'0:%
^*^
y/d^,M^My
I
/^y
/\4j'W'\, L
'
/
PnDESni LET ŽIVOTn jnROSLnvn VRCIiLICKÉMO
n-D-n
//
VEŠKERA PRA V A VYHRAZENA.
SOhh
11%
Knihtiskárna
dr.
Eduard Grégr a sjn, t PTax«.
ÚVODEM.
Slavnostní islo Máje, vydané k padesátým narozeninám Jaroslava Vrchlického na oslavu jeho veliké práce bylo tištno a vydáno a zásluh o eskou literaturu, jen v obvyklém nákladu našeho asopisu. Avšak nové a nové pHhlášky o toto islo pimly nás k tomu, abychom pomýšleli na nové vydání tohoto ísla a to tentokráte ve form samostatné knihy, která by v
dob
oslav našeho velkého mistra byla širším
pouením
kruhm
život a významu. Knížku tuto veejnosti podáváme. o jeho
Rychlost, s kterou musila býti kniha uspoádána, zanemá žádoucí jednotnosti, za to,
vinila snad, že kniha "
pvab nehledanosti a svžesti dodala jí okolnost, že v ní otištny jsou práce, které pro
myslíme,
práv
k oslav Vrchlického snesli jeho pátelé ze dl, ze svých apostrof i vzpomínek. K pracím tm pipojili jsme Albertovu studii »Jaroslav Vrchlický*, napsanou ke tyicátým narozeninám básníkovým a Máji vnovanou, jako podrobnjší rozbor básníkových dl, vynechavše z ní jen, co od jejího
»Máj«
studií jeho
vydání zastaralo nebo doplnní by zasloužilo. Píslušnou ást výtžku této knížky odevzdáme ve smyslu vnování prof. dr. Alberta pokladn spolku eských spisovatel belletrist Máj.
Redakce Máje.
-
OCt,ocyv^J^iXX
4.w
fe»--«+«j
y-frt*^*'
—
Autograf Jar. Vrchlického z roku 1874.
^n-
(a.»tC,j
(tv<_
JLÍn'.
^V<x
•**->.
w
Autograf Jar. Vrchlického
v»,»»^
z
>í<»--«u,»-M,
roku 1876.
<.
2
-''-^
1^
/^-
.ydy
" /^
,^Lrj'
.
.
a.
-
7; ^vy
//,«
^*~'
Autograf Jar. Vrchlického
t<-^^
'
z
roku
t^-i
1903.
;
Ukázky rukopis Jaroslava Vrchlického. Vrchlický má skorém všechny svoje rukopisy. snad jenom nkolik list, jež Málokterý chybí si na mistrovi vyprosili jeho ctitelé, kteí si manuskript jeho uschovali na památku. Mistr má rukopisy svoje vázané v knihách, které tvoí samy o sob
Jar.
—
mnohosvazkovou a originální opateny vkusnými vazbami
velikou,
jsou
sbírku.
Svazky
tvoí
velikou
a
ped kterou staneš v úžasu. Stojí ped skí, která je plniká narovnaných
knihovnu, veliká
rzných formát.
Je tu celá
tebou knih
gigantická práce mistrova
podob. Ozdobujeme tuto publikaci nkolika ukázkami rukopis Jaroslava Vrchlického k nimž podáváme nkolik ádek na z rzných dob, ve
své originální
vysvtlenou. První ukázkou
rukopisu z vtší básn v »Lumíru« za redakce Svatopluka echa a dr. Serváce Hellera (1874.) a po druhé v básních epických a konen v Ottov vydání Sebraných spis Jaroslava Vrchlického, kde báse vyšla již po tvrté. O sob, mimo epické básn, vyšla ve »Svtové knihovn«. K ukázce další nutno upozorniti, že je to fragment z básn »Vittoria Colonna« z monologu Michel Angelova. Báse byla po prvé vytištna v >Lumíru« r. 1876., po té vyšla o sob nkolikráte rozšíená o adu nových vyšla naposledy v Sebraných spisech Jaroslava Vrchlického u Ott.
»Satanella«,
je
snímek
jež vyšla poprvé
zpv
Snímek Appia« lického.
pak básn: Na lístek vavínu z »Via ukázkou z knihy básní Jaroslava Vrch-
je
vné
»Prchavé Huse a Básn ty vznikly
k tisku uchystané.
i
roku
pravdy* 1902.
Je
cyklus sonet, družící se ke tem cyklm Sonet samotáe, nesoucí se touž tendencí a týmž smrem. Kniha tato bude jednou z nejzajímavjších, ponvadž to
básníkova v potvoí dv hlavní skupiny a to Život hmoty a Život duše, kolem kterých se adí cykly menší, jako Antické reminiscence Hermy Poasy Glossy a nápady
je
zrcadlem
slední
nejvnitrnjšího
dob.
Hlavní
života
knihy
jádro
:
;
—
In
—
memoriam
jenž byl již
—
—
V
prologu je sonet o sonetu; epilog, vytištn ve » Kvtech «, tvoí báseí » Chata «. atd.
Jar.
Jaroslav
Vrchlického
Vrchlický
Emil Frida) Otec jeho
život.
(rodinné jméno jeho je
dne 16. února 1853. Jakub Frida v dob té byl kupcem v Lounech a pomýšlel práv, nastádav si malé jmní, pesthovati se s chotí a jedinou dosud dcerou Marií do Slaného, kde nabízel se mu ke koupi dm. Manželé Fridovi vyjeli si na den vozem do Slaného shlédnouti ten, ale hned po návratu, ne-U již na zpátení cest, rozmnožena rodina o nového lena, hošíka, jenž v Lounech poktn jménem Emil. ve Slaném skuten byl koupen, a rodina za kratiko pesídlila do nového otcova psobišt. Zde vedlo se básníkovu otci velmi dobe, ale malému Emilovi slánský vzduch valn nesvdil. Dán proto a pak z dvodu, že doma dtí pibývalo, ve tvrtém roce svého vku na zdravjší vzduch k svému strýci P. Antonínu Koláovi, farái v Ovárech u Kolína, kde hospodaila faráova matka, básníkova babika. Zde chodil Emil Frida také do školy a zde pipravil jej strýc jeho na studia gymnasijní. Studovati poal, sotva devítiletý nejprve na gymnasiu Slánském, pozdji dán do Prahy na gymnasium piaristické a když tu pro nmecký jazyk vj'Uovaci nevaln prospíval, do soukromého gymnasia Jungmannova. Na soukromém ústav tom absolvoval narodil
se
Filip
dm
Dm
i
Zatím zmnily se pomry jeho rodiny velice. do Slaného se pisthoval, neml tu vážnjšího konkurenta, ale bhem let usadila se tu celá ada kupc zámožnjších, rodina zatím vzrostla o nkolik nových len, a tak bylo teba pomýšleti optn na nové, výhodnjší psobišt. To nalezeno šastn v Domažlicích, kde otec jeho pevzal starý obchod a po nevlídném svém pedchdci získal si ilostí a vynalézavostí svou mnoho zákazník. Vyrábl sám i leštidlo okoládu, radil lidem v nemocech, a po celém Chodsku píval se jeho zdravotní sextu.
Když
otec jeho
i
likér
»životník«.
S odchodem rodi do Domažlic pestoupil Emil Frida na gymnasium Klatovské a zde také maturoval r.
1872. Jako septimán
gymnasia uveejnil pijatým jménem Jaroslav Vrchlický ve Svtozoru a v almanachu Anemonkách. Tam byly arci už chránny ped krutým osudem první
své
básn
Klatovského s
jeho prvních básnických
pokus,
jichž rukopisy roz-
ezával mladému poetovi otec na kornouty. (Svtozor 1878, životopis J. V.). Po maturit vstoupil Jaroslav Vrchlický nejprve do semináe v Praze, ale již po pl let zanechal theologie a pešel na fakultu filosofickou, kdež studoval filosofii, historii a moderní filologii.
Mezi tím rozvíjela se arci již bohat Vrchlického innost literární. Básnický pseudonym, který mu vymyslil pítel jeho a spolužák na gymnasiu Klatovském J. Thomayer (prof. Dr. J. Thomayera lánek v Zlaté Praze roku 1893), již podržel a s ním poal vystupovati vždy astji a astji v asopisech. PoSvtozoru dostal se nejprve do Lumíra. Vítzslav Hálek, redaktor Kvt a pozdji Lumíra, jenž udával tehda tón v celé poesii, nebyl Vrchlickému valn
pízniv,
a tak asi polovina básní,
vy-
daných pozdji v první Vrchlického knize »Z hlubin* (1875), vandrovala do koše. Vrchlický za to pomstil se Hálkovi vnovav svou první knihu památce Hálkov. Bystejší oko než Vítzslav Hálek ml již Neruda. »Jednou Hálek nkam odcestoval vypravuje Vrchlický v erné Hodince Máje a rubriku
—
—
—
•^
básní Bože,
dva
pevzal Neruda, a led byl náhle prolomen. Ty jaké to byly ješt tenkrát idyllické doby kousky v »Lumíru« (Vlí stopa, Ddicové) mi !
udlaly po kavárnách jméno.*
poalo vyšly
býti
básn »Z
stupuje
Ale
známo po celých Cechách,
básník,
bylo
hlubin«,
již
eská
jakého
jméno a když
záhy
1875. že tu vy-
zjevno,
literatura
to r.
dosud
ne-
mla. R. 1875. absolvoval Vrchlický filosofii a stal se vychovatelem v dom hrabte Montecuccoli-Laderchi, ztrávil celý rok v Itálii a to s jehož rodinou v Marane sul Panaro a v Livorn. Navrátiv se poátkem r. 1876. do ech, byl supplentem na pražském ústav ku vzdlání uitel, rok po té jmenován se-
kretáem eské
techniky,
kterýžto
úad
zastával až
vykonávaje vedle nho pravé divy práce literární. R. 1892. jmenován byl eskou urúversitou pro obsáhlé vdomosti své v oboru svtových do roku
literatur
estným
ádným
1893,
i
pro
veliké
doktorem a r. 1898.
zásluhy
filosofie,
ádným
o
literaturu
eskou
1893. stal se mimoprofesorem cizích literatur r.
na eské universit pražské. Otec básníkv, k jehož velkému pohoršení nosil mladistvý poeta Vrchlický i>vlasy a la Robert Hamerling dlouhé, nepodajné, kolmo na límec splývající, jako koská híva* (Vrchlický v erné Hodince), nedokal se slávy synovy. Z Domažlic odsthoval se s rodinou do Moravské Ostravy, kde svena mu správa velkého mlýna a manželce jeho obchod krupaský. Služba v Mor. Ostrav byla výnosná, ale matka básníkova toužila zpt do ech, a tak nedošlo na to, aby byl otec Vrchlického splniti mohl slib, že vezme syna Emila jednou na dlouhé cesty do Halie a Ruska, jež pro závod podnikal. Z Mor. Ostravy odsthovali se Fridovi zpt do ech, do isté u Rakovníka, kde otec jeho pevzal mlýn, jmní tžce získaného pozbyl a kde již od r. 1874 na hbitov odpoívá. (List ze hbitova v knize »Co kdysi
život dal«).
Matka básníkova u Kutné Hory.
10
žije
dosud
v
Nových
Dvorech
editel vyšší díví školy pražské, spisovatel a do nedávná dramaturg Národního divadla Bedich Frida, básníkovým. Chotí Jar. Vrchlického je jest bratrem dcera zesnulé spisovatelky eské Sofie Podlipské. Z poct, kterých se Jar. Vrchlickému dostalo, budiž
uvedeno, že vyznamenán byl
estným odznakem
»za
umní a vdu*, r. 1890. jmenován ádným lenem doživotním lenem eské Akademie a nedávno i
panské snmovny. Mimo to jest estným lenem král. akademie v Padov, estným lenem Tovaryšstva polského v Paíži, lenem felibr (sdružení básník proven9alských) v Marsilii a estným lenem Umlecké besedy v Praze. Pro úplnost dodati sluší ješt, žer. 1883. Vrchlický redigoval »Svtozor«, vletech 1884—1893 obstarával divadelní referát »Hlasu Národa* od r: 1897. do r. 1902. byl spoluredaktorem »Ceské Revue« a že dosud rediguje »Sborník svtové poesie«, vydávaný eskou Akademií. Vynikající úast ml Jar. Vrchlický také pi redakci ptidílné »eské poesie XIX. vku«, kterou vydal Máj, jehož je Vrchlický nyní ,
pedsedou.
Spisy Jaroslava Vrchlického,
spoádané podle I.
roku, kterého byly vydány.
Spisy lyrické a epické.
1875 Z hlubin, 2. vyd. r. 1882, 3. vyd. 1897. 1876: Sny o štstí, 2. vyd. r. 1887, 3. vyd.
1.
R.
2.
>
3.
»
4.
»
1876: Epické básn, 4. vyd. 1902. 1877: Vittoria Colonna, 4. vyd. (rozmnožené)
5.
»
1878: Duch a svt,
*).
»
:
1900.
1900.
7.
2. vyd. r. 1882, 1899. 1878: Symfonie, 3. vyd. 1898. 1878: Rok na jihu, 2"! vyd. 1898.
3.
vyd.
11
8.
43. R. 44.
»
45. » 46. » 47. » 48. » 49. » 50. » 51.
»
52.
»
53.
»
54.
»
55.
»
56.
»
57.
»
58.
»
59. » 60. »
61.
»
62.
»
63.
»
64.
»
65.
»
1894: 1894: 1894: 1895: 1895: 1895: 1896: 1896: 1896: 1897: 1897: 1898: 1898: 1899: 1899: 1900: 1901: 1901: 1902: 1902: 1902: 1903: 1903:
Okna v boui. Kytky aster. Nové zlomky epopeje. Než zmlknu docela. Knihy sudiek. Písn poutníka, 2. vyd. 1898. Poslední sonety samotáe. Napadlo rosy. Skvrny na slunci, 2. vyd. 1899. Pavuiny, 2. vyd. 1898. Bar-Kochba. Na sedmi strunách.
Z niv
umlé
poesie národní a
Pekroen Bozi a
zenit,
2.
vyd.
I.
1900.
lidé.
Rok básníkv. Z niv poesie národní a umlé II. Žamberské zvony a jiné básn. Já nechal svt jít kolem. Votivní desky.
Má
vlast.
Duše mimosa. Prchavé
2.
illuse
a
vné
pravdy.
Spisy dramatické.
(Spoádány až do Midasových uší podle roku, kterého vznikly, od 20. dramatu dle let, 1.
I
kdy byly vydány.)
Drahomíra. V sud Diogena. Smrt Odyssea. Noc na Karlštejn. Hippodamie, ást 3.
Láska
a smrt.
Julian Apostata.
Soud
K
lásky.
životu,
2.
vyd.
r.
1885.
Rabínská moudrost. Exulanti.
13
12
14. Tasso
Osvobozený Jerusalem. 1889.
:
15. Michel Angelo:
Básn. 1889.
Hebrejské melodie. 1890. 17. Carducci: Výbor básní. 1890. 18. E. Poe: Básn. 1901. Báse o hrobech. 1891. 19. Foscolo 20. Gothe: Faust (1. a 2. ást). 1891. 16. Byron
:
:
Nový
21. Dante:
život a lyrické
básn. 1891.
22. Hostem u básník.
1891. 23. Verdaguer: Atlantis. 1891. 24. Ariosto: Zuivý Roland. 1891. 25. Schiller: Vilém Telí. 1892. 26. Echegaray: Svtec i blázen. 1892. 27. Lope de Vega: Sedlák svým pánem. 1892. 28. Moderní básníci francouzšti. 1892. 29. Goldoni: Pani hostinská 1893. 20. Echegaray: Mariana 1894. 31. H. Lingg: Výbor básní 1894. 31. Z cizích Parnass 1894. 33. Tri knihy vlašské lyriky 1894. Výbor zla 1894. 34. Baudelaire (Goll) 35. Mickiewicz Tryzna 1895. Výbor básní 1896. 36. Robinson-Darmesteter 37. Arany: Budova sm.rt (Brábek) 1897. 38. de Amicis: Na Oceán (Hanuš) 1897. 39. Ibsen: Nápadníci trnu 1897. 40. Ši-King'u díl I. (Dvoák) 1898. 41. Moderní básnící anglití 1898. 42. Rostand: Cyrano de Bergerac 1899. 43. Moliére: Lakomec 1899. 50. Calderon: Dáma skítek 1900. 51. Kvas Baltasarv 1900. 52. Život je sen 1900. 53. Léka své cti 1900. 54. Hamerling: Ahasver v 1900. 55. Giacosa: ervený hrab 1900. 56. Shelley: Odpoutaný Prométheus 1900. 57. Fr. Petrarca: Ti kanzóny 1900. 58. Andersen: Pohádky IIL 1900. 59. Calderon: Posvátný Parnass 1901. 60. V. Hugo: Nové peklady 1901. 61. Byron Manfred 1901.
kvt
:
:
:
— — —
ím
L—
:
62. Leconte de Lisle
Nová ada peklad 1901,
:
63. Calderon: Velká Zenobie
1901. 1901. Calderon: Socha Prométheova 1901. Korunovaná pokora rostlin 1901. Dcera vzduchu, dil I. 1901. » díl II. 1901. » Cid v zrcadle španlských romancí 1901. Camoes Lusovci 1901. V. Hugo: Hernani 1902. Calderon: Moje dáma nade všechno 1902. France: ervená lilie 1902. Calderon: Dva milenci nebes 1902. Dumas Alex.: Ti mušketýi 1902.
Výbor
64. Shelley:
65. 66. 67. 68. 69.
70. 71. 72.
73. 74. 75.
z lyriky
— — —
:
5. Belletrie; 1.
2. 3.
Povídky ironické a sentimentální Barevné stepy 1887. Nové stepy barevné 1887. Studie.
6.
1.
2.
188(3.
G. Leopardi, jeho život a spisy 1880. Básnické profily literatury francouzské 1887.
3.
Studie a podobizny
4.
Nové
5.
O knihách a lidech 1899. Devt kapitol o novjším románu
6.
1892.
studie a podobizny
1897. francouzském;
1900.
Pokus o nákres architektoniky pvodních básní Jaroslava Vrchlického.
Knihy ryzí Skupina Lyrika osobní. Z hlubin. I.
Rok na
—
-
Jak táhla
jádra.
iny.
16
jihu.
— Eklogy
— Okna —
písn.
—
—
Poutí k Eldoradu.
— Hudba v — Písn — Duše mimosa.
mrana.
v boui.
Symfonie.
a
subjektivnosti. Sny o štstí.
—
duši.
poutníka.
— Hoká — Pavu-
— Skupina
Knihy tíhnoucí
II.
k
lovenstva*.
dílu »Epopeje
životnímu
Duch a svt.
— — Colonna. — — — Tvvardowski. — Zlomky — Ddictví Tantalovo. — Fresky a — Breví moderního lovka. — Nové zlomky epo— Bnr Kochba. — Bozi — Skvrny na — Votivní desky. a Skupina Knihy isté objektivnosti: — Epické básn. — Nové Mythy a — Ob poslední — Selské básn Hilarion.
Vittoria
Staré
Sfinx.
Perspektivy.
zvsti.
gobelíny.
epopeje.
slunci.
peje.
lidé.
III.
cyklus).
2.
(1.
epické.
skupiny,
ballady.
a
II.
III.
tyto
epika celkem
se prostupují a jako
K lyrice patí dále skupiny IV., V. a VI. Skupina IV. Knihy lyriky objektivní, více
splývají.
formální než ideové tíhnoucí:
ke stránce
Dojmy
a
sonety
samotáe.
rozmary.
—
Zlatý prach.
— Než
zmlknu
—
—
—
Nové samotáe. samotáe. zahrada. Moje sonáta.
Sonety
Poslední
arovná
—
•
sonety
—
docela.
Skupi na V.: Knihy smíšeného charakteru skupiny I. a iV. Co život dai. -- Motýli všech barev. Rzné masky. — Dni a noci. Život
— — — Kytky — Knihy sudiek. — Na— Na sedmi — Pekroen — Rok básníkv. — Žambcrské zvony. — -
a
smrt.
padlo zenith.
Já
aster.
strunách.
rosy.
svt
nechal
Skupina a
asové:
v poušti.
—
VI.
jít
kolem.
Knihy tendence vlastenecké
Pantheon.
Bodláí
Dramatická
s
— Na
domácí
Parnassu.
—
pd. Má
—
Hlasy
vlast.
Jaroslava Vrchlického dle látek srovnaná. díla
výmluvný je tento pehled. V nskupinách dramatická díla Vrchlického sestavena, poskytují jasný doklad o tom, jak nevyerpatelný duch mistrv takka vtšinu století probádal a že až do pravku došel, aby z nho vážil podnt Zajímavý málo
a
kolika
17
«
Všecka díla látku ku svojí dramatické tvorb. dramatická možno roztíditi ve 4 skupiny, z nich hry histoprvní, skupina A, obsahuje tyto a
eské
rické. Trojí políbení
—
Drahomíra
—
eský pravk. eský pravk. Sem
také oratoria
Bratí
—
X.
»
zaaditi dlužno Svatá Ludmila* a »Sv. Vojtch.
stol.
Noc na Karlštejn
— —
XIV. stol. XVI. stol. Rabínská moudrost XVÍ. stol. Exulanti
—
Skupina B. Antické V sud Diogena.
hry:
Smrt Odyssea. Hippodamie (Námluvy Pelopovy. Smír Tantalv. Smr Hippodamie)
—
Pomsta Catullova. Midasovy
Mythus antický ve
—
í
hrách proloženým vytišt-
písmem ných
s
historií
splývající.
uši.
Ep p on n a. V uchu Dionysiov. i
Skupina
C.
Jiné hry historické:
Julian Apostata.
—
Byzantinská doba.
Láska a smrt. XI. století. Soud lásky. XIV. stol. Pietro Aretino. XVI. stol. Marie Calderonova. XVII. stol. o Simsonovi. Mythus biblický.
Trilogie
—
Skupina D. Moderní hry: K životu. Nad propastí. Svdek.
Záv
Lukavického pána.
Dnešní doba.
JAROSLAV VRCHLU-KV:
Sám Interviewem zachytil
:
o sob. JUDr. R.
J.
Kronbauer.
¥yslím,
že nejvíc bude touto statí pre* kvapen sám — Jaroslav Vrchlický. Poznámka pod titulem mela by vlastn interviewem zcela nahodilým, zníti: pi rzných píležitostech, po schzích o erných hodinkách Máje ve volných besedách dotazováním zachytil a sebral. Není interview dílem jednoho okamžiku, nebyl vykonán za jedné urité návštvy, a nebylo nikdy mistrovi eeno, že interviewent pichází proto, aby z nho obvyklým i
novináským spsobem vylákal adu odpovdí na dotazy. Myslím, že by u Vrchlického nikdo nepochodil. *Mj život je v mých knihách,* odpovdl komusi, jenž pišel za tím úelem, aby mistra pohnul k hovornosti.
—
Pravda byl jsem u Vrchlického astokráte byl jsem u nho naposledy o novém roce. Mistr mne pozval, já se posadil, a jako vždy tak bylo, když jsem se tentokráte až úzko rozhlédl kolem sebe a vidl, jak celá mrana knih kolem mne táhnou. Hovoili jsme o literatue, mluvili jsme o docela všedních vcech, ale já poád v duchu vzpomínal na pítele Františka Heritesa, jenž mne upozornil, abych mistra požádal, by ukázal originální svoji knihovnu ne tu, která v tisících svazcích jako mrana táhla kolem mojí hlavy, ale knihovnu svých vázaných rukopis. Vrchlický rozžal svíku a vedl mne do chodby, kde jsem spatil unikum, knihovnu, která bude míti dozajista jednou v museu svoje estné umístní. V ohromných svazcích, jichž je a
mn
i
mn
.
.
.
aspo sto, stojí tu vedle sebe v šiku mistrovy rukopisy, dle knih tištných svázané a svou adou a rozmry zrovna imponující. Pak jsem požádal pelaskavého mistra (v duchu jsem si vzpomnl, co by to bylo za pknou kapitolku, pod názvem: »hostem u básníka«), aby
mn
ukázal svj denník, do kterého zapisuje od r. 1876, co napsal. Kdo by nežasl, kdyby vidl, že je tu zaznamenáno, že Vrchlický jednou zajeden msíc napsal
až
šedesát básní.
Tu
se mistr
ponkud
rozhovoil a rozehál. Díval jsem se do stránek, hust psaných a byste dával pozor na každé slovo. Našli jsme v zápisníku datum, kdy Vrchlický pekládal Gotheova »Fausta«, mistr vypravoval živ episodku o tom, jak se mu ztratil první díl rukopisu a jak jej s pomocí c. k. pražské policie našel (zajímavý tento detajlek nalezne tená na jiném míst listu), rozhovoil se o své pvodní tvorb, chodil po pokoji, upozornil mne na historickou budovu svatováclavské lázn, na kterou se asto dívá oknem své pracovny, já vyslechl jeho odboku a asové vzpomínky, vrátil jsem se zase k zápisníku a probíral stránku za stránkou a dílo za dílem. Rozumí se samo sebou, že jsem svými dotazy vyvolal celou adu odpovdí, jež sloueny a svázány s výroky jindy pronesenými dostaly ráz asovosti. Hodiny ubíhaly, a nikdo z nás toho ani ne-
Bh
pozoroval. ví, že se tím nechlubím, ale je teba, abych všechno upímn a oteven povdl. Napsal jsem interview, který je mosaikou z rzných výrok a složen z mistrných poznámek a sentencí. Po schzích Máje hodiny jsme sedávali, dotazovali se Vrchlický si asto požaloval a pozasteskl, já stranou za ním v kout sedával
—
ml
materiál a piln jsem si znamenával, abych ke své knize »Z erných hodinek v Máji*, z níž jsem již nkolik ukázek také uveejnil. Je to tedy ale slova toho možno interview zvláštního rázu užiti pes to, že zaznamenány a v souvislosti uvedeny jsou tu odpovdi, jež Vrchlický dával jiným lidem, stesky a polemiky, jež proslovil ve
—
chvíli,
kdy ho
ten Vrchlický
lovkem.
