Můžete hádat: Pohledy na České středohoří K jednotlivým fotografiím přiřaďte správný výřez a název lokality.
A
2
3
B
C
OMLUVA: V minulém čísle jsme uvedli milnou informaci ohledně vlastnictví hradu Blansko. V současné době je hrad ve vlastnictví obce Ryjice, která se podílí na jeho rekonstrukci i na pořádání různých akcí na hradě. Omlouváme se tímto samosprávě i občanům obce Ryjice.
4
D
ZPRAVODAJ
ŘEŠENÍ 1C - vrch Boreč, ze silnice nad Režným Újezdem směr Mrsklesy 2A - vrch Lovoš z první odbočky na Oparno nad Velemínem 3D - Milešovský kostel s Milešovským Klocem od rybníka u Lučního mlýna 4B - vrch Ostrý ze silnice Páleč - Milešov
1
STŘEDOHOŘÍ
Pokus o vtip:májový
PŘIPRAVUJEME:
Soboty ve Středohoří - 6. června, výjímečně v neděli, proběhne exkurze do přírodní rezervace Hradišťanská louka zaměřená na botaniku a výhledy. V září čeká na zájemce návštěva NS Březina a přírodní rezervace Březina a v říjnu přírodní památka - soutěska Bobřího potoka. Výstava - v průběhu června bude k vidění v průjezdu budovy Správy výstava fortografií pracovníků S CHKO České středohoří.
...co máš, Máňo, furt s tím májem? To jsou poslední indiánky, který doma máme... STŘEDOHOŘÍ, ZPRAVODAJ SPRÁVY CHKO ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ, číslo druhé, e.č. MK ČR E 19322
VYDÁVÁ SPRÁVA CHKO ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ, MICHALSKÁ 260/14,LITOMĚŘICE, tel.: 416574611 Připomínky a náměty na články můžete volat nebo zasílat na naši poštovní adresu, nebo e-mail:
[email protected], nebo:
[email protected] - předmět ZPRAVODAJ FOTOGRAFIE: M. Kalík, V. Vlačiha, Š. Fričová, M. Košner, L. Peterka, www.naturfoto.cz , www.mapy.cz, Ferkl: Třešně, višně a sladkovišně (1958), archiv fotografií Správy CHKO ČS TEXTY: kolektiv autorů Správy CHKO ČS, Ferkl: Třešně, višně a sladkovišně (1958) KRESBY: L. Peterka
SPRÁVY CHKO ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ SLOUPEK
KVĚTEN 2010
Jak si můžete všimnout na úvodní stránce zpravodaje, Chráněná krajinná oblast České středohoří získala na počátku roku 2010 nové logo. O tom, co má být obsahem loga nebylo vůbec pochyb - je to výjímečná kopcovitá krajina Středohoří. Po diskuzích nad mnoha variantami provedení, které musí splňovat poměrně přísná kritéria (rozměry, barevnost, jednoduchost loga), se nakonec podařilo nalézt definitivní podobu, jejíž bližší popis naleznete uvnitř zpravodaje. Příprava nového loga nás však přivedla k jednomu zajímavému zjištění. Motiv kopců se totiž promítá do řady znaků obcí ležících ve Středohoří. Kromě kopců znaky obsahují i odkazy na přírodní prvky typické pro místo či poukazují na zaniklé či přežívající tradice. Neváha-li jsme a nachystali na toto téma malý cyklus putování za znaky středohorských obcí.
OBSAH: Strana Strana Strana Strana Strana Strana Strana Strana Strana Strana Strana Strana
2: Průvodce naučnou stezkou Lovoš 2: Nové logo CHKO České středohoří 3: Zimní sčítání ptáků 3: Zástupci samosprávy ve štole 4: Flora - hořec křížatý 4: Fauna - modrásek bahenní a očkovaný 5: Stromy - tis červený 6-7: Maloplošná chráněná území - Jílovské tisy 8: Heraldika - znaky obcí Českého středohoří 10: Méně známá místa- Žichovsko 11: Pomologie - ranné odrůdy třešní 12: Můžete hádat, Pokus o vtip, Připravujeme
POMOLOGIE
AKTUALITY Průvodce naučnou stezkou Lovoš Na konci roku 2009 se podařilo ve vzájemné spolupráci Správy CHKO České středohoří a Českého svazu ochránců přírody, ZO Launensia z Ústí nad Labem, vydat nového průvodce naučnou stezkou Lovoš. Původní tištěný průvodce z roku 1981 se obsahově přežil a byl zcela rozebrán. Nový průvodce byl vydán v nákladu 7 500 výtisků, a to v rámci programu Českého svazu ochránců přírody „Ochrana biodiverzity“ podpořeného Lesy České republiky, s. p. a Ministerstvem životního prostředí. Naučná stezka Lovoš byla vybudována v roce 1981 jako první na území CHKO. Je v dosahu proslulé Brány Čech a jejím účelem je seznámit s přírodními a historickými zajímavostmi místa včetně dlouhodobých i dnešních hospodářských a socioekonomických vlivů člověka na zdejší krajinu. Stezka prochází Národní přírodní rezervací Lovoš a stejnojmennou evropsky významnou lokalitou. Délka naučné stezky činí cca 9 km a má 11 zastavení s informačními panely. Tištěný průvodce obsahuje další informace nad rámec těch, které jsou k dispozici na tabulích jednotlivých zastavení.
