nm
mkkým pepychem
vyzdobené stny v hrd, bohy, jako obývaný, námi jen však v prvan prostoru, vír ulic otevený! a
s
Dm,
pec chrámem je, nebo jsme dti Boží, jenž pec domem je, neb lidé jsme, ne modly;
jenž
chrám,
dm-chrám, v kde pracuje
nmž
koks a benzin, ne kadidlo jen hoí,
náek
V nm
requií a žití
kde
se též, ne
V nm necha neduní ni
—
pouze modlí!
zvuk varhan zasmušilý,
vzdechy
orchestru
se
litanií:
bou
necha hmí!
práce
Jak polyfonní skladba nových symfonií, kde v barvách bohatých a plných jasné jak oblékaná zbroj to zvonovinou
zvuk válený, jenž nadšen se pochod vítzný!
zní
síly,
—
sdílí,
života ducha
V nm nežli
vle
prosby k Bohu, víc vlastní
z nichž každé tvrí moc, plod ducha, v mocným hlasem zní!
a Z
nich
každým
a
Vždy
chová,
do vtší zvedném výše,
boholovské, v
v své své pevné
sob
slova,
své synobožské pýše,
stavení!
víc než Vzneseno, jež v
Nebes
dálném Nebi
dlí,
dnes ctíme ono zde, jež s se v ssuných nás, co živých ástí Všeho, zrcadlí
vn Tvoídho — kosmické — — v stavní svém
odvn Živoucího, neb Bh náš staví
si,
z celého Vesmíru, a
své svaté
v
prostoe,
nikdy neumdlí
a
s
vží nahoe
Obydh!
Z
knihy:
„Moje Evangelium."
^<^\
;
!
MARIE MAJEROVÁ:
O MARYNE. JAK ŠLA ZA TATfNKEM. Pohádka vnovaná paní Marii Hbnerové.
yl
jednou otec
Ta
rynu.
již
mli
matkou,
s
ti malé dti a nejstarší dceru
Ma-
ohe
roz-
dovedla knoflíky pišívat, prádlo vyprat,
kovárn na kraji a od tch dob, kdy
vesnice. Všichni se vespolek
dlat. Bydleli v tuze milovali nerozešli.
I
byli rodinou, ani
na chvíli se
do
Také ková
kde kdo
se vojna,
strhla
šel
boje.
dostal karabinu a táhl na nepítele.
Maryna vyprovodila
—
Vrate
se brzy, tatíku. Nevrátíte-li se,
— Jen pij, Jedním okem vrátjla se
Cas
tatínka za ves,
a na rozlouenou ekla mu:
Maryno, odpovdl,
se usmíval,
druhým
za vámi
plakal.
Rozlouili
se.
vážn, jen potšit ji chtl. Brzy zašel za kopec a Maryna
dom.
ubíhal a
ková
i
— Kudy Maryna — Ukaž mi
cesta
stále vyhlížela.
Jednou pásla
Bžela mu naproti Na hlav ml zlaté slunce
spatila od rybníka picházet kohosi.
nebyl to otec, ale krásný pacholíek v
džbáneek
Maryna ho
z vojny se nevracel.
housata podlíšata na mezi, a v ruce
pjdu
ale nemyslil toho
jahod. Ptal se
jí
erveném
pláštíku.
hned:
do vašeho kraje?
se divila a neodpovídala.
as, aby u vás
rychle cestu, Maryno.
Picházím
Ale Maryna
myslila jen na otce.
Hned
Je
v
jsi
m
Spchám.
se ptala:
— Tatínka nevidl svt dalekém? — Nevidl. Ale máš jahdku, bude
až
z dalekého svta.
žita rozkvetla.
tu
ti
budeš potebovat,
snz
ji
dobrá, pjdeš-li za ním. Jmenuji se Léto,
a hned pijdu.
Potom mu Maryna ukázala cestu a pachole odkvapilo tak lehce, jakoby letlo. Maryna pišla dom, nikomu nic neekla, jahdku schovala. Obilí uzrálo, bylo poseeno, svezeno do stodol, a ková se z vojny nevracel. Vzpomínala matka, vzpomínaly dti, ale nejvíc vzpomínala Maryna. Jednou pásla na strnisku husy štbetky spatila ze sadu picházet kohosi. Bžela mu naproti: nebyl to otec, ale švarný pacholík ve žlutém pláštíku, na hlav ml i
zlatý srp a v ruce mísu ovoce.
— Kudy Maryna — Ukaž mi
cesta
do vašeho kraje?
zeptal se
jí
hned.
se divila a neodpovídala.
ekají
již
cestu,
Maryno, spchám
velice.
jablíka na uzrání.
100
Byl jsem v širokém
svt
a u vás
Ale Maryna myslela jen na tatínka a ptala se: Nevidl jsi otce mého v svt širokém? Tatínka jsem v svt okem nespatil, ale dám
— —
dobré
ti
bude. Jmenuji se Podzim.
ti
jablíko. Pjdel-li za ním,
Až nme budeš potebovat,
nakousni jablko a hned
pijdu.
Tehdy mu Mciryna ukázzJa cestu a odletl tak rychle, až se strniska zafielo. Maryna šla dom, jablíko schovala k jahdce, nikomu se nesvila. Cas plynul, sadai sesali ovoce, podruhyn chodily na díví do lesa, chlapci dlali ohníky z pýru. Jednou si Maryna rozdlala také ohníek na bramboišti. Jejich kráva straena tom vyšla z lesa krásná pásla se nedaleko na drahách. Maryna pabrkovala. dvenka, v bílém plášti celá zahalená, na hlav mla hvzdu stíbrnou.
V
— Kudy do Maryna mlela. — Pišla jsem dalekého svta pospíchám Ukaž Maryno, spchej! —A nevidla v svt severním? — Nevidla, dobe dvenka. Ale dám zmrzlý vsíšeho kraje?
cesta
se divila a
z
tuze, pravila.
severního,
ješt nezamrzly.
Vaše eky
cestu,
tatínka
jsi
praví
šípek,
ti
se
ti
hodí,
pjdeš-H
Zima, až mne budeš potebovat, snz šípek a pijdu. i odletla dvenka vtrem, a z jejího pláštíku sypaly se všude bílé páprky snhové. Maryna šla dom, šípek schovala, nikomu se nepochlubila. Hnedle zali po chzdupách topit, lezli za pec, o Hromnicích skivana vrzat poslouchali, beznovým snhem se umývali. Maryna piln sbírala chrastí v lese, az jednou na mýtin spatila modrookého pacholíka. Sedl na paeze, v ruce držel kytku petrklí a na hlav ml vínek zelený. ho
hledat. Jmenuji se
Maryna
jí
ukázala cestu,
— Kudy — — Byl jsem — Tatínkas — Nevidl,
cesta
do vašeho kraje?
ptal se
Maryny.
Maryna se nedivila, ale poskoila radostn. Vítám t k nám! Což jsme se na tebe naeksJi, daleko, až v jižním
milé Jaro!
svt.
nevidl? Maryna na to. ale ty ho spatíš, až za ním pjdeš. Vezmi tento petrklí, a budeš-li kdy potebovat, pivo k nmu a hned pijdu. Maryna horliv cestu pacholeti ukazovala i vidla, jak pod jeho kroky taje sníh a prvosenky vykvétají.
m
Vrátila se jak
si
hnízdo
Maryna
s
teim
dom
s
chrastím.
Dti
stály
ped
kovárnou a dívaly se na vlaiovku,
staví.
nikým nepromluvila, petrklí dobe uschovala.
101
Toho
nesnesla
Maryna a rozhodla
vespod dala buchtu pro íípek a petrklí.
asn
tatínka,
že
se,
za tatínkem. Svázala raneek,
ráno vytratila se z chalupy, všichni ješt
hvzdy. Pospíchala do msta. Na nádraží nikdo
pjde
navrch vlák pro sebe a na vlák jahodu, jablíko,
stál
vlak
s
vojáky.
nevidl, skrila se do zadního vozu pod veliké dlo.
ji
na nebi
spali,
Maryna
stály
proklouzla,
dlouho a dlouho.
Jeli
Maryna hladem ujídala z tatínkovy buchty. Když ji dojedla, vlak zastavil u modrého arovném, horkém kraji. Vojáci z voz vyskákali, dla vytahali, néišli Marynu.
jezera v
Vyptali se
co a jak, a ekli:
jí,
— Zpt sama nemžeš, zsta Maryna
tedy
sedla na zákop a pišívala
s
námi. Najdi
vojákm
si
dáme
práci a
jíst
ti
knoflíky.
MarjTia byla smutná, ale slabými silami
svými nedovedla f)omoci.
nkde
tu jist
v
je
I
na blízku.
erveném plášti. Na ele Maryna se podsila.
— Kde — Tvj
je
mj
vzpomnla Léta, a dohádala se podle tepla a kvt, že Sndla jahdku a kde se vzal, tu se vzal krásný jinoch
ml
zlaté slunce
—
tatínek?
otec je daleko, za trojím nepítelem.
Ale od jednoho
z nepátel
ti
po-
mohu, žes mi cestu ukázala. I
na nepátele velký úžeh, až leželi jako zmámení, a naši vojáci
seslal
prošli
mimo n,
Ale Marynina
Všem nepítel se
jí
s
S jásotem
vítali je
i
Marynou
s
druzi jejich v horském údolí.
otce mezi nimi nebylo.
hor
tešn tu kvetly, fialky vonly, prameny zurely. Ale bda, dla houkala. Maryna prala vojákm prádlo u studánky, a stely Když všecko prádlo vyprala, zatesknila po tatínkovi. Ale sama po-
pálil
vyhýbaly.
a
Vzpomnla
pivonla k nmu,
zelený
neztratili.
se líbilo v údolí,
moci nedovedla. klí,
muže
ani
—
Maryna
Jara, které tu na blízku tušila,
a už tu byl sliný mládenec, usmívej
i
vyala se,
z
raneku
na hlav
ml
petr-
vínek
se podsila.
— Kde mj — Otec tvj je
je
tatínek?
daleko, za dvojím nepítelem.
Ale od jednoho
z nich
ti
pomohu,
žes mi cestu ukázala.
Vedl
ji
i
s
vojáky tajnými stezkami, hlubokými
lesy,
neznámými
roklemi, takže
kon. Jejich druhové v táboe za nepítelem vítali je plesn, ale o kovái z Cech nevdli. Snad je na ledové hoe, povídali, a ukázali nahoru k ledovcm. nly skoro do nebes a skvly se blostí. Maryna hned chtla se teun rozbhnout. Sama nemžeš, bránili jí vojáci, nepítel obklíil ledovou horu, ale my ji brzy obešli nepátelské zálohy, aniž ztratili jedinkého
— —
dobudeme.
Maryna rozdlala vojákm ohe, pikládala kle, shrabovala suché na lžka,
nebo
na horách bylo sychravo.
Vojákm
se
pak dobe
usnout nemohla. Píliš siln toužila po tatínkovi. Zavolala Podzim,
102
listí
spalo, ale
a jehlií
Maryna
nebo vidla
jeho
r
pítomnost v tom
ml
kraji.
Nakousla jablko, a hned
žlutý pláš, zlatý srpek na
Maryna
ele
—
ped
ní stál.
Vyrostl statným junákem,
se podsila.
— Kde mj — Otec tvj je
je
tatínek?
Ale pomohu
vysoko, na ledové hoe, obklíen nepítelem.
ti
od
nepítele, protožes mi cestu ukázala.
mu
Pokynul, a na nepítele sesula se lavina, všechny vojáky takže se pohnout nemohli a jen se dívali, ]ak vojáci na ledový vrch, jediné
podkvky
až po hlavy zasypala,
Bezpen
pecházejí.
nsíši
neztratili.
Obklíení druhové
dostali se
jásotem je
s
o kovái z Cech, sesmutnli. Zavedli Marynu stranou, a tam ležel voják zahalen praporem. Byl bledý a tichý. Byl to její tatínek. Maryna vrhla se k nmu. uvítali, ale
když
— Tatíku!
slyšeli
zaplak£Ja,
Hladila jeho obliej, který záil jako kišál která plála jako rubín
dené ruce jeho
—
ale
nepohnul
se.
—
ale
nepohnul
se.
A když ho do hrobu
Líbala jeho ránu,
strojila,
našla
v
stu-
svým jménem.
lístek se
— Neplate pro mne, pomnte své budoucnosti! — než zemel, jedním okem pláe a druhým ale
stálo
na
nm. Všichni
etli
slova ta a vojáci pravili:
Psal
to,
se usmívaje.
Vysekali hrob do ledu, salvu vystelili, píse zapli o daleké domovin. Pohbili
V
Marynina otce. elo hrobu zarazili karabinu s epicí. Na hrob si Maryna a plakala. Vojáci odtáhli a nevdli, že jdou bez Maryny. Sedla dlouho, až jí bylo zima. Vycila z rzmeku vlák a pi tom vypadl zmrzlý ^ šípek. Sndla jej, protože byla hladná. Nenadálá se a hned ped ní stála dívka bílým pláštm zahalená, celá sliná a neposkvrnná Maryna se podsila. vojína kováíe, sedla
—
— Ach, Chci
na
tu
povídej mi o chlapci
nho
s ratolestí! prosila
Maryna a v
duši se
jí
rozjasnilo.
ekati!
Usedla tedy Zima vedle Maryny na hrob a povídala jí líbezné pohádky o pacholeti a o tom, jak krásn bude na svt, až pijde. Maryna poslouchala, až usnula. když nastal as, že Zim bylo odejíti do severních kraj, spala Maryna tak tvrd, že nic na svt nemohlo ji probuditi.
A
Zima
Tam
položila leží
ji
trpliví a doufejme. jejího
na tatínkv hrob a pikryla
Maryna a eká na konec pohádky.
Až
pijde
ela, a ona pinese matce,
ji I
bílým pláštm svým.
nám
je
ekati na konec. Budíne
probudí MEurynu, dotknuv se palmovou
dtem
i
nám
103
tatínkovo poselství.
ratolestí
F.
X.
SVOBODA:
MRTVÝ JEZDEC. I
jnešní noci, když jsem spal,
^-^
vichrem hnány rozprchaly;
dojímavý
zvláštní sen, až
a tu stromy v jasném svitu
hluboce mnou zachvíval.
plny byly hrzy,
Zdálo se mi o krajin, pohížené v noním stín,
a já svitem okouzlený
o pustin bez pítele, o aleji osamlé.
sevela mne úzkost hrozná,
Kraji tichý, kraji chmurný,
hluboko cos v srdce sáhlo,
zachvl jsem obklopil
v jeden
se
mne divný
projíždlo údy mými,
nepodobný zemským krajm, udiven svj zve jsem zrak!
jak
za stromy
neprodajný schýlenými!
stál
jsem bloudil opuštný,
kolem plá v dál širou spla, po ní divné stromy stály, v nich se divná
tíže
Bh
ví,
pro
jsem jako
Nevdl
jsem kudy kam, kudy jíti temnou nocí, k jakým skalám, roklinám. Všecko bylo zkamenlé, mrané, hrozné, pozatmlé,
že
»
krajinou
a velebná noc
prostírala
a
s
A
býval prchl odtud,
kol však propast jako kruh,
jako dávných
stál,
duchy temné, hroby tsné,
štvalo.
ní všecek
tm
bál,
zcela
že jsem vidl stíny dsné,
a vál
ped
zmámen
nmou asi chvlo, mi hrzou vlhlo elo,
k útku mne všechno
jsem
jsem se tak
co
ví,
všechno se mi tichem smálo,
Rád bych
pro
prosted kraje ve
chvla!
bh
stál
nkdo
by
ráz,
mráz,
jediný a velký tak,
Sám
/
citu,
vábný
krajem bystrý
tak bylo všecko velké,
všecko
tvor druh,
vítr
ním ve tvá milý chlad.
všecko plno
chmurný,
šat,
smlé krásy, pouš nmá,
širé jak
na kterouž noc ulehla
si.
poleksmý, udivený,
Do
ztrnulý a vyjevený,
a jen nebe
erné
kolem mne jak
Tžký
vítr
tyi
tžce
té noci jak
jsem zel,
po inu jsem nenadále žhavou touhu v srdci ml. Úzkostí se náhlou chvje vbh* jsem prudce do aleje, spl jsem tmou jak bsem štvaný, trýznný a polekaný.
rostlo
stny.
vál,
stromy se jím ohýbaly.
Vyzlacený msíc zplál, když se erné mraky dálí
Cesta dlouhá, peširoká,
104
zmaru ostrý, zlobný svist. Ohled* jsem se v tžké muce,
zdupaná a rozrytá zjevila se plna jamek od koského kopyta.
erstvé stopy páchly
koské
ubitého držel ruce, ješt,
kam ho
pátral,
teplo ješt hálo,
nyní dáti,
ho pochovati.
hádal, kzim
v tichu kolem jak by ješt
Motyky
tžké
hbitova tu není kol, jenom noc a pusté pusto, ohromné tmy dsný dol,
sedlo zavrzalo.
Byl tu
asi
ryný bh,
byl tu
asi
útok strašný,
dusot kopyt,
Nyní
a já chci ho pochovati,
jezdc spch.
v pdu svatou, aby lehce odpoinul pod hrudou zde bojem vzatou! uložit jej
ticho. Odejeli,
ztratili se,
tu nikde není,
nevraceli.
Odletli jako asy,
penesly
se
tžké
mzissy,
a jen stopy, jež tu prozradili
tžký
Tu
vryli,
chvat,
Vše
pyšné hrady dobývat.
Kdo
zdrávi!" z nenadání
zda v
ví,
jim
Který pluk
se ve
k ece
mn
rozechvlo,
práv
tu chvíli
vlek' je sláb jak ttina.
„Proudná eko, jasná, stinná, rytmem tvým spl k sláv svojí, vracím ti ho v chladný klín,
teba nem'?
hu mu
poceluj ho,
to tudy táh',
který zástup, které
hluk,
uchopil jsem padlé tlo,
poslal jsem jim pozdravení.
útchy
eky
nitrem kyprých, vonných luk.
že se hnali v opojení
„Bute
jsem zaslech*
jež se hnala údolími
odnes
ady
jej
v
písn,
kraj rozvalin!"
z roztoužených lidstva drah?
Vlny
A kdo
„Spi tam dole nepoznaný,
zde je? Bože, v
stínu
šplouchly,
rozbhly
druhy vítznými,
pes zlomenou karabinu
ne-li
tlo padlo zledovlé, bez soudruha, osamlé? Chci je kísit. Práce marná, život dávno ztracen již, dávno tento padlý jezdec do dna vypil svoji íš,
mojí písní oplsJcaný!"
sletl
s
kon
v
dsném
Vrátil jsem se k cest zpt. Stanul. Pátral. Široširý
pede mnou
svt,
v nekonenou dálku vedla,
chvatu
záhadná a tichá zcela, bez popvk, osamlá. ,,OdejeH, Odejeh! ví, kde jsou nyní již, kdo ví, zda jsou v tuto chvíli k met svojí dál i blíž?
utískán byl pod kopyty.
jsem se jako
tu ležel
jeho nitrem cesta zšedlá
touhou nesen, slávou zpitý, a v jediném okamžiku
Zachvl
se.
Bh
list,
duší letl úžas temný.
105
Zdá se jen, že obzor huí. Bute zdrávi! Kdo as s vámi rozjíždí se
vy tam druzí bute zdrávi
pi paprsku
Stále ješt všecko vidím,
v opojení
do daleka krajinami?"
cestu tvrdou jako mlat,
cítím
Tak
jsem dnešní noci
Nevím, písní
Ty
zda-li
snil.
dojem mocný
svou jsem vyslovil.
tam, mrtvý, dímej klidn,
odnesou
t
bílé slávy!
proudy vlídn.
vítr,
dusot kopyt,
penesmírný slyším chvat. Odejeli.
Všude
V
nehybný mír
na
ní jeden
Široširá
'^^^^^?^'?^^~
ticho.
cesta padá,
mrtvý
leží.
kolem lada.
RICHARD WEINER:
DENÍK. ^
dyž minulo nervosní rozechvní, jež se u voják po bitv projevuje rozesmutnním tak hlubokým, že bys ekl: není pro léku, když byli oplakáni padlí druzi,
a setnina, prapor znovu se seadily
v šiku kratším, zmocuje se pozstalých nesmírn teplé sounáležitosti.
Pod
tímto
dojmem
vdomí
se voják vzchopí rychleji
než
myslí ten, kdo bitvy neprožil. Depresse vystídána, aniž byste
pechodu citového, vírou plnou dvry, a srdce nze, a chce se mu soucitné sdílnosti. Veer po bitv sedli jsme kolem ohn a rozmlouvali o strastném dni. Odpouštli jsme mu, naplnni nadjí. Pluky vyslaly již méJá oddlem' pod velením dstojník, jimž pipadá prohledati jevišt bitvy, opatiti ranné, pohbíti padlé. Mimo nás vracela se jedna z tchto malých tlup, vykonavši svj úkol. Patila k jinému postehli zetelného tone v
pluku, který bojoval kdesi v sousedství. Dstojník, jenž
ji
ohn, vyal
mkké
z náprsní kapsy malou knížku, vázanou v
vedl, zastavil se u našeho
kži:
u padlého kozáckého poruíka Jevgenij Ivanovic Zostov ze Sciratova. :
jeho rodin.
Zdá
asu, musím
se hlásiti
že v ní je zapsán zvláštní román.
se,
Nahlédnte
„Ncíšel jsem
Dám
scimi,
ji
ji
poslati
máte
chvíli
u vašeho plukovníka". Podal mi sešit a odešel. S poátku byly záznamy vojenského rázu, drobné události ze života v poli, kratiké charakteristiky kamarád, glossy k denním rozkazm, vzpomínky na domov.
inily dojem, že
jsou psány resignujícím
mladým lovkem,
jenž šel do války, za-
nechav života bezradostného.
Poznámky ností byla
dobrota srdce
;
psal
lovk, u nhož
asi
jedinou
nezdál se ani bystrým pozorovatelem, ani
význanou
pemýšlejícím ne píliš vzdlaný. Myslím však, že byl pevný, a že jeho srdce ;
dvrn
vlast-
lovkem mnoho i
jeho
kam jej život postavil. Tato bytost upoutala, takže jsem vnoval více pozornosti poátením zápiskm, akoliv tam nebylo ani stopy po njakém románu, jak ksunarád ubezpeoval. Ale pi záznamu s datem 27. íjna 1914, pozmnil zápisník docela svj ráz. Vyprávla se tam píhlava se byly
m
hoda, jak
ji
již
léhal,
se,
Nemohl jsem abych
s
místem,
níže opisuji; stála sama, bez obvyklých denm'ch
dne ovládla, zdá váním.
obeznámily
mu
docela mysl pisatelovu. ísti
sešit dal,
Pesvdil
dkladnji, ponvadž že musí
odejíti.
poznámek.
A od tohoto
jsem se o tom letmým
listo-
poruík od plukovníka vrátil a naVidl jsem tedy jen, že od 27. íjna vse
když se nepsalo pímo o ní, bylo patrno, že ídila všechen život Zostovv a vedla jeho myšlenky i city. „Skoda, ekl jsem, ŽS tolik chvátáte. Byl bych si rád peetl onu historii podrobn." nován
je
zápisník oné události;
i
107
„A
co íkáte záznamu ze dne 5. ledna 1915?"
„Záznamu
ze dne 5. ledna?" Ukázal mi jej, a já, nahlédnuv, vidl jsem kruh uzavený. Vyvstal pede mnou mlelivý, odíkavý, ryzí život, bohatý utrpením, které hojila plzinoucí láska, jak jej žil Jevgenij Ivanovic v nkolika válených msících, a zachtlo se mi doplniti podle
pravdy jeho zápisník, tak íkajíc na jeho paunátku. Domnívám se, že mám právo íci „podle pravdy" i „na jeho památku", nebo živý soucit, k nmuž je pimíseno hodn obdivu pro tuto irou
duši,
vede moji ruku.
27. fíjna 1914.
v
dom správce velkostatku
cítím, že se stala se
a trochu
vlídný,
Panuškina. Nasthoval jsem se
mnou hluboká zmna. Hle, co s^
Byl mi poukázán byt ano dnes
vera a dnes
—
pihodilo: Panuškin, velmi
podlézavý, a jeho žena, spíše nevrla než ustaraná (patrn válkou,
nebo zde jí notn okusili), pozvali mn k veei. Nesedli jsme však u stolu pouze ti; veer objevila se z istá jasná také dcera Nása. Nása studovala chemii na curyšské universit. Letos ovšem nebylo na odjezd ani pomyšlení. Ona není malá, ale vyhlíží drobn, že je strach íci jí písné slovo, ba jen slovo vážné. Vyhlíží skoro dtsky, zvlášt úes pispívá k tomuto dojmu nosí rulíky a má pšinku v erných lesklých vlasech. I nosík má dtský ústka. Ale díttem se zdá jen, pokud nemluví. Zazní-li její tžký, altový hlas, hned všechno zmní na ní svou i
:
i
tvánost.
Pak neodvážíš
se pronésti
k
ní slova
lehkovážného,
ni
zamilovaného ne-
smyslu, a dokonce už ne ploché zdvoilstky. Nelze prost : mluví k tob ne
—
dít Nikdy zkoušela. byla tžce která jako by záhadná a nýbrž žena ach, kdež dít jako to pohledl, jsem nevidl oí, které by tak vyzývaly oi druhého, aby do nich Nemluvilo se mnoho pohlédneš-li, zavazuješ se k vrnosti. iní oi Nástiny. u veee. Správec a jeho žena povídali hlouposti, jako by to nebylo dnes Itfíchem. zdálo se mi, že rozechvní Nástino nebylo zpsobeno jedin prázdnou žvavostí rodi a ml jsem dojem, že staí žvatlají proto tolik, aby zakryli pede mnou trapné jakési rozpaky. Panuškin pravil: „Ach, Jevgeniji Ivanovii, což ted, ted je pece už !
—
již
—
A
Le
;
—
a, to to chodilo u nás Ale v prvních týdnech války v Nižním o výroním trhu. Bazar uniforem Pchota, kozáci, dlostelci zas vozatajstvo, zákopníci, štáby! Vlna vlnu stihala. Pihnali se, rozložili
trochu klidnji.
!
ses nadál, veta
po
nich.
Tak
dva, ti týdny! Nebýti války, co zábavy
108
he
než
— hned — a než a
—*hehe! Co
—
a to je nejkrtí díe zde! Prosím vás ."ticet verst do Lublina bytovalo! Cím jsou dnes? Každý S kolika jsem promluvil, kolik jich u mi pipadej tak dležitým a významným, že jsem si íkal Po létech bys jej poznal, dnes? Vte mi, sotva bych jej poznal za dne. To je to nejv lese za noci.
novinek v
té naší
m
bližší štace.
:
—A
lovk
smutnjší ve válce, Jevgeniji Ivanovii: jde
A pece
sob
jste
srdce
u
veee
se mi, že stole,
ním, srdce
s
pestal býti pro tebe, ty pro
jej
vysypali."
tch oích,
odešla k oknu. Bylo mi, že vidím slzy v jež
mimo, promluvíš
— odejde jinam — — Nása navzájem
vysypeš, on tob. Zavolají
vstala prudce
jak tekou
od
voln,
stolu
slzy
mu
nho.
a rychle v oích,
byly slab zarudlé a jakoby oblité žalem. Panuškin se odmlel; zdálo
mlí
jako ulekaný
lovk,
jenž pochopuje, že brebtal. Bubnoval prsty na
a jeho žena pravila: „Což, nezedirála bys, Nástnko, na picino? Jevgenij Iva-
novic nepohrdne trochou hudby; je
mu
asi
nyní vzácná."
„Chcete poslechnouti Chopina?", otázala se Nása, neodvracujíc hlavy od okna. „Budete-li tak laskavá a není-li
„Není", ekla a
šla
ke klavíru.
vám
"
píliš proti mysli hráti
— Za
chvíli se
správce
vytratil, šel
dohlédnouti
na dvr, jak ekl. Panuškinová sedla do kesla blíže okna a zabývala se jakousi
runí a
já.
— Pokoj — Hrála Chopinovo
rm'stu, kde jsme byli Nása hudbu? Myslím, že jen jako vzpoúzké, bílé, dlouhých prst ruce,
byl veliký. Bylo daleko od okna k
prací.
nocturno. Slyšel jsem
mínku. Ale jist vím, že jsem patil na ruce, které hrály jakoby
s
—
vlastní vroucností, jim osobitou, a tak njcík
unavené, že jsem
A
aby náhle neomdlely, samy ruce. na šíji jsem hledl, vlánou a ubohou. Hledl jsem na šíji, a bylo mi, že Nástiny oi opt pláí; hlava klidn, docela klidn se sklánla. Náso, budete moci kdy odpustiti, že jsem patil na vás hladov? Jsem v poli už kolik msíc! Ale kdybych byl vdl, kdybych byl vdl! pece jen musil býti výraz mých oí jiný, než sám jsem se domníval. ví neumím hledti na ženy? íkají, že ne každý se tomu nauí. Ke píroda nebyla štdrá. Nešlo mi to nikdy s mysli, a byl jsem nesmlý. Pravda, okolnosti nenabádaly ke smlosti ženy se nenabízely. Snad že muži, jimž nebylo nabízeno, nedovedou žádati. Myslil jsem tehdy, že pohled mj byl žádostivý; nebo žádost byla ve mn. Ale pak by se nebylo mohlo pihoditi, co se pihodilo. Nása pozvedla náhle ke hlavu a hledla chvíli do mých ,oí. Pozorn, jakoby se chtla pesvditi, že jsem ten, za kterého má. pak ekla tiše a rychle, neustávajíc hráti: „Vaše oi, vaše oi! Vám lze se sviti docela." po chvíli slyšel jsem: „Pijdu k vám dnes veer do pokoje, srm'm? Nebo nemohu bez nho žíti nemohu žíti!"
se bál,
a
—
A
Bh
mn
!
m
;
mn
m
A
—A
—
„Náso!" pravím.
„Snm?", „Pijdte,
Co
se se
táže se znovu a spouští ruce s klávesnice.
Náso!" mnou dje? Co vyetla
se musíla vyznati ze své?
A já myslil
z :
mých oí? Bylo tam napsáno žádost, žádost! ...
—A
tolik lásky,
jemná, moudrá
— Odešel jsem do svého omluviv — Láska! Ale ve mn skuten
te: láska! Nezkušený Zostove! Ted ekám, píše tyto ádky.
pokoje,
je
109
že
Nása
se únavou.
toho citu?
Nevím
o
nm — vlastn:
lovk,
nevdl
co se jako láska
— a tedy
cítí,
jsem o
nm. Ale
jestliže
jist klamu sama sebe. Což také já? Ví posud nikdy nebyl milován? Ale Nása jist byla
ví a dovede ji vyísti z oí druhého. Miluji tedy Miluji Nábych omeškal zapsati k dnešnímu datu všechny hlouposti, klípky a malé sváry, jako jsem posud iníval, byl-li as (a dnes by as byl), kdyby se nezdály píliš malými, hloupoukými proti tomu, co jsem ped chvíli zažil u tvého picina. Nástnko, holoubku mj, mj žale?! Láska je sladká, ale již nyní tipím pro Nástin smutek. (Pipsáno téhož veera.) Jak jen mohl jsem peslechnouti, že ekla: „Nemohu bez nho žíti!" Nyní však, když je všechno jasné, co mi zbývá? Nyní, kdy vím, že ji miluji ? Ach což, snad je již osudem lidí mého druhu, totiž parobk lásky, aby milovzdi celou bytostí, až když je zklamání zavalilo, až když vdí, že nelze, aby byli vyslyšeni. Ale není-liž pravdou, že láska žehná už tím, ponvadž milujeme? je páno více: smím Nástnce posloužiti a rád jí posloužím. Bože mj, chtl bych psáti Nástnka; ale což smím, jestliže jsem pevzal svený úkol? Kdybych t nemiloval. Nástnko, sml bych psáti „Nástnka". Ale vy musíte býti Násou i tomuto deníku, ano! Nása zní kamarádsky jenž je majetkem tak výlun mým a já jsem váš kamarád; tak tomu chcete a já, já nemohu, nesmím chtíti více Když utichl, Nása pišla. Nezaklepala ani. Sla pímo ke mn, hledla pevn do mých oí. Pravím: „Nástnko!" „Ano, co si jen o pomyslíte", dla na to zrak se jí svezl k podlaze. Náhle však zkížila ruce na prsou a z široce rozeveného zraku jakoby objala vlnou dvry „Nemohu bez nho žíti, Jevgeniji ivanovii, nemohu, vte !" té chvíli jsem pochopil, jak pošetilé byly moje nadje; v srdci však vytryskla nyní teprve láska plamenem. Myslím však, že nieho nezpozorovala. Del jsem:
milována
—
stnko
i
!
!
jakž byl
Mn
—
—
—
—
dm
mn
;
m
:
V
„Cím vám mohu mohu
A ím já zde
„Vy mžete
Vy
jste první,
posloužiti, Anastasie
Kdo
Jakovljevno?
jest,
o
nmž
mluvíte?
býti?"
—
„Co jich zde už prošlo A vte, že stejn tžké je mi se, vím, ponižuji ped sebou
všechno, všechno!" pravila vášniv.
jemuž
dvuji. Chci vám
—
íci vše.
ale
íci
samlení po dva msíce. Ponižuji motnou, nebo žebroním. Nebyla bych nikdy vila, že se odhodlám kdy k takové prosb. Ale setkání s ním je zde, vtištno, tak živé, tak horoucí, jako bych je žila to,
jako
tížilo
dnes poprvé. Zostove, chtla bych znáti
Abych
je
vyhledala na
každé jeho oddechnutí, znáti,
i
nen
ty nejnevrnjší,
více
— a neznám
ekl: Miluji
konen rouhám hati se
znám,
t
políbila
znáti
všechny
abych
pesn
nevím
lidi, s
—
kde
—
vím, ale
nemohu
jinak,
nemohu
bolest, že
údsnjší a štvavjší všech
v kteroukoli
chvíli.
—
to
je.
vše bych chtla, a více, neko-
jen to, že zde byl
že on a tato slova a skutenost, že
ponvadž hrzná
dlí
Zostove, chtla bych slyšeti nimiž hovoí, všechny jeho myšlenky
se jim koila
nic, nic
místo,
zbožnila
je,
závažnjší než celá válka, všechna bída svta,
smím, je
—a
map,
jej
pes den
a noc, že mi
znám, jsou pro
— rouhám
se,
m
ne-
strašn se
jinak než íci, že pro svou lásku
i
rou-
jsem ho vzdálena, že mi odešel, že ho ne-
bolestí
110
svta dohromady."
