No title

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

PhDr. TomᚠNovák MANŽELSTVÍ S NERVÁKEM aneb Jak pøežít v problematickém manželství a nezhroutit se z toho Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2448. publikaci Odpovìdná redaktorka Mgr. Dana Fragnerová Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 108 Vydání 1., 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © profimedia.cz/CORBIS ISBN 80-247-1219-9 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6030-8 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Proè psát jen o mužích? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 I.

KTERÝ JE ON, VAŠEHO SRDCE ŠAMPION? . . . . . 13 „Hypotéka“ z výchozí rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Nabídka k partnerské maturitì . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Epištola matkám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Jak jste na tom? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

II.

LZE SNÁŠET (NE)SNESITELNÉ? . . . . . . . . . . . 48 Proè je takový? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Jak s ním žít? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

III.

OD TOTÁLNÍ ZÁVISLOSTI K „OCHRANNÉMU ŠTÍTU“ KONSTRUKTIVNÍ PARTNERSKÉ NEZÁVISLOSTI . . 60 Lidská práva v problematickém manželství . . . . . . . . . 61 Jak vytváøet „kruh bezpeèí“? . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

IV.

MANUÁL TAKTICKÝCH STABILIZÁTORÙ PØI POCITU „MÉ MANŽELSTVÍ SE OPRAVDU NEDÁ VYDRŽET“ . 70 První pomoc . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

V.

KRABIÈKA POSLEDNÍ ZÁCHRANY . . . . . . . . . 95 Malá rukovì odpouštìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Malá recenze s odstupem èasu a pouèením místo závìru . 104 PØEÈTÌTE SI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

|5|

ÚVOD Motto (jakož i uèební pomùcka – viz odkazy v textu knihy) Juro, ty už nejsi to, cos býval, za mlada´s mi pod oknama zpíval. Fèilkaj skoro nepromluvíš, jak je dlúhý deò. Dyž chcu nìco, hluchý si jak peò. Juro, ty už za nic nestójíš. Pøed svatbou øval‘s, jak o mòa stójíš. Fèil si enom nafúèaný, Kúøíš, trucuješ. Chodíš s hubú pichlavú jak jež. Juro, nejsi jako chlap nic moc, dávno tomu, cos chtìl to každú noc, fèil když dojdeš navalený, zložíš sa jak žok, otoèíš sa hned na druhý bok. Juro, ty už nejsi to, co gdysi. A když dójdeš, tož to nevíš, èí si. Pleteš si mòa s èísi starú, toto nesmí by. Gdyby a to snád neprešlo, možeš si ju vzit. Text: L. Mysliveèek Hudba: Z. Hrachový, zpívá J. Šuláková, hraje skupina Fleret. Toto je kniha o manželství s nervákem. Slovo nervák je rodu mužského. Existují i ženy – nervaèky, ale o tìch nìkdy pøíštì. Podobnì jako bažant je opeøen výraznìji než koroptev, tak také projevy nervákù jsou výraznìjší než svéráz nervaèek. Ženu k chování v normì mimo jiné pøidržuje vyšší spoleèenský tlak a její aktivity bývají normalizovány i péèí o rodinu. |7|

Mužùm v kategorii našeho zájmu je spoleèenský tlak srdeènì jedno a péèi o rodinu považují za nìco, co je pod jejich úrovní. Zodpovìdnost delegují obvykle na manželku stylem „chceš-nechceš-mus횓. Nervák – oznaèení, jímž jsme svérázné pány oznaèkovali – je sice slovo dosti èasto užívané, leè ke spisovnému má daleko. Má svoji identifikaèní hodnotu a na tìchto stránkách je budeme užívat. Pøekypuje emocí, má kritický náboj. Neznamená ovšem pokus o diagnózu ani o pøísný odsudek. Není to známkování, jemuž málem není úniku. Nervák je oznaèení èlovìka svérázného, citovì ponìkud labilního, ne však v zásadì zlého. Není v nìm jaksi pøedem pachu podvodu ani pomsty. S jistou mírou optimismu možno prohlásit, že psychický stav nervákùv je obvykle v širší normì. Zároveò je vhodné dodat, že norma v oblasti lidského temperamentu i charakteru, jakož i jejich projevù, je skuteènì velmi široká. Od toho, co je snad s pøimhouøením oèí ještì normální, k patologii mùže být jen krok. „Dva se mohou hádat, jestli už nastal, nebo ještì ne,“ konstatovala kdysi jedna z klientek manželské poradny. Aè vzdìláním a profesí nemìla s vìdami o duši nic spoleèného, skuteènost vystihla pøesnì. Co je jeden schopen ještì snášet, mùže být pro druhého naprosto nepøijatelné. Spoleèenské vlivy pøíliš situaci neusnadòují. Na jedné stranì se míra spoleèenské kontroly s léty spíše snižuje. Co bylo døíve alespoò na veøejnosti nepøijatelné, je nyní normální. Na stranì druhé nároènost, a to i na kvalitu manželství, všeobecnì roste. Žijeme v paradoxech. Namátkou: Pravidla spoleèenského chování mají nižší závažnost než døíve. Vìtší jsou naopak nároky na spokojenost v soukromí partnerského vztahu. Dávno neplatí, že „každá žena musí míti manžela“. „Single“ životní styl je tolerován. Zároveò je všeobecnì uznáváno, že „nedobøe je èlovìku samotnému“. Soudì podle rozhovorù v manželské poradnì – u žen to platí dvojnásob. Jedna z nich kdysi prohlásila: „Všude ve svìtì je nedostatek mužù, kteøí umìjí jíst pøíborem, mají vyøešenou minulost a chtìjí se ženit.“ Považujme to za metaforu…, i když ponìkud protrpìnou. A ještì jeden citát anonymní klientky: „Døív, když si chtìl chlap dìlat svoje, a aby se o nìj pøitom dobøe starali, šel do kláštera jako opat Mendel. Dnes si musí najít takovou dobromyslnou husu, jako jsem já“. Dobrák J. G. M., objevitel zákonù dìdiènosti, by tohle zkratkovité vyjádøení oné dámì jistì |8|