Kaštánka Odrůda pochází z Polabí (okolí Kolína), odkud se rozšířila i do jiných třešňových oblastí. Stromy rostou bujně a vytváří mohutné koruny. Charakteristické jsou pro ně dvě až tři kosterní větve, rostoucí do výše, se slabším postranním větvením. Lépe ji vyhovují hlinitopísčité až písčité půdy. Odrůda je cizosprašná. Vhodnými opylovači jsou odrůdy Karešova, Napoleonova, Troprichterova a Dönissenova. Plody jsou zakulacené ze stran mírně zploštělé, tmavě červené barvy. Stopka je mírně zakřivená, silnější, světle zelené barvy. Pecka je charakteristická svojí ostruhou. Dužnina polotuhá, šťavnatá, výborné sladce navinulé chuti. Zraje kolem 20. června.
Lyonská Francouzskou odrůdu pocházející z nahodilého semenáče objevil kolem r. 1822 školkař M. Jaboulay. Stromy rostou bujně a vytvářejí široce rozložitou korunu. Hlavní větve jsou neuspořádané, spodní směřují vodorovně. Lépe se ji daří na teplých, propustných půdách, kde více plodí. Vhodným opilovačem jsou odrůdy Kaštánka, Srdcovka přeúrodná, Napoleonova. Plody mají tvar kulatě srdčitý s dobře znatelnou srůstovou jizvou, v tmavě červené barvě prosvítají drobné pihy. Netrpí moniliózou. Stopka je dlouhá, málo zakřivená, silná. Pecka je kulovitá, silnostěnná. Dužnina tuhá, hojně šťavnatá, velmi dobré a kořenité chuti. Zraje nestejně kolem 20. června.
Na tomto místě je třeba poděkovat i místním subjektům, bez jejich významné finanční podpory by publikace těžko vznikla. Děkujeme zejména firmě Lafarge Cement, a.s., dále Městu Lovosice a Lovochemii, a. s. V letošním roce chtějí obě spolupracující organizace, tj. Správa CHKO České středohoří a ZO ČSOP Launensia, připravit obdobného průvodce po další naučné stezce v Českém středohoří, a to naučné stezce Boreč. Titulní stránka nového průvodce
Nové logo CHKO České středohoří Chráněná krajinná oblast České středohoří vstoupila do letošího roku s novinkou tou je nové logo CHKO. Původní znak zobrazující koniklec otevřený chráněný lidskými dlaněmi, vše umístěno v oválném poli lemovaném červenou linkou a nápisem Chráněná krajinná oblast České středohoří, se již svým ztvárněním a použitelností v běžné grafické praxi poněkud přežil. Nové logo nevznikalo úplně jednoduše. Každé logo je svou povahou marketingovou záležitostí - mělo by co nejefektivnější formou přitáhnout pozornost k objektu, který reprezentuje a tudíž i propaguje. České středohoří představuje v mnoha směrech unikát, ale pouze jeden z fenoménů je takového charakteru, že je naprosto neopakovatelný minimálně ve středoevropských poměrech. Tímto fenoménem je krajina Milešovského a Lounského středohoří. Navíc bylo nutno respektovat požadavek co nejjednodušší reprodukovatelnosti a zapamatovatelnosti loga. Zde tedy hledejme východiska pro vznik nového loga.
Vackova Odrůda višně je nahodilým semenáčem z výsevu odrůdy Ostheimské, který vypěstoval pomolog Jan Říha v roce 1893 v Chlumci nad Cidlinou. Je pojmenována po starostovi města V. Vackovi. Stromy tvoří charakteristické kulovité koruny, spíše zahoustlé, kdy obrost uvnitř stromu rád zasychá a tím se koruna sama prosvětluje.Na podmínky skromná, raději má teplé a propustné půdy. Opylována Köröšskou višní a Napoleonovou chrupkou. Plody zploštělé se srůstovou jizvou jen po jedné straně, barvy tmavočervené. Stopka středně dlouhá. Pecka hrachovitě kulatá, s vysokou ostruhou. Dužnina jemná, světle červená, příjemné kořeníté a jemně nakyslé chuti. Zraje v druhé polovině června.
