Měsíčník Obce Velký Týnec
TÝNECKÉ LISTY Ročník XXll
Listopad 2012
Listopadový úvodník Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, jak se vrhnout do listopadu? No přece do něj skočit! Vzpomínáte na svá mladá léta, kdy jste to prováděli in natura? Jak se někde objeví nějaká hromádka nahrabaného listí, tak malý človíček prostě nemůže odolat. Ta načechraná žluť a červeň suchých listů slibuje zážitek nevšední. Vždyť ještě před chvílí se dotýkaly oblohy. Nedosažitelné se třepotaly ve výšce a najednou tu leží u nohou. Hotový zlatý poklad. Tak hup do něj, než ho vezme vítr. Zasypat se jím a pořádně si ho užít. Ono na tom padání listů skutečně něco je. Takový existencionální pocit. Je hotovo a jde se spát. Experimentální básníci se ho pokoušeli zachytit tak, že zapisovali, kolik listů spadne za minutu. Vznikaly z toho asi takové básně 3-7-2-3-5-4. Pro čtenáře nic moc, ale pro autora to musel být skutečně zážitek. No zkuste se stát takovým experimentálním básníkem a pozorujte hodinu nějaký strom. Krásně to vyčistí hlavu a možná s těmi listy spadnou i nějaké ty chmury. Můžete je pak pohrabat a odnést na kompost dříve, než vám do nich skočí nějaký ten malý človíček. A upadne druhý list. Protentokráte zelný. Na kruhadle. Hromádka zelených safírů plnými hrstmi je nabírám a pěchuji do velkého hrnce. To bude náš hrnec pokladů. Do něj si na zimu schováme šťavnatou svěžest podzimu. Tak nějak to prožívám, když si doma nakládáme zelí. Ještě trochu těch dochucujících ingrediencí a proces přeměny může začít. A jinak mlčenlivý hrnec začne vyprávět své zkazky. Blum, blum, cvak. Blum, cvak. Ozývá se pak několik týdnů na chodbě. Marně v tom hledat nějaký rytmus či pravidlo. To jen zelné hlávky si předávají svá moudra. Je třeba jim občas dolít. Vodu do drážky, aby k nim nemohli nějací ti bakteriální mudrlanti. A po šesti týdnech je hotovo. Pak jsem pověřen, abych ho přinesl do kuchyně. Ještě na chodbě ho ochutnávám. Zelí je báječné, protože je naše. Můžu říct, že doslova cítím, jak se mi vitamíny rozbíhají po těle. A spadl třetí list. Tentokrát do volební urny. Bylo to už minulý měsíc, přesto se k němu vrátím. Na jednom z těch volebních lístků kandidoval i můj kamarád Petr Hanuška. Moc jsem mu fandil. Pro obec by to bylo dobré, kdyby měla někoho v krajském zastupitelstvu a my tak měli informace o dotacích a záměrech kraje tak říkajíc z první ruky. No nic, bylo to o fous. Třeba se to povede příště. O platnosti voleb v Olomouckém kraji teď rozhoduje Ústavní soud, možná bude ještě druhé kolo. Jenže jak říká klasik Henrik Ibsen v jednom svém dramatu. „Politika je jako mlýnek na maso, který všechny hlavy semele, aby z nich pak stvořil tu jednu, telecí.“ A tak je možná dobré, že si Petr tu svoji zachoval. Vždyť hlava se dá používat tolika různými způsoby. Třeba ji mírně naklonit a na někoho přátelsky mrknout. Čtvrtý, pátý, šestý list můžete obrátit a číst. Ať z vás vaše starosti padají. Stanislav Denk
Cena 10,- Kč
www.velkytynec.cz
Rekonstrukce centra obce se opět rozběhla Petr Hanuška Na 12. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec byla vybrána firma na zhotovení nových chodníků a shromažďovací plochy před zdravotním střediskem, resp. budoucí cukrárnou. Výzva k podání nabídek byla řádně zveřejněna na webbové stránce obce, navíc jsem ji nechal v papírové podobě vyvěsit i na naši obecní desku. Do soutěže se nakonec přihlásily tři firmy. Nejvýhodnější nabídku podala domácí firma Stavby Žádník. Ta okamžitě zahájila výstavbu nového chodníku spojujícího parkoviště u zdravotního střediska s prostorem před vstupem do zdravotního střediska. Chodník byl posunut od silnice více do středu zelené plochy, aby byli procházející chodci více chráněni. U chodníku byly zbudovány i obdélníkové výstupky, na kterých budou umístěny lavičky. Mezi chodníkem a komunikací budou zasazeny nové stromky. Na počátku listopadu firma měnila dlažbu před vstupem do zdravotního střediska. Pokud počasí dovolí (to je v těchto dnech naším největším nepřítelem), bude zahájeno dláždění před budoucí cukrárnou. Byla kontaktována i firma Nautica Brno, jež se na jaře postará o instalaci technologie do vznikajícího brouzdaliště. Jen pro zajímavost: veškerá technologie brouzdaliště bude ukryta ve sklepě zdravotního střediska. Vedení obce také oslovilo firmu Lola Nováček, aby předložila návrh na zhotovení kovové růžice světových stran, jež bude umístěna v dlažbě před cukrárnou. Tatáž firma vypracuje podobu reklamního sloupu, který bude umístěn kousek od schodiště směřujícího k lékárně. Ledacos můžete spatřit na vizualizaci, kterou pro naši obec zhotovila firma Machovský. A ještě drobnost. Někteří občané mi volali, že nám někdo ukradl nové sloupové hodi-
Podzim Karel Toman Hle, stříbrná hvězda v modřínech tryskla na pokraji lesa. A zádumčivý večer závoj stáh' na svět i duše.
PRŮVOD
Kdes v pustnoucí vile alt vroucí zpívá. Výsklo ve mně srdce. Oh, hnědé oči, vlasy rozjiskřené, vášnivé vlasy! Jak stisk' by mi hrdlo kdos cizí silnou rukou (listí padá) a do uší mi křičel vysměvačně: Quijote, amen.
Foto: P. Hanuška ny! Musel jsem je uklidnit, protože na několik dnů byly demontovány a doda-
3 Glosa senátora Senátor Martin Tesařík hodnotí nejen krajské volby
4 Kateřinský rockec Tykadla jdou znovu do akce
5 Vánoční jarmark Podpořte návštěvou jarmarku dětské hemato-onkologické oddělení FN Olomouc
7 Týnecké pití vody Volné pokračování Týneckého kořalečnictví...
tečně vybaveny nočním osvětlením. Snad se vám budou líbit…
8 První školní den Vzpomínání Anny Kokešové
10 Ze života ZŠ Milady Petřkové Exkurze deváťáků na úřad práce, medailonky nových členů žurnalistického kroužku...
16 Týnecký advent a Vánoce 2012 startují
www.tyneckelisty.webnode.cz nebo si nás najděte na faceboooku
2
Starostovýma očima
TÝNECKÉ LISTY
Říjnové kalendárium 12. – 13. října Volby do Zastupitelstva Olomouckého kraje
Lampionový průvod k 94. výročí vzniku Československa
26. října Lampionový průvod k 94. výročí vzniku Česko-slovenska - kopec Hradisko – Obec Velký Týnec, SDH Velký Týnec a fotbalový klub TJ Sokol Velký Týnec – 18.00 hodin 29. října 12. zasedání ZO Velký Týnec – společenský dům – 17.00 hodin 31. října 19. zasedání mikroregionu Království – Kožušany – Tážaly – 9.00 hodin
Další události Dne 1. října proběhlo jednání mezi starostou obce a Ing. Daškem z MM Olomouce ve věci příprav nového územního plánu. Dne 22. října byli se stavem příprav seznámeni i zastupitelé obce na speciální operativní poradě. Dne 4. října proběhlo v přerovském hotelu Jana setkání starostů obcí s končícím vedením Olomouckého kraje. Dne 5. října jednal starosta obce s Mgr. Koutným z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ve věci rekonstrukce vsiského rybníčku. Podle jeho názoru nemá obec vzhledem k malému rozsahu vodní plochy příliš mnoho šancí získat státní dotaci. Dne 22. října proběhla kontrola Stát-
Komentáře
ního fondu životního prostředí na akci Zateplení objektu 6. – 9. ročník. Závěrečný protokol obdrží obec v následujících týdnech. Dne 23. října provedla pracovnice Krajského úřadu Olomouckého kraje Ing. Procházková kontrolu rekonstrukce centrálního kamenného kříže na hřbitově. Obci byla definitivně přiznána dotace ve výši 44 tisíc Kč. - Starosta obce odeslal vyhodnocení dotace na nákup hasičského vozu. Výše dotace činila 100 tisíc Kč. - V těchto dnech byla obci přiznána druhá dotace na nákup hasičského vozu - opět ve výši 100 tisíc Kč.
Musím konstatovat, že Pán Bůh nás má opravdu rád. Počasí totiž po celý týden ukazovalo hodně nevlídnou tvář. A v pátek 26. října mělo dokonce celý den pršet! Nepršelo! Nefoukal vítr! Nebyla zima! A i díky těmto příznivým okolnostem se před společenským domem sešlo několik stovek malých i velkých občanů, kteří se vydali Návsí, Masarykovou ulicí a Komárovem směrem na kopec Hradisko. Zde je čekali lidé, kteří jednak přišli průvodem z Čechovic, resp. netrpěliví účastníci shromáždění, kteří dorazili k památníku již dvě hodiny před stanovenou hodinou. Jako vždy zazněla hymna v podání Dolanky, oblohu okrášlil ohňostroj pana Nováka z Přerova a ve stáncích zavoněla spousta dobrůtek. Guláš, kabanos, stejky, topinky i bramboráčky. Děti dostaly zdarma špekáčky i čaj. Hradisko ozářilo nejen elektrické osvětlení, ale také několik ohňů. Když jsem hovořil s ně-
kterými účastníky setkání, vyjadřovali spokojenost. Mrzela mě však reakce některých nespokojenců, kteří se shromáždili u stánků s bramboráčky. Chápu, že si na ně museli vystát frontu, že jejich smažení trvalo. Prosím však o vaše pochopení: pohybujeme se v přírodě, kde nemůžeme nainstalovat dokonalou kuchařskou techniku. Bramboráčky navíc byly pouze jednou z nabízených pochutin. Na jiných místech jste byli odbaveni rychleji. A hlavně: objednat si kupříkladu deset kusů naráz znamená, že na ty ostatní se již třeba nedostane. Shrnuto. Sečteno. Nesmírně si vážím účasti všech malých i velkých lidiček! Je krásné, když si společně vzpomeneme na kus naší národní historie, na kterou můžeme být hrdí! Je příjemné, když si můžeme sousedsky promluvit a prožít společně příjemné chvíle! Moc vám všem děkuji!