ÚVOD

odpustil, vìdom si toho, že cestou do manželské poradny projíždìla právì Mendlovým námìstím s budovou kláštera, v jehož zahradì zkoumal své hrachy. Pøedložená publikace navazuje na knihu: Takový bezvadný chlap… jen žít se s ním nedá. Grada, Praha 2005. Tam bylo popsáno soužití s muži, které lze považovat za jedince s „poruchou osobnosti“. Tito pøekraèují bìžný svéráz, dle klasika èeské psychiatrie profesora Heverocha patøí mezi „podivíny a lidi nápadné“. Zde bude popisována skupina mužù, jež se nachází na pomezí mezi normálem a psychiatrickou diagnózou, øeknìme blíže normálu. Nechci psát o vyhranìných podivínech, ale o bìžných, obyèejných mužích, a o jejich øeknìme ne právì nejlepších vlastnostech. Zamìøím se na jejich odvrácenou tváø. Pokud bychom hledìli do jejich lepší tváøe, sledovali jejich „lepší já“, nalezli bychom namátkou nìkde spolehlivost, jinde tvoøivost, zodpovìdnost, peèlivost. Pravda, ony dobré vlastnosti jsou obèas pøítomny v ponìkud nadmìrné koncentraci. Nejde o typologii. Ta by vyžadovala ostøejší hranice a výraznìjší oddìlení. S vìkem, únavou, zklamáním, ztrátou iluzí, rozladou, zákonitými životními prohrami, zhoršením zdravotního stavu, délkou manželství, sníženou produkcí endorfinù vzniká v nejedné mužské duši dokonce i mix dále popsaných vlastností. Lze hovoøit o urèitých trsech tìchto rysù. Jedna èi dvì z níže uvedených vlastností bývá dominantní, podmínìná vrozenými pøedpoklady. K tomu se pøidávají další, ménì vyhranìné. Bylo by možno hovoøit o dominantních rysech a pøímìsích. V jedné osobnosti se mohou v rùzných situacích objevit známky rozlièných typù nevhodného reagování. Liší se tím, zda v nich lze najít pøevahu agresivity, pasivity nebo tendence manipulovat s druhými. Netvrdím, že takoví jsou pánové všichni. Kupøíkladu James Bond, Old Shatterhand, Mirek Dušín nebo Kája Maøík, ba i Harry Potter mezi nerváky nepatøí. I když, kdo ví? Výše zmínìné literární hrdiny známe pøevážnì coby mladé, jaré, všestrannì v kondici a pøedevším v akci. Doma s potenciální manželkou znaveni životem, to by zøejmì byl zcela jiný pøíbìh.