Motivem loga je imaginární výsek krajiny Milešovského středohoří se všemi typickými atributy, tj. pásmovitostí, izolovanými kužely i jejich sestavami apod. Barevnost je šedomodrá v tlumených odstínech - Středohoří je totiž vyjma časných jarních měsíců, kdy září růžovobílými květy sadů a žlutou tařicí na tmavém čediči a podzimu s žlutočervenými barvami olistění keřů a stromů, barevně dosti nenápadné a v dálkových pohledech převládají právě modrošedé až modrozelené barvy, navíc jakoby zastřené. Linie motivu loga jsou maximálně jednoduché, spojité. Graficky zpracoval nové logo grafik pan Petr Nesvadba z Děčína.
Stromy uvedených odrůd jsou k vidění např. v třešňovém sadě pod Oblíkem poblíž Loun, kde jsou domovem řady zajímavých bezobratlých živočichů. Při troše štěstí se v něm můžeme setkat s jedním z našich nejkrásnějších brouků krascem třešňovým a také jedním z největších brouků roháčem obecným.
S dosavadním znakem se bude veřejnost po určitou dobu ještě shledávat - je součástí dřívějších tiskovin, materiálů a pod. Takže co si přát: ať se nové logo líbí a ať si jej veřejnost pamatuje!
Krasec třešňový
Roháč obecný na kaštance
Stránka 2 2 Stránka
Stránka 11
Lovečkovice - obec horského rázu ležící v údolí mezi Sedlem (726 m) a Verneřickou náhorní plošinou. Krajinu v průměrné nadmořské výšce 450 550 metrů nad mořem protínala v minulosti železnice, jejíž symbolika se stala hlavní ikonou obecního znaku. Mladý erb obce získaný teprve před rokem (rok 2009) tvoří železniční kolo v červeno - stříbrně polceném štítě převýšeného do oblouku třemi šestilistými květy bledule. Vlajku tvoří dva svislé pruhy, červené a bílé. Uprostřed opět železniční kolo převýšené do oblouku třemi květy bledule. (Znak i prapor na obrázku na straně 8) Hlavní motiv znaku symbolizuje místní dráhu vystavěnou v letech 1889 - 1890. Tato železnice vystavěná za pouhý jeden rok patřila k technologické špičce a svými úctyhodnými sklonovými parametry se mohla rovnat vysokohorským drahám Evropy. Lokálka nejprve stoupala z Labského údolí ze stanice Velké Březno (146 m.n.m) údolím Lučního potoka přes Lovečkovice až na rozvodí pod Bukovou horu (683 m) do stanice Verneřice (509 m.n.m). Podle plánu byla vystavěna v Lovečkovicích odbočka ve směru Úštěk, tak aby se dráha plynule napojila na trať Lovosice Česká Lípa. Z nevelké obce, kde by v současné době jen málokdo hledal nádraží či koleje, se tedy stala železniční křižovatka. Dnes už zašlou slávu připomíná jen staré nádraží a zarostlé železniční náspy, které v údolních částech z jara zaplaví koberce bílých bledulí.
MÉNĚ ZNÁMÁ MÍSTA - tentokrát z Žichovska
Zimní sčítání ptáků V lednu letošního roku se pracovníci Správy CHKO České středohoří zapojili opět do mezinárodního sčítání vodních ptáků, které je v České republice koordinováno Katedrou zoologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Sčítání probíhalo na těchto úsecích - Ohře z Litoměřic do Doksan, Ploučnice ze Žandova do Stružnice, rybníky u Dobroměřic a na Karlovce a Velký rybník. Na říčních úsecích převažovala stejně jako loni kachna divoká (302 jedinců). Letos byl pozorován pouze jeden kus poláka velkého, polák chocholačka a polák malý nebyl zjištěn vůbec, stejně tak na Ohři a Ploučnici nebyla k vidění labuť velká. Projevilo se opět zvyšování stavu kormoránů velkých (43 ks). Volavek popelavých bylo pozorováno 7 ks. K pravidelně se vyskytujícím druhům patřily taktéž lysky černé (30 ks). Ve srovnání s minulým rokem chyběla pozorování potápky malé (15 ks v roce 2009) a slípky zelenonohé (10 ks v roce 2009). Zajímavým bylo pozorování morčáků velkých i na Ploučnici (celkem 21 ks). Zážitkem bylo sledování ledňáčků říčních na Ploučnici, na dolním toku Ohře u Terezína a pozorování skorce vodního přímo u jezu v Malém Šachově, Žandově a Stružnici, u doksanského jezu čekaly pro změnu 3 volavky bílé. Příští rok rozšíříme pozorované plochy ještě o pískovnu u Dobroměřic.
