Metodický pokyn prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy č. 4 / 2010-2011 Den vydání: Den účinnosti: Vydal: Rozdělovník:
24. 1. 2011 24. 1. 2011 RNDr. Petr Budinský, CSc., prorektor pro vzdělávací činnost a vnější vztahy rektorka, kvestorka, prorektoři, děkani a proděkani, ředitelé a vedoucí akademičtí pracovníci studijních středisek, vedoucí a asistentky vedoucích kateder, garanti předmětů bakalářský, resp. diplomový seminář a projekt, vedoucí a oponenti závěrečných prací, studenti B10 a N10
Metodika vypracování bakalářské a diplomové práce pro studenty skupin B10/N10 1. Metodika pro vypracování bakalářské a diplomové práce (dále jen Metodika) je vydána pro studenty skupin B10 a N10 (10. studijní vlak) s platností v období akademických roků 2010/2011 a 2011/2012. 2. Metodika je vydána jako samostatná příloha Rozhodnutí rektorky č. 66/2009 „Bakalářské a diplomové práce na VŠFS“ ze dne 1. 10. 2009. Vychází ze Studijního a zkušebního řádu VŠFS a z Organizace akademického roku 2010/2011. Je uveřejněna na dokumentovém serveru Informačního systému VŠFS (dále jen „IS“) – Úřední deska VŠFS – vnitřní předpisy – Instrukce prorektora pro vzdělávací činnost a vnější vztahy. 3. Součástí této metodiky jsou mj. samostatné přílohy „Šablona pro bakalářskou / diplomovou práci“ a „Zadání bakalářské / diplomové práce“, která jsou uživatelům k dispozici v IS na témže místě. 4. Obsah této metodiky rozvíjí publikace: Tichý J., Netolický V.: Příprava, tvorba a hodnocení bakalářských a diplomových prací. Praha: EUPRESS, 2009 a pro vybrané skupiny kombinovaného studia distanční studijní opora „Bakalářský / Diplomový seminář“ (autoři: Tichý J., Emmer J., Praha VŠFS, 2010). Obsah 1. Proces zadání bakalářské a diplomové práce 2. Vypracování a odevzdání bakalářské a diplomové práce 3. Obsah a struktura bakalářské a diplomové práce 4. Formální úprava bakalářské a diplomové práce 5. Prameny, odkazy a citace 6. Příloha: Bibliografické citace – návody a příklady 7. Samostatné přílohy v IS: 1. VZORY: Zadání bakalářské / diplomové práce Šablona bakalářské / diplomové práce Teze k obhajobě závěrečné práce Prezentace k obhajobě závěrečné práce 2. NÁVODY: „Jak vložím ZP do archivu“
1. Proces zadání bakalářské a diplomové práce 1. Fakulty a příslušné oborové katedry ve spolupráci s prorektorem pro vědu a výzkum provedou v průběhu zimního semestru akademického roku 2010/2011 aktualizaci témat ZP pro vypracování bakalářských a diplomových prací (dále jen „závěrečné práce“, „ZP“) studentů skupin B10 a N10, včetně jmenovitého seznamu pedagogů – vedoucích prací a počtů míst pro studenty u jednotlivých témat. 2. Seznam témat ZP uveřejní oborové katedry prostřednictvím IS (Studium – Rozpisy studentů Přehled balíků s tématy/variantami) v časovém předstihu před výběrem témat. 3. Od 24. 1. 2011 se studenti 2. ročníku bakalářského studia a 1. ročníku navazujícího magisterského studia: přihlašují ke zvoleným tématům prostřednictvím IS a v návaznosti na to neprodleně konzultují svou představu o zpracování zvoleného tématu s vedoucím závěrečné práce uvedeným u vybraného tématu. 4. Každý student má právo požádat do 14. 2. 2011 příslušného vedoucího oborové katedry o schválení vlastního návrhu tématu ZP. Tento návrh musí být předem písemně odsouhlasen potenciálním vedoucím práce a musí obsahovat zdůvodnění vlastního návrhu tématu. Vedoucí katedry rozhodne o návrhu studenta nejpozději do 7. 3. 2011. 5. Na základě konzultace s každým přihlášeným studentem rozhodne vedoucí práce o přijetí, nebo odmítnutí přihlášky každého studenta k určitému tématu a tuto skutečnost nejpozději do 10 pracovních dnů od data přihlášení studenta, nejdéle však do 31. 3. 2011 zaznamená (potvrdí) v IS, čímž je ukončen výběr témat ZP v termínu do 31. 3. 2011. 6. Pro rozhodování vedoucích ZP o přijetí přihlášek studentů k vyhlášeným tématům ZP neplatí návod uvedený v IS pod názvem Evidence závěrečných prací – náměty pro Rozpisy studentů. Pořadí přihlášených studentů na VŠFS nerozhoduje o přijetí přihlášky studenta k tématu. 7. Student, kterému je vysloven souhlas vedoucím oborové katedry s vlastním tématem ZP, informuje příslušného vedoucího ZP a dále postupuje stanoveným způsobem jako při volbě tématu vyhlášeného katedrou. 8. K vybranému tématu vypracuje student osnovu ZP a seznam odborné literatury a předloží je ke schválení vedoucímu ZP (minimálně 5 titulů u BP a 8 titulů, včetně cizojazyčné u DP). Do seznamu literatury nelze uvádět VŠ skripta, učebnice škol poskytujících sekundární úroveň vzdělání, popularizační články, studentské práce nižší nebo stejné úrovně, právní normy. 9. Osnovu ZP a seznam odborné literatury schválenou vedoucím ZP využije student následně k vypracování písemného návrhu Zadání ZP, které v písemné formě a s podpisem vedoucího ZP předloží nejpozději do 15. 4. 2011 vyučujícímu předmětu Bakalářský, resp. Diplomový seminář (B_BSe/N_DSe) jako splnění jedné z podmínek k udělení zápočtu. 10. Nejpozději do 30. 4. 2011 student odevzdá ve 3 výtiscích Zadání ZP na příslušné oborové katedře nebo na studijním oddělení studijního střediska (Kladno, Most) ke schválení vedoucímu katedry. 11. Po podpisu Zadání ZP vedoucím katedry je jeden výtisk vrácen nejpozději do 30. 6. 