No title

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce prof. PhDr. Bohumilu Nuskovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady při tvorbě bakalářské práce. Dále děkuji zaměstnancům Národního památkového ústavu v Liberci, zaměstnancům Státního okresního archivu v České Lípě a Liberci, kteří mi poskytli všechny potřebné informace pro kvalitní vypracování práce. V neposlední řadě chci poděkovat také své rodině, která mě podporovala nejen při psaní bakalářské práce, ale po dobu celého studia.

Anotace

Tato práce se zabývá architekturou a historií hradu a zámku Frýdlant. Frýdlant je významným původně gotickým hradem, který byl vybudován ve 13. století. V 16. století byl tento hrad rozšířen o renesanční zámek. Hrad a zámek se nachází v obci Frýdlant poblíž města Liberec. První část práce se zabývá historií města Frýdlant a jeho okolí. Další část je zaměřena na historii frýdlantského hradu a zámku, jeho majitele, tedy Bibrštejny, Ronovce, Rederny, Albrechta z Valdštejna, Gallase a ClamGallase. Poslední část práce je věnována architektuře a významným přestavbám. V této části se autorka bude věnovat také popisu vybavení hradu a zámku sloužícího pro prohlídky Frýdlantu.

Klíčová slova

Frýdlant, zámek, hrad, česká šlechta.

Annotation

This work deals with the architecture and history of the castle Frýdlant. Frýdlant is originally a major Gothic castle, which was built in the 13th century. In the 16th century the castle was extended by a Renaissance chateau. The castle is located in Frýdlant the village near Liberec. The first part deals with the history of Frýdlant and its surroundings. The next part is focused on history of Frýdlant Castle, its owners, thus Bibrštejns, Ronovs, Rederns, Albrecht von Wallenstein, Clam-Gallas and Gallas. The last part is given to architecture and significant renovations. In this section, the author is going to devote a description of the equipment of the castle used to explore Frýdlant.

Key Words

Frýdlant, castle, palace, czech aristocracy.

Obsah Seznam zkratek a symbolů ............................................................................................9 1. Úvod ....................................................................................................................... 10 2. Dějiny města a okolí ................................................................................................ 12 2.1. Pravěké osídlení Frýdlantska ............................................................................ 12 2.2. Historie Frýdlantu a okolí ................................................................................. 14 2.2.1. Frýdlantské pověsti .................................................................................... 16 3. Historie hradu a zámku Frýdlant .............................................................................. 18 3.1. Ronovci ............................................................................................................ 19 3.2. Bibrštejnové ..................................................................................................... 21 3.3 Redernové ......................................................................................................... 25 3.4. Albrecht z Valdštejna ........................................................................................ 32 3.5. Gallasové a Clam Gallasové ............................................................................. 34 4. Umělecko-historický rozbor hradu a zámku Frýdlant ............................................... 42 4.1. Areál hradu a zámku Frýdlant a jeho opevnění .................................................. 42 4.1.1. Opevnění hradu a zámku ............................................................................ 46 4.2. Horní hrad ........................................................................................................ 47 4.2.1. Interiéry horního hradu .................................................................................. 50 4.3. Zámecká kaple ................................................................................................. 53 4.3.1. Interiéry zámecké kaple ............................................................................. 55 4.4. Dolní zámek ..................................................................................................... 55 4.4.1. Interiéry dolního zámku ............................................................................. 56 4.5. Kastelánské křídlo ............................................................................................ 58 4.5.1. Interiéry kastelánského křídla ..................................................................... 59 5. Závěr ....................................................................................................................... 61 Bibliografie ................................................................................................................. 63 Seznam příloh ............................................................................................................. 67

Seznam zkratek a symbolů apod. – a podobně atd. – a tak dále čp. – číslo popisné m – metr mm – milimetr např. – například př. n. l. – před naším letopočtem r. – rok stol. – století TUL – Technická univerzita v Liberci tzv. – takzvaný

9

1. Úvod Tato práce se bude věnovat hradu a zámku Frýdlant, který se nachází v obci Frýdlant nedaleko města Liberec. Cílem bakalářské práce je představit hrad a zámek z hlediska jeho historie a architektury. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala toto téma, protože Frýdlant je jedním z nejkrásnějších hradů a zámků v kraji, ve kterém bydlím a také studuji. Frýdlantský

hrad

a

zámek

patří k nejvýznamnějším

a

nejnavštěvovanějším

památkovým objektům u nás. O jeho významnosti svědčí také to, že Frýdlant se stal prvním hradem v Evropě, který byl zpřístupněn veřejnosti. Hrad a zámek Frýdlant má dlouhou historii a prošel několika úpravami, původně gotický hrad ze 13. století byl v druhé polovině 16. století upraven renesančně a byl k němu přistavěn nový renesanční zámek. Ve druhé polovině 17. století byl zámek upraven barokně. Poslední úpravy se odehrály v 19. století. O všech těchto úpravách a majitelích Frýdlantu se budu podrobněji ve své práci zmiňovat. Frýdlant se rovněž může pyšnit honosnými sály a bohatě vyzdobenými komnatami s cennou sbírkou nábytku, porcelánu nebo skla. Pozoruhodná je také sbírka zbraní od dob husitských válek po 19. století nebo zámecká obrazárna s díly barokních mistrů. Tuto práci jsem rozdělila na tři větší části. První část se bude zabývat Frýdlantskem, dějinami města a okolí. Druhá část se už bude zabývat historickým vývojem hradu a zámku a zaměří se především na jednotlivé rody, majitele panství, zhodnocena bude jejich společenská i majetková situace a v důsledku s tím bude podán přehled postupných staveb a přestaveb Frýdlantu. Poslední část bude věnována architektuře frýdlantského hradu a zámku, tedy umělecko-historické analýze, a to od původně gotického hradu přes přestavbu z 16. století až po přestavby v 19. století. Zmíněny budou i interiéry jednotlivých budov. Při psaní této práce budu čerpat především ze souborné knihy Frýdlantsko, kterou sepsali Rudolf Anděl a Roman Karpaš s kolektivem. Další mnohočetná literatura a prameny budou samozřejmostí. Pracovat budu také s archiváliemi, uloženými 10

ve Státním oblastním archivu v Liberci a České Lípě. Důležitým materiálem při psaní této práce budou i dokumenty, které mi poskytne Národní památkový ústav.

11

2. Dějiny města a okolí Jelikož se zmíněný hrad a zámek, který je předmětem mé práce, nachází ve stejnojmenném městě Frýdlant, tak i městu Frýdlant a jeho okolí patří nezastupitelné místo v prvních řádcích této bakalářské práce, protože historie města je těsně spjata s frýdlantským hradem, pod nímž se město začalo rozvíjet. A právě z tohoto důvodu, ještě než se budu zabývat samotným hradem a zámkem Frýdlant, bych chtěla alespoň nastínit historii města a jeho okolí, a to již od pravěku až po dobu počátků stavby Frýdlantu jednotlivými majiteli.

2.1. Pravěké osídlení Frýdlantska Ze starší doby kamenné nebyly na Frýdlantsku nalezeny žádné artefakty, přestože přírodní podmínky nevylučují výskyt člověka na tomto území. Samotné Frýdlantsko je známo výskytem surovin příhodných pro jejich výrobu. Jedná se například o baltský pazourek z bazální morény elsterského a sálského ledovce. Pazourky lze nalézt například v Horní Řasnici, u Višňové, v Lázních Libverda, Raspenavě nebo v blízkosti Frýdlantu.1 V tomto regionu můžeme uvést dva křemencové hroty z Raspenavy, které byly nalezeny panem Jiřím Nachlingerem v r. 1960. Nedostatečná probádanost Frýdlantska spolu s faktem, že paleolitické populace nebyly pevně vázány na specifický druh stanoviště, který by mohl usnadňovat určení míst jejich pobytů, vysvětlují téměř naprostou absenci nalezišť na tomto území. Podobná je i situace v následném neolitu.2 V mladší době kamenné a v tomto regionu jsou doložena stálá sídliště s dlouhými obdélníkovými domy a kůlovou konstrukcí. Doložena je také výroba textílií a keramických nádob. Kamenné nástroje prošly technicky dokonalejší změnou, jsou opracovávány broušením a vrtáním. Významným nálezem z této doby je také drobná, plochá, kopytovitá sekerka z frýdlantského cimbuří, která je dlouhá pouze 75 mm a je uložená v Severočeském muzeu v Liberci. Další tři nálezy z Frýdlantska lze rámcově

1

ANDĚL, Rudolf; KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: 555, s. r. o., 2002, s. 34. 2

Tamtéž, s. 34.

12

zařadit do širšího horizontu mladšího neolitu až následného eneolitu (pozdní doby kamenné). Jedná se o dva fragmenty vrtaných kamenných nástrojů z lokality Chlum u Raspenavy a o část kamenné sekerky, nalezené u Pohanských kamenů poblíž Višňové. Tato sekerka je zmiňována v roce 1841 Preuskerem a byla tehdy uložená do muzea v Oybině u Žitavy.3 Pozdní doba kamenná je příznačná zvýšením zemědělské výroby. Nedaleko Žitavy, v lokalitě Hirschelfelde, byly nalezené nádoby šňůrové keramiky. Jeden fragment hrdla amfory zdobí přesekávaná plastická lišta a výzdobu těla představuje řada jednotlivých vpichů, které lemují svazek rytých linií. Dle charakteru výzdoby je tento fragment řazen německým archeologem doktorem Günterem Oettelem k typu A1, což je nejstarší horizont kultury se šňůrovou keramikou.4 V době bronzové nastalo velké rozšíření bronzových nástrojů. Významnými artefakty této doby je bronzový srp s esovitě prohnutou čepelí nebo bronzová sekerka se středovými laloky. Bronzová sekerka se bohužel nedochovala. Z doby železné nejsou pro Frýdlanstko doložené zatím žádné bezpečné doklady. Zcela určitě v této oblasti nebyl vyroben ani další nelokalizovaný exponát ze sbírek starého muzea v Novém Městě pod Smrkem, jímž je držadlo cedníku (síta) s ukončením v podobě labutí hlavičky, pocházející ze 4. století př. n. l.5

Dalším dokladem je

napodobenina tetradrachmy Filipa II., přičemž originály byly raženy Filipem II. ve 4. století př. n. l. Doba římská a doba stěhování národů je charakteristická nálezem mincí. Na Frýdlantsku byla nalezena mince z bronzu císaře Nervy. Další nalezenou mincí byla mince vyražená za císaře Anastasia I. či římská mince nalezená ve dvacátých letech 20. století z období vlády císaře Valentiniana I. Prvními doklady o pobytu Slovanů na našem území jsou nálezy keramiky pražského typu. Nádoba tohoto typu keramiky 3


Tamtéž, s. 34.

5

Tamtéž, s. 34.

13

byla nalezena ve Zhořelci a je uchována v muzeu ve Wroclawi. Pro slovanská sídliště jsou charakteristické zahloubené domy téměř čtvercového půdorysu – tzv. polozemnice – s kamennou píckou v rohu. V areálu těchto domů se hojně nacházejí zásobnice na obilí. Na slovanských pohřebištích z nejstaršího období naprosto převažuje žárový ritus.6

2.2. Historie Frýdlantu a okolí Nejdříve jsme se zabývali pravěkým osídlením Frýdlantska a teď se budeme věnovat také historii jeho okolí. Město Frýdlant, ležící 25 km severně od Liberce, je díky své historii velice zajímavým místem. Je třeba připomenout, že život na Frýdlantsku nikdy nekončil na dnešní státní hranici. Jižní partie Horní Lužnice navazovaly na zdejší krajinu, která se zvedá k úpatí Jizerských hor. Nejvýznamnějšími středisky byla Žitava a Zhořelec. Obě sídla jsou spojená řekou Nisou. Tato sídla dokazují svou významnost i tím, že císař Karel IV. je zahrnul mezi města, která by nikdy neměla být odloučena od českého státu. Jejich politický vliv ještě vzrostl po roce 1346, kdy se stala spolu s Budyšínem (Bautzen) předními členy městského svazu zvaného Šestiměstí (Sechssträdtebund), k němuž náležely ještě Lobau (Lubij – SRN), Löuban (dnes Lubáň v Polsku) a Kamenez (Kamenec) – i ta jsou v Karlově zákoníku Majestat Carolina z roku 1355 jmenována mezi lokalitami, jež nemají být nikdy zastavovány.7 Poblíž Frýdlantska se nacházela i řada dalších městeček, která ovlivňovala jeho vývoj svými těsnými kontakty. Nejvýznamnější a nejbližší byl někdejší Seidenberg, dnes Záwidów, česky Závidov v Polsku, který leží na samé hranici v sousedství Habartic a od něj ho odděluje pouze hraniční Kočičí potok. Seidenberg se přimykal k západní a severní straně frýdlantského dominia a byl střediskem samostatného panství. Obě panství byla od 16. století v držení Biberštejnů (do roku 1551), poté Redernů a v roce 1622 patřilo Frýdlantsko Albrechtu z Valdštejna. Právě tehdy se státoprávně 6


Tamtéž, s. 36.

14

i vlastnicky osudy těchto území rozešly, ale vzájemné hospodářské, kulturní i lidské vazby pokračovaly nadále. Zvláště když v průběhu třicetileté války a po ní v důsledku protireformace nalezli frýdlantští emigranti útočiště právě v Seidenbergu. Zeměpisným předpolím a ekonomickým zázemím Frýdlantska byly i další pomezní hornolužické vesničky a městečka, např. Hirschfelde, Ostritz, Leśna, Marklissa a Mirsk. Jméno Frýdlant – německy Friedland – je odvozeno od slov Frieden, znamenajícího mír, klid, pokoj a Land, neboli země, kraj, venkov. Tedy místo klidu, bezpečí, pokoje. Můžeme však tento název vztáhnout i na poslání hradu ve smyslu „dej kraji mír, ochraňuj ho.8 Předpokládá se, že již při koupi hradu roku 1278 existovala pod hradem na břehu řeky Smědé nějaká osada. Ta měla tržiště s kostelíkem a vedla jednak k hradu a jednak na opačnou stranu, tedy na sever do Lužice. Postupem času byla tato osada „povýšena“ na město a její starší část i s kostelem byla spojena s úplně novým sídlištěm, které mělo ještě i jiné tržiště. Brána směrem k hradu a brána ve směru k Liberci, to byly dvě brány, které umožňovaly vstup do města. Horní i Dolní brána byla zpevněna padacím mostem přes příkop a čtyřbokou věží. Přestože Frýdlantský výběžek byl již v nejstarších dobách nedílnou součástí českého sátu, zaujímal však vhledem k českému vnitrozemí zvláštní postavení. Byl od něho oddělen širokým a tenkrát opravdu neprostupným valem Jizerských hor, jímž vedla stezka jen v západní části z údolí Lužické Nisy do Frýdlantska. Ale i údolí Nisy bylo hřebenem Lužických hor od vnitrozemí odděleno. To vše působilo jistou isolaci, ale i to, že Frýdlantsko hospodářsky tíhlo k Žitavě. Pro zdárný vývoj Frýdlantska mělo značný význam, že tudy procházela obchodní cesta z Lubaně k Žitavě a z Frýdlantu pak další na sever do Zhořelce.9

8


Tamtéž, s. 136.

15

Je však charakteristické, že v celé této veliké a poměrně živé oblasti najdeme pouze jeden velký hrad, a tím je právě Frýdlant. Příčinou je i skutečnost, že v průběhu 13. až 19. stol. vlastnila Frýdlant vždy pouze jedna feudální rodina, která měla poměrně dost statků i mimo české hranice, kterými mohla obdarovat své syny, proto tedy frýdlantské panství zůstávalo většinou v rukou jednoho dědice. A tudíž nebylo nutné stavět další hrady či zámky. Jako předsunuté správní centrum patřil k Frýdlantu jen hrad Hamrštejn, ale pouze jako sídlo některého panského úředníka. Na konci 16. stol. vzniká jako občasné sídlo pánů zámek v Liberci; oba jmenované objekty leží však mimo vlastní Frýdlantsko. Ovládal tedy hrad Frýdlant bezpečně celé široké a daleké okolí a měl k tomu svou polohou všechny předpoklady.10

2.2.1. Frýdlantské pověsti K Frýdlantu se váže mnoho pověstí. Objevuje se zde méně nadpřirozených bytostí, ale zato více reálných a historických postav. Mezi tyto pověsti patří např. pověst o domu Na Panské zvůli a purkmistu Zestermannovi nebo pověst o Kateřině z Redernu a vousatém žebrákovi. Významné postavení mají také pověsti z hradu a zámku. V těchto pověstech se objevují tamní duchové. Podle pověstí se na hradě a zámku Frýdlant vyskytují dva. Melchior z Redernu, který byl považován za kouzelníka a prý proměňoval obilí ve vojáky, nebo zlá Kateřina, která pláče na nádvoří pod starým hradem. Z Frýdlantského zámku je nejznámější pověst o Bedřichu z Bibrštejna: „Před dávnými časy, které se staly minulostí, žil na hradě pán Bedřich z Bibrštejna se svou chotí. Pán byl zahalený tajemstvím a mezi lidem se povídalo, že se se samotným ďáblem spolčil. Snad tomu tak skutečně bylo. Pověst vypravuje, že za jedné mrazivé, dlouhé zimní noci hrál pán s čertem kostky o svou duši. Pánovi se nakonec přece jen podařilo vyhrát a pekelník musel podle dohody zorat skálu pod hradem. Tak se také

10

ANDĚL, Rudolf; KABÍČEK, Jan. Hrady a zámky libereckého kraje. Liberec: Krajské nakladatelství, 1957, s. 136.