Obec Žichov
Volavka popelavá
Při silnici Louny Bílina, pod kopci Dob a Záhorní hora, se nachází starobylá obec Žichov. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1239, kdy je připomínán Jindřich z Žichova, podle A. Sedláčka majitel staré tvrze na sever od obce. Žichov představoval typickou zemědělskou osadu a svůj zemědělský charakter si uchoval až do současnosti. Převažující zděná zástavba sídla pochází z poč. 2. poloviny 19. stol. Některé usedlosti mají dochované brány. V koutu návsi pak najdeme dva patrové hrázděné objekty, jeden s pavlačí a druhý s lodžií v komorové části. Oba objekty mají prkennou lomenici. Uprostřed návsi stávala pseudorománská kaple z 2. poloviny 19. století, která byla zbořena. V současné době přináleží Žichov k obci Měrunice. www.merunice.cz Název obce Žichov se podle výkladu A.Profouse odvozuje od osobního jména Žich, které vzniklo krácením z „Žimunt“ /Siegmund/; označení Žichov tedy znamenalo Žichův resp. Žichův dvůr. Tvrz Žichov Nelze dnes spolehlivě říci, kdo ze zdejších majitelů postavil na strmém ostrohu nad soutokem Lužického a Žichovského potoka tvrz, neboť písemné zprávy se nedochovaly. Zbylo zde pouze tvrziště o rozloze asi 40 x 70 m. Tvrz byla chráněna valem a příkopem, jež jsou patrné v terénu dodnes. Přístup k tvrzi byl po úzké šíji od jihu. Vzhledem k tomu, že o Žichov se dělily ve 14. a 15. stol. nejméně dva rody, lze předpokládat, že tuto tvrz drželi vladykové ze Žichova, kdežto Žichovcové z Duban si v 15. stol. postavili tvrz novou. Stará tvrz asi již v této době byla pustá a není vyloučeno, že zanikla za husitských válek, které se tohoto místa několikrát přímo dotkly. Tvrziště později bývalo pastvištěm. V roce 1879 zde bylo nalezeno pečetidlo Habarta z Vraního. O zajímavosti místa svědčí též nálezy kamenných nástrojů z křemence v období neolitu. Vodní nádrž Lužice II
Přehradní nádrž na Lužickém potoce V místech, kde se údolí Lužického potoka silně zařezává do tufových hornin, byly vytvořeny podmínky pro přehrazení údolí a výstavbu sypané hráze přehrady. Přivede nás k ní cesta ze Žichova a nebo polní cesta od silnice na Bílinu. Okolí přehrady je budováno tektonicky zakleslým blokem s vrstvou čedičových tufů, vzniklých vulkanickou činností v třetihorním období. Během vulkanické činnosti v oblasti vznikala i nevelká jezera, která se plnila jemnými částicemi vodou splachovaného tufu, tyto usazeniny (hyaloklastika a diatomity) byly v průběhu třetihorního tropického zvětrávání prosyceny roztoky oxidu křemičitého, takže zde kromě vrstev jiných hornin vystupují např. poměrně vzácné opalizované diatomity s množstvím zachovaných otisků fosilní flóry a fauny, podobně jako na proslaveném nalezišti na vrchu Trupelník u Kučlína. V blízkém měrunickém lomu vznikly v průběhu průniku čedičového magmatu vrstvami diatomitů čisté opály tmavě žlutých, zelených až hnědých odstínů, které zde byly sbírány v období počátků těžby čediče před 30 lety. V okolí Žichova, zejména na západ směrem k Dobu, můžeme spatřit na polích či jejich okrajích velké křemencové bloky.
Zástupci samosprávy ve štole Správa CHKO České středohoří zkusila v rámci práce s veřejností cíleně oslovit důležitou skupinu osob, totiž zástupce místních samospráv a uspořádala v pátek 19. února 2010 první akci svého druhu pro zástupce obcí. A co se dělo? Dejme slovo Ing. Janu Mečířovi, starostovi obce Stružnice: „Na pátek 19. února 2010 připravil pan Lubomír Peterka ze Správy CHKO České středohoří akci pro zástupce samosprávy z nejvýchodnější části své působnosti, z hranic Českolipska a Děčínska. Po úvodním slově následovala prezentace některých zajímavých lokalit na území CHKO, především z hlediska spolupráce orgánů ochrany přírody jak se soukromými subjekty, tak se samosprávou. V další části programu se účastníci přemístili do lesa nad Slunečnou, do bývalého lomu. Po odemknutí mříže na vstupu bývalé průzkumné štoly nás přivítaly ledové stalagmity, vytvořené z vody prosakující nízkým nadložím na prvních metrech chodby. Protáhnout se mezi nimi nebylo vždy nejsnazším úkolem, naštěstí jsme neponičili útvary vznikající stovky let, ale jen sezónní záležitost. Přesto jsem měl snad poprvé v životě fyzicky pocit onoho slona v porcelánu. Hlavní „atrakcí“ naší návštěvy však byli netopýři a vrápenci. Po několika desítkách metrů jsme objevili prvního. Ani na dalších metrech se sice nekonaly žádné přezimující kolonie, přesto však, co exemplář, to jiný druh. A k němu odborný komentář. I přes nepříliš hojnou účast starostů z regionu dle mého názoru akce splnila hned Účastníci ve štole nad Slunečnou několik účelů: navázání kontaktů mezi představiteli obcí a správou CHKO, nastínění možností spolupráce vč. možností získávání dotací, seznámení se zajímavou lokalitou blízko našich obcí. A v neposlední řadě ji hodnotím jako úspěšný pokus o změnu poněkud negativního náhledu části starostů a řady majitelů nemovitostí v chráněných územích, kteří stále vnímají činnost státních orgánů ochrany přírody jako omezování svobody v nakládání se svým majetkem.“ V podobných akcích chce Správa CHKO České středohoří v dalším období pokračovat. Na jaře se podobná akce uskuteční v jižní části CHKO, zaměřená bude na managementové práce a na floru a faunu kopců lounské části Středohoří.