Výsledky voleb do Zastupitelstva Olomouckého kraje Velký Týnec volební okrsek 1
účast 43% z 1671 voličů 0,14 % Republikánská strana 0,14 % Nár. socialisté - levice 21. století 0,28 % Strana soukromníků ČR 0,28 % Koruna Česká 0,57 % Dělnická strana soc. spravedlnosti 0,86 % Volte Pr. Blok www.cibulka.net 1,00 % Moravané
Počasí Říjnové počasí bylo v naší oblasti příjemné. Občas zapršelo, hodně svítilo sluníčko, ke konci měsíce nasněžilo několik centimetrů sněhu, který se však udržel velmi krátce. Noviny psaly o tom, že sníh tak brzy napadl v republice tak před dvaceti lety. První dekáda nabídla zpočátku příjemné teploty atakující přes den 20 stupňů, závěrem pak zapršelo. Bylo to však velmi potřebné. Den: 21, 18, 22,
2,00 % NEZÁVISLÍ 2,15 % Česká pirátská strana 2,72 % TOP 09 a Star. pro Ol. kraj
23, 15, 23, 9, 12, 14 stupňů. Noc: 9, 7, 8, 10, 5, 12, 5, 0, 1 stupňů. Druhá třetina měsíce byla ještě vyrovnanější, i když na letních dvacet si už nesáhla. Den: 14, 12, 14, 13, 18, 8, 14, 17, 16 stupňů. Noc: 1, 0, 1. 9, 8, 13, 3, 5, 4 stupňů. Posledních jedenáct dnů již bylo sychravějších, ba chvíli i sněhově bílých. Den: 16, 14, 11, 12, 9, 6, 2, 3, 0, 3, 9 stupňů. Noc: 4, 6, 7, 8, 9, 4, 0, 1, -1 stupňů.
2,86 % Nezávislá volba 2,86 % Strana svobodných občanů 3,15 % ZEMANOVCI 3,44 % ODS 7,31 % SUVERENITA J. Bobošíkové 14,34 % KSČM 17,79 % ČSSD 38,02 % Koalice pro Ol. kraj spolu se star.
Velký Týnec volební okrsek 2
účast 51,32% z 265 voličů 0,73 % Volte Pr. Blok www.cibulka.net 1,47 % Moravané 1,47 % NEZÁVISLÍ 2,20 % TOP 09 a Star. pro Ol. kraj 2,20 % Nezávislá volba 2,94 % Strana svobodných občanů 4,41 % ZEMANOVCI 5,88 % ODS 8,08 % SUVERENITA J. Bobošíkové 13,97 % KSČM 14,70 % ČSSD 41,91 % Koalice pro Ol. kraj spolu se star.
Foto: P. Hanuška
výstava fotografií krajina z okolí Velkého Týnce
Velký Týnec volební okrsek 3
účast 44,39% z 214 voličů 1,11 % Republikánská strana
1,11 % Dělnická strana soc. spravedlnosti
2,22 % Moravané
3,33 % TOP 09 a Star. pro Ol. kraj
3,33 % ZEMANOVCI
5,55 % NEZÁVISLÍ
Jan Friesner
5,55 % SUVERENITA J. Bobošíkové 15,55 % KSČM 26,66 % ČSSD 35,55 % Koalice pro Ol. kraj spolu se star.
vernisáž 2. 12. 2012 ve 14.00 hod Velký Týnec prostory obecního úřadu
Obecní servis 3
TÝNECKÉ LISTY
Glosa senátora Vážení čtenáři a čtenářky, letošní podzimní dny nám přinášejí řadu změn, ať už na celostátní, krajské nebo místní úrovni. Aniž bych se chtěl věnovat politice, neodpustím si jednu poznámku související s nedávnými krajskými volbami. Chtěl bych totiž vám všem poděkovat za podporu v mé čtyřleté práci v čele hejtmanství a jsem moc rád, že se v tomto období podařilo ve spolupráci s představiteli Týnce zrealizovat řadu smysluplných projektů. Více však již nebudu k volbám hovořit, protože již tak nás několik posledních měsíců pronásledovaly doslova na každém kroku a plynule se přenesu od období „slibů“ do stádia jejich realizace. Ke správné glose vašeho senátora proto patří několik aktualit z toho, co se podařilo, či nepodařilo v posledních několika týdnech v parlamentu a jeho kuloárech a nějakým způsobem se dotýká každého z nás a vaší obce. Tím nejzásadnějším z poslední doby je určitě změna zákona o rozpočtovém určení daní, jehož schválení přinese Velkému Týnci ročně nemalé peníze navíc. Je však třeba i na tento zajisté pozitivní krok pohlížet s jistým nadhledem a nebát se říct nahlas argumenty, které zazněly i na schůzi Senátu. Tímto krokem sice zvyšujeme podíl z rozdělované „hromádky“ peněz ve prospěch obcí jako je ta vaše, má to však jeden háček. Vzhledem ke stávajícímu vývoji ekonomiky nejen u nás, ale v celé Evropě, a díky stále se zvyšujícím daním na základní věci, již klesá a bude klesat
i nadále výběr z těchto daní. Jsem přesvědčený, že daně musí být jen tak vysoké, aby byly pro lidi únosné. Bude se tedy zmenšovat i ta pomyslná „hromádka“, která se má rozdělovat obcím. Proto ještě zdaleka nemáme vyhráno. Vše závisí na řadě dalších okolností, které v konečném důsledku ovlivní, jaké množství peněz bude mít vedení obce na svůj rozvoj v dalším období. Závěr roku a podzim nám však přináší nejen starosti o rozpočet pro rok následující, ať už státní, obecní nebo rodinný, ale především období, kdy již svátky doslova „klepou na dveře“. Nenechme se proto příliš zaměstnat každodenními pracovními starostmi a dbejme také na to, abychom si udělali dostatek času na své nejbližší a společně se tak mohli přenést přes listopadové svátky k těm prosincovým, Vánocům. Martin Tesařík, senátor za Olomouc a okolí
Nové knihy Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Bagshawe, T.: Po setmění 2. Howell, H.: Unesená nevěsta 3. Jakoubková, A.: Chytrá žena pro manžela... 4. Jeffries, S.: Skotova zajatkyně 5. Karafiát, J.: Broučci 6. Kleypas, L.: Místo na slunci 7. Remarque, E. M.: Stíny v ráji 8. Rudolf, S.: Operace mé dcery 9. Steinbeck, J.: Na plechárně 10. Tomsová, K.: My, sex a podpatky 11. Stumpfová, Š.: Magické datum 12. Štraub, M.: Stopy vedou k rokli 13. Walden, L.: Uprostřed ráje Naučná literatura 1. Francková, Z.: Kořeněná kuchařka 2. Windgassen: Spojeny s mocí 3. Gifford, C.: 10 vynálezců
Připravila Marta Ivančíková
Troška inspirace pro XI. obecní ples
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
Obecní úřad ve Velkém Týnci Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Obec Velký Týnec a Církev římskokatolická ve Velkém Týnci pořádají
1. adventní koncert Neděle 2. prosince 2012 v 16.00 hodin Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci Vystoupí: A. Szukalská – soprán, M. Kopytková – klarinet, J. Gottwald – klavír
Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495 585 151 113 fax: 585 391 506 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120 Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119 Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Gerlich .................................................. 585 151 118 Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114 Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116 Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112 Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540
Vstupné dobrovolné Srdečně zvou pořadatelé
Elektronické adresy:
[email protected],
[email protected]
TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXII., č. 10. Vyšlo v listopadu 2012. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail:
[email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail:
[email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail:
[email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail:
[email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
Vánoční jarmark Vážení a milí spoluobčané, dovolte mi srdečně vás pozvat na 1. týnecký charitativní VÁNOČNÍ JARMARK, který se uskuteční dne 24. 11. 2012, v areálu obecní zámecké zahrady. Akci pořádá Obec Velký Týnec, za pomoci dobrovolníků, SDH a sponzorů. A zde - u dobrovolníků - bych si dovolila se na chvíli pozastavit. Možná se ptáte, proč právě charitativní jarmark. Největší díky za myšlenku a následnou realizaci patří osobě, která si ani díky své skromnosti téměř nepřála být jmenována, Veronice Batové. Příběh o jeho vzniku je opravdu dojemný. „Loni v létě jsme se s kamarádkou rozhodly uspořádat vánoční akci, ale stále jsme přesně nevěděly, jaký typ by byl vhodný. Přemýšlely jsme, čím lidi zaujmout, z našeho okolí přicházely stovky nápadů a inspirací. A pak přišel ten jeden jediný. Do rukou se mi dostal dopis od maminky leukemicky nemocného chlapečka. Řádky a slova lze jen stěží popsat, přes slzy jsem téměř nedokázala číst. Když jsem se pročítala tou neskutečnou bolestí, pláčem, křikem, kterým si chlapec prošel, v hlavě mi utkvěla jediná myšlenka - pomoct dalším dětem postižených tímto vážným onemocněním“ říká Veronika. A myšlenka se tedy stala realitou a v listopadu 2011 proběhl charitativní jarmark v Lošově. „Akce byla velice úspěšná, a tak bychom na ni chtěly znova navázat, nejen v Lošově, ale i zde, ve Velkém Týnci“ dodává. Proto nyní dovolte, abych vás seznámila s tím, co vás na jarmarku čeká, potěší a čím i vy můžete této charitativní akci pomoci. Jarmark odstartuje v 10h dopoledne stánkovým prodejem, který vás bude provázet po celou dobu trvání akce, tedy do 17h. Naši milí prodejci myslí na