"
.
Uchopil jsem
ji
„Náso, Náso
za ruku:
—
je
možno
pedstaviti takovéto rouhání? Nebojíte se boha,
si
že vás potrestá?"
„Nebojím se boha, ponvadž Nebojím se nieho, nebo každý nemocna, jsem hodná zavržení
nemže
m
trest je
nepatrný proti mukám, která trpím. Jsem
—
vojákovi, vám, jenž máte
mnou vládne
ale
vyšší než život
mrtev.
oi
tak
dojista jsem
vrné
Pomžete
hodná
a ústa jakoby
nm
jediný živel: chci o
—
potrestati více
než iní
již
odlouení.
zavržení, íkám-li to vše
urená pro
vám,
slova odpuštní
—
zvdti, chci za cenu smrti, a je-U ceny vdti, že jest, že žije nebo že je
za cenu takovou, chci vyhledati jej ?" mi
tedy
i
„Náso, híšnice, dl jsem, co bych mohl odepíti vám, té, která pede mnou stojí? Ale jak hledati, nevíte-li ani nejmenšího údaje?" „Vím málo. Ovšem, v pamti mé jest živý, mezi núliony bych jej pozn2Ja na první pohled. Ale k emu vám by byl popis osoby? Jest praporíkem u pchoty neznám ísla pluku ale tehdy, když byli u nás, ekl mi, že patí k armád generála Brusilova. Ni ísla jeho pošty neznám. Ale jméno: Alexzuidr Vladimirovi Gruzenko. Co psaní jsem už napsala Adressovala jsem Praporík pchoty Alexandr Vladimirovi Gruzenko, armáda generála Brusilova. Odpovdi nedošlo. To že psaní neobdržel. kdo také by se moil s vyhledáváním adressáta tak naivn oznaeného? Mezi tolika tisíci? Ani pak by toho neuinili, kdyby vdli „Pokusím se já, Náso. Rád se pokusím a s velým páním, abych vám prospl. Ale nedkujte mi. I cizí, i ten, kdo vás nezná, by se pokusil, kdyby vdl. já nejen vím, nýbrž znám vás, vidl jsem vás, Náso." Myslím, že jsem položil píliš mnoho drazu na slova: vidl jsem vás, Náso. Ale bože mj, vždyt byla jedinou branou, kudy mohla se valiti moje muka, aniž by
—
—
:
!
—
A
—
A
ona
zatušila
. .
„íkám vám stále Náso,
dodal jsem ješt, a nevím ani, není-li vám oslovení proti mi takový úkol, nezazlíte snad, oslovuji-li vás po pátelsku." Podala mi ruku. Vložila ji do mé pomalu a pevn, odklonna ponkud, a hledla na s výrazem pátelství a studu. „Vele, vele vám dkuji, Jevgeniji Ivanovii, jste dobrý dovedete jist býti i šlemysli.
Ale
svrujete-li
m
;
chetným.
Mám
tu zeteln,
vás ráda, píteli,
víte
mi, že vás
mám
ráda? Ale ve vašich
oích
nemožno íci v tomto okamžiku i jediné falešné slovo Ano, Jevgeniji, ráda vás mám a budu vás nuti ráda do smrti." Mám vás ráda Nemla mi íkati a budu vás míti ráda až do smrti. tchto slov. Zdá se mi, že bych byl svj osud snáze snášel bez pípovdi. Jsou však vyslovena, a jest nésti osud a její slova. musí tomu býti, musí se to poštstiti, že
:
—
víte,
kterak mi je
—
—
A
mn
nebo moje vle jest taková. Musím a také chci vykonati, k emu jsem se zavázal, nebo myslím, že závazek pátelství je svtjší než závaizek lásky. A ponvadž miluji Násu, tím vrnjší musím býti sUbu, nebo ona nemiluje. Ne, Násla
m
nemiluje!
111
m
28. jna.
Mám
svdomí
pece
Násou. Ale jak blaží jistota, schzkám. Služba docela ponení váleným životem stráviti ást dne v kancelái a ást na pojíždkách zela. Fi po bezpených silnicích, od generála ke generálu, kde všude je píjemno jako na Psal jsem na všechny strany, abych dostal zprávy o Gruzenkovi. Ale jak" dai. ho najíti? Ke všemu ekl mi adjutant sborového velitele, že Brusilova armáda byla Budiž! Ale vykonám svou rozdlena a její ásti pidleny k formacím jiným. povinnost. Pro mi vlastn záleží tolik na tom, aby Gruzenko byl néilezen? Nem' ve mn bohaprázdné nadje, že by Nása byla pak pokoena, ponvadž by se objevilo, že Alexandr dávno na ni zapomnl, na ni, jíž on je osudem, celým životem a víc Ale nikoliv, nikoliv! Brachu, co je než životem? že bych potom možná já to v tob, že i tehdy, kdy máš vli dobro konati, sob namlouváš, že jednáš z pohnutek nízkých? Vím, že jsem se vzdal, vzdal, vzdal. že
nejistší
na blízku! Ostatn
dlí
—
a
je
se
málo
bojím
setkati se s
m
píležitosti ke
—
—
A
3L
fjna.
Bylo práce pes den a noc, ustavin, k oddechu jsi nepišel. Chystá se nový postup, jistá peskupení. Bože mj, kdo by ekl, co vše teba uvázaíditi, aby se kozácká Peskupení! Vožiti a divise posunula o 20 kilometr. a k tomu úeli provádjí
jenští spisovatelé se vsi,
se
odkud
obra?
zítra
o
nm
—
podrobn
patrn odejdeme?
A pro m? V posledních
byla tak nesporn skutená
Le
tak málo erotický?
bázní —
— bylo
dnes?
rozepíší.
ím
Zda vzpomene nkterý
jest tato
dnech
— nevím zda
mi, opravdu, že
Nemohu svj
z nich této
teka v onom úžasném odploužení prací
Nása
je
i
tím, že její blízkost
kamarádem. Byl bych
pocit nazvati ani úzkostí, ani steskem,
je však neurilo ve mn, nevím.Jcam se podji. Ale je hrozné míti o zítku pedstavu tak mlhavou a proto po prahnouti tak málo, aniž bys na
ani
nm
dnešku lpl
Dnes veer ke
mn
pišla opt.
,Je pravda, že zítra odejdete?" Odpovdl jsem, že nevím, ale že se o tom mluví; ve
vojn mnohdy
veliké
pí-
pravy vyjdou na plzmo a rozhodné se stane bez píprav.
„A
odejdete-li,
budete mi
„Náso!"
„Nemohu bez nho /.
žíti
psáti, pátrati
—
a je mi tak
— nezapomenete na m?"
líto,
že vás ztratím."
listopadu.
Byla klidná pi louení. Kynula mi šátkem; myslím, že se i usmála. Pro by se škádlí: Kamarádi neusmála? Ostatn nevím, byl jsem již deJeko. „Holubiek v kongressovce nemálo, Zostove! Nevsit hlavu!" Což vsím hlavu? Cím to, že mi je nyní lhostejno, kde sloužím, lhostejno, co se Jedeme daleko.
na
—
m
—
112
m
—
A
armád dje?
v
kíž
sv.
vzdálenost roste, tím více
Jií?
—
pipadám
Cím
se táži?
to,
To
miluji
jisté:
A
ji.
jak
strunou, kterou pepínají.
si
4. listopadu.
Ve
vsi,
kde jsme nocovali na dnešek,
pro tvrtou armádu.
ei,
v
že byl
„Armád smšnou
Ml jsem co jednati
s
poátku pidlen armád
s
zastihli
Brusilova.
Brusilova?," dím. „Neznáte-li pak
—
jsme oddíl trainu. Nabíral zásob
dstojníkem, jenž velel oddlení. Prohodil
—
prominete, že
vám
kladu otázku
pak praporíka Alexandra Vladimír ovie Gruzenka?" „Gruzenka praporíka? Kamaráde, z nejlepších mých pátel je!" Dím klidn: „Pak snad víte, kde slouží a jak mu lze dopsati. Mám pro nho
tak
neznáte-li
dležitá sdlení."
Dal mi ochotn jeho adressu. ekl dokonce, že pluk jekaterinoslavský, u nhož Gruzenko slouží, leží pravdpodobn nedaleko od nás. Snad jej tedy poznám dokonce osobn. Jeho soka, nepítele Ach, co dím Vždy, ano, pocítil jsem cosi jciko radost pi poruíkov sdlení. Radost aJe možná také, že to bylo jen zadostuinní. Zde pede mnou je onen kousek papíru s jeho adressou. Zasloužil si, aby mi byl podán s úastí tak malou, jako se stalo? Jsem pošetilý a panovaný. Chtl bych, aby lidé vytušili, co mnou hárá a mli s tím úastenství, kdežto bych neml býti nelib doten ani tehdy, zstanou-li lidé lhostejnými i k tm mým záležitostem, o nichž mají vdomost. Krásné je slovo, že šastným je pouze ten, kdo dovede býti sám. Nedovedu toho ješt. Alespo všzJc jsem pocítil uspokojení, zvdv Gruzenkovu adressu. Záleží na tom, aby se dailo, co chceme vyplnní touhy naší není nezbytné
—
!
—
!
—
;
pro vyšší štstí životní. 6. listopadu.
jí
Napsal jsem Gruzenkovi. Násti poslal jsem jen pozdrav. psáti díve, dokud nedojde jeho odpov. Zvláštní
—
lovku,
jenž
ízením osudu
jen jako prostedník
se?
— Kdož
ví,
jaký
je.
poznati za den a noc?
jej
nechvji
pípad
se, ale
se stal tak
O šastné náhod nechci je to pocit psáti
cizímu
A já dokonce psal
dležitým v našem život.
— Vyídil jsem dobe tu vc? Nepozná nic, nevysmje Cím uchvátil Násu? Snad jen krasavec, molodc? Mohla
íkám:
hrdlo se mi svírá.
—
a noc
A pece
:
—
,
a chvji se
pi tomto slov; nikoliv, Nebyla by v tom
jak nízké podezení
!
—
ode mne té služby. Ale kdož ví! Což i jen tuší? Co je láska? Hrozím se jí, že tak málo dbá lovenství. znala Nása po tolik dní a dovedla mi íci, aniž se zachvla Mám vás ráda. Po nm, jehož skoro ani nezná, netroufá se ptáti po celé dva msíce; musí pijíti lovk, který má ústa jako urená pro odpuštní, aby nabyla odvahy sviti se. Ano, jak málo dbá láska lovctví. jist žádala
:
— —
M
//. listopadu. Prší. žiji,
Spadzdé
listí
hnije. Jsou chvíle,
kdy
je
mi nepochopitelnou skutenost, že
že jsem. Prosted odumírající pírody, prosted strádajících
113
lidí,
pociuji celou
s
:
!!
svoji existenci jako nezasloužené
vyznamenání.
—
Ml
bych
je
odmítnouti a
jíti
kamsi
Ale místo mé je zde, musím zstati a utšuji se tím, že obtuji-li to nejvyšší, co cítím, totiž potebu útku do siré samoty, obtuji je emusi, co nelze pochotomu každou krpjí srdce; dkaz piti mojí malosti. Vím, jsem nástrojem. této víry je, že si nezoufám. Ale pro pak tedy dopouští bh, aby odíkavý, povolný mechanismus, jímž rád bych byl, ml srdce a toto srdce svou stráze? Píinou mého žehrání není, že trpím svou strázní já, nýbrž to, že ze iní služebníka nevrného. Dostanu k vypracování zásobovací plán pro sbor. Píši a píši a pojednou pozoruji zejm, jak se mé myšlenky odpoutávají od daného úkolu. Vidím její ruce, její šíj, slyším Chopinovo nokturno a hlas, jenž íká „nemohu bez nho žíti, káti se.
Vím
m
—
mám a
—
vás ráda, píteli"
pece
jen je ve
mn
tolik
péro se zastavuje,
drzého cynismu, že
mám
slzy v
eknu Co mi
oích, stydím se za
—A
je-li
n
po všem zásobování podlý jsem dost, abych vy-
:
je
ona tak dcJeko, tak dsiv daleko! pravil na omluvu: Co na tob záleží, na malém poruíkovi?!
sboru,
—
— Jaká
—A
já
si
zakládal
na vrnosti k povinnostem, já býval hrd na dané slovo. podlost stásati zodpovdnost pod záminkou nepatrnosti Jaká zrada na Násti, vzpomínám-li jí, zrazuje !
15. listopadu.
A co nyní,
když Gruzenko psal?
Co
napsati Násti?
— Zde
je
opis jeho
listu,
doslovný
Vám
Kamaráde, dkuji
za zprávu a za zprostedkování pozdravu. Tuším, že
nejsme daleko jeden od druhého, škoda však, že služba znemožuje, abychom se sešli.
Cest
la guerre!
Až
v míru,
O
bh!
dá-li
nás vojácích íkají, že ve válce
surovíme. Je to nesprávné, jaJc sám dokazujete svým dopisem Delikátn mi províte asi sám, jak to ve válce se ženskými chodí. stedkujete vzkaz, býti :
a
mén
m
Ve Vašich
Mám
ádcích leccos prokmitá, co pimlo k tomu, abych Vám, milý kamaráde, napsal zcela prost: Beze všeho, beze všeho! Mezi mnou a slenou Panuškinovou není nic závazného. Vaše psaní zpsobilo malou boui. Zoša, dcerka mojí bytné, vyšárala Váš Jsme už dva týdny v reserv ve vsi a nastalo, nu znáte to hysterické záchvaty etc. Spasiteli dopis ert ví, jak Což ti lidé nechápou, že my, kteí te žijeme den ze dne, nemáme chuti povyšovati na vné hodnoty vc, které od pírody samé je dán život jepice? Bute zdráv, dkuji Vám optn a doufám, že se shledáme v lepších dobách. Budete-li ochotný než vy ?
K
—
—
psáti sl. Panuškinové,
. . .
:
vyite
jí,
prosím,
mj
uctivý pozdrav.
Váš A. V. Gruzenko. Kriste, jsem dosti silný,
že bych
ji
abych v
sob
pohrobil tuto zprávu? Byl bych tak nízký,
mohl sdliti? 114
:
20. listopadu.
každý den, ale posud jsem se ovšem o Gruzenkov dopise. Co
Píši Násti
mén
tím ji
nesmím udenti,
ale stejn patrno
je,
že
ani slovem nezmínil jí
mám
nemám
lateln. Dopis, oplývající vylhanou životní moudrostí, utšující
lovka a
poukcizující
ísou pravdy, které
na
íká
mládí?
odpovd. Napsal bych Nástnko, je
darem?
:
— Ne,
t.
zv. vyšším posláním
Toho hanebného pokrytectví! lovk nízký. K mlení nemám práva.
její
jen
o svém Zcikroení
co nalhat? Je patrao, že práva smleti všechno a neodvopsátí,
Napsati pravdu?
— O, vdl bych
svatá, jest tu
moje srdce. Je plno
zpsobem
nevyužíval jsem nikdy banálním
vás.
situace žen
Nevezmete
oklamaných.
25. listopadu.
Vše
Všechna má snaha, všechen mj cit a každá moje myšlenka po tom, abych se zachoval jako muž a pítel a pipadám si jako úskoný
je stále stejné.
vzpínají se
škdce; a
;
k fysické
miluji až
bolesti.
28. listopadu. Byl jsem odvolán ze služby ordonanního dstojníka. Vrátil jsem se ke švadron.
Hyb,
vka
ruch,
vbec
innost, jejíž výsledek se jeví bezprostedn.
jako já: nepemýšlivého.
— Také
je
mén
To
úleva pro lo-
asu na vzpomínky. Ale což
se
Na
vzpomíná na nco, co je námi? To se prost vm'má. si uvdomovati bolest? Myslím však, že je spravedlivo, aby každý lovk nesl v této Ta prost bolí. dob tžké zkoušky také ješt vlastní bemeno bolesti. Aby je nesl mlky a pemáhal je tím, že si ho je vdom. Nedovedu íci, pro to mám za spravedlivé. Ale
—
cítím to jako pravdu.
Dnes býti
a já
je
pipoutánu k lovku. Jako záchreina mého jsem šasten, ano, šéisten, že tmito pouty je
mi zejmo, že je krom toho teba mi pipadají tato pouta
—
lidství
bolest,
horce dýchající, zasvcující.
Naznail jsem onehdy Násti možnost, že Alexandra naleznu. Odpovdla mi dnes Pod vaší ochranou je dobe, Jevgeniji, nevíte snad ani jak dobe. Kdybyste vy pišel smrt zvstovat, kdo ví, neuyila-li bych, že se shledám na vnosti s miloSnad jí napféi, že zemel; snad. vanou bytostí. Takový jste vy. Zivotodárce, Pro ni beztak je mrtev. :
—
—
/.
prosince.
Napsati miluji ?
jí,
že
Nesmím.
zemel?
— Nemohu. Jsem nienmý
— Jsem zbablec.
žonglér.
— Napsati
jí,
že
ji
4. prosince.
Pihodilo se jist cosi nepíjemného. Rozkaz stihá rozkaz a první je vyvrácen druhým. Štábní dstojníci vrí a šuškají mezi sebou. nám jsou ku podivu laskaví, a my pak stejn reagujeme na vojáky. Ti ovšem jsou nadmíru spokojeni a široce se
K
115
8«
-
A pece se stalo jist cosi nepíjemného!
šklebí.
armádu
katastrofální události pro
A pece
tomu
je
mže
ekli
byste, že jedním z
také dobrá nálada
býti
lidí
píznak
tvoících?
ji
tak.
Le
moje „nievó",
není-li
všeobecn ruským?
6. prosince.
Ustupujeme pomalu a excellence
zajisté:
—
To
Soudím-li podle voják,
—a
ale jist
jak
jen zadní voje.
mu
to
:
Ale
i
Podvelitelé íkají
. .
To
:
vinou excellenci,
—
ony kanálie od setník dol! Ale co tomu íká Rusko? je
by ne vzdalujeme pekroitelná Visla! Pak se bude lady
.
k smrti lhostejno. Vojáci
bezpen
žíti
—
tuto funkci jsou stídy.
pro
Nvském. Na
jako na
Tak
výborné ná-
totiž jsou
bude mezi námi Visla, ne-
se „tamtch**, a jen až
což.
—
Plil
ústup
bych,
mruí
plil.
—
9. prosince.
Na zad, na zad! Je zejmé: Ponvadž ústup nemže se díti v klikatinách, nýbrž v pímce, pijdeme co nejdíve do oné krajiny nebo velice blízko. Pistihuji se pi na híšných myšlenkách: Není mi hrozno, že snad projdu co nejdíve vsí C. ústupu.
že
— Zpráva od
—
Násti: ,.Co mi
sdlíte, a sdlíte mi
vbec nco? Zdá
nejhroznjší zprávu, jeho se týkající, snesla bych snáze než toto ticho.
i
„zemel", „zpronevil se"
pojí
osudy dvou
hluš je nirvánou, a já ješt píliš
mukou
žiji
lidí
— by
i
znamenzJa rozluku
se mi, I
slova
—
ale
a laním po život, než aby mi Nic nebylo
nejhroznjší."
/ /. prosince.
Podle disposic pro všeobecný ústup, daných velitelem 2. na 3. prosinec ve vsi 4. 7. pluk kozák nocovati ze dne bože, ., aby chránil pravý bok 45. brigády. Rozkazuji za tím úelem: co se stane? Jaké jsou cesty Tvojí prozetelnosti.
Rozkaz brigádního jízdní divise, bude
velitele
:
I
1
— Mj
15. prosince, 1
2. prosince ke tvrté
více
že
hodin
jest jen
ulici.
naptí.
Když
Z
mluvila
dstojníkem, jenž vycházel ze
ruŠno; byla
blízka
více jsme se do C. nkolik kilometr ped
jí
blížili,
vsí
tím
bylo mi,
jsem ubytoval svou švadronu (ve stodolách na kraji vsi), vsedl jsem dálky vidl jsem Násu stála pod branou, a jel k Panuškiným.
kon
Ani zvuk
A
radostné oekávání pátelského setkání. Statek Panuškina leží na hlavní
znovu na s
ím
dorazili jsme
— podivno — upouštlo moje
:
vrat.
pecpána vozy. Nása její úst. Ale hluboce
nevyšel z
spatila
m
se
mdlobám. 116
Patrn
jest
teprve, až
u nich ubytován.
když jsem
stanul
Na ulici ped ní.
zardla a naklonila hlavu jako by byla
: : ;
pekvapení, Jevgeniji Ivanovii, pravila, jak se máte stále ?" ,Jak se daí vám, sleno Panuškinová ?" Kapitán perušil ticho zlostným Ale žádný z nás neodpovdl na tuto otázku. Mizern. pi tom se ped vojáky ústupu? dstojníkovi na dailo by se „Jak
„To
jest
—
—A
tvar, jako by všechno bylo v nejlepším poádku. Hanba, hzuiba to
je."
Pak promluvil o služební povinnosti a odešel. Osamli jsme. Smrákalo se rychle, a vzduch byl naplnn chladnou pohlédla na
m
vlhkostí.
Nása
tak jako tehdy u piana:
„Nedaí se vám, Zostove, co jste pislíbil, vidte? Nedovdl jste se nieho?!" v duchu „Nieho," odvtil jsem; jediné slovo jsem vykl, sto jiných spolykal. vjezdem do vesnálada ped moje jsem vyrážel slova: Jakým uskokem lásky byla pepadnouti nepipraveného, abych se prozradil pi neoekávaném nice! Chtla
A
útoku.
m
—
„Pobledl jste. Strasti válené? Chcete na chvíli do domu? Ale jsem sama doma. a bh ví kam Otec chodí po vesnici s dstojníky, matka odjela do Bialystoku dále když poal ústup." Vešli jsme do salonu. „27. íjna hrála jste mi zde Chopina. Dnes je teprve 5. prosince. Poznali jsme
—
—
I
se za tuto dobu,
pohrdeJa ?"
m
Uchopila
Náso? Ci
jen tolik poznali, že
za ruce a držela mi
„Jak to mluvíte? Pohrdati
dobrý a krásný, a nebude, a pece
A proto vám
píši,
je napiaty,
vámi —
Náso, abyste
se
pro
nemáte posud,
piklánjíc že život
mu nezpronevila
Citovala moje psaní jakoby odíkávala
báse
vbec
je
zoufalstvím
z pamti.
mnou
se:
vámi, jenž dovedete íci:
mám dvru,
byste
A
mj
život nebyl
dobrý a krásný.
—
nikdy."
ekla:
tomu opravdu? Ci byla to pouze ob, kterou jste mi pinesl?" hledla z té blízkosti, nemohl jsem se déle ovládnouti. Jak na „Náso, zvolal jsem, a hlavu keovit odvrátil pak jsem se snažil íci klidn „Ne, mýlíte se, vím tomu." „Vy nco víte," vykikla, „anebo skrýváte cosi." neskrývám ped vámi nic, co byste „Ne, nic nevím, co byste mla zvdti.
„Víte
m
;
A
nevdla." „Zostove," pravila, „chtl byste mi tolik
íci, jak jste uinil,
že
jste
svým srdcem zstal
jinochem?"
Tu
jsem
jí
ekl:
„Náš Miska, to jest bratr, hrál si se mnou jednoho dne a rozbil moji zamilovanou hraku. Panáka, jenž metal kozelce, když byl natažen. Nedopatením se to stalo, ale Miska vdl, jak velice jsem k oné hrace lnul. My jsme se asto právali ale tenkráte, když se nehoda stala, hráli jsme si práv v nejlepší shod. Bylo mu asi velmi líto, že zarmoutil. Nebo zatím co já zstal nmý zdšením, dal se do lítostivého pláe a náhle mi padl kolem krku a volal perývaným hlasem: „A to já,
m
117
brate, to
já,
který
t
tiíjti tolik, tolik
nemohu vám am
rád." Anastasie Jakovljevno,
jakým zázrakem jsem pocioval, že mj žal pro rozbitou hraku preplul náhle v pocit nesmírného štstí. Vzpomínku na tehdejší den nedal bych za nic na svt. Nebo v naší rodin nezakládzJi jsme si na citových výlevech a nikdy jsme si neekli, že se máme rádi. Pravda, vdli jsme to jeden o druhém. Ale práv, že jsme to vdli tak jist, kivdili jsme sob navzájem, pomlujíce o tom. já bych nebyl nikdy pocítil slast takového vyznání, nebýti rozbité hraky." „Bylo to tehdy poprvé a naposled?", otázala se. naposled? Nic není naposled, žijeme-li ješt. Ale já poznal „Poprvé ano. a možná dost, že ona chvíle dala mi více než vše radost, to je dležité, Náso ostatní po dnešní den." íci,
A
A
— Pak jsme dlouho mleli. — Panuškin
a tžko
tak íci
A
nebyl hovorný.
bych poznal v Zvedl jsem
Nása
nebo Nása
:
se
—
k odchodu.
;
hovoili jsme ješt chvíli ve tech,
a
i
as
u okna, nemluvíc. Ani
já
se na vás navzponunali! Víte, vás, vás
kdybych byl
slepý."
Ml jsem noní službu
A
smál se žertu.
hlídkovou.
Pi
louení mi ekla
nezvykle pevným hlasem:
„Nezapomete! vás
„Co jsme
Panuškin ekl:
lese za noci
se vrátil
prostála skoro všechen
mám
A
nezapomete
vám oddána
zvlášt, že jsem
z celé duše a že
z celé duše ráda."
Zahlédl jsem
ji
ješt druhého dne
pi
odjezdu.
Zdá
se mi, že tentokráte plakala.
Perušuji zde svoje doplky denníku poruíka Zostova. Blížíme se ke dni
—
5. ledna,
a tu zdá se mi, že bych píliš zrazoval, dopluje. Srovnáním pvodních zápisk
—
—
prvního (27. íjen) a posledního (5. leden) pozná tená, tak doufám, že jsem nepostupoval docela libovoln pi rekonstrukci denníku. Pokud jde o poad totiž
vojenských událostí,
i
ty,
myslím, jsou
azeny
dosti
pravdpodobn.
Z
prvního zá-
pak jasn patrno, že nedlouho ped tím byl znovu v C, tedy na ústupu. Zdá se, že za C. ruská armáda se postavila asi na trnácte dní, na východ ne píliš daleko od vsi. Nebo zápis, jenž následuje, svdí o tom, že po druhém setkání v C. byly vymnny z obou stran aspo dva dopisy, což by nebylo dobe možné, kdyby se byl Zostov vzdaloval v plynulém ústupu. Zde jest poslední záznam Zostovv: pisu plyne, že Zostov šel z C. na západ, ze zápisu z 5. ledna je
5. ledna. .• „:^ .. ;:
Moje svdomí
je klidné.
Bh
ví,
r
:.,,
^--,
5e Jsem nikdy" nepožádal ani myšlenkou, co pa-
Bh
tilo jinému. ví, že jsem neuchvacoval. NevyhýBal jsem se životu, to by bylo híchem, snažil jsem se dojíti v sám šted^jdbo proxidu, ale nabízel jsem se mu, pemáhaje stud a zváživ svoje právo i povinnost. Když jsem po druhé a naposledy pišel do C. a vyprávl Nástnce o své rozbité hrace, nechtl jsem více než íci jí, že moje láska ji chrání ped brutalitou osudu. I když bych byl vzdálen, mé srdce je
118
blízko u
ní.
Pro
by
to
nemla vdti? Bylo mou
svoje vyznání zabalené ve
vzpomínku z dtství
—
povinností íci
jí
to
—
ekl-li jsem
ani tím jsem se neprohesil.
Bylo
nebo jsem si jist stálostí své lásky a lovk, jenž miluje, nemá lásku smlovati, nebo láska je útoišt, je štít, je pevnina, a nikdo z nás neví, vyskytne-li se ješt jiný lovk, jenž drahé bytosti lásky poskytne. Není tedy híchem zamloto povinností,
vati ji?
Nic jsem nežádal
—
i
-to ví
Bh.
Jen íci
jí,
aby
—a
vdla
pak.
jsem
odešel.
Nástnko, Nástnko,
piblížili jsme se nyní jeden
mlouván, piblížili jako dva
lidé,
milováni pro požehnání daru. Se srdcem
a požehnání. Náso, Nástnko,
k druhému, žádný z nás pe-
kteí poznali, že milují pro požehnaní lásky a jsou
vdným,
hrzy dneška
skoní.
ale
Až
radostným, pijímám^ dar pijedu po tetí do C.
i
—
holoubku mj, jaké to jen bude shledání (Pipsáno téhož dne veer.) Bda, naízen nový ústup. Dovídám
—
se,
Bh
že nepítel
východ od C. Práv teJ, práv dnes! Jako by pokladl závoru mezi nás dva. Mohl by toho dopustiti, kdyby byl vševdoucí? Nebo dobrý jist je! Ale vševdoucí nikoliv! Jsme ustanojá reptám proti tomu, že jím není. pronikl na
—
veni za zadní voj.
^^
A
—
STANISLAV HANUŠ:
PRO BYCHOM
SE NETÉSILI.
pocely
Jak
zas v prsou tály, ty zvuky,
vUze
hoely
tak jaré v své mladosti plstaleté.
„Krásn!
slunen jasn, rud a bíle na
lukách života radost kvete!"
Ach, píse proslozvuká! Jak srdce hned rozbuší, hrdlo hned zarosí
ím
oi, jež vyplakat
vroucné tajemství kmene v
21azní
tob
— a rodné zem plniké
v prosted ekání vzdorných dar
Kdo
samoten byKs a
8 tisíci
bratry
jsi,
ouží,
touží,
nm,
jásá a lká!
nitro máš, jistoty,
dík šeptáš na
líbáš je, objímáš.
láskou sladký.
adrech matky,
HELENA MAUROVA:
TOPOL!
EJ,
letohrádku obchodníka Karase scházívala se každé druhé soboty
/y. W^-^:/ÍÍM
rVl^f^
malá spolenost divadelních umlc a host z letních byt. Odpoledním vlakem pijíždli z Prahy muži k svým rodinám, aby pobyli do nedle do veerai, nebo do pondlního rsmního vlaku;
svt pro
vilová osada tvoila
sebe, všichni se znali,
koupadlo na ece, své laviky
i
altánky v lese, a
pízemek
svítil
domu
šedivého, kzmienného
své
soboty
Do
pozdní
v msíci byly vždy vnovány schzkám u Karas. noci
mli
dv s
podloubím
a teraisou všemi svými tvercovými okny, a slyšet bylo hlasitý hovor, smích, klavír,
zpv.
housle,
Obchodm'k Karas v mládí pipravoval
se také
nadšenou lásku k divadlu, ale pro trému selhaly
ml pkný
k divadlu;
mu
baryton a
všecky pokusy. Jedinkrát poda-
mu pekonat se na toUk, že odzpíval malou episodku v „Boccacciu" na pedmstské scén ped obecenstvem. Ale byla to idkoyk muka pro nho i pro jeho ro-
ilo se
navždy vyléen ze svých „bláhových sn", jak tomu íkal, obchod otcov. Jeho msuninka, chudák, tenkrát div neomdlela, když ho uvidla na jevišti nastrojeného jako tajtrlíksu s cizí tváí, s cizím hlzisem a hroznými vzmachy rukou. Ona vila v jeho talent a obdivovala se synovi dinu, že byl
a že se
ujal
už proto, že
od
té chvíle
spolenictví v
uml
—
zpívat z not
cosi
byla šcístna, když se umoudil, protože ni nepohodlné, ohromující, které
ji
pro i
ni
víra
nepochopitelného!
v jeho
talent,
i
—
ale
pece
jen
obdiv byly pocity pro
dusily stejn bolestn jako šnrovakei, oblékaná
oddechem rozkoše zase svlékaná. Oddychli si všichni, když bylo po debutu a po „bláhových snech". Mladý Karas dostal tenkrát od krámského personálu veliký vavínový vnec, a ten vnec si jeho maminka povsila do špižírny; dlouho pak mla dost listí na pijen v nejvtší svátky a
kantní
s
omáky, Karas umel, rann mrtvicí, mladý
Stcirý
stal se
pánem
firmy.
Ale
ani
zpvu,
ani
lásky k divadlu tak zcela nezcinechal.
^ Léto
co léto bývaly v jeho krásné vile hoštni divadelní umlci, a on sám bez
pobízem' rád jim zazpíval „Já vždycky jsem se modlíval k strážnému andlíku..." nebo „Ferrary pán". Trémou už netrpl, protože to bylo doma, v klidném svtle,
na rovné podlzíze, a nikoli na vyvýšeném nust ped polotemným prostorem, kde z naervenalé mlhy kouká na tebe plno bledých obliej. Ani stará maminka neumírala už strachy, protože, chvála bohu,
bez komedisuitského
trika,
její
syn byl hezký
— a obchodu znsunenit
lovk
se dailo.
Co
i
ji
bez šminky a jedin trápilo,
nechu k ženitb. Byla by tak ráda uvítala spoádanou nevstu s vnem, tak ráda byla by se dokala vnouat Ty ciktérské známosti ji píliš netšily ale na tolik už byla synem pouena, že jsou to umlci a že známost s nimi nepovažuje se byla jeho
!
;
za ostudu, ale za est. '^
121
"
„Jakáž porada," myslívala
Na
;
si s
povzdechem.
hudebních veerech usínala k desáté hodin, potom se sbírala a odcházela
nahoru
spát.
Byl poátek
srpna, divadelních prázdnin
Karasových host bylo na mále. Mnozí
se již louili.
Všecky ti místnosti v pízemí, jídelna, Úednické a obchodnické rodiny tšily se sily o podpisy na pohlednice a se zájmem
V tom
kají.
zájmu byl
i
obdiv
i
salon
i
pokoj hudební byly plny veselosti.
z blízkosti
zbožovaných zpvák,
poslouchaly, jak
si ti
lidé
pro-
mezi sebou
ty-
odpor, bylo stejn závisti jako uspokojení, že „my,
chvála bohu, nejsme tak nevázaní!"
kepký
ve svých tyicetipti letech dosud
a hezký muž, pednesl již pána Ferrary. Operní texty pamatoval si ješt z dob studií v hudební škole, a byly to staiké, tklivé peklady, kostrbaté a plné nesmysl; Karas chtl se již nauit pekladm novjším, ale nasneižné prosby šibalky Aleny, mladé zpvaky z letního divadla, setrval pi núlých nesmyHostitel,
svého strážného andlíka a
spustil
odbojný
zpv
nm
reka plápol pl o pánu Ferrary, že se „smje hrdosti svých nepátel, v mužné moci divý vzdor!" Staré dámy kývaly hlavami do taktu a pochvalovaly si zašlé doby. Co plátno,
slech a
vje
i
ty staré
opery byly pece jen nejpknjší.