16

stalo, ďábel přiletěl s kouzelnými vraníky a skálu vskutku zoral. Ještě dnes můžeme z nádvoří spatřit strmou a po celé délce rozpukanou skálu, která připomíná sázku pana Bedřicha s čertem. V blízkosti této skály se zjevuje i duch hradní paní, která naříká a usedavě pláče. Čas míjel a pán hradu zestárl a odešel na věčnost. Možná do nebe nebo snad do pekla. Kdo ví? Ale mezi prostým lidem se ještě dlouhé měsíce povídalo o pánovu pohřbení. Rakev, v které byl pán Bedřich pochován, byla prý tak lehká, jakoby v ní ani nikdo nebyl. Proto se také říká, že pánovo tělo si odnesl ďábel do pekla.“11 Dochovaly se i další dvě pověsti bez přítomnosti nadpřirozených bytostí. Ta první (Kazatelna) je o husitském zvědovi, který v převlečení za kněze pronikl na hrad a kázal tak přesvědčivě ze skály ve stráni, že mu obránci uvěřili. Zvěda ovšem uštkl had, on spadl, a tím byl prozrazen. Druhá je nezvykle morbidní: „Zlá služka v ní zabije dítě hradních pánů tak, že mu rozbije hlavu o kámen ve zdi komnaty. Pověst nezapomene s ještě větší krvežíznivostí dodat, že tento kámen zůstává dodnes holý, neboť na něm z neznámých důvodů nedrží omítka ani barva.“12

11

Pověst Hrad Frýdlant. Garyl.estranky.cz/clanky/povesti/povest-hrad-frydlant [online]. [cit. 2012-0103].

12

ANDĚL, Rudolf; KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: 555, s. r. o., 2002, s. 32.

17

3. Historie hradu a zámku Frýdlant „Ve Frýdlantu Prý čert skálu zoral Na Franze Kafku se odvolal Ten však dělem anděla K hradu zámek dodělá“13 Takto začíná kapitola o Frýdlantu ve Vávrově knize Libereckým krajem, nejstarší dějiny Frýdlantu jsou zahaleny do řady bájí a legend a název tohoto hradu a zámku se objevuje i v krásné literatuře mnoha autorů. Říká se, že frýdlantský zámek se stal inspirací pro pražského spisovatele Franze Kafku, který do města zavítal někdy před druhou světovou válkou. Nevím, jestli je to pravda, ale stejně jako zámek ve slavném Kafkově románu je i ten frýdlantský pyšný a nepřístupný. Hrdě se tyčí nad řekou Smědou, nepřehlédnutelný odnikud.14 Hrad a zámek Frýdlant, který proslul v historii zejména tím, že dal jméno největšímu českému vévodství generála třicetileté války Albrechta z Valdštejna, stojí v jednom z obou nejsevernějších výběžků české země. Frýdlant se tyčí na jihovýchodním okraji města a stojí na mohutné čedičové skále. Výstavba národní kulturní památky, jednoho z nejmohutnějších hradů, byla situována na čedičový kopec obtékaný říčkou Smědou. Údajně stála na tomto místě již od roku 1014 orientační věž, zvaná Indica. Udávala prý pocestným směr v pustém kraji a v případě nouze skýtala i přechodný útulek. O vlastní výstavbě hradu toho mnoho nevíme. Hypotéz bylo vysloveno několik a téměř vždy je připomínán v této souvislosti

13

VÁVRA, David. Libereckým krajem: hrady a zámky. Liberec: Liberecký kraj, 2006, s. 30.

14

ŘEHÁČEK, Marek. Frýdlant – ohlednutí. Liberec: Kalendář Liberecka, 1996, s. 7-8.

18

Častolov, správce Žitavy z rodu Smiřických ze Železných hor. 15 O něm budu hovořit i v další kapitole týkající se Ronovců, prvního rodu pobývajícího na Frýdlantsku. Avšak o skutečném hradu jako takovém můžeme mluvit až o mnoho let později. Ve vídeňském archivu mají starodávnou listinu z roku 1278, podle které hrad Frýdlant kupuje od krále Přemysla Otakara II. za 800 hřiven stříbra Rulko (Rudolf) z Biberštejna. Tak začala frýdlantskému hradu doba hradních a později zámeckých pánů, která trvala v podstatě až do roku 1945.16 Frýdlantský hrad měnily postupně uvnitř i vně pustošivé doby plné nepokojů, nešťastné náhody, chátrání nejstarších hradeb, ale i vrtochy, vkus a záliby jeho střídajících se majitelů. Příroda a umění vytvořily z Frýdlantu jednu z nejlépe hájitelných pevností v zemi.

3.1. Ronovci Rozmach českého státu za posledních Přemyslovců nabídl ve 13. století vyniknout řadě významných českých rodů. V severních Čechách to byli vedle Markvarticů také Ronovci, jejichž erbem byly dvě zkřížené osekané větve, tzv. ostrve. Historikové se domnívají, že středověký hrad byl postaven již v polovině 13. století a že ho zpočátku vlastnili právě Ronovici, což byl jeden z nejmocnějších rodů v Čechách. Prvním známým členem tohoto rodu byl Smil, který náležel k družině Přemysla Otakara I. a jehož synové Jindřich a Častolov se roku 1238 píší „ze Žitavy.“ Častolov pak v roce 1257 používá označení „z Frýdlantu.“ Hrad prý založil Čeněk z Frýdlantu, což byl syn Ronovice Častolova, který byl v roce 1236 jako kastelán na hradu Žitavě pověřen správou celé Horní Lužice a s ní i Milčanska, k němuž patřilo tehdejší „castum Vridelant“, připomínané pod tímto názvem roku 1278. Je možné, že k založení hradu vedla potřeba opevňování zemských hranic proti hrozícímu vpádu

15

SÝKORA, Josef. Povídání o Frýdlantsku. Frýdlant v Čechách: Městský úřad Frýdlant v Čechách,

1996, s. 6. 16

ŘEHÁČEK, Marek. Frýdlant – ohlednutí. Liberec: Kalendář Liberecka, 1996, s. 8.

19

Tatarů. Stejně tak byl založen ve čtyřicátých letech 13. století i hrad Lemberk. Hrad měl především střežit bezpečnost zemské stezky, záhy se však stal významným střediskem panství. Dobře opevněné sídlo odolalo - na rozdíl od města i všem budoucím náporům husitů.17 Proti Ronovcům však bylo vzneseno několik námitek. Historik Frýdlantska Julius Helbig soudí, že Frýdlant patřil zřejmě Janu z Michalovic, který měl i jiné statky v Horní Lužici. A soudí tak na základě zprávy opata Neplacha z Opatovic, jejíž správný přepis

pořídil

Mychalowicz

už

Gelassius

Friedland.

Dobner:

Dominis

de

„Rex

Przyemisl…abstulit…Domino

duba

Ulsycz,

quodmodo

de

Grafenstein

appellatur.“18 Ronovici Berkové z Dubé tedy měli podle Neplachova údaje blízký Grabštejn, nikoli však náš Frýdlant. To, že si řada Berků z Dubé přikládala predikát „de Fridland“, souviselo patrně se zaniklým hradem Frýdlantem, který stál nedaleko Zahrádek na Českolipsku. 19 Na pevnou půdu však vstupuje Frýdlant teprve roku 1278, kdy se objevuje pod názvem Castrum Vridelant. V témže roce odňal Přemysl Otakar II. Ronovicům panství, aby tak oslabil jejich moc, protože postupně omezoval moc silných panských rodů v zemi, obával se jejich rostoucího vlivu. A tímto Ronovci z dějin Frýdlantska brzy mizí. Konflikt s římským králem Rudolfem Habsburským donutil českého krále, Přemysla Otakara II., hledat pomoc pro vojenské střetnutí, které mělo nastat. Rozlehlý kraj za Jizerskými horami v tzv. Záhvozdí měl být odměnou někomu, kdo by byl ochotný bojovat za královu věc. Někdo takový se objevil, byl to šlechtic Rudolf (Rulko) z Bibršteinu. Z interpretace několika písemných pramenů vyplývá, že vlastnický vztah Ronovců k Frýdlantu nelze nijak historicky doložit. Přes všechny argumenty 17

DAVID, Petr a kolektiv. Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku-Frýdlantsko. Praha: S a D, 2008, s. 21. 18

SCHEYBAL, Josef. Hrad a zámek Frýdlant. Správa státního zámku Frýdlant v Čechách, 1978, s. 1.

19

Tamtéž, s. 2.

20

a hypotetické konstrukce nebude zřejmě možno otázku vlastnictví starého frýdlantského panství před příchodem pánů z Bibrštejna roku 1278 nikdy definitivně objasnit.20 Teprve od tohoto roku se začalo objevovat několikero písemných pramenů a až od tohoto data je možné sledovat vývoj majetkové držby na Frýdlantsku.

3.2. Bibrštejnové Skutečný příchod Bibrštejnů na Frýdlant lze datovat od 7. 2. r. 1278 jeho koupí Rulkem (Rudolfem) z Bibrštejnu. Rudolf koupil od českého krále Přemysla Otakara II. hrad Frýdlant za 800 hřiven stříbra i se vším příslušenstvím, a tím se zavázal k věrným službám podle zvyklostí země a k ochraně proti královým nepřátelům. Text kupní smlouvy mezi králem a Rulkem z Bibrštejna v překladu zní: „Já, Rulko z Bibrštejna, dávám na vědomí prostřednictvím tohoto listu všem, jak současníkům tak i budoucím, že jsem koupil hrad Frýdlant se všemi právy a příslušenstvím od svého nejvznešenějšího pána pana Otakara, vznešeného krále českého, za 800 hřiven stříbra freiberské váhy jako dědičný statek, ale pod tou podmínkou, že já a moji zákonití dědici řečený hrad za kupní cenu podle práva podmínek Království českého budou držet a vlastnit a že já a moji dědici řečeného hradu jmenovanému králi a jeho dědicům budeme sloužit a ho provázet a plnit jakákoliv uspořádaná práva a zvyklosti Království českého a že já a moji dědici se dostavíme k válečným tažením tohoto krále a jeho dědicům a máme být požadování se dostavit zbraněmi, koňmi a ostatní výstrojí, jak se sluší, kdykoliv onen král nebo jeho dědici taková válečná tažení podniknou proti zemím nebo lidem, zkrátka, že já a moji dědici řečenému králi a jeho dědicům všechno ostatní co náleží k práci, daním, válečným tažením pod ostatními podmínkami jakéhokoliv druhu podle zvyklostí jsou ukládány nebo ostatní vazaly tohoto krále jsou plněny, totéž v jednotlivostech budeme plnit a povinování plnit.“ 21

20

KRACÍKOVÁ, Lucie. Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku. Praha: Unicornis, 2003, s. 12.

21


21

V této dochované listině není uvedeno, co všechno k hradu náleželo, takže bohužel nemůžeme přesně určit rozsah tehdejšího panství. Víme jen, že při svém prodeji měl správní obvod frýdlantského hradu výrazně menší rozlohu, než jakou panství

postupně

získávalo

připojováním

přilehlých

oblastí

od

konce

13. až do 19. století. Právě Bibrštejnům se podařilo soustavným zakupováním a přivtělováním vesnic z okolních panství na Žitavsku a v Horní Lužici rozšířit Frýdlantsko téměř do dnešní rozlohy výběžku.22 A teprve až od 17. století můžeme hovořit o jasně vymezeném frýdlantském panství v podobě dnešního výběžku. Definitivní podobu pak region získal až po rozhraničení v polovině 19. století, ohlédneme-li od drobných posunů hranice ještě v 60. letech 20. století.23 Za necelá tři staletí se podařilo pánům z Bibrštejna díky postupnému rozšiřování svých držav vybudovat významné postavení v Čechách. Jestli Rulko opravdu věrně stál po boku Krále v osudné bitvě na Moravském poli r. 1278, nevíme, že ji však přežil, dokazuje listina z roku 1281, v níž je uváděn jako svědek. Jistě ale víme to, že touto kupní smlouvou začíná období Bibrštejnů na hradě Frýdlantu. Tento rod přišel do Čech ve 13. století, a to pravděpodobně z Míšně. Jejich erb měl v zlatém poli červený jelení paroh, který Paprocký z Hlohol pro jeho tvar označoval

za

korál.

Později

byl

původní

znak

rozšířen

o

další

dvě

pole s jelenem a jedno s třemi kosami.24 Jejich erb je ve zdi horního nádvoří hradu. Bibrštejni byla mocná šlechta, která byla věrná panovníkům a katolické církvi. Na Frýdlantu byli téměř 300 let a za své vlády uskutečnili další přestavby a dostavby hradu, o kterých se budu zmiňovat i v dalších kapitolách, týkajících se uměleckohistorického rozboru. V období husitských válek se postavili na stranu císaře Zikmunda a s tvz. lužickými Šestiměsty bojovali proti husitům. Účastnili se všech akcí, které se v sousední Lužici proti husitům chystaly, právě proto husité při svých spanilých 22

KRACÍKOVÁ, Lucie. Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku. Praha: Unicornis, 2003, s. 15.

23

Tamtéž, s. 18.

24

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992, s. 22.

22

jízdách Frýdlant napadali a plenili. Husité vypálili dokonce města jako Liberec a Frýdlant, ale samotného hradu se naštěstí nikdy nezmocnili. Když pak husitské války skončily, nenastal na Frýdlantsku hned klid, protože Bibrštejnové nepřátelství vůči panovníkovi dovršili tím, že přešli na stranu uherského krále Matyáše Korvína, který se jako jediný ze zahraničních panovníků odhodlal k válce s Jiřím z Poděbrad. Toto byla definitivní tečka za téměř půlstoletím souvislých bojů. Na Frýdlanstku nastal na delší dobu zase mír. Jako první z rodu Bibrštejnů se u nás objevuje právě Rudolf z Bieberstein, o němž jsem se zmiňovala výše. Rudolf zemřel v roce 1304 a zanechal po sobě tři syny Jana, Güntera a Jindřicha, z nichž se na Frýdlantě usadil Jan I. Jeho syn, Bedřich, získal Nymburk a nabyl velkého jmění a jeho čtyři synové si tento velký majetek rozdělili mezi sebe. Bibrštejnský rod se postupem času rozdělil na dvě větve. Na jedné byl zakladatelem Oldřich a tato frýdlantská větev vymírá po meči jeho vnukem Kryštofem. Zakladatelem té druhé, tedy fortské větve, byl Oldřichův bratr Mathias, sídlící na panství Forst v Dolní Lužici. Epocha rodů Bibrštejnů je pro nás učebnicí dějin, ale také učebnicí středověké architektury. Její první kapitola začíná někdy v polovině 13. století, kdy v naší oblasti probíhala čilá kolonizační činnost a kdy na počátku čtyřicátých let byly horské přechody zabezpečovány proti hrozícímu vpádu Tataru v roce 1241.25 Toto období na hradě Frýdlant může připomínat mohutná věž, která je kruhového půdorysu a má průměr zhruba deset metrů a výšku 49 metrů. Tato věž byla nedobytná, za což může především čtyřmetrová tloušťka zdiva v přízemí, ale také pevnost čedičových základů, které jsou součástí Čertových varhan, které tvoří jádro hradního vrchu. Přístup do věže byl z vyššího patra, věž sama žádným schodištěm opatřena nebyla a dodnes jsou v ní vidět dvě mohutné klenuté místnosti, které mohly sloužit jako úkryt cenností nebo také jako vězení. Tato věž byla v horší části opatřena cimbuřím a uvádí se, že sloužila k výhledu i obraně. Bylo z ní možné pozorovat okolí a tak varovat obyvatelé

25


23

před hrozícím nebezpečí. Věž byla označována jako Indica, což je odvozené z latinského slova indicare, které znamená ukázat, oznámit. O nejstarším vzhledu hradu Frýdlant se nedochovaly žádné doklady. Pozdějšími přestavbami byl původní raně gotický hrad přeměněn k nepoznání a upraven v zámecké sídlo. A právě tato věž je jediná, která se zachovala z nejstaršího hradu. K této věži přiléhala mohutná hradba, která byla od ní směrem k strmému jižnímu a západnímu ostrohu čedičové skály vzdálena, takže vzniklo uvnitř hradby malé nádvoří, které bylo přístupné branou a bylo dobře hájitelné střelbou z věže. Na nádvoří se poblíž věže nacházel také hradní palác, který byl později v 15. stol. rozšířený. V původní podobě se zachovaly jen sklepy s valenými klenbami. Bibrštejnové v době zvýšeného neklidu během husitských válek opatřili hrad dalším opevněním. Nad vstupní branou postavili věž, která měla pravoúhlý půdorys. Dalším opevněním byl věnec hradeb se čtverhrannými a zevnitř otevřenými baštami, který si vynutil na severní straně zřízení další vstupní brány. Mezi novými hradbami tak vznikla prostora (parkán) široká 10-15 metrů a na severním konci nové parkánové zdi byla přístupová cesta uvařena čtverhrannou vstupní věží. Tato zeď i s baštami, parkánem a vstupní bránou se podnes z velké části zachovala.26 Postupem času se však bašty uzavřely i zevnitř a byly zakryty stanovými střechami. Opevnění hradu se pak ještě zdokonalilo před začátkem 16. stol. Dle příručky Josefa Scheybala o hradu Frýdlant byly mezi pravoúhlé bašty vloženy mohutnější půlkulaté bašty dělové a další zdí byl obehnán nižší prostor pod východní skalní stěnou, takže vzniklo druhé nádvoří (dnešní zámecké). Při hradní cestě bylo nutno vybudovat už třetí bránu a opatřit ji padacím mostem přes hradní příkop. Dnes je to v pořadí druhá brána, jíž návštěvník prochází do zámeckého areálu a jíž říká se jí Dolní brána.27 Tato rodina vymírá r. 1551 po meči Kryštofem z Bibrštejna, který opustil starou katolickou tradici rodu a dostavuje na jižním konci města prostorný kamenný kostel.