|9|

První èást knihy lze nejspíše pøirovnat k „popisu terénu“. U každého z problémových typù je uvedena struèná charakteristika jeho otcovského pùsobení. Dále je zmínìno, co lze oèekávat, že øekne, když ho rozèílíte nebo když se samonaštvávacími mechanismy, u této skupiny hojnì zastoupenými, naprudí sám. Je dobré být pøipraven na to, co mùže nastat. Mimo jiné to snižuje riziko šoku. V druhé èásti knihy je probráno, jak se svéráznými partnery nežít, je zde pøedložen rozbor partnerské závislosti. Zhruba dvì tøetiny knihy jsou naopak vìnovány tomu, jak s problematickými partnery žít. Popsán je psychologický štít, ochrana proti jejich excesùm i postupy, které umožní být sám sebou. Tøi desítky sloupkù s radami netvoøí žádný ucelený systém, který by uèil, „jak žít“. Lze si z nich vybrat to, co je pro konkrétního jedince inspirující. U každého z konkrétnì popsaných postupù je uvedeno i cvièení. Je urèeno pro ty, kdo se v této sféøe chtìjí zdokonalit. Chci, aby rady samy o sobì byly struèné a hutné. Pouhé „dobrozrnìní“ teoreticky platných rad žel nepomùže. Platí, že na trhu s radami nabídka pøekraèuje poptávku. Snažím se, aby „dobré“ bylo alespoò obèas oživeno pøíbìhem nebo sloganem, nejlépe trochu neobvyklým. Rady, které ètenáøe zaujmou, si mùže oživit a tøeba i formou hesla zpracovat po svém. Èím údernìji, tím lépe. Humoru se i v této vážné záležitosti meze nekladou. Je zøejmé, že doporuèení: „Nereagujte na partnerovo brblání tím, že mu budete vyèítat jeho nízký výdìlek a neúspìšnost v sexu, reagujte jinak…,“ patøí k tìm, jichž je takøíkajíc dvanáct do tuctu. Je sice zcela správné, ale nezapùsobí. Vìtší dopad a snadnìjší využití mùže v této souvislosti mít nacvièení patøièné realizace obsahu sloky: „To umí každý debil, aby eso trumfem pøebil, ale dát na eso dvojku, to je teprve gól…“ Podrobnìji viz pøíslušná strana tohoto textu. Je výraznì pravdìpodobnìjší, že ètenáø zalistuje nyní k pasáži o využití výše zmínìné písnì J. Nohavici pøi øešení partnerských problémù, než kdybych zde zmínil, že v textu je rozebrána rada: „Nehádejte se s ním!“ Se zapamatováním a využitím podnìtù k zamyšlení a rad v praxi je to obdobné. Znaèná pozornost je v textu vìnována závislosti a nezávislosti na partnerovi. Po zásluze! V partnerských vztazích neznám nic, co by pùsobilo alespoò srovnatelnì intenzivnì jako zmìna závislosti v nezávislost na vztahu a protìjšku. Laik žasne, odborník se diví projevùm, které vystihuje | 10 |

ÚVOD

název divadelní hry F. Langera: „Obrácení Ferdyše Pištory“. Suverén, léta povznesený nad projevy citù v situaci, kdy si manželka vytvoøila vlastní mikrosvìt a pøijala obdobný model chování, jako je ten jeho, najednou uslyší støíbrný vítr. Ne mimomanželský, ten mùže vát kdekoliv a kdykoliv. Objeví se vítr støíbrný, manželský! Dotyèný se chce držet za ruku a dožaduje se pusinky. Mimo jiné je to potvrzení správnosti rèení: „Èlovìk mùže mít vše, ale ne, když si to nejvíc pøeje.“ Je pravda, že ne vždy vede osvobození ze závislosti k podobné selance. Nìkdy místo polibkù nastoupí rozvodoví právníci. Jak to dopadne, nelze odhadnout pøedem. Statisticky vzato je ovšem varianta „Pištora“ výraznì èastìjší než rozvod, alespoò v první fázi. Ve fázi druhé lze s pøekvapením zjistit, že „málem peklo“ se kdysi vydržet dalo, leè napravený, ale nyní zcela zmìnìný závislý a neimponující høíšník, šišlavì se domáhající „ešte pusintu“ je nesnesitelný. Pøes ohromný vliv her závislosti a nezávislosti na kvalitu vztahu bývá toto téma èasto opomíjeno. I proto se k nìmu vracím a vìnuji se mu v jiných souvislostech než v knize Proè jsi na mì tak závislý. Brno, Era 2005.

