y /
Digitized by the Internet Archive in
2011 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/slovansklitera01mc
NOVOESKÁ
BIBLIOTÉKA, VYDÁVANÁ
NÁKLADEM NÁRODNÍHO MUSEA.
ÍSLO
XXXVI.
JAN MÁCHAL:
SLOVANSKÉ LITERATURY. DÍL
I.
V PRAZF. V KOMISI U
FR.
1922.
RIVNÁF.
SLOVANSKÉ
LITERATURY DÍL
I.
NAPSAL
JAN MÁCHAL.
T ÍSLO SPIS MUSEJNÍCH CLXXXL
V PRAZE. NÁKLADEM MATICE ESKÉ. 1922.
PO-
501
KúMnM
i
Stortiíii
spol
v
Sítoví,
Huww
tt
Pedmluva. Matice eské bylo usneseno vydávati vyzván, abych píruky z jednotlivých oboru naukových a byl jsem Pihlížeje literaturách. slovanských k tomu úelu napsal knihu o nejvíce co vnovati mysli na k rozsáhlosti látky a maje prací na tri díly. První teratue novodobé, rozdlil jsem celou nejstarších dob az .do od slovanských díl podává pehled literatur v literaturách romantismu bude vnován romantismu; druhý díl a moderní smry umereahsm obsáhne díl tetí slovanských a
Ve schzi
kuratoria
™ta«-
hlavn dvojím zpliteraturách slovanských lze pojednávati možno oddlen probírati jednu literaturu za je sobem záslužném spise „Istonja druhou, jak to uinil Pypin ve svém slovanských vložiti literatur obraz lze slavjanskich literatur", nebo a podle literárních kulturních a
Ó
Bu
rámce
do
proud
význaných
sledovati
nich
vývoj
jednotlivých
literatur
slovanských.
Tohoto
teních universitních postupu užívám už po dlouhá léta ve svých z osvtových proudu v Každý knihu. svou pro také jej jsem a zvolil nove zívly do kultury, evropských ml svj osobitý ráz, pinesl
umní tvto
a
vdy
a
svým zpsobem
proudy dotkly více
mén
se
v literatue.^ Ježto se Slovan, domnívám se ze
obrazil
všech
jakou jednotliví národové veliké kulturní ideje pejímajíce slovanští jevili innost to, co sami nového dorážející; zárove vynikne také jasn na se
nejlépe
pi tom rozdlení
objasní,
literární,
n
do
literatury
i
svtové
vnesli.
filologicky nez líení starší doby, která ma vyznám více nedotýkaje se ist literární, hledl jsem býti co nejstrunjší, mnoho, vyskytuje tu se rozmanitých otázek sporných, jichž se podati proste jsem snažil výklad, podrobných nepouštje se do asto velice pracných poznatky, k nimž se dosplo po dlouhých, jež se tykají starého otázkách, nkterých
Pi
a
složitých studiích.
O
literárních, napsaná písemnictví slovanského a nejstarších památek jako na p. o církevní slobyla už celá, úctyhodná literatura, kronice Nestorové o Slovu o vanštin, o otázce cyrilometodjské, eských a polských („nopísních nejstarších o polku Igorev, o
pbšírnjš.m vylíením spodine pomiluj ny", „Bogurodzica") atd. otázek byla dležitých a zajímavých celého vývoje tchto jinak
moje nadmíru vzrostla, proto jsem byl nucen pihlíke koneným výsledkm odborného zkoumání. Studie v oboru slovanských literatur vzrostly neúnavným badáním za naší doby do té míry, že jsem se ve svých vývodech mohl opírati nejen o soustavné djiny jednotlivých literatur slovanských, jež v úvod uvádím, nýbrž také o etné a výstižné práce monografické; domníválm se, že jsem z nich neopomenul nic, ím by se podstatn mnily poznatky, jež jsem ve své knize uvedl. Pipojená bibliografie k jednotlivým oddílm má sloužiti tm, kdo by se chtli o jednotlivých zjevech podrobnji pouiti. Nevyerpává nijak celé píslušné literatury, ta by sama o sob obsáhla nkolik svazk; pihlížel jsem hlavn k takovým knihám a studiím, které mi byly pístupné, nebo o nichž jsem podle odborných referát soudil, že platn pispívají k ešení urité otázky. Tituly cyrilských knih a lánk byl jsem nucen z technických píin transkribovati latinkou. Pvodn neml jsem v úmyslu v píruce, urené pro eské tenáe, pojednávati o eské literatue, které je už vnováno nkolik pkných a zevrubných djin, ale k rad dobrých pátel pojal jsem potom do rámce své knihy aspo struné pehledy vývoje písemnictví eského, aby obraz všech literatur slovanských byl b\
žeti
kniha jen
—
po
této
stránce
úplný.
profesorm
F. M. Bartošovi a M. Weingartovi vele dkuji nejednu dobrou radu; slovem skutkem mi pi práci vydatn pomáhal prof. dr. J. Menšík, zaež mu rovnž upímn dkuji.
Pp.
za
i
V
Praze
r.
1921.
J.
Máchal.
OBSAH. V— VI
Pedmluva Úvod
ást
Písemnictví hlaholské
1—9 — 65 13 — 51 13 — 17
3.
Církevn-slovanské písemnictví v Bulharsku a Srbsku Poátky písemnictví na Rusi
30
4.
Pehled
5.
Nejstarší písemnictví polské
Doba stará
první:
Hlava
I.
Poátky 1.
2.
Hlava Hlava
ást
druhá
II.
III.
Hlava
ást
tetí
I.
II.
III.
IV.
R
:
Hlava
písemnictví slovanského
nejstaršího písemnictví
eského
Stedovké
I.
III.
Hlava
IV.
II.
67—128
72—90 91
Kozácké dumy Sloh a forma národní epiky slovanské i
s s a n c e
Náboženské
Humanism a reformace v Polsku Poátky písemnictví Lužických Srbu
2. 3. II.
Literatura v
2.
Doba po rozdlení Polska Drama a zábavná próza
2.
II
III.
Literární
Hlava
IV.
eské
innost na Ukrajin
obrozeni
Hlava V. Osvícenství u jižních Slovanu 1.
Chorváti
3.
Srbové Bulhai
4.
Závrená Ukazatel
Slovinci
2.
úvaha
.
214—226 227—308
—251
232—240 240
—244
244—250 252
Poátky nové literatury Doba Kateiny
Hlava
stol
eských
231 pol. XVIII. stol
Písemnictví ruské 1.
— 128 —226 132— 144 145— 167 168— 191 192 — 196 197 — 206 207 — 213 115 129
a literární proudy v zemích
Literatura polská
— 105
106—114
reformace
a
Literatura dubrovnicko-dalmatská
1.
Hlava
40
— 46 46 — 51 52 — 58 59— 65
Epika jihoslovanská
Osvícenství I.
30
—
40
.
látky romantické
Hlava V. Reformace u JihoslovanU VI. Literární innost na Ukrajin Hlava VII. Literatura ruská v XVI. a XVII. Hlava
17—
Epika- ruská
e n a
Hlava Hlava
tvrtá:
.
Literatura apokryfická
Hlava
ást
.
Národní epika slovanská
:
Hlava Hlava Hlava
11
—273
252—263 263—273
—279 —285 286 —308 274
280
286—290 290—295 295—302 302—308 309
—313
314—319
ÚVOD. ve
Již
své pravlasti Slované
zaali se
rozlišovati
jednak
p-
sobením pírodních podmínek geografických, jednak podle rozmaa konen silou vlastního vývoje jazyskupiny: severozápadní, jižní a východní. V tomto seskupení dál se asi také ponenáhlý rozchod jejich z pvodní vlasti. Ukazuje na to dosavadní harmonie mezi geografickým rozložením a píbuzenskými pomry jazykovými jednotlivých kmenu slovanských; vidíme, že ti národové slovanští, kk'•{ jsou si geograficky nejblíže, také jazykov jsou nejpíbuznjší. Skupina severozápadní, která podle mínní historik sedla na západ Visly a Karpat, šíila se dále smrem západním za dolní Labe, za Sálu, Šumavu a dalším vývojem vnitním rozvtvila se v kmeny Slovanu polabských, polských a eskoslovenských. Skupina jižní, jejíž sídla se promítají mezi horní Vislu, Dnstr a stední Dunaj, postupujíc dále na jih, zaujala jednak vtší díl Balkánského poloostrova, jednak severoadrijské pímoí a kraje východoalpské a rozdlila se ve vtev bulharskou, srbochorvatskou a slovinskou. Skupina tetí, z níž vyrostl veliký národ ruský, šíila se na sever k zálivu Finskému, na horní Dnpr, Volhu, Oku, k východu na Don, na jih k ernému moi a dolnímu Dunaji. asem rozrznila se ve ti ásti v m a o r u s k o u (ukrajinskou) na jihu velkoruskou na severu a v bloruskou na západ. i. Ze skupiny severozápadní nejmén se vzdálili z pvodních sídel Poláci ili Lechové. Prvotn nemli jednotného jména,
nitých
styk
se
kového ve ti
sousedy
i
veliké
1
:
,
se z nkolika kmenu (Polan, Slezan, Mazovan, PoKašub). Pokus soustediti rozptýlené kmeny vyšel od Polnnuv a pipisuje se Piastovcúm, kteí si kolem r. 850 podmanili sousední kmeny a založili mocnjší knížetství ve Hnzdn nad jezerem Gopíem. Veliké zásluhy o utvoení mocné íše polské zjednal si kníže Méško (Mšek, 960— 992), panovník neobyejného
skládajíce
moan,
nadání, rozhledu a energie; pojav za manželku Doubravku, dceru eského Boleslava I., na její pímluvu pijal kest a založil první biskupství v Poznani, obraceje celý národ ke kesanství. Tím uchránil Poláky ped výbojností kteí pod rouškou ke-
Nmc,
sanství Dr.
J
šíili
své panství.
Máchal: Slovanské
literatury.
Syn jeho Boleslav Chrabrý (992-1025) 1
svou íši novými výboji, /mocnil se
rozšíil
Pomoí, Chorvatska
(na severu), Slezska, Moravy, Slovenska a východní Halie a zjednal Rozšíiv takto svou íši, dal jí pevnou si nezávislost na Nmecku. organ isaci, zejména usiloval utvrditi kesanství a povznésti vzdlanost. K tomu cíli založil arcibiskupství ve Hnzdn, podídil inu etná biskupství, podporoval innost misioná a zizoval kláštery, které se staly ohnisky osvty. Slov a n é P o a b š t í, kteí se rozšíili za Odru na západ k Sále a Labi, mli osud neblahý. Pední kmenové jejich, Obodrité 1
a Lutiei (Veleti), stáli nepátelsky proti sob, potírali se navzájem a tím podrývali své vlastní síly. Pi vší statenosti a houževnatosti, kterou prokázali v etných bojích s Normany, Dány a Nmci, nemohli uhájiti své svobody. V krvavých bojích /a samostatnost a náboženství vyerpávali své síly a pozbývali krajiny po krajin, až byli úpln podmanni a utonuli v moi germánském. Zbytky jejich nejdéle se udržely v Lúneburku, kde ješt na po. XVII L stol. staí lidé znali jazyk slovanský. Tžký osud stihl také Lužické Srby, kmen kdysi velmi lid-
na stedním Labi mezi Verrou, Havolou a Bobrou. Vedli dlouhé a urputné boje s výbojnými Nmci a majíce oporu v íši velkomoravské, v Polácích a eších, staten vzdorovali útokm nepátel, ale na konec pozbyli pece své samostatnosti a zem jejich staly se koistí sousedních národu, zvlášt Vtší ást jich se ponmila, malá ást v Sasku a pruském Slezsku podržela; svj rodný jazyk do dnešního dne, rozdlena jsouc eí spisovnou a náboženstvím ve dv skupiny. eskoslovenská rozprostela se v území od Šumavy a Krušných Hor k Dunaji a asi k Ipole v Uhrách. Jazykov se rozlišila ve ti hlavní dialekty: eský, moravský a slovenský. Slované tito brzy po svém píchodu do nových sídel dostali se pod nadvládu divokých Avar. Po ase vzbouili se proti jejich krtovlád a za pispní Sama, rodem Franka, slavili nad nimi vítzství. Samo zvolen králem a založil mocnou íši slovanskou, jejímž stedem byly snad echy. Po smrti Samov (asi r. tS> natý
Nmc.
Vtev
íše jeho se rozpadla.
Z
kmen
bydlící
v echách usedlých nejmocnjší byli vlastní echové, uprosted zem. První panovníci jejich z rodu* Pemyslova
usilovali závislosti
podmaniti si okolní kmeny eské a vymaniti svou íši ze panovníku íránských. Úplné sjednocení zem a upevnni
íše eské provedeno bylo teprve za Boleslava I. a 11. V oblasti moravské, která hluboko sahala do Rakous l Slovenska, ve svtle historie vystupuje nejdíve kníže Mojmíi mm kolem r. 830), kterému se podailo nesjednocené kmeny moravskoslovenské uvésti pod svou vládu. Vypudiv knížete Pivinu, jeho/ sídlem byla slovenská Nitra, stal se samovládcem sjednocené Wo ravy. Privina obdržel potom od Liul\ ika Nmce Území v dolní l\i
nonii pi ece Slané, kde si vystavl pevný hrad (Moosburg). Synovec Mojmírv Rastislav staten odrážel útoky franské na íši moravskou, pevn ji uvnit zorganisoval a zjednal jí úplnou nezávislost. Když stanul na vrchole své slávy, byl od ctižádostivydán. Svatopluk stal vého svnovce Svatopluka zrazen a se pak tvrcem rozsáhlé a mocné íše velkomoravské, jejímž jádrem byla Morava (na jihu a na východ daleko rozsáhlejší než Morava dnešní) a která na severu objímala echy a Lužické Srby až k Sále a Ode. Po smrti Svatoplukov nesvorností syn jeho vznikly v zemi hrozné zmatky, eši a Srbové Lužití odpoutali se od íše velkomoravské a Maai si ji podmanili (asi r. 906).
Nmcm
Kesanství zaalo vnikati na Moravu a na Slovensko za kníKe kesanství zejm se piznával teprve Rastislav. V knížetství Privinov byl asi r. 830 zbudován a vysvcen chrám kesanský. Privina sám pijal kest teprve po svém vypuzení z Nitry a ve svém pozdjším sídle na hrad Blatenském horliv žete Mojmíra.
utvrzoval
mce
víru
Kristovu.
R.
845 objevilo
v
se
Režn
u
Ludvíka
lech eských, žádalo a pijalo kest. Avšak do píchodu Cyrila a Metodje nemlo hlásání víry kesanské v zemích eskoslovenských trvalých úspch, ježto lid nerozuml a nedvoval knžím nmeckým. Od Cyrila a Metodje pijal kest také eský kníže Boivoj, který peoval s manželkou Ludmilou o rozšíení kesanství v zemi. T
.\
trnáct
ást
2.
Slovan
jižních
ili
Slovenu
dobách
zanikla v
Slovené v Dakii se porumunštili a Slovené panonští byli od výbojných podrobeni a vyhlazeni. Ostatní Slovené rozdlili se jazykov v skupinu slovinskou, srbochorvathistorických.
Maar
skou a bulharskou. Slovenci (S o v n chod hluboko zasahujíce 1
i) usadili se v zemích alpských, na výdo Uherska, kde se stýkali se Sloveny Bavory a Avary zeslabily znan jejich síly. i
c
panonskými. Boje s Kníže Borut v polovici .VIII. st. cht se zbaviti jha avarského, hledal pomoci u Bavor;- ti porazili Avary, ale zárove si osvojili vládu nad Slovany. Za Karla Velikého dostali se Slovinci zárove s Bavory pod vrchní panství franské, byla jim však ponechána vláda domácích knížat. Po smrti Karla Vel. asto se bouili a byli koúpln pokoeni a pipojeni k vvodství bavorskému. Od té doby poala u nich silná germanisace, která rychle postupovala zvlášt na severu, kde Slovinci žili roztroušeni v odlouených osadách a asto již s Nmci pohromad. Další djiny jejich byly sloueny s osudy vévodství korutanského, které bylo r. 976 zízeno ve velikých rozmrech.
nen
Kesanství picházelo leje),
z
Bavor
a z
biskup utrechtský
k
Slovincm
trojí
cestou
:
z Itálie
(Aqui-
íše velkomoravské. Apoštolé Bavor, Amandus, (ok.
r.
630)
a
Emmeran
(v
pol.
VIL
st.)
po-
se obrátit Slovincc na kesanství; trvalý úspch mli teprve Rupert, biskup vormský (s po. VIII. st.), který založil biskupství v Salzpurku, Virgilius, biskup salzpurský (v 2. pol. VIII. st.), a jeho nástupce Arno. Srbochorváti tvoili s poátku jazykový celek. Skládajíce se z etných oddlených kmen, souasn se posunovali k Dunaji a pes Dunaj na Drávu, Sávu a dále na Balkán. Kmenové severozápadní, kteí obsadili krajiny až k pomoí jaderskému, v Istrii, Dalmácii a na ostrovech, slouili se nejdíve ve vtší politickou skupinu, zachovávajíce pi tom staré kmenové vátu. Svrhše se sebe nejdíve jho avarské, nabyli jméno veliké moci politické a pipoutali k sob sousední kmeny slovenské. Základ k pozdjMmu knížetství chorvatskému položil kníže Borna (na po. IX. st.), potom Tomislav (na po. X. st.) upevnil svou a rozšíil ji na jihu v Pímoí a Istrii. Korunu íši proti VII. Zvonimir (1076 královskou obdržel od papeže 1088). Po vymení dynastie domácí Chorvatsko spojeno bylo s Uhrami (r. 1102), podrželo však vlastní samosprávu. Kesanství šíilo se k Chorvátm ze sousedních mst románských v Dalmácii a utvrzeno bylo za císae Basilia II. (okolo r. 879). Zárove vnikla k nim z Panonie liturgie slovanská s písmem
koušeli
Cho
Maarm
—
ehoe
hlaholským. Jižní
nému
a
celku
východní
kmenové
politickému v
st.
jihoslovanští
X.— XI. V
jejich
dospli k samostatstedu do popedí
kmen Srb u, sedící pvodn na ekách Tae, Limu a zaal shromažovati kolem sebe okolní píbuzné kmeny, kteí v té dob mli ješt svoje vlastní jména kmenová. Kníže eslav (kolem r. 931) pomocí íše byzantské spojil v jednu státní vystoupil Ibru,
a
jednotku a
založil
tém
všecky
veliký
stát,
kmeny který
zem moe
srbské a skoro veškeré srbské sahal
od
Sávy
a
Jaderského
až blízko k toku eky Moravy. Po smrti eslavov poala se však jednotlivá okrajní území odtrhovati od ústedního území a takto zeslabeným bylo vésti stálé boje za samostatnost proti íším byzantské a bulharské, které si je obas podmanily. V st. XII.
Srbm
nabyli nejvtší moci županové v Rašce (v dolin eky Rašky u Nového Pazaru). Veliký župan Ncmanja užil úpadku císaství byzantského a sjednotil zase zem srbské v mohutný celek. Nástupci jeho Štpán Prvovjenaný, Štpán Uros I. a Uros II (Mirozšíili. Za Štpána lutin) íši srbskou nejen upevnili, nýbrž Dušana (1331 1355) dosplo Srbsko vrcholu své mohutnosti a stanulo v národu evropské vzdlanosti. Dušan dobyv Makedonie, prohlásil se /a cara Srbu a Reku; ideálem jeho bylo vy.
i
—
ad
srbsko-by/antský stát, založený na byzantských tradicích kultue, ve kterém by srbský národ a stát uilv postaveni vdí. Po jeho smrti rozpadla se však mohutni íše siláka, a stala st.- koistí Turku. tvoiti
a byzantské
Víra Kristova vnikala k Srbm nejdíve z prostedí starších obyvatel, Rumunv a Albánc, kteí od doby ímské byli kesany, a potom stykem s mšany pímoských mst v byzantských provinciích na pomoí dalmatském a draském. Trvale utvrzeno bylo kesanství teprve píchodem uedníku Metodjových do Bulharska, odkudž se šíila kesanská víra a vzdlanost do zemí srbských.
ímská,
Do poátku ve
církev ecká.
XIII.
vnitrozemí
Nemanja
st.
vládnoucí církví v pomoí byla církev zvlášt za panství Bulharv od latinských duchovních, te-
rozšíila se byl poktn
píin politických prohlásil Štpán Prvovjenaný (1 196 — 122S)
prve pozdji
z
církev východní za ofi-
se znovu k ímu, žádal odtud korunu královskou a byl r. 1217 od papežského legáta korunován. Proti nadvlád papežské a katolické hierarchii, která se zaala v zemi šíit, zvedl se silný odpor, který donutil Štpána zíci se íma. Bratr Štpánv Sáva, který stál v ele oposice, cielní.
klonil
odešel r. 1219 do .Nikaje, kde dosáhl, že byla uznána samostatnost srbské pravoslavné církve. Sáva posvcen byv za arcibiskupa, vytvoil pevnou organisaci církevní, která byla spolehlivou a silnou oporou státu a v dob poroby uitelem a obhájcem národa. Na poátku XII. st. odtrhla se Bosna trvale od ostatních zemí srbských a vytvoila samostatný stát, který poal žíti vlastním životem a míti vlastní osudy. V zemi vládli ddiní bánové, z nichž v st. XII. vynikl Kuliti. Bogomilství zapustilo v Bosn hluboké koeny; putky náboženské a boje s Uhry, kteí mli na osudy zem rozhodující vliv, vyplují vlastn djiny Bosnv až do druhé poloviny XIV. st. Bán Tvrtko první ze všech bosenských panovník pekonal vnitní rozpory, rozšíil a upevnil svou íši, takže byla tehdy nejvtším a nejmocnjším státem na Balkánském poloostrov. Plánem jeho bylo spojiti Bosnu a Srbsko v jeden stát. R. 1377 dal se také v Milešov nad hrobem sv. Sávy korunovati za krále bosenského a rašského (srbského). Opanovav msta dalmatská, pipojil k svému .titulu název krále dalmatskho a chorvatského. Když r. 1391 zemel, zanechal svému nástupci veliký stát, který se však brzy rozpadl. Slovené bulharští, majíce sídla mezi Moravou a erným moem, dostalo své jméno od Bulhar, národa pvodu tureckého, který v VII. st. opanoval zem mezi Dunajem a Balkánem. Knížata bulharská sjednotila okolní plemena slovenská v mocnou íši, která v st. IX. sahala na severu až za Blehrad k pomezí Frank, na jihu až ped byzantský Solun. Stediskem zem a sídlem panovnickým byl Veliký Prslav. Podmanní Slovené' pizpsobili si Bulhary a splynuli s nimi v X. st. v jeden celistvý národ. Z panovník bulharských vynikl nejdíve Boris (v IX. st.). Za jeho syna Symeona (893 927) íše bulharská dosáhla nejvtšího rozsahu; po jeho smrti rychle upadala a pozbyla své samoi
—
Zápodobulharská íše, kterou potom zbudoval bojovný (977-1014), nemla rovnž dlouhého trvání a po jeho smrti dostala se pod panství byzantské. Ke konci XII. st. podailo se dvma bratím Asnovi a Petrovi obnoviti carství
statnosti.
Samuel
car
bulharské se sídlem v Trnov a /a jejich nástupce Jana Asna II. Bulharsko znovu se povzneslo k bývalé sláv. V zemi rozšíil se všeobecný blahobyt, msta bohatla živým obchodem a pyšnila se nádhernými stavbami. Nové toto carství mlo svou nejskvpotom se hranice jeho úžily, nkolik let lejší dobu v XIII. st. bylo v závislosti tatarské, pak bylo poddáno Srbsku a konen byio od sultána Bajezida podr. 1393 za cara Jana Ši smet na ;
manno. Kesanství
zavedeno bylo za knížete Borise, u Bulharu 863 poktít a pijal jméno svého kmotra, císae byzantského Michaila. Pi organisování církve kolísal Boris njaký as mezi ímem a Caihradem, cht míti v zemi samostatného patriarchu, který by nebyl závislý na Byzancii. R. 870 arcibiskupství od Rek a tím se v Bulharsku dostalo se mu utvrdil kulturní vliv byzantský a liturgie ecká. 3. Východní vtev slovanská šííc se na východ, pronikla na severu za jezero Ilmeské, na východ k horní Volze a Oce, k hornímu Donu a dolnímu Dnpru. Dlila se v etné kmeny: Sloveny, Kivice, Drevljanv, Polány, Sverjany, Radimie a j. Kmenové, kteí žili v rovinách nynjší Rusi, zmítáni jsouce vnitpodle ními spory a nájezdy koovných sousedv, odhodlali se zprávy domácího letopisce poslati za moe a vybrati si pabohatá na obilí, ale novníka u Varjag. „Zem naše je veliká není v ní poádku, pijte panovat a vládnout nám!" Tak promluvili poslové, když pedstoupili ped Ranka, knížete skandinávského kmene Rusu. Rurik a bratí jeho Sineus a Truvor pišli se svými družinami a zídili si r. 862 panství v Novgorod, Bloozee a Izborsku. Po smrti obou mladších bratí Rurik spojil všecka ti panství a položil základ k sjednocení zem. Nástupce jeho Oleg uvedl pod svou moc vtšinu kmenu ruských, uinil Kijev hlavním mstem a podnikl první výpravu na Caihrad. Olegovi nástupci tgor a Svjat oslav pokraovali ve výbojích uvnit zem v nájezdech na Caihrad, Chazary a Bulhary. V pamti národa utkvl nejvíce Vladimír Veliký (980—1015), panovník statený a dmyslný, jenž porážeje Lechy, Bulhary, K'eky a Tatary, rozšíil SVOU íši, takže se prostírala od zálivu Cuchonského po Kavkaz a od Karpat až po stední Volhu a Kamu. Syn jeho Jaroslav pov/nesl kní/etství kijevské k vrcholu slávy; dal zemi pevné zákonodárství, peoval o vzdláni, provádl nádherné stavby a podporoval umní a vdy. Po smrti který
se
dal
r.
-
—
i
i
Jaroslavov žetství
(r.
1054)
mezi sebou
nastal
nesvorná,
rozklad íše, rozdlené na etná knla/ tuhé jamo tatarské, uvr/ene na
—
XIII. si, na celých
Rusko na po.
dv
st
Let
zastavilo dotavadní
rozvoj kulturní. vnikati v prvních letech X. stol. panujícího tehdy knížete Svjatoslava, vydala se do Caihradu, aby pijala kest, a sám císa ecký byl jí kmotrem. Svjatoslav nechtl však upustiti od víry svfých pedk, také vnuk její kníže Vladimír na poátku své vlády snažil se zvelebiti kult pohanských boh. Pozdji rozhodl se pijmouti kesanství. Nádherný chrám nedaleko Sevastopole stojí na míst, Vladimír byl poktn (r. 988). Vrátiv se podle tradice kde dal pokáceti pohanské modly, jež Kijeva, do knžími eckými s sám díve zídil, a násilím donutil Kijevany ke ktu. Na utvrzení
Kesanství poalo na Rus
R. 957
knžna Olga, matka
—
—
nové víry zakládal chrámy a kláštery, uvádje zárove kesanskou vzdlanost do své zem. [Viz L. Niederle, Slov. starožitnosti. I.— II. Praha 1902—1910; Slov. svt. Praha 1909; V. Jagi, Die slaw. Sprachen (Kultur d. Gegenwart. 1.
190S.)]
9.
elnjších dl o djinách slovanských literatur. Geschichte der slavischen Sprache und Literatur nach Šafaík: P. J. ailen Mundarlen. Budim 1826. Bibliografie
Hcrooifl c.iaBHHCKiixb .-iirrepaTyp-K Cn6. I. 1879, II. 1884 A. Kolika. Praha 1880, '882). Karásek: Slavische Liíeraturgeschichte. Leipzig 1906 (Sammlung
A. ribiniiH-b:
(eský peklad od Jos.
Goeschen). ÍL KapaceKT.: McTopin c.iaBHHCKiix-b jurrepaTyp-b. Cn6. 1910. K. Dieterich: Die osteuropáischen Literaturen in ihren Hauptstrómungen vergleichend dargestellt. Túbingen 1911. A. Briickner, V. Jagi, J. Máchal, M. Mrko, A. Wesselovsky: Die oslewropáischen Literaturen und die slawischen Sprachen. (Die Kultur der Gegenwart I. Abth. IX. Berlin und Leipzig 1908.) C. íl. LUeBbipetrb: Mcropivi pvccKo cíiobíchocih. M. I. —VI. Cn6. 1887 3-4 vyd. 2.) (C. 1-2 vyd 3; A. A. a.iaxOB-b: McTopin pyccKoií c;iOBecHOCTM ApeBHen n hoboiI. T. I— II. Cn6. 180 (IH94 ). M. nopfjuipbeB-b: McTopiíi pyccKoii c.iOBecHOCTH. H. I— II. KasaHb (I. 1900^: II 1904 3 ). 3 A. H IlbinHH-b: klcropitf pyccKoii .-iirrepaTypbi. T. I.- IV. Cn6. 1907. íl. H. no.ieBOM McTopin pyccKoii c^osecHOCTii cb ApeBH-feftujiixb BpeMem> Cn6. 1900. III A,o HanmxT, AHeií. T. I A. v. Reinhold: Geschichte der russischen Literatur von ihren Anfángen bis auf die neueste Zeit. Leipzig 1886. A. Briickner: Geschichte der russischen Literatur. Leipzig 1905. n. B. B.ia,u,iiMipoB'b: ApeBHVíví pvccKaq .iHTepaTypa KieBCKaro nepio^a
.
;
:
XI— XIII.
b.
Kies-b
19JD1.
E. B. nivryxoB-b:
B. 1913-
A.
Ke.Trya.ia:
PyccKaR jniTepaTypa, ApeBHui nepio^b. tOpbeBT, 1912. Kypcb HCTopin pyccKoii .iHTepaTypbi. H. I— II. Cn6.
,\\. CnepaHCKii HcropiH ApeBHeu pyccKo ;uiTepaTypbi. M. 1914. HcTopiíi pyccKoii ^MTepaTypw. T. I. Pyccnaa .iirrepaTypa ao XIX b. nOAT>peA. A. K. Bopo3AHHa. M. I9l0. T. II. HapoAHaH cJiOBecHOCTb no^b peA:
AmiwKOBa M. 190x. A. M. CKa6n4eBCKÍí 1890, 19091
E.
B.
:
Hcropitf
HOB-fenuiei
pyccKoii
JiirrepaTyphi.
Cn6.
—
Historie literatury ruské XIX. upravil A. (i. Stín. Velké Meziíí
st.
Dle A. M. Skabievského
a jiných
1897.
HcTopin pyccKoi miTepaTypw XIX b-rku
1— V. M. 191 1. IlerpoRb: OnepKu neropiH
Ohchhhko-Kvjihmjk-
noA'i> pefl.
CKaro. T.
H. 188*. O. Oi OHOKci.iun p;uu
Ib.
:
yKpaiiHCkoii
XIX
JurrepaTypu
Kícbt>
ct.
HcTOpiH aHTepaTypbi pyCKOH. T. I VI. JlbBÍB. 1887—1894. iCTOpií yKpaiHCbKO-pycbKOÍ ahfpaTypH ao 1890 p.
Hapnc
<>:
JlbBMB 19)0 O. BapBÍHCi.Knii: OniHA iCTOpií yhpalHCbKO-pycbkoi jiiTepaTypn. JlbBOB 1910. Cepriii Ei|)peMOB: IcTopia ykpaÍHCbKoro micbMCHCTBa Khíb 1911 2 M. flTyszkiewicz: La littérature Ukrainienne. Berne 1919. Michal Wiszniewski: Hisíorya literatury polskiéj. I.— X. Kraków .
1840-1857. Historya
Bartoszewicz:
Julian
literatury
Warszawa
polskiéj.
1S61.
WarWiodzimiérz Spasowicz: Dzieje literatury polskiéj. Kraków szawa 1891Piotr Chmielowski: Historya literatury polskiéj. I.— VI. Warszawa 18 9-1900. Zarys literatury najnovvszej. 1898*. Piotr Chmielowski: Krytyczno-porownawszv przeglqd dziejów pismieni
1
.
—
nictwa polskiego. I.— II.
Htnryk
Biegeleisen:
Warszawa
1905. dzieje
llustrowane
literatury
Wtede
polskiéj.
1905. Stanislavy
Kraków
Tarnowski: Historya literatury polskiéj. I.— VI. 1900—1907. AI. Brúckner: Geschichte der polnischen Literatur. Leipzig
(eský peklad
Wojciechowski.:
K.
Lwów
b.
Dzieje
literatury
(Kultura
polskiéj
1901.
Warszawa
!
polská).
r.
Chrzanowski: Historya literatury niepodteglej Polski. Warszawa
Ign.
19183
Dzieje literatury polskiéj w zarysie. od Bo. Prusíka. Praha 1905).
Briíckner:
AI.
.
Historya literatury polskiéj. Wyklady uniwersitetskie pod Warszawa. Bruchnalskiego. Lwów Dzieje literatury pi^knej w Polsce (Encyklopedva polská XXI-XXII). Pilát:
R.
W.
red.
i
Kraków H)18. W. Feldman Potocki:
A.
:
Lwów
Wspóíczesna Polska
literatura polská. literatura wspóíczesna.
Cz.
I.
1908 5 —II.
.
Warszawa.
1912.
HuuMiipcKiií: HoB-fciiman
Wiek
dziewigtnasty.
no^bCKaM
Sto
lat
JiirrepaTypa. polskiéj.
mysli
T
I.—
Cnó. 1908.
II.
Warszawa
Kraków
1906 d. Jaroslav Vlek: Djiny eské literatury. Praha 1S97 a n. obrazem. Praha 19(0. V. Flajihans: Písemnictví eské slovem (Die A. Novák: Geschichte der echischen Literatur J. Jakubec u. Literattiren des Ostens V. 1). i
J.
Jakubec: Djiny literatury eské. Praha
V
J
mouci
Novák
a A. 'Novák:
Stefan
Krméry: Martin
Sv.
P.
1864
eské. V Olo-
191 3-.
Literatur;: eská |arosla\ Vlek:
Tur.
1911. literatury
Pehledné djiny
I.-
XIX.
Djiny
aiehter. (vyd. J. literatury slovenskej.
st.
Prehl'ad
I
dejín
slovenskej
Praha Iur.
1902
literatury
n.).
Martin
sv.
I
videlanosti.
a
1920.
Šafaík: Geschichte der sdslavischen
Literatur.
I.
III.
P
5.
šinu 1864,
II.
Ljubi: Ogledalo književne 1869.
povijesti
jugoslavjaoske.
Rijeka
I
Mrko:
M.
Geschichte der álteren sudslavischen Literaturen. Leipzie
1908.
Popovi: Jugoslavenska književnost. London 1Q1S. Zgodovina slovenskego slovstva. I.— IV. Lublj. 1894—1898. Fr. Simoni: Slovenska hibliografija. I. Ljublj. 1903. Zgodovina najnovšega slovstva. Ljubl. I. 1909, Ivan Grafenauer: Pavle
K. Glaser:
II.
1911.
Ivan Grafenauer: Kratka zgodovina slovenskega slovstva. Ljubl. 1919. Ct. HoBaKOBiíh: HcTopiiia cpncKe Kiwi>KeBHOCTii Beorpafl 1867, 1871 2 V. Jagic: Historija književnosti národa hrvatskog i srpskog. Zagreb .
1867.
Dro
Šurmin:
Povijest
OnepKu
književnosti
hrvatske
i
Zagreb
srpske.
1898..
cepóoxopBaTCKon .iiiTepaTypbi. KieBt 1899 JoBaH rpmih: McTopiija epnene KitHweBHOCTH. Hobii CaA 1903, 1906-. IlaB.ie líonoBHli Ilper.ieA epnene Kibii>KeBHOCTH. EeorpaA 1909, 1913-. A. raBpn.ioBnh Hcropuja cpncKe h xpBaTCKe Kn.n>KeBHOCTH. I— II. BeorpaA 1910. K. šegvi: Kratka povijest hrvatske (srpske) književnosti. Zagreb A. CTenoBUM:
iiCTopin
:
:
1911.
í
Drag.
Prohaska: Das kroatisch-serbische Schrifttum
in
Bosnien
und
der Herzegow
David I.
1916 2
,
II.
ina. Zagreb 1911. Bogdanovi: Pregled
književnosti
hrvatske
i
srpske.
Zagreb
1919.
Branko Vodnik: Povijest hrvatske književnosti. I. Zagreb 1913. JoBaH Ckep.iiih: Hcropuja HOBe cpncke Kifcn>KeBH0crn. BeorpaA 1914. Drag. Prohaska: Pregled hrvatske i srpske književnosti. Zagreb 1918 (Hrvatska ítanka). A. TeoAopOB: B-t/napcka .uiTepaTypa. H.iobaub 1896, 1901-'. .\\np4eB: B-b.irapcKa .iiiTeparypa. HieBeH 19U. 2 M. Weingart: Pehled literatury bulharské. Praha 1919.
X
ÁST
I.
DOBA STARÁ.
HLAVA
Poátky 1.
I.
písemnictví slovanského. Písemnictví hlaholské.
Poátky písemnictví slovanského jsou pevn spiaty s apoštolskou inností Cyrila a Metodje, jejichž kulturní psobení se všech Slovanu. Podle zprávy mnicha Chrabrá Slodotklo vené v dob pedkesanské nemli písma, užívajíce k záznamm a vrub; když pijali kest, nutili se psáti pouze jakýchsi ímskými a eckými písmeny bez ladu a skladu. slovenskou nové písmo. Teprve uený filosof Konstantin-Cyril sestavil pro Zevrubnými studiemi bylo prokázáno, že tímto písmem byla h 1 aholice, velmi dmysln upravená podle ecké kursivy. Písma
tém
e
toho
užili
ez
oba bratí
n
solunští,
Cyril
a
Metodj, pi pekladech náeí, jímž mluvili
liturgických knih slovanských, vzavše za základ
Slovené bydlící nkde na jihu makedonsko-bulharském v krajimoravské a panonské nách mezi Solunem a Caihradem. Na byl potom mluvnický a slovní materiál tohoto jazyka obohacen novými terminy církevními. Cyril a Metodj pišedše r. 863 na Moravu, shromáždili kolem sebe uedníky a jali se je uiti. Pinesli s sebou asi již slovanské peklady spis, které v služb církevní byly nejpotebnjší. Spolenou prací poídili peklad žaltáe a evangeliáe t. j. tení na nedle a svátky církevní. Metodj sám peložil pak Nový zákon, asi také celý Starý zákon (krom knih Makkabejských), nomokanon a paterik. Peklady jejich zachovaly se pouze v pepisech, více zmnných a místn zabarvených, ale pelivými rozbory tchto pepis bylo zjištno, že prvotní peklady byly pímo mistrné; pekládalo se sice vrn podle tekstu eckého, zárove však dbáno ducha ei slovanské, zejména zvláštností syntaktických. Sestavení písma slovanského a vytvoení církevní ei spisovné mlo ohromný význam kulturní. Byl to nejstarší, neuvdomlý ješt pokus spojiti všecky národy slovanské jednotou spisovné ei a kultury kesanské v jeden mohutný celek. Z Moravy a Panonie, kde bylo stedisko psobení slovanských vro-
pd
mén
i
14
e
zvstcú, vnikala totiž slovanská liturgie a s ní církevnslovanská do zemí sousedních Slovanu. Podle kroniky Kosmovy a legendy Kristiánovy byl kníže eský Boivoj od Metodje poktn. Podobá se pravd, že Boivoj vzal s sebou do ech nkteré liturgie sloz uedníku Metodjových a s nimi dostala se tam vanská. Cho Boivojova Ludmila pijavši kesanství, oblíbila si prý písmo slovanské a dala také vnuka svého Václava uit .knihám slovenským podle návodu popa"; jinak vzdlával se Václav na škole v Budi, ízené knžstvem latinským. Liturgie slovanská nezapustila však v echách hlubších koenu, zvlášt když za Spytihnva, který se r. 895 odtrhl od íše velkomoravské, pozbyla své hlavní opory z Moravy. Tradice cyrilometodjské v echách nevyhynuly pece docela, nalezše skrovný útulek v kláštee sázavském, založeném r. 1032. Netrvalo to dlouho. Mniši slovanští byli totiž r. 1097 z kláštera vypuzeni a povoláni tam mniši latinští z kláštera bevnovského. Knihy slovanské, které se tam chovaly, byly prý vesms zkaženy a roztroušeny. Zachovalo se pece nkolik zjevných stop hlaholského písemnictví v echách. R. 1855 nalezeny byly dva rzné listy, obsahující krátké liturgické hymny podle eckého ritu, které byly asi na základ originálu pocházejícího z Bulharska v XI. st. pepsány v kláštee sázavském. Jsou to t. . Pražské zlomky hlaholské; usuzuje se z nich, že v kláštee sázavském byl obvyklý ritus východní církve s písmem hlaholským. Na pdu eskou hlásí se také staroslovnskoglosy vídeské, zapsané v latinském rukopise z XL njaký chorvátský hlaholita v eském kláaž XIL st. Psal je štee (snad v kláštee sázavském) nebo eský mnich, který se od spolubratra chorvatského piuil církevní slovanštin. Vliv eský i
i
,
eské
jeví
se
bu
i
v
Kijevských zlomcích hlaholských,
<
>hsahu-
zlomek misálu podle ritu ímského. Zachovaný rukopis vznikl v polovici X. st. u Slovenu v Panonii a prošel potom pro-
jících asi
stedím eskomoravským. Na
slovnská legenda
o
pd
sv.
eské
vznikla
Václavu;
za
asi
také
staro-
skladatele
jejího
pokládá se njaký eský hlaholita. Otázka, zdali liturgie slovanská vnikla na pudu polskou. zmínka je dosud sporná. Nejstarší terminologie církevní jakož o styku Metodjov s njakým „pohanským knížetem, silným velmi", který sedl na Visle, zdá se potvrzovati mínní, že kdysi liturgie slovanská byla známa aspo v Krakovsku. i
Cho
vátu slyšela bezpochyby slovo boží pímo ást Metodjových. K pevnjší organisaci Slovanské bohoslužby
/
nst
mezi
Chorváty došlo teprve po smrti Metodjov, když se nkteí ued\ Chorníci jeho, vyhnáni byvše z íše velkomoravské, usadili vatsku, šííce tam písmo hlaholské a obad slovanský. Psobení jejich bylo tím úspšnjší, když se po vpádu maarském vetíkj poet uprchlík / Panonie, zvyklých bohoslužb slovanské, obrátil
15
do Chorvatska. Synod splitský r. 924 odsoudil sice „nauku Metodjovu" a zakázal konati bohoslužbu jiným jazykem než latinským, ale slovanská liturgie byla již tak zakoenna, že se povolovaly ústupky v její prospch. Bez výjimky byla bohoslužba slovanská zakázána r. 1060 a Metodj byl vyhlášen za bludae, jenž prý „gótskými'' slovy šíil rozmanité bludy a za trest kacíství byl postižen náhlou smrtí. Ani tímto písným zákazem liturgie slovanská nebyla vytlaena; nižší duchovenstvo si ji zamilovalo a jisté
prostý
lid
nalézal
v ní útchu.
se pomry v její prospch. Papež Innocenc jenž pojal veliký plán smíiti evropský východ, zejména národy slovanské na severovýchod a jihovýchod, s ímem, dovolil slovanskou bohoslužbu tam, kde byla dosud zvykem; týr. 1248
Pozdji zmnily
IV.,
hlavn biskupství senjského a krského. Mnoho k tomu pispla legenda, rozšíená tehdy v Dalmácii a Chorvatském Pímoí, že tvrcem hlaholice a církevn-slovanského pekladu Písma kalo se to
Jeroným. Uznání slovanské liturgie zpsobilo v Dalmácii, a Istrii ilý ruch spisovatelský, jak svdí pekrásné rukopisy hlaholské s bohatou ornamentikou. Krom toho vnikaly k Chorvátm hlaholské knihy z Makedonie pes území srbské. Zpráva o rozkvtu slovanské liturgie v Chorvatsku donesla se do ech a Karel IV. s dovolením papeže Klimenta VI. povolal chorvatské hlaholity do Prahy a založil pro klášter emauzský. Mniši tito nemajíce vyššího vzdlání, zanechali jen nepatrné stopy literární innosti. Je to pedn Remešské evangelium, jehož hlaholská ást, obsahující rzná tení z Písma, napsána byla v kláštee emauzském r. 1305. V témž kláštee bylo snad napsáno „Zrcalo", bezpochyby peklad vlašského spisu „Specchio di coscienza", jež potom pepsal r. 1445 diákon Luka pro popa Grgura byl sv.
Chorv.
Pímoí
n
ve Vrbniku.
Píkladu Karla IV. následoval polský král Vladislav II. a kráJadwiga, kteí chtli pražské hlaholity usaditi v Kleparzích i
lová
u Krakova, což se však neuskutenilo. Na chorvatské pizpsobila se
pd
liturgie
slovanská
úpln
ímské. Pizpsobování toto dalo se znenáhla od nejstarších dob a provádlo se tak, že se teksty Písma sv. pejímaly ze starších peklad slovanských, poízených podle znní eckého, ritu
církve
doslova, ale liturgické modlitby a vše, co je vlastní obadu ímskému, pekládalo se znovu z latiny. Teprve asem tekst slovanský úpln byl pizpsoben latinské vulgát. Mezi nejstarší památky chorvatsko-hlaholského písemnictví náležejí nápisy, z nichž nejznámjší je nápis na kostele sv. Lucie blíže Nové Bašky na ostrov Krku, vytesaný nkdy po r. 1100. Misál ze st. XIII.— XV. zachovalo se dvanáct; stáím a obsahem vyniká mezi nimi misál knze Nováka z r. 1368. Z pozdjších misál je pknými ornamenty a iniciálkami vyzdoben misál Hrvojv
16
(z
po. XV.
st.).
Z breviáu po. XIV.
hlaholských, jichž se zachovalo
dvacet, nejstarší (z
Z žaltá nejvýznamnjší
st.)
je
t.
.
žaltá Lobkovicu\
je
pes
Vrbniki asoslov z
r.
I.
135^.
Vedle množství liturgických tekstu ostatní hlaholská literatura XV. st. je velmi skrovná. Obsahuje dílem peklady z latinských a vlašských spis, dílem kompilace z rozmanitých knih, seskupené v sborníky. Nkteré z nich jsou tím zajímavé, že obsahují spisy apokryf ické, povídky stedovké a p. Z právních památek nejstarší je statut vinodolský (z r. 1288), drahocenná památka domácího zákonodárství. Své zvláštní statuty mla jiná msta, peujíce o jejich ádnou kodifikaci. V hlaholských rukopisech ze XIV. — XV. stol. zapsány jsou též písn duchovní, asto v istém jazyku národním. Zastoupena je v nich zejména lyrika náboženská písnmi na rozliné svátky, hymnami na svtce, rozjímáním o mukách Spasitelových, XIII.
ze
—
i
náky P. Marie, písnmi pohebními atd. Mnohé z nich vešly v lid ukázky písní svtských. V sborníku a znárodnly. Zachovaly se „C v é t d ros ti svak e" ze XIV. st. zapsána je nejstarší svtská píse obsahu erotického. V Chorvatsku vedle hlaholice záhy bylo známo i písmo cy1185 pochází rilské. Nejstarší dosud známá cyrilská listina z r. z ostrova Brae. Pozdji daly se pokusy psáti latinkou, jak svdí Šibenická modlitba, zapsaná v XIV. st. v starém kodeksu smíšeného obsahu a upravená podle modlitby latinské. Skladatel latinsko-italských komhinací pravopisných, její užíval všelijakých aby vyjádil pípadné hlásky chorvatské. i
mu
Pi
blízkém
styku
právem pedpokládati,
Slovinc že
i
k
s
nim
íší
velkomoravskou možno známost liturgie slo-
vnikala
byl však vliv nmecký, jak ukazují památky psané latinkou a zachované v rukopise X. neb XI. který byl pepsán z originálu ješt staršího. Skládají se ze st., tí ástí: z formule zpovdní, z homilie neb pouení o zpovdi a z modlitby zpovdní a upraveny byly podle nmeckých formulí zpovdních. Vznikly bezpochyby za asu frisinského biskupa Abrahama, Korutance, nejspíše slovanského rodu, v poslední tvrti X. st. a v jazyku jejich spatuje se podobnost s korutanskými dialekty. Pedpokládá se, že byly pvodn psány hlaholicí a potom teprve
Mocnjší
vanské. f r
i
s
i
n s k
pepsány [P.
J.
é,
latinkou.
Šafaík: Ober
die
B. Hihmi.:
Cnú
Pr. 185.X
—
3).
OopryHaroBb:
—
.
clen Urspnme, und rpa'|i:iKa y C.iik.ihi.
Heimat des Ulagolitismus. 1911. (Encikl. slavj. filolog.
O
nponcxo>KAeHÍn raarojiuuhi (Has. ora pyc. B8 18Entstehungsgeschichte der kirchenslavischen Sprache.
—
1913). V. Jagié: Berlin 1913. 2 A. /], BopoHOBb: r.iaBHhiíujie HCTOHHHKU ;i ni HCTOplu CB. Kupu í.ia h Mei MethodF/R.iki: Viek eOAI. Kieni. 1877. djelovanje 8V. Cvnlla slovjen. apoštolov. Zagreb 1*59. Tad. Gromrrickt: 9wi$el Cyryl Rletody. Krak. 1880. E. To-iyn hickíií: Cuvin.ii KoHCTaMTHWh n MeeOAiii lu-pHo i
—
—
i
i
t
17
—
F. Pastrnek: Djiny slov. apoštolu CyymiTe.iH c.iaBHHCKie. Mos. 1885. C/iaBHHCKoe aame cb. KhB. H. .la.waHCKiií a Methoda. Pr. 1902 pu.i.ia, KaK-b pe.inrio3HO-8THMecKoe npoii3Be;ieHÍe u Kaicb HCTopímecKÍíí uctomA. Briickner: Thesen zu Cyrillo-MethoHiiK-h (>K Ní. H. n. 1903—1904). Týž: Die Wahrheit uber die dianischen Frage (AfsPh. XX VIII. 1906). Slavenapostel. Tiibingen 1913. — F. Hýbl: Slovanská liturgie na Morav F. Snopek: Konstantin-Cyrill a Methodj, slov. XIV, 908). v IX. v. Týž: Konstantinus-Cyrillus und Methodius. die apoštolé. Oiom. 1908. Slavenapostel. Kremsier 1911. — H. v. Schubert: Die sogenannten Slavenapostel Constantin und Methodius. Heidelberg iPj6. U,epKOBHO-c.iaBHHCKÍe TeKCTbi MopaBCKaro nponcxoA. C. Co6o.ieBCKÍfi V. Vondrák: O pvodu Kijevských >KAtHÍH (Pyc. n.i. B-bct. 43, 1900). list a Pražských zlomk a o bohemismech v starších církevn slov. památ-
—
rilla
:
—
iH.
—
—
1
—
:
—
—
V. Jagi: Kirchenslavisch-bohmische Glossen saec. kách vbec. Pr. 1904. Vi Vondrak: Zur Wurdigung XI XII. (Denkschr d. Wien. Akad. I. 1903).
—
und der Legend vom heil. Prokop (Sitzungsber. d. Wien. Akad. B. 127, 1892V — F. Pastrnek: Slovanská legenda o sv. Václavu. Pr. 1P03 — J. Peka: Die Wenzels und Ludmilalegenden und die der altslov. Wenzelslegende
Pr
Echtheit Christians.
1906.
w
Polsce VI: Szczesniak: Obrzadek sfowiaríski 1904 (srov. A. Brckner, Ki-igžka 1904). Mileti: Hrvatska ghgolska bibliografija. Iv.
pierwotnej.
ÍWarsz.
(Starine knj. 33). I. Vajs: Nejstarší breviá chrvatsko-hlaholský. Pr.. igfíi Jvž: Psalterium palaeoslovenicum croatico-glagoliticum. Pr. 1916. V. Jagi: Hrvatska glagolska književnost (úvod k Povijesti hrvat. R. Strohal: Hrvatska glagolska književnosti od B. Vodníka 1913). knjiga. Zagreb 1915. Jos. Vajs: Starohrvatske duhovne pjesme (StaM. Kevi: Najstariji spomenici hrvat. izvorne rine 21). Zagreb 1905. umjetne lirike (Progr. gimn. v Pažinu 1909—10). V. Vondrák: Frisinské památky, jich vznik a význam v slov. písemTýž: Studie z oboru církevn-slovanského písemnictví. Pr. 1896. Vážnost lat. dla brižinskega kodeksa R. Nahtigal: nictví. Pr. 1903. Nin njegovih prípiskov za vprašanje o postanku in domovini slovenskih odlomkov (as. za sloven, jez., književ. in zgodovino. 1. 1918).]
Zagreb
_
—
1911.
—
Jos.
—
—
—
— —
2.
Církevn-slovanské písemnictví a)
Bulharsku a Srbsku.
v
V Bulharsku.
Metodjov r. 885 byli uedníci jeho surov vypuzeni velkomoravské. Podle legendové tradice nkteí z nicH uprchlí do sousedního Chorvatska, jiní byli prodáni židm do otroctví a zavleeni jimi do Benátek, kde je z otroctví vybavil vyslanec císae Basilia I. a pivedl je do Caihradu. Odtud nkteí odešli do Bulharska, kde byli vlídn pijati od knížete Borise v síPrslavi. delním Na dvr Borisv pišel také nejznámjší a nejvýznamnjší žák Metodjv Klimcnt, který se pes Blehrad dostal do Bulharska. Kliment vida nepíze ecké hierarchie k liturgii slovanské, opustil dvr knížecí a usadil se v Makedonii v okolí jezera ochridského, kde založil klášter a kostely. Pro svou blahodárnou innost apoštolskou byl r. 893 jmenován od cara Symeona biskupem bulharPo
z
smrti
íše
mst
Dr.
J
Máchal: Slovanské
literatury. 2
18
ským. Shromáždiv kolem sebe veliký poet uedníku, zídil vOchrid literární, jejímž pedním úkolem bylo vzdlávati písemnictví církevn slovanské v duchu cyrilo-metodjském. Zásluhou na Athos, kde byl v 1. pol. této školy, jejíž psobení se rozšíilo XI. st. založen bulharský klášter Zografos, zachován byl vedle žaltáe a modliteb dosti vrn pvodní cyrilo-metodjský peklad evangelií (evangelium zograíské a mariánské, evangeliá Assemaniv, žaltá a modlitby sinajské) a homilií eckých Otc církevních
/vlastní školu
i
(sborník Glagolita Clozianus).
Kliment sám proslul jako pilný spisovatel; napsal chvaloei kázání na všecky svátky celého roku, podle eckých pedloh nkteré upravil životopisy prorokv, apoštolv a muedníku jakož sv. Otcv a peložil scházející dotud církevní zpvy od hodu velkononího až do první nedle po sv. Duchu. Pipisuje se mu také legendový životopis sv. Metodje. Legenda tato zárove s legendou o Cyrilovi, kterou prý složil sám Metodj, tvoí veledležitý pramen k djinám poátk písemnictví slovanského; legendy obsahují mnoho záhad, jichž ešením se zabývali pední filologové slovanští. ili
i
ei
ob
Krom
životopisu biskupa Klimenta a jeho nástupce školy makedonské piísti také zajíapologii mnicha Chrabrá o písmenech slovenských. Spisovatel obrany, vynikající znalostí ecké literatury, smle a chrabe (proto asi nazván Chrabr) zastává se písma vytvoeného Konstantinem-Cyrilem vykládaje, že písmo slovenské je posvátnjší než ecké, ježto je svatý muž složil a ecké pohani. Na námitku asto pronášenou, že Buh dovolil j^n temi jazyky knihv psáti: židovsky;
krátkých
možno
Nattma mavou
k
plodm
Bh
ani jeden z tchto tí latinsky a ecky, byste odpovídá, že jazyku nestvoil nejdíve, nýbrž od Adama až do potopy mluvilo se syrsky a pak nastalo teprve rozdlení jazyk.
Jiné
stedisko
literární
se
silným
vlivem
byzantským utvoilo
východ bulharském pi dvoe cara Symeona v Prslavi. Symeon (893—927) vychován byv v Caihrad, osvojil si kulturu byzantskou, nazýván byl poloviním Rekem a nastoupiv na trn,
se
na
obsvé íši rozšíiti vzdlanost byzantsko-eckou muži uenými a ,,jako nový Ptolemej naplnil své sín vzácnými nábožnými knihami a tak si vnou pamt /jednal".
snažil
se
klopil
se
V
ve
;
prostedí
Symeonov
byla zajisté
píznivá
pda
i
pro v/nik
nového písma slovanského, jednoduššího a eckému podobnjšího cyrilice. Písmo toto, upravené podle unciálního písma eckého, ujalo se nejdíve ve východním Bulharsku, avšak ji/ koiu- ;m X. st. vyskytuje se v západní Makedonii jako písmo nápisové
—
i
náhrobku u jezera prespanského) a znenáhla úpln zatlailo starší písmo hlaholské, které pak trvalo v Bulharsku jen (n.ípis
jako
na
vzácná
starobylost.
19
Tsnjší pimknutí Bulhar vliv na další
smr
literární
ke innosti
kultue jejich.
byzantské
mlo
také
Akoliv tehdy íše by-
se své dívjší výše, byla pece ješ.t již klesati initelem kulturním a otvírala Bulharm bohaté zdroje vzdlavatelných prvku. Pohíchu nedovedli spisovatelé bulharští s náležitým výbrem vážiti z tohoto zdroje. Neuvádli do svého písemnictví ani vynikajících plod poesie byzantské, duchovní a svtské, ani povídek, ani svtských dl djepisných, nýbrž hlavn mnišsko-theologickou literaturu byzantskou. Ta skládala se pedevším ze spis dogmatických a polemických, jejichž úkolem bylo vvkládati, zdvodovati a obhajovati orthodoksní uení církve a bojovati proti etným sektám náboženským, které na východ vznikaly. Skládány byly rozmanité výklady Písma sv. a starších Otc církevních, dále hojné traktáty asketické a mystické, jež se bujn rojily v mnišských klášteích byzantských. Utšen rozkvítalo u byzantských duchovních umní kazatelské, vypstované na starocírkevních ze IV. ecké rhetorice a na vzorech velikých a V. st. Se zvláštní zálibou vzdlávány byly životopisy svatých, sestavovány rozmanité anthologie náboženské, obsahující výtahy z di církevních spisovatel a tvoící svou myšlenkovou jednotou
zaala
zantská
mocným
eník
etz (kateny), nebo sbírky výrok z Písma sv. a ze spisovatel církevních (f o r e g e). doby Symeonovy Literární innost spisovatel bulharských týkala se pedevším nového pepisu Písma sv. a bohoslužebných knih. Pi nové úprav Písma sv. používáno bylo jiného eckého tekstu, nežli jaký mli bratí soluští, v syntaksi zachovávána vtší závislost na eckém originálu, dále opomíjeny staré živly moravsko-panonské. Stejn byly pevádny, do písemnictví slovanského ecké spisy theologické. Peloženy byly výklady k žalmm a k proroku Danielovi a poízena sbírka život svatých, jak se pedítaly o jednotlivých dnech všech dvanácti msíc, t. . Minei e t b i. Symeon sám peložil podle pedlohy ecké sborník zvaný „Zlatojakýsi
1
struj
',
obsahující
i
1
výbr
i
homilií sv. Jana Zlatoústého. Jak v pro-
naznaeno, „Zlatotokem" nazvána slova sv. Jana Zlatoústého proto, že sladkými emi a spasitelným pokáním jakoby zlatými toky omývajíce, pivádjí k Bohu. Na podnt Symeona, jenž prý „jako vela pracovitá shromažoval moudrost do svého srdce a jako sladkou plástev vyléval ji z úst svých ped bojary na jejich pouení", upraven byl podle ecké pedlohy veliký sborník, zahrnující encyklopedii byzantsko-kesíanské uenosti, který byl potom r. 1073 v Kijev pepsán pro knížete ernigovského Svjatoslava; odtud sluje ,,I nik S v j a to s 1 a v v". Zachovaný rukopis pergamenový z XI. st. je bohat okrášlen kresbami .a miniaturami. Obsah jeho je velmi pestrý. Krom partií obsahu
tém
zbo
ist
theologického, které pevládají, jsou v
nm
i
stati
historické,
20
pírodovdné a pouení mavým pokusem tlumoiti slovansky filosofické,
o figurách a tropech obvyklé terminy.
se
zají-
Spisovatel bulharských, kteí tžili z bohaté theologické liteecké, bylo zajisté mnoho; soudí se tak z hojné literatury rukopisné na Rusi, která obsahujíc peklady z theologu eckých, ukazuje pvodem svým na peklady prvotn poízené v Bulharsku, odkud pešly v pepisech na Rus. Nkolik jmen nejstarších spisovatel bulharských pece se zachovalo. Náleží mezi Jan Eksarch (zástupce patriarchv), nejznamenitjší spisovatel doby Symeoriovy. Zásluhou jeho církevní jazyk slovanský byl zdokonalen a rozhojnn novými výrazy a obraty z živé ei bulharské. Jan Eksarch obrátiv svj zetel k filosoíicko-theologickým spism eckým, složil podle spis Basilia Velikého, homilií Jana Zlatoústého a j. objemné dílo „Šestodnev", obsahující ilosoíickotheologický výklad djin stvoení podle první knihy Mojžíšovy, a vnoval je caru Symeonovi, jejž nadšen velebil a slávu jeho s obdivem hlásal. Druhý jeho spis obsahu dogmatického „Bogosl ozakládá se na obsáhlém v b j e" ili „Slovo o p r a v j díle „Pramen poznání" Jana z Damašku, z nhož si Jan Eksarch peliv vybíral jen urité partie a doploval je dodatky z jiných svými vlastními výklady, pihlížeje k potebám spis eckých svého národa. .
ratury
n
vr "
i
hieromonach bulharský, úastnil se nové úpravy podle pání Symeonova peložil do slovanštin)' ty ásti Starého zákona, které podle výkladu theologu obsahují pedobrazy Nového zákona, t. j. mají vztah k Spasitelovým. Byl to oktateuch (vosmiknižije), obsahující patero knih Mojžíšových, dále knihy Jesus Sirah, knihu Soudc a Ruth. Myslilo se, že Grigorij k podntu cara Symeona sestavil také obšírnou encyklopedii historickou, zakládající se na kronice svta od Jana Malaly a doplnnou partiemi z jiných pramen historických (Pseudokalisthena, Flavia a j.), z biblických knih historického a básnického obsahu, z apokryf a povídek stedovkých (o válce trojské, o Alexandrovi Velikém), avšak kompilaní dílo toto podle novjších studií vzniklo teprve pozdji. Grigorij,
Písma
sv.
a
djm
:
Mezi nejstarší spisovatele bulharské poítá se dále biskup Konstantin. Jeho výklady na nedlní tení evangelická ..Pouíte l'n o j e e v angel je" založeny jsou vtším dílem na slovech sv. Jana Zlatoústého a jiných kazatel církevních, avšak úvody a závry jejich, proniknuté velým citem a upímnou láskou k národu, zdají se býti vlastní prací Konstantinovou. Veršovaná modlitba v dvanáctislabiném rozmru, kterou položil na poátek svého díla, náleží mezi nejstarší veršované pokusy v slovanské poesii.
Z
zpvy
literatury a
písn.
Bulhai církevní byzantsko-ecké pejímali Zachované zbytky jejich svdí, že mnozí skla-
21 datelé písní duchovních mli vytíbený smysl pro jemnosti eckých napodobiti. V rukopisech ze hymnu církevních a dovedli je starší doby zachovaly se ovšem jen nepatrné doklady písní duchovních, ale z pozdjší doby jest jich pes dvacet v ruských a
pkn
ásten
srbských pepisech. Vedle theologie nejvíce vzdlávaným oborem literárním u Byzantincu byla historie. Spisovatelé byzantští psali dílem djiny své doby, dílem skládali kroniky, jejichž pedmtem byly djiny všeobecné od stvoení svta až po jejich dobu. Spisovatelé historických monografií o událostech souasných nebo nedávno minulých ídili se z vtší ásti vzory antickými, následujíce v metod píkladu Herodotova, Thukydidova, Polybiova a starších i dikci historiku byzantských. Jejich díla jsou ozdobou literatury byzantské i
a dležitým pramenem historickým. Skladatelé kronik svtových bvli vtšinou mniši, kteí z podntu církevních nebo vzdlavatelných
podle starších dl historických psali suché kroniky svta, peplnné živly náboženskými. Bulharští pekladatelé, opomíjejíce lepší a obratnjší historiky byzantské, dávali pednost tmto mnišským kronikám svtovým. Záhy peložena byla kronika svta Jana Malaly, rodem Syrá z Antiochie, sahající od starých Egypan do r. 563. Byl to první kesanský mnišský letopis v ecké literatue, složený jazykem prostonárodním. Prvotní peklad bulharský z X. XI. st. se nezachoval, byl však znám skladateli Nestorova letopisu a bylo ho užito na ruské pi sestavování chronograf (na p. chronografu z r. 1262). Ješt rozšíenjší byla kronika Georgia Hamartola, vypravující píbhy od Adama až do r. 843 po Kr. Do církevní slovanštiny peložena byla v Bulharsku dvakráte; první peklad („vremennik") vznikl asi v X. —XI. st., znal jej skladatel Nestorova letopisu a zprávy z nho pojaty byly též do ruských chronograf. Po druhé byla kronika Hamartolova podle jiné redakce ecké peložena asi v pol. XIV. st. v Bulharsku; z tohoto pekladu („ltovnika") vážili zase skladatelé chronograf srbských. Po smrti cara Symeona za panování nástupce jeho Petra veliká a mocná íše bulharská zaala upadati. Srbsko vymanilo se z podruí bulharského, bratí Petrovi, podporováni jsouce od ctižádostivých bol jaru, rozncovali vnitní odboje, vpády surových nepátel, Peengúv a Maar, hubily zemi. I v duševním život národa bulharského nastala povážlivá zmna. Místo dosavadní ilosti a pružnosti duševní zaujala ztrnulost a ochablost mysli. Duchovenstvo, jež bylo hlavním nositelem osvtového a literárního hnutí, dílem zlenivlo, dílem oddávalo se neplodné askesi, prchajíc ze spolenosti do nepístupných hor a pustin. Mezi etnými poustevníky (pustinožiteli) proslul Jan Rylský, který se stal pedmtem legendové pocty a byl pozdji prohlášen za patrona Bul-
—
pd
harska.