2011 studentovi, kterému v průběhu dalších semestrů slouží v předmětech B_BP_1 a 2 a N_DP_1 a 2 jako záznam o průběhu vypracování ZP včetně případných změn a upřesnění. 12. Student, který do 30. 4. 2011 neodevzdá na příslušnou oborovou katedru návrh Zadání ZP, může požádat o prodloužení termínu na základě žádosti doporučené vedoucím ZP, kterou schvaluje vedoucí oborové katedry. Tato žádost je zpoplatněna. 13. Zadání ZP, podepsané vedoucím katedry a vedoucím ZP, je pro studenta i pro katedru závazné. Změny Zadání ZP, včetně upřesnění názvu ZP lze učinit (a zapsat do IS) pouze v odůvodněných případech. Změnu, nebo upřesnění názvu ZP lze v průběhu vypracování ZP provést zejména s cílem zajistit výstižnost názvu ZP z hlediska jejího skutečného obsahu, a to na základě písemně zdůvodněného návrhu vedoucího ZP, odevzdaného vedoucímu oborové katedry ke schválení nejpozději do konce zkouškového období zimního semestru akademického roku 2011/2012 (termín udělení zápočtu z předmětu B_BP_1/N_DP_1). 14. Změna vedoucího práce je možná rovněž pouze se souhlasem vedoucího oborové katedry, a to jen z prokazatelně závažných důvodů.
2
2. Vypracování a odevzdání bakalářské a diplomové práce 1. Vypracování ZP je organizačně zajištěno cyklem tří navazujících jednosemestrálních předmětů. 2. Ve 4. semestru bakalářského studia, resp. 2. semestru magisterského studia jsou do studijních plánů akademického roku 2010/2011 zařazeny předměty Bakalářský seminář (B_BSe), resp. Diplomový seminář (N_DSe) a v 5. a 6. semestru, resp. 3. a 4. semestru akademického roku 2011/2012 pak navazující předměty Bakalářský projekt 1 a 2 (B_BP_1/B_BP_2), resp. Diplomový projekt 1 a 2 (N_DP_1/N_DP_2). Všechny tyto předměty jsou zakončeny v každém semestru zápočtem. 3. Metodickou a odbornou podporu ke kvalitnímu vypracování ZP poskytují studentům v úvodu cyklu předměty B_BSe a N_DSe. Semináře probíhají paralelně s procesem výběru témat a zpracování Zadání ZP. 4. V předmětech B_BSe a N_DSe si studenti ujasňují požadavky na odbornou úroveň ZP, postup při výběru témat ZP, obsah a strukturu textu ZP a seznamují se s metodikou zpracování Zadání ZP a první verze Úvodu ZP, která je další podmínkou pro udělení zápočtu vyučujícím předmětů B_BSe/N_DSe (viz sylabus a metodický list předmětů B_BSe/N_DSe v IS). Dále se seznamují s metodami studentské odborné práce, prací s informačními zdroji, problematikou autorských práv a citací, využíváním IS, s požadavky na formální podobu ZP, s prací se vzorem šablony ZP a s problematikou přípravy na obhajobu ZP. 5. V 5. a 6., resp. 3. a 4. semestru probíhá v akademickém roce 2011/2012 proces vlastní tvorby ZP v rámci navazujících předmětů B_BP_1 a B_BP_2, resp. N_DP_1 a N_DP_2. Zápočet z těchto předmětů uděluje vedoucí práce. 6. Výuka v B_BP_1 a B_BP_2, resp. N_DP_1 a N_DP_2 má formu individuálních konzultací studenta s vedoucím práce, které probíhají podle časového plánu schváleného v Zadání ZP (alespoň 4 konzultace za semestr). Úkolem vedoucího práce je usměrňovat a průběžně kontrolovat samostatnou tvůrčí práci studenta při vypracování ZP. 7. Cílem předmětů B_BP_1 a N_DP_1 je, aby student v zimním semestru akademického roku 2011/2012 samostatně vypracoval ZP v základních částech obsahu, včetně návrhu na řešení problému vytyčeného v Úvodu ZP. Proto student v průběhu tohoto semestru vypracuje odpovídající Teoretickou (obecnou) část ZP (pokud je práce rozdělena na teoretickou a praktickou část), kterou předkládá jako podmínku k udělení zápočtu vedoucímu práce v rozsahu min. 10 normalizovaných stran pro bakalářskou, resp. 20 pro diplomovou práci nejpozději do 31. 1. 2012. 8. K udělení zápočtu z B_BP_1, resp. N_DP_1 je student dále povinen předložit vedoucímu práce minimálně v elektronické podobě (prostřednictvím Archivu ZP) všechny dosud vypracované části ZP a doložit stav rozpracování nedokončených částí textu a příloh (výstupy, analýzy, tabulky, atd.). Zjištěný stav zapíše vedoucí práce studentovi do Zadání ZP, pořídí si kopii tohoto zápisu a uloží studentovi další postup nezbytný pro dopracování textu a dokončení ZP. 9. Studenti mají povinnost získat zápočet z předmětu B_BP_1/N_DP_1 do 16. 3. 2012, přičemž tento termín je možno prodloužit do 30. 3. 2012 s tím, že toto prodloužení může povolit příslušný vedoucí oborové katedry na základě žádosti studenta doporučené vedoucím práce. Studentům, kteří výše uvedený termín nesplní, nebude umožněno složit státní závěrečné zkoušky v řádném termínu (červen 2012). 10. Cílem předmětů B_BP_2 a N_DP_2 je, aby student v letním semestru akademického roku 2011/2012 v nejvyšší kvalitě dopracoval ZP a odevzdal ji na příslušné oborové katedře do 20. 4. 2012. Tento termín může být prodloužen maximálně do 4. 5. 2012 rozhodnutím děkana, resp. proděkana fakulty na základě zpoplatněné žádosti studenta a doporučení vedoucího oborové katedry. 11. Dokončení ZP v odpovídající kvalitě potvrdí udělením zápočtu z předmětů B_BP_2/N_DP_2 vedoucí práce na základě předložení definitivní, tištěné svázané verze textu ZP. Získání tohoto zápočtu je nejen podmínkou přijetí ZP ve stanovených termínech k oponentnímu řízení, ale i jednou z podmínek přijetí elektronické přihlášky studenta ke státní závěrečné zkoušce (včetně obhajoby ZP).
