Obsah Soňa Červená...................................................................................... 7 Tři životy Soni Červené......................................................................9 Soňa Červená (něco vzpomínek, něco vyznání a poděkování)........13 Soňa...................................................................................................15 Tím vším jsem žila.............................................................................17 Umělecké stopy Soni Červené.......................................................... 19 Soňa Červená.....................................................................................21 Kapitola A – Začátky ..................................................................... 23 Kapitola B – Rozlet .........................................................................27 kapitola C – Berlín ........................................................................30 Kapitola D – Evropa........................................................................ 33 Kapitola E – Carmen ..................................................................... 36 Kapitola F – Amerika.................................................................... 40 Kapitola G – Německo...................................................................43 Kapitola H – Frankfurt.................................................................. 46 Kapitola I – Činohry......................................................................50 Kapitola J – Janáček....................................................................... 54 Kapitola K – Doma..........................................................................57 Poděkování...................................................................................... 60
5
Soňa Červená – česká operní pěvkyně a herečka, vstoupila na profesionální dráhu v Praze v oboru muzikálu, hudebního divadla a filmu. V opeře působila nejprve po sedm sezon v Brně, poté od roku 1959 ve Státní opeře v Berlíně, kde byla již po dvou letech za vynikající výkony v operách Monteverdiových, Haendlových a Gluckových vyznamenána titulem komorní pěvkyně. Když za dramatických okolností prošla v lednu 1962 berlínskou zdí do západní Evropy, došla ocenění zejména za svou Carmen, Ulriku, Brangänu, Erdu a Klytaimnestru. Stala se sólistkou operních domů ve Vídni, Frankfurtu a San Francisku a žádaným hostem předních evropských a amerických scén od Palerma a Milana přes Salcburk, Mnichov, Bayreuth, Hamburk, Amsterdam, Brusel, Glyndebourne, Edinburk, Paříž, Barcelonu a Lisabon po Seattle, San Diego, Chicago a Los Angeles. V koncertním i operním repertoáru se brzy specializovala na tvorbu 20. století (Mahler, Stravinskij, Janáček, Berg, Ligeti, Nono, Henze). Za vynikající výkony a dlouholetou reprezentaci byla ve Frankfurtu nad Mohanem podruhé vyznamenána titulem komorní pěvkyně. Zasloužila se také o vzorovou interpretaci Janáčka v češtině a o přesné překlady notových edic. Po uzavření operní dráhy působila od roku 1989 v činoherním divadle Thalia v Hamburku, s nímž hostovala také v New Yorku, Riu de Janeiro, Hongkongu a Sydney. Do rodné Prahy se vrátila až v půli devadesátých let k vydání knižní autobiografie Stýskání zakázáno a knihy o svém pradědečkovi, vynálezci žesťových nástrojů Václavu Františku Červeném Můj Václav. Pro město svých rodových kořenů Hradec Králové, odkud pocházel její otec JUDr. Jiří Červený, nastudovala činoherní titulní postavu v Návštěvě staré dámy. Pro pražské Národní divadlo vytvořila alegorické postavy v operách Osud a Slzy Alexandra Velikého, ústřední postavy v komorní opeře Zítra se bude... a v činoherní inscenaci Věci Makropulos v režii Roberta