Zaměření školy (její priority ve výchově a vzdělávání) Název vzdělávacího programu je Uč se, mysli, poznávej. Jeho obsah vychází z cílů základního vzdělávání a klíčových kompetencí RVP ZV a navazuje na změny, které probíhají ve škole již řadu let. Tyto změny znamenají především komplexní snahu o inovaci pedagogického procesu a života školy vůbec. Tvorbě obsahu ŠVP předcházela analýza vlastních možností a schopností pedagogického sboru, diskuse o tom, co od školy očekávají rodiče a také současná doba – bez čeho se žáci v životě neobejdou, jak uplatní v životě to, co získají ve škole. Zaměření školy vychází také z postavení školy ve městě - škola je dvěma ostatním školám v Sušici.
alternativou
Jedním z hlavních cílů školy je intenzivní zaměření na výchovu mravních hodnot. Prostřednictvím výchovného působení školy naučit žáky dobře komunikovat, naučit je zdravému sebevědomí, pozitivnímu hodnocení sebe i druhých a v neposlední řadě i prosociálnímu jednání. Tento program musí naplňovat všichni učitelé svým jednáním a přístupem k žákům, kolegům i rodičům žáků.
Zásady, se kterými se musí učitelé a vychovatelé školy ztotožnit. 1. Bezpodmínečné přijetí žáků – změnit své postoje k žákům, kteří ne zcela plní očekávání učitelů. Na základě citlivého přístupu k žákovi si uvědomit, že existují děti, kteří nedokáží očekávání učitelů z různých důvodů splnit. 2. Atribuce (připisování vlastností, které chceme u dítěte rozvíjet) - být přesvědčen, věřit a důvěřovat druhému je nejlepší způsob, jak v něm vyvolat a rozvíjet jeho potencionální pozitivní rysy - na základě výzkumů se děti snaží plnit očekávání svých vychovatelů. 3. Usměrňování pozornosti dítěte na důsledky, které má jeho činnost na jiné děti – vysvětlováním důsledků přispívat k vnitřní sebekontrole žáků. 4. Vybízení k prosociálnosti – v přiměřené intenzitě, přílišné vybízení k prosociálnosti může mít opačný účinek. 5. Stimulování žáků prostřednictvím odměn a trestů – základem by měla být pochvala. Pochvala slouží jako prostředek k upevňování žádoucího chování, podporuje sebevědomí.
Škola by měla být otevřena všem dětem, rodičům, veřejnosti – a to jak obsahem vzdělání, demokratickými principy, respektováním žáka jako osobnosti, diferencovaným přístupem, vztahy ve škole, naplňováním nejzákladnějších potřeb, společnými prožitky učitelů, rodičů a žáků, tak zapojením školy i jejích absolventů do veřejného života,tak i zaměřením na jejich profesní orientaci, samostatné myšlení a odpovědné rozhodování, na
soulad s obecně uznávanými životními a mravními hodnotami a demokratickými občanskými postoji. Školní vzdělávací program klade důraz na každého jedince. V otevřenosti školy spatřujeme velký význam. Úspěšně se může dítě rozvíjet pouze v podmínkách populačně přirozené skupiny, kde jsou zastoupeni jedinci s různými vlohami, vlastnostmi a schopnostmi. Patří sem také děti s různými typy postižení. Náš ŠVP počítá s integrací těchto dětí, hlavně dětí s LMD a vývojovými poruchami učení. Učitelé 1. i 2. stupně jsou proškoleni a mají zkušenosti, aplikují specifické přístupy ve výuce a v individuálním přístupu k žákům. Pravidelností je pomoc žákům se specifickými poruchami učení v dyslektických kroužcích, děti vzděláváme (podle potřeby) i podle individuálně vypracovaných plánů. Předčasné selekci dětí v období povinné školní docházky (odchodem žáků do víceletých gymnázií) se škola bude snažit čelit cílenou péčí o talenty, diferencovaným přístupem k nim a nadstavbovými aktivitami školy.