Alena zpívala pak slovácké písniky, pevoznická, boleraz, kysucu a jiné, všechny ty krásné písn ze srdcí lidu vyšIé, kterým se nauila od svého chlapce, Slováka bylo se Slovákem se již ped rokem rozešla, ale písn jeho nejradji zpívávala. milé poslechnout si její mladý, ne zcela vysplý hlas, plný vroucnosti, jasu a dobroty. Zpívala píse po písni a hostitel hosté, stále okouzlenjší, prosili stále o nové. „Už žádné neznám!" prohlásila na konec lítostiv. „A znáte ješt jednu!" zvolal vítzn mladý houslista Kabeš. „Tu o topolu! Ej,
zázran
A
i
topol, topol, zelený topol
—
Alena zapírala. Písn o topolu nezná. ." „Znáte Jen si vzpomete !" ujišoval Kabeš a napovdl nápv. „Ej, topol, topol upen se na ni pi tom díval. Mnila barvu. Její hebká rumnost zohnivla a zase pohasla. Zapírala už chabji. Už nebudu zpívat !" „Zapomnla jsem Kabeš, stále na ni hled, sesílil hlas. Pezpíval píse. Slova byla tato: !
. .
A
.
.
.
Ej, topol, topol,
zelený topol, zelený topol!
A dyž ma nesceš, a dyž
ma
nesceš,
daj že mi pokoj
I
Píse mla podivuhodnou barvu nápvu. To listí,
byla
skuten
barva, zelená barva
a byla to ztepilá výška topolu, bylo to jasné, ostré osvtlení slunení ve dne,
122
"
a byla v
tch
topolová
njí výhružn
!
;
ponurá písnost veera, kdy stromoadí Tetí vta každé sloky mla divný, pedivný pechod; tam v jediném tónu, oste jasném a drsizn protáhlém, bylo obsaženo tajemné, veliké a beznadjné hoe. táhlých, pokojných tónech
k temnému
i
nebi.
„Ze-/e-ný topolí... Daj že mi pokoj!"
naznaoval melodii, a i v jeho polohlasém pednesu zazvuela píse mréizivým kouzlem své zelené barvy. Alena pohnula zimomiv rameny jciko pi pocitu, jemuž íkáme „smrt na mne sáhla", a sedla si ke klavíru, snad aby byla zády obrácena k ostatm'm, kteí ji zvdav pozorovali. Všichni domnívali se rozumt. Vdli, že Slováka velmi milovcJa a že on ji opustil. Divili se, že houslista nešetrn jí pipomíná minulost touto písní, která je žalobou opuštného srdce. Alena poala na klavíru tiše pehrávat divný nápv zeleného topolu, jakoby zkouHouslista jen
šela,
dovede-li
opakovat.
jej
Ale k zpvu
už nepemluvili
jí
Ve
výklenku u okna sesedly se
,.A
já myslila,
dv
kolegyn Aleniny. že Alenka už dávno zapomnla na svého Slováka," povídala
jedna.
„Však by zapomnla, kdyby jen Ferrary pán ," zachechtla se družkéu Alenko !" „To si myslím Taková náhrada hlas ihned pešel v mazlivou srdenost, nebo Alena míila k výklenku. „Zrovna si o tob povídáme, ty mrcho, jcJcá jsi dnes bájená a rozkošná! Záíš! To nco znéimená Alena skuten již zase záila. Vzrušení nedávné chvíle zmizelo jako odvanuto .
!
.
.
.
— ,
—
hovoila a pohybovala
krásná, mladá, veselá, bezstarostná usmívala se,
nenadálá jakási radost
A bylo to podivu
ekl
jen
ji
se tak,
jakoby
byla vzpcimatovala a osvžila.
nkolik
které
slov,
k
ní
toho
veera
pronesl Karas, nkolik slov
závisti.
i
jí:
„Vy ? Vy
ani
sama
nejste
vdoma,
si
nejkrásnjším rozcestí života, ano!
Všechno
.
.
Vdla,
.
všechno ješt že
tmi
vaižoval za štstí pro ni ;
—
jste šsistné
stvoení
!
Ocitla
možnosti ješt
její
rozchod
s
.
na
prvním milencem, kterého nepo-
vdla nic už
také, že sám hoce pociuje, jaJc jeho dráha je skonv jeho osudu že nelze zmnit, nižádného úžasu nelze zpohodlnl, zvyk, jehož nepemže a rozum, který
se dokat pro vk, v nmž každou hloupost mu zakáže. Za to ona ona má ješt všecky cesty ped sebou všechno mže Cítí ta slova ohnivým opojením probíhati všemi žilami, záí a smje se a .
jste se
ped sebou!
mžete !"
slovy naráží na
ena, uzavena, dána, a
jaké
Vždy vy máte všechny
—
.
její
slova
pohyby jsou plny jisker. Pozd po plnoci, skoro již za svítání, odcházeli toho veera hosté od Karas, rozdleni v malé hlouky a dvojice. i
její
123
i
.
šli temnou nocí za veselých hovor, silnicí matn se blající. Hlouky se oddlovaly a mizely ve vilách. Alena s obma kolegynmi bydlela nejdále, až v druhé vsi u lesa. „Všechny možnosti" mla ped sebou krásná Alena, ale teprve ped sebou. Zatím byla ješt chudobnou a zadluženou zpvakou z arény a nemohla bydlet v drahém výletním
míst.
Doprovázel ji Karas; Kabeš, houslista, pipojil se k její družkám. Mli ped sebou dv cesty stedem vilové osady a potom stále rovn po silnici nebo polními stezkami. Hádali se chvíli, která cesta je bližší. Karas ale tvrdil, že :
nejkratší cesta je docela jiná
a
tu
že zná jen on.
„Vedte nás tedy!" ekla Alena. vedeni Karasem. .Jenom nás nevedte nkudy, kde strstóí!" pištly dívky. byl tak trochu Hned zaalo se mluvit o strašidlech. Kabeš plácal nesmysly rozjaen vínem a znamenitými koalkami Karasovými; dívky se bavily. Karató s Alenou šli nkolik krok naped. Kauas byl okouzlen i dojat. Alena mluvila o hudb, o studiích a o svých plánech a bylo jasno, jak žije zpvu a divadlu, jak dvuje v budoucnost, a Karas vdl od Kabeše, jak chudrka nuzn se musí Šli tetí cestou,
—
protloukat a jzJcá je statená.
vahu
.
Tak mu
jí
bylo
líto
a tak byl okouzlen, že ztrácel roz-
.
Šli tak asi
hodinu.
,,Myslím, že jsme
dosud
mkký
Nebe si
se vyjasnívalo. Rozeznávali již obrysy blízkého lesa.
zašli!"
perušila náhle Alena hovor
s
Karasem a
její hlas,
a smavý, zaznl drsn.
Zastavila se a hledla
ped
sebe.
Kabeš s dívkami stanuli tsn za nimi. „Zacházíme si takhle!" opakovala Alena. „Dávno už bychom mli být doma!" „Ach, ne, dobe jdeme, já už se tu vyznám," ekl Kabeš, „chodívám sem na ryby, tu
je
nkde
na blízku potok..."
,Já se tu také vyznám, ale tudy
Alena,
„Zajdme
„Tato
ted na
si
píliš zacházíme,
pojdme jinudy,"
stála
na svém
silnici."
cesta je však hezí," mínil Karas.
Kabeš se dal do smíchu. „Ano! Jen se podívejte, Alenko, na ty krásné topoly! Pojdme!" „Ale ne... pojdme radji po silnici..." Alenin hlas zbojácnl a pokoušel se prosit ,Jsem už unavena, ráda bych byla co nejdíve doma!" Aleniny kolegyn se rozzlobily na to hádání, a si jde každý, kudy chce Podezívaly Alenu, že by ráda s Karasem osamla v poslední chvíli. Opice! Kabeš se stále smál. „Víte, pro Alena nechce jíti tam kolem tch topol?" zvolal vyzývav. „KabeŠi, mlte! Kabešil" vykikla Alena s hnvem úzkostí. !
;
A
i
„Pro? Pro? Co
je? Straší
tam?" vyzvídaly dívky. 124
!
„Nestraší
Alenu
leda jen pro
. . .
Ta vám kolem
!
žádných topol nepjde za nic
svt!"
na
„Nesmysl! Pro by nešla!" Protože se jich bojí!"
„Pro?
„Kabeši!"
To
výkik skutené hrzy. šel celou cestu po boku Alenin v uctivé vzdálenosti, ucítil náhle, jak se k nmu pimkla v leknutí a uvidl, jak pikrila hlavu do ramen. „Vy se bojíte topol?" podivil se. „Ale ne! Kabeši, nemluvte o tom a pojdme! Jste protiva chlap, Kabeši, abyste vdl! Pro o tom mluvíte? Nikdo se vás neptal!" byl
již
Karas, který
—
„Vy si
si
musíte tu hysterii odvyknout!
To
není nic plátno!" rozkládal Kabeš. ,Jen
pomyslete, pane Karase: tahle inteligentní dívka
tomu íká —
ped
strach
topoly
!
má nepekonatelný
Strach a odpor. Celá se
ped
—
jak ona
nimi tese, div ne-
omdlí! Já povídám, že je to hysterie, nesmysl a že jí to vyženu z hlavy! dílo, to by bylo pkné, abych rozumovými dvody . ."
Hromské
.
„Pestate, Kabeši," perušila houslistu Alena a vykroila na cestu k topolm. „Pojdme Je to hloupé, vím, ale ml jste mlet Dobe víte, kdybyste byl nic neíkal, že bych byla šla bylo by mi úzko, to je pravda, ale nebyla bych se piznala byli bychom pešli a dobrá. Ale já to vdlzu že mlet nebudete, že mne neušetíte svými pitomými rozumovými dvody a proto jsem se zdráhala tou cestou jít. Ted pojdme, ale ani slova o ... o tch hrozných, ohavných stromech Ani slova nebo ." Kabeš vzal ji za ruku a vsunul si ji pod paži. !
!
.
.
.
. .
—
.
.
.
.
. .
„Já ale tvrdím, že je to všecko nesmysl a že si musíte umt poruit, že se musíte vysmát tomu svému strachu! Nu, jen se na dobe podívejte, vždy jsou to..." „Ne, pro Ježíše Krista, nemluvte, necht mne," úpla Alena hlasem úzkostí zadrhlým a pitiskla obliej k rameni Kabešovu. „Podržte mi ruku na oích, prosím
n
Vedte mne,
vás, Kabeši, draJiouŠku!
a nestrkejte
mne Ne !
.
.
." zajikla se.
tak, ale jen
ne píliš blízko k nim, pro boha
Umlkla. Byli u topol.
Karas pekvapen, skoro ustrašen, vzal Alenu také pod paži a númovoln snažil svým tlem chrániti ji ped pohledem na topoly u cesty, tfi pekrásné, ohromné a ztepilé stromy, zcela erné na svítající tenmot prvního rozbesku. Jak ji tak držel a vedl, cítil, že se všecka keovit chvje, že drkotá zuby jako
se
v zimnici, že hlasit oddychuje a sténá
To
trvalo jen
pestávala se
se
vím
smrem, kde . .
."
mluvila
mi ted musíte smát
byl
aspo
.
ten zatracený
.
.
hrzou a hnusem.
vtein, než pešli topoly. Jakmile byly stromy za nimi,
tásti, ruce sejmula
hlavu, pohlédla „Já ... já
tch nkolik
a nemusili
stály s
ano,
ji
už
vésti.
Skoro se jim vytrhla. Zdvihla
stromy a že jich už nevidla, uklidovala
nervosním smíchem, ješt udýchána^
smšná
jsem, ale co naplat
Kabeš mlel, byla bych 125
!
..je
Nemohu
se.
to blbost a
za to
!
vy
Kdyby
se jen otásla, ohlédla jinam a nikdo
když musím jít okolo by byl nic nepozoroval. Dlám to pece tak vždycky, když abych se na nich Ale zane-li se ješt o nich hovoit a domlouvat mi dokonce hu, to je dsné!" podívala . . .
!
—
—
n
„A pro? Pro se jich bojíš, ty huso?" smály se kolegyn. „Vy jste husy Vy Kdybych to vdla, pro se bojím, bylo by jí
!
se,
!
nenávidím no Štítím „Podivné," šeptal Karas. I
.
. .
.
„Takové krásné stromy!" divil se Kabeš. „Ohyzdné! Píšerné!" mluvila Alena. „Ty je! Ošklivo, tžko je mi z nich! Hnusno!"
„A
to
si
nemyslete, že
po strachu. Bojím
." .
ji
jejich
stapaté vtve,
fuj,
nenávidím
nikdo nechtl vyléit!" poal vykládat KabeŠ;
— byh
štkotem ps a kokrháním kohout. „Doma potom jí otec zaal domlouvat, vysvtlovat, zasadil dokonce na dvoe malý topolek, aby jej vidla rsti a uvykala mu; nic plátno; malého se nebála, ale jak uvidla strom veliký, erti ji zase brali!" „Podivné ." opakoval Karas zamyšlen. Byli již u chalupy, kde dívky bydlely v nizounké sednici nábytkem peplnné. Louili se. Karas byl zejm zmaten, jakoby byl chtl Alen nco íci, mnoho íci, ale po píhod s topoly nemohl nalézti náladu prošlé chvíle. Ona se rozpait usmívala a její „s bohem" znlo také cizeji než snad by bylo znlo bez oné píhody. Dívky zmizely v chalup, oba muži vraceli se nazpt toutéž cestou. Když došli zase k topolm, stály tu stromy slab ozáeny ranní ržovou párou, pobledlé nebe modralo, ped sebou rozeznávali pole, v dálce les a pahorek s vilami. Tráva vlhla rosou, kohouti na všech stranách, z blízkei, z dáli kokrhali. ." bruel Karas. „A bez píiny? Neví pro?" Bojí se topol „Topol se bojí píiny Docela bez „Bez píiny Jakživo se jí nic nestalo, co by bylo v njaké bývala nej-
která se rozhluela
už ve
vsi,
díve
biteu
. .
. . .
. .
!
!
Ani v nejútlejším dtství „Snad tedy... snad tedy ješt díve?"
souvislosti s tímto strachem.
." .
.
,Jak to myslíte?"
„Než
se narodila?"
„Ach, myslíte, její matka ... že se snad její matka ulekla nkdy topolu, když byla thotná?" „Ano, snad i to ." odpovídá Karas nerozhodn. „Ale pak by si byli rodie její strach vysvtlili jim však byl, jak ona vždy tvrdí, stejn nepochopitelným a záhadným jako jí samotné!" „Záhadným? život však není záhad, není nic, co by se rozumn nedalo vy.
.
;
V
svtlit," namítal se losti
našeho života
dosplí
svrchovanou
— to etz.
lidé straŠívají tímto
stavitelem zla a
hrzy,
jistotou
Karas. „Životy lidské, osudy lidské, udá-
Bojí-li se
malé dti bubáka,
bubákem a takové
ošklivosti a temnoty.
126
je to proto,
strašidlo stane se
Pravda,
i
dosplý
že
je
n
hloupí
pedpak pro mívá své bu-
lovk
"
báky. Ale nikdy jsem neslyšel, že by
hrzu
i
a odpor mohl vzbuzovat topol, krásný
A bez píiny, bez souvislosti njakou událostí životní... té písn o nm nebyl-li ovšem zde jiný dvod — vzpomínka
strom!
Vždy
s
. . .
„Ne,
to jist
se bála
."
. .
ne!" ubezpeoveJ Kabel.
z blízka, byl jsem jim
„Vidl
jsem tuto mladou lásku hezky
obma dvrníkem. Rozešli se ne bez bolesti,
ale jejich mládí
pemohly. Alena, vím to, dnes už klidn vzpomíná, i snad ani nevzpomíná, jeho písn zpívá jen z lásky k nim a ne pro upomínku na nho a on je spokojen oženn s jinou. Alena, i tím jsem si jist, byla by dnes znova schopna lásky nové, snad i silnjší a vrnjší než bylo to první blouznní ." Den ržovl, modral, zláti, po silnici Z£Jirel vz. Ds Alenin jevil se nym', v tom probouzejícím se ránu ješt záhadnjší než v noci. „Zkrátka všecko nasvduje," pokraoval Karsis ve své úvaze o záhadách, „že Alena nemá svou chorobnou úzkost ze sebe, protože sauna je zcela zdráva, ale ale z nkoho jiného, kdo žil, možná, dávno ped ní. Krev lidská koluje z žil do žil, a
její
šcístná povzíha brzo bolest
. .
—
a
s ní kolují
i
—
myšlenky
eknme
i
city nz^e
teba „sthuje
a všechno
to,
emu íkáme
duše
. . .
Tedy i duše
námi njaké neštstí nebo váše, dojem, cit vrací se to ohlžisem i v našich snech, zemechalo to stopy v našich duších a putuje to s na^i krví do žil našich dtí. íkáme, že se thotná žena „shlédla". Znám mladého muže, který se narodil jednoruký. Jeho matka v dob thotenství ztratila památný náramek, který nosila na levé ruce když zpozorovala ztrátu, ulekla se a chytila za ruku v zápstí. Narodilo se jí pak dít, jemuž chybla levá ruka od zápstí. Z krve do krve pecházejí naše dojmy. Ne vždycky známe jejich pvod. Ale koluje,
—
se". Otese-li
;
pvod
tu je
„A
Alenin také koluje njaký Ostatn snad máte pravdu. Kdo ví? Teba se nkdo z
tak tedy myslíte, že v krvi
topoly?
obsil
—
zddný strach ped pedk na nm
jejích
." . .
Karas pokril rameny. Sli chvíli mlky. Pekrásné ráno se probudilo vítznými barvami a js^em, vnmi a hlasy. Blížili se již vilám. Karas rychle vypravoval: „Vidíte, povím vám nco ze svého života, co by mi bylo skoro už z pamti vy-
V
dtství míval jsem pocit, bezmála podobný dsu Aleninu, takovou zuivou nechu, takový odpor ke he na citeru. eknete, že to chápete. Ano, ale byl jsem dít pti- šestileté, a v tch létech jist se nám líbí jakákoli muzika, jen když to hraje a zní, teba primitivní hrací strojek, teba citera. Já všcík citeru nenávidl. Náš starý úetní na ni hrával, ne asto, jen ve chvílích sváteních nebo na
mizelo.
—
dm
picházel si jeho produkce poslechnout, jen já ped nimi Jakmile jsem zaslechl ty žblunkavé, sténavé a vrzavé zvuky, byl jsem vzteklý. to nebyl prostý, dtský vztek; to byl cit velmi složitý. Mne ty zvuky vlastn dojímaly, ale tak siln, tak nesnesiteln siln, až se to stupovalo v odpor a úzkost, a veliké prosby; celý utíkal.
A
já plakal, dupal,
pi
zuil a trnul záhadnou
spatení topolu
i
pi pouhé
jeho
hrzou smutkem i
pedstav. Já také 127
— snad
již
jako slena Alena
pi pouhé pedstav, pi
.
.
že pan úetní zahraje, upadal jsem do hrzy, utíkal a vyhrožoval, že se nikdy
slibu,
dom nevrátím.
Potom
njak
ochablo.
Odpor
na pronikavosti a tajemné jsem se zajímavou vc z minulosti
už hrze,
a nikdy nepromnil se v
rodi
otcových. Bylo prý to nešastné manželství.
to
do babiky nerozvážnou a prali od rána do veera.
letech 86
dovdl
lásku;
láskou, která
ztratil
Ddeek
A moje babika také prý
citeru.
Tou
ddeka
hrou v mládí
vdla
zamiloval se v dvaceti
pozdji schladla až v
upoutala, pzJc se
jí
nenávist.
Hádali
umla pedojemn
hrát na
nabažil stejn jaiko ženy a ba-
veery hrávala. Popadl prý konen ten ohavný babice na hlavu neudlal jí nic, odstonala to jen poádným leknutím. Ale když trochu okála, hrála znovu. Ddeek se pak odsthoval až do tetího poschodí starého rodinného domu, jenž ml tlusté zdi babika zstávala v pí-
bika
to
a naschvál celé
inštrument a hodil
jej
;
;
zemí.
sobem
Když
se
mi mj
záhadný pocit odporu ke
vysvtlil, zmizela
už jen k smíchu
i
he
na citeru tímto prosaickým
." .
.
„Myslíte tedy, kdyby Alena našla podobné suché topolí,
dem
zp-
poslední stopa jeho záhadnosti a milá citera byla mi pak
i smšné
že by také byla vyléena?" zasmál se Kabeš, stanuv
s
vysvtlení své
hrzy
Karasem ped vcho-
jeho vily.
mu ruku na rozlouenou, usmál se také a oba muži se rozešli. Karas vstoupil do domu ješt spícího znaven, ospalý, ulehl obleen na pohovku Karas, podávaje
;
ve své
plné rudé
ložnici,
záe
ranního slunce.
Ležel, dívaje se do stropu a bylo
krásné mladé
zpvace
mu
náhle jasno:
cit
probouzející se lásky ke
nepatil nikterak do jeho stízlivého života, jehož dráha byla
skonena, uzavena, dána. Tak jako kdysi nehodil se pro jevišt, tak nehodí se pro žádnou váše, úžas, dobrodružství. Vk, zvyky, rozum, rod, vychování všechno
—
mluví proti jakékoli sebe krásnjší hlouposti
— ano;
Alena Alena
míti
!
má
ješt všechny možnosti
je bytost, které se
jemu stízliv a
Vzdychl
ta
si
smšn
. .
ped
sebou.
nikdy nevysvtlí záhada jejího
vyjevila se
píina
A bude
dsu
je
vždycky
z tof>olu, tak jako
jeho nenávisti k citee.
zhluboka, jako vzdycháváme, když z porozevené ruky ulétne
nám
vzácný pták usmál se lítostiv v polosnní pták usedl na otevené okno, jeho peí se zalesklo v slunení zái zlatými barvami, rozevel kídla a ulétaje, zazpíval píseii o zeleném topolu . ;
;
.
.
.
JAROSLAV KOLMAN:
ULICE.
V
podveer na tebe ekávám,
štstí ty prokleté moje,
plaché vy rozkoše lakomce, blaho, jež
spíjí
i
muí,
v podveer, když byly umlkly v pedmstí tovární stroje, dlažba kdy ulice setmlé pod kroky tisíc zvuí, ospalým tempem kdy davu proud valí se leniv po ní, šalebné písvity taní v ní s jiskrami od kopyt koní, požáry reklamy zahoí, odlesky svítí
jak v
erný
vlcis
na kižovatkách kdy
svítilen spiaté
temnoty vetknuté hebeny
vava
viadukt nad nimi v mlze
jak
povode pes
zlaté,
jezy huí,
hmí duniv pod vlak
koly,
v podveer toužebn ekávám, na štstí ekám, jež muí, na rozdcoš, která však bolí .
Pod okny kroeje okolo zasnné
šelestí,
zmatené
hlaholí
hlcisy,
zahálky, ctižádost opile chvátá,
v nesmlou píse i dotrnou cudné i nestoudné krásy kadence ženského smíchu zní, zvonivé znm' jak zlata.
Bystina živoucích bytostí ítí se zdnými behy, pohledy blýskají vášn v ní s krotkými úsmvy nhy, na vlnách kalných a vzkyplých kol híchu zlacené sluje, okolo úskalí neestí vrak lásky naivní pluje.
V
dobu
ubledlé
v
tu zajatce propustí
vzn
v pedmstí usnuvší
stroje,
své vydají skladišt, kontoáry,
ze svých
ulici vychrlí
dr
živoucí poklady svoje
zavilý lakomec starý.
V
podveer ekávám na pod okny vlny
Oksunžik
ten div.
se vzdouvají
.
.
— Ulice kivé
Vzpl£m
již
a
se
vzbu
kdy podloudn lakota moje se dlí Mstem tím loupežným o jeho poklady
stmly, se,
mj
se stcirým
živé,
o jarý kik, který dusilo školáckou moudrostí denní, o vlhké pohledy jeho žen v kouzelném osvtlení, o hoe bez cíle bloudící, o lásku v zkázu jež chvátá, o perlu ctnosti, již zkcíženou hodilo do svého bláta
. .
Cítíš tu
muku
již
nepokoj vášn,
Vyjdi
již,
dive!
ncistal,
jíž
v štstí svém, rozkoš v své neklidné muce,
v noní
srdce mé, v
as lakomce prsty se Vnoíme lané své
ulici.
v prokletou láze tu
129
její.
chvjí? ruce
^
Pjdeme
s
láskou svou k nárožím, v
nž
píboje ponoíme,
její
bijí,
dáme se strhnouti v její vír, ke dnu se lapneme lehounký stíbrný brak povrchu, který nás míjí, zvedneme diadém zloinu, tžký skvost, na dn jenž dríme, budem' kde nejtišší hlubina, nejvýš kde stíkají pny, zdarma kde nabízí ti svj klín, žitím kde platí se ceny, projdeme Scyllou i Charidbou, kterými dti své drtí, soucitem dotknem se slabin, v nichž dímají zárodky smrti,
— budeme — svtci v
tak jako bohové, znajíce rub dobra, zlého,
askety
zamilujeme-li
nco po
orgiích, si
tu
hýily v tavern chudé
z tohoto bohatství všeho,
noc
nsíše to
'^^^j
bude!
—
FRANT. DRTINA:
NÁRODOVÉ A ipský filosof a psycholog
JICH FILOSOFIE. Vilém Wundt,
který
již
na poátku války
„Der wahre Krieg", vydal spis pod názvem „Die Nationen und ihre Philosophie, ein Kapitel zum Weltkrieg", který vyšel v druhém vydání u Kronera v Lipsku. Kniha nezkoumá píiny nynjší svtové války, nýbrž uveejnil svou
knihu
vzešla prý z myšlenek, které spisovateli se vnucovaly, ješt
národové nyní válící
žili
ve vzájemném
rm'ru
dokud
a pátelských
stycích, z myšlenek, které válkou
doby. Válka podle povah, které v
nabyly pe\Tijší, uritjší poschopna objeviti skryté rozdíly národních míru snad unikají povrchnímu pozorování a z ásti jsou zakryty
Wundta
dob
jest
nad
jiné
A jako u jednotlivce v
mezinárodními zájmy.
jeho, tak jest válka nejmohutnjší
vrn
zraí vlcistní povaha prostedek uvésti celé národy ve stav afektu, a afektu se
tím více válka svtová.
Pro nictví
zvláštnost a svéráznost
a
filosofie.
uplatují.
K
nám uritji sofie,
každého národa jsou dležitý jeho vdci, umní, básmezinárodní, akoliv i zde národní zvláštnosti se
Vda jest nejvíce
ní se nejvíce druží
umní.
národní svéráz, ale k
Básnictví
nmu
již tím,
nejvíce blíží se
zvlášt proto, že pejímá v názoru svtovém,
jejž
že užívá jazyka, projevuje
v národní svéráznosti tvoí z vdeckého
urité doby, mravní podnty, které vzncují také básnictví. Proto básnictví a sofie jsou
sob
blízké,
by neml i
pravdu
krajní výrok, že filosofie jest
filo-
vdomí filo-
vlastn bás-
nní v pojmech. podává zkrátka souhrn duchových hodnot národní kultury. Wundt ve své knize im' si úkolem pokusiti se o to, aby v krátkých, povšechných rysech vylíil djiny evropské filosofie podle jejich všeobecného obsahu myšlenkového od doby renesance, kdy poprvé dle nho vystupují národové, kteí i dnes hlavn urují Filosofie
postup kultury, ai k pítomnosti: Italové, Francouzové, to
duch,
který se
dje v
klidu a míru, ale
Anghané
a
Nmci
—
boj
nicmén asto provázen bývá nemenším
rozhoením nežH jaké nalézáme v boji zbranmi. Kniha Wundtova jest psána s nmeckého hlediska a prodchnuta duchem nmecké vdy. Nmecký idealismus jest Wundtovi filosofií, která v této válce se osvdila. i
Jest to filosofie pravá, jíž náleží budoucnost, a jež
Novovký
názor svtový zahajují ti
Nmci:
bude
míti
význsun všelidský.
Mikuláš Kusánský, Mikuláš
Ko-
perník a Theophrastus Bombastus Paracelsus.
Mikuláš Kusánský první pochopil myšlenku nekonena v její absolutní nekoneomezenosti kosmu starovku s jeho krásou a harmonií. Sto let po Mikuláš Kopernk vrací se ke zkoumání o svt koneném, ohrzmieném nebem
nm
nosti naproti
stálic,
a vyslovuje plodnou myšlenku relativity všech jev, a to ve dvojím smyslu:
131
9*
Princip relativity
pohyb
v
jejich
vzájemném vztahu a princip relativity se
zetelem
k vnímajícímu subjektu. První jest základ moderní fysiky, druhého Kant a právem svou reformu teorie poznání nazval „kopemíkovským obra-
využil
K obma
tem".
druží se léka a reformátor lékaství, dlouho neuznávaný, ba ka-
ceovaný Theophrastus Paracelsus, souasník Koperníkv, jenž lidskou duši pozoruje jako mikrokosmos Duše jest nejen obrazem, nýbrž pravzorem svta. Ve svt skryty jsou tytéž duchové síly, jež lovk v sob samém nalézá. Zde jest základ pomyslu monady a pesvdení o duchové prapodstat všech vcí. i
:
Tak
jsou idea nekonenosti, idea relativity a idea
ptýlené myšlenky
nmeckých pracovník,
notnou filosofickou
duchové podstaty jsoucna rozpozdji byly sloueny v jed-
které teprve
syntesi.
Pedmtem
zkoumání Wundtových jsou filosofie italská, francouzská, anglická a nmecká. Obrací se pedevším k filosofii italské renesance. Dantov Božské Komedii zí básnické zpracování stedovkého názoru svtového, ve kterém však vedle Tomáše Akvinského Vergil, pedstavitel antiky, jest volen za vdce a vzor. renesanci samé lidstvo odchyluje se od Aristotela, obnovuje se znalost Plastává se Demokrit v pKxJání Lukrctiov vdím duchem. Giordano tona, a ve 1.
V
V
Bruno
vd
jest vlastní italský filosof
má e, v níž veliké Nmce, kteí
renesance. Nežije v
Itálii,
utíká
ped
inkvisicí a
ve
Wittenberce
velebí Mikuláše Kusánského, Koperníka a Paracelsa
jako ti
filosofii
ukázali
který jako nový Herkules zmohl Cerbera
myšlenku Kusánského nekonena
Koperníkv
a uinil názor vznáší se nad
V
Itálii
nov
se soustavou
teprve tím,
vznikající
novou s trojí
cestu.
K
nim pipojuje Luthera,
hlavou. Giordano Bruno slouil
Kof>erníkovou ve velkolep>ou syntesi
ím nám
dnes
jest;
v
nm
duch Platonv
vdou.
kvete hlosofie pírodní. Bernardino Telesio postavil se proti fysice ari-
stotelské a celý
svt vyvozoval
mechanismu. GaUleo GaUlei
z
pohyb
jeho ástí a tak první vyslovil myšlenku
vrací se k názoru Demokritovu, prohlašuje Aristote-
lovy kvality tepla a studena, vlhka a sucha za subjektivní dojmy a povaižuje všechnu
hmotu za kvalitativn stejnou, zakládaje tak vlastní racionální mechaniku. Giordano Bruno jasn vyslovuje pomysl monady, slouiv pomysl Platonovy ideje s pomyslem nekonena ve významu koperníkovské monady jakožto fysické a psychické jednotky. Pomysl nekonena na jedné a monady na druhé stran vede dle Wundta k dvma smrm myšlenkovým, které ovládají myšlení moderního lidstva, k idei universalismu a individualismu. Z universalismu vzniká idea jednoty Boha a svta, pantheismus, z individualismu idea osobního boha, theismus. Rozdíl mezi Giordanem Brunem a Galileim snaží se Wundt vysvtliti z rozdílu jižní a severní Itálie: v prvé pevládá fantcisie a cit, v druhé pronikavý rozum iní bezpené výzkumy. Dvojitost tato jeví se i v rzné myšlenkové receptivit Itálie severní a
jižní.
V
Itálii
severní jeví se vliv francouzského a anglického positivismu,
tomu proniká a psobí nmecký individualismus; i táže z obou tchto smr v dalším vývoji filosofie nabude pevahy a zvítzí.
v
jižní naproti
132
se,
který
Francouzská filosofie dlouho ovládada myšlení filosofické na pevnin evropWundt uznává význam paížské Sorbonny jako kulturního stedu stedovkého
2. ské.
—
v pokraování filosofie uznává dále, že geniu francouzskému podailo se uriti výtžky nové vdy a spojiti je v jednotný názor svtový a položiti tak spolený základ moderní kultue duchové. Genia francouzského charakterisuje takto: jasný rozum, živý temperament, stále lidstva,
italské
— pevn
zmítaný mezi doufáním a odíkáním
povaha, jež
se,
mní
stále se
mezi chladnou
vypoítavostí a okamžitými impulsy citovými. Francouzský duch vyniká jednak v matematice, jednak v djepisectví a politice.
typ francouzského ducha.
