12/09
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
prosinec 2009
466 slov na prosinec
ZÁŘ BETLÉMSKÉ HVĚZDY „Ryyyby, ryyyby, rybičky, z čerstvé vodičky!“ Anebo „Kulaté melouny, zahnuté banány“. Takhle obchodníci lákali na své zboží před staletími. Dneska – a zvlášť v čase kolem Vánoc – je jejich „pokřikování“ daleko rafinovanější. Všechno to hlasité a barevné, co útočí na naše smysly, se snaží získat naši pozornost: „Tady se zastav! Tohle potřebuješ!“ A do těch všech hlasů a světýlek Bůh rozsvěcí betlémskou hvězdu, aby upoutal pozornost lidí k Tomu, kterého opravdu potřebujeme a u něhož vskutku stojí za to zastavit se. Betlémská hvězda obrátila naruby život také partě mudrců z Východu. Byli to muži, kteří se snažili získat moudrost v magických knihách. Šlo o skupinku okultistů, kteří mimo jiné zkoumali oblohu, aby mohli sestavovat horoskopy a životy své i druhých podřizovat běhu nebeských těles. Jak tak hleděli do svých hvězdných kukátek, objevila se hvězda, jejíž záře zastínila svit všeho ostatního. Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ (Matouš 2,1-2) Bůh skrze svou hvězdu promluvil k mudrcům jazykem, kterému rozuměli. A jejich reakce: všeho nechali a hned se vydali na cestu, aby našli Toho, na kterého jim hvězda ukázala. Ať už si žili jakž takž spokojeně nebo jim v životě něco chybělo, zář betlémské hvězdy jim jasně řekla: „To, co hledáte, můžete najít jedině a jen
v Ježíši Kristu!“ A oni jí dali za pravdu. Zář betlémské hvězdy nebyla epizodou několika nocí před více jak dvěma tisíci lety. Bůh chce svým světlem prozářit temnotu i dneska – skrze tebe a mě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích (Matouš 5,16). Když hvězda vedla mudrce do Betléma, šli tam s jasným cílem: poklonit se Ježíši, vzdát mu slávu. Všimli jste si, kam lidi vede světlo, které Bůh zažehl v nás? …aby vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. I když byla betlémská hvězda nejzářivějším nebeským tělesem své doby, nechtěla
strhnout pozornost na sebe. A hle, hvězda, kterou [mudrcové] viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě (Matouš 2,9b). Hvězda přivedla mudrce k Ježíši tak blízko, jak jen mohla. U Ježíše se zastavila a jako bodový reflektor zářila na Něj. Každý foton jejího světla volal: O Něj tu jde, o Ježíše! V tom letošním adventním čase se hodně modlím za to, aby si Bůh Vánoce použil pro nevěřící lidi kolem nás. Součástí mé modlitby je být hvězdou, která strhne pozornost na skutečného Ježíše. Tak se modlím – za sebe i za Tebe! Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti (tj. ke spasení, pozn. red.), jako hvězdy, navěky a navždy (Daniel 12,3). V Kristu váš Jakub Limr
FP 2010 Přejeme vám, všem čtenářům Mozaiky - těm, které známe zblízka i těm, se kterými se známe jen díky webovým stránkám… Přejeme vám všem namísto tradičního PF raději FP, to jest Fůru Požehnání do nového roku!