20
to
neb ono zabolelo. Jeí mj Bože toho, že je básníkem, také
krom
Francouz, jenž pronesl známé okídlené slovo moi est haissable* byl mužem dle mojí chuti. Já bych, vte, nedovedl napsati o sob takové tlusté knihy »básn a pravdy«, jak se stalo módou že toho v naší »na vidí mnozí tolik, a v memoiry tak chudé literatue*, jak zní obligátní heslo, tak bolestné postrádají. Já si myslím, že každý básník (a ten jedin titul bych si na budoucnosti vyprosil) mže aplikovati na sebe s malou obmnou slova Schillerova Wallensteina »V tvých adrech jsou hvzdy tvého osudu «, totiž V tvých — dílech jsou stopy tvého života ... :
•»le
em
—
:
—
Když jsem Vrchlickému se zmínil o tom, že by mohl napsati k jubileu o sob nco sám, samoekl: » Povídati nco o sob, zdá se libé, ješitné, ano zbytené. Té nejvnitrnjší pravdj'beztoho nikdo o sob zcela a upímn neekne a improvisovati njakou báse, která by mla býti pravdou, nebo pravdu, která by byla básní, nebylo by o vindru lepší. Ostatn není ani padesátým rokem život uzaven a proto lze beztímati jedin fakta, a tmi jsou práv jen .« moje knihy
mn
pen
.
.
Jeden z mých »páteU
mou
— myslil, že hodn sníží
má
když
dramata nazve improvisacemi. Výrokem tím však jsem nebyl nikterak ani za mák uražen, nebo mám o vždy hotovém práci tím,
improvisaním talentu vtší mínní než jest u nás náhodou zvykem a obyejem. Mohu íci, že jsem im£rovisoval všechny své knihy, ano, že jsem
svj
život, stejn jako a život zhntl s uritou kombinací všemožných eventualit a s uritým cílem budoucnosti. Tím již nijak není eeno, že jsou jak jsou knihy dobré a život dobrý známo improvisace též špatné, ano velmi špatné, zrovna jako životy
improvisoval
skoro
jiný své knihy
celý
pracn
spotil
—
i
.
.
.
2í
Tedy knihy! Je jich dost, pvodních peložených. Nejsou stejné ceny, ale každá jest jakýsi dokument mého improvisátorství. jsou esthetické vady tchto improvisací jakékoli, jednu vlastnost všech improvisací mají jakousi pravdu, i lépe eeno, bezprostednost pravdy. i
A
—
mn
Jiný opt vyetl nestejnost i neustálenost názoru životního ili jinak nedostatek sy-
stému njakého,
I tato vada, je-li to vadou, plyne ryze z improvisátorského rázu mé celé tvorby.
Jsem
již
lovk te
—
hned
okamžiku,
ovšem
jásající,
hned
trochu vyrovnanjší v obem. To dkuju vlivm svých »pátel*, kteí mi otrávili radost a nauili mne bráti vše skepticky i lépe s dobráckou ironií. Ano, ustálenost svtového názoru, hezky se to ekne, zoufající
již
lety
—
mjte ji, když jste synem XIX. "veku, kde na vás tolik vichr naráželo a naráží? Chtjte od lyry hozené na pouš, jak dí Shelley, aby hrála stále jedním akkordem, když se vše o ni opírá a také otírá? A tak mne výtka nedostatku filosofického názoru zrovna tak málo zabolela jako výtka improvisátorství, a já jsem byl a jsem tak smlý, že od tch dob jsem bez filosofické soustavy improvisovaj klidn dál, jak se co o mne opelo, a byly to nkdy vichice, že se ten chudý nástroj chvl pod jejich údery, div že jim odolal. ale
Divný osud mne bíjen pro
stihl
:
V
mládí jsem byl pivyse
svj kosmopolitismus, te
mn
týká zle moje vlastenení. Gothe pravil kdysi »Kdo chce pvce pochopiti, rozumj zemí celé musí v jeho zemi jiti* ovzduší jeho života zevnjšího a vnitního. Toto utvauje knihy každého autora, a aspo tuto :
—
22
posuzovánu dle tohoto axiómatu, snad právo každý požadovat, ten diletant literární, a tak tato se snad také ani ne-
spravedlnost, býti tu
má
i
mn
i
upe.
Atak jsem tedy v daném pomry prostedí improvisoval bez jednoty názoru svtového od roku 1868, kdy jsem jako klatovský sextán napsal verše: »Sloup u cesty poražený, písmo na k nepoznání* fprvní, které jsem uznal za jakž takž možné) až do roku 1903, kdy se blížím k padesátce svého rovnž improvisovaného
nm
života.
V rámcích tchto improvisací ml jsem práv však jistou uritou snahu. Ve knihách ist chtl jsem lyrických vysloviti jen sebe,! v epických a smíšených pak svým prostedím] XIX. vku, jak se dívá na rozvoj lidstva a jak chápe jeho úkoly. Násled-
lovka kem
ne^'^tovosti
mého
filosofického já
vznikl*
onen dualismus, který se táhne celou mou inností pro sebe jsem pessimista, pro lidstvo!
—
v lyrice líím, jaké to mé já bylo! a co prodlalo, v lyricko-epické ásti svého díla, ^ jak jsem to vidl na objektu, jejž^ zde tvoilo lovenstvo nebo vlastní národ. Že tam jsem byl pessimistou a zde optimistou, pochopí každý lovk dobré vle, nemá-li té, radji o mé snahy neb mou padesátku nezavadí, nebo jen jedna vc mne bolí ješt na svt, t. j.: nedostatek dobré vle u jiného neb zúmyslná optimista,
a
zloba.
a
a
Vedle obsahu knih, pessimistických optimistických, sentimentálních ironických, je tu ješt jejich forma. Jsem formahstou, ne tak písný jako Eliška Krásnohorská, ale pece písný dost a pipomínám ješt, že vždy jsem vycházel od zásady, podávati své ovoce aspo na talí istém, nemže-li býti práv nádherný a naprosto-
a
a
ve všem tvar originálních.
23
A
Mám
propos formalismu.
Vysoce
tu
jisté slabosti.
vážím všech, kdo pracovali u nás tímto smrem. Zdá se mi, jakoby každé získání nové formy poetické bylo krokem ku pedu, obohacením a rozšíením básnického území. Proto Uak cením Jungmanna, Douchu a všechny, kdož poesii eskou, byf pokusy'', na dobu jich ovšem smlými, snažili se povznésti. Ano, to je to si
'
;
i
I
pravé slovo. Nebo, co má zvláštní, exquisitní formu, nemže již proto býti banálním, všedním a sprostým.
Mám pímo odpor k povrchnosti, nedbalosti a strojené souverénosti formální. Naše technika básnická je pece tak prostá a jednoduchá, že jest pímo nepochopitelno, zúmysln chtíti zde zanedbávati. Ale pes to nejsem otrockým služebníkem rýmu, nebo vím, že na pr. dobrý »blankvers« je asto tžší než mnohá kompliko-
neho
\aná forma rýmová.
O cen mých knih, a již jest již
—
lyrických
i
epických,
pece mínní po Cechách jakž takž ustáale za to o mých dramatech mj mnohý
lené i nejlepší pítel je pesvden, že jsem jich psáti neml, že jsou to vci pes nahodilé úspchy premiér i repris celkem pochybené. íkal to totiž pítel Stroupežnický, psávali to jiní »pátelé« a b3'lo jich hodn a jist jsou toho mínní ješt i dnes mnozí. A když ani tito znalci nejsou sjednoceni, což teprve mohu íci já! Vím jen to, že jsem po 27. kusu svém odložil zatím i
mj
péro dramatika a že
jednou vrátíme«.
ekám,
Mj
mi tu posilujícím píkladem.
24
až
>my mrtví
se
pítel Julius Zeyer je
plku
mé
innosti literární tvoí Jako má divadla zpsobily mi nesetných hokostí a tvoí to druhé^ eho jsem prý neml dlati v svém život. Ale jestli jsem si to stran dramatu vzal k srdci, stran peklad to uiniti nehodlám a myslím, že i umí-
Více
než
mé peklady
z cizích literatur.
buda se zabývati njakým problémem pekladatelských otázek, jichž je tolik a tak dležitých. Vím rovnž, že jsou moje peklady nestejné, ale vím též, že v tchto improvisace skuten ustoupla vždy do pozadí a že byly vždy prací snad mou raje,
nejmilejší,
teba nejnevdnjší.
pekladatelské vedly mne ke studiím autor a o autorech, jež jsem pekládal, což vedlo mne k nynjšímu psobišti universitnímu studií literárních. I tyto byly všelijak a k neupe, že posuzovány. Ale jedno snad se v lecems jsem zde ml prioritu u nás a o lecems projevil soud, nech jednostranný teba, vždy dobrou vlí vedený a jist liberální. Práce
ad
mn
—
Bylo by dtinské a nemlo by smyslu, popírati vlivy velikých mistr. Naopak, hrd se jimi honosím a jsem jim z hloubi duše vden. V ohledu tom spíše inklinuju ješt k pehánní cizí zásluhy a velkosti, což mi bylo nejednou vytýkáno. Patí k mé povaze, že vždy rád se obdivuju. Tak mé peklady jsou vlastn ada hold básnických tm, kteí mne vzpružili a kterým jsem se mohl obdivovati. Jen tak z pouhého interessu
nemu
vnjšího jsem nepekládal neb aspo tuze málo. Má pedloha mne musí elektrisovat, pak jsem její nadobro. Mohu íci, že všechno mé pekládání je vlastn uení se a díkinní.
Gotheovo slovo o komandování poesie jestjedním z nejvtších sofismat. Ovládej si formu jak chceš, nedostaví-li se ten pravý moment, vypoví službu (2)
nejpísnjší komando nejželeznjší vle. Laik dá snad oslniti, ale každý skutený básník pozná a musí poznati, kdy se »tvrí jiskra^: dle našeho Celakov-ského vznítila sama a kdy byla jakkoliv. vznícena
i
se
—
Co budu dlat po padesátce? Jako improvisátor to ani dobe íci nemohu, a ani jako autor neustáleného názoru na svt. Vynasnažím se aspo, abych dokonil a to co možná nejlépe nkteré od let pracované peklady, jako Pariniho »Den« nebo Shakespearovy sonety atd. Zahálet nebudu jist
ANT. KLÁŠTERSKY Jar.
.
.
.
:
Vrchlického dílo básnické.
T~ ^T^do zná Vrchlického? Kde jaká ruka se zvedá v národ eském, a pi-ece tvrdím \/\
Jl\^ ^
smle, k
Potebí-li že zná jej málokdo. sestavení všech jeho dl pl pedstaviti, jakého studia vyža-
pouhému
dne práce, lze si dují všecky jeho spisy. A kdo nepeetl všech jeho dl, nezná Vrchlického. Pi chvatu horeném, v jakém žijeme, pi neutuchající produkci básníkov vidí dnes literární postavu mistrovu jasn snad jen ten, kdo od poátku knihu za knihou, sledoval její vzrst do rozmr budících
obdiv daleké cizin}-. Jednotlivá báse, nkterý svazek jeho poesie unésti a okouzliti, ale teprve, když probrali jsme se celým jeho básnickým dílem, rozvinuje se ped námi ona dív netušená arovná krajina s tolika imposantními vrcholy, tajemnými hlubinami jezer, s lesy a vododipády, spustlými park}^, idyllickými koutky vými propastmi. Jinde, kde není toho zimniního i
mže
i
•J26
chvatu jako u nás, kde není toho tíštní sil mezi prací pro chléb a prací pro literaturu, tam seskupují se celé literární spolenosti k ocenní a prohloubení významu básníka, jejž zvedly na svj mže studiu jediného básníka štít, jednotlivec velkého zasvtiti svj celý život, u nás ...
—
Také úkolem této stati nemže býti le snaha vyznaiti onu nádhernou kivku, kterou nesl se až dosud básnický rozlet Vrchlického, vypjatou linii, která nezmizela a nezmizí a jejíž dráhu oznaují jednotlivá díla jeho, záící jako hvzdy první vehkosti. Roku 1871. jako septimán klatovského gymnasia spatil uveejnny první své básn ve Svtozoru
a v almanachu »Anemonky«, a od té doby je celý život jeho jediným dlouhým etzem literárních in. Prvním samostatným svazkem jeho poesie byla kniha lyriky »Z hlubin«, vydaná r. 1875, v dob, kdy eskému tenái vrcholkem byla poesie Hálkova, a pronikl na ráz. Ani ne tak u kritiky jako u tenástva, v jehož adách vzbudila kniha jeho pravé nadšení. Ano, zde tušilo dobe vystupuje nový velký básník A pece hlavní nota knihy, pessimistický ráz její, tak sj^mpathický mládeži, nebyly v eské poesii novinkou. Literární zlomyslníci (byli vždy a bohužel, budou), kteí dopídili se již, že Vrchlický pekládá z básník francouzských (Básn Viktora Huga v jeho pekladu vyšly již r. 1874), ichali tu vliv poesie francouzské, a zatím stál Vrchlický v dob té nejblíže básníku Rudolfu Mayerovi, jak nkteré cykly jeho první sbírky zejm ukazují. Ale co bylo nové, co podmaovalo a okouzlovalo, byla jeho básnická e, bylo množství nových obraz, rým, dosud v poesii eské neslyšených, bohatství myšlenek a nálad, unášející vzlet, hloubka citu a originalita motiv. Vedle chapopvk jako ^Sežloutla ta lípa loupkou naší« byly tu již apostrofy vnosti a boha, první zabušení na dvée všech taj žizamihl vota a smrti, ped oima všech se již velký stín Danta. A pak, pomineme-li
—
—
!
ped
tená
(2*)
27
mén
Sny o štstí, pišly Epické bohatý cyklus romancí a ballad s prvním vtším básnickým celkem Satanelou. Pro látky zašel si Vrchlický do starého íma, do Španl, na pustu i na prérii a pedevším na mlhavý, chladný sever, starou vlast ballad. Jen Neruda významné
básn,
ped tím ml nkolik ísel z legend indických a po vstí norských, zde byla hned celá kniha jiných obzor, nových svt. Již tehdy poínala kritika s výitkami, že Vrchlický se vyhýbá látkám eským. Ale což na plat, kouzlo této poesie bylo tak svdné, tak podmaující a mocnjší než všecky námitky, a tak celá ada tchto básní, vždy znovu tena a recitována, uchvacovala vrstvy nejširší svou ryzí formou a bohatou fantasií, až stala se majetkem celého národa (Poheb Alarichv,
O korunu
Cigánovy housle,
Rok
atd,).
1877 vydal Vrchlický Ví ttor Co Ion nu, báse kouzeln krásnou, jejíž slohy tesány jsou jako z jiskivého mramoru kararského, z nhož tesal mohutné své postavy Michelangelo. Jaký pohled otvírá se tu do duše tvoícího umlce, do duše zmítané láskou bolestí, nadšením pochybnostmi, a jak daleko a vysoko byl tu již Vrchlický od nkterých prostinkých verš své první sbírky! A již tu byl opt (r. 1878) se svým novým dílem Duch a svt, které založilo slávu jeho a strhlo chladnjší kritiku k uznání neobmezenému. Duch a svt a pozdjší sbírkv
po
té
i
i
i
i
i
Hilarion
(1882),
Sfinx
(1883),
Perspek-
Zlomky epopeje (1886), Nové zlomky epopeje (1894), Ddictví Tanta-
tivy
(1884),
lovo
(1888),
Fresky
a
gobelíny
(1890),
Breví moderního lovka (1891), BarKochba (1897), Bozi a lidé (1899) a Vov n desky (1902) tvoí dohromady dva-
t
i
í
náctisvazkový stavbu, jež rovné.
celek,
nemá v
výší
se
literaturách
—
ve
velkolepou
svtových
sob
doítáme se v Bar»V prvých snech mládí Kochbovi — snil autor o velkolepé epopeji cenabytou zkušeností pozdjších lého lidstva
—
28
padl celý plán, roztíštiv se na pouhé vtši A tak objímá tento a menší »zloinky epopeje*. veliký celek všecky osudy lidstva od šerých myth až do pítomnosti, sleduje jeho útrapy, snahy a zápasy ve všech dobách a národech, vystupují tu bozi a heroové, knží a králové, nevstky a muennice, asketi, prorokové a kouzelkdož ohnm a zasáhli níci, všichni, v osudy lidstva, všichni, kdož vedli je výše k svtlu a pravd, hojili jeho rány, trpli pro nho muka. Svty dávno rozpadlé oživují tu ped námi, svt hellenský záí tu vším svým zastoupená kouzlem, celá mythologie antická v poesii eské dosud jen naivním Mílkem stlesnna tu adou postav od veselého Pana až do spoutaného Prométhea, toho vného symbolu trpícího lidstva, živ a plasticky; všecka náboženství, všecka blouznní lidstva došla tu mohutného výrazu, zachyceny tu všecky jeho úpadky i evoluce, a nade vším vznáší se vždy a všude idea spravedlnosti, veliká láska k lidstvu, hluboký soucit s trpícími. Jeho píse je tu ohnivým protestem proti tyranství, útisku, válce souboji, proti všem pedsudkm a spoleenským nesrovnalostem, je tu nadšeným vyznáním víry v budoucnost lidstva, jehož mír a sbratení, jehož píští jitro stále oekává a volá. Tak širokého rozpjetí nebj^-lo dosud v eské poesii, tak vysoko nepovznesla se eská píse nikdy ped tím! Vrchlickým samým nejsou k tomuto velkému cyklu, náležejí k jist také epické básn Staré zvsti (1883), velká báse o polském Faustu T v a r d o \v s k m (1 885), Selské balladv C1886) a z velké ásti knihy Myth, (1879 a 1883), básn velkých koncepcí, nádherných obraz a vidin ze zášeí dávnovku, z nichž zejména Legenda o svatém Prokopu stala se srdcím eským drahou, z jichž Mythu o usmívá se celé kouzlo Hellady a jichž závrená báse Eloa odhaluje celou propast lidských bd a vášní. K Epickým let
meem
—
—
i
A
ádny nmu i
dv
vín
básním
z
r.
1876. pojí se
Nové básn epické 29
/ (1881) s
mnohými ísly pravé
balladické
barvy,
pohádkové krásy, legendárního pítmí a rozkošného humoru. A mezi tmito spoustami knih zcela neb vtšinou epických vyrstala jeho úžasn bohatá jejíž skvosty rozhazoval hýiv, knihu za knihu, jakoby nebylo konce jich v srdci a v duši, z níž obma rukama nabíráno. Pekonav vítzn pessimismus svého mládí, rozepjal peruti k širokému rozletu nejprve ve svých Symfoniích (1878), kde nespoutaný, rozvlnný cit roztká se celými proudy k naší duši a strhuje ji s sebou, vdechl poesii své žhavý kolorit jihu
lyrika,
a nekonenou hudbu moe v knize Rok na jihu (1878) a již rozkvetl v celé svých knih (Eklogy a písn 1879, Dojmy a rozmary 1880, Poutí k Eldoradu 1882, Co život dal 1883) v erotika, v jehož slokách sví-
ad
a sálalo lolik slunce a štstí, tolik zanícení pro krásu ženy, tolik smyslné vášn, a vše to ve verších plných síly a lahody, hotového bohatství obraz, rythm a rým. Lety a životem stlumil se tento žár v teplou oddannost milující líbezné a neduše a vydal spousty skonalé nhy v dalších jeho lyrických knihách. Ale to byla jedna struna, a on uml hráti na všech stejn mistrovsky. Celý lidský život, se všemi pocity, radostmi a bolestmi, se všemi náladami, stesky a touhami byl mu studnicí nové a nové inspirace, každý záchvv^ vlastní jeho duše našel ohlas v jeho písni. eská krajina stejn jako vzpomínky z cest, obrázek z ulice stejn jako sny a vidiny vtiskly se do ní. Velý syn svého národa, hluboce cítil a vyslovil trpké naše žaloby a smutky, celý lovk horlil proti tilo
kvt
',
1
I
i
všemu
násilí,
umní
proti
vší
vn
kivd, hluboký
znatel
obrovské výše svého vdní pehlížel všecky snahy a zápasy lidské a celé svty nových myšlenek penášel na pdu eskou. Nebylo velkého mistra šttce a dláta, jehož by se nebyl aspo dotknul proutkem své poesie, nebylo vynikající hlavy v poesii svtové, všech
30
a literatur,
s
aby se byl nepokusil výrazn a oste, poeticky duchapln zachytiti její profil svým veršem, a nebylo významného pokroku a objevu vdj-, který by nebyl zachvl jeho strunami. Kráel s vdou vždy ruku v ruce, nic mu neuniklo, na vše vsil své meditace básníka myslitele. Duše Jeho dovedla se slíti v píse maiou a istou jako i
i
perlika rosy a rozvlniti se v celé
moe tón
a
zvuk, zazpívati nhyplnou ukolébavku a zase mohutným rozmachem vznášeti se až k samým hranicím lidských pomysl, objímati všecky systemy filosofické, vnikati za oponu všech taj božství, hloubati o všech záhadách pírody sníti nad my^steriem smrti. života, (Motýli i
i
všech barev
arovnázahrada Rzné masky
1887, 1888, morta 1889,
pd noci
Na domácí
1888, 1889,
Dni a 1889, Života smrt 1892, Bodláí zParnassu 1892, Moje sonáta 1893, Potulky královny Mab 1894,
sudiek
Kytky aster
1894, Kniha 1895, 1895, Než docela 1895. Napadlo rosy 1896.) Poesie reflexivní, báse filosofického obsahu bez školského suchopáru a moralisující tendence, datuje se v literatue eské jako nový poetický druh vlastn teprve od nho. A pi tom, ne-li sám,
Písn poutníka
zmlknu
nejvtší mrou, zdokonalil jazyk eský a básnický jazyk náš pedevším, dal mu nová kídla, novou pružnost a ohebnost, nebývalou nádheru obraz a výraz. V jeho slokách
tedy
jisté
vbec
poal jazyk sám
zpívati,
uinil zcela k novým a novým formách, balladách si
lkát
i
podajným,
jej
hímati. nutil
jej
A aby vždy
zkouškám v cizokrajných
i rondelech, gazelech, tercinách, šestinách atd. a pekonával jejich obtíže lehce a mistrovsky (Hudba v duši 1886, Zlatý prach 1887). Ukázal tu cestu k novému osvžení
formy a svými nkolika knihami sonet (Sonety
samotáe
1887,
Hlasy
Nové sonety samotáe sonety
samotáe
tue eské
jako
v
poušti
1894,
1890,
Poslední
1896) pivtlil sonet literaa stále užívanou formu
bžnou
81
Po slunných dnech štstí a pohod\^ pikvaily též na nebo mraky a rozhodily své stíny po nkolika jeho knihách a zejména ve sbírce
nadobro.
v boui (1894), plné roztrpení, bolesti a zklamání; ale záhy rozhostil se opt klid v jeho duši, klid usmíení a resignace, a pak pišly a znovu picházejí knihy jeho tiché jesen, klidné a usmvavé, v níž v pavuinách snu a mlhách tuch dozrávt\jí sladké, bohaté hrozny životní mou-
Okna
(Skvrny na slunci
drosti.
1897, 1898,
Na sedmi strunách
1897,
zenit zvonj^
1
Rokbasníkv
899, 1901.
1
900,
svt
Já nechal
Pavuiny
Pekroen
Žamberské jít kolem
1902.)
Epická dnes
a lyrická
pes
poesie
šedesát
Vrchlického ítá již výsledek
svazk —
geniální úžasné plodnosti, neúmorné vlohy, píle a práce, ped nímž nutno jen hluboce skloniti hlavu. A to ješt daleko není všecko, co z jeho péra vyšlo. Pistupuje celá jeho produkce dramatická, obsahující her, z nichž nkteré došly veliké obliby na jevišti (Noc na Karlštejn 1882, lásky 1885, Nad propastí 1886) a z nichž celá ada jiných eká právem svého vzkíšení v dob, kdy bude více lásky k domácí produkci dramatické. Pistupuje dále nkolik sbírek jeho umlecké prosy, barvité a duchaplné (Povídky ironické a sentimentální 1880, 1892) nkolik 1887, Nové barevné
dvacetsedm Soud
Barevné stepy stepy
svazk jeho studií literárních (Básnické profily francouzské. Studie a podobizny, Nové studie a podobizny, O knihách a lidech. Devt kapitol
—
o
novjším románu francouzském)
a
zbývá vedle libret, pedmluv ke knihám jiných autor, referát o divadle knihách ješt celá i
jeho
innost pekladatelská. Ta jest kolos-
neuvitelná pro toho, kdo ví, co pekládati veršem a rozmry originál cizojazyné verše. Stailo bv uvésti jen, že Vrchlický sální a skoro jest
mistrn peložil 32
Dantovu Božskou komedii
!
s
;
:
Novým životema lyrickými básnmi
svazky poesií Vikt o ra Huga, celého Gothova Fausta, Tassv Osvobozený Mickiewiczovy Dziady, Jerusalem, ti
Ariostova Zuivého Rolanda, Camonsovy Lusovce, Shelleye Odpoutaného Prométhea a dvacet svazk dramat Calderonových, abychom pochopili, jakou Herkulovu práci vykonal tu Vrchlický pro eskou literaturu. Ale tím není ada dl jeho peklada-
telských dávno ješt vyerpána, ítajíc již daleko pes pl sta knih a mezi nimi obsáhlé anthologie z poesie francouzské, italské a anglické. Jaké obzory a svty otevel tu eskému tenái, jak povýšil tu niveau vzdlanosti ve své vlasti, jaké vysoké ideály a cíle postavil ped oi všech pracujících umlc, jaké písné mítko pinesl na práci svou vlastní a co zúrodující vláhy pevedl na pdu eskou! Jeho vliv a význam celou jeho obrovitou inností literární je hluboký a požehnaný. Šel vždy s pochodní v ele, stal se uitelem a mistrem všech literárních generací, které pišly po nm, všichni V3''víjeli se a rostli z nho, všichni zvedali se výše na jeho orlích kídlech, i ti, kdož to dnes zapírají. A význam jeho ješt poroste, až ulehnou zcela oblaka literárního prachu, tak svévoln a zbyrozvíeného, poroste tím více, více celé dílo jeho stane se majetkem celého národa. Padesátý rok jeho života zastihuje ho pi plné duševní síle a pi nových a nových pracích. Kéž je mu páno tvoiti ješt po mnohá léta ve zdraví a pohod, s chutí a radostí na slávu a est a literatury naší Na nho samého hodí se verše, které napsal kdysi básníku Bohdanu Záleskému
ten
ím
ei
!