Pr oè ps á t je n o m u ž í c h ? „Kréan Epidemoklés prohlašuje, že všichni Kréané jsou lháøi. Dá se mu vìøit, nebo ne?“ Znalci logiky velmi zjednodušenì vysvìtlí, že to možné je za pøedpokladu, že onoho kritického muže povýšíme nad množinu jeho spoluobèanù. Autor této knihy se z množiny nervákù nijak nevyluèuje, tím ménì se snaží povýšit se nad nì. Pokud Flaubert prohlásil: „Madame Bovaryová jsem já,“ nevidím dùvodu, proè neparafrázovat: „Já jsem nervák.“ (Ne)honosím se špetkou vlastností, jež spadají do všech níže uvedených typù osobnosti. S patøiènou mírou introspekce se tedy mohu nazvat nervákem smíšeným.

| 11 |

Jak již uvedeno, až na výjimky jsme takoví všichni. Z toho vyplývá závažné poselství pro paní a dívky: Hodláte-li se provdat nebo žít v srovnatelném nesezdaném soužití, neèekejte zázraky. Po první popisné èásti je publikace koncipována jako urèitá varianta èi podklad psychologického rozhovoru manželského poradce s klientkou. Zde mohu snadno èerpat z vlastní poradenské praxe. Kdybych se snažil, jistì bych si dokázal vzpomenout i na pár mužù vyrovnávajících se s jhem manželství s nervaèkou. Oproti opaèné situaci je jich mezi klienty poradny ménì. Možná své chmury øeší s kamarády u piva, snad je dokáží vykøièet ve sportovních arénách, nebo je to náhoda? Netvrdím, že ženy jsou andìlé. Potkal jsem již i takové, jež spíše než posly nebeské ponìkud pøipomínaly urozenou cizinku – Èachtickou paní. Znám i zneurotizované a hysterické ženy. Opravdový, všestrannì rozvinutý nervák, to ale, alespoò v rámci mé praxe, bývá muž.

| 12 |

I. KTERÝ JE ON, VAŠEHO SRDCE ŠAMPION? Statistické šetøení by bezpochyby potvrdilo, že v každém lidském spoleèenství se døíve èi pozdìji vydìlí nìkolik netypických jedincù, každá spoleènost, malá i velká, bohatá i chudá, má své hýøily, hejsky, své Shylocky, žrouty, vzteklouny, støádaly, intrikány, a nìkdy dokonce i hrdiny. (J. Putík: Muž s bøitvou) Jak jednotlivé zvláštnosti nazvat? Dobrým vodítkem mohou být názvy jednotlivých škál vìdecké diagnostické metody – Hoganova rozvojového testu. Byl publikován roku 1997. Jeho pomìrnì obsáhlá charakteristika je dostupná i v èeštinì – vyšla v èasopise Psychologie dnes 7–8/2004. Každá z jedenácti škál testu je jakýmsi mostem mezi normou mužných ctností a odpovídající poruchou osobnosti. O každém z rysù postiženým jednotlivými škálami lze také øíci okøídlené a dávné rèení: „když je nìèeho moc, tak je toho pøíliš“. Pùvodnì i dobré vlastnosti jsou leckdy pod tlakem okolností jakoby pøehnány. Dotyèný si neuvìdomuje, že, tøeba i nerad, pøestøelil. Pro lepší identifikaci každé z popisovaných skupin bude mimo jiné dále uvedeno, co vám øekne, když ho rozèílíte. Pøesnìjší by bylo „co by vám mohl øíci, když ho rozèílíte“. Je zde naznaèen styl slovního projevu ve stresu. Podnìt k rozèílení nemusí být nijak výrazný a není nutné, aby se dotýkal podstatných vìcí. Nervák pøipomíná dikobraza s ostrými, velkými ostny a jemnou, velmi snadno zranitelnou kùží. Když se ho dotknete, nìco se mu nelíbí, odpovídá výrokem v afektu. Myslí to tak, jak øíká, nebo nemyslí? Odpovìï nemùže být zcela jednoznaèná. Je to reakce spontánní, ne hluboce promyšlená. Jeho pøístup k protìjšku ovšem vystihuje. Lidé, jejichž chování vystihují pøíslušné škály, jsou velmi odlišní. Najdeme zde jak halasné, nápadné, výstøední jedince, tak i osoby pùsobící pøevážnì jako opatrné, nenápadné, úzkostné, loajální, rezervované a tiché.

| 13 |

Mohou mít vùbec nìco spoleèného? Kladnou odpovìï lze shrnout pod název:„Hypotéka“ z výchozí rodiny.