26


27

Tamtéž, s. 4.

24

Co se týká hradu, nechal postavit další dvoupatrový hradní palác v místech jižního konce hradního nádvoří. Palác je vklíněn mezi gotická křídla a vstupní věž. Tato budova je stavěna už v renesančním slohu a je pročleněna dvěma malými lodžiemi v obou patrech. Nad vstupem do tohoto křídla dal Kryštof v roce svého úmrtí umístit kamennou desku s latinským nápisem, provedeným již antikvou a připomínajícím stavebníka

i

rok

stavby:

CHRISTOPHORUS,

BARO

„MAGNIFICUS DE

AC

BIBERSTEIN

GENEROSUS

DOMINUS

DOMINUS

SORAVIAE,

FRIEDLANDIAE, BESCOVIAE ETC FIERI JUSSIT. ANNO 1551.“

28

Tato deska je

památkou na roky vlády tohoto rodu.

3.3 Redernové Po smrti Kryštofa z Bibrštejna držela sedm let panství královská komora, protože dědicové neuplatnili včas svá práva. Od r. 1554 byl Bedřich z Redernů ustanoven hejtmanem Frýdlantu a r. 1558 prodal císař Bedřichovi celé panství. V tomto roce získal Bedřich vedle Frýdlantu i Liberec a Závidov. Zakoupení Frýdlantu Rederny však nebylo jednoduché, protože proti prodeji protestovali příbuzní forstské větve Biberštejnů, zakoupené Karlem z Biberštejna. Roku 1574 sepsal obhajobu nároků na tato panství a intenzivně se jich domáhal. Spor se vlekl až do r. 1588, kdy se Karel vzdal nároků na majetek za částku 70 000 tolarů. Redernové se tak stali právoplatnými majiteli frýdlantského panství. Redernové měli v erbu stříbrné kolo o osmi loukotích v modrém poli. Byla to luteránská šlechta, zdatní obchodníci a válečníci, kteří byli nadaní mimořádným smyslem pro umění, zakládali si na dobovém luxusu a nádheře. A právě proto také podporovali průmyslové podnikání, zakládali tkalcovské i sklářské vesnice. Frýdlant např. patřil v té době k soukenické vývozní zóně. Za vlády Redernů se novou aktivitou stala také důlní těžba. Redernové rovněž považovali za samozřejmou povinnost naučit se česky.

28


25

V době, když Bedřich z Redernů získal frýdlantské statky, byl už otcem deseti dětí, které měl s manželkou Salomenou, rozenou ze Schönaichu. Jeho manželka zemřela při porodu posledního Bedřichova potomka Maxmiliána r. 1556. Starý Redern zemřel ve Vratislavi osm let po své manželce. Po jeho smrti se frýdlantského panství ujal syn Kryštof I., oženil se s Alžbětou Šlikovou a jejich sídlem se stal liberecký zámek, který se nachází nedaleko Frýdlantu. Pravděpodobné datum úmrtí se stanovuje na 4. 3. 1591, kdy se majitelem panství Frýdlant, Liberec a Závidov stal Bedřichův syn Melchior, který se narodil na svátek Tří králů r. 1555 jako deváté dítě Bedřicha a Salomeny. A právě za Melchiora z Redernu, vynikajícího císařského polního maršálka, který se vyznamenal například i v bojích proti Turkům, nastala na Frýdlantu i v Liberci doba nebývalého rozkvětu. Melchior se oženil s Kateřinou Šlikovou. Svatba se konala 25. 11. 1582 a šlo o další spojení obou rodů. Rok předtím se oženil bratr Kryštof s Alžbětou Šlikovou a v témže roce se Judita Redernová, sestra obou bratrů, provdala za Štěpána Šlika. Je jasné, že oba rody měly k sobě blízko nejen díky luteránskému vyznání, ale i hospodářsky a společensky. Tyto rodinné vazby předznamenaly pro příští desetiletí nejen všestranný rozvoj redernských panství, ale došlo i k uklidnění starých sporů s Biberštejny (1583) a sousedícím rodem Smiřických. S nimi se Redernové soudili již od roku 1577 o sporné území jizerskohorských lesů, na něž si dělala obě panství nárok. 29 Melchior neměl mnoho času na správu svých panství, a tak spoléhal na organizační nadání své ženy Kateřiny. Kateřina, rozená Šliková, byla sice panovačná, ale zároveň velmi schopná a uměnímilovná dáma. S Rederny začíná velkorysá přestavba libereckého i frýdlantského panství. Na svých panstvích Redernové podporovali protestantismus, zřizovali nové kostely a vybudovali pevnou církevní správu. Melchior se také staral o místní duchovní, zavedl nový církevní a školní řád a r. 1588 vydal směrnici pro církevní učení. Za Redernů se začínají stavět do dřevěných středověkých měst první hrázděné a zděné budovy, které 29


26

jsou už povětšinou patrové, v Liberci byl tak vybudován renesanční zámek s kaplí, radnicí i kostelem a ve Frýdlantě se k městskému kostelu přistavuje kaple s mramorovým renesančním náhrobkem Bedřicha z Redernu, jeho ženy i syna a s kamenným epitafem Melchiora, Kateřiny a Kryštofa Redernových. Toto dílo, jehož autorem je nizozemský umělec Kryštof Gerhard Heinrich z Amsterodamu, je největším mramorovým monumentem toho druhu u nás. Dále Redernové budují na frýdlantském náměstí novu zděnou radnici a patrový zděný dům „Na panské zvůli“. Hlavní pozornost Redernů se ovšem situuje kolem frýdlantského panství, kdy za nových majitelů dochází ke konečné, renesanční přestavbě hradu. Redernům už nevyhovoval starý, původně gotický hrad, a to z důvodů jak reprezentativních, tak praktických. Rozsáhlou stavební činností byl pověřen schopný italský architekt Marco Spazzio di Lancio ve Vall´dĺntelvi, který je např. i autorem dneska už neexistující liberecké radnice. V první fázi přestavby bylo postaveno nové hradní křídlo už v renesanční podobě. Vnitřní nádvoří horního hradu bylo tedy sevřeno dalšími budovami, jež dosahovaly jednotné výšky přibližně dvou poschodí. Výsledkem tak bylo tzv. redernské křídlo na východní straně hradního komplexu, shlížející do dolního „zámeckého“ nádvoří. Horní hradní nádvoří se tak uzavřelo, zmizela dosavadní hradební zeď i věž nad vstupní branou, čímž byla obětována původní obranná a pevnostní funkce této části hradu. Střechu pozvedly čtyři členité renesanční štíty slezského typu a fasáda byla ozdobena sgrafity. Je pravděpodobné, že do tematiky výzdoby tohoto redernského křídla se promítly životní zážitky Melchiora z Redernu. Kromě výjevů z vojenského života (obléhání města, hra v kostky v polním ležení) zaujme diváka i scéna vraždění osob bez rozdílu věku a pohlaví. Zdá se, že se krvavá událost odehrává v uzavřeném prostoru, snad v kostele (mrtvola leží na oltáři.). Oděv osob odpovídá urozenému stavu. Ačkoli nelze s jistotou tvrdit, že se nejedná o upomínku na některou biblickou starozákonní pasáž, je možné, že výjev zachycuje vraždění hugenotů za Bartolomějské noci, jaké Melchior zažil v létě 1572 během kavalírské cesty v Paříži.30

Další vyobrazení,

tentokráte štvanice na jelena svědčí o loveckých zálibách tohoto šlechtice. Fasádu však 30


27

zdobí další dva vážné náměty. První se týká odsouzenců (štětí mečem, oběšení) a druhý připomíná zemský soud, může to být připomínka již zmíněných letitých sporů Redernů s Biberštejny či se Smiřickými o hranice jejich panství. Novou podobu při renesančních přestavbách získala také stará hradní věž Indica. Byla omítnuta a místo někdejšího cimbuří je věž zakryta trojnásobnou, typicky renesanční vlašskou helmicí se třemi galeriemi nad sebou. Tím získává horní hrad v podstatě svou dnešní charakteristickou podobu a další změny postihují spíše detaily než celek.31 Frýdlantský hrad, který byl přebudován v zámecké sídlo, svírající svými křídly miniaturní nádvoří, byl hlavním sídlem šlechty až do začátku 19. století. I hradní interiéry byly předělány podle požadavků renesanční šlechty. V redernské zbrojnici, která se nachází v místnosti druhého patra hradu, nechal Melchior vymalovat strop erby šestnácti rodin, s nimiž byli Redernové spřízněni. Erby vznikly nejspíše jako plánovaná součást výzdoby redernského hradního křídla. Redernům však nestačily ani tyto rozsáhlé úpravy. Byla potřeba vystavět další budovy pro správu panství, a tak na sklonku devadesátých let 16. stol. byl opět Marco Spazzio pověřen stavbou nového, reprezentativního sídla Melchiora z Redernu a jeho rodiny na jihovýchodní straně „dolního nádvoří“. Jedná se o dvoupatrovou budovu, která má ve svém středu věž, přičemž věž umožňuje spojit točitým schodištěm všechna zámecká podlaží. Tato věž je opět zakončena renesanční dvoustupňovou helmicí a člení opticky zámek na dvě poloviny. Západní průčelí i s věží opět zdobila sgrafitová fasáda. I zde můžeme náměty sgrafit rozlišit. Převládají tu postavy válečníků a mytických bytostí, dodnes viditelných v podobě spoře oděných žen na fasádě věže. Levou část sgrafit tvoří opět výjev lovu na jelena, jedné z oblíbených aristokratických činností. Melchiora z Redernu připomíná i vyobrazená vojenská výstroj a výzbroj. Tato sgrafita však byla objevena, rekonstruována a restaurována až na začátku šedesátých let 20. stol., do té doby byla zakryta omítkou s malovanými neorenesančními psaníčkovými sgrafity. V této budově byly jak kanceláře, tak obytné prostory obývané vedoucími úředníky zámku a panství, nové budově se pak říkalo dolní nebo nový zámek. 31


28

V průběhu přestavby však Melchior z Redernu 20. 9. r. 1600 zemřel v Havlíčkově Brodě. Příčinou jeho smrti byly následky válečných útrap. Zpráva o Melchiorově smrti vyvolala na jeho panstvích zármutek. Připravovalo se poslední rozloučení, jehož přípravy trvaly několik týdnů, proto bylo Melchiorovo tělo převezeno do frýdlantského kostela až 26. prosince a na jeho nedožité 46. narozeniny se konal pompézní pohřeb. Tělo bylo slavnostně umístěno v redernské hrobce ve zmiňovaném frýdlantském kostele. Nad zesnulým promluvil frýdlantský superintendent Martin Nussler. V květnaté řeči zhodnotil velké ctnosti i úspěchy všestranně nadaného a statečného muže: připomněl jeho horlivost náboženskou, jeho dobročinnost, spravedlnost, vlastenectví a věrnost – ale nakonec se vrátil k realitě a nezapomněl dodat, že ani on nebyl andělsky čistý a dokonalý světec, neboť byl velice prchlivý, oddával se nemírnému truňku a měl i jiné nedostatky a slabiny.32 Kateřina a Melchior spolu měli syna Kryštofa narozeného 17. 8. 1591. V době smrti otce byl však ještě nezletilý, a proto správu statků převzala za dosud nezletilého syna Kryštofa Kateřina z Redernů. Kateřina byla nucena platit vysoké dluhy za svého zemřelého manžela, přitom však její počínání bylo i nadále velmi energické. Po Melchiorově smrti dostavovala Kateřina nový zámek i s vnitřním zařízením a současně dostavovala a vybavovala i novou zámeckou kapli. Zajímavostí je, že okna této kaple byla vytvořena ještě v pozdně gotickém slohu. Gotická kaple byla na hradě však už za Bibrštejnů, ale díky rozsáhlým modernizačním úpravám se Rederové rozhodli starou svatyni zrušit a vybudovat právě tuto novou. Stavbou byl opět pověřen Marco Spazzio. Kaple přiléhající k dolnímu zámku byla s hradem propojena krytou nadzemní chodbou, tzv. prampouchem, který umožňoval přechod z hradu do kaple. Nová kaple byla oproti původní gotické kapli prostornější a zařízena větším luxusem. Roku 1609 pořídila Kateřina do kaple krásný vyřezávaný oltář, na jehož výzdobě se podílel liberecký umělec Ambrož Fritsch. Do středu oltářního nástavce řezbář zasadil nad sebe dřevěné desky s plastickým vyobrazením poslední večeře Páně, Ukřižování a ukládání do hrobu. Na okrajích oltáře stojí sochy světců. Kateřina byla

32


29

sice luteránka, patrně však světce uctívala.33 Strop kaple zdobily krásné fresky. Motiv Ukřižování použil Fritsch i v kapli liberecké. Další spojitost mezi Frýdlantem a libereckým zámkem můžeme nalézt v tom, že podobně jako kaple libereckého zámku měla i tato kaple závěr řešený goticky, včetně žeber i hrotitých oken, ale pod žebry už měla konzoly renesanční. Do této kaple přibyl ještě barokní oltář koncem 17. stol. a r. 1871 byla kaple opařena barevnými okny a nástěnnou dekorací německého malíře historických obrazů Franze Dietricha. Kateřina nechala také, kromě již zmíněné dostavby frýdlantské zámecké kaple a vybudování zámecké kaple v Liberci, zbudovat řadu kostelů, např. v Novém Městě pod Smrkem, na nějž přispěla materiálem i penězi. Také kostely v Nové Vsi a ve Stráži nad Nisou jsou památkou její zbožnosti. Kateřina založila r. 1607 také špitály pro nemocné jak ve Frýdlantu, tak v Liberci. Lid na Frýdlantsku ji říkal „zlá Kateřina“, protože z každé situace těžila výhody pouze pro sebe i svou rodinu a zneužívala svých poddaných. I sám císař ji napomínal, aby šetřila práv svých poddaných, Kateřina se však cítila uražená a rozhodla se dát Frýdlantským za vyučenou, někteří byli uneseni a někteří prý byli údajně bičováni. Jeden z měšťanů údajně zaznamenal její vlastní pronesená slova: „Přísahám vám, že vás polapí až na duši, že vám srdce v těle pukne, vem mě ďas, tak učiním, neušetřím vás, budu vás pronásledovat až na duši, že si nebudete ani ve svých domech jisti.“34 Její výstup byl tak působivý, že i do zdejší historie vstoupila jako již zmiňovaná „zlá Kateřina“. Kateřina se zapsala se svou zlou povahou do povědomí místních obyvatel tak silně, že ji byly připsány i činy, s nimiž neměla nic společného. Objevilo se tak několik pověstí, jedna mluví o tom, že Melchior jako ubohý manžel nesnesl chování své hašteřivé a hysterické ženy, a proto skočil raději do hradní studny. V další se říká, že zavraždila dítě služebných. Nebo je známá také pověst o domu „Na Panské zvůli“ v okolí frýdlantského náměstí, proslýchalo se, že Kateřina ho dala schválně postavit tak, aby vyčníval do náměstí a kazil tak pravidelnosti obdélníkové plochy náměstí.

33


Tamtéž, s. 46.