—
stavu
si
jež církví
vd —
Descartes
jest
Wundtovi dokonalý
úkolem utvoiti mechcmický názor svtový v sou-
požadavky náboženství, chce dopomoci
ale spolu jej smíiti a sjednotiti s
k uznání exaktní sofii,
iní
René
ale spolu naproti pežilé scholsistice postaviti vlastní filo-
by byla uznána a
pijata, usiluje zkrátka o jakousi
novou
syntesi filoso-
fického myšlení a církevní dogmatiky, jež
by
syntesi aristotelovsko-tomášskou. Descartes
patí rozhodn mezi klasické
jen potud, že
lidstvu nahradila neudržitelnou dále filosofy, ale
problém moderního myšlení vyslovil, nikoli že by jej byl rozešil. Ve jest vtší než ve filosofii. Nehotovosti a nedokoncilosti sou-
své 2malytické geometrii
dkaz spatuje Wundt v tom, že francouzští materialisté 18. st. sob hlásati, že z Desc2tovy filosofie vyŠli. Ovšem vzešel Descartesovi odprce ve Francii scimé, Jean Jacques Rousseau,
stavy Descartovy
mohli o
stejn citu.
smlý
Svými
stilista jciko
Descartes, pekonávající
politickými a pedagogickými názory
kteí pipravovali francouzskou revoluci
—
ale
jej
uchvacující váŠní a hloubkou
má Rousseau první psobení jeho
místo mezi muži,
filosofické
bylo
práv
ve Francii velmi omezeno. Jest zajímavo, že zvlášt v Nmecku vlastní filosofie Rousseauova našla mnohem vtší pochopení a rozšíení. Nepochopení Rousseaua ve Francii vysvtluje se prý také vlivem anglické
Ve
filosofie.
vždy byla rozšíena skepse. Ta ozývá se v essayích Montaigneových a nejuritji ji vyjaduje Pierre Bayle, „nejuenjší a nejbystejší Freuicouz své doby", jenž hrot ironické své pochybovanosti obrací proti vší filosofii, ale zvlášt proti uení Descartovu. Descartv dogmatismus a Baylev skepticismus jsou dle Wundta snad „nejvýznanjší znaky povahy frcincouzského ducha". I vidí doklad této nerozhodnosti, specificky francouzské, u Voltaira. (,Jest a kdyby ho nebylo, musili bychom ho nalézti, ponvadž hdé potfebují Boha") a Diderota, jenž napsal modlitbu, jejíž první polovina obrací se k Bohu, existuje-li, a druhá polovina také k Bohu, jestliže neexistuje. Filosofie francouzská byla pak zastínna anglickou, která do Francie vnikala Wundt mohl pipomenouti význam Voltairových „Lettres sur les Anglais" i vysvtluje to hlavn tím, že problémy etické vstoupily v popedí a byly velmi usilovn a zdárn pstovány práv v Anglii. Ve Francii samé pevládá vysvtlování Francii
Bh
—
všech mravních
pud ze sebelásky, a to vysvtlování
vétius (kdežto anglická
bezprostední, jak
morálka mravnost vysvtluje
133
rovnž
je hlásal
—
Hel-
ze sebelásky, ale spro-
stedkované). Problém výchovy u Helvétia formuluje se
zený egoismus
smr
lovka
vésti,
aby byl na
tak,
má úkolem
že
piro-
prospch všem. Zde navazuje nejnovjší
pi tom principu evolucionismu a snaže se dospti k jakémusi praktickému individualismu. Otázka francouzské morálky zní: Jak se dá mysliti, aby z lidského egoismu vyšel cestou pirozeného vývoje altruismus, a uruje individualistní etiku Fouilléeho a jeho francouzské etiky, užívaje
synovce ismus
žáka Guyaua. Pravý
i
jest
cíl
tmto etikm
života jest
vlastn stupovaný a rozšíený egoismus.
I
život sám, a altru-
snaží se tuto teši dovoditi na
podklad
biologické zkušenosti. Usuzování toto však se zzistavuje
života ve
služb
ideje
nebo
bližního,
nad kterýmž krajním
prý „neproniknutelná metafysická mlha". duše francouzské
jest
Wundt
jest
vyznamenati se
podntem
Descartes
ped obtováním
altruismu vznáší se
uí, že morálka lidové (národní)
zušlechtný egoismus, „jenž v rozhodném okamžiku
skoiti v energický altruismus", za nímž vždy dojíti,
inem
—
jest skryt
pud
ním
mže
pe-
vyniknouti, slávy
tedy est a sláva, nespoutané uskutenní osobního života
jednání mravního.
jest
Wundtovi první a poslední
odborné vdce, výborné
filosof
francouzský. Francie dala
historiky a politiky, ale nedala
mu
velikých filosof.
svtu
Tím
nho ani Aug. Comte ani Henri Bergson, jehož filosofii pojímá jako obnovený kartesianismus, vykládaje jeho spojení pamti a vzpomínky jako substitucí za staré kartesianské pojmy res extensa a res cogitans. 3. Pro anglickou filosofii vytýká Wundt, že myšlení tam se dalo odlouen od myšlenkového ruchu pevninského. Vysvtluje to insulámí odloueností Anglie, nejsou podle
smr empiricko-skeptický byl již pedznaen na konci stedovku u Duns Scota a Viléma Occama. Anglické myšlení charakterisuje záhy písné lišení mezi vrou a vdou. Náboženství se uznává za dležitou složku spoleenského života, ba základ jeho, ale práv proto nesmí víra vmšovati se v otázky vdecké, a naopak vda nemá co poroueti víe. Anglie jest zemí konvenní svobody víry, a nezaráží tam, že nkdo jest lenem sekty, jež se piznává k dogmatu teba ukazuje, že
sebe více protirozumovému, a pi tom ve
vd
pracuje
úpln
nezávisle a
exaktn
o uritých problémech.
Národní povaha anglická
jest
dále obrácena k životu praktickému, což z ásti se
obchod a výdlek. dogmaAnglii záhy víra a vda tech nelze vdecky zkoumati ani filosoficky pemýšleti. To dovozuje Bacon stejn jako Hobbes nebo Locke, ale nicmén pravý Anglian je uchovává v úct i chová k nim víru, by se vzpíraly jeho rozumu. Dje se tak asto ve služb politické moci, nebo nesmíme zapomínati, že anglikánská církev i svým dogmatickým obsahem i svým vnjším zízením byla vlastn v základ svém ímským katolicismem bez autotaké vysvtluje insulámí polohou, která odkazovala národ na
V
byly od sebe odloueny,
zde dále se nešlo.
O
Místo autority duchovní nastoupila v Anglii autorita svtská. Tak vzniká v Anglii zajímavá ústupnost náboženská, jež úast na církevním kultu povaponvadž byla žuje za politickou povinnost ádného obana, ale na druhé stran
rity papežství.
—
134
—
rozdrobení v etné sekty, jež odpovídaly individuálním potesvoboda myšlení bám uritých jednotlivc. I puritáni, kteí po zpsobu nmecké reformace volali po návratu k pvodnímu kesanství, liší se od postupu nmeckého. Mají zetel více k starému zákonu a poínají se považovati za národ vyvolený. Vlivy náboženské vysvtlují, že znenáhla vzniká pesvdení, že zinglický národ jest peduren k tomu, aby vládl nad svtovým moem, a když byla pemožena hrdá armáda španlská Angliany, dostoupilo i mezi puritány vrcholu pesvdení, že Angliané jsou v3rvolený národ boží. Od puritán odlouili se Independenti, kteí se pozdvihli proti nucené víe a církevnímu
povahy svtské, ale vždy psobil tak, že dnes AngliShakespeara, svého nejvtšího básníka, ve vydáních, kde peliv jest škrt-
spoutání; puritanismus nabyl
ané tou
nuto všechno, co by mohlo snad pohoršiti
Wundt
citlivé starší
charakterisuje dále myslitele anglické:
dve.
Hobbes
mu
jest
teoretikem
ního absolutismu a pívržencem mechanického názoru Descartova, který vlak
stát-
mní
v materialismus. Hobbesovi anglikánská církev jest jedin oprávnná, nikoli pro svj vnitní obsah, ale proto, že jest to církev státní. Egoismus jest mu základem morálky, „boj všech proti vŠem" jest pvodní stav spolenosti. Anglické pemýšlení nemá fantastického vzletu, jenž italskou a nmeckou filosofii doby renesanní povznáší nad smyslový svt, nedostává se mu jasnosti a evidence, která vyznauje myšlení fréuicouzské. Typickým zástupcem anglického myšlení jest John Locke : tžkopádný, plný okolk, spíše plochý nežli jasný, nemá naprosto pemluvné elegance, jež vyznauje filosofický slph francouzský, zvlášt Descartv. Celá filosofie anglická jest filosofie moci, prospchu, praktického užitku, a morálka anglická vyerpává se názvy eudaimonismu a utilitarismu. Bacon oceuje badání, pokud slouží moci, Hobbes iní egoismus základem mravní síly, i u nho jest „scientia propter potentiam", a praktický zetel prospchu stejn u Locl^ea a Humea rozhoduje o tom, Humeovi ovšem nalézá Wundt vynikajícího myslitele, co jest dobré a co zlé.
V
„jejž charakterisuje nejpísnjší exaktnost
konvenci anglické a praktické zájmy
mus a
pi všem
utilitarismus anglický formuluje se
princip
národohospodáský
Herberta Spencera
jest
jest
vdecké
kritiky"
—
ale
i
on prý podléhá
jednání staví v popedí. Eudaimonis-
ve všeobsáhlou nauku u Benthama, kde
spojen se zetelem etickým.
Ale
i
syntetická filosofie
ovládána principem utilitárním, jenž jeví se zvlášt v jeho
jednostranném velebení individualismu naproti militarismu.
Spencer vojsko žoldnéské a netuší
Pi
významu a dosahu obecné
tomto pedstavuje
si
povinnosti branné a
národa celého jednotn bojujícího za svoje statky a za svou budoucnost. Individua-
vného
naopak ukazuje se práv v nynjší válce, že rozpory píinou nynjší svtové boue. 4. Naproti tmto filosofiím, kde ve Francii egoismus a touha po cti a sláv, v Anglii státní, církevní i praktický zetel v eudaimonismu a utilitarismu tvoí podstatné znaky
lisace
nepinese
zájm prmyslových
míru,
a obchodních jsou
Wundt v obsáhlé Oceuje význam nmecké
vývoj
nmecké
od Leib-
pemýšlení, líí
ásti další
nize.
reformace náboženské a vytýká na jedné stran
135
filosofie
stálou souvislost
nmeckého
myšlení
s
theologií, na druhé stran
nmecký
idealismus. Leibniz stále zabýval se smírem nábožensky rozvášnného svta, i Kant ml zájem theologický a spekulativní, Hiosofové nmetí Fichte, Schelling a Hegel vyšli z theologie. Všem tmto myslitelm jest vlastní a tvoí jádro nmecké filosofie vbec vdomí povinnosti, mravní autonomie, kategorického imperativu,
pesvdení, že „duchový svt
jest
V
duchového života uspoádaný". stát,
nmecká
myšlenka národní,
meckého národa, v
nmecký
nm
jest
i
celek k
sob
náležející, dle
jednotného zákona
tomto duchu mravního idealismu
nmecké
nmecký n-
žije
právo, jím proniknuty jsou celé djiny
budoucnost
lidstva,
budoucnost krásnjší,
již
založí
genius.
Vážnost
životní,
odhodlanost k práci,
vdomí
povinnosti mluví z
nmeckého my-
I veliký popíratel života Schopenhauer ji hlásá, když praví: „Život není dán k požívání, nýbrž znamená úkol, pensum k zpracování". veliký pehodnotitel hodnot Nietzsche ve svém pomyslu nadlovka vypovídá boj všemu utilitarismu a eu-
šlení.
A
daimonismu a vytyuje ideály vznešené práce, Filosofii
nmeckého
vítzství v zápolení filosofie
nmeckého
svtovém „Wir werden :
že
filosofie
a pravdy.
siegen,
denn
w^ir
nmeckým
zbrzmím
mússen siegen"
—
a
idealismu bude míti všelidský význam.
Celým spisem Wundtovým francouzská
který však v
síly
idealismu náleží budoucnost stejn jako
Nmecku
vine se názor jeho, jenž
má významný,
jev
jest
mu
jako by aixiomem,
jedin Descarta a z ásti Rousseaua, smuje ke cti, sláv
došel více uznání nežli ve Francii, že
promnný egoismus promnný kartesianismus.
a uznání, a že v morálce snaží se altruismus vysvtliti jako (Fouillée,
Guyau); bergsonismus není
Filosofie anglická jest
Wundtovi
nic jiného než
filosofií
individualismu, eudaimonismu a utilita-
smyslu ist praktického, smuje k moci, vlád, majetku a vrcholí Benthamoo zásad maximace štstí, žádající si co nejvtšího štstí co nejvtšímu potu lidí, a v Spencerov vynášení státu industriálního naproti militarismu, pi emž myšlení anglické o militarismu nmeckém, všeobecné branné povinnosti a rismu,
v
nemá tušení. Wundtovi filosofií cti a slávy, filosofie anglická majetku, moci a vlády. Obé se zraí v hynmách obou národ, v Mzurseillaise „Le jour de gloire est-arrivé", v anglické hymn „Rule Britannia". Naproti obma tmto filosofiím staví Wundt filosofii nmeckou jako filosofii mravní síly, mravní autonomie, mravního svdomí, vdomí povinnosti, kategorického imperativu, filosofii idealismu, jenž jest povolán založiti krásnjší budoucnost lidstva. „Fest steht und treu die Wacht am Rhein": tato slova nmecké hymny hlásají pevnost a vrnost, a vrnost k povinnosti penáší Nmec z ní se udávajícím mravním
cíli
Filosofie francouzská jest
z klidu života v míru ve služb svého povolání do války, kde se povirmostí stává obtovati se za vlast.
136
mu
nejvtší všech
Nejen však hymny tchto národ, v nichž prý zraí se i filosofický vývoj jejich, nýbrž i mnohá pozorování o zvláštnostech národního života dotvrzují dle Wundta tuto diagnosu. Národní jednota francouzská vznikla ze smíšení kmen iberského, keltského, germánského a italských vysthovalc. Již starý francouzský román rytíský vedle lásky k žen velebí touhu po sláv svta. „Každý vojín má v torniste maršálskou hl", jest úsloví dob napoleonských, a úsilí dojíti cti a slávy zabírá všechny obory i života praktického, pstuje se již na školách ve zkouškách o závod (concours), známkování vyžaduje mnoho úsilí a práce, jeví se ve frsuicouzské akademii, která každoron vypisuje ceny v potu vtším nežli ostatní akadenúe dohromady, ukazuje se na soud porotním, kde stkvly výkon enický dovede uchvátit asto na újmu písné spravedlnosti. Touha po cti a sláv proniká celým národem fržmcouzským a nabývá tak silné podoby, že druží se k ní nenávist k národm jiným, jež považují za poškození slávy vlastního národa. Odtud udává se prý hlavn nepátelský pomr Francouz k myšlenka odvety (revauiche) i úsilí o to, získati si optn ztracený prestige. Podkladem snahy té jest ovšem idealismus, ale vlastním zdrojem tohoto idealismu jest egoismus, a z egoismu i teoreticky frsmcouzští etikové
Nmcm,
chtjí vykládati altruismus.
K
tomu druží se zvlášt skepse francouzského duchei, jevící se i v román francouzském (Balzac), spojená s jenmou a zdvoilou ironií, i rozdvojení francouzského národa na velkou masu lidu, kde vládne dogmatismus, a na menšinu vzdlanc, kteí jsou bez náboženství, ale k úkonm náboženským z dvod estetických požitk zachovávají blahovolné stanovisko, ba je napodobují. Wundt naráží zde na to, že za revoluce divadelní umlkyn pedstavovala bohyni rozumu, a že konvent, dle vzoru katolického kultu, zaídil ctní svého grand étre lidstv2u Pravý duch anglický jeví se v humoru Fieldingov a Dickensov. Filosofie této zem jest práv ustaviný pokus uvésti v souhlas nároky myšlení s potebami denního života a podmínkami klidného obanského blahobytu. Ale tento zdánlivý vnjší klid, hlásající „vný mír" jako pokraování bezstarostného života, jest prolomen, jakmile bohatý Anglian chopí se boje na ochranu svého ohroženého majetku, neb jakmilchudí usilují o zlepšení svých podmínek životních, nebo konen tam, kde zdar ce
—
lého národa, v
nmž
Zde vyznauje
anglickou povaJiu
Wundt,
jednotlivci spatují záruku vlastního blahobytu, jest ohrožen.
jak lord Palmerston,
hnv, váše,
když
Nmci
nesmiitelnost, výbojnost
I
vzpomíná
zakládali své lodstvo válené, zvolal:
a nenapadne vám, nebo ve vodách pobežních." Moc anglická rozšiuje se po celé zemkouli. Od dob, kdy první anglický obchodník na svých lodích pirátských projíždl po širém moi, od dob krále Alfreda a Cromwella námom' moc stále se šíila. Anglie postupn zatlaoveJa Špainlsko, „Ote pdu,
plujte
projíždti širým
ve vzduchu, stavjte vzdušné zámky, ale nikdy
moem
Holandsko, touha smglického ducha po moci stále mohutnla, tak že dnes chce vládnouti nejen zemím, které vskutku patí pod její péinství, ale i zemím, jichž nemá, jen jeví-li se získám' jich v budoucnosti prospšným. Lord Rosebery prohlásil Freincii,
137
v parlament: „Nesmíme míti zetel jen k tomu, eho nyní potebujeme, nýbrž i k tomu, eho budeme potebovati v budoucnosti." Tak hlásá se právo okupace území dosud neovládaného jako privilegované právo Anglie. Na poátku minulého století obléhání Kodan, na konci jeho válka burská jsou dva mezníky této nezkrocené touhy
dv podmínky:
anglického státu po neomezené vlád. Této svtové moci byly dány ostrovní poloha Anglie, dále bohatství,
dou na moi, svtovým obchodem a
zpsobené vyvinutým záhy prmyslem,
vlá-
bankéem
osadauni. Anglie stala se nejbohatším
svta.
Z dvod
náboženských, církve anglické
i
Angliané
puritanismu považují se
dle tradice starozákonní za národ vyvolený. Jest to národ
úpln nasycený
mocí, bo-
hatstvím, a z toho plyne konservativnost, utkvlost na starodávných zvycích, která se všude jeví,
v život universitním
vlnným pytlem
V Anglii,
i
politickém a charakterisována
(woolsack) pedsedy anglické
jest
na píklad
snmovny lord.
uznává Wundt,
jest neomezená volnost jednotlivce ve všem, co neodAle práv kult zvyku a nutnost jeho na jedné, osobní svoboda na druhé stran jsou v rozporu. Anglian jest individualista, nemá rád inžák, bydlí ve vlastním dom (my house is my castle), parlament považuje za zá-
poruje stejné volnosti jiných.
stupce národa,
lenem
i
když
klubu, kde
má
neodpovídá složení národa,
složení jeho plutokratické
jest
spojení se spoleností, aniž jeho individualismus jest jakkoliv
omezen, naopak lenství v uritých klubech jest mu nejlepším doporuením pro veliký svt, universita oxfordská a cambridžská jsou starobylé instituce, kde mnoho platí
každoroní závody veslaské a mnohem mén vda. Tam nenajdeš velikých anglických uenc, tito jsou vesms soukromníci, kteí žijí mimo universitu anebo náležejí novým universitám, jež jsou zízeny po zpsobu nmeckém. Ve svém individualismu žádá Anglian, aby také cizina se mu pizpsobovala v uniformit hotel i ve všech komunikaních prostedcích. Ve styku mezinárodním Anglian zaujímá skuten privilegované postavení jako svtooban, a toto vdomí s jednotlivce pechází na celek
státní.
Anglická povaha
jest
rozšíený egoismus, a etika Benthamova
jest
jeho teoretickou
formulací.
Tak mezi duchem
francouzským a anglickým
jest
mnoho píbuzného, oba prý
jsou egoisticky založeny.
Nmci, podle Wundta, svta. tismu
V
—
Americe mluví ale
i
jako
stát
i
jako národ jsou nejmenší mezi vtšími národy
Nmecku
se ješt dnes o
americký jeden pítel vyznal
by požíval vtší svobody
nežli
djiny nmeckého sjednocení
Nmcm velikou budoucnost,
Nmci,
jsou zsidl
jako zemi militarismu a despo-
spisovateli, že „není
národa ve svt, jenž
Ameriku nevyjímaje". Život a Prozíravý Carlyle ovšem vštil nmecké básníky a vidl zeteln
ani severní
velmi krásné.
nmecké
reky
i
podmínky nzistávajícího rozvoje a vzrstu. Rozkvt nmecké filosofie, vdy a umní pedcházel rozvoji národa k samostatnému velikému státu. Velicí básníci nmecké minulosti pipravovsJi nmecký stát, a filosofie budila v Nmecku ducha sebevdomí, 138
dímajících v
nm
mravních
sil
a úkol.
V tom zraí
se,
v tom
žije
nmecký
idea-
lismus.
A
s tmito ideály není v rozporu nmecký militarismus. Není to militarismus dob minulých, najímání žoldnéského vojska. Všeobecná branná poviímost stala, se velikým prostedkem výchovným, jenž mládeži nmecké již v dob nuru a v povolání jejím dodává tlesné zdatnosti a písné vrnosti k povinnosti. jako
Nmcm
A
nmecké turnéství, tak
i
povinnost branná
jest
zízení v
pravd
demokratické,
mnohem
tvoí privilej mládeže bohaté a znamená veliké maení asu. Militarismus práv v této válce obstojí ve veliké zkoušce ohnm, a vedle nho Fichteova myšlenka uzaveného obchodního státu („der geschlossene Handelsstaat") v dob, kdy válí se také hospodásky, osvduj^ se jako nutné opatení sobstanosti hospodáské celého národa. Vede se válka za vyhladovním ale povede k vítzství nmeckých zbraní, jímž i nová doba sociálm'ch reforem bude šzistn spíše nežli sport anglické mládeže, jenž jest drzJiý,
—
zahájena.
Spis filosofií,
^
Wundtv
svým obsahem neodpovídá
titulu.
nýbrž jen Ital, Francouz, Anglicin a
filosofiím ostatních
národ, nevšímá
si
vbec
Netýká
se
národ vbec
a jich
Nmc. Wundt nevnuje pozornost
myšlenkové povahy a práce svta
slo-
v£inského.
Ale není to také kniha o vzpomenutých tyech národech a jejich filosofii vbec, nýbrž kniha o rozdílu filosofie a národního ducha Anglian a Francouz na jedné, na druhé stran. Itálii a její filosofii vnuje Wundt
Nmc
poátku knihy, pi vlastním srovnávání k ní nepihlíží. Wundt píše knihu pod dojmem svtové války. Piznává, že základní myšlenky vnukaly se mu již díve, dokud národové nyní válící žili ve vzájenmém míru a pátelských stycích ale že myšlenky ty práv svtovou válkou nabyly podoby pevnjší, uritjší. Je to tedy kniha asová, psciná pirozen s hlediska nmeckého. tu práv vdecká, nestreinná kritika nalézá nedostatky a nesprávnosti vývod Wundtových. Wundt nesprávn staví na poátek novovké filosofie ti Nmce, z nichž Mikuláš Kusánský má význam epochální, ale Koperníkovo nmectví není pirozen prokázáno, a prkopnický význam Theofrasta Paracelsa jest zvelien. Wundt správn ukazuje k rychlému vývoji nmeckého národa i k smrodatnému významu nmecké filosofie, nesprávn však promítá pítomnost do minulosti. Vlastní nmecká filosofie nové doby poíná pece teprve Leibnizem Eduard Zeller své Djiny nmecké filosofie Leibnizem zahajuje ale Leibniz má více význam svtový nežli nmecky národní. Myšlenkov souvisí pece s Descartem a Spinozou na jedné, s Lockem na druhé stran, sám píše francouzsky. podobn Ksmta nelze vyjmouti z myšlenkového ovzduší souasné doby. Bez Humea nebyl by se stal Kantem. Více mla býti vytena pragmatická souvislost myšlení nmeckého s filosofií francouzskou. Pro celé první období novovké filosofie jest smrodatný a význauimý íakt, pozornost jen na
—
A
—
—
i
A
139
V Anglii smr empirický, na pevV Anglii záhy pstuje se práce odborn vdecká,
že rozdíln se pemýšlelo v Anglii a na pevnin.
nin deduktivn
intelektualistický.
na pevnin
obnovují se
práv
stále
je
smlé pokusy metaysické. Leibniz
se Spinozou, okasionalisty a Descartem.
syntesi myšlení kontinentálního,
A
souvisí pragmaticky
Kanta zase pochopíme
pevahou francouzského
jen jako
a empirismu filosofie anglické.
Kdyby kniha Wundtova nebyla tendenní, nebyla by probírala filosofie jednonárod jednu po druhé a rozdávala pochvalu a hcinu. V tom jest mnoho profesorského. V djinách novovké filosofie jest pece filiace myšlenková, která tlivých
A
ím jednotliví národové k ní pispli. syntese ta dá se základem filosofie novovké jest smlý pokus metafysickodeduktivní u Descarta, v okasionalismu, Spinozovi. Ten vyvolal v Anglii kritiku a reakci u Lockea a její jxjkraování u Humea. Ale Locke psobí zase zptn ve v zajímavé
strun
syntesi sluuje,
takto vyjáditi:
filosofii
francouzskou Condillacem, a vychází z toho sensualismus a materialismus
XVlIi.
století,
njž
Nmecku
v
také Locke
má
vliv.
pak vyvrcholuje
Zvláštní postavení
Kant. Bez
Víme dobe,
couzské Kant nebyl by prost možný. jej
se filosofie pevninská
má
že
ridge,
etickým a estetickým. Kant zase
a fran-
Humeova probudila dalo podnt Kantovým
filosofie
z dogmatického spánku, a Rousseauovo hodnocení citu
názorm
u Leibnize, na
filosofie amglické
zptn psobí
Hamilton a eklekticismus francouzský obráží jeho
na Anglii a Francii, Colevliv.
A na druhé
stran pi
všem významu, jejž má kriticismus Kantv pro filosofii XIX. stol., musíme piznati, že další smrodatná myšlenka jest evolucionismus, jak souasn se vyvíjí v píve filosofii Spencerem. Teba dále pihlížeti k tomu, rodních vdách Darwinem i
filosofie v Nmecku ml mnohé nedostatky, byl píliš školský, málo vnikl do života. Naproti tomu v Anglii vidíme život politický proniknutý filosofií, obanská svoboda a filosofie stály v tsném styku s životem, ve Francii pak celé myšlení XVIIl. století u encyklopedisl a Rousseaua dsledn vede k pevratu revolunímu. Vývoj filosofie v Anglii, Francii a Nmecku byl pedmtem dkladných studií v pítomné dob, k nimž Wundt mrou náležitou nepihlížel. Již Falckenberg ve svých Djinách filosofie novovké podává srovnání, které jest mnohem správnjší a výstižnjší nežli pojímání Wundtovo. Dle nho (na str. 06. eského pekladu) „Francouz má pevahou disposici k bitkosti, Anglian k prosté jasnosti, Nmec k hloubce my-
že vývoj
1
šlenkové. Francie jest zemí hlav matematických, Anglie praktických, kulativních, první jest vlastí skeptik,
list". Filosof anglický
pelivostí sestavuje
zem
podobá
ovšem
se dle
Anglian livý lun vyjíždí
mapu procestovaného
problémy
filosofie
—
kraje,
Francouz anatomovi, jenž jistým e-
Nmec horskému
lezci,
který zrovna tolik
v jednotlivostech, kolik získává na výšce stanoviska a šíce rozhledu.
popisuje, Francouz analysuje.
smle
spe-
Falckenberga geografu, jenž se svdomitou
odhaluje nervy a svalstvo organismu,
ztrácí jasnosti
i
Nmecko
entusiast, druhá realist, tetí idea-
a
s
anglické nerad pouští
Nmec zbásuje dohledu
s
beh
danou skutenost. Rozváž-
konkrétnosti, lod francouzská
moe abstrakce, šastný dar isolovati blízké ob tyto národnosti — není Nmci dán Ten po-
veselou nadjí do širého
který vyznamenává
:
140
h
ína s
soustavu svou
vejce Ledina, za to spojuje jarý vzlet francouzský
houževnatou flegmatiností Angliana, to
pn
ale nezastaví se s
obyejn od
jest,
hledá své principy vysoko nad zjevy,
tom, že vytkne hledisko, že udá tón, nýbrž provede zásadu
roztomilou pilností v obšírnou architektoniku az do podrobností.
S Falckenbergem do jisté míry souhlasí /. Th. Merz ve své výborné knize „H istory of European thought in the 19th century" ve svazku III. (1912), kde na stránce 40. a následující praví, že filosofie anglická byla empirická, psychologická,
nmecká
francou2:ská positivistická, sociologická,
draz na vzájemné
pronikám' všech tchto tí
metafysická a kritická, ale klade
smr. Možno
vskutku íci, že vzá-
jenmý pomr tchto tí filosofií v dívjších stoletích, zpsobený naukami Descarta, Lockea, Leibnize a Humea, vedl k zvláštnímu vývoji filosofie novovké vbec. Ze-
nmeckých oba smry vycházejí dle Merze jako ze spoleného koene z Humeova skepticismu: filosofie skotskáí pstovzJa psychologické zkoumání, nmecká soustedovala se v metafysickém jména se
myšlen
v p)omru
to jeví
Ale oba
.
tyto
filosofie
smry
skotské a ve školách
setkaly se,
fických metodách, v Anglii vedením
Heglovy,
jež vedla
k
teorii
když pocJo
J.
se uvsižovati o logice a filoso-
v Nmecku kritikou metody obma smrm vzájemn se pronikajícím
St.
poznání. Naproti
;
Nlilla,
Merze filosofii francouzskou 9. století její eklektiComteova positivismu, jež zase mla dalekosáhlé psobení na Anglii a Nmecko. Merz vytýká psychologinost myšlení žinglického, matematinost francouzského a metafysinost nmeckého. Francouzskému i anglickému myšlem' jest spoleným znakem sklon k sociologii: To vysvtluje Merz prmyslovým a hospodáským rozvojem Anglie na jedné, sociálními dsledky francouzské revoluce na druhé stran. Ale Merz spolu spravedliv uznává, že filosofické myšlení v 19. století dosplo k všeobecnému význemiu a pronikavé platnosti práv velikou filosofií nmeckou. Lidstvo práv za to vdí dokonalé orgéinisaci pro abstraktní a doplujícím charakterisuje dle
1
cismus a samostatná soustava
zkoumání, jež se utváila typicky ve vybudování filosofické fakulty sity.
sen
—
V ní splují Leibnizv o
se
do znané míry
organisaci
Wundtovo hodnocení
vdecké
pcinsofické plány našeho
práce
nmecké
Komenského
i
univer-
krásný
vbec.
etických soustav anglických a fréincouzských není správné
Wundt ocitá se tu v rozporu se sebou samým, s názory, jež o téže vci vyslovil ve své etické soustav. Anglickou etiku nám líí v novém svém spise jako utilistickou, prospcháskou, ba Benthama prohlašuje pímo za intelektuálního pvodce nynjší svtové války ve své etice (3. vyd. 1903, str. 484) nemá však hlediska tak písného a odmítavého, ba naopak uznává, že evolum' a utilistická etika anglická
—
mnoho píbuzného se snahami dívjší nmecké filosofie osvícenba se snahami novjšího nmeckého idealismu." Profesor Pražské nmecké university Dr. Kraus v úvod ke Klatscherovu pekladu díla Benthamiova „Principles of natural laws"*) správn již ukázcil k tomu, že Wundt v tomto spise „jeví
ské,
i
*) Grundsátze mayer 1915).
iir ein kiinftige:>
Volkenecht und einen daueinden Frieden (Halle, Nie-
141
zkreslil
in
z nho typ vysloveného Manmyšlenky Benthamtiovy v pravý opak, Bentham je Kantovi mnohem bližší, nežli se udává. (Srov. Naši
chesterovce.
Dobu XXIII, 3, 239, 1915). Jednostranné a nesprávné jsou rovnž názory, jež Wundt napsal o etických soustavách francouzských Fouilléeho a Guyaua. Wundt nehodnotí v knize své náležit význam empirismu a realismu jako typických znak anglického myšlení, jež tvoí souvislou tradici od dob Duns Scota, Rogera Bacona, Viléma Occama. Utilismus anglický nesmí býti znehodnocován a vznešenost anglické teorie mravní
nebo Hutchesona a mravní
cit
podceována
jsou plny ušlechtilé síly a
a zkreslována.
mravního tepla
Vývody
Shaftesburyho
jich
hodnotný soud
—
pece pímo pedzvstí Herbartových názor
jsou
nmeckým
etických a tedy ni-
idealismem. Wundt vytýká ponkud píke nmeckého a pehlíží etné podobnosti. Kniha Wundtova jest pouná a bude jist hodn tena.
koli
šlení
v rozporu
s
anglického a
rozdíly
my-
ft
.
:
JIÍ
.
MAHEN:
VIDNÍ IZAIÁŠE PROROKA, Jak
v poušti lev tak v skalách erná zmije moi erv má právo žít a rst
—
a v
kdy váš náek zmizí
ó, Izraelští,
a tupá stížnost sprahlých vašich úst?
Noc
bezedná, jež na kraj celý padla,
mne vedla k srázm, kam
jen slepý smíš,
a co jsem zel, to vyprávím vám dneska, že nevydržím, nevydržím již
Ti
dábly zel jsem, na žernovu streišném
konali práci jež otást i
— svt
mla
byl
sloupy
hrzou
zem
tich
—
kolem
zlatým stolcem pána v nebesích.
Jediné zrnko
ti
ti
asi
mleli,
jediné zrnko, menší nežli prach, jež
moudrost
vná
vybrala však kdysi
a pro vzrst už. když
svt
byl v temnotách
O, Izraeli, znáš tch das jména? Vrch každý semlít mohou na padrt, já
v žilách led už místo krve cítil mých tváí dýchala už smrt
a do
le ta
se skal
tch mne pece
—
nesrazila
práce obr, peklem najatých,
svt zašuml a náhle zajásal si jéik by andl sám byl na mne
a
dych'.
Nadarmo kámen jako hora sténá, nadarmo ábli ježí oboí než nadješ se a te zas a zase z pod žernovu zas zrnko vyskoí
—
—
Nadarmo všechno! Zase vyskoilo a
marn
zas je chtjí rozdrtit!
Kol jak by celá burácela eka a temnem me se archandla kmit! 143
—
.
.
.
.
TecT vypadlo jim
. .
.
Hledají
je
Nadarmo dupou vztekem zuiví
Nahoe
orel
a slunce nese
Na
pod oblaky
úsmv
. . .
Marn
. .
pluje
zánvý:
všet hlavu ? Jedno jen chce osud, když nechal žít už vaše praotce máš koeny, nuž rozkveteš a vzrosteš a celý národ vydá ovoce!
—
I
:
!
OTOMAR SCHÁFER:
PROCITNUTf JARA. pekrásného srpnového dne, aniž si mohl jasn uvdomiti, pro, odkud pišlo a jak náhle se zrodilo v jeho pošetilé hlav ono paliv nutkavé vnuknutí chtivé nedokaf osti ehosi zázran neobyejného, jež rdousilo jeho dech a obluzovalo smysly, kdy jeho oi se rázem otevely s neskonale upímným úžasem, aby slastn chutnaly hranici bytostných rozdíl mezi mužem a ženou s hlubokou vroucností dítte, procitnuvšího s východem slunce v perodném žáru dosplosti, Matuško, nejmladší z Burmihaiových pasák, ekl si s obdivuhodn sebevdomým khdem v okcimžiku tohoto omraujícího poznání, že Anica Rebacova, vskutku nejhezí a, jak byli všichni pesvdeni, také Alberattu, byla by zcela dstojnou družkou jeho až dosud nejpoestnjší píliš beznároného života. Nebeský mír vanul z pedstavy tohoto cukrov nžného stvoení: což nebyla podobna svtici boží, s vlasy iako len hebkými a svdými, s prsvitnou pletí mandlových jader jadcoby pelem dozrávajících broskví poprášenou, s mladistv kepkým tlem srní bystrosti, s pekrásnými zTaky, vždy cudn plachými a skrytými za dlouhými asami jako tajemné princezny pohádky, vykávající trphv za pavuinnou clonou píští svých knížat, aby je probudili teple hchotnými teréhosi
;
dve
polibky...?
