PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA VII. volební období
729/0 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsaná ve Znojmě dne 21. ledna 2016
Zástupce předkladatele: ministr zdravotnictví Doručeno poslancům: 26. února 2016 v 13:14
NÁVRH USNESENÍ POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Rámcová smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsaná ve Znojmě dne 21. ledna 2016.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dává souhlas k ratifikaci Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby podepsané ve Znojmě dne 21. ledna 2016.
Předkládací zpráva Na základě usnesení vlády č. 396 ze dne 25. května 2015 vláda vyslovila souhlas s podpisem Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, která byla podepsána dne 21. ledna 2016 ve Znojmě. Zhodnocení vztahů s Rakouskou republikou Mezi Českou republikou (dále jen „ČR“) a Rakouskou republikou (dále jen „Rakousko“) je sjednána celá řada mezinárodních smluv o spolupráci v různých oblastech. Spolupráce v oblasti zdravotnictví je upravena Dohodou mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o spolupráci v oblasti zdravotnictví podepsanou ve Vídni dne 18. listopadu 1982 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 94/1983 Sb.). Vzhledem k faktické zastaralosti citované dohody a s ohledem na členství obou států v Evropské unii (dále jen „EU“) je vzájemná spolupráce v oblasti zdravotnictví a ochrany veřejného zdraví rozvíjena především v rámci aktivit EU a dalších společných mezinárodněprávních závazků, zejména na půdě Světové zdravotnické organizace. Činnost EU však v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie nezasahuje do stanovení zdravotní politiky členských států, organizace zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, včetně jejího financování. Tyto oblasti jsou ve výhradní kompetenci členských států. EU však podporuje spolupráci mezi členskými státy zaměřenou zejména na zlepšení vzájemného doplňování jejich zdravotních služeb v příhraničních oblastech. Rozvoj všestranných a vzájemně výhodných vztahů se sousedními státy je i jedním z cílů české zahraniční politiky. Nástrojem napomáhajícím k dosažení tohoto cíle jsou mimo jiné smlouvy o přeshraniční spolupráci, které usnadňují spolupráci a vzájemné vztahy v příhraničním území v různých oblastech oboustranného zájmu. Předkládaná rámcová smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby (dále jen „Rámcová smlouva“) představuje výsledek dlouholeté snahy o prohloubení přeshraniční spolupráce v oblasti zdravotnictví, resp. zdravotnické záchranné služby (dále jen „ZZS“) se sousedními státy. V současné době je přeshraniční spolupráce, která zahrnuje i ZZS jako součást integrovaného záchranného systému ČR, umožněna pouze pro případ pomoci při katastrofách a velkých haváriích, a to na základě mezinárodních smluv v gesci Ministerstva vnitra. Ve vzájemných vztazích mezi ČR a Rakouskem se jedná o Smlouvu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o vzájemné pomoci při katastrofách nebo velkých haváriích, podepsanou ve Vídni dne 14. prosince 19981. K rozšíření přeshraniční spolupráce v oblasti ZZS nad výše uvedený rámec je tak nezbytné upravit její pravidla samostatnou mezinárodní smlouvou. České příhraniční kraje, které jsou na základě zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění zákona č. 385/2012 Sb., (dále jen „zákon o ZZS“), odpovědné za zajištění nepřetržité dostupnosti ZZS v rámci svého územního obvodu, podporují sjednání těchto mezinárodních smluv a plánují využít přeshraniční spolupráci zejména v řídce osídlených a z české strany obtížně dostupných příhraničních oblastech. V první fázi se předpokládá zahájení přeshraniční spolupráce především na ad hoc 1
sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 139/2000 Sb.m.s. 1
bázi dle aktuální potřeby, v dlouhodobější perspektivě by pak kraje mohly tuto spolupráci využít i systematičtěji při sestavování plánu pokrytí kraje výjezdovými základnami ZZS. Vedle budování nových výjezdových základen se jedná o jednu z možností, jak nepřetržitou dostupnost ZZS v daném kraji zabezpečit. Obdobná spolupráce v praxi funguje mezi jednotlivými kraji. Mezinárodní smlouva upravující přeshraniční spolupráci v oblasti ZZS již byla sjednána se Spolkovou republikou Německo (dále jen „SRN“) a vstoupila v platnost dne 18. července 20142. V zájmu udržení jednotných pravidel a podmínek přeshraniční spolupráce byl text této mezinárodní smlouvy využit jako základ pro jednání s Rakouskem. Přeshraniční spolupráce mezi ČR a Rakouskem se na české straně bude týkat Jihočeského kraje, Kraje Vysočina a Jihomoravského kraje a na rakouské straně spolkové země Horní Rakousy a spolkové země Dolní Rakousy. Kraj Vysočina sice fakticky přímo s Rakouskem nesousedí, nicméně od hranic jej dělí pouze pár kilometrů a v současné době již aktivně rozvíjí přeshraniční spolupráci v řadě oblastí. Svými výjezdovými základnami ZZS Kraj Vysočina pokrývá část území obou sousedních krajů (Jihočeského kraje i Jihomoravského kraje), proto je logické, aby byl do přeshraniční spolupráce v oblasti ZZS s Rakouskem také zahrnut.
Informace o souhlasném stanovisku Rakouska a o zajištění provádění Rámcové smlouvy Systém organizace a poskytování ZZS v Rakousku je velmi podobný německému systému, proto rakouská strana vyslovila souhlas s předloženým vzorovým textem smlouvy se SRN a navrhla pouze drobné doplnění (bod 9 článku 1 o definici „vybavení výjezdové skupiny“) a upřesnění textu (odst. 3 článku 7 Zvláštní postavení dopravních prostředků ZZS). Předkládaný text Rámcové smlouvy je tak v podstatě totožný s původním textem smlouvy se SRN. S ohledem na výše uvedené bylo jednání o textu Rámcové smlouvy vedeno pouze korespondenční cestou. Za rakouskou stranu vedlo jednání Spolkové ministerstvo zdravotnictví s tím, že fakticky odpovědné za zajištění a organizaci ZZS na svém území jsou spolkové země. Samotné Spolkové ministerstvo zdravotnictví nemá zákonnou pravomoc upravovat tuto oblast, která je regulována právní úpravou jednotlivých spolkových zemí. Na české straně vedlo jednání Ministerstvo zdravotnictví ČR s tím, že zákonnou odpovědnost za zajištění a organizaci ZZS mají ve svém územním obvodu jednotlivé kraje, které byly do procesu sjednávání Rámcové smlouvy zapojeny. Činnosti kraje vymezené v zákoně o ZZS spadají do samostatné působnosti krajů. Předkládaná mezinárodní smlouva je proto koncipována jako rámcová a předpokládá uzavření samostatných ujednání o přeshraniční spolupráci mezi oprávněnými subjekty, tj. v ČR kraji a v Rakousku spolkovými zeměmi. V těchto ujednáních budou stanovena podrobnější pravidla a podmínky přeshraniční spolupráce v jednotlivých příhraničních územích.
2
sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 53/2014 Sb.m.s. 2
Dopad provádění Rámcové smlouvy na státní rozpočet Z finančního hlediska se realizace Rámcové smlouvy může dotknout několika zdrojů. Primárně se bude jednat o rozpočty krajů jako zřizovatelů příspěvkové organizace poskytovatele ZZS. V závislosti na zvoleném způsobu úhrady nákladů přeshraniční spolupráce mezi jednotlivými oprávněnými subjekty by náklady mohly být částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a ze státního rozpočtu (úhrada provozu letadel určených pro zajištění ZZS). Obě smluvní strany předpokládají vzájemnou reciprocitu přeshraniční spolupráce a její využívání v těch případech, kdy je to z časového hlediska s ohledem na rozmístění výjezdových základen ZZS a odpovídajících zdravotnických zařízení, resp. poskytovatelů akutní lůžkové péče vhodné. Z tohoto důvodu předpokládáme, že realizace Rámcové smlouvy nepřinese zvýšené nároky ani na státní rozpočet, ani na finanční prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Více k otázce úhrady přeshraniční spolupráce – viz článek 11 níže.
Odůvodnění kategorie navrhované Rámcové smlouvy Rámcová smlouva obsahuje ustanovení o věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu ve smyslu článku 49 písm. e) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“), a ustanovení o právech a povinnostech osob ve smyslu článku 49 písm. a) Ústavy. Proto se jedná o smlouvu tzv. prezidentské kategorie. Z tohoto důvodu bude před ratifikací prezidentem ČR předložena k vyslovení souhlasu oběma komorám Parlamentu ČR. Po svém vstupu v platnost a po publikaci ve Sbírce mezinárodních smluv se v souladu s článkem 10 Ústavy stane součástí českého právního řádu. Rámcová smlouva jde v některých aspektech nad rámec platné právní úpravy dané zákonem ZZS. Jedná se o § 5 odst. 5 a § 8 odst. 2, tato ustanovení nepředpokládají působení poskytovatele ZZS z jiného státu na území kraje, resp. působení poskytovatele z ČR na území jiného státu. Při provádění Rámcové smlouvy se proto bude postupovat v souladu s článkem 10 Ústavy ČR, tj. bezprostředně na základě textu Rámcové smlouvy, která po schválení Parlamentem ČR, ratifikaci prezidentem republiky a řádném vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv bude mít přednost před zákonnou úpravou.
Zhodnocení souladu Rámcové smlouvy s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR Text Rámcové smlouvy je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími z členství ČR v EU, se závazky převzatými v rámci jiných platných smluv a s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva. Text Rámcové smlouvy odpovídá mandátu stanovenému ve směrnici pro expertní jednání, která byla v rámci meziresortního připomínkového řízení (8. 12. 2014 – 2. 1. 2015) projednána se všemi ministerstvy, dotčenými kraji, předsedou Legislativní rady vlády, předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů, prostřednictvím Kanceláře prezidenta republiky rovněž s prezidentem republiky a se zahraničními výbory Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR a pro informaci byla zaslána předsedům zdravotnických výborů obou komor Parlamentu ČR. 3
Stručná charakteristika Rámcovou smlouvou přejímaných závazků Dále je uveden podrobnější popis obsahu jednotlivých článků Rámcové smlouvy. Článek 1) Vymezení pojmů V zájmu jednotného výkladu Rámcové smlouvy a navazujících ujednání o přeshraniční spolupráci (viz dále) jsou v tomto článku definovány základní pojmy užívané v souvislosti se ZZS: zdravotnická záchranná služba, přednemocniční neodkladná péče, přeprava nemocných, dopravní prostředek ZZS, výjezdová skupina, zásah výjezdové skupiny, zdravotnické operační středisko, místo zásahu a vybavení výjezdové skupiny. Článek 2) Účel Účelem smluvní úpravy je vymezení základního právního rámce pro přeshraniční spolupráci v oblasti ZZS s cílem zajistit nepřetržitou dostupnost této zdravotní služby v příhraničních oblastech definovaných v článku 3 Rámcové smlouvy. Článek 3) Oblast působnosti V tomto článku jsou taxativně vymezeny příhraniční oblasti, na které se Rámcová smlouva vztahuje. V ČR se jedná o Jihočeský kraj, Kraj Vysočina a Jihomoravský kraj a na rakouské straně o spolkovou zemi Horní Rakousy a spolkovou zemi Dolní Rakousy. Pro faktické provádění přeshraničních zásahů výjezdovými skupinami ZZS na území druhé strany se předpokládá upřesnění „zásahového území“ do vnitrozemí druhého státu na základě vyhodnocení účelnosti těchto zásahů v dané lokalitě a jeho definování v jednotlivých ujednáních o přeshraniční spolupráci. Pokud jde o osobní působnost, bude se Rámcová smlouva vztahovat na osoby, jejichž zdravotní stav bude vyžadovat poskytnutí ZZS v daném příhraničním území, a na členy výjezdové skupiny ZZS, kteří budou poskytovat ZZS na základě Rámcové smlouvy. Rozsah ZZS dle rakouské vnitrostátní právní úpravy je stejný jako v SRN (součástí ZZS je i přeprava pacientů neodkladné péče), proto z hlediska věcné působnosti je ZZS pro účely Rámcové smlouvy a navazujících ujednání o přeshraniční spolupráci definována jako zdravotní služba, v jejímž rámci je na základě vyhodnoceného tísňového volání poskytována přednemocniční neodkladná péče a přeprava nemocných. Pro ČR z této definice vyplývá širší vnímání ZZS v porovnání s definicí danou zákonem o ZZS, který ZZS váže zejména na poskytování přednemocniční neodkladné péče. Přeprava nemocných v intencích Rámcové smlouvy představuje paralelu českému termínu přeprava pacientů neodkladné péče ve smyslu § 2 odst. 2 písm. f) zákona o zdravotních službách, která dle české právní úpravy sice nespadá pod zdravotní služby poskytované v rámci ZZS, ale česká strana ji pro účely Rámcové smlouvy může do rozsahu ZZS zahrnout. Přeprava pacientů neodkladné péče je zdravotní služba, jejíž poskytování je vázáno na získání oprávnění dle zákona o zdravotních službách, je koordinováno zdravotnickým operačním střediskem, hrazeno z veřejného zdravotního pojištění
4
a může ji poskytovat i poskytovatel ZZS. Poskytovatelé této zdravotní služby mají ze zákona stejné personální, věcné a technické vybavení jako poskytovatelé ZZS. Článek 4) Ujednání o přeshraniční spolupráci Smlouva je koncipována jako rámcová, umožňuje určité výjimky z vnitrostátní právní úpravy obou států a ponechává prostor pro konkretizaci pravidel a podmínek spolupráce v konkrétním příhraničním území na dohodu oprávněných subjektů, které jsou dle vnitrostátního rozdělení kompetencí odpovědné za zajištění ZZS v rámci svého územního obvodu, tj. v ČR dotčených krajů a v Rakousku spolkových zemí. Využití a faktické provádění přeshraniční spolupráce tak bude na rozhodnutí příslušných krajů a předpokládá uzavření samostatných ujednání o přeshraniční spolupráci. Subjekty oprávněné k uzavírání těchto ujednání jsou v Rámcové smlouvě taxativně uvedeny, včetně stanovení oblastí, které musí být předmětem této úpravy. Pokud by kraje zvažovaly finanční participaci veřejného zdravotního pojištění na úhradě nákladů přeshraniční spolupráce a využívání leteckých výjezdových skupin ZZS, měly by k jednáním o přípravě ujednání o přeshraniční spolupráci přizvat zástupce zdravotních pojišťoven a Ministerstva zdravotnictví. Přeshraniční spolupráce bude probíhat prostřednictvím výjezdových skupin ZZS a bude realizována na základě tísňové výzvy na linku tísňového volání. Její koordinaci budou zajišťovat příslušná zdravotnická operační střediska obou stran, která vyhodnotí potřebu přeshraničního zásahu. Přeshraniční spolupráce bude vždy probíhat na základě žádosti jedné strany o spolupráci a její akceptace druhou stranou. Při přeshraničním nasazení výjezdové skupiny ZZS bude provedeno ošetření pacienta na místě události a s ohledem na jeho zdravotní stav si buď pacienta převezme výjezdová skupina ZZS smluvní strany, na jejímž území je místo události nebo bude pacient převezen do nejrychleji dosažitelného a s ohledem na jeho zdravotní stav vhodného zdravotnického zařízení poskytovatele akutní lůžkové péče, které bude určeno příslušným zdravotnickým operačním střediskem. Pokud to jeho zdravotní stav dovolí, bude pacient, který má v době zásahu výjezdové skupiny ZZS své bydliště na území jedné smluvní strany, zpravidla přepraven na území této smluvní strany. Konkretizace zásad upravujících „směrování“ pacientů do zdravotnických zařízení poskytovatelů akutní lůžkové péče bude předmětem úpravy v jednotlivých ujednáních o přeshraniční spolupráci ve vazbě na místní podmínky. Pokud jde o způsob vzájemného dorozumívání se, s ohledem na jazykovou bariéru bude pro účely záznamu o přeshraničním zásahu výjezdové skupiny ZZS vytvořen jednotný dvoujazyčný česko-německý formulář. V praxi již někteří poskytovatelé ZZS příhraničním území obdobné formuláře využívají. Ze zkušeností z česko-německé spolupráce lze konstatovat, že společným komunikačním jazykem, zejména mezi příslušnými zdravotnickými operačními středisky bude ve většině případů angličtina. Členové výjezdových skupin ZZS, kteří budou zapojeni do přeshraniční spolupráce, by se současně měli průběžně zdokonalovat ve znalosti jazyka svého partnera tak, aby byla zajištěna základní znalost jazyka na úrovni dorozumění se s pacientem.
5
Článek 5) Členové výjezdové skupiny Rámcovou smlouvou bude umožněno uznání profesní kvalifikace zdravotnických pracovníků oprávněných vykonávat činnosti výjezdové skupiny ZZS a způsobilých k výkonu zdravotnického povolání dle vnitrostátních právních předpisů jedné smluvní strany k přechodnému výkonu těchto činností při přeshraničním nasazení na území druhé smluvní strany. Tito zdravotničtí pracovníci budou rovněž osvobozeni od povinného členství v profesních komorách druhé smluvní strany. Vychází se z předpokladu, že obě smluvní strany aplikují směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2005/36 ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací, která stanovuje pravidla pro uznávání odborné kvalifikace pro přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkonu na území členského státu, který je odlišný od státu, kde dotyčná osoba nabyla svou odbornou kvalifikaci, a současně stanovuje základní podmínky a předpoklady pro získání dané odborné kvalifikace. Při přeshraničním zásahu budou mít členové výjezdové skupiny ZZS na území druhé smluvní strany stejné profesně-právní postavení jako členové výjezdové skupiny ZZS této druhé smluvní strany, tj. budou v postavení „domácích“ členů výjezdové skupiny ZZS a bude se na ně standardně vztahovat princip územní teritoriality. Při vlastním poskytování ZZS na území druhé smluvní strany se však členové výjezdové skupiny ZZS budou řídit vlastními doporučenými postupy pro poskytování zdravotní péče, k jejichž používání jsou zvyklí a školení. V praxi to bude znamenat, že zdravotničtí pracovníci české výjezdové skupiny ZZS budou při zásahu na území Rakouska sice podléhat rakouské zákonné úpravě poskytování ZZS, ale současně budou postupovat v souladu s českými medicínskými postupy, a obráceně. Článek 6) Překračování státních hranic Tento článek řeší situace, kdy je třeba, aby zúčastněné osoby (zdravotničtí pracovníci výjezdové skupiny ZZS a osoby, kterým je poskytována ZZS) překročily státní hranice, avšak nemají u sebe potřebné doklady, jež jsou jinak při překračování státních hranic obvykle vyžadovány. V těchto případech jsou osoby od povinnosti mít u sebe tyto doklady osvobozeny, a to až do chvíle, než mohou potřebné doklady obdržet nebo získat doklady náhradní. Současně se předpokládá, že budou reflektovány zvláštní okolnosti daného případu, zejména zdravotní stav pacienta a jeho reálná možnost potřebné doklady obdržet v určitém čase. Pro případ, že dotčená osoba nemůže získat potřebné doklady, je v odstavci 2 zakotvena povinnost státu, z jehož území došlo k překročení státních hranic, přijmout takovou osobu na své území bez formalit. Tento článek dále zavádí zvláštní režim pro případ, že v souladu s právními akty EU (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), dojde k dočasnému znovuzavedení ochrany hranic a budou stanovena místa pro překračování státních hranic. Dopravní prostředky ZZS a dotčené osoby (členové výjezdové skupiny ZZS a pacienti) budou moci po předchozím informování příslušných orgánů odpovědných za ochranu státních hranic překračovat státní hranice i mimo tato stanovená místa.
6
Článek 7) Zvláštní postavení dopravních prostředků zdravotnické záchranné služby Toto ustanovení upravuje postavení dopravních prostředků ZZS při přeshraničním zásahu výjezdové skupiny ZZS. Vozidla ZZS jedné smluvní strany budou mít při přeshraničním nasazení stejná zvláštní práva a právo přednosti jízdy v souladu s pravidly silničního provozu jako vozidla ZZS smluvní strany, na jejímž území k zásahu dochází. Vozidla ZZS jedné smluvní strany budou na území druhé smluvní strany osvobozena od poplatků za užití zpoplatněné pozemní komunikace ve stejné míře jako vozidla ZZS této druhé smluvní strany. V ČR se jedná o tzv. časové zpoplatnění pro silniční motorová vozidla, jejichž největší povolená hmotnost je do 3,5 tuny a tzv. výkonové zpoplatnění (mýto) pro silniční motorová vozidla, jejichž největší povolená hmotnost činí více než 3,5 tuny. Podle § 20a odst. 1 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zpoplatnění nepodléhá užití zpoplatněné pozemní komunikace silničním motorovým vozidlem poskytovatele ZZS, je-li vybaveno zvláštním výstražným světlem. Dopravním prostředkům ZZS bude umožněno na území druhé smluvní strany používat vlastní zvláštní výstražná světla a zvláštní výstražná zvuková znamení. Rovněž bude zakotveno vzájemné uznání nezbytných dokladů jako např. technických průkazů, řidičských průkazů, řidičských oprávnění atd. Článek 8) Vybavení výjezdové skupiny Vybavení výjezdové skupiny ZZS potřebné k provádění přeshraničních zásahů bude muset splňovat požadavky stanovené právními předpisy platnými v místě, kde je daná výjezdová skupina ZZS umístěna, tzn. výjezdová skupina ZZS, která má základnu na území ČR, se bude řídit právními předpisy ČR. Do vybavení výjezdové skupiny ZZS patří jak léčiva, tak zdravotnické prostředky. Rámcová smlouva stanoví, že k převozu vybavení výjezdové skupiny ZZS nebude potřeba žádné povolení národních institucí a nebude podléhat žádným zákazům nebo omezením dovozu či vývozu. Na základě tohoto ustanovení nebude k vývozu nebo dovozu hromadně vyráběných léčivých přípravků obsahujících návykové látky anebo přípravky obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin, které jsou součástí vybavení dopravního prostředku ZZS při přeshraničním nasazení podle Rámcové smlouvy, vyžadováno povolení příslušné národní instituce. Článek 9) Používání letadel pro zdravotnickou záchrannou službu Pro přeshraniční spolupráci bude možno využít i leteckých výjezdových skupin ZZS. Jejich použití je však omezeno pouze pro poskytnutí tzv. Vrtulníkové letecké zdravotnické záchranné služby (Helicopter Emergency Medical Service – HEMS) ve smyslu příslušného předpisu EU. V současné době se jedná o nařízení Komise (EU) č. 965/2012 ze dne 5. října 2012, kterým se stanoví technické požadavky a správní postupy týkající se letového provozu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008. Lety HEMS jsou záchranné lety do terénu nebo určené k neodkladnému transportu pacienta mezi zdravotnickými zařízeními poskytovatelů akutní lůžkové péče. Hlavním požadavkem je bezprostřední neodkladné provedení takového záchranného letu, bez něhož by jinak došlo k ohrožení života pacienta nebo k závažné poruše jeho zdraví. V ČR jsou doletové kružnice dány rozsahem cca 60 km, 7
resp. doletem do 15 – 20 min. od převzetí pokynu k provedení záchranného letu. V rámci přeshraniční spolupráce bude tento princip zachován s tím, že vždy musí být primárně zajištěno pokrytí vnitrostátního území pro zajištění ZZS. Při přeshraničním nasazení je pro letadla určená k poskytování ZZS jedné smluvní strany upravena možnost přelétat území druhé smluvní strany a přistávat a startovat i z jiných míst než z povolených letišť a ploch určených k přistávání a vzletům, což je plně v souladu s účelem a principem letů HEMS. V souladu se zákonem č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcím předpisem (vyhláška č. 108/1997 Sb.) není v ČR nutný souhlas majitele pozemku k přistání letadel určených k poskytování ZZS, neboť se jedná o lety ve veřejném zájmu. Provozovatelé těchto letadel jsou pro případ vzniku škody na cizím majetku pojištěni. Konkrétní podmínky pro nasazení letadel k přeshraničním zásahům budou stanoveny v jednotlivých ujednáních o přeshraniční spolupráci v rámci stanovení pravidel pro nasazení dopravních prostředků ZZS jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, a to v souladu se smlouvami uzavřenými Ministerstvem zdravotnictví s provozovateli letadel určených pro zajištění ZZS. Ministerstvo zdravotnictví se bude diskusí o přípravě ujednání a nastavení těchto pravidel účastnit. Článek 10) Ochrana osobních údajů Základním principem předkládané mezinárodněsmluvní úpravy je zachování principu teritoriality, ze kterého vyplývá dodržování právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území k zásahu výjezdové skupiny ZZS dochází. Základní pravidla úpravy ochrany osobních údajů jsou dána právem EU, Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, která je transponována do vnitrostátních právních předpisů, v ČR zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úroveň ochrany osobních údajů je tak v obou státech srovnatelná. Smluvní strany se proto zavazují při realizaci Rámcové smlouvy dodržovat pravidla daná příslušnými právními předpisy EU a vnitrostátními právními předpisy. Článek 11) Úhrada nákladů V ČR odpovídá za zajištění ZZS v rámci svého územního obvodu kraj, který tyto služby zajišťuje prostřednictvím poskytovatele ZZS, příspěvkové organizace kraje. Činnosti poskytovatele ZZS jsou financovány z veřejného zdravotního pojištění (30 %), jde-li o hrazené zdravotní služby, ze státního rozpočtu, ze kterého jsou Ministerstvem zdravotnictví hrazeny náklady na provoz letadel určených pro zajištění ZZS, a z rozpočtů krajů, ze kterých jsou hrazeny náklady nehrazené z výše uvedených zdrojů (70 %). V Rakousku je odpovědnost za zajištění ZZS v kompetenci jednotlivých spolkových zemí a činnosti poskytovatelů ZZS jsou hrazeny primárně z prostředků veřejných zdravotních pojišťoven. S ohledem na vnitrostátní rozdělení kompetencí a s vědomím toho, že využívání přeshraniční spolupráce se může v jednotlivých krajích lišit, je ke stanovení pravidel úhrady nákladů 8
ponechán prostor pro individuální dohody oprávněných subjektů v ujednáních o přeshraniční spolupráci. Předpokládáme, že nastavení těchto pravidel bude předcházet analýza pokrytí daného příhraničního území výjezdovými základnami ZZS a rozmístění odpovídajících zdravotnických zařízení, resp. poskytovatelů akutní lůžkové péče, odhad počtu a druhu případných přeshraničních zásahů a z toho vyplývajících finančních dopadů. Samotná Rámcová smlouva odkazuje na přednostní uplatnění pravidel daných právem EU, jestliže bude jeho aplikace přicházet v úvahu s ohledem na variabilitu případů, které mohou v rámci přeshraniční spolupráce nastat. Jedná se o nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/04 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/09, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/04 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/10, kterým se rozšiřuje působnost dříve uvedených dvou nařízení i na občany třetích států, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti (dále jen „koordinační nařízení EU“). Na základě těchto předpisů EU mají zahraniční pojištěnci (pojištěnci EU, EHP a Švýcarska) při pobytu na území jiného členského státu nárok na čerpání nezbytné zdravotní péče na účet své domácí zdravotní pojišťovny, a to za stejných podmínek jako místní pojištěnci. Náklady zdravotní péče čerpané např. českými pojištěnci v jiném členském státě EU, EHP a Švýcarsku (stejně jako náklady zdravotní péče poskytnuté v ČR a výpomocně uhrazené českými zdravotními pojišťovnami pojištěným osobám z těchto států) jsou nejdříve uhrazeny nositelem zdravotního pojištění v místě ošetření (tj. institucí, která v daném státě hradí náklady zdravotní péče) a ten poté tyto náklady přeúčtuje příslušné české zdravotní pojišťovně. Toto přeúčtování probíhá prostřednictvím tzv. styčných orgánů členských států EU (v ČR tuto funkci plní Centrum mezistátních úhrad). Koordinační nařízení EU však nebudou v řadě předpokládaných případů přeshraniční spolupráce (členové výjezdové skupiny českého poskytovatele ZZS poskytnou zdravotní péči rakouskému pojištěnci na území Rakouska a obráceně) aplikovatelná, protože se vztahují na čerpání zdravotní péče na území jiného členského státu EU, než je stát pojištění dotčené osoby (tj. v zahraničí je pojištěnec). Při přeshraniční spolupráci dle Rámcové smlouvy se však na území jiného členského státu EU (byť částečně) ocitá poskytovatel ZZS. Proto bude nezbytné stanovit vlastní pravidla pro úhradu nákladů na základě dohody oprávněných subjektů v ujednáních o přeshraniční spolupráci. V dlouhodobé perspektivě je přeshraniční spolupráce realizovatelná za předpokladu nákladové neutrality pro obě strany. Máme-li na zřeteli základní účel přeshraniční spolupráce, tj. záchrana života a zdraví, pak je třeba konstatovat, že zásah výjezdové skupiny českého poskytovatele ZZS má stejnou hodnotu jako zásah výjezdové skupiny rakouského poskytovatele ZZS. Na základě této úvahy by bylo vhodné vést diskuse o nastavení pravidel úhrady přeshraniční spolupráce. Jako administrativně nejjednodušší řešení se nabízí bezplatnost této spolupráce založená na předpokládané reciprocitě a vědomí pravděpodobného nízkého počtu případů (dle vyjádření poskytovatelů ZZS by se mělo jednat o jednotky případů měsíčně). Dne 25. 11. 2015 podepsaly kraje Karlovarský, Ústecký a Liberecký Ujednání o přeshraniční spolupráci zdravotnických záchranných služeb se Svobodným státem Sasko. V oblasti 9
financování se podařilo dojednat právě bezúhradové plnění alespoň pro prvních 15 měsíců trvání Ujednání. Poté společná pracovní skupina provede vyhodnocení nákladů a v případě nevyváženosti nákladů spojených s přeshraniční spoluprací bude dodatkem sjednána úhrada zásahu posádky zdravotnické záchranné služby paušální částkou a způsob této úhrady. Pro srovnání uvádíme, že podle sdělení poskytovatelů ZZS se náklady na vybudování jedné výjezdové základny ZZS pohybují okolo 5 mil. Kč, náklady na pořízení jednoho vozidla ZZS jsou zhruba 3 mil. Kč a roční provoz výjezdové základny stojí cca 5 mil. Kč. V porovnání s tím pak průměrný zásah výjezdové skupiny ZZS stojí 6 – 7 tisíc Kč, časově náročnější výjezd kolem 15 tisíc Kč. Pokud by oprávněné subjekty zvažovaly možnost definování nějakého úhradového mechanismu, pak si lze představit např. stanovení základních zúčtovacích sazeb (paušálů) za jednotlivé přeshraniční zásahy. Bude-li počet uskutečněných přeshraničních zásahů víceméně stejný, bylo by pak možné dlužné částky vzájemně započítat. V případě, že by v budoucnu došlo k nerovnoměrnému využívání přeshraničních zásahů výjezdových skupin ZZS, mohou oprávněné subjekty v rámci možností daných vnitrostátní právní úpravou dohodnout pravidla úhrady se zapojením systémů veřejného zdravotního pojištění. Současně by měly stanovit způsob úhrady části nákladů, které nebudou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, a způsob vypořádání vzájemných finančních závazků. Pro úplnost dodáváme, že v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se u cizinců, kteří nejsou krytí koordinačními nařízeními EU, vyžaduje prokázání schopnosti uhradit náklady na zdravotní péči čerpanou na území ČR. Tuto povinnost je možno splnit uzavřením komerčního zdravotního pojištění, pokud zdravotní péče není hrazena na základě mezinárodní smlouvy nebo z veřejného zdravotního pojištění nebo pokud cizinec neprokáže, že je zdravotní péče hrazena jiným způsobem (např. vládní stipendisté). Pokud jde o nepojištěné osoby, jdou veškeré náklady za poskytnutou ZZS na vrub kraje, resp. poskytovatele ZZS, který je následně po dotčených osobách vymáhá zpět. Tyto situace nastávají v praxi již nyní a nepředpokládá se, že by se jejich frekvence díky přeshraniční spolupráci zvýšila. Vzhledem k základnímu principu přeshraniční spolupráce, která probíhá na základě žádosti jedné strany o spolupráci a akceptace této žádosti druhou stranou, by jako nejvhodnější bylo stanovení pravidla úhrady nákladů zdravotní péče poskytnuté nepojištěným osobám tou stranou, která žádá o spolupráci. V rámci dohody oprávněných subjektů může přicházet v úvahu i započtení nákladů nebo předpokládaná reciprocita. Článek 12) Odpovědnost a náhrada škody Na právní vztahy v oblasti odpovědnosti a náhrady za újmu na jmění a nemajetkovou újmu (dále jen „škoda“) způsobenou při provádění Rámcové smlouvy se budou aplikovat příslušné vnitrostátní právní předpisy, právo EU a dále použitelné mezinárodní smlouvy, což je Úmluva o právu použitelném na dopravní nehody, Haag, 4. května 1971, jejíž smluvní stranou jsou oba státy.
10
Dle českého právního řádu za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb odpovídá poškozenému poskytovatel zdravotních služeb, a to podle § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V případě škody způsobené členy výjezdových skupin v souvislosti s poskytováním ZZS pak za tuto škodu odpovídá poskytovatel ZZS. Náhrada takto způsobené škody je kryta pojištěním odpovědnosti za škodu, které musí mít v souladu s § 45 odst. 2 písm. n) zákona o zdravotních službách sjednán každý poskytovatel zdravotních služeb. Dle tohoto ustanovení je poskytovatel zdravotních služeb povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a to v rozsahu, v jakém lze rozumně předpokládat, že by jej mohla taková odpovědnost postihnout, a toto pojištění musí trvat po celou dobu poskytování zdravotních služeb. Zdravotnický pracovník – zaměstnanec, který způsobil zaměstnavateli škodu zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, pak nese obecnou odpovědnost jen vůči svému zaměstnavateli podle § 250 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). V případě škody způsobené z nedbalosti je výše požadované náhrady škody omezena na maximální částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku – rozsah náhrady škody u obecné odpovědnosti se řídí § 257 až 260 zákoníku práce. V mezinárodní smlouvě uzavírané mezi členskými státy EU není možné zakotvit kolizní úpravu odpovědnosti za škodu, ani pravidla mezinárodní soudní příslušnosti, neboť se jedná o oblast ve výlučné kompetenci EU. V případě způsobení a vzniku škody při provádění Rámcové smlouvy se tak bude jednat o občanskoprávní mimosmluvní závazkový vztah s mezinárodním prvkem, na nějž se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen „Nařízení Řím II“). Dle článku 4 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. V článku 4 odst. 3 nařízení se dále stanoví, že vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v předchozích případech, použije se právo této jiné země. Rovněž je třeba vzít v úvahu právní úpravu závazkových vztahů z pracovních smluv s cizím prvkem, na něž se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I). Podle článku 8 odst. 2 tohoto nařízení se individuální pracovní smlouva v případě, že rozhodné právo nebylo zvoleno stranami, řídí právem země, v níž, případně, z níž, zaměstnanec při plnění smlouvy obvykle vykonává svou práci. Za změnu země obvyklého výkonu práce se nepovažuje, když zaměstnanec dočasně vykonává svou práci v jiné zemi. Odstavec 3 pak stanoví, že nelze-li rozhodné právo takto určit, řídí se smlouva právem země, v níž se nachází provozovna, která zaměstnance zaměstnala. Vyplývá-li z celkových okolností, že je smlouva úžeji spojena s jinou
11
zemí, než je země uvedena v odstavci 2 nebo 3, použije se dle ustanovení článku 8 odst. 4 právo této jiné země. Poskytovatelé ZZS, kteří se budou podílet na přeshraniční spolupráci, budou muset mít uzavřeno pojištění odpovědnosti za škody způsobené při poskytování ZZS na území druhé smluvní strany. Rozsah tohoto pojištění odpovědnosti za škody bude stanoven v jednotlivých ujednáních o přeshraniční spolupráci na základě dohody příslušných subjektů. Článek 13) Společná komise Smluvní strany sjednávají vznik Společné komise složené ze zástupců obou smluvních stran, jejíž přesné složení a způsob fungování bude konkretizován ve statutu. K jeho přípravě budou zmocněni zástupci obou smluvních stran, a to bez zbytného prodlení po nabytí platnosti Rámcové smlouvy. Prostřednictvím Společné komise budou smluvní strany vzájemně konzultovat a spolupracovat s cílem řešit jakékoliv problémy či spory, které mohou vyvstat v souvislosti s výkladem a prováděním Rámcové smlouvy. Za českou stranu se předpokládá, že členy komise budou zejména zástupci Ministerstva zdravotnictví, příslušných krajů, poskytovatelů ZZS, zdravotních pojišťoven (Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR a Svaz zdravotních pojišťoven ČR), Asociace Zdravotnických záchranných služeb ČR a České společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Článek 14) Vztah k jiným mezinárodním smlouvám Tímto ustanovením smluvní strany konstatují, že Rámcová smlouva nebude mít dopad na úpravu přeshraniční spolupráce smluvních stran při katastrofách a velkých haváriích, která je upravena samostatnou smlouvou (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 139/2000 Sb.m.s.). Článek 15) Závěrečná ustanovení V tomto článku jsou obsažena standardní ustanovení o vstupu smlouvy v platnost a možnosti jejího vypovězení či změny. Současně s ukončením platnosti Rámcové smlouvy by došlo i k ukončení platnosti jednotlivých ujednání o přeshraniční spolupráci uzavřených mezi oprávněnými subjekty v souladu s článkem 4 této Rámcové smlouvy.
V Praze dne 24. února 2016 Předseda vlády: Mgr. Bohuslav Sobotka v. r.
12