Křehká ledová krása
Valy hradiště u Žichova nad nádrží Lužice II
Stránka 10
Stránka 3
FLORA
Pojďme se seznámit s dalšími znaky:
Hořec křížatý Rostlina s hustě olistěnou, jemně rýhovanou, přímou nebo vystoupavou lodyhou, 15-45 cm vysokou. Přízemní listy jsou uspořádány v růžici, lodyžní listy křižmostojné, tupě špičaté, na bázi srostlé v pár. Květy jsou umístěné ve vrcholovém květenství a nebo v úžlabí listových listenů, přisedlé, nahloučené, barvy modré. Rostlina kvete od července do září. Plodem jsou lahvicovitě vřetenovité tobolky. Roste na stepních stráních, světlých a sušších loukách, na půdách bohatých na uhličitan vápenatý. V minulosti se vyskytoval hojněji. Výrazně však ustoupil vlivem přímé destrukce přirozených biotopů, sukcese a eutrofizace prostředí. Ve Středohoří se vyskytuje např. na Bílých stráních, u Knobložky, poblíž obce Staré a na vrchu Kubačka. Hořec křížatý patří v ČR mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazen do kategorie Trs hořce křížatého ohrožených druhů. Zároveň se jedná o rostlinu, na kterou je vázán vývojový cyklus vzácného motýla modráska hořcového. Motýl, bohužel, ve Středohoří nebyl od 80. let minulého století nalezen, snad v důsledku poklesu místních populací hořce pod kritickou mez nezbytnou pro existenci modráska. Motýl se nicméně vyskytuje mimo CHKO České středohoří, např. na Kokořínsku. Detail květenství hořce
FAUNA Modrásek bahenní a modrásek očkovaný Vlhké louky Českého středohoří jsou domovem řady cenných a chráněných organismů. Mezi tyto druhy patří i motýli modrásek bahenní a modrásek očkovaný, kteří jsou chráněni v rámci přírodního dědictví celého kontinentu (Natura 2000). Modrásek bahenní se vyskytuje po celém území ČR, především v nivách při dolních a středních tocích řek. Můžeme se s ním setkat v období červenec - srpen. Živnou rostlinou je krvavec toten, do jehož květních hlávek klade samice několik vajíček. Housenky zůstávají v květech 2 - 3 týdny a ve čtvrtém týdnu vypadávají pod živnou rostlinu. Vzhledem k tomu, že housenky zřejmě disponují analogem mravenčích feromonů, jsou po krátké době adoptovány mravenci a přeneseny do mravenišť. V mraveništích se housenky živí larvami a kuklami mravenců. Hostitelem je v našich podmínkách mravenec Myrmica rubra a zřejmě též Myrmica scabrinodis, mohou se však uplatňovat i jiné druhy mravenců. Housenky v mraveništích přezimují a nakonec se zde i zakuklí. Modrásek očkovaný byl v ČR v minulosti velmi rozšířen. V současné době však patří mezi ohrožené druhy. Najdeme ho na extenzívně využívaných vlhkých krvavcových loukách (označení pro louky s krvavcem totenem) se zachovalým vodním režimem. Preferuje výslunná stanoviště chráněná před větrem. Můžeme ho vidět v období od června do srpna. Samice klade pouze jedno vajíčko do nerozvinutých květních hlávek živné rostliny - krvavce totenu. Vývojový cyklus housenek se shoduje s vývojovým cyklem modráska bahenního. Příležitostně může docházet k mezidruhové konkurenci. Hostitelem je v našich podmínkách zejména mravenec Myrmica scabrinodis, který pravděpodobně nedokáže žít v trvale zamokřených depresích a na strojově posečeném povrchu luk bez drnů.