zpověď
GÁBINA KURFÜRSTOVÁ ZPOVÍDÁ VLASTU ŠAMANOVOU Jak jsi poznala Pána Ježíše a kým pro tebe je? Jezdila jsem do Liberce na učňák. Když jsem jednou takhle zase jela vlakem, dal se se mnou do řeči jeden mladý průvodčí. Asi proto že jsem jezdila zadarmo. Učila jsem se na železničním učilišti. A tak jsme se seznámili a začali spolu kamarádit. Tento kamarád – tramp – mi začal psát dopisy. Psal hodně o Pánu Ježíši a o tom, co s ním prožívá. Uvěřila jsem asi v roce 1992. Dnes už si život bez Ježíše nedovedu představit. Je mým rádcem, ochráncem, prostě největším přítelem, který nezklame. Prožila jsi s ním už nadpřirozené jednání? Před pár lety jsem párkrát viděla, jak je syn v nemocnici. Nedokázala jsem si to vysvětlit a ani jsem o tom s nikým nemluvila. Za nějaký čas (pár měsíců) jsem měla sen, jak já a syn procházíme zahradou. Byly tam ovocné stromy. A najednou jsem viděla, jak se Radek píchnul do břicha o nějaký klacek. Řekl: ,, Au.” Sen skončil, anebo si ho dál nepamatuji. Za pár měsíců Radek
s klukama lezl na nějaký strom. Suchá větev pod ním praskla a on spadl na zem. Bylo z toho několik stehů a pobyt v nemocnici. Tenkrát, když jsem měla ten sen, tak jsem ještě nepoznala, že ke mně mluví Bůh a chce mě před něčím varovat. Až s odstupem času jsem vše pochopila. Co bys chtěla, aby ti Pán dal či splnil, co bys chtěla od něj přijmout? Mým největším přáním je, aby mě Bůh uzdravil, abych měla svůj byt a zaměstnání. Také bych si přála, aby mi Bůh ukázal moje duchovní dary, a chtěla bych se dostat na koncert Karla Gotta. Anebo aby na některou akci pořádanou naším sborem přijal pozvání jako host zpěvák Karel Gott. Jak využíváš svůj relax pro Ježíše? Hodně chválím. Zjistila jsem, že dokážu chválit i dvě hodiny v kuse. Před x lety jsem to zkoušela i s kytarou. Ale kytaru už nemám a dost mi chybí. Máš ráda sport, provozuješ jej nějak? Sport žádný neprovozuji, ale mám ráda
protahovací cvičení a ráda se toulám přírodou pěšky nebo na kole. Co tě dokáže nejvíce od člověka nebo od dítěte potěšit? Malý dárek. Co tě dokáže zase naopak zklamat? Když lidé nejsou upřímní a přetvařují se. Jaké máš ráda jídlo? Rizoto, bramborové špalíčky, špenát, kuře, ryby, zeleninu, ovoce, müsli, obiloviny, halušky, kuřecí řízek a zeleninové saláty. Tvůj oblíbený domácí mazlíček či zvíře? Je jich několik. Křeček, morče, pes, kočka. V současné době žádného nechovám. (Tímto se chci MOC omluvit Vlastě i vám, čtenářům Mozaiky, že tentokrát u zpovědi chybí foto. Myslel jsem si, že Vlastinu fotku máme ve sborovém fotoarchivu, ale ouha nemáme. Pokusíme se to napravit v lednovém čísle a do té doby vyhlašuji bojovku: najděte Vlastu ve sboru. Jakub Limr)
pastýřský list
PLÁŠŤ SPRAVEDLNOSTI Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky. Izajáš 61,10 V tomto oddíle se mluví o dvojím druhu oblečení. První je roucho spásy (anebo spasení). To je nám celkem jasné. Je tím obrazně řečeno, že Ježíš Kristus zaplatil za moje a tvoje hříchy. Oplata za hřích je smrt, a tak někdo jiný musel zemřít proto, abych já mohl žít. Za mne a na mém místě. Pán Ježíš vypráví svým učedníkům podobenství o Božím království a říká, že kdo nebude správně oblečen na svatební hostinu, tak bude vykázán. Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. Řekl mu: `Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?´ On se nezmohl ani na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´ Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“ (Mt 22,11-14)
A dále se v knize Zjevení mluví o těch, kteří mají oblečené bílé roucho. Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo
nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. (Zj 7,9) Roucho spasení je tedy to bílé roucho, do kterého budeme oblečeni až přijde Pán Ježíš. Proč bílé? V Izajášovi 1,18 se říká, že i kdyby naše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. Co ale znamená to druhé roucho, kterým je plášť spravedlnosti? Tak jako je roucho spasení podmínkou k věčnému životu, tak je plášť spravedlnosti podmínkou k vítěznému životu. Je to například v Přísloví 24,16: Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. Víš, že jsi spravedlivý? Víš, že tvoje spravedlnost není závislá na tvých skutcích a tvém výkonu? Víš, že jsi spravedlivý navzdory všemu, co se kolem tebe děje? Proč? Protože spravedlnost není něco, co si můžeš zasloužit. Není to něco, co získáš vlastní silou! Spravedlnost můžeš získat