Dva vky
líbají se
na Tvé skráni
doby mroucí a svit doby píští. V nich srdce Tvé je skvoucí démant A také svtlo z nho kol se prýští, že tm, jež jednou stihlo jeho plání, zá ideálu z duše nevymizí lesk
ryzí.
.
u
EDUARD ALBERT: Jaroslav Vrchlický. z podrobné
studie,
napsané ke hicátým narozeninám básníkovým
Skupení a roztídní pvodních básní lyrických a epických.
Pehled básnických na
dél
Wchlického
postavil
nám
oi nesmírnou
tento
jest
plodnost básníkovu. Avšak pehled pouze chronologický a má se tak, jako
njaká chronologická Data, vylíiti,
Úloha
t.
tabulka.
podána,
jež tu jsou j.
popsati, oceniti a z
ohromná.
má
literární
bhu vcí
historie
vysvtliti.
Dj sám
jest jednak velice pístupný, jednak i velice složitý. Aby kdo Vrchlického jak se patí vylíil a vystopoval, k tomu je velkých studií potebí. Snad ani není možná, aby jeden jediný tomuto úkolu dostál, ponvadž Vrchlický je sám zjev fenomenální. Zde bží jen o jakousi propravu, o úvod do in-
tato jest
intimní a jen málo lidem
nosti Vrchlického.
Pouštím jich
se jen
do sbírek lyrických a epických. Je
tyicet svazk a svazek.
tuto spoustu produkce básnické
Cíl
mj
uvedl
jest,
abych
v jakýsi pe-
který by obyejnému milovníku básnictví eského dodal tolik zmužilosti, aby si vci blíže všiml a etbu svou po tom zaídil. nkolika Sestavím tudíž knihy Vrchlického do
hled,
skupin, nikterak podle prakticky. tak dím
—
pesných
kategorií,
ale
—
a
První skupinu nech tvoí ony sbírky ili knihy, týkajíce se osobního osudu básníkova tudíž
které
Postránky jeho básnní representují. hlubin«, »Sny o štstí^, »Eklogy a » Poutí k Eldoradu«, »Jak táhla mrana*.
nejintimnjší
ítám sem:
»2,
—
písn «, Už první sbírka, nazvaná »Z hlubin«, obsahuje tyi skupiny motiv, dobe naznaených hesly, jež básník
znaena smutku. «
34
položil
slovy:
ped
»Mn
První skupina nakaždou. byla píroda jen zrcadlem mého
Obsahuje lyriku citovou
rozhodn melan-
«
:
avšak
cholickou,
prosvitá
z
ni
zárove
jakási
re-
Druhá ást,
založená na filosofické resignaci. »Toužíme po charakterisovaná heslem serva,
pravd a nahledáme štstí a nalézáme bídu a lézáme nejistotu smrt« (Pascal), obsahuje lyriku retlektivní s pessimi(Oeniální jest allegorie stickým názorem svta. »Z krmy života <•, dosvdujici neobyejné nadáni básníka tehda lioletého.) Tetí ást, charakterisovaná »Není tak bídné lásky, by nemla upomíheslem nek « (Musset), obsahuje erotické výlevy, avšak vane :
;
—
:
nad nimi duch
a resignující
tiché
ást
melancholie.
»Den vedle dne co hluchý kvt, heslem ryze cikvt divokého máku» (Neruda), obsahuje tovou i retlektivní lyriku básník ale ze své resignace se pece sem tam probírá, hluboké city lásky k matei a k pátelm se ozývají, a epilog koni slovy tvrtá,
s
:
i
;
»Vždy musí
v bolu svém promluvit duše tichá, tak mluví hvzdy k nám v radostném záení. do nho máj dýchá, tak mluvit musí bor, tak mluví vní kvt a písní nad.šení.«
ím
Už tostí
tato
první
motiv,
sbírka,
velikou rozmani-
vynikající
forem, obraz,
obrat,
ím
ního historika, aby vytknul, tehda pedil i mistrm Hálkovi
vyzývá
literár-
mladistvý básník a Nerudovi v n-
kterých ohledech.
Druhá sbírka, rozhodn}^
velice
obrat
mluv
nazvaná '>Sny o štstí«, znaí v duši básníkov. V ped» Verše tyto jsou toliko svt-
praví básník stránkou tetího oddílu knihy >>Z hlubin«, a pi-ece musí prositi básník, aby nebyly posuzovány mítkem jeho první sbírky. Jiná kniha, jiné stanovisko.* Tím patrné hledí básník jaksi omluviti svj pekvapující pechod k horoucím písním lásky. Již ped tím ekl: slabým odleskem ve» Sbírka tato jest pouze :
lejší
liké
knihy,
tená
maje
jež
se
nazývá radost,
za
to,
že
tu
nalezne
lásky, lásku jaksi omlouvanou, prvním list tuto první sloku:
cit
láska,
mládí.
njaký utlumený žasne,
vida na
"V dlku Tvé tváe jemn uzardle na tisíce nahých andílk ti zbuzeni mé verše honí smle, jak by to roj byl hravých motýlku, spí
35
:
:
:
«
!
a chj-tnou vždy v úsm\'u Tvého sít mé slovo, nežli v píse vypuí, až chudj' sám je všecky, drahé dít, zas hledat musím ve Tvém náruí.
nahých
Tisíc
andílk
To
?
jiná,
je
pomyslí
si
tená.
V
»Hlubinách<' jsme etli
pravil
jiné
Tam
vci.
básník
:
mn
utkví spchem, »Jen oko Tve když na tu zdá se mi, že snad se k letu vzmuží, le, co v tvé líci plá, co lká tvým dechem, hbitovních jen rží.jest lesk a
vn
Co se opvoval
s
básníkem
stalo, je
lásku jen planou,
Když
>'Hlubinách«
\'
patrno.
domnlou, obyejnou
stu-
mu
ukázala láska pravá a skutená, nevidl už hbitovní rže, ale tisíc nahých andílk najednou. A skuten jest malá kniha '>Sny štstí « horoucí písní pravé a zdravé mužné lásky. 1 obyejný muž, když se zamiluje, dlává verše. Což básník ? Zajímavo jest, kterak Vrchlický v tchto svých písních lásky rozvázal. Samá sytá lyrika samé dentskou.
se
;
samé plné rýmy samé složité sloky. Vedle nkterých kousk, které nám Hálka pipomínají, docela nové vci Serenada, BarcaroUa, Gon-
krátké verše
;
;
:
ná,
v Moden 1875.) tepísn, pomyslí si jen jedno Jako když poslouchá slavíka
(Pedmluva datovaná
doliera.
ta
tyto kouzelné
slovo Ten to umí v dob lásky. Poslechnme :
!
»Zda vidl jsi chaloupku v háji, v okénku msíce kmit, nad prístnkem holubi hrají zde srdce jak v kouzelné báji musí jen o lásce snít.< .
.
.
Anebo »Cos šumí v c\'priši, andlí, ženo jak by duch plnoci volal tvé jméno! <
Sbírka tato obsahuje pravé perly erotiky, na p. Tichá láska<', »Jak sladko !« V ohledu technickém tu nalézáme nové formy, pravé obohacení eského
:
=^
básnictví,
56
ku p.
«
»Pro s
v dobách pohnuti
hvzd
se pohrouží orlovou perutí
do
myšlenek
let?
Svtlo hvzd neheje, a pec duch zatouží v paprsku nadje ku svtlu zpt.«
Znatel lidí a života, který by o Vrchlického osudech nevdl, zeptal by se nyni jist, Jak se ptádává kovi vedlo, když si udlal hnizdo ? tetí sbírka »Eklogy a písn«, vnovaná takto: Heslo zní: »0 páce, o solitudine, »Své Ludmile.* »Oue se passait-il dans o dolcezze (E. Praga)« a nos áme! Amour! amour! (V. Hugo)«. Uznáno obecn, že sbírka tato obsahuje nkteré kusy, které pati^í k nejvtším skvostm eské lyriky. Já sám poítám co Vrchlický napsal tuto knihu k tomu nejlepšímu, v oboru IjTiky subjektivní. Zde vystupuje nejen srdce žárem vroucí, ale i umlec, který v žáru tomto vnou látku lásky taví a leje do forem nejzajímahoroucí jinoch, vjších. Mluví-li ve » Snech o štstí mluví zde celý muž ve svém plápolu.
Odpov
:
!
<-
Spatujeme-li v
»
Hlubinách* mlhy, spršky ducha,
zjevuje-li se poasí mladého lidského srdce nám ve »Snech o šístí« kouzlo máje, kouzlo šastných dob jinošských vane v »Eklogách a písních duch ervencový, jsou tu opojné noci letní, mužná fáze života láskou ozáeného. Nech si tená pete báse »Co se dje veer «. Umní ve sbírce té do-
aprílové
;
:
stoupilo své výše
;
nejrozmanitjší tu skladby a jazyk
se ozývá jako strun}'.
Podávám nkolik úryvk
»Rád slýchám z jara bouné vtrj' váti. duše hne se, jakby chtla bráti se s labutmi, které k jihu spjí, a jak by chtla v jejich víném reji nad step, jež dímá, nad moe, jež duní, se vznést a volat: Nesu jaro s vní .«
Má
.
.
Anebo Poj, pjdem pod jablon, kvetou práv, na vtvi pták a motýl mih' se v tráv; poj, žežhulky hlas ozjK-á se v stráních, poj, vonné slzy stemcha na mez roní.'
:
::
Aneb
:
:
:
>Sli milující v les, a v tichu skal jak spolu šastni b3'li, co snili, smích hrdliek v svou píse vtkal.*
Avšak ve sbírce té je i dosti vcí, které se nám Tak zejména rozliné zdály pracizími a pranovými. obraty antické. Ku p. >'\'šak rci, že nejdeš sama, že nkdo po ní ptá se, jenž Eros nazývá se a Kupido i Kama.'-
Pak rzné Eklogy VI.
obraty
rhetorické,
jako
p. konec
ku
:
Tys
poup
jara, ty jsi
úsmv
rána,
»Bu
a hvzda k tob dí: požehnána!* strom vida tebe dí: >'Juž musím kvésti!* a srdce moje: -Musím vit v štstí!*
anebo »0, jen se dívej, dívej, jen se dívej dlouho! Slunce m3'ch dn, luno m3'ch ó,
má Dále
touho
sn,
!<
a
pak
které, jisté obrazy a personifikace, jsou pece jen výplodem konstruktivního ducha a ne bušícího srdce, ku p.
graciosní,
»Poj kdj-^ž
v idyllu, neb tou jest poesie, stevíky a vlasy spustí.*
zuje
anebo
Bh
zapomnl, že svty láskou žijí, vdech' všecku tob ka: poesií jak nebjH šastným v tob?
»Bu
!<>
Zkrátka vidti už liinek románské poesie, zejména duchaplné básnické rhetoriky, »esprit« francouzský. Výtené se mi zdají mimo »Jarní vtry« a »Co se dje veer« obzvlášt Eklogy II. a VIL, Píse 1 ., »Vždy a všude«, ^Hlas v krbu«. Další krok na této pouti je tvrtá sbírka, nazvaná »Poutí k Eldoradu<', povstalá v letech 1879. »Shadow, až 1881. Pedesláno je heslo z E. Poe said he, where can it be this land Eldorado ?« :
38
:
:
:
kdo muže být zem Eldorada ?) Sbírka na ti skupiny: Eros, Pan, Psjxhe. \" Erosu opvuje básník své štstí domácí, lásku ke své žen. V Panu opvuje úkazy pírodní, dívaje se okem šastného muže. V Psýché ponouje se na duše jeho do zjev životních, zejména hledíc k poprochází se šastná jsouc v íši volání básnickému, myšlének a duchv. I tato sbírka obsahuje skvosty citové lyriky a formální virtuosnosti, pravé zlatotepectvi. Zejména bych vytknul z ásti prvé: »Terciny«, »Veerní modlitba milujících*, '>Píse«, »Hlas« »C'o dlat z jara<', Sloky «, z ásti druhé: '>Jarní«, '>Po dešti« <'Apostrofa«. Nejvýše kladu z ásti tetí
(Stíne, je
pravil,
rozdlena
n
;
•>
:
;
kratikou báse: apparátu jest
i
»Po tu
dešti«.
jako
Reflexí a rhetorického
Celkem pedešlé. básník v prologu slovy
ve sbírce
charakterisuje sbírku tuto
Má
duše miluje a véí, v dnu její tmy se jitro šei"í mám bílou rži v srdci svém, tož soucit se vším, lásku k všem.
K dalšímu životu básníka se vine pátá sbírka »Jak táhla mrana«. Vyšla r. 1885., avšak obsahuje kusy nkteré sahající až k roku 1874. Vtšinou povstaly básn tyto m.ezí lety 1880 ^1884. Jedna jich ást »Ztracené kroky« jsou pokraováním cyklu obsaženého ve sbírce »Co život dal«. Básník charakterisuje sbírku tímto heslem »Z celého moe krásy pit má prahla duše laná, a pouze kapek pár jsem chy, jak táhla mrana«. Zajímavý jest prolog, nadepsaný »Zivot, sbor z antické tragedie*. I formální jeho
—
:
ráz
i
myšlenkový
smr
vysvítá
asi
nejlépe
z
této
sloky
»A dkovat musím pece za život, jenž roven ece v neznámé bezdno se ítí. Beh jeho pece ml leviti, a když bylo ho málo, to mládí, nachem co plálo, za to pec stálo !« i
Pihlédnme k nejintimnjší ásti sbírky, nadepsané »Jen pro Ludmilu*, tu spatujeme posud štstí básníkovo plné, jásající ve znamenitém Notturno, avšak 39
«
dojemn
už v »Idylle hbitovní « snad nejkrásnjší z
ozývá
bhu
Manželství
života
lidského.
se
—
sbírky
celé
je
—
báse
opravdovost rodina nesou
a
malých a velkých starosti, které sice jásot lásky zmírují, avšak pevnjšími pouty ji upevs
sebou
tisíce
ují. Jak dojemn vysloven jest tento pomr v kra»Jak to bývá«. Už to tiké, ale hluboké básnice :
ervenec
Sem tam
se uka"Všední motivy« výslovn k tomu poukazuje. Oddíl »Stíny v duši« i zvedá se v tomto smru od popud zevnjších k popudm duševním. Velmi podaené zdají se mi básn »Jak to bývá«, »Výstel«, tyto: »Idylla hbitovní«, »Omnes vuluerant ultima necat«, »Západ«, »Cesta v jeseni*, »Stigma« duchaplná a krásná, velikého básníka dstojná je híka: »Má poetika«. Máme ped sebou jednu adu ukonenou: »Z hlubin«, »Sn3' o štsti«, »Eklogy a písn«, »Poutí k Eldoradu«, »Jak táhla mrana«. Rada ovšem srozumitelná. Z hlubin neuritých a a tak dím fysiologických melancholií jinošských vynoily se skvostné sny o štstí a uskutenily se klassicismem nadšená duše básníkova slaví je v eklogách a písních nastala mu pou k Eldoradu šastné lásky, avšak zárove život vrhal své stíny na tuto pou a táhla
není
lásky,
zuje všednost
ale její
života;
srpen.
malý oddíl
;
—
—
;
;
mrana. »A dkovat musím pece za živ^ot«. Ve druhou skupinu básnických dl Vrchlického pojímám jen dv sbírky: »Rok na jihu« a »Na doi
mácí
pd«.
Obma
opvá dojmy dvou
spolené
territorií
vlasti.
o
jest
kulturních
to, :
že
básník
Itálie a
eské
—
»Rok na jihu« (1875 1876) zasluhoval by sám sob essayistického rozboru. Již teba poukázati
umlci eští do Itálie Vrchlický jest jediný z básník eských, jenž celý rok trávil v Itálii, kde na psobily i krásy pírodní i památky umlecké. Mimo to jistá ást duchovních eskj^ch, jak pirozeno, od jakživa do íma putovala a tam se i zdržovala. Z dob starších pik tomu, že posud jen výtvarní
chodili
;
pomenouti studovali. je
40
sama
o
humanistv
sluší
Zdá
sob
se
mi,
dosti
eských, kteí v Itálii sta » Itálie a eský národ objemnou prací, která bj' za-
že
;
aby
sluhovala,
Vrchlického
Výtené
cenu.
se
má
o
ni
kdo
jak kulturné,
zdaji
Celá sbirka básnicky velikou
pokusil.
tak
i
semibjHi: »Krajina«, »Adagio<',
»Hlas moe«, »Motiv z behu«, »Tuseni jara«, »3ak ve snách žiju«, »S Bohem oceánu«. povstala mezi lety Sbirka »N a domácí 1885. až 1888. Ottovy »Cechy« obsahují adu básní, »Felice Boni«,
pd«
v nichž ^'rchlický rzné kraje eské apostrofuje. Ve sbírce V první ásti jsou to vládne jiný duch poesie. dojmy krajináské, jimž básník dává celkem velice originální formy. Rozkošný je na p. pastel zaínající
této
slovy
:
Polem
Do
sukn
pestí se a šátky. mše jdou zpátky:
vsi venkovank\' z
Málo, tuším, ocenn je »Báa«, úsený, neobyejné dobrý obraz eské tvrdé lebky. Originální jest i obrázek Cestou « s plnou, zdravou a hlubokou pointou. V ásti druhé obsaženy jsou »Pražské obrázky«, kresby dojm a scén z naší stovžaté Prahy, skoro vesms velmi originální a druhdy s velikým umleckým pojímáním (»U kašny «, » Jeptišky*, '>Dv sestry «, »Kvtná nedle«, »Hnízda a kvty«) nebo s pekvapující pointou (»Vyhlídka«) nebo s rozkošným a vrn eským humorem (»Po plesu «) zpracované. Tetí ást, nazvaná »Touhy a vzkazy «, je mén vynikající; tu
—
'>
pevládá
již
nální je
»Oko«.
rhetorika,
rozjímání
;
velmi krásné a origi-
Do tetí skupiny stavíme tyto sbírky: »Duch a svt«, wSfinx", v Perspektivy <', »Zlomky epopeje«, »Ddictví Tantalovo«, »Breví moderního lovka*. Co jim spoleného, vyznauje as nejlépe nápis jedné z nich, a sice: « Zlomky epopeje <'. Jesti to ona velká epopeje celého pokolení lidského, která jim jest obsa-
hem
;
smr
ježto
epopeje
není patrný,
tamo
nemá konce
nemže
a ježto ani
než ve zlomcích. Zde básník bloudí ve všech dobách svtového vývoje, ponouje se do všech kulturních ovzduší a rekonstruuje dojmy, jež se tu skýtají, její
se
zpívati jinak,
v obrazích, líeních, historiích, znlkách, distichách, zkrátka ve formách nejrozmanitjších. I ostatní názvy iednotlivých dl této skupiny svdí pedmtu dobe
41
:
svt« naznauje
'>Duch a
«
!
filosofickou stránku,
*
Sfinx
problematinost, »Perspektivy« historický ráz a »Ddictví Tantalovo« osudnost celého problému. »Duch a svt«, vyšlý r. 1873., poíná pathetickým prologem, ve kterém Vkové personifikovaní jdou ped tváí boží tázajíce se, kde jejich cíl a
kdy
vyplnní.
jejich
Jdou ped Pánem a sklánjí své hlavy; jdou, svdci lidské velkosti a bídy, pln lauru jest a hloží vlas jich tmavý,
jdou jako
Sibilly,
jak Eumenidy.
ást obsahuje Ohlasy pravku, druhá Hellentetí Osm legend stedovkých, tvrtá Problémy. Nejpodaenjšími zdají se mi: »Vlasatice«, »Andl«, »Sarkofag«, »Kentaur«, '>Tvá Jidáše«, »Legenda poušt«, »Nad moálem«, »Dít kejklírovo«, První
ské motivy,
»Pád Satana «. Epilog vyznívá v ten smysl, že duch pírod vždy se k práci vzbudí a své bohy
lidský v nalezne.
—
»Sfin.\«, vzniklá mezi 1. 1879 1882, obsahuje Hlasy ze zícenin (které se ozývají nejen z pravku, ale i z novjších dob), básníkovy glossy k hieroglyfm. »Dno íše«, »Pi objevení nové pyramid}'' v Meydunu«, »Pod štítem «, »Jas na východ «, Hymna Lazarova«. Celkem od básníka kladena váha na to, co se v djinách lidstva, v život lovka zdá podivného, nám jaksi nepochopitelného, ano pímo absurdního. Položím zde za sebou nkolik point (pímo konce jednotlivých básní) '>
— a
lidsk}'
píse
in
jen
jest jen
darmo hledá štstí, marnou jeho zvstí. (Tubalkain.)
(Lidstvo
!)
lží
všecko, co tvou vzdlaností sluje, jest, kterou on (umlec) zatracuje. (Verešagin.)
když válka
Ty's (Kriste) ale vidti, zrak sklonn nad propast, chtl šastn\-m lidstvo celé A to ten hích, jejž neodpustí svt, pro zloin ten vždy v tvoje líce má pipravenu slinu jeho ret, má trn, jenž zraní leb, jenž duši poraní, má smích, má a heb a kolv, šibenice! (Pod kížem.)
me
42
;
.
.
.
véié
mne ukazoval
ironie stále
duch
v
lodi té
tvou, bludné lidstvo, budoucnost a
cil.
(Z pístavu.)
Což není možn\'
ten
svt — bez otrok. (Jsme jako
znií.)
Tón tchto kontemplací je, jak vidti, celkem velice pessimistický, avšak básník nevzdává se nadje,
dn
Lidskost a umní k tomu pomáhajícími »Jak asto, lidskosti, tvj pablesk svatý«, (viz básn »Fuga«, »Chrám dobroty«, »Vzpoura soch«, '>Báj Indián*). Kdežto »Duch a svt« obsahuje více obrazy, obsahuje » Sfinx « více pemítání, a tím tu pevládá místy valn rhetorika. Rázností vyniká »Zal Kyklopa«, »Kybela<s »Knz a voják«, velkou koncepci »Vzpoura soch«, fantastiností »Ouis ut Deus?«, slavnostním znním a tklivým koncem »Fuga«, »Bh«, že lidstvo lepšich zdají
se
mu
býti
se
doká.
prostedky
:
»Pod kížem*.
—
»Perspekti vy«, povstalé mezi i. 1878 1884, jsou zase plny konkrétnosti, plny postav, dj, barev, lesku. Jsou rozdleny na ti ásti Staré fresky, :
Kniha
idyll.
Mezi
ádky
kronik.
Staré fresky obsahují pedmty z pravku, z buddhismu, z antiky, ze svta fantastického. Jsou to vesms kusj' velikým slohem provedené, jako monumentální njaké fresky v chrámech nebo palácích nkteré jsou i ve form dramatické. Spolený' jich
dj, myšlenek, cit pád Sodomy, o níž andl andlu vypravuje tu Buddha, noící se v Bhagavat tu v podzemní kob chrámu Alithrova Attis a Kybela tu píšern vznešená báchorka o králi ukrutníku a vštci Aramovi, tu Pelops a Hippodamia všecko v rozmrech velikých, obrovských, namalováno na obrovská sklecharakter jest velikost postav,
tu
;
;
;
—
pení.
Kniha idyll obsahuje obrazy rozkošné lepoty a jemných barev, obrazy, kterými by si král njaký, horující pro umní, mohl dáti ozdobiti intimní své komnaty. Jen dvoje ovzduší tu indické a hellenské. V idyllách »Assoka-mala« a »Savitri" samé žehy :
:
postavy králv a bramínv, sliných žen, pralesy a vodopády, banány a lotosj'. Jak rozkošn lii pt braminv krásu ženy, již vyšetoindického slunce,
byli
vati
vysláni O, králi slavn}', slyš, Assoka-mahi
má oi
velké, modré, usmívavé jak manhanelu kvty, jiskra hrála a zlatem bh'skala v jich tni tmavé, a duše, duše boh z nich se smála. \' idyllách hellenských zase záí vcné modré nebe na postavy bohv a lidí krásou a harmonií se skvoucích a v naivní své smyslnosti nevinných. Pravou perlou jest v tom ohledu »Akmé«.
»Mezi ádky kronik« obsahuje moderní látku a trefn i jednu naznauje, kterak básník nkteré v historii šíe nerozvedené momenty fantasií svou dopluje a v syté obrazy rozvádí. Dobe zpsob ten illustruje báse »Zpov<', ve které kníže Betislav potkává v pralese šumavském prokletou postavu zrádného Vintíe nebo báse »Zbroj Alexandrova*, kde Caligula, vzav na sebe vykopanou zbroj Alexandrovu, pod tíží její klesá. Prapodivnou, tklivou mystikou a rozkošným legendárn-báchorkovitým líením vyniká »Pou za hrobem
ást nadepsaná
stedovké
antické,
;
Patrika «.
sv.
Celkem jsou »Perspektivy« dílem monumentálním, dílem velikého kompositéra, ducha neobyejn vnímavého, malíe-básníka a uence. Knihu tu celou ísti musí, kdo o Vrchlickém a jeho zásluhách o rozšíení našich básnických horizont pesvditi se chce. Za »Hora«, nejpoetitjší kladu: »Zebrák«, »Akmé«,
»Pou
za sv. Patrikem* a
» Balvan «.
m
k y e p o p e j e« povstaly v letech 1883 až 1886. Jakož jsem prve ekl, že zlomkj- epopeje jest nejlepší název celé této skupiny dl básnických,
»Z
tak
i
1
o
heslo, které Vrchlický
nejlépe
naznauje >Z
té
smr
ped
tuto knihu postavil,
celého komplexu.
epopeje žalu.
kr\-e,
bídy,
andlé, již -umcnid}nedoply, až do dnes bhem jen zlomkv sbírám dlouhv život celv,
již zacli
44
vk
Znít'
pak
:
«
jen stepy, na nichž slzí rmut se blýští, neb slabý záblesk lepší doby píští. Vždy v jednotlivce duši co se láme, to posled všichni ve svém nitru máme; jeden úpí, tím též druh}- nyje, ba celá, velká lidstva poesie jest harfa v poušti, jež vše v souzvuk sbírá, co pod hvzdami jásá, kvílí, zmírá. Co z.ilehlo jí v struny plesem, pláem, zde rovnž zní já jsem jen vykladaem.
ím
—
V
prologu
ohromný
a kterak se k ní
chci!
—
nyní
ale
básnik výrazn líí, kterak jej neustále láká, epopeje lidstva »Já ekl: Nevždy vraceti musí.
pak
pedmt
Jesti zajímavo,
—
—
musím že
!«
eská
literatura,
—
nemající posud
výtená práce Sembeobšírných djin svtových rova posud tenái eskému objasuje jen ást stedomá díve dílo básnické, jež motivy své vku váží z nejrznjších období djin svtových. Celkem jsou zlomky epopeje patrn jen pokraováním »Perspektiv«, avšak rzní se od nich asi vtši pestrostí. Pi »Perspektivách« tanou nám na mysli cyklické pi zlomkomposice, celé soustavy velikých maleb cích epopeje tane nám na mysli spíše obrazárna, kde v jedné síni je rozmanitých velkých i malých obraz po stnách rozvšeno. Siln tu pevládá element antický. Básník se jen co nejskrovnji poušti maluje a kouzlí postavami, barvami, do rhetoriky svtly a stíny, jde do historického detailu hluboce a zkouší to s eštinou na nejrznjších pedmtech (srovnej »Irský kest«, »Píse troubadourova« a »Píse žoldáka« a »Poslední triumf Petrarkv*, básn -
—
;
rzn
;
za sebou jdoucí) s virtuosností Poeticky nejzdailejší se mi zdají
pímo :
povznášející.
»Ststí Adonisovo«, »Pietro Damiani«,
»Tanenice«, »Eon z Hvzd«, Moudrost života «, »Ghazi«, » Ptáe «. Sbírka nadepsaná »Ddictví Tantalovo« >
je
skupiny této asi nejintimnjší. Kdybychom ji jako sbírky pedešlé malísky srovnati mli, ekli bychom, že by se malby ty hodily do album njakého vladae aneb velikého duševního mocnáe. Sbírka rozdlena na tyto oddíly: Smrt a život. Peludy, Umni, Stezkami djin, Touhy a modlitby. Kdyby se vyneze
ást pis vidti
tvrtá, bylo by intimní ráz sbírky už z ná-
chala
pidáme-li k tomu poznámku, že historické látky tohoto tvrtého oddílu jsou celkem drobnjšího rázu (ku p. »Reminiscence z Tacita*, »Pokušení sv. Antonina«, »Na vykopaniny z 01ympie«, ;
»Na bašt Hamletov*), diti.
I
látky tetího
pestane
intimního (»Duch analysy«,
tvrtý
oddíl vadetailového a »l5ebutujícímu básníkovi*, i
oddílu jsou
rázu
»Lupen vavínu*, »Hymna Baudelairovi«," »V museu takže uinné srovnáni s njakým skvostným album snad obstojí. Srovnejme léta, ve kterých » Perspektivy*, »Zlomky epopeje* a »T)edictví fantalovo* povstaly (1878 188G, 1884, 1883 1884 1887), nemineme se asi s pravdou, domnívaže básník, v3'-erpav kol r. 1883. a 1884. jíce se, svou silu ve skladbách velikých, jaké se jeví v »Perspektivách«, hledl si až k roku 1887. kreseb menších a uspoádal je asi podle toho, co jsme divé Thor\valdsenov«),
—
—
vytkli,
—
ponechávaje tvorby znni intimnjšího a
ího do
mk-
sbírkj' poslední.
Poeticky vzácné se »Jepice«,
»Krotitel
nám zdají tyto kusy: >^Moucha«, had«, »Modlitba Praxitelova*,
»Sláva«, »Ze staré majoliky*, »Na kolossy v GulGulé<, »Meditace letní*, »Mezi vesnickou mší«. »Breví moderního povstal mezi 1899. r. 1891. a má být, jak básník sám ku konci pipomíná, posledním íslem básnického celku, jehož V prologu poukaprvní lánek byl »Duch a svét«. zuje básník ke knžím, kteí v osamlé chvilce, ale uprosted hluku svtského touce v brevíi »svj i Pathmos penesou i v denní vavu, jdou hlukem svta v sebe vhrouženi!« Básník, jsa mužem práce a
lovka«
—
hled na
ným
lidstvo pracující,
nemže
se
oddati
podob-
rozjímáním.
A
místo zázraku a visionu mi plní dumy lidské práce plod, s myslícím m.yslím. s tonoucím tonu, svatý mozol dlan, skrání pot.
mn
A
pouze v tichu svaté vigilie, kde s bohem .svým duch tiše mluví sám, svj brevír, v kterém srdce moje bije,
—
46
kéž srdce lidstva též
—
si
otvírám.
:
Už podle toho hledati jakous
sluší v
*Bvevih moderního
sbírku názori;i
lovka* Ve
o filosofii životní.
pedešlých procházel se básník rozlehlými obory historie, sem tam jen pnhlédaje ku pítomnosti. Ve sbírce této hledí zrovna do života moderního. Tam bželo pedevším o zjevy minulosti, jež básník lil do formy umlecké tu bží více o myšlénky a city pítomnosti. Nelze si nevšimnouti, že básník zatím se piblížil ke tyicítce svých let a že starosti životní rzn se ho už byly dotýkaly. sbírkách
;
Sbírka je rozdlena na tyto oddíly clamavi«, II. »Protesty«, III. Pímí*, V. »Tiché hymny*.
fundis
V
oddíle
žije.
prvním
o smrti
a nejen
jsou
trudné
lovka,
Ozývají se tu
»De pro-
»Vitíilie«,
myšlénky o
R'.
smrti,
anobrž o smrti všeho, co
výkiky
i
1.
:
bolestné (v básni »Ten
—
»Po petení Zolova románu: lovk dojímavá resignace (» Jedno moe«, bestie*), povzdechy k Bohu (>Mj »Schody«), i hluboké bože!« a »Kristus na Golgot«).
konec
a
!«
i
»Protesty« jsou píkladem dobré lyriky polemické. Básník se jednak obrací proti zlu, jež lidstvo vbec svírá, jednak proti smriími, které se mu v umní nezdají býti pravými, jednak proti kritikm svým. Mírnost a mužná upímnost tchto protest jeví se
pkn vesms
»Nová generace*.
v básni
»Vigilie«
se
zove
ada
šesti
básní,
zainajícícli
slovy: »M3' bdíme«. Básník pohlíží tu
smutn
k jistým nedokonalostem našeho národního živ^ota a i k jistým odvkj^m chybám našeho eského plemene místy se dotýká chyb moderní spolenosti lidské vbec. My bdíme ale nic nedláme, anebo nedláme to, co bjf se díti mlo. To jest asi smysl výitek, které tu básník pronáší. ;
—
tvrtý
oddíl obsahuje
básn, v nichž
šlénka, kterak život lidský upraviti, aby
se vrací mjí^-
lovk
došel
lepšího osudu pozemského. Básník se tu dotýká roz-
liných otázek stžejních «>To b\'la velká, svatá chvíle,
když
lovk
popr\'
ek: »Chci
vdt !« — 47
«
:
k
lovk
pirozenosti svou
vdní,
a nic
Vždy
zniiti.
nemže
veden
lovk
zase
k poznávání a
je
vlastnost
tuto
vstane
;
a
povahy
lidské
ekne
»Chci
:
vdt !« PK
ddinosti pipouští
otázce
mže
míti
avšak
má
v ji
sob
od
krev
básník,
pedkv
lovk
že
>otrávenou«
pemáhati.
>Jed zloby
od praotcv v krvi své
ty zmírni láskou, k níž
t
Kristus zve,
Darwin v pírod již e, nevyroste v otravn}' víc kvt.«
a pravda, ti
V
básni
»Duha«
razem
vysvtluje
statk,
v
básni
velmi
básník
»Bh«
vtipn veliké
a
pekrásným ob-
hodnoty
vznešenost
tch
vnitních myšlenek,
si vzdlaný lovk tvoí o nejvyšší bytosti oproti pedstavám naivní víry, v básni »Ropucha« parabolou
jež
mže
vysvtluje, kterak jen isté srdce, istá povaha vystoupiti
proti
zlob
a
tudíž teba, aby viidcové
V
ásti páté
povznáší
zkaženosti bjí^li
se
kterak
obecné,
povahy
ryzí.
básník
slohem hymni-
k dobrým nadjím v lepší asy, které lidstvu vzdlanosti a z mravního pokroku vzejdou. Už nápisy nkterých básní »Duha na zemi«, » Jarnímu
ckým ze
:
»Rozséva«, »Bílá sobota*, poukazují k této nadje plné nálad. slunci*,
Epilog, nazývající se
»Jde
led«
—
»Moderni majáky*, je pokra»Les Phares*, a Vrch-
ováním Baudelairovy básn
velikánm, již jako majákj'^ svítí, piítá adu velkých muž jinjxh. Jsou to: Hugo, Wagner, Renan, Goethe, Darwin, Edison, Pasteur, Ibsen, Tolstoj. O Tolstém dí lický k
"Tolstoj, ta mystická a velká duse istá, zel v ruském mužíku jak trpí lidstvo celé, vrh' paprsk soucitu v bludišt vln}^ ztmlé,
chd sám
stal
tnnáct5fm se apoštolem Krista.
» Bre vírem « moderního lovka skupení ukoneno, nemohl se Vrchlický od themat tak velikých odlouiti. Vyšly ihned ješt dv sbírky a sice »Život a smrt« a »Bodláí z Parnassu«, které za skupinu tetí adíme, dokládajíce ovšem, že sbírky ob znamenají rozhodn novou fázi ve vývoji
Jakkoli se zdálo, že
celé
48
:
;
našeho básníka. Opouští úpln své staré vzory. Už v »Brevin« se to jeví makav. i »Z i v o t a s m r t«, sbírka vyšlá u Buršíka a Kohouta ve vydání velice ozdobném a vkusném, mže býti ponkud mítkem, jak úžasn rychle Vrchlický tvoí. Je zde práv 70 básní, které jsou napsány od ervna do zái r. 1891. Ze pi tem Vrchlický pracoval i o jiných vcech, je jisto. Sbírka tato celkem podobného rázu jako »Breví moderního lovka* av^šak podány jsou tu kusy poetitjšího rázu. »Brevi« mluví spíše k rozumu a srdci, » Život a smrt< mluví více k obraznosti, k smyslm. Básník takoka dal táž anebo podobná themata ješt více do hudby. Proto tu i formy vybranjší, nkdy pímo virtuosní. Kde cit se ozývá, je tónu mnohem intimnjšího, nežli v »Brevín«. Celkem více a draznji se tu ozývá umlec, než myslitel. V prologu pipomíná básník onen tajemný ráz i života i smrti trefn takto
>A vru ani ješt v hrob se nevyjasní jejich báj, neb Smrt
i
jsme sami rozdlena
Život
nesem v
sobí,
jejich taj.«
ásti: »Duše všeho«, románu«, »Skvrny na slunci«, oMotivy legendární.* Mezi 2. a 3. ástí vloženy »Dv písn pro mou dceru «, které patí k nejskvostnjším plodm Musy Vrchlického a na výteném míst stojí.. Jsou dti nejvyšším zjevem života a jsou takovým tajem, jako je život sám smrt. Sbírka
»Nkolik
na
tyto
vného
stránek
i
v pírod. Protož ást takto nadojmy pírodní. Pekrásné ti pantoumy (ranní, polední, noní) líí pírodu za tí hlavních dob jednoho dne, reflex jejich zjev v duši a pípadné povznesení mysli. Podobn jsou oživeny scény pírodní v básních: »Jitro na horách«, »Ped deštm*, »Klid pírody*, »Mythologické sloky v jeseni*, »Cestou od Gertovy stny*, »Lesem«, »Msíci«, » Svtlušce « tu píroda vniká do duše, a duše tká v pírod, takže meze obou sfér se ztrácejí všude to hluboké se ponoení do onch neskonale vábných, neskonale tajemných pírodních, jichž
Duše všeho zvaná obsahuje
je
;
dj
(3)
49
:
sami jsme ástí, které se ozývalo jako program v básni »Duch samoty* (ve sbírce »Sfinx«). V takové pojímání pírody hluboce ponoen básnický jakýs pantheismus raduje se básník nad tím velikým celkem a táže se, zdaž v ruchu jeho vývoje
—
—
•
lovk
zastaviti
smí.
se
»Kd\'ž dílo tvé jest dokonáno, zda mžeš v klínu ruce skížit a klidn ekat nové ráno a klidné vidt noc se blížit?
Bh
Jen
vžd\-
Proež,
íci
:
Dokonáno
dál on tvoí inný, nikdy nespoívá!*
love,
Je
sml
pracuj
Báse
I
jest
vzletnou písní
básník sám vzorem
neúmorného dlníka, jenž ovšem od pírod}'' tak obdaí-en jest, že jemu práce jest rozkoší, a jak by nemla býti ? Avšak každý dlník mže pistoupiti k závrené sloce práce.
»Vždy
sluší,
dospješ-li k
cíli,
tvé dlani mozol, vráska skráním, je sabbat pro to drah a milý, že ped ním trud je a trud za ním.«
(Mj
kollega
Billroth
v jedné
ei
své,
již
ml
snmovn, podotknul, že neví, co by si kdj^by ml denn jen osmihodinnou práci. Tak
v panské
poal,
smýšlí i Vrchlický, tak smýšlím i já a tisíce lidí, Komu jimž od dtinství byla práce nejvtší rozkoší. toto podotknutí svdí, dobe ví.) Vida v celé pírod práci neustálou, povznáší se básník k Bohu samému, jenž tuto práci vesmíru strjci a pracovníku nekoneídí, k onomu
vnému
nému. »Jen jedna velká, bílá hvzda svítí na opálovém nebi v tiché kráse, a duše tvoje unavena cítí, jak jiná duše kol v svt rozlévá se.«
plný zbožnosti pravé a Vrchlický se noí do hranice obou sfér mizí, tak
Není-liž to obraz velebný,
hluboké
bhu tuto
i
50
?
A
jejího :
jako tak,
vi že
pírod
«
A
ty,
kosmu nad
jenž stojíš
sám nemohl
«
propastí,
v této chvíli, zda vidíš svoji duši v ní se tásti, zda duše božská v nitro tvé se chýlí. b\fs íci
výten onen mystický moment, k Bohu tak povznáší, jakoby se k nmu Jeden z pocit nejvracel a s nim chtl splynouti. hlubších, jen/ ve všech vznešenjších soustavách náboženských jest podstatnou ástí. Oddíl druhý jest pravou sbírkou perel básnictví milostného. Zde vedle sebe jsou rozloženy nejrznjší nuance onch psobících a celou pírodou vanoucích cit pohlavních. Báse »Jahody« jest tak svží, tak mladistv horoucí, tak istý zpv, že mu málo podobných vbec. Jesti
kde
vystižen
tu
lovk
se
vn
»A na strom když pták už pestal pti, nám zaal v srdcích Zda to posud víš? .
My
a
neutrhli ten
siln dýchal,
my
a
nesplašili
Tak
ptáe
nám
.
purpurový, barev žeh,
mu
štstí slovy,
svoji píse v snech: pijvab této chvíle nový v srdcích plá, plát bude po letech.
dozpívá
nám
kvt plál
.
vn
výši stojí rozkošná báse »Co víc?«. zachycen jest jediný moment lásky plný, okamžik, kouzlo okamžiku v básni »Píse« roztomilá jest kresba, zvaná »Genre«, tklivá jest » Prostá kytka«, a kdežto druhá »Píse« sálá horoucnosti i smyslnou i citovou, jsou » Smutné sloky « písní pe-
Na
stejné
Výten
;
hluboké, tiché nálady. tiše ruku na mé skráni nech, necítím, že juž se pipozdívá,
»Tak
a a
povíme
si
v dlouhých veerech,
že klidná bude cesta, jež nám zbývá, co stih' jsem klid, jenž z oí tvých se dívá. Tak tiše ruku na mé skráni nech, necítím, že juž se pipozdívá.*
a
Rozmarná, vtipná, salonní ellegancí dýšící
jest
ko-
nen
»Causerie o astrách «. Oddíl tvrtý už je zachmuen.
jen šedé.
veerní«
Celou ;
(3')
život se
náladu kloní k
.Stíny
vyzrazuje
veeru.
nejsou erné,
rázn »Pantoum
Výborn
represen-
51
:
«
:
«
» Zarstá, dituje tento oddíl též pekrásná báse voí !«. Že sbírka nazvána byla »Zivot a smrt«, to nám pipomíná zase malebná, žhoucími barvami namalovaná báse »Dv básn« a rozkošní »Pavouci«, :
obrazem
kus mistrovský, pak dopovídka »Nemoh' dom«, a prostou, ale do srdce sáhající náladou vj^nikající obrázek »Ote\ené okno«. Oddíl tetí pl o lásce, tvrtý dává nám na srozumnou, že nade vším bdí smrt. Mezi obma oddíly zvuí rozkošné písn, vnované dcerušce Milad. I v tch je ízný kontrast: jaro a podzim.
jímavá,
Jarní
technikou pravý
i
tklivá
píse zaíná slovy >Hle, Mílo, na kaštanu zlatí se brunátné juž pupeny, a v jedno kolo na souvrati jsou sedmikrásy skupeny.*
Píse podzimní pak zaíná »Hle.
.Milo,
drsný kaštan puká,
a zlaté srdce z kožíšku mu vybavuje tajná ruka, roj kavek sletí na vížku. I jednoho jediného roku osud jeví onen kontrast mezi životem a smrti, a dít musí zakoušeti jeho dojm. Pirozeno, že se básník, cít tento kontrast na sob, na dítti, obrací i dále, zase k osudm celého lidstva a vstupuje na pole legendární. Tu zase život, i
jehož nejvyšší
kvtu
je
Vrchol
zase slasti
kvt
je
život,
láska, se
naznauje
ponvadž
kolísá mezi
krátká,
ale
plod tohoto
slastí
a smrtí.
plná
a kypící
báse »Leda«, idyllicky šastn se láska jeví v »Klasech Rutiných« a v »Narcissu«, pak tese se o svj osud už v »Sknce Pandoin*, osudnou svou povahu rozvažuje v duchaplné básni »Osud}'«, a tím láska koní. Už pak zase po tolika výjevech života se hlásí smrt. Báse »Noní hovor« píšern jako sahá do celé té ady a perušuje srdeavšak konec její je jaksi symbolickým ba mystickým mstkem mezi životem a smrtí. Báse povstala z talmudské prpovdi: »Všichni mrtví rozmlouvají v hrob se svými sousedy.
smrt sama, nost
52
dojm,
:
» Blanické Duchaplné je zakonení celé sbírky, zvony « pipomínají nám, že život a smrt, minulost a pítomnost jsou spojeny blanití rytíi spí, ale probudí se. Jako v básni »Noní hovory« rozmlouvají mrtví mezi sebou, tak v »Blanickýcli zvonech « pokos potomky. lení dávno vymelá jsou spojena Ddové, umeli, pijdou vnukm na pomoc. A tak ;
i
a
V » Chuchelské ballad« dokonce dolíeno, kterak životy bytostí i nižších nejsou smrtí znieny, ale pes tisíce let se nám ozývají ve zkamenlinách. hranice mezi životem a smrtí zase mizí.
Sbírka tato je jedna z nejuspoádanjších a nejdojímavjších. Ale spoádání toto je takoka hudebnické. Umlec vrací se ke svému motivu, rozepádá jej jinou instrumentací, sahá nevyerpatelným zpsobem k jiné variaci a koní vlasteneckým motivem.
O »Bodláí z Parnasu*, jehož ásti povstaly mezi lety 1890 1892, podotýká básník »sám, že se »pojí k »Brevíi moderního lovka« hlavn v oddílu prvním a tetím s rozdílem, že tu k hymnickému a meditativnímu pojímání látek a asovj^^ch otázek pistupuje místy nota satirická. « S tím se srovnává název sbírky. Rozvržena je na ti ásti: »Z rzných cest«, »Z vlastních íader«, »Z eské pdy«.
—
ást diti
prvá neobsahuje, jak by, hled k nápisu, soumohlo, dojmy z cestování, anobrž vtšinou
se
obrazy z moderního života, jak je, chodíce po venku, vídáme tak ku p. slepé dít sedící u stezky, žebravý chlapec v aleji, dívka svedená, jak jde sama po ;
silnici,
mentem
potulní
sumái
atd.
souvisí s látkami
psaná v den
Jen tímto zevnjším mocordium«, báse
tmi »Cor
památky, kdy se narodil Shelley, pochován u pyramidy Cestiovy. V nkterých básních této ásti nelze poznati vztah k titulu. Vedle duchaplného listu, jejž Ahasver dne 30. ervence r. 1890. na vži Eiffelov napsal královn Semiramid, vynikají upímným a srdeným se pohížením do aktuálných otázek sociálních básn »U cesty», »Staré drama«, »Žena«, »Z lomu«. Píšern balladicky jest provedeno thema v básni » Vrátilo se«. Táž látka, která je v »Xektátku« (Nové
jenž
vedle
stoleté
silnice
:
53
básn
avšak vypravov^áno docela jinou smyzase národním. V ásti druhé baví nás 3 šestiny »0 život duše«. Jsou to kusy koncertní, v nichž básník obrazy velice pvodními hledí objasniti rzné duševní své stavy v bhu života. Hlubokých a významných situací duševních se dotýká »Ballada o mladosti«, pipomínající nám velice milý zpsob Nerudv, pak báse » Hnedle sám«, »Pravé slovo*, »Pntéž« a »Jen chvíli ješt«. Práv tyto prosté a hluboké kus}', zdá se, že vští novou fási lyriky Vrchlického. Z pkného »Capriccioso< tušíme, pro se ten obrat dje. Velice origi»Kvtnice života* je vanální jest »Druhý déš«. riací básn » Kvty* (»Dni a noci«) a láká k srovnání obou. y ásti ti-etí je pokraování znlek, jež ve zvláštní sbírce, nazvané >Hlasy v poušti*, díve byly uveejnny látkou jsou bídné pomry našeho národa a Pak následují sice vnitní chyby našeho pokolení. básn vtší. »Pi bourání trestnice vSvatováclavské*, »Dti jedou z vý»Nad troskami Karlova mostu«, stavy*, »K otevení eské Akademie* týkají se významných událostí v život národním. Do tvrté skupiny stavím tato díla: »Co život dal«, »Dni a noci«, »Mot3'li všech barev*, »Hoká jádra*. Spoleno jest všem, že každá o sob je snškou rozmanitých, obsahem i formou perzných pro dukcí, jež se v mysli básníkov tak vzntlivé zrodily vyplynuly, jsouce vztahy a z péra tak obratného jen velmi povšechnými k sob vázány a nemajíce ani uritého vztahu k jistým zvláštního programu, fásím básníkova v^-voje, ani rozhodnjšího vztahu k jeho zevnjším osudm. Jako sbírka »Co život dal« povstala za celé desítiletí (1 872 až 1882), tak i sbírka »Dni a noci* se pomalu sebrala za desítiletí mezi 1879 1889. Heslo prvé sbírky zní: »Boue amír, snní a epické),
šlenkou, docela jiným tónem,
a
;
tém
—
vír,
radost
i
žal,
peklo
i
eden,
kvten
i
leden
dal.« Prolog druhé obsahuje tyto myšlénkj' rozvíjí
se
dím k
stanu, tam kouzelnice
54
kouc
tiše
:
sob
:
Ejhle
Noc zaíná
Ejhle
žití
žití
tkáti
:
co život
»Dn aloun
pede mnou, sám do nho tkám
besky stavu,
:
pestré ara!
Kde pe-
na myšlenek Z tvé íše
«
poesie,
musím
V
desítiletí,
Kde
jest, kde jest žití?« >Dni a noci« povstaly, vznikla i sbírka »Hoká jádra*. Heslo pedeslané zní míchala » Nedivte se, že obsah fioly této jest hoký, a lidé tam sladkosti nepidali. ji píroda i osud tato sbírka od »Dní a nocíc jakousi Liší se celkem zahoklostí. Podobný melancholický pídech vane z prologu ke sbírce » Motýli všech barev*, jež vyšla roku 1887. »V mládí létali«, dí básník, >z duše mé zlatí motýlové po letech si u mé hlavy hráli erní motýlové te z duše mé odlétají jen motýlové modí.* Ve všech tchto dílech jsou básn formy nejrozmanitjší a i obsahu nejrznjšího. I nadpisy jednotlivých oddíl jejich jsou rázu velmi povšechného. Sbírka »Co život dal« obsahuje tj^to oddíly: Domácí krajiny, Trochu lásky. Menší kresby, Mrtvým,
témž
piti.
sen
ve kterém
:
—
;
;
kroky. Vzpomínky z cest, dv idylly (šumavská a apeninská). Za velmi zdailé kusy pokládám: • Panský dvr«, »Vánoce«, »Ex \^oto«, »Ballada z roku tisíc sedm set a nkolik«, »Svandovy dudy«, >Smutný veer«, »Z cest<', »Metamorfosy« »Dni a noci« obsahují dva oddíh Siesty a Ztracené
:
mezi nimi jest intermezzo, vnované dceruškám básníkovým. Za vynikající kusy považuji: »Ranní zvon«, >Pise v záí«, »Hudba jesen«, »Mila«.
Tiché blesky
•
Píse
»Vn«,
mé
;
dcei*
»Bohu
,
»Ped
gorillou
Fremietovou«,
osvoboditeli*.
»Hoká jádra* jsou rozdlena na oddíly tyto: Z pírod}', Z lásky, Z umní, Ze života. Za v^ýborné pokládám: »Tucha«, »Krajina«, »Kontrasty«, »Právo jesen*, »Memento hrob«, »Vždy v užší kruh«. •Motýli všech barev« jsou tak jako »Dni a noci« rozdleny na dv ásti, a mezi obma jest intermezzo: »Písn o mé dceic. Celkem jsou básn tyto tónu svtlejšího, lehounké, odkudž patrn pojmenování naproti »Hok3^m jádrm «, kde barvy jsou temné a pocit až tžký bývá. Velmi se mi líbí tyto kusy: »Snítka hlohu«, »Vodní kvty*, nkteré z Písní o mé dcei, »Legenda«, »Pastel«, »Zlatá ruka* a rozmarná » Legenda o stídmosti «. Do skupiny této položiti bychom mohli i »Dojmy a rozmary*, vyšlé r. 1880. Ježto pak sbírka tato
55
vtším dílem klademe
sonetu,
ze
do skupiny \'edle zvláštní forma. ji
rondel
a distich je složena,
kterou
páté,
»Dojm
a
charakterisuje
rozmar« klademe » Sonety samotáe «,
sem i ob sbírky sonet, totiž »Xové sonety samotáe «, pak sbírku rondel, nazvanou »Zlatý prach«, pak se nám sem hodí »Carovná zahrada« a »Hudba vduši«. Abychom sem poítali »Dojmy a rozmary*, k tomu nás vj^bízí samo heslo, jež na knize »0 vissuperbaformae« (Seneca). Naopak sem neístojí táme »Hlasy v poušti«, ponvadž v tchto tendence nám pi oné skupin, jež je vcí podstatnjší. Jako :
obsahuje
legendu lidstva, tanulo
nám pi » Hudba v
malíství, tak
na mysli historické na mysl hudba,
sbírce této jde
sahá kouzlo mluvy skuBásn celé této skupiny povstaly za dob od sebe dosti odlehlých. »Dolorosa« v »Rozmarech« povstala už r. 1884, rondely a ve sbírce
ten
až na pomezí
duši«
hudby samé.
tamže v r. 1879, »Sonet3'^ samotáe« v letech 1885 až 1883, »Nové sonet}'- samotáe* v letech 1885 až 1890, *Zlat3'' prach« vydán r. 1888, »Carovná zabásnna mezi léty 1885 1888, »Hudba hrada* 1885 (šestiny tam obsažené v duši« mezi léty 1880 mezi léty 1883 1885). Práv o básních této skupiny pímo divy lze íci, že Vrchlický jazykem eským dlal, avšak nemohu se tu pouštti do rozboru bližšího. Jen si dovolím íci, které kusy se mi zdají zvláštním detaillem formy býti obsahem, nejvýtenjší.
—
bu
bu
»Dojmy jemných Z ballad
—
—
a
rozmary« kousk
milých
obsahují velikou v
a
distichách
a odelett se zamlouvá:
adu penápisech.
>>Ballada o vlasech
paní« pointou svou, svžestí a ozdobností obrazv »Stará ballada o lásce* prostotou; ze sonet »Odysseus«, »Th. de Banville*, »Carducci« nádherností.
mé
;
Ze
'>Sonet samotáe« zamlouvá
Merlinv* svým
se
báchorkovitj^-m koloritem,
mi
:
»Hrob
»Alleluja«
svou bitkou pointou. »Ctyi vky lidstva v lese« pro svou podaenou parallelu, plností a významností svou • Ballada sonet«, »Letní noci« opojným svým líením. »Cicisbeo« pro svj hlubokj'^ vtip. »Kaditelna« pro
svj 56
rozkošnj' obraz.
:
:
sonet
e«
samota vyniká z »Nových »Talmudista« výbornou híkou vtipu. » Proroctví Cazottovo* svou zdrcující pointou, »Sknvan a píse« rozkošným svým obrazem, » Ostrov mrtvých* kouzelnou malbou. »Janua patet« úseností své pointy, • Bedichu Smetanovi* svou mohutností, »Poe« svou tajuplnou náladou, >Varhany« svou hudební plností, »Na vsi v nedli odpoledne* dojímavou prostotou,, »Osud« svým nžným bolem. •
arovná Kouzlo,
ského.
—
zahrada* které
symbol
života
lid-
arovnou zahradu všude
pro-
je
láska. Epilog to velmi urit, a až s ironií vtipn doliuje v arovné zahrad té na podstavci se Venuše smje. Prolog (šestina) to formuluje v zá-
niká, je
:
vrené
sloce takto
vzduchem,
A hudba táhla a slunce bylo oko žhoucí v a radost b\ia duší všeho
v ržích cesta,
lásce,
svta.
Sbírka
obsahuje
»Sestiny«
(prolog),
»Serenady«,
»Díví profily*, »Promenády«. Jsou to vekousky velikého umní básnickéiio. .Srovnávej
»Idylky«,
sms to
s
ezbou
pedevším
ve slonové
nebo
akvarelk)',
kosti,
porculánovými
optické,
a
—
což
nebo s miniaturními skvosty kouzlo je
je
;
velmi
psobivé
—
v serenadách k tomu pistupuje i kouzlo akustické, ježto v arovné zahrad musí njaká tajemná hudba vanout a místy zas arovné ticho vládnout v tomto tichu zaznívá » Modlitba milujících*, pekrásný to ;
kousek ze serenad. Z idyllek vyniká » Antická idylka rozkošným pojmutím antiky (tak jako »Po dešti* v »Poutí k Eldoradu*), pak vYzpomínka
jarní*
z cest*,
sms
»Kytice«, »Amor«, »Díví profily*
Výtená »Erigona«
dobré.
se
adí k
jsou ve» Antické
a k »Po dešti*, málo jí odevzdá »Theáno* »Fausta« praoriginální je »Violanta«, výborná jest >Miss Watteau*. V »Promenádách« je pravým skvostem >Humor pírody*.
idylce* a
;
Sbírka »H u d b a v d u š i« obsahuje: »Sestiny«,. »Serenady«, »Ghazely*, »Ballady«. Jádrem sbírky jsou serenady melancholické. V nich cítíme, že se dojem mluvy blíží k samému dojmu hudby. Snad
57
;
nejskvlejší píklad je serenada XXII.
Podobn úin-
serenada XVII. Jako by zpíval Walther von der \'ogel\veide, zpívá Vrchlický svou serenadu XIX. \'elkolep koní serenada XXV. Bravurní kousky zvukové vj^vádí III., XIII. a XV. Rafinovaná kombinace zvukových i optických suggescí je v VI. serenad. V II. a X. úinkuje básník takoka jen nkolika akkordy, ve IV. a VIL širokou krásnou meloV »Ghazelách<' je širošir}^ dkaz proveden, co dií. mluva naše zmže. Sbírka »Zlatý prach « vyšla ve skvostném vydání s illustracemi a pojímá 50 rondeau. Jako »Hudba v dušiž obsahuje hudební, » arovná zahrada* pevahou malebné, tak wZlatj'' prach* obsahuje hlavn mj''šlénkové effekty. Stavba rondelu k tomu vede. Vrchlický se tu ukázal velikým mistrem. Výborné toho doklady jsou: »Kos«, »Pst«, »Hle juž letí«, »Jasmín«, »Koiky« vzory elegantního, škádlícího humoru. Zajímavé jsou kusy »Melouny« a »Dv pohádky mé báby«, kde do cizí a nám neobvyklé formy výten vpraveny motivy praeské, pradomácí. Nemžeme utajiti tiché pání, aby se podailo nkomu z našich básník vytvoiti jednu nebo nkolik forem podobných znlce, rondelu které by se mohly státi typickými a jazyku našemu zvlášt svdily tveraivost, jež v národní písni tak významnou jest kuje
i
—
— a
—
duchu
eskému svdí, by
,
se
v rouše novém, sic budeme vati písn národní aneb formy cizí. vati
i
mohla
poád
pak
ozý-
jen imito-
Jako jsme za adu, poínající »Duchem a svtem* »Brevíem«, postavili dv sbírky píbuzné, totiž »Zivot a smrt* a »Bodláí z Parnassu*, tak za radu tuto postavíme zase dv sbírky a sice » Rzné mask3'« a »Fresky a gobelinj''*. Obsahem svým by še nesl}'' i teba k oné veliké první a skuten by se hodily i svým uspoádáním » Fresky a gobelíny* k »Perspektivám« výborn jako blíženci; rovnž by mohly » Rzné mask}'* státi vedle » Ddictví Tantalova«. Kdo více k obsahu hledí, zaadí je tam; kdo formálního provedení blíže si všimne, snad nám dá za prav^du, že je stavíme za skupinu onu, kde forma pevládá. A potiori fit denominatio. a konící
ad
-58
;
«
:
•
Rzné
»Dojmy
»Hrs
m
y« jsou rozdleny na
šest
ástí:
»Z karnevalu lásky«,
''Moderní idylly«,
kamejí*,
Dv
a s k
z cest«, »Staré legendy*,
»Geniov'é«.
tchto ástí jsou ryze formální v »Kamejích« se myšlenka skrývka ve hrotové form epigramatické, v »Moderních idyllách* básník hledí prostedkem svého umní vystihnouti dojem umní taneního, jako as v »Hudb v duši« se piblížil k umní hudebnímu. I v tetí ásti (»Z karnevalu lásky «) ozývá se to místy jako rhytmus tance. V ásti prvé zase pevládá malba a nálada cestovní. Zkrátka, vylouíme-li z celé sbírkj" druhou její ást (»Staré legendy*), zbyla by nám sbírka celkem svým rázovitjší, s níž by se prolog i epilog ješt lépe snášel. Že básník sám sbírku poádal podle jaz
;
i
momentu
kéhosi
kde Mefisto
více formálního,
vychází z epilogu,
dí
Však pijdou chytí, a
ti
eknou:
To všecko ek' v a form}^ té již
Skuten obyejných
své písni dív! se nezaleknou,
stavíš leskle
tato
sbírka
pohromad.
na odiv.
obsahuje Srovnej
mnoho forem smyslové
ne-
effekty
v »Písni v boui*, v »j\Isíci na moi« s »Kurdskou balladou* a prazvláštním ticlwm tokem » Otce a syna i »Idylky masopustní«, pak s úseností »Kamejí«, pak s neobjxejn virtuósní formou » Poslední lásky Dona Juana«, která je pravým kusem koncertním a pisvdíš, že zde skuten vis superba formae pevládá. Tanec, hudba, masky, Don Juan v^še to splývá, a to as bylo vodítkem básníkovým, když sbírku poádal. Naprosto jinak psobí sbírka »F r e s k y a g o b eliny«. V vRzných maskách« to víí; zde to visí. Skladby jsou vtšinou tžké naléhají na mysl i obsahem všude pevládá forma vážná všude jest tempo uvolnné barvy se nemíhají, ale klidn se skví a se stíny snoubí postavy nedovádjí, ale jsou v póse vlažné všude pevládá pathos. Celkem jest dojem podoben onomu, jenž vane z »Perspektiv«. Avšak, kdo ob sbírky srovná, snadno se pesvdí, že ve »Freskách a gobelínech* básník klade více
—
—
;
;
;
;
;
;
59
:
;
váhy na umlecké provedeni. V » Perspektivách « byla ve »Freskách a v popedi myšlénka a její velikost gobelinech* je více šeteno toho, jak umní s myšlénkou zachází. Jako v » Perspektivách « se nám zdá^ že básník maluje monumentální vci v rozmrech velikých, tak i ve » Freskách a gobelínech « básník dstojným epilogem sv^ým (Sibilly Michelangélovy) poukazuje k velikosti svých koncepcí avšak už v prologu dává nám na jevo, že mu bží hlavn- o uritou umleckou formu, v níž se veliká myšlenka zjevuje. Slyšme ;
;
Na
cestách, v dáli, doma, v šeru síní, v museích, tam v opuštnvxh hradech jsem vidl je, tu ložnice vchod stíní, tam stny zdobí v asn\'xh vodopádech tu
obrysy
jich
mou
hlavou
létly n3'ní,
jak v Armidin\'ch kouzedlných sadech jsem náhle v obraz stál pestrém tanci a samy v starou splétaly se stanci jak bleskly hlavou v rh3'tm svdn_vch pádech.
Tato sloka charakterisuje s dstatek dojem, jejž Staré gobelíny, básník pi sv^xh koncepcích. všecka ta práce starého umní dojala jej tak, že se mluvou. Odtud ona. pokusil o cos podobného vážná forma v celé sbírce pevládající zejména Stance Jak (ottave rime a podobné ješt složitjší slok}'). položena váha na sloh, na tón, na formu, vysvítá už
ml
—
;
z
toho,
že oddíl
obsahující
pr\ý,
látky
antické, je
nadepsán Antické rhapsodie, že i tu vyzkoušeny formy stanci, že v nkterých kusech (Hermes a CisDále sus) architektonika básn pímo pekvapující. tomu svdí, že celé jedno oddlení (Hellas v roNemén i oddíl koku) jest tendence pímo slohové. zase pevládá v druhý (Legendy stedovké), malebná a nádherná forma stanci, obsahuje kusy, kde básník slohovou pesností patrn hledí imponovati; o emž se každý pesvdi, kdo pete »Montsalva« a »Bretoiiskou romanci*. Zkrátka, Test le ton qui fait la musique »Fresky a gobelíny* se pojí nejlépe k onm dílm, kde na formální stránku položena váha více než na obsah. Ze sbírky této vj'nikají po mém soud: >Hermes«, »]Milon Krotonský* :
a
;
60
nm
(rozkošný obraz), »Montsalva«, » Labutí pohádka*^ evangelium*, »Dante Gabriel Rosscti* »Harem« a wSibjily Michelangelovy*. Do skupiny šesté klademe básn epické. Patí sem dv sbírky nadepsané »Básn epické*, dv sbírky nadepsané »Mythy«, »Hillarion« a »Twardovski«. Pak sem poítáme i »Staré zvsti* a »Selské ballady*. Ve všech tch sbírkách stojí vedle kus isté epických i kusy lyricko-epické. První sbírka » Básní epických* obsahuje nejprvnjší plody Vrchlického; vznikla mezi lety 1870 až 1875. Je v jednom ohledu nad míru pozoruhodná. Obsahuje dv látky antické, tyi z dávnovkosti nordické, jednu z historie nmecké, jednu z francouzské, dv z povstí židovských, dv ze života cikánského, dv z kozáckého, dv ze života divoch amerických, osm z obor neuritých a fantastických. Delší báse »Satanella« obsahuje píbh z dob, kdy Johanité
»Vné
—
tém
vládli
Rhodem. To bylo rozhodn nové. Nezapomeme,, zaáteník. Hálek se v epi-
že Vrchlický byl mladík,
ckých
a
lyricko-epických
jen domácí
pdy,
bu
se
básních spustil
bu
svých držel na pdu vymyšle-
nou, mlhavou, neuritou, a tím si už pedem takoka odízl celou spoustu onch appercepcí, které v hla-
vách vzdlaných lidí pomáhají, aby báse byla rázu konkrétnjšího, aby, majíc jistou barvitost lokální a asovou, byla myšlení a cítní našemu bližší, aby se nás na mnohých territoriích našeho psychického horizontu dotkla. Neruda, jsa vzdlání širšího než Hálek, už sem tam uhodil na látky mimoeské. Tu pojednou vystoupí mladíek s látkami svtovými. Nevím, jak to na tehdejší mysli psobilo ale hled k tomu i
;
nyní retrospektivn, nemohu jinak, než si mysliti, že každému soudnému vc ta byla jist vážnou a odvážnou. Je pravda, že nkteré kusy této sbírky až povážliv šly za vzory nmeckými ale nesmí se zapomenouti, že Heine u nás byl tehda velikým faktorem, ponvadž byl faktorem toho celého období, a Ervín Spindler i z nho podstatné ásti a výten piložil. Možná, že se tudíž to, co šlo za vzory nmeckými, tehda zdálo dost siln psobivé. I cikáni a celý ten romantismus, k nim se pojící, byli u nás ;
—
61
:
Romantism v^bec byl heslem mladé
velice oblibenými.
generace. Zde ale v3''stoupil mladý muž, hovící ovšem
duchu doby
té, avšak vystoupil s jakýmsi universalismem. A pedevším \ystoupil s antikou. Jsou to jen dv básn: »Kons oceánu« a »Endymion«, ale vidti dva lví spáry. Nikdo ped \'rchlickým u nás podobného nedovedl. »Kois oceánu* je dobe zaokrouhlená, vážnou ironickou pointou konící koncepce, architektonicky promyšlená, jako antické sloupy, a píbh vypravovaný jako by se v reliéfu kolem sloupu vinul. Ve všem je attituda antická. V té básni je nco, co ml Myslbek už v prvých svých výtvotam mladý, velik}' básník, tu mladý, veliký rech plastik. »Kois oceánu« je v ovzduší ímském, v ovzduší doby imperatorské. »Endymion< je v ovzduší hellenské nhy. »Endymion«, jedna z nejvýtenjších básní, které v jazyku eském byly složeny, dýše lepotou plno svtel kouzelných, jako by položil erstvé rijže na stíbrnou mísu. Literární historik shledá v »Epických básních* všecky hlasy, které se tehda v poesii eské ozývaly. ;
;
Poslechnme Byl na západe stár}' král již slep_v do póla, ten dva jenom pátele, tož psa a sokola.
ml
Tri jezdci
moálem
(Ddicové.)
doubravou, mraky nad hlavou.
tiše
jeli
—
jeli
(TH
jezdci.)
Pochovali samovraha bez knze a bez modlení, nedali lásk)'
mu
ani kíže
vné
na znamení. (Všední ballada.)
B}']
jednou jeden kouzelník,
ten v lednem bydlel hradu, z jíní setkaný kol pás
ml
a snhobílou bradu.
(Jarní romance.)
Neozj^vá se v tom ona pohodlná, národní tónina, kterou se tehda podle noty básnilo ? Postavme proti tomu sloku z »Koisti oceánu* a sloku z »Endvmiona«
62
:
:!
Dnes íše do pstí Dnes rže do vlas
!
kol thyrsu viite révu
I
dnes do plesu a zpvu za svými mížemi; dnes vncem beanu jak zelenavou duhou vojína šíj tuhou. ovite stožáry jež skví se jizvami jak šípek ržemi. (Koist oceánu.) lev hladov}' juž
!
ve
i
Perlj''
hudbu
—
mušky
létající,
hraje každ}' kmen,
blaho v srdci, úsmv v líci, jaká noc a jalíj' sen! Y mocném ruchu tu zaznívá lásk}'' arn}' tón, a pak všecko v souzvuk splývá Selené — Endymion! (Endymion.)
vné
To byla jiná Ostatn všecky kusy básní epickjxh, srovnáme-li je s onmi pokusy básníku dívjších, již se odvažovali na pdu cizí bázlivé a nejist Nerudu vyjímaje, jenž vždy byl celý chlapík im!
—
—
ponují jistotou své stavby, pesnou intonací, detaillem pestrým a správným. Zv^lášt vyniká rázností ballada
»0 korunu«, báchorkovou luzností »Zimní pohádka*, skrytým vtipem, nžným obrazem a krásným tónem výpravo vacím » První rže«, hlubokostí »Ben Akiba«. »Nové básn epické« jsou rozvrženy na ti díly: »Nové romance a ballady*, »Ti pohádky«, ^Klášterní legendy«.
Když o tom rozjímám, co o Vrchlickém po Cechách slýchám, vždy se divím, pro tak mnoho lidí nevidí vcí do oí bijících. Velmi zhusta se mluví o Vrchlického reflektivní lyrice, její cizosti, její filosofické a rhetorické nálad, a tak dále. Málo kdy jsem slýchal mluviti o jeho epice. Já však se musím piznati, že práv i mezi peetnými jeho kusy epickými shledávám nejvtší skvosty. Obzvlášt na poli ballad a pohádek má celé spousty vcí neobyejných. Práv však v tomto oddílu »Nových básní epických« aspo trochu vadí jakási duchaplnost, kde bych spíše si pál naivnosti, anebo jakási pílišnost, která
mn
trochu bolí.
Tak
se
nemohu
spáteliti ani s »Lilitou«,
»Vlasem kralovány Elsy«, ani s »Balladou o nosu«, ani s básní »Peire Vidal«. Za to «»Nektátko« je mi svým kouzelným tónem velmi milé a i »Dv slzy« svou prostotou a svým zdravým kontrastem se mi velice zamlouvají. ani s »Trutem«, ba ani s
;
Roztomilým vyprávnim a pravou báchorkovou nádherou vynikají všecky ti pohádky: o »IMerlínu«, o »Zlatém klíi* i >Pomsta gnom*. Nejpknjší ásti sbírky jsou však »Legendy klášterní*. Na mne psobí hluboce obzvlášt dv: »Legenda opatovická« a »Legenda ze Zlaté koruny*. Klášterní život v dávnovkých Cechách posud málo dal látky básníkm velkolea pece není pochyby, že je tu pravá pých a vlasteneckých motiv. Což nenosí každý Cech v hlav onu povst o císai Karlovi, jak navštívil klášter opatovický ? I sama prostá povídka EhrenberPodlažického« nás gerova »Poslední dni kláštera Rovnž i rytíský život stedovv mládí poutala. kých Cech málo látky podává našim básníkm, tu lákání veliké. Nuž, tte »Legendu opato\ickou«, její stídav širokou, ale také napínavou disposici, Ctte »Legendu ze Zlaté její humor, její duchapln}'- obsah koruny «, její vštecký význam, její silný pednes, její pekrásné zakonení Jako je »Legenda o sv. Zít* svým prostým pvabem, tak zase legenda »Pan Vok a ert* Širokou, opravdu svou píšernou pádností skvostná. kazatelskou výmluvností se zamlouvá »Poslední list klášterní kroniky*. Dojímavá, rozkošná je » Vánoní povídka bratra Bertrama«, a stejn do srdce se noí í-áp sv. Františka*. Duchaplná, k Bohu samému kdyby povznášející se, jest >Mše biskupa Turpina* místo Turpina byl Arnošt a místo Karla Velikého byl Karel tvrtý, snad by byla báse tato zdomácnla. Sytým, zdravým humorem, jadrnou myšlenkou a miRozstrnjí^m líením se skvje »Vidní bratra Oda«. manitostí dojmuv poutají a krásnou náladou vyznívají » Veerní hovory*. I krátká báse »Amarus< tajemnou, klášterní a hbitovní svou náladou mluví do duše a pozstavuje dojem prazvláštní, ale hluboko
tn
a
!
!
;
poetický.
mn
se zdá, že by to bylo nejvýš Konec konc na ase, celé toto oddlení nových básní epických, všecky ty legendy klášterní v lidu šíit. Hodí se nad Jsou hluboké, je míru k deklamacím v besedách. v nich plno effekt deklamatorických, je v nich plno a plno poesie a nahradily by vhodn ty deklamace, je asto ne ponkdy úžasná jejichž mlkost :
—
64
—
travou, ale otravou
ml
našeho
m3'.sli
lidu.
Je
to
návrh,
uvážen, a tenáské spolky a besedj', jež mají dila Vrchlického, mly by vc zkusiti. »Legenda opatovácká«, »Cáp sv. Františkas, )»Legenda o sv. Zít« by byly pednášky ve-
by
který
po Cechách
dv
psobivé. Poslední nám.
lice
Strunji
musím
býti
by
se líbily
obzvlášt
i
že-
»Mythech«. Prvá ano první kus »Sárka« byl hotov r. 1873. Jádrem této ásti Legenda tato jest »Legenda o svatém Prokopu«. vyšla i ve vysv. Prokop toho podnes zasluhuje dání illustrovaném i ve vj^dání školském. Kdož nezná tohoto svtce našeho ? Kdež by nebyl jeho obraz, jak Trochu rozboru bj^ výborná, vede erta na etze ? mladistvá, svží práce Vrchlického zasluhovala. »Kíž Božetchv* jest duchaplný píklad, kterak lze z naší i»Sárka« se mi staré historie vážiti zdroje poetické.
ás
se
vysloviti
jejich povstala mezi lety
o
1874
— 1878,
—
—
ponkud
proto, že se místy ovzduší její hlásí sentimentálním fikcím, jež Lindova »Záe nad pohanstvem* u nás vykouzlila. Druhá ást »Mythv< tvoí nápadn silný kontrast ásti prvé. V ásti prvé byly látky eské; tu jsou naskrze cizí, do starého svta se hlásící (»Narození íSakuntaly«, »Smrt Aischyla«, »Maria Aegyptiaca«), do íši fantastických. Zajímavo jest, že básn tyto povstaly už mezi lety 1875 1879. Až budeme míti synoptický pehled innosti, které se Vrchlický oddal ped r. 1880, bude jasno, jakj^mi rozlehlými obory se brával, kam až tkal, kde hledal, kde vážil, co
k
nelíbí
onm
bu
bu
—
Už tato druhá ást »Mythv« k oné legend vk, již Vrchlický zpívá v dílech onch, jež jsme položili do skupiny tetí, avšak nkteré epické látkj^ volené se nesou do ovzduší fantastického, pedbiblického, do dob ped stvoením lovka, do sféry andlv a démonv, akoli všude je pímý vztah k této kouli zemské a lovku. Tak »Israfel«, »Sandalfon« a »Elloa«. Zdá se, že reminiscence theologické ve Vrchlickém ješt psobily. Mluva se blíží zejména v mystériu )»E1loa« mluv biblické. Vidti všelikou fantasii, ale veliký obzor filosofický; všude hraje i veliký api snášel,
kudy
jest jaksi
—
se
vracel
I
pedzpvem
—
65
— všude vidti nco svtového a nadsvtového, což iní kiklavý kontrast k posavadním eské poesie, která tkala pouze na nivách eských, trochu na nivách slovanských a konen se rozhlédla na poli stedoevropském, jdouc za stopou básnictví nmeckého. Celý tento fantastický obzor nadpozemský svdil asi valn rozpoutané mysli mladého básníka; mužem zralejším se stav, postavil se moude na pdu historickou. První ást sbírky nadepsané »Duch a svt« totiž »Legendy pravku«, iní pechod, tak že by »Israfel«, »Sandalfon« a
paát básnický
;
smrm
dobe
»Elloa« docela
mohlj^
býti pojaty z
»Myth«
do »Legendy pravku*. »Smrt Aischyla« a »Mythus o vín« by se pak hodily do »Hellensk3'^ch motiv «. Mystérium »Elloa« jest pokus velice poutavý a znamenitý, rozluštním svým nad míru pekvapující. Charakteristické jest, že se v tomto komplexu objevuje z jedné strany »Maria Aegyptiaca« a z druhé strany »Don Juan«. Kontrast askese a žití rozpoutaného. Podobný kontrast, jenž tu ve výtvorech menšího objemu se skytá, opakuje se v^e dvou velikých, na širokých základech spoívajících básních »Hilarion«
—
—
a »T\vardo\vski<'.
Co se tkne »Hilariona«, dí Vrchlický sám v poznámce takto Hlavní motivy k básni této erpal jsem ze »Zivota sv. Hilariona«, kterj'^ sv. Jeroným sepsal, podídiv je ovšem všady své filosofické myšlence, tak že nucen jsem byl i místy pemniti chronologický poádek v živ^ot svatého «. Studium svatých otc, jež Vrchlický pstoval, tu pineslo :
ovoce.
Probíraje se básní touto,
shledáš brzo, že tu
nco pipomíná
na druhou ást' Góthova »Fausta« ; tak zejména ást »Svatba Pirithoa s Hypodamií«. A skuten je »Hilarion« podoben »Faustovi«. I »Hilarion* hledá totéž co »Faust«, ale ze strany dokonce jiné. Ješt podobnjší »Faustovi« je »T\vardo\vski«^ známý Faust polský. Jako v »Mythech« stojí »Maria Aegyptiaca* vedle »Don Juana «, tak se nám skj^tá vedle »Hi]ariona« >Twardo\vski« Vrchlický pohlíží na problém ze dvou stran v »Hilarionu« ze strany ;
:
66
.
!
v »T\vardowském« ze strany donjuanské. problému tak vv^znamném, tak obsáhlém, tak poetickém mluviti, o tom, jak jej Vrchlický naproti jiným pojal a rozvádl, zde rozprávti bylo by vbec nemístné. \'c vyžaduje essayistickou práci, ku které já nemám ani patiných vdomostí, ani asu, ani
askese,
O
—
chuti.
»S
r é z v s t i« je sbírka 20 básní epických, nkteré jsou tak výtené, že knížeka ta jest pravjhn skvostem literatury eské. Mžeme smle íci, že Erbenova » Kytice «, Nerudovy »Ballady« a Vrchlického »Staré zvsti« jsou ti knížeky, jež by ml každý vzdlaný Cech míti. Naznaují ti fáse vývoje. Erbenova »Kytice« i obsahem i formou je ryze národní. Nerudovy »Ballady« už jsou dalším krokem; t
a
z nichž
pedn
vystupuje invence básníkova do popedí, ježto
tém
se vymyšleny, opírajíce jednak sahá básník i k látcizím. Vrchlického »Staré zvsti« jsou zcela na
všeck}'
látky
jsou
ovšem o názory lidové
kám
pd
;
cizonárodní, svtové a i tónem svým nepipomínají nikterak poesii národní nebo názory lidové.
Vrchlický tu
sel
Ti
daleko na lov.
ballady tu jsou,
které závodí s tím nejskvostnjším, co v poesii
mže vbec
svtové
Jsou to: »Západ«, -^vrvavý Egil« a >Bligger Bi«. Je-li Nerudova »Zimní ballada« dobrým dokladem znamenité básnické vymyšlenosti a dovedné komposice, je »Bligger Bi« ješt mnohem fantastitjší, píšernjší a nad to i psychologicky velice významnj'. »Krvavý Egil« skvje se pestrotou svých barev, jež z mlhavé šedosti nordické tu hrzn, tam i s kouzelnou nžností vynikají, a zaíná tónem tak rázným, že se tu oz^j^vají severní, zejména i skotské ballady. Poslyšme se
shledati.
:
Krvavý E g »Ve sláv mže syn tvj žít, jen a se chrání lidskou krev i 1
Tím arodjky chvl když spatil
Když tlouk'
P^gil
se
pít!
ret,
boží svt,
otec jeho slj^šel tu zves, na stl, až si rozbil pst'
67
:
smál se v dobrém rozmaru mi, ty dít Ragnarúl*
Pil, j>Zij
Te a
:
:
mohu klidn zavít
klidn
sejít
zrak
v podsvtí mrak.
Dost jemene mám i dost rév, než by syn pil lidskou krev.«
mj
nabývá co krok vyššího
Další vypravování
jde
nkdy
pi tom chodem rázným,
píšerným, jako ve
To
tak
Na p.
Svatební košili «.
»
pravda,
na
králi,
mou
napjetí,
pádným a
est,
já pil jsem krev, jak praví zvst,
však z nouze
jen, to
pravda
»Nuž zpovdníka
zavolej
a odpuštní boží
mj
jest.«
!«
»Chci, králi, udlati tak, !« a sklopil zrak. svdek
bh Le
mj
sotva dále odjel Knut, Egil v duši nepohnut:
dl »Co
bh
mi a co krále hnv, pálí ona krev!«
mne divn
ádky te, neupe, že tu tón ryze eský, nám naprosto cizí a odlehl}'. Neplyne z toho, že báse mže býti pedobe eskou, teba se nebrala smrem lidového básnictví Celá otázka eské poesie tím naznaena. S jazykem eským mKdo
a
tyto
pedmt
jest
?
žeme
se
Konec
všeho odvážiti.
básn
rovná se svou ráznosti a svými Jen v pravd balla-
chmurným líením úpln výtenému, dickému zaátku
A pešel t\'den jako sen. Tí král nastal slavný den. A
pravil Egil k poledni
^To lhta moje poslední — do zítka, než se rozední!* Vstal, spící
dcko
políbil
a vykonal, co pislíbil.
A .
68
s
vlasem jeho
vítr hrál,
a \'ýchod slunce nachem vzplál, v dvr práv \^íždl Kanut král.
:
Ješt znamenitjší je »Západ«. Tu je historického ovzduší šeteno; zárove ale tak vznešená povaha vylíena, že báse tato jako njaký Sokratický dialog psobí. Pi tom kouzla básnického s takovou bohaa nádherou všude rozseto, že nám na mysli tostí výrobky umní výtvarných tanou nejnádhernjší pevzácné gobelíny, nebo látky zlaté, perlami v^yšívané Jesti to jeden obrazy Makartovy a vci podobné.
plod ducha
z nejskvostnjších
tvrdím
smle
a všem
tchto
Vedle
tí
umním
blednou
skv^ost
vbec.
lidského
To
ostatním do oí. ostatní
ástky
sbírky relativn; radím tenái, aby je etl ped onmi ale lesk diamant a shledá, že jsou také znamenité ;
staví
do stínu drahokamy
Nerad
se
chodem
lovk
o nich,
s
louí,
ostatní.
by
tmito
hovoil jen jako mimonádhernými, královskými
plody ducha tak bohatého.
Jako bychom
z nejnádhernjší
sín
paláce kníže-
cího vstoupili do svtnice ve statku selském, anebo postanuli na náspi venkovské chaloupky, tak berouce
do rukj' »Selské ballad}''* jsme najednou uprosted našeho lidu eského, tžkými osudy svými souženého. Obsahují »Selské ballady* i látky cizí, jako »Etruská ballada*, »Sen Tamerlánv« a po mém soudu je to jako stín na oné malé, ale významné knížce na tomto míst ml vynechati i Tamerlána i Etrusky milý náš ;
;
Vrchlický naprosto. Sem se hodí »Rychtá Oremus« »Jan Kozina«, »Matyáš Ulický«, »Hrab Breda« atd. výborn ale Tamerlán a Etruskové Ani bych sem nebyl dal básn »Cep a kosa«, »Modlitba na Rípu«, »Dv lan«. Jádrem celé sbírky je poroba eského lidu, jež po bitv u Lipan virtueln nastala, za krále Vladislava Jagielovského už byla provedena a po celá století na lidu eském tížila, až pak bhem ticítileté války a po ní nabyla rázu pímo ukrutného. To je to ovzduší, v kterém básník komponoval vtšinu svých básní této sbírky. A tohoto ovzduší básník výborn postihl. Jen jedno místo citujeme: :
I
»Matyáš
Ulick\', zbožn)'^
sluha
Pán,
že jsem nemoh' déle vidt .selskou bídu, že jsem z isté láskj' pomoci chtl lidu,
69
:
že jsem zavésti chtl pravou íši Krista, kde se rovnost stav, bratrství všem chystá pány jat a souzen, vj-dán na muidlo, vyprávím te svtu, co mé oko shhdlo v bezdnu tžké dumy a co vidím ješt, co ten brousí mee, co ten chystá klešt!*
odkud
»Ddicm
mn
»duma«
Jediné slovo cítime,
vítr historie
hory«, kde historická
bilé
vymyšlenou, mlhavou
Zbývá ješt
tu vadí nemile. Ale jinak vje. Jaký tu pokrok naproti
promluv'iti
ckého, z nichž každá ale jen a obsahem,
pda
nahrazena
I
o
stojí
tím
tech publikacích Vrchlisamot, ne snad smrem zevnjším momentem, že o
vyšly o sob.
Pantheon
vyšel r. 1880. a v rozšíeném V3'dání 1883. a obsahuje básn píležitostné, týkající se zbudování, požáru a nového vystavní národního divadla. Básn tyto šly svého asu po Cechách, a posud sob pak v pamti jest, jakých úspch jimi získal r.
zásluh
E
—
—
mor
zpvaky
p. t
Smaha.
a je
sbírka básní, jež vyšla hned po smrti
Klementiny
v Bahii). List, jenž
Kalasové
výtené
této
poslán, vrátil se, a napsáno na
(13. ervna 1880. umlkyni z Cech byl
nm
morta (zemela). hluboce etné pátele Vrchlický vnoval sbírku a ctitele velenadané ženy. básní »slavné a drahé památce Klementiny Kalašové«, nápisem, obsahujícím ona osudná slova s morta. Vane z nich boles upímná, která se ozývala všude po Cechách, takže tato malá knížeka všude byla tena a uznána s tím pravým citem, jenž Básn lidi pojí, když se jich osud dotknul bolestn. tyto stojí na vj^sokém stupni umní. Jsou dstojné, »requiem« za zesnulou zpvaku. Krátký a trvalé skvlý bh života jejího zstavil i v djinách básnictví eského stopu záící. Blahoslavena! :
Truchlivá tato zvst zarmoutila
dv
Hlasy
:
v poušti je sbírka 22 znlek, povstalých 1890. za dojmu politick^^^ch pevrat našich. Kdyby se týkaly jen otázek denních, zasloužily bj' ovšem, Avšak aby se hledlo jen k básnické jich hodnot.
r.
70
na každém noc,
a
listu
pes
vidti, že se nesou
pes den
a
pes
tendenní obsah jejich bude na dlouho významným. Otázek veejných z vysokého stanoviska si všímati, je cílem politického vzdlání. K tomu hledl básník pispti svou písní. i
léta,
a tim
i
Vzpomínky a
apostrofy.
Jaroslav-u Vitcijlickcmu.
V Nm
Poesie všechny tóny
slila:
ím srdce zoufá, a co lék v n roní, ím milencm v noc letní šeík voní, ím nad hnízdem lká holubice bílá; ím
Co váše ve,
a
ím ím
kdy v smír
duha
plá,
lidskost
vný
a láska ve, vše
vzdoruje
síla,
se nebes kloní,
dithyramb svj zvoní
záš
a
podemílá.
Je duše Jeho lyra obrovitá, ji
Sandalfon svou rukou zladil smavou,
v
ni
tepou burnou rapsodii
vky.
Sen Hellady z tch zvuk zas nám svitá, zas Krása rozprostírá všechny vdky. Ó, jdte kolem s obnaženou hlavou! JAROMÍR BORECKÝ.
71
JAROSLAV HILBERT: 16.
^iché,
únoF
bílé,
1858.1
malé msto,
v dálce kopce Stedohoí, chrámu vže trí k nebi, na východu slunce hoí.
.
Cizí v nm, jak cizí pišla, usténaná, vysílená, v klínu roditelky, na loži se svíjí žena.
kee
Bože, skoni moji muku! Bože, pro tvé svaté jméno! Tiché, bílé, cizí msto, srdce pvce narozeno.
AUG. NEVŠÍMAL:
První zápas Jaroslava Vrchlického. byl sedmdesátých minulého Poátek a sláv junácké tehdejneobyejn pízni v století
let
cti
Akademického tenáského spolku. Poet
šího
len
výše tisíce, a ve všech panoval neobyejný život a ruch spolkový, spoleenský, vdecký a literární. V adách studentstva bylo množství bystrých a ilých hlav, místnostech
jeho dostoupil
jeho
snahy a ideje sousteovaly kolem sebe kruhy starších i mladších koleg a jež kladly tu základy budoucího svého velikého jména. Byli to hlavn Jaromír elakovský, Servác Heller, Otokar Hostinský,
jichž práce,
:
Svatopluk ech, Jaromír Hanl, Lad. Quis, Jos. Stupecký, Fr. Pí atd. K nim pibyli pozdji »hoši hradetí a písetí* Ant. Rezek, Jaromír Hrubý, Jan Dunovský, Jos. Holeek, Frant. Herites, Otokar Mokrý, :
72
—
Josef Kálal, a
mnoho V tch
Klatovska: Jos. Thomayer, a
z
mnoho
jiných. letech
pedevším Servác
dali
Heller,
Jar.
Drbohlav podnt k zaLiterárního ložení a enického spolku »S!avia« a v tomto spolku co odboru Akademického spolku soustedil se tehdáž všechen ruch pro pstování literatury
elakovský,
Hanl
Jar.
a Jos.
—
—
a
slavistiky.
Akademikové
z
Hradecka a Písecka
založili
pak kra-
jinský spolek »Štítný«, jehož vdími silami byli právník Jos. Kálal, filosof Ant. Rezek, technikové Jaromír
Hrubý a
Vojt.
Kniha a
Akademický spolek v
kruzích
literárních
j.
byl
—
povst vydáním svého
získal
si
roku
již
—
hlavn mladších »
Almanachu*,
sbírky
1
869.
dobrou básní,
v níž zastoupeny byly tehdáž skoro všechny mladé naše nadje literární. Bylo pirozeno, že i dorost akademické obce literární snažil se brzy na to píkladu »starších« šastných koleg následovati a síly schopnost své ukázati a uplatniti.
—
i
»Vedoucí kruhy« z akademik, hlavn Píseckých: Jan Dunovský a F^rant. Herites, pinesli sebou již do Prahy myšlenku vydati rovnž almanach, sbírku básní, výhradn od akademik jihoeských, a jali se nyní horliv myšlenku tu provádti.
Jos. Kálal,
vle byla silnjší než dané pomry. Byío básnických píspvk sebráno již dosti, ale málo takových, aby snesly veejnost a kritiku. Avšak
sice
Aby vavíny, na nž vydavatelé docela jist ekali, na zasloužená místa se dostaly, usnesla se redakní komise, vhodné píspvky sbírati dále a almanach vydati pozdji. Pro almanach zvoleno bylo jméno »Anemonky«.
Mé
Dunovským ad mých
malikosti byl sJos. Kálalem a Janem
sven
úkol,
známých
—
postarati
by
již
i
píspvky
o
>širších
krajan*.
neb
vlastních
pokus
humoristických
jsem brzy na to pisu od sleny Boženy Studnikovy, poslání
pi
(4)
jakési
z
—
epigram pinesl nápis slavné redakci svazeek básní v ruko-
Krom nkolika svých a satyrických
se
pednášce
v
jíž
—
jsem byl své
Umlecké besed ped73
!
—
dosti vtipných a nžných a z básniek tchto redakce do almanachu pijala patnáct. Veliká sláva To byl skoro ceh' tiskový arch akoliv tiskárna Ale poád nebylo ješt dosti sazbu co možná nejvíce roztahovala.
nesl,
—
I
—
\' tchto nesnázích pešla na mne samého Jos. Thomayerem.
— jakoby — setkal
starost redakce byla
jsem
se
s
medikem
Thomayer
byl tehdáž prvním rokem na universit v prvních msících svého pobytu v Praze dože jsem se s ním seznámil. stalo se mi potšení, Mimo své odborné studium zajímal se živ o literaturu a umní a pedevším rád seznamoval se s osobami spisovatel a umlc. a
již
—
byl povahy
Jelikož
—
svt neinil
skromné a velkých nárok na
pokládal ve své dobromjrslnosti
—
i
mne
záhy jsme k sob pilnuli za jakéhosi literáta jako pátelé, stýkajíce se skoro každodenn a oteven si všecko svujíce. Pokládal jsem proto za povinnost, i s bolestí rea on skuten dakce »Anemonek« jej seznámiti jako nastávající léka vdl hned rady a pomoci.
—
Sdlil mi, že zná jednoho spolužáka na gymnasiu klatovském, že jest v oktáv, jmenuje se Emil Frida, a že také již napsal a v klatovském »Sumavanu« uveejnnil nkolik svých prací básnick\'ch. Tomu že dopíše o píspvky. Svolil jsem s radostí k tomu a potšil tím slibem také
zarmoucenou redakci »Anemonek«.
V
krátké dob na to vyhledal mne Thomayer Akademickém spolku a odevzdal mi svazeek rukopis básní od Jaroslava Vrchlického, pseudonyma
v
—
Emila Fridy.
Pi tom i
Fridovu,
pokus a nic nedá
A
tak
Asi vyšl}- a
v
mn
cosi
—
píspvky
ty
se
jaksi
obavu svou
nehodí, že je to
podobného, na ovšem poádná redakce vc si posoudí sama.
a
poádnou
redakce »Anemonek«. 1871. »Anemonky« tedy šastn protokolovány jako »Básn omladiny byla
i
prosinci
byly
jižních Cech«.
74
ostýchav
projevil
že snad
:
:
Vnovány byly památce Petra Chelického (to byly dozvuky slavnosti Husinecké z r. 1869) a obsahovaly básnické práce 33 autor seadných v knize dle abecedního poádku. Až na malé výjimky samá lyrika dle vzor a formy Sládka a elakovského
—
—
samostatného málo. Posledním v byl Jaroslav Vrchlický.
a jiných
;
ad
jeho
básn:
—
>SežIoutla ta lípa«
— »Z
—
lesa«
Byly »
tu
Lístky
—
»Z dalekých cest« routy« »Všední ballada* >Fata morgana«. Jaký tehdáž »Anemonky« vyvolaly úsudek všeobecný, nemám již v pamti. Myslím však, že blaho-
—
volná kritika chválila více dobrou vli a mladistvou snahu, nežli obsah. Podnes však vzpomínám si na posudek mistra kritiky f dra Jos. Durdíka v literárním odboru Umlecké besedy o »Anemonkách« podaný. Dr. Durdik probral celou knihu »Anemonek< jen tak v letu, zde pochvaluje, onde vady V3'týkaje až došel na konec ku pracím Jar. Vrchlického. Položiv knihu ped sebe na stl, poodmlel se a jakoby poínal nový zvláštní oddíl svého referátu, všech ostatních dležitjší, vzal na se vážnjší vzezení a pravil svým klidným, uritým tónem asi v tento smysl Pánové, došli jsme nyní k poslednímu v této sbírce, avšak já co do ceny prací jeho kladu jej na místo
—
—
Vidím tu známky picházejícího velikého ducha, skvlého slohu a pvodní koncepce. Na ukázku vám petu jeho báse »Z lesa«. Na to etl báse tuto báse obzvláštní mohutné nálady a když byl se zdvojeným výrazem pednesl sloku poslední, poznamenal: >Dojem této básn byl na mne tak mocný, že jsem ji musil ísti znovu a znovu a že tato práce jediná sama o sob staí, aby »Anemonkám< zachránila cenu.« — Významná, vštící slova Durdíkova naplnila se v plné míe již v letech nejbližších, když vyšla Vrchlického sbírka básní »Z hlubin* a když jí brzy první.
básníka
—
—
—
—
—
po
sob
následovaly
sbírky
další.
—
Poadatelm
»Anemonek« však zstane potšující vdomí, Vrchlického uvedli oni první na veejnost.
(4*)
že
—
jméno
75
ERV. SPINDLER:
Ze vzpomínek na Vrchlického. "^(j Y
divém
parlamentního ruchu nezbývalo mi sob alespo jeden sloupec Máje k zachycení dvou nebo tí vzpomínek na našeho vznešeného miláka Mús. Vzdálen domova a zbaven korrespondencí, jichž by mi bylo teba k urení roku dne, k nimž ta která vzpomínka se vztahuje, mohu jen z pamti pabrkovati, zstavuje sob barvitjší obrázky k dob pozdjší, až snad ped odpoinkem posledním a definitivním bude mi také jednou dopáno na 2 neb 3 roky odpoinku zatímného.
\
/
než
reji
zamluviti
V
i
Není
to
ani
marnivost,
osmdesátých,
vdn
mého
nýbrž pouhý
ani ješitnost,
úinek radostných pocitu, ším z dopis Vrchlického
že nejdražším a nejcennj-
jest mí jeho psaní z let náš veliký Mistr vzpomíná feuilletonu, v nmž obsažena byla širší
ve kterém
úvaha o »Anemonkách«.
V se
tomto studentském almanachu vj-stoupil Vrchlický
znaným potem mladých básník
a
veršujících
mladík poprvé ped naši veejností a to s celou adou Nevdl jsem, kdo asi lyrických verš náladových. za básnickým jménem Jaroslav Vrchlický se skrývá, ale z verš ihned jsem vycítil neobyejný talent. Vrchlický sám básn své z s>Anemonek« pojal do první tištné sbírky
své
slovn: do první sbírky nebo sedmdesáti již
»Z hlubin«,
» tištné*,
—
ponvadž
vydaných
knih
pravím
vý-
vedle šedesáti
pvodní
jeho
tvorby básnické má Vrchlický stále ješt v zásuvkách svého pracovního stolku dalších osm až deset knih verš netištnjxh. Úsudek mj, že ze všech básník, kteí v »Anemonkách« pedstavili se eskému obecenstvu poprvé, jest Vrchlický talentem nejvtším a nejslibnjším, jenž prvními
básnmi
milovníky poesie potší tvrdily.
se
—
nýbrž asto ješt doby svrchovan po-
nevypsal, další
Když mi po
letech Vrchlický, jehož
Pegasus osvdil
oem
neúnavným, nezkrotným a žádných výšin a nižin se nelekajícím, úsudek mj pipomenul a pi skromnosti své mi podkoval, že jsem jej vlastn první » do eské literatury uvedU, byl jsem proniknut nevýslovnou radostí, že hned pi tení prvních verš se býti
Vrchlického
slyšel
jsem
šelestní
perutí
obrovského
vznesl se nejvýše, ba tak vysoko mnohdy, že zstal nepoznán krátkozrakým a nepochopen omezeným, a že byl jsem tehdáž jediný z kritik »Aneorla, jenž
monek*, jenž z prvotin Vrchlického vystihl neobyejného jeho ducha a vstil šastn jeho optné a asté objevení se.
Kdo Vrchlického zachytiti chce se všech zajímavých význaných stránek jeho innosti, nesmí zapomenouti na duchaplné jeho pednášky o literárn-histoa
rických a kulturních thematech a na stejn zábavného vypravovatele v intimnjších kruzích spoleenských.
Obecenstvu msta Roudnice bylo dopáno seznati A vru neVrchlického v obou tchto vlastnostech. Vrchlický vyniká snadno bylo by rozhodnouti, v
em
na kathede brillantním svým charakterisováním vynikajících básník, jejich prací a jejich doby, anebo po pednášce pod kathedrou u stolu pátel duchaplností sršícím vypravováním, pi nmž smíchy oi slzí a jen pronikavé, ale sladce dobré oi zdali
více,
Vrchlického se vesele tpytí a lesknou.
Když roudnická tak
jmenovala
jako obecní
zastupitelstvo
ným obanem, založení nost
i
v letech
dstojnou
Vrchlickj'^
pedmtem
literární
Vrchlického
jednota »Rip«, která
estným roudnické
svým jej
devadesát^-^ch
jubilejní slavností,
práv
lenem,
zvolilo
est-
oslavovala své poctil tuto slav-
svou milou pítomností a byl ovšem
stálých pozorností a ovací.
Když pak po vyerpání celodenního programu
slav-
nostního v besedních místnostech sesedla spolenost k volné zábav, osvdil Vrchlický tak skvle dar svj vj^pravovatelský a upoutal vdnou pozornost všech
77
poslucha
pevn k sob,
tak
teprve
že
za svítání
zábava se skonila.
Po celý veer vedl slovo Vrchlický sám a srsel duchaplnými obraty a poznámkami, trefnými nápady a originálními myšlenkami. O možno nci každému, kdo jej poznal, že se pije jako vino šampaské ... vtipy,
nm
Jen jediné umní zstalo Vrchlickému síslnými peetmi na vždy uzavenou.
umní
knihou ne-
A
to
jest
dramatické.
A
Vrchlickj
cenných
kus
divadlo
sepsal a
—
miluje,
pro jevišt
hudbou své
ei
m
mnoho
všechna srdce
rozeháti umí, pece není pro vzpomínky veselejší nad onu, která mi vrací v mysl Vrchlického v ochotnickém pedstavení na jevišti v Mlehosteck,
—
Naprostá jeho neschopnost k petváení se zavinila tehdáž, že jsme se Vrchlickému jak náleží všichni vy-
úspchu
smáli, aniž by byl tohoto
episodu
míru
z
líbí.
mínku
i
v
se nadál.
že jsem na tuto mládí nezapomnl a že se mi dosud nadSnad vyvolá mé pipomenutí milou vzpo-
Drahý pítel
mi
nezazlí
zajisté,
nm.
JAN ERVENKA:
Jaroslavu Vrchlickému. (Ke dni
16.
února 1903.)
dnes, kdy varyta vŠech pvc ku Tvojí poct v ladném zvuí sboru, moje lyra stranou pohozená
^^^j miste, i
se dala do hovoru.
78
!
:
Pár na ní strun. Ty vášnivé a smlé, ty dávno, miste, všecky popraskaly, a ty, co zbyly, hluboké a snivé, jak by se rozplakaly.
Co komu po nich! Hru co rozezpívá, vždy se rádo straní svta hluku. Nech neslyšenu zbylých strun tch píse Nuž, tisknu jen Tvou ruku to
ANT. KLÁŠTERSKY Jar.
Vrchlickému
na první stránku Shelleyovy
lyriky.
—
— — Ostrove luzný, ostrove bohatýr, ostrove kouzelných krásek, ostrove
V
básník
Carducci.
I
ten ostrov, kam on pistál na své pouti, všech srdcí srdce, za snem Krásy píle. Tvé vlajky hrdé, plachty Tvoje bílé
pes nepíze dn,
vtr
šleh
zím
plouti.
Vše mní se, zíš jícen vod se dmouti, jen duch, jenž viá v své svobod a síle, Cas deptá patou, v krásy díle se zvedá z trosek, do nichž vše se hroutí
vný
.
.
bu
velká plavba Tvoje, Ó, žehnána objeviFs a nové dal nám svty, pluj dál, nech zmijí z vln jen syí roje!
jíž
Hle, ostrov velkých kyne Ti již z dáli, tíští o jeho se skály, proud a z jeho sad voní kvty!
asu
vné
79
FR. .AD.
ŠUBERT:
Vrchlický v Národním. který napíše svou nejluznjší veseloBásník, hru za ti dny, byl by po nkolika letech s to,
zamstnati samojediný inohru Ná-
rodního divadla po celý rok. Úžasná plodnost Jaroslava Vrchlického hýila v prvních pti lustrech Národního divadla nejen v íši básní lyrických ale i dramatických. Semena látek sbíral v pralesích a na pláních všech dob lidstva. A každé z nich, pijaté líanem jeho fantasie, pi-es noc, ve snu vyklíilo, vybujelo a vyrostlo v ke, ve strom dramatu.
Jako tiskárny nestaily vydávati svazky poesii Jaroslava Vrchlického, tak Národní divadlo sotva stailo vypravovati jeho díla dramatická. Byla léta, ve kterých obdrželo a svitem tpytem jevišt provedlo po tech jeho novinkách a kdyby jinak bývalo lze, mohlo jich snad vypraviti ješt jednou tolik. Tak roku 1896. objevily se od Vrchlického Rabínská moudrost, Exulanti, K životu a hned roku následujícího Pomsta CatuUova, Soud lásky a Nad propastí. i
—
Po dvou novinkách sneslo se na scénu v prvém kdy poprvé sehrána roce Národního divadla nejoblíbenjší hra básníkova Noc na Karlštejn a rovnž asto dávaná veselohra V sud Diogenov v roce sedmém, kdy Námluvy Pelopovy zaujaly obecnou pozornost a sehrány Midasovy uši, v osmém, kterého Smír Tantalúv
—
—
a
Hippodamie
Smrt
dunly
tžkým krokem
za Námluvami Pelopovými, tvoíce s nimi slovem Pietro hudbou nádhernou trilogii, v devátém Aretino a Trojí políbení, ve dvanáctém, jenž dal Lukavického pána a divadlu Svdka v patnáctém, ve kterém tragika básníkova zrodila Lásku a smrt, komika Krále a ptáníka. rok tináctý možno ítati, an krom Ostatn autor dramatickou Vstupni Epponiny napsal v
—
i
i
Záv
i
nm
80
!
scénu. Rok 1885. zplodil Juliana Apostatu, Bratry, 1897. Marii Calderonovu.
1889.
Když pátého roku nebylo náhodou novinky nkterá
—
arci ležela již ve stolku básníkov, jenž uvedeny na nebyl nikd}' hnízdem vybraným scénu z jeho dl Drahomíra, která, první to dramatické dílo básníkovo, tak jako Smrt Odyssea slavila svou premiéru v divadle prozatímném, Exulanti, Noc na Karlštejn a Nad propastí, v osmém roce Drahomíra a Noc na Karlštejn, v prvém Smrt Odyssea, v desátém K životu, Soud lásky, Pomsta Catullova a Noc na Karlštejn. V patnáctém dávány krom novinek ješt tyry práce starší, Soud lásky, Noc na Karlštejn, V sud Diogena a Pomsta Catullova. A když ve tvrtém roce prodlením tí msíc poznala vei^ejnost ti nové hry Vrchlického, pipojil}^ se k nim ješt Exulanti a V sud Diogena. Tak stídaly se po jevišti stále kvty tvorby Vrchlického, objevovala se na pi premiérách a druhdy pi reprisách básníkova zrovna duchov suchá postava s plastickou hlavou pronikavých oí a dlouhých elipsov svislých knír a po premiérách znly íše malých banket a rozmarné vážné ei soustolovníkv slavícího
—
i
nm
i
—
i
oslavence, kterému ších
— ubožáku — dle
úterk pi takových
i
i-ádu tehdej-
samotnému Co bylo v tch sympoupímného veselí pi-íležitostech
bylo nésti útraty veera.
žertv a jinak býval Jaroslav Vrchlický v Národním divadle dosti astým hostem, na zkouškách, i u dramaturga, i u mne. Jeho proslulý havelok jevil se pi tom jako nevyerpatelná siích jasu,
Však
i
a
Nebylo jedné návštvy, originálu aby z nho se nev^ynoil rukopis nebo pekladu, nebo vyšlé práv knihy básníkovy. Nkdy hned nkolik najednou! Za ty ani jsem hrub nestail dkovati, natož se odvditi. Za šestnácte a pl roku dávaly se práce Jaroslava Vrchlického v Národním divadle celkem 231 krát. Kdyby Národní divadlo mívalo ve svém sad jen inohru, bývala by v tehdy vbec schrána kouzelníkova.
bu
nm
81
rozkvetla eská produkce dramatická celým svžím pestrým paloukem, a kdyby proti
smrm
dívjším
se nebyl naturalistický, proti
rozvlnil
nmuž
smr
realistický
a
Vrchlický celou svou
pd
osobité, jsem jist, a veseloher J. Vrchlického býval by se tehdy snadno zdvojnásobil. Ba nejen pedstavení, jist i prací samých.
zstával na
bytostí
že
sv^é
poet pedstavení dramat
Však již uvedené dílo básníkovo skuten se zdvojnásobilo peklady celé ady básnických dl dramatických. KdykoH šlo o cizí práci mistrovskou až na díla Shakespearova, jež pevésti do eské moderní mluvy básnické vzal sob za úkol života druh J. Vrchlického, J. V. Sládek býval to pravidlem J. Vrchlický, ke kterému jsme s dvrou se obraceli a který také ihned rád se dával do pebásnní originál kterékoli doby kulturní. Pronikal všechny stejnou mrou.
—
—
—
Fibichova Boue a na Mimo to ani libret jevišt dosud nevstouplé Jessika, Armida i jiných ješt prací pvodních nezstával Vrchlický celý roj básní píležitostných v divzdálen. A vadle pednášených, jak motýli vylétl z jeho ruky, prostupuje ady velkých dl i Vrchlického samého všech jiných autor, kterými žilo Národní divadlo život svého umní a rostlo den ze dne u vtší stavbu duchovou.
—
i
i
Té stavby v oné prvé dob Národního celý jeden
risalit
se svými základy
i
celou
divadla
ímsou
dílem Jaroslava Vrchlického. Nese na sob jeho tvá tak, jak architektonické pomníky masky
jest
mistr stavitel, svých
82
pvodc.
—
JIR]
('.UTH:
krásný erven pedminulého roku a nadšené dny francouzských návštv. Praha hoela s Prahou valný kus eského kraje. Mstská rada pražská poádala ku poct delegát municipia paížského hostinu i>U erného kon* a shromažovali jsme se v dolejších místnostech hote-
Byl A
.
.
.
lových.
Pišel mistr \'rchlický. Pipadal mi zemdlen a zondán, jakoby byl toho dne deset, dvanáct hodin pracoval. Spolenost nebyla velká, i s hosty francouzskými asi njakých ticet osob, a brzy zasedali jsme k podkovovité tabuli. Práv v té chvíli hovoím s mistrem a ukazuji nahoru, kde bylo mu místo vykázáno, nevím již mezi kterými vynikajícími delegáty.
tam nepjdu, «
»Ne,
hodn. »Kde sedíte vy .« budeme si povídat .
Nepomohly
odvtil mistr zkrátka a roztady? Sednu vedle vás, .
.
.
.
ani prosby poadatelovy,
poádek
trochu
byl zvrácen a na rychlo musil býti napraven.
Opravdu byl mistr zemdlen, nebo hostiny samé takoka se nesúastnil i snad nebylo mu píjemno
—
musit po celou dobu baviti se po francouzku, a že vyhledal radji eské ovzduší nepatrného souseda? Tak mi bezdky jeden okamžik napadlo, když po všechen as, kdy zevšad ozývaly se kde jaké reminiscence na francouzskou grammatiku, mistr ani slova francouzského nepromluvil. Latinsky, ano snad i ecky umí mnohý z nas tuze dobe, pekládá klassiky, ba i píše
snad
ecká
pojednání, ale zeptejte se ho po nebo jaké je venku poasí, a bude v neskonalých rozpacích nebo nanejvýš odpoví jadrn po esku. Snad tedy mistrovi je franina také takovou
latinská,
latinsku, jak
latinou
?
.
.
.
i
se
má
.
Byly pípitky a mluvilo se mnoho všelijak. Každý spchal se svojí troškou do mlýna, a enil, a po té kde kdo pospíchal k Vrchlickému chtje pipíti jemu na zdraví a sob k poct. Mistr neumí nkomu nco i
odíci,
—
je
to
a sklepník nestail
snad
mu
to
jediné
dolévati.
To
co
—
nedovede,
víno, ta nálada
.
.
.
83
a byli jsme všichni rozmaru již siln ržového .... Pišel k mistru Vrchlickému poadatel pan dr. z kova a snažn prosil, aby se také on chopil slova.
e-
»Prosím vás,
dejte
pátelsku, »nejsem na íct snad kdybyste bych si nco pipravil .
mi pokoj, « bránil se mistr po franinu zvyklý nevím, co .
mne
.
.
naped
.
upozornil,
byl
.«
.
.
byl
Byl}' to arci vytáky, kterým neuve^no a které útoku neodrazily z ekova zvítzil, tvrz poddala se naléhavým prosbám, tak jako obyejn ;
.
.
.
Mistr \'rchlický vstal a shromáždní, prese všechnu
Mn
svoji rozbujnlost rázem stichlo. srdce poskoilo jako dítti, které jde ukázat závistivým kamarádm njaký skvost vdl jsem, že te budeme moci se pochlubiti ale trochu byl jsem pi-ece zvdav. :
—
než mluvívá po esku, ale »picházel do toho«. Možná, že nkterý »professeur de la langue fran9aise« byl by tu a tam si pál ostejší é nebo temnjší eu, nosovku hlubší a akcent nkterý výraznjší, ale stylista, který byl etl, bj^l by odložil pipravené pero by tu namoené v erveném inkoust a u vytržení byl by se zahloubal do této úlohy, která byla chef oeuvre. Budiž mi odpuštno toto pirovnání trochu professorské, mám to tak v krvi. Mistr mluvil
ím
zvolnji,
dále tím více
e
Mistr hostí
s
uvádl v
souvislost pítomnost francouzských
umním,
porovnával,
vytýkal
úkoly a
naše
myšlenky svoje sj'pal jako drahokamy na bílý stl. Byla to takoka báse, kterou mistr pednášel. Francouzové, zvyklí na esprit, ztichli docela a zvážnli. Soused mj po pravici, nejbodejší ze len francouzské delegace, pece nemohl se zdržeti a nakloniv se ke
mn i'
povídá:
veut,
vo
nom
Cré
poete
une grande ame
.
.
.
.
Malj^m sálem, v se
rozechvívaly
.
.
.
qu'i'
sait
bien dire c'qu' .
.
.
et
.
nmž
tou
tetelilo se
návštvou,
vznášela se velká poesie.
S4
.
un grand homme, mon dieu
šampaské
nezvyklou
a
a duše milou,
A. SO\'A:
Jaroslavu Vrchlickému.
\ <»y^ \
dob, kdy jsem
té
se chystal probíjet se ži-
ml
jsem již v kapse drahý mi Váš dopis. Pipadal mi jako amulet, který ochrání najisto ty, kteí jdou do svta. A Vy jste psal, abych najisto do Prahy pijel, že se postaráte, abych se uchytil kdekoliv. Pamatuji se dobe. /
vetem,
V
skorém, pustil jsem se do 1885. A te s úžasem teprve vidím, že byl Jste tehdy úžasn mlád, bylo Vám teprve dva a ticet roka. Byl Jste slavným již tehdy a pátelsky dobrým, zval Jste na urito, rozpoznával
Naivn
a
Bylo
Prahy.
bez krejcaru
to
v roce
a neopouštl. Udílel Jste Honoroval ji roztomilým a koNelegialním zpsobem. Ale když to šlo do tuhého ani zárodku opouštl Jste, vskutku. Nebylo ve ale octl jsem se s pomocí Vaší njakého vdce
upravoval
Jste,
po
pípad sám
Jste cestu
práci.
!
mn
—
na ti msíce v redakci Nauného Slovníka. a vdci mli útrpnost Byl jsem tam Benjaminem a vdci i praka soucit se mnou. Radil jsem hesla tití pracovníci, jimž bylo hrakou voliti si themata, jež zúplna ovládali, usmívali se mé venkovské naivnosti. Byl tu starý Mayerhoffer, Schauer, ermák, Dr. Herbcn, byl tu Dr. Hanuš, byl tu dr. Kraus, pozdjší mj pítel Dr. Štole a jiní a jiní — také tu a tam na chvíli vynoil se letnjší njaký odborník který byl odborníkem zrovna tak, nebo z protekce, ješt mén než já. Ale zmizel jako meteor. Byly to
pec
asi
krásné
—
asy
plné
sn
a
—
plán.
—
nestailo k odboinictví. Radit pouze hesla to se nedalo na dlouho udržet. ekl jsem Vám o tom svoje pochybnosti. Zda se již pamatujete ? A Vy jste oblékl zase jednou pro mne schváln kabát (což za nynikdo již neiní není snad njších literárních
Ale
to
pomr
;
—
a šli jsme takového kouzla jména a osobnosti) jinam zkoušet štstí. Bylo to ped jarem roku 1887 vidím Vás dosud v radniním praesidiu ped starostou Vališem, kterak Jste doporuoval moje zdánlivé ped-
;
8
—
k emuž se pan pria dokonce i literární mátor tváil dosti starostliv a passivn. Ale pece jen mne pijal a ihned zamstnal. B3'lo rázem po bíd, která zdála se již býti hrozivou, z Prahy mne vyhánla a vykrádala, kde co jsem ješt z domu ml, peiny nosti
šatJ^
i
Pro bych
—
mínka
o
a
tom dnes nepovdl.
visí
na
Vaším
Je to
pkná
kus mého života.
ní
vzpo-
Mnozí
se
mn
významem. Pro Jste ním více ješt, než básníkem velké práce, básníkem, na nmž záviselo celé jedno období. Jsem zabývati budou
—
Vám vden.
opakuji
literárním
ješt jednou
—
z
celého
srdce
EM. RYT. Z CHXKOV.A:
V
dob
mlhavých pochyb, váhání, bludikových sklamání, náraz, hrozivých vzmach
úspch,
bez úderu, v
té
dob
strastného,
nkdy
lik-
navého, ale pece jen neumdlévajícího, neodvratného a nesmírného pochodu šesti milion v ped, cestami prašnými, blátivými, kemenitými, pes vrchy a doly, rozklenula se nad námi nádherná klenba hvzdné poesie, abychom »zíce vznešenost^ zapomínali hokosti « a v dob, kdy stízlivé hlavy nad kvtovanými fraky úzkostliv odmovaly, na kterém jen políku, ke kterému až mezníku a v které školce vzlétl zašeptati smí mluva tch blížících se ad, jste Vy, kouzelník krásy a mistr jazyka, k nejzávratnjším výšinám Lidstva
—
I
86
—
JAN ROKYTA:
Jaroslavu Vrchlickému. vidl Tebe v mnohohlavém davu, jenž plnil tídu jako bí*ehy proud, šers tiše, v dumách naklonnou hlavu ó, velkého cos chtl Jsi postihnout!
(®Já
—
A
kolem Tebe lhostejn se hnali, kdož ped Tvým elem mli sklonit jak cizí byl bys. Tebe nepoznali,
hlav nepovznesli
k Tvé
A co zím
zítelnic
.
.
líc
—
.
mn
lítost pro to srdce jímá, ten se v popel rozpadl a prach, ten s oima se kácí strhanýma brach. a v krátce všechny s kosou
—
:
odve
A
na jich místo tlaili se jiní, co chvíli obnovil se šumný dav to jiný rod byl, nežli žije nyní, ml jiný kroj a jiný zvyk a mrav.
—
Jen
Ty
v jich stedu
krás
nezmnný,
týž jako dnes, jen bídy naší prost,
byFs všecek vlastním svtlem prozáený a
ím
Jsi dál šel,
A oi dav tli ve
pro
ím
tím
Tob
k
Jsi
více
ros.
obrácené
Tvých
zracích, co Jsi v duši snil. noil Jsi se v hloubky nezmené,
noci své
i
dny
Jsi vyplnil
.
.
.
!
;
DR. JOS. ŠTOLBA:
Jaroslavu Vrchlickému k 50té ronici jeho narozenin.
©vj
národ poklady
jsi
pímo
Tob mén
Vsak národ k
zasypal
štdrý byl! Tu »padesátku« zas jen šastný osud Peje Ti, bys dále žil. a národ?
—
FK.
—
dal,
HERITES:
Vrchlický jako houslista.
Ne
erném
bohatou ernou kšticí sleinek v pocuchaných, vlajících kuerách na šiji splývající. Jen tak po domácku v kostkovaných šatech své oblíbené šedavé barvy a nikoli na koncertním pódiu ta ké nejspíš dosud žádné vyhrané miliony v kapse. Ale úspch velkolepý, sensaní. Bylo to v mém nkdejším útulném pokoji ve Vodanech, po kterém se ješt dnes nkdy zasteskne. Vrchlický s chotí svou a dceruškou Miladou byli na návštv u nás, nkolik dní našimi hostmi už tomu ada let. Vrchlický byl v rozmaru výborném, samý žert a vtip. Po veei jednou s dtmi rozpustile dovádl a byl by jist metal kozelce, kdyby byl nkdo vyslovil to pání. Poád vymýšlel sám, ím by nevázané své, divoké obecenstvo upoutal a strhl k pozornosti. V bujnosti rozmaru popadl najednou housliky mé dcery, tuze pkný, drahocenný nástroj, koupený u nás na jarmárce pro první poátky uení a nepochybn v
k radosti a
fraku,
s
touze
;
mn
hraku. »Pan Vrchlický bude hrát te na housle < vyvoláno dtským evem lákavé íslo programmu. více tenkrát pro
I
»
nost a
8S
Vždy ani nedvra
—
neumí, « ozvala se bídná pochybovalidská.
—
Ale dti
se netázaly, ani
kde pak
Umí
!
nehloubaly.
—
neumí. Po
»Hrajte!«
volalj'.
niem Aby
to pejí. A pan Vrchlický už hrál. »Já mám kon, vraný spustil na vodanských jarmareních strakon€ divárkách. Hrál nejen rukama, ale celým tlem. Shýbal se až k zemi, jako když s tmi úpícími zvuky nástroje plazí se po zemi a zas se vztyoval, prohýbal »Já mám kon, vraný kon, to jsou kon
nehrál,
když ony
A
Vrchlick}^
my<
si
!
—
— — — —
»Nu, tak dál
—
To není ješt konec«
I
r3'r.
pobízelo bezohledné publikum.
—
Než
tady
asi
je
Koncertista jaksi
pasáže.
—
njaká zvláš tžká hudební zaal kobrcat. »Až já jim
dám ovsa« opakoval však už sebevdom nebezpené takty, na kterých se lámalo jeho dávno zapo»budou skákat hopsá « menuté školní uení
—
»Hopsa
!
Hopsá
?«
—
——
jásaly dti.
—
Vrchlický mezi nimi. Hopsal Hopsasa vyskakoval s dtmi, kepil. A poád hrál, jakoby to nov objevené umni samotnému bylo se zalíbilo. »Já mám kon« Jak starý cigán hrající se tváil. »Jaj Boga, pre« vzdychal a šílil na tch sklípkách boga »svoju bdnú dušu« jako když vlévá do nich a vdechuje, zaklíná ji do fantastické improvisace, do ert vezmi všechny níž pešla prostá národní píse. obtíže techniky, když lovk jako Vrchlický chce jednou zahrát na housle Nebožtík Mokrý vrátiv se práv odkudsi z cesty, Hodinu už se moil se pivezl salonní ohostroj. zkouškami na chodb, aby vše dobe dopadlo. Celý zasmradil svým salonním ohostrojem. Najednou se otevely dvée do pokoje. Efekt fenomenální. Rakety lítaly do výše, slunce se toilo, ervený, modrý a bílý bengál ozáil koncertistu. A dti !
.
.
—— —
.
i
I
—
dm
kolem
nho
nadšením prorážely
iiebesa
.
.
.
Skoda, že nebylo po ruce pístroje fotografického. Pokusil jsem se po letech aspo perem zachytit obrázek jist vzácný Vrchlického jako houslistu bájeným úspchem nošeného . . .
—
S9
JUDR.
R.
KRONBAUER:
J.
C.
policejní editelství
k.
a Vrchlického Trochu neobvyklý
titul
pražské
peklad „Fausta".
— ale jinak tomu není. Policejní
kvli ztracenému rukopisu Vrchlického celou svou armádu policejních strážník a tajných policist, kteí po celých tyiadvacet hodin bhali po Praze, po všech pedmstích a hledali ztracený rukopis, peklad celého prvního dílu Gotheova »Fausta«. Myslím, že pražská policie podobného ušleeditelství pražské alarmovalo
Jar.
chtilého úkolu dosud
bude.
Páni
z
nemla
policie
se
a hned tak asi míti ne-
tužili
a
rukopis
—
našli
k nejvtšímu pekvapení Vrchlického samotného, jenž se již naprosto vzdal nadje, že objemnou knihu, maJe jicí rozmry menšího missálu, ješt jednou spatí. to drobná, ale zajímavá episodika, kterou povím tak, jak jsem ji slyšel ásten od básníka samého a jak byla doplnna v úadovn c. k. vládního rady pana Olie, kde jsem natrefil velmi pestrou spolenost. Byla tu ada znalc, na stole spousta drahocenných šperk, pocházejících 2e Svatováclavské záložny, dva Brožíkovy obrazy, Chittussiho krajinka, harmonium, Nevím, laterna magika a spousta jiných pedmt. má-li pan vládní rada o eských literátech tak lichoale faktum tivé mínní, že mají k disposici tisíce je, že z pozstalosti nebožky Svatováclavské záložny se zvláštním úsmvem nabídl ke koupi krásný náramek s velikými briliant}' v odhadní cen 6000 K Abych vyvaroval všemu nedorozumní, ponekoupil. Chefovi bezdotýkám, že jsem náramku penostního oddlení jsem hned pedem ekl, že nepicházím, jak se ped lety, když jsem ješt býval
mn
—
mn
—
!
—
novináem, asto stávalo, pro detajly o njaké sensaní vražd nebo o krádeži, ale že picházím se zejak to bylo s tím ztraceným a nalezeným peFaust .,< kladem »Fausta« od Vrchlického. »Faust rozpomínal se náelník bezpenostního oddlení je vzpomínám si ano ano » pokejte tomu už hromádka let, co byl pan Jaroslav Vrchlický ptat,
.
.
.
.
.
90
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
:
u mne.« Pokal jsem njakou chvilku v novináském kabinetu, až bylo jednání v záležitosti záložny u konce, opatil
vám k
njaké podrobnosti a
si
V3'liení
píbh
se
tak
šastn
dostá-
V
o ztraceném rukopisu.
er-
roku 1888. ekal na Vrchlického ped domem mladý, asi tyiadvacetiletý muž. Zastavil mistra, ervenal se, nco koktal, emu Vrchlický nerozuml a proto vyzval neznámého muže, aby se s ním odebral do bytu. lovíek ten poínal si prapodivn. Bylo na
venci
nm
vidt, že se stydí a že je v rozpacích. Mistr byl v první chvíli toho mínní, že neznámý pišel požádat o njakou podporu. Sáhl do kaps}', aby mu dal njakou ástku penz. Neznámý se zapálil a rychle ekl »Prosím já picházím požádat o njakou práci. Byl jsem písaem u advokáta, ale byl jsem propuštn, .
.
.
ponvadž moje
místo dostal
nkdo
jiný.
lovk
Je to
mu
musel ustouNemohu se nikde uchytiti a proto jsem pišel piti. Mám písmo velice itelné prosit o njaké opisování. a pifiním se všemožn, abych svenou práci vykonal k Válnostin naprosté spokojenosti.* Vrchlický si teprve nyní neznámého petenta dkladn prohlédl. Byl z
píbuzenstva chefova a proto jsem
chudobn,
ale
ist obleen
a
obliej jeho byl velice
to, že sympathický. Na mistra udlalo dobrý dojem se zdráhal pijmouti almužnu. »Není to obyejný poJakou buda, « pomyslil si. Ale co mu jenom dát? práci mu má svit? Mistr chodil chvilku po pokoji, pemýšlel, pemýšlel ale opisovaských prací žádných neml. V tom zavadil okem o svázaný první díl Goetheova »Fausta«, který kniha práv odvedl. Mistr rozevel knihu svázaných svých rukopis a akoliv nebylo teba, aby byly opisovány, napadlo mu, »Fausta« opisovat. že by mohl dáti mladému muži »Víte co, pane, (nevdl, jak se neznámý jmenuje a ani ve snu mu nenapadlo, aby se ho na to pozeptal) opište tuhle »Fausta«. Nikterak to nespchá dosud jsem jej nemohl u žádného nakladatele udati je toho hezká hromada a njaký as s tím budete mít co dlat. « Mladý muž popadl objemnou knihu, tlustou jako bibli, podkoval za zálohu a zmizel. Vrchlický sedl ku práci, pracoval a na lovka, jenž odnesl »Fausta«, si už ani nevzpomnl. Minul msíc, i
—
—
mn
.
.
.
.
.
.
91
minuh' dva, minulo pl roku a opisova »Fausta« se Vrchlický si sice na nho nkolikráte vzpomnl ale vzpomínka na rozpaitého lovíka jen tak mu vždycky kmitla prchav hlavou. O »Fausta«, bylo všeobecn známo, že už jest celý peložen (Vrchlický zatím peklad dokonil), se nikdo neucházel a nikdo o rukopis nestál. A-si rok na to, když se udala vylíená píhoda, dopsal nakladatel p. Bohuslav Simáek Jaroslavu Vrchlickému, že by »Fausta« svým nákladem vydal. to teprve Vrchlickým škublo. Kde je první díl >Fausta« ? Jak se jmenuje ten lovk, jemuž jej ped rokem tak neprozeteln svil ? Mistr usilovn pemýšlel, neekl-li muž ten tehdy svoje jméno. Nakladatel žádal, aby Vrchlický peklad dodal, ale jak neobjevoval.
—
a
Te
jej
jenom opatit
Což
?
se ten
lovk
ani
o tom ne-
Vrchlický k nemilému svému pekvapení i podivení se pesvdil, že rukopis vydal na zda lovku, o nmž pranic jiného nevdl, než že tak a tak vypadal ... A to ješt jenom neurit a mlhav. »Což abych ho hledal prostednictvím inserát a vyzval ho, aby »Fausta« ihned vrátil, « napadlo mistrovi. Neuinil toho a v duchu si sám sob vj-^cinkal, povzdechl si a shledav svoje pomcky trpliv se pustil znova do práce a pekládal prvni díl »Fausta« V sobotu zaal a hezký kus práce ješt jednou. urazil. V nedli na to, když vyšel si jako obvykle se svými pátely na procházku, požaloval si jim a povdl, jaká mrzutá nehoda ho stihla. Pátelé vyslechli podivnou píhodu s velikou úastí, radili, navrhovali, >Víš co,« až jeden z nich pipadl na dobrý nápad. povídá Jaroslavu Vrchlickému » navštiv policejního komisae Olie, vypovz mu všechno a možná, že ti rukopis opati'í.« Vrchlický se druhého dne sebral Mnoho nadje neml a šel na policejní editelství. a vbec nerad tam šel. Co má jenom íci, až se ho bude komisa ptáti, ím je ten lovk, kde v té zmínil, kde bydlí
?
bh
mn
—
.
.
.
Vždyt je pímo se jmenuje? by nkdo mohl býti tak roztržitý a zapomenouti na tohle se vyptat a dobe si to poznamenat. Ale šel, aby mu pi-átelé nevytýkali, že neposlechl dobré rady. Pan komisa dkladn se na všechno vyptal, mistr se musel rozpomínat, jak ne-
dob k
92
bydlel,
neuvení,
jak
že
známý
ml
na sob, jak mluvil, jak se hubený, vysoký, malý i prostední, pan komisa si všechno zaznamenal a ekl konen »Pokusime se o to není to vc snadná <^. ale napneme všechny sily »Nebude-li to za msíc,* ekl Vrchlický na odchodu >. nebudu, pane komisai, ekat a dám se do prárc .« >Pokusíme ujišoval policejní kose, aby to bylo hodn brzo,« misa. Za tyiadvacet hodin na to sedl Vrchlický ve své pracovn. Nkdo zaklepal. Vešel lovk, jenž nesl cosi zabaleného. Byl to veliký balík. »Pan komisa Oli ?e dává porouet,* vyizoval detektiv \Tchlický spráskl úžasem -a posílá toho »Fausta«. ruce nad hlavou. »Fausta« mám,« psal Vrchlický svým pátelm »z policie jej dnes poslali. Jak jej < našli ví sám Pan vládní rada dopodrobna vylíil, jaké disposice tenkrát uinil, aby ztracený rukopis objevil. Nebudu ovšem celé to pedivo všech možných opateni vyliovat. Jen tolik povím, že rukopis »Fausía« bvl nalezen ve skromném pokojíku chudikého diurnisty v Nuslích. Byl zaven v kafru a asi polovina byla již opsána. Mladý muž, jenž se strachem na celém tle tetelil, když ho vyslýchali, ekl, že byl upomínán o vojenskou taxu, že na ni neml a že prchl z Prahy, aby ml s tou taxou pokoj. Rukopis Vrchlického s opsanou partií uložil do kufru, aby se neztratil. Venku prý se uchytil a na rukopis zapomnl. Ješt téhož dne putoval »Faust« do Simákova nakladatelství. vypadal,
co
choval, byl-li tlustý
nebo
:
—
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
—
—
.
.
mn
Bh
.
.
mn
.
i
—
VÁCLAV STFXH: Vrchlický v Máji.
v
Máje
tstim kliku.
bylo,
Stále
že
nikdy nesnížil na
se
vren svému úkolu
stráži
zájmu spisovatelského
zdraví
dokal
datelé roku
1887. ani
se rozvoje, nesnili.
:
stavu
státi
—
na ve
o jakém jeho zakla-
Dokud zstane tomuto
heslu vren, všechny stely se nad Májem malomocn svinou jako ajový lupen nad žhavou deskou. Máj prospch osob na zeteli nemá stavu spisovatelskému toliko slouže. Dnes sdružují se nkteí mladí spisovatelé, zi"ejrae prohlašujíce, že chtjí jednotlivce svého organismu uplatnili Máj nikomu
—
—
Pijímá ve -svj sted jedin spisovatele, který se už uplatnil. Není žebíkem trnitou cestu zaátk musí míti již za sebou, komu Máj má vydati svdectví spisovatelství stojí-li o to. Pijímání len dje se v Máji vždy hlavn se zetelem, aby nebyl odmítnut povolaný. Úzkostliv se debatuje, uvažuje a hlasuje v takových pípadech. Záporné votum výboru není pak slovem posledním. Nová kniha mní asto situaci. Jsou také v Máji lenové, kteí teprve pi druhé a tetí pihlášce byli pijati, když dokázali novou prací, že povyrostli. Kdyb^' se Máj nadaným lidem uzavíral, prohrál by sympatie vei-ejnosti, která je nejvtší oporou jeho práce. Také se dosud nestalo, že by bylo Máji hývalo vytknuto a dokázáno, že povolaného autora nepijal. Tábor spisovatelv, jeho literární krédo, nazírání na svt, osoba jeho a politické vj^znání je takto
nepomáhá.
—
—
i
v Máji vcí vedlejší. Ideální volnost individua. Proto nebývá v Máji krisí ani palácových revolucí. otes, který zpsobilo ped nkoHka I nejvtší lety divadlo zápalných raket pro umlecký svt vždy sklad nejnebezpenjší šastn Máj pestál. nikdo Protože pak na výborských židlích v Máji neipí - je spíše vždy nouze o kandidáty proto nikdy tu nebývá voleb njak rozilených. lenové milují svj Máj, za své stedisko a pro všechny pípady za jistou záštitu své innosti jej poTato láska zstává, i když ást lenstva nevažují. peváží nkdy sympatiemi nkterý krok spolku. Stetnuti osob nebo princip nebylo tedy dosud Máji zdrojem kalamit. V Máji jsme si všichni rovni. Professor vysoké školy, uitel, advokát, malý všichni neúedník, doktor, herec, knz, voják chávají pede dvemi Máje své hodnostní odznaky, nebo své spoleenské okov3^ Kolem téhož stolu use-
—
—
—
—
dají jako
ných
v
—
rodin
kolem
stolu,
který
nemá el-
míst.
Vrchlický
chodí do Máje skoro od jeho pood as, když se Máj se schzemi svými potloukal po rzných pokojících pražských restaurant. Ve výboru zasedá od roku 1894, pedsedou je od února 1901. Nikdo cizí by neekl, že tento skromný, do židle jako zapadlý muž je svtoznámým básníkem, representantem uritého období eské tvorby umlecké.
átk
;
již
Vrchlický chvílích.
nebo
picházíval do výboru v nejrznjších že pišel z njakého sezení se, když v Máji brali na sebe úastníci
Stalo
schze,
i
svrchníky, strojíce se
Hned
rád rozpovídá
—
to
historek,
literárních již
Pišel jako dom. k odchodu. besed. Vrchlický se
se všichni vrátili k milé
v tchto chvílích
z
Sta a sta
za poslechnutí.
stojí
anekdot a vzpomínek vyrojilo se jeho hlavy a daly podnt k novým
pohovorm. není. ctitelem Spolkového aparátu Vrchlický Klapot spolkových koleek pi-ímo bezbožné poznámky jeho vyvolává. Proto za pítomnosti jeho pracovalo >Tím se vždy parou, aby již padla kýžená slova pátelé schze skonena!* a mohla poíti dvrná beseda. Od tch dob, co Máji pedsedá, svdomit však debaty ídí, návrhy, repliky a dupliky shovívav poslouchá resumlije a hlasování trpliv kontroluje ale co si asi myslí co si myslí ?
—
—
je
—
—
:
—
—
Rovnosti v lenském obcování Máje Vrchlický strážcem nejbedlivjším. Sám výborný vypráv
býti
toliko též
—
umí v anekdotách nemívá vždy štstí trplivým posluchaem, kterážto ctnost ve
spisovatelstvu
práv
pnliš nebují.
Snad
nikdo v Cechách tak všecko tisknuté nesleduje jako Vrchlický. Tvorba její recense, peklady, studie, polemiky, zaslána všecko putuje do Vrchlického pamti jako v systematický archiv. Tuk otázky nejpodivnjší vyprošuje z obrovského a neselhávajícího lexikonu toho odpov asto až pekvapující správnosti. Vznikne-li spor o nkteré znní nebo smysl. Vrchlický bývá skoro vždy nejspolehlivjším citátorem.
—
i
•
95
Avšak dlužno pipojiti, že nikdy nikoho sám neupozorní, stal-Ii se kdo terem njakého útoku. Teprve, ozve-li se
pesvdujeme
napadený- sám, tu neuklouzlo
se,
že
Vrchlickému ani
nic.
Polemické pije pímo okován. našich tiskových bahnisk nerv jeho se málokdy dotknou. Pi "tom je zajímavo, kterak obrovská panit jeho umí posloužiti srovnáním úsudk téže osoby srovnáním, které dokazuje asto až Proti
nájezdm
boudliny
—
—
komickou protilehlost. O kritikách mluvívá se však v Maji zídka a pak jen s humorem, protože každého slvka známe obyejn pravé dvody a píinu. Když jsme založili Nakladatelské družstvo Maje a po vysilujících již nekonených úradách a namáhavých pípravách strojili se v záí minulého roku vykroiti do svta s týdenníkem a knihami vznikla obava, ab}' osoby v elo postavené nepopadla závra, i
—
až se na stran
•
n
sesypou stely, o jichž kaleni se všech nás docházely zvsti. Podnik byl tak ohromný,
—
nový a tak významný zbran proti proto kuly se na zvláštních ohništích. Že si budeme muset vydupávati cestu bylo hlubokým blátem již nepochybné. Svážili tm u kormidla ruce polemiky, co bude s korábem? tak
i
nmu
—
i
Vrchlický
rozumné
—
znalec
literárních
—
nerv
pronesl
aby naše první výzva neetla reptilních list. Dále ustanoveno, aby nikdo neupozoroval adu v ele na útoky. Byly obavy, aby pi ohromné zodpovdnosti nebyla podlomena tímto zpsobem energie osob, které koráb vedly. Jenom dobe okovaní námoníci etli listy z nájezd se živící a dávali na pravé místo dle toho pokyny. Tak jsme cedili bahno. Vrchlický nám v tch horkých dnech, kdy jsme skoili tak smle do tmy, byl nesmírnou oporou. a pátelsky pi nás stál. On, kterému žádná tu
slovo,
Vrn
nieho již nedá, pokládal za estnou povinnost pomáhati pi nejvtším pokusu osamostatnní eského literárního péra. Je poután smloupi tom, co vami a rznými vztahy skoro pi všem ješt napíše nieho již u nás nezíská, ba, že tak mužn s námi jde, pináší dobré vci obti, o kterých vdí jenom nejzasvcenjší organisace spisovatelská
i
—
.
96
.
.
!
Vytrval, když naši palubu
nebylo
ani
mnoho
síly
—
vidt
chvílemi pro zlou
nestíkala jenom
propjil nám
z
pnu
reptilií
—
kdy jsme dít své lásky sotva staili již zvedati nad plameny nikdy mu toho nezapomeneme tím
ve chvílích,
—
Byly
i
obavy,
dokonce spolku
že
Aláji
z odvážného podniku našeho nepíjemnosti,
vzniknou
nebo
vy-
odprc
neznala chvílemi již hranic. Myslím, že jediná osoba Vrchlického, ktQvý je tím asem pedsedou Máje, stala se záštitou spolku pro eské spisovatelstvo dnes již nenahraditelného. Proto na listy kroniky o rozvoji spisovatelské otázky nalézavost
u nás patí jméno Vrchlického ve zlat.
Drobnosti.
Rodišt Vrchlického. Vysoce zajímavou novinkou, která teprve pi padesátých narozeninách mistrových vychází na svtlo, je, že se asi náš básník v Lounech nenarodil.
—
opatrn
Velice
oslavencova
v
zmiuje této
se
o
publikaci,
tom
autor
napovídaje,
životopisu že
není
vyloueno, že Emil Frida vkroil do života na cest mezi Slaným a Louny. Neradi bychom vnášeli jablko sporu mezi tato dv pokroilá msta nebo po pípad hromádku jablek této úrody zvtšovali ale svdomitost kronikáská velí nám pinésti tuto zprávu, by
—
bychom
ji
pro
krátkost
asu
nemohli
bohužel
již
Také objevuje se, že datum narození Vrchlického je spomo až dosud poítal se za den narození jeho IG. únor, jiní kladou nyní na je zkontrolovati.
;
17.
únor 1853.
Z dtství Vrchlického. V Slaném vede k Františkánskému klášteru z msta postranní cesta mezi nkolika budovami. Vznikla tím, že v 17. vku spáleništm dvoru v ticetileté válce 5)
97
opuštného, namili tuto kratší cestu chodci ke hbitovu pi kostele utrakvist, z nhož v dob poblohorské stal se klášter. Staleté lípy stíní tuto cestu. Jedna z nejmohutnjších ozdobena je primitivním obrázkem Jesulátka na devné desce. Staí pamtníci vypravují, že obrázek je votivním dárkem matky Vrchlického.
Jaroslava
Sh'bila
prý
jej
v bolestných
obavách o život tohoto dítte, které v Slaném z nemoci do nemoci klesalo, když jednou vzdávali se (»Mater dolorosa-^ lékai nad ním již vší nadje. v knize »Z hlubin«).
liibreta Jaroslava Yrchlického. Celkem jich mistr napsal sedm a to »Svandu Dudáka« pro K. Bendla, »Sv. Ludmilu « a »Armidu« Fibicha, pro Zd. » Boui « pro Antonína Dvoáka, Nedbala,
»Krále a sedláka« pro O. Jos. Foerster ml.
>'Jessiku«
Hudební prvod ke
II.
dílu
píše V. J. Novotný. Jedin na Vojtch« nikdo hudby nekomponuje.
o Simsonovi«
»Sv.
Z asových, básní
Jai'.
skládá
»Trilogie libreto
Vrchlického.
došla nejvtšího ohlasu a rozšíení
báse
»Pantheon«, r. 1880. v »Hlasech
vydaná ve prospch stavby Národního divadla a
uveejnná pozdji
1883,
v poušti*.
vnována,
(r.
1890.)
Báseíi tato vynesla pro úel, veliké
ástky
a
byla
velice
jemuž byla asto dekla-
mována.
Dramata Jaroslava
Vrchlickéljo,
jež dosáhla nejvtšího rozšíení a obliby.
Na prvním míst
sluší tu
ovšem jmenovati rozkošnou
historickou veselohru >'Noc na Karlštejn*, jež do této
doby mla na Národním divadle sedmdesát sedm repri s a mimo to byla bezpotukráte hrána na venkov. Mimo tuto hru astji hrány byly » Námluvy Pelopovy«, »Soud lásky«, »Rabínská moudrost*, '>Exulanti« (poslední dv hry hrány byly zvláš velmi asto na venkov). Vedle »Noci na Karlštejn*' nej-
astji sehrána byla na venkovských divadlech »Závf Lukavického pána« a aktovka »K knihov vykazuje znamenitý úspch i
vydání bhem
životu«,
— bylo
která
prvn Z ostatních dl
týdne rozprodáno. tiskem již vyšla a vychází celá ada ve 2., ve 3. vydání. Vrchlický vydal celkem tiskem sedm her, z nichž docela nepovšimnuta
í
ásten dvacet
správou Národního divadla zstala »Trilogle o Simsonovi«.
Noc na Karlštejn. Tato veselohra Jar. Vrchlického, dosáhla z eský'ch inoher nejvtšího potu repris na Národním divadle. Až dosud dokala se 77 pedstavení. Máme po ruce výkaz za prvních 69 her, z nhož vysvítá, že veer byla ti pedstavení mimo pedplacení a 41 v pedplacení, 25 pak odpoledne. Pijalo se na hry ty v Národním divadle pímo 57.877 K a na pedplatních kvótách 36.900 K, celkem 94.777 K. Dnes je ovšem již pekroen stotisícový zenit.
Trchlický v redakci
Jar.
XIX. Vydati velkou
eskou let,
od dob
výstavy,
objevila
se
zrakm
eských knih
poesie
anthologii
eské
poesie
bylo myšlénkou Vrchlického
za posledních sto jubilejní
(íesicé
vku. již
kdy teba neuspoádána, pekvapeného obecenstva sbírka
belletristických
v
imposantní
íslici.
Myšlénky jeho ujal se M áj, a Vrchlický vstoupiv do redakní komise, odevzdal ji cely' svj materiál, opisy spousty básní, které sám svým nákladem již poídil.
asto nkolikráte v témdni a dlouho do noci (celé dlouhé básn se tu pedítaly) zasedala tato komise redakní, a Vrchlický vydržel vždy až do konce, neumdlévaje a neztráceje humoru. Jeho úžasná znalost eské poesie asto až ohromovala ostatní leny redakce. Z nejstarších i zapadlých básník dovedl z pamti citovati celé verše, upamatovával se živ, kde a kdy která báse prvn byla tištna. A jak se až dtinn tšil, když nkterou mén známou báse podailo se do anthologie zachrániti a jak tížilo jeho srdce, mel-li
(5*)
99
::
nékJo
Znovu a znovu se básním a báze, že snad n-
a vynechán
škrtnut
býti
vracel k odloženj^m
tm
komu výborem zpsobí
se
!
lítost,
byla by
jej
málem
k tomu, aby z redakce vystoupil. Než vytrval pece, a tak velkou ptidílnou anthologii poesie XIX. vku, již Máj u J. R.Vilímka vydal, a jež v leckterém srrtru byla již poesii eské piísti je také k velikým zásluhám s prospchem,
pohnula
již
eská
\'rchlického.
do bylo z dl Jaroslava Vrchlického pelož^eno. Do polštiny
Miriam: V sud
Drahomíru, Juliana Diogena a mimo to velmi mnoho básní. Bronislav G r a b o w s k Anthologii z básní Jaroslava Vrchlického; M. Ko-
Apostatu,
peložil
Soud
lásky,
i
n
op nicka
peložila
velmi
mnoho
básní,
rovnž
Gomulicki; do dánštiny peloženy od Joh. Marera »Barevné stepy«, s pedmluvou Jiího Brandesa; do švédštiny pí-eložil Alfr. J e n s e n »Ková a smrt« a velmi mnoho básní; do nminy peložili G r n Gedichte, Lyrisches und :
ii
:
Episches,
Hippodamia, Fasse des (Reclam),
vnován
:
Scherben, Neue farbige S;herben, Rabbi Low (Rabínská moudros), Im Diogenes Adler: Gedichte (Salon);
Farbige
Albert:
aus Bohmen, 2. díl je \'rchlickému Breisky:
Poesie
Jaroslavu
celý
;
IMinnehof (Soud lásky); Boos-Waldek: Gedichte (otisk z »Prager Zeitung«) Fiirth: Dichterportráts (v tisku),
Bo
o
s-
W
;
a
Gedichte (Ausw^ahl).
Kwayss er Spail-Žeranovský: Vittoria
1
dek
:
Bar Kochba
Mnoho
;
básní a zvláš prosy do maarštiny, ruštiny, srbštiny, chorvatštiny hlavn v asopisech.
Colonna
(v
Vrchlického
100
tisku).
peloženo
bylo
OBSAH. strana
Úvodem Vrchlického z roku 1874 » 1876 1903 Ukázky rukopis Jaroslava Vrchlického Jar. Vrchlického život Spisy Jar. Vrchlického, spoádané podle byly vj'dány: 1. Spisy lyrické a epické 2. Spisy dramatické
Autograf
»
>.
..
.
3.
8 5 5 6
Jar.
.
•
7
8 roku,
kterého .
.
.
13 14 14 16 16
hudb
Texty k
4.
Peklady do eštinj'
5.
Belletrie
6.
Studie
11
Pokus o nákres architektoniky pvodních básní Jaroslava Vrchlického
srovnaná Jaroslav Vrchliclvý: Sám o sob. Interviewem zachytil JUDr. R. J. Kronbauer Dramatická
díla Jar. Vrchlického dle látek
.
.
....
Ant. Klášterskj' Jar. Vrchlického dílo básnické Eduard Albert: Jaroslav Vrchlicky'. Z podrobné studie, napsané ke tyicátým narozeninám básníkovým Vzpomínky a apostrofy: Jaromír Borecký: Jaroslavu Vrchlickému Jaroslav Hilbert: 16. únor 1853 Aug. Js^evšímal První zápas Jaroslava Vrchlického Erv. Spindler: Ze vzpomínek na Vrchlického Jan ervenka; Jaroslavu Vrchlickému Ant. Klášterský: Jaroslavu Vrchlickému na první stránku Schelleyov}' lyriky Fr. Ad. Šubert: Vrchlický v Národním Jií Guth :
.
:
.
...
16 17 19 26
34 71
72 72 76 78 79 80 83
:
A. Sova: Jaroslavu Vrchlickému Em. ryt. z Jan Rokyta: Jaroslavu Vrchlickému Dr. Jos. Štolba: Jaroslavu Vrchlickému k 50íé ronici jeho narozenin Vrchlický jako houslista Fr. Herites JUDr. R. J. Kronbauer: C. k. policejní editelství pražské a Vrchlického peklad >Fausta« Václav Stech; Vrchlický v Máji
ekova
:
85 86 87 88 88
90 93
Drobnosti
Rodišt Vrchlického Z dtství Vrchlického
97 97 98 98
Libreta Jaroslava Vrchlického
Z asových básní
Jar. Vrchlického Vrchlického, jež dosáhla rozšíení a obliby
Dramata
Jar.
Noc na Karlštejn Jar.
Co
.
.
nejvtšího
^
Vrchlický v redakci eské poesie XIX. vku dl Jaroslava Vrchlického peloženo
b}'lo z
.
98 99 99
.
.
.
.100
PG 5038 F8Z78
Padesát let života Jaroslava Vrchlického
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
*-«**^'
^bi^H^M^