Stránka 4
Kamýk u Litoměřic - obec při jihozápadním úpatí vrhu Plešivec (509 m) se zříceninou gotického hradu stejného jména z počátku 14. století. Zřícenina hradu je hlavní dominantou na obecním znaku. Prapor vlající z okna věže symbolizuje stávající prapor obce. List praporu je rozdělen na dvě symetrické poloviny, dolní polovina má černou barvu, horní část vlajky ještě půlena na červené a bílé pole. Historie znaku je pevně spjata s dějinami hradu, jehož příběh začali psát rytíři z blízkých Pokratic u Litoměřic. Ti zde založili opevněné hradiště, ne však ještě pevnou stavbu. Ta byla dokončena až za vlády zdejšího pána Jindřicha z Kamýka. Hrad roku 1319 přechází do rukou Jana Lucemburského, Jindřich přijímá náhradou manskou tvrz a vesnici Žalhostice. Pak jakoby se páni z Kamýku na dobrých sto let „do země propadli“, aby se opět se vší slávou vynořili počátkem 16. století. Hrad ještě vystřídá mnoho vlastníků a koncem 17. století je definitivně opuštěn. Roku 1863 ještě tvrz koupí dr. Polák, který je okolní krajinou Českého středohoří fascinován. Starou přilehlou tvrz nechá zbourat a na jejím místě nechá postavit jednopatrový zámeček. Obec Kamýk je také proslavena působností Bedřicha Smetany, který zde pobýval roku 1860 po svatbě se svou ženou Bety. Na domě je umístěna pamětní deska. Raná u Loun - obec při severovýchodním úpatí stejnojmenného vrchu (457 m). Čedičové hřbetové trojvrší zelené barvy na půleném modrobílém podkladě tvoří základ obecního znaku, který je ve středové ose ještě doplněn o šesticípou hvězdu a květ hlaváčku jarního. Modrobílý půlený podklad se nepřímo váže na dřívějšího majitele obce město Louny (ve znaku má shodné barvy), ale také symbolizuje kontrast mezi tmavou nocí a světlým dnem. Položení šesticípé hvězdy na rozhraní obou barev symbolizuje ranní hvězdu Jitřenku. List praporu tvoří souvislý zelený pruh v žerďové části do 1/3 délky doplněný o šesticípou žlutou hvězdu. Zbylá část je horizontálně rozpůlena na dvě stejné části bílé a modré barvy. Symboliku znaku tvoří tedy přírodní fenomény, které nemají u nás ani ve střední Evropě obdoby. Kopec stepního charakteru patří mezi mezinárodně významné lokality s unikátně dochovanými zbytky xerotermních travinných společenstev. Suché trávníky jsou druhově velmi bohaté a hostí velký počet zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Patří mezi ně i zmíněný hlaváček jarní. Celé území požívá ochrany dle českých právních předpisů (Národní přírodní rezervace Raná) i ochrany EU v rámci soustavy NATURA 2000. Třebušín - obec při jižním úpatí vrchu Kalich (536 m), zmiňována již od roku 1169. Znak je tvořen bílým kalichem na pozpozadí zelené siluety stejnojmenného vrchu. Symbol kalichu prozrazuje provázanost obce s dějinami husitského hnutí na Litoměřicku. Roku 1421 zde nechal Jan Žižka na skalnatém trachytovém vrcholu zbudovat hrad, který později pojmenoval Kalich. Po smrti Jana Žižky v roce 1424 zůstal Kalich v rukou husitů. Po jeho vzoru byl husity vystavěn v blízkém okolí ještě hrad Litýš, ležící na stejnojmenném znělcovém vrchu (435 m). Vojenská posádka kališníků ovládala také nedaleký hrad na zalesněném vrcholu Panna u Řepčic (594 m), který byl v roce 1421 zbudován římskou aliancí jako rovnocenný soupeř Kalichu. Husité však Pannu roku 1423 dobyli a hrad obsadili. Takto vznikla na Litoměřicku soustava opěrných husitských opevnění, která vydržela až do osudné bitvy u Lipan (1434). Po prohrané bitvě bylo husitské hnutí zakázáno a na příkaz krále Zikmunda hrady zbourány, tak aby nepadli do rukou loupežníků. V současné době nalezneme z uvedených hradů pouze zbytky o p ě r n ý c h v a l ů a t r o c h u k a m e n í z o b v o d o v ý c h z d í .
Modrásek bahenní
Stránka 9
HERALDIKA
Ochrana stanovišť a jejich management
ZA ZNAKY OBCÍ ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ Stejně jako jsou rozmanité názvy, umístění, lidový folklór a nářečí na vsích po celé naší vlasti, tak se liší také znaky obcí. Znak obce, ale stejně tak její vlajka či prapor vyjadřují nejen historii a současnost obce, ale také příslušnost k určitému regionu a krajině, kde se obec nachází. Znak, vlajka i prapor spolu zpravidla úzce souvisejí. Vlajka i prapor jsou totiž barevnou zkratkou znaku, jejich barvy bývají jeho odrazem a navíc v sobě nesou ještě specifickou symboliku, která se dá přirovnat k vlajkám států světových národů (přírodní bohatství, řemesla, národní ideje apod.). Znaky, vlajky a prapory obcí jsou tedy jakousi zjednodušenou kronikou vypovídající o životě lidí a paměti krajiny. Pozn.: rozdíl mezi vlajkou a praporem je pouze ve způsobu jejich vyvěšení, případně v poměru stran.