Wilsona. Mimořádně všestrannou jevištní zkušenost zúročuje také v přednesech melodramů (Ullmann, Bernstein, Suk, Štědroň, Březina, Kvěch). Roku 2005 byla vyznamenána Cenou Thálie, za rok 2008 Cenou Alfreda Radoka a roku 2011 medailí Artis Bohemiae Amicis. Roku 2012 přijala čestné občanství Hradce Králové. V roce 2013 obdržela vysoké americké vyznamenání Zlatou medaili J. F. Kennedyho a v České republice Medaili Za zásluhy v oblasti kultury I. stupně. Roku 2014 i vyznamenala Společnost pro vědu a umění Za zásluhy v oblasti umění a nadace Bohemian Heritage Fund Granátovou hvězdou. jvk
7
8
Tři životy Soni Červené Jsem nesmírně rád, že výstava Soňa Červená – Tím vším jsem žila, alespoň částečně splácí dluh, který má česká veřejnost vůči jedné z nejvýraznějších postav živého interpretačního umění naší země posledních dekád. Paní Soňa Červená, sama potomek významného českého kabaretiéra a umělce doktora Červeného, zakladatele legendární a neprávem polozapomenutého kabaretu Červená sedma, vstoupila do dvou oborů. Tak, jako málo kdo. Byla operní zpěvačkou světového formátu, spolupracovala s Herbertem von Karajanem, nezapomenutelná byla její Carmen a interpretace moderních autorů 20. století. Její umění bez nadsázky obdivoval celý svět. Potom se v Německu stala divadelní herečkou, podotýkám, že v jevištní němčině v Hamburku v divadle Thalia. Tam začala její spolupráce s Robertem Wilsonem, která trvá nepřetržitě dosud. Po návratu do republiky se Soňa Červená s vervou vrhla do dalších projektů, a to bych chtěl připomenout jako třetí její aktivitu, která dosud trvá. Stala se díky svým zkušenostem, přátelskému vztahu k lidem a díky výborné komunikaci, inspirátorkou a ovlivňovatelkou pražského kulturního života. Je třeba ocenit i tuto její třetí roli, kterou je potřeba bez zbytečného patosu výrazně vyzdvihnout, protože to je přesně to, co je v dnešní české kultuře a české společnosti třeba. To znamená vytrhávat ji z její provinciality a klást jí nové a nové úkoly. Proto je pro Bohemian Heritage Fund mimořádnou ctí být u této výstavy. JUDr. Pavel Smutný President BOHEMIAN HERITAGE FUND
9
10
11
12
Soňa Červená (něco vzpomínek, něco vyznání a poděkování) Setkání se Soňou Červenou pro mě bylo jedním z nejdůležitějších pracovních a zároveň lidských setkání v 21. století. Osobně jsme se setkali záhy po mém nástupu do funkce šéfa opery Národního divadla v září roku 2002. V sezóně před mým nástupem vstoupila Soňa Červená po mnoha slavných operních jevištích světa konečně i na prkna, do té doby tolik jí odpírané, historické budovy Národního divadla. V němé, režisérem inscenace Robertem Wilsonem dopsané, roli Osudu ve stejnojmenné opeře Leoše Janáčka. Chtěl jsem paní Soňu Červenou co nejdříve opět přilákat k další spolupráci s Operou. Představil jsem Soně možnost udělat pro ni speciální představení pro komorní prostor Kolowratu, na téma, které si vybere a s tvůrci, které bude chtít. Soňa oslovila skladatele Aleše Březinu a začali jsme společně hledat vhodné téma. Nebylo to hned. Diskuze nad autorským projektem vyústila ze zúženého uvažovaní o tématu výjimečně silného ženského osudu, ke jménu a příběhu Milady Horákové. Jen osobnost Soni, její celoživotní postoj a ethos mi dovolily do této řeky vstoupit. S Alešem Březinou jsme vytvořili libreto opery Zítra se bude... Velmi intenzivní, tvořivé, inspirativní zkoušení, osobnost a příkladná profesionalita Soni Červené, daly vzniknout mimořádné inscenaci. Z původně plánovaných maximálně 10 repríz se během čtyř let stalo 86! Nejen v Kolowratu, ale i na všech významných divadelních a hudebních festivalech u nás, ale také v zahraničí. Zodpovědnost ke každé repríze přinesla na většině představení mimořádnou interakci mezi hledištěm a jevištěm. Vážím si Soni jako umělce, profesionála, vnímavého a otevřeného člověka, který intenzivně sleduje neustále divadelní a jiné umělecké dění kolem sebe a je jeho nedílnou aktivní součástí. Na konci těchto řádků se jen potvrzuje má úvodní věta. Soňa Červená je jedinečná osobnost a pro mě jedno z nejdůležitějších pracovních, ale i lidských setkání provázející mě od počátku 21. století. Jsem za to vděčný, moc. Jiří Nekvasil režisér ředitel Národního divadla moravskoslezského