jen a pouze darem od toho, který si ji opravdu zasloužil. Kristus je jediným legitimním držitelem spravedlnosti a tobě a mně ji nabízí. Zadarmo! Boží logika je opravdu zvláštní. Je jiná, než ta lidská. My jsem dali Kristu naše hříchy a On nám za to dal … svoji spravedlnost. Svoji dokonalost, svoji poslušnost. Jsem přijat jako syn /jako dcera Boží a není třeba, abych si to nějak odpracoval. Nějak si to zasloužil. Podobně jako když se „marnotratný syn“ (Lukáš 15. kap.) vrací domů a jeho otec (v podobenství se myslí nebeský Otec) mu padne kolem krku a namísto trestu, výčitek, zkušební doby atd., nechá přinést ten nejlepší oděv, prsten a boty. Komu patří nejlepší oděv v domě
našeho Otce? (Pozor, je to chyták!!!) Patří našemu nebeskému Otci. Je to Jeho oděv. Je to Jeho roucho. Je to Jeho oblečení. My nejsme spravedliví sami o sobě a ze svých sil. Je to něco, co pro tebe a mne získal Bůh a Pán Ježíš Kristus. A my si to Jeho královské roucho, Jeho plášť spravedlnosti, můžeme obléci a předstoupit před našeho nebeského Otce v plné jistotě víry. Kristova spravedlnost nám dává tuto jistotu. Víme kým jsme v Něm. Víme, že nám daroval něco, co nám otevírá Boží požehnání. Když byl Ježíš křtěn od Jana a on se zdráhal to udělat, tak mu říká: (kral.) A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusť tak; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu. (Mt 3,15)
A poté se otevřela nebesa. V řeckém textu je přímo, že se nebesa otevřela „na“ Ježíše. Spravedlnost na sebe váže požehnání. A to všichni potřebujeme. My sami, naše rodiny, náš sbor a celá naše země. Chceš to zažít více? Více Božího jednání? Více zázraků a znameních? Obleč si tedy plášť spravedlnosti, který ti Kristus získal a nos ho! Petr Kácha Autor je radním KS v ČR. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha.
ze života sboru
SKUPINKA SBOROVÝCH MAMINEK S DĚTMI Od listopadu 2009 se opět začaly scházet "káeskové" maminky s dětmi. Dopolední skupinky jsou primárně určeny maminkám na mateřské dovolené. Probíhají pravidelně ve středu od 9.30 do 11.30. Místo konání je pohyblivé dle možností hostitelek. Nejčastěji se scházíme u Lenky Brtníkové, Petry Čapkové a Kamily Růžičkové, která je také kontaktní osobou pro další případné zájemce nebo sdělení podrobnějších informací. Skupinka usiluje především o to, abychom prohlubovali společné vztahy, navzájem se podporovali v duchovním růstu a také byli našemu sboru platné prostřednictvím modliteb za sborové děti, matky a rodiny vůbec. Všichni, kdo se chcete zapojit, jste srdečně zváni (dítko není nezbytnou podmínkou nějaké příležitostně zapůjčíme :) Kamila Růžičková
střípky
DALŠÍ ŠANCE PRO EVELINE Ráda bych vás pozvala do biografu. Právě dávají britský romantický film "Další šance pro Eveline" a v sále se postupně zaplňují poslední prázdná sedadla. Posaďte se, prosím. Světla zhasínají a na stříbrném plátně se za okamžik objeví špičkoví herci své doby, aby ztvárnili režisérův záměr v dobovém černobílém provedení. Už slyšíte scénickou hudbu? Klasický smyčcový orchestr brzy vystřídá jazzový saxofon a můžeme začít. Hlavní hrdina Charles Norway parkuje svůj vyleštěný černý vůz před budovou úřadu,
aby jako každý pracovní den usedl k psacímu stroji v kanceláři jakéhosi deníku. Kromě precizní stylistiky a jiných pracovních novinářských starostí se k němu ale neustále vrací jedna příjemně rušivá myšlenka. Pod vizáží elegantního gentlemana v šedém obleku totiž skrývá milé tajemství, které by rád nějak jemně ale srozumitelně časem na sebe prozradil. Za dlouhých večerů přemýšlí a přebírá inspirace, jenže žádná mu nepřipadá dost vhodná. Nakonec se svěří svému dávnému příteli a společně dojdou k báječnému řešení - uspořádají nedělní výlet.