22 Kesanství,
jak
hlásali
je
oficielní
zástupci
církve,
jejich/
kesanského ideálu, neuspokojovalo mysli lidu, v jehož názorech bylo ješt mnoho živl pohanských. Proto byl lid snadno pístupen rozmanitým naukám sektáským, z nichž nejvtšího významu nabylo bogomilství. Mocné toto hnutí život daleko byl vzdálen
náboženské nevzniklo mezi Bulhary zcela samostatn b)ez vlivu ciZ historie je známo, že v pol. Vlil. st. za Konstantina Kopronyma a pozdji ješt v X. st. za Jana Tzimiska byli do Thrakie uvedeni arménští a syrští kolonisté, pívrženci uení manichejského a pavlikánského, kteí svou nauku zaali šíiti mezi Bulhary. Již bulharský panovník Boris, sotvaže pijal kest, stžoval si, že po Bulharsku chodí arménští kazatelé, a Jan Eksarch stejn káral tyto bludae jako pozstalé pohany. U Bulharu dostalo se prvotním prvkm sektáským zvláštního zabarvení v duchu slovanskodemokratickém. Z Bulharska šíilo se bogomilství jednak mezi eky v íši byzantské, jednak vnikalo na západ do Srbska a Bosny, dále do Itálie, Francie a Nmecka. Zajímavý list patriarchy caihradského Theoíylakta k caru bulharskému Petrovi z pol. X. st. zevrubn vytýká hlavní lánky bludného uení manichejsko-pavlikánského, pokud se tehdy projevovalo u Bulhar. Kletbou vyhrožuje se tm, kdož ví, že jsou dva principy, dobrý a zlý, jeden stvoitel svtla, druhý tmy, jeden tvrce lovka a druhý andlu a ostatních živoich; kdož uí, že lstivý ábel je stvoitel a vládce hmoty a všeho viditelného svta našich tl; kdož haní zákon Mojžíšv a prorokv, zavrhují manželství (množení a prodlužování pokolení lidského je prý /ikon
zího.
i
tvrdí, že by Syn boží byl lovkem beze híchu v obraze a pedstav, nikoliv v pravd; kdož se domnívají, že smrt Kristova na kíži a z mrtvých vstání byly pouze zdánlivé* a neví v pravost tla a krve Kristovy ve svátosti; kdož bájí, že Bohorodikou byla Marie, dcera Joachyma a Anny, a že po neposkvrnném poetí Syna božího Marie porodila jiného syna ze spojení s mužem atd. Podle zprávy presbytera Kozmy, jenž
áblv), rouhav
toliko
Dva
psal
ostré
bogomilm, mlo uení
polemiky proti
jejich
zvláštní
zabarvení sociální. Uili prý, že nikdo není povinen poslouchati s\ých vlada, tupili bohatce, otc nenávidli, rouhali se starésinám, uráželi bojary, za mr/ké ped Bohem považovali, kdož caru pracují, a nepikazovali otrokm pracovati svému pánu. *> bogoniilech v Bosn dále je známo, že zavrhovali písahu pravíce, že kiv; neuznávali církevního nikdo nemá písahati pravdiv soudu a trestu, duševních tlesných; není prý dovoleno zlé trestali, k smrti odsuzovati nebo vypovídati. O psobení bogomilství na literární innost u jižních Slovan není mínní ješt ustáleno. Tvrdí se, že asketická mysl bogo-
a
a
i
niiluv
nepodncovala
zavrhovala
„lichá
žádných
slova"
a
byla
poteb. I' sekty, která „mlelivá", která nezakládala
literárních
23 ných stedovkých stedisk kulturních, kostel a klášteru, neznala dokonalé" a obyejné leny kesanské obce, kléru, nýbrž jen v té prý nebylo žádných podmínek k literární innosti. Avšak sám protivník bogomilství presbyter Kozma dosvduje, že bogomilové mli knihy ve zvláštní úct a byli velice hrdi na svou knižní moudrost. Zachovaly se ovšem jen skrovné zbytky literární innosti jejich; jsou to listiny, korespondence, nápisy náhrobní a zlomky tekst evangelických, ale právem se pedpokládá, že literární psobení jejich bylo vydatnjší a že jiné spisy jejich byly od protivník znieny. ,,
—
V 1. 1018 1186 zeslabené Bulharsko snášelo tžké jho panství b\zantského a úpln podléhalo vlivu eckého duchovenstva. Teprve v period stedobulharské, když r. 1186 obnovena byla íše bulharská se sídlem v Trnov, zaalo se zase navazovati perušené spojení s minulostí. Pepisovaly se znovu teksty evangelií a knih bohoslužebných, poizovány nové peklady legend, kronik a rozmanitých sborník a -horleno v polemických spisech proti rozbujelému sektáství. Nejsilnjším bojovníkem proti bogomilství byl v polovici XII. st. Ilarion, biskup v Megle (v Makedoniii), jehož legendární život pozdji vylíil patriarcha Euthymij. Proti bogomilúm namíen je z ásti také synod ik cara Boila (z r. 1210), vzácná památka tehdejšího umní rukopisného, obsahující zprávy o bulharském patriarchátu, šlecht a carech. Z tekst evangelických nad jiné vyniká t. . D o b r j š o v o evangelium (z r. 1221 ). ilejší život literární rozproudil se potom za cara Jana Aleksandra (1331 1365), horlivého podprce písemnictví. .Po obsahu pokraovalo se v literárních tradicích, vytvoených už v dob starší. Literatura náboženská byla tém výhradn pstována. Rozdíl
—
byl
toliko
ím
totiž
pvodní
jazyk
cirk.
dále tím hojnjšími
živly
z živé
v jazyce;
Znaný doby
vliv
mlo uení
na t.
slovanský zabarvoval se
ei
náboženské
písemnictví
. hesychastú
(kvietistú),
národní.
bulharské zvláštní
tehdejší
íorma vý-
mystiky, které se z východu rozšíilo v Byzancii pešlo do Bulhar, kde mlo horlivé stoupence s mnichem Theodosiem z Trnová v ele. žák Theodosiuv Euthymij zreorganisoval bulharské hesychasty a jmenován byv patriarchou bulharským, nemálo pispl k zmohutnní tohoto asketicko-mystického
chodo-asketické a odtud
vycházejíc z popení vdy (zevnjší moudrosti) jako pravdy, za jedinou cestu k dosažení pravdy pokládalo vnitní, mystické rozjímání a pohroužení do vlastního ducha. Spisy asketv a mystik eckých, jako Jana Klimakse, mnicha sinajského, Theodora Studita, Sinaita a j., valem se pekládaly do slovanštiny. hnutí,
které
zpsobu poznání
ehoe
Nad a
tyto
peklady vyniká sborník náboženského, historického
pouného obsahu,
sestavený
r.
1345 pro cara Jana Aleksandra,
24 v nmž se vedle statí dogmatických a eksegetických podává pouení o bludaských sektách v Bulharsku. Pro cara byly poízeny j_>št jiné církevní knihy a sborníky náboženského obsahu, ozdobn vypravené a opatené úhlednými malbami. Z historických spisu peložena byla pknou prózou veršovaná kronika Konstantina se, obsahující dje od stvoení svta do r. 1081 po Kr., s pipojením poznámek o djinách bulharských. Rukopis je vyzdoben pknými miniaturami, z nichž mnohé mají vztah k událostem z historie bulharské. Také peklad historicky cenné kroniky Jana Zonary, sahající od poátku svta do r. 1118, pochází z dob Jana Aleksandra. Ze spisovatel bulharských této doby pední místo zaujímá jmenovaný již Euthymij, patriarcha carství bulharského. Dokal se poroby turecké a byl do posledního dechu utšitelem svého lidu, takže byl pro své zásluhy vpoten do ady národních svtc. Literární innost jeho byla velmi vydatná. Životopisy bulharských a eckých svtc (Jana Rylského, biskupa Ilariona moglenského, sv. Paraskevy a Filothey), jež složil, vyznaují se umle upra-
Maas
venou formou a snahou po historické pravdivosti. Hojné chvalo(na císae Konstantina a jeho matku Helenu, na Michala z Potuky atd.) oplývají ozdobami enickými podle vzoru byzantských. Listy Euthymiovy, dotýkajíce se rozmanitých otázek círdo starého písemnictví ruského kevního života souasného, pešly a djepisný materiál jeho spis stal se souástkou ruských letopis. Euthymij byl zárove pvodcem jazyko-vé revise cirk. slovanských knih. Úelem nové úpravy bylo pizpsobiti co nejvíce slovanský tekst evangelia a Písma sv. vbec originálu eckému. Tato snaha po vrnosti a pesnosti pecházela však asto v otrocké napodobení eckých frází a vazeb na újmu svéráznosti ei slo-
ei
i
vanské.
Z žák Euthymiových znám je zejména Grigorij Carnb/ak, rodem z Trnová; žil s poátku na hoe Athon, potom byl igumenem srbského kláštera v Deanech a konen met r opolitou kijevským v Rusku. Následuje Euthymia v slohu umle strojeném, složil mnoho chvaloeí a životopis jihoslovanských svtc. innost jiného žáka Euthymiova, Konstantina Kostenského, týká se
literatury
srbské.
Po krátkém rozkvtu
chýlila se íše bulharská k úpadku. Gar Jan Aleksandr rozdlil svou íši mezi dva syny: Jana Stracimira se sídlem ve Vidin na Dunaji a Jana šišmana se sídlem v Trnov, Nesvorností obou bratí urychlen byl pád Bulharska. Sultán Bazahynul V* jezid r. 1393 dobyl Trnová; car Sišman byl zajat vzení. Stracimir pidal se k Zikmundovi uherskému, který byl mi r. 1306 v bitv u Nikopole od Bajezida na hlavu poražen. bylo úplné podrobení Bulharska dokonáno. šlechta domácí (boljarové) byla dílem vyhlazena, dílem pešla ;i
I
25
Turkm,
postavení, avšak odtrhli ji úpln nejhorších utiskovatel. Národ bulpolitické samostatnosti, posléze harský církevní nezávislosti. Samostatná církev trnovská byla zrušena a spojena s patriarchátem caihradským. Duchovenstvo ecké vyssávalo pak Bulhary stejn jako Turci. Tento církevní útisk došel svého vrcholu vládou t. . fanariotú (nazvaných podle caihradské tvrti Fanar) na konci XVII. st. S poátku udržovaly se aspo v klášteích rukopisy z doby starší, které byly i pozdji do jazyka novobulharského pepisovány. Pozdji odkázáni byli bulharští duchovní hlavn na knihy, jež jim poskytovalo sousední Srbsko, Rumunsko a Rusko.
k
od
lidu,
kteí
ponechali
jí
postavivše pozbyl své
do
ji
její
ady
i
— —
Šafaík: Rozkvt slov. liter, v Bulharsku (C. C. M. 1848). Kratkij Djiny národa bulhar. Pr. 1876. E. Golubinskij rumynskoj. M. 1877. oerk istoriji pravosl. cerkvej, bolg., serb. M. Weingart: BulD. Cuchlev: Istorija na b"blg. ctrkva. Sof. 1911. hai a Caihrad ped tisíciletím (Progr. gymn. v Praze III., 1914—5). V. N. Undolskijr Kliment, episkop bolg. S predisl. Lavrova. M. 1S95. V. Vondrák: G. Balasev: Kliment episkop slovnski. Sof. 1898. Lj. Stojanovi: NoStudie z oboru cirk. slov. písemnictví. Pr. 1904. vvja slova Klimenta slovnskago (Sbornik otd. rus. jaz. 80, 1903). [P.
K.
J.
—
Jireek:
i
:
—
—
—
A.
|.
—
drevnej cerkovno-slav. propovdí (Izvst. 1903—11, 1906). N. L. Tunickij: Sv. Kliment, episkop
Sobolevskij:
oblasti
Iz
otd. rus. jaz. 8. slov. Sergijev Posad 1913. P. A. Lavrov: Žitije sv. rus. jaz. 12, 1907).
—
Nauma
Ochrid.
i
služba
jemu (Izvst.
—
I. Der bulg. Mónch Chrabr. Wien 1859. J. Hanuš: Pannonské legendy a mnich Chrabr (Sbor. hist. 4, 1886).
F.
—
otd.
Snopek:
V. Jagi: rus. stariny o cerkevno-slav. jazyk (lzsld. Razsuždenija južnoslav. po rus. jaz. 1, 1895). V. Pogorlov: Zam.tka po povodu skazanija Chrabrá o pismenach (Izvst. otd. rus. jaz. 6, 1901). S. Q. Vilinskij: Skazanije ernorizca Chrabrá o pis. slavjanskich. Odsa 1901. N. K. Grunskij: Pamjatniki voprosy drevne-s!av. pismennosti. Jurjev 1904. A. J. Sobolevskij: Kogda žil ernorizec Chrabr? (Materiály izsld. Spb. 1910). R. Abicht: Das Alphabet Chrabrs (Afsl. 31, 1910). S. N. Palauzov: D. Cuchlev: bolg. carja Simeona. Spb. 1852. Duchovno-literaturnijat život na b'big. národ pri carja Simeona (Sbor. za nar. umotvor. 12, 1895). N. Skahalanovi: Vizant. nauka školi v XI. v. (Christ. tenije 1S84. F. Uspenskij: 1). Bogoslovskoje filosof, dviženije v Vizantiji XI, XII. v. (Ž. M. N. Pr. 1891, 9). K. Krumbacher: Geschichte d. byzant. 2 Litteratur. Miinchen 1897 K. F. Kalajdovi: Ioann tksarch bolgarskij. M. 1824. V. Vondrák: mluv Jana Exarcha bulh. Pr. 1895. Týž: Studie z oboru cirk. slov. písemnictví. Pr. 1904. A. Leskien: Die Ubersetzungskunst des Exarchos Johannes (Afsl. Ph. 25, 1903). Týž: Zum Šestodnev des Exarchos lo"hannes (tamtéž 26, 1904). Grigorij presviter, perevodik vremeni bolg. carja J. E. Jevsjev: Simeona (Izvst. otd. rus. jaz. 7, 1902). -- M. Antoni; Iz istoriji christ. propovdí. Spb. 1S95-. A. ArchangePskij Cvtucij period drevn-bolg. pismennosti odin iz jego pedstavitele j (Fi!. Zap. Voronž 1886). A. |. Sobolevskij: Episkop Konstantin (Sbor. za nar. umotvor. 1S, 1901). - ]. Franko: Kleine Beitrage zur Gesch. d. kirchenslav. Literatur (Afsi. i
—
—
i
— Vk
i
gd
—
i
—
—
i
i
.
O
—
—
i
Ph.
—
i
35,
1913).
—
—
:
:
—
26 Sobolcvskij Drevnija cerkovno-slay. stichotvorenija (Sbor. /;i J. umotv. 16—17, 1900). R. Abicht: Die Interpunktion in den slav. Týž: Haben Dbersetzungen griech. Kirchen!ieder (Afsl. Ph. 35, 191Ó). die alu-n slav. Dbersetzer d. griech. Kirchenliéder dte SUbenzahlen der griech. Liederverse festgehalten (tamtéž 36, 1916). M. Weingart: Byzantské kroniky v literatue cirk. slovanské c as. pro mod. filolog, a lit. 7, 1919). A.
.-
—
nar.
Bogomili, crkva bosanska krstjani. Zadar 1867. Patareni (Rad jugosl. akad. 1859, 7, 8; 1S7U, 10). N. Osokin: Istorija Albigoincev. Spb. 1869. -- V. Levickij: BogOttlilstvo, bolg. jeres X.-XIV. v. (Christ. tenije I.). Spb. 1870. R. Korolev: Za Bogomilstvoto (Period. Spis. 1, 1870). Ilijc: Srpska demokratija u srednjem veku (Let. Mat. Srp. 1890, 163—4). Jul. Jelenic: De Pata1). Prohaska: Das kroatisch-serb. Schrifttum. renis Bosnae. Saraj. 1908. Zagreb 1911. - - M. Weingart: Poátky bogomilství (Slov. Pehled 16, N. M. Petrovskij: Pisino patr. Theofilakta v Izvst. rus. jaz. 1913). St. Gheorghieff: Les Bogomiles et presbvter Kosma. 18, 1913. LauB.
F.
Petranovi:
Raki: Bogomili
i
i
—
.
—
sanne
—
—
1920.
Arch. Leonid: Posldnij patriarch holgar. carstva bi. |evfimij (Ctenija Kaanovskij: K vopiosu o liter. djatePnosíi bolg. patriarcha P. Syrku: Néskoi'ko /amtok Jevfimija (Christ. tenije 1SS2, 2). o dvuch prouveu. tbinov. patriarcha Jevfimija (SborniK statej po slavjanovd. Spb. 1SS3). liter, dviženije K. F. Radenko: Religioznoje v Bolgariji, Kijev 1S9S. P. Syrku: K istoriji ispravijenija knig v Botgariji v XiV. v. I. Spb. 1899—1900 (viz M. S. Drinov: Razbor soinenija P. Syrku v Sbor. otd. rus. jaz. 67, 1900). E. Kalužniacki Werke des - D. Marinov: Evtimij Patriarchen von Bulgarien Euthymius. Wien 1901. patriarch fcrnovski. poslé.n Ruse 1900. Evtitnij, Ch. J. Popov: binovski trapezicki patriarch. Plovdiv 1901. M. Makarij: O Grigorij Camblaké (Izvst. Akad. X. 1S3S. VI.). Kufužniacki: Aus der panegyrischen Litteratur d. Súdslaven. Wien 1901. N. Petrovskij: K chronologiji propovdj Gr. Camblaka (Rus. Fil. Vest. 50, 1903). A. J. Jacimirskij: Grigorij Camblak. Spb. 1904 (srov. Izvst. 1870).
—
—
i
—
:
—
i
—
rus.
—
jaz.
b)
11,
C
i
1906).]
r k e v n
-s
I
o v
a n s k é
p
í
s
e
m
n
i
c
t
v
i
v
S
r
b
s
k u.
Srbové tak jako Bulhai dychtivé pejímali kulturu byzantskou všemi svtlými a stinnými stránkami a pizpsobovali všecky své instituce státní církevní byzantskému vzoru, pece však nebyl u nich vliv byzantský tak výhradný jako u Bulharu. Srbsko bylo v úzkém spojení s Dalmácií, Benátkami a Itálií a odtud vnikal} paprsk)- kultury západní. Jeví se to jednak v umní (stavitelství, malíství), jednak v literatue. v Stisku Jako v Bulharsku tak hlavními stedisky, kde se pstovalo písemnictví, byly kláštery. Na Athon mezi hojným potem klášterních tvrzí a budov Srbové mli také svj klášter, jeden z nejmalebnjších, Chilandar, založený od sv. Sávy, který se stal hlavním stediskem písemnictví srbského, krom toho rozkládal) se etné kláštery v zemích srbských, v Makedonii, na Pímol atd.., ve všech vzdlávalo se písemnictví. Pední spisovatelé-mniši b\h se
i
i
i
,i
27
vtším dílem lidé na svou dobu uení a osvícení. Cestovali mnoho, navštvovali sv. místa, obcházeli památné kláštery na Siv Palestin,
naji,
ecký
poznali
v Sýrii,
jazyk
a
zdržovali
v Byzancii,
se
byzantsko-eckou
literaturu,
kde se uil'. plodv pe-
jejíž
vádli do církevní slovanštiny. S poátku pestávalo se na tom, co poskytovalo literárn pokroilejší Bulharsko; vlastní innost literární projevila se teprve v XII. a XI I. st., kdy za Nemanjiu Srbsko nabylo vtší moci politické. Od st. XIII. písemnictví cirk. slovanské zjednalo si pak v Srbsku nejen pevnou pudu, nýbrž nové mocné stedisko. i
i
V
dob
pejímali Srbové
Bulharska peklady knih života sv. atd. Z památek staré literatury srbské nejvzácnjší je evangeliá Miroslavv (psán kolem r. 1 79) s pknými ilustracemi; k se adí evangeliá Vukan&v (z let 1202-3). Z pedloh bulharských pepisovány byly peklady knih dogmatických, eksegetických, asketickvch a mystických, dále spisy Jana Eksarcha, biskupa Konstantina, etné ei sv. Otc, spisy hagiografické a p. nejstarší
bohoslužebných, evangelia,
epištol,
z
žaltáe,
nmu
1
Podle pedloh byzantských upravovány byly zpvy církevní. na p. hymna Justinianova „Jedinorodni syne", vánoní píse dnes", složená od znamenitého hymnologa byzantského Romana, chvalozpv ,,V a z b r a n o j voje vod", j jž složil patriarcha Sergije na památku osvobození Caihradu od Avaru a j. Ze svtské poesie peloženy byly prózou veršované sentence eckého spisovatele komedií Menandra. V prozaickém peklade do-
„Dva
do cirk. slovanštiny také pouná báse „Dioptra" o sporu tla a duše od Filipa Solitaria, byzantského spisovatele na sklonku XI. st. se
stala
(Zrcalo)
Zvláštním druhem slovesným, v Srbsku
s
oblibou pstovaným,
životopisy
panovníku srbských. Psali je vtším dílem mniši, kteí životopism historických osob dodávali zabarvení legendového a hagiografického. První toho druhu životopis napsal sv. Sáva (1171 1236), který již v mládí opustil vladaský dum svého otce Štpána Nemanji a odešel na Sv. Horu, kde se stal mnichem pozdji jako arcibiskup srbský zjednal církvi srbské nezávislost a proslavil se jako nejvtší a nejoblíbenjší uitel národní. Složil životopis sv. Simeuna, t. j. svého otce, vyliující poslední doby života Nemanjova, píbhy z jeho náboženského a mnišského života. Jadrné a prosté vypravování beze vší rétoriky a zbytených citátu z bible, realistické popisy a vážné reflekse jsou pednosti tohoto životopisu, který tvoil ást typika (domácího ádu), sestaveného pro klášter v Studenící, založený od Simeuna. byly
—
;
Druhý biograf
muž té/
velice
uený
životopis
Štpán, bratr Sávúv a první král srbský, ecké theologické literatue obeznalý, napsal
srbský, a v
svého otce, vtší
a obsáhlejší,
v
nmž
vylíil
život
28
Nemanjv od narození až do Od prosté biografie Sávovy
smrti, dotýkaje se liší
líiti legendové a zázrané Obšírné životopisy sv. Sávy chilandarský Donwnti jan (v XIII,
libou
grafii
se
i
svtské vlády jeho. a vtší zá-
kvtnatým slohem
píbhy.
Simeuna složil uený mnich líení svém opíral se o biood Štpána Prvovjenaného, ale rozšíil ji hojnými citáty
hromadním
biblickými,
Životopis sv. Sávy dosij] pravdivostí líení
frází.
pedstihl
a sv.
st.).
V
divuv a zázraku a spoustou rétorických napsal ješt mnich chilandarský Theovzletným slohem daleko a pirozeným
Domentijana.
Obsáhlý sborník životopis král
a arcibiskup srbských „Carostavnik" sestavil arcibiskup Da/ii/o, rádce král Milutina a Štpána Deanského. Zpsobem nadmíru chvaloeným vypravoval v o skutcích tch panovníku srbských, kteí štde podporovali klá-
nm
štery a kostely.
K biografm srbským teba pipojiti ješt Bulhara Grigorije Camblaka, od nhož je životopis Štpána Deanského, napsaný živým a kvtnatým slonem, ale bez zvláštní ceny historické. Mnohem vtší význam má životopis Štpána Lazarevie od Konstantina Kostenskélw, který jsa rodem Bulhar, po pádu Trnová prchl do Srbska, kde rozvinul plodnou innost spisovatelskou, uvádje tam zárove jazykovou reformu svého uitele patriarchy Euthymia. Spis jeho o Štpánu Lazarevii chválí se jako nejlepší dílo historické v staré literatue srbské, jak pro svou prostotu a nelíený tak pro spolehlivé a dkladné vylíení píbhu djinných.
sloh,
i
Z památek právnických nejvtší cenu má „Zákoník cara
Dušana"
(z r. 1349); upraven byl podle zákoník byzantských a stedoevropských pro zvláštní pomry srbské a podává obraz státu srbského v dob nejvtšího právních a spoleenských rozkvtu. V hojném potu zachovaly se rozmanité právní listiny, diplomy a chrysobuly; listiny z Bosny jsou zvlášt tím pozorunárodní. hodný, že do nich záhy vnikaly živly z
pomr
ei
Srbskou íši
Štpána Dušana
stihl
konen
za slabého
týž osud jako bulharskou.
cara
Po
smrti
Uroše rozpadla se na množství
drobných území, jež spravovali neodvislí vladai. Nkteí z nich, jako Vukašin, který se zmocnil Makedonie, odtrhli se hned od Uroše, jiní jako Lazar v jižním Srbsku, Vuk Brankovi na Kosov ješt njaký as uznávali vládu poli, brati Balšii v Zet a j. cara Uroše. Nesjcdnocení a nesvorní Srbové nemohli, jak náleží, eliti výbojm tureckým. Vítzstvím Turku na ece Marici r. 1371, král Vukašin, poíná se turecké panství nad Srby. kde zahynul V bitv na poli Kosov r. 1380 padl car Lazar, nejmocnjší a nejváženjší z knížat srbských, a zem jeho byla uvedena v poddanství turecké. Syn Lazarv Štpán Lazarovi pokusil se osvoboditi z tureckého vrchního panství a opíti se o západ, zejména o Uhry, i
29
marn. Nicmén
zanechal ddici svému Jiímu Brankovii stát avšak ohromné pesile turecké nebylo už možno odolati. Pádem Smedereva na Dunaji r. 1459 slavná kdysi íše srbská dostala se v moc tureckou. Týž osud stihl Bosnu r. 1463, Hercegovinu r. 1482 a Zetu (Dioklitii) r. 1499. Tak panovali Turci na konci XV. st. ve všech srbských zemích, s malou výjimkou na pobeží, okolo Blehradu a v severní Bosn. Pod jejich panstvím nalézal se celý srbský národ. Osud Srb byl proto ponkud lepší než Bulhar, že nebyli zcela odíznuti od ostatní Evropy, odkudž k nim mohly, spíše zalett paprsky kultury svtové, takže nehynuli takovým hladem duševním jako Bulhai. Národní sebevdomí udržovalo se v Srbsku stále svží a duševní pokleslost nedosáhla nikdy toho stupn jako v Bulharsku. Ani kniha nebyla tam takovou vzácností. O to bylo peováno zakládáním slovanských knihtiskáren na konci XV. st. a na za. XVI. st., jejichž úkolem bylo opatovati potebné knihy. Nejstarší tisky cirk. slovanské jsou hlaholské. Pro katolické Chorváty vytištn byl r. 1483 první hlaholský misál nejspíše v Benátkách misál podobného znní vydán byl r. 1494 v Senji. Na erné Hoe v Cetyni založil cyrilskou knihtiskárnu vévoda Jií Crnojevi: myslí se, že první cyrilská kniha pro poteby pravoslavných Srb tam tištná je Oktoich (zpvník) z r. 1494. Jiné tiskárny byly v Gorazd (Hercegovina), v kláštee Rujanském (jihozáp. ást Srbska) a Milešovském (Hercegovina), Graanici, lehrad, Skadru, Benátkách, Tergovišti (Valašsko) atd. S poátku byli Turci k pravoslavným nábožensky dosti snášeliví, nepomýšlejíce na njaké násilné obrácení jich na islám. Teprve pozdji, když nastaly války s Rakouskem, kesané byli krut pronásledováni, ježto se Turci obávali jejich vzpoury. Tehdy stíháno také šíení knih bohoslužebných a rušeny slovanské knihtiskárny. V této dob nejhlubšího úpadku písemnictví byly Srbm oporou knihy ruské, které jim byly dodávány v XVII. a XVIII. st. ale
ješt dosti
silný,
tém
;
B-
kesanm
—
jireek: Geschichte d.Serbeu. I. Qotha 1911, II. 1918. St. Stanosrb. pel. M. Paulová. Pr. 1920. S. Chilandarac: Rukopisy starotisky chilandarské (Vest. es. spol. nauk 1896). V. Jagi: Služebnyja mineji za sen., ok. nojabr. Spb. 1886. O. Manojlovi. Nešto o crkvenoj lirici vizantinsko-grkoj (Glasnik Zem. [K.
jevi:
—
Djiny národa i
—
i
Muz.
16,
1904).
V. Jagi:
Ein
Beitrag
zur
serb.
Annalistik
Vulovi: O književnom radu sv. Savé. Beogr. Izvori Nemanjinih biografa (Letopis 182, 1895). L.
srpski
književnik
Beogr.
1900. Sv. Vilovi:
Stanojevi: 49,
55,
1895). 1899).
v.
Zemun
1898.
—
A.
Ph.
—
2,
1877).
—
Stanojevi: V. Nikoli: Sv. Sáva Gavrilovi: Sv. Sáva.
1895.
—
St.
—
St. Iz staré srp. književnosti (Godišnjica 7, 1885). sklopu Nemanjine biografije od St. Prvovenanoga (Glas i:: A. Gavrilovi: Pitanje o sklopu Nemanjine biografie (tam ~
O
—
XIII.
(Afsl.
30
\\.
V. Nikoli: Dotnentijan, srpski Qjurevi: Archijepiskop hanilo
književnik II.
Beogr.
XIII. 18S5.
Zemím
v.
!SQ6.
Pavlovic:
J.
—
Knji-
radovi arch. l)aiiila II. Beogr. 1SS8. St Stanojevi: Beleške S 3, 1895). sklopu Danilova rodoslova (Letopis V. Jagi: Konstantin filosof njegov život Stefana Lazare via (Glasnik S. Stanojevi: Die Biographie St. Lazarevis von Konstantin 42, 1875). dem Phi!osophen a!s Geschict.squeHe (Afsl. Ph. 18, 1396). P. Syrku: Serbov v XIV. -XVII. v. (Sbor. Oerkj iz istoriji liter, snosenij Bolgar 19;il). rns. jaz. AI. Georgijevi: Despot St. Lazarevi u knji71, ievnosti njegova vremena (Izveštaj gimn. u Sr. Karlovcima 1906/7). S. Rozanov: despota Stefana Lazarevia rns. chronogruf Žitije serb. Ževnj
1
•
i
—
i
—
—
i
(I/vst.
— Ph.
otd.
rus.
jaz.
1905).
11,
Novakovió: Zakonnik Stefana Dušana cara srpskog. Beogr. Das Geseízbnch d. serb. Zaren Stcphan Dušan K. Jireek: S.
1898. (Asi.
22).
Jagi: Die erste siids'. Typographie iin XV. Jh. (srov. Prospomenica etiiistoyoain ice ohoiske štampa e. Cetinje 1895). Týž: Der erste Cetinjer Ki-chendrnck v. J. 1494 (Denksch. VVien. Akad. 43). — L. Stojanovi: Staré srpske štamparije. Beogr. 1902]. V.
slavila
—
i
3.
Poátky
písemnictví na Rusi.
V Rusku
prvními šiiteli kesanské kultury byli etí a bulduchovní, kteí pinesli s sebou liturgické a náboženské knihy. Kníže Vladimír energicky psobil, aby se v zemi šíila osvta kesanská. Dti lepších kipvských rodin byly sebrány a dány do škol, jež Vladimír zídil, aby se tam uily ísti a psáti. K jeho rozkazu budovány byly kesanské chrámy, jejichž umleckou výzdobu provádli umlci, povolaní z Byzancie. V šíení osvty pokraoval syn jeho Jaroslav, píjmím Moudrý, o nmž letopisec s pochvalou praví: „Miloval: Jaroslav ústavy církevní, popy miloval velmi a zvlášt mnichy, knih si hledl, ítaje v nich asto v noci sebral pisce mnohé a pekládal z eckého na ve dne. sebral, jimiž se pouujíce slovenské písmo: a sepsal knihy mnohé vrní lidé, sytí se sladkostí uení božského." V první dob po pijetí kesanství dlila se ruská spolenost harští
i
I
i
i
ve
dv
nestejné ásti.
Malý hlouek
lidí,
zaujatý
novým uením,
úzkostliv se snažil plniti všecka pikázání nové víry, která pešla na Rus z Byzancie se zejmými rysy klášterního a mnišského asketismu. Široké vrstvy lidu pijaly sice zevn kest, ale uvnit držely se svých pohanských názoru a zvyklostí. Ani forma, ani podstata kesanského náboženství se jich nedotkla; ve svém nitru zstávaly pohany. Na toto ,,dvojeví" ruského lidu první spisovatelé
kesanští
Spisovnou
stžovali. církevní slovanština, do níž jen zneprostonárodní, a /ustala jí v podstat a/ do LomonoSOVOV) za Petra Velikého.
trpce
eí
náhla vnikaly živly pravopisné reformy
si
stala
se
duchovních z Bulharska peklady Písma a potebné knihy
Prostednictvím •'
vsuttké
uumácí
duchovní,
vyuení
„gramotnosti",
dostaly liturgické.
jali
se
na Rus Br/\ \^tk
se
sami
pepiso-
31
váti
a
nictví.
upravovati
knihy,
Seznámivše
samostatn
tžiti
jim
jichž
pak
se
s
poskytovalo bulharské písembyzantskou, zaali z ní
literaturou
a pekládati.
byla pekladm sv. Písma. Celá bible do konce XIV. st. peložena, nejvíce se šíila evangelia, epištoly, žaltáe a výtahy z knih starého zákona („paremejniki"). Staré rukopisy jejich jsou asto okrášleny umle provedenými iniciálkami, miniaturami a titulními listy. Neobyejnou krásou písma malbou vynikají pergamenové rukopisy evangelia a mistrnou Ostromirova (li 56 7) a Mstislavova (1115), apoštola z r. A220, žaltáe z r. 12Q6 a j. Nejvtší vážnosti u Rus požíval jak pro pro umlecké provedení drahocenný rusvou starobylost, tak Zvláštní
pée vnována
nebyla
—
i
kopis evangelia Ostromirova, jež psal diákon Grigorij pro nvstodržitele novgorodského Ostromira, píbuzného knížete kijevského Izjaslava.
Zárove s peklady Písma pejímány byly jeho výklady od a uitel církevních (Basilia Vel., ehoe Bohoslova, Jana
Otc
Zlatoústého, Cyrila Jerusalemského, Theodora Studita, Jefrema Syrského, Jana z Damašku a j.), rozmanité sborníky a antologie náboženského obsahu (Šestodnv, Zlatostruj, Zlatoúst, Izbornik Svjatoslavv a p.), dále prology, kázání, životy svatých, kroniky svta a jiné spisy, dílem z jihoslov. písemnictví pevzaté, dílem na Rusi znovu upravené. Dosti záhy vyskytli se domácí spisovatelé, kteí se neopírali pímo o pedlohy cizí, nýbrž pokoušeli se samostatnji skládati spisy nábožensko-vzdlavatelné. Byli to pedevším vysocí hodnostái církevní. Obyejn se nazývá prvním spisovatelem ruským novgorodský napsal krátké „Poarcibiskup Luka Židjata (v 1. pol. XI. st.) e n i e k brat ji", obsahující struný výklad božího pikázání a apoštolského vyznání víry, k nmuž pidáno pipomenutí vážnjších povinností kesana vzhledem k Bohu, bližnímu a sob sa-
u
;
i
mému. Pozoruhodným vzdláním
a
svérázným talentem vynikal llarion jemuž se pipisuje pouný
(v pol. XI. st.), první metropolita ruský,
zákon... o blagodati i i s t in". Vyklápednosti víry kesanské nad židovskou, zvlášt vyvýšenost zákona lásky a milosti, jak jim uil Kristus, nad zákonem Mojžíšovým. Výklady spisovatelovy proniknuty jsou hlubokým citem náboženským a vlasteneckým, obsahují chválu knížete Vladimíra jako pvodce a zakladatele osvty kesanské na Rusi a jsou psány formou uhlazenou a ozdobnou, tvoíce pravý kontrast k prostot spis
„Slovo
dají se v
slohu
o
i
nm
Luky
Židjaty.
Veškerá innost tetího známého spisovatele staroruského Theodosia (v 2. pol. XI. st.), igumena peerského kláštera, v nmž se po drahnou dobu sousteoval osvtový a literární ruch starého
32 Ruska, smovala k organisaci klášterního života mnišského podle zásad Theodora Studita, opata kláštera studijského v Caihrad. V Theodosiovi spatuje se ideální typ staroruskho mnicha, silné a energické povahy, hluboko proniknutého vznešenými ideami istého kesanství a nadšeného hlasatele úinné lásky k bližnímu. Napsal nkolik slov ili pouení, vnovaných klášterním bratím, v nichž se snažil krátkými a výraznými slovy povzbudovati mnichy k trplivosti, sebezapírání a dlné lásce. V st. XII. pokraovali v této nábožensko-vzdlavatelné innosti jiní spisovatelé, z nichž nejznámjší jsou metropolita Kliment a biskup Kyrii. Klimenta, jenž byl jmenován za knížete Izjaslava caihradského, což bylo metropolitou bez souhlasu patriarchy prvním pokusem vybaviti ruskou církev ze závislosti na patriarchu caihradské, nazývá starý letopisec ,,knižnikem filosofem tak, jakože v russkoj zemlji ne bjaše'. Poslání a slova jeho byla obsahu asketického a po form vyznaovala se sklonem k symbolisaci a alegorii. Rozšíenjší byla kázání a pouení Kyrila, biskupa turovského, která vešla záhy v sborníky nábožensko-pouných spisu, zejména v t. . Zlatoústý, v nichž spojována byla s pounými slovy jiných Otc církevních. Spisy Kyrilovy podávají výmluvný doklad, k jaké výši vzdlanosti a uenosti dosplo vyšší duchovenstvo ruské v XII. st., ale zárove ukazují, jak ruští kazatelé, spouštjíce se zetele pomry domácí, slep zaali napodobovat krasoenicky strojené vzory byzantské. Duchovenstvo nebylo samo nositelem vzdlanosti na Rusi. na dvorech knížat a ve vyšších vrstvách obyvVzdlání šíilo se Vladimíra Monovatelstva. Ukazuje na to macha". Vnuk Jaroslavv Vladimír Monomach (1053 1125) napsal je pro své dti, podávaje jim ušlechtilá pravidla mravnosti, zbožnosti a lidumilství a objasuje je píklady z vlastního života. života Je to vzácná památka náboženských a mravních názor na Rusi v period dotatarské. O šlechetném smýšlení vládsvém nebute lecov svdí na p. tyto rady: ,,V niví a ke všemu dohlížejte sami; nespoléhejte ani na správce ani na sluhy, aby se hosté vaši ne vysmívali vašemu domu a vašim Varujte se lži a opilství; v tch chytlo hyne. Konáte-li nkam cestu, nedovolujte bách duše svým lidem ubližovat obyvatelm ani vlastním ani cizím, ab\ i
i
„Pouení
—
i
dom
obdm
.
.
.
i
Na cest nebo kde se zastavíte, napojte, naneklnuli. krmte laného; zvlášt ctte hosta, odkudkoli by k vám pišel je prostý nebo vznešený lovk nebo cizinec. emžete-li ho pohostíte: cestujíce oni podarovat jiným, aspo ho roznášejí dobrou nebo zlou slávu o lovku. Nemocného navštvujte, k mrtvému pistupte, nebo my všichni jsme smrtelní; nikoho nepropuste mimo, abyste ho neuvítali: každému eknte dobré slovo. Ženy své milujte, ale nedávejte jim nad sebou vám
a
—
ním
pkn
33 vlády.
Co
znáte,
tomu
mén
Ne
D
ní je
znáte se
a n
i
j
i
dobrého,
ute"
toho
nezapomínejte,
a co
ješt
ne-
atd.
zajímavá je jiná památka pvodu svtského ,,M o lea" (z 1. pol. XIII. st.). Skladatel jeho obrací se ke 1
Vsevolodoviovi, dojemn vyuuje svj bídný žádá ho, aby byl pijat do služeb knížecích, pi emž vystavuje na odiv své schopnosti, zejména svou knižní uenost. Z poslání jeho je patrno, že byl muž širokého vzdlání, proetly v souasné literatue ruské a byzantsko-eck. Zvláštností jeho líení je humoristicko-satirický tón, který se ozývá z etných rodinné pomry. Snad narážek na soudobé státní, spoleenské chtl tím knížete upozorniti na rozmanité nedostatky a vady tehdejší nebo ho rozveseliti smšnými obrazy; ale ze smíchu a žertu jeho ozývá se zárove hoká žaloba na život a hluboký smutek lovka trpícího. Pro svj jadrný obsah a výraznou bylo „Molenije" oblíbeno a již v XIII. st. znovu pepracováno. O autoru jeho proneseny byly rozmanité domnnky. knížeti
stav
Jaroslavu
a
i
e
Chloubou staroruské literatury js d j episectví a v ele kronika Nestovremennych t" ili „P o v s rova. Zaíná se obvyklým úvodem o rozdlení zem mezi syny Noe, pechází pak k Slovanm, kteí se odvozují z kmene Jafetova, a vypravuje o nejstarších djinách Ruska do r. 1110. Po obsahu vyniká vzácnou pro tehdejší dobu objektivností a pravdivostí, po form živým a názorným líením.
jeho
1
Nkteré ist epické vložky, jako o varjažských knížatech Askoldovi a Dirovi, píbh o slavném tažení Olegov proti Caihradu a o jeho osudném zahynutí, episoda o pomst knžny Olgy za Igora, iny Svjatislavovy atd. pipadají jako poetické ohlasy a trosky zaniklého eposu bohatýrského; jsou to báje a povésti v rouše historickém. V dj vloženy také partie lyrické, kypící náboženskou a vlasteneckou vroucností, na p. pi vypravování o smrti Olegov, pi hromadném poktní Rusu za Vladimíra a p. Otázkou o této zajímavé kroniky a o jejím skladateli zabývali se etní uenci ruští, ale ve vývodech jejich nebylo shody. Na závadu zkoumání je hlavn to, že se prvopis letopisu nedochoval v originále, nýbrž v pepisech pozdjších. Nejstarší rukopis je 1377 mnia v r e n j e v s k ý, napsaný r. chem Lavrentiem (Vavincem) pro suzdalského knížete Dimitra Konstantinovie. K nmu se adí podle stáí rukopis novgorodský, jemuž chybí zaátek. Tetí rukopis z konce XIV. neb poátku XV. je ipajevský, nazvaný podle kláštera, v nmž byl nalezen. Mladších rukopis ítá se bez mála ke stu. Akoliv ve všech rukopisích je obsažen základní letopis až do r. 1110, vlastní tekst nezachoval se pece ve všech rukopisích stejn neporušen. Tekst nejstaršího rukopisu lavrenjevského jakožto ztracenému originálu nejbližší pokládá se za nejspolehlivjší.
pvod
1
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury. 3
34 Letopisem Nestorovým pojmenován byl proto, že nkteré pozdjší rukopisy autorství jeho pipisují Nestorovi, mniehu kláštera peerského u Kijeva. V rukopise lavrenjevském vyškytá se
„Igumen
Miehajila napisach Silivestr sv. pak rukopisy žádného autora nejmenují. O autorství Nestorové zaalo se pochybovati teprve v letech tyicátých XIX. st. Dkladnjší rozbory letopisu samého ukázaly, že zachovaný letopis není dílem jednotným, od jednoho skladatele složeným, nýbrž svodem sestaveným z nkolika vrstev. Sporná zvšak otázka, pokud mnich Nestor ml pi tomto svodu úastal;', stenství. Otázku tuto ešil prof. A. Šachmatov takto. Mnich kláštera peerského Nestor sestavil skuten r. 1110 letopis ruský, Povst' vremennych lt". Za základ užil letopisného jejž nazval svodu staršího, který byl napsán v peerské lave kijevské podle letopisných záznam ješt starších, svod ten znovu pepracoval, podle ústních a písemných pramen doplnil a prodloužil jej až do r. 1110. Vylíení událostí z konce XI. a po. XII. st. je úpln íamostatným jeho dílem. Má tedy o sestavení této kroniky zá-
však knigy
/
1110
r.
si
zápis:
Ltopisc",
jiné
,,
sluhy nejvtší. R. 1116 byl tekst kroniky Nestorovy pepsán a místy doplnn igumenem Silvestrem; tato druhá redakce kroniky Nestorovy nejlépe se obráží v rukopise lavrenjevském. V peerském kláštee bvl Nestorv letopis r. 1118 znovu pepracován osobností blízkou knížeti Vladimíru Monomachovi; tuto tetí redakci nejvrnji poredakce z r. 1116 a 1118 byly na dává rukopis ipajevský. poátku XIV. st. uvedeny v jakousi jednotu (všeruský letopisný se zakládají zase jiné rukopisy. svod), na
Ob
nmž
Krom
Nestorovy vznikaly ješt rozmanité letopisy knihy Každé dležitjší stedisko politického života ruského našlo svého letopisce; tak vznikl letopis kijevský, volyský, suzdalský, novgorodský, tverský, pskovský atd. Slohov liší se znan letopisy severoruské a jihoruské; tyto jsou psány slohem uhlazeným a plvnným, vyznaují se živým líením a hojnými podrobnostmi. Letopisy severoruské jsou však úsené, suché, ist kronikáské. Mezi letopisné památky staroruské možno zaaditi ješt Peerský místní.
(z po. XIII. st.); obsahuje sbírku životu ruských svtc a otc církevních, ale zárove je dležitým pramenem k církevní a politické historii Ruska. Záhv se vyskytují ukázky cestopisné literatury. /aro\ eíi s utvrzením kesanství vznikala touha po/nati svatá místa v Palestin, kde žil a trpl Kristus. Poutníci nejradji navštvovali boží
Paterik
hrob o kvtné nedli a nosili si na památku odtud palmové ratoodtud název „Palomnik", který se pidával poutníku, po pípad cestopisu od nho sepsanému. Nejstarší a nejcennjší je cestopis „Cho je ig.umena Danijila" (/ po. XI I. st.), Úterý byl dlouho oblíbeným tením na Rusi a zahájil dlouhou
lesti,
i
zdni
35
adu
cestopis podobného druhu. Obsahuje pkný popis svaty v Palestin a struné vylíení legend, tradic a apokryf ických povstí s nimi spojených. Líení je prosté a jasné bez enických okras podle slov spisovatelových „az napisach ne chytro, no prosto napisach". Cestopis Danijilv cení se jako dležitý pramen k topografii stedovké Palestiny nejen od badatel ruských, nýbrž anglických a nmeckých. Staroruská literatura mže se honositi básnickou památkou vzácné ceny literární. Je to epická báse „Slovo o polku Igor e v ", opvující výpravu novgorodsko-sverského knížete Igora Svjatoslavie proti Polovcm r. 1185. Zaíná se vstupem, v nmž básník obraceje se k „bratím" ohlašuje, že chce výpravu Igorovu líiti podle skutenosti (po bylinám sego vremeni), a nikoliv básnivým zpsobem (po zamyšleniju Bojanju). Hned po vstupu vyliuje osobní povahu Igorovu, jeho touhu po sláv, nebojácnos, výpravu samu, zoufalé boje, konen porážku Igorovu na ece Kajle a pohromu -ruské zem po porážce. Druhá ást kresli obraz velikého knížete Svjatoslava Kijevského, který spchá Igorovi na pomoc a vyzývá všecka knížata, aby bojovali za zemi ruskou, za rány Igorovy. V tetí ásti vystupuje cho Igorova Jaroslavna, která teskníc po vzdáleném manželu a pohlížejíc s hradeb mstských v Putivli na isté pole, naíká a zaklíná slunce, vítr Dnpr, aby jí vrátily milého chot. V ásti tvrté líí se vysvobození Igora ze zajetí, jeho útk v rodnou zemi, píchod do Kijeva a radost národa, který pje slávu knížatm starým mladým s jejich :
i
i
i
družinou.
„Slovo
o Igorovi"
rysech shoduje se s vypravov rukopise ipajevském, povznáší se však nad líení letopiscovo originálním pojetím a umleckým zpracováním téže látky. Básník nelíí podrobnosti celé výpravy, nýbrž vybírá si toliko hlavní momenty z dje, pi emž od jednoho momentu djstva k druhému zstávají náhlé a nespojité pechody, což bylo .píinou, že v zachovaném tekstu spatovány byly mezery a výpustky. Zdá se však, že to byla zvláštnost starého pvce a snad zvláštnost staroruské poesie vbec, nebo skladatel „Slova" o svém pedchdci, Bojanovi, praví, že kdvž chtl komu píse složiti, rozbíhal se myslí po lese, tak jako šerý vlk po zemi, jako sivý orel pod oblaky. Místo dje, jihoruská step, vykresleno je živými barvami ve svých píznaných zjevech pírodních: po rovinách poletují orlové, stáda vran, kavek, datlové a straky; na vodách plují labut a kachny, nad vodami vznášejí se ejky. Reky stelou zelenou trávu na stíbrných bezích; u nich rostou sklonné smutení vrby. Píroda je zobrazena jako živá a oduševnlá; cítí s lovkem, dlí se o jeho dojmy, dává mu výstrahu tajemnými zjevy a odpovídá na jeho hoe radost. Když se Igor strojí na výpravu, „slunce
váním
letopisnýrn,
i
jak
v hlavních je
obsaženo
36
um
tmou, noc naíkajíc hrzou vzbudila ptactvo, bylo slyšeti na pastvišti... vlci hru/u vzbuzují po na kosti". Ped bojem výmolech, orlové blekotem zovou ráno záe krvavé /\éstuji svítání; erná mrana táhnou ,, od moe, chtíce zastíti tyi slunce a v nich tepetají svtlé blesky: bude hromobití veliké, pjde déš ve /psob stel od Donu." Zvlášt krásn je vysloven náek Jaroslavv, ženy Igorovy: ,,Hlas Jaroslavnin jest slyšeti; jako žežulka ukryt ráno kuká: Poletím", praví, „jako žežulka po Dunaji; omoím bobrový rukáv v Kajale ece, utu knížeti krvavé jeho rány na statném jeho tle." Jaroslavna pláe ráno v Putivli na zábradlí kouc: ,,Ó, vte* vtíku' pro vješ, pane, násiln? Pro metáš na svých lehounkých kídlech chánovské stelky na vojsko manžela mého? Málo-li ti bylo vláti nahoe pod oblaky a kolébati koráby na moi siném ? Pro jsi, pane, rozvál veselost mou po tráv kovylu ?" Jaroslavna pláe ráno na zábradlí msta Putivli kouc: ,,(X Dnpe, toku slovutný tys prorazil hory skalné skrze zemi poloveckou tys kolébal na sob lodi Svjatoslavovy k vojsku Kobjamanžela mého, abych neposílala kovu pikolébej, pane, ke slz ráno na moe." k Jaroslavna pláe ráno v Putivli na zábradlí kouc: „Jasné a trojjasné slunce! všem jsi teplé a krásné: pro jsi, pane, prostelohoroucí paprsky své na vojsko manžela mého? pro jsi jim v polL bezvodém žízní spražilo lukv? pro jsi jim zármutkem zatklo touly?" Celková nálada básn je elegická; básník projevuje ve svém zpvu tklivý stesk na vnitní spory a nešváry knížat ruskveh, které vydávají ruskou zemi na pospas útoným pohanm, a duíkiiv vyzývá k vzájemné shod a svornosti, v níž spatuj? j?dinou spásu ped hrozícím nebezpeenstvím se strany nepátel. „Slovo o pluku Igorov" je v literatue známo teprve od Objev jeho psobil sensan. Nálezcem rukopisu byl hr. r. 1800. Aleksj Musin-Puškin, vrchní prokurátor synodu a horlivý sbratel starých památek; na konci XVIII. st. koupii od archimandrita SpásoJaroslavského kláštera Joila ruské knihv a rukopisy a v j?dnom sborníku, obsahujícím chronograf a nkolik povsti peložených Igorov, /a z etiny, nalezl staroruský tekst básn o výprav zaclonilo
cestu
zvi
svištní
zv
asn
,,
!
;
mn
;
nmu
pomoci dvou ského, vydal na Polovcov
shoel
dum
uenc
tehdejších,
báse
tiskem
atd."
(Moskva
s
Musina-Puškina tištného vydáni /byla ješt 1795-6 pro carevnu Kateinu v
1800). a s
1812
R. i
kopie, II.
a
„Iroieskaja
ním
Bantyše-Kameno poch id
pmi.
pi požáru
vzácný
která
Kopie
šedesátých. Ztráta originálu, pocházel asi / XV. neb \\'l. st.,
letech
stár,
Malinovského
titulem
byla
rukopis.
Moskvy
Krom
/hotovena
v
I.
nalezena byla teprve píliš který sice nebyl tak st nenahraditelnou škodou,
j
tato
37
nebo
ani první tištné vydání, ani kopie z rukopisu zhotovená nezdají se býti úpln vrné. Ježto se pak obsah forma „Slova"., jak se v prvním tisku a kopii zachovalo, vyznaují mnohými zvláštnostmi, není divu, že o byly pronášeny nejrozmanitjší doi
nm
mnnkv
jeho byla podezívána. K prvním skeptikm na poátku XIX. st. náležel hr. Rumjancov, známý sbratel starožitností, který „Slovo" pokládal za padlek XVIII. metropolita Jevgenij, jenž kladl vznik jeho do XVI. st. st., a Víru v pravost potvrzoval však nový nález prof. Timkovského, který našel podobnou báse „Zadonštinu", vkem mladší a umlecky slabší, ale na „Siovu" zejm závislou. Nicmén v letech ticátých vystoupili noví skeptikové. Možno je rozdliti ve dv skupin v. Jedni (Kaenovskij, Senkovskij) pímo tvrdili, že „Slovo" je novjšího pvodu, složeno bvlo na konci XVIII. st. za všeobecného nadšení zpvy Ossianovými; druzí (BIikov, Davydov) pipouštli, že báse je starého pvodu a složena byla v XII. st., ale normansky nebo ecky od Normana nebo Reka v Rusku usazeného, a že teprve v st. XVI. bvla upravena starorusky, a to od spisovatel, kteí ani rusky dobe a že
i
pravost
pvodn
neumli,
ani originálu
manitá
slova nictví ruské.
z cizích
dobe nerozumli, nad jazyk,
které
tehdy
to ješt pibírali roz-
mly
vliv
na
písem-
Námitkami skeptik byli povzbuzeni jiní uenci, aby se snazáhady obsahu formy vyložiti. Maksimovi a Buslajev srovnávali je s národní poesií ruskou, Tichonravov vykládal j? paleograricky, Smirnov filologicky atd. V rozvoji dalších výklad nejvážnjší bvla hypothesa Vsevoloda Millcra „Vzgljad na Slovo o polku Igorev" (Moskva 1877). Až po Millera patilo se na „Slovo" jako na plod prostonárodní poesie a na skladatele jeho jako na básníka ist lidového. Vs. Miller první vyslovil názor, že skladatel „Slova" nebyl prostý pvec lidový, než básník vzdlaný, uený, znající dobe souasnou literaturu ruskou, která byla tehdy závislá na písemnictví byzantském. Byzantské povídky, povsti a básn, které se tehdy prostednictvím bulharským dostalv do literatury ruské, byly skladateli „Slova" školou, v níž vzdlal svj vkus a techniku básnickou. Miller pipouštl možnost, že básník „Slova" ml v njaké bvzantské básni pímý vzor, z nhož bral poetické obrazy, styl, ano jednotlivé obraty. Jiní uenci zamítajíce hypothesu Millerovu, srovnávali „Slovo" jinými památkami staroruskými, zejména pak s národními pís snmi jihoruskými, a ukazovali na vzájemnou jejich podobnost. Nejobšírnjší studii vnoval potom „Slovu" Barsov „Slovo o polku Igorev, kak chudožestvennyj parnjatnik Kijevskoj družinnoj Rusi" (I.— III., Moskva 1887—1890); ocenil v ní dosavadní literaturu o „Slov", podal zevrubné výklady t. . temných míst, pednesl nové názory k jeho objasnní a peložil je do nové ruštiny. žili
i
i
i
38 Celkem rovi
je
byl
žecím, koliv
je
ustálilo se o
umlého
plod
literárn
v básni
pvod
básníka
vzdlán
z
poesii národní. Abyzantské, pece dílo ideového prostedí, v vznikly ruské, jako pouení, životy, leto-
zárove
a
jeho zetelný
znal
i
literatury
vliv
nmž
jeho nevymyká se v podstat z jiné výtvory staré literatury i
pisy
„Slova" toto mínní. Zpv o Igokterý žil na dvoe kní-
XII. stol.,
a p.
sousteovala se hlavn v knížetství politickým a kulturním stediskem veškeré Rusi. V jiných krajích, jako v Novgorodsku, Smolensku, Halii atd v jevila se literární innost mnohem slabší. Znenáhla pozbýval však úlohy v kultue Ruska. Po smrti knížete VladiKijev své míra Monomacha (t 1125) nastaly dlouhé boje o stolec knížecí, které zeslabily moc Kijeva. Potom udeili Tatai na ruské kraje, porazili knížata ruská v hrozné eži nad ekou Kalkou (r. 1224), dostaroslavného Kijeva. V krátké bvli elnjších mst a zmocnili se dob ocitlo se celé tehdejší Rusko pode jhem tatarským, vyjímajíc Nejstarší literatura ruská
kijevském,
bylo
které
vdí
i
Novgorod
a
obyvatelstvo
severozápadní
území.
Msta poplenna
povraždno nebo odvleeno do
a
popálena.
Za dlouhé po-
zajetí.
mravn. Knížata a roby tatarské ruský národ poklesl hmotn bojai pijali mnohé zlozvyky od svých utlaovateluv, píkladu jeduchovenstvo a od nich vnikala mravní nákaza jich následovalo dále do lidu. O osvobození Ruska z moci tatarské nejvtší zásluhy získala si knížata moskevská. R. 1380 porazil Dimitrij Donský za pomoci údlných knížat tatarského chána Mamaje na poli Kulikovském. Nástupci Diniitrijovi pokraovali v bojích s utiskovateli, až konen 148!) Ivan III. moc Tatarv úpln zniil a osvobodil Rusko. r. písemné literatue zachovalv se mnohé ohlasy V ústní i
i
i
píznané
pro náladu tehdejší doby. se záhy básnická skladba, poloduchovního a polosvtského rázu, která s poátku kolovala asi oddlen a potom byla pojata do letopisných svodu. Porážka na Kalce vykládá se tu jako následek híšného život;', a hrdosti knížat ruských, jiná skladba básnická, pipomínající v komI posici „Slovo o polku Igorev", opvovala rjazanského reka patije Kolovratu, který potíral vojsko cara Batya a v boji n išel hrdinskou smrt. Nejzajímavjším ohlasem básnickým nájezdu tatarského je však „Slovo o pogibeli russkoj zemi ji" (i 1. XIII. st.), zachované pouze \ nepatrném pol. úryvku. Celistvá skladba byla asi velmi rozsáhlá, a pokud lze z úryvku souditi, básnicky velmi cenná, takže se klade hned vedle zpvu o Igorovy Vítzné pro Rusv bitv na poli Kulikov dostalo se rovnž básnického vzdlání. Nejznámjší ji' „Zadonšin i" (z po, XV. st.), oslavující hrdinství ruských knížat Dimitrije Ivanovice a Vladijejí (Sofonij míra Andrejevie. V komposici napodobil skládati nájezdu tatarského, které jsou osudném boji na Kalce
O
r.
1224
rozšíila
-
i
I
)
39 až otrocky
zpv
o Igorovi, pejímaje
z
nho
obrazy
i
výrazy.
Po-
dobného obsahu jsou také skladby ,,S o v o o M amajevom p oa a „Skazanije o Donskom pobojiš', v nichž boj š 1
i
formáln rovnž vliv zpvu o Igoru zcela zetelný, ale na od Igora pevládá v nich duch kesansko-náboženský, idea náboženská, že spása Rusi záleží na milosti boží, na modlitb a pokoe. V 2. polovici XIV. st. a na po. XV. obnovilo se zase užší spojení Ruska s písemnictvím jihoslovanským. Rusko za porobv tajest
rozdíl
literárn ochuzené vyhledávalo styky s jižními Slovany, u nichž se literární innost v XIV. st. bohat rozvinula. Spojení mezi tarské
Ruskem a již. Slovany prostedkovaly hlavn kláštery v Caihrad, kde se usadila v XIV. st. kolonie ruských mnichu, která navazovala styky s tamními mnichy jihoslovanskými; z ásti byl prostedníkem mezi Rusy a Bulhary Athos. Vliv jihoslovanský na písemnictví ruské této dobv byl dosti znaný; v ruských rukopisech z XV. st. jsou zejmé stopy napodobování jihoslovanských vzor v jazyce, pravopise, ornamentice, ano v obsahu literárních' plod. Vliv tento zesilován byl též vysthovala z Bulharska a Srbska, kteí se usadili a psobili v Rusku, jako metropolita Kiprian, Gr. Camblak, Pachomij Logofet a j. i
r. 1453 Caihradu dobyto od Turk, vrátili se mnozí tamní ruské kolonie na Rus a pinesli s sebou hojné rukoBezpochyby s nimi dostala se na Rus také „Povstb o
Když bylo mniši pisy.
z
vzjatiji
Carjagrad
a",
která
se
hojn
rozšíila.
Tehdv pe-
od Jihoslovan (Bulhar) pozoruhodná idea o Rusku jako ddici Byzancie a o Moskv jako tetím ímu, která mla potom dležité následky politické. vzata
také
—
I. M. 1921. V. S. Ikonnikov: Vizantiji v rus. istoriji. K. 1S6Q. P. Azbukin: liter, borby predstavitelej christijanstva s ostatkami jazyestva v rus. národ. (us. Fi!. Vést. 1892, 1896, 1898.) E. Ptuchov: Bolgar. liter, djateli drevnjšej epochi na rus. (2. .VI. N. Pr. 1893, 4.) -- N. V. Volkov: Statist. svdnija o sochrani-
Golubinskij:
(E.
Istoria
rus.
cerkvi.
Opyt izsldovanija o kulturnom znacniji
Oerk
—
pov.
dreynerus. knigach XI.— XIV. v. (Pamjat. drevnej. p-ism. 123, N. M. Nikolskij: Materiály dlja povrem. spiska rus. pisatele] i jich soinenij. (X.— XI. v.) Spb. 1906. S. Boguslavski j Pouenije ep. Luki Žijaty (Izvst. otd. rus. jaz. A. J. Ponomarev: Pamja'niki drevne-rus. cerkevno-Uitel*noj 18, 1913.) literatury. Spb. 1897. Mitr. Makán/: Prep. Feodosij Peerskij kak pisatel (Izvst. II. otd. Akad. N. 4, 1855). V. A. Cagovec: Feodosij Peerskij. Jego žiz soinenija. Kijev 1901. Mtrp. Makarij: Sv. Kirill episkop turovskij kak pisatel (Izvst. II. otd. Akad. N. 5, 1856.) S. Protopopov: Pouenije Vlád. Monomacha kak pamjatnik religioznonravst. vozzrnij ži/ni na Rusi. (2. M. N. Pr. 1874, 2.) N. V. Šl)acho\ O poueniji Vlád. Monomacha. Spb. 1900. J. J. Ivakin: Knjaz Vladimír Monomach. M. 191)1. A. J. Ljašenko: O vremeni napisanija Slova Danijila Zatonika (Trudy Ryž. Arch. Szda 1, 1896). V. ML Glissov: K voprosu o redakcijach Molenija Dan. Zatonika (Lt. istor.-fil. obš. všichsja 1897.)
—
:
—
—
—
—
i
i
—
-
—
:
40 - V. M. Istrin: Bvl-li „Dan. Zatonik" 1900). (tamtéž 10, 1902). M. J. Sfuchomlinov: () drevnej rus. ltopisi kak pamjatnik literaturnom N. j. Kostomarov: Lekciji po rus. (Zap. II. otd. Akati. N. 3, 185!i). I. Spb. 1861. K. N. Bestužev-Rjumin O sostav rus. letoistoriji. pise) do konca XIV. v. Spb. Staji o dev1858. J. J. Sreznevskij: A. A. Šachmatov: O naarnom kiních rus. ltopisjach. Spb. 1903. jevskom ltopisnom svode. M. 1807. Týž: Obšerus. letopis, svody XIV. XV. v. (2. M. N. Pr. 1900, 9, II). Týž: Razyskanija o dev):is. njších rus. letopis, svodach. Spb. Týž: Kijevo-Peerskij PaD. terik Peerskaja Letopis (Izvst. II. otd. Akad. N. 2, 1897). Abramovi: IzsLedovanije o Kijevo-Peerskom Paterik. Spb. 1902. V. Istrin: 1/ oblasti drevne-russkoj literatury (Ž. M. N. Pr. 1905, 8).
novo ros.
univers.
8.
Odessa
djstvitno zatoen?
-
:
i
l
(
—
i
(Zap. Akad. N. I., 2. Palestina v rus. literatue, naA. Giljarskij: Drevne-rus. pauk, živopisi perevodach. Spb. 1877. Nov. Rossija 1887, S). lomniestvo (Dev. M. A. Venevitinov Zitije i choždenije Danila rus. zemlji igumena (Pravoslav. Palest. Sborník I. >. Spb. 1883, 1885). P. Zabofotskij: Legendarnvj apokrif. element 3, v Chožd. igi Danijila (Rus. Fil.-Vst. 1899).
Sreznevskij: Rus. kaliki
J.
