No title

Svìt je plný návratù. Sbírají se staré panenky, vláèky a hraèky vùbec. Promítají se staré filmy. Znovuobjevuje krása dávných staveb èi nábytku. Melody Makers sladce nyjí ala Oldøich Nový, lidé si hrají na tøicátá léta, na 19. století, na støedovìk... A to nemluvím o módì, která se vrací pomalu každých dvacet let: minisuknì-dlouhé suknì, zvonové kalhoty-úzké rourky, bederní bokovky-prodloužené kalhoty èi suknì... Doba je prostì retro, plná návratù a nostalgie. Není to jen prosté kyvadlové støídání akcí a reakcí, ani pouhý nedostatek nových nápadù. Je to i potøeba hledat návaznosti v èase, tak trochu pøipomínat, že jsme tu už byli, že si pamatujeme, že se k nìèemu hlásíme, nebo i touha pøipomínat si nìco, co nám s èasem odplulo. Nejradìji vzpomínáme na mládí na dìtství... Kdopak ty touhy má, kdo se chce vracet, kdo vzpomíná? Dìti? Kdeže. Dìti, zvl᚝ ty menší, si sice potøebují utvrzovat své jistoty a radovat se, že to, co znají, znají správnì - ale nejvíc ze všeho touží poznávat nové, jít dopøedu. Dìti žijí pøítomností a spìchají do budoucnosti. Už aby byly starší a nemusely se nikoho ptát, kdy mají pøijít, co mohou a nemohou, aby si mohly koupit, co chtìjí, aby jim nikdo nic nenakazoval a nezakazoval... Honem cigaretu, abych vypadal jako chlap, sem se šminkami, a vypadám aspoò o pìt let starší! Dìti „nemají“ minulost, èi pøinejmenším nemají k své minulosti vztah. Který šesti èi dvanáctiletý školák (o pøedškolácích nemluvì) se roznìžní nad vlastní fotografií z ranìjšího dìtství? To až dospìlí vzpomínají a dojímají se, jak to bylo hezké, když byli mladí, jak to bylo krásné, když byli dìtmi. Málokoho vzrušují v deseti i patnácti letech vzpomínky jeho rodièù a starších vùbec. To až když nám naši milí umøou, litujeme, že jsme zapomnìli to èi ono, že jsme se na to èi ono nevyptali, že... Kolik dvacetiletých zaène prozkoumávat svùj rodokmen? Kdo z pìtadvacetiletých má touhu osahávat koøeny a pùdu souvislostí, jež jim dala smìr, tvar i sílu? Až u vìdomí mizení èasu, u vìdomí krácení se èasu, v prvé pøedtuše, že smrt se týká i nás, hledáme vazby, hledáme koøeny, chceme se zachytit. Kolik desetiletých dìtí vzpomíná na své pominulé dìtství a shledává v nìm nìjaké zvláštní kouzlo, hodné lítostivé touhy po ztraceném ráji? Ano, vzpomínají na výrazné, krásné, strašidelné, pøíhody, zážitky a události. Ale jejich tehdejší vìk a citový vztah k nìmu v té vzpomínce nehraje pražádnou roli. To až lehce èi tìžce opotøebovaní dospìlí mají potøebu vytvoøit si pøedstavu ztraceného ráje, v nìmž bylo všechno jasné, pøehledné, v me-

07

DIVADLO zima´ PRO DÌTI

VZPOMÍNKY, NÁVRATY, NOSTALGIE...

zích možností na svém místì... Jen dospìlé lidstvo si mùže vytvoøit mýtus o zlatém vìku, který byl a nikdy už se nevrátí. Samozøejmì, že pro nás „byl“ v dobách, kdy tehdejší dospìlí v nìm žijící vzpomínali na zlatý vìk, který pro nì „byl“ v dobách kdy... Nᚠsoukromý zlatý vìk byl v dìtství, v mladosti. Nostalgicky vzpomínáme na svìt, v nìmž ne-li všechno, tedy mnohé bylo nové, tajemné a taky èisté, neposkvrnìné, jednoznaèné. Svìt, jako kniha èi spíš øada knih, které jsou plné tušených tajemství a jen èekají, až je otevøeme a pøeèteme. Praha „plnᓠnaivních, ale z pohledu dneška mnohdy umìleckých neónù (tøeba ten s mouøenínem èichajícím vùni èokolády), výtahy vynoøující se z nièeho nic z chodníkù s popelnicí èi zbožím poté, co si samy gotickou špicí svého rámu otevøely poklop v zemi, poloprázdné pražské ulice, v nichž tu a tam stálo a tam èi onde projelo auto, zatímco tramvaják dupal na nožní zvonek a klikou šlajfoval rozjetou „eletriku“, když mu pøed ní spadl nᚠmíè, a krásná, tak trochu nedovolená hudba 60. let. Pro nás je to pøipomínka toho, co bylo a není. Pro dnešní dìti je to èirá fikce. Co by tedy mìlo dìti bavit na inscenaci, založené na pøíbìhu z „dávné“ minulosti a nadto oslavujícím naše dìtství. Na pøíbìhu plném pro nì pradávných reálií: plynových lamp, koòmi tažených poštovských vozù èi pøíslušníkù SNB (èili sboru národní bezpeènosti, zvaných esenbáci), zdvíhajících oboèí pøi slovì „nestraník“? A také plném atmosféry neznámé doby a jejích zvláštních vztahù mezi lidmi. Baví je kvalita, kterou vìtšinou dokáží rozeznat v stejné míøe, jako dospìlí; podléhajíli obèas kýèi a šmejdu všeho druhu, podléhají mu v takoøka stejné míøe, jako my dospìlí. Baví je vše, co má platnost i pro nì, co máme spoleèného vèera, dnes a snad i zítra. Baví je ty rysy našeho nostalgického svìta, které se stýkají s jejich dnešní zkušeností a cítìním, baví je to, co je na nìm pro nì dnešní, souèasné... od humoru po smutek, od dobrodružství po poetiku... A je to i možnost vyprávìt jim o svìtì, v kterém jsme žili, a který se nám zdál (èi zpìtnì dnes zdá) krásný, pøedat dìtem informaci o pùvabu toho, co samy nikdy nezažily, nevidìly a neuvidí. Informace o nás, jejich rodièích èi starších dìti zajímají víc, než naše podbízivé a smìšné hraní si na dìti, pøišišlávání a pøedstírání mladosti. Dìti baví naše upøímnost, autentický zájem sdílet se s nimi o svùj svìt, to, že je jako partnery nepodceòujeme nemá-li ovšem naše informace podobu sebevychvalování a nabádavého vyvyšování se èi povzneseného úsmìšku. Nepodceòujme tu vzácnou možnost propojit generace linkou dùvìry a sdìlení o tom, jaké byly radosti èi smutky našeho života, co se nám zdálo krásné a co hrozné. S dnešní neuvìøitelnou rychlostí, hloubkou i šíøkou zmìn styèných ploch, srozumitelných a úèinných pro obì strany, ubývá mìrou v historii nevídanou: polovièka našich anekdot je dnešním dìtem a mladým nesrozumitelná, protože stojí na jim neznámých situacích, vídáme jiné filmy, slýcháme jinou hudbu, spousta signálù neznamená nic pro nás, spousta jiných nic pro nì... Tak se ona nostalgie, o jejímž smyslu na poli divadla pro dìti tu pochybuji, stává jednou z nemnoha pøíležitostí nìco si o sobì øíci. Dìti prožívají jim alespoò trochu pøístupné divadlo, jeho pøíbìhy i jeho nálady s námi - dospìlými. Pøedevším s rodièi na pøedstaveních pro celou rodinu, ale i s uèiteli samozøejmì prožívají-li i oni pøedstavení s dìtmi. Dìti empaticky odeèítají a sdílejí radost èi smutek dospìlých stejnì, jako je od nich odeèítají a s nimi sdílejí vnímaví dospìlí. Nostalgie je, myslím, pocit dìtem zcela cizí. Ale sdílení se s dìtmi o naše vzpomínky, o naše zážitky, o naši zkušenost, nepochybnì smysl má. I v divadle. Ludìk Richter

SKLIZEÒ aneb CO JSME LETOS VIDÌLI KOPØIVA Festival netradièního divadla Kopøiva je jednou z nejzajímavìjších divadelních pøehlídek u nás. Nejenže snad jako jediný konfrontuje tvorbu profesionálních statutárních divadel a nezávislých skupin i souborù amatérských. Je také neobyèejnì pestrý druhovì a žánrovì: od loutkového pøes herecké až po taneèní divadlo èi pantomimu. A neomezuje se jen na inscenace z Èeské republiky, ale pravidelnì tu bývá k vidìní i nìkolik inscenací ze Slovenska èi Polska. Velké štìstí má v osvíceném dramaturgovi Jiøím Cachnínovi, který je schopen vyhledat a sehnat to nejzajímavìjší, co se v daném roce u nás i v obsáhnutelném sousedství urodilo. Pøehlídka pøitom netrpí megalomanií jiných podobných podnikù, na nichž stejnì divák nemùže vidìt ani zlomek toho, co nabízejí: ve dvou dnech pøináší optimální množství pøedstavení, doplnìných filmovými a hudebními produkcemi. Dík tomu všemu Kopøiva trvale pøitahuje diváky z širokého okolí a mnohdy i z celé republiky. Po loòském jubilejním roèníku se letos vrátila k skromnìjšímu dvoudennímu programu (pátek 20. - sobota 21. dubna) a kromì výstavy divadelních fotografií, krátkých filmù z festivalu Jeden svìt a folklornì-beatového koncertu obsahovala „jen“ osm pøedstavení. Pøevahu mìly inscenace taneèní a pohybové. Amatérský diptych Arcanum a Zrození kopøivnické Iluze je pøíslibem, z nìhož zatím není úplnì jasné, zda se pokouší vyjádøit nìjaké téma, èi jen v etudách zkouší, co vše je možné. Hudebník Pavel Fajt a taneènice Berrak Yedek naopak svou profesionalitu nezapøou a nejvìtší potìšení plyne právì z toho, jak jeden ovládá dokonale své bubny a druhý tìlo. Pøevážnì pohybová, pro zmìnu pantomimická, je i inscenace brnìnského souboru Neslyším Pojï do mého svìta; vynikající groteska, plná krásných citlivých okamžikù a dokonalé syntézy pohybu, hudby, zpìvu a výtvarna. Silné stylizace pohybu užívá pro typicky polskou mysticko-groteskní polohu i Teatr Wierszalin z Bialystocku v inscenaci Bóg NiŸiñski, snad vinou jazykové bariéry pomìrnì obtížnì srozumitelnou. Pražský soubor Antonín D.S. patøil k jednomu z vrcholù; jeho Surovosti laskavosti odpovídají titulu: kontrasty laskavì sdìlovaných surovostí a surovì vyznívajících laskavostí jsou dalším pokusem souboru o pronikání pod povrch zdání, zabìhaných klišé, prázdných manýr a falešných rituálù. Medený drak bratislavských studentù loutkáøství je exteriérová inscenace pøíjemná pøedevším studentskou hravostí i opravdovostí pøístupu. Smìøování k tradiènìjšímu divadlu reprezentovala Malá scéna Zlín se svou psycho-sociologickou èrtou Madame Melville a herecky výbornì provedený opus Daniely Hanákové a Janusze Klimszy Casanova na duchcovském zámku. (LR) ÚSTØEDNÍ KOLO DIVADELNÍ TVORBY ZUŠ ...se koná jednou za šest let (uprostøed nichž je støídají rovnìž jednou za šest let projevy individuální). Nelze si ale pøedstavovat, že jde o pøehlídku výsledkù onìch šesti let. Tak dlouho udrží inscenaci málokterý soubor profesionální, natož soubor dìtský, v nìmž dìti jsou za šest let nìkým úplnì jiným, polovina z nich se mezitím rozbìhne po støedních a vysokých školách mimo své bydlištì, a i kdyby toho nebylo, dìti by nebavilo tak dlouho opakovat více ménì totéž. Pøesto, že tedy šlo na èervnové pøehlídce v Hradci Králové o žeò jednoho, výjimeènì dvou rokù, byla její úroveò velmi slušná. Mezi dvaceti devíti inscenacemi se našly hned tøi skuteèné skvosty. Tøinecký Sovák a Micinka byl pohlazením pro svùj jemný humor, pøes-

nì cítìný tvar a mimoøádný vkus, s nímž dìti sdìlovaly obsah Morgensternova nonsensu. Ostrovské Bylo nás pìt nejen pobaví, ale i udiví mírou herecké dovednosti a režijní nápaditosti v rámci chudého divadla, které si vystaèí s prázdnou scénou a pár lepenkovými krabicemi. V bludišti mého srdce, inscenaci starších žákù téže ZUŠ, nelze neobdivovat míru autorského zaujetí i tvoøivosti pøi pøevodu zdánlivì nepøevoditelné experimentální poezie na divadelní jevištì. To jsou tøi inscenace, pøi nichž má divák takový emocionální zážitek, že ho ani nenapadne, zda by nemìl pøimhuøovat oko proto, že jde o amatéry a nadto dìti. Je to prostì umìní jako každé jiné, a chcete-li je srovnávat tøeba s inscenacemi profesionálními, liší se spíš pozitivnì: tím, s jakým zaujetím, zápalem a osobnostním vkladem je tvoøeno a hráno. K této trojici lze pøiøadit tøeba prostìjovskou inscenaci Tragaèu, tragaèu, jež skrze lidovou poezii vypovídá o dnešních dìvèatech, silný apel na zaslepenost lidstva ve Válce s mloky pražské ZUŠ Biskupská èi dvì pozoruhodné satirické grotesky - liberecké Lavièky na promenádì a unièovské Víc a víc - i leckteré další. Samozøejmì, ne vše bylo dokonalé. Ale tak to v umìní bývá, a jinak, než cestou hledání a pokusù, které mohou pøinést stejnì tak objevy jako karamboly, to ani nejde. Vysokou úroveò i užiteènost divadelního èinìní na základních umìleckých školách pro jejich žáky, pro diváky a pro celou spoleènost však letošní ústøední kolo soutìže rozhodnì prokázalo. (LR) DÌTSKÁ SCÉNA Šestatøicátá celostátní pøehlídka dìtského divadla (v Trutnovì osmá) pøinesla mezi 16. a 20. èervnem sedmnáct inscenací dìtských souborù. Sem tam nìjaká nedokonalost èi dokonce omyl, vìtšinou solidní i lepší prùmìr a dvì tøi špièky. Oproti loòsku tedy ponìkud slabší bilance. Asi nejvíc se vyvedly dvì inscenace. Pøedevším nonsensové verše hravì podané nejmladšími dìtmi souboru Bublina ze svitavské Dramatické školièky pod názvem Havì všelijaká - inscenace milá, živá, inteligentní a vkusná. K nejstarším naopak patøilo Divadlo Vydýcháno ze ZUŠ Liberec, jehož Lavièky na promenádì stojí na zajímavém „orchestrování“ zpola vyprávìného, zpola hraného textu, na pøemýšlivé režijní práci a pøedevším na živém herectví desítky teenagerù. Na Nìmém filmu si pražský soubor Kuk! pøi ZUŠ v Biskupské ulici vyzkoušel pantomimickou grotesku, jejíž téma vzniku, peripetií i zkomírání lásky a manželství je sice na hranici uchopitelnosti mladými lidmi, kteøí se sotva seznamují s prvou z tìchto fází, a tudíž tìžko mùžeme oèekávat, že pøinesou víc, než úsmìvný (i natrpkle úsmìvný) pohled zvenèí. Pøesto však svou invencí, dynamikou i hereckou dovedností potìší. Vsetínský Klub dìtské kultury Bubu oproti loòsku povyrostl i inscenaènì. Škoda jen, že se v jeho inscenaci O slepièce kropenaté ne úplnì daøí režijnì akcentovat linii dramaturgicky klíèových momentù tak, aby se hrálo téma a ne jen jednotlivé pøíhody. Inspirativní podnìty pøinesly i další inscenace - tøeba Stínové divadlo pro krásnou Lin (ZUŠ Veselí nad Moravou) èi Indiánské pøíbìhy (ZUŠ Žerotín Olomouc); obì svìdèí o poctivé, systematické práci svých vedoucích a obsahují i silné okamžiky emotivní. Celkovì pokraèuje na Dìtské scénì trend pøevahy souborù ze základních umìleckých škol (letos dvanáct ze sedmnácti). Trvá problém s divadelním zamìøením a nízkou divadelní inspirativností poroty, eufemisticky zde zvané „lektorský sbor“; problém spojený i s úbytkem k divadlu smìøujících semináøù a tudíž i divadelníkù navštìvujících Dìtskou scénu v posledních deseti patnácti letech. (LR)