Ubohý Matuško vinu:
co
vzduch
nassál
probudil se píliš
pekotn
z tupé lhostejnosti
pojednou a vyzaoval jakýsi
nepovdomý
zakrnlého vý-
fluid, prolínající vše,
úzkostlivým neklidem zoufale prázdné szioty, touhy sblížení se
žilo,
odlišnými bytostmi, nervosou hladu tsného splynutí jak pravilo
Rázem
zeteln ono vnitní
nutkání,
nemohlo
s
naprosto
oddaným srdcem, jímž pece, než srdce Anicy Rebacovy
s
býti
. . .
rozhodnut, tak zbrkle, jak bylo možno, aby v
niem
nezadal své prostodu-
svil
se, když záhada naprostého pevratu blížila se fysické bolesti, Berglovi, nímž v dobách žní vždy jako s peletavým ptákem spával pod stechou dvorce Burmihsdovsu se všemi svými strastmi, nadjí a zdánliv bezpedmtným
chosti,
mlatci,
s
steskem
— Anica Rebacova...?, — odpovdl mu, statn žvýkaje erného — tedy Anica Rebacova...? pomazaný máslového U všech das, kdo mh... by chlape! — Nebyl by nápad, — aby pemohl záchvat — kdyby... keovitého krut lomcoval — ekl Matuško na oko — Nuže, mu prudce — kdyby...? — — vzdychl osmahlé tváe v dvou— pij mi — zíunruel uchém tžce oddychuje po tlustý krajíc
dustou vrstvou
chleba,
ti
napískal...
sýra,
auio...
to zcela špatný
smíchu, jenž
kdyby...?,
bilo,
nebyl
pravil,
snaže
jeho elistmi,
to
špatný vkus,
se,
jen
lhostejn, ale srdce
-
nuže,
Bergl a ihned skryl své
Nic... pranic..., krajái,
z hluboká,
jen íci,
143
10
—
kdy budeš míti první schzku s Anicou Rebacovou, abych vydatném doušku, blahopáti... mohl ti myslil si, chvatn pemílaje v p£unti všechny ty žárem Skrený opiáku !, valn prochvlé okamžiky, kdy v šeru teplých veer...
—
—
— ekl Matuško. — Dej tyi — pl, — — v neskrývaném nejmenším hrav bok že — Ticet devt groš, — odpovdl Szafranka lolte!,
chceš-li poíditi suknici a kabátek!
Šest a
ovinouti
lze
útlý
úžasu,
zaleptal
Šest a pl...?,
její
Bh
z list
ví,
nebo
nejmén byl
šest a
pl!
pevn pesvden,
ržového kvtu. naprosto lhostejn.
Pyskaté enichy a tvrd vytfeštné bulvy plechových, mythicky hrzných ryboještr po obou stranách starožitného regálu, vzadu, za pultem, v ztemnlém pítmí jako
mhou svtelných
pihn hebce poprášeného, hledly na Matuška velmi
a opovržliv.
— Dám osmnáct
groŠ...!,
—
ekl opt Matuško
tiše,
posmšné
zkomírav a pokorn,
mžikaje k holenicím tuze vychudlých bot, ztísnných hrudami rodných lán, náhle
pepaden
jakýmsi skliujícím studem: mnul chvíli v tísnivých rozpacích cíp kvto-
vané látky, jíž mínil obmyslit Anicu Rebacovu, pak prohodil nesmle, i se vzdorem bezmocného chudáka: oráe nepotebujete...? Na tak dlouho, než bych zbytek odsloužil... Nikdy bych byl neekl, že tak malý kus... a tolik... Pohledl na své mozolovaté dlan a zahuel:
—A
— Ti — Jaká
tvrti roku nutno sloužiti! to látka!,
ukazovákem
— vy kiklIBzafranka a barchetu pyšn — Kvty, pracn
a palcem,
ervc!
svištla mezi jeho
vlna
tištné
\aká to látka!
získanou krví no-
nosili! Jdi k ruchadlu! Jdi k pluhu a radji groš! Tu Gablacz a Bergl, oba statní mlatci, kteí, jako Matuško, pod týmž krovem spali a sloužili, vytrvalí díi, pijáci a záletníci, jichž dobrodružství byla tajemstvím a pýchou snad všech poestných žen Alberattu, práv tak, jako byla píinou nesmiitelné nenávisti jejich muž a milenc, Gablacz a Bergl, zdrav svalnatí a pe-
pálových
Purpur, jaký jen králové
propij svých osmnáct
nadbytenou silou jako plemenní býci, pišli v nejnevhodnjší chvíh, aby, po svém zpsobu, suggescí obdivuhodn mužné mohoucnosti a naprosto bezurili smr stezky Matuškova života z rozhalených košil hledla vyklenutá
kypující zcela
dky
—
:
emav osmahlá, upina v pímce hrudní kosti leskla se krpjemi potu a osinami jemene jako bodlinatý hbet ježka; dv tla, kypící vyzývavou svžestí, hodná
prsa
Mistrova
dláta,
ochota.^,
i
ponkud tvrd krásné, z nichž pekotn Smekli dvorn své Širáky jako jediným gestem:
balvany
záruka.
— tvrtku!, — ekl — Rum!, —
tryskaly radost,
Gablacz.
pravil Bergl,
zpytav pehrabuje mdáky v kapse 146
Širokých
spodk.
::
— Nuže,
— vzdychl Szaf
uklidím tedy své barchety!,
hledte, ticet
Prosím: ticet
ranka.
— tvrtku? Hlete,
devt groš je mu mnoho na dárek dveti! Takový devt groš...
A všichni hledli na
Matuška
nmi, Bergie...!
nechápavýma oima.
jaksi
— Dárek dveti?, — zahuel Gablacz, — dárek dveti...? — K emu — usmál — jsem nikdy zlámané — Bylo by na ase, abys svj pedešlého msíce!, — ekl mrzut — — vykikl Gablacz, mžikaje významn k — chému pece Anicu Rebacovu... to Nu, má nedal
se Bergl,
to?,
skoro
ani
grešle.
dluh z
zaplatil
Szafréinka.
ihned
Jakže!,
.
tebe jiný dar, za který chtl bych umíti, kdykoli se
ona a
od které jsem
jediná,
jsi-li
Bh)
odhodlán...
— budu
ti
já,
s
prostodu-
stranou,
pro
kupuješ
Berglojji,
hanbou odešel! Ale
který jsem poznal
tém
jí
zachce!
jisto...!
pro
Takové
dve! To
ty... Jde na vdavky! Jde na vdavky všechny ženy Alberattu (pisám
—
závidt! Pro ticet devt groš! Napij se na zdraví své nevsty,
hloupý a Šastný kluku!
Matuško
usrkl vína,
obrátil
se
po nich bezradn tázavýma
oima
a po chvíli
zašeptal
— Oráe nepotebujete? — Na ti msíce?, — Szaf teJ práv? Ne, — tyi msíce, Oráe, tedy
pravil
dobrý obchod,
ranka, tuše
—
ale ne, ne...
nepotebuji.
chcete-H.
1
tažné
dobyte a
Obliej Matuškv nabhl purpurem horeného trysku
v
slz,
tém
hlídacího psa.
vzrušení,
víka nervosn
dferoucích se z hloubi rozbolestnlého nitra, srdce se
bránila
rázem rozbhlo
nesitatelných poklepech:
— Tedy pt msíc, Szaf — Pl
ranka...?
roku... ale jinak... je
covník..., zahuel
kramá
pece nadbytek
poctivých, dobrých a levných pra-
a mezi jeho rudými prsty prošustila se mžikem
s
lichotivým
kepe
naechraná kupa barchetu pro Anicu Rebacovu. Matuško vysázel své groše, pokorn si vzdychl, zapil svoji hokost dvma kzJíšky sladké kmínové rosolky a pak, snaže se mcirn rozmlniti nepohybliv náhle ztvrdlým jazykem jakési nepozetelné sousto, tu utkvlé v jícnu a hned zase lpící na pate, než vzal do krut umozolených dlaní svitek plátna, potištného krví pravých nopálových ervc, ekl si lítostiv: Takový že bych byl...? Pl roku že by mi bylo obtížno sloužiti, dáš-li mi, Bože milostivý, utrhnouti ten kvítek zázraný ze své lidské zahrádky...? Byli již u dveí, on, Matuško, všecek pojednou schvácen pyšným vdomím obti, již podstupoval pro dve Rebacovo: stiskl tedy upímn Szafrankovu pravici a Bergl s Gablaczem, oba podmraeni, nebo se jich tžce doteklo, že byli upomenuti ped tímto nejmladším z Burmihaiových pasák: tu poslední z nich se náhle vzdorn napímil, vyhrábl hrst svých groŠ, pebhl je oima a pronesl s vyzývavým svistem
—
—
chladem
147
10*
— Ješt pt groš! — Tu — odpovdl ochotn pánovit. — vždycky hotovými dvata!, — potom Gablacz nosovým pízvukem rozeného zacvmkav otelými máky ped omráeným Szafrankem, — pl by ml tvj potištný ty— Vzpomínám práv na pt pytl Burmihaiova jemene, — zabruel bylo na hospodáov k tob, — modravého dýmu bátké zapekaky, o pti Burmihaiova jemene? — vždycky omoiti ve dobré než namoiti lehkovážn asto vždycky ochotn vykikl — stelhbit objemné hloupý by snadno mohl k panu — Nuže, kamaráde!, — krom svých dvou, oba souasn Bergl, pochopiv, velmi
jsou,
Alberattští
a
za svá
platíH
prohodil
kavalíra,
s
roku
za
sloužiti
ti
cár...
ty...
který, protože ne-
si
dosti volno
sýpce, uklidili jsme
Szafranka,
Bergl, ztráceje se v oblacích
nic nevíš
pytlech
lépe
Je
si
ti
vršiv
jazyk
vtip, který
je to píliš
Burmihaioví...! pravili
rue
Szafranka, na-
posloužili,
kalichy,
pijíti až
prázdnili
rosolky,
sklenici
a
pítele, jenž
i
mlatci
tetí pohárek, ocitnuvší se
vy-
a,
po Matuškov
pravici,
— poj a nepla
jsi cosi o pti pytlech Burmihaiova jemene? Nevíš? Hleme! Jsi chlape! Ale nemže ti býti se škodou, znáš-li, kterak lze pod vázo váti žíly poctivým dairebákm! Vyšli pak do svtélkujícího pítmí teplého, silným výparem schnoucí žatvy a kvtnatých mezí provonného veera: nastebaný žár bezmraného dne prochvíval zjasnlý obzor ped nimi a pohupoval pruh erných les v modravých dálkách jako v píboji neklidného moe: silnice, bílá, dusav prašná, bžela pímo až k poslednímu tykadlu Alberattu, kde byli domovem. Matuško, uboze pikrslý, s hlavou obra,
nikomu! Slyšel dosti bystrý,
kývav zavšenou ného bemene,
— — — —
na kostnaté
klusal
šíji,
dychavin
—
pod tíží nepimeGablaczem a Berglem.
hrozící co chvíli pelomiti se
jako psík poslušný mezi
Tys tedy za mne..., zaal oddan, chtje jim vysloviti všechnu bezpodmínenou oddanost, všechno své jásavé vzrušení, tys tedy za mne zaplatil... Hloupost!, odpovdli jakoby jednmi ústy, jaký to pekrásný veer! Nezdá se ti Bergle, že by bylo záhodno, abychom uspali všechny ženy a dvata Alberattu? Tak teplá a vonná noc, Gablaczi! Míjeli
ných
—
—
j|
ady
družných stín, skupiny mlelivých
—
k sob dviv stulepekotn klokotavý žár
silhouett
v reminiscencích starých dobrodružství vzbouzel se
nepokojné krve, dychtící k novým požitkm: Matuško
šel s nimi jako zmámen, jeho pla tak suggepedtuše neznámého kvasu, jehož stivn z výkik, vzdech a slastných nadjí obou uznaných porobitel alberattských žen. Nehezký jeho vzrst a zejm neprobuzené schopnosti uinily jeho mužství tak bezpohlavým problémem, že byl až dosud jenom neškodn neteným kleštncem Burmihaiových služek, s kterými sdílel stáj, spolenou jejich ložnici: slyšel i vidl vše, co jindy opomíjel ve své chorobn lhostejné tuposti a co te zjiskilo jeho nový
chípí
se
chvla a
vn
Šíila v
148
obzor zmatenou smsicí dráždivých nálad spal bez ostychu s dvaty v teplé kravské stáji a nikdy nemohl pochopiti, pro, uléhajíce konen ke spánku, opakovala mu :
tém
každodenn:
— Kdydys
Vidl
i
byl jen
vzdmuté
kletbami... a bylo
s
polovice tak ošklivý, chlape...!
a konce, ervené dti, rodící se v slzách,
jejich životy
mu
lhostejno,
pro opt
jiná z nich
i
mezi
jdou tak tvrdošíjn ochotn
vždy k témuž osudnému cíli nenávidnému mateství a vstíc proklínání všemohouu všech všudy pro...? Snad smíen s tímto cího pana Burmihaie, který však nutným zlem, nebo hromobití se vracelo s pravidelností tahu sthovavých pták nevyhnal ani jediné z tchto nešastnic. Budiž mu to ke cti eeno. Tu Gablacz a Bergl zastavili se s kterýmsi dvetem, jehož bílé rukávy ostfe svítily v houstnoucím Šeru veera. Zdálo se, že zapomenuli, jak Matuško opodál pokorn vykával, obrysy jejich tl splynuly náhle v šeptem zvuící skvrnu emavého stínu proti zkomíravým reflexm usínající záplavy. Podivný neklid spadoval Matuškovu krev a ztravoval jeho smysly: co ti tam spolu hovoí...? Tma, možno-li ješt suggestivnji padala kolem nich svými kype naechranými vlnami a tajemná píinnost piblížení se dvou muž jediné žen byla teJ nejpalivjším mystériem pasákova života: pro dnes poprvé jej vzrušoval onen stží postehnutelný šelest, kdes ped ním, v slité clon soumraku se domlouvajících rt, pro závidl obma mlatcm, že mluví s ženou? Pro Anica Rebacova vymykala se lak úsiln jeho žíznivým pedstavám v této horké chvíli neuvdomlé žádosti,..? Byla by svolná jíti dnes... kdy hích, jak se zdálo, chvl se jako nezbavitelný pízrak na perutích tmy, prosakuje vším, co žilo, co bylo náchylno podlehnouti pokušení, byla by svolná :
jíti
s
Gablaczem a Berglem...?
—
Pro
—
jeho myšlení pibližovalo se tak svátostn
v tomto okamžiku, kdy z nepovedeme dosud chtivosti dusil se nevraživou závistí k obma mlatcm, pitulivším se k jakýmsi bílým rukávm .. pro i v tomto okamžiku i
.
Rebacova, tak podobného svticím, s vlasy jakoby pelem dozrávajících broskví hebce po-
ulpívalo jeho myšlení na obrazu dítte
jako len bílými a prsvitnou pletí
prášenou...?
A kdyby snad...?
Sla by...?
A
co... nuže, co...!
mluvily služky Burmihaiovy se svými milenci...?
dve v pítmí
silnice s
Co
Co by
mluvih?
Co
mluvilo ono nerozpoznatelné
Gablaczem a Berglem...? Nikdy nikdo
s
Matuškem
neztratil
tchto náhle ožehavých problémech: oškHvý jeho vzrst a dvry hodná bezpohlavost kastrata zbraovala mu phchýliti se tsnji vnímavými smysly k tmto vaily mezi lidskými tepy dvorce Burmihaiova, nebo mezi záhadám, jež se slova o
vn
celým Alberattem, chcete-li tomu. Vidl, pikren v slám nejprostšího lože, již velkomysln obnovovali dvakráte v msíci, jak dvata vracela se prostovlasá, s nepirozenými rumnci, ku podivu znavena s pílišn dlouhých noních toulek, jak po úmorné práci potem prokropeného dne vždy znovu a opt se jim chtlo odcházet do mlelivé tmy, kcunsi pro ervené dti, rodící se v slzách, proklínání a bolestech... pro jejich nepochopitelný vzdor vztekal se proti všem, jež se vyhnula onm jae
A
puícím životm...? Nazývala
to
nkdy
štstím...
149
nkdy
osudem...
nkdy
náho-
.
:
.
.
.
!
A
Matuškova podstata se v kouzlu teplého veera násiln rozPro...? kam chtlo híšné tlo, tetelící se v zimniných dvojovala: kde byla jeho duše... záchvatech dábelského roztoužení neznámého, ale suggescí strašlivé síly jej omamudou...!
I
A
na dosah ruky se skrývajícího požitku...
jícího a kdesi
— Tu Gablacz od ným smíchem: — Ti dva pespí noc na mezi nkde v tráv! se náhle
Klusali prašnou
silnicí
mkkých
podušek smaltov erné plochy, která
dychtiv, jakoby vlny se za nimi zavely.
— Myslíš...
s tutla-
a Matuško ješt letmo zachytil, jak ony dva nezetelné
obrysy pikrily se za nimi do pohltila tak
skupiny odlouil, došel k Matuškovi a ekl
myslíš, že
bude
dojata, pinesu-li
jí
kus tohoto prádla?
—
je
pravil
Matuško šeptav, snaže se vložiti do svých slov všechnu vroucnost, jíž toužil k istým pedstavám Anicy Rebacovy, tiskna ke hrudi svitek barchetu, potištného krví pravých nopálových ervc. Víš, že je Anica nejhezím
—
— Nu —A
... a
že ty
a
. . .
jsi
.
.
dvetem
Alberattu
?
.
.
chroptavým vzdechem, vzpamatovav se práv vas, aby neudeil píliš tvrdým slovem, nebo se mu náhle sželelo šeredného opiáka, který, snad na vzdory své ošklivosti, chtl utrhnouti nejlepší z Alberattských plod pak, tžce pemáhaje Polkl
8
:
své vzrušení (myslil na štstí Berglovo u
dvete
s
bílými rukávy), rozmrzele za-
broukal
—
Což
ochotna ?
.
nespíš ve
stáji
u Burmihaiových služek? ...
Došli a bez pozdravu se oddlih: Gablacz k senníku,
Holky
A
která z nich byla
by
.
Matuško ke kravské
stáji.
dosud nevrátily se svých procházek, jen Btuš, vychrtlý, anaemický živoich, patnáctiletý zárodek probouzející se ženy, hlomozn se do síly a svžesti naspávala na svém zastreném kavalci z objetí hrubé koské houn vyhlížela nehezky se
:
rozevená
ústa
s
chorobn proernalými zuby,
zcela dole až k lýtku obnažená noha
pes okraj pelesti: a as ví, kde se v Matuškovi vznítilo pojednou toHk unyle pekyplého citu: piplížil se nesmírn opatrn, zatajuje dech a pitiskl své horekou sežehlé rty s neskonale istým vzrušením k této takm neživotné hmot,
sesmykla se
rozprýskané horkem, vichry a mrazy.
Pak, aby nitra
zaryl
utajil
bezpedmtnou
a prudkou
lítost
nezadržiteln tryskalo bystinami horkých
zmokelým obliejem do
Vstával ješt za
sleželé
vavým
dráždidlem. Jak
Probudily
ji
slámy skotáckého lože.
šera, naprosto vysílen,
nedbalky Burmihmových služek byly asi
nad ímsi nepovdomým, co z jeho násiln se i náruživými výkiky,
slz
v slastné ochablosti tla
mu prvn
Anica Rebacova
1 . . .
první polibky sluneního svitu ?
150
. .
i
duše a lhostejné
neslušnou obhroublostí nebo vyzý-
Kvt peistý Dít !
boží zahrádky
.
.
.
.
:
O
šesté teskly ze stodoly zprvu nesmlé, od rozbesku dne. pak ryn hlomozné údery cep a potom všechno se již chvlo nepetržitým jejich deváté ratataratata Stále, vytrvale a bez oddychu. broukáním ratataratata svaili poprášeny hebkým chmýím plev, vlasy Anicy Rebacovy, kterou, ježto byl její kmotrem, pan Burmihai neoponml pizvati na pomoc, byly ješt blejší a po-
Pan Burmihai
klel
.
:
. .
O
. . .
:
dobnjší zlatoplavým vrkom kterési boží svtice alberattské kaple byla tak hezká, že Matuško ped ní pozbýval své skromné soudnosti, obávaje se k ní pozvednouti ziaku, zamželého nezvyklou vléJiou nadšeného obdivu: byla tak okouzlující v pastýsky prosté ústroji, že se ihned vytratil, mezitím, co se druzí rozsedli, aby pojedli a dechu nabrali, aby pinesl svitek tžce získsuiého barchetu, potištného krví praNebylo v tchto slovech kramáe Szafranky cosi velmi vých nopálových ervc vznešeného, co uinilo vzácným onen laciný cár s rudými skvrnami?... Bože, krev :
. . .
ervc
nopálových
!
.
.
práv vas, aby spatil, \ak její rudé sukniky ztemnly v píky žebe se kývav odklonily pod její pružným odskokem
Vracel se níku, jak
emné
otvoru sen. . .
Pro
ni-
sedly dole tak naprosto lhostejn a jejich zdravé zuby Vdly, že Anica uhryzovaly z krajíc, tlust mazaných žlutým omastkem? Ale co, co Bože, co se tam dlo ? Matuško neml dosti odvahy, aby šel pímo za Anicou Rebacovou: vidl, že místo Berglovo na utlapané stodoly, tam, kde všichiú svaili, zelo vyzývavou prázdnotou ... i posadil se sklíen Btuši po boku a zajíkav vyvzlykl služky Burmihaiovy
. .
. . .
.
. .
. .
pd
—
Bergl odešel?...
Jedla hltav, mýšlela, jakoby
—
s ji
tém
zvffecí nenasytností chudokrevného, a
odpovdlsu
aniž
pe-
kdos násiln z tvrdého spánku vytrhl:
Je tu Anica?
zeteln a obsažn. Matuška roztásla zima, olovem tížící ochablost jej pepadla, dusil se v tsné blízkosti propocených tl, jichž lesknoucí se tváe nadýmaly se pekotným chvatem elistí a jejichž oi pohlcovaly s tcík úzkostnou stcirostlivostí plochu omastku na ubývajícím krajíci Tu kterási z Burmihaiových dveek, Krátce,
. . .
prostoeký a zlomyslný živoich, který obhroublé pímosti dne vdil své úspchy veera, pravila velmi opravdov, že bylo zejmo, jak závidí Anici Rebacov: Chtla bych býti stéblem uschlé trávy v té kupce sena, kde ti dva namíst
—
svainy
Ryk
. .
Burmihaiovy píšalky nedal
palem, že klasy na
mlát mnily
jí
dokoniti: uchopila cep
se suggestivn
pod
A
její
s
tak
upímným
náruživými údery v
zá-
ped-
náhle, žuiiž Matuško a kdo jiný pítomných mohli si jasn uvdomiti, kdy pišli, byla tu mezi lúmi Anica, s nápadnými rumnci prudkého vzrušení ... a Bergl, roztržit malátný, oba ježatí krátkými, svtlými stvoly uschlých trav, utkvlými v šatech i ve vlasech, zplihlých vlahou krátké, ale nezapomenutelné chvíle. Do rhytmu mlatc pibylo o dva kusé úhozy, nesmlé v doasné méncennosti, že takm vyrývaly mezery v nepetržitém ropotu
stavu lidských tl, spiatých objetím a polibky ... z
151
.
dev: pan Burmihai, jehož bystrý sluch ihned postehl závadu v chodu živého stroje, neopomnl podotknouti: Srazím ti se mzdy, Bergle, poneš-li již o deváté s dvaty, namíst, abys se vypoádal s mandely mého jemene! Pošlu t dom, aby ti pomakané sukn vyžehlili! ekl Anici, všecek zlobn podmraen, chodíš ty ke zpovdi k pateru Anastasovi? Aha! Rozebral by t, myslím, poádn! Pospš si, abys nepromeškala ani okzmižiku, potebného k nevyhnutelným pošetilostem svého vku! Nesvdomitý klacku! obrátil se k Berglovi, není ti líto ani tak nevinného jehnte? Jak pravíš? Aha! Modlili jste se tedy o deváté z rána v pítmí senníku, kam jste se o dvacet píek žebíku Bohu blíž pokorn piblížili Ale ryli jste hlavami v prachu zem velmi nábožn, nebo jste do vlas nabrali proschlého sena svištících
a dopadajících
— —
—
—
—
—
—
!
i
v zbrklé
horlivosti!
Matuško jenž
oima Anicu Rebacovu, svtici, penžný kvt své touhy, jak stála, ožehavým rumncem studu, bez pomoci, bez jediného pítele, ni štít svj nsisadil, aby ekl pede všemi:
hltal
krvav
všecka
zalita
by byl za
—
Je istá! Je istá!
Burmihaiovy služky hledly na ni se škodolibými úsmvy, které vyjadovaly tolik zadostiuinní v uritých pedpokladech, s úsmvy, jež kiely krutou jejich závistí,
nebo
byly
A
pece bezpodmínen ochotny ...
Matuško, jehož srdce se rozspímalomoci své sladké povinnosti rytíe bez bázn a hany v okruhu tchto obhroublých emeslník citu a slitování, šel zvolna k Berglovi a ekl, pemáhaje se, aby zapomnl na pt pytl dobrého jemene Bur.
.
.
valo závratnou rozkoší v poznání
její
i
mihzdova, které Szafranka tak roztržit uklidil na své sýpce, snaže se také vyrvati
ze své pamtí, že svitek laciného barchetu, jímž mínil obmyslit Anicu Rebacovu, byl z ástí zaplacen Gablaczem a Berglem:
— Pro
nepovíš, co bylo?
Pro
to nepovíš,
abys
oistil?...
ji
Bergl jen stranou zamžikal k panu Burmihaiovi a tutlavý smích služek
v
tsném
nily
prostoru jako bublání hrdliky
:
Anici posléze
i
slzy vytryskly,
ješt krásnjší a zdesateronásobnily vztek a bolest ubohého panáka
tuškv
:
chvl
aby
ji
obzor
se
ui-
Ma-
do neprohledných dálek v dráždiv rudém svtle prohloubil a ze stedu tohoto záivého tere hledla hlava Berglova s uschlými stvoly trav, jež se mnily v zahnuté kozlí rohy, s bulvami zlomyslných oí hroziv vped vynlými, se náhle
hlava dábla, jenž byl postrachem alberattských žen: cep
Matuškv
zdál se vyrstati
sám posléze nedokav udeil Sum zdšeného úžasu, podoben vzletu poplašeného hejna velkoperutných pták, zvedl se na mlat a rozptyloval se jako dým zápalné obtí ve vzdušném tahu jeho
v netvom obrovitý
kyj, který
východ: Šedavý kolá,
z
nhož
poty, položil se Matuškovi k
zou,
povdomá
— Vdl
. .
rudý trysk vybíhal
nohám v
otrocké
keovit
pokoe
pravidelnými chro-
a písný obliej, ztrnulý
tvá, snad služky Burmihzúovy, zcela z blízka sykav zašeptal:
jsi,
že bude matkou je/io dítte, bezcitný darebáku...?
152
hr-
Opt ono ervené dít, rodící se Bergl...
všemocný Burmihai,
kouzlo jeho pepestrých
v slzách, proklínání a bolestech? Život... Anica...
slunce, jež nešetilo peJivýnii paprsky, svt,
kvt
barva nespoetných zázrak
a.
zalézav chladno...? Matuško
se
. . .
vn
jara,
Pro tak náhle bylo
na podpatku obrátil a vykroil: otvor stodoly
jej
svým kišálov pívtivým svtlem: šel do polí, k lesm a milosrdné samot, ptáci tu zpívali a vojska vel bzuela tak dojemn p>odráždné stesky netrplivých hospodá... Sel klidn a dýchal svobodn istý vzduch nespoutzoiého prostoru: vábil
nkde daleko za ním rvaJy se o korunu nadvlády malicherné starosti o mandele nevymláceného jemene, závist pomaz2Jiých krajíc a toulky smysln teplých veer... Ale k^e zstal svitek harchetu pro Anicu Rebacovu? Matuško se obrátil k Burmihaiov stodole: byl si vdom, že zabil jediným úderem svého cepu Bergla, bezdného kováe svého i jeho osudu? Kráel klidn, pokud nespatil podráždný dum lidí, ženoucích se proti nmu s krky vped nataženými, vášniv pokikujících, jak spatili obrysy jeho
nho
tla na temnozeleném pozadí ochréinného hvozdu: tu se mezi
dým
nimi zablesklo,
a
ohe
nepocítil bolesti v
okamžiku úderu,
kol
kde zejména
ticho a samota...
pohyb zranného údu bodal jej psJivými zpt pod vtve erných borovic, kde byl
ale
jehlami a rdousivý pocit úzkosti hnal stín,
hnviv
v záptí jakýsi obrovitý brouk
vyrazil a
zafrel strzišideln vehkými kídly. Druhá rána roztíštila Matuškovu pravici:
jej
lidé nebyli...
Ubíhal tedy rhytmicky pravidelným poklusem, nemyslil na sebe, ale v pamti se
mu
tvrdošíjn pevalovalo peklo utkvlé myšlenky:
— Kdo
Anicu Rebacovu? Nikdy
z nich vzal svitek plátna pro
se nedoví, že
jsern chtl...?
Cas od asu za ním taskly nininí výstely a eli své podráždné písn... ztrátou krve, jež tiše ubíhala
neúprosn
—
blížilo
Vybedl
nad ním bzu-
oni netvomí brouci
z podrostu a sešel k potoku, znaven, vysílen
otevenými
kaiždým zlomkem vteiny
žilami, naprosto lhostejný
smeka
:
k tomu, co se
nepochopiteln vytrvalých
— rozdlila
honc
již pece ješt dnes byli jeho páteli se na dv skupiny po obou bezích bystiny... a Šla mu tvrd po stop ai k Dolnímu mlýnu, kde plocha vod utvoila objemnou nádržku, konící ústy mohutného stavidla: tam poínaly hlubiny a prorvy prvních zbsilých náraz a za ninú vír vzteklých proud, tísnných úzkým pasem koryta. Sto krok dále otáela se bez oddychu mlýnská kola.
Když
se tlupa piblížila, sesmykl se
pokorn
svého zloinu, velmi chytly, zlíbaly jej
láskypln
kola...
co
jej
Tam
svými
Matuško, zcela instinktivn, aniž
oddan,
kepe mkkými
s
vlnami,
k
vázalo k tomu, co bylo
. . .
si
byl
vdom
devného roubení: vody jej zasmoily a opt vzhru vynesly, aby
okraje
mlkému behu: proud jej pak nelítostn Matuško zastavil u píkové hráze a pohledl
složily
se
a
hnal až
pod zubatá
za sebe, na to vše,
Tlustý pan Burmihai, všecek zrudlý vzrušením ne-
obyejné chvíle, podncoval své skotáky náruživými výkiky: Rekem, šafá, první dobhnuv, zkoumal hlubiny tlustým obuškem, vidl, že Matuško stojí na dosah ruky pod kolem, ne více, než po prsa ponoen: kdos jiný z nich, psJc druhý, tetí...
a
153
.
hodili
Nic
kamenem
. . .
Matuško resigno van
to nebylo: tu se
mu
zdálo, že
svitek barchetu, potištného krví
ochoten
šest
s
se ohnal
jazykem po stružce
nimi byla Anica Rebacova,
bublající krve
. .
které chystal
tci,
pravých nopálových ervc... a za kterou byl
msíc u Szaíranky v bezplatném otroctví sloužiti
:
její
ervené sukn kmitly
po behu... kmitly se nkde po behu... Dva z Burmihaiových pacholk vysoukali spodky a chystali se vkroiti do strouhy mlýnská chasa, kterou neopomnli zpraviti širokým tokem slov, pipravovala dlouhé tye s železnými chytadly, jžJcoby ubohý Matuško byl krou, i njakým bludným bevnem. Nikdo nemohl pochopiti jeho velkolepý vzdor: obrátil se k nim pojednou ma-
se
:
znetvoeným hbetem a plivl zdálo se, že celé jeho vdomí soustedilo se dležit v pozorování, kam zamíí bludná slina. Pak zlíbal celý obzor svého kraje dlouhým, lítostivým pohledem, pokril rameny a seskoil pod kolo: zmizel 8 tupým úderem, aby se objevil jako beztvámá hmota, vpleten jako zloinec mezi cešsky
. . .
ironicky
píky
a
žebe
A dlouho trné tlo
lhostejn jdoucí nestvry.
se
otáel vzhru a
opt dol,
než
zastavili
chod
stroje a
než sali
ti-
trpaslíka.
nesmírn vzrušen, nebo neoeúzkých se svým svdomím, obklopili Anicu Rebacovu, kašlali v rozpacích a frkali do svých pestrých šátk její zármutek byl tak ohromující, že kdosi úpnliv vykikl: Kdo ted bude otcem ješt nenarozeného dítte?
Pan Burmihed
stíral
pot
petunlého
kával tohoto konce dramatu. Ti,
již
oblieje,
byli v
:
—
Tu
Gablacz, ted jediný
ddic
kdysi družné proslulosti, snaže se napodobiti ne-
napodobitelné gesto Matuškova umírání, vykikl do
— Hrom do
hrzou
ztichlého prostoru:
Uinil to pro dve, pro které byl odhodlán položiti svj život práv tak, jako by kdokoH z nás byl uinil! Taková láska! Pro boha! Zalezte do svých dr a poklote se ped ním i s panem Burmihaiem...! vás!
v. KREjCf:
F.
KE KORENOM!
Ý temného podzemí vyrstá strom.
Dímav plyne tam život hmoty,
syrov páchne hlína a ve vných temnotách proscikují krpje vody mezi vrstvzuni skal. Cas zde tiše stojí, století je jéiko jediný ?
^^^^^ J<-^^^^^^^f.
den.
Z tohoto
ným smyslem
tajenmého podsvtí vydral se strom vzhru a jedijeho vývoje a vzrstu zdá se být, aby se co nej-
více vyprostil z tohoto objetí
a
hvzdám.