všechny věkové generace, na své si přijdou všichni - od nejmenších dětí až po naše babičky a dědečky. Pro vaši, nejen vánoční, inspiraci se můžete těšit na prodej pletených košíků, háčkovaných ozdob, dřevěných svítících dekorací, keramiky, výrobků vznikajících technikou decoupage či patchwork. Děti jistě potěší stánek s dřevěnými hračkami, drobnými vánočními dárky či bylinkoví medvídci, každá žena jistě uvítá stánek s bižuterií. Dále vám nabídneme prodej klasických i netradičních adventních věnců, perníků, perníkových chaloupek, sušených dekorací, svíček, objeví se zde i stánek s včelařskými produkty. V chladném počasí zahřeje stánek s čerstvě praženou kávou a sypaným čajem, mlsné jazýčky naláká prodej sýrů, sladkostí - ať už balených či na tácku podávaných. Dále zde bude jedinečná možnost zakoupení vánočních hvězd nadace Šance. Za zmínku stojí také prodej baňek, včetně možnosti malování baňky na přání. Po celý den se můžete zahřát voňavým punčem, či zahnat hlad grilovanými steaky, klobásami a sekanou. Krásnou vzpomínkou či dárkem pro vaše nejbližší pro vás může být možnost profesionálního focení v improvizovaném fotoateliéru, ve vánočním retro stylu, kterého se ujala Andrea Simper, fotografka pracující pro nakladatelství Burda Praha! Dětem bude během celého dne k dispozici dětská dílnička, kde si budou moci vyrobit vlastní svícínek či vánoční zápichy. Z nebe se k nám snesou tři andílci, kteří budou děti odměňovat, a ty je na oplátku mohou potěšit básničkou či písničkou. Ale nebojte se, čerty jsme tentokrát nechaly v pekle! Těšit se můžete i na lákavý doprovodný program. Tím vás celý den bude provázet a bavit Martina Qweetko o
Procházková z Radia Haná, o hudební doprovod se postará DJ Sony D. Samotný program ve 12h odstartuje velkolepá módní přehlídka největšího svatebního centra v ČR CAXA, pod vedením módní návrhářky Blanky Kaksové. Ve 13h se přeneseme do světa muzikálů, z něhož nám ukázku předvede a na rytmy Pomády se roztančí Škola popového zpěvu Olomouc. Ve 13.40h se můžete těšit na vystoupení Kristýny Kvapilové a jejího pejska Charlieho s dogfrisbee, díky němuž se staly mistry ČR právě v této disciplíně. Ve 14.10h se představí Mažoretky Hvězdičky z Lošova, následovány ve 14.30h Plamínky - nejmladšími týneckými hasiči . V 15h vystoupí oblíbená Poupata. V 15.30h shlédnete ukázku Zumby a Piloxingu. V 16h uslyšíte rozhovor s maminkou onkologicky nemocného dítěte. V 17h promluví starosta obce Petr Hanuška a celá akce bude ukončena hromadným vypouštěním lampionů štěstí, symbolicky věnovaným onkologicky nemocným dětem, kteří bohužel tolik štěstí v životě neměli a této zákeřné nemoci podlehli. I vy můžete pomoci a to zaplacením dobrovolného vstupného, koupením lampionu štěstí (který bude k dispozici u vstupu), koupí vánoční hvězdy či zakoupením punče, jejichž výdělek půjde na dětské oddělení hematoonkologie FN Olomouc. Závěrem bych ještě jednou ráda poděkovala všem sponzorům, bez jejíchž pomoci bychom jarmark nemohli pořádat! Jmenovitě Obci Velký Týnec, firmě Mapy Machovský, svatebnímu centru CAXA, dále firmám Schneider internet, Spemax, Globus, Rádio Haná, Fajn Obchůdek.cz, Levné lampiony.eu, zahradnictví Kuchařová, Odtahová služba Robert Bata, Auto - Elektro Mar-
tin Janečka, Kontejnerová doprava Pavel Ringel, DJ Sony D. Přijměte proto naše srdečné pozvání a přijďte se příjemně naladit na nadcházející advent, navíc tím pomůžete dobré věci. Eva Friesnerová Obec Velký Týnec za pomoci dobrovolníků a SDH Velký Týnec pořádá
VÁNOČNÍ JARMARK Velký Týnec - areál zámecké zahrady 24. 11. 2012 od 10.00 hod Program jarmarku: 12:00 Módní přehlídka největšího svatebního centra v ČR CAXA 13:00 Škola popového zpěvu Olomouc - Pomáda 13:40 Dogfrisbee - vystoupení Kristýny Kvapilové a pejska Charlieho (mistři ČR 2012 v dogfrisbee) 14:10 Mažoretky Hvězdičky z Lošova 14:30 Plamínci - nejmladší hasiči SDH Velký Týnec 15:00 Poupata z Velkého Týnce 15:30 Ukázka Zumby a Piloxingu 16:00 Rozhovor s maminkou onkologicky nemocného dítěte 16:30 Vystoupení dětí ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec 17:00 Proslov starosty Velkého Týnce a slavnostní ukončení jarmarku hromadným vypuštěním lampiónů štěstí symbolicky věnovaným onkologicky nemocným dětem Programem provází Martina Qweetko Procházková z Radia Haná, hudební doprovod obstarávají manželé Dočkalovi alias DJ SONY D Máme pro vás připravenou širokou nabídku vánočního zboží, fotografování, dětskou dílničku a bohatý doprovodný program, který začíná od 12.00 módní přehlídkou Blanky Kaksové. Zakoupením Vánočních hvězd, punče, lampiónů štěstí či dobrovolným vstupným přispějete na dětské hemato-onkologické oddělení FN Olomouc. Po celou dobu akce si pochutnáte na grilovaných dobrotách, cukroví... Jarmark bude ukončen v 17.00 hodin hromadným vypouštěním lampiónů štěstí. FAJNobchudek.cz LEVNElampiony.eu
ZAHRADNICTVÍ Kuchařová • ODTAHOVÁ SLUŽBA Robert Bata • AUTO - ELEKTRO Martin Janečka • Pavel Ringel - KONTEJNEROVÁ DOPRAVA • DJ SONY D
6
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
Listopadová výročí středomoravského regionu Před 100 lety – dne 9. listopadu 1912 se na Svatém Kopečku u Olomouce narodil Stanislav MENŠÍK, malíř, grafik a ilustrátor, čelní představitel katolické moderny na Moravě. Ve dvaceti letech odešel studovat do Prahy, kde byl v l. 1932-35 soukromým žákem Alfonse Muchy. Od r. 1938 byl členem Skupiny moravských výtvarníků v Olomouci a po válce Svazu československých výtvarných umělců. Ve své tvorbě se věnoval zejména tématům biblickým a krajinomalbě Svatého Kopečka, později krajině Jeseníků. Vystavoval od r. 1938. Nejznámější obrazy: Hlava Krista s trnovou korunou, Zastavení na Křížové cestě, Ukřižování, Zápas Jakuba s andělem. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách olomouckých přátel výtvarného umění, ale také ve sbírkách galerií na Moravě v Brně, Olomouci, Ostravě a Zlíně. Zemřel 16. 6. 1970 v Olomouci a je pohřben na svatokopeckém hřbitově. (Kolář, B.: Na Stanislava Menšíka se nezapomíná. www.zpravodajství.olomouc.cz * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc 2001.)
Před 90 lety – dne 16. listopadu 1922 se v Olomouci narodil Ing. Arch. Zdeněk HYNEK, význačný olomoucký architekt a urbanista, dlouholetý člen a spolupracovník Vlastivědné společnosti muzejní. V r. 1940 maturoval na České státní reálce v rodišti. Protože v té době byly české vysoké školy zavřené, absolvoval dvouletý kurz na Obchodní akademii v místě. Totálnímu nasazení neunikl a musel odejít na nucené práce do Berlína. Po osvobození v r. 1945 začal studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde promoval v r. 1949 a později absolvoval postgraduální studium urbanismu na vysokém technickém učení v Brně, které dokončil v r. 1964. Mezitím pracoval v olomouckém Stavoprojektu a v l. 1966–71 jako hlavní architekt města Olomouce. V době normalizace byl odvolán a působil pět let v podniku Rudné doly se sídlem v Jeseníku, a to na nově založeném pracovišti tzv. technického rozvoje v Hněvotíně u Olomouce, kde se mj. tvořily podklady pro různé typy montovaných rodinných domků v západoněmecké licenci. Osobnost architekta Hynka byla v odborných kruzích nepřehlédnutelná a tak, když přišla v r. 1976 nabídka z Prahy na založení projekčního ateliéru Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Olomouci, vrátil se a stal se vedoucím pracoviště, kde aktivně působil až do r. 1985. Výsledky projekční a rekonstrukční činnosti, která přispěla k zachování a obnově i dalšímu využití historických památek, sakrálních staveb a památkových objektů v počtu 113 prezentoval na výstavě v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci v listopadu 1982. Celoživotní zájem o architektonické a sochařské hodnoty i láskyplný vztah k rodnému městu zúročil v přednáškové i publikační činnosti. Od 60. l. pravidelně přispíval do odborných a vlastivědných periodik. Řadu zajímavých článků najdeme i v prostějovské Štafetě, olomouckém měsíčníku Kdy-kde-co v Olomouci, sbornících Vlastivědné společnosti muzejní a jubilejních ročenkách. Širší olomoucké veřejnosti byl znám především z cyklu přednášek pro sekci Historické Olomouce VSMO o významných osobnostech a jejich hrobech, historii olomouckých hřbitovů a k vývoji olomouckých řemesel. V r. 1987 vytvořil stostránkový rukopis o Ústředním hřbitově v Olomouci. Za přínos pro olomouckou architekturu a urbanismus i za další zejména vlastivědnou činnost byl v r. 1998 vyznamenán Cenou města Olomouce v oblasti architektury. Zemřel 13. 8. 2006. (Smejkal, B.: Rozhovor měsíce. Kdy-kde-co v Olomouci, 1992, listopad s. 10-11. * Škamrada,A.: Vzpomínka na Ing. Arch. Zdeňka Hynka. In: Kleňme se svou vzdělaností jako duha…Olomouc, 2007, s. 261-262. * Ševčíková, H.: Cena města Olomouce 1997-1998.)
Před 90 lety – dne 25. listopadu 1922 se v Ostravě narodil Mons. Erich PEPŘÍK, emeritní kanovník Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži v r. 1941 začal studovat teologii v Olomouci. Vysokoškolská studia přerušilo v období 19421943 totální nasazení v Berlíně. Poté pracoval jako havíř na Ostravsku a studia dokončil až po osvobození. Vysvěcen na kněze byl 5. 7. 1946. Prvním jeho místem působení ve funkci kaplana byly Otrokovice. V l. 1951-54 sloužil u PTP a pak byl knězem ve Štípě, v Trnavě u Zlína, od r. 1963 v Dubicku a Třeštině, 197581 na Horní Bečvě a poslední desetiletí ve Vsetíně a Liptále, kde byl od r. 1982 vsetínským děkanem. Po sametové revoluci se stal generálním vikářem olomouckého arcibiskupa a kancléřem a notářem Arcibiskupství olomouckého. Od léta 2009 žije na odpočinku v kroměřížském klášteře Milosrdných sester sv. Kříže. V r. 1999 vyšla jeho kniha „Neboj se a pojď!“, kde popisuje nejen životní cestu, ale i duchovní působení. Je doplněna bohatou fotografickou přílohou. Jubilantovi přejeme především hodně zdraví a duševní svěžesti do dalších let!