LOUTKÁØSKÁ CHRUDIM Šestapadesátá LCH - celostátní pøehlídka amatérského loutkáøství - v letošním prvním èervencovém týdnu byla co do hlavního programu snad o chlup, leè pøece, lepší než ta loòská. Krom nìkolika omylù, nepøíliš povedených èi slibných, ale pøeci jen zaèáteènických opusù a vedle slušného, v lecèems i zajímavého prùmìru, pøinesla i tøi špièkové inscenace. 1x3 pohádky z žamberské ZUŠ okouzlily jak vtipem a nápaditostí, tak hereckým zvládáním maòáskù a hùlkových loutek i schopností nadhledu mladièké interpretky: režijnì i scénograficky drobný vybroušený klenot, v nìmž eskapády Kùzlátek, Smolíèka a jezinek èi vlka s Karkulkou pobavily všechny vìkové vrstvy. Lapohádky hradecko-pražského Dna jsou magickou inscenací, v níž se zcela pøirozenì prolíná mýtická velebnost s humorem a technická vynalézavost a bravura s loutkohereckým výrazem. Fialový vítr svitavského Céèka, vlastnì jediná zcela vážná inscenace v záplavì nezávazných parodií, travestií a mystifikací, je i pøes temporytmickou zatìžkanost hlubokým zážitkem, obrazem tragického života èlovìka, který se i pøese všechno dokáže dívat na sebe i své okolí s groteskním humorem, pøi nìmž se zároveò smìjeme a zároveò nás mrazí v zádech. Vedle toho bylo k vidìní i nìkolik pøinejmenším zajímavých inscenací. Zaèarovaný les vsetínské Bublaniny je nápaditá a výbornì zvládaná kreace dvojice hereèek s vypracovaným herectví gagu a mnohovrstevnatým humorem, který baví dìti i dospìlé. Arci dramaturgie tu patøí k rezervám. Podobnì Africký pøíbìh souboru Štokrdle stojí pøedevším na nespoutané invenci a energii trojice mladých žákù semilské ZUŠ, žel bez nosnìjší dramaturgické linie. Stínové divadlo pro krásnou Lin (ZUŠ Veselí nad Moravou) bylo užiteèným pøipomenutím možností stínohry, Fucking Generation (L. S. Vìk Plzeò) zajímavým pokusem o generaèní sebenahlédnutí, Èerná a bílá Fróna ukázkou možností kombinací plánu hereckého a plánu loutkového. Problémem bezmála již chronickým jsou chrudimské poroty: rok co rok z vìtší èásti pìtice „chrudimských“ a leckdy vùbec loutkáøských novicù, neznalých kontextu pøehlídky, oboru, ba mnohdy i základních teoretických východisek, zákonitostí a možností loutky na jevišti, letos nadto složená z lidí s velmi úzce vyhranìným vidìním divadla. Je hloupé, když mnozí úèastníci hodnotících rozprav vìdí o vìci více než odborná porota. Více než pìtadvacet let jsou souèástí LCH také odborné semináøe, v nichž se úèastníci mohou inspirovat èi zdokonalovat ve svém koníèku. Letos jich bylo dvanáct. Otázkou u nìkterých z nich arci je, jak souvisí s loutkáøskou tvorbou a èím ji mohou pomoci. (LR) PØELET NAD LOUTKÁØSKÝM HNÍZDEM Letošní Pøelet - pøehlídka nejlepších loutkáøských inscenací posledního roku - nepøinesl zdaleka tolik vrcholných dìl, jako byli loòští Tøi mušketýøi, Jan za chrta dán, Bruncvík èi Deník Adriana Molea. Byl spíše pøehlídkou dobrého prùmìru s nemnoha vrcholy, pár hledaèskými pokusy a nìkolika klopýtnutími, jež by bylo možné odpustit, pokud by byly následkem skuteèného hledání. Pøesto nabídl Pøelet øadu zážitkù, inspirací i podnìtù k pøemýšlení. Kdybych mìl shrnout na guinessovský zpùsob: nejzábavnìjší inscenací bylo Krvavé koleno (Alfa Plzeò), nejzávažnìjší Fialový vítr (C Svitavy), nejexperimentálnìjší Z knihy džunglí (Minor Praha), nejøemeslnìjší Hrneèku, Vaø! (Naivní divadlo Liberec), nejnápaditìjší Lapohádky (Dno Hradec Králové), nejniternìjší O rackovi (Serpens Praha), nejintimnìjší Pokoj vám (Hana Voøíšková z Chocnì), nejlidovìjší Èerná kukla (Tate Iyumni Praha), nejsamoúèelnìjší Vetøelec (Studio Damúza Praha), nejrozpaèitìjší Zvyøátka za to nemùžou (Èmukaøi Turnov), nejrozbíhavìjší a vzájemnì nejzamìnitelnìjší Kùzlátka (Buchty

a loutky Praha) a O Budulínkovi (Lampion Kladno). Nejménì toho mohu napsat o Fucking Generation, nebo plzeòský L. S. Vìk zaèal hrát v Malém sále døív, než skonèilo pøedcházející pøedstavení v sále velkém, takže jsem se spoleènì s dalšími dovnitø nedostal. Podrobnìji se jednotlivým inscenacím Pøeletu vìnujeme v recenzích na konci èísla. Erika - cenu za nejlepší loutkáøskou inscenaci roku - získala letos plzeòská Alfa za Krvavé koleno - inscenaci po mnoha stránkách pozoruhodnou, leè v podstatì neloutkovou. Zmatky se vstupenkami se moc nelišily od loòska, jen byly trochu jiného druhu. Organizátoøi Pøeletu by si mìli koneènì vyjasnit, proè a pro koho jej vlastnì poøádají, co je jeho smyslem a cílem, a promítnout toto poznání do zpùsobu, jakým lákají èi odpuzují diváky pokud možno z celé republiky, umožòují èi neumožòují, usnadòují èi znesnadòují jim stát se diváky celé pøehlídky a pøehlídku tak skuteènou pøehlídkou uèinit. Jinak øeèeno, jde-li o pøehlídku, èi o pouhou nabídku nìkolika jednotlivých pøedstavení pro pár dìtí nebo snobských vyzobávaèù proslulých firem. (Mimochodem: udivující je nezájem studentù i uèitelù katedry alternativního a loutkového divadla, kterým jako jediným organizátoøi nadbíhají zpùsobem až komickým.) A Minor, v nìmž nyní Pøelet probíhá, by možná po mnoha letech mohl pochopit, že nejde o pøíležitost pøivydìlat si, nýbrž o propagaci a rùst celého loutkáøského oboru, ale také o èest takovou pøehlídku poøádat a udìlat si tím reklamu i pro vlastní dotované divadla. (LR)

DIVADLO V DLOUHÉ Praha:

Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoèní povídka Autoøi L. Aškenazy, J. Borna, režie J. Borna.

Divadelní pøedstavení „Jak jsem se ztratil“ je koncipováno pro dìtského diváka, ale na své si pøijde i divák dospìlý. Vyprávìní malého Pavlíka o tom, jak se na Štìdrý den ztratil na Václavském námìstí a co všechno prožil, je zasazeno do 60. let 20. století. Atmosféra tohoto období je navozena pøedevším živou hudbou a scénografií (kostýmy, úèesy, promítání starých zábìrù z pražských ulic…). Scénografie je pomìrnì jednoduchá a zcela plní svùj úèel. Nìkteré prvky jsou naivnì dìtsky nadsazeny (napø. kolobìžky s  dopravními znaèkami jako dopravní prostøedky). Pùsobivé je øešení proporcionality malého chlapce a dospìlých využitím chùd, èímž vzniká iluze Pavla jako dítìte. Kouzelná atmosféra dìtského svìta ve spojení s  Vánoci se zde opravdu vydaøila. Malý Pavel je v reálném svìtì, do nìhož zasahují jeho dìtské pøedstavy (holèièka se sirkami, peklo apod.). Tu se ocitá s  nosièem sudù v „pekle“, tu potkává lampáøe, pána s  kaprem, pošáka, který mu vìnuje jako dárek houpacího konì. Vše vyvrcholí Pavlíkovou návštìvou policejní stanice, kde se dva policisté snaží od chlapce zjistit, komu se ztratil a kde bydlí. Vtipnost této scény je založena na slovním i situaèním humoru dvou policistù, kteøí se musí potýkat ve službì s  malým dítìtem a jeho palièatým odmítáním øíci, kde bydlí. Pavel se nakonec proøekne, a tak ho policisté šastnì odvádìjí domù. Opravdový zážitek z  celého pøedstavení je umocnìn kvalitními výkony hercù, na nichž je znatelné nadšení a zapálení pro hru. Však také Pavel Tesaø, pøedstavitel hlavní role, byl za svùj výkon již nìkolikrát ocenìn. Hra pøijde divákovi vhod nejen

pøímo pøed Vánoci, ale i mimo nì, nebo je pøíjemným zastavením se v  èase a zavzpomínáním na Vánoce a na doby již dávno minulé. (VÈ) Pøíbìh pìtiletého chlapce, který se na Štìdrý den ztratil uprostøed Prahy pøi nákupu vánoèního stromku, urèuje Ludvík Aškenazy do prvé pùle padesátých let, autor scénáøe a režisér Jan Borna jej však posunuje do doby svého dìtství v druhé pùli let šedesátých. Hlavním prùvodcem-vypravìèem je v nìm sám malý Pavlík (ponechal si i autentické pøíjmení svého pøedstavitele Pavla Tesaøe). Jde tedy o divadlo výraznì epické, což dává inscenátorùm možnost k lehce ironickému, nìkdy i parodickému odstupu a nadsázce, ale i k uplatnìní kompozice revue, v níž jednotlivá hudební i dìjová èísla jsou pomìrnì samostatnými a do jisté míry uzavøenými celky. Jednoduchou spojovací nití je Pavlíkovo bloudìní ulicemi Prahy, v nichž zažívá a užívá si dobrodružství tu významnìjší, tu menší, tu reálná, tu fantazijní: setkání s pánem, který nese kapra a také by nìkdy rád nevìdìl, kde bydlí, s personálem podzemní vinárny, kterou považuje za peklo, s lampáøem, který umí rozsvítit i hvìzdu, ale nedokáže vidìt strádající holèièku se zápalkami, s pošákem Klementem, jehož pøimìje, aby pozval k štìdroveèernímu stolu i svého mluvícího konì Karlièku, a nakonec i s policajty pardon, s pøíslušníky SNB - k nimž ho Klement zavede, a kteøí po parádní grotesce vytáhnou z Pavlíka jeho adresu a doruèí ho domù. A mezitím probìhne i film, v nìmž se dìtství shrne ve støípcích šedì obleèených chodcù, blikajících neonù, Dubèeka, usmívajícího se na nadìjí plné davy, Brežnìvovských polibkù a tankù - tak, jak se to bez velkých analýz a souvislostí zraèilo v dìtské (režisérovì) mysli. Je to pasហtrochu odjinud, vytržená ze souvislostí fabule. Dìti i teenagery v publiku nepochybnì míjí. Ale má tu své místo jako vùnì i pachu doby. (Ostatnì: od toho mají dìti rodièe, aby jim odpovìdìli na jejich otázky èi uprostøed natrpklého pozasmání tiše špitli, kdo je ten pán, rozdávající smrtící polibky.) Jako povzdech i oddechnutí pak zazní slavné „To všechno vodnes èas“. Dobové hity vrùstající do (èi vyrùstající z) pøíbìhu tu tvoøí další rovinu - nad pøíbìhem, v pøíbìhu i za pøíbìhem: „Kladivo“, „Marnivá sestøenice“, „Tu kytaru jsem koupil kvùli tobì“, „Motýlek“, „Purpura“, nebo i „Roò slzy“, „Vánoce, vánoce pøicházejí“ èi „Zastavte èas.“ Nejde jen o hudební pøedìly, výplnì, odlehèení èi ilustrace, ale na jednu stranu o metaforické „komentáøe“ dìje, na druhou o samostatnou informaèní linii, èi evokaci doby, hudebního i životního stylu, pocitu... Herci a muzikanti Divadla v Dlouhé je živì produkují v takové kvalitì, že divák chvílemi zapøemýšlí, zda by i oni nemohli být Matušky, Neckáøi, Suchými, Pøenosilovými èi Vondráèkovými dneška. Samozøejmì, je to kvalita, která do jisté míry vzniká coby kopie originálu, ale kopie tak dobrá, že by se mohla „prodávat“ jako umìní sui generis. Zaplapámbù však místo toho zùstávají u divadla, v nìmž se síla jejich umìní násobí. Takoøka geniálním režijním klíèem je užití chùd pro všechny hlavní dospìlé postavy, které v groteskní poloze dokonale navozuje pohled malého kluka na velký svìt kolem nìj, na svìt, v nìmž na židli se musí šplhat a pod stolem se dá houpat. Svìt, v nìmž všechno mùže ožít jako souèást hry, a kapr i kùò mùže mluvit. Párkrát jsou tu užity i loutky - nejprve ve stínohøe pošáckého vozu s konìm, pak jako jakési obrazy svìdomí, nabádající Pavla, aby se pøeci jen vrátil domù. Zdají se mi nejslabším místem inscenace - nejen pro svùj naturalistický, nepøitažlivý vzhled „portrétù“ postav, s nimiž se Pavlík setkal, ale pøedevším proto, že se s nimi nehraje, nevytváøejí žádné vztahy, jsou jen nošeny pøes velké jevištì, na nìmž se v plošném nasvícení navíc ztrácejí. Je to však naštìstí jen pùlminutová smítka na kráse.