Podmínkou existence obou modrásků je zachování vhodného vodního režimu na lokalitách, tzn. zamezení odvodňování luk a úpravy vodního režimu tam, kde byly louky v minulosti nevhodně meliorovány. Důležité je také pravidelné kosení, které zabrání nežádoucímu zarůstání lokalit. Louky je nutno pravidelně kosit před dobou letu motýlů, tedy v době červnové senoseče (do 10. června - modrásek očkovaný, do 15. června modrásek bahenní), nikoliv však později (tehdy již dochází ke kladení vajíček do květů). Kosení luk je nutné provádět mozaikovitě (tj. v pruzích, šachovnicově apod.), na malých plochách ručně, na větších plochách pomocí lištové sekačky se zvýšenou lištou. Při mozaikovité seči je v daném roce posečena jen část příslušné louky, neposečené plochy jsou sečeny v následujícím kalendářním roce. Případná druhá seč na otavních loukách je možná pouze po 15. září, a to opět s částí neposečených ploch.
STROMY Tis červený
Malé okénko do historie heraldiky Zatímco do roku 1990 bylo umožněno užívání znaků téměř výhradně lokalitám se statutem města či městečka, zákon o obcích č. 367/90 Sb. zpřístupnil tento symbol samosprávy všem obcím. Zmíněný zákon vyhradil udělování obecních znaků a nově i praporů Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. V rámci sněmovny dnes pracuje komise pro heraldiku, která návrhy obcí posuzuje, schvaluje a stanoví jejich oficiální popis. Konečné rozhodnutí o udělení práva používat obecní symboly vydává předseda Poslanecké sněmovny. Obnovením práva užívat obecní symboly se v ČR navázalo na staleté tradice v minulosti násilně přerušené. Náležitosti znaku a praporu obce na konkrétním příkladu Každý znak a prapor musí splňovat kritéria České genealogické a heraldické společnosti v Praze (ČGHSP). Návrh zpracování je proto zadán autorizované osobě, která je členem ČGHSP. Pro názorný příklad poslouží znak a prapor obce Libochovany, jehož autorem je roudnický heraldik pan Stanislav Kasík. Popis znaku: znaky obcí mají zpravidla celistvý charakter s jedním scénickým vyobrazením. U znaku obce Libochovany jde o znak půlený na dvě části. Horní polovina symbolizuje lokalizaci obce v kopcovité krajině Českého středohoří. Na modrém podkladě je dobře patrné třívrší kopců Deblík, Trabice a Plešivec. Zlatá podkova je symbolickou připomínkou šlechty, která ve 14. a 15. století vlastnila zdejší statky. Dolní polovina štítu je odvozena ze znaku hrabat z Nostic, kteří koupili Libochovany v roce 1667 a vlastnili je pak téměř tři století. S hraběcím rodem Nosticů je spojen růst a rozkvět obce. Ta byla již v 17. století městysem s třemi výročními trhy. Popis praporu : List praporu tvoří souvislý pruh v žerďové části do ¼ délky. Zbylá část je čtvrcena 1. a 4. čtvrtina je modrá, 2. a 3. čtvrtina je bílá. Poměr šířky k výšce je 2:3.
Nevysoký jehličnatý keř či strom, dorůstající výšky 10 - 12 m, patří v ČR mezi zvláště chráněné rostliny a je zařazen do kategorie silně ohrožený druh. Roste velmi pomalu, zejména v mládí, a patří mezi stínomilné dřeviny. K tomu, aby dorostl výšky 10 metrů potřebuje obvykle 100 i více let. Vyhovují mu mělké půdy, kamenité a dostatečně vlhké. Ještě ve středověku byl tis poměrně běžnou dřevinou. Vyskytoval se zejména jako podrost listnatých či smíšených lesů, v suťových stinných lesích a ve skalnatých údolích řek. V současnosti se v ČR vyskytuje roztroušeně až vzácně. Ve Středohoří ho nalezneme na dvou lokalitách přirozeného výskytu Březinské tisy a Jílovské tisy. Kůra tisu se odlupuje v plátech a má načervenalou barvu. Listy jsou na větévkách dvouřadě uspořádané a po osmi letech opadávají. Tis je dvoudomá dřevina, tzn. že samčí i samičí květy rostou na různých jedincích. Samčí šištice jsou kulovitého tvaru a vyrůstají jednotlivě v paždí jehlic. Samičí květy mají zprvu vzhled pupenů. Tis kvete v březnu až dubnu. Plodem jsou červené dužnaté míšky s peckou, které rozšiřují ptáci. Míšek má příjemnou, trochu mdle nasládlou chuť, takže z něj někde vaří marmeládu nebo připravují víno. Kromě míšku je celá rostlina prudce jedovatá. Větev s plody tisu červeného
Dřevo tisu vyniká pevností, pružností, krásnou kresbou i odolností proti chorobám a škůdcům. V minulosti se využívalo k výrobě uměleckých předmětů, kuší, luků, hřebenů a používalo se i v kolářství. Tisovému dřevu se říkalo „železné dřevo“, protože laťky plotu z tisového dřeva prý vydrží déle než-li kovové tyčky. Právě mimořádná kvalita dřeva byla jednou z příčin záhuby tisu. Přispěla k ní i skutečnost, že přes jedovatost je tis vyhledáván pasoucím se dobytkem i zvěří a je jimi silně poškozován. Další příčinou úbytku byl i intenzivní způsob hospodaření v lesích, kdy lesníci přestali tis vnímat jako lesní dřevinu. Jedovatost tisu znali naši předkové již ve starověku. Tis patřil k rostlinám kouzelným a magickým. Keltský kalendář dokonce spojuje tis se svátkem samain (1. listopad), kdy se údajně otevírají brány mezi světem živých a mrtvých. Také staří Řekové chápali tis jako bránu do podsvětí a strom jako strážce duše. Tuto souvislost nalézáme napříč kulturami a je to důvod, proč můžeme tis tak často vídat na starověkých mohylách i na dnešních hřbitovech. Přestože byl tis označován básníky 18. a 19. století stromem smrti, jeho role byla zcela opačná. V pohřebních rituálech vystupoval jako protiváha k silám smrti.