3
12. Student je povinen v průběhu všech tří semestrů, od výběru tématu ZP až po její dokončení, průběžně dle Rozvrhu konzultací v Zadání ZP (min. 8 konzultací) předkládat výsledky své práce a konzultovat všechny otázky, problémy a postupy s vedoucím práce, který každou uskutečněnou konzultaci a stav výsledků práce zapisuje studentovi do Zadání ZP. Pro komunikaci s vedoucím ZP (předkládání vypracovaných částí textu ZP) využívá student s výhodou Archiv ZP, který bude otevřen každému studentovi zvlášť v IS v úvodu předmětů B_BP_1/N_DP_1 (do 1. listopadu 2011). 13. S vedoucím práce student rovněž bez odkladu řeší případné závažné a nepředvídané obtíže při zpracování ZP (např. delší onemocnění, v ZP nelze dále pokračovat či dodržet tematické zaměření aj.). 14. Student také může při zpracování jednotlivých etap a částí ZP použít konzultanty dle vlastního výběru, jejich jména je však nutné uvést v textu práce. Funkce konzultanta není honorována. 15. Současně s tištěnou svázanou podobou ZP odevzdává student prostřednictvím Archivu ZP v IS i její elektronickou verzi, která musí být naprosto shodná. Student vkládá ZP do Archivu ZP v IS, kde je ZP uvedena pod konečným názvem, které odpovídá Zadání ZP. V případě splnění podmínek pro přijetí ZP je Archiv ZP studenta při odevzdání ZP oborovou katedrou uzavřen pro změny. Uzavření Archivu v IS (přijetí ZP k oponentnímu řízení) do 20. 4. 2012 je současně jednou z podmínek přijetí elektronické přihlášky studenta ke státní závěrečné zkoušce (včetně obhajoby ZP) v červnu 2012. 16. Přijetí ZP je podmíněno: a. Odevzdáním ZP v knižní vazbě ve 3 výtiscích. b. Odevzdáním 4 výtisků tezí ZP (v rozsahu 3 – 4 normalizovaných stran) obsahujících cíl, formu ZP, metodu a formulace závěrů ZP (splnění cíle ZP). c. Předložením záznamu o udělení zápočtu z B_BP_2, resp. N_DP_2 ve výkazu o studiu. d. Vložením ZP do Archivu ZP v IS v elektronické podobě ve formátu MS Word (rozsáhlé přílohy jako samostatný soubor). e. Odevzdáním studentova výtisku Zadání ZP doplněného o záznamy vedoucího práce o konzultacích v průběhu zpracování ZP.
3. Obsah a struktura bakalářské a diplomové práce 1. Text ZP je tvořen z následujících základních částí: Prohlášení Abstrakt Klíčová slova Obsah Úvod Vlastní text práce, který se obvykle skládá z o Teoretické (Obecné) části o Praktické (Aplikační) části Závěr Seznam literatury Přílohy Vlastní text práce může obsahovat různý počet kapitol a každá z uvedených jeho částí může představovat rozdílný podíl na celkovém objemu textu. 2. Jiné uspořádání práce, zejména v členění vlastního textu ZP může schválit vedoucí práce (zápisem do Zadání ZP). 3. Pokud student zvolil jiné uspořádání své ZP vyplývající z jejího specifického tématu, obsahu, nebo způsobu řešení (RR 66/2009, bod 5.9), upřesní v Úvodu ZP, jakou zvolil formu zpracování obsahu (odborná studie, případová studie, empirický výzkum, projekt, replika). 4. Cizojazyčný Abstrakt, který je součástí ZP, prokazuje schopnost autora přesně formulovat odbornou problematiku ve zvoleném cizím jazyce. 5. Úvod představuje zásadní, výchozí část ZP. Bez vypracování Úvodu a jeho schválení vedoucím práce v letním semestru akademického roku 2010/2011, v souběhu s výukou předmětů B_BSe /
4
6.
7.
8. 9.
10.
11.
12. 13.
14.