„Jak jsem se ztratil“ je vynikající inscenace pro malé, starší i velké. Vidìl jsem ji v prùbìhu posledních sedmi let nìkolikrát v pøedstaveních pro rodièe s dìtmi a fungovala skvìle. Asi proto, øíkal jsem si, že chvíli se baví dìti, pak zas dospìlí a obì generace si rády empaticky užívají pobavení tìch druhých, a tak tu nejsou hluchá místa pro nikoho. Naposledy jsem vcházel do divadla se školními proudy dìtí do 4. tøídy a zároveò „dìtí“ støedoškolského vìku a dìsil jsem se toho, jak støedoškoláci povrhnou dìtinskou inscenací „pro malé“, neb k nadhledu ještì tìžko mohli dorùst, a strhnou i ty malé. Mýlil jsem se. Nejistota trvala jen ve chvíli, kdy ètyøicetiletý Pavel Tesaø líèil, že je pìtiletý Pavlík. Ale jakmile na balkonì vtrhla mezi diváky zoufalá maminka, z druhé strany zvìdavá drbna odvedle a vzadu soused v nátìlníku s namydlenou bradou, roztáli i „náctiletí“ a pøijali hru. Nejmenší dìti se smìjí pohybovým i slovním vtípkùm, ty starší parodickým vychytávkám zpìváckých manýr (dospìlí se navíc ještì potìšenì usmívají nad charakteristickými detaily zašlých dob.) Proè to všeobecné pøijetí? Bylo by pøíliš jednoduché a témìø nicneøíkající, kdybych napsal, že kvalita se vždycky prosadí. Myslím, že pøedstavení bylo pøijato v prvém okamžiku už pro svou odvahu jít fyzicky až na dotek s divákem - což je ošidný moment, v nìmž se mùže zlomit nedùvìra, ale taky vystavìt sebeobranná hráz ze strachu pøed hrozící manipulací. Stalo se to prvé: herci pøesvìdèili diváky o své hravosti a chuti hrát si a ti je pøijali, jako partnery. Druhý dùvod vidím v schopnosti sebeironie, sebeshození hercù, kteøí se dokáží vysmát i svým chybám. Zejména pubescenti jsou opatrní na to, aby je nìkdo „nedostal“, nepodfoukl, nenachytal jako „malé naivní dìti“. Zvl᚝ nemá-li onen nìkdo k disposici dokonalé iluzivní prostøedky jako tøeba trikový film - a to divadlo (ani to v Dlouhé) vskutku nemá. Zato má autentickou pøítomnost osobnostního herectví, které je k divákùm upøímné i v tom, že pøizná meze svých možností, nabídne divadelní „kouzlo“, ale zároveò nezakrývá, že jde „jen“ o trik èi metaforu. Svou roli hraje i schopnost pohlédnout z odstupu a vysmát se i tomu, co se mi docela líbí, co mám docela rád - tedy usmìvavá parodie všelikých zpìváckých i všelidských manýr, které si herci spoleènì s diváky zároveò vychutnají i jim se zasmìjí. A možná úplnì nejdùležitìjší je, že hrají naplno. Pøiznám se, že i když mám o Divadle v Dlouhé dosti dobré mínìní, pøekvapilo mì, že hrají bez rezerv i v bìžném „školním“ pøedstavení. Až pøíliš èasto bývá totiž k vidìní onen do oèí bijící rozdíl v nasazení pro dospìlé èi alespoò smíšené publikum a pro publikum výluènì dìtské. Divadlo v Dlouhé patøí mezi slušná divadla, která, zdá se, mají stejnou úctu k divákùm festivalovým, „øadovým“ dospìlým i k dìtem. A vrací se jim to. Tím, jak hrají naplno a hraním se baví, nejenže si získávají diváky všech kategorií, ale lépe se hraje i jim. To vše pak umožòuje uplatnit se tomu hlavnímu a obecnému: dobøe postavené, nápadité inscenaci, nadanému a øemeslnì vybavenému herectví i citlivému lidskému pøíbìhu. (LR)

MALÁ VÁNOÈNÍ POVÍDKA aneb JAK JSEM SE ZTRATIL Ludvík Aškenazy - Jan Borna Pavel:

Byl Štìdrý den roku já už nevím kolikátého, není to vlastnì ani tak dávno a mnì tehdy bylo pøesnì pìt a nìco a dneska bych vám chtìl vyprávìt o tom, jak jsem se ten Štìdrý den onoho roku ztratil. Orchestr hercù hraje a zpívá: Pøestaò se teï chvíli smát seï a tiše poslouchej co ti budu povídat seï a nebo budu zlej Nezkaz tenhle den dnes to musí jít pojï pryè z šedých stìn pojï sem a nech se okouzlit Pøestaò se teï chvíli smát... Jestli nechceš jít tak já pùjdu sám i když správnì tušíš že se vrátím zase k vám

Pavel:

Nìjaký pan Tesaø, to je mùj táta, šel se svým synem Pavlem, to jsem já, koupit do mìsta vánoèní stromeèek. V poledne se ten nešastný pan Tesaø vrátil se stromeèkem, ale bez Pavla. A u nás v domì to v té chvíli vypadalo asi takhle. Otec: Bìtko, Bìtuško! Máma: Co je, proè nejdeš nahoru? Otec: Myslím, že jsem ztratil... Máma: Klíèe, poèkej, já ti hodím náhradní. Otec: To taky, ale Pavla. Ale nedívej se na mì tak vyèítavì. Máma: K èemu je ten tvùj stromek, když tu nebude Pavel! Pavle, Pavle, Pavlíèku! Sousedka: Co se stalo? Máma: Ale nic se nestalo, paní Zímová. Jak se ti to mohlo stát, ztratit Pavla?! Otec: Já jsem byl letištì a on byl tryskové letadlo. Ale nemìli jsme radar. Soused: Cože, to nebude vysílat televize? Máma: Ale budou vysílat, pane Koliáš. Otec: A v tom pøišla ta mlha, víš, mnoho tryskových letadel už takhle skonèilo. Soused: Co? Nìkde spadlo letadlo? Máma: Nic nespadlo, ale ztratil se nám Pavel. Sousedka: Ježíšmarjá, ten je mrtvej! Otec: Poèkej. Nebyl já jsem mateøská loï? Už je to tak. Já byl mateøská loï, Bìtko. Dobøe mi tak. Máma: Tys byl mateøská loï, ale já jsem matka.

Soused: Dejte pokoj aspoò o vánocích! Plaèící maminka odchází. Pavel: Tak teï aspoò víte, dìti, co se doma stane, když se ztratíte. Ztrácejte se proto jen v nejnutnìjších pøípadech. - Zaèalo to vlastnì úplnì nevinnì. Nejprve jsem byl tryskovým letadlem a dlouho jsem udržoval spojení s mateøskou lodí. Já byl jelen a táta veverka: Veverka, jak mì slyšíte, veverka? Otec: Jelene, vrate se na základnu. Pojï sem. Utøeme pøední skla (Utøe Pavlovi oblièej.) a nastartujeme motor. (Pøinutí ho vysmrkat.) Le a nelítej daleko. Pavel: Veverka. Jelen, tady jelen, volám veverku! Špatná viditelnost! Hlaste polohu! Pøepínám! Otec: Veverka, tady je veverka, zmìna kurzu, pøilete a nezakopnìte v mlze, pøepínám. Pavel: Trysková letadla nezakopávají, vy jeden Veverko. Vlastnì tady Jelen, jaké je moøe, co bouøe, pøepínám. (odbíhá) Otec: Tady veverka, Jelene, moøe neklidné, (hledá Pavla) na obzoru malý èerný mráèek, vypadá to na støední tajfun, (hledá Pavla již zoufale) vrate se bez odmluv, Jelene, je pro vás pøichystán punè! Pavle, kde zase lítáš? Otec pøi hledání zmizí mimo jevištì, zvedá se opona, na jevišti se objeví Pavel jako letadlo. Pavel: Veverko! Veverko! Z toho jsem jelen, Jelen je v tísni, bouøe zmìnila smìr letu. Veverko, ozvi se, Jelen by si dal punè! Objeví se výkladní skøíò obchodu s hudebními nástroji, ožije, figuríny hrají a zpívají: Figuríny: Bylo by to krásný bejt bleskem nebo bouøí bejt vodou nebo trávou bejt vìtrem, co vál bejt kladivem v pìstích bejt jiskøièkou v kouøi a kovadlinou bejt a znít a ocelovì zvonit to bych si tak pøál Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá a do nebe se dívá a nebo i dál A zvoní, že svítá nebo že se stmívá a zvuèet jako zvon a znít a ocelovì zvonit to bych si tak pøál Bylo by to krásný bejt v melodii tónem tím tónem, kterej hladí jak hedvábnej šál Tím tónem, co hladí a zní pod balkónem bejt v melodii tón a znít a ocelovì zvonit to bych si tak pøál

Bylo by to krásný bejt zvonem, kterej zpívá i kladivem i tónem a bùhví, èím dál A zvonit, že svítá nebo že se stmívá a zvuèet jako zvon a znít a zpívat dobrejm lidem to bych si tak pøál Kapela odchází a na scénì stojí nad velkou louží pán s kaprem v náruèí. Kapr zpívá starou jemnou píseò. Pavel: Pane, otoète si toho kapra k sobì, on vám chce nìco povìdìt. Pán skloní hlavu ke kaprovi, který jen nìkolikrát naprázdno klapne pusou. Pán: Kdepak, tebe pustit nemohu, ty jsi polívkovej. A kdo je polívkovej, ten má osud zpeèetìný. S osudem ani já nehnu. Do osudu se nemíchám. Pavel: Pane, tak aspoò odstupte od té louže, to pøece nemùže ten kapr vydržet. On se v té louži vidí a jak mu asi chudákovi je. Pán: A co že ty jsi takový lítostivý, chlapeèku. Èímpak to? Pavel: Protože je mi hned všechno líto. A naší mamince taky. Ale u nás i tatínek pláèe. Jednou jsme plakali všichni tøi. Pán: A bylo to hezké plakání? Pavel: Moc hezké, ale ještì hezèí bylo, když jsme se všichni smáli. Jenže to jsme se smáli ètyøi, i s koèkou Marunou. Koèky toho moc nenapláèou, ale dají se rozesmát. Pane, pojïte, rozesmìjeme kapra... Víte, že teï pohnul pusou a asi se vám smìje? Pán: U kaprù se to neví jistì, protože rybám se nesmìjí oèi. Pavel: Leda snad delfínùm... Pán: ...ale delfín není ryba, ale savec! Pavel: Pane, jak to, že nìkdo je polívkovej, a jiný ne? Jak to, že se ryby jedí a lidi ne? Proè si tøeba ten kapr nenese pod paží vás? Objeví se vize svìta, kde vše, co je èlovìkem jedeno, si nese v podpaží èlovìka k jídlu. 1. èlovìk: Mnì je strašná zima. Já byl dlouho v mrazáku. 2. èlovìk: Mnì je teplouèko. Já jsem pøedvaøený. Pán: Ale takhle to nejde! Pavel: Proè? Pán: Protože kapøi nemají ruce! Vize mizí. Pavel: Pane, je dobøe být savcem, nebo je to otrava? Pán: To pøijde na to. Jak to, že jsi tu úplnì sám? Kam vlastnì jdeš, ty odvážlivèe? Pavel: Pane, já byl tryskové letadlo, byla mlha a tma, a já jsem ztratil spojení s mateøskou lodí. To je mùj tatínek. Pán: Tvùj tatínek je mateøská loï? Mùj byl strojvùdcem. Pán vyndá z kapsy lokomotivu na klíèek a podá ji Pavlovi. Pavel: Jo, pane, to jste se mìl lepší. A vozil vás? (Pustí lokomotivu a dívají se na ni.) Pán: Vozil, vozil... Pavel (vrátí mašinku pánovi): Pane, teï vážnì, já jsem se ztratil, tak žerty stranou, to øíká naše maminka. Ona to øíká poøád. Pane, nevíte, co to znamená, žerty stranou?