Jen svými
koeny
zem
a co nejvýše vypjal k slunci
utkvívá v materském podzemí, ale
ty jsou skryty a neviditelny a zdají se být
nejmén zajímavou
ven a vzhru, do vzduchu a k nebi. Neznámé síly dávají z nich stoupat mízám, navzdor zákonu tíže; podivuhodné processy chemické mní to, co bylo vyssáto z hrubých kéimen a hnilobné prsti, v zelený list z jeho souástí.
a barevný
tíhne z nich
kvt
Pyšn ní ni
Všecko
vem svého
strom k letnímu blankytu. listoví pije
se svými sousedy, posílá
z tajemného
Bohat rozvtvenou
korunou,
jenmým
tká-
Vede šunmé hovory pijímá poselství pták
svtlo a vzduch nekonených prostor.
pozdravy dálným
zámoí, ve dne vypíná
se
k
lesm
slunci,
a horám,
v noci rozmlouvá s hvzdcimi. Obtížen
pepychem kvt, opojen sladkými šávzími zrajících plod, dávno zaponml na syrovou hlínu temného podzemí, z nhož kdysi vyklíil. Svých koen si už znenáhla auii neuvdomuje; to nco samozejmého, o em se už mezi stromy nemluví. Koeny mlí a dále ve temhu slouží svému úkolu: držet celou stavbu stromu pevn v zemi a vysílat jí vláhu. iní tak ve dne v noci, v lét i v zim, nezáleží tam dole na co nám století, to tam jediný den. ase Ale pihnala se boue, rve stromem, až kmen sebou zmítá, a ádí div v pyšné
—
jeho se
v
konm. Zatml
se obzor, zmizely dálky, barvy shasly a sladké
vn rozprchly
ostré vichici. Ukryli se ptáci, nositelé jarních poselství, a zmlkly ševelivé ho-
dn. Strom
sám pro sebe nyní svtem, zhoubnou bouí a celým setmlým vesmírem. Málo mu nyní prospje to, co pil jenmým tkanívem svého listoví ze vzduchu a svtla. Ne, jen v tom, co vyssál z erné zem, z jejího temného vlhka, plísn a hniloby, v tom je jeho síla a schopnost odolání. Všecka jeho bytost je té chvíle v pevném kmeni a sukovitých vtvích, a když je nejhe a když už bijí vkol blesky a hrozí i jemu roztíštmm, tu shustí se všecko jeho vdomí v jediný pocit, v pocit silných starých koen, jimiž tkví ode dávna v mateské zemi. Nyní je cítí, jak jich necítil nikdy, nyní ví, že jen v nich je jeho záštita, síla a nadje. logika jeho pudu sebezachování žene všecky jeho myšlenky smrem opaným tomu, jímž za jarních dn nesly se šumiv jeho mízy. Ne vzhru od zem k svtlu a vzduchu, ale dol, volá to v všecko, dol k mateskému podzemí, dol ke vory se sousedy,
i
jiné radosti
pokojných
je
jen na sebe je odkázán, nucen jen svými vlastními silami se vyrovnat se
A
nm
koenm!
155
Malý národ uprosted
svtovou válkou,
kontinentu, otásajícího se
jest
nucen
v tchto osudových chvílích myslit touto logikou stromu. Uinil za dob míru zadost
všem požadavkm evropské a svtové na sebe.
Vc všelidské
dobách obtovat
kultury, nyní
má
právo pamatovat pedevším
kultury je veliká a svatá, ale nelze
Teprve když každý národ vynaloží
jí
pec vždy
a ve vŠech
aby uchoval svou vlatótní bytost a vytvoil z jejího ducha kulturní hodnoty, vzniká ze souboru tchto národních kultur to, co nazýváme kulturou evropskou i svtovou, co však dnes, v létech války, vznáší se ve vzduchu, majíc podtrženu všecku konkrétní pdu pod sebou. Není dnes Evropy jako kulturního celku, neseného spoleným vdomím, jsou jen národové a ti si uvdomují svou kulturní bytost tím jasnji, citlivji a nedtklivji práv proto, že ony vztahy evropského kulturního spoleenství jsou pervány. kritických tchto hodinách vyciuje každý národ to, ím jest a ím se odlišuje od jiných, tak zeteln a plasticky, jakoby se v jeho vdomí rozbesklo a jako by jeho zrak nabyl jakéhos jasnovideckého daru. tom již se hlásí síla koen, jejich tvrdá houževnatost penáší se do celého organismu a volá po všem ústrojí až do poslední cévy: nalezni sama sebe, opi se sám o sebe a žádná boue t nesklátí! Znamená-li svtová válka na poli politickém netušené sesílení ideje státní, v souasném myšlení kulturním oživila neobyejn myšlenku národnosti. Každý národ rozpomíná se na genia svých nejlepších dob a toho se nyní dovolává. Každý chce vyjíti z této krise vnitn obrozen a duchovn sjednocenjší než kdy ped tím, upevnn práv v tom, v cítí svou vlastní bytost a její koeny. Pipomíná si to, co by chtl nazývati svým posláním v djinách a hledá pro jeho potvrzení svou vlastní filosofii. Kultura všelidská snažila se z tchto všech národních kultur a podložených jí filosofií zbudovati nco celkového a všeobecného na abstraktním pojmu vše.
vše,
V
V
em
Ale v její oblasti práv proto paralysovaly se vzájemn duševní tendence národ, vyrovnávaly se spory jejich kultur a vznikala tak znan široká vrstva neutrální, která pokrývala celou Evropu znanou ást ostatní zemkoule pode jménem „moderní civilisace". „lidstva".
jednotlivých
i
A kam
se tedy uchýlila vlastní lidská kultura,
jediné spolené duše kulturní, tomu
notlivých kultury.
národ
Toto
a
rass,
dobu rozmetáno,
jednotlivé souástky, jež je tvoily, i
nás
kde
jest její
uí svtová
duŠe? Lidstvo nemá
válka. Jsou jen duse jed-
teprv ze souboru jejich života a tvorby vzniká dílo spolené
dílo jest pro tuto
tvar a tvrdost,
práv
ale to
práv tak jako
neznamená, že by byly znieny
jednotlivé kostky zachovávají
když rozmar dtských rukou budovu,
již
si
zase poboil. Kulturní duše lidstva žije tedy dnes v duších jednotlivých
156
si
svj
z nich byl vystavl,
národ
Nebo tím není eeno, že spolený duše každého národa, v pravd kulturního, je kultunu duch lidstva by jeho odleskem a snaží se jej v sebe pojati. Každý národ, a osudem neb snahou vehký, jedná v pesvdení, že jemu je svena vdí úloha v lidstvu. Každá idea národm' má proto své pozadí všelidské, svtové, ba v nkterých pípadech i kosmické a náboženské. Pirovnání k stavb z kostek nutno poopraviti v ten smysl, že duše hdstva není arithmetickým soutem duší rzných národ, nýbrž spíše ústedím kruhu, jehož výseky jsou duše národ. Všecky smují od obvodu k spolenému stedu, každá ovšem z jiné strsuiy a jiným smrem. Ale i ty nejprotichdnjší setkávají se a kíží v tomto bod, on tvoí závr a vrchol všech. Toto ústedí je dnes jakoby smazáno, jednotlivé výseky kruhu nemohou ho dosáhnout, kruh trvá a žije proto jen jednothvými ástmi svého obvodu. Tam jsou východiska všeho kulturního vývoje, tam jsou duševm' koeny národ a rass, a k nim se vracet a je upevovat, nezneunená popít kulturní spoleenství hdstva, ale chránit z nho to, na ono práv nejpevnji stálo. Sícený krov se dá vždy znovu postavit, hlavní vcí prozatím však je, aby zstaly stát zdi nezviklány ve svých základech. a toto
vdomí nám
pro tuto dobu musí stait byl zhynul
;
em
My
Cechové nejsme ovšem z tch národ, kteí soutží o
A podntm
vdí
roli
v lidstvu
už toto pomyšlení, jakým neznámým
inm
novým bude snad povolán, aby nás povzneslo nad každou úzkost ped budoucnem. byl a ]ak se projevil ped Náš duch! Ale v je náš duch? Víme, v pltisíceletím. Ale víme, v jest a jak se jeví dnes? Jiným velikým národm jest snadno se rozpomínat na svého ducha, je oblast jeho tak Širá, že až do posledního svého píslušníka celý národ žije jen v ní a po vtšin ani z mezí tohoto ducha nevyjde. Národ jest v tomto pípad pro sebe i kulturn celým svtem.
dosud
jde vstíc náš duch a k jakým
jest s to,
em
em
em
Ale
jinéik
u nás, v národ, jehož zempisná
oblaist
nám deim nemže být
svou nevelkou roz-
pro nás celým svmimo ni ze všech stréin prostírá se vlí^tní velký svt Odtud nEiše stálá obava, abychom se ve své domácnosti tuze neopozdili za jinými, abychom nebyU málo „svtovými". Tento rozpor mezi pojmem vlasti a svta, lohu
i
svou ústedm' polohou pipomíná, že není a
tem a tedy že vedle
naJí sféry a
157
jehož píslušníci velikých
národ v
této ostrosti neznají,
nepestává nás znepoko-
jovat
nic
nepromeškat z toho, co se kde vynoilo
prorazí k
nám
—
Jen pro všecko na nelze ekat, až
devisa našeho evropanství z
již
silou
abychom mli ode všeho my první! Taková byla posledních dvou tí desetiletí. Za Vrchlického jsme
být za každou cenu
její
vi
ní,
ale v
nynjším pokolení
avantgardou.
Jsme dokonalými Stedoevropany a evropanství jest
rassový
svt
samo svou
cestu, ne, je nutno,
ješt jen dohánli Evropu a spláceli staré dluhy chtli jsme
to
si
pvod
práv
tak jedním ze základních
prvk
a jiné hlavní okolnosti naŠÍ existence.
rozporu, nestojíme vedle
ní,
nýbrž jsme do
ní
toto
stedo-
naší kulturní bytosti jako náš
My a Evropa,
zaklínni a jsme
v tom není tedy její
souástí.
Co
chceme nazývat svým duchem, není a nemže proto být nikdy stavno proti duchu Evropy (pokud vbec o takovém lze mluvit). Domnlý rozpor mezi naším t. zv. kosmopolitismem a t. zv. národním duchem vzniká jen z pomru kvantitativního: k tomu kulturní Evropu pedstavují velicí národové a my jsme proti nim malí. pak naše položení ve stedu Evropy a v blízkosti západu, na dležité kižovatce
A
kulturních cest.
Co
tu
všecko na nás se všech stian doráží, to jsou vlny
vdn pijímaných,
vhv
jist
po ase pece však vždy zas cítíme v tom nesmírnou pesilu oproti tomu, ím jsme sami, a tu pak z pocitu tohoto nepomru vzniká úzkost, abychom v tomto vlnobití evropských myšlenek neztratiU samy zúrodujících a námi
ale
A
dokonce pak, když nastane taková djinná chvíle jako pak na všecko toto evropanství pirozená a oprávnná reakce. vání nutí nás vtáhnout nsizpt tykadla a soustedit se do sebe.
sebe.
A my
máme, 158
dnešní, dostavuje se Instinkt
sebezacho-
právo, místo
do
její
výše a šíky
obrátiti své
snahy a
dle oné logiky stromu, nad nímž rachotí
Dol
tedy ke
po vky, na
Zstává
em
síly
ím
dol
ke
koenm,
boue.
koenm, do mateského stojíme a
nazpt, od koruny
podzemí, k tomu, co tvoí naši podstatu
žijeme!
jen to, co je prosté, podstatné a nutné; všechno naše myšlení je zjedno-
dušeno a uvedeno na své základní prvky. Národ, jeho postavení a
život,
vc
jindy
nesmírn složitá a plná záludných problém, to nco dnes, co musí chápat myslitel, vzdlzmec i lovk nejprostší zpsobem v podstat stejným a tak. jednoduchým jako jest otázka Kolumbova vejce. To práv mluva koen, šepot v celé oné síti cév, jež jest z nich tajupln rozestena po celém ústrojí národa a zachvívá každou i nejposlednjší bukou, to jest duší každého jednotlivce. Bez odbomických analys dovede dnes v hlavních vcech snad každý z nás rozlišit to, co jsme pijali odjinud anebo jen napodobili, od toho, co jsme skuten a co jest v pravd ne^e. Atmosféra doby vytváí podivuhodnou jakous luavku, jež oddluje vlastní prvky naší bytosti od pouhého zevního nátru a dává vyciovat rozdíl mezi tím, co jest ryzí a co falešné. Je to zkouška nesmírn významná a zdravá a od jejích výsledk oekáváme oistu a posílení toho, co tvoí vlastní jádro nzišeho ducha. Nic nevadí, že se o tom mnoho nepíše a že celý tento kritický pechod do nové epochy nebyl dosud veejn a theoreticky dosti uvdomován; staí prozatím, že se odehrává ve sfée všeobecného cítní a že jest spíše veden životnými instinkty nežli jasn promyšlenými programy. Jsou to zajisté processy, které pipomínají ony závany ranního vtru, jež zachvívaly srdci našich otc a v dobách národního probuzení. Tím se práv liší od kulturních tendencí poslední generace; ty smovaly z úzkého domova ven do Evropy, kdežto tento dnešní pocit ešství smuje zvení do nitra, z hluku na povrchu svta do ticha podzemních hlubin, v nichž se rozrostly naše koeny. Hledejme je tedy, tyto své koeny, a naplme svá srdce mízami, jež stoupají z nich od vk!
dd
159
v
ei,
rove mkkosti
jsou
Hledejme
je
jež
má
svou pltisíciletou
vyjádeny kontrasty
všech nejhouževnatjším,
nebo ona
celý strom zazelenej se znovu. této pýše své
A
literární
vysplost, v
povahy a
úpln zniena,
hledejme
nové kultury;
ji
je to
a jediný
ve své
jejíž tvrdosti
a zá-
koenem ze pes vky, existenci tento koen stail, aby
jež ukázala se
to bylai, jež udržela naši
kdy naše vlastní duchová bytost byla
svém umní, v
naší
i
hudb, tomto
nejmladší z našich
nejvlstótnjším
koen,
ale
zvláš
do ady tch nkolika málo vyvolených národ, jejichž srdce zpívá; koen to, jenž jde do hlubin zvláš tajuplných a jímž zachycujeme melodické ohlasy, jimiž naše mateské podzemí odpovídá na nejhlubší záchvvy sv-
ušlechtilý a vzácný, stavící nás
tové duše.
A v em
všem je ješt hledat? Slovo váhá je pesnji oznait a rozum si neirouá do soustavy pevných pojm. Jen s uctivou málomluvností sestupujmež do tchto hlubin, více citem vedeni než jasným vdním. Ale vždy také nemže pro tu dobu jít o nic víc, než abychom se práv jen svým citem a všemi svými instinkty životními opeli o tyto koeny a soustedili se do nich. jsme se Ale nebude to jen pro tuto dobu až se vyjasní, uvidíme teprv, tím piblížili k své vlastní podstat a stali se tím silnjšími. vpravit je
—
o
KIKA: Z CYKLU „vítr a VLNY". PETR
L.W. |\|a tebe myslím každý den ^ od rána do noci. Chodím a rukama potají lomím ze samé lásky.
^
Všecko
to
doufá a
lká,
ve
vím, že boj o
mn- pláe mne
a zpívá,
bojují spolu
láska a smrt Stane-li se mi, budeš-li
mou
ženou,
ty líbezná,
o
hvzdy
stíbrný
A mám-li má neb
zautvoní jásotu
mého
šíp.
a
zemít,
vysoko tryskne
istá krev, nic netíží srdce
mé krom
lásky,
Libuško, Libuško!
MODLITBA. jVÍ ezasloužím
lásky tvé,
si
^ dvátka peistého. Tíží mne omyly osudné *
mého.
života
Tvj
pohled tichý mne dojímá,
dvivý
a vhdný.
Povz, co mohu
lovk
ti
Staím, nezklamu Libuško, ve
Budu
dáti já,
bídný?
ti
dvru
m?
pevnou oporou
na cest údolím
zem? 161
tvou,
Ped
zodpovdností úlohy mc
mne jímá. Unesu štstí netušené rukama svýma? úzkost
Tak strašno je, divn Co initi mohu? Budu a
t
a radostno tak.
milovat, milovat
dvovati
Bohu.
ÚMYSL A SKUTEK.
Vždy v nocitoho, pipravím, si
co chci
tolik je
své obavy, nadje, úzkosti, žaly,
dležitého mnoho. Je pravdivá, vážná, hluboká, a já ji miluji. Je mladiká.
noc každou
A
Všecko píšt si
si
povím,
slibuji.
potom, když
nikdy
jí
ped
ní stojím,
nemohu vzpomenout,
a potom, když
ped
ní stojím,
vyhlížím jako bloud,
mlíme, nevíme, nevíme, co íkati máme, do oí šastni si hledíme, druh druha objímáme.
jí
íci,
.
:
JAROSLAV HILBERT:
ZAPOMNLY NA MNE (Pohádka o mateském
meJém msteku
. .
srdci.)
mladá žena, která byla matkou. Bylo jí asi dti: tyletého hošíka a dvouletou holiku. Od rána do veera žila jen jim a v noci mla je spící v postýlce u své postele však asto ani to jí nestailo a brala je pak k sob a byla nejblsiženjší, když spéJa špatn, co dti spaly šestadvacet
let
a
žila
mla dv ;
dobe. DojímsJo slzy,
ji
mateství, myslila-h na
vzpomnla-h
si,
n,
a asto
jí
aí vytryskly
že by mohla zemíti a že by dti tu zstaly
bez
ní. Jednoho dne se vsak roznemohla a skuten zemela. Umírání bylo tžké, ne snad jen proto, že byla mladá, ale že tu zanechala více než svj život. To bylo také jediným hovorem v msteku a lidé nevdli, mají-li litovati více ji nebo osielé dti. Protože byla cnostneu protože nemla krom malých ženských híšk žádných
skvrn a jehkož srdce
její bylo plno lásky, dostala se do nebe. Bylo jí vykázáno prostedí spíše milé než oslující,^ zJe pece jen tak. znané nebeské krásy, že ji zprvu siln zaujalo. Také pechod ze života do smrti byl jciko ranou do hlavy, takže
ním
v prvním cise
pamt
pomalu návykem na nebe a strávením nonová nebeŠ£mka vzpomnla si na dti a strain ze-
minula, oslábla, až
voty zase se navracela.
A
tu
smutnléu Jsou v nebi im'sta, odkud lze vidti svt, ale tyto prhledy jsou tu jedin pro orgány správní, takže tesknící matce nezbývalo než z povzdálí bystiti sluch, aby
aspo
A
když nemohla spatit své dti. tu skuten jednou zaznlo bouchtlíko padá, pak následoval zvuk, jako když hlavika narazí, a po dlouhém zajiknutí ozval se plativý výkik: „Meuninko!" Byl to její hošík, jenž ji volal. Mladá nebešanka omdlela. Niím nebylo jí nebe, niím všecka ta odmna jejího dobrého života. Dole na zemi mla dti, jež ji potebují, které jí nezapomínají a jež po ní volají. Byla svatá, aJe byla rozervaná a protože mla ješt mnoho pozemského bolu v sob, upadla v nemoc a tžce stonala. Nevdla, jak dlouho byla chorá, zda dva dny, zda dva roky, ale když konen procitla z hlubokého bezvdomí, tu zela nad sebou sklonnou Matku boží a cítila, jak ruka této se dotýká ruky její. „Nuž," promluvila k ní Královna Nebes, lahodn usmívajíc se jí do oí, „je ti již lépe ?" „Matko," odpovdla nemocná a zavela nutí,
zaslechla,
jako když
—
mam
—
zase
oi
;
ale že její cithvost se
boží na elo,
cítila
jí
již vrátila
a že dlci, kterou
jí
nym' položila
Matka
jako lék, vstala brzy, upravila se a vzpímila. ZvolaJa znovu
„Matko!" a chtla pokleknout ped Pauinou Marií, ale tato ji zachytila a ekla jí: „Ne. Vím, chceš mne o nco žádat. Neteba ti klekati. Vyslov, eho si peješ." 163
A tu toužící duše pravila: „Vidt
své dti."
„Vdla
jsem to," usmála se Matka boží a pronesla dobrotiv: ,Jsme všecky
stejné."
„Chci vidt své dti!" pokraovala však nebešéinka s rostoucí vášní. „Vidt je nezapomínám zde v nebi já, je kruté i sladké, jednou zít! Ze na ale že na nme ony na svt nezapomínají, jest jenom kruté Jakže tomu je dávno slyšela jsem Jeníka volati: „Maminko!" Mají šateky patin teplé, což vím? když je zima? Chodí-li vbec ádn na procházku? Kdo je ukládá k spánku? Kdo dohlédne, aby Miluška sndla polévku, již nikdy nechce jíst? Chci vidt své dti! Chci vidt své dti!" volala nyní až zoufeJe nevyhladitelná matka a padla Matce
n
chci, zase je
—
boží pres
její
„Uvidíš
—
!
protest k
nohám.
odpovdla
je,"
ted
tato,
„nebo je již smíš vidti. Vypravíš se na zemi. andl, jenž byl vždy v jejím prvodu, „do-
Miloslave," obrátila se na jednoho z
provodíš
Andl
ji
tam."
„Pjdeme." již veer, pravil k nebešance ba na miliony a znal více než dobe všecky ty matky, které bylo nutno i zde v nebi léiti a zvlášt ty mladé, jejichž mateství mlo ješt prudkost pudu a nezduchovlo v odíkání. Spouštl se na zemi po pravici ženin, drže ji za ruku a jsa asi o stopu níže než ona, a když se piblížili malému msteku, zaboil do velké zzihrady, jež byla za domem nkdy nebešaniným a zde se
mlky
Podobných
cest
uklonil,
prodlal
a jelikož byl již
na
:
tisíce,
tiše na zemi. Byl teplý veer ervnový vzduchu sladkého a opojného, ale andl neml smyslu pro pozemskou pírodu a necítil ji ve svém jasném nitru; za to však srdce ženino, jež nedovedlo se ješt pln odpoutati od zem, zalilo se citem až k zalknutí. Držela
za starou hruškou salcburkou stanul
se
keovit andla
Miloslava za ruku a
šla
napiata podle
nho vped;
náhle vsak
jím trhla.
Na
rozhraní mezi zahradou a zadním
hlédla nyní své dti, any
si
hrají.
V
prelím domu
žlutých botikách
byl malý dvorek a tam za-
stál tu
Jeník v malé louži, jež
vždy se u pumpy tvoila, a postrkuje dívko po hladin vodní, nazýval je lodí a cítil se velmi šastným ve své dležitosti. Matka hned postehla, že je o nco vtší a aspo
dv léta starší a zacítila pi tom cosi jako bodnutí žárlivosti v srdci. Miluška mla modrou stužku ve vlasech jako již velmi rozšafná dívenka a dívala se na bratíka
o
plna zaujetí.
andl, „pokám;" a rozplynul se. Opatrn, aby dti nepolekala, blížila se matka zahradou k nim a teprve, když „Jdi k nim," pravil
byla až u nich,
je oslovila.
Miluška vzhlédla k paní, Jeník se vzpímil. „Dti," pravila tato znovu tiše.
Dti ji však nepoznaly a zíraly na ni mlky. „Dti moje," pravila nyní hlasitji a vztáhla po 164
nich ruce.
Miluška však na pohyb ten couvla a Jeník zptným krokem vystoupil z louže. „Dti, což mne nepoznáváte ?" ozvala se nyní matka vroucn i bojácn souasn. „Tatínek není doma," odpovdl Jeník a vzal za ruku Milušku, jež se utekla pod jeho ochrcinu.
,Jsem vaše matk£u" zvolala však nyní nebešauika a z oí sksuiuly jí slzy. „Nejste," odpovdl Jeník za sebe i za sestiku, jež mla tutéž odpov v oích, ale neodvážila se ,
Jsem
. .
.
na vás
jež
psuií se
jsem
vyslovit.
ji
já
. .
.
nemže
. . .
vaše meiminka
vaše jediná, ztracená, nkdejší maminka,
. . .
zapomnly ? !" volcila dále aby dosáhla ruky Milušiny; ale
zapomenout, ale na kterou vy, vy
srdcervoucí bolestí v hlase a sklánla
se,
jste
rozbhla a bžela ku dvorním dveím domu, co Jeník, když již bylo rozhodnuto o útku, utíkal za ní a zavsiv se na kliku, celým svým tlíkem otevíraJ tžká vrata, za nimiž pak oba zmizelL tato se vytrhlci, obrátila se,
Matka
se shroutila
„Pojd," pravil k
na zem. zase zjevil a sklánje se k ní bral
ní cindl, jenž se
Více mrtvou než nesmrtelnou odvedl pak na lože z nejjemnjších oblak. Stonala
tuto duši zase
opt
zpt do
za ruku.
ji
nebes a uložil
ji
snad den, snad rok a byla to zase Krá-
lovna nebes, kterou vidla nad sebou se sklánti, když
ucítila
svou ruku v
bezvdomí poprvé zéise oi. „Zapomnly na mne," bylo prvm', co pronesla. „Ano," odpovdla Matka boží, „díky Bohu." A jelikož zoufalá
mkké
ruce cizí a otevela po dlouhém
zíréda
duše mateská
ni s
úžasem, dodala klidn „Je to tak správné a ty budeš nyní šastna, když
opt
choré nebešance upadnouti v posilující spánek a když dostatený léivý
na
:
to víš."
Dala
as
vypršel a
její
srdce mohlo
již
chápati moudrost vyšší než lidskou, vrátila se k
„Pošetilá a mladá matko," pronesla tu
pomnly na
tebe a ješt
s
úsmvem,
„ješt
trpíš,
nepochopila štstí toho zapomenutí pro tebe
jsi
A ježto uzdravující zírala na ni beze slova svýma velkýma oima, údiv,
pokraovala vlídn
„Ješt se
ti
i
pro
„Tak
dál:
nevyjasnilo, co
toho?" opéikovala
jest,"
by
bylo,
zatemnil život? znati,
tiše
pokraovala Matka
musil dáti ne nám,
rodim,
— Matko
když toho
A uzdravující
as
n?"
v nichž byl jen
kdyby
tvoji sirotci
dovedli podržeti vzpo-
mínku na tvé náruí a kdyby ve svých rusých hlavikách nesh vdomí, co
„Vdomí
ní.
že tvoje dti za-
tu byl, a
se, zírajíc
boží, „je-li tolik nutné smrti na zemi
—
tm
ale jim,
pošetilá,
ztratili?"
uzdravující se matka.
matko
mžeš
nechápeš, duše
citlivá,
pro
že
malým srdékm, zapomenutí, aby
mn
nezralá, chápeš
te, co jsem
ti
Bh
jim ne-
dala po-
nyní íci, co dlají tvé dti?"
na Matku Spasitelovu,
odpovdla
jasn:
„Zapomnly na mne." „Matko umoudující opakovati, co víš
pokraovala však Milostiplná, „chceš mi ješt jednou o svých dtech?" se,"
165
:
A nyní,
majíc hlas teplý slzami, ale usmívajíc se
již,
odpovdla
duše:
„Zapomnly na mne." „Matko chápající," ozvala se však znovu Požehnaná a hlas její znl jako velikononí zvony, když oznamují vzkíšení: „Chceš do tetice íci mi, co se stalo s tvými dtmi?" A tu nebeŠanka, pln chápajíc, co Matka Ukižovaného v jejím nitru osvobozuje a cítíc své srdce rozlétlé radostí, zvolala hlasem istým jako cit a silným jako vítzství
„Zapomnly
na mne!"
A po té vztáhla Svrchovaná
svou
mkkou
ruku k ní a položivši
ji
na to
její
srdce
záící a šastné, pronesla:
„Dokala
jsi
se blaženosti,
brého života. Užívej
ji
mladá matko vítzná, která
tu v nebi
Syn svil mé péi. Nad tvými slala
vky
jest
odmnou
budou za tebe bdíti nebesa a již dávno poochraoval do doby, kdy zase oni budou otcem plody o rusých vláscích, jež budou si Šastny hráti je
v louži u studny."
A
tvého do-
vkv jako miliony tob podobných, které
sirotami
jsem jednoho z euidl, aby
a matkou a kdy vydají lidské
na
co Panna Maria kdy ekla, to také vždycky bylo vyplnno.
JAN OPOLSKÝ:
ZDRAVÁ
SRDCE.
/V ch, nejsou ješt srdce dosti zdráva, * zrak nevidí, zda úsvit prošlehává,
*
íš není dopita, Smrt zbavena je mystického pelu, zmlk* v temné chvíli hovor duše k tlu pro dusot kopyta. Jsou srdce ješt mátožná a chorá,
Cas ve všemíru hlubou brázdu jsa zapjat
orá,
u pluhu
a život lidstva, zvíen v temném boji se k firmamentu pohlédnouti bojí,
kde
eká
na duhu.
Ach, nejsou .ješt srdce dosti tuhá! Ne, neplá ješt prismatická duha; temná obloha. Va banque se dnes už v krmách duší hraje, kdo získá štstí, v plném smyslu má je. o boha! Va banque! je
A
Ach, nejsou ješt srdce dosti tvrdá! Kdo nevidí, ten zením nepohrdá, kdo sní, ten nežije! Kdo chtl by žít, ten jist spasen bude, je slunce štstí sálavé a rudé jak žhavá hostie!
SMRT. Ves ticha dnem
je
a nikde ani hlesu,
zprahlé cesty, steloucí se k lesu
se netkne noha.
Hluš
strašná,
kraj ten jak
tupá do duše se
vtírá,
vyjmut z vliv všehomíra
a z lásky boha.
167
Jsou okna chalup jako zraky slepce, jež zejí
prázdn v
lysé, bílé lebce,
jak rány nitra,
stl v prosted jizeb prosten pouze stínem,
dým
modrý nevlá nad komínem
živý,
ni dnes, ni zítrau
Stáj prosta dechu, oparu a tepla
hled koní vraných ušlechtile neplá, jak výron
zmar velký, ni
žití,
nmý
dotýká se tebe,
ptáka nezíš v hloubích všeho nebe se teteliti.
Chceš znát
Však
utlaí
se
k lidem. Zdrávy-li jsou dti? ruka ze zásvtí
t
a slova zmrazí.
Ziv býti nelze. Není k tomu práva, tmy oponou Smrt ve smyslech tvých mává a tichem vcháií.
Ojt
JAN BOR:
SHAKESPEARE NA ESKÉM
JEVIŠTI.
hakespearovské jubileum, jež rozvlnilo také hladinu naší divadelní oblasti, nebylo je
by pro nás
považovali pouze za
událostí
obadnou
pln
zažitou,
chvíli oslavy
kdybychom
a hlasitou píle-
k rozmnožení a vyhloubení umleckého význaimu dréimaShakespearovy smrti budiž pro nás vhodným okamžikem, v nmž nutno pohlédnouti žitost
ze všech nejvtšího. Tísté výroí
tika
zpt a ohledati stopy, jimiž vyznaena jest cesta eským divadlem. Nebo setkání Shakespeara matem a jevištm
britského genia
eským
dra-
nelze dokonce považovati za obvyklý zjev mezinárodního
um-
s
onch nesetných a soustavn opakovaných návštv v mohutném pílivu cizojazyného dovozu divadelbývají každodenní událostí. Shakespearv vstup do eské
leckého spoleenství, za jednu z dreimatického hosta,
jciké
tém
ního na našem divadle divadelm'
oblEisti
a postupné zarstání jeho díla do všech vrstev našeho jevištního
života jest jedním z
výminených a nejvýznaimnjších
píbh
eského divadla: to
v podstat zápas nejprve dtsky bezradného a udiveného, pozdji jinošsky obdivujícího a
uchváceného narstajícího drEonatu eského
shakespearovské geniality, úpatí svého vývoje;
to
nesmle
bylo pepadeno,
kterou
poátku
s
hroznou, uhranivou silou
s
nejvyšší míra, kterou byly
po jitním
stoupajíc
meny
rozvíjející se
výrazové možnosti našeho obrozeného jazyka, a nyní obrovsky rozlehlé zrcadlo,
e
nmž naše formov rozkvetlá a poeticky vyzrálá nejzetelnji se shlíží, a v nmž píšt nejbezpenji spatí pravou podobu svých básnických a dramatických schopností; to posléze boj reprodukních sil našeho divadla o zmožení a vyjádení všech jevištních složek Shakespearova díla, vedený s poátku beznadjn (nebo shakev
i
spearovský úkol byl nad
síly
našeho vlastenícího, vlí nadšeného, cJe skrovnými po-
áteními pomry umlecky spoutaného
divadla),
le
posléze
vítzn
vybojovaný,
pinášející jako koist vyvrcholení našich scénických schopností a dstojnou rovno-
cennost domácího jevišt
s
cizím dramatikem.
To
—
tedy
z hloubky vyvrající a široce rozložený problém malého,
nazíráno v souhrnu
umlecky bez
—
tradice teprve
hned na poátku asto byla zlákána
narstajícího národa, jehož divadelní kultura byla drtiv zatížena
svého vývoje obrovským
nebezpenými
osidly
vlastní velikosti
bemenem
shakespearovského úkolu,
skvlého vzoru, až posléze, hnána
velikostí úkolu
dobrala se
a dostoupila umlecké výše dnešní. Stopeuni, které zanechal Shake-
eském jevišti, jest snad vyznaena nejzetelnji minulost našeho divadelumní ve všech svých obdobích, vytekována jest vývojová kivka se všemi
speare na
ního
zdvihy a klady, v nich naznaeny jsou ony zhoubné divadelní prkna zplanla v úhor
doby neúrody
i
i
stala se
bohaté žn.
