No title

Měsíčník Obce Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY Ročník XXll

Červenec - Srpen 2012

Cena 10,- Kč

www.velkytynec.cz

Prázdninový úvodník Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, když jsem si v hlavě sumíroval prázdninový příspěvek, tak jsem jako obvykle nejprve nakoukl pod pokličku klíčového slova prázdniny. Co myslíte, že jsem tam uviděl? Samozřejmě prázdno. Nadchlo mne to a hned jsem s ním začal pracovat. Co kdybych nechal místo pro svůj sloupek prázdné a pouze ho nadepsal „Písmena na prázdninách“? Chvíli jsem si s tím pohrával a pak mi došlo, že tohle si může dovolit malíř, ale od redaktora by to bylo asi nemístné. No, zkuste si představit, že by třeba v rádiu dávali pořad „Ticho šumavských hvozdů“v přímém přenosu. Za celou hodinu by se tam na chvíli ozvalo zašustění uschlého listí, jak ještěrka přeběhla z jednoho vyhřátého kamene na druhý. Asi by takový pořad moc posluchačů neměl. I když sehnat nějaké ticho je čím dál tím složitější. A teď nemám na mysli ticho, které si vynutíte obecně závaznou vyhláškou nebo hromovým zařváním buď už zticha. To je agrese. Opravdové ticho musí být někde uvnitř. Řekl bych v duši. Pokud ho tam dokážete vzbudit, už vám ho nikdo nevezme. Teď s nadšením hledím, co se nám to povedlo navařit v tom prázdném prázdninovém kastrůlku. Klid a mír do vašich duší. No tak si berte a neupejpejte se. Prázdniny jsou přece od toho. A od čeho ještě? vypálily by na mne děti ve škole okamžitě otázkou. A už je to tady. Z hrušky dolů. Opravit plot, vymalovat kuchyň, posekat trávu, uklidit na půdě, natřít střechu a … Tady si může každý doplnit to svoje. Bez práce nejsou koláče. Abyste neměli tu mísu příliš vrchovatou, nezapomeňte na chvíli někam odjet. Za dobrodružstvím, za snem či za místem vzpomínek. My jsme to udělali hned první den prázdnin. K řece Jihlavce. Plynula a bublala. V noci ji pozlatil úplněk a vyleštilo šumění deště. Mlha nad hladinou se trhala v ranním oparu. Lehl jsem si do ní, chytil se kamene a ponořil hlavu. Na ten nádech jsem k ní patřil. Při návratu domů nás uvítal stůl a židle. Návraty jsou důležité. Váží nejvíce, jsou domů. Tam to známe! To je nuda! ozývají se zase ti malí oponenti. Já jsem doma moc rád. Zvlášť, když můžu chvíli prodlít u knihy nebo u šálku s čajem. Jak je to krásné, když vás pořád nepopohánějí ty neposedné hodinové ručičky. I budík si o prázdninách dá někdy pohov a pěkně si ráno pohoví. Je čas na to uspořádat si myšlenky a možná se i v čase trochu vrátit. A tak se malinko vrátím do III. třídy do hodiny českého jazyka, když jsme opakovali psaní měkkého a tvrdého i-y po obojetných souhláskách. Přišli jsme ke slovu bída. Jedna prostořeká žačka zvedla ruku a povídá: „Jak se mám rozhodnout, co tam napsat, když nevím, co to slovo znamená.“ A další tři nebo čtyři už také mávají ručičkama, že to nevědí. Vysvětlili jsme si to a doplnili správné í. Já jsem z toho měl takový zvláštní pocit. Vždyť, aniž bychom si to uvědomovali, žijeme v požehnané době, když děti neznají slovo bída. A tak bych vám velevážené čtenářky a vážení čtenáři chtěl popřít požehnané léto a bohaté žně. Stanislav Denk

Foto: archiv TL

Rekonstrukce centra obce Petr Hanuška Dne 27. června bylo předáno firmě Horstav Olomouc, a. s. staveniště a v pondělí 16. července byly zahájeny bourací a rekonstrukční práce v ulici Sokolská, resp. v centru naší obce. Pokud vás zajímá, co všechno se zde uskuteční, tak čtěte dál… Akce je rozdělena mezi dva stavebníky – Olomoucký kraj a Obec Velký Týnec. Krajánci mají na starosti především bourací práce na domě č. p. 17, rekonstrukci komunikace III/4353 a stavbou dotčených objektů, tedy chodníků a přeložek inženýrských sítí. Jsou to ty, které se nacházejí na straně budovy kina, sokolovny a firmy DAE. Praktickou úpravou silnice bude pro chodce vybudovaný osvětlený přechodový ostrůvek, který se bude nacházet upro-

Partner Týneckých pivních a gulášových slavností

střed silnice na spojnici mezi zdravotním střediskem a budovou DAE. Řidiče potěší nový parkovací záliv, který vznikne zhruba na místě, kde roh domu č. p. 17 vybíhal do komunikace. Tyto práce by měly být ukončeny do poloviny měsíce srpna. Poté nastane prostor pro stavební aktivity naší obce. Na místě zbořeného domu budou postaveny nové chodníky a plocha pro stánky trhovců. Novou dominantou by se měl stát objekt cukrárny, který by měl být umístěn v zachovalé části bouraného objektu č. p. 17. V jeho sousedství bude umístěno jednak brouzdaliště a pod velkou břízou pak herní prvky pro děti. Před zdravotním střediskem budou také umístěny velké sloupové hodiny. Na nový chodník s lavičkami, osvětlením a květinovými

3 Dodržování klidu podle OZV č. 1/2009 Také vás ruší v neděli soused sekáním zahrady?

záhony se můžete těšit v místě dnešní zelené plochy ležící mezi vchodem do zdravotního střediska a přiléhajícím parkovištěm. Chodník by měl být dále zbudován i v místě, kde dnes není – tedy před rodinnými domy stojícími na druhé straně proti objektům kina a sokolovny. Na tyto smělé plány potřebuje obec samozřejmě dostatek finančních prostředků. Proto o ně požádala v rámci programu ROP Střední Morava. Pokud budeme úspěšní, budeme volat sláva a budovat co nejdříve. Pokud ne, rozdělíme stavbu do delšího časového úseku a budeme muset sáhnout do vlastního rozpočtu. Každopádně – naše obec se po desítkách let úsilí o modernizaci centra konečně dočká důstojné návsi!

12 Jak se žije našinci v Kathmandu? 13 Co dělají hasiči v létě? Požární sport, kulturní akce...

6 Proč se v Týnci říká „brale jak po 14 Jak oslavil TJ Sokol farářovi“? Velký Týnec osmdesáté výročí? 8 -9 Naše Výlety Katapult se vrátil po 33 letech Co prožívali žáci ZŠ Milady Petřkové na konci školního roku?

a Sparta porazila Kohúty 6:4

www.tyneckelisty.webnode.cz

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

Červnové kalendárium

Červencové kalendárium 14. července O pohár starosty obce

2. června Dětský den ve Velkém Týnci

- hasičská soutěž + večerní zábava – zámecká zahrada – 14.00 + 20.00 hodin - SDH Velký Týnec a Obec Velký Týnec

- areál hasičské zbrojnice – 14.00 hodin – SDH Velký Týnec

3. června Mistrovství republiky v estetické gymnastice - Sportovní hala UP Olomouc – 9.00 hodin – oddíl estetické gymnastiky TJ Sokol V. Týnec

5. června Atletická olympiáda mikroregionu Království

škol

- zámecká zahrada – 16.00 – 17.30 hodin – SKAM Historická vozidla Olomouc a Obec Velký Týnec

28. července V. ročník Pivních a gulášových slavností

- areál ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec – 8.30 hodin - ZŠ Milady Petřkové a mikroregion Království

6. června Zájezd dětí ze základních do Senátu Parlamentu ČR

21. července XVII. Hanácké okruh

- zámecká zahrada – 13.00 hodin - Obec Velký Týnec a SDH Velký Týnec

mikroregionu

Království

9. června Dětský den v Čechovicích - sportovní areál – 13.00 hodin – SDH Čechovice a Obec Velký Týnec

15. – 16. června Oslavy 80 let existence TJ Sokol Velký Týnec - zámecká zahrada a areál TJ Sokol Velký Týnec – TJ Sokol Velký Týnec - fotbalový oddíl

Další události Ve dnech 12., 19. a 26. července proběhly kontrolní dny na stavbě Rekonstrukce komunikace III/4353 - dokončení 1. etapy. Ve dnech 17. a 23. července proběhla jednání s firmou Machovský mapy o upřesnění realizace dotačního pro-

16. června Čechovská udice

Počasí

- 14.00 hodin – požární nádrž Čechovice – p. Miroslav Dvořák

17. června Pohádkový les - les Chlum - 13.00 hodin – Lucka s Mirkou, SDH Velký Týnec a přátelé

23. června Memoriál Milana Vrby v tenisové čtyřhře - areál Tenisového klubu Velký Týnec - 10.00 hodin – Tenisový klub V. Týnec

Dětský den ve Vsisku - areál hřiště – 14.00 hodin – rodiče

26. června Rozloučení s mateřskou školou

V první dekádě uhodily v obci přímo tropy. Až do 8. července nepoklesly noční teploty pod 18 stupňů. Denní se pohybovaly mezi 28 až 32 stupni. Po 9. červenci přece jen teploty zaznamenaly pokles. V noci postupně uvadaly na 18, 14, 15, 13, 9, 13, 11, 12, 15, 16. Denní hodnoty je následovaly: 26, 25, 21, 22, 15, 19, 22, 21, 19, 26, 22. V poslední třetině měsíce se opět navrátilo teplé letní počasí. Noční teploty opět zaznamenaly výkyvy: 15,

- Obecní úřad Majetín – 9.00 hodin

29. června 10. zasedání Zastupitelstva obce Velký Týnec - malý sál Společenského domu – 15.30 hodin

Další události Dne 4. června proběhlo jednání s projektantkou paní Jitkou Svobodovou o realizace dokumentace pro úpravy učebny v budově 1. stupně ZŠ Milady Petřkové pro děti z mateřské školy. Dne 5. června proběhlo jednání s projektantem ing. Jakubem Šinclem o úpravách dokumentace revitalizace centra ve Velkém Týnci. Na počátku července bude obcí podána žádost o přidělení finančních prostředků z ROP Střední Morava. Dne 6. června proběhlo v RCO vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší obecní zpravodaj Olomouckého kraje Makovice 2012. V kategorii o nejlepší příspěvek získala třetí místo naše přispěvatelka paní Anna Kokešová. Součástí odpoledne byla i realizace semináře pořádaného pracovníky Univerzity Palackého v Olomouci na téma Jak se dnes žije na venkově. Panelové diskuse se zúčastnil i starosta obce Petr Hanuška. Ve dnech 28. května – 8. června proběhla z pověření Ministerstva financí ČR na obci kontrola dozoru Finančního ředitelství v Ostravě nad provedením auditu hospodaření obce v letech 2009 - 2010. Čtyřčlenný kontrolní tým

na závěr konstatoval, že obec hospodařila bez závažných legislativních a jiných nedostatků. Dne 13. června provedl auditor obce ing. Rašner závěrečné vyhodnocení hospodaření obce za rok 2011. Výsledek: bez výhrad. Ve dnech 20. – 21. června se starosta obce Petr Hanuška zúčastnil exkurze a přednášky o využití atomové energie v jaderné elektrárně Temelín. Dne 25. června proběhla 10. operativní porada Zastupitelstva obce Velký Týnec. - Tentýž den proběhlo jednání s pracovníkem firmy Nautica Brno o realizaci projektové dokumentace na výstavbu brouzdaliště v ulici Sokolská. - Dne 27. června proběhlo předání staveniště – komunikace a chodníků v ulici Sokolská firmě Horstav Olomouc, která zde bude provádět celkovou rekonstrukci. – Dne 29. června předal na závěrečném shromáždění starosta obce nejlepším žákům ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec věcná ocenění. Dne 29. června předal na závěrečném shromáždění starosta obce nejlepším žákům ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec věcná ocenění.

Počasí Červen jako celek přinesl velmi příjemné letní počasí. V první dekádě jsme se konečně dočkali deštivých přeháněk, které alespoň trošku napravily zemědělcům škody způsobené dlouhotrvajícím suchem. Noční teploty se pohybovaly v rozmezí 11 až 16 stupňů, s výkyvem 6. června, kdy rtuť teploměru klesla na 6 stupňů. Den: 17, 19, 23, 16, 17, 20, 23, 18, 17 stupňů.

Závěr druhé dekády nastartoval parné léto. Den: 20, 19, 16, 13, 21, 28, 30, 31, 29, 32! Noc: 12 – 19 stupňů. Ve třetí dekádě absolutně vládlo léto. Den: 28, 24, 23, 27, 24, 22, 26, 24, 26, 31. Noc: 19, 18, 15, 14, 17, 12, 11, 16, 14, 17. Tak jsme si říkali, zda nás zase nebude čekat deštivý a studený červenec?! No, uvidíme…

14, 8, 11, 19, 16, 18, 17, 18, 16, 12. Denní začaly na celkem nevlídných 18 stupních (víkend 21. – 22. července), poté se vyšplhaly opět k výšinám: 26, 31, 29, 24, 32, 30, 21 (po odpolední bouřce) 25, 28. Myslím, že letošní červenec k nám byl vlídnější než ten loňský. Ovšem radikální rozdíl byl mezi charakterem počasí v Čechách (více pršelo, časté bouřky, přívalové deště, nižší teploty) a na Moravě (sucho, menší srážky, vyšší teploty).

Komentáře

- obřadní síň obecního úřadu – 15.00 hodin – MŠ Velký Týnec a Obec V. Týnec

28. června 17. zasedání mikroregionu Království

gramu S tátou a mámou nudu tu zaháním… Dne 26. července navštívil obec hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík. Provedl kontrolu probíhajících stavebních prací v ulici Sokolská a zajímal se o další postup obce při rekonstrukci centra obce.

Červenec je jako vždy obdobím prázdnin a dovolených. I přes tento fakt se v naší obci konají kulturní a sportovní setkání, která přilákají domácí i cizí diváky. Velkou smůlu na počasí měli jak již tradičně týnečtí hasiči. Na zámecké zahradě uspořádali další ročník soutěže O pohár starosty obce, která je vždy završena večerní taneční zábavou. Celé odpoledne jim však propršelo. Lépe na tom byli pořadatelé tradičního závodu historických vozidel. Velkým Týncem projížděl po dvou letech. Zatímco v roce 2010 prchali účastníci před téměř monzunovou vlnou, letos se na ně smálo sluníčko. Proto mohli odstavit své vozy na zámecké zahradě a téměř dvě stovky diváků

mohly obdivovat jejich krásu. Přes tisíc návštěvníků zavítalo v sobotu 28. července na V. ročník Pivních a gulášových slavností. I když v Čechách a na Vysočině opakovaně zuřily bouřky, naše obec byla nepřízni počasí ušetřena. Krásné slunečné počasí, 13 soutěžních družstev v čele s hejtmanským týmem, netradiční pivní značky, vystoupení Věrovanky, Kabátu Revivalu, The Beatles Revivalu, Tykadel a Merlinu, stánky s medovinou, frgály či tábornickými potřebami – to všechno přispělo k úspěchu celé akce. Velký organizační podíl na tom měl zastupitel obce Ivo Stejskal, členové pracovní skupiny, tradičně skvělí hasiči a hlavně návštěvníci!

Obecní úřad ve Velkém Týnci Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1

Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ........................................... 585 391 495 585 151 113 fax: 585 391 506 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................................................... 585 151 120 Místostarosta - Jaroslav Chytil ............................................................ 585 151 119 Sekretariát - Radka Tomečková ........................................................... 585 151 111 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová .......................................... 585 151 115 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Gerlich .................................................. 585 151 118 Stavební záležitosti - Eva Krkošková .................................................. 585 151 114 Účetní obce - Radana Procházková ..................................................... 585 151 116 Správce obecního majetku - Petr Drápal ............................................ 585 151 112 Obecní policie Velký Týnec .................................................................. 725 544 540 Elektronické adresy: [email protected], [email protected]

TÝNECKÉ LISTY. Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Velký Týnec 1, IČO 00299669. Evidenční číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXII., č. 7 - 8. Vyšlo v červenci 2012. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktor: PhDr. Petr Hanuška, Ph.D., tel. 585 151 113, e-mail: [email protected]. Redakční rada: Ing. Marta Kypusová, Mgr. Vendula Vránová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk. e-mail: [email protected]. Sazba/zlom Pavel Peňaška, e-mail: [email protected]. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Starostovýma očima 3

TÝNECKÉ LISTY

Úprava učebny pro předškoláky Na konci měsíce června byly zahájeny práce na úpravě tělocvičny na 1. stupni ZŠ Milady Petřkové na učebnu pro předškoláky z mateřské školy. Na základě pokynů pracovníků Krajské hygienické stanice v Olomouci bylo nutné učinit řadu opatření. V samotné učebně došlo k výměně světel, vymalování, instalování umývadla. Samozřejmě že učebna bude vybavena zcela novým nábytkem. Složitější práce probíhaly v bývalé šatně nacházející se přímo před tělocvičnou. Tato místnost byla rozdělena příčkou na dvě části – v první z nich jsou umístěny umývadla, toaletní mísy a sprchový

kout; druhá část bude sloužit jako šatna. Přísné předpisy si dále vyžádaly vybudování místnosti pro úpravu stravy, kde nebude chybět kuchyňská linka. Bývalá nářaďovna poslouží pedagogickému dozoru jako kabinet. Na stavebních a instalatérských pracích se podíleli členové pracovní skupiny obce (bourací práce, průrazy apod.), pan Petr Prečan (instalatérské práce) a z větší části sponzorsky firma Stavby Žádník (stavba příček, obklady, dlažby). Dílo bude hotovo tak, aby prvních 15 předškoláků zde mohlo nastoupit k 1. září 2012.

Dostavba šaten a sociálního zařízení ke sportovní hale To, nač žáci ZŠ Milady Petřkové a sportovní fanoušci čekali od doby otevření sportovní haly v roce 2009, se během měsíce srpna roku 2012 stane skutečností - firma Stavby Žádník dokončí rekonstrukci a výstavbu nových šaten a sociální zařízení. Vedení obce se po dobu tří let marně snažilo vyhledat dotační program, do kterého by bylo možné zařadit právě tento druh stavby. A když se objev nepodařil, rozhodlo zastupitelstvo obce o stavbě z vlastních finančních prostředků. Ty se podařilo získat odprodejem obecního pozemku, takže stavba mohla být zahájena během měsíce června. Uživatelé našeho největšího sportovního zaříze-

ní se mohou těšit na dvě dívčí a dvě chlapecké šatny, u kterých jsou zbudovány toalety, umývadla a sprchy. Kromě toho byl vybudován nový vstup do sportovní haly, a to ze směru od venkovní umělé sportovní plochy. Ten umožní bezbariérový přístup pouze do zázemí sportovní haly, aniž by lidé museli procházet přes zakódovanou část školy či přes shromaždiště. Své nové pracovny se v tomto prostoru také dočkali správci sportovní haly a venkovního areálu, kteří mají přehled jak o příchozích uživatelích sportovní haly, tak o provozu ve venkovních částech. Celkové náklady dosáhly výše 1,2 mil. Kč vč. DPH.

Dodržování klidu podle OZV č. 1/2009

Foto: P. Hanuška

Velmi často dostávám podněty týkající se dodržování Obecně závazné vyhlášky č. 1/2009 o ochraně nočního klidu a regulaci hlučných činností. Jsou to reakce jak jejích odpůrců, tak příznivců. Ti první autorům předpisu vyčítají, že je omezuje v jejich svobodách, neboť nemohou vykonávat stavební či udržovací práce na svých rodinných domech a zahrádkách v sobotu večer a během celé neděle. Padají argumenty o častém celotýdenním pracovním vytížení a neřešitelnosti jejich situace. Druhá strana naopak vítá časový prostor, v němž je garantován „klid zbraní“, tedy utlumení práce stavebních strojů, řezaček, sekaček apod. Mohou si tak užít zaslouženého odpočinku v den, který má „nedělání“ ve svém názvu. Proto volají po dodržování vyhlášky a případných sankcích pro její narušitele. Otevřeně se přiznávám, že jsem rezolutním zastáncem platnosti a dodržování vyhlášky. Jsem přesvědčen, že i sebevytíženější člověk je schopen si naplánovat domácí práce tak, aby se s nimi vešel do některého ze šesti dnů, v nichž ho vyhláška neomezuje. I sebe-

zaneprázdněnější člověk by si měl najít čas na odpočinek, na rodinu, na přátele. A k tomu potřebuje mimo jiného i klid, jistotu, že když s nimi zasedne na dvůr či zahradu, že mu jeho soused nezpestří atmosféru vrtačkovým, sekačkovým či jiným programem. Existují samozřejmě situace, v nichž obec uděluje výjimku z platnosti vyhlášky. Může se stát, že stavíte dům a řemeslník nemá nikdy jindy čas než v neděli. Stejně tak se může stát, že údržbu fotbalové plochy nezvládnou dobrovolní pracovníci nikdy jindy než v neděli dopoledne či odpoledne. Tehdy cítím potřebu lidem vyjít vstříc a pomoci. Ke kontrole dodržování vyhlášky. Je nesmírně obtížná a nemožná bez vaší pomoci. Pokud nepomůže vaše domluva sousedovi, volejte obecního policistu pana Nováka. Ten má pravomoc okamžitě zasáhnout. Řešit něco zpětně je poněkud problematické. Jinak všechny spoluobčany vyzývám a prosím: buďme k sobě ohleduplní a vůči obsahu dokumentu disciplinovaní. Děkuji.

Co s použitými potravinářskými tuky a oleji? Častým tématem na poradě vedení obce je zanášení splaškové či jednotné kanalizace nepovolenými látkami či předměty. Divili byste se, co často přiteče či připlave na týneckou čistírnu odpadních vod! Jedním z největších problémů je likvidace použitých potravinářských tuků a olejů. Ty sice na kuchyňské plotně vykazují tekutou strukturu, ale po likvidaci v kanalizaci ztuhnou a vytvářejí často nepřekonatelnou překážku. Problém pak vzniká jak v do-

movním potrubí, tak ve veřejném řadu. Doma vám špatně odtéká voda z dřezu nebo z toalety, při havarijní situaci se vám může vrátit větší množství odpadních vod zpět a způsobit vám škodu na majetku. Obec to na svém řadu musí řešit tlakovým pročištěním, které objednává za nemalý peníz u odborné firmy. Proto se na vás obracím s velkou prosbou – domovní, resp. veřejná kanalizace není vhodným místem pro likvi-

daci toho, co mi přestalo sloužit. Nepatří do ní nejen oleje a tuky, ale ani hadry, hubky, kusy oděvů apod. Obec hledala řešení, jakou pomoc vám nabídnout při likvidaci použitých potravinářských tuků a olejů. Kontaktovala firmu SK OIL Olomouc a domluvila s ní instalování plastových nádob, do kterých byste mohli použité pochutiny vylévat. Jedna z nich by byla umístěna na čistírně odpadních vod a byla by v provozu po dobu, která je vyme-

zena pro odběr železného šrotu, tedy v sobotu dopoledne. Druhou, dostupnější chce obec umístit do dvora společenského domu. Byla by k dispozici téměř po celý den. Podmínkou tohoto způsobu likvidace, resp. zpětného odběru licencovanou firmou je, že do nádob budou skutečně vylévány pouze potravinářské oleje. Zpuštění zkušebního provozu předpokládáme na konci prázdnin.

Sečeme trávu – moc, nebo málo, kdy a kde? Změnou zákona, kterou inicioval teplický primátor a senátor pan Kubera, odpadla řadovému občanovi starost o údržbu veřejných chodníků a ploch před vlastním domem. Jeho kroku do jisté míry rozumím. Bylo opravdu problematické, aby občan ručil za zdraví uživatelů těchto ploch třeba v situaci, kdy ráno napadl sníh, který logicky nestačil odklidit, protože byl už dávno v práci… Každá mince má však dvě strany. Na venkově bylo letitou tradicí, ba otázkou sousedské prestiže mít „před svým“ uklizeno. Dnes to v očích některých – zdůrazňuji slovo některých – občanů neplatí. Následující řádky nepíšu proto, abych žehral na situaci, kdy obec měla méně práce a dnes jí musí zastat daleko více. To ne. Pokud zákon jasně říká, že to obec musí stihnout, tak to prostě sti-

hnout musí. Píšu to proto, že zbavením jakékoliv povinnosti u části občanů přestalo existovat povědomí o tom, že existuje „něco před mým“ a že mám zájem, aby to nějak vypadalo. Jiná část občanů si zákona zase „užívá“. Čeká, až obec přijde a vykoná svou povinnost. No a pokud to není podle jeho představ, neváhá zvednout telefon a povinného trošku popožene. Musím však říct, že jsou to naštěstí opravdu výjimky. Většina spoluobčanů jede „po starém“. Před svým domem si udržuje pořádek, ba vysazuje květiny či ozdobné keře, seče trávu, zametá sníh. Každému takovému sousedskému úsilí blahořečím a děkuji Pánu Bohu za to, že do jejich srdcí vlévá dobrotu a vstřícnost a do rozumu rozměr „selského pohledu na svět“. Je jasné, že obec jako

správce nemůže stihnout vše a hned ve stejné kvalitě. Týká se to jak zimní, tak letní údržby. Jako starosta obce kladu velký důraz na pořádek v obci. Záleží mi na tom, abychom žili v příjemném prostředí. Snažíme se proto rozšiřovat travnaté plochy a květinové záhony, ošetřovat křovinaté pásy, vysazovat nové stromy v intravilánu obce, budovat nové odpočinkové plochy. Někteří občané mi vyčítají, že sečeme příliš často. Jiným zase vadí, že se vícekrát objevíme v centrálních částech či při krajské silnici, u jiných jen dvakrát za sezónu. Označují se pak občany „druhé kategorie“ a pod. Přiznám se, že často mi z toho bývá smutno. Vzhledem k tomu, že členové pracovní skupiny obce nemají na starosti jen sečení a uklízení, ale i budování nových hodnot, není možné být

všude hned a plnohodnotně. Centra místních částí, zámecká zahrada jsou přece jen naše výkladní skříně, před kterými nestojíme jen my sami, ale často je sledují i návštěvníci naší obce. Tím samozřejmě neříkám, že mě nezajímá i ta nejposlednější ulička, vždyť v podobné „boční“ bydlím. Jejich zvelebení (povrchy komunikace, chodníky, zelené pásy) však bude vyžadovat delší časovou plochu. Proto si vás na závěr tohoto drobného zamyšlení dovoluji poprosit: pokud můžete, pokračujte v údržbě před svými domy v rámci svých možností. Vaší pomoci si nesmírně vážím! Právě vy svým přístupem přispíváte k tomu, jaká naše obec je! Moc vám děkuji!!! Strany 2 a 3 připravil P. Hanuška

4

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

VOLBY DO ZASTUPITELSTEV KRAJŮ konané ve dnech 12. a 13. října 2012

voličský průkaz Občan - volič, který se nebude zdržovat v době voleb do zastupitelstev krajů konaných ve dnech 12. - 13. 10. 2012 ve volebním okrsku v místě svého trvalého pobytu, může hlasovat v jakémkoli volebním okrsku na území kraje, ve kterém má trvalý pobyt, na voličský průkaz. O vydání voličského průkazu lze požádat obecní úřad příslušný podle místa trvalého pobytu voliče. Občanům s trvalým pobytem na území Velkého Týnce a částí Čechovic a Vsiska vydá voličský průkaz Obecní úřad Velký Týnec. Žádost lze podat písemně na adresu Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká č.p. 35, 783 72 Velký Týnec a žádost musí být doručena nejpozději dne 05.10.2012. Při písemné žádosti je nutný ověřený podpis žadatele popř. opatření elektronickým podpisem. Žádost lze podat i v elektronické podobě zaslané prostřednictvím datové schránky.

Nové knihy Místní knihovna Velký Týnec Beletrie 1. Alexander, V. - Seznam manželů 2. Berry, S. - Císařova hrobka 3. Brown, S. - Tichý muž 4. Coulter, C. - Takovým patří svět 5. Dán, D.- Cela 17 6. Grisham, J. - Mississipské povídky 7. Chadwick, E. - Hlas hrdličky 8. Kačírková, E. - Abchazský med 9. Kubátová, M. - Krkonošské pohádky 10. Paolini, Ch. - Inheritance 11. Patterson, J. - Desáté výročí 12. Škorpilová, K. - Jizvy a jiný tajemství 13. Vondruška, V. - Prokletí brněnských řeholníků Naučná literatura 1. Šanc, M. - Internet pro seniory 2. Špaček, L. - Špaček v porcelánu, aneb Etiketa, vole! Připravila Marta Ivančíková

Osobně na matrice Obecního úřadu od 29.06.2012 do 10.10.2012 ( do 16 hod.) ve dnech pondělí a středa 7.30 – 12 / 13 – 17.30 a po telefonické domluvě v jiných termínech (kontakt na t.č. 585 151 115, popř. 585 151 111).

Místní knihovna Vsisko Beletrie

Vydávání voličských průkazů Voličské průkazy budou vydávány nejdříve od 27.09. do 10.10.2012 (do 16 hod.). Voličský průkaz bude předán voliči popř. osobě, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče žádajícího o vydání voličského průkazu – vždy po prokázání totožnosti platným občanským průkazem, nebo bude voliči zaslán do vlastních rukou na adresu jím uvedenou v žádosti. Žádost o vydání voličského průkazu je v příloze nebo na požádání na Obecním úřadu Velký Týnec.

1. Pavel Jansa: Kámošky až za hrob 2. Carol Higgins Clarková: Mrtvá na pláži 3. Lolly Winstonová: Pravidla žalu 4. Vlasta Javořická: Na faře 5. Reinhard Hauschild: Záliv v plamenech 6. Václav Junek: Apokryf o malém velkém králi 7. Jonathan Kellerman: Spasitel 8. Simona Monyová: Dvacet deka lásky Naučná literatura

„Maminkatelka“ sklízí úspěch Projekt „Chci být maminkatelka – maminka a podnikatelka!“ se přesunul do druhé půli své realizace. Již máme za sebou tři běhy seminářů Základů podnikání a doplňkových kurzů psychologie a počítačů. Kurzy a semináře se zatím realizovaly ve Velkém Týnci a Olomouci. Celkem se kurzů a seminářů zúčastnilo 56 osob a máme 275 absolventů. Na podzim 2012 se místo konání přesouvá do Velké Bystřice. Poslední běh na jaře 2013 se plánuje opět ve Velkém Týnci. Projekt mimo jiné nabízí i e-learningový portál, kde najdete pět témat týkajících se podnikání (právo, marketing, ekonomie, podnikatelský plán, sociální a zdravotní pojištění a úřady). Vše nově s novými dynamickými prvky - webcasty. Portál se nachází na adrese

rodičům sladit rodinný a pracovní život formou individuálního hlídání a pravidelným programem tzv. Miniškoličkou. „Bohužel obě možnosti hlídání dětí jsou kapacitně omezeny a nemůžeme vyjít vstříc všem rodičům,“ uvedla vedoucí projektu Ing. Mária Dvořáková. „Zatím jsme díky této aktivitě pomohli 75 rodičům,“ dodala vedoucí projektu. V nejbližší době se uskuteční dne 16. 8. 2012 konference projektu ve Velkém Týnci. Program je jak jinak zaměřen na problematiku rovných příležitostí a slaďování rodinného a pracovního života. Zúčastní se ho zástupci Olomouckého kraje, magistrátu Olomouce a obcí Velký Týnec a Hlubočky. Více o projektu naleznete na webových stránkách rodinného centra Čmelda http://www.cmelda.info/

1. Alena Doležalová: Kuchařka - tousty, topinky a pomazánky 2. Hana Procházková: Česká vegetariánská kuchařka 3. Lehari Gabriele: Bylinky 4. Jan Cézar: Na cestě po České republice Připravila Eliška Navrátilová

Místní knihovna Čechovice Dvojjazyčná literatura 1. Heinrich Böll – Die verlorene Ehre der Katharina Blum - Ztracená čest Kateřiny Blumové 2. Felix Seebauer – Brűnner Stűbe oder wie Nathan Blumenbaum und der Huber Ferdi einander Schließlich doch dutzten - Brněnská etuda aneb jak si Nathan Blumenbaun a Ferdi Huberů nakonec přece jen potykali 3. Ivan Kraus - Nachmittag mit Schwan - Odpoledne s labutí 4. Alte Geschichten von Geistern und Gespenstern - Staré příběhy duchů a strašidel 5. Wolfgang Spitzbardt - Golem legenden - Legendy o golemovi 6. Arthur Schnitzler Theodor Storm - Libes geschichten - Milostné příběhy Česká beletrie 1. Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně 2. František Hrubín – Od jara do jara 3. Radek Malý – Listonoš vítr 4. Petr Šabach – Máslem nahoru

Připravila Zuzana Denková

V rámci projektu rovněž pomáháme

Přijmeme

Poděkování

BRIGÁDNÍKY pro implementaci penzijní reformy Nástup od 1. 9. 2012 spolupráce do 30. 11. 2012, po dohodě možné prodloužení Bližší informace pouze osobně po telefonické domluvě. Zájemci volejte nebo pište sms na tel. 606 710 630 ing. Kateřina Řiháková

Jménem vedení Obce Velký Týnec upřímně děkuji panu Janu Coufalovi, zahrádkáři ze zahradní osady Chlum, který na své náklady zhotovil a instaloval poblíž nové vodárny, stojící pod památníkem na Hradisku, skvělý turistický označník se základními údaji o vodárně. Děkuji mu tím za propagaci našeho společného díla a za příkladný postoj k věcem veřejným, čímž dává příklad všem ostatním spoluobčanům. Dr. Petr Hanuška, starosta obce

Dne 31. srpna 2012 uplyne pět let od chvíle, kdy nás opustil náš milovaný manžel a táta

Josef Čejka Vzpomínají manželka Linda a syn Jiří s rodinou

FOTOGALERIE Pohádkový les

Pivní a gulášové slavnosti 2012

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

Foto: P. Peňaška

Memoriál Milana Vrby Foto: M. Studený

Foto: Archiv TL

Foto: M. Studený

Foto: M. Studený

6

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

Proč se v Týnci říká „brale jak po farářovi“ Jaroslav Chytil Bylo léto roku 1875 a celou Hanou „sparno strašny ledi aji dobetek toze sužovalo“, probíhaly žně a v obci snad nezahálela jediná ruka. Pravda až na pár pánů, to se rozumí, ti mají vždy ručičky jako faráři. Bylo pilno na ultimo a starostu napadlo - „asi z teho horka“ - svolat velmi naléhavé zasedání zastupitelstva k věci velmi vážné. „Jistě víte (nevěděli), že včera 25. 7. náhle zemřel farář Klement Černoch stran sparná šlakem raněný (radní jako jeden muž povstali) a je věc tá, že začalo na faře rabováni, kde každý bere si, co ho napadne, až skoro všecko už rozneseny je“. Poté přečetl starosta několik úředních vzkazů, jak by měla obec neprodleně drancování zabránit a to pokud možno tak včera, ne-li předevčírem. Co bylo nejhorší, 27. 7. byla ohlášena do obce úřední komise a další komise tentokráte „stran konzistoře“ měla vzápětí následovat. Radní jen úpěli a otírali si čela: teď, „ve žňa?“ Zároveň se mělo vedení obce „přičinit, by ze štáci dráhy železné v Brodku nikdo majetku farního odesílati nebude“. Míněno tím bylo Černochovo příbuzenstvo, které si v těch hektických dnech „nárokovalo“ nějaký nábytek po nebohém zesnulém, ale církevní kruhy měly jiný názor. Mohlo by se pokračovat a ze všeho toho dění okolo nečekané smrti faráře (s titulem arcikněz atd.) by se dala utkat malá antická tragédie. Je ale léto, tož přidám plynu, aby to mělo spád. Na rozvláčnosti a jemné detaily jsou v TL jiní (dík za názor L. B.), pominu i slavný pohřeb, vysoké církevní hodnostáře, kněžské kolegy i prostý lid, který Černochovi ledacos vytýkal a zároveň ho měl rád pro jeho zemitost i nekompromisnost. A pokud by chtěl někdo o P. Černochovi psát třeba jen na základě dochovaných

materiálů, tak to vřele doporučuji. Ale bez klišé a frází, prosím! P. Černoch zemřel náhle (šlak = mrtvice) a byl v té chvíli na faře sám. Hospodyně prý odcestovala k nemocné sestře, farní pacholek měl otravu krve a ležel v Kokorách a „dálši lidé fárni jinde(?) byli“. Tělo našli až večer kostelní hlídači Hladný a Obrtel, když po soumraku společně šli „arciknězi začátek varty své hlásiti, jakž si vymínil“. Hladný běžel domů, osedlal koně a jel do Olomouce do kostela Mořického toho ohlásit. Ještě v noci byla sestavena tříčlenná komise vyšších hodnostářů a „kočárem rychlým a silně osvětleným“ jeli do Týnce na faru k ohledání zemřelého. Lékař povolán nebyl - viz zápis. Sám soudím, že zmíněným povozem byly tělesné pozůstatky převezeny do chrámu sv. Mořice. Fara zůstala opuštěna, hlídači se hájili, že měli strážit jen kostel, a tak se do budovy začali trousit první odvážlivci pro „neco na památko“. To už se rozednilo, zvědavců přibývalo a radní Kubíček v předtuše krádeží nasměroval na faru obecní hlídače + ponocné. Byli dva, pro Týnec Tihlář a pro autonomní Chaloupky Jos. Chytil. Tihlář byl vyzbrojen „harapartnem“ a píšťalou, Chytil měl „baldo“ a kravský roh na troubení. Přišli na faru, kde byla spousta lidí, kteří kramovali, kde se dalo, vynášeli věci včetně nábytku, ale i mouku, cukr, dokonce ocet a kořalku. Ponocní se „jali zakročovati, však lidem rozjitřeným byli odmrštěni a napadáni, halapartna byla přelomená (a nenašla se!) Tihlářovi pak bylo násilí činěno, až mu šňopák rozražen byl“. Chytil se oháněl baldou uřezanou z akátu, ale i tu silnou hůl mu vytrhli a pak musel zažít strašnou potupu, když mu úřední troubu strčili do jednoho tělesného otvoru, naštěstí asi nátrubkem dopředu a vyhodili na hnojiště, aby si troubil...

Zkrátka a dobře, než došlo k poledni, nebylo na faře co sebrat! Prý se tam bral i hnůj, prý. To už tam byl zástupce rodiny Černochovy a žádal o ono opatření na nádraží v Brodku. Už marně, jistě. (Nevěříte tomu všemu? Ještě koncem let padesátých zkoumal Franta Dočkal, co z farního inventáře lze nalézt v týneckých domácnostech a na komorách. I v naší širší rodině se našly dvě kdysi parádní židle, každá jiná!) Dorazily i obě avizované vyšetřovací komise, ale zachránily jen torza písemností, papíry se totiž výborně hodily v obou místních obchodech na „děláni škarnůtu“, tedy kornoutů na sypké zboží a cukrovinky. Vida, to jsem viděl naposledy ještě za časů pánů obchodníků Vrby a Huka někdy po skončení války. Utrhli kus Českého slova, papír svinuli do špice a bylo do čeho nasypat třeba „cukrlata“ nebo koření. Zkrátka a dobře, navzdory „pilnosti žňový lidu bylo pobráno z fary zdejší co se dalo a nelze vyšetřiti vinníky i v té příčině, že žádný se svědek nepřihlásil“ - to bylo závěrečné zhodnocení celé události. Týnec se tím nikde nechlubil, ale přesto tato „aktivita“ vešla ve známost v okolí a úsloví „brale všeci jak po farářovi“ se stalo obecně užívaným. S nečekaným úmrtím P. Kl. Černocha přišel i konec jeho snah po zvelebení farnosti. Špatný konec tak vzala Křížová cesta na Hradisku, plánované popisky v krajině, další kříže a pak také nedokončený projekt pracovně nazývaný Nižší katolická dívčí škola s internátem etc., kterážto budova měla být postavena na Podštampilí v prostorách přibližně mezi dnešní školou a silnicí do Grygova. A mělo jít o zařízení s jazykem německým. Mnozí, dokonce téměř všichni v Týnci mu tento plán zazlívali (a po jeho smrti si oddechli), po mnoha strán-

kách svérázného faráře nechápali. Jenže: on to snad nemyslel tak špatně, ústav měl být dvojjazyčný se zaměřením na denní praxi zámožnějších venkovských dívek něco na způsob daleko lepšího Pöttingea. Daleko větší zásluha P. Černocha tkví v něčem, co považujeme za samozřejmost, ale co bylo ve své době přímo revolučním názorem. Totiž kudy vede silnice přes obec okolo zdravotního střediska a bývalé sokolské tělocvičny. Původní plán jak okresní komise tak i týnecké samosprávy počítal buď s nějakým obchvatem Podštampilím ke Grygovu nebo ponecháním silnice v obci, kde by šla Kříbem a pak kolem kostela dolů do Chaloupek a ke Vsisku. Vznětlivý a náladový farář Černoch vytrvale „bušil“ do obecních radních a do komise okresní silniční správy, až se mu tyto zatvrzelce podařilo přesvědčit, že stačí zbourat některé stavby ve středu obce a silnici protáhnout dnešní trasou ke Vsisku. Pak už jen stačilo „zapůsobit“ na majitele dolního mlýna, aby pozemky okresní správě prodal a dokonce lacino. V obci se dokonce proslýchalo, že P. Černoch naléhal na majitele, který už ležel na smrtelném loži. No vidíte, nebýt toho všeho nemusela by získat obec ve svém středu prostor, který se po zbourání domu upraví na náměstíčko s parčíkem. Pokud bychom nakladli na pomyslné váhy kladů a záporů činy Klementa Černocha, pak by se střelka po kratším váhání ustálila na tom kladném. Nebýt jeho náhlého skonu, neslul by Týnec a okolí úslovím o tom, že někdo „bere jak po farářovi“. Ke cti Týnce to slouží pramálo a P. Černoch si to spíše nezasloužil. To už tak bývá, neníliž pravda, moudří starci?

Zběsilé řádění kavoňů ve vsiské kapli Jaroslav Chytil Zvířátka jsou vděčné téma i pro ty nejváženější časopisy. Příběhem o zvířatech neurazíš, většinou se různě pitvořící tvorové vydávají za zdařilé napodobeniny nás lidí. Pravda, jen promluvit. To už děláme za ně! Čtenáři, ty si vyřeš otázku, zda je zvíře nebo pták kavka, jeden z krkavcovitých pěvců. To jsme před časem vyšli z nádraží v Pardubicích a v chudém parčíku u poloruin kdysi věhlasné likérky HOBÉ poskakovali napohled sympatičtí ptáci. Poskakovali, zrnečka hledali a takto spolu rozprávěli: „Tývoéulva tývoé“. Udivené choti jsem to hravě přetlumočil, že černí ptáci se šedivými hlavičkami a bystrýma očima jen vyslechli časté výrazy (nejen) mládeže „tývole“ a to „ulva“ překládat nebudu. Kavka je jeden z nejinteligentnějších ptáků vůbec, snadno se ochočí a odeslýchá jednoduché výrazy z lidské řeči i zvuky rázu technického. Přiznávám se, že až do mých řekněme pětadvaceti let mi pojmy jako vrána, havran, kavka či krkavec splývaly - stejně jako asi

mnohému čtenáři TL. Pak přišel náhlý zvrat, jak už to na vojně bývá, a já byl přeložen k 1. přepravnímu praporu v Pardubicích. Pardubická „přepravka“ byla umístěna v dávno zbouraných kasárnách, kterým se podle sousedního hotelu říkalo lidově Veselka. Kolem dokola domy lepší kategorie, z jejichž bytů (říkali jsme z kuchyní) bylo vidět do kasárenských nejen kuchyní, světnic, ale do míst, kde byla zagarážována spousta aut a obojživelné techniky. Dnes už to můžu vyzradit, bývalo tam 180 vétřiesek, 70 Tater-111 a 100 kusů jiného: obojživelné čluny, výsadkové automobily atd. Část stála venku, část v rozlehlé budově, co sloužila c. k. hulánskému pluku jako „rajčur“, tedy jízdárna. Musím upřesnit, že všechna vozidla byla naložena mostními součástkami, což bylo asi tisíc tun oceli v barvě khaki. To bývala vojenská zeleň. Tážete se, proč to zdlouhavě vyprávím? Divte se, ale kvůli kavkám... Kavka je pták hnízdící spíše na věžích, ale v případě pardubických kasáren si kavky (a dobře!) usmys-

lely, že hnízdit se dá právě v těch stovkách až tisících ocelových most-ních součástek naložených na vé-třiesky a tatry. Byl to od těch ptáků mistrný tah: nikdo tam na ně do hloubi dutých dílů nemohl, stěží se je dařilo nějak vypudit, ač pokusy byly. Tak v armádě zdomácnělo, že „Podle peří poznáš ptáka, podle kavky přepraváka“. Ženijní brigáda jela na cvičení a „přepravákům“ z aut cestou vylétaly kavky, lítalo peří i malá vajíčka... Až jednou... Jednou si usmyslela zhlédnout vybavení pardubické přepravky inspekce samé Varšavské smlouvy. Ano, jako by dnes přijelo velení organizace NATO, podobný „šrumec“ to byl. Nebudu to popisovat, jen uvedu, že tam bylo asi padesát generálů a několik admirálů ve svátečních uniformách. Rumunský admirál měl „božíhodovou“ uniformu z nějakého tmavomodrého sametu, německý admirál naštěstí z bílého. U vrat jízdárny podával hlášení tomu panstvu generál Svitáček, muž, který všemu rozuměl a všude byl a to už hodně dávno. Znáte ty se-

bevědomé lidské typy, že? Velitelé ženijní brigády Svitáčka zapřísahali, prosili, aby nenechal nastartovat vozidla v jízdárně, že to špatně dopadne, že... Marně. Jen co delegace vkročila do vrat, zazněl povel k nastartování techniky jako důkazu, že „my jsme vždy připraveni, nejsme žádná ořezávátka!“ děl generál. A pak se to stalo! Rachot stovek dýzlových motorů poděsil stovky a prý tisíce kavek ukrytých v železe, ptáci v panice vylétali, křičeli a co bylo nejhorší (škoda, že nemůžu užít toho výrazu sr...), prostě vyměšovali a vyměšovali, ve vzduchu bylo od těch řídkých plkanců bílo a ony padaly na ty noblesní uniformy generality. Až byli všichni bílí jako ze mlýna, a nejhorší byl na tom rumunský admirál ve svém modrém sametu... Městský národní výbor musel zmobilizovat čistírny, převysocí vojenští páni čekali v trenýrkách, až se kavčí trus nějak vyčistí, vyčeše, a ono to šlo špatně. Divíte se, že vojenský útvar byl hodnocen jako „sotva vyhovující“? Mohl poděkovat kavkám a Svitáčkově umíněnosti.

Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec 7

TÝNECKÉ LISTY

Co se dělo ve škole před prázdninami... Tomáš Jurka Konec školního roku byl jako každý rok ve znamení velkých školních sportovních akcí, školních výletů a závěrečného účtování výchovně-vzdělávacích výsledků, stejně tak jako tradičního turnaje ve volejbale pedagogů „Jahoda cup“ a loučením se žáky 9. tříd. Dovolte, abych Vás podrobněji seznámil se studijními výsledky našich žáků. Prospěchu s vyznamenáním dosáhlo 58 % žáků, což je pěkný výsledek. Na druhé straně neprospěli 2 žáci. Bohužel pokračuje trend, kdy žáci, zejména na 2. stupni, ztrácejí zájem o učení a vzdělávání z důvodu snadného přijetí na střední školy a malé vnitřní motivace. Tento postoj by se jim nemusel do budoucna vyplatit, protože na trhu práce je tvrdá konkurence, na kterou nebudou připraveni. Tento fakt by si měli uvědomit nejen naši žáci, ale i rodiče a vyvinout vyšší studijní úsilí. Věřím, že za školní výsledky své děti přiměřeně odměníte a budete je dále motivovat ke každodenní poctivé práci. Škola přijme opatření pro zlepšení jak studijních, tak výchovných cílů. Vycházejícím žákům devátých ročníků přeji mnoho úspěchů na středních školách a pevně věřím, že do budoucna zúročí svoje schopnosti a budou schopni se plnohodnotně zařadit do společnosti. V letošním roce byli 4 žáci přijati na gymnázia, 15 na střední odborné školy a 12 na střední odborná učiliště. Na závěr školního roku bych chtěl Vám rodičům poděkovat za pomoc při společném úsilí o co nejlepší studijnía výchovné výsledky Vašich dětí, dětem a pedagogům za celoroční poctivou práci a popřát nám všem příjemné prožití prázdnin a načerpání sil na nový školní rok 2012/2013, který zahájíme 3. září 2012 v 8 hodin před budovou Nové školy.

Nocování ve škole

My odcházíme, ale vzpomínky zůstanou Tereza Venclíková Rok s rokem se sešel a nadešel konec školního roku, pro nás „deváťáky“ konec povinné školní docházky. Jak tento důležitý mezník v našem životě okomentovat? Snad jen letmou vzpomínkou za uplynulými školními lety. V září 2003 jsme poprvé stanuli na půdě základní školy ve Velkém Týnci. Tenkrát jsme byli rozděleni pod křídla třídních učitelek Zlaty Hlaváčové a Stanislavy Parákové do dvou tříd 1.A a 1.B. Nástupem do čtvrtého ročníku nastaly v našich kolektivech náhlé a nečekané změny. Naše třídy, dětská přátelství a kamarádské vztahy byly nadobro zničeny. Spojením obou ročníků vznikl z našich harmonických třídních kolektivů jeden - a to s počtem 33 žáků. Dlouhou dobu jsme si zvykali na nové složení a „bojovali“ s navazováním nových kontaktů. Jako páťáci jsme začali docházet na novou školu, kde pro nás bylo všechno jiné. Méně známé prostředí, noví učitelé, kteří na nás také už měli větší nároky. Šestý rok školní docházky přinesl do našich řad nové spolužáky z okolních spádových vesnic. Opět jsme byli rozděleni do dvou tříd, třídními učiteli byli Mgr. Dagmar Kypusová a Mgr. Jan Koš, který nás po opětovném spojení v sedmém ročníku dovedl jako třídní učitel až k samotnému konci deváté třídy. Prožili jsme spolu mnoho času, příjemných chvil a zážitků. Ano, nebyla to lehká cesta, ale nakonec jsme přeci jen došli až na její samotný konec nebo nový začátek. Otázkou je, jak to kdo vnímá. Něco končí a zároveň něco nového začíná. Já osobně se domnívám, že i navzdory všem překážkám a svízelným situacím, které jsme prožívali jako žáci, budeme nakonec všichni na základní školu vzpomínat v dobrém. My žáci určitě. Nevím, zda tomu tak bude i u našich učitelů, kteří nás nevnímali příliš pozitivně, ale doufejme, že

Na společné fotografii deváťáků jsou tito žáci: dolní řada zleva: Michal Guba, Aleš Michalec, Tereza Venclíková, Andrea Navrátilová, Eva Dobrozemská, Kristýna Švrčková, Marcela Rajmrová, Martina Nesslerová, Karolína Řehulová, Pavlína Dostálová, Martina Dokoupilová, Jan Juřík a Ivo Stroupek. Prostřední řada zleva: Adam Prečan, Lukáš Fabisz, Petr Kovář, Dominik Suchánek, Vojtěch Hacsik, Dominik Stibor, Zdeněk Nekoksa, Jan Dvořáček, Alexandr Denk. Zadní řada zleva: Jan Kašpar, Jiří Firta, Daniel Coufal, František Handl, Jan Hyžík, Jakub Janáček, Martin Plachý. i oni změní časem svůj názor a na školních setkáních už budeme na společně strávené chvíle vzpomínat jen v dobrém. Už není prostor na společně strávený čas s naší třídou a dosavadními pedagogickými pracovníky. Čas spravedlivě odpočítal naše poslední společné chvíle a vyučovací hodiny. Děkuji vám, milí kamarádi a spolužáci, za všechny nezapomenutelné prožitky a vzpomínky, které mi nadlouho zůstanou v paměti. Děkuji i Vám, milí učitelé, Vám

všem, kteří jste nám věnovali svou péči, zájem, podporu a pochopení. Hlavně potom Vám, pane třídní učiteli, za Vaši neskonalou dobrotu, spravedlnost, lásku a vedení. Stal jste se naším přítelem, jednal jste s námi jako s dospělými, dokázal jste nám poradit a povzbudit nás. Vím, nebylo to s námi vždy jednoduché, ale Vy jste to dokázal z našeho pohledu vždy excelentně! Děkujeme a loučíme se s Vámi slovy: “ My odcházíme, ale vzpomínky zůstanou!“

Hodina literatury s Honzou Volfem

Mílovými kroky se blíží konec školního roku a všichni se chystají na prázdniny. Na „staré“ škole jsme již tradičně chystali spaní ve škole. 22. června 2012 se škola proměnila stejně jako vloni v HRAČKÁRNU. A jak to vypadalo? Děti si přinesly z domu deskové společenské hry a pustily se se svými kamarády do zápolení v pexesu, Člověče, nezlob se, hrály scrabble, stolní fotbal a mnoha dalších her. Šlo o to, nehrát hry jen s kamarády ze třídy, ale vyzvat ke hře a také poznat děti i z ostatních tříd. Hraní skončilo kolem deváté hodiny, děti se shromáždily před školou a po skupinkách vyrážely na malou stezku odvahy po zatemněné škole. Jejich úkol byl projít s baterkou všechny třídy a spočítat barevné kostky. Vše si zapisovaly na papír. Když svou cestu skončila poslední skupina, všechny děti se v družině dozvěděly správný počet kostek. A kdo vyhrál? No přece všichni, každá skupinka byla samozřejmě úspěšná, protože minimálně v jedné třídě počítala správně. Všichni si tedy zasloužili odměnu a také slavnostní ohňostroj, kterým byla hračkárna slavnostně ukončena. Potom se děti uložily ke spánku a spaly a spaly a spaly…. Krásně se jim spalo a kdybychom je ráno všechny neprobudili, tak tam snad spí dodnes.

Honza Volf, sympatický pán s šibalským úsměvem a jiskrou v oku, je český básník, kreslíř a prozaik. Od ostatních současných autorů se však liší ručně psanou tvorbou doprovázenou vlastními kresbami. Jeho humorné rýmy jsou prostoupené optimizmem, láskou a jak sám říká, sluníčkem. Volfova upřímná dílka nejsou vždy gra-

maticky bezchybná, snad i tím si získává tak velkou oblibu u čtivé veřejnosti. Své práce podepisuje nenahraditelným nápisem Honza Volf - ten, co neumí hrát golf. V sedmé třídě jsme si některá veršovaná dílka přečetli, popovídali si o nich a následně se měli žáci pokusit podobným způsobem vystihnout cokoliv z je-

jich života. Zábavným úkolem pro ně také bylo vymýšlení dodatků ke svým křestním jménům. Kratičké úvahy od Terky Stejskalové a Michala Švédy patří k těm vydařeným, tak snad se zalíbí i vám. Gramatické chybičky jsou v tomto případě povoleny, ba přímo „po volfovsku“ vítány.

8-9

Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY

NA KOLE DO DOMAŠOVA

NA KOLE KRÁLOVSTVÍM

Naše vílety

aneb Sláva nazdar výletu, jak tam bylo, píšem tu

…ten nejbolestivější a zároveň i nejdelší…

…ten nejpohodovější… Sedmáci si letos užili výlet jednou stopou - na kolech. Sraz jsme měli v Grygově u hřiště u kolejí. Seřadili jsme se, jak pojedeme celou cestu za sebou a vyrazili jsme. Přejeli jsme koleje a zjistili, že nám chybí pan učitel Koš a Pavla Mazánková. Začala ji zlobit přehazovačka, nakonec jsme se jich dočkali a vyrazili na cestu. Když jsme vjeli do lesa Království, nastříkali jsme

se repelentem a pak pokračovali v jízdě. Po menším omylu paní učitelky Dočkalové jsme dorazili k cestičce, která vedla ke KRÁLI DUBU. Dobrovolníci se mohli jít podívat na místo, kde KRÁL DUB stojí, zbytek zůstal před uličkou a hlídal kola s panem učitelem Košem. Než se všichni vrátili, tak pan učitel opravoval Pavle kolo. A srandy tam bylo taky hodně, si nemyslete. Vyrazili jsme směr Bolelouc.

Měli jsme ještě dost času a tak jsme si udělali zastávku u dubského kostela, kde jsme si zašli na WC a rozbalili jsme si svačinky, co nám daly s sebou naše milované maminky. Po chvíli odpočinku jsme vyrazili konečně do hospody „U Kříže”. Čekalo nás tam občerstvení - klobása a pití. Ten, kdo byl po jídle, si mohl něco koupit v hospodě, anebo si zajít naproti do obchodu. Kousek od hospody

bylo takové zvláštní místo s posezením u splavu, kde jsme si zahráli nějaké hry a nasmáli se. Potom jsme se znova seřadili a pomalu se vraceli směrem do Grygova. Tam jsme měli zase domluvený minigolf. Zahráli jsme si a po skupinkách jsme se pomalu začínali rozjíždět domů. Po celý den nám vydrželo krásné počasí a výlet jsme si MAXIMÁLNĚ užili. Iveta Petláková

BOUZOV …ten nejpohádkovější… Ve středu 13.června jsme nasedli do tří autobusů, protože nás jelo na Bouzov hodně - čtyři třídy. Když jsme nastoupili do autobusu, začalo pršet. Ale nám to nevadilo, v autobuse jsme se moc bavili. Po příjezdu na Bouzov ještě poprchávalo, ale pak přestalo. Ušli jsme pár náročných metrů, jelikož všude bylo bláto. Na hradě jsme se potom nasvačili. Po procházce v podhradí jsme zamířili k suvenýrům. Kupovali jsme rodičům perníková srdce, dudlíky a taky něco pro sebe. Prohlídka hradu mě moc bavila. Čekaly tam na nás pohádkové postavičky: maxipes Fík, Maková panenka, Rumcajs, Pat a Mat, králíci z klobouku, včelí medvídci a také hajný Robátko. Nakonec jsme dostali pohlednici s bílou paní. Pan učitel nás strašil, že nás bude ta bílá paní z pohlednice strašit. Potom

jsme šli na vyhlídku do Trojského koně. Šli jsme až do jeho hlavy. Všichni jsme se báli, ale výhled byl krásný. Pan nám potom řekl hodně zajímavostí o době husitské. Potom si každá třída zvlášť prohlížela zbraně a přilby. Každý si také mohl vystřelit z pistole a kuše. A prohlédli jsme si i opravdické dělo! Každý učitel vybral ze třídy dva žáky a ti potom bojovali v souboji lukostřelců. Taky jsme si vyzkoušeli souboje s meči. Když donesli opravdické meče, tak jsme se zděsili, ale naštěstí pak donesli jenom plněné punčochy. No a vítězové byli pasování na rytíře. Pak už jsme autobusem jeli zpátky ke škole. I když celý den propršel, moc se nám na Bouzově líbilo. Hana Machovská 3.tř.

ZOO LEŠNÁ …ten nejzvířecí…

RADÍKOV …ten nejturističtější… V pondělí 18. června se vydala 5. třída na školní výlet do Radíkova. Na programu byla projížďka na koních, prohlídka FORTU Radíkov a procházka lesem. Jelo se autobusem na Hlavní nádraží a odtud na Sv. Kopeček. Pak jsme šli asi dva km do Radíkova pěšky přes les. Byli jsme rádi, že jdeme chládkem, protože ten den zrovna bylo strašné vedro. První jsme se v jízdárně „Pod věží“ projížděli na koních. K dispozici jsme měli čtyři koně, každý si na tom svém se zkušeným doprovodem užil asi desetiminutovou projížďku přilehlým lesem. Poté následovala prohlídka pevnosti. V první části prohlídky jsme si mohli koupit turistickou známku, pohlednici či CD s počítačovým popisem pevnosti. Potom jsme se přesunuli do vedlejší místnosti, kde jsme pozorovali počí-

tačový grafický popis pevnosti přesně podle plánů FORTU. Některé věci, které jsme viděli počítačově, byly ve skutečnosti zničené. Potom jsme se prošli jednou podzemní chodbou. A pozor! Pan Bednář, který nás fortem provázel, nám vyprávěl pravdivou příhodu o duchovi, který se zde vyskytuje. Po prohlídce jsme se opět procházkou přesunuli na Sv. Kopeček, kde jsme si mohli u baziliky něco koupit. Cestou jsme si ještě u altánku zasoutěžili a zazpívali si písničku. U baziliky jsme měli rozchod. Pak jsme došli na zastávku a jeli jsme zpět na Hlavní nádraží a odtud pak už rovnou do Velkého Týnce a v 16:30 byl konec výletu. Myslím, že se všichni hodně bavili a odnesli si domů hodně pěkných zážitků. Alice Kaniová – 5.tř.

Foto: 5x archiv ZŠ

Ve čtvrtek 21.6. se obě 6. třídy v doprovodu paní učitelky Kavanové a Šilberské vydaly do Zlínské ZOO. Museli jsme si trochu přivstat, jelikož jsme měli sraz v 7:15, přestože autobus přijel až v 7:30. Autobusem jsme jeli tak hodinu, hodinu a půl. Jestli si myslíte, že to byla nuda, tak ani náhodou!!!! Každý se zabavil svým způsobem. Když se otevřely dveře autobusu, nečekalo nás milé překvapení - do ZOO stála veeeeeliká fronta. Ale kdo si počká, ten se dočká... a tak jsme se dočkali i my. První cesta vedla na záchody a pak hned do tropického skleníku. Jen co jsme vyšli ze skleníku, většina z nás si vytáhla sváču. ZOO je opravdu veliká, je rozdělena na pět kontinentů (Amerika, Austrálie, Asie, Afrika a Etiopie) podle výskytu živočichů. Prošli jsme všechny kontinenty až na Etiopii. Všechny byly vyzdobeny podle vegetace a přesně to

vystihlo jak krásu přírody, tak i krásu živočichů různých kontinentů. Viděli jsme např.: kapibary, lachtany, gorily, tygry, slony, a spoustu dalších zvířat. Po cestě jsme vyplňovali pracovní listy, které nám paní učitelky rozdaly hned po příchodu do ZOO. Na většinu otázek jsme odpověděli a něco nového jsme se i přiučili. Když jsme prošli ZOO a vrátili se na začátek, tak jsme se pořádně nadlábli a pak se šli podívat do suvenýrů, kde jsme utratili poslední korunky. Nakonec jsme po krásném zážitku nalezli do autobusu, otevřeli okna, pohodlně jsme se usadili a jeli jsme domů…. Myslíme, že se paní učitelky opravdu snažily a jsou fakt dobré, že to s námi celý den vydržely. Tereza Sudolská, Kateřina Hlavinková, Karolína

V pondělí 18. června nadešel dlouho očekávaný a těžce vybojovaný den. Osmá třída dostala povolení a vydala se pod vedením paní učitelky Richterové a pana učitele Janča na dvoudenní školní výlet do Domašova nad Bystřicí. Sraz jsme měli v 8:30 před školou. Paní Coufalová a Pan Calábek byli tak hodní, že nám vzali stany a těžká zavazadla, abychom je nemuseli tahat do příšerných kopců, takže na kolo jsme si vzali jen příruční batůžek.

druzí pod střechu. Když bylo všechno hotovo, šli jsme na večeři a potom hrát hry. Po hrách jsme se šli ještě projít do Domašova. Po příchodu do chaty jsme měli osobní volno, abychom se mohli osprchovat atd… U táboráku jsme pak hráli hry, vyprávěli si vtipy a kolem jedenácté jsme museli jít spát. Teda, my jsme nějak extra nespali, což šlo potom vidět při cestě zpátky.

Po poučení o bezpečnosti jízdy jsme vyrazili do Velké Bystřice, potom po cyklostezce do Mariánského údolí a přes Hlubočky do Hrubé Vody. Cyklostezka vedla dál lesem. To jsme ještě ovšem nevěděli, co nás čeká všude spousta kamení, pořád nahoru do kopce a pak jen chvilku dolů. Ale to nejhorší a nejvtipnější zároveň mělo teprve přijít. Vyjeli jsme z lesa a jeli jsme po celkem normální cestě. Chvilku jsme se zastavili a čekali na druhou, pomalejší skupinu. Když potom dorazili, my, jedničky jsme se vydali na cestu jako první, aby mezi skupinami byly rozestupy. Pan učitel Jančo jel v čele, a my ostatní jsme se za ním tak tak ploužili. Tak rozhodl, že je na čase dát si přestávku a počkat na druhou skupinu. A tak jsme čekali. Čekali, čekali a čekali. A nikdo nejel. Pohybovali jsme se v těsné blízkosti vojenského prostoru, takže nebyl signál a my nemohli nikomu zavolat. Standa a Filip se na pokyny pana učitele vydali kousek zpátky podívat se, jestli tam náhodou někdo není. První pokus byl neúspěšný. Po druhé se už vrátili s částí druhé skupinky. A ti ostatní (bylo jich asi 6) zabloudili, ještě s panem Břetislavem, který jel s námi jako pomoc paní učitelce. Nedalo se nic dělat, museli jsme jet dál. Zase hrozný terén a stoupání. Potkali jsme pána, který tam nakládal dřevo a ten nám řekl, že až vyjedeme tenhle kopec, musíme se dát doleva a jet dolů, potom že prý budeme v Domašově. Když jsme vyjeli kopec, dovolali jsme se konečně těm zbylým ztraceným. Dozvěděli jsme se, že jeli přes vojenský prostor. A také, že Adam dvakrát píchnul. Jejich poslední zpráva však byla nejpozitivnější. Už jsou v Domašově na skautské základně, kam jsme měli všichni namířeno. Paní učitelka pak oponovala panu učiteli, že Domašov je určitě doprava, ale pan učitel si prosadil svou. Tak jsme jeli doleva. A konečně po dlouhé době z kopce. Dolů, dolů, dolů… HURÁ, JSME TADY!! Totálně vyčerpaní jsme se zastavili ještě u obchodu, kde jsme zjistili, že nám zase chybí paní učitelka s některými dětmi. Během našeho nákupu se pan učitel vydal zpátky do kopců vstříc těm ostatním. Za nějakou dobu byli zpátky. Jeden spolužák měl nějaký problém s přehazovačkou, tak se tam trochu zdrželi. Potom jsme já s Luckou jely dopředu a vedly jsme zbytek třídy, protože jsme na té základně už byly a věděli jsme kudy kam.

Ráno jsme vstávali nějak po sedmé hodině a hned jsme museli balit. Po snídani dostal každý z nás nějaký úklidový úkol. Když jsme to všechno dobalili a splnili naše rozdané úkoly, snesli jsme si dolů zavazadla a čekali na „odvozovou službu“. Vyrazili jsme na cestu zpět. A čekal nás pořádný výšlap do kopce dlouhého 7 km – směr Jívová. Po krátké době jsme zjistili, že za námi zase není druhá skupina. Tak jsme museli zastavit. Zjistili jsme, že paní učitelka asi píchla kolo, ale když jsme sjeli dolů z kopce, abychom jí přišli na pomoc, měla už kolo spravené, takže jsme jeli dolů úplně zbytečně a výšlap nahoru jsme si zopakovali. Když jsme vyjeli tenhle příšerně dlouhý kopec, jeli jsme chvilku po rovince a pak zase dolů. Cedule označovala začátek Jívové a my jsme se po mírném kopečku vydali na náměstí dát si do hospůdky jménem „Masňák“ něco na oběd. Potom nás už čekala jen ta lepší část cesty. Konečně z kopce… Jeli jsme dolů fakt šíleně dlouho přes Vésku a jiné přilehlé vesnice. Dokonce jsme potkali i kopec s 12% převýšením a to jsme si fakt užili jízdu s větrem o závod. A pak, když jsme najížděli do Dolan, se stala nehoda. Jeli jsme zase v řadě za sebou, když v tom se při vjezdu do vesnice objevila prudká zatáčka obsypaná štěrkem. Někteří z nás to stihli objet, někteří z nás, jako třeba já, stihli prudce přibrzdit, ale potom bez úhony pokračovat v cestě, no, a někteří z nás nestihli vůbec nic! Jeli jsme stále dolů, když v tom jsem se zrovna otočila a uviděla jsem Honzu Bicana, jak letí i s kolem po štěrku. A za chvilku další dva spolužáky, jak se válejí vedle něho. Museli jsme jet pořád dolů, nemohli jsme zastavovat – takové pokyny jsme dostali od pana učitele. Zastavili jsme až pod kopcem u autobusové zastávky a nevěděli jsme, co se vlastně stalo, jestli jsou nějaká zranění a jak jsou vážná. Když konečně všichni ostatní přijeli za námi pod kopec, ulevilo se nám, protože jsme se dozvěděli, že se vlastně nestalo nic extra vážného, až na trošku pochroumané kolo, rozbité koleno a bolavou ruku, co nakonec skončila v dlaze. Jak se později Standa vyjádřil, chtěl Honzovi pomoct, a když zastavil, Jirka do něj narazil. Nakonec jsme zase zakotvili u hospůdky a tam čekali na rodiče Honzy a Standy, kteří si měli pro své zraněné kluky co nevidět přijet. A pak už jsme jenom v klidu a pohodě, bez dvou členů naší výpravy, dojeli ke škole.

Před základnou jsme čekali na paní správcovou, než nám přijde otevřít a také na naše batohy. Potom jsme se rozdělili na trempy a mastňáky – trempové šli nocovat pod stan, ti

Co dodat? Nejkrásnější pohled na svět je prý z koňského hřbetu. My osmáci tvrdíme, že ze sedla jízdního kola je stejně hezký. Vendula Calábková

10

Ze života ZŠ Milady Petřkové Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY

Prožitková akce „OUTSIDER“ Natálie Švédová - 6.tř. V úterý 12. června se v naší škole konala prožitková akce s názvem OUTSIDER, která se zabývala šikanou. Tato akce byla pro šestou a sedmou třídu. Celý její průběh byl netradiční, do děje příběhu jsme byli vtaženi různými aktivitami, museli jsme plnit úkoly sami nebo ve skupinkách. Hned zpočátku jsme hráli hru NA MOLEKULY. Pohybovali jsme se po třídě a podle toho, jaké číslo asistentka řekla, jsme museli vytvořit skupinku. Nakonec jsme tímto způsobem vytvořili dvojice, v nichž jsme plnili první úkol. Měli jsme zavřít oči a představit si člověka, který je ve škole šikanován. Pak jsme si měli představit tohoto člověka na různých místech a v různých situacích, jak vypadá nyní, jak bude vypadat za pár let, až zestárne. Ve třídě vládl klid a všichni, myslím si, se tohoto úkolu zhostili, zodpovědně. Potom jsme otevřeli oči a o našich představách jsme si poví-

dali. Asistentky nám poté přečetli příběh o čínském chlapci Sónovi, který se v deváté třídě potýkal s šikanou. Přistěhoval se, přišel do nového kolektivu, byl odlišný od ostatních, a proto se snadno a rychle stal terčem fyzického a psychického napadání svými spolužáky. Všechny děti ve třídě mu vyhrožovaly tím, že ho zabijí. Dostali jsme další úkol: ve skupinách jsme měli představit dané téma ze Sónova příběhu živým obrazem (např. Són ve škole, Són doma, Són při sběru kamenů-to byla jeho nejoblíbenější činnost). Ostatní se snažili uhádnout, o jaký živý obraz jde. Pokračovalo se ve čtení příběhu. Sóna ve třídě fyzicky napadali, bili ho a stále více mu vyhrožovali. Són však sebral svoji odvahu a svěřil se s tím svému kamarádovi Petrovi. Následoval další úkol. Každý z nás si měl zahrát na Petra. Jedna z asistentek hrála Sóna a všechny skupinky se s ní postupně zapojili do

rozhovoru. Snažili jsme se Sónovi poradit, říct mu, co má ve své tíživé situaci dělat. Nakonec jsme problém vyřešili a i tento příběh dopadl dobře. Petr mu pomohl a celá třída byla potrestaná dvojkou z chování. Jeden z žáků byl potrestán rovnou trojkou z chování, protože to všechno byl jeho nápad. Být OUTSIDREM není jednoduché, může se to však stát každému z nás. K problémům by se člověk neměl obracet zády, jsou přece od toho, aby se řešily. Tato akce nám měla otevřít oči a napovědět nám, jak bychom se měli v podobných situacích zachovat, pokud se s nimi v životě setkáme. Nebuďme lhostejní k lidem ze svého okolí a pokud někdo potřebuje pomoct, pomozme mu. Máme-li problém a nevíme-li si s ním rady, svěřme se člověku, kterému důvěřujeme. Vždyť každý přece ví, že ve dvou se to lépe táhne!

Ze sportu Vendula Calábková Jako tradičně každý rok se na naší škole uskutečnily v měsíci červnu atletické závody „O pohár starosty obce“, atletický víceboj žáků prvního stupně a následně i Atletická olympiáda mikroregionu Království žáků 1.-5. tř. Všem účastníkům děkujeme za trpělivost a výborné výsledky. Ne všechny školy mají stejné podmínky a přesto téměř

všechny ZŠ mikroregionu se olympiády zúčastnily. Atletického souboje „O pohár starosty obce“ se však letos účastnily jen čtyři družstva, z toho dvě domácí. Mimo soutěžící ze skupin „A“ a „B“, tu závodily také soutěžící ze škol z Velké Bystřice a Velkého Újezda. V úterý 5. června, kdy se konala Atletická olympiáda mikroregionu Království, nám však nepřálo počasí.

Déšťové přeháňky naštěstí nevzaly soutěžícím chuť bojovat, jejich výsledky jsou toho důkazem. Tyto závody bývají zpestřeny různými zábavnými stanovišťmi pro ostatní děti, letos jich bylo deset a jako příklad uvádím ty nejoblíbenější - hra Twister, dovednosti s míčem, hasiči. Některá stanoviště se musela kvůli dešti přesunout do haly.

Poslední týden před vysvědčením V posledním týdnu, po uzavření všech známek, jsme se už ve školních lavicích moc neohřáli. V úterý byla v okolí školy v rámci tzv. OSVĚTOVÉHO DNE pro děti připravena různá stanoviště, na kterých se v určitých intervalech vystřídali žáci první až šesté třídy. Žáci z vyšších ročníků byli zaúkolování na stanovištích a tak měli možnost vyzkoušet si, jaké to je pracovat s dětmi a zároveň je i něčemu novému přiučit. Přehled jednotlivých stanovišť a úkolů: TOPOGRAFIE: práce s mapou, buzolou, odhady vzdáleností, hod kriketovým míčkem na cíl ZDRAVOVĚDA: kvíz první pomoci, stabilizovaná poloha, první pomoc, obvazování DOPRAVNÍ VÝCHOVA: jízda na kole městem, jízda zručnosti, vybavení kola, znalost dopravních značek TÁBORNICTVÍ: stavění stanu na čas, rozdělávání ohně, uzlování UMĚNÍ V PŘÍRODĚ: malování, zpívání, tanec polka PŘÍRODOPISNÝ KOUTEK: třídění odpadu, poznávání rostlin, brouků Ve středu jsme se opět vrátili do školních lavic a věnovali se třídnickým pracím: úklidu třídy, kontrole, výběru a rozdání učebnic do vyšších ročníků. Díky interaktivním tabulím nám letos ani nepřišlo líto, že jsme se na závěr školního roku nedostali do místního kina, ve zbylém čase jsme si na nich totiž mohli pustit i nějaký pěkný film. V předposledním dnu jsme si někteří z nás na vycházkách do okolí dali pořádně do těla. Davy upovídaných dětí jste měli možnost potkat všude: směrem na Hradisko, do Grygova, do Krčmaně, Přestavlk, přesto všechno to byl jeden z posledních příjemně strávených společných dnů. A konečně přišel pátek, dvacátý devátý červen, den, na který se mnozí žáci těší už od prvního září. Slavnostní zakončení školního roku ve shromaždišti, vyhodnocení školních výsledků, odměňování žáků a rozloučení se s žáky z deváté třídy, to už je taková neodmyslitelná tradice.

Dějepisná exkurze „HISTORICKÁ OLOMOUC“

Foto: 4x archiv ZŠ Dvacátý devátý červen-vůně květin a prázdnin se pomalu táhnou školními chodbami až do tříd, kde třídní učitelé rozdávají vysvědčení. Poslední školní měsíc je za námi. Všichni s radostí utíkají ze školních lavic vstříc prázdninovým zážitkům. Konečně mohou své školní povinnosti pověsit na dva měsíce na hřebík, oddechnout si a tak načerpat nové síly pro další školní rok. A věřte mi, bude jich třeba. Zl. Hlaváčová

V pátek 15.června jsme jeli na výlet v rámci dějepisu do Olomouce, která je známá svou krásou a barokní kulturou. Každý z nás si měl připravit stručný referát o konkrétní památce a přednést ho ostatním přímo na „místě činu“. V osm hodin jsme se sešli s paní učitelkou Richterovou a Kypusovou na hlavním nádraží v Olomouci. Někteří ještě stihli jít do tzv. „výškáče“, projet se výtahem až do posledního patra a podívat se na Olomouc z ptačí perspektivy. Masarykovou třídou jsme vyrazili do centra. U Přemyslovského paláce zazněly první referáty. Po prohlídce Dómu sv. Václava jsme měli možnost zajít do krypty a pokochat se obrazy. Další zastávkou byla Pedagogická fakulta UP, kde jsme se dozvěděli také mnoho zajímavostí. Na náměstí Republiky jsme se zastavili před Vlastivědným muzeem a také u kašny Tritonů. Na náměstí jsme obdivovali sloup Nejsvětější Trojice, Neptunovu a Jupiterovu kašnu, orloj a také jsme zvládli prohlídku kostela svatého Mořice. Tam jsme dostali rozchod. Všichni jsme byli po náročném dni unaveni, ale našli jsme si čas zajít si do McDonalda nebo na čínské nudle. Můžu mluvit za všechny, výlet jsme si užili a těšíme se na další. Jan Bican - 8.tř.

Z análů paměti

TÝNECKÉ LISTY

11

Hospodeň Vojtěch Hrudník Oš sem se vickrát zminil v TL o likvidaci selskyho stavo v neblahých letech diktature proletariáto, kerá potkala našo zem v letech 1948 – 1989. Všecke přednosti dědinskyho ževota vzale zasvi. Rozomný konzervatismus, respekt k přírodě s jejima zákonosťama, dobrý vztah k dobetko, nekonfliktni vztahe súsedsky, respektováni zveku dědinských, rodinných, v neposledni řadě opravdová křesťanská vira. Chco se poděleť ve spominkách o tem, jak sem te stary čase ešče zažel. Nasměrovalo mě k temo letošni stolety výroči narozeni naší maminke (4.7.1912). V osobnosti naší maminke sme se potkávale s hospodeňú, paňmámú, maminkú. Přerovnávám ich s ministrem financí, tak jak sem to viděl e o stařenke a dalšich tetiný, kde se hospodařelo. Měle pod patronacú placeni daní, nákupe ževobeti, oblečeni pro děcka, placeni nádenic, pachtu, ale taky všecke tržbe, za maso, mliko, obili, zemňáke, řepo, drobný prodej másla, tvaroho, mlika, zelenine, mako e ovoca ze zahrade. O nekerých věčich investicách, třeba stavebnich, nebo kúpeni nejakyho stroja do hospodářstvi, radile se s tatičkem. Pamatojo debato o kúpeni mlatičke a žačke, oděláni vodovodo v domě a do chlivu, nebo generálni opravo stodole. Abe to ekonomicke klapalo, mosel hospodář (tatiček) zasi penize vedělať z pola a kvalitniho dobetka. A tatiček dělávale lucerovy a jetelenovy semínko, mak, rozomněle cukrovce, bel o nás kvalitni chovný hovězi dobetek, ze kerý se dalo hodně otržeť. V našem desetihektarovym hospo-dářstvi bel tažný dobetek kráve. Zacházelo se s něma slušně, bič se nepoožíval, býval jenom zastrčený v klanice pro parádo. Vepřový dobetek bela zas chlúba maminke, prasátka (selata) měle o nich ledi zakázany (zamloveny) e rok dopředko. Bele sme velká rodina. Nikdá sme nepociťovale nejaký nedostatek, ani v idle, oblečeni a v čemkoli inym. Nikdy se o nás nešetřelo na idle, deš nám nekerymo neco nešlo, nahradilo se to namaštěnym chlebem ze sádlem, všeci sme měle volný přístup k mliko. Nepociťovale sme že be nekerymo z nás děcek nejak vic maminka nadržovale. A odivovale nás svú paměťú, přehledem e o politice. Věčino ledi znale křestnima minama, příbuzensky vztahe e o cezich ledi znale do třetiho kolena, data narozeni dětí, co se narodile v ročniko jak me, přesně znale v celý dědině. Erbenove a Nerudove básničke znale cely naspaměť. Kostelni knižke – „Boži cesto“ nemosele v kostele ani otevřiť, všecke pěsničke znale spaměti e dež měle třeba 12 slok. Krásně nám oměle vekládať o českých dějinách, přesně znale mina českých kŕalu a cisařu e leta jejich narozeni, panováni e smrti. Taky všecke data o významných osobnosťách v církvi, kultuře, politice. A celý ževot žile jako pravověrný katolik, plnile si všecke povinosti, světile neděle a zasvěceny svátke. Co pro ně vira znamenala, poznale sme hlavně v tý neblahý době diktatur. Neslevile z ničeho, chodilo se do kostela, nikdo z nás děti nebel v pionýro, a ani nýstarši súrozenci nebele za Německa v koratório, řikávale, že do koratória neposilale děcka v Týnco jenom ze třech rodin. Svoje přesvěčeni e viro si oměle ohájit, nestúple do JZD, takže si zažele peklo. Duchovni teror, výměna vlastnich pozemku za nýhorši a nývzdálenýjši v katastro a dalši těžkosti, tym se přece prezentoval režim k tem, co si dokázale zachovať svy „Já“, svú svobodnú vulo. Právem konstatojo přerovnáni, že socialismus skrátil mym rodičom deset let ževota. Ale česty svědomi má v každý době nývěči hodnoto.

To, že sem spoměl na maminko pře jejich výroči, chco přepomenúť, že tak se

na dědině želo, takových dědinských hospodení bela věčina, tem všeckým

patři ve spominkách oznáni a poděkováni. Jak se řikávalo: Pán Buh zaplať.

Moje rodiče Karel a Marie Hrudníkovi (počátek 60. let 20. století) - foto vlevo. Maminka docházela na kurzy ke Kateřinkám (dnešní Kateřinská ulice nedaleko olomoucké tržnice; sedící, 3. zprava; kolem roku 1930) - foto vpravo.

12

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

Jak se žije našinci v Kathmandu Lucie Pečinková Po pěti měsících strávených v Kathmandu v Nepálu mi už zdejší podmínky přijdou natolik přirozené, že se musím ptát sama sebe, o čem zajímavém vlastně psát. Naštěstí je kolem mě i spousta dalších Evropanů, kteří jsou tu kratší dobu, a proto se diví stejným věcem, kterým jsem se ještě v lednu divila i já a ke kterým mohu jít pro inspiraci.

urbanizace je zatím poměrně malá a kromě několika metropolí je Nepál zaplněn spoustou menších vesnic a městeček s několika desítkami obyvatel. V hlavním městě Kathmandu žije okolo 2,5 milionů obyvatel, čehož si člověk všimne hned po příjezdu. Ulice v centru města připomínají mumraj v mraveništi. Tam se člověk musí často prodírat davy lidí,

Odpadky se v Kathmnadů běžně povalují na ulicích

V Himalájských horách

Při prvním pohledu na mapu vypadá Nepál jako malinký podlouhlý stát sevřený mezi dvěma obry - Čínou ze severu a Indií z jihu. Tohle zdání je ale klamavé a člověk by se neměl nechat zmást odlišnými asijskými měřítky. Ve skutečnosti je Nepál téměř dvakrát větší než Česká republika a žije v něm skoro třikrát tolik obyvatel. Míra místní

a to především v sezóně, kdy je Kathmnadu zaplaveno turisty, kteří sem přijedou za exotikou a na horské treky. Centrum města je ale ještě pořád poklidné ve srovnání s kathmandskými ulicemi, které jsou téměř nepřetržitě zacpané troubícími auty, mikrobusy a kličkujícími motocykly. Mně samotné trvalo jeden až dva měsíce, než jsem se v místní dopravě vyznala, a další měsíc, než jsem sebrala odvahu vyrazit do ulic sama se svým kolem. Nejenže se tu jezdí vlevo, a tudíž si člověk musí dávat pozor, aby automaticky nezahnul do protisměru, horší ale je, že nepálští řidiči mají svůj vlastní jazyk dopravních pravidel, který je pro cizince ze začátku naprosto nečitelný. Tak například se předjíždí jak zleva tak zprava a blinkry tu skoro nikdo nepoužívá. Mikrobusy a rikšy si po cestě kličkují zleva doprava podle toho, jestli chce zrovna někdo vystupovat a nebo jestli jede vedlejší pruh rychleji. Do tohoto zmatku se ještě připletou řidiči na skútrech a motorkách, kteří se řídí pravidlem, že kam se nevleze auto, tam se přece lehce může vlézt jedna až dvě motorky. Doprava na křižovatkách je řízena z 99% policisty, protože v celém městě je jen několik semaforů, které - až na pár výjimek - nefungují. Změť těchto

Foto: 5x L. Pečinková Dopravní zácpy v centru Kathmandu

„pravidel“ mi přišla jako neuvěřitelný chaos a trvalo mi několik týdnů, než jsme se do centra města odvážila. Dnes mi ale všechno připadá naprosto přirozené. Každé ráno nasadím svou masku proti smogu a vyrážím do víru kathmandské dopravy. Navíc musím konstatovat, že místní řidiči jsou nejen mistři řízení a jsou stále ve střehu, ale také mi přijdou často mnohem ohleduplnější než u nás. Jak už jsem zmínila, do města si většinou nasazuji roušku na nos a ústa

chtěl v takové zemi a v takovém městě zůstávat déle, než je nezbytně nutné. Já sama neumím dost dobře vysvětlit, proč jsem si Nepál tak moc zamilovala, že po pěti měsících si chci pobyt tady prodloužit minimálně na celý rok. A musím zmínit, že stejně jako Kathmandu a Nepál okouzlili mě, polapila tato země i spoustu dalších návštěvníků. „Story“ cizinců, kteří sem přijeli na dovolenou, na trek nebo pracovně na pár týdnů a zůstali tu několik měsíců či let, slýchám

Typický stánek se zeleninou jako ochranu proti všudypřítomnému smogu a také mrakům prachu. Znečištění je v Kathmandu a vlastně v celém Nepálu velký problém. Vaše vlasy nebo oblečení jsou už po jednoaž dvoudenním nošení pokryté šedivou vrstvou. I zboží v obchodech je pokryté stálou vrstvou prachu, což jsme si uvědomila, když mé dlaně a prsty byly po každém nákupu v supermarketu doslova černé. Ještě očividnější je znečištění místních ulic a řek. Ani v Nepálu stejně jako v mnoha jiných asijských zemích není zvykem vyhazovat odpadky do koše, ale jen jednoduše na ulici. Lidem běžně „odpadávají“ papírky od rukou přímo na zem, ať už v restauracích, autobusech nebo na chodníku. Místní systém sběru odpadků z domácností a dokonce i kanalizace má také ještě co dohánět. Proto není divu, že zdejší ulice připomínají smetiště a řeka Bagmati, protékající celým městem, je bez nadsázky zapáchající stoka. Po přečtení předchozích odstavců se musí snad každý podivit, proč by někdo

neustále. Když opomenu místní přírodu a velehory Himaláje, které jsou překrásné a fascinující, je to asi místní kultura a vstřícnost obyvatel, které mají tu hypnotickou moc. Životní tempo je tu o mnoho poklidnější než na západě a povaha Nepálců je velice příjemná. Místní lidé jsou skromní a nekladou své potřeby, chtění a ego na první místo, jako jsem to zažila například v Nizozemí, kde jsme žila tři roky. Jsou velice otevření, přátelští a usměvaví. Tady máte pocit, že kamkoliv přijdete, mají z vás radost jen proto, že jste se tam objevili. Kromě toho je mi na Nepálcích také velice sympatické, jak jsou bezelstní a upřímní, v porovnání s „dravými a prohnanými“ Indy. Tomuhle všemu dává pozitivní tečku místní dobré jídlo a sluníčko, které příjemně prozáří téměř každý den. Proto mohu jen dodat: „Přijeďte, a přesvědčte se sami, že Nepál opravdu stojí alespoň za návštěvu.“

Sport 13

TÝNECKÉ LISTY

Co dělají hasiči v létě? Vážení spoluobčané, po delší odmlce Vás opět podrobněji informujeme o dění u sboru dobrovolných hasičů. Sezóna soutěží v požárním sportu je právě v plném proudu a naší snahou je zúčastnit se všech soutěží probíhajících v okolí. Umístění jednotlivých družstev na různých soutěžích je rozepsáno v přiložené tabulce. Na podzim jsme založili dětské hasičské družstvo. Děti požární sport velice baví, srší nadšením a elánem na každé schůzce. Dětské soutěže jsou momentálně kvůli prázdninám přerušeny, začínají opět v polovině srpna. Protože naši malí hasiči jsou v tomto sportu začátečníci, občas se jim na soutěžích nedaří tak, jak by sami chtěli, což jim někdy přináší zklamání. Po nasbírání více zkušeností se jistě dostaví i větší soutěžní úspěchy. Dle mého názoru je umístění na předních příčkách nepodstatné. Daleko důležitější je radost prožitá při pravidelných pátečních schůzkách, zapojení do kolektivu, učení se být v budoucnu nápomocný v boji s ohněm a přírodními katastrofami – vždyť se jedná o naše nástupce v této těžké dobrovolné práci! Tyto děti možná v budoucnu zachrání majetek a životy i Vám! (…a že děti tahle činnost baví dokazuje i používaná výchovná výstraha některých rodičů:“ …když si neuklidíš pokoj nebo nenapíšeš včas domácí úkol – nepůjdeš v pátek do hasiče!“)

Foto: P. Peňaška Abychom dětem vše usnadnili, vybudovali jsme v areálu hasičské zbrojnice novou sportovní plochu. Na nerovném terénu hrozil při běhu úraz nejen našim nejmenším. Zarovnali jsme a znovu oseli trávník (který v tomto parném a suchém létě musíme pravidelně zalévat) a vydláždili základnu. Pro bezpečnost dětí jsme tuto plochu oddělili od cesty živým plotem z habrů. Polní cesta lemující hasičskou zbrojnici bude i nadále po dokončení úprav zachována pro pěší, pejskaře, cyklisty či maminky s kočárky. Pokud by však kolem hasičské zbrojnice jezdila i nadále motorová vozidla, všechna naše práce byla zbytečná a bezpečnost nejen našich nejmenších by byla ohrožena. Děti jsou živel, snadno v zápalu boje vběhnou do cesty a neštěstí by bylo na světě! Živý plot jim v tomto velkém nebezpečí zabrání. Dovolte mi také touto cestou poděkovat všem, kteří svou pomocí přispěli k vybudování sportovní plochy, která okolním SDH chybí. Zároveň děkujeme za pochopení všem, kterých se tyto úpravy jakkoliv dotkly. Z našeho bohatého a časově náročného programu minulých dnů vybírám např.: Ve dnech 12.5. – 13.5. náš sbor zajišťoval občerstvení na zámecké zahradě při „Napoleonských slavnostech“. Od pátku 25.5. do neděle 27.5. v Týnci nad Sázavou probíhal oblíbený „sraz Týnců“, kde jsme měli možnost potkat

své hasičské bratry a sestry ze všech ostatních Týnců. Hasiči z Velkého Týnce si to jako obvykle náramně užili, nejen při plnění úkolů netradiční soutěže! 2.6. jsme u hasičské zbrojnice pořádali již tradiční dětský den s hasičskou tematikou za finanční podpory Olomouckého kraje. Děti oblékaly maketu hasiče do správné výstroje a výzbroje, běhali s hasičskou helmou a proudnicí, vyráběli puzzle s obrázkem hasičského auta a vyzkoušeli mnoho dalších soutěží a her. To vše nejen za sladkou odměnu. Nechyběla ani ukázka hašení – tentokrát balíku slámy. 17. 6. jsme spolupořádali pátý ročník „Týneckého pohádkového lesa“. Někteří z nás toto nedělní odpoledne strávili v převleku za pohádkové bytosti, jiní členové obsluhovali hladové a žíznivé příchozí. Nadšením rozzářené oči dětí jasně dokazují opakující se úspěch této akce. 23. 6. se v Radíkově na místní přehradě konal již 6.ročník netradiční soutěže v požárním sportu i s mezinárodní účastí. Naše holky soutěž vyhrály, kluci si to náramně užívali v raftu i ve vodě. 8. 7. v Majetíně oslavovali 120 let od založení jejich SDH. Součástí oslav na hřišti byla i soutěž s koňskou stříkačkou. Naši členové v dobových kostýmech také nechyběli. 14. 7. se na Týnecké zámecké zahradě konal již pátý ročník klání „O putovní pohár starosty obce“ v požárním sportu. Poprvé o svůj putovní pohár bojovala i děvčata, nejen muži. Nás sbor povolal ke sportu všechny své členy a mohli jste vidět soutěžit nejmladší i nejstarší týnecké členy – celkem jsme sestavili pět družstev. Soutěže se zúčastnilo celkem 21 týmů. A protože k hasičům patří voda, od začátku do konce soutěže nám pršelo a pršelo. Naštěstí déšť v 19 hodin ustal a večerní taneční zábava se skupinou Yantar se již konala za krásného počasí. 28. 7. náš kuchař Jakub Hyžik s dalšími pomocníky vařili v kotlíku hasičský guláš. Hasičský guláš z hovězího masa s příchutí leča dle slovenského receptu byl vynikající! Další naši členové Vás napojili a nasytili nejen během odpoledne, ale i při večerní zábavě. Ve stejný den naše soutěžní družstva byla na soutěži v Troubelicích. Minulé období bylo opravdu časově náročné. Videa i fotky z jednotlivých akcí můžete vidět na . Když si k tomuto přehledu akcí z naší činnosti přidáte ještě soutěže, o kterých jsem se podrobněji nezmiňovala, brigády, zásahy JPO a pravidelné zalévání zeleně v naší obci sami vidíte, jak je naše činnost náročná. Velké poděkování patří všem aktivním členům, jejich rodinám, našim sponzorům a příznivcům. Za všechny si přeji, aby týnečtí dobrovolní hasiči nemuseli v budoucnu zasahovat při žádných katastrofách a dál mohli velkým dílem přispívat ke kulturnímu životu v naší obci.

II. ročník Memoriálu Milana Vrby v tenisové čtyřhře Dne 23. června 2012 proběhl na tenisových kurtech ve Velkém Týnci II. ročník Memoriálu Milana Vrby v tenisové čtyřhře. Za krásného slunečného počasí se turnaje zúčastnilo 14 dvojic, které do pozdního odpoledne bojovaly o celkové vítězství. V úvodu turnaje jsme přivítali paní Hanu Vrbovou a předali poháry loňským vítězům pánům Jaromíru Prečanovi a Michalu Židákovi. Zpestřením turnaje byla účast bývalých ligových fotbalistů Petra Uličného, Dana Matušky a Oty Vyskočila. Ve velice přátelské atmosféře a za podpory diváků zvítězila ve finále dvojice pánů Strohalm - Helekal, která si tak odvezla palmu a pohár vítězů. Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří nás v tomto turnaji podpořili a pomohli tak v jeho uspořádání.

Jedná se o tyto laskavé sponzory: Obec Velký Týnec, Stavby Žádník, Agra Velký Týnec, Pohostinství Ján, Hospoda na hřišti – p. Janíček, Vinařství František Novák, Zámečnictví Jaroslav Dvořáček. Další poděkování patří členům pracovní skupiny obce za dovoz lavic a stánků a fotbalistům TJ Sokol Velký Týnec za půjčení šatny. Další turnaj v tenisové čtyřhře se uskuteční v sobotu 8. září 2012, kdy se otevřou brány II. ročníku Velký Týnec Open. Zahájení je plánováno na 9. hodinu ranní a přihlásit se do něj můžete u ředitele turnaje pana Petra Drápala na telefonním čísle 724 089 890. Jiří Hořava, předseda Tenisového oddílu Velký Týnec

Na závěr mi dovolte Vás jménem našeho sboru pozvat na seriál soutěží „Tohatsu Fire Cup“, který se bude konat od 10,00 dne 18. 8. 2012 v areálu týnecké hasičské zbrojnice. Pokud se děti již vrátí z prázdnin, o přestávce uvidíte i naši nejmladší generaci. S pozdravem „Vodě zdar, ohni zmar!“ Eva Šišková

Foto: archiv TK V. Týnec

14

Sport

TÝNECKÉ LISTY

Oslava 80-ti let od založení TJ Sokol ve Velkém Týnci Jindřich Pospíšil Ve dnech 15. a 16. června proběhla oslava 80-ti let od založení Tělovýchovné jednoty Sokola ve Velkém Týnci. Celou akci si vzal na svá bedra výbor oddílu kopané, který se podílel na zajištění a celkovém průběhu akce. V pátek 15. června v areálu zámecké zahrady odstartovala oslava koncertem české hudební legendy skupiny Katapult v čele s nestárnoucím Oldou Říhou. Tato skupina se na půdě obce Velký Týnec představila

podruhé ve své historii a to po dlouhých 33 letech. Na koncertě zazněly skoro všechny známé pecky této formace. Kdo se vystoupení zúčastnil, určitě nelitoval, protože skupina dvě a půl hodiny masírovala posluchače kvalitní muzikou. Celé skupina podala výborný výkon a bylo vidět, že si k sobě Olda vybral dobré muzikanty, jak Andy Budka s baskytarou, tak Ondra Timpl za bicími se s kapelou výborně ztotožnili. Konec koncertu byl ve znamení akrobatických kousků hlavního frontmena Katapultu, který bez jakýchkoliv zábran šplhal po konstrukci podia a zdravil diváky, jako by mu bylo dvacet a ne „důchodových“ třiašedesát. Určitou kaňkou byly jen slabá účast návštěvníků, ale podle našeho názoru a názoru zúčastněných diváků ti, co nepřišli, neviděli super koncert a výkon této formace. Závěrem použijme slova z písně Katapultu snad ještě

„někdy příště“. Sobota 16. června již byla až na výjimky ve znamení sportu a celá se odehrála v našem areálu. Od devíti hodin odehráli své poslední mistrovské utkání sezóny starší a následně mladší žáci s žáky Chomoutova. Obě utkání skončila remízou - u starších 3:3 a u mladších 6:6. Následovala ukázka leteckých modelářů, kteří předvedli své umění v ovládání vrtulníků. Dalším bodem programu bylo vystoupení gymnastek TJ Sokol Velký Týnec a mažoretek. Vše pomalu směřovalo k hlavnímu bodu sobotního dne a tím bylo fotbalové utkání výběru TJ Sokol Velký Týnec a AC Sparta Praha stará garda. Sparťané po původních slibech bohužel neustále měnili účast hráčů, protože současně probíhající ME v Polsku a na Ukrajině nám bylo tvrdým konkurentem. Někteří hráči jako např. Honza Berger, Horst Siegel, Franta Straka, Jirka Novotný a další dali přednost lukrativnějším nabídkám v programu ME. Bomber Skuhravý se na to prostě normálně vy…l a nepřijel, i když slíbil, z Itálie. Nakonec sparťané přijeli k utkání jen s jedenácti hráči. Jako malý bonus byl pro nás klubový autobus Sparty, který využívá jen „A“ mužstvo a stará garda ho měla možnost využít úplně poprvé a asi také naposledy. Na našem trávníku se představili tito hráči: Vratislav Lokvenc, Václav Budka, Martin Abrahám, Tomáš Poštulka, Marek Trval, Richard Polák, Jan Tenner, Aleš Bažant, Josef Karolín, Petr Prokop a Milan Sova. Trenérem a manažerem staré gardy je pan Jaroslav Bartoň. Za domácí nastoupil mix z řad bývalých hráčů, sponzorů a partnerů klubu, vybraní byli i dorostenci, kteří letos končí v mládežnických kategoriích. Dvě místa obsadili hráči, které nominoval oddíl moderní gymnastiky. Samotné utkání řídila trojice rozhodčích, jako hlavní Stanislav Kaláb ml. a na čarách Radek Saidl a Petr Drápal. Původně nominovaný hlavní rozhodčí p. Stanislav Kaláb st. se zúčastnil jen jako divák. Utkání se hrálo na dvakrát třicet pět minut a po prvním poločase

jsme prohrávali 1:3. V poločase utkání se losovalo o vyhlídkové lety opravdovým vrtulníkem a devět diváků se podívalo po skončení utkání na krásy Velkého Týnce a okolí z paluby stroje Robinson R44 pilotovaný panem Františkem Králíkem. Ve druhém poločase padlo ještě dalších šest branek a konečný výsledek vyzněl lépe pro naše hosty v poměru 4:6. Do střelecké listiny se za domácí zapsal Pavel Kovařík 2x, Tomáš Ehrenberger a Filip Švéda, za Pražany skóroval Vratislav Lokvenc 2x, Josef Jarolím 2x, Martin Abrahám a Marek Trval. Po utkání následovalo krátké posezení s konzumací pochoutek z grilu, které pro nás připravili pánové Laďa Dvořák a Oťas Kuba, a různých tekutin. To se již po hřišti pro-

lav, kterou byla taneční zábava se skupinou Trifid začínající v 19 hodin. Bob a jeho parťáci jako vždy nezklamali a bavili posluchače a tanečníky až do druhé hodiny ranní. Protože jsme se opakovaně setkali s negativním ohlasem na cenu vstupného, dovolíme si uvést skutečné náklady na tuto náročnou akci. Koncert skupiny Katapult + pronájem pódia 108 tis. Kč, AC Sparta Praha včetně dopravy 32 tis. Kč, propagace na rádiu Haná včetně představení hlavních partnerů akce 24 tis. Kč, Olomoucký deník 3700 Kč, pronájem mobilních WC 6 tis. Kč, moderátor 6 tis. Kč, reklamní předměty 9 tis. Kč, vrtulník 8 tis. Kč, ochranka 7 200 Kč, VIP občerstvení 15 tis. Kč, Trifid 8 tis. Kč. Celkem tedy asi 226 900 Kč. Zdají se vám ceny vstupného stále ještě neadekvátní? Touto cestou ještě jednou děkujeme všem partnerům oslav za poskytnuté finanční a materiální prostředky. Hlavní partneři: Olomoucký kraj, Machovský mapy, Obec Velký Týnec, Střechy Švéda, Invest – Sloupský, Technické služby města Olomouc. Ostatní partneři: Přípravné práce pro stavby Vytásek, Kovoobráběčství Švéda Jiří, Ral Pneu, FGP – studio, Metal-Aliance, DML group, Vladimír Stolička, AGRA Velký Týnec, Lo Haná, Vape, Ticketpro a Mikroregion Království a mediálními partnerům akce: Rádio Haná a Olomoucký deník. Na závěr bychom ještě chtěli poděkovat za pomoc při organizaci členům oddílu kopané a moderní gymnastiky.

háněly hráčky týmu Žabky Tršice a Lolipops Brodek u Přerova. Hráči Sparty avizovali zhruba hodinové posezení v rámci včasného návratu do Prahy a sledování utkání naší reprezentace na ME. Jak slíbili, tak to také bylo a krátce po šestnácté hodině se krásný „parník“ s logem Sparty vytočil na našem parkovišti, zadůl naposledy do houkačky a pomalu mizel z dohledu. V poločase utkání žen se losovalo o zajímavé ceny. Po tomto utkání již následovalo posezení a vyhlížení poslední části os-

Foto: 4x J. Pospíšil

Rozpis fotbalových soutěží na sezónu 2012/2013

TÝNECKÉ LISTY

Křížovka 15

Správné znění tajenky zašlete poštou nebo e-mailem či zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon 585 151 111 nejpozději do konce měsíce. Tajenka z minulého čísla: Koho chuť ženit se souží, ten po hádkách po žalu touží. Úspěšnou řešitelkou minulé křížovky a výherkyní knihy se stává paní Eva Šimonová z Velkého Týnce. Gratulujeme.

do 12/12