182). --
Spi).
Ponomarev:
S.
drevnjago vremeni
Ijerusalim
i
i
:
i
(
i
E. V. Barsov: Slovo o polku Igorev. M. 1887 (s úplnou bibliografií; srov. J. Ždanov: Literatura Slova o polku Igor. Kijev 1880 Soin. 1, 1901; P. Vladimirov: Literatura Slova o polku Igor. [Kijev. Univ. Izvst. 1894]). -- V. Šurat: Pisnja pro pochod Ihorja Svjat. Lvov 1907. VI. Rzanov: Slovo o pol. Igor. i poezija skaldov (Ž. M. N. Pr. 1908, 6). F. L. Korš: Slovo o pol. Igor. (Izsléd. po rus. jaz. II., 6. Spb. 1909). V. Birak: Vizantijska cerk. pisnja Slovo o pol. Igor. Lvov 1910. G. M. Barac: biblejskom elemente v Slov o pol. Igor.
=
—
Kijev
S.
i
O
191-'.
Chr. 1892. 1885,
— —
Loparev:
-
8,
S.
9).
P.
—
Slovo
o pogibeli Skazanija
Tirnofejev: Vs. Miller:
Oerki
rus. zemlji (Pamjatniki 84). Spb. o Kulikovskoj bitv (Ž. M. N. Pr.
rus.
nar.
slovesnosti.
Šambinago: Povsti o Mamajevom pobojiš. Spb.
1.
.VI.
1897.
—
1906.
N. Petrov: Istor. vzgljad na vzajimnvja otnošenija meždu Serb.imi russkimi v obrazovaniji literatue. Kij. 1876. A. Sobolevskij: Perevodnaja literatura Moskov. Rusi XIV.— XVII. v. (Sbor. otd. rus. jaz.
i
74,
i
1903.)
—
|
4.
Pehled
nejstaršího písemnictví
eského.
Jak slabý a pomíjející byl vliv církevn-slovanského písemnictví v echách, poznati lze z toho, že církevní slovanština nevzbudila snahu pstovati písemnictví jazykem eským. Místo slovanštin v nebo eštiny zavedena byla latina, která byla obvyklou školy, církve a literatury. Podle tradice nejstarší latinská škola byla v Budi, kde se prý sv. Václav uil latin a zpívání /almu. Když bylo r. 973 založeno biskupství v Praze, zízena pi škola. v níž se vzdlával dorost pro stav knžský a iiinišský. S týmž úelem zi/oviny byly školy pi vtších klášteích a kolegiátních chrámech. Partikulární škola u sv. Víta na Hradanech za vlád) Pemysla Otakara II. proslula tak, reji navštvovali nejen studenti / Cech, nýbrž z Rakous, Bavor a jiných sousedních zemí.
ei
nm
i
41 Farní školy zizovány byly teprve v XIII. st. Vyššího vzdlání vyhledávali echové v cizin, zprvu v Nmecku, potom ve Francii. Latinské školy sloužily výhradn církevním; nepímo psobily na vznik písemnictví eského tím, že bylo zvykem vpisovati do liturgických tekstú latinských eské peklady, aby se uení latin usnadovalo. Tak vznikaly nejstarší peklady liturgických zpvu, zvlášt a sekvencí. Jiný podnt k peklá-
tém
úelm
hymn
dání tekst latinských dávaly jeptišky, pro dán}-
liturgické
V
kostele
zpvy
nž
byly záhy peklá-
a modlitby.
pi náboženských
úkonech
bylo
užívání
eštiny
dob
obmezeno na míru nejmenší. Lidu pedíkávány pouze hlavní modlitby, jako „Otenáš", „Vím v Boha", „ Desatero pikázání", formule zpovdní a p. Dovoleno bylo asi také po evangeliu latinsky peteném opakovati je esky nebo podati aspo v >turé
jeho výklad. Velmi piln a s velkou dovedností grafickou malískou poizovány byly liturgické knihy latinské; píkladem mže býti nádherný evangeliá vyšehradský (z XI. st.), evangeliá strahovský, antifoná sedlecký (z XIII. st.), breví Kunhuty, abatyše u sv. Jií (z XIII. st.), a jiné vzácné kodeksy, které svdí o pokroilé eské škole pisecké a malíské. zaal se rozmáhati v písemnictví teprve ve st. Jazyk XIII. Uvedení eštiny do literatury a vítzství její nad latinou souvisí patrn s mohutným hnutím hierarchickým a theologickým XI. a XII. st., kdy se zaala v západní církvi projevovati opravdová snaha, aby laikové byli získáni pro kesanský názor svtový. Dotud byl lid pouze svdkem bohoslužby, které nerozuml, podstata nauky kesanské zstala mu neznáma a píslušnost jeho k církvi zakládala se na pouhých formalitách. Jak byl lid dlouho v nejprostších úkonech náboženských zanedbán, možno usuzovat i z toho. že statuta pražských synod po celé XIV. st. napomínala "knží, aby uili lid v jeho jazyku modlitbám „Otenáš" a v Boha". Podobn v Polsku naizoval papežský legát na synod \< Vratislavi (r. 1248), aby knží v nedli ave svátky odíkávali v ei obecné aspo v Boha", ponvadž mnozí lidé nedovedou ani íci, ve ví. Ml-li tedy lid náležit pochopiti uení kesanské, bylo teba užívati jazyka národního. V zemích kulturn pokroilejších pesvdení toto proniklo již v XI. a XII. st. a bylo píinou hojné literatury náboženské v jazyce národním, v Cechách nabylo vrchu teprve v st. XIII. Mezi nejstarší písemné památky eské vedle hlavních modliteb (pátee) náleží žaltá, který byl peložen již v XIII. st. Zbytky tohoto pvodního pekladu spatují se v t. . žaltái glosovaném ze sklonku XIII. st. a v zlomku musejním z doby okolo r. 1300; zakládají se na také pozdjší žaltáe: wittenberský, podbradský, brnnský a j. Vedle této nejstarší verse vyskytují se ve i
eský
i
nmým
„Vím
„Vím
nm
42 XIV.
pekladu /almu, zastoupené rukopasovským.
st. ješt ti jiné recense klementinským, kapitulním
pis)
Vedle
žaltáe
a
pekládány
záhj
velmi
jednotlivé
byly
ásti
perikop, které angeiia. Známé nyní peklady evangeliáe, j. se tou na jednotlivé nedle a svátky, zachovány jsou tepr\e ze st. XIV., ale prvotní peklad byl rozhodn starší. Ze st. XIV. zajiných ástí Starého a Nového chovaly se úryvkovit peklady e
t.
\
i
nichž lze souditi, že asi na sklonku vlády Karla IV. peklad všech knih Písma byl dokonán, ovšem v oddlených a spolu nesouvislých skupinách, tolika peklady Nového zákona byly snad již tehdy sneseny v jednotlivý celek.
/ikona,
/
Vzácnou památkou
chovní.
S
zpvu, sml pouze píkaz, daný
již
son
Sin
st.
Platil
!
zajisté
„Si quis cantare desiderat,
:
du-
dovoleno úastniti se církevního
lidu
Kyrie eleison
volat:
v IX.
písn
doby jsou nkteré
staré
ze
poátku nebylo
v echách Kyrie eleii
Z tropu „Kyrie eleison" aliter, omnino taceat". eská píse „Hospodine, pomiluj n y!". První zápis její pochází teprve z r. 1397, ale historicky je hojn doložena již z XIII. st. Zpívána byla nejdíve pi procesích a ped bitvou, potom ozývala se také v kostele. Doba vzniku jejího není dosud bezpen urena; jedni kladou ji do dob cyrilometodjských, druzí cantet.
vznikla nejstarší
ji
pipisují
v
XII.
sv.
Vojtchu,
jiní
zase
dokazují,
že
vznikla
teprve
st.
Václave" zapsána byla po 3) kronice Beneše Krabice z Veitmile (z 1. 1372 a pesnji v rukopise t. . Modliteb z téže asi doby; dvojí toto zapsání a zvlášt zmínka Krabicová, který ji jmenuje „cantioneiu ab olim cantari consuetam", svdí o jejím vyšším stáí. O dob. kdv vznikla, pronášely se rozmanité domnnky; pravd nejpodobnjší je, že složena byla v 2. polovin XI 11. st., v dob braniborne-li mla snad jen ti slohy ského ádní v Cechách. Druhá starodávná píse „Svatý
prvé
v latinské
ješt
mén,
Pvodn
v
st.
XV. ítala už devt
možno
usuzovati, že panování Karla IV.
Starodávný
refrén
na
tento
„Kyrie
poet
strof; strof
eleison"
z
nkterých známek
doplnna
ješt
zachovaly
písn „B u o h v š e m o h í c í" a „Jezu Kriste, ze". Píse „Buoh všemohúcí" byla na iconci XIV.
mla
byla
jiné
šdrý st.
již
za
dví
kn-
nejrozšíe-
pedhusitském dležitou úlohu. místo struné písn „Hospodine.
v hnutí
njší písní lidovou Konrád Waldhauser dal ji zpívati chtl r. 1309 nmecký pomiluj nv"; lid si ji tak oblíbil, že, kdw fará v Týn zakázat pi procesí o vzkíšení, vznikla z toho ohromní boue, takže fará byl nucen ji dovoliti. Píse „Je/u Kriste, šdrý knze", zapsaná nejdíve na konci XIV. st. asto v teksu Hus znovu upravil a dával 9 jimnná, je tun pamtihodná, že a
|i
.i
ji
nými písnmi
zpívati
v kapli
Betlémské.
43
Krom písní skládány byly veršované modlitby, které nebyly zpívány, nýbrž po zpsobu žalmové recitace odíkávány. Nejstarší ;" (píse ostrovská) upraz nich „Slovo do vena byla podle njaké latinské písn velikononí. Obsáhlejší (19
svta stvoeni
tyrveršových)
strof
. píse Kunhutina „V
t a j, kráFu v š ev breviái abatyše svatojirské Kunhuty; latinského hymnu „Lauda Sión"; byla así
je
t.
í
mohúcí", zaznamenaná
pipomíná motivy z odíkávána od jeptišek po pijímání místo modlitby latinské. Poet veršovaných modliteb vzrostl v XIV. st., kdv z nich sestaveny celé
sbírky.
V
XIV. literární innost vzmohla se již tou mrou, že všecky druhy básnické našiv své zástupce. Po založení university v Praze Karlem IV. r. 134S rozšíila se vzdlanost v zemi a bust.
hlavní
dila
chu
se
k literární
práci.
V
oboru lyrickém vedle písní duchovních skládány byly svtské písn milostné, nejhojnji od studentu (žáku). pkné písn milostné složií „žák" Závise; z jedné je znám pouze první verš „Krátká mi jest radost stala", druhá se zaíná veršem „Již mne vš radost ostává", skládá se ze tí strof o 35 verších a pipomíná formu starofranc. „chanson baladée". Jiná píse milostná, mój milý", opírá se v tekstu zaínající veršem „Otep myrrhy o nádhernou „Píse písní" a v melodii jeví vliv eského zp\ u lidového. Lidový ráz mají také milostné popvky, jako „Devo se listím odievá", „Andlíku rozkochaný", „Ztratila jsem milého", „Viem jednu dúbravku" a j. Epika duchovní zastoupena je legendami. Legendový píbh o sv. byl zpracován dvakráte: jednou v znní kratším v t. zv. legend lvovské, po druhé v obšírné básni, ítající pes 35C0 verš (legenda stokholmská). Skladatel této legendv znal souasnou poesii romantickou, což se jeví hlavn líení lásky Kateininv ke Kristu, byl obratný veršovec a zanechal dílo znané ceny básnické. Píbh o sv. byl rovnž dvakráte
Dv
s
mn
r
Katein
\-
Dorot
vzdlán
form
(legenda Ivovská) a písové (legenda pražská). Píse o sv. Dorot složena je ve strof trojdílné, oblíbené tehdy ve svtských skladbách lyrických, a byla opatena nápvem. Písn o sv. Dorot pozdji byly vkládány do kancionál a odtud pešly do poesie lidové. Velým citem vlasteneckým proniknuta je legenda o s v. Prokopu, složená podle latinských praa starých tradic kláštera sázavského. Z epiky svtské zachovalo se krom básní rytísko-romantických. vzniklých podle cizích pedloh, o nichž bude ješt zmínka, nkolik básní historických. Nejstarší z nich „Žalozpv nad smrtí Viléma Z a j e ce" opvuje smrt Viléma Zajíce, jejž bavorští Nmci r. 1319 úkladn zavraždili. Hrdinná smrt dobrodružného krále Jana je pedmtem o u Kresaku". Zvlášt o Stemberkov i", v níž se líí, složena je :
ve
epické
'
i
men
i
pkn
„Zpvu
„Píse
bitv
44 jak
mladý, krásný Šternberk, milovník sliné
Aniky,
lstivými
m-
šany mlnickými byl vlákán do polí a zrádn od nich porubán. Nejetnji jsou zastoupeny básn tendenní, didaktické a satirické. Nejmenovaný skladatel -- bezpochyby njaký klerik-písa,
—
žil za Jana Lucemburského sestavil obsáhlý sborník básní (rukopis Hradecký), který krom legendy o sv. Prokopu a o Umu-
který
ení Pán, dvou plankt o sv. Maí obsahuje ka/anie božie", „O emeslnících', didaktickou a hájku o lišce a džbánu.
dv
„Desatero
satiry
báse
,,()
bohatci*'
„Desatero k á z a n e božie" pi rozboru jednopikázání se vytýká, jak kteí lidé proti nim heší, a podávají se výstražné píklady ze souasného života. Skladatel bezohledn odkrývá zloády jednotlivých stavu, nešete ani knížat a nejvyšších hlav; zejména oste doráží na stav duchovní a mnišský, vystuV
satie
i
tlivých
puje proti zneužívání odpustkii a zpovdí a p. Jsou to nejstarší stopy nábožensko-mravního hnutí, jež pozdj; vyvrcholilo v husitství. svého vtipu ;tie o emeslnících namíil skladatel ostí Ševci proti uskokm, šidbám a slabostem stavu emeslnického. utrácejí vydlaný groš v hospod pi kostkách, konšelé dávají se í
upláceti,
kovái
kujíce paklíe a pilky, pomáhají
Jako skladatel tchto
1350
— 1403)
jeví
se
satir,
tak
i
zlodjm
Smi! Flaška
pedchdcem reformaního
z
a
p
Pardubic
(asi
hnutí v echách. synovi", upravené alegorickou báse.
Krom sbírky eských písloví a „Rady otce podle vzoru nmeckého, složil „Novou radu", v níž kreslí ideál panovníka, spoádaného státu a zárove ideál worné obce kesanské. Smilu Flaškoví pipisuje se také satira ,,Podkoní a žák", vtipný obrázek, osvtlující stinné stránky souasného života studentského.
Stedovké drama
pvodu
liturgického zjednalo
si
v
e-
neobyejnou zálibu. Málokterá literatura mže se vykázati ze staré doby dramatickými skladbami tak rozmanitými a pomrn etnými jako eská. Pro djiny stedovkého dramatu církevního mají staroeské památky dramatické nesmírnou cenu a poskytují chách
vydatný materiál k srovnávacímu studiu jeho vzniku Již v
1.
noní
liko
polovici
XIV.
st.
vznikla na
pd
eské
a
vývoje.
delší
hra
\
e-
obšírnou episodou ínastik irskou, která byla rozvedena v kiklavou scénu jarmarení s hrubými a necudnými vtipy; delší úryvky této scény zachovaly se ve dvou rukopisných pepisech ze XIV. st. (Mastikáf musejní a drkolenský). Zdá SCj Že he latinskotato latinsko-eská hra mla svj vzor v njak.' francouzské, podle níž vznikl} také obdobné hry latinsko-nmecké. s
pedstavení v kostele upravován} byly drobné latinskovelikononí (Representationes Marianini, Ordo trim personarum) bez vybujelé scény mastikáské, jež se dochoval} \ nPro
eské
kolika
ln\
rozmanitých
versích;
jsou
literárn-historick.)
zajímavé
již
45-
proto,
poátk
že
si
lze
z
nich
utvoiti
jasný
obraz,
jak
z
jednoduchých
vzrstaly delší hry pidáváním nových výjevu. Jednoduché hry velikononí, vvliující píbhy po vzkíšení (Ludi de Kristov, byly doplovány hrami o vzkíšení resurrectione domini), v nichž se líilo najímání stráže a stežení hrobu Kristova, samo vzkíšení, sestoupení do pekel a p. eská hra tohoto druhu zachovala se v pepise z XVI. st., ale z jazyznenáhla
Pán
kových zvláštností možno usuzovati, že pvodn byla složena asi v polovici XIV. st. Dalším stupnm ve vývoji dramatického cyklu velikononího byly h r v pašijové. V staroeské literatue není dokladu na obsáhlé hry pašijové (mystérie), jak vyrostly v XV. a XVI. st. v Nmecku a ve Francii, vyskytují se pouze jednotlivé hry partikulární, které dramaticky u nás v st. XIV. vzdsvdí o rozmanitosti lávaných. Je to zlomek drobné hry pašijové, hra na kvtnou nedli, zlomek hry na Boží tlo, hra o Marii Magdalen, úryvek hry nanebevstoupení Pán a konen Planktv ili Pláe P. Marie. V Cechách nedosplo se k cyklisaci tchto partikulárních her v složi-
pedmt
tjší ceikv církevním.
asi
proto,
Djepisectví zástupcem
byl
že
reformní
hnutí
vzdláváno bylo zprvu
Kosmas
(1045
— 1125),
husitské latinsky.
nepálo hrám Hlavním jeho
dkan kapituly cizin. Pes nkteré
kanovník
a
pražské, muž skvlého vzdlání, jehož nabyl v své nedostatky je jeho „Chronika Bohemorum", vypravující o událostech od stavní vže Babylonské až do r. 1125, vzácným pramenem pro djinv eské, zejména pro události doby nejbližší nebo souasné. Píkladu jeho následovali jiní kronikái, pokraujíce v -jeho kronice, ale žádný z nich nedostihl svého mistra.
Jazykem eským napsal první kroniku eskou t. . Dalimil. Jména toho dostalo se autoru kroniky nesprávným dohadem Balbínovým; vlastní skladatel její, který žil za Jana Lucemburského, není podle jména znám. Kroniku svou napsal veršem, íd se vzorem nmeckých „Reimchronik" a „Kaiserchronik". Vypravuje v ní djiny eské od dob nejstarších až do r. 1314; pozdji pipojil ješt tyi kapitoly o událostech z let 1315—18. Skladatel kroniky byl vlastenecky uvdomlý Cech, který spatoval nebezpeí národní v tom, že se do Cech uvádly cizí ády, kroje, zvyky, turvýzvou k odporu proti nmecké naje a p. Jeho kronika byla rozpínavosti a varovným hlasem proti lhostejnosti a dvivosti
tém
národní. Proto ji nmecký historik Meinert vhodn nazval „polnicí války husitské". Zvláštní péi vnoval historiografii Karel IV. Sám napsal latinsky svou autobiografii, která byla dvakráte peložena do eštiny. K jeho podntu vylíil Beneš Krabice z Veitmile, kanovník na hrad pražském, djiny eské od r. 1283 až do konce svého života (f 1375). Psal latinsky tak jako Pibili Pulkava z ní na,
Rad
46 který
Na podnt
1331).
r.
obsahující djiny eské Karla IV. zpracoval
kroniku,
složil
až do
<>d ji
nejstarší
potom
asi
doby sám
esky.
také
Z literatury právnické napsány byly dv vzácné památky „Kniha Rožmberská" (z po. XIV. st.), vyliujicí obraz staroeského zízení soudního, a „Výklad na právo zemské eské" od Ondeje z Dube (f 1413), v níž jsou obsa:
ženy zevrubné výklady o složení pe na soud zemském. [Podrobná
es.
literatura je
pravomoci soudu
a
a
o
vedení
uvedena ve Vlkových a Jakubcových Djinách
literatury.J
Nejstarší písemnictví polské.
5.
e-
V Polsku kultura kesanská zdlouhavji se šíila než v chách. Zizovány sice školy katedrální, klášterní a farní s vyuolatinskou, ale ježto je vedli duchovní pvodu cizího, vací s poátku nmeckého, potom vlašského a írancouzského, neprospívaly obecnému vzdlání. Kláštery peovaly hlavn o hospodáský
eí
rozkvt zem, o duševní poteby st.
obrat;
nastal
stech
proti
vlivu
ozval
a klášterech,
se
lidu se nestarajíce.
nmeckému, živjší
cit
který
Teprve
zmohutnl
národního
vdomí
v XIII.
v
m-
a du-
znenáhla nahrazováno domácím. V ele národního arcibiskup Jakub Šwinka, z jehož podntu synoda vydala naízení, aby do škol nebyli za uitele pijímáni Nmci. nevykáží-li se znalostí polského jazyka do té míry, aby mohli uiti žáky jazykem polským. Také šlechta vybavujíc se ze samovládné moci panovníkovy, nabývala politického významu a zaala bažiti po vyšším vzdlání. Zámožní šlechtici docházeli na cizí university v Bononii, Padov, Paíži a v Praze. Kazimír Veliký se píkladem Karla' IV., založil v Krakov Hlavní školu, která byla péí Jadvvigv, manželky Vladislava Jagieíla, povýšena na univer-
chovenstvo
hnutí
stál
cizí
horlivý
íd
situ
1400)
(r.
eí
a v
XV.
st.
utšen
rozkvetla.
spisovnou byla dlouho latina. Až do XVI. st. literatura psaná jazykem latinským pevyšovala písemnictví v ei domácí. O užívání polštiny v kostele jsou uritjší zprávy ze XIII. st. R. 1285 naídil arcibiskup Svvinka, aby knží v nedli a o svátek odíkávali s lidem po polsku hlavní modlitby: Otenáš, v Boha, Desatero a Obecnou zpov. Knz, který byl cvienjší, liturgickou
i
Vím
a epištoly vyložit lidu polsky. S poátku biskup; teprve ve XIV. st. ka/ah také knží. Obecn se uznává veliký vliv eský na vývoj spisovné ei a nejstaršího písemnictví polského. Od satku Doubravky s Mškem zaal vnikati civilisaní proud z Cech do Polska a /a krále Václava na poátku XIV. st. mohutn v/rostl; / ech, osvtov tehdv pokroilejších a literárn bohatších, hrnula se do Polska slova, pojm>
mohl
sml
i
tení evangelia
lidu kázati toliko
47
1
rukopisy.
Z
literatury
eské
vybíraly se
nejen
pedlohy
a látky,
ortografie, hojné výrazy a obraty ei. Proto jsou nýbrž pevzata nejstarší písemné památky polské obdobné eským. Pedpokládá se, že záhy byly složeny po polsku formule v Boha kestní, obecná zpov, modlitby: Otenáš, Zdrávas, a p. Tekstv jejich zachovaly se však v zápisech dosti pozdních; v Boha" je z konce XIV. st., nejstarší nejstarší tekst zápis „Otenáše" a „Zdrávas" z r. 1407. Možno právem pedpokládat, že jako v Cechách tak v Polsku záhy peloženy byly žalmy, akoliv nejstarší zachovaný tekst žala 1táe pochází teprve ze XIV. st. íkalo se mu „Psalterz gorzaty", ponvadž byl myln pipisován Malgorzat (Markét), choti krále Ludvíka a "dcei Karla IV.; nyní sluje „Psalterz F o r y a s k i" podle kláštera sv. Floriana u Lince, kde je chován. Rukopis z konce XIV. st., pepsaný (a ne v celku) asi pro královnu Jadwigu, je psin ve tech jazycích: po každéví verši latinském následuje verš polský a potom nmecký. Zachovaný rukopis zdá se býti pepis staršího originálu z po. XIV. nebo z konce XIII. st. Pi úprav polského pekladu neznámý pekladatel užíval tekstu eského. Jakožto nejobsáhlejší památka staropolská žaltá tento má ohromný význam pro studium jazyka staropolského. Od žaltáe Floryaského poádkem nkterých žalm a pipojenými výklady liší se žaltá Pulawský z 2. pol. XV. st. stopy eštiny nejsou v tak zejmé jako v žaltái Floryaském, ale pi tom je to zvláštní, že tam, kde se oba žaltáe od sebe liší, odchylky tyto asto se srovnávají s nkterými tekstv staroeskými. V 2. pol. XV. st. upraven byl ješt žaltá Krakovský; rukopis jeho se nezachoval, ale tekst jeho byl pojat do prvního tištného žaltáe i
Vím
„Vím
i
M
1
;
nm
polského, vydaného r. 1532 v Krakov. Kdy byly nejdíve peloženy jiné ásti bible, o tom není bezpených zpráv. Historik Dlugosz líe horoucí nábožnost královny Jadwigy, vykládá sice, že se oddávala modl/tbám a tení nábožných knih, to jest Písma starého i nového zákona, homilií doktor církevních (t. j. Ambrože, Augustina, Jeronýma a ehoe), život Otc cirk., kázání o svatých, pasionálu a p., vyložených z latiny do polštiny. Z této zprávy nelze však ješt usuzovati, že by již na konci XIV. st. netoliko celé Písmo sv., nýbrž znaný poet jiných knih lat. byl peložen do polštiny. Drobné zbytky a úryvky z pekladu bible vyskytují se z 1. pol. XV. st., celý peklad obsahovala bible, která podle svdectví biskupa eskobratrského Symeona Turnovského peložena byla k rozkazu královny Žofie, poslední choti Vladislava Jagieíía, od knze Ondeje z Jaszowic (1455 dokonena). Odtud sluje Biblia królovvej Zofii nebo B b a S z a r o s p a t a c k a. Rukopis I. dílu byl totiž objeven r. 1805
ty
i
i
v
knihovn reformované
koleje
v Šaryšském
1
i
Potoku v Uhrách a
není dosud známo, jakou cestou se tam dostal. Zjištno toliko, že
48 bible tato byla na po. XVII. st. majetkem pánu Krotoských z Krotoszyna, kteí náleželi k církvi es. bratí; od Krotoských dostala se snad do knihovny bratrské v Lesn a odtud mohl ji do Šaryš. Potoku pinésti Komenský, ale jisté to není. S rukopisem zacházelo se velmi barbarsky, celé svazky pergamenové byly z nho vytrhány. Z druhého dílu bible nalezeny byly dosud jen dva listv
dvod
ve Vratislavi. Z paleograických se usuzuje, že zachovaný rukopis psán byl od pti písa, kteí zachovávali po stránce jazykové starší typ jazyka. Pekladatel polský ped sebou pedlohu eskou, a to nejspíše staroeskou bibli první recense. Tiskem vydána byla celá bible polská teprve r. 1561 v Krakov, t. . bible Leo poli ty, podle njakého nyní neznámého rukopisu, který obsahoval jiný peklad, než jaký zastupuje bible Žofie. Mezi zajímavé památky staropolské náležejí soírk) kázáni. Nejstarší jsou Kazania Š wif tokrzyskie (pojmenována podle sv. Kíže na Lysé hoe), pepsaná v 2. pol. XIV. st. z pedlohy Z celé sbírky, která obsahovala kázání na svátky celého starší. roku, zachovalo se pouze šest kázání celistv nebo ve zlomcích. jejich je prostá, jasná a plynná a ukazuje znanou obratnost slohovou. Druhá sbírka „Kazania G n e ž n e ú s k i e", skládající se ze 103 kázání latinských a 10 polských, napsána byla okolo r. 1410, rovnž podle pedlohy starší. Od svatokížských liší se tím* že jsou obšírnjší a prostým poslucham pístupnjší. Skladatelé obou sbírek vážíce látku z Otc a spisovatel církevních, dovedli pedmty pevzaté samostatn zpracovati a pojímali v obsah j.jich zajímavé obrázky ze života, vyuující mravy, obyeje a zvyklosti lidové. Proto mají sbírky dležitý význam nejen jazykový jako kulturné-historický. nejdávnjší památky polské prózy, nýbrž Z písní duchovních nejstarší je „B o g u r o d z c a", kteí má podobnou literární historii jako eská „Hospodine, pomiluj ny". Díve kolovala tradice, že ji složil sv. Vojtch, což bylo domnlými bohemismy potvrzováno. Pozdji se upustilo od této tradice,, ale s úplnou jistotou vznik a zvlášt ponenáhlý vývoj její nebyl dosud vysvtlen, akoliv byla pedmtem etných studií a úvah. Píinou toho je hlavn to, že rukopisné záznamy její jsou podosti pozdní; nejstarší rukopisný tekst pochází tepr\ z let 1410—1413. Z výsledku, k nimž se dosplo pelivými studiemi, nejpodstatnjší jsou tyto: Celá píse ,,Hogurod/ica" skládá se ze tí hlavních ástí nestejného vku. Nejstarší jsou první dv strofy, obsahující modlitbu ke Kristu, aby na pímluvu Hohorodi C€ i s> Jana Ktitele dal svým ctitelm ,,na áwiecie zbožný pobyt, p wocie rajski przebyt"; složeny byly na konci Mil. nebo na po.
ml
e
i
i
ob
i
i
mrn
i
melodie upraven) byl) samostatn, jak se latinské „Ave, praeclara stella", pi zdá, em/ výbr výraz nebyl pn>st vlivu eského. K teto nejstarší pipojila st \ l. pol. XIV. st. píse velikononí o vzkíšení P
XIV.
st.
Obsah
podle
jejich
rozšíené
i
písn
49 opírající se o analogickou hymnu latinskou „Rex Christe primogenite" a o responsorium „Triumphat Dei filius". Na konci XIV. st. pipojena byla ješt píse pašijová, do níž v st. XV. vloženy byly nové strofy, obsahující vzývání jednotlivých svatých. Po je která ást starší, tím je stránce formální bylo seznáno, že její rvtmická a veršová stránka umlejší a dokonalejší; strofy nejnovjší jsou také nejjednodušeji stavny. „Bogurodzica" brzy znárodnla a zpívala se nejen pi prvodech a slavnostech církevních, nýbrž i na poli váleném, na p. v slavné bitv pod Grunwal-
ím
dem
r.
1410.
Vedle „Bohorodice" Poláci znali zajisté ješt jiné písn chovní, ale ze XIV. st. zachovalo se jich málo; jsou to písn likononí o vzkíšení Pán („Chrystus z martwych wstaí a o umuení Spasitelov („Jezus Chrystus, Bóg-czfowiek"), pkné písn mariánské (na p. „Maria czysta dziewioe"),
du-
veje")
dále a d-
j. Poet písní nábožných znan kdy sestaven byl už celý kancionál t. . Przeworczyka, z nhož zbyly pouhé trosky. Nejhorlivjšími skladateli písní duchovních byli bernardini, mezi nimi zvlášt La-
ventní
(„Posla.! przez anioiy") a
zvtšil
se
v
st.
XV.,
dislav z Gielnowa, znamenitý kazatel a básník. Pipisuje se mu sbírka písní po kázání „Žaltá Ježíšv", nebylo však dosud rozhodnuto, je-li tato sbírka pvodní, nebo byla-li upravena podle podobné sbírky eské. Mezi nejkrásnjší písn od nho složené patí obšírná píse o umuení Pán, skládající se z 27 strof ty-
veršových. Za nejdokonalejší výtvor polské stedovké písn náboženské poo Duchu šwi^tym" z konce XV. st., složený kládá se hladkým veršem a výraznou eí. Starší legendy polské psány byly latinsky; ze století XV. zachovaly se nejstarší polské legendy veršované, z nichž nad jiné vyniká legenda o sv. Aleksiovi. nezachovalo se mnoho, akoliv nelze poBásní chybovati, že jich kolovalo mnohem více. Byly to dílem písn milostné, jichž skladateli byli zvlášt zamilovaní studenti krakovské university, dílem zpvy historické nebo píležitostné, opvující souTenczy rio zabití dobé události. Známa je
„Hymn
svtských
píse
sk ego pruské i
r.
1461
mšany
krakovskými
a
Ondeje píse o porážce
t. j. o bitv pod Grunwaldem. v Polsku oblíbeny byly Jako v Cechách tak i
básn
didak-
tické. Nejstarší z nich „O zachowaniu sie przy stole" z po. XV. st. o 114 verších podává pouení, jak se chovati pi stole a jak ctíti paní a panny. Skladatel jmenuje se Síota, asi nfaký žák krakovský. V jiné skladb „Písn Sandomierzana" krom nábožných úvah opvuje se zpustošení Sandome od Tataru. Velmi obratn zveršoval podle latinské pedlohy njaký mnich dlouhou didaktickou báse „Dyalog mistrza Polikarpa ze Smiercia". Moudrý mistr Polikarp prosil Boha,, aby mu dovolit Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury. 4
—
.
50 uzíti Smrt ve vlastní podob. Prosba jeho se splnila; uzel Smrt v podob ženy ošklivé s bledými, žlutými tváemi a s kosou v ruce. Smrt se honosí, že hubí všecky bez rozdílu, bohaté chudé, staré hlupce, knížata prosté lidi, mnichy i mladé, mudrce laikv. Toliko dobrému lovku nemže nic zlého uinit. Podle eské pedlohv „O rozdlení duše s tlem" vznikla delší báse pouná i
i
i
i
„Skarga umieraj^cego". Dokladem pamfletm
klonnosti k
neznámý
v
níž
k
pánm.
autor
a
posmškm vytýká
jim
je ,,S a
polského t
y
r
lenivost
a
a
na
humoru, náí o p ó w",
c h
nedostatek
lásky
byla v staré dob pouze latinská, L etop s n á t e r a t u ra však v mistru Vincenci Kadlubkovi (z po. XIII. st.) a kanovníku lvovském Janu Dlugoszovi (1415 14$íl) vynikající zástupce. zajímavé „Kronice turecké" ili Jac/ar a", jejímž autorem byl Konstanty, syn Michala Konstantinovie, rodem z Bosny, není známo, zdali byla pvodn napsána církevnslovansky nebo polsky. Polský tekst eksistoval již na po. XVI. st. v Cechách. Tiskem a byl asto pepisován nejen v Polsku, nýbrž i
1
i
má
—
„Pamtech
O
i
vydán byl eský peklad
r.
1581
v Litomyšli.
—
\W. Nehring: Altpoln. Sprachdenkmáler. Berlin
188á. A. Briickner: Polsce šredniovviecznej. I. III. Warsz. 1902 19;>4. Týž: Dzieje jazyka polskiego. L\v. Warsz. 1907, 1913. Jan Los: W. Neh:ing: Pr/eglqd j?zyk. zabytkow staropolskich. Krak. 1915. Ober den Einfluss der altech. Lit. auf die altpolnische (Asl. Ph. 1, 1S73; 2, 1S77; 5, 1880; 6. 1882). Bystro: Rozbiór porównaw czy znaných doígd najwažniejszych |. Dzietekstóvv Modlitvvy Paskiej, Pozdrowienia Aniels., Skladu Apoštol, si^corga Przykazania (Prae fil. 18S0, L). A. Briickner: Psalterze polskie (Rozpr. Akad. Um. 34, 1902). PsMterz Libelt: W. Nehring: Iter Fiorianense. Pozna 1871. K. Floryanski Biblia król. Zofii K. Ma(Roczn. Pozn. VII. 1872). kowski: Przglqd najdawniejszych pomnikw j^z. polskiego. Warsz. 1872, E. Hanisch: Zur GeJireek: Biblí síaropolská (CCM. 1872). J. Týž: schichte der Sárospataker altpol. Bibelhandschrirt. Halle 1913. Die Sárospataker altpol. Bibelhandschrirt und die Lemberger Ausgabe vom j. 1871 (Afsl. Ph. 35, 1913). W. A. Briickner: Kazania swi^tokrzyskie (Prae fil. 3, 18 l )l). A. Briickner: Nehring: Kazania gniežnieskie (Rozp. Ak. Um. 25, 1897). Kazania šredniowieczne (ibd. 9, 1895; 10, 1897). M. Bobowski: Die po!n. Dichtung des XV. Jahrb. I. Vlariengedichte. Breslau 1883. - Týž: Poezýa polská košcielna do XVI. w. Warsz. 1885. Týž: Piešni katolickie polskie od najdawniejszych czasów do konca Surzynski: Polskie piešni XVI. w. (Kozpr. Akad. Um. 19, 1893). J. PuJaski: Piešni religijne XV. \\ kosciola kato'. Pozna 1891. F.
Literatura
religijna
w
—
—
—
i
—
i
Pieád (Sprawozd. row. Nauk. Warszaw. 5, 1012). J. Rymarkiewicz; 1879). Bogarodzica. Pozna. — R. Pilát: Pieš. Bogar. (Pamiet. Ak. Um. A. Kalina: Rozbiór krytyezny piešni B. Lwów 1880. A. Brúcknei l) i\ 'd, |. „Bogurodzica", rozwiqzanie zagadkj (Bibl. Warsz. lli Franko: Zu „Bogarodzica", Strophe 2 (Afsl. Ph. 21, 1902) l> \ Pieiá Bogurodzica (Pamiet. liter. 2, luno Polinski: jaíek; jxhI wzgl^dem B. Spra V, Bruchnalski: muzycznym. Warsz. 1903. wozd. A. Um. 1904) \ 1904) Briickner: Spói o B (Parnici liter,
—
i
i
I,
51 - K. Heck: -Uwagi kryt. nad najstarszymi tekstami i komposycyq piešni A. Chmiel: Uwagi archiwalno-paB. (Rozpr. Akad. Um. 40, 1905). A. Chybiski: Z bada nad B. (Lutnista. leogr. nad piešnia B. (ib.). W. Szczurat: Grunvaldška pišnia. Zovkva Warsz. 1906 nr. 1 5).
—
—
— — pro Grunvaldšku pišniu. Vidpovi prof. Brckne— A. Barviškvj: ,,Bogurodzica" Szczurata (Ruslan. Lwów 1906, nr. 260—7, 270—7). — A. Chybiski: Bogurodzica pod BogaAvzgi^dem historyezno-muzycznym. Krak. 1907. — A. Brúckner rodzica (Afsl. Ph. 29, 1906). — A. Brúckner: Literatura najnovvsza o B. (Prae Fil. 1908). — V. jagi: Koroliarien zum Bogarodzica-Lied 1900. rovv.
—
Týž: Dvi Žovkva 1906.
statji
:
6,
Ph. 30, 1909). -- T. Wierzbowski:
(Afsl.
Warsz.
Bogarodzica.
Wvklad wst^pny.
1909.
Dobrzycki: Z dziejów šredniowiecz. pišmien. St. pisowana Wí. z Gielnowa (Prae fil. 5, 1899).
Pies przy-
pols.
Ncue Qjellen zur Gesclii:hte d. poln. Sprache und A. Briickner: Literatur (Afsl. Ph. 14, 1892). Týž: Wiersze polskie šredniowieczne (Bibl. Warsz. 1893). Týž: Drobné zabytki jez. pols. XV. w. Piešni (Sandomierzana), modlitvvy, glosy (Rozpr. Ak. Um. 25, 1897). J. prae kom. Rozwadovvski: Die mote prologus žale konajqcego (Mat. j^z. 1, 1901). St. Dobrzycki: Studya nad šredniowiecz. pišmien. pols. (Rozpr. Ak. Um. 33, 1901). Týž: Polska poezya šredniowieczna. Krak. W. Bruchnalski: Poezya polská šredniowieczna (Dzieje lit. pi^k. 1900. Polsce. I. 47—121).
—
—
—
i
i
—
—
w
J.
Loš:
Pami^tniki
Janczara
czvli
Kronika
z Ostrowicy (Bibl. pisarz. pols. 63). Krak. 1912.1
turecká
Konstantego
HLAVA
II.
Literatura apokrvfická. Vedle orthodoxní ili kanonické literatur}' kesanské rozšíila v prvních stoletích kesanství hojná literatura nekanonická ili apokryf ická, která tvoí zvláštní oddíl náboženského písemnictví stedovkého. Literatura tato je takka bájivým a básnickým doplkem struné a suché literatury orthodoxní. Spisy apokryfní opíraly se vtším dílem o Písmo sv., o bib-
se
již
lickou
a církevní
historii
a životy
svatých,
ale
látka
jejich
byla
doplována novými
podrobnostmi, vymyšlenými a: zbásnnými. V bibli líí se totiž mnohé poutavé píbhy zcela krátce, na p. život Adama a Evy, pád a vypuzení jich z ráje, život jejich po vyhnání z ráje, potopa svta, dále osudy nkterých významných osobností biblických, jako Abrahama, Henocha, vzatého na nebe, Melchisedecha atd. Zvdavost lidská chtla o nich vdti více, bažila po podrobnostech, proto doplovala píbhy biblické výtvory své bájivé fantasie. Již u židu, zejména v posledních stoletích pedkesanských, kolovaly mnohé povsti, které doplovaly struné podání biblické; mnohé z nich pešly v Talmud a odtud pímo nebo ústním podáním dostaly se ke kesanm. V dob kesanské vznikaly zase apokryfy, opírající se o Nový zákon. Obrazotvornost prvních kesan nespokojovala se jen úseným líením života Spasitelova, Bohorodiky a apoštol, jak to nacházela v bibli, nýbrž doplovala je z ústní tradice, která byla zvlášt s poátku svží a obsahovala mnohé zprávy, které nebyly pojaty do knih biblických. Hojné živly apokryické vznikaly dále psobením heretik, kteí erpajíce k nim látku / povsti pohanských nebo názoru prostonárodních, zabarvovali jimi své uení. Apokryfické povsti, vycházejíce prvotn z Orientu, z Malé Asie, Egypta a ecka, postupn se šíily po celém svt kesanském a nalézaly všude úrodnou pudu. Vynikajíce zajímavým obsahem, živou kresbou poutavých podrobností a hojnými živly fantastickými, staly se oblíbeným tením stedovkých tená] jimž nahrazovaly beletrii. 7 apokryfu /božný tená se dovdl den hodinu, kdy Adam a Eva V ráji zhešili, jaký život vedli DO \ J hnání z ráje a jak umírali. V apokryfu bylo zevrubn vylíeno,
rozšiována
a
-
i
53 jaký ml Kristus zevnjšek, co jedl, jak si v mládí hrál a p. Zvlášt hojné podrobnosti vypravovaly se o P. Marii: jakou rnla barvu oí, jaké vlasy a p. Apokryf dovedl také podati podrobný popis konce svta, posledního soudu a života záhrobního. V apokryfech bylo skuten mnoho pkných námtu umleckých,
kesanští umlci stedovcí
takže
obrazm
rádi
z
nich
vážili
mo-
Proto bývá apokryfická literatura vhodn oznaována jako rozvtvený epos náboženský, který má dlouhou historii literární. Vyšel ze starozákonných tradic, rozhojnn byl východními povstmi, pojal v sebe legendy novozákonn a v této podob rozšíil se po celém svt k
tivy
a básníci
skládali
kesanském. Vliv apokryf neobmezoval
umly
ísti,
nýbrž
z úst
tená
se a
podle
jen
nich
verše.
na vrstvy vzdlané, které
knží pecházel mezi
lid,
který
asto dále vzdlával. Zbytky jejich dosud se zachovaly v etných písních, pohádkách a legendách prostonárodních. Vytknu nejdíve- elnjší apokryfy u Slovan jižních a
si
je
osvojil a
východních. ást apokryfu
starozákonných má ráz apokalyptický a obsahuje rozmanité vise a zjevení. Toho druhu je kniha o H e n o c h o v i. Líí se v ní, jak Henoch putoval skrze sedmero nebes, vidl Boha a slyšel od nho vypravovati o stvoení svta. Poutavý je tu popis velkolepých zjev nebeských. Cesta do nebes je také pedmtem knihy Baruchov y. Ráj a peklo popisuje se v knize V apokryfu o proroku Izaiášovi líí se vidní Izaiášovo, jak byl vznesen do nebe, kde spatil Boha a vidl píští narození a umuení Pán.
Abrahamov.
Jiné apokryfy mají ráz legend nebo povstí. Líbil se zejména o stvoení Adama, a E v y. Vypravovalo se v
nm
Adama
život
o jeho nemoci, o cest Setha
vrubn zápas
a
Evy do
ráje pro
vyhnání Adama a Evy z áblem, pokání a posléze smrt obou.
se popisovalo s
vyznauje
se
vypravování
o
léivé byliny. Ze-
ráje,
jejich
utrpení,
Pknými episodami Jeremiášovi, jak zázran
vysvobodil národ židovský z otroctví babylonského, jak se vrátil do Jerusalema, umel, znovu ožil a byl kamenován. Jiné apokryfy starozákonní vypravují o a Noe, o Josefovi a Aseneth, o kíže, jež vsadil Mojžíš, o Šalomoun.o v i, Jobovi atd. u starších spisoZ apokryfu novozákonných oblíbeno bylo vatel církevních prvoevangelium Jakubovo. Živ se v líí narození P. Marie a její život až do narození Ježíšova a útku do Egypta. Evangelium o Ježíšov mládí vviiuje rysy dosti realistickými Krista jako chlapce a vypravuje o divech a zázracích, jež ve svém mládí inil. V evangeliu doplovalo se biblické podání o umuení Pán, o smrti a vzkíšení, o sestoupení do pekel a osvobození odtud Adama a praotc. Skla-
potop svta
devu
i
nm
Nikodémov
54 her dramatických o vzkíšení Pán vážili z V legend o Abgarovi se vypravovalo, jak král Abgar psal Ježíšovi list a dostal od nho odpov. apokryíické skutky apoštolské. Vedle evangelií kolovaly Zvkíšt rozšíena byla zázraná historie apoštola Tomáše, jak dátelé
nho
stedovkých
mnohé
podrobnosti.
i
muk
mnoho
petrpl
a
vykonal
kesanství, dále apoštolu mezi lidojedy a p.
mnoho div
Ondeje
a
kde šíil kteí inili divy
v Indii,
Matje,
Stedem nejrozmanitjších
apokryfických zkazek byl Jidáš; na stíbrných, jež dostal za svou zradu, vypravovala se dlouhá historie. Byly prý to tytéž peníze, jež dostali bratí Joseobilí u fovi, když ho prodali do Egypta. Pozdji koupili za iraona a ten je dal královn ze Sáby. Od ní je dostal Šalomoun, za babylonského zajetí byly uloupeny a posléze dostaly se zase do Jerusalema, když je ti králové pinesli darem novorozenému Kristu. Na útku ztratila je svatá rodina, našel je pastý atd., ko-
p. o
ticeti
n
nen
Jidáš zradiv Krista, muen byl svžádal od ženy provaz, peníze a pišed aby se obsil, ježto Kristus tetího dne vstane. Žena pekla práv jako tento peený kona rožni kohouta a nevíc tomu pravila Kristus nevstane z mrtvých. Sotva to dohout neobživne, tak vzal ekla, kohout zatepal kídly a tikrát zakokrhal. Jidáš provaz a obsil se atd. židé
dali
je
domím,
vrátil
Jidášovi.
dom
židm
:
i
Pkné
poetické
Pavla". Vypravuje
moe mly
a
zem
žalují
slitování
s
motivy se,
jak
obsaženy jsou ve píroda, slunce,
„Vidní luna,
celá
sv.
hvzdy,
Bohu na kivdy a híchy lidí. Bh žádá, aby a popály mu asu k pokání. Apoštol
lovkem
nmž
Pavel má potom vidní, v v nebi a muky híšných v pekle.
se
mu
Oteve
zjevují
nebe,
se
slasti z
blažených vychází
nho
vojska nebeského a všichni prosí s množstvím k prosb archandla Boha, aby se smiloval nad híšníky. Michaela a apoštola Pavla ulehuje jejich mukám. Podobného obsahu je Chození Bohorodice po mukách. Archandl Michael ukazuje Bohorodice místa pekelných muk. V pekle tee eka ohnivá od východu k západu. V ece stojí híšníci a trpí hrozná rnuka. Matka boží spativši to vše, svolává všecky svaté, proroky, apoštoly a moci nebeské, aby prosili za híšníky; všichni padají nií ped trnem bo/ím a vyprošují híšníkm slitování, Apokryfu novozákonných jest vbec mnoho, na p. o Pilátovi, a ada apokryfních vidní s v. Jana, beseda tí legend o svatých (o Mart, J o s e f o v i A r m a h e s k é m a p.).
archandl Michael
Bh
svtc
t
i
Zárove
apokryf} biblickými hrnuly Rusm skladby, obsahující rozmanité prvk) a ze stedovkých povr prostonárodních, s
hadaského, jako
ete c
a
p.
se z
k
j
Jihoslovanm
bájeslovi
knihy
Car o vnik, Oromnik, Put
obsahu nik,
a
klasického
hlavn
Zvzdo-
;
55 <
Apokryfy teba poítati mezi nejstarší plody církevn-síovanského písemnictví. Mnohé z nich vznikly snad již v dob velkomoravské, na p. evangelium Nikodémovo, nejvtší poet jejich spadá do X. a XI. st. Hlavním zdrojem cirk. slovanských apokryfu byla literatura ecká, ale také ze západu, z pedloh latinských a pozdji vlašských vnikaly apokryfické motivy k Slovanm jižním. Není pochyby, že bogomilové a jiní sektái mli znaný podíl v šíení apokryf úv u Jihoslovan, ale také mnozí spisovatelé orthodoxní pevádli je z etiny do církevní slovanštiny, pojímajíce rozmanité partie z nich do chronograf, páleí, legend a jiných spisu náboženských. Na Rus dostaly se knihy apokryfní nejdíve prostednictvím písemnictví bulharského ze zdroj eckých. Pozdji v st. XVI. až XVII. pihrnul se tam nový proud apokryf ických povstí západoevropského pvodu latinského a nmeckého v polských pekladech proud tento zaplavil nejdíve jihozápadní Rus a odtud šíil se do
moskevského
carství.
Psobení apokryfických spis na písemnictví ruské bylo pronikavé. Krom knih liturgického rázu sotva možno najíti v starší
nmž
by se nenalézaly stopy apokryf. Letoliteratue ruské spis, v pisy, pouení, poslání metropolity Ilariona, Vlád. Monomacha, životy ruských svtc (Borise a Glba) ukazují, že autoi jejich užívali
apokryf nebo dl
s
nimi souvislých.
V
prozaických legen-
píbhy
dách a duchovních verších spojeny jsou asto
povstmi a skladatel duchovních verš tradice církevní
s
živly z apokryfu.
biblické
a
Oblíbené veršování
. kaliki perechožije) „Golubi(t. k n g a" složeno je vesms podle apokryf. Zejmé ohlasy z nich jsou též v duchovních verších o Jegorovi Chrabrém. božím, o Spasitelov, na
j
a
i
Aleksjovi
lovku
vzkíšení
o rozlouení duše s tlem atd. do bohatýrského eposu ruského jako do junáckých písní jihoslovanských vnikaly etné motivy z oblíbených povstí apokryfických. V lidu a jeho tradici udržely se mnohé živly z apokryfv až dosud; svtový názor širokých vrstev lidových až do reform Petra Velikého zakládal se více na apokryfických pedstavách než na zásadách vdeckých. Z ecka vnikaly apokryfy dále do západní Evropy, kde byly v jazyce latinském literárn pepracovány a v duchu národnjším upraveny prózou nebo veršem. Z tekst latinských, prozaických nebo veršovaných, dostaly se do písemnictví eského a polského. Nejstarší skladby eské, na apokryfech založené nebo s nimi souvislé, jsou veršovány. Na po. XIV. st. složil totiž njaký knz, veršovec velice obratný, obsáhlý sborník legendárních píI
tém
bh,
vztahujících se k osob Spasitelov, užívaje pi tom látky ze spis apokryfických. Z tohoto sborníku zachovaly se pouhé trosky, uvádné s názvem „Zlomky epické". Nkteré z nich vznikly
pímo
podle
latinských
básní
apokryfických,
na
p. básn o Se-
56
slaní ducha svatého, o Pilátovi, o Jidášovi, o život P. Marie. K nim se adí legenda o apoštolích, jejímž pramenem byla „Zlatá legenda" Jakuba de Voragine, k níž také asto z apokryf erpáno. Básn tyto vynikají vesms istotou jazyka, plynným veršem a zvuným rýmem. Vysplá technika jejich pedpokládá veršované pokusy
starší;
zbytkem
takového
pokusu
Umuení
Pán, zlomkovit dochovaná tezdá se býti skladba prve v pozdjších pepisech. Vedle tchto starších básní vznikly podle apokryfu ješt jiné veršované skladby, jejichž forma není tak obratná. Z staro-
píbh
pouze „Život Adama a Ev y", zachovaný v zlomku. Mnohem oblíbenjší byly píbhy novozákonn. Náleží mezi „Ježíšovo m á d \ peplnné zázranými píbhy, jak si hrají ješti s dítkem Ježíšem na cest do Egypta, jak se palmy s ovocem k nmu sklánjí a voda tryská v poušti, jak Ježíš oživuje nasolenou rybu, v Nazarete pak dechem svým oživuje hlinné ptáky, unáší vodu v plášti, krotí lvy a p. Hojné podrobnosti o umuení Pán, jichž není v kanonických evangeliích, vy-
zákonných
jest
to
n
í
1
pravují se v dialogu P. Marie s Anselmem, který se u nás prozaické. Mezi apokryf) obecn vyskytuje ve form básnické prozaická rozšíené náleží též legenda o s v. Jií; známa byla legenda toho druhu. Prozaických apokryfu kolovalo u nás rovnž znané množství i
i
Jsou to hlavn tyto evangelium Nikodémovo, zachované v rukopisech a etných tiscích, a jakožto pídavek k nmu o Pilátovi, v d n í s v. P a v a as ním souvislý list s nebe seslaný, dále život Adama ve dvou pekladech a v tisku z r. 1498, život Josefa Egyptského a píbuzná mu povídka Josef a Aseneth, poruenství dvanácti patriarchu, známé z rukopis a hojných tisk; konen dv apokryfické povídky Solfernus, líící pi satana a Boha pi stvoení lo:
píbh
1
i
a B e i a 1, obsahující rozepi sboru pekelného s Kristem pro osvobození duší z pedpeklí. V Polsku kolovaly s poátku jen latinské apokryfy. Peklady a vzdlání jejich v jazyce národním objevují se teprve na sklonku XV. a na po. XVI. st., a to vesms v próze. Ze známých apokryfv uvedeny byly do polštiny: evangelium Nikodémovo, visv. Pavla, list rukou boží psaný, list Lentula. slaný k senátu s popisem postavy Kristovy, nález Pilátv. Ze starozákonných apokryfu doloženy jsou: život Adama a Evy, Josrí a Aseneth. Zvlášt zajímavou památkou obsáhlá skladba apokryfická „Rozmyšlanie o Žiwocií je
vka,
1
dní
Pana Jezus.i"
/
tinské o
Maric
život
P.
manitých
pramen
evangelia
vypravuji
po. XVI. a
st.,
volna
Spasitele,
Tém
jiných.
o život
I*.
parafráze
delši
básn
doplnná podrobnostmi co
vše,
Maric
a
apokryfy
Krista,
jest
i
tu
/
la-
roz-
kanonická
uvedeno
57 v jednotný, originální celek. Podle této skladby a Christi" od sv. Bonaventury složil Baltazar
spisu „Vita okolo r. 1510 „Žywot Pana Jezu Kry sta", užívaje pi tom hojných živl apokryfických. Zdobí jej obratná forma stilistická, významná pro vývoj polského stilu prozaického. lat.
Ope
etné
motivy apokryfické vyskytují se též ve spise „S p
Chedoga v pepise
z
r.
r
wa
a
m^ce Pana Chrystusowie }",
o
1544, ale složeném
již
zachovaném díve. Základní osnova vzata
evangelií, avšak podrobnosti
je sice z kanonických
doplnny podle
rozmanitých apokryfu.
O
vozdjstviji apokriíov na obrjad ikonopis (Ž. M. N. V. Pokrovskij: Evangelije v pamjatnikach ikoV. Sacharov: Eschatolog. soinenija skazanija v drevne-rus. pis'men. Tula 1879. V. Moul'skij: Apokrif. skazanije o sozdaniji mira. Odessa 1895. Á. N. Pypin otreennyja knigi rus. stariny. Spb. 1862. Ložnyja Týž: Legendy i apokrify v drevnerns. pis'men. (Vest. Jevropy 1894, N. S. Tichonravov: Pamjatniki otre. rus. literatury. 1 3). 2. M. 1863, 1895. -- Týž: Apokrif. skazanija. Spb. 1894. Týž: Ltopisi rus. liter, drevn. AI. 1859. Apokrif. skazanija o vetchozav. J. Porfirjev: licach sobytijach (Sbor. otd. Akad. N. 17, 1877). -- Týž: Apokrif. skaz. o novozav. licach i sobyt. (tamtéž 52, 1890). -- ). }. Srcznevskij: Svdnija zamtki o maíoizvst. neizvst. pamiat. Spb. 1867—1881. O. kaiytovškyj: iWaterijaly do rus. liter, apokrif. Lvov 1884. -- N. F. Sumcov: Oerki istoriji južnorus. apokrif. skazanij psen. Kijev 18S8. (Miron): K istoriji apokrif. skazanij (Kijev. Starina 1S91). J. Franko Týž: k istoriji južno-rus. apokrif. skaz. (tamtéž 1894). Týž: Apokryly j legendy z ukrain. rukopysiv (Pamjatky akr. rus. movy liter. 1 5. Lv. 1896 A. N. Veselovskij: SÍav. skazanija o Šolomon 1910). i Kitovrasé. Spb. 1872. -- Týž: Razysk. v oblasti rus. duch. sticha (Sbor.
Barsov:
[L.
N.
i
—
Pr. 1885, 12). nografii. Spb. 18Q2.
-
i
—
i
:
—
—
i
—
—
i
i
—
i
i
— — —
—
—
otd. rus.
jaz.
Koljadki
relig. -apokrif.
mater.
Bibliograf, až 189(1)-
32,
M. N.
(Ž.
—
Týž: Opyty po istoriji razvitija 53). "178, 183, 189, 191 /. Ch. Jašurinskij: soderžanija (Kijev. Star. 1895). A. N. Popov:
21, 28,
20,
legendy
christ.
i
—
•
46,
Pr.
(Ctenija
—
Mosk. obš.
istor.
i
drevn.
18,
79—81,
1889
—
evangelija. M. 1895. P. Vladimirov >N'aunoje izuenije apokriíov v rus. liter. (Univ. Izvsí. Kijev. 1900). -- A. J. Jacimirskij: K istoriji apokrifov legend v južnoslav. pis'mennosti (lzvst. rus. jaz. 14, 1909; viz též 18, 1913). A. Bruckner: Z líteraturv zapomnialej (Bibl. Warsz. 1900). -- Týž: Apokryfy srednioAyiecz. (Kozpi. Akad. Um. 13, 1900; 25, 1905). -- Eug. Kozák: Bibliogr.
M. N. Speranskij:
Slav.
apokrif.
:
i
Ubersicht pro, e^t.
d. biblisch-apokrvphen Theologie 18, 1892).
Litteratur
bei
—
den Slaven
(Jahrb.
fur
Henochova v\ d. Sreznevskij (Dev. pamjat.), Novakovic (Sta1884); viz Bonwetsch (Afsl. I^h. 19, 1895), Smirnov (Kniga Jenocha. Kaz. 1888), Archangel'skij (U. zap. Kaz. univ. 1903, 3). --Kniha Baruchova vyd. Novakovic (Starine 18, 1886). Kniha Abrahámova vvd. (agic (Ark. za povjest. jugosl. 9, 1S68), (Sbor. za nar. umotv. 8, 1892), Lavrov (Apokr. teksty. Spb. 1899); viz Polívka (Afsl. Ph. ní pror. fzaiáše Vyd. I ) opov (Opis. ruk. bibl. Chiudo\ a 1872), Stojanovi (Spomenik. 3). Knih;?
rine
r
16,
—
Naov
1
Kniha Akad. 42, 1876),
Adamova
1893). Polívka (ibd.
vyd. Tichonravov, Pypin; viz Jagi (Denkschr. W. Muednictví Jeremiášovo vyd. Novakovic (Starine 8, 21,
U"
j
:
58 Evang. Jakubovo vyd. Novakovi (Star. 9, 1878), Popov, Lavrov zvst, otd. nis. jaz. (>, 1903); viz Speranskij, Jagi (I/v. ot. r. jaz. s, Evang. o Ježíšov mládí vyd. Novakovi (Star. 8, 1S76), Arch1898). angel'skii (Izv, ot. r. jaz. 1, 1899), Lavrov (Apokr. teksty); viz DrahoEvangelium Nikodémovo vyd. manov (Sbor. uar. umotv. 4, 1801). Daniele (Star. 4, 1872); viz Polívka (CCM. 1891). — Legenda o Abgarovi Skutky apoštolské vyd. Jagi (Star. vyd. Noxakovi (Star. 10, 1884). 5, 1873), Novakovi (Ibd. 8, 1876), Popov, Speranskij (Apokr. djan. ap. Andreia. M. 1894). Leg. o Jidášovi: Solovbev, K legendám ob lud pradatel. Chark. 1895. -- Vidní sv. Pavla vyd. Novakovi, Polívka (Star. 21, 1389; Asl. kult. II. Chark. Ph. 16, 1S94); viz šepelevi (Oerki iz ist. srednevk. lit. Chození Bohoro.1891), Kirpinikov (2. M. N. P. 1883, 7, 1893, 11). viz Pypin (Ote. Zap. dice po mukách vyd. Sreznevskij, Tichonravov 1857, 11), šepelevi (Oerki I.). Beseda tri svtc viz Krasnosecev K voprosu o gre. istonikaeh Bes. tech, svjat. Odes. 1890, Ždanov IŽ. M. N. P. 1S92, 1). Knihy hadaské a p. viz A. Veselovskij Gadal'nyi a knigi na zap. u nas (Vést. Jevr. 1886, 4); V. Istrin Otkrovenije Methodija Patarskaco. M. 1897; Speranskij Iz istorii otre. liter. I., II. Spb. 1899; Perete: Mater k istor. apokrifa leg. I., II. Spb. 1899, 1901. A. Kirpinikov: Sv. Georgij Jegirij Cbrabryj. Spb. 1879. - A. Veselovskij: Sv. Georgij v legend, obrjad (Kazyskanija v Zap. Drakon Akad. N. 37). A. V. Rystenko: Legenda o sv. Georgiji v vizant. slavjanorus. liter. (Zap. Novoros. Univ. Odessa 112, 1900). - V. MouPskij: Varš. Istoriko-liter. analiz sticha o Golubinoj knig.
—
i
;
—
:
i
:
:
i
i
—
psn
i
i
i
1887.
pana Jezusa vyd. A. Bruckner (Bibl. pis. Sprawa C"h§Ák. Um. 28, Przeglíjd Polski 1912. doga o m^ce Pana Chrystusowej viz Bruckner (Rozp:\ Ak. Um. 40). Ope, Žywot Pana Jezu Krysta viz Bruckner tamtéž. Rozmyšlanie
po!.
54),
o žywocie
viz Rozpr.
HLAVA
Stedovké
III.
látky romantické.
Zárove s apokryfy rozlétly se po literaturách evropských látky obsahu svtského nejrozmanitjšího druhu. Vznik jejich není dosud zcela bezpen vysvtlen, tolik je však jisto, že ást jich je pvodu antického, ást orientálního a ást zakládá se na domácí tradici
národ
evropských. se však podstatný rozdíl mezi literárním vzdláním povstí apokrvfických na východ a na západ Evropy, jest tento rozdíl pi vzdlání látek svtských ješt pronikavjší. Na východ nedostalo se totiž tmto látkám tak pelivého vzdlání umleckého jako na západ. Souvisí to s novým hnutím kulturním a literárním, které se siln projevilo na západ, ale o východ sotva jen zavadilo. V ele tohoto hnutí stál stav rytíský, ustálený válkami kižáckými. Stedovké rytístvo stalo se nejen ideálem bojovník kesanských vbec, šiitelem nadšení náboženského a zásad rytíské dokonalosti, nýbrž nositelem mezinárodního vzdlání, buditelem nových myšlenek a ideál, jež znenáhla vešly v spolený majetek všech národ stedoevropských. Rytístvem vnesen do literaturv a umní nový smr, jehož píznakem je zjemnlejší Vkus. vytíbenjší smysl pro formální krásu, jemný dvorský tón a Jevil-li
i
i
um-
lejší
ních
stil.
Jakkoliv jsou tedy v literaturách jihovýchodních a severozápadSlovan zpracovány mnohé stejné látky, liší se pece siln
zpsobem svého ším
dílem pda pro
vzdlání. Jihovýchodní Slované pejímali je vtpísemnictví byzantského a v Byzancii nebyla úrodná jejich romanticko-rytíské zabarvení jako v západní
z
Evrop.