N_DSe, nelze ve vypracování ZP dále pokračovat v rámci navazujících konzultačních předmětů B_BP_1 a N_DP_1 v zimním semestru akademického roku 2011/2012. Úvod je vypracován v rozsahu 1-2 normalizovaných stran pro BP, resp. 3-4 pro DP a povinně obsahuje následující části, členěné do samostatných odstavců textu: Zdůvodnění aktuálnosti a volby tématu, včetně nastínění řešeného problému Současný stav problematiky Stanovení cíle bakalářské / diplomové práce a pracovních hypotéz u DP Popis metod vědeckého zkoumání problému, které budou v průběhu zpracování ZP použity a forma zpracování ZP (Odborná studie, Případová studie, Vlastní empirický výzkum, Projekt, Replika). Teoretická (obecná) část (pokud je ZP takto členěna) obsahuje výčet a základní zhodnocení teoretických poznatků, které se vztahují ke zpracovávanému problému. Vždy obsahuje metodu, kterou student zvolil pro zpracování tématu ZP a řešení problému. Kompilační podoba této části BP je přijatelná a může mít podobu literární rešerše se značným podílem citací. U DP musí být forma literární rešerše obohacena o samostatné zhodnocení existujících teoretických názorů i o formulaci vlastního teoretického východiska pro zpracování následné části DP. Důsledné citování použitých pramenů (literatury) je samozřejmostí a nedostatky v tomto směru výrazně snižují, nebo znemožňují úspěšnou obhajobu ZP. Druhá, navazující Praktická (aplikační) část (pokud je ZP takto členěna), umožňuje autorovi ZP předložit vlastní koncepci řešení problému v rámci zadaného tématu, charakterizovat svůj další pracovní postup a zvolené metody zkoumání a řešení. V této části textu jsou prezentovány vždy: výsledky vlastního bádání, analýza a hodnocení těchto výsledků včetně prezentace úvah, polemiky, kritiky, komentářů, návrhů, postřehů apod. Výsledkem této části musí být srozumitelný a vyčerpávající popis řešení zkoumaného problému (podle zadání tématu ZP). Obě části vlastního textu práce lze dále členit podle různých kritérií a podle charakteru tématu práce, přičemž jednotlivé dílčí části by měly být ukončovány krátkými dílčími závěry. Závěr shrnuje poznatky získané ve všech sledovaných aspektech problému. Nelze připustit pouhé opakování toho, co lze najít průběžně v dílčích částech textu. Obsahově se jedná o vnitřně propojené shrnutí všeho, čeho bylo při studování a řešení dané problematiky dosaženo, co se podařilo prokázat a ozřejmit, čím případně student – autor ZP dosavadní stav poznání, dle jeho názoru, obohatil. Okrajově lze uvést i další zajímavé poznatky. Závěr musí obsahovat jasné tvrzení, zda byl splněn stanovený cíl práce, (u DP, zda byla potvrzena, nebo vyvrácena pracovní hypotéza) resp. zdůvodnění, proč byl cíl ZP splněn pouze částečně a z jakých důvodů. Dále stručná doporučení, jak zkoumanou problematiku studovat, jak změnit dosavadní praxi, na základě jakých opatření, jak problematiku dále řešit a na které otázky je žádoucí v budoucnu odpovědět apod. Je-li v textu větší množství, zejména plošně rozsáhlých tabulek, grafů či jiné funkční dokumentace, nezařazují se průběžně do textu, ale uvádějí se souhrnně na konci ZP v podobě Příloh s odkazem v textu. V textu je možné ponechat tabulku či graf, k nimž se vztahuje poměrně obsažný komentář a interpretace. Ucelený seznam bibliografických záznamů a dalších pramenů (webové stránky) jak v klasické, tak elektronické formě je v ZP, v části Seznam literatury, řazen dle abecedy (podle počátečního písmene příjmení autora nebo prvního z autorů citovaného díla). Abecední seznam titulů (publikací) – bibliografických záznamů – se nečísluje. Odborná úroveň ZP je do značné míry dána odbornou úrovní použitých pramenů (literatury), zejména odborných monografií, domácích i zahraničních. Neautorizované, zejména webové zdroje mohou být, pouze doplňkovým typem pramenů pro vypracování kvalitní ZP. Konkrétní rozsah ZP záleží na povaze tématu. Předpokládá se obvyklý rozsah (nepočítaje Přílohy) minimálně 40 normalizovaných stran (cca 1.800 znaků na 1 stranu) textu u BP a 70 normalizovaných stran textu u DP. Maximální rozsah práce by neměl u BP překročit 60 stran, u DP 100 stran. Větší rozsah práce podléhá souhlasu vedoucího práce. Před odevzdáním ZP do knihařské vazby je nutné provést korekturu textu:
5
odbornou (terminologie, jména autorů, děl apod.), technickou (řazení stránek, úplnost příloh, čitelnost textu, řazení kapitol apod.) jazykovou (překlepy, gramatika, stylizace apod., doporučuje se využít funkce kontroly pravopisu a gramatiky MS Word). původnosti (dle Výpisu podobností vložené definitivní verze textu ZP v Archivu ZP v IS VŠFS (viz ikona - funkce „Nalézt podobné dokumenty“). 15. Student odpovídá za to, že v předložené ZP nejsou uvedeny žádné důvěrné údaje a informace, které by mohly být zneužity v neprospěch organizace, která je poskytla, či k získání neoprávněných výhod v hospodářské soutěži. Odevzdáním práce autor souhlasí se zveřejněním své práce podle zákona o vysokých školách (§ 47b), bez ohledu na výsledek obhajoby.