Zvolený program vzdělávání a výchovy je koncipován tak, aby se žáci vzdělávali ve škole, která má jednoznačně pozitivní klima aby vedl žáky tříd a celé školy ke spolupráci a toleranci aby u žáků podporoval zájem o učení a poznávání nejen ve škole, ale celoživotně aby u žáků vytvářel podmínky pro aktivní zapojení do vyučovacího procesu aby všichni žáci mohli uplatnit své individuální předpoklady – neexistuje dítě bez nadání aby oceňoval snahu a aktivitu jedinců, jejich individuální zlepšování – nezaměřovat se na hledání nedostatků a chyb, nehodnotit pouze porovnáváním výkonů žáků aby rozvíjel komunikativní dovednosti žáků aby vedl k péči o své zdraví
Způsoby, kterými bude škola zvolený program naplňovat: Prevence negativních jevů ve škole. Rozvíjení klíčových kompetencí aktivizujícími metodami práce. Vhodná nabídka volitelných předmětů a naplnění disponibilních hodin. Široká nabídka volnočasových aktivit. Výuka etické výchovy. Podpora zdravého životního stylu. Aktivní spolupráce s rodiči a veřejností.
Prevence negativních jevů ve škole Důslednou a systematickou prevencí negativních jevů v předcházejících letech se ve škole podařilo vybudovat pozitivní klima. Cílem ŠVP je toto klima i nadále udržet. K tomu bude škola využívat odborných zkušeností obou výchovných poradkyň a plnění jednotlivých aktivit podle zpracovaných plánů: Plánu výchovné poradkyně a Plánu koordinátorky protidrogové prevence. Akce jsou rozložené na celý rok, zahrnují aktivity různého druhu. Jsou jimi kromě jiného například: přednášky a besedy organizované pro žáky, organizace výjezdových jednodenních i vícedenních psychovýletů pro žáky různých tříd, zadávání dotazníků žákům, případně rodičům. Vlastní evaluací školy je sledováno jak klima školy, tak také vazby mezi žáky ve třídách. Výchovné poradkyně spolupracují na přípravě kvalitní ( tematicky zaměřené) náplni třídnických hodin – sestavují program pro třídnické hodiny a seznamují s ním třídní učitele. Důraz je kladen i na sledování vývoje žáků s pravděpodobným rizikovým vývojem. Za velmi důležitou považuje škola v této oblasti spolupráci všech učitelů školy. Podmínky školy (zejména její velikost) umožňují kooperaci a spolupráci učitelů. Základem prevence negativních jevů ve škole budou následující zásady: Podpora spolupráce( potlačování soutěživosti) Úzká spolupráce s rodiči žáků Nalézání příležitostí k uplatnění schopností všech žáků - neexistuje žák bez nadání, všichni žáci musí ve škole alespoň občas zažít úspěch Komunikace se žáky na partnerské úrovni Intenzivní komunikace se žáky Okamžité řešení případných výchovných problémů – v takových případech má výchova přednost před vzděláním Úzká spolupráce všech učitelů, učitelů a vedení školy
Zpráva podle metodického pokynu MŠMT k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních
Začlenění primární prevence sociálně patologických jevů u žáků do školních vzdělávacích programů V ŠVP je tato problematika začleněna do osnov tak, že se prevence sociálně patologických jevů u žáků stala přirozenou součástí školních osnov a výuky jednotlivých předmětů. Každý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence sociálně patologických jevů u žáků byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence sociálně patologických jevů u žáků dotýká:
a) oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity), b) oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence), c) oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie), d) oblast rodinné a občanské výchovy, e) oblast sociálně-právní. Školní preventivní strategie (školní preventivní program) a) je dlouhodobým preventivním programem b) je součástí školního vzdělávacího programu c) vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu d) jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle e) je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována f) přizpůsobuje se kulturním, sociálním okolnostem i struktuře populace ve městě g) oddaluje, brání nebo snižuje výskyt sociálně patologických jevů h) zvyšuje schopnost žáků činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí i) má dlouhotrvající výsledky j) pojmenovává problémy z oblasti sociálně patologických jevů a případné další závislosti, včetně anabolik, dopingu, násilí a násilného chování, intolerance a antisemitismu k) pomáhá i těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin, při ochraně jejich lidských práv l) podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
