NA PRVNÍ MÍSTO Považujeme za spravedlivé dát dnes na první místo fotografii účastníků soutěže betlémů z Vídně. Jednak proto, že ji provedli « ve velkém « a pospíšili si s ní - podrobnější zprávu o tom najdete na straně 7, hlavně však pro mimořádně bohatou činnost, kterou vídeňská mládež vyvíjí už po celou řadu let pod vedením dynamického P. Blažeje. Na fotografii je zachycena pouze část dětí, které pravidelně navštěvují sobotní besídku a jiné kulturní, sportovní a náboženské akce.
W
*
A -T^V
A ^ A
A W A
A W ^
A A
A W ^ A
A •J/ A
A Uŕ ^
^
A
A ^ A
A A
A \J/ ^
A \j/ A
A A
A
SI/ A A A\ I /
MY O VLKU... » Bledé světlo krátkého dne bez slunce začínalo slábnout, a tu se do tichého vzduchu vzneslo vzdálené zavytí. Překotně stoupalo k nejvyššímu tónu, zachvělo se napětím a potom zvolna zanikalo. Byl by to mohl být nárek ztracené duse, kdyby v něm byla nezněla jakási pochmurná zuřivost a umíněnost hladu. Muž vpredu se ohlédl, až se setkal s pohledem muže vzadu. Potom, pres obdélnou bednu, na sebe kývli. Ozvalo se druhé zakvílení a projelo vzduchem ostré jako nůž. Oba muži pátrali, odkud přichází. Bylo to kdesi vzadu na sněhové pláni, kterou právě prekročili. Tretí zavytí se ozvalo v odpověď, rovněž zezadu, nalevo od předešlého. »Jdou po nás, Bille, « řekl muž před saněmi... « Z n á m á scéna z Bílého Tesáka. Jinými slovy, ale stejně dramaticky, ji popisují četné jiné knihy o zálesácích kanadského severu.
HODNÝ ČLOVĚK A ZLY VLK I lidová představivost vtělila do vlka všechnu zlobu a krutost, stačí si vzpom e n o u t na Červenou Karkulku. Jako by ani to ještě nestačilo, vytvořila si i vlkodlaka, člověka p r o m ě n ě n é h o ve vlka, který pak pronásleduje lidi a dobytek. O vlku vznikají docela dojemné báje, např. o muži, který jel se svou ženou a dítětem v zimě na saních. Pronásledovala prý ho smečka vlků. M u ž naléhal, aby žena hodila v l k ů m dítě, že tak získají čas a uniknou. Žena odmítla, v zápětí však se saně naklonily a žena i s dítětem z nich vypadla. Vlci se přes ně bez povšimnutí přehnali, přepadli m u ž e a jeho i koně roztrhali. T o se mělo stát roku 1956 v běloruském n á r o d n í m parku. Všichni místní lidé něco p o d o b n é h o naprosto popřeli. Z Laponska zase celkem pravidelně přicházejí v zimě zprávy o vesnicích, obležených smečkami vlků, které teprve letadla s kulomety osvobodí. Švédští přírodovědci však o d h a d u j í celkový počet vlků v Švédsku na nějakých dvacet pět kusů.
JE VLK OPRAVDU TAK ZLY? C o dnes vlastně o vlku víme? Náleží k šelmám psovi tým. Nejvíc n á m ho připomíná německý ovčák, i když jsou mezi nimi podstatné rozdíly. Srst se přizpůsobuje prostředí - od téměř bílé až k velmi tmavé hnědošedé barvě. Vlk je tvor opatrný a plachý, loví především večer a v noci. Je dobrý běžec, ale své území zpravila neopouští. Živí se různými živočichy, od myší a hrabošů až ke statným j e l e n ů m a losům, které loví pouze ve smečce. Mezi vysokou jeho přítomnost m ů ž e znamenat určitou škodu, zato však lovem d r o b n é zvěře pomáhá udržovat n u t n o u přírodní rovnováhu. Člověku se na dálku vyhýbá, vyjma v době krutého hladu. Státy jako švédsko, Kanada a jiné, zakázaly vlky lovit. Ve Francii, Švýcarsku a v Anglii úplně vymizel. V N ě m e c k u se vyskytuje jen náhodně, zatímco ještě žije ve Východní Evropě, v Itálii (asi 120 kusů) a ve Španělsku.
ČASY SE MENÍ N a závěr našeho pojednání o vlku j e d n u zajímavou tradici z malé vesničky v italských A p e n i n á c h : Každý rok o první květnové neděli se t u za účasti všech obyvatel pořádá jakési posvátné představení, ve kterém se scénicky připomíná, jak kdysi vlk 2
uloupil rodině chudého dřevaře dítě. Rodiče a ostatní vesničané prosili svatého Dominika o záchranu dítěte. A opravdu, vlk dítě přinesl nazpět do kolébky. Když uvážíme, jak to s vlky vypadá dnes, mohli b y c h o m celou historku asi následovně pozměnit - a nebylo by na t o m pranic neuctivého:
0 VLCÍCH, ZLÉM LOVCI A ZÁZRAČNÉ POMOCI (Legenda pro moderního člověka)
V jednom doupěti žila spokojeně početná vlčí rodinka.
Jednoho dne odešla matka vlčice najít něco k snědku pro své děti.
Za její nepřítomnosti zlý lovec objevil vlčí doupě.
Vybral si to nej pěknější vlčátko a odnesl je pryč.
Matka vlčice se ve svém zoufalství obrátila k svatému Dominikovi s prosbou o pomoc.
A opravdu, zlý člověk litoval svého činu a vlčátko donesl nazpět do doupěte.
Matka vlčice a ostatní děti s radostí přijaly ztracené vlčátko mezi sebe.
Od té doby všichni vlci, kteří ještě zůstali naživu, vděčně děkují za poskytnutou ochranu. 3
Na skautském hradě Štědrý večer 1973
Kostivalu,
Milý Radare, posíláme Ti vánoční pozdravy ze skautského hradu Kostivalu! Zbudovali jsme tu první pokusný zimní tábor pro chlapce a podobný pro děvčata. Starší chlapci přespí několikráte ve sněhu pod stany. Užíváme zkušeností, které získalo vedení na dalekém Severu mezi Laponci. Naše české a slovenské vánoční koledy znějí nejen hradem Kostivalem a okolními lesy, zvláště při táborových ohních, ale i v kostele lázeňského městečka. Místní obyvatelé i lázeňští hosté je rádi poslouchají. Ve sklepení Kostivalu jsme si zařídili planetarium; opičí král Hanuman i loupežník Babinský se dávno odtud vystěhovali. Ale skutečné planetarium nám tvoří obloha s nekonečným množstvím hvězd. Máme tu i hvězdářský dalekohled a věnujeme se velmi hvězdářství. Rada skautů složí odborku HVĚZDÁŘE a máme slíbeno, že tuto odborku spolupodepíší i naši slavní hvězdáři Prof. Dr. Karel Hujer z USA a Dr. Luboš Kohoutek, objevitel komety, která vzrušila svět. Přáli bychom všem čtenářům Radaru, aby s námi mohli spoluprožít tu nádheru zde. Vedle skautů a skautek tráví tu s námi vánoce řada skautských rodičů. Buďte připravenil Vaši
následují podpisy dalších účastníků)
+ +I+ +
+
v
+
++ Připravujete se na 1. sv. přijímání? Z našich českých publikací vám můžeme nabídnout: - PÍSMO SVATÉ V OBRAZECH - 1800 lir. - PŘIJĎ, PANE JEZfSl, příprava na 1. sv. přijímání 1500 lir. SVAZEČKY: Návrat k Otci - připraná na sv. zpověd Chléb života - příprava na sv. přijímání Pfijd, Duchu svatý příprava na svátost biřmování Mluv, Pane - o volbě povolání Každý svazeček 100 lir. O M A L O V Á N K Y : Kristus Pán Jsme děti Boží Mše svatá Každá stojí 150 lir. Objednávky na adresu: Radar, Via Concordia, 1 00183 ROMA, Italia.
F O T O E M U L Z E Z d e v á m chci, děti, zkráceně a co nejlehčí f o r m o u vysvětlit, co ten fotografický materiál je. Říkejme m u fotoemulze. Je to roztok několika chemikálií a želatiny, nanesený na p r ů h l e d n ý pás n e b o papír. Po uschnutí a zabalení obdržíte tento materiál v obchodech. Množství d r u h ů těchto filmů a papírů v prodeji v á m však napovídá, že to n e b u d e zase tak ú p l n ě jednoduché. 4
Ve fotoemulzi je jedna základní chemikálie, citlivá na světlo. Je to odvozenina stříbra. Když na tuto sloučeninu dopadne paprsek světla a je máčena v alkalické lázni, změní se na černé stříbro. T o jsou právě ta černá nebo šedá místa na obrázku. T a k j e d n o d u c h é to bylo při vynálezu principu fotografie. T o h o t o zázraku používá fotografie nejen v černobílé, ale i v barevné fotografii. Odborníci chemici umí
totiž fotoemulzi dalšími chemikáliemi a chemickými postupy upravit tak, že je citlivá jen na určité světlo to jest světlo určité barvy. Navíc jí přivážou molekuly určitého barviva, např. žlutou, purpurovou a modrou. To jsou základní barvy barevného positivu, ze kterých smícháte ty nejrůznější barvy. Barevný fotomateriál má tři emulze nanesené ve vrstvách nad sebou a každá z nich je citlivá na jednu barvu. Když vyvoláváme barevný film, vyvolají se nám jen ta místa, která byla osvětlená příslušnou barvou, v příslušné vrstvě fotoemulze. Tam, kde emulze nebyla osvětlena, vše zůstává nezměněno.
Když film ustálíme, to jest chemicky odstraníme příbuzného stříbra se všemi kumpány, zbývá nám ještě chemicky odstranit zčernalé stříbro a na filmu nebo papíru nám zůstanou jen molekuly barev. T o , j e ten barevný obrázek, který znáte ve svých albech. Každý fotografický postup rozdělujeme na dvě části. Zhotovení negativu a z negativu pak zhotovení positivu. Platí to pro černobílé a barevné obrázky. U diapositivů je jen ten rozdíl, že negativ i positiv se chemicky provádí na témže filmovém pásu. Základ negativ-positiv však zůstává nezměněn. J.
Hladký
U TÁBOROVÉHO i ^ OHNĚ B. SIRKO
d e l f í n Hravé děti moře - roztomilí delfíni se v hojném množství vyskytují i ve vodách Pacifiku, oblévajících Novou Guineu. Delfín patří do skupiny savců, dýchá plícemi, je výborným plavcem, potápěčem a sportovcem. Rád doprovází lodě, které brázdí oceán, a obdivovatelům ochotně předvádí své umění. Vyskakuje z vody do výše, v pěkných obloucích padá zpět do zpěněných vln, umí prolétnout vodou jako šipka, skotačí kolem lodi, snaží se na sebe upozornit a vylákat nějaké chutné sousto. Když se hry nabaží, závodí delfíni ve skupinách a snaží se loď předstihnout. Vzdor objemnosti jsou jejich pohyby ladné i zábavné. Delfíni jsou oblíbeni pro neobyčejnou inte-
ligenci. Rybáři, námořníci, ba ani domorodci delfína nepronásledují, protože je přítelem člověka. O delfínech se vypráví mnoho povídek a bajek. Následující příhoda se však skutečně udála. Stalo se to na Maronu, jednom ze západních ostrovů Nové Guinei. Moře je tu velmi bohaté na mušle, ze kterých se vyrábí různé perleťové zboží. Domorodci tyto mušle loví a prodávají překupníkům. Práce je namáhavá, chlapci se musí potápět do mořských hlubin, kde na ně číhá často nebezpečí. Jednoho dne se přihodilo, že potápěče přepadl žralok. Chlapec měl u sebe nůž, pustil se se žralokem v zápas, ale 5
brzy mu došel dech, a žralok měl přesilu. V posledním okamžiku se vynořil znenadání velký delfín, a šlehl ocasem žraloka mezi oči. Žralok se polekal a zmizel v hlubinách. Chlapec, který byl pod vodou už delší dobu bez kyslíku, ztratil vědomí. Kamarádi čekající v kanoi tušili, že se přihodilo něco vážného a radili se co počít. Chystali se skočit do vody, když zahlédli cosi nezvyklého: bezvládné tělo se objevilo na mořské hladině a zvláštní silou bylo hnáno k mořskému břehu. Když chlapci připluli blíž, spatřili velkého delfína, který potápěče postrkoval a snažil se ho dopravit na mělký břeh. Kamarádi vytáhli rychle chlapce na souš, jeden ho přehnul přes koleno, aby mu vytekla voda z útrob, potom ho za obě nohy vyzdvihli vzhůru, aby se rozproudila krev a umělým dýcháním ho přivedli k životu. Téhož dne si zachráněný chlapec ostříhal své bujné vlasy a hodil je do moře, aby tak poděkoval šlechetnému delfínu za záchranu.
PŘEHLED NAŠICH TAB0RÜ D É T I VE VĚKU O D 9 D O 13 ROKÍJ: ST. MARIINO, Itálie: Děvčata: od 13. července 1974 do 3. srpna 1974. Chlapci: od 5. srpna do 24. srpna 1974. Další informace sdělí VELEHRAD, Via Concordia 1 - 00183 ROMA, Italia NĚMECKO: Od 28. července do 16. srpna 1974. Organizuje a další informace sdělí P. Pavel Kučera, Postfach 1310 8502 ZIRNDORF, B.RD. STORSAND, Norsko: Dva turnusy od 24. června do 14. srpna 1974. Organizuje a další informace sdělí paní Anna Kvapilová, Holandsgt. 1 OSLO 6, Norge.
fifl
. . . . .
RADKA MOUDRÁ - Švýcarsko: » Předně děkuji za oba dopisy. Promiňte, že jsem se tak dlouho neozvala. Nevěděla jsem, co se děje. Již od srpna jsme od vás nedostali žádnou poštu. Nový život s Radarem (2 čísla) a knihu jsme dostali teprve tento týden. Těší mě, že jsem se umístila v soutěži o Zlatý poklad na čestném třetím místě a pěkně děkuji za knihu. Určitě se mi bude líbit. Mám alespoň něco českého na čtení přes vánoční prázdniny. Maminka sice říká, že budu muset být hodně na vzduchu (lyžovat a bruslit), ale čtu tqké velmi ráda. MARIE MATOUŠOVÁ - Rakousko: »Mockrát děkuji za zasílání Radaru. Jsou tam pokaždé moc zajímavé věci. Vždy se na to vydání těší už celá rodina. Ahoj ! «
SAN MARTINO - Casies: Milý Radare! >> Mnichovští skauti Ti posílají mnoho pozdravů z lyžování ve Svatém Martině. Počasí je krásné a moc lyžujeme a hrajeme stolní kopanou o soutěž.« Mezi podepsanými: Daniel Mamrák, Robin, Jirka Patera, Roman Šebesta, Lucie Plíhalová, Šimona Ciprová, Otík. Z vánoční pošty - dostáváme už! dopisy odeslané io. prosince - vybíráme pozdravy od Markéty Valentové (» Hodně pozdravů z Turecka, kde hraji volejbal o Evropský pohár ! «), od paní Johnové (» Radar zatím nepřišel«), od Duliny, od Zelbů, od Jitky z Maastrichtu, od Aleny z Dánska atd. Za všechny děkujeme a postupně na ně i odpovíme!
R E K R E A C E P R O M L Á D E Ž O D 14 D O 17 L E T : FULPMES, Rakousko:
od
5. srpna do 19. srpna 1974. Organizuje P. Blažej Müller, Velehrad, Postfach 1 -1172 WIEN, Oesterreich. REKREACE PRO MLÁDEŽ NAD 17 L E T : ZÁJEZD DO SKANDINÁVIE o d 15.
července do 3. srpna 1974. Organizuje P. Josef Simčík, Feldstrasse 109 - 8004 ZÜRICH, Schweiz. 6
Vídeň, Rakousko: Betlém sourozenců Matouškových byl v pořadí druhý.
»BETLÉMSKÁ SOUTĚŽ« Zdálo se, že se všechno spiklo proti nám: tiskárna betlémy pozdě dodala, poštám se nechtělo doručovat ukázkové výtisky, tím méně pak vlastní objednávky. Přesto však se soutěž betlémů aspoň na dvou místech - pokud zatím víme - dokonale podařila. První zpráva došla z Vídně. Expres jsme dostali ještě před vánocemi. Tady ho přetiskujeme: Jménem mládeže a rodičů i dospělých účastníků Vánoční oslavy dne 16. XII. 73 v Ungarg. 38 ve Vídni, zasílám práni požehnaných Vánoc a hodně milostí Ducha sv. i Znovuzrozeného Ježíška. K akci »Betlém na vystřihování a vymalování 1 9 73«: zúčastnilo se 30 dětí. Akce dopadla dobře a pro r. 1974 je tu výborná myšlenka k definitivnímu dokončení.
Posudková komise: 1) 2) 3) 4) 5)
Ing. Kruliš Josef Paní Eva Kučerová Paní Blanka Plassová Pan Jan Kováf jr. SI. Helena Ottová
Vyhodnocení: 1. místo obsadila dvojice Daniela Holubová a sestry Martina a Kateřina Hošťálkovy 2. místo Sourozenci Eva, Tomášek a Martin Matouškovi 3. místo
Zuzka
Hrušková
Vídeň, Rakousko: Martina a Kateřina Hošťálkovy, které spolu s Danielou Holubovou získaly první místo v soutěži betlémů.
Fotky pfikládáme. Bylo to jedinečné. Ostatní děti pokračují a mohou se dostavit do soutěže r. 1974. Betlém sour. Hošťálkových máme jako jejich dar u nás v kanceláři, neboť ve svém bytě nemají místa. P. Blažej Muller O nějaký den později přišla spěšná depeše z Zirndorfu: Duchovní správa Norimberk-Zirndorf a okolí vyhlásila soutěž v postavení betlémů. Vyhlášení vítězů a výstava zhotovených betlémů se konala dne 18. 12. 73 na středisku Velehrad v Norimberku.
Pořadí mladých » Betlemářů «: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Marcel Žižka, povoláním ministrant Jana Žežulková Robert Pařák, ministrant Tomáš Janota Zuzka Janotová Roman Žežulka Vítězové vyhráli hodnotné ceny jako: a pod.
34 bodů 25 25 24 22 22 série vat. známek, aršík vat. známek,
lod
P. Pavel Kučera I na výherce této soutěže Radar pamatuje a posílá jim svůj dáreček z Říma. Vánoce jsou za námi, ale další již čekají na konci tohoto roku. Budeme-li na ně myslet včas, může být řada soutěžících výtvarníků ještě početnější! 7
Veselý masopust s kresbou Vládo Stredňanského!
SAN MARINO HIP, HIP, HURÁ!
Kdo nezná zeměpis, ať si vezme zvětšovací sklo a vyhledá si na mapě Evropy republiku San Marino. Najde ji u Jaderského pobřeží blízko italského města Rimini. Má asi 18.000 obyvatel na 61 čtverečných ki-
lometrech. V letošní zimní sezóně se dostala na jedno z předních míst v lyžařském sportu, zásluhou Heleny Matoušové. Naprosto se o tom nedá pochybovat, Helenka je dcera českých rodičů (otec byl známým tenisovým a hokejovým hráčem), narozená v Cortině d'Ampezzo v Itálii. V roce 1972 přešla spolu s dalšími dvěma lyžařkami italského národního mužstva do nově (pro ně) založeného národního mužstva sanmarinské republiky. A letos je mezi prvními ve slalomu. Hodně zdaru tedy, a dobrý sníh!
Před 150 lety - 2. března 1824 - se narodil BEDŘICH SMETANA. O nejvýznamějším skladateli naší národní hudby - Prodaná nevěsta, Libuše, Dalibor, Má vlast jsou jeho dílem - si povíme víc v březnovém čísle.
Dnes je 15. ledna, den uzávěrky Radaru a já opravdu končím s jeho přípravou, protože když dojdu k redakčnímu dopisu, znamená to, že všechny ostatní články už jsou připravené pro tisk. Jedna věc mě tentokrát opravdu mrzí a sice, že až dnes, tedy s dvoutýdenním zpožděním, odesíláme hromadné zásilky lednového čísla. Jak jsem psal v prosinci, byl jsem před vánocemi v San Martino. Bylo tam tak krásně, že se mi nazpět do Říma ani nechtělo. (P. Vojtěch tam byl ted v lednu a vrátil se se stejnou písničkou!) Pak přišly svátky, dlouho se nepracovalo a v důsledku toho jsme dostali z tiskárny Radar velmi pozdě. Únorové číslo by však už mělo vyjít pravidelně. Snad tedy do uzávěrky březnového čísla - 15. února - budu mít i hromadu vašich dopisů. P. Ladislav