Znak a prapor obce Lovečkovice
Kůra kmenu tisu
Stránka 8
Krvavec toten
Nejedovaté míšky s peckou
Stránka 5
MALOPLOŠNÁ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ Přírodní památka Jílovské tisy Na pravém břehu Jílovského potoka nedaleko obce Jílové, v těžko přístupných, strmých skalnatých a suťovitých svazích vrchu Výrovna, je v lesních porostech několik míst se soustředěným výskytem tisu červeného, který tu přirozeně zmlazuje. V roce 1993 bylo území o výměře 26,15 ha vyhlášeno za přírodní památku, kde předmětem ochrany je zachování porostů tisu a zajištění kontinuity jejich vývoje. Celkový počet dosahuje 450 exemplářů v keřové i stromové podobě. Kromě tisu červeného se zde můžeme setkat se smrkem ztepilým, dubem zimním, dubem letním, bukem lesním, modřínem opadavým, břízou bradavičnatou, habrem obecným, vrbou, javorem klenem, javorem babykou, borovicí lesní, borovicí černou, jedlí bělokorou, třešní ptáčnicí, lískou obecnou a lípou srdčitou.
Vrch Výrovna (540 m n.m.) je jedním z pozůstatků sopečné činnosti z počátku miocénu. Je tvořen sodalitickoanalcimickým fonolitem. Ve svahových polohách kvartérních hlinitých uloženin dochází občas k oživování sesuvů. Na skalních výchozech je dobře patrná deskovitá odlučnost horniny. Půdy jsou většinou minerálně bohaté, čerstvé a vlhké, s vrstvou dobře se rozkládající hrabanky, čímž vytvářejí příznivé podmínky pro vývoj přirozených porostů. Na vrch vede žlutá turistická značka z obce Jílové ve směru na obec Čermná.
Péče o lokalitu zajišťovaná Správou CHKO České středohoří je zaměřena především na ochranu mladých tisů před okusem zvěří. Vybudováno je zde 33 ks oplocenek a v plánu jsou i další. Vzhledem k velké početnosti mladých tisů se uvažuje také o jiných formách zabezpečení ochrany - klasické i pachové oplocenky.
Stavba oplocenek ve stráni Jílovských tisů
Historie hospodaření Od prvopočátku byla většina lesů v této oblasti královským majetkem a správa v nich náležela královským lovčím. Postupně se však král zbavoval některých lesů darováním či prodejem, a tak se roku 1169 staly lesy v okolí Libouchce (a tedy i na území lokality Jílovské tisy) majetkem řádu Johanitů. Ve 13. století vznikají na úpatí Krušných hor první města. Začíná se využívat nerostné bohatství, objevují se požadavky na kácení těchto lesů. Dalšími majiteli tohoto území byli: páni z Cimburka (od r. 1248), páni z Watenburgu (od r. 1303), páni Trčci z Lípy (od r. 1511), páni ze Salhausenu (od r. 1516), rytíři z Bunau (od r. 1534). Po Bílé hoře se stala novými majiteli cizí šlechta. Veškeré záležitosti, které se týkaly tohoto majetku byly později zapisovány do zemských desek. Již v předminulém století byl majitel povinen hospodařit podle lesního plánu, aby nedocházelo k přetěžování a následné devastaci lesů. Po roce 1945 připadly porosty této přírodní památky obci Libouchec a byly obhospodařovány Lesním družstvem Děčín. V roce 1959 byly převzaty do správy Státních lesů.
Letecký pohled na lokalitu Jílovských tisů
Javor babyka
Ochráněný tis
Oplocenky ve stráni
Stránka 6
Javor babyka
Třešeň ptačí
Stránka 7
Habr obecný