Nejmén duchem
romantickým
dotena byla
látka
obsažená
v povídce „B a r a a m a J o a s a f", takže se vzdlání její v píneliší. Vypravuje se semnictví jihových. a severozáp. Slovanu v ní o indickém králevici Joasafu (Josafatu), jejž otec, cht zameziti vyplnní vštby, choval ve skvostném paláci, ve spolenosti mladých a veselých lidí, aby nepoznal bídy a mraných stránek života lidského. Náhodou setkal se však králevic pece s lidmi stíženými neštstím, nemocemi a umírajícími a zamyslil se nad 1
tém
60
tžkými otázkami osudu objasnil
mu
strastný
lidského.
osud
jakožto na jediný lék proti šíil je ve své íši a po smrti s
Barlaamem modlitbám Povídka
a
Kesanský
lovka a bíd lidské.
otcov postm.
poustevník
Barlaam
ukázal mu na kesanství Králevic pijal kesanství, odešel na pouš, kde žil
vykonala dlouhou pout, nežli se z Indie, své do literatur evropských, kdež patila k nejrozšíenjším knihám. Jádrem jejím byla povst o Siddhártovi, který se pozdji pod jménem „Budha" stal zakladatelem budhismu. Povst indická vzdlána byla persky od njakého kesana a pizpsobena názorm kesanským. Z perštiny peložena byla arabsky a syrsky a podle syrského tekstu vzdlána asi v 1. pol. Vil. st. ecky. Z etiny uvedena byla do církevní slovanštiny a kolovala v Srbsku a Rusku. ecký tekst peložen byl dále do latiny a latinský peklad byl zdrojem, z nhož vážily ostatní literatur) západní. eský peklad z konce XIV. st. zachoval se v nkolika rukopisích a byl asto tiskem vydán (po prvé r. 1534 v Plzni). Do písemnictví polského dostala se povídka teprve v XVI. st. Zajímavé osudy mla v literaturách slovanských známá látka o Aleksandrovi Velikém. Bohatýrský zj ev velikého výbojníka záhy byl opeden pletivem rozmanitých povstí a za Ptolomai složena kronika, myln pipisovaná Kalliv Aleksandrii byla o sthenovi. Tato kronika byla potom znovu pepracována a bohat rozhojnna novými složkami, takže se v literatue byzantsko-ecké rozeznávají ti zvláštní verse; podle jedné z nich peložena byla v Bulharsku do církevní slovanštiny. Jako „Kniha o Aleksandrovi" dostala se pak do Ruska, kdež byla znovu rozvedena etnými vložkami z letopisu byzantských, z literatury pouné a apokryf. Pohlíželo se na ni jako na dokument historický a proto byla v rukopisech ruských vepsána v chronografy vedle jiných památek historických. Od této bulharské Aleksandividv pvodem vlasti,
tato
dostala
nm
obsahem rozlišuje se Aieksandreis redakce srbiké. Pedlohou její byl ecký tekst, nyní neznámý, který nevznikl pímo z pvodní kroniky o Aleksandrovi, nýbrž podle njakého západního vzdláni jejího, v níž Aleksander vystupoval již jako ideál kesanského reka a romantického rytíe. Také tato Aieksandreis srbské redakce doi
do Ruska, kde se jí dostalo nové úpravy, a pokl idána byla román na rozdíl od starší verse bulharské. ecký tekst domnlého Kallisthena peložen byl v X. st. voln do latiny od archipresbytera Leona z Neapole; jeho ,,Historia Alexandi Magni" byla pramenem eskému vzdláni povídk) o
stala se již
za
Aleksandrovi (z 2. pol. XIV. st.). Podle tištného vydání latinského upraven byl také polský peklad (ke konci XV. neb na po. XVI. st.) a podle tohoto tekst západoruský. Píbh o Aleksandrovi lákal také básník) stedovké. Nejvíce proslula
lat.
báse
Qu alter a
de Castelio
n e
(/
XII,
v.)
;
ne n
l-
61
mý eský
básník na po. XIV. st. vzal si ji za vzor a složil obsáhlou o Aleksandrovi. Nevázal se na pedlohu latinskou, básnil zcela samostatn a vytvoil dílo znané ceny básnické. U jiných Slovan veršované skladby o Aleksandrovi není. Stedovkým nemalou zábavu poskytovala též K r onika tro janská. Hlavním pramenem pro stedovké vzdlavatele této povídky byly krátké historie o válce trojské od neznámých spisovatel, kryjících se pod jmény Dares a Diktys. V písemnictví cirk. slovanském vyskytuje se kronika tato ve dvou versích; jedna z nich zakládá se na eckém tekstu, peloženém asi již v X. st. v Bulharsku; druhá verse vznikla podle njaké povídky západoevropské, složena byla v Bosn nebo v sev. Dalmácii a pešla odtud v XIV. st. do Bulharska. V Rusku byly známy
báse
tenám
pvodn
ob
verse.
Na západ
byla tato látka vzdlána básnicky v duchu stedoromantiky od franc. básníka Bénoit dc Sanit More; báse francouzská byla pak zdrojem latinské skladby prozaické od Qaidona de Columna z Messany (r. 1287) a v jeho úprav rozlétla se po západní Evrop. esky upravena byla dvakrát: voln a obratn v 2. pol. XIV. st., potom doslovn k žádosti nejvyššího mincmistra Petra Zmrzlíka r. 1411. Vytištna byla r. 1468 v Plzni jakožto první známý tisk eský. V redakci Quidonov byla známa v Polsku na po. XV. st., ne-li už díve. Zvláštní je, že tištná vydání polská ze XVI. st. nezakládají se pímo na Quidonovi, nýbrž na
vké
pepracované historii Daretov. Poutavým a rozšíeným tením byla dále povídka o Apolloniovi, králi tyrském. Vznikla na ecké a na za. VI. st. vzdlána byla latinsky. Podle tekstu latinského upravena byla samostatn esky. Z Cech vnikla do Polska a Ruska. Je zvlášt tím zajímavá, že nkteré ásti její pešly do tradice lidové a tvoily oblíbené motivy národních pohádek a písní, na p. motiv o otci, který si chce vzíti vlastní dceru za ženu, nebo motiv o strupái,
pd
jenž
si úmysln zohyžuje hlavu, aby byl šeredný a p. Cyklus nejrozmanitjších povstí soustedil se kolem
Salomona. V
krále
písemnictví byzantsko-slovanskérn rozšíila se zvlášt povídka o S a o o u n o v a Kitovrasovi. Kitovras (ec. Kentauros) líí se jako mocný král, který uslyšev o kráse ženy Salomonovy, dal ji lstí unésti, byl od Salomona pemožen a potrestán s nevrnou ženou. Ohlas této povsti asto se vyskytuje v junáckých zpvích jihoslovanských a v bylinách ruských. Od byzantsko-slovanské povsti liší se západoevropská rozprávka o Š alomounovi a Morolfovi (Markoltovi). V Cechách kolovaly rozprávky Markoltovy již v XIV. st., ale peklad znám je teprve z tisku r. 1608. Polský peklad, poízený od bakaláe Jana z Koszyczek, vytištn byl r. 1521 v Krakov. eský polský tekst zakládá se na latinské pedloze. 1
m
i
i
i
62 snad žádné dílo tak obecn rozšíeno a pekládáno jako „Kronika o sedmi mudrcích". Základ její byl indický. Ve východních redakcích: arabské, perské, syrské a j. kniha nazývá se obyejn historií mudrce Sindbada, ec. Syntipas. V Evrop „Kronika o sedmi mudrcích" rozšíila se / pekladu hebrejského a eckého prostednictvím tekstu latinského. V písemnictví eském vyskytuje se nkolik zvláštních ieat versí této kroniky. Zkrácená verse pojata byla do eských
Vedle
tl
bible
jednotlivých
nebylo
eí
,,<
Romanorum".
Úplná kronika, /aložcná na latinském tekstu, zachovala se ve dvou starých tisech: okolo r. 1502 v Plzni a z r. 1590 v Praze. Z pozdjší doby je jiná verse, vytištná v Jind. Hradci a v Skalici, která se od známých kronik sedmi mudrcv úpln liší a byla asi samostatn upravena na pud eské. Do polštiny peložil kroniku bakalá krakovský Jan z Koszyczek na po. XVI. st. podle tekstu latinského. Z Polska dostala se v polovici XVI. st. na Rus, kde se hojn rozšíila.
Dlouhou pout po všech literaturách evropských vykonala též drobnjších povídek, nazvaná „Gesta Ronianoru m".
sbírka
Bvla bohatou
pokladnicí rozmanitých látek, proto z ní vážili kaspisovatelé takové váhy skladatelé novel, ano jako Boccaccio a Shakespeare. Sborník „Gest" v té form, v jaké se stal majetkem evropským, sestaven byl ve XI II. st., avšak zárodek zatelé
a moralisté,
i
jeho byl starší. Název „Gesta Romanorum" odpovídal obsahu byly pevahou anekdosborníku patrn jen s poátku, dokud v
nm
tické
píbhy
z historie
ímské.
Název
ten
trval
i
potom,
když
jiné píbhy. Do eštiny byla ..Gesta" do rámce sborníku vešly peložena v XV. st. a do polštiny v XVI. st. podle tekstu latinského. Podle polského tekstu upraven byl v XVII. st. peklad ruský, avšak nkteré píbhy z „Gest", na pí. o Apolloniovi tvrském, sv. Aleksiovi, papeži ehoovi a j., dostaly se do písemnictví ruského mnohem díve z pedlohy ecké. i
K Jihoslovanúm
a
Rusm
vnikly
krom
jmenovaných nkteré
Slovanm nedostaly. Jest to na p. „Psobení a život Devgenia A k r t a" (Djanie žitije Dvgeniovo Akrita), zakládající se na eckém herojském epose X. st. z epochy válek Byzancie se Saraceny. V rusko-slo\ nském vzdlání prvotní ráz herojské básn ecké znan se zmnil, historické polátky, jež se k
severozápadním
i
drobnosti
se
otely,
milostný
živel
ustoupil
i
do
pozadí,
naproti
tomu zesílen byl moment náboženský. Nkteré motivy pejaty do bohatýrských písní jihoslox anských a ruských.
pemoudrém
b\l\
Akir<>\ i. Populární byla na Rusi povídka o založená na povídce jedné noci. Na Rus vnikla proTisíce stednictvím jihoslovanským z pedlohy ecké. Srbochon itské tekst) XV. st. podstatn se liší od redakce ruské, z ehož se LfSUZUJe, z ;>
z.
že
pvodní peklad
d<>
cirk.
slovanštiny
byl
mnohém
starší.
:
63 se na Rusi tla také povst o indijském carství; jejím bylo v stedovku velice rozšíené „poslání presbytera Jana k eckému císai Manuelovi", líící v pohádkovém zveliení bohatství a divy Indie. Ruská redakce zakládá se na tekstu srbochorvatském, peloženém z latiny v XIII. XIV. st. nkde
Mnoho
pramenem
—
nebo na pobeží dalmatském, kam se klade také pvod srbské Aleksandreidy. Mnohé fantastické živly pešly z ní do ruských bylin, na p. o Djukovi Stpánovii. v
Bosn
Z Byzancie prostednictvím jihoslovanským pešla na Rus ješt povídka o Babylonském carství a s ní souvisící vypravování oNovgorodském bílém klobouce, dále východní povídky Stefanit a Ichnylat (z Panataníry) a Sny cara Š a c h a š i. i
V
písemnictví severozápadních
Slovan
projevily se
zase hojnjší vlivy romantiky západoevropské. Jest známo, že dvorští pvci nmetí nalézali štdrou podporu v Cechách, kde nejen poslední Pemyslovci a Lucenburkové, ale také mnozí vynikající lenové panstva podporovali nmecké pvce rytíské. Rostoucí zálibou v ro-
manticko-rvtíské poesii byli povzbuzeni domácí pokoušeli o skladby podobného druhu. Vzorem lohy nmecké.
aby
básníci,
jim
byly
se
ped-
Tak vznikly v 2. pol. XIV. st. epické básn „Vévoda A rzahrada" neboli „L a u r n u , n o š t", „Velká a Malá založené na cyklu povstí nmeckých a obratn zveršované. Podle básní Eilharta z Oberge, Gottfrieda Štrasburského a Jindicha z Freiberka neznámý skladatel eský napsal kolem r. 1400 delší epickou báse o Tristramovi a v též asi dob složen byl podle rakouského b#sníka Pleiera obšírný veršovaný román „Tandariuš a Floribella"; básnická cena obou tchto skladeb je velmi skrovná.
Ržová
i
alzald
Zajímavým pokusem
pd
lokalisovat romantické
látky
nmecké na
eské a zabarviti je motivy národními jsou staroeské skladby o Štilfrídovi a jeho synovi Bruncvíkovi, zachované v próze, ale
pvodn
asi
veršované. Vznik jejich není dosud, jak náleží, ob-
jasnn. Bruncvík shoduje se v jednotlivých ástech dje s nmeckými básnmi o Arnoštovi, Reinfritovi von Brunswic a s povstí o rytíi se lvem, kterou Michal Wyssenhere vzdlal v básni „Heinrich der Lówe", ale nikde není shoda tak úplná, aby bylo možno íci, že skladatel eský ml tu neb onu báse ped sebou jako vzor.
Možno
se
tedy
domnívati,
že
eský
skladatel
složil
píbhy
Bruncvíkovy samostatn, erpaje jednotlivé motivy z básní nmeckých. Podailo se mu vytvoiti nový celek, který pípadn v echách Iokalisoval a spojil s erbovní tradicí o tom, jak se dostal lev do eského znaku. Z literatury eské pronikl Bruncvík na Rus, kde byl rovnž velice rozšíen. Základem druhé povídky o Štilfrídovi, jenž místo kotle zjednal orla ve znak eský, byla asi
64 též
njaká domácí povst erbovní, kterou
skladatel
mo-
vykrášlil
romantickými.
tivy
Romantickým duchem svtské, nýbrž
prvotn úpln
verse
nejstarší
ruje
a nazíráním proniknuty byly nejen látk\ duchovní. Na p. legenda os v. Aleksiovi byla prosta všech romantických píkras, jak zejm ukai
peložená
ruská,
ecké pedlohy
z
v XII.
st.
téhož zdroje vyplynuly bulharské a srbské verse knižní. Na západ byla legenda tato rozšíena nkolika pídavky romantickými do literatury eské (veršovaná skladba a v této form dostala se z 1. pol. XIV. st.) a polské. Veršovaná legenda polská zachovala se v pepise z r. 1454 a není jisto, jakou mla pedlohu. Pozdji kolovala v Polsku také prozaická legenda o sv. Aleksiovi, vyatá z „Gest". Z polské literatury pešla pak prozaická legenda na Rus. dramaticky upravena. Na kde psobila na duchovní verše a byla latinských versích zakládají se též jihoslovanské národní písn o sv. Aleksiovi.
Z
i
i
skazok N. Pypin: Oerk liter, istoriji starinnych povstej latinoTýž: Drevnjaja povst b: Povsti vizant. Spb. 1857. roman., prichodivšija erez južno-slav. posredstvo (Vést. Jévr. 1894, 4). (Sbor. mosk. Týž: Bibliogr. spisok rukopis, romanov, povstej p. obš. ljubit. ros. slovesnosti. M. 1891). - I. F. Buslajev: Stranstvujušije razTýž: Pereehožije povsti razskazy (Rus. Vest. 1874). povsti A. Veselovskij: Pamjatniki liter, povstskazy (Moji dosugi II. M. 1886). Týž: Iz istoriji romana vovatel'noj (Galachov, Istor. rus. sloves. I 2 ). [A.
i
—
rus.
i
—
i
i
—
—
i
—
—
Týž: Iz istoriji rus. povsti (Sbor. otd. rus. jaz. 40, 1886; 44, 1888). A. Brúckner, Powiešci ludowe perevod. povsti XIII. v. (tamtéž 43, 1887). romance poiskie (tamtéž Týž: Dawne powiešci (Bibl. Warsz. 1900). S. PtaTýž: Dawne powiešci ludowe (Prae til. 6, 1907). 1901). otd. liter. (I zvst. sl^'. šickij: Srednevk. zap. evop. povsti v rus. i
—
—
—
i
—
i
rus.
jaz.
7,
1902).
romány v novoj literatue. Povstb o VarlaA. Veselovskij: Vizant. povsti o Varlaam Josaf. Chark. 1876. Týž: O slav. redakcijach odnogo i Josaf (Ž. M. N. Pr. 1877, 7). St. Novakovic: rulo-; apologa Varl. Jos. (Zap. Akad. N. 34, 1879). S. F. Oldenburg: k poznavanju uporodne liter, istorije. Beogr. 1881. Persid. izvod povsti o Var. Joas. (Zap. vosto. otd. archeol. Obš. [oasa Varlaam (Zap. viz tamtéž 9, 1896). — Iv. Franko: 4, 1889;
am
A. Kirpinikov: Greeskije
—
i
—
i
i
i
Seven.
8,
10.
18,
20,
1895). redakciji
srednevk, skazok ob Aleksandré (Ol A. Pypin: Rus. V. Jagi: Život Aleks. Vel. po tekstu recensije bugar. (StaZap. 102, 1855). A. rine 5, 1879). - St. Novakovi: Pripovetka o Ueks. Vel. Beogi 1S7S. Veselovskij: K voprosu ob istonikach serb. Aleksandriji (Ž. M. N. I*r. Týž: Zur bulg. Alexandersage (Afsl. Ph. 1, 1884, 6, 8; 1885, 10). Týž: Novyja dannyja dlja istoriji ob Aleksandré. Sph. 1S93. 1888).
—
—
.
-
—
—
A. S. Chadianov: V. Istrin: Aleksandrija rus. chionograov. M. 1893. I'i serb. Aleksandrija (Z. M. N Gruzinskaja povstb ob Aleks. Mak. 1893, 9). C. Jireek: Eine slav. Alexandergesch. in Zara I38Q ÍAfsl. XVII. (Prae Ph. 25, 1903). A. Brúckner: Powiešci poiskie / w. XV. i
—
filol.
5,
A. 1888).
Ph.
7,
1899).
Veselovskij:
Južnoslav.
P. Syrku: 1881). I).
Zu
pov, povsti, o rroj (1/ istor. rom, Vísl. Erzlhlungsht. aua dem Bulg. 'rojan pril (SbOJ Za proiseho/d. na
Conev:
-'.
i
mittelalter.
(
I
65
Zu
mittelalt. Erzáhlungslit. bei V. Mouskij: umotv. 7, 1892). V. Istrin: Beitráge zu griech.-slav. den Sdslaven (Afsl. Ph. 14, 1893). E. Karanov: Trojanska povst Chronographie (tamtéž 17, 1895). (Sbor. nar. umotv. 13, 1896).
nar.
— —
J.
Polívka:
Román
o Apoll.
Drobné píspvky
16; viz
lit.
Obersetzung des Apollonius 14.
Tyrském v
hist.
von
es., pol. a ruské
lit.
(L.
Praha 1891). -- M. Mrko: Die Tvrus u. d. Gesta Roman. (Asi.
1892).
fil.
russ.
Ph.
—
Kitovras. Spb. 1872. A. Veselovskij: Slav. skazanija o Solomon V. Jagic: Die christ.-myth. Schicht in d. rus. Volksepik (Afsl. Ph. 1,1875). C. Zíbrt: Markolt a Nevím v literatue st. (Sbírka pramenu vyd. -es. Akad. Sk. 1. . 2. . 8). \\. Mrko: Die Gesch. von d. sieben Weiscn bei d. Slaven (Sitzungsb. srpski prijevod knjige Týž: Bugarski d. Wien. Akad. 122, 189U). i
—
o Sedám Mudraca povsti v
evrop.
(Rad rus.
i
100, slav.
liter.
i
—
1890).
I.
S.
L.
Istoriji
Srednevk.
Ptašickij: iz
zap.-
Rimskich
djanij. Spb. Poema o Digenis
1897. -- A. Veselovskij: Oerki vizant. eposa v rus. (Vést. fevr. 1875, 4; Russ. Revue 4). N. S. Tichonravov: Devgeniovo djanijc (So. I. M. 1898). drevn. 1S80). E. Barsov: Akir premudryj (Ctn. obš. istor. V. Jagic: Der weise Akyrios nach einer altkirchenslav. Obersetzung (Byz. Zeitschr. 1, 1892). -- G. Potanin: Akir povsti i Akir legendv (Etnogr. Bitalin Obozr. 25, 1895). Vs. Miller v Z. M. N. Pr. 1S95, 7, 207. Skazaníje ob indéj. carstv. Voron. 1876. A. Veselovskij: Južnorus. byliny. Spb. 1881 4. V. Istrin: Skazaníje ob indj. carstv. M. 1893. A. Veselovskij: Otryvki vizant. eposa v rus. Povstb o Vavil. SkazaIv. Ždanov: Povstb o Vavilon carstv (Slav. Sbor. 3, 1876). níje o knjazech Vladimirskich. Spb. 1891; Rus. byl. epos 1895. Danielo: Ind ke prie Stefanit lnnilat (Star. 1 70J. F. J. Bulgakov: Stefanit Ichn. Spb. 1877. Smirnov: Stef. Ichn. (Fil. Zap. S. Voron. 1879). A. E. Viktorov: Stef. Ichn. M. 1881. A. Veselovskij: Slovo dvénadcati snach Šachajši (Sbor. otd. rus. jaz. 20, 1879). S. F. Oldenburg: K voprosu ob isto. Slova o dvn. snach Šach. <Ž. M. N. Pr. 1892, 11). J. Polívka: Dvanajest snová cara Šahinšaha (Starine 21, 1889; 24, 1891). Sozonovi: J. Polívka: Kronika o Bruncvíkovi v rus. lit. Pr. 1892. K voprosu o zap. vlijaniji na slav. rus. poeziju. Varš. 1898. I. Sreznevskij: Drevneje žitije sv. Aleksja (Sved. zam. maloizv. i neizv. pamjat. 31). D. Daškov: Stichi i skaz. pro Aleksja (Bes. v obš. Ijubit. ros. sloves. 2, 1868). N. V. Vladimirov: Zitije sv. Aleksja (Z. M. N. Pr. 1887,' 10). V. Jagic: Die Alexius— Legend als serb. Volkslied (Afsl. Ph. 9, 1886). St. Novakovi: Uber die EntStebung mancher Volkslieder (tamtéž; srov. Nastavnik 3, 1892).]
—
—
i
—
:
— —
—
i
—
i
i
—
—
i
i
—
i
—
—
i
i
—
—
"Dr.
J.
Máchal: Slovanské literatury. 5
— —
—
ÁST
II.
NÁRODNÍ EPIKA SLOVANSKÁ.
Vidle písemnictví rukopisného a knižního šíily se jednotlivé plody slovesné, písn, pohádky, íkadla a p. ústní tradicí. Z celé této ústní literatury, u Slovanu velmi bohaté a rozmanité, nejvtší epické. Národní epika rozvila se význam literární mají u všech Slovanu, s tím však rozdílem, že u Cechu, Polákv a Lužiéanu kolovaly pouze kratší písn výpravné obsahu baladického nebo historického, kdežto u Rusu a jižních Slovanu bohat rozkvetla krásná epika bohatýrská- V dob nejhlubšího úpadku, kdy násiln byl perušen dosavadní vývoj kulturní u Jihoslovanú jhem tureckým a u Rusu porobou tatarskou, národní epika nahrazovala národu všecku poesii umlou a byla nejskvlejším projevem duševní innosti národa a jeho tvrí síly. Nežli pikroíme k nartání obrazu národní epiky slovanské, teba pesnji vymeziti obvyklý název ,, národní písn". Bylo zvykem na otázku, co je píse národní, dávati jednoduchou odpov: píse národní je výtvor a spolený majetek celého národa, vzniklý v dobách naivní víry a mladistvé fantasie, kdy se národ nedlil ješt v tídy a vrstvy spoleenské, kdy jednotlivec byl zárove zástupcem a pedstavitelem celého národa. Tehdy lovk, skládající a pjící písn, byl orgánem, hlasem celého národa; on netvoil sám nic nového, nýbrž dával pouze výraz tomu, co bvlo spoleným majetkem všech. Avšak za takovýchto primitivních podmínek mohla vzniknouti nanejvýše prostá píse nebo pohádka, ale nikoliv výtvor tak umlý, jako je na p. ruská bylina, junácká píse jihoslovanská neb duma kozácká. Proto je oprávnn názor, že epické zpvy, jimž se obvykle íká „národní", nejsou plody ist
zpvy
tém
i
i
—
prostonárodní,
pstouny
jich
lidové.
Pvci
a chraniteli,
lidoví ale
si
je
prvotn
posléze je
osvojili,
skládali
bvli
pvci
je-
umlí,
pvci
z povolání, od nichž se teprve rozšíily mezi lidem. Pro epiku srbochorvatskou mohou se pímo uvésti historické
doklady,
potvrzující
Zachovalo
eksistenci
svdectví
zvláštního
na
stavu
pvc
dvoe
z
povolání.
polského krále Jagieíta a Jadvvigv žil srbský pvec. Pozdji vydány byly v Polsku zvláštní zákazy, týkající se psobení srbských pvc, z ehož lze usuzovati, že jich tam bylo mnoho. Z po. XVII. st. polský básnik Miaskowski slaví v jedné své básni „srpskie skrzypky" a líí srbského pvce, jak zpívá starou junáckou píse o tom, ,,jak ped lety Poláci a chrabí Chorváti bili Turky". Rovnž polský básník Jeroným Morsztyn z po. XVII. st. v sbírce básní ,,Sv\ iatovva rozse
z
r.
1415,
že
70 kos/" pipomíná, že srbští pvci putovali po Polsku a zpívali na hradech šlechtic a maloruských kozáku o junáckých inech reku chorvatských a polských. O jihoslovanských pvcích /minují se
prameny maarské
také
z
XVI.
pvci
st.
známi v Polsku a Uhersku, pedpokládati, že jich byl doma znaný poet. Zachovaly se zprávy o zvláštních školách pveckých, v nich/ se odborní pvci vzdlávali. Nejznamenitjší škola pvecká byla v Arbaniji. Za panství tureckého byly ony školy potlaovány, ale jedna z nich zachovala se pece až do r. 1780 v lrigu ve Srmu. Skotu tuto, v níž vyuovali znamenití uitelé, vydržovala obec a byla prý hojn navštvována. Proto snad, že v ní bylo mnoho slepc, nazývána prý byla posmšn „sljepaka akademija". Odborní pvci žili na dvorech knížat a velmož, bavili je zpvem, provázeli je na výpravách válených a skládali o nich písn. Tak tomu bylo v dobách dívjších a podobný zvyk zachoval se v Bosn a Hercegovin do nedávné doby. Je dosvdeno, že v dívjší dob ml každý beg, aga a dizdar, který vedl etu, krom barjaktara (praporeníka) také pvce, který jej a jeho vojsko zpvem obveseloval. Pozdji povolávali begové aspo na zimu nebo na Jestliže
jihoslovanští
byli
možno právem i
dobu postní k sob proslule pvce, hostili je a dávali si od nich jejich ženy. písn; za oponou poslouchaly Nemalý vliv na šíení a snad skládání písní mly též kláštery a mniši, zvlášt v dob poroby turecké. Mniši byli tehdy takka
zpívat
i
i
výkvtem inteligence a vrnými nositeli národních a náboženských Psobením jejich vnikly do epiky jihoslovanské rozmanité
ideálu.
legendové a apokryické. odborných pvcích na Rusi nejsou sice zprávy tak urité, ale tam žili pi dvorech knížat možno právem pedpokládati, že a bojaru. Skladatel „Slova o pluku Igorov'* velebí svého pedchdce „višího" Bojana, jejž nazývá slavikem starého asu;* opstarého Jaroslava, udatného voval prý ptky domácí za knížat Mstislava, krásného Romana Svjatoslavie. Podle toho byl by žil na konci XI. nebo na po. XII. st. Zpv svj doprovázel hrou na živly
O
i
nástroj: ,,Bojan nepouštl deset sokolv na stádo labuti, nýbrž vští prsty své vzkládal na živé struny a tv pak samy knížatm zvuely slávu". Letopisná zpráva z r. 1240 vzpomíná „slovutného pvce Mituse", který necht sloužiti knížeti Danilovi, byl Pedmtem zpvuv odborných pveu svázaný k nmu piveden. byly hrdinské iny knížat nebo jednotlivých reku / knížecí družiny. tchto ujali se pak potulní pvci odborní, na Rusi /viní „skomoroši". Název jejich „skomoroch, skomrach" uvádí se ve spojení s arabským slovem ,,maskhara" a vysvtluje se pestrojotaneníky. váním tchto pvc, kteí byli zárove herci, žongler) Ve vývoji ejiíckého repertoáru pikládá se skomorochm dležitý význam; oni pepracovali obsah pvodních zpv, novými motivy
njaký
—
Zpv
.t
71
a látkami
zvlášt
rozhojnili,
vytvoení
z
ásti
i
a ustálení
nové písn skládali. Pipisuje se jim urité technik)- epické, slonových a
formálních zvláštností v písních vbec. Psobením jejich vešly asi prvotn historických rozmanité látky legendové a zkazkové. Pozdji skomoroši pronásledováni jsouce církví vládou, uchýlili se do prostedí prostonárodního, mezi lid, a pinesli s sebou bohatýrské zpvy, které se v novém prostedí pizpsobily názorm selsko-demokratickým. Od skomorochú pevzali písn teprve lidoví pvci, jimž se íká „skazitlé", t. j. pvci zkazek. Vlastním domovem epiky ukrajinské byly staré špitály na Ukrajin, v nichž se sousteovala polonárodní a poloknižní innost básnická. Špitály byly v úzkém spojení se školami, v nichž pus<>do vojska, kde bylo potebí lidí bili potulní žáci. Tito vstupovali za péro, úastnili se výprav vápísma znalých; vymnivše lených a dojmy z tchto výprav zobrazovali ve verších, jimž se dostalo od odborných ve špitálech umlecké formy. Ze stedu odborných vyšel asem zvláštní typ vojenských kobzar i banduristú (od hudebních nástroj kobzy abandury), kteí žijíce v adách kozáckých, opvovali slávu rek souasných ve form již typicky ustálené. Od odborných banduristú pejali pak písn starci -slepci; majíce za prvodce njakého chlapce, sirotka, putovali po kraji a zpvem opatovali si výživu. elnjší z pvc, kteí vynikaii zvláštní pamtí a znali mnoho písní, získavše si zpvem nco jmní, usazovali se v lidnatých vesnicích a shromažovali kolem sebe mládež, vyuujíce ji dumám. Takových škol pveckých byl hojný poet na rzných místech v Ukrajin.
v osnovu
zpv
i
i
me
pvc
pvc
K nejznámjším
pvcm
dum
náležel
Danylo Bandurko,
na-
1738 v Kijev. V desíti letech šel do uení k banduristoví Vološinovi v msteku Boguslavji a uil se u nho rok; vyuiv se sloužil jako odborný pvec (bandurista) u guvernéra v Kijev, potom odešel na sí záporožskou, kde žil šest let, živ se u kozák hrou a zpvem. Pozdji sloužil ješt u hajdamák. Jiný známý bandurista byl Ostap Varcsaj. Narodil se na po. XIX. st. v Poltavsku a oslepl, když mu byla tyi léta. Otec jeho, rovnž slepý zpvák, dal ho do uení ke kobzaru Mykitovi. Za uení se neplatilo, ale všecko, co zpvem svým vydlal, patilo uiteli. Uil se 3 léta, též u jiných zpváku, potom osamostatnv ui) jiné. Byl zván do Kijeva a Petrohradu, aby ped inteligencí zpíval
rozený
r.
ue
dum v.
HLAVA
1.
Epika ruská, Bohatýrské písni ruské íká se obyejn „b y n a" od subst. co bylo, minulá událost). Název touto je sice také (t. j. jméno „stár i na, lidu /nám, ale obvyklejší je u lidových v prózu uvolnná bylina sluje „p o b y v a š n a". s t a r n k a" Zájem o byliny vzbuzen byl teprve v XIX. st. První sbírka vyšla r. 1804 s názvem „Drevnija russkija stichovorenija", obsahuVybrána byla z obšírného sborníku rukojíc pouze 26 písní. pisného, který byl sestaven v polovici XVIII. st. na podnt Prokofia Demidova a pipisuje se Kiršovi Danilovu. Byliny tam obsažené sebrány byly podle ústní tradice lidu v Sibii. Celý sborník Kirši Danilova vydal r. 1S18 Konst. Kalajdovi. Obsáhlejší sbírky od P. .V. Rybníková vyšly tiskem až v druhé polovici XIX. st. („Psni ve 4 ástech, Moskva 1861 7), P. V. Kifjevského („Psni" ve 5 ástech, Moskva 1860^4874), A. GiV ferdinga („Onžskija byjiné, které potom náliny", S. Pbg. 1873) a j. Sbírky uvedené sledovaly, obsahují epický repertoár z gubernie oloncké. Pozdji objeven byl bohatý zdroj epiky v gubernii archangelské; obsažen je hlavn ve sbírkách od A. V. Markova („Blomorskija byliny", Moskva 1 )!)1), A', li. On rakova („Peorskija byliny". Spb. 1904) istorieskija psni" a A. D. Grigorjeva („Archangelskija byliny ve i dílech, Moskva 1904—1910). Ukázalo se, že epický repertoár archangelský v mnohých pípadech zachoval starší verse bylin vrnji než repertoár oloncký. Konen sebrány byly epické písn na celém území velkoruském v jiných krajích, takže se v evropské Rusi a v Sibii nalezly byliny, nejhojnjší mrou ovšem na severu v gubernii oloncké a archangelské, potom v Priu: tlí 1
i
bylh
pvc
i
1
;
i
:
4
—
'
i
(
i
tém
i
a v záp.
Sibii.
Pvodní
nebyla však severní Rus, nýbrž oblasf ernigovsko-severská, novgorodská I su/dalská. Vtšina písní v tchto oblastech složených pimkla se ke kijevskému cyklu cpickému, jeho/ stedem byl kníže Vla)bsah kijevskéh.0 cyklu ustálil se v dob dimír a jeho družina. nadvlády tatarské, asi ve XIII. a XIV. st., kdy Moskva nebyla ješt Btíedem Státní moci \ Rusku a kdv Žila BVŽÍ pum! o vy-
kijevská,
vlastí
bylin
halisko-volyská,
(
73 tikajícím významu Kijeva. Proto se stal Kijev a jeho kníže, representovaný epickým Vladimírem, krystalisaním bodem, kolem nhož se
skupily
písn
i
Písn oblasti
cyklu kulturní
sám o sob
na
vzniklé
kijevského a rozhojnily
dosti bohatý.
jiných
vnikly
místech. z ásti
potom
epický
do novgorodské
místní,
repertoár
Z Velikého Novgorodu
který
byl
zanesli kolonisté
Za cara Ivana III. (v 2. pol. XV. st.) bylo množství obyvatelstva z území Vel. Novgorodu nuceno vysthovati se na sever do gubernií oloncké a archangelské. Osadníci tito pinesli s sebou také epický repertoár, jak byl tehdv znám v oblasti novgorodské a v území podízeném kulturnímu vlivu Novgorodu. Pomry na severu ruském byly píznivý dalšímu kvtu epické poesie, kdežto v Novgorodsku psobením politických a soZ Novgorodska ciálních pomru zanikla až na nepatrné zbytky. byla z ásti také kolonisována západní Sibi a s kolonisty vnikla tam epická poesie. Proto se sibiské byliny shodují celkem s olonéckými a archangelskými, jak v obsahu, opvujíce tytéž bohatýry, byliny dále na sever. totiž veliké
zvláštnostech, ímž se potvrzuje Severoruští pvci bylin skazitlé byli tedy pouze chraniteli starodávného repertoáru epického. Repertoár tento byl asi už v XVII. st. úpln ustálen a od té doby nebvl do-
tak
i
ve
spolený
form
jejich
a dialektických
—
pvod.
—
plován novými látkami. Po obsahu možno byliny rozdliti ve dv skupiny v zpvy bohatýrské a v písn s látkami pohádkovými a legendovými. Bohatýrské zpvy zobrazují hrdinské iny jednotlivých reku, jejich :
boje s Tatary a jinými nepáteli — dva cykly kijevský a novgorodský.
pvodu
a podle
dlí se
ve
:
Bohatýrské byliny kijevského cyklu.
1.
Stedem bohatýrské
družiny tohoto cyklu
je
Vladimír,
epický kníže
zvaný „krasnoje solnce, solnyško kijevskoje, bajuška, laskovyj, slavnyj-' a p. Pje se o nm, jak poádá hostiny, pijímá hosti, vysílá bohatýry na dobrodružství, odmuje jejich statenost a opatuje jim ženv. Sám žádných rekovných inu nekoná a v dob nebezpené zbable si vede. Vytýká se také jeho záletnictví, ukrutnost, nevdk k bohatýrúm, lstivost a touha po koisti. Obraz epického Vladimíra podstatn se tedy liší od historického knížete kijevského Vladimíra. Epický Vladimír stal se jaksi zástupcem kije\ských knížat vbec a pevzal od nich mnohé vlastnosti, dobré špatné. Postavu jeho zabarvilo pozdjší prostedí; v bvlinách no\ gorodského pUvodu líil se podle tamních názoru jako vládce slabý, beze vší moci a iniciativy, ovzduší moskevské vtisklo mu zase ráz cara moskevského, písného a despotického. Epická žena Vladimíra Evpraksie (Evfrosina), pojmenována byla podle slavných a historicky proslulých knžen, ale na vvfvoení její postavy nejvíce psobily legendové látky o nevrných ženách. i
i
74 Ilja
AAuromec.
opvovaný bohatýr a miláek ruského národa byl Ilja Pje se o nm, že byl syn sedlákm / ddiny KaraMurom, ticet let doma sedl, nemoha vládnouti ani ru-
Nejvíce
Mro
ni
ec.
arova v kama ani nohama, až ho toulaví poutníci uzdravili a obdaili bohatýrskou silou. Opativ si divotvorného kon a ukovav si bohatýrskou zbra, vyžádal si od rodi požehnání a vybral se do Kijeva na dvr knížete Vladimíra. Na cest rozprášil etu loupežníku, porazil veliké vojsko tatarské, obléhající Cernigov, a zajav Solovje-loupežníka, který sedl v hlubokém lese mezi Muromem a hnízdo na sedmi srostlých dubech, pivedl ho na Kijevem a
ml
dvr
knížecí v Kijev. Ilja vstoupiv do služeb
Vladimírových, konal s jinými boliapohraniní. Akoli nad ostatní reky vynikal silou a pece si ho Vladimír, jak náleží, nevšímal. Kdysi zapomnl ho pozvati ke kvasu; Ilja se rozhnval, v hnvu uchopil luk a kalenými stelami jal se stíleti na kostely, kíže a makovice pozlacené. Jindy odmítl prudce nedstojný dar, který mu kníže nabízel, zaež ho kníže kázal za živa zazdíti. Knžna donášela mu tajn pokrmy; když pak Tatai oblehli Kijev, Vladimír k rad své ženy poruil Ilju odezdíti a úpnliv ho prosil o pomoc. Usmíený Ilja zbavil Kijev krutých Tataru. V jiné ptce s Tatary byl lstiv zajat a car tatarský poruil ho vyvésti v širé pole a tam zahubiti. Ilja sebral všecku svou sílu bohatýrskou, petrhal etzy, kudy jím jimiž byl spoután, a chopil nejbližšího Tatara za noh) tam námstí. Tatai dali se mrštil tam ulice, kam jím vrhl na útk a zaklínali se, že nechtí už bojovat s reky ruskými. Tuhý boj Ilja podstoupil s Idolišem pohanským; byl to netvor, pt sáhu vysoký, hlavu ml jako pivní kotel, oi jako íše, nos jako tyku. Polykal chléb po pecnech a na jeden doušek vypil vdro vína. Ilja pustil se s ním v boj a ubil ho svou pílbou. Na svých dobrodružných výpravách Ilja pemohl bohatýrskou ženu a žil s ní v manželství; narodil se jim syn, kterého Ilja nepoznal, odjev zatím na dobrodružství. Konaje pozdji pohraniní službu, setkal se s mladým rekem, který se posmíval ruským bohatýrúm. Ilja pustil se s ním v zápas a po krutém boji ho pemohl.
službu stateností, týry
:
—
Teprve potom poznal, že to byl vlastní jeho syn. Ilja dosáhnuv 350 let vku svého, nepozbyl své síly a vydal se znVU na dobrodružství. Pijel k záícímu kameni, na nmž bylo psáno: kdo první cestou pojede, ubit bude; kdo druhou cestou, pojede, ožení se; kdo tetí cestou pojede, obohatí se. Ilja pustil cestou, narazil na loupežníky a pobil je. Vrátiv se fel cestou a pijel k nádhernému paláci, kde bydlila spanilí královna. Pohostila ho, po kvase uvedla ho áo ložnice a vyzvala ho, ab\ si lehl na arovnou postel, která byla tak zízena, že
se
první
druhou
75
kdo si lehl dozadu, s tím se postel pevrátila, takže upadl do hlubokého sklepa. Ilja poznav lest', pinutil královnu, aby si lehla naped, a svrhl ji do sklepa. Potom osvobodil bohatýry, které lstivá královna byla již oklamala a v sklep vznila. Vrátiv se znovu na rozcestí, pustil se po tetí cest. Tam našel veliké poklady
Z pokladu toho dal postaviti kláštery a koneponechav. Za stavby tchto klášteru byl prý zdvižen od neviditelné moci andlské s kon a donesen do kláštera peerského u Kijeva, kde se uložil k vnému odpoinku. Nkteré písn spojují však smrt jeho s koncem ostatních bohatým ruských. Z historie Ilja není znám, z narážek v germánských ságách, v bylinách a jiných památkách se usuzuje, že pocházel ze vznešeného rodu, narodil se v Morovijsku v ernigovské gubernii (nikoliv v Murom), sloužil v XII. st. severním knížatm ruským a skonil svj život v Kijev. Tradice o jeho selském vznikla asi teprve na konci XVI. st., za doby tídních boj mezi šlechtou a nižšími vrstvami zemdlského obyvatelstva, které na soustedilo své sympatie a vyslovilo v svj protest proti útisku vyšších tíd, podporovaných vládou. V této dob Ilja byl povýšen na první místo mezi bohatýry ruskými a ostatní rekové ustoupili ped ním do pozadí, takže mnohé jejich iny hrdinské, o nichž se díve plo, byly peneseny na Ilju. Postavu jeho znan zabarvilo také prostedí kozácké a Ilja sluje v nkterých písních „starý kozák"; z mnohých píin se soudí, že se teprve v XVI. a XVII. stíbra a perel.
zlata,
nieho
stely,
si
mst
pvod
nm
nm
st.
typ Iljv, jak historických motiv
trvale ustálil
Stopy
kreslí
jej
nynjší byliny.
o loupežníkem Solovjem. v písních
jsou ídké. Je Solovjovi zachovakj se snad památka na povstného loupežníka, který podle letopisných zpráv osadil lesy brynské na ece Smorodin, nadán byl všteckým darem a vyznaoval se zvláštní chytrostí jako Solovej v bylinách. Pozdji vytvoena z historické osobnosti loupežníka bytost polomytická v podob ptáka, k emuž název Solovej (slavík) mohl býti podntem. Historické ohlasy obsahují dále ty ásti bylin, v nichž se líí pohraniní služba Iljova, boje jeho s Tatary a s Idolišem personifikací nepátel ruské zem. etnjší jsou legendové a zkazkové motivy, jež byly od pozdjších k Iljovi pipojeny; jsou to jmenovit písn o mládí a zázraném uzdravení Iljov, o boji jeho se synem, o tech jízdách jeho a p. to
pedn
boj Iljv
s
Iljovi
V
pvc
Dobrya Vedle
Nikiti.
Muromce nejpopulárnjší bohatýr
ruské epiky je pedstavitel lidového bohatýra, demokratického reka, Dobrya jeví se jako bohatýr dvorský, aristokratický. Narození Dobryíovo provázely tajemné zjevy divné zvíe Skimen pibhlo se stádem hadv a zvíat do
Dobrya :
Ilji
Nikiti. Kdežto
Ilja
je
spíše
.
76
zem
a
naplnilo
krajinu
evem
a
hvizdotem.
Zem
se
tásla,
lesy
eka Dnpr vystoupila / bíehuv a tráva polehla Nejslavnjším imni jeho bvlo ubití draka Oorynie s dvanácti choboty, / nichž sršel ohe. (ioryni unesl Zapavu Putjatinu, nete kácely,
s<.
Vladimírovu.
.
Dobrya
ho pronásledoval, draka v krutém
boji
.
.
pe-
mohl a Zapavu osvobodil. Vraceje se do Kijeva, potkal v istém poh velikánku-ženu na koni. Pijev k ní udeil ji dvakrát palicí do hlavy; teprve po tetí rán se ohlédla a úsmsn pravila: Myslila jsem, že mne to komái štípají, a oni to ruští statení bohatýi šlehají. Chytila Dobrými /a vlasy a strhši ho s kon, zavela ho do koženého mchu. Koni bylo tžko nésti dva bohatýry; proto vyala Dobrými / mchu kouc, je-li mladý a bude~li se jí líbiti, že ho nazve druhem mileným. Dobrya se jí líbil, proto se s ním dala v Kijev oddati. Skupina písní opvuje lásku Dobryovu k arodjce Marin. vli matin Dobrya zamiloval se do spanilé dívky Mariny,
Proti
devt
Tajemnými kouzly pilákala a poslala k moi. Matka nemohouc se ho dokati, promnila se v straku a pinuDobrya nabyv zase tila Marinu, aby mu vrátila dívjší podobu. lidské podoby, zabil svdnou arodjku.
která
k
svedla
již
statných
sob Dobryu, promnila
reku.
ho v zlatorohého tura
Nejzajímavjší episodou ze života Dobryova je odjezd jeho a perušení satku jeho ženy s Alešou Popoviem. Dobrya oženiv se, poslán byl od Vladimíra s poselstvím k chánu tatarskému. Mladé žen své Nastasji uložil, aby na ekala (i (12) let, a nevrátí-li se do té doby, aby se provdala za koho chce, jen ne za Aleš Popovie. Když uplynulo šest (dvanáct) let, Aleša Popovi pinesl jí zprávu, že vidl mrtvolu Dobryovu ležeti v poli; ucházel se o její ruku. Vladimír a knžna Eupraksie podporovali
do
ciziny
i
Nastasja konen k satku svolila. Dobrya zprávu od poutníka (kon, holoubka) a rychle s<j vrátil do Kijeva. Pestrojiv se za hudce-skomorocha, šel obveselovat hosti na svatební kvas. Potají vpustil do íše Nastasjiny /laty svj prsten, po nmž ho Nastasja poznala. Dobrya chtl zrádného Aleš usmrtiti, ale Ilja Muromec protivník v smíil. Podle jedné verse Dobrya utonul v ece Smorodin, podle jiné zahynul \ ."Mi proti nebeské moci s ostatními bohatýry ruskými. hpický Dobrya Nikiti podržel celkem svou historickou podobu mnohem vrnji než Ilja. Letopisy ruské nazývají ho strýcem Vladimíra Vel., velebí jeho chrabrost a politický dmysl, vypravují, jak s vévodou Pujatou násilím pinutil obyvatelstvo novgorodské pijmouti kesanství a p. V témž smyslu vyUuji písn jeho osobní vlastnosti a pátelský pomr ke knížeti Vladimírovi. Jeví-li se Dobrya v bylinách drakobijcern, ji' tun asi naznaeno jeho úsilí vypleniti pohanství, jeho/ symbolem bývá tluk.
jeho
dostal
žádost,
takže
o tom
i
77 vypravuje o tajemných zjevech pi narození Dobryni, v pvodní osnovu bylin o tomto bohatým, nýbrž nkterý pvec pevzal to z bylin o Volchovi. Motiv o odjezdu Dobryov a jeho žen, která na dlouho ekala, pipomíná osudy Bruncvíkovy a vyskytuje se hojn v písních a pohádkách vbec. nové motivy proplétají Dokladem, jak se asto v písních staré
Co
se
nepatilo
asi
i
zpv
Dobryovi a arodjce Marin. Pedpokládá se totiž, že epický obraz arodjky Mariny vytvoen byl na základ národních tradic o historické Marin Mniškové, žen Dimitria a
sdružují,
je
o
Samozvance, o níž se šíily mezi lidem nejrozmanitjší povsti. Aleša Popovi. Aleša Popovi, opvovaný asto ve spojení s Iljou a Dobrykolobyl oblíbený rek starších bylin a mnoho písní o valo. Pozdji pešly mnohé motivy z bylin o Alešovi na Ilju Muromce, nebo Aleša netšil se z obliby pvcu-skomorochu. Píinou toho mohlo býti jeho píjmení „Popovi", což se vykládalo jako
nm
ou,
svn
popv,
a
také vysvtliti, livá
úloha
popové nebyli u skomoroch v lásce. Odtud možno pro je Alešovi pidlena v nynjších písních han-
pomlouvae
a
svUdníka žen.
Památka na Aleš jako slavného reka a bojovníka nejzetelnji se zachovala v bylin o boji s Tugarinem. Dva mocní bohatýi Aleša Popovi a Akim Ivanovic vyjeli z Roštová a ocitli se první cesta vede do na rozcestí u „záícího kamene" s nápisem Muroma, druhá do ernigova, tetí do Kijeva. Pustili se cestou do Kijeva. V Kijev usadil se práv Tugarin Zmjevi, ohromily velikán, ti sáhy vysoký. V paláci Vladimírov sedl za stolem vedle knžny Apraksejevny a milkoval se s ní. Pi tom jedl a pil nelidsky; labu celou polykal najednou, chléb strkal do úst po bochnících a pil z íše o pul tetím vde. Spativ Aleš vyhrožoval konm podeptá nebo kopím mu, že ho ohnm spálí, :
bu
bu
zakolí. k
boji
Aleša
jel
na Safat-eku, pomodlil se Bohu, vyzval Tugarina
a
ho
ubil.
lstí
Epický Tugarin není zajisté nikdo jiný než polovecký Tugorkan. který v poslední tvrti XI. st. pustošil zemi ruskou. Kijevský kníže S\jatopolk Izjaslavi a kníže perejaslavský Vladimír Mono1096 bojovali s ním a pemohli ho. Tugor-kan byl v boji tato událost Kijeva pochován. V ústech historická podstatn se zmnila. Místo Vladimíra Monomacha nastoupil epický kníže Vladimír a vízství nad Tugarinem pidleno bylo známému tehdy bohatým Alešovi, který žil o sto let pozdji. Když pak v dob pozdjší v elo ruských bohatým postaven byl Ilja Muromec, složena byla asi v XVI. st. podle starší písn o boji Alešov s Tugarinem nová bylina, v níž se podobu ým zpsobem vylioval boj Ilji s Idolišem.
mach
r.
zabit
a
nedaleko
pvc
78
fako
Dobrya
Roštová
/
jest
v první
žil
historickou osobností. Rodem a jako statený rek bojoval smrti knížete Konstantina odjel
Aleša
Popovi
tvrti
XIII.
i
st.
družin rostovských knížat. Po svou družinou do služeb velkoknížete kijevského Mstislava Romanovie a zahynul s jinými reky ruskými v bitv s Tatary nad ekou Kalkou r. 1224. Osudná bitva tato zanechala zejmé stopy v nkolika bylinách, ovšem ve form znan zmnné. Patí sem na p. bylina, ve sbírkách obyejn nadepsaná „Kams koje poboiše", pvodn asi „Kal ks koje poboiše". Z rekv opvovaných v epice ruské zahynul v bitv kalské podle historie toliko Aleša Popovi. Národní tradice pipojila k nmu ješt bohajméno týra / doby Vladimírovy Dobryu a pozdji vniklo do písn Muromce, jemuž pidlena hlavní úloha. Ilji Jiným ohlasem porážky Rus nad Kalkou je pekrásná bylina o zahynutí ruských bohatýru. Na Safat-eku vyjelo sedm udatných rek, mezi nimi Ilja, Dobrya a Aleša. Druhého dne Dobrya osedlal si kon, peploval eku a výzva' Tataína. který obsadil eku, na souboj; v boji sklouzl a padl na zemi. Tataín na skoil, rozpáral mu prsa a vyal z nich srdce. Po druhé vyjel Aleša a uvidv ubitého Dobryu, vyzval Tataína k boji, v nmž ho srazil k zemi. Když mu chtl rozpárati prsa, erný havran piletl a prosil za milost pro Tataína slibuje, že pinese od siného moe živou a mrtvou vodu, kterou mže oživiti mrtvého Dobryu. Aleša souhlasil, pinesenou vodou pokropil Dobryu a ten ožil. Tetího dne Ilja Muromec udeil s Alešou a Dobryou na ohromné vojsko tatarské a porazil je. Bohatýi ruští zpyšnli tímto vítzstvím a zaali se vychloubati, že se nebojí ani moci nadzemské. V tom zjevili se dva bojovníci a vyzvali je na souboj. Aleša, Dobrya a Ilja pustili se do nich; peali jednoho, ale ranou pibývalo nepátel. z jednoho povstali dva a tak každou Užaslí bohatýi dali se na útk, zabhli do skalnatých hor a inu zkamenli Tak v ústech pvc porážka Rus zmnna byla ve vítzství a zahynutí pedních bohatýru motivováno epicky jejich pýchou a vzepením nebeské síle. v
se
i
.
.
.
Batyga Batygovi.
V djinách tou
mrou
ruských nebylo osudnjší události, která by byla otásla celou ruskou zemí, jako vpád Tataru. Památka
na tuto strašlivou pohromu obrazila se též v ústní epice ruské. Historický Batu, synovec Ugetajv, sluje v bylinách Batyga Baje výprava na Rus. Batyga tygovi a pedmtem zpvu o
nm
piblíživ- se s
ohromnou
silou
vojska k? kijevu,
míra, aby vypravil na souboj
Pední rekové boji
pihlásil
Ilja, st'
Dobrya Vasilij
s a
ním nkterého Aleši nebyli
Ignafjevi,
který
/
Éádá knížete Vladibohatýru ruských.
práv pítomní; nejdíve
k
9telami
ubil
79 Batygova syna, potom zet a konen strýce jeho. Na vyzvání Batygovo Vasilij dobrovoln se vydal do stanu tatarského a sliboval Batvgovi, že pro dobude Kijeva, dá-li mu 40 tisíc vojska. Batyga dal se zlákati, odevzdal mu 40 tisíc, ale Vasilij vojsko tatarské zavedl do lesa a tam je pobil. To se tikráte opakovalo. Batyga dal se spšn na útk a zaklínal se, že už nikdy nebude útoit na Kijev.
pvc
zcela se zmnila; poražeudálost v ústech Rusové, nýbrž Batu sám. Mladý rek Vasilij Ignajevi je snad totožný s knížetem Vasilijein Konstantinoviem, který podle zprá\ letopisných byl zajat Batyjem v bitv na Šiti.
Historická
nými nejsou
tu
Dunaj Ivanovic.
Dunaj Ivanovic
slíbil, že Vladimírovi piveze nedceru litevského krále Opraksii. Pomocí Dobryovou slib svj vykonal, Opraksii do Kijeva pivedl a sám bojem pinutil Opraksiinu sestru Nastasju, aby se stala jeho ženou. Pi svatební hostin Nastasja se chlubila, že nikdo neumí tak mistrn stíleti z luku jako ona. Dunaj se s ní vsadil o velikou sázku. Vzdálil se od Nastasji na celou verstu, položil si zlatý prsten na hlavu a hle, Nastasja pímo stelila do prstenu a rozplila jej. Potom položila si prsten na hlavu, Dunaj na stehl, ale nedostelil, po druhé stelil a pestelil, po tetí stelil a šíp vnikl do srdce Nastasjina. Dunaj ze zoufalství se probodl. Z krve jeho vyprýštila eka Dunaj, z krve Nastasjiny eka Dnpr.
Bohatýr
vstu knížete
Z
historie
hodnou,
je
známo, že
píse, do níž se Dunaje jako svata.
to
byl vlastn Dobrya, jenž Vladitoto thema mohla býti složena nedosti jasných dostalo jméno
Rogndu. Na pozdji z píin
mírovi opatil ženu
V rekovi Dunajovi neteba hledati personifikaci Dunaje, nebo jméno Dunaj jako název osobní bylo na Rusi známo. Podle letopisných zpráv byl na p. vévoda Dunaj ve službách Vladimíra Vasilkovie, knížete volyského v XIII. st. Zakonení byliny, že z krve Dunajovy vytekla eka Dunaj, obsahuje oblíbený motiv zkazkový o ek. S historickým Dunajem mohl se tento motiv tím snáze spojiti, ježto jméno reka a eky eky
pvod
souhlasilo.
Suchman Odichmanjevi. Historický základ mají bez pochyby také písn o SuchiiiaNa kvase u Vladimíra bohatýi honosili se svými iny, jen i. Suchman sedl tich a jídla se nedotýkal. Když se ho Vladimír tázal, pro mlí a niím se nechlubí, slíbil, že pinese mu bílou labu, živou a nezrannou. Na cest setkal se s velikou silou tatarskou a pobil Tatary až na ti. Ti skryli se pod keem rokytovým n o v
8()
lstiv ranili Suchmana stelami clo boku. Suchman vytrhl si stely, k ránám piložil listí makové a zabiv Tatary, vrátil se k Vladimírovi oznamuje, že sice nepinesl bílé labut, ale že zahubil velkou sílu Tataru, která hrozila Kijevu. Vladimír tomu nevil a kázal Suchmana uvzniti. Když však Dobrya potvrdij i
pravdu slov Suchmanových, Vladimír kázal Suchmana vyvésti / vzení a chtl ho obdarovati. Uražený Suchman vytrhl si z krvavých ran listí makové a z jeho krve vytryskla eka Suchman (Suchona). V letopisech ruských vypravuje se analogický píbh o Demjanovi Kudenovii, bohatým perejaslavském, který pemohl Polovce, obléhající Perejaslav, a rann byv v boji zemel, zamítaje dary, jež mu kníže perejaslavský nabízel za odmnu. Pozdji historickému reku dostalo se jiného jména ve spojení s ekou Suchonou a Tatary. Polovci zamnni byli populárnjšími nepáteli Rusu
II.
Od
Bohatýrské byliny novgorodského cyklu.
bohatýrského rozlišuje se skupina bylin Hlavními reky. tohoto cyklu nejsou bojovníci, nýbrž bohatí synové kupetí. ást bylin pvodn novgorodských pimkla se tsn k cyklu kijevskému, ást zachovala svou samostatnost. kijevského
cyklu
novgorodského pvodu.
1
.
N
o vgo
r
o d
s k é
bylin
y v
r
á
m
c
i
k
i
j
evs k é h o cy k
1
u.
inilo Plenkovi.
Písn o urilovi rozdlují se ve dv skupiny. V první je vylíen píjezd urilUv do Kijeva a služba jeho u dvora Vladimírova; pedmtem druhé skupiny je milostný pomr mezi Curilem a Kateinou Nikulinou, ženou dvoana Bermjaty. Curilo líí se jako ohromný bohá, který svou nádherou v úžas uvádí Vladimíra a jeho bohatýry. Sátí se bohat a ozdobn, takže ženy dvoan Vlasama knžna Apraksie je do nho zamilována. Cudimírových rilo sám oblíbil si mladou ženu Bermjatovu Kateinu a za nepítomnosti mužovy ji navštvoval. Vtším dílem koní se byliny smrtí Curíla a Kateiny, jež Bermjata ze žárlivosti zahubil, Písn o urilovi vzniklv nepochybn v Novgorod, sídle bohatých a nádhery milovných kupc, jejich/ zástupcem je Curilo. Rozvoj kupeckého stavu v Novgorod dospl nejvtší \ vše na po. XV. st. a v této asi dob byla bylina o urilovi složena i
Pimkla rických
se
k
cyklu
kijevskému,
ale
zachovala
v
kulturn-histo-
podrobnostech zejmé stopy s\ého pvodu. Solovej
Budimirovi.
Slavný a boharj host-kupec, Solovej Budimirovi, pijel A Kjjeva na korábu „Sokol" /váném, který b\l velmi mistrn zhotoven
81
V
sad netee Vladimírovy Zapavv pes noc dal uprasvé družin nádherný palác se zlatou stechou. Zapava probudivši se ráno, vstoupila do paláce; v prvé síni tpytily se zlaté poklady Solovjovy, ve druhé modlila se potichu Solovjova matka, v tetí ozývala se hudba. Spativ Zapavu, radostn ji uvítal. Zaali hráti v šachy a Solovej tikrát obehrál Zapavu. Podle jedné verse palác a odplul pry. si ji vzal za ženu, podle jiné složil svj Byliny o Solovjovi se shodují se svatebními písnmi ruskými, jejichž symbolika (zelený sad, hra na housle a v šachy) jasn se v nich obráží. V dji shodují se zase byliny s knižní povstí ruskou o Vasiliovi Zlatovlasém, králevici eské zem, jejímž pedmtem je rovnž svatební cesta rekova pro nevstu. Kulturní a pírodní detaily ukazují, že bylina .složena byla na pud novgorodské. Jméno knížete Vladimíra a jeho netee Zapavv bylo do ní vloženo teprve pozdji, když vešla v cyklus kijevský. zeleném
viti
Stavr Godinovi.
Na kvasu u Vladimíra knížata a bojai hodují a vychloubají se. Jediný bojarin Stavr Godinovi nevychloubá se veejn, nýbrž tiše praví soudruhu, že jeho paláce jsou daleko krásnjší než Vladimírovy. Má prý doma mladou ženu krasavici Vasilisu, zlatý poklad, kterého neubývá, ti sta mládc, kteí nestárnou, a ti sta híbat, která se jízdou neunaví. Tyto doslechl Vladimír, rozhnval se a kázal Stavra spoutat a uvrci do žaláe. Potom vypravil zvláštního posla na dvr Stavrúv, aby se zmocnil jeho bohatství a pivedl do Kijeva jeho mladou ženu. Zpráva o tom dostala se Vasilise; ta nemeškala, dala si ostíhat vlasy, odla se v mužský šaí a jela se temi sty mládci do Kijeva, vydávajíc se za posla ze Zlaté ordy, který jede vybrat u Vladimíra povinnou da. Vladimír uctiv pivítal a pohostil, avšak knžna Eupraksie tušila v ní ji ženu. Zkoumáno její pohlaví bojem, stelbou a konen hrou v šachy, ale nevyzkoumáno.- Za odmnu žádala hudce, aby ji potšil hrou na housle. Vladimír vda, že Stavr vyniká jako hudec, kázal ho vyvésti ze žaláe. Stavr dlouho nemohl poznati své ženy, až se mu sama proznámila. Byli potom oba s velikou poctou od Vladimíra propuštni. Píse o Stavrovi založena je na rozšíeném motivu pohádkovém o rekovné žen, která vysvobodila svého muže ze žaláe. Motiv tento navázal se na historickou osobnost, novgorodského bojara Stavra, o nmž bylo známo, že byl s jinými bojary uvznn od Vladimíra Monomacha v Kijev.
ei
Ivan,
kupecký syn.
Bylina o Ivanovi, synovi kupeckém, obsahuje dva zcela rzné motivy pohádkové. První, pipomínající ruské písn- o Hoi-neštstí,
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury. 6
82 mládí a prodeji do ciziny. Ivanuška, kupecký svn, zbožím za moe, propil a prohýil všecko zboží a v zástavu dal ješt své koráby. Matka vdova pijela za ním, našla ho v krme mezi pijáky a hýily a prodala ho zámoským kupcm. Pedmtem druhé ásti je pohádkový motiv o sázce, í kon jsou rychlejší, han vsadil se s knížetem Vladimírem o svou bujnou hlavu, že na svém tíletém kosmatáku projede dalekou cestu z Kijeva do Cernigova mezi bohoslužbou polední a ranní. Ivan sázku vyhrál a byl od knížete bohat obdarován. Kulturní zabarvení byliny ukazuje na její novgorodský pvod; složena byla asi v XV. nebo XVI. st. a má zejmé stopy skomorošského pvodu. jedná odjel
o jeho
S€
2.
ist
novgorodské byliny.
novgorodských, které nebyly zabarveny prostedím kipomrn málo. Opvují se v nich hlavn tyto osobnosti: Vasilij Buslaj2vi, Sadko, bohatý kupec, a kupec Terentiše. Bylin
jevským,
js
Vasilij
Váženému
arodjky
šlechtici v
Buslajevi.
Novgorod
Buslajovi narodil se
psobením
Brzy po jeho narození Buslaj zemel a zanechal veliké jmní. Vasilij vynikaje obrovskou silou tlesnou, byl povahv prudké a svárlivé. Spojiv se s pijáky a dobrodruhy-rvái, strojil potiliní rvaky, pepadal klidné obany a mrzail je. Obané novgorodští žalovali na u jeho matky Amelfy Timofejevny, ale Vasilij byv tím ješt více popuzen, sebral družinu a veejn prohlásil, že se chce bíti s celým Novgorodem, a bude-li pemožen, ie chce platiti Novgoroanm velkou roní da. Nastal krutý zápas, který trval od rána do veera. Posléze Vasilij zvítzil a pinutil Novgoroany, aby mu platili da. Po njakém ase Vasilij vyprosil si na matce požehnání a se svou družinou vydal se na cestu do Jerusalema, Bohu se pomodlit a v ece Jordánu se vykoupat. Na cest Vasilij pišel na vysokou horu soroinskou, na hoe spatil lidskou lebku a odkopl ji. Lebka lidským hlasem promluvila a vštila mu smrt. Vasilij po ní plivl a šel dál. Pišel do Jerusalema, dal sloužit modlitb) za sebe, za matku a celý národ. Po bohoslužb vykoupal se v ece Jordánu. Bylo zvykem koupati se V košiii, nebo jen Kristus koupal se tam nahý. Vasilij toho nedbal a nahý se tam koupal. Na zpátení cest zastavil se s družinou na soroinské hoe u hrubého kamene, ti sáh) zvýši a ti lokte zdéli. Na kameni byl nápis: Kdo po délce peskoí kámen, sra/í bujnou hlavu. Vasilij svévoln skoil po délce, skoil a zabil se. První ást bylin má bezpochyb) za základ historickou osnovu, jejímž jádTem byl) spory mezi šlechtou a mšfanstvem (bohatými syn
Vasilij.