Před 90 lety – dne 25. listopadu 1922 se v Machové na Zlínsku narodil Doc. PhDr. Ladislav ZELINA, CSc., významný moravský pedagog. V r. 1941 absolvoval učitelský ústav v Kroměříži a poté studoval vysokou školu. První kapitoly pedagogické práce začal psát na Valašsku až do r. 1959. Poté vedl dva roky kabinet matematiky Krajského matematického ústavu ve Zlíně. Autorsky se podílel na sepsání více jak dvou desítek učebnic matematiky a metodických příruček a to zejména v letech 1954-81. Od r. 1968 působil po dobu dvaceti let jako vysokoškolský učitel na PdF Univerzity Palackého v Olomouci. Psal články do pedagogických časopisů i regionálního tisku. Jeho články a medailonky významných osobností Kroměřížska a Zlínska najdeme na stránkách Týdeník Kroměřížska a Zlínské noviny. K 600. jubileu své rodné obce, kde nyní žije, sepsal publikaci „Dějiny obce Machová 1397-1997“ a v roce 2000 vyšly Dějiny římskokatolické farnosti Žeranovice. Jubilantovi přejeme především hodně zdraví a tvůrčího elánu do dalších let!
Před 60 lety – dne 25. listopadu 1952 se v Košicích na Slovensku narodil Zdeněk DLOUHÝ, vedoucí tiskárny Střediska informatiky a služeb škole. Sazečem se vyučil v Moravských tiskařských závodech, kde působil později jako typograf. Ve volném čase se podílel též na technických a osvětlovacích činnostech loutkářské Kašpárkovy říše. Po r. 1989 pracoval několik let jako školník a technik základních škol a od r. 1991 budoval a vedl tiskárnu, která sídlila v Řepčíně. Právě tisk publikací pro školy a různé kulturní instituce dosahoval výrazných kvalit. Spolupracovala jsem s ním na vydávání řady kulturních kalendářů, bibliografií a dalších publikací po dobu deseti let. Vždy na něj bylo spolehnutí a tato vlastnost byla a je dodnes velmi vzácná. V r. 2000 jsem si objednala i tisk bibliofilie, kterou po vydání obdivovali nejen recenzenti, ale i knihovnická veřejnost Jižních Čech. Nikdy na tohoto znamenitého člověka nezapomenu. Odešel uprostřed rozdělané práce, krátce před stěhováním do modernějších prostor, dne 29. 3. 2002.
Před 100 lety – dne 26. listopadu 1912 se v Samotiškách narodil Ludvík BOMBÍK, významný sportovec, mistr republiky v běhu. Ve dvaceti letech začínal závodit v SK Olomouc za vedení trenéra O. Dostála. V l. 1934 - 42 byl členem Sokola Olomouc. V r. 1936 se stal mistrem republiky na 5000 m a v l. 1936 a 1939 pak dvojnásobným vítězem závodu v silničním běhu na 10 km Běchovice – Praha. V r. 1936 reprezentoval ČSR v běhu na 5000 m v závodech proti Rakousku v Praze, kde doběhl druhý. V roce 1936 se také účastnil Olympijských her v Berlíně, kde v běhu na 10 km skončil na 17. místě. Zemřel 29. 3. 1987 v Pasece. (Jirka, Jan: Malá encyklopedie atletiky. Olympia, Praha 1990. S. 53. * Kalendárium. Atletické listy, 39, 2007, č. 6 a 22.)
Před 60 lety – dne 28. listopadu 1952 zemřel v Olomouci Josef OTRUBA, významný moravský botanik. Narodil se 10. 3. 1889 v Terezském údolí u Náměště na Hané, nazývané v botanické literatuře též Hlubokým žlebem. Údolí oplývající od jara do podzimu pestrými květy předurčilo životní zájem malého chlapce a vzbudilo jeho lásku k botanice i na obecné škole. Od dvanácti let studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a měl štěstí na vynikající pedagogy. Poznal profesora Františka Polívku, který učil přírodovědu, později botanika dr. Josefa Podpěru. Obě tyto významné osobnosti jej výrazně ovlivnily pro další, vysokoškolské studium přírodních věd. Svízelná finanční situace rodičů a dvou dalších sourozenců donutila mladého abiturienta k nastoupení úřednické dráhy na hlavní poště v Olomouci. Všechen volný čas věnoval botanickému výzkumu Moravy. Záhy po 1. sv. válce se zapsal jako mimořádný posluchač na PřF Masarykovy univerzity v Brně, kde po letech dosáhl úspěšného absolutoria. Ve svém zaměstnání vytrval až do penzionování a pilnou prací se vypracoval na odpovědné místo poštovního ředitele. Tento post vykonával do 1. října 1942. Po celý čas se zajímal o botaniku a výsledky publikoval v Časopisu vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, v Časopisu Moravského zemského muzea v Brně - odborné části Věda přírodní, Vlastivědném sborníku střední a severní Moravy, Věstníku klubu přírodovědců v Prostějově, Časopisu československých houbařů, v časopisech Příroda, Vesmír a též do dalších odborných a regionálních sborníků. Soupis různých vědeckých prací, spisů a článků čítá na 450 záznamů. Najdeme zde např. studii o rostlinstvech Hlubokého žlebu u Náměště na Hané, Květenu Grygovských kopců, Květenu Království u Grygova, Květenu Hněvotínské stepi, Geobotanický výzkum Kosíře aj. Knižně vydal dva díly Úvodu ke květeně československého Slezska a v r. 1930 Květenu Štramberka. V l. 1921-39 se věnoval i přednáškám pro různé zájmové skupiny – učitele, přírodovědné kluby, osvětové sbory, kroužky a uskupení houbařů, lékárníků, lékařů a dalších zájemců. Od r. 1922 až do své smrti byl ředitelem Botanické zahrady v Olomouci. Od r. 1934 byl redaktorem Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, kde měl na starosti oddíl přírodovědný, a od r. 1942 působil na částečný úvazek jako kustod přírodovědného muzea v Olomouci, od penzionování se věnoval této činnosti naplno. Z muzea odešel v r. 1951, aby se mohl plně věnovat botanické zahradě, ... pokračování na straně 7
Výročí 7
TÝNECKÉ LISTY
Listopadová výročí středomoravského regionu ... dokončení ze strany 6 kterou denně navštěvoval a obětavě obstarával výměnu semen na mezinárodní úrovni. Denně určoval a doplňoval tento živý inventář, až jednoho dne – 18. 11. 1952 – přišel naposledy. Postihla jej náhlá mozková příhoda, na kterou po deseti dnech skonal. (Chaloupka, F.: K nedožitým devadesátinám Josefa Otruby. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, 1979, č. 201, s. 26-30. * Šula, B.: Zemřel Josef Otruba. Sborník SLUKO, oddíl A, I, 1951-1953, s. 99-101.)
Před 120 lety – dne 30. listopadu 1892 se v Hodoníně narodil Ing. Josef KŠÍR, etnograf, největší znalec umělecké historie města Olomouce a okolí. Od r. 1898 žil v Olomouci, kde se otec stal státním úředníkem berního referátu. Malý Josef zde začal chodit do české obecné školy a od r. 1902 se stal studentem nové české soukromé matiční reálky. Od čtrnácti let fotografoval svět kolem sebe a brzy se zapojil do činnosti Klubu fotografů amatérů v Olomouci. Po sedmiletém studiu na české reálce maturoval v r. 1909 a v necelých sedmnácti letech odešel studovat techniku do Brna, na níž studia ukončil jako stavební inženýr. Ing. Kšír v době 1. sv. války absolvoval vojenskou službu v Polsku a po převratu se vrátil do Olomouce, kde v lednu 1919 nastoupil na olomouckou radnici jako první český inženýr městského stavebního úřadu. V březnu 1921 se oženil s Františkou Slámovou na Královských Vinohradech v Praze a jako svědek se svatby účastnil strýček nevěsty, spisovatel Alois Jirásek, v němž oba novomanželé nalezli velké pochopení pro své etnografické zájmy. V l. 1924-39 byl Ing. Kšír ředitelem městského stavebního úřadu, který vedl i po osvobození až do února 1948, kdy byl předčasně penzionován. Obdivuhodná byla pracovní zanícenost a aktivní činnost Ing. Kšíra ve spolcích, které rozvíjely ve svých členech lásku k historickým památkám. Od r. 1919 byl členem Klubu za starou Prahu a Národopisné společnosti Československé, od r. 1928 se zapojil do činnosti Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, kde v období l. 1937–52 byl jeho předsedou až do jeho násilné likvidace a poté v l. 1969-72, kdy vedl Vlastivědnou společnost muzejní. Když měl od r. 1946 vykonávat funkci okresního konzervátora památkové péče pro okres Olomouc, zapsal se po obnovení olomoucké univerzity jako mimořádný posluchač katedry dějin umění u prof. Václava Richtera na FFUP, na níž pak v l. 1951-56 sám přednášel studentům. Jeho rozsáhlou publikační činnost mapující jeho výsledky práce nemůže dodnes přehlédnout žádný
zájemce o výtvarné památky našeho regionu. Souhrnnou bibliografii jeho prací (čítající přes 300 knih, publikací a článků) vydala v r. 1978 Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci. První jeho větší studie Lidové stavitelství na Hané, v níž pojednává především o žudrech, božích mukách, zvonicích a kapličkách, je publikována ve sborníku Lidové umění na Hané (1941) pod redakcí J. R. Bečáka. Evidenční soupis výtvarných památek v okrese olomouckém, vydaný v roce 1954 ve sborníku SLUKO, zahrnuje také památky ve Velkém Týnci a okolí. Další poznatky o lidovém stavitelství na Hané byly zveřejněny v Časopise Československá etnografie, a to v l. 1956,1958, a 1961. Jsou zde popsány stodoly, obydlí a stavební materiály, drobné objekty ve dvoře a zahradě, ohrady a vjezdy, vyskytující se např. ve Velkém Týnci, Blatci, Hněvotíně, Holici a dalších místech. Také na stránkách olomouckého kulturního měsíčníku Kdy-kde-co vycházely v 60. a 70. letech poutavé články o zajímavých domech v Olomouci. Na jaře v roce 1978 postihla Ing. Kšíra mozková příhoda, na jejíž následky zemřel 19. 6. v Moravském Berouně. (Bečák, J. R.: Národopisná práce ing. Josefa Kšíra. Sborník VSMO, 62-3, 1973, s. 223-226. * Tichák, M.: Památce ing. Josefa Kšíra. Rok na Hané. Olomouc 1991, s. 178.)