Pán: Pavel:

To znamená, že život není žádná legrace. To neøíkejte, protože legrace se zažije moc. Všude se užije legrace a poøád. Pane, jdìte ho hodit do vody. Pán: Žerty stranou, jdi už, nemohu se starat o kapra a ještì o tebe. Víš, kde bydlíš? Pavel: Nevím. (K obecenstvu:) Ale vìdìl jsem. Pán: Já bych taky rád nìkdy nevìdìl, kde bydlím. Ale vím to a nesu tam teï kapra. Já vím, kde bydlím. (Pán odchází.) Pavel: Tak nashledanou, a napuste mu hodnì vody. A kdybyste šel kolem Vltavy, tak ho tam puste, jako že nerad. Moc vás prosím! Umíte to udìlat, jako že nerad? Pán (už z dálky): To trochu umím! Buï zdráv, milý chlapeèku! Opona se zavøe. Pavel naslouchá, zpoza opony se ozve žblunknutí kapra vhozeného do vody. Pavel se spokojenì usmìje. Pavel: Nakonec jsem došel až na Václavské námìstí, ale to nebylo tak daleko, když jsem se ztratil Na Mùstku. Dal jsem si ruce do kapes a pískal jsem si. A musím na sebe prozradit, že jsem si nedìlal docela žádnou starost, ani docela malou starostièku, ani ten nejmenší zármuteèek jsem nemìl. Hledìl jsem smìle kupøedu, ale už jsem nebyl tryskové letadlo, byl jsem Pavel! Ovšem, když si èlovìk myslí, že celý svìt je jeho, tu se vždycky nìco stane, aby si uvìdomil, že svìt je všech. Z podlahy vyjíždí za zvuku motoru výtah s èlovìkem v gumových kalhotách - èert - ïábel. Pavel: No, tak tohle je èert. Kdopak by bydlil pod zemí a ještì k tomu v gumovejch kalhotách. Èerti mají pøece gumové kalhoty, aby se jim pøi peèení nic nestalo. (K pánovi:) Pane, já se vás nebojím, ale vùbec se vás nebojím. A jestli chcete, tak si na vás dupnu. Ïábel: Dupni. Ale jen jednou, protože nemám moc èasu. Pavel dupne na èerta a ten ho pohladí po hlavì. Pavel: Pane, nemùžete mì vzít na chvíli do pekla? Ïábel: Jo do pekla! Pavel: Ovšem jen na chvilku, protože já musím domù. A nic vám nemùžu podepsat, já ještì neumím psát. Ïábel: Poèkej, jen co navalím sudy. Za pekelného rachotu pøivaluje sudy a nakládá je na výtah. Pavel: Tak nevím, jestli se ještì tìším do pekla. Nìkdo se tam tìší, tedy dìlá všechno v životì, jako by se tam tìšil, ale já tedy moc ne. Nìkdy se stává, že nìkdo nìco chce i nechce zároveò. Pak záleží na tom, co øekne èert. Pavel s Ïáblem zajede pod podlahu do pekla, zdvíhá se opona a na scénì ïábelská kapela hraje a zpívá. Ïáblové: Mìla vlasy samou loknu, ráno pøistoupila k oknu, vlasy samou loknu mìla [:a na nic víc nemyslela:] Nutno ještì podotknouti, že si vlasy kulmou kroutí, nesuší si vlasy fénem [:nýbrž jen tak nad plamenem:] Jednou vlasy sežehla si, tím pádem je konec krásy,

když pøistoupí ráno k oknu [:nemá vlasy samou loknu:] O vlasy už nestará se, a diví se svìta kráse, vidí plno jinejch vìcí [:a to za to stojí pøeci:] V pozadí sjíždí výtahem Pavel s Ïáblem, Èerti - zamìstnanci vinárny pøipravují lokál. Ïábel: Vedu návštìvu. 1. èert: Ty sis pøived pomocníka? 2. èert: Kdes ho vzal? Pavel: Jak vám mám øíkat? Èerte nebo pane Èert? Ïábel: Øíkej mi: ty ïáble. Mnì tak øíkají. Prostì mi øíkají ïáble. Èertice (smìje se): Ïáble... Pavel: Dobøe, ty ïáble. Pavel: Dobrý den, èerti! Zdraví se u vás „dobrý den“, ty ïáble? Ïábel: U nás se øíká „dobrou noc“, protože v pekle je stále noc. Pavel: Dobrou noc, peklo! Všichni: Dobrou noc! Pavel: To v tìch demižonech máte krev, ty ïáble? Ïábel: Ano, máme tam krev a už ji ani nemùžeme vidìt. Èert: Já ji vidìt mùžu. Ïábel: Pil jsi nìkdy krev? Pavel: Nepil a nechci, ty ïáble. Nebo musím? Ïábel (nalévá Pavlovi víno): Jen si dej, ale ne moc, uvidíš, jak je to dobré. Pavel (napil se): Teï je mi trochu, jako když mì dìdeèek ze Slovácka dává ochutnat víno, ale to je bílé. A kde napichujete? Nìkde pøece musíte napichovat. (Zaèíná šmejdit po pekle.) Ïábel: Tam bych ti ani chodit neradil, on je tam øev. A ty bys je litoval a my bychom tì museli taky napíchnout. Pavel: To vy napichujete i za litování? Já totiž jsem sice trochu lítostivý, ale to je proto, že mám hodnì lítostivou maminku. Èerti a ïáblové, já vám zazpívám písnièku, kterou se pøemáhají èerti a ïábli. (Zpívá) Proè, vy lidi, jíte kapry... Èertice: Nemᚠhlad? (Dávají Pavlovi rùzné dárky: tatranku, jablko..., trochu jako v Betlémì.) Pavel: A teï mì zase pìknì vyvez ven, ty ïáble. Èerti se chechtají a nesou Pavla k výtahu. Pavel: Není tu nìjaký malý èertík? Že bych si s ním trochu hrál! To bych tu možná ještì chvíli zùstal! Ïábel: Chtìl jsi ven, tak musíš ven. Mùžeš si na nás ještì jednou dupnout, jestli chceš. Èertice: Nechte ho dupnout dvakrát. Ïábel: Dobrá, dupni si dvakrát, ale pak už musíš jít ven. Pavel dvakrát dupne. Celé peklo strne v živý obraz. Pomalu poène sjíždìt opona, pod níž prochází Pavel na forbínu. Pavel: A na Václavském námìstí mi bylo krásnì, jako každému, kdo vyvázne z pekla. Obloha byla ještì jasná, ale podveèer visel nad mìstem jako fialové

stínítko. Z dálky znìla koleda. (Je slyšet melodie Chtíc, aby spal.) Nejhorší na tom bylo, že mne vùbec nenapadlo, že bych mìl jít domù. Kdybych si alespoò øíkal, kde já to vlastnì jsem, nebo copak asi dìlá maminka, nebo jejdanánku, nebo podobnì, ale to já ne. Broukal jsem si vánoèní koledu. Míøil jsem k Malé Stranì, aniž jsem vìdìl, kam míøím. Prošel jsem nìkolika ulièkami a ocitl jsem se na malém námìstí s podloubím. Opona se zvedá a na scénì stojí lampáø a hraje na stojany lamp koledu Chtíc, aby spal, èímž se lampy rozsvìcejí. Pavel: Pane, mohl bych si tu tyè podržet? Já bych vám za to dal žvejkaèku. Nebo bych vám dal, co byste chtìl. Já ale nic nemám. Mohu si ji podržet? Lampáø: Chy si ji. A mùžeš rozsvìcovat se mnou. Já jsem totiž lampáø a tyhle lucerny jsou jedny z posledních plynových luceren v Evropì a já jsem asi už úplnì poslední. Pavel hraje na lampy vypùjèenou tyèí. Pavel: Pane lampáøi, já jdu z pekla. A vidìl jsem ïábly napichovat chlapeèky. Zadupal jsem na nì, pane, a oni si už na mne netroufli. Pane, nemáte nìco k jídlu? Lampáø: Mám suchý rohlík, ale s ohromnì vypeèenou špièkou. Lampáø podá Pavlovi rohlík a Pavel jí. Náhle uvidí holèièku, která rozškrtne zápalku a høeje se nad jejím plamínkem. Pavel: Vidíte tu holèièku pod lampou, jak prodává zápalky? Plamínek zhasne. Lampáø: Já žádnou nevidím, ale taky jsem to èetl o té holèièce, jak zmizela. Plamínek opìt zahoøí. Pavel: Pane, ale ta holèièka tam stojí. Dejte mi korunu, já vám koupím zápalky. Plamínek zhasne. Lampáø: Ale já peníze nemám. Pavel (jde k holèièce): Nechceš rohlík? Já tì znám, ale nevím, jak se jmenuješ. Holèièka mlèí a tiše na ni padá sníh, znovu se høeje nad plamínkem zápalky. Pavel: Pane lampáøi, ona nemluví. A celá se tøese a snìží a snìží. Plamínek zhasne. Lampáø: Pojï ke mnì, já tu bydlím blízko a ohøeju ti polívku. Budeme na Štìdrý den spolu, chceš? Pavel: To byste musel vzít ji taky. Tak nás vemte oba a ohøejte nám tu polívku. Lampáø: Dobøe, ale vždy tu nikdo není, jen ty a já. (Vtom holèièka škrtne zápalku.) Sakra, kdo to tu škrtá? Pavel: Kdyby tu nikdo nebyl, tak kdo by tu škrtal? (Holèièce) Promluv, ty mé ubožátko ubohé, aby tì pan lampáø slyšel, on nás odvede k sobì. Øekni tøeba jejdanenku, nebo to je zima, nebo co chceš. Holèièka mlèí. Lampáø: Tak vidíš, že tu nikdo není, kdyby tu nìkdo byl, tak by to nevydržel a alespoò by vydechl. (V té chvíli uvidí jemný obláèek kouøe kolem holèièky a znejistí.) Tak jdeš, nebo nejdeš? Pavel: Nejdu. Vy si jdìte, já tu zùstanu s holèièkou a budu ji zahøívat dechem. Snìzte si svou polívku sám. Lampáø: No dobøe, ale ty koukej jít domù, protože už je pozdì. A první hvìzda už vyšla. Pavel: Nevyšla. To byste ji musel rozsvítit. Lampáø zvedne tyè a nahoøe zaène svítit první hvìzda, jejíž svit je spojen s jemným deštìm jisker. Lampáø i Pavel se dívají na hvìzdu a nevšimnou si, že holèièka se tichounce vytratila.

Lampáø: Pavel:

Tak já už jdu. (Odchází.) Na shledanou. Vidíš holèièko, (hledá ji) že jsem tì neopustil. A nikdy tì neopustím. Prázdnou scénou probìhne zvuk dívèích krokù. Pavel pochopí, že holèièka je pryè, pomalu projde na forbínu, gestem vyzve oponu a ta se pomalu spustí. Pavel si svléká zimníèek, pøistupuje k nìmu kapela hercù a Pavel s nimi zpívá. Pavel: Jak mùžeš bejt tak krutá? Copak nemᚠkouska citu v tìle? Tu kytaru jsem koupil kvùli tobì a dal jsem za ni celej tátùv plat ta dávno ještì byla ve výrobì a já už vìdìl, co ti budu hrát To ještì rostla v javorovém lese a jenom vítr na to døevo hrál a já už trnul, jestli nìkdy snese žár, který ve mnì dennì narùstal S tou kytarou teï stojím pøed tvým domem mìj soucit aspoò k tomu javoru jen kvùli tobì pøestal býti stromem tak už nás oba pozvi nahoru Pavel dozpíval a pøipravuje promítaèku. Pavel: Na námìstíèku byla kašna a za kašnou hospoda a z ní se linulo žluté svìtlo a ještì žlutìjší teplo plné jedlých vùní. Kousal jsem si do rohlíku a poprvé jsem si vzpomnìl na to, jak se usmívá maminka, když mi maže rohlík. Pøed hospodou stál starý poštovský vùz, krásnì modrý, na støeše mìl pìknou zahrádku z železných tyèek a uprostøed byla namalovaná zlatá trumpeta. Vyjíždí opona a ve stínohøe se objeví poštovský vùz se zapøaženým koníkem. Pavel: Do vozu byl zapøažen koník s moudrou hlavou a velkou bílou lysinkou na èele. - Koníku, prosím tì, povídej si se mnou. Tøeba si mùžeš postìžovat nebo øíkej vtipy. Nebo mi povìz, co je pro konì nejdùležitìjší. Kùò: Dnes mne stále napadá, že oves už není, co býval. Tím ménì pak obrok. A kde není obroku, není koni do skoku. Pavel: Na Štìdrý den i zvíøe mùže prohodit nìjaké to slovo. Ovšem s výjimkou ryb, které by tím mohly porušit štìdroveèerní pohodu. Vlezl jsem si na kozlík. Na kozlíku chutná rohlík nejlépe, a mnì tam zachutnal tak, že jsem si rozkošnicky mlaskl a starý poštovní vùz se pomalu rozjel. - Koníku, jsme pošta, viï? Kùò: Nejradìji jsem tahával støíkaèku u hasièù, ale to už jsou léta. Pavel: Koníku, teï jsme se oba ztratili. Pavel spustí film zachycující dobu hrdinova mládí: ruch pražských ulic i úryvky politických událostí druhé poloviny šedesátých let, jež konèí pøíjezdem tankù v srpnu 1968; bìhem filmu jde z nahrávky píseò Chrám svatého Víta. Pavel: Já mám hrozný hlad. Po scénì jde pøed bílou oponou dìvèátko, bez sirek, ale s velikým džbánem plným piva. Pavel: Jé, co tu dìlᚠs pivem? Holèièka: Já tu jsem pro pivo tatínkovi, ale tebe neznám. Tvùj tatínek je listonoš?

Pavel: Já sám jsem listonoš, vezu balíky. Dnes jsme mìli velkou rozvážku. Holèièka: Jó, jestli jsi listonoš, zaøíkej se! Pavel: Zaøíkám se, že jsem listonoš, a mi hlava upadne, jestli nejsem. (Trochu si pøidrží hlavu.) Holèièka: Já musím jít, protože je Štìdrý den a veèer nìco dostanu. Hodnì toho dostanu, mìla jsem samé jednièky a jsem poøádná. A máme doma živého kapra. Pavel: To je toho, kapra! Holèièka: A máme taky mandle. Pavel: Mnì mandle vytrhli a to je lepší. Holèièka: Zaøíkej se! Pavel jen mávne rukou: Kde mᚠten zelený rumìnec a ten smutný pohled a ty sirky? Holèièka zpívá: Chytila jsem na pasece motýlka, protože má bledìmodrá køidýlka, zùstane se mnou a já s ním, pomalu se od nìj [:lítat nauèím:]... Na veèer mu øeknu: Milej motýlku, nežli usnu, oble mojí postýlku. Kouknu se jednou ze všech stran a vyletím z okna [:jako eroplán:]... A potom navštívím jedno okno v podkroví, spáèe tiše oslovím a on mi odpoví. Odpoví mi: Kouknìte se, pøiletìl k nám motýlek, protože má párek malých køidýlek. Zùstane se mnou a já s ním, pomalu se od nìj [:lítat nauèím:] Naveèer mu øeknu: Milej motýlku... Kùò: Pavel:

Už je tu Klement. Jdi k nìmu, a tì vezme k nám domù. Pane Klement, mùj tatínek vás dobøe zná, my jsme taky od pošty. Nemohl byste mì svézt? Klement: Od pošty svezu každého. Pavel se vítìzoslavnì podívá na holèièku, ale ta udìlá „pche“ a odejde. Pavel: Já jsem byl taky ïábel, hodnì a dlouho, ale teï už nejsem, protože jsem od pošty. Klement: Víš co, zastavíme se u mì doma na trochu èaje, potom doruèíme poslední balík a odvezu tì domù. Pavel: Nemáte náhodou trubku? Klement: Náhodou mám, ale zatroubím ti až doma, zatroubím ti tu starou: „Trubte, synové vlasti vìrní“ nebo „Odtroubeno máte, trubaèi“. To je stará píseò poštovních revolucionáøù. Pavel: Pane Klemente, co jsou to revolucionáøi? Klement: To ti øeknu až doma. Pomalu se zvedá promítací plátno a na scénì je velký poštovní vùz a na kozlíku sedí smutný kùò. Kolem vozu stojí kapela a hraje. PØESTÁVKA Rf.:

[:To všechno vodnes èas:] a hlavu za to dám,

že nevrátí se nikdy k nám, to, co všechno vodnes èas. Když jsem byl chlapec malý, tak se mì vždycky ptali, zdali bych chtìl pásat stáda krav Proèpak se mì ptali, když nakonec mì dali na loï starou a øekli mi: tak plav? Rf. Na vezdejší pouti bylo jest mi plouti tam, kde v moøe vtéká øeky proud, já jel jsem proti proudu, až zøel jsem rodnou hroudu, nemoh´ jsem se pohnutím ni se hnout. Rf. Za nejbližším rohem dal jsem lodi „sbohem“, krásnou dívku z ranèe jsem si vzal, a tak v žití shodì já doèkal jsem se konì, a žijem tu teï šastnì dál. Klement otevøe pøední stìnu vozu, uvnitø je jeho byt a on do nìj pozve Pavla a pøipravuje mu èaj. Pavel: Pane Klement, vy máte ale krásné trubky a ta nejzakroucenìjší se mnì líbí nejvíc. Klement: Ta je z pravé mosazi. Vánoèní stromeèek nemám, ale mám tu vìtvièku jmelí. Hudba konèí, muzikanti odcházejí. Pavel: Pane Klement, co kdybyste pozval Karlièku dovnitø, když je Štìdrý den. Budeme tady spoleènì troubit a popíjet èaj a Karlièce byste mohl dát na talíø trochu ovsa nebo obroku. Klement: Myslíš, že se sem vejde? Pavel: Karlièka bude dìsnì ráda, je to nejchytøejší kobylka, jakou znám. Klement pøivede Karlièku z kozlíku jako dámu: Mùžeš klidnì mluvit, Karlièko, on si to Pavel nechá pro sebe. Karlièka mrkne na Pavla, aby neprozradil, že už to ví: A teï si, Klemente, zatroubíme nìjakou koledu. Dìsnì ráda koleduji. Klement: Karlièka má hroznì ráda koledy. Ale tu, co má nejradìji, bohužel neumí zahrát. Pavel: Kterou? Klement: O tom oslíkovi, jak dýchal na dìátko. Karlièka mu to hroznì závidí. Pavel: Tomu dìátku? Klement: Ne, tomu oslíkovi. Kolikrát jsem ti øíkal, že závidìt se nemá, Karle. On je to vlastnì valach, ale já mu pøed lidma øíkám Karlièko. Viï, že závidìt se nemá, Karle. Karlièka: Já vím, ale mnì to nedá, Boženko. Ona je to vlastnì pošaèka. Pavel: Tak zahrajte nìjakou, co umíte. Klement: Ale já už jsem rok nehrál. Pavel: To je škoda. Klement: No tak jo. Zpívají Tiše a ochotnì purpura na plotnì

voní, stále voní. Nikdo si nevšímá, jak život mìní se v dým. Snad jenom v podkroví básníci bláhoví pro ni, slzy roní. Hrany jí odzvoní rampouchem køišálovým. Slunce se vynoøí, hned však se k pohoøí skloní, rychle skloní, a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc. Tiše a ochotnì purpura na plotnì voní, stále voní, po ní k nám vklouzlo to tajemné kouzlo Vánoc. Tiše a ochotnì purpura na plotnì voní, stále voní, vonìla pøedloni, za rok nám zavoní zas. Snad jenom v podkroví, básníci bláhoví pro ni, slzy roní. Kvìty jim na okno odmìnou nakreslí mráz. V krajinì vánoèní, zvony když pùlnoèní zvoní, nesou nám novinu, že pokryl krajinu sníh. Tiše a ochotnì purpura na plotnì voní, stále voní, nastal èas Vánoc a rampouchù køišálových. Klement: Tak šastný a veselý, Karlièko. Karlièka: A teï bychom se mìli podívat na tu nedoruèitelnou zásilku. Rozvážeme ji, že? Klement: Od kdy se konì pletou doruèovatelùm do øemesla. Klement vytáhne velmi veliký balík a položí ho na stùl. Pavel: Pane Klemente, já neumím èíst. Mohl byste mi, prosím vás, pøeèíst, co je na tom balíku napsáno, že nejde doruèit?

Klement: Je tam napsáno: Pavel, Praha. A kde já mám hledat nìjakého Pavla? Dal jsem to i vyvolat, ale nikdo nic o nìjakém Pavlovi neví. Pavel: Já se pøece jmenuji Pavel a mohlo by to být pro mne, protože jsem z Prahy. Ono tìch Pavlù v Praze nebude tolik. To by mohlo být pro mne, když už jsme se tak sešli. Klement: Tak ty jsi ten Pavel! Tak si to tedy rozbal! Pavel k divákùm: A teï vám øeknu, co bylo v tom balíku, protože to sám nemùžu vydržet. (Pavel vleze do veliké krabice a odtud ke Klementovi:) Pane Klement, na té krabici je namalovaný starodávný dostavník a uvnitø na malém námìstí je krásný bílý kùò lipicán. Je jako z masa a kostí a stoupá z nìj pára. (Otevøe se pøední stìna balíku, Pavel v nìm sedí na houpacím koni.) Pane Klemente, je ten lipicán opravdu mùj? Klement: To rozhodne ministerstvo spojù! Karlièka vyèítavì: Klemente! Klement: No dobrá. Ale jo, je tvùj, milé dítì, sakum pikum, i s krabicí a balicím papírem. Ale jen jestli si ho dovedeš vážit. Pavel: Domy na námìstí svítily malými okénky a za nimi sedìli docela malí lidé a povídali si, ale co, to nikdo nevìdìl. (K loutce Pavla, která vešla:) Pavle, jsi to ty? Loutka Pavla: Ano, já jsem ty, jenže nevím, kde bydlíme. Musíme domù, ponìvadž maminka už potøetí pláèe a tatínek bloudí po zasnìžené Praze a hledá tì. Za chvíli budou vysílat tvoji fotografii v televizi. Pavel: Tak víš co, Pavle? Já bych zùstal s Klementem a Karlièkou, a ty jeï k nám domù, a se to uklidní. Viï, Karlièko? Karlièka: Nevím, ale ta obroková vánoèka byla moc dobrá. Já už teï nièemu nerozumím a myslím, že je na èase, abych možná pøestala mluvit. Je toho na mne moc. (Prohlíží si malý dostavník na forbínì.) Nikdy jsem si nemyslela, že by mohli být konì tak malí a tak nádhernì podkovaní, ale tomuhle všechna èest! Karlièka se vrátí na kozlík a smutnì se tam posadí. Loutka holèièky vyjde na scénu: Pavle, myslím, že bys mìl jít domù ty, a my tu všichni zùstaneme u Klementa. Ty jdi domù, ale my budeme tvoji, víš. Ale nikdo to nesmí vìdìt, jen ty, Klement a Karlièka. A maminka by taky byla zoufalá, kdyby domù pøišel tak malý Pavel, že by se vešel do šuplíku ve stole. To musíš uznat. Pavel: To taky uznávám, z toho by byla maminka celá vedle. Klement: A pro tatínka by to taky nebylo nic lehkého, prosím tì, ten by se zbláznil. Viï, Karle? Loutka Pána s kaprem, teï bez kapra vejde: Mladý muži, sdìluji vám, že jsem kaprovi na vaše pøání dal svobodu. Ale jdìte domù, ano? Karlièka: Je to nìkdy velice tìžké, postavit se proti zvyklostem, ale je dobøe, že jste té rybì vrátil život. Nechcete kousek vánoèky s èajem? Loutka Pána: Dìkuji, mìl jsem právì krocana s nádivkou Klement: Tak, teï pojedeme domù. Karlièko, ukliï tu krabici. Pavle, kdykoli se ti zachce, tak pøijï a mùžeš si s ní hrát. Tøebas pìtkrát dennì. Pavel: A co když nebudete doma? Klement: Budeš mít klíè. (Dává Pavlovi klíè.) Jen po sobì vždycky ukliï a nenadrob, kdybys koním dával ovsa.

Pavel: Klement: Pavel: Klement:

To se nebojte. Pøinesu si koštì, jsem velmi èistotný. Tak a teï pojedeme domù. Kde bydlíš? A to jsem právì zapomnìl. Nìkdy mi pøipadᚠmoc a moc dobrodružný. Tak to musíme na policejní strážnici. (Klement se ptá hercù, kteøí zaèínají nosit na forbínu nábytek strážnice:) Kde je teï ta nová strážnice? Prosím vás, kudy se jde na policejní strážnici? Herec: To musíte jít Židláøskou, potom doprava. Na vysoké židle zasednou policajti na chùdách a louskají oøechy a pojídají sardinky, na stole stojí stromek. Klement: Dobrý den. Našel jsem tohohle zbloudilého chlapce. Tlustý policajt: Hofman, zápis! Klement: Už byl skoro zmrzlý. Sedìl u portálu Nostického paláce a spal. Ohøál jsem ho a nakrmil. Nemohu ho odvézt domù, nebo dítì nezná svého bydlištì. Tlustý policajt: Vaše totožnost?! Klement: Jsem poštovní zøízenec Klement Novotný, nestraník, bez vyznání, bytem v Podolí 7. Plešatý policajt: No dobrá, dobøe jste uèinil, obèane, však on bude vìdìt, kde bydlí. Nashledanou. Kdo takhle kouká, ten urèitì ví, kde bydlí. Kde bydlíš? Klement pøipomene gestem Pavlovi klíè na krku, pohladí ho a odejde. Pavel: Prosím, a jak se koukám? Plešatý policajt: Koukáš, jako bys neumìl poèítat do pìti. A že umíš do pìti? Tak poèítej! Pavel: Umím do tøiceti. A ten stromek je skládací? Tlustý policajt: Ano. (Nabízí Pavlovi sardinku z plechovky.) Pavel: Dìkuji. Sardinky jsou na tom ještì o nìco hùø než kapøi, i když plavou i po smrti, ale v oleji. (Zaujmou ho kamna.) Pane, mùžu se dívat do ohnì? My máme ústøední topení. Plešatý policajt: Dívej se a vzpomínej na to, kde bydlíš. Pavel pøiklekne ke kamnùm: Buïte rádi, že máte ohníèek a poøád pøikládejte. Tlustý policajt: Hofman, pište: Chlapce pøivedl obèan nestraník... Najednou Pavel uvidí v kamnech postavu lampáøe. Nadzvedne se horní plát kamen a je to klobouk na lampáøovì hlavì. Rozezní se lampáøova koleda. Je celkem jasné, že kromì Pavla lampáøe nikdo nevidí. Lampáø: Chytám jiskry na tyè, abych mìl dost ohnì k zapalování. Ale neøíkej to nikomu. Kdyby se o mnì dovìdìli, (ukáže na policajty) tak by mì zavøeli a to bych nerad. Tlustý policajt: ...Byl skoro zmrzlý. Nalezen u Nostického paláce. Pavel: Tak abyste vìdìl, já tu holèièku vidìl. A ta byla, je a bude! A bude jezdit v mém koèáøe a bude mít uèesaný culík. Tlustý policajt: S kým si to tam povídáš? Lampáø se schová a nenápadnì se vytratí ze strážnice. Pavel: Ale to já jen sám pro sebe. Plešatý policajt: A jak to, že ty vùbec nepláèeš, není ti hanba? Klidnì uteèeš z domova, procourᚠcelý Štìdrý den, tváøíš se, jako bys neumìl do pìti poèítat a neuroníš ani slzu. Že umíš ronit slzy? Pavel: Ronit umím. Herci zpívají: Roò slzy, už brzy ozáøí lampa dvùr a zapoví nám tu stát a být.

Jen chvíli tma sílí, když den jí øekne èau a odchází za dùm se skrýt. Recitativ: Roò slzy, už brzy ozáøí lampa dvùr, na kterém se šeøí, jen pavlaè nahoøe zùstane temná, tam budu tiše stát, až dole cvakne klika dveøí. Zpìv:

Skloò šíji, èas míjí chci znát už jen tvùj pláè, tak neváhej, vždy musíš zas jít. Roò slzy, už brzy ozáøí lampa dvùr, a zapoví co? - kdo to ví? - nám snít.

Policajti zaènou chodit po strážnici a zkušenì vyslýchat Pavla. Tlustý policajt: Tìšíš se domù? Pavel: Ale dost se tìším, ale né zas tak moc. Tady je to taky hezký. My totiž doma máme ústøední topení a ne kamna. Plešatý policajt: A kde máte to ústøední topení? Pavel: No doma. Kde by mohlo být ústøední topení? Doma pøece. Plešatý policajt: A kde máte to doma? Pavel: Oni budou rádi, až zase pøijdu domù, protože jsem jejich potìšení. A jsem jejich štìstí, takže budou rádi. Tlustý policajt: Tak ty jsi jejich potìšení. A èípak? Pavel: No jejich. Všech.. Plešatý policajt: No dobøe, a jak se oni všichni jmenují? Nebo ty, jak se jmenuješ? Pavel: Já se jmenuji Pavel a tatínek je taky Pavel. Maminka je Bìtka a babièka je bába a koèka je Maruna a to jsme vlastnì všichni. Tlustý policajt: Zapisujte! (Lstivì:) A jinak si neøíkáte? Pavel: Ještì si všichni øíkáme zlato, ale babièce øíkáme bábo a ona nám dìti. Ale jinak si všichni øíkáme zlato. Plešatý policajt naštvanì: A to vám staèí? Pavel: Úplnì. Tlustý policajt rezignovanì: Tak oni si všichni øíkají zlato a ten marnotratný syn ani nezapláèe. Hofman, výslech! Plešatý policajt: To pøece není možný, aby si celá rodina øíkala jenom zlato! Tak chlapeèku, køížový výslech. Tlustý policajt: S lidskou tváøí. Policajti jsou nervózní z bezmoci. Náhle dostane jeden z nich nápad, jde ke stromeèku a zapálí svíèku. Další pochopí, policajti vyndávají hudební nástroje a hrají - s každým èlenem rodiny v písni se vyzývavì dívají na Pavla, ale ten šastnì zpívá s nimi. Všichni:

Vánoce, Vánoce pøicházejí, zpívejme pøátelé, po roce Vánoce, Vánoce pøicházejí, šastné a veselé. Bez prskavek, tvrdil Slávek, na štìdrý den nelze být a pak táta s minimaxem zavlažoval byt.

Tyhle ryby nemìly by maso míti samou kost, øíká táta vždy, když chvátá na pohotovost. Rf.:

Vánoce... Proè si dìda øíci nedá, tluèe o stùl v pøedsíni a pak bìda marnì hledá kapra pod skøíní. Naše teta peèe léta na Vánoce vánoèku, nereptáme, aspoò máme nìco pro koèku, jé.

Rf.:

Vánoce...

Plešatý policajt zapisuje: Tak on prý je jejich štìstí a jejich potìšení. Více se nám nepodaøilo vyšetøit a vyšetøovaný nadále odmítá breèet. Pavel: Já mám svého vlastního konì lipicána a ten dokáže táhnout poštovní dostavník. Teï je u Klementa. Plešatý policajt naštvanì: A co bys ještì chtìl, když mᚠten dostavník a lipicána, tak co bys ještì chtìl?! Tlustý policajt uklidòuje: Hofman! Pavel: Já bych chtìl malý semafor s malou budkou a abych mohl øídit dopravu. A taky bych chtìl bílé rukavice. A aby bylo vždycky všechno, jak øeknu. Tlustý policajt: Co bys øídil? Tady? Pavel: Vás bych øídil. Vy jste auta a já vás øídím. Dìlejte to a uvidíte. Dobøe vám radím, udìlejte to a uvidíte. Policisté vše pøipraví. Jeden postaví odpadkový koš na stùl, druhý vyndá bílé rukavice, plácaèku a p횝alku. Plešatý policajt: Vlez do koše a budeš øídit dopravu. Pavel vleze do koše na stole a policisté ho obleèou do dopraváckého, otoèí židle, sednou si na nì obkroèmo a dìlají auta. Plešatý policajt: Já jsem Fordka a vy, Hofman... Tlustý policajt nadšenì: Já jsem... Plešatý policajt: Vy jste popeláøský vùz. Hofman, opakujte, co jste. Plešatý policajt otrávenì: Popeláøský vùz. Pavel poène øídit dopravu a policajti na židlích se pohybují podle jeho povelù. Na forbínu pøicházejí i ostatní herci a zahrají a zpívají: Všichni: Zastavte èas aspoò do pondìlí, zboøte tu hráz, jež nás oba dìlí Zastavte èas, já nechci být sama, a pøijde zas ten hoch s tìma kytièkama

Zastavte èas aspoò do pondìlí, zboøte tu hráz, jež nás oba dìlí prosím vás, aspoò na malou chvíli, jen na nedìli zastavte èas! Tlustý policajt volá do hudební dohrávky: Vezeme vám uhlí! Pavel: Složte ho pøed domem: Tlustý policajt: A kde bydlíte, službo? Pavel: My bydlíme v Truhláøské ulici èíslo 5! Hudba i vše ostatní se zastaví. Plešatý policajt: Hofman, pište: Truhláøská 5. (K Pavlovi:) A teï breè, a tì pøivedu domù uplakaného. Pavel popotahuje: Já breèet nebudu. Nechte mì spát tady v tom koši. No co vám to udìlá? (rozpláèe se) Tlustý policajt: Tak pojï kamaráde. Herci odnášejí nábytek a scéna se vyprazdòuje. Všichni stojí na forbínì a hrají „Zvon zvoní, pocinkává...“ Pavel: A šli jsme domù. A doma všichni volali: zlato, ty naše zlato! Za oknem ržáli lipicáni. Pod stromeèkem byl malý semafor na baterii. A policajti se napili s tatínkem a øíkali si Jardo. Ale tatínek je Pavel a já jsem taky Pavel. Opona se zvedá. Na scénì hoøí vánoèní stromeèek a na pozadí je veliká rodinná fotografie pøed vánoèním stromeèkem z doby, kdy byl Pavel ještì malým klukem. Pavel se podívá na fotografii maminky a tatínka. Pavel: Ztrácejte se, prosím vás, jen v tìch nejnutnìjších pøípadech. Pavel jde ke stromeèku a sedá si tak, aby na fotografii pøekryl sám sebe. Opona sjíždí. Z repertoáru Divadla v Dlouhé, Praha 2000

BRNKÁNÍ

Kolik let už jezdí nᚠdìtský Divadelní a Loutkáøský Soubor (DaLS) Bluèina na pøehlídku Brnìnské Brnkání? Nahlédnutím do kroniky jsem zjistila, že od roku 2001 se jí zúèastòujeme každoroènì. Støedisko volného èasu Lužánky poøádá tuto nesoutìžní pøehlídku každý rok na pøelomu kvìtna a èervna. Celý nᚠsoubor se vždy tìší, že uvidíme spoustu inscenací z Èeské republiky i ze zahranièní, sejdeme se s kamarády a budeme se moci vydovádìt a nìco se dozvìdìt o divadle v odborných semináøích, které jsou vždy perfektnì vedené a zábavné. Letos bylo Brnkání obzvl᚝ slavnostní (a také trošku hektické). Hrálo se nejen ve dvou sálech v Lužánkách, ale na alžbìtínské scénì divadla Husa na provázku. A zaèínalo se velkolepým prùvodem z Lužánek pøes støed Brna až k divadlu na Zelný trh . Bìhem prùvodu se všechny zúèastnìné dìtské soubory pøedstavovaly krátkými slogany, scénkami a sdružení LeGrando zpestøilo prùvod svým dorostem: klauny, postavami na chùdách, žongléry a jednokolkaøi v pestrých odìvech. Bylo na co koukat jak pøi prùvodu, tak i pøi pøedstaveních souborù dìtí a starší mládeže. To vše díky organizátorùm, pøedevším Petøe Rychecké, bez níž by asi Brnkání neexistovalo, ale i celé øadì èlenù Brnkadel, souboru z Lužánek. Dìkujeme za skvìlé zajištìní pøehlídky a za snídanì, které chystáte již od ètyø hodin ráno. Doufáme, že Brnìnské Brnkání bude existovat i nadále, a že se nᚠsoubor bude moci vždy znovu tìšit na pozvání a na setkání se všemi. Dìkujeme také sdružení LeGrando a v neposlední øadì i vedení divadla Husa na provázku za pøístøeší a za trpìlivost se soubory. Nebo se hrálo za plného provozu divadla. Hana Kratochvílová

HLINÍK MÁ UŽ ZASE SVOJE KUKÁTKO

24. - 26. záøí 2007 probìhlo v Humpolci opìt Hliníkovo kukátko. Divadelní pøehlídka zamìøená na dìtské diváky si klade za cíl podpoøit nejen estetická ale i pedagogická hlediska divadelní tvorby pro dìtské diváky. Pøed deseti lety se uskuteènilo na dlouho poslední Kukátko, tehdy pøedevším setkání dìtských divadelních souborù a souborù hrajících pro dìti. Èlenùm sdružení „Hliník sobì“ to nikdy nepøestalo být líto, nebo se pøi nìm setkávali lidé, kterým šlo o kvalitní práci s dìtmi, ale i o dobré divadlo. Nejslavnìjší pøistìhovalec je v názvu pøehlídky proto, že je to jednoznaènì nejproslulejší obèan mìsta. Kdokoli kdekoli zjistil, že jsme z  Humpolce, poznamenal: „…a nezapomeòte u vás pozdravovat Hliníka“. Tak vznikl nápad vytvoøit Hliníkovi pomník nebo alespoò pamìtní desku. Pøehlídka pøedbìhla odhalení desky o celých sedm let: první a docela malá se uskuteènila v  roce 1995. Od odhalení pamìtní desky uplynulo letos v záøí pìt let a jsme rádi, že k  výroèí dostal Hliník i svoje, na dlouho odložené, divadelní kukátko. Díky podpoøe Mìstského úøadu a zejména místostarosty Mgr. Romana Broni se podaøilo obnovit pøehlídku, která nabídla dìtským, ale i dospìlým divákùm s dìtskou duší, protiváhu k televizní kultuøe a videokultuøe plné hrubostí a brutality. Pøinesla zážitek spoluprožitého hodnotného divadelního pøedstavení, vycházejícího z kvalitní literatury. Zatím je malá a šla vstøíc dìtem pøímo do jejich pøirozeného prostøedí. Záøí je mìsíc, kdy se dìti vracejí z  prázdninové volnosti zpìt k povinnostem. Jedním z našich pøání je, aby se Hliníkovo kukátko stalo napøíštì dùvodem, proè se budou humpolecké dìti do školy tìšit.

Jaká pøehlídka byla, by nejlépe øekly samy dìti. Úvodní pøedstavení „Pejsek a koèièka“ divadélka Kuba z Plznì shlédli žáci druhých až ètvrtých tøíd ve velkém sále Mìstského kulturního a informaèního støediska. Další se uskuteènila v  aule Základní školy Hálkova. Prvòáèkùm se velmi líbila loutková pohádka „Tøi zlaté vlasy dìda Vševìda“, pro žáky druhých tøíd bylo urèeno pøedstavení „Mùj medvìd Flóra“, obì od pražské divadelní spoleènosti Kejklíø. Pro tøetí tøídy zahrál soubor Boøivoj z  Prahy pohádku „Jak se hledají princezny“. Celkem kolem pìti set dìtí shlédlo pøedstavení se svými uèiteli a dìtskou porotou. Mìly i pøíležitost prohlédnout si loutky a nahlédnout, jak se vlastnì divadlo dìlá. Jestli doma stejnì nadšenì, jako po pøedstaveních, líèili dospìlým, co zajímavého je dnes ve škole potkalo, urèitì už si pøíštì pøedstavení dokáží vyhledat a spoluprožít se svými blízkými. Organizátoøi mají pro pøíští roky v  plánu nabídnout nejménì jedno pøedstavení pro všechny generace. Všechna divadelní pøedstavení dìtské diváky i skupinu dìtských „porotcù“ nadchla a vybudila ke spolupráci. „Porotci“ psali a kreslili své dojmy. Dokázali napsat svým kamarádùm o jednotlivých pøedstaveních co nejpoutavìjší informace, nakreslit plakáty a na závìr se pokusili o obodování inscenací. Tøi zlaté vlasy dìda Vševìda obdržely 28 korálkù, Mùj medvìd Flóra 24 korálkù, Jak se hledají princezny 27 korálkù, Pejsek a koèièka 29 korálkù. Organizátoøi dìkují vedení ZŠ Hálkova za vstøícnost a pøijetí pøehlídky pod ochranná køídla a zástupkyni øeditele ZŠ Mgr Alenì Kukrechtové za výbornou spolupráci a pøekonání všech vzniklých potíží. Tìšíme se, že pøehlídka bude mít v  pøíštím roce stejnì úspìšné pokraèování. Jitka Fojtíková

RECENZE

tentokrát z PØELETU NAD LOUTKÁØSKÝM HNÍZDEM ALFA Plzeò: Krvavé koleno a jiné pohádky pro zlobivé (autor A. Goldflam, režie P. Vodièka) Na autobusové zastávce se schází nìkolik vesnièanù, mezi nimiž krouží na bicyklu místní chlapeèek (nebo snad dotìrný místní blb?) a místní rozhlas vedle hlášení o autobusu, který dnes asi nepojede, protože Franta se opil, zve obèany na veèerní divadelní pøedstavení. Potenciální cestující pøehrávají (chlapeèkovi?) nìkolik tvrdì hororových pohádek (aby ho vystrašili?), pak dojde k dlouho slibovanému sousedskému divadlu (kumulativní pohádka o øetìzci „sebevražd“), jež se zdá jen odvarem pøedchozích hororù do okamžiku, než jeden z ochotníkù, místní prosáèek vezme svou roli tak vážnì, že se doopravdy provrtá akuvrtaèkou. Což by snad mohl být konec, ale není. Pøijde ještì nìkolik dalších pøíbìhù a nakonec pøídavek o pizdì. Z popisu možná vysvítá jeden z problémù inscenace: lineární øazení jednotlivých èísel bez hlubších vazeb a výstavby odnìkud nìkam. Pásmo grotesknì hororových variací na lidové pohádky stojí na herecké tvárnosti a pøesnosti postavených gagù. V Alfì vyrostla garnitura vynikajících hercù, z nichž tentokrát zvl᚝ vynikla Blanka Josefová-Luòáková. Loutky jsou tu jen ve dvou krátkých èíslech - a kdyby se právì ta vypustila, inscenaci by to rozhodnì neuškodilo. (A pøece je možná škoda, že loutkové divadlo, které s loutkami umí, se jich tentokrát zøeklo: nebo právì tato pøedloha po loutkách zrovna volá.)

Myslím si, že pro dìti (rozhodnì pro prvý stupeò a pochybuji i o druhém) to není, ale pro dospìlé - pokud na pohádky pøijdou - je to herecky skvìle udìlaná „sranda“, jak by pravil Jan Werich. (LR) BUCHTY A LOUTKY Praha: Neposlušná kùzlátka (autor a režie V. Brukner a soubor) Hlavním problémem inscenace s jednoduchými marionetami na drátì je dramaturgická neukáznìnost až svévole: namísto akcentování tématicky stìžejních motivù, na nichž zápletka stojí, se jen špásuje, dìlají vtípky a rozbíhavé epizody. A není-li zøetelný cíl èi alespoò smìr, chybí inscenaci tah. Snad celá prvá tøetina inscenace je vìnována dovádìní kùzlátek. Stìžejní problém, zda a komu kùzlátka otevøou èi neotevøou, pøichází po zhruba dvaceti minutách honièek, fotbalu... jako v podstatì bezvýznamná a nahodilá malièkost: koza se na odchodu ještì vrátí a kùzlátka z nièeho nic napadne vyzkoušet si, co jim prý kdysi maminka kladla na srdce, a jen tak, pro zábavu jí žádají, aby jim pøedvedla svou nohu, ocásek a hlásek. I poté se odbíhá k odboèkám jednotlivých nápadù, naprosto nespojitých a zavádìjících, jako je napø. pohádka o Karkulce, kterou jedno z kùzlátek hraje maòáskem na kopýtku. Samozøejmì, že právì v pohádce založené na tom, zda se nìkdo (vlk) dostane èi nedostane dovnitø (ke kùzlátkùm) záleží dvojnásob na logice užívání prostoru. Nejen jako nešvar, ale jako nonsens pak pùsobí, odchází-li se a pøichází odkudkoli a kamkoli. Základní mechanismus výchozí pohádky a jejího klíèového motivu rozpoznávání maminky za dveømi a toho, zda se pøes nì dostane vlk dovnitø, mùže tìžko fungovat, sahají-li dveøe vlkovi sotva po ramena. Zvl᚝ když se pak dobývá do dveøí otevøených. Podobná ledabylost, nahodilost èi možná naschválnost je tu témìø pravidlem. Proè je maminèinu rádiu pøikládán tak velký dùraz, že je støedem nìkolika epizod a vlk dokonce mezi tištìnými spoji, odpory a tranzistory bydlí, když pak rádio nehraje žádnou významnou roli? Proè nejen mlynáø, ale i øezník a kováø pracují ve mlýnì? Proè najednou kùzlátka uprostøed pøíbìhu z nièeho nic naprosto zmìní svou povahu a zaènou být poslušná, hodná a opatrná? A v èem pak spoèívá jejich provinìní? Hezké jsou vstupy naturálních prvkù, jako je péro z rozebraného rádia (to, že z nìj kùzlata vytahují péra, vadí daleko ménì než to, že toto rozebírání nemá žádnou funkci v pøíbìhu a tématu ), øezání vlkova ocasu èi naklepávání jazyka. Ale to je málo. Dìti se místy zasmìjí - ale jen vnìjším jednotlivostem: míèi, který nìkoho zasáhne, péru, které vyletí z rozhlasového pøijímaèe, legraènímu slovnímu spojení... Vypadá to, že podobnì jako v kladenském Budulínkovi tu jediným inscenaèním principem bylo „hlavnì jinak“. Ale jinost sama o sobì ještì hodnotou není. (LR) C Svitavy: Fialový vítr (autor D. Charms, režie K. Šefrna a soubor) Fialový vítr je vnitønì složitì prokomponovaná kolហo nìkolika vrstvách. Prvou z nich jsou opakované pokusy autora o kontakt s Irinou, které tvoøí elementární pøíbìh vzestupù a pádù nadìjí, neporozumìní a srážek básnivého èlovìka nekonfekèní pøedstavivosti nejen s realitou svìta, ale hlavnì s temnou silou, již po celou dobu tušíme. Je to pøíbìh pøi vší vnitøní kráse a humoru pochmurný (zatrne, když Irina pøi posledním hovoru nadiktuje své telefonní èíslo 1-9-4-2 - rok autorova zmizení a pravdìpodobné smrti) a pochmurnì vpádem tajné policie - i konèící. Další vrstvy tvoøí inscenované Charmsovy prózy, hry i verše absurdnì nahlížející absurditu všedního sovìtského meziváleèného života. Jsou smìšné, ale zároveò i tragické, tragiètìjší o to, že jde vesmìs o vcelku realistické èrty, nahlédnuté v jejich syrovosti, nejvýš o nepatrný krùèek dotažené èi domyšlené, pøípadnì umocnìné zopakováním.

Právì tady se dozvídáme naplno, jaká (slušnì øeèeno) nula je èlovìk pro totalitní soldatesku všemocných vládcù, nalézáme dùvody vnitøního smutku hlavního hrdiny, jímž je autor sám. Základní linie je vedena v divadle hereckém, její reflexe a samostatná „èísla“ Charmsových textù vesmìs pomocí nìkolika druhù loutek, jež se ocitají i v rukou hlavních hrdinù, jakoby volili, kam vlastnì patøí, èím vlastnì jsou. Lyrický komentáø pøinášejí autorské písnì Karla Šefrny. Na škodu je pøidušené tempo, s jakýmsi nádechem utkvìlé únavy, jež z inscenace dýchá. Možná i to, spoleènì s nedostatkem režijních akcentù, pøispívá k rozostøení závìru: inscenace má nìkolik konkurujících si vrcholù, pùsobících jako falešné konce. Psal jsem o kousek výše o kráse, leè pochmurné. Zprávu o inscenaci samé je však tøeba uzavøít opaènì: pochmurná, ale krásná. Veselý zážitek to není. Silný ano. (LR) ÈMUKAØI Turnov: Zvyøátka za to nemùžou (autor P. Traub, režie soubor) Texty Traubových bajek ala James Thurber (Bajky pro naši dobu) mají velmi kolísavou úroveò a na rozdíl od svého jemnì vtipného vzoru tak nejsou pøíliš pevným základem pro stavbu solidní inscenace. V inscenaci jsou seøazeny do lineárního pásma, jehož významové smìøování odnìkud nìkam zøetelné není. Jediné, co jednotlivá èísla (kromì autora a tøí, respektive ètyø hercù) v inscenaci spojuje, je refrénovité „pøezpívávání“ nìkterých bajek a atomizovaná povídka o tesaøíkovi, s jejímž útržkem vždy pøichází coby živá opona jedna z hereèek, aby jakoby zakryla pøestavbu, než je opìtovanì vyhnána. Ostatní prostøedky jsou velmi rùznorodé: nepohyblivé plošné loutky, po domácku udìlaný orel, navleèený na pet-láhev, okurková láhev s knírem, punèochový maòásek želvy se stavaøskou pøilbou coby krunýøem a - jak jinak v postmoderní dobì - barbieny a konfekèní maòásci. Bez barbien, plyšových èi gumových zvíøátek a konfekèních maòáskù z dìtství by nebylo èeské loutkáøské postmoderny. Zaèalo s tím kdysi hradecké Dno a Buchty a loutky a dnes bezmála není pøehlídkové inscenace, bez tìchto povinných mávátek (post)modernity. Klišé se tomu, myslím, øíká. Patøí k tomu i smìsice druhù, typù a stylù loutek, nijak neodùvodnìná funkènì èi tématicky. Škoda. Èmukaøi umìjí budovat styl a zástìrek postmoderny nemají zapotøebí. Mrzí mì tentokrát u Èmukaøù, jichž si vážím, jakási ušmudlaná nedbalost - od jindy výborného hereckého projevu pøes obleèení hercù, jež je tìžko nazvat kostýmem, až po izolepové pásky ponechané na papundeklových krabicích od zboží. Známe-li Èmukaøe, pøekvapí tentokrát jistá chudoba jevištních nápadù: všechno jako by byl jen prvý nápad, narychlo nahozený, narychlo vyøíznutý, narychlo namalovaný, mnohdy v podobì pouhé prvoplánové ilustrace (napø. hned úvodní Patentový úøad - ale tøeba to pøi banálnì plytkém textovém základu ani jinak nejde). Jednoduše, ale nápaditì je realizována bajka Bacha na parazity, kde je vysávaná „krev“ pøepouštìna hadièkou z pìtilitrové zavaøovaèky do pet-lahví, jež si klíštì pøineslo - snad jediná plnì divadelní. Jinak vše stojí jen na hereckém výkonu Èmukaøù. Jenže i v nìm tentokrát pøekvapí laciná šarže až mrckování v roli sekretáøky u zkušené Dády Weissové, podbízení se J .B. Marka i obèasné pøehrávání v jiných okamžicích. Míra vkusu je tu místy na pováženou nejen v herectví èi v drastických scénografických prvcích typu brýlí s namalovanýma oèima, ale už ve výbìru vulgarizujícího textu. Navzdory tomu, že Èmukaøi šli jevištním provedením místy nad problematickou, nìkdy i silácky vulgární pøedlohu, nepodaøilo se jim zakrýt, že texty kolísají mezi hospodskou anekdotou, plytkou komunální satirou (hodnou nadávání na pomìry u piva, za niž by se nemusel stydìt ani Dikobraz blahé pamìti) a nábìhem k skuteèné metaforické bajce.

Tématicky jde o tø횝, pro níž by se spoleèný jmenovatel (krom „psiny“) hledal tìžko. Vnìjší snaha rozesmát pøebíjí obsah. Celistvý obsah je obìtován ve jménu jednotlivých vtípkù. Výsledkem je zábava pro posezení kamarádù v hospodì, ale ne o moc víc. (LR) DNO Hradec Králové: Lapohádky (režie Kamil Bìlohlávek) Je to nìco dost jiného, než na co jsme od Dna zvyklí (také to je jen èást obmìnìného souboru). Jsou to vskutku laponské pohádky, leè pro dospìlé. Vyprávìny jsou v èisté, srozumitelné „laponštinì“ (skvìlá humorná mystifikace) a s vynikajícím živým hudebním doprovodem. Jádro je vizuálnì velice bohatá, objevná, zajímavá netradièní práce s pár zemitými loutkami-manekýny témìø samorostového typu, obèas stínohrou èi pøesnìji pozoruhodnou barevnou svìtlohrou a projekcemi na, za a kolem jakéhosi pružného ètyømetrového srpu èi lodice, potaženého prùsvitnou látkou; s ním se pohybuje po scénì, na nìm se hraje, na nìj a skrze nìj se promítá stíno- i svìtlohra. Má to archetypální mytologický rozmìr a zároveò velmi souèasný humor. S výjimkou èiroèiré „laponštiny“ chybí typický slovní humor hry s jazykem, známý z dosavadních inscenací Dna. Není tu ani takový dùraz na metaforiku v práci s materiálem (i v herectví), spíš vynalézavá práce s promìnami nemnoha jednoduchými prostøedky, spojení hledaèství a objevitelství s výrazem. Pøesto jde o poetiku obrazivého vidìní prolnutého ojedinìlým hudebním cítìním. (LR) HANA VOØ͊KOVÁ Choceò: Pokoj vám Další z inscenací pro jednoho diváka, nejvýš jednu rodinu, má tentokrát tématiku vánoèní. Kombinace vyprávìní, reprodukované hudby a jednoduše rozhýbávaných stínoherních obrázkù opìt pøináší zastavení (èi alespoò pøibrždìní) v èase, soustøedìní na nepatrný detail, jemnou práci s výtvarnem, pohybem, náladou. Vánoèní pøíbìh o narození Ježíše a klanìní pastýøù a králù pùsobí jako pohlazení. To, že mi tentokrát pøipadala tato dvacetiminutová drobnièka místy zdlouhavá, má asi dvì pøíèiny. Jednak mi z tøetí øady uniká intimní sounáležitost, již se hereèka snaží vytvoøit, jednak tentokrát obrazová složka nepøidává takøka nic nového, ozvláštòujícího, žádný kontrapunkt èi rozvití toho, o èem hovoøí text, a co dùvìrnì všichni známe. Pouhou ilustraci máme rychle pøeètenu i vychutnánu, a jen èekáme, až andìl pøeletí, pastýøi pøejdou, králové pøejedou. A právì onen èas, který nám pøebývá, je zdlouhavost. Divadlo nebývá dlouhé v absolutním slova smyslu. Naplnìné tøi hodiny uteèou jako voda. Dlouhé se nám v nìm zdá to, co nám dovolí délku èasu vnímat. (LR) LAMPION Kladno: O Budulínkovi (autor P. Vodièka a soubor, režie P. Vodièka) Hraje se pomocí marionet na drátì s ponìkud encefalitickými hlavami, doplnìnými dvìma maòásky lišèat a øadou hùlkových pidiloutek pro plán zmenšeného mìsta a pozdìjšího putování hasièù lesem nad okénkem marionetového kukátka. Budulínek se chce dívat na televizi, v èemž ho neustále ruší užvanìná babièka a sklerotický dìdeèek, kteøí se vypravují na hasièský bál. K významovému jádru pohádky se dojde témìø náhodou: z podkresu televize zaslechneme cosi o liškách, které kradou slepice, ze zákulisí vyletí po velkém kdákání trocha peøí, televize doplní, že nejvìtším nepøítelem lišky je pes, a že pronásledovaná liška hledá úkryt kdekoli a nejnebezpeènìjší je pro malé chlapce. Po této smìsici zèásti zbyteèných, zèásti nesmyslných informací se opravdu èistì náhodou na útìku objeví u Budulínka liška, žádá o úkryt, a když je vpuštìna, jen tak mimochodem, bez vážnìjšího dùvodu èi zámìru odnese Budulínka do své nory. A pak se støídají rùzné „veselé“ pøíhody hasièù, hos-

podské a babièky s dìdeèkem na cestì za Budulínkem. Nebudu zdržovat - vše dopadne „dobøe“. Klíèový motiv zákazu otevírat snad ani nezazní, nebezpeèí lišky pro malé dìti je nezávaznì, až v druhém plánu, zmínìno v nauèném televizním poøadu o pøírodì... Budulínkova vina je pochybná, ani u lišky nijak zvl᚝ netrpí, a tak je výsledkem jen øada nahodile seøazených pøíhodièek úèastníkù bálu na cestì za Budulínkem, bez spojujícího smyslu tématu. Co tedy vlastnì z pohádky o Budulínkovi zbylo krom pár použitých motivù, jaký smysl? O èem a proè se hraje? Èeho je archetypem Budulínek, èeho liška, èeho dìdeèek s babièkou? Zdá se, že jsou jen použitými èi zneužitými motivy pro výrobu legrace. Má-li ètenáø pocit, že opakuji to, co jsem napsal o Kùzlátkách Buchet a loutek, nemýlí se. Budulínek je s Kùzlátky prakticky zamìnitelný - od pøístupu k výchozí pohádce pøes výtvarné øešení až po režijní pojetí. Tatហdramaturgicko-režijní svévole jen využívající popularitu známé pohádky a nìkteré její motivy pro vlastní, žel nekonzistentní kreaci, pøièemž ty motivy, na nichž výchozí pohádka stojí a které jí dávají smysl a dùvod existence jsou prakticky eliminovány. Pohádka o Budulínkovi podobnì jako Kùzlátka patøí k nìm nemnoha, které byly od zaèátku urèeny dìtem, a to s jistým didaktickým zámìrem. To se nám samozøejmì nemusí líbit. Ale pak ji prostì nemusíme hrát. (LR) L. S. VÌK Plzeò: Fucking Generation aneb Zbavme se svých patosù a hymen (autor a režie soubor) Na závìr zvukové soulože vyrazí hejno plošných spermií a po støemhlavém úprku k cíli vytvoøí siluetu èlovìka. Setmí se, rozsvítí se obraz lepenkového domu, je slyšet èištìní zubù, pak se otevøou dveøe a vyplivují na bìžící pás papírové lidi, kteøí jsou na konci vždy zmuchláni a odhozeni do koše (kdo by si nevzpomnìl na Švankmajerùv Konec stalinismu v Èechách?). Opìt se rozsvítí a zeza pohovky zabírající pravou pùli jevištì pøicházejí postupnì mladí lidé a bezbarvým vyèerpaným hlasem se zpovídají ze svých traumatických zážitkù: jak sestra mìla vždycky pøednost, jak museli na lyžích bìhat dokoleèka, jak... Psychoterapeutka sedící se zápisníèkem v levém pøedním koutì jevištì chápavì pøikyvuje hlavou: No jo..., ...jo, jo..., ...no to je jasný... Párkrát je toto defilé pøerušeno bojovnými protestsongy, které se bouøí proti takovým pøíkoøím života - a pøichází další klient. No jo..., ...jo, jo..., ...a to jako èasto?... Až po hodinì se terapeutka vzbouøí a nevybíravými slovy s co možná nejvìtším poètem vulgarit na minutu ètvereèní pošle všechny ty mladé kamsi, protože ona má zrovna takové „problémy“. „Loutky“ se tu mihnou dvakrát èi tøikrát: nejprve v obraze spìchajících spermií, které nakonec vytvoøí obrázek èlovìka, poté jako švankmajerovští panáèci vyjíždìjící z dveøí domu na bìžícím páse a v kratièké sekvenci toaletnì papírového lyžaøe, jedoucího po sjezdovce z téhož materiálu. Skuteèné loutky - pøedmìtné postavy, jež by zaujímaly vùèi okolí vztahy a jednaly - se tu nevyskytují vùbec. Je to vážnì mínìná autentická výpovìï mladých o sobì? Je to výpovìï sebeironická? Je to mystifikace, pohrávající si s divákovou výdrží? Zøejmì nejde o generaèní výpovìï v tom, co nám onìch devìtapadesát minut øíkají, nýbrž spíš o druhotnou reflexi sebe sama, schopnost nahlédnout problematiènost vlastních pseudoproblémù - tedy o jisté znamení duševního rùstu a poznání. To lze vítat. Ale ne hodinu v této podobì, v níž devìtapadesát minut nestrukturovaného, temporytmicky i obsahovì jednotvárného materiálu bez zbadatelného vzájemného vztahu jednotlivých výpovìdí jen pøipravuje pùdu pro pùlminutovou pointu, v níž psychoterapeutka vykøièí do oèí „trpící“ mladé generaci, že o žádné problémy nejde, a už vùbec ne generaèní. Vyprávìt svého druhu mdlou kameòáckou anekdotu devìtapadesát minut jen jako podloží k pùlminutové pointì se mi jeví

neúnosné; jakkoli to v kruzích rádobymladých snobù mùže vyvolávat pózerské nadšení z pocitu vlastní výluènosti. Sympatické nicménì je, že, jak se zdá, soubor (z vìtší èásti jde o plzeòský Rámus respektive Pachýø Paèejoff) pøece jen pomalu pøekonává éru naschválistických gest, by zatím relativnì nenároènou cestou prvých nápadù. (LR) MINOR Praha: Z knihy džunglí (autor a režie J. Adámek dle R. Kiplinga) ...je zajímavá a ambiciózní inscenace se zavádìjícím názvem, který je pøíèinou hlasitých dìtských dotazù: A kdy už bude Mauglí? Ve skuteènosti je tu inspirací Kiplingova povídka Riki-tiki-tavi, kterou pìtice hercù (poté, co si získá dìti intimním popovídáním si o zvíøátkách, které znají a samy mají doma) „pøevypráví“ formou hudebnì voicebandové živì pøednesené skladby s použitím útržkù slov a zvukù, øazených do rytmicko-melodické kompozice. Vizuální složku tvoøí pìtice bedýnek, rozložených do pùlkruhu amfiteátru. Každá z nich je jakousi „knihou“ o sedmi „listech-vitrínách“, v nichž jsou za skly umístìny nìkdy malované obrazy, nìkdy z pøírodnin složené „muzeální“ prùøezy èi modely doupat a krajin, v nichž se tu a tam pohne naturalisticky pojatý hlodavec, roztoèí se nìkolik vajec nebo proteèe voda. Pøiznávám, že pøi neznalosti výchozí povídky se mi dostalo jen všeobecné informace o nebezpeèí, èíhajícím na zvíøátko, nìco atmosféry a vydatnì hudebního zážitku, který bych ale radìji vychutnal sama o sobì. Nabídnutá vizuální stránka je tak úsporná, že nevystaèí dostateènì dlouho sytit vybídnuté smysly a po chvíli již vždycky èekám, co bude dál. U koncertu by se mi to, pravda nestalo. Nebo tam je mi jasnì dáno najevo, že vizuální stránka je druhoøadá, jen mimodìènì doplòková. Naproti tomu v inscenaci je obraz postaven do støedu pozornosti a této úloze nedostává. Není mi jasný systém støídání se hercù u jednotlivých vitrín, nerozumím tomu, co znamená èí kresba v oblièeji, uniká mi i øada významù vížících se k jednotlivým vitrínkám. Je však tøeba uznat, že jde o pozoruhodný experiment, který má i pro dìti svou magii, jakkoli podle otázek, které kladou, mají problém i se základní identifikací postav. Až na nejmenší z nich vìtšina sledovala dìní s napìtím a zájem. S povdìkem je tøeba pøijmout, že velké, mìstem subvencované divadlo se i na poli divadla pro dìti pokouší o hledání, o prolamování konvencí, o experiment, který je zajímavý už sám o sobì a mùže pøinést posuny i v další práci souboru a èeského divadla vùbec. (LR) NAIVNÍ DIVADLO Liberec: Hrneèku, vaø! aneb Dvì pohádky o hrneèku (autor V. Peøina, režie M. Homolová) Prvá z pohádek je „témìø“ klasická; jen místo nenasytné matky tu je sklerotická babièka, pak ještì panovaèný mlynáø a nesmìlý milý, jemuž se dìvèe dostane do náruèe právì dík záplavì kaše, která vyplní údolí mezi nimi. V druhé, novì dotvoøené pohádce hrneèek nic nevaøí, ale jako podnìt k rekvalifikaci na hrnèíøe zachrání nezamìstnaného hloupého Honzu. Loutky pìkné, scéna vyspekulovaná, ale ze všeho tu èouhá jakási rutinní macha továrny na „pohádky“ - ze scény, jež bez ohledu na dìjový a tématický smysl a funkènost hledí ohromit dalšími a dalšími vtípky, z øemeslného poskládání pøíbìhu z prefabrikovaných motivù, a, žel bohu, zvláštì v prvé pohádce i z rutinního herectví najmì mužského pøedstavitele. Liberecký Hrneèek stál pøed podobným problémem jako Kùzlátka a Budulínek; potøebu rozvést útlou minipohádku na divadelnì únosný èas lze pochopit. Jedním z øešení je i to, co udìlalo Naivní divadlo: spojení krátké pohádky s jinou do kompozice „pásma“.

Jenže u toho nezùstalo a autor se rozhodl rozšíøit i pùvodní lidovou pohádku. Cílem by v takovém pøípadì ovšem mìlo být posílení témat výchozí pøedlohy, nikoli její nastavování motivy a tématy novými, jakkoli „pøekvapivými“. Jak už ale bývá témìø pravidlem, upravovatel pocítil potøebu vylepšit lidovou pohádku, zmìnit ji, prostì udìlat ji jinak. Asi proto, že tak, jak byla, ji pøeci všichni známe (i nejmenší dìti?). Nebo možná proto, aby to bylo jinak. Nic proti tomu - vznikne-li nová, pøesvìdèivá hodnota s vlastní logikou, díky níž na pøedlohu rádi zapomeneme. To se však nestalo. Ponechání a zároveò rozvrácení základních stavebních prvkù - motivù výchozí pohádky, jež jí dávaly smysl, však zákonitì vyvolává øadu otázek. Proè v této úpravì dostala dívka kouzelný hrneèek? V èem je vina jeho zneužití èi chybného užití matkou (zde hodnou, ale sklerotickou babièkou)? Je katastrofické množství vyteklé kaše trestem èi hrozbou (a za co èi pøed èím?), nebo je jen souèástí geniálního plánu kouzelné babièky, jak dostat k sobì hodnou dívku a nesmìlého mladíka? (Ostatnì: je kaše, která zalije údolí mezi nimi skuteènì øešením jeho nesmìlosti? - vždy se stýkali i bez kaše.) Opìt tedy nepochopení, èi nedbání hodnot pùvodní pohádky, která se tak stává jen hromadou materiálu, z nìhož si lze vzít, co je libo a pùvodních souvislostí i smyslu nedbat. Druhá pohádka je spíše naivní anekdotickou agitkou bez dramaturgických ambicí a hodnot. (LR) SDRUŽENÍ SERPENS Praha: O rackovi a koèce, která ho nauèila létat (autor L. Sepúlveda, režie F. Jeviè) Název naznaèuje základní pøíbìh. Inscenaci èiní sympatickou pøedevším zøetelné úsilí o sdìlení a také neokázalost a pokora, s níž tak dva muži a jedna žena pomocí loutek-manekýnù èiní. Vynikající jsou zpìvní party. Hlavní problém inscenace vidím v dramaturgické roztìkanosti - epické rozbíhavosti, zapøíèinìné tím, že zdaleka ne vždy je inscenace budována po tématu. Motivace nìkdy zcela chybí, nebo jsou jen letmo naèrtnuty, takže se dìj stává pøinejmenším nevìrohodným: kocour si na spadlém rackovi chce pochutnat, pak se od nìj odvrátí, protože páchne ropou, ale okamžitì je ochoten slíbit mu, že se postará o jeho vejce, vysedí a vychová z nìj racka a nauèí ho létat. Mnohé vìci na sebe upozoròují, ale svùj význam nesdìlují, èímž spíše odvádìjí pozornost a ruší: proè se hraje na pøeklápìcích platech, zavìšených na øetìzech, proè herci pøijíždìjí a odjíždìjí na patových koleèkových botách...? Svùj dùvod nesdìlí ani stínohra, a tak pùsobí jen jako zmnožení prostøedkù. Loutky kocourù výtvarnì ani technologicky emotivnímu zážitku nepomáhají a na škodu je i to, že titulní hrdina - racek, o jehož schopnosti letu se hraje - je zcela staticky pùsobící døevìný pták, jenž nás svým letem nikdy neokouzlí, což oslabuje zejména finále. A pøece je to inscenace z tìch, jimž o nìco jde a které poctivì hledají téma a s ním pak cestu k divákovi. (LR) STUDIO DAMÚZA Praha: Vetøelec (autor J. Adámek, K. Madìrièová, režie J. Adámek) V pøíšeøí scény sedí u stolu dvì ženy-dvojnice. Když svìtlo zesílí, ukáže se, že jedna z nich je skuteèná, druhá loutka (manekýn) v životní velikosti, již hereèka zpoèátku nenápadnì, pozdìji i dosti viditelnì rozhýbává svou rukou. Loutka svou partnerku kontaktuje, atakuje, obèas i ignoruje a nakonec po krátkém boji srazí na stùl a na zem se vysype hromada pilin. Èím se ono druhé já liší? Jaké je? Co reprezentuje? A o co usiluje? Kam, s èím a proè se onen vetøelec vetøel? Mùžeme uvažovat, co kdo na kom chtìl, mùžeme uvažovat, kdo byl vlastnì loutka, mùžeme uvažovat... Uvažovat lze o všem. Upøímnì si

však myslím, že není až tak moc o èem; že nejde o nic víc, než o pokus okouzlit øemeslnou ekvilibristikou (bohužel ani zdaleka dokonalou), tváøící se rádoby hluboce filosofickopsychologicko-sociálnì, jak je to na západních festivalech už drahná léta v módì. Je-li tato módní vlna k nìèemu dobrá, pak k tomu, že ukazuje loutkáøùm, že loutka nìco „umí“ a že se jí dá hrát, že se opravdu mùže stát „jednajícím“ subjektem, tedy loutkou. Jako reakce na dnešní loutkohereckou nemohoucnost je to dobré popíchnutí. Komu staèí, že se loutka hýbe „jako živᓠbude tedy možná s touto etudou spokojen. Kdyby mnì ale mìlo vystaèit jen „kouzlo“ dokonalého øemesla, musel bych žádat, aby se oné figurínì chvílemi nevyvracela nevedená ruka, aby se loutka vždy zcela pøesnì dívala tam, kam je napøen její zájem, aby jí nepadala hlava... Skuteèná preciznost, pøi vší úctì, chybí. U loutkového divadla, jež loutkou vytváøí urèité sdìlení, mi podobné malièkosti nevadí, ba dokonce, mohou být souèástí onoho sdìlení. U divadla, které staví pøedevším a jen na iluzi, je to arci problém kardinální. Je otázka, zda lze absolutní iluze docílit. A je otázka, zda má smysl o ni usilovat. I kdybychom jí docílili, nešlo by o loutkové divadlo, nýbrž o loutkovou podívanou. Z toho, že se nìco hýbe, žádné sdìlení nevyplývá. Domnívám se, že loutka, ani umìní animovat ji, nejsou na divadle pro sebe, pro své kouzlo a pro animaci samu, nýbrž že jsou nástrojem urèitého sdìlení. Že smyslem není samo napodobení èlovìka v tom, že se hýbe jako on, vypadá jako on..., nýbrž to, že prostøednictvím svých odlišných materiálových a technologických vlastností podává loutka svébytný obraz èlovìka, výpovìï, kterou by herec v této kvalitì a síle podat nemohl. Jinak se vracíme do dob Rakousko-Uherska, kdy loutkáøství bylo považováno za pouovou atrakci na úrovni pøedvádìní cvièených opic, moøských panen ve štoudvích a telat o tøech nohách. (LR) TATE IYUMNI Praha: Èerná kukla (autor a režie J. Veverka, N. Orozoviè, V. Veselý) Parodie na americké a nìmecké televizní krimiseriály sehraná maòásky s kašírovanými hlavami nièím neohromí, ale vcelku pobaví jak svižným tempem a úmìrnou krátkostí pìtatøiceti minut, tak nìkolika dobrými nápady, jako je šplhání na mrakodrap, tyèící se vysoko nad okno paravánu, nemocnièní scéna s pípavým tepem srdce èi alchymistický obraz s baòkami a køivulemi, v nichž ruce dvou policistù míchají kouzelné barevné lektvary. Skupina junáckých vedoucích si jednou za dva roky zadovádí s loutkami pro pøíležitost skautského divadelního bienále (!!!) a nás potìší až odzbrojující bezprostøedností, za kterou se skrývá nejen nefalšovaná chu „zablbnout si“, ale i slušná dávka nápaditosti. Tìžko takovému souboru vyèítat, že pøi této frekvenci se jejich hra s maòáskem omezuje na elementární pohyby, doprovázené takoøka deklamaèním projevem slovním, který nadto trpí protahovanou pražskou výslovností. Tím spíš by inscenace nemusela být tak pøíliš závislá na slovì, když aktéøi ukazují, že cit pro èistì divadelní akci je jim vlastní. (LR) AUTOØI PØÍSPÌVKÙ: VÈ - Veronika È͎KOVSKÁ, uèitelka ZŠ, Praha JF - Jitka FOJTÍKOVÁ, uèitelka ZŠ, Praha HKr - Hana KRATOCHVÍLOVÁ, vedoucí dìtského souboru, Bluèina LR - Ludìk RICHTER, režisér, divadelní teoretik, absolvent FF UK a DAMU, Praha Divadlo dìtem, ètvrtletník DDD, vydává Spoleèenství pro pìstování divadla pro dìti a mládež DOBRÉ DIVADLO DÌTEM, Chopinova 2, 120 00 Praha 2, tel.: 222 726 335, e-mail: [email protected] Toto èíslo vyšlo k 1. zimnímu dni, 21. prosince 2007 za podpory Ministerstva kultury. MK ÈR E 15172.