A
>^
169
živnou
i
životodárné vlivy, jimiž naše
rolí
a z nichž vyvstaly stídavé
Nezbytným mostem, po
nmž
dramatické dílo Shakespearovo postupn mohlo
pecházeti do prostedí eského divadla, byly
uvolnný a nesmle se rozhovoující nepímo: neodvážil se zmiti Shakespearovi k
peklady. eský
jazyk, tehdy jen
poátku ztlumoením originálu, nýbrž pokoušel se pronésti první Shakespearovská slova MsJcbethova a Hamletova tak, jak je odposlouchal nmeckým pekladm. Nebo duch i vnjší formy nmeckého jazyka byly mu mnohem bližší a z tsných styk s nminou, v nichž odvíjely se první chvíle jeho obrozené mluvy, nauil se nejléf)e vcítiti se do jejího výrazového bohatství. Antonín Marek svým pekladem z r. 1823 („Omylové") byl první, buditelsky
literárními formami, blížil se s
své tvárné
síly
eské ei, projeviv na svou dobu neobyejnou schopnost formální a smysl pro závažné hodnoty jaizykové. Piinním dvou nadšených shakespearovc J. J. Kolára a F. B. Mikovce vzniká pak u nás kult shakespearovský, jehož nejcennjším dsledkem byl peklad všech dramat Shakespearových, na nmž, soustedni kolem Matice eské, spolupracovali vedle Kolára také ejka, Doucha, Celakovský a Malý. Nejkladnjší hodnotou tohoto, na úzké pomry tehdejší doby velce koncipovaného a neúnavn dovršeného díla, bylo jeho uskutenní. eskému divadlu a dramatu rozevel se tu pojednou celý dramatický který odvážil se zmglíckému originálu nastaviti zrcadlo
svt, dosud neznámý, nejbohatší ložisko
Le
polorozvitý
eský
vznt
a
popud
jazyk, dohánjící teprve vývoj
dramaticko-divadelních.
zameškaný dvoustoletým spán-
kem, byl tehdy ješt píliš ztrnulý, jeho výenost byla neuvolnná, výrazové bohatství bylo
nerozmnožené, technická pohotovost tžkopádná, smysl pro vnitní ústrojzvukové krásy ne-
nost a rhytmus nezcela probuzený, schopnost produševnlosti a
patrná.
Ješt
mén mže
se honositi tehdejší
výmluvnost eského jazyka smyslem
pro lyrickou kadenci, pro dramatické nabroušení a spádnost, pro hereckou mluvitel-
pimen
k povaze postav a scén. Pouze nkteré pevody Kolárovy a Cejkovy mohou být i dnes považovány za živé zpodobení shakespearovského slova, ztlumoeného dramaticky a slyšeného podle zákon sluchové perspektivy je-
nost,
\išt.
upravenou
Peklady Celakovského
jsou
dychaviné
vrchním joumalismem, Douchovy dovedou
dilettantismem.
Malého páchnou po-
sice zaujmouti rozsáhlou znalostí jazykovou,
nabytou z innosti slovníkáské, le jsou vykrášleny titrnou formální umlostí, jež stírá s textu strohý chod shakespearovských vt. Jakmile naše divadelní pomry postupným rozvojem a zejména vybudováním Národního divadla nabyly okázalých si nový peklad dl ShzJcespearových, slovního pepychu, smlých, dob dekoraního v uskutenný J. Jsa umlých novotvar a namnoze pejemnlé jazykové kultury vzácnou výjimkou prostoty, byl Sládek nad jiné povolán dáti eskému divadlu vzorný peklad Shakespeara. Jednoduchost a jadrnost jeho výrazu, schopnost úplného vyerpání všech starobylých i nov nastádaných výrazových zásob eského slova, na studiu národní písn
rozmr
umlecky V. Sládkem.
vnjších a
uzrály, vynutily
procviená dovednost v názvucích lidových, jemný
ei,
cit
shakespearovských peklad,
pro poetické rozzvuení
pesná shodnost
vytvoily sloh jeho nálem a básnický vznos iní z nich jednu z nejzasloužilejších
170
jichž
píin rozkvtu
eské
s origi-
shake-
spearovského kultu na našem divadle.
Nicmén
bylo by
pedasným
popíráním ve-
škerého píštího vývoje eské shakespearovské tradice, kdybychom Sládkv peklad považovali za definitivní a spoinuli na nm jako na vyvrcholení eského vyjádení Shakespearova slova. Sládkv velký in, men vý^vojovou minulostí i budoucností našeho shakespearovského kultu, znamená první deinitivm' vrstvu pekladatelské innosti, pevný základ k práci budoucí: dokonalé a pesné ztlumoení Shakespeara básníka. Naše dcJší pekladatelská innost musí však proniknouti hloubji: zpodobiti slovn Shakespeara dramatika. Vyvarovati se kvantitativného rozvodnní textu a barobuch, píliš umle zkadeených obraiz slovních, vyposlouchati z pevných krok vt v nich utajený dramatický rhythmus, zvukov zachytiti svištivý spád slov oste na
sebe útoících, zpodobiti rhythmus rodícího se slova a jeho psychologický nástup
ony všechny bohaté možnosti ryze herecké, z nichž ústy pedstavitel vyrstá pak teprve živé sheJcespearovské slovo, divadeln mluvitelné a vnášející do jevištního prostoru teplo lidského srdce, jasné svtlo myšlenky a zejména dramatické napietí živých lidských bytostí, divadeln a hybn rozzvuených všemi odstíny hlasových projev od tápajícího šepotu až v lomoz propukajících vášní. Není vinou Sládkovou, že se nedobral svým dílem až k tmto nejz nitra v in, vyzdvihnouti z dialogu
spodnjším koenm Shakespearova dialogu. Nebo naší divadelní aesthetikou nebylo dosud povdno dosti oteven a dsledn, že scénické slovo jest zcela jinou tvárnou hmotou a podléhá zcela jiným formovým zákonm než slovo literární, s nímž nemá nic spoleného. Sládek, jehož slovesné dílo nikdy nezaboilo do oblasti dramatické, nemohl postehnouti tohoto problému.
dílem zbavil své nástupce
starostí
Zstane
však jeho zásluhou, že svým
ryze technicky pekladatelských, takže
tito
budou
díla po stránce dramatickypekladu podcíí se však jen tm, kteí budou s to vykázati se vrozeným a vypstovaným cítním dramatickým a hereckým, jež dodá pak eskému pevodu divadelm'ho ražení a posledního posvcení scérúckého. pítomné dob množí se již projevy, jimiž stále hlasitji volá touha po tcikovém dovršení eského Shakespeara. Fischerv peklad Makbetha zahajuje nové období prvním inem. s
to zcela se soustediti
na dovršem' pekladatelského
divadelní; toto vrcholné zdokonalem' Shakespearova
V
pedevším nezbytnou nutností pro všechny, jimž vskutku záleží na vývoji našeho divadelního umní, položiti si otázku: jaký zisk lze pro eské drama a jevišt umlecky vyútovati ze stoletého Není
jen
výrazem zdravého národního
sobectví, nýbrž
pobytu SheJcespearova na ncíšem divadle? Pehlížíme-li minulost našeho divadla, poznáme na první pohled, že odpov nutno rozleniti na dv ásti, z nichž první
výtžek ze styk Shakespeara s eským dramatem, druhá ukáže, jakými popudy a úkoly shakespearovský repertoir vyživil vývoj naší scénické reprodukce. Není vinou Shakespearovou, že oslující pítomnost jeho díla na eském jevišti zváží
171
vrhala vtšinou osudné stíny na vzrst našeho dramatu.
mnohem
volané ve svých poátcích
pudem po vytvoení
eské drama
historické, vy-
více vlasteneckou horlivostí, než
dramatické formy,
ticky nejoblíbenjší výseky naší velké minulosti
opravdovým
nejvdnjší a polipodle romantické šablony nmecké.
bezradn
dialogisovalo
Po píchodu Shakespearov na eské divadlo vrhli se eští autoi historických her, podncováni nmeckou tradicí shakespearovskou, hltav na mistrovské dílo velkého Brita, domnívajíce se naivn, že podle nejdokonalejšího vzoru svtového dramatu nejlépe se jim podaí urobiti vzornou tragedii historickou. Machákv „Závis" jest první ožehnut uhranivou záí Shakespearovy geniality, a po postupn zaprodávají se oslepujícímu vhvu Shakespearova díla d jsou jím pohlcováni Kolár, Mikovec, Pfleger Moravský, Fric, Hálek, Zákrejs a Vlek. Naprostý nedostatek naší
nm
vlastní
dramatické tradice, slabý protitlak nepíliš svérázných individualit zavinil
u všech tchto tToitel eské tragedie historické takový se velkého vzoru s
malými napodobiteli
tito
stemhlav
nepomr
se skáceli
sil,
do
že
pi
utkání
propasti Sha-
Z eských vyznava shakespearovské dramaturgie divadeln svým herectvím nejzkušenjší byl Kolár, projevuje néimnoze živelnou sílu scénického temperamentu a tvoe postavy bohatýrských kontur a vulkanických, eruptivních povah, které pipouštly rozmach her^kého výrazu a rozvinutí
kespearovy
geniality.
nejtalentovanjší a
velkých affekt.
Le
jeho
pomr
herce k velkému dramatikovi, byl
chavého vykrádání technických
zejmým
projevem mohutné
k Shakespearovi zatížen byl cizopasným vztahem
smsí krátkozrakého napodobení vnjšku
jednotlivostí.
tvrí
síly, jest
Co
jest
a neostý-
u Shakespeara klidným, samo-
u Kolára siláckým kouskem, velkoústou,
pevn lenného pdorysu umle navšenou, haraŠivou roman-
pekikující se nadsázkou; co vyvrá u Shakespeara z a vzklenutí dramatické stavby, bývá u Kolára tickou ozdobou, na cizí úhor
Kolárova dramatu jsou jeho baroknosti,
sob.
síla
Le
vdné
detailem. Nejhodnotnjší složky
v rozmávlé hyperbole, drastické komice, bizzarní
prudkém pathosu, píkrých
vytváející herecky proti
pesazeným a povadlým
kontrastech, a smysl pro divadelní úinnost,
monology, vášnivé postavy ženské a ostrý nástup osob
tyto kladné rysy byly
by v každém
pípad pod
tlakem
tvrí
nut-
vyrosdy jednak z vrozených disposic jeho individuality, jednak z pedstav a vznt nastádsmých v umlecké oblasti jeho velkého herectví; pokud byly vlivem nosti
velkého vzoru shakespearovsky zabarveny a ztlumoeny, byla tím sice zvýšena jich technická umnost, avšzJc
ené manýry
a do
té
zárove byl
i
seten
jejich svéráz
mrtvým odleskem vypj-
míry byl umrtven v nich živý vnitní obsah, že poklesly na
scénické fráse, affektující jen nedostupnou genialitu Shakespearovu. Vyvstala-H z lárova kultu skrovná
že eské historické
tragedii, tím
beznadjnjší
Ko-
billanci vykazují
epigon. Jsou pilní a nadšení a zhotovují své historické hry neumlou, povrchní imitací Shakespearova dramatu, jehož jednotlivé scény a postavy, obraty a zpsoby dialogu sthují se širokým proudem do eských her. Po nsíšem jevišti v pestrém, neorganickém promísení hemží se výseky z Krále Jana, Othella, Koriolana a Caesara, belhají se bledé stíny Hamleta, Jaga, Richarda III., Makbetha a Leara, díla ostatních
172
peherodesován a odživotnn lomozí soubojový výjev Tyb£Jdv, affektovan se plíží dychaviné napodobeniny démonické zloinnosti velkého slohu, jimž však v týle sedí
vraždné krve, ale nikoliv horce lidské, vyosud, nýbrž mraziv divadelní, jež páchne líidlem,
divadelní šotek smšnosti, tekou potoky tékající z
utracených lidských
jednota místa bezstzostn
jest
mnna
nkolikráte uprosted djství, vznešené po-
stavy šlechtické deklamují veršem a lidové postaviky,
obyejn jménem
i
povahou
komické, hovoí prosou, dikce kadeí se podivnými slovními patvary a složitými
híkcuni, neostýchá se silných žert a hrubého scén
spílání,
závry akt a významných
koní dvojveršovou, rýmovanou sentencí. Dílo dvou dramatických pokolení jest ústižk Shakespearovy techniky, a eský kult podobá se trpasliímu
setkáno takto z tanci
nedokrevných žrec, kteí obstoupivše kruhem uctívcmé božstvo oslepli jeho ani, že se mu rouhají svou posuninou, méJodušn napodobující
záí a nezpozorovali jeho velikost.
Také
následující pokolem'
dramatik eských
zraké ^závislosti na shakespearovském slohu.
Zeyerv
platí
trpkou
da z krátko-
Neklein a Vrchlického
pemy-
slovská trilogie jsou nejzetelnjším dokladem. Stíny shakespearovského kultu nedo-
padají sice na oba tyto básníky tak oste a ovlivniti
temn, nebo oba
nedsJi se tak
výlun
Shakespearem, byvše z velké ásti oddáni slovesné kultue románské a jsouce
nadto formáln
mnohem
vysplejší a samostatnjší.
Le v podstat
m.ožnost svérázného vytvoení historického dramatu, pozbyli
ji
i
tito,
mli-li jakou
utonuvše v shake-
spearovském vzoru.
Není tedy paradoxem, tvrdíme-li, že náš shakespearovský kult byl snad jednou píin, že se nám nepodailo vytvoiti eské drama historické. Nelze ovšem viniti naše dramatiky, že se tak vytrvcJe shlíželi v shakespearovském vzoru. Když naše drama bylo vyvoláno v život a pozdji až do konce minulého vku tžce zápasilo o svj vývoj a o pimené místo v naší kultue, nebylo v Cechách dreimatické tradice. Bylo pirozeným dsledkem, že naše teprve dtství odrstající histoz podstatných
rická hra, pociujíc
nezbytn
nutnost opíti se o cizí vzory, piklonila se radji k Sha-
nmeckému, anebo francouzskému. Vedle pirozené nechuti k onomu a pílišné odlehlosti tohoto pivedl ji k Shakespecirovi kespearovi, než ke klassickému dramatu
strm narstající shakespearovský kult nmecký, jehož široké vlny pelévaly se i na eské divadlo. Nezrodila-li se z eské shakespearovské školy historická tragedie, není tím pirozen vinen Shakespeare, nýbrž problematické okolnosti, jež byly
horlivý a
vyvolány setkáním této olbímí geniality
mladým, beztradiním divadlem malého, Nemže být s podivem, že styky našeho mladého dramatu se Shakespearem tak zplanly. Nebo eské drama, jsouc od poátku svého vývoje až podnes nejchudokrevnjší složkou naší umlecké s
z kulturního spánku teprve se probouzejícího národa.
kultury, nebylo
nikdy zastoupeno silnými individualitami, které by bývaly tžily a
sí-
zárove své osobitosti. Pohledáme jen na analogický vývojový problém v djinách eské hudby. Také naŠi operu obcházelo v dob prvního jejího rozkvtu nebezpeí wagnerianismu. Le svérázné a silné indihly ze shakespearovské tradice, nepozbyvše
viduality Smetany,
Dvoáka
a Fibicha dovedly z typu wagnerovského hudebního
173
dramatu vytvoiti osobitá
díla, jichž
svérázu a
umlecké hodnot
nikterak nebyl na
závadu cizí popud. Druhou píinu skrovné žn nutno hledati v nepatrném a kusém dramaturgickém ovdomní nzušeho dramatu. Až hluboko do let devadesátých eská divadelní aesthetika tém mlí o formách a podstat dramatického slohu a eští autoi divadelní projevují naprostý nedostatek odborné erudice v theorii i praxi. Nemže být nad ShsJcespeara vhodnjšího, dokonaJejšího a v úinku pronikavjšího vzoru a ušlechtilejší výchovy pro na^e drama historické. Jest pouze teba, aby eští dramatikové dovedli tžiti z tohoto nepeberného zdroje a porozumli tajemství shakespearovské dramatické formy.
Neukáznni bystrozrakým smyslem pro dramatickou
formu a majíce nadto zrak zakalený vyžilou rom.antikou nedovedli shakespearovští
vku prokutati se až k podstat dramatických tvar obdivovaného vzoru. Okreslují vnjšek jeho slohu, jenž se stává, jimi použit, bezduchou a asto podivn p>okroucenou manýrou. Docilují tu a tam, že jich romantickým loutkám, které nikdy nežily, nýbrž zrodily se ve svtle rampy, zalévají se ale/jpo na okamžik líce divadelní krví, že nkteré jich slovo se prudce vzepne k dramatickému úhozu, napodobitelé v minulém
le
z velké ásti shakespearovské zlato, jež jim uvázlo v koisti chtivých dlaních,
mní
se jako v starých bájích v
uvadají a hynou, urvány bez
mrtvý kámen, živé kvty uzmulých scénických forem
koen,
jimiž ssály svou
vni
a barvu.
Kdyby
k jeho vnitní
ústrojnosti,
nauiti: dramaticky myslit,
rozumové
vyrstající z
i
naši
pod povrch svého vzoru a prozkoumali vcítili teprve pak byli by se nauili ono jediné, emu bylo lze
shakespearovci byli se prolomiH
cítit,
i
jednat; zpodobit lidské typy,
úmrn
a
se se
souasn
citové oblasti, dát jim zákonnost drzimatického pohybu,
pravdivost a nutnost jednání, scénický odstup od
reality,
zvukovost
i
prostoro vost,
do nkolika chvil jejich mozk a srdcí menou hloubky a dálky vného lidského svta, nov vidného vlastníma oima a rozložepedevším, proniknuvše takto vnitní komposiní ného hranolem vlastního svérázu. sloh Shakespearova dréimatu, bývali by se prodrali k poznání nejcennjší hodnoty zákony divadelní perspektivy, vtsnat
A
a nejdokonalejšího projevu jeho tvárné
V
síly:
k shakespearovskému
lovku.
djinách evropského divadla není dramatika, jehož celé dílo tak by bylo souste-
dno
do
jednajících postav a jimi
do dna vyerpáno, jako ve hrách Shakespearových,
djový obsah umlecký výraz vyrstá ze scénického zobrazení živého lovka, vidného a traktovaného ve stonásobných podobách. Každý projev Shakespearv razí si cestu duší pedstavovaných postav, všechny djové motivy nejsou, le
jichž všechen
i
nutné dsledky rozvíjejících se charakter. Nikoliv nové svtové názory, hluboké
úinná djová schémata, nýbrž živý lovk ve všech umleckou náplní Shakespearova díla. V každé jeho ásti lovkem, který již od poátku v jádru svého založení nese svj osud,
ideje a tendence, zajímavá a
obmnách
a stavech
setkáte se s
jest
již pedem neodvratn jest vkolejnna do postupu a rozvoje za urinmuž stoupá anebo klesá nikoliv pod nárazy vnjších píin (které
a jehož bytost
tým
cílem,
k
pouhým podntem, uvádjícím v pohyb dímající možnosti), nýbrž pod tlakem osudov vytrysklých a nezadržiteln propukajících z chsakteru a založení po-
jsou sil,
174
:
stavy. Shakespearova dramatická síla není,
le
tém
nábožensky vroucí a vznešený
výraz víry v božskou, nesmrtelnou moc, která v každém a v
každém lovku
jeho povahy, a ješt
jiný
si
pes
osud buduje, dávajíc
tuto
mez
mu
lovku
se jinak projevuje
rsti až k nejkrajnjší mezi
tak daleko, až se ve srážce
rozpoutanými
s jinéJí
bytostmi vyrovná anebo shroutí a zahyne. Jest velkou pravdou, že „pochopem' a procítní hodnoty a dstojnosti lovka tvoí nezbytný pedpoklad k chápání každé
vné hodnoty do lovka, který tímto centrálním a hluboko do základ dramatické stavby položeným významem stává se stedem a ohniskem tento shakevšeho dramatického dní a vrcholným výrazem dréimatické formy. spearovský lovk zstal eským napodobitelm cizí, byl jim nedostupným anebo nepovšimnutým problémem. Jich postavy honosí se nanmoze shakespearovským kostumem, nemají však shakespearovskou duši. Pohlédnte na píklad Hálkovým postavám ve tvá. Jsou to Hdé rozumu, rozvéihy a vle, rozumují logickými formami Kanta a Hegela, na nusto aby shakespearovsky jednali podle pud, náklonností Shakespearovy hry."
Nebo
u žádného druhého dramatika božské,
nejsou tak reáln a lidsky promítnuty
A
a vášní, vyvrajících z
podvdomých
hloubek
jich založení.
Pokud v
nich oživuje
cit,
svobod a proud devate-
jen vznešený a odvozený, zpravidla láska k vlasti a národu, ke
bývá
lidskosti,
tedy
vesms
citové abstrakce, vydestillované z duševních
náctého vku, na rozdíl od shakesp)ecirovských cit, které nejmohutnji vzplanou, kdykoliv jsou zažehnuty lidským egoismem.
spearovcm zstala podstata
a
A práv
tdk
i
ostatním
eským
shake-
podoba lovka shakespearovsky koncipovaného
cizí
a nepochopenou.
Takové jsou píiny, pro shakespearovská tradice jen skrovn pispla k vývoji eského historického dramatu. Akoliv vnucuje se úvaha, zda nebylo by se svéráznji dailo bez shcikespe2u:ovské tradice neiší he historické, která, by i technicky mén zvuná, byla by se snad pak dobrala osobitjšího vzhledu (doklad oprávnnosti této hypothesy bylo by snad možno vidti v eské realistické he obanské, jež vyrostši mimo dosah shzikespearovského vlivu vnesla do vývoje eského dramatu hodnotnjší prvky a osobitjší nábhy), že bez Shakespezu-a mohlo se
nám
pec po mém soudu
spíše podaiti
bylo by
smlým
tvrzem',
vytvoení svérázného drcimatu
hi-
Dokud z vlastní síly nevybudujeme si tradici a klasický typ historické bude nám dramatická geniálnost Shcikespeéirova nejušlechtilejší výchovnou školou,
storického. hry,
z m'ž
vytžíme tím vtší
ostatn
již
zisk,
dramatika, který
ím hlubší a pronikavjší bude naše podivuhodn
se
nauil myslit a
porozumní.
cítit
Máme
shzikespesovsky
Na jeho Václavu IV. lze poprvé sútovati shakespeaurovské vlivy na prospch eského dramatu. Tento nejsilnjší náš dramatický talent, aniž by pozbyl
Arnošta Dvoák£u
jcík nutno uiti se na Shakespearu. Všechny složky od antitheticky pibroušeného slova až po pevnou koncentraci podstatných motivaních linií, nesou pee ryze dreimatickým instinktem cítného a také vdom dramaturgicky chápaného sheJcespearovského vzoru. Zejména lovka, postaveného hybn do scénického prostoru a dramaticky oživeného,
své silné individuality, ukázal,
jeho dramatické výtvcirnosti,
175
vytváí Arnošt Dvoák, dávaje mu formové rysy, na které jsem již poukázal jako na shzJcespearovsky typické. By i historický námt Václava IV. namnoze byl
uspoádán rozkazujícími gesty základní ideje, než vybudován z dramatického pdorysu na základech scénické nutnosti, pec slyšíte v tomto díle poprvé skutený spíše
tep shakespearovské krve, vidíte postavy, petékající
tlesným
lidstvím,
naivní a
pudové, neotrávené sebeanalysou moderní psychologie, cítíte strohý chod dje, vidného vášniv a typicky koncentrovaného. Na tomto díle poprvé místo shcikespearovských stín chvje se odlesk geniální svatozáe, a Ize-li uviti slibm Dvoákova talentu, jdeme vstíc období, v nmž shakespearovská tradice eská vydá první bohatou že.
Nelze-li dosud ze stoletého pobytu Shakespearova na
znaný
a trvalý zisk pro
eské drama,
tím vtší
prospch
našem divadle vyútovati
mlo
Nebo
z
nho eské
jevišt.
žádný dramatik nemohl našemu divadlu uložiti vdnjších a výchovnjších úkol nad Shakespeara, jehož dílo volbou a uspoádáním námt, divadelní úinností, herecky koennými charaktery a hereckými prvky v dikci, zejména však svými postavami bylo pro herce a režii nevyerpatelným pokladem vznt a píležitostí k vzrstu. Objevila-li reformace lovka jako jedince, založivši a rozvinuvši pojem osobnosti, vrací-li renaissance tohoto lovka svtu smyslové krásy a pozemského lidství, dovedl Shakespeare zpodobiti tohoto lovka dramaticky, uiniv z nho obsah i formu novodobého divadla. Shakespearv lovk to víra v krásu a velkost lidské bytosti, jež jest zvrobohem, to zbožnní každé silné a výrazn se rozžívající osobnosti, jež se uvoluje duchovn fysicky podle svého vnitního zákona tento lovk, a dobrý, nebo zlý, vznešený i prostý, jest k inorodému projevu. vidn a vytváen básníkem bez pedsudk, se svrchovanou, nezaujatou objektivností, která dopává herci pepodstatniti se v postavu lidsky a životn; jest rozveden a rozmnožen do takového množství typ, že celá bezednost a spletitost lidství jakoby jím byla vyerpána a uspoádána. Tento shakespearovský lovk není však pro nás cizincem z dávné minulosti, djinným dokladem renaissanního lovka, nýbrž jednotným a silným, živým a zhutnným výrazem a obrazem lovka nového vku, naším druhem a pítelem. Od dob attické komedie nebylo na evropském jevišti tak definitivn a velce koncipovaného zpodobení lovka, jako jest scénické zobrazení Shakespearovo, které jde pes rassovou a dobovou hranici ke koenm novovkého lidství. Tento lovk jest dnešnímu herci blízký, ponvadž jest bytostí jeho krve, srdce a mozku. Vše, co v muži a žen bylo a jest živelného a podstatného z oblasti pud, cit, vle a myšlenek, v jejich vzájemných vztazích a v jejich pomru k životu a pírod, koluje v Shakespearov lovku ustáleno na vné zákony lidství. Herec miloval a miluje tohoto lovka, ponvadž mu jest zrcadlem, jímž vidí vlastní svt pedstav a zážitk. ješt jednou vlastností jest mu shsJcespearovský lovk nade vše drahocenný: jest netoliko nejucelenjší synthesou realismu a idealismu,
—
i
A
A
176
:
nýbrž
i
stlesnným divadlem v plném smyslu
slova,
popouštje zcela uzdu hráské
Žije v barevném promísení tragiky a komiky, hned
chtivosti interpretov.
naivn
hned vznešen urozený, dnes bohatýr duševního šlechtíctví, zítra rozméirná loutka, ovládciná clownovským vtipem, pl pohádka, pl vrný otisk života, tvor z podivuhodného svta divadelní fikce, v nmž psychologická pravdivost jest tajakou eí mluví tento lovk! jenm promísena nade vším nadlehenou fantasií. Hned zní obhrouble a bode v ústech malicherných sprosák, hned vznešen a poeticky klene se k nejduchovnjším výškám lidského nitia, jednou zpívá lyrickou kantilenou, po druhé zase chvje se pod tvrdými údery vle, dnes hloubá v tichém zasnní o nejabstraktnjších záhadách a zítra žhav ve slepým výbuchem vášní, jsouc ve všech stavech a situacích, v kterémkoliv okamžiku svrchovan draunatickou nositelkou napieb', svazujíc in s inem, ženouc vli proti vli, sunouc ped sebou osudy a pipoutána vždy na jednající rozvoj postav. Jest na snad, že dramatické dílo Shakespearovo, zveiné herci „bible lovka", nejvydatnji vyživovalo vývoj eského herectví popudy a úkoly, které byly zárove výchovou divadelního cítní a rozmnožovám'm jevištní techniky. Ze shakespecirovské
prostný,
A
školy vyrostl náš první velký herec, protagonista generace zahajující náš divadelní život, Josef Jií Kolár.
Jádro jeho scénické inností tvoily Shakespearovy postavy
(Lear, Makbeth, Richard
III.,
Falstaff, Mercutio, Coriolan, Shylok,
tlumoené romantickým stilem nmeckým, dochovaných posudk lze usouditi, že Kolárovo
Jago), pojaté a tové.
Z
jak
pojetí
Hamlet, Brutus,
typisovali
jej
Dewrien-
Shakespeara souste-
dovalo se více k effektnímu povrchu, pehlušujíc intimní teplo lidského
nitia
lomo-
zem impetuosn nanášených obrys. Neruda dlouho vytýkal Kolárovi „zevnjší pomcky", „kiklavost" a nedostatek vnitní opravdovosti i hloubky; teprve jeho Learovi piznal, že
o Kolárov
v
nm „proudí
celé
moe opravdové
poznamenav jindy do nitia, opírajíc
náruživosti",
herectví, že kreslí velikými konturami a pracuje z
vní
Generace prozab'mního divadlzu jež vystídala nkterými zjevy až do prvního desítiletí Národního divadla, mže se sice vykázati skupinou vysplých shakespearovských tragik, kteí do kolarovské tiadice vnášejí oživení a zjemnní, le k vlastní velikosti narostla na veseloherním shakespearovském repertoiru, nalézajíc pro jeho komiku tak syté, životné a výrazné zpodobení, že jsme tento komický stil Mošny, Samberka, Františka Kolára, Puldy a Frankovského uvykli považovati za klassický a dosud nepekonzmý výraz shakespearovského humoru. Tetí generace, jež následovala koncem minulého vku a nepatrn omlazována stojí dosud na jevišti Národního divadla, neznamená povšechnou úrovní vzestup shakespearovského herectví, le ani zptné klesání. Nehonosíc se tak silnými a svéráznými individualitami, jako ob pokolení pedchozí, projevuje více umlecké kultury. Jedním zjevem však pekonává ob minulá období
se o herecký zjev vulkanické síly.
vrstevníky Kolcirovy, zasahujíc
Eduardem Vojanem, puje úrovn, která
herecké
umní,
i
v
mena
nmž
vrcholí
eské shakespearovské
svtovou soutží,
jest
vcházejíc na výsluní svého vývojového poledne,
177
herectví a dostu-
ojedinlá, a kterou kulminuje naše
aby
sklidilo
dlouho
12
*
pipravovanou a bohatou že. Rozmry této jubilejní glossy nedovolují podrobnji interpretovati umleckou hodnotu Vojanových postav shakespearovských (Marc Antonius, Makbeth, Leontes, Hamlet, Shylok, Othello, Tybald, Richard III., Lear, Beneš, Petruchio), jež geniáln se vztyují na eském divadle a náležejí k nejdrahocennj-
projevm
ším
umlecké
naší
kultury. Nutno-li vŠak jen
hutný svéráz Vojanovy individuality, jež dává všem jetí
i
nkolika slovy ukázati na mo-
tmto postavám
jednotné poslohový výraz, nelze-h více, než zdrazniti zázranou vysplost jeho techniky,
nepeberným bohatstvím deklamaních a mimických forem, ražených istointuicí hráského ztismu, le zárove svládnutých a pevné uku-
plýtvající
krevnou a vášnivou
jest pec jen nezbytno podrobnji rozVojanova shakespearovského repertoiru, totiž onu tvrí nejvyšším cílem generace Vojanovy u nás i v cizin a která for-
tých moudrou rozvahou intellektuálné reflexe, vinouti nejpodstatnjší složku
schopnost, která jest
muluje se
tím, že
podivuhodn
nutí srstati životnou reálnost s typisovanou stilisací,
slouením formových prvk realismu a idealismu již u Pavla Švandy, le nemáme bezpených doklad, jak se vyrovnalo se shakespearovským úkolem mladé Vojanovo herectví v dob prvního rozkvtu. Naleznuv cestu do Národního divadla, byl Vojan pinucen na léta se odmleti, jsa zejména od Shakespeara tém zcela odlouen. Mezitím s vlnou naturalismu vešlo na jevišt moderní drama obanské. Nová tragika odvrací se od vnjšku a prolamuje se do nitra lovka. Náladová intivyhovujíc shakespearovskému
stilu
v jednolitý celek. Vojan setkal se
s
shakespearovským repertoirem
mita stává se ressonanní plochou divadelního úinu, dialog zrcadlem nejjemnjších
a složitých psychických stav. Jevišt znechuceno vším, co ztrnulo v ryze divadelní
hráský
novou výtvarnost, dosti hlubokou a výraznou, aby vydní na jevišti jakoby pohaslo v barvách, utichlo ve zvucích, sesulo se v inech moderní drama stává se zpovdí duše. Šedivá, ztlumená mluva, skoupé a výrazov cudné gesto, psychologicky a nervov rozpitvané nitro a
artismus, nalézá
jádilo drama duše. Všecko :
krajního individualisování, jemné
stává se heslem, jež nutí k
stilu
skrétních polotón. Veliká
váše
a velicí lidé jsou vypuzeni
s
drobnomalby a
jevišt.
A tu náhle
ditito
zdvihem novoidealistické protivíny jsou postaveni ped Shakespeara. Až dosud každá herecká generace byla s to úspšn promítnouti svj sloh do Shake-
herci se
spearova
sob
díla,
v jehož
nezmrném
nastupovaly ve vývojovém
jícího a
zrcadle shlížely se
etzu
postupn všechny
evropského divadla.
Le
slohy, jak
po
sloh psychologisu-
herecky tak ostýchavého naturalismu pociuje v shakespearovských službách
poátku
kruté rozpaky. Propuká zmatek a bezradnost. Antoniovi selhává pokus za pokusem, Bassermann a Wegener uchylují se pod vedení Reinhardtovo, Moskevští zkoušejí dv léta Hamleta, povolavše si Craiga, aby zmohl výtvarn scénu. Nastává s
novému pathosu. S celou zatím také Vojan vyznavaem
nutnost probojovati se k
lého
umní
stal
se
naturalistického a také
na
nho
prudkostí a vysplostí svého zraa mistrem psychického herectví
dolehla nutnost nalézti
pechod k
stilisaci
velkými,
900 Upímného
rhytmickými formami a cestu k novému pathosu, když na jeho bedra po roce bylo postupn vloženo
bím
všech velkých postav shakespearovských.