Před 70 lety – dne 30. listopadu 1942 se v Trnavě na Slovensku narodil Mgr. Bohuslav MATYÁŠ, novinář, autor rozhlasových her, hudebník a spisovatel. Vysokoškolsky se vzdělával na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde studoval bohemistiku a historii. Poté působil jako rozhlasový redaktor, publicista a speaker v olomouckém studiu Čs. rozhlasu a spolupracoval s řadou deníků a periodik. V období Pražského jara 1968 se podílel na progresivní činnosti redakce novin Stráž lidu a v srpnu 1968 byl hlasatelem tamního rozhlasového protiokupačního vysílání. Když mu byla novinářská činnost zakázána, pracoval v dělnických profesích. Po rehabilitaci v r. 1990 mu vrátil členství Syndikát novinářů ČR. Je členem Obce spisovatelů. Působil ve Zlínských novinách, AZ radiu a časopise ZVUK. Na svém kontě má několik báječných knih rozhovorů a fejetonů: „Nalejme si čistého vína“ (1995), „Rád jsem vás poznal“ (2003), „Rád jsem vás poznal 2 (2010) a „Kýho víra“ (2010). Jubilantovi přejeme hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán! Připravila Hana Ševčíková
Týnecké pití vody Jaroslav Chytil Každý jsme nějaký a tak někteří kritici článku Týnecké kořalečnictví v minulých Týneckých listech namítali, že jsem tak vážné (jedna dáma řekla dokonce, že „fatální“) téma poněkud zlehčil a znevážil. A že se při potlačování bujícího kořalečnictví angažovali usilovně i týnečtí kněží atd. Musím jí dát zapravdu, ale jeden článek nemůže přece postihnout celou širokou oblast, na to by nestačilo celé číslo Týneckých listů. Škoda, že se nenašel žádný pokračovatel pánů Skopalíka, Spáčila a dalších diskutérů, kteří by třeba viděli některé problémy zase z jiného úhlu pohledu, jinýma očima. Tož promiňte, že psaní o vodě jako nápoji zahajuji zmínkou o kořalce, přesněji o snahách kněží v boji proti pití alkoholu. Byl to boj vytrvalý, pravda, některý z kněží byl více, jiný méně důsledný a výsledky byly podle toho. Záleželo též na tom, zda si dotyčný sám čas od času dal nějakou tu štamprličku „za účelem zdravotním“ anebo byl zapřisáhlý abstinent jako třeba farář, čestný kanovník v Kroměříži a arcibiskupský děkan P. F. Chalupa (1820 - 9. 9.1900), za jehož působení tažení proti kořale vyvrcholilo. Jak se to projevovalo? Začalo to přesvědčováním, že stará týnecká pověra, kdy mělo hojné pití kořalky na Popeleční středu hájit účinně po celý další rok před poštípáním od komárů, ovádů a much nemá pravdu. Končilo to slibem „Věčné čistoty protikořaleční“, která se sepisovala na faře a pak ji ten, kdo „hodlal nadále protikořalečně příkladně žíti“, osobně podepsal v kostele před oltářem a „úmluva tato přísežně závazná vyvěšena veřejně po tři neděle musí v kostele býti“. Podařilo se získat ve farnosti téměř tři desítky „abonentů protikořalečních“, žel většinou z řad střídmých a slabých pijáků, kdežto největší „násoskové“ (jak říká kníže a ministr K. S.) na výzvy nereagovali neb je při první příležitosti porušovali... Tak přejděme raději k tomu pití vody. Patřilo jaksi ke znakům zámožnosti prohlašovat, že „vode sem se nenapil už kolek let a nevim jak chutná, tá je dobrá
tak pro babe nebo nádenike a aji ti jo mišijů s gořalků“. Voda k pití se čerpala v Týnci ze studní, které stávaly před mnohými staveními a tím víceméně patřily jejich majitelům, s čímž bylo mnoho sporů. Dále bylo několik studní, u kterých nešlo vlastnictví hodnověrně prokázat a byly považovány za obecní majetek. Ještě kolem roku 1890 byly studny převážně nekryté, vystavené tak padání odpadků, smetí a vůbec nečistot. Voda z nich se nepumpovala, nýbrž „vážela“ pomocí jednoduchého zařízení, které se nazývalo „švenk“. Při vší jeho jednoduchosti se špatně popisuje. Byla to tyč se závažím na jedné a nádobou visící na druhé straně a to vše bylo uloženo do „rozsušek“ čili vidlice. Ta nádoba se v našich krajinách nikdy nenazývala „okov“, ale „trečaf“! Zbývá ještě dodat, že čím byla studna hlubší, tím delší musel být švenk. (Na švenk se můžete podívat, když se dostanete ke znaku obce Vsisko. Je tam zobrazen i s trečafem.) Čerpání vody pomocí švenku bylo namáhavé a voda, jak sami uznáte, měla k nezávadnosti z dnešního pohledu hodně daleko. Ve starých dobách nebylo jiné řešení běžně dostupné, v televizi a knížkách zobrazované studny s okovem na řetězu a spouštěným do studny pomocí kliky v našich oblastech se nikdy neujaly, čerpání bylo pomalejší, náročnější a „hygiena“ stejná. Ač byly studny, jak už jsem uvedl, nezakryté a byl předpoklad, že chuť vody v nich bude stejná, nebylo tomu tak. Za nejchutnější vodu byla považována ta čerpaná v Kravarech nebo ve Dvoře, nejhorší pak v Chaloupkách a na Dlážce, tedy v širším okolí dnešního společenského domu. Dokonce se říkávalo, že hostinská „Navrátilka“ dokázala po napití rozeznat, ze které studny voda je a to byla, prosím, „přísežná znalkyně kořaleční“. V době, kdy se o nějakém chemickém rozboru v běžném životě ještě ani nezdálo. Čekáte nějaký poučný příběh okolo studní a pití vody? Už následuje! Mohlo by to začít tím, že se jednoho dne asi ně-
kam zatoulala mladá a prý i dost pohledná dívka, jinak nemanželská dcera z většího a prosperujícího hospodářství. Z ničeho nic, z hodiny na hodinu zmizela, zprávy nepodala. Spekulovalo se o všem možném, že „bela drohá“ a že to bylo s tím nebo oním a že „nýspiš otekla s vojákem, co bel doma na urlábo“, tedy dovolence. To se i v Týnci v těch dávných, mravností a zbožností se (prý) vyznačujících časech občas také stávalo. Uběhl měsíc, dva a skoro tři, když se pantáta N. spíše omylem jednou napil vody z obecní studny, co stála před jejich stavením. Tedy úplně přesně, co stála před stavením, které vlastnil mlynář a první týnecký lidový spisovatel Kubíček. Voda ve studni neměla nikdy nějak dobrou pověst, prý v ní byl cítit jíl nebo snad nějaké bahno či co. Jenže náš pantáta byl obecní radní a večer před kalným ránem měli na pořadu „cose důležetyho“, a proto byl ranní bolehlav se žízní. V nouzi nejvyšší se tedy napil vody a docela mu zachutnala. „Te, matko, tá voda je nějaká lepši nežle bývala, je vůbec z naší stodně?“ Manželka se rozhodla s diplomacií mnohých žen využít chvíle, kdy byl pán domácnosti náchylný k vyslechnutí „slepičich plku“ a vyrukovala s návrhem, aby se studna vyčistila, přesněji zbavila do ní pronikajících kořenů z topolů, co rostly vedle. A taky do ní pořád padá listí a „dovijaci ti chrůsti a žůžel“. Hlava domácnosti s brnící hlavou vlastní o tom „smělém“ návrhu moc nepřemýšlela. Řekl něco v tom smyslu, že „to teda zítra mosim řicť menářovi Kubičkovi, te topole sů jeho, před jeho stavením“. Jak řekl, tak i udělal. Dokonce o tom byl pořízen zápis. Kubíček zprvu o tom nechtěl ani slyšet a tak ho ostatní radní „přitlačili“ dotazem, kdy už dodá vyúčtování z funkce pokladníka chudinského fondu. Za pár dní se dostavili místní zrovna nedávno ustanovení hasiči obce Velkotýnecké a rozlosovali se, kdo z nich vleze jako první do studny, „by vyzkoumal v hlubině této nebezpečné, v čem příčina kořenství se nachází. Vylosovaný se ale bál, a tak nakonec do studny vlezl
známý odvážný čeledín Šůstal. Spouštěn byl uvázaný provazem - najednou se ale ze studny ozval srdceryvný křik, honem Šůstala vytáhli. Byl v obličeji celý bledý a sotva ze sebe stačil vydat pár slov, načež omdlel. „Je tam nějaká mrtvola, je to strašný, vic mně tam nedostanete!“ Kdo čte detektivky, tak ten to určitě správně uhádl, že to byla pohřešované dívka. Víc o ní nebude ani slovo, všechno by byla spekulace a dohady. Nic se ostatně asi tehdy nevyšetřovalo. Přivolaný hrobník (!) konstatoval, že „omřela z přičine otopení“. Tělo odvezli do márnice a na druhý den byl pohřeb, což bylo svědomitě zaznamenáno do farní matriky oddělení Zet. Dále se o završení případu nějaký čas debatovalo, vynořovaly se nové a nové varianty, kdo, proč a jak, případ se mihl i tehdejším tiskem. Pak vše usnulo a bylo přehlušeno případy novými. Takový je svět. Studna byla postupně rozebrána, tedy vyzdívka studny a kamení použito na vyzdění studny nové, vykopané nějaké dva metry od té původní, z níž se najednou už nikdo neodvážil napít. Najednou se vody báli a ještě včera se „jakse lepši choťů“ všem zamlouvala. Nespokojený byl jen „pan otec“, tedy mlynář a majitel domu Kubíček. Na zasedání zastupitelstva se rozohnil, že topoly, jež „zvýškou svojí“ měly údajně chránit dům „skrze váni povětří zbobčenyho“, byly vykáceny zbytečně, jelikož příčina nebyla v kořenech, ale v mrtvole, „jež zavazela poněkud“. Zastupitelé nad tím moc nemeditovali a řeč Kubíčkovu „ku vědomí vzali“. Nakonec usoudili moudře respektovat nabádání lékaře Simona, aby byly otevřené studny rušeny a nahrazeny dřevěnými vrtanými pumpami. Ty nakonec leckdo z nás starších ještě pamatuje. Poslední věta: hledal jsem v matrice, zda mohl někdo zemřít na následky pití kontaminované vody od utopené dívky. Žádný tyfus a něco podobného se tam po dobu nejméně jednoho roku nevyskytlo!
