No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 7

MINULÁ ČÍSLA BULLETINU

UŽ MÁTE DÁRKY?

Myšlenka na tento měsíc: "Krátký a nepokojný život mají ti, kteří zapomínají na minulost, nedbají přítomnosti a bojí se budoucnosti." Lucius Annaeus Seneca

Úvodník Milí čtenáři, blíží se nový rok a my se s nadějí v hlase ptáme, jaký bude a co nám přinese. Připomínáme si staré i novější způsoby věštění, jejichž prostřednictvím se pokoušíme poodhrnout závoj budoucnosti. Naši přátelé z Chorvatska nám vyprávěli o jedné tradici, podle níž podobu příštího roku určuje posledních šest dnů starého a prvních šest toho nového, které představují jednotlivé měsíce (tedy 26. 12. 2012 odpovídá lednu 2013, 27. 12. 2012 únoru 2013 atd.) Zkusme si představit, jak je prožijeme.

Tato kniha přivádí čtenáře do minulosti aztéckého národa a spolu s ním má možnost vydat se vstříc budoucnosti pod vedením Pátého Slunce...

Druhý svátek (a často i další dny) ještě prolenošíme u pohádek a bohatých tabulí, bouřlivě oslavíme Nový rok a nejdříve 2. 1. začínáme pracovat. To by znamenalo, že leden proležíme (někteří v této poloze zůstanou až do srpna) a poslední čtyři měsíce se pozvolna zapojíme do práce. Nebo se můžeme pokusit tyto svátky využít také trochu jinak… naplánovat si dlouho odkládanou práci, četbu, na kterou nemáme během roku čas, studium apod. Každý jednotlivý den je tak trochu obrazem celého našeho života. I když jsou období více odpočinková, není dobré jít do krajnosti nicnedělání. Dokážeme-li rozložit svůj odpočinek i práci rovnoměrněji, střídat je v kratších intervalech, budeme účinnější a bude nás to více těšit. Stejně jako naše srdce s jeho rytmem, který někdy v důsledku větší námahy zrychlí, ale nikdy se úplně nezastaví. Abychom se na konci každého dne podobně jako pythagorejští filozofové mohli zeptat: Co jsem udělal? Kde jsem jednal chybně? Co jsem opomenul a měl jsem udělat? A nemuseli jsme se za své odpovědi stydět.

Aztécký kalendář Původ aztéckého kalendáře, zvaného Cuahuxicalli (Nádoba orla) nebo také Sluneční kámen, není znám. Byl objeven v r. 1790 v Tenochtitlanu, starém aztéckém centru. PROGRAM AKTIVIT: LEDEN 2013

Mgr. Ivana Hurytová

Podobenství: List v čajové zahradě Učedník mistra čajového obřadu se připravoval na návštěvu svého učitele. Připravil čajovou chýši, nádobí, svitek s citátem a nakonec věnoval hodně času úklidu zahrady. Dokonale upravil trávník i vstup do zahrady a napjatě očekával příchod svého učitele.

http://www.akropolis.cz/bulletin/040/bulletin_Nova_Akropolis.html

13.12.2012


Page 2 of 7

Když mistr přišel, důkladně si vše prohlédl. Učedník byl celý nedočkavý, zda je vše připraveno tak, jak má, a očekával hodnocení. Učitel přistoupil k jednomu stromu v zahradě a zatřásl větví, až na trávník spadl jeden list, a řekl: "Teď je to dokonalé."

Ze života filozofů: Synesios z Kyrény Tento neoplatonský filozof, básník a rétor se narodil v roce 370 v Kyréně (starověká řecká osada, později římská provincie, dnešní Libye) v urozené a bohaté rodině. Za vzděláním odchází do hlavního města Egypta Alexandrie. Na této významné křižovatce náboženství, filozofií, věd a umění Východu a Západu se setkává s Hypatií, proslulou filozofkou, na jejíž přednášky sem přijíždějí posluchači až z Říma nebo Athén. Tato žena je přední osobností Múseia (vysoké alexandrijské učení) a neoplatonské školy, která je otevřena všem zájemcům o hledání pravdy bez ohledu na jejich politické přesvědčení či víru.