83
Novgorod. Druhá ást je obsahu legendového. Lidská hoe soroinské je patrn lebka Adamova, kterou podle legendy pochoval Šalomoun na Golgoth; obrovský kámen je asi kámen alatyr, známý z duchovních verš ruských.
kupci) v lebka na
Sadko, bohatý kupec. Život bohatých kupc novgorodských obráží se v písních o Sadkovi. Sadko jezdil dvanáct let po matušce Volze-ece, potom zatoužil usadit se v Novgorod. Ukrojil kousek chleba, posolil jej a kázala mu, aby obtoval Volze. Volha-eka pijala jeho -a od ní vyídil poklonu bratru jejímu, jezeru llmeni. Sadko vyplnil poruení Volžino. Zjevil se mu dobrý mládec z Hme-jezera a poradil mu, aby v jezee lovil ryby. Sadko najal rybáe a vylovil veliké množství ryb, které se mu doma promnily v drobné zlaté peníze. Podle jiné verse Sadko žil s poátku v Novgorod, nemaje žádného jmní; ml toliko housle javorové, s nimiž chodil hrát na hostiny. Jednou vyšel k llme-jezeru a zaal hráti na housliky. Opakoval to po ti dni a tetí den vystoupil z jezera moský car a poradil mu, aby se vsadil s bohatými kupci novgorodskými o svou hlavu, že v llme-jezee žijí rybky se zlatými šupinami. Sadko uposlechl a vyhrál v sázce ti veliké krámy zboží. Zaa! kupiti a získal si ohromné jmní. jeho dobrodružství na moi vypravuje se toto Sadko vypravil 30 koráb se zbožím novgorodským a odpiul po ece Volchovu na jezero Ladožské, odtud na Nvu, z Nvy na moe a ze siného moe do Zlaté ordy. Tam zboží draho prodal. Na zpátení cest strhla se prudká boue. Sadko tušil, že to moský car zpsobil boui za trest, že mu neplatí povinné dan; proto kázal vrhnout beku istého stíbra do rnoe. Když boue nepestala, obtoval moi beku zlata. Ale boue se neutišila; Sadko poznal, že moský car žádá lidské žertvy. Metány losy a po každé padl na Sadka. Vzal tedy své housle, kázal svalit na moe prkno a po prkn se spustil na moe. Koráby hned se hnuly s místa a pluly jako erné vrány. Sadko usnul na prkn a probudil se na dn moském. Moský car žádal, aby zahrál na housle. Ti dni Sadko hrál a moský car tancoval voda v siném moi se rozhoupala a s žlutým pískem se promísila. Mnoho korábu utonulo, mnoho lidí zahynulo. Plavci obrátili se s prosbou k sv. Mikuláši Možajskému o pomoc. Najednou Sadko ucítil, že se nkdo dotkl jeho ramene. Ohlédl se a spatil šedivého staíka, který mu kázal, aby pestal hráti. Zárove dal Sadkovi radu bude-li ho chtít moský car oženit, aby si nevybral nevsty ani z první, ani z druhé ady dívek, nýbrž z ady tetí dvušku ernavušku. Sadko uinil
ob
i
(
)
:
:
:
—
podle
rady staíkovy. Po svatebním kvase Sadko usnul, a když se probudil, znamenal, že je v Novgorod. Vidí po ece Volchovu plují jeho koráby
—
84 se
odmnu
vším bohatstvím. Za
postavil
kostel
Mikuláši
sv.
Mo-
žajskému.
Sadkovi zakládala se asi na njaké události Pvodní píse skutené. Novgorodské letopisy zaznamenaly, že jakýsi bohá Sotko, S*bdko vystavl v XI. neb XII. st. kamenný kostel muedníku Borise a Qiba nad Volchovem, muže býti, že z vdnosti za zachránní od smrti na moi. O této události složena byla píse; k pvodní osnov její pipojila se pozdji povídka o arovném hudci, jenž si svou hrou zjednal píze moského cara a byl od nho bohat obdarován. Dalším rozvojem pipojily se k bylin ješt jiné živly báchorkové a legendové, jako o žertv moi, o pobytu Sadkov u moského cara, o svatb jeho s moskou dívkou, o sv. Mikuláši, patronu plavc a j.
Kupec Teientiše. bohatý kupec, starý Terentij, který ml mlasi naíkala na velikou bolest v tle a poslala Terentia pro lékae. Na cest Terentij potkal veselé brachy skomorochy, kteí mu slíbili, že ženu jeho vyléí. Hned koupili hedvábný mch, ervený prut a tžkou hl okovanou. Do mchu posadili Terentia a na zádech ho odnesli domu. Avdoji oznámili, že Terentij leží mrtev u kalinového mostu. Jak to Avdoja uslyšela, rozveselila se a prosila skomorochy, aby jí zazpívali, že se starý muž nevrátí. Skomoroši zahráli na húselky a zazpívali, již. Terentij vyskoil z mchu s prutem a holí a zaal jimi léit svou ženu. Pohlédnuv na postel, vidl, že se pod sobolovou pokrývkou pohybuje „neduh" milenec jeho ženy. Zaal do nho bušit, ..neduh" dal se na útk a vyskoil oknem. Tak vyléil Terentij svou
V Novgorod
žil
dou ženu Avdoju. Ta
—
—
Skomorošský
ženu.
pvod
Byliny s látkami
III.
této
ist
písn
zetelný.
je
zkazkovými a legendovými.
V
písních dosud uvedených picházejí sice hojné živly pohádlegendové, ale vedle toho jsou v nich pece tu a tam stopy pvodní osnovy historické nebo aspo kulturn historického bylin zkazkové nebo legendové živly pezabarvení. V jiné vládají, nkde aspo osoba v nich opvovaná má jméno historické, asto však ani toho není. Zvláštní skupinu tvoí tu byliny o tak zvaných bohatý-
kové
a
ad
rech starších: jim/ 1
byl
.
pikládán
Byliny
Svjatogorovi, Volchovi a Mikulova Seljaninovii, dležitý význam mytologieký.
o tak
z
v a n ý c h
b o h
a
t
v
r
e
Ch
s
t
a
r
š
i
c h
.
Svjatogor.
Svjatogor líí se jako ohromný velikán, vvšsi IcSU hlavou sahající do bhutých oblaku; sama máti Syrá
stojatého,
zem
ne«
85 unésti, proto bydlil na vysoké Svaté Hoe. Jednou Svjatogor sedl na svého kon a jel v isté pole; síla mocn v proudila a tíhou svou ho tísnila, takže zvolal: „Kdyby byl kruh v nebi božím a druhý kruh v syré zemi matušce, obrátil bych zemi tu matušku, obrátil bych ji spodem k vrchu." Na cest ped sebou spatil dva starce, kteí sali s plecí raneek a položili jej na zemi. Svjatogor chtl raneek pozvednouti prstem, potom rukou, posléze vší silou, ale raneku nepozdvihl, nýbrž proboil se po kolena
mohla ho
nm
zem.
do syré
Tohoto mocného bohatýra Ilja Muromec chtl poznati. Potkal ho v istém poli a vidl, jak snímá s plecí kišálovou skí a staví ji pod dub. Ze skín vyšla bohatýrská žena a nosila Svjatogorovi na stul jídla cukrová a pití medová. Svjatogor nasytiv se, ulehl do stanu a usnul. Žena bohatýrka zvala Ilju k sob a miliskovala se s ním. Potom posadila ho do hluboké kapsy svého muže. Svjatogor probudiv se, zavel ženu zase do skín, se skíní vyjeho naskoil na kon a jel k Svatým Horám. Cestou jal se
k
„Díve jsem
bohatýra a ženu bohatýrskou a nyní vezu ženu bohatýrskou a dva bohatýry." Svjatogor vytáhl Ilju z kapsy a dovdv se od nho, co se stalo, nevrnou ženu ubil a s Iljou se spátelil, nazývaje ho menším bratrem. Jezdíce spolu po dobrodružstvích, pijeli jednou k veliké rakvi si do ní lehne. Lehl nápisem: komu souzeno v rakvi ležet, •s do ní Ilja, ale rakev pro velká a široká. Položil se do ní Svjatogor, a rakev jako pro udlaná. Svjatogor vzal ješt víko a pikryl se jím. Když cht! vstáti, nemohl víkem hnouti a prosil Svjatogoriiv byl tak tžký, že abv je meem rozrazil. Ilju, ho Ilja nemohl pozvednouti; k rad Svjatogorov nahnul se k rakvi a Svjatogor dechl na dechem bohatýrským. Ilja znamenal v sob a udeil na víko: kam udeil, vysílu trojnásobnou, uchopil rostl obru železný. Svjatogor poznav, že mu souzeno umíti, rozlouil se s Iljou, odkázal mu svj a skonal. Svjatogor patí mezi nejzáhadnjší postavy epikv ruské. Byliny samy vyluují ho z ady bohatýrú ruských, pjíce o nm, že nejezdil na svatou Rus, že ho nenosila máti syrá zem; to znamená asi, že typ jeho nevznikl na domácí, nýbrž že pevzat byl odjinud. Bvl-li obraz jeho vytvoen podle povstí kavkazských o velikánech i podle finsko-estonské básn o synovi Kalevov, íkati
:
vozil
a
Me
me
me
pd
rovnž
líí jako ohromný velikán, nadaný obrovskou zatím rozhodnouti. Jisto jest však, že se na jeho postavu navázaly rozmanité motivy z apokryfu a jiných zkazek. Složení bylin o Svjatogorovi klade se teprve do XV. neb XVI. st.
který
se
silou, nelze
Volch Svjatoslavjevi (Volga Buslajevi).
Bohatýr drostí.
Pvod
tento
vyznaoval
se
neobyejnou
jeho byl tajemný; matka jeho
chytrostí
a
Marfa skoila
mous
ka-
86 tnene na lítého draka a porodila Volcha. Narození jeho provázela se rozkolése zachvla a siné divná znamení: syrá balo, ryby skryly se v moskou hlubinu, ptáci odletli vysoko do nebes, tui a jeleni utekli za hory, zajíci a lisice do houští. V desátém roce Volch vyuil se tmto moudrostem rybou štikou plo-
moe
zem
:
moích, ptákem-sokolem létati pod oblaky a šerým vlkem skákati po širých polích. Když mu bylo 17 let, sebral družinu a vydal se s ní na lov. Družina nemohla nic uloviti, on však pro-
vati
v
mniv orla,
se ve lva, nachytal
mnoho
nalovil
všeho druhu
ptactva
a
udlav
zve, promniv
se v ptáka*
rybou -štikou,
se
nachytal
rozmanitých ryb.
Jednou
Volch
promniv
se
v
malého ptáka, letl do
zem
hodlá vpadnouti na Rus, promnil se v šerého vlka, vnikl do maštale a všem koním hrdla pekousal. Potom promniv se v hranostaje, vskoil do zbrojnice, pelámal luky, perval ttivy, vylámal stelky, otupil šavle a zohýbal palice. Poté promnil se znovu v malého ptáka, doletl do Kijeva, kde svolal svou družinu, táhl s ní do zem turecké, pemohl nepipravené nepátele a vrátil se s hojnou koistí clo
turecké
a vyslechnuv
potají,
že
turecký
sultán
Kijeva.
památka na historického na Olega Svjatoslavie. Oleg proslavil se válenou výpravou proti Caihradu r. 907; v písních místo Caihradu nastoupila turecká zem. Líí-li se Volch jako vynikající lovec, tkví v tom snad njaká reminiscence na velkolepé lovy, jež poádal historický Oleg. Na toto historické jádro navázaly se pak rozmanité motivy zkazkové, jež obsah bylin k nepoznání zmnily.
Zdá
se,
že se ve Volchovi zachovala
knížete Olega
Vštího
a
Mikula Seljaninovi.
Ve spojení s Volchem vyskytuje se jiný bohatýr, Mikula Seljaninovi. Volch jeda vybírati da z mst, která mu rodný strýek Vladimír daroval, v širém poli spatil oráe, který oral kobylkou hndožlutou a ploužkem javorovým. Volch pustil se za oráem, ale Mikula Seljaninovi dohonil. ho teprve tetí den. Orá tento vypráhl svou kobylku, zstavil pluh v brázd a jel s Volchem, Na cest si vzpomnl na svj pluh a Volch poslal nejdíve pt, potom deset mládc a konen celou dru /inu, aby pluh ze zem povytáhli a vrhli ho za ke rokytový. Nikdo ani Volch nemohli však pluhu vytáhnouti. Tu pijel Mikula sám, v/al pluh jednot! rukou, ze /em ho vytáhl, hlínu s nho setásl a vrhl ho /a ke rokytový. Potom ujíždli dál; Mikulova kobylka cvalem uhánla a kon Volchova za sebou nechávala. Zdá se, že Mikula slul pvodn Seljaginovi, co! bj souviselo SC slovem s e l'g i, t. j. nivy, porostle travou a lesem. Sk)VO toto j<dosud obvyklé gub. oloncké s popis, jakým se líci orba \
87 Mikulova, pipomíná obraz orání takových niv na severu Ruska v gubernii novgorodské a oloncké. Z tohoto podntu vytvoen byl snad obraz ideálního oráe, vládnoucího neobyejnou silou. Vznik byliny klade se do oblasti novgorodské v XIV. neb XV. st. 2.
Jiné byliny
"s
motivy pohádkovými
a
legendo-
vými. Djuk Stpanovi. Tento bohatýr pijel z Indie na dvr Vladimírv a o své rodné zemi vypravoval vci pímo bájené. Vida devné kostely kijevské a mosty ernou zemí nasypané, vychloubal se, že v jeho otin od božích církví do palác blokamenných vedou mosty kalinové a po nich rozestena jsou sukna karmazínová, aby si chodci neumazali stevíce safianové. Pozván byv na hody u Vladimíra, málo jedl a pil; na otázku Vladimírovu, zdali mu nechutná, odvtil, že nemže jíst a pít, ježto koláky páchnou chvojí sosnovou a nápoje stuchlinou. U jeho matky jsou prý pece polívané a pometla hedvábná, která se namáejí do rosy medové. Tam pekou koláky z mouky pšeniné: koláek sníš, druhý snísti duše hoí, druhý sníš, tetí s mysli ti nejde.... íši piješ, druhou vypít duše hoí, druhou piješ, tetí s mysli ti nejde. Vladimír udiven jsa líením takové nádhery, poslal zvláštní posly do Indie, aby se o tom pesvdili. Odpov, kterou mu pinesli, znla: prodej své stolní msto Kijev, kup za utržené peníze papír, prodej ješt msto ernigov, kup za to péra a ernidlo potom teprve
m-
:
žeme bohatství Djukovo
popsati.
Bylina tato vznikla bez pochyby na základ známého v literatue „Poslání presbytera Jana k císai eckému Manuilovi", v nmž se
líily
divy a bohatství Indie.
Skladatel
bu
ruské
byliny
ml ped
sebou njakou báse nebo povídku byzantskou, založenou na tomto poslání. Složení byliny klade se na halisko-volyskou Rus v XIII. st. Jméno knížete Vladimíra dostalo se do ní teprve tehdy, když byla spojena s cyklem kijevským. Ivan Godinovi. Ivan Godinovi, synovec Vladimírv, unesl spanilou Nastasju, dceru bohatého kupce v ernigov, která byla zasnoubena caru Košeji Tripetovii. Na cest dohonil je Košej a mezi obma soupei nastal krutý boj. Pomocí Nastasji byl však Ivan spoután a k syrému dubu pivázán. Když se Košej s Nastasji v stanu bavili, piletl havran a lidským hlasem vštil, že se Nastasja pece dostane Ivanovi. Košej se rozhnval, uchopil luk a stelil po havranovi, avšak stela se a vrátila ubila Košeje. Nastasji uchopila ostrou šavli a hrozila Ivanovi smrtí, nepustí-Ii ji zpt,
88 ale
šavle vypadla
skoil
na
ústa
rychlé
jí
z
tesoucí ruky
nohy
a za
trest
a roztála pouta Ivanova. Ivan usekl nevrné Nastasji ruce,
nohy.
a
Bylina tato zakládá se na oblíbené lásce pohádkové o nevrné žen, která byla zejména hojn rozšíena v literaturách východních a odtud asi vnikla do epiky ruské tak jako d© jihoslovanské.
Potyk Ivanovic.
od cara Lichodje, setkal se s lapromnila v krásnou dívku. Potyk dal dívku poktíti, nazval ji Avdojí a vzal si ji za ženu. O její kráse dovdl se car Košej, pitáhl ped Kijev a žádal Vladimíra, aby mu vydal Avdoju. V pravý as vrátil se Potyk dom a vojsko Košejovo pobil. Po tech letech pitáhl Košej po druhé, byl však od Potyka zase poražen. Zatím zemela žena Potykova a podle slibu, který si uinili, dal se Potyk s ženou pochovati. O plnoci vplazil se do hrobu had s mláaty, cht hrýzti mrtvé tlo; Potyk ho chytil a chtl roztrhati. Had slíbil, že mu pinese živou vodu. Pinesenou vodou Potvk pokropil mrtvou ženu a ta ožila. Po tech letech pitáhl Košej znovu a odvedl Avdoju. Potyk je pronásledoval, ale Avdoja ho zrádn opila a promnila v bílý kámen. Pomocí poutníka byl to archandl Michael — soudruzi vysvobodili Potyka, táhli do zem Košejovy, pobili jeho vojsko a nevrnou Avdoju pivázali k divým koním. Michajlo Potyk
buti
bílou,
která
vraceje se
se
—
Písn o Potykovi složeny byly z rozmanitých motivu pohádpísní, zejména z bylin z jiných kových, které možno doložiti o Ivanu Godinovii. Jméno Potyk (Potok) dostalo se asi do tchto písní z legendy o Michailovi z Potyky, který ubil draka a osvobodil dívku, pedloženou draku za ob. i
Vaka
Udovkin.
Vaka Udovkin pijel k caru Volšanu Volšinskému žádat o nikp jeho dcerv Marje. Car Volšan mu ji slíbil, doved^-li se tak skiýti, aby ho car nenašel. Po prvé a po druhé car porn icí své arodjné knihy Vaku našel, ale po tetí pispním Mogul-ptáka Vaka ukryl se tak, že car ho nenašel a byl nucen dáti mu svou dceru za ženu. Píse tato zakládá se na pohádce o princezn, která chce jen toho ženicha, který se ped ní dovede ukrýt. V bylin místo princezny její otec, car Volšan, jeho/ jméno souvisí slovem volchv (arodjník).
tyicet poutníku Z lema
kláštera i
s
/;i--t i\
asi
i
se
poutníkem.
Bogoljubova vypravilo se li poutník dp Jerusasi za atamana Kasjana Michajlovie, zastavili se
vyvolivše
89
v Kijev, kde chtla
od knžny Apraksjevny skvle pohoštni.
byli
svésti Kasjana, který se
jí
zalíbil,
ale
Kasjan
jí
unikl.
Knžna Knžna
chtíc se mu pomstíti, kázala mu potají do raneku podstriti stíbrnou íši Vladimírovu. Když byli poutníci na cest, dohonil je Dobrya a oznámil jim, že nkdo ukradl stíbrnou íši knížete. Našli ji v raneku Kasjanov a za trest zakopali ho po plece do syré zem. Když se po pl roce vraceli z Jerusalema, našli Kasjana na živu a poznali, že je nevinen. Šli spolen do Kijeva a byli pozváni ke knížeti na obd. Kasjan dovdv se, že knžna p\
roku churaví, vyhledal ji a uzdravil. Jádrem byliny je známý píbh biblický o Josefovi Egyptském Putifarov, ale skladatel její nevážil asi pímo z bible, a žen nýbrž z legend} o sv. Michailovi-mnichu. -
Jagi: Gradja za
[V.
—
S. Lubi: (Rad 37, 1876). Máchal: O bohatýr. epose slov.
slovin. nar. poeziju
—
Prilog Jagi. rozpraví (tamt. 4!)). Pr. 1894. A. M. Loboda: Rus.
—
J.
bogatyr. epos.
Kijev 1896, 1904.
A. Veselovskij: Svjatonyja maski skomorochi (Razysk. v oblasti rus. duch. sticha VI-X. Spb. 18S3). A. Famincyn: Skomorochi na A. Kirpinikov: K voprosu v drevne-rus. skomorochach Rusi. Spb. 1839. <Sbor. II. otd. Akad. N. 52, 1891). i
—
=
Kotljarevskij Skazanija o rus. bogatyrach (Mosk. Vd. 1857 iskusstva. F. I. Buslajev: Istor. oerki rus. nar. slovesnosíi Spb. 1801. K. Aksakov: Bogaíyri knjazja Vladimíra po rus. psnjam (Soin. I. M. 1861). L. Majkov bylinách Vladimírova cíkla. Spb. 1863.
A.
Soin.
I.).
:
— —
i
—
O
O
:
=
Sobr. Stasov: proischoždeniji rus. bylin (Vést. Jevr. 1868 soin. III. Spb. 1894). A. N. Veselovskij: sravnit. izueniji srednevk. bogatyrstvo eposa (Ž. M. N. Pr. 1868, 11). O. Miller: Ilja Muromec Kijevskoje. Spb. 1869. Kvašnin-Samarin: Rus. byliny v istoriko-geogr. otnošeniji (Beseda 1871, 4 5). Týž: Novyje istoniki dlja izuenija rus. eposa (R. Vést. 1874, 9—10). A. Rambaud: La Russie épique. V.
— —
O
—
i
—
—
—
Paris 1S76.
W.
1879.
(Kijev.
Univ.
rus.
36,
Untersuchungen
Wollner:
Leipz.
Volksepik
—
N.
Izv.
—
1883).
uber
Volksepik d. Grossrussen. o proischoždeniji rus. bylin Die christl.-mvth. Schicht in d. d.
K voprosu
Daškevi:
Jagi:
V.
Ph. I. 1876). A. Veselovskij: Južno-rus. byliny (Sbor. II. otd. Akad. N. 22, 1881: 1SSI). Týž: Melkija zamtki k bvlinam (Ž. M. N. Pr. 1885, 12;
1886,
12;
(Afsl.
1888,
5;
1889,
5;
—
1S9Ó,
—
8).
Týž:
Otryvki
vizant.
eposa
v rus. (Vést. Jevr. 1875, 4). Týž Opyty po istor. razvitija christ. legendv Týž: Bylina o Sadk (tamt. 1886, 12). (Ž. M.N. Pr.sv. 178, 183, 189, 191). Ví. Chalanskij: Velikorus. byliny Kijev. cikla. Varš. 1885. Týž: K istorii poct. skaz. ob Oleg Všern (2. M. N. Pr. 1902, 8; 1903, 11). A. I. Sobolevskij: K istor. rus. bylin (2. M. N. Pr. I8S9, 7). Iv. Zdanov: Rus. bylevyj epos. Spb. 1895. Týž: l< liter, istoriji rus. byl. :
—
—
—
poeziji (Soin.
Vs.
Oerki torych
I.
1904).
—
Miller: Ekskursy v oblast rus. nar. eposa. M. 1892. Týž: nkonar. slovesnosti. M. I., 1897; II., 1910. Týž: mstnych otgoloskach v bylinách (Izvst. II. otd. Akad. N. 16, Týž: K bylinám ob Iljo Murom. Solovj Razb. (tamt. 17,
—
rus.
1911). 1912). Týž: N. Pr. 1912, 2). 1912, S).
—
O
i
K voprosu
—
Týž:
o vozrost kazaestv Ilji Muromca (2. M. K bvl. o boje Ilji Murom. s Dobrynej (tamt. i
90 N. Potanin: Vost. motivy v srednevk. evrop. epose. M. \> Stariny o Svjatogor poema o Kalevi-Poeg {Z. M. N. Pr. 1902, 1). Týž: Povst' o Mamajevom pobojiš (Sbor. II. otd. Akad. N. 81, 1905). - Týž: K lit. istoriji starin o Volg (2. M. N. Pr. 1905, 11). A. V. Markov: Iz istoriji rus. byl. eposa. M. I., 19íió; II., 1907. Bytovyja erty rus. bylin (Etnogr. Obozr. 38, 59, 1904). B. M. Sokolov: Istor. element v bylinách v Danil Lov. (Rus. Fil. Vést. 64, 1919). N. J. Korobka: Skaz. ob uroišach ovru. ujzda byliny o Volg zvst. II. otd. Akad. N. 13, 1909.] Svjat. G.
S.
i
šambinago:
i
—
—
i
("1
>
{
).
HLAVA
II.
Epika jihoslovanská. Epické písn srbsko-chorvatské a bulharské opvují až na skrovné výjimky stejné látky, takže je lze shrnouti v celkový obraz. Po form dlí se junácké písn srbsko-chorvatské ve dv skupiny; písn s delšími verši slují bugarštice, bugarkinje Druhou, daleko eta pedstavují starší typ epiky jihoslovanské. njší skupinu tvoí písn s verši desítislabinými íká se jim na Bugarštice zachovaly rozdíl od bugarštic guslarske pesme. se jen rukopisn v starších záznamech; lid jich již nezpívá a nepamatuje, zdali je kdy zpíval. Písn s verši kratšími zpívají se dosud, jako se zpívaly díve. První stopy jihoslovanské epiky ukázaly se na konci XVIII. st. v dob, kdy nadšení pro národní písn bylo všeobecné, ježto byl v nich spatován zdroj nové svží a pírodní poesie. První, jenž ji uvedl ve známost Evropy, byl italský opat Alberto Fortis, který ve svém cestopise „Viaggio in Dalmazia" (r. 1774) otiskl pekrásnou píse národní „Žalosna pjesanica plemenité Asanaganice" v originále a v latinském peklade. Píse vzbudila všeobecný obdiv; sám Góthe ji peložil nmeckv a Herder pojal ji do své sbírky „Volkslieder (1778). Pravé poklady národní písn jihoslovanské vynesl na svtlo teprve Vuk Karadži, jehož první sbírka vyšla r. 1814. Od té doby epika jihoslovanská stala se nejen pedmtem zaslouženého obdivu, nýbrž pelivého studia. Dobu, kdy junácké písn vznikly, nelze bezpen stanoviti, zdá ;
1
'
i
v plné síle zaala tvrí innost epická prouditi tevelikých pevratech a událostech historických v 2. pol. XIV. st., a to nejdíve v Srbsku a Makedonii. Když r. 1403 Turci podmanili Bosnu, odvedli mnoho tisíc obyvatelstva do zajetí; do se
však,
prve
že
po
opuštného území sthovali se Srbové ze Srbska Bosny a Hercegoviny epický repertoár, odkudž
a s
nimi vnikl do-
na západ * na sever. První urité svdectví o epice jihoslovanské podává Benedikt Karipeši, který byl v poselství, vypraveném r. 1530 z Vídn do Caihradu; ve svém cestopise „Itinerarium" vypravuje, že se v Chorvatsku a Bosn mnoho zpívá o Malkošii, Radoslavu Pavlo-
a
se
šíil
32 vii
Paulo witz
von
Radasel)
a Miloši
Kobilicovi
(Khobilowitz). fivara ve své básni „Ribanje" (z r. 1556); jednu o králevici Markovi a jeho bratru Andrijašovi, druhou o zahynutí severinského vévody Radosavy, zabitého udbinským vévodou Vlatkem. Básník Jií Ba rakovu- ze Zadru pojal do své knihy „Vila Slovinka" (z r. 1613) pknou bugarštici o matce Margarit. Jih Kriiani (XVII. st.) pipomínaje, kterak ímané mli obyej pi stole poslouchati písn o slavných inech svých pedku, dokládá, že u Chorvátu a Srbu za jeho mládí kvetlo jakési napodobování onoho obyeje ímského. Vidl prý vznešené pány a rytíe pi kvaších jakož vojíny za jejich zády stojící, kteí opvovali slavné iny Marka 1
)\
í-
(
staré bugarštice
zaznamenal Petr Hektorovi
z
i
králevice,
Nováka Dobeljaka, Miloše Kobilice
a
n-
kterých jiných bohatým. Ve své všeslovansk mluvnici uvedl pak ti verše z bugarštic, v nichž se jmenují krále v ic Marko a Radosav Si ve Slavonský satirik Antun Reljkovi vypravuje ve svém „Satiru" (z r. 1779), jak se za jeho doby mnoho zpívalo v Slavonii, zvlášt o králevici Markovi; v druhém díle „Satira" uvádí pak doslova píse o bratr ích Jaks i cích. V XVI II. st. poízeno bylo již nkolik sbírek pravých písní národních v jihodalmatských mstech Kotoru, Perastu a Dubrovníku. Zachovaly se v tchto rukopisech: 1. dva rukopisy jihoslovanské akademie, napsané asi na po. XVIII. st.; 2. dubrovnický rukopis, k nmuž položil základ knz Curo Matei též na po. XVIII. st. (v sbírce té pokraoval básník Jodza Betondi asi v pol. XVIII. st.) rukopisu, 3. sbírka perastská, skládající se ze dvou z nichž starší je z po. XVIII. nebo z konce XVII. st. V tchto rukopisných sbírkách jsou obsaženy dílem bugarštice, dílem písn guslarské. • Tiskem je vydal V. Boirišic : Národn piesne iz starih, najviše primorskih zapisa (Beograd 187S). Jiná sbírka národních písní z po. XVIII. st. nalezena byla nedávno v rukopise knihovny erlangenské; obsahuje 217 písní epických a lyrických, z nichž pt je v duchu dubrovnické lyriky milostné. Horlivým sbratelem písní národních byl Kai-Miošié. S houslemi v ruce, jak sám praví, toulal se msto od msta, ,,od Skadra do Zadra, od Mostara do Kotora". Látka sebranou svérázn zpi lícoval a vydal v knize ,,Razgovor ugodni národa slovinskýma" (r. 175(), 1759). Písn tam obsažené nebyly ist národní, nicmén budily lásku k poesii národní a vedly na stopu pravých písni národních. Písním jihoslovanským dostalo se hned s poátku sbratele Vuka Stefanovie Koradiie. nad jiné vynikajícího a obratného Poátek jeho bohaté innosti sbratelské tvoí „Mála prostonarodnja slavenoserbska pjesnarica" (Víde 1811). Druhá sbírka „Narodna srbská psiianc.i" 181Y Potom následovaly: „Národn vyšla i. lil. srpske pjesme" (I. Lipsko 1823-4, IV. Videu 1833); nov.-
ine.
;
—
— 9a rozšíené vydání (I.— IV. Víde 1841—1866); úplné vládní wdání (I.— IX. Biograd 1887—1902). Jiné závažnjší sbírky, obsahující junácké písn, vydal: ubro hercegoojkovi (= Simo Milutinovié) Pvannija crnogorska Petar Pctrovi Njegoš: vaka (I. Budím 1S33, II. Leipzig 1837). Ivan Juki Ljub. HerccOgledalo srbsko (Beograd 1845). hercegovake govac (= Gr. Marti): Národn piesme bosanske Luka Mar Janovic : Hrvatske nar. piesme (Zagreb (Osiek 1858). Národn pjesme. Izd. Matica dalm. (Zadar 1863). 1864). HerceBogoljub Petranovic : Srpske národn pjesme iz Bosn Kost a Hórmann: Nágovin (I.— III. Biograd 1867—1870). Hercegovini (I. II. Sarodn pjesme Muhamedovaca u Bosni izdala Marajevo 1888— 9). — Hrvatske národn pjesme. Skupila tica hrvatska (I.— VI. 1896—1939). Bulharských národních písní nejdíve si všímal Vuk Karadži. První sbírku epických písní vydal Iv. Bogoev, Bt>lg. nar. psni Stave/kov, poslovici, Pešta 1842. Další dležitjší sbírky jsou Bolg. psni (Izvst. II. otd. Akad. N. 1855), Bezsonov, Bolg. psni, M. 1855, Rakovski j, Pokazalec. Odessa 1859, A.', i D. Miladinovci, Bi>lg. nar. psni. Zagreb 1861, olakov, Btlg. nar. sborník. Bolgr. 1872, Dozon, Chansons populaires bulg. inedites. Paris 1875, I\a'
:
—
i
—
i
i
—
—
—
i
— i
i
i
:
canovskij, Pamjatniki bolg. nar. tvorestva. Spb. 1882, Bonov, Sbor. ot bi4g. nar. psni. Varna 1884, Ilijev, Sbor. ot nar. umotvor. Sofija 1889, Šapkarcv, Sbor. ot nar. umotv. Sof. 1891. Hojný maknižnina vyd. teriál obsahují Sborníky za nar. umotvor., nauka minist. na národ, prosvšt. Sofija od r. 1889. Epiku jihoslovanskou po obsahu možno jako byliny ruské hlavní skupiny: písn historické a písn s látkami rozdliti na legendovými, apokryfickými a pohádkovými. Písn historické podle chronologie dlí se v tyto cykly: písn o junácích doby pedkosovské, o boji na Kosov, o králevici Markovi, o Brankoviéích Krom toho jsou ješt a Jakšiích, písn uskocké a hajducké. písn lokálního významu, -jako kruh písní ernohorských, muhai
dv
mcdánských, písní
z
doby boj 1.
1
.
Písn
o
Písn
junácích
za
osvobození
a p.
historické. z
doby
p
e
d k o
s
o v
s
k
é.
Tchto písní není mnoho a jsou to \esms písn krátkého rozmru; v bugaršticích není o Nemanjiích zmínky. Velebí se v nich pedevším Štpán Nemanja, jenž postavil mnoho kláChilendar na Athose. O synovi kolovaly písn obsahu legendového, které líily odchod jeho do kláštera a zázraky, jež konal. Zdá se, že písn tyto vznikly podle legendy o sv. Aleksiovi. V písních šteru
a obnovil
Štpána Nemanji,
slavný sv.
klášter
Sávovi,
*94
Deanském
lijí) zachovala se remi(1321 š tepá nu lil. niscence na boj s bulharským králem Michailcm u Velbužda v Bulharsku r. 1330. Car Štpán pozval si všecky junáky srbské a tázal se jich, co asi znamená nedávné zatmní slunce. V tom donesl posel psaní od dcery jeho Jelisavky, provdané za bulharského cara Michala, která mu oznamovala, že muž její uvznil ji i s díttem a vzal si jinou ženu, vdovu krále Andronika. Štpán k rad svého syna Dušana sebral vojsko a táhl proti Michalovi. V boji pemohl nejdíve vdce srbský, vévoda ernohorsky Kolušan, ná-
•o
vojska bulharského Sišmana-Jovana; potom car Michal Kolušana. Vida to mladý Dušan, prosil otce za dovolení, aby sml bojovati; pustil se staten do boje, porazil bulharského cara, osvobodil sestru Jelisavku z vzení, usmrtil vdovu krále Andronika a zmocnil se všech zemí Michalových. Hojné jsou písn o caru Dušanu Silném (1336 1355). Vypravují o jeho narození, satku a pochodu na Caihrad a zmiují (Dušan) roznemohl se na smrt se o jeho smrti. Car Štpán v Prizrenu a žena jeho Roksanda (místo Jelena) povolala pední junáky srbské, aby vyslechli jeho poslední vlí. Car ekl VukaŠinovi „Caruj, kmote, sedm let a osmý odevzdej vládu UroŠovi." V písních národních všeobecn se tvrdí, že Vu kasin nechtl Urošovi odevzdati vládu, vylákal ho na lov a tam ho úkladn zabil. V té píin národní tradice VukaŠinovi kivdí, nebo Vukašin padl v bitv s Turky na ece Marici v záí 1371, kdežto car Uros zemel teprve v prosinci téhož roku. O smrti krále Vukašina složena byla píse tohoto obsahu. Turecká dívka bílila na Marici plátno. Odpoledne voda se zakapinášejíc kon, kalpaky a ranné junáky. Jeden z nich ji lila,
elníka
zabil
—
mst
:
žádal, aby ho z eky vytáhla. Když to uinila, prosil ji dále, aby poslala pro svého bratra Mustaf-agu, který by ho pijal do svého
Zrádný Mustaf vzal okovanou Pozdji králevic Marko poznal a ual jí Mustafovi hlavu. Car turecký šavli chtl za to Marka potrestati, ale Marko se na tak zlostn oboil, že car se ulekl a místo trestu Marka obdaroval. Bulhai vzpomínají rovnž v písních na své staré panovníky. Opvuje se car Jan A s n, jak za jeho nepítomnosti prokleta
domu, šavli
až
by
se rány jeho zahojily.
junákovu a srubl mu otce svého Vukašina
hlavu.
jedna babice zavolala Turky, kteí zarobili caici se sestrou Janinkou a synem carovým. Když to car uslyšel, sedl na ku, dohonil Turky, syna. V nkolika písních zapobil je a osvobodil ženu, sestru 1'urky ni Sofijském chovala se památka na boj Jana š š m a n s poli u Samokova. Písn jeho smrti pipomínají motivy z písní i
i
i
srbských. V epice bulharské zachovaly se dále vzpomínky na c ira Konstantina. Míní se jím bez poch\h\ poslední byzantskj panovník Konstantin XII., o kolovali v ecku hojná písn, které se
nmž
95 dostaly k Bulharm. Zajímavá je zvlášt tato píse. Když Turci zaali útoiti na bulharské carství, car Konstantin a caice Helena poslali proti Turkm dva junáky, Marka králevice a Relju z Pazara. Junáci vyšli na Sofijské pole a sekali Turky; ale ze dvou polovic povstali dva Turci atd. Vidouce, že jim nepomáhá, odešli k caru Konstantinovi a oznámili mu to. Car hrd odvtil Až vylezou tyto ryby z pánve, tehdy mi Turci vezmou carství! Rvbv skuten vylezly a car poznal, že mu Turci odejmou vládu. Šedl i
Bh
:
k
V jiné písni se praví, žalno; to bylo píinou, že Turci dobyli jeho íše. Pád íše byzantské (var. bulharské) motivuje se tu podobn jako zahynutí ruských bohatým v boji nad na
a jel
do boje, kde ho Arapin
že car Konstantin zpyšnl, až bylo
ekou
ubil.
Bohu
Kalkou. 2.
Písn
o
boji na
Kosov.
.Málokterý národ zachoval ve své poesii obraz dávných osudu svých tak jasn jako Srbové v písních o osudném boji na Kosovu poli na Vidov den r. 1389. Písn kruhu kosovského opvují jednotlivé ásti boje a pední hrdiny v boji zúastnné, takže vhodným seadním možno z nich složiti celou epopeji kosovskou „Lazarici ', jak ukazují podobné pokusy St. Novakovie, Arm. Pávice, G. Martie, T. Ostojie, J. Stojkovie a j. 1
Mezi nejstarší písn kosovské patí bugarštice, vzniklá asi kolem r. 16C0. Má tento obsah. Busi (var. Musi) Štpán budí svou ženu Jelu a žádá jí, aby pohlédla na nebe, zdali už denice svítí na východ, zdali bubny iní ped dvorem knížete Lazara a kupí-li se tam vojsko. Jela mu oznamuje, že denice už svítí, bubny zní a vojsko se shromažuje. Bušié vstal a poruil svému sluhovi Oliverovi, aby sedlal kon a pipravil zbra k boji. Jela zatím vypravovala Bušící sen, jak z jejich dvora vyletl sokol a vrátil se bez rusé hlavy; prosila muže, aby nechodil do boje. Bušié toho nedbal a odjel s Qliverem na dvr Lazarv k ostatnímu vojsku. Caice Milice vidouc oknem statené vojsko, laskav je pozdravila, zaplakala a vypravovala Miloši Obiliovi svj sen. Vidla, jak hvzdy padaly s nebe, jasný msíc se zatemnil a nebe na tyi strany se rozpuklo. Miloš jí sen tlumoil takto: budou padati hlavy statených junák, zatemní se líce Lazarovo a tvoje srdce žalem pukne. Milice se zarmoutila a prosila cara Lazara, aby aspo jednoho z Jugoviu u ní nechal, car jí to však odepel. Potom hnulo se vojsko a vesele pitáhlo na Kosovo. Pi veei Vuk Brankovic obvioval Miloše ze zrady. Miloš zvednuv zlatou íši, pipíjel Lazarovi, zapisahaje se, že ho nezradí a na dkaz toho že v noci vnikne do stanu cara tureckého Murata a zabije ho. Se svými druhy Ivanem Milanem a Nikolou Kosoviem (t. j. Kosaniem) pibyl do ležení tureckého pedstíraje, že opustil i
96
Turkm
na pomoc. Když car žádal, aby a políbil mu pravé koleno, .Miloš se nahnul a handžarem udeil cara. Turci ho pronásledovali, ale Miloš velký poet jich ubil. Tu ozval se hlas s oblak, aby Turci Milošv se skácel ped jeho kon vmetali štíty a bitké šavle. a Turci usekli Milošovi pravou nohu. Miloš volal Lazara na pomoc; ten pitáhl se svým vojskem, byl však od Turk pemožen. Vuk Brankovi utekl na široký vrch. Lazar byl zajat a s Milošem piveden k caru tureckému. Umírající car rozkázal pašm, aby usekli Lazarovi a Milošovi hlavu. Když se o tom Milice dovdla, puklo jí žalem srdce. Pozdjšího vzniku jsou asi guslarské písn, opvující celkovit boj kosovský. Radí se k nim také „Lazarice", zaznamenaná bulharské. Vedle tchto písní jsou známy etné písn na drobné, které vyhují dílem události ped bojem, dílem jednotlivé výjevy z boje samého a dílem píbhy po boji. Z písní o událostech ped bojem významný je zvlášt zpv o založení Ravanice. Caice Milice vyzývala cara Lazara, aby ponjaký kostel „zadužbinu'' po píklad NemanjiU. Lazar stavil rozhodl se založiti kostel Ravanici; základy chtl položiti z olova, stny stavt ze stíbra, pokrýti jej chtl zlatem, ozdobiti perlami a vyložiti drahokamy. Miloš Obili ukázal však na „knihy starostavné", kdež prý psáno, že poslední nastaly asy, že pijdou Turci, vezmou srbské carství, poboí kostely a kláštery, vykopají základ olovný, ulijí z nho koule do dl, ze stíbrných zdí urobí ozdoby koské, ze zlaté stechv ukovou etízky svým ženám, drahokamy a perly zasadí do nich. Proto radil, aby Lazar vystavl kostel kamenný, kterého Turci nebudou moci sboiti. Pedmtem jiných písní je sen caice Milice, kterým se vští píští osud boje, jak je to v bugarštici naznaeno, dále vypovzení války od cara Murata, výzvdy Kosaniovy v táboe tureckém, veee Lazarova a p. Pekrásná je píse o caici Milici, která pohlížejíc na junáky odcházející do boje, bolem jsouc pemožena klesá u brány mstské do mdlob. Boj kosovský sám není nikde zevrubnji vylíen; oznauje se a líí se chrabrost jednotlix voli jen v hlavních rysech jeho bojovník, junáctví Milošovo a jeho smrt, zrada Vukova a smrt Lazarova. Pkné jsou písn vyliující nkteré výjevy po boji. O \\usiovi (Bušiovi) Štpánu, jehož píchodem na dvr Lazarv se zaíná uvedená bugarštice, jiné písn vypravují, že se opozdil a pibyl na Kosovo až po boji. Smutnou zprávu o porážce vojska srbského pináší caici Milici vévoda Vladeta; míní se jím asi Vlatko Vukovi, jej/ bosenský král Tvrtko poslal Lazarovi \\a pomoc. Podle jiné písn piletují z Kosova dva erní havrani a zvvojsko
se-
I
azarovo
a
pišel
mu po zvyku tureckém
poklonil
K
pd
prbh
stují
Milici
obšírnou
pohromu
zprávu
o
vojska,
boji.
teprve sluha Milutin podává naež spchá na Kosovo a nalézá tun
Milice
jí
97 Obilice; motiv tento byl potom znovu zpracován v písni o kosovské dívce, která ošetuje ranné junáky. Plnou silou vznešené tragiky psobí píse o smrti matky Jugoviú, jejíž synové padli v boji. Stará matka devíti syn Jugoviú vypravila se na všecky své syny Kosovo pole a našla tam na bojišti manžela mrtvé, nad nimi devt kopí, na kopích devt sokolík, kolem kopí devt koní a devt bílých lvíku. „Ale matka tvrdé srdce mla, od srdce ni slzv neprolila." S komi, lvíky a sokol}/ vrátila ss smutn do svého dvoru. Snachy spchaly jí vstíc a slyšíce, co se stalo, devt osielých dítek, zaielo devt hoce zaplakaiv; zaplakaio dobrých koní, zavalo devt lítých lvíku, zapištlo devt sokolík.
ranného
i
i
„I tu matka tvrdé srdce mla, od srdce ni slzy neprolila." Když bylo ráno na úsvit, dva havrani se zkrvácenými kídly piletli,, pinesli sem useenou ruku junákovu a hodili ji do klína matina. Vzala matka ruku synovu, na všecky ji obracela strany, potom k ruce tiše hovoila: „Má ruiko, zelené jablíko! Kde jsi rostlo, kde jsi utrženo! Ej, tys rostlo na mém kídle mkkém, utrženo na ." Zastenala matka Jugoviú, zastenala, tvrdé Kosovu rovném srdce puklo velkým hoem pro devt synu Jugoviú, desátého !
.
.
Jug-Bogdana. Ze všech junák kosovských nejvíce byl opvován Miloš Kobili (Obili). On ubil cara Murata a tento in poesie národní
starce
vyzdobila barvami nejskvlejšími. Odkud byl, jakého rodu a jaké místo zaujímal u knížete Lazara, není z historie známo; sluje jen „vrný sluha" cara Lazara. Také nelze dokázati, že byl zetm Lazarovým. Národní písn pipisují mu pvod tajemný. Mnoho se pje o jeho nepátelství s Vukem Brankoviem a píina toho svádí se na jejich ženy. Vuk Branko v líí se v písních velmi nepízniv; obviuje se, že zavinil porážku Srbu na Kosov, ježto prý v rozhodné dob prchl z bojišt. Jsou písn, v nichž se obviuje, že již díve byl smluven s Turky. V té píin dje se mu velká kivda; z historie je známo, že se Brankovi nedopustil žádné zrady, nýbrž že tak staten bojoval jako jiní junáci srbští. Tradice o jeho zrad \znikla asi proto, že národní hrdost nedopustila mysliti, že Turci z\ ítzili svou pevahou.
i
i
3.
K
r
á
1
e
v
i
c
Marko.
Hlavní hrdina epiky jihoslovanské je králevic Marko, ideál národního reka. Znají ho Srbové, Chorváti, Bulhai, Slovinci, ano Albánci a Turci a zpívají o jeho chrabrých inech. Z historie je o známo jen málo bezpených zpráv. Byl syn krále Vukašina a vychování nabyl asi na dvoe cara Dušana. R. 1361 jmenuje se jako posel cara Uroše v Dubrovníku. Po smrti Urošov r. 1371 ujal se s bratrem Ondejem vlády v západní ásti Makedonie mezi i
nm
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury.
7
98
ekou Vardarem a horami arbanaskými sídlem jeho byl hrad Pilep. Když Turci šíili své panství v Makedonii, Marko neodolal jim a 1380—5 uznal svrchovanost tureckou. Jako turecký vasal padl v r. 1394 v bitv na Rovinách, svedené mezi sultánem Bajazidem a rumunským vévodou Mirem. Živl ist historických v písních není mnoho, zato pipojily se k jeho osobnosti rozmanité látky jiné. Národní písn vrn podle historie jmenují ho synem krále ;
1.
Vukašina, vyzdobily však narození a mládí jeho živly fantastickými. Matka jeho (Jelena, v písních Jevrosina) mla sen, že porodila bílého draka, který sekal turecké hlavy. Brzy se jí narodil syn, jejž pojmeno\ali Marko. Štpán Uros byl mu kmotrem. Když Marko povyrostl, car Uros poslal ho pásti stádo. Bloud kdysi hladov a žízniv po horách, spatil lesní Vilu odpoívati na behu chladného pramene a upravil jí stín, aby jí slunce neopálilo. Vila probudivši se, dkovala mu a slíbila, že mu dá v boji štstí, k tomu tvrdé kamení, a bohatství, divotvornou šavli, která sekala stromy i
kon
Šárce.
V každém nebezpeí
slíbila
mu pomoc.
Podle jedné písn byla Vila jeho matkou.
Vukašin vyPorodila mu stále trval ve spoi Vilám, osvobodiv je ze zajetí trojhlavého Araba. asto se také pje o jeho zápasech za napití a napojení proto, že chtly na s Vilami, a to kon z jejich pramene, nebo že Vila postelila druha Markova Miloše, který lépe zpíval než ona. Marko opvuje se v písních jako nžný syn, zejména v pomru k matce; pro svou spravedlivost ocitl se však nejednou ve svého otce a pomstil sporu s otcem Vukašinem, nicmén ctil jeho smrt. O pomru jeho k bratru Andrijovi a k seste znají písn mnoho podrobností, jsou však z nejvtší ásti pevzaty ze zkazek a povstí. O smrti Andrijov pje se toto. Marko a Andrija pili v Prilep víno. Najednou Andrija povstal a chtl, aby soubojem rozhodli, kdo z nich je vtší junák. Marko pokládal za hích, aby bratí spolu zápasili, a navrhl, aby odešli do hor, kde není \oú\, a kdo z nich déle žízni odolá, ten dokáže, že je vtší junák. V horách Andrija nejdíve zžíznil a vyhledal krmu, kde popíjelo 3!) tureckých hajduk. Krmáka ho vlákala dovnit a hajduci ho zado krmy a pobil bili. Marko nemoha se bratra dokati, jel sám hajduky; s hlavou Andrijovou vrátil se do hor.
íhal Vilu, vzal jí kídla a okídlí a oženil se dva syny Ondeje a Marka. S Vilami Marko jen í;pomáha!v mu v boji, nkdy Marko pomohl
Král
s ní.
:
bu
nm da
i
Zena Markova Jelena, dcera knížete Radoslava llapena, nebyla Markovi vrná, proto ji zapudil. Odešla do Kostura a Vydala j.'j Balšovi II. Marko nadarmo usiloval pomocí Turku msta toho dobýti. Ohlasy manželských nešvar mezi Markem a Jelenou ozývají se v nkterých písních a byly asi píinou, Že se k .Markovi pipjaly báchorkové látkj < nevrné žen a »> zkoušeni vrné žen) Reminiscence na pobyl Jelen) v Kosturu obsahuji bezpochyby 1
i
99
písn o Minjovi Kosturském. Když Marko
bojoval s Araby, Minja Kosturanin pepadl jeho dvory, zajal jeho matku a ženu. Marko pestrojiv se za mnicha jel na dvr Minjúv, bitkou šavlí usekl Minjovi hlavu a s hojnou Koistí a se ženou vrátil se dom. Písn národní vypravují mnoho o bojích nebo pátelských stycích Markových se sousedními vladai v Makedonii. Patí mezi Ljutica Bogdan, s nímž se Marko pustil v boj, ale poznav, že se mu stateností vyrovná, smíil se s ním. Historický Bogdan vládl za cara Dušana v území mezi Serezem a Vardarem a po Beg Kostadin a Dragaš, r. 1372 stal se vasalem tureckým. synové despoty Dejana a Theodory, sestry Dušanovy, s nimiž se Marko bojem utkával, vládli kolem Kjustendila a Kratova a po r. 1372 rovnž vasalv tureckými. Kostadin zahynul byli zárove s Markem r. 1394 v Rovinách. Z historie je znám též soupe Markv Relja Krilatica, vlada v Makedonii, sídlem ve Strumici. Pedmtem hojných písní je vítzný boj Markv s Musou Kesedžijou. Z nistorie je známo, že Musa Kesedžija, syn Bajezida I., svými hajduckými iny psobil postrach mezi Turky, Bulhary, Srby a Reky. R. 1413 vypravil se proti nmu bratr jeho Muhamed, pomocí Štpána Lazarovie nad ním zvítzil a dal ho usmrtit. Marko byl tehdy už mrtev, ale fantasie vytvoila z nho vítze nad Musou místo jiných Srb. asto se opvuje také vítzství Markovo nad Filipem Madžarinem; míní se jím asi Pipo Spáno, temešvárský hrab a odprce Turk. Nešastný byl zápas Markv sG jemem Brdjaninem; teprve lstivou pomocí krmáky Marko ho pemohl. V Brdjaninovi je zobrazen zástupce Brdjan-Arnaut, odvkých nepátel Srbu, nebo se jím míní strašný utiskovatel a renegát hajduk-paša Jegen (Gin-Djema), .který žil teprve z po. XVII. st. Hlavními protivníky Markovými,, s nimiž stále bojoval, byli Arabové. Zejména hojné jsou písn o tom, jak Marko pobil Araby, kteí vedli porobené junáky, dívky .a mladé vdovy, a vysvobodil z jejich rukou zajatce. Osnova pohádková je obsažena v písních, v nichž se líí, jak dcera arabského
n
pvc
bu
krák za
vysvobodila Marka
její
z
vzení
a jak
se
jí
Marko
zle
odmnil
lásku.
asto epický Marko mil své síly s Turky, akoliv jinak nimi žil ve shod a pátelsky obcoval, což odpovídá celkem skutenosti. Sám sultán si ho vážil, odpouštl mu píliš bujné kousky a dary si ho hledl nakloniti.
s
Dojemn vyliují písn nemoc a smrt Markovu. Marko jeda Urvin-planinou (Ur vin je asi volná pemna jména Roviny), znamenal, ž? se jeho Šarac potácí a slzy roní. Zjevila se mu ochránkyn jeho Vila a oznámila mu, že se musí rozlouiti se svtem. Nejdíve usekl
šavlí Šarci hlavu, aby se nestal plenem Turku, pak zlámal šavli kopí a palcát vrhl do moe. Na list napsal, že jeden opasek zlata odkazuje tomu, kdo ho pochová, druhý i
—
100
slepcum-pvcum, aby opvoigumen Sáva ze Sv. Hory a pochoval ho v kostele Vilindaru. V prozaických povstech se vypravuje, že Marko neumel, nýbrž jen spí a v dobách nebezpených pijde svým krajanm na pomoc. /i
vali
vnuje na ozdobu chrámu a jeho slávu. Mrtvého Marka
Nkteré
tetí našel
látky zkazkové a legendové, jež se spojily s osobností
Markovou, byly p. o umenšení
již
síly
Možno
uvedeny.
je
doplniti
ješt jinými, na
Markovy (podobn jako v bylinách o
gorovi), o boji otce se synem, o lovu
Svjato-
Markov
na sv. Jií, o neZ písní hajduckých pešly
seste, o vdných zvíatech atd. na Marka také mnohé rty; obsaženy jsou hlavn v písních, v nichž se líí hrdinské iny Markovy, vykonané pi svatbách jednotlivých junák.
vrné
4.
Písn
o
Branko v iích
a
jejich vrstevnících.
Po bitv kosovské
sultán Bajezid ponechal carství srbské syLazarovu Štpánovi, který vládl s matkou Milicí a mladším bratrem Vukem, uznávaje nad sebou vrchní panství turecké. Krom toho musila Milica dáti svou nejmladší dceru Oliveru Bajezidovi do harému. Na tuto událost navazuje píse národní, v obsahu znan odlišná od historické pravdy. Car Bajazit žádá caici Milici, aby byla jeho ženou. Milice odpovídá mu vyhýbav, aby pokal aspo rok, až doba smutku uplyne. Zatím povolá syna svého Stevana z Ruska a ten pomocí vojska uherské královny porazí Bajazita tikrát na Kosov, zažene Turky do Samy a Medinv, potrestá zrádného Vuka Brankovióe a s matkou Milicí, sestrou Jelisavkou a bratrem Jarošem odjede do Ruska. Po smrti Štpána Lazarovie r. 1427 ujal se vlády nad Srbskem syn Vuka Brankovie, rázný despot Jií Brankovic (1427 1456). Za manželku ml Rekyni Jerinu, sestru Tomy Kantakuzena, líí její lstivou o níž se národní písn pochvaln nezmiují; Hrdinské a mstivou povahu nebo náklonnost umlouvati satky. iny Jiího Brankovie, vzdorujícího útokm Turku, opvují bupísn krátkého rozmru. V bugaršticích historický kogarštice lorit je vrnji zachován než v guslarských písních.
novi
bu
i
Po Jiím Brankoviéi vládl nejmladší syn jeho Lazar, který však brzy zemel (1458). V písních dje se zmínka o jeho slabosti a neúhlednosti; v den svatby zastupoval ho jiný ženich, daleko hezí, jejž Lazar potom zabil ze žárlivosti. Po Lazarovi nastoupil vládu Zmaj despot Vuk, \ národní poesii Zmaj-Ognjani Vuk, vnuk Jiího Brankovie. Kolovaly krátkého rozmru. Písn guslarské o etné písn dlouhého pikládají mu tajemný pvod; otcem jeho jmenuje se Ognjanin Vuk, matkou Vila. Opvuje sr jeho mládí, které trávil v horách iiiivi draky, dále jeho satek, boje s Turkv a konen smrt. lak- Jií
nm
i
101
(Maksim) a Jan, vnuci Jiího Brankovie, jsou v repe r toáru epickém zastoupeni. K cyklu písní o Zmaj-Vukovi adí se skupina písní o b r a t c h Jaksi cích. Dmitar a Štpán, synové Jaksi Bresie, pesthovali se po r. 145Q ze Srbska do Uher, kde mli ve Srmu statky. Písn vzpomínají jich hlavn jako velitel Blehradu, v jehož okolí svádny byly hojné ptky mezi Srby a Turky. Historických reminiscencí v písních o Jakšiích je málo, nejastji se s nimi spojuje motiv o znepátelených bratích. Vypravuje se, že bratí Jakšiéi, dlíce :se o statky, nemohli se shodnouti o kon a sokoly. Mitar odjel na hon a poruil své žen, aby pozvala Štpána na obd a otrávila ho. Žena pozvala sice švakra k obdu, svila mu však, co Mitar poruil. Sotva svou skonila, Mitar vracel se z lovu se zprávou, zlomil pední nohy a sokol do lesa odletl; že chválil ženu, že bratra neotrávila, a sám se s bratrem smíil. V jiné skupin písní pipisuje se snaha bratry znepáteliti žen jednoho z nich nebo Vile. Motiv o znepátelených bratích dostal se k Srbm prostedím bulharským z Rumunska, kde se totéž vypravuje o bratích Radulovi a Mirovi. V písních vzpomíná se také na sestru bratí Jakši Margitu, kterou bratí vysvobodili z poroby. V jiné písni Margita proklíná vévodu Rajka, obhájce Srmu ped Turky, že neinn pehlíží, jak Turci stále své panství šíí. Rajko se hájí., že nelze pesile turecké odolati, a v zoufalství se probodne. Margita z žalu nad tžkým osudem otiny padne mr-tva vedle nho. í
e
k
V
i
epický repertoár jihoslov. pojati byli také králové a junáci
uherští,
kteí
Jan H
u n y
erdelský
Turky udatn
s
a
a p.
bojovali.
i,
Murada
ban Doj
in
Janko
písní
Sibinjanin,
je
ban
pvc
ban Se kula (Ivan Szekély) bitvy na Kosov r. 1448, v níž tána
Rekem mnohých
Ugrin
Janko vojevoda, zvaný. Ješt oblíbenjší u d
II.
Znám
(Doczy)
a
Písn
5.
též
je
byl synovec jeho jako hlavní hrdina Hunyadi byl poražen od sul-
opvuje
;
Jan
se
Mihajlo Svilojevi
(Silágvi),
j.
h a
j
d u ck
é
a
uskocké.
pozdjší dob nebylo už proti Turkm všeobecného zbroporobeného národa vycházeli pouze jednotliví nepátelé Turku pod jménem h a j d u k ú. Potyky jejich a boje jejich s Turky a poturenci opvují se v písních krátkého rozmru; bugarštice hajduku neznají.
V
jení,
z
Nejvíce písní kolovalo o „S t žin, která hajdukovala v XVI.
a r
i
st.
n
' Novákovi v
a jeho dru-
pohoí Romanija. Z dru-
žiny této krom Nováka opvuje se syn jeho G r u c a, D e iTatomir (snad poslední car bulharský ve Vidin Stracimir), De i-R a d v o e, pobratim Novákv. V písních se líí, jak se j
1
stal
i
i
I
j
Novák hajdukem,
jak
Novák
a
Radivoj prodali Grujici bohaté
102 Turkyni v Sarajev, jak Grujica za nevstu jsa pestrojen zahubit Araba, který svatm odnímal nevsty, a jak Grujica potrestal svou nevrnou ženu Angelinu atd. Jiná skupina písní opvuje Baju Pivljanina a jeho druhy. Bajo Pivljanin, harambaša hajduckých et, které Benátané organisovali v Boce proti Turkm, zahynul r. 1685 v boji na Vrtijelci proti agovi Sulejmanovi. V písních se oslavují hrdinské boje Bajovy s Turky, souboj jeho s begem Ljubovicem, odchod Bajv mezi hajduky a p. Z ostatních hajduk velebí se v písních Mi jat T o-
mi,
který psobil v
Bosn, K os
t
r
e š-h a r
harambaša, Soivica Stanko, Star
am
b aš
a,
Havran-
Vujadin, který rahajduky prozradil atd. K nejznamenii
dji zemel, než by ostatní tjším hajdukm bulharským patí Stojan z Trnová; písn o jeho orání a o sokolu, který ho ošetoval, se shodují se srbskými o králevici Markovi. Na Perin-planin hajdukoval vévoda Strašil (Strahil), v Rozgrad Nanio a Gere, v Rylu C a v d a r, v Trojanském pohoí Neno; dále se opvují hajduci Ivance a jeho strýc, Velan, Radoj, Nedlko, vévoda Stojko a j. S písnmi hajduckými souvisí písn o uskocích. Uskoci byli uprchlíci z Hercegoviny, kteí nalezli útulek v Senji v chorv. Pímoí, odkudž asto podnikali po suchu po moi výpravy do sousedních kraj tureckých a benátských, plenili, co mohli, a s plenem vraceli se do Senji. Dobrodružné výpravy jejich jsou pedmtem velmi etných písní, v nichž se oslavují pední vdcové Senjanin Ivo, vlastním jménem Ivan Nojejich. Patil mezi vakovi Vlatkovi, vévoda senjských uskok, který byl r. 1612 i
n
„jako razbojnik" popraven v Karlovci. Písn líí, jak vyvedl svého druha Mihaila Desanie z vzení Asan-agy, prokopav se s druhy svými do tvrze, jak osvobodil Latovie Ivana, jejž pasa bosenský chtl obsiti, jindy zajal dva Turky a vznil je tak dlouho. až pobratim jejich Asan-aga si je vykoupil mstem Jajcein. Zajal také ženy Asan-agy. pepadl Blehrad a s hojnou koistí se vrátil dom. Dále se pje o jeho satku s Turkyni Hajkunou z Udbiny, o souboji s pašou z Travnika, o jeho smrti, která byla matce oznámena zlovstným snem. Jiní uskoci v písních opvovaní jsou: harambaša J u r š a, Senjanin Tadija, Djuro D a n j, i
Komnen
i
i
bar akt ar uskokm se adí j
atd.
jiní pímoští jnnáci, kteí byli ve služrepubliky benátské a psobili v stední Dalmácii. Janko (od Kotara Janko) úastnil se r. 1647 obrany Sibenika ped Turky, jeho syn Stojan Jankovie pomáhal vyhánti Turky z Dalmácie, r. loS úastnil se dobytí Udbiny a osvoboienl Liky. V písních zachovala se památka na dobyti Udbiny, jinak opvují se v nich obvyklá dobrodružství hajducká. Druhem Janko* viovým sluje I lij a S m j a n c (byl vlastn drahém jeho otce); 1<
bách
Mitrovi
(
)
i
opvuje
BG
jeho satek
a
I
i
souboj
s
Mustaj-begein udhiuskym.
PH»
103 pomínají se ješt junáci Vuk Manduši oba v službách benátských, dále Dmitrij ze Zadru, hajduk Vukosav atd.
a
:
6.
z
Jo van Šandi, U db ar a, Todor
Kruh písní ernohorských, muhamedánských srbských zdoby boj za osvobození.
a
Skupina písní ernohorských opvuje Ivana Crnojevie, vysvobození syna jeho Jiího ze zajetí benátského, satek Jiího (Maksima) s dcerou dolovou a poturení druhého syna Ivanova Staniše. Mnohem etnjší jsou písn o bojích ernohorc za svobodu. Poínají se událostmi a boji za vladyky Danila a postupují až do nové doby. Od jiných písní liší se hlavn tím, že je v nich „více historie než poesie", jak poznamenal liž Vuk Karadži. Líí pravdiv historické události, oslavují skutené osobasovou barvitost. Po form místní nosti a zachovávají jsou krátké a prosté, bez básnických popis a fantastických živl. z Bosny a HerHlavními reky písní cegoviny jsou vznešení velmožové bosenští, bojující s kesanskými sousedy. Je to Qazi H u s r e v, který zahynul r. 1531 v boji na njž Muhamedovci penesli s ernohorci, Gjerzelez A j a, u p r mnohé rty z králevice Marka, vezir , adoptovaný syn stáj -beg liský, bratí jeho Ibrahim beg Ljubovi, Alibeg ze Zagorje, Hrnjiii, Novljanin a j. Pedmtem písní, vyznaujících se zvtší ásti neobyejnou délkou a epickou šíí, jsou zápasy svat pi svatbách, krevní pomsta, osvobození zajatých junák, souboje a p. Mnohé motivy písní starších se tu vedle látek souasných opakují. Krom toho jsou pedmtem písní muhamedánských nkteré historické události, jako boj u Oska (r. 1521), vzetí Budína (1541), porážka panovník evropských pod Temešvárem (r. 1552), boj na Sigetu (r. 1566), osvobození Zvornika a j.
vrn
i
muhamedánských 1
i
i
engi
etné písn povstáním za
1
i
Mu
Mého Bosni
oslavují
Karaore
a
Srb
za svobodu. Zaínají se opvují boje na okešini, Silaši, Mi-
boje
Doligradu, Ložnici a Kukutnici; slaví se v nich junáci: KaraStojan upi, Miloš Stojievi, pop Luka Lazarevi a j. Za nejlepší píse tohoto cyklu pokládá se ,,Poetak bune protiv dahija". V dalších písních opvuje se povstání za knížete Miloše šaru,
ore,
Obrenovie. II.
Písn
s
látkami nehistorickými.