Ano, to je přesně ten nejlepší nápad. Jaro přišlo v plné kráse, celou škálou úžasných barev a vůní vábí kancelářské zaměstnance na vycházku rozkvetlými sady a loukami. Pozvání přijali téměř všichni, skoro nikdo neodolal, a tak bylo za slunného nedělního odpoledne na pěšině podél řeky slyšet veselý smích jinak tiše pracujících dam. Pánové ve sportovním saku rozvinuli vášnivou debatu na téma, zda je bezpečné používat jízdní kolo, a hlouček usměvavých písařek vymýšlel ten nejvhodnější způsob, jak oslavit budoucí zasnoubení Jacka a Jane. Vycházka se vydařila nade všechno
očekávání a všichni přítomní ještě před rozloučením navrhli další setkání na příští neděli. Jen Charles byl trochu zklamaný. Byl sice velmi rád, že vztahy v kancelářích redakce už nejsou jen uhlazenou pracovní zdvořilostí, ale musel si přiznat, že to přeci jen nebyl jeho hlavní záměr. Avšak co není, může být, a tak večer s přítelem Jackem přemýšlejí, co dál. Zatím jaro ustoupilo létu a z krátkých vycházek kolem řeky vyrostly výlety do okolních lesů, kde vzrostlé stromy svým chladivým stínem chrání před slunečním žárem. Charles se však začíná obávat, že do zimy nejspíš svého záměru nedosáhne. Přesto vytrvale vymýšlí stále nové a nové trasy a doufá, že příště snad... Až jednoho nedělního rána konečně svitla naděje. Celou noc totiž vytrvale lilo a jedna bouřka míjela druhou. Za rozbřesku se počasí trochu umoudřilo, ale dalo se tušit, že ne všichni nadšeně vyrazí na první celodenní výlet do hor. A skutečně. Ráno u kašny byli jen Jack a Jane a po chvilce čekání dorazila ještě Eveline se svou přítelkyní, která se ale kvůli počasí vrátila domů, jakmile opustili město. Konečně svitla naděje, že dnešní výlet bude jiný. A Eveline skutečně překvapila. Místo květovaných letních šatů měla slušivý kalhotový kostým a na zádech nezvykle objemný ruksak. Charlese sice trochu zamrzelo, že jemně odmítla jeho galantní nabídku a chtěla nést batoh sama, ale trasu dobře znal,a tak měl naději, že si to brzy rozmyslí. Z počasí byl Charles přímo nadšený. Rozbahněná cestička poskytovala dostatek pádných důvodů proč nabídnout dámám pomocnou ruku, občasné přeháňky se neobešly bez deštníku a dokonce i přísná etiketa mu nahrávala, protože Jack a Jane už měli po zásnubách a bylo by zřetelně nevhodné, aby své rámě nabídl zasnoubené Jane. Lepší počasí už opravdu nemohlo být. Jelikož ani Angličané nedokáží celý den konverzovat o počasí, hovor se často stáčel na důvěrnější témata nežli je denní tisk a politická nerovnováha. Charles s Jackem byli dobře sehraní přátelé, a tudíž nebyla nouze ani o příležitosti strávit aspoň pár nenápadných vteřin o samotě s Eveline. Konečně po mnoha měsících nadešla příležitost, ale Charles moudře nespěchal a vychutnával si doslova každou chvilinku. Den příjemně ubíhal hodinu po hodině a skupinka výletníků se pomalu blížila zpět k rodnému městu. Když v tom přišlo překvapení, které nikdo z nich nečekal. Dorazili k mírně rozvodněnému potoku a lávka nikde. Odnesla ji noční bouřka. Charles v srdci
zajásal, ale zachoval vnější klid gentlemana. Tak o téhle příležitosti se mu ani ve snu nesnilo! S Jackem na sebe tajně šibalsky mrkli a začali si ohrnovat manžety. Nastává chvíle tichého očekávání, i scénická hudba umlká a Charles slyší jen hukot vody a tlukot vlastního srdce. Ticho přeruší až jásavý hlas Eveline: "Podívejte, i na to jsem myslela!" Sundává z ramen onen objemný ruksak a s výrazem hlubokého uspokojení vyndává dva páry obřích rybářských holinek. Ale to přeci ne! Já nechci, aby to takhle dopadlo! Teď ji přeci měl Charles vzít do náruče a přenést na druhý břeh! A na druhém břehu jí měl konečně prozradit, že ONA je ten důvod, proč pořádá tyhle výlety, které by pro něj bez ní vůbec neměly smysl! Zvláštní ale je, že když čtu v Bibli putování Izraele pouští, vidím popisované události v odlišném světle, i když mají tolik společného. Konečně nacházím důvod, proč Charles jásal nad mizerným počasím a proč Bůh přivedl Izrael na břeh, kde nebylo možné přejít ani se vrátit. A když to nepochopili u Rudého moře, zkusil to znovu aspoň u Jordánu. Konečně nacházím smysl neřešitelných křižovatek na lidský cestách, plných trápení, bolestí a slz. A konečně snad nacházím i odpuštění pro ty kazatele spravedlnosti, kteří mi v počátcích mé víry představili Boha jako trenéra vrcholových sportovců a domnívali se, že když přeskočíme nižší laťku, Bůh nám ji příště zvedne. Po mnoha letech úporného zápasu s Bohem ale zjišťuju, že o trenérovi v Bibli nic není. Víte, jak to pokračovalo dál s Charlesem a Eveline? Tak se znovu posaďte do kina a pokračujem: Charles s Jackem sedí večer u krbu a přemýšlejí, jestli to má vůbec ještě smysl. Jack už firemní výlety nepotřebuje, chodí s Jane a plánují společnou svatbu. Charles má
ruce v dlaních a zlomeně pozoruje uhasínající plamínky ohně, který ještě nedávno sálal a ozařoval velký prostor kolem sebe. Rozejdou se dnes,aniž by měli před sebou další krok do budoucna? Náhle se Charles prudce zvedá z křesla, bere do rukou další bukové poleno a přikládá na oheň: "Mám nápad, příště bude tajný výlet - do skal! Její tatínek je sice rybář, ale horolezec ne! Aspoň doufám. A o trase budeš vědět jen ty a já." Prostě - další šance pro Eveline. V tomhle filmu by mě ani náhodou nenapadlo domnívat se, že Charles chce Eveline trénovat v horolezectví. Nebo Tebe snad ano? - Kdoví proč jsem se ve filmu svého vlastního života domnívala, že mě Bůh stále trpělivě trénuje na stále vyšších laťkách, i když musí vidět, že ani ty nízké jsem nepřeskočila? Možná by bývalo stačilo otevřít oči, ale ani tohle člověk sám od sebe nemůže udělat. A tak chodím dál pod nebeskou klenbou a čekám, kdy mi zase dojde něco tak přirozeného a samozřejmého jako fakt,že ženichovo přemýšlení o nevěstě je trochu, hodně - ba dokonce úplně - jiné, než vztah trenéra s atletem. Co ty na to, nevěsto Kristova?! Olga Dašková Ilustrační foto: (1) Hamidreza Ahmadi ; (2) Harpreet Singh
ze života sboru
LISTOPADOVÁ DOROSŤÁCKÁ AKCE
střípky TŘI STROMY Na svahu hory vyrůstaly tři stromy. Z malých semenáčků se časem stali velikáni s mohutnými kmeny. Z výšky svých korun shlíželi do kraje pod horou a snili. První rád pozoroval noční oblohu. Hvězdy mu připadaly jako zářivé diamanty. Říkal si: „Chtěl bych hlavně vypadat hezky. Toužím být pokrytý zlatem a opatrovat drahé kameny. Určitě budu nejkrásnější pokladnicí na světě.“ Druhý strom upíral svůj pohled do dálky. Lákala ho vůně moře. V představách viděl sám sebe jako pevný stěžeň na zaoceánské lodi. „Budu vozit slavné kapitány a krále,“ snil. Ten třetí měl rád horu a město pod ní. Byl spokojen tam, kde stál. Ale i on měl svůj sen: „Budu tak vysoký, že mě lidé budou obdivovat. Když ke mně pozdvihnou oči, uvidí až na nebe a pomyslí při tom na Boha.“ Veškeré sny ale vzaly za své, když přišli dřevorubci. Z prvního stromu vyrobil truhlář žlab na krmení zvířat. Druhý se proměnil pod mozolnatýma rukama v obyčejnou rybářskou loď. Třetí byl pouze nahrubo přitesán a nakonec jej lidé opřeli o stěnu domu. A čas plynul...
Výprava do Velhartic
Jedné noci na první strom zazářilo světlo hvězdy. U něj, u žlabu, stáli rodiče držící malé děťátko. Kolébku neměli, tak položili své miminko do žlabu. V tu chvíli si první strom uvědomil, že nese největší poklad světa. Uběhla spousta dní a do lodi vytesané z druhého stromu nastoupil učitel, rabbi, se svými přáteli. Na moři se strhla bouře a lidé na lodi měli strach. Až učitel vstal a jediným příkazem živel uklidnil. V ten moment druhý strom poznal, že veze Krále všech králů. Dny plynuly až nastal pátek. Třetí strom vytáhli ze skladu zapomnětlivého řemeslníka. Hodili ho na rozbitá záda odsouzence a na hoře je k sobě přibili. Strom si připadal hrozný a krutý. Plakal. Nedělní ráno ale přineslo do celého světa proměnu. Dodnes ale platí, že když si lidé vzpomenou na třetí strom, myslí při tom na Boha. Všechny tři stromy poznaly něco lepšího, než být nejhezčím, nejsilnějším či největším stromem na světě.
V neděli 3. ledna 2010 NEBUDE shromáždění KSHK v KD Médium!!! Vypravte se spolu s námi do Prahy na celorepublikové shromáždění KS v ČR. Odjezd: 11:00hod. z nábřeží od Novákových garáží; návrat kolem 19.hod. Cena: 150,- Kč.
jak jsem to prožila
NO SMOKING Jana Jarkovská dojíždí na mozaikové bohoslužby z Rychnova nad Kněžnou vždy, když má tu možnost. Následující svědectví je Božím střípkem z jejího života a zároveň příležitost poznat ji trochu víc... Začátek letošních prázdnin se vůbec nevydařil. Volala mi Míla (druhá tatínkova žena), že taťka leží na ARU – celková sepse organismu. Válčí už třetí rok s rakovinou močového měchýře a je to jak na horské dráze, jednou líp a pak dvakrát hůř… Kvůli bakteriím se v noci budil po čtvrt hodinách…
to vydrželo tak den, dva nebo týden, či hodinu… Chutí a výmluv bylo vždycky dost.) „ANO! Pane, slibuji, že jestli se z tohohle tatínek dostane, v okamžiku, kdy bude procházet vrátnicí, přestávám kouřit! A máš mě rád, Pane?? Ano, já vím že ano.“ (Uvěřila jsem při velmi silném zážitku, kdy mi Pán ukázal, jaké je to u Něho. Je to už dva roky a já čím dál častěji prosila i za nějaký tak silný prožitek, jako byl ten první, prostě jsem cítila, jak moc mi to chybí.)
Takže tohle byl docela logický důsledek… Otevřela jsem skleněné dveře a za trubičkami, hadičkami a dýchacím přístrojem jsem uviděla tatínka. Byl to šok – i po tom, co prodělal selhání ledvin, cca před dvěma lety, kdy byl sinalý a unavený, prostě velmi starý človíček - tohle už bylo moc. Jeho obličej byl oteklý, z jeho podoby nezbylo téměř nic. První den jsem jen brečela. Zajímavé jak v jediném okamžiku jste schopni vytěsnit svou skvělou víru naprostým zoufalstvím a beznadějí. Od toho dne jsem se nepřestávala modlit. U tatínkova lůžka, při cestě v autě, při cestě do práce, prosila jsem, ať dá Pán tatínkovi šanci… Když jsem mu povídala o svém znovuzrození, odmítal se na toto téma bavit, že prý není žádný pánbíčkář… Prosila jsem, ať může poznat milost pokání, ať mu (nám) dá ještě čas. Tatínkův zdravotní stav se horšil, byl již přes 2 týdny v umělém spánku… „Pane, Ty víš, co to je milovat svého otce… Ve jménu Tvé lásky ke svému otci, dej nám ještě čas, Pane…“ Měla jsem pocit, že mě neslyší, a tak jsem na cestách z nemocnice křičela v autě… „Pane prosím… Smiluj se nad ním, odpusť mu jeho hříchy a uzdrav ho, navštiv ho mocně, Pane, ať je jeho svědectví ke Tvé slávě. Co za to chceš ode mne, Pane, co Ti mohu dát…?“ (První, co mě napadlo, bylo kouření, snažila jsem se ho zbavit v průběhu roku aspoň 4x a vždy mně
Další den byl šokový… Doktoři oznámili, že po probuzení tatínka z umělého spánku zjistili, že sepse zasáhla i mozek, že vůbec na nic nereagoval a výsledek je velmi nejistý, znova ho uspali… Pane, přece mě nenecháš uhulit se k smrti!!! A v autě znovu pláč a křik. Druhý den mi s úsměvem vstříc vyšla sestřička, že taťku vzbudili a že už trochu reaguje, měl však provedenou tracheostomii, takže nemluvil, pouze hlavou kýval ano, ne. Tati, tatínku, hladila jsem ho a v duchu děkovala Bohu za to, že vyslyšel mé prosby. Povídala jsem mu, co je nového doma, a než jsem odešla, zeptala jsem se ho: „Můžu se s Tebou pomodlit?“ Kývnul že ANO… „Už věříš, že je, tati?“ … ANO.
Nahlas jsem se modlila za uzdravení, za spásu, odpuštění a lásku… Tatínek spal, když jsem odcházela, ale moje srdce praskalo vírou a nadějí, radostí co se stalo, a přitom stačila jedna němá odpověď. „Už věříš, že je, tati?“ … ANO. Běželo mi to hlavou, pořád dokola, má radost byla tak silná, že jsem se o tom musela s někým podělit, volám Tomášovi Daškovi (ten mě k Bohu přivedl) a chrstla jsem na něho můj zážitek… Nevím, jestli z toho měl aspoň trochu, ale já měla pocit, že kdybych to nikomu neřekla, prasknu… Cítila jsem tu Boží lásku, milosrdenství a bylo to tak intenzivní! Až doma jsem si uvědomila, že Pán byl milostivý nejen k tatínkovi, ale i ke mně… „Chybí Ti silný zážitek se mnou??? Tady ho máš, když tak prosíš…“ V průběhu dalších dnů, kdy jsem se u tatínka modlila a četla mu z bible, se jeho stav pomalu lepšil. Po třech týdnech na ARU ho přestěhovali na urologii a odtud po týdnu domů. Ráno, v den propuštění, jsem se telefonicky přesvědčila, že domů opravdu jde, a zapálila si poslední cigaretu… „Pane, ty mě znáš, prosím, hlavně mě zbav té chutě, ať už mě ani nenapadne si zapálit, Pane, sama to nedokážu, pomoz mi i v tomhle, prosím…“ Děkuji Bohu, že jsem ho směla cítit, jeho milost, lásku, trpělivost… Nekouřím a chuť na cigaretu nemám. Prosila jsem ho, aby mi dopřál nějaký zážitek s ním, z kterého bych zase pár let žila… A on mi jich dal hned několik. Tolik mě miluje. Ví, že mi nestačí jen číst jeho slovo, a tak mě přesvědčuje pořád a stále, že OPRAVDU je… Myslím, že to říká každý den a také dělá skutky každý den, jen mé oči a uši jsou k těm „malým, nenápadným“ projevům slepé a hluché. Díky Pane za Tvou sílu a lásku. Jsem ještě syta z Tvých důkazů a tak Tě dnes prosím za ostatní křesťany, ve sboru, ve světě, dopřej jim také chvíli s Tebou Pane… Amen. Jana Jarkovská
ze života sboru
PODZIMNÍ MODLITEBNÍ OZVĚNY Vedle najdete shrnutí hlavních témat z pondělních modlitebních (setkání modlitebního týmu) od Jany Švajdlerové. Jednak nám jde o to, abyste byli v obraze; ale třeba vás některé z modlitebních předmětů osloví a vy je přidáte k těm svým, za která se přimlouváte ve svých „modlitebních pokojících“. Mottem pátečních modlitebních, na které jste týden co týden na 19.hod. srdečně zváni (!), se stalo slovo, které před časem přinesl Jirka Matouš – Nehemjáš 4,8b: Nebojte se jich, pamatujte na Panovníka velikého a budícího bázeň! Bojujte za své bratry, syny a dcery, ženy a domy! A tak bojujeme – nejen za sbor, ale za naše blízké, přátele, kolegy atd., kteří Ježíše ještě neznají. A také bych chtěl Bohu vzdát chválu, za Jeho věrnost a za to veliké množství modliteb, které už jsme viděli vyslyšené! Svědectví o některých z nich jste mohli v poslední době slyšet na nedělním shromáždění. Jakub Limr
OZVĚNY ZE SRDCÍ NAŠICH STRÁŽCŮ Během uplynulého podzimu jsme cítili naléhavost a potřebu modlit se nevíce za tato témata:
• KD Médium = místo našeho scházení se (kéž se skrze nás, naše aktivity, stane bodem v tomto sídlišti, z něhož mu svítí Kristovo světlo).
• Vedoucí sboru • Naše společenství (proti duchu náboženství; osobní čistota, horlivost Boží, ovzduší rodinného zázemí = důvěra, praktická pomoc; Iz 62,2-5; Př 4,13-15, 20-23)
• Církev jako celek (čistota, vyjití z vlažnosti, zmobilizování boje proti duchu islámu v Česku)
• Zápasící sourozenci z našeho středu („Nechceme přivykat ďáblovu řádění mezi námi. Chceme přivykat Božímu jednání mezi námi.“) Ž 138 Jana Švajdlerová
humor
info ze sboru V úvodu si připomeňme informaci, že v neděli 3. ledna 2010 NEBUDE shromáždění KSHK v KD Médium! Využijte příležitost a Vypravte se spolu s námi do Prahy na celorepublikové shromáždění KS v ČR. Odjezd: 11:00hod. z nábřeží od Novákových garáží; návrat kolem 19.hod. Cena: 150,- Kč. V pátek 25. 12. 2009 a 1. 1. 2010 NEBUDOU sborové modlitební. Tyto dva dny jsou svátky a KD Médium bude zavřené. Z listopadového setkání staršovstva se toho nedá moc napsat, protože jen chvilku jsme řešili organizační věci (de facto jen jednu, a to vánoční bohoslužbu se štědrovečerní večeří). Pak nás čekala fůra pastoračních záležitostí, z nichž ale všechny podléhají zpovědnímu tajemství. Proto se na nás nezlobte, že se nerozepíšeme víc. První prosincový víkend navštívil KSHK Marek Prosner, který je nejen členem Rady KS v ČR, ale také naším nadsborovým pastýřem. Kromě nedělního kázání jsme Marka využili k sobotnímu setkání sborových vedoucích, které začalo v 15. hodin a končili jsme kolem desáté večer. Tématem Markova vyučování bylo „Cokoli jste chtěli vědět o démonech a vysvobozování a báli jste se na to zeptat“. Mluvili jsme mj. o tom, jak nečistí duchové „fungují“, jaké jsou vstupní brány jejich působení a také jaké jsou podmínky pro vysvobození. V závěru nás Marek praktickým způsobem provedl modlitbami pokání a vysvobození. V neděli ráno Jakub a Marek společně sloužili modlitbami několika lidem ze sboru. Nedávno se ve sborové elektronické poště objevil email z české Národní knihovny, který začínal slovy: „Vybrali jsme vámi vydávané stránky www.kshk.cz jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví.“ Je to Boží milost, že různá svědectví, články ze života Mozaiky, materiály dětské církve či kázání v mp3 bude Národní knihovna archivovat a odkaz na sborový web umístí na své internetové stránky. Za staršovstvo sboru Jakub Limr
V roce 0 zažívali obchodníci s kočárky nebývalý zájem o cestovní typ žlabu pro zvířata.