„H y pot é ka “ z v ý c h o z í r o d i n y Nelze øíci, že každý svérázný èlovìk pochází z rodiny rozvrácené, poznamenané alkoholizmem, týráním dìtí èi jinou patologií. Naopak vìtšina rodin, z nichž pocházejí nejrùznìjší podivíni, je takzvanì normálních. Nijak výraznì se neodlišují od bìžného prùmìru. Nejde o potomky výraznì starých, ani naopak velmi mladých rodièù. Nejde ve vìtšinì o jedináèky, benjamínky, ba ani o prostøední mezi sourozenci. Není tu výrazná pøevaha rodákù z mìsta nebo vesnice, bohatých nebo chudých. Tìžko najít výrazné trendy, spíše se nutno spokojit jen s náznaky souvislostí. Ponìkud vyšší je poèet rozvodù rodièù tìchto osob pøed manželstvím, z nìhož se posuzovaní narodili, èastìjší je nevlastní otec žijící v rodinì, z níž startovali do života, pomìrnì èastá období, kdy bylo dítì vychováváno mimo domov. Zdaleka nemusí jít o kolektivní výchovu dìtského domova nebo tøeba týdenních jeslí. Pomìrnì èastý je dlouhodobý pobyt u prarodièù, protože „rodièe nemìli èas“. V rodinách panuje obvykle matriarchát. Matka nebo babièka je manažerem a výkonnou hlavou rodiny. Bývá donucena k dominanci, protože v rodinì není nikdo jiný, kdo by byl schopen a ochoten pøevzít zodpovìdnost. Pøitom „je toho na ni moc“. Cítí se vyèerpaná, bývá unavená, má pocit, že nestíhá, co by stihnout mìla. Pøes nebo snad i pro samou práci pùsobí ponìkud roztìkanì. Stìží lze v jejím životním usilování najít jasnou základní linii typu „mám takový cíl a za ním jdu“. Zajistit základní podmínky pro pøežití ji dost vyèerpává. Manžel a otec dítìte jí v tomto smìru obvykle pøíliš nepomáhá. Není to otázka související s jeho výdìlkem nebo èasovým vytížením. Takový muž obvykle žije po svém a „své“ peníze si pohlídá. „Nesplacenou hypotékou“ mùže být dìdiènost. Ani ta nenabízí jednoduché, na první pohled patrné souvislosti jakéhosi pøenosu svérázu z ge| 14 |

I. KAPITOLA

nerace na generaci. Nìjakého velmi podivínského strýèka najdeme vždy, a není ani nutno hledat pøíliš, tak byl výrazný. „A podivínskou tetièku ne?“ lze se zeptat. Kdo dobøe hledá, najde i tu. Pøesto je dìdiènost po mužské linii nápadnìjší a èastìjší. Recept na to, aby právì vᚠpotomek patøil jednou mezi svérázné jedince, neexistuje. Leè pokud mu poøídíte svérázného tatínka, nebudete na nìj mít dost èasu a patøíte spíše mezi zastánce chladné výchovy, pak jste na cestì k cíli. Onu cestu nenaruší, pokud v zásadì chladná výchova bude støídána nárazovým rozmazlováním. Rodina nech se stane pøedevším „tankovištìm“ a „spánkovištìm“. Neexistuje ovšem ani jednoznaèný a za všech okolností platný recept, jak dosáhnout opaku toho, co je popsáno výše. Jak zajistit, aby dítì vyrostlo v harmonického jedince. Pøijatelná dìdiènost, soudružná rodina, zájem a èas vìnovaný dítìti jsou ovšem kroky správným smìrem. Pravdu má svìtoznámá antropoložka Margareth Meadová prohlašující vzájemný vztah manželù mezi sebou a vztah k dítìti za základ všech kultur a všeho lidstva, i kdyby formy v jednotlivých spoleèenských formacích byly seberozdílnìjší. Je to krásnì øeèeno. Pokud ovšem zvolíte partnera pøinejmenším pøíbuzného tìm, o nichž je zmínka dále, lehké to mít nebudete. Spíše vás èeká pokus o partnerskou maturitu.

N a bídka k pa r t n e r s k é m a t u r i t ì

U

Náladový nadšenec

Dle Hoganova testu entuziastický – výbušný, výraznou charakteristikou osobnosti je agresivita. Ve velmi výrazné podobì, již ve sféøe poruch osobnosti, upomíná na hranièní poruchu osobnosti. Je to muž dobyvatel, což ve vztahu k vlastní ženì prokázal v èase, kdy se o ni ucházel. Poté, co byl vyslyšen a svazek stvrzen na radnici, v kostele nebo alespoò zvykovým právem, se jeho výboje zamìøují jinam. Co je | 15 |