1
178
1
obdivu zasluhuje zpsob, jakým podailo se Vojanovi penésti drahocennou koist psychického herectví do interpretace shakespearovských postav, bez porušení jich bohatýrských kontur, velkého pathosu a typického, nadživotného zvtšení. Každá shakespearovská postava Vojanem vytvoená byla v podstat krutou bitvou za definitivní
výraz nového pathosu, bitvou, v níž nebylo poraženého ani vítze. Nebo stilisaci, dovedl zárove Vojan uhájiti svého duševního
podrobiv se shakespearovské herectví. Jeho Shylok,
Richard
nmž
III.,
Beneš a Petruchio obzvlášt výrazn jsou zpo-
mezi realismem a idealismem nezvrhlo se v zlozvuk vyrovnalo a uvolnilo se v osvobozující synthesu. Nejúporcizorodých živl, nýbrž njší zápas o novou stilisaci shakespearovského lovka svedl Vojan v méisce benátnáraz obou ského Maura, který zasluhuje bedlivjšího povšimnutí, ponvadž v dobeni slohem, v
napietí
nm
usmíení a prostoupení nejdokonalejší. Shakespearv Othello jest postava nejvzdálenjší intellektualismu. Její skutky jdou až do krajností pod bivášm', její mravy jsou bezuzdné, její myšlenky jsou nakaženy pízraky obrazivosti. Jest to postava delirická, tém bez vle a rozumu, která kií ve svém muživl byl nejprudší,
jich
em
ednictví jako se v
keích
lovk
naražený na kl, blouzní, omdlévá, vzteká
se,
bije,
a rozkládá v otuplosti. Tato roUe zdá se být exstatickým
vzrušuje
zpvem
žár-
nad dosah hereckého dnešm'ho rozpietí. Suggesce této postavy na herectví všech sloh byla tak pronikavá, že tém této povšichni velcí interpreti pojali ji jako rudou smrš velkých pohyb a slov. stav pistoupil Vojan, kryt štítem svého niterného herectví. Nevšímal si píliš zev-
livosti
a uražené
cti,
psaným o oktávu
píliš vysoko,
K
njšku Othellova, nedbal ryze divadelních svod jeho slov a postoj. Jemu byl Othellv píbh zejména událostí lidské duše. Zmocnil se jí, nenechav ji zarsti vnjší technikou, pehlušiti lomozem herojské typisace. Othello byl Vojcinovi pedevším lovk, který nesmírn miloval a proto nesmírn trpl. Významn mluví, vzrušen jedná, le Vojan poznal, že pod píbojem slov a skutk skrývá se podivné dobrodružství lidského srdce. Uposlechl básníka v masce a kostumu, v slovech, posuncích a dji, vydal vše ze svého herectví, aby rozžehl okázalost a krásu shakespearovského slohu. Dal Othellovi ohebnou postavu šelmovitého pikrení a skoku, královské posuky a podivuhodnou výenost jazyka. Avšak zárove vzal Othellovu duši, ponoenou v soumrak dialogického podzemí, a pozvednuv ji do svtla rampy, vyzpovídal z ní výmluvností svého herectví jasné a prosté muednictví lovka. Nechtl hrát pouze tragedii benátského vojevdce, drama velkých výkik a zbsilého zmítání, verše renaisscinní poesie, bylo
mu
lhostejno, vedl-H nás
na Cypr,
šepotn a pípítmí duše, kde Othellových, chtl vejíti do skutk koeny slov a zran obestírá okamžiku, kdy chvje se poátek každé bolesti a kmitá se tušení každého inu. Jagova slova poprvé podpalují v Othellov duši temnou vichici žárlivosti, jako by náhle proniknul teplý dech života do Vojanovy hry, doposud bžící po djovém svahu s vypiatým vnitním motorem a mlky pikyvující dialogu. Vojanv Othello zastavuje se v djovém proudu na nkolik erných, potácivých okamžik. S jeho nebo
mluvil-li
o vyšívaném šátku.
Chtl
rozžíti
v nás onu
tragedii, jež
V
179
'2*
tla mizí poslední stopy divadelní techniky, zatím co hlas klesá do nezvuného, jak zvedá hlavu, vidíte již tvá, po které duše rozvšuje odtlesnného zvuku. stíny svých propastí. Z olovného dusna jen obas pitlumen probleskne rudý zákmit divadelního effektu. Slova pozbývají své rétorické ceny zní pouze psychickou
A
:
instrumentací.
Vnitní naptí
spšn
roste, cítíte blížící se
tém
údery prudkých
in. Než iny
umlec probouzel ze svého tvrího snu k trudným povinnostem hereckým. Akoliv Vojan pehrává krkolomné technické passáže a zvukov zrakov drtí naše smysly obrovitou koncepcí postavy, rozplývá se vám pec, kdykoliv jest toho teba, tato moty jsou
njak
a
nevrle inscenovány, jako
by
se v nich
i
hutná a sytá tlesnost v prsvitný opar, jímž zíte krvavý zápas duše na smrt poranné. Nedbáte pak, co koná a ení Othello, nebo nemáte asu sestupovat s prudkého letu jeho duševního herectví a upozorovat se na podrobnosti scénické reahty. Jdete námsin uchváceni a oarováni píbojem scén, až teprve závrené vraždní
probouzí ve vás divadelního diváka. rovský
stil
Vojanv,
vyrstající
Na
úmrn
Othellovi nejzetelnji poznáte shakespea-
z vyváženého slouení realistické, psycholo-
nadskutenou stilisací. Tento stil miluje krásná gesta a slova, ale vyrstají-li v živé duše, miluje nový pathos, ale neztrácející pod nohama pevnou pdu pozemské tlesnosti, jím jako Prométheus tvoil Vojan své postavy z bláta vezdejšího života, ale vdechnul jim božskou jiskru vnosti, vtloval se do nich bohatýrsky, le neshhžel jen své tlo na vystrojené loutce. Vojanv shzJcespearovský lovk byl nám takto i krásným peludem z tajemného svta divadelní hkce gisující životnosti s typisující,
i
lovkem,
jenž nese v
Vedle umleckého
sob
díla
opoldy Dostálové a Marie
také kus našeho vlastního osudu.
Vojanova,
jež jest spolu s
Hbnerové nejcennjším
výkony Hany Kvapilové, Le-
ziskem eského divadla, nabytým
ze shakespearovského kultu, vyvolalo klassické drama anglické u nás ješt jeden vý-
znamný a hodnotný lenkou nové
zjev:
scénické
idealisující stilisace
umní
na novém
Jaroslava Kvapila, ovládané myšZ odporu proti bludn illusivní
jevišti.
inscenaci realistické, znásilující díla velkých rhytmických forem, a z nesnesitelného
porušování a podvazování souvislého pausami, zrodilo se v oblasti
prbhu
nmecké
shakespearovských pedstavení etnými
divadelní kultury jednak shakespesirovské
višt mnichovské, jednak reformní hnutí inscenaní,
usilující
je-
pro idealistická dramata,
zejména pro hry Shakespearovy, o nové stilisaní formy. Za Subertovy správy prožívala inohra Národního divadla idyllickou dobu umlecké lhostejnosti a vývojové bezmyšlenkovitosti, vtsnávajíc Shakespeara do zneištné šablony meiningenské. Jest zásluhou Kvapilovou, že po svém nástupu v elo inohry, vnesl pohyb do vývoje
eského inscenaního umní a pouen na nmeckých vzorech súastnil
také
eské
divadlo na vytváení nové shakespearovské inscenaní tradice. Principy Kvapilovy
inscenaní methody jsou dosti známé a neteba o nich zmiovati se zevrubnji, postaí-li zdrazniti jich ideovou tendenci. Kvapil opatil si zízením dvojího jevišt,
pedního a zadního, snadnou možnost rychlého stídání sované jevišt
usiluje dáti
scén.
Toto
prosté,
le
sestili-
Shakespearovi plynulý a výrazný scénický život jednoduchou
180
a fantastickou komposicí všech výrazových složek, scénického prostoru, barev a svtla,
kostum
závs,
a rekvisit,
architektonických proporcí a herc, snsiží se nalézti pro
n nový,
k illusi podncující, le neskutený vzhled, na kterém by divákova fantaisie opt mohla nerušené a ist vzrušovati se k svžím a silným dojmm. Kvapilova krásnou hru, píbhy scéna zamítá býti illusivní, iní z pedstavovaných
píbh
umlecké
nikoliv strohé skutenosti,
fantasie,
Divadlo zstává na
ní
divadle narkotisovsmý
umleckém
divadlo v
divadlem, hra hrou. Smysl pro
illusivní
stil,
šablonou, zásluhou Kvapilovou
naší divadelní kultury. Kvapil dociluje
smyslu sloval
až dosud na našem
poal
býti
asto souhrnné jednotnosti všech
majetkem scén, zbu-
dovaných podle základního pojetí hry, neztrácí e^ketickou zdrženlivost od dekoraního pepychu, projevuje snahu po prostot stillisaní soustednosti, po zladní bcirev a forem,
linií,
po aesthetickém umocnm' a úelné
organisaci stavebního mate-
Jeho scény vykazují nkdy umlecky nalezený rhytmus forem i barev, který mnohem více k duševnímu, než smyslovému znaku divákovu a ponechává možnost z dekoramch nápovdí dobásniti si vzdušnou illusi prostedí. Kvapi-
riálu.
obrací se
mu
lovy inscenace neumlují vtírav slovo básníkovo. Pohrdají býti panoptikem, které
by dychavin
se
Zjednodušují a
stilisují
tv'zu'ného
pokoušelo opakovati a podšjartávati text realistickou výpravou.
dvma
prostedky: primitivismem a pejatými formami vý-
umem'.
po vytvoení nového inscenaního stilu pro Shakespearova drankteré (Kupec benátský, Othello) nabyly pevné, podoby a proištného, zralého ovdomm'. Kvapilo\'ýTn dílem vyrovnalo
Kvapilova
mata, pinesla definitivní
snciha
adu pokus, z nichž
cizinou a v
nm temeni
prozatím dekoraní a výtvarná složka eského kultu shakesf)earovského.
Bude nyní
naše vývojové
opoždní v
shakespecirovské inscenaci krok
s
pispli zmnožiti, prohloubiti a oživiti k novým, vyšším možnostem a bude na eské režii, aby do takto vybudovaného rámce vstavila shcikespearovského lovka, \idného a zpodobeného na našich výtvcirných umlcích, aby
stále
pojetí
Kvapilova
vášnivji a barevnji, životnji a typitji,
nejprudšího rozpietí, až bude v nitru
sovaná osobnost
znamu
lovkem
i
zkáznná ást
i
ciž
stilu
jeho dramatická potence dostoupí
zevnjšku, v slov
i
prostoru, jako individuali-
režijního celku v nejvyšším smyslu a v
shakespearovským.
plném vý-
MARIE ZÁTKOVÁ: DfTE VYPRAVUJE. I.
BUDU
BHAT BOSÁ.
by nebyly moje, vzkikla jsem zelené trávy jako do jezera. Verandové stupn zažhly neuviteln, písku bude jen peskon úzký pruh, vtínav suchý, drobn pemnohý dotel se pleti a není ho již. Louka, živé jezero, ve kterém lze uplovati se do nevzpomínání, louka, velká opilost, pijala mne do svých kvtinových vod a uzavela je nade mnou. Nohy ruce derou trávu. Je to voda neochotná. Rozestupuje se zadrhav. Má 'ahodila jsem za hlavu paže, jako
domu do
a vrhla jsem se od bílého
^
pohybm zábranné. Navíjejí se, svíjejí se. Spetrhávají se. Slapu trávu proudu brodem stateným. Lehá krivo, vstává tžko, suše šelestívá. Vstává, lehá, tráva, nerada. Moje rozestené ruce, potkávajíce se s korunkami kvtnými, proesávají je, i rozkousávám prsty totenové šištiky. Slunce rozdrtilo suše v žhavý prášek horké moci rozpukv a nad loukou voní od nich jako v lékárn. Na dotek zrnité, kadeav hndé jako negí hlaviky, totenové šištiky. Stonky praští, kloubky spodní víry, proti
ohýbají.
Tráva poklekává nerada.
jest vysoko nadlehena plochými rozpuky, neznám rostlinopisu a rozpukm já íkám bonejist bílými, jako svítání ranní. Ale lehlav. Každé vysoké bílé okvtné bylin, na sluneník podobné, íkám bolehlav. Bhám zelenou travou po dlouhé, dlouhé louce, bhám bosá a teba že stebélka vyschlého podrostu velmi píchajíce mé nezvyklé nohy nutí je povyskakovati bolestí,
Volná, rozvinutá, vinn vzdutá louka
považuji za svou dobrou povinnost a est, radovati se tomu, že této
ídké svobody jsem
si
na velkých,
pes
jejich
kiky,
rýmu, jednozvuným nesnesitelným naléháním dobyla.
bhám
bosá.
Nebo
že se nastudím, že dostsmu
Nyní, zvítzivši, poznávám
mli oni, že je nepohodlno a zby teno vyzouvati se a toužím nepiznané po svých bezpených stevíkách; stupujíc svou radost usmívám se a jásám pošetilou dsledností svravé pýchy lovské. Je teplo, oblékli mi pes košilku jenom prací zástrku, slunce svítí a jak pivírám ovšem, že pravdu
i
víka, abych se
mu
ubránila, rozstelují se, jako
kovové pozdravy, na všechny strany
pebystré dráty z protjšího, nesnesiteln bílého sluníka. Každým zavlaním víek stavím zvuící mosty mezi 'sebou a jím, od svtla k oku mezi nebem a lovkem a bratím se s laskavým i nepátelským, uslzujícím sluníkem. Nevím, kolik je mi let, nevím, jaké íslo kterého msíce napoteno v kalendái, nevím, jak se jmenuje venkov, kde bydlíme, netážu se po
toho neteba.
Chápu
jen,
smí, a není tu ulic; a kdesi
ase
a míst, k blaženosti
je tu tráva, do které se nad vysokou travou, za dalekou loukou, na maliko vy-
že jsme na letním byt, protože
182
výšené verand sedí za stolem
velcí, to jest otec,
matka, babika, možná, že
i
nkterý
dobrý a neuráží mne. Citlivým dtským uchem vyposlouchala jsem zcela bezpen, že smjí se ne tak mn, jako radostí ze iime, a je mi vznosno, zeleno a sluneno na svt, je léto a není stropu nade mnou, souvisím se vším, s loukou a oblaky i s lidmi tam vzadu na versuid a pece jsem volna, bydlím ve vzduchu tak nenáhlém a Inav prohátém, že prost nemám tepelných po-
mladý
strýc,
a smjí
citv, a není pro
se. Jejich
smích
mne vzduchu,
je
a nem' poasí, a není pírody.
Chvjiv
sdílná la-
blankytn dímající, vdomým nebude kteroužto jako nebe na vodách táž ústa kruté i blažené prazvsti, dáno pochopiti do konce, a oni se ustonávají po nedopovdném, dýchají mi v pokojnou tvái nezvdavého srdce bez muky tázám'; pijímám spolehlivou citlivostí ozvunou, neopotebovan pružnou, všechno prahlubinné, všechno stálé po zákon ve své mnné líbeznosti, všechno nepebrané, emu dává vejíti do mé neodmlouva-
bezvtrnou
skavost vlnní vesmírného prosakuje mojí
bytostí,
;
dobe, protože nepipravené, zrcadhvé bez omylu, naléhavý život tam venku; vnímám všechno, a nechápu nic; ale se dosud nezachtlo pochopit. O chudobu této touhy jsou moje peíkové chvíle plnjší života velkých. Nikdo mi dosud nepovdl, že jsem se narodily s ulitou hlemýždí, ze které nelze odervati se lovku; jsem lehouká a sebe scuny netížím; jsem moudrá, nebo neznám mezí své moudrostí; jsem maliká a taním ve vzení svého já, jako by bylo svojící
duše, pipravené
mn
boda, a
pede mnou dokoán
boží svt.
II.
MAMINKA má hlas, když za ei, myslím,
Nevím, jaký která íká, a
ZPÍVÁ.
mluví; nepovšimla jsem
na hlase nezáleží.
si
Ale
toho.
Dávám
zazpívá-li,
pozor na slova,
vzhlédnu pokaždé
nevící a skoro vydšena, jaký je kvíliv hluboký její souvisle silný, do zpupného smutku odmítav promnný, zlý, erný hlas. Zdává se mi nkdy takový sen že nme maminka chtla zabít. Mluvilo se o tom v rodin za stolem, jako by bželo o vymalování pokoje nebo o letní byt. Nikterak se tím netajili a projednávali záležitost. Bžela jsem k otci, objcila jsem ho kolem :
nohy, chytala jsem ho za modrožilou ruku
ho pro boha, aby
se
o matiny narozeniny
mne stál
ujal,
s
povdomým nm
aby mne nedsd. Ale on
prstýnkem a prosila jsem
se jen usmíval, jako
když
za bratrem Juliem, který pál, a chystal se podatí matce
Otec se usmíval nžn a nezúastnn a ekl mi v tom snu: „Když si to maminka peje ..." I padla jsem do náruí mamince a stkala jsem šílen, prsa jsem si rozeštvala do vzlykv a ptala jsem se zoufalou otázkou, pro to, pro to, kiela jsem jí své tikráte prokleté marné opakované otázky bez odpovdi. Snažn kytici konvalinek.
jsem
jí
to já!"
domlouvala nad sebou dojatá: „Meiminko, maminko, pamatuj se! Zatásla jsem jejími objatými koleny a dívala jsem se jí ze spoda
vykávavostí do tváe. Kteréž ona
nikoli neschýlila, a
183
Vždy jsem s
prosebnou
mlela, a nepodívala
se.
Sen potom ovšem nikterak neskoní, jako sny vbec. Ale v nerozešitelnosti jeho živého napiatého mlení, že
jest tolik silné
to až jest
i
huiv
hrzy
krásné, ja-
kýmsi vlhkým prakouzlem tnním a jeskynním, tajemstvím stoletého koání, a nazítí žiji zajatkyní dojm noních, propadlá balladické noci a poloposedlá jí. Zatížený nepo vdomými úmysly a jako by sama
ped
sebou varovala: takový
jest
matin hlas, když zpívá. Zpívá ped svainou, kdy obzorný Petín borov zmodral jako nízké mrano závsov tžké, žene-li se boue od les; kdy nehluné slunce jest erven blízko jako Izunpion o slavnosti zahradní, ale svítící málo, nebo rozžat byl ve dne; kdy dosvítání záokenní jest bílé a erné zárove jízlivou souasností nehostinnou kdy jsme doma samy dv. Ona šije, a nešije o rámu pro mne nepohnutelném u «vého náokenního stoleku. ;
Její ruka,
tebaže
útlá, je
tžká, jak ulehla v pomalé náhlosti na desku stolovou; a
snhem, odchází ode nad pohovkou v pracovn otcov. Ten obraz se jmenuje portrét a babika ho nemá ráda. íkala o nm, že matka tam vypadá jako po nemoci a také íkala, že malí namaloval dcei, t. j. mamince, píliš žlutou šíji, jaké ona nemá, jako brunett. Nevím, co to brunetta je. Jedna slena, o které etli v novinách, že pedtanila, je brunetta, ekli. Ten obraz jest ale krásný,
nehýbá
se. Její
tvá, proti obloze, nízko zatížené nespadaným
mne, kamsi do nevidomá, jako na obraze, který
mn
visí
bled modrý a svtlý, barev ídkých, a jeho sklo se leskne, postaobratn. se Pokoje dorostly hloubivýrn soumrakem zdlouženc souvislosti sín zámecké. Maminka zpívá. Mezi rozkídlenými dvemi, po volných kobercích, jež hasnou, zp>olese líbí: jest
víš-li
halo naslouchavé ticho.
Odelkává píse tekutou i písnou, v navracející se asomíe, s vážnou istotností; zalévá mne hudebnými smutky. Vstavila mne pod huivé jezy, které drtí; uplývá mi ernou, chladnohlasou ekou, odlétá mi nepátelským vtrem, potápí mne do nejtišších hlubin závtrných, kde je tma, kde je sklepenno, kde mi nelze vydechnouti, kde se nedovolám, smrtelno jest z bezhlasa mé utonulé duŠe: a všichni odešli. Procházím se po dn moském, vlny bijou nade mnou. I zachrauji se, zachrauji sebe i ji: „Maminko, nezpívej!" Nebo ona, když zpívá, jako by ani maminka nebyla. Zkrásní všechna povýšením odcizujícím. Vonná po vzpomínkách, nepochopitelná dálkou, tajná k nedoptání, omládne i zdstojní souasn, v jakési vdom urozené kouzlo, v odmítav tiché napímení. Nevím, postihnete-li jakoby vyrostla, obadn ustoupivši, z maminky v matku. :
Matka je slovo z knih. Matky jsou královny-macechy, syiv strojící najaté úklady nevinn pekrásným pastorkyním-laním. Matka jest cosi volnoasého, slavnostního a nedružn splývavého, jako když ruka, uchystaná k podání, zase poklesne. Ale matka já
neíkám, matky
A
její
já nechci,
nedosažitelný hlas
matky
umiuje
já si
neznám. vlhkou svoji hudbu, temnou hladce,
jako voda, divnou jako stíny, smutnou jako bcJvan
184
pod sosnou
tisíciletou.
vnou
Je to
píse
Pro svá nedorozumní, pro svá opakování. Pro svou alej ton, pro své zdání nekonenosti. Pro svj urvaný a nebezpen zachránný vesmír, krásn velkaný do muednických mezí lidské možnosti. Pro všechno, eho se mi nechce znát, pro smutek z polonudy snové. ona zpívá píse svoji, nazírajíc v ni do nenahlední, sebou zdšená, sebe nenasycená, houslov prchajíc vytržené hrze z vlastní, neodbytné a polopovdomé se zachytit krásy a nezná mne. Prochází jakýmsi úzkostným prázdnem, kde není neslitovná pro svá cizí slova.
A
o
Stoupá do hor, nebo padá do propasti. Nedovedu toho rozeznat. Vím jen, že mám dech i nohy krátké, že jí na té vzdušné pouti nestaím, že mne zanechala kdesi v nížin a je mi lítostno i zlobno z vdomí své siroby. Nenávidím strom, nepochopitelných pynií, jimiž obehnala zastínnou svoji zahradu. Chtla bych podupat všechny
A
protože maminka je na svt jen anemony, rozkvétající mimo moji oblast citovou. proto, aby práv byla maminkou, chápu se obma rukama její odvrácené, plavé, pohasínající hlavy,
navracím k
sob
její
zatoulanou tvá.
„Maminko, rozsv!" pikázala jsem. Maminka nezpívá nikdy ped otcem, snad z obavy, aby ho nerušila v práci, ped babikou, snad ze šetrnosti, že babika nemá hudebního sluchu. „Maminko, nezpívej
!"
zakázala
'Í^.^'J
jsem..
ani
KAREL ŠARLIH: ytmistr
PASTEL.*)
Leonti netanil. Se sevenými
rty a
zanniený zrak do pestrého reje plesu, ale
vráskami na ele upíral již
po první
quadrille
u štíhlého sloupu pod gsderií a vytratil se ze provázen útrpnými pohledy tch, kteí kroutili hlavou nad
opustil svoje místo sálu,
tím, že
vbec
pišel.
Jak nenávidl karneval
!
Bezmmá
nenávist vehnzda ho dnes
toho ríjivého hluku, jako nás asto pudí k je zavražditi,
ped
dáváme
tm,
jimiž,
marn
do
toužíce
se sami vražditi trýzní jejich pohledu. Prchal
horkém vzduchu, naplnném oí a slovy skrytého významu, ped myšlenkami, jejichž trýze byla vtší než jeho touha po bolesti vzpomínání. Ulice byly pusté, málo chodc ho potkávalo. S tmav modré oblohy sypaly se ídce velké mkké vloky snhu sal apku, aby mohly ochlazovati jeho rozpálené elo. Uvolnil krok a zapomenuv, že spchal dom, toulal se ulicemi, bílými a istými erstvým snhem. myšlenkcimi, jimiž se chtl muiti v parfumovaném,
šelestem hedvábí, náruživými styky
;
Ti jí,
roky
žil
se
Zorou. Byl hrdý její láskou, její krásou, jejím duchem. Koili se jest jim dovoleno koiti se pouze. Pro ni bioval svoji cti-
a on jimi pohrdal, že
A
ped uroval si vysoké cíle, chtl dosáhnouti pravdnepodobného. rokem vzal mu ji karneval. Vrátili se z kasina dom a u oteveného okna naslouchali nkolik okamžik tlumeným zvukm posledního valíku, taneného v nedalekém kasin. týden po tom, když mu umírající šeptala poslední „s Bohem", prodraly se do ložnice melodie téhož valíku, ale ne už tlumen a nyv, ale brutáln a cynicky, jako výsmšný chechtot louícího se karnevalu. Ano, karneval mu ji^vzal. ted, když ji ztratil, jest bez mety, bez síly, bez vle. Co chtíti bez ní? Zíti jen proto, aby byl nkdo, kdo by peoval o žulovou desku na jejím hrob? Po plnoci pišel do svého bytu. Mechanicky rozsvítil a usedl na svoje lžko, jež dosud stálo vedle toho, na nmž naposled ležela ztuhlá, krásn mrtvá. Bílé polštáe nžn a smysln peplnné krajkami a stuhami, byly rozestlány, jakoby dosud ekaly na její nádherné tlo. Uvykl si na muka, zpsobovaná tmito prázdnými, mkkými svdky minula byl z onch nešastník, kterým se stává bolest, stále obnovovaná a pipomínaná, nutností a povinností. Ztrativ svoje štstí, nauil se v žalostnou náhradu milovati svj bol a hýkal ho, jako prve hýkal tu, která onen bol vyvolala. Vedle Zoina lože stál dekorativní stojan s velkým pastelem, Zoiným portraitem; bylo to dílo amatéra, nadporuíka Horvátha, které Leonti ani kdož jiný nepovažoval za zdailé. pes to byl pastel rytmistrovi milejší, než kterákoli jiná Zoina podobizna. Výraz oblieje mladé ženy byl na zcela odlišný toho, jenž utkvl Leontiovi v pcunti a pece, zadívsJ-li se rytmistr na obraz, zdálo se mu, že žádost, pracoval,
A
A
;
A
nm
*)
Z
knihy
:
Úšklebky sexu, vydá F. Borový v Praze.
186
z
nho
hledí duše
jí
Horváth
zbrojila, že
nedovedl míti
jí
ekl
ale
ne zcela zapomenuté z kteréhosi oksjnžiku
Zora sama^ když
portraitem pokrovali réimeny, a
vysmála
svoji práci pedložil,
muž bylo možno kritiky.
Zorina abstrusn,
Známí nad ukoneným
minulosti.
výsmch
za
mu
se
se svojí roztomilostí,
Ale
zlé.
jinak
která ho od-
vždy skronmý
diletant, je-
spíše vytýkati nedbcilost než mzJost talentu, neuzned tentokráte
vážn
tehdy velmi
:
„Ujišuji vás, milostivá, že tento pastel
žádné
jest nejlep-
jedin dobrým ze všeho, co jsem kdy vytvoil. Jste to vy, je to vaše bytost. já ale vás takovou vidl a namcilovaJ jsem váš obraz tak, jak jej mám uchovaný v duši." Zora zvážnla a dlouho hledla na svj obraz. To bylo v druhém roce manželství Leonticových. Horváth byl rytmistrv subalterní u eskadrony a jeden z jeho nejdvrnjších pátel mezi Zorou a jím ustálil se pomr hašteivého kamarádství. Leonti vdl, že nadporuík skrývá za svým škádlivým humorem nco více než pouhé pátelství k soudruhov žen, ale vdl také, že Horváth jest gentleman a Zora nedotknutelná. Brzy po ukonení pastelu byl Horváth peložen, a krátce na to došla zpráva, že byl zabit v souboji, vyvolaném v hádce s civilisty. Leontic upímn truchlil pro "pítele a dotklo se ho nemile, že
ším, snad
Nevidí vás každý takovou,
A
;
Zora pijala zprávu skorém lhostejn. Pcistel stál
zapomenut v kterémsi
pokoji.
Teprve když
rytmistr se vrátil
dom,
maje
na ruce ješt stopy pozdmm snhem zvlhlé prsti, z níž první ti hrst hodil na své do zem spuštné štstí, tu vyhledal Horváthv obraz a postaviv jej vedle osielého
denn ped ním
lžka,
pestávcJy
ped
sebou
Tak
rysy
pobyl dlouhé hodiny. Vždy,
jeviti se
svoji ženu, jinou,
bylo
odvrátiti
Zoru
její
i
dnes, u
výroa
mu
cizími, zornice
než jak uvykl její
smrti.
myšlenky od konce svého
bezdky
poznal, jak
obdivoval se
vídati,
a
na podobiznu mrtvé,
oí
se šíily
—
a
ml
pece známou.
nut se poátk. Vzpomínal, jak
Dtval se na podobiznu zemelé a
štstí,
sycen ženami, hledl na všechny se
ji
díval-li se
zelenavých
vzpomínzJ jeho
její
kráse, ale
jí
nemiloval,
smsí cynismu a pohrdavé
ponvadž, pe-
shovívavosti.
A jak
jednoho dne se nauil viti v lásku, jak se nauil milovati. Bylo tenkráte jaro, tešn v zíJirad kvetly a vonly, v jejich vtvích cvrlikaly smšné pnkavy. Pozván pítelem,
Zoiným
Zoe
bylo dvacet
bratrem, trávil dovolenou na jejich vlídném stateku ve Slavonii.
let. Jezdívali v bárce po Drav, veeívali v besídce prosted zahrady Zora hrávala na klavír a zpívala národní písn nsdvní erotiky a jednoduchých, smutných melodií; v nedli jezdívali tyspežím do vsi do církve, obdvali u arci;
A
knze, a po veei tanili kolem kostelíka s vesnickými dvaty a chlapci kolo. Leontic se usmíval, cítil-li, ]ak Zora na nho upírá lesklé, zelenavé oi. I Stevo vdl, že sestra je Zcunilována, a potají doufal, že pítel jednou ekne: „Stevo, dej mi Zorku, máme se rádi." Ale Leontic mlel, na ženitbu nepomýšlel, po Zoe netoužil. Až nkolik dní ped odjezdem st2Jo se neuvitelné: Stevo kamsi odjel, a Zora sedla proti Leontiovi u okna, hledíc do bílých oblak, rychle táhnoucích nad korunzmii rozkvetlých tešní. Díval se dlouho na
videlném dechu se
vlnící
její
sluncem ožehlé hrdlo a na bujná, v pra-
adra, a náhle svezl 187
se
jí
k nohám, objal
její
kolena, vtiskl
tváe do jejího klína a lhal nesouvislé, vášnivé íráse o lásce, nemysle na nic, než že mladou krásnou ženou samoten v celéjn dom. Poddala se mu bez odporu a když ji držel tžce oddychující v náruí, otevela z nenadáni své velké, zelenavé
je 8
;
oi Rytmistr,
dospv k tomuto bodu svých vzpomínek,
Zoinu. Ano, tak otrocky
rove
týž pohled obdivuhodných oí, které se na
oddan
a
pece nesmírn hrd, v
hrozbu! Ano, týž výraz
ztišené,
v
je to
nm
vyteštil zrak na podobiznu
vdomé
zemdlené a znovu už zas
viny, ale viny
vášn! Týž pohled, který
tenkráte odzbrojil cynika a skeptika, který ho ohromil, který v
nm
svojí
mrtvé ženy
To
lnul.
nm
vznítil
vzpomínka na onen velký okamžik
vyblednouti, že dnes teprve se oživila, že dnes teprve poznal,
Tu
tenkráte dívaly
spáchané z lásky, týž výraz
se vzpružující, rostoucí
náhlou, šstótnou lásku! Jak mohla v
obrazu
nho
nichž etl neskonalou lásku a zá-
není podobizna,
to Zora,
pro práv k
tolik
tomuto
živoucí Zora!
však zarazila neúprosná logika tepot jeho vzrušeného srdce: Kterak mohl
Horváth Zoru takto zachytiti? Takovou vidl ji jenom on jediný, pouze v jediném okamžiku jejího života, v okamžiku, kdy odhodila pouta povinnosti, poddávajíc se vášni, slabá láskou, ale hrdá, a s
nmou
hrozbou v hloubi svých zítelnic! Ci opa-
kovala se v krátkém jejím život chvíle, v níž se stává povinnost bezvýznamnou,
—
což pokdy prost pestává? Tenkráte odvrhla pouta povinnosti k sob samé druhé rozlámala okovy tžší, vížící ji k mužovi, k jeho lásce, jeho cti? Vidl ji v takovém okamžiku Horváth? Vyvolal takový okamžik? Což jest tu vbec možná náhoda? Horváth rozhodn nebyl tak špatným diletantem, aby nebyl dovedl prost Byl by ji portrétovati, kdyby byl chtl sedávala mu se všední, znudnou tváí. mohl zobraziti s tímto zcela jedineným výrazem, kdyby ho nebyl, jak ekl, nosil v duši? Což nebyla jeho slova dostateným doznáním, dkazem? Leontic stisknul spánky pstma. „Podvádla mne, nemilovala mne! Snad se mi
—
;
mstila za to, že se musila
bylo výsledkem komedie! zrazovala!
Ke
nm
naped pokoiti, než jsem ji poal milovati. To velké štstí Každým slovem, každým polibkem lhala, posmívala se,
se vinula a smála se mojí slepot. Kejklíka byla, a já se modlil
A
snad zmi jeho nemilovala, snad mive smrti lhala! lovala jen zvíeckost vášn! Válela se v blát a já vil, že mne k sob povznesla. Zvíe jsem zahrabal! Zoro! Zoro!"
k
její
velké, vznešené duši.
Rytmistr se rozplakal.
I
OBSAH. ANT.
SOVA
STANISLAV LOM
OTAKAR THEER
Zpv
domova
Soiimrak
Poledne
Za
11
14
svítání
i
25
ráje
23
mrtvými
ARNE NOVÁK Máchv soucit a jeho ddic RŽENA SVOBODOVÁ Nadace Isotina KAREL TOMAN Záí íjen
F.
X.
SALDA
-
Ballada každodenní
39
Gesto doby
40
FRÁA ŠRÁMEK
Voják v
Prahy
48
Cesta z bojišt
48
Sestry
50
V dob boj Pojed
se
64
mnou do
Óženo!
Prátru!
65
79
'
Mezi válkou a
JAN Z WOJKOWICZ
umním
82
Promenáda Diogenova
86
Píse o svobod
90
DvaPancharti
96
Píbytek
O
s
vží nahoe
Maryn,
jak šla za tatínkem
SVOBODA
Mrtvý jezdec
RICHARD WEINER STANISLAV HANUŠ
Pro bychom
X.
45
poli
OTAKAR FISCHER VIKTOR DYK FR. KHOL
F.
38 39
Z barokové
MARIE MAJEROVÁ
33
38
Vlasta Pokorný
ALOIS JIRÁSEK
BOŽENA BENEŠOVÁ BOHUMIL KNOESL IVAN OLBRACHT MIROSLAV RUTTE
26
Ulice
FRANT. DRTINA
Národové a
100 104
Dem'k
HELENA MALÍOVA JAROSLAV KOLMAN
99
107 se netšili
Ej. topol!
120 121
129 jichfelosofie.
131
.
MAHEN OTOMAR SCHÁFER
Vidní
KREJÍ PETR KIKA JAROSLAV HILBERT
Ke koenm! Zapomnly
JAN OPOLSKÝ
Zdravá srdce
JlRI
F.
V.
Izaiáše proroka
...
Procitnutí jara
Z
.
....
cyklu „Vítr a vlny'
na
mne
.
143 145 153 161
163
.
....
Smrt
167 167
JAN BOR
Shakespeare na
MARIE ZÁTKOVÁ
Dít
KAREL ŠARLIH
Pastel
vypravuje
eském
]e\išti
169 182
.
...
186
^^m
0302600