Jako do bylin ruských tak
do junáckých písní jihoslovanských apokryfu, pohádek atd. Vyskytují se stejn v písních srbochorvatských jako bulharských. nkterých byla již zmínka; z ostatních uvedeny butež významnjší. vnikly
etné
i
látky z legend,
O
104 legenda o obmýšleném mezi Vyskytuje se ve dvou versích chce bratr násilím donutiti sestru, aby byla jeho ženou, nebo snoubenci poznají ped satkem, že jsou dti téže matky, a rozejdou se. První verse spojena je s carem Štpánem, který si chce vzíti svou sestru Roksandru (Kandosiji), druhá pipiata j? k cyklu písní o králevid Markovi. V bulharských písních vyskytuje se krom toho ješt verse tetí, podle níž bratr a sestra neznajíce se, uzavrou satek a teprve, když se jim narodí dít, se dovdí, jaký hích spáchali. Smrtí neb pokáním usmiují svou vinu. V písni „Náhod Simeun" obratn je vzdlána látka o tom, jak si syn vzal za ženu svou vlastní matku, neznaje jí, a jak se tžkým pokáním z híchu toho oistil. Píse národní vznikla podle knižní legendy, která se zachovala v staré bulharské a srbské literatue. Píse „Djakon Stjspan" obsahuji zase oblíbený motiv legendový o vlastního dítte, aby krví jeho uzdraven byl nemocný. slunce se spanilou dívkou V bulharské písni o Grozdankou spatována byla díve osnova mytická, v podstat je to však zbásnná povídka o trplivé žen (Griseld), upravená v duchu písní svatebních. Z cyklu apokryfických bájí kosmogonických o stvoení svta vzata je látka zajímavé ;Jsn ,,Car Dukrstitelj Jovan". Svtoznámá povst o zazdí vání lidí Klijan je pizpsobena v srbských písních k stavb do staveb hradu Skadra na Bojan a spojena s králem Vukašinem a jeho bratry Uglješou a Gojkem. Na rzná místa promítají tuto povst písn bulharské. Všeobecn rozšíeny jsou také písn o bratruumrlci; mrtvý bratr nemaje v hrob pokoje, vstane z hrobu a podle slibu svého, za živa daného, odvede sestru, daleko provdanou, k opuštné matce. Látka sama dostala se z ecka do Bulharska a odtud pešla jednak k Rumunm, jednak k Srbm
Hojné rozšíena
bratrem
a
satku
je
sestro u.
:
bu
obtování
svatb
i
pkn
a
Chorvátm. etné písn možno
zváti
básnickými pohádkami.
versí veršovaných zpravidla se vyskytují verse prozaické.
Vedle
Pohádka
pipjala se na krále Milutina nebo na syna dužan ne je v písni „Bog nikom ostaje" zbásnná pohádka na motiv o koso ruce. Vyskytuje se ve dvou versích; v jedné (Pavel, Radu! a sestra Jelica) nastrojí dívce úkladv zlá švakrová, v druhé, pojaté v cyklus písní o caru Štpánovi a Lazarovi, zlá macecha. Básnickv vzdlána též pohádka o matce, která kvli milenci zradí vlastního syna. Zvlášt oblíbena byla pohádkoví látka o potrestaní ženy, vyskytujíc! se v nkolika versích a svázaná s uri(zatými junáky. V Bulharsku vznikly asi písn o hynulém r. 1345 v boji proti císai Kantakuzenovi u hradu IV ritheoria), jej/ /radila nevrná zeni k vli králi Vuka&inovi; \ druh vlada versi je zrazeným manželem ban Strahinji (snad zetskj
o h
a
d u-že n
Ljutice
i
c h
Bogdana.
o v
i
Mistrovssky
nevrné
nevrné
Momilovi
.
105
Jií Stracimirovi Balši, vrstevník králevice Marka), v tetí, nejrozšíenjší, sám králevic Marko, ve tvrté Novakovic Grujica. Z Byzancie vnikla do epiky jihoslovanské povídka o d v onarození dítte, jemuž usouzeno státi se t v orném carem (o Konstantinovi Velikém); zejména bohat je zastoupena v písních bulharských, zlomkovit v srbských.
—
i
[F.
Miklosich: Die Volksepik
d.
Kroaten (Denkschr. Wien. Ak.
19).
V. Bogišió: Nar. piesme iz síarih, najviše primo/skih zapisa (predgovor). - V. Jagi: Die siidsl. Volksepik vor Jahrh. (Asi. Ph. 4, 1880). F. Miklosich: Ober Goethe's Klaggesang v. d. edlen Frauen d. AsanV. Jagié: Zum Klagegesange der Asanaganica (Asi. Aga. Wien 1883. Ph. 10, 1887). M. Curin: Das serb. Voikslied in d. deutsch. Literát. M. Mrko: Die serbokroat. Volkspoesie in d. deutsch. Leipz. 1905.
— —
—
Ph. 28, 1905). Soerensen: Beitrag z. Gesch. d. Entvvickelung d. serb. Heldeudichtung (Asi. Ph. 14—20, 1892—3). Týž: Entstehung d. kurzzeiligen serbokroat. Liederdichtung. Berl. 1895. M. Mrko: Bericht uber eine Bereisung vor Nordwestbosnien u. d. angrenzenden Gebiete von Kroat. u. Dalm. behufs Erforschung d. Volksepik d. bosn. Mohammedaner (Sitzungsb. Wien. Ak. 173). Týž: Bericht uber eine Reise zum Studium d. Volksepik (ibd. 176). Týž: Neues uber súdsl. Volksepik (Neue Jahrb. f. klasi. Altertum 22, 1919). - J. Milakovi: Bobliografija hrvat. srp. nar. pjesme I. Saraj. 1919. -- G. Popov: Bblg. juaaški psni (Sbor. za nar. umotv. 3, 1890). A. Gavrilovi: Prvo istor. doba nar. poezije (Rad 153, 1903). St. Novakovic: Ein serb. Volkslied uber den Abgang d. h. Sabbas zu den Mónchen (Asi. Ph. 4, 1880). V. orovi: Serb. Volkslieder uber d. Abgang d. h. Sáva zu den Mónchen (Asi. Ph. 28, 1906). J. N. Tomi: Motivi u predanju o smrti kralja Vukašina (Sbor. po slavjanov. 1, 1904). S. NovaA. Pavi: Nar. pjesme o boj na Kosovu. Zagr. 1877. Týž: Die kovic: Srp. nar. pesme o boj na Kosovu (Godišnica 2, 1878). serb. Volkslieder uber die Kosovo-Schlacht (Asi. Ph. 3, 1879). M. Chalanskij: O serb. nar. psnjach kosov. cikla. Varš. 1883. T. Mareti: Kosovski junaci dogadjaji u nar. epici (Rad 97, 1889). V. Jagi: Kralj. Marko kurz skizzirt. nach d. serb. Volksdichtung (Asi. Ph. 5, 1831). -- J. Vitanovi: Znaaj Marka kralj. o nar. pjesmach (Izvj. vel. realke u Zagrebu 1893). M. Chalanskij: Južnoslav. skaz. o král. Mark. Varš. 1893-4. A. Gavrilovi: Istor. seanja u nekim nar. pesmama o kralj. Marku (Glas 58, 1903). S. Stojkovi: Kralj. Marko, liter, istraž. uzroka njegove slav populárnosti u srp. národu (Godiš. 27, 1907). Týž: Tomi: O srp. nar. ep. pesmana. Beogr. 1937. J. Istorija u nar. ep. pesmama o Mark. Kralj. Beogr. 1909. S. Novako\i: Poslednji Brankovii u istor. u nar. pevanju (Let. Mat. Srp. 146—148, 1886). Tomi: Iz istorije senjskih uskoka |. (tamt. 237-241, 1905-7). A. Gavrilovi: Najmladji krug nar. pesama (Godiš. 23, 1904). V. Džurinskij: Bolg. psni o Dojin Momil (Univ. Lit.
(Asi.
As.
—
—
—
i
—
—
—
—
— — —
i
—
—
—
i
—
Izv.
Kijev.
1893)].
—
—
—
i
i
HLAVA
III.
Kozácké dumy. Nejskvlejším výkvtem ukrajinské národní poesie jsou dumy jiné písn výpravné Ukrajinci v hojné míe historického a legendového obsahu, avšak bohatýrská epika jejich uložena je hlavn v dumách. Dumy vyliují hlavní události z djin kozáctva "od XV. st. až do st. XVII I., vypravují o bojích s Tatary a Turky ve stepích a na erném moi, o utrpeních poroby, o boo novjších událostech, o hajdamáctv jích s Poláky, konen atd. Prese všecko básnické pibarvení lze v zpvích ícn nezídka
kozácké. Mají
i
i
dj
jenž byl jejich základem, osobu, jež zvolena soukromé. rozmanité pomry veejné pochází z po. Nejstarší zpráva historická o zpívání XVI. st. Zpívaly se hlasem elegickým, pi emž prý zpváci, sem tam se vrtíce, gestikulovali, aby posunky naznaili, co zpívají. Ze XVI. je také první rukopisný záznam dumy kozácké. Zaznast. menal ji Jan Blahoslav ve své Gramatice z r. 1571, myln ji oznaiv jako slovinskou píse z Benátek. Hojnjší záznamy dum pocházejí teprve ze st. XVII. a XVIII. Prvním sbratelem písní ukrajinských byl Polák DolggaChodakovvski (= Adam Czarnocki, f 1S25); sbírka jeho ,,Spie\vy síovviaske pod wiejskq strzecha. žebrané'* /ustala v rukopise. cle v r. 1S1Q S první tištnou sbírkou vystoupil kn. ko 1a „Opyt sobranja starinnych malorossijskich psnej". Bohatší materiál obsahovaly sbírky Mich. „Ukrajinskija naro nyja psni (M. 1834), „Malorossijskija psni" (1827), „Sborník ukrajinskich psen" (Kijev 1849) dále Platon a Lukáše vie: ,, .Malopsni" (Spb. 1836). rossijskija ervonoruskiia narodnyja dumy Izmail Sreznvskij uveejnil etné dumy v „Zaporožské Staline" (Charkov 1833—8), Ambrosij Metlinskij vydal sbírku „Narodnyja južnorus. psni*' (Kijev 1854), Pan tele jmon Kulis vytiskl nkolik dum v díle „Zapiski o Južnoj Kuši" (Spb. 185(>-7). Nejobšírnjší sborník je od Jak u b a H o o V a c k é h o ,,Nai psni galickoj ugorskoj Rusi" (M. 1878—79). Kritickými poznámkami |e opatena sbírka od A n t o n o \ Drahomanova ,,lst<>ne a eskija psni malorus. národa' 1 (Kijev 1. 1871, II. 1875). Novj bo«
vidti
za
historický,
hrdinu,
i
i
dum
M
ert
i
Maksimovie: ;
i
i
I
i
i
.
!
107 materiál uložen v díle ,, Trudy etnograf.-statist. ekspediciji v Zapadorus. kraj" (V. díl, Spb. 1874), dále v publikacích: „Kijavskaja starina", „Etnograf. Zbirnyk", „Materijaly do ukraínškoruškoí etnologií" a j. Po obsahu možno dumy kozácké rozdliti v tyto hlavní skuI. piny Dumy z doby boj s Tatary a Turky; II. o bojích s Poláky, hlavn za Chmelnykého; III. z doby úpadku kozáctva; IV. s motivy ze života rodinného.
hatý
.
:
Dumy
I.
doby boj
z
Turky a Taláry.
s
Pedmtem dum na pevnin
i
této skupiny je jednak líení boj s Turky na moi, jednak opvují se v nich osudy zajatých
kozák nebo tch, kteí se snažili utéci ze zajetí turecko-tatarského. Vtším dílem v nich pevládá smutný, elegický tón a ozývají se astji jemné zvuky lyrické nežli v dumách jiných. Vítzný boj kozáka s Turky opvuje se v dum o atamanu Matjašovi starém. Pi ústí Samary do Buhu odpoívalo 12 ko-
zák
braclavských, mezi nimi starý kozák Matjaš. Kozáci rozdlali pustili kon na pole, sedla odhodili a pušky položili do koví. Ataman Matjaš je varoval, aby se mli na pozoru, nepouštli daleko kon a sedla pod hlavy si dali, ježto nedaleko je tatarská. Kozáci se mu posmívali, že mezi kozáky nebýval a zvyku kozáckých nezná. V noci pihnali se Turci janiíi a vzali v plen 12 kozák. Ataman Matjaš, jenž bdl sám opodál, sedl na svého kon, šest tisíc Turk porazil a kozáky osvobodil. Zmocnil se
ohe,
zem
velké koisti a rozdlil se o ni v Sici je
s
družinou.
—
Ataman Matjaš
osobnost jinak neznámá.
Humoristickým tónem vyznauje se duma o kozáku Hototovi. V rozedraném odvu, s apkou-birkou, plnou dr, vyjel si kozák Holota pod msto Kilii. Uvidl ho z msta bradatý Tataín a umínil si, že ho živého zajme a draze bašm prodá. Vystrojil se nádhern a vyjel za rozedraným kozákem. Ten nebál se však ani mee, ani ohn, postavil se smle proti vystrojenému Tataínovi a stelil ho do prsou potom mu svlékl nádherný šat a odl se do nho sám. Vítzoslavn odjel na Si, kde pil, veselil se a prosil Boha, aby „kozáci pili a huljali, dobrou mysl mli u Kozák Holota, jak sám název ukazuje, není osobou historickou, nýbrž typem volného záporožce, jenž o šat nijak nedbá, ale stateností nad jiné vyniká. Podobný typ z doby úpadku kozáctva je Hanza Andyber. Ohlas výprav kozáckých do krajin zámoských obráží se v dum ;
.
—
obsahující rozhovor D n p r u a Dunaje. Dnpr ptá se tichého Dunaje, pro na nevidí svých kozák, zdali jich hrdlo dunajské nepohltilo? Tichý Dunaj odpovídá: Dnpe-ote slavný (slavuto) Sám u sebe pemýšlím, pro tvých kozáku u sebe nevidím. Moje
nm
108 dunajské
hrdlo jich
nepohltilo,
ani
jich
ohnm
Turci
nepostíleli.
Tvoji
meem
a zpustošili msta kozáci meškali na hoe erkeské; busurmanská, stíbra-zlata mnoho nabrali, k íce Chorteci pibyli, odtud na starodávnou Si pospíchali, stíbro a zlato turecké
med a pálenku popíjeli. Na námoské výpravy kozák naráží se
na ti ásti rozdlili,
dum
též v o A eobsahuje zárove rozšíenou látku legendovou o zpovdi velikého híšníka a o utišení boue na moi. Kozácká lo, na níž bylo 350 kozák, v ele jejich hetman záporožský Hrycko Zborovský a Aleksj Popovi, písa lijstrový, tonula uprosted erného moe. Hetman vyzval pítomné, aby ten, kdo má nejvtší hích, vystoupil a ze svého híchu se zpovídal. Pihlásil se Aleksj Popovi a veejn se vyznával ze svých hích. Zhešil tím, že proti vli otce svého a matky, bez jejich požehnání, jel do vojska, staršího bratra si nevážil, starších lidí nepozdravoval, apky ped kostelem nesnímal, nevinnou krev kesanskou Pirjatin jezdil a malé dítky konm proléval, v rodném svým deptal a p. Hetman rozkázal vyvésti Aleksje na palubu, useknouti mu na pravé ruce malíek a krev pustiti do erného moe. Kozáci tak uinili a moe se hned utišilo a vyhodilo io V zachovala se památka na slavného dobroku behu. druha polského Samuila Zborovského, košového hetmana záporožského, jenž v osmdesátých letech XVI. st. podnikal výpravy do Valašska. Aleksj Popovi pipomíná sice podle jména Aleše Popovie z ruských bylin, ale jinak není mezi nimi žádného vnitního spojení; možno pouze pedpokládati, že jméno bohatýra ruského bylo známo ješt tehdy na jihu Ruska a zcela mechanicky bylo
ksji Popovii,
1
která
mst
—
dum
pojato do dumy. Jiná ást dum této skupiny vnována je oslav chrabrých kozák, kteí vykrváceli v bojích s Tatary a Turky. Poslední jejich vzdech patí vzdálené rodin, útchou jest jim stepná mohyla, kterou po slavném pohbu kozákem nasypou jim vrní soudruzi. Toho druhu je duma o smrti Fedora Bezrodného. Nad zátokou dnprovskou obdval mladý kozák, ataman „kurinný", se svými druhy, netuše, jaká bída na eká. Bezbožní lupii tatarští (tiskali) ho pepadli, postelili a posekali. Malý sluha vymývá mu
hluboké rány. Fedor posílá ho stepí ponad Dnprem, aby k nmu pivedl kozáky. Když ti pišli, Fedor se s nimi rozlouil, odporuil jim vrného sluhu a vypustil duši. Kozáci vyhrabali šavlemi jámu, apkami vynosili prs a pochovali Fedora Be/rodpušek a žalostn na trubkv ného, stílejíce ze sedmipíových
spšn
troubíce.
Siln je v dumách vyvinut cit láskv synovské a Záhuba kozák vykládá S€ asto tím, že proti nim je
to
vysloveno
U íky
Sainarky,
v ti
dum
<>
ti
ech bratr
studny Saltank}
cit
náboženský.
zhešiti.
Zejm
ch Samaských.
spoinuli tu brati posteleni
109'
a posekaní. Starší prolévaje hoké slzy, žádal prostedního, aby nabral chladné vody a ochladil jeho rány. Prostední bratr odpovídá, že mu to nemožno, ježto má sám 9 ran sených, širokých, a 4 stelné, hluboké; radí však, aby požádali nejmladšího bratra, by zatroubil na vojenskou trubku. Trubku uslyší cestovní kozáci, pijedou k nim a pochovají je v istém poli. Nejmladší bratr slvše to pravil, že neporubala jich šavle turecká, nepostehla koule janiárská, nýbrž pokárala je modlitba otcova a matina. Když od otce, matee a od rodiny do vojska odjíždli, s otcem, mateí a
rodinou se nerozlouili; když projíždli mimo kostely, s hlavy nesnímali, milosrdného Boha na
apek svých
domv boží, pomoc ne-
vzývali.
Podobná
idea ozývá se
v oblíbené
enkovi. Vdova Konovicha
bránila
dum
o
Ivasu Konov-
svému
jedinému synovi,, ho doma teba. Proti
aby vstoupil do vojska kozáckého, ježto je vli své matky Ivas sebral však zbra a pšky se vydal k vojsku. Ve vratech potkala ho matka a klnula mu za to. První a druhý den ho proklínala, ale tetí den toho litovala, prosíc Boha, aby kletby její neslyšel. Koupila kon a poslala zvláštního posla, aby Ivasa dohonil a kon mu odevzdal. Jinoch byl hluboce dojat touto láskou mateskou. Ve vojšt brzy se vyznamenal a staten po-
Turky. Pi slavné hostin, kterou korsunský plukovník Chvvlon na jeho poest, napiv se vína a „okovyté horilky", žádal plukovníka, aby mu dovolil znovu pustiti se v boj s Turky. Ivas jako divý rubal Turky, ale ti poznavše, že Ivas není pi sob, nastrojili mu léku a svrhli ho s kon. utekl do táboru kozáckého a plukovník vyslal kozáky, aby Ivasovi pispli; ti našli ho pólo mrtvého. Umíraje naíkal, že nepobily ho šavle a stely tatarské, nýbrž otcova modlitba a matiny slzy. Poslední prosbou jeho bylo, aby neposílali tla jeho do rodného domu a neniili srdce mateského, nýbrž na poli bitvy ho pochovali po kozáku. Znaný poet dum -opvuje osudy kozák v zajetí tureckém rážel
vystrojil
K
nebo útk líí
Zvlášt
jsou dumy, v nichž se svatou nedli ubozí nevolpikovaní na lodi turecké, prosí milosrdného Boha, aby jim jejich
náek
níci,
ze
zajetí.
tklivé
zajatých kozák. Ve
déš a z moe bujný vítr, který by rozvlnil pomohl jim ze zajetí, železná pouta vryla se jim do rukou a bílé tlo molodcké zežloutlo na holých kostech. Pasa turecký, renegát, uslyšev jejich náek, kázal je pruty do krve zmrskati. Nešastní nevolníci proklínali zemi tureckou a víru busesial
s
nebe drobný
erné moe
a
surmanskou,
která
vrnou
je
rozlouila
s
otcem,
mateí,
se
sestrou
a
ženou.
dum ubohý zajatec oslovuje sivého holoubka a ho do zem kesanské k otci a matce, aby vypravoval smutný osud ubohého kozáka a pohnul rodie, by všecko prodali: a ze zajetí ho vykoupili. V
posílá
jiné
!
110
Nkolik dum
zpv
je
nejen
o
líí
útk kozáku
Nejzajímavjší
ze zajetí.
útku tí brati zAzova;
vrný
obraz
zevnjšího
dje, nýbrž
je i
z nich
živ nartán
v ní
vnitního
nastrojení
Z msta Azova, z tžkého nevolnictví utíkali ti bratí, dva na koni, tetí pší pšák jakoby cizí cizinec. Pší, jenž stopv své zaléval krví z nohou, dohoniv bratry, vbhl mezi kon a chytaje se temen se slzami v oích prosil, aby brati zastavili, kon popásli a na, mladého bratra, pokali, nebo na kon ho vzali a maliko popovezli, až by poznal cestu do mst kesanských k otci a matce. Brati bojíce se pronásledování, osly-
utíkajících
bratí.
jeho prosbu, radili mu však, aby se skrýval po roklích a trninách, kde ho pronásledovatelé neuvidí. Pší bratr prosí, aby mu radji hlavu sali, tlo jeho v isiém poli pochovali a zvi-ptákm nedávali na pospas. Brati odvtili, že se k tomu jejich kozácké neodváží. Ubohý pšec žá dá srdce neosmlí, ruka jejich a tedy, aby jedouce cestou rubali šavlemi vtviky z trnin, aby vdl, kudy má jíti k otci a matce. Bratí žádost jeho splnili. Když pak, pokraujíce v útku, pijeli na Muraskou cestu, kde nebylo ani roklin ani kovin, prostední bratr vyzýval staršího, aby zastavili, kon popásli a na nejmladšího bratra pokali. Nejstarší bratr obávaje se, aby jich Turci nedohonili, to odmítl. Prostední bratr vytrhoval tedy ze svého kaftanu ervené plátno a házel je bratr znamení. Když nejmladší bratr pibhl na cestu, aby na Muraskou cestu a spatil ervené plátno, hoce zaplakal domnívaje se, že Turci bratry dohonili a postíleli. 1 zaal jejich tla hledati, aby je estn pochoval. Dostal se až k Savur-mohyle, šeli
me
t
ml
nmu
ernoklesl žízní, hladem a únavou. Ihned slétali se k kídlí orlové, aby mu vyklovali oi. Prosil jich, aby aspo vykali, až se duše jeho rozlouí s tlem. Potom orlové obrali tlo od žlutých kostí a vypili mu oi, vlci ze stepi pibhli, kosti jeho rozedrali a po roklích roznesli. Ani otec ani matka ho neoplakali, toliko sivá žežulice nad ním žalostn zakukala. Oba starší brati dostali se šastn dom, ale cítíce svou vinu, káli se. Podle nkterých variant zahynuli také oba starší bratí, dohonni byvše Turky. Osud mnohých dívek od Turk zajatých zrcadlí se v Bohuslavce. Do kamenného vzení na erném o a r u š moi, kde zaveno bylo 700 zajatých ko/áku, kteí nespatili už ti30 let božího svtla, pišla dívka-branka Maruša Bohuslavka šila vzn, až pán turecký odejde do mešity a odevzdá jí klíe, že jim oteve vzení a pustí je na svobodu. Co slíbila, to splnila. Propouštjíc kozáky na svobodu, žádala, aby Se zastavili v Otec Bohuslavi a vyídili otci a matce její snumiv vzkaz: neshromažuje jmní, aby mne dívku-branku \ Iv* pil / poroby, nebol jsem se poturila, pobusiirmanila, p"> rozkoš tureckou, pro
kde
dum
M
i
i
M
\
lakomsh
I
nešastné
>;
i
mst
mj
111
Tém
dum
protiklad k této tvoí zpv o Ivanovi Boho•slavci. Vdova po Alkan-pašovi pemlouvala hetmana záporožrského Ivana Bohoslavce, uvznného se 700 kozáky v Kozlov, aby se odekl víry kesanské a pijal víru busurmanskou. Slibovala mu, že bude vládcem v Kozlov a že všichni vzni budou puštni na svobodu. Ivan dal se pemluviti, vzal si ji za ženu, ale když mu v opojení vytla, že se pro rozkoš tureckou pobusurmanil, vsedl do loky, dohonil uprosted moe propuštné kozák} vrátil se s nimi do Kozlova, kde pobili spící Turky Alkanpašovou a s hojnou koistí se vrátili na Si. asto se v dumách opvuje hrdinský in atamana kozáckého Samo ji a Košky (Kišky). Z historie je známo, že podnikal asté výpravy do Turecka a se Zamojským do Valašska; zemel r. 1602. Kiška Samyjlo byl s jinými kozáky v porob u Alkanapaše, který je vezl na lodi do Trapezunta. Na cest Kiška lstí se osvobodil se svými druhy z okov, zmocnil se lodi, Alkana-pašu a jeho posádku porubal a šastn piplul k mstu Sei.
mst
-
i
,
Dumy
II.
o bojích s Poláky za Chmelnykého.
V dumách této skupiny jasn se obrážejí píiny povstání kozákv jednotlivé výjevy z boj mezi Poláky a Chmelnykým. Svým tónem liší se znan od dum první skupiny. Vítzné boje koi
i
záku zpsobily totiž, že se místo elegického tónu a náboženskomravního zabarvení ozývají v nich zvuky satirické a posmšné nad poraženými nepáteli a sálá z nich hluboká nenávist k Polákm. V komposici vyznaují se suchým realismem a vrnjším koloritem historickým. O zaátku povstání
nykyj storického
a
B
a r
faktu,
zpupné
ab
a š".
jak
Chmelnykého
pje
Obráží se v ní dosti
duma „Chmel-
vrn
šlecht
památka hioporu
Vladislav IV., hledaje u kozák polské, vyjednával s Chmelnykým,
král
tehdy Ukrajinu kanclée Ossolihského s listem, slibujícím kozákm krom vrácení starých práv mnohé výsady nové. Staešina kozáky Barabaš zatajil list králv z náklonnosti k Polákm, avšak Chmelnykyj lstiv se listu zmocnil
písaem vojskovým,
a
poslal
na
válku.
V
jiných dumách jako bitva pod a krvavý boj pod láky,
porazil
opvují
se
vítzné boje Chmelnykého s Pou msteka Targovice
21utými Vodami
Korsunem na ece Rosi, v nmž Chmelnykij oba hetmany korunní Mikuláše Potockého a Kalinowského
dum
V líí se tato událost takto. kozáci na Ljachy; Ljaši dali se na Potockého
zajali
a
útk, kozáci
jako
berana
posmšn
vyítal,
svázaného
Chmelnykému. Ten mu
Pod mstem Korsunem udeili je
dohonili,
pana
pivedli k hetmanu pro radji nezstal
112
sedti v Kamenském Podolci a nepojídal peeného prasátka a slepice s pepem a šafránem; v zajetí krymského chána nauí prý ho krymské dtky žvýkati syrovou koninu. Za tchto boulivých dob vrhli se kozáci také na jiného svého na židy arendáry (pachtýe). utiskovatele a vyssávae Otisky, jež bylo kozákm od žid snášeti, líí se v dumách takto. Židé-arendái najali všecky cesty kozácké a vystavli na jedné míli po tech krmách. Na tom nebylo dosti; po Celé zemi najali trhy a vybírali mýta, od povozných pl zlatého, od pších ti groše, od bídného žebráka brali kury a vejce. Ale ani na tom nemli dost; najali kostely kozácké a vybírali za otevení kostela pi ktu šesták, od oddavek bílý tolar. Zarendovali též všecky eky kozácké, a který kozák neb mužík chtl ryby lovit nebo kachny stílet, aby uživil svou rodinu, byl nucen v krmách jejich pálenku pít a milostivými pány je nazývat. Pomocí Chmelnykého byli židéarendái zkroceni a rozprášeni. do Multanska a poplenní SoVpád avy a Jas je rovnž pedmtem dum, jakož nové povstání kozák, nespokojených se smlouvou Blocerkevskou. Konen opvuje se smrt Chmelnykého. Šedá hlava jeho obestela se starostmi, poruil písai vojskonení ani setník ani plukovník. že pi vému Luhovskému (Vyhovskému), aby je k nrnu pivolal. Když se sešli, Chmelnyckyj je vyzval, aby si zvolili nového heímana, ježto on je stár a nemocen. Kozáci chtli míti hetmanem syna jeho Jiího, Chmelnyckyj je varoval, že Jií má mladý rozum a kozáckých obyej nezná, oni však odvtili, že starší kozáci všemu ho nauí. Chmelnyckyj sklonil šedou hlavu a z radosti slzy proléval. Když se nemoc jeho zhoršila, se všemi se rozlouil a duši svou odevzdal milosrdnému Bohu. i
Chmelnykého
i
nm
1
III.
Dumy
z
doby úpadku kozáctva.
nepátelé vnitní, kteí Vedle nepátel vnjších zjevili se zaali utiskovat svobodné kozáctvo. Kdežto díve byli všichni kozáci sob rovni, znenáhla povstali ze stedu jejich jednotlivci mai
kteí se snažili podmanit si kozáky ostatní. Tato aristokracie domácí, klonící se k Polsku nebo k Moskv, hrála potom podobnou úlohu v osudech kozáku jako díve „páni Ljaši", které/to jméno bylo na ni po staré pamti peneseno. V dumách slují ped-
jetní,
stavitelé její
velmožm
obyejn vyjáden
Odpor proti tmto hrdým dumách o ko/áku Han/ o v
„duky-sribljaniky". je
hlavn
v
>
Andy beru. Po poli Kilijském, po cest Ordynské toulal se Hanza Aiuhber, bídný kozák-netjaga, sedm let a tyi a /tratil své vrané kon. Dva náctý rok pibyl do msta lerkasa a vešel do krmy, kde našel duky sribljaiky, kuíi se posmívali otrhanému koti Ljachy (
-
113
krmáku, aby kozáka z domu vyhnala. ho za cop a chtla ho vystrit ze dveí, než kozák opel se patama o práh, rukama chytil se veejí a hlavu skryl za misník nade dvemi. Ljaši mli z toho potšení; jeden z nich vyal z kapsy peníz a poruil krmáce, aby kozáku pinesla piva, tebas špatného. Krmáka poslala služebnou do sklepa, aby natoila ze špatného sudu, kouc: máme je dobytku vylíti, dáme je radji tuláku. Služebná pinesla však dobré pivo a kozák vypil je na ti doušky. Potom zaal konví tlouci po podlaze, až se íše a láhve duk-bohá válely se stolu. Pec rozpadla se na deset kus a pro samé saze nebylo ani vidti. Kozák odstril Ljachy a sedl místo. Potom vytáhl kožený pásek a vysypal si sám na pední z nho hromadu dukát. Ljaši vidouce zlato, uctívali ho medem a vodkou a krmáka zvala ho k sob do svtniky na obd. Kozák oteve! však okno a volal na své sluhy. Ti pibhli a oblékli ho do skvostných šatu. Ljaši poznali, že to hetman záporo žský Hanza Andyber a jali se mu pocty prokazovati. Hanza kázal však sluhúmkozákm, aby velmožné pány vyvedli ped krmu a bezovými Páni
žáku.
Krmáka
Ljaši
vyzvali
chytila
pruty vymrskali, Avšak herojská doba kozáctva míjela; kozáci byli nuceni všímati si zemdlství, a když nkterý z nich nemoha odolati touze po válené sláv, opustil své hospodáství, našel po návratu svém' doma pouš. V dumách kreslí se takový obraz rozkladu kozáckého života. Kozák opustil svou mladou ženu a odešel do vojska. Zatím žena jeho v pije a hoduje a chata leží poustkou. Když znamenala, že se muž vrátí, odešla dom, rozdlala ohe a vaila mu kyselo a epu. Vracející se kozák pijel k rozlámaným vratm a volal na ženu. Žena nevyšla mu vstíc, nýbrž bžela do okna. Muž ekanem ji pivítal a karabáem zmrskal. Kozaka v chvatu pevrhla epu, uvaila jinou, opatila vodku, chtíc muže pohostit. Aluž si zatím v na medu-vín pochutnával a krmu vychvaloval.
krm
krm
IV.
Dumy
ze života rodinného.
Pedmtem nkterých dum jsou výjevy ze života rodinného. Láska k rodin je význanou vlastností kozákovou a zejména láska k matce pední jeho povinností. Nevdk dtí písn se tresce. Myšlenka tato tvoí základ dumy o a tech synech. V slavném Krylov žila staenka vdova, která mla ti svny jako jasné sokoly; od malika peliv je chovala a živila, až dorostli. Dorostlí synové nevdkem jí splatili a z domu ji vyhnali, aby nepekážela jejich ženám a dtem. Matka prolévala slzy a klnula nevdným synm. Blízký soused ujal se staré matee, utíral jí slzy a zval ji do svého domu, aby u nho žila. Matka potácejíc se šla za sousedem; nejmladší syn se jí ješt smál, že se napila vodky. Brzy zaala syny stíhati kletba matina: neurodilo se jim
mst
Dr.
J.
Máchal: Slovanské literatury. 8
vdov
114
obilí,
lidé
jich nevšímali a nežili šastn s mladými ženami. Pona staré matce prohešili, vyhledali ji a prosili jí, aby Matka se s nimi smíila a prosila Boha, aby vrátila.
si
znali, jak se
se k nim odvrátil od
Pkn
syn
kletbu.
její
pomr
mezi bratrem zobrazen v dumách nžný ráno nekukala to sivá kukaka, nea sestrou. V nedli štbetal drobný ptáek, to sestra bratru posílá do ciziny pozdrav, vzkazujíc mu, aby ji navštívil. Bratr odpovídá, že jí nemže navštíviti, ježto žije daleko za temnými lesy, širými poli a bystrými ekami. Když sestra nepestává prositi, odpovídá jí, že k ní pijde, až o sv. Petru bystré eky a jezera zamrznou, o vánocích kalina rozkvete. Sestra z toho pozná, že se bratra nedoká, a naíká na svou opuštnost. je
asn
Dojemn
se líí také
odjezd kozáka od rodiny. V
ne-
dom
asn
hluráno ne všecky zvony zvonily, to ve vdovin zlý otim kozáku mladému laje a máti synovi plaíc praví, eli aby šel mezi cizí lidi, že mu snad v cizin lépe bude. Starší sestra vyvádí mu koníka, prostední vynáší lesklou zbroj a nejmenší se ptá, s které strany ho má ekati? Kozák smutn odpovídá: Našij, sestro, žlutý písek na bílý kámen; až žlutý písek vyroste a zeleným barvínkem pokryje kámen, tehdy se vrátím k vám! Sedl na kon, rozlouil se a smutn z domu otcovského vyjel. Duma o smrti kozák a-b a n d u r s t y symbolisuje osud kozáctva vbec. Staiký kozák unikl z boje na zranném koni, s pelomeným kopím, ztrativ šavli a vystílev všechen náboj. Sed na mohyle vtluje svj žal v tklivou píse o blížící se smrti a doprovází píse hrou na banduru, s níž se smutn louí.
dli
:
tém
i
period, izdaniam, v kotorych na[B. Grinenko: Ukazatel' knigam peatany malorus. nar. psni (Etnogr. mater. III. Cern. 1899). -- A. N. Pypin: Istor. rus. etnograíiji III., 1891. — N. F. Sumcov: Sovrem. maloi
rus.
etnogr. Kij. 1893—7. Kobzar Veresaj, jego psni
i
dumy
(Kijev.
Star.
1882).
—
V. Gor-
Chotkevi: Néskol'ko slov lirniki (tamt. 1882). Kobzari J. V. N. Perete: lirnikach (Etn. Obozr. 1903.) ob ukr. banduristach psni v zapisach XVI.— XVIII. v. Spb. 1899. Malorus. virši .8, 8*. Iv. Franko: Studii nad ukr. nar. pisnjamy (Zap. Šev. 75—6, 9-1—5, 98). N. Kostomarov: Istor. znaeni je iuž.-rus. nar. psen. tvorV. Budzynovákyj Kozaki tsj estva (Sobr. soin. 8. Spb. 1905). Cz. Nejman: Dumv ukraiskie (Ateneum 1885). v nar. pisni. Lv. 1906. K. \ P. Ziteckij: Mysli o nar. malorus. dumách, Kii. 1893. Istor. psni dumy (Istor. rus. liter. Anikova 2. M. 1908). J. Tretiak: awna poezya ruská (Dzieje liter. piek. 2, 131).] lenko:
i
i
i
—
—
—
i
—
:
—
:
:
HLAVA
IV.
Sloh a forma národní epiky. Celkovou komposicí svou liší se podstatn byliny ruské od junáckých písní jihoslovanských; tyto jsou vtším dílem tak uspoádány, že každá obsahuje jen jeden uritý sujet epický, zpvy ruské jsou až na skrovné výjimky produkt složený z rozmanitých látek v umlecký celek. Jsou tedy zpvy ruské v nynjším svém složení plodem mnohem dokonalejší a racionálnjší innosti básnické a pedstavují vyšší a vyvinutjší stupe rozvoje epického. Kozácké dumy vyznaují se zase svým vrnjším koloritem historickým, opvujíce skutené dje a historické osobnosti, proslavené v národních bojích. V epice jihoslovanské a zvlášt ruské prvotní jádro historické jest však asto zahaleno až k nepoznání a proniknuto živly bájivými a fantasijními; z historických osobností staly se postavy herojské, nadpirozené. V jednotlivostech vyskytují se však v národní epice slovanské
mnohé shody
slohové,
z nichž
nejvýznamnjší budou vyteny.
zpv.
Byliny zaínají se nejZajímavé jsou již zaátky astji geografickým udáním místa dje; ježto pak hlavním djištm je dvr knížete Vladimíra v Kijev, zní obvyklý zaátek takto
„Kak vo slavnom vo gorod vo Kijev, u laskovago knjazja u Vladimíra/'
K tomu se asto pipojuje popis kvasu na dvoe knížecím. Analogicky vyskytuje se v bylinách novgorodského pvodu, pokud se nepimkly k cyklu kijevskému, zaátek „Kak
vo
slavnom
Byliny, vyliující mládí
Ilji
Novgorod"
v
Muromce, zaínají
a p.
se
„Vo slavnom bylo gorod vo Murom, vo bol'šim sele Koroarov."
Zpv
o Svjatogorovi
„Na na byl
má
zaátek
zase
gorach vysokijich, na Svjatoj Gory,
tych
toj
bogaty judnyj
," .
.
obyejn
verši:
:
:: :
:
116
V bylinách o bohatýrech píchozích (Djuk Stpanovi, Solovoj Budimirovi) udáno bývá místo jejich výjezdu, na p. morja, morja sinjago, slavná Volynca, krásna Oalija"
„I /-za iz
nebo „S
toj-li
Nkteré zpvy
slavnyja
mají
bogatyja."
so
Indiji
zaátku
na
jen
neurité
oznaení
místa,
na p. „Oj dalece, dalece vo istom pole"
nebo iz
morja sinjago,
morja,
„Iz-za
gluchomor'ja
Zídka kdy zaíná
zelenago"
a p.
zpv udáním asu,
se
na p.
„Kogda
vozsijalo solncc krasnoje na toje-li na nebuško na jasnoje, togda zaroždalsja molodyj Vol'ga."
Oblíbeny jsou
dále
zaátky,
njaký obraz
obsahující
pí-
z
vyjádený negativní antithesou
rody,
„Ne
pyl' v pole pylitsja, ne tuman s morja podymajetsja, ne grozna tua nakatajetsja, ne iz toj tui malanja sverkat,
—
podymalas' siluška zla Kalina carja, Tugarina."
—
nevrnaja
Nebo „Ne zajuško
v istom pole vyskakival, ne gornostajuška vypljasyval, vyjzžal tam dobroj mólodec, Michajlo Potyk syn Ivanovic."
V
Batygem pichází
bylinách o napadení Kijeva o stádu zlatorohých tur
zpv
delší
ped-
spod berezy kudrevatyja, spod kresta Levanidova vychodilo etyre tura da zlatorogijich,
„Spod
toj
li
spod togo
šíi
li
tury
ety
cla
mimo
vidli nad Kijevom vidli nad Kijevom
po
a šla
toj
li-to
li
Kijev
grád,
slavnyj
cudným udno,
divným divno: stny po gorodovyji
duša da
krásna
dvuška
itajt svjatu knigu evangelj ne stoFko itaje, vdvojem ona placi a
Krátký
pedzpv
tvoí
zaátek
byliny
rovici „Vysota-li, výsota podnebeanaja, glubota, gluobta OKean more; široko razdoje po semli, Dnéprovskije.' gluboki omut)
wi
1
o
ald.
Solovjovi
Hudiiui-
:
!
117
Nkdy
pvec prostým vytením pedmtu zpvu
zaal
„Kto by nam skazal pro staroje, pro staroje, pro byvaloje, pro togo IPju pro Muromca?''
Nebo
:
„Oj vy ljudi
Vy
Pvodu
moji,
ljudi
ljudi
dobryje,
šabry (sosdi) pro staroje
dobryje, skažite
mn
.
bližnije ." .
skomorožského jsou patrn zaátky
„Nam
ne žalko piva p'janago, žalko zelena vina, tol'ko žalko smirennoj besduški. Vo besed sidjat ljudi dobryje, chorošija govorjat oni pro staroje, pro byvaloje, pro starago kazaka, Ilju Muromca."
nam ne
ri
Nebo
:
„Našemu chozjajinu es by byla, nam by, rebjatam, vedro piva bylo: sam by ispil, da nam by podnes. i
My, malý a
stanem skazyvati vy poslušajte, pro matušku, pro široku, pro Volgu stariki,
vy,
to
Poznamenati
poátky
také
lin
jiné
rebjata,
sluší,
zpv
že
a že
reku."
podle povahy pvcovy asto mnily poátek jedné byliny pipojoval k by-
se
se
a p.
Vtšina jihoslovanských písní junáckých zaíná se prost ve shod s obsahem jejich, na p. ,,Zbor zboila gospoda rišanska", ,,Orad gradila tri brata rodjena", „Kad se zeni srpski car Stjepane" a p. Bugarštice mají výhradn takové struné zaátky.
V písních složených veršem desítislabiným vyskytují se však asto pekrásné básnické obrazy, vyjádené antithesou. Na p. „Dva
bóra naporedo rasla, njima tankovrha jela, to ne bila dva bóra zelena, ni medj' njima tankovrha jela, su
medju
ve
to
jedno
bila
Pavle medju njima
dva brata rodjena, a drugo Radule, sestrica
Jelica."
Nebo „Poletio
soko
tica
sivá
od
Jerusalima,
i
lastavicu:
svetinje od on nosi ticu
ne bio soko tica sivá, vece bio svetitelj Ilija, on ne nosi lice lastavice, vece knjigu od Hogorodice." to
:: :
118
Nebo „Milí Bo/e! uda velikoga! grmi, il' se zemlja tese? [li 11' udara more u bregove? Niti grmi, ni se zemlja tese, ni udara more u bregove,
ve
blago svetitelji"
dijele
atd.
Nebo se b'jeli u gori zelenoj ? su labudovi ? snijeg, Da je snijeg, veé bi okopnio, bi poletjeli; labudovi nit je snijeg, nit su labudovi,
„Sta
a
a
je
ve
Hasan-age."
nego šator age
Vyskytují se také zvláštní úvody k písním, v nichž se obrací k poslucham. Na p.
„Brao
pvec
družino draga! milá ne pjevam, što je meni drago, ve ja pjevam, da vas razveselim. Vozila se po moru galija, pomogla nas djevica Marija, svakom dala, što je kome drago, komu kapu, komu brašenicu a nekome divan kabanicu, nkom babu od pedesat ljeta, nkom, pobro, mladu udovicu a nekome cistu djevojicu a menika gusle javorové gudalo drvo šepurovo." i i
ja
Nebo na svému ti hvala! brao, da se poslušamo, da junako grlo okušamo, da po jednu pjesmu ispjevamo. Lako ti je pjanu zapjevati
„Bože
mili,
stan'te
i
žalosnoj
i
strašljivoj
mladu lako
momku
j'
punici
i
ženu
budali
a
majci zakukati kuci zalajati udariti,
poljubit dievojku;
u punice poi ruku.
zetu
poljubiti
Teško nama bez rujnoga vina, teško vuku, koga tice hrané, a junáku, koga žene brané, tankoj pušci u strašljivoj ruci, djerdanu na kaljavu vratu mustau na balavu starc. Pa sad Sujte, da vam pjesmu kazem.' 4 i
i
ní
v
Ve shod s ruskými bylinami zaínají se také asto geografickým udáním dje. Na p. ,,(
>j
i/
iicm.i
horoda cvitamy
i/
rrapezonta vystupala malevana."
procvitana,
kozácké
haler.i,
du-
::
.
"
"
:
119
Nebo „Oj polem, polem kylyímškym to šljachom bytym orynškym, oj
tam huljav kozák Holota.
Nebo
„Šo na ornomu moi, na kameni bilekomu, tam stojala temnyca kamjanaja." Nebo „V Carihradi na rynoku tam
Bajda
p'je
med,
Oblíbeny jsou rovnž zaátky
„V nediju ne ne
ráno,
horiloku" s
atd.
negativní
antithesou,
na p.
poraneko
sosna zašumla, bujným vtrom hovoila: vdova starekaja žena na podvorje vychodila. v boru s
-
to
,
Nebo „U jak
nedilju ne syzi orly zaklekotaly, bidny nevol'nyky u tjažkij nevoli zaplakaly."
svjatu to
Nebo „Izpid horoda, zpid Azova to ne veliký jak try braty ridneki, jak holubonki syveriki iz horoda, iz Azova utíkaly" atd. .
Duma
o Alekseji
.
tumany
ustávaly,
.
Popovyi zaíná
se delším básnickým
obrazem
„Ej na ornomu moru, na kameni bilenkim, tam sydy sokil jasnekyj, žalibneko kvyle prokvyTaje na orneje more spyl'na pohTadaje: šo na ornomu moru šos ne dobe navnaje: zlosoprotyvna chvyleka,
—
i
chvyl'a vstávaje,
—
sudna kozaki molodeki na try astý rozbyvaje" atd.
Duma covým
o Ivanu
Bohoslavci
zaíná
se
tímto
pedzpvem pv-
:
Limane, Limane! Sirku Romane, da hej-že, ty Sirku Romane!
„Oj
Ty
šo budem robyty, nemá kozakam po arci horilky de
Oj da
hej-že,
ukonením dje koní
je
S se však pipojen ješt zvláštní závr.
ukonen veršem: „To
vzaty,
de vzaty!"
starina,
to
i
obyejn také zpv. Mnohdy V bylinách bývá zpv asto
djan'je" nebo rozvedené:
:
'
:
120
„To
starina,
to
djaije:
i
sinému tnorju na utešen'je, bystrým rkam sláva do morja
dobrým molodcam na poslušaijc, molodcam na potšen'je."
a
veselým Velice
asto koní ,,Tol'ko-toj a 11'jina-ta
otnyn-to
Pi tom o
liny
o sláv rekov, na p.
11'jušku."
že se koní zmínkou o sláv nejen bytch epických osobách, které toho práv Curilovi, Solovjovi-loupežníku, arodjce MaMnohdy zní závr prosté:
je to zvláštní,
nýbrž
Iljovi,
nezasluhují,
a p.
„A
tut
po
a
o
i
o
jako
Idoliši
rince,
zpv zmínkou
se
Solóvniku slávy pojut, sláva ne minnjetsja, vk po vku pojut jego
starink
toj
mst
ty jich
slávu starinka
pojut
i
i
pokonilas'."
Nebo: togo vremeni skaza, w otnyn' skaza da évo do vku.
Dobrynju
stali
dj
Koní-li se
póry, da
toj
,,S
„A
byliny tut
i
s
starinoj
satkem, pipojují
se
nezídka verše:
u knjazja u Vladimíra,
li
da ne piva-ty \ari, da ne medy ty syi, veselým pirkom da za ivadebku."
Po zpsobu pohádek rozveden
závr
je
byliny o Solovjovi Bu-
dimirovii
„A naal
on da
tut
by
žif-to
/i-to by, da sem'ju svodi a sem'ju svodi, da dtej naži\;n. a
A
stal-to
a stal-to
V národní poesii dozpvy
typické
on tut po zdorovomu on da po chorošemu."
asto picházejí
jihoslovanské
:
„Od
nas pesma a od Boga zdraví je! nas lagali a mi polagnjemo."
Nebo
;
„Tako
bilo,
vise
pjesme
nemá,
ondá j' bilo, sad se pripov'jeda od men' pjesma, od Boga vam zdravlje!"
Nebo „Dávno nek a
se
bilo,
sad
se
spominjalo,
piva,
dok
je
ovog
stari
sve
spominju
svita
junaci."
Nebo ,,(
>\a
Boo
ti
Rodilo
pjesma na tvoje poštenje, veselje dao zdravlje i
'i
\
nid
i
pSenica
tyto
stereo-
"
:
121
i
i
da da
bi bi
pedivo
rodilo
ti
ga gulile djevojke,
udovice
trle
topile,
i
bjegunke na rosu nosile, staré bake žicu otezale/'
V junáckých písních jihoslovanských projevuje se vbec osobnost pvcova astji než v bylinách. Nejen na poátku a na konci, také v prbhu dje pvec pímo se obrací na své posluchae a perušuje poznámkami své vypravování, na p. „A
u
sta
i
lakrdiju ?
duljit
ti
jada
bilo
tamo
amo;
i
od Turaka niko ne utee."
Nebo „Pa
u
što
dulje
vi
besjediti
?
dosta jada na obadVje sírane.
Zvlášt oblíbeno
Da
zvolání:
je
uda
Bože,
„Mili
velikoga! pogledati bilo,
komu
je
Momilo."
tako s'jee vojvoda
Dumy
koní
zvtší
se
ásti
„Sláva jeho ne vmre,
páním ne
tohoto
zpsobu:
zahyne
miždo namv
narodnymy holovamy: pokudova bude svit svítat}' i
solnce
budem
Nkdy
je
to
sijaty,
slávu
joho vsehda
rozvedeno takto
proslavljaty !"
:
„Sláva ne vmre, ne pol'aže!
Bude pomiž pomiž pomiž pomiž
sláva
slavná:
kozakamy, druzžamy,
rycaamy, dobrymy molodamy.
Urverdy, Bože, l'udu carškoho, národu chrystyjanškoho,
donškoho, z syjeju erju Dniprovoju, nyzovoju, na mnohaja lita do konéa vika!"
Význanou
zvláštností epického slohu jsou popisy, v nichž nejmenší podrobnost zevrubn vyliuje. Má-li se na p. rek vydati na cestu, obšírn se popisuje, jak vyvádí svého kon, sedlá ho a vystrojuje, každá ást postroje zbroje pípadn se
se
každá
i
i
charakterisuje.
Na p. „Pochodit imajet uzdajet
IPja
na
konjušij
dvo,
dobra konja, v uzdeku tesmannuju,
Il'ja
122 sdlajet v sdlyško erkasskoje, v toroka vjažet palicu bojevuju, ona vsom ta palica devjanosto pud, na bedry berct sablju vostruju,
—
—
vo ruki beret ple selkovuju, pojzžajet na goru Soroinskuju." líí se
Chystá-li se rek stílet,
„Vynímal on iz i
poínání jeho takto:
naluna tugoj
iz
luk,
kolana vynímal kalenu stelu beret on
tugoj
luk
ruku lvoju,
v
kalenu strlu vo pravuju, nakladvvajet strloku kalenuju na tetivoku selkovuju,
on
natjanul
luk
tugoj
za
ucho,
strlu semi etvertej: zaskípli polosy bulatnyja i zavyli roga u tuga luka, spla tetivoka šelkovaja, poletla strloka kalenaja" atd. kalenu
Podobné obšírné popisy jsou známy také p. „On se skoi na noge lagane,
z písní
jihoslovan-
ských, na
opremi
se na bijeloj
kuli
pripasa sablju okovánu prigrnu urak od kurjaka, pa se skide u arové donje te opremi Šarca debeloga: pokri njega surom medvjedinom a zauzda' djemom od elika, objesi mu tešku topuzinu gadare s obadvije stran; i pa se Šarcu na ramena baci a uprti koplje ubojito" atd. i i
Písn popisech
jihoslovanské
souboj
libují
a bitev, na
si
zvlášt
v širokých
p.
„Kad to zau od Prilipa Marko, on tad puša svoje bojno koplje svome Šarcu izmedju
ušiju
u prsi junake, na topuz ga Musa doekao, preko sebe koplje preturio, pak poteže svoje bojno koplje, da udari Kraljevia Marka, na topuz ga Marko doekao, prebio ga na tri polovin. Potegoše sabljc okované, jedan drugom juriš iiiniši ; deli-Musi
manu
sabljoiu
deli-Musa
mu
Kraljevicu Marko, podbaci,
buzdovan
u tri polovin, SVOJU sablju liaglo, da uderí Marka Kraljevia, al' podbad topuzinu Marko
prebi
pak
je
DOteŽe
a
zevrubných
:
123 izbi mu sablju iz balaka. Potegoše perné buzdovane, stadoše se njima udarati; buzdovaima pera oblomiše, baciše ih u zelenu trávu, od dobrijeh konja odskoiše, šepaše se u kosti junake pognaše po zelenoj travi. Namjeri se junák na junáka, deii-Musa na Kraljie Marka, niti može da obori Marka, nit se dade Musa oboiti" atd. i
i
V
bugaršticích vyskytují se
strunjší
a
podobné popisy, jsou však mnohem
úsenjší.
V komposici bylin možno rozeznávati dv podstatné ásti místa typická, která obsahují popisy a ei bohatýr, a pechodná, která spojují typická místa a vypravují vývoj dje. ásti typické pvec zná z pamti a pronáší je vždy stejn, kdykoliv píse opakuje; pechodným neuí
se do slova, nýbrž chová v paosnovu, takže po každé, kdykoliv po druhé bylinu zpívá, ásti tyto takka znovu tvoí, tu pidávaje, tu ubíraje, poádek verš samy výrazy. Skazitlé starší a obratnjší, kteí astji zpívají, utvoili si ovšem znenáhla svj osobitý tekst a opakují píse s nepatrnými jen varianty, ale pvci mén zkušení a s pamtí slabší mní ásti pechodné pi každém optování znanou mrou. V písních jihoslovanských je typických míst mnohem mén a guslai opakujíce píse, tekst její znan mní, mnohdy jej nov tvoí. Uritá místa typická opakují se v jednotlivých bylinách, kdvkoliv se líí obdobné dje. Patí sem na p. odjezd rekv z domova. Rek loue se s domovem, prosí za požehnání u rodi, hlavn u matky, potom si sedlá kon a chystá zbroj. Rychlost jeho od-
mti
jen
všeobecnou
mn
jejich
i
i
tém
jezdu
naznauje
obyejn
se
verši:
„Vidli dobra molodca sjadui, da nevidli udalogo pojdui."
O
jízd rekov
ustálil
se tento obraz:
„Skákal on výše lesu stojaago, poniže oblaka chodjaago, s gory na goru pereskakival, reky ožera pereskakival,
u
—
široki
Obratnost
a síla
razdol'ja
promež nog pušal"
atd.
rekova pi jízd na koni líí se takto:
„A
kidajet on palicu bulatnuju pod oblako, pod chodjaeje,
odnoj rukoj palicu podchvatyvajet, kak perom lebedinym poigryvajet."
:
124
Podobný obrat
je
znám
z
jihoslovanské
poesie
„AI eto ti Muse kesedžiie, na vraniu noge prekrstio, topuzinu bacá u oblake,
doekuje Pijedc-li
hrdina
u
na
ruke."
bijele cizí,
široký
dvr,
tu
„privjazyvajet dobra konja u togo li štolba u toenago,
u togo kol'ca zoloenago, zachodií v palaty blokamenny, kest kladet da po pisanomu, poklon vedet da po uenomu, b jet elom da poklanjajetsja ." na vs etyre na storony .
Cizímu bohatýru dávají se
.
obyejn pi
„Ty otkudova,
udalyj dobryj ty kojej žemli, kojej ordy, kojego otea matei, kak tebja po imeni zovut,
narekajut
po
uvítání
izotin?"
Takových ustálených formulí, které se na opakují, je dlouhá ada a nelze jich vyerpati. Jinou zvláštností slohu epického je
vých výraz, verš
i
otázky:
molodec,
vhodných místech
opakování jednotli-
celých partií
v jedné a téže písni.
Rozkaz nebo poslání uvádí se nejen, když se ukládá, nýbrž když se vyizuje. iny bohatýrské líí se asto, když je rek koná, a po druhé, když rek sám o nich vypravuje. asto opakují se rozkazy, které se nkolika rekm ukládají. Na p. v bylin o Michajlu PoIljovi, Dobiytykovi kníže Vladimír dává úkoly tem bohatýrum ovi a Potykovi; prvnímu, aby jel pro da v Kamjnnou ordu, druhému v zemi Podolskou. Ilja, v Zlatou ordu, tetímu místo aby pímo projevil svj souhlas s daným rozkazem, opakuje vstane Dobrya a opakuje totéž, zajej ve své odpovdi; po mniv slova „Kamennu ordu" slovy „Zolotu ordu'', následuje pak stejná odpov Potyka Michajlovie se zámnou „Zlaté ordy" zemí Podolskou. Potom se obšírn líí, jak se Ilja strojí na cestu, a stejným zpsobem opakuje se totéž líení u ostatních d\in\ bohatým. V poesii jihoslovanské podává se asto obsah psaní, když je je rek te, a potom se obsah týmiž slovy opakuje, když rek jinému o tom vypravuje. Podobným zpsobem opakují se vzkazy, posláni i
:
—
—
nm
a otázky, na nž nkdo odpovídá. Bugarštice tak jako kozlcké dumy takového opakování celých partií neznají. Za to je \ celém oboru slovanské epiky obvyklé opakování uritých ustálených formulí, verš a výraz. Hojn se vyskytuji zejména t. . figury opto* vací jako: geminatio, anafora, epifora, palilogie, sousnova p i
Doklad
lze
uvésti
bez
poetu.
;
:
J25
-
Plnost výrazu podporuje se dále hromadním s t e j n o z n a (svnonym), na p. v bylinách: talan-uas; bez boj, bez draki, krovolitija; na tuju póru, na to vremecko; gore-peaj; v dumách: kajdany-zalizo; statky-majetky dolja-šast; sikty-rubaty plae-rvdaje; dumaty-hadaty štyty, šanuvaty, považaty ^itd. Oblíbeno je spojení slov téhož kmene (paronomasia), na p. v bylidoždit, kli klika, blým blo, erným nách dumy dumat', erno; v písních jihoslovanských grád graditi, lov loviti, slávu slaviti, kliku klikovati, jezdu jezditi, udno udo; v dumách: syraja syrya, uža užeméa, piša-pišanya, kl'ane-proklynaje, bižy-
nvch slov
;
;
dož
:
:
pidbigaje;
velykym
predyvnyj a
dyvom dyvovaty; udnyj-preudnyj; dyvnyj-
p.
stálými epithe-
Názornosti a barvitosti slohu dosahuje se
Doklady
matuška
Kiev-grad, strla kalena, syrá zemja; tur zlatorogij, pšenica blojarova, guseFki jarovaty atd. Doklady z poesie jihoslovanské bijela ruka, sitna kniga, vedro nebe, žarko šunce, ravno pole, siví soko, bjelogrla ljuba, golotrba sablja, lakoknlka vila, tankovrha jela a p. V bugaršticích jsou krom toho oblíbena epitheta zdvojená, jako: junaka crna zemlja, junaka britka sablja, Doklady z dum jasnyj \ itez dobar junák, lijepa zelena planina a p. sokil, bujnyj viter, syva zozul'a, syrá zemlja, bajraky zeleni, luhy temni, vovki sirománci, orly syzopery (ornokryl'ci, syzokryl'ci), semypjadna pyšal' atd. Stálých epithet užívá se asto tam, kde když porouí v hnvu se to nehodí. Vladimír nazývá se ,, laskavý", uvrci Ilju do vzení. Kalin car posílaje svého posla do Kijeva, oslovuje ho „poganyj tatariše" a posel tento nazývá zase svého vlat
y.
z bylin
:
laskovyj knjaz', sobaka- Kalin ttiva šelkovaja, isto pole,
svjataja
Rus',
stol'nyj
bulatnaja,
palica
car';
ma
:
:
i
i
dae „sobaka seká
je
po
,,
Kalin-car".
Králevic
bílém" hrdlu a
Marko pepadne erné Araby
a
p.
etná
srovnání; vyjsou dále spojkou srovnávací, která se mnohdy vynechává, dativem s pedložkou po, instrumentálem srovnávacím, pouhým piadním nebo antithesou. Trojdílná antithesa je oblíbena v poesii jihoslovanské, a to nejen na poátku, jak bylo výše uvedeno, nýbrž uprosted, na p. Ozdobou epického slohu
jaduj
í
se
i
„AI u dvoru kuká kukavica, to ne bila sinja kukavica, vece njihna ostarjela májka."
V
bugaršticích antithesa se nevyskytuje.
V
bylinách a
pichází jen negativní antithesa, na p. „Cto ne blá bereza k ne šelkova tráva v pole už kak klanjajetsja syn
zeml
klonitsja,
razstilajetsja,
—
ot svojej
—
matei."
dumách
:
126
Nebo
dož dož/it, da to ne grom groinit grom gromit, da sum velik idet: naletla nad molodago Dobrynjušku zmja." „Da
a
i
ne
j
j
ne
Nebo „Ne orna chmara
nalítala,
ne bujný vitry vinuly, jak duša
Nebo
kozaka-molodeéka
z tilom
rozlualaš."
:
„To ne to
jasnyj
sokil
—
lítaje
kozák Holota, serdenyj, dobrým
konm
Krom uvedených jsou v národní epice básnické figury, jako hyberbola, hendyadys, neschází ani humor a ironie.
hul'aje"
atd.
slovanské
ješt
enické otázky
jiné
a
p.,
O verši v bylinách bylo již asto uvažováno, ale otázka rozmru nebyla dosud definitivn rozhodnuta. HilTerding uroval v bylinách trojí rozmr. Pedn trochejský sdaktylickým zakonením, na p. „Iz togo to iz goroda iz Muromlja". Rozli
mr
tento je pevládající a užívají ho pední pvci. Poet stop je nestejný, pevládá však verš pti- a šestistopý, který se rozšiuje
ty
do sedmi a zužuje do stop. Druhý rozmr je trochejský, mže býti uprosted promíšen daktylem, na p. „Zavodil on poeštn pir-pirovan'ico". Užívá se ho hlavn v bylinách o Solovjovi Budimirovii, urilovi a Stavrovi. Tetí rozmr je a n apestický: „Stal Volga on rost mater". Vyskytuje se pouze v nkolika málo bylinách, jako o Vol'govi a Mikulovi. Podle mínní F. E. Korše osnovu verše v bylinách tvoí rozmr, rovnající se ec. anapestickému dimetru, v nmž dlouhé sla-
který
biky
s
vylouením poslední obyejn
se
rozkládají ve
dv
krátké,
na p.
„U
velikago knjazja veerinka byla."
obma dipodiemi je caesura. Rytmický pízvuk prvního anapestu je v každé dipodii silnjší než pízvuk druhého anapestu, takže v každé dipodii jsou dva pízvuky: jeden silnjší, druhý slabší. Krom tchto hlavních pízvukú je ješt na první slabice každého anapestu pízvuk vedlejší. Tento základní rozmr v souvislosti s rozmanitými zmnami muže míti rzné odstíny. Mezi
vykládá A. Maslov rytmický sklad bylin. Podle pi bylinách užíti staroecké theorie rytmu; rozstarých písní ruských je v hudebním smyslu úpln originální a neodpovídá žádnému ze známých rozmru klasicko tlumic. Podstatou verše v bylinách jsou rytmické periody, mající jeden hlavni logický pízvuk a nkolik podružných. Maslov rozeznává pi tom Zcela
jinak
mínní
jeho
nelze
mr
nkolik rozmra, in
i
;
skládá
se
z
ze
nichž
tí
nejvýznamnjší je pln\ epickj rozpenod, z nichž každá mi tvj
rytmických
127 souhlasný s prozaickým pízvukem tí tvoí jádro obsahu veršového. První a poslední pízvuk bývá ponkud silnjší než prostední; na p.
obyejn
pízvuk,
zvláštní
hlavních
Aj
tam
která
slov,
v
vo
slavnom bylo
1
Slova „Aj vo", „tam
pechod
gorod vo
Kijev, [ sta[ryša do Ilja
v"
I
Muromec.
nemají vbec pízvuku
a
tvoí
jakýsi
od verše k verši.
rozmr mní
Plný epický
má mnohem s
]
byl staraja
žil
|
dv
první periodou v jednotu; na Iz-za iz-za
I
morja
[
sinego
bylo
to
morja
mnohdy
se
pízvuk než
slabší
tím,
druhá perioda
že
tém
ostatní periody a splývá
p. ]
morja iz-za
]
Skazitlé asto užívají v téže bylin
]
]
singo,
ernogo.
stídav obou rozmr.
Tetí rozmr, skomorošský, záleží v tom, že je vynechána druhá perioda rytmická, takže se verš skládá pouze ze dvou period s obvyklou pedrážkou; na p. Kad zajdumal Groz]nyj Ivan
V i
Vajsiljevi že]niti
ot car se.
junáckých písních jihoslovanských
rozmrem znan od
se bugarštice slohem Bugarštice mají volnjší
liší
písní guslarských.
a neváží se na uritý poet slabik. Poítají-li se slabiky, pevládá v nich verš patnáctislabiný, který je caesurou rozdlen ve ásti; první ást ítá sedm, druhá osm slabik, na. p.
rámec
dv
„Dva 13,
su brata
jezdili
|
planinome konja dobra."
Vvskytují se však dosti etné verše kratší 16 a 17slabiné).
i
delší
(nejastji
14,
Nkteré bugarštice mají ješt vtším dílem ze šesti slabik;
jící se
zvláštní
pípv
pípv
(refrén),
skláda-
nkdy
po prvním nemá uritého místa
pichází
verši a pak po každé dvojici veršové, nkdy a nkteré bugarštice pípvu vbec nemají. K rozvoji dje se jím nijak nepispívá, význam jeho je ist hudební a lyrický, na p.