Systém organizace a řízení primární prevence sociálně patologických jevů u žáků Ředitelka školy Vytváří podmínky pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů zejména a) zabezpečením poskytování poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci sociálně patologických jevů b) koordinací tvorby, kontrolou realizace a pravidelným vyhodnocováním Minimálního preventivního programu a začleněním Školního preventivního programu do osnov a učebních plánů školního vzdělávacího programu školy c) řešením aktuálních problémů souvisejících s výskytem sociálně patologických jevů ve škole d) jmenováním školním metodikem prevence pedagogického pracovníka, který má pro výkon této činnosti odborné předpoklady e) pro systematické další vzdělávání školního metodika v oblasti specifické primární prevence a pro činnost školního metodika s žáky a zákonnými zástupci ve škole f) podporou týmové spolupráce školního metodika, výchovného poradce, třídních učitelů a dalších pedagogických pracovníků školy při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu g) spoluprací s metodikem prevence v PPP a s krajským školským koordinátorem prevence
h) podporou aktivit příslušného obecního úřadu zaměřených na využívání volného času žáků se zřetelem k jejich zájmům a jejich možnostem a spolupráci se zájmovými sdruženími a dalšími subjekty. Školní metodička prevence a) standardní činnosti školní metodičky prevence jsou přesně vymezeny předpisem b) náplň práce výchovné poradkyně v oblasti protidrogové prevence a prevence nežádoucích jevů je přesně stanovena, řídí se předpisem a je řízena plánem práce na celý školní rok Třídní učitel (ve vztahu k primární prevenci): a) spolupracuje se školním metodikem prevence na zachycování varovných signálů, podílí se na realizaci Minimálního preventivního programu a na pedagogické diagnostice vztahů ve třídě b) motivuje k vytvoření vnitřních pravidel třídy, která jsou v souladu se školním řádem, a dbá na jejich důsledné dodržování (vytváření otevřené bezpečné atmosféry a pozitivního sociálního klimatu ve třídě); podporuje rozvoj pozitivních sociálních interakcí mezi žáky třídy c) zprostředkovává komunikaci s ostatními členy pedagogického sboru a je garantem spolupráce školy se zákonnými zástupci žáků třídy d) získává a udržuje si přehled o osobnostních zvláštnostech žáků třídy a o jejich rodinném zázemí. Minimální preventivní program Na tvorbě Minimálního preventivního programu se podílejí ředitelka školy a metodička prevence, na realizaci Minimálního preventivního programu se podílejí všichni pedagogičtí pracovníci školy. Koordinace tvorby a kontrola realizace patří ke standardním činnostem ředitelky školy a školní metodičky prevence. (2) Škola vždy každoročně zpracovává Minimální preventivní program, který podléhá kontrole České školní inspekce. K zahájení nebo rozvinutí prioritních preventivních projektů realizovaných jako součást Minimálního preventivního programu nebo k zabezpečení Minimálního preventivního programu škola využívá dotačního řízení v rámci „Programů na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na daný rok (zpravidla se jedná o Program I – preventivní programy realizované školami). Uvedený program každoročně vyhlašují příslušné krajské úřady za podmínek stanovených manuálem pro předkladatele projektů vydaným MŠMT. Využívá také nadační finanční dotace.