30

Průzkum však ukázal, že dům byl postaven ještě za Biberštejnů, tedy před příchodem prvního z Redernů. Naproti tomu Liberečtí měli ke Kateřině kladný vztah, obdrželi od ní různá privilegia a hostili ji na radnici. Právě v Liberci slavila i Kateřina své poslední narozeniny 18. 11. r. 1616. O rok později, starostmi poznamenaná, Kateřina zemřela. Její pohřeb se měl konat ve Frýdlantu, hraběnka však do redernské hrobky uložena nebyla. Dosud nevíme, co se tehdy událo, pouze se proslýchá, že měšťané byli schopni z důvodu své zášti vůči ní jít opravdu až za hrob a zabránili jejímu uložení v tamním kostele. Místo, kde bylo tělo Kateřiny uloženo, není dosud známé. Její duch, společně s duchem jejího muže válečníka a černého mága Melchiora, straší podle pověsti v hradních prostorách dodnes. 35 Posledním redernským vládcem frýdlantského, libereckého a závidovského panství se stal syn Kateřiny a Melchiora Kryštof II., právě jím frýdlantští Redernové v Čechách vymřeli. Za jeho téměř desetileté vlády se neudál žádný zvlášť zajímavý stavební počin. Roku 1617 byl dokončen kostel v Nové Vsi založený jeho matkou Kateřinou, sem nechal Kryštof odlít zvon na památku své matky. Tvůrcem zvonu byl Georg Wildt ze Žitavy, který mimo jiné vyrobil i zdobenou rakev Melchiora z Redernu. Po pražské defenestraci 23. května 1618 se Kryštof z Redernu rozhodl angažovat ve stavovském povstání. Asi nikdy nebude objasněno, zda Kryštof bojoval v bitvě na Bílé hoře, ale jisté je to, že vítězstvím Habsburků na Bílé hoře se Kryštof ocitl mezi poraženými stavovskými rebely a byl potrestán. Sice nebyl popraven s 27 českými pány, jako jeho strýc hrabě Jáchym Ondřej Šlik, ale jeho statky i pražský dům na Malé Straně, zakoupený Kateřinou, mu byly zkonfiskovány a Kryštof se stal exulantem. Po konfiskaci jeho statků se poslední Redern zdržoval na svém panství Závidov, které mu zůstalo, protože už se nalézalo v Horní Lužici a spadalo pod správu saského kurfiřta, v r. 1627 mu však bylo zkonfiskováno i toto panství. Kryštof se tak v r. 1634

35

Z Liberce všemi směry. Liberec: Městské informační centrum, 2001, s. 27.

31

oženil se saskou šlechtičnou Magdalenou z Hundtu a získal tak nový domov. Neustále však usiloval o získání frýdlantského a libereckého panství zpět, své statky se pokusil získat i prostřednictvím Švédů, kteří střídavě vlastnili Frýdlant, ale nikdo už o bývalého pána neměl zájem. O konci života posledního Rederna Kryštofa nemáme mnoho zpráv, pravděpodobně však nepřežil ani konec třicetileté války a zemřel někdy kolem r. 1642 ve Slezsku po smrti své manželky.

3.4. Albrecht z Valdštejna Zkonfiskovaný Redernův majetek připadl dalšímu majiteli frýdlantského panství, a to Albrechtu z Valdštejna, který je zcela určitě nejznámější frýdlantskou postavou. Dá se říci, že je přímo jedním ze symbolů města. Každý jej s Frýdlantem spojuje a skoro každý si při vyslovení jména města vybaví vévodovu dlouhou tvář se špičatou bradkou. Frýdlant a Valdštejn prostě patří k sobě.36 Necelý půlrok po bitvě na Bílé hoře obsadil Valdštejn zámek a město Frýdlant, z něhož uprchl poslední Redern Kryštof, a právě takto si Albrecht z Valdštejna zabezpečil frýdlantské panství, na něž mu 21. 4. r. 1621 císař vystavil zástavní list. O rok později mu udělil panství v léno, přičemž 16.7. r. 1622 zaplatil velmož 150 000 zlatých, a tím frýdlantské a liberecké panství bylo jeho. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (Valdštýn, Waldstein, Wallenstein, ve své době zvaný též „Friedland“) byl r. 1625 jmenován Ferdinandem II. vévodou Frýdlantským. Valdštejn se narodil v roce 1583 v Heřmanicích u Jaroměře a do dějin vešel

převážně

svými

válečnými

činy,

organizátorstvím

a

nadáním

pro národohospodářství. Studoval na luteránské knížecí škole, dále pak na norimberské luteránské akademii. I přes jeho studium Valdštýn zakotvil v císařských službách a přestoupil pod jezuitským vlivem ke katolicismu. Kariérismus a jezuitské intriky ho také přivedly ke sňatku s bohatou šlechtičnou Lukrecií Nekšovou z Landeku. Po smrti své manželky se stále více snažil o císařskou přízeň. Také spolupracoval s katolickou 36

ŘEHÁČEK, Marek. Frýdlant – ohlednutí. Liberec: Kalendář Liberecka, 1996, s. 22.

32

šlechtou při zdolání českého povstání, bělohorské bitvy se však nezúčastnil. Albrecht z Valdštejna získal veškerou svou slávu i majetek jako důstojník císařských armád, ve svém vrcholném období jako generalissimus. Tento velmož byl také jednou z nejznámějších osobností třicetileté války. Svého ohromného majetku nabyl získáním zkonfiskovaných majetků po Redernech. Položil tak základ ke svému rozsáhlému severočeskému vévodství, které mělo během několika let pokrýt převážnou plochu území mezi prameny Labe v Krkonoších a jeho ústím u Děčína: Když se zmocnil rozsáhlých panství smiřických, nebylo už tak obtížné získat obratnou hospodářskou politikou i nátlakem další statky mezi Českou Lípou, Frýdlantem, Trutnovem, Novým Městem nad Metují, Nechanicemi, Městcem Králové a Mladou Boleslaví.37 Albrecht z Valdštejna tak nakonec spojil v celek 68 panství a statků, takto rozsáhlé území nazval Vévodstvím frýdlantským. Frýdlantské vévodství bylo na rozdíl od jiných českých krajů za života Albrechta z Valdštejna ušetřeno všech nepřátelských vpádů a drancování, v té době otřásaly Evropou především hrůzy třicetileté války, takže bylo nazýváno „šťastnou zemí“ – „terra felix“. Tento ctižádostivý a schopný šlechtic nepanoval na Frýdlantě dlouho, pouhých 12 let, ale právě s jeho jménem se Frýdlant dostal do širokého povědomí a jeho jméno vešlo do evropských dějin. Na Frýdlantu nastaly horší časy než za vlády Redernů, o tom se obyvatelé Frýdlantu přesvědčili hned na počátku Valdštejnovy vlády, když ke konci r. 1622 zavrhl jejich dosavadní privilegia, především várečného práva. Vaření piva prohlásil za právo náležející pouze vrchnosti. Měšťané se dočkali zklamání i ve věci tolerance luteránské víry, v souladu s úsilím habsburského dvora obrátit poddané v Čechách na katolickou víru, bylo protestantským kněžím ve Frýdlantě zakázáno jejich náboženství, proto byli nuceni odejít do exilu. Takové jednání vedlo k tak silnému odlivu obyvatelstva z Frýdlantu, že to ohrožovalo vlastní ekonomické zájmy držitele panství, a tak vyzval Albrecht z Valdštejna všechny exulanty k návratu a slíbil jim odklad placení poplatků na tři roky, osvobození od robot a poddanských povinností, podmínkou však bylo přijetí katolického náboženství. 37


33

Ačkoliv Albrecht z Valdštejna označil své vévodství podle starobylého Frýdlantu, sám se na Frýdlantu ukázal během své vlády jen čtyřikrát, a to pouze na krátkou dobu. Albrechtovým věrným zástupcem byl hejtman Heinrich von Griessel, měl plnou Valdštejnovu důvěru a staral se o Frýdlant po úřední stránce, rozuměl hospodářství i účetnictví, byl pořádkumilovný a přísný, ale dovedl být vůči poddaným i ohleduplný. Hejtman dovedl vyhovět vévodovým nárokům na zvýšení výnosu panství, po jeho nástupu stoupl výnos až na trojnásobek a právě pro tyto schopnosti pak věrně sloužil i Matyáši Gallasovi, tedy dalšímu nástupci, až do chvíle, kdy se na zámku usadila švédská posádka. Samotný Frýdlant se však za Valdštejnovy vlády nijak výrazně neobohatil, za jeho vlády zde nic nového nepostavil, zámek nedal ani zpevnit žádnou tak potřebnou fortifikací. Pouze v r. 1625, kdy se na Frýdlantu hloubala studna, byla brána pobita plechem a byly doplněny zásoby potravin a střeliva, a to pouze z toho důvodu, že velmož chtěl, aby byla jeho choť případně v bezpečí. Bylo to v době, kdy mezi jeho lidmi panoval všeobecný neklid. Valdštejnovy mimořádné úspěchy mu však přivodily také mnoho vlivných nepřátel, Albrecht byl propuštěn z čela císařova vojska. A když pak začal vyjednávat samostatně se Švédy, byl obviněn z velezrady a 18. 2. byl ve Vídni vydán veřejný patent proti vévodovi. Velmož se o tom však dozvěděl a 22. 2. uprchl se zbytkem svého věrného vojska do Chebu. Spoléhal se na nějakou pomoc, ta se však nedostavila a Albrecht z Valdštejna byl 25. 2. r. 1634 spolu se svými přáteli zavražděn. Valdštejnovým vrahem byl Walter Deveroux, který si při šarvátce se stráží zlomil kord, ozbrojil se proto partyzánou, kterou vytrhl nejbližšímu vojákovi, a s touto zbraní se vrhl na nepřipraveného Valdštejna a s výkřikem: „Ty špatná, křivopřísežná, stará, rebelantská šelmo!“ mu zarazil ostří partyzány do hrudi.

3.5. Gallasové a Clam Gallasové Po smrti Albrechta z Valdštejna získal Frýdlant i s Libercem hrabě Matyáš Gallas, který býval Valdštejnovým generálem. Po jeho smrti se ujal i hodnosti velitele císařských armád. Císař byl Matyášovi nakloněn, poněvadž v posledním roce Albrechtova života odepřel spoluúčast na jeho pletichách a přiklonil se k císaři, 34

kterému pak věrně sloužil, a to byl také důvod, proč Frýdlant s Libercem získal právě Matyáš Gallas. Hrabě Matyáš hrabě Gallas z Campo, pán na Freyenthurnu a Materellu, se narodil jako potomek italské šlechty. Gallasové byli chudá štýrská šlechta, která se prozrazením Valdštejnových plánů nesmírně obohatila. I když se stal Matyáš Gallas majitelem Frýdlantska, skutečnou vládu na Frýdlantu vykonávat nemohl, jelikož zuřila třicetiletá válka a na Matyášově panství střídavě hospodařily švédské posádky a císařské posádky, a to od r. 1636 do r. 1649, kdy byl v květnu ratifikován Vestfálský mír. Okupanti různých válčících stran se zde vystřídali celkem desetkrát. Na Frýdlantu se objevil i již zmiňovaný Redern, který se na hrad dostal prostřednictvím Švédů. Jedinou památkou na hraběte Matyáše Gallase je rozměrný portrét, umístěný v rytířském sále, a honosná pískovcová kartuše zasazená na severním průčelí hradního nádvoří, přičemž iniciátorem byl jeho syn František Ferdinand. Je na ní vytesán gallasovský erb a v latinském nápisu se pojednává o tom, že Ferdinand II., císař zbožný a spravedlivý, chtěl v roce 1634 odměnit tímto hradem přeslavné a hrdinské, mírumilovné a válečné činy Jeho Excelence Matyáše hrabete z Gallasu na hradě Campo, pána na Frýdlantě, Liberci, Smiříciích a Hořeněvsi, Jeho císařského a královského Veličenstva tajného radu, komorníka, generála, polního maršálka a plukovníka jízdy i pěších atd., atd.38 K prvnímu trvalejšímu švédskému okupování Frýdlantu došlo v r. 1639, jeho hejtmanem byl stále Heinrich Griessel, jak tomu bylo i za Albrechta z Valdštejna, který se snažil vší silou uchránit zámek před švédským nebo dokonce redernským obsazením. Najal sedláky a řemeslníky z okolí a nutil je bránit zámek před možným útokem, ti však měli strach a nakonec se rozprchli do okolí. Griessel pak musel zámek vzdát a podstoupit výslech Švédy, kam ukryl zbraně a cennosti, posléze i on uprchl. Za všechny útrapy však sklidil jen nevděk Gallasů.

38


35

Pánem Frýdlantska se tedy na čas stal generál Wittenberger. Švédové byli sice po roce císařskými vypuzeni, ale neustále se vraceli a v r. 1646 se jim podařilo uchytit se na Frýdlantu na delší dobu. Švédským vlastníkem hradu zůstával Wirtenberger, se kterým v rámci zájmu panství uzavírá Matyáš z Gallasu smlouvu, jakýsi separátní mír, jímž se Wirtenberger zavazuje za částku 32000 tolarů chránit panství před válečnými škodami. Dalším velitelem hradu byl B. M. Nortmann, který zrealizoval velkorysý fortifikační projekt. Došlo k zlepšení opevnění zámku o ostrý roh, odkud bylo možno ovládat nepřítele, který se blížil od města, nové zdi na vnější straně, které byly přestavěny na výšku 15 metrů a šířku 3 metry, dále byl prohlouben hradní příkop a před hradní branou byl vybudován mohutný barbakán, na jehož vnitřní stranu nechal velitel hradu zasadit pískovcovou desku s latinským nápisem, který vyznívá jako povzdech člověka unaveného dlouholetou válkou a toužícího po míru. „Mír je mocnější než válka, půjdu tam, kam mě osud povede. Benjamin Magnus Normann, švédský hejtman a na ten čas Hradu frýdlantského představený roku 1647 dne 1. září.“39 Švédové tedy Frýdlant důkladně opevnili a proměnili ho v pevnost, která dobře vyhovovala válečným požadavkům té doby. Po odchodu Švédů r. 1649 zůstalo panství dvěma synům Matyáše Gallase, a to Františku Ferdinandovi a Antonínu Pankrácovi Rudolfovi. Hrabě Matyáš Gallas byl dvakrát ženatý, jeho první manželství s hraběnkou Arco bylo bezdětné. S druhou manželkou Dorotou Annou Marií, hraběnkou z Lodronu, měl čtyři syny a pět dcer. Ze šesti dětí, jež se dočkaly dospělosti, vynikají dvě hrabata – František Ferdinand a Antonín Pankrác. Ten prodal své statky bratrovi roku 1673 a odstěhoval se. Starší z bratří musel na svých panstvích řešit těžkosti doby – následky třicetileté války, právovárečné spory s Frýdlantskými, rebelování svých poddaných na Frýdlantsku v 80. letech.40 Následující frýdlantské události jsou tedy spjaty s Františkem Ferdinandem Gallasem a jeho druhou manželkou Johannou Emerentianou, rozenou hraběnkou Gaschin von Rosenberg.

39


40

Gallasové, Clam-Gallasové a Hejnice. Frýdlant v Čechách: Občanské sdružení Frýdlantsko, 2007,

s. 15.

36

Nová šlechta se snažila svou zemi po letech zpustošených válkou dát nějak do pořádku, zároveň ale nehodlala slevit ze svých nároků a svého pohodlí, stavěly se tak nové zámky, kostely, paláce atd., k tomu si panstvo platilo obratné hejtmany Heinricha Wilhelma Neumanna a po něm Kristiána Platze, z nichž Kristián Platz se zasloužil o možnost přikoupení sousedního panství Grabštejn. Poddaní byli tedy odíráni nejrůznějším dovoleným i nedovoleným způsobem a museli se podrobovat neustálému vykořisťování, které vedlo k povstání nevolníků na Frýdlantsku pod vedením vůdce a mluvčího poddaných kováře Ondřeje Stelziga z Dolní Řasnice. Nevolnické bouře let osmdesátých značně otřásly severočeskými panstvími. Stelzig byl za své jednání několikrát vězněn, až skončil na pevnosti Raab. Stelzigovy osudy ztvárnil spisovatel Václav Kaplický ve svém dvoudílném románu Železná koruna. Upomínkou na tuto nešťastnou dobu jsou muškety a děla, které dal tehdy nakoupit F. F Gallas. Na tyto sbírky se můžeme i dnes podívat ve frýdlantských sbírkách. František Ferdinand Gallas neměl dost finančních prostředků, aby obohatil Frýdlant, protože velkou část prostředků musel vynaložit na to, aby napravil škody způsobené válkou, úderem blesku r. 1676 a také požárem v r. 1684, při kterém byla zasažena i střecha kaple. Tehdejší majitelé panství byli představitelé typické barokní vrchnosti, proto i některé menší úpravy interiérů byly v duchu barokním. Byl to např. druhý oltář umístěn v kapli nebo na hradě umístěný mohutný barokní krb, jehož erbovní výzdoba připomíná manželku Františka Ferdinanda, hraběnku Emerentii z Gaschinu. František Ferdinand Gallas byl v r. 1697 pochován do rodinné krypty hejnického barokního chrámu. Tato krypta byla určena za rodinnou hrobku jejich rodu. Vdova po F. F. Gallasovi Emerenciána Gaschinová vládla panství ještě dlouhá léta po smrti svého chotě. Emerenciána ve všem spoléhala a dávala plnou důvěru svým již zmiňovaným hejtmanům. Za Kristiána Platze byla na frýdlantském a libereckém panství zahájená stavební činnost, byl pro to zvolen rovněž italský architekt (jako Marcus Spazzio) Marcantonio Canevale. Canevaleho dovednost se však na zámku uplatnila pouze v menší míře, a to na renovaci hradních místností úhledným barokním štukem a vlašskými krby, nejkrásnější z těchto krbů se zachoval v rytířském sále, okolo nějž jsou rozmístěny podobizny Gallasů a Clam-Gallasů. 37