8
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
První školní den Anna Kokešová Když jsem v Týneckých listech četla článečky mladých dopisovatelů J. Bicana a Vendy, bylo mi smutno. První z nich píše, že si poslechli státní hymnu a Vendy zase, že někteří si ji potichoučku prozpěvovali. Ale proč? Copak je to hanba? Musíme si státní hymnu zpívat z plna hrdla jen při vítězství v hokeji nebo fotbale? Jak by to bylo krásné, kdyby celá škola, včetně učitelského sboru na začátku školního roku zapěla Kde domov můj! Nedá mi, abych nezavzpomínala na dobu dávno minulou, kdy jsme ve válečných letech zahajovali školní rok my. Tehdy to probíhalo poněkud jinak. První den jsme šli do školy ve svátečních šatech. Po zazvonění jsme se vydali, třída po třídě, do blízkého kostela, který byl slavnostně vyzdoben, oltáře s nádherně upravenými kyticemi posledních Jiřinek, na hlavním oltáři planuly nové svíce. Pan farář měl slavnostní pluviál, ministranti čerstvě vyprané a naškrobené rochety, říkalo se „rochýtke“. Po několika větách na uvítanou sloužil pak kněz mši, při které jsme si všichni zazpívali „Veni, Sancte Spiritus“ - Přijď, ó Duchu přesvatý, světla svého bohatý paprsek rač na nás lít. Mše se sloužila, jak jinak, čelem k oltáři. Když jsem byla malá, připadalo mi to jako zázrak, když kněz před pozdvihováním otočil svato stánkem a objevila se nádherná zlatá monstrance. Dnešní způsob, kdy je kněz obrácen k oltáři zády, mi připadá jako neúcta a svatokrádež. Na závěr celý kostel zazpíval z plna hrdla „Kde domov můj“. Obvykle se přidávala ještě hymna papežská - Tam, kde strmí církve týmě, v staroslavném, věčném Římě. Nevzpomínám si, že bychom také zpívali hymnu německou. Potom jsme se odebrali do školy, kde po krátkém zahájení a na diktování rozvrhu hodin jsme z rozhlasu obvykle vyslechli projev ministra školství a pak jsme byli propuštěni. Druhý den nastala normální výuka. Copak první třída, to ještě šlo! Ale v dalších, vyšších třídách jsme se museli seznamovat v každé hodině s jiným vyučujícím a ne všichni nám byli po chuti. Já jsem měla nejraději zpěv, češtinu a náboženství. Ve zpěvu chodil pan učitel Helekal s housličkami mezi lavicemi, hrál „Ty moje otčino, vy, česká lada, má duše má vás tak ráda, ach ráda!“ Vůbec všichni učitelé nás nená padné vedli k lásce k vlasti a k hrdosti nad její slavnou minulostí. V náboženství jsme zase všichni milovali naše kněze, pátera Šoupala i Kostrbela, ačkoliv ten druhý byl méně oblíben pro svoji nesmělost a stydlivost. Vždy jsme se těšili na to, jaký obrázek páter Šoupal přinese a pověsí na tabuli. Dovedl k tomu vždy vyprávět kouzelné příhody, že jsme ani nedýchali. Přitom nás učil různé písně, dodnes znám jejich slova. Byl vynikající zpěvák. Když šel někdy zaopatřovat nemocného, nestačil svléknout kleriku a přišel v ní do třídy, dívali jsme se na něho s obrovskou úctou a připadal nám jako svatý. Oni také tehdy chodili kněží jinak oblečeni. Vždy v černých šatech i náprsence, s bílým kolárkem okolo krku. Jak je to asi muselo škrtit! Ve vlasech měli vystříhané kolečko, aby každý z dálky poznal, že je to kněz. Oba mladí kaplani jezdili na kole do Čechovic a Grygova u it náboženství. Děti na ně volaly: „Pochválen buď Ježíš Kristus“ a oni odpovídali: „Na věky věkův“. Páter Kostrbel nám půjčoval knihy. Vždy po velké mši jsme spěchali na faru, do jeho čistého pokojíčku v prvním patře, kde měl malou knihovničku. Půjčky si
pečlivě zapisoval a kontroloval, zda nejsou vrácené knihy nějak poškozeny. A věřte, že nebyly! Každé dítě si dalo pozor, aby knihu neponičilo. Věděli jsme, že příště už by nám pan páter nic nepůjčil. A kniha ve válečných letech, to byla vzácnost. České knihy moc ne vycházely, byli jsme odkázáni jen na dětské časopisy. Ráda vzpo mínám na barevný časopis Srdíčko. Byly v něm krátké pohádky, diva delní hry pro loutkové divadlo s Kašpárkem a Šmidrou, vlastenecké básničky, hádanky a křížovky. Po letech se mi podařilo sehnat dva ročníky tohoto časopisu a dodnes je to pro mne nejmilejší četba. Obdivuji tehdejší autory, jak dovedli děti vést k lásce k vlasti,
k přírodě, jak probouzeli jejich estetické cítění a také jak ve válečné době dost riskovali. Vždyť téměř v každém čísle opěvovali naši zemi, jak, i když maličká, dovedla vyjít ze všech protivenství vždy vítězná a osvobozená. Škoda, že dnešní děti nemají podobný časopis. Vlastně si myslím, že by ho ani nečetly, protože nemají čas pro přemíru učení a v neposlední řadě, i pro přitažlivější počítačové hry. My (alespoň děti z venkova) jsme věděly, kdy „o Búde“ rozkvétají první petrklíče a konvalinky, kdy začíná za humny (dnešní ulice Na Výstavišti) vonět první lipový květ, kdy dozrávají na Hra disku první třešně. Na podzim, když dědina voněla rozvařenými švest kami, jsme věděli, kam jít „na lížačku“ ochutnat
povidla – „trnke“ v první fázi jejich vaření. V zimě jsme věděli, kde je nejlepší klouzačka a z kterého kopečka se nejlépe sjede na saních. U Floriánka před horní hospodou jsme hrávali různé hry a hlídali, kdy otevřou naproti u Skalických cukrárnu s nejlepší zmrzlinou domácí výroby. Voněla vždy vanilkou, jahodami, kávou, podle toho, jaké bylo zrovna ovoce. O to vše jsou nyní děti ochuzeny, ale na druhé straně musím uznat, že mají větší vědomosti, než jsme měli my, že se brzy dovedou plynně domluvit cizími jazyky, že se dostanou dále do světa a všeo becně mají na vše větší nároky. Ale jsou slastnější než my? To je nezodpovězená otázka, kterou si klade naše starší generace.
Články, dopisy, úvahy, komentáře 9
TÝNECKÉ LISTY
Vítání občánků Anna Kokešová Při pohledu na fotografie z vítání občánků se mi vybaví dávná událost z mého mládí. Tehdy jsem byla požádána, abych zazpívala na podobné společenské akci. Ráda jsem vyhověla, připravila si Ukolébavky ze Smetanovy Hubičky a požádala svého osvědčeného doprovazeče pana Tomka, aby se mnou spoluúčinkoval. Přišli jsme do vyzdobené obřadní síně, kde už nás očekávali rodiče ve svém nejsvátečnějším oblečení. Muži samozřejmě s kravatami, děťátka samá kraječka a mašlička, pečlivě rozlišena na holčičky v růžovém a chlapečky v modrém. Příjemná pohoda, při mém zpívání žádné miminko nezaplakalo, rodiče dostali upomínkové předměty a odcházeli ve slavnostní náladě. Dívám-li se na dnešní fotografii, vidím:
Úvaha
Pan místostarosta má společenský oblek, ozdobený primátorským řetězem, a rodiče? Jeden tatínek má kraťasy, druhý tričko, třetí džíny. Jen jeden má společenský oblek s kravatou! Maminky snad dvě nebo tři mají to správné společenské odění. Nezlobte se na mne, ale copak už dnes lidé nedovedou posoudit vážnost okamžiku a obléci se podle toho? Vždyť pro ta jejich děťátka je to něco jako imatrikulace nebo promoce na vysoké škole. Je to první událost, kdy jsou přijímána do společenství lidí! A v neposlední řadě je to i projev neúcty k panu místostarostovi, který svým oblečením ukázal, jak si váží svých pozvaných hostů. Mnozí se na mne budou zlobit, mnozí mě budou kritizovat, ale snad alespoň něco uvízne v povědomí těch, kteří budou příští novopečení rodičové.
Dušičkové zamyšlení Když se pozorněji zamyslíme nad sebou a nad svým životem, můžeme si bez obav říci, že jsme dobrými služebníky tohoto života. Svědomitě pracujeme, přemáháme nesnáze, podstupujeme oběti a všechno to děláme s velkou houževnatostí, jako kdybychom zde měli věčně být. Občas nás vyruší smrt někoho blízkého, takže na chvíli pozvedneme hlavu a maličko se pozastavíme. Ale to jen na chvíli. Pak zůstává všechno zase jako předtím. Dokud nepřijde listopad s dušičkovými dny. Před našima očima se objeví druhý, neznámý svět našich zesnulých. Bílé květy na hrobech mlčky, ale velmi důrazně nám vyprávějí o tom, že naše existence není tak jistá, že ani my zde věčně nebudeme. Že neznámý svět věčnosti, na který nyní jenom myslíme, bude jednou i světem naším. Dušičkové dny způsobí, že naše jistota na několik dnů zeslábne a naše myšlenky se vrátí ke hřbitovu a ke světu našich mrtvých. Nevíme o tom
světě mnoho, ale víme, že ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří jej milují. Víc také vědět nemusíme. Víme, že je to svět krásný a ke vstupence do tohoto světa je třeba milovat Boha. Milovat jej, to znamená myslet na Něho s takovou svědomitostí, s jakou jsme doposud sloužili životu tohoto světa. Jednoho dne přijde památka zesnulých a my nepůjdeme na hřbitov upravovat hroby. Někdo jiný přinese bílé květy a sesbírá spadané listí. My zde nebudeme. Naše tělo bude odpočívat v klínu země nehybné a práchnivějící. Modleme se, aby naše duše si pak zasloužila blažený úděl, který Bůh připravil těm, kteří jej milují. Jestliže toho dosáhneme, bude to naše největší celoživotní štěstí. Po ničem jiném již nebudeme toužit. Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické
Ilustrační foto
Vojtěch Hrudník Je tu listopad. Měsíc, ve kterém se v roce 1989 začala psát nová etapa českých dějin. Byl to měsíc plný naděje. A hlavně to bylo nadějné pro tu část národa, která si stoprocentně užila slastí čtyřicetileté poroby komunistické diktatury. Po 23 letech demokracie ale stále více zakoušíme důsledky této diktatury. Už předešlá Hitlerova diktatura a hrůzy II. světové války ovlivnily myšlení a jednání národa. Jako příklad uvedu maminčinu vzpomínku, že v Týnci nechodily do kuratoria děti pouze ze tří rodin, včetně naší, ostatní všichni. Když se poválečné nadšení lidí změnilo v bezmeznou nenávist proti všem Němcům a k rozkrádání jejich zkonfiskovaného majetku, dokázala politika KSČ obalamutit národ, provést únorový převrat a nastolit novou, rafinovanější diktaturu, stalinskou. Pamatuji si dobře tatínkovo zhodnocení poválečných poměrů. Cituji: „Dež se blížela ruská fronta, přebývalo v dubno a květno partizánu za pět minot dvanásť. Hodně belo takových, co odávale ledi Němcom. Do konca května z nich bele komunisti, členu KSČ nadbelo desetkráť. Únorovym převratem se všecka špina zakrela.“ Potom si národ užil 40 let diktatury. Zvrácená ideologie třídní nenávisti dovedla náš národ k úpadku. Ten se i po 23 letech demokracie projevil v říjnových krajských a senátních volbách. Národ volil komunisty, radost z toho mají hlavně sociální demokraté. Ti se v předvolební agitaci snížili
k nenávisti, ponižování slušných lidí a k po generace osvědčenému antiklerikalismu. Vysmívali se tím vlastně nám všem, kteří jsme si socialismu užili až nad hlavu, i těm, kteří v počtu stovek o hlavu přišli, protože se nezapojili. Dovolím si připomenout předním představitelům sociálních demokratů a komunistů po generace platná moudrá přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Pýcha předchází pád. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Služ čertu dobře, peklem se ti odmění. Dnešními soudruhy vysmívaná desetina národa (věřících) ale je zárukou, že dobro zvítězí nad zlem. Je to ta desetina, která neposílala své děti do Pionýra, ČSM, SSM, vzala je raději s sebou do kostela, naučila je Otčenáš. A ta nejmladší dorůstající desetina je zárukou, že národ prohlédne. Rodina jako základní jednotka společnosti je největší nadějí národa. Jejich zásluhou se socialismem násilně zlikvidovaná občanská společnost pomalu zase probouzí, dává o sobě znát. Je velmi užitečné kontaktovat školní mládež s lidmi, kteří trpěli, byli vězněni, každodenně pronásledováni i s rodinami. Z těchto osobností nesrší nenávist, dokonce uslyší i slova odpuštění. Takovéto školní akce, besedy, dokumentární filmy, to všechno prospěje změně myšlení nastupující generace, prospěje i změně politiky a politiků. K tomu je ale ještě potřeba nejméně 20 let usilovné práce!
10
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec Vážení a milí čtenáři Týneckých listů, zdá se to nemožné, ale téměř dva měsíce školy už jsou za námi. To už je vlastně skoro čtvrtletí. Čas hrozně letí, prostě se probudíte a je pondělí. A najednou pátek. A takhle pořád dokola, až se všichni divíme, jak je to možné, ale za chvíli jsou tu Vánoce. A za tu dobu se už udála spousta věcí. Psalo se už vážně hodně písemek, hodně krát se zkoušelo a nejeden žák už měl několikrát nervy nadranc. Ti, kteří se učí a snaží se, jsou naprosto v pohodě, prostě jim nic nehrozí. Na každou hodinu jsou připraveni a na každou otázku znají odpověď. Takové lidi vážně obdivuju. Ale samozřejmě u nás ve škole nejsou jen vzorní žáci, pak je tu také druhá skupina lidí, kteří na všechno kašlou a známky jsou pro ně nepodstatná věc, stejně tak jako domácí úkoly. Ale naneštěstí nejsou všichni žáci vzorní a naštěstí nejsou všichni z těch, kteří na to kašlou. Je tu také zlatá střední cesta...jedničky, dvojky, maximálně trojky, to nejsou ti „šprti“ ani ti „loseři“, a těch je všude asi nejvíc. Tak snad to tak vydrží a všichni půjdeme co nejlepší cestou, i když už brzy opustíme naši základní školu. Přeji vám pěkné podzimní dny Vendy
Exkurze 9. třídy na úřad práce Na Úřad práce v Olomouci jsme se vydali po dlouhých domluvách s paní učitelkou Richterovou ohledně naší kázně a toho, jestli nás má vůbec pustit. Ale nakonec jsme to usmlouvali a paní učitelka nám dala jasné instrukce: v 8:45 před Úřadem práce a hned po skončení přednášky domů. Tak jsme se ve smluvenou hodinu sešli před onou velkou, hrozivě vyhlížející budovou. Ještě před příchodem paní učitelky jsme se vyhřívali v čekárně Úřadu práce, kde se na nás všichni dívali jako na děti, které tu ještě nemají co dělat. Anebo jsme byli nakupovat v blízkém Kauflandu. Když dorazila paní učitelka, šli jsme za paní Palínkovou, u které jsme měli domluvenou přednášku. Přednáška byla velmi zajímavá a myslím, že všechny bavila. Dozvěděli jsme se tam spoustu věcí důležitých pro volbu střední školy a následně povolání. Spousta žáků po radách paní Palínkové naprosto přehodnotila názor. Zjistili, že je pro ně vysněná škola moc těžká, nebo lehká, a zjistili, že by se třeba mnohem víc hodili na jiný obor. Potom paní Palínková vyhlásila přestávku a všichni se hrnuli dolů k bufetu a k automatu na kávu a horkou čokoládu (extrémně levnou). A po nakoupení jídla a pití následovala druhá část přednášky a to možnost zapůjčení šanonů vyskládaných v policích. Každý šanon obsahoval jiné povolání a všechno o něm. A když jsme si šanony prošli, mohli jsme si domů odnést až deset papírů, kde bylo ve zkratce všechno to, co v šanonech.
Říjen Říjen už je tady. Druhý měsíc školního roku. Ve škole už to není stejné jako v září. Písemky se nám hromadí na stole a my nevíme, co se dříve naučit. Český jazyk, matematiku... Ne, zeměpis! Je toho na nás hodně. Ale když už si opravdu nevíme rady, tak se musíme z toho všeho nějak vykroutit a podívat se kolem sebe. Listí na stromech žloutne. Slunce se při západu zbarvuje přes oranžovou, růžovou, žlutou a červenou. Aleje s třešněmi už nejsou tak červené jako v srpnu a vedle nich se skví žlutý koberec z posekané kukuřice... V našich šatnících se objeví bundy a kožichy. Stačí se jen zastavit a podívat se kolem sebe. Najdeme toho hodně. Ráno nás při cestě do školy štípe mráz do tváří a lechtá nás na špičce nosu. Jako kdyby se zastavil čas. Dny míjejí, ale jejich náplň je vždy
Podzim
skoro stejná. Večer, když nemůžeme usnout, nemusíme se jít hned kouknout na televizi a přepínat kanály a hledat nějaký seriál. Můžeme se podívat z okna a zahledět se na stříbrný měsíc. Potom hned zapomeneme na písemky a zkoušky, které nás ještě čekají. Příroda je měnící se obrázek... Zastavili jsme se už někdy? Anežka O nás
Podzim nabarví všechny listy, svými kouzelnými prsty. Červeně, žlutě,hnědě, na jiné barvy už je pozdě. Potom je sfoukne dolů, k travnatým zvonům. A stromy zůstanou holé, nikdy však nejsou choré. Tohle vše musí podzim zvládnout, pokud chce přírodě chvíli vládnout. Andrea
Anežka nová posila žurnalistického kroužku Jmenuji se Anežka Cajthamlová a chodím do 6.A. Mám dva bratry a žádnou sestru (bohužel). Hraji na klavír a na altovou a zobcovou flétnu. Moje nejoblíbenější předměty jsou asi všechny předměty. Chodím do literárního kroužku, protože ráda píšu. No nevím, co bych asi ještě prozradila...
O nás Andrea nová posila žurnalistického kroužku Já jsem Andrea Krejzlíková a budu přispívat do Týneckých listů. Chodím do 6.A třídy. Velice ráda píšu a čtu. Mám ráda zvířata. Do Týneckých listů budu psát poměrně často.
Halloween vs. dušičky Dušičky Pro někoho krásné vzpomínky na zesnulé kamarády, rodinné příslušníky nebo známé. Pro jiné zase bezvýznamný svátek. Pro Angličany nebo Američany svátek kostýmů a koledování a pro květinářky tržba z prodaných věnců a kytic. Prostě a jednoduše si každý něco z tohoto svátku odneseslzy, bonbony nebo peníze. Památka všech zemřelých či lidově dušičky, která připadá na 2. listopadu, je v římskokatolické církvi dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Tuhle památku slavíme od 10. století. Halloween se slaví 31. října. Děti koledují před domy známou básničkou „Trick or Treat“, a majitelé domů jim po splnění strašidelných úkolů po domě dají bonbony jako odměnu. Svátek Halloween se slaví i na naší Základní škole ve Velkém Týnci. Paní učitelkyangličtinářky zadají dětem dobrovolný domácí úkol vyrobit co nejoriginálnější
halloweenský výrobek. Výrobky jsou vystaveny a ostatní žáci hlasují pro nejhezčí výrobek. Tři nejhezčí výrobky dostanou ocenění a jejich výrobci pochvalu. Jsem rád, že každý si tyto svátky vezme k srdci, ať už jde zapálit svíčku na hřbitov nebo jde koledovat v masce. Přeji Vám krásné, pokud možno, slunečné dny. Jan Bican
probíhá ve veselém až strašidelném duchu. U nás se na "Dušičky" rozzáří hřbitovy tisíci svíčkami a zaplní se obrovským množstvím květin, věnců a věnečků. Potkávají se zde příbuzní, přátelé a známí, kteří vzpomínají na ty, co již zemřeli. V tyto dny mají hodně práce prodavači květin a vazači. I já chodím v tento den na hřbitov a vzpomínám na dědečka a babičky. A doma za ně také zapálíme svíčku.... Kinclová Michaela
Halloween nebo Památka zesnulých? Já a moji rodiče tomuto dni říkáme Dušičky. Vzpomíná se na ty, co již nejsou mezi námi. V Americe chodí děti i dospělí v různých maskách dům od domu, zazpívají nějakou píseň a dostanou za to sladkou odměnu. Před každým domem svítí vydlabané a vyřezané dýně zajímavých obličejů. Vše
O nás Michaela nová posila žurnalistického kroužku Jmenuji se Michaela Kinclová. Je mi 11 let a chodím do třídy 6.A. Na základní škole jsem si vybrala pro tento školní rok cestovatelsko-chovatelský kroužek a žurnalistiku. V Týneckých listech budu uveřejňovat články. Docházím také na hodiny angličtiny. Již 7. rokem navštěvuji pěvecký sbor Campanella a učím se hrát na kytaru. Mám ráda zvířata a cestování.