PŘÁTELSTVÍ – MOST MEZI DUŠEMI Přednáška • Co máme společné a co nás rozděluje • Přátelství a láska • Filozofické přátelství – setkání dušíblíženců

Neoplatonská filozofie dokáže sjednotit sílící křesťanství s antickými i východními směry a rozvíjí skutečné bratrství mezi milovníky moudrosti, kteří se neúčastní útoků ani střetů mezi věřícími odlišných náboženství, jež v této době sílí. Napětí a tendenci k nesnášenlivosti navíc podporuje konflikt mezi Cyrilem (křesťanský vůdce, později alexandrijský biskup) a Orestem (římský prefekt, představitel světské moci), který nakonec vyústí v roce 415 v krutou vraždu Hypatie. Nyní však Hypatie seznamuje Synesia s matematikou, astronomií i neoplatonskou filozofií, a ten se stává jejím nejlepším žákem. Podílí se například na vytvoření astrolábu (přístroje, který umožňuje napodobit pohyby nebeských těles). V jednom z dochovaných dopisů (je jich celkem 156), který píše svému příteli Herkulianovi (pozdější prefekt Konstantinopole), vzpomíná Synesios na svůj příjezd do Alexandrie a setkání s Hypatií takto: "Homér popsal výhody, které Odysseus svým cestováním získal: viděl města a seznámil se s myšlením mnoha národů, a že lidé, které navštívil, nejenom že byli nevzdělaní, ale byli to pouze kyklopové. Jak opojně by tedy poezie zpívala o naší cestě, na které nám bylo dopřáno zažít takové nádherné věci, až se nám zdály být neuvěřitelné? Na vlastní oči jsme viděli a na vlastní uši jsme slyšeli ženu, která oprávněně dohlíží na taje filozofie." (Dopis 137)

FILOZOFIE PRO ŽIVOT Co mě inspiruje? Co mě omezuje? Jak poznám sebe sama? - cyklus přednášek • Cyklus zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

Hypatie vede své žáky k tomu, aby milovali a hledali opravdovou moudrost, ne pouhé teoretické vědomosti oddělené od světa, ve kterém žijí. Tato cesta vyžaduje fyzickou i psychickou čistotu a snahu probudit rozvahu, která se projeví v konkrétních činech člověka. Cílem neoplatoniků je dosáhnout moudrosti rodící se s poznáním pravdy. Tato moudrost se nachází nad všemi dogmaty, magií a pověrami, je to "zářné dítě rozumu" (Dopis 139). Synesios píše, že "Žít podle rozumu má být cílem člověka." (Dopis 137) a nabádá Herkuliana k tomu, aby "dál odkrýval vidění, jež je ukryto v nás" (Dopis 139). Synesios si zamiloval neoplatonskou filozofii natolik, že se jí nevzdá, ani když bude později jmenován biskupem. Po návratu z Alexandrie do Kyrény jej čeká další cesta. V roce 399 se vydává do Konstantinopole, aby zajistil pro své rodné město daňové úlevy. Zároveň zde pronáší na císařském dvoře řeč Peri basileias (O vládě), ve které se s odvahou vyjadřuje kriticky o chování císaře Arkadia a promlouvá o správném způsobu vlády. O vnitřních poměrech a skrytých intrikách na císařském dvoře vypráví také formou mytologických příběhů ve svých Egyptských povídkách. Z Konstantinopole se


KELTOVÉ Přednáška s videoprojekcí • Bohové a hrdinové Keltů • Keltské svátky a obřady • Keltové v Čechách

13.12.2012


Page 3 of 7

vrací po třech letech a o rok později se žení s křesťankou, se kterou má tři syny. Dvakrát úspěšně organizuje obranu svého města proti barbarským nájezdníkům a v roce 411 ho jeho spoluobyvatelé nabádají k tomu, aby se dal zvolit jejich biskupem, i když sám v té době není ani pokřtěn. Synesios nakonec souhlasí, ale pouze pod podmínkou, že bude moci i nadále žít se svou ženou a zůstane věrný neoplatonské filozofii, která není vždy zcela v souladu s učením církve. Hlavním dílem Synesia je Dion neboli o životě podle jeho vzoru, v němž dokonale spojuje filozofii s rétorikou a brání klasickou vzdělanost proti útokům mnichů: "Filozof nesmí být nevzdělaný, musí být Helénem v plném smyslu tohoto slova, to znamená, že musí znát celou klasickou literaturu. Přál bych si, aby bylo v naší povaze být schopný neustálé soustředěné kontemplace, poněvadž je to však zřejmě nemožné, chtěl bych občas dosahovat nejvyšších vrcholů a občas sestupovat k lidské přirozenosti, účastnit se radosti a krášlit život veselou myslí. Jsem si vědom toho, že jsem člověk a ne bůh."

Synesios chápe nedokonalost člověka, ale zároveň ví, že lze v sobě probudit božský prvek a dotknout se věčnosti. Nesouhlasí s odkrýváním velkých pravd širokým masám, aniž by o ně lidé sami usilovali, ale ani se zaníceným a netolerantním přístupem některých křesťanských mnichů. Nejhlubší pravda a moudrost má být přístupná těm, kteří jsou na ni připraveni a dokáží ji správně použít. K tomu je zapotřebí prokázat morální čistotu, skromnost a velké úsilí na cestě za cílem, který je zahalen rouškou tajemství.

KONTROLUJ SVÉ EMOCE, KONTROLUJEŠ SVŮJ ŽIVOT 1. přednáška cyklu „Psychologie pro každý den“ • Kde sídlí emoce? • Kdo kontroluje můj život? • Workshop se cvičením

Údaje o konci života Synesia se rozcházejí, hovoří se o letech 412 - 415. V každém případě je tento moudrý muž příkladem toho, že víra s věděním nejsou v rozporu, ale naopak se na cestě k moudrosti vzájemně doplňují, jak je vidět i v devíti dochovaných hymnech psaných dórským dialektem, v nichž Synesios krásně propojuje neoplatonské a křesťanské ideje. I v roli biskupa zůstává do konce života na prvním místě filozofem. Jana Kučerová Použitá literatura: Pollard Justin, Reid Howard: Vzestup a pád Alexandrie, DEUS, Praha 2008. Vavřínek Vladimír: Encyklopedie Byzance, Libri, Praha 2011. Zástěrová Bohumila a kol.: Dějiny Byzance, Academia, Praha 1992.

S úsměvem jde všechno lépe... Před mnoha staletími: Povídají si dva Mayové: "Ty brďo, já mám ten šutr nějaký malý. Mně se tam vejde kalendář jen do roku 2012…" Před rokem: "Přejeme vám šťastný nový rok. Užijte si ho, jako by byl váš poslední." Vaši Mayové

Nyní: Povídají si dva muži: "To jsem rád, že 21. prosince bude konec světa." "Proč, proboha?" "Nemusím alespoň letos kupovat vánoční dárky." Baví se dva politici: "Víš, že v prosinci 2012 bude apokalypsa a vyhyne většina lidstva?" "Jasně, ale nás se to netýká - my máme imunitu." V budoucnosti: Jak poznáme, že se blíží konec světa?


13.12.2012


Page 4 of 7

Na nebi se objeví nápis: "Aplikace vykonala nepovolenou operaci a bude ukončena."

Potřeba štěstí Dokonalé štěstí je návyk ke ctnosti. (Aristoteles ze Stageiry) Člověk nemůže být šťastný, pokud nežije moudře, krásně a spravedlivě. (Epikuros) Štěstí je základní hodnotou, kterou hledá každý člověk. Je ale zřejmé, že není totéž "mít štěstí" a "být šťastný". Mít štěstí je pro mnoho lidí otázkou náhody. Myslí si, že vyhrát v loterii nebo v kartách nezávisí na ničem jiném než na nahodilém štěstí. Mnozí lidé, které život potrápil bolestmi, jsou přesvědčeni, že také zdraví, práce, partnerské vztahy závisejí na náhodě – tedy na něčem vnějším. Tradiční filozofické systémy však učily, že "náhoda neexistuje", a mluvily o náhodě jako o "zákonu, který neznáme". Zákon nazývaly karma či fatum a učily, že jej ochraňují různí strážci: v Egyptě bohyně Maat, v Indii bůh Dharma, v Řecku bohyně Nemesis… Být šťastný pak bylo mnohem více závislé na člověku samotném než na vnějších okolnostech. Štěstí hodně souviselo s poznáním životní cesty, lidského Osudu. Otázka tedy zní: Můžeme být šťastní na základě poznání zákonitostí osudu, i když bude velmi těžký? Trvalost štěstí závisí na trvalosti věcí, s nimiž štěstí spojujeme. Pokud štěstí závisí na našem zdraví, na penězích, na prestiži, bude trvat jen chvíli. Pokud závisí na lásce, záleží na tom, s jakou formou lásky ho spojujeme. Zda to je láska krátkodobá, která touží být opětována, a jestliže není, mění se rychle v žárlivost. Nebo zda to je věčná láska ke spravedlnosti, která dokáže překonat i smrt.

Osud a štěstí Život je velmi pestrý a někdy napíše příběhy, které vypadají neuvěřitelně a štěstí v nich chodí ruku v ruce s osudem. Děj jednoho takového příběhu se odehrává v Anglii. Jmenoval se Fleming a byl to chudý skotský rolník. Jednou, když se snažil vydělat pro rodinu na živobytí, uslyšel volání o pomoc z nedaleké bažiny. Zahodil nářadí a běžel k močálu. Tam našel vyděšeného kluka po pás v černém bahně, jak křičí a snaží se dostat ven. Rolník osvobodil mladíka a zachránil ho tak před pomalou a úděsnou smrtí. Další den u Skotovy zahrádky zastavil luxusní vůz. Vystoupil z něho elegantně oblečený šlechtic a představil se jako otec chlapce, kterého rolník Fleming zachránil. "Chci se s vámi vyrovnat," řekl šlechtic, "zachránil jste život mému synovi". "Ne, nemohu přijmout peníze za to, co jsem udělal," odvětil skotský rolník a odmítl nabídku. V tu chvíli se ve dveřích objevil rolníkův syn. "To je váš syn?" zeptal se šlechtic. "Ano," odvětil rolník s hrdostí. "Udělám vám nabídku," řekl šlechtic, "dovolte, abych mu poskytl stejnou úroveň vzdělání, jaké se dostane mému synovi. Pokud je mladík aspoň trochu po otci, určitě z něho vyroste muž, na kterého budeme oba pyšní." A tak se stalo. Syn rolníka Fleminga chodil do nejlepších škol, promoval na lékařské fakultě St. Mary’s Hospital Medical School v Londýně, a posléze dosáhl světového věhlasu jako vynálezce penicilinu – Sir Alexander Fleming. Po letech šlechticův syn, který byl zachráněn z močálu, dostal zápal plic. Co mu zachránilo život tentokrát? Penicilin. Ten šlechtic se jmenoval Lord Randolph Churchill. A jeho syn? Sir Winston Churchill.

Ačkoliv je tento příběh možná zčásti smyšlený, vypráví o mnohokrát vyzkoušené


13.12.2012


Page 5 of 7

pravdě: "Štěstí přeje připraveným." Hluboký smysl této věty nalezneme, pokud se podíváme na Osud jako na učitele. Snaží se nás naučit mnoho věcí. Co již umíme, to nám jde snadno – zdánlivě tak máme štěstí. Hezkou ukázkou je příklad známého objevitele Tróje Heinricha Schliemanna. Narodil se velmi chudý a toužil objevit bájnou Tróju. Tomuto snu podřídil celý život. Věděl, že nejdříve musí vydělat peníze, protože bez nich nebude mít šanci začít hledat. Stal se tedy obchodníkem, naučil se mnoho cizích jazyků a začal vydělávat peníze. Jakmile zjistil, že peněz má dostatek, s obchody skončil a začal se věnovat archeologii. Peníze již nehledal, hledal poznání v historii. Během vykopávek pak přesto nalezl devět pokladů obrovské ceny. Bolest a štěstí Nejkrásnější chvíle v našem životě přicházejí poté, co jsme o něco hodně usilovali. Někdy také, když jsme překonali velké utrpení. Lidové pořekadlo učí: "Hrozny vydávají to nejlepší, když jsou drceny v lisu." Černohorský vladař a filozof Petar Petrovič Njegoš k tomu ve své knize Horský věnec dodává: "Číše medu chutná nejlépe, když je smíšena s číší žluči." Proč je tak často štěstí spojeno s bolestí, téměř jako bratr a sestra? Je tomu tak proto, že náš viditelný svět (také nazývaný hmotný) je světem protikladů. Pokud hledáme ve viditelném světě jeden protiklad, musíme zároveň poznat i ten druhý. Štěstí bez protikladů se nachází jen ve světě neviditelném a nadčasovém – tedy ve světě duchovním. Trvalé štěstí – Etika Nikomachova Pokusíme se tedy hledat skutečné štěstí, trvalé a nezávislé na vnějších okolnostech. Poprosíme o radu řeckého filozofa Aristotela, který v díle Etika Nikomachova velmi pečlivě zkoumá, kde se v člověku i ve společnosti štěstí nachází. Každé umění i věda a také praktické jednání směřuje k nějakému dobru, takže "dobro jest to, k čemu všechno směřuje". Účelem je vždy více dílo než činnost. Například pro lékaře je důležitější dosáhnout zdraví pacienta, než ho léčit. Pro stavitele katedrály je důležitější katedrála než staveniště. Můžeme tedy skrze malá štěstí a bolesti směřovat ke štěstí velkému. I mezi účely vládne hierarchie, a vyšším účelům tak podřizujeme nižší. Pokud například chceme domalovat obraz, odložíme o chvíli oběd. Zdánlivě tak může štěstí člověka odporovat štěstí společnosti. Zdánlivě proto, že ve skutečnosti vše, co je prospěšné roji, je prospěšné i včele. Musíme si tedy uvědomit, že štěstí člověka může protiřečit štěstí společnosti jen v případě, že je spojováno s nějakou pomíjivou a egoistickou hodnotou. Nejvyšší dobro je takovým cílem, že jej chceme pro něj samotný a ostatní věci mu podřizujeme. Toto nejvyšší dobro náleží k politice v klasickém slova smyslu. Ta je nejvyšší vědou i uměním, protože určuje, které nauky mají být v obcích a kterým se má učit každý člověk. Politika užívá ostatních praktických nauk a stanovuje, co máme konat; proto její účel v sobě zahrnuje účely ostatních nauk, a je tedy vlastním lidským dobrem.

Dosáhnout dobra pro obec je víc než ho dosáhnout jen pro jednotlivce, i když je v obou případech totožné. Proto je etika druhem nauky o obci – politikou. Nejvyšší štěstí – blaženost – není závislé na vnějších okolnostech. Je soběstačné, a je tedy skutečnou hodnotou. Řekové ho nazývali "eudaimonia" a bylo popisováno jako stav, kdy člověk "dobře žije, dobře jedná a dobře se má". Blaženost je tedy podmíněna jednotou myšlenek, slov i činů. Pokud nemá být blaženost závislá na vnějších okolnostech, musí být spojena s lidskou přirozeností. Není to tedy pouhý život, ten mají i rostliny; není to ani smyslový život, ten mají i zvířata; ale je to život rozumový. Úkolem člověka je skutečná činnost duše ve shodě s rozumem. Závěrečné štěstí – nirvána Pokud chceme naše hledání shrnout, můžeme říci, že cestou člověka i společnosti je poznávat malá štěstí (věci, které uděláme dobře) a malé bolesti (věci, které uděláme špatně a můžeme si z nich vzít zkušenost). Mezi těmito malými úlomky se člověk i společnost pomalu učí hledat spojitosti. A když tyto křehké spojitosti vytvoří pevná pouta, člověk získává jednotu a společnost soužití. Jednota člověka je pevný střed jeho života, o který se může kdykoliv opřít. Soužití společnosti je neviditelnou vazbou mezi lidmi, vizí, která utváří dějiny. Pokud člověk i společnost poznají tuto vnitřní jednotu, URČITĚ ŠTĚSTÍ DOSÁHNOU!


13.12.2012


Page 6 of 7

Mgr. Aleš Gabriel

Věděli jste, že... …v předkřesťanských dobách se koncem prosince slavily svátky Zimního slunovratu. Jedná se o nejkratší den a nejdelší noc v roce, od tohoto okamžiku Slunce začne postupně nabírat na síle. Dny se budou prodlužovat a současně začne přibývat světla. Zimní slunovrat obvykle připadá na 21. prosince. …oslavy zimního slunovratu u Keltů a Slovanů daly základy dnešní podobě vánoc. Keltové, kteří žili na našem území, slavili vítězství boha Slunce nad temnotou a zapalovali ve svých obydlích posvátný oheň. Z jejich dob se dodnes dochovala řada vánočních zvyků jako je například zavěšování jmelí, pálení purpury na kamnech, víra ve zlaté prasátko, tradice stromků. Stromy a stromky byly uctívány z hlediska budoucí úrody a právě k nim kladli Keltové dary a dělali u nich oslavy. Ozdobenými stromky či větvemi také uctívali boha Slunce a jeho věčný život. …Slované nám zanechali tradici koledování. Mladí muži si oblékali děsivé masky nebo se přestrojovali za zvířata, aby zahnali běsy a démony, a ochránili tak své blízké. Jeden z koledníků nesl na tyči šesti nebo osmicípou hvězdu, která byla později vysvětlována jako betlémská, původně šlo ale o symbol nového Slunce. Koledníci museli několik dní před koledou dodržovat sexuální půst. Pak ve skupinách obcházeli domy, zpívali koledy, hráli scénky a přáli všem úrodu a štěstí. Dostávali za to dary, a to nejčastěji jídlo a pití. Také dodnes napodobujeme jejich tradice věštění, neboť nejdelší noc v roce byla magická. Otevírala se země, vydávala své poklady, probouzely se stromy a nabízely své plody, domácí zvířata mluvila lidskou řečí. V takový čas mohl člověk vidět do budoucnosti, a tak se louskaly ořechy, krájela se jablka, nahlíželo se do studní. …ve starověkém Římě se slavily od 17. prosince Saturnálie. Trvaly týden až 14 dní a byly vyhlašovány císařem. Byly to veselé oslavy Slunovratu, které byly spojené s hlučnou zábavou, hudbou v ulicích, žertíky, dobrým jídlem a pitím. Dávaly se dárky přátelům a známým, nejčastěji voskové svíčky a medové koláčky. Radovali se všichni, i otroci měli v tyto dny stejná práva jako svobodní, a vzpomínalo se na blažené doby, kdy vládl Saturnus. Ten byl v římském náboženství bohem úrody a zemědělství a svátky se konaly na jeho počest.

… ve 2. polovině 3. století n. l. se v Římě stal Sluneční Bůh (Sol Invictus) oficiálním kultem. Římané oslavovali 25. prosince Natalis Invicti – Narození Nepřemožitelného, tj.Slunce). S rozvojem a rozšiřováním nového náboženství – křesťanství - se na území Římské říše začíná později 25. prosinec slavit jako den narození Ježíše Krista. Církevní zvyky měly překrýt ty starší, "pohanské". … Židé slaví v období Zimního slunovratu Chanuku (slavnost světel). Tento svátek začíná 25. prosince a trvá 8 dní. Postupně se zapaluje svícen s devíti rameny, z nichž jedno je umístěno stranou ostatních. Svátek světel symbolizuje oslavu vítězství nad pronásledováním, nese v sobě mnoho významů a tajemství.

Umění a umělec "Umění by nemělo být pouze výrazem člověka v určitém stavu vědomí, nýbrž by mělo být zachycením mystéria kosmického a mystéria lidského." J. A. Livraga, přednáška, 1975 Dualita Umělec – umění má stejnou hodnotu jako jiné podobné, jako například když se zmiňujeme o Ideálu a idealistovi, o Právu a právníkovi, o Vědě a vědci a o dalších mnoha aspektech. Ideál je tím, čím je, díky i navzdory idealistům, avšak bude existovat, i když nebudou idealisté, kteří by ho žili a přenášeli. Dobří idealisté ho velebí, neslušní se mu vysmívají, ideál je však Fixním Archetypem, jenž přetrvává jako cíl pro všechny, kteří dokážou překonat osobní nevědomost a nevědomost okolí.


13.12.2012


Page 7 of 7

Umění jako projev krásy a odraz toho, co je krásné, bude skutečností samo o sobě, i když nebude existovat ani jeden jediný umělec, který by ho zachytil a zviditelnil v našem světě. Umělec je ten, kdo musí dosáhnout výše Umění a nespokojit se s tím, že "uměním" bude nazývat jakoukoli činnost nebo domnělou kreaci. V současnosti je Umění podrobeno různým interpretacím, které se stávají tím více subjektivní, čím více se snaží takové nebýt. Velká část autorů charakterizuje Umění na základě dvou faktorů: kreace a nezaujatosti. Pod kreací se chápe schopnost vytvářet nové věci a pod nezaujatostí "umění pro umění" zbavené jiných zájmů a pout. Můžeme však mluvit o skutečné kreaci "něčeho nového pod sluncem"? Mohli bychom pochopit absolutně nezávislé umění, které by nemělo žádnou souvislost s nějakými principy a cíli? více >>> Prof. Delia S. Guzmán Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


13.12.2012

No title

Recommend Documents