13
14
Soňa, navždycky krásná, prošla mým soukromým i filmařským životem jako opravdová hvězda. Ve třech dokumentárních filmech vstoupila před kameru mého štábu, a odevzdala mi upřímně svůj životní příběh, do něhož se protnuly oba totalitní režimy, nacismus a komunismus. Ten druhý ji na třicet let vyhnal z milované Prahy, a ochudil českou kulturu o její hlas podmanivé barvy. Soňa, ryzí profesionálka a milovaná přítelkyně, mě navždycky bude dojímat svou vlídnou velkodušností. Olga Sommerová filmová dokumentaristka
15
16
Tím vším jsem žila Výstava zachycující život paní Soni Červené je oceněním ženy, která dosáhla až na vrchol v umělecké tvorbě. Tato umělkyně světového formátu patří k nejvýraznějším osobnostem ve svém oboru. Její životní osudy a umělecké úspěchy na světových pódiích nechť jsou inspirací a zdrojem energie pro další generace umělců a interpretů. Nadace ČEZ pokládá účast na tomto projektu za nevšední a mimořádnou příležitost. Projekt, který posiluje pocit hrdosti k naší zemi skrze úspěch významné osobnosti, je impulzem posilujícím naše osobní sebevědomí a odhodlanost pro svoji zemi žít. Paní Soňa Červená ve svých úvahách před návratem do Prahy po třiceti letech odloučení hovoří o svém pocitu, jako o třicet let přetrženém filmu. Snad se výstavou tento životní film podařilo spojit. Mgr. Jan Husák člen správní rady Nadace ČEZ
17
18
Umělecké stopy Soni Červené Při současném překotném tempu života se člověk stává v řadě oborů svým způsobem spotřebním zbožím. Pokud denně nenabídne novou myšlenku, nový výkon, novou pózu, nezaujme novým příběhem, je nemilosrdně odstrčen a zapomenut. Přitom často některé děje ani neovlivní – žijeme v éře kultu mládí, kultu krásy. Při velkých přírodních kalamitách vždy několik jedinců přežije a založí novou generaci potomstva, odolnější, vybavenou genetickou informací pro kalamitu příští. Podobně existují lidé, kteří mají co nabídnout desítky let, přežijí spoustu životních osobních i společenských kalamit, spotřební zapomnění se jich netýká a naši kulturní genetiku obohacují o novou kvalitu. Takovou výjimečnou osobností je bezesporu Soňa Červená. Jako by pro tuto dámu světových pódií čas neplynul. Byla hvězdou v době, kdy většina z nás ještě nežila, je hvězdou našeho věku a s jistotou bude připomínáno její umění v době, kdy už tady budou žít naši nástupci. Stopy ve sněhu mizí často okamžitě, nejpozději při prvním jarním tání. Umělecké stopy Soni Červené jsou však obtisknuty do pevné skály. Ing. František Laudát, autor výstavy
19
20
Soňa Červená ztělesňuje na českém i světovém uměleckém nebi jedinečnou souhru neobvyklých spojení: překonává hranice času i prostoru stejně samozřejmě jako hranice žánrů – je dokonale doma v opeře kteréhokoli období a stylu, jako v činohře, hudebním divadle, operetě či muzikálu; vstupuje před obecenstvo s těmi nejobtížnějšími partiturami v paměti, jako by to byl její druhý domov; je stejně příkladná v melodramu, v četbě, v komorním i kabaretním zpěvu i jako herečka zcela němá. Její dráha obsáhla nejmenší místa v domovině i největší vzdálenosti na pěti kontinentech. Objela svět. Bytostným zájmem o nová díla, často jí věnovaná, nemá obdoby. Její stopa je dramaticky vklíněna do tragických zvratů dvacátého století, je nadmíru náročná – a také tím nesouměřitelná s jakoukoli jinou. Výstava může zachytit jen záblesky. Může být jen špičkou ledovce, závanem oněch více než pěti tisíců opon. Přesto má svůj nezastupitelný úkol: povědomí o této úchvatné dráze nesmí dřímat v archivech… RNDr. Jan Králík, CSc. kurátor výstavy