Nejvýznamnější postavou z rodu Gallasů byl však syn F. F. Gallase a jeho chotě Jan Václav, významný rakouský diplomat, nejvyšší maršálek Království českého, vyslanec při mírových jednání nebo místokrál neapolský, který se zasloužil o přikoupení panství Grabštejn. Obyvatelům Frýdlantska byl však spíše neznámý, jelikož většinou pobýval v zahraničí, téměř vše tedy zařizovala jeho matka prostřednictvím hejtmanů. Říká se, že poroučela obdobně jako kdysi „zlá Kateřina z Redernu“. Jan Václav měl syna Filipa Josefa, který přežil jen o dvacet let svou babičku Emerenciánu Gaschinovou, která tu vládla ještě za jeho nezletilosti a zemřela jako dvaadevadesátiletá. Její tělo bylo uloženo r. 1735 do rodinné hrobky v Hejnicích, před ní tam bylo uloženo pouze srdce Jana Václava, který zemřel r. 1719 v Neapoli a tam také byly uloženy jeho ostatky, tedy až na srdce uložené v rodinné hrobce. Filip Josef Gallas byl posledním mužským potomkem rodu, jímž Gallasové vymřeli po meči. Poslední Gallas pokračoval v rozšiřování majetku, když v r. 1726 přikoupil Lemberk, vznikl tak komplex panství Frýdlant – Liberec - Grabštejn – Lemberk. Podobně jako za ostatních Gallasů, tak ani za Filipa Josefa nedošlo k žádným podstatným stavebním akcím, neobjevily se žádné nové stavby v areálu hradu ani zámku, pouze budovy a interiéry byly upravovány v barokním duchu. Jelikož Filip Josef neměl žádného potomka, jejich 123 let trvající vláda končí rokem 1757. Byla to vláda naplněná válkami, emigrací, hospodářským, náboženským a sociálním útiskem obyvatelstva, projevující se i jeho odporem, tedy zmiňovanými nevolnickými bouřemi, jedná se tedy o jeden z nejtragičtějších úseků dějin Frýdlantska. Památkou na jejich rod je již zmiňovaná hrobka v Hejnicích, kde je pohřben poslední Gallas. I když Gallasové vymřeli po meči, jejich jméno Gallas zůstalo na Frýdlantsku přítomno i nadále. Dědičkou Frýdlantu se sice stala manželka Filipa Josefa Anna Marie, ale po její smrti byl za dalšího nástupce Frýdlantu určen Kristián Filip Clam pod podmínkou, že rodové jméno bude zachováno a že také erb Clamů bude doplněn erbem Gallasů. Tímto vznikla nová větev Clam-Gallasové.

38

První frýdlantští Clam-Gallasové Kristián Filip a jeho syn Kristián Kryštof upřednostňovali budování letního hraběcího sídla Lázně Libverda, proto za jejich vlády zůstal zámek spíše v pozadí. Jisté úpravy lze doložit k roku 1749, kdy vznikly terasy na dolním nádvoří a také k roku 1767. Pro Kristiána Filipa Clam(-Gallase) bylo tou dobou postaveno (nebo spíše přestavěno) tzv. kastelánské křídlo a nové konírny (odstraněny 1867).41 Další změny, které se na Frýdlantu za jejich vlády udály, se vyznačovaly nevlídným přístupem k uměleckým prvkům předchozího období a řídily se duchem dobového klasicismu. Důkazem toho může být Kristiánovo odstranění renesančních štítů na dolním zámku, kam místo toho umístil módní mansardové střechy. Dalším důkazem je zakrytí půvabných renesančních sgrafit. K podstatným změnám na Frýdlantu došlo až ve druhé polovině 19. stol. za vlády hraběte Eduarda Clam-Gallase, syna Kristiána Kryštofa, kdy Frýdlant zaznamenal poslední rozsáhlejší stavební zásah. Hrabě Eduard Clam-Gallas byl význačným rakouským generálem, avšak po prohrách v prusko-rakouské válce v r. 1866 utrpěl řadu porážek, takže byl donucen dostavit se před válečný soud. I když byl hrabě uznán nevinným, zbytek svého života strávil na svých statcích, zejména na Frýdlantu. Během svého pobytu na Frýdlantu uskutečnil rozsáhlou přestavbu dolního zámku a tzv. kastelánského křídla, vyřešil tak propojení obou budov do jediného renesancizujícího celku. Přitom vycházel z původních redernských prvků, vrátil tedy střechám jejich kamenné renesanční štíty a vikýře, průčelí nově sgrafitoval a obě budovy propojil kamenným rizalitem s arkádovým vstupem na schodiště, a to vše za pomoci architekta W. Hecka, který byl ve funkci hraběcího stavebního ředitele. Naproti zámku byl zřízen samostatný hospodářský dvůr a postavená nová budova určena pro správu panství. Po přemístění úřadů do nové budovy v podzámčí nastěhoval se Eduard se svou rodinou do dolního zámku, jejž jeho choť Klotilda, rozená Dietrichsteinová, zařídila podle dobového vkusu pohodlně a zároveň luxusně novým

41

VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 1999, s. 237.

39

nábytkem, ale také starožitnostmi, snesenými z hořeního hradu i z dalších rodinných zámků a paláců nebo skoupenými u starožitníků v nejrůznějších zemích Evropy.42 Clam-Gallasové pobývali na Frýdlantu méně času, sloužil jim spíše jako letní sídlo, a tak pro ně byly upraveny pouze tři pokoje ve druhém patře dolního zámku. Ve druhé polovině 19. století majitelé upravili bezprostřední okolí hradu a zámku – Holý zámecký vrch, na kterém se do té doby popásal dobytek, byl osázen stromy včetně cizokrajných dřevin. Vznikl tak poměrně rozlehlý park s rybníkem. Po roce 1945 byly zpřístupněny i dosud obytné části dolního zámku.43 Po Eduardu z Clam-Gallasu převzal správu panství jeho syn František ClamGallas, který byl i posledním mužským členem rodu, protože František měl s manželkou Marií sedm dcer. Zámek zdědila jedna z jeho dcer, Klotilda, jíž byl zámek v r. 1945 zkonfiskován a Frýdlant se tak stal majetkem státu. Brzy byl zařazen mezi nejvýznamnější památky našeho státu a stal se cílem mnoha turistů, jelikož patří mezi nejvýznamnější a nejnavštěvovanější památkové objekty u nás. Zajímavostí je, že na zámku se natáčela filmová pohádka Rumplcimprcampr. Od roku 1801 bylo za Clam-Gallasů na hradě zřízeno muzeum, Frýdlant se tak stal prvním veřejnosti zpřístupněným hradem v Evropě. Hraběcí rodina začala stále více využívat komfortu vedlejšího zámku, a tak do hradu postupně soustředila vzácné předměty a památky z doby Albrechta z Valdštejna, ať už rozsáhlou zbrojnici, portrétní galerii či oděvy služebnictva. Majitelé nejdříve zpřístupnili pro veřejnost část hradu s instalovanými sbírkami. Po převzetí do majetku státu byly původní sbírky, které Clam-Gallasové zpřístupnili i s hradem veřejnosti již v r. 1801, rozšířeny, doplněny a nově uspořádány. Jsou dnes

42

43

SCHEYBAL, Josef. Hrad a zámek Frýdlant. Správa státního zámku Frýdlant v Čechách, 1978, s. 17. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Liberecký kraj. Praha: Knižní klub,

2008, s. 62.

40

instalovány nejen v prostorách hradu – jak tomu bylo do r. 1945 – ale i v komnatách zámku.44 Současná expozice zahrnuje nejstarší hradní muzeum, kapli s cenným mobiliářem a dvě zámecká křídla. Kromě nábytku, zámeckého zařízení, obrazů, skla a porcelánu je v současné expozici zahrnuta především bohatá sbírka zbraní ze 14. až 19. stol., které patří samotný prohlídkový okruh. Bohatá je i zámecká a hradní obrazárna s vynikajícími díly českých barokních mistrů (např. V. V. Reinera, K. Škréty nebo P. Brandla), dětský pokoj, vrchnostenská kancelář a výjimečný soubor dýmek. V přízemí renesančního zámku je umístěna stále ještě funkční kuchyně s původním mobiliářem.

44

ANDĚL, Rudolf; FIALA, Zdeněk. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 3 –

Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 123.

41

4. Umělecko-historický rozbor hradu a zámku Frýdlant První část této bakalářské práce se zabývala dějinami Frýdlantu, především jeho jednotlivými majiteli a v souvislosti s nimi i postupnými stavbami, přestavbami a dostavbami hradu a zámku Frýdlant, o které se jednotliví majitelé zasloužili. Ve druhé části bych se chtěla věnovat převážně umělecko-historickému rozboru frýdlantského hradu a zámku, a to s ohledem jak na samotný komplex budov, tak i na jeho interiéry.

4.1. Areál hradu a zámku Frýdlant a jeho opevnění Areál frýdlantského hradu a zámku se nachází na vyvýšenině umístěné jižně nad městem a tvoří jej rozsáhlý komplex s bohatým stavebně historickým vývojem. Celý tento komplex má zhruba oválný půdorys, pouze jižní a východní strana nepravidelně spadá. Za jistou nepravidelnost může skutečnost, že hrad byl stavěn jednak na nepravidelném terénu, tedy čedičové skále, kterou ze tří stran obepíná řeka Smědá, a jednak byl postupně dostavován po několik staletí podle toho, jak to dovolovaly podmínky a poměry tehdejších majitelů frýdlantského panství. V době svého založení hrad vymezovala pouze obvodová hradba na vrcholu skály, ke které byl přiložen obdélný palác. Hlavní obrannou stavbou se stal volně stojící válcový bergfrit, dnes nejmarkantnější pozůstatek nejstarší fáze hradu. Od 14. stol. bylo hradní jádro postupně doplňováno dalšími budovami, až bylo zcela obestavěno. 45 Vstup přitom zajistila nová věžovitá brána. Zhruba po stu letech, v první polovině 15. stol., byl vnitřní hrad obehnán parkánem, který byl zesílen čtverhrannými, dovnitř otevřenými baštami s novou

45

BRYCH, Vladimír; RENDEK, Jan. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Nakladatelství 555,

2002, s. 61.

42

vstupní bránou. V pozdní gotice bylo nově opevněno předhradí, které značně rozšířilo plochu hradu, s využitím dělových bašt, které doplnily i starší parkán jádra.46 S novými redernskými majiteli došlo koncem 16. stol. k náročné renesanční přestavbě hradu a rozšíření areálu, hrad byl přestavěn na výstavný zámek. Je však potřeba zmínit, že renesanční úpravy probíhaly již od 30. let, tedy za Biberštejnů, důkazem toho je nápisová deska Kryštofa z Biberštejna na nádvoří hradního jádra, která je datována rokem 1551.

Horní hrad byl tak opatřen sgrafitovou omítkou

s figurálními a motivy a věž získala známou renesanční helmici. Renesanční výstavba nových obytných prostor se soustředila zejména na bývalé předhradí. Za výstavbu nového (dolního) zámku, patrového paláce s osmibokou věží a pokrytou sgrafitem, se zasloužil již zmiňovaný italský architekt Marco Spazzio, který na Frýdlantu působil od 80. let. Během let 1598 až 1602 vznikla ještě nová zámecká kaple sv. Anny, která byla připojená na západní straně k novému zámku. Za obývání hradu Švédy došlo k výraznému posílení hradebního systému a zámecká residence se proměnila v dobře odolávající pevnost. Mohutný barbakán před vstupní branou a trojice polygonální bastionů, vybíhajících v ostré břity, byla vystavěna v letech 1646-1647. Na přístupové straně byl vyhlouben široký vyzděný příkop.47 Příkop se táhl od srázu ke srázu kolem celého hradu, ale nyní je z části zasypán a z části pokryt prkny. Přes příkop se mohlo přecházet pouze po spuštěném padacím mostě. Na bráně zvenčí visí ještě řetězy, kterými se most zvedal. Nad průjezdem můžeme spatřit erby bývalých držitelů, odspoda Gallasů, Clamů, Redernů a Šliků. Ve druhé polovině 17. stol., když byl hrad opět v držení Gallasů, došlo k jeho raně barokní přestavbě, na které se autorsky podílel architekt Marco Antonio Canevalle. Další úpravy se odehrály v letech 1749, kdy byly zřízeny terasy u dolního nádvoří, a v roce 1767, kdy za Clam-Gallasů vznikalo kastelánské křídlo a nové 46

BRYCH, Vladimír; RENDEK, Jan. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Nakladatelství 555,

2002, s. 61. 47

Tamtéž, s. 62.

43

konírny, přičemž oba objekty byly roku 1867 zbořeny. Poté v roce 1785 došlo k přestavbě a úpravě dolního zámku pro pohodlné bydlení majitelů panství. Za ClamGallasů sloužil hrad jako již zmiňované muzeum přístupné veřejnosti. Poslední velká přestavba zámeckého areálu probíhala mezi lety 1867-1870, kdy bylo postaveno nové kastelánské křídlo, a to na místě zbořeného, a dolní zámek prošel výraznými novorenesančními úpravami. Horní hrad byl až na drobné zásahy přestavbou nedotčen. V nádvoří předhradí dal po zrušení stájí hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas postavit schodiště k hornímu hradu. 48 Na konci 19. stol., po zbourání stájí, bylo postaveno nové schodiště k hornímu hradu, které bylo posunuté směrem na západ až téměř k dnešní třetí hradní bráně. Původní hrad stojící na vrcholu čedičové skály byl obklopen parkánem, jelikož severovýchodní svah nebyl tak strmý, ale pozvolnější, mohlo vzniknout předhradí obklopené hradbami se zbytky původního příkopu, aby tak chránilo přístup k hornímu hradu. Kastelánské křídlo a dolní zámek zaujímají severovýchodní stranu tohoto předhradí, na jeho opačné straně však můžeme nalézt pás hradeb, podél nichž se stoupá k třetí bráně v podobě vyzděné rampy. Za touto cestou už následuje schodiště umožňující přístup do hradu. Hrad s předhradím tedy chránil rozsáhlý hradební systém, okolo něhož se nachází rozsáhlý zámecký park. V parku byly vybudovány pohodlné pěší cesty umožňující promenádu kolem hradu a vysázeny stromy. Dendrologicky nejbohatší je okolí hlavního vchodu do areálu. Mezi nejstarší dřeviny patří javor stříbrný, jírovec červený, buk červenolistý, buk převislý a statné douglasky. Významné místo zaujímá i jedle obrovská, jedlovec kanadský nebo cypřišky. V první polovině 19. stol. byl parkán horního hradu ve své jižní části zastavěn budovou s úřednickými byty. Dvoukřídlá stavba stojí na půdorysu otevřeného písmene V. Západní křídlo je přízemní, východní má nad zapuštěným přízemím obytné patro.49 Tam, kde se obě křídla potkávají, se nachází schodiště vedoucí do patra. Domek je 48

ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji.

Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010, s. 89. 49

Tamtéž, s. 92.

44

omítnut okrovou barvou doplňující jednoduché šambrány kolem oken a vstupu. Portál a korunní římsa jsou provedené v hladké bíle omítce. Ve vstupu východního průčelí nalezneme dvoukřídlé dřevěné kazetové dveře. Nesmíme zapomenout ani na studnu, která se nachází v prostoru předhradí a je posazena před švédský barbakán. Kdy studna vznikla a kde bylo její původní umístění, nevíme, ale uvádí se, že pochází z doby renesančních přestaveb za Redernů. Kamennou nádrž se zkosenými nárožími v horní části zpevňuje železná páska. Nádrž překrývá železný umělecko-řemeslně náročně provedený baldachýn přichycený v jejích rozích. Baldachýn otevřený po stranách kružbami v lomených obloucích uzavírá zaoblení tvořené propletenými kovovými pruty, které navozuje iluzi síťování.50 Ve frýdlantském areálu se také nacházejí dvě kamenné lavičky, jejichž stáří nám není známo. Jednu můžeme najít v prostoru nádvoří horního hradu, kde přiléhá k jeho severnímu křídlu a ta druhá se nachází v severní části dvorního průčelí dolního zámku. Součástí areálu hradu a zámku Frýdlant je také hospodářský dvůr, domy s čp. 4003, 4046 a 4052 nacházející se východně od něj, dále tzv. kaplanka ležící severně a dům čp. 4030 situovaný západním směrem.51 Kolem celého areálu bylo v r. 1977 vyhlášeno ochranné pásmo. V r. 2001 se frýdlantský hrad a zámek stal prohlášením vlády České republiky národní kulturní památkou. Frýdlantský stavební komplex se tedy skládá ze čtyř hlavních částí, a to nejstaršího horního hradu, kaple, dolního zámku a tzv. kastelánského křídla.

50

ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010, s. 89. 51

Tamtéž, s. 93.

45

4.1.1. Opevnění hradu a zámku Nejstarší dochovanou fázi hradního opevnění tvoří hradební zeď se čtvercovými baštami z poloviny 15. stol., která je viditelná kolem horního hradu. Zhruba k první třetině 16. stol. je datována další fáze hradebního opevnění, která se však nedochovala v úplnosti. Zeď navazovala ze západu na dnešní věž s druhou bránou a v ostrém zalomení příkře zatáčela k třetí hradní bráně postavené v hradbě horní hradu. Patrně probíhala v místech dvorního průčelí kastelánského křídla a pokračovala přímo až k půlkruhové baště, která ukončuje nový zámek na severovýchodní straně.52 Zeď pokračovala pod průčelím nového zámku až ke kapli, kde se napojovala na okrouhlou baštu, kterou dnes tvoří základ presbytáře kaple. V době obývání hradu Švédy došlo k zesílení opevnění barokními hradbami, barbakánem, dvěma ostroúhlými baštami a silnou hradební zdí. V roce 1881 byly Wilhemem Heckem částečně upraveny hradby. Takto byl upraven terén mezi cestou podél hradební zdi a novým zámkem, jež měl podobu příkrého svahu. V průběhu 18. a 19. stol. byl však tento terén vyrovnán terasami spojenými schodišti a cesta, která spojovala druhou a třetí hradní bránu, byla vyrovnána dlážděnou rampou tzv. rytířskou stezkou. V současné době přístup do předhradí umožňuje první vstupní brána, která je prolomena ve zdi švédského barbakánu, jehož úloha byla chránit původní hradní vstup, tedy dnešní druhou hradní bránu. V ose vstupu se nacházejí čtyři zmiňované erby a po pravé straně druhé vstupní brány můžeme spatřit kamennou desku s také již zmiňovaným nápisem, který je upomínkou na Švédy. Druhá vstupní brána, která má tvar oblouku a dostaneme se jí do předhradí, je přístupná dvorkem barbakánu a prochází čtverhrannou věží. Věž, kterou původně kryla renesanční helmice je nyní ukončena římsou nesoucí kamenné cimbuří a stanovou střechou krytou břidlicí. Hradební zeď uzavírající prostor předhradí pochází z období baroka, neboť starší hradba musela na severní a severovýchodní straně na konci 16. století ustoupit 52

ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010, s. 91.

46

budování nového zámku a v 18. století výstavbě kastelánského křídla. Na západní straně ji pohltila barokní fortifikace.53 Na severovýchodní straně nalezneme okružní zeď, která navazuje na barbakán až k pětibokému bastionu na východě. Upravením parkánové zdi a původní bašty vznikl tzv. ostrý roh neboli bastion, podobný je i na východním nároží předhradí. Přístup k němu umožňuje kamenné schodiště vedoucí z parkánu horního hradu a vložené do přízemní přestavěné starší bašty. V ostrém rohu se nachází kamenná strážní věžička s širšími okny přístupná z terasy jednoduchým segmentově ukončeným vstupem.54 Věžička je zakončená mansardovou střechou vyskládanou z šindelů. Bastion východního nároží předhradí, jehož původní kamenná terasa byla uzavřena zdí ve tvaru cimbuří, má dnešní podobu prvního patra v 19. stol. a spolu s ním byla znovupostavená okrouhlá strážní věžička, tzv. korouhevní, kterou ukončuje vyložený ochoz. Stěny bastionu jsou omítnuty imitací kvádrování. Barokní zeď lze sledovat až za okrouhlou baštou na východním nároží parkánové zdi horního hradu, která byla za švédské okupace zajištěna obdélným bastionem. Ten dnes slouží jako vyhlídková terasa, tzv. Valdštejnova vyhlídka. 55 U dnešní druhé brány se na západní straně připojila hradba k barbakánu a zhruba kopírovala průběh starší hradební zdi. Vzniklá mezera mezi těmito zdmi byla zasypána, vydlážděna a vytvořila terasu přístupnou z parkánu obklopujícího horní hrad.

4.2. Horní hrad Horní, a tedy vlastní hrad, je zvláštní nepravidelnou čtverhrannou stavbou, na jejíž dispozici jsou patrné postupné dílčí přestavby.56 Je postavený na vrcholu čedičové skály, tedy posazený nejvýše, a navenek tvoří úplně uzavřený masiv, v jehož 53


Tamtéž, s. 92.

55

Tamtéž, s. 92.

56

HEBER, Alexandr František. České hrady, zámky a tvrze. 2. díl – Severní Čechy. Praha: Argo, 2006,

s. 92.

47

středu je malý dvůr. Přístupová cesta na toto nádvoří byla možná jen průchodem, jenž vedl celou šířkou přízemí hradu, a stoupalo se k němu po několika schodech (třetí brána). Průchod byl tak dlouhý, že jeho délka v něm dovolila umístit ještě další dvě brány (první a druhá brána). Do vnitřku hradu tedy vedou tři silné brány za sebou jedním průjezdem, z nich u první z nich býval i padací most. Cesta do středověkých hradů nevedla nikdy rovným směrem, aby nepříteli nebyla usnadněná, a tak tomu bylo i u tohoto hradu. Hradní nádvoří je tedy malé, protože skála nedovolovala budovat hrad do šířky, a tak se stavělo do výšky. Podnes se z nejstaršího hradu zachovala jen mohutná válcová věž nazývána Indica. Umístění této věže, jež tvoří vlastní jádro hradu, je zvláštností horního hradu. Bergfrit totiž nestojí samostatně, ale je ze všech stran sevřen stavením. Tato mohutná válcová věž je kruhového půdorysu a je jistě nejstarší částí hradu. Byla zbudovaná z lomového kamene do výšky 49 metrů, její průměr činí 10 metrů a její zdi mají v nejsilnějších částech až 4 metry. Věž nebyla opatřena žádným schodištěm a přístup do ní byl z vyššího patra. Ve věži jsou pouze dvě místnosti, které sloužily jako vězení, později pevný sklep, v němž majitelé uchovávali své peníze. Je to prostor ve výši prvního patra se třemi železem pobitými dveřmi, v níž se zachoval i velmi starý vězeňský stůl. Nad touto místností se nachází ještě jeden a také tak pevný sklep, zde ovšem zbyly pouze jedny dveře. Ve věži dříve bývalo ještě jedno vězení, velmi hluboké, které je nyní zasypané a od r. 1679 se již nepřipomíná. Nejvýše ve zdivu věže je prostorná pavlač, odkud můžeme vyhlížet na severní a výhodní stranu, jelikož na západní a jižní straně nám ve výhledu brání vysoké hory. Věž je přikryta trojnásobnou helmicí s galériemi, která pochází až z 16. stol. a nechala ji zřídit Kateřina z Redernu. Roku 1802 byla znovu pobyta plechem, věž byla původně měděná. Pozvolna od první poloviny 16. století byla započata postupná proměna hradu na zámek. Pro Frýdlant se stal charakteristickým rysem neobvyklý vznik renesančního zámku na nepravidelném půdorysu středověkého hradu.57 Hrad byl původně ve slohu gotickém a později byl přestavován ve slohu renesančním, přičemž první renesanční přestavbu, hradní palác na jižním konci, dokončil už v r. 1551 Kryštof z Bibrštejna. 57


48

Připomíná to deska nade dveřmi u vstupu, jejíž latinský nápis zní. „MAGNIFICUS AC GENNEROSUS DOMINUS DOMINUS CHRISTOPHORUS BARO DE BIBERSTEIN, DOMINUS SOVAVIAE, FRIDLANDIAE, BESCOVIAE ETC. FIERI IUSSIT. ANNO 1551“58 Jižní křídlo tedy představuje tato dvoupatrová budova, která je vklíněná mezi gotická křídla a vstupní věž, budova je pročleněna dvěma malými lodžiemi v obou patrech. Západní křídlo z počátku 16. stol. vzniklo na starém půdorysu, kdy bylo přestavěno kolem r. 1600 Kateřinou z Redernů a poté v r. 1676, jelikož bylo nutno přestavět střechu, která shořela po tom, co do zámku uhodil blesk. Střechu dal opravit hrabě František Gallas a na památku toho tam nyní stojí gallasovský erb a tabule, která je obklíčena válečnými odznaky. Na této tabuli stojí nápis. „ FERDINANDUS II. CAESAR PIUS, JUSTUS, PRAECLARA ET HEROICA BELLI PASISQUE FACINORA LLMI. AC. EXCELL. D. D. MATHIAE S. R. I. COMITIS GALLAS IN ARCE CAMPO, LIBERA TURRI ET MATERELLO, DUCIS LUCERAE, DOMINI IN FRIEDLAND, REICHENBERG, SMIRCZITZ ET HORSCHENOVES, S. C. R. M. INTIMI ACTUALIS CONSILIARII, CAMMERARII, SUPREMI COLUC TENENTIUM GENERALIS, CAMPI MARESCHALLI, EQUITUM PEDITUMQUE COLONELLI ETC. ETC. HAC ARCE ET DOMINIO REMUNERARI VOLUIT MDCCXXXIV. QUIORUM ERGO HOC MONUMENTUM GRATISSIMUS FILIUS FRANCISCUS FERDINANDUS S. R. I. COMES GALLAS DUX LUCERAE ETC. ETC. EREXIT MDCLXXVI.“59 Ve 2. polovině 16. stol. vzniklo, rovněž za Redernů, také východní křídlo, které bylo vklíněno mezi kulatou věž a věž vstupní. Tím se hradní nádvoří uzavřelo vysokými dvoupatrovými budovami, které zároveň zmenšily jeho původní rozlohu na tento malý prostor. Redernové takto obětovali fortifikační funkci hradu, aby dosáhli prostorného zámeckého sídla, které ze všech stran přiléhalo k obvodu hradeb. Čtverhranná věž u vstupní brány byla pohlcena jihovýchodním křídlem a střecha získala renesanční podobu, stejně tak i bergfrit získal renesanční helmici. Těmito 58

SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 10. díl - Boleslavsko. Praha: Argo,

1997, s. 179. 59

Tamtéž, s. 179.

49

změnami získal horní hrad v podstatě svou dnešní podobu, jelikož další změny postihovaly spíše detaily. Tyto přestavby, které slohově sjednotily celek, jsou dílem italského architekta Marca Spazzia a políra Antonia. Ještě mezi léty 1661 až 1773 byla zřízena vnější brána věže a padací most byl zcela odstraněn, zbyly po něm pouze řetězy. Úpravy z konce 17. stol. připomínají erby Gallasů, matky Antonína Pankráce z Gallasu, hraběnky de Arco a nápisy na vnější straně věže. „ANTONIVS PANCRATIVS RVDOLPHVS S. R. I. COMES DE GALLAS DVX LVCERE IN ARCE CAMP: ET LIB: TVRRI. DN IN FRIDLAND. ET SMIRSITZ S. C. M. SVPREM COLONELL SERENISSI MI DVCIS ET ELECTORIS BAVARLE CAMERARI ACTVALIS etc.“ a „VICTORIA COMITISSA DE GALLAS NATA COMITISSA DE AR CO DVCISSA LVCERE DNA IN RIDLAND ET SMIRSITZ.“60 Další úpravy, které se ve frýdlantském areálu odehrály, se však až na drobné detaily horního hradu netýkaly. Na konci 18. stol. přestaly hrad obývat knížecí rodiny a od r. 1801 byl hrad zpřístupněn veřejnosti, přičemž je jedno z prvních zpřístupněných šlechtických sídel v Evropě. Hrad prodělal v letech 1996-2000 rozsáhlou konzervaci. Byla opravena věž, střecha hradního paláce, zrestaurovány renesanční omítky a obnoveny původní interiéry. Přitom autenticita a historický vzhled objektu zůstaly neporušeny. 61

4.2.1. Interiéry horního hradu Od roku 1801 byl hrad proměněn v muzeum a zpřístupněný veřejnosti. Některé místnosti se sice ještě užívaly, ale šlechta obývala pouze renesanční zámek. Toto zpočátku nepříliš obsáhlé muzeum bylo postupně rozšiřováno dalšími generacemi, takže s původní galerií obrazů nebo zbrojnicí začaly přibývat další portréty, obohacována byla neustále také zbrojnice, založeny byly i mnohé sbírky, např. starých oděvů zaměstnanců nebo sbírka dýmek. 60


KROPÁČEK, Jiří. Severní Čechy: krajina, historie, umělecké památky. Praha: Panorama, 1981, s. 72.

50

Ovál horního hradu s velkou okrouhlou věží při východní části okružní zdi má dnes nad podsklepenou západní částí ještě přízemí a dvě patra, přičemž podsklepena je jen západní část obytné budovy. Pokud se do hradu vydáme hlavními schody z věže, jako první se nám naskytne tzv. malá redernská síň, Název je odvozen od obrazů rodu, které jsou po celé místnosti rozvěšeny. Hned na prvním obraze spatříme slavného Melchiora z Redernu, po pravé straně visí obraz jeho chotě Kateřiny Redernové, rozené Šlikové, naproti matce spatříme jejího syna Kryštofa, posledního frýdlantského vládce jejich rodu. Podle starších podkladů je autorem olejomaleb malíř Jan Filip Leubner. V místnosti najdeme i obraz Albrechta z Valdštejna, malovaný z r. 1626 frýdlantským malířem Kristiánem Kaulferschem. Valdštejn na něm drží v levici maršálskou hůlku, pravou rukou je opřen o stůl s přilbou a u nohou má pancíř a zbroj na ramena. Vedle obrazu visí i meč, který mu kdysi patřil. Na stole, který je v této místnosti umístěn, je vystaven model frýdlantského hradu ze dřeva a ve skříních jsou vystaveny staré listy Bibrštejnů, Redernů a Albrechta z Valdštejna. V této místnosti si také nemůžeme nevšimnout litografie redernské hrobky. Je zde umístěna vitrína s Melchiorovými pozůstatky, které byly z hrobu vyňaty a určeny k identifikaci. Ve vedlejší místnosti, tzv. rytířském sále, nás zaujme portrét Matyáše hraběte z Gallas, který má rovněž vedle svého portrétu vystavenou pochvu s mečem. Jeho podobizna je dílem malíře Františka Leuxe. Nalezneme tu i portréty jeho druhé manželky Doroty Anny z Lodronu, Františka Ferdinanda Gallase, jeho manželku Johannu Emericianu Gallasovou nebo Františkova bratra Antonína Pankráce. Rytířský sál je ozdoben nádherným vlašským krbem, zasazeným kolem r. 1670, jež má velmi ušlechtilou architekturu. Mramorovou desku krbu nesou dvě renesanční volutové konzoly, vlys vyplňuje jemný rostlinný ornament a nad krycí deskou se až k rovnému stropu tyčí velká osová kompozice s dvěma znaky. Levý, z heraldického hlediska pravý, patří Antonínu Pankráci Gallasovi, pravý, resp. levý, jeho druhé manželce Janě Emerencii Gašínové. Osu celé kompozice tvoří dole velká maska s postranními rozvilinami a nad ní na dvou volutách postava andílka nesoucího korunu. Podobný

51

toporný charakter mají i andílčí postavy, držící po bocích oba znaky. 62 Zřejmě se jedná o práci dvou mistrů. Pokračování obrazů rodu Gallasů až do jeho vymření se nachází i v následující místnosti, kde jsou obrazy i rodu Clamů. Mezi významnější obrazy patří např. obraz Jana Václava, Marie Anny z Dietrichštejna, jeho první manželky, obraz syna Filipa Josefa s manželkou či Kristiána Clam-Gallase, který maloval první ředitel pražské akademie, Josef Bergler. Na první pohled nás může upoutat podobizna krásné ženy, manželky Kristiána Kryštofa, Josefíny Clam-Gallasové, jejíž obraz maloval portrétista Josef Grassi. Kristián měl s manželkou dva syny. Vilém zemřel v mladém věku, a tak se jediným dědicem stal Eduard, jehož portrét visí vedle dveří do další místnosti. V této prostoře nad komínem můžeme také spatřit gallasovský erb. V další z místnosti jsou rovněž staré obrazy, mezi nimi obraz generála Jana ze Šporku, dále spatříme skříň, ve které jsou vystavené různé památnosti, ať už starodávné porcelánové nádobí či malé podobizny. V prvním patře horního zámku najdeme Eduardovu pracovnu, která byla zařízená jako jeho kancelář. Místnost zaujímají dary, které dostal od svých důstojníků a přátel, a také vitrína s vojenskými vyznamenáními, mezi nimiž nechybí Řád zlatého rouna. V pokoji stojí také skříň a v ní Eduardovy generálské uniformy. V rohové místnosti bibrštejnského křídla je vystavená zmiňovaná sbírka uniforem panského služebnictva. Nesmíme opomenout ani tzv. modrý pokoj, ve kterém visí staré dřevěné hodiny z doby okolo r. 1680. Prohlédnout si zde můžeme podvozek k dětskému vozíku, raně barokní saně nebo nosítka, jimiž se panstvo dávalo přenášet mezi zámeckými budovami, poněvadž stav hradních cest nevyhovoval krásným róbám panstva. Nosítka

62

MENCLOVÁ, Dobroslava. Státní zámek Frýdlant v Čechách. Národní památkový ústav, územně

odborné pracoviště v Liberci. 1955, s. 46.

52

byla proto jediným řešením, jak se dostat bez přílišného znečistění z jednoho místa na druhé. V prvním patře frýdlantského hradu nechybí ani lovecký salónek, kde jsou vystaveny lovecké trofeje. Od stropu visí lustr zhotovený z jeleních parohů. Paroží na všech stěnách salónku svědčí o tom, že loveckému sportu majitelé panství vyloženě holdovali. Ve druhém patře se nachází proslulá zbrojnice, prostorný klenutý sál, který za Redernů sloužil jako hodovní síň. Později byla místnost upravena ve zbrojnici. Zakladatelem sbírky zbraní byl prý již sám Melchior Redern. Nejstaršími exponáty jsou zbraně husitské, k nejstarším zbraním patří také dvě hákovnice. Pak jsou zde vystaveny drátěné košile, cepy, samostříly, železná děla, pancíře, přilbice, sekery, partyzány, kopí, meče, kordy, čekany, koule, kotle nebo také hudební nástroje. Zbrojnice dále pokračuje i v další místnosti, která je součástí staré vstupní věže, a jsou zde muškety. Ve druhém patře najdeme unikátní sbírku dýmek, založenou Eduardem ClamGallasem, přičemž dochovaná sbírka čítá 220 exponátů, které jsou zhotoveny z různých materiálů, ať už to jsou klasické pěnovky, dřevěné dýmky nebo kamenné či z porcelánu.

4.3. Zámecká kaple Renesanční proměna hradu byla završena mezi lety 1598-1602 výstavbou kaple navazující z jihu na dolní zámek.63 Zámeckou kapli sv. Anny dali postavit a zařídit Melchior a Kateřina z Redernů. Stavebně se na ní podílel opět architekt Spazzio spolu s polírem Antoniem. Na místě kaple stávala dříve strážní věž, jejíž kulaté stěny byly pro tuto novou stavbu zčásti využity. Kaple byla založena na půdoryse řeckého rovnoramenného kříže, jehož ústředním prostorem byl střední čtverec na křížení obou příčných ramen. Na východní, severní a jižní straně se k čtverci křížení připojovaly tři půlkruhem uzavřené apsidy, z nichž východní byla vybudována nad starší okrouhlou 63

ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji.

Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010, s. 90.

53

dělovou baštou. Dvě postranní apsidy, severní a jižní, byly postaveny nad východní částí křídla, ve spodních etážích nepravidelného, protože orientačně osa kaple, sledující směr od východu k západu, musela tu vyrovnat rozdíl mezi jižní příčnou zdí Nového zámku a parkánovou zdí horního hradu, které nebyly rovnoběžné. 64 Díky tomu je také východní část křídla pod kaplí znatelně širší než část západní. Kaple, která se volně mohla rozvinout pouze západním směrem, o patro převyšuje zámek a jeho sedlové střechy kryje břidlice a zdobí kovaná koruna. Architektura kaple vycházela ze severoněmecké renesance, v níž přežily až do 17. stol. gotické prvky. To dokazují např. vysoká okna s kružbou ukončená lomeným obloukem. Původní goticko-renesanční ráz kaple, stejně tak jako sousední zámek, byl narušen pseudorenesanční úpravou v 80. letech 19. stol. Tím je myšleno především geometrické sgrafito, které bylo užito i na spojovacích chodbách zámku, dále keramická dlažba nebo zazdění některých oken apod. V patře kaple se lze setkat i se sgrafity figurálními. Průčelí obracejíc se do prostoru předhradí a vrcholící novorenesančními štíty je hladké, pouze jeho nárožní pilastry pokrývá psaníčkové sgrafito.65 Hrad s kaplí spojuje tzv. prampouch, podklenutý přechod. Jeho konečná úprava, kterou můžeme vidět dnes, pochází z konce 19. stol., kdy byl opatřen stejným sgrafitem, jako vidíme i na kapli a chodbách dolního zámku. Sgrafita jsou od mnichovského malíře Franze Dietricha, který na nich zobrazil světce související se vznikem křesťanství. Kaple je i vysvěcena, mše se zde však konají pouze vzácně. Kaple je označena dvěma deskami s latinskými nápisy. „HAEC AEDES SACRA ERECTA EST PER BARONEM MELCHIOREM DE REDER ET EJUS CONJUGEM CATHARINAM MDXCVIII“66 a „RENOVATA VERU JUSSU SUAE EXCELL.

64

MENCLOVÁ, Dobroslava. Státní zámek Frýdlant v Čechách. Národní památkový ústav, územně

odborné pracoviště v Liberci. 1955, s. 21-22. 65


MENCLOVÁ, Dobroslava. Státní zámek Frýdlant v Čechách. Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 1955, s. 23.

54

COMITISSAE

CLOTILDAE

DE

CLAM-GALLAS

NATAE

COMIT.

DE

DIETRICHSTEIN. PROSKAU. LESLIE MDCCCLXXXI“67

4.3.1. Interiéry zámecké kaple K původnímu zařízení kaple patří kromě kazatelny i dva oltáře. První, renesanční protestantský oltář, který pochází z počátku 17. stol., je vynikající řezbářskou prací německého malíře a řezbáře Ambrože Frizsche, který zhotovil podobný oltář i pro zámeckou kapli v Liberci. Německý malíř a řezbář se podílel i na kazatelně, zavěsil nad ni jako honosnou korunu osmiboký baldachýn završený krajkovím z jemně řezaných arabesek. Druhý, postranní oltář je barokní katolický a vznikl na počátku 18. stol. Oltář je postavený do severního ramene řeckého kříže. V kapli jsou přítomny i varhany, které byly zakoupeny na Vídeňské světové výstavě r. 1874. Varhany jsou plně funkční a byly vyrobeny Gebruderem Walterem.

4.4. Dolní zámek Dolní neboli nový zámek se nachází ve východní části předhradí a byl vystavěn už na konci 80. let. 16. stol. Díky novému zámku byla obětována fortifikační funkce na východní straně předhradí. Jelikož přestal potřebám panstva vyhovovat horní hrad (zámek), Redernové se rozhodli vybudovat novou prostornou stavbu, na které se opět účastnil architekt Marco Spazzio. Je to stavba, která má dnes kromě přízemí a dvou pater ještě podkroví a sloužila původně jako správní a kancelářská budova. Tomu odpovídá i její vnitřní uspořádání. V půdoryse tvořila téměř pravidelný obdélník 36 m dlouhý a 12,5 m široký, k jehož dvorní zdi byla téměř uprostřed přistavěna věž, v přízemí čtverhranná, od l. patra

67


55

osmiboká, ukončená renesanční helmicí. 68 Původní zámek pokrývala sedlová střecha s volutovými štíty a dvorní průčelí bylo pokryto figurálními sgrafity s již známými motivy, která byla při klasicistní přestavbě na konci 18. stol. zabílena a v 70. letech 19. stol. je nahradilo malované kvádrování. Figurální sgrafita tak byla objevená a odhalená až po roce 1958, kdy se jejich restaurace ujali umělci M. Kolář a V. Turský. Zámek měl být dle původního projektu symetrickou stavbou komponovanou na střední příčnou osu zdůrazněnou vysokou věží. K záměru nedošlo z důvodu jeho prodloužení jižním a jihovýchodním směrem. Jednalo se především o přístavek spojovací chodby vtěsnaný do svahu mezi parkánem horního hradu a okrouhlou baštou a přístavbu kaple.69 Původní podobu východního průčelí neznáme, dnešní přestavěné průčelí je z konce 19. stol. a navazuje na stavbu tzv. kastelánského křídla. V r. 1785 získala všechna patra pravidelné řazení oken, tehdy ještě včetně volného přízemí. V témže roce vzniklo i podkroví v dnešní podobě. Za Edurarda Clam-Gallase byl zámek přestavěn za přítomnosti vídeňského architekta a později stavebního ředitele panství Wilhelma Hecka. Hecke se ujal adaptace dolního zámku i kastelánského křídla a propojil obě budovy do jediného renesancizujícího celku, obě budovy propojil polygonálním kamenným rizalitem s arkádovým vstupem na schodiště. Střechám vrátil kamenné renesanční štíty a vikýře a průčelí sgrafitoval rustikou. V poslední třetině 19. stol. byly však při neorenesančních úpravách vikýře nahrazeny dnešními historizujícími, pouze východní strana zůstala ponechána. Tuto podobu si zámek zachoval podnes.

4.4.1. Interiéry dolního zámku Budova nového zámku je vystavěna přízemím, dvěma patry a pozdějším podkrovím. Přízemí zámku bylo přístupné přímo z nádvoří širokým portálem, který ústil do podvěží, odtud vedl portál do úzké příčné chodby. V přední části úzké chodby

68

MENCLOVÁ, Dobroslava. Státní zámek Frýdlant v Čechách. Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 1955, s. 9. 69


56

se nachází zámecká kuchyně. Vedle původních dveří stojí dnes moderní sporák s dymníkem. Velká kamna s pěti pecemi, malá kamna a gril pocházejí z přelomu 19. a 20. stol. V kuchyni je také k vidění velké množství měděného nádobí, které je uvnitř vycínováno, např. pánve, kastroly, pekáče na ryby, poklice, formy na zmrzlinu a mnohé další nádobí. V přízemí se nachází i komora, která jako jediná ze všech prostorů v přízemí, má palubovou podlahu, ostatní jsou vydlážděné. Přízemí sloužilo původně jedině hospodářským účelům. Ještě v r. 1818 zaujímala celou severní polovinu zámku velká stáj, teprve pak byly postaveny nové budovy koníren v nádvoří. 70 Po velkých stavebních úpravách se právě přízemí zachovalo nejlépe, zachovány jsou i renesanční křížové klenby. První patro je dnes přístupné přímo z nádvoří barokním schodištěm, jakým se dostaneme na chodbu, která spojuje všechny pokoje pánského patra. Eduard ClamGallas si v tomto patře zařídil svůj byt, patro jím tedy bylo obýváno a koncem 60. let 19. stol. bylo zařízeno v neorenesančním duchu. První místností v tomto patře je ložnice Františka z Clam-Gallasu, je ozdobena perským kobercem či přehozem z kašmíru. Vlevo ode dveří visí podobizna Františka Clam-Gallase, posledního mužského potomka této větve, syn Eduarda a jeho ženy Klotildy. Další místností je pracovna Františka Clam-Gallase, jedná se o luxusně zařízený pokoj s bohatou renesanční štukaturou. V pokoji jsou vystaveny Františkovy památky, např. lovecká puška, oblíbené knihy, obrazy či keramika. K nejhezčím neorenesančním prostorám prvního patra patří malý přijímací salónek, který je obložen dřevem až do stropu, jeho stěny jsou členěny renesančními pilastry a strop je zdoben renesančním štukem. V pokoji najdeme sedací soupravu, kopie obrazů, které jsme viděli už v rytířském sále nebo vázy z dánského porcelánu. V prvním patře najdeme rovněž zámeckou knihovnu, která skýtá část rozsáhlého knižního fondu ze staré knihovny Gallasů a Clam-Gallasů. Z knihovny se vchází do velkého modrého salonu. Celkový dojem této prostory na nás působí velmi luxusně, je zakryta koženými tapetami, které jsou zdobené zlacením a malbou. Podlahu pokrývá velký, ručně vázaný, perský koberec. Místnost modrého salonu je vybavená benátskými zrcadly, pseudorenesančním nábytkem, keramickým

70


57

krbem a na stěnách visí barokní obrazy. Neodmyslitelnou místností panského patra je herna neboli tzv. erbovní sál, s níž sousedí i tzv. kuřácký pokoj. Ve druhé polovině 19. stol. byla k prvnímu patru přistavěná jídelna jako samostatná budova, mohutnými dveřmi se odtud dostaneme na terasu, kde se dříve dalo za pěkného počasí stolovat. Sestoupením z podkroví po točitých schodech se dostaneme do druhého patra dolního zámku a do tzv. dámského patra, které bylo původně přístupné pouze z točitého schodiště v průčelní osové věži. Jak je z názvu patrné, obývaly toto druhé patro pouze dámy. V přilehlé chodbě jsou vystaveny obrazy evropských královských rodin od 16. stol., proto je tato chodba nazývána královská. Z královské chodby také byla vytápěna většina dámských pokojů, které k ní přiléhají. Mnoho dámských pokojů je zařízeno podle vkusu druhé třetiny 19. stol, většinou mají tapety modré barvy. Vybaveny jsou cenným nábytkem, který je sbírkou kvalitních truhlářských výrobků z velké části dobových, z části starožitných, ale i napodobených. Tak jako pánské patro, i dámské patro má svou jídelnu. Jídelna je jako jediná celá obložená z dřevěných desek v duchu raného baroka 17. stol. Zajímavostí dámské patra je tzv. hudební neboli květinový salon. Květinový se mu říká proto, že je celý vytapetovaný modrými tapetami s pestrým květinovým vzorem. Tento salon zřídila Klotilda Clam-Gallasová, která byla známá jako vynikající sopranistka, kytaristka a pianistka. Jejími schopnostmi byl překvapen i Ludvík van Beethoven, který pro ni složil i několik skladeb. Původní hudební nástroje z tohoto pokoje byly pro svoji velkou historickou cenu odevzdány Hudebnímu oddělení Národního muzea v Praze. Poslední částí nového zámku je podkroví, které v dnešní formě vzniklo až po přestavbě v r. 1785. Do té doby měla totiž střecha vysokou sedlovou střechu s renesančními štíty, teprve po přestavbě dostala budova dnešní mansardovou střechu s podkrovními vikýři. Zde si můžeme prohlédnout hostinské pokoje, služební místnost a chlapecký pokoj. Všechny tyto prostory byly zpřístupněny až v r. 2001.

4.5. Kastelánské křídlo Kastelánské křídlo, postavené nejspíše na místě staršího pevnění v r. 1767, Kristiánem Filipem Clam-Gallasem, uzavírá severozápadní stranu předhradí a z jihu navazuje na dolní zámek. Podle půdorysné skici F. X. Hebera to byla jednotraktová 58

budova s risalitem v severním průčelí, připojená k druhé vstupní bráně a barbakanu.71 V tomto křídle býval byt kastelána a hostinské pokoje, přičemž v r. 1869 byla budova zbořena a na jejím místě byla z popudu Eduarda Clam-Gallase postavena nová budova kastelánského křídla a současně s ní přestavěn i nový zámek v novoneresančním stylu. Návrh na novostavbu kastelánského křídla a přestavbu nového zámku provedl architekt Wilhelm Hecke. Stavba obdélného půdorysu je pokryta sedlovou střechou, která je vyskládaná z břidlice a osázená dvěma pseudorenesančními vikýři. Průčelí v úrovni přízemí pokrývá psaníčkové sgrafito, na které navazuje v omítce naznačené kvádrování. Ze severozápadu přiléhá ke kastelánskému křídlu čtverhranná věž pokrytá psaníčkovým sgrafitem a vrcholící hrázděným ochozem a dlátkovou střechou krytou břidlicí.72 Pod okny kastelánského křídla vyplňuje volný prostor pás s rodovými erby. Vstup do kastelánského křídla se nachází v trojbokém rizalitu, který navazuje na budovu dolního zámku. Rizalit obložený pískovcem spojil budovu dolního zámku a kastelánského křídla, obě budovy byly pokryty novorenesančním sgrafitem, což přispělo k dokonalému sjednocení. V úrovni přízemí je rizalit prolomen arkádou a je zakončen štítem s clam-gallasovským erbem, pod nímž vystupuje nápis „EDUARDUS COMES CLAM-GALLAS FIERI IUSSIT MDCCCLXIX.“73

4.5.1. Interiéry kastelánského křídla Ze spojovací chodby dolního zámku se přechází do místností nového kastelánského křídla. První místností nového křídla je klasicistní kabinet, v němž naši pozornost upoutá řada barevných rytin z 18. a 19. stol., jejich autory jsou tehdejší vedutisté, L. Jantscha a J. Ziegler. Další místnosti je biedermeier, kde je umístěná elegantní pohovka s typickým klasicistním motivem hadů. Proti biedermeierovému kabinetu je pracovna, zde opět nalezneme podobizny Clam-Gallasů. Dalšími místnostmi jsou samozřejmě ložnice nebo dětský pokoj, kde si hrávalo všech sedm dcer

71

MENCLOVÁ, Dobroslava. Státní zámek Frýdlant v Čechách. Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 1955, s. 28. 72


Tamtéž, s. 91.

59

Franšiška Clam-Gallase, důkazem toho mohou být hračky z 19. stol., kolekce starých dětských kočárků nebo dětské sáňky, které v pokoji najdeme.

60

5. Závěr Hrad a zámek Frýdlant má dlouhou historii, v pramenech je doložen od 13. stol., přičemž neustále měnil svou podobu, byl několikrát přestavován. Z původního hradu se dochovala jen věž zvaná Indica, jeho přesnou tehdejší podobu však neznáme, stejně tak jsou nejasnosti i v tom, jak hrad v průběhu různých přestaveb vypadal. Postupem času spolu se střídajícími se majiteli vznikl na nepravidelném půdorysu rozsáhlý komplex budov, které do sebe byly přistavovány postupně. Práce je v první části zaměřena na dějiny Frýdlantska a jeho okolí, protože historie města je těsně spjata se stejnojmenným hradem a zámkem Frýdlant. Dějiny Frýdlantu jsou shrnuty od pravěku až po dobu samotné výstavby hradu a zámku. Tato část je také doplněna zajímavou pověstí o vzniku Frýdlantu. Ve druhé části je provedena historie hradu a zámku, která se zaměřila především na jednotlivé majitele počínaje prvními Ronovci a konče posledním rodem Clam-Gallasů, s nimiž samozřejmě souvisí postupná výstavba frýdlantského hradu a zámku. Vlastní architektonický rozbor je proveden ve třetí části bakalářské práce, přičemž pro lepší orientaci v komplexu budov je část rozdělena na několik dílčích kapitol. Areál hradu a zámku a jeho opevnění, horní hrad, kaple, dolní zámek a kastelánské křídlo, u každé ze staveb jsou podrobněji sepsány i interiéry. Vzhledem k významnosti hradu a zámku Frýdlant se k tomuto tématu vyskytuje dosti literatury, kapitola s názvem Frýdlant se objevuje v téměř každé menší či větší encyklopedii hradů a zámků České republiky. Problémem však je, že se v literatuře setkáme pouze se základními informacemi souvisejícími s jeho stavebním vývojem. Proto k zpracování vlastního architektonického rozboru bylo zapotřebí dokumentů a plánů, které se nacházejí v Národním památkovém ústavu v Liberci. Výchozími materiály pro umělecko-historický rozbor se tak staly především Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji a velmi odborně zpracovaná analýza Dobroslavy Menclové o frýdlantském komplexu, jejíž studium vzhledem k odbornosti textu pro mě bylo obtížnější.

61

Práce pro mě byla velice přínosná nejenom z hlediska dějin umění, ale také historie. Své znalosti jsem obohatila o mnoho zajímavých informací. Hrad a zámek Frýdlant je jednou z nejkrásnějších památek u nás. Stát na půdě Frýdlantu a ponořit se do jeho historie je opravdovým zážitkem, proto bych návštěvu frýdlantského hradu a zámku všem vřele doporučila.

62

Bibliografie I.

ANDĚL, Rudolf; FIALA, Zdeněk. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 3 – Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984. 661 s.

II.

ANDĚL, Rudolf; KABÍČEK, Jan. Hrady a zámky severočeského kraje. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, 1962. 326 s.

III.

ANDĚL, Rudolf; KABÍČEK, Jan. Hrady a zámky libereckého kraje. Liberec: Krajské nakladatelství, 1957. 165 s.

IV.

ANDĚL, Rudolf; KARPAŠ, Roman. Frýdlantsko: minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec: Nakladatelství 555, 2002. 240 s.

V.

BLAŽÍČEK, Oldřich Jakub; KROPÁČEK, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění: názvoslovní a tvarosloví architektury, sochařství, malby a užitého umění. Praha: Odeon, 1991. 246 s.

VI.

BRYCH, Vladimír; RENDEK, Jan. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Nakladatelství 555, 2002. 142 s.

VII.

DAVID, Petr a kolektiv. Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku-Frýdlantsko. Praha: S a D, 2008. 174 s.

VIII.

DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Liberecký kraj. Praha: Knižní klub, 2008. 316 s.

IX.

EHM, Josef; WAGNER, Jaroslav. Československé hrady a zámky. Praha: Panorama, 1979. 319 s.

X.

FRANKENBERGER, Otokar; FIDLER, Jiří. Kdo byl kdo: slavní vojevůdci. Praha: Libri, 1997. 333 s.

XI.

FREIWILLING, Petr.Technické stavby Frýdlantska: dopravní stavby a objekty, cihlářství a cihelny, zámecký pivovar. Liberec: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, 2011. 127 s.

XII.

Frýdlant. Frýdlant: MěstNV, 1985. 38 s. 63

XIII.

Frýdlantský sborník 1. Frýdlant: Státní zámek Frýdlant, 1990. 18 s.

XIV.

Gallasové, Clam-Gallasové a Hejnice. Frýdlant v Čechách: Občanské sdružení Frýdlantsko, 2007. 23 s.

XV.

GROMOVSKÁ, Alexandra. Památky renesance v severních Čechách. Praha: Propagační tvorba, 1973. 65 s.

XVI. XVII.

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. 137 s. HEBER, Alexandr František. České hrady, zámky a tvrze. 2. díl – Severní Čechy. Praha: Argo, 2006. 643 s.

XVIII.

HILMERA, Jan. Hrady a zámky: sborník krátkých monografií o státních hradech a zámcích v Čechách a na Moravě. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1958. 339 s.

XIX.

Hrady a zámky v Československu. Brno: Knihovna Jiřího Mahena, 1975. 133 s.

XX.

KIDLESOVÁ, Simona; ŠPAČEK, Jiří. Hrady, zámky, zříceniny. Praha: Travel, 2007. 367 s.

XXI.

KOUDELKOVÁ, Eva. Pověsti od řeky Smědé: lidová vyprávění z Frýdlantska a Jizerských hor. Liberec: Bor, 2007. 244 s.

XXII.

KRACÍKOVÁ, Lucie. Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku. Praha: Unicornis, 2003. 127 s.

XXIII.

KROPÁČEK, Jiří. Severní Čechy: krajina, historie, umělecké památky. Praha: Panorama, 1981. 326 s.

XXIV.

KUČA, Karel. Hrady, zámky a další památky ve správě Národního památkového ústavu. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2009. 440 s.

XXV.

KUSÁK, Dalibor. Hrady a zámky v Československu: proměny slohů a životního stylu. Praha: Panorama, 1990. 383 s.

XXVI.

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976. 450 s.

XXVII.

MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady II. Praha: Odeon, 1976. 559 s. 64

XXVIII.

MENCLOVÁ, Dobroslava. Státní zámek Frýdlant v Čechách. Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 1955.

XXIX.

NEVRHLÝ, Miloslav a kolektiv. Album starých pohlednic – Frýdlantsko. Liberec: Knihy 555, 2009. 156 s.

XXX.

PATRNÝ, Josef. Státní hrad a zámek Frýdlant v Čechách. Urbanistická studie. Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 1978.

XXXI.

POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. A-J. Praha: Academia, 1977. 643 s.

XXXII.

Pověst Hrad Frýdlant. Garyl.estranky.cz/clanky/povesti/povest-hrad-frydlant [online]. [cit. 2012-01-03].

XXXIII.

ŘEHÁČEK, Marek a kolektiv. Frýdlantsko: historie, příroda, turistika, kultura, služby. Liberec: Okresní úřad, 1999. 44 s.

XXXIV.

ŘEHÁČEK, Marek. Frýdlantsko: průvodce po krajině a jejích náladách. Liberec: Kalendář Liberecka, 2009. 279 s.

XXXV.

ŘEHÁČEK, Marek. Frýdlant – ohlednutí. Liberec: Kalendář Liberecka, 1996. 63 s.

XXXVI. XXXVII.

ŘEZNÍČEK, Jaroslav; FIALA, Milan. Zámky. Trutnov: Altair, 2001. 119 s. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 10. díl Boleslavsko. Praha: Argo, 1997. 422 s.

XXXVIII.

SCHEYBAL, Josef. Státní hrad a zámek Frýdlant. Správa státního zámku Frýdlant v Čechách, 1983. 26 s.

XXXIX.

SÝKORA, Josef. Frýdlantsko ve znamení kříže. Frýdlant v Čechách: Římskokatolická farnost – děkanství, 1997. 28 s.

XL.

SÝKORA, Josef. Povídání o Frýdlantsku. Frýdlant v Čechách: Městský úřad Frýdlant v Čechách, 1996. 28 s.

65

XLI.

ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010. 268 s.

XLII.

ŠTĚTINA, Jaromír. Gravitace: Frýdlantské povídky. Praha: Lidové noviny, 2010. 163 s.

XLIII.

SVOBODA, Milan. Redernové v Čechách: nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta: 2011. 553 s.

XLIV.

VÁVRA, David. Libereckým krajem: hrady a zámky. Liberec: Liberecký kraj, 2006. 159 s.

XLV.

VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 1999. 623 s.

XLVI.

WEISS, Petr. Hrady a zámky v Libereckém kraji. Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010. 10 s.

XLVII.

WIRTH, Zdeněk; BENDA, Jaroslav. Státní hrady a zámky. Praha: Orbis, 1953. 282 s.

XLVIII.

Z Liberce všemi směry. Liberec: Městské informační centrum, 2001. 48 s.

66

Seznam příloh

Příloha č. 1) Celkový pohled na hrad a zámek Frýdlant ............................................. I Příloha č. 2) Pohled od severovýchodu ...................................................................... I Příloha č. 3) Půdorys Frýdlantu od Dobroslavy Menclové ........................................ II Příloha č. 4) Frýdlant, hmotová rekonstrukce prvé fáze hradu ................................... II Příloha č. 5) Celkový pohled na Frýdlantu z jihovýchodu ........................................ III Příloha č. 6) Východní bastion ................................................................................. III Příloha č. 7) Opevnění hradu a zámku Frýdlant ...................................................... IV Příloha č. 8) Výstavba hradu na čedičové skále ......................................................... V Příloha č. 9) Pohled na nejstarší část hradu, věž zvanou Indica ................................. V Příloha č. 10) První vstupní brána s řetězy, které tu zbyly po padacím mostu. ......... VI Příloha č. 11) Erby majitelů panství nad první vstupní branou, Gallasů, Clamů a Redernů .................................................................................................................. VI Příloha č. 12) Třetí vstupní brána ........................................................................... VII Příloha č. 13) Kaple sv. Anny ................................................................................ VII Příloha č. 14) Hlavní průčelí dolního zámku ......................................................... VIII Příloha č. 15) Redernské sgrafito .......................................................................... VIII Příloha č. 16) Pohled na východní průčelí dolního zámku ....................................... IX Příloha č. 17) Rizalit spojující dolní zámek a kastelánské křídlo ............................. IX Příloha č. 18) Kastelánské křídlo .............................................................................. X Příloha č. 19) Psaníčkové sgrafito ............................................................................. X Příloha č. 20) Pohled na hradní příkop .................................................................... XI Příloha č. 21) Zámecká kuchyně ............................................................................. XI Příloha č. 22) Interiéry kaple sv. Anny ................................................................... XII Příloha č. 23) Rytířský sál s rodovou galerií........................................................... XII Příloha č. 24) Zbrojnice ........................................................................................ XIII Příloha č. 25) Modrý salon.................................................................................... XIII Příloha č. 26) Slovníček pojmů ............................................................................. XIV

67

Příloha č. 1) Celkový pohled na hrad a zámek Frýdlant

Zdroj: http://www.zamky-hrady.cz/1/img/frydlant_let.jpg

Příloha č. 2) Pohled od severovýchodu

Zdroj: http://www.fotohistorie.cz/Liberecky/Liberec/Frydlant/Default.aspx

I

Příloha č. 3) Půdorys Frýdlantu od Dobroslavy Menclové

Zdroj: Dobroslava Menclová, Hrad a zámek Frýdlant

Příloha č. 4) Frýdlant, hmotová rekonstrukce prvé fáze hradu

Zdroj: Durdík, T. Ilustrovaná encyklopedie českých hradu. Praha: Libri, 2002, s. 138.

II

Příloha č. 5) Celkový pohled na Frýdlantu z jihovýchodu

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 6) Východní bastion

Zdroj: Vlastní III

Příloha č. 7) Opevnění hradu a zámku Frýdlant

Zdroj: ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010, s. 91.

IV

Příloha č. 8) Výstavba hradu na čedičové skále

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 9) Pohled na nejstarší část hradu, věž zvanou Indica

Zdroj: ŠTERNOVÁ, Petra; FREIWILLIG, Petr. Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. Okres Liberec. Liberec: Národní památkový ústav, územně odborné pracoviště v Liberci. 2010, s. 89. V

Příloha č. 10) První vstupní brána s řetězy, které tu zbyly po padacím mostu.

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 11) Erby majitelů panství nad první vstupní branou, Gallasů, Clamů a Redernů

Zdroj: Vlastní VI

Příloha č. 12) Třetí vstupní brána

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 13) Kaple sv. Anny

Zdroj: http://www.portalymest.cz/obrazky/statni-hrad-a-zamek-frydlant-6.jpg VII

Příloha č. 14) Hlavní průčelí dolního zámku

Zdroj: http://www.hrady.cz/data_g/774/103049.jpg

Příloha č. 15) Redernské sgrafito

Zdroj: http://www.vyletnik.cz/profil/frydlant/ VIII

Příloha č. 16) Pohled na východní průčelí dolního zámku

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 17) Rizalit spojující dolní zámek a kastelánské křídlo

Zdroj: Vlastní IX

Příloha č. 18) Kastelánské křídlo

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 19) Psaníčkové sgrafito

Zdroj: Vlastní

X

Příloha č. 20) Pohled na hradní příkop

Zdroj: Vlastní

Příloha č. 21) Zámecká kuchyně

Zdroj: http://nd04.jxs.cz/439/929/ab6c2a77ab_76433771_o2.jpg XI

Příloha č. 22) Interiéry kaple sv. Anny

Zdroj: http://nd04.jxs.cz/850/071/8fdfb71b90_76434402_o2.jpg

Příloha č. 23) Rytířský sál s rodovou galerií

Zdroj: http://nd04.jxs.cz/702/096/a29d832a5f_76434225_o2.jpg XII

Příloha č. 24) Zbrojnice

Zdroj: http://nd04.jxs.cz/694/821/b7943ac1d4_76434277_o2.jpg

Příloha č. 25) Modrý salon

Zdroj: http://www.npu.cz/download/1268578885/modrý+salon.jpg XIII

Příloha č. 26) Slovníček pojmů

Apsida - (oblouk, zaoblení, výklenek), půlkruhová či podkovovitá oltářní nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře a používaná především v románské a románsko-gotické architektuře.

Arkáda - oblouk vzepřený svislými podporami (sloupy nebo pilíři). Mezilodní arkády člení chrámový prostor, slepé (liché) arkády přisazené k plné stěně jsou naproti tomu jen dekorativním prvkem. Otevřené arkády sdružené vedle sebe i nad sebou tvoří arkádové soustavy, zejména v zámecké architektuře.

Baldachýn - nebo také nebesa je původně pevný látkový závěs, později dřevěná nebo kamenná stříška nad trůnem, oltářem, lůžkem a podobně.

Barbakán - fortifikační prvek oblého či polygonálního půdorysu, zabezpečený vlastním příkopem, předsunutý před bránu, s níž je zpravidla spojen krčkem. Jeho účelem je chránit bránu před přímou palbou, lomí se v něm přístupová komunikace a zároveň slouží jako palebné dělostřelecké postavení.

Bastion - zemní, zpravidla obezděná dělostřelecká bašta pětibokého půdorysu. Charakteristický prvek novověké fortifikační architektury.

Bašta - fortifikační prvek aktivní obrany oblého, čtverhranného či polygonálního půdorysu zpevňující linii hradeb či parkánové zdi, jejíž výškovou úroveň zpravidla nepřevyšuje.

Bergfrit - volně stojící či do hradby vtažená útočištná věž válcového, méně často hranolového či polygonálního tvaru plnící v hradní architektuře funkci hlavní obranné stavby, jež mohla sloužit jako poslední útočiště obránců. Přístup proto umožňoval padací můstek v úrovni patra, neobyvatelné temné přízemí bylo využíváno jako skladiště či hladomorna.

Cimbuří - poprsní zeď (parapet) ochozu tvořená stínkami (zuby) ke krytí obránců a prolukami k výhledu a výstřelu. S rozvojem palných zbraní se do stínek vkládaly střílny, později se cimbuří zazdívala a nahrazovala krytým střeleckým ochozem. XIV

Fasáda - vnější stěna budovy, prolomená okny, vchody, případně dále členěná římsami, lisénami, pilastry, atd.

Fortifikace - opevnění. Stavební dílo zahrnující stavby i terénní úpravy, jehož účelem je ochrana a obrana před nepřítelem.

Fragment - zlomek, neúplně dochované nebo nedokončené dílo.

Lodžie - chodba s arkádami po jedné (či obou) stranách, v několika úrovních nad sebou obklopující arkádový dvůr, nebo také otevřená vyhlídková stavba s arkádami.

Mansardová střecha - zalomená střecha, tvořená dvěma rovinami o různém sklonu, typická pro barokní architekturu.

Mobiliář - obecně vnitřní vybavení stavby, přenosné zařízení budovy či místnosti.

Parkán - volné prostranství mezi patou hradební zdi a hranou příkopu, případně parkánovou zdí, nižší než vlastní hradba, jež tuto hranu sleduje.

Pilastr - svislý architektonický článek vnější fasády budovy s dekorativní funkcí.

Prampouch - architektonický prvek. Jedná se o zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami. Bývají opatřeny stříškou.

Rizalit - část stavby vystupující v celé výši maximálně o tři okenní osy z průčelí, při větším objemu jde o křídlo.

Sgrafito - výtvarná technika plošné nástěnné výzdoby, charakteristická pro vnější fasádu renesančních budov. Častá jsou sgrafita napodobující zdivo (sgrafitové kvádrování) či diamantový řez, připomínající dopisní obálku, odtud psaníčkové sgrafito.

XV

No title

Recommend Documents