„L'jepa
Rudé
bratu Janku u Kosovo, 1'jepa udovica: brate, Sekula, málo dijete,
pisaše
Pošli meni moj er mi ga je vrijeme
vjeriti
i
oženiti,
moj brate neboe"
atd.
i
Verše v
guslarských písních
se z desíti slabik
s
jsou
pravidelné a skládají
caesurou po tvrté slabice, na p.
„Grád gradila do tri brata
rodjena,
|
tri
brata
|
tri
Mrnjavevia"
atd.
Pravidelného rýmu se neužívá, zato vyskytuje se asto rovnozvukovost a asonance, a to nejen na konci dvou verš, nýbrž témž verši, na p. i v
:
128
,,
,,
\ l
sestrfca
ihu rosu
kako ptica maglu
Ijubovca
i
ravnini, sinju
11
Dumy
lastovica." u
planini*'
a p.
rzných odstavc
kozácké skládají se z logických. Odstavce tyto jsou rozmanité, delší neb kratší, podle toho, jak to vyžaduje vnitní smysl. Vnitním smyslem ídí se také délka verš v jednotlivých odstavcích; verš je kratší neb delší podle jakosti a síly myšlenky, kterou má vyjadovat. Melodie dum je prostá a jednoduchá, pizpsobuje se myšlence a nálad, není ujata v urité takty hudební, nýbrž se dá modulovat v nejrozmanitjší zpsob rytmický. Jak se verše rozmanité délky v dumách stídají, poznati lze z tohoto píkladu
„Da
stav že brat najmenšyj, pišyj-pichotynec,
do vity ternoví ruky bere,
stav
bajrakiv
prybihaty,
znachožaty:
u k seru klade, slovarny promovjaje slezamy rydaje" atd.
•
i
Jako v bylinách v a
a
junáckých písních jihoslovanských není ani se pouze sporadicky
dumách pravidelného rýmu; ten vyskytuje asto bývá nahrazován rovnozvukostí nebo Die
asonancí.
im slav. Volksepos (Denkschr. metaforických obrazech básnictví národního, zvlášt slovan. (L. til. 1874.) Bistrom Das russ. Volksepos (Zeitschr. í. Vólkerpsych. u. Sprachwiss. 5). -- Vs. Miller: Oerki rus. nar. slovesnosti 1. (1897.) F. E. Korš: O rus. nar. stichoslo/cniji (Izvst. rus. jaz. 1, 1897). A. Maskov: Byliny, jich proischoždenije melod. sklad (Trudy Muzyk.-Etnogr. Komissiji II. M. 1911). L. Zima: Figue u našem narodnom pjesništvu. s njihovom teorijom. Zagreb 1880. Týž: Nacrt naše metrike národn (Rad 48 49). T. Mareti: Naša narodna epika. Zagreb 1909. V. Jagic: Die sdslav. Volksepik vor Jahrhunderten (Afsl. Ph. 4). -- W. Wollmer: Untersuchungen iiber den Versbau des sdslav. Volksliedes (ibi. 10). -- I. Scherzer: Bugarštice (Rad 182, 1910). P. Ziteckij: Mysli o nar. malorus. dumách. Kij. 1893. F. Kolessa: Rvtmyka ukr. nar. pise. (Zap. Šev. sv. 71-4, 76.)] [F.
d.
Miklosich:
Wiener Ak.
38).
—
J.
Darstellung
Qebauer:
—
O
—
:
—
i
—
—
—
—
—
—
CAST
lil.
RENAISSANCE A REFORMACE.
Dvojí proud myšlenkový, vzniklý na konci XIV. st., zpsobil a vytyil litera-
ohromný pevrat v kulturních pomrech lidstva tue nový smr; byl to humanism a reformace.
Humanism,
jehož kolébkou
byla
Itálie,
i
kde prese všecky
pevraty nevymizelo vdomí nkdejší mohutnosti politická a kulturní, vyvolal v život a názorech západní Evropy mocné renaissance. hnutí duševní, jehož výsledkem byla kulturní obroda historické
—
Obrození vztahovalo se pedevším na umní a literaturu, znenáhla nabývalo širší pdy a bylo podntem k vytvoení nového názoru na život a na svt. lovk stedovký byl spoután ve volnosti svých tužeb a projev úzkou morálkou kesanskou, která ho zbavovala všech radostí života, sousteujíc jeho myšlenky na blaženost nadzemskou po smrti. Plody klasické dávnovkosti oživily jednak svou ladnou krásou estetický ideál, jednak vzbuzovaly podiv svou volností tvrí a svobodou ideí, jichž žádná pouta nesvírala, a tím rozncovaly touhu po podobné volnosti v umní, život. Nový kulturní proud pinášel vbec širší obzor myšlenkový, uvoloval ducha z pout stedovku, podncoval rozumovou innost k samostatnému zkoumání, vnukal srdenou radost ze všeho, co jest pozemské a lidské, a pispíval k uplatnní individua. i
vd
i
Hnutí humanistické bylo v podstat své aristokratické a obmezovalo se na vrstvy vyšší a vzdlanjší. Výsledky kultury humanistické nebyly by vnikly do nižších vrstev lidových, aspo ne tak široce, kdyby nebyla na pomoc pispla reformace. Cílem jejím bylo obrození ducha kesanského podle zásad uení Kristova, jemuž se církev odcizila, libujíc si v zevnjší okázalosti a vnjší obadovosti. Úpadek církve, která se takto zpronevila svému prvotnímu uení, vzbudil u lidí opravdových a zbožných snahu obnoviti uení Kristovo v ryzí jeho podstat a upraviti život podle vznešených zásad evangelia. Pívrženci reformního hnutí peliv dbali o vzdlání lidu, upravovali školství v duchu humanistickém, vytlaovali z církve, ze školy i z literatury latinu a na její místo uvádli jazyky národní. Psobením reformace obrodilo se písemnictví v eech národních a vzpružila se literární innost tam, kde jí dosud nebylo nebo byla zcela nepatrná.
kesan
i
1
HLAVA
I.
Náboženské a literární proudy v zemích eských. Karel
svtové,
IV.,
jejíž
jeho vlády
otec vlasti, otevel Cechm bohaté zdroje kultury proudy díve jen po ástech vnikaly do ech. Za
poaly zahívati
zem
eské
první paprsky rodícího se
humanismu, jenž našel nadšené stoupence v samé kancelái Karlov. Epochální událostí, která mla ohromný význam pro povznesení kulturního stavu v celé zemi, bylo zvlášt založení university v Praze r. 1348, zízené podle vzoru vysokého uení v Paíži. Uení humanistické a universita pražská nezstaly bez pronikavého vlivu na rozvoj náboženského hnutí eského, které se v této dob za-
alo
šíit.
Jest ferentní,
sice
ale
že mnozí humanisté byli nábožensky indikdo význam humanismu hloubji chápali, snažili
pravda, ti,
se jím zušlechtit a prohloubit také svj cit náboženský. Píkladem býti sám Petrarka, horlivý obránce kesanství. On uznával podstatný rozdíl mezi náboženstvím Kristovým, jak je zahrnuto
mže v
Písmu Nov. zákona, ve spisech Jeronýma a zvlášt miláka jeho Augustina, tvrce ideální církve Kristovy, a mezi nábožen-
sv.
]
vykládali theologové jeho doby. Petrarka zamítal soustvím, jak asnou theologii scholastickou a vyslovil pesvdení, že cestu k Bohu a Kristu možno najíti i bez prostednictví duchovního stavu a viditelné církve. Po této stránce byl tedy Petrarka zcela proniknut pokrokovým duchem náboženským. Pi oblib, jaké požíval u dvora
Karlova, není pochyby, že nejen jeho názory náboženské našly v Cechách zvuný ohlas.
humanistické, nýbrž
i
Universita pražská pejala od svého vzoru v Paíži ddictvím nové zásady kritické, pipojila si? k uené oposici proti autorit papežské B hierarchii a lenové její horliv se Úastnili ešení palivých tehdy otázek církevnických a náboženských; ve spisech pokrokových profesor pražské university smle se petásal) otázky a církevní reformy, uvažováno o povinnostech stavu kn skéh o život klášterním a zdrazována nutnost opravdového iivota jich ne vyznívaly na prázdno; touha po obkesanského. Hlasy nov života náboženského byla jimi posilována. i
j
33
písný arcibiskup Arnošt
z Pardubic vidouce, jak v život stále víc a více rozmáhají, hledali Do Prahy povolán byl proslulý kajich napravení. zatel Konrád Waldhauser, aby živým slovem psobil k náprav mrav. Slova jeho obracela se nejen proti pepychu, rozkošnictví a marnivosti lidí svtských, než i proti povrchní obadnosti, církevnímu formalismu a ziskuchtivosti mnich, kteí se mu za to mstili pomluvami. Píkladu Waldhausera, kázajícího nmecky a la-
Karel
IV.
zloády v prostedky k se
a
církvi
tinsky, následoval
„ohová
i
výmluvný Cech Jan Milí
z
Kromíži'
(f 1374),
ješt hloubji do srdcí prostých poslucha, lanjících po slovu božím. Nejen uchvacujícím slovem, vlastním, ryze kesanským životem zpsobil mocné hnutí než mezi tehdejšími kesany. Ale pevážná vtšina duchovenstva, zvlášt klášterního, která si libovala v starých zloádech, postavila se jeho ušlechtilým snahám, na odpor a neostýchala se viniti ho u samé Akoliv po smrti Milíov innost stolice papežské z kacíství. eských kazatel byla od úadu arcibiskupského obmezována, ano pímo zakazována, nebyla pece umlena, naopak stala se potebou lidí nábožensky a mravn založených. Ze snahy poskytnouti písmem náhradu za odpírané slovo boží vyplynula spisovatelská innost eského zemana Tomáše ze Štítného (žil asi v 1. 1331 1401). Štítný, odchovanec pražské university a horlivý poslucha kázání Waldhauserových a zvlášt Milíových, jejichž innosti asto s povdkem vzpomíná, odvážil se, o náboženských otázkách samostatn uvažovati a psáti, což laik, výhradním privilegiem duchovních a mistr. Pobylo dotud noiv se s vroucí myslí do studia bohoslovecké literatury, vybíral si ze spis církevních spisovatel vše, co odpovídalo vlastnímu jeho pesvdení a cítní, a zúrodniv to výsledky svého vlastního pemítání, vytvoil si jednotný a po nkteré stránce dokonce samostatný názor o náboženství, mravnosti a spoleenském zízení. Neslo mu pi tom o zbudování njaké nové soustavy filosofické jeho filosofie byla filosofie scholastická nýbrž o souhrn takových poznatk, které by pispívaly k náboženskému a mravnímu obrození vnitní, duchovní bytosti lovka. Miláky jeho byli zvlášt stedovcí mystikové, jako sv. Bonaventura, David bosák, Berthold Rezenský, bohoslovci francouzské školy svatoviktorské Brit Robert Holkot a j.; od nich nauil se psobiti hlavn na cit tená a získávati je svou vlastní vroucností náboženskou pro vznešené pravdy kesanské. Když zaal psáti, ml pedevším na mysli své dítky, ale zárove si pál, aby knihy jeho sloužily všem, „kdož by kdy kterým se z nich slovcem upamatovali k dobrému". Hlavní spisy jjho jsou: besední", pokus o jasný a srozumitelný výklad svtového názoru a nauky kesanské; „Knížky o obecných vcech kesanských", souhrn jeho názor o základních pojehož
slova"
vnikala
i
—
a
tém
—
—
,
i
„ei
134
k
uení
es ansk é h o", vinnostech kes anských „K n li y n a novjších traktátu náboženskov podstat sbírka peklad starších i
;
i
„ei
mravních;
peklad
nedlní
a
svátení'', podobný
to asi
výbor
celoroních kázání.
Štítný ješt úpln na stanovisku pravovrJako Milí stál ného kesana své doby a pohlížel na církev jako na nejvyšší autoi
ritu,
které
se
má
jednotlivec
podrobovati.
Po
této
stránce
dále
už pokroil Matj z Janova (asi 1350—1393), žák Milív. Na universit v Paíži, kde pobyl 9 let, osvojil si dkladné theologické a filosofické vzdlání a zostený smysl kritický. V jeho traktátech, obsažených v latinském díle „Regulae veteris et novi test amen ti" (Hlavní zásady Písma sv.) vyslovena je po prvé na pud eské ostrá a smlá kritika soudobé církve a veškeré hierarchie od papeže až po venkovské faráe. Proti zkaženosti církve souasné, v které spatoval církev Antikristovu, prázdnou ducha Ježíšova, Matj z Janova stavl jakožto ideál církev prvotní, která neznajíc okázalé obadnosti zevnjší, kráela v bázni boží a v pravd. K této prvotní prostot teba se vrátiti, život svj upraviti podle Písma sv., nikoliv podle nálezk lidských, a astým pijímáním svátosti oltání hledati vnitní spojení s Bohem. Než Matj z Janova neml ješt tolik žákv a stoupenc, aby se mohl opíti mocné církvi, a byl pinucen veejn zapíti nkteré své zásady. Potebnou mravní sílu k odboji mla teprve generace mladší, pedevším M. Jati Hus. Jan, Hus (asi 1370—1415) spojoval ve své osob jako oblíbený kazatel a jako profesor pražské university oba hlavní proudy, které na vznik husitství psobily nejvíce: snahu po mravní obnov života kesanského, jak ji hlásali už velcí lidoví kazatelé v echách, a oposiní úsilí uených kruhu proti nepoádkm v církvi a hierarchii. Svou inností kazatelskou Hus vstoupil do šlépjí Milíových, horle pro mravní povznesení lidu a pro život opravdu kesanský. Kazatelská innost, provázená bezúhonným životem ideálním snažením, zjednala mu lásku a popularitu u lidu, píze rozhodujících osob a silný vliv na universit. Sáni tehdejší arcibiskup pražský Zbynk schvaloval a podporoval jeho opravné snahy. Záhy seznámil se Hus se spisy Velikého britského theologa Jana Wyclifa (+ 1384), jen/ ve svých uených spisech shrnul a vyvrcholil odpor souasnu vdy universitní proti zkažené církvi a zejména papežství. Našel v nich jasn vyslovené a oslujícím zpsobem zdvodnné podobné myšlenk) opravné, jak.' tvoil) základ a podstatu eského hnutí náboženského, neváhal Wyclifa následovati. Schvaloval však myšlenky jeho jen potud, pokud soupokud byl) ji/ dohlasily s jeho vlastním snažením reformním mácím vývojem vysloveny nebo pipraveny. Pi tom nepijímal kritiky, nýbrž zpracoval je ve svém duchu, zvážil jejich hodnotu a pizpsobil je svému cíli. i
t
i
\
i
>
135 Kazatelská horlivost Husova zatím stále rostla a útoky jeho na nemravnost duchovenstva se stupovaly, což nemile nesli nehodní knží a eholníci, kteí ho zaali pronásledovati, osoovati a udávati, snažíce se ho znepáteliti s arcibiskupem, což se jim konen podailo. Píinou zjevného rozporu mezi Husem, který se stal vdí hlavou eských, reformnímu hnutí oddaných mistr na universit, a mezi arcibiskupem byly dílem spisy Wyclifovy, dílem spory o obnovení jednoty církevní odstranním obou vzdoropapež. Když arcibiskup dal ukvapen knihy Wyclifovy spáliti, Hus se svými páteli na universit zahájil veejnou disputaci na obranu
Wyclifovu, nedbaje kletby, kterou na arcibiskup vyhlásil, ani zákazu kázati. Až dotud Hus nepestával uznávati zásadn vrchní moc papežovu. Když však r. 1412 byla pinesena do Prahy a kramásky hlásána papežská bulja o odpustcích na kížovou výpravu proti druhému papežovi, Hus neohrožen vystoupil proti tomuto svatokupectví a zejm odepel papeži poslušnost ve vci, která se nijak nesrovnávala s uením Kristovým. Byv potom stižen klatbou papežskou a nejsa ani jist svým životem, opustil Prahu a na eském venkov rozvíjel dále svou kazatelskou innost. Na venkov oddával se zárove horlivé práci literární a ukládal své názory opravné do eských a latinských spis. Z eských dl nejobsáhlejší a nej-
významnjší
je
,,Výklad víry, desatera
a
pátee"
a
„P
o-
stilla". Ve „Výkladu víry" usiloval o pravé kesanství, prosté vší pímsi, zevnjšího obadnictví, knžské ziskuchtivosti a rozmailosti. V „Postille", kterou podle vlastního doznání skládal „pro chválu boží, pro spasenie echov vrných, kteí žádají voli boží poznati splniti", zpracoval z velké ásti znovu svá starší kázání. Výklady jeho pimykají se tsn k evangeliu a podávají jasný obraz jeho úsilí za oistu církve a celého kesanství. Proti duchovenstvu nehodnému zostil své výtky zvlášt v traktátu „O svatokupectví", spatuje v nejrozšíenjší a nejzhoubnjší zlo své doby. Pro dívky napsal vzdlavatelný spis ,, Dcerka ili o poznání i
nm
cesty pravé
k
spasení"
Náboženské hnutí eské
atd.
mlo
hned
s
poátku psobením
zvlášt-
pomr
ních politických a sociálních domácích ráz pevahou národní a Hus byl nejen veliký reformátor církevní, nýbrž i nadšený Vlastimil, neohrožen se zastávající práv svého národa. Jeho spolupsobením vymožen byl dekret Kutnohorský (r. 1409), jímž byl dán universit pražské ráz pevážn eský. On zavedl v kostele zpv eský, zasazoval se o zdokonalení a obohacení zpvu církevního; píse stala se jeho piinním pedním výrazem smýšlení husitského. zvelebení eské zjednal si ohromné zásluhv.
O
ei
Cht
usnadniti tení knih, vytvoil nový, jasný a dkladný svstém eské ortografie, bojoval proti pokleslosti jazyka, peoval o oistu spisovné, pizpsobil ji mluvené lidu a ješt ped svou
ei
ei
136
mšany, aby o to smrtí napomínal knížata, pány, rytíe, vladyky nehynula. Jeho etné spisy eské a listy vypeovali, b) eská i
e
znaují se jazykovou istotou, stylistickou dokonalostí a jadrným výrazem a náležejí k nejcennjším plodm staroeského písemnictví. Názory Husovy o církvi a víe, z nichž valná ást pevzata je od Wyclifa, vrcholí v tomto uení. Církev je souhrn spravedlivých vících, pedurených milostí boží nebo pro svou spravedlnost žijících ke spasení, t. j. kesan skutených, všech zemelých ješt na svt pijíti majících, ne kesan pouze podle jména. Mohou k ní náležeti jen ti, kdo vedou život vpravd kesanský. Nejvyšší hlavou této pravé církve nemže býti papež, nýbrž Kristus sám. Papež je skuteným lenem církve, jen žije-li podle vzoru Kristova a jeho píkazu, jinak hlásí se k církvi, jejíž hlavou je Antikrist. Papežové byli za hlavu církve povzneseni teprve nálezky lidskými; jsou omylní jako jiní lidé. Písmo sv. je jediným základem víry, sv. Otcové potud, pokud se s Písmem sv. shodují. Jediné i
i
nmž
nezkažen obsaženo, je pro poznání pravého uení kesanského dostaí vlastní rozum lovka; proto nemá, býti nikdo pronásledován, vykládá-li Písmo podle svého rozumu. Na koncilu kostnickém žádáno od Husa, aby odvolal své uení, jež bylo prohlášeno za bludné a kacíské. Hus, akoliv si mohl odvoláním zachránit život, odepel odvolati, žádaje býti pouen. Tím, že ideál volnosti svdomí a myšlení výše cenil než vlastní život a pro své pesvdení odhodlal se podstoupiti i smrt. stal se svtlým prkopníkem nové epochy v rozvoji lidského ducha. Potupnou smrtí Husovou byly rozechvlé mysli v zemích eských ješt více rozníceny. Následovaly boulivé války husitské, zaátek úchvatné tragedie historické, která se teprve po dvou stech letech skonila katastrofou na Bílé Hoe. Husité chopili se mee pro nejvyšší ideály lidstva, pro náboženské pesvdení, národnost a svobodu. Výsledky jejich snah a obtí nebyly pro echy tak utšené, jak by se bylo mohlo oekávati. Velké a trvalé byly pouze úspchy na poli národním. Národní uvdomní eské vysoko se povzneslo, hrdost na píslušnost k eskému národu vzrostla. eská a národnost nabyly v zemi vrchu a opanovaly veškery život soukromý veejný. Ale snahy dokonale /reformovati církevní pomry splnily se jen ásten. Stoupenci reformního hnuti nezstali totiž svorní; strana radikálnjší (Táboí), skládající se / lidu obecného, zvlášt selského, dsledn pokraovala na dráze Huseiii zaaté a zamítala bez výhrady jakékoliv spojeni s církvi ímskou. Strana mírnjší (Pražané), k níž se hlásili hlavn uení misti, šlechta a bohaté mšanstvo pražské, pibližovala se více církvi a toužila po jejím uznání. Tuhé spory mezi obma ukonen) byl) Písmo
v
sv.,
kesana smrodatné
je
uení
Kristovo
a závazné.
K
e
i
osudnou bitvou lipanskou (r. 1434), v níž Pí ižané ve spojeni s pán) pod jednou úpln poteli stranu táborskou a znemožnili dálil po-
137 stup reíorm v duchu Husov. Pijímání pod obojí a zrušení knžského majetku bylo vlastn jediným úspchem, jehož strana kališnická dosáhla jihlavskými mírovými úmluvami s církví katolickou (1436). Také oekávané reformy sociální nebyly provedeny. Po bitv u Lipan pestává strana demokratická hráti rozhodující úlohu v zemi a obecný lid upadá v porobu šlechty, která zmocnivši se statk církevních a královských, velice rozšíila a upevnila svou moc.
dalo celé literatue ráz pevážn náboženský. Kapívrženci církevní reformy obhajovali v latinských a eských spisech své víry a vytvoili hojnou literaturu theologickou. Také poesie dala se do služeb církve; skládány hojné písn a básn ohlasem souasných putek náboženských a sociálních. Husité s skládali hanlivé písn na katolíky a katolíci zase na husity. NejHusitství
tolíci
i
vtšího obohacení dostalo se literatue eské hojnými pekladv a pepisy bible a písnmi duchovními, které k podntu Husovu s horlivostí byly skládány. Vtšina husitských písní obsažena je v kancionálu Jistebnickém, nejstarším kancionále eském, napsaném brzy po r. 1420. Husitství neobmezilo se jen na zem eské; vnikalo do zemí i
zloádm
duchovenstva a touha po opravách církevních, hlásaná zejména táborskými manifesty, nalezly jinde sympatický ohlas. Na Slovensku, v Polsku v Nmecku prese všechno hanobení aspo ve vtších mstech jevilo se hnutí ducha ve smyslu eském. Styky Polák s husitskými echy byly tehdy velmi živé a pátelské; proto husitství vnikalo mezi polskou šlechtu duchovenstvo. Poláky nezajímala v tomto hnutí tak stránka náboženská jako národní a politická. Nenávist k s jejichž ádem rytíským bojovali v XV. st. úporný zápas, v nmž se eská pomoc, poínajíc slavnou bitvou grunvaldskou, nejednou skvle osvdila, ostrá kritika duchovenstva a zvlášt myšlenka dynastické unie s echami, o niž husité marn usilovali za válek, která však pece uskutenna plstoletou vládou Jagieííovc (1471 1526), všecko to upoutalo na as jejich pozornost. Je známo, že Hus dopisoval králi polskému a Jeroným osobn šíil nové uení v Polsku. Proti vzmáhajícímu se husitství postavilo se však na odpor katolické knžstvo, hlavn Zbihnv Olesznicki, pozdji biskup krakovskv; jeho piinním potlaováno bylo husitské hnutí hned v zárodku a optovn vydána byla proti nmu ostrá opatení. Nicmén ve Velkopolsce ješt dlouho trvali pívrženci husitství, akoliv bvli sousedních.
Horlení
husitu
proti
i
i
ech —
—
i
Nmcm,
—
pronásledováni.
V literatue polské zachovaly se jen nepatrné ohlasv hnutí husitského. krátké básn satirické, namíené proti duchovním, jsou to latinské listy, jež psal proti Zbihnvu Oksznickému
Krom
a proti akademii krakovské mistr Jqdrzej
polské
básn,
v níž
velebí
Wyclifa
a
GaXka
vystupuje
z
Dobczyna, autor proti
církvi
ím-
138 která prý pravdu zatajuje a lež šíí. Oatka byl za to od Olesznického pronásledován, utekl se ke knížeti opolskétnu Boleslavovi, kde pokraoval v šíení nového uení, a posléze pišel do ech na Tábor. Podobn psobila ada polských husitu na pražské universit eských kazatelnách, jako zvlášt slavný kazatel týnský Michal Polák z Czeszewa (f 14S0). Zbytkem literatury husitské je dále sbírka kázání njakého polského husity z první polovice XV. st., psaná latinsky, ale opatená hojnými glossami polskými. Prvotní ideály eské reformace neupadly v zapomenuti. Hluboký myslitel a náboženský asketa, Petr Chelický (asi 1393 14ó0), znovu se uchopil opuštného praporu a povznesl jej vysoko. Na názory Chelického psobily ideje eských reformátor (Štítného, uení Valdenských. Ale ChelHusa), uení Wyclifovo a z ásti ický nepijímal jejich uení bez kritiky, nepodroboval se jejich autorit, nýbrž piln studoval bibli a vážil odtud své myšlenky; proto je jeho uení, zvlášt ve svých dsledcích, pevážn samostatné a nové. Myšlenky své ukládal nejdíve do drobných traktát, jako „O boji duchovním", „O církvi svaté". „O ské,
i
—
i
trojiem lidu
e",
v nichž horlil proti válce a trestu smrti, vysvé myšlenky o církvi ve smyslu Husov, zamítal všelikou moc svtskou v evangelické církvi a ujímal se obecného lidu proti napsal ,, Poútiskm mocných. K pouení zbožných sti u", pi emž mu byla vzorem Postilla Husova; jsou v ní obsaženy základní ideje jeho vrouky a mravouky. Názory tam projevené zevrubn vyložil ve svém nejvýznamnjším díle ,,Sie viery". Chelický ve svém horlení zavrhuje vše, co je pvodu lidského, tedy všecka politická a církevní zízení, staleté tradice filosofické a theologické uení. Zná jen jeden cíl vyplniti zákon Kristv. Po jeho pesvdení mli jen prvotní kesané pravou víru, jejich organisace byla vzorná a mla zstati vzorem i pro doby budoucí. Odpadnutí od tohoto pravzoru zpsobeno bylo spojením církve se státní mocí. Stát je pro pravého kesana jen nutné zlo. Pravý kesan nemá se tedv nijak úastniti svtské moci, ani jako úedník, soudce, vojín a p. „Hiešníci zjevní kládal
kesan
1
1
—
;
všickni, kdož držie auady nebo obchody.... rychtái, biici, katové, ježto se skrze spravedlnost dje." Pravovrný kesan má všecky nespravedlnosti pokorn snášeti, /lu neodpírati, nemstíti
jsú
n
se. Chelický zákony svtsko, soudy a tresty zamítá, je/to se píí snu zákonu lásky. Dsledn zavrhuje trest smrti, protože rozhoduje nad životem, nikoliv lovk. Proti vli bozi heší se nejvíce válkami, proto je Chelický co nejdraznji zatracoval, dovolávaje se pikázání božího: Nezabiješ! Mezi kesan} nemá ji býti také žádné ,,roí\", t. j. ro/manité stavy, / niehž hv jeden panoval a druhý sloužil. Sociální poádek kesan budiž založen
Bh
na
svobod,
ro> nosti
a
lásce.
139
Akoliv Chelický svou povahou tkví ješt v stedovku, pekonává pece v mnohých vcech svou dobu a vstupuje na pdu doby nové. Názory jeho jsou po mnohé stránce zcela novodobé a otázky, jež vyzveduje, nezídka souhlasí s dnešními sociálními jeho styl má nádech moderní; je sice tu a tam problémy. Ano i
poetický. Uení rozvláný, ale zárove silný, obrazn}> a místy jeho našlo brzy horlivé stoupence, kteí se snažili založiti církevní obec, odpovídající jeho ideálu. Také mezi kališníky nechyblo hlas, jež toužily po návratu k husitským ideálm. Byl to sám arcibiskup církve pod obojí, Jan z Rokycan (1397 1471), který se ve svých kázáních mnohdy pibližoval Chelickému, horle proti církvi Antikristov a káraje pýchu, lakotu a svtáctví knží. Na vnitní vývoj eské strany kališnické pronikavý vliv mlo i
—
potom luterství; ono u
kališník
horlivjších
oživilo
odvahu
tradice
staré
odtrhnout
husitské a vzbudilo docela od církve
se
úpln samostatnou. Nmecká na kulturní pomry v echách. Dotud byli echové jako „kacíi '' osamoceni, v cizin hanni a od svta odloueni. Ani školy v cizích zemích nebyly tupeni, jim pístupny. Luther, jejž protivníci hanliv zvali „husitou a .kaaspo v Nmecku, takže cíem", zjednal velé sympatie jim bylo možno navštvovati cizí university a osvojovati si nové ímské
a zíditi
reformace
si
církevní organisaci
mla vbec
píznivý
vliv -
tém
—
echm
pokrok}-
Na
vdecké konci XV.
a literární.
pevzaly
vdí
úlohu v rozvoji literatury dva Jednota bratrská. Hnutí humanistické, jež zaalo vnikati do ech již za Karla IV., nabylo teprve po utišení bouí husitských hlubšího významu, zejména když nkteí echové, toužíce po širším vzdlání, dojíždli na university italské. dležité
st.
smry: humanism
a
Znamenitého zástupce dostalo se humanismu v Bohuslavu Hasištejnském z Lobkovic (146'! 1510), který se vzdlal na universitách italských a pro kulturu klasickou upímn byl zaujat. Poídiv si bo-
—
zájem vnoval studiu klasiku. Byl vynikajícími uenci své doby a složil etné básn latinské, eklogy, elegie, básnická poslání a p., které mu zjednaly slavné jméno mezi latinskými básníky. Píkladu jeho následovala ada jiných humanist, kteí dopomohli latinské poesii v echách k hojnému rozkvtu, ale k pokroku národní literatury tak jako Hasištejnský nijak nepispli. hatou v
knihovnu,
veškerý svj
písemném spojení
Mnohem zástupci
s
hloubji
pojali
humanismu, kteí ve
ducha
shod
klasické s
renaissance
ti
reformními snahami y
eští
e-
chách ostré zbran nov rozkvetlé kultury obraceli proti úpadku církve a spolenosti a výsledk klasického vzdlání užívali k povznesení a obohacení národní literatury. V ele tchto nadšených ctitel klasické literatury stál upímný vlastenec a duchaplný právník Viktoria Korní'! ze Vše/ird (asi 1460—1520). O jeho hlubokém po-
140
svdí
životní dílo jeho ,, Knihy deo dskách zem eské", které podává obraz eského zemského práva a tehdejších právních pomru. Je proniknuto tendencí vpravd humánní, proháto velým citem pro spravedlnost a právo, zušlechtno obdivem o právnickém dmyslu starých Cechu, kteí tak spravedlivá, tak dostatená a tak potebná v jiných práva vymyslili. Sloh Všehrduv jak v tomto díle tak jeho spisech je uhlazený, jasný a jadrný. Vlastenecké smýšlení Všehrdovo a jeho ušlechtilá snaha povznésti národní literaturu vysvítá „Vda, že jsem ech, chci se latin uiti, ale esky z tchto slov tudy šíil, šlechtil a mluviti aby se jazyk náš eský psáti jiní eští rozmáhal." Podobn jako Kornel ze Všehrd smýšleli humanisté, kterým klasické vzdlání bylo prostedkem, aby svým podle krajanm oteveli nové zdroje pouení a zvelebili národní vzoru klasických. Mezi tyto vlastenecky smýšlející humanisty náHrubý z Jelení, Václav Písecký, Zikmund Hrubý z Jeleželi lení, Mikuláš Koná z Hodiškova a j. V téže dob, kdy humanistická spolenost, skládající se z vtší ásti ze len aristokracie a uených vrstev, pstovala nové vdecké a estetické ideály, vznikla mezi nižšími vrstvami lidovými Jednota bratrská, nadšená pro ideály náboženské a mravní.
humanismu
chopení
ducha
\.ili\
práviech, o súdiech
i»
i
i
:
i
i
.
.
i
.
i
e
eho
Pvodcem
jejím byl
Rokycanv
i
Chelického žák
eho, píjmím
na Slovanech (f 1474). lenové Jednoty upímn se snažili žíti podle uení Chelického a založili ideální obec církevní, jejímž dílem by bylo vnitní obrození lovka v duchu dlné lásky, pokory, prostoty a dobroinnosti, jak tomu bylo v prvních dobách kesanských. K uskutenní tohoto mravního ideálu kesanského žádali, aby se pravý „bratr" odekl svta a svtské moci a plnil jen zákon evangelické lásky. Ale asem vznikla v lun Jednoty pochybnost o úelnosti tohoto pesn asketického uení, které Jednotu mnilo v jakousi klášterní obec a tím volný rozvoj její poutalo. Nkolik uených bratí a theolog, mezi nimi zvlášt Lukáš Pražsky (f 1528), hledli Jednotu zreorganisovati a její ueni pizpsobiti potebám skuteného života. V této nové form zjednala si Jednota velikou oblibu u šlechty i u lidí uených, takže poet pívrženc v echách a na Morav stále vzrstal. Tím, že lenové Jednoty úspšn se snažili udržovati národního ducha v nejvtší istot, etné školy zakládali a upímn o vzdlání mateské ei peovali, zjednali si ohromné zásluhy o pokrok národní literatury.
Krají, bývalý mnich husitského
Uení
kláštera
echách, na MoJednoty bratrské rozšíilo se nejen v na Slovensku, nýbrž v Rusku a Polsku. Když byl po nezdaru prvního odboje proti Habsburkm (r. 1547) vydán od Ferdinanda I. písný mandát proti Jednot, Bratí prchajíce z do Prus. získali etné pívržence \ i" nasku; poet jejich brz) do té míry, že ss br. Jií Izrael trvale usadil v Poznani jako
rav
a
I
i
i
v
141
pozdji byl jmenován biskupem pro sbory polské zjednali si Bratí podporu nkterých mocných šlechtic, jako Ostrožských, Leszczyských, Krotoských a církví polských Simon j. Po smrti br. Izraela (r. 1537) pevzal ízení Teofil Turnovský, jeden z nejznamenitjších biskup Jednoty, sídlem v Ostrogu. Jeho piinním obnoven byl konsens sandojejich správce
a
pruské.
a
Ve Velkopolsku
mský,
jímž sjednocena byla ti nekatolická vyznání v Polsku. Jako spisovatel vydal Turnovský krom kázání „Zwierchdlo na-
božestwa
w
chrzešc.
Polsce",
„O
košciele
Božym",
latinskou bá-
se
„Podróž do Litwy" a obhajoval Jednoty proti jezuitovi Martinu V rukopise zanechal Laszczovi spisem „Respons na okulary". „Obronu konsensu sandomierskiego" a „Compendium historiae Fratrum Bohemorum" a j. Po druhé uchýlila se velká ást Bratí do Polska, když byli po Bílé Hoe vypovzeni z ech a Moravy všichni nekatolíci. Našli tam útulek a štdrou podporu u Rafaela z Lešna, paní Ostrožské, Mik. Reje z Naglowic a Krist. Radziwilía. Stediskem jejich církve bvlo Lešno, kde zízena vyšší škola bratrská, kterou ídil potom také Komenský. V Polsku potom Jednota bratrská splynula s jinými evangelíky.
Humanism a reformace, zvlášt Jednota bratrská, akoliv se svým vznikem, cílem a prostedky znan od sebe lišily, doplovaly se pece navzájem a znenáhla splývaly v jeden mocný proud, který obrodil literaturu.
Poesie
byla piln vzdlávána,
ale
jen
církevní
a
duchovní
písn mají samostatný význam. Byly skládány hlavn od
len
Jednoty k duchovnímu povznesení a k poteb bohoslužby a peliv ukládány v obsáhlé a ozdobné kancionály, které mají velkou cenu pro djiny hudby a malíství. Vyskytly se nejen literární, nýbrž pokusy povznésti eskou formu básnickou podle vzor klasických a uvésti do poesie eské veršování v rozmanitých formách a útvarech klasických. Užíváno jich zvlášt k parafrázím žalm, na p. od Matouše Benešovského, Vavince Benedikta z Nudožer, pozdji i
a j. Z básnictví svtského nejvíce byly pstovány skladby mravouné a satirické; skládal je Šimon Lomnický z Budce, veršovec velice plodný, ale bez daru básnického, a veselý šprýmovník Mikuláš Daický z Heslová, jehož „Prostopravda" oste a formou dosti hrubou tepala nemravy své doby. Humanismem a reformací obnovena byla zase záliba ve hrách divadelních. Z latinských dramat humanistických nejzajímavjší je „Betislav" od Kampana Vodanskéfw s látkou z historie eské. Nejhojnjší byly biblické hry, pekládané nebo upravované podle
od Komenského
a nmeckých pedloh. Samostatnjším zpracováním a pelivou formou vyznaují se zvlášt biblické hry „O vdov" od Pavla Kyrmezera, O knzi Helim a jeho synech" od Jana Záhrobského z Tšína a „Ruth" od Jiího Tesáka Mošovského. Do
latinských
,
t
142
vážných her vkládány byly veselé intermedie; nkolik takových vtipných meziher ze života selského složil Václav Kozntánek. Z veupraseloher zachoval se „Sedlský masopust" a „Hra o žebrácích vená podle polské pedlohy. ,
Nejvtší pée vnována rozmanitým Djepisech! našlo etné pstitele, z nichž
oborm jedni
líili
naukovým. souasné pí-
jako Bartoš Písa, Sixt z Ottersdorfu, Budovec z Budova a j., druzí skládali kroniky eské, jako Václav Hájek z Liboan, Kuthen ze Špringsberka, Lupá z Hlaváova, nebo seznamovali své krajanv s djinami svtovými, na p. Kocín z Kocinétu, Pavel Vorpstování historické literatury nemálo se zasloužil Daniel liný. Adam z Veleslavína, slavný „architypographus Pragensis", který psal historické knihy, povzbuzoval pátele své k literární innosti, opravoval j?jich spisy a tiskem vydával. Zvlášt dležitý význam zjednala si djepisná škola bratrská, vychovaná spoluprací v zna-
bhy,
O
menitém archive Jednoty a vrcholící br. Jáfetem a slavným rožmdjepiscem Václavem Bezanem. Podnikány berským archiváem byly asté cesty do ciziny a popisovány cizí zem a národy. eský bratr Martin Kabátník vyslán byl do 'zemí východních, aby tam i
hledal domnlé zbytky prvotní církve kesanské; Jan z Lobkovic vylíil svou cestu do Palestiny; Oldich Prefát z Vlkánova podnikl cestu do Benátek a odtud do svaté zem; Václav Vratislav z Mitrovic poutav vylíil své píhody z cesty do Caihradu a Krištof Harant z Polžic napsal obšírný cestopis o svém putování do sv.
zem
a
sociáln
do
Egypta.
politické
Zvláštní cenu a dležitost mají právnické a které psali znamenití právníci a státníci,
spisy,
Ctibor Tovaovský z Cimburka, Kornel ze Všehrd, Kristián Klatovský z Koldína, Karel z Žerotína a j. Také v jiných oborech naukových vydávány byly více neb mén dležité a samostatné práce, zejména v gramatice, matematice, astronomii, botanice, lékaství a p. Z Jednoty bratrské nad jiné vynikl jako spisovatel Jan Blahoslav (1523 1571), muž osvícený a šlechetný, který pro svou uenost a theologické vzdlání úspšn zastupoval Jednotu v cizin a pivedl ji uvnit k novému rozkvtu. Peložil Nový zákon znovu z etiny a dal tím podnt k vzornému pekladu celé bible z originálu. Kralická biblí z tohoto popudu vzniklá, mistrné dílo umní pekladatelského, byla zárove bohatou pokladnicí ryzího stylu eského a vzorem jazyka spisovného. Literární innost Blahoslavova byla vbec nadmíru plodná; sestavil eskou gramatiku, psal o djinách Jednoty bratrské, skládal a sbíral duchovní písn, vydal první eskou knížku o theorii hudby a /pvn atd.
jako
—
Náboženské spory, které se utišily psobením humanismu, iiiniimilovností Jednoty bratrské ochablostí Stran) pod obojí, vzplál) echách znOVU na sklonku XVI. st. Útoným postupem katolíku, v jejich/ elo se postavil výbojn^ ád jezuitský. Strana pod obojí, ;i
\
<
143
která nikdy docela nepodlehla luterství, a pívrženci Jednoty semkli se sice v užší organisaci církevní, eskou konfesí (1575), které piznána majestátem Rudolfovým (1609) plná svoboda náboženská,
výbojné stran katolické, podporované od mocné šlechty bylo jim tžko zápasiti. Odboj protestantských stavu (161S) byl porážkou blohorskou (1620) krvav potlaen a samostatnost státu eského pohbena. Pedáci odboje byli z ásti popraveni, z ásti ze zem vypuzeni a všichni nekatolíci nemilosrdn pronásledováni. Nejlepší lidé byli nuceni opustiti svou vlast byla hrozn zpustošena, vtšina a odejíti do vyhnanství. statku konfiskována a rozdána nebo rozprodána cizincm, obyvatelstvo ožebraeno a v porobu uvedeno. eské knihy, v nichž proti
ale a
vlády,
Zem
spatován zdroj Literatura žila
a
podpora kacíství, hromadn nieny jen ze zbytk pedchozího vývoje
tém
a páleny. a
upadala
národním sebevdomím ím dál tím hloubji. Ale v tchto smutných dobách dala Prozetelnost eskému národu velikého spisovatele a hlubokého myslitele, který si zjednal v djinách svtové kultury jméno nesmrtelné. Byl to svtoznámý zakladatel moderní pedagogiky Jan Amos Komenský (1592 1670), poslední vznešený pedstavitel nábožensko-mravního hnutí, jež se od XIV. st. v Cechách šíilo. Komenský náležel Jednot bratrské, byl dlouhou dobu jejím velým zástupcem a stateným obráncem v poblohorském vyhnanství a zstal po celý život ideálm Jednotv vren. Napravení vcí lidských bylo jeho životním cílem; tato vznešená idea tvoí základní motiv nesetných jeho theologických, pedagogických a filosofických spis. Vida pak ve vychování mládeže nejlepší a nejjistjší prostedek pispti k zlepšení vcí lidských v nejširším smyslu, neúnavn o to peoval, vytvoiti pevné a bezpené základy lepšího vzdlání mládeže. Skuten se mu podailo vybudovati ideální systém vychování a vzdlání, který byl všeobecn za úspšný uznán a všudy pijat. Cím se však Komenský zvlášt jako vyvolený vychovatel lidstva vyznauje, to je vznešený cíl, k nmuž jeho pedagogický systém smuje: ne vdní samo o sob, nýbrž pravá lidskost, k Bohu vedoucí mravnost je mu posledním a vlastním cílem všeho vyuování a vzdlávání. Jeho s
i
—
pansofické nity,
a irenické
snášelivosti
snahy,
a evangelické
smující lásky,
význam v djinách reformních a Právem nazýval sebe sama mužem
vynikající stva.
,,
pravé humana asy pokrokových snah lidtouhy", nebo mnohé
k rozšíení
zajistily
mu
vné
jeho ideál staly se teprve v píští dob spoleným majetkem všech lidí dobe smýšlejících a vpravd humánních. Pi všech svých snahách kosmopolitických a smujících k blahu všeho lidstva, Komenský byl zárove velý Vlastimil a ve svém výchovném systému dtkliv zdrazoval princip národnosti a mateské. „Didaktika" jeho vznikla vlastn z pohnutky ist vlastenecké pvodn ji napsal v mateské, pro svj národ a v nadji, že jí z
ei
:
ei
144
pispje k vyššímu rozkvtu národní ei, rozšíí vdomosti, mravy zbožnost ve své vlasti. eské písemnictví obohatil etnými spisy, i
které
patí mezi perly národní
žalm
literatury.
Je
rozmrech asomrných, báse „Labyrint svta a ráj srdce", v antických
to
mistrný peklad
alegoricko-íilosoíická filosofický
doplnk
„Hlubina bezpenosti",
nábožensko-vzdlavatelný spis „Truchlivý", prorocky mohutné poslání národu za okamžitého „Haggaeus redivivus", spisy pedanávratu emigrace vyuování", gogické „Didaktika ili „Brána jazyk otevená", „I n f o r m a to r ium školy mateské", konen traktáty, v nichž se dojemn louí s Jednotou a odevzdává eskému národu ddictvím své vznešené ideály, jako jeho
dom
umní umlého
„Kšaft umírající matky Jednoty bratrské", „Smutný hlas zaplašeného
hnvem
šenému hynoucímu [Podrobná
Vlka
a v
Dj.
literatura literatury
stádu",
božím pastýe
„Unum
uvedena
v
Dj.
eské od
J.
Jakubce.]
es.
n e
k
rozpla-
cess ar ium".
literatury
od
Jaroslava
HLAVA
II.
Literatura dubrovnicko-dalmatská. Rozkvt renaissanní literatury vlašské mocn psobil na kulživot Slovan bydlících v Dalmácii a vzbudil u nich ilý a
turní
plodný ruch literární, jehož umleckým vujeme. pobežních mst V Dalmácii v
ad
plodm a
dosud se obdi-
na okolních ostrovech
po píchodu Slovan stále romanisovaní píslušníci udržovali se staré provincie ímské. Okolní Slované íkali jim Vlaši (Vlach). Vedouce ilý obchod po moi Jaderském, vytvoili ze svých mst malé aristokratické republiky s úplnou samosprávou. Pi vší své houževnatosti nemohli pece odolati vlivm slovanského okolí. Jak se usuzuje z jmen ženských v seznamech rodin mšanských z X. a XI. st. v Dubrovníku, Splitu, Zadru a jinde, patriciové mstští i
rádi si brali za manželky dcery slovanských velmož a zemanv okolních; jimi vnikal živel slovanský do tchto mst, která byla jinak pro své svobodné zízení vítaným útoištm slovanských rodin, když byly nuceny z píin politických prchati ze svých domovu. Krom toho obchod, prmysl a emeslo, kvetoucí v tchto mstech, lákaly okolní obyvatelstvo slovanské, takže se tam houfn sthovalo. Po velikém moru, který v XIV. st. stihl Dalmácii, obyvatelstvo slovanské nabylo v jednotlivých mstech úplné pevahy. Mezi msty dalmatskými vynikající místo zaujal Dubrovník, založený na po. VII. st. obyvatelstvem ímským, vypuzeným z Epidauru pi vpádu Slovan do Dalmácie. Geografická poloha a povaha pdy nutily obyvatelstvo k plavb a obchodu, ímž msto vezbohatlo. Nejvtšího rozkvtu Dubrovník dosáhl na konci lice XIV. a v XV. st., kdy vynikl jako znamenitá patrici jská republika, v jejímž ele byl kníže (knz, rektor), volený zprvu na dva roky, pozdji každý msíc; záležitosti vládní obstarávala velká rada (velo vijee, consilium maius), kterou tvoili všichni bezúhonní mstští patriciové, mající 20 let. Jako obratní obchodníci Dubrovniané dovedli si získati mocné ochránce, kteí nerušili jejich svobody. V nejstarší dob byl Dubrovník pod vrchní vládou byzantské íše, v 1. 1205 1358 uchýliL i
—
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury.
10
146
pod ochranu republiky benátské, podržuje svou vnitní svobodu potom rozvíjel se zcela samostatn pod protektorátem král uhersko-chorvatských, po bitv u Moháe (r. 1526) dostal se pod vrchní panství turecké, ale tu dovedl uhájiti své autonomie. Pi všem hluku váleném, který asto zuil v okolí Dubrovníka, msto tšilo se z trvalého míru. Od války s hercogem Štpánem v polovici XV. st. obyvatelé nevidli nepítele ped svými hradbami, až r. 1806, kdy se tam utkali Francouzové a Rusové. se
politickou,
i
Jako v jiných mstech dalmatských tak nabyli záhy pevahy. obcovací byla již
eí
v Dubrovníce Slované od druhé polovice XIV. i
srbochorvatština, náeí štokavské s pímsí akavštiny. Jazyka srbochorvatského užívalo se v Dubrovníku a zajisté jinde v korespondenci s okolními knížaty, v soudním jednání, v listech soukromých, závtech a p. Zvláštní slovanská kancelá v Dubrovníku tureckými. V píobstarávala korespondenci se zemmi slovanskými semnostech slovanských užívalo se nejdíve písma cvrilského, teprve v XV. st. zaalo se psáti latinkou. Do XV. st. psalo se vbec v celé Dalmácii slovansky jen písmem hlaholským nebo cyrilským; hlaholice byla obvyklejší na severu, cyrilice na jihu. Úední v Dubrovníce byla však dlouho latina nebo italština. Úední listiny a veejné knihy psány byly latinsky nebo italsky. Italštiny užívalo se ve spisech právnických a historických; annály dubrovnické od slovanských spisovatel tamních byly psány st.
i
i
eí
i
i
jen italsky.
zpsobil, že proud vzdlanosti italské záhy Jan z Ravenny, známý humanista a žák Petrarkúv, který v 2. pol. XIV. st. byl v Dubrovníce kancléem, naíkal sice ješt na nedostatek vzdlání v Dubrovníce, ale brzy potom pomry se zlepšily. Dubrovniané jsouce dbalí o rozkvt svého školství, povolávali z Itálie znamenité uitele, kteí mezi mladým pokolením šíili osvtu a literaturu italskou. Po skoneném uení doma nadaná mládež dubrovnická byla posílána na další studie do Itálie, což mlo blahodárný vliv na vzrst kultury. Podobné pomry osvtové byly v jiných mstech, zvlášt ve Splitu, na ostrov Hvaru, v Zadru a Šibeníku. Vzdlanost ve všech tchto místech povznesla se tou mrou, že v XV. st. hojný poet uenc dalmatských psobil na universitách v Itálii, Uhrách a Stálý styk s
vnikal
do
Itálií
Dubrovníka.
i
Nmecku. Humanisté dalmatští tak jako
italští
oblíbili
si
latinu;
latinsky
poesii. Nejstarší / lavzdlávali nejen literaturu vdeckou, nýbrž tinských básníku v Dubrovníku byl Yuk Bobaljevi (v polov. \\ st.), vynikající diplomat dubrovnický; v druhé polovid XV. st. proslavil se Petr Meneti, první dubrovnický >,poeta laureatus", a Karlo 1'niic, tul ucho.- se zachovala sbírka milostných elegií Ni vtší slávu ze všech básník dalmatských zjednal si dubrovnický humanista flija Crijevi (Arlins de Crieua iio< 1520), kterj se i
i
147
ím
pipojil ke kroužku tamních humanistu, jejichž vdcem v byl proslulý Julius Pomponius Laetus, pedseda ímské akademie. Crijevi vynikl mezi nimi jako latinský básník a eník a byl od akademie ímské jako ,, poeta laureatus" na Quirinale slavnostn vavínem ovnen. Napsal adu básnických list, v nichž velebil významné osobnosti své doby, mimo jiné také Karla VIII., krále francouzského, od nhož oekával pomoci v boji proti Turkm. Jakov Buni napsal latinskou báse epickou „De raptu Cerbei", která se dokala trojího vydání; je to asi první tištné dílo dubrovnické. Pozdji složil Buni náboženský epos „De vita et gestis první z humanist opvoval život Kristv; Cnristi" (1526), v léta po vydal teprve Vlach Girolamo Vida svj proslulý epos duchovní „Christias".
dv
nm
nmž
Mezi dalmatskýmj humanisty XV. st. proslavil se ješt Juraj Šišgori, rodem ze Šibenika, skladatel elegií a písní po zpsobe lyriku ímských. Šišgori bedliv si všímal života národního a sbíral písloví, písn, hry a obyeje lidové, jež pojal do svého latinského spisu „De šitu Ilyriae et civitate Šibenici". Jií Dragišic (GeorBenignus), rodem z Bosny, profesor metafysiky a theologie na universit v Pise, veleben byl jako jeden z nejuenjších theologu svého asu a znamenitý znalec jazyka latinského, eckého
gius
hebrejského. Latinská poesie dalmatských básník slovanských má zajisté dležitý význam kulturn-historický, ale vynikajícím zjevem nejen v djinách literatury jihoslovanské, než i v literární historii slovanské je bohatý rozkvt literatury dubrovnicko-dalmatské v jazyce národním. a
A. básníci dubrovnití. 1.
Lyrika trubadurská.
Nejstarším druhem básnickým v Dubrovníce s úspchem vzdbyla milostná lyrika trubadurská. Z Provence vnikla v XIII. st. do Itálie, nejdéle se udržela v Toskánsku a v Neapoli a odtud pešla do Dalmácie. Milostné básn italských trubaduru byly prostou odlikou lyriky provencalské, napodobovaly ji po form po obsahu. V jejich erotice nebylo nic individuálního, osobn procítného, upímného, nýbrž opakovaly se tu obvyklé a hotové motivy trubadurské lyriky. Týž ráz mají z velké ásti také eroticklbásn dalmatských básník, toliko ve form jeví se podstatný rozdíl. Lyrikové dalmatští nejradji užívali ve svých básních dvanácti slabiného verše (dvanaesterce) s dvojím rýmem uprosted a na konci, jehož básníci italští neznali, a básn jejich ukazují mnohé shody s národními písnmi jihoslovanskými, zvlášt v popisech, obrazích, epithetech a p. Pedpokládá se tedy, že na nejstarší Iv-
lávaným
i
:
148 riky dalmatské psobily vedle vzor italských také národní písné domácí. Jakožto vzdlavatelé milostné lyriky jsou známi dva básníci dubovnití: Šiško Mencti (1457—1526), patricij a dvakrát pedseda republiky, a Ojore Drži (1461 1501), duchovní a opat kostela Marie Anunciaty v Gruži. Oba následovali vzoru italských, jsou však mezi nimi znané rozdíly. Erotika Menetiova má zejmé stopy lovka svtského s vášnivým a bujným temperamentem, jak to dokazuje také jeho biografie. Drži chápal lásku a krásu spíše spirituáln, takže jeho duchovní erotika je reakcí proti rozpustilé a svtské erotice Menetiov. Drži nebyl také tak závislý na vzorech italských a pibližoval se více k lyrice národní než Meneti. Tento užíval nejradji italské strofy osmiveršové (strambotto), které Drži opomíjel, zavádje rozliné strofy a íormv nové. Poesie obou básníku má neobyejn uhlazenou a vytíbenou dikci, z ehož se usuzuje, že již ped nimi trubadurská poesie byla
—
tém
v
Dubrovníce pstována.
Básn Meneticovy
a Držiovy zachovaly se v rukopisných sbornichž nejcennjší je kanconijer Nikoly Ran jiný z r. 1507, podávající názorný obraz dubrovnické lyriky tehdejší doby. Vedle skladeb obou jmenovaných básník jsou tam básn jiných vrstevníku jejich, jako Marina Kristievic (t r. 1531), Andrije ubranovie, Mavra Vetranie a nkolika neznámých básníku. Mimo to pichází tam nkolik písní, které mají úpln ráz písní národ-
nících,
z
i
ních,
na
p. „Djevojka je podranila, ružicu je brala; s bosilkom ju razbirala, trudná je zaspala. Nad njom poju dva slavica, djevojku su zvala „Ustan' gori, djevojica, sanka ne zaspala!" atd.
Andrija ubranovic (po svém zamstnání obyejn Andrija Zlatar zvaný v 1. 1480—1530), od nhož jsou v zpvníku Ranjinov dv milostné písn, mnohem více se proslavil básnickou skladbou „Jedjupka" (Egypanka. cikánka), kterou vysoko cenili pozdjší básníci Gunduli a Palmoti, vplétajíce z ní jednotlivé verše do svých básní. ubranovic skládaje ,,|edjupku", ml na mysli škádlivá a rozmarné skladby masopustní (contrasti, farsi), jak byly oblíbeny zejména ve Florencii za Lorence de' Medici, podržel však pouze veselý a žertovný tón italských fars; po obsahu je jeho báse úpln originální, tsn se pimyká k lyrice erotické a cenou umleckou pevyšuje masopustní scény italské. Hlavni OSObotl kiljupky je Cikánka, která líí pítomným paním svj neblahv osud a prosí je za dárek. Pi tom vští jednotlivým paním budoucí osud) a ve /vlastním monologu, který tvoí valnou ást b ísn, obraci štstí a moudrost, ale \\t\ki jí, 9e k leSté paní, peje jí /dra\ Že nemiluji toho, kdo po ní nvje láskou, /psob, jakvin eik mk i,
i
149 své vštby pronáší, je velmi živý a barvitý, vyznání upímné a bezprostední, ímž se báse Cubranoviova
od
manýrné erotiky Menetiovy
lásky
zcela
pízniv
liší
Držiovy.
Uhlazená a výrazná dikce a svižný osmislabiný trochej místo zdlouhavého dvanaesterce jsou další pednosti Jedjupky, která mla veliký úspch a vzbudila adu napodobitel. „Jedjupka" Misi Pelegrinovia zeHvaru je vlastn plagiát básn Cubranoviovy; samostatnjší jsou „Jedjupky" Savka Bobaljevice a Oracije Mažibradie, nevyrovnají se však umleckou hodnotou svému vzoru. Mavro Vetranic (1482—1576), od nhož se zachovaly dv básn v zpvníku Ranjinov, skládal toliko z mládí erotické básn. Vstoupiv do ádu benediktinského, zmnil tón své lyry, která od té doby vyluzovala zvuky vážné, elegické a nábožné. Zmnu nálady, pechod k poesii pemítavé a vážné pozorovati lze jak u Vetranie tak iu jiných soudobých básník dubrovnických; píinou toho byla jednak hrozná rána morová, která v 1. 1526-7 zniila stále hrozivjší polovinu obyvatelstva v Dubro vniku, jednak nebezpeí se. strany Turku. Vetranic byl básník velice plodný a drama. V jeho poesii je všestranný, vzdlávaje lyriku, epiku národních písní. Vroucí zbožpatrný vliv klasických studií, z ásti ností proniknuty jsou jeho duchovní písn, parafráze žalm, biblické píbhy a p. Nábožensky je založena jeho idyla z poustevnického života „Reme ta", v nmž je tónem rozmarným, živ a plasticky vylíen osamlý, poustevnický život básníkv na pustém ostrov sv. Ondeje uprosted nepíznivé pírody. a barvit jsou pi tom zachyceny rozmanité zjevy pírodní se svými stíabstraktní
a
tém
a
i
i
i
Vrn
davými zmnami. Láska k rodné zemi
a
silný
cit
vlastenecký ozývá
se
v jeho
„Pjesanca slavi care voj", „Tužba grád a Budima", „Pjesanca gospodi k r s t ansko j", „Pjcsama L a t n o m" a v nichž Vetranic reagoval na vý-
píležitostných básních
j
i
znamné turecké,
líil obraz rostoucí moci vytýkal politickou slabost a evnivost panovník kteí z osobní nevraživosti dávali kesanský lid na
události
pi
j.,
souasné. Živými barvami
emž
kesanských,
Turkm. Nkolik
namíeno
proti mravní slabosti žádného stavu, stejn káraje nemravnost knží jako a panovník, kteí utiskovali lid. Svým ohnivým protestem proti mravním neduhm doby Vetranic pibližuje se reformním spisovatelm, kteí tehdy zapoali svou innost na severu Evropy. Rodné své msto vroucn miloval a Indijani", v písních masopustních („Trgovci, Arméni
pospas
vrstevníku.
satir
Básník pi tom
je
nešetil
mšan
i
je robinjice", „Pastiri") s oblibou pedvádl cizince, jak se obdivují svobod, blahobytu a bohatství v Dubro vniku a projevují, každý svým zpsobem, touhu usaditi se tam.
„Dvi
epos
Ideov nejzávažnjší dílo Vetraniovo je filosoficko-alegorický „Piligrin" (Poutník), o nmž básník mnoho let pracoval,
150 v nm, jak se poutník, stižen jsa necestu za štstím. Upevnil si na plece mch, do nhož zavel své myšlenky, a bloudil po lese. Spoinul pod suchým javorem a otevel mch, aby se bavil svými myšlenbyl prázdný, njaká neznámá bytost promnila kami. Ale
nedokonil ho. Líí se šastným osudem, vydal na ale
mch
myšlenky v proso, jež mravenci sesbírali. Mravenci sami stali se koistí jiných živoich, z nichž druh druha požíral, ale mravenci na konec vyvázli a vznesli se vzhru na zlatých kídlech. Pišla opice a slíbila poutníku, že mu vrátí jeho myšlenky, pinese-li jí stevíce. Poutník dlouho hledá žádané stevíce, až je konen dostane od havrana. Na svých cestách provinil se však proti Vilám, pije vodu z pramen jim zasvcených, proto byl pedveden ped soud Diany a za trest dostalo se mu hrbu, oslích uší, sovích oí a kancích zub. Po dlouhém bloudní a mnohých útrapách setkal v proso. se zase s opicí a dostal od ní své myšlenky, Poutník proso sndl a myšlenky v jeho nitru zaaly se spolu
zmnné
sváit a psobily mu kruté bolesti. Opice mu poradila, jak má jednotu a poádek. K rad opice vlastním sebevdomím uvésti v poutník odebere se posléze k arodjnici Kirce, aby ho zbavila tlesných vad. Dostane se k jeskyni, kde Kirka pebývá, a krásná dívka uvede ho k zlatým vratm .... Básník chtl asi znázorniti ve své skladb obtížnou pout lovka, hledajícího pravý smysl života. lovk-poutník osvojuje si rozmanité vdomosti, ale nedojednotu a nosí je s sebou zavené jako v mchu. vede uvésti v Svádn jsa svtem a tlesnými žádostmi upadá asto do híchu,
n
n
jichž
ho
mže
zbaviti
arodjnice
toliko
má od Boha moc odpouštti Zbožná mysl autorova
Kirka,
t.
církev,
j.
která
híchy.
projevila
v nkolika
se
skladbách dra-
Drama o vzkíšení Pán „Uskrsnuce Isukrstovo po zpsobu liturgických her, které byly v XV. st. oblíbeny 1
matických. složil
a
rozšíeny v severní Dalmácii
valy
se
v hlaholských
Od tchto
skladba Vetraniova umlejší komposicí
a
z
k
her
starších
a
zacholiší
se
uhlazenjší formou. Zná-
mý biblický píbh o Zuzan Vetrani obratn he „Suzana istá". Jiné drama jeho ,,Pos v ní
Pímoí
na chorvatském
a
zápisech.
'
zdramatisoval e
t
i
1
i
š t e
ve
Ab ra-
o v o" vyniká výraznou charakteristikou osob a pknými obrázky domácího života dubrovnického, jest však rozvleklé a nehodilo se provozování; proto bylo pepracováno od Marina Držíce a
znan
zkráceno. 2.
D
r
a
m
a.
V Itálii v 1. polovici XVI. st. bohat rozkvetla komedie /a vlivu Staroklasických dél Plantových a Tereneim veh, která našit v Pmnponiu Laetovi nadšeného ribdivovatele. Nebyl} to prosté odliky komedií
staroi
ímských;
z
nich
pejímal)
pouze
vnjíl
ráme*
i
151
formální techniku, po obsahu a
asto
vážily
látku
všímaly
z italských
novel,
si
zjevu
zvlášt
soudobého života z
Boccaccia.
Jako
skladatel takových komedií zvláštní obliby požíval Pietro Aretino, spisovatel velice vtipný a kousavý, ale zárove fri volní a nevázaný.
íma
pinesl obdiv pro Plauta a Terencia do Dubrovníka Ilija Crijevi; na obranu Plautovu napsal zvláštní italskou báse o staré a nové komedii a satie, kterou etl ped vybraným obecenstvem. Vedle plautovské komedie vešly v oblibu v Itálii hry pastýské
Z
(la
dramma
staroímských eklog. Nejznámjší Aminta" od Tassa a „Pastor fido" Sien rozšíil se ješt rámec pastýských her
pastorále), vzniklé ze
pastýské hry tehdy byly
od Guarini-ho.
V
,,L'
• o komické výjevy ze života selského. Hry pastýské dostaly se brzy do Dubrovníka. Rukopisn zachovaly se dv dramatické eklogy, které se pipisují Vetranicovi. tyi dramatické eklogy napsal Nikola Nalješkovi (i 1587). Pipomínají ješt dialogisované eklogy a není v nich komických živl. Nejzajímavjší z nich je drama o pastýi Radatovi, jenž se zamiluje do Vily a nenalézaje zdánliv v lásce ohlasu, probodne se; Vila oživí ho divotvornou bylinou a pizná se, že ho stále milovala a vrnost jeho pouze zkoušela. Jiná pastýská hra Nalješkoviova založena je na známé báji o jablku Eridin, s tím však rozdílem, že místo Parida vystupuje pastý a místo bohy ti Vily. Pastýi a Vily jsou jednajícími osobami také v ostatních jeho hrách tohoto druhu. Krom toho složil Nalješkovi ti komedie v hrubém stylu stedovkém, jejichž pedmtem jsou záletnické pí-
bhy
nevrných manželu a milenek. Hlavním zástupcem dramatické literatury dubrovnické v XVI.
Marin Drži
st.