21
22
Kapitola A
Začátky
/Od rodičů přes hudební divadlo k prvnímu filmu/
23
Otec JUDr. Jiří Červený (*14. srpna 1887 v Hradci Králové, † 6. května 1962 v Praze) Matka Žofie rozená Bergerová, vězněna nacisty, umučena komunisty
24
Soňa a spol. /foto: Fred Kramer, Praha/
Věnování od Jiřího Voskovce, podepsané v Paříži, 1948 Věnování od Jana Wericha na fotu u mikrofonů, 1948
25
Věnování od Oldřicha Nového na společném fotu z hudební komedie Glenna Webstera Plukovník chce spát, 1949
26
Bohyně Juno s Vlastou Burianem v roli Horácia ve Voskovcově + Werichově + Ježkově Nebi na zemi v režii Jiřího Frejky 1950
Kapitola B
Rozlet
/Z Barrandova do Puppu, z televize do Stavovského divadla a na sedm operních let do Brna/
27
Kostýmní zkouška na Barrandově, 1947 Così fan tutte jako tahle Mozartova Dorabella v Brně, 1953
28
Už zase zamilovaný, Cherubino d´amore v Mozartově Figarově svatbě v Praze, 1954
Škoda ho! uvažuje Maddalena ve Verdiho Rigolettu v Brně, 1956 V gala pro tu pravou, Oktavián v Růžovém kavalíru Richarda Strausse v Brně, 1957
29
Kapitola C
Berlín
/Státní opera Pod lipami nabídla širokou paletu rolí od baroka po modernu/
30
Bojovnice za svobodu Tai Yang v opeře Tai Yang erwacht Jeana Kurta Foresta v Berlíně 1960 /foto Marion Schöne
Chánova dcera Končakovna v Borodinově Knížeti Igorovi, 1961 /foto z Brna 1954 Intrikánská Poppaea žádá všecko a ještě víc v Monteverdiho Korunovaci Poppaey s Gerhardem Stolzem v Berlíně, 1959
31
Antická Kurtizána v Odsouzení Lukullově Paula Dessaua v Berlíně, 1960
Nenasytná Ježibaba v Perníkové chaloupce Engelberta Humperdincka v televizní inscenaci v Berlíně, 1961
32
Kapitola D
Evropa
/Evropa se otevřela Wagnerovým Bayreuthem doslova dokořán/
33
Autogramiáda v Bayreuthu, 1962 Pyšná egyptská princezna Amneris ve Verdiho Aidě v Západním Berlíně, 1962 /foto I. Buhs/
34
Potřeštěná Baba Turkyně v Životu prostopášníka Igora Stravinského v Edinburku, 1967
Obětavá Carolina v Elegii za mladé milence Hanse Wernera Henzeho v Edinburku /foto Eric Thorburn/, 1970
35
Kapitola E
Carmen
/Životní role Carmen měla 156 proměn ve třech jazycích/
36
Sebejistá Carmen s tamburínou v Brně, 1952
Tušící Carmen s kartami v Západním Berlíně
Zasněná Carmen s kartami v Brně, 1952
37
Vyzývavá Carmen s Mariem del Monakem, 1962
Odmítnutá Carmen s Mariem del Monakem, 1962
38
Carmen v okamžiku štěstí
Carmen nedosažitelná
39
Kapitola F
Amerika
/Nový svět si přál jedenáct sezon v San Francisku a mnoho navíc/
40
Šelmovská Berta v Lazebníku sevillském Gioacchina Rossiniho v Seattlu, 1966
Aristokratická Comtessa v Andrea Chénierovi Umberta Giordana v San Francisku + Renata Tebaldi, 1965
41
Tajemná Uklízečka v opeře Gunthera Schullera Visitation se Simonem Estesem v San Francisku, 1967 /foto F. Kranzler/
42
Zábavný hostitel Orlofský v Netopýru Johanna Strausse ml. v San Diegu, 1965
Kapitola G
Německo
/Všechny operní scény v Německu – a leckterá opakovaně/
43
Klaunský Ministr v Le grand macabre Györgyiho Ligetiho v Hamburku /foto Hans-Joachim Lieske/, 1978 Sebeničící Hraběnka Geschwitzová v Lulu Albana Berga ve Stuttgartu, 1966 /foto S. Lauterwasser/
44
Oslavovaná La Cubana Hanse Wernera Henzeho ve Wuppertalu /foto Julli Weiss/, 1976
Strachem pološílená paní Alvingová v opeře Die Gespenster Antonia Bibala v Kielu, 1981
Podivnému respektu se těšící Vévoda v Noci v Benátkách Johanna Strausse ml. v Gelsenkirchenu /foto Majer-Finkes/, 1987
45
Kapitola H
Frankfurt
/Třetí domovská scéna stála nad Mohanem/
46
Pokrevní msta Azuceny ve Verdiho Trubadúru ve Frankfurtu /foto Englert/, 1964
Starostlivá Geneviève v Debussyho Pelléovi a Mélisandě s Richardem Crossem ve Frankfurtu /foto Leonar/, 1969
Podivná Dáma s lodí na hlavě v operetě Monsieur Beaujolais podle Offenbacha ve Frankfurtu /foto Mara Eggert/, 1982
47
Zbabělá Klytaimnestra v Elektře Richarda Strausse ve Frankfurtu /foto Englert/, 1971
48
Blahosklonná Hraběnka v Lortzingově Pytlákovi + pejsek Funny Face ve Frankfurtu /foto Englert/, 1973
Wohl behütet ve vlastní One Woman Show Zwischen Stühlen singen ve Frankfurtu /foto Mara Eggert/, 1986
Výčitkami pronásledovaná Kněžna v Pucciniho Sestře Angelice ve Frankfurtu, 1978
49
Kapitola I
Činohry
/U nás téměř utajená stopa na činoherních scénách všech pěti kontinentů/
50
Úplatek za Lásku ve hře Liebe und Magie v Basileji s Barbarou Nüsseovou, 1988
Chápající Chůva v Romeovi a Julii Williama Shakespeara v Hamburku /foto Michaela Suchy/, 1983
V činohře Singt, Vögel, singt K. H. Stamera v Mnichově, 1989
51
V muzikálu Time Rocker Roberta Wilsona a Lou Reeda v Hamburku, 1996 /foto Clärchen Baus-Mattar/
52
Číhající Smrtka Edgara Allana Poea v muzikálu Poetry Roberta Wilsona a Lou Reeda v Hamburku, 2000
Nezadržitelný Čas v inscenaci 1914 v režii Roberta Wilsona ve Stavovském divadle (ND), 2014 /foto Martin Beck/
53
Kapitola J
Janáček
/Pro alt nemnoho, ale pro srdce vše/
J
54
Poloslepá Stařenka v Její pastorkyni ve Frankfurtu /foto Mara Eggert/, 1987
Neústupná Kabanicha v Kátě Kabanové v Lisabonu /foto Axioma/, 1975 Nevinná Varvara v Kátě Kabanové v Brně, 1953
J
55
Neúprosný Osud v Janáčkově Osudu v Národním divadle v Praze, 2002
Bezmocně přihlížející Stařenka v Její pastorkyni v Bruselu s Anjou Siljou /foto Dieter Neubert/, 1990
J
56
Kapitola K
Doma
/Kdo mohl tušit tak velkolepý návrat domů? Osud?/
57
Trochu zvláštní Historicus v Slzách Alexandra Velikého Tomáše Hanzlíka ve Stavovském divadle (ND), 2007
Mučená Milada Horáková s Janem Mikuškem v opeře -procesu Zítra se bude Aleše Březiny v Divadle Kolowrat (ND) v Praze, 2008 /foto Jana Smékalová/
58
Ztělesněné Zlo v opeře Toufar Aleše Březiny v Divadle Kolowrat (ND) v Praze, 2013
Rozevlátá Pohádka pro stejnojmenný melodram Josefa Suka v Hradci Králové, 2014
Třistaletá Emilia Marty ve Věci Makropulos Karla Čapka v režii Roberta Wilsona ve Stavovském divadle (ND), 2010 /foto Lucie Jenschová/
59
Pořadatel:
Produkce:
60
Výstava se koná za laskavé podpory:
Partneři:
Mediální partneři:
Zvláštní poděkování: Dušan Očka Jindra Malík
K O V O V É R Á M Y
61
Texty k fotografiím: Jan Králík Grafické řešení a sazba: David Boháč Úvodní foto: Martin Beck Redakce: Martin Dostoupil Tisk: Tiskárna Polygraf, s.r.o. Vydavatel: Martin Dostoupil – Co&Pub, Šlikova 1229/46, 169 00 Praha 6 www.copub.cz Vydání první © Martin Dostoupil – Co&Pub, 2014 © Jiří Králík, 2014
Vydavatel tímto děkuje za laskavé zapůjčení fotografií paní Soně Červené a RNDr. Janu Králíkovi, CSc. Publikace byla vydána s přispěním www.copub.cz
ISBN: 978-80-904280-6-5
62
Multimediální výstava Soňa Červená – Tím vším jsem žila Autor: František Laudát Produkce, PR: Martin Dostoupil – Co&Pub Výběr fotografií, koncepce, kurátor: Jan Králík Grafika výstavy a katalogu: David Boháč Úpravy fotografií: Martin Wágner, Martin Beck Pořádá: Občanské sdružení Mahler 2000 Místo konání: Novoměstská radnice v Praze, Karlovo nám. 1/23 Termín: 2. – 31. 10. 2014 denně kromě pondělí, 10.00 – 18.00 hod. Vstupné: plné: 80 Kč, snížené: důchodci, studenti, ZTP: 40 Kč, děti do 14 let zdarma
Výstava se koná pod záštitami pana Karla Schwarzenberga a náměstka primátora hl. m. Prahy Václava Novotného.
63
