gPISY
ADOLFA HEYDUK/
Sekerník
SPISY
ADOLFA HEYDUKA III.
SEK E RNI DRUHÉ vydaní.
nakladatelství
J.
OttO
v PRAZE,
ADOLF HEYDUK:
S E
K
E R N
KRESBA
Z
í
POVLTAVI
DRUHÉ VYDAXl.
NAKLADATELSTVÍ
J.
OtTO
V PRAZE.
K
PBAVO fXBKLADU DO VŠECH jAZYKl- A VŠECKA PRAVÁ vbIC VYHRAZUIE SI NAKLADATEL
SEP 22
1966
Jy^
IISKEM íUNIEí V PRAZE,
Prvodem.
Jsa po matce
z
rodu mlynáského, pi-
klonil
jsem už jako dít srdce své k
ckým
zátiším mlýnským, jež
tm
poeti-
na esko-morav-
ských hranicích, v temném zástní les, v klín
kype
zelených olšin se
jsem jich nikde,
nejmén
stulily.
Nezapomnl
ve svém útulku Po-
šumavském, kde se temnooká Otava písní družné Vltav na srdce vrhá.
m
dumnou
s
I tu, jako
ondy doma, vábily mimo rozkošné krajiny pobežní všecky ty porzné samoty a lidé v
nich
ukrj-tí,
jejich
mrav,
život
i
pomr
k ostatnímu vkol svtu též ::de zatoulal jsem se nejradji do starých mlýn, tchto útulk dávných povstí, skrýší pohádek a pokladnic krásných rení a úsloví lidoNých, ;
o které nás snadnjší styk
s
živly
jinorodými
a ^yfintná pseudokultura násiln obírá a své-
ráznost lidovou
napoád
stírá.
—
Pi
každé
takové vycházce zdálo se mi, že jsem nalezl
kus ztraceného mládí, kus
eská
duálnost
dávno
tajemn jako
mizí
jež
jara,
.
ta
zaniklého
naše indivi-
.
I do mysliven a hajnic v lesích ukrytých
domk
a
devaských rád jsem
kde
plazy,
se
chodil,
i
na
vory vázaly, a druhdy za po-
hody podjal jsem se též lákavé plavby návorní odhodlan nadšen. Tu i tam naslouchal jsem bedliv jadrnému vypravování starých krajánkv i smdých, otužilých pramau nei
pvabech krajin Povltavských, ale hrzách povodní a dsných drvolom,
jen o
o
v Pošumaví tak
rozkacenými
s
jež
o krutém
se objevují;
na život a na smrt
boji jež
asto
též
živly,
nejradji za noci lstiv se piblíží, pak
náhle se rozzuí a vše, co stihnou, drti a nií.
Povodní
hrzy
lidí rval
jsem
zažil
jejich
jsem sám nkcilik, vidl jsem
náek
na vlastní oi, a
duši
mou
se tedy, že mladší lidé
vtší osamocenost
a
m,
a
ži-
po jiném, snadtoužíce, ale bolelo
pda
nejrznjším zp-
jejich
sobem bývá rozkramaena
Na
pro
družnjším živobytí
že otecká
plavbách
a pil,
asté pohromy
velné rádi mlýny opouštjí,
njším
pro vždy skrov-
mlýn
njší výtžek starosvtských stále
zoufajících
a svíral srdce mé. Nedivil
takových zapisoval
a zcizena
si
.
.
návštvách a piln myšlenky
potulkách.
jsem
.
stykem
lidí
i
nazíráním
událost pivodila
kterou jsem
i
vzbuzené, až náhlá
románové kresb,
látku k
^Na vorech" jmenoval, než jsem
se pro název „Sekerník" rozhodl.
tedy smyšlenky
—
Nevypravuji
jako jsem toho neuinil
v „Devorubci- a v^.Ble-, o nichž jinde pro-
mluvím
— ale
podávám pravdu, ovšem pravdu
vybranou, jaká jedin verše je hodná, drže se
dávnovký pedrevoluní Boileau, prav
zásady, kterou hlásali nejen tiu? a
.,Rien n'est le
ale též
Hor:^-
:
beau que
le vrai;
vrai senl est aimable
novodobý
.• .
.
myslitel a nadšenv hlasatel
positivismu. Littré, jenž dí: „II u'y a
de beau,
que dans
le réel.-
Zákon krásna moderním
a
méme
poétique
pravdv zstane
vn
I
A. H.
11 or
bílé hlavy slíbal jih
Šumav
a
se stulil v klínu,
sníh v opalných tál
krpjích,
zdroj v ruce tleskal v lesa stíau, že podál v luhu omlád" drn
puí
a tmí že v
juž
adrech
i
hloží,
perly se
z nichž napájet se
a že, až slétne k
by v
pil,
as
z
mu
pijde
nmu
množí, srn,
drozd,
krev nitra svže rudou,
krpjí tch písn
jež v srdce snivý
Po pkných
nivách Povltaví
juž mládly starých a
stemchy
a
pnkavy
zas zpívali
budo-.i,
zave hvozd.
buk
hlavy
zdobil bílý kvt, a zvonci žlutí si
se vší chutí
svou hrstku melodickvch vt;
Sekerník.
by tchou byly pi únavé tm, žít kdo musí z brázd a i tm, kdo plují po Vltav
lích,
—
a vory ídí v peejích.
Byl duben, z horských les šera plul pramen; deset vor ml, vor každý z špalk dvanáctera
v dál po
vod
se rozvíjel.
Trám k trámu na voin smrí oušením byl ven a ven
spjat
pi
a as
na
koncích, jež k
pí dobe
pedu
trí,
podelen.
V ped
k umenšení elné tíhy pipjal pramen stihy a k mírnjšímu v jezech tení
ti
i
slabší
vejponu a penucení;
vor první pak, jenž v ele
by
ml
pílí,
neviklal se všelijak,
ádný v slukách
a nožice ti zdatné
jatý svlak
síly,
jimž v zubech zahoužená vesla
jak dlouhá kídla plavce nesla.
Pt
pi prámu
jich bylo pouze,
a hotováka brali z nouze, jenž picházel, než odplul vor,
by snáze sjíždt mohli
s
hor.
Lid byl a
to silný,
e?kv
r\*zé,
samodílný jeho šat
jen z hrubé, a na
na a
nm
paesné byl píze
plno režných
lat;
lepšího té do roboty
do lesv
i
horských vod?
však pro chlad bývá
houn vhod
štrk okované boty. jsou brati spolu To staí všem a pro
—
jen potra^-in-li mají dost
ku svému návornimu stolu, a nepohod-li pramen prost; vždy tam, kde ernou zíti skvrnu.
dmu
na
z cihel ohništi
lze
vhodné uvaiti doby,
a z
co v pytlích vzato do zásoby.
Dnes mohli zas
hovt
si
plavci bez odporu a
a nebát se, že lze
klidn plout
elem
voru
v rabinách kdes uheznout
a zakopat se v
eky
spodu;
dnes chytli velmi hodnou vodu. I vrátný, kten,"
druhdy
stále
napomíná: ^ehy, hot!-, dnes bez kiku se plaW dále
lid
pi ilém sbhu horských vod; dnes nekleje a jen
snad
popvkem ho
si
h\'izdá
—
svábil pták,
i
že se
daí plavná
a zadák též,
dív
i
jízda
—
vejponák,
prchlivý, je zhola jiný,
táhnou opainy; jsou jako eka v dál i šíe i návorníci v dobré míe. i
ti,
již
Bliž šreku, jimž se spal
—i
pramen
jen dumal
—
staví,
sekerník;
svj ranec oporou ml hlavy, na pleci dív dlouho vlik' tož chzí znaven, jak to bývá, tch horských plavc žádal sbor, by do veera za džbán piva jej hostem vzali na svj vor. „Xo, vezraem vás," dl vrátný vážn, jejž
>když toho žádáte tak snažn,
le
nehoda-li pijde jaká, pak musí vám být také vhod
nám služby konat hotováka pi choutkách potmšilých vod." I vzali ho, vždy za pohody, jež z jara
jak koata
zídka bývá jen, si hrály vody
a mile usmíval se den.
—
A bez potíže, bez námahy prám peplul závry i prahy, ba H, jak ml by kídla ptaí, a vrátný dl: „To pkný bh,
ti malé hodiny jen staí
uám do Lipovska na Tak hodinu
již
když vlažný
vtík
nocleh.'*
pluli asi.
zvolna
tich'.
pták skryl se stromu na vtvích a žlutavé vrb i
mladých vlasy
proutí bylo bez pohybu;
vod asem hlad jen -vynes' r\'bu, komáry se zkojit toužil, jichž nad vodou roj siv}' kroužil. z
jenž
Le
také plachý jejich tlum
znik' pojednou,
a
ryby šum,
i
voda jak by vrchem
stála.
spodem ubíhat se zdála. Jih nebes, chmur jsa posud prost, jal zdola povlékat se mrakem, a mrak ten výš a vVše rošt", jen
až velikánským
ztunl
jenž tajemnými
perutmi
tlak
dusný
Pot horký a
stále
lil
vanul k zemi.
se
plavcm
mdloba chabila jim
le
drakem,
z
tla,
sval.
v práci žádný neustal,
a hru
jim zrovna shoet chtla.
zmnu zlou." druhm pojednou,
^Ej, hoši, tuším
dl
vrátný
„ta voda. jež nás
jak ustrašena,
posud
nemá 13
síly,
nesla,
snad uleknutím do mdlob
i boue
klesla,
chce mít kratochvíli,
než pirazíme v krytá místa?
Mn
zdá
k tomu chystá
že se
se,
a zastavuje
práv
by
mohla pak svj spch. Chut k dílu, jí!
zrychlit
uteem
K.éž
víc nežli
kdy
.
dech,
.
.
každý tuž
se
a statnost vynalož a
sílu!
mním, že pijde brzy juž a bude veliká a silná;
já
to dusné ticho a ten mrak,
jenž siv byl prv a zernal pak, jsou znamení vždy neomylná; tu plout sic
nám
dvojnásobnou
s
Slyš,
v dálce meluzína
zlý vichor být tu
vždy
máme
mže
ho do
kvilba, ta
na štstí
kvílí,
v skok, skal láká;
hotováka.
Hej, sekerniku,
jen hlete na tu Již
—
chut vzhru dsnou chmuru!
pomoci vám vru
není,
stíd spšte v pak pi poádném penucení sem, tuhle k
hned zase pojedeme
Tu
pili,
zacelíme c skal bok.
ráz;
snáz."
sekerník se klidn zvednul,
byl blízko tyiceti
let,
erný na spáncích
vlas
už blednul,
mu ret; oi temny,
a vous kn'l bradu
i
tvá smdá byla, a v ela úzké rýze
bu
hnv
jakýsi
pak jist
a ne-li ten,
dobe
Bvl
spal
petajemný, žal.
urostlý a sporý*
pkný
jak druhdy
javor z hory,
ped
jen hlavou uklánl se v a
šatem po mstsku
si
stíd kráel bez
Ilned k
a rychlej dál se snášel
le
ved".
odvety;
prám,
hled na mrak
vrátný,
kletý,
k námi
dál vedl svou: >Již jde to hej. zadní,
zda
ped
prám
mluv, co myslíš peci.
blízkým
chytit
mám
té
boue skekem
a ubit
šrekem?-
.No, to bychom tak byli dí zadák,
ty
až
báby straší jenom bloudy; Ryzikovské minem proudy,
v boui mužem „Hm, minem-li!"
i
>viz,
A
reci,'*
^chytat, ubíjet!
dále jet.-
—
zas vrátný vece,
k mraku nový mrak
se stah'!**
zadák: „Jehlu vbít! Víš pece,
—
práv zde jsme na skalách!" »Tož pirazíme tamhle k behu.-*
že
„Xa? vždy
—
to jde, jen stídou ven
15
já
bedliv
^ Jeu
ta
se závad stehu."
z vrat
kdybychom
mé
vždycky nejvíce
le šastn
vyjedem-li
—
byli
ven
!
mrzí; z nich,
pak od Zelené velmi brzy nám kývat bude chvojný vích.
by
džbánkem
sval se vzpružil
dív než jindy
Hle,
piva.
dnes stmívá.
se
Tož, nežli temno skryje eku, dál plujme
^A
mrakm
zakopá-li se
nám
vor,
pak jsme ti tam, i pes vzpor prám všecek rozbije se v ráz
.
hot, hot! tak,
—
na úkor!"
dobe, už
šreku. .
.
je snáz"!
—
No, daí se to, Bohu chvála; te k jezu pijdem, hoši, hej tam
vorm
pak
\'íc,
nech
až
lehete, dív
z
mála,
pijdem v proudu
vlny rvou nás,
bijí,
rej
škubou
a chomolí se v tísni vrat.
když opain}' do nich rubou,
hned pestanou
se
Nuž na n, na n,
s
námi
hoši,
prát.
rue,
jen pozor na jich tygí lest: ta.
která do hlavy vás tlue,
vždy
le
z nejkrotších
tch koek
jest;
pod prameny skryta svým vztekem za nohy vás chytá, ta,
jež
!
chtíc
pod klád stáhnouti vás
sms
ueb mrštit náhle na skal hroty,
zákenické roty
té lstivé
chraií
probh
každý se
Jez volný! Vjederal
te
stež
a
Prám
se
I
—
houpá.
pozor, sic nás píboj skoupá.
Tak, tak! Ty"s, sekerniku. rek, kéž více, pane, takých Hej, zadní, neváhej,
pod vraty
sic
máme
ho
šrek,
zakopáme;
se
vy druzí uhýbejte
s
chutí,
než pijdou vory k pesmyknutí.
Ven stídou! liiž
s
te
s
Když
Dosti!
penucením! válcem pry.
Prám
tak,
a
už
se
boí;
sjel,
jehla skoí!"
stalo se, zas vrátný dél:
^Xo, v takovémhle proudu vení být u vesla je pravé dení,
le
sjeli
jsme,
te
v radost
všem
poženem
dál na Zelenou
a napij em se jako bozi.-
—
>Ej. vrátný, vizte, jak to hrozí! zle
bude,
zle,
,.Tož v bocích
vám povídám.-
podbereme prám.
nm! Každý v kraji vor hru ruce pi sochoru,
Jen po tuž
a
i
teba nkolik
jich zláme.
17
To ledabylo neíkám, vždy už to v mranech míí k nám, a za chvíli to tady
máme.
Vše na nebi je lano války, tu hradby jsou, tam temný val,
hromu
a hrozbu
slyšet z dálky
Jsme na Rybárn Ješt pak k cíli pijdem pece
.
—
jak poplašených koní cval.
chvíli,
!
snad,
odevšad,
hle, shání se to
tož pracujte jen ze vší síly!"
A
sotva
lid
tváí znoj a vodu
s
setel
k práci již, by v rychlém svodu
zas
si,
vzal sochory,
prám k Zelené plul rychlej blíž, a s bleskem blesk se stále kížil a mrakem mrak se k zemi nížil. Všech
nejlíp sekerník
dle díla tu a z práce
ku práci
jen oddech'
si
ve,
tam byl hned
i
si.
šel
znova,
le neek'
„Xo, sekerníku, na
mou
slova.
duši,
jste
pevný jako v sluce
dl
pacholek; „a nad nás tužší;
což, a
chytnte
se
klín."
opain
bute radj hotovákem
než takovýmhle bludným ptákem
-
Xa
sekerník teba dnes
když hidelv
te
palc sms
i
ze železa v hutích lijou?
deva na
Ba, miy-nce
z
ty všecky v
nkolika rocích
potocích,
se navždy vytratí a shnijou."*
„Co že? Byl blázen byste vru, opainu za sekeru,
vzít
dl
vrátný zas, .a sbíjet vor;
je vora
A
nejbídnjší tvor.
jak se nazV-váte?-
—
.Vraný
I -^
^Ehies lip než plavci jste to bral
statn stídou na vše strany do zákernické vody pral; a
já jmenuji se a
špalkm
les živý
Jakub Sova bych rád;
vale dal
— dejte
má
na
slova
je
mnohem
co
sob žádám
je.
dostati se za hajného
A
vy.--
mn ba
já.
vrch všeho,
_Hra, k
emu
.
.
.
jaká pání,
práce není za potíž,
mi zrovna za okáni; každý v adrech jakous
polohlasem sekemík,
a nachýliv se lip
—
kamarád;
je
má dl
—
lepší
pod sochorem,
nežli druzí vládl
by násadv a rabin
19
vorem, znik',
tíž
.
.
.-
a
vrátný chvále jehd
pili
dl: ^Ke konci se plavl)a chýlí, a za chvilku všem bude snáz, pak a si prší, a si bouí.
Jehndskou
Kj, a v
hospody
to z již
je
na Zelené,
bou
jsme tam hned!** ^Vsak
dl
A
vidím hráz,
již
právo nad lesy se kouí
„zmoknem jak
zadák.
vrátný zase:
„Vem
to
se žene,
se patí!''
neš!
jak voda matika, tak brati jsou družní
a
plavcm hrom
zraoknem, to
jen
m
málo
a
déš;
bolí,
prám když budem v suchu
vždy nejsme
z
cukru ani
níít,
soli,
—
a plátno není aksamit."
—
,,A pikvapí-li voda k vod?**
„Pak zstaneme na hospod. Jen k opainám zas zde plno víc v
a hot,
kamen ní
právo
— bedliv
vod;
z
rue nám tlue! všudy hrom, a
.
.
.
hohó, vor o kámen Již stojí.
te
U
všech
a bou jde k tomu! Chce pán, bych na lan ho táh'? Radš u pil byl bych na horách.
psina
ert aby
se,
vzal tu starou psotu,
jež vždycky na vorech se zjeví,
!
když jedem hle, líná
z
pátku na sobotu;
mrcha, neuleví
Hned vázneme, hned jedem v t! Jsem uden jako tažný kun, a žaludek mi kruí hlady. Ty, zadní, hovo pec; což, tady snad ubit pec?- „Tak blízko cíle?-^ kik* zadák mrzut, „tuž
kde pekážky jen
ádnj
se,
teba
do všeho se
Ty, pacholku,
a
jsou,
hle pod
což!
píle,
vlož.
vor v stroul.u.
kde co jest; snad mocí nkolika drouh dovíme
se,
prám do proudu
zas
mužem
svést?"
Druh po vyzvání v eku stoup' a hledl pod vor v eky hloub. -Ba, holekové, plošák vadí!^Tož drouhy sem a páte hned; tak. tak! Ó, když se váha vsadí, ta
lenochoda
zmže
hned.
Hle, skíp" a vzdych' a ó,
známe my
již
se vikle.
ty tvoje pikle!
Jen páte hodn Jde to již! No, pokej, chlape, ule\nš! I
Už
A
prám šplouch', a po Vltav, až pi Lipovském byli mlýn, jenž pyšn o složeních tech slízá!**
zas plavci pluli
hravi
v Chlumslcých stráni kyprém klíne,
stál
kde lesy zdobí
eky beh,
(mimo dcerku, jak lid dl) ve zvláštní lásce Stela ml,
jež
vždy kdo sem
a
pišli z blízka, z dáli,
a
byli z ciziny,
jak o
Jan
z
Cech,
tak o hvozdech
mli ústa plná chvály, lesm bylo na sto let.
vždy
a
a dcerce
V
min než dvakrát pt.
tom kikl vrátný: „V právo, mžeš, chaso, uhýbej,
co
hej,
a zadáku, ty jehlu vraz, až chytnem,
í
odpoinem
zas.
te
šlahoun se chopte chyte thly v uple ok
Tak,
tak,
jak z konve
—
rychle robte,
leje,
jen blázen by tu déle mok'!
No, chyceno
ubito
je,
le
v hrdle žízni vázne dech,
tož
do hospody
dnes a
jako
vn
Jsem jako myš i
živl boje,
zstanem zde na nocleh
nkolik tch
nech
z
máz i
vloknem,
vnitku zmoknem!
..."
V
sí
vrátný kráí
sekerník a plavci všeci,
své režné vaky sali a
—
je,
s
plecí,
šenký pines' po plechái.
Jen
vešli,
všecko tniou se kn'lo,
blesk sjíždl k zemi ze stran všech,
mrak k mraku zrádn k boku leh', a v Chlumskvch lesích uhodilo.
n.
Otul ve svtnici na
hospod
,
byl velmi zídka obsazen.
mimo chod
jen lesní Stela
rád zastavil se každý den, by, ohlednuv se
po
revíru,
zde klidné vypil svoji míru a
mu zvykem, dvor s nájemníkem faráem, jenž v klín tch skal
pohovoil, jak
bu
panských
neb
s
rád na procházku chodíval.
Též
za teplejších léta nocí,
když v polích zamstnán byl
dvou blízkých
sem
mlýn
lid,
páni otci
chodili se pobavit
a spláknout hrdel bílý prach,
jenž všude sázel se až strach,
a
protjší, jejž
krut
dusil,
vždy v loce pevážet se musil a to se \i, Iq zase zpt.
Tak dlo se juž více let. Dnes revimík byl s plavci sám, skn-t Havou v tabákovém koui ven k Chlumským hledl koninám a mumlal: ^Prší tam a boui; moc písušk jsme ondy mli, te už pár rok mnoho vod, dív sazenice vedrem mely,
te
\-)-hnivaji;
co tu škodí
nebe mrany kr}-to, a blesky jízlí v každé chmue, snad mél bych jít, než bude he.'' nahlas dl: »Xuž, pejde-li to?" ^Ba, pantatinku, nemysKm,dí starší plavc, vrátný Sova,
Co den
je
A
^mám
pranostiku svou a vím,
že víc jen rozprší se znova.
Tam
v horách bouí moc a moc,
bouky
a horské spíš pršet
zlí
jsou hosté,
bude celou noc
—
jen pohlete, jak voda roste'-
V
tom dychaviný ruí
stoup' v
pílí
krmu mlyná
unaven,
byl promoklý až na košili, a z šatu
crelo
mu 25
Sekerník.
jen;
—
sal klobouk, pozdravil
a sedl
k lesnímu, jenž rozjaen hned s panem otcem hovor vedl» kde byl a pro se vybral ven. „Šel do msta jsem ráno v suchu, by doktor dal mi jakýs lék, víc trpívám te na záduchu, a nerad bych s ní dál se vlek*. blíž
Až
trochu poulevi,
liják
v mlýn dám se pevézt na
„V
té.
dl
Stela, z
Dolejší, plout
beh
levý.**
nepohod,"
dýmky táhna dým, vám neradím; zde pokejte radš na hospod, neb se mnou pojte na nocleh. Ten dravý proud, a pak váš ech „I pes to pevezu se ješt. „dnes nikterak
Zlá
„Na
mže
pijít voda z dešt."
as
taký
a taký den
a stroj rvaky, stroj vraždy
má
mlyná každý
velkovodský
být ve dne v noci pipraven."
„To jsem, le nevím kam a kudy, od Svatojanských ondy vod, jichž tlum
mi sebral všecko všudy
mj
a rázem oloupil
šest tisíc tenkráte
a posud
nemohu
rod;
jsem ztrácel se zmoci;
což kdyby vody pišly v noci a já se
znova zakrvácel?
26
—
ía pDtebi mne doma n.b
stárka
velmi;
nemám, odešel
mi.-*
„tio a, což druzí nejsou nic?
zda mládek s práškem prchnou když divoká se voda hlásí ?«
«Už bylo druhdy vody
asi,
víc,
a chasa, sotva mlýny stály,
do
šla ji
1
vr
ospody v blízkou ves, v hrdle žíze pálí,
snad odbhla mi také dnes; jsou mládek s práškem vtroplaši, kde hudba zní a sukn šustí, tam teba v lijáku se pustí a mnoho z nerozumu páší."
„Já takou eládku a chasu bych bez odkladu poslal k asu!« „Jen lepší po ruce-li máte?
Ni
zmnou mnoho
a svár? Chci v i:p vésti
nezískáte,
dom
teba mladý
svatý
kli
lid
a hojn vy-strah dávat k tomu! Tak inívám. Le n\Tií dom,
nech vždy
liják s
bouí
dál se vzteká,
žena se synkem
mne eká."
„A, zde si dáme ješt jednu, pak k myslivn se s vámi zvednu." „Ne
!
Ped
odchodem
že pijdu, proto eká,
«7
dél jsem
Wm!
žen,
co
pidušen
kašlal
slíbím,'*
a konil hlasem sipav}-m, ^to,
hru
teba
mi postonává,
co živ jsem, vždy se
ádn
stává,
nech tlo zlámu
tož na pívoz,
zlým namáháním o sochor, s\ých milých peci neoklamu!'*
^Vy vru podivný jste tvor!'* ^Co chcete, mluvte, musím jet; hoch má jen nco pes deset a z bouky ondy postonával, což kdyby zas ml taký nával ? A'ždy víte, jedináka mám
— ^A
jak vy.-
-To ne
!
.
.
.
což je doma sám?" potom mám-liž snad
A
mlýn samorvaní zanechat a ženu v strachu
Ne, ne,
a
já píijdu.
Však v
co
s
chti,
malým Vášou? vlny pášou,
S Bohem, pane Stelo !-
myslivci to
jižjiž
velo:
„I jdte, tedy," dl, -vy smlý,
le vzte, asto tžce
želí,
kdo jedná, jak si umine. No, zstanete? Ano? Xe?-* ^Ne, pane Stelo, mám svou
— hlavu,
ne! za celiký boží svt,
vždy pi vtším vod ondy jsem pes
A
pít?
eku
jel
Mám práv
tam
i
splavu
zpt.
svoji míru.
pak nevaln bych lodí vlád*, a pevozník i ve vod víru, kdj^ž ví, že s nim jsem, jede rád." -Le dnes vás, pane, bude žehnat, až pijdete mu na pívoz, že do \-íru ho chcete vehnat i tvero paží málo v)'dá.„Tak s plavci snad mlyná zvidá
— A
—
—
-"
„Což, hoši, není u vás kdos, jenž s proudu potj^kou by tuhou
lo
pomoh' na stranu vést drahou ?>Z nás? Vru, poslední svj dech
juž nechali jsme na vorech,-
dl
Sova, „kdož
má
tolik
sil,
—
by pramici k vám pepra\'il?^ -Já pec to zkusím, musím dom, sWch milých v nouzi nenechám, a kdybych peplouti ml sám, i
na kocábce.-
pln
—
-U všech hromfi.^ za ním Stela kik',
hnvu
„jde do záhuby, tvrdohlavý!
„Já
ním,-
,v°-jdu s
a vsiai.
Tu
až
.
,«<
vrátný zdiven praví:
T^Y-' rTak
je podle
.
dl sekemik
to chtjí naše
mravy;
prastarého z\yku
posud u všech sekernik,
že v
mlýn
a bylo by jen k
mají oddechnout,
to,
ostud
mili braši, a
hanb
naší,
sám chorý kdyby musel plou..*
Vzal vak a
pec
šel,
klid dlel
mu
v
lici,
déš se lil, mlynáem stoup' na pramici
necha
a
s
stále
a sochoru se uchopil.
A i
sami pluli; bál se
s
dvma
„Mám
— Jíra
jeti
—
pevozník.
dti
ženu," dl, „a malé
a nerad ve vlnách bych znik',
sám bych musel v noci zpt; jste, vám je snadnj jet. Též nemohu, jak ád mi káže, dnes pobežní se vzdáti stráže, což kdyby pišel nával vod? Ne, ne, a nevhod vám i vhod, až
vy dva
já nejdu za takové doby,
le radím jste
vám, by do zásoby
sochor
si
vzali pár;
rád píboj, když se na i
lo
vrhá,
ze silných je rukou trhá,
a zde pan otec je už stár."
Když
vypluli, vše
temno bylo,
a stále pršelo, jen
hrom mrana
honil
lilo,
po horách,
a voda vzrstala až strach; jen až,
namáhav šlo to k pedu, bda, na zlý pišli tok . .
velmi tžce vodou bredu,-
T,Já
dl
tnl}Tiá, .vizte, lodi
ne
stále jíti
a zde
„Ne
lo zas
a
bok
smrem proudu, šourem proti nmu, v pi,
chce
mn
—
sotva staí tvl-
povolit, sic jako z troudu
rozpadne
se nárazem,"
—
Vraný ek', „zde Wr je sem! vlny do nohou vás tlukou,
vždy pe\-n sochor držte v rukou a tísnte ho k lodi díku, jen tak lze dostati se ven; tak!
Proud
„Vy umíte
je to,
„No, daí se
šastn peražen!-
—
sekemíku.-
to boží
vlí;
eky pli, to mnohem
níž
zas jde to
tíž,
juž pejeli jsme lec sneslo nás
v zad bodnte, to zlá je voda
Te konen
— mužn
jsme
z
jen
.
mn však
To
.
— moi;
v
ze všeho až hlava hoí,
dlan
z
.
vím ven I-
„Vás nebýt, byl bych nkde a
;
mi krev, Nezaznívá zpv?
^ytr^•skla
slyšte!
náš je mlýn!^
dv oi ,Lid ve
A
letem stel
v temnotu se vbodly
mlýn
.
.
.
se nejspíš modlí,
to svtlo, jež jste
práv
zá od hromniných a te! Ten hlas!
3r
To
zel,
as je svic,
ze zahrady
hoch
s
ženou volají nám vstíc!
Ho, ho! juž jedem, juž jsme tady, tu jsme juž! hned spatíme se zapla vám, jste statný muž, .
.
.
—
Bh
kéž v nouzi takových je všady; nechci dkovat vám slovem >,Xa díky? Kéž jen pod svjm krovem
le
.-^
.
šastn
též
Bh
.
vyspíte se dnes;
pomoh', ne
já,
lovk
bídný,
jen za nocleh vás žádám vlídný...'*
A
chytnuv lodí za
stoup' na
kde se
s
etz
beh, pitáh'
ji,
a
stali,
ženou roztomilý hoch
dokat
otce sotva moh",
by navzájem se zulíbali, a teba vodou zrovna tr}'skli, jen zas a zas se k sob tiskli, nic nedbajíce nepohody,
A
dále valily se vody.
III.
iVdyž do svtnice
vešli spolu,
dl mlyná: _Ženo, viz, mj hrz zažili jsme vru dost,
te
host;
v bázni boží sednem k stolu
a ty
nám podáš
sousto chleba
—
le dív nám erstvých šat teba. Šat
snesla z venku,
skokem žena
Vraným vstali hned, pak oblekše se ve pistnku a
mlyná
s
druh vedle druha k stolu
A
žena
— pkných
juž na stl kladla
s
sed'.
tváe rys
—
jídlem mísu
a dla, stojíc hosti blíž:
„Tím u nás zavdk mjte vru, neekala hosta
již,
—
já,
tož pocta
má
le
hladov, berte, nuž
jste-li
je
pouze prosta,
.Já ze Zelené syt jsem juž, 33
I-
—
pkn
spíš
te je le
prosím o nocleh,
nazpt pes
nelze
vln prahy,
vody sbh, zítra vypravím se záhy a posilnn spíš vlny zmohu." „Vás pustit?" vece mlyná, „brachu, to bylo by pec proti Bohu, zlý,
jak
—
plout znova
je
víte,
boue pi
postrachu;
boží dopuštní venku.
Zde spát budete ve pístnku,
eská
jak hostinnost to velí a poctivého Ej, jak ten
a doprovází
muže
vdk
píboj na
boue
.
.
beh
pleská
jek!
Chci pihlédnouti k strojm mlýna, zda v
poádku
vše, jak se sluší,'
kdy pišla by snad voda vy zatím juž,
tužší,
pijte trochu vína;
Rozárko, mi hosta dbej,
a Václave, ty nalívej!"
Hoch
dolil jen;
vždy
v íši dost
po prvním doušku nechal host, jenž nucen popil ješt trochu a dl: „Juž nenalívej, hochu," a vstal. „Snad chcete jíti spát," hned ochotn se Zena ptala
—
a na
pístnek
ukázala:
„Ne, do mlýna jdu pomáhat,
což
dív jsem
le pan
otec
uiniti chtl,
m
pedešel.
Je teba opatiti mlýn strž
mrak
—
jist byla kdes,
a v stoupající eky klín hrz smeku moh' by vehnat bs.*
„Ba vru,
též se toho bojím,**
v ráz žena dla, «ale zas tou nadjí se
pece
kojím,
koná všecko v as, jak muž jí káže v taký den, též mlýn byl po vln dravém toku že chasa
lip
šest
tož
vyzbrojen a \-\-stavn,
bude tomu práv rok;
Pánbh
ta divá
dá, že
šastn dnes
pejde vody sms.'*
.Le pes jsou dobrá
všecko v tom živl veni
rzná
opateni,^
dl
Vraný, rP''Oto panu otci, juž odpuste, jdu ku pomoci.
Pánbh, pijdem rue s lavice se zve podkovav vlídnou tvái,
však dá-li I
a
spl do
mlejnice
z
hned!'*
jizby ven,
kde pi mdlém svitu luceren lid pispt hledl hospodái. ,.Aj," pravil
Vraný, .v
pkném
mlvn zstal, chaso, vzal vás as!
stavu
Než voda
pes
tekla
záplavu,
byl vhodný k poízení
te
as
zátopa ho žene brodem
Bh
a vše se porve,
nás
chra!
vody divokých vln svodem juž zátahy nám vzal i zbra. Co dlali jste, kde jste byli? Saad na paland celý den!'' a nutil chasu k vtší píli, le vymlouval se ten i ten: „My záhy vyhradili vodu cval
a
námtky jsme dali hned, pi takovém mraen svodu
však
.
.
„I mlte, což jsem málo zhled'?"
„I stroje
škrtili
jsme v boui
a váhy spustili jim hned,
ela koles byla v koui,
až
však jak by
ábel do
nich
se,
dál lámaly se ve vln válce, až padly
závlae
palce!.."
i
podruhé lip svého dbejte, a nyní pojte, pomáhejte!" „Ej,
A
pál si mlyná chorý, pod paleník pevné svory,
hned, jak
dal
a tuže ruce,
hru
i
záda,
jak ve svém do všeho se vkládá a
spchá nahoru
ám.na
i
vše bedlivé
dol,
má zení
ke každéixu
a
hidelm
by
spchá
dal
kolu,
podepení,
k chase dl: _Lip
a znova
dbejte,
když zpátení jde vody chvat, a dnes
i
dvée
ucpávejte,
he
bude snad. pak okna, Též opít nutno o podlahu, kde jaký povalek a trám, vždyi voda vzala stny z prahu i
kídla vrat a spchá k nám, kdyby v mlýn se vrhla,
tož chut,
by prken nepozvedla výš a z
polštá
Co
kde, vše vynášejte
jich neutrhla. již,
miy-n odstrojte, co nejn-chleji,
a hlete sundat koše
a
na zanášce
spí,
z
líh,
ne v
reji
a náruí vln drtivých;
prv pry pry
s
koráky; už sem
cévy, otesky
sek)Ty a nebozezy
a všecko tvrzení a
kla
i
kadlub, násypky a
i
sejta vše,
sic
ká
kde které vzí. všecko vezmou, co kde
ty neurvalé vodní slapy. ~
Též a,
to chvátá,
dláta.
i
chor\'-
ml\Tiá neusedá
co lze ukliditi, hledá,
lapí,
—
by zmenšil
divé vody lov,
nic nevšímaje sobe slov,
jež Vraný výstrahou
mu
„To necht mn, mám vru, kdybyste juž
lip
Le
mlyná v
a he a v
nežli
stálé
spál...-*
práci neustal,
hnv ml
vody
jíž
káže
tužší páže,
býti zkrocen,
dív byl zpocen
námaze a spchu
juž popadati nemoh' dechu.