— 1567),
synovec Gjora Držie. Dkladného vzdlání dostalo se mu na universit v Sien, kde byl r. 1541 zvolen rektorem (rettore degli scolari). Vrátiv se do Dubrovníka, pro chudobu byl nucen vstoupiti do stavu duchovního. V rodném proslul jako veselý spoleník a obratný improvisátor. jsa v tehdejší rozmailé a bujaré spolenosti vítaným hostem. Njaký as byl dvoanem známého tehdy politického dobrodruha hr. Rogendorfa a doprovázel ho do Vídn a Caihradu. Zemel bez pochyby v Benátkách a básníci souasní Vetrani, Sasin, Bobaljevi a Monaldi opvovali ho v dojemných elegiích. V mládí svém psal erotické básn po zpsobu starších dubrovnických, avšak trvale se proslavil teprve svými etnými dramaty. V jeho díle jsou zastoupeny všecky význané druhy divadelních her, obvyklé za tehdejší doby. Z dramat církevního rázu znovu upravil Vstraniovo ,,Posvetilište Abramovo" a napsal vánoní hru „Od porod a Jezusova", v níž hlavní úlohu pidlil biblickým pastým, vykresleným po zpsobe renaissanní poesie pastýské. V Sien poznal oblíbené tehdy hry pastýské a zaal je s úspchem vzdlávati. Zachovaly se krom
byl
(1520
mst
pvc
152 v nichž innými osobami jsou pátelé, sedláci, arodjové. Nejstarší z nich je asi „Tirena" v 5 jednáních a ve verších, provozovaná po prvé r. 1548 venku ped knížecím palácem; boue a déš rozehnaly diváky, takže byla r. 1550 znovu opakována. Ped-
zlomku
jednoho Vilv,
pastýi,
tri
takové
satvrové,
hry,
vrní
jejím jsou milostné píbhy a nehody pastý zamilovaných do Vily Tireny, ale v podstat své je to ostrá satira na soudobé mravy v Dubrovníku, zvlášt na tehdejší mládež, smšn se hoPomluva neušetila básníka nící po dobrodružstvích milostných. a vytýkáno mu, že jeho skladba je plagiát z Vetranie; na obranu jeho vystoupil sám Vetranic a dokazoval úplnou samostatnost autorovu. „Venera a A d o n", alegoricko-mytologická hra v 1 jedn. ve verších, zosnována je na známé báji o lásce Venušin k Adonisovi. Do rámce dje vloženy jsou veselé intermedie, v nichž vystupují sedláci jako komické osoby a pronášejí ostré narážky na soudobé pomry spoleenské. Bujným humorem a ladným splynutím fantastické osnovy s živými obrazy ze života, plnými reality a pekvapující komiky, vyznauje se „Komedija pikázaná u na piru" v 5 jedn. v próze s nkolika Vlaha písnmi v tekstu. Hlavní osobou je tu zosobnná Rozkoš (Plakir = ital. il piacere), za níž se všecko žene: pastý Dragi, poustevník Remeta, služka Omakala atd. Podle Creizenacha (Gesch. d. neueren Dramas 11. 521) ped Shakespearem, který v komedii „Sen noci
mtem
Sorkoevia
svatojanské" podal nedostižný vzor takové fantasticko-realistické veselohry, skladba Držiova je jedním z nejzajímavjších pokusil tohoto druhu v literatue evropské. M. Držié uvedl do literatury domácí také komedie italskoplautovského rázu. Pohíchu komedie jeho „Dundo Maroje" o tvrdém otci a marnotratném synovi, „Pjerin" s dj:m podle Plautových Menaechm, „Skup", volné vzdlání Plautových Aulu„Arkulin" o oklamaném starém ženichu, „Tripe de larií, Utole" s látkou z Decamerona o nevrné žen zachovaly se z vtší ásti jen v delších nebo kratších úryvcích; látkov opírají
pedlohy, ale provedeny jsou samostatn a pizpsobeny povahách prostedí domácímu. V zobrazování pomru osob ze soudobého života Držié poínal si mnohem reálnji než
se o cizí
v dji a
i
v
spisovatelé italští. Za nejlepší a nejoriginálnjší
sopustní hra „Novela od skutenosti kreslenými as
drama Držiéovo pokládá
se
ma-
Stane a", s postavami mistrné podle djem jednotn soustedným. Hlavni
dvivý
sedlák Stanic, pijde na noc do dje, naivní a na trh prodat kzle, hrudu' másla a nco syrá a stane se terem bujných žertu rozpoután.' mládeže mstské, / eho/ vzniká ada komických situací, na p. jak starý Stanae uví, že muže pomocí Vil omládnout a promnit se v krasavce. Komedie je toho
osoba
msta
druhu,
/
byla
i
\
nové
dob
i
úspchem
\
Záhebe provozo\
ina
153
Od pírody
byl Držic nadán skvostným darem humoru a bujKomedie jeho jsou spíše duchaplné a vtipné improvisace, než umlecky do podrobností vypracované celky, zato podávají živé obrazy spoleenského života v Dubrovníku, zejména vytýkají smšné stránky jeho, jež básník smle stavl na odiv, pi 6emž neušetil svým bitkým vtipem ani sousedních obyvatel Lopudjan a Kotorjanu. Zdá se, že je autor skládal pro urité herce a pizpsoboval jim jednotlivé úlohy. Za jeho doby byly v Du-
nou
fantasií.
brovníku ti družiny herecké: Pameta, Garcarija a Njarnjasi, které jeho hry provozovaly. Hrálo se o masopust, nejastji pi kvaších. Silou volné improvisace, bohatstvím djové látky a mistrným ovlá-
dáním dialogu Držic nejvíce pipomíná Pietra Aretina. Držiem, který podle vlašské pedlohy peložil také Euripidovu Hekubu, komedie dubrovnická dospla k nejbujnjšímu rozkvtu. Píkladu jeho následovali jiní básníci XVI. st, potom pokraovali dále Oundulic a Palmoti. Ale u nich hra pastýská mnila svj ráz a pijímala formu alegorie, pestávajíc býti pravou komedií. 3.
Zatím
ala
co
Návrat ke klasícism u.
dramatická
rozvíjet, lyrická poesie,
literatura
díve
v
Dubrovníku
kvetoucí,
znan
skvéle poklesla.
se
za-
Proto
mladší lyrikové hledali nové zdroje osvžení a po píklad básník italských našli je v latinské a ecké lyrice klasické. Zprvu pejímali hlavn formální zvláštnosti básník staroklasických; úplný pevrat ve
prospch
klasicismu
Dinkc Ranjina
Dinko
a
provedli Zlataric.
dva
Oba
pední náleželi
básníci dubrovnití literárnímu kroužku,
byla Cvijeia Zuzoriova (Fiora Zuzzeri), vzácná žena provdaná za šlechtice florentského Bart. Pescioni-ho. Pro svou krásu tlesnou nazývána byla „dubrovnickou Aspazií"; s krásou tlesnou pojila se u ní vynikající inteligence a ušlechtilost ducha. Podle tradice skládala sama chorvatské a vlašské básn; dum její byl stediskem pedních zástupc vdy a literatury. Dubrovnian Nikola Guetic vnoval jí dva italské dialogy o lásce a kráse (Dialogo dell' amore, Dialogo della bellezza), v nichž rozmlouvajícími osobami byla Cvijeta a Marie Gunduliova. Opvovali ji nejen básníci domácí, jako Zlataric a Monaldi, než vlašští, sám proslulý Torquato Tasso vnoval jí dva sonety. Dinko Ranjina (1536 1607) nabyv vzdlání doma, byl poslán od otce z píin obchodních do Itálie, kde se zdržoval nejdíve v Mesin, potom ve Florencii; tam se seznámil s kroužkem spisovatel a umlc na dvoe Cosima de' Medici, který si ho oblíbí! a pasoval ho na rytíe ádu sv. Štpána. Vrátiv se do Dubrovníka, byl sedmkrát v hodnosti knížete postaven v elo republiky a pro své dkladné vzdlání požíval všeobecné úcty. Na jeho letním sídle pod Vruiéí na Ratu shromažovali se pední uenci a spisovatelé domácí cizí.
jehož
stedem
slovanská,
i
—
i
154
Básn
skládal hlavn ve svém mládí; r. 1563 vyšla ve Florencii jeho básní „Pjesni razlike", první tištná kniha poesie dubrovnické. Vzorem mu byli lyrikové ímští (Tibullus, Propertius, Catullus, Ovidius) a etí básníci aleksandrinští (Theokrit, Moschos, Filemon a j.), K'ž asto napodobil v motivech, stylu a rozmru svých básní. Lyrika jeho je dílem erotická, dílem refleksivní. V milostných básních povznesl se nad své pedchdce velostí citu, uhlazenjším stylem a rozmanitostí strofických tvaru. V lyrice myšlenkové pevládá forma epigram atická, obsahující asto ostré šlehy satirické na rozliné nedostatky souasného života literárního, rodinného veejného. Novinkou byly zpvy pastýské, jež první uvedl do poesie dubrovnické. K poznání pravé poesie klasické ne-
sbírka
i
málo pispl svými peklady z básník latinských a eckých. Po stopách Ranjinových kráel Dinko Zlatari (1558 1609). V mládí proslavil se tím, že jako rektor student na universit v Padov zabránil hrozícímu krveprolití mezi posluchai nmeckými a francouzskými, zaež byl od vlády benátské jmenován rytíem zlatého rouna (eques aureatus) a pro vnou pamt zasazena byla k jeho poct pamtní deska v universit. Vrátiv se do svého rodišt Dubrovníka, zabýval se vedle hospodáství poesií, jsa tak
—
jako Ranjina své doby.
ve
spojení
s
vynikajícími
básníky
a
spisovateli
Pvodní básn Zlatariovy, jež sebral po smrti otcov syn Milo Zlatari, byly dílem milostné, dílem píležitostné, pouné, satirické a epigramatické. Milostná lyrika jeho vyznauje se zvláštní istotou a nžností cit a je vroucnjší než Ranjinova. Vzorem Cvijeta Zuzoricova. mu byl hlavn Petrarka a Laurou jeho Básn s obsahem myšlenkovým jsou vesms plody ducha zralého, mužného a hloubavého, s širokým obzorem duševním. Forma jeho lyriky je ješt uhlazenjší a ladnjší než Ranjinova; libuje si v umlých tvarech strofických a lahodí istou a vytíbenou dikcí. Zlatari obohatil domácí literaturu nkolika pknými peklady. peložil podle rukopisného tekstu Tassovu pastýskou hru „A ni n t a" a vydal ji r. 1580 v Benátkách, takže slovanský peklad vyšel tiskem díve než italský originál. Peklad svj pozdji pepracoval podle tištného tekstu vlašského a vydal /novu r. 1597 v Benátkách v knize, která obsahuje krom toho peklad Sofoklovy tragedie ,,Elektry" (pímo z eckého originálu), vnosmrt Pirama vaný Jiímu Zlínskému, dále skladbu „Ljubav Tisbe" z Ovidiových metamorfos, kterou posvtil Cvijet, a 28 básnických nekrolog na pátele a známé. Peklady jeho jsou volné
Z
italštiny
i
i
i
po form velice uhlazené. Básník, jež kolem sebe shromáždila Cvijeta ZuzoriOVa, byk) Savko Bobaljevit (1530 15S5), kterj ješti více. Náleže] mezi svým pirozeným talentem pevyšoval všecky sví druhy, skládal však nejvíce vlašsky básn milostné, pastýské a satirické. Krom a
n
155
„Jedjupky" zachovalo se od nho jen nkolik chorvatských básní básnil jen milostných. Pítel jeho Miho Monaldi (1550 1592) vlašsky a proslul jako estetik, složiv 10 dialogv o kráse. Bobaljevi a Monaldi po píkladu italských spisovatel založili v Dubrovníce první literární spolek ,,Accademia dei Concordi", který byl v stálém styku s italskými literáty a podporoval umlecké snahy v Du-
—
brovníce.
V druhé ást básník
polovici
XVI.
st.
lyrika
dubrovnická znovu rozkvetla.
ve stopách Ranjinových a Zlatariových, jako Maroje Mažibradi a syn jeho Oracije Mažibradir, jiní piln pekládali z básník vlašských a latinských. šla
Zlatý
4.
Obraz vývoje
vk
literatury
dubrovnické poesie.
—
dubrovnické v XV. XVI. st. ukazuje r dob zastoupena všechna elnjší
v Dubrovníku byla v této odvtví poesie jako v sousední že
skladbami zcela samostatnými a
Itálii,
lyrika, epika
i
dramatika, a to Objevilo se
umlecky dokonalými.
nkolik nadaných básník, kteí se dovedli vyprostit z vliv vlašských a piblížit se životu domácímu. Pokrok jevil se ve vzdlání a ušlechtní ei, která se stále tíbila a podle klasických vzoru uhlazovala. Za píznivých pomru politických a sociálních, o nž republika nepestala horliv peovat, v první polovici XVII. st. literatura dospla svého vrcholu a slavila zlatý vk. i
svj
V popedí
stál Ivan Gunduli dubrovnický XVII. st. Pocházel ze vznešeného rodu patricijského a nabyv pelivého vzdlání, zastával vysoké úady veejné. Za knížete republiky nebyl asi zvolen pro své politické smýšlení, jsa pívržencem politické strany, která usilovala o osvobození jižních Slovan od Turk, kdežto vláda dubrovnická se snažila z opatrnosti zachovávat písnou
(1588
— 1638),
literárního ruchu tehdejší
doby
nejlepší a nejslavnjší básník
neutraiitu. Již za
as
kroužky,
které
Gunduli
byl
zaal sám
Marina Držiée utvoily se v Dubrovníku divadelní
pedvádly dramata domácích spisovatel. Mladý asi lenem takového kroužku a pilnuv k divadlu,
Zachovalo se z nich melodrama tragikomedie „Arianna" Ottavia Rinuccinia, drama „Proserpina u g r a b j e n a", vzdlaná podle latinského spisu „De raptu Proserpinae" Klaudia Klaudiana, a fragmenty her „Armida", dramatisovaná episoda z Tassova „Geruskládati
divadelní hry.
„Arijadna", peklad
italské
1
liberata", a „Diana". Z ostatních dramat jsou známv pouze názvy, jak je sám básník uvádí v dedikaci pekladu žalmu Davidových z r. 1620. Gunduli nepikládal tmto pracím zvláštní ceny a nazval je pozdji „plody tmy" a „pustých malicherností". Od vcí svtských obrátil se k poesii duchovní, parafrázovat žalmy Davidovy a složil hymnu „Od v e a n s t v a B o ž j e h"
salemme
1
i
i
156
„Suze siná razmetnog a" (marnotratného). Tato báse pokládá se za nejlepší dílo duchovní lyriky dubrovnické, vynikajíc virtuosní formou a prohloubenou kresbou duševního stavu ztraceného syna.
a elegii
vku Gundulié napsal nejlepší své drama provozované po prvé r. 1628 a pozoruhodné jak svou ideou politickou, tak svžestí líení a dokonalostí kompoPozdji
v zralém
„Dubravka",
i
Podkladem dje byla básníkovi národní slavnost
sice.
sv.
Blažeje,
legendárního patrona republiky dubrovnické. Pi slavnosti té bylo totiž zvykem, že nejhezí dívka byla zasnoubena s nejlepším ženichem. Ve he Gunduliov je to pastýka Dubravka a pastý Miljenko, kteí se navzájem milují. Ale ošklivý staec Qrdan zlatem podplatí soudce a ti piknou Dubravku jemu. Když knz v jhrámu boha lásky Lera chce oddati Dubravku s Grdanem, zem se zatese, žertva nechce vzplanouti ohnm a socha Lerova se potí. V tom vstoupí do chrámu Miljenko; ihned se vše zmní: žertva vzplane plamenem a líce Lerovo se vyjasní. Pítomní vidí v tom znamení boží; knz oddá Dubravku s Miljenkem. Hra se koní vznešenou hymnou na „lepou, drahou, sladkou" svobodu obce dubrovnické.
V
symbolickém rouše
vykreslil tu básník živý obraz politického
Dubrovníce za doby nejvtšího rozvad, které se svobodné obce, ale zárove nezatajil vkrádalv do veejného života Dubrovnianú a hrozily podrýti základy svobody republikánské. „Krom Spanl a Anglianu,*' vykládá prof. Markovi, „nemá jist žádný národ z po. XVII. st. komposici byl tak dokonalý, živý dramatický plod, který by v ei nyní, jako Gunduliova „Dua svží, názorný a poutavý ješt
obanských
stavu
a
kvtu
této
ctností v
i
i
i
bravka". Arcidílem Gunduliovým a nejkrásnjším výkvtem poesie dubrovnické je herojsko-romantický epos „O smán" o 20 zpvích. Námt k básni poskytly básníku souasné události historické. Mladý turecký sultán Osman II. vstoupiv na trn místo svého strýce Mustay, svrženého a uvznného, sebral r. lbil veliké vojsko a táhl do Polska. U Chocima nad Dnstrem, kde stálo vojsko polské pod velením Karla Chodkievvicze, svedena bitva, v níž byli Turci poraženi a sultán byl nucen ujednati mír. Na zpátení cest do Caihradu vojsko turecké mnoho strádalo, takže se bitva chudinská stala velikou pohromou pro Turky. Z toho vznikla r. 1622 mezi odbojnými janiáry vzpoura, pi níž byl Osman zajat a usmrcen. Tyto významné události budily nadji, ze se mOC turecká kloní k úpadku, a Jihoslované zaali don tatí. že za pom >o Poláku, zejména králevice Vladislava, osvobozeni budou / téžkého jha tureckého, /.a této vzrušené nálad] Gundulié pojal plán ope* hlavni události, vítzství Polákv a smrt Osmanovu, vovati
ob
—
157 v jedné
veliké
básni,
která
by
se
podobala Tassovu „Osvoboze-
nému Jerusalemu", jehož pedmtem je také boj kíže s plmsícem. Osnova „Osmana" je krátce tato. Osman po porážce u Chocima pemýšlí, jak by se pomstil a obnovil slávu jména tureckého. Radí se s dvrníky a výsledkem porady je, že pošle Ali-pašu do Polska ujednat s Poláky mír a Kizlar-agovi uloží, aby po celé íši vyhledal nejhezí dívky, z nichž by si mohl vybrati ženu. Obšírn se popisuje cesta Ali-paši do Polska, pi emž retrospektivn vylíena vítzná bitva Polák u Chocima a hrdinské iny Vladislava polského. Dále se líí cesta Kizlar-agy, jenž pro Osmana uloupí spanilou dívku Sunanici, dceru Ljubdra^a, potomka caru srbských. Celá tato první ást básn (zpv I XI II) peplnna je episodami, z nichž nejpoutavjší je líení o chrabré Krunoslav, dcei vévody multanského a snoubence Korevského, jejž zajali Turci, a o Mongolce Sokolici, dcei velikého Mogora, která potají milovala Osmana. Druhá ást básn (zpv XVI XX) tvoí souvislý celek, jehož pedmtem je vzpoura janiár a smrt Osmanova.
—
Báse Gunduliova nebyla vydána tiskem, ale kolovala v hojných pepisech, z nichž nejstarší jsou z 2. pol. XVII. st. Ve všech zachovaných rukopisech chybí však XIV. a XV. zpv. Tato mezera, jakož jisté nedostatky v komposici básn vedly Armina 'Pávice k hypothesi, že „Osman" není skladbou jednotnou, nýbrž kontaminací dvou samostatných zpv, z nichž jeden opvoval vítzství Vladislava polského nad Turky u Chocima a druhý zavraždní Osmana. Rok ped svou smrtí básník prý pojal teprve úmysl oba i
zpvy
spojiti v jeden veliký epos; úplné a organické spojení tchto ástí v jeden celek bylo však perušeno smrtí básníkovou, takže zpv XIV. XV. nebyl vbec vypracován a zpvy I. XVI. XX. (t. j. pvodní „Osman") zstaly nezmnny a nebyly pizpúsobeny romantickému rázu zpvu o vítzství Vladislavov. Jiní literární historikové (L. Zore, Fr. Markovi) odporovali A. Paviovi, zastávajíce se jednotnosti „Osmana". Dosti pravd podobný je výklad Alfreda Jensena, jenž nesouhlasí sice pímo s mínním Paviovým o kontaminaci dvou samostatných epos, ale uznávaje nesrovnalosti v komposici obou ástí básn, vykládá je tím zpsobem, že Gunduli nejdíve složil ást básn, která líí smrt Osmanovu, a potom teprve zaal skládati ást oslavující vítzství Polák u Chocima, nežli však mohl tuto ást náležit upraviti, stihla ho smrt; proto scházejí zpvy XIV.— XV. Doplniti tuto mezeru pokusili se ti pozdjší básníci: Petar Sorkoevi, Marin Zlatari a Ivan Mažurani; tento se zdarem nejvtším. Gunduli vynikal sice širokou erudicí básnickou a obeznámen byl s eposy staroklasickými, avšak na básnickou techniku a kom-
—
—
posici
„Osmana" mnohem
více
psobil Tassv „Osvobozený
Je-
rusalem", na jehož peklad Gunduli již r. 1620 pomýšlel. Od svého vzoru básník nejvíce se odchýlil tím, že do dje vsunul hojné
—
158 v nichž
živ
své city a myšlenky. Dále zušlechující vliv národní poesie jihoslovanské. Gunduli znal dobe lyrickou i epickou poesii národní, v básni své pipomíná adu junáku v epice národní opvovaných a ídil se jí pi volb výrazu, figur, epithet atd. partie
lyrické,
nho
u
jest
zetelný v stylu
Qunduli svých
zobrazil
ei
a
rozšíil obzor dubrovnické poesie tím, že za
plod
básnických
volil
látky
z živé
bezprostední
pedmt pítom-
do nich velé ideje vlastenecké a politické. Zejména veliká myšlenka, která se zaala tehdy v Evrop šíit, o osvobození JihoslovanU z potupného jha tureckého zbraní a rukou slonosti a vkládal
vanskou, došla
Druhý
u^nho umleckého
vtlení.
Palmoti (1606 návodem svých uibásnmi Gunduliovými a jeho
vynikající básník dubrovnický Junije
1657) vzdlání nabyl ve školách jesuitských a
tel zaal
psáti
básn
latinské;
slávou jsa povzbuzen, od poesie latinské pešel k poesii
domácí.
První své drama, pastýskou hru ,,A t al an t a", napsal za svžího dojmu „Dubravky" Gundulicovy; sehrána byla r. 1629, rok po „Dubravce". Je to poslední známá hra pastýská v literatue dubrovnické. Ostatní dramata Palmotiova jsou obsahu vážného, koní se však smírn a oživena jsou asto živly komickými. Možno v nich rozeznávat dv skupiny. K první skupin bral látku z dl starých Ariosta). vinija",
nebo z romantických epos italských (Tassa a Tohoto druhu jsou dramata: „Elena ugrabljena", „La„Došastje od Eneje k Ankizu", „Akile", „Ipsipile", „Arklasik
mida", Alina". Básník dramatisuje tyto píbhy, neodchyloval se mnoho od svých pedloh; nepodailo se inu také vždy promniti jejich epický ráz v živý proud dramatický. z
Vtší význam mají dramata druhé skupiny, k nimž volil látku prostedí domácího. Jsou to dramata Paviimir, Danica, Capti-
slava
:
a
Bisernica.
nmž
Nejstarší
a
nejvýznamnjší
z
nich
je
„P
a v
1
i-
básnicky zobrazuje založení Dubrovníka (Epidauru). Látku poskytla mu Orbiniova kniha „II regno degli Slavi", v níž je obsažena povst o založení Dubrovníka podle Dukljanské kroniky a legend o sv. Hilarionu. Obsah je krátce tento: KráleviC Paviimir, vnuk krále Radoslava, na vyzvání „slovinských" pán pipluje do okolí Dubrovníka, aby tam založil msto a kesanské království. Zlí duchové, Tmor a Snježnica, zpsobí prudkou boui na moi, pi níž se Paviimir s malým potem svých druhu zachrání do Gruže u Dubrovníka. Zlí duchové vzbouí tamní pastýe proti Pavlimirovi, avšak vdce jejich Srdj, bydlící v jeskyni sv. Ilariona, upokojí je vštbou, že Pavlinru souzeno kralovati v jiných krajích, tady že založí jen msto, které bude pod záštitou boží, Paviimir ožení se s neteí Srdjovou Margaritou a založí Dubrovnflc. Bošnjak" a odvedou b1 ho jako Potom pijdou poslové „Slávu Drama Palmoticovo tvoí téml pnul. mi k „Dusvého vládce.
mir", v
se
i
159 bravce". V této slaví se svoboda Dubrovníka, v „Pavlimiru" založení jeho na základ volné úmluvy a obanské svobody.
K dramatu „D anica"
vzal Palmoti motiv z Ariostova „ŠíRolanda", obratn pevedl dj na slovanskou pdu do Bosny a vytvoil drama znan samostatné s velou tendencí vlasteneckou. O Danici, dceru bosenského krále Ostoje, uchází se mladý dubrovnický šlechtic Matijaš a chorvatský ban Hrvoje. Po mnohých nehodách Danica dostane se Matijašovi. Není nezajímavé, že stejné látky podle italského novelisty Bandella užil také Shakespeare ke komedii „Mnoho povyku pro nic a za nic".
leného
Pedmtem
dramata „Captislava" jsou osudy tí dcer Krunoslava, krále epidaurského (dubrovnického), a to: Captislavy, kterou dostane král uherský Gradimir, Ljubice, s níž se ožení
konen
Teuky, kterou si vezme králevic eský Lauš (Ladislav). Dj není historický, nýbrž byl vymyšlen na oslavu Dubrovníka. Krále Krunoslava básník ve svém ideálním panslavismu vyliuje jako panovníka všech Slovan; na jeho dvoe žijí králevici srbský, eský a uherský. Satkem dcer Krunoslavových s knížaty slovanskými básník symbolicky naznail vzájemnost a králevic srbský Vojxiislav, a
kmen
slovanských. Pokraováním „Captislavy" je „B ise v ní, jak Bisernica, snoubenka Vladimíra, syna Krunoslavova, unesena byla od Vilozmaje pro tatarského chána Oritrijesa a jak ji Captislava na kídlatém koni osvobodila.
jednotu
sernica". Líí
Dramata Palmotiova pipomínají svou skladbou souasné histovyznaují se tím, že je v nich málo skuteného dje, zato tím více fantastických výjev a lyrických partií. Pro svou vlastenecko-slovanskou tendenci a uhlazenou formu byla však ozdobou literatury dubrovnické. rické opery;
Po
„K
r
i
s
smrti t
i
j
básníkov vydán
a d a" o 24
byl jeho obšírný náboženský epos podstat je to pebásnná a nov „Christias" od Jarolima Vidy, humanisty
zpvích.
V
stylisovaná latinská báse italského. Mezi originálem a vzdláním Palmotiovým je ten podstatný rozdíl, že Vida chtl svou básní podati požitek estetický, Palmoti pak svou skladbou snažil se buditi city náboženské. Proto jsou ty partie „Kristijady", v nichž bylo možno tenáe uvésti v náboženské roznícení, proti originálu siln rozšíeny. Po form užil Palmoti místo latinského heksameíru domácího verše osmislabiného.
tenám
2ivotopisec Palmotiv Štpán Gradi velice chválí jeho nadání básnické a dotvrzuje, že veršoval s neobyejnou lehkostí a hned s patra dovedl hercm diktovati celé dialogy. Z látkového rozboru jeho dl je sice zejmo, že invence jeho nebyla zvlášt vynikající, že se asto opíral o pedlohy cizí, ale uhlazeností formy, hladkým a zvuným veršem a istotou rodné nikdo se mu nevyrovnal.
ei
160
K tmto
dvma pedním básníkm
dubrovnickým pojí se ješt Vuiievié (1594 1658). Zachoval se od nho sborník lyrických básní s názvem „PÍ a n d o v a n j a" krom bísní eklogy, zpvy píležitostn milostných, jichž je vtšina, jsou v a duchovní. Milostn básn jeho pipomínají erotiky ímské, opvují lásku, víno a sladkou bezstarostnost, pi tom vyznaují se upímností a pirozeností citu a uhlazenou formou. Pkná pírodní srovnání, výrazné antitese a duchaplné pointy jsou jejich zvláštní ozdobou. V eklogách byli mu vzorem Horác a Ovid. Život Marie Magdaleny poskytl mu látku k lyricko-refleksivní básni ,,M andaljena pokorníc a''; líí se v ní nejdíve Magda-
—
Bunié
tetí, Ivan
;
nm
lena jako svdná krasavice a její první setkání s Kristem, potom jak kajícn pichází pod kíž jak umývá nohy Kristovy a Kristv a na jeho hrob. Mistrn je tu zobrazen duševní stav Magdalenin, jak se z híšnice stává pokornou kajícnicí. Literatura dubrovnická nezstala na výši, k níž dospla v 1.
konen
pol. XVII. st., nýbrž zaala znenáhla upadati. Hlavní toho píinou byla živelní katastrofa, která stihla r. 1667 Dubrovník zemtesením a zniila jeho blahobyt. Z ásti souvisel tento úpadek také s ochabnutím duševní innosti v Itálii, odkud spisovatelé dubrovnití vážili básnické podnty a vzory.
ada epigon, kteí formáln napodobovali díla OunVladislav Menetié oslavuje v básni Palmoticova. „Trublja slovinská" Petra Zrinského, ídil se ve form „Osmanem" tak jako Jakov Palmoti ve své básni „Dubrovnik obnovljen". Syn Ivana Gundulie Šiško podle vzoru „Dubravkyí* napsal paZjevila se
duliova
a
stýskou idviu „Sunanica" atd. Nejhojnji vzdlávána byla poesie dramatická. Antun Gledjevi (1659— 172S), stylista velmi obratný, složil etná melodramata „Olimv nichž velebil a j., pija", „Damira", „Zorislava", „Belizario" prostý život na pírody. Krom toho psal milostné písn, :
ln
idyly
a satiry.
Za posledního významného zástupce renaissanní literatury dubrovnické pokládá se Ignjat Gjordjié (1675 1737). Jeho milostné písn jsou ohnivé, smlé, až fri volní; zdobí je elegantní, uhlazená forma. Vzorem jeho byl zvlášt Ovid, který podle výroku samého básníka byl jeho uitelem v poesii. Lyrika jeho krom písní milostných obsahuje drobné popvky, pipomínající národní písn, jež Gjordjié vysoko cenil. Erotická lyrika ozývá se Mandaljene pokorníce" též v jeho delší básni ,,U z d a s všech epických Legendu o kající Magdalen zbavil Gjordjié živl a ve form monologu hledl zobraziti duševní stav kajfcnice. Pi tom proká/al neobyejné mistrovství v jiskivém a ozdobném i
i
tém
stylu.
také
Pekrásnou dikcí a rozmanitosti verš a strof vyznauje se „Saltijer slovinski", veršovaná parafráze /almu Davi-
dových. Zdá
se,
Se
Gjordji byl
k
této
skladb povzbuzen „Psal
161
terzem"
Jana
Kochanowského,
jejž
prvního
jako
velebí
básníka
polského.
Nkolik uených spis Gjordji napsal
uenec
požíval
všeobecné
úcty
latinsky a vlašsky.
a dopisoval
si
s
Jako
pedními uenci
italskými.
B. Básníci v ostatní Dalmácii.
Kdežto v Dubrovníce vytvoila se uritá tradice
literární, která udržovala, jednotíc veškeré snažení básnické a umlecké ve vývojový etz, v ostatní Dalmácii vyskytovaly se toliko ojedinlé zjevy literární, ve svém zpsobu ovšem vynikající, ale bez trvalejšího vlivu na další tvorbu umleckou. Pomry politické a kulturní byly v Dalmácii ponkud jiné než v bohatém a politicky zabezpeeném Dubrovníce. Turecké nájezdy, které porobily Srbsko, Bosnu a Hercegovinu, asto zpsobovaly neklid a plnily mysl obavami ped budoucností, což nebylo bez vlivu na náladu a smr literární innosti spisovatel dalmatských, u nichž astji se projevoval vážný názor na život a velý cit náboženský. S církevní renaissancí v Itálii souvisela plodná a blahodárná innost spljitského spisovatele Marka Marulie (1450 1524). Maruli nabyv dkladného vzdlání na universit v Padov a napojiv se ideami italské renaissance, oddal se ve svém rodišti Spljitu životu veselému, ale brzy nastal v jeho mysli podivuhodný obrat. Zavel se do malé svtniky plné knih, etl toliko, uil se, pemýšlel, psal své spisy, málo mluvil, mnoho se modlil a postil. Njaký as žil v kláštee sv. Petra na ostrov Šolti, ale nenaleznuv touženého klidu mezi mnichy, vrátil se zase do Spljitu, kde v po-
se
stále
—
kroilém stáí zemel. Spisy své skládal dílem latinsky, dílem chorvatsky. Latinské ve verši i v próze pevyšují svým významem práce jeho chorvatsky psané a zjednaly mu evropské jméno. Obsahem jejich jsou otázky nábožensko-mravní, jejichž rozešení hledal v církevní renaissanci. Traktát jeho „De bene beateque vivendi institutione", vydaný r. 1506 v Benátkách, byl v XVI: a XVII. st. dvacetkrát znovu vytištn a peložen italsky, nmecky, portugalsky a francouzsky. Italský peklad vyšel dvanáctkrát a nmecký šestkrát. ást traktátu peložil také Šimon Lomnický r. 1621 do eštiny s titulem „Cesta do nebes". Velice rozšíen byl druhý jeho spis ,,E v an g e známy zstaly jeho s t ariu m"; práce „De humilitate et gloria Christi" a „Quinquaginta parabola e". Ve všech tchto traktátech jeví se Maruli jako hluboký kesanský myslitel, usilující o obnovu a reformu kesanského života. Praktická etika kesanská byla hlavním pedmtem jeho úvah a mravní zdokonalení lovka pedním jeho cílem. S pozdjšími reformátory církevními spojuje Marulie protest spisy
i
1
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
i
literatury. 11
mén
162
nezízenému životu kleni, jemuž vytýká mnohé vady a viní mravního úpadku, jaký se rozšíil souasném život. Maruli byl nejen horlivý hlasatel církevní renaissance v duchu pravého uení Kristova, nýbrž vroucí Vlastimil. Láskou k vlasti prodchnuty jsou zvlášt jeho historické a archeologické spisv latinské, v nichž podával obra/v ze slavné minulosti Dalmácie a Chorvatska. Láska k rodné zemi diktovala mu také nadšen psaný proti
ho
/
\
i
„Epištola ad
list
Adriánm
VI.",
nmž pesvdiv
v
líil
útisky Dalmácie se strany Turkv a žádal papeže, aby usmíe sváry mezi kesany, sjednotil je k spolené válce proti Turkm.
básn Maruliovy jsou velmi rozmanité; obsahují hymny, básn heroické, epigramy a epitafie. Z obsáhlého eposu duchovního „Davidi a dos carmen libri XI. zbyl pouze první zpv o 1088 heksametrech. Obsah básní jeho je nábežensko-rozjímavý a souvisí ješt se stedovkou poesií latinskou, toliko ve form jeví se vliv starých básník ímských. Z chorvatských spis Maruliových, jichž je potem mnohem mén než latinských, nejvtší význam má epická báse v 6 zpvíeh „Istorija svte udovice Judit", složená r. 1501 a vytištná r. 1521 v Benátkách. Titulní list tetího vydání ozdoben je ne vojska židovského a babyobrázkem, který pedstavuje boj lonského -- nýbrž kes anského a tureckého. Vrstevníci tedy pln pochopili tendenci v „Judit" Maruliov obsaženou; básník chtl zajisté píkladem hrdinné Judity u svých krajanu posíliti dvru v Boha a nadji ve vítzství kesan proti Turkm. „Judit" má znanou cenu básnickou. Líení je živé a obrazné, popisy pírody je bohatá a výa lidí vynikají vrností a vypouklou kresbou, razná. V komposici básn Maruli se ídil Vergilem a stedovkými básníky latinskými, v ei a ve verši pizpsobil se souasným v kresb milostných výjev. erotikum dubrovnickým, což se jeví Latinské
elegie. ódy,
•
e
i
Krom Suzane" nému
životu
básnické parafráze
biblického
„Dobi
nauci",
a
básn
mnich, Maruli
složil
píbhu „Istorija od namíené
proti
nezíze-
nkolik kratších zpvu obsahu
nábožného a pemítavého, v nichž hlásal tyté/ zásady praktické morálky kesanské jako v latinských traktátech. Jiné básn Maruliovy prohátý jsou velým citem vlasteneckým, m a" a „M o t v a na p. „Tužen je grád a e r u / o !
suprotiva Tiirkom",
1
j
v nich/ básník
I
1
i
žaluje na
i
násilí tureck.
echy Poláky, abj kesanské národy, mimo jiné také zpupnost tureckou. Pokusem o masopustni výstup je „Lokori/ma", v níž se satirickj líí spor mezi zosobnným kl a ti quadragesima), Prózou masopustem (poklad) a postem (kori/ma napsal Maruli život sv. Jeronýma a poueni sv. Bernarda k seste
vyzývá
(
;»
zkrotili
i
Hvar, aristokratická republika pod vrchní 9prá> iu Berodištm dvou znamenitých básník dalmatských /. fiektorovie. / nich/ každý vytvoil dílo vzácni hodnoty literární (
)strov
nátan, ,i
lni
163
—
Nejlepším dílem tianibala Lucie (žil v i. 14S5 1533) je drama jedn. s prologem. Obsahem jeho ;sou osudy která se dostala do zajetí tureckého a od svého milence Derenina byla z otroctví vykoupena na trhu v Dubrovníku. Lucie zvoliv za pedmt svého dramatu látku ze života domácího, uml v provedení zachovati svou samostatnost, opíraje se z ásti o národní písn, v nichž se ban Derenin asto opvuje. Touto originálností povznesl se nad jiné dramatiky souasné, kteí napodobili italské vzory nebo promítali cizí látky na domácí pudu. znárodnla, ješt „Robin ja'" velice se líbila, vnikla do lidu a r. 1S45 byla v sev. Dalmácii provozována, ovšem ve form dlouholetou tradicí znan zmnné. Pokládá se nejen za první pvodní drama chorvatské, nýbrž náleží mezi první pokusy o svtské drama obsahu romantického, jak pozdji bohat rozkvetlo u Španéluv
„Robinja* ve 3 dcery baa Vlaská,
i
i
tém
a Anglianu.
V mládí svém
básn.
/
skládal Lucie, jak bylo tehdy zvykem,
vé
nichž
vku
mu
zralejším
uinil
pelivý
milostné
výbor.
Výbor
vzorem básn Petrarkovy a italských petrarkist, z domácích básník Gjore Drži. Plastické obrazy, smlé myšlenky, srdenost a upímnost ve výraze citu milostných a lahodná básnická, pipomínající národní písn, jsou píznané vlastnosti jeho erotiky, jimiž se prospšn liší od svých pedchdcv
tento
svdí,
že
byly
e
i
vrstevníku.
Krajan
a
vrstevník
Luciuv Petar Hektorovi {1437 — 1572) nejeposem „R i ban je iribarsko pri-
více se proslavil idylickým
govaranje",
který je svého druhu rovnž tak originální jako Lucicova „Robinja". Složen by! r. 1552 a tiskem vyšel v Benátkách r. 1568. Osnova jeho je krátce tato. Básník cht si oddechnouti po práci, najme si dva rybáe a podnikne s nimi plavbu po moi. Vše, co zažii, vidl a slyšel v jejich spolenosti, pojal do své básn, vrné zobrazil zamstnání rybá, jejich rozhovory, písn a anekdot)-. V souasných italských eklogách rybáských (ekloge pescatorie) rybái tak j:iko pastýi mají pouze zevnjšek rybáský, jinak mluví a cítí jako lidé vzdlaní, a obsahem jejich rozhovor jsou hlavn milostné píhody a nehody, u Hektorovie jsou to skutení rybái, kteí znají své emeslo, rádi o mluví a jako prostí rybái cítí a jednají. Tento bezprostední vztah k životu prostého lidu a vrné líení postav lidových dodává básni Hektoroviov zvláštního významu a pízniv se liší od strojených a šablonovitých obra/u rybá a pastý, jak je podávali tehdejší spisovatelé italští. í
nm
Hektorovi ocenil zárove v plné míe význam lidové poesie, pojav do své skladby ti epické písn národní o králevici Markovi a jeho bratru Ondejovi, o Radosavu Siverinském a o králi Šišmanovi
a dívce.
Oblíbené poesii trubadurské Hektorovi nepál; jeho peklad Ovidiových básní „Remedium amoris" obsahuje zejmý protest
Iri4
proti souasné erotice a životním zjevm s ní souvislým. Zajímavé jsou etné jeho listy básnické, jež posílal svým literárním pátelm v Spljitti a v Dubrovníku. Pro spisovatele dubrovnické byl zvlášt nadšen a v stáí 71 let vypravil se s hloukem svých pátel do Dubrovníka, aby osobn poznal tamní básníky, s nimiž byl dotud jen v písemném spojení.
mst Ninu u Zadru, vyrostl Pctar Zotvrce pastýského románu ve verši a v próze „Planin**. Tiskem vydán r. 1569 v Benátkách, ale napsán již r. 1536. Vzorem „Planin" byl svtoznámý pastýský román italského básníka Sannazara „Arcadia", ale v jednotlivostech prokázal Zorani úpln svou samostatnost. Skladba jeho prohátá je pedevším velým citem vlasteneckým. Žádný dalmatský básník XVI. st. nevylíil s takovou vroucností a dojímavým smutkem tžké pomry jihoNa
severu Dalmácie, v
ru nic (nar.
r.
1508),
slovanského národa za návalu Turk jako básník ,, Planin". Pastýi a životn kresleni jako rybái Zoraniovi nejsou sice tak Hektoroviovi, nicmén jsou mnohem pravdivjší a pirozenjší než u Sannazara. Jinou pedností ,, Planin" je domácí kolorit, vrné líení moe, les a hor a pírodních krás v Dalmácii.
vrn
Druhý básník zaderský Jií Barakovi (1548 píkladu Zoraniova a obsáhlou báse „Vila
složil
— 1628)
následoval
svého rodišt a Šibenika (1613) ve 13 zpvích. Básník
na oslavu
Slovinka"
v ní o bájeném pvodu „slovinského" národa, o vzniku a minulosti Zadru; vše to je vykrášleno bájemi a smyšlenkami. Živji je vylíen soudobý stav, kdy se na rod slovanský navalili ciuvrhli do ohn. Pi tom básník zinci a rádi by ho jako uschlý
pje
pe
ústy Vily vyítá
svým rodákm,
jazyka, stydí se
za
že si neváží rodného „slovinského" radji mluví italsky. Do básn své Barakovi pojal také pknou píse národní (bugarštici) o matce Margarit. Národní vdomí a velá láska k domovin proniká „Vilu Slovinku" a je svtlou stránkou básn Barakoviovy, jejíž umlecká stránka je dosti slabá.
Také
a
ostatní
básn Barakoviovy „Jarula",
antologie z bible, a „D r a g a, r a p s k a p a s t r c a", ostrov Rab, nesvdí o zvláštní jeho vloze básnické. i
i
jakási
opvuj ící
Tetí elnjší básník zaderský, Brnt /(arnaruti, složil he„Vazetje Sigeta g r a d a" (Benátky 1584), v nmž opvoval hrdinskou smrt slavného Nikoly Zrinského, junáka sirojský epos
getského. datel
Verše jeho jsou vojensky tvrdé
jejich
byl
vojín
a
skladba jeho
má
a neuhla/.ené
spíše
skla-
cenu kulturn-
než umleckou. Podle Ovidiových Metamorfos napsal básnickou povídku „Smrt Piranra Tižbe" a provedl ji úpln v ckichu trubadurské erotiky. historickou
i
souvisj také poklesnuti v Dubrovníku literatury innosti v ostatní Dalmácii, kde mimo to vlivem protirmace nabývalo ím dál tím více pevah) písemnictví obsahu
S
úpadkem
literární
165 náboženského. Mezi spisovateli, kteí byli tehdy v Dalmácii inni, zmínky zasluhují dva: Kanaveli a Kavanjin. Petar Kanaveli (1637 1719), rodem z Koruly, byl ve spojení se spisovateli dubrovnickými a lenem dubrovnické akademie „deg zvláštní
—
Oziosi".
Krom
básní milostných, satirických a píležitostných
složil
komedii ze života dubrovnického „Andro Stitikeca" a obšírný epos „Život sv. Ivana Ursina, biskupa t r o g r sko ga", v nmž životopis svtcv proložil hojnými episodami romantickými. Ve Spljitu psobil v téže dob Jerolim Kavanjin (1645 1714) který krom drobnjších básní napsal obsáhlou báse didakticko-epickou „Povist vangelska bogatoga a nesrena Epulouna ubogoga a estita Lazara" (pes 32.000 verš). V básni své shrnul všecky své vdomosti z kesanské morálky, ze sv. Písma a z historie, zejména jižních Slovan. Byl uvdomlý Slovan a celé zpvy jeho básn jsou vnovány oslav vynikajících a svtc všech Slovan. Mezi jinými velebil cara Petra Vel., v nmž spatoval osvoboditele jižních Slovan z poroby turecké. i
—
i
muž
K.
Jireek: Die Bedeuung von Ragusa
—
d.
in
Handelsgesehichte des
Mitfelalters (Alm. d. Wicn. Ak. 49, 1899). Týž: Die Romanen in d. Stádien Dalmatiens wahrend des Mittelalters (Denkschr. d. Wien. Ak. 1901—1904). í. Kukuljevi: Piesnici hrvatski XV. v. Zagreb 1856. Týž: Pjesnici - A. Pavi: Historija dubrohryaíski XVI. v. Zagreb I. 1858, II. 1867. vake drame. Zagr. 1871. L. Zore: Qradja za poznavanje eroikomine dubrovake pjesme (Rad 71, 1884). A. Rzqžewski: Zloty wiek lit. Dubrownika (Pamiet Ak. Um. vv Krakowie 1885). M. Rešetar Pregled razvitka dubrovake iirike (Srp. Knjiž. Zadruga 15, 1894). I. Stojanovi: Dubrovaka književnost. Dubrov. 1903. M. Medini: Crtice iz hrvat. knjiž. III. Zagreb 1902. Iv. Kasumovi: Utjecaj grkih rimskih pjesn. na dubrov liri. poesiju (Rad 199, 1913 ad.). V. Jagi: Trubaduri najstanji hrvatski Hrici (Rad 9, 1869). Týž: životu djeiima Qj. Držia Š. Menetia (Stari pisci 2, 1870).
—
—
—
—
—
—
:
— i
—
i
O
i
i
—
C. Jireek: Der ragusanische Dichter Šiško Meneti (Afsl. Ph. 19, 1897). — M. Rešetar: Das ragusanische Liederbuch aus d. I. 1507 (Asi. Ph. 22, 1900). M. Medini: Prvi dubrovaki pjesnici zbornik Nikole Ranjine (Rad 153, 1903). P. Krekovi: Naistariia hrvat. lirika (Nast. Vies.
—
16,
i
1908). L.
Zore:
O
Jedjupci A. u XVI.
Dubrovake poklade
Cubranovia (Rad 27, 1874). XVII. v. ubranovievi i
—
i
—
M. Medini:
nasljednici (Izu. seine Beziehungen
gimn. u Dubrov. 1897/8), Týž: ubranovi einheimischen u. d. italienischen Literatur (Asi. Ph. 22, 1900; srov. ibd. Rešetar str. 230). M. Rešetar: Eine Spur von ubranovi
vještaj
zu
der
—
(Asi. Ph. 33, 1912).
O
F. Petrai: životu djelih M. Vetrania (I/vést. gimn. u Senju 1867). -- M. Medini: Vetrani's Pelegrin (Asi. Ph. 17, 1895). M. Rešetar: Ein Sendschreiben Vetrani's an Hektorovi (ib. 23, 1901). P. Kolendi: Tri doslije nepoznáte pjesme dum Mavra Vetrania (Srgj 1905). Týž: Vetraniev Orfeo (Nast. Vjes. 17, 1909). Týž: Dvadeset pjesama M. Vetrania (Gradja 7, 1912). C. Lucerna: Studienblattchen zur LiteratUT-gesch. d. siidslav. Kiistenlandes. II. Der Einsiedler von St. Andrea. Zagreb 1Q09. M. Medini: Pjesme M. Vetrania M. Držia íRad 176, 1909) F.Fancev: Nkoliko priloga za stariju hrvat. kniižev (Gradja 8, 1916). i
—
—
—
—
—
i
]M G.
Der Geizige
Polívka:
SpraChen
18SS).
Lit.
u.
—
Ragusa (Arch. f. d. Stud. der neueren Skup M. Držia prema Plautovoj V. Jagi: Die Aulularia de^ Plautus in einer
AI.
in
Srepel:
Aululariji (Rad 99, 1890). sdsl. Umarbeiturig (Fests.hr. Joli. Vahlen 1898). D. Zivaljevié: Skup. Neizr. Držievi d-amad. Arkuljn (Kolo 1901). — Týž: Držieva Venera. P. Budmani: Pjerin M. D. / Z vršna rei o Drži Skupu (tamt.). i'. (Rad US, 1902). Popovi: M. Drži Molier (Nastav. 191)1-5). F. Petrai: Dinko Ranjina, hrvatski lirik (Izvješt. gimn. u Senju <.^r. klasika F. Maixner: Prijevodi Ranjine Dinka iz lat. 1862). - M. Valjavec: Rije o D. Ranjini njegovim pjesmama (kad 70, SS hrvat. (Stari pisti 1S, 1S01). M. Rešetar: Talijanske pjesme D. Ranjine (Gradja i, 1904). A. Pavi: Prilog k istorii dub:, hrv. knjiž. (Rad 31, 1875). P. Budmani: život djela D. Zlataria (St. pisci 21, 1S99). — M. Rešetar: Kleinere Beitrage zu serbokroat. Literaturgesch. (Asi. Rh. 24, 1902). D. Zlatari: (Brank. Koío 1910). D. Živalievic: Cvijeta Zuzorieva A. Pavi: O kompoziciji Gundulieva Oainana (Rad 32 1875). L. Zore: O koir.p. Gund. Osmana (ihd. 39, 1877). A. Pavi: Estetina Fr. Markovi: Es-, ocjena Gund. ocjena Gund. Osmana Zagreb 1879. Osmana (Rad L. Zore: Gradja za književno47, 50. 52, 1879-1880). povjesnu ocjeuu Gund. Ljubovnika sramežliva (ibd. 55. 188Í). A.Pavi: Gund. Vladislav (ibd. 55, 1881). L. Zore: Gradja za kniz:-povj. odnu Gund. Arijadne (ibid. 63, 1832). AI. Car: rte iz dubrov. knjizevnosti II. (Stražilovo 1888). - Fr. Markovi: O Dubravci (Rad 89, 1888). M, Ivani: O Iv. Gundu kao srpskom pesniku (Nastav. 1893). M. Srepel: O Gund. Su/aina siná razmetnoga (Rad 127, 1895). A. Jensen: M. Rešetar: Die .Metrik Gunduli u. sein Osman. Goteborg 19)0. Gunduli's (Asi. Ph. 25, 19í)3). Scherzer: Qunduliev osmerac, Iv. A. Pavi: Postanje osobito u Osmanu Pavieva teorija. Sp!je'. 1903. Gund. Osmana. Zagreb 1913. Gj. Korbler: etiri pilina Qunduliu (Rad 205, 1914). I. Mileti: Pavlimir. A. Pavi: funije Palmoti (Rad 68, 70, 1883-4), !. Zagreb 1890. Brož: Pabirci po hist. knjiž. hrvat. I. (Vijenac 159!). M. Rešetar: Kleinere Beitrage zur serbokroat. Lit. gesch. II. (Asi. Akila Rh. 24, I. Kasumovi: ízvori Palm. drama Ipsipile 1902). Pavhmir (Nast. B. Drechsler: Palm. Atalanta (Rad 150, 1904). Bisernica prema I. Scherzer: Gj. Palm. Captislava Vjes. 15, 1907).
—
i
i
i
i
1
1
)
i
.
i
i
—
—
—
—
.
—
i
—
—
—
i
i
i
Ariostu (Nast. Vjes. 18, 1910). O. Poi: Plandovanja Iv. Bunia Vu. s uvodnim govorom Orsata Poia (Alm. Diibrovnik 1849). -- B. Drechsler: Dž. Buni Vu. (Illustr. Obzor 1909). F. Kuliši: Dž. Buni-Vu. (l/l. Mat. Srp. u Dubrov, 1911). Gj. Budmani: Život Ant. Gledjevia (Stan pnu 15, 185 P. Surmin: Gled. Belizario (Nast. Vjes: 10, 1902; viz Asi Ph. 36, 1916). I. Scherzer: Nábožná A. Fabris: Ig. Gjordji (Dubrovnik 1895). I. Dujmuši: Qjordj. Uzdasi Vjes. 5, 1897). djela I. Gjordjia (Nas P. Popovi: Dubrova ka Mandaljene pokorníce (SkolSki Vjes. 9, 1932) Gj. Kórblei Latin pjesma biografia I. (Godis. Nik. upia 22, 1903) \n. Gjordj. KaVnt. Qjordji D. Prohaska: II; (Oradja 5, 1907). Oj. Korbler: Ig. Gjordji prethodnik w nižli (Rad 178, 1909). Homero\ u pitanju (Rad 186, 191 ). njegovo doba (Star. pisci I. Kukuljevi Saksinski: Ma,rko Maruli v Ylaruna Splje. (Izvi jjimri I. Zore: Nešto o pjesmam M. L, 1869) \ u Kotoru 1876 Leskien: Zur Quellenkunde Marulié's i^ 1877). M !5, Ph. I, 1880). Raki: Oporuka M. Marulia (Stai (i otoo uci M Mnul. o najstai ijim izdanjima njegovih djela i
ii
1
i
i
I
J
i
(Vijenai Qq i
M. Srepel:
i
ii
i
.uIm
'
189
I)
O Marulievim I
.
Bulii
pjesmama (Nast
lat,
A
I
i
ulic
i
njegovo
vjes
doba
:
167
—
O
Miletic: I. M. Mar. s ka(Ljetop. Društva hrv. knjiž. za 1900-3). pjesništva prije posiije njega (ibd.). --"N. Andri: ZnaV. Francev: Eine bóhin. Ubersetzung enje M. Marulia. Zagreb 1901. P. Kasandri: áus Maruli (Asi. Ph. 23, 1901). Juditi M. Mar. (Glas.' Mat. Da!m. 1, 1901). Týž: AI. Mar. Život djela (úvod k Judit ve M. Srepel: Maruliu (Rad 146, 1901). vyd. Mat. Hrv.) Zagreb 1901. rakteristikom
i
— —
O
i
—
—
O
M. Rešetar: Eine unbekannte Ausgabe Maruli's De
vendi (As!. Ph.
1902).
24,
Raki: H. Lucie
instit.
bena
vi-
—
P. Kasandri: Lucieve Pisni 1874). 1892; Glas. Mat. Dalm. 2, 1902). nar. poezija (Nastav. 9, 1898). A. Gavrilovi: A. Radié: Nar. izvor Luc. Robinji (Zbo. za živ. obi. juž. Slav. 4, !S )9). B. Drechsler: Postanje Luc. Robinje (Rad 176, 1909). S. Ljubi: Petar Hektorovié (St. pisci 6, 18/4). N. Petrovskij hoinenijach P. Gektofovia. Kaz. 1901. M. Milas: nar. pjesm. u Ribanju P. Hekt. (N.ada 1902). A. Jensen: Einige liter. Bemerkungen F.
Ijuvene
(Iskra
(St.
pisci 6,
Zadar 1891. Lucieva Robinja
1,
2.
—
i
i
(
—
—
Ribanje von P. Hektorovié Knjiž. sveza izmedju P. Hektor.
O
(As!. Ph. 25, 1903). V. Radatovi: dubrov. pjesnika (Izvj. gimn. u Spljetu -
i
19 (9).
T. 1897).
Zorani's Planin u. S;mnazaro's Arcadia (Asi. Týž: Petar Zoranic. ízd. Mat. Dalm. Zadar 1919.
Matié:
-
M. Valjavac: Juraj Barakovi (St. pisci kovieva Jarula (Nast. Vjes. 1. 1893). M. Srepel: Sigetski junák u povijesti hrv. 1
18,
Kukuíjevic: Život Jer. uboštvo"). Zagreb 1861. stát. po slavjanovd. Spb. 18S3). ik: Povijest hrvat. književnosti.] 1902).
-
i
.
I.
17,
1889).
1.
Brož:
J I
h.
19,
Baa-
pjesništva (Karnaruíic) (Rad
Kavanjina (pedmluva k vyd. A. Budilovi: Jer. Kavanin - Podrobnjší literaturu uvádí
—
HLAVA
lil.
Humanism a reformace 1.
v Polsku.
První rozkvt literatury polské.
asté styky Poláku s Itálií, studie mládeže polské na universitách vlašských, pobyt hodnostá církevních na snmu kostnickém a basilejském a jiné ješt píiny zpsobily, že kulturní proud humanistický zaal vnikati v 2. pol. XV. st. do Polska; nejdíve se dotkl vrstev nejvzdlanjších, vyšší aristokracie a vyššího duchovenstva, teprve v 1. pol. XVI. st., zejména od satku Zikmunda 1. s Bonou, dcerou vévody milánského Sforzy, rozšíil se plnou mrou zpsobil v kulturním život Polska veliký pevrat. Pro pokrok vzdlání, rozvoj literatury, vytíbení vkusu, spoleenskou uhlazenost ml nesmírný význam, ale zárove pinášel jistou lehkost mrav, náboženskou lhostejnost, honbu po vnjším lesku a požípodncoval osobní sobectví a ziskuchtivost na úkor vavosti, dobra vlasti. ze Sanoka (f 1477) Pední stoupenec nového smru osvojiv si na dvoe papežském a v Uhrách uení humanistické, jako mladý magister vykládal na universit krakovské Vergilia a a
eho
elegie milostné. Pozdji jako arcibiskup Ivovský asvém dvoe v Dunajov pod Lvovem humanistický zpsob života, poádal hostiny a veselé besedy a zval na pívržence humanismu, domácí cizí. Pod jeho ochranu uchýlil se také dobropsal
latinské
vedl na
i
n
i
družný Vlach Filip Buonacorsi, zvaný Kollimachent\ který si /jedpíze krále Kazimíra IV. a v krakovské spolenosti se bl svými elegantními verši, pevahou erotickými, v nich/, velebil vdky polských krasavic. Když potom pišel / Nmec pítel Kallitnachv Konrád Celtis, v Norimberce za básníka korunovaný, do Krakova, našel tam již hojný poet pívrženc humanismu, hlavn mezi obyvatelstvem nmeckým, /a jejich/ úasti založil v Polsku první literární spolenost „Sodetas Vistulaná". Na universit krakovské konaly se povinné výklady klasiku ji/ od r. 1475, i\s,ilv smlé pevratné zásady Kaliím achó vy a Celtisovj tak astraSil) profe sory krakovské, oddané stedovké scholastice, že výklad) klasik na as bvlv perušeny. Akademie krakovská, která díve vvchonal
i
169 vávala takové geniální myslitele, jako byl Mikuláš
Ko perník, pe-
doby semeništm nových ideí, ustrnula na neplodné scholastice a nemla inné úasti ani v ruchu humanistickém, ani v hnutí reformaním, takže kulturní význam její zcela poklesk Mocný proud renaissanní nepestal se však valem hrnouti a z Nmec do Polska, nalézaje vydatnou podporu pi z Itálie býti
stala
dvoe
od
té
královském, na dvorech biskup a Šlechta polská stala se v této
šlechtou.
magnát,
mezi initelem
posléze
dob mocným
i
•kulturním. Již od konce XV. stol. snažila se obmezit moc královskou a po smrti Zikmunda Augusta (f 1572), jímž vymela dynastie Jagieííovc, dosáhla toho, že právo volby krále
pieno
ne snmu, nýbrž veškeré šlecht (viritim) a nov zvolený král musil písahati, že splní podmínky, diktované mu šlechtou (pacta conventa). Tím byla utvrzena velebená zlatá volnost, která byla zlatou jediné pro šlechtu, ale pro mšanstvo a selský lid byla vlastn porobou. Politicky zlatá volnost šlechty chovala v sob neblahý zárodek rozkladu íše polské, avšak pro vzrst osvty a literatury mla dležitý význam tím, že šlechta berouc živou
úast
v život
politickém,
byla
nucena
dbáti
svého
vzdlání
a
podporovati kulturní snažení.
domácí literatury vydatn pisplo hnutí náboženrozpoutala reformace. Zárove s rozšíením humanismu vnikala v 1. pol. XVI. st. reformace ze sousedního mecka do Polska a nalézala tam pdu píznivou a k pijetí pipravenou. Veiiký úpadek církve katolické, nevázaný a na mnoze nemravný život duchovenstva, spory o desátky a jurisdikci církevní, tradice z doby husitské, která byly stále ješt živé, a úsilí šlechty vymaniti se z moci církevní, podporovaly náboženské hnutí reformní, které nabývalo pdy nejdíve v obyvatelstvu nmeckém a odtud proudem se šíilo mezi šlechtou a duchovenstvem. I v adách pravovrných katolík ozývaly se hlasy po oprav církve a hlasy ty spojovaly se s voláním po reformách života veejného
K
ské,
rozvoji
jež
N-
a politického.
však na úplnou rozluku s katonýbrž obmýšlenou reformu pedstavovali si zákonitou cestou, s pispním duchovenstva a vlády, s úastenstvím, snad se svolením stolice apoštolské. V Polsku nebyly to totiž podnty ist náboženské, jež vyvolaly ruch reformaní, jako spíše píiny spoleenské a politické. Proto, když na snmu piotrkovském r. 1552 schváleno, že úady svtské nebudou vykonávati soudních nález církevních, odpadla také hlavní píina k rozluce s církví. Hnutí reformaní bylo krom toho zeslabováno vášnivými spory mezi rznovrci, jmenovit mezi evangelíky a ariány. Zatím co se jednotlivé sekty spolu sváily, katolictví nabývalo zase pevahy, podporováno jsouc od krále Štpána Bathory-ho, a pomocí jezuit, kteí byli uvedeni do Polska r. 1564, zvítzilo úpln. Protestanti polští nepomýšleli
lictvím,
i
170
reformaního hnutí na písemnictví polské
Vliv
byl
však
mo-
náboženské /bystily um a soudnost, budily smysl pro kritiku a samostatné myšlení. Rznovrci chtíce získati co nejvíce pívrženc, zvlášt mezi vrstvami mén vzdlanými, byli nuceni užívati jazyka národního; vzdlavše se pak vtším dílem na vzorech klasických, povznesli domácí literaturu k vysoké dokonalosti. Síení knih podporováno bylo dále knihtiskastvíra, jež se od po. XVI. st. v Polsku siln rozvinulo. Psobením reformace písemnictví v jazyce polském nabylo toto estn bylo zastouvrchu nad písemnictvím latinským,
Spon
hutný.
a
i
peno. a)
Básníci latinští.
Plodným básníkem latinským byl Pavel z Krosna (j- 1517), jehož ódy, elegie, etné básn panegyrické a píležitostné svdí o zruné technice básnické, ale pod úhlednou formou skrývá se asto nedostatek originálních myšlenek a hlubších pomyslu. Jeho Jan z Wišlicy, autor básn o válce pruské, míil již výše a pokusil se o epos historický, v nmž opvoval válku s kižáky a bitvu grunwaldskou. Doma za hranicemi proslul Jan Dantyszek (t 1 54S), vyznamenaný od cis. Maksimiliana vncem vavínovým. Pedmtem jeho básní byly významné události souasné, jako boje s Ruskem, vítzství pod Órší, památný kongres ve Vídni r. 1516 a j. Pozoruhodná je zvlášt jeho skladba, v níž vyzýval papeže a císae Karla V. k vílce proti Turkm. Pozdji jako biskup v ar minský Dantyszek bavil se hlavn skládáním hymen církevních a básní náboženských. Obratným pérem a ízným vtipem vládl Ondej Knycki (t 1537), chytrý a ctižádostivý diplomat. Do Krakova pinesl frivolní tón vlašských erotiku a jako úslužný dvoan opvoval život pi dvoe Zikmunda I., na krále a velmože skládal lichotivé panegyriky a své protivníky zahrnoval stelami svých bodavých satir. Verše byly mu prostedkem zjednati si píze a podporu mocných; dosáhnuv pomocí jejich nejvyšší hodnosti duchovní, arcibiskup-
ue
i
Hnzdn, psal vedle verš nábožných básn politendencí vlasteneckou. Velým citem náboženským vlasteneckým vyznaují se latinské básn Mikuláše Husovského (1475 1532). Nejlepší z nich zubra i je báse o zubrovi, obsahující vedle výrazného popisu ského stolce v tické
s
.i
realistického
líení
lovu
zubího hojné
reflekse
vlastenecké
l
ná-
boženské.
Skuteným nadáním básnickým pevyšoval jnenov.mé Klcmais Janicki (15I(> vnce vavínového od papeži' Pavla lil. latinské
básník}
1543),
hanb
jemu i se.
se
polsko dostalo
mu zejména
171
elegie,
Krom dem
a
podávající nelíený obraz jeho myšlenek, cit a tužeb. hluboké zbožnosti ozdobou jejich je upímná láska k lik vlasti.
humanistické vešly v krev a tlo spolenosti ideály humanistická poesie latinská bohat se rozvinula a slavila svj zlatý vk. Pední stoupenci humanismu XVI. st. (Jan Kochanowski, Šeb. Klonowicz, Szymon Szymonowicz) nepestávali jen na torn vzdlávati poesii latinskou, nýbrž hledli podle vzoru klasických zušlechovati také poesii domácí, která v 2. po!. XVI. st. vydala rovnž bohaté a vzácné plody. Jediné jezuita polský Matj Kazimír Sarbiewski (15Q5 1640), lyrik proslavený v Polsku v cizin, spokojil se slávou básníka latinského a získal si estné jméno kesanského Horáce. Pi všem kosmopolitismu svých básní Sarbiewski jako vtšina humanista polských neodcizil se pece svému národu a ve svých politických básních dal zaznívati verupímn vlasteneckým, v nichž opvoval stesky i radosti svého národa, oslavