No title

LITTERA SCRIPTA Odborný recenzovaný časopis

Přípravný výbor redakční rady: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D. – předseda redakční rady prof. Ing. Jan Váchal, CSc. – předseda dílčí redakční rady ekonomické prof. Ing. Radimír Novotný, DrSc. – předseda dílčí redakční rady technické Mgr. Michaela Votavová – výkonná redaktorka

Adresa redakce: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Okružní 10 370 01 České Budějovice Tel.: +420 387 842 137 Fax: +420 387 842 145 e-mail: [email protected] www.vstecb.cz/odborny-casopis-Littera-Scripta-163.htm

Tisk: Tiskárna Jihočeský inzert expres, s. r. o. Na Barborce 2, Dobrá Voda u Českých Budějovic

Povoleno MK ČR pod ev. č. MK ČR E 18287. ISSN 1802-503X Datum vydání: červen 2011 Periodicita: 2x ročně

c 2011 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

REDAKČNÍ RADA / EDITORIAL BOARD platná od 1. čísla časopisu v roce 2010 / valid from 1st issue in 2010

Hlavní redakční rada / Main editorial board: Ing. Marek VOCHOZKA, MBA, Ph.D. – předseda / chairman

prof. Ing. Mária ČARNOGURSKÁ, CSc. prof. Ing. Milan DEMO, PhD., dr. h. c. prof. zw. dr hab. Stefan FORLICZ prof. Ing. Jan HRON, DrSc., dr. h. c. prof. Dr. Alois HEISSENHUBER, DrSc., dr. h. c. PaedDr. Ladislav JIRKŮ Ing. Jakub NOVOTNÝ, Ph.D. prof. Ing. Radimír NOVOTNÝ, DrSc. prof. Valery Fedorovich OCHKOV prof. Ing. Miroslav PETRTÝL, DrSc. prof. Ing. Miloslav SYNEK, CSc. prof. Ing. Ľubica ŠVANTNEROVÁ, PhD. prof. PaedDr. Gabriel ŠVEJDA, CSc. prof. Ing. Pavel TOMŠÍK, CSc. prof. Ing. Jan TRUNEČEK, CSc. prof. Ing. Jan VÁCHAL, CSc.

Dílčí redakční rada (technika a přírodní vědy) / Partial editorial board (Engineering and natural sciences): prof. Ing. Radimír NOVOTNÝ, DrSc. – předseda / chairman Ing. Petra BEDNÁŘOVÁ, Ph.D. Ing. Alena HYNKOVÁ, CSc. doc. Ing. Zdeněk KUTNAR, CSc. prof. Ing. Radim MAREŠ, CSc. doc. Ing. Vojtěch MERUNKA, Ph.D. doc. Ing. Martin ŠTRONER, Ph.D. doc. RNDr. Ing. Zdeněk ÚŘEDNÍČEK doc. Ing. Jaroslav VÝBORNÝ, CSc.

Dílčí redakční rada (ekonomika) / Partial editorial board (Economics): prof. Ing. Jan VÁCHAL, CSc. – předseda / chairman doc. Ing. Hana EZROVÁ, CSc. PhDr. Jan GREGOR, Ph.D. Mgr. Lenka HRUŠKOVÁ, Ph. D. Ing. Miroslav MÁČE, Ph.D., CSc. Ing. Jakub NOVOTNÝ, Ph.D. Ing. Ludmila OPEKAROVÁ, PhD. prof. Ing. Miroslav SVATOŠ, CSc. Ing. Marek VOCHOZKA, MBA, Ph.D.

Externí členové redakční rady / External editorial board members: Zahraniční / Foreign: prof. Ing. Mária ČARNOGURSKÁ, CSc. Technická univerzita v Košiciach (SK)

prof. Ing. Milan DEMO, PhD., dr. h. c. Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre (SK)

prof. zw. dr hab. Stefan FORLICZ Wy˙zsza Szkola Bankowa we Wroclawiu (PL)

prof. Dr. Alois HEISSENHUBER, DrSc., dr. h. c. Technische Universität München (D)

prof. Valery Fedorovich OCHKOV Moscow Power Engineering Institute / Technical University (RU)

prof. Ing. Ľubica ŠVANTNEROVÁ, PhD. Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica (SK)

Tuzemští / Domestic: PhDr. Jan GREGOR, Ph.D. Vysoká škola evropských a regionálních studií České Budějovice (ČR)

prof. Ing. Jan HRON, DrSc., dr. h. c. Česká zemědělská univerzita v Praze (ČR)

PaedDr. Ladislav JIRKŮ Vysoká škola polytechnická Jihlava (ČR)

prof. Ing. Radim MAREŠ, CSc. Západočeská univerzita v Plzni (ČR)

doc. Ing. Vojtěch MERUNKA, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze (ČR)

Ing. Jakub NOVOTNÝ, Ph.D. Vysoká škola polytechnická Jihlava (ČR)

prof. Ing. Miroslav PETRTÝL, DrSc. České vysoké učení technické v Praze (ČR)

prof. Ing. Miroslav SVATOŠ, CSc. Česká zemědělská univerzita v Praze (ČR)

prof. Ing. Miloslav SYNEK, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze (ČR)

doc. Ing. Martin ŠTRONER, Ph.D. České vysoké učení technické v Praze (ČR)

prof. PaedDr. Gabriel ŠVEJDA, CSc. Vysoká škola evropských a regionálních studií České Budějovice (ČR)

prof. Ing. Pavel TOMŠÍK, CSc. Mendelova univerzita v Brně (ČR)

prof. Ing. Jan TRUNEČEK, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze (ČR)

doc. RNDr. Ing. Zdeněk ÚŘEDNÍČEK Vysoká škola logistiky, Přerov (ČR)

doc. Ing. Jaroslav VÝBORNÝ, CSc. České vysoké učení technické v Praze (ČR)

Interní členové redakční rady / Internal editorial board members: Ing. Petra BEDNÁŘOVÁ, Ph.D. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

doc. Ing. Hana EZROVÁ, CSc. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

Mgr. Lenka HRUŠKOVÁ, Ph. D. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

Ing. Alena HYNKOVÁ, CSc. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

doc. Ing. Zdeněk KUTNAR, CSc. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

Ing. Miroslav MÁČE, Ph.D., CSc. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

prof. Ing. Radimír NOVOTNÝ, DrSc. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

Ing. Ludmila OPEKAROVÁ, PhD. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

prof. Ing. Jan VÁCHAL, CSc. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

Ing. Marek VOCHOZKA, MBA, Ph.D. Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (ČR)

OBSAH ÚVODNÍ SLOVO PRŮBĚH RECENZNÍHO ŘÍZENÍ

23

EKONOMICKÁ SEKCE Hospodářský výsledek chovu dojnic u podniků s pastevním a nepastevním hospodařením Jan Frelich, Martin Šlachta, František Střeleček, Jana Lososová

31

Vliv pracovních podmínek na výkon zaměstnance Lenka Hrubá, Gabriela Švejdová

41

Rizika v logistice – poznatky z průzkumu Pavla Macurová, Jana Hančlová, Alena Minárová, Oleg Dejnega, Josef Černý, Leo Tvrdoň

53

Možnosti využití sezónního kolísání cen u vepřového masa k ovlivnění hospodářského výsledku zemědělských firem Martin Maršík, Daniel Kopta

61

Harmonizace DPH v rámci volného obchodu EU – reflexe na možnosti daňových úniků – část 1 Ludmila Opekarová, Věra Mulačová, Hana Ezrová, Romana Píchová

79

Komenského etické vize o nápravě věcí lidských Miroslav Somr

91

Běžné výdaje obcí na nakládání s odpady a jejich nákladová efektivnost – případová studie pro Jihomoravský kraj Jana Soukopová

105

Metody a sazby používané ke komparaci korporátního daňového zatížení Irena Szarowská

121

Bankrotní modely v podmínkách České republiky Marek Vochozka, Petr Mulač

133

TECHNICKÁ A PŘÍRODOVĚDNÍ SEKCE Posouzení vlivu přípravku PRP SOL na hydro-fyzikální vlastnosti půdy Miroslav Dumbrovský, Ivana Kameníčková, Jana Podhrázská

145

Objemová kvantifikace erozních rýh v povodí Šardického potoka Miroslav Dumbrovský, Veronika Sobotková, František Pavlík, Jana Uhrová

155

Několik poznámek k van der Waalsově rovnici Jana Kalová, Radim Mareš

165

Zhodnocení problémů rozvoje malých obcí – případová studie Záblatí Iva Louženská, Jana Moravcová, Monika Koupilová, Tomáš Pavlíček, Jan Váchal

181

Vliv kritických koeficientů kapalin na lineární škálovací stavovou rovnici Radim Mareš, Jana Kalová

191

Dva geometrické příklady „přechodovýchÿ ploch v architektuře Radimír Novotný

203

Využití dešťové vody v bytovém domě Barbora Součková

219

227

ZKUŠENOSTI Z PRAXE Berufsbezogene Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice Zdeněk Caha Technologie staveb a studijní opory Alena Hynková

231

Koroze betonu Alena Hynková, Petra Bednářová

239

Archivace účetních dokladů Kristina Kabourková, Pavel Rousek, Jiří Tuček

245

Použití prvků marketingového mixu (placement a promotion) ve stavebnictví podle typu podnikání Jiří Vlk

259

PROFIL Neznámí učenci a první odborný časopis v české vědě Michaela Votavová

265

RECENZE KNIH The Zoo Story Jindřiška Šulistová

269

ZPRÁVY Nová norma ISO 690 aneb Jak správně citovat v našem časopise Michaela Votavová

277

Lektorský tandem – Zpráva z průběhu projektu „Tandemové vzdělávání pro české vzdělávací instituceÿ Kamila Zelinková

CONTENT INTRODUCTORY WORD REVIEW PROCEEDINGS

23

ECONOMIC SECTION Economical results of dairy cattle breeding on farms with seasonal pasture or indoor management Jan Frelich, Martin Šlachta, František Střeleček, Jana Lososová

31

The influence of working conditions at the work output Lenka Hrubá, Gabriela Švejdová

41

Risks in logistics – research findings Pavla Macurová, Jana Hančlová, Alena Minárová, Oleg Dejnega, Josef Černý, Leo Tvrdoň

53

Possibilities of use of seasonal fluctuations in prices for pork to affect the economic results of agricultural companies Martin Maršík, Daniel Kopta

61

Tax harmonisation in free trade EU – reflection on the possibilities of tax evasion – part 1 Ludmila Opekarová, Věra Mulačová, Hana Ezrová, Romana Píchová

79

Komenský’s ethical vision of the reform of human affairs Miroslav Somr

91

Municipal waste current expenditures and cost efficiency – a case study for the South Moravian Region Jana Soukopová

105

Methods and rates used to compare corporate tax burden Irena Szarowská

121

Bankruptcy models in the Czech Republic Marek Vochozka, Petr Mulač

133

ENGINEERING AND NATURAL SCIENCES SECTION The effect of soil conservation technologies on hydro-physical soil properties Miroslav Dumbrovský, Ivana Kameníčková, Jana Podhrázská

145

The volumetric quantification of erosion rill in the catchment area of Šardický stream Miroslav Dumbrovský, Veronika Sobotková, František Pavlík, Jana Uhrová

155

A few remarks to the van der Waals equation Jana Kalová, Radim Mareš

165

Evaluation of problems of small urban structures restoration and development – case study Záblatí Iva Louženská, Jana Moravcová, Monika Koupilová, Tomáš Pavlíček, Jan Váchal

181

Critical exponents values for fluids and linear scaled equation of state Radim Mareš, Jana Kalová

191

Two geometric examples of ”transitional”areas in architecture Radimír Novotný

203

Using of rainwater in residential buildings Barbora Součková

219

227

EXPERIENCE AND KNOWLEDGE FROM PRACTICE Berufsbezogene Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice Zdeněk Caha Construction technology and study support materials Alena Hynková

231

Concrete corrosion Alena Hynková, Petra Bednářová

239

Archiving of Accounting Documents Kristina Kabourková, Pavel Rousek, Jiří Tuček

245

Using of marketing mix elements (placement and promotion) in the construction industry by type of business Jiří Vlk

259

PROFILE Unknown scholars and the first specialized magazine in the Czech science Michaela Votavová

265

BOOK REVIEWS The Zoo Story Jindřiška Šulistová

269

NEWS The new standard ISO 690 – How to properly cite in our journal Michaela Votavová

277

Tandem lecturers Kamila Zelinková

ÚVODNÍ SLOVO Vážené kolegyně, vážení kolegové, rok 2011 s sebou přinesl další číslo časopisu Littera Scripta. Jsem velmi rád, že mohu za celý výkonný tým redakce říci, že relativně nová situace po zařazení časopisu na Seznam recenzovaných neimpaktovaných periodik v ČR s sebou přináší i nové výzvy, které se daří reflektovat – chceme zvyšovat podíl anglicky psaných článků, rozšířili jsme služby technicko-administrativního zázemí časopisu (veškeré přípravné práce, od primární kontroly přes recenzní řízení a korektury až po sazbu jsou zajišťovány výhradně vlastními silami redakce VŠTE), sledujeme aktuální dění na poli publikování vědeckých a vzdělávacích textů, připravujeme samostatné webové stránky časopisu atd. Nezůstáváme pouze u plánů na rozvoj redakčního zázemí, ale chceme se též přibližovat autorům, kteří se rozhodnou publikovat své práce v našem odborném časopisu. S upřímnou radostí sleduji narůstající trend zájmu o časopis Littera Scripta, a s ještě upřímnějším potěšením vítám spolu s ostatními členy redakčního týmu každý kvalitně zpracovaný článek. Vzhledem k současnému rozvoji komunikačně-informačních technologií proto zvažujeme také návrh publikování ve dvou liniích – klasické tištěné formě a elektronické formě v režimu open access publikování. Uvědomujeme si, že se jedná o průlomový krok na poli sdělování výsledků vědecké práce. A rozhodně chceme, aby časopis Littera Scripta šel plně s požadavky současných autorů. Dovolte mi poděkovat všem, kteří do prvního letošního čísla přispěli svou autorskou a odbornou prací. Dovolte mi též oslovit všechny z Vás, kteří máte k fungování časopisu jakékoliv poznámky – budeme rádi, pokud nás kontaktujete. Nad připomínkami a výhradami se rádi pozastavíme a zvážíme jejich důsledky. Pozitivní slova nám pomohou v motivaci pro další práci v publikačních aktivitách. Obojí je pro nás cenné. Vždyť je to právě spokojenost autorů a čtenářů, co je v případě neziskového odborného časopisu cílem veškerého snažení. Za přípravný výbor redakční rady prof. Ing. Jan Váchal, CSc.

15

INTRODUCTORY WORD Dear colleagues, we introduce you the first issue of Littera Scripta journal of 2011. I am very pleased and honoured to express our happiness on behalf of the whole editorial management team, that the relatively new situation following the inclusion the journal on the List of peer-reviewed non-impacted journals in the Czech Republic also brings new challenges, which we are able to reflect progressively – we have established a non-reviewed section for articles that reflect the current course of events in the fields of economic sciences and engineering, but do not pretend to be expert scientific articles, we further increase the proportion of articles written in English, we have extended the services of technical and administrative support for the magazine (all preparatory work, from the primary control and the editing and reviewing process to proofreading and typesetting is provided exclusively by own editorial staff), we follow current events in the field of publishing scientific and educational texts, we are preparing a separate web page of the magazine, etc. We do not focus only on plans developing an editorial background, but we are also approaching authors who choose to publish their work in our professional journal. With sincere delight I am watching the growing trend of interest in the Littera Scripta journal, and even more sincere pleasure I welcome, along with other members of the editorial team, every excellently article written. Given the current development of communications and information technologies we are also considering the idea of publishing the journal in two ways – in the traditional paper form and electronic form under the open access publishing. We are fully aware that this is a ground-breaking step in the field of scientific communication and research work, but at the same time we want to ensure the Littera Scripta journal respects and fulfils the requirements of progressive trends in communications and information technology. Let me thank everyone who contributed to the first number of this year’s with their authorship and professional work. Let me also appeal to all who have any remarks on the management or content of the journal – that you are welcome to contact us. Any comments of yours we will discuss with the full responsibility in the executive board and possibly we will incorporate them into our publishing activities. Positive words about the publishing will help the team with the motivation for our work. Both are very valuable and inspiring to us. After all, it is the satisfaction of authors and readers, as is the case of a non-profit professional journal, that is the goal of our efforts and creative editorial work. In the name of the executive editorial board Prof. Ing. Jan Váchal, CSc. 16

PRŮBĚH RECENZNÍHO ŘÍZENÍ / REVIEW PROCEEDINGS Do čísla 1/2011 bylo zařazeno 16 recenzovaných příspěvků od 38 autorů z 8 pracovišť. / In issue 1/2011 16 reviewed articles written by 38 authors from 8 institutions were included.

Články / Articles Počet doručených článků / Number of articles received: 27 Počet článků vyřazených v 1. kole recenzního řízení / Number of articles rejected in 1st round of review proceedings: 7 Počet článků vyřazených ve 2. kole recenzního řízení / Number of articles rejected in 2nd round of review proceedings: 4 Počet článků přijatých k tisku po dokončení recenzního řízení / Number of articles agreed to be published: 16

Recenzní rozhodnutí / Review conclusions Počet zpracovaných recenzí / Number of reviews delivered: 39 - z toho recenzováno recenzentem s titulem doc. nebo prof. / from which was reviewed by reviewer with Doc. or Prof. degree: 27 (69 %) Recenzenti s doc. či prof. Reviewers with Doc. or Prof. degree

Ostatní Other

Celkem In total

5

4

9

16

5

21

3

2

5

3

1

4

Přijato beze změn Published without changes Přijato, doporučeno zohlednit navrhované úpravy Published, suggested considering some remarks Přijato po celkové revizi příspěvku Published after over-all revision Odmítnuto Denied

17

Recenzní sbor / Reviewers board Ing. Ladislav BÁRTA, CSc. Vysoké učení technické v Brně

doc. Ing. Jiří BECK, CSc. Západočeská univerzita v Plzni

doc. RNDr. Josef BLAŽEK, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Ing. Beata BLECHOVÁ, Ph.D. Slezská univerzita v Opavě

doc. Ing. Ivan CIBULKA, CSc. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

Mgr. Jiří DOLEŽAL Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Ing. Stanislav FROLÍK, Ph.D. České vysoké učení technické v Praze

Dr. Ing. Zdeněk HAVLÍČEK Mendelova univerzita v Brně

doc. PaedDr. Josef HORÁK, CSc. Technická univerzita v Liberci

Ing. Alois JUŘICA, CSc. Ústav zemědělské ekonomiky a informací

doc. Ing. Vlasta KAŠPAROVSKÁ, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně

prof. Ing. Christiana KLIKOVÁ, CSc. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

doc. Ing. Dana MARTINOVIČOVÁ, Ph.D. Mendelova univerzita v Brně

18

prof. Ing. Miloš MAŘÍK, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze

PhDr. David MICHALÍK, PhD. Karlova univerzita v Praze

prof. Ing. Zdeněk MIKOLÁŠ, CSc. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

doc. Ing Zlatica MUCHOVÁ, PhD. Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitře (SK)

doc. Ing. František NAHODIL, CSc. Vysoká škola finanční a správní v Praze

doc. Ing. Jiří NOVOTNÝ, CSc. Masarykova univerzita v Brně

doc. Ing. František ORAVA, CSc. Vysoká škola logistiky v Přerově

RNDr. Renata PAVELKOVÁ CHMELOVÁ, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci

doc. Ing.Vladislav PAVLÁT, CSc. Vysoká škola finanční a správní v Praze

PhDr. Helena PAVLIČÍKOVÁ, CSc. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

doc. Ing. Jitka PEKOVÁ, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze

prof. Ing. Petr PERNICA, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze

doc. Ing. Miloslav ROTPORT, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze

Bc. Ing. Mojmír SABOLOVIČ, Ph.D. Masarykova univerzita v Brně

19

doc. Ing. Jaroslav SEDLÁČEK, CSc. Masarykova univerzita v Brně

RNDr. Jana SLABĚŇÁKOVÁ Vysoké učení technické v Brně

Ing. Jan SLAVÍK, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze

doc. Ing. Jaromír ŠTŮSEK, CSc. Česká zemědělská univerzita v Praze

doc. Ing. Tománek PETR, CSc. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

doc. Radim VALENČÍK, CSc. Vysoká škola finanční a správní v Praze

prof. Ing. Alena VANČUROVÁ, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze

prof. RNDr. Petr VOŇKA, CSc. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

20

EKONOMICKÁ SEKCE / ECONOMIC SECTION 23

Hospodářský výsledek chovu dojnic u podniků s pastevním a nepastevním hospodařením Jan Frelich, Martin Šlachta, František Střeleček, Jana Lososová

31

Vliv pracovních podmínek na výkon zaměstnance Lenka Hrubá, Gabriela Švejdová

41

Rizika v logistice – poznatky z průzkumu Pavla Macurová, Jana Hančlová, Alena Minárová, Oleg Dejnega, Josef Černý, Leo Tvrdoň

53

Možnosti využití sezónního kolísání cen u vepřového masa k ovlivnění hospodářského výsledku zemědělských firem Martin Maršík, Daniel Kopta

61

Harmonizace DPH v rámci volného obchodu EU – reflexe na možnosti daňových úniků – část 1 Ludmila Opekarová, Věra Mulačová, Hana Ezrová, Romana Píchová

79

Komenského etické vize o nápravě věcí lidských Miroslav Somr

91

Běžné výdaje obcí na nakládání s odpady a jejich nákladová efektivnost – případová studie pro Jihomoravský kraj Jana Soukopová

105

Metody a sazby používané ke komparaci korporátního daňového zatížení Irena Szarowská

121

Bankrotní modely v podmínkách České republiky Marek Vochozka, Petr Mulač

Hospodářský výsledek chovu dojnic u podniků s pastevním a nepastevním hospodařením Jan Frelich, Martin Šlachta, František Střeleček, Jana Lososová Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Abstrakt Na základě dotazníkových údajů o struktuře a finančním zdraví padesáti podniků v České republice byla vyhodnocena efektivita výroby mléka při pastevním a nepastevním hospodaření. Byl použit pyramidový model, kde byly hodnoceny základní ukazatelé efektivnosti produkce mléka u těchto podniků. U podniků s pastevním hospodařením činila ztráta na jednu dojnici 3 255 Kč, kdežto u podniků s nepaseným chovem byl zjištěn zisk na jednu dojnici 1 141 Kč. Nižší užitkovost dojnic u podniků s pastevním hospodařením byla hlavní příčinou vzrůstu jednotkových nákladů z 8,299 na 9,089 Kč, která vedla k relativnímu překročení jednotkových nákladů vlivem intenzity výroby o 4 291 Kč. Náklady na jednu dojnici u podniků s pastevním způsobem hospodaření byly nižší než u podniků s nepastevním hospodařením. Hlavním faktorem, který znamenal snížení zisku na jednu dojnici u podniků s pastevním způsobem hospodaření, byla nízká závislost nákladů na dojnici na dynamice užitkovosti. Klíčová slova: ziskovost, chov skotu, low-input hospodaření, produkce mléka

Úvod Chov skotu představuje tradiční způsob hospodaření v horských oblastech České republiky. Uplatňuje se zde často nízkonákladové hospodaření založené na efektivním využití pastvy z trvalých travních porostů [1]. Dojivost krav je obvykle vyšší během pastevního období než po zbytek roku, kdy je krmná

23

24

Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1

dávka založena na konzervované píci a zvířata jsou ustájena [2]. Mléko produkované pasenými dojnicemi obsahuje více zdraví prospěšných mastných kyselin v tuku než při krmení siláží [3]. Rentabilita chovu je do značné míry ovlivněna managementem chovu a zdravotním stavem zvířat [4; 5; 6]. Ziskovost podniku je vedle produkčních aspektů výroby mléka ovlivněna také státními dotacemi, které pokrývají asi třetinu nákladů podniků [7; 8]. Cílem této práce bylo vyhodnotit efektivitu výroby mléka podle technologie výživy dojnic. Rozlišeny byly technologie využívající sezónní pastvu a celoroční ustájení s krmnou dávkou založenou na konzervované píci.

Materiál a metodika Práce se zaměřila na hospodaření padesáti podniků v České republice. Produkční stádo sestávalo ze dvou nejčastěji chovaných plemen skotu v České republice, Českého strakatého skotu a plemene Holštýn. Sezónní pastva od května do října probíhala v patnácti podnicích. V ostatních podnicích byla celoročně aplikována krmná dávka založená na siláži a zvířata byla ustájena. Podniky se nacházely v nadmořské výšce od 286 do 860 metrů nad mořem. Produkční stádo sestávalo z 90 až 1 945 krav a živočišná produkce tvořila 26 až 88 % celkové produkce podniků. Ekonomická analýza byla provedena na základě dotazníkových dat vyplněných chovateli. Data se týkala struktury a finančního zdraví podniků v roce 2007. Pro posouzení efektivity výroby mléka u podniků, rozdělených podle technologie výživy dojnic na pasoucí se a nepasoucí, byl použit pyramidový model (Obr. 1). V modelu byly hodnoceny základní ukazatele efektivnosti produkce mléka u těchto podniků. Velikost změny byla vyjádřena jednak procentem vyjadřujícím poměr dvou ukazatelů, jednak rozdílem. Za základ ukazatelů byly vzaty hodnoty ukazatelů v podnicích s pastevním hospodařením. Srovnávané ukazatele byly získány z podniků s nepastevním režimem hospodaření. Z níže uvedené pyramidy vyplývá, že mezi základní faktory patří vliv změny cen, přímá efektivnost nákladů, produkční využití stálých nákladů, změna objemu stálých nákladů a efekt z rozsahu výroby. Ostatní změny vznikají společným působením základních faktorů a mohou sloužit jako kritérium pro hodnocení ukazatelů nižší úrovně [9].

Ekonomická sekce / Economic section

25

Obrázek 1: Rozklad změny zisku Změna zisku podniku ∆Z = Z1 − Z0

Vliv výnosnosti

Efekt z rozsahu výroby

∆Z|v = (v1 − v0 ) · V1

∆Z|V = v0 · (V1 − V0 )

Vliv jednotkových výnosů

Vliv rozdílné dynamiky výnosnosti a jednotkových výnosů

∆Z|jv = (jv1 − jv0 ) · Q1 ∆Z|v − jv = −(c1 − c0 ) · Q1 + VN0 (iv − iQ )

Vliv jednotkových nákladů

Vliv ceny

−∆Z|jn = (jn1 − jn0 ) · Q1

∆Z|c = (c1 − c0 ) · Q1

Zdroj: [10]

Výsledky a diskuse Při řešení ekonomické otázky optimální velikosti produkce podniky využívají dvě cesty: • cestu extenzivního rozvoje výroby spojenou s nízkou intenzitou, k tomu však i přizpůsobenými nízkými náklady na technologie a stavby, nebo • cestu vysoké intenzity využívající především efektu vysokého produkčního využití intenzifikačních a stálých nákladů. Volba správné ekonomické strategie při řešení optimální intenzity výroby musí vycházet z dobré teoretické znalosti ekonomických efektů intenzifikačního procesu. Řešení uvedeného problému znamená v podstatě odpovědět na dvě

26


otázky: Jaká musí být minimální intenzita výroby, která by zajišťovala požadovanou rentabilitu, a jaká je efektivnost dalšího růstu intenzity výroby [11]. Základní ukazatele podniků s pastevním a nepastevním způsobem chovu dojnic obsahuje tabulka 1. Z uvedené tabulky vyplývá větší objem výnosů z produkce mléka podniků s nepastevním hospodařením. Procento výnosů z produkce mléka podniků s pastevním hospodařením k výnosům z produkce mléka podniků s nepastevním hospodařením na jednu dojnici činí 90,8 %. Tento poměr je ovlivněn nižší průměrnou roční užitkovostí, která dosahuje u podniků s pastevním hospodařením pouze 90 % užitkovosti podniků s nepastevním hospodařením. Všechny výše uvedené poměry byly pro podniky s nepastevním hospodařením lepší ve srovnání s podniky s pastevním hospodařením s výjimkou ceny za mléko. Výrazným rozdílem mezi oběma skupinami podniků je u podniků s pastevním hospodařením ztráta na jednu dojnici 3 255 Kč oproti zisku na jednu dojnici u podniků s nepastevním hospodařením 1 141 Kč. Rozdíl v objemu hospodářského výsledku na jednu dojnici tak tvoří 4 396 Kč. Tabulka 1: Základní hospodářské ukazatele na podnik a dojnici (průměry) Ukazatel

jednotka

pastevní

nepastevní

rozdíl P–N

podíl P/N (%)

Počet dojnic Objem produkce

ks l / dojnici a rok Kč/l Kč/l

187 6 007

425 6 674

–238 –667,7

44,0 90,0

8,548 9,089

8,470 8,299

0,078 0,790

100,9 109,5

Kč/dojnici Kč/dojnici Kč/dojnici

51 341 54 596 –3 255 –0,063 –0,542

56 531 55 390 1 141 0,020 0,171

–5 189 –794 –4 396 –0,084 –0,713

90,8 98,6 –285,3 –314,1 –317,0

Cena Jednotkový náklad Výnosy Vlastní náklady Zisk Výnosnost Jednotkový výnos

Zdroj: vlastní výpočty sledovaného souboru zemědělských podniků Pro posouzení vlivu jednotlivých faktorů byl proveden rozklad změny zisku z produkce mléka podniků s pastevním hospodařením k produkci mléka podniků s nepastevním hospodařením (tab. 2). Z uvedené tabulky vyplývá, že zisk na jednu dojnici a rok byl u podniků s pastevním hospodařením nižší o 4 396 Kč ve srovnání se ziskem na jednu dojnici a rok u podniků s nepastevním hospodařením. Na tomto nižším zisku se podílí efekt z rozsahu výroby –105 Kč. Ten byl způsoben především nižší užitkovostí v podnicích s pastevním hospodařením. V porovnání s relativní změnou zisku vlivem výnosnosti tvoří toto snížení pouze 2,4 %. Průměrná realizační cena u podniků s nepastevním hospodařením je vyšší téměř o 8 haléřů. Toto zvýšení ceny se na absolutní změně zisku


27

projevuje nepříliš významně. Ve srovnání s podniky s nepastevním hospodařením tvoří 457 Kč na jednu dojnici a tvoří pouze 10 % relativní změny vlivem výnosnosti. Z analýzy vlivu farmářských cen za mléko v EU vyplynulo, že cenový efekt není doprovázen efektem z rozsahu výroby a vyšší efektivnosti nákladů. Tato nízká pružnost produkce na změny cen vyplývá z přetrvávající společné zemědělské politiky a dlouhého generačního cyklu dojnic. Z toho lze usuzovat i na pomalejší interakci mezi dynamikou cen a objemem produkce [12]. Tabulka 2: Rozklad zisku z produkce mléka podniků rozdělených na pastevní (základní) a nepastevní (srovnávané) hospodaření Ukazatel Absolutní změna zisku

∆Z

–4 396

Relativní změna zisku vlivem výnosnosti

∆Z|v

–4 291

Relativní změna zisku vlivem jednotkových výnosů

∆Z|jv

–4 282

Relativní změna zisku způsobená rozdílnou dynamikou výnosnosti a jednotkových výnosů

∆Z|v − jv

–9,410

Relativní změna zisku vlivem cen

∆Z|c

466

Relativní změna nákladů vlivem jednotkových nákladů

∆VN |jn

–4 748

Relativní změna nákladů způsobená rozdílnou dynamikou výnosů a objemu produkce v naturálních jednotkách

∆VN |V − Q

457

Efekt z rozsahu výroby

∆Z|V

–105

Zdroj: vlastní výpočty sledovaného souboru zemědělských podniků Hlavním faktorem uvedeného pyramidálního rozkladu zisku je relativní změna zisku vlivem jednotkových výnosů. Ta je na jednu dojnici u podniků s pastevním způsobem hospodařením o 4 291 Kč nižší.

28


Celkové roční náklady na jednu dojnici jsou u podniků s pastevním hospodařením vzhledem k podnikům s nepastevním hospodařením nižší o 794 Kč, což u podniků s pastevním hospodařením představuje 1,4 % z celkových ročních nákladů na jednu dojnici. S jistou dávkou nepřesnosti lze tedy tvrdit, že náklady na jednu dojnici v obou skupinách podniků jsou stejné. Poláčková a kol. [13] oproti tomu uvádí, že celkové náklady v členění podle výrobních oblastí se směrem k horším přírodním podmínkám snižují. Rozdíly vysvětluje nižšími celkovými náklady na krmiva, léčiva, nižšími odpisy zvířat a režijními náklady v extenzivním způsobu hospodaření. Tyto analýzy sice nehodnotí náklady a rentabilitu podle technologie výživy dojnic, nicméně vzhledem k tomu, že pastevním hospodařením se zabývají podniky především v horších výrobních podmínkách, daly se předpokládat srovnatelné výsledky. Poláčková a kol. [13] dále uvádí, že podniky s vysokým podílem půdy v LFA dosáhly přibližně o 10 % nižších celkových nákladů. Se snižujícím se podílem obhospodařované půdy v méně příznivých podmínkách rostla u sledovaných chovů užitkovost směrem k příznivějším podmínkám. Nižší užitkovost dojnic u podniků s pastevním hospodařením je hlavní příčinou vzrůstu jednotkových nákladů z 8,299 na 9,089 Kč, která vede k relativnímu překročení jednotkových nákladů vlivem intenzity výroby o 4 291 Kč, což je hlavním faktorem nižšího zisku u těchto podniků.

Závěr Tato analýza nepotvrdila, že náklady na jednu dojnici u podniků s pastevním způsobem hospodaření jsou nižší než u podniků s nepastevním hospodařením. Hlavním faktorem, který znamená snížení zisku na jednu dojnici u podniků s pastevním způsobem hospodaření je určitá nákladová remanence, tedy nízká závislost nákladů na dojnici na dynamice užitkovosti.

Poděkování Děkujeme chovatelům za poskytnutí údajů o hospodaření. Tato práce byla podpořena výzkumným záměrem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. MSM 6007665806 a projektem Ministerstva zemědělství České republiky č. NAZV QH 81280.

Reference [1] KOHOUTEK, A.; KVAPILÍK, J.; CAGAŠ, B.; HRABĚ, F.; POZDÍŠEK, J. Selected indicators of productive and extraproductional management of


[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10] [11]

[12]

[13]

29

grasslands in the Czech Republic. Grassland Science in Europe, 2009, 14, 11–24. ISBN 978-80-86908-15-1. FRELICH, J.; ŠLACHTA, M.; KOBES, M. Analysis of longterm trends in the performance of dairy cows on low-input mountain farms. Journal of Agrobiology, 2010a, 27 (1), 35–40. ISSN 1803-4403. FRELICH, J.; ŠLACHTA, M.; HANUŠ, O.; ŠPIČKA, J.; SAMKOVÁ, E. Fatty acid composition of cow milk fat produced on low-input mountain farms. Czech Journal of Animal Science, 2009a 54 (12), 532–539. ISSN 0139-570X. FRELICH, J.; ŠLACHTA, M.; KOBES, M. Reasons for the culling of dairy cows on low-input mountain farms. Journal of Agrobiology, 27(1), 41–48. ISSN 1803-4403. FRELICH, J.; ŠLACHTA, M.; SZAREK, J.; WE ˛ GLARZ, A.; ZAPLETAL, P. Seasonality in milk performance and reproduction of dairy cows in lowinput farms depending on feeding system. Journal of Animal and Feed Sciences, 2009b, 18 (2), 197–208. ISSN 1230-1388 KVAPILÍK, J. Hodnocení ekonomických ukazatelů výroby mléka : Uplatněná certifikovaná metodika. Praha : Výzkumný ústav živočišné výroby, 2010. 78 stran. ISBN 978-80-7403-059-8. STŘELEČEK, F.; ZDENĚK, R.; LOSOSOVÁ, J. Comparison of agricultural subsidies in the Czech Republic and in the selected states of the European Union. Agricultural Economics, 2009, 55 (11), 519–533. ISSN 0139-570X. ŠPIČKA, J.; BOUDNÝ, J.; JANOTOVÁ, B. The role of subsidies in managing the operating risk of agricultural enterprises. Agricultural Economics, 2009 55 (4), 169–180. ISSN 0139-570X. STŘELEČEK, F.; KOLLAR, P.; LOSOSOVÁ, J.; KOPTA, D. Degree of costs effectiveness. Agricultural Economics, 2002, 48 (4): 145–154. ISSN 0139-570X. STŘELEČEK, F. Degrees of cost efficiency. České Budějovice : Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2007. 60 str. ISBN 978-80-7394-044-7. STŘELEČEK, F.; ZDENĚK, R. Intesification costs efficiency. České Budějovice : Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2008. 146 str. ISBN 978-80-7394-136-9. STŘELEČEK, F.; ZDENĚK, R.; LOSOSOVÁ, J. Influence of farm milk prices in the EU 25 on profitability and production volume indicators. Agricultural Economics, 2007 53 (12), 545–557. ISSN 0139-570X. POLÁČKOVÁ, J. a kol. Analýza nákladů a rentability vybraných zemědělských výrobků 2002-2006. Praha : Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2008. 72 str. ISBN 978-80-86671-55-0.

30


Economical results of dairy cattle breeding on farms with seasonal pasture or indoor management The effectiveness of the milk production was evaluated in fifty farms with seasonal pasture or indoor breeding on the basis of questionnaires data on structure and financial health. The pyramid analysis of relative changes in profit (loss) was used. On farms with pasture management the loss of 3,255 CZK per cow was found, whereas on farms with indoor management the profit 1,145 CZK per cow was found. The lower milk performance of cows on farms with pasture management was the main reason of the increase of the unit costs from 8.299 to 9.089 CZK, which lead to the relative crossing of the unit costs due to the intensity of the production by 4,291 CZK. Costs per a cow on farms with pasture management were lower than on farms with indoor management. The main factor which caused the decrease in profit per a cow on farms with pasture management was a low dependence of the costs on the performance dynamics. Keywords: profitability, cattle breeding, low-input farming, milk production

Kontaktní adresa: prof. Ing. Jan Frelich, CSc., Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, e-mail: [email protected]

FRELICH, J.; ŠLACHTA, M.; STŘELEČEK, F.; LOSOSOVÁ, J. Hospodářský výsledek chovu dojnic u podniků s pastevním a nepastevním hospodařením. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 23–29. ISSN 1802-503X.

Vliv pracovních podmínek na výkon zaměstnance Lenka Hrubá, Gabriela Švejdová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Cílem je předložit k zamyšlení problematiku pracovních podmínek jako jednoho z faktorů ovlivňujících pracovní výkon. Jsou zde uvedeny vlastnosti ergonomického systému člověk – technika – prostředí a možnosti přizpůsobení člověka jako rozhodující a limitující složky tohoto systému. Přehled ergonomických kritérií naznačuje obecnou rovinu této problematiky, ale i její aktuálnost zejména pro manažery podniků a výrobce techniky. Na základě sociologického výzkumu jsou posouzeny pracovní podmínky a nastíněny oblasti, ve kterých se objevují nedostatky. Klíčová slova: ergonomie, vlastnosti systému člověk – technika – prostředí, výkonnost pracovníka, ergonomická kritéria, legislativa pracovních podmínek

Úvod Jednou z oblastí řízení lidských zdrojů jsou pracovní podmínky, pracovní prostředí, protože člověk tráví část svého života v pracovním procesu. Vzhledem k rozvoji vědy a techniky je třeba nacházet nejen nové stroje a technologie, ale i nové metody práce a těm přizpůsobovat pracovní podmínky tak, aby nedocházelo k přetížení lidského organismu, popřípadě k zdravotním problémům. V tomto příspěvku je nastíněna obecná problematika pracovních podmínek a na základě sociologického výzkumu provedeného autorkami zhodnoceny pracovní podmínky vzorku respondentů.

Materiál a metody Manažer požaduje nejen u sebe, ale i u všech pracovníků podávat maximální výkon za jednotku času. Hlavním stimulačním prvkem u aktivně zaměstnaných 31

32


osob je odměna za vykonanou práci. V souvislosti s pracovní činností však můžeme uvést další faktory, které se spolupodílí na výkonnosti pracovníka, a to jsou pracovní podmínky. Zlepšováním pracovních podmínek člověka při jeho činnostech, zvyšováním produktivity a zlepšováním pohody na pracovištích se zabývají vědní disciplíny, jako je ergonomie, hygiena práce, bezpečnost práce, ekologie a mnoho dalších. Ergonomie je interdisciplinární vědní obor, který integruje a využívá poznatky věd humanitních, zejména psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky, a věd technických, statistiky, řízení, kybernetiky, normování atp., a ve vzájemném komplexním pojetí řeší dané otázky. [1] Pojem ergonomie je převzat z anglického „ergonomicsÿ, jež vzniklo spojením řeckých slov „ergonÿ – práce, pracovní síla a „nomosÿ – řád, pořádek, zákon. Předmětem ergonomie je studium vztahů mezi člověkem, pracovním prostředkem a pracovním prostředím. [2] Chceme-li zajistit nejvyšší výkonnost člověka, je nutno komplexně posoudit systém člověk – technika – prostředí. Tento systém je nutno optimalizovat, tím zajistíme pohodu člověka a zabráníme ohrožení jeho zdraví. Celek složený z člověka, techniky a prostředí ve výrobním i nevýrobním procesu není pouhým složením těchto subjektů. Vytváří se určitý celek či systém, který má určité specifické vlastnosti, hodnoty, při nichž je dosahováno synergického efektu. K nejdůležitějším vlastnostem tohoto systému patří: • stabilita, schopnost udržovat hodnotu prvků v určitých mezích a v nich i setrvat, • spolehlivost v určitém čase a za daných podmínek, kterou můžeme vyjádřit mírou bezporuchové činnosti, • ekonomičnost, • fyzická namáhavost systému, • psychická náročnost systému, • bezpečnost či nebezpečnost sytému, • hygieničnost systému, • estetičnost systému. Člověk je v tomto systému chápan jako složka rozhodující a limitující. Systém člověk – technika – prostředí umožňuje hledat optimální rozdělení mezi složkou technickou a lidskou, uplatňovat lidskou činnost ve fázi navrhování


33

systému. Vzhledem k tomu, že jde o systém dynamický, otevřený, s řadou specifičností, je třeba přihlížet i na sociálně-ekonomické vlivy a neustále přehodnocovat rozdělení funkcí mezi člověkem a technikou, neboť prostředí je velmi turbulentní a technika se vyvíjí velmi rychle. Úroveň výkonnosti člověka je dána jeho schopností přizpůsobit se podmínkám práce a prostředí. Lze odlišit dva typy přizpůsobení: • fyziologické přizpůsobení, při němž dochází ke změnám fyziologických funkcí, které jsou vyvolány změnou faktorů vlastní práce a podmínkami, při nichž probíhá (např. přizpůsobení se nočním směnám), • sociální přizpůsobení, které je dáno normami chování (vztah mezi nadřízeným a podřízeným, vztahy mezi pracovníky na pracovišti) a očekávaným chováním v pracovní skupině (zkušenosti, sociální inteligence). Adaptační mechanismy však mají určité hranice. Je možné přizpůsobit organismus například určité hladině hluku, noční práci, pokud parametry těchto vlivů nepřekročí limity ohrožující zdraví. Vzhledem k rozvoji společnosti a vývoji techniky narůstá význam rozvoje osobnostních charakteristik člověka. Ovládání nových technologií směřuje ke stále vyšším nárokům na psychiku a pozornost, ale zároveň se snižuje fyzická zátěž. V této souvislosti porovnáváme spolehlivost člověka a stroje. Obecně lze říci, že lidé jsou méně spolehliví ve vykonávání obvyklých opakujících se úkolů než stroje. Dojde-li u stroje k vykonání chybné operace, vždy je podmíněna chybným algoritmem zadání nebo chybnou obsluhou, tedy chybou člověka. [3] Selhaní adaptačního procesu v této oblasti souvisí s nezvládáním nároků na psychické zátěže. Příčinou bývají časté konflikty na pracovišti, zátěž vyplývající z velké odpovědnosti apod. Toto selhání může vést ke vzniku únavových projevů, neurotických potíží a dalším psychosomatickým onemocněním. Pro zajištění maximální výkonnosti člověka je třeba klást důraz při ergonomickém hodnocení na následující aspekty pracovního systému: • minimální nezastavěná plocha na jednoho pracovníka, • minimální světlá výška při denním osvětlení, • minimální vzdušný prostor, • pracovní prostor, • manipulační rovina, • prostor pro dolní končetiny, • pracovní poloha,

34


• pracovní pohyby, • poměr statické a dynamické práce, • fyzická namáhavost práce, • ovládací síly při používání ovladačů, manipulace s břemeny, • zrakové podmínky, • barevné řešení prostředí a technického zařízení, • zrakové podmínky pro vnímání v podobě zorného úhlu, • akustické podmínky, • mikroklimatické podmínky, • psychologické podmínky. [4] Při řešení konkrétních ergonomických požadavků pracoviště se manažeři snaží využít maxima informací, aby zajistili takové podmínky, které budou fungovat jako motivační nástroj. Pokud se jim toto nepodaří, může dojít k: • snížení produktivity práce, • snížení kvality práce, • zvýšení zátěže člověka, • poškozování lidského organismu. Využití poznatků ergonomie v praxi je opodstatněné, zejména pro: • výrobce nářadí a pomůcek, sedaček a pomocných zařízení, • manažery, • pracovníky. Rozměry lidského těla a jeho možnosti jsou hlavním limitujícím parametrem při navrhování nových výrobků a přípravě výroby. Proto v mnoha oblastech se nyní objevují požadavky na vytvoření virtuálního modelu lidského těla současně s 3D modelem pracoviště a zařízení. CATIA V5 – HUMAN je komplexní nástroj pro provádění ergonomických studií, ať už v rámci vývoje, nebo zpětně na již existujících úlohách. Jedná se o prostředek, který umožňuje využít všech moderních poznatků o ergonomii již


35

v rámci vývoje a návrhu pracoviště a jeho zařízení. Pracovní činnosti a pracoviště mohou být analyzovány nejen z ergonomického hlediska, ale i z pohledu technologicko-výrobního. Manažeři společností mají nelehký úkol. Zajistit finanční prostředky na prvotní vybavení systému člověk – technika – prostředí, zajištění bezchybného fungování, údržbu. Tím jejich práce nekončí, protože turbulentní doba přináší mnoho změn, zejména v oblasti vývoje nových technologií, a tím i logicky požadavků na pracovní místa. Pracovník je chápán jako koncový článek, který využívá pracovní podmínky pro plnění svých úkolů a cílů. Člověk přináší do systému pozitivní i negativní stránky např. fyzické rozměry omezují lidské schopnosti, omezené smyslové vnímání, individuální rozdíly mezi lidmi a možnost fyzického i psychického přetížení organismu. Proto je při projektování složitějšího zařízení nutné pečlivě zvážit, co je výhodnější svěřit technice a co člověku. Lidský organismus je zatížen fyzicky či psychicky a vždy vzniká možnost zdravotních následků. Vůči těmto následků by se měl pracovník umět bránit minimálně v mezích příslušných zákonů, jako je např. • zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zejm. § 102, • zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, • normy týkající se jednotlivých ergonomických kritérií, zařízení či konkrétních pracovních prostředí: například ČSN ISO 6385 Ergonomické zásady pro navrhování pracovních systémů.

Výsledky Cílem sociologického výzkumu, kterého se zúčastnilo 100 respondentů, bylo získat odpovědi na otázky týkající se problematiky pracovních podmínek. Pro dokreslení problematiky pracovních podmínek jsou vybrány a vyhodnoceny následující čtyři otázky z dotazníku. Následující graf (graf 1) vystihuje strukturu respondentů, pro vyhodnocení jsou rozhodující sféry výrobní, obchodní a státní správa, jejichž poměr je vyrovnaný. Z grafu 2 je zřejmé, že většina lidí vnímá pracovní podmínky jako faktor ovlivňující jejich výkon. Toto zjištění dává prostor k zamyšlení nejen pro samotné pracovníky, vedoucí pracovníky, ale i všechny, kteří se podílí na návrzích a výrobě pracovních pomůcek, nářadí a vybavení pracovišť.

36


Graf 1: Struktura respondentů podle sféry

Zdroj: vlastní tvorba na základě sociologického výzkumu Graf 2: Vnímání vlivu pracovních podmínek na výkon

Zdroj: vlastní tvorba na základě sociologického výzkumu Klimatické podmínky, mezi které můžeme zařadit především teplotu a vlhkost, jsou nejhůře hodnocené faktory na pracovišti. Pracovníci výrobní sféry mohou být vystaveni vlivům přírodním, které nelze přizpůsobit. Jinak je tomu ve sféře obchodní a státní sféry, kde je navíc dosti špatně hodnocena hladina hluku, která ovlivňuje především schopnost soustředit se na pracovní výkony. Tyto faktory ovlivnit lze, ale pokud jde o hluk, museli bychom například pře-


37

místit kanceláře do prostor okraje města, což by nevyhovovalo samotným pracovníkům, ale ani klientům. Graf 3: Hodnocení pracovních podmínek respondenty

Zdroj: vlastní tvorba na základě sociologického výzkumu Na otázku „Je pracovním podmínkám věnována dostatečná pozornost?ÿ odpověděla pouze část respondentů, která je přesvědčena, že pracovním podmínkám se věnuje dostatečná pozornost, ovšem podotýkali, že v mezích možností. Graf 4: Názor respondentů na objem pozoronosti věnované prac. podmínkám

Zdroj: vlastní tvorba na základě sociologického výzkumu

38


Závěr Pracovní podmínky jsou jedním z nástrojů, který ovlivňuje pracovní výkon. Toto tvrzení nám potvrdily i výsledky sociologického výzkumu. Vzhledem k těmto okolnostem je třeba této problematice věnovat dostatečnou pozornost. Pokud bychom chtěli konkrétně nastínit nedostatky v pracovních podmínkách, tak značné mezery jsou v oblasti osvětlení (stáří, nedostatečná údržba), hluku a klimatických podmínek. Pracovníci státní správy více vnímají problematiku klimatických podmínek a nevhodné barevné úpravy, což ovlivňuje jejich pracovní pohodu. Toto je způsobeno nejen finančními možnostmi podniků, ale i ujištěním, že pracovním podmínkám v praxi není věnována dostatečná pozornost. Ze sociologického výzkumu bylo zjištěno, že lidé, kteří pracují ve vícesměnném provozu, musí podstatně přizpůsobit svůj život časovému rozložení směn.

Reference [1] CHUNDELA, L. Ergonomie. Praha : ČVUT, 2001. ISBN 978-80-01-038024. [2] Ergonomie pracovního místa. [cit. 2010-04-03] Dostupné z WWW: . [3] SKŘEHOT, P. Spolehlivost člověka v pracovním systému [online]. textitČasopis JOSRA, 1, 2008. [cit. 2010-04-03]. Dostupný z WWW: . [4] GILBETOVÁ, S.; MATOUŠEK, O. Ergonomie – optimalizace lidské činnosti. Praha : Grada publishing, 2002. ISBN 80-247-0226-6.

Použité zdroje 1. PAUKNEROVÁ, D. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha : Grada publishing, 2006. ISBN 80-247-1706-9.

The influence of working conditions at the work output The aim of this article is to introduce the problems of working conditions, as one of the factors influencing work output. There are mentioned the characteristics of the ergonomical system – human – technology – environment and


39

the possibilities of human adaptation as a decisive and limiting components of this system. The summary of ergonomical criteria implies a common level of these problems, but also their recency especially for companies managers and techniques producers. On the basis of marketing research working conditions are reviewed and outlined areas, in which inadequacies have been detected. Keywords: ergonomics, system behaviours: human – technology – environment, workers efficiency, ergonomical criteria, legislature of working conditions

Kontaktní adresa: Ing. Gabriela Švejdová, Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

HRUBÁ, L.; ŠVEJDOVÁ, G. Vliv pracovních podmínek na výkon zaměstnance. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 31–39. ISSN 1802-503X.

Rizika v logistice – poznatky z průzkumu Pavla Macurová, Jana Hančlová, Alena Minárová, Oleg Dejnega, Josef Černý, Leo Tvrdoň Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Abstrakt Příspěvek prezentuje postup a výsledky dotazníkového šetření zaměřeného na výskyt a dopad nepříznivých událostí v logistice, rizikové faktory a přístupy k řízení rizik. Za podpory SPSS byla analyzována poloha a variability odpovědí a poté byly zjištěné jevy klasifikovány podle závažnosti a hledány souvislosti. Výsledkem je uspořádání nepříznivých událostí v matici „výskyt – dopadÿ, poziční mapa rizikových faktorů, očekávaný vývoj rizik v logistice a přehled o stupni využívání preventivních přístupů k řízení rizik. Jsou specifikovány směry dalšího výzkumu rizik v logistice. Klíčová slova: logistický řetězec, rizika v logistice, průzkum rizik, řízení rizik v logistice

Úvod Existuje řada signálů, že v posledním desetiletí narůstají rizika v logistice a rizikové události způsobují poruchy toků. Tyto jevy jsou ovlivněny velkou množinou faktorů, které je potřeba rozpoznat a pochopit. Cílem příspěvku je prezentovat přístup a výsledky průzkumu rizik v logistice, který byl proveden v roce 2010 na vzorku podniků působících v České republice. Smyslem průzkumu bylo zjistit, jakým logistickým rizikům jsou podniky v současném období vystavovány, které rizikové faktory vnímají jako nejvýznamnější, jaké tendence ve výskytu rizikových faktorů očekávají v dalších dvou letech a jaká je situace v řízení rizik, aby mohla být následně formulována doporučení pro praxi i další výzkum v oblasti logistického řízení. V článku je uplatněno široké pojetí logistiky ve smyslu organizování a řízení fyzických a s nimi spojených informačních a peněžních toků při uspokojování 41

42


požadavků koncových zákazníků. Logistický řetězec je chápán shodně s Fialou [1] jako vícestupňový systém dodavatelů, výrobců, distributorů, prodejců a zákazníků. Procesy, které probíhají u těchto subjektů při vytváření a dodávání produktů, jsou vzájemně závislé. Logistické cíle spočívají v zabezpečení požadované úrovně logistických služeb při přijatelných nákladech celého řetězce. Obecné principy řízení rizik a příslušné nástroje jsou vysvětlovány v řadě odborných publikací, kupříkladu v publikacích Smejkala a Raise [2] či Grasseové [3]. Relativně novým metodickým materiálem je norma ČS ISO 31000 [4], která obsahuje rámec a návody pro ucelené řízení jakékoli formy rizika systematickým, transparentním a důvěryhodným způsobem. Riziko je touto normou definováno jako účinek nejistoty na dosažení cílů. Účinek je chápán jako odchylka od očekávaného stavu (kladná a/nebo záporná). Riziková událost vzniká působením rizikového faktoru a příslušného objektu. Úroveň rizika se vyjadřuje jako kombinace důsledků a možnosti jejich výskytu. V logistice jsou vystaveny nejistotě jak poptávka, tak procesy u dodavatelů, zhotovovací procesy i procesy distribuce. Logistika je tedy inherentně rizikovou funkcí, jak říká Waters [5], a závislost jednotlivých subjektů v řetězci vede k nutnosti spolupracovat při řízení rizik.

Metodika empirického průzkumu rizik v logistice Průzkum rizik v logistice, který je dále popsán, byl proveden jako jeden z prvních kroků v rámci záměru autorů uceleněji zkoumat logistické řetězce a rozvíjet metodické nástroje pro řízení rizik v logistice. Při přípravě empirického průzkumu byla nejprve rozvinuta obecná definice rizika do podmínek logistiky se zaměřením jen na záporné odchylky od žádoucího stavu. Riziko v logistice bylo vymezeno jako účinek nejistoty projevující se v: 1. nesplnění požadavků zákazníka z hlediska času, množství, kvality a místa, 2. nedostatečné efektivnosti toku i za předpokladu, že úroveň požadavků zákazníka je splněna, 3. ohrožení nebo nevyužití logistického potenciálu. Koncepce dotazníkového šetření Jako metoda průzkumu bylo zvoleno dotazníkové šetření, které mělo pět vzájemně souvisejících částí (označených jako A, B, C, D, E). Část A (Nepříznivé události v logistice) se členila na 2 dílčí oblasti: oblast A1.x se věnovala hodnocení výskytu nepříznivých událostí (kde x – pořadové číslo události), oblast A2.x se zabývala hodnocením dopadu nepříznivých událostí.


43

Týmovým brainstormingem bylo vymezeno 10 typů nepříznivých událostí: A1 – nedodržení sjednaných dodacích lhůt, A2 – plnění dodávky po částech se zvýšenými náklady, A3 – problémy s kvalitou dodávek vůči odběratelům, A4 – nedostatek zásob, A5 – nadbytek zásob, A6 – znehodnocení zásob, A7 – odmítání zakázek z důvodu nesplnitelných požadavků zákazníků, A8 – nedostatek zakázek, A9 – neschopnost dodržet ceny sjednané se zákazníkem, A10 – zákazníci odřekli zakázky, které již byly rozpracovány. Respondenti se vyjadřovali k výskytu jednotlivých událostí v jejich podniku v posledních dvou letech, a to ve škále od 1 (nikdy) po 6 (neustále), k dopadu událostí ve škále od 1 (žádný dopad) po 6 (velké ztráty). Část B (Rizikové faktory v logistice) zkoumala zdroje rizik. Rámcem pro vymezení skupin rizikových faktorů byla klasifikace podle Waterse [5], který rozlišuje rizika interní (uvnitř logistického řetězce jedné organizace), rizika plynoucí ze vzájemných vazeb mezi podniky v dodavatelském řetězci a rizika přicházející z vnějšího prostředí mimo dodavatelský řetězec. Při respektování tohoto rámce bylo rozhodnuto použít členění rizikových faktorů do skupin, které uvádí Peck [6]: rizika poptávková, dodávková, procesní, řídící a rizika vnějšího prostředí. Řídící rizika pramení ze způsobu řízení uvnitř podniku i mezi podniky v logistickém řetězci. Rizika vnějšího prostředí zahrnují změny legislativy, nepříznivé sociální jevy (stávky, kriminalita apod.), přírodní vlivy apod. Pomocí týmového brainstormingu řešitelů byl vytvořen seznam potenciálních dílčích rizik v jednotlivých skupinách. Celkově bylo vymezeno 46 dílčích rizikových faktorů. V tabulce 1 jsou uvedeny příklady dílčích rizik a způsob jejich kódování. Tabulka 1: Skupiny rizikových faktorů s příklady dílčích faktorů ve skupinách Skupiny rizikových faktorů B1 Rizika na straně poptávky B2 Rizika dodavatelská B3 Rizika vnitřních procesů B4 Rizika řídící

B5 Rizika vnějšího prostředí

Zdroj: vlastní

Příklady dílčích faktorů B1.1 Závislost na malém počtu velkých zákazníků B2.1 Závislost na malém počtu dominantních dodavatelů B3.1 Složitost interního řetězce B4.1 Nedostatečné podklady techn. přípravy výroby B5.1 Růst cen a poplatků

B1.2 Velké nároky zákazníků na dodací lhůty B2.2 Riziko bankrotu dodavatelů

atd.

B3.2 Nízká kvalita interních procesů B4.2 Nevhodné podklady pro stanovení správné kalkulace nákl. B5.2 Obtíže s dostupností úvěrů

atd.

atd.

atd.

atd.

44


U jednotlivých rizikových faktorů se respondenti vyjadřovali k tomu, do jaké míry je faktor typický pro jejich podnik. Byla použita škála od 1 (vůbec ne) po 6 (zcela). V části C (Očekávaný vývoj rizik v logistice) měli respondenti samostatně vyjádřit své prognózy změn v oblasti rizik v logistice v dalších dvou letech. Uváděli rizikové faktory, u kterých očekávají zesílení a zeslabení frekvence nebo významnosti, a dále nové faktory, které očekávají. Část D (Řízení rizik) byla věnována zkoumání, jak jsou zastoupeny různé typy přístupů či opatření k řízení rizik v logistice. Bylo vymezeno 20 typů opatření tak, aby byly pokryty prvky různých strategií k řešení rizik (prevence, sdílení rizik, akceptace rizik, vyhnutí se riziku). Šestistupňová škála pro odpovědi byla volena tak, aby se ukázalo, zda opatření jsou uplatňována systematicky a podložena dokumentací, či zda jde o méně propracovanou či nahodilou záležitost. V části E (Zlepšování v logistice) se respondenti vyjadřovali k míře využívání 9 metod a technik podporujících zlepšování v logistice. Byla použita škála diferencující míru zavedení metod od 1 (využití je nedílnou součástí celkového řízení) po 6 (neznáme). Respondenty byly osoby z výrobních nebo výrobně-distribučních podniků sídlících převážně v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Respondenti zastávali funkce logistických manažerů, resp. manažerů či specialistů nákupu, řízení výroby nebo distribuce, popřípadě šlo o vlastníky podniků. Výběr respondentů byl kombinací náhodného výběru z databáze Albertina a záměrného výběru z okruhu podniků, s nimiž bylo v minulosti spolupracováno. Jako identifikační údaje pro účely třídění byly zvoleny: obor činnosti, velikost podniku podle počtu pracovníků, typ činnosti podniku z hlediska opakovanosti produktů, pozice podniku ve struktuře dodavatelského řetězce, pracovní pozice respondenta, převažující vlastníci podniku (čeští nebo zahraniční). Sběr dat Dotazníkové šetření proběhlo v období červen až říjen 2010 postupně ve třech fázích pomocí elektronické formy dotazníku vyhotoveného v Excelu a zasílaného po telefonickém (resp. též e-mailovém) oslovení respondentů. Návratnost dotazníků byla 33,4%, bázi dat tvořily odpovědi 82 respondentů. Podíl validních odpovědí se u jednotlivých uzavřených podotázek pohyboval mezi 87 až 99 %, u otevřených otázek mezi 35 až 51 %. Ve vzorku respondentů byli zastoupeni logističtí manažeři (27,4 %), členové vrcholového vedení, resp. vlastníci podniků (rovněž 27,4 %), zbývajících 45,2 % tvořili manažeři nebo specialisté zaměření na různé logistické funkce. Z vyplněných dotazníků byla data z excelovského souboru převedena do SPSS, zavedeny ordinální proměnné a vytvořena báze dat.


45

Metodika analýzy dat V SPSS proběhlo zpracování deskriptivních statistik (průměr, modus, medián, směrodatná odchylka), zjištění absolutních a relativních četností a jejich vyjádření ve sloupcových a koláčových diagramech, konstrukce krabicových diagramů. Krabicové diagramy byly zvoleny pro jejich vysokou schopnost současně vyjádřit polohu i pozitivní, resp. negativní variabilitu rozdělení četností. Poté byly týmově provedeny tyto analýzy: 1. na základě analýzy krabicových diagramů, průměrů a rozdělení relativních četností byla provedena klasifikace nepříznivých událostí do skupin formou matice „výskyt – dopadÿ a proveden výběr událostí s nejvyšší úrovní rizika, 2. pomocí analýzy průměrů, směrodatných odchylek, krabicových diagramů a rozdělení četností bylo určeno pořadí významnosti dílčích rizikových faktorů, 3. tříděním a následným uspořádáním odpovědí na otevřené otázky proběhla identifikace očekávaných trendů ve vývoji rizikových faktorů, 4. na základě analýzy tabulek a diagramů rozdělení četností odpovědí týkajících se přístupů a metod při řízení rizik v logistice byla identifikována míra využívání přístupů a metod. Analýza byla provedena pro soubor dat jako celek. Detailnější analýza podsouborů vytvořených podle identifikačních znaků respondentů bude předmětem dalšího zpracování.

Výsledky analýzy dat Uvedené výsledky jsou vztaženy vždy k počtu platných odpovědí. Omezený rozsah příspěvku dovoluje prezentovat jen klíčové výsledky. Nepříznivé události podle úrovně rizika Variabilita odpovědí týkajících se výskytu a dopadu událostí je patrná z krabicových diagramů (grafy 1 a 2). V krabicovém diagramu je silnější čarou znázorněn medián (x50 ). Horní a dolní ohraničení krabičky představuje horní a dolní kvartil, tj. x75 a x25 . Horní, resp. dolní hradby představují maximální, resp. minimální hodnotu, která ještě není odlehlá (tzv. přilehlá pozorování). Symbol „oÿ znamená odlehlá pozorování ve vzdálenosti 1,5- až 3násobku kvartilového rozpětí R (R = x75 − x25 ) od dolního, resp. horního ohraničení krabičky. Analogicky symbol „*ÿ představuje extrémní hodnoty přesahu-

46


jící 3R. Čísla uvedená u symbolů „oÿ a „*ÿ znamenají kódy příslušných pozorování. Graf 1: Krabicové diagramy pro výskyt událostí

Zdroj: vlastní Graf 2: Krabicové diagramy pro dopad událostí

Zdroj: vlastní


47

S přihlédnutím k poloze i variabilitě odpovědí, odlehlým i extrémním hodnotám byly nepříznivé události klasifikovány formou matice „výskyt – dopadÿ (tab. 2). Tabulka 2: Matice „výskyt – dopadÿ nepříznivých událostí Dopad Výskyt

Skupina se slabým dopadem

Skupina s nejčastějším výskytem

A4 – nedostatek zásob A1 – nedodržování sjednaných dodacích lhůt vůči odběratelům

Skupina mezi prostředním a nejčastějším výskytem Skupina s prostředním výskytem

Skupina se slabým výskytem

A5 – nadbytek zásob A7 – odmítání zakázek z důvodu nesplnitelných požadavků zákazníků A9 – neschopnost dodržet ceny sjednané zákazníkem A6 – znehodnocení zásob

Skupina s prostředním dopadem

Skupina s nejhorším dopadem A8 – nedostatek zakázek

A2 – nutnost plnění dodávky po částech se zvýšenými náklady A3 – problémy s kvalitou dodávek vůči odběratelům

A10 – odřeknutí rozpracovaných zakázek zákazníkem

Zdroj: vlastní Pět událostí s největší úrovní rizika, které jsou v matici vyznačeny šedě, lze rozdělit do 3 skupin: událost A8 je s největší prioritou (největší výskyt i dopad ze všech událostí), poté událost A2 a A3 (s prostředním výskytem i dopadem), nakonec události A4 a A1 s nejčastějším výskytem, avšak malým dopadem. Těmto událostem by měla být věnována prvořadá pozornost. U nejvýznamnější události A8 (nedostatek zakázek) stojí za zmínku, že modus i medián výskytu byly na stupni 3 – občas (45 % z 80 respondentů). Podniků, které uvedly výskyt vyšší (na stupních 4 až 6), je celkem 18 %. Vyskytlo se však také 11 % respondentů, kteří uvedli, že nedostatek zakázek se u nich v posledních letech nikdy nevyskytl. Pokud jde o dopad nedostatku zakázek, bylo 46 % podniků (ze 77), které pociťují středně velké a velké ztráty, další 4 % respondentů uvedla ohrožení postavení podniku.

48


Nejvýznamnější rizikové faktory U rizikových faktorů byla na základě průměrů a směrodatných odchylek odpovědí vytvořena poziční mapa rizikových faktorů formou bodového diagramu (graf 3). Čím větší průměr a současně čím menší směrodatná odchylka (tedy větší shoda respondentů), tím je rizikový faktor významnější. Graf 3: Mapa rizikových faktorů

Zdroj: vlastní Pořadí významnosti faktorů bylo upřesněno na základě podrobné analýzy krabicových diagramů, neboť průměr použitý při konstrukci mapy rizikových faktorů může při velké variabilitě výsledky zkreslovat. Pořadí nejvýznamnějších faktorů (s mediánem na úrovni 4. stupně šestibodové škály) je uvedeno v následujícím výčtu: B1.1 – Závislost na malém počtu velkých zákazníků, B5.1 – Růst cen a poplatků, B2.1 – Závislost na malém počtu dominantních nebo speciálních dodavatelů, B1.2 – Velké nároky zákazníků na dodací lhůty, B1.3 – Velké a nepředvídatelné výkyvy v poptávce,


49

B2.3 – Dlouhé dodací lhůty od dodavatelů vzhledem k proměnlivosti poptávky, B1.6 – Problémy zákazníků s placením, B2.5 – Nedostatek nakupovaných položek na trhu vedoucí k vysoké ceně. V mapě rizikových faktorů i ve výše uvedeném přehledu je možno pozorovat dominanci faktorů na straně poptávky (faktory B1.x) a faktorů dodavatelských (B2.x). Z faktorů vnějšího prostředí je výrazný pouze faktor B5.1 (růst cen a poplatků), celkově je skupina faktorů vnějšího prostředí nejméně významná. Z rizik interních procesů jsou nejvýznamnější faktory chybovost pracovníků (B3.4) a závislost na know-how několika málo odborníků (B3.5). Tyto dva faktory se umístily těsně za skupinou prioritních rizikových faktorů. Očekávané trendy K otevřené otázce týkající se očekávání zvyšující se frekvence nebo významnosti některých rizikových faktorů v příštích dvou letech se vyjádřilo 44 z 82 respondentů. Z nich 95 % (tj. 42 respondentů) uvedlo, že tuto tendenci očekává. Respondenti v této souvislosti nejčastěji uváděli rizikové faktory, které lze zařadit do skupiny rizik poptávkových (35 % z počtu faktorů uváděných respondenty), rizik vnějšího prostředí (29 %) a rizik vnitřních procesů (18 %). Nejčastěji předvídali respondenti narůstající trend cen a poplatků, nároků zákazníků na dodací lhůty, nedostatku odborného personálu. K otázce týkající se zeslabení některých rizikových faktorů v příštích dvou letech se vyjádřilo jen 29 respondentů, z nichž 59 % očekává zeslabení některých dílčích faktorů. Byla uváděna značná šíře faktorů, každý s malou četností. Na otázku očekávání výskytu nových rizikových faktorů odpovědělo 32 respondentů, z nichž 82 % uvedlo, že nové rizikové faktory očekává. Jako absolutně nové faktory ve srovnání se seznamem rizikových faktorů uvedených v dotazníku byly v odpovědích výrazněji zastoupeny faktory pramenící ze změn hospodářské politiky státu a také rizika vnitřních procesů (kupříkladu amortizace výrobních zařízení, organizační změny ve firmě, úzká specializace firem, neschopnost využít nové příležitosti na trhu). Přístupy k řízení rizik a metody zlepšování Jako nejrozšířenější preventivní a dokumentovaný postup se ukázalo pravidelné monitorování a vyhodnocování dodavatelů, které se uplatňuje plně u 55 % ze 78 podniků, které se vyjádřily k otázce, u dalších 15 % je uplatňováno u vybraných položek či dodavatelů. Z dalších preventivních dokumentovaných postupů jsou výrazně zastoupeny dlouhodobé smlouvy s dodavateli, informační systém

50


k signalizaci poklesu zásob na objednací úroveň, sdílení informací se zákazníkem, monitorování a vyhodnocování logistických problémů, zásobování z více zdrojů (týká se 30–40 % ze 76–79 podniků, které se vyjádřily k otázce). Existenci pohotovostních nebo havarijních plánů v dokumentované podobě uvedlo 30 % ze 78 respondentů, dalších 10 % je uplatňuje bez závazné dokumentace. Ponechávání kapacitních rezerv jako tradiční obranu vůči riziku uvedlo 43 % ze 73 respondentů a zásobování z více zdrojů 51 % ze 77 respondentů. Prvky spolupráce při předvídání poptávky, sdílení informací a tvorbě společné strategie v řetězci jsou zatím málo zastoupeny (vyskytují se asi u 8–13 % dotázaných podniků). Poměrně významná část respondentů nezná metody zlepšování v logistice. Kupříkladu 25,3 % ze 75 respondentů uvedlo, že nezná metody analýzy rizik (jako je například metoda FMEA). Nástroje štíhlé výroby nezná 20 % ze 75 respondentů.

Diskuse a závěr Není překvapivé, že nedostatek zakázek byl identifikován jako událost s nejvyšší úrovní rizika. Tato událost je především projevem pokračující krize a výkyvů v poptávce, jak potvrdilo umístění faktoru B1.3 (velké a časté výkyvy v poptávce). Situace s nedostatkem zakázek se podle odpovědí respondentů nejeví jako vyhrocená, avšak je nutné počítat s opatrností respondentů při odpovědích na citlivé otázky (což ostatně platí pro všechny závěry z provedeného průzkumu). Část respondentů (11 % z 80 respondentů) uvedla, že jejich podnik nedostatek zakázek v posledních dvou letech nepocítil. Přestože většina z dotázaných respondentů uvedla, že jejich podnik trpí nedostatkem zakázek (a tedy by se dalo očekávat, že tyto podniky mají volné kapacity), ukázalo se, že současně se vyskytují problémy s dodržováním dodacích lhůt a s kvalitou dodávek, s nutností plnit dodávky po částech se zvýšenými náklady (modus na úrovni malých ztrát, avšak variabilita také směrem k vyšším ztrátám). Problémy se zásobami (události A4 a A5) jsou pro logistiku typické, avšak stojí za pozornost, že problém s nadbytkem zásob byl zjištěn jako méně výrazný než problém s nedostatkem zásob. Ještě v nedávné minulosti byl pro podniky nadbytek zásob typický. U obou problémů se zásobami je pozoruhodné, že byl zjištěn jejich poměrně četný výskyt, avšak malý dopad. Důvodem může být to, že přebytek zásob je malý, anebo jde o vliv nízkých úrokových sazeb, avšak také může jít o neuvědomění si nákladů spojených se zásobami. Průzkum naznačil, že rizika v logistice se nebudou zmírňovat (spíše se dá očekávat jejich zesilování), avšak přístupy a metody pro řízení rizik jsou u zkoumaných podniků málo rozšířeny a nejsou systematicky uplatňovány. To samo o sobě může být největším rizikem. Metodika, která byla uplatněna


51

v průzkumu, může být rámcovým vodítkem pro podniky k provedení analýzy jejich interních a mezipodnikových řetězců, k vytvoření registru rizik a určení priorit k řešení. Pro řešení ovlivnitelných rizik je zapotřebí postupně rozvíjet prvky prevence, které posilují odolnost řetězce vůči poruchám, od uchování logistického know-how přes sdílení dat v řetězci až po změny organizace procesů a řetězců, které zjednodušují toky a posilují flexibilitu. Zde je velký prostor pro spolupráci podniků a akademické sféry. Vytvořená báze dat bude využita k hlubším analýzám, které by měly objasnit další souvislosti. Budou zkoumány závislosti mezi nepříznivými událostmi navzájem, pro každou klíčovou událost budou identifikovány její specifické rizikové faktory a budou analyzovány vztahy mezi identifikačními znaky podniků, používanými přístupy k řízení rizik a nepříznivými událostmi. Tento článek vznikl za finanční podpory Studentské grantové soutěže v rámci projektu SP/201085 „Zkoumání logistických řetězců se zaměřením na rizika a náklady a možnosti využití simulačních technikÿ.

Reference [1] FIALA, P. Dynamické dodavatelské sítě. Praha : Professional Publishing, 2009. ISBN 978-80-7431-023-2. [2] SMEJKAL, V. – RAIS, K. Řízení rizik. Praha: Grada Publishing, 2003. 270 s. ISBN 80-247-1667-4. [3] GRASSEOVÁ, M. Analýza podniku v rukou manažera. Praha: Computer Press, 2010. 325 s. ISBN 978-80-251-2621-9. [4] ČSN ISO 31000 Management rizik – Principy a směrnice. (2010). [5] WATERS, D. Supply chain risk management. London : Kogan Page, 2007. 256 s. ISBN 13-978-0-7494-4854- 7. [6] PECK, H. Understanding Supply Chain Risk: A Self-Assessment Workbook. Cranfield : Cranfield University, 2003. ISBN 1-861941-03X.

Použité zdroje 1. ŘEZANKOVÁ, H. Analýza dat z dotazníkových šetření. Praha : Professional Publishing, 2010. Druhé vydání. 217 s. ISBN 978-80-7431-019-5. 2. ZSIDISIN, G. A.; RITCHIE, B. Supply Chain Risk. A Handbook of Assessment, Management, and Performance. New York : Springer, 2008. 349 s. ISBN 978-0-387-79933-9.

52


Risks in logistics – research findings The aim of the paper is to present the approach and results of the questionnaire research focused on the frequencies of occurrence and impact of severe events in logistics, then on risk factors as well as the approach to risk management in logistics. With the support of SPSS Statistics software, measures of location and variability of answers were analyzed. After the analysis, the phenomena recognized were classified according to the importance and then evident relationships were also researched. The results of the research analysis are in the ordering of the severe events into the matrix ”occurrence – impact”, positional map of the risk factors, expected progression of logistics risks and finally overview of the use of preventive measures and techniques in logistic chain risk management. In the end, the directions of further risk research are specified. Keywords: logistic chain, risks in logistics, risks survey, logistic chain risk management

Kontaktní adresa: doc. Ing. Pavla Macurová, CSc., Katedra podnikohospodářská, Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava, Sokolská tř. 33, Ostrava, e-mail: [email protected]

MACUROVÁ, P.; HANČLOVÁ, J.; MINÁROVÁ, A.; DEJNEGA, O.; ČERNÝ, J.; TVRDOŇ, L. Rizika v logistice – poznatky z průzkumu. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 41–52. ISSN 1802-503X.

Možnosti využití sezónního kolísání cen u vepřového masa k ovlivnění hospodářského výsledku zemědělských firem Martin Maršík1 , Daniel Kopta2 1

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 2

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Abstrakt Vepřové maso je dlouhodobě nejoblíbenější maso u spotřebitelů v ČR. Rentabilita chovu prasat v současné době klesá a s tím klesá i soběstačnost a nezávislost ČR ve výrobě této komodity. V článku je vyvrácena možnost ovlivnění hospodářského výsledku zemědělských firem obchodujících s vepřovým masem pomocí načasování prodeje svých produktů a tím zvýšení zisku. Analýza cen byla provedena u zemědělských prvovýrobců, zpracovatelů a prodejců zmiňované komodity a tato studie neprokázala takové rozpětí sezónního měsíčního kolísání cen, která by umožňovalo podnikatelské využití. Klíčová slova: vepřové maso, vepřový bok, vepřová kýta, sezónní kolísání cen, rentabilita

Úvod Vepřové maso je v České republice tradičně nejoblíbenější maso a jeho spotřeba dosahuje více než poloviny celkové domácí spotřeby masa. Průměrný Čech v roce 2009 snědl více 41 kg vepřového. Druhým nejoblíbenějším masem ve spotřebě je již několik let maso drůbeží, jehož spotřeba na hlavu v roce 2009 v ČR činila více než 25 kg. Stále rostoucí obliba drůbežího masa je zapříčiněna jednak jeho nejnižší cenou a relativně snadnou úpravou, jednak i jeho dietetickými přednostmi.

53

54


Porovnáme-li průměrnou spotřebu vepřového masa v ČR se spotřebou tohoto produktu v EU, pak je spotřeba v ČR nižší o 4,5 kg vepřového na obyvatele. Sledování a předpověď cen zemědělských komodit je pro hospodaření zemědělských podniků, zpracovatelského průmyslu, ale i obchodu v současné době jedním z nedůležitějších úkolů vrcholového managementu. Skutečnost, kterou lze v obchodování s některými zemědělskými komoditami využít, je sezónní kolísání ve spotřebě, které právě u masa vykazuje pravidelnost, která je zapříčiněna spotřebitelskými návyky obyvatelstva. Znalost těchto výkyvů donedávna umožňovala subjektům potravinové vertikály zefektivnit nákup i prodej a zvýšit svůj celkový hospodářský výsledek. Tento trend byl patrný i na komoditních burzách, kde obchodovaný zemědělský produkt změnil několikrát majitele, než je zpracován na finální produkt. Cílem článku je posoudit, zda v současné době volného obchodu mezi jednotlivými zeměmi EU nedošlo již k „vymazáníÿ pravidelného sezónního kolísání cen u vepřového masa a tudíž zda možnost jeho ekonomického využití u této komodity není již pro výrobce nerentabilní.

Metodika Metodou krátkých časových řad nelze zjistit spolehlivě existenci trendu, proto se zpravidla využívá výpočtu složky sezónního kolísání. Sezónní kolísání se vyjadřuje pomocí sezónní odchylky nebo sezónního indexu [2], [3]. Sezónní odchylka sh udává, o kolik se hodnota sledovaného ukazatele Y v časové řadě liší od celkového průměru analyzovaného ukazatele. Matematicky je možné tento parametr zapsat následovně – viz vzorec č. 1. sh = yh − y,

(1)

kde

yh je průměr ukazatele Y v časové řadě v sezóně h, y je celkový průměr hodnoty ukazatele Y v časové řadě. Jak plyne z definice sezónní odchylky, musí být celkový součet těchto odchylek za všechny sezóny roven nule. Sezónní index fh je vyjádřen jako poměr průměru sezóny a celkového průměru. Tento index udává, kolikrát se hodnota sledovaného ukazatele Y v časové řadě v sezóně h liší od celkového průměru tohoto ukazatele v celé analyzované časové řadě. Sezónní index můžeme vyjádřit pomocí následujícího vzorce: fh =

yh . y

(2)

Vývoj cen vepřového masa byl sledován od počátku roku 2004 do konce roku 2009.


55

Výsledky a diskuze V posledních letech došlo k dramatickému poklesu počtu chovaných prasat v ČR, protože se čeští zemědělci dostali pod silný konkurenční tlak ostatních zemí EU. V letech 2004 až 2008 poklesla produkce vepřového o více než 20 procent, a to z 541 tis. tun na pouhých 431 tis. tun. Nejvyšší pokles byl ale vykázán v rozmezí let 2001 až 2003, kdy se produkce vepřového masa snížila dokonce o 26 procent. Ani čísla z roku 2009 nejsou optimistická, protože v tomto období došlo k meziročnímu poklesu o více než 14 procent. Vzhledem k tomu, že domácí poptávka po vepřovém mase je poměrně stabilní a dlouhodobě se pohybuje na roční spotřebě okolo 42 kilogramů na hlavu, je jednoznačným důvodem poklesu produkce nerentabilita výroby. Tento fakt může výrazným způsobem ovlivnit provedené výpočty, protože domácí tržní ceny jsou ovlivňovány cenami na zahraničních trzích, které mohou vykazovat výrazné poklesy či vzestupy. Globální poptávka a nabídka také může ovlivňovat a zmírňovat sezónní kolísání cen u této komodity, které již nemusí hrát tak důležitou roli, jako tomu bylo před patnácti lety. V tabulce č. 1 je ukázána bilance vepřového masa z pohledu dovozu a vývozu a stupně samozásobení. Tabulka 1: Bilance vepřového masa v tis. t ž. hm. a stupeň samozásobení Rok

Produkce celkem

Z toho tržní produkce

2004 547,0 487,0 2005 472,0 422,0 2006 449,3 417,0 2007 463,7 438,7 2008 431,6 406,6 2009 401,7 387,6 Zdroj: Situační a výhledová zpráva

Dovoz tis. t

Vývoz tis. t

Domácí spotřeba

89,3 75,6 564,6 147,0 44,7 569,9 154,6 42,3 564,0 177,7 51,5 588,9 210,7 65,2 580,5 219,9 62,3 576,4 za rok 2009 – MZ ČR [1]

Soběstačnost v%

96,9 82,8 79,7 78,7 74,4 71,6

Z uvedené tabulky je zřejmé, že soběstačnost výroby vepřového masa po celou dobu sledování klesala a v současné době činní okolo 70 procent. To je samozřejmě dáno již zmíněnou nerentabilitou výroby. V následující tabulce č. 2 jsou zaznamenány ceny zemědělských výrobců jatečných prasat v živé hmotnosti, obchodní ceny (ceny průmyslových výrobců) a spotřebitelské ceny. U všech sledovaných časových řad můžeme konstatovat stabilní úroveň, tj. konstantní trend vývoje a v podstatě shodnou, téměř nulovou či lehce zápornou směrnici lineární regrese. Největší pokles byl zaznamenán u komodity vepřové kýty u obchodních cen, kde v roce 2007 došlo k meziročnímu poklesu o více než 6 korun. Naopak nejvyšší meziroční nárůst

56


byl vykázán u spotřebitelských cen u vepřového boku. Tento vzestup činil pouhých 2,27 Kč za kilogram. Za celkové sledované období byl největší pokles za celé sledované období zaznamenán opět u vepřové kýty u obchodních cen, a to téměř o 12 korun. Naopak vzestup cen byl zaznamenán pouze u vepřového boku – u spotřebitelských cen, a to pouze o necelých 0,20 Kč. I z tohoto jednoduchého přehledu je zřejmá stagnace cen u vepřového masa, a to jak u výrobních cen, tak i u cen obchodních a spotřebitelských. Z těchto faktů lze udělat první závěr, že je nerentabilní v současné době dlouhodobě držet vepřové maso na skladě v mrazicích boxech a čekat na příznivější tržní podmínky pro prodej svých produktů. Tabulka 2: Vývoj cen placených zemědělským prvovýrobcům (CZV), obchodních (OC) a spotřebitelských cen (SC) – vepřové maso v Kč/kg Rok

CZV ž. hm.

Procenta

Rozdíl proti

Proc. proti

OC – bok

Rozdíl proti

prům. roku

2004 = 100

roku minul.

roku minul.

prům. roku

roku minul.

2004 2005 2006 2007 2008 2009

33,01 32,39 31,80 28,85 30,39 29,74

100 98,12 96,33 87,39 92,06 90,01

–1,04 –0,64 –0,59 –2,95 1,54 –0,65

96,94 98,12 98,17 90,72 105,33 97,86

52,08 51,45 49,37 46,43 47,38 48,45

–0,93 –0,63 –2,08 –2,94 0,95 1,07

Rok

OC – kýta

Rozdíl proti

SC – bok

Rozdíl proti

SC – kýta

Rozdíl proti

prům. roku

roku minul.

prům. roku

roku minul.

prům. roku

roku minul.

93,01 –0,63 67,01 –1,1 113,95 0,09 92,83 –0,18 65,27 –1,74 112,03 –1,92 91,64 –1,19 64,09 –1,18 110,32 –1,71 85,56 –6,08 62,83 –1,26 107,48 –2,84 85,62 0,06 64,93 2,13 109,65 2,17 81,59 –4,03 67,20 2,27 109,85 0,2 Zdroj: Situační a výhledová zpráva za rok 2009 – MZ ČR [1] a vlastní výpočty 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Nyní se zaměříme na analýzu sezónního kolísání u sledovaných produktů. Základní ukazatele kolísání jsou vypočteny v tabulkách č. 3 – cen zemědělských prvovýrobců (CZV), č. 4 – obchodních cen (OC) a č. 5 – spotřebitelské ceny (SC). Z tabulky č. 3 lze konstatovat následující fakta: U výkupu prasat v živé hmotnosti se vyskytuje sezónní kolísání, které vykazuje nejvyšší výkupní ceny v září, kdy tyto ceny jsou v průměru vyšší o deset procent, než je průměrná roční výkupní cena. V absolutních číslech těchto deset procent představuje pro zemědělce 3 Kč navíc za každý prodaný kilogram masa. Naopak nejnižších cen je dosahováno v březnu, kdy v relativních hodnotách poklesne vyplacená cena


57

za kilogram vepřového masa v živé hmotnosti o devět procent a v absolutních číslech tento rozdíl činí 2,93 v neprospěch prodávajícího oproti celoročnímu průměru. Rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší cenou v průběhu roku u této komodity činní téměr dvacet procent, což v přepočtu na koruny dává rozdíl téměř 6 Kč za kilogram masa. Tento rozdíl by pro prvovýrobce mohl již být zajímavý a podnikatelsky využitelný. Tabulka 3: Průměrné měsíční ceny placené zemědělským prvovýrobcům za vepřové maso v živé hmotnosti Kč za kg – období 2004–2009, jejich sezónní index fh a sezónní odchylka sh Ukazatel leden únor březen duben květen červen yh 29,6 28,2 28,0 28,9 29,2 30,7 fh 0,96 0,91 0,91 0,93 0,94 0,99 sh –1,38 –2,79 –2,93 –2,09 –1,80 –0,3 Ukazatel červenec srpen září říjen listopad prosinec yh 32,9 33,7 34,0 33,6 31,8 30,9 fh 1,06 1,09 1,10 1,09 1,03 1,00 sh 1,94 2,76 3,06 2,67 0,848 0,06 Zdroj: Situační a výhledová zpráva za rok 2004–2009 – MZ ČR [1] a vlastní výpočty

Tabulka 4: Průměrné měsíční obchodní ceny placené za vepřový bok a vepřovou kýtu v Kč za kg – období 2004–2009, jejich sezónní index fh a sezónní odchylka sh Ukazatel – vepř. bok yh fh sh

leden 48,48 1,00 –0,16

únor 47,08 1,00 –1,56

březen 47,87 0,98 –0,77

duben 47,47 0,98 –1,17

květen 48,05 0,99 –0,59

červen 48,38 0,99 –0,26

Ukazatel – vepř. bok yh fh sh

červenec 49,28 1,01 0,64

srpen 49,76 1,02 1,12

září 50,24 1,03 1,60

říjen 49,52 1,02 1,88

listopad prosinec 48,83 48,69 1,00 1,00 0,19 1,05

Ukazatel – vepř. kýta yh fh sh

leden 90,36 1,02 1,38

únor 87,13 0,98 –1,85

březen 86,63 0,97 –2,36

duben 87,26 0,98 –1,73

květen 87,70 0,99 –1,29


červenec 90,44 1,02 1,46

srpen 90,91 1,02 1,93

září 91,66 1,03 2,68

říjen 91,02 1,02 2,04

listopad prosinec 88,60 87,70 1,00 1,00 –0,38 –1,28

červen 88,45 0,99 –0,51

Zdroj: Situační a výhledová zpráva za rok 2004–2009 – MZ ČR [1] a vlastní výpočty

58


V tabulce č. 4 je ukázáno sezónní měsíční kolísání u obchodních cen v Kč za kilogram u vepřového boku a vepřové kýty. Jak je z výpočtů zřejmé, u obou sledovaných komodit dochází k minimálním měsíčním výkyvům obchodních cen. Sezónní index u obou vzorků se pohybuje v intervalu od 0,97 do 1,03 a po přepočtu na koruny se měsíční kolísání cen pohybuje v rozpětí maximálně 4 Kč u vepřového boku a mírně nad 5 Kč u vepřové kýty za kilogram. Tato minimální měsíční cenová diference zamezuje praktickému podnikatelskému využití. Jinak řečeno, není v současné době efektivní spekulovat na vzestup či pokles cen v jednotlivých měsících, protože náklady na skladování převyšují rozdíly v měsíčních obchodních cenách. Tabulka 5: Průměrné měsíční spotřebitelské ceny placené za vepřový bok a vepřovou kýtu v Kč za kg // období 2004–2009, jejich sezónní index fh a sezónní odchylka sh Ukazatel – vepř. bok yh fh sh

leden 64,65 1,00 0,37

únor 63,70 0,99 0,58

březen 63,21 0,98 –1,08

duben 62,83 0,98 –1,46

květen 63,09 0,98 –1,19

červen 64,17 1,00 –0,11

Ukazatel – vepř. bok yh fh sh

červenec 64,82 1,01 0,54

srpen 65,16 1,01 0,88

září 65,22 1,01 0,95

říjen 65,39 1,02 1,11

listopad prosinec 64,99 64,20 1,01 1,00 0,71 –0,08


leden 111,98 1,02 2,11

únor 110,14 1,00 0,27

březen 108,45 0,99 –1,42

duben 107,37 0,98 –2,51

květen 108,13 0,98 –1,74


červenec 111,01 1,01 1,14

srpen 110,13 1,00 0,26

září 111,75 1,02 1,88

říjen 111,44 1,01 1,77

listopad prosinec 109,98 109,65 1,00 0,98 0,11 –0,22

červen 108,46 0,99 1,41

Zdroj: Situační a výhledová zpráva za rok 2004–2009 – MZ ČR [1] a vlastní výpočty V předcházející tabulce č. 5 je proveden výpočet sezóního měsíčního kolísání spotřebitelských cen. Spotřebitelské ceny vykazují ještě menší hodnoty sezónního indexu a sezónní odchylky než ceny obchodní. Opět tedy nelze podnikatelsky využít vzestup a pokles cen v jednotlivých měsících u sledovaných produktů. Interval sezónního indexu u vepřového boku se pohybuje v intervalu od 0,98 do 1,02, což v absolutních hodnotách znamená kolísání měsíčních cen v intervalu do 1,60 Kč. U vepřové kýty je situace podobná – sezónní index vykazuje stejný interval kolísání jako u vepřového boku. V korunovém vyjádření


59

nepřesahuje rozdíl měsíčních cen u sledované komodity 5 Kč. Opět se jedná o hodnotu, kterou nelze podnikatelsky efektivně využít.

Závěr U sledovaných komodit, vepřového masa v živé hmotnosti, obchodních cen a spotřebitelských cen vepřové kýty a vepřového boku za období let 2004 až 2009 nebylo zjištěno výraznější sezónní kolísání u měsíčních cen, které by umožňovalo efektivní podnikatelské využití. Po vstupu do Evropské unie, kdy byly zrušeny obchodní limity při dovozu a vývozu vepřového ze zemí Evropské unie, došlo k celkové stabilizaci cen. Toto je významná změna oproti rokům 1990 až 2003, kdy cenový vývoj vepřového masa vykazoval výrazné sezónní kolísání, které umožňovalo načasování vhodné doby prodeje tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího zisku.

Reference [1] Výhledové a situační zprávy Ministerstva zemědělství ČR [online]. Praha : MZ ČR, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009. [cit. 2010-08-28]. Dostupné z WWW: .

Použité zdroje 1. SEGER, J.; HINDLS, R. Statistické metody v tržním hospodářství. Praha : Victoria Publishing, 1995. ISBN 80-7187-058-7. 2. MARŠÍK, M.; TUČEK, J. Analýza vývoje cen vybraných komodit agrárního sektoru ČR. České Budějovice : Inpress, 1999. ISBN 80-238-5572-7.

Possibilities of use of seasonal fluctuations in prices for pork to affect the economic results of agricultural companies Pork meat has for a long time been the most popular meat among consumers in the Czech Republic. Profitability of pig production is currently declining and thereby it is decreasing the self-sufficiency and independence of the Czech Republic in the production of this commodity. The article refuted the possibility

60


of influencing the profits of agricultural companies, dealing with pork, with the timing of the sale of its products and thereby increasing profits. The analysis was performed in the prices of agricultural primary producers, processors and retailers of mentioned commodities and this study did not demonstrate a range of monthly seasonal price fluctuations, which would allow commercial use. Keywords: pork meat, pork hip, pork leg, seasonal fluctuations in prices, profitability

Kontaktní adresa: Ing. Martin Maršík, Ph.D., Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Daniel Kopta, Ph.D., Katedra účetnictví a financí, Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

MARŠÍK, M.; KOPTA, D. Možnosti využití sezónního kolísání cen u vepřového masa k ovlivnění hospodářského výsledku zemědělských firem. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 53–60. ISSN 1802-503X.

Harmonizace DPH v rámci volného obchodu EU – reflexe na možnosti daňových úniků – část 1 Ludmila Opekarová, Věra Mulačová, Hana Ezrová, Romana Píchová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Příspěvek se zabývá charakteristikou systému zdaňování DPH v rámci obchodování mezi zeměmi Evropské unie. Vzhledem k tomu, že se jedná o rozsáhlou a složitou problematiku, je příspěvek rozdělen do dvou částí, z nichž první obsahuje teoretická východiska a na základě této platformy bude vytvořen průvodce legislativních opatření a budou nastaveny hypotézy, které se v druhé části příspěvku potvrdí, či budou vyvráceny. Na základě těchto předpokladů lze konstatovat, zda je výhodné být plátcem daně a zda je možné efektivně zabránit daňovým únikům. Celý příspěvek, v obou svých částech, bude respektovat harmonizaci daně v rámci volného obchodu v EU z hlediska intrakomunitárního plnění a včetně eliminace možných daňových úniků.

Klíčová slova: DPH, základní sazba, snížená sazba, plátce daně, daňové přiznání, souhrnné hlášení, daňový únik, EU plnění

Úvod Harmonizací daňové povinnosti v rámci Evropské unie lze dospět k určitému posunu v chápání volného obchodu na evropské úrovni, zprůhlednit tak daňový systém a podpořit jeho funkci. Nedílnou součástí evropského kontrolního mechanismu, v rámci daňového systému, je provázanost daňových dokladů a dokumentů – zejména kompatibilita daňového přiznání a souhrnného hlášení v rámci intrakomunitárního plnění.

61

62


Materiál a metodika Cílem první části příspěvku je vytvořit teoretickou platformu týkající se problematiky harmonizace daně v rámci EU a poukázat na skutečnost složité situace neustále se rozšiřujícího obchodu v rámci Evropské unie, což zahrnuje nejen volný pohyb zboží a služeb, ale také i peněz a lidí. Tento vyvíjející se proces vyžaduje důraz na celou řadu nejen účetních, ale především daňových dopadů. Snahou autorů příspěvku je popsat systém zdaňování DPH v rámci obchodování mezi zeměmi Evropské unie a Českou republikou a pokusit se vypracovat doporučení pro zabránění daňových úniků. V rámci intrakomunitárního plnění lze charakterizovat následující problémy: a) dodání zboží z a do zemí Evropské unie, b) dodání služeb z a do zemí Evropské unie, c) charakteristika daňového úniku, d) současné kontrolní mechanismy při zabraňování daňových úniků, e) doporučení pro zabránění daňových úniků. Na základě výsledků tohoto rozboru bude potvrzena či vyvrácena následující hypotéza: je možné efektivně zabránit daňovým únikům při intrakomunitárním plnění. Každý z nás při nakupování v obchodech platí DPH. To znamená, že se automaticky, ať chceme, či nechceme, stáváme součástí koloběhu DPH. Jako každý občan v České republice, podnikatel i nepodnikatel, jsme povinni tuto daň zaplatit. Stávají se z nás tudíž osoby povinné platit daň. Všechny podniky, které vykonávají ekonomickou činnost, se stávají osobami povinnými k dani. Pokud je jejich obrat nižší než 1 000 000 Kč za dvanáct po sobě jdoucích měsíců, jsou osvobozeni od povinnosti uplatňovat daň, pokud se dobrovolně neregistrují jako plátci DPH. Jestliže jejich obrat za nejvýše dvanáct kalendářních měsíců přesáhne částku 1 000 000 Kč, musí se stát plátci DPH. Podniky se nejprve musí přihlásit k registraci a potom se stávají plátci DPH, a to od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročily stanovený obrat. Podnikatelé – osoby povinné k dani, se sídlem či místem podnikání v tuzemsku (pro účely tohoto zákona se rozumí tuzemskem území České republiky), kteří pořizují zboží z jiného členského státu v tuzemsku – se stávají plátci dnem, kdy hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce přesáhne


63

částku 326 000 Kč. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň z pořízeného zboží, jehož koupí překročí danou částku, zmiňovaných 326 000 Kč. Mezi další důležité případy, kdy se podnikatel stane plátcem daně lze uvést tyto následující situace. Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku dle § 9 prvého odstavce, který nám určuje základní místo plnění při poskytnutí služeb, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku dle § 108 druhého odstavce, který osobu povinnou k dani neusazenou v tuzemsku charakterizuje jako zahraniční osobu, která nemá provozovnu v tuzemsku, se stává plátcem dnem poskytnutí této služby. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté v tento den. Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku dle § 10 až 10d a 10j, tzn. při poskytnutí služby vztahující se k nemovitosti, při poskytnutí přepravy osob, při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu, vědy, vzdělávání, zábavy a podobných služeb, při poskytnutí stravovací služby, při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního prostředku a při poskytnutí nájmu dopravního prostředku, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku opět dle § 108 druhého odstavce, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb. I zde je plátce povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté v tento den. Osoba povinná k dani, které je dodáno zboží s montáží nebo instalací, tj. dle § 7 třetího odstavce, či dodání plynu nebo elektřiny, tj. dle § 7a odstavce prvého a třetího, s místem plnění v tuzemsku, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku taktéž dle § 108 druhého odstavce, se stává plátcem dnem dodání zboží. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze zboží dodaného v tento den. Osoba povinná k dani se sídlem či místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě dle již zmiňovaného § 9 prvého odstavce, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb, pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby. Osoba povinná k dani se sídlem či místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, do kterých zahrnujeme zejména – služby poštovní, rozhlasové a televizní vysílání, finanční činnosti, pojišťovací činnosti, převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení, výchova a vzdělávání, zdravotnické služby a zboží, sociální pomoc, provozování loterií a jiných podobných her –, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb.

64


Charakteristika DPH DPH je daň z hodnoty, která je přidána ke zboží (výrobkům), službě či nemovitosti, jež tvoří podnikateli výnos. Náležitosti a výši této daně stanovuje stát zákonem o dani z přidané hodnoty. Zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje daň z přidané hodnoty (dále jen „daňÿ). Daň se uplatňuje na zboží, nemovitosti a služby za podmínek stanovených tímto zákonem. Jelikož však u DPH neexistuje v Evropském společenství shoda pro přímou úpravu ve formě nařízení, probíhá sjednocování především prostřednictvím směrnic. Výsledkem harmonizačního procesu by měl být soulad daňových systémů členských států Evropského společenství, přičemž způsob, jakým k tomuto cíli jednotlivé země dospějí, je jen na nich. Do konce roku 2006 byla DPH v Evropském společenství fakticky regulována tzv. Šestou směrnicí, č. 77/388/EHS. Tato směrnice však prodělala mnoho novelizací a změn. Proto bylo v roce 2006 z důvodu její přehlednosti a srozumitelnosti rozhodnuto, aby byla přepracována a nahrazena směrnicí novou. Vytvořená směrnice Rady 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, tzv. Recast, se stala od 1. ledna 2007 novým pramenem harmonizace této daně. Tato směrnice je velice rozsáhlá, obsahuje 413 článků, ale na druhou stranu daňová problematika vyžaduje podrobnou úpravu, aby nedocházelo k daňovým únikům a zejména aby daňový subjekt byl dobře obeznámen se všemi svými právy a povinnostmi. Mezi nejvýznamnějšími změnami, které Recast zavedl, bylo stanovení minimálních hranic daňových pásem, o kterých pojednává druhá kapitola. Článek 97 určuje minimální hodnotu základní sazby daně, která je platná od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2010, na 15 %. O výši základní sazby daně po roce 2010 rozhodne Rada Evropské unie. Základní sazbu stanoví každý členský stát jako procentní podíl ze základu daně. Tato sazba je stejná jak pro dodání zboží, tak též pro poskytnutí služby. Článek 98 uvádí, že členské státy mohou uplatňovat i dvě snížené sazby. Tyto snížené sazby se mohou uplatňovat pouze na dodání zboží a poskytnutí služeb těch kategorií, které jsou uvedeny v příloze III (není součástí příspěvku). Článek 99 určuje minimální hodnotu snížené sazby daně na 5 %. Snížená sazba se opět stanoví jako procentní podíl ze základu daně. Na základě zprávy Komise Rada počínaje rokem 1994 přezkoumává každé dva roky oblast působnosti snížených sazeb, tzn. Rada tak může v souladu s touto směrnicí rozhodnout o změnách v seznamu zboží a služeb v příloze III. I když tato směrnice pevně stanovila minimální hranici u snížené sazby, vybrané členské státy využívají možnosti používat sazby nižší než 5 %. Tento druh sazby nazýváme „super snížená sazbaÿ. Jde o výjimku, která je dovolena pouze na „přechodnouÿ dobu. Jelikož tato „přechodnáÿ doba trvá dodnes, můžeme se s užíváním super snížené sazby setkat v sedmi členských státech. Horní hranice


65

daňového pásma stanovena nebyla, takže je na samotných členských státech, jak vysokou sazbu daně si stanoví. Harmonizaci DPH popisují další dvě nové směrnice přijaté v roce 2009 s účinností od 1. ledna 2010. První z nich zavádí nová pravidla pro určování místa poskytování služeb mezi obchodníky, tzn. za jakých podmínek se bude toto poskytování služeb zdaňovat ve státě, kde se nachází zákazník. Pro poskytování služeb konečným spotřebitelům se však bude i nadále uplatňovat princip země původu. Druhá směrnice zavádí elektronický systém a zjednodušuje pravidla pro vrácení DPH osobám povinným k dani usazeným v jiném členském státě, než je stát vrácení daně. V některých zemích Evropské unie je zavedena i nulová sazba daně (př. Belgie, Švédsko, Finsko, Dánsko, Velká Británie, Irsko, Kypr, Malta, Polsko). Nulová sazba je použita jen na vybrané produkty a musí být dodržena direktiva Evropské unie vyhlášená směrnicí Rady 2006/112/EC. Na nejvíce položek je nulová sazba daně uvalena ve Velké Británii. Jedná se například o tyto dodávky: a) knih a brožur (mimo noviny, časopisy, katalogy, . . . ), b) potravin a nápojů (mimo alkoholické nápoje, cukroviny, . . . ), c) léků a hygienických pomůcek, d) zdravotnického vybavení (např. invalidní vozíky, berle, ortopedické pomůcky, . . . ), e) oděvů a obuvi pro děti mladší 10 let (mimo oděvů z kůže a kožešin), f) hnojiv a krmiv. DPH se samozřejmě vybírá i mimo země Evropské unie, příkladně: Švýcarsko užívá dvě sazby 7,6% a 2,4%, Rusko také 18% a 10%, Bělorusko užívá jednotnou sazbu 20% a Norsko užívá tři sazby 25%, 14% a 8%. Taktéž ostatní země mimo Evropu, např. v USA a v Kanadě používají daň ze spotřeby, která je principu DPH blízká. DPH patří mezi daně nepřímé, což znamená, že na nositele daní dopadají nepřímo, tj. jsou zahrnovány v cenách zboží (výrobků), služeb a nemovitostí. Intrakomunitární plnění V souvislosti se vstupem do Evropské unie musela Česká republika jako členský stát přizpůsobit svůj daňový systém principům stanoveným právní úpravou Evropského společenství. Jednou z oblastí, které se tato změna dotkla, je rovněž

66


režim daně z přidané hodnoty uplatňovaný u obchodů uskutečňovaných uvnitř společného trhu Evropské unie. Tento režim nazýváme intrakomunitární plnění. Intrakomunitární plnění můžeme charakterizovat jako plnění uskutečňovaná na území Evropské unie, tj. při obchodování mezi členskými státy. Intrakomunitární plnění zahrnuje: • dodání a pořízení zboží do a z jiného členského státu Evropské unie, • poskytnutí a přijetí služby do a z jiného členského státu Evropské unie, • zasílání zboží, • třístranné obchody. Dodání zboží do jiných členských zemí Evropské unie Dodáním zboží do jiné členské země Evropské unie se zde rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník a zároveň s tímto právem musí platit následující podmínka: dodáním zboží se rozumí právě takové zboží, které bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu. Za dodání zboží se tudíž považuje a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu anebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu, b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy anebo smlouvy obdobného typu. Za dodání zboží za úplatu se považuje také přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu. Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem anebo jím zmocněnou třetí osobou z tuzemska do jiného členského státu, a to pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností v jiném, jím vybraném členském státě. Za dodání zboží do jiného členského státu plátcem se též považuje přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem dle § 16. Za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu se však nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro tyto uvedené účely: a) dodání zboží spojené s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává, anebo jím zmocněnou třetí osobou v členském státě ukončení přepravy nebo odeslání zboží, b) zaslání zboží v členském státě ukončení přepravy nebo odeslání zboží,


67

c) dodání zboží plátcem na palubě lodí, vlaků anebo letadel během přepravy osob, a to dle § 7, který nám určuje místo plnění při těchto způsobech dodání zboží, d) dodání zboží plátcem v členském státě ukončení přepravy či odeslání zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno od daně s nárokem na odpočet této daně, e) vývoz zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu, f) poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení přepravy anebo odeslání zboží, za podmínky, že zboží po provedení těchto prací je vráceno zpět plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně přepraveno nebo odesláno, g) přechodné užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení přepravy zboží či odeslání, pro účely poskytnutí služby plátcem, h) přechodné užití zboží, na dobu, která nepřekračuje 24 měsíců, a to na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla. Za dodání zboží se však nepovažuje: a) poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti, který je podle daných norem označen obchodní firmou anebo ochrannou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží či služby, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje hodnotu 500 Kč za jeden kus, či bezúplatné poskytnutí jak propagačních materiálů, tak i poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti, b) dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu, a to za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši po vrácení vratného obalu, c) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu. Je však nutno dodat, že za určitých podmínek je dodání zboží mezi zeměmi Evropské unie osvobozeno. Stává se tak tehdy, je-li zboží dodáno z jednoho členského státu plátcem daně osobě, která je registrovaná k dani v jiném členském státě. V takovémto případě jde o osvobození od daně s nárokem na odpočet. Je-li však zboží dodáváno plátcem daně ze země Evropské unie neplátci daně

68


do jiné země Evropské unie, již se nejedná o osvobozené zdanitelné plnění od daně z přidané hodnoty. U těchto případů dodání zboží do jiných členských zemí Evropské unie musí plátce znát a uvést jeho místo plnění. Tato místa mohou být ovšem různá. Kde vznikne místo plnění, záleží na tom, zda zboží bylo předáno osobně nebo zda bylo uživateli odesláno, je-li či není dodání zboží spojeno s montáží či instalací zboží atd. Třístranný obchod Třístranný obchod řadíme mezi specifické typy obchodování v rámci Evropské unii. Jde o zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř Evropského společenství. Třístranným obchodem nazýváme takový obchod, který uzavřou tři osoby. Charakteristickým znakem tohoto obchodu je fakt, že tyto osoby jsou zaregistrované k dani z přidané hodnoty ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami. Zboží je přímo odesláno či přepraveno z jednoho členského státu prodávajícího do jiného členského státu kupujícího za pomoci využití služeb třetí – zprostředkující osoby. Prodávajícím je osoba registrovaná k dani v členském státě, ze kterého je zboží odesláno či přepraveno přímo ke kupujícímu též do členského státu, ve kterém je ukončení odeslání či přepravy zboží. Kupujícím je osoba registrovaná k dani v členském státě, která nakupuje zboží právě od zprostředkující osoby. Zprostředkující osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, než ve kterém jsou registrováni kupující a prodávající. Tato osoba pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě. Typické pro prostřední osobu je, že realizuje současně jak pořízení, tak dodání zboží. Principem třístranného obchodu je povinnost prodávajícího dodání zboží kupujícímu, tj. pořizovateli č. 2, ale vystavení a předání daňového dokladu o dodání zboží prostřední osobě, tj. pořizovateli č. 1. Povinností prostřední osoby je přijetí daňového dokladu od prodávajícího a vystavení nového daňového dokladu o dodání zboží kupujícímu. Kupující má za povinnost převzetí zboží, a to od prodávajícího a převzetí daňového dokladu, nejčastěji ve formě faktury, od prostřední osoby, které samozřejmě musí vyfakturovanou částku uhradit.


69

Třístranný obchod můžeme znázornit i graficky: Obrázek 1: Třístranný obchod zprostředkující osoba – pořizovatel č. 1

@ @ @ @ R @

faktura zboží prodávající

-

faktura kupující pořizovatel č. 2

Zdroj: vlastní Závěrem popisu intrakomunitárního plnění je nutné připomenout důležitou poznámku týkající se obchodování, založeném právě na intrakomunitárním plnění, tj. obchodování mezi zeměmi Evropské unie. Obchodují-li mezi sebou právě plátci daně z přidané hodnoty, setkávají se s možností uplatnit princip přenosu daňové povinnosti neboli „reverse chargeÿ. Tento princip nám říká o změně místa zdanitelného plnění, tj. přenosu povinnosti zdanění na druhého podnikatele. Tzn. uzavře-li tuzemský podnikatel, plátce daně, obchod s podnikatelem, též plátcem daně, ze země Evropské unie, není místem zdanitelného plnění území České republiky, ale území země příjemce tohoto plnění, tj. došlo k přenosu daňové povinnosti. V tomto případě český podnikatel vystaví fakturu, na které bude vystavená částka bez DPH a podnikatel z jiné členské země bude muset DPH uvést do daňového přiznání dle předpisů dané země a samozřejmě následně i zaplatit. Tento systém popírá základní princip fungování DPH, tj. určení místa zdanitelného plnění, kdy uskutečněné plnění nezdaňuje osoba, která dodává zboží, jak by tomu mělo být, ale právě se zde povinnost přiznat DPH přesune na tu osobu, která plnění přijímá. Přestože se tento systém používá z důvodu nejednotné sazby DPH v členských státech Evropské unie, lze tuto skutečnost podrobit jisté polemice o možnosti daňového úniku v rámci procesu intrakomunitárního plnění. Veškeré výše zmíněné činnosti musí podnikatel uvést nejen do řádného daňového přiznání, ale taktéž do souhrnného hlášení, které registruje učiněné obchody uskutečněné právě v rámci Evropské unie.

70


Daňový únik Daňový únik nebyl doposud jednoznačně definován. Můžeme říci, že daňovým únikem se rozumí minimalizace, případně až nulace daňové povinnosti. Za daňový únik lze tedy označit situaci, kdy se daňový subjekt částečně či zcela vyhýbá placení daně. Daňový únik může být buď legální, nebo nelegální. Legální daňový únik je stav, kdy daňový subjekt využívá nedostatků v zákonech způsobem, který nebyl záměrem zákonodárce. Někdo by tedy mohl oponovat tvrzením, že tato situace není daňovým únikem. S tím lze do jisté míry souhlasit, protože nedochází ke zjevnému porušení právních předpisů, jsou jen využívány jejich slabosti. Pro zjednodušení však budeme dále pro tyto případy používat pojem legální daňový únik. Bránit se proti legálním daňovým únikům lze jedině zkvalitňováním zákonů a dalších právních předpisů. Nelegálním daňovým únikem je stav, kdy daňový subjekt získává daňovou výhodu v rozporu se zákonem, tj. jeho porušováním. Může sice jít o daňový únik neúmyslný, způsobený neúplnou informovaností daňového subjektu, nepochopením právních předpisů apod. Platí ale pravidlo „neznalost neomlouváÿ, tudíž daňový subjekt je za své chyby plně odpovědný a musí nést případné následky a postihy. Za daňové úniky úmyslné považujeme vědomé porušování daňových předpisů, jejichž rozsah je obvykle největší. Úmyslné daňové úniky se tak stávají trestnými činy daňovými. Trestné daňové činy nám popisuje trestní zákoník v popisu trestního zákona č. 40/2009 Sb. v pozdějším znění, který nám definuje daňový únik pod trestnými činy daňovými, poplatkovými a devizovými, a to dle § 240 jako zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a dle § 241 jako neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby. Za oba tyto trestné činy hrozí daňovému poplatníkovy trest odnětí svobody, kdy nejnižší hranice je šest měsíců a nejvyšší hranice je stanovena na deset let, záleží samozřejmě na závažnosti spáchaného trestného činu. V krajním případě, kdo ve větším rozsahu nesplní svoji daňovou povinnost, může být potrestán zákazem provozování své činnosti. Konkrétně u intrakomunitárního plnění z hlediska daňového úniku nám mohou vzniknout tyto následující situace: 1. Vývoz v systému „reverse chargeÿ se pouze předstírá, tzn. jde o dodání zboží mezi podnikateli v rámci Evropské unie, ale nejde o obchodování mezi plátci daně z přidané hodnoty. Jde o vystavení skutečných dokladů, skutečnému podnikateli, avšak neplátci daně. 2. Vývoz v systému „reverse chargeÿ se vykáže fiktivně, tzn. vykáže se dodání zboží do jiné země Evropské unie plátci daně z přidané hodnoty, ale fiktivnímu, tj. smyšlenému, neexistujícímu odběrateli. Zde se tedy jedná o vystavení falešných dokladů.


71

3. Vývoz v systému „reverse chargeÿ se vykáže fiktivním dodáním zboží, tzn. vykáže se dodání zboží skutečnému odběrateli – plátci daně, ale ve skutečnosti se zdanitelné plnění realizuje v tuzemsku, což znamená, že jde o obchodování mezi českými podnikateli pouze v rámci České republiky. 4. Vytvoří se tzv. „řetězení firemÿ, tj. situace, kdy mezi sebou obchoduje více podnikatelů a jeden z těchto podnikatelů, uprostřed řetězce, daň sice přizná, ale neodvede a prohlásí na svoji firmu konkurz, tzn. že tato firma zkrachuje a DPH se tak nikdy už nezaplatí, přičemž tzv. „prostřední firmaÿ může mít sídlo i v jiném státě EU (zpravidla však v tuzemsku). V prvních dvou případech jsou tyto daňové úniky dohledatelné a odhalitelné porovnáním souhrnného hlášení v zemi vývozu s vykazovanými dovozy v přiznání k DPH v zemi dovozu. Ve třetím případě záleží na tom, zda příjemce – odběratel zboží vykáže ve svém daňovém přiznání či nikoliv. Jestliže odběratel zboží do daňového přiznání vykáže, je tento daňový únik nedohledatelným, a jestliže odběratel zboží do daňového přiznání nevykáže, je tento daňový únik dohledatelným, ale až s časovým odstupem. Ve čtvrtém případě je daňový únik legalizovaný tím, že se všechny obchodu řádně vykážou, krachující firma daň přizná, ale nezaplatí ze zdánlivě legálních důvodů – zpravidla „druhotné platební neschopnostiÿ. Současné kontrolní mechanismy při zabraňování daňových úniků Za kontrolní mechanismy zabraňující daňovým únikům můžeme považovat nejenom potřebné daňové doklady, které jsou nedílnou součástí při obchodování mezi partnery, ale též dokumenty, které je nutno řádně a včas vyplňovat, ve správné výši a pokud možno bezchybně. Tyto dokumenty se poté podávají pro kontrolu na místně příslušný finanční úřad. Mezi tyto dokumenty zahrnujeme nejen daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, ale především též souhrnné hlášení. Dalším důležitým systémem je systém hlášení Intrastat, tj. systém sběru a zpracování dat pro statistiku obchodu se zbožím mezi členskými státy Evropské unie. Daňové přiznání Daňovým přiznáním je doklad, vytvořený jako formulář, shrnující veškeré uskutečněné obchody plátců daně z přidané hodnoty. Tento dokument podává informace nejen o obchodování v rámci České republiky, ale také mezi Českou republikou a zeměmi Evropské unie a mezi Českou republikou a třetími zeměmi. Můžeme tedy říci, že daňové přiznání je základním dokladem obsahujícím všechny údaje potřebné k výpočtu splatné daně a k provedení odpočtu daně.

72


Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost, tzn. musí odevzdat formulář i za předpokladu, že všude bude uvedena nulová hodnota zdanitelného plnění, pokud zákon nestanoví jinak. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží, u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy. Daňové přiznání se odevzdává místně příslušnému finančnímu úřadu, kde je řádně překontrolováno a vloženo do elektronické databáze. Uschovává se tak v písemné i elektronické podobě pro možné pozdější kontroly. Stejně tak plátce daně se může sám rozhodnout, zda podá daňové přiznání v písemné formě, nebo zda využije elektronického formuláře uveřejněného na internetových stránkách ministerstva financí. Elektronická podoba formuláře je pro vyplňování snazší z důvodu aktivního průvodce, který napomáhá plátci daňové přiznání vyplnit. Plátce nemusí tak listovat v pokynech pro vyplnění a hledat potřebné informace, protože aktivní průvodce rovnou sám patřičné údaje vyhledá. Daňové přiznání považujeme za prvek kontrolního mechanismu, jelikož údaje a hodnoty vepsané v daňovém přiznání musí souhlasit s hodnotami uvedenými na dokladech sloužících jako podklad pro vytvoření daného daňového přiznání. Doklady musí plátci dle zákona uchovávat nejméně po dobu deseti let od konce zdaňovacího období. Souhrnné hlášení Souhrnné hlášení můžeme charakterizovat jako dokument, který registruje učiněné obchody uskutečněné v rámci Evropské unie. Plátce je tedy povinen podat souhrnné hlášení v případě, pokud uskutečnil a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě, b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu, c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě, stanovené dle základního pravidla, s výjimkou služeb osvobozených od daně, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň příjemce služby. Souhrnné hlášení se od 1. ledna 2010 podává pouze ve dvou stanovených a uznávaných formách. První možností je podání formou datové zprávy, tzv. EPO, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu zákona


73

č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů, druhá z možností je odeslání souhrnného hlášení prostřednictvím datové schránky (v tomto případě uznávaný elektronický podpis není třeba), vždy ve formátu, struktuře a s údaji stanovenými správcem daně. V praxi to pro podnikatele znamená povinnost zařídit si elektronický podpis nebo datovou schránku. Jednodušší variantou je zřízení elektronického podpisu, který si podnikatel může zřídit na jakékoliv pobočce České pošty. Údaje o hodnotě dodaného zboží či poskytnuté služby se uvádějí v české měně. Souhrnné hlášení je plátce povinen podávat za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce. Tato povinnost platí i pro plátce DPH, kteří podávají daňové přiznání pouze čtvrtletně. Pokud plátce uskutečňuje pouze poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě, stanoveného dle základního pravidla, s výjimkou služeb osvobozených od daně, podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Pokud plátce, podle předešlého odstavce, podává souhrnné hlášení za každé čtvrtletí a zároveň v průběhu tohoto čtvrtletí uskuteční plnění uvedená v povinnosti podat souhrnné hlášení pod písmenem a) až c), vzniká plátci povinnost podat souhrnné hlášení v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění těchto plnění (uvedených pod písmenem a) až c). Povinnost podat souhrnné hlášení je za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění těchto plnění (uvedených pod písmenem a) až c). Tento plátce dále pak podává souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc, a to do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil právě tato kritická plnění uvedená pod písmenem a) až c). Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zpětně zjistí, že uvedl chybné údaje, je poté povinen do 15 dnů od data zjištění chybných údajů podat tzv. následné souhrnné hlášení, a to opět buď formou datové zprávy, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky, tudíž stejně jako je tomu u řádného souhrnného hlášení, vždy ve stanoveném formátu, struktuře a s údaji stanovenými správcem daně. Správce daně údaje v souhrnném hlášení, případně v následném souhrnném hlášení posoudí, popřípadě prověří a využije při stanovení daňové povinnosti. Údaje pak postoupí v rámci mezinárodní výměny příslušným orgánům daňové správy v ostatních zemích Evropské unie, kde dojde k porovnání vykazovaných údajů a zjištění případných rozdílů – po vyloučení statistických chyb, ke kterým dochází v důsledku toho, že orgány daňové správy v zemích nepoužívajících euro přepočítávají plnění na euro průměrným kurzem za určité časové období.

74


Mechanismus porovnání je následující: všichni, kteří poskytují plnění do jiné země EU, vykážou plnění v souhrnném hlášení s uvedením země a DIČ příjemce, počtu a celkové částky plnění v místní měně. Příslušný správce daně v zemi příjemce pak po sumarizaci s určitým časovým zpožděním obdrží údaj, v jaké výši by měl konkrétní daňový subjekt vykázat přijetí plnění z jiné členské země ve svém přiznání k DPH za určité časové období. Tyto dva údaje by se měly – opět s výjimkou statistických chyb – shodovat. Pokud ne, pak podle pravidel EU musí správce daně v zemi příjemce provést kontrolu údajů. Pokud jsou vykazované údaje vyšší než údaje ze souhrnných hlášení, po zjištění údajů firmy, která zboží či služby dodala, se poskytují informace zemi odesílatele ke kontrole. V opačném případě se pak zjišťuje, zda rozdíl je způsoben nevykázáním přijetí ze strany příjemce (pak by měl podat dodatečné přiznání k DPH a situaci tím „legalizovatÿ), nebo je opět zaslána informace zemi odesílatele, že přestože její daňový subjekt dodání do jiné země vykázal, k jeho přijetí nedošlo. Následně pak dochází ke kontrole v protější zemi do té doby, než se zjistí skutečný stav věci. Lze tedy potvrdit teorii, že souhrnné hlášení je součástí kontrolního mechanismu. Je totiž důležitým podkladem pro kontrolu dodávek zboží a poskytnutí služeb mezi plátci DPH v rámci Evropské unie. Souhrnná hlášení jsou totiž sumarizována a předávána pro kontrolní účely nejen na místně příslušný finanční úřad, jako daňové přiznání, ale po odevzdání finančnímu úřadu jsou následně zasílána a předávána ostatním členským státům. Obdobně taktéž Česká republika obdrží údaje o dodání zboží a poskytnutí služeb do České republiky. K výměně údajů mezi státy by mělo docházet jednou ročně. Daňové přiznání a souhrnné hlášení jsou v rámci vykazování intrakomunitárních plnění kompatibilní. Souhrn hodnot uvedených v daňovém přiznání vykazovaných jako uskutečněné obchody mezi zeměmi Evropské unie musí souhlasit s celkovou hodnotou uvedenou pod patřičným kódem v souhrnném hlášení. Bohužel nám může vzniknout i taková situace, kdy daňové přiznání a souhrnné hlášení budou ve vzájemném souladu, a přesto ve skutečnosti dojde k úniku dat a informací. K tomu může dojít u tzv. podprahových plnění, tj. u plnění s tak nízkou hodnotou, která je v dokumentech prakticky nedohledatelná. V tomto případě se též jedná o daňový únik, ale častokrát se vůbec neodhalí, a je otázka, zda jeho odhalování je z hlediska efektivity žádoucí. Intrastat Intrastat můžeme charakterizovat jako statistický systém sledující pohyb zboží mezi členskými státy Evropské unie. V našem případě se jedná o sledování pohybu zboží mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropské unie, pokud však toto zboží bylo skutečně odesláno z České republiky do jiného člen-


75

ského státu či naopak bylo přijato na území České republiky z jiného členského státu, tzn. že zboží skutečně přestoupilo státní hranici České republiky. Do Intrastatu se vykazují údaje zvlášť o přijatém zboží a zvlášť o odeslaném zboží, podle směru pohybu přes hranice České republiky. Intrastat však také zahrnuje sběr údajů o pohybu zboží, které přímo není předmětem obchodu mezi obchodními partnery z různých členských států Evropské unie. Informace získané z Intrastatu se určitým způsobem měsíčně předávají k jejich dalšímu využití, a to do Eurostatu, což je statistický orgán Evropského společenství. Veškeré získané údaje z Intrastatu umožňují sestavit měsíční statistiky zahraničního obchodu České republiky, kterých využívají nejen podnikatelské subjekty, Český statistický úřad, ale též mezinárodní organizace pro vyhodnocení hospodářské situace určité země či Evropská komise pro studie o integraci vnitřního trhu atd. Povinnost vykazovat data pro Intrastat vzniká jak právnickým, tak i fyzickým osobám, pokud jsou registrovány či identifikovány k DPH v České republice, jestliže odeslaly zboží do jiného členského státu či naopak přijaly zboží z jiného členského státu, a to v hodnotě dosahující prahu pro vykazování údajů do Intastatu, která je nyní stanovena na 8 000 000 Kč. Tak jako se vykazují zvlášť údaje pro přijaté a odeslané zboží, i zde platí hodnota osmi milionů korun pro odeslání a přijetí zboží zvlášť. Období, za které se údaje vykazují, nazýváme referenční období, kterým je jeden kalendářní měsíc. Výkazy pro Intrastat můžeme vyhotovovat dvěma způsoby: v listinné podobě na předepsaných tiskopisech, ale pouze v případě nepřesáhne-li výkaz patnácti řádek, anebo v elektronické podobě. Obsah, rozsah a význam uváděných údajů vyžadovaných pro Intrastat je jak v tištěné, tak i v elektronické podobě shodný. Jak již bylo výše zmíněno, vyplňují se údaje do dvou výkazů, a to do výkazu o odeslaném zboží a výkazu o přijatém zboží. Vykazování Intrastatu se řídí vyhláškou č. 393/2008 Sb., kterou se mění dosavadní vyhláška č. 201/2005 Sb., o statistice vyváženého a dováženého zboží a způsobu sdělování údajů o obchodu mezi Českou republikou a ostatními členskými státy Evropských společenství, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2009.

Závěr Využitelnost výsledků této části příspěvku lze očekávat zejména při formulaci intrakomunitárního plnění. Výsledky dále mohou poskytnout vhodné informační zdroje pro subjekty, které působí v oblasti intrakomunitárního plnění nebo se chystají do tohoto prostředí vstoupit. Příspěvek vytváří potřebný aktuální teoretický rámec vztahující se k danému tématu. Důležitou součástí bude v ná-

76


sledující části analýza vnitřních a vnějších procesů intrakomunitárního plnění a jejich potencionálního vlivu na zahraničně-obchodní účtování.

Reference [1] PÍCHOVÁ, R. Možnosti zabránění úniku plateb DPH při intrakomunitárních plnění z hlediska DPH s praktickou ukázkou na příkladu obchodu Česká republika – Slovenská republika. České Budějovice : Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2010. Bakalářská práce. [2] Poradce, s. r. o. Zákony I/2010 - sborník úplných znění zákonů daňových, účetních a souvisejících k 1. 1. 2010, 576 s. ISSN 1802-8268. [3] FITŘÍKOVÁ, D. Uplatňování DPH v EU a třetích zemích. Brno : Computer Press, 2007. 142 s. ISBN 978-80-251-1541-1. [4] MATTAUSCHOVÁ, B.; RAMBOUSEK, J. Daň z přidané hodnoty: Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty a zákon o dani z přidané hodnoty. Praha : ASPI, a. s., 2008. 508 s. ISBN 978-80-7357-369-0. [5] Ministerstvo financí ČR [online]. 2010 [cit. 2010-05-25]. Dostupný z WWW: .

Tax harmonisation in free trade EU – reflection on the possibilities of tax evasion – part 1 In the theoretical part of article No. 1 describes the principle of VAT taxation; taxation rate –we distinguish the standard rate and the reduced rate; levitation of VAT; who is the tax payer and especially if it is advantageous or disadvantageous to be or not to be the tax payer and if it possible effectively prevent tax evasion. Every country in the European Union has to assess the standard minimum rate of 15% and the reduced minimum rate of 5%. VAT taxation is a very current theme and to be the VAT tax payer is usually advantageous. It is accepted especially in international trade in the European Union. Keywords: value added tax, VAT, rates, standard rate, reduced rate, tax payer, return, recapitulative statement, tax evasion, EU


77

Kontaktní adresa: Ing. Ludmila Opekarová, Ph.D., Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Věra Mulačová, Ph.D., Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] doc. Ing. Hana Ezrová, CSc., Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

OPEKAROVÁ, L.; MULAČOVÁ, V.; EZROVÁ, H.; PÍCHOVÁ, R. Harmonizace DPH v rámci volného obchodu EU – reflexe na možnosti daňových úniků – část 1. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 61–77. ISSN 1802-503X.

Komenského etické vize o nápravě věcí lidských Miroslav Somr Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Reformace nepřispěla ke sjednocení evropského křesťanstva, ale naopak k prohloubení rozporů nejenom mezi katolíky a protestanty, ale i mezi luterány a kalvinisty. Nastalo období náboženského a občanského sváru. Komenský vstoupil do tohoto antagonistického klimatu svou politickou filozofií, jež směřovala k vymýcení příčin nenávisti a vzájemných rozporů. Vrcholem v tomto směru je Komenského Panorthosie (Všenáprava). V ní je nejlépe nastíněna vize trvalého mírového usmíření, jež spočívá na reformě vzdělání, náboženství a občanského zřízení. Komenského etické usilování o nápravu věcí lidských má svůj filozofický základ v pochopení člověka jako bytosti, jejímž posláním v tomto světě je být člověkem moudrým, mravným a zbožným. Klíčová slova: protestantismus, stoicismus, chiliasmus, vševýchova, utěšitelské spisy, politická filozofie, politický konzervatismus, eruditio, religio, politica, panorthosia

Období Komenského života byla doba plná rozporů a protikladů (1592– 1670). Byla to doba vytváření novodobé evropské společnosti, doba plná labyrintů, kde se střetávaly protiklady ekonomické, kulturní, politicko-mocenské, ideové a náboženské, filozofické a vědecké, etické a sociální. V 16. století se probudilo hnutí za odstranění zlořádů a mocenských nešvarů provázejících hegemonii středověké katolické církve – reformace. Původní záměr, jak již to v takových etapách vývoje bývá, však minul svůj cíl. Nejde ovšem o sjednocení evropského křesťanstva na pozici ideového smíru, usmíření ve smyslu jednotného věroučného církevního společenství, ale naopak prohloubení rozporů, nenávisti a zloby a pokračování dalšího rozdělování nejen v oblasti tradičního učení na poli víry a církevního společenství, ale i přímých rozporů uvnitř vznikajícího reformačního úsilí, rozporů a rozbrojů mezi protestanty, evangelíky. Evropský 79

80


protestantismus namísto jednotné síly proti duchu dogmatického stereotypu jako produkt svého úsilí vyústil v nové dilema a netolerantní stav, kdy se ne vedle sebe, společně a nápravně, ale nesnášenlivě a zlostně ocitly dva tábory, dva světy, dvě seskupení – luteráni a kalvinisté. Dva představitelé reformace, Němec Martin Luther a Francouz Jan Kalvín namísto smíru a víry jako opory v evropském prostoru nastolili období sváru, náboženského i občanského antagonismu. Do tohoto klimatu se narodil ten, jehož životním krédem se stalo usilování o harmonii a sjednocení, o mravní uvědomění a lidské porozumění, Jan Amos Komenský. Jeho vize však byla předem limitována habsburskou expanzí, jež v symbióze s katolickou protireformací formovala podobu feudálního absolutismu. Vznikající rozdíly mezi jednotlivými státy a národy iniciovaly z obavy před habsburskou hegemonií seskupení, do něhož se řadily nejen státy odmítající protireformační militantní absolutismus, ale i katolická Francie. Tato protihabsburská „koaliceÿ však nebyla příliš jednotná a její soudržnost byla spíše deklarativní a účinnost demonstrativní. Přelom 16. a 17. století přináší výrazné změny. Doznívá renesance a humanismus. Nastupující 17. století, které je nazýváno stoletím géniů, je stoletím nového, racionalistického směru – osvícenství, jež klade na piedestal dějin požadavek svobody, potřebu vědy a prioritní úlohu lidského rozumu. Toto století však bylo také stoletím zmaru, násilí, válečných konfliktů, kdy vznikl největší vojenský konflikt všech dob, válka třicetiletá (1618–1648), dále revoluce anglická a nizozemská. Tyto dramatické konflikty a zápasy však nejsou jen pouhým pozadím lidských osudů, ale promítají se přímo do života lidí s plnou silou svých antagonismů, doprovázejí ho i v jeho nejniternějších životních okamžicích, jsou nekonečným obrazem konečného života na jevišti světa. Do tohoto velikého světa vstoupil Komenský doprovázen tím nejpevnějším a nejryzejším, pevnou vírou, již mu dala Jednota bratrská, a s neutuchající myšlenkou, že smysl života nespočívá pouze ve věření, ale je založen na našem usilování, snažení, naší moudrosti, mravnosti a zbožnosti. Jeho vize nápravy věcí lidských však nenacházela plné pochopení a my jsme na jednu z příčin poukázali již na počátku této stati. Vrátíme se však ještě k onomu konfliktu, který se odehrával mezi měšťansko protestantským táborem západní a střední Evropy a rakousko-španělským habsburským seskupením. Historikové uvažují o tom, že to byl spíše spor mezi středoevropskou a námořní civilizací, ale platí i druhá teze, že proti sobě stál svět katolíků a protestantů. „Faktem zůstává, že ve vnitřních konfliktech se radikalizovaly náboženské proudy, které posouvaly hlavní jádro sporu od otázek církevních k otázkám světským, od církevního dogmatu k osvícenému ideálu vědy, vzdělání a vzdělávání a tím i částečně zakrývaly hlavní společenské rozpory svou novou vírou v jejich spásonosné’ poslání.ÿ [1, s. 63] ’


81

Anglická revoluce otevřela horizont společenských a občanských možností, tím umožnila i rozvoj vědy a techniky, průnik „světla duchaÿ, a tím osvítila jeviště světa. Zároveň tím znovu identifikovala bod sváru, rozpor vědy a víry, a dokázala, že tento rozpor není pouhou vnější, jevovou stránkou, ale je podstatou všeho, co se „tu konáÿ. Víra, naděje a láska, které stály na počátku Komenského usilování, se staly jeho ideálem lidství, etickou hodnotou toho, co má být, a v jeho pojetí i počátkem lidského aktivního životního přístupu. Komenského celoživotní usilování je pokusem o ustanovení ideálního světa, kterému se neustále přibližujeme svým jednáním, a tím si vytváříme základ pro jeho porozumění. Na zlomu dějin k tomuto pochopení přispěl Komenský zejména svou Všeobecnou poradou o nápravě věcí lidských [2]. Za tento zlomový bod evropských dějin označil německý filozof Reinhard Kosselleck rok 1750 a tento uzlový bod nazývá Sattelzeit – sedlovou dobou (srov. [3]). Vrátíme se ke Komenského ideálu, který je v průběhu jeho života a díla stále promyšlenější, specifičtější, velkorysejší, budoucně vizionářský a v projektu budoucího i filozofičtější. Je provázaností mezi bohatstvím přírody, etiky a politiky, empirické prognostiky a pravověrné symboliky. V jeho středu stojí člověk moudrý, mravný a zbožný. V tomto smyslu je to i sokratovský obrat k „filozofii člověkaÿ, ale zejména vize nápravy světa. Spíše než usilování použijeme pro Komenského vševědné nazírání pojem snahy, které mají změnit stav jsoucího k obrazu budoucímu, ke světlu světa. Důležitým znakem těchto snah je jejich vzájemné propojení v jednotný, organický systém, kde jako prioritní se jeví aktivita člověka. Čin, aktivita je bytostným obrazem a obsahem Komenského filozofie. Dalším prvkem je neustálé rozšiřování jeho snah od problémů jedince, individua, člověka k problémům všelidským. Jeho myšlení je soustředěné, lépe vyjádřeno cílevědomé, jdoucí od jevu k podstatě. Ví, co řešit v podmínkách své doby a v hloubce vlastní zkušenosti. „Komenského filozofování můžeme od samých začátků označit spíše termínem snahy, než termínem názory nebo problémy. Vývoj snah se uskutečňuje tak, že od jejich cílů, které jsou zpočátku určené vlastnímu národu, dospívá se postupně k všelidským cílům a od jednotlivých cílových oblastí k jejich sdružování, splývání a ve velkorysou syntézu všech snah. Snahy prvého období je možné charakterizovat jako všeosvětové, vševědné, vševýchovné, ve kterých se pan-vše obrací k českému národu.ÿ [4, s. 12] Počátky Komenského filozofie, filozofické úvahy, klademe do jeho studijního pobytu v Herbornu a Heidelbergu (srov. [5, s. 25–71]). Výzva k probuzení ze spánku je voláním po souladu a je také obrazem stavu lidských věcí v polovině sedmnáctého století. Komenský nementoruje, ale popisuje a žaluje. Lidstvo bezstarostně zanedbává rozum a ctnost, pachtí za věcmi a hodnotami podřadnými a dává přednost pomíjivé rozkoši před trvalými hod-

82


notami. Veškeré lidské úsilí se soustředilo ke třem scestným hodnotám: k touze po majetku, požitkářským rozkoším a nectným poctám. Důsledek: vytratil se řád věcí, shoda duší a klid svědomí. Komenského myšlenka má však svou psychologickou dimenzi, nebo spíše vnitřní „ jizvuÿ poraněné duše, povzdech nad neznalostí sebe sama. Člověk, tvor boží, touží ovládat jiné, ale neumí ovládat sám sebe. Snaha po dosažení smíru, pokoje, lidského usmíření nese silné rysy morálního apelu na všechny, kteří tvoří lidské společenství. Svět se stal svými protiklady světovým bojištěm a zápasištěm, kde boj je „otcem i králem všehoÿ (srov. Herakleitos: „Boj je otcem všeho i králem všeho, a jedny činí bohy, druhé lidmi, jedny dělá otroky, druhé svobodnými.ÿ Cit. dle [6, s. 263].). Herakleitova myšlenka protikladů, jež tvořili svobodní a otroci, nebyla Komenským akceptována. Jeho pansofie byla nástrojem smíření, shody, dohody, vzájemné souladnosti a touhy, pokory a míru. Vrátíme se k morálně sociálnímu problému Komenského doby, ke spisu tehdy mladého duchovního správce ve Fulneku, Listové do nebe, ve kterém chudí a bohatí podávají na sebe před Kristem žaloby a stížnosti [7]. Vůdčí otázka je sice filozoficko-teologická: jak je možné, že dobrotivý a spravedlivý Bůh trpí útisk a bezpráví (srov. [8, s. 261]), ale samotné dílo není filozofické. Důvod? Hlavní příčiny rozdílů mezi světem bohatství a chudoby nebyly označeny, ale ani podrobeny kritice. Filozofické tázání není pouhé náboženské rozjímání. Komenského život je plný pokory a uvažování, víry a přesvědčení, že nespravedlnost je důsledkem bezbřehosti hříchů mezi lidmi. Rozeznat dobro a zlo v tomto pozemském sporu může podle Komenského pouze zástupce Boží na tomto světě, Kristus. Přesto je zde obsažen silný sociální a morální cit autora, který se identifikuje s chudými, s jejich pokorou a ponížeností, s jakou se obrací k Bohu, protože nemají nikoho, komu by sdělili svoje nářky. Stojí sami před Bohem a Kristem. Pocit osamělosti je výrazem duševní bolesti a lidské bezmocnosti. Cesta řešení však nejde do střetu, do protikladu vzpoury a vlastního odporu. Bohatí zůstávají bratry a prosba chudých směřuje i k jejich světu. „Mají mnozí z nich plné stodoly a špižírny, až myši kazí, my mezi tím hlady mřeme. Mají plné skříně kožichů, čub, sukní, kabátů až molové to hryzou, my mezi tím od poli nazí chodíme. Mají plné truhly stříbra a zlata, aniž toho čím užívají, leč na to hledí, my pak ubozí co s dluhy činiti nevědouce, žádného milosrdenství založením některým haléřkem užíti nemůžeme.ÿ [9, s. 7] Modlitba k Bohu je vroucí, ponížená, lidsky netrpělivá, ale i naléhavá. Komenský je člověk hluboce věřící v hodnotu víry, jež přináší lidem přesvědčení o vlastní pravosti. Je přesvědčen, že Kristus nemůže zůstat lhostejný k prosbě chudých lidí a jejich žaloba je vlastně vroucí prosba k němu. Lidskou bolest a zoufání přenáší autor ze světa jsoucího do světa Božího. Etický rozměr problémů společenských poměrů je nalezen ve spravedlnosti Stvořitele. Pokora před ním se promítá do každodennosti skromnosti a chudoby,


83

jež jsou cestou ke slávě Boží a štěstí člověka. Proto není možné volit cesty vzpoury, protože i bohatství a společenská nerovnost jsou spravedlivé v rovnosti všech lidí před Bohem. Komenský však nezůstává v této rovině pouhého rozjímání. Jeho sociální cítění a morální přesvědčení ho vede k těm, kterým se vede na tomto světě nejhůře, a proto obrací jejich mysl mimo tento svět jsoucí. Můžeme pouze poznamenat, že na Komenského myšlení měl nesporný vliv jeden z nejvýznamnějších představitelů stoicismu – Seneca. Komenský však nemohl akceptovat směr jeho uvažování, kdy řešením byl vlastní zmar. Komenského odvrácení se od protikladnosti života je na druhé straně vyváženo jeho vírou v lidskou aktivitu a její využití již na tomto světě ve prospěch sebe i druhých lidí. Jeho vstřícnost k člověku je dána jeho původem – člověk je tvor Boží. Komenský je odpůrce násilí, sporů, nevraživostí, zloby a nenávisti. Žaloby a stížnosti končí kompromisem, kompromisní Kristovou výzvou ke snášenlivosti, trpělivosti a milosrdenství. Nabádání k nápravě adresované bohatým je odmítnuto, protože příčinou chudoby je nedostatek píle a pracovitosti chudých. Morální apel tak končí konstatováním toho, co jest, a výzvou ke smíru. Světlo z temnot končí světlem v temnotách. Tomuto obrazu později věnoval soubor proroctví vyjadřující mystické a chiliastické nálady v rozporuplném 17. století (Lux in tenebris, 1865). Stav bezmocnosti a rezignující moudrosti stoiků používá i Komenský k tomu, aby obhajoval stávající poměry pomocí „moralizátorského traktátu nebo bolestného dialoguÿ. Již citovaná autorka rozboru Komenského filozofie, Jiřina Popelová, dokazuje, že „otevřená apologetika obhajuje určitou situaci anebo určitou třídní pozici tím, že vychvaluje její přednosti. Nepřímá apologetika nezastírá protiklady a zlé stránky, ale snižuje vinu za tento stav tím, že ho vysvětluje jako přirozenou vlastnost lidské existence a bytí vůbec.ÿ [4, s. 34–35] Utěšitelské spisy, které Komenský napsal před svým odchodem do vyhnanství, jsou naplněny sice pesimismem, ale jejich morální význam překlenul tento bolestný tón, protože ony měly nejenom utěšit svého tvůrce, ale i jeho souputníky. Nebyly výzvou k boji, ale ke snášení trpkého údělu dějin. Komenský byl poslem ideje lidského usmíření a přesvědčivý zastánce myšlenky, že je potřeba snášet dny utrpení až do jeho vrcholu. Tam nastane onen zlom, návrat do říše dobra a všichni, kdo touto cestou utrpení projdou, budou nakonec spaseni. Láska k bližnímu je výrazem lidského milosrdenství v nemilosrdných labyrintech světa. Komenského morální rozjímání má hlubší morální aspekty a do úst Krista vkládá Komenský nejenom poselství, ale také vnitřní hluboké přesvědčení, a požadavek ochrany chudých s výzvou na adresu bohatých, že „. . . jest vůle má, podle níž chci, abyste se milosrdně chovali k chudým a ničeho více se nedopouštěli, pročež by proti Vám vzdychati a slzy vylévati museli. Nýbrž aby jeden každý od této chvíle měl větší péči o bližního svého, nežli se to od mnohých dálo, k dobrému a vzdělání jeho, tomu chci.ÿ [2, s. 16]

84


Komenského etický tón je však ve své podstatě příliš humánní, než aby mohl být světsky reálný. Komenský dochází k závěru, jenž je v plně intencích jeho víry a osudovosti, která lidskou bídu pokládá za nelítostnost a přirozenost, přičemž řešení ponechává v rukou Božích. Podle něj je všechna bída světa, tohoto velikého jeviště našich osudů, lidským údělem a odpověď je dána do rukou Kristových, jediného soudce všech živých i mrtvých. Proto jemu je adresována Komenského výzva. Zde se z ní vytrácí hloubka sociálně etického hlasu volajícího vzhůru k nebesům a zde nastupuje pokorná víra ve šlechetnost a spravedlnost jednoho každého podle jeho skutků. Víra je u Komenského láska, láska nejenom k Bohu, ale také k člověku. Láska jako úcta člověka k člověku, zcela v duchu přikázání, že „budeš milovat svého bližního jako sebe saméhoÿ. Tato prosba se týká všech a je pronášena za všechny. Vroucnost a morální opravdovost provázejí Komenského po celý svůj život. „Komenského Listové do nebe jsou spíše než obžalobou prosbou za svět všech, kdož jsou dětmi Stvořitele. Čekání na poslední soud. Na něm již nebude odvolání ani smiřován. Očekávání má být naplněno trpělivostí chudých a dobročinností bohatých. Je to svět čekání? Ne! Je to svět usmíření a velikého doufání a naděje naplňující i život Komenského. Kristus přijde brzy! V tom je síla i pevnost jeho víry v konečnou spravedlnost posledního soudu, na něj se máme všichni připravovat.ÿ [1, s. 42] Díla Komenského z období národní katastrofy, po bělohorské bitvě, však přes útěšnou funkci nakonec dospívají k závěru, že vše je marné. Marnost všeho, vlastního i dějinného odporu. Není to ovšem rezignace, ale počátek cesty k všeobecnému promýšlení historického vývoje a vývoje světového dění. Dospívá tak k dialogickému dílu Truchlivý, kde otázku dějin vyostřuje do krajnosti ve smyslu reálného lidského utrpení, které se může ocitnout na pokraji „propastiÿ ztráty víry v Boha. Utrpení lidu se stalo nelidským a přehlušilo sílu víry, protože tento stupeň zla, podle Komenského, nemůže být dílem božím. Lidské ponížení je natolik amorální, nakolik je bída světa nelidská. Tak vstupuje Komenský na pozici odporu, boje, ale „. . . tento boj nevyhrává víra. Je totiž slabá proti námitkám rozumu a mukám srdce. Na řadu musí přijít evokování samé vidiny Ježíše Krista; spása se tedy nehledá v racionální teologii, ale v mystice.ÿ [4, s. 41] Ztráta víry a jistoty ústí v přemýšlivé pochybování: „Jak je možné, že to Bůh dopustil a vydal své věrné do rukou nepřátel?ÿ [10, s. 28] Období přemýšlení o stavu světa končí spisem Renuntiatio mundi (Výhost světu), kde jeho vzpoura proti světu získává mnohem ostřejší kontury, podobu nenávistné zloby a odmítnutí světa násilí a utrpení. Komenský ostře kritizuje lsti a lži, nespoutanou žádostivost, zlobu, nenávist, závist, ignorování Boha, pokrytectví a pýchu, porušování božích přikázání. „To je ten obrovský Babylon, smíšení všeho, odkud musí vyjít všichni, kteří chtějí být spaseni.ÿ [2, s. 550]


85

Jan Amos Komenský, vlastním jménem Jan Amos Segeš, překonal tuto mučivou krizi a vešel na cestu naděje. Jeho víra a naděje byly mocnější než vlastní i národní mučivá zhouba. Po potlačení období sebeponížení dochází k myšlenkové obrodě, formování vize a usilování za nápravu světa a člověka. „Svět doby Komenského, s třicetiletou náboženskou válkou hromadných vražd a loupeží, vojenských okupací, násilných náboženských konverzí a perzekuce kacířů, vyhánění a konfiskací, je nádoba viditelně roztříštěná. Jeho soukromý i pracovní život je nádoba neustále a znovu se tříštící. . . Putování psance, kterému ve vlasti hrozil trest smrti. Stěhování z jednoho domova do dalšího na útěku před postupující rekatolizací.ÿ [11, s. 11] Autor citované monografie pokračuje ve svých úvahách až k závěrům, které musíme alespoň stručně komentovat, abychom mohli přejít k linii našeho záměru – představit Komenského jako politika mravnosti, mírové nekompromisnosti a evropské i světové významnosti. Benjamin Kuras se domnívá, že Komenský jako „filozof, teolog, politický myslitel a moralistaÿ byl doma nesnesitelný, a proto jeho význam byl přetransformován pouze do roviny pedagogické. Můžeme však položit otázku, proč tedy ani v současnosti není jeho význam v tomto ohledu využíván a má více méně teoretickou dimenzi? Důvod: každá dosavadní pedagogická reforma Komenského pedagogické vize, jeho podněty, decentně vyjádřeno, opomíjí. V určitých etapách našeho dějinného vývoje byl Komenský nejen přehlížen, ale dokonce jeho význam, jeho myšlenky byly zcela negovány. Můžeme však připomenout jeden historický fakt, který dokazuje, že vždy, když se u nás prosazovaly myšlenky svobody, humanismu, demokratického stylu vládnutí, stál u kolébky těchto uzlových bodů našich dějin Jan Amos Komenský. A naopak. Uvedeme pouze jeden názorný pozitivní příklad. Když T. G. Masaryk formuloval základní dokument pro vznik společného státu Čechů a Slováků, Prohlášení nezávislosti, odvolal se na Komenského, jako velkého myslitele našich národů. „My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady vyjádření v americké Deklaraci nezávislosti v projevech Lincolnových v Prohlášení práv člověka a občana. Za tyto zásady krvácel náš národ před pěti sty lety v slavných bojích husitských, za tyté zásady krvácí náš národ po boku spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.ÿ [13] Komenského „politická filozofie se dá pokládat za základ politického konzervatismu. . . Politický konzervatismus je pevně zakořeněný v protestantské filozofii a etice, jejímž hlavním pilířem je svoboda vyvážená odpovědností, sebekázní, sebeovládáním a respektu k přirozené autoritě.ÿ [11, s. 33] Můžeme nyní názor o osobnosti Komenského v našich dějinách precizovat a prohlásit, že portrét Komenského je potřeba doplnit o jeho přínos v oblasti kulturních dějin lidstva, o obraz politického myslitele, který byl zamlžován jednostranným akcentem jeho nesporného pedagogického významu. Obě sféry jeho

86


činnosti však nelze petrifikovaně oddělovat. Právě naopak. Vzdělávání a význam pedagogické reformy byly cestou jeho velkolepého pansofického projektu. Připomeneme zde jeho velkolepou myšlenkovou architekturu, Obecnou poradu o nápravě věcí lidských, která byla, jak připomíná Jan Patočka „nejobsáhlejší a nejodvážnější syntézou, jaké se kdy český myslitel odvážilÿ. [12] Výchova je společenský fenomén, který je v každé oblasti lidské činnosti nepostradatelný, a proto se mnohokrát v dějinách edukačního procesu vyskytovaly snahy o její zneužití v zájmu těch, kteří měli moc. Komenského bytostný vztah ke svobodě spojil politickou filozofii s filozofií výchovy a morálky. Vytvořil tak zcela novou a originální soustavu propojenou reformami trojjediného svazku: eruditio – religio – politica. V centru naší pozornosti stojí Komenský jako politický filozof, který si je plně vědom nutnosti nejenom jevy současnosti vykládat, ale také učinit vše pro jejich nápravu. Řešení mocenských rozbrojů a náboženských svárů je ovšem věcí „nadlidskouÿ, protože primitivní instinkty té doby ovládaly národy a víra postrádala rozměr svědomí natolik, nakolik se vzdálila svému pravému, původnímu určení: ne lidi rozdělovat, ale smiřovat a spojovat v cestě za lidskou dokonalostí a osobní zodpovědností. Největší zlem je pro Komenského válka. Prohlašuje, že „válka je věc zvířeckáÿ, a proto ji nejenom odsuzuje, ale posléze zcela zavrhuje. Jeho představy o míru a válce se ve svých konturách sice proměňovaly, ale jeho vize „spravedlivého míru ve svoboděÿ zůstávala stále stejně přesvědčivá. Válku, kterou, jak již bylo uvedeno, odsuzoval, není možno slučovat s bojem ve jménu „spravedlivého míruÿ, s bojem za svobodu. Komenský byl především architektem míru. Prvním dílem v tomto smyslu je spis, který vznikl za jeho pobytu v Anglii (1641–1642) Via lucis (Cesta světla). Zde je nastolen požadavek odstranění „všech rozepříÿ jako meritorní podmínka mírového stavu. V Konzultaci se tento nástin cesty k nápravě a odstranění „nenávisti a jejích příčinÿ konkretizuje v podobě mírového projetu v jejím šestém díle v PANORTHOSII (Všenápravě). To již není onen vizionářský a těšitelský náhled na svět a jeho řešení, ale ucelený a promyšlený plán, který vychází z myšlenky obsažené již v Cestě světla, že „. . . mysli lidské je vrozena láska ke svoboděÿ. Dobro a spravedlnost, naděje a touha po míru jsou morálními hodnotami politické filozofie evropského plánu podle principu: „ve společném jednota, v rozdílném svoboda a ve všem láskaÿ. Vrátíme se k šesté části Obecné porady o nápravě věcí lidských – Všenápravě (Panorthosii), jež je uceleným projektem všelidského mírového uspořádání v zásadních oblastech našeho života, „v níž se uvažuje, jak by se už konečně měl napravit (dobrodiním všech předešlých nauk) veřejný stav vzdělání, náboženství a občanského zřízení čili jak vyvrátit rychle a od základu veliký BABY-


87

LÓN našich zmatků a jak ukázat národům světa Boží SIÓN v jeho vznešeném světle.ÿ [2, s. 255] Náprava vzejde z nových oborů vytvořených pro její uskutečnění. Klenbou, která se stane sjednocující záštitou nad jejím vznešeným posláním, se stane Všenáprava a nové pojetí, vznik pravé filozofie, pravého náboženství a pravé politiky. Panorthosie má být všeobecnou univerzální nápravou „všech, ve všem a všestranněÿ [2, s. 261]. Komenský tak dochází k projektu nápravy celého lidského pokolení, kdy dojde k potlačení zla a bude nalezeno pravé světlo moudrosti, dojde k překonání protikladů. Komenského filozofie smíření mezi třemi označenými oblastmi dospívá ke sjednocení, kdy základ tvoří věda, odkud pramení myšlenky a sjednocení tří jsoucen – reálného, myšleného a slovního. Reformace je v tomto smyslu míněna jako náprava nejenom náboženská, ale také občanská a filozofická. Stejně jako termín omnia se v Panorthosii netýká pouze kultivace lidského JÁ. Je zde začleněn do celé oblasti společenského zdokonalování, se silným akcentem na oblast sociální. Kultivovanost filozofie, náboženství a politiky je prostředkem oné všenápravy, a tím i usmíření na cestě k pokroku, na cestě dějinného vývoje k dokonalejšímu, všestrannému, plnému osvícení. „U Komenského se prolíná radikální požadavek nápravy všeho, ve všem veskrze a za účasti všech lidí v soudobém světě s chiliastickou vírou, která však v jeho pojetí neznamenala trpné očekávání příchodu mírového tisíciletí, ale obsahovala přesvědčení, že je nutné se pro tento příchod připravovat zvýšenou nápravnou aktivitou.ÿ (2, str, 439) Komenský navazuje na husitství, kterému byl vlastní projekt nápravy světa, a tím naplňuje i vizi Jednoty bratrské. „Komenský je dědicem snu o spravedlivém uspořádání vztahů mezi národy i uvnitř jednotlivých národů. (. . . ) Komenský vidí cestu k pravdě nikoli v angažovanosti jedněch proti druhým, ale jedněch pro druhé. Pro pravdu je třeba se angažovat společně, společně je třeba ji hledat a nacházet. Proto volí formu porady (consultatio). Martin Luther King se vyslovil v tomto století (jedná se o 20. století – M. S.), že cestou je cíl. Řečeno jinak, že prostředky nesmějí účel deformovat. Komenský je stejného názoru: komunikace, vzájemný závazek, solidarita, to je cesta k pravdě a jejímu osvobozujícímu dynamizmu.ÿ [14, s. 78] Komenského cesta je naplněna meritorním požadavkem na každého člena lidského společenství. Ta výzva je určena mobilizaci jeho sil, aktivitě, ne k potlačování názorů a postojů druhých, ale ke schopnosti argumentace, vysvětlování, přesvědčování, jednání. Komenského cesta má svůj jasný cíl: řešení a odstraňování konfliktů dohodou obou stran. Rozdílnosti není možno řešit ani jejich přezíráním a odkládáním, ani konfrontací, ale komunikací a kooperací. Patří k nim i tolerance a každý má nejenom právo, ale i povinnost do tohoto přesvědčování, nápravného úsilí přispět osobní, humanistickou etickou, teoretickou i praktickou aktivitou.

88


Komenskému jde o globální nápravu. Důvod? Týká se přece všech lidí a „celého jeviště veškerého světaÿ. Spontánní činnost je důsledkem a výsledkem svobodného rozhodnutí každého z nás a pravým protikladem autoritářského donucovacího stylu. Komenského demokratismus svobodné účasti všech tkví v jeho přísném respektování svobody jako největšího daru, jenž byl dán člověku a „veškerenstvu světaÿ. Všichni občané jsou spoluobčany a k tomuto svazku slouží vzdělání, které se týká všech, všech národů, „veskrzeÿ každého občana a vede k univerzální nápravě. V 26. kapitole Panorthosie Komenský představuje obraz napraveného světa, který bude blažený. Dokonalé světlo moudrosti bude „zářivé, svaté, pokojné a jasné. (. . . ) Vždyť až bude dána pravá filozofie, vzejde pravé světlo, v němž se objeví příčiny všech věcí, aby nic nezůstalo nepoznaného ani v největším, ani v nejmenším, ani ve zřejmém, ani v tajném. . . ÿ [2, s. 430]. Všichni budou osvíceni tímto nezhasitelným světlem a dostaví se dobrodiní jediného jazyka, univerzálních škol. Vyprchá ďábelské „rozděl a panuj a nastoupí rada božská. Spojuj a kraluj! (. . . ) Tehdy také bude možné a nezbytné i nutné, aby se zmírnila stále rozmnožovaná břemena národů, kterých nyní bylo nevyhnutelně třeba na válečné náklady králů. . . Tak bude mír až ke končinám země. Jestliže právem řekl Platón, že rovnováha plodí klid, nerovnováha pohyb, jaká by mohla být příčina pohybů tam, kde všechny říše celého světa budou uvedeny do nejvyšší rovnováhy vědění, moci a vzájemné lásky? Mír budou mít všichni, neboť všichni budou pod jediným Bohem.ÿ [2, s. 432] Komenský je přesvědčen, že síla pravdy, jež má jako svůj základ v pravém světle, je nepřemožitelná a dějinný vývoj je cestou stálého pokroku, který je doprovázen dokonalejším osvícením. Všenáprava vede k všeobecnému probuzení. Pannuthesia vyzývá k provedení návrhů, které budou prospěšné pro všechny, kdož se na jejich uskutečnění budou podílet. Dílo nápravy je připraveno. Je třeba nastoupit cestu jeho uskutečňování. Výzva k tomuto činu nápravy je určena všem. Komenský překročil svůj rozměr národního i evropského omezení a vstoupil na „ jeviště veškerého světaÿ v novém osobnostním obrazu jako politický filozof, pevně zakotvený v protestantské životní filozofii a etice, jejímž základem je láska ke svobodě pro všechny, kteří se na její výstavbě zúčastňují. „Mysli lidské je vrozena láska ke svobodě.ÿ (Jan Amos Komenský)

Reference [1] SOMR, M. Muž naděje a touhy, posel budoucnosti : (Zamyšlení nad dílem Jana Amose Komenského). 2. vyd. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-225-3. [2] KOMENSKÝ, J. A. Obecná porada o nápravě věcí lidských. Díl III. Praha : Svoboda,1992. ISBN 80-205-0228-9.


89

[3] BRUMMER, O.; CONZ, W.; KOSSELLECK, R. Geschichtliche Grundbegriffe : historisches Lexikon zur politisch-sozialen Sprache in Deutschland. Stuttgart : Ernst Klett, 1972. ISBN 3-12-903850-7. [4] POPELOVÁ, J. Filozofia Jana Amosa Komenského. Bratislava : Pravda, 1986. [5] ČERVENKA, J. Problematika Komenského metafyziky. Studia Comeniana et historica, Uherský Brod : Muzeum J. A. Komenského, 1973, č. 6. ISSN 0323-2220. [6] THOMSON, G. První filozofové. Praha : SNPL, 1958. [7] Listové do nebe, ve kterém chudí a bohatí podávají na sebe před Kristem žaloby a stížnosti. Znovu vyd. a úvod. opatil Ján Kvačala (pův. vyd. 1619, Olomouc). Liptovský Svätý Mikuláš : Tranoscius, 1902. [8] KUMPERA, J. Jan Amos Komenský : poutník na rozhraní věků. Ostrava : AMOSIUM SERVIS, 1992. ISBN 80-85498-03-0. [9] Veškeré spisy J. A. Komenského. Sv. XV. Brno : ÚSJV, 1910. [10] Dílo J. A. Komenského. 3. sv. Praha : Academia, 1978. [11] KURAS, B. Slepování střepů : Komenského návrat. Praha : Wald Press, 2007 ISBN 978-80-903232-8-5. [12] Patočka, J. Komenského všeobecná porada. In Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové. Praha : ČSAV, 1964. str. 388. [13] Československo. Zatímní vláda. Prohlášení nezávislosti československého národa zatímní vládou československou : osmnáctého října MDCCCCXVIII. Praha : EVA – Milan Nevole, 1998. Faksim. ISBN 80-86142-03-5. [14] RANSDORF, M. Muž velké touhy : Komenský proti proudu dějin. Praha : Laguna, 1995. ISBN 80-85952-03-2.

Komenský’s ethical vision of the reform of human affairs The Reformation did not help to unify European Christianity, just the opposite; it led to the intensifying of disputes not only amongst Catholics and Protestants, but also between Lutherans and Calvinists. There followed a period of religious and civil feuding. Komenský entered this antagonistic climate with his political philosophy, which focused on eliminating the causes of hate and mutual conflict. This direction culminated in Komenský’s Panorthosie (Universal Reform). This best outlines his vision of lasting peaceful conciliation, which lay in educational, religious, and civil reform. Komenský’s ethical attempts to put human affairs to rights has its philosophical basis in the understanding of man as an entity, whose mission in this world is: to be a wise, moral, and pious man.

90


Keywords: protestantism, stoicism, chiliasm, pansophism, comforting writings, political philosophy, political conservatism, Eruditio, Religio, Politica, Panorthosia

Kontaktní adresa: doc. PhDr. Miroslav Somr, DrSc., Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

SOMR, M. Komenského etické vize o nápravě věcí lidských. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 79–90. ISSN 1802-503X.

Běžné výdaje obcí na nakládání s odpady a jejich nákladová efektivnost – případová studie pro Jihomoravský kraj Jana Soukopová Masarykova univerzita

Abstrakt V příspěvku je na základě analýzy běžných výdajů obcí III. typu na nakládání s odpady provedeno vyhodnocení jejich efektivnosti pomocí metody analýzy efektivnosti nákladů (CEA) a pomocí modifikované metody CEA s komplexním kritériem Soukopové a Bakoše [1] a jejich následné srovnání. Vyhodnocení a srovnání efektivnosti výdajů je provedeno u obcí s rozšířenou působností Jihomoravského kraje. Klíčová slova: efektivnost, veřejné výdaje, odpadové hospodářství

Úvod Výše výdajů na životní prostředí je jedním z indikátorů pro posuzování úrovně péče o životní prostředí (dále ŽP), a to nejen na úrovni obcí a vlády, ale i v rámci srovnávání péče o životní prostředí ve světě. Obecně lze výdaje na životní prostředí charakterizovat jako výdaje na akce a činnosti směřující k prevenci nebo následnému odstranění škod na životním prostředí. Výdaje na životní prostředí odráží zejména úroveň ekonomického rozvoje dané země a zároveň i účinnost legislativních předpisů související s ochranou životního prostředí. Podle Evropského systému národních účtů [2] se výdaje na životní prostředí dělí na: • výdaje veřejného sektoru, tedy výdaje státní správy (centrální orgány), státní rozpočet, fondy (SFŽP), FNM a výdaje místní správy (okresní a obecní úřady),

91

92


• výdaje ziskového sektoru, tedy výdaje nefinančních podniků, korporací a finančních institucí, • zahraniční zdroje, • výdaje soukromých neziskových organizací a • výdaje domácností. V této analýze budou posuzovány veřejné výdaje obcí III. typu. Výdaje na ochranu ŽP lze dále dělit dle toho, zda jsou určeny na investiční výstavbu, a jde tedy o investiční (kapitálové) výdaje, nebo na financování běžných – neinvestičních akcí, kdy jde o neinvestiční běžné výdaje. Analýza je zaměřena pouze na běžné výdaje. Z pohledu akcí do jednotlivých oblastí ochrany životního prostředí (po technické stránce) je pro dělení výdajů na ochranu životního prostředí využívána klasifikace CEPA 2000 (Classification of Environmental Protection Activities), vypracovaná Statistickým úřadem Evropského společenství (Eurostat) a od roku 2002 přijatá jako mezinárodní standard Statistickou komisí Spojených národů. Klasifikace CEPA 2000 je využívána k vymezení aktivit, produktů, výdajů a ostatních transakcí, jejichž prvotním účelem je ochrana ŽP. Podle ní jsou výdaje dále děleny podle jednotlivých oblastí ochrany ŽP. Jsou jimi ochrana ovzduší a klimatu, nakládání s odpadními vodami, nakládání s odpady, ochrana a péče o půdu, podzemní a povrchové vody, redukce hluku a vibrací, ochrana biodiverzity a krajiny, ochrana před radioaktivitou, věda a výzkum a ostatní aktivity ochrany životního prostředí. Následně budou analyzovány pouze výdaje na nakládání s odpady. Výdaje na nakládání s odpady tvoří více než 50 % běžných environmentálních výdajů obcí. Tvoří je výdaje na odpadové hospodářství obce, přičemž odpadové hospodářství je chápáno jako činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrolu těchto činností. Nakládání s odpady pak zahrnuje jejich úpravu, shromažďování, třídění, dopravu a přepravu, skladování, využití a zneškodňování. V rámci obce je přitom ekonomický faktor jedním z nejdůležitějších, který ovlivňuje rozsah a způsoby nakládání s odpady. I když povinnosti obcí v oblasti nakládání s odpady vymezuje legislativní rámec, míra a způsob plnění povinností vycházejí z finančních možností obce, proto je měření nákladové efektivnosti zvláště u těchto výdajů velmi důležité. Tato analýza a porovnání je výstupem projektu SP/4i1/54/08 „Analýza místních rozpočtů a jejich efektivnost ve vztahu k ochraně ŽPÿ, jehož cílem je navrhnout, na základě analýzy současného objemu a struktury výdajů místních rozpočtů na ochranu životního prostředí, možné varianty optimalizace


93

veřejných výdajových programů směřovaných k diverzifikované struktuře jejich příjemců dle stanovených kategorií obcí. Cílem článku je pak na základě analýzy výdajů obcí na odpadové hospodářství zhodnotit jejich efektivnost pomocí metody CEA a poukázat na problematické stránky hodnocení efektivnosti běžných výdajů na nakládání s odpady.

Materiál a metodika Pro analýzu byly využity data z informačního systému odpadového hospodářství (ISOH), která pro jednotlivé obce poskytla společnost CENIA, a veřejně dostupná data z automatizovaného rozpočtového informačního systému ARIS Ministerstva financí ČR1 . Tabulka 1: Paragrafy rozpočtové skladby a jejich podíl na celkových výdajích na nakládání s odpady v letech 2005–2009. Název paragrafu Sběr a zpracování druhotných surovin Sběr a svoz nebezpečných odpadů Sběr a svoz komunálních odpadů Sběr a svoz ostatních odpadů Využívání a zneškodňování nebezpečných odpadů Využívání a zneškodňování komun. odpadů Využívání a zneškodňování ostatních odpadů Prevence vzniku odpadů Monitoring nakládání s odpady Ostatní nakládání s odpady J. N.

Č. paragrafu

Podíl

2122 3721 3722 3723 3724 3725 3726 3727 3728 3729

0,17 % 1,79 % 75,79 % 4,54 % 0,29 % 10,66 % 0,25 % 4,10 % 0,08 % 2,33 %

Zdroj: Kinšt, Paroubek [4] a autorka Výdaje na nakládání s odpady jsou v systému ARIS2 vykazovány podle odvětvového třídění rozpočtové skladby3 , a to pod paragrafy uvedenými v tabulce č. 1. Z tabulky je zřejmé, že největší podíl mají výdaje na sběr a svoz 1 Pro analýzu by jistě bylo vhodnější využít data z oborové statistiky AOS EKO-KOM, a. s., který vyhodnocuje ekonomické údaje od obcí již od roku 2001, tato data jsou však dostupná pouze původcům odpadů a laické ani odborné veřejnosti nejsou dostupná. Data byla od společnosti EKO-KOM, a. s. vyžádána, nebyla však ani pro vzorek obcí poskytnuta. Proto byla pro analýzu efektivnosti jako alternativa využita veřejně dostupná data ze systému ARIS. 2 Automatizovaný rozpočtový informační systém – ARIS byl vybudován na základě Opatření MF ČR č. j. 283/1381/1993 (ve znění pozdějších doplňků) podle § 10 odst. 4 zákona České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb. Od roku 2010 je nahrazen Integrovaným informačním systémem státní pokladny (IISSP). 3 Základním klasifikačním standardem peněžních operací veřejných rozpočtů je rozpočtová skladba stanovená vyhláškou č. 323/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

94


komunálních odpadů (paragraf 3722 odvětvového třídění rozpočtové skladby), které tvoří více než 75 % celkových výdajů na nakládání s odpady, a výdajů na odpady dle paragrafu 3725 odvětvového třídění rozpočtové skladby, které tvoří více než 10 % celkových výdajů. Proto je následně provedena analýza a porovnání efektivnosti pouze těchto výdajů. Vyjádření a měření efektivnosti výdajů je klíčovou otázkou a jedním z největších problémů soudobé ekonomie. Již v roce 1957 formuloval Farrell [5] otázku: „ jak měřit efektivnostÿ a podtrhl její význam pro tvůrce hospodářské politiky, když konstatoval: je důležité vědět, jak daleko může jít průmysl při daných vstupech ve vztahu ke zvýšení vlastního výstupu při jednoduchém zvýšení efektivnosti bez absorpce dalších vstupů. V průběhu několika desítek let se technika a prozkoumávání hodnocení efektivnosti výrazným způsobem zlepšila a zdokonalila. Stále ale zůstává konceptuální výzvou ve vztahu k veřejným výdajům, u kterých je vyjádření efektivnosti komplikovanější už z toho důvodu, že výstupy veřejného sektoru se často neprodávají na trhu, chybí relevantní data, a tedy je nemožné je kvantifikovat [6]. Nicméně veřejný sektor využívá řadu jednokriteriálních i vícekriteriálních metod pro měření a vyjádření efektivnosti, ať již u veřejných projektů, nebo fungování veřejné správy. V případě hodnocení efektivnosti výdajů obcí je možné v zahraniční literatuře identifikovat dvě skupiny studií analyzujících tuto problematiku. Na jedné straně existují studie hodnotící celkovou efektivnost zahrnující všechny služby poskytované na obecní úrovni (např. [7] pro italské municipality, [8] pro portugalské municipality, [9] pro finské municipality). Na druhé straně zde jsou studie hodnotící efektivnost konkrétních služeb, jako případ je možné uvést nakládání s odpady [10] nebo služby v oblasti vodního hospodářství [11]. K měření efektivnosti používají autoři různé metodiky (CEA, DEA, SFA aj.). Pro analýzu nákladové efektivnosti výdajů na sběr a svoz komunálních odpadů byla pro porovnání vybrána metoda analýzy efektivnosti nákladů (Cost effectiveness analysis – CEA) a metoda nákladové efektivnosti z metodiky Soukopové a Bakoše [1]. Efektivnost běžných výdajů na nakládání s odpady Pro analýzu efektivnosti je nutné zjistit, jaké aktivity a služby jsou do daných paragrafů zahrnovány a jaké indikátory s těmito aktivitami korelují. Do výdajů paragrafu 3722 je možné zahrnout služby jako sběr a svoz komunálních odpadů (domácnosti), svoz komunálních odpadů z veřejných komunikací a prostranství a ze sběrného dvora, odstranění4 odpadů aj. 4 Odstraňování odpadů představuje fyzikální a chemické úpravy, biologické metody, spalování bez tvorby energie a skládkování. [3]


95

Pak je zřejmé, že výdaje na sběr, svoz, využívání a zneškodňování komunálních odpadů ovlivňují následující indikátory: • množství odpadu, • vzdálenost k zařízení zpracovávajícího odpady (skládky, spalovny) včetně vzdáleností v obci, • sazba za dopravu, • sazba za manipulaci s odpadem, • kapacita dopravního prostředku, • cena skládkovného. Do paragrafu 3725 je možné zahnout pouze neziskové nakládání s komunálními odpady se záměrem nahrazení produkce a ukládání odpadů (skládkování a zneškodňování) procesem opětného zapojení odpadních látek do ekonomického koloběhu (ve formě suroviny nebo energie) a procesem obnovy (proces integrován s příslušnou činností), tedy využívání5 odpadu. Výdaje tohoto paragrafu pak ovlivňuje pouze množství odpadu a cena zařízení (spalovny, mechanickobiologické úpravny, kompostárny aj.). Analýza efektivnosti nákladů (CEA) Analýza efektivnosti nákladů (angl. Cost-effectiveness analysis – CEA) je nástroj, který může pomoci zjistit efektivní využití finančních zdrojů v sektorech, kde je obtížné stanovit hodnotu přínosů v peněžních jednotkách. Při tomto typu analýzy se efektivnost výdajů nevyjadřuje prostřednictvím peněžních jednotek, ale prostřednictvím vhodných naturálních nebo fyzikálních jednotek (např. počtu opravených strojů, počtu ošetřených pacientů, indikátoru biodiverzity, počtu let života apod.). Efektivnost výdajů je pak dána poměrovým ukazatelem měrné finanční náročnosti, např. na odstranění jednotky znečištění, kdy je efektivnější ten výdaj, který má co nejnižší měrnou náročnost [12; 13]: CEA =

C > 0 → min, E

(1)

5 Využíváním odpadů se označuje proces, ve kterém dochází k jejich zhodnocení. Způsoby využití odpadů jsou využití odpadu jako druhotné suroviny – recyklace, kompostování – tj. zneškodňování odpadů biologickým procesem, ale také využívání kompostovatelných odpadů pro výrobu kompostu a zdroj energie – využitelnost odpadu jako zdroje energie při spalování. [3]

96 kde

Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1 C CEA E

jsou celkové běžné výdaje v daném roce, je měrná náročnost (náklady na jednotku), je jednotka výstupu (např. množství znečištění).

Pro hodnocení environmentálních veřejných výdajů se tato metoda jeví jako vhodná, protože jako E můžeme použít některé z environmentálních indikátorů, jako např. množství vyprodukovaného odpadu, množství vypouštěného CO2 aj. Hodnocení metodou CEA vypadá z tohoto pohledu velmi jednoduše, ale je spojeno s celou řadou problémů spojených především s výběrem ukazatele výstupu. Nejvýraznější z nich jsou případy, kdy existuje více druhů užitků nebo není možné jednotlivé užitky navzájem porovnat [14]. Zde se proto nabízí otázka, zda je vůbec možné jednotlivé užitky v oblasti ochrany životního prostředí navzájem porovnat. Což se u environmentálních veřejných výdajů jeví jako možné, zvláště pokud máme porovnávat dvě obce či dva kraje. Z pohledu výdajů na paragrafy 3722 a 3725 se jako nejvhodnější E jeví zvolit množství odpadu, protože z výše uvedených indikátorů má nejvyšší vliv na výši výdajů. Jako doplňkové kritérium je možné zvolit také množství obyvatel, protože ti jsou ti, kdo odpad tvoří, a tím výdaje ovlivňují. Metoda nákladové efektivnosti Metoda nákladové efektivnosti z metodiky Soukopové a Bakoše [1] vychází z hodnocení efektivnosti podle metody CEA, tuto metodu však modifikuje. Jako indikátor efektivnosti E je zvoleno komplexní kritérium Ek vytvořené za pomoci vícekriteriální analýzy v závislosti na faktorech ovlivňujících výdaje na danou environmentální službu. Tedy nechť KE je množina kritérií ovlivňujících hodnocení nákladové efektivnosti environmentálních výdajů místních rozpočtů, kdy KE = (kE1 , kE1 , . . . , kEn ), pak Ek = f (kE1 , kE2 , . . . , kEn ), kde

Ek kEi n

(2)

je komplexní kritérium nákladové efektivnosti, je kritérium ovlivňující hospodárnost a efektivnost a je počet kritérií.

Protože výsledek CEA (viz vzorec (1)) je minimalizační, je potřeba metodu převést na maximalizační. Proto byla zvolena alternativní metoda nákladové efektivnosti EKE , která vychází z následujícího vzorce [1]: Ek 1 = ≥ 0 → max (3) CEA C Pokud bychom chtěli posuzovat efektivnost výdajů na sběr a svoz komunálních odpadů (KO) ve vybraných obcích, je pak potřeba vypočítat alternativním EKE =


97

způsobem maximální efektivní možné výdaje na sběr a svoz odpadů (tedy minimální výdaje při dodržení odpovídající kvality plněných úkolů). Při konstrukci těchto efektivních výdajů pak můžeme vycházet z následujícího vzorce: Ek = VE = 2 · v · sd · kde

VE Q v

Q +m·Q+p·Q kd

(4)

jsou maximální efektivní výdaje [Kč], je množství odpadu [t], je vzdálenost k zařízení zpracovávajícího odpady [km] včetně vzdáleností v obci, je sazba za dopravu [Kč/km], je uvažována sazba za soupravu 55 Kč/km, je kapacita dopravního prostředku [t], je uvažována maximální kapacita soupravy 25 t, je cena manipulace s odpadem [Kč/t], je uvažována průměrná cena manipulace v regionu 150 Kč/t, je cena skládky [Kč/t], je uvažována průměrná cena skládek v regionu 1000 Kč/t.

sd kd m p

Pak je také potřeba stanovit podmínku pro hospodárnost výdajů, která je E ≤ 1, kde C jsou skutečně vynaložené výdaje obcí [Kč]. v tomto případě C V případě výdajů na využívání a zneškodňování komunálních odpadů podle paragrafu 3725 je metodika podobná. Jen E je funkce pouze ceny a množství: Ek = VE = p · Q, kde

p

(5)

je cena zařízení (spalovny, kompostárny) [Kč/t].

Výsledky V České republice je celkem 204 obcí s rozšířenou působností (obcí III. typu). Pro analýzu byl vybrán Jihomoravský kraj, ve kterém se nachází 21 obcí III. typu, viz tabulka 2. Pro analýzu byl zvolen rok 2008, za který byly získány od Ministerstva životního prostředí data o množství komunálního odpadu, které jednotlivé obce vyprodukovaly, viz tabulka 2. Z té bylo zjištěno, že v případě výdajů na sběr a svoz KO měly nejvyšší výdaje na obyvatele v roce 2008 obce Mikulov, Hodonín a Břeclav, kde průměrné výdaje na obyvatele na rok přesáhly částku 750 Kč. V případě paragrafu 3725 byly výdaje alokovány pouze u obcí Brno, Kyjov, Vyškov a Znojmo,

98


Tabulka 2: Výše běžných výdajů na nakládání s komunálními odpady v roce 2008 Obec III. typu Blansko Boskovice Brno Břeclav Bučovice Hodonín Hustopeče Ivančice Kuřim Kyjov Mikulov Moravský Krumlov Pohořelice Rosice Slavkov u Brna Šlapanice Tišnov Veselí nad Moravou Vyškov Znojmo Židlochovice

Počet obyvatel 21 10 370 24 6 25 5 9 10 11 7 5 4 5 6 6 8 11 21 34 3

106 965 592 242 432 687 903 347 492 707 493 986 521 504 169 836 585 781 875 759 472

Paragraf 3722 14 6 189 18 4 19 4 6 6 7 6

764,45 968,61 947,87 387,23 143,66 773,20 140,75 167,92 410,08 175,67 129,87

2 2 3 4 6 7 11 20 1

889,52 382,01 468,33 404,25 043,64 207,84 438,08 983,37 716,00

Paragraf 3725

176 511,60

265,58

1 565,76 9 592,60

Výdaje celkem 14 6 366 18 4 19 4 6 6 7 6 2 2 3 4 6 7 13 30 1 14

764,45 968,61 459,47 387,23 143,66 773,20 140,75 167,92 410,08 441,25 129,87 889,52 382,01 468,33 404,25 043,64 207,84 003,84 575,97 716,00 764,45

Množství SKO 5 2 98 8 1 9 2 3 2 5 2 1 1 1 2 2 3 6 9 1 5

417 441 041 655 986 321 136 430 662 320 136 705 646 667 272 598 944 278 659 360 417

Zdroj: ARIS a MŽP, upraveno autorkou Tabulka 3: Vstupy a výstupy analýzy efektivnosti běžných výdajů na nakládání s SKO Obec Blansko Boskovice Brno Břeclav Bučovice Hodonín Hustopeče Ivančice Kuřim Kyjov Mikulov Pohořelice Rosice Slavkov u Brna Šlapanice Tišnov Veselí n. Moravou Vyškov Znojmo Židlochovice

Zdroj: autorka

CEA pro E1

CEA pro E2

Pořadí pro E1

Pořadí pro E2

2,7256 2,8548 3,7378 2,1245 2,0864 2,1214 1,9386 1,7982 2,4080 1,3987 2,8698 1,6947 1,4472 2,0806 1,9385 2,3263 1,8275 2,0713 3,1655 1,2618

0,69954 0,63553 0,98885 0,75849 0,64423 0,76977 0,70147 0,65988 0,61095 0,63562 0,81808 0,63913 0,43278 0,56222 0,64427 0,70398 0,61182 0,59446 0,87966 0,49424

16. 17. 20. 13. 11. 12. 8. 5. 15. 2. 18. 4. 3. 10. 7. 14. 6. 9. 19. 1.

13. 7. 20. 16. 10. 17. 14. 12. 5. 8. 18. 9. 1. 3. 11. 15. 6. 4. 19. 2.


99

a proto byly pro další analýzu paragrafy 3722 a 3725 sloučeny. Jako jednotka výstupu E1 bylo zvoleno množství odpadu a jako doplňková jednotka výstupu E2 množství obyvatel v obci. Výsledky provedené analýzy CEA ukazuje tabulka 3. Podle výsledků metody CEA je možné jako nejlépe hospodařící obec z pohledu výdajů na nakládání s komunálními odpady označit obec Židlochovice, následovanou obcemi Kyjov, Rosice, Pohořelice a Ivančice. Z tabulky je zřejmé, že výsledky pro množství odpadů a počet obyvatel nejsou zcela srovnatelné. Kdy u množství obyvatel je pořadí prvních pěti: Rosice, Židlochovice, Slavkov u Brna, Vyškov a Kuřim. Tedy množiny obcí se shodují pouze u dvou z pěti obcí. Navíc množství obyvatel není zcela relevantním kritériem z pohledu podstaty metody CEA. Nicméně výdaje na obyvatele jsou jedním z environmentálních indikátorů, který se často používá u nás i ve světě. Ek , V případě metody modifikované CEA, metody nákladové efektivnosti C vycházíme ze vzorce (4), kde však p je cena jakéhokoliv zařízení (skládky, spalovny, kompostárny). Výsledky analýzy jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 4: Vstupy a výstupy nákladové efektivnosti běžných výdajů na nakládání s SKO Obec Blansko Boskovice Brno Břeclav Bučovice Hodonín Hustopeče Ivančice Kuřim Kyjov Mikulov Pohořelice Rosice Slavkov u Brna Šlapanice Tišnov Veselí n. Moravou Vyškov Znojmo Židlochovice

Zdroj: autorka

Vzdálenost zařízení v km

Vzdálenost v obci v km

Ek

32,10 22,10 0,00 16,60 15,60 18,20 17,20 21,30 21,70 20,80 22,10 12,60 23,00 21,10 12,00 28,80 16,30 16,80 13,50 11,00

15,00 9,00 35,00 10,00 6,00 18,00 6,00 8,00 8,00 9,00 8,00 3,00 3,00 5,00 6,00 8,00 9,00 15,00 20,00 3,00

12498,32 5460,13 309221,31 19188,48 4359,35 21058,75 4703,64 7645,20 5938,07 11869,56 4768,49 3697,53 3644,90 3692,14 4951,14 5876,47 8721,45 14062,22 21707,64 2939,78

Ek C 0,847 0,784 0,844 1,044 1,052 1,065 1,136 1,240 0,926 1,595 0,778 1,280 1,530 1,065 1,124 0,972 1,210 1,081 0,710 1,713

Pořadí 16. 18. 17. 13. 12. 10. 7. 5. 15. 2. 19. 4. 3. 11. 8. 14. 6. 9. 20. 1.

100


Z výsledků analýzy nákladové efektivnosti jako nejlépe hospodařící obec z pohledu výdajů na nakládání s komunálními odpady lze označit obec Židlochovice, následovanou obcemi Kyjov, Rosice, Pohořelice a Ivančice.

Diskuse Z provedené analýzy pak můžeme vyvodit závěr, v případě hodnocení výdajů na nakládání s komunálními odpady dávají metoda CEA a metoda nákladové efektivnosti s komplexním kritériem Ek srovnatelné výsledky, kdy 10 obcí, z toho prvních šest má z pohledu efektivnosti stejné pořadí, viz graf 2. Výsledky se různí pouze u 10 obcí a pouze u dvou více než o jeden stupeň pořadí (Brno a Bučovice), což by mohlo naznačovat fakt, že pro hodnocení efektivnosti výdajů na nakládání s odpady není nutné zvažovat další indikátory (kritéria), které výdaje ovlivňují. Je však třeba říci, že některá z kritérií kEi zůstala v případě analýzy fixní. Jednalo se o následující kritéria: • cena zařízení, která byla nastavena jako průměrná cena skládek v Jihomoravském kraji na 1000 Kč a odlišná byla pouze u města Brna, kde bylo uvažováno spalování odpadu za cenu 1500 Kč, • sazba za dopravu, kapacita dopravního prostředku a sazba za manipulaci.

Graf 2: Pořadí obcí podle výsledků měření efektivnosti metodou CEA a náklaEk dové efektivnosti C

Zdroj: autorka


101

Nicméně i tak je možné z analýzy vyvodit, že pro hodnocení efektivnosti v rámci komplexního kritéria Ek nemá tak podstatný vliv vzdálenost k zařízení. Je možné předpokládat, že nejvyšší vliv na hodnotu maximálních efektivních výdajů má množství odpadu a následně cena zařízení. Proto by dalším krokem měla být analýza, ve které budou konfrontovány současné výsledky s fixní cenou zařízení s výsledky se skutečnými cenami zařízení.

Závěr Hodnocení efektivnosti veřejných výdajů na ochranu životního prostředí je velmi složité již proto, že existuje řada faktorů a indikátorů, které výši výdajů ovlivňují. Naznačená analýza efektivnosti výdajů místních rozpočtů do oblasti nakládání s odpady porovnává různé hodnoty celkových i průměrných výdajů na ochranu životního prostředí u obcí III. typu Jihomoravského kraje a výsledky měření efektivnosti metodou CEA a metodou nákladové efektivnosti s komplexním kritériem. Měření efektivnosti pomocí této modifikované metody CEA pak jednoznačně klade důraz na zohlednění faktorů, které ovlivňují velikost výdajů do oblasti ochrany ŽP. V provedené analýze byla vytypována množina faktorů, které ovlivňují velikost výdajů na nakládání s komunálními odpady, ale některé z těchto faktorů byly brány jako konstantní. Výsledky analýzy pak ukázaly, že je nutné v případě využití komplexního kritéria Ek zvažovat všechny faktory, které efektivnost ovlivňují, a případně tuto metodu zaměnit např. za metodu DEA a porovnat jejich výsledky.

Reference [1] SOUKOPOVÁ, J.; BAKOŠ, E. Analýza efektivnosti výdajů obcí ČR na životní prostředí – případová studie pro odpadové hospodářství. STUDIA OECOLOGICA, Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, Fakulta životního prostředí, 2010/IV, 1/2010, s. 37–46, 10 s. ISSN 1802-212X. [2] FARSKÝ, M.; RITSCHELOVÁ, I.; VOMÁČKOVÁ, H. Životní prostředí z pohledu účetnictví. Sv. 76. Ústí nad Labem : Acta Universitatis Purkynianae, 2001. ISBN 80-7044-384-7. [3] Zákon č. 185 ze dne 15. května 2001, o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2001, částka 71, s. 4074– 4113. ISSN 1211-1244. [4] KINŠT, J.; PAROUBEK, J. Rozpočtová skladba v roce 2009 a praktické příklady: publikace pro pracovníky orgánů státní správy, obcí, krajů a jejich organizačních složek. 2. vyd. Olomouc : Anag, 2008. 245 s. ISBN 978-807263-486-6.

102


[5] FARRELL, J. The Measurement of productive efficiency. Journal of the Royal Statistical Society, Part III 1957, Vol. 120 (3), 253–290 s. [6] MANDL, U.; DIERX, A.; ILKOWITZ, F. The effectiveness and efficiency of public spending, European Commission, Economic paper 301, 2008 [7] BALAGUER-COLL, M. T.; TORTOSA-AUSINA, E.; PRIOR, D. On the determinants of local government performance: A two stage nonparametric approach. European Economic Review, 2007, 51 (2), 425–451. ISSN 00142921. [8] AFONSO, A.; FERNANDES, S. Local government spending efficiency: DEA evidence for the Lisbon Region. Regional Studies, 2005, 40(1), 39– 53. ISSN 0034-3404. [9] LOKKAINEN, H.; SUSILUOTO, I. Cost efficiency of Finnish municipalities 1994- 2002. An application of DEA and Tobit methods. Paper presented at the 44th Congress of the European Regional Science Association, Porto, Portugal, 25–29 August 2004. [10] WORTHINGTON, A.; DOLLERY, B. Measuring efficiency in local government: An analysis of New South Wales municipalities’ domestic waste management function. Policy Studies Journal, 2001, 29(2), 232–249. ISSN 0190-292X. [11] GARCÍA-SÁNCHEZ, I. Efficiency measurement in Spanish local government: The case of municipal water services. Review of Policy Research, 2006, 23(2), 355-371. [12] RACZKA, J. The CEA – a superior alternative to the cost-benefit Analysis of environmental infrastructure investments. Paper presented ad the Fifth European Conference on Evaluation of the Structural Funds, Challenges for Evaluation in an Enlarged Europe, Budapest 26/27 June 2003. [13] POTTS, D. Project Planning and Analysis for Development, London : Lyann Riener Publishers, 2002 [14] OCHRANA, F. Programové financování a hodnocení veřejných výdajů: teorie a metodika hodnocení veřejných výdajů a veřejných služeb v systému programové alokace zdrojů. Vyd. 1. Praha : Ekopress, 2006. 189 s. ISBN 8086929132. [15] BAKOŠ, E.; SOUKOPOVÁ, J.; KAPLANOVÁ, B. Porovnání vykazovaných environmentálních dat se zaměřením na úroveň municipalit. In Účetnictví a reporting udržitelného rozvoje na mikroekonomické a makroekonomické úrovni. Vyd. první. Praha : Linde nakladatelství Praha, 2009. S. 79–85, 6 s. Ekonomika, 1. ISBN 978-80-86131-82-5. [16] PRIETO, A. M.; ZOFIO, J. L. Evaluating effectiveness in public provision of infrastructure and equipment: th case of Spanish municipalities. Journal of Productivity Analysis, 2001, 15, 41–58. ISSN 0895-562X.


103

[17] WORTHINGTON, A. Cost efficiency in Australian local government: a comparative analysis of mathematical programming and econometric approaches. Financial Accounting & Management, 2000, 16(3), 267–424. [18] Česko. Ministerstvo vnitra. Vyhláška č. 388 ze dne 15. srpna 2002 o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2002, částka 138, str. 7818–7883. ISSN 1211-1244. [19] Informační systém ARIS [on-line]. [cit. 2010-06-10]. Dostupné z WWW: .

Municipal waste current expenditures and cost efficiency – a case study for the South Moravian Region In the paper is an analysis of waste municipal current expenditures done by an evaluation their cost efficiency using the method of cost-effectiveness analysis (CEA) and modified method of cost efficiency which use the method CEA and modified method CEA with the complex criterion of Soukopová and Bakoš [1]. The evaluation and comparison of the effectiveness and efficiency of waste expenditures is done in municipalities with extended powers in the South Moravian Region. Keywords: efficiency, public expenditures, waste management

Kontaktní adresa: Mgr. Ing. Jana Soukopová, Ph.D., Katedra veřejné ekonomie, Ekonomickosprávní fakulta MU, Lipová 41a, 602 00 Brno-Pisárky, e-mail: soukopova@econ. muni.cz

SOUKOPOVÁ, J. Běžné výdaje obcí na nakládání s odpady a jejich nákladová efektivnost – případová studie pro Jihomoravský kraj. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 91–103. ISSN 1802-503X.

Metody a sazby používané ke komparaci korporátního daňového zatížení Irena Szarowská Slezská univerzita v Opavě

Abstrakt Daňové prostředí a zatížení je významným faktorem při rozhodování investorů o alokaci investic. Pro komparaci výše korporátního zdanění je možné použít několik metod a sazeb. Statutární sazby daně z příjmů korporací nejsou vhodnými ukazateli pro porovnávání skutečného daňového zatížení, a proto se pro tyto účely častěji využívají efektivní korporátní sazby daně. V případě efektivních sazeb lze nalézt tři základní metody, a to metody zpětného makropohledu, zpětného mikropohledu a dopředného mikropohledu. Rozdíly mezi jednotlivými přístupy jsou dány rozdíly v používaných datech a různém stupni agregace dat. Investoři používají pro svá rozhodování o alokaci aktiv průměrné daňové sazby, efektivní marginální daňové sazby EMTR nebo průměrné efektivní daňové sazby EATR, které se pro svou komplexnost jeví jako nejpřesnější pro porovnávání skutečného korporátního daňového zatížení. Klíčová slova: statutární a efektivní daňové zatížení, průměrná daňová sazba, efektivní marginální daňová sazba EMTR, průměrná efektivní daňová sazba EATR

Úvod Současná ekonomika je výrazně ovlivněna globalizací a koncentrací kapitálu, změnami v technologiích, trzích a prostředí. Členské státy Evropské unie (EU) mají v zásadě samostatné daňové systémy a uplatňují samostatné daňové politiky. Uspořádání těchto systémů vychází z rozdílných ekonomických, sociologických, historických a dalších faktorů. Nicméně daňový systém je jedním z podstatných faktorů při rozhodování podnikového managementu o alokaci investic. OECD v roce 1990 uvedla, že 60 % světového obchodu probíhá v rámci obchodních skupin. Existence rozdílných daňových systémů, a v případě daně 105

106


z příjmů právnických osob rozdílů v systémech zdanění společností, vytváří překážky přeshraniční činnosti těchto společností a má za následek administrativní a ekonomickou neefektivnost a negativní dopad na hospodářský růst a konkurenceschopnost podniků jak na vnitřním, tak i na mezinárodním trhu. Daňové prostředí, ve kterém se firma pohybuje, působí na výši a rozdělování disponibilního zisku, výběr optimální finanční a majetkové struktury, investování apod., což přímo souvisí s finančním postavením firmy, jeho jednotlivými činnostmi a působí i na výrobní faktory. Pro zahraniční investory je tedy výše zdanění jedním z důležitých hledisek pro volbu místa podnikání, důležitým kritériem je rovněž administrativní složitost daní a jejich celkový počet v jednotlivých zemích. Obecně investoři volí při alokaci zemi s nízkým daňovým zatížením a nízkými mzdovými náklady na pracovní sílu [1]. Otázkou je, které sazby srovnávat v případě komparace výše korporátního zdanění. Cílem článku bude představit jednotlivé přístupy k měření korporátního zdanění, poukázat na rozdíly mezi nimi a zjistit, který druh korporátní sazby daně se používá při rozhodování o alokaci investic v empirických studiích.

Teoretická východiska korporátního zdanění Korporátní zdanění patří k nejmladším typům zdanění v daňových systémech. V odborné terminologii se lze setkat s pojmem daň ze zisků korporací, firemní důchodová daň, důchodová daň korporací, korporátní daň. Článek bude používat pojem korporátní daň. V České republice je tato daň označována jako daň z příjmů právnických osob. Tato nejednoznačnost souvisí s legislativním ošetřením těchto příjmů u různých druhů společností v různých zemích, kdy stát uplatňuje odlišnou daňovou politiku vůči těmto subjektům. V některých zemích existuje zvláštní daň pro akciové společnosti a ostatní formy právnických osob jsou zdaňovány jiným způsobem. V českém daňovém právu existuje jedna základní sazba daně pro právnické osoby, které jsou vymezeny obchodním zákoníkem. Speciální sazbu mají penzijní fondy, investiční fondy a podílové fondy a speciální sazba daně se také použije pro základ daně podle § 20b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění. Korporátní daň je v současné ekonomické teorii často diskutována. Některé názory kritizují její opodstatnění, protože v konečném důsledku se zisk firem stane osobním důchodem fyzické osoby a podlehne osobní důchodové dani. To znamená, že zisk je zdaněn dvakrát, a to na úrovni podnikatelské jednotky (platí daň ze zisku) a na úrovni samotného poplatníka ve formě daně z příjmů vztahující se na dividendy, různé podíly ze zisku apod. Jedná se o tzv. integralistický přístup, který vychází z faktu, že všechny daně v konečné fázi platí jednotlivci, a že měření skutečného ekonomického zisku je velmi složité. Zastánci integralistického přístupu se ve svých analýzách zabývají zejména způsoby, jak


107

daň z firemních zisků zohlednit v osobní důchodové dani. Je upozorňováno na to, že tato daň negativně působí v souvislosti se zdražováním výroby a zvyšuje tak cenu finálních výrobků. Rovněž je třeba vzít v úvahu problematiku převodu účetního výsledku hospodaření (účetního zisku) na daňový základ, což zvyšuje administrativní zátěž a vede k distorznosti daní. Nadnárodní společnosti tak mají větší možnost manipulace se svým daňovým základem, která je podmíněna i složitostí daňové legislativy v různých zemích a daň tak ztrácí svůj neutrální charakter. Na rozdíl od osobní důchodové daně není prvotním cílem korporátní daně zajišťovat naplnění principu spravedlnosti, také z tohoto důvodu jsou její sazby obvykle lineární a bývají většinou určeny procentem ze zdanitelného zisku. Způsobům propojení korporátních a osobních důchodových daní v Evropské unii se věnuje Široký [2]. Zastánci existence korporátní daně (absolutistický přístup) tvrdí, že zejména velké firmy jsou právní jednotkou s vlastním rozhodováním, mají svoji zdanitelnou kapacitu a ovlivňují ekonomické procesy. Daň může být chápána i jako kompenzace za limitované ručení vlastníků firmy za své závazky, ovšem to odporuje požadavku neutrality zdanění. V souvislosti s principem prospěchu je chápána jako „platbaÿ za využívání veřejných služeb a infrastruktury na území, kde podnikají. Rovněž jsou zdaněny zisky, které by případně mohly, ať už legálně, či nelegálně, na úrovni zdanění fyzických osob uniknout. Tato daň z pozice nástroje hospodářské politiky je u příznivců „volné soutěžeÿ a „rovných podmínekÿ prosazována ve stejné výši pro všechny subjekty. Protekcionisté ale tvrdí, že vhodná úprava korporátní daně může podniky podnítit k většímu vývozu výrobků do zahraničí, k rychlejšímu zavádění nových technologií nebo k podpoře určitých odvětví. Daňové slevy a odpočty mají za cíl podpořit určité investice a případně přilákat zahraniční investory. Mohou mít různou podobu ve formě výjimek, odpočtu a slev ze zdanění.

Přístupy k měření korporátního daňového zatížení Se vstupem nových zemí do EU se zostřila debata o výhodách a nevýhodách nízkých daní, a to především u korporátních daní, neboť právě nové členské země jsou často kritizovány za svou „daňově příznivou politikuÿ, což je dokazováno nižšími sazbami i celkovými výnosy. Otázkou je, na základě kterých sazeb porovnávat korporátní daňové zatížení [1]. Statutární daňové sazby Nejjednodušší variantou pro komparaci korporátního zdanění je porovnání statutárních korporátních sazeb daní z příjmů. Tyto sazby jsou často používané pro svoji jednoduchost a snadnou dostupnost údajů. Pozornost je však třeba věnovat skutečnosti, že statutární daňové sazby v sobě mohou zahrnovat kromě

108


vlastní tzv. nominální daňové sazby také dočasné či stálé doplňkové sazby či úlevy a navíc ve velké části zemí je korporátní daň vybírána na více úrovních vlád. Jejich konstrukce je tedy v různých zemích odlišná. Možnost objektivního porovnávání daňového zatížení podniků v různých zemích podle statutárních sazeb daní z příjmů je také významným způsobem omezena v důsledku nestejných pravidel pro stanovení výše základu daně z příjmů korporací, která vyplývají z daňové legislativy platné v těchto zemích. Statutární daňové sazby tak nemohou plnit úlohu objektivního ukazatele pro účely vzájemného mezinárodního srovnávání [3]. Efektivní daňové sazby Vhodným měřítkem pro porovnání zdanění korporací se jeví efektivní korporátní daňové sazby, což jsou daňové sazby, které berou v úvahu nejen velikost statutárních korporátních daňových sazeb, ale i jiné aspekty daňových systémů určující celkovou částku efektivně placených daní. Berou v úvahu daňový základ a také způsob (existuje-li nějaký), pomocí kterého jsou integrovány systémy korporátní a osobní daně z příjmů. Vliv daňového systému na čistou návratnost investice závisí na mnoha okolnostech - ziskovosti investice, právním statutu investující firmy, zdrojích financování aj. V případě efektivních sazeb lze nalézt tři základní metody pro jejich stanovení, a to metody zpětného makropohledu, zpětného mikropohledu a dopředného mikropohledu. Rozdíly mezi jednotlivými přístupy jsou dány rozdíly v používaných datech [4, 5, 6, 7, 8, 9]. Metody zpětného makropohledu Metody založené na zpětném makropohledu určují efektivní korporátní daňovou sazbu z agregovaných dat obsažených v národním účetnictví jednotlivých zemí, která jsou publikována národními nebo mezinárodními organizacemi (např. Evropská komise, OECD). Data ze systémů národních účetnictví jsou často využívána při tvorbě politiky EU. Pozitivem je spolehlivost, spojitost, vzájemná srovnatelnost a aktuálnost časových řad, které umožňují sledování změn celkového efektivního daňového zatížení a koherentní rámec pro srovnávání daňových výnosů s příjmovými toky a ekonomickými agregáty. Tato metoda a sazby však nejsou nejvhodnější pro rozhodování o alokaci investic pro relativně vysoký stupeň agregace dat. Efektivní daňové sazby jsou zde stanovovány jako poměr agregovaných daní z příjmů nebo ze zisků placených korporacemi k hodnotě různě agregovaného daňového základu [1].


109

Metody zpětného mikropohledu Metody zpětného mikropohledu využívají k výpočtu efektivního korporátního zdanění finanční výkazy jednotlivých společností, přičemž existují tři způsoby stanovení těchto efektivních daňových sazeb z příjmů korporací, které se počítají jako poměr mezi daněmi odvedenými z korporátních příjmů nebo zisků a daňovým základem, kterým může být: • celkový výsledek hospodaření před zdaněním (tzn. výsledek hospodaření z běžné činnosti před zdaněním + mimořádné výnosy – mimořádné náklady), • celkové provozní výnosy neboli čistý obrat, • hrubý provozní výsledek hospodaření (tzn. celkové provozní výnosy – provozní náklady – jiné provozní poplatky a daně – osobní náklady) [4]. Varianta používající celkový výsledek hospodaření před zdaněním je nejvhodnější, pokud chceme srovnávat efektivní korporátní daňové sazby se statutárními sazbami. Vzájemné srovnávání takto vypočtených efektivních daňových sazeb mezi jednotlivými zeměmi ovšem může být problematické s ohledem na rozdílnou účetní legislativou jednotlivých zemí, neboť ta významně ovlivňuje vymezení daňového základu a v důsledku i výslednou efektivní sazbu. Výpočet s čistým obratem vede k velmi nízkým hodnotám efektivních daňových sazeb, takže je obtížné je používat pro vzájemné srovnávání efektivního daňového zatížení. Použití čistého obratu ve jmenovateli, k němuž jsou poměřovány odvedené daně, může mít zkreslující účinek, jelikož zde schází údaje o nákladech. Nízká hodnota takto vypočtené efektivní daňové sazby totiž nemusí vždy znamenat nízkou míru skutečného daňového zatížení, ale může také být důsledkem vysokých nákladů ve společnosti, které musí být pokryty provozními výnosy, takže zdanitelný výsledek hospodaření je nízký, a proto jsou nízké i celkově odvedené daně, přestože statutární daňová sazba může být vysoká. Použití hrubého provozního výsledku hospodaření ve jmenovateli zlomku pro stanovení efektivní daňové sazby využívá výsledek hospodaření před započtením odpisů. To je důležité, pokud chceme získat jmenovatel, který se vymezením příliš neliší v jednotlivých zemích. Pravidla pro odepisování se v jednotlivých zemích liší nejen povolenou rychlostí odepisování a rovnoměrností, ale také způsobem určování ceny odepisovaných aktiv, tzn. zda se vychází z cen historických, nebo tržních. Volba hrubého provozního výsledku hospodaření jako základu pro výpočet efektivních daňových sazeb tak umožňuje eliminovat problém rozdílných pravidel pro odepisování používaných v různých státech. Hrubý provozní hospodářský výsledek je proto vzájemně srovnatelnější mezi jednotlivými státy než výsledek hospodaření z běžné činnosti [1].

110


Efektivní korporátní daňové sazby stanovené dle této varianty mohou být počítány nejen podle jednotlivých zemí, ale také v podrobnějším členění podle různých odvětví, velikostních skupin podniků nebo let. Jejich průměrné hodnoty za určitou zemi podle odvětví a velikostních skupin podniků v určitém období se počítají jako podíl součtu podobných položek za dané období. Data potřebná pro výpočet průměrné hodnoty efektivní korporátní sazby daně v rámci EU podle této metodologie lze získat z databáze BACH (Bank for the Accounts of Companies Harmonised), která je vytvářena a zpřístupněna Evropskou komisí. Tato databáze obsahuje soubor finančních výkazů individuálních společností (nikoliv konsolidovaných nebo skupinových výkazů) ve struktuře stanovené čtvrtou směrnicí Rady EU (76/660/EEC), upravující právní stav obchodních společností v Evropském společenství. Databáze obsahuje finanční struktury nefinančních společností agregované podle různých odvětví a velikostních skupin podniků a nabízí údaje členěné podle šesti hlavních odvětví – energie a vodní hospodářství, průmyslová výroba, stavební výroba, obchod, doprava a spoje, jiné služby. Tyto údaje mají výhodu v tom, že ukazují skutečné daňové zatížení konkrétních společností, avšak mohly by být zavádějící v případě použití pro stanovení a vzájemné porovnání efektivního domácího daňového zatížení mezi jednotlivými státy. Důvodem je, že přístupy založené na ex-post datech specifických pro společnosti neberou v úvahu interakci mezi osobním a korporátním zdaněním příjmů, která je důležitá v případě, že marginální investor je domácím investorem. Selhávají také v případě, že bychom je chtěli použít pro hodnocení pobídek pro dodatečné investice nebo pro korektní zjišťování příjmů pocházejících z cizích zdrojů na základě údajů z individuálních nebo konsolidovaných účetních výkazů společností. Navíc tato data mají někdy tendenci vykazovat významné roční výkyvy závisející na hospodářském cyklu. Z toho důvodu ukazatelé vycházející ze zisku zjišťovaného metodou zpětného pohledu nejsou přesné, pokud se jedná o možnost posuzování vlivu daní na investiční pobídky. Umožňují však určovat skutečné efektivní daňové zatížení podle velikosti firem nebo podle odvětví. Metody dopředného mikropohledu Ukazatelé korporátního daňového zatížení vypočtené podle této metody se používají pro analýzu vlivu daní na investiční rozhodování korporací. Umožňují mezinárodní srovnávání a jsou zkonstruovány tak, aby mohly sledovat účinky zdaňování na pobídky pro investování, které jsou rozdílné v jednotlivých národních daňových zákonech. Mezi základní metody výpočtu efektivního korporátního zatížení s využitím dopředného mikropohledu patří metoda Kinga a Fullertona [10] a metoda OECD [11]. Následně Devereux a Griffith [12] tyto metody dopracovali a rozšířili. Všechny tři metody vycházejí z předpokladu, že


111

všechny trhy, zejména trh výrobních prostředků, jsou konkurenční a produkční funkce má obvyklé vlastnosti. V takové situaci rozhodování o tom, zda a kde investovat, je ovlivněno pouze mírou zdanění kapitálu, nikoliv daněmi nebo příspěvky odvozenými z jiných faktorů, jako jsou např. mzdy, energie apod. Pokud nebudeme brát v úvahu vliv daní, pak investor, který vložil peníze do určitého investičního projektu, získá míru návratnosti rovnající se míře návratnosti samotného projektu. V případě zohlednění daně pak dosažená míra návratnosti tohoto projektu bude nižší. Jejich rozdíl je označován jako „daňový klínÿ. Jeho velikost závisí, mezi jiným, na systému korporátního zdanění, na vzájemném účinku zdanění a inflace, na daňovém posuzování odpisů, zásob a různých právně přípustných forem zisku a na řadě jiných prvků svázaných s definicí daňového základu. Efektivní daňová sazba u investičního projektu je proto závislá i na odvětví, ve kterém je investováno, na druhu pořizovaných aktiv, na způsobu financování investice a na identitě investora, který poskytuje finance. Devereux a Griffith [12] rozlišují dvě různé sazby daňového zatížení korporací: • efektivní marginální daňovou sazbu (EMTR – Effective Marginal Tax Rate), • efektivní průměrnou daňovou sazbu (EATR – Effective Average Tax Rate). Efektivní marginální daňová sazba EMTR je vypočtena pro mezní, tedy přírůstkové investice v určité zemi, realizované společností, která je rezidentní buď v této zemi (domácí investice), nebo v některé jiné zemi (zahraniční investice). Marginální investicí se rozumí taková investice, u které očekávaná míra návratnosti investice před zdaněním p◦ je právě postačující k přesvědčení investora, že investice do realizovaného projektu stojí za to, tj. kdy se minimálně rovná hodnotě skutečné úrokové míry r („skutečnáÿ zde znamená opak „nominálníÿ, tzn. po zohlednění inflace). V tomto případě se bude čistá současná hodnota investice před zdaněním R◦ (označovaná také jako čistá současná hodnota ekonomické renty generované investicí před zdaněním), definovaná jako R◦ = (p◦ − r)/(1 + r), rovnat nule. Čistá současná hodnota ekonomické renty po zdanění R je v tomto případě také rovna nule. EMTR je pak počítána jako poměr rozdílu míry návratnosti marginální investice před zdaněním p◦ a míry návratnosti této investice pro investující osobu (např. akcionáře) po zdanění s k míře návratnosti marginální investice před zdaněním p◦ : p◦ − s p◦ Pokud bereme v úvahu zdanění a určíme si minimální míru návratnosti investice pro investora po zdanění s ve výši úroků, které by investor obdržel EM T R =

112


při jiném využití investovaných finančních prostředků, je možné na základě daňového předpisu vypočítat míru návratnosti této hypotetické investice před zdaněním p, která by měla být požadována, aby bylo dosaženo požadované míry návratnosti investice po zdanění s. Čím bude tvrdší daňový systém, tím větší bude pro danou požadovanou hodnotu s také požadovaná míra návratnosti investice před zdaněním p, označovaná také jako „náklady na kapitálÿ. Tím bude rovněž menší pravděpodobnost, že nějaký investiční projekt bude realizován. Porovnáme-li pomocí popsaného modelu vliv daní na očekávanou návratnost zamýšlené investice, pokud by byla realizována v různých zemích, dospějeme k závěru, že země s většími náklady na kapitál nebo s větší hodnotou EMTR budou z hlediska investování méně atraktivní. V případě různých forem investic, které jsou více ziskové než marginální investice (když p > r a když firma očekává kladnou ekonomickou rentu po zdanění R), metoda Devereuxe a Griffitha [12] počítá efektivní korporátní daňové zatížení pomocí ukazatele EATR. Obvyklý postup pro stanovení tohoto ukazatele by spočíval v proporcionální redukci ekonomické renty generované danou R◦ − R . Nedostatkem takového investicí v důsledku zdanění, tzn. EAT R = R◦ postupu však je, že by neumožňoval definovat hodnotu EATR u investičních projektů, které se jeví jako marginální při absenci zdanění, tzn. u některých je R◦ = 0. Proto Devereux a Griffith představili mírně odlišný postup stanovení EATR spočívající v tom, že rozdíl mezi R◦ a R poměřují čistou současnou hodnotou návratnosti investice před jejím zdaněním korporátní daní, danou p výrazem . Současně zohledňují vliv marginální osobní efektivní daňové 1+r sazby z (definované Kingem a Fullertonem [10]) z kapitálových výnosů plynoucích individuálním investorům (akcionářům) z této investice, která snižuje hodnotu R: R◦ − (1 − z)R . p 1+r Vztah mezi mezní a průměrnou efektivní sazbou lze získat po úpravě: EAT R =

EAT R =

p − p◦ p◦ EM T R + τ, p p

kde τ je statutární korporátní daňová sazba. Opodstatněnost takového přístupu je dána skutečností, že společnost, která se rozhoduje o tom, zda má realizovat určitou ziskovou investici, musí často vybírat mezi dvěma či více vzájemně se vylučujícími lokalitami nebo typy investic. Příkladem jsou nadnárodní společnosti, které se musí rozhodovat o umístění nové provozní jednotky v některém státě nebo o volbě určitého investičního


113

projektu při limitovaných finančních prostředcích. V tomto případě je výsledek výběru závislý na míře zdanění těchto marginálních investic, kterou vyjadřuje právě hodnota EATR. Devereux a Griffith [7] poukazují na to, že v případě absence osobních daní se takto určená hodnota EATR pohybuje od hodnoty rovnající se EMTR u marginálních investic, u nichž je p = p◦ , až po tzv. „upravenou statutární korporátní daňovou sazbuÿ, která se rovná hodnotě 1−γ(1−τ ) u vysoce ziskové investice, kde parametr γ označuje čistý výnos připadající individuálnímu investorovi (akcionáři) v důsledku navýšení dividend o jednu jednotku a je definován jako: γ=

(1 − md )(1 − c) , (1 − z)(1 − s)

1 − τD , kde 1−τ je marginální osobní sazba daně z příjmů investora (akcionáře) týkající se jeho dividendových příjmů generovaných investicí, je sazba čisté daně z výnosů cenných papírů uvalené na dividendy poskytnuté firmou investorovi (akcionáři), je poměr daňového dobropisu náležejícího investorovi (akcionáři) u přijatých dividend k celkovému objemu těchto přijatých dividend, korporátní daňová sazba na nerozdělený zisk, korporátní daňová sazba na rozdělený zisk.

přičemž platí: (1 − c) = md c s τ τD

V případě, že nerozdělený zisk generovaný investicí je zdaňován stejnou korporátní sazbou jako zisk rozdělený investorům (akcionářům) ve formě dividend, tzn. že τ = τD , pak se parametr c rovná nule. Pokud při zdaňování dividend přijatých investorem (akcionářem) osobní daní z kapitálových příjmů mu je současně plně dobropisována daň odvedená korporací z těchto dividend, tzn. když 1 − md s = τD = τ , pak γ = . Tento postup určování EATR je zcela (1 − τ )(1 − z) obecný tím, že uvažuje s inkrementální investicí umožňující dosažení libovolné úrovně ziskovosti a zahrnuje rovněž hodnotu EMTR. Tato metoda se pro svou komplexnost jeví jako nejpřesnější pro porovnávání skutečného korporátního daňového zatížení [1, 4].

Sazby používané k porovnání výše korporátního zdanění Všechny výše uvedené metody mají své výhody i nevýhody. Například přístupy založené na zpětném pohledu jsou schopny zjišťovat rozdíly v míře celkového korporátního zdanění na národní úrovni, zatímco přístupy založené na dopředném pohledu zase mohou zjišťovat rozdíly v daňovém zatížení různých typů

114


investic při různých způsobech jejich financování. Metody založené na zpětném pohledu využívají skutečná data, zatímco metody založené na dopředném pohledu využívají sazby teoreticky vypočtené podle charakteristik daňových systémů. Proto metody s přístupem na bázi dopředného pohledu nepočítají skutečné efektivní daňové sazby, ale sazby implicitní [1]. Metody se zpětným pohledem nemohou zajistit izolování národního daňového systému od vlivů jiných národních daňových systémů na rozdíl od metod využívajících přístup s dopředným pohledem [4]. Přístupy k porovnávání výše daňového zatížení se v dostupných empirických studiích velmi liší a nabízejí použití rozdílných sazeb. Souhrn používaných sazeb prezentují údaje v Tab. 1. Zkoumané studie se zabývají vlivem korporátního zdanění na umístění kapitálu. Tabulka 1: Sazby Sazba Průměrná daňová sazba EMTR EATR

používané k porovnání daňového zatížení Studie Hartman [13], Boskin a Gale [14], Young [15], Murthy [16], Kemsley [17], Altshuler et al. [18], Grubert a Mutti [19], Hines a Rice [20], Swenson [21], Buettner [22], Bénassy Quéré et al. [23], Devereux a Sørensen [24] Slemrod [25], Devereux a Freeman [26], Cummins a Hubbard [27], Buettner [22], Bénassy Quéré et al. [23] Devereux a Griffith [6], Mendoza et al. [28], Bénassy Quéré et al. [23] Billington [29], Young [30], Wheeler a Mody [31], Hines [32]

Jiná daňová sazba Zdroj: Devereux a Griffith [7], Devereux [9], uvedené studie

Nejčastěji používanou sazbou ke komparaci daňového zatížení je průměrná daňová sazba. Jak již bylo zmíněno, tato sazba vychází ze zpětného pohledu a je založena na skutečně zaplacených daních. Autoři ji používají zejména pro jednoduchost a dostupnost požadovaných dat. Tímto způsobem např. zkoumají vliv změn daňového zatížení v čase na hodnotu přímých zahraničních investic. Průměrná daňová sazba bývá také často použita v případě zkoumání vlivu rozdílné výše zdanění na alokaci kapitálu nadnárodních amerických společností, a to podle umístění nebo odvětví (Grubert a Mutti, Hines a Rice, Swenson). Sazby založené na metodě dopředného pohledu jsou počítány pro hypotetickou investici, přičemž jejich výpočet vychází z aktuální legislativy pro daňový základ a daňové sazby. Teoreticky mohou být kalkulovány pro jakýkoli projekt. V praxi jsou tyto přístupy využívány ve dvou variantách. Někteří autoři preferují komparaci na základě výpočtu efektivní marginální daňové sazby EMTR nebo nákladů kapitálu (Slemrod, Devereux a Freeman, Cummins a Hubbard), jiní využívají efektivní průměrnou daňovou sazbu EATR (Devereux a Grif-


115

fith). V případě výpočtu efektivních sazeb založených na dopředném pohledu je možné postihnout vliv kombinace několika charakteristik ovlivňujících efektivní zdanění (např. absenci nebo změnu některých charakteristik, které vymezují daňový základ), ale z praktických důvodů není možné brát v úvahu všechny, protože by si to vyžádalo neúměrné rozšíření matematického modelu. Existuje také skupina studií, které používají jiné daňové sazby, nejčastěji využívanou je statutární korporátní daňová sazba (Billington, Young, Wheeler a Mody, Hines). Důvodem je zejména jednoduchost a snadná dostupnost. Rozdíl v použitých metodách a sazbách je také v tom, zda se je rozhodujícím faktem národnost daňového systému nebo na národnost korporace. Metody dopředného mikropohledu se upřednostňují při analýzách národnost daňových systémů. Předmětem zájmu je zdaňování tuzemských společností v podmínkách domácího daňového systému. Při zkoumání činnosti a dopadů zdanění z operací realizovaných v zahraničí, je slabinou nedostatek informací o podílu a významu těchto operací pro celkový obrat společnosti. Metody založené na zpětném mikropohledu vycházejí z národnosti společností bez ohledu na národnost daňových systémů, které aktuálně působí na jejich zdanitelné operace. U zpětného makropohledu je hodnocení složitější, jelikož závisí na způsobu, jakým jsou data shromažďována.

Závěr S pokračující globalizací se kapitál stává stále mobilnějším mezi zeměmi. Multinárodní společnosti se rozhodují, kde umístit svá aktiva. Daňové prostředí a zatížení je významným faktorem při rozhodování o alokaci investic. Vývoj korporativních daní charakterizuje v posledních letech postupné snižování daňové zátěže firem. V případě komparace výše korporátního zdanění je však možné použít několik metod a sazeb. Nejjednodušší variantou je porovnání statutárních korporátních sazeb daní z příjmů, ty však nezohledňují odlišnou konstrukci daňového základu v jednotlivých zemích, dočasné či stálé doplňkové sazby či úlevy. Statutární sazby tak nejsou vhodnými ukazateli pro porovnávání skutečného daňového zatížení. Proto se pro tyto účely více využívají efektivní korporátní sazby daně. Srovnání statutárních a efektivních daňových sazeb dává představu o daňových pobídkách poskytovaných úřady v jednotlivých zemích, porovnání efektivních daňových sazeb mezi jednotlivými státy naznačuje, zda zde existují podstatně odlišné daňové přístupy ke společnostem se stejnými charakteristikami, ale dislokovanými v různých zemích. Tyto údaje mohou prokázat, zda se za velkými rozptyly statutárních daňových sazeb neskrývají jen malé rozdíly v efektivním zdanění, jelikož země s vysokými statutárními daňovými sazbami mohou zmenšovat velikost daňového základu nebo změkčovat daňovou vymahatelnost.

116


V případě efektivních sazeb lze nalézt tři základní metody, a to metody zpětného makropohledu, zpětného mikropohledu a dopředného mikropohledu. Rozdíly mezi jednotlivými přístupy jsou dány rozdíly v používaných datech a různém stupni agregace dat. Makro přístup vypočítává efektivní daňové sazby z agregovaných makroekonomických dat obsažených v národním účetnictví jednotlivých zemí. Mikro přístupy pak tyto sazby vypočítávají z finančních výkazů jednotlivých společností obsahujících buď empirická data, nebo data týkající se teoretické perspektivy. Přístupy se zpětným pohledem využívají k odhadu daňového zatížení společností ex-post data týkající se reálného života společností, zatímco přístupy s dopředným pohledem využívají statutární charakteristiky daňového systému k určení daňových aspektů týkajících se určitých budoucích podnikatelských rozhodnutí společností. Na základě výsledků empirických studií lze konstatovat, že investoři používají pro svá rozhodování o alokaci aktiv průměrné daňové sazby, efektivní marginální daňové sazby EMTR nebo průměrné efektivní daňové sazby EATR. Každá z nich má své výhody i nevýhody, proto jejich volba závisí na charakteru investice, její velikosti, odvětví investice a dalších záměrech. Průměrná efektivní daňová sazba EATR se však pro svou komplexnost jeví jako nejpřesnější pro porovnávání skutečného korporátního daňového zatížení. Tento článek vznikl za podpory grantu – GAČR 402/08/0067 – Finanční integrace nových členských zemí EU s eurozónou.

Reference [1] SZAROWSKÁ, I. Daňová konkurence v Evropské unii a její vliv na vybrané ekonomické veličiny. Dizertační práce. Karviná : Slezská univerzita. Obchodně podnikatelská fakulta, 2011. 133 s. Školitel: doc. Ing. Daniel Stavárek, Ph.D. [2] ŠIROKÝ, J. a kol. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2008. 301 s. ISBN 978-80-7400-005-8. [3] SZAROWSKÁ, I. Praktické aspekty daňové konkurence v oblasti daně z příjmů právnických osob v Evropské unii. Acta Academica Karviniensia, 2008, č. 2, s. 202–215. ISSN 1212-415X. [4] BLECHOVÁ, B. Charakteristika přístupů používaných v EU pro hodnocení efektivního daňového zatížení příjmů korporací [CD]. In Teoretické a praktické aspekty veřejných financí. Praha : VŠE, 2008. ISBN 978-80-2451378-2. [5] Effective Tax Rates: A Critical Survey. Paris : OECD, 2000. ISBN 9789264195455.


117

` [6] NICODEME, G. Computing Effective Corporate Tax Rates: Comparison and Results [online]. MPRAPaper No. 3808, 2001 [cit. 2010-06-02]. Dostupný z WWW: . [7] DEVEREUX, M. P., GRIFFITH, R. The Impact of Corporate Taxation on the Location of Capital [online]. Economic Analysis and Policy. 2003, vol. 33(2), 275–292 [cit. 2008-09-02]. Dostupný z WWW: . [8] SØRENSEN, P. B. Measuring the tax burden on capital and labor. Cambridge : MIT Press, 2004. 364 s. ISBN 9780262195034. [9] DEVEREUX, M. P. Developments in the Taxation of Corporate Profit in the OECD since 1965 : Rates, Bases and Revenue [online]. University of Warwick, IFS and CEPR, 2006. [cit. 2010-09-02]. Dostupný z WWW: <www.aei.org/docLib/20060602 devereux.pdf>. [10] KING, M., FULLERTON, D. The taxation of income from capital. Chicago : The University of Chicago Press, 1984. 368 s. ISBN 0-226-43630-6. [11] Taxing Profits in a Global Economy. Paris : OECD Publishing, 1991. 470 s. ISBN 9789264135963. [12] DEVEREUX, M. P., GRIFFITH, R. The taxation of discrete investment choices [online]. Institute for Fiscal Studies, Working Paper Series No. W98/16, 1998 [cit. 2010-09-02]. Dostupný z WWW: . [13] HARTMAN, D. Tax policy and foreign direct investment. Journal of Public Economics, 1985, 26, 107–121. ISSN 0047-2727. [14] BOSKIN, M. J., GALE, W. G. New results on the effects of tax policy on the international location of investment. In M. FELDSTEIN (ed.) The Effects of Taxation on Capital Accumulation. Chicago : University of Chicago Press, 1987. ISBN 0226240886. [15] YOUNG, K. H. The effects of taxes and rate of return of foreing direct investment in the United States. National Tax Journal, 1988, vol. 41, s. 109–121. ISSN 0028-0283. [16] MURTHY, N. R. V. The effects of taxes and rate of return of foreing direct investment in the United States: Some econometric comments. National Tax Journal, 1989, vol. 42, 205–207. ISSN 0028-0283. [17] KEMSLEY, D. The efects of taxes on production location. Journal of Accounting Research, 1998, vol. 36, 321–341. ISSN 0021-8456. [18] ALTSHULER, R. et al. Has US investment abroad become more sensitive to tax rates? In Hines, J. R. (ed.) International Taxation and Multinational Activity. Chicago : University of Chicago Press, 2001. ISBN 9780226341736. [19] GRUBERT, H. MUTTI, J. Do taxes influence where US corporations invest? National Tax Journal, 2000, vol. 37, 475–488. ISSN 0028-0283.

118


[20] HINES, J. Lessons from Behavioral Responses to International Taxation. National Tax Journal, 1999, vol. 52, 269–304. ISSN 0028-0283. [21] SWENSON, D. L. The impact of US tax reform on foreing direct investment in the United States. Journal of Public Economics, 1994, 54, 243–266. ISSN 0047-2727. [22] BUETTNER, T. Local business taxation and competition for capital: the choice of the tax rate. Regional Science and Urban Economics, 2001, vol. 31, 215–245. ISSN 0166-0462. [23] BENASSY-QUERE, A., FONTAGNE, L., LAHRECHE-REVIL, A. Foreign Direct Investment and the Prospects for Tax Co-Ordination in Europe [online]. CEPII research center, 2000 [cit. 2008-03-10]. Dostupný z WWW: . [24] DEVEREUX, M. P., SØRENSEN, P. B. The Corporate Income Tax: International Trends and Options for Fundamental Reform [online]. 2005 [cit. 2008-02-10]. Dostupný z WWW . [25] SLEMROD, J. Tax effects on Foreing Direct Investment in the United States: Evidence from a cross-country comparison. In RAZIN, A., SLEMROD, H. J. (eds.) Taxation in the Global Economy. Chicago : University of Chicago Press, 1990. ISBN 0226705927. [26] DEVEREUX, M. P., FREEMAN, H. A general neutral profits tax. Fiscal Studies, 1991, vol. 12, 1–15. ISSN 1475-5890. [27] CUMMINS, J. G., HUBBARD, R. G. The tax sensitivity of foreing direct investment: Evidence from firm level panel data. In M. FELDSTEIN (ed.) The Effects of Taxation on Multinational Corpotrations. Chicago : University of Chicago Press, 1995, 123–147. ISBN 0-226-24095-9. [28] MENDOZA, E. G., RAZIN, A., TESAR, L. L. Effective Tax Rates in Macroeconomics: Cross-country Estimates of Tax Rates on Factor Income and Consumption [online]. Cambridge, 1994 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: . [29] BILLINGTON, N. The location of foreing direct investment: An empirical analysis. Applied Economics, 1999, vol. 31, 65–76. ISSN 0003-6846. [30] YOUNG, G. The influence of foreing factor prices and international taxation on fixed investment in the UK. Oxford Economic Paper, 1999, vol. 51, 355–373. ISSN 0030-7653. [31] WHEELER, D., MODY, A. International investment location decision. Journal of International Economics, 1992, vol. 33, 57–76. ISSN 0022-1996. [32] HINES, J. R., RICE, E. Fiscal paradise: Foreing Tax Haven and American Business. Quarterly Journal of Economics, 1994, vol. 109, 149–182. ISSN 0033-5533.


119

Methods and rates used to compare corporate tax burden Tax burden is an important factor in investor’s decisions about the allocation of investment. Several methods and rates can be used for comparison of corporate taxation. Statutory corporate income tax rates are not the right indicator for the comparison of the real economic tax burden so effective corporate tax rate are often used for these purpose. Effective corporate income tax rates can be based on three different methods: macro backward looking, micro backward looking or micro forward looking. Differences between the approaches are used due to differences in data and varying degrees of data aggregation. Investors can used for their decisions following tax rates: average tax rate, effective marginal tax rate EMTR or average effective tax rate EATR. EATR seems to be the most accurate rate for comparing the actual corporate tax burden due to its complexity. Keywords: statutory and effective tax burden, average tax rate, effective marginal tax rate, effective average tax rate

Kontaktní adresa: Ing. Irena Szarowská, Ph.D., Katedra financí, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská Univerzita, Univerzitní nám. 1934/3, 733 40 Karviná, e-mail: [email protected]

SZAROWSKÁ, I. Metody a sazby používané ke komparaci korporátního daňového zatížení. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 105–119. ISSN 1802503X.

Bankrotní modely v podmínkách České republiky Marek Vochozka, Petr Mulač Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Příspěvek se zabývá bankrotními modely, které vznikly pomocí vícenásobné diskriminační analýzy. Jednak hodnotí jejich konstrukci a jednak se zabývá nedostatky, kterými se takové bankrotní modely (zejména Altmanovy) vyznačují. V závěru se pak orientuje na možnost aplikace Altmanových indexů v České republice. Respektive nabízí dvě možnosti korekce stávajících indexů, které by mohly zvýšit jejich vypovídací hodnotu. Jde jen o to, posoudit hloubku potřebné korekce, aby byl bankrotní model použitelný a jeho vypovídací hodnota relevantní. Klíčová slova: Altmanův index, metody komplexního hodnocení podniku, bankrot, nedostatky

Metody komplexního hodnocení podniku Bankrotní modely mají dnes již nezastupitelnou roli v hodnocení finančního zdraví podniku. Vedle analýzy absolutních veličin, přírůstků a poměrových ukazatelů doplňují snad již každou finanční analýzu podniku v praxi. Jejich nespornou výhodou je jednoduchá interpretace dat. Získané výsledky porovnávají hodnotitelé na daném intervalu a získají informaci, zda je podnik ohrožen úpadkem či se nachází v šedé zóně, případně je schopen finanční tíseň přežít. Interpretaci výsledků tak bez jakéhokoliv problému zvládá i laik. Avšak vzhledem k nepřesnosti výsledků nebo nedobře stanoveným interpretačním intervalům se zdají výsledky aplikace bankrotních modelů mnohdy chybné. Příspěvek si tak klade za cíl jednak popsat nedostatky bankrotních modelů tvořených pomocí vícenásobné diskriminační analýzy a jednak navrhnout řešení pro aplikaci ukazatelů v prostředí České republiky.

121

122


Bankrotní modely Mezi nejlépe hodnocené bankrotní modely patří v České republice i Altmanovy indexy. V tabulce číslo 1 jsou zobrazeny výsledky hodnocení bankrotních modelů provedeného Maňasovou [1]. Tabulka 1: Vypovídací hodnota vybraných bankrotních modelů Bankrotní model Body Výsledné pořadí dle úspěšnosti (průměr analyzovaných odvětví) Z” Score 936,8 1,8 Z Score 914,4 2,0 IN05 887,5 2,5 IN01 837,1 3,8 ZETA 766,3 5,3 IN99 680,9 6,0 Taffler a Tisshaw 656,9 6,8 Zdroj: Maňasová [1] Jednoznačně z nich vyplývá, že Altmanovy indexy, ač byly vytvořeny v jiném prostředí než v České republice a v podstatě v rozmezí více než třiceti let, jsou nejúspěšnějšími modely v České republice, co se úspěšnosti identifikace bankrotujících podniků a identifikace prosperujících podniků týká. Za nimi s minimálním odstupem následují indexy IN manželů Neumaierových [2, 3]. Je však potřeba zmínit, že indexy řady IN byly vytvořeny právě pro využití v českých podmínkách. Je tak otázkou, do jaké míry jsou tyto indexy přínosem. V každém případě je však nutné zmínit, že Maňasová [1] řešila srovnání úspěšnosti indexů na souboru: • zemědělských podniků, • potravinářských podniků, • textilních podniků, • stavebních podniků. K určitému zkreslení výsledků tak určitě došlo už jenom výběrem zkoumaného vzorku podniků. Vypovídací hodnota jednotlivých bankrotních modelů na souboru stavebních podniků je předmětem tabulky číslo 2.


123

Tabulka 2: Vypovídací hodnota vybraných bankrotních modelů v aplikaci na stavební podniky Bankrotní model

Úspěšnost identifikace bankrotujících podniků

ZETA (1977) Z” Score

(1999) Z Score

(1968) Taffler a Tisshaw IN99 IN01 IN05 Zdroj: Maňasová

Body

Úspěšnost identifikace prosperujících podniků

Body

Body celkem

Pořadí

46,2 %

128,6

68,7 %

68,7

197,3

5

72,5 %

161,5

89,2 %

89,2

250,7

1

56,0 %

138,4

88,0 %

88,0

226,4

3

11,0 %

29,7

97,6 %

97,6

127,3

7

50,5 % 47,3 % 60,0 %

140,6 140,0 152,7

21,7 % 68,5 % 74,1 %

21,7 68,5 74,1

162,3 208,5 226,8

6 4 2

[1]

Literatura nabízí čtyři varianty Altmanova indexu: • variantu pro akciové společnosti, jejichž akcie se veřejně obchodují na akciových trzích (tzv. Z Score), • variantu pro společnosti neobchodované na finančních trzích (tzv. Z’ Score, nebo také ZETA), • variantu pro nevýrobní společnosti (tzv. Z” Score), • variantu pro české společnosti. První verze (varianta pro akciové společnosti s veřejně obchodovanými akciemi, Z Score) byla publikována Edwardem I. Altmanem v roce 1968 a byla následně doplněna o revize v letech 1977 (varianta pro společnosti neobchodované na finančních trzích, Z’ Score, ZETA) a 1995 (varianta pro nevýrobní společnosti, Z” Score) [4]. V některých odborných publikacích, například [5], je uváděna česká verze. Ve variantě modifikované pro české prostředí se zohlednil fenomén 90. let, tj. závazky po lhůtě splatnosti [6]. Pro realizaci Altmanovy analýzy je potřeba znát následující: • zisk před úroky a zdaněním (tzv. EBIT), • aktiva (resp. pasiva),

124


• tržby (pro výpočet první, druhé a čtvrté varianty), • tržní hodnota vlastního kapitálu (pro výpočet první a čtvrté varianty), • účetní hodnota akcií (pro výpočet druhé a třetí varianty), • účetní hodnota celkových závazků (pro výpočet první, druhé a čtvrté varianty), • nerozdělený zisk minulých let (tzv. zadržené výdělky), • čistý pracovní kapitál, • závazky po lhůtě splatnosti (pro výpočet čtvrté varianty), • výnosy (pro výpočet čtvrté varianty). V případě Altmanovy analýzy autor uvádí, že tato varianta analýzy dokáže predikovat bankrot s ročním předstihem s pravděpodobností 94 %. Altmanův index se vypočítá takto: Z = 3, 3· +1, 4·

trˇ z by vlastn´ı kapit´ al zisk + 1, 0· + 0, 6· + aktiva aktiva celkov´ e z´ avazky

nerozdˇ elen´ y zisk cˇist´ y pracovn´ı kapit´ al + 1, 2· aktiva aktiva

Zdroj: [5, 1], vlastní interpretace

Výše uvedený vzoreček má v různých pramenech různou podobu. Některé prameny uvádí váhu poměrového ukazatele „tržby/aktivaÿ rovnu 0,999, v jiných je hodnota této váhy přesně rovna jedné. Tento text se přiklání k vyšší hodnotě 1,0, která mírně zvyšuje hodnotu výsledku, což má za následek benevolentnější závěrečné zhodnocení. Hranicemi intervalu výsledku jsou hodnoty 1,8, respektive 2,99. Výsledky nižší nebo rovné hodnotě 1,81 charakterizují bankrotní podniky, výsledky vyšší nebo rovné hodnotě 2,99 jsou charakteristické pro bonitní podniky. V intervalu mezi těmito hodnotami se nachází tzv. šedá zóna. Podniky v této zóně nelze jednoznačně charakterizovat, může se jednat o bonitní i bankrotní podniky. Altman použil při tvorbě svého indexu pět poměrových ukazatelů. Prvním z ukazatelů je rentabilita aktiv (Return on Assets). Jedná se o ukazatel, který informuje o míře zhodnocení vkladu investorů. V anglickém jazyce se používá slovo profitability (tedy ziskovost). Zkoumá, jak dokázala společnost zhodnotit veškeré prostředky, které jí byly dány do vínku. V ukazateli se objevuje zisk v podobě kategorie EBIT (Earnings Before Interests and Taxes). Zisk


125

tak umožňuje srovnání v čase a prostoru (odmýšlí od úroků a pomíjí i zkreslení způsobené daňovou sazbou). Druhou část vzorce tvoří ukazatel aktivity – obrat aktiv. Ukazatel hodnotí, jakým způsobem dokážou aktiva společnosti generovat výnosy nebo jak jsou důležitá a efektivní aktiva při realizaci výnosů. Třetím použitým poměrovým ukazatelem je ukazatel ze skupiny zadluženosti. Jedná se o Equity Ratio. Měří poměr mezi vlastním a cizím kapitálem. Standardně doporučují bilanční pravidla pro průmyslové podniky poměr jedna ku jedné. Je však otázkou, jaký poměr je správný. V poslední době se spíše přikláníme k určení poměru vlastního a cizího kapitálu (zpoplatněného) dle výše nákladů na kapitál. Čtvrtý ukazatel hodnotí, jaká část zisku zůstane ve společnosti po jeho přerozdělení ve schvalovacím řízení. Jde o to, jakým způsobem je zajištěna ve společnosti reprodukce aktiv. Pátý ukazatel hodnotí, v jakém poměru k aktivům je čistý pracovní kapitál. Čistý pracovní kapitál vypočítáme jako rozdíl pracovního kapitálu a krátkodobých závazků. Z pohledu každé společnosti tvoří pracovní kapitál významnou složku jeho aktiv. Za pracovní kapitál označujeme veškerá aktiva, která se účastní tzv. peněžního cyklu. To znamená, že vystupuje jako oběžný majetek spojený s hlavní činností podniku, tedy s činností, pro kterou podnik vznikl.

Chyby v konstrukci Altmanových indexů Altmanovy indexy vznikly metodou vícenásobné diskriminační analýzy. Již podstata metody vybízí k zamyšlení nad jejími možnými nedostatky. Ve spojení s bankrotními modely, jež vznikly vícenásobnou diskriminační analýzou, lze identifikovat tyto nedostatky: 1. předpoklad bipolárně závislých proměnných; 2. metodika výběru souboru dat vzorových firem; 3. výběr nezávislých proměnných; 4. využití ročních finančních výkazů z účetní závěrky; 5. časová dimenze. Vícenásobná diskriminační analýza zjednodušeně spočívá v tom, že data jsou oddělena přímkou, která znázorňuje hranici intervalu. Poté se konkrétní údaje člení do dvou intervalů (v případě Altmanových indexů tří) – bankrotující podnik nebo naopak podnik schopný přežít případnou finanční tíseň. Čím dále se konkrétní údaj nachází od přímky, tím přesnější je jeho zařazení do

126


jedné ze skupin. Obecný princip diskriminační analýzy je předmětem obrázku č. 1. Obrázek 1: Princip aplikace vícenásobné diskriminační analýzy

Zdroj: vlastní

Výsledky jednotlivých ukazatelů jsou naneseny do spojnicového grafu. Data jsou následně protnuta spojnicí trendu (v tomto případě v lineárním tvaru) – plná čára. Poté je určena rovnoběžkami na intervalu šedá zóna (čárkované čáry). Pokud jsou data nad vyšší čárkovanou čárou, je podnik schopen přežít případnou finanční tíseň. Jestliže se nachází mezi čárkovanými čárami, jedná se o šedou zónu, u níž nelze s jistotou další vývoj podniku predikovat. Pokud se výsledek nachází pod nižší čárkovanou čárou, je podnik ohrožen bankrotem. Z toho vyplývá, že existují tři úzká místa. Prvním z nich je volba vhodné regresní křivky. Obecně se tak děje na základě korelační analýzy. Čím více se koeficienty blíží hodnotě jedna, tím větší je závislost dvou proměnných. Vybíráme tak křivku, jejíž koeficient korelace je nejvyšší. V případě, že se koeficient pohybuje pod úrovní 0,3, nelze o jakékoliv závislosti vůbec hovořit a regresní analýzu neprovádíme. Můžeme si rovněž pomoci koeficientem determinace, který je druhou mocninou koeficientu korelace. Nevýhodou koeficientu determinace je, že hodnotí přímou úměrnost shodně jako úměrnost nepřímou. Existuje tak riziko, že zvolíme chybný tvar regresní křivky. Druhé úzké místo skýtá právě koeficient determinace, který Microsoft ve svých softwarech nazývá koeficientem spolehlivosti. Jeho interpretace (resp. závislost či nezávislost) je i v odborné literatuře


127

vzhledem k dosahované hodnotě nejednoznačná. Třetím úzkým místem je způsob stanovení šedé zóny. Musíme znát nejen to, jak dopadly podniky z referenční skupiny, jimž modely predikovaly přežití nebo naopak úpadek, ale i to jak si podniky vedly v dalších letech. I když jak je z konstrukce modelu zřejmé, data mezi jednotlivými roky se posuzují jako na sobě nezávislá. Často bývá jako závažný nedostatek zmiňován rovněž způsob výběru vzorku podniků. Podniky bývají vybírány s ohledem na dostupnost dat. Většinou jsou ve vzorku podniky, u nichž je možné se dopátrat kompletních údajů. To znamená, že se jedná především o velké podniky. Není zohledněna struktura podniku z pohledu jejich velikosti, právní formy či oboru činnosti. Výběr nezávislých proměnných nečinili autoři bankrotních modelů s ohledem na jejich pravděpodobný dopad na hospodaření podniku (myšleno konkrétní poměrové ukazatele finanční analýzy). Zkoumali spíše korelaci dílčích ukazatelů vzhledem vývoji podniku. Mnohdy tak vybírali z hlediska finanční analýzy dle metodiky Schmalenbachovy společnosti méně podstatné ukazatele. Finanční výkazy mnohdy nabízejí a předkládají data, která nejsou relevantní. V podstatě lze zmínit tři základní nedostatky ve vztahu k tvorbě bankrotních modelů (úplný výčet by mohl být předmětem samostatného příspěvku). V prvé řadě se lze odvolat na často používaný pojem „kreativní účetnictvíÿ. Účetnictví je regulováno zákonem, prováděcími předpisy a příslušnými standardy. Avšak i tak jsou v určitých případech pravidla rozvolněna a mnohé společnosti těchto nedostatků využívají k administrativní korekci výsledků své činnosti. Dále je nutné zmínit, že upadající podniky, které jsou z pohledu významu pro tvorbu bankrotních modelů nejdůležitější (tedy upadající), velmi často záměrně zkreslují výsledky prezentované veřejnosti. Cílem je zatajení jejich skutečné finanční situace. Třetím důvodem je rozdílná metodika sestavení výkazů účetní závěrky v různých zemích. Například Altmanovy indexy vznikly analýzou dat z 25 zemí světa. Časová dimenze je velmi důležitým indikátorem důvěryhodnosti bankrotních modelů. Výsledky jsou v podstatě relevantní ve chvíli jejich výpočtu. Později už neplatí. Meziroční data jedné položky konkrétního výkazu se považují za nezávislá data a tak jsou i posuzována. Tím se zásadně vypovídací hodnota výsledků a samotných modelů snižuje.

Korekce indexů pro podmínky České republiky Je otázkou, do jaké míry hodnotit nedostatky bankrotních modelů nebo do jaké míry je spíše ignorovat. Pokud budeme vycházet z generace Altmanových indexů, nezbývá nám nic jiného, než chyby ignorovat. Za této situace můžeme volit mezi dvěma cestami. První předpokládá, že indexy vytvoříme znovu – včetně dílčích ukazatelů. V takovém případě bychom museli zkoumat korelaci

128


poměrových ukazatelů a celkových výsledků podniku. Ve druhém případě by situace byla poměrně jednodušší. Stanovili bychom pouze nové váhy jednotlivých ukazatelů a ponechali bychom jejich předchozí výběr. První cestou se vydali manželé Neumaierovi [2, 3]. Ti, ač vycházejí z Altmanových indexů, stanovili novou skupinu poměrových ukazatelů a současně museli řešit i jejich konkrétní váhy. Postup byl shodný jako v případě klasické diskriminační analýzy. Jednotlivé váhy pak stanovili testováním. Je možné však dílčí ukazatele ponechat a zkoumat nebo spíše testovat pouze jejich váhy.

Závěr Cílem příspěvku bylo jednak popsat nedostatky bankrotních modelů tvořených pomocí vícenásobné diskriminační analýzy a jednak navrhnout řešení pro aplikaci ukazatelů v prostředí České republiky. Cíle příspěvku byly splněny. V prvém případě lze doložit splnění cíle v části 3. Konkrétně byly identifikovány tyto nedostatky: 1. předpoklad bipolárně závislých proměnných; 2. metodika výběru souboru dat vzorových firem; 3. výběr nezávislých proměnných; 4. využití ročních finančních výkazů z účetní závěrky; 5. časová dimenze. V druhém případě byl cíl splněn prostřednictvím části 4. Řešení při současné konstrukci předpokládá pouze změnu vah. To však není systémovým řešením. Přineslo by pouze další ukazatele bez zjevné přidané hodnoty. Jediným možným řešením by bylo použití ukazatelů nové generace. Ty jsou konstrukčně i početně velmi náročné a je samozřejmě otázkou, zda jejich vypovídací hodnota bude adekvátní. Doporučujeme tedy ponechat i pro české podniky Altmanův index v původním složení dílčích poměrových ukazatelů. Váhy by měly být řešeny průběžně zvlášť pro každý obor a v návaznosti na časové období. Hodnota indexů se velmi výrazně zvýší. Mohly by například vzniknout webové stránky, které by takovou činnost převzaly. Hodnotitel by tak získal přístup k relevantnímu bankrotnímu modelu.


129

Reference [1] MAŇASOVÁ, Z. Úpadky podniků v České republice a možnosti jejich včasné predikce. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2007. Doktorská disertační práce. [2] NEUMAIEROVÁ, I., NEUMAIER, I. Index IN05. In Evropské finanční systémy. Recenzentka Viktória Čejková. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2005. S. 143–148. ISBN 80-210-3753-9. [3] NEUMAIEROVÁ, I., NEUMAIER, I. Proč se ujal index IN a nikoli pyramidový systém ukazatelů INFA [online]. 2006. [Cit. 3. 1. 2010]. Dostupné z WWW: . [4] ALTMAN E. I.; SAUNDERS A. Credit risk measurement : Developments over the last 20 years. Journal of Banking and Finance, 1998, Vol. 21, č. 11–12, s. 1721–1742. [5] SYNEK, M. Stručný přehled dalších metodik [online]. 2009. [cit. 2009-1222]. Dostupný z WWW: . [6] VOCHOZKA, M. Metody komplexního hodnocení podniku. Praha : Grada, 2011. 330 s. (v tisku).

Bankruptcy models in the Czech Republic The paper deals with bankruptcy models generated by multiple discriminant analysis. It evaluates their design. It addresses the shortcomings by which such bankruptcy models (especially Altman’s indexes) feature. The conclusion is then focused on the possibility of application Altman’s indexes in the Czech Republic. It respectively, offers two options for correction of existing indices, which could increase their explanatory value. It’s just necessary to assess the depth of the correction to the applicable bankruptcy model and its relevant information value. Keywords: Altman’s Z-score, bankruptcy, faults

Kontaktní adresa: Ing. Marek Vochozka, MBA, Ph.D., Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

130


Ing. Petr Mulač, Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

VOCHOZKA, M.; MULAČ, P. Bankrotní modely v podmínkách České republiky. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 121–130. ISSN 1802-503X.

TECHNICKÁ A PŘÍRODOVĚDNÍ SEKCE / ENGINEERING AND NATURAL SCIENCES SECTION 133

Posouzení vlivu přípravku PRP SOL na hydro-fyzikální vlastnosti půdy Miroslav Dumbrovský, Ivana Kameníčková, Jana Podhrázská

145

Objemová kvantifikace erozních rýh v povodí Šardického potoka Miroslav Dumbrovský, Veronika Sobotková, František Pavlík, Jana Uhrová

155

Několik poznámek k van der Waalsově rovnici Jana Kalová, Radim Mareš

165

Zhodnocení problémů rozvoje malých obcí – případová studie Záblatí Iva Louženská, Jana Moravcová, Monika Koupilová, Tomáš Pavlíček, Jan Váchal

181

Vliv kritických koeficientů kapalin na lineární škálovací stavovou rovnici Radim Mareš, Jana Kalová

191

Dva geometrické příklady „přechodovýchÿ ploch v architektuře Radimír Novotný

203

Využití dešťové vody v bytovém domě Barbora Součková

Posouzení vlivu přípravku PRP SOL na hydro-fyzikální vlastnosti půdy Miroslav Dumbrovský1 , Ivana Kameníčková1 , Jana Podhrázská2 1 2

Vysoké učení technické v Brně

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v Praze

Abstrakt Předkládaný příspěvek analyzuje vliv pomocné půdní látky PRP SOL aplikované na zemědělskou půdu s klasickým způsobem zpracování (orba) a je hodnocen z hlediska dopadu na vodní režim půdy a ekologickou stabilitu krajiny. Přináší aktuální pohled na použití pomocné půdní látky PRP SOL z hlediska fyzikálních vlastností půdy a ochrany půdy před vodní erozí, při které je infiltrační schopnost půdy důležitým faktorem. Výzkumné práce na experimentální ploše Šakvice probíhaly v letech 2008– 2010 na černozemi pelické, těžké jílovitohlinité půdě. Pozemky byly po dobu tří let osety kukuřicí na zrno. Fyzikální vlastnosti půdy (momentální vlhkost, objemová hmotnost redukovaná, pórovitost, maximální kapilární vodní kapacita, rozdělení pórů a provzdušenost) se určovaly rozborem neporušeného půdního vzorku (Kopeckého válečky o jednotném objemu 100 cm3 ) z orničního horizontu (10, 20, 30 cm) dle standardní metodiky. Ke sledování infiltračních vlastností povrchových vrstev ornice se použila výtopová metoda (dvouválcové infiltrometry), k vyhodnocení terénního měření infiltrace se použila tříparametrická rovnice Philipova typu, která poskytuje dobrý odhad nasycené hydraulické vodivosti Ks . Výsledky výzkumu při klasickém zpracování s aplikací přípravku PRP SOL prokázaly zhoršené fyzikální vlastnosti půdy (objemová hmotnost, pórovitost, zhutnění orničního horizontu), ale prakticky vyrovnanou infiltraci vody do půdního profilu. Klíčová slova: přípravek PRP SOL, klasický způsob zpracování půdy, fyzikální vlastnosti půdy, výtopová metoda, nasycená hydraulická vodivost Ks

133

134


Úvod K základním vlastnostem půdy patří její úrodnost. Příčinou zhoršení úrodnosti půdy je její špatný fyzikální stav, nízká kvalita humusu a poruchy biologické aktivity v půdě. Tento stav vzniká v důsledku uplatňování nevhodných osevních postupů a špatného hospodaření s organickými zbytky v půdě, tj. přímou činností člověka. Tyto negativní faktory se zpravidla dají odstranit. Jedním z možných řešení, jak zlepšit půdní vlastnosti a přirozenou úrodnost půdy, je využití přípravku PRP SOL. Jeho skladba vychází z dolomitického vápence, vápence a sedimentů těžených z mořského dna. Obsahuje vápník, mořskou sůl, v malé míře je zastoupen hořčík a stopové prvky jako přirozený obsah z matečných substrátů. Přípravek byl vyvinut ve Francii, kde prošel dlouholetým výzkumem, vývojem a praktickým ověřením. V současnosti nachází uplatnění i v našich podmínkách. Předpokládá se, že jeho aplikace na zemědělskou půdu příznivě ovlivní půdní strukturu, biologickou aktivitu a úrodnost půdy. Z hlediska kvality půdy se očekává snížení půdní eroze, zamezení tvorby škraloupu na povrchu půdy, zvýšení infiltrace a retence vody v půdě.

Materiál a metodika Popis experimentální plochy Experimentální plocha Šakvice se nachází v povodí řeky Dyje, která tvoří jihozápadní hranici hospodářského obvodu. Na východě obvodu protéká levostranný přítok Dyje, do něhož se vlévá říčka Štinkavka a z levé strany malý rozvětvený přítok, protékající loukami na západním okraji hospodářského obvodu. Zájmové území leží na rozhraní Kyjovské a Hustopečské pahorkatiny a vlastního Dyjsko-svrateckého úvalu. Terén je převážně plochý nebo jen mírně zvlněný; nejnižší nadmořská výška 169 m se nachází na jihu obvodu při Dyji. Výška terénu se pohybuje kolem 175 m n. m., nejvyšší kóty jsou SZ od obce 204 m n. m. a v JV části obvodu 196 m n. m. Z klimatického hlediska se jedná o oblast teplou, okrsek teplý, suchý, s mírnou zimou (A2). Průměrná roční teplota je 9,2 ◦ C a průměrný úhrn srážek je 563 mm (meteorologická stanice v Hustopečích). Obě experimentální plochy se nachází ve vzdálenosti cca 200 m, terén je rovinný s všesměrnou expozicí. Uspořádání půdního profilu: 0–40 cm Ac – černický horizont 40–60 cm Ac/CK – přechodný horizont 60 a více cm C/k – půdotvorný substrát

Technická a přírodovědní sekce / Technical and natural sciences section

135

Struktura půdy drobtová/bezstrukturní, obsah humusu 2,5 %. Genetickým půdním představitelem je černozem pelická. Základní půdní druh: těžká půda – jílovitohlinitá. Od roku 2005 je na jednu z ploch s klasickým způsobem zpracování půdy aplikována rozmetadlem minerálních hnojiv pomocná látka PRP SOL v jednotné dávce 200 kg·ha−1 . V letech 2008–2010 byly obě experimentální plochy osety kukuřicí na zrno. Fyzikální vlastnosti půdy Každá experimentální plocha byla charakterizována kopanou sondou v blízkosti výtopových infiltračních experimentů, z které se odebraly klasickou metodou porušené a neporušené půdní vzorky (Kopeckého válečky o jednotném objemu 100 cm3 ) z orničního horizontu (10, 20, 30 cm) ve třech opakováních. V pedologické laboratoři Ústavu vodního hospodářství krajiny na VUT FAST v Brně se vyhodnotily fyzikální vlastnosti půdy (momentální vlhkost, objemová hmotnost redukovaná, vodní a vzdušný režim půdy) dle standardní metodiky, tj. základním rozborem neporušeného půdního vzorku a pyknometrickým stanovením zdánlivé hustoty půdních částic. Odběr půdních vzorků na experimentálních plochách probíhal ve stejnou dobu jako sledování infiltrační schopnosti půdy – na začátku a konci vegetačního období pěstované plodiny. Výtopová infiltrace Na experimentálních plochách se opakovaně prováděly výtopové infiltrační experimenty dvouválcovou metodou dle standardní metodiky [1]. Použily se čtyři soupravy infiltračních válců s vnitřními průměry: 25,4, 26,3, 35,7 a 35,8 cm. Průměry vnějších válců: 35,2, 35,7, 51,37 a 52 cm. V letech 2008–2010 se provedlo pět sad měření, další experimenty znemožnily časté a vytrvalé regionální deště. Vlastní měření se prováděla opakovaným přiléváním dávky známého objemu vody (1 l) nad referenční úroveň, stabilizovanou měrným hrotem (1 nebo 1,5 cm). Záznam doby vsakování jednotlivých dávek umožňuje zhodnocení průběhu infiltračních rychlostí a kumulativní infiltrace. Jednotlivé experimenty se ukončily při dosažení ustálené infiltrační rychlosti. U válců s nízkou infiltrační rychlostí se experimenty omezily časově, měření probíhala alespoň 2 hodiny. Před započetím infiltrace se odebraly vzorky ke stanovení momentální vlhkosti, která ovlivňuje průběh infiltrace v počáteční fázi. K vyhodnocení se použila tříparametrická rovnice Philipova typu [2].

136


Tříparametrická rovnice Philipova typu uvažuje pouze první tři členy vt =

1 1 1 3 C1 t− 2 + C2 + C3 t 2 , 2 2 1

3

it = C1 t 2 + C2 t + C3 t 2 ,

(1) (2)

− 21

kde C1 – odhad sorptivity [cm·min ], 3 C2, C3 – parametry vyrovnávacího procesu, C2 [cm·min−1 ], C3 [cm·min− 2 ]. C1, C2, C3 se získají řešením lineární soustavy tří rovnic o třech neznámých pomocí matematické funkce „Řešitelÿ v programu Excel. Z druhé derivace rovnice (2) se určí „limitníÿ čas tlim a rychlost infiltrace K v tomto čase, která představuje dobrý odhad nasycené hydraulické vodivosti: tlim =

C1 , 3C3 1

K = (C1 C3 ) 2 + C2 .

(3) (4)

K odhadu nasycené hydraulické vodivosti Ks se použila tříparametrická rovnice Philipova typu (2) a z ní odvozený vztah (4).

Výsledky Fyzikální vlastnosti půdy Fyzikální vlastnosti půdy jsou uváděny v tabelární formě, tab. 1a, b. Reprezentují průměrné hodnoty fyzikálních parametrů půdy v závislosti na hloubce odběru z orničního horizontu v jednotlivých letech šetření. Výsledky jsou hodnoceny na základě laboratorních rozborů půdy a následně jsou porovnávány s průměrnými hodnotami kvalitních zemědělských černozemních půd v ČR získaných v rámci bazálního monitoringu zemědělských půd ČR prováděných ÚKZÚZ v roce 2000. Objemová hmotnost redukovaná (OHR) patří k hlavním hodnoceným znakům, závisí na hustotě tuhé fáze půdy a objemu pórů. U varianty s PRP SOL má v jednotlivých letech šetření sestupnou tendenci, u varianty bez PRP SOL je patrný sestupný a vzestupný trend. V roce 2008 obě varianty vykazují maximální hodnoty OHR v souvislosti s četnými a vydatnými přívalovými dešti, které během krátkého časového úseku opakovaně zatěžovaly půdu obrovskou tíhou vody. U varianty s PRP SOL se pohybovaly průměrné hodnoty v orničním horizontu od 1,42 (2009) do 1,72 g·cm−3 (2008), u varianty bez PRP SOL od 1,52 (2010) do 1,78 g·cm−3 (2008). Varianta bez PRP SOL vykazuje nižší hodnoty proti variantě s PRP SOL. Obě varianty po celou dobu sledování

10 1,64 9,49 35,57 21,94 8,56 5,07 26,07 29,06

rok hloubka (cm) OHR [g·cm−3 ] MOV [% obj.] P [% obj.] PK [% obj.] PS [% obj.] PN [% obj.] VZ [% obj.] MKVK [% obj.]

2008 20 1,76 14,50 30,31 17,73 6,98 5,60 15,81 23,62

2008 20 1,78 12,40 29,84 17,42 7,28 4,78 17,06 23,69

30 1,75 9,24 30,79 18,49 7,60 4,71 21,85 24,75

30 1,74 11,71 31,11 17,29 8,53 5,30 19,40 24,14

10 1,32 20,06 48,09 24,35 7,11 16,63 28,04 29,14

10 1,56 21,98 36,90 26,14 5,31 5,45 15,04 29,65 2009 20 1,37 20,99 45,71 25,80 5,45 14,46 24,72 29,18

2009 20 1,58 20,39 37,32 24,40 3,29 9,63 16,93 26,52

30 1,57 21,72 38,05 27,48 3,56 7,02 16,33 30,01

30 1,58 21,05 37,25 25,79 3,81 7,65 16,20 28,36

10 1,41 26,79 47,22 26,93 5,93 14,36 22,29 30,15

10 1,45 24,93 40,38 26,40 4,15 9,83 15,93 29,27 2010 20 1,50 25,63 45,77 26,50 5,07 14,20 22,55 28,97

2010 20 1,51 26,80 39,06 25,60 2,99 10,47 13,80 28,17

30 1,56 26,24 39,26 28,88 3,58 6,80 15,24 29,46

30 1,59 23,55 38,77 26,96 3,78 8,04 15,44 27,21

2008 2009 2010 průměr ornice 1,72 1,42 1,49 11,08 20,92 26,22 32,22 43,95 44,08 19,38 25,87 27,44 7,71 5,37 4,86 5,13 12,71 11,79 21,15 23,03 20,02 25,81 29,44 29,53

2008 2009 2010 průměr ornice 1,78 1,58 1,52 11,86 21,14 25,09 29,07 37,16 39,40 16,77 25,44 26,32 7,61 4,13 3,64 4,69 7,58 9,45 17,21 16,02 15,06 23,12 28,18 28,22

Vysvětlivky: OHR – objemová hmotnost, MOV – momentální vlhkost, P – pórovitost, PK – kapilární póry, PS – semikapilární póry, PN – nekapilární póry, VZ – provzdušenost půdy, MKVK – maximální kapilární vodní kapacita Zdroj: vlastní

10 1,82 11,47 26,61 15,60 7,03 3,98 15,14 21,55

rok hloubka (cm) OHR [g·cm−3 ] MOV [% obj.] P [% obj.] PK [% obj.] PS [% obj.] PN [% obj.] VZ [% obj.] MKVK [% obj.]

Tabulka 1a: Fyzikální parametry půdy, klasický způsob zpracování půdy s aplikací PRP SOL a bez aplikace PRP SOL

Technická a přírodovědní sekce / Technical and natural sciences section 137

138


vykazují překročení kritických hodnot ukazující na škodlivé zhutnění půdy [3], jílovitohlinitá půda: OHRkrit. = 1, 4 g·cm−3 . Podle objemové hmotnosti se přibližně hodnotí strukturní stav humusového horizontu, který je u obou variant v prvním roce sledování charakterizován jako nestrukturní půda a v dalších letech jako nevyhovující. Porovnáme-li dosažené průměrné hodnoty s průměrnými hodnotami uváděnými pro černozemní půdy v ČR OHR = 1,48 g·cm−3 , pak ve sledovaném období 2008–2010 výsledky šetření u varianty s PRP SOL tyto hodnoty překračují. U varianty bez PRP SOL byly překročeny v prvním roce sledování, v roce 2009 byly podprůměrné a v roce 2010 se přibližují průměrným hodnotám. Pórovitost (P) patří k hlavním ukazatelům prostorového uspořádání půdní hmoty, v pórech probíhají veškeré fyzikální, fyzikálně-chemické a biologické procesy. Na základě hodnot pórovitosti se posuzuje ulehlost půdy a nepřímo i půdní struktura. Obě varianty vykazují nejnižší hodnoty pórovitosti v prvním roce šetření, u varianty s PRP SOL v hloubce 10 cm PPRP SOL = 26, 61 % obj., u varianty bez PRP SOL v hloubce 20 cm Pbez PRP SOL = 30,31 % obj. V roce 2009 se u varianty s PRP SOL zvyšuje pórovitost, v orničním horizontu se její hodnoty výrazně nemění. V posledním roce je patrný mírný nárůst hodnot, které se vzrůstající hloubkou mírně klesají. Maxima byla dosažena v roce 2010 v hloubce 10 cm PPRP SOL = 40,38 % obj. U varianty bez PRP SOL v druhém roce hodnoty výrazně vzrůstají, v závislosti na hloubce je patrná sestupná tendence. V posledním roce je patrný mírný pokles hodnot v orničním horizontu. Maxima byla dosažena v roce 2009 v hloubce 10 cm Pbez PRP SOL = 48,09 % obj. U varianty s PRP SOL byly překročeny kritické hodnoty podle Lhotského po celou dobu sledování (jílovitohlinitá půda: Pkrit. < 47 % obj.), u varianty bez PRP SOL byly překročeny v prvním roce šetření a v dalších letech pouze ve větších hloubkách orničního horizontu. Porovnáme-li dosažené průměrné hodnoty s průměrnými hodnotami pórovitosti uváděnými pro černozemní půdy v ČR P = 44,31 % obj., pak u varianty s PRP SOL byly výsledky šetření po celou dobu sledování výrazně podprůměrné. U varianty bez PRP SOL byly výsledky v prvním roce šetření podprůměrné, v dalších letech se blíží k uvedeným průměrům. Momentální obsah vody (MOV) je charakterizován zjištěným objemem půdní vody, který závisí na objemové hmotnosti redukované a momentálním objemu vzduchu. Obě varianty v prvním roce šetření vykazují nízký objem půdní vody, který se v dalších letech zvyšuje. Porovnáme-li dosažené průměrné hodnoty, pak obě varianty vykazují v jednotlivých letech šetření přibližně stejný momentální objem půdní vody v orničním horizontu, a to i přes značné utužení orničního horizontu u varianty s PRP SOL. Maximální kapilární kapacita (MKVK) představuje množství vody, kterou půda zadrží delší dobu v kapilárních pórech po předchozím nasycení vodou.


139

Charakterizuje přibližně objem kapilárních pórů, které se podílí na zásobování rostlin vodou v období mezi srážkami a umožňují pohyb vody ke kořenům rostlin z větších hloubek půdního profilu. U varianty s PRP SOL v roce 2008 dosahuje minima ve svrchní vrstvě ornice a maxima ve spodní vrstvě ornice. V roce 2009 se hodnoty zvyšují a v posledním roce sledování se hodnoty výrazně nemění proti roku 2009. V roce 2008 u varianty bez PRP SOL byla dosažena minima v hloubce 20 cm a maxima ve svrchní vrstvě ornice. V roce 2009 hodnoty vzrůstají, v orničním horizontu nejsou patrny významné změny. V posledním roce šetření se hodnoty výrazně nemění proti roku 2009, v humusovém horizontu zůstává přibližně stejná zásoba vody pro potřeby vegetace. Na základě uvedených průměrných hodnot je možné konstatovat, že obě plochy ve sledovaném období 2008–2010 vykazují podprůměrné hodnoty vzhledem k uváděným průměrným hodnotám pro černozemní půdy v ČR MKVK = 32,87 % obj. Z dosažených výsledků je patrné, že ve sledovaném období 2008–2010 se mění zásoba vody v půdě pro potřeby vegetace v závislosti na rozdělení jednotlivých druhů pórů a objemu vzduchu v půdě. Obě varianty vykazují po celou dobu sledování nerovnoměrné zastoupení jednotlivých druhů pórů. V prvním roce šetření obě varianty vykazují přibližně stejné zastoupení jednotlivých druhů pórů, kapilární póry (PK) nedosahují optima, převažují semikapilární póry (PS). V roce 2009 zastoupení kapilárních pórů u varianty s PRP SOL dosahuje optima pouze v hloubce 20 cm, u varianty bez PRP SOL nebyla dosažena optima. Patrná je převaha nekapilárních pórů (PN), kdy se vlhkost půdy v povrchové vrstvě příliš nezvyšuje a rychlost prosakující vody nezabezpečí nasycení kapilárních pórů, voda se ztrácí z dosahů kořenů rostlin. V roce 2010 u varianty s PRP SOL kapilární póry dosahují optima, u varianty bez PRP SOL jsou dosažena optima pouze v hloubce 20 cm. Porovnáme-li dosažené průměrné hodnoty s uváděnými průměrnými hodnotami kapilárních pórů a nekapilárních pórů pro černozemní půdy v ČR PK = 26,8 % obj. a PN = 10,1 % obj., pak u obou variant je patrné přiblížení pouze v roce 2010. Přiblížení průměrných hodnot s uváděnými hodnotami semikapilárních pórů pro černozemní půdy v ČR PS = 7,5 % obj. je patrné v roce 2008 u obou variant. Provzdušenost půdy (VZ ) udává poměr objemu vzduchu ve vzorku k jeho objemu, závisí na vlhkosti půdy. Optimální provzdušenost orničních horizontů v dobrém kulturním stavu se pohybuje v mezích 18–24 % obj. Při nízké provzdušenosti se brzdí výměna vzduchu v půdě, vysoká hodnota ukazuje na nadměrnou činnost aerobních organismů a rychlé odbourávání humusu. Optimální provzdušenost byla dosažena u obou variant v roce 2008 v hloubce 30 cm a v roce 2010 u varianty bez PRP SOL do hloubky 20 cm. Z dosažených výsledků je patrně, že varianta bez PRP SOL vykazuje lepší fyzikální vlastnosti půdy proti variantě s PRP SOL.

140


Terénní měření infiltrace V letech 2005–2008 bylo provedeno 20 infiltračních experimentů. K jejich vyhodnocení se použila tříparametrická rovnice Philipova typu. Výsledky experimentálních měření byly zpracovány pomocí programu Excel, jsou shrnuty v tabulce 2a, b a grafu. 1a, b, c, d. Graf 1a, b, c, d: Průběh kumulativní infiltrace it (t) a infiltrační rychlosti vt (t) – varianta s PRP SOL a bez PRP SOL

Zdroj: vlastní

V tabulce 2a, b jsou uvedeny průměrné hodnoty parametrů infiltračních rovnic a odhad nasycené hydraulické vodivosti Ks z parametrů tříparametrické rovnice Philipova typu pro jednotlivé experimentální plochy. Varianta s PRP SOL podle Kutílka [4] vykazuje v roce 2008 propustnost mírnou, v roce 2009 velkou a v roce 2010 střední. Varianta bez PRP SOL v roce 2008 neposkytuje odhad Ks (záporná hodnota parametru C3 ), v roce 2009 vykazuje propustnost střední a v roce 2010 velkou. Pro grafické vyjádření se jednotlivé infiltrační experimenty sjednotily v čase, pomocí tříparametrické rovnice Philipova typu se vypočítaly hodnoty kumulativní infiltrace it a infiltrační rychlosti vt v čase t = 1, 5, 10, 15, 30, 60, 90 a 120

Plodina

Plodina

Zdroj: vlastní

2008 kukuřice 2009 na zrno 2010

Rok

2008 kukuřice 2009 na zrno 2010

Rok 1

1,0226 2,3166 2,1001

–0,0213 0,2319 0,1683

cm·min−1

0,0003 –0,0038 –0,0006

3

cm·min− 2

1526,61 268,24 226,76

min

tříparametrická rovnice Philipova typu C2 C3 tlim

1

0,0334 –0,0765 0,1839

cm·min−1

–0,0030 0,0002 –0,0027

3

cm·min− 2

112,69 118,74

min

K

K

0,02 0,25 0,09

cm·min−1

0,04 0,16

cm·min−1

tříparametrická rovnice Philipova typu C2 C3 tlim

cm·min− 2

C1

1,5635 1,3068 0,8387

cm·min− 2

C1

0,58 2,30

m·den−1

Ks

0,27 3,62 1,37

m·den−1

Ks

IV V

skupina

III V IV

skupina

střední velká

půdní propustnost

mírná velká střední

půdní propustnost

Tabulka 2a, b: Průměrné hodnoty parametrů infiltračních rovnic, Ks a klasifikace půdní propustnosti – Šakvice, varianta s PRP SOL a bez PRP SOL


142


minut. Výsledky jsou prezentovány jako průměry, tj. aritmetický průměr pro experimentální plochy v jednotlivých letech sledovaného období 2008–2010. Kumulativní infiltrace it (t) v roce 2008 u varianty s PRP SOL je poměrně vysoká, v roce 2009 se zvyšuje a v posledním roce sledování je patrný pokles hodnot. Tvar křivky na začátku infiltrace je ovlivněn momentálním objemem vody v půdním profilu. Kumulativní infiltrace it (t) u varianty bez PRP SOL vykazuje ve sledovaném období vzestupný trend v důsledku změn půdního prostředí (objemová hmotnost, pórovitost, rozdělení pórů). V roce 2008 byla minimální, v roce 2009 dosahuje dvojnásobných hodnot a v roce 2010 je 4x vyšší, překračuje kumulativní infiltraci u varianty s aplikací PRP.

Diskuse Ve sledovaném období je průměrná kumulativní infiltrace it (t) u varianty s PRP SOL poměrně vyrovnaná a bez výrazných rozdílů, i120 je 30 až 37 cm, u varianty bez PRP SOL se projevuje nerovnoměrný vzestupný trend. V prvním roce šetření dosahuje minima, v druhém roce je dvakrát vyšší a v posledním roce sledování je čtyřikrát vyšší a převyšuje průměrnou kumulativní infiltraci na ploše s PRP SOL, i120 je 11 až 42 cm. Hodnoty průměrné ustálené rychlosti infiltrace u varianty s PRP SOL se pohybují od 0,12 do 0,27 cm·min−1 , u varianty bez PRP SOL od 0,04 do 0,24 cm·min−1 . Rozkolísanost těchto hodnot pravděpodobně způsobilo preferenční proudění v půdních makropórech nebo nehomogenita půdního profilu. Pro stanovení jednoznačné závislosti průběhu infiltrace a ustálené infiltrační rychlosti bylo provedeno poměrně málo pokusů na experimentálních plochách.

Závěr Význam aplikace PRP pro zlepšení fyzikálních vlastností půdy se neprokázal, černozemní půda v dané oblasti vykazuje znaky fyzikální degradace (nestrukturní půda, nízká pórovitost, zhutnění orničního horizontu). Objemová hmotnost redukovaná se postupně snižuje, přesto výrazně překračuje kritické hodnoty. Hodnotám objemové hmotnosti recipročně odpovídají hodnoty pórovitosti, které se sice zvyšují, ale taktéž překračují kritické hodnoty. V důsledku vyššího zhutnění půdy je patrný deficit kyslíku v kořenovém prostoru a omezená činnost půdního mezoedafonu, který se podílí na obnově struktury půdy. Varianta s PRP SOL v roce 2008 vykazuje propustnost mírnou, v roce 2009 velkou a v roce 2009 střední. Varianta bez PRP SOL v roce 2008 neposkytuje odhad Ks (záporná hodnota parametru C3 ⇒ Ks < 0), v roce 2009 vykazuje střední propustnost a v roce 2010 velkou.


143

Stav půdního prostředí je možné posuzovat na základě pohybu vody v půdě, tedy měřením infiltrace. Infiltrace vody do půdy u varianty s PRO SOL po celou dobu sledování je poměrně vyrovnaná, výrazně se nemění v závislosti na fyzikálních vlastnostech půdy, předchozích srážkách a míře nasycení svrchních vrstev půdy. U varianty bez PRP SOL se v jednotlivých letech šetření nerovnoměrně zvyšuje, její hodnoty se pohybují od minimálních po maximální. Pro posouzení vhodnosti aplikace přípravku PRP SOL na zemědělskou půdu s klasickým způsobem zpracování z hlediska fyzikálních vlastností půdy včetně posouzení intenzity infiltrace je časový úsek tří let nedostatečný. Dosažené výsledky mají pouze orientační charakter.

Poděkování Příspěvek byl zpracován s podporou výzkumného projektu MZe NAZV č. QH72203 „Návrh vhodných zemědělských technologií a stanovení indikátorů pro posouzení ekologických a retenčních funkcí krajinyÿ.

Reference [1] KUTÍLEK M. et al. Vyhodnocení terénního měření infiltrace výtopou. Praha : Vodní hospodářství 5, 1988. [2] KUTÍLEK M. et al. Soil Hydrology. Vydání druhé. Cremlingen-Destedt : Catena, 1994. Ed. GeoEcology Publications. ISBN 3-923381-26-3. [3] LHOTSKÝ, J et all. Soustava opatření k zúrodňování zhutnělých půd. Metodika ÚVTIZ, 14/1984, str. 11–12. [4] HOLÝ, M. et al. Odvodňovací stavby. Vydání první. Praha : SNTL/Alfa, 1984.

The effect of soil conservation technologies on hydro-physical soil properties The presented article analyses the efficiency of the application of auxiliary soil material PRP SOL on agricultural farmland with classical cultivation and evaluates its influence on the soil water regime and ecological stability of the landscape. It brings an up-to-date perspective on the application of PRP SOL preparation with regard to changes in the physical properties of soil and soil protection from water erosion, during which the soil infiltration capability is an

144


important factor. Research on experimental plot at the cadastral territory Advice proceeded from 2008–2010 on Haplic Chernozem (FAO, 1988), heavy clay loam soil. Arable land on the experimental area was divided into two parts; one part was cultivated by applying classical technology with application of PRP SOL and the other one without application PRP SOL. The plots for three years were sowed grain maize. Soil physical properties (actual soil water content, reduced bulk density, total porosity, maximum capillary water capacity, pores distribution and soil aeration) were established by analysis of 100 cm3 undisturbed soil sample from soil horizon (10, 20, 30 cm) according to standard methodology in the pedological laboratory of the Institute of Landscape Water Management, Brno University of Technology. To observe the infiltration characteristics of topsoil surface layers there was used drench method; to evaluate the field measurement of infiltration there was used the three parameters equation of Philip type. This method provides a good estimation of saturated hydraulic conductivity Ks . The results of the experiment proved that when cultivating by classical technology with PRP SOL, physical characteristics of soil deteriorated (bulk density, porosity, consolidation of deeper layers of top soil horizon); but practically unchanging water infiltration into the soil profile. Keywords: preparation PRP SOL, classical soil cultivation, physical soil properties, infiltration capacity, drench method, saturated hydraulic conductivity Ks

Kontaktní adresa: doc. Miroslav Dumbrovský, Ph.D., ÚVHK, Fakulta stavební, VUT FAST v Brně, Veveří 95, 662 37 Brno, e-mail: [email protected] DUMBROVSKÝ, M.; KAMENÍČKOVÁ, I.; PODHRÁZSKÁ, J. Posouzení vlivu přípravku PRP SOL na hydro-fyzikální vlastnosti půdy. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 133–144. ISSN 1802-503X.

Objemová kvantifikace erozních rýh v povodí Šardického potoka Miroslav Dumbrovský, Veronika Sobotková, František Pavlík, Jana Uhrová Vysoké učení technické v Brně

Abstrakt Příspěvek se zabývá hodnocením ztráty půdy získaným měřením erozních rýh přímo na řešených pozemcích. Princip vodní eroze spočívá v uvolnění půdních částic vodou a jejich akumulace do formy splavenin, které jsou dále transportovány a následně deponovány v morfologických krajinných polohách, v hydrografické síti a ve vodních nádržích. K rýhové erozi přispívá plošný povrchový odtok a jím transportované částice z mezirýhového prostoru a následně soustředěný povrchový odtok o malé hloubce ve vlastních erozních rýhách. Prostorové uspořádání a tvarové parametry rýhové eroze jsou dány stabilitou a odolností půdy, sklonem, výškou a směrem odtoku a vegetačním krytem povrchu půdy. Jako výzkumná plocha byla vybrána oblast katastrálního území v Jihomoravském kraji, velmi typická svým členitým reliéfem, kde převažují sprašové půdy. Měření se provádí přímo na výzkumných plochách, které se nachází na pozemku se sklonem nad 10 % s širokořádkovou plodinou pěstovanou po spádnici. Klíčová slova: vodní eroze, přívalové srážky, kvantifikace rýhové a mezirýhové eroze, ztráta půdy

Úvod Příspěvek pojednává o volumetrické kvantifikaci projevů vodní eroze. V rámci řešení výzkumného projektu NAZV QH92298 byla vyvinuta speciální metoda, která umožňuje získání dat potřebných pro stanovení ztráty půdy. Na VUT v Brně, Ústavu vodního hospodářství krajiny, bylo navrženo a realizováno zařízení (erodoměr), které umožňuje zaměření příčného profilu povrchu půdy.

145

146


Zaměřením povrchu půdy na sklonitých, a tím i erozně ohrožených pozemcích, které vznikly těžbou dřeva, se zabývali Ranger a Frank [1]. Eroze půdy je neustálený proces, protože intenzita srážky, která je příčinou eroze půdy, se mění v průběhu přívalové srážky. Charakteristiky srážek se během vegetační doby mění, stejně jako se mění charakteristiky půdního a vegetačního pokryvu [2]. Princip vodní eroze spočívá v uvolnění půdních částic vodou a jejich akumulace do formy splavenin, které jsou dále transportovány a následně deponovány v morfologických krajinných polohách [3], v hydrografické síti a ve vodních nádržích, kde má sediment, často smíšený s komunálními odpadními vodami, charakteristiky sapropelu. Pokud jsou podmínky pro uvolnění půdních částic limitovány odolností půd a stabilitou půdních agregátů proti jejich destrukci vlivem kinetické energie dešťových kapek či vlivem tečného napětí povrchového odtoku, je množství splavenin určených k následnému transportu menší, než je transportní kapacita povrchového odtoku. V příspěvku je věnovaná pozornost zejména problematice mezirýhové a rýhové eroze. K rýhové erozi přispívá plošný povrchový odtok a jím transportované částice z mezirýhového prostoru a následně soustředěný povrchový odtok o malé hloubce ve vlastních erozních rýhách [4]. Měření v k. ú. Šardice, které je typické velmi sklonitým reliéfem se sprašovými pokryvy, probíhala v roce 2010 přímo v terénu na výzkumných lokalitách, které byly situovány na pozemcích se sklonem nad 10 %, kde byla pěstována širokořádková plodina – kukuřice – po spádnici. Vyvinutým erodoměrem byly zaměřeny příčné profily povrchu terénu, z nichž byl vypočítán objem erozních rýh. Jedná se o zařízení, které pomáhá určit ztrátu půdy na konkrétním pozemku. Zařízení plošného rámu s velikostí 2 x 2 m je umístěno na daná místa, která při měření v terénu zajišťují vždy stejnou pozici. Pomocí erodoměru bylo zaměřeno několik stovek příčných profilů povrchu erodované půdy, která byla vypočtena objemovou kvantifikací erozních rýh. Data, která jsou potřebná pro výpočet ztráty půdy, jsou získávána přímo z řešených pozemků. Příčné profily povrchu terénu jsou měřeny na vytipovaných výzkumných plochách. Je možné si povšimnout, díky měření přímo v terénu, dynamického nárůstu objemu oderodované půdy a změn rozměrových parametrů erozních rýh po každém přívalovém dešti. Je možné vypočítat délku, šířku a hloubku erozní rýhy, a tímto způsobem můžeme kvantifikovat objem ztráty půdy na daných pozemcích. Výhodou metody přímého měření objemu erozních rýh v terénu je umožnění stanovení hodnoty ztráty půdy po každém dešti.


147

Materiál a metoda Charakteristika území Zájmová lokalita byla vybrána v povodí Šardického potoka (HČP: 4–17–01– 094), které se nachází v Jihomoravském kraji v okrese Hodonín. Řešené území leží ve východní části k. ú. obce Šardice, kde byl vybrán svah se západní expozicí. Rozloha půdního bloku PB 1705 (dle kódu LPIS), kde se nachází zájmová lokalita, je 79,15 ha. Maximální nadmořská výška je 238,00 m n. m. a minimální nadmořská výška je 192,00 m n. m. Obrázek 1: Sklonitostní poměry na řešené lokalitě v k. ú. Šardice

Zdroj: vlastní Zájmové území je součástí Kyjovské pahorkatiny. Terén je mírně členitý, o průměrné nadmořské výšce 250 m, mírně stoupá z jihozápadu na sever a severovýchod, kde místy překračuje hranici 300 m. Nejnižší bod je kóta 173 m n. m. v území, kde se vlévá vodní tok Šardický potok do vodního toku Kyjovky. Nejvyšším bodem zkoumaného území je na pozemcích v severní části trať „Krátké ulehleÿ, kde dosahuje výška terénu 315 m n. m. Sklonitostní poměry na řešené lokalitě jsou zobrazeny na obrázku 1. Pedologicky leží území v oblasti černozemních a lužních půd. Nejrozšířenější hlavní půdní jednotkou (HPJ) je v k. ú. Šardice HPJ 08. Na zájmovém území

148


se nachází HPJ 22, které dominuje i na celém půdním bloku 1705. HPJ 22 – půdy jako HPJ 21 (tj. půdy arenického subtypu, regozemě, pararendziny, kambizemě, popřípadě i fluvizemě na lehkých, nevododržných, silně výsušných substrátech) na mírně těžších substrátech typu hlinitý písek nebo písčitá hlína s vodním režimem poněkud příznivějším než HPJ 21 [5]. Obec Šardice se nachází v povodí Moravy. Hlavními recipienty, které přivádí povrchovou vodu do katastru obce, jsou Šardický, Loučkový a Hovoranský potok a potok Červenice. Na výzkumném území se nachází dvě výrazné dráhy soustředěného odtoku (DSO), které se stékají ještě před zaústěním do Šardického potoka. Detailní odtokové poměry na modelové lokalitě zobrazuje obrázek 2. Obrázek 2: Zobrazení soustředění odtoku a odtokových linii v zájmové lokalitě

Zdroj: vlastní

Metodika měření ztráty půdy přímo v terénu Měření v terénu probíhalo po každé přívalové srážce. Celkem v roce 2010 proběhlo 3krát za vegetační období na pozemcích, kde byla pěstovanou kulturou kukuřice. Bylo provedeno zaměření příčných profilů půdy na transektech 1 a 2 vedoucích po spádnici (ve směru výsevu kukuřice). Každý transekt zahr-


149

nuje 5 čtvercových ploch o velikosti 2 krát 2 m vzdálených od sebe v roce 2010 15 m. V rámci každé čtvercové plochy bylo zaměřeno 5 příčných profilů terénu o délce 2 m. Výsledkem je výpočet ztráty půdy na 4 m2 a následně výpočtem převedeno na 1 ha. Situování výzkumných ploch je zobrazeno na obrázcích 2 a 3, kde je možné vidět, erozní a odtokové poměry v dané oblasti měření. Obrázek 3: Situace modelových výzkumných ploch a erozní poměry na řešeném území

Zdroj: vlastní K zaměření objemu oderodované půdy z rýhových i mezirýhových prostor (obr. 4) byla použita následující rovnice:

V =

X A1 + A2 2

A2 + A3 ·L + · L + ... 2

(1)

150


Obrázek 4: Schéma výpočtu objemu oderodované půdy pomocí zaměřených příčných profilů

Zdroj: vlastní

Popis měřicího zařízení Pro účel volumetrické kvantifikace projevů vodní eroze přímo v terénu bylo zkonstruováno speciální zařízení – erodoměr – umožňující stanovení objemu erozního smyvu po každém přívalovém dešti. Erodoměr se umisťuje v každém profilu dané čtvercové plochy 10krát (obr. 4). Profily erozních rýh kopírují jehlice, jejichž horní části po spuštění udávají body potřebné pro vynesení příčného profilu erozních rýh. Vše je následně zdokumentováno pomocí fotoaparátu a série fotografií je automatizovaně vyhodnocována speciálním softwarem.

Výsledky a diskuze Měření v terénu probíhalo po každé přívalové srážce. Celkem proběhlo 3krát za vegetační období. Na ukázku jsou níže zobrazeny příčné profily povrchu terénu ze čtvercové plochy 1/IV umístěné v 1. transektu jdoucím po spádnici (obr. 5). Pro srovnání je graficky znázorněn stav zaměření příčných profilů povrchu půdy


151

na počátku vegetačního období po první přívalové srážce, tj. 29. 6. 2010, po druhé výrazné přívalové srážce, tj. 3. 8. 2010, a na konci vegetačního období, tj. 23. 9. 2010. Obrázek 5: Grafické zobrazení příčného profilu 1/IV/1 ve třech časových údobích

Zdroj: vlastní Z grafu je patrné, že došlo k soustředění povrchové vody na svahu a tím se vytvořily erozní rýhy. Vygenerované grafy udávají informaci o šířce a hloubce erozních rýh. Pomocí vynesených křivek se spočítal objem oderodované půdy z jednotlivých profilů, následně celkový objem oderodované půdy ze čtvercové plochy 1/IV, který zaujímá 4 m2 plochy svahu. Celkový objem oderodované půdy [m3 ] a ztráta půdy (erozní smyv) [t · ha−1 ] z polygonu 1/IV ve 3 časových údobích je uveden v tabulce 1. Tabulka 1: Výpočet objemu oderodované půdy z jednotlivých příčných profilů a ztráty půdy, 29. 06. 2010, 3. 8. 2010. a 23. 09. 2010 č. řezu

29. 6. 2010

3. 8. 2010

23. 9. 2010

jednotka

1/IV/1 1/IV/2 1/IV/3 1/IV/4 1/IV/5 1/IV/6

0,027 0,027 0,029 0,031 0,031 0,029

0,038 0,037 0,039 0,040 0,040 0,040

0,043 0,039 0,038 0,041 0,042 0,041

m3

odnos půdní hmoty – celkem

0,173

0,235

0,244

m3

ztráta půdy

691,310 432,069

938,314 586,446

977,610 611,006

t · ha−1 m3 · ha−1

odnos půdní hmoty pro jednotlivé profily

Zdroj: vlastní

m3 m3 m3 m3 m3

152


Pro výpočet ztráty půdy byla použita objemová hmotnost 1,6 g · cm3 , která byla získána zprůměrováním hodnot objemové hmotnosti redukované, stanovené z odebraných vzorků z hloubky 0,1 m a 0,3 m. Vyhodnoceny byly čtvercové plochy umístěné v erozí nejohroženější krajinné poloze, tzn. uprostřed druhé poloviny svahu (čtvercová plocha 1/IV), kde převládaly plochy s rýhovou erozí nad plochami s mezirýhovou erozí. Naměřené hodnoty dosahují vyšších hodnot než v předešlých letech měření. Vyhodnoceny byly pokusné čtvercové plochy umístěné na svahu se sklonem 10 % až 20 %, kde převládají plochy s rýhovou erozí nad plochami s mezirýhovou erozí. Výsledky opět ukazují, že k nejvyšší ztrátě půdy došlo po prvních přívalových deštích (až 71 % z celkové ztráty půdy), kdy vysetá širokořádková plodina (kukuřice) byla nízkého vzrůstu, a tím netvořila žádné překážky pro povrchový odtok ani nezmírňovala degradační schopnosti kinetické energie dopadajících kapek. Po dalším přívalovém dešti se zvýšila ztráta půdy o 247 t·ha−1 , tj. 154 m3 ·ha−1 (25 % z celkové ztráty půdy). Následně se na konci vegetačního období zvýšila ztráta půdy už jen o 39 t · ha−1 , tj. 25 m3 · ha−1 (4 % z celkové ztráty půdy). Tento přírůstek erozního smyvu je výrazně nižší než odnos půdy po prvním a druhém přívalovém dešti, což je způsobeno tím, že v dalším období nedosahovaly srážky takových intenzit a dob trvání jako ty předešlé a také u kukuřice začíná působit faktor zvyšujícího se procenta pokryvnosti území vegetačním krytem.

Závěr Metodou volumetrické kvantifikace rýhové eroze ověřované v povodí Šardického potoka je možné určit ztráty půdy po každé erozně příčinné srážce. Přímým měřením na erodované lokalitě se vyhodnotí jak parametry erozních rýh (délka, šířka a hloubka), tak i objem ztráty půdy na konkrétním pozemku. Erodovaná půda má sníženou produkční schopnost, kterou je nutno kompenzovat zvýšenými vstupy živin a dalších agrochemikálií. Produkty eroze – splaveniny – se vlivem soustředěného povrchového odtoku dostávají do vodních toků a nádrží, kde smíšením s komunálními odpadními vodami vzniká toxický odpad, který se jako takový nehodí k rekultivaci, ale musí se skládkovat. Dalším prokazatelným důsledkem ztráty půdy je poškození komplexu fyzikálních, chemických a biologických vlastností, což následně nahrává stále větší dynamice „zrychlenýchÿ erozních procesů (půdy jsou bezstrukturní, náchylné ke vzniku půdní krusty, v důsledku čehož se i nenasycená suchá půda schopná infiltrovat a akumulovat srážku (je-li bez půdní krusty, škraloupu) chová jako nasycená půda, kdy voda rychle odteče po povrchu, koncentruje se v drahách soustředěného odtoku a bez užitku (způsobující silnou vodní erozi) odteče do vodních toků. Nápravy nelze docílit bez přímé účasti uživatelů půdy. Je nutno do problematiky za-


153

pojit uživatele, ne stále jen akcentovat vlastníky. Nejprve však je třeba zvýšit jejich povědomí o škodách, které způsobují jak na půdě samé (kdy dochází k zhoršování půdní úrodnosti), tak i mimo pozemek, kdy je nutné těžit sedimenty, které velmi zhoršují kvalitu vody, omezují vlivem eutrofizace rekreační využití aj. To vše v kontextu poznání vlastního mechanismu působení erozních procesů s identifikací příčinných faktorů a v neposlední řadě zvýšení povědomí (gramotnosti) v oblasti znalosti komplexu opatření, které mohou na svých pozemcích aplikovat. Příspěvek byl zpracován s podporou výzkumného projektu MZe NAZV QH92298 a SVV FAST-J-10-20.

Reference [1] RANGER, G. E.; FRANK, F. F. The 3-F erosion bridge – A new tool for measuring soil erosion. Publication No. 23. Sacramento, CA : Department of Forestry, 1978. 7 p. [2] MORGAN, R. P. C. Soil Erosion and Conservation. Third edition. Oxford : Blackwell Publishing, 2005. 314 p. ISBN 1-4051-1781-8. [3] HOLÝ, M. a kol. Eroze a životní prostředí. Praha : ČVUT, 1994. 383 s. ISBN 80-01-01078-3. [4] TOY, T. J.; FOSTER, G. R.; RENARD, K. G. Soil erosion: processes, prediction, measurement and control. New York (US): Wiley, 2002. 338 p. ISBN 0-471-38369-4. [5] Česko. Ministerstvo zemědělství. Vyhláška č. 327 ze dne 15. prosince 1998, kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizaci. In Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 108, s. 9376–9383. ISSN 1211-1244.

The volumetric quantification of erosion rill in the catchment area of Šardický stream The Paper deals with evaluation of soil loss by measurement of erosion rills on the field plots. The principle of water erosion is the release of soil particles and water accumulation in the form of sediment, which are then transported and subsequently deposited in the morphological landscape positions, the hydrographic network and water reservoirs. The rill erosion is accelerated by the direct surface runoff with the transported solids from the inter-rill space and then concentrated runoff on a small deep in their own erosion gullies. Spatial

154


location and shape parameters of the rill erosion are given by stability and resistance of the soil, slope, altitude and direction of runoff and vegetative covers of the surface. As a case study area was selected cadastral territory in South Moravia region, very typical by its sloping relief with soil loess cover. Measurement is performed directly in the field of research plots, which were situated on land with a slope of above 10 %, with corn sown up-downhill. With the erosion bridge technology there was targeted several hundred cross-sections of land, which was calculated by volume of erosion rills. Keywords: water erosion, flash flood, quantification rill and inter-rill erosion, soil loss

Kontaktní adresa: doc. Ing. Miroslav Dumbrovský, CSc., Ústav vodního hospodářství krajiny, Fakulta stavební, Vysoké učení technické v Brně, Žižkova 17, 602 00 Brno, e-mail: [email protected]

DUMBROVSKÝ, M.; SOBOTKOVÁ, V.; PAVLÍK, F.; UHROVÁ, J. Objemová kvantifikace erozních rýh v povodí Šardického potoka. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 145–154. ISSN 1802-503X.

Několik poznámek k van der Waalsově rovnici Jana Kalová, Radim Mareš Západočeská univerzita v Plzni

Abstrakt V roce 2010 uplynulo 100 let od doby, kdy Johannes Diderik van der Waals získal Nobelovu cenu „za práci na stavové rovnici plynů a kapalinÿ. Van der Waalsova rovnice je součástí všech moderních i méně moderních učebnic fyziky, technické termomechaniky, fyzikální chemie. Není divu. Překvapivě dobře kvalitativně popisuje fázové přechody a tvoří můstek mezi popisem ideálního plynu a popisem chování reálných kapalin a plynů. V mnoha učebnicích však převažuje poměrně jednostranný pohled a výklad a zdaleka není využit veškerý potenciál, který v sobě tato rovnice skrývá. Článek je zaměřen na popis van der Waalsovy rovnice v proměnných tlak, teplota a hustota látkového množství, protože popis v těchto proměnných je v učebnicích méně obvyklý, přičemž v praxi se tyto proměnné pro popis chování reálných kapalin a plynů často používají. Pomocí hustoty je prezentováno i Maxwellovo pravidlo. Pro konkrétní parametry rovnice je zobrazen v p − ρ diagramu průběh izoterem, vyznačena spinodála a mezní křivka. Ukazuje se, že v mnoha učebnicích je p − ρ i p − v diagram znázorňován velmi schematicky. V předkládané práci je ukázáno, že i jednoduchá van der Waalsova rovnice může být použita pro ilustraci problémů s numerickým řešením hodnot na mezní křivce pomocí Maxwellova pravidla. Klíčová slova: van der Waalsova rovnice, Maxwellovo pravidlo, numerické metody, stavová rovnice

155

156


Úvod Zdánlivě jednoduchá stavová rovnice RT a (1) − , v − b v2 kde p je tlak, R molární plynová konstanta, T teplota, v molární objem, a, b jsou na látce závislé konstanty, se nazývá po svém tvůrci van der Waalsova. Konstantu b lze interpretovat jako korekci na vlastní objem částic, výraz a jako opravu vnějšího tlaku o tzv. kohezní tlak, vyvolaný vzájemným půsov2 bením molekulárních sil. Odvodit stavovou rovnici lze i metodami statistické fyziky. Podrobný výčet rozličných vlastností van der Waalsovy rovnice lze najít v mnoha učebnicích a monografiích, za všechny uveďme např. [1–4]. Význam van der Waalsovy rovnice bude jinak hodnotit fyzik a jinak technik nebo chemický inženýr. Van der Waalsova rovnice je velmi vhodná pro kvalitativní popis fázových přechodů. Lze na ní ilustrovat základní vlastnosti kritického bodu včetně asymptotického chování řady termofyzikálních veličin, lze určit podmínky a hranice stability, ilustrovat možnost koexistence dvou fází, vysvětlit metastabilní stavy. Pro tzv. van der Waalsovy tekutiny (tekutiny splňující van der Waalsovu rovnici) lze odvodit kritické a pseudokritické koeficienty a porovnávat je s experimentálními hodnotami kritických koeficientů nebo s koeficienty počítanými z Isingova modelu [5]. Moderní teorie chování látek v kritickém bodě diskutují rovněž řešení pro van der Waalsovy tekutiny – viz například [6]. Van der Waalsova rovnice se snadno převede na bezrozměrový, na konkrétní látce nezávislý tvar, což vede k tzv. „principu korespondujících stavůÿ, často využívanému i pro popis chování reálných tekutin. Pro inženýrskou praxi je rovnice nedostačující. Stala se však východiskem pro další kubické rovnice, které lépe předpovídají vlastnosti látek a které jsou dodnes v chemicko-inženýrské praxi používány (Redlichova-Kwongova, Pengova-Robinsonova a další). Podrobný popis termofyzikálního chování reálných tekutin vyžaduje značně více koeficientů. Výhodnější je formulace pro některý termodynamický potenciál, z níž lze stavovou rovnici získat pomocí derivování. Všechny odvozené veličiny budou termodynamicky konzistentní. Například pro popis termofyzikálních vlastností vody se používá rovnice pro volnou energii s několika desítkami koeficientů (viz formulace IAPWS-95 [7]). Pokusme se podívat na van der Waalsovu rovnici z trochu jiného úhlu, než jak se obvykle v učebnicích uvádí. Zmiňovaná rovnice je výborným startovacím můstkem k seznámení s metodami výpočtu termofyzikálních vlastností látek, kdy nestačí jen dosadit do vzorečku, ale je třeba numericky řešit získané vztahy. Rovnici lze uvádět i v trochu méně obvyklém tvaru, v němž místo molárního objemu bude vystupovat hustota látkového množství (někdy se nesprávně uvádí p=


157

pojem molární hustota). Tento tvar je pro výpočty reálných látek v praxi často vhodnější.

Základní vztahy V některých aplikacích se používá spíše hustota než molární objem, například v teorii fázových přechodů. Při zkoumání van der Waalsovy rovnice je to méně obvyklý přístup, uveďme proto v této kapitole přehled potřebných vzorců. Rovnice (1) má při použití hustoty látkového množství místo molárního objemu tvar p=

RT ρ − aρ2 . 1 − bρ

(2)

Rovnici (2) lze napsat v ekvivalentním tvaru, ze kterého je vidět, že je vzhledem k hustotě látkového množství kubická: abρ3 − aρ2 + (RT + pb)ρ − p = 0. V kritickém bodě platí ∂p = 0, ∂ρ T

∂2p ∂ρ2

(3)

= 0. T

Z těchto rovnic můžeme určit např. parametry kritického bodu ρc , Tc , a ze stavové rovnice pak i hodnotu pc : 8a a 1 , Tc = , pc = . 3b 27Rb 27b2 Zavedeme-li redukovanou hustotu, teplotu a redukovaný tlak ρc =

ρr =

ρ , ρc

Tr =

T , Tc

pr =

p , pc

(4)

(5)

lze rovnici (2) psát v bezrozměrovém tvaru pr =

8ρr Tr − 3ρ2r . 3 − ρr

(6)

Rovnice (6) je zajímavá tím, že v redukovaných proměnných má stejný tvar pro všechny van der Waalsovy tekutiny. Hranici termodynamické stability, až do které může existovat metastabilní ∂p stav látky, nazývanou také spinodála, lze definovat vztahem = 0. Pro ∂ρ T spinodálu tak získáme vztah

158


2aρ (1 − ρb)2 , R nebo pro proměnné tlak a hustota látkového množství T =

(7)

p = aρ2 (1 − 2ρb).

(8)

Pro určení mezní křivky, rozhraní mezi fázemi, kdy pro daný tlak a teplotu může látka existovat ve dvou různých fázích, např. v kapalné (o molárním objemu v1 ) a plynné (o molárním objemu v2 ), se používá tzv. Maxwellovo pravidlo [2], plynoucí z podmínky rovnosti chemických potenciálů pro kapalinu a páru na mezní křivce: Z v2 p(v, T ) dv = p(v2 , T ) · v2 − p(v1 , T ) · v1 , (9) v1

kde p(v2 , T ) = p(v1 , T ). V tomto výrazu uvažujeme integrál po izotermě (při konstantním T ) a zároveň předpokládáme, že p je funkcí objemu a teploty. Vztah (9) lze přepsat v proměnných ρ a T : Z ρ1 p(ρ, T ) dρ p(ρ2 , T ) p(ρ1 , T ) = − , (10) 2 ρ ρ2 ρ1 ρ2 kde p(ρ2 , T ) = p(ρ1 , T ), a po integraci získáme vztah pro výpočet mezní křivky: RT ln

ρ1 (1 − bρ2 ) ρ2 − ρ1 + 2a(ρ2 − ρ1 ) = RT b ρ2 (1 − bρ1 ) (1 − bρ1 )(1 − bρ2 )

(11)

Na mezi sytosti musí rovněž platit: ρ1 RT ρ2 RT − aρ21 = − aρ22 . 1 − bρ1 1 − bρ2

(12)

Ze vztahů (11, 12) pak lze spočítat pro danou teplotu hustoty ρ1 a ρ2 .

Výsledky Pro rovnovážný jednosložkový jednofázový termodynamický systém, jakým je například vodní pára, stačí dvě veličiny pro určení systému, například hustota a teplota. Ze stavové rovnice (2) (pro van der Waalsovy tekutiny) pak určíme další veličinu, například tlak. Podobně jednoduše můžeme z (2) určit teplotu, jsou-li zadány hodnoty hustoty a tlaku. Jiná situace nastane, jsou-li zadány tlak a teplota a má se určit hustota. Teoreticky lze řešit kubickou rovnici (3)


159

pomocí Cardanových vzorců, tvar tohoto řešení však není pro praktické využití vhodný. Uvažujme látku, pro kterou a = 0, 5 Jm3 mol−2 , b = 2 · 10−5 m3 mol−1 , R = 8, 314 JK−1 mol−1 . • Určíme hustotu látkového množství, teplotu a tlak kritického bodu. • Znázorníme izotermy pro 400 K, 700 K, 891 K a 1 200 K v p−ρ diagramu. • V p − ρ diagramu vyznačíme spinodálu. • V p − ρ diagramu vyznačíme mezní křivku. • Určíme hustotu látky pro danou teplotu T = 1 000 K a tlak p = 30 MPa. Z rovnice (4) spočteme parametry kritického bodu: Tc = 891 K, pc = 46, 3 MPa, ρc = 16 667 mol · m−3 . Pro fixovanou teplotu a různé hustoty se ze vztahu (2) spočítá tlak a vynese se do grafu. Výsledné izotermy jsou znázorněny na obrázku 1. Obrázek 1: Izotermy, kritický bod, spinodála a mezní křivka van der Waalsovy rovnice

Zdroj: vlastní Je zajímavé porovnat izotermy van der Waalsovy rovnice se schématy uváděnými v literatuře - viz např. [8]. Tato schémata často neodpovídají průběhu izoterem získaných z rovnic popisujících stavové chování reálných plynů a kapalin (včetně van der Waalsovy rovnice).

160


Obrázek 2: Schematicky znázorněné izotermy van der Waalsovy rovnice

Zdroj: převzato z [8] Spinodálu lze nakreslit ze vztahu (8). Složitější je sestrojení mezní křivky dané vztahy (11) a (12). Z nich lze například vytvořit vztahy pro veličiny

Q1 = RT ln

ρ2 − ρ1 ρ1 (1 − bρ2 ) + 2a(ρ2 − ρ1 ) − RT b ρ2 (1 − bρ1 ) (1 − bρ1 )(1 − bρ2 ), Q2 =

ρ1 RT ρ2 RT − + aρ22 − aρ21 1 − bρ1 1 − bρ2

a definovat funkcionál Q = Q21 + Q22 .

(13)

Hledejme nyní pro danou teplotu veličiny ρ1 a ρ2 tak, aby funkcionál (13) měl minimum rovné nule. K řešení lze použít např. SW Matlab (fminsearch). Problematická je volba počátečních hodnot ρ1 a ρ2 . U reálných látek je často možné využít naměřených hodnot pro mezní křivku nebo ještě lépe nějaký aproximační vztah. Například pro vodu lze použít velmi přesný vztah [9], nebo jeho zobecnění v [10]. Pro celou řadu dalších látek lze použít např. Antoineovu rovnici s příslušnými parametry. Pro van der Waalsovu rovnici je třeba počáteční hodnoty uhodnout (alespoň pro základní orientaci je přitom vhodné využít spinodálu). Je třeba si uvědomit, že řešením (nežádoucím) je i vztah ρ1 = ρ2 , který může způsobit problémy v blízkosti kritického bodu, a že pro kubickou rovnici


161

existuje ještě další, nefyzikální řešení ρ3 . Podrobnější informace o problematice výpočtu mezní křivky lze nalézt v [11]. Zdánlivě jednoduchým úkolem je požadavek najít hustotu látkového množství pro danou teplotu T = 1000 K a tlak p = 30 MPa. Pro kubickou rovnici (3) najdeme hodnotu ρ = 4323, 2 mol · m−3 . Zajímavé může být srovnání tohoto výsledku s velikostí hustoty získané z rovnice pro ideální plyn p = RT ρ. Pro stejné hodnoty tlaku a teploty použité v rovnici van der Waalsově získáme hustotu pro ideální plyn ρ = 3608, 37 mol · m−3 . Na látce závislé konstanty a, b v rovnici (3) jsou většinou odvozovány z podmínek v kritickém bodě – viz vztahy (4) a jejich odvození. Přitom ale van der Waalsova rovnice pro malé hustoty a dostatečně vysoké teploty přejde do rovnice ideálního plynu a bylo by tedy přirozené očekávat, že se dá použít pro zpřesnění popisu termodynamických vlastností tam, kde se začíná chování látky lišit od ideálního plynu. Pak se ale konstanty a, b nemohou počítat z kritických veličin (viz výše uvedené hodnoty pro ideální plyn a van der Waalsovu tekutinu) a je třeba aproximovat je na příslušná experimentální data. Předpověď vlastností látek z hodnot kritického bodu je u van der Waalsovy rovnice obecně velmi špatná. Ukážeme to na kompresibilitním faktoru Z, který p . Například v [3] je uveden kritický kompresije definovaný vztahem Z = ρRT bilitní faktor několika reálných plynů (hodnota se pohybuje zhruba v rozmezí od 0,2 do 0,3), ale pro van der Waalsovu rovnici vychází hodnota 0,375. Při výpočtu konstant a, b z vlastností látky v kritickém bodě je také problematické, že kritické veličiny pc , Tc , ρc jsou tři, ale parametry a, b jsou jenom dva. Ze vztahů (4) a experimentálních hodnot kritických veličin látky můžeme pak dostat tři různé dvojice hodnot a, b. Tyto parametry budou dávat správné hodnoty veličin, z nichž byly odvozeny, ale další kritická veličina pak bude mít s největší pravděpodobností chybnou hodnotu. Rovnici (3) lze řešit s využitím SW Matlab, na jejím řešení lze ale rovněž ilustrovat některé základní numerické metody. Obecně lze problém definovat následovně. Hledáme hodnoty ρ, pro které platí f (ρ) = abρ3 − aρ2 + (RT + pb)ρ − p = 0.

(14)

Obecně vzato, funkce F (ρ) nyní může být z matematického pohledu libovolná funkce, pro kterou vůbec nemusí existovat analytické řešení. Proto se zde nespokojíme s možností numerického řešení kubické rovnice, ale pokusíme se formulovat obecnější přístup. V mnoha případech je numerické řešení jedinou cestou k nalezení výsledku. Můžeme např. použít Newtonovu – Raphsonovu metodu. Nechť ρ1 je nějaká aproximace řešení (14), pak za další aproximaci zvolíme hodnotu

162


ρi+1 = ρi −

f (ρi ) . f 0 (ρi )

V našem případě: f (ρ) = abρ3 − aρ2 + (RT + pb)ρ − p f 0 (ρ) = 3abρ2 − 2aρ + (RT + pb) a tedy ρi+1 = ρi −

abρ3i − aρ2i + (RT + pb)ρi − p . 3abρ2i − 2aρi + (RT + pb)

(15)

p Jako počáteční aproximaci použijeme vztah pro ideální plyn, tj. ρ0 = . RT Tato volba počáteční podmínky je velmi dobrá, k hodnotě řešení kubické rovnice s přesností na dvě desetinná místa jsou třeba 3 iterace. Výhodou vzorečku (15) je jeho snadná realizace (například v Excelu).

Závěr a diskuse Van der Waalsova rovnice přes svou zdánlivou jednoduchost skýtá mnohé záludnosti spočívající v tom, že neexistuje analytické řešení (nebo je pro praxi nepoužitelné – viz Cardanovy vzorce), a to již pro jednoduché úlohy. K řešení se nutně musí použít některé numerické metody. Schematické zobrazení izoterem pro van der Waalsovu rovnici je ve velké většině učebnic fiktivní, vzdálené od reality. Vysvětlením může být, že takový přístup usnadňuje studentům pochopení problematiky fázových přechodů. Je ale zároveň užitečné porovnat fiktivní, ilustrující diagram s diagramy p − ρ, p − v van der Waalsovy rovnice, prostě proto, že konkrétní aproximační vztahy reálných tekutin se od idealizovaného zobrazení dosti značně odlišují. Maxwellovo pravidlo je elegantní cesta, jak najít mezní křivku fázového přechodu. Praktické řešení však přináší mnohá úskalí. Pro rozsáhlé, opakované výpočty je extrémně důležitá rychlost konvergence a přesnost získaného řešení, velmi důležité je pochopení problémů spojených s volbou počátečního řešení iteračního procesu. I na tak zdánlivě jednoduchém úkolu, jako je nalezení hustoty pro daný tlak a danou teplotu, lze zvolit různé metody řešení, grafickou počínaje, přes využití již hotového softwaru, až po napsání zdrojového kódu v některém programovacím jazyce. Lze aplikovat i prosté řešení iteračního procesu, např. v Excelu.


163

Poděkování Autoři děkují GA AV ČR za poskytnutí grantu IAA200760905 „Termofyzikální vlastnosti vody v neprobádaných technicky významných oblastechÿ.

Reference [1] FERMI, E. Thermodynamics. New York : Dover, 1956. ISBN 0-486-60361X. [2] MAREŠ, R. Kapitoly z termomechaniky. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2009. ISBN 978-80-7043-706-3. [3] NOŽIČKA, J. Základy termomechaniky. Praha : ČVUT, 2004. ISBN 8001-02409-1. [4] RUMER, J. B.; RYVKIN, M. Š. Termodinamika, statističeskaja fizika i kinetika. Moskva : Nauka, 1977. ISBN 978-0-12370535-8. [5] DEBENEDETTI, P. G. Metastable liquids. Concepts and Principles. Princeton (USA): Princeton University Press, 1996. ISBN 978-0-69108595-1. [6] KOSTROWICKA WYCZALKOWSKA, A.; SENGERS, J. V.; ANISIMOV, M. A. Critical fluctuations and the equation of state of Van der Waals. Physica A. 2004, vol. 334, p. 482–512. ISSN 0378-4371. [7] WAGNER, W.; PRUSS, A. The IAPWS Formulation 1995 for Thermodynamic Properties of Ordinary Water Substance for General and Scientific Use. J. Phys. Chem. Ref. Dat. 2002., vol. 31, p. 387–535. ISSN 0047-2689. [8] HANSEN, J.-P.; McDONALD, I. R. Theory of simple liquids. Amsterdam, The Netherlands : Elsevier (USA), 2006. ISBN 978-0-12370535-8. [9] WAGNER, W.; PRUSS, A. International equations for the saturation properties of ordinary water substance: Revised according to the international temperature scale 1990. Addendum to J. Phys. Chem. Ref. Data 16: 893 (1987). J. Phys. Chem. Ref. Data. 1993, vol. 22, p. 783–787. ISSN 00472689. [10] KALOVÁ, J.; MAREŠ, R., Crossover Equation and the Vapor Pressure of Supercooled Water. Int. Journal of Thermophysics. 2010, vol. 31, p. 765-∼. ISSN 0195-928X. [11] NOVÁK, J. P.; MALIJEVSKÝ, A.; CIBULKA, I. Calculation of Orthobaric Densities from Equations of State. Collect. Czech. Chem. Commun. 1999, vol. 64, p. 1087–1092. ISSN 0010-0765.

A few remarks to the van der Waals equation In 2010 it was 100 years since the time when Johannes Diderik van der Waals was awarded the Nobel Prize ”for his work on the equation of state for gases

164


and liquids”. Van der Waals equation is included in all modern and less modern physics, technical thermodynamics and physical-chemistry textbooks. This equation surprisingly well qualitatively describes phase transitions. It is a connection between the ideal gas behavior description and between a description of real liquids and gases. This paper deals with a description of the van der Waals equation in pressure, temperature and density variables. The Maxwell’s rule using the density is presented. Isotherms, the spinodale and the limit curve for specific equation of state parameters are shown in a diagram. It is shown that p − ρ and p − v diagram is strongly schematic presented in many textbooks. Problems involving the numerical solution of the limit curve values using Maxwell’s rule and an importance for a good initial guess choice are discussed. Keywords: van der Waals equation, Maxwell’s rule, numerical methods, equation of state

Kontaktní adresa: RNDr. Ing. Jana Kalová, Katedra energetických strojů a zařízení, Fakulta strojní, ZČU v Plzni, Univerzitní 8, 306 14 Plzeň, e-mail: [email protected] KALOVÁ, J., MAREŠ, R. Několik poznámek k van der Waalsově rovnici. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 155–164. ISSN 1802-503X.

Zhodnocení problémů rozvoje malých obcí – případová studie Záblatí Iva Louženská, Jana Moravcová, Monika Koupilová, Tomáš Pavlíček, Jan Váchal Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Abstrakt Cílem článku je zhodnocení možných problémů při rozvoji a obnově malých obcí. Na základě SWOT analýzy a hodnocení krajinného rázu bylo provedeno vyhodnocení potenciálních změn na území obce Záblatí u Prachatic. Tyto změny byly pro větší přehlednost rozděleny do tří kategorií, a to bydlení a architektura, občanská vybavenost a výroba. Při potenciálním rozvoji a oživení této konkrétní obce je prioritou využití stávajících kapacit ve všech hodnocených oblastech rozvoje. Nejvýznamnějšími problémy a překážkami rozvoje obce je především nedostatečná nebo chybějící infrastruktura, nevyhovující technický stav stavebních objektů a také řešení problémů s umístěním parkovacích míst. Tyto problémy se týkají nejen této konkrétní obce, ale většiny podobných obcí v regionu. Klíčová slova: rozvoj venkova, malé obce, krajina, pozemkové úpravy

Úvod Růst vesnice je vždy důsledkem přirozeného vývoje života na venkově, ale formování jejího tvaru bylo výsledkem výtvarného záměru, provozních požadavků a ekonomických možností. To, co dnes musíme nahradit územním nebo regulačním plánem, bylo dříve nepsanou zvyklostí, zažívanou a ověřovanou po staletí [1]. V současné době se lidské aktivity stále více přesouvají a zasahují do venkovské krajiny [2]. Nástrojem k řešení uvedené problematiky je právě územní plánování (ÚP), které řeší optimální uspořádání a využití území, vytváří podmínky pro jeho urbanistický rozvoj a chrání veřejné zájmy v krajině, přičemž zachovává přírodní, hospodářské, kulturní hodnoty v jejich vzájemném souladu. S touto problematikou jsou rovněž svázány komplexní pozemkové úpravy 165

166


(KPÚ), jejichž hlavním cílem je prosazování celospolečenských zájmů v krajině, prostorová optimalizace držby pozemků a uspořádání vlastnických vztahů [3]. Vesnice dnes již není taková, jaká kdysi bývala – nemůže být, a ani by být neměla [4]. Příliš mnoho se změnilo ve způsobu zemědělského hospodaření, v rámcových politických podmínkách, ve složení obyvatelstva a v hodnotových představách, abychom mohli ještě dnes pohlížet na vesnici jako na malé venkovské sídlo, které je utvářelo selskou prací, je do značné míry soběstačné a zapojuje se harmonicky do krajiny [5]. Přibližně až do konce druhé světové války byla vesnice zároveň bydlištěm i pracovištěm a na městu nezávislá. Měla vlastní obecní a církevní správu, radnici, školu a hřbitov. Samostatným zásobováním potravinami (pekařství, řeznictví a smíšené zboží) a také řemeslnými službami (kovář, kolář, mlynář) odpovídalo potřebám zemědělské oblasti. Často bydlel v obci lékař. Vlastní studna byla téměř samozřejmostí. Tím vesnice odpovídala mnoha různým funkcím: bydlení, práce, vzdělávání, zásobování, společenský život, odpočinek [3]. První poválečné představy o funkci venkovského prostoru vycházely z předválečného stavu, v němž dominantní polohu mělo zemědělství, realizované ze soukromých hospodářství, o rozloze 2–15 ha [6]. Bylo přijato několik zákonů, dovolujících vyvlastnit pozemky velkostatků a vysídlených Němců o celkové rozloze 1,7 miliónů ha a rozdělit je mezi rolníky. Radikální proměny našeho venkova začaly po násilné změně společenského zřízení v roce 1948. Pozměnila se sídelní struktura. Z celkového počtu asi 14 000 venkovských sídel (tím se rozumí sídla do 2 000 obyvatel, v nichž žilo přibližně 38 % veškerého obyvatelstva) ubylo sídel menších a snížil se počet venkovského obyvatelstva [3]. To bylo zapříčiněno náborovou politikou státu do průmyslu, násilnou kolektivizací zemědělství a tlakem na koncentraci venkovského osídlení [7]. Soukromé vlastnictví půdy, zvířat a strojů bylo zrušeno a nahrazeno družstevním či státním. Tomuto procesu odpovídala i zemědělská výstavba a přeměna krajiny. Kolektivizace prosadila zvětšení polí, zorání mezí a tím i likvidaci značné části polních cest a rozptýlené zeleně [8]. Důsledkem tohoto přístupu byla postupná degradace českých a moravských vesnic, ze svébytných sociálních a hospodářských celků na odlidštěná sídla bez krajových zvláštností [9]. Vesnice, které se podobají historickému vzoru, nejsou již pro naši dobu typické. Tradiční pojem vesnice musí být rozšířen o ty obce, které prodělaly funkční, a tím i kvalitativní změny. Rozdíly mezi vesnickou obcí a městem jsou patrné [8]. Zatímco vesnice stále ještě leží v krajině jako uzavřená jednotka a půdorys vychází z topografie, město se stále více od krajinných podmínek odpoutává (traťové náspy, přemostění, podjezdy, srovnání hran a terénních nerovností, zasypávání příkopů a zatrubkování potoků). Přechod mezi vesnicí, která je ještě skutečně částí krajiny, a typickým městem je však plynulý: čím


167

více je vesnice pouze vesnicí-sídlištěm, tím zřetelněji se u ní projevují tendence k rozšiřování do okolí [3]. Obnova a rozvoj venkova by měly znamenat jednotu obnovy vlastního sídla (tedy vesnice) a obnovy krajiny [10]. Jedním ze základních požadavků obnovy sídla je zpracování územně plánovací dokumentace, obnova krajiny je řešena formou komplexních pozemkových úprav v návaznosti na projekty územního systému ekologické stability. Všechny tyto projekty jsou finančně a často i časově velmi náročné, proto je vhodné zajistit koordinaci a současné provádění realizačních prací ve všech těchto oblastech [11; 12; 6]. Samozřejmě je rovněž nutné zvolit prioritní oblasti řešení, jako je např. protipovodňová ochrana a využití a ochrana vodních zdrojů, jak popisuje Kvítek et al. [13; 14], nebo ochrana přírodních a krajinných aspektů, jak popisuje např. Sklenička [6], nebo ochrana nemovitých i movitých kulturních památek, ale i běžných stavebních objektů, jak zmiňuje např. Sýkora [8].

Materiál a metody Posouzení možnosti rozvoje malých obcí bude ukázáno na příkladu obce Záblatí na Prachaticku. Obec Záblatí leží v severozápadní části předhůří Šumavy jihozápadně od Prachatic, mezi okresním městem a Volary, v kopcovitém terénu mezi masivem Libína a Boubína. Oba tyto vrcholy dominují okolní krajině. V širokém údolí řeky Blanice působí velmi často inverze, které napomáhá převládající směr větrů vanoucí ve směru toku řeky. Sídlo Záblatí leží v nadmořské výšce cca 600– 620 m n. m. Celková katastrální výměra je 3 614 ha. Počet obyvatel k 1. 1. 2009 činí 354 s průměrným věkem 38,8 let. Okolní krajina je zemědělsky obdělávaná, často bez původních hranic ve formě mezí a remízků. Krajině v nejbližším okolí dominují homolovité kopce, často s jehličnatými remízky na vrcholu. Řeka Blanice protéká územím směrem od jihozápadu na severovýchod. Niva řeky je relativně široká, tok lemují většinou olše. Umělé zásahy do řečiště mimo obec nebyly provedeny. Řeka je hlavní zásobárnou vody v území. Samotné posouzení možnosti rozvoje obce bylo provedeno podle následující metodiky. V první fázi posouzení možnosti rozvoje obce byl proveden průzkum lokality obce a jejích přilehlých částí. Místní šetření bylo zaměřené především na historický vývoj lokality, geomorfologické podmínky, přírodní podmínky, demografický vývoj a technickou infrastrukturu. Velice přínosné k provedení návrhů změn v územním plánu obce bylo vyhotovení dotazníku a vyplnění obyvateli obce. Dále také zaznamenání reakcí na rozličné otázky u lidí různých věkových skupin a sociálního zařazení. Samozřejmostí byla řada konzultací s místním starostou. Na základě těchto informací následovalo vyhodnocení charak-

168


teristiky krajinného rázu, zahrnující tři základní charakteristiky: přírodní, kulturní a historické [15]. Druhou samostatnou částí bylo vyhodnocení území prostřednictvím SWOT analýzy. Tato analýza je zaměřena na posouzení slabých a silných stránek, následně pak na vyhodnocení hrozeb a příležitostí v deseti důležitých oblastech. Bylo provedeno šetření následujících oblastí: horninové prostředí a geologie; vodní režim; hygiena životního prostředí; ochrana přírody a krajiny; zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa; veřejná dopravní a technická infrastruktura; socio-demografické podmínky; bydlení; rekreace; hospodářské podmínky. Z těchto jednotlivých informací následovalo vyhodnocení posouzení příležitostí, tedy výhled do budoucnosti s nabídkou reálně se nacházejících možností pro pozitivní rozvoj oblasti.

Výsledky a diskuze Dotazník I přes mnohaměsíční studium vybrané lokality jsou oblasti, ve kterých hodnocení a názory autorů nemohou být objektivní a přesné. Jen občané, kteří jsou v celoročním a každodenním kontaktu s aktivitami a ději dané obce, s problémy, které jsou spojené s místním klimatem, přívaly sněhu, vody apod., mohou objektivně posoudit danou problematiku. Dotazník byl samozřejmě anonymní. Byl rozdán reprezentativnímu počtu obyvatelů (50 obyvatel) bez ohledu na jejich věk, pohlaví a společenské zařazení. Vstupními údaji byl věk, pohlaví a povolání. Dotazník byl složen ze šestnácti otázek, které byly strukturovány na základě klíčových problematik. Převažovaly otázky uzavřené výběrové, kdy si dotazovaní vybírali ze šesti variant odpovědí (ano, spíše ano, spíše ne, ne, nevím, jiná odpověď). Dalším typem otázek byly otázky otevřené. Na tento typ dotazovaný odpovídal prostřednictvím vlastního vyjádření, názoru a návrhu. Vyplněné dotazníky byly vyhodnoceny následovně: Otázka č. 1. „Jak se Vám líbí krajina a okolí Vašeho bydliště?ÿ 100 % dotazovaných tuto oblast považuje za vynikající. Otázka č. 2. „Chybí Vám v obci nějaké přírodní prvky?ÿ Nikdo nic nepostrádá. Otázka č. 3. „Hodnotíte jako výhodné, že žijete na venkově?ÿ Vyhodnocení bylo předem předpokládané, vzhledem k tomu, že většinu dotazovaných tvoří starší věková skupina obyvatel, která v obci převažuje.


169

Graf 1: Vyhodnocení odpovědí respondentů na otázku č. 3: Hodnotíte jako výhodné, že žijete na venkově?

Zdroj: vlastní Otázka č. 4. „Pociťujete, že se obec ubírá ve svém rozvoji správným směrem?ÿ Nadpoloviční většina to hodnotí kladně, jen čtvrtina obyvatel je jednoznačně nespokojena. Otázka č. 5. „Jste spokojeni s územním plánem Vaší obce?ÿ Rovněž u této otázky převažuje u všech skupin obyvatel spokojenost a jen 20 % obyvatel hodnotí územní plánování v obci jako nedostatečné. Otázka č. 6. „Souhlasíte s výstavbou nových objektů a rozšířením Vaší obce?ÿ Zde došlo ke sporu názorů u různých věkových skupin. Mladší generace (mladé rodiny) výstavbu vyžadují, zatímco starší usedlíci jsou jednoznačně proti rozšiřování obce. Otázka č. 7. „Myslíte si, že možná výstavba nových objektů přináší Vaší obci nějaká pozitiva?ÿ Rovněž u výsledků této otázky je jednoznačný vliv věkové struktury obyvatelstva jako u předešlé otázky č. 6. Otázka č. 8. „Pociťujete soudržnost mezi místním obyvatelstvem?ÿ Výsledek této otázky byl velice zarážející a překvapivý. V obci, jakou Záblatí je, tedy v obci kde dochází k poctivému dodržování všech dnes již opomíjených tradic a zvyků, při kterých působí obyvatelé velmi semknutě, 99 % dotazovaných hodnotilo soudržnost mezi spoluobčany jako nedostatečnou, a to napříč všemi skupinami respondentů.

170


Otázka č. 9. „Jste spokojeni s infrastrukturou (plynovod, ČOV, silnice, . . . )?ÿ Jelikož byl dotazník realizovaný v obci Záblatí, která je centrem správní jednotky, je tato část plně vybavena a napojena na veškerou možnou infrastrukturu. 100 % občanů je tedy s infrastrukturou spokojeno. Otázka č. 10. „Jaké změny v obci byste navrhl/a?ÿ Jedná se o otázku otevřenou, kde lidé převážně mladšího věku navrhovali nejvíce znovuotevření ZŠ a MŠ. To však vzhledem k minimálnímu počtu dětí předškolního a školního věku je nereálné a neekonomické. V blízkosti obce je řada předškolních a školních zařízení (Husinec, Šumavské Hoštice, Prachatice), do kterých obec zajistila možnost přepravy prostřednictvím hromadné dopravy. Otázka č. 11. „Jste spokojeni s místními službami (obchod, hromadná doprava, . . . )?ÿ Až na výjimky je většina dotazovaných spokojena. Otázka č. 12. „Jaká generace obyvatel převážně žije ve Vaší obci?ÿ Jednalo se o otázku otevřenou, která měla zjistit, jak obyvatelé obce vnímají své spoluobčany. Z vyhodnocení vyplynulo, že lidé průměrnou věkovou strukturu typují v rozmezí 50–60 let. Ve skutečnosti dle statistických údajů ke dni 1. 1. 2009 je to však 38,8 let. Otázka č. 13. „Jsou dostatečné možnosti kulturního vyžití ve Vaší obci?ÿ Výsledky byly rozděleny přesně na polovinu mezi spokojené a nespokojené respondenty. 50 % těch, kteří jsou spokojeni, se účastní tradičních oslav, slavností a aktivit v lokalitě, jsou členy místních spolků. Druhá polovina byla převážně nižší věková skupina, která vyžaduje jiný druh kultury, která je realizována ve větších městech. Otázka č. 14. „Jsou v obci či blízkém okolí pracovní příležitosti?ÿ Pracovní příležitosti jsou podle očekávání hodnoceny velmi záporně. Pouze několik respondentů, převážně pracujících v zemědělské sféře nebo soukromě podnikající označují pracovní příležitosti alespoň za uspokojivé. Otázka č. 15. „Z jakých důvodů dojíždíte do větších měst. Do jakých měst dojíždíte?ÿ Lidé dojíždějí do větších měst převážně do práce, za nákupy, kulturou do velkých měst, jako jsou Prachatice, Vimperk. Mladší věková skupina, která má mnohem vyšší nároky, ale také možnosti na volnočasové vyžití, uskutečňuje i dojíždění do krajských měst, převážně do Českých Budějovic, ale i vzdálenějších měst, jako je např. Brno.


171

Otázka č. 16. „Co Vám v obci chybí nejvíce. Co byste navrhl/a?ÿ V této oblasti jako nedostatky lidé uváděli v případě mladších obyvatel nepřítomnost MŠ, ZŠ, dále potom u většiny obyvatel již bez ohledu na věk neupravenost silnic v zimním období a především nedostatečná protipovodňová opatření. SWOT analýza Jednotlivé faktory ovlivňující život v malé obci byly hodnoceny v rámci SWOT analýzy odděleně a jejich vyhodnocení je uvedeno v následujících tabulkách. Tabulka 1: Hodnocení jednotlivých faktorů ovlivňujících život v obci pomocí SWOT analýzy Horninové prostředí a geologie Silné stránky Slabé stránky Významné zdroje stavebních suro- Nevyužívané opuštěné těžební provin v okolí pro celý Jihočeský kraj story v okolí. a příhraniční oblasti SRN. Velký výskyt poddolovaných území. Příležitosti Hrozby Další rozvoj těžby zásob stavebních Hrozba sesuvu masivu v důsledku surovin pro stavební průmysl. přírodních mechanismů. Zvýšení výskytu radonu. Vodní Silné stránky Optimální množství vodních ploch v daném území. Vysoká kvalita čistoty vody. Existence nedaleké Husinecké přehrady. Vyšší retenční kapacita. Příležitosti Využití vody z Husinecké přehrady pro zásobu obce pitnou vodou.

režim Slabé stránky Výskyt vodní eroze díky převládajícímu svažitému terénu území. Výskyt lokálních záplav při přívalových deštích.

Hrozby Nedostatečné řešení protipovodňových opatření. pokračování na další straně

172


pokračování z předchozí strany

Hygiena životního prostředí Silné stránky Slabé stránky Zlepšující se kvalita životního pro- Vysoká hluková zátěž vlivem prostředí. jíždějících kamionů směrem na Zlepšení kvality ovzduší omezením státní hranice. spalování fosilních paliv. Příležitosti Třídění komunálního odpadu. Zvýšení vědomostí o ochraně životního prostředí. Kladení důrazu na ochranu životního prostředí.

Hrozby Přechod na tuhá paliva vlivem vývoje cen plynu a elektřiny. Spalování odpadů.

Ochrana přírody a krajiny Silné stránky Slabé stránky Jedná se o podhorskou vrchovinu Postupný úbytek některých chráněs dostatečnou ekologickou stabilitou ných druhů. území, která přechází již v podhorské pásmo Šumavy. Vysoký stupeň biodiverzity. Příležitosti Hrozby Revitalizace vodního toku. Narušení chráněných území a kraÚSES. jinného rázu případnou bytovou výstavbou. Zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa Silné stránky Slabé stránky Převaha lesních porostů. Méně příznivé klimatické a půdní Racionální obhospodařování země- podmínky pro zemědělskou výrobu. dělského půdního fondu. Komplikované obhospodařování půZvýšení podílu ekologického způ- dy díky vysoké svažitosti terénu. sobu hospodaření. Příznivá druhová skladba lesa. pokračování na další straně


173


Příležitosti Komplexní pozemkové úpravy. Racionální přístup ke koncepci ochrany krajiny. Čerpání dotací na bio farmy.

Hrozby Ohrožení lesů vlivem přírodních katastrof. Výskyt eroze. Zábor půdy pro výstavbu.

Veřejná dopravní a technická infrastruktura Silné stránky Slabé stránky Dobrá vybavenost z hlediska kapa- Špatná sjízdnost vozovek v zimních city vodních zdrojů. obdobích. Plná plynofikace, ČOV, kanalizace. Dopravní infrastruktura. Příležitosti Hrozby Využití dotací z programů EU na Komplikace spojené s výstavbou. zlepšení veřejné infrastruktury. Sociodemografické podmínky Silné stránky Slabé stránky Zpomalení vývoje nezaměstnanosti. Vysoká intenzita dojíždění občanů Dobrá vzdělanostní a stále se zvyšu- do zaměstnání. jící struktura obyvatelstva. Zvýšení počtu přechodně žijících Modernizace služeb obce pro občany obyvatel. – veřejný internet, přednášky, . . . Oživení společenského života. Příležitosti Hrozby Rozvoj sociální péče. Nabídka vol- Hrozba nezaměstnanosti v důsledku nočasových aktivit pro všechny vě- zániku nebo omezení činnosti ve výkové skupiny obyvatel. znamných podnicích v regionu. Bydlení Silné stránky Slabé stránky Zvýšení zájmu o stavební parcely. Chátrající a neobydlená stavení, Převažující typ bydlení v rodinných zejména bývalé venkovské statky. domech. pokračování na další straně

174



Příležitosti Záchrana historických domů z čerpání dotací z fondů EU. Zvýšení kvality bydlení v důsledku ekonomického růstu.

Hrozby Vytváření dalších lokalit satelitního bydlení.

Rekreace Silné stránky Slabé stránky Vysoká přírodní úroveň. Narušení venkovského rázu záVynikající podmínky pro turistiku a stavby. cykloturistiku. Nedostatek vodních ploch pro letní Vysoký podíl chalupaření a zahrad- období. ničení. Zařízení pro sportovní využití. Příležitosti Hrozby Velký finanční přínos pro samotnou Nedostatek prostředků pro další reobec. konstrukce památek. Zvýšení podílu pracovních míst v tomto odvětví. Zvýšení životní úrovně. Podnět pro budování restaurací, penzionů, domácí ekoturistiky apod. Hospodářské podmínky Silné stránky Slabé stránky Dostatek rozmanitých pracovních Zánik tradičních řemesel. příležitostí v okolí obce. Snížení zemědělské aktivity. Příliv zahraničních podniků a firem do okolí. Příležitosti Hrozby Využití brownfieldů. Zvýšení negativního vlivu na životní Zvýšení životní úrovně občanů obce. prostředí. Zvýšení využití prostředků z rozvo- Zhuštění provozu automobilů v obci. jových programů pro podporu malého a středního podnikání. Podpora využití potenciálu obnovitelných energií. Zdroj: vlastní


175

Výsledky SWOT analýzy obce Záblatí je možné shrnout do následujících výsledných stanovisek: Záblatí má v každém hodnoceném bodě převahu pozitiv, což je velice přínosné. Jsou zde optimální podmínky pro další rozvoje a budování. Obec nemá aktuální konkrétní problémy a nedostatky. Mezi slabé stránky obce patří, stejně jako v případech popsaných v [1], řešení dopravy, péče a údržba památek i v okrajových částech, nedostatečné řešení prostor s veřejnou zelení a v neposlední řadě také řešení protipovodňové ochrany intravilánu obce Naopak mezi silné stránky obce Záblatí lze zařadit kladení důrazu na tradiční místní kulturní akce, alespoň částečné investice do renovovací a oprav historických objektů v obci a jejím okolí, podporování mimoškolních aktivit pro děti a především zvýšení úrovně různých služeb pro veškeré občany obce v souladu se závěry Sýkory [8]. Kulturní hodnota Záblatí je na vysoké úrovni a má stále tendenci stoupat. Především jde o dodržování tradic a zvyků. Díky přírodnímu zázemí, kde se daná lokalita nachází, tedy předhůří Šumavy, je rovněž velmi důležitá i tato komponenta pro další rozvoj obce. Návrhy na rozvoj obce Na základě průzkumů v lokalitě bylo provedeno vyhodnocení potenciálních změn na území obce Záblatí. Tyto změny byly pro větší přehlednost rozděleny do tří kategorií, a to bydlení a architektura, občanská vybavenost a výroba. Bydlení a architektura Průzkumy a rozbory pro urbanistickou studii sídelního útvaru Záblatí byl proveden do úrovně průzkumu jednotlivých stavebních objektů (včetně drobných přístaveb a hospodářských budov). Zástavba vznikala postupně podél příjezdních komunikací do obce, a to jako doplnění uliční zástavby. Novodobá zástavba bytových domů, a to i se všemi nedostatky, které se váží k tomuto typu zástavby ve venkovském prostředí, byla následně doplněna i na další nezastavěná místa na okrajích obce. Tato sevřená zástavba je doplněna o solitérní objekty stojící v intravilánu obce, především na jeho severním okraji (MŠ a školní jídelna), a dále o solitérní objekty a původní ucelená hospodářství mimo intravilán obce, stojící ve vyvýšených polohách nad obcí. Tato stavení dotvářejí malebný charakter Záblatí. Stavební stav většiny objektů je neuspokojivý, mohl by se však, v závislosti na prosperitě obce a jejich obyvatel, rychle zlepšit. To má souvislost i s novým funkčním využitím ostatních pozemků a ploch. Zvyšující se frekvence turistického ruchu, blízkost okresního města, malebnost a neporušené životní prostředí v Záblatí a jeho okolí, nabízejí rozličné šance. Řešení konceptu návrhu vychází z demografického hlediska předpokládajícího velmi mírný nárůst počtu obyvatel sídla. Mnoho možností zřízení nových

176


nebo rozšíření stávajících obytných prostor nabízejí volná místa především díky rozlehlým půdním prostorám nebo nevyužívaným nebytovým prostorám v přízemních částech objektů. Návrhem je snaha o ohleduplnou práci se stávající zástavbou tak, aby zůstala zachována původní urbanistická struktura obce, aby zůstaly zachovány původní stavební a uliční čáry a typické tvary a siluety jak řadových, tak samostatně stojících objektů stejně, jak popisují další autoři jako Sklenička [6] nebo Janů [16]. U všech navrhovaných obytných budov je předpokladem a podmínkou umožnění vzniku parkovacích míst na vlastním pozemku. Občanská vybavenost V současné době je občanská vybavenost v obci zastoupena především obecním úřadem, poštou s poštovní bankou, požární zbrojnicí, prodejnou smíšeného zboží, hostincem a dále objektem koupaliště. Další možností pro vznik nových objektů veřejné vybavenosti je areál dřívějšího státního statku a dále pak objekt skladu statku na návsi. Zároveň ale není možné jednoznačně stanovit, jaký druh občanské vybavenosti by měl být standardem pro podobný typ malých obcí. Základním předpokladem je umožnění rozšíření zařízení občanské vybavenosti a služeb v centrální části obce – především ve volných přízemních prostorách, které je možno uvolnit i tím způsobem, že přízemní obytné prostory budou přemístěny do nových půdních bytů v těch samých objektech. Mimo tato integrovaná místa by stávající zařízení občanské vybavenosti měla být doplněna o následující aktivity: sportovní areál v nivě řeky Blanice (školní hřiště s běžeckou dráhou, doplnění stávajícího fotbalového hřiště o další sportovní aktivity v jeho bezprostřední blízkosti, dobudování okolí koupaliště – hygienická zařízení, příslušenství, občerstvení, osázení zelení), areál dřívějšího státního statku (přestavba na sociální zařízení pro staré a imobilní občany o kapacitě 3–4 bytů, penzion v blízkosti koupaliště). Výroba Zemědělská výroba je organizována v areálu státního statku, který se v současné době, stejně jako zemědělská výroba jinde, potýká s existenčními problémy. Pracuje tu dnes cca 60 zaměstnanců, kteří se zabývají jak rostlinnou, tak živočišnou výrobou (především chov býků). Průmyslová výroba a sklady v sídle neexistují. Lesní výroba je organizována v rámci Lesního závodu Prachatice a v zaměstnanosti obyvatel Záblatí figuruje po zemědělské výrobě na druhém místě. Obec vlastní cca 1000 ha kvalitního smíšeného lesa, což představuje veliký potenciál pro návrh systému jeho využití. Mimo zaměstnání a podnikání v terciární sféře, u kterého se očekává stálý nárůst, je dnes většina obyvatel Záblatí a v sídlech v jeho okolí zaměstnána


177

v primárním sektoru (zemědělství, lesní výroba). Vývoj změn v této oblasti je dosti nejasný a ve velké míře bude ovlivněn spíše dotační zemědělskou politikou státu než samotným rozvojem obce. Jedná se spíše o návrh rezerv pro další rozvoj, především zemědělského areálu. Vznik průmyslových areálů a rozvoj výrobních aktivit v této oblasti není v lokalitě obce ani v jejím okolí žádoucí, vzhledem k možnému narušení rázu krajiny.

Závěr Venkov tvoří tři čtvrtiny území České republiky a žije zde čtvrtina obyvatel našeho státu, proto celý venkovský prostor má nezastupitelný význam. Při velmi vysokém počtu vesnic, rozmanitých jak svojí polohou, tak tradicemi a zvyklostmi, nelze formulovat univerzální návod, jak zlepšovat život na našem venkově. Přístup k obcím musí být vždy individuální, a tak každý program představuje jedinečný obraz specifických problémů dané lokality. Přetrvávajícím problémem rozvoje malých obcí jsou možnosti financování navrhovaných změn v obcích. Díky vstupu do Evropské unie se otevřely dveře k možnosti financování návrhů z cizích zdrojů. Ještě před samostatným vstupem se jednalo o tzv. Předvstupní fondy a v současné době máme k dispozici tzv. Strukturální fondy EU, které slouží k financování strukturální pomoci Společenství, která je směřována převážně do chudších regiónů členských států a s jejíž pomocí je posilována hospodářská a sociální soudržnost EU. V případě této modelové obce však nebyla tato možnost plně využita a vzhledem k časovému omezení projektů z Regionálních operačních programů rokem 2013 pravděpodobně ani plně využita nebude.

Reference [1] KNOPP, A. Vesnice – stavby a krajina mají svůj řád. Brno : Ústav územního rozvoje Brno, 1994. 221 s. ISBN 80-85124-96-3. [2] TASSER, E.; RUFFINI, FV.; TAPPEINER, U. An integrative approach for analyzing landscape dynamics in diverse cultivated and natural mountain areas. Landscape ecology, 2009, 24 (5). Str. 611–628. [3] AULIG, G.; KLINGBERG, T. Základy ekologie vesnice. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 1996. 178 s. ISBN 80-95368-68-4. [4] TOMÁŠEK, W. Die Stadt als Ökosystem. Köln : Institut für Landschaft und Garten, 1979. [5] HÁJEK, T. et al. Téma pro 21. století – kulturní krajina aneb proč ji chránit. Praha : Ministerstvo životního prostředí, 2000. 245 s. ISBN 807212-134-0.

178


[6] SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování. Praha : Naděžda Skleničková, 2003. 321 s ISBN 80-903206-1-9. [7] SKLENIČKA, P. Applying evaluation criteria for the land consolidation effect to three contrasting study areas in the Czech Republic. Land Use Policy, 2006, 23 (4). Str. 502–510. [8] SÝKORA, J. Venkovský prostor : 2. díl Územní plánování vesnice a krajiny. Praha : Vydavatelství ČVUT, 1998. 156 s. [9] PERLÍN, R. Program obnovy vesnice : Metodická publikace. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1993. S. 63. ISBN 80-85124-75-6. [10] FORMAN, R. T. T. Some general principles of landscape and regional ecology. Landscape Ecology, 1995, 10. S. 133–142. [11] DOLEŽAL, P. et al. Metodický návod k provádění pozemkových úprav. Praha : Ministerstvo zemědělství – Ústřední pozemkový úřad, 2010. 173 s. [12] DUMBROVSKÝ, M. et al. Metodický návod pro pozemkové úpravy a související informace. Výstup řešení projektu NAZV EP 0960. Praha : VÚMOP Praha, 2000. 207 s. ISSN 1211-3972. [13] KVÍTEK, T. et al. Identifikace potenciálních zdrojových lokalit plošného zemědělského znečištění – standardizovaný podklad pro projektování komplexních pozemkových úprav, metodika. Praha : Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v. v. i., 2008. 34 s. ISBN 978-80-904027-3-7. [14] KVÍTEK, T. et al. Changes of nitrate concentrations in surface waters influenced by land use in the crystalline komplex of the Czech Republic. Physics and Chemistry of the Earth, 2009, 34. Str. 541–551. [15] LÖW, J.; MÍCHAL, I. Krajinný ráz. Kostelec nad Černými lesy : Lesnická práce, s. r. o., 2003. 550 s. ISBN 80-86386-27-9. [16] JANŮ, A. Územní plánování jako nezbytný nástroj veřejné správy obcí ke koordinaci funkcí v území, In: Sborník přednášek z odborného semináře : Činnost pozemkového úřadu. Olomouc, OPÚ Olomouc, Českomoravská komora pro pozemkové úpravy, 2001. S. 28–30.

Evaluation of problems of small urban structures restoration and development – case study Záblatí The aim of this article is to evaluate possible problems with small urban structures restoration and development. Based on SWOT analysis and landscape characteristics there the evaluation of potential changes in the village Záblatí u Prachatic. These changes were divided into three categories – housing and architecture, amenities and production. By potential development and revival of this village it is preferred to use existing capacities in all potential fields of development. The most important problems and barriers are missing or


179

insufficient infrastructure, poor technical conditions of building sites and also problems with parking spaces. These problems are connected not only with this concrete village but with most of similar municipalities in this region. Keywords: rural development, small urban structures, landscape, land consolidation

Kontaktní adresa: Ing. Jana Moravcová, Katedra krajinného managementu, Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, e-mail: [email protected]

LOUŽENSKÁ, I.; MORAVCOVÁ, J.; KOUPILOVÁ, M.; PAVLÍČEK, T.; VÁCHAL, J. Zhodnocení problémů rozvoje malých obcí – případová studie Záblatí. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 165–179. ISSN 1802-503X.

Vliv kritických koeficientů kapalin na lineární škálovací stavovou rovnici Radim Mareš, Jana Kalová Západočeská univerzita v Plzni

Abstrakt Chování látek v okolí kritického bodu je stále předmětem velkého vědeckého zájmu. V předkládaném článku zmiňovaný fázový přechod kapalina – kapalina v oblasti podchlazené vody může mít vliv na biochemické procesy nebo na proces tvorby srážek. Není bez zajímavosti, že většina vody se ve vesmíru vyskytuje ve formě podchlazené vody nebo amorfního ledu, přičemž obě tyto formy mají podobné vlastnosti. Některé vlastnosti podchlazené vody lze vysvětlit užitím teorie druhého kritického bodu. Upřesnění hodnot kritických exponentů, počítaných na základě Isingova modelu nebo určených experimentálně, ovlivní hodnoty konstant parametrické lineární stavové škálovací rovnice, která se používá k popisu termofyzikálních vlastností látek v okolí kritického bodu. V článku je analyzován vliv těchto kritických exponentů na linearitu stavové rovnice. Byly analyzovány nové sady kritických exponentů získaných buď teoretickými výpočty z Isingova modelu nebo experimentálně. V článku je zdůrazněna nutnost pečlivé volby kritických exponentů nebo nutnost přepočtu koeficientů parametrického modelu.

Klíčová slova: kritický bod, stavová rovnice, kritické exponenty, lineární škálovací rovnice

Úvod Voda má velmi jednoduchý chemický vzorec a její výzkum probíhá po staletí. Současná věda přesto neumí vysvětlit řadu abnormalit v jejím chování, například pokles hustoty vody při teplotě klesající ke 4 ◦ C. Další nevyřešenou zvláštností je, že u vody v podchlazeném stavu s klesající teplotou prudce

181

182


roste tepelná kapacita nebo stlačitelnost a prudce klesá (do záporných hodnot) tepelná roztažnost [1]. Výzkum podchlazené vody je velmi důležitý např. z klimatologického hlediska (proces tvorby srážek nebo pohlcování slunečního záření v atmosféře jsou jevy zvláště důležité v období globálního oteplování), nové myšlenky může přinést i při popisu biochemických procesů [2]. Existuje několik teorií, které v rámci omezeného počtu experimentálních dat mohou vysvětlit anomálie podchlazené vody [3]. Jednou z nich je teorie existence druhého kritického bodu fázového přechodu kapalina – kapalina, která předpokládá existenci vody s nízkou hustotou a vody s vysokou hustotou, přičemž mezi těmito kapalinami dochází k fázovému přechodu. Pro výpočet kritické části termodynamického potenciálu kapalin v asymptotické blízkosti kritického bodu lze stanovit implicitní funkci [4], vycházející z teorie renormalizační grupy a Isingova modelu. Tato implicitní funkce ale není příliš vhodná pro praktické výpočty. Proto se často pro výpočty vlastností tekutin v okolí kritického bodu používá parametrická škálovací rovnice, která zavádí parametrické proměnné r a θ, kde r určuje vzdálenost od kritického bodu a θ určuje polohu na termodynamické ploše na křivce s konstantním r. Přehled a stručný popis teorie lze najít například v [5, 6]. Teorie je univerzální, nemusí se týkat jen fázového přechodu kapalina – kapalina, další příklady kromě výše zmíněného fázového přechodu v podchlazené vodě lze najít např. v [7]. Fundamentální prací popisující univerzální chování tekutin v blízkosti kritického bodu je práce [8]. Parametrický model obsahuje velký počet konstant, k jejichž výpočtu se používají tzv. kritické exponenty. Ty ale v poslední době prošly revizí. Teoretické hodnoty pro kritické koeficienty počítané z 3D Isingova modelu metodami vysokoteplotního rozvoje, simulacemi Monte Carlo nebo metodami poruchové teorie byly revidovány v článku [9]. Nové experimentální hodnoty některých kritických exponentů byly publikovány v [10]. Nové hodnoty kritických exponentů ovlivňují však koeficienty škálovací rovnice. Tento vliv je analyzován v předkládané práci.

Škálovací rovnice Prvním krokem pro stanovení stavové rovnice je přiřazení teoretických škálovacích polí k fyzikálním proměnným P, T a µ – tlaku, teplotě a chemickému potenciálu. Pro výpočty je výhodnější používat místo P, T a µ bezrozměrové proměnné:


∆Tˆ =

T − 1, Tc

∆Pˆ =

P − 1, ρc kB Tc

∆ˆ µ=

183

µ − 1, kB Tc

kde Tc je teplota v kritickém bodě, ρc je hustota částic v kritickém bodě, kB je Boltzmannova konstanta. Teoretická škálovací pole pak lze definovat jako lineární kombinaci fyzikálních polí (viz např. [5]): h1 = a1 ∆ˆ µ + a2 ∆Tˆ + a3 ∆Pˆ , µ + b3 ∆Pˆ , h2 = b1 ∆Tˆ + b2 ∆ˆ

(1)

h3 = c1 ∆Pˆ + c2 ∆ˆ µ + c3 ∆Tˆ, kde a1 , a2 , a3 , b1 , b2 , b3 , c1 , c2 , c3 jsou konstanty. Volbou koeficientů v této lineární transformaci lze dosáhnout různých popisů stavového chování v okolí kritického bodu. Škálovací pole h1 se nazývá pole „uspořádáníÿ, h2 je pole „tepelnéÿ. Singulární část odpovídajícího termodynamického potenciálu lze pak v okolí kritického bodu asymptoticky popsat škálovacím vztahem: h1 2−α ± h3 ≈ |h2 | f , (2) |h2 |2−α−β kde α, β jsou univerzální kritické exponenty. První derivace termodynamického potenciálu podleškálovacích polí definují dvě škálovací hustoty, „parametr ∂h3 ∂h3 a „tepelnou hustotuÿ φ2 = − . Druhé uspořádáníÿ φ1 = − ∂h1 h2 ∂h 2 h1 ∂φ1 derivace definují tři susceptibility, „silnouÿ susceptibilitu χ1 = , „sla∂h1 h2 ∂φ2 ∂φ1 ∂φ2 bouÿ χ2 = a „křížovouÿ χ12 = = . Univerzální ∂h2 h1 ∂h2 h1 ∂h1 h2 ˆ0 , které škálovací funkce f obsahuje dvě na systému závislé amplitudy, Aˆ0 a B mají původ v počátečním hamiltoniánu a jsou určeny asymptotickým rozvojem škálovacích hustot při nulovém poli uspořádání (h1 = 0), ∂h3 ˆ0 |h2 |β , ≈ ±B φ1 = − ∂h1 h2 (3) ∂h3 Aˆ± 0 φ2 = − ≈ h2 |h2 |−α . ∂h2 h1 1−α

Lineární model Pro praktické výpočty je vhodnější parametrická reprezentace škálovací stavové rovnice s použitím proměnných r a θ. Provede se transformace souřadnic [6]:

184


h1 = arβ+γ θ(1 − θ2 ), h2 = r(1 − b2 θ2 ),

(4)

γ − 2β je univerzální konstanta, koeficient a je na sysγ(1 − 2β) tému závislá konstanta. Proměnná r určuje singulární chování termodynamických funkcí, termodynamické vlastnosti jsou analytickými funkcemi vzhledem k proměnné θ. Singulární část termodynamického potenciálu je dána vztahem odpovídajícím teorii renormalizační grupy [6]: kde koeficient b2 =

h3 (r, θ) = akr2−α [f (θ) − θ2 (1 − θ2 )] +

ak 2 r (1 − b2 θ2 )2 . 6

(5)

Ve vztahu (5) je k na systému závislá konstanta a funkce f (θ) je definována rovnicí: f (θ) = f0 + f2 θ2 + f4 θ4 .

(6)

Podle (3) lze nyní spočítat stavovou rovnici pro výpočet definice ∂h3 φ1 = − : ∂h1 h2 φ1 = krβ m(θ),

(7)

kde

m(θ) = −

2b2 (2 − α)θ[f (θ) − θ2 + θ4 ] + (1 − b2 θ2 )[f 0 (θ) − 2θ + 4θ3 ] . 2b2 (β + γ)θ2 (1 − θ2 ) + (1 − 3θ2 )(1 − b2 θ2 )

(8)

Z různých experimentálních hodnot vyplývá, že funkce m(θ) je blízká lineární funkci θ [11]. Protože i konstanty f0 , f2 , f4 jsou univerzální, byly pomocí kritických koeficientů určeny následovně: f0 = − f2 =

β(δ − 3) − b2 αγ , 2b4 (2 − α)(1 − α)α

β(δ − 3) − b2 α(1 − 2β) , 2b2 (1 − α)α f4 = −

1 − 2β . 2α

(9) (10) (11)


185

Kritické koeficienty Kritické koeficienty byly v nedávné době znovu přepočteny [9] a proběhla i nová experimentální měření [2]. Aproximace (9–11), která linearizovala funkci (8) pomocí univerzálních koeficientů, nemusí být tudíž přesná. Nyní bude vyčíslen vliv změny kritických koeficientů na parametry škálovací rovnice. Jednotlivé sady kritických koeficientů lze najít v tabulce 1: Tabulka 1: Kritické exponenty Zdroj [6] Anisimov, Agayan, Collings α 0,110 β 0,325 γ 1,24 δ 4,815 ν 0,63 η 0,0318 Zdroj: v tabulce

Zdroj [9] Pelissetto, Vicari 0,110 ± 0,003 0,326 ± 0,002 1,239 ± 0,002 4,801 ± 0,017 0,630 ± 0,002 0,033 ± 0,004

Zdroj [10] Sengers, Shanks 0,113 ± 0,009 0,3245 ± 0,0105 1,238 ± 0,012 4,815 ± 0,089 0,629 ± 0,003 0,032 ± 0,013

Exponenty jsou spolu svázány vztahy: γ = 2 − α − 2β,

3ν = 2 − α,

γ = (2 − η)ν.

(12)

Užitím těchto vztahů byly dopočítány chybějící hodnoty kritických koeficientů v konkrétních zdrojích a doplněny do Tab. 1. Například v [10] jsou uvedeny pouze experimentální hodnoty kritických koeficientů γ, ν a η.

Výsledky Použitím kritických koeficientů z tabulky 1 včetně jejich mezních hodnot byly přepočítány koeficienty parametrické rovnice b2 , f0 , f2 , f4 . Výsledky jsou zaznamenány v tabulce 2: Tabulka 2: Koeficienty parametrické rovnice Řada v grafu 1 1 (zdroj [6]) 2 (zdroj [9]) 3 (zdroj [9]) 4 (zdroj [9]) 5 (zdroj [10]) 6 (zdroj [10]) 7 (zdroj [10])

α

β

γ

δ

b2

f0

f2

f4

0,11 0,107 0,11 0,113 0,104 0,113 0,122

0,325 0,324 0,326 0,328 0,314 0,3245 0,335

1,24 1,237 1,239 1,241 1,226 1,238 1,25

4,815 4,784 4,801 4,818 4,731 4,815 4,904

1,359447 1,352704 1,361406 1,370332 1,311196 1,355463 1,406061

-0,59137 -0,60273 -0,58549 -0,56895 -0,61951 -0,57461 -0,53233

2,019449 2,038911 2,007071 1,976839 2,016681 1,969705 1,929573

-1,59091 -1,64486 -1,58182 -1,52212 -1,78846 -1,5531 -1,35246

Zdroj: vlastní

186


Pro koeficienty z tabulky 2 je možné spočítat funkci m(θ) v (7), která se podle lineárního modelu má přibližovat lineární funkci θ. Výsledky pro jednotlivé sady koeficientů z tabulky 2 jsou zobrazeny v grafu 1. Řada 8 zobrazuje lineární průběh m(θ): Graf 1: Závislost m(θ) pro jednotlivé sady koeficientů

Zdroj: vlastní Z grafu jasně vyplývá, že funkce m(θ), a tedy i parametrická lineární rovnice, která se používá pro reálné kapaliny, je silně závislá na hodnotách kritických exponentů a i při volbě kritických koeficientů odpovídajících přesnosti výpočtu nebo přesnosti experimentálního měření lze pozorovat značné odchylky od linearity. Nyní budou porovnány a graficky znázorněny odchylky funkce m(θ) od lineární funkce θ pro sadu koeficientů 1 (používané v [6]), sadu 3 (střední hodnoty koeficientů podle teoretických výpočtů v [9]) a sadu 6 (experimentálně určené koeficienty v [10]) z tabulky 2: Graf 2: Odchylky m(θ) od lineární funkce θ

Zdroj: vlastní


187

Je zřejmé, že nejvíce se lineárnímu průběhu blíží funkce získané z naměřených kritických koeficientů, zatímco teoreticky spočtené kritické koeficienty vedou k horším výsledkům.

Závěr Autory článku provedená a popsaná analýza ukazuje, že při tvorbě stavové rovnice v okolí kritického bodu je třeba věnovat pozornost volbě kritických exponentů a testovat linearitu funkce m(θ). V opačném případě by současné použití termodynamického potenciálu (5) a lineární stavové rovnice, jak se v praxi často děje (viz např. [6]), mohlo vést k nekonzistentnímu popisu termofyzikálních vlastností látek v okolí kritického bodu. Pokud se aplikuje definice koeficientů parametrické rovnice f0 ,f2 ,f4 (9–11), jeví se z uvažovaných sad kritických exponentů jako nejvhodnější sada získaná z experimentálních dat (viz [10]), pro kterou má funkce m(θ) nejmenší odchylku od lineárního průběhu. Tato sada však zároveň vykazuje největší rozptyl hodnot kritických exponentů (viz tabulka 1). V nedávné době upřesněné hodnoty kritických koeficientů, převážně hodnoty získané novými výpočty v [9], vedou k potřebě nové aproximace koeficientů (9–11). Při použití lineární škálovací rovnice je třeba obezřetně volit kritické koeficienty a případně otestovat linearitu funkce m(θ).

Poděkování Autoři děkují GA AV ČR za poskytnutí grantu IAA200760905 „Termofyzikální vlastnosti vody v neprobádaných technicky významných oblastechÿ a MŠMT ČR za poskytnutí grantu LA09011 „Mezinárodní spolupráce ve výzkumu vlastností vody a vodných směsí v rámci IAPWSÿ.

Reference [1] ANGELL, A. Highs and lows in the density of water. Nature. July 2007, vol. 2, p. 396–398. ISSN 0028-0836. [2] WIGGINS, P. Life Depends upon Two Kinds of Water [online]. PLoS ONE. January 2008, issue 1, e1406. Dostupné z WWW: . [3] DEBENEDETTI, P. G. Metastable Liquids : Concepts and Principles. Princeton : Princeton University Press, 1996. 400 pp. ISBN 978-0-69108595-1.

188


[4] FISHER, M. E. Renormalisation Group Theory: Its basis and formulation in statistical physics. Reviews of Modern Physics. 1998, vol. 70, issue 2, p. 653–681. [5] FUENTEVILLA, D. A.; ANISIMOV, M. A. Scaled Equation of State for Supercooled Water Near the Liquid – Liquid Critical Point. Physical Review Letters. 2006, vol. 97, issue 19, 195702. ISSN 0031-9007. [6] ANISIMOV, M. A.; AGAYAN, V. A.; COLLINGS, P. J. Nature of the Blue-Phase-III-isotropic critical point: An analogy with the liquid-gas transition. Physical Review E. 1998, vol. 57, n. 1, p. 582–595. ISSN 15393755. [7] PATAŠINSKIJ, A. Z.; POKROVSKIJ, V. L. Fluktuacionnaja teorija fazovych perechodov. Moskva : Nauka, 1982. [8] SENGERS, J. V.; LEVELT SENGERS, J. M. H. Thermodynamic behavior of fluids near the critical point. Annual Review of Physical Chemistry. 1986, vol. 37, p. 189–222. [9] PELISSETTO, A.; VICARI, E. Critical phenomena and renormalizationgroup theory. Physics Report. October 2002, vol. 368, issue 6, p. 549–727. ISSN 0370-1573. [10] SENGERS, J. V.; SHANKS, J. G. Experimental Critical-Exponent Values for Fluids. Journal of Statistical Physics. December 2009, vol. 137, numbers 5–6, p. 857–877. ISSN 0022-4715. [11] SCHOFIELD, P. Parametric representation of the equation of state near a critical point. Physical Review Letters. 1969, vol. 22, number 12. ISSN 0031-9007.

Critical exponents values for fluids and linear scaled equation of state The behavior of substance in the vicinity of a critical point is the focus of great scientific interest. A liquid-liquid phase transition in the supercooled region could influence biochemical or precipitation processes. It is interesting that water in a space is mostly in a supercooled or amorphous ice form. These two forms have similar properties. A parametric linear scaled equation of state is used to describe thermophysical properties in the critical point vicinity. A values correction of critical exponents that were calculated from Ising model or were experimentally found, influences values of the scaled equation constants. Paper deals with a dependence of these scaled equation linearity on critical exponents. Several critical exponents sets gained either using theoretical calculations from Ising model or experimentaly, were analyzed. A requirement on an accurate choice of critical


189

exponents or a need to recalculate the parametric model coefficients is emphasized in the paper. Keywords: critical point, equation of state, critical exponents, scaled equation

Kontaktní adresa: prof. Ing. Radim Mareš, CSc., Katedra energetických strojů a zařízení, Fakulta strojní, ZČU v Plzni, Univerzitní 8, 306 14 Plzeň, e-mail: [email protected] MAREŠ, R., KALOVÁ, J. Vliv kritických koeficientů kapalin na lineární škálovací stavovou rovnici. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 181–189. ISSN 1802-503X.

Dva geometrické příklady „přechodovýchÿ ploch v architektuře Radimír Novotný Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Příspěvek analyzuje relevantní geometrické vlastnosti dvou „přechodovýchÿ (plášťových) a rotačně asymetrických ploch se stejnou kruhovou horizontální podstavou, z nichž jedna je přímková rozvinutelná, zatímco druhá je přímková nerozvinutelná s tím, že „pódiumÿ (horní vodorovná podstava) prvé z nich je kružnicí, zatímco „pódiumÿ té druhé je elipsou, přičemž vertikální vzdálenost obou podstav je stejná. Obě uvažované „přechodovéÿ plochy jsou speciálně definovány tak, že právě jediná z (nekonečného množství) tvořicích přímek bude vždy vertikální. S popsanými geometrickými útvary se lze především setkat v moderní architektuře v souvislosti s podstavnou hmotou pódií, piedestalů soch apod. Klíčová slova: kuželové plochy rozvinutelné, nerozvinutelné plochy, konoidy, přímkové plochy, piedestaly a jejich plášťové plochy

Úvod V architektuře (ale i v řadě fyzikálně technických problémů praxe) bývá často zapotřebí vyřešit geometrický problém vhodných přechodových ploch mezi dvěma rovnoběžnými podstavami resp. profily. Jde-li v případě architektury o úlohy ryze estetické, pak v případě techniky běží o zadání zpravidla fyzikálně přísně podmíněná. Je přitom zajímavé, že fyzikální účelnost takovýchto ploch obvykle odpovídá i jejich tvarově geometrické eleganci; jako by v přírodě existovala zřetelná kongruence mezi účelností a krásou (ale i naopak)! Sluší se ovšem poznamenat, že poněkud „hravéÿ modelování „pěknýchÿ architektonických tvarů bývá zpravidla mnohem snazší než jejich nalézání z těch či oněch požadavků exaktních věd. Námi vytýčená úloha je patrně čistě geometrické povahy. Prvá popisovaná plášťová plocha je plochou kruhově kuželovou, tedy přímkovou a rozvinutelnou, 191

192


zároveň též ale plochou rotačně nesouměrnou, kosou a komolou, viz též Obr. 1. Druhou studovanou plochou je plocha kruhového kosého konoidu, tedy plocha přímková nerozvinutelná, viz též Obr. 2., přičemž komolostí obou těchto geometrických útvarů rozumíme jejich omezení dvěma vodorovnými podstavami „kružnice – kružniceÿ resp. „kružnice – elipsaÿ o jednotné vzdálenosti h podstav. Obě studované plochy jsou evidentně symetrické jedině vzhledem k nárysně. Poznamenejme, že kvůli jednoduchosti kreslení i názornosti byla pro zobrazení obou analyzovaných ploch zvolena Mongeova projekce. V dalším textu budeme vyšetřovat resp. verifikovat a srovnávat polohově geometrické vlastnosti obou uvedených plášťových ploch metodou analytické prostorové geometrie, posléze dojde i ke srovnávání některých jejich metrických charakteristik. Přímková rozvinutelná plocha Této „přechodovéÿ ploše odpovídá, jak již výše řečeno, Obr. 1. Nechť se její spodní horizontální kružnice o poloměru ro a se středem S ≡ O nalézá v půdorysně (x1 x2 ). Její vrchol V v nárysně (x1 x3 ) nechť má pak souřadnice V ≡ V (ro ; 0; L), L ≥ 0. Uvažujme, že geometrické místo středů všech horních vodorovných kružnic se bude nalézat na přímce p, která spojuje body S a V . Bude-li se střed takovéto (libovolné) kružnice o poloměru r nalézat v úrovni x3 nad půdorysnou, snadno nalezneme ro · x3 , (1) L přičemž její (v Obr. 1. již neoznačený) střed je vyosen oproti středu S spodní kružnice o rozdíl poloměrů, totiž o r(x3 ) = ro −

m = ro − r.

(2)

Je-li dále rovnice spodní kružnice tvaru x21 + x22 = ro2 , pak rovnice horní vyosené kružnice je (x1 − m)2 + x22 = r2 .

(3)

Spojíme-li nyní rovnice (1), (2) a (3), obdržíme po menší úpravě hledanou rovnici pláště předmětné plochy, totiž 2 · ro2 2 · ro · x1 · x3 + · x3 − ro2 = 0 L L platné vzhledem k soustavě {O; x1 ; x2 ; x3 }. x21 + x22 −

(4)

Technická a přírodovědní sekce / Technical and natural sciences section Obrázek 1: Schéma kruhové přímkové rozvinutelné „přechodovéÿ plochy

Zdroj: vlastní

193

194


Snad je vhodné na tomto místě ukázat několik verifikací resp. odvodit několik geometrických vlastností plochy (4). Např., podobně jako vzorec (1), z nár zoru plyne i jiná jeho varianta, totiž kupř. x3 = L·(1− ). Spojením tohoto výro razu s (4) po jistých algebraických úpravách dostaneme [x1 −(ro −r)]2 +x22 = r2 , což je ale (3); vztah (4) je tedy správný. Dále se ptejme, jaký útvar vznikne řezem (4) rovinou x3 = C < L. Uplatněním tohoto požadavku na (4) dospějeme po úpravách k rovnici (x1 − m)2 + x22 = (ro − m)2 , v němž je ovšem C · ro , takže vodorovným řezem plochy (4) je vždy kružnice, srovnej s (2), m= L (3) a s Obr. 1. Anebo na otázku, „co že je řezem plochy (4) rovinou x3 = L?ÿ dává odpověď prosté spojení uvedené rovnice roviny rovnoběžné s půdorysnou se vztahem (4). Tak se dobereme výrazu x22 + x21 − 2 · ro · x1 + ro2 = 0, neboli (x1 − ro )2 + x22 = 0, což je ovšem splněno jenom při současné platnosti x1 = ro a x2 = 0, takže hledaným řezem je bod (vrchol) V . Provedeme-li průnik plochy (4) rovinou x2 = 0, tedy nárysnou, dospějeme ihned k rov2 · ro2 2 · ro · x1 · x3 + · x3 − ro2 = 0. Čtenář se snadno přesvědčí, že nici x21 − L L tomuto vztahu (kvadratická rovnice) vyhovuje jednak x1 = ro (jediná svislá površka) a jednak přímka (šikmá površka s nejmenším spádem) q ≡ x1 (x3 ) = 2 · ro L L · x3 − ro ≡ x3 (x1 ) = · x1 + . Pro úplnost ještě uveďme rovnici L 2 · ro 2 ro L přímky p jako p ≡ x1 (x3 ) = · x3 ≡ x3 (x1 ) = · x1 Potvrzuje se, že površka L ro q má poloviční spád oproti přímce p. Konečně se můžeme tázat, co je řezem plochy (4) bokorysnou x1 = 0. Dosazením a úpravou ihned dospějeme k rovnici L L − · x22 . Hledaným řezem je tedy parabola druhého stupně x3 (x2 ) = 2 2 · ro2 s vrcholem na přímce q.

Přímková nerozvinutelná plocha Nadepsané přímkové ploše je přiřazen Obr. 2. Její jednou řídicí křivkou bude opět horizontální kružnice o poloměru ro se středem S ≡ O nalézající se v půdorysně (x1 x2 ). Druhým řídicím útvarem pak bude přímka s daná průnikem dvou rovin: x1 = ro a x3 = L a třetím řídicím prvkem je nárysna (x1 x3 ). Studovanou „přechodovouÿ plochou je tedy kruhový přímý konoid. V Obr. 2. se zaměřme na regulární tvořicí přímku 2 q (ze dvojice tvořicích přímek 1 q a 2 q). Pro prvou souřadnici bodu 2 B (na spodní kružnici v půdorysně) jsme použili označení x ˜1 , zatímco pro prvou souřadnici obecného bodu A ∈ 2 q, který leží na ploše konoidu ve výšce x3 nad půdorysnou, jsme použili označení x1 , přičemž zřejmě 2 q ≡ 2 BA.


Obrázek 2: Schéma kruhové přímkové nerozvinutelné „přechodovéÿ plochy

Zdroj: vlastní

195

196


p Patrně platí x ˜1 = ± ro2 − x22 (uvažujeme znaménko „plusÿ), ale také line(ro − x ˜1 ) (x1 − x ˜1 ) ární závislost = . Spojením obou posledních rovnic dostaL x3 neme p (x1 ± ro2 − x22 ) p · L. (5) x3 (x1 , x2 ) = (ro ± ro2 − x22 ) Vztah (5) je rovnicí konoidu zobrazeného na Obr. 2. vzhledem k soustavě kartézských souřadnic {O; x1 ; x2 ; x3 }. Proveďme i v případě rovnice (5) užitečná ověření a prozkoumejme některé vlastnosti této plochy. Především, bude-li v (5) platit x3 = 0, potom vzhledem k předpokladům vyjde x21 + x22 = ro2 , což je ale rovnice spodní podstavné (a řídicí) kružnice konoidu (5). Podobně, pro x3 = L vyjde z (5) x1 = ro , což je rovnicí (řídicí) přímky s kolmé k nárysně (x1 x3 ). Vztah (5) je tedy správný. Proveďme nyní řez konoidu (5) nárysnou x2 = 0. Po dosazení při uvažování znaménka „minusÿ vyjde z (5) x1 = ro , což je tvořicí přímka nerozvinutelné přímkové plochy kolmá k půdorysně (x1 x2 ) a zároveň jedna ze dvou torzálních přímek ležících v nárysně x2 = 0. Tato tvořicí přímka má ze všech patrně nejvyšší spád. Při uvažování znaménka „plusÿ ve vztahu (5) obdobně po kratší L L úpravě vyjde vztah x3 (x1 ) = · x1 + . Toto je také tvořicí přímka zbor2 · ro 2 cené plochy (5), a to s nejmenším spádem, – a zároveň také její druhou torzální přímkou ležící v nárysně. Na Obr. 2. je označena q. (Existují ještě další dvě torzální (tvořicí) přímky rovnoběžné s nárysnou, jejichž spád je „středníÿ, totiž L , které na řídicí přímce s určují dva kuspidální body 1 K a 2 K). Prozkouro mejme dále, co jest řezem plochy (5) bokorysnou (rovinou x1 = 0). Patrně vychází křivka p L · ro2 − x22 p , (6) x3 (x2 ) = ± ro ± ro2 − x22 v níž (realisticky) žádáme x3 ≥ 0 a ro ≥ |x2 | ≥ 0. V rovnici (6) vychází L pro x2 = 0 buď x3 → −∞, anebo x3 = + , což dobře odpovídá názoru. 2 Podobně, pro x2 = ±ro dává (6) patrně x3 = 0. Vztah (6) je křivkou podkovovitého tvaru (jakýsi konkávní „půloválÿ s kulminem na tvořicí přímce q), viz Obr. 3. p Je i zvláštním případem průřezové (trojparametrické) křivky x3 (x2 ) = (b ± ro2 − x22 ) p · L vzniknuvší průnikem rovin x1 = b; b ∈ h−ro ; +ro i plo(ro ± ro2 − x22 ) chou (5), takže poslední vztah je kongruentní se vztahem (6). (Detailní analýzu těchto křivek ležících v bokorysně ponecháváme již na čtenáři).


197

Obrázek 3: Řez nerozvinutelné „přechodovéÿ plochy (5) bokorysnou

Zdroj: vlastní

Tažme se konečně, co je řezem konoidu (5) vodorovnými rovinami (rovnoL běžnými s půdorysnou x3 = 0). Nechť jsou uvažované roviny tvaru x3 = , a a ∈ h1; +∞). Průnikem těchto rovin plochou (5) je (pro obě uvažovaná znamení „plusÿ či „minusÿ) křivka tvaru (po úpravě) a2 · x21 + (a − 1)2 · x22 − 2 · ro · a · x1 + ro2 · a · (2 − a) = 0.

(7)

Označme A = a2 , B = 0, C = (a−1)2 , D = −ro ·a, E = 0 a F = ro2 ·a·(2−a), přičemž A · x21 + 2 · B · x1 · x2 + C · x22 + 2 · D · x1 + 2 · E · x2 + F = 0 je rovnice L obecné kuželosečky v rovině x3 = . V našem případě je tedy rovnice (7) a vyjádřitelná ve tvaru A · x21 + C · x22 + 2 · D · x1 + F = 0, v němž je evidentně B = 0 a signA = signC. Jde proto o elipsu s poloosami rovnoběžnými s osami x1 a x2 kartézské soustavy souřadnic {0; x1 ; x2 ; x3 }. Tehdy je délka prvé její r C · D2 + A · E 2 − A · C · F poloosy dána vztahem o1 ||x1 = a délka její druhé A2 · C r C · D2 + A · E 2 − A · C · F poloosy vyplývá ze vztahu o2 ||x2 = . Lze také A · C2 vyjádřit souřadnice středu této „průnikovéÿ elipsy, totiž Se ≡ [xe1 ; xe2 ], kde

198


xe1 = −

D E a xe2 = − . Po příslušných dosazeních a úpravách dostaneme A C a−1 o1 = · ro , (8) a o2 = ro ,

(9)

ro a

(10)

xe1 = a konečně

xe2 = 0.

(11) x21

Pro kontrolu ověřme: např. pro a = 2 dává rovnice (7) elipsu 4 · + x22 − ro a xe2 = 0 a dále 4 · ro · x1 = 0. Tato má souřadnice podle (10) a (11) xe1 = 2 ro podle (8) a (9) poloosy o1 = a o2 = ro . Nebo např. pro a = 1 neboli pro 2 x3 = L vychází z rovnice (7) vztah x21 − 2 · ro · x1 + ro2 = 0. Odsud pak ihned (x1 − ro )2 = 0, čili x1 = ro . Také je vidět, že xe1 = ro a o1 → 0. Konečně např. pro a → +∞ limitně přechází (7) v rovnici kružnice x21 + x22 = ro2 , kdy xe1 → 0 a o1 → ro . Všechny tyto verifikace jsou evidentní i z Obr. 2.

Porovnání některých metrických vlastností obou „přechodovýchÿ ploch Uvažujme nadále, že obě studované plochy (4) a (5) mají stejnou podstavnou kružnici o obsahu Po = π · ro2 a stejnou úroveň horní podstavy x3 = h ; h ≡ x3 ≤ L, viz též Obr. 1. a Obr. 2. Ze vztahu (1) pro rozvinutelnou plochu (4) snadno zjistíme závislost obsahu horní podstavy na její úrovni, totiž

h Pr (h) = Po · 1 − L

2 .

(12)

L Vzhledem k výše zavedené substituci x3 = lze také vztah (12) vyjádřit a jako Pr (a) = Po ·

a−1 a

2 .

(12a)

Podobně, pro nerozvinutelnou plochu (5) určíme obsah její horní podstavy jako Pn = π·o1 ·o2 (elipsa), kde je třeba dosadit vztahy (8) a (9) při respektování L substituce x3 = . Vyjde a


h Pn (h) = Po · 1 − , L

199

(13)

popř. (a − 1) . (13a) a že pro všechna 0 ≤ h ≤ L platí Pr (h) ≤ Pn (h), přičemž poměr Je vidět, Pn (h) L dosáhne svého maxima 2 při h = , viz též Obr. 4. Pr (h) 2 Pn (a) = Po ·

Obrázek 4: Závislost obsahů vodorovných rovinných řezů obou ploch na úrovni jejich průniků

Zdroj: vlastní

Všimněme si konečně objemů obou uvažovaných „přechodovýchÿ ploch omezených úrovněmi x3 = 0 a x3 = h. Na základě Cavalieriho principu lze vyjádřit výše vymezený objem Vn (h) nerozvinutelné plochy (5) pomocí stejně vymezeného objemu Vr (h) rozvinutelné plochy (4) takto:

200


Z

h

[Pn (h) − Pr (h)] · dh.

Vn (h) = Vr (h) +

(14)

0

Ve vzorci (14) se (opět využitím Cavalieriho principu a výpočtu vymezené části rotačně symetrického objemu popř. za využití vztahů z elementární stereometrie při aplikaci na (4)) snadno odvodí, že Vr (h) =

π h · h · (2 · ro2 − ro2 · + r2 ), 3 L

(15)

π · h · (ro2 + ro · r + r2 ). 3

(15a)

popř. též Vr (h) =

ro Uvážíme-li, že platí r = · (L − h), lze rovnici (15) po úpravách vyjádřit L také jako h h2 Vr (h) = Po · h · 1 − + . (15b) L 3 · L2 Pro naznačený integrál ve (14) pak vzhledem ke (12) a (13) odvodíme Z

h

Z [Pn (h)−Pr (h)]·dh = Po ·

0

0

h

2 1 h h h2 2 h − − ·dh = π ·ro · · . (16) L L2 L 2 3·L

Ten je (podle očekávání) kladný pro 0 < h ≤ L. Nyní, dosadíme-li do (14) vztahy (15) a (16), obdržíme po úpravách h . (14a) Vn (h) = Po · h · 1 − 2·L Zbývá porovnat vztahy (14a) a (15b). Označíme-li v nich Vo (h) = Po · h jako objem přímého kruhového válce výšky h s kruhovou podstavou o obsahu L Po = π · ro2 a vyjádříme-li h = x3 = , a ∈ h1; +∞), viz výše v textu, snadno a odvodíme 1 Vn = Vo · 1 − . (14b) 2·a a 1 1 Vr = Vo · 1 − + . (15c) a 3 · a2


Odsud vidíme, že (po úpravě) poměr

201

Vn 6 · a2 − 3 · a = je kladná kleVr 6 · a2 − 6 · a + 2

3 pro a = 1 do 1 pro a → +∞, tedy že pro reálně 2 Vn (a) opět poneuvažovaná a je vždy Vn ≥ Vr . Analýzu funkčního vztahu Vr cháme již na čtenáři.

sající funkce od hodnoty

Závěr Obě analyzované „přechodovéÿ plochy představují (přes svoji asymetrii, až na souměrnost vzhledem k nárysně x2 = 0) elegantní přechodové plošně geometrické útvary mezi kruhovou horizontální spodní podstavou a podstavou vodorovnou horní. V případě, že půjde o shodné obsahy spodních kruhových podstav i o stejné úrovně podstav horních, dává rozvinutelná „přechodováÿ plocha menší obsah svojí horní kruhové podstavy, než je obsah eliptické podstavy horní, která odpovídá uvažované „přechodovéÿ ploše nerozvinutelné. Nerozvinutelná plocha (jíž je kosý kruhový konoid) tedy jednoznačně dává lepší prostorové možnosti z hlediska využitelnosti „horního podiaÿ, než je tomu u plochy rozvinutelné (jíž je kosý kruhový kužel). Rovněž objem „uzavřenýÿ mezi oběma uvažovanými úrovněmi je větší u nerozvinutelné plochy, než je tomu v případě „přechodovéÿ plochy rozvinutelné. Ze stavitelského hlediska se proto naopak jeví „úspornějšímÿ piedestal s plochou rozvinutelnou, a to nejen menší spotřebou materiálu na objem podstavy, ale i snazším provedením v důsledku přeci jen jednodušeji definované geometrie. Mají-li tedy obě analyzované plochy svoje „vyčíslitelnéÿ výhody i nevýhody, zůstává preference té či oné věcí estetického cítění architekta.

Použité zdroje 1. REKTORYS, K. a kol. Přehled užité matematiky. 6. přepr. vyd. Praha : Prometheus, 1995. ISBN 80-85849-72-0. 2. BARTSCH, H.-J. Matematické vzorce. Vyd. 4., v nakl. Academia 1. (reprint). Praha : Academia, 2006. ISBN 80-200-1448-9. 3. KOUNOVSKÝ, J. Zborcené plochy. Praha : Jednota československých matematiků a fysiků, 1947. 4. KLAPKA, J. Analytická geometrie : Učebnice pro studium na fak. inž. stavitelství, arch. a pozemního stavitelství a ostatních fak. techn. směru. Praha : SNTL, 1960.

202


5. BUDINSKÝ, B.; KEPR, B. Základy diferenciální geometrie s technickými aplikacemi. Praha : SNTL, 1970.

Two geometric examples of ”transitional” areas in architecture This article analyzes the relevant geometric properties of the two ”transition” (sheating) and rotationally asymmetric surfaces with the same horizontal ring at the base, one of which is developable linear, while the other is linear undevelopable with that ”stage”(the upper horizontal base) of the first one is circle, while the ”stage” of the other is an ellipse, the vertical distance between the bases is the same. Both considered ”transitional” areas are specifically defined to mean that only the (infinite) forming lines will always be vertical. The geometric formations described above can be found in modern architecture in the context of mass-mounting stages, pedestals of statues, etc. Keywords: conical developable surface, surface undevelopable, conoid, ruled surfaces, pedestals and sheating surfaces

Kontaktní adresa: prof. Ing. Radimír Novotný, DrSc., Katedra techniky a aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] NOVOTNÝ, R. Dva geometrické příklady „přechodovýchÿ ploch v architektuře. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 191–202. ISSN 1802-503X.

Využití dešťové vody v bytovém domě Barbora Součková Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Abstrakt Tento příspěvek se zaměřuje na možnost využití dešťové vody v bytových objektech. Je zde uvedeno porovnání spotřeby pitné vody, místo které je možno využít vodu dešťovou jako vodu užitkovou. Dále je zde uvedena orientační finanční kalkulace nákladů na případné zřízení akumulace dešťové vody a na závěr je zde uvedeno porovnání těchto nákladů oproti ušetřeným financím. Klíčová slova: dešťová voda, pitná voda, bydlení, bytový dům, akumulace, finance

Úvod do problematiky V dnešní době, kdy je potřeba šetřit energiemi a zvažovat investování všech finančních prostředků, by mělo být také uvažováno nad využitím dešťové vody v objektech. U rodinných domů začíná být sběr dešťové vody z okapů a střech do akumulačních nádob a zásobníků na dešťovou vodu čím dál častějším jevem. Ale jak je to s možným sběrem této vody u panelových domů, je to proveditelné a vyplatilo by se to vůbec? Zbytečné plýtvání vodou pitnou na splachování, zalévání květin a případně i praní a umývání některých věcí je totiž velmi nehospodárné. V tomto příspěvku je porovnávána spotřeba pitné vody, místo které je možno využít jako vodu užitkovou vodu dešťovou, dále je zde uvedena orientační finanční kalkulace na náklady na případné zřízení akumulace dešťové vody a jejich porovnání oproti ušetřeným financím.

Základní parametry Akumulace dešťové vody se často provádí u rodinných domů. V úvodu zmíněné porovnání je v tomto příspěvku prováděno u dvou zástupců panelové výstavby

203

204


a jednoho zástupce cihelné zástavby nacházejících se na území České republiky, a to zvolených vzorových panelových konstrukčních soustav typu P 1.11 a T06B – BTS a montovaného konstrukčního systému T 12/52. První panelový objekt typu P 1.11 je zástupce řadové výstavby a má osm nadzemních pater obsahujících 23 bytů. Druhá konstrukční soustava, věžový dům typu T06B – BTS o 13 nadzemních podlažích, má 72 bytových jednotek (24 jednopokojových a 48 vícepokojových bytů). Poslední řadový dům montovaného konstrukčního systému T 12/52 je třípodlažní se dvěma byty na každém patře, tzn. celkem o 6 bytech. Tato kalkulace by mohla být rozdělena do několika částí: 1. výpočet spotřeby užitkové vody u vzorového panelového domu (a) řadový dům panelové konstrukční soustavy typu P 1.11 (b) věžový dům panelové konstrukční soustavy typu T06B – BTS (c) řadový dům montovaného konstrukčního systému T 12/52 2. výpočet možné průměrné spotřeby vody užitkové na jednu domácnost 3. orientační roční úhrn srážek 4. náklady na zřízení akumulace dešťové vody 5. doba k navrácení vynaložených nákladů na sběr dešťové vody

Výpočet spotřeby užitkové vody Obecně je známo, že z celkové spotřeby vody v domě je průměrně spotřebováno na splachování WC až 35 %, ke sprchování a koupání okolo 30 %, z umyvadla asi 5 %, v pračce přibližně 12 % a v létě na zalévání zahrady a mytí auta až 20 %. Dále je ve výpočtech samozřejmě uvedena i orientační kalkulace ceny za využití daného objemu pitné vody ke splachování. Jako jednotková sazba byla zvolena orientační hodnota 60 Kč/m3 pitné vody – zahrnující vodné i stočné včetně DPH (vyvozena orientačně pro rok 2010 z reálných cen uvedených v ceníku Ostravských vodáren a kanalizací pro rok 2009 a 2008 [3]), tzn.: 60 Kč/m3 = 60/1000 Kč/dm3 = 0,060 Kč/dm3 = 0,060 Kč/l.

Výpočet možné průměrné spotřeby užitkové vody na jednu domácnost Denní spotřeba pitné vody, místo které by mohla být použita voda užitková při bydlení ve vícepodlažním domě, je brána orientačně v průměrný pracovní den (jelikož část lidí jezdí o víkendech pryč z města). Jak již bylo psáno v úvodu,


205

může být dešťová voda upotřebena ke splachování, zalévání květin a případně i praní a umývání některých věcí. Jedna osoba si za jeden pracovní den doma zajde přibližně 4x na WC (jelikož existují WC nádrže, které nabízejí možnost dvou splachovacích režimů, je tato skutečnost ve výpočtech také započítána – varianta 1) 3 l, 2) 5 l na jedno spláchnutí WC). Na zalévání květin v bytě a na balkóně spotřebuje jedna osoba asi kolem 5 l vody. Dále se během celého týdne doma uklízí, na což může být mimo jiné použit jeden kbelík užitkové vody o objemu přibližně asi 10 l. Alternativně může být ještě za použití užitkové vody týdně vypraná jedna pračka prádla o objemu 50 l. Tzn.: 1 den:

1 osoba – 4x WC: zalévání květin: 1 týden: úklid: alt. praní prádla: Spotřeba celkem pro 2 osoby: za 1 den: za 1 týden: za 1 rok:

2 x 3 l + 2 x 5 l = 16 l 5l 10 l 50 l 16 x 2 + 5 + (10 + 50) / 7 = 45,57 l/den (16 x 2 + 5) x 7 + 10 + 50 = 319,00 l/týden [16 x 2 + 5 + (10 + 50) / 7] x 365 = 16 633,57 l/rok

Orientační roční úhrn srážek Obrázek 1: Porovnání ročních srážkových úhrnů v letech 1996–2006

Zdroj: ČHMÚ [5]

206


Podle porovnání ročních srážkových úhrnů v letech 1996–2006 (dle ČHMÚ) [5], jak je patrno ze zde uvedeného Obr. 1, každý rok na českém území „napršíÿ voda do výšky 500 mm až 900 mm. Nejčastěji (skoro každoročně) se pohybuje vodní sloupec roční srážkové vody kolem hodnoty 700 mm. Pro orientační výpočet možného množství za rok naakumulované dešťové vody v zásobníku (svedené ze střechy) u zvolených typů nejen čistě panelových objektů byly zvoleny tři hodnoty vodního sloupce: 1. roční úhrn srážek hv1 = 500 mm = 0,5 m 2. roční úhrn srážek hv2 = 600 mm = 0,6 m 3. roční úhrn srážek hv3 = 700 mm = 0,7 m Orientační výpočet možného množství za rok naakumulované dešťové vody ze střechy: V v = S · hv. Tabulka 1: Souhrn výpočtů možného množství za rok naakumulované dešťové vody ze střechy typ objektu a) P 1.11 b) T06B – BTS c) T 12/52

varianta půdorys střechy 11 x 21 m 18 x 18 m 10 x 20 m

plocha střechy (S)

srážkový úhrn / rok (V v = S · hv) 500 mm 600 mm 700 mm (hv1 ) (hv2 ) (hv3 )

231 m2 324 m2 200 m2

115 500 l 162 000 l 100 000 l

138 600 l 194 400 l 120 000 l

161 700 l 226 800 l 140 000 l

Zdroj: vlastní

Návrh velikosti akumulační nádrže V této části je proveden návrh velikosti akumulační nádrže pro uskladnění na střeše zachycené dešťové vody. U obou objektů panelové výstavby vychází porovnání množství naakumulované dešťové vody menší než její možná spotřeba, a proto je z tohoto důvodu prováděn návrh akumulační nádrže z ročního dostupného množství dešťové vody. U zbývající budovy je návrh akumulační nádrže prováděn z roční možné spotřeby dešťové vody, jelikož ta u posledního objektu vyšla menší při porovnání s množstvím naakumulované dešťové vody.


207

Tabulka 2: Průměrné srážky v roce 2008 ve srovnání s dlouhodobým normálem 1961–1990 Region

1. 37 42 90

2. 27 38 72

Měsíc 3. 4. 5. 6. 59 52 57 60 40 47 74 84 148 111 77 71

7. 8. 9. 10. 11. 12. Rok S 86 69 48 44 43 36 619 Česká N 79 78 52 42 49 48 674 republika % 109 88 92 103 87 75 92 Zdroj: [1] S = průměrný úhrn srážek (mm), N = dlouhodobý normál 1961–1990

(mm), % = průměrný úhrn srážek v procentech dlouhodobého normálu

1. Výpočet maximálního objemu dešťové vody naakumulovaného za měsíc Vvd/m: S = půdorysná plocha střechy hv/m = měsíční maximální úhrn srážek okolo: hv/m = 80 mm = 0,08 m Vvd/m = možné množství za měsíc naakumulované dešťové vody ze střechy: Vvd/m = S · hv/m 2. Výpočet možné spotřeby dešťové vody všech lidí v tomto domě za měsíc Vvu/m: Vvu2o/d = spotřeba „užitkovéÿ vody celkem pro 2 osoby / 1 den: Vvu2o/d = 45,57 l/den Vvu/m = spotřeba „užitkovéÿ vody celkem pro celý dům za 1 měsíc: Vvu/m = Vvu2o/d · 30 dní · b 3. Měsíční akumulace a spotřeby dešťové vody všech lidí v tomto domě za měsíc: porovnání Vvd/m versus Vvu/m 3a) P 1.11 – porovnání: 18 480 l/měsíc < 31 444 l/(měsíc dům, tzn. množství dešťové vody za měsíc naakumulované je asi 1,7x menší než možná spotřeba dešťové vody 3b) T06B – BTS – porovnání: 25 920 l/měsíc < 82 028 l/(měsíc dům), tzn. množství dešťové vody za měsíc naakumulované je skoro 3,2x menší než možná spotřeba dešťové vody 3c) T 12/52 – porovnání: 16 000 l/měsíc > 8203 l/(měsíc dům), tzn. množství dešťové vody za měsíc naakumulované je asi 1,9x větší než možná spotřeba dešťové vody

Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1 208

231 m2 324 m2 200 m2

S 23 bytů 72 bytů 6 bytů

počet bytů b 46 osob 120 osob 12 osob

počet osob o

18,48 m3 = 18 480 l/měsíc 25,92 m3 = 25 920 l/měsíc 16,00 m3 = 16 000 l/měsíc

1) Vvd/m

31 444 l/(měsíc dům) 82 028 l/(měsíc dům) 8 203 l/(měsíc dům)

2) Vvu/m

Vvd/m < Vvu/m Vvd/m < Vvu/m Vvd/m > Vvu/m

3) porovnání

Tabulka 3: Výpočet maximální měsíční akumulace dešťové vody Vvd/m, možné spotřeby dešťové vody všech lidí v daném domě za měsíc Vvu/m a jejich vzájemné porovnání typ objektu a) P 1.11 b) T06B – BTS c) T 12/52

Zdroj: vlastní

161 700 l/rok 226 800 l/rok 140 000 l/rok

Vvd/r

382 572 l/(rok dům) 998 014 l/(rok dům) 99 801 l/(rok dům)

Vvu/r

9,7 m3 13,6 m3 6,0 m3

4) VA

5) jedna nádrž Vn1 p/r, p/m 6500 l 4 %, 35 % 6500 l 3 %, 25 % 6500 l 5 %, 41 %

5) soustava nádrží Vn2 p/r, p/m 10 200 l 6 %, 55 % 13 900 l 6 %, 54 % -, -

Tabulka 4: Návrh velikosti akumulační nádrže VA a procentuální podíl naakumulované vody za rok p/r a za měsíc p/m typ objektu a) P 1.11 b) T06B – BTS c) T 12/52 Zdroj: vlastní


209

4. Návrh velikosti akumulační nádrže (roční množství): Vvd/r = roční dostupné množství dešťové vody ze střechy Vvd/m = možné max. množství za měsíc naakumulované dešťové vody Vvu2o/r = spotřeba „užitkovéÿ vody pro 2 osoby / 1 rok: Vvu2o/r = 16 633,57 l/rok Vvu/r = celková roční potřeba „užitkovéÿ vody: Vvu/r = Vvu2o/r · b VA = akumulační objem – přibližně 6 % [2] celkové roční potřeby vody nebo dostupného množství dešťové vody: VA = Vvd/r · 0,06 4a) P 1.11 – VA = Vvd/r · 0,06 = 161 700 l/rok · 0,06 = 9 702 l = 9,7 m3 4b) T06B – BTS – VA = Vvd/r · 0,06 = 226 800 l/rok · 0,06 = 13 608 l = 13,6 m3 4c) T 12/52 – VA = Vvd/r · 0,06 = 99 801 l/rok · 0,06 = 5 988 l = 6,0 m3 5. Doporučená velikost akumulační nádrže: Vn = objem akumulační nádrže p/r = procentuální podíl naakumulované vody za rok: p/r = Vn / Vvd/r p/m = procentuální podíl naakumulované vody za měsíc: p/m = Vn / Vvd/m 5I) jedna nádrž: Vn1 = 6,5 m3 = 6500 l 5IIa) soustava nádrží: Vn2a = 6,5 m3 + 3,7 m3 = 10,2 m3 = 10 200 l 5IIb) soustava nádrží: Vn2b = 6,5 m3 + 2 · 3,7 m3 = 13,9 m3 = 13 900 l

Náklady na zřízení akumulace dešťové vody Výrobců a dodavatelů akumulačních nádrží a přidruženého sortimentu je na českém trhu několik. K návrhu a porovnání finanční kalkulace vynaložených a navrácených nákladů byly použity výrobky společností GLYNWED s. r. o. [2], Regulus spol. s r. o., HL Hutterer & Lechner GmbH, COVA střešní systémy, Coleman S.I. a. s., atd. Podle výpočtů návrhů velikostí akumulačních nádrží vyšly u obou panelových budov, objektu P 1.11 i panelové konstrukční soustavy typu T06B – BTS, dvě možnosti: I) osazení jedné akumulační nádrže o objemu 6500 l, nebo II)

210


osazení soustavy více akumulačních nádrží celkem o objemu 10 200 l respektive 13 900 l. U poslední stavby systému T 12/52 by měla k uskladnění dešťové vody postačit jen jedna akumulační nádrž o objemu 6500 l (I). Osazení jedné akumulační nádrže bude určitě levnější než osazení soustavy více akumulačních nádrží a i vzhledem k velké vypočítané orientační spotřebě dešťové vody v obou panelových budovách bude zřejmě jedna nádrž u obou panelových domů postačující. Případná přebytečná voda je z navrhnuté soustavy odváděna do kanalizace. Může být také využita možnost vsakování této vody do půdy, avšak poté by byla vynaložená cena vyšší a vzhledem k vysokým spotřebám vody by tato varianta byla asi také málo využívána, což se jeví neekonomické. V tabulce jsou pro orientaci také počítány dvě varianty svádění dešťové vody ze střešní konstrukce do nádrže, která je umístěna: 1) v suterénu objektu (zde je potřeba svést dešťovou vodu dolů skrz celý objekt a čerpadlem ji zase vytlačit až do nejvyššího podlaží), 2) v nejvyšším podlaží objektu (tzn. hned pod střešní konstrukcí; jelikož voda stéká samospádem, není zde potřeba čerpadlo). V již stojících bytových objektech většinou v nejvyšším podlaží není místo k umístění nádrže, protože prostor zde bývá plně využíván převážně k bydlení. Další možnost umístění nádrže v budově je na střechu, samozřejmě pokud nosné konstrukce dokážou zatížení vzniklé položením nádrže bezpečně přenést až do podloží. V případě, že by byla akumulační nádrž umístěna na střeše, bylo by potřeba vést dešťovou vodu ze střešních svodů do nádrže pomocí čerpadla. Výpočty nákladů na zřízení akumulace dešťové vody obsahují cenové položky na opatření rozvodů dešťové vody zařízeními a armaturami sloužícími ke svedení dešťové vody ze střešní konstrukce do akumulační nádrže a odvedení nasbírané vody z akumulační nádrže do jednotlivých bytů. Toto zařízení se skládá ze střešních lapačů listí, svodů dešťové vody, odlučovače nečistot, jednotlivých akumulačních nádrží, filtru, čerpadla, stoupacího potrubí a vnitřních rozvodů v jednotlivých bytech. Celkové náklady (N) vyšly v jednotlivých variantách následovně: aI1) aI2) aII1) aII2) bI1) bI2) bII1) bII2) cI1) cI2)

objekt objekt objekt objekt objekt objekt objekt objekt objekt objekt

typu typu typu typu typu typu typu typu typu typu

P 1.11, jedna nádrž v suterénu objektu: P 1.11, jedna nádrž v nejvyšším podlaží objektu: P 1.11, soustava nádrží v suterénu objektu: P 1.11, soustava nádrží v nejvyšším podlaží objektu: T06B – BTS, jedna nádrž v suterénu objektu: T06B – BTS, jedna nádrž v nejvyšším podlaží objektu: T06B – BTS, soustava nádrží v suterénu objektu: T06B – BTS, soustava nádrží v nejvyšším podlaží objektu: T 12/52, jedna nádrž v suterénu objektu: T 12/52, jedna nádrž v nejvyšším podlaží objektu:

234 500 Kč, 176 000 Kč, 267 500 Kč, 209 000 Kč, 426 500 Kč, 345 500 Kč, 492 500 Kč, 411 500 Kč, 138 500 Kč, 102 500 Kč.

Součet cen N

-

234,5

1 10

1 10 1 18 9x3 40,5 23 69 176,0

8x3 36,5 23 69

-

-

1x3 0.3 1x3 4,5 1 1.2 1 55

aI2)

-

1x3 0.3 9x3 40,5 1 1.2 1 55

aI1)

267,5

1x3 0.3 9x3 40,5 1 1.2 1 55 1 33 1 10 1 18 9x3 40,5 23 69

aII1)

209,0

8x3 36,5 23 69

-

1x3 0.3 1x3 4,5 1 1.2 1 55 1 33 1 10

426,5

1 10 1 18 14x3 63,5 72 216

-

1x3 0.3 14x3 63,0 1 1.2 1 55

345,5

13x3 58,5 72 216

-

1 10

-

1x3 0.3 1x3 4,5 1 1.2 1 55

492,5

1x3 0.3 14x3 63,0 1 1.2 1 55 2 66 1 10 1 18 14x3 63,5 72 216

Varianta (ks, ceny v tisících Kč) aII2) bI1) bI2) bII1)

Zdroj: vlastní

c) T 12/52

b) T06B – BTS

a) P 1.11

objekt

akumulace vody Vvd/r 161 700 l/rok 226 800 l/rok 140 000 l/rok

spotřeba vody Vvu/r 382 569 l/rok 998 007 l/rok 99 801 l/rok

5 988 Kč/rok 8 400 Kč/rok

13 608 Kč/rok

9 702 Kč/rok

cena ročně C

aI) jedna nádrž aII) soustava nádrží bI) jedna nádrž bII) soustava nádrží cI) z kapitoly 4 c2)

varianta

Tabulka 6: Doba navrácení nákladů na sběr dešťové vody u vzorových objektů

Zdroj: vlastní

3 000

1 500

18 000

Čerpadlo

Stoupačka d. vody – 1 patro Vnitřní rozvod – 1 byt

10 000

33 000

55 000

1 200

1 500

100

Cena (Kč)

Filtr (nádrž)

Střešní lapač listí Svod dešťové vody – 1 patro Odlučovač nečistot Akumulační nádrž 6,5 m3 Akumulační nádrž 3,7 m3

Prvek soustavy

Tabulka 5: Náklady na zřízení akumulace dešťové vody

234 267 426 492 138 138

500 500 500 500 500 500

102,5

3x3 13,5 6 18

-

1 10

-

1x3 0.3 1x3 4,5 1 1.2 1 55

cI2)

24,17 27,57 31,34 36,19 23,13 16,49

let let let let let let

počet let D = N/C

138,5

1 10 1 18 4x3 18,0 6 18

-

1x3 0.3 4x3 18,0 1 1.2 1 55

cI1)

Kč Kč Kč Kč Kč Kč

náklady N

411,5

13x3 58,5 72 216

-

1x3 0.3 1x3 4,5 1 1.2 1 55 2 66 1 10

bII2)


212


Doba k navrácení vynaložených nákladů na sběr dešťové vody Při zřizování jakéhokoli zařízení je samozřejmě brána v úvahu také míra navrácení prostředků do daného zařízení vložených, je-li pro nás alespoň trochu výhodné do tohoto zařízení často nemalé prostředky investovat. Zde je v tomto příspěvku počítáno, za jak dlouho se náklady na zřízení celého navrženého zařízení sloužícího ke sběru dešťové vody začnou vracet. Doba navrácení nákladů na sběr dešťové vody: Vvu/r = celková roční potřeba „užitkovéÿ vody Vvd/r = vypočítané možné množství za rok naakumulované dešťové vody ze střechy N = celkové náklady na zřízení akumulace dešťové vody a), b) Protože je množství za rok naakumulované dešťové vody menší než počítaná spotřeba vody, budeme dále kalkulovat s cenou ušetřenou za rok naakumulované množství dešťové vody: C = cena ročně: C = Vvd/r · 0,06 Kč/l D = doba navrácení nákladů: D = N / C c) Protože je množství za rok naakumulované dešťové vody větší než počítaná spotřeba vody, budeme dále kalkulovat s cenou ušetřenou za spotřebovanou dešťovou vodu. cI) možná spotřeba vody vypočítaná z kapitoly 4: C = cena ročně: C = Vvu/r · 0,06 Kč/l D = doba navrácení nákladů: D = N / C c2) navrácení vynaložených nákladů při spotřebě naakumulovaného množství dešťové vody v zásobníku: cena za rok naakumulované dešť. vody: C = Vvd/r · 0,06 Kč/l doba navrácení nákladů: D = N / C c3) spotřeba dešťové vody nutná k navrácení vynaložených nákladů za 10 let: celkové náklady na zařízení: N = 138 500 Kč (/10let) navrácení nákladů za 1 rok z 10 let: 138 500 Kč / 10 let = 13 850 Kč (/rok)


213

roční spotřeba dešťové vody: 13 850 Kč / 0,06 Kč/l = 230 833 l/(rok dům) roční spotřeba dešť. vody na byt: 230 833 l/(rok dům) / 6 bytů = 38 472 l denní spotřeba dešťové vody: 230 833 l/(rok dům) / 365 dní = 632,42 l denní spotřeba dešť. vody na byt: 38 472 l / 365 dní = 105,40 l Jelikož u objektu montovaného konstrukčního systému T 12/52 je množství za rok naakumulované dešťové vody větší než odhadem počítaná spotřeba vody na splachování WC, znamená to, že zde může být využito více nasbírané dešťové vody. Z tohoto důvodu bylo u vyčíslení navrácení vynaložených nákladů na sběr dešťové vody přemýšleno nad dobou, za kterou by si tento zde navržený systém „na sebe vydělalÿ při možné spotřebě dešťové vody (jak byla počítána v bodě č. 4, cI: 23,13 let) ke splachování, na zalévání květin a podobně (tato spotřeba je jen velmi zběžně odhadnuta a ve skutečnosti by mohlo být využito větší množství dešťové vody). Zajímavé je spočítání navrácení nákladů také při spotřebě celého naakumulovaného množství dešťové vody v zásobníku (c2: 16,49 let). Nakonec je u budovy typu T 12/52 vyčísleno, jaká by musela být spotřeba dešťové vody, aby došlo k navrácení vynaložených nákladů už za 10 let (c3: 230 833 l/(rok dům); 38 472 l/(rok byt); 632,42 l/(den dům); 105,40 l/(den byt)).

Závěr Pokud by byla v bytových domech akumulována dešťová voda, určitě by byla využívána a celkem rychle by byla i spotřebována, protože se v bytových domech nachází velké množství lidí. Hlavní nevýhoda akumulace dešťové vody v těchto panelových domech však spočívá v malé ploše střešní konstrukce, ze které se voda svádí do akumulační nádrže. Množství srážkové vody u velké části panelových bytových objektů není tak velké, aby jí byla v zásobníku dostatečně velká zásoba pro tak velké množství lidí. Zvětšením plochy střechy a tím taky množství akumulované dešťové vody by samozřejmě vedlo k rychlejšímu návratu nákladů vložených na zřízení tohoto zařízení. Bylo-li by však toto zařízení aplikováno na panelové obytné budovy, mohlo by se více vyplatit v domech řadových o méně podlažích, odhadem tak do výšky asi pěti nadzemních pater. Naopak málo ekonomické by bylo zřízení této akumulace ve vysokých věžových domech, protože při rozpočítání naakumulované dešťové vody na jeden byt by bylo její množství malé a nemuselo by pokrýt ani objem vody v domácnosti potřebný pouze ke splachování WC.

214


Nižší náklady na zřízení tohoto zařízení, a také jejich rychlejší návrat, by byly v případě možnosti umístění sběrné nádrže v nejvyšším podlaží pod střechou. Zde by odpadla potřeba umístění čerpadla, jelikož voda by stékala samospádem jak do nádrže tak až k výtokovým prvkům, a také by bylo zkráceno potrubní vedení, protože by voda nebyla sváděna do nejnižšího podlaží k akumulaci a zase vytlačována zpět nahoru do nejvyššího podlaží ke spotřebování. Výpočty jsou jen orientační. Je nutné dále zdůraznit, že zde uváděná kalkulace vychází z průměrných hodnot, je optimistická a nepočítá s některými faktory. Akumulace dešťové vody bude ve skutečnosti nižší, než vychází ve zde uvedené kalkulaci – v delších obdobích sucha nebo intenzivních dešťů bude dešťové vody nedostatek nebo přebytek odtékající do kanalizace. Také nejsou ve výpočtech návratnosti vynaložených nákladů započítány náklady, jako jsou náklady na budoucí provoz, údržbu zařízení, výměnu funkčních částí (čerpadla apod.) atd. Bude-li například po nějaké době potřeba vyměnit celou čerpadlovou jednotku případně i s elektronikou (z důvodu poruchy, zastarání apod.), pak celkové finanční náklady významně stoupnou. Zatímco náklady na provoz a údržbu zařízení vynaložené finance zvyšují a tím prodlužují dobu navrácení nákladů, činitelé - jako předpokládaný nárůst cen pitné vody – naopak dobu navrácení nákladů zkracují. Rozdíl cen studené pitné vody v roce 2010 a 2011 je okolo 3 Kč/m3 (z přibližně 60 Kč/m3 na cca 63 Kč/m3 [4]) – to znamená asi o 5%. Pokud by se cena studené pitné vody nadále zvyšovala o 5%, vzrostla by její cena za 10 let z 60 Kč/m3 na cca 93 Kč/m3 – to znamená, že by cena byla v roce 2020 asi o 55% vyšší oproti roku 2010. V reálném návrhu je potřeba tyto faktory také zohlednit. Určitě se dá říci, že myšlenka akumulace dešťové vody, a tím šetření vodou pitnou a financemi, by se mohlo úspěšně aplikovat i u některých typů panelových konstrukčních soustav objektů bytové zástavby.

Reference [1] ČHMÚ. Průměrné srážky v roce 2008 ve srovnání s dlouhodobým normálem 1961–1990. 2009, březen [cit. 23-04-2009]. Dostupné z WWW: . [2] Glynwed. 2009 [cit. 25-04-2009]. Dostupné z WWW: . [3] Ostravské vodárny a kanalizace. (n. d.). Ceník vodného a stočného. [cit. 20-04-2009]. Dostupné z WWW: . [4] Ostravské vodárny a kanalizace. (n. d.). Ceník vodného a stočného. [cit. 07-01-2011]. Dostupné z WWW: .


215

[5] Vítejte na Zemi. . . Roční srážkové úhrny, 1996–2006. 2007 [cit. 23-042009]. Dostupné z WWW: .

Using of rainwater in residential buildings This article concentrates on option of using of rainwater in residential buildings. Here a comparison is given of drinking water consumption that can be replaced by rainwater as supply water. Presented also is an estimate for the financial calculation of costs to possible installation of rainwater accumulation and concludes with a comparison of these costs with finances saved. Keywords: rainwater, drinking water, dwelling, residential building, accumulation, finance

Kontaktní adresa: Ing. Barbora Součková, Katedra pozemního stavitelství 225, Fakulta stavební, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava – student, Na Obvodu 1100/45, 70300 Ostrava-Vítkovice, e-mail: [email protected]

SOUČKOVÁ, B. Využití dešťové vody v bytovém domě. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 203–215. ISSN 1802-503X.

ZKUŠENOSTI Z PRAXE / EXPERIENCE AND KNOWLEDGE FROM PRACTICE 219

Berufsbezogene Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice Zdeněk Caha

227

Technologie staveb a studijní opory Alena Hynková

231

Koroze betonu Alena Hynková, Petra Bednářová

239

Archivace účetních dokladů Kristina Kabourková, Pavel Rousek, Jiří Tuček

245

Použití prvků marketingového mixu (placement a promotion) ve stavebnictví podle typu podnikání Jiří Vlk

Berufsbezogene Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice Zdeněk Caha Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Der Beitrag befasst sich mit berufsbezogenen Powerpointpräsentationen der Studierenden im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft in České Budějovice. Schlüsselwörter: berufsbezogene Powerpointpräsentationen, Fremdsprachenunterricht an der Hochschule

Einführung Die Fertigkeit souverän zu kommunizieren und geschickt präsentieren zu können, gehört auf dem heutigen globalisierten Arbeitsmarkt zu den Schlüsselkompetenzen, die von den Hochschulabsolventen des beruflich ausgerichteten Bachelorstudiums erwartet wird. Heutzutage sollte es selbstverständlich sein, dass gut vorbereitete Hochschulabsolventen diese Fertigkeit nicht nur in ihrer Muttersprache, sondern auch mindestens in einer der Fremdsprachen beherrschen. Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts stellen eine vielseitige Tätigkeit dar, bei der die Studierenden ihre Kenntnisse in Bereichen Fremdsprache, Technik, fachliche Spezialisierung und nonverbale Kommunikation optimal anzuwenden haben. Im Fremdsprachenunterricht sind die berufsbezogenen Powerpointpräsentationen eine Unterrichtsaktivität, die auch von den Lektoren große Bemühungen in Anspruch nimmt, 219

220


weil es sich um eine komplexe Projektaktivität handelt, für die eine gründliche Vorbereitung notwendig ist.

Materialien und Methodik • Als theoretische Grundlage diente die im Literaturverzeichnis angeführte Literatur. • Es wurde die gegenwärtige Situation im Bereich Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft in České Budějovice beschrieben. • Am Beispiel zweier Studiengruppen wurde gezeigt, wie die Vorbereitung und Durchführung der Powerpointpräsentationen realisiert wurden. • Es wurden auch eigene mehrjährige Erfahrungen des Lektors ausgenutzt. • Von großer Bedeutung waren auch die Videoaufzeichnungen der Powerpointpräsentationen von Studenten/innen während des Seminars Wirtschaftsdeutsch III, sowie die Analyse der vorgeführten Präsentationen durch einen Muttersprachler, der zugleich ein Fachmann im Bereich Wirtschaft war.

Eingliederung der fachbezogenen Powerpointpräsentationen in den Fremdsprachenunterricht An der Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice sind seit einigen Jahren Powerpointpräsentationen der Studenten/innen in der Fremdsprache ein fester Bestandteil des Fremdsprachenunterrichts. Die Dauer einer Präsentation ist für 10 – 15 Minuten vorgesehen. Die Themen sind immer berufsbezogen/fachbezogen. Es wird mit relativ einfachen Themen wie z. B. „Firmenpräsentationÿ begonnen. Später werden z. B. verschiedene Produkte und Dienstleistungen präsentiert. In den letzten Semestern des Studiums präsentieren die Studenten/innen z. B. das Projekt ihrer Bachelorarbeit oder ein anderes fachbezogenes Thema. Die Themen werden jedoch durchlaufend nach Bedarf aktualisiert. Bei wirtschaftlichen Studiengängen gibt es insgesamt fünf Semester Fremdsprachenunterricht. Die Studenten/innen wählen eine der folgenden Sprachen als ihre erste Fremdsprache (Englisch, Deutsch, Russisch – nur bei der berufsbegleitenden Form des Studiums) und eine als ihre zweite Fremdsprache (Englisch, Deutsch, Russisch, Spanisch, Französisch). Bei der ersten Fremdsprache

Zkušenosti z praxe / Experience and knowledge from practice

221

sind im zweiten, vierten und im fünften Semester des Studiums die Powerpointpräsentationen obligatorisch, bei der zweiten Fremdsprache im fünften Semester des Studiums. Bei den Studiengängen im Bereich Bauwesen gibt es den Fremdsprachenunterricht nur in vier Semestern, wobei sich die Studierenden nur für eine der Fremdsprachen (Englisch oder Deutsch) obligatorisch entscheiden müssen. Die Powerpointpräsentationen sind dann im zweiten und im vierten Semester des Studiums vorgesehen. Sie präsentieren z. B. Baustile am konkreten Beispiel und später auch Projekte ihrer Bachelorarbeit oder ein Bauprojekt. Beispiel: Durchführung der berufsbezogenen Powerpointpräsentationen Es wird am Beispiel zweier Studiengruppen des Seminars Wirtschaftsdeutsch III gezeigt, wie die berufsbezogenen Powerpointpräsentationen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts realisiert wurden. Seminar: Wirtschaftsdeutsch III Studienjahr: Sommersemester 2009/2010 Anzahl der Studierenden 44 (zwei Studiengruppen) Präsentationen wurden mit der Videokamera aufgezeichnet Die Realisierung der Präsentationen erfolgte in vier Phasen: a) erste Phase In der ersten Phase wurden zwischen den Lektoren und den Studenten/innen die Themen der Präsentationen besprochen und geklärt. Diese Phase erfolgte am Anfang des Semesters. Zunächst wurden den Studierenden die Grundprinzipien der Erstellung von Präsentationen vermittelt. Dabei wurden die Vorkenntnisse der Studierenden über die technischen und kommunikativen Aspekte der Präsentation aktiviert, bzw. ergänzt (Erstellung der Powerpointpräsentation, Grundsätze der verbalen und nonverbalen Kommunikation). Diese Phase dauerte ca. 2 Unterrichtsstunden. Es war möglich, weil die meisten Studenten/innen bereits die Vorlesungen und Seminare „Informatikÿ und „Kommunikative Fertigkeitenÿ absolvierten. Sie wurden auch damit bekannt gemacht, nach welchen Kriterien ihre Präsentationen bewertet werden. Die Lektoren machten sie ebenfalls auf die häufigsten Fehlerquellen bei Präsentationen aufmerksam.

222


b) zweite Phase In der zweiten Phase konzentrierten sich die Lektoren vor allem auf die sprachlichen Aspekte der Präsentation. Im Vordergrund stand sowohl der schriftliche als auch der mündliche Ausdruck. Es ging darum, dass Studenten/innen relevante und korrekte grammatikalische, lexikalische, sprachliche und syntaktische Mittel verwenden. Da die Powerpointpräsentationen meistens eine feste Struktur haben, konnten dabei „universaleÿ Redemittel, bzw. Textbausteine verwendet werden. Diese Redemittel und Textbausteine konnten dann während dieser Phase mit den Studenten/innen schrittweise eingeübt werden. Es handelte sich z. B. um folgende Redemittel: Begrüßung • Meine Damen und Herren! • Sehr geehrte Damen und Herren! . . . . • ......................................................... Einführung ins Thema • Das Thema meiner Präsentation lautet . . . . • In meiner Präsentation geht es um . . . • ......................................................... Gliederung der Präsentation • Während meiner Präsentation werde ich auf folgende Punkte eingehen • Ich habe meine Präsentation in vier Teile gegliedert. • Zuerst/Zunächst spreche ich über . . . , dann komme ich zu . . . . , im dritten Teil befasse ich mich dann mit . . . . . . . • ......................................................... Strukturierungselemente • Ein weiterer Aspekt ist. . . . /Ein weiterer Gesichtspunkt ist . . . • Ferner ist zu erwähnen, dass . . . • Besonders betont werden muss, dass . . . • .........................................................


223

Übergang zu einem anderen Thema • Soweit zum Thema . . . . /Ich wende mich nun zum Thema (dem Thema) . . . . .zu Und nun zum letzten Punkt . . . Beispiele und Veranschaulichung • Hierzu ein Beispiel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . • Dies möchte ich Ihnen anhand des folgenden Schaubilds erläutern. • Ich darf das mit einigen Beispielen belegen. • ......................................................... Zusammenfassung • Zusammenfassend möchte ich sagen, dass . . . . • Ich möchte noch einmal die wichtigsten Punkte zusammenfassen. • Ich fasse zusammen: . . . • ......................................................... Abschluss • Damit bin ich am Ende meiner Präsentation. • Ich danke Ihnen für Ihre Aufmerksamkeit. • Haben Sie noch einige Fragen? • ......................................................... Es bewährte sich, Kurzpräsentationen zu einem ausgewählten Thema zu proben und diese Präsentationen im Anschluss zu analysieren. b) dritte Phase Innerhalb der dritten Phase, die zwei Monate dauerte, hatten die Studenten/innen Zeit für die fachliche Vorbereitung des Themas. Sie hatten das Thema selbstständig zu bearbeiten. Als Quellen für die berufsbezogenen Informationen dienten vor allem Internet, Bibliothek, Lexika, Fachbücher usw. Danach mussten sie die Informationen bearbeiten und die wichtigsten Inhalte festhalten und visualisieren. Zum Schluss erstellten sie ihre Präsentationen. Auch in dieser Phase der Vorbereitung hatten die Studierenden die Möglichkeit, ihren Lektor mit eventuellen Fragen anzusprechen.

224


b) vierte Phase In der vierten Phase führten die Studierenden ihre Powerpointpräsentationen in ihrer Studiengruppe vor. Die Präsentationen wurden mit der Videokamera aufgezeichnet und gleich danach vom Lektor analysiert und mit Punkten bewertet. Was das Niveau der Powerpointpräsentationen betrifft, kann man feststellen, dass es im Großen und Ganzen gut war. Von den Fehlern und Mängeln, die am häufigsten vorkamen, sind vor allem folgende zu nennen: • auf den Folien gab es orthographische und grammatikalische Fehler • es fehlten Quellenangaben • auf den Folien gab es zu viel Text (Sätze statt Stichwörter) • es gab sachliche Fehler • die Schrift war zu klein • der Präsentator hielt nicht die vorgegebene Struktur ein • der Präsentator war nicht imstande, verwendete Ausdrücke zu erklären • es wurde zu viel vorgelesen und nicht frei gesprochen • es gab Fehler in der Aussprache • das Sprachtempo war zu monoton • der Präsentator sprach zu leise, undeutlich oder zu langsam • die Gestik/Haltung war zu steif, verschlossen • es gab keinen Blickkontakt zum Publikum • es wurden falsche Ausdrücke/Fachausdrücke verwendet • das Auftreten war unsicher und nervös (Gründe: Lampenfieber, schwache Fremdsprachenkenntnisse, keine Probe) • der Zeitrahmen wurde nicht eingehalten • das Ziel und die Zielgruppe der Präsentation waren nicht klar • der Präsentator erstellte kein Konzeptpapier (keine Stichwotkärtchen) Beide Gruppen, die die Powerpointpräsentationen vorführten, können an der Beseitigung der oben angeführten Fehler und Mängel noch im nächsten Semester arbeiten.


225

Zusammenfassung Die Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice setzte sich zum Ziel, ihre Absolventen möglichst gut für den Arbeitsmarkt vorzubereiten. Die Firmen, insbesondere in internationalen Branchen, erwarten von ihren Fach- und Führungskräften, dass sie mindestens in einer Fremdsprache genauso gut argumentieren, kommunizieren und geschickt präsentieren können wie in ihrer Muttersprache. Im Fremdsprachenunterricht wird deshalb auf diejenigen Aktivitäten großer Wert gelegt, die zur Entfaltung der kommunikativen Fertigkeiten beitragen. Zu diesen Fertigkeiten gehört u.a. auch die Fertigkeit eine berufsbezogene bzw. eine fachbezogene Präsentation in einer Fremdsprache zu realisieren.

Reference [1] BEADLE, M. Präsentieren wirkungsvoll und strukturiert. 1. Auflage. Berlin : Cornelsen Verlag Scriptor GmbH & Co. KG. S. 6-184. ISBN 978-3589-23984-9. [2] CAHA, Z. Videozáznamy z realizovaných profesně zaměřených studentských prezentací v německém jazyce pořízené v LS 2009/2010 ve 2 studijních skupinách Německý jazyk pro ekonomy první III. [3] GRUSSENDORF, M. English for Presentations. 1. vydání. Plzeň : Fraus, 2008. ISBN 978-80-7238-611-6. [4] PELKA, R. Powerpoint-Präsentation als motivierender Faktor im Deutschunterricht. [online]. [cit. 2010-09-10]. Dostupné z WWW: . [5] SEIFERT, J. W. Visualisieruen. Präsentieren. Moderieren. Der Standardwerk. Offenbach : GABAL Verlag GmbH. 21. Erweiterte Auflage. S. 47-84. ISBN 3-930799-00-6. [6] TELLMANN, U. Redemittel für einen Vortrag (1).[online]. [cit. 2010-09-10]. Dostupné z WWW: . [7] TELLMANN, U. Redemittel für einen Vortrag – Kurzfassung. [online]. [cit. 2010-09-10]. Dostupné z WWW: .

226


Profesně zaměřené powerpointové prezentace studentů v rámci výuky cizích jazyků na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích Příspěvek se zabývá profesně zaměřenými powerpointovými prezentacemi studentů v rámci výuky cizích jazyků na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích. Klíčová slova: profesně zaměřené powerpoinotvé prezentace, výuka cizích jazyků na vysoké škole

Kontaktní adresa: Mgr. Zdeněk Caha, Ph.D., Katedra cizích jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

CAHA, Z. Berufsbezogene Powerpointpräsentationen der Studenten/innen im Rahmen des Fremdsprachenunterrichts an der Hochschule für Technik und Wirtschaft (VŠTE) in České Budějovice. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 219–226. ISSN 1802-503X.

Technologie staveb a studijní opory Alena Hynková Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Technologie staveb je oborem, který slučuje znalosti ze všech technických oborů, teoretických oborů a dovedností, umožňuje individuální výběr poznatků s aplikací pro konkrétní pracovní proces. Studijní opory by měly být návodem, jak přistupovat k vyřešení konkrétního technologického problému s individuálním vyhodnocením a volbou optimálního technologického postupu. Technologie staveb musí být chápána jako obor tvůrčí individuality studenta. Klíčová slova: technologie, studijní opory, otázky, kontrola vědomostí, časová náročnost

Úvod Stavbu musíme chápat jako soubor činností prováděných v časové posloupnosti, směřujících k funkčnímu a provozuschopnému celku. Soubor činností – jednotlivých profesí – prováděných v časové posloupnosti, je vymezen konkrétní stavbou, rekonstrukcí, opravou umístěnou v konkrétních stavebních podmínkách. Vzájemná vazba jednotlivých profesí, jejich provádění a vzájemná ovlivnitelnost je u každé stavby dána individuálně stanovenou technologií stavby. Každý stavební úkon nebo soubor úkonů je dán technologickým předpisem, technologickým pokynem nebo metodou pro konkrétní stavební detail. Spojení jednotlivých technologických kroků, časová vazba jejich provedení je výsledkem tvorby technologického procesu. Tvorba technologického procesu je výsledkem tvůrčí a zcela individuální činnosti stavaře odborně vzdělaného na všech stupních – projektanta, manažera stavby, stavbyvedoucího, mistra a technického dohledu stavby. Nemůže být proto omezena souborem zkrácených teorémů, na které lze formou autotestu odpovídat pouze ano, ne, nebo volbou a, b, c.

227

228


Chápání studijní opory Má-li studijní opora vést studenty k duševnímu individuálnímu hledání a následně nalezení optimálního technologického kroku, musí být pouze návodem pro poznatek cesty, jakou se ke konkrétnímu řešení ubírat. Studijní opora by měla sloužit studentu k orientaci v předmětu a k směrování k samostudiu v doporučené literatuře a zejména ke konzultacím o variantě zvoleného řešení a jeho optimalizaci. Je nutné si uvědomit, že student se musí naučit aplikovat své znalosti v procesu: 1. vlastní přípravy stavby s vědomím, jaké vstupní údaje musí získat průzkumem, hledáním, jaké má předpoklady pro volbu technologie, jaké jsou možnosti a podmínky, ve kterých je konkrétní stavba uvažována, a další; 2. vypracování projektového návrhu ve všech stupních projektování se znalostmi a poznatky, které vyústí v projektem navrženou technologii skutečně, nikoliv teoreticky, realizovatelnou v daných podmínkách a možnostech; 3. samotné vlastní výstavby, kde vstupuje vazba na konkrétní možnosti a vybavení stavebníkem vybrané realizační firmy s vypracováním konkrétního technologického předpisu pro daný stavební uzel, detail, krok. Student se musí naučit každou stavební činnost i v kontextu ekonomiky stavby a nakonec musí být schopen jako manažer zakončit celý tento cyklus otázek konkrétním pracovním nebo výrobním příkazem.

Kontrolní systém ověření znalostí Současné metody ověření znalostí uvedené v učebních textech a oporách jiných vysokých škol jsou: 1. autotest s vypracovanou odpovědí, 2. kontrolní otázky bez vypracované odpovědi. Pokud je na oporu nahlíženo z pohledu např. garanta oboru jako na úředně nařízenou učební pomůcku, může být požadováno i vypracování odpovědi na kontrolní otázky. Je nutné si právě zde položit zásadní otázku: Co chceme dosáhnout studiem opor, k jakým znalostem, odbornostem a schopnostem chceme studenta dovést. Zda k pozici „papouškaÿ s bezmyšlenkovitým memorováním naučeného textu a naučených odpovědí, nebo k pozici myslícího a tvorby schopného technika, manažera, bakaláře, magistra, inženýra. Akademický pracovník


229

pedagog by měl volit vždy cestu vyzbrojit studenta technického zaměření pro budoucí praxi, právě schopností dedukce a vlastní tvorby. Z tohoto pohledu je proto kontrola znalostí optimální pouze formou vhodně položených kontrolních otázek bez vypracování odpovědi, ale s možností konzultace nad zvolenou odpovědí ve cvičeních. Tato forma autokontroly samotným studentem mu ukáže, kde nemá dostatek znalostí z jiných oborů, aby dokázal skloubit v technologickém postupu pro konkrétní stavební proces: • architekturu stavby; • konstrukci stavby; • výrobní způsoby (individuální postup, proudový systém, technologické přestávky, návaznosti jednotlivých profesí atd.); • stanovit postupová schémata s technologickým normálem; • vypracovat harmonogram, cyklogram, síťový graf apod. s vazbou na všechny vstupy strojů, materiálů, pracovníků, bezpečnost práce; • stanovit způsob pohybu pracovníků a polohu pracovišť, aby si vzájemně nepřekáželi; • vypracovat návrh zařízení staveniště a jeho proměny v průběhu stavby; • až po vypracování ekonomických náležitostí, jako jsou výkazy spotřeby materiálů, normohodin pro výpočet čet a nasazení pracovníků, strojohodin a normativů pro stroje, výrobní kalkulaci nákladů a pracovní příkazy na konkrétní práce.

Časová náročnost studia technologie staveb Člověk je individuum s naprosto jedinečnou schopností a rychlostí uvažování, vnímání a vyhodnocování. Protože je neopakovatelný jedinec, je i rychlost jeho duševní práce naprosto rozdílná. Technologie staveb je vědním oborem založeným na výběru optimální informace z mnoha oborů a jejich složení v optimální celek přesně vystihující danou technologickou potřebu. Časová náročnost studia je proto vázána na rychlost nervových spojů daného studenta a na rychlost zpracování studované látky do aplikované podoby. Jsou studenti studující pomalu s vědomostmi uloženými a použitelnými trvale nebo dlouhodobě pro výstupy a jsou studenti, kteří penzum vědomostí získají rychle, ale již obtížně a časově náročně prochází úsekem výběru, volby a skladby. Vyjádřit hodnotovým časovým údajem náročnost studia technologie je proto nesnadné a téměř neschůdné a téměř vždy zavádějící.

230


Závěr U oboru technologie staveb, stejně jako u ostatních technických vědních oborů, je nutné si položit zásadní otázku: Chceme, jako akademičtí pracovníci, vychovávat lidi samostatně myslící a vzdělané, schopné vyřešit individuální technický úkol a podílet se na technickém pokroku, nebo chceme lidi neschopné vlastní myšlenky, ale s teoretickými znalostmi a naučenými odpověďmi na zadané otázky, které však neumí v praxi aplikovat, nebo chybnou aplikací způsobit škody? Chceme-li to první, a to by mělo být smyslem vyučujícího, potom si musíme říci: studijní opory ano, kontrolní otázky ano, ale bez vypracování odpovědi, která je brzdou pro tvůrčí práci a tvůrčí myšlenku, autotesty, ani odpovědi na ně ne, neboť vedou k tuposti a praktické nepoužitelnosti studenta.

Construction technology and study support materials Construction Technology is a field that combines knowledge of all technical disciplines, theoretical courses and skills, allows individual selection of knowledge with application for specific business process. Study support materials should be instructions on how to approach solving specific technological problems with individual evaluating and choosing the optimal technological process. Construction Technology must be understood as a field of creative individuality of a student. Keywords: technology, study support materials, questions, knowledge control, time consumption

Kontaktní adresa: Ing. Alena Hynková, CSc., Katedra techniky a aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

HYNKOVÁ, A. Technologie staveb a studijní opory. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 227–230. ISSN 1802-503X.

Koroze betonu Alena Hynková, Petra Bednářová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Koroze betonu není jednoduchou záležitostí, ale je složitým problémem zahrnujícím chemické změny, změny mechanických a fyzikálních vlastností a vlivy přenosu vzniklého napětí na jiné konstrukce. Tento článek je věnován dvěma oblastem: a) povrchové korozi a rozpadu betonu b) chemické korozi betonu s projevem v pracovních spárách Klíčová slova: demontáž a montáž oken, bezpečnost třetích osob, nebezpečí pádu, meziokenní vložka, lešení

Úvod Koroze betonu povrchová i chemická je výsledkem působení celé řady vlivů a činitelů působících na beton v konstrukci přímo z vnějšího prostředí nebo z vnitřního prostředí, tedy ze samé betonové hmoty. Principem složitosti korozních projevů je skladba betonové směsi za přítomnosti celé řady příměsí a přísad a technologie zpracování směsi s podmínkou tuhnutí a tvrdnutí a následně zrání. Pro povrchovou korozi a chemickou korozi betonu jsou podstatné tyto základní působící vlivy: • mechanické namáhání povrchu betonu přenosem napětí z konstrukcí s betonem spojených, • mechanické namáhání atmosférickými vlivy ve vnějším prostředí, zejména dynamika působení deště a větru, • teplotní zátěž a různé objemové změny betonu a materiálů do betonu zabudovaných v místě jejich styku, • působení vlhkosti zadržované v porušeném betonu na vnějším povrchu, 231

232


• působení vody pronikající betonem, jeho kapilárním systémem, trhlinami, pracovními spárami a jinými cestami transport vody umožňujícími, • působení biologických činitelů, zejména mechů a travin s vlivem na povrchovou korozi.

Povrchová koroze a rozpad betonu Korozní problém tohoto typu je velmi kritický u konstrukcí, které zůstávají otevřené vůči bezprostřednímu působení vnějších vlivů a atmosférických srážek. Za takovou konstrukci lze považovat betonové základové patky otevřených ocelových hal nebo hal, kde část patky zůstává na venkovní straně opláštění haly v nechráněném prostředí. Rychlost koroze nechráněné části patky je velmi ovlivněna: 1. porézním systémem a zejména geometrickým tvarem pórů a jejich průměrem. Zde je nutné si uvědomit, že tvar pórů může při prostupu vody vyvolat tzv. kapilární jevy. Protože však cementový tmel je hydrofilní a je vodou rozpustitelný a reaguje s chemickými látkami ve vodě obsaženými, jsou kapilární jevy s ohledem na nasycenost vody ještě navíc proměnné. 2. rozpadem a vznikem drsnosti na povrchu betonových patek zadržováním jemných prachových částic plniva z rozpadlého betonu, humózních látek a trhlin, které tvoří živnou půdu pro napadení a růst mechů a travin. Tato pozice koroze je již kombinována s chemickou korozí urychlující rozkladný proces. V prachových a hlinitých částech je zadržována z počátku slabá kyselina sírová z kyselých dešťů, která postupně dosahuje koncentrace působící rozpad cementového tmelu a likviduje tak soudržnost mezi kamennými zrny plniva. Biologický činitel si navíc sám vyvolává a udržuje vlhkostní stav a vznik chemikálií produkovaných kořenovým systémem. 3. osazením ocelových konstrukcí na betonovou patku buď přímým osazením a zabetonováním do těla patky, nebo kotvením ocelovou deskou a kotevními šrouby. Dynamické účinky ocelové konstrukce v závislosti na opakovaném působení uvolní po obvodu oceli kapilární mezeru mezi ocelí a betonem, která může dosáhnout až do tloušťky cca řádu 10−2 mm a větší a tím voda stékající po ocelové konstrukci do patky podléhá již gravitačnímu vlivu a může působit na beton i turbulentním pohybem s mechanickým vlivem na uvolňování zrn kameniva uvnitř betonové patky. Tento stav je počátkem koroze betonové patky i z vnitřního prostředí vlastní


233

patky. Důsledkem je rozpad betonu s uvolňováním ocelové konstrukce do patky zabudované. Obrázek 1: Stav zkorodované patky

Zdroj: vlastní

Chemická koroze Část betonových stěnových nebo stropních konstrukcí a betonových konstrukcí podlah je dodatečně upravována. Zejména tehdy, pokud je požadována jednotnost povrchu nebo vyrovnání povrchu, a to nejčastěji u betonových podlah. U starých betonů např. v suterénních prostorách je úprava prováděna na betony zavlhlé, zatížené vzlínající vodou z podzákladí, např. při poškozených nebo nefunkčních hydroizolacích. Polozapuštěné suterény bývají zatěžovány především srážkovou vodou s kyselou charakteristikou, která dlouhodobě působí vyluhování se vznikem zejména síranu vápenatého. Pokud se na takto zkorodovaný beton provede vysprávková betonová nebo samonivelizační stěrka, má velmi krátké trvání. Síran vápenatý je separačním prvkem, který neumožní přilnutí nové betonové vrstvy k zasolenému povrchu starého betonu. Navíc voda z betonu nové vrstvy reaguje se síranem vápenatým a vytváří krystalizační tlak zvýšením objemu o 80 až 120 %. Výsledkem je plošné odlupování.

234


Obrázek 2: Plošné odlupování betonové úpravy

Zdroj: vlastní

Koroze betonu vodou pronikající pracovními spárami nebo trhlinami v betonu Tento typ koroze je velmi častý u stropů železobetonových staveb podzemních prostor ve vlhkém prostředí např. technické chodby plaveckých bazénů, podzemních garáží, vodojemů apod. Betony u těchto staveb jsou obvykle formulovány jako vodotěsné. Pokud nejsou těsněny pracovní spáry nebo jsou betony poškozeny trhlinami, proniká voda s vyluhováním. Produktem vyluhování je chlorid vápenatý a uhličitan vápenatý.


Obrázek 3: Výrony pracovní spárou

Zdroj: vlastní

235

236


Obrázek 4: Výrony trhlinami

Zdroj: vlastní

Závěr Koroze betonu v jakékoliv podobě vždy znamená ztrátu mechanických pevností betonu a ztrátu funkce konstrukce. Postup koroze může vést až k havárii konstrukce nebo konstrukcí navazujících.

Použité zdroje 1. LEDEREROVÁ, J. a kol. Biokorozní vlivy na stavební díla. Praha : Silikátový svaz, 2009. ISBN 978-80-86821-50-4

Concrete corrosion Concrete corrosion is not a simple matter, but it is a complex problem involving chemical changes, mechanical and physical properties changes and influences resulting from transmission voltage to other structures. This article is focused on two areas:


237

a) surface corrosion and concrete disintegration b) chemical concrete corrosion with manifestation of the working joints Keywords: window disassembling and assembling, safety of the third party, danger of the fall, spandrel, scaffolding

Kontaktní adresa: Ing. Alena Hynková, CSc., Katedra techniky a aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Petra Bednářová, PhD., Katedra techniky a aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

HYNKOVÁ, A.; BEDNÁŘOVÁ, P. Koroze betonu. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 231–237. ISSN 1802-503X.

Archivace účetních dokladů Kristina Kabourková, Pavel Rousek, Jiří Tuček Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Účetní doklady zobrazují skutečný hospodářský jev, popisují jej a zobrazují jeho finanční hodnotu. Jsou podkladem pro účtování. Z tohoto důvodu je nezbytná i jejich řádná úschova po zaúčtování. V podnicích vzniká i množství dalších dokumentů, které je nutné po delší dobu uchovávat. Jsou to např. dokumenty, které podávají informace důležité pro nejrůznější státní instituce, doklady, které se týkají zaměstnanců apod. V každém podniku by měla být směrnice, která by se archivací dokladů zabývala. Tato směrnice by měla vycházet ze zákonných nařízení. Klíčová slova: doklady, účetní doklady, archiv, archivace, skartace

Úvod V podniku vzniká množství nejrůznějších dokumentů, které je třeba archivovat. Je tomu tak proto, že informace, které tyto doklady obsahují, slouží v samotném podniku, kde příslušný doklad vznikl, potřebují je i státní instituce, např. finanční úřady, Česká správa sociálního zabezpečení apod. Řadu dokumentů je třeba uchovávat i proto, že poskytnou budoucím generacím informace o nás a o způsobu našeho života.

Výklad Archivnictvím obecně se zabývá zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. Dle tohoto zákona je dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, který vznikl z činnosti původce. Původcem se přitom rozumí každý, z jehož činnosti dokument vznikl. Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají organizační složky státu, státní 239

240


příspěvkové organizace, státní podniky, územní samosprávné celky, organizační složky a právnické osoby založené územními samosprávnými celky, školy, zdravotnická zařízení, podnikatelé zapsaní v obchodním rejstříku, politické strany, občanská sdružení, odborové organizace, církve, profesní komory, nadace, likvidátoři v případě dokumentů původce, který je v likvidaci, a správci konkursní podstaty u dokumentů, pokud na původce byl prohlášen konkurs. Podnikatelé, kteří jsou zapsaní v obchodním rejstříku, jsou povinni uchovávat zakladatelské dokumenty, organizační řády, stanovy, statuty, jednací řády, organizační schémata, dokumenty o změnách podnikatelských subjektů, dekrety, smlouvy a výměry o změně právní formy, sloučení a rozdělení, dokumenty o zrušení, likvidaci a zániku podnikatelského subjektu, zprávy o postupu a ukončení likvidace, návrhy na výmaz z obchodního rejstříku, notářské zápisy z jednání orgánů podnikatelského subjektu, výroční zprávy včetně auditu, dokumenty o majetku, ochranné známky, finanční dokumenty, účetní záznamy a statistiky, knihy podvojného účetnictví, účetní závěrky a roční statistické výkazy, dokumenty z propagační činnosti, podnikové kroniky, výrobní program, kolektivní smlouvy. Archivace dokladů je dále řešena v různých zákonech podle toho, jaké problematiky se příslušný zákon týká. Úschovu účetních dokladů řeší zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v pozdějších zněních. Podle tohoto zákona je nutno účetní závěrku a výroční zprávu uchovávat po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají. Účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh a účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají formu vedení účetnictví, je nutno archivovat po dobu 5 let počínajíc koncem účetního období, kterého se týkají. Povinnost takto archivovat účetní záznamy přechází na právního nástupce účetní jednotky, na likvidátora či na insolvenčního správce. Dojde-li k úmrtí podnikatele, pak povinnost archivovat doklady přechází na dědice, připadne-li dědictví státu, pak přechází povinnost archivace na příslušnou organizační složku státu, která následně vyrozumí státní archiv. Úschovu daňové evidence řeší zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v pozdějších zněních. Dle tohoto zákona je poplatník povinen uschovávat daňovou evidenci za všechna zdaňovací období, pro která neskončila lhůta pro vyměření daně stanovené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem. Tímto zvláštním právním předpisem je myšlen zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento zákon stanovuje, že daň nelze vyměřit ani doměřit po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, nebo do tří let od vzniku daňové povinnosti u těch daní, které nemají zdaňovací období. Uchovávání daňových dokladů pro daň z přidané hodnoty řeší zákon č. 235/ 2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v pozdějších zněních. Dle něho je plátce


241

povinen uchovávat všechny daňové doklady, které jsou rozhodné pro stanovení daně, nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně. Po tuto dobu plátce odpovídá za věrohodnost původu dokladu, neporušitelnost jeho obsahu, čitelnost a na žádost správce daně musí umožnit přístup k těmto dokladům bez zbytečného odkladu. Je-li účetní doklad současně dokladem daňovým, pak pro jeho archivaci platí lhůta delší z obou zákonů, což znamená, že jej musíme archivovat po dobu minimálně 10 let. Učiní-li finanční úřad úkon směřující k dodatečnému stanovení daně, lhůta se prodlužuje. Též dochází k prodloužení archivační lhůty v případě, že podnikatel uplatní ztrátu z minulých let, má finanční leasing apod. Je to z toho důvodu, aby bylo možno tyto skutečnosti zkontrolovat. Značné povinnosti v oblasti archivace dokladů vzniknou podnikateli též v případě, že má zaměstnance. Zde se musí řídit zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Dle tohoto zákona je zaměstnavatel povinen uschovávat stejnopisy evidenčních listů vyhotovených v kalendářním roce, kterého se týkají, nebo v bezprostředně následujícím kalendářním roce po dobu tří kalendářních roků po roce, kterého se týkají. Mzdové listy nebo účetní záznamy potřebné pro důchodové pojištění musí podnikatel archivovat po dobu 30 kalendářních roků po roce, kterého se týkají. Jedná-li se o mzdové listy či účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění u poživatele starobního důchodu, pak musí zaměstnavatel tyto dokumenty archivovat po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného je nutno uchovávat po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. Zaniká-li zaměstnavatel bez právního nástupce, pak musí zajistit úschovu záznamů a dalších dokladů do uplynutí uvedených dat a písemně sdělit okresní správě sociálního zabezpečení, kde jsou tyto dokumenty uloženy. Po celou dobu archivace je nutno zajistit, aby doklady byly čitelné, prokazatelné a věrohodné. Musí být v originální podobě. V současné době je velkým problémem tzv. termopapír, který někdy obchodníci používají na pořízení dokladu. Tento doklad po několika měsících zcela vybledne a podnikatel při kontrole pak nemá, čím by příslušný náklad či výdaj dokladoval. Pokud dojde ke zničení dokladů při živelné pohromě, je podnikatel tuto skutečnost povinen ihned nahlásit finančnímu úřadu. Zde je vhodné zdokumentovat např. filmem či pomocí fotografií, jaký byl rozsah této živelné pohromy. V kalendářním roce, který následuje po uplynutí skartační lhůty dokumentu, je možno dokument skartovat. Skartační řízení se provádí na základě skartačního návrhu, který zašle původce příslušnému archivu k posouzení a k případnému výběru archiválií. K provedení skartačního řízení sestaví pů-

242


vodce skartační komisi. Na základě skartačního řízení vyhotoví příslušný archiv protokol o provedeném skartačním řízení, v němž bude uveden soupis dokumentů, které byly vybrány za archiválie, jejich zařazení, určení, kde bude archiválie uložena a soupis dokumentů, které lze skartovat. Místní příslušnost k příslušnému státnímu oblastnímu archivu závisí na místě trvalého pobytu původce, vlastníka nebo držitele archiválie u fyzických osob nepodnikajících, na místě podnikání u fyzických osob podnikajících a na sídle původce, je-li původcem, vlastníkem nebo držitelem archiválie právnická osoba.

Závěr Archivaci dokumentů je třeba věnovat pozornost. Občas se stává, že podnikatel uloží dokumenty do nevyhovující místnosti, kde dojde k poškození či úplnému zničení dokladů. Pak se vystavuje riziku postihu ze strany státních orgánů, neboť není schopen prokázat hospodářské skutečnosti, o kterých bylo účtováno. Za přestupek v oblasti archivování dokladů může být právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě dle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, uložena dle závažnosti pokuta od Kč 5 000,– do Kč 250 000,–. Tato pokuta je příjmem státního rozpočtu, vybírá ji finanční úřad a do 31. 12. 2010 postupoval přitom podle zákona 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Je nutno upozornit, že tento zákon byl zrušen a od 1. ledna 2011 je místo něj v platnosti zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád.

Použité zdroje 1. Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. 2. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví v pozdějších zněních. 3. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v pozdějších zněních. 4. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v pozdějších zněních. 5. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 6. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.


243

Archiving of Accounting Documents Accounting documents reflect a real economic phenomenon, describe it and show its financial value. Accounting Documents are the basis for billing. For this reason it is necessary for their archival storing after accounting. The companies also create a number of other documents that must be retained. They are such documents, which provide information relevant to the various state institutions, documents relating to employees, etc. In any company there should be a directive that would address the archival storing. This directive should be based on the statutory regulation. Keywords: documents, accounting documents, archives, archiving, shredding

Kontaktní adresa: Ing. Kristina Kabourková, Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Pavel Rousek, Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] Ing. Jiří Tuček, Katedra ekonomiky a managementu, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

KABOURKOVÁ, K.; ROUSEK, P.; TUČEK, J. Archivace účetních dokladů Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 239–243. ISSN 1802-503X.

Použití prvků marketingového mixu (placement a promotion) ve stavebnictví podle typu podnikání Část první – skupina výrobců stavebních hmot Jiří Vlk Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt Správným využitím prvků marketingového mixu mohou subjekty podnikající ve stavebnictví zvýšit efektivitu prostředků vynaložených na marketing. Určujícími faktory přitom jsou druh podnikání a z toho vyplývající distribuční cesty (placement), které determinují klíčové cílové skupiny zákazníků a způsob komunikace s nimi (promotion). První část se zabývá touto problematikou v rámci skupiny výrobců stavebních hmot. Klíčová slova: výrobci stavebích hmot, marketingový mix, systém disribuce (placement), cílové skupiny, způsob komunikace (promotion), motivace k nákupu, systém péče o zákazníka (CRM)

Úvod Účelnost marketingových nákladů patří k nejčastěji diskutovaným tématům zejména v době, kdy se v podnikání nedaří podle představ. Marketingové náklady také obvykle jako první podléhají škrtům při zavádění úsporných opatření a rozhodování o nich je mnohem častěji pocitovou než racionální záležitostí, takže se často šetří na nesprávném místě a peníze se vynakládají na aktivity, jejichž přínos je přinejmenším diskutabilní. Navíc často není respektována skutečnost, že omezení marketingových aktivit musí být kompenzováno zvýšením aktivity v jiných oblastech, zejména v prodeji. Pravidla pro skutečně účelné vynakládání peněz na marketingovou činnost přitom lze nalézt a využít. Prvním krokem k tomu je uvědomění si své pozice

245

246


v řetězci stavebnictví, příslušnost k určité skupině subjektů se stejným charakterem hlavního produktu a z toho vyplývajících zásad pro správné použití prvků marketingového mixu i jejich vzájemné souvislosti.

Hlavní typy podnikání ve stavebnictví Rozdělíme-li subjekty přímo podnikající ve stavebnictví z hlediska jejich hlavního produktu, vznikne několik základních skupin, pro které platí rozdílná pravidla a priority z hlediska jejich marketingových aktivit. Příčinou je kromě odlišného charakteru hlavního produktu jednotlivých skupin jeden z klíčových prvků marketingového mixu – placement neboli způsob distribuce produktů s vazbou na rozdílné cílové skupiny zákazníků a péči o ně (CRM). Placement pak přímo ovlivňuje správnou volbu dalšího prvku marketingového mixu – promotion, tedy odpovídajícího způsobu propagace a komunikace s trhem neboli s cílovými skupinami. Základními skupinami firem podnikajících ve stavebnictví podle charakteru jejich hlavních produktů jsou: • výrobci/dovozci1 stavebních hmot2 , • výrobci/dovozci1 stavebních prvků, • obchodníci se stavebními hmotami a stavebním materiálem, • realizační firmy, • architektonické a projekční kanceláře, • developeři, • prodejci katalogových domů, • subjekty poskytující související služby (zkušebny stavebních materiálů, expertní a poradenské firmy v oblasti stavebních materiálů a technologií, softwarové firmy poskytující specializované programy pro stavebnictví a podobně), • firmy, které zpětnou nebo dopřednou integrací rozšířily své podnikání na více z výše uvedených předmětů podnikání. 1 Dovozci stavebních hmot nebo prvků pro účel článku rozumíme dceřiné obchodní společnosti zahraničních výrobců; nikoliv individuální dovozce – obchodní firmy. 2 Stavebními hmotami pro účel této studie rozumíme nejen klasické stavební hmoty, ale také polotovary a výrobky určené k zabudování jako součást stavebních nebo pomocných konstrukcí (řezivo, betonářská výztuž, základní spojovací materiály), které vykazují z hlediska distribuce a komunikace shodné znaky se stavebními hmotami.


247

Převážný objem obchodů ve stavebnictví probíhá formou B2B, přesto všechny tyto podnikatelské skupiny mají společného koncového zákazníka – investora, ať soukromého, státního nebo veřejného. A to i v případech, kdy s ním vlastně nikdy nepřijdou do styku. Podívejme se blíže na skupinu výrobců/dovozců stavebních hmot, na charakter a hlavní vlastnosti jejich produktů, na distribuční cesty těchto produktů ke konečným spotřebitelům a návazně na význam a způsob využití promotion jako prvku marketingového mixu pro stanovení správné komunikační strategie s jednotlivými cílovými skupinami.

Produkty, distribuční cesty a cílové skupiny zákazníků výrobců stavebních hmot Produktem této skupiny jsou základní materiály používané ve stavebnictví, jako je cement, písek, štěrk, různé přísady, stavební železo, stavební dřevo a dřevní hmota, extrudovaný jíl a podobně, samozřejmě včetně odpovídajících služeb. Produkty jsou až na malé výjimky přímo spotřebovávány při návazných procesech stavební výroby. Tento obor podnikání je velmi častým případem integrace (dopředné i zpětné) a producenti stavebních hmot velkou část své produkce spotřebují sami pro výrobu produktů s vyšší přidanou hodnotou, jako jsou maltové a omítkové směsi, betonové směsi, výrobky z betonu, výrobky ze dřeva atp. Pro zbývající část produkce jsou používané distribuční cesty dvě – jedna je typickým příkladem obchodování typu B2B, kdy tyto základní produkty jdou přímo do dalšího výrobního procesu jiných subjektů, tedy do výroby stavebních materiálů a prvků pro stavebnictví, nebo jsou spotřebovávány ve stavební výrobě realizačními firmami. V obou případech koncový zákazník (investor, spotřebitel) nemá ani tušení, kdo je výrobcem těchto stavebních hmot a jejich užitné vlastnosti buď nezná, nebo pro něj nejsou nákupním argumentem, a proto netvoří z pohledu marketingu ani prodeje výrobců stavebních hmot cílovou skupinu. Jedná se o klasický jednostupňový prodej s pevně ohraničenými cílovými skupinami • přímých zpracovatelů (výrobci stavebních materiálů a stavebních prvků určených k dalšímu prodeji), do které patří například výrobci betonových směsí, betonových výrobků, plynosilikátů, většiny zdicích a maltových směsí, dřevotřískových desek, obalované drti a podobně, • přímých spotřebitelů (velké a střední realizační firmy, které zabudovávají produkty první skupiny přímo do stavebního díla v průběhu jeho realizace), do které patří převážně stavební firmy a v některých případech i developerské společnosti.

248


Druhá distribuční cesta vede přes obchodníky, především specializované velkoobchodní firmy. V tomto případě se jedná o dvou i vícestupňový prodej, kde cílovými skupinami jsou • obchodníci se stavebními hmotami, • nepřímí spotřebitelé a nepřímí zpracovatelé, zákazníci distribuční sítě (menší realizační firmy a výrobci stavebních prvků). I v tomto případě koncový zákazník s produkty skupiny výrobců stavebních hmot do styku v podstatě nepřichází, nezajímá se o ně a netvoří proto pro výrobce samostatnou cílovou skupinu. Pro úplnost, zanedbatelná část z celkově prodaného objemu některých těchto komodit je distribuována také přes retail a končí v rukou drobných spotřebitelů či zpracovatelů nebo přímo koncových zákazníků. V tomto případě lze z pohledu výrobců hovořit o konečných spotřebitelích jako o cílové skupině, ale její význam je vzhledem k realizovaným objemům prodeje a nízké opakovatelnosti nákupů zanedbatelný. I z hlediska populace je tato cílová skupina velmi malá (řádově stovky), přesto se setkáme s tím, že výrobci stavebních hmot utrácejí prostředky zbytečnou reklamou na billboardech a účastí na veletrzích a výstavách, místo toho, aby prostředky investovali do získávání konkrétních nových zákazníků z prioritní cílové skupiny, vytipovaných na základě oboru podnikání, nebo do systému péče o zákazníky stávající. Stanovit a zajistit optimální poměr obou hlavních distribučních cest je velmi důležitým úkolem, protože rozhoduje nejen o výběru správných marketingových aktivit, ale z velké části také o budoucích ziscích výrobce stavebních hmot. Jeho přirozenou snahou by mělo být prodávat co největší podíl své nespotřebované produkce cílové skupině přímých zpracovatelů, pokud možno ve svém nejbližším okolí, a to z těchto důvodů: • možnost vyšší realizační ceny, • relativní stabilita realizačních cen, • vysoká opakovatelnost nákupu, • znalost jednotlivých zákazníků a zejména jejich nákupního potenciálu, • možnost individuálního přístupu, • snazší obrana proti konkurenci, • přímá zpětná vazba trhu pro řízení a rozvoj marketingové strategie,


249

• snížení výrobních a provozních nákladů (znalost výrobního cyklu zákazníků umožňuje optimalizaci vlastní výroby a skladových zásob a snižuje případné riziko projití záručních lhůt), • optimalizace vlastního nákupu (obaly apod.), • nižší distribuční náklady, • minimální náklady na promotion (reklama, podpora prodeje) a CRM, • jednoduchý management pohledávek a nástroje pro jejich vymáhání, • nižší nároky na administrativu a čas (práce obchodních zástupců, zpracování objednávek, fakturace, . . . ). Limitujícími faktory pro rozhodnutí, o které zákazníky z této cílové skupiny má smysl usilovat, jsou: • definovaný minimální potenciál nákupu (je dán celkovým objemem a dosažitelným podílem na tomto objemu), který musí být pro výrobce dostatečně zajímavý, • limitující vzdálenost vzhledem k přepravním nákladům, • finanční stabilita, trend obratu a perspektiva růstu zákazníka, • finanční náročnost zákazníka vztažená na jednotku prodeje (nadstandardní slevy, vzdálenost a s ní spojené přepravní náklady, reálně dosažitelné lhůty splatnosti faktur a cena takto poskytnutého „úvěruÿ, speciální požadavky zákazníka vyjádřené nadstandardními výrobními, přepravními, personálními a jinými náklady na prodanou jednotku, relativní objem reklamací apod.), jinak řečeno, jak je konkrétní zákazník pro výrobce „drahýÿ. Jako druhá v pořadí by pro výrobce stavebních hmot měla být v ohnisku zájmu cílová skupina obchodníků se stavebními hmotami, která již ale má oproti přímým zpracovatelům některé nevýhody: • větší vliv obchodní politiky konkurence, vyšší citlivost na nákupní ceny a tím nižší realizační cena, • vyšší riziko ztráty zákazníka, • složitější a tedy dražší logistika, • minimální, pouze zprostředkované marketingové informace od sekundárních odběratelů,

250


• vyšší náklady na udržení si těchto zákazníků, především díky nárokům na práci obchodního týmu a na CRM, ale která současně má oproti třetí skupině, přímým spotřebitelům, několik podstatných výhod: • relativně stabilní křivka nákupu, • finanční stabilita a platební morálka daná pravidelnými odběry (realizační firmy často hradí pohledávky až při nutnosti dalšího nákupu), • kratší splatnosti, • nižší náročnost na dodávky „ just in timeÿ, • skladový potenciál a tím schopnost pokrýt akutní požadavky, • citlivost na prodejní akce (nakupují do zásoby). Důležitým úkolem při obchodování s cílovou skupinou obchodníků se stavebními hmotami je přitom dosáhnout u jednotlivých zákazníků dominantního podílu prodeje v rámci obchodovaných komodit, který snižuje riziko záměny dodavatele za konkurenci. Jinak řečeno je výhodnější mít menší počet těchto zákazníků a být pro ně jediným nebo alespoň důležitým dodavatelem, než prodávat „po troškáchÿ celé obchodní síti. Minimálním požadavkem je stav, kdy podíl výrobce na obratu obchodníka v dané komoditě je zřetelně vyšší než podíl výrobce na celkovém trhu této komodity. Pokud není výrobce stavebních hmot schopen uplatnit svoji produkci na trhu prostřednictvím přímých zpracovatelů a obchodníků se stavebními hmotami, nezbývá mu (samozřejmě s ohledem na konkrétní komoditu, její zaměnitelnost, postavení na trhu atd.) než se orientovat na přímé spotřebitele – stavební a developerské firmy a pokusit se prostřednictvím obchodních podmínek obrátit nevýhody tohoto způsobu prodeje ve svůj prospěch. Není příliš složité vyhledat na trhu tyto zákazníky, řada realizačních firem zejména z velkého stavebnictví i developerů sama vyhledává přímé dodavatele, lépe řečeno požaduje přímé dodávky od výrobců stavebních hmot na jimi realizované stavby. Je to ale nejobtížnější cílová skupina, zejména z těchto důvodů: • vyvíjí enormní tlak na ceny a není ochotna platit za poskytnuté služby související s dodávkami, • každá nová zakázka je předmětem cenového vyjednávání, někdy i výběrového řízení,


251

• vyžaduje velmi krátké dodací lhůty obvykle zajištěné vysokým penále při jejich nedodržení, • vyžaduje velmi dlouhé lhůty splatnosti za dodané zboží, • má nízkou platební morálku, přenáší své pohledávky za investorem na své dodavatele a nezřídka hradí své závazky až tehdy, když už nemá možnost dané výrobky nahradit, obstarat jinde nebo je získat jiným způsobem, • je připravena kdykoliv (a důvodem nemusí být vždy jen nižší cena konkurenčního výrobku) vyměnit dodavatele, • má celoplošnou působnost a vyžaduje stejnou úroveň servisu v každém místě stavby, ať je to kdekoliv, • nerespektuje při objednávkách dodací podmínky, zejména minimální dodací množství a dodací lhůty, • často požaduje změny v objednávkách, někdy i v případech, kdy už je původně objednané zboží na cestě. Kromě výše uvedených nevýhod představuje pro výrobce stavebních hmot přímé obchodování s realizačními firmami i riziko ztráty obchodních partnerů z řad obchodníků, jejichž přirozenou snahou je získat realizační firmy za své zákazníky. Také obchodní podmínky, zejména rabaty a splatnosti, musejí být pro obě tyto cílové skupiny vzájemně velmi citlivě nastaveny, aby nezavdávaly důvod k roztočení cenové spirály směrem dolů. V neposlední řadě je otázkou, do jaké míry jsou realizační firmy perspektivní cílovou skupinou pro budoucnost. V současné době totiž těží z rozdílu DPH při přímém nákupu stavebních hmot a výrobků investory, kteří z toho důvodu „nakupujíÿ materiály i výrobky spolu s prací od realizačních firem, protože je to přijde levněji než přímý nákup materiálu a práce samostatně. Realizační firmy přitom „prodávajíÿ nakoupené hmoty, materiály i výrobky s ne malou přirážkou, a tak se při sjednocení sazeb DPH pro investory v mnoha případech stane rázem výhodnějším přímý nákup těchto výrobků u obchodníka nebo u výrobce a od realizačních firem se budou snažit nakupovat pouze práci.

Cílové skupiny a jejich souvislost s rozdělením nákladů na promotion Pro rozdělení finančních prostředků vyčleněných na podporu prodeje a komunikaci jsou dva určující faktory. Jedním je pořadí důležitosti cílových skupin dané současným nebo potenciálním (požadovaným) podílem jednotlivých cílových skupin na celkovém obratu firmy. Druhým je cíl nebo účel promotion,

252


jeho obsah a k tomu zvolené prostředky komunikace, které jsou pořadím důležitosti cílových skupin v podstatě předdefinovány. Dále je potřebné rozhodnutí, zda cílem bude prioritně získání nových zákazníků z určené cílové skupiny nebo pouze „zakonzervováníÿ současné pozice s částečnou optimalizací distribučních cest. Podle výše provedeného rozboru distribučních cest a cílových skupin jsou pro firmy podnikající ve výrobě stavebních hmot klíčovou cílovou skupinou pro komunikaci (promotion) přímí zpracovatelé jejích produktů z kategorie přímých odběratelů. Celkové pořadí cílových skupin z pohledu priorit pro rozdělení finančních prostředků vypadá následovně: • přímí zpracovatelé (výrobci stavebních materiálů a stavebních prvků určených k dalšímu prodeji), • distribuční firmy (obchodníci se stavebními hmotami a stavebním materiálem), • přímí spotřebitelé (velké a střední realizační a developerské firmy, které zabudovávají produkty první skupiny přímo do stavebního díla v průběhu jeho realizace), • nepřímí spotřebitelé a nepřímí zpracovatelé, zákazníci distribuční sítě (menší realizační firmy a koneční spotřebitelé). Distribuční firmy jsou z tohoto pohledu zvláštní skupinou, protože jejich obraty jsou tvořeny prostřednictvím nepřímých spotřebitelů a je potřebné se rozhodnout, zda investovat do komunikace s touto cílovou skupinou, nebo s distribuční sítí, případně s oběma. Nutnou podmínkou pro zahájení komunikace s koncovými nebo nepřímými spotřebiteli a zpracovateli přitom samozřejmě je potenciální odbyt, a tedy zisk, který je tím možné dosáhnout. To v první řadě znamená, že musí vůbec existovat možnost volby mezi konkurenčními produkty v místě prodeje a také existují komunikovatelné důvody, proč by si měli spotřebitelé konkrétní produkt vybrat.

Způsob a obsah komunikace, motivační faktory pro nákupní chování Pro výběr způsobu a obsahu komunikace jednotlivými cílovými skupinami jsou rozhodující jejich motivační faktory vedoucí k nákupu konkrétního produktu. Síla těchto motivačních faktorů je u každé cílové skupiny jiná a může se lišit i u konkrétních zákazníků jedné cílové skupiny. Proto je vhodné ji čas od času změřit.


253

Mezi hlavní motivační faktory patří kromě cen a cenové politiky, šíře sortimentu a technických vlastností samotných produktů (zrnitost, objemová hmotnost, čistota, třída pevnosti, expediční vlhkost, výrobní spotřeba při dalším zpracování, % odpadu apod.) také balení a především servis, kam řadíme například oběh obalů, způsob objednávání, objednací množství, dodací lhůty, spolehlivost dodávek, způsob dopravy, expediční hodiny, pružnost v jednání, jednoduchá komunikace, pravidelný a včasný informační servis poskytovaný obchodními zástupci a podobně. Také v tomto ohledu se cílová skupina distributorů od ostatních cílových skupin liší. Ze všech nejméně se totiž zajímá o technické a užitné vlastnosti těchto komodit. Postačuje jí jistota splnění zákonných a normových požadavků formou příslušných certifikátů a k nákupu od konkrétního dodavatele je motivována především jeho obchodními podmínkami, možností generovat zisk a úrovní servisu k dodávkám zboží. Navíc jen zřídka je ochotna i schopna prosazovat přímo při prodeji těchto komodit svým zákazníkům jednoho dodavatele na úkor druhého, nezapomínejme, že se jedná o stavební hmoty nebo výrobky určené k dalšímu zpracování; pokud nepřímý zpracovatel nebo konečný spotřebitel přijde nakoupit cement nebo betonářskou výztuž, nezajímá se (až na velmi malé výjimky pramenící z určitých tradic), kdo je jejich konkrétním výrobcem. Prosazování konkrétního výrobce distributorem probíhá téměř výhradně formou rozhodnutí o nákupu a výběr konečného zákazníka je tak determinován tím, co má obchodník skladem. Nezřídka dochází i k tomu, že distributor má u těchto komodit pouze jednoho dodavatele. Tomu je potřebné podřídit výběr prvků promotion a obsah komunikace. Ceníky, technické listy, give away, odpovídající CRM a poskytnutí prostředků na podporu prodeje (příspěvek na propagaci prodejních akcí obchodníka) jsou plně postačující. Technické a užitné vlastnosti produktů mohou naopak být důležitým motivačním faktorem pro hlavní cílovou skupinu – přímé zpracovatele. K tomu dochází v případech, kdy zaměnitelné výrobky různých výrobců vykazují odlišnosti, které je zákazník schopen postřehnout a ocenit. Typickým případem bývá výrobní receptura přesně nastavená na konkrétní vlastnosti stavebních hmot – komponentů od určitého dodavatele. Pokud má výrobce stavebních hmot možnost získat na tomto poli konkurenční výhodu, měla by se určitě stát předmětem jeho komunikace s trhem, stejně jako případný nadstandardní nebo kvalitnější servis, než jakým disponuje konkurence. Vhodnými marketingovými prostředky komunikace jsou v těchto případech samozřejmě kvalitní webové stránky, dále tiskové konference, odborné, referenční a PR články v odborných časopisech, propagační materiály (direct mail), případně pozvání potenciálních zákazníků k návštěvě výrobního závodu. Tyto finanční prostředky mají sloužit především k objevení a získání nových zákazníků, jejich udržení je pak vhodné

254


podpořit již dříve zmíněným CRM. Účelnost vynaložení finančních prostředků na získání nových zákazníků snadno změříme u nich dosaženým obratem. Pokud výrobce stavebních hmot usiluje o získání zákazníků z řad velkých stavebních firem nebo developerů, musí počítat s tím, že hlavními motivačními činiteli těchto firem jsou ceny a lhůta splatnosti faktur spolu s rychlostí a kvalitou dodávek, případně rychlost vyřizování reklamací. Tito zákazníci si také často zakládají na svém postavení na trhu a na firemním image. Tomu také musí dodavatel přizpůsobit obsah komunikace a výběr prostředků pro ni. Relevantní pro tyto účely jsou kvalitní prodejní materiály, give away, webové vyhledavače a při potřebě posílení image firmy pak inzerce a články v odborných časopisech a případná účast na specializovaných výstavách. V obráceném pořadí je možné tyto aktivity při úsporných opatřeních škrtat. Samozřejmostí je ale opět kvalitní CRM.

Závěr I když prostředky vynakládané skupinou výrobců/dovozců stavebních hmot na marketingové aktivity nemusí být, ani nebývají vysoké, lze je prostřednictvím správně stanovených cílů a správně zvolených prostředků marketingového mixu účelně využít. Klíčem k úspěchu je dobrá volba způsobu distribuce, návazné určení prioritních cílových skupin, přizpůsobení obsahu komunikace s nimi jejich motivačním faktorům pro nákup a výběr odpovídajících prostředků pro komunikaci. Pak už jen zbývá podle stejného klíče marketingové náklady rozdělit, vypracovat dílčí rozpočty a plán aktivit a určit, které z nich se v případě krizového scénáře nebudou realizovat a v jakém pořadí.

Using of marketing mix elements (placement and promotion) in the construction industry by type of business Part 1 – Group of manufacturers of building materials Players in the construction business might increase efficiency of funds spent on marketing by proper use the elements of the marketing mix. In doing so the determinants are the type of business and the resulting distribution channels (placement) that determine key customer target groups and the way of communication with them (promotion). The first part deals with this issue within the group of manufacturers of building materials.


255

Keywords: manufacturer of constructions materials, marketing mix, distribution channels (placement), target groups, communications channel (promotion), the incentive to purchase, the customer relationship management (CRM)

Kontaktní adresa: Ing. Jiří Vlk, Katedra techniky a aplikovaných věd, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

VLK, J. Použití prvků marketingového mixu (placement a promotion) ve stavebnictví podle typu podnikání : Část první – skupina výrobců stavebních hmot. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 245–255. ISSN 1802-503X.

PROFIL / PROFILE 259

Neznámí učenci a první odborný časopis v české vědě Michaela Votavová

RECENZE KNIH / BOOK REVIEWS 265

The Zoo Story Jindřiška Šulistová

ZPRÁVY / NEWS 269

Nová norma ISO 690 aneb Jak správně citovat v našem časopise Michaela Votavová

277

Lektorský tandem – Zpráva z průběhu projektu „Tandemové vzdělávání pro české vzdělávací instituceÿ Kamila Zelinková

Neznámí učenci a první odborný časopis v české vědě Michaela Votavová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis – Společnost neznámých učenců v rakouských zemích – je nám možná neznámá, její význam pro českou vědu je ale nepřehlédnutelný. Je to totiž první učená společnost na území habsburské monarchie, tedy i na českém území, která jako první při publikování vyměnila latinu za živý jazyk a která se jako jedna z prvních pokusila dát větší důraz na vědu a poznání než na náboženské rozdíly. Obrázek 1: Josef Petrasch, zakladatel Společnosti neznámých učenců v rakouských zemích (Zdroj: Johann Balzer, dostupné z Wikimedia Commons)

Nastupující osvícenství přináší ve vědě a poznání velké změny. Filozofie začíná dávat přednost racionalismu, logice a etice před náboženskými dogmaty a barokním zájmem o zbožnost. Rozum jako východisko našeho poznání vzbuzuje také obrovský zájem o přírodní vědy. Carl Linné v této době pracuje na klasifikaci druhů rostlin, Celsius navrhuje teploměr. Poprvé se povede změřit rychlost zvuku. Vznikají první technicky zaměřené vysoké školy, encyklopedisté pod vedením Denise Diderota pracují na vydání rozsáhlé všeobjímající encyklopedie, vědecké poznání je obohaceno o nové metody zaměřené na možnosti

259

260


kvantifikovaného měření veličin a vývoj pomalu ústí k průmyslové revoluci ve své praktické podobě – ke strojům, které v továrnách postupně nahrazují dělníky, či ke standardizaci měrných jednotek. Duch doby navíc umožňuje vědcům sdružovat se a vyměňovat si své poznatky – vznikají akademie, vědecké společnosti. Ty nejdůležitější působí dodnes – londýnská, pařížská, berlínská a později také petrohradská.

Přes politická omezení české vědy Kde tedy vznikla první oficiální vědecká komunita v českých zemích? V Olomouci, městě, jemuž stejně jako Brnu náležel titul moravské metropole. Vznikala v podmínkách pokročilého humanistického zaujetí vzdělaností, které centra vědění pozvolna přesouvalo mimo zdi jezuitských klášterů, nejprve v podobě menších sdružení, spontánně vznikajících a zanikajících, nahodile uspořádaných a nijak navzájem neorganizovaných, které spolu i přesto nacházeli stejnou řeč – měly podobné cíle a podobné názory. 16. a 17. století přineslo v těchto spolcích nejen intenzivní zájem o národní jazyk, o historii, ale také o přírodovědný výzkum. Ačkoliv společenské klima bylo ke vzniku takových sdružení vhodné, politicko-ekonomické podmínky v první polovině 17. století rozvoj vědy příliš nepodporovaly – císařský dvůr, který opustil Prahu, jasně tak odmítl také možnost morálně i finančně podporovat rozvoj vědy. Vědci tehdejší doby se tak museli spoléhat na mecenáše z šlechtických či církevních řad, případně za podporou odjížděli za hranice své vlasti. Zatímco v okolních zemích vznikaly akademie věd, tedy vědecké instituce zastřešující vědecké poznávání v jeho ohromné šíři a stanovující pravidla pro organizaci vědeckého bádání, nedůvěřiví Habsburkové se ve svých zemích takové myšlence opakovaně bránili. Vědecké disputace se mohly konat pouze na universitách, které k tomu měly svolení, nebo v katolických klášterech, kterým university toto svolení „propůjčilyÿ. Nejvýznamnějším centrem vědeckého poznání v českých zemích (a to ještě z hlediska nutnosti udělení „licenceÿ od panovníka ne zcela svobodným) tak po dlouhou dobu zůstávala pražská universita. Kvůli šarvátkám mezi katolickými duchovními řády o vedení pražské university se bohužel česká věda značně uzavřela před možností působit na poli mezinárodního předávání vědeckých poznatků. Spory se urovnaly až v roce 1654, kdy si filozofickou a teologickou fakultu „zabraliÿ jezuité a právnickou a lékařskou fakultu zpřístupnili i jiným katolíkům. Pevná dogmata a důraz na encyklopedické znalosti nicméně nedávaly příliš velkou šanci pro kritické myšlení nebo experimentální přírodovědné výzkumy. Reforma školství, podporující vznik nových oborů, lépe navázaných na prak-

Profil / Profile

261

tické potřeby každodenního života společnosti, kterou do vítězného konce dotáhla Marie Terezie, se tak stala z dlouhodobého hlediska nevyhnutelnou. A právě v době zavádění prvních reforem vznikl nápad vytvořit první vědeckou společnost v českých zemích – Societas incognitorum (Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis – Společnost neznámých učenců v rakouských zemích).

Založení vědecké společnosti díky osobnosti Petrasche Zakladatel Josef Petrasch (1714–1772), mj. absolvent jezuitské koleje na olomoucké universitě, byl voják, cestovatel, ale i autor divadelních her a románů, byl jazykově nadaný, organizačně i společensky velmi schopný při vyjednávání s jinými lidmi, procestoval okolní země, seznámil se s prostředím italských akademií věd a německých učených společností. Když se pak usadil v Olomouci a převzal po rodičích zděděný majetek, mohl začít vzory, které v cizině poznal, zkusit prosadit i zde. Své organizační schopnosti a cit pro „čteníÿ lidí využil pro obklopení se těmi, v nichž viděl potenciál velkých vědců. Sám se za vědce nepovažoval, v rámci učené společnosti tak působil spíše jako organizátor s lidsky kritickým pohledem na věc než jako učenec zcela ponořený do svého oboru. Mezi své „ovečkyÿ se mu tak podařilo získat např. hraběte Františka Řehoře Gianniniho, historika, který se zabýval orientálními jazyky a měl vliv u arcibiskupa jako jeho poradce, či historika Magnoalda Ziegelbauera. Societas incognitorum měla i mnoho „přespolníchÿ členů, územně i vyznáním – od salcburského profesora Anselma Designa či protestantského historika opěvujícího Jana Žižku Johanna Davida Köhlera přes rektora bratislavského (prešpurského) evangelického lycea Matyáše Bela či italské teology souhlasící s reformami (př. Ludovico Antonio Nuratori) až po vídeňské úředníky (př. Antonín Taulow von Rosenthal). Navázáním dobrých vztahů s katolíky (a zvláště s řádem benediktinů) i světskou mocí tam, kde tito lidé rozvoj vědy a poznávání viděli pouze v opozici ke konkurujícímu jezuitskému monopolu na vzdělání, si otevřela společnost obrovské pole působnosti. Nicméně, byli to nakonec přesto jezuité, kteří projevovali stále větší odpor k tomuto společenství a nakonec měli pravděpodobně velký vliv na rozpad společnosti.

Pravidla pro podporu svobodného názoru posvětila i Marie Terezie Societas incognitorum se od dosavadních vědeckých spolků výrazně lišila – ve svých stanovách jasně vymezovala cíle a fungování organizace, aktivně se sna-

262


žila o přenos vědeckého poznání přes hranice států čilým korespondenčním stykem, předseda společenství byl volen, volnost vědeckého bádání resp. názorového zaměření byla zaručena pravidlem, že nikdo nesmí být za své názory zesměšňován. Disputace mezi členy byla omezena pouze na vědecké otázky, jednat o náboženských a politických problémech bylo na půdě zasedání společnosti zakázáno (v rámci „svobody slovaÿ bylo možné při dodržení pravidel skromnosti a pravdivosti o těchto záležitostech diskutovat mimo pravidelná shromáždění). Společnost se scházela každý týden na vědeckém zasedání, na kterém vždy jeden z členů přednesl vědecký příspěvek. Mimochodem, dům, ve kterém se disputace odehrávaly, dodnes stojí na Horním náměstí v Olomouci, naproti Sloupu Nejsvětější Trojice. Členem společnosti byl též Gerhard van Swieten, tvůrce tereziánských školských reforem. Ostatně vazby na dvůr císařovny byly mnohem širší. V tomto se opět odrážely vynikající manažerské schopnosti Petrasche. Výměnou za loajalitu a rakouský patriotismus (stanovy společnosti např. ukládaly volit předsedu pouze z členů, kteří žili na území Čech, Moravy a Slezska) získala společnost výraznou podporu císařovny. Ta nejenže posvětila stanovy společnosti, ale také nařídila zemským úředníkům, aby společnosti projevovali patřičnou vstřícnost. O tom, že Marie Terezie Společnosti neznámých opravdu důvěřovala, svědčí i to, že společnost zařadila mezi instituce, které měly pověření vykonávat cenzuru vydávaných publikací.

První odborný časopis u nás Není divu, že právě v tomto prostředí, aktivním a inspirujícím oproti strnulým univerzitním strukturám, vznikl první odborný časopis na našem území – Monatliche Auszüge alt- und neuer belehrten Sachen (Měsíční výtahy ze starých i nových poučných věcí). První číslo vyšlo v lednu 1747. Měsíčník byl hlavně zaměřen na zprávy o tom, co se děje na poli vědy ve světě – jaké publikace byly vydány nebo čím se zabývají evropská vědecká centra. Časopis nebyl tedy ani tak významný z hlediska obsahu (vlastní práce členů společnosti otiskovány nebyly), ale spíše z hlediska formy. Zatímco většina vědeckých publikací byla v tehdejší době psána v latině, časopis Společnosti neznámých vycházel v němčině, což mělo pozitivní vliv na zpřístupnění jeho obsahu i širším vrstvám zájemců. Základní témata, kterým se příspěvky v časopise věnovaly, spadaly pod historické i přírodní vědy. Časopis bohužel zanikl velmi brzy – v září 1748 – necelé dva roky od svého vzniku.

Profil / Profile

263

S odchodem Petrasche utichly i vědecké disputace Pod stálým nátlakem odporu jezuitů spolu s odchodem Josefa Petrasche do ústraní svého venkovského sídla společnost ztratila svého iniciátora a organizátora, který svými schopnostmi dokázal vše po pět let držet pohromadě. V důsledku tedy Societas incognitorum byla vlastně organizací jediného muže. Muže, který dokázal jako první (a na dlouhou dobu také jako jediný) prolomit bariéru jezuitského monopolu a získat dostatečnou přízeň a podporu vladaře pro vznik na tehdejší dobu ojedinělého a odvážného projektu – akademie věd jako centra vzdělání a vědy. Nový směr, který Petrasch ukázal, musel ještě počkat a vyzrát. Až v pozdních 80. letech 18. století byla oficiálně ustavena (tedy úřady odsouhlasena) Královská česká společnost nauk (Königliche Böhmische Gesellschaft der Wissenschaften). V roce 1952 pak byla včleněna do Československé akademie věd.

Použité zdroje 1. FOLTA, J. O tom, jak si učenci své shromažďování organizovali. [online] 2008 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: . 2. KOSTLÁN, A. Societas incognitorum : první učená společnost v českých zemích. Praha : Archiv Akademie věd České republiky, 1996. Práce z dějin Akademie věd = Studia historiae Academiae scientiarum. Seria B – monographia, fasc. 11. ISSN 1211-1813. 3. PETRÁŇ, J. Královská česká společnost nauk. Místo České učené společnosti v dějinách a v proudu vědy. [online]. Vesmír, 1995, roč. 74, čís. 11, s. 632. Dostupné z WWW: . ISSN 1214-4029. 4. Petrášův palác. [online]. 2011 [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: .

Unknown scholars and the first specialized magazine in Czech science Societas eruditorum incognitorum in Terris Austriacis – The unknown scholars’ society is perhaps unknown to us, but its importance for Czech science is

264


noticeable. It is the first learned society in the Habsburg monarchy, therefore also in the Czech territory, which first switched from publishing in Latin to publishing in a living language and which is one of the first to attempt to put more emphasis on science and knowledge rather than religious differences.

Kontaktní adresa: Mgr. Michaela Votavová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: votavova@mail. vstecb.cz

VOTAVOVÁ, M. Neznámí učenci a první odborný časopis v české vědě. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 259–264. ISSN 1802-503X.

Review The Zoo Story Jindřiška Šulistová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt The following contribution on The Zoo Story by Edward Albee focuses on the feeling of being lonely, estrangement, different social classes and statuses as well as disregard of others to the issues of people in need. It also shows the difficulty people have while holding the conversation and the power of manipulating with the others. The writer urges readers to break this sensation of not to belong anywhere. The play is very topical in our environment in its way. Klíčová slova: feeling, lonely, social classes, manipulate, estrangement

Introduction Edward Albee American playwright who was born in 1928, he was not brought up by his own parents but by adoptive ones by family Albee. Albee’s and his adoptive parents’ relationship was full of clashes whose attempts were to raise a respectable member of society. However, young Albee kept in touch with artists and intellectuals. In his early twenties, he moved from his parents’ place and worked as e.g. office boy, messenger. His plays gave birth to ”The Theatre of Absurd”. In short, the absurd drama expression points out the meaningless and illogicality of a human being existence. As for his plays, Who is afraid of Virginia Woolf or The American Dream can be named. Samuel Beckett with his textitWaiting for Godot represents this movement in Europe [1; 2].

265

266


Historical context American drama revived in the l950s, having been pressed by the Great Depression, WWII as well as the Cold War. The contemporary period was seen as perspective time. People crave to enjoy their life, to live without existential and economic fears. A significant emphasis is put on the material part of life which happened to be may plays’ topics. [3]

The Story The play follows one day of Jerry who happened to enter the life of Peter in the Central Park and changed him the life course forever. The story is retold below. This morning seemed to be different in comparison to the previous ones. Not that Jerry would get up at a different time or the weather would address to me more than on other days. But he was determined to stop living the life which didn´t make him happy, only forced him to feel lonely day by day. And in his thirties he felt really fed up with this kind of life. Jerry could not carry on living this way – he needed to find someone to tell them his story, to share his current conditions (which would be found as not appropriate by many of middle or upper-class society; what do they know about the real life?), to be understood for once. . . Encouraged by the special morning mood, Jerry went in the direction of the Zoo. While walking he was completely buried in his thoughts when he realised that he happened to be in the Central Park, in not a very frequent part. Jerry noticed a bench which was taken by a reading man, in an expensive suit. Feeling rather tired from a long walk, Jerry approached the bench, sat down and started to chat up to the man (Peter). First of all, Peter didn´t know how to tell Jerry he is not interested in his company at all. Jerry learnt that the guy was from a publishing field, married, with two kids, girls. . . . Peter appeared to be happy but while being asked questions, it got more and more obvious that he didn´t enjoy his life very much. Peter’s park reading was a sort of running away from his family where he felt hen-pecked, where he was expected to earn money and play the role of a satisfied daddy and husband. As Jerry saw it pretty clearly, Peter was not aware of this fact. Jerry would appreciate such living conditions in a different way; he would know how to use them properly. But Peter was never in Jerry’s shoes therefore his present situations seemed deadlock. Jerry suddenly got the feeling he can show Peter what the life is. . . . Jerry was irritated by the kind of people like Peter. Jerry wanted him so badly to see that there are others whose major concern is not which tie matches to the suit but accommodation and job of any kind, dealing with weird persons he wouldn´t ever dream they exist. Jerry wanted Peter to listen to him at any

Recenze / Reviews

267

cost and he managed it. Jerry gave Peter a short description of his landlady as ”fat, ugly, mean, stupid and unwashed, misanthropic, cheap, drunken bag of garbage”, and added how terrible her sexual lust was and the way how he managed to get rid of her. He, Peter (on the one hand a very successful businessman but on the other hand in his personal life such a wimp), was clearly at a loss and did not have the guts to get up and leave. Somehow, Jerry wanted Peter to make feel uncomfortable at least for a few minutes to enable him to understand how some people might have been feeling all their lives. Jerry told Peter a story of his landlady’s dog which kept attacking him. Jerry could not see the reason for the dog’s behaviour, but he was determined not to give up and either make the dog love him or kill it. Peter did not comment on Jerry’s attempts with burgers for the dog but when Jerry gave away the information about the poison, Peter was surely shocked as he wanted to have a dog instead of the cats and parakeets. Also Jerry’s answer about a relationship to his parents and towards women startled Peter. This was what Jerry was heading to, to make Peter think, to get him out of the stupid life pattern which only created the safe shell with very strict rules he was obliged to follow for the guaranteed safety. All of a sudden something moved in Peter and gave him the power to express his real feelings. But Jerry managed to calm him down to wind him up again in a few moments when pushing him out of the bench they had been sharing for a sometime. Jerry pushed Peter on purpose more and more towards the end of the bench to move him to act as himself, as Peter. Jerry could have been satisfied with the result; Peter let his life frustration out. He showed his attachment to the bench, it symbolised his asylum, his world without being ruled by his wife. . . Peter was ready to defend it. Jerry felt it the right moment for him; he took a knife out of his pocket, did not pay attention to Peter’s utter surprise and threw it on the ground. Peter picked it up, obviously very nervous, unsure, insecure about the whole situation. But Jerry did not really care; he impaled himself on the knife. Finally, Jerry experienced the peace and quiet inside; he knew that the life he had been living was over. What a relief! Also, Jerry felt happy for Peter whom he forced to be himself. And of course, now Peter might understand Jerry’s situation, his past battles with windmills.

Conclusion Although written some decades ago, the story is still very up-to-date as there are on the one hand countries with immense riches and on the other hand, there are countries where the famine, wars, diseases of different kinds kills every day. Next, the attention has been drawn to overwhelming differences between social classes and the lack of awareness of it.

268


Reference [1] PAL: Edward Albee (1928-). [online]. [cit. 2011-04-07]. WWW: . [2] HIGH, B. P. An Outline of American Literature. Longman : London and New York, 1993. P.232. ISBN 0-582-74502-0. [3] O’CALLAGHAN, B. An Illustrated History of the USA. Longman : Harlow. 1992. 144 p.ISBN 0-582-74921-2.

Kontaktní adresa: Mgr. Jindřiška Šulistová, Katedra cizích jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected]

ŠULISTOVÁ, J. The Zoo Story. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 265–268. ISSN 1802-503X.

Nová norma ISO 690 Jak správně citovat v našem časopise Michaela Votavová Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Abstrakt V březnu 2011 vešla v platnost nová norma ISO 690 Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů, která přináší změny do práce vědeckých i pedagogických pracovníků škol i vědeckých institucí. Zatímco dosud jsme měli k dispozici normu ISO 690 z roku 1987 a její doplnění ISO 690-2 z roku 1997, nyní máme k dispozici poměrně dobře přehlednou komplexní normu, která v mnohém práci s bibliografickými údaji zjednodušuje, nebo alespoň zpřesňuje. Nově také zavádí pravidla citace některých dříve opomenutých dokumentů, jako jsou kartografické materiály, hudebniny, zvukové záznamy, fotografie, grafika a audiovizuální díla včetně filmů.

Drobné, ale podstatné změny Na první pohled nová norma pozměňuje některé detaily, pro citování však mají celkem podstatné důsledky. Nejdůležitější příklady: 1. Konečně zmizela mezera před dvojtečkami, která mnohým laikům a většině češtinářů byla trnem v oku. Při oddělení hlavního názvu a podnázvu a při vypsání místa vydání a vydavatele se již nepíše Praha : Grada, ale Praha: Grada. 2. In se mění In:. Používá se povinně u citací samostatných příspěvků v monografiích, nově ale dobrovolně také v seriálových publikacích. Na jedné straně je to logický krok a navazuje také na starší zvyky některých autorů, na druhé straně je ale dobrovolnost zdrojem možných problémů na straně vydavatelů (podrobněji níže).

269

270


3. Citace článku z periodika, tedy seriálové publikace, již za názvem periodika vyžaduje tečku místo současné čárky. Již tedy ne Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, ale Littera Scripta. 2011, roč. 4, č. 1. V tomto případě jde opět o logicky pochopitelnou změnu v porovnání s neperiodickými publikacemi. 4. Celkový počet stran citovaného zdroje se již neuvádí. Pokud je třeba konkretizovat strany, ze kterých je citováno, údaj je od nakladatelských údajů nově oddělen čárkou (viz níže v příkladech).

Čeština v citacích? Trochu problém Zatímco za vypuštění mezery před dvojtečkou jsou češtináři rádi, za psaní jmen autorů už být nemusejí. V normě se totiž v případě, že má autor dvě křestní jména a používáme pouze zkratky křestních jmen, uvádí psaní NOVÁK, J.N. Čeština ale písmenné zkratky s tečkou odděluje od sebe mezerami, tudíž by správně mělo být NOVÁK, J. N. Vzhledem k tomu, že norma dále říká, že: „úprava dalších částí jména by měla odpovídat zvykům národa, s nímž je tvůrce spjat, pokud je to možné,ÿ pak by pravděpodobně bylo vhodné se zamyslet také nad psaním zkratek křestních jmen a přizpůsobení tohoto psaní pravidlům češtiny. Podobně je z hlediska češtiny nesprávné uvádění rozsahu stránek jako 12-20, tedy pomocí spojovníku, namísto správného použití pomlčky 12−20. Vzhledem k tomu, že v předchozí úpravě si češtináři zvykli na mezeru před dvojtečkou, pravděpodobně si zvyknou i na tyto „prohřeškyÿ.

Body normy, které mohou vést k problémům Na co norma tak trochu zapomněla, jsou legislativní dokumenty a tzv. šedá literatura. V obou případech se přesto jedná o opomenutí celkem důležitých citačních pravidel na poli výzkumu a vědy a na poli publikací pro podporu výuky. V obou případech toto „opomenutíÿ znamená, že neexistuje jednotné stanovisko. Vycházíme-li ale z obecných pravidel pro tvorbu citací, pak oba případy bude možné vyřešit např. interním nařízením. Zásadní problém pramení z toho, že norma poskytuje autorům relativně velkou volnost (např. dvojí možnost zápisu citace ze seriálové publikace). Tím ale tak trochu ztěžuje práci vydavatelům. Základem citování, jak ostatně i norma explicitně zdůrazňuje, je zachování jednotného stylu, formátu a interpunkce v rámci jednoho dokumentu. Zde právě leží problém právě seriálových publikací, do kterých přispívají různí autoři, z různých mateřských institucí a s jinými návyky a naučenými pravidly. Vydavatelé seriálových publikací tedy musejí jasně

Zprávy / News

271

stanovit pravidla citování, nikoliv se jen odvolávat na platnou normu, aby citace v celém vydání sjednotili. Bereme-li navíc seriálový titul jako celek, nikoliv jako jednotlivá čísla, pak by citační kultura měla zůstat stejná i např. v rámci ročníku. Podobně pak můžeme nahlížet také na ediční řady např. skript nebo studijních opor vydávaných jednou školou. Ty sice nejsou periodickou publikací, ale většinou se snaží zachovávat v rámci jedné instituce podobné grafické a typografické prvky. Podobně, budou-li chtít zachovávat i stejnou citační kulturu, nebude to možné řešit pouhým odkazem na normu. Nejčastějším bodem, ve kterém byla dobrovolnost a zvyk autorů kamenem úrazu i v minulé úpravě, byl systém odkazů v textu. Nová norma počet a rozsah odkazovacích systémů zužuje, přesto i nadále existují tři možnosti, jak to provést (formou jméno–datum, tzv. Harvardským systémem; formou číselného odkazu; průběžnými poznámkami), přičemž preference používání těchto metod se u jednotlivých autorů liší.

Aplikace normy při vydávání Littera Scripta Redakce časopisu Littera Scripta bude po autorech vyžadovat dodržení jednotného citačního rámce, který bude popsán v pokynech pro autory a zanesen do šablony a vzorového příspěvku. Největší změnou bude nutnost přepracování systému odkazů v článcích. Dosud používaný systém nová norma již nereflektuje. Od příštího čísla již bude používán tzv. Harvardský systém odkazování, který v textu uvádí jméno autora a rok vydání. (Při citaci jednoho autora, který v jednom roce vydal dvě publikace, jsou tyto od sebe odlišeny písmenem za rokem vydání). V praxi bude citování vypadat takto: Text Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisicing elit (Novák 2008, s. 246), sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip (Sovák 2009a) ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur (Sovák 2009b). Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum, jak uvádí Plovák (2006). Reference NOVÁK, J., 2008. Název díla. Místo: Vydavatel. ISBN 80-00000-00-0. PLOVÁK, P., 2006. Název díla. 2. vyd. Místo: Vydavatel. ISBN 80-00000-00-0. SOVÁK, Z., 2009a. Název článku. In: Název periodika. 7(3), 885-899. ISSN 00000000. SOVÁK, Z. 2009b. Název díla. Místo: Vydavatel. ISBN 80-00000-00-0.

272


Poznámky k tomuto systému: • Rok vydání se již za místo vydání a vydavatele neuvádí. • Citace v referencích jsou řazeny abecedně, je-li citována také publikace autora, je tato uvedena na začátku seznamu, bez ohledu na abecedu. • Volitelné In: bude pro autory povinné i u periodických publikací. • Číslo vydání je povinné vždy, když se jedná o jiné než první. Údaj je vždy třeba zapsat tak, jak je uveden ve zdroji. Je-li tedy v tiráži knihy uvedeno 2., přepracované vydání, je třeba toto celé uvést do citace. Příklady nejpoužívanějších citací tištěných zdrojů Protože se jedná o citace v Littera Scripta, uvažujme o Harvardském systému citování. Citaci monografie zapíšeme takto: NOVÁK, P., 2006. Název díla. Místo: Vydavatel. ISBN 80-00000-00-0.

Jde-li jen o kapitolu v monografii (podobně příspěvek ve sborníku), pak bude zápis vypadat takto: PLOVÁK, P., 2006. Název kapitoly. In: Název díla. Místo: Vydavatel, 56–74. ISBN 80-00000-00-0.

Citaci seriálové publikace zapisujeme takto: SOVÁK, Z., 2009a. Název článku. Název periodika. 7(3), 885–899. ISSN 0000-0000.

Doprovodné slovní zkratky (př. str., pp., roč.) již není třeba uvádět. Povšimněte si též zápisu 7(3) – 7 je číslo svazku (ročníku) a je vysázeno tučně! Číslovka 3 označuje danou část svazku (číslo časopisu) a je uvedena v kulatých závorkách. (Pokud by byly slovní zkratky ponechány, zápis by tučně nebyl). Littera Scripta bude vyžadovat jednodušší typ zápisu, tedy s tučným číslem svazku (ročníku).

Zprávy / News

273

Příklady nejpoužívanějších citací elektronických zdrojů Podstatnou součástí citace zdroje z internetu je datum, kdy byl zdroj použit. Tento údaj je tak důležitý proto, že podstatnou on-line dokumentů je jejich „netrvalostÿ – webové stránky a jejich součásti je možné kdykoliv drobně i výrazně pozměnit, aniž by byl veřejně zachován archiv. Uvedením data citování tak jednoznačně určujeme, z jakého materiálu jsme čerpali. Norma povinnost odrážet přesně danou verzi, ze které je citováno, explicitně vyžaduje (ostatně stejně jako v předchozí úpravě). Nově je ale stanoven zápis data citování takto: [cit. 2011-03-12]. Dále citace musí obsahovat informaci o nosiči, resp. typu média. Je-li použit internetový zdroj, je třeba uvést [online], jde-li o publikaci na CD nebo DVD, též by mělo být uvedeno [CD] nebo [DVD]. Citace pak tedy budou vypadat např. takto: PLOVÁK, P., 2006. Název díla [CD]. Místo: Vydavatel. ISBN 80-00000-00-0. PLOVÁK, P., 2006. Jak citovat? Název stránky [online]. Místo: Vydavatel, 4. dubna 2006, 11:35 [cit. 2011-03-12]. ISSN 0000-0000. Dostupné z: http:// www.web.cz/a tak dale.cz

Povšimněte si následujícího: • 4. dubna 2006, 11:35 zpřesňuje dobu vydání citovaného zdroje, což je důležité například u citování zpráv z denního online zpravodajství, kde se zprávy v průběhu dne mění a doplňují. V tomto případě by též bylo vhodné zpřesnit také dobu, kdy je citováno, tedy místo [cit. 2011-03-12] uvést [cit. 2011-03-12; 12:10 SEČ]. • Místo dřívějšího cit. norma zavádí používání vid. jako viděno. Norma bohužel nebere v potaz případ, který se týká také časopisu Littera Scripta, tedy snaha o to, aby cílovou skupinou nebyly jen ti, kdo umějí česky, ale také ti, kteří se musejí spoléhat na angličtinu. Zkratka vid. by pro ně byla nepochopitelnou (v anglicky psané verzi normy je použito viewed). Protože norma v této souvislosti říká: „Datu citování by mělo předcházet slovo „viděnoÿ nebo jiný ekvivalentní termínÿ, pak pro články v časopisu Littera Scripta bude i nadále používáno cit., které je srozumitelné v češtině i angličtině. • Dostupné z: http://www.web.cz/a tak dale.cz – z citace zmizely ostré závorky, delší výpis dostupnosti (Dostupné z WWW) a tečka na konci.

274


Citace opomenutých zdrojů Pro účely časopisu Littera Scripta bude v případech legislativních dokumentů a šedé literatury, které nová norma neupravuje, používán zápis, který kombinuje pravidla z předešlé normy s pravidly nové. Záznamy legislativních dokumentů, které většina autorů čerpá z online zdrojů (tedy nikoliv z tištěné Sbírky zákonů), budou vypadat jako standardní zápis citace elektronického zdroje, budou-li autoři čerpat z tištěného zdroje, bude citace zapsána jako standardní zápis zdroje ze seriálové publikace (Sbírka zákonů má uděleno ISSN). Podobně by mělo být postupováno v případě citace př. diplomové nebo dizertační práce. Přístup redakce k novému způsobu citování Protože vždy jsou vodítkem pro zápis informace obsažené přímo ve zdroji, nemá redakce časopisu Littera Scripta možnost kontrolovat všechny údaje v bibliografických záznamech. Za jejich správnost tedy odpovídá autor/autoři v plném rozsahu. Redakce bude nicméně kontrolovat formální správnost citací a dodržení pokynů pro autory, namátkově může kontrolovat též obsahovou správnost (uvedení správného rozsahu stran, správný rok vydání apod.). Vraceny budou hlavně ty záznamy, které jsou na první pohled vytvořeny špatně (např. citované zdroje z internetu mají pouze webovou stránku bez dalších údajů, zákon je citován pouze názvem zákona).

Použité zdroje 1. BRATKOVÁ, E. Co přináší třetí vydání mezinárodní normy ISO 690:2010. Ikaros [online], 2010, roč. 14, č. 9. [cit. 2011-04-13]. ISSN 1212-5075. Dostupný z WWW: . 2. ČSN ISO 690:1987. Dokumentace – Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura. 2. vyd. Praha : Český normalizační institut, 1996-12-01. Třídící znak 01 0197. 3. ČSN ISO 690-2:1997. Informace a dokumentace – Bibliografické citace – Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 2000-01-01. Třídící znak 01 0197. 4. ČSN ISO 690:2010 Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha : Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197.

Zprávy / News

275

The new standard ISO 690 – How to properly cite in our journal In March 2011 a new standard ISO 690 Guidelines for bibliographic references and citations to information resources became valid, which brings changes to the work of the scientific and pedagogical staff of schools and scientific institutions. Until now we have used the available ISO 690 of 1987 and its supplement ISO 690-2 1997, now a fairly well-arranged comprehensive standard is available, which makes the work with bibliographic information easier, or at least more accurate in many ways. The newly introduced standard also declares quotation rules of some previously neglected documents, such as cartographic materials, music, sound recordings, photographs, graphics and audiovisual works, including films.

Kontaktní adresa: Mgr. Michaela Votavová, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: votavova@mail. vstecb.cz

VOTAVOVÁ, M. Nová norma ISO 690 : Jak správně citovat v našem časopise. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 269–275. ISSN 1802-503X.

Zpráva z průběhu projektu „Tandemové vzdělávání pro české vzdělávací instituceÿ Lektorský tandem Kamila Zelinková Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Projekt „Tandemové vzdělávání pro české vzdělávací instituceÿ CZ.1.07/3.2.08/01.0004 byl podán v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost v gesci MŠMT. Projekt je zaměřen na zlepšení kvality dalšího vzdělávání poskytovaného vzdělávacími institucemi v Jihočeském kraji prostřednictvím shadowingu, tedy stínování lektorů a manažerů kurzů přímo v procesu vzdělávání a řízení instituce na základě spolupráce s vybranými vzdělávacími institucemi ze zahraničí, které poskytnou své kapacity v podobě lektorů a manažerů vzdělávání. Cílem projektu je zlepšení kvality v oblasti jazykového vzdělávání (výuka němčiny) a manažerského vzdělávání. V této zprávě se zmiňuji pouze o průběhu lektorského tandemu, za jehož organizaci shadowingu přímo ve vyučování jsem byla zodpovědná. Stínování (shadowing) lektorů v praxi znamenalo, že rakouská lektorka pracovala v tandemu s českou lektorkou po dobu 10 dní – ve dvou etapách po 5 dnech. Kromě jiných škol v Jihočeském kraji byla oslovena také VŠTE a stala se jedním z účastníků tohoto projektu. Jejím německy mluvícím partnerem se stala organizace BFI v Linzi (Berufsförderungsinstitut). Tato organizace se zaměřuje jednak na jazykové vzdělávání dospělých imigrantů (němčina), poskytuje různé kurzy pro domácí klientelu a rovněž zabezpečuje poradenství podle poptávky. Lektorský tandem probíhal ve dvou etapách od 14. 3. – 18. 3. a od 28. 3. – 1. 4. 2011 ve složení paní Dipl.-Päd. Daniela Waldbrunner z BFI Linz a Mgr. Kamila Zelinková z VŠTE v Českých Budějovicích. Protože tyto dvě etapy za sebou následovaly pouze s týdenní přestávkou, byla zachována kontinuita vyučování a mohlo být tedy tematicky navázáno na předchozí hodiny. To bylo naším záměrem, proto jsme se rozhodly pro tento časový harmonogram. Vý-

277

278


uka probíhala podle našeho názoru s co možná nejefektivnějším využitím obou lektorek. Jedna vyučovací jednotka trvá 1,5 hodiny, rozdělily jsme si výuku po 45 minutách s tím, že česká lektorka plně využívala rakouskou partnerku k ověřování věcné a jazykové správnosti některých vyjádření studentů v cizím jazyce. Pokud při výuce rakouské lektorky bylo zřejmé, že studenti nerozumí, byla k dispozici pro vysvětlení česká lektorka. Cílem stínování pro lektorský tým bylo v krátkodobém časovém horizontu ověřit a zhodnotit dovednosti studentů v cizím jazyce, dále využít co možná nejvíce potenciál rodilého mluvčího, motivovat studenty a zvýšit tak jejich zájem o německý jazyk. Použité metody byly: práce s cizojazyčným autentickým textem (katalog stavební firmy, obrázky prefabrikovaných domů), dialog, využití webových stránek, prezentace statického obrázku, projekce slajdů, didaktické hry, skupinová práce, samostatná práce, audioorální cvičení, psaní, čtení a exkurze. K tomu byly využity materiály v podobě kartiček, plakátů, adaptovaných textů v německém jazyce, fólií, obrázků, poslechových cvičení apod. Témata, která byla vyučována, byla v souladu s anotacemi příslušného předmětu pro aktuální semestr – u studentů se zaměřením na stavebnictví to byla témata – nízkoenergetický dům, prefabrikovaný dům, realizace stavby, práce s odbornými texty, architektonické slohy (baroko), stavební materiály, geometrické tvary v architektuře. Studenti ekonomiky se zabývali tématy obchodní dopis a obchodní jednání a dále firma a její strategie pro zvyšování obratu. Nedílnou součástí výuky bylo propojení teorie s praxí při návštěvě n. p. Budvar, kde studenti vyslechli výklad v němčině. V následující hodině byly poznatky o n. p. Budvar zopakovány a shrnuty za přítomnosti paní Waldbrunner. Hodnocení spolupráce je z mého pohledu české lektorky velmi pozitivní. Rakouská partnerka na 100 % dodržela plán vyučování (viz níže). Ještě před zahájením první etapy jsme si aktivně vyměňovaly náměty elektronickou poštou, upravovaly jsme materiály a přizpůsobovaly je jazykové úrovni studentů. Vždy po vyučování jsme rozebíraly průběh hodin a konstatovaly, do jaké míry byly naplněny didaktické cíle. V průběhu stínování byly spontánně zaregistrovány a charakterizovány některé interkulturní rozdíly, což považuji mimo jiné za další velký přínos shadowingu. Z pohledu rakouské partnerky byli čeští studenti spíše zdrženliví, méně aktivní. Největší bariérou dorozumění pro rakouskou lektorku byla častá chybná výslovnost studentů, jak ona sama konstatovala. Z toho pro českou lektorku vyplývá, že bude nutné zařazovat častěji fonetická cvičení a více se koncentrovat na zásady správné německé výslovnosti. Přínos tohoto projektu spatřuji zejména v tom, že bezesporu přispívá ke zvýšení motivace studentů pro učení se německému jazyku. Pro mě jako českou lektorku bylo cenné srovnání s podmínkami, metodami a cíli rakouské vzdělá-

Zprávy / News

279

vací organizace. Velmi zásadní byla naše kooperace při výběru výukových materiálů a jejich adaptaci pro potřeby našich studentů. Dále neustálá, oboustranná a téměř okamžitá zpětná vazba přímo během vyučování byla jedinečnou výhodou stínování. Několikadenní kontakt rodilého mluvčího se studenty a s českou lektorkou byl ve 2. etapě mnohem uvolněnější a přirozenější než během první etapy. První pětidenní blok bych charakterizovala spíše jako přípravný a seznamovací. Proto bych doporučovala a vítala, pokud dojde k další takové nebo podobné spolupráci, realizaci alespoň 4 pětidenních bloků stínování k dosažení efektivního účinku na studenty. Vyučování v tandemu s rodilým mluvčím hodnotím jako velmi podnětné, motivuje nejen studenty, ale také samotného učitele. Vybočuje ze stereotypů, aktivuje pozornost všech zúčastněných a všem přináší inspiraci zcela ojedinělým způsobem.

Průběh výuky v projektu „Tandemové vzdělávání pro české vzdělávací instituceÿ Unterricht an der VŠTE in České Budějovice, Frau Daniela Waldbrunner und Frau Kamila Zelinková, Shadowing 1. Etappe Montag, 14. 3.

8:15 – 9:45 Bauwesen Fachdeutsch Raum A3

Dienstag, 15. 3.

Mittwoch, 16. 3.

8:15 – 9:45 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 1 Raum B3

9:55 – 11:25 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 1 Raum B3 9:55 – 11:25 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 2 Raum A2

12:10 – 13:40 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 4. Raum D515 12:10 – 13:40 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 2 Raum A2

Donnerstag, 17. 3.

Freitag, 18. 3.


13:50 – 15:20 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 3 Raum A6 12:10 – 13:40 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 4 Raum B5

280

Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1 2. Etappe

Montag, 14. 3.


Dienstag, 15. 3.

Mittwoch, 16. 3.

8:15 – 9:45 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 1, 3 Exkursion Budweiser Budvar

9:55 – 11:25 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 1 Raum B3 9:55 – 11:25 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 2, 4 Exkursion Budweiser Budvar

12:10 – 13:40 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 4. Raum D515 12:10 – 13:40 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 2 Raum A2

Donnerstag, 17. 3.

Freitag, 18. 3.


13:50 – 15:20 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 3 Raum A6 12:10 – 13:40 Ökonomik Fachdeutsch Semgr. 4 Raum B5

Kontaktní adresa: Mgr. Kamila Zelinková, Katedra cizích jazyků, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice, e-mail: [email protected] ZELINKOVÁ, K. Zpráva z průběhu projektu „Tandemové vzdělávání pro české vzdělávací instituceÿ : Lektorský tandem. Littera Scripta, 2011, roč. 4, č. 1, s. 277–280. ISSN 1802-503X.

No title

Recommend Documents