Ruch
pracujících
venku ros
a ženu do mlejnice
a
vlákal,
strach to byl, ne zvdavost.
Hoch
zlekán tásl se a plakal
a matku za zástru chytal;
zel
otce svého na zanášce,
kles', le jeho strážce pi všem maje ruku k práci ml, a jeho hlas
aa umdlen byl il a lid
v tom
stále
vtším vody hluku
mel,
hynul, zmoh' se a
vždy
vlny v
mel
zas,
mocný rostly tlum, pn bílou hívu na svém hbetu a z rozšumných úst a ret kvas zkázy tíkal k nebesm.
Vše hotovo. A zvolna zpt zas mlyná s krajánkem a ženou 38
šel
v jizbu
le
bledší líce
hlavou nachýlenou,
s
ml
hoch, se zbytkem zas klidnj se
i
ret;
ješt v oku, k boku,
slz
mu
tulil
le jeho ústa byla nmá, vždy piklopený víkem hled
mu perutéma
sen uzamknul a na klenutí
ela se.
„Spí," pravil
mlyna,
mn h,
bolí
m
«stichl
hru
i
pece,
plece,
mi juž, ženo milá, zima jaksi rozrazila,
jdi, ustel
m
ba vzí mi
to v
též
na prsou
te
zas
—a
rád bych
údech všech;
m ob as
tžko
píchá
—
se to dýchá,
pro dnešek již leh' Rozárko, již v lože, le bý-vá vždycky dobe moc, když na stl kahanec se rozžže,
Též
si
ty jdi,
a \-y, mj strážce, dobrou noc; zde postel máte ve pístnku,
tam není a ráno
slyšet
budem
hluku
z
venku,
spolu sm'dat.-
-Já budu radj s chasou hlídat. rjak? Po tom namáhání dnes?rjá jiné, horší vci snes'.-
A
než
mu
juž kliku
sIon^ mohli bráait,
dveí
stisk'
39
« šel
mlýn od píboje vody jenž lestn sad a
pes
již
srstko\ých
chránit,
ovíjel,
ke
vršky
výš stoupal k chlévm, stále v)š,
a a
ped tím celodenní pršky mrana dávno pešla již.
y,Hej,
"když ,.skot
pozor, hoši,- pravil živé,
vody shlédl sekerník, dusá postrachem již v
nmu
tož než by živel k
chlíve,
vnik',
je radno vyvésti ho z domu,
snad nad mlýn, hor
tch do prlomu;
juž hídelnicí vniká voda,
a piskem ml ej nice se plní;
pece umenší se škoda, adra zvlní. Pry, nikdo chvíle neproma, tím
výš Vltava-li
•slyš,
kon
ehcí, krá\T buí,
pes vyje hned, hned strachem
vru,
ba,
i
ta
nmá
vln rozkvašených choutku
jak kdyby lidskou
My až
ovšem jsme
tu
kuí,
tvá
mla
tuší,
duši.
o sáh výše,
k nám snad píboj nezabloudí
ve valem rostoucí své pýše,
le lovk Tož, všeho •chci
míní a
má
Bh
soudí.
být strážce dbalý,
íci domácím, bv vstali.-
Tu
lid
vše v nahodilé smsi,
co v chlévich bylo, vedl v a sekemík,
a
lesy,
bledé tváe,
šel,
aby vzbudil hospodáe.
Le
mlyná bdl
i
jeho žena,
jež nešla spát, jsouc ustrašena
ne i
divého jen vody spchu.
z
chorobného muže vzdechu.
z
Te
mljTiá na lžku
a kašle z
n\Tií?-
spíš
pekáme
jú
dále
— -MysKrn
-Co
ve:
na zanášku,
tam vody
pomohu vám
«Tak pece,"
se
si
tžká hovor
srážku,
v)-nést lože.-
lkala žena,
—
.Bože I**
a polekána, silou ruí hned synka vzala do náruí; a mlynáe, jenž slab a bled
juž strachem
neml
ani dechu,
sám Vraný na zanášku
kam
postel snesl v
ve,
skoném spchu.
-Jen lehnte,'* dl, „zde jste jisti, na vodu jsem zel. proud z dvoru prchá, lze jím bísti,
te práv
a
ped
chvíli se
k chlévm
stel;
snad sám se juž své zhouby leká já
pjdu
Když
zas,
odešel,
-Xo, takých
Sekernlk.
kde práce eká.**
dl k žen muž: lidí
málo
juž.
—
neznámými soustrast cítí; hned chtl bych za stárka ho vzíti; ten neduh beztoho moí
již s
m
—
dech krátí se mi, hlava hoí
.
.
."
Pánbh pomže, mj milý, vždy není ješt nejh práv.** y,Zas
Le mlyná naíká a kvílí: „Mn duní to víí v hlav, i
že zvednout
mohu
se jen stží,
a žár
mn
po všech údech bží!"
„Jen
klid,
jen pokoj, dej
si
íci,
vždy dobrá stráž je ve mlejnici; to všecko pouze od únavy a
Pánbh
A
dá, že vše se spraví.'*
muži hovoila v tchu,
pec
v duši tajný
mla
strach,
když vidla, že nemá dechu a jako
by ho
dusil prach,
zle rozkašlal se i
na svém
loži,
vzdychla vroucn: „Matko boží,
už zaplaš
rzných
strasti slet,
dej trpícímu zdraví
zpt,
zkro vody zmetešený splav a žal milostn nás zbaví**
4'
;
IV
ivdyž ervánek vzplál na východu a zlíbal šel
Chlumských vrch
les,
Vraný, aby shlédl vodu,
a na zanášku zprávu nes' a
dl: ^Ten tam je vody cval, vám v sad zanechal
jen kal a
pi behu dva štpy sme;
proud
stále
v koryt se
níží,
ba spadl víc než o loket, a
pohoda
se zase blíží
—
te mohu
klidné o mlýn dál.^Což u nás byste nezstal? vždy práv, zlá-li voda zniká, je mlýnu teba sekemíka." „Ba, dojista! Pak myslím taky,*
—
dí žena,
že
-zde kdybyste byl,
muž by
se
mi ukojil
43
;
by prchly mraky; od nás jinam, prosím vás?-' „Nuž, zstanu zde áký as,
a starostí
na le
vím, až více
m
že pustíte
budem
známi,
—
nejspíš sami."
„Ó, toho se tu nedokáte,"
dl mlyná,
chytaje
hru,
si
—
^vždy celé naše srdce máte." >Juž probh, muži, khdný bu!
Te
o nic juž se nestarej
mj
pamti
a zdraví na
jen klid, a za kratiký as, " vše dobe bude zas kýval Vraný panímámo," „Ba,
Bh,
dá
a šeptal:
„Xade vše
le
Bh
jinak
tu klid,
chce, jinak lid,"
_
a sdíln na lože se díval,
v
nž
a jako
chorý
mlyná
hlavu
chvl Vraný
a
se
list
kla
va.
pravil
k žen:
Když
usnul,
„Te
pro doktora neprodlen!"
Den
prchal; v
lžku
zve
se
chorý
spánku se ptal, zda zanikly juž živl vzdory,
a jako ze
by do sín
le Vraný tam
se snésti dal;
bránil:
dole, lip tu s
vždy
„Vlhko všude vámi bude,
nejsou noci juž tak chladné,
a jakmile
proud více spadne
proheje nám zem,
a slunce
hned, pantáto, vás penesem.
V a
mlýn doktor pišel za poledne
k
nemocného spi,
loži
jenž jako osyka se chvl,
když na vtve
sedne;
vítr
ji
a \'ida, jak se chon' trudí,
mu k
své ucho piložil
hrudi
a celého jej peklepával,
pokruje ramenem
až
dl
tiše
le
nevím, co bych
též
umní má
žen: ^Pišel
jsem,
mu
již
radš na vše pipravte se a
již
pivete mu radj knze,
pt
dní tu bude nanejvýš!-
„Tak
zle to s
dával;
svoje meze,
—
Mj vný
ním?
námi stane? O, Bože, zmniti to ra!" A ped mlýn v}-šla na pavla. zas žena, .co se
Té
ch%-íle
s
sten se ozval všude,
ten tam byl krátký mh-na klid, a stálým
ml
pláem oi
rudé
každý: žena, hoch
jen Vraný mužnji
si
i
lidj
vedl
k pantátov loži sedl, hled kolem poplašen ptal po hochu se a své žeaé. a
jenž
45
Pane,**
"
K-dyž
s
pláem
dl temn:
pistoupili blíž,
„Utište se již,"
a tíhou dechu ustrašený
kvapn po ruce své ženy. „Vždy hodnou byla's," mluvil dál,
sáh'
když namáhav odkašlal,
„tam ve šuplátku mého
v mých útech
a v
^ stolu
mých papírech
je testament," a znova vzdech',
„co mého, máte
Vášou
s
spolu,
pan polesný, jak práva zvykem, a poruníkem. vám rádcem tob, milý synku, dím,'"
bu
A
a kašlal zas,
„bu
Bh
mým vám
s
matce vším,
necht
až dorosteš. No,
lkáni.
dej své požehpání.
Též vám bych ješt, milý Vraný, rád za vše
vrnou ruku
stisk',
—
než zvoník odzvoní mi hrany a
pramen
„kdož
ví,
slz
všem v oi
co pijít
tož jako ochranný
trysk',
^
mže sledkem, mj duch
mých poízení budte svdkem a za všecko vám zapla Bh .
.
.
A
te, když život navždy zniká, pál bych si ješt zpovdníka."
Kles'
knz
nazpt
slab,
le
záhy dosti
pišel k loži se svátostí.
46
.
a na zanášce v svtle šerém
sám zstal mlyná s panpáterem, pak kajicen a hích prost vzal z rukou knžských Boží tlo a vzdech' a škyt', a mlýnem znlo „Juž odebral se na vnost, by odplatu vzal nebes íše!'^
A
všichni modlili se tiše
47
.
.
v.
Vše milosrdný lei as, on v úsmv mní kletbu zloby a kalným zdrojm dává jas a vonným kvítím krášlí hroby; on v nebi a klasy z a
písn
z
a život v
Do
zlaté
hvzdy
úhoových
pták nžné adrech
budí
rýh,
hrudi
ztrnulých.
Lipovského mlýna znova
zpt
zavítaly mír a klid,
hojn všeho mla vdova hojn práce její lid;
zas a
a
dlouho muže vzpomínala,
jejž
a
smrt
mnohý
pec
jí
v hrozný vzala plen,
proplakala den,
zvolna slzám výhost dala,
a její všaký
in
i
slovo
jen blaho chtly Václavovo.
4?
as
od asu vždy za nedle do mysli^^ly
šel
sad
s
Vraným hoch,
nkdy
kde odpoledne
celé
Janou moh' pana Stelu poruníka rád z duše mladý z mh-na druh, a ten zas, ze, že duchem vzniká
hrát na
si
s
;
ml
nazdabh,
a neroste jen
vždy chválil
ke
když malinami
se rdl,
Janou vodil na paseku, kdo chtl.
rád
s
kde
trhat mohli, co
A
k deku,
a dcerce
jej
tak se dti zely
as
stále.
sml, Vraný v loce malé pes eku k Chlumu pevážel; i dospívaly dti ob
když kynul
a Václav
jejž stárek
a jejich útlých srdcí
vždy víc
a
%-íc
vznt
je poutal
k sob,
jak chudobek dvou drobný kvt.
A
jestliže
jí
v dtském vzntu
kdys po malinách že líka z
chod
šípkoWxh má
ek',
kvt
a rty ze zralých brusinek, tu ona, v
oích plno záe,
hned na oplátku dla zas: „A ty máš z ^ýražky své tváe, zrak z ostružin a z lenu vlas,"
49
Pan Stela
a
v
íkával: -Jsou chytí,
slušnosti se škádlí jen,
tím mladý rozoumek se bystí, že jiskry a
nho
ven;
srší
vždy dti astokrát
se škádlí,
a pak se stává náhodou, že rádi by z hor
v
si
dve
s
náru
padli
hochem
Když Vraný vyprávl
za vodou!"
to
doma,
matin temný zrak a rudýma mu dla rtoma: „Kéž dále jenom rostou tak!"
tu vzplanul
a s tváí blaze usmívavou
svou ernou pikývla
Tak pkná
strastí
mu
hlavou.
po odletu
zas byla všecka na podiv,
jak bujná lípa prosted jež odívá se zdobou
niv,
kvt,
když jarní slunce na ni svití a ve všech vtvích kypí žití. Zrak jasnjší byl nežli prve, tvá jako z mléka zas a krve,
a
útlý pás,
a jako zvon
znl
její hlas.
Kdo
íkal druhdy v
bok plný
zel
byl,
ji,
ei:
„Vám, panímámo, vdovství svdí dív bledá byla jste jak ze a v tle jste se tuze spadla,
50
j
:
le
zase pojednou ba krásy pibíráte
jste zmladla,
te
jak broskev, jež se šávou plni,
—
jak vám praWm, a Václav také vy oba kypíte jen zdravím,
A
což váš vlas?
Ten
zas se vlní
a leskne jako za svobodna, tu
k svatb, myslím, chvíle vhodná; jako v plot kl zde stát?
na
vy zas byste se
Le a
mla
krátce odvtila vdova, jí mráek probh necht
po ele
„Jen
na
mn
vdát.~
toužiti
táh' si
ta slova,
mi po vdavkách?
t}-icítka juž se
blíží,
rok
do ní schází jen, a mlýn, jejž dosud dluhy tíží,
pár
je velmi
dobe opaten,
vždy stárek náš, ten hodný Vraný, vše dobe ídí na vše strany, že skoro dvakrát tolik vru,
co díve, výtžku juž beru, jímž dluh se zvolna splatí; nuž,
by hospodail muž? že asto hlavu kloní, ví Bh, kde mysl se mu honí! Dost nutím, by šel mezi lid neb do vsi nkam na besedu, zda
Jen
lip
žel,
le
nic u
nho
nedovedu;
vždy íká: „Milejší mi a pilen je
i
klid,"
bedliv všeho,
tak neschází mi pranieho.
Te mám
víte,
pro
mn
pohovu, tož
nyní
na
ty
svdí; ei,
na
muže po druhé si brát? kdož by ml vdovu rád? Tak na domluvy rzných mlé mlynáina znla jen; a pak,
e a a
dosti bylo
uchaze
vzkaz do mlýna
pec
netoužila
co den,
zmny
stavu;
kdo pišel, vdovy nepemoh', a Vraný stále klonil hlavu.
Tu
posléz škole
Ml
mlynáem
odros
hoch.
uit doma, le tesoucíma prosil rtoma a plaky chodil tam a sem, se
že nechce být než myslivcem.
Byv k rad pibrán, „Já
je
vru
nevím, co
Vraný ním hned,
pravil s
chlapec jako malovaný,
Pánbh dá, by též se zve nezvtil jak mnohý hoch; jsou chlapci druhdy jako hloh, kéž a
:
ržiek i trn. Když všecko uvážím a shrnu,
jenž pln je
dív na
bych ho
studie
dal,
by vzdlaným se trochu stal. Tož jestliže se Václav cítí.
a
studuje,
a
jen to zkusí,
mže
vždy mlynáem vždy
a
býti,
ho též neudusí. ..Inu, chce-li, Nuž, panímámo?" já bránit nebudu mu pec; pan poruník, jak zákon velí, prach-li
—
snad nejlíp rozsoudí tu
Když
pišel Matky boží svátek
dm
a poklizen byl
a mlýn juž šel,
vc*
pl
i
statek
dne bez hlomozu,
nový od hla\y až k pat, s matkou ve svátením šat Vraným cestou ku pívozu.
hoch a
s
Byl krásný, podzimko\ý den. dost astý v jižním Povltaví,
a
ze
smrin
a ze sosen
juž truchle v^xnívaly ven
bukv, onde habrv hla\n,', mdlých sýkor obydlené davem tu
as
byl to svatým
ped
Václavem.
Skal zrytVch netesané schody kryl posud
hojn 53
kj-pr^'
mech,
a mírný, vlhký
eky dech
nízko nad hladinou vody.
stál
Sem
tam, jak vždycky v
nes' poletný se
kán
hlas
špak
dob
této,
sbor,
ozýval se z hor,
a vzduchem plulo babí léto.
Když pepluli
a pišli
k boru,
jímž skryt byl od západu Chlum, šli
lesem dále za hovoru,
kde revírnikv kryl se dm, a Vraný dl: „Je krásn, vru, juž málo bude takých chvil; jsem rád, že pedevírem v šeru lán poslední jsem upravil. Než Martinský nám pijde sníh, juž ozim vzejde ze všech lích a pespí klidn v jarním šat hnv tuhé zimy svatosvat." „Vy v pravou konáte vše chvíli, kde bez vás bychom dneska byli!" zas žena dla. „Kéž jak loni déš s pohodou jsou polím k duhu, pak splatila bych zbytek dluhu
—
a koupila pár mladších koní,
a
Václav také nejmí
ne
více-li,
„jSIít
le
stát
dv
st,
bude v mst."
—
studenta, to v kapsy sahá,
také to vás neutahá,
nco pece
a
ješt zbude;
jen když se Václav
uit bude.*
Tak klubko rozmanité
ei
vždy zvolna stáelo se dál, až pišli k pkné smrí lei, kde v zahrad Stelv stál,
dm
a vešli,
a
jen ostVchav.
Pan
rex-írník
však
uvidv
chtl
z
domu práv,
kráel zpt sín
je,
ve
do velké je ký pípad divný je zanesl dnes do myslivny. a
a tázal se,
Tu panímáma v^-právla, co chce a jak by dlat mla, a zdali
by pan porunik
hochv
ten
a revírnik,
úmysl též schválil; když piva nalil
i chléb jim pedložil, jak zvj-k, dl, hosti k jídlu pobízeje:
rjá nevím,
pro
ta
vc
se
dje;
má mlynáem hoch, matko, být, i jiným íms ho chcete mít? Je rozdfl vzdlání dát hochu, by ml\Tiu lip rozuml trochu než ledajaký pecivál, a rozdíl, má-li v kancelái
hru
ím
chromit
chcete,
si
a žloutnout
v
aby hoch se stal?«
tváfl,
_
„On
dl
stále
Vraný,
myslivcem chce ,,to
a
vzorem vzal
a
nechce dáti za jinou,
a
býti,'*
prý páni jsou! si
vaše
žití
rád bych pidržel ho k mlýnu."
Tu Stela k
Václavovi
já nevím, zkusím
t
A
do své jizby hocha
by
pesvdil
„Inu,
ve,
klidném zkumu,
se v
jak
dospl
le
brzo navrátil se
asi
:
však hned,"
na rozumu;
a hocha, jenž jen
zpt
hoel v
líci,
sradou ruku k matce ve a pravil: „Musím vru íci, že je to velmi bystrý hoch a dobe prospívat by moh'; skryto, hích byl by, co v za
..
nm
tož myslím, že to
mže
já nechci nijak zrazovat."
„Dám
—
tedy hocha studovat."
Tu pišly — byly na zahrad cho dcerka pana Stely,
i
a
dusit,
zkusit,
—
i
dti, sotva že se zely,
juž byly také
pohromad.
Hoch, s leskem štstí v erném oku, dl, kterak do msta se chystá, le návštvou že za tvrt roku v
as vánoc pijde 56
dozajista
:
;
a
pes
hladinu zmrzlých vod
k nim,
též
Co dti tek'
až
a na boží hod.
bavily se spolu,
eí
proud
též
dla mlvTiáka
juž,
Vášo,
eí
:
kolem « Je
stolu,
as,
nech a hluku
piprav zas jdi, polib pánm hezky ruku, tak, pkn, a te dobrou noci" ,.Xo, s Bohem, Dolejšová, s Bohem,'' dél reWrník, a paní k tomu ,,Jen poádek si držte v domu, a na cestu se
—
a bude-li
vám
chasa znova
zas proti mysli jednat
tu
pomnte,
moc,
muže žena zmže."
že vláda
víc nežli slabá
^Tak íkají mi, paní, mnozí. kdo na mlýn k nám a pilu vozí; hned ženy pinášejí vzkaz, hned dohazova zas a zas,
le a si nutí. a si kážou, mne k ledaskomu nepivážou.-' j.Le pozdj
mže
pijít žel
„Ne, praW- ješt nepišel;
a
hlásili se,
mne málo
Sekernílc.
ten
dbali,
i
ten,
mlýnu jen;
.
.
.-
.
!
mnou žádný by si nepomoh', vždy mlýnu nemám, mlýn má já užitku jen polovici.
„Le pknou a sílu
postat',
Na
hoch,
."
krásu v
k práci v pra\ý
Xo, Vraný, pravda-li
.
líci
as
to as?"
stárka usmála se paní.
Ten oi nepozdvihnuv ani, níž hlavu klon spchal jen, by
z
myslivny se dostal ven
.
.
V ped
kráel u volnjším kroku, a za ním Václav s matkou šel, jenž s vláhou rozloueni v oku
zpt k myslivn
se ohlížel,
zkad Jana šátekem a „s
Bohem"
mu
vlála
volajíc se smála.
58
,
;
VI.
Allýn tonul v noci první sei, když ku pívozu pišli zpt; na strom i kei mnil msíc kvt. Le kdo si všímal zjev tch' kdo dbal, jak eta ke zmírá? Jen na pramice zeli bh, žlutý
list
ve zlatý
v níž pevážel je
le
vedle Jíry v
byl Vraný také
rue, rychle
tož
jenž
ozáen
a
stan,'
Jíra;
eky vzdoru pi sochoru pes proud jeli,
rozeen,
kde vlny zjasnné se chvly, jak by byl z renských ven a ven,
le bez zvonivých a Václav, je
marn
do vln
jejich
noe
zvuk
ruku,
chytal bez únavy,
až zánik' zase zjev ten hravý.
když pes msíce snivou tvá
mrak náhle temný hodil šlá a tak
dlouho skrytou steh',
ji
beh.
až na druhý zas stoupli
Když
Vraný bez odkladu
došli,
spl na
šalandu, aby zel,
zda mládek na jeho dbal radu,
ekl mu, když odcházel;
jak
le mládek a když se
dl
nebyl posud doma,
po
nm
druhých
tázal,
prášek, ušklíbnuv se rtoma:
„Ten nedbal vru, co a pravil jenom:
pry
Bohu
jste kázal,
díky,
koek
odešlo dnes
tré,
budou myši míti pré, a já si dupnu u muziky." ^To jste snad nekesali, hochu?"
tož
„I ano, ,vytáeným* trochu;
na,
a dodal:
sám
se
se
ekni,
stárkem
„Znám," pravil
as
a
eský kes? dlá dnes,
pravil mládek,
nmecký
jen
jak si
ti
pravím,
všecko spravím!"
stárek,
„znám
ty
poslední se všemu vzpírá,
domel máme ode víra, pijdou noví mléi;
a v noci ty
s
mládkem jedno být
se zdáš,
to záhy iníš, milý hochu.
60
ei;
když doma nejsem, nedláš a chrníš
lín na brdochu;
Do práce se dáme zkešeme i zasýpáme!" _Kam?'^^Xa podhomí!" „Ten má
už sprav se
!
a
^Tož ustroj dolní na spš, nekoumej zas, a lin\'u
uspo mi
zhejbku.
zasej pku,
ui
a
rue
žlue I"
—
A hlun oz\Val se mlýn, ml mlé vru plný klín, jak jinak po
venkov
není,
než Václavská jsou posvícení; a klidn stárek bez reptání sám pitahoval žejbrováni
a hlavy ani
mnl,
nepokla
mládek pijde snad. Le ten pišel až ped polednem a v horším stavu nežli bdnéra. i
j.To,
dl
že
mládku, nedlá
stárek,
ti
est,"
„neznat ani svta;
kdo na podobných cestách jest, po takovém je, Sváro, veta. Vžd%- ne\nš ani, co jsi zaI" — „A co mi kážeš, pro a na? mým pánem jsi-li nebo ím? já
mohu
tady fláknout všiml"
— —
..Drž za zuby, ty holobrádkul"
„Vždy sám
jsi
vyvolal tu hádku;
6i
!
jen babské klepy dláš nyní a popuzuješ hospodyni.
Já tomu, pane, nepivyk'! Ty's ovinul
si
pkn
v
taji
panímámu o malík, to všude po okolí znají Já vím, jak mljmáku si
juž
le
vnadíš,
toho ty as nevyzradíš!"
—
„Dost, bídný chlape, nyní dost!"
„Mám mlet tob pro radost? aj To vru ne! A zkrátka,
Aj,
!
zde porouí jen paní matka;
te
teprv ne a ne a ne, když vypínáš se nade mne,
cht pantátovsky
jeduat
jak tajn iníš u
pamámy!"
Pi
s
námi,
slovech tch, jež mládek dl,
jak osyka se stárek chvl,
chy
sekeru, le pustil zas, ader tuí zaznl hlas: „Te, lote, dost!" a zaal pst, hnv dsný zahoel mu v oku, a z
mládka se vrhnuv v skoku, chtán mu kie „Ženy est je víc než mlýn a všecko všudy, pro pivést ji chceš do ostudy?" a na
stisk'
a juž jím o
:
zem
mrštit chtl,
když zlekána a poplašena
62
!
ven ze svtnice vyšla žena, a povel její mlýnem znl:
probh, utište se, Vraný, necht chlapa chlapem být,
„Aj, a
vždy na
toho je škoda rány;
a ty, nestydo,
mžeš
jit,
na stárkovu, nedal radu,
že*s
jdi hned,
pry,
v tu
slyšíš?
bez odkladu;
chvíli,
pr^x
jdi,
neváhej
^0, stárek váš, to muž, ó to istota a pravda sama,
—
I"
jej,
le panímámo, mezi náma, tak nco bych vám v ucho ek', co. starý dl mi krajánek — byl odkuds z hor, tam ze Šumav)-
vc
vás ovšem
ped svdky
též
neb našinec
le
-
ta nepobaví, jí
nepovím,
se nerad spálí,
jakmile se
mléi
vzdálí,
vše zvíte brzy, co já Wm.''
—
^Xe, nechci, kli se mi, jsme kvit!"
^Až
zítra."
— ^Xe,
hned musíš
jít,
než eládku mi pokazíš, a nepjdeš-li, horší
z\-íš
Vy, Vraný, snášejte to
s
klidem,
když ledajaký ekne chlap, co v
krm
od obejdy
kdo
mže
Na
stále tak se
lap',
ucpat huby lidem?
nechat
a špinit lidem všelijak?
63
moit
;
Až bude všecko v bhu, pak chci nutn s vámi pohovoit.
•*
Pry a
Svára vlek' se pomlouvavý,
na ranec,
jejž
s
sebou
táh',
pa
hned za mlýnem ve le výhost nechtl mu jít a
skalách,
hlavy,
z
blábole dál vedl svou,
že brzo dojista se vrátí, a pak že teprv pojednou všem ukáže, jak všechno splatí, ím stárek zasypal ho zprva. ^Ten," dl, ^tu dlouho nepotrvá, hned za ranou pjde jako pes, .'* neb zlostí do lednice skoí .
a
rzných vcí
až potažené
Když
.
sms,
žvástal
zamknul oi.
v mlejnici byl zase klid
a zasypáno všechno znova,
co k mletí navezl šel
si
lid,
Vraný, nepromluviv slova,
kmen
jak nalomený bleskem
sám do šalandy nachýlen, kde ruce jeho jako ztuhly ven
z prosté vybíraly truhly
a v ranec v
co
z
ruím
prádla skr}'to
kladly chvatu,
ml
pak na zanášku vyšel
64
a šatu
zase,
;
a shlidnuv vše,
le
na
až a
zpt
sešel dolu,
jako chorý vrávoral. k stolu
lavici sedl
mlvnákou
s
hovor
se v
dal.
^Já, panímámo, pjdu také, že jaksi vzbudil jsem ten spor
„Vy? píiny-li máte
i mž*
vás taky vyhnat tvor
Já nepustím vás ze rasty neb k vli hloupé lidské byl v právu
jste,
v
—
-
jaké, ?
ni ei
as pijde now
nám mládek, na tom
bu
vám
dost,
i
takovému niemoNT. pr\x chtl byste jít pro radost ?
Mn
nadobro
se lajdák zhnusil
_Já zprva po dobrém ho
le i
I-
—
zkusil,
nepovolil, neposlech',
v noci ze mlýna mi sbh'."
—
dobe, milý Vraný, vím, pro chtl ve všem slovo mít; k nám pišel ondy rozedraný. te sám chtl tady stárkem být. vím
,,1
To Ten
to
byl by, pane, fanfár,
pkný ád!
ondy ekl
juž,
od doby, co zemel muž, stokrát víc než dív má rád. Juž vru po krk jsem ho mla že
m a
ádný
díl
mu povdla. es
;
Te vy a
šel a
ml
emu nmu
navždy; proto k
byste
k vli
jít
nechal nás tu v starostech?
A
k tomu ke všemu ten
i
sám
vte,
^Já, „I to, já
spch!
se chcete všeho zbavit?'"
vaší cti jen dbám.'"
mj
milý,
—
—
dá se spravit;
klepm konec udlám,
jak radili mi v Chlumu! Nuže?
Jsem
slabá,
potebuji muže,
jenž ráznj' vše by vedl sár
ekl tomu?"
což vy byste as
„Ze mlýnu bude
lip
i
—
domu,
jen hodný-li..." rjak já ho znám, je
hodný, pilný, statný, zdravý,
le nemluvný ^To podá ,.jen
a ostýchavý."
dbejte,
—
^i
Vraný zble, aby mlýn vám zvd',
se,"
a
zase pjdu dál!" — „Pro u nás byste nezstal? my z domu již vás nepustíme, muž, jenž v hrob díme; to chtl
já
potom
i
vy budete vše ídit zde!"
Le Vraný mužné pravil: ^Ne!" a úzkostn se chvl a tas' a hlava k adrm klonila se a stále zajíkal se v hlase:
^Ne! Nenute mne, prosím 66
vás!**
;
„Pro nechcete? i muže sob vyhledala jsem,
jejž
i
!
znáte, "
m máte?
lehkovážnou snad
Nuž, také k vám jdu
dotazem,
s
než stát se hodlám jeho ženou,
zda ženskou jsem snad potešténou,
pekot
jež o
se touží vdát,
by všeho mohla užívat, co pála by si dnem i nocí? Ne, ne, chci
rzný
klep ten zmoci
a istý práh mít, istý
dm
mne
neláká kýs nerozum,
chci
oporu mít v pozdním manžela chci vzíti,
žití
a proto
jen bude-li on také chtít
.
.
by mohl
^•^-^•olit?'*
dl Vraný pevnji
než prve
,.Zda lip
tvá ^le o
a
ml
zase plnou krve
mnohem
.^
—
bží Kdo \i, co v mužských adrech Však jestliže to vle boží. že i
vás
ped oltáem
s
více
leží?
vámi klekne,
poklésku se jist zekne,
a mír a láska štstí množí.-'
úsmvem
,.Ba,'*
s
a její
oi
dí
—
žena v tvái,
vzplály záí,
^a ten, jejž chci, je hodný z míry a stejných se
mnou
let
i
vín,'.
—
;
Vy, Vraný, vy zda za ženu
Tu
vzít
ten! Rcete,
chcete?"
si
pemoh' cit, mlynáinu chy,
Vraný, jehož
nm a
muž
jste
m
ruku
tvá mu hoela
plála;
i
a vdova v radosti
i
štstí,
že stárek blažen je tou zvstí,
být svží jabloní se zdála,
kvty
jíž
mile rudnou v bli,
když paprsek je a teplý vánek z jí
v
adra
sedmihláska
popvk
by
nemohu vám
že takto jste a
pece
snes',
tam zpíval sms.
^Jak rád jsem,^ po „to
skvlý
zlíbal
jižní strany
mn
chví se
chvíli
dl
Vraný,
ani íc,
vyšla vstíc,
hru
a tese.
jsem toho štstí nehoden
má
hlava
nco
v
taji
nese,
co této chvíle musí ven;
le pak snad bude
h
než prve
a krutj duši tisíckrát,
neb vyznávám, že vás
mám
rád
kapky krve. Xuž tedy, všecko povím vám, co tíhou na svém srdci mám, le potom potom, vím to jist, jsem naposledy v tomto míst." až do poslední
—
»Ta je
m
dvra
vidt, že
jste
tší vru,
ádný
muž,
co dít, do opravdy beru,
od srdce jen mluvte juž!"
tož
A
Vraný,
nm
ped
pak na zjev vzdech"
z
se upjav zraky.
myšlenky své snoval,
chvíli
žití
vzpomnv
hluboká
a
69
vsaky,
vypravoval.
VII.
rJsem zrozen na východu ech, v
tch
horách, jež se táhnou k jihu,
kde divých vtr ostrý dech v tvá chudých orá mnohou r}'hu a chýším, pobhlík jak pravý, rád slamný pikrov trhá s hlavy, kde léta pli leží sníh, než spousta jeho k moi splove a
pták se zjeví na vtvích,
by zvstoval tam jaro nové.
Tam na Olšince, íce snivé, lnem dálných les bží,
jež
jak
kaky
srubné mlýnce
leží,
—
pkné, pívtivé jak hraky dtem pro potchu a všecky
—
netesk zlatý, jenž, uhostiv se v nízkém mechu, lékem chaty. je ozdobou a
na stechách
je
i
70
^
Ty mlýnce zele
halí svží.
od jihu sem bží, nad nimi svých list retem
kch'ž vesna
a
se lípy modlí za jich štstí
a zvedají své ratolesti
nebesm,
výš k
by nebyl
kdo
žijí
život
knžky,
tžký,
tady drahnou dobu
svých dávných
Mj
jak «taré
onm
otec
pedk
— zím
po zpsobu.
v snách
ho jako
—
byl panským hajným v Hesinách,
dvé cest se u nich v jednu výš nad Lešany v
mladém
schází, lese,
zkad Olšinka se v kraje nese a
k Mietínu skrze mlází
pes
žulovitý
kámen skáe
buto zpívá si neb pláe, než adry Rychmburských skal a
dál ile žene se a dál.
Nad Rychmburským
starým hradem
utšený horský klín, dl Silinkv to, a v
je
nm
jenž v
plkruh otoen
je
mlýn,
sadem;
sem jednou nebo dvakrát v roce
sml
provázet jsem svého otce,
když laskavými ekl slovy: „Dnes pjdem k strjci mlynáovi.^
Ach, jak se mi tu zalíbilo, mé srdce jenom tady žilo, a když jsem školy vychodil,
mlynáem jsem
jen
A v
uil jsem
mém
Le má
se; žel
chvil, žití!
otcem umeli mi v roce, syn chudobného otce,
neml
za jediný jsem
nevdl
mohl, pomoh' všady.
m
a jak to u nás
chtl, nejen
vyzbrojil
mlynáem bych
—
m
byl,
,
sekerníkem,
jenž umí spravit mlýn tož pidržel
—
bývá zvykem
ádným
také
klas
nikde rady,
si
le strýc, ím By pro život
le
tch
nejkrásnjší byly
brzy pišel krutší as; s
a já,
a
toužil býti.
i
pilu;
všude k
dílu.
Já netoužil jsem nkam v dálku; kde :;rodil jsem se, chtl jsem žít,
dív stárkem doma na krcálku a pak se
neb
mlýn
nkam
pkn — nkdy
Strýc o
mne
piženit,
píbuzných dím slovy
Bh
dbal,
byl dobrý, poctivý to a
pevn
—
pevzít po strýcovi.
k víe
stál
dnes takých není
dej
muž
a právu
mnoho
mu
—
juž;
slávu,
;
co dlal, dlal jak se a
kliti
piití,
jsem ho nezaslech'
;
on íkával: „Jsem Staroech a z krve
praWch eských
bratí,
na vzdory rot cizích luze
již
v
mém mlýn
I
zbožný byl a spravedliv,
mívali své
vdli
to staí
i
schze
•*
dti,
tož nebyl také žádný div,
napoád
že
a
hojnost mletí;
co kdo dal,
pece zámožným
Vždy on
V
ml
miného,
bral
to,
se stal.
co v mlýnech prášci bcro-
lásky dostal hojnou
z
tom \ychoval svj
jen jedno rušilo že
les,
byl
jenž
mu
lid
mrou. i
chasu
od dávných juž a?u
pi mlýn, v
ráz z
Nmec
pá-.i
mít chtli jakýms právem nov\'-m jich gruntovní prý'
svdí
knihy.
ondy praddovým, le panským, i dv polní lihy, on že jen užívat to sml do úedního odvolání. by hrabanky dost k podstýlání že nebyl
a trochu roští z lesa
Byl
z
Sekernik
ml.
—
toho velký, dlouhý spor,
a strýc svou
;
spaní,
asto
hrozil pstí,
když
s
takovou
mu
pišli zvstí
ho vzdor,
a spravedlivý jal
když odevzdali véci k soudu.
Tu asto
hnv i
jako jiskry v troudu
doutnal v srdci
—
soudil se a
Tenkráte
mu
i
hlav,
prosoudil.
lejstry o
stl
bil
a v noci plakal usedavé.
Zchu;
dluhy
ml
a holé ruce
rzných spis hodný stoh, však pán pece nepemoh', a
a
na mlýn pišla exekuce.
A
kdo ho koupil? Což
mám
íci?
Zas páni! Vyházeli stroje a
petvoili na hajnici
to hnízdo strýcovo
i
moje.
Strýc vzat byl obci do pazderny,
plot kl, a hl, maje bezemrný,
a já byl zas jak v ivzal
jsem raneek
stesk v srdci šel
z
probloudit jsem mladá léta
hor rodných do šírého svta.
V
kraj jsem se dal a nebyl líný, kde jen jsem mohl zaklepat, zda práci by chtli dát
mn
le všude mli nové
mlýny,
jak já jich neznal, a tu dli, že
nemohou,
i
kdyby chtli,
74
!
mn
lidí
v
mlýn
práci,
mají dost,
že jim na obtíž jsou žáci
a i
svit každou
zbhlých
že
jejich
stroj neznalost.
Tu hn\iv asté po nehod jsem u takých se neptal již a pustil
vždy
jsem se proti
vod
šedým horám blíž, pak zaboil jsem na Otavu. v^'še
pod Zvíkovem v kraji lesa jak zlato do Vltavy klesá jež
a
dál se nese v jejím klín.
Zde v panském nocoval jsem mlýn a
ráno prošed
mnohou
vísku
mlýn Podskalský jsem našel v Písku kde po hovoru vru krátkém k své radosti jsem zstal mládkem.
pkný
-Mlýn
já složení a také
byl a práce dost,
jsem dostal páté,
duše pro radost
mn
byly
Též
pkné
eky vody
tu švarný vrch, a
až
dobrVch
— Bohu
zlaté.
hory byly kol, lidí
žel
tam milý
dol,
vru mnoho,
—
až
na jednoho
Let osm pešlo jako voda, já kliden byl a spokojen.
;
m
rád
ml
a všude byla
v
mlýn ten pkná shoda
i
;
ten,
až jedenkráte z nenadání
k nám pišel, jako bludný pták, chlap velký, prosivlých skrání, lid
jmenoval
Selibák.
jej
Byl sekerníkem vyuen,
le emeslo mu nevonlo, jen lajdáctví. a
vždy
pak co den mu jen chtlo;
pít a pít se
též jako svárlivec byl
znám,
jenž rznicím chtl živou mocí,
le
tenkrát k mlýnu
opravám
panu otci, mohli opatit jsme hrav, co volalo tam po oprav. byl velmi vítán
a I
zstal, ale
Kde nco
hu
to složení vždy v
a
pi druhých
my
se dalo.
spravovat se
— juž
stálo,
se stále mlelo;
tenkrát mlít jsme
a stárek
mlo,
mlýn
mli
je také v
na srdce dutkliv
sla
Pánu
—
nám kla,
by hotovo vše bylo k ránu
by daila se vc k práci víc nám dodal chuti, hned veer hrdel k propláknutí a lip
i
nám
sládek poslal ^pozdravec-
a podstarší, jenž pišel z
dal
s
—
domu,
chasou ješt druhý k tomu.
76
Tož by z
jsme
pytlík \yadali
mouáka
truhly,
z
byl sladomel,
a namrskli, kde
byl ztuhlý,
loj
že stroj jen zpíval, hrál a
má
Xo, všecko bylo, jak
Tak mlelo
le
smle
kdo, moh'
a chtl-li
jel.
být, pít!
se a pilo spolu,
nejvíce pil Selibák,
jenž na šaland v našem kolu,
jak byl by z
plsti,
pivo
Když pozdravec sám byl v kuráži a vábil
by a
šel se
vyav
karty
vždy k nové
a
i
z
kamizoly
ten
nut s
velkou
s
pílí,
kratoch\'íli,
ním k
stolu
se,
hra a sázky kvetly hned.
Já, se
studem
dal jsem
si
když poala a podstarší
bych též :í
lid.
trochu pobavit,
hned míchal jimi až ten
sák".
\ypil z póly,
to
pravím v
líci,
také tenkrát nci, ta vábná híka, mi žertem dl.
se s nimi vyrážel
nebyl taký držgreslika.
Tož
hrál jsem, ale nerad dost,
mn
nelíbil se
jenž zavítal k a
jemuž hra a
drsný host,
nám sekerníkem
zpv
a pitka,
:
!
mých znla výtka, potebou a zx^^-kem.
jak soudruhu juž b^dy
Žel, že
jsem k ostatním
se
si
a neblahé ty karty zvd",
bych ledabylé po zábav v srdci
žal
ml
a tíhu v
Já vyhrával jsem ba víc, než jsem
si
ím
a více vždy,
pál
a chtl,
šlo to dále,
mdi ml,
hromadu jsem
až
hlav
neustále,
le
druzi na protjší stran
nic
nemli než
Tu
Selibák, jenž sršel
holé dlan.
mne
že štstí víc se u
í-lostí,
hostí
než u nho, jak vzteklý byl a huboval a pil a
pil,
a když jsem karty smíchal k dání,
v tvá hanebnou mi vrhl a
lež
v pusté dal se nadávání
^Ej, taškái," dl, -fiksluješ!
i
raníš, že
jak ty svým
peníze snad kradu,
mlém
hojné
když unaveni v noci chrní
Dnes ábel špatnou
dal
a nedáš-li, co's vyhrál,
hned, zlodji,
Jak
le
t
stalo se, já
ti
zrní, ?
radu.
zpt,
udám, hned!"
nevím
v srdce bodla
73
m
juž. ta slova,
;
jak
dvou stran nabroušený uuž
z
mu
já pstí dal
až
ducha
židle bez
s
:
v leb a znova. se skácel
.
.
.
Byl mrtev, ale nekrvácel
prvane
jak svtlo ve a
léka dl,
zhas'
^
že zlámal vaz.
Když Zabit!' kdosi kikl z chasy, hrzou zježily se vlasy, ,
mn
chtl pod kola jsem skoit v
le ochranná mých druh
ráz,
hráz
a paží jejich zdatná síla
tomu
jen mocí
Tak
m
\yrvali
zabránila.
náhlé smrti
však posud mi to srdce
bych ne
lidské
ve
k
—
do hrobu, le rue
sic
pa
—
drti
hanb do nárue;
vždy jako lupie a žháe — ne jako lovka, jejž hnv
Tam
dali
a jímž
i
kter\'-
le mír
—
do žaláe.
kál jsem ze svého se inu,
jejž oplakal
a
až prolil krev
násilí,
m na rok
mru
tisíckrát,
a hynu,
odinil bych rád,
nelze; s
jsem
nyní
nebe
a
už deset
let
srdci volá ret.
Sem tam jsem
bloudil v ši
a trpl, snášel neustále
79
i
dále
tu hanbu, lítost svou
i
žal,
jsem pracoval,
a kdekoli
hned za lotra mne všude mli, krajánk toulavých, že sedl jsem, se dovdli.
jak od
Mj a
smutnou
život stal se
já sebe
sám
pouští,
se v mysli lekal,
kam jsem
tam
šel,
m
žal
ekal,
jak zbojník pocestného v houští.
Tak probloudil jsem eský a prošel
každou plá
mám
a lesy, jež
z
však rozkacených
i
jih
horu
duše rád,
ader spor
klid prvý nikde neovlád".
Círa byla
mi
já stále byl
te
krása niv
?
jsem pamtliv,
lovka
jsem zabil v zlob, pomstu za onen in te neustále volá v hrob, a nesmíen že Hospodin. že
jenž o
m
divný osud ve, Tu k vám ovlá v noci, by nebes klid když, ovšem Boží za pomoci, jej pivez' jsem k vám ze Zelené, jenž s vy'še, kde se nebe klene, by skonil tak mých ader muku, díies s vaší podává mi ruku.
m
Že život za život jsem mír k duši
mé
dal,
se sklonil snad,
le
jinaký
m
krusi žal;
že nezkrotl jsem posavad,
pi mládkovi
a že jak
hned hlava má
jasno nyní mezi náma,
Tím víc
prve
je plna krve.
na svém srdci
nemám
nic,
te, panímámo, sute sama, zda smíte vyjíti mi vstíc; vím, že si nevezmete muže, jenž v žalái byl za zlý in. tož
svj jsem ranec
dvr
a opustím váš
svázal úže i
mlýn."
A
Vraný domluvil a vstal. by panímám „S Bohem!'* ruce
jež,
tiše
dal,
majíc v klín,
erný v kout upela sín;
zrak
než na
úmrné tváe
dv krpje
jí
když, obrátivši
tahy
trj^skly vláhy,
oi
znova,
klidn hovoila slova: ^Co stalo se, zlá byla vc, však vy zde zstanete pec, já nezím na vás viny vru, ta
a
tak juž nebo tak to beru;
co stalo
se,
váš konal
hnv,
ne vv, ne vaše srdce, Vraný.
A
s
té
neb
s
té to
vezmu
strany,
-
vždy vím, že takovouto
a
vc —
—
ne snad za výsledku smrti
by každý konal poctivec, když náhle nkdo est mu
Vy odpykal
jste víc
drtí.
než dost,
usmíen a viny prost; znám veskrz vás, i vy znáte, já váš, vy mého srdce vzruch,
jste
m
zde navždy moji ruku máte;
ne
ne vy jen, chce to
já,
Bh,
jemu budiž est a chvála!A jak tak u Vraného stála, on rozechvn jí ruku tisk' a
a
nm,
v myšlenek blahých davu
rám
svou na a
slz
jí
Tak zpt
složil hlavu,
jí
pramen
stáli
—
obma
z
oka
tr)'sk'.
,
nach jim pešel
líce
když na úžas
vstoup' mládek Svára do svtnice.
,.Co," a
dla
žena. «chceš tu zas."
hnvem tvá
^juž na
jí
zrudla maní,
oi mi necho
ani!**
—
pCo chci?" dl Svára, -vru jen
povdt
vám, komu
svou laskavostí až
šla jste
vstíc
k zahanbení druhé chasy."
,,Líp
nic,
asi
—
všecko \'ím juž, než ty víš
sám, pomlouvai
— rozumíš?
A
Vraný, to
si
pamatuj,
od dneška snoubenec je
mým
a brzo
mužem
se
mj stane,
by zmlkla nestoudná trvá ústa, nevUdníka bohopusta, sic povím ti.- a zrak jí plane, ty
-za
hospod
v
když ze sýpky co a
Tu
ti
je
a pil.
nosil v
te
v špižírn
jiní
kdo
jsi
jsi
nápomocen
tají,
mají,
bvl
-
Svára jako stna zble.
když takto hrozila
mu
vdova,
a jako uštknut pni- se zvd', ta vzdorná mumlaje si
slova:
rEj, což
já
mi na
vaší je slin,
budu ve protjším mlýn
te
v práci, jak
a \^-kám, jak to stát lecjaká se
si
mlyná pál,
bude
dál;
mže vc
však já se na vás pomstím
pec
VIII.
Kok
tvrtý k letu kndla
vzpjal,
co Václav v Písku studoval
vhodná byla doba, nmu, neb k ní on; když pikvapil pak roku skon, a vždy, jak
má
pišla k
s Vraným pro syna si oba. Tu jednou v podveerní chvíli šli
Stelových hovoili, matka dla: „Hochu, nuž, co íkáš nyní jejich Jan? vi, z té se stala slena juž, a nic nenajdeš na ní k han. též o
a
Te, zle
holeku, mohla by
též nelze
s
jí
to
nesmíš tykat,
právem ondy
ní jak
úct zvykat." pi návštv,
spíš
poteba k
Le
když chtl Váša
ní
jak matka chtla, vykat
84
brát, hrát,
dv.
•
hned
mu
dél
A
tak,
ty
Váša
Stela: „Hochu,
Jan
jen tykej
nech s
dále prchal as,
Janou
Když Václav
byli zas.
a poslední své
dl „A
nižších na
„No, když
ti
te
cíli?-
to juž nechce
chceš-li lesu
té,
mžeš
na Blský ústav a rodie-li k
tomu
— krve
z
stiij,
díve u mne praktikuj
jen po
i
píli:
mííš
a nedáš jinak, stj co tož
šel
vysvdeni Chlum donášel,
Stela, chvále jeho
k jakému
chvní
v blahém srdce
rok tvrtý na prázdniny
',kol
vis,
jako spíš.-
;
žít, jít,
svolí,
do vysoké pozdéj školy."
Tu Václavovi
vzplála tvá,
samý
a zrak byl
hned letmo
z
jas a
Chlumu
zá;
dom
spl,
by vypravoval v rodné síni, co te pan poruník s ním míní, a k i
to,
emu
jej
svou radou ml,
co zamýšlí
s
Než matka dla: tak trváš v
ním
dtském
já myslila, že v
dále.
,.Ale, ale'
chtíi, synu
rodném mlýnu
?
te emeslu navždy
a
A
se
piuíš
námi budeš
s
vpa
Vraný
:
již."
„Pál jsem
si
tak,
prach mlýnský mrzí-li ho však,
pak byl bych jedno
mu
a splnil
A Vraný
s
panem Stelou
tu prosbu velou.''
poznal namáhání,
jímž astjší se výdaj shání,
pec laskav k pastorkovi sob hocha naklonil.
byl,
by
Ten nemoh' srovnat ve
a
se to
posud
své hlav,
snažil skrýt,
pro odkuds pišlý vora práv má novým otcem jeho být; le Vraný, teba
znal tu
na Vášu nestýskal a
a
pec
íkával jen v duchu svém:
„Vždy on i
si
,'
vc,
to pozná,
ím mu
jsem
jeho polnostem a mlýnu,''
vždy byl laskav k svému synu.
Tak Vášovy
ím
tužby vely,
v ráz skutkem bylo
;
šasten, blah,
byl praktikantem pana Stely, s
nímž školky pstil po horách,
a z jara hvozd kdy mládnul
man,
vždy rozmanitý jeho kvt, zá v oích maje nosil Jan, když
z
pochzek 86
se vracel
zpt.
;
Tak plachým letem dob pojednou
cleu
nmž
v
a chvil
se piblížil,
Václav
z
Lipovského dolu
ml
na Blskou odejit
školu,
kde napoád juž duchem k cest skládal
H
a
vše, co
matce dobou tou se
dlel,
ml. dlo
ial srdce
ovlá
a v oku,
noc jež mnohou bdlo,
a stesk,
jí
astých objevil se
slz
Tuch
lesk.
mela, duch nechtl nijak býti prost. když ilost Václavovu zela
pknou
tla
bála
by
a i
úzkostli\-ých, jimiž
svt a
se,
lestný
chtí
kvt tož,
ztepilost, její
dít
nechy
žiti
v nástrah sít
proudný
sms
jeho srdce neodnes';
ana Václavská pou
kdy k svtcovu
dvrn
s
lid
mužem
byla,
hrobu chodí,
umluvila,
že
oba syna vyprovodí
až
do Prahy v té vhodné dob, pi posvátném onom hrob
by
ve zbožné zkroušenosti
stáli
znienými v duši slov)jej nebeskému patrono\n a Bohu pod ochranu dali; a že byl posud krásný záí a
^ stále teplý
vánk
dech,
:
dl Vraný
usmvavou
s
tváí:
Vášou po vorech až do Prahy skrz les sms a z Prahy drahou pod Bezdz; „Což, plujme
s
vždy v týdnu budem doma a chasa na krátký ten
zas,
as
mž'
snadno dostát pracím všem." Václav vzkik': „Tak pojedeni'"
A
matka, spokojena zcela,
I
nápad
za dobrý
e
tu
mla
a tázala se na pochvat
„A
jak to chcete udlat?^
„Tu mimo
„ondy k Praze spl, te pijde znova,
dél Vraný,
le s
—
jezdí vrátný Sova,-*
vrátil se;
ním
nej radj
Až pijde dost
bych dol je.
— te
možná
zítra,
juž pijít musí, ne-li
dnes
—
hned na Zelenou zajedu si a požádám ho, by nás svez'."
A s
Sova pijel. Vraný v ráz ním smluvil, jak by jeli snáz, rue po vrátného soudu
a dal na vorech sbít z prken boudu,
by žena spíš
s
Vášou v nepohod
dvovat
mohli vod.
IX.
Když
ptáci ranní
písn pli
a šeil údolí se klín,
juž otec
s
mateí
a
syn
v dál po Vltavském proudu a Vraný, z cest a mnohou, jak
jeli,
vc mnohou ji
e
znaje
a slech',
hned na ten zit neb onen
beh
své milé nutil, radost maje, z netušených posud zjev duch mnoho vezme pro úlevu, až na nejvtší roku as
že
syn
A
s
matkou rozejdou
sivou
mlhou
s
lidmi vor
spl v otevenou náru jež v zrcadlech
hor,
vod jasných všady
své vráskv zhlížely
89
Sekerník.
se zas.
i
vnady.
a a a a
svadlý
kvt
jim
s
ader
v ásný háv je skrýval
kles',
les,
bedra pokrýval jim mech Václav zdiven
Tak
pluli
hned
tajil
šastn
míjejíce ves,
a stále
za hovoru,
hned horu,
jedno pání mli:
,,Kéž Chlumští by to
A
s
nad krás množstvím
Tu do
—
dech.
ei
námi žasli
zeli!'*
znova.
se vmísil Sova:
^Hej, já ku, Vraný, pozor te,
proud plavém^ kam satan na protivnou ze nám kámen snášel v asu tmavém, zde do ervenských
a což, až pijdem do Buin, kde úzký proud je a zlý splyn; kde s vínou druhdy voda divá hned stídá se, hned v jedno splývá a na balvany prám nám vráží, když opatrn není veden!
Hned
uvidíte v levo jeden,
jenž vzdornou to ,baba', v a
eišt
je stráží,
zátoí jež pere
nárazem nám klády bere.
Jí
má
koeny
podál v žule ,
zlámaný' a
,
zboený',
a v právo ona skála
píná,
to urputná je ,suchoíná'.
.
jež do vodního trí víru;
pak minouti nám hlube
.díru'.
blízko ,sovika'' se hosti.
jíž
a za ní
,
oltá' prosted proudu;
tch bychom už byli prosti."' _A což, je mnoho takých bloud ?-Ba, vru mnoho Tu i tam moc vadí a moc škodí nám, to dosti, myslím pro únavu.
kéž
!
Však hlete, tamo nad luhem ,jelc' zas! Druh za druhem
ad
nás nutí %'}-hnout se jich davu, celou šíkou eky tká, pak .jeskyn' a ,ková' eká; ty všecky stále po nás pasou
jenž.
a derou vor}' nám le bedli\ým moc
Dív, když
i
lodi,
neuškodí!
tu byly .housle'
,basou-
s
zlé potíže
jsme vždycky mli,
le my
na
je
plujem nymí
a
dr rozstíleli mnohem snáz
jen tahat, tak!-
A
pluli, pluli
A
sjeli
v jichž zdi, jak
i
za
vkem
r)-l
svoje n,'hy i
valy,
králové kde hodovali.
91
spal,
orá brázd
v sín nádherné
až,
.
nitrem skal,
kde Zvíkov v zíceninách
vk
.
zas.
líhy.
spor strašidelnou hlavu vnes' a žalu rozkacená
sms
tam slávu zadusila mladou.
Kdo
te
co vévoda skal pustý
slech',
vypravuje bran svých ústy,
v dál prázdných
Chce íci snad:
le
oí hled adou ?
^as
všecko nií,
horší všeho jesti svár;
kde ten svj draí vtíná spár a jako
tam
erná
zniká,
zmije syí,
pomoci juž
není,
co budovalo sjednocení."
A
pluli
na
,
klidn skrze bory
erný
vír'
a na
,
komory',
zkad náhle tužším
stal se
ba puknout chtla
vor
brod,
pouta,
když na písae' v spodu vod
—
,
necha utopen, vždy tiše na blán eky lestn píše — sjel prám a elil na kohouta-; le šastn minul nástrah roj
jenž,
,
klidn plynul skrze hory, plavc vážné rozhovory pl hlasn drozd a lkala chvoj. a
a v
A
dále šlo to krásnou
v níž jaré
síly
ekou,
proudn
tekou,
by rodnou zemi ukájely; tu snící probouzeli
horu
a jinde vázli ve vln ?poru,
hned zase ve skal náru spéli i v rzných vísek horské skrV-še jež odloueny ruchu mést ve skalních vzeních se mraí a kde tak mnohá stará zvést zrak zhaslý do dlk si tlaí, kde chuas skalnatými lazy pluh tžký suchou kravkou plazí, kde zem muka tžká, litá hor prsa a
tvoí
ryjí
žulovitá
trhliny a sluje,
v nichž Meluzina hoekuje;
kde jako poustevnice žije z mst vyhoštná poesie a hlídá
hnízda skalních
pták
a drobné klásky kopanic, z
nichž
mimo planého kvt máku
vstíc neusmívá se a pluli, ukrjtý
zkad
s
se jar}-
bleskem roznícených zrak
druhdy orel
a stely metal v
kam
A
lese
Orlík hrdou hlavu nese,
\-ýš
vln
nic;
jí
kde v
zaletl?
vznes".
chomol
Nm
zase vor\' v radost
kamenným
šly
mrak
stojí les
všem
korytem
a za jich rozpoutané svády
na skalnaté se nesly spády,
.
.
.
—
s
nichž po proudu, jak plavci chtli
v
pn
rozperlení dolíi sjely,
by znova u
vný
plání
smutnou v
ponoenou
síru
sen,
kde holé vrchy trní jen, níž volnji se nesly k víru, jenž, jezero jak v
horách
snící,
zí temným okem v smdé líci do nitra rozervaných skal, kde ozvna se v slujích skrývá a vítr
pidušen
zpívá
svj neskonale teskný
žal;
kde Jvesinovská hlube' íhá a balvan
eká
,na polách',
by plavce s vor dol splách' v proud, kde se .ocasatý' zdvíhá; kde sama eka snad se bojí, že nevdouc, kam ídit spch, v ráz v porzné se proudy dvojí tvoíc ostrov v ramenech,
a,
svá až i
s
adra prudším dechem opt klidnj dále míí
Lišnicí, jež se skal slétá
a do lože
Pro
as
jí
písek metá.
v ty poušt jaro chodí,
pro kišálný sem vždy vkol
a
šíí,
potok spje?
trní jen se rodí,
jinde sad a luh se
smje,
kde pod lipou neb tmavou hruškou vždy nkolik si sedá chat, jak druhdy v poli družka s družkou, milých chtíce povídat, jimž
z
lásky v slunné jara
ch\-ili
rozmariny %:}*p5tily
trs
a pestrou
adu
balzamín;
zde^ smutný pole jsou
i
niva,
jen stemcha roste tu a tam, a kalina, jež v dál se divá
ku roztroušeným samotám, k nimž úzké steziky se \'inou; le onde v stráních smutn hynou smrk zakrslý a chorý buk, z jichž bouí rozcuchané hlavy tm k Wstraze, kdo v dál se plaví. vran skehotných se vznáší zvuk.
Vždy smutnj i
hovor
bylo v místech tch,
na vorech,
ztichl
dl: -Hej, v as opatrn ite až Sova
hoši,
vždy
,kejldíu' zas
již se
svým zbožím pišli
tož
a
juž
s
vše uvezeme
beder z
vle
k behu
vor,
ranci stehu,
s
si
s
hor:
to složí,
Boží,-
1 stalo se, jak lidé chtli, již,
a
drbež v
krosnách, k Praze
na tichém až dosud voru
sms
rUzných znla pohovor.
95
jeli,
Zde voraové plavby v
as
jkozlíkm'
dbalí
se vyhýbali,
proudu hrav, bez únavy hned kryly se, hned vznesh^ hlavy a toužily, by u vod stiku prám živou mocí v levo jel. kde ,vrcholá' je chytit chtl
jež v
a vrhnout v
Než
náru
prchli jim
,zaslapníku'.
,vepm'
i
záhy,
,kivanm', jež stehou beh, ímž, potšeno z volné dráhy,
i
vše rádo bylo na vorech a písni bavilo se hravou
Tak
dorazili
zkad v skrz
.
.
.
na blýskavou', ,
žertu, škádlení
i
kiku
nemotorných ,hrnc' ad,
hrní v eku kla, prám se snášel k Vrškamýku, kde pod kamennou apkou hory
jež pekel
dál
pes noc ubit vory, kdo jimi vézt se dali, zde na pou novou odpoali.
dal vrátný
by
ti,
Než ranním ervánkem dne
zlatý závoj
se vznes*
na -východu
a probudilý ze sna les
zel
temn
do zrcadla bodu,
juž jako vždy
i
tento den
z úst všech se ranní
96
píse
nesla,
-
a vrátný, uchopiv se vesla,
dl: „Pojedem
jehlou ven!
zas, s
Hej, k stíd, k opainára, druzi,
pi tom vážn kývnul hlavou, „vždy snášíme se na ,tahavou',
a
pi
tož
proudu chzi,
klikaté
jenž skal se plazí holinami,
bu
bedlivost
i
námi!'*
síla s
A
k Vranému, jenž vedle stál a družný hovor vedl s Vášou, dl teskn: „V tsninách tch skal zlou hru ty vody s námi pášou.-
—
.A a
—
Váša dl. _Jen piplujeme na ,kobylyjakou
?"*
a kousek níže v skalní
v tch skoupat a
Brzin
až
,
necky',
vor nás všecky,
prám nám zmoí,
smlá
v proud
mže
chvíli,
,husí póla'
skoí.
—
Zle všude na té naší pouti, a
asto
nemžem
se hnouti,
což dnes! Dnes jedem jako páni
A
.
pluli skalinatou plání,
kde Souraravka a z
eky
s
hor
,myší díra'
dol spla
nla
a jboudy' zjevily se v cestí
.
.
.
by ml mít psti," Sova, »kdo chce s vory dol hosty ertova' jsme stolu'
..Ba, železné
dl
te
,
,
—
.
-
te
— te
,u plachet'
by
kde,
sám Samson
a tlouk' jím do
,
buinách'
,v
veslo táh'
kozla'
,bnz',
i
co dlat má, by neuvíz'.
Hej, hoši, táhnte mi rue,
vždy
ze všad
nám
tu zpupnost ,ševc'
tu ,jelen' zas je a trká, až
pna
pi
to vory tlue;
do nich
mrcha šlakovitá, od huby mu lítá
^To pekážek
pes
je
vráží,
kuráži ." .
.
píliš,"
dl Váša. — „Novým spjem blíž! Tam hlete, pod tou horou lysou jsou slánky', hoká sl .v nich dost, pak eká paní eka s misou', ,
,
a
pro hlad ne
A
minuli
je.
—
a
pro radost
.
.-
„Dosti snad,"
zas Václav dl, „už
Le
.
tch
je
vad?
Sova odvtil: „Ne! Nyní
nás skalních
eká
stádo
,
sviní',
kde pi vtru vor s vorem taní; tam vizte, to je .velmož kaní', jenž v kruhu jich se blažen
válí,
ábelské vám skály, kus dál pak ,dravci' nás chopí, jež k temenm až voda topí, ej,
to jsou
98
a v
ohbí
nám
eky
vrhá sít
.matkou' nemotorné .dít',
s
dv
stvr}- hranatého h'ce;
pak
dál,
kde
ústí
Bukovnice,
,hrouda másla' se skal spadlá;
je
pak potáhneme na a
nám
je eliti
,
struhadla',
pi zatáí
na ,obvozu'
.osekái',
hned jak minem
jenž,
olšin proutí
eky pijdem ven, tvá zr}-tou dá nám pohlédnouti,
a z tišin v
an nebý\'á vždy potopen, jak
5
,štoud\-í'
neb oblý
samá
jež
a s jara
neb jak
jichž
kdož
Te
straka'
nám
inívá
škdci
.kobylami',
hoví pouze, a .nouze',
každý našinec se bojí;
vdt pi
mže,
nich voda
le huí, pní když
s
lest jsou, samé klamy pokaždé nás straší
z milosti ,
soudek',
,
,p}-tel'
nkdy
co ho
eká?
tiše stojí,
se a vzteká,
vory se tam stoí,
tžký nalije se bok; potmšilý je vám tok, zde aby ml hned tisíc oí.
jimž to
Kdo
u vesla je? Pozor
A
táh' a
až
pes
opainá
juž!"'
také,
nástrahy skalin všaké
99
naši.
prám sjel, a Váša ptal se: _Xuž", te po svízelích provždy as?"*
Le
vrátný pravil: „Prosím vás,
proud vody prapodivn tká,** a
setev hojný
s
zpt k'plavcm a
k Vášovi
ela
pot,
volal: „Hoši, hot'/
zas:
až podle starých
„Horší eká,
plavc soudu
do Svatojanských vniknem proud, v tu balvan sms zlou a hrubou ;
tam posud u
žulový se
.vlk'
a
A
,
smri zrádn krí
zakrslé
kubíek' nás
za
ei
straší s
,kubou
."
a za údivu
pramen po vod rzném sli\''u tu v tn, onde na mliny a z mlin zase v proud se nes', plul
a stále
obraz hor byl
jiný,
a se skalou se stídal les.
Kde nepomáhal ni
úder vesla
stídy tah ni opain,
tam sochor vnoen v
eky
klín,
a ilý zas byl voru splyn skal
lnem, adry šumných les
a nitrem rozervané strán,
kde jestáb hnízdí jen a kán, a divizna kde v bejlí smsu
své svíce v žlutý plamen a
niti
vydrám v temné sknše
zkad znova
jeli
5\-iti.
do mlin,
s matkou skálou srostl pod eky ložem balvan syn
kde
v duli
a brání zdroje hbité vli;
a
hnviv)-
pn
jej
tepe v
bok
bílou brojí i
ernou
hlavu.
on vzdorovité v ece stojí a brání vorm v snadném splavu, ba s menších bratr etných sborem je zhubit touží lestným sporem.
až
lovk
jasným ducha vzplanera je nad balvanem,
pec vítzem
an, tuže plece své a paži,
nedbá stráží vzruchem rozvahy a síly dál proudem bedne k svému
skal neústupných a
cíli.
X.
l\ klidnj pluly vory zase zarmoucený v ší i v dál, v nmž v dávno uplynulém ase v kraj
tak
mnohý požár boj vzplál, mei hrdých bohatýr stíhán Žižkv selský voj,
v^
když byl
jenž slavn za svou drahou víru a rovnost
stav vedl
boj,
a jehož postav hrdé stíny tu v djích,
onde v povstech
skal šerých míhají se týny,
až udiven se tají dech a hlava kloní se a hoí,
kdo duchem do tch dob
Prám bez a
potíže k
cíli
se
ploval,
Václav cestou zveselen
do písn rozperlených a v
les šum
si
noí.
pn
pohvizdoval,
;
le Vraný
pravil:
„Rady
dbej,
nech' hvízdání, radš zazpívej
mní vora že
hWzdot
jenž
s
— snad vítr
se
nkdy
raeluzinou slétá
s
hor\',
by potrhal a porval
vor\';
a
vím,
vše to
stává
pivolává,
povra
je,
pec zv^k a mravy lidu ctím. le rozvážnou ho hledím eí v as vyrvat z rzných povr
lei.
poušt prám vlny proudu shánl dále Syn
ztich',
a oklikami
v skrýš starovké Zivohoušt
ku strmé, kovinaté skále a sluji, z jejíž osvtleni lid
odhaduje dobu denní.
_Což,^ Vraný z
pedu
zavolal,
„vy zamýšlíte plouti dál? xždyi z
-Le
je
.peci' juž se
slunko
ztrácí.-'
tam posud; proto v práci
dnes vytrváme; asu dosti pes Svatojanské proudy jet, vždy budeme tam vru hned, a zítra máme po starosti." —
_Já radji bych ustal nyní.-
—
-Však druzi dále plouti míní; jsme vru pozorni a bdh'.-
A
dál a dále vory jely,
eišt
kde erný' v ,
le
dál na
si
se,
ve
rázn pramen
vrátný
Morá, kde
hojná zídla
vod pltím pipínají kídla, by po rozkošných samotách a luinách a svžím mlází se rozhlédly, a skalné srázy
a smutné nelidnaté
behy
zapomnly zjevem nhy, zde utšených, kyprých chlomk, v ráz
tam v i
kraj hledících bílých
drobných chatek
pod krovem
s
domk
hrstkou
líh
hruší košatých.
A
plavci rue jen se mihli, pes ,ubku' s štaty' se dali, ,
jimž ondy zuby vylámali, a
pes
,
sklenici'
v bázni
tíhli,
jak druhdy provinilci k soudu,
do velkých Svatojanských proud, jež
asto za minulé doby
tm, kdo
zde
po skrytých v
jeli
loži
ve zlých dnech
kamenech,
na vlhké mnily se hroby
na hbitov; kde až posud za zlé vody
a balvanitý
a
vor neodpluje bez nehody,
když
boue
temní nebes
Icrov,
.
rozvlnným
a
:
moem huí
po stráních obou
stár)- les,
jímž vichor probíhá a skuí
jak bitím rozvzteklený pes
dl
vrátný, -den
než
tušil
spíš
.
.
-Hej, pozor, plavci, pozor,
lidi.
dív prchá nám, tmy slídí nehod smeka; vizte tam, jsem, a za
juž proudy zjevují se oku,
kde pemnohý
se
s
voru zhoup';
Ferdinandv zíme sloup, pramen sbhne zrovna v skoku
jak juž
v ten splavu kamenitý kruh,
ddictvím jak otc máme, pomoc s druhem druh
tož
za boží
te
svou modlitbu
hoj, zastavte juž,
A i
po voru kdo
Václav
s
\-}-konáme;
hote
šrek!-
plynul, klek',
matkou,
chvílí
tch
jen Vraný po svých drahých boku stál
le
pímo, v adrech klid i v oku. pl vroucnj všech
v duši své
P
I
E
S
X.
^Matko Spásy, Jesu Krista, Panno panen, s nebe hle,
pes zhoubu,
již
milostn nás k
105
nám ve:
smrt
cíli
chystá,
;
jako
plavcm
nám
též
moí
šírých
vdí livzdou bu, Tebe a se vnoí
víra v
zlatou kotvou v naši
hru!
Matko Boží, jejíž kráse andlský se koí sbor, záí
svojí
k naší spáse
zaplaš živl lest a vzdor sílí
nás,
pes
t
ve
drahou
nástrah,
jistou
zhouby
rej.
za skrýš našim duším istou
posvátný svj pláš
nám
dej.-
K.dyž zvuky písn takto znly,
hru
rozchvnou je chytal šumotem svým dál je nes'; kol skály tásly se a chvly
v
les
a
ped
a vše, co
též zpívaly,
a slabší
A
a
zpv
tím plavci s
s
lidem,
vtším klidem,
byl vždy a zhas'.
ile sply vory zas
v proud
z
dálky hovoící hlasn,
kde slapy dva své vody msí a snubní prozpvují básn, až po skalách se chvjí lesy; kde ,bedná' s roháem' se šklebí, ,
až úzkost
plavcm ic6
kloní lebi
.
srdcem zachvivá jim strach;
a
le opainá zdatn
táh",
prámy moci k pedu hnané dál phily v peej ,na strhané', zkad do tišin je hnala pile bHž k Maence a Skále bilé a po Žižkové ondy brodu,
a
když
uml ech
mrit za svobodu,
mimo ,dubíka'
a
,lin',
i
Tu
a ,lipky'
kamenitvch
vrátný volal:
Jsme na
mlin,
.
.
pozor, hotl"
Hned v právo druh a zase šlo to
slot
„Do Whybky!
dobe
zatáhl
s
druhem,
dost,
až v štrkovišti vázli tuhém,
nmž jak by kámen zrovna ros. Vor nechtl živou moci dol,
v
a jej
opainá
s
strídním spolu
tahali a vrátný též.
>Ej, zas
nám
uvázla ta spež,"
dl
vrátný, „hej,
juž
nelete
je
jít
kde kdo
jsi
sporý,
pro sochor}',
potebí prám podebrat, pohne snad;
to nejspíše jím
vy všech nejlépe to znáte,"* ek' k Vranému, „a sílu máte za jiné ti; sem po bok stíd a pomozte nám juž v té bíd.
a
:
uehneme
sic
A
se brzy tak.-
upev
Vraný, na vor
chy
:
zrak,
bez meškání opainu,
a
kde kdo „váhu"
I
Václav
založil.
pomoen
jim byl,
byv otcem vyzván: „S námi, svnu!" i
táhl
a
s
druhy, až vor
sjel,
šasten zdarem matce
-Jen
a jak je
dl
jak ty spády hrí,
slyšte,
rozšumén
jich cval,
že kameny, jež ze dna trí,
lovk
sv^-m vtipem
pekonal
te budem
snad
již
pokoj míti.-
„Xo, nyní
nech
se
boue
—
lítí,
už pespíliš nás nepoleká; jen ješt za tou haldou štrku, blíž chalup,
pijdem na
pak ,kvona' a
s
dole na klášterské
chce
,
,
veverku',
,kuaty' nás eká,
vod brod,
krejcar' vyplatit nás v
le nevyplatí; prámu bh v as zbaven bude nástrah „Vždy, myslím, bylo
všech."
jich už dost,"
dl My
Vraný, „vite, zde se chytí
kus
pšky pjdem
a
ráno,
hned jak den
pro radost
poslechneme cestou lesem
šum strom
A
.-^
se vznítí,
s
ptaích
písní
setev tváe jim kývnuv dl: „Dnes vrátný,
io8
smsem.
znoj, zlý byl boj,
pramen ubijeme
tož
budem
a zítra
A
z
spíš!'^
odpoali,
ubili a
a záhy
již
v Praze
rána v posled vor
vodou eských
?e šplouchal
hor,
kde drobné chaty posud spalv, a kde hned les houst sliné na
ámé beh
divokosti
hned zas skály nebetyné jak vrní strážcové se hostí. a
Tm
u pat divý proud se hrne.
jenž o balvany na eišti
pn
v
píboj hui\ý
že srdce lidské
dál zatouží se dáti s
trne
v houšti drozdem
a ^'^'lákáno
jímž
se tíští,
hrzou
hvozdem,
láskou v srdci peblaženou
dal Václav se a
Vraný
s
ženou.
Je milo nitrem les jít, když západ poíná se tmít, až
mlky
za
chodcem
s
tlumem rznvch zavírá se svt v
a všecko, co i
a
žití
nm
víí,
bd
k tomu,
nám stebe, nad vrcholky strom
boj. jenž krev
kde jen
zíš modré usmívat se nebe a
podál
hrou
slyšíš
vnou
proud, jenž vkradí
oblázky
T09
si
hladí,
as
je omílaje jako
svou nevidnou rukou nás, jež hladšimi chce míti stále;
ím
le menší býváme
dále,
proudem žití chodí, svj jako hraku hodí.
až smrt, jež
nás v klín
Vždy mírnjším
houš
tiše
dál
vorai
s
tu z
les dech,
po vorech
zase šlo to
a
byl
spala šastna klidem;
proud
a
rzným
ven, tu v
lidem,
proudy znovu
po okídlených vlnách eky, až tam, kde klášter na ostrovu^ spí v ssutinách již
mnohé vky;
kde v ladném splynu, smrím, k loži Vltavínu
zase dál,
a
kr}'t
jak
po špikách
se tiše loudí
hor Žárských usmívavý zdroj, jenž plí šíré vlasti bloudí a
slavík
si
chová
roj.
A znova dál, kde hrudím ni\7 proud Berounky se dere lstivý. až k místm tm, kde dávné doby, když
divy^ch vášní rostl vír,
jsou rozmeteny a
vk v
král hroby
odkazy jak pýr;
kde bez
lítosti
zžehla zloba,
co krásou zbudovala doba,
když Korando^'^• chasy vztek
zem
skvost
a znova
nejkrásnjší ztek';
kde u vln plái
dál,
prám pod
skal
stny rád
se stáí,
zkad v Prahy utšený sad zel vkovitý Vyšehrad,
kde v
prsti
posvátné a klidu
vlast skrývá
kvty svého
kde jasná Libuše kdys
lidu;
stála
a vid, jenž v slunné mysli tkvtl. své zemi
naped
zvstovala;
kde milec boh, Lumír, pl, až v základech se jejž tu,
když
chvly
boue
mní chodec posud hrát
zas
z dáli.
pt
a
dob
tžké komnat zemi eské k nové sláv pijít zpt.
vstíc vládkyni, jež v
má
skály,
kvapí
z tajných
Hle, ^Praha!" znlo
z
plavc
úst,
a všecko zraky obrátilo,
kde
z
mlhy náhle zelo rst,
co lidem pouti cílem bylo
;
znlo v zad ped, a „Praha- znlo od skal bok, a „Praha-
i
když vrátný,
stoje
prám zvolna
plouti nechal v toku.
uprosted,
kde
A
vody dráha,
šíila se
znlo:
a zas to
..Praha, Praha!
vštba Libušina
mst
snivá,
matka, zjevila se všem,
mlh šedým skryta závojem, jak vdova krále pamtlivá,
když po dlouhou lká na
smutnou dobu
a
kamenném jeho
hrobu.
Jak arodjný zjev to byl! kol bok královn se vil pás Vltavy, jenž všemu v div byl poset vltavíny niv
a smaragdových i
sad
To Praha v
nmž
a a
luh zdobou
skvostem v krajích obou.
byla, oui ten zlatý,
zdatn žehnal
práci
sval se pruží vzpjatý,
té, jíž
k svtlu touží duch
zkad nesmrtelných lid z
až
v
Bh
té, jíž
vštc
asu
polomrtvý
dum slovem
nž moe
i
knihou
hor,
cizáctví
ln
—
sbor
tíhou
probouzel
po ztrnulé vlny
by v kalném
-
nám
pralo,
pochovalo,
;
!
co k
sUv
zrodilo se kdys
ký velebný
Tam
z
to pohled, viz
Hradan
královského sídla
—
kvas knížat dív kde astý' byl, než falckému krev v žilách stydla,
práv
an
nejvíc \*ína pil
—
kde ondy sláva hodovala, než chabec
eskou chtl mít
íš,
jež strachem jeho za své vzala,
chrám velebný
nl
k nebi výš,
nmž dlouhý ^ysnívají sen. kdo s trn sWch v dob rzných v
a z lidu srdcí
jsou
lstí
ven
dýkou
a
a
vybíjeni.
Jak velký, velebný ten
tu stál
králv náhrobek, sám
nech jeho a
ven
íiál
král,
skvostný les
kružných oken ladnou
sms
syn tupý loupeže a války
dl i
kulemi, jež metal z dálky,
sveeposti sekerou,
zpit vášní, mýtil v
jak velký
stál tu
a prstem,
hrotem
hanbu svou
znova dnes
vže
svojí,
výš ukazoval do nebes
ku pravdy, práv
a
•13
svtla zdroji.
chvní
A
v levo zel hled divem jatý
ke
pes
hlavy strom, kde na pobeží heben nes'
hrd umn
jejž
ondy v myslí
zlatý
tlum, zlatý
dm. dob
jarní
svýxh dávných tužeb na úlev lid
nadšen budoval sám
pes nepátel v
nmž
v
kvt árný
a živl
sob
hnv;
slova se zvuky se mísí lidstvu na úžas
a mrtví k životu se kísí
na
vných duch hodokvas; vž kde štíhlá stojí,
a dál tam, s níž
slétlo heslo
ku velikému
zem
svta
a strachu již
meli
ku
vnovké
s
z
písní
dávných dnúv boji
Husitv — na mdlém retu,
sláv Cech
a z Jana, svou jenž smrtí
— svtu
blud moi maják zžeh'. Te náhle pes ší vodní dráhy z mlh vitý stoup' veleskvost, ta arodjná spona Prahy, pych zem, zdobný Karlv most a vže v jeho koncích obou,
v zlých
kde havran oklouvaly davy tch v klecích vyvšené hlavy,
kdo padli cizích soudc zlobou, že v myšlenkovém boji duch vlast hájili
i
ve stel ruchu,
1X4
by pes proud
A
vk, as k
svét V7.nes' je
lidstva
šum
vítzm.
v právo povznášel se Týn
kde v dob hrzy, nadšeným a v podiv luzy,
blíž radnice,
v
ds
mel
bohatjTský
vlasti syn,
v kopí lesu víc rovnala se zjevem svým píšern krvavému plesu a popravišt
než
místm
dláždným;
žulou
kde posud v noní ervna chWli, když v nebi roste v sbor a za
mrak
— prolitá
jak zvst dí
duch vyrstá
zjev
—
zde krev a
kv-ílí
vedení Jesu Krista
ta lidu svatá
žehná místa
k nebi volá zas a zas, an Týnu v ele na úžas a
král Jií u výklenku vstává
íše
a zlatým
meem
mává,
jímž v dálku horské na ochozi
práv zemských a
erných
jímž
nepátelm
mrak
skr}-t je
hrozí
plaší tlum.
Bílé hory chlum,
jenž v stálém
vykávání
kdo skvrnu
hlavy jeho smyje. -
Tu vže
s
svatovítské
s
nv^je,
výše
rtem z\-uným zahlaholil zvon
115
:
znl na poklon, svtcem te je nebes íše;
a knížeti
jeuž
prvního zvonu hlasem
a za
pl
chvly
až
se jich
dl
vltavský
jež
behu po rdly v
se
zvon valný zpvným
pražských
sbor,
jasem
srdce hor,
i
levém
slunci
i
pravém
usmívavém,
hrd
své
vzrostlých strom davy zbožn uklánly hlavy.
To
velký, vznešený byl zjev,
a
a
lidem spchajícím k pouti
v
hru
rozchvlou
se hnala krev,
že sotva mohli oddychnouti
snad
slyšeli
v tom
'
;
moi zvuk
zpv zvon eské zem
všech,
k srdci tiskli s rukou ruku, a v modlitbu se mnil vzdech „Ó, svaté kníže, štítem svým strážcem nám i budoucím a
bu a
v kukle klamu,
jamu
pout
svým vrným nedej zahynout
Co
táhlo srdcem
!
matky drahé,
co Václavovým srdcem
as,
jenž beze slov tu stál a zas'?
Pro Vranému
lesk slz v vlahé
.
.
.
obliej
té chvíle skropil
ký myšlenek a cit
?
rej
spl zanícenou jejich duší? To sotva pvec ví, jen tuší
.
.
.
Víc druhdy mluví srdce tluk než lepý obraz, a
kvtná
kdož mohl a
cit,
rým
zvuk
slova v ladném svoru znáti srdcí ruch
jímž ovládán byl duch.
kdvž na
beh
Tou tí
dn
vA'skoili z
vor ?
cestou ven a ven
byl Václav v mysli opojen, a jeho
matky temný zor proudu, ddin,
ssál úžas z
a astokrát z té
vkol
jí
zvlhly
hor,
asy
rozmanité krásy,
Vášou mnohou vzdechla chvíli: „Kéž Chlumští by zde s námi byli'"
a
s
Den znl i
šli
sla\'ný vzešel; s
stíbrohlasý
má
5
vže
otcem
Hradan dol zvon,
a syn spolu
v chrám Vítský svtci na poklon, jenž pro korunu v chtíi klatém
pi modlitb ubit bratem, vévodou jsa, jakých není,
byl a
v posvátné kapli
díme
zvláš.
eských král na temeni
skvost
na ramenou zlatý pláš, pod jehož ásnost v taji brává, a
kdo jemu v ochranu
se dává.
Zde v slunce nejrannjší zái všech první klesli
pi
oltái
a modlili se v skroušenosti
za nástrah
svta znik
a zmar,
za duše mír a srdce ctnosti
úmysl dobrých
a za
zdar;
tu matka, v stálé tonouc muce,
výš k nebi spínala své ruce a,
zbožn ruej
slz
kloníc hlavu níže, utírala
s
.
as
a modlila se: „Svaté kníže.
bu
strážcem naším v tento as,
hle
na kroky syna mého a svou
by v
ho cestou k
štítu
byl a berlou v stáí.
Václav, vedle matky kle ce,
vzdech pitlumených
slyšel slov
a zel, jak hojná slza jí
z
ve,
tvého jasné zái
nám tcliou
Když
cíli
oí,
stup
tee
na píkrov,
a kterak v srdci dojat
Vraný
skrán
své strastmi prosivlé a
úhor peoraný,
licí
tu srdce v
jak plno a
nco
hru mu
zabuchalo
plno vin,
strasti,
pojednou
jej
hnalo
zpt v rodný na Vltav
mlýn,
kde štstí hosti se a mír; le mladých tužeb chvat a vše zase
kvapným vanem
a volal: .Yvše,
Ven
z
k
hradu po
zas otec s
by udivený
cíli
té
jež z
kde
dál!"
pobožnosti
ve,
matkou syna jejich hled
zel, jak se Praha
na bezích
vir
sval
eky
árn
oné vinula se
stojí jejich
hostí
na obou, dáli,
»Bílé skály*,
a kterou nazývali svou, až matce, žalem jaté znova,
že Yaclav, duše její
kvt,
tam s nimi nevrátí se zpt, ta vela teskná z duše slova:
>Hle. dít, odejdeš nám a
mezi námi v prostor
dnes,
šerý'
nít hory budou devatery a devaterý
my
erný
les;
nazpátek v hor strmé boky.
.
k jiným pjdeš koninám, kdo stíci bude tvoje kroky, až bez nás budeš sáni a sám ? hodný v každé srdce znti, ty
Bu mj a
Pána Boha na pamti asný svého otce hrob; pro tebe že všecko inil
víš,
a
navždy šastným mít
a
když
mu andl
té chtl,
smrti stínil
zrak zvolna hasnoucí, co
Ó rozpome a zale i
se
dl!
na to znovu
asto duchem k nám
k zapadlému otce rovu,
vždy jenom já pi všem,
tebe,
dít
tvé blaho na mysli jen
až milý
mám
co jsem petrpla,
mla,
Bh
a tíh, jichž
mi vyšel vstíc nemohla jsem zmoci,
sal s beder mojich polovic a druhému dal tvému otci na bedra statená a mužná,
vdnost za vše dlužná mu moje hru; mu z duše vden bu,
a jako je i
do smrti ty
díve zhynu, pak za mne ho též miluj, synu, a na mysli mj vždy a všady, a jestliže já
že bez
nho
mlýn nebyl tvým
a jeho bez píle a rady
dnes žebrákem byl's hotovým
I"*
:
A
Václav,
pláem matky
kol krku
chy
a líbal
a v srdce tluku
ji
jat,
na pochvat
ji
Vranému chtl libat ruku. le tento dojemn na hle a rychlým vzmachen ruku zve, by pekonán jej k srdci tisk' i
a div že
blahem nezavysk',
když slovem tichým, prostým zdob syn matce hovoil
i
jemu:
_Eh za svdka bu slibu mému, že vdným budu po sám hrob, a jediná-li slza žele
vám a z ader vám v ele mne starostech,
v tvá tryskne
vzdech,
a r}ha zjeví se
u vážných o
pak nechci klidu srdce míti a jako sosna bleskem vzplanu a ztratím všecko,
i
svou Janu,
ne,
hvzdikou mí s\nti — nikdy I" — Tu má pi té zvsti
mu
na
jež v duši
hru
a líbajíc jej
padla v blahém
kikla v štstí:
„O, dít mé,
mé
drahé ditél"
Te
Praha, po níž zatoužila, hned stokrát vábnjší jí byla, a že své milé i
SeUernik.
s
sebou mla,
na Lipovsko zapomnla,
cite
!
kam
s
mužem, syn když
jak holubi dva
létli
doTiel
cíle,
zpét,
by mnohé vzpomínali chvíle na sdružených svých duší kvt, jejž
v dálce u Bezdzských strání
svým
štítem svatý patron chrání
r^
SPISY
ADOLFA HEYDUKA III.
SEKER Ní K ÁST TETÍ
Nakladatelství
II.
VVDAnÍ.
J.
OTTO
v Praze
ADOLF HEYDUK:
S E
K
E R K
KRESBA
PO V LT A VÍ.
Z
CAST
TETÍ
í
II.
VYDÁNÍ.
N:akladattl>tví J.
OTTO
v Praze
K
VEŠKERA PRAVÁ
VBEC
Tiskem
VYHRAZUJE
UNIE
SI
v Praze.
NAKLADATEL
XJ
v
škol ruchu
rodi
dle
soudu
byl Václav jako r)'ba v proudu a vesele a
asto
psal,
že z hoška studentem se
stal.
Mlýn otcovský jen jednou v roce šel navštívit;
vždy na vánoce,
a hned, jak pišel
byl
v radost všem,
Chlum mu druhým domovem.
Jak blažen Václav dom U, vžd)- mohl k Stelovým vždy a astj hovoiti s Janou, jež s
matkou v rodném skr\-ta si a skromné
jít
dom
vždy mile vedla
a stávala se slinou pannou,
když Václav, pírody jak z\-ykem,
nech moudr}'m
jinak,
tlem svým
byl vytáhlým jen studentíkem,
le ne
jak ondy
nesmlým, 183
spíš
nco
mu
svítilo
v oku,
co vzdorem picházelo v jev,
v žilách prudší vela krev,
i
nech osmnáct
ml
teprv
rok;
byl jaksi odvážlivým trochu,
a
více
jejž
ohn svdí
mužný
hochu,
sob
k
život
láká
jak jaro motýle a ptáka.
nco v srdci jich hlav mnohý tkvlo okamžik,
Však juž
i
n
co ondy sletlo v
hrav:
to tajemné byl touhy vznik,
arodjné jara chvíli kvt chtla hnáti divnou
jež v
v
píli
jak u myslivny bujný hloh,
nmž
v
Co osud by
strnad svoje hnízdo schoval. asi
blažit je
Jak budou
n
snoval, pro neb zranit moh'.'^ asi
kvapem
—i
jich srdce kvést
let
krvácet?
Tak rostli oba vedle sebe, le myslí rznili se peci; jak sokol toužil Yáša v nebe,
cht
pout veškerých
býti prost,
a Jana, linduška jak v kleci,
na rodném krbu
mla
ra4
dosi..
On, vypstén jsa msta ruchem, zel dvornost mládc, úsmv dv
mu
a nxhlej proudila až nesen
pál družku jež
krev,
rzné etby duchem, míti
panenkou
a pro jejížto
po svém boku, v oku
mu tkvla rtík kvt
svt chtl zapomnt. ona štstí mla v tch, již pstili ji vrchem nh, vše konajíc, co v mysli mli, vše na
Le a
íkávala astokrát,
že
kdyby muž snad chtél necha by ji \->'hánli,
a
pec
s
nimi louit nebude
jen u nich
žít
že
bude v
jak n\Tií žije zas a zas
ji
brát,
se,
lese,
—
než také srdcím vládne as.
Tu pišel náhle skok
as Blských
co krok
prázdnin, druhý rok.
a znova radost mljTiem vládla;
jun blažen byl a matka
s
ním,
vždy spokojena zrovna mládla i s hospodárným mužem sWm. Když Váša rzné knihy den druhý k
Jan
nesa
na sad
šel,
zel z besídky, jak cestou z lesa s kýms k domu Stela zatáel;
snjy
byl myslivec to v tvái
pkných mrav,
a i
jeho úbor
prostých vad,
temn hndý
pa;
na štíhlé tlo švarn
rok, vlas temný ml a zvuný hlas a po myslivcovu jda boku asi
])yl
dvacet a pét
il odvtil vždy na dotaz, a
když
s
ním u zahrady byl
a podél plotu
kráel man,
sal klobouk,
uklonil se
úsmvem
a s
Le
Jan
pozdravil.
ji
sotva že to Václav zel,
byl jeho zrak dvé žhavých stéi. i
kdo ten pán, níž se klon.
ptal se Jany,
jenž pozdravil
ji
^Pan Jarý," dla, „od Tebon k nám taxátorem dán,
a je
chtl zas
otec,
aby
asem ádné
tož chodí
kmen
smsi
byly lesy,
piln hvozdy mit,
jak žádá nové je
z
vdy ád;
na Chlumu prý \elmi rád
a vstává, jak se
zane
vždy dopoledne
trav
když lidé stroje
mu tam
l?6
í
šeit;
v
lese, snesli,
\
co lam
dom
zmil,
nese.
však odpoledne piln kreslí a
poítá; je hodný muž.-'
„A
je tu
Krev
—
dlouho?*
„Msíc
stoupla do Vášovy tváe,
záe
zrak pln byl divné jakés a i
juž.'*
v srdci ho to bodlo v ptal se dál:
„A
jak dlouho tady
nevíš
mit
ráz,"
as,
bude?"*
^Zlá v skalách prý je práce všude,
dl
otci,- mluvila zas Jana,
„zvláš západní kde
le
za
dv,
eky strana, pec
za ti léta
vc,
že doufá hotovu mít
když pohoda jen bude k tomu."
—
„Tak dlouho bude u vás v domu ? dl Váša s rozpálenou tváí. „Co plátno, když to musí být;
—
jet
práce víc též v kancelái.
„A bude
u vás také žít?"
'^
—
—
„Nu ovsem, kamž by jinam
šel,
lo, pravil otec, bývá všude
—
i
soudruha snad míti bude.-
_Já hned bych se jím
„Vždy
v}-šší
scházejí
,.To práv zlobí le Blou odbytu
m
ti
— chtCl.-
školy."
a bolí,
juž
127
státi
mám,
dol
jho školáctví juž svrhnu
pjdu
a na
vysokou
však
té až nkd}'^ vale
školu,
dám
a v klín se vrátím našich hor,
budu jak pan
též
„To
dl
mže
taxátor."
rady,"
te
hostem
revirník, jenž s
vsel netušené
—
mé
být, jen dbej
do zahrady
a pedstavil jej, „jen
si
hle
svých studií a pracuj
s
chutí,
a
jiní
ty s
co chtí kde chtí kuti,
knihami se pékné bav
a nedbej
jež
na vtip takých hlav,
druhdy prociví až k ránu
pi dýmce, karbanu No, kdy
„A
jsi
pišel?"
„Vera
už.''
pak máš vysvdení?"
Václav pochvalou jsa
dal revírníku
Když
rue
polesný ho
blah na a
—
zdráv a il, jak vidt. Nuž,
a jaké
A
a džbánuj
nikdy k dobru muže není!
to
rám mu
jist
list.
nazpt
dával,
poklepával
dl: „Nu, nyní doma
svolí,
bys mohl na vysoké školy, z
nichž až se vrátíš
máš otevený
nkdy
celý svt."
zpt,
Když potom po hodin skorém s mladým taxátorem
pan Stela a
s
hajnými
šel zase
k boru,
dál Václav tiše, nerušen,
pe
rudou nitku rozhovoru,
a když se
as
a
byl
uklánl
již
den,
dom
nazpt
jít,
Jan
v oi hledl chvíli a dl, že k vli ní tak pílí tu
s
tim
uením, však
by trochu víc ho
že
mla
si
žádá,
ráda.
„Víc, kterak víc?" se Jana ptala, .,
vždy pímo za bratra t mám, tch dob, co chodíš k nám.
juž od
a v as, když tebe nevidím,
vždy obrázkem se tším tvým,
mi ondy z Prahy, mi dárky drahý, a klesám nad ním v astou dumu a vmyslívám se v onen as, až na myslivn budeš v Chlumu a s námi chodit zas a zas.-
jejž poslal jsi
je nad
jiné
„Tož Jarý
„Mn?
je
ti
Úctu k
nech astji
s
Ihostejen?**
nmu chovám jen, ním mluvívám." 129
"
.
,Tebe ráda mám.
A
Václav nesen lásky zvstí
dl
zanícen:
nic bez tebe a se
„A
ty's
štstí,
—
rtem ret plál v políbení
Tak den
se nyní se
a Václav
asto Janu
a
mé
mi život není
doma vždy
dnem
ader
Též Jana vždy pes drobných
s
stídal,
ni,
plání.
ním v duši
prací
.
vídal
jen myslil na
a stále rostlo
.
dlela
rznou sms,
a sotva z dálky uvidla,
že Váša pes jejich jde les, hned nachem zarudlo jí líce; vždy pirstala k nmu více a šastna asté za procházky
svou celou poslouchala duší, co Václav mluvil v srdce vzrusi
o
arném kvtu
první lásky.
To Chlumskýra nezstalo v taji. vždy zeli mladých srdcí vzruch i
a
že se oba rádi mají,
Stela íkal:
„Chra
je
Bh!
mladý Dolejš hodný hoch, mít úad bude a mlýn k tomu, zda lepšímu bych nkdy komu
Je
dát jediné své
dít moh'?" 130
A
paní
rovnž íkávala:
^Já v duši nejinak jsem zdala; nechce ani na rozum,
mn
že jiný
ml
by Janu
vzít,
vždy Václav mže dostat Chlum a zárove tak obé mít a šetit ze služby
my zstaneme
i
—
mletí,
u svých dtí,"
Tož radost mli vždy
a znova,
jak ze studia A'áclavova, tak z lásky mladých a pstili ji
a v
mlýn pes
jak v
lidí
obou
každou dobou,
Chlume
starostí hejuo
myslilo se stejná
131
xir.
c.*as
unikal,
den piletl,
Vídn
Václav do
kcly
jít
ml,
vzpomínek víném davu rodný opouštje dm,
a ve šel,
na milý rozlouit se Chlum, slov, jež
chtl
íci,
plnou hlavu
—
když pekroil však sín práh, byl
nm
a neraoh' slova íci,
hned zahoel, hned bledl v líci a stál, jak hrdlo by mu stah'. Tak nikdy ješt nešel z domu; byl zamyšlen a teskliv k tomu a rzný ovládal ho cit: hned veselý, že blízek cíle, kde bude s Janou v lese žít, hned smutný, za drahné že chvíle jí
spchá
nespatí, an
Žal
s
nm
radostí v
»32
v dálku.
vedly válku,
pehluboce
až dojat v srdci
své
Jan
slíbil
rukou dáním,
páním, k ní jist pijde na vánoce, by její oí žár a jas a teplo její duše jemné zpt odnes' do své síky temné že bude-li to jejím
pro msta dlouhý zimní as. Když mluvil, Jana smutná byla a -Pijeti- v slzách promluvila,
sdíln
až matka,
tvá
líbala
Le
otec,
Janou,
cítíc s
uplakanou.
jí
koue
dýmky
z
svojí,
dl, pecházeje po pokoji:
„Nu, juž mi pesta, Jano, vzlykat
te
musíš, milé dít, zv}'kat,
když povinnost ho volá v a nucei/é se
Jan
Když Václav
dom
Chlumu
z
snad na stokráte zstal a pokaždé by spatil
le do
stát
se ohlížel, bílý šátek vlát,
jímž Jana dávala a byl by
dál,"
smál.
astj
cesty
mu
inil
mu
s Bohem, mnohem,
stouply skály
a na nich ilimníku trsy i
lesy s
a hlas
i
vtnatými prsy šátek znikly v
133
dáli.
š-l,
;
Stesk ve mlýne byl ješt vtší,
rzných píprav kvap i šum matin' plá a sladké ei ten veer naplnily dm
a
a
tu každé chvíle bez ustání
byl polibek a objímání
k hrudi vinula se hru pokaždé a zas a znova má rozmluv zakonila slova: „Jen, zlaté dít, hodný bu!" a a
Též Vraný pi takovém ruchu duchu byl v srdci zarmoucen i
a
a
elo bylo plno z
píin
dílem jinakých;
byl otim synovi zas víc než
rýh,
ten den
druhdy Ihostejen.
To hntlo Vraného,
an chtl,
by syn jak otce rád ho ml, le mluv o tom v taji s ženou zas udusil ten trapný
cit,
^Jsem cizí," dl, „zda mž' to být! ba mám to za vc pirozenou." A víc by pro sebe ho jal, šel ped odchodem k Václavovi, by v
taji
peníze
mu
dal
„Na oblek mj nový, v lepším až budeme stavu,
a pravil:
a
dám
rád
ti
také na zábavu."
134
Té noci prchal klidný sen všech, kteí Vášu rádi mli,
ervánk druhý den aspo v duchu líbat spli
a za jej
a
každý v oích
ml,
slzu
mlžná jese, jdoucí poli, když do toužené dávno školy
i
za jitra teskliv odjíždl:
však perel nejvíce se
do smutných
lící
lilo
mateích,
že více jich než rosy byla
za jarních nocí na keích, i
byla všecka rozechvta,
jak šel by Václav konec svta, zrak hasl a
Le a
líbat dost.
také Janin smutek ros,
když druh odjíždl,
byl úsvit jí
jak svtlo v mlze
jí
nemohla ho
— na
lžku
zjevily se v
ím
chWle
té
podušce
bílé
slze.
Václav od Chlumu byl
dál,
tím více Jany vzpomínal a
ím
pijíždl k Vídni
tím u srdce až v jejím
mu
žití
bylo
blíž,
tíž,
plachém vení
byl všecek jako u vidní.
Co
vivll,
ten
lidí
bylo jako sen:
kvap, jenž rostl
135
Sekerník
stále,
;
panské
to
žiti
okázalé
híchu vyfintuý
a
nž
v
i
zlato
vkol
se
v hojných pramenecli
sbíhá z
smích, v
plen;
moe,
ty vlny lidového
nmž
kraj
všech,
hyne výkik hoe.
Zel onen nový Babylon, kde po snadném je chleb hon, kde chuas v tuhé strádá práci a a
bohá do kesla hýe v noci, spi
si
sedne
jen ve dne
a zase k požitku se vrací; kde tlupy hejsk s tupou líci šat blázn nosí na ulici, kde vilnost pi stálém je hodu a podvod tuní
pi obchodu
a ducha vznešenost a vzlet
v svou síku skrývá se
—
svj svt
mimo že, jak brav venku spchá do zábav
a nedbá, lid
a za laciný žert a smích
dá teba poklid duší svých.
Vse Váša v krátké dob shle a peliv ku práci vždy se neb listy na Chlum psal a dom. le brzy smutek pišel k tomu byl stále jako rozrušen,
pry
z
Vídn
toužil
136
k Jnn, ven
a
neml
nikde ani
stání,
pes Stelovo varování pec soudruhy se svésti dal a astj lékem íši bral, až
by
zapil stesk a duse kvil,
jenž junácké
To
mu
srdce
r\l.
astj pak, mladému a hlav
stávalo se
až srdci
vždy zastesklo se po zábav, když nad
elem mu
mrak
žalu
svá kídla náhle roztah'
sivá,
—
dív jen v jakés hrze ba pozdj sám pátel hledal družné schze a sín, kde se hrá i zpívá, by
ztichl sup, jenž
až toulky ty
si
hru mu
kloval,
zamiloval
a rzných chtí chabý plen spl za požitkem dál co den.
Vždy ideji
a
tlum oblétal
jej
rodie
samodk výitek,
Janu klame, le potkav soudruhy neb znám.é šel s nimi zas, kde íš se pní, že
i
a žert se ozývá a
a smích a hovor
zpv svdných dv,
jež vystrojeny okázale
137
hned v Orfeu se sešly s nimi neb na pedmstském druhdy bále a zraky barvou zvtšenými svých lákaly jej do tenat; a
—a
Václav bránil se
Žal rozerval že
ty,
kdo
mu
duši mladou,
doma
cítí
pa.
s
ním,
tak bídnou obetkává zradou, že za všecko tak
nevdným,
matku zel a Janu, majíce tvá uplakánu, prosily: „O vra se zpt!
a ve snu jež jej
V
žal velký
bu i
ponoí dív
zase jako
nelekáš se
onch
až spatíš nás?
t jsi
svt, byl,
chvil,
Zda v adrech
s
smíš klidn ruku stisknout rukou a dát jak
A a
ondy polibek?"
Václav zachvl
dom
z
se a lek'
Vídn chtl
a
pry
v té lepších cit náhle vzntí,
le
srdce žal
spl k
cht zapomnti,
veselí,
svou tajemnou
kde lestný chtí
na
vrhl roušku,
by znova zkázu v astém douški pil z íše vášní divokých.
.3b
mukou
Tak ped zrakem mu stále bledli. kdo div jej k svému srdci zvedli. ble mlýn i Chlum i rodný jih, až asté hýení a kvas a dlouhé bdéni
mnohých noci
povalilo do nemoci,
jej
dív, vánoní než pisel as.
Juž naped rodie se ptali, kdy Václav pijde, jako chtl,
san by mu
že
by ze
stanice
že všecko se
objednali,
dom jel, na tší z
a Stelovi jej na a
duše
hod zvou
jak ta chvíle zvolna kluše,
kdy ve mlýn ho obejmou, le Václav nemoh' ani psáti a místo
nho
nemž' na
že
napsal druh, cestu se dáti
doby Dolejš v rodný kruh, že pátelé ho želí všici, té
an delší
as
byl v nemocnici.
mlýn plá ader vzdechy létly
Byl velký v
a žal
a z
steré,
le Vraný hned že do a
Vídn
nedav brát
se uchystal,
se odebere, si
živou mocí
dal na cestu se ješt v noci.
—
Jak
nž
stál
Vraný, tžké
když a
slyšel,
pro
mu
by do srdce
vrazil,
strasti plen,
jak se Václav zkazil
tak zle byl nemocen,.
le nezanevel
náhlou
zlosti,
ba laskav mluvil: „Probh,
tch pátel
slyš,
toulavých se zhosti
a všecko zase napravíš,
vždy na záhuby stál jsi prahu; což zapomnl jsi na písahu tam v kapli Svatovítské loni?
Hle, matka doma a pláe pro tebe v což neslyší
ji
hlavu kloní zlé tuše,
tvoje duše?
Juž vzmuž se inem, nejen slovy
zani nyní život nový. Z nás každý klesl v žití snad, neb druhdy tu i tam se chýle tkvl ve pedivu rzných vad, a
jen vzlet-li
z
nho
pravé chvíle
jak motýl z kukle zase ven;
je
život lidský
vru
sen,
snis tžce, milý hochu, te jenom vle, síly trochu, a vše se podá s Pánembohem. Víc práce bude ovšem te, vždy pozadu jsi zstal v mnohém, le pes to, Václave, se hle, a ty
bys a
pln
zdráv byl za
as
krátký
na druhé nám pišel svátky."
140
;
A
dodal ješt: „Chudák Jana
druhých byla polekána
víc
tou^ zprávou, která pišla k
nám
a její radost je ta tam,
že
tebou ve svatý hod
s
zas jezdit
bude na
pí-íští
kluzišti."
„Až velkonoce pijdou, k vám,"
dl
Václav, „jist zavítám,
však což pak maminka, je ilá?"
„Až na
že ošeteni a
mnohou
h
—
ten strach a na starost,
nemáš
dost,
slzu uronila
zim Stela byl." — pro pak?" rychle Váša vece.
na tom v
„Aj,
-
„Buk pi kácení na pasece zle na noze ho pohmoždil, ba posud není dobe zdráv,
tož
— hlavn
tebe se to týká
—
všech porunických vzdal se práv a ve
mn
,Na/ dl, jste
te
m
náhradníka.
jbych mezi vámi byl?
otcem, otec
a soud Jsi
máš
lip
to spraW'
—
také potvrdil.
spokojen tím, synu?"
—
j.Jsem,"
dl Václav vesele a hbit, „te aspo nemusím jak dít snad Chlumským nice líbat všem,"
141
a
spokojen mnul
dlan,
si
„jsem mužnjším též proti Jan, tím jakés jho jste se a
hrd
Václav
prsa
Tak vše
si
a "Vraný
v mlýn
a
žal
tžký
než Václav
mne sal,"
v;:pial.
ekli v krátký as, se vrátil zas,
mu duší táh', se mu zapisáh',
bude od té chvíle svém každém myšlení i
že jiný
v
as, ve Vídni
co otec
díle.
dlel,
Václav Janu v mysli ml; však potom mnohý toulek druh zas
mu
namlouval: „I
ne
jet, ni psáti
jak z
poátku
chra
nesmíš
jsi
t Bh!
dom,
míval zvykem;
te
Stela není poruníkem,
tož
nemáš píiny juž k tomu. vína íš to všecko spraví;
Poj,
a
Jana
s
jinými se baví,
ty také s jinými se tš,
tak nic
Drž
s
vždy
si
nebudete dlužní!
námi, dokavad jsme pružni,
beztoho, až pijdem ven, kams do hor nebo na samoty, pít mléko budem u kamen
a rybím
tukem mazat boty, lesa bahn. asu drahn,
by nemokly nám v
Poj,
proležel
te
námi
A a
s
jsi
se zas veseližl'^
Václav konal jako
spíš,
nezel, nad nim že a Janou
ten andl, jejich rty jenž splal,
v mlh sivé roušce zanikal i
že
mu
z
oí
slzv
Ii3
kanou
XIII.
\^o
takto ve Vídni se dlo,
byl v
mlýn náek mnohý
den,
matce srdce puknout chtlo, když Vraný, tžce zamyšlen, brx
.
ek' v dvrnosti žen svojí, jak vlastn s Václavem to stojí. „Zle bylo," dl, „kéž není
he,
juž tajit toho nechci dál,
noch, ondy dobrý jako zlých
le
druhv obtí
dal
znova
mi
slib,
kue,
se stal,
že život
zmní
mi zapisáh' své dobré vle na znamení. Nás výkup z bahnitých tch drah a
se
moc penz stál, dluh roste zas, mlte o tom, prosím vás
než
a nestýskejte, vše se spraví.
Bh
dá-li
práce dost a zdraví."
Le
nezanikal ženin stesk,
ba v taji plakat neustala, ten tam byl zase oka lesk a všecka v žalu zapadala,
nech muž dodával jí síly ji tšil v hoké chvíli, pec zdala v shluku trpkých tuch a a
vždy
„Kéž
námi Buh!-
milostÍN-ý s
Líp na Chlumu to bylo vru, tam záhy prchl smutku mrak, au Janin dlouhých za veer vždy brzo vyjasnil se zrak,
když a
Jar}'
nco
na besed býval
neb
\-}'právl
Tu Jana vždy ze srdce
zpíval.
se zkonejšila,
smutek
znik"
i
žal
a veselejší zase byla;
vždy ím mí Václav z Vídn tím astj ducha svého dary ji neúnavn bavil Jarý a tšil stálou pozornosti.
A jej
a
myslivcova,
vdná
hosti,
astj na besedu zvala pi odchodu zdržovala.
I chodil Jarý astokráte; jej
vábil
dívin milý
M5
zje\
psai,
i
dtské srdce
i
vášní nezkalená krev;
on neustále
zlaté,
její
co den
víc,
byl teplem jakýms ovíjen, jež záilo
když a
mu
onch
z
dovdl
jenž
Václavem
s
je ráda z jeho a že
v skóru,
se také
pes veškeren
že
chvil,
Janou druhdy hovoil
s
lásky vznt, ji
když stesk
jí
rosí
oi,
hned utichne, když on k
Tak astjší a
rodim
Jan, aspo ne
že
v
oko
samot
té
aí
vkroí.
schze,
jich byly
se
sve,
v dtství
pohovoru,
lesklo,
tak tuze,
se nezastesklo,
dom,
než Václav navrátí se
a z celé duše páli tomu.
Když velkonoce matka
zavítaly,
Chlumskými se ptali, kdy pijde juž, by nemeškal,
zas
le že
s
tenkrát Václav v
opt
nijak
možno
pravd
psal,
není,
an na vycházku osmidenní
kams v
má
s
lesy, jež
druhy
jít
jsou mniškou chory
a professory:
146
.
mí
„žel, že i
uelze, jak
jsem pál,
tenkrát k vám, bych pookál,
le
brzy pejde
ada dnv, Stel v
v nichž u vás jen a u
budu radostnji mnohem. Dnes odjedeme! S Pánem Bohem P
žít
List ve
mlýn
byl pijat
s
vdkem^
„Je nyní pilen," Vraný dl,
„má domluva mu i
laskavost
má
;
byla lékem
to jsem chtl,
kéž by se takto vždy byl hledl!
Mám vru že z se
Chlumských nikdo jakés zvsti
posud
Tak, tak,
z
a
Vídn nedovdl! jenom
lesy tídí
Búh vždycky všecko dobe
H
bylo v myslivn, tam
.
.
ídí!'^
man
Jan, jež hlavu kloníc, dla k sob: ,.1 v té nepišel milé dob, kdy nejvíc na zahrad naší je modrookých fialek
'i:as
radost vzata byla
a konvalinky v lese raší
?
mu vdk; což dost jich neml mezi rokem! to muí? i neví, kterak Víc
^
za veliké štstí,
lesní
vycházka
m
Le
ne, ne
A š radj
!
uí,
vždy prázdniny tu budou skokem, a pak, nech vkol plno mrak, bude
zas jasno
jeho zrak!"
z
Tak znova na myslivn v Chlumu ve chmurnou klesši Jana dumu chvil ekala, až její se vrátí a
hndokadeavé
štstí;
však stále klamné
a
zpt
ernooký svt šly
jen zvsti,
jaro naselo juž v letu
déš slunce vkol a zpvných pták do
ke,
srdcí,
O dobo
jara,
tvá krása
a
déš
kvt
pestrý, dav
brázd
i
hlav.
dobo vzruchu,
divem na vše vnadí.
dímá
co druhdy tajn
v duclui
adrech lidé nesou mladí, nech pod rzným dlí stechy krytem,
a v
až srdce rozkvétají citem a
bud
se
sob samodk
navždy k
neb poranna krev tajnou
z tajné
rány roní
vk.
a nezhojí se celý
Tch
skloní
jarních kouzel pestrou smsí,
juž hory oživly
i
dol
148
,
a vse, co v nich, a vše, co kol
Chlumské plny byly lesy. hledl zrak, vše k žiti splo strom pupence ml, ržky srn a první chudobiky dm, a všecko, všecko k svtlu chtlo.
i
Kairr-
Tu pnkava
zazpívala,
si
tam ostýchav hWzdl drozd, jejž studánka si k sob zvala, by pl jí dumy šuml hvozd o jaru budoucím i letu, o zlatém slunci, pestrém kvtu, ;
o
povázce,
fialce a
o ržích v tmí, o lásce, jež v jeho srdci
bu
kvtem
dmhdy
zticha
zavoní neb vzdychá
jak u prázdného hnízda pták,
bu
podléštkou
neb siná jak o
me
kvt
tajn v koví,
sasankový
onde hoí jako mák,
jenž ráno v úpalu se sloní, a
na veer juž
Však nejen v též
a
lese,
sroní.
v myslivárné
bh, marn;
žezlem kynul jara
zprvu ustavin
le když
se kvítím pyšnil luh,
a rákosník též
listí
ple
tajn poal
hnízdo v vítzili,
Í49
sítí,
an kam o kráel, kvítí vrhal tu
na úbo, tam v slunnou
A
Jarý bezvoln je trhal;
pi.
hned žlutý utrh' petrklí, hned podléštku, hned anemonku, a klada stonek podle stonku
vše
Jan
mu
s
nes', jež
uzardním
v srdce tluku
tiskla ruku.
Tak záhy bývalo co den, a když šel Jarý z domu \ren, juž Jana v srdci tšila že švarnou kytku dá
se,
jí
zase,
jak Václav iníval to spíš, rád, když být
jsa
I vmyslila se v
když
její
jí
mohl
blíž. '^
onu dobu,
síky pro ozdobu
jí
denn nco
a
upomínek pestrá
z lesa nes',
sms
v ráz slinou hlavou se
hnala
jí
~
a Jana nad kyticí stála a voníc
„A
k
ní
si
vzdychla
skromn
Václav nezatoužil po
mn,
a nedbá juž, a zatím Jarý
mn
za
nho
ty nosí dary."
Le nkdy — o em den
asi snila?
—
celý zamyšlena byla
a íkávala takých chvil:
„Ach, kdyby
tu radš
Václav
byl.
jenom na hodinu; pro, le mru a hyuu.''
jen na den, já nevíra
Le
za Václava inil host,
až
píze
a
Jana posud
pešla v náklonnost, netušila,
by láskou byla, v zárodku se k svtlu drala
že náklonnost jež
pdu
a Václavovi
Než Jarý
tušil
brala.
zmi
tch
vzruch
a byl tou pízni opojen,
dovdl se záhy Vídn sdružených,
tím víc, když
od pátel
z
na jaké Václav dal se dráhy ve chtíech vášní zpnižených,
vždy právem mnl,
že zapomíná,
že jeho srdci vládne jiná,
ne hravá družka dtských
le vykáv&l
A
jaro \-ítzn šlo dále,
le Václav a,
a
a
chvil,
a kliden byl.
asu
zpt
stále nešel
psal-li, psal
jen hrstku
vt
strádal neustále,
ondy psával
Jan
z
Vídn
dvé dlouhých list v každém týdn,
pak hrstku pak špetku
Sekerntk.
ádk slov a
za
msíc,
potom
—
nic.
pvab
On
nedbal,
a
vojem vnad as pišel zpt,
v
s
s
nmž rže
že
etou
kvetou, srdce kvetou
a všecka mysl,
všechen svt,
a že se ostí jeho zbraní ni rek
Tu
— což dve — neubrání.
v Chlumské lesy na úžas
vnik' jasný erven,
le Jan
zlé
stesk, žal a boj
v
nm
rží as,
pinesl dary: za lásky práva,
padnout musel
neb smrt
se snésti
ml
a boj ten divoký
buto
Jarý
na Václava; chvat.
Jana chtla bojovat, než v srdci lidském navždy, navždy I
boj porážkou snad žal
druhdy divoký
a šasten,
Však v
as
komu
Jan
koní každý; je zrývá
slza zbývá.
neblahých
tch
chvil
spojenec se dostavil,
jenž zaplašit
ml
zkázy den,
než
bda, bídn
a v
takém srdce nebezpeí le zhouba vtší.
vyzbrojen,
boj kratším je,
1:2
:
XIV.
A
Václav nepsal pranilcomu,
kdy pijede,
le
pec pišel domu, vkol han,
jiný, a vše
co ondy rád ml, toužil k Jan. Jak peblažena matka byla, když syna vroucn políbila a hovoila v ader ruchu
„Já
stále s
Tak
b'tost
tebou byla v duchu. u srdce
m
vzala,
že ti jsem noci proplakala,
když otec
z
Vídn
no, zdráv jsi;
pišel zpt;
pekonal
jsi
svt,
jenž sít na tebe juž stel ..."
Tu
a
Václav na otíma zel, jako
man
jen a skryt,
sín ven kráel hbit. A na Chlum, zkažen svta ruchem. spl s bedn porušeným duchem, a ze
133
a
zevn
junák, ídké síly, vzrstem všecek ušlechtilý jak javor vybhnuvší v horu; byl
duch že
žel,
s
tlem
byly v sporu.
Jen chladné bylo uvítání, když Václav, švihák každý kloub.
ku Stelovi a jeho paní do spoleenské sín vstoup', kde jindy
Dnes
vítali
ho
z duše.
ptal se lesník dosti suše:
„I je-li možná! Ty jsi živ? Nás nebyl jsi juž pamtliv. Jak dopadly tvé zkoušky, hochy ? s
„Já
le
•'
nimi opozdil se trochu,
tady dohoním to brzy,
dost bude nyní prázdných chvil,"
ho mrzí hned jinam zaboil
a dávaje znát, že
e,
ta
hled na vše strany: „Což není na Chlumu snad Jany?"
a ptal se,
Tu
paní:
bu bu
nco
„Bude na prseku plésti z
snes' hojnost
le
V
jde,
poj
k deku
jí
nejnovjších knih,
juž tu býti musí
tom Stela
tam
drobot svých,
íst; pan taxátor
zvolal:
vstíc
jsem žádostiv, co
154
asi
te
.
.
."
„Oknem jí,
hled,
ta se lekne,
ekne."
I
—A
šli.
Jana
z lesa
tiše
pohádky šla zjev, blíž hafan, košíek jí nesa, jen stží ukrotil svj hnv, když cizince zel jíti z dáli, le okiknut byv ustal v ráz,
jak prostý
jen v až
taji
Stela
z
hafnul zas a zas, s
Vášou u nich
stáli.
Když Václav Janu opt shle, stál
zaražen a v tvái bled,
tak netušil
ji
krásnou být,
nm
a zase lepší vzplál v
když, hbité dávajíc se ptala
eí
mu
cit,
ruku,
vroucných zvuku,
pro domácím všem
na úžas
tak dlouhý nepicházel as.
Než
A^áša všecek udiven
hledl
nic nemluvil a
jak mile byla
jen,
promnna
a jiná všecka nežli prve;
te
z
dvátka
se stala žena,
vrch krásy, z mléka jen a krve, jíž nelze spatit v msta davu, a
Václav necht sklonil hlavu.
Tu nešeten byl cudný pel rt nachových ni rumn líce, v
nmž amý pvab nhy
a
nad zoe bvl
dlel,
úsvit kštice.
'55
ped ním
Jak knžka krásy
stála,
vjezd;
jež v lesy slavila
svíij
kraj jasnjší byl,
když se smála,
a z
oí
lesk se linul
hvzd,
jenž osloval jeho tváe,
nemohl té snésti záe výitek erné vzruší jak k smrti souzen chvl že
a ve
Janou, ale nevesel,
vŠel s
a
se duší.
jeho hovor, jeho sdl
byl prázdný, bez ducha
i
vnady,
eí
tamo byl, hned tady; a hledaje vždy pedmt nový, chtl strach své duše zakrýt slovy.
hned
Le
sotva z lesa pišel Jarý,
v ráz Vášu byl
hnv
zamraen
zas pojal starý,
a nekliden,
ba v hrdý úškleb
stáhl líce,
a odcházeje ze svtnice,
dl
nkdy
k paní: „Jiný
když
svolíte,
jsem cho, snad je to též
z
pani,
nevyspání,
hlavou asto trpím moc,"
a dávaje stisk'
a
den,
k vám pijdu,
všem dobrou noc,
Jan
ruku bez usmání
kvapným krokem zmizel v
„V, dl
tomu jist
nco
Stela paní, když
156
stráni.
schází," šli
spát,
„bud moc buff
se \'íderií a kazí,
— nic
bych za
to
nechtl dát
—
mu pi zkoušce as vedlo, nco do srdce rau sedlo,
zle se
neb
co tajné, ale tžce nese; no, neuškodí, zeptáme se,
však bez toho jsem co k
té
m
nco
slech',
bedlivosti nutí
—
pan Jarý ekl mi, co kuti, jenž v posledních to
zvdl
dnech;
tak brzo jistou pravdu zvíme, a
pak
—a
— no,
pak
uvidíme
í-*
Též Jana na svém pokojíku mnohem déle bdla;
než ondy
byl Václav chladný proti zvyku, víc, nežli pála si a chtla, a
na
se tšila tak dlouze,
jak plachý sen
„i,"
pravila
prchlo pouze.
jí
si,
„nemám snad
co jiné dívky tolik vnad a tolik zdob a strojn krásy?
Pro chladným, nemluvným i nkterá jej poutá -více
byl
a>i.
poustevnice? já, já Chlumská Je jinaký než ondy býval než
a slzou
—
modrý zrak
"*
se stmíval.
Strach jakýs tajemný to byl,
V
že Václav za tak dlouhvch chvil
15;
zapomnl,
jí
„Vždy
sob dla:
k
a
já též
astj zapomnla,
opt as
dnes poznovu to
kéž choré srdce v
vím, se zhojí;
píze k Jarému mne pojí, le Václav mým je, zase mým; já vše mu eknu, co jsem snila, jen
jen jestliže též Václav klidn
zel na ruch jež
I
v lesku
žití
zrakm mým ho
Vidn,
zatopila."
Václav strádal; tžký vzdech
dral z
ader
té noci,
hru
a
se,
ba neuleh'
byl zemdlen dosti;
mu
kloval
sup
an zel, jak Jarý stál
žárlivosti,
leskem v oku
s
svží po Janin boku,
a Jana sluneko jak k
niv
vždy vzhledla k nmu pívtiv, když drulidy v rozhovor se mísil,
by chabý ruej
ei
Tak Václav, jehož zas láskou
k
Jan
kísil.
cit
juž
mel,
zahoel,
sám však zkázu v srdci kryl, nedviv k Jan byl a, zlou jsa vášní rozechvn, chtl všecko zvdt ven a ven, že
též
158
co v my?H spádala a a zda jak
le
spádá
díve má ho ráda;
míirna byla jeho píle,
on nikdy nezel k tomu ch\ale, vždy Jarý po jejím byl boku a
dvrný
s ní
an Václav
I
hovor
mu
a štstí svítilo
ve,
v oku,
hnvem mel
pešel msíc
a
— dlouhý
ble.
as,
—
a Václav chodil zas a zas,
le nikdy a
nestih'
Jany samé
rozilen a rozzloben,
ho jenom klame,
že z úmysla
vždy žárlivjší byl co den, až v zas
útchu, jak inil
napnnou
Když picházel
spíš,
brával íš. jat
hnvem dom,
byl v duši všecek
zamraen
a, na klam Janin hned ušklíb' se a hned hlavu klon hned vyskoil jak by k Chlumu zel
mysle jen,
mu
by rázem
a zrak
blýsk',
„S tím v poádku
dl Vraný k žen,
mumlal k tomu, sevel ruku, šipka z luku, a sedl zas, has'.
to není vru,'*
„pro, snad vím
vše pro Stelovu bude dceru, a myslím, že se nemýlím,
150
;
tu
já
tam ovšem pozoroval,
co osud tkal a život snoval
hoch
s
námi v myslivci zel test,
te mu
a
taxátor je v cest.
ovšem, tak to bývá,
Je
žárliv,
le
všecko, myslím, zhojí as,
rzné
jenž
léky pro nás skrývá;
ho pejde necha nyní láskou
ta vášnivost
zas,
až,
bledne,
pravou spatí jeho zrak,
tu
pak a
na
lásce
lestkyici
dvivý
jak
sedne
tažný pták,
lird vzpímí leb zas
vždy
sejde
I Jana,
chvil
a
s
svislý,
oi, sejde
s
mysli!"
se klidnou zdála,
dvrnjších vykávala,
kdy Váša kouzlem temných zrak
mrak,
v ráz rozptýlí tu roušku jež skrývala
a
její,
pak že v blahých cit
a v
reji
zardní a v srdce tluku
svou
A
ho duši
upímn mu
chvíle
podá ruku.
ona pišla v skóru,
když Stela
s
Jarým
celý den
byl u probírek na dozoru a
doma Jana
s
matkou
i6o
jen.
j
XV.
Ndyž Václav vkroil ke své zel na stoleku kytku rží,
druzi,
jichž milý ovanul lio dech,
a všecek zaražen se tázal:
„Aj, kdo pak kytici tu svázal, kde bereš krásných rži téch?"
A
Jana klidn odvtila:
—
„Já pekvapena jimi byla." „Tak! Ponejprv?" „Již vícekrát
—
pan ví
Jar}'-,
kde
je jakákoli,
o všech ržích po okolí
má ty kvty nejvíc rád.- — „Pro si jich tedy nenechává?^
a
„Snad
ví,
a proto
že též je ráda
nejhezí
.Což pošle „Jak kdy! co po
tob
je,
i
mn
—
mám,
dává."
—
pijde sám?-
To od tch dob jsem zasteskla
—
je asi,
si;
—
"
m
on tší val
všelijak
—
pes tvá Vášovu lí mrak
tu
„a na jae, když chodil v
—
les,
vždy konvalinek nosil sms,
práv
jak
ty
mám
však
zde v
z
dív
z tichých skrejší,
nich posud nejkrásnjší,
KoUárov
Slávy dcei."
„A
ví?"
rži?" „Žádnou!" „Kdož to „Aj, Václave, kdy lhala jsem?"
„To v nouzi pihodí
„Mn
ne!"
pro rže
„Mj
—
„Rád
se
— všem!" —
tedy
vdl
bereš darem, Jano?"
Bože, což pak je to hích?
Brát kvtiny
mž'
kdo jiného cos za
každý!"
—
to dává!"
«Ano,
—
„To, myslím, pcídku se stává, a já
a
bych,
—
— já
matka
Tu Jana
'
nevím, co bych dala, splácí,
z
když to vzala."
duše zasmála
se,
a Václav klidnej mluvil zase:
„To
A
dosti laciné jsou dary!
co pak
dlá poád
„Vždy piln pracuje
Jarý?** —~
a v tichu,"
Jana dla bez ostychu, pi kreslení vždy si zpívá veer s námi hovoívá." —
zas
„a a
„A co?" Václav se rychle „No, vypráví, kde míval, t62
ptal.
pišel sem, jak lesy
iiež
Tebosku
ký život na
stály,
byl
a jaké zába^•y a bály
za masopustních ondy chvil,
a
mne
též
slušný bývá ples,
bychom pak mohli snad
a že
nan a
se ptal, zda u nás kdes
nkde sanici
si
rzné vci
mže
udlat,
—
jizbou
letí
—
pamti tch rozhovor pestrou sms!
kdož
Což
míti na
navštívirs juž také ples?'*
„Ne,"* zalhal
le
duši
Yáša s tváí smlou, rozkyplou,
hnvem
m
„bál netší
zhola nic!"
—
ráda sic j,Já též netaním a mnohých tanc neznám skotem, le na ples jíti pála jsem,
pojedem
tož otec dl, že
snad letos
s
„Tak, tak?" a
s
dobe
panem taxátorem."
dl
Václav usmívav
nastrojeným chladem,
^to nutno pi dveti mladém,prudce hnala se mu k hlav
a
krev rozpnná le vdti cht
žárlivosti,
stále více,
dl k Jan shánje mrak >6i
s
líce:
vdní bute
„To
svému
hosti,
když dobrý tak a hodný tuze."
„Ba jsme; on skoro
z
každé chze,
když se svým strojem kráí ven.
mn A
kvítí staví
dvorný
když,
lilji
zlatohlavou nesa,
pln radosti šel
„No?"
do oken. mi dl,
je! Víš, co
dom
ka: ,ídká pírody tch hvozdech zde
v
—
z lesa?"
— „S úsmvem to i
ji
pinášel
dávka
vkol
snad,
a vy jste také zlatohlávka a
lilijí
jste
dosavad;
nuž vezmte
ji,
sleno, darem
a
ped slunením
ji
v modlitební knize kdes,
a
bute navždy
kryjte žárem
jako
dnes!'"'
„Tak!" smál se Váša, „cudný pán, jen asi bude;
le ped tebou
dvat
dost
chodí lesem všude,
nad sí útulný je stan, kde bujné bouí snti shýbá, a
a myslivec, to, myslím,
•a
víš,
kvtinami chodí spíš potom objímá a líbá
rád
s
<64
^
a lásky v
údl má
Pro, Jano,
A
vždy
víc.
tak mi nejdeš vstíc?*
jak by se byl smysly minul,
na bujná a líbaje
adra Janu
ji,
vinul
pravil zas:
^Ten Jarý vstoupil mezi
nás,
le neškodným se musí státi, bu volna dkazy mi dáti, dává
jež
dve
kdo ženou
jenom tomu, vede
si ji
a zbujné krve v a a v
dom —
divém plám
náhlém smysl vrávorání cit rozjitení rue ráz Janu svíral do nárue.
Tou
vášní náhle ulekána,
jak vydšena kikla Jana, a velký
ped
besídkou pes,
dímat zdál se, hlavu vznes' a hnviv št]^l kolikráte. „Co za bestii v dom máte,"
jenž
dl
Václav všecek rozhorlen,
„i divoký
A
na to
je hafan ten?"
— ve
tvá krev
se
lila -
mu
Jana plnše odvtila: ^Mj strážce je to Ryse, vi,
—
pan Jarý vychoval ho tady a nyní prvodcem mi všady. -iry, sprostý štkoune, se klid," •*
—
dl
Václav, „hloupý
jak
vep," a kop' ho do
a líný
jsi
slabiny.
Pes zaúpl a zaštkal a na
Vášu
hnviv
se
vzpial,
le
ustrašena Jana vzkikla,
než
ada zub
v tlo vnikla,
a volajíc psa rychle
má
k sob,
rob. „To vru podivné jsou mravy," dl Václav znova rozhnvan,
jej
hladila jak
své
když pes dal hlavu na klín Jan, dravý, „ten hafan napadne
m
a ty
ho hladíš ješt k tomu!"
„On
neublíží pranikomu,
obrana co žádá
a konal,
„No, tak
dl
Váša,
si
ho
krot
mj
.
jenom
hnv
— ^'
."
.
ráda,"
z té výtky,
„jen neber ho juž do besídky;
když pijdu, chci být
s
tebou sám,
bych ekl ti, jak rad t mám, a zbaven ohled všech pout moh' k srdci tebe pivinout jak
pi prvním dív
„ó
Václave, to juž tak není!
Tys jiný mnohem, tvá
e
políbení."
nežli prv,
je divná, všecka jiná,
i66
v oku máš,
žár
m
cnmura
a
To
láska není, to je zmar;
v strach
mi snové
se
oí hvzdy; nejsi,
jak
eí
jež na
jako
luin
když sluneko
žel,
jsi
slati
ó žel!
odešel,
pec
tak milý, tichý a
tou
kvty
vroucí prostou,
lesní rostou, ji
líbá skvoucí!
Ach, škoda mladé lásky
mne váše
a jiskry sršely
„le
já
mu
naší,
tvoje nyní straší."
hnv je na smlého pízn tvé si dobyl
„To jenž
zlatí,
teplo na požár
bludiky v rudé
a na
tvých
Pro
mní
ader
tvých
s
stinná
ze stažených straší brv.
mu
soka,
te,"
z oka,
neustoupím, hle,
v ráz hodlám všaký odpor zmoci.
pjdu k tvému otci eknu, že si t chci vzít hned za ženu, a pokoj mít.** A Václav k odchodu se zdvih', dnes ješt a
le
Jana, pozvedajíc hla\'y
Váša v žert to pravi, by zahnal duše její mraky, a mníc, že
své kalné vyjasnila zraky
a v srdený se dala smích,
167
Sekerník
:
;
prohodila jako maní:
i
„To bylo by
tak studování,
mne
nová,
bych tak
stála,
a dstojnost též pro až
ped oltáem
já,
milostpaní studentova,"
a znova
Le
upímn
se smála.
Váša, smíchem podráždn,
hnvu
zel žhavým okem v náhlém na znova polekanou dvu a mluvil, divé
„Nuž dobe a psa a
bav
i
Jarého
a do bálu
na
plen
smj,
mj
si
blu
s ním v ho hle ním také je,
ním a
se s
mžeš
kde
vášn
tedy, jen se
lese,
potkati s
dávno srdce tvé
den ze dne zpívej
s
se
tese
ním, jak chceš,
mu z domu bž, pi vášnivém ader vzntí
a na ústret a
mn
pej všeho mu, co zde odpírala
pi
déš polibk mu víc, nežli žádá,
až lásky tvé
Le jež
mla
v ukoj nes,
pak bude
bys
dnes
než chce mít,
a v smíchu ukáže
snad
jsi
objetí;
ti
mne
syt
záda,
zase ráda.
znám již svt a nejsem nazpt vodí lásky spch,
z
tch,
nedbám takých hloupých
a
spíš,
jak ty
s
do
též nalíbám se
mn
sytosti;
vz,
fiflenstvi se hnusí,
hloup
cudnost
i
ctností,
Jarým, ješt dnes
ostjxhavá,
jež teletem se hlídat
dává
i
eznickým psem od
A
beze slova
stála
milána,"*
Jana
nevdla,
a ulekána
co na to vše by íci mla,
hnv
a mníc, že
a v
dve,
to planých
že vše se
zvuk,
zmní,
vstíc k smíru vztahovala ruku;
le Váša v stálém rozilení, smysl zbaven, ze všech ji zlostn nazpt odstril jak
nehodná
a v zlob, i
a z
sil
jež muže,
rže vrh' je k nohám bledé Jany, úst chrle rzná slova hany, z vázy \'ytrhl
a že
jí
Rysa v žebra nohou
kue
oil,
bolestí se svil
a na celém se tásl tle;
pak v smíchu zrovna divokém dl k Jan „Vidíš, v klín ho vem. :
dost posud nemá-li, to a
i
vz,
i
toho
ruka ty
ti
pst mne
tele,
—
zbaví,
dary snesla
I"
.
Le
Jana na laviku
a v
plá
klesla
se dala usedavý,
když Václav od ní odcházel a na celém se tle chvl.
Z poátku Jana uzardlá mile nazpt volat chtla;
jej
když zela však, že v stálém vzdoru
„S Bohem" nedav,
ni
jak poplašený a
k
ní se
zlícen, bled,
pebh'
horu
nazpt neohle,
tu ustal slzet její zrak,
chvl
lesk jejích zornic
se však
jak bílý motýl v hravém sletu
na anemonek
S
modrém kvtu.
lítotí v ustrnulém
'
líci
svou utíkala na svtnici,
kde na tvá malé ruce dala a z hloubky duše zaplakala.
Té
chvíle pišla z
jak Váša
žil
Vídn
zvst,
a jaký jest,
jak zniil ducha
si
Stelových úst
i
tlo,
znlo: „Ten niema! Tak klamal nás, le dobe, v as že všecko víme, te kolem Chlumu vystavíme hned proti nmu ádnou hráz. a ze
tu
;
Pan
má
Jarý, jenž
a pro život
mn
ondy
si
tíkal o
nic nechci proti
nebudu mu
a
lesním být
hledá družku,
Janušku
;
tomu mít
klásti mezí,
jen Januška-li také svolí, jíž
Dolejš zase v srdci vzí,
což nyní dvojnásob
A
paní zas
>Ba,
:
té proti lásce
mn má
m
bolí.-
máme
chvat
bojovat;
také lip se libí JarV-
vznešenjší ducha
nech
dar}-,
vezme Janu hned, když rád by k oltái ji ve, jak ondy vyslovil se knám; já ráda mu své dít dám.** tož
Tak v
si
srdci
se paní
s
s
postrachem
mužem
i
v
lici
rychle shodli,
co konat, v Lipovsku-li prodlí dél Václav, a jak
Jan
íci,
by zahnala jich ela vrásky a nechala té divé lásky.
A rue v
starostlivá paní
sí dceinu
šla
jako maní,
kde od Jany, jež v slzách se rázem všeho dovdla
dlela,
i
jaký Václavv byl svod;
a Janin žal byl paní vhod.
„Aj, proto stesk tvj snad a
mé dít
žal.
dla k dcei,
zlaté,"
„ten steštnec by za to stali
On
vlastní
mírou tebe
byl bez toho dál nesmí
ti
mí;
pouhý zvyk,
to
juž srdce rváti
a kazit t, ten urputník,
potebí mu lekci dáti. vru manýra je nová, bít v hrubém nevzdlanc truce psa do žeber a dívky v ruce; my ovšem díve jsme mu páli. le hada na srdci jsme háli, jenž tajn uštknouti nás chtl je
To
—
i
ml?
za sklepnici tebe
Hle,
zdaž pan Jarý tak se chová?
ten
nhou
s
a dvorný,
služnost
ádný mladý
je
sama
pán,
a potom, jak je vychován!
A
s
a
tebou sám,
já jsem
s
váma,
je vždycky, jak to slušnost žádá,
a budoucnost
le sprosák, a ti
eí
má
dotrnou
fiílen spílá
také skvlou,
jenž se i
jako
s
tebou hádá
smlou spíš,
raž' hajným býti nanejvýš juž
.
.
,
nemluv sním." „Až odprosí m!'
:
nm
„Na? V
zle vzrostlo
nepeju
já
on nás
to neslušnosti
si
sím
S tím jsme juž kv zde ho mít,
ne
;
!
tebe, dít, klame,
i
vždy zkoušek neudlal též, samá petváka a lež,
je
my jenž
z
A
z
Yídn máme,
rektorátu pišel dnes,
sms.
jiných zvstí
k tomu
a
dkaz
psaný
ženit se chce? tak! a
no, to jsou tady ješt
hned?
jiní,
kdo rovnž oženit se míní. Že smála jsi se, to mu pati; ni za
dv
by
živit
A
kdo
ani za ti
léta,
tebe ví,
nedove.
zdali vystuduje,
vždy
místo chodit do koleje,
jen v
krmách
pivo v sebe leje
proudu sprostých zábav pluje.' „Snad jenom pomluvy a klepy!"
a v
.1 ne, dnes nejsme juž tak slepi, a
známe
Když
žití
šel,
a
jeho spch! šel,
ne, nemysli juž rci,
A
i
ty
ho nech;
na tu vc,
stojí-li pak za to pec?" k dcei sklánjíc se níž,
zas v sladké
ei
dla zvuku
„No, Januško, výš hlavu již, pan Jarý má prý slovo dané, že z jara polesným se stane,
nám juž o tvou ruku. Co íkáš tomu, dít zlaté?" a íkal
A
Jana k
a
dla: »Ach,
s
adrm
Té
oku záí
lesklou v
jí
kvt
sklonila
noci Janu,
pro žal
tváí
dnes se ptáte?" plen,
na mlžná kídla pojal sen, v
nmž
Vášových
hnal v bolestí a a Jarý tšil
ji
hnv
jí
píval
sms
žal
a zpíval
a novou kytku rží nes*.
Co
to se dalo,
po zlém sporu
Václav lesem
špit vášní
šel,
a maje srdce plno vzdoru,
jak osyka se tas' a a
mumlal: Muselo
i Jarého mám Pro ustavin
chvl
to být;
sokem mít? snášet
mám
ruch žárlivosti stále tužší? však náhle
dlo mu
cos v duši;
„Ty híšníku! Nebyl's jenž zavinil
a
jsi,
to sám,
co se stalo?
nevíš ješt posavad,
že srdce,
juž na
jemuž
vky
ti
jsi
flív vlád',
výhost
A
vlálo."
tak hned lítost srdcem táhla, hued boue zmítala jím náhlá,
174
a
Váša v adrech
zpt
linév
i
žel
domu
misto blaha nesl
a jako zpit se potácel, až
nad hoejším mlýnem v lomu,
vždy více rozrušen a bled, na kemelový balvan
se,
by vyplakal, co v hru mu kleslo A slunce k západu se neslo.
175
XVI.
Juž tmlo se, když po prhone lom mimo mládek Svára šel a Václava, jenž hlavu
skryt v
hned a
dlu
hnvem
vda, na
klon
byl, lát uslyšel;
zahoel
em
zlosti
i
Václav
klam osnoval a spádal
jest,
lest
a pravil jako z útrpnosti:
„Aj, aj, vám slza z oí kane! Co dláte tu, mladý pane?"
„Co ptáš
se, jdi
svou cestou,
„No, jen ne zhurta,
le a
tuším, co vás asi
višl
již,
moí,
moh' bych potšit vás v hoi."
„Mn j,I
pjdu
není
kdo
„Vím
ví,
poteba tvých kdybyste vše
dost, to ostatní
si
tch."*
vdl nech
.
,
.
.
,
„Má
nedl
prý to být už za šest
„Co? hovo!" živ Váša dl, jenž mžikem na vzdor zapomnl, a mládek dodal: „Svatba pec,
aspo -slyšel jsem tu vc pedvírem vypravovat v Smoli; no, to už je tak zpsob holí, tak
lhát
tebas
jenž
dve
„Co
dl
rok, než pijde jiný, vezme do hodiny."
tlacháš stále
mi
plan?"
a
Václav všecek zaražen.
—
„No, mluvím o Stelovic Jan, to známo jest pec ven a ven,
pl
že na
roku prý juž skorém
je
zasnoubena
a
zprvu o vás dbala víc;
což
domu
z
s
taxátorem,
nepsali
vám
nic?"
snad
—
— r^^lG jdte, mladý pane, pece." — n^e, ne, povídám.^
„Nic."
„Tak, odkud tedy
vítr vane,
že nedoneslo se to
k vám?
vždy klamu
nelze ani
tušit,
snad nechtli vám klidu
Té sleince se má ekat tyi
rušit.
nedivím, léta snad,
až pestanete studovat, a než budete
pánem svým «77
zas nkolik, to trochu mrzí
a každá touží vdát se brzy,
le
otec-li
vám
nenapsal,
ký obrat na Chlumu se a
pro
kde a jak a
stal,
to vázne,
pak svévoli to bohaprázné. je, Moh' oznámit vám:
Dom
nech knih, radš oženit se
hlect,
na vné
ono studování? vždy mlynái jsou vtší páni než myslivci! Hle, jaký tvor je takovýhle taxátor?
vždy pro dva nemá a
vy byste
mu
chleba dost,
pro radost
chtl ustoupit a nechat Jany? Ne, pane, to by
pro
Le na
pole, les
i
mlýn.
pak tady v lomu
radš na Zelenou sijad
pojme
stát,
chvíli,
mohl bych vám radu
pec
a zahnal
byste se dostal k
rzných
dát, cíli
klamy
lidí
tam budeme dnes
pkn
A
hnvném
Václav, který v
víc k vlastní šel s
~
byl planý;
chcete ruce složit v klín?
vždy máte
jak
hnv
zhoub
mládkem v
vzdoru
slyšet chtl,
krmu bez odporu, mu dl,
vše pravdou maje, co
i7»
—
sami."
a
ei
jeho živým slovem
napnnou íší mnohou hru rval a týral peubohou a
a tonul v zkázy zdroji novém.
„Hm," pravil Svára, ^k emu Radš mlýna ujmte se hned
školy?
a svojich luk a svojich poli,
pro otím
váš by
sám
na a
to
vám
Jste muž, mlýn tisíce
ve
?
nese,
o jakýs vám reWr stát?
dve
dosplé
se tese,
jen aby juž se mohlo vdát;
le mlýn dív odevzdat hned jednejte
a
co chcete vy. to
si
dejte.
nemeškejte,
a
se stane!
No, na zdar tedy, mladý pane, jen jednejte, tím
i
lip,
ím
myslíte, že
máme
Václav
až
dvrni
.
.
,
dost,
když láska týrá nás neb
A
spíše
naplte nám íše,
Hej, jáku,
s
mládkem
zlost?'-'
pili,
pili,
jak brati byli,
a Svára, buše na* stl pstí,
dl
v smíchu
dvou
tisíc
váš mlýn!
:
„To by v tom
aby nemoh'
byl ert,
nésti
Což dva, to pouhý
•79
žert,
on s poli jist pes ti To nemá žádný panák ba dvakráte
nese.
v
lese,
je tolik skorém,
má i s taxátorem. pry a mlýna dbát,
co Stela
Jen ze škol
na
prostudovat celé mládí?
pak Stelo ví vám Janu rádi hned pivedou, vždy chtí ji
vdái.
Tož, pane, rychle bez odkladu
doma
vše
a dejte
ujednejte jen
na Svárovu radu,
já myslím, že tak za týden
vše v
poádku
a pak, to
Le já
bude asi, asy!
juž
budou
áké
u všech všudy,
doma
ml
být
devt
již,
mnohem
spíš
a ídit mletí nasypané; tož
pojte radj, mladý pane,
a projednejte ješt dneska,
co radil jsem, a
vte
tomu,
že nejkratší to ze všech stezka, vzít
krásnou Janušku
jen nezrate
si
dom,
mne žádné doby,
pan otec z duli by neuinil k vli, an posavad se na mne zlobí to víte, že
juž
mn
pro hloupé slovo
moc
a
moc
.
.
kdy nco chcete, vždy víte, kde naleznete; jen pijte. A te dobrou noc!"
le
jestliže
m
r8o
•
A
rukou dánim,
rozešli se
le když
byl Václav
pevezen
ke Skal bílých kráel stráním, dl Svárar „Pokejte jen dál, a
vy protjší však zvíte hnedky, že štstí rodí také zmetky,^
a z plného se hrdla smáL
Noc kidly a
dlem
dálný
táhly
dom
než Václav
k
špit,
svt,
sivé,
pišel
zpt
žalu matce starostlivé;
když otec
pro
skr}-la
mlhy
matkou se ho ptali, kdy je hnviv zas,
s
víc než
dl: ^Veliké
se
zmny
staly,
co ve Vídni jsem trávil as; a zevšad zeje stín a chlad.-
^Zde? Neklameš
dl
.ne, ne, si
jsi
lehni;
Vášo, snad?-*
churav; radj hned
odpoin
-Ba, ert a
se,
na syna jenž vzhled',
otec,
juž dnes."
m do tch
k tomu ješt na Chlum
mám Víc a v
lítost,
vlek';
eh, co lítost? vztek!
facír lecjaký
Imvu
—
skal zde nes'
má
štstí!'*
na stl bušil pstí.
!
„Co dláš, synu? Zdrž se juž, muž ?
což iní vzdlaný tak jdi," otec
domlouval, „jdi spát,
až zítra yŠQ
snad
mohu
však
slyš!
eknem
si
lépe,
pak radu dát;
ti
Mlýn domílá
te
jdu pihlédnout
a klepe,
trochu k dílu;
jen vli, Václave, a sílu!"
A
k mletí
matka
šel; tu
vstala
a sedla k Václavovi blíž a vážné synu domlouvala:
„Tys, hochu,
zmna
což
sám vším
ta
vinen,
víš,
na podiv?
ti
Jsi nyní jinaký než
dív;
vždy svými toulkami a mravy sám sobe škodíš a nám všem
Kde
školy
A
penz!
a vše jako
kde
asi,
kde poádek co
je jsi
by
je zdraví,
žití
tvém?
penz
stál,
v
vítr svál.
Hle,
otec namáhal se, moil necht od domu jít dm, sám na sob, kde mohl, spoil, by pomohl ti k penzm. a,
A
jak se spadl, pohle na! vždy dvoukružák ti stavl nový, dal silnjší
a z
pouch stavidlový
dínu eslice 182
a zbraií,
a podhorní dal do náboje,
dít moje!
to stojí práce,
I v
zim
ml
stále
se
den na den opravoval
k
dílu,
pilu,
dlouhým asem^ zpuchel hon, pouze on,
jíž
a bedliv b\H-al
by
lepší
též
minulého jara záhy
tr
byl klad a špalk;
tu vystílel a srovnal skalku,
nla v kraji mlýnské dráhy; ba vše je upraveno te, a jaký vdk tvj? S%Tiu, hled,
jež
co
uspoeno bylo
prv^e,
je vše to
tam; dluh roste zas, což nechce ti to jíti z krvs? Je, Vášo, svrchovaný as, bys obrátil. jako dív
Bu
a
písahy své pamtliv,
již
mn
což
pro
jsi
dal a také otci,
nemžeš náš
i
Wš, jak je juž roznáší
svých vášní zmoci?
s\'uj
si
rušíš klid?
pomlouvaný
t
lid,
po okoh.
To, Václave, nás tuze boU!"
^Aha,« dl Václav na ta slova, „pan otim juž pemaloval!** když se Vraný vrátil znova, hned posupnj se k nmu choval,
A
m
l3í
Sekernlk.
a
hnviv
zhlídaje
na
stranou,
v ráz dodal: „Pomluvy to s hanou, klep moukou zaplacený babce;
mní otec
ped
sebou mít chlapce,
že vámi svou n^i dává
in
jsem pánem
i
kantor
dtku ?
svých a
skutk
I
dle starých rady
snad metlikou mi chcete dát?
Z nás každý máme
svoje vady,
a víc-li užívám, jsem mlád.
A
školy? školy, ert je vem!
Dost bohat jsem, na jakou tužbu na panský krejcar, panskou službu? mlýn revírm je roven tem,
na
dít
u knih kopu let?
se
Pan Stela dív
m špatn ve, —
zstanu radš mlynáem!" „Tak, ze studií na pachole!
te
Radš naprav
„Vy mluvte
Mám a s
mlýn,
se a dostuduj!"
si,
le
mám
já
jsem svj!
pilu, les a
pec se mohu ženiti sob jinak radit
Xe, nedám
musím chlapa vystrnadit, íká všem,
jenž po okolí že
pole
nadlesním bych nechtl m:.it:
no, na to
a
—
Janiným
je ženichem."
.
„Tak," ekl Vraný, _mlýn chceš hned:
Vždy
nejsi ješt plnoletí Zdaž chasa poslechla by chlapce,
až naídil bys
pede dnem:
Hej, vzhru, domílejte stapce, a každý k svému pospš stroji? Xe, ne! to naše plahoení. mj milý, pro studenta není.
vždy
nevíš, jak a co
Tím pohnval
se
kde
.
.
stojí.**
Václav znova:
„Což musí léta býti as, kde se sjíiem mlýn vede vdova,
i
všecka moc je tady
z vás,
matka bezvládnou se stala, když za svého se stárka vdala? a
Xo
ovšem, mlýnský
já ídit
Když
stroj je splelit,.
bych ho nedove!
léta
všecko spraví hned,
m
u soudu zletit, vždy tolik vím snad, bohudík, co ledakterý poruníkI~ tož dejte
„Xo Vášo, tuhle toho nech," matka dla na pospch, -juž plna míra je tvých eí,
zas
i
ponouká
t
rozum
ní,
jenž proti otci tebe štval?
snad proto
jsi
dív
studovr.'..-^
^Co?"
zase
má
„on
Váša matce vstíc, nic,
snad vládnout a já
byl by akhle zpsob nový?
to
úad nám
lip
to všecko po\a,
jsem pán!" druhdy rozhnván chvatem šel do pístnku ruím i s šatem. lože na padl a
já nepovolím, já
A
víc než
ztracen, dál tak pjde-li
^Je
to,
zavzdechla matka, ^jako dnes; líto, ach, jak mi ho je z duše juž ví to
kolem každá
ves,
a nebude-li zvle mít, jen toulat bude se a pít; rci
já
pro Boha, cO init tady? si juž žádné rady."
nevím
Tu Vraný
dl
nám na
le
síní
pecházeje
dje
teskliv: „Ba, zle se
posmch
žalost a
chasy,
doufá-li, že tím se spasí,
pak mlýn
a
se
mu
odevzdá,
vždy budeme s ním vy a uiníme všecko všudy,
a já
snad Václav nahlédne své bludy. v pochybnost co beru mní-li
A
že dá
—
mu Stela
svoji dceru,
i86
2. pokojn-li bude žít, pak nad vás budu radost mít d pres pohledy jeho kivé
rád všecko povedu, jak áive.'^
A
dál se radil s ženou mi:ž,
jak
s
Vášou by
v>:d\ bodal
Uk
z
ob
se obrat stal,
srdce Ž2I
dvou stran nabroušeny niž,
až shodli se, že
k vli míru
vše uiní, jak syn
si
pál,
by pi vlastním se krbu hál a vyrván zhoubnému byl víru, jenž pes vášn ho nesl srázy záhuby a zkázy. do
tn
Té
noci oka nezaveli,
jim nedal spáti astý vzdech a
mraky erných mátoh tch,
jež stále vic kol nich se stely;
tož
ješt
by
se
ped
úsvitem
vstali,
synem vše ujednali
a ekli, na dále co míní
^Tak,"
dla matka, ^budeš
když peješ já
nemohu
si
to,
mlynait,
juž déle zít,
nyiií,
bys život niil, plýtval zdravím
A
Vraný dl: „Je ujednáno,
vše na
Co
úad msta
do
Ji.
s
tebou spravím.'*
šel s
Vášou
ráno.
tak se dalo, bez ustání
stesk
Janu svíral, hnv i žel bdní, plašil spaní,
a rušil
že A^áclav
nazpt nepišel
a neodprosil svého inu,
a
také dávala
si
vinu,
kivdu zlou mu uinila, když s Jarým na procházkách že
Le i
a
matka, lépe všeho znalá,
otcem
s
v
byla.
stále
dumavém
domlouvala ji
tšíc smutku,
vždy vážnou dávala ie lásky
její
jí
dtku,
nehoden,
kdo svévoln juž asy drahné jen po íši a ženách prahne a
zvlen
je a
zvídeen,
až v hrdost pešel Janin a
dla: „Tak
a.
srdce své, v
žel,
m klamat sml!" nmž
lítost
vela,
jemu uzavela, a když pozdji za veera bia na procházku s matkou dcera
té chvíle
a Jary
slow sladkých zvuk
svou k
prvodu
tu
jí
dával ruku,
nachem v tvái pijala
s
a matka usmála se v
a
s vroucím vdkem: Xa lásku bu láska lékem, mnohem díve býti mlo,-
dla Jan
„Tak jak
ji,
taji
I
a tvá
jí
líbala
i
elo.
189
xvu.
List z
msta
o postupu
pišel záhy
floct!
zletilosti,
i
a Václav na srdce bo
le rodim
slz
tisk',
pramen
trysk'
v tvá ustaranou chvílí tou,
ne blahem,
ale
pedtuchou,
že štstí, jehož Václav hledá, ni tenkrát dosíci se nedá,
vážn dl: „Již sám pánem od tchto zde chvil;
až otec jsi
ím
já až
posavad zde
tím pro tebe být i
na
jež
matin
nemá v
než co
jí
byl,
pestávám
mlýna pli,
živobytí svém,
patli
úpisem
vším právem v otce tvého
Já bez odkladu, ješt dnes své
úty do poádku dám
a pana Stelu požádám,
^90
vúL
mn, až by znie, tob, matce tvé i soudu. že mlýn vždy poctiv jsem ve, a dobe" vzdlával tvou hroudu. Jsi spokojen?" .Jsem,- Váša dL Vraný hned se k cest ml, vzdychl si: „To chvíle divný, kéž klidn v dál se peženou!" a dohodnuv se se ženou, šel s kleslou hlavou do myslivny, by dosvdil
i
A a
le
dl jít
z
dvora obrátiv se ješt,
Václavovi: .Musíš. synu. se
mnou, když máš taký chvat,
vše pevzíti a podepsat."
—
„Já pijdu pozdj, za hodinu, vy bute kmotrem pání mému,
bych Janu pod svj a ztrate za
nme
uve
krov,
hrstku slov,
chodívám rád k hotovému."
já
Do
myslivárny Chlumské hory
bled Vraný vkroil jako chorý a mj-slivcovi vyprávl,
pro i
uinil, jak Václav chtl,
prosil,
by
jak mlýn je
mu dosvdil
te
a jaký byl.
když podle zákona a práva jej
Václr-vovi odevzdává.
Pan Stela na leuošce sed dl, Vranému v tvá smutnou hled: „To, pane, šlakovitá vc,
bych mlýna pec;
já nepustil
vy
pes
píliš jste
mkcí
byli.
a dobe je to — když úedn jste uinili, je mama všecka další e,
Bh
nco
a neradno se v
kéž všem by
A
le,
dej,
po
té
vám
plésti;
k štstí!"
to bylo
Stela vypravoval,
jak Václav zbsile se choval, a jaké
pro
dvody jsou stery, cho nedá mu své
za
dce
y.
e
tu uslyšel, Když Vraný podat zpátky k mlýnu
jak
strach
a na srdci i
šel;
mu na zsinalém mu hlodal žal,
tkvl
nevdl,
jak
co Stela v
doma
líci,
íci,
odpov mu
dal,
a kterak syn všem na pohanu
sám sebe
ztratil a
Tou dobou
se
pak Janu.
srdcem jak v žáru
šel
Václav na Chlum vystrojen,
le
u pívozu potkal Sváru,
jenž, dávaje
mu
dobrý den,
rgz
ptal dychtiv
jak se dalo,
se,
a srdce v tle se
když
^'}"slechl,
mu
smálo,
co slyšet chtl,
naschvál starostliv dl:
le
^Že k
SteloWm
Vraný v h
šel
No, no, mjte se na pozoru, trochu vám tam nepisolí;
a
mlýn odevzdat,
pane, bolí;
to,
le pšinou zde vzhru bžte, snad že je
mu
nadejdete ješt,
k tomu as! To haním vám,
že nechal jste
ho
jíti
sám,
rád na ramenech obou nese
až
zpt pjdete,
A
chodník kratej
pec Václav
s
—
zastavte se!"
se vinul,
\-ýš
otimem
se minul,
byl sám, a plachost zela z
líce,
když myslivcow do svtnice pes hostinný dív kroil práh, vžd}- Stela v rýhy elo a slova
nepenesši
stah',
ani,
ven pohnvaná
%'}'šla
^Aj, k náui
odhodlal se
No,
to již
jsi
paní.
jít?
nemuselo být,-
dl
Stela, ^staré tvé
le
tebe?
na
mám
rád,
mi tebe dbát?
'93
A
ženu mít Janu?
ty chceš za
snad za rovnou
sob máš?
ji
To, pane, Stelu málo znáš,
nad tvým páním hnvem planu! neseš mi svj právní lisí, že mlýn máš a jsi plnolet ?
já
Na
mne
to pro
já nechci
není nežli
vidt
já poznal t,
Bu
ty
i
tret,
ani íst;
m
znáš!
šasten, mel a hospodái,
a co
si
le na
a
peješ,
se daí,
dm
pokoji
nech náš;
my, kdybys panství dostal dnes,
pec Jany nedáme
Kdo jak
šel
by
nkdy žen
jed v srdci máš a v a ty
smle,
wždyi pijan
nesly
jsi
svou ženu v z
vstíc?
hlav
sml's o dít mi íc'
K-am,
A
vz!
ti,
proti otci zvrhlost jeví,
t
plevy,
?
tvé toiiliy,
a lajdák pouhý,
krm
hledej kde?!**
hrdla ostrý smích se nes',
jenž Vášovi se v prsa vtínal a Janin smích
mu
pipomínal.
Le
v hnvu vzrušení a veni Stela mluvil v rozhorlení: „Xe, ne! ByFs samá lest a klam;
dál
já jediné jen
dít mám.
^*
.
v
nmž
zakotvil jsem duši svoji,"
a n-chle kráel po pokoji. Tu bez tuchy, že Václav v
síni,
Jana vkroila a hned svých v adrech poznala, co i jaký úel k nim ho ved".
též
Jak rže svžím lícem a jako ervánková zá to
zkvet;?^
peletlo její tvá, s Václavem se opt
stetla,
když
vzpomnv
jenž,
vášn smlé,
chvíle
chvl náhle na celém a bez
ei
jak socha
míru',
se
tle
stál,
až Stela znova zapoal
e
naschvál klidných slov
„No, Jano,
v}'slo\-it
Dolejš pišel
viz,
a žádá o tvoji
A
se
zvuk;
i
hle,
práv te
m
ruku.-
Jana tichým hlasem dla:
zapome, splnním jsem chtla,
„Chvil dtst\-i, Vášo,
co
sa
sv\'ch
je vše to tam; co's v dálce dlel,
jen klamu pedivo a na svou družku ty nikdy
cos
jevil,
jsi
mne
jsi
snoval
zapomnl
.
.
nemiloval,
byla vášní
!95
sms
-'' .
.
^Jak díve mám t rád i dnes," Václav v rozilení dtiše,
dl
le Stela v
e mu
padl suše:
^Je pozd," nech si lásku svou, je dcera má juž nevstou."
—
„To není pravda! Jano, ,.
Je
!
a ty
mluví"*
—
Posledních se stalo dnv.
bu
šasten
s
ženou jinou!"
Tu Václav kik' a z dveí ven zpt potácel se s tváí sinou, jak šípem nebes postelen.
STbv odmítavých neekal, jak vichor ze
Chlumu
se hnal
a lál a zuil div}-m vztekem, až v
krm
stanul v okamžiku,
by podle úmluvy i zvyku dle Sváry džbán a íš vzal lékem
„Aj, záhy jste se vrátil tuze,"
dl
Svára, „nu, jak stojí
vc?"
„Ml, nemluv, škoda bylo chze. „Tak, jak jsem ba,
že
tušil,
bylo pec.
hned bych duši na to vsadil, Stelovým sám Vraný radil,
by mohl, jako praví zvst, dál hospodait na svou pst.
i
nemyslíte?"
do
ei
zlícen
— „Vru, Váša vpad\ [96
snad,"
"^
„le zatopím mu, jak se sluší!" — „Te vzpomínám si na mou duši,** zas Svára dl, -na jednu vc, ký otím váš
je poctivec,
jak iní te, tak iní stále
ve tyech oích tich a nm, le potají ert vzí v nm, vždy celý rok byl v kriminále!**
„Tak?^ ^ Jist I- «Dobe. že to vím, hned lotra z mlýna vyhodím!" „Xe,
to
safra. Dolejší,
mnoho bys
tím
na
trest
tu
ne hned,
nevyve,
chlapu nepostaí,
tím zlodje bys nepokoil,
moc penz má;
\ždyi
z
a na dvanáct se stovek
tvého spoil
páí;
kra korce ti a dával mírky, te nesmí ješt táhnout sirky, vše musí dát
a
klopí,
ti
njak zpt,
na kídu kde"s
pil;
jenom byl a volným ml by potom svt. Máš vždycky dosti asu k tomu, tož pemáhej se te a ztiš, by, až ho v}'provodíš z domu, šel vandrem jako zmoklá myš a k ostud byl lidem všem. Hej, pivo, pivo, plechá sem! ten rád by, pane,
ten,
když se
hnvem
spíš
njakou
tu ránu snese.
197
ruka tese,
"
Však ješt jednu radu mám,, ui, jak ti povídám
—
jen
A
Svára tajemnými slovy
blíž zasedl
Le
k Václavovi.
si
podivná as slova dl,
že Václav
na
dum zaven, „Snad v
zahledl
se
„Marno bude, vz,
a pravil:
dvoe je pes." — veer schýlí."
na
lese, až se
„Ej, zkusím to!"
—A
Když nad údojím
již
zase
se
—»
pili.
tmlo
a ptactvo ustávalo pt,
dl Vraný:
„Vím, že
dlo,
zle se
an Václav nepichází zpt;
mám
strach a úzkost stále víc,
radš procházkou
mu pjdu
vstíc!**
A
Vraný oblek' se a šel; tu od Zelené zpv mu znl vždy osteji a hlasnj v uchu, a toho
zpvu
dvojí hlas
tak bolestn ho ezal v duchu, že zastavil se zas a zas
a poslouchal ty hlasy známé
a zachvl
le
dále
se jak zvadlý
šel,
mn,
a zase nejsa zcela
igS
list,
že se klame, jist,
mlky
stál
poslouchaje znova,
až Václavova slyšel slova,
drsným hlasem Chlumské han, sob, Jarému i Jan.
jenž, lál
Tu Vraný strachem tajil dech, vždy o ženu se bál i s\-na, pak rue zdvojnásobil spch a,
ze skal rychle ^jšed klina,
vstoup' do hospody v onu chvíli,
když 2
zpiti Svára s
plechá
-Aj,
aj,"
Václavem
na bratrství
dl
pili.
mládek, .také sem
pan otec potají?
i
šlaka!
snad dobré piveko jej láká, že na noní si \nšel hod?
No. pane ote, a nes'
mu
je-li vhod!..." plechá, aby pil,
le Vraný plechá
odstril a pistupuje k Václavovi,
dl mírn, domluvnými
slovy:
^Noc máme, Václave,
již
temnou,
nechtl bys snad
jíti
se ranou?*
což,
Však Václav, odvrátiv
se stranou,
kik' skoro vztekle: .Trefím sám, já nerad jaké strážce mám a policajty na hlídanou,
Sekernik
zpropitné mít chcete snad?"
i
Svára do ei mu vpa: „Což veer doma dlat celý?'' „Co je víc? „Je deset hodin!"
A
—
—
pan Dolejš rád
se obveselí,
vždy bez toho
tu
a holku odloudil
na
nemá
mu
nic,
jiný;
koukal by tu na hodiny."
Však Vraný zachoval svíij a na mládka se neohlí, až Václav „Jit
s
klid
vzkikl rozhorlen:
vru
vámi
se
mi nechce,
vztek divoký mi v srdci ehce, vnadit? na hloupým škemráním
m
od vás nedám sobe radit, a pro, to jindy povím vám, už jdte, chci být s druhem sám!"
ne,
Tu Vraný
z
krmy
kráel bled,
hru
plnou maje pedtuch zlých^
a za
ním letl Svárv smích,
le Václav
s
lavice se
a volal: „Sváro,
poj,
zpívej,
zve
vzhru máz,
snad mi bude snáz I
Lipovské panenky vysoko
hraji,
vždycky pár mládenc v
zásob
mají.
Lipjvské panenky
po
kraji
známy,
dáme vám
vneek
z ovesné slámv.
Ovesné
vneky
na krátké copy, Lipovské panenky, spadne vám
Spustíte
s
kopy.
moldánky
tváikou chudou; pjdete k ouvodu, s
vdavky než budou.**
Na kídlech jihu noci šeré v mlýn od Zelené hluk se ues' a matce doma vzdechy steré a žalu neukrotnou sms do utrápené duše ^Thal,
vždy Vášv poznávala hlas a Svárv pustý smích a jas, jenž srdce
Zlých
po kusech
vcí VA-kávala
jí
když Václav nevracel se
le
jakás ncv\-slo\'ná
a stesk a lítost pišly
trhal.
již,
dom,
tíž
k tomu.
jichž neznala již
adu
let.
tom sklíen Vraný pišel zpt,
V
nimž, ovíjejíc hlavu plenou, v ráz pospíchala na Zelenou. s
Když pišla, sám juž Václav byl, le v hrozn zbdovaném stavu, a
matka
hladila
mu
hlavu
„Poj, dost jsi pil, jde na plnoc, je k spaní as, a prosila:
a ty zle rozilen jsi dneska,
vždy dobe
všecko bude zas;
což jedna jenom k štstí stezka? Poj, otec eká u pramice,
poj, poj," <:ož
Tu
a hladila
mu
líce,
k srdci brát, také mne už nemáš rád?"
^tak nesmíš
Václav
chy
si
vše
pi tch
slovech zvuku
náhle mateinu ruku
a sevel
ji,
div
nepla,
a zvolal: „Jdu, že vy však
mimo
zde
jste
chtla,
vru k vli pranikomu vás bych nešel
dom,
tím juž teprv nechci k vám, jede sám." kdo špiní
a
s
m; a
A le
s
matkou na pívoz
lát a spílat neustal.
se dal,
Sam Vraný po loce jel zpt „Nová boue bd
a vzdychl:
mn
nad hlavou
se shluká zas,"
a velká slza skrápla
To
s
as.
skro%-ná úleva je v hoi,
moi
když v srdci plno jich jak v pival snesla v mlV-n
Slz
ta
noc
jak vodu na luh horské dešt;
padnuv v zhoubné vášn moc sile, vzdorem tešt, vstal posud všecek opojen, div ješt než se blal den, a k matce dl: _Xuž odbjrt jsem, syn,
a
hnvem
le
za to odsloužím se všem,
kdo pomohli mi tajn k tomu.
Na
ohledy
mám
bráti,
na?
Ten ramenáský pomlouva, ten vora musí mn jít z domu."
„Mj muž, tvj otec? To je on nepomlouvá! To boli, ty's sám se roznes' po okolí,
m
a on-li pjde,
co bez
Ta
nho
pjdu
lež,
též;
bych tady byla?"
Vášu zarazila, „Xuže k vli vám ho ješt v mlýn ponechám, le na oích ho nechci mít, slova
a pravil:
203
radš v
krm
budu
jíst
a pít,
a pokud ten zde bude host, též
Od
—
jiným nebudu a dost!" chvíle té
h
nežli prve
vel Váša každou kapkou puzen
a stále prch' z
hnvem
domu teba
krve,
zlým,
v
širé noci,
by navzdor matce, navzdor otci sem tamo bloudil okolím; a druhdy
kra
ader
bolest množe,
k myslivn
se,
nechav lože,
by v osvtlené spatil jak z
mrak oí
síni,
Janiných
v hloub duše jeho padá
jíní
a lhostejnosti led a sník, bledá a kterak smutná dív a
svou spasnou kotvu v Jarém hledá,
oku jenž se soucitným vdkem v vine k boku. ji v blahém štstí
Tak Václav
inil zas a zas,
le vždy ho
zahnal
Rysv
hlas,
jenž, byv jím ondy napaden, jak vzteklý vyítil se ven
a
A
zpt ho
nutil
pec nemohl
na pochvat.
odolat
a mírniti se v ruchu zlém;
vžJy
jako jcsáúb nad vrabcem
a nad bahniskem dusné páry
duch kroužil uad nim mládka Sváry. Lál, soptil na Jarého zlostí
„Zperážim mu
a rikal:
než rozkoše by užil
v
as dovedu ho já
ji
kosti,
Janou,
pedejit,
a
padnu ranou, musím v loktech mít;
nech Stelovou
dnv
s
co je mi uctivost, co ctnost?
mám dvek Vždy v jak
vesnickvch už dost!**
noci,
kán
brázd adra
na Chlum
a touže ochladit
zpt
tíh'
hru
i
vody,
a zpt, ret,
navracel se do hospody,
s mládkem zase v pustém ruchu zhoubu smyslm svýra i duchu zpíval rzné písn hany
kde pil a.
na lásku Jarého a Jany.
Hru
Stelo\-ých se vzala
hnvem
nad hnusným DoleJ50\-\m zpvem, až re\-írník
dl
jeden den:
_Xo, konec, Jano,
uinn
tm zpvm
bude hned i plái; snad masopust vám letos staí ku svatb s taxátorem; nuž, co doma ujednáno
205
juž,
a
skutkem vykoná
h pátelm vždy
le
chlap juž
stihnu-li
pak, na
mou
se v
Týn;
je v dolním s
ho v duši,
mu karabáem
mlýn;
obejdy se druží,
tch, po ertech
lesích
spražím kži!**
;
XYin.
V e mlýn
cvalem
rostl žal
.syn v zpustlém žití neustal,
ba ve zlých vášní divé zdúe den ze dne bylo a he, až v poínání jeho zlém
h
mu pítelem. mu babské lkáni, a o Vraném dl v proklínáni, že pro sebe, kde mže, stádá
jen Svára zbyl
Plá matin
byl
a matku tajn eí hadí, by proti nmu byla, svádí, i hádky osnuje a spádá, le bázliv hned srdce i;trácí,
když prodá se kus pole kdes, neb chytly u\-nit dub se kácí a pestálý už mýtí
as
pešel;
sjTi
z
jmní
les.
—
za své bralo,
jednch do druhých
šel ús!..
luk, polí stále, ubývalo,
mlýn ondy hluný mlk' a pus,
nm
a nezbylo v
než pijan syn a
by vykonali, když chudší
dm
a pro
zhola juž
ženou muž,
s
eho
teba,
zavítá
k nim mle,
mli skývu
chleba;
plá se zmnila jich e, žena astj vzdychla sob:
le a
v
„Ach, kdybych radj byla v hrob!'*
I pišla zima;
mraz
dech
v led zmnil vodu v pramenech a ua úpatí Bílé Skály, jež v levo
co den a
ruce
její
nad mlýnem horská
si
snhy
do mlýnských šel
denn
by
jejich
boue
se zvedla, sedla,
vály
cest, jež
na vše strany
prohazovat Vraný,
neschdnosti k vli
mléi nevyhnuli, jimž pes vše, co se v mlýn dlo, i
ti
se
pec
nejlépe se posud mlelo.
Syn dále mlýn i život niil a nedbal, rodika že milá víc dvekou než matkou byla, 6 níž
otec již jen nádeniil.
208
—
Bvl krutý leden, mlýuy stály, a v lednici byl silný led,
pece mléi
však
pišli z dáli,
a muselo se tedy mlet; tož záhy ráno
Yraný
stal,
by v lednici led ^-^-sekal a hídel zba%-il jeho moci stavidla, jež zmrzla
i
v noci,
že jimi nebylo lze hnout;
namáhal na ele
i
a
se o
mu
pekot,
stydl pot,
le nebyl s to jich pozvednout. Tož do pistnku k Yáclavo\'i vlídnými ho bud slovy, bv v tžkém pomohl mu díle,
šel,
le
divoce a zarputile
ten zaal nadávat a lát:
.Juž nedá ani klidn spát! jdte, pravím, z mojí sín,
Prv
den celý a
nco
válíte se lín,
^^c-li
máte zmoci,
hned chcete tyi ku pomoci!"
„Vždy, necha pot se hrne s líce,Vraný, „konám všecko sám,
dl le
pl
a
dnes, než kola vysekám,
dne snad utee a více, zrovna krev mi tee z neht;
poj, pomoz, k tvému 20!}
je to zdaru.
jsme bez
bez krejcaru,
lidí a
nám zbyly v krechtu; vyhnalo nám zbytek chasy,
jen brambory to
Bh
a
bude
dál jak
ví,
asi.**
—
„Jak bylo, zase bude tady,
i umel
u nás
nkdo
„Ne posud, le jsou
nouze juž juž
a pane,
já mohu však z
hlady?"
—
také meze, leze,
vandrem jít, bude matka žít,
zase
eho
zbudou nám jen ruce holé? Ta tam jsou nejlepší juž pole, jež všecka jsi již hrdlem splách', až
pry i
,na klínku'
dlouhých
,v
Vášo,
je.
^Sllýu
i
,na lipkách'
dílech', a
pkný
ven a ven
,
kde dnes
soudní les'?
je zadlužen,
pl, pijde na buben, a žebráckou pak vezmeš hl. a roku potrvá-li
i
ten
ti
Co zbylo
z
všeho toho statku
—
ne pro mne, ale pro tvou matk,:
„ím
nemžete dva
být
• .
syti,
dost pro jedno je živobytí,
a
hojných tcho, no, vždy víte, mimo dm si pilepšíte; i kuchaku snad pi ohnisku mám držet vám jak páni v Písku?" z
dost
a Váša v pustý dal se smích, ^co chcete zlo
pak
u
víc,
rád
vdl
bych,
nás-li se zahnízdilo,
vaší jen to vinou bylo,
a matka bez toho jen pláe, že takého
si
vzala štváe;
jak mohli jsme být šastni dnes,
ert kdyby \ás byl nepines',
dm
jenž taškásky v náš
když po zásluze soud ho až vdovu omámil, a nyní
se vloudil, soudil,
jen iHlýn mi ostouzí a špiní;
na
dát se ernit, tjrat stále
pomluv jed a kal? matku dél by na mne štval,
a smV-vat
na
kdo rohože ple v kriminále? Marš, táhnte lid jinde štvát, zde Svára bude stárkovat !-
V
hloub duše zrann
tmi
slovy
v ráz Vraný jako stna zbled" a, ze sin jda Václavovy,
k
své
žen
a v srdce
na
komoe
se
zboueného muce
v své tesoucí
jal její
a zajíkavVm hlasem
ruce
dl:
„Tak ped ím jsem se druhdy chvl, dív pišlo, než jsem chtl, ba záhypr\ pjdu; musím; vyhnán jsem, na úrazu bvt kamenem?
!
vždy
juž
i
s
vámi
— pro
mne snad
Váša nakládat, váš mi píliš drahý,
zle jal se
a život
tož rychle bílou houni svinu;
le
nechci od mlýna zas k mlýnu
a vymetati
prahy,
cizí
— teba
radš
nouzi musel tít
a hynout v neobvyklé práci
v a
pjdu, kde se díví v lét budu vorait,
as aspo
bych ob
prám
s
budu plavat mimo zda Vášu spravil až
Bh
a z jeho-li se
ader
vás
i
„Ó bda, v
žal
kéž
s
mj
shlédl,
vás,
a as,
z.edl
ten rozkacený zloby drak a snad
—
kácí,
les
—
spatí zrak."
rozumem
vzkikla žena,
ped odchodem
se
minu,"
„Bh
to
su,
vaším zhynu,
než bez vás mi tu pukne
hru
nad syna zlobou tvrdolebou; Tomši, s tebou!'* já pjdu s vámi
—
a
zlomená jak vtev zvadlá
na hrdá prsa muži padla.
„Má od di
syna-li
matka
jít?"
muž, „le otím, vyhnán, musí
Nech moje adra klidn tlít, radš toho dbej, jejž váše dusí;
-
snad odchod
mj
ho teprv
spasí,
snad vzkísí ho, pak pijdu zas;
te
co v lidských srdcích
mž' léným
se kvasí,
vínem býti v as.
a já-li všeho píinou, pak nesmu, ožel mne, má ženo, Pánubohu porueno, a vz, že každou hodinou tvé lásky budu pamtliv, a jak chce je, co budu živ'-
bu
A
dlouhou hovoili dobu,
a ven když pišli do mlejnice. tak bledá byla jejich b'ce
jak mrtvol dvou, jež vstaly
A
hrobu.
Vraný» v srdci vzdechy ztuhlé,
šel
do sín a kráel k
by, jako v vzal
v
z
emeny
nž
le
truhle.
mladém inil vku, a bílou deku,
prádla sbalil ást a
šat,
vrávoral, div neupad',
a žena, u
muže
jež stála,
jen ruce vzpínala a lkala, a ústa modlila se vroucí:
„Ó pispj. Bože
všemohoucí!'*
Co hovoili Vraný
s
vstal Váša, ze svého
213
ženou,
hrd inu,
hoejšímu kráel mlýnu
a k
pes eku ledem potaženou, by na mládkv dal pustý svod, jak zniil svatební by hod.
'„Nuž, ra," dl, ^jak bych uinil, juž
vru má
ziost
nesnesu to je bez
dýl,
konce
jak mravenci to po
a meze,
mn
leze,
ni v pití ukoj juž ni v práci,
ba kudy chodím, vše mne eka na mne vyskakuje,
ruje,
i
—
hru se mi kácí." „To vše tvj chytrý otím zplodil,"
a skála na
dl
—
^ert ho pines' k nám, práv jsem ho vyprovodil
Svára.
však
a budu hospodait sám, ty jsi
ode dneška po vorai stárkem, kamaráde, chceš?
a Chlumská-li se svatba sto zlatých
dám
ti;
zmaí,
pora, spš!"
„Je vru vrchovatý as," dl rozradostnn Svára zas,
k svatb hosti; mocí Jarého se zhosti, jenž jako vlk ti v cest leží, „juž pozváni jsou
slyš,
až vlasy strachem se
mu
zježí.
pak krev tvá
též se zlvonejší;
jen jednej, milý Dolejší!
Což tžko se potkat
kdes v sknši hor
ti
s
Jan,'m, zaít spor
a zmalovat ho v tvái
man,
všem se znechutí, í Jan? Pry, seškubní té lásky kvt že
a
koky
a
zpt
rnd
na srdci se zbav,
pjdeš, jen se stav, rancem k vám se vrátím zpt. v erné duši pocit tkvl: až
s
Le
„Tak zdailo
se,
jak jsem chtl,
a zdaí-li se ješt dál,
pak zavrou Vášu na pár rok, a já po mlynáin boku mlýn se vším ovládnu jak král."
Ve mlýn a ekala, slz
po
modlila se máti
kdy syn
líci
se
se vrátí,
inul proud,
a stkala: „To je boží soud, že nedbala jsem dosti s\-na;
co strážný duch náš ušel
z
mlýna,
mi srdce svírá, Václava by ve,
strach nezdolný
kéž
Pánbh
by zel, že dovršena míra
mých krvavých
je slz a
Muk boue žen a v
Sekerník.
hlav
v srdci
bd!" vstala,
kroužil v divém víru
l6
.
tlum myšlenkových netopýr, "když Václava se nedokala,
jenž z
krmy
jen málo
slunce
ped
vj-
chodem
komu známým svodem
do zasnžených stoupal les, by netušené v dobu rannou se s Jar)^m stetl, když ne s Janou. Zlou touhou nesen, v tvái bled do houšt na paez
se
si
a jako v strnuti a leku
zel rudým okem do prseku, jímž Jarý chodíval zít k práci,
kde za zimy
V
diví
se
kácí.
tvá rázem krev mu
když zhlí, že
trv^skla
šel
do revíru také Stela
a
nimi ztrýznný jím pes.
s
„Zas zhatilo
dl Váša
se,
není sám,"
zatínaje psti,
„ten chlap má ve všem všudy le na Chlumu ho nenechám,
když nechce
odejít,
on musí ustoupit
a
zkusí,
panák smly
dnes-li, zítra,
A
chodci zvolna picházeli
—
vždy víc a více vrel pes a
ped
i
štstí,
a musí,
ne
jsa
velá,
Jarým práv dnes
s
houštinou metlu vznes,
divným nepokojem
poal hlasn vydávat 216;
jat, .
.
." .
flAj,''
vece Stela, „Rys cos vin,
snad erná se tu zase váH, jež sazenic tak radlo šetí,
nuž, je-li tady, zle se spálí.
i
pytlák snad
— jen
jsa
pekvapen,
tu
Ej, v skutku
i
je tu
vizte
kroky
—
koist skr}l?
nkdo
tady byl,
posud? Prach
a
broky!
Psa nco jímá, snadno zvíme. nuž pojte, a se pesvdíme. V ped. Ryse! Xuže!" Ale ten stál u houšt jak pimrazen. Tu Stela s JarVm v smr se dal,
—
by
pro
shlédli,
as
štká Rys,
a hle, tu bledý Dolejš stál...
A
Stela vzkikl: „Tak to
jenž k
domu
jsi
mn
ty's,
chodil v noci?
Hle, prázden sic náš sochorec,
le tcho,
a jaký!
chy
se
pec;
co hledáš tady živou mocí?-
„Svj vše
a
hledám všade
klid a mír zde
a toho, který
nazpt
mi
chci,
jej
krade.
než pomstou vzplanu,
jde a navrátí mi Janu.
Zde ten že
je to, a ne-li, zkusí,
nkdo
z
nás dvou zh\-nout musí!"*
„Aj, tak ty dál chceš
dl
s
námi
Stela, „naposled to vz,
hráti,-*
nám budeš-li se ješt
t a
zv
nazpt poženu jak nebudu též bránit psovi,
jak posud,
dtkami
a slo\7-,
by se ti nezakousl v hru; pry, k násilí nepopu!"
m
Však Váša Stelu a
ze všech
pdu
až zavrávorav
tžce do snhu
zpt
se skácel
pevn
pes obranu
a snad
mu
chy jej
a znovu,
zela
by ho byl
tváe,
z
uškrtil,
náhle vztek vjel do ohae,
jenž ostré zuby
v
—
rychle psovu
pstí v lebku
že siná smrt
le
—
v jeden kmit
za hrdlo taxátora
bil
sil
levou rukou odstril
a pravou
a
ztrácel
skomo
vryl
hru
tlap
Vášovu a v divém reji drápem ryl mu v oblieji,
že bolestí a v krve znoji té chvíle
V týl
nevidl, kde
stojí.
ráz pustil Jarého, jenž v skoku
sevel zuivému soku.
V ped
Rys
rval
Vášu v divém veni,
a
vzadu
tisk'
i
nebylo
mu
ho taxdtor, vybavení;
tu Váša, aby skonil sper,
nž
rychle
jejž
po stenky v
cht
vyal ader
hru
zpod,
psovu bod',
nejprv toho býti prost
a na Jarém pak shladit
zdšen
jenž
zlost,
hlasné volal:
-Sílí,
A
jsem ztracen, pomoc'-*
touž chvíli
juž Váša po Jarém se hnal,
le a
padlý Stela rychle vstal
mu
ruku odrazil
a bil,
kam
Co doby
holí
moh', až Váša
té as cítil s
otcem
s
a
mrazem rozechvný
Kik
Stelv,
—
jinovatkou
a
kn.iý-
kles'.
matkou
vyti
les?
psovo k tomu,
hluk sváru, vzruch A'ášova vzteku
ven
lid
hnal z myslivcova domu,
a ve krvavé
pla Janin
rvaky ryk
ozval se a kik,
když zela, kterak Vášu biji, a psa, jenž na zemi se svíjí, a bílý smTi, jenž krev jich vsáká.
^Ach," kikla, -necht ubožáka!'* pláem utíkala zpt.
a s
A
Váša v
duši
tvá zrannou
rozechvt
skrvl v ruce
ob
a zvedaje se ustal v sil
zlob;
zbytkem prchal starou mýti,
krev utíraje z tváe ryh;
hnal blesk
jej
oí Stelových
a hrom, jejž z ús.
mu
slyšel
hmíti;
^No, darebáku, snad máš dost; dál nebudu-li tebe prost
a poznovu
t nkde zím, t zastelím
pak jako psa
!**
;
XIX.
Onán hanby dtkami i zloby zpt A^áša prchal zkrvacen, le za poledni jasné doby houšt nechtl ven, doli hned shlédlo,
jit z lesa
by
celé
jak na reviru se
mu
vedlo,
horském klínu stin vrch temnjši by vzros, že nikým neznan sbhne k mlýnu a bude lidské hanby prost. Hru pálila ho rány zntem tož vykával, až v
i
tlapou
zr}'t}'
a chabosti a
obliej.
hanby sletem
vznik' myšlenek v ty jako hejna
mu a
nm
divý
kidly tloukly v chorý leb
každý úder, každý tep
krev k divokému nutil viru.
Tak
rej
netopýr
bloudil na pokraji lesa,
až cít. že
mu
sila
klesá
a mráz probíhá v údech všcch» do hajnice bh'ž cesty sbh', by vykal unaven a bled, až dom Svára by ho ve.
Vstíc vyšla hajná Václavovi, uleknuta couvla zpt,
le
když slechla jeho hlas a
chvt
se
v tvái zela známky psovy.
„Co probíih inil jste?" se nehoda se asi stala?"
ptala,
„zlá
Le
Váša dl: „Spad'
se skal
jsem
a zranil jsem se nárazem,
te
mdloba pidala
až zotavím se,
A
kde
je
se
k tomu,
pjdu dom.
hajný?"
—
,,Po všech choi
a jedná
k svatb rznou vc,
vždy k
oltái ten týden
pec
—
pan Jarý slenu v\^provodí." „Jak?" Váša vykikl a vzdech'. „Ba, vdavky budou v Chrášanech;
—
muž obchází dnes hudebníky,
le musí
V hru
tady býti juž!"
Václavovu vnikl nul,
než zapel srdce náhlé ryky i
vzdech, jenž z prsou se
a pravil jen:
kéž pijde a
„To dlouho
m
mu
dral,
chodí,
doprovodí."
.
v
tom
hajný, který vše juž znaL
se vrátil a jat soucitem
a
vdkem
k matce v
nitru svém,
tžkých hned uinil, jak Václav chtl.
jímž vázán byl k ni
z
let,
v tom od eky na ústret kik smíšených jim hlas ziiéi, Šli;
a do zdivených jejich
zá 'rudá a
a
lící
kmitala jim louí
runích luceren i svící, v sluch bil jakýs lomoz rouí,
jenž
ím
rostl,
šli
blíže
k vod, s háky
ped hoejším mlýnem
až lid
bhat
zeli všelijakv,
jenž hledal
nco
v koles brode
kiel: .Dozajista ten je peražen neb rozdrcen, jak bouí trouchák v šírém hvozde a
„Ej, škrte mlýny!"
„I erta,
-Juž je
pozd !-
jenom jdte k pouchu
a ke kozlíku stavidel a
spuste je!-
znik',
bu bu a
hebená pod
pak
^Bh
kam
sjel,
vší
ho rozmakal,
led zanesla ho voda,
námahy
pjen zarazit...!'^
ví,
jako by tam hodil mouchu,
!^ je škoda
A
když mlýn
loue ochabnula zá,
stál
.
ptal
a
Váša
s
podivným
pi tom bedliv
chvatem
se
klobouku okrajem a šatem co podivného se tu dlo.
„Hm,
dl
víte,
jak
si
—
tvá
kryl
—
mládek ve," mu vždy chtlo,
prášek, „pit se
dnes napil se však naposled!*
—
„Jak?" jež
pes
„Utopil
se,
spadl
s
lávky,
hrdlo tu vede k pile;
byl zpit, a
my
mli
tu
správky,
sem i tam se chýle spad' pi podhorním žlabu dol a posud nevyplul nám v jev, snad po kusech kdes vzí v kolu; jen vodu pibarvila krev, náš roztrhal ho hebená; no, nebude pron velký plá! Já vždy se divil panu otci, že držel ho tu živou mocí, a Svára
jen proto, Istnou že jeho
k nám
le
z dolejšího
dnes, když
tam
eí
pešli mléi,
ml
stárkovat,
zpil radostí se tak, že spad'."
„Je zabit tedy?"
le
hle,
— „Nemuk' ani.,
tam stárek
nco chy!"
a Váša zel, jak mlýnský lid sval jakýs
ven
z
—
trup byl
k nepoznání
lednice té chvíle nes'
.
.
^To
Svdra, vizte, zpíval dnes
bruel na
a pil a a
te
pantátu,
bez hlavy a hnátu,
je
kus ohyzdného masa jen j,A kde je ostatní?"
kams pluje
dál, až
—
.
.
."
-To ven
nkde
v kraji
to chytnou snad a zakopají
—
I"
^Tak,- vece hajný,
„me, kdo
a za tsden kdož o
nm
«To
klesne,
hlesne!"
hrozno!" zdšen Yása
dl
a jako osyka se chvl,
„pr}' odsud, kéž bych už byl domal a chvjícíma prosil rtoma,
by hajný v
s
nim, au prost je
pi íky
pes
sil,
led perazil
a mlel, co a jak se dalo.
šuml msíc vznes*, nebe hvzdami se smálo.
I šli...
a nad a
Mlýn
Led
dlem
dolní,
byl smuten,
vzdychal,
les,
se
druhdy v stálém kvapu,
odmlel
a každý stechýl
se,
stál,
pi okapu
jak ztuhlá slza být se zdál,
a
diamant ku potše mlýn množství na strmé
ml
steše,
jež v noci chladné v luny svtle
jak
hvzdy
plály s
nebe
slétlé.
Vše
ticho bylo kolcmkol,
jen u splavu, blíž mlýnských kol
proud
chabým vody tokem,
stenal
dvr
a sníh, jejž sever na
žalostn vzdychati
svál,
se zdál
pod tžkopádným chodc krokem,
domu smutn zela
jimž svtlá okna v juž
dálky
z
oi
jak rudé
líci
vstíc
plakající
mdlých, žalem zhaslých zítelnic.
Zel
hajný
oknem do svtnice
a za okamžik tiše
zhled mlynáku,
ped kížem ta, již
an letl a
s
tiskl
jablo v
porval
boue
pes hory té
jež kvetla
zdálo
mu
líce
ž.;
poli,
chvat,
a doly
bleskem do vtvi
Jak ženy
te
vpadlé
v dlan
zas stála tu jak
le
stál,
jíž
jí
pa.
líto bylo,
dív jak
živý
kvt,
že hlavu krylo
se,
svým jíním dvakrát
tolik let.
Tak vroucn na modlitbách že ani
chodc
le když
dlela,
neslyšela,
byl hajný zaklepal
a žádal, aby otevela,
v ráz k dveím než jako by
ji
lítla
jako stela,
meem
Z2^
al
.
v leb
když
naklonný, vzkikla žalem, zela obliej,
Vášv
jenž v krve raoku neustálém
pry
odvracel a skrýval
aby uleh' hned.
a nutil,
^Co
stalo se ti?-
„rci,
napadl
Le
jej,
ve
an hajný do sín ho
vzkikla máti,
t nkdo
snad?"
okem dal jí by mlela, a dl: -Ba hajný
pan Dolejš tamo
znáti,
spad'
naší skály
s
na štstí vidl jsem to
z
;
dáli
ve
a pomoh' mu a ho k vám. Jen octem Aym}'jte mu rány, jsou nohy jeho zbdovány,
a zítra
již,
lip nežli
A
mám,
jak za to
dneska bude
odešel, dav -s
mnohem
Vzruch hanby, náhlý studu v ráz plnil prsa Václavova, že ani jediného slova té chvíle
nemoh'
jen ruce
matee
promlux-it,
své
chy,
jež prací byly rozedrány,
když \'ymývala jeho rány, a je
zbytkem prchajících k
ústm
sil
vznes' a políbil
227
.
Pánembohem".
cit
;
dsn
a zas své
zryté
tváe
tisk'
obrátiv se do polštáe.
Má
nepospala, zle se dlo,
syn v noci
a
horekou
tlo
leb pálil,
se
byl
v polospánku slova
hned
lál,
jat,
mu chvlo,
až stavil se
má mu
dech,
by letný spch k útku, vzduch lapal,
a zase jak nutil
jej
a
ela tžký
s
Pak
zas v
znoj
nm
mu kapal. hnvu vzruch:
rostl
hned pstí ve prázdný bil vzduch, hned sedaje zrak strašn poulil, jak strašidlo by náhle zel, a v lože podušky se schoulil, neb ped tvá pokrývku si stel, až mátoh malomocný plen
—
—
vzdych' z hloubky,
zmoen, unaven,
pak nkolikrát sebou škub' a spal jak
bouí padlý dub.
Když na den
svitlo
na horách
a Václav probudil se ze sna, tu
matku nový pojal strach
báze tajemná a dsná; byl synv pohled vyteštn, a
on rukou stále u výš mával a živou mocí s lože vstával 22S
kiel: „Shoím! Ven chci, ven, je mi a tíž. chci piva, vína íš, pry s vodou sic zh\Tiu; pít!" a nazpt pa,
a
pít, pít
h
;
—
prosím
.pít, sice vzplanu,
a na celém se
m umít
„i necháte Pít, pít!"
tle tas'
A
—
vás"^
—
snad?
matka v tžkém hoi
vyhovla vli vzdoí. Džbán z krmy prášek pines' v té
a Václav sv\'ch
wpil pivo v
neodtrhnuv ani ret,
pak spokojen dl:
_Te
Le
v polosnni
nebylo
mrak
;
vžd\
mi
snáz'."
pelud
a stenal: roj
letu,
ráz,
a mátoh zel -Pry, zde volno není;
ještrek se rozestel
zde po stnách a v loži všady,
zažete ty hady, u mých v3TTÍ5tají nohou lezou na mne, kudy mohou.
a tu, hle, již
a
A
co
tch
žab!"
A
strachu
mukou
pa
hnán s lože chtl, le nazpt a s podušek tas' chabou rukou sple had zdšen odevšad, a prchnout touže
chvl žalostn a vstával zas,
ped
zlým plazem,
se strachu sil
zbytek
mrazem mae,
až
má
A
léka, shlédnuv nemocného,
poslala pro lékae.
ca rznou a když
dl
ji
sdíln:
vc
se
^Pvod
ptal,
všeho zlého
milá matko, pusté
jest,
váš syn propadl jež
matky
stranou zavolal,
áblu
žití,
pití,
peludy mu ped zrak
a nevím, radit
mohu
té vášn-li
ho ven
mé
má pomoc
léky a
staví,
jen,
a ven
zbaví;
vždy na jemné to vážky beru,
le málo že
se mi daí vru, pomohu, an v krátký as
vše v starých kolejích jde zas.
Co žádá, musíte mu dát, le pi tom také piln dbát, by v prav\'^ as a každodenn ml opatrn stále mén,
,
sic ujmete-li najednou,
krev všecka v žilách a mozkem bsné sny až zhasne
te
vám
mu vzbouí mu hnou,
se
jak jiskra v koui;
krutá chvíle pro vás byla,
to viva,
vždy k tlumu mátoh
zlých
též zimnice se pidružila z ran na hlav a z hryz psích; nuž dbejte jen mých nauení!"
1 bylo
práv tvrtý
když Václav 2 ran
den,
ustal ve
horeky
jsa
blouznní,
po zbaven,
le
pusto bylo v tžké
hlav
zchromen každý oud po chorob, po únav,
a jako té
a v srdci doutnal studu troud,
jenS bránil
mu
a poutal jej
zít matce v bledý obliej, jež zdála se v tu
a tiše
jak druhdy etla
Tu
z
pelud
A'šak slyš
knihy boží.
z
dálkv jakýs
do sín mlýna
i
smutnou dobu, z hrobu
práv vstala pi synov loži
jak kdyby
zpvný
žal
zazníval,
i klamný sen? te v smutný nápv
to, !
Chlumských les houšt
skrz
ten
šeré
jasn zazvuel, skoná polka v miserere.
hlas trubky
jak
Vzkik' Váša, a,
matiny
dl
s
se
s
lože
k oknu chtl
chopiv ruky,
udivením v tvái zryté:
^Aj, jaké podivné to zvuky
Chlumu k nám, což neslyšíte? matka dla: ^Neslyším,vdla, pro tak se dlo,
zní z
A a
a náhle plakat se
když Váša zvolal:
je
jí
chtlo,
j,Já
však %nm,
u Stelov}'ch hod a ples
a fanfáry zní a zde je
pi poháru
poheb, nesou
—
Sváru,
t?
jaká shoda je to dnes!
6,
Zda uhodl
„Vždy
jsem?'* ^Nevím, syni:.^
slyšet je to zas a zas
— tam
zde píse pohební a
já, já šílím
zde a hynul
—
Tak ženou
jiného jest Jana,
já ztratil
jak sebe sám,
ej,
eho
ji
tady hledat
m
—
jas,
mám,
a hana, kde hanba stihla kéž radj zhynu!-* Rozilen skryl zr}'té tváe do podušky. Zda nad ztrátou lkal svojí družky i nad sebou as v onen den?
Noc celou le potom
plakal,
kýs mrazivý a kryl jizvy
úpl
syn,
zmlk' a ztichl zcela,
mraný
stín
zranného ela,
jen zídka mluvil, zrak pecházel
eí
a stále žízniv pil a
by myšlenky
skoup,
mu asto
v sloup,
pil,
své zapudil.
Sám druhdy s rzných mátoh rojem se bezdk utkával zlým bojem; hned Jarého zhlí hnvu pln, jak ped ním Janu v náru vine, hned Svára zel, na z eky vln a pít ho vábil
hned
se
z
Stelou
233
vody
siné,
se hádal v
ptce,
hned kiel s Yraným maje spor, hned hlasné smál se jeho dtce
mu
a hlavu povznášel
vzdor,
než posléz pišly okamžiky, že v úzkostlivé dal se ryky,
v
pst
až
zatínaje kleslé paže,
pnou
s
pa
na rtech, strachu plen,
na zemi jak v boui kmen
a ležel, jako
tvá a
bledla,
když ho sváže, oko náhle zhaslo
tlo osykou
as pecházel
"V
však nával ten,
umuen, astj matce domlouval,
le a
táslo ...
se
Václav byl jak
pro
z
nadmlýnského
lesa houští,
když práv nej radj by spal, v sí jeho nepátele pouští, štvou
již
a
pro
as
na
Rysa, jenž ho kouše,
u lesa velké souše
Vraný
stojí celý
as
radj zas, nechav hrobu
a nevrátí se
když
otec,
zpt do svého
jej
klínu,
vede mlýnu.
K-dyž vystízlivl, stud ho
jal,
tvá pod kloboukem hledl ba lidem všem se vyhýbal,
dom
skrýti,
nechtl druhdy jíti; by to hodil na, zrak zahoel mu, hru i skrá,
ni
le
zas jak
233
i
vzalo se mu žárem, teba v noci tajné prch' v starý vášn proud se vrh'
nitro
tu
a
a hltal pohár za pohárem.
Když
odplul led a roztál sníh,
sem tamo chodil po stráních, le mhla mu duši obestela, a byl též lhostejný, když slech',
že na jiných
te
revírech
a starý Stela
je taxátor
že rád
by peložit
v kraj
jiný,
se dal
v nižší pásmo hor,
an na Chlumu je stále jen hlavou kýv',
le
cho;
neustal
^^
sám v skalách bloudit bez prvodu neb ztrnule zít v modrou vodu neb k vrchm Šumavským a snít a mluvit pro sebe
a
matku
—a
pít,
plakati když slech',
ader se mu tžký vzdech, boue skalami se dere
dral z
jak
a kidly v jejich steny pere
.
.
^
XX.
v
mlýn pišla bída,
as,
zlý byl
jen zídka zavítali mléi,
by pod práškovou prostou péi na chudých bdný hodokvas
zm
hrstku semleli
si
v klidu,
když jinde bránil nával lidu, ba druhdy ídký mlýna klep dost nedal na režný jen chléb, a bez
nho
by býval stl,
le Vraný ob as poslal z hor mzdy svojí devaské vždy pl a psal, že k voru adí vor, by záhy z jara mohli plouti, a pak že spatí na té pouti
svou ženu
by
se
zas,
synem
a šastna byla
jen aby dbala,
se
zmna
stala,
Vášou svým, když nemohla být ondy s ním.
Tch
s
dob vždy matka tžce
a posléz muži do hor psala:
235
lkala
„Bh
s
námi! Pišel zkázy den,
syn
h
juž
duchem bloudícím
než kdy je nemocen; ba léka dl, že ztracen jest télem;
i
zím, jak hyne mi a strádá a v peludech se s Bohem hádá, až srdce mi chce puknout želem. A pec ho posud ráda mám, své dit jediné, vrch všeho,
i
a stále volám, stále ždám,
by
Bh
m
nho,
trestal místo
le poád marn, bez ustání; juž vným pláem nespím ani, ba jsem, jak by mi hlavu sal; byl Pánbh vzal, ach, kdyby své hrzy na nás zve, než v, do rakve bych lehla hned. Bh? Pro žíti nechává Vše, vše je ztraceno! Klein z Týna
m
me
m
kde který skoupil Vášv dluh a \ymohl juž odhad mlýna; soud vyzval k i
nmu
strany
ob
také Stelu jako znalce,
vše prodají až a
nám v
krátké
dob
do kol posledního palce do poslední brázdy pole;
co zbude? Xic než ruce holé!
Kde ubohá mám ach, nezhynu-li,
A
pec bych
spásy doufat?
musím
TÁéa
ped
zoufat!
svou smrti
t
zela ješt jedenkrát, to rázem vím, že
m
vždy
až žid náš statek
zdrtí,
bude brát;
Bohem- bych ti dala ráda záhubou tou dsivou, píšern v náš dúl se vkrádá
tož -s
ped jež
draí hlavu svou, hrozném kvasu
a vznáší
bv
pohltila v
mj život, duši mou V tch myšlenkách mé
spásu.
i
ekám
i
srdce tone,
nemohu jim uniknout,
a
až
chWle oné,
stále
mimo mlýn
bych vše
ti
bude
ekla, co
ti
plout,
m moí,
le nepluješ, a led juž šel a snhy spadly s horských el bezen je a po ehoi, když jiiky se druží k nám; a
sám
Bh
Co den
ví,
t
zda
t
uhlídám.
vyhlížím, co chvíli,
útchu, než as se schýlí, tam je vše, co život sky položit.'' pij do hrobu
chci to
List a
—
m
peet'
vdom
potají též syn
sterVch
sob
\'in
zel \yd5en z té ei prosté, jak záhuba výš Bílých skal a vvše
Chlumskvch les
roste:
mu pavouk
si píšernou
stkal
kol rozjitené jeho duše, a splašený jak
komo
leb rozpálený na tíh'
hru
kluše sklání,
vzhru nademlýnskou
strÚT.í,
kde v roklích zbývající sníh v zdroj perel
mnil
pes
hru
jenž
skal
nes' klenoty své
teplý jih, a
ke
hlavy
do Vltavy
a v divé hrdosti co skok
pyšn sob na potok hluným šumotem svých vlah klid lesa rušil, dímot mýt,
hrál a
jak otce ruší v myšlenkách a snící
Zá
matku hravé dít.
slunná od východní strany'
hloub vnikla do lesnatých
skal,
jich šedé pozlacujíc hrany,
a
kemelák, jenž posud
sny jar dvou
vk
spal,
v staré hlav,
hnal na pupcnce ostýchav.
kvt
roje Jilm tsnal drobných hned k snti v ladných svazecích,
a
modín
s
výhonky své chvoje
k modravému nebi tíh'. Stemch kvty, v obalech jež spaly, blíž stopek chtly z hrozn ven,
výš
a lístky lind se tepetaly, že zlatý políbil je den;
klen
listy
hnal a z buku
238
plen
ros a z
šávou tyl, jesen
podbilek, an
jehnd
Usek, za
juž hoto\-\ch, se prášil pyl a
pod nimi
skrz stlaní žluté
kopytník okázale vznes'
pych kvtný: zvonky rozvinuté, z
nichž kafru
U
bílé jako
vní
dýchal v
les.
labu bnzy,
jež zlatý rozpouštla vlas,
dín kvtem žlou, mlé
pln byl mízy
a bledule kr\-l zmladlý vaz.
blanným toulcem ostýchavé svj nžný podpíraly kvt, jat by jich naklonné hlav jež
ten jarní nelíbil se svt.
Jak kišál tekly vody luhem, v jich zrcadlech vrb mladých
ad
blah jarost prohlížel
sWch vnad;
druž
druhem
olší líbala se s
tak vroucn, pyl až zlatošedý
jehndek se na jehndy, erný topol žádostiv zel na beh druhý k bledé jívš.
nes' z
a
I ptáci zkoušeli své hrudi, tu
pnkava, tam hvízdl drozd,
až v slunci usmíval se hvozd,
jak cho}', jenž se k
Ten strom ruch a
arodjný
a
žití
pták
slunce jas
239
budí.
hlas
i
v prsa vnikl Václavova,
by zdšen v jejich ký píboj vášn na
sluji
zel,
dn
vel
a hnus, jejž ona v
sob
Zas jasných
ml
chová.
okamžik dobu
pokalený jeho duch;
kýs prozáený mysli vzruch cit
probouzel
a prohíval
mu
duše hrobu
z
víc a více,
jej
až také srdce jeho sníh tál
u velikých
krpjích
a stékal do zrytého
Sám
a všechno
„Kde
žití,
líce.
ml
sebe v ráz
v ošklivosti
všechen
svét.
mj kvt? adrech mých se hostí, ohavné se iny plazí,
jaro mé," dl, ,,kde
jen býlí v
v
nmž
a všícko, co mi v krvi
ve,
jed bublinatý jenom hází,
a pod ním vadne vše a
co k
inu
vyklíiti
me,
mlo.
as, pro a jak se dlo, bahno vášní hloub jsem kles', kdo sím híchu vložil v duši?
Ci víra že v
pro kdo
život
mj
byl, jenž v
mír jiných ruší?
záhubu
m
nes'?
Byl znažilem jsem pouze všade a sprostým pijanem jsem byl, i
lásku svou, své štstí mladé.
hloub neestí jsem utopil
smutn
jak motýl
;
kmitala
se,
bouí ve rmut touže vzhru zas a zase,
jenž scbvacen a,
kídel
lesk
až zhynul,
rušil tísni blat,
nemoha
dál bíst.
Jak erv, ne jako
rže
jenž oživený jara
dechem
výš k nebi touží
aruým
Pr}- odtud, pr\';
ds a
pa
m
list,
sj->cheni
každou travou v srdci
nemohu mu Whost
jak odpoíti
,
jaro straší, raší,
dát;
jak spát,
lze,
mn
když v postrach co noc s hor vkol skalnatého klína
i
deu
duch otc smutn rozželeu do zpustlého se a
vtry
s
Slyš, je tu zase si
naíká
a v)-háni
snáší
jara lká a
mlýna
vzdych?
— zticha,
zticha
smutn pláce mne — musím jii, a
hoím wdšený
pr}-,
nitrem, pít chci,
A
Váša skáe,
píi!=*
jak z lože \yplašený sm, skrz akát ostnatý
jenž v
tvá
i
i
trn,
do rukou
mu
vniká,
a v houští ztrácí se a zniká.
Byl den, kdy Váša s kleslou hlavou v mlýn pišel zpt, tvá halil mrak.
pod záplavou
a divných vidin
ru
potrhaný jeho zrak,
le
nešel v sí; strach ryl
a
matkou
s
se a
mu
v duši,
setkati se bál,
na sad pod košatou hruši
mluv k sob
zíral
v hor vyboí, jež
v dál
eku
tsná,
zkad malých pasák znl hlas a ranních trávnic
a krákot vran a
píse plesná
drozd
jas.
K.á vzpomínka as srdcem táhla,
chvl
žfc
se?
roztásl,
jej
i jen noní chlad i náhle sáhla
smrt tajemnou
Tu
na
rukou snad?
—
v dáli houknutí se neslo:
^Cehý, ehý, ven stídou, ven!** pak jasnj zašplouchalo veslo, a Václav vzkik' jak postelen:
„Juž jedou, hle!" a skoil vzhru s behu do skal vbodl hled,
a
le,
jev
v tvái žal a chmuru,
pod hruší s kleslou hlavou se a ustavin, zas a znova sám k sob rzná mluvil slova.
To i
jí
houknutí, jež dolem znlo, matku vyvolalo ven, srdce utrhnout se chtlo,
vždy
myslila, že jede ten.
jenž ondy v
žití
kruté chvíli
jí
kotvou v návalu byl
a
s
mrak na mlýn padlý
V
bd,
jehož námahou a píK
sad spchala,
a
zas se
zve.
bez potuchy,
pod hruší jenž se, s peludy a duchy, noních toulek pišel zpt,
že Váša,
boj veda zas z
že vidi vše, co ona koná,
jak pláe, naíká a stoná a volá smrt a žádá hrob, a
on
— on
že vinen
nízkých
chtí
rob,
hrzou náku tch,
a že by lépe bylo as, by dív, než peklu v náru vbh',
byl
pi
toulkách dnes zlámal vaz,
neb kdyby hýxal umel mlád, hned v prvním studii sWch roce a ležel blažen vedle otce,
jenž
ml
tak nesmírné
jej
rád.
Zel matku, jak se všecka chvla, když plavcm v ústret pohlížela, a z ader dral se stesk a ston, zda pipluje
Le
as také on.
Vraný nepijíždl
z hor,
zas byli jinaí to muži, již
a
k voru pipoutali vor voinou ho stáhli duži; 24}
—
zas jinaí to lidé byli,
smrky nad ohnra si ady klad;
již
svili
a stáhli jimi
tm ti
Jiný nežli
Vraný
vlád';
nedbali, co v duši snová
—
ten nachýlený ženy zjev
dív
statná
vdova Dolejšová,
dev
jim víc byl dobrý úvaz než pouto, jež dál,
dv
lhostejn jich
srdce váže,
smdé
paže
mlýn mimo ídily své prámy, jen starý zadák hovoil:
„Jak vše tu
jiné.
Pánbh
s
námi,
než tenkrát, když tu Vraný byl,
te
mlýn jak vyloupen
a bída
s
nouzí v
nm
tu stpji, se rojí."
Když žena skrze olšin mlází behu vorm zela vstíc
kraj
a poznala, že nepichází ten,
tu v
jehož želela vždy
tvá zrytou pikryla a zaúpla samodk, div prs že skalin a
víc,
usedavém naíkání
v plá
si
dlaní
neodmk'
se nedal v žalu broji
svých trhlin vyprahlými zdroji.
„Vše marno
je,"
„vše ztraceno,
tak naíkala,
pry
odtud, pry.
-
než cizím bych se vyhnat dala;
i
snad srp a motyka a
m
živit
jen
z
bude v cizí práci, spisek nmu dožebrám se tak tam do hor, kde se díví kácí; snad najdu ho, a ne-li, pak a zahjTiu kdes hladem maní, mlýna
pn.
jež necítí nic se
a pr^ z tch mnou kletou
stráni,
a zelenají se a kvetou,
když život boui na mne vrhá a blesk, jenž srdce ve
pry pry chci
když nechce i
dW
trhá;
bd
tch úmorného vzdoru, navždy, dost tch útrap již, prosta slz být, hrz a sporu; z
Bh mj
kíž,
sníti
dám udlám
spáse duse výhost
a sama smrt
A
si
I
lomíc rukama, rvouc hlavu
v mlýn vešla samý plá a vzdech, jenž
smutn tkal v
koles davu
a v bílých rozléhal se zdech,
kde díve chasa
ani
mléi
eí, palc sbor
svých vlastních neslyšeli an
brn
a jejich
vždy tlumil všaký rozhovor.
A šla
jako
k
ped odchodem
truhle, divný hnal
215
Vraný, ji
chvat,
:
ist
a vybírala
jenž zbyl
ped
pak
jí,
„Ó Bože,
bu
šat,
upevnn
byl kíž,
hlasn na kolenou který všechno
jenž srdce moje znáš
hru
i
víš,
ledví,
odpus hích,
milostiv mi,
jímž,
svj
východní sín stnou,
kde's Kristem zalkala
praný,
svatební
než rozskoí se ve
dví,
chci prosta býti útrap zlých;
bu
v horách
mužem
s
v práci zhyna
svta chci jít, le zde, pi nešastném mém synu již nemožno mi déle žít." neb sama
A a
se
objímajíc
siným
devo kíže
líbajíc
ho rtem,
svou hlavu uklánla níže a
na svtnice padla zem
jak bezduchá, jsouc jata mdlobou,
když práv dvemi také syn touž ze zahrady vkroil dobou
„Bda, to mj in!^ k matce skoil jako stela
a zvolal:
a
a kísil
až
le
ji
a omýval,
opt oi s
ní je
otevela,
otevel
i
žal,
jenž jejím rtem se mluvit jal:
„Pro umít
jsi
mne
246
nenechal,
tak mohlo všemu konec být; vz, musíme se rozlouit, "rtš pro, a zlé to chvíle jsou;
mn
na prsou
hor}' leží
a hlava kácí se mi tžká, juž nelze tady déle já,
kde
Bh
a mír,
vrátíte se
„Bh
sám
\n,
jak íci ano
dom kde
a Václav
— —
záhy?"
je cil
mám i
.Pak Pepustím
pes mlýna
jít,
kde Vraný mešká,
mne nemine."
sic zoufalství
.A
žit,
Vášo, musím, musím
vás,
mé
dráhy,.
ne?**
matkn
milá,.
toho sešlý práh!"
k prosb ruce
vztah',
„zde zstate, kde dív
jste byla^
zde; konec bude vašich
bd,
sám pivedu toho zpt, jejž v}'hnal jsem! Dost pláe, dost,. ten vášn mojí draí chvost sám utnu, matko, jedním rázem; já
jak svatý Jií vejdu v boj s
tím všehltavým duše plazem,
V mlýn
vemte kohos, prosím
vás,
já za krátko vše srovnám chut,
pak Vraný pijde jist zas, a mlýn se zvedne ze své sut a
Sekerník
nové práce nový ruch
bd a
smeku
zažene
dluh,
i
než díve bude mnohem."
lip
•
pistnek
Šel v
a pišel v ráz
a libal matku zas a zas a k srdci tiskna
ji,
dl: ^S Bohem,
dnes ješt znikne všecka svízel!" a jako druhdy v skalách zmizel.
Tíh' proti
vod
—
v houštin skrytu,
pod Jehndským vrchem pa, tvá trním do krve ml zrytu, až
a v cáry rozedrán byl
šat,
zrak vyteštil a stáhl br\y,
a
poal
zas
své
samomluvy:
^Má
mysl znavena je k smrti,
mj
duch
jak písek
jsem jen troud,
se vyžil,
vle má
jak bláto suchých
se drtí,
cest hroud,
v
nm
stanou když tžké vozy na pro tady jsem, kde na vybranou jen dvojí pro
mne
zbyla
hl
žebrácká a blázinec?
Ej,
bídn jsem
-v
noc
žití
vc:
se vychoval;
div jsem
až zapadl jsem
;
s
se hnal,
duší.
tlem
svým uitelem, jejž po kusech si voda brala vvkl soud, 1 nade mnou i
se Svárou,
.
Bh
.
.
ís mozku mého vyvtrala, a bez jisker je oka troud.
Jsem
na Ku co
híchu uhnten
z
hyzdit rodný kraj,
a zrady,
na
svt?
smíru jiných pr\- a hned,
s lumpem tady?.. nezel na revíru krev mou se mísit Chlumský les, psí se psi aj, jsem v žití viru snad nco víc? Ne, ne, jsem pes, le ne tak šlechetný jak Rys,
s
Zda
ochlastou, co
se psí
—
ne, zbsilý;
víc ublížil ej,
mé
mu
duše hnis
než on
ký to život vnit
i
mn; vn?
Psa horší jsem, vždy v dsné psince své pokousal jsem dobrodince, štval otce, strýznil
a
matku svou
Boha klamal písahou,
jenž nyni jako tiž
hrzy na
Kainu všade
hlavu mi klade
ohnm
a lživé hrdlo
sžehá;
ó bda, zas to v prsou šlehá! Kam prchnout mám, já zbablec,
kam ?
.
.
Což
.
mám
žiti ?
žiti
pec ?
mám
za strašidlo matce být a násilím ji hnáti v hrob, já klubko
Kel
Pro
hích, iše rob? se
tesu?
—
Nechci bez loukoti a jede, aby v propast pa;
je
život
mj vz
249
žít;
až zhynu, pokoj
bude snad;
jen je, jen je,
a
vše se zhrotí!
..
.
Hle, hle, tam ona zrytá skála,
zda není matina to tvá?
mého kdys lžka
tak u
tak já
já zbodal srdce a
dsným
stála,
bídný lhá;
trýznil,
ji
jí
uinil
jí
a zdeptal
svt,
to za modlitbu, kterou šeptal
mé u kolébky
její ret!
Dost, nepla, matko
!
Já vlk dravý
hned odkvapím na pro mne svt, ne, otec pravý, pak otím mj v mlýn, k tob, smíen pijde zpt. Pry! Hích mj jako had se svléká, Dost již, dost! by rostl jen. Pry Ale kam? Ej, na vnost!" Pry! ;
—
.
.
A
.
.
.
.
zase dále
hvozdem tká
výš k Oudraži a
lnem
až v mvti proti
Chlumu
ped
jenž
skal, stal,
rudými jeho zraky
vždy hustji se
šinul v
mraky
a šedl stále víc a víc.
Kýv' Váša vrchu hlavou vstíc a hovoil jak v polosnní: »Jak v roušce jak
smutn
Dív
mrak tch
se
zatažen je Chlum!
býval samá slunná záe,
mní,
dm
když ondy v otecký s\'j hoch isKxh ader, rzné tváe
spchal v prázdn dobu,
já šasten
a
te? Vše temno
jako v hrobu,
a v duši mojí nejtemnj'!
Ty mraky,
mých
to
in
je to tam,
a štstí
A
ty,
pry
ki
duše, kvil a
a vzpírej se a touži vzletu
vždy
.
.
,
.
prchla vesna
Ó, všecko
s ni!
má
má
.
bsná
jež na strašidla vzrostly
Vše
.
rej,
I
—
jak žába, bez kídel,
jsi
kde kídla te, kde
jejich pel?
Pr)-, vše to tam, dej
.Bohem'' svtu,
s
pr\x v nekoneno, svtlu vstíc
—
i vné tm — i v nic, i v nic i — nevím, ne^^ nikdo z nás, le peji
si,
bych
jak bludika, Pr\', pro
—
mne
bych
znik',
na
—
zhas'
živoení?
jiného juž není
než smrt, ta dá mi klid a mír!**
A
dál
až do
ho
zoufalství nes" viv,
záadí
sáhl
hbit
zbra dal na v],'prahlou hru: „Nuž svte, matko, s Bohem bu a
zabu
a i
s
A
ztracené své
dít
jeho srdce hrozným
s
bseml^
ranou zavzni vvkik lesem
.
.
•
XXI.
1
ím asem, za poledne bylo, Sova s prámem z hor; slunce z eky vodu pilo,
jel vrátný
a
pec
ml
bez námahy sjíždl vor, podeleny všecky strany, '
a se Sovou, jak žádal sám, plul jeho starý soudruh, Vraný,
jenž
ádn
sbil a svázal
a na vše bedlivé
ml
prám
zeni,
tož snadné bylo voraení, a rychle sjíždlo se
Kdož
vdl
z
dol.
prostých
druh tch,
jak astý A^raného byl vzdech, a
z
ím
jakého se rodil bolu!
víc
prám k Lipovsku
tím více hovor plavc
.
.
.
se blížil,
tich',
a Vraný v dumách hlavu
nížil,
snad na vzpomínek perutích
v
sí mlýna zanesen
kde útrapy a
byl pr
a stesky rostou,
kde snad lichvá pišel
a již
z
brát,
vroucí duše rád.
dlá,-* dumal, „pláe, kvílí
„Co
i
ml
modli se
ba vím, se kloní
a
eká
nás?
pes tu milou sadu pes taras,
že
chvíli
v dál hledíc proti vody toku se steskem v duši, s vlahou v oku, že vyhlíží nás a i
s
s
mstku k
v
kik
adrech
asi
pes náhon
ekám mam.
ostrova, mníc:
a dusí žele
Co
na šifárn srubu
a ston.
bylo spor,
když toho nespatila voru, jímž já
ml
Jak asto
plout a neplul
mam
pece?
zela k ece,
an psal jsem, v nejbližších že dnech
m
zhledne v ele
druh
všech,
a hned, jak jehlu zaraženou
mít
budem
ubijíce prám,
k ní pevezu se v loce sám, svou ženou bych pohovoil s ní
—
v Skal bílých úkrytu, blíž plazu;
co ekla as. když na vzdor vzkazu jsem nepijel? snad že to klam ba ne, co pro ni v srdci mám,
—
to nezarlrimlo ani chvíli
."^ .
.
—
"
v
tom rána houkla, kik a sten stn k stnám plachou pílí,
tíh', od i
mla
^firátkou co
ta, jíž
mu
skryto
bylo nejvíc
líto,
Vraný volal: ^Slyšte jen, ký tamo od skalnatých pík k nám s ranou žalný slétá kik? a
Co stalo se? A zase kvil z tch houštin slyším k nám
se nésti,
snad padl tam kdos do neštstí,
i
.
.
—
."
„Bh
Sova odvtil,
ví,"
„le zel jsem lovka juž jak spšn mýtím utíkal, pak v porostu a slézal útesy
zda pytlák
.
se houští dal i
."
.
z dáli,
skály;
„Ale výkik ten
—
„Byl stíhán snad a postelen,
neb sám nkoho na dostehu
zv
v zlé vášni ranil
hon
„A
„Tam, co ten ke, „Tož, hoši, k behu
kde
to je?"*
mýtiny
blíž
.
,
."
ehy
k vli pramen
.
."
vi?
radš pistaneme, Sovo,
Mn
.
i
a zastav," prosil Vraný druha,
ve hloubi
ader
ulekán;
Sova zas: »Zde jde le když to chceš, a
to ztuha,
bu
vor tam hnán;
nuž, hoši, rychle sebou hnte, víc
do
leva,
pak na
beh
skok.
prám
za šlahouny
pitáhnte
a vrazte kolv v úole ok I**
I pistáli a slezli
by
s
vor,
propátrali skalaou horu,
jak Yraný pál
si
zas a zas
pedtuchou se tas'; on mnl. že Váša puzen zlosti a všechen
Stelu v lesa hlubokosti
stih'
a v erné krve divém toku
Ba
z
neb
že
pušky
stelil náboj broká,
tam Stela Vášu
stia*
ve sváru slovech divokých. ^Bh pomoz,- šeptal, ^u^é to dsí,
le
ne, to jinýcu
pán
v nich Stela nehoní, kdos vykikl,^ a
rue
lesy,
to jiný již
skrz pTsvitavé sosen stíny
spl až
s
k
vrátným Sovou do skal výá
místu, jež byl soudruh ek',
a slouchali.
—
lu ve vran skek,
jež teplou krev snad stebac cLteiy, sten mísiti se uslyšeli,
a zase sten
>Ba
dl
mn
jist!
—
i
Nkdo
zase sten
.
• •
postelen,'*
Vraný, „chudák peubohý, ruce chvjí se
hej, je tu
kdo?€
i
Le
nohy
.
.
.
ticho v slidci.
slov nesiechli, jen zasttuáni.
;
tváí sinou
I hledali, až s
zel Sova kohos pod kalinou krýt hlavu v
kapraovém
a Vraný výkik'; poznal
trsu, jej,
když v padlého zel obliej
byl Váša z úst
i
krev tekla z prsu
to,
mu
do trávy a mechu,
popáleným vrchním šatem zvedala se divným chvatera pod návalem a hloubkou vzdeclj. a
s
hru
Pia a
dsu k
na srdce
a šeptal:
le
A dl
nmu mu
Vraný pad'
ruku
kla
„Tlue, chvála Bohu,
sotva že to poznat mohu.'*
klon
hlavu k S)Tia elo,
láskypln, ale v želu:
„Rci, Václave
mj,
co se dlo,
Syn poznal hlas a vzdechl: „Klidu se mi chtlo, již odpuste mi, prosím vás; tam na Pouš pohbte mé k otci — mdle, s pestávkami zastenal „kde z pološeré lesv noci Jan svatý se strmých zí skal v proud Vltavy, jež v mládí den mi písn pla v lásky sen rci
slovem jen
.
.
."
—
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
a v peeji svých ladné kráse,
má dív perlila se Snad že tam uslyším i v hrob
jak mysl
.
2=i6
.
.
.
.
«
sosen z jara, eky šum, vrch dubí lkát a vážný Chlum ..."
zpv
A
z
hloubky ader oddech' sob,
zpt v
kapradí se hlava smekla,
a z úst
i
rány krev zas tekla.
>Zle,« zalkal Vraný,
a strhnuv kosili dal Vášovi
s
»Bože spas tla
I
na obvaz,
ji
jímž krev se
si
za5ta%*iti
mla,
ho -Jen nemluv již, vždy zím, jak ti to na potíž, a prosil
:
an v adrech ranných tlak vzrstá, a plna krve jsou tvá ústa ..."
A
Sovu prosil: „Probh, spš, hned na zátah jak dobhneš, dva hontk}' pibij na sochory,
vem je sera houn, snáze, trvám, s hory tak ranného penesem. zrob nosítka a
i
Jen
r\'chle,
seber všechen
lid,
a
pomohou v
A
vrátný k voru zrovna lí,
a
šest
té
smutné vcilc
ml kížk
na svém
pleci.
I pišli plavci v krátkou chvíli a z
mechu
lože upravili,
nm
na po nejkratším svode byl Václav tiše nesen k vod a
a
na prostední vložen vor;
;
zaven
zrak
a Vraný,
hru
byl,
nut
plna vzdech,
plavce k spchu,
je prosil: „Tlumte rozhovor,"
a vrátnému dl: „Do hospody, vi, píteli, dnes nepoplynem, dej ubit nad dolejším mlýnem, až do Lipovské vjedem vody,
bych u ženy moh' a potšil
složit
syna
v dobu zlou.
ji
Což jedna prázdná opaina! i
bez
mn zde
té
vory dojedou;
plašit
sejka, smrti ptáka,
No, juž
yelí cit.
to sprav,
než Václav bude trochu zdráv,
vem prozatím až bude
„Na
lip,
hotováka;
si
pjdu
zas
omlouváš
to,"
s
tebou
.
."
.
Sova dl,
^to rozumí se samo sebou,
a
v
mlýn radj bych
t ml
než v horách, kde se drvo rube
.
Hej, pozor, táhnte víc hot,
zde kamení vždy bývá hrubé, víc v právo,
vždy
do hodnjších vod,
záel máme, an náhle zahýbá se beh; kdo toho v as by neposteh', zle poídil by, vždy to známe víte, že tu
vor pední snadno by se
vzpítil,"
a šeptmo dodal: „Nechci pec,
by ubohý ten zoufalec
.
,
snad v umírání bolest
cítil.-
-Ba, ba, to byl by velký sráz a krutý, proto prosím vás,
jen opatrn,
dodal Vraný,
**
„vždy na voru se hostí smrt,'* a prohli prámu elné strany, houž, vleky, závlae a zkoumal,
i
vrt
ve špalcích-li není
snad slabina kdes pi oušení neb houžve uvolnny v oku,
by netrhly
A
voru spod.
se
vrátný volal: ,.Ty tam v boku
jen bot, víc uhýbej; jen hotl"
I pluli, jako
Sova dl,
Vraný k svému ranci kde krvavých se zbaviv a
odl šat a k Vášovi se, by mu kdy po nem by práv
šel, lat,
se ve svátení
Když na
sloužil,
toužil.
plavišt zatáeli,
kde Vraný
zastaviti chtl,
od syna a pemýšlel, jak rty by asi íci mly, ký skutek Václav \-)'konal, až vlhké oko ženu zhledne, a jaký bude její žal,
vstal
až doví se, co vše se
dlo
a srdce úzkostí se chvlo,
259
—
když Sovy
prosil
úpnliv:
„Tam, -prosím t, k
behu
pluj ke
té staré
jív
a chytit dej,
pak opatrn, brate, dbej, by Vášu za mnou nesl lid a s ním snad nehovoil marn, já
naped skoím po
šifárn
v mlýn ženu na vše pipravit.
A
ty,"
dl k
nejmladšímu všech,
„sko do Chestovic, máme spch,
a
felar pijde bez odkladu
pomže a dá nám bž pímo pes pole a
pive
a
A
s
i
meze
sebou také knze."
sotva chyceny jsou vory
a ubity, v mlýn
kam i
radu,
Vraný spl,
vrátným Sovou zadák sporý
s
ranného
odnášel.
Vstíc plavcm žena pospíchala,
vždy a
s
mstku
zhledla plouti prám,
muži na- hrdlo se vzpjala
a volala:
„Tak
zas
t
mám,
své jediné, své všecko štstí,
svou kotvici v
adra mu ^však ode mne
a na
bd
hrozném davu!"
kladla hlavu zvíš špatné
—
zvsti
a zhrozíš se, až shlédneš mlýn ach, Tomši, nešastný
260
mj
syn
—
mi
svého zvyku,
zšílel z pití,
a nemá, bda, v
jen
Tu
adu i:ils"0
žití
juž
okamžik!" zachvl muž
svtlýcli list
se
a tas' se každou žilkou tla,
když žena dále vyprávla:
„Tak bloudí asto ve dne v
le
noci,
když jsem vyhlížela vás
k tob chtla živou moci, pak zve se v ráz a dl, že na cestu se chystá, a pak, že dobe bude záhy,
-a
tu bránil mi,
až ty se vrátíš
a
oí
z
tr\'5k'
„Ten ubohý,
—
dozajista,
mu pramen
vláhy."
ten chudák chorý!
to smutný, žalostný byl sdl,
a jaké myšlenky a spon,-
ve hloubce duše
„Ach -a
asi
ml,
tak se prstem dotknul
jíž
Bh
.
,
,"
hrozné,- hovoila žena,
zhledši plavce zaražena
xa.
smdou muže
a
dla v teskném
„A
co to nesou
^Kdos
s
srdce tluku:
druhem druh?" pi útku,"
se skal spadl
dl Vraný -„jak
chytla ruku
všecek rozechvn,
v oudražskou jsme pišli eku."
„Snad Váša? bda'.-
—
r^tiš se jen.
:
dobe
vše
bude, doufám v Boha.**-
„Tak uhodla jsem peubohá, ach, radost, že t opt mám, tou zvsti ztrpena je hbit.
Ó
ím,
m
Bože,
jsi
jsi
—
mé dít
Vášo, jediné
ó Tomši, tak
pišel k nám!
m
radost usmrtí
navštívil? i
kvil!"
„Vždy není mrtev Váša, žije, pohmoždn jen, porann ..." „ó probh, z úst mu krev se lije,
je
ó bda, stjte!"
—
„K
zde nesmíte mi stanout
mlýnu jen^ chvíli,"
dl Vraný, ana matka v ráz v tvá synu zela zas a zas a stále želela:
jen
tiše,
„Ó Bože,
dýchá-liž?
zde položte ho na
dsným
až vzkikla
Sem,
mé
sera,
lože,"
úžasem
„Já penešastná, bídná žena, hle, hle, má prsa prostelena a sotva šepce, sotva dýchá,
snad žádá
A
k
—
nco
loži svoji
zticha, ztichal*
hlavu klade
a poslouchá, co praví as
jak ze sna
ranného hlas, dl: „Své žití mladé
jenž smuten
jsem promrhal a prohrál
'^6z
juž.
^
dnes
le
jsem než ptaí pýi,
Pánbh
jim
A
mén
otec vrátil se vám, nuž,
vás
mj
—
poznovu nás smíí,
vás prosím za odpust,.
ote, ruku svou mi
dejte,
a matce," vzdechl, ^.pomáhejte.'*
V
tom krev
zas vylila se z úst,
vše tlumic rozhovoru slova,
Váša do mdlob padl znova.
a
Té
chvíle
koár
stanul venku,
kovovým znl rtem, a z vozu léka s páterem šli k rannému do pístnku. a zvonek
Hned léka
erst%'ý obvaz z ledu
na prostelená prsa dal
Yášu
a
kísil, om\-val
dl: -Co svedu Zde moh' by pomoci jen Bh, a v posled matce
jenž smrt s
i
život v
ním ranný
je menší víc
a
a
sob
chová,
srovná dluh;
tepna prdušková
zranna, než muž' kdo
snést,
vím, že srdce vaše zkruším,
pec
s
vámi sdliti mi zvst,
že sotva do zítka
mu
tuším,
tak do poledne na nejvíc;
pan páter
je zde pláten víc,
a dá rozhešem', když k zpovdi dost síly nem'!"*^
jej proste,
263 Sekernik,
m zmuí/
^Ach," lkala žena, „to a v mdlobách vrávorala
le
Vraný, jenž
chy
stál
již,
žen
blíž,
do náruí.
klesající
Co modlitby knz zbožn íkal a nad ranným ruce spínal, v tvá ženinu muž vodou stíkal,
a
sám na smrt
úzkostí
le nezpomohlo když
až,
jí
sinal,
nikterak,
léka omyl
líce,
zas lesk se vrátil v zítelnice;
le znova
v slzách tonul zrak,
a znova lkala: „Bože, Bože,
ký
na nás kíž!"
seslal jsi to
Však léka
nech
jiní
pravil: „Dosti
již,
ošetují lože;
zda
nákem
má
zlatá? vpravte se v tu
synu zpomáháte,
vc,
juž pro ten útlý život pec,
pod mateským srdcem mále; plá rannému neprospívá,
jejž
a na vás
mže
tož neste
klidn vše; co zbývá?
i
se to mstít,
dá se tím co napravit?
Jen moudej'; vážná je má dost bdování, matko, dost, snad nechcete jež
Bh
i
smrti dítka,
vám chce 2G4
výtka,
dát pro radost.
by nahradil
—
co tady sudice
snad lepší
mrou —
vám berou ?~
Jak léka radil, konal Vraný, a veda ženu stranou, dl:
^Bh, bera život rozervaný, nám jiný dáti uzavel, tož šeti se
—
mn,
a pokojnjší trochu
drahá,
k vli
bu,
vždj náek tvj mi lebku plí a srdce rve a štpí hru, jak pantokem by nuž'
víc
mn
ji
sekal,
probh mimi se a nekal oí svých, než mžeš snésti,
i z neštstí chceš do neštstí? Mám srdce též, le pemáhám píboj div rozkvašený, hle, te jenom tebe mám
zla
a
.
Tím náek ubohé ztich' ženy, le jenom na chvíli se stalo, pak pišla dlouhá smutná noc; co v jen k
mlýn Bohu
žilo,
nepospalo,
lkalo za
pomoc
ubohému, by radji byl konec všemu. a za úlevu
265
.
.*
XXll.
D,'en
smutný okny v
Chlum
mrak
z
zrak Vltavín se list
olší
a podél
a z mlh,
chmurn
stmíval,
sametový
eky
sin se díval,
ml
ízu
vlh',
vrby svží
snt uklánly pod útží mdlých
v úsvitu jež šerem na zemi se nesly
perel,
níž z oblak
a pásmovit šikmým na vyprahlá jí adra
smrem klesly;
sad porosen byl, vrchol trav
ml a
z
krpj, slézu stvol se klonil, odných v bl štp hlav
kvt rud
žíhaný se ronil
jak dítka vroucí políbení
v tvá
Déš
snící matky, když se dní. drobný v peháfikách tu tiše.
tu zhurta klepal do oken,
snad,
má
syn tžce z úst
by již,
neslechla, jak dýše
jak jeho sten
chab po
síni se
jak motýl zkehlý
c66
plouží
asným mrazem,
ienž v kout zdi neb za obrazem v pláš kidel schován usnout touží.
Pi lžku
Vraný
s
Vášou bdl
a v jeho tvá a
lítost
se zahledl,
v útrobách ho
když vidl, kterak syn jak sval
mu
—
—
a chtl, by žena odpoala
jala,
spad%
se
splihl a ret z
va,
jak zúžilo se náhle chípi;
jak a
nápadn
vika oi
se ostí nos
niž se chlípí,
jak na zrak tlail by je kdos; jak
namáhav odkašlává, ader mokvá spod;
až obvaz
jak
tžko lila\ni výše dává ele mu vstává pot
a na
tak chladný jako kapkv
z
ledu,
jak strach se hosti v plachém hledu, jak pomalu
tžce vzdychá
i
a chrapot v odstávkách se množí tu divnou úzkostí jsa jat, šel
ženu vzbudit na pochvat,
by sedla k sjmovu
s
nim
loži,
an deštivou tou ranní dobou je
A
asto stíhán
delší
—
mdlobou.
stalo se. As po deváté vždy hlasnj' štkal venku pes,
267
—
a žena, majic ruce spjaté a hledíc ven: „Viz," vzdechla, „dnes,
te
teprv vzpomnla jsem na to, když Kleina vidím do vrat jít má všeho statku odhad být,
—
by, co jsme mli, bylo vzato. Klein chvátá, nedbá ani dešt, s ním od úadu dva jdou ješt. ^Dýn na bubnu, syn v rukou smrti, to dodá mu a to zdrtí! Jdi vstíc jim, Tomši, jdi. Však hle,
m
pan Stela na dvoe juž taky, spš, chce-li, do sín ho ve, vše ekni mu, sdl žal náš všaký a Kleina pros, by laskav byl a
odhad na as odložil, vedle ubohého syna mne ponesou v rakvi z mlýna
sic i
A
Vraný
šel,
a
vstoup' Stela
znal
vše, co
s
klon
.
.
líce
druhy do svtnice
na skalách se dlo,
od drvoštp vera již, a starou rukou tiskna elo,
dl: pPoieba mne nanejvýš v mlýn; uiním, co mohu, bu porueno Pánu Bohu."
te
Jat matky zoufalstvím, prost jít
do mlýna se odhodlal,
by hodné
žen
-
pro úlevu
hnve
:
;
i
Vranému
své rady dal
mže,
a pomoh', pomoci-li
když takto útrapy se množí, a
mlky k
Yášo\-u šel loži
niku ""vztahuje, dl: „Xuže,
a,
k vli budiž
tvé matce
a
v zlo
hnv
t
smír
hnal a v zhoubu kácel
vášn
nezdolný a
vír,
já z mysli tebe ne%-ytrácel
a doufal v návrat
Bh
pomoz
ti
,
.
.
.
Hrozný
.
Tu Váša
."
byl,
v stonn
zrak na lesního vyteštil a ruku líbal a šeptmo
vžd\-
pi pokonu
dl:
odpuste mi,
r-A-ch,
drahými
s
se
louím
snad Jana odpustí mi
mj
život byl jen
všemi,
též;
pouhá
lež,
usmíen že hynu, jen probh ujmte se mlýnu a pispjte v as ku pomoci tož rád jsem,
mé
matce, laskavému otci
a jejich
dl
—
~
.Dojista se stane,**
Stela; Váša blahem vzdych',
vdnost
a bylo znát, že
mu
pak danou ruku a
plane
v oka velkých krpjích,
klon
Ztich',
hlavu
vdomí
líbal
nedl
znova
slova.
zas rychle ztrácel,
mdlý rouškou zastel se mu zor, ret víc než druhdy zakrvácel, íSg
;
^
;
v prsou krutý nastal spor;
vzdych' tžce, z hluboká a zas,
elo kryl, zrak has', chropt škubnul náhle tlem,
pot chladný íxi
konec bylo
a
s
jeho želem
.
.
.
A^zkik matin zachvl vkol všemi: „Je mrtev. Bože, dost tch muk!"* Le Vraný prosil: ,.iSIírni se mi. Pán smíru myšlenku mu vnuk', ." ji:ž v nebi andlé mu pjí Však z oka krpj za krpjí v tvá padala mu pi té ei,^ pak ze sín šel do mlejnice .
.
a volal, utíraje líce:
samomlei,
.„Hej, prášku a vy
ven se stavidly všemi, ven, co nejvýš
s
kozlíkovým díkem,
a
voda bží plným stikem
na
pánv
— synv —
juž spuste ty
nech na prázdno
a
s
juž melou dnes,
námi všecko všudy pláe,
skal chýše ztracená
nech a
smrtný den
mé repetáe,
palce
marn
i
ves
do cev tepou
hluí v šumot bystrých vod
jak dti, klepái jež klepou
velkononí Boží hod. S tou hudbou na vnost
.na
a
vchází
A sotva dl, beh mlází
duch smíený ..." juž ve skalách
a celém
dlu
i
klepot znl,
do Chlumských se nesl strání Zda také k Jan, aspo v zdání?
.
.
i
.
ví, zda v}'šší vle zídly duch k duchu nebyl unesen,
Kdo
snad žití sen a smrti sen v smír toužn objaly se kídly a pes vše lesy, doly, skály jak ondy láskou k sob vzplály, vždy práv se Skal bílých sosen a vodu v Chlumský most duhy klenutý se vznes*;
pes mlýn déš
ztichl,
eky beh
les
byl zrosen
a záil v teplém rána s\át
a byl tak líbezný a zdobný, drobný, jak tkvl by kišál na jímž matka pláe pro své dít
nm
.
Má
.
.
nad mrtvolou hlasn stkala, Vraný u lože se chvl, ven úedmk šel, Klein jak skála mlýn bezcitn si prohlížel, jenž klidn až v posled Stelovi
nm
—
zel na tvá Vášovu a vlídn jal rodie se tšit oba,
—
ek' pospíchaje: ^Prchá doba,"
ímž
myslivcovi dával znáti,
že
odhadem chce zapoati.
Sekerník.
s
Le
Stela zamraiv se dl: jinak jsem se rozmyslely
„Te?
dluh zaplatím
i
útratami
s
vyrovnáme v as, mlýn by Vraný vedl zas,
a všecko chci, s
nim spravíme
potom sami.
se
Nuž, k ízení už proto, prosím,
pan adjunkt aby pišel zpt, já nerad
mnoho penz nosím;
sem, Kleine, vyplatím vás hned a na sebe vše pevést dám.
To
trpkosti kde jaké zmže, Vraný pak a mele sám. Jste spokojen tak?" „Ano." „Xuž.
a
a
vše se napíše, jak dít,
a vy,"
dl k Vranému, „te
že nechtl jsem být
bych rozmnožil váš
le abych mlýn vám
Rád
ve vaše
vité,
pi odhadu, plá a žal, zachoval.
ruce kladu,
jej
každým letem dtem. V as peníze jsem pines' z msta, vy pouze ti mi dáte ze sta, by vyjíti vám bylo snáz, by povznášel
se
a istý zstal vašim
vždy nad jste
jiné si
tak zcela jiný
lidí
vás koval trpký
le
vážím vás;
ídký lovk, milý Vraný,
zlaté byly
všech;
žití
bh,
jeho rány,
jste
bez ezu,
a
—
zle se dalo
ba takých rodí se juž málo, a vyhynou jak asu znikem mlýn eský s eským sekerníkem!"
A Vraný a z
pohnut zas
ruku Stely
tisk'
venku
a zas
spasitele,
zlatý slunce jas
tkvl na osmahlém jeho ele; on tich však oko k nebi vznes' chvatem, a, k syno\-i se klon sinou bílým skn-1
tvá
pak žen do nárui by
zkonejšil
jí
mu
šatem,
kles',
duši lkavou
Mír andlem vzle nad
.
.
.
jich hlavou.
z hrad, Jak velmož vyšlo slunce šum a pes hluk koles, vody
na nejzkvetlejším
pl a
s
štp
v sadu
sedmihlásek mláatm, buku nad studánky zídlem
pták zjev
zlatý, žluva, žiti s
erným
zíral
smrti
a zajásal a dál se nes'
"3
v
,
les
—
kídlem .
.
—
—
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 H^8 1900 sv»3
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Heyduk, Adolf Spisy
POCKET LIBRARY