doma, to ho neláká. Typické je støídání nálad s vodítkem: doma jsou výraznì èastìjší nálady špatné než dobré. Mimo domov bývá ve svých lepších chvílích považován za okouzlujícího spoleèníka plného tvoøivých, zdaleka ne však vždy realizovaných a realizovatelných nápadù. Mimo tyto „lepší chvíle“ se objevuje jeho horší já. I ve spoleènosti se pak chová jako doma. Dokáže být nespravedlivý, k odsudku ne vždy promyšlenému nemá daleko. Je podráždìný. Neøíká jasnì, co chce. Pøitom oèekává, že ostatní jeho pøání nejen vytuší, aniž by je vyslovil, ale také je splní. Je tìžké se mu zavdìèit. Do jisté míry jeho svéráz charakterizuje postesknutí „nervákovi lezou lidé na nervy“. Jeho velkým problémem je nevypoèitatelnost. Nevíte, na èem s ním jste. Pokud se projevuje jako spokojený (což doma je v ménì než deseti procentech pøípadù, ve spoleènosti mimo dùm dejme tomu mezi tøiceti až padesáti procenty pøípadù a situací), mùže být svými vizemi pøímo charizmatický. Pravda, trochu snílek. Kdo by se ale nad tím pozastavoval. Vždy plány a ideje se dobøe poslouchají a nadšení je nakažlivé. Pravdou je, že každému se nìco nepovede. Jemu dost èasto. Jeden z problémù zde, odbornì øeèeno, spoèívá v mechanizmu projekce. Dotyèný vidí pøíèiny svých neúspìchù zásadnì mimo sebe. „Promítá je“ do okolí a bìda, pokud lidé v okolí osoèení z neschopnosti pokornì nepøijmou. Dotyèný bude ironický, uštìpaèný, jen èásteènì zvládne vlastní agresivní projevy. „Po krátkém období klidu brzy vybuchne.“ Z tohoto konstatování nelze dedukovat, že jeho okolí bude prožívat fáze klidu a následný výbuch. „Klid“ je pro druhé, zejména pro osoby závislé na dotyèném, poznamenán oèekáváním typu „co bude, jak bude“.

U

Ø

Co vám øekne, když ho rozèílíte: „Jsi naprosto nemožná, ty musíš být nìjaká genetická chyba!“

Ø

V roli otce: Jak bylo již uvedeno, je „nevypoèitatelný“. V optimálním pøípadì a vyladìní charizmatický kamarád. Jindy cholerický a náladový.

Podezíravý

Je „bdìlý a ostražitý“, zejména vùèi sobì. Výraznou charakteristikou osobnosti je skrytá agresivita. Dle Hoganova testu „ostražitý – podezíravý“ ve vyhranìné podobì souvisí s paranoidní poruchou osobnosti. | 16 |

I. KAPITOLA

Nevìøí nikomu a nièemu, vlastnì nevìøí ani sobì samotnému. Jist si je pouze jedním. Lidem z okolí nelze vìøit, chystají proti nìmu ne vždy jasnì vymezené, ale vždy nebezpeèné úklady. Neuznává a snad ani nemùže uznat jakoukoliv kritiku sebe sama. Vždy se bude ptát „co je za tím, komu to slouží a proè se to objevuje“. Z logiky podezíravosti vyplývá, že kritiku považuje za útok, kterému je tøeba se agresivnì bránit. Staèí malièkost a… v jeho oèích platí, že nejlepší obranou je útok. Ten nemusí být veden nijak fér. Subjektivní pocit ohrožení je totiž tak intenzivní, že zásady „èestné hry“ nepøijdou dotyènému na mysl. Naopak podezíravost je podhoubím intrik. Podezíraví lidé mají sklon testovat okolí. Vytváøejí kontrolní situace. Pøijdou domù neèekanì, øeknou, že nìco nezaøídili, neudìlali nebo naopak provedli, a hodnotí, co na to okolí. Po èase triumfují. Tedy alespoò ve svých oèích. Jejich triumf není nenápadný ani spoleèensky zvládnutý. To spíše naopak. Jde o pøímou a uštìpaènou konfrontaci plnou hnìvu. Promítají se zde pøinejmenším tøi ingredience domácích agresorù – ctižádost, agrese a úzkost. Ctižádost pøedpokládá, že podmínkou spokojeného života je stav, kdy jej budou mít všichni rádi, budou ho nejen plnì respektovat – to je naprostá samozøejmost – ale i bezbøeze obdivovat. To by poøád ještì šlo. Proè nemít velké cíle a požadavky. Zásadní problém tohoto typu lidí je, že ve své nedùvìøe hodlají každého souputníka zdeptat. Pokud svou pozici oznaèí dejme tomu +10, nestaèí, aby protìjšek byl pouhá nula. Minus deset – to je správný post. Tvrdì deptat v rukavièkách dost dobøe nejde. K tomu je potøeba patøièné míry agrese. Opakované a systematické. Spíše na specifiku projevù než na typu osobnosti záleží, zda dotyèný bude dávat pøednost hlasité zjevné agresi – køik, nadávky, eventuálnì i bití – nebo naopak agresi skryté. K druhé variantì náleží uštìpaènost, ironie, sarkasmus, systematické pøevracení toho, co je zdánlivì zøejmé. Vysvìtlit tomuto typu lidí, že proti nìmu neintrikujeme, je mimoøádnì tìžké, málem nemožné. Již sám fakt, že vysvìtlujeme, bude považovat za pøiznání k nìèemu nekalému. Ø

Co vám øekne, když ho rozèílíte: „Chceš mì znièit. Jdeš proti mnì systematicky a už dlouho…, ale já se ti pomstím.“

Ø

V roli otce: S vìènou podezíravostí alespoò v modernì pojaté výchovì daleko nedojdete. Dìti vùèi nìmu mají odstup. Starším je pro svou podezíravost nìkdy pro smích.

| 17 |

*

U

Nerozhodný, pomalý, neasertivní

Podle Hogana „opatrný – úzkostný“. Výraznou charakteristikou osobnosti je pasivita. Ve vyhrocené podobì úzkostná porucha osobnosti. Pokud se o nìkom øíká, že rád vsází vše na jednu kartu, pak je to pravý opak daného typu. Nejen, že nerad vsází, ale pokud již nìjakou, by pomyslnou kartu zvolí, mnohokráte ji jistí. Nemá rád zmìny – od banálních promìn v obchodní síti pøes zmìny místa zamìstnání až po rodinné zvyky. Velkým problémem pro nìj jsou „uzlíky na cestì životem“, neboli vývojové zmìny, k nimž dochází zákonitì v bìhu soužití. Je (v lepším pøípadì) o krok za událostmi. Sotva si zaèal pøivykat na spoleèný život bez dìtí, narodí se potomek. Málem si již zvykl na kojence, ale je tu batole, a dost možná již není samo. Nerozhodnost by sama o sobì nemusela vadit, pokud by byla doprovázena jasným delegováním pravomoci rozhodovat a ukáznìným podøízením daným rozhodnutím. Situace však bývá složitìjší. Nerozhodný sám otálí projevit vlastní názor vèas, což mu ovšem nijak nebrání zaujmout kritický postoj ke komukoliv v okolí. Mívá pocit, že nejlepší volba se ukáže sama a zároveò podezírá toho, kdo rozhoduje, z neobratnosti, s níž onu nejlepší volbu zaplašil. Velmi vyhranìnì a kriticky vidí nejen chyby druhých, ale i to, oè se druzí liší od ideálu. To, že by ve svém trvalém vyèkávání on sám rozhodl v lepším pøípadì pøíliš pozdì a v pøípadì horším nikdy, jej netrápí. Radìji nikdy než špatnì. Za každou cenu se zabezpeèit pøed možnou kritikou. Životem projít bez rizika, nenápadnì.

U

Ø

Co vám øekne, když ho rozèílíte: „Já nevím, kde se to v tobì bere. Jsi primitiv a primitivem zùstaneš.“

Ø

V roli otce: Bývá na okraji rodinného dìní. Nerozhodnost a náladovost je tu vidìt jako pod zvìtšovacím sklem.

Slušný, leè složitý muž

Má strach z citové vazby, ale i z každého projevu citu. Výraznou charakteristikou osobnosti je pasivita. Podle Hoganova testu „rezervovaný – odtažitý“. Ve velmi vyhranìné podobì odpovídá schizoidní poruše osobnosti.

| 18 |

I. KAPITOLA

„Francouzská revoluce mìla heslo Volnost – Rovnost – Bratrství, mùj manžel vyznává Poøádek – Povinnost – Výkon,“ pravila nedávno v mé pracovnì dáma – profesorka jazyka francouzského. Poté øekla, že jistá podobnost mezi zmínìnými spoèívá v tom, že „revoluce požírá své dìti“ a její manžel „nasírá“, a to jak manželku, tak i dìti. Dáma to byla velmi kultivovaná, pøi vulgarismu se jí neznatelnì zachvìl hlas. Však také po dvou tøech sekundách odmlèení dodala: „Promiòte…“ Omlouvat se nebylo proè. O mužích, pro nìž je mimo jiné charakteristický strach pøed projevem citù, rezervovanost, pøímá až cynická vìcnost, bývají v psychologických ordinacích slýchány daleko tvrdší charakteristiky. Pøitom ale „Poøádek – Povinnost – Výkon“ není špatné krédo. Problémy ovšem zaèínají již v tom, že požadavek stability, poøádku, vìcnosti, plnìní úkolù a povinností bez zbyteèného tlachání a utápìní se v citových projevech vnímá pøedevším s ohledem na sebe sama. Primárnì se stará o to, co sám pro sebe považuje za dùležité a podstatné. Bývají to v jeho oèích „velké vìci“. Ne, že by se jimi chtìl za každou cenu honosit nebo si postavit pomník „kovu trvalejší“. Nad nìco podobného je zcela povznesen. Jedná po svém a pøedevším pro svùj dobrý pocit. Namátkou usiluje tøeba o uskuteènìní daleké cesty, o stavbu domu, vytvoøení (málem) dokonalé, a tudíž i hodnotné nebo alespoò kuriózní sbírky, nebo tøeba i o rekonstrukci památky. Mùže to být i boj za cíl neobvyklý a povznášející. Tøeba za to, aby žáby v èase, kdy jim tak hlas pøírody velí, mohly nerušenì pøejít z jedné mokøiny do druhé pøes cestu jinak využívanou pøevážnì motorizovanými lidmi. Právì tak – ekologicky, nekonzumnì, pozitivnì – aniž by od žab nebo od lidí oèekával èest a slávu, jednal manžel výše zmínìné paní profesorky. Pravda, svùj boj za „lepší pøíští“ ropuch, rosnièek i skokanù vedl sám, se èleny ekologické organizace se pøed èasem pohádal, ale nevadí. Nìkdo je sólista, jiný týmový hráè. Co manželce vadilo, byl fakt, že za svými obojživelníky jejich ochránce odjel, aniž doma sdìlil, kam jede nebo kdy se vrátí. To, že si vzal sebou všechny peníze, které mìla rodina zrovna k dispozici, budiž považováno za pomyslnou tøešinku na dortu. Po návratu dle vlastního pøesvìdèení vìcnì (dle manželky arogantnì a povýšenecky) prohlásil, že je dospìlý a svéprávný, a tudíž schopný rozhodnout, kde bude trávit nìkolik dnù své v zamìstnání øádnì ohlášené dovolené. Paní tehdy kontrovala, pøipusme, že v afektu, dotazem-výkøikem: „A my jsme se s dìtmi mìli jít pást jako ty žáby?“ Nᚠmuž s (dle manželky sarkastickým) úsmìvem konstatoval, že každý pri| 19 |

mán gymnázia, kde žena uèí, by mìl vìdìt, že žáby se nepasou. Manželka (dle svého následného vyjádøení) se na to klidnì zeptala: „Co tedy mìli s dìtmi jíst, když jim nenechal doma žádné peníze?“ Muž (obdobnì dle vlastního vyjádøení) nabyl dojmu, že „s hysterkou, která na nìj jeèí, že nemá co žrát, se pøece bavit nemusí“. Odebral se do svého pokoje, kde se zamknul a naslouchal své oblíbené rockové hudbì.

U

Ø

Co vám øekne, když ho rozèílíte: „Hysterko! Debile! Feministko!“ nebo také nic. Když na to pøijde, dokáže mlèet týdny, ba i mìsíce. Jen se obèas sarkasticky usmìje, podívá se vám do oèí a budete mít dojem, že sice velmi lehce a tiše, ale pøesto velmi pohrdavì odfrkne. Onen pohled nazývala manželka výše citovaného ochránce nejvìtšího øádu žijících obojživelníkù „sdìlení o tom, že nejsem ani prach u jeho nohou“.

Ø

V roli otce: Spíše odtažitý. O dìti zájem pøíliš neprojevuje, by nelze øíci, že jej nemá. Pokud se dìtem vìnuje, pak jde již o dítka starší, z nichž udìlá paráky v rámci svých koníèkù.

Nezávislý samorost

Výraznou složkou osobnosti je na první pohled pasivita doprovázená ovšem zejména v zátìži skrytou agresí. V rozvojovém testu odpovídá škále „svéhlavý – pasivnì agresivní“. Ve vyhranìné podobì odpovídá pasivnì-agresivní poruše osobnosti. Východiskem pro pochopení dané osobnosti mùže být rèení „Kdo nic nedìlá, nic nepokazí“. Tento typ osobnosti s jistou nadsázkou „nic nedìlá“, pøesnìji øeèeno, dìlá toho tak málo, že obèas nìco „pokazí“ zanedbáním. Jeho dominantním ladìním je sledovat, co dìlají jeho blízcí, v rodinì pochopitelnì manželka a dìti. K zaznamenanému pak zaujímá kritický postoj. Míra projevené kritiky kolísá od uštìpaènì deklasujících náznakù po jasné odmítnutí všeho, co kritizovaný èiní, èinil a bude èinit. Je velkým ctitelem pravdy. Vidí-li, že je nìco v jeho okolí špatnì, rozhodnì si to nenechá pro sebe. Naznaèíte-li mu, že nìkdy je vhodnìjší takticky pomlèet, vìci pøejít než rozmazávat, odvolává se na autority typu Jana Husa nebo Václava Havla. Odkaz na principy prvního z jmenovaných je samozøejmì me| 20 |