4. Formální úprava bakalářské a diplomové práce 1. ZP je předkládána v českém jazyce (nejde-li o studijní program a obor akreditovaný v cizím jazyce), v jiném jazyce jen po schválení vedoucím oborové katedry. 2. Normalizovaná strana textu představuje cca 1 800 znaků (úhozů) na stránce A4, tj. 30 řádků po 60 znacích, kde za znaky se počítají i mezery mezi slovy a za řádky i vynechané, např. mezi subkapitolami, pod nadpisem hlavní kapitoly apod. 3. ZP musí být odevzdána k obhajobě (kromě elektronické podoby) v tištěné podobě. Píše (tiskne) se vždy jednostranně. Psané znaky musejí být dobře tvarované a černé, tisk i z počítačové tiskárny kontrastně černý. Grafy, tabulky či jiné grafické prvky ve Vlastním textu práce musejí být nakresleny černou barvou (Přílohy již nikoli). Zdobné textové nástroje programů MS Office (WordArt) nejsou povoleny. 4. V celém základním textu ZP je možné použít pouze jeden typ písma, standardní patkové (např. Courier New, 12pt v základním textu) nebo bezpatkové (např. Arial, 12pt v základním textu), kolmé a bez grafické úpravy; vybrané pasáže v textu lze zvýraznit kurzívou. 5. Nadpisy mohou být zvýrazněny tučně, podtržením a/nebo velikostí, nadpisy stejné úrovně by měly mít stejnou grafickou úpravu. Počet úhozů na jednom řádku by neměl klesnout pod 60. 6. Okraje se doporučují cca 4 cm od levého a 2 cm od pravého okraje stránky, horní a dolní okraj 2 – 3 cm. Zarovnání se doporučuje do bloku. První odstavec každé kapitoly, či podkapitoly není zleva odsazený. Po něm následující odstavce jsou pak zleva odsazené, a to o 1 cm nebo o 5 úhozů. Je doporučeno využít meziodstavcové mezery pro odlišení jednotlivých odstavců textu. V práci nepoužívejte zároveň odsazení a odstavcové mezery. 7. Vlastní text by měl být členěn do číslovaných kapitol, subkapitol a oddílů, které na sebe logicky navazují a dělí práci do souvislých, vzájemně provázaných celků tak, aby byla struktura práce na první pohled patrná. Doporučuje se použít víceúrovňové číslování (např. 1, 2, 2.1, 2.2, 2.2.1, 2.2.2, 3, 3.1 atd.), přičemž tečky se píší za všemi čísly kromě poslední úrovně. 8. Nová kapitola musí začínat na nové stránce. Mezi jednotlivými subkapitolami a oddíly se vynechávají 2 řádky (ne vynecháním řádků, ale pomocí meziodstavcové mezery), mezi nadpisem a následným textem 1 řádek. Pokud je v textu obsažen výčet s odrážkami, měl by být vynechán řádek mezi výčtem a následujícím textem. Stránka by neměla končit osamoceným řádkem, řádek předložkou. 9. Jsou-li součástí práce (ať už přímo v textu anebo v příloze) tabulky, obrázky, diagramy či grafy, je třeba je průběžně číslovat (např. Tabulka 10, Graf 13) tak, aby byl odkaz k nim obsažený v textu jednoznačný. 10. Stránky se číslují bez přerušení arabskými číslicemi (včetně tzv. vakátů, tj. stránek, které zůstávají záměrně prázdné). Umístění čísla musí být v celé ZP stejné. Číslování se počítá od titulní stránky, avšak uvádí se až od Úvodu (obvykle od str. 6-7) dále a pokračuje i v přílohách. 11. Pro celý text ZP je třeba zvolit a důsledně dodržovat jednotnou grafickou úpravu. Za účelem standardizování grafické úpravy prací je studentům v IS k dispozici ke stažení Šablona bakalářské / diplomové práce – viz samostatná příloha. 12. Výtisky ZP jsou přijímány k obhajobě výhradně v pevné knihařské vazbě (nikoliv v kroužkové), s libovolnou barvou povrchu, opatřené na vrchní desce a hřbetu vazby potiskem podle vzoru uvedeném v Šabloně bakalářské a diplomové práce.
6
13. Závěrečná práce, která zjevně nedodržuje požadovanou úpravu, může být studentovi vrácena k opravě a převázání. Závažné nedostatky ve formálním zpracování ZP negativně ovlivňují výsledné hodnocení ZP, nebo dokonce mohou způsobit i odmítnutí přijmout ZP k obhajobě. 14. Veškeré náklady spojené s vypracováním a zhotovením potřebného počtu výtisků ZP nese student.
5. Prameny, odkazy a citace 1. Mezi základní etická pravidla tvůrčí práce patří prezentovat veškeré převzaté myšlenky a názory, ať již v podobě citátů či parafrází, resp. konkrétních údajů, jako výsledek cizí práce a důsledně a správně je v textu díla odkazovat (citovat). 2. Užití jakékoliv myšlenky v odborné práci (ať už v písemné, obrazové, mluvené či jiné podobě) bez uvedení jejího autora je plagiátorství. Norma ČSN ISO 5127-2003 definuje plagiát jako „představení duševního díla jiného autora půjčeného nebo napodobeného v celku nebo z části, jako svého vlastního". Vytvořením plagiátu porušuje jeho autor nejen základní pravidla vědecké etiky, ale také Autorský zákon. 3. Citace slouží jako spojení (vazba) mezi místem, na kterém se v textu ZP uvádí buďto doslovný text (citát), nebo parafráze textu, nebo myšlenka, či poznatek, údaj, vzorec, schéma z jiného autorského díla a mezi bibliografickým záznamem v seznamu literatury. 4. Každý citát (doslovný), parafráze, nebo vlastními slovy formulovaná myšlenka jiného autora musí být v textu ZP doprovázeny citací, tj. formalizovaným odkazem na text v určité publikaci, uvedené v bibliografickém záznamu (v seznamu literatury ZP), který obsahuje jméno autora, název užitého díla a další údaje. Viz příloha B 5. Závaznou podobu citací odkazů upravují ČSN ISO 7144 (01 0161) Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů a ČSN ISO 690 (01 0197) Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura a ČSN 690-2 (01 0197) Informace a dokumentace - bibliografické citace: část 2: elektronické dokumenty nebo jejich části. 6. Student může v textu BP volně použít své již dříve v rámci studia zpracované, avšak nepublikované seminární a ročníkové práce. 7. Pokud student použije v textu DP některé části vlastní BP, je nutné ji citovat jako kteroukoli jinou odbornou práci použitou při zpracování DP. 8. Do ZP nemůže být převzat odborný text, který již byl publikován nebo byl zpracován v rámci plnění pracovního úkolu autora ZP v zaměstnání, nebo je předmětem autorské smlouvy, aniž by byl v textu ZP řádně označen podle platných pravidel pro citace jako literární pramen. 9. Zcela nepřípustné je předložit jako ZP text, který již byl obhájen a to i na jiné vysoké škole, v jiném oboru nebo studijním programu a typu studia. 10. Další podrobnosti k citacím jsou uvedeny v příloze B. 11. Nedodržení platných zásad jsou negativně posuzovány při klasifikaci ZP a jejich hrubé porušení (Rozhodnutí rektorky č. 60/2009) může mít za následek, že nejen ZP, ale i obhajoba ZP mohou být klasifikovány známkou nevyhověl/a.
RNDr. Petr Budinský, CSc., v. r. prorektor pro vzdělávací činnost a vnější vztahy
7
6. Příloha: Bibliografické citace – návody a příklady Smyslem citování, ale též odkazů na použitou či parafrázovanou literaturu, je poskytnout čtenáři údaje potřebné k tomu, aby byl schopen citovaný dokument nalézt a ověřit si uvedené teze, zasadit práci do širšího kontextu a v neposlední řadě zachovat informační etiku. Přitom je třeba vyvarovat se tří nejčastějších chyb: 1. citování díla, které autor nepoužil, 2. necitování díla, které autor použil a 3. nepřesné citování, které neumožňuje identifikaci díla. Citace slouží jako spojení (vazba) mezi místem, na kterém se v textu cituje, a bibliografickým záznamem v seznamu použité literatury. Při zpracování této přílohy byl využit dokument „Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2“, který zpracovala PhDr. Eva Bratková z ÚISK FF UK. Dokument je dostupný z http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf. Z tohoto materiálu také pocházejí některé příklady. Při zpracování části Seznam literatury (Soupis bibliografických záznamů) se studentům: doporučuje využít automatický generátor, který se nachází na http://www.citace.com/, a který po registraci zdarma umožňuje automatickou tvorbu bibliografického záznamu dle platných norem zdarma. (Tento nástroj byl vytvořen odborníky z FSS MUNI.) nedoporučuje využívat softwarový nástroj „Vytvoření bibliografie“, který je obsažen v MS Word 2007, protože mj. nepokrývá všechny typy dokumentů (zákony, ZP atd.). Definice základních pojmů Pro potřeby této přílohy je nutné definovat následující základní pojmy: - Citace ve smyslu citát – v obecné češtině znamená uvedení kratší části jiného textu či výroku, obvykle doslovné. Citaci graficky oddělujeme od okolního textu (např. uvozovkami). - Citace ve smyslu odkazu na dílo – ve scientometrii a také ve vědeckých článcích má jiný význam – citace je formalizovaný odkaz na určitý výsledek, metodu, či myšlenku v jiné publikaci. Přitom k uvedení části textu jiné publikace, tedy citaci v běžném slova smyslu, obvykle nedochází. Jde tedy o bibliografický odkaz. - Bibliografický záznam = bibliografická citace – (reference) souhrn normovaných údajů o citovaném tištěném nebo elektronickém dokumentu, nebo jeho části, umožňující jeho identifikaci a vyhledání. - Bibliografický odkaz – znamená odkaz na konkrétní odbornou literaturu. V textu se většinou odkazuje jménem autora a vročením díla, které odpovídá stejné položce v bibliografii. - Odkaz na citaci – odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou, v seznamu literatury atd.). - Bibliografie (seznam literatury) – seznam tištěných prací umístěný na konci odborného textu, řazený podle jistého hlediska (autora). Uvádí se zde úplná bibliografie všech pramenů uvedených v textu (seznam použité nebo doporučované literatury, též nazývaný skrytá bibliografie). - Seznam bibliografických záznamů (bibliografických citací) – při využití metody číselných citací v poznámkovém aparátu vytvořený seznam na konci publikace. - ISBN (International Standard Book Numbering) – systém mezinárodního standardního číslování knih používá desetimístné číslo (např. ISBN xx-xxx-xxxx-x) k jednoznačné identifikaci knih (neperiodických publikací). 8
-
ISSN (International Standard Serials Numbering) – systém používá osmimístného čísla (např. ISSN xxxx-xxxx) k jednoznačné identifikaci titulu tzv. pokračujících zdrojů, seriálů. Číslo ISSN se vztahuje k tzv. klíčovému názvu publikace (se změnou názvu se mění ISSN).
1. Jak má vypadat citace v textu? Norma ČSN ISO 690 umožňuje tři základní styly citování v textu: 1. citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (tzv. Harvardský systém) 2. citování pomocí průběžných poznámek 3. citování pomocí číselných odkazů (nedoporučuje se) Pro potřeby studentů VŠFS se doporučuje využít první styl, který je nejjednodušší z hlediska tvorby i formální úpravy, ale student se může rozhodnout dle svého uvážení. 1.1
Citování pomocí prvního údaje záznamu a data vydání (Harvardský systém)
V textu BP/DP se do hranaté závorky uvede první údaj (příjmení autora, první slovo korporace nebo první slovo z názvu, nemá-li dokument autora) a rok vydání dokumentu. Je-li první údaj jméno fyzické osoby, je vhodné ho uvádět velkými písmeny. Pokud jde o doslovné převzetí textu, je do závorky nutné uvést i přesnou stránku, ze které je citováno, a citát vymezit uvozovkami. Příklad textu s citacemi: ... Zatímco mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů (spotřebitele nebo podniku) za různých okolností nebo situací na dílčím trhu [HELÍSEK, 2002, s. 2], makroekonomie zkoumá zákonitosti fungování hospodářství jako celku a podstatu makroekonomických jevů [VALENČÍK, 2005, s. 5].... Na konci práce je pak uveden soupis bibliografických záznamů (abecedně uspořádaný, ucelený seznam veškeré literatury jak v klasické, tak elektronické formě, záznamy se nečíslují, mohou být zvýrazněny odrážkami). HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-25-1. VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. 2005. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. Pokud jsou citovány dvě práce od stejného autora ze stejného roku, jsou rozlišovány přidáním písmen abecedy do roku vydání ([HELÍSEK, 2002a; HELÍSEK, 2002b]). 1.2
Citování pomocí průběžných poznámek
Ve vědecké či odborné publikační činnosti jde o často užívanou metodu. Za každým citovaným místem v textu se zapisuje číslice (v horním indexu nebo v kulaté závorce na řádce), která se vztahuje k číselně řazeným poznámkám uspořádaným podle pořadí jejich výskytu v textu (číslování začíná na první stránce s použitím první citace a v průběhu textu se načítá).
9
Poznámky mohou a nemusejí obsahovat citace. V rámci jedné poznámky se může citovat jedno i více děl najednou. Pokud je jedna publikace citována vícekrát, přiděluje se každé další citaci příslušné nové číslo v poznámkách, není však nutné, aby obsahovala všechny údaje - lze uvést odkaz na číslo dřívější (poprvé uvedené) citace daného dokumentu, ale s jiným vymezením stránek. První citace určitého dokumentu (nejlépe v každé kapitole zvlášť) má obsahovat potřebný počet údajů (je vhodné uvést plný bibliografický údaj) k zajištění vazby mezi místem, na kterém se v textu cituje, a příslušným záznamem v Bibliografii (Seznamu použité literatury). Požadováno je alespoň jméno autora (autorů) a název dokumentu (bez podnázvů či jiných informací k názvu) doplněný, pokud je to možné, přesným vymezením stránek. Příklad textu s citacemi: ... Zatímco mikroekonomie se zabývá chováním individuálních ekonomických subjektů (spotřebitele nebo podniku) za různých okolností nebo situací na dílčím trhu25, makroekonomie zkoumá zákonitosti fungování hospodářství jako celku a podstatu makroekonomických jevů26.... Citace uvádíme v rámci číselně řazených poznámek pod čarou na téže stránce (v poznámce pod čarou), na konci kapitoly, nebo na konci práce: 25
HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. s. 2.
26
VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. s. 5. Bibliografické záznamy (bibliografické citace) v Bibliografii/Literatuře (abecedně uspořádané na konci publikace, záznamy se nečíslují, pro lepší přehlednost lze použít odrážky): HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 80-86175-25-1. VALENČÍK, R.; BEDRETDINOV, R. 2005. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. Často citované dokumenty lze v pořadí u první citace označit nějakým zkráceným výrazem, který je identifikuje a který je pak použit v citacích dalších. První a další citace v rámci poznámek (pod čarou, na konci kapitoly, na konci textu): 40. JUNGMANN, Josef. Josefa Jungmanna Historie literatury české, aneb saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Praha : České museum, 1849, s. 120 (dále citováno jako Historie literatury české). … 69. Historie literatury české, s. 420.
10
2. Citování jednotlivých druhů dokumentů Stručné příklady, pro další typy dokumentů a podrobnější výklad viz materiál dr. Bratkové. 2.1 Tištěné monografické dokumenty Základní struktura bibliografického záznamu Primární odpovědnost. Název : podnázev. Vydání. Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání. Standardní číslo. 2.1.1 Monografie Příklad: HELÍSEK, M. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1. Pokud má publikace 2-3 autory, uvádí se všichni, oddělují se středníkem. Pokud jsou známa křestní jména, je lépe je uvádět celá. Příklad: VALENČÍK, Radim; BEDRETDINOV, Rafik. Mikroekonomie : (výběr toho nejdůležitějšího). Praha : VŠFS, 2005. ISBN 80-86754-41-3. VALENČÍK, R.; WAWROSZ, P.; BEDRETDINOV, R. Mikroekonomie II. : magisterský
studijní obor. Praha : VŠFS, 2007. ISBN 978-80-86754-81-9. Pozor, podnázev se uvádí za dvojtečku s oboustrannou mezerou a začíná vždy malým písmenem, pokud se nejedná o jméno nebo geografický název, název programu atd. Podnázvy mohou být dva. Rovněž místo vydání a nakladatel se odděluje dvojtečkou s oboustrannou mezerou. Pokud má publikace více jak 3 autory, uvádí se pouze první a zkratka aj. Příklad: BUDINSKÝ, P. aj. Základy ekonomické statistiky. Praha : VŠFS, 2003. ISBN 80-86754-006. Pokud nemá publikace autory (příp. jí vytvořil kolektiv autorů), uvádí se pod názvem korporace (ne velkými písmeny). Příklad: Ústav pro jazyk český AV ČR. Pravidla českého pravopisu : s dodatkem MŠMT ČR. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0475-0. Pokud není znám vydavatel, uvádí se zkratka s.n. do hranatých závorek (sine nomine). Pokud není známo místo vydání, uvádí se zkratka s.l. do hranatých závorek (sine loco). Rok vydání se uvádí vždy, pokud si nejste jisti, pak alespoň přibližně do hranatých závorek s otazníkem ([1989?, 1550-1600?, 175? apod.] V krajním případě tak může záznam vypadat takto: NOVÁK, J. Paměti. [s.n.] : [s.l.], [1750?].
11
2.1.2 Vysokoškolské práce PILECKÁ, Věra. Kognitivní aspekty procesu vyhledávání informací [Cognitive aspects of information retrieval process]. Praha, 2006. 127 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví 2006. 2.1.3 Legislativní dokument V pozici primární odpovědnosti je v záznamu uvedeno jméno země (ve smyslu působnosti zákona). Jde o specifický případ korporace. V případě ČR se využívá konvenční jméno Česko. Příklad: Česko. Zákon č. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 5388-5419.
2.2 Články Základní struktura bibliografického záznamu: Primární odpovědnost k článku. Název článku : podnázev článku. Název zdrojového dokumentu : podnázev zdrojového dokumentu. Rok vydání, svazek/ročník, číslo, rozsah stran. Standardní číslo. Je nutné zachovávat přesně uvedenou interpunkci. Zejména je důležité, že u článků je kurzívou uveden název časopisu a ne název díla, jako u monografie 2.2.1 Články z časopisů Příklad: HELÍSEK, M. K příčinám měnových krizí – empirie a teorie. Finance a úvěr. 2002, roč. 52, č. 9, s. 458-477. ISSN 0015-1920. Příklad: VALENČÍK, R. Rozšířený koncept všeobecné ekonomické rovnováhy. Politická ekonomie. 2004, vol. 52, no. 1, s. 61-73. ISSN 0032-3233. -
Pro počty autorů platí stejná pravidla jako u monografíí. Ročník a číslo se uvádějí v jazyku dokumentu, stránky vždy česky – s. Ročník – roč., vol., Jg., Band... Číslo – č., no., nr., Heft...
Záznam článku z cizojazyčného periodika - příklad: PARKS, R. W. Inflation and relative price variability. The journal of political economy. 1978, vol. 86, no. 1, s. 79-95. ISSN 0022-3808.
12
2.2.2 Články ze sborníku Údaje o zdrojovém dokumentu (sborníku) jsou od předchozích údajů odděleny částicí „In“. Pokud má sborník editora, zapisuje se v rámci primární odpovědnosti ke zdrojovému dokumentu pomocí zkratky „ed.“ v kulaté závorce. Uvádí se stránky, kde se text nachází. Kurzívou je název zdrojového dokumentu. Nakladatelské údaje se řídí stejnými pravidly jako u monografií. Příklad: JONES, Ken. Knowledge as power. In HOUTON, V.; RICHARDSON, K. (ed.). Reccurent education. London : Ward Lock Educational, 1974, s. 45-56. ISBN 0-7062-3380-8. Příklad: PAVLÁT, V. Jak se mění a kam směřují finanční trhy ve světě? In Aktuální vývoj finančních trhů, jejich regulace a dozor : sborník z 2. ročníku mezinárodní konference : 14. – 15. června 2005. Praha : VŠFS, 2005. s. 13-19. ISBN 80-86754-39-1. 2.3 Elektronické dokumenty – www stránky Základní struktura bibliografického záznamu: Primární odpovědnost. Název : podnázev [druh nosiče]. Vydání a/nebo verze. Místo vydání : Nakladatel/Vydavatel, Datum vydání, Datum aktualizace/revize [Datum citování u online dokumentů]. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. Je nutné zachovávat přesně uvedenou interpunkci. Citování elektronických dokumentů/www stránek není ještě plně ukotveno, doporučujeme vytvářet citace podle následujících příkladů: YOUNG, A. T. A capital based theory of secular growth [online]. Last revision August 2007 [cit. 8.10.2007]. Dostupný z WWW:
. MILLER, Elizabeth. Integrating Internet resources into the curriculum [online]. c2005 [cit. 2006-11-26]. Dostupný z WWW: < http://www.libsci.sc.edu/miller/Older.htm>. Mt. Ararat High School Library. Materials selection policy [online]. Revised 1999-07-05 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: http://web.archive.org/web/20001017023209/http://www.mta.link75.org/library/selectionpoli cy.html>. New Jersey Association of School Librarians. School library media program : catalyst for efficient implementation of core curriculum content standards K-12 [online]. Last updated 2005-04-28 [cit. 2007-09-15]. Dostupný z WWW: . PACIFICI, Sabrina I. Virtual libraries : myth and reality [online]. Archived 1997-02-14 [cit. 2007-09-15]. Dotupný z WWW: . Nejdůležitější údaj je za [online] – měl by být přebrán z citované stránky. Minimem je copyright, často je tam updated, revised, archived apod. Nesmí chybět údaj o tom, kdy jsme dokument citovali, aby bylo možno ho zpětně pomocí webovských archívů najít.
13
Nezapomeňte, že pokud citujete podle harvardského systému (viz výše), musíte do bibliografického záznamu za první údaj doplnit ještě rok vydání!!! HELÍSEK, M. 2002. Makroekonomie : základní kurs. Praha : Melandrium, 2002. ISBN 8086175-25-1. Pro další typy dokumentů a podrobnější výklad viz materiál dr. Bratkové.
7. Samostatné přílohy v IS:
1. VZORY:
Zadání bakalářské / diplomové práce Šablona bakalářské / diplomové práce Teze k obhajobě závěrečné práce Prezentace k obhajobě závěrečné práce 2. NÁVODY: „Jak vložím ZP do archivu“
14