Rozvíjení klíčových kompetencí aktivizujícími metodami práce Ve výběru metod práce mají pedagogové volnost. Vedením školy a dalším vzděláváním jsou směřováni k metodám, které musí být co nejefektivnější. Musí žáky motivovat, vzbuzovat jejich zájem, rozvíjet individuální předpoklady a kreativitu jednotlivců. Základem práce aktivizujících metod bude projektové vyučování, týmová práce a spolupráce. Směřování k utváření klíčových kompetencí vyžaduje nové postupy. Motivace k učení musí postupně odbourat učení ,, pro známky“. K tomu by měl přispět i nový přístup k hodnocení ( např. možnost volby termínu kontrolní práce, slovní hodnocení, sledování individuálního růstu, vyhodnocování portfolia apod.). Žáci musí vědět, na co a jak učební látku v životě využijí. Učení není postavené na reprodukci, ale produkci něčeho nového (dopis, příspěvek do časopisu, práce redaktora rozhlasového či televizního vysílání, moderování, příprava akademií a vystoupení, výstavky, plakáty, výzkum …) V aplikaci různých metod ve vyučovacích hodinách vidíme největší možnost dalšího rozvoje školy. Podporou dalšího vzdělávání učitelů, seznamováním se i s alternativními programy, zabezpečením literatury, odborných časopisů i jiných metodických materiálů se budeme snažit směřovat k používání aktivizujících metod práce. Kompetence k učení - umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení -
aktivizovat a motivovat žáky - dávat prostor pro samostatnost využívat jejich talentu, zájmu, nadání – diferencovat přístup umožňovat volbu – při výběru činností, způsobů zpracování,…. vést k samostatnému vyvozování závěru využívat problémové vyučování, experiment, neobávat se chyby, pracovat s chybou dílčí výstupy získávat v souvislostech, logických celcích, ne izolovaně, ale z různých vzdělávacích oblastí a pohledů spojovat osvojené poznatky se životem, praxí, volbou povolání vést k využívání různých zdrojů informací naučit žáky sledovat svůj pokrok, vytvářet svá portfolia, hodnotit svoji práci (neučit se pro známky) aplikovat poznatky při tvorbě samostatných a výstupních prací poznatky uplatňovat i získávat při projektovém vyučování využívat exkurzí, zájezdů, výstav umožňovat samostatná vystoupení podporovat samostatné a dlouhodobé projekty podporovat prezentaci vlastních názorů a zkušeností využívat osobního příkladu dospělých, příkladů z literatury (význam vzdělávání) zařazovat besedy s odborníky- poznávání různých profesí využívat metody sebehodnocení, slovní hodnocení
Kompetence k řešení problémů - podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů -
předkládat možnost volby v případech, kdy lze volit různé možnosti vést k samostatnému řešení úkolů a k převzetí zodpovědnosti
-
využívat návrhy více řešení, brainstorming, myšlenkové mapy učit žáky pracovat s informacemi a komunikačními technologiemi, třídití a vyhodnocovat materiál vést k zdůvodnění a obhájení svého rozhodnutí využívat možnosti diskuse nad řešením volit problémové úlohy, experimenovat, aplikovat poznatky v praxi uplatňovat kreativitu a tvořivost v samostatné práci vést žáky ke kontrole řešení a správnosti postupu zařazovat zpracovávání samostatných projektů, zpracování samostatných prací (ročníkové, závěrečné práce) učit přípravě referátů
Kompetence komunikativní - vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci -
maximálně umožňovat samostatné ústní i písemné prezentace v diskusi se učit přesvědčit, obhájit názor, ale i vyslechnout názor druhého učit se prezentovat, obhajovat výstupy svých prací v maximální míře se žáky komunikovat využívat zvládnutí informačních a komunikačních prostředků a technologií pro účinnou komunikaci s okolím a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi rozvíjet komunikaci v cizím jazyce a její uplatnění nejen při výuce, ale i v praxi rozvíjet dovednost komunikace s různými věkovými skupinami ( spolupráce a společné akce starší - mladší, akce pro rodiče a veřejnost)
Kompetence sociální a personální - rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých podporovat práci ve skupině, týmovou práci, rozdělení rolí, pravidla v týmu, převzetí zodpovědnosti (dvojice, skupiny, třída, škola) - podporovat organizaci samostatných projektů (vlastní organizace) - zaměřovat se na organizaci veřejně prospěšných činností (sběry, třídění, sběrové akce, brigády) - využívat osobního příkladu a vzoru – besedy, prezentace názoru učitele - podporovat spolupráci a kooperaci při skupinové práci, projektech, práci ve dvojicích, partnerství mladší - starší - vést k hodnocení a sebehodnocení - tvorba kritérií, objektivita, posouzení vlastního pokroku, uvědomění si své hodnoty - využití žákovské samosprávy -
Kompetence občanské - připravovat žáky jako svébytné svobodné a zodpovědné osobnosti, které uplatňují svá práva a plní své povinnosti, rozvíjet pozitivní postoje, vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě, učit aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný -
učit toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturním a duchovním hodnotám vyhledávat příležitosti i nácvik umění poslouchat, respektovat názor
-
využívat i komunitního kruhu, diskusního kruhu, panelové diskuse, prezentace názorů ve všech předmětech vést k zodpovědnosti za své jednání podporovat vystoupení pro veřejnost, podporovat akce města, vystupování pro seniory, mateřské školky účastnit se besed, návštěvy MěÚ, soudu, …… využít představitelů města a spolupráce s nimi při projektech podporovat pomoc mladším spolužákům, handicapovaným spolužákům,učit poskytovat první pomoc pocopit kulturní hodnoty a tradice vlastní země, poznávat jiné kultury (Vánoce, Velikonoce, cestování, exkurze, pobyty, návštěvy divadla, kina a výstav) využívatí priorit školy k vytváření zdravého životního stylu a k ochraně přírody vést ke spolupráci, kooperaci (skup. práce, projekty, práce ve dvojicích, partnerství mladší – starší), k hodnocení, sebehodnocení – tvorba kritérií, objektivita, posouzení vlastních pokroků, uvědomění si své hodnoty
Kompetence pracovní - pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci -
zařazovat do učebního plánu předměty (VP, NP) s činnostním charakterem spojovat teorii s praxí – aplikace poznatků při konkrétních činnostech zlepšovat školní prostředí (zahrada, pozemek, výzdoba – PV, VV) motivovat při výzdobě na ples, akademii poznávat různé technologie (postupy) vést k dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví, návodů k použití apod. vést k dodržování řádů učeben, vést k pořádku a čistotě, pracovním návykům netolerovat projevy vandalismu, zaměřit se na úklid a údržbu okolí školy, pečovat o květiny
Vhodná skladba volitelných předmětů a disponibilních hodin Soustava volitelných předmětů ve škole je volena tak, aby vyhovovala potřebám žáků podle jejich zaměření a zájmů. Nabídka musí být v souladu s výchovným působením školy, musí jej podporovat, musí odpovídat potřebám současné společnosti, musí rozvíjet vzdělávání žáků a jejich osobnosti
Nabídka a charakteristika volnočasových aktivit Hlavním cílem mimoškolních a rozšiřujících aktivit je naučit děti kvalitně využívat a naplňovat svůj volný čas. Jednotlivé aktivity podporují výchovně vzdělávací cíl školy. Široká nabídka těchto aktivit je jednou z priorit školy: - podporuje prevenci rozvoje negativních jevů ve společnosti - umožňuje relaxaci a odpočinek - dává možnost uplatnit se i dětem, které mají výukové obtíže - podporuje sebevědomí žáků - podporuje seberealizaci, rozvoj vlastních schopností - podporuje sebepoznání - doplňuje vzdělávání žáků - rozvíjí mravní hodnoty - podporuje spolupráci žáků - učí komunikaci - rozvíjí veškeré požadované kompetence - podporuje zdravý životní styl Těmto cílům odpovídají i formy a metody výchovně vzdělávací práce. Nejběžnějšími formami jsou např. práce ve skupinách, ve dvojici, společná práce dětí z jiných tříd a oddělení, individuální rozhovory dětí aj. Škola nabízí volnočasové aktivity formou pravidelné zájmové činnosti – kroužků tak, aby nabídka nebyla jednostranná. Některé zájmové kroužky organizuje školní družina – těchto aktivit se mohou účastnit i žáci, kteří školní družinu nenavštěvují. Další aktivity jsou jednorázové – zařazovány do ročního plánu akcí tak, aby nabídka byla pestrá a oslovila co nejvíce žáků Druhy aktivit: soutěže a projekty, besedy, výstavy,tematické zájezdy,kurzy, výlety, psychovýlety, kulturní a sportovní akce rodičů s dětmi, nabídkové akce na vedlejší prázdniny,… Škola získává finanční prostředky na akce z dosažitelných grantů. Všechny akce škola dostatečně prezentuje na stránkách místního, ale i regionálního či odborného tisku.
Výuka etické výchovy Prioritou naší školy je zařazení etické výchovy do ŠVP. Jde o jeden ze základních pilířů vedoucí k trvalému utváření pozitivního a přátelského klimatu na škole a formování žáků k hodnotově pozitivnímu přístupu k životu. Zde škola využívá a zhodnocuje své více jak desetileté zkušenosti s praktickou výukou tohoto předmětu. Etická výchova se v naší škole začala nejprve zavádět jako zájmový útvar, později jako nepovinný předmět pro celé třídy. Kvalitou výuky a jejím přínosem pro žáky se naše škola zařadila mezi nejlepší školy v republice a získala v Programu podpory etické výchovy opakovaně vynikající ocenění Nadačního fondu Josefa Luxe. Pro vedení etické výchovy využívá škola odborných zkušeností svých pedagogů s aprobací pro tento předmět a s odborností na problémy sociální komunikace. Etickou výchovu zařazujeme do ŠVP jako předmět v rámci disponibilní hodiny pro žáky 4. a 5. ročníku prvního stupně a pro žáky 7. ročníku druhého stupně s dotací 1 vyučovací hodina týdně. Tyto věkové skupiny byly vybrány cíleně po mnoholeté zkušenosti, kde vidíme největší přínos pro školu i žáky. Za základ etické výchovy v naší škole bereme etickou výchovu - výchovu k prosociálnosti podle modelu španělského pedagoga Roche Olivara, se kterou jsou z řady zemí i u nás mnohoaleté vynikající zkušenosti. Jejími přednostmi jsou systematičnost, ucelenost a logická návaznost programu, vědecky ověřený pedagogicko-psychologický základ a cíleně preventivní řešení výchovných problémů pozitivní motivací žáka. Etická výchova je projekt, který se snaží systematickým osvojováním sociálních dovedností formovat morálně vyzrálého člověka. Žák tímto způsobem získává důležité sociální kompetence: komunikativnost, sebeúctu a zdravé sebevědomí, pozitivní hodnocení druhých a především prosociální styl jednání. Prosociálnost jako schopnost vykonat něco dobrého pro druhé bez očekávání protislužby je nejdůležitější kompetencí, která zásadně pozitivně ovlivňuje rozvoj charakteru člověka. Žáci se v uceleném systému etické výchovy - výchovy k prosociálnosti mají naučit: 1. Aktivně naslouchat, otevřeně a pravdivě komunikovat. 2. Přijmout sebe, poznat své dobré i stinné stránky. 3. Pozitivně hodnotit druhé, vyslovit uznání, pochválit. 4. Problémy řešit tvořivě a rozvážně. 5. Vyjádřit svoje city a postoje otevřeně, ale ohleduplně. 6. Umět se vcítit do myšlení a citů druhých. 7. Překonávat pasivní a agresivní reakce, reagovat asertivně. 8. Zvolit si pozitivní vzory. 9. Ochotně poskytnout fyzickou pomoc a službu, darovat, podělit se, poradit a potěšit. 10. Být citlivý pro potřeby společnosti, být prosociální i vůči členům jiných etnických, náboženských, politických a kulturních skupin, snažit se o komplexní prosociálnost. Způsob učení probíhá ve třech následných fázích: zcitlivění pro téma prostřednictvím zajímavé a podněcující aktivity (četba, vyprávění, hra, sekvence z filmu a pod.), následuje nácvik ve třídě (formou her, scének, tvořivých aktivit, zážitkové metody) a přenos do reálného života.
Vychovatelé se řídí zásadami specifického výchovného stylu etické výchovy (tedy jak správně působit na dítě): 1. Přijmout dítě takové jaké je, vyjádřit pozitivní vztah k němu. 2. Přisuzovat dítěti kladné vlastnosti, které u něho chceme probudit. 3. Zaměřit pozornost dítěte na důsledky jeho chování. 4. Povzbuzovat dítě k dobrému jednání, k prosociálnosti. 5. Správně motivovat dítě především formou sociální odměny.
Podpora zdravého životního stylu Podpora zdravého životního stylu je jednou z nejdůležitějších oblastí rozvoje školy. Cílem je vytvořit vhodné podmínky pro veškerou výuku a výchovu ve škole a vést děti ke zdravému způsobu života a odpovědnosti za své zdraví. To vše v míře přiměřené věku dětí a jejich schopnostem. Program je koncipován tak, aby se zaměřoval na prevenci rizik ohrožujících zdraví, od rizik zdravotních až po rizika sociálně patologická. Podporuje zdraví ve všech jeho složkách – tělesné, duševní, sociální a duchovní, snaží se utvářet u dětí takové dovednosti a návyky, které budou v rovnováze s prostředím přírodním i společenským. Oblasti, kterým škola bude věnovat zvýšenou pozornost: Kouření – vytvoření nekuřáckého prostředí, vedení žáků ke společenské nepřijatelnosti kouření, zaměření se na negativní účinky aktivního i pasivního kouření. Alkohol a jiné návykové látky – zvyšování informovanosti o negativních účincích těchto látek, u starších žáků upozornit na nebezpečí užití více druhů různých návykových látek současně. Sexuální výchova – zájem o všechny aktuální otázky sexuální výchovy, problematika dětské pornografie. Poruchy příjmu potravy – vytváření zdravých stravovacích návyků, takových, které povedou k prevenci poruch příjmu potravy, vyhledávání rizikových jedinců ve škole. Způsoby naplňování výše uvedených cílů: interaktivní krátkodobé i dlouhodobé projekty zaměřené na různé věkové kategorie žáků i veřejnost s možností využití finanční podpory různých institucí ( např. Nadace Via, Krajský úřad, Městský úřad,…), zařazení speciálních předmětů do učebního plánu ( např. výchova ke zdravému životnímu stylu, příprava zdravých pokrmů,…), skladba jídelníčku a dodržování spotřebního koše při stravování žáků ve školní jídelně. Téma zdravého životního stylu se prolíná všemi oblastmi, kterými bude škola svůj školní vzdělávací program realizovat.
Výuka nepovinného předmětu náboženství (římskokatolického) Mezi důležité výchovné předměty zařazené do ŠVP patří i náboženská výchova. Zabývá se formováním žáků k hodnotově pozitivnímu přístupu k životu a vede tak zároveň k utváření pozitivního a přátelského klimatu na škole. Předmět náboženství rozvíjí a podporuje obecně lidské jevy jako jsou důvěra, vděčnost, odpouštění, radost, štěstí, ochota pomoci nebo schopnost tušení dimenzí, které člověka přesahují. Na těchto základních lidských dimenzích formuje křesťanské životní postoje a jednání. Umožňuje přístup k biblickému poselství, ke křesťanské tradici, seznamuje s křesťanským způsobem života a pomáhá při hledání základních lidských hodnot a orientaci v tomto světě. Předmět je nepovinný a je nabízen žákům všech ročníků na prvním i druhém stupni. Vyučování má časovou dotaci jednu hodinu týdně. S ohledem na počet žáků a finanční zdroje školy je možné vytvářet skupiny, a to například tímto způsobem: Žáci 1. ročníku mohou tvořit samostatnou skupinu vzhledem k zcela specifickému přístupu, který vyžadují. Žáci 2. a 3. ročníku mohou tvořit společně skupinu, ve které se v dvouročním cyklu bude střídat učivo pro 2. a 3. třídu. Další společnou skupinu mohou utvořit žáci 4. a 5. ročníku, kde se opět v dvouročním cyklu střídá učivo 4. a 5. třídy. Poslední skupina může shromažďovat žáky 6. až 9. ročníku, kde se v čtyřletém cyklu střídá učivo pro 6. až 9. třídu. Tento systém bude zajišťovat, že se žáci nebudou opakovaně učit to stejné a zároveň projdou všemi částmi vzdělávacího obsahu tohoto předmětu stanoveného pro základní školu. Jiné vytváření skupin je možné. Výuka předmětu římskokatolické náboženství je na škole vedena vyučujícím pověřeným římskokatolickou církví s aprobací pro tento předmět. Vzdělávací obsah římskokatolického náboženství je zpracován podle platných osnov vydaných Českou biskupskou konferencí, případně osnov schválených diecézním biskupem a podle Kompendia katechismu katolické církve. Je zde zároveň kladen důraz na budování pozitivních a otevřených vztahů, na toleranci k lidem jiných náboženských vyznání a na rozvíjení ekumenických postojů.