Podzimní vycházka 2. třídy do Lošova
Foto: 2x archiv ZŠ
Články, dopisy, úvahy, komentáře 11
TÝNECKÉ LISTY
Skautské okénko Stará Voda Pátek: Huráááááá!!! Už je to tady!!! Je 5. 10. 17:00 a my stojíme u zdravotního střediska a čekáme až vyrazíme na Starou Vodu. Bylo nás tak kolem patnácti , takže jsme měli trošku problém naskládat se do aut. Nakonec jsme to ale nějak vyřešili a konečně jsme vyrazili směr Stará Voda!!! Po příjezdu jsme si postavili stany a našli nějaké kameny a dřevo na oheň. Potom následovala večeře. Mezitím co jsme papali, se setmělo a tak Šíp vytáhl kytaru a začali jsme zpívat. Ještě než jsme šli spát, přišel za námi Honza (organizuje celou Starou Vodu) a řekl nám, co budeme zítra dělat. No a pak už přišel čas zalézt
si do stanů, zababušit se do spácáčků a jít spinkat. Sobota: A už je čas vstávat. Protože jsme někteří spali venku u ohně, vzbudili jsme se trošku dřív než ti, co spali ve stanech. Ale časem i ti největší spáči vylezli ze svých brlohů, nejspíš protože měli hlad. Rychle jsme se nasnídali, vyčistili zuby a pak už honem do práce!!! Vyrazili jsme za Honzou a ten nás rozdělil na dvě skupiny. První pracovala kolem kostela a druhá kácela stromy v klášteře. Kolem 13:00 jsme se naobědvali a potom měli tak hoďku polední klid. Ze začátku jsme jen tak leželi na karimatkách na sluníčku, ale moc dlouho nám to nevydrželo. Rozpoutala se vodní bitka, při které jsme se polívali vodou z potoka a někteří
(Lvíček a já) jsme skončili v potoku nebo v rybníku. Byla to sranda, ale potom už nás čekala práce, práce a práce… Pracovali jsme celé odpoledne, ale nemáme si na co stěžovat - sranda byla i tak!!! Když už jsme měli všechno hotové, bylo volno a tak začala vodní bitka č. 2. Jenomže už byla celkem zima, takže to nebylo zrovna nejpříjemnější. Na Staré Vodě je tradiční světelný průvod se svíčkami, který je vždycky v sobotu večer. Vychází se z kostela a jde se po cestě směrem ke Královské Studánce. Po cestě zpátky se svíčky roznáší do míst, kde dřív stávaly domy, klášter a hřbitov. A aby toho nebylo málo, přijela si to natočit ČT!!! No, po světelném průvodu už jsme byli celkem unavení a tak jsme chvilku poseděli u ohně a poté šli spát.
Neděle: Ráno bylo celkem nepříjemné. V neděli v noci začalo pršet a pršelo a pršelo… Bohužel jsme měli mokro i ve stanech, a ještě horší bylo, že rodiče si pro nás měli přijet až kolem dvanácté hodiny!!! Ale protože Šíp ví prostě všechno, i tentokrát nezklamal a ještě v sobotu večer napsal všem rodičům, aby pro nás přijeli už kolem desáté!!! Rychle jsme vstali, sbalili stany a byli připraveni na odjezd. Když si pro nás rodiče přijeli, naskákali jsme do aut (ani nám to tak netrvalo) a rozjeli se domů do teploučké vany… Tahle výprava se mi opravdu moc líbila a těším se, až na jaře pojedu zase!!! Karolína Cahelová
Andrychow Jako každý rok, i tento jsem se vypravil do Polska na zahájení skautského roku, které se konalo druhý víkend v září. Již podruhé jsem podnikl tuto výpravu sám. Vyjel jsem v pátek okolo šesté hodiny ranní a má cesta směřovala přes Olomouc a Český Těšín až do Andrychowa. V Andrychowie jsem měl tři hodiny čas, než přijedou naši přátelé z Raciborze, se kterými jsme byli na táboře. Tak jsem vytáhl na nádraží kytaru a začal hrát. Čas uběhl jako voda a už vidím, jak na mě mávají z autobusu. Schoval jsem kytaru a šel je pozdravit. Po vřelém přivítání jsme se odebrali do místní školy, kde jsme měli ve třídách ubytování. Problém však byl, že těch škol je v Andrychowie několik, a tak jsme se museli často ptát místních lidí, kam máme jít. Nakonec jsme školu našli a mohli jsme se zaregistrovat. Po registraci začalo vybalování věcí a příprava na nástup. Nástup byl opravdu obrovský, bylo nás něco kolem 1500. Po úvodních slovech komendanta skautské oblasti Chorągwi jsme šli na noční hru a poté už byla jen večeře a šlo se spát. Ráno nás probudil už známý budíček tak jako na každé akci polských skautů. Byla to hudba, která se rozléhala po celé škole. Po snídani jsme se shromáždili na dvoře školy, kde měla začít velká hra. Protože nás bylo opravdu hodně, byli jsme rozděleni na družiny. Naše družina ve složení Čechovice-Raciborz-Trzebinia se odebrala na stanoviště, které bylo na tenisových kurtech. Každý měl pět pokusů na odpálkování tenisáku do zdi. Podobné hry byly na většině stanovišť. Na jednom z nich ale bylo i například zpívání. Hra byla přerušena obědem, protože byli už všichni vyhládlí. Když jsme se posilnili, mohli jsme hru dohrát. Po skončení hry jsme si šli projít město. Na večer byl na programu koncert skupiny Cisza Jak Ta. To jsme ale nevěděli, že koncert je na stadionu a ten je tři kilometry do kopce. Koncert proběhl v klidu, během něj jsem stihl poznat pár nových přátel. Unavení jsme se vrátili do školy, kde někteří už spali, ale my šli ještě hrát na kytary. Po třetí ráno jsme se odebrali spát definitivně všichni. Druhý den ráno po probuzení, jak jinak než hudbou, jsme uklidili školu a odebrali jsme se na zakončení akce na místní náměstí. Po proslovu starosty města bylo vyhlášení výsledků her. Dostali jsme upomínkové předměty a drobné dárky. Nakonec už zbývalo jen se rozloučit a odebrat se zpět domů. Byl to super výlet, škoda jenom, že jsem jel jenom já. Příště to snad bude lepší. Petr Denk
FOTOGALERIE
1
2 1,2 - Výlet do náchodského pivovaru. Foto Ivo Stejskal
3 3 - Momentka z fotbalového utkání Brodek u Př. vs. V. Týnec. Foto: Jan Teimer
4
5
7 6
4 - 6 - Rekonstrukce centra obce. Foto: Petr Hanuška 7 - Kino ve Velkém Týnci má nový kabát. Foto: Petr Hanuška
Křížovka 13
TÝNECKÉ LISTY
V tajence najdete citát francouzského filozofa Voltaira - S knihami je to jako s lidmi: jen velmi malý... Pomůcka: ABS, ABV, AKE, ANAS, RTL
Asijské muž. jméno
1. díl tajenky
SPZ Olomouce
Ženské jméno
A podobně (zkr.)
Tmavé části dnů
Useknutí knižně
Iniciály závodníka Engeho
Otevřené topeniště
Kachna
Výsledný součet
Otrávení
Vyrobit látku na stavu
Vady punčoch
Výhra
Omastek
Pobídka
Okázalý účinek
Divadelní kukátko
Firma vyrábějící zvukovou techniku
3. díl tajenky
Slovenské chlapecké jméno
Přenosná svítilna
I s tím
Topivo Motorové vozidlo
Iniciály fyzika Einsteina
Lovecká výprava v Africe
Laně slovensky
Patřící Ivě Býti naživu
Lucemburská televizní stanice
Král zvířat
Jméno herečky Medřické
Tamten
Předložka Mít možnost (hovor.)
Barvivo na vejce
Krokova dcera
Způsob
Mravokárce
Hudební nástroj
Peněžní soustava
Iniciály herce Cruise
Imitátor Zdeněk ???
Rouška
Opatřit cenou
Síť (anglicky)
Pražské energetika
Plazit se
Chuchvalec Bývalá drobná mince
Útočiště
Otázka 1. pádu
Obloha
To znamená
Plápolat Začátečník
Drátěné obydlí
Ženské jméno
Adamovské stojírny
Černoch hanlivě
Špatnosti
Vous pod nosem
Francouz. sochař
Vyznavač stoicizmu
Austral. TV stanice Zkr. uměl. vysoké školy
Skupiny zvěře
Židovský učitel
Úřad zastarale
Planeta
Oprašovat
Šlechtický přídomek
Jiřina domácky
Posvátný zákaz
Mistrovství světa (zkr.)
Lyžařský pozdrav
Silný pud
Jm. Komenského
Horní
Neznámý autor
Opájet alkoholem Zvuk hodin
A sice
Mongolský pastevec
Ohřívač vody Úder nohou
Panenka dětsky
Podnik zahr. obchodu
Autor sbírky básní Kytice
Šlechtic Iniciály moderátora Anděla
Kyt Důlní předek
Listnatý strom
Českosl. republika
Systém brzd
Švédské muž. jm.
Ušní, nosní, krční (zkr.) Vesna
Středoamerický stát
Iniciály her. Brodské
Sportovní sdružení (zkr.)
2. díl tajenky
Počet vrcholů krychle
Zrzaví
Komerční banka (zkr.)
Karotky
Léčka
Člověk bez pigmentu
Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: Soucit je to, co člověk neodepře těm, jímž odepřel svou pomoc. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Eliška Tomečková z Velkého Týnce. Gratulujeme.
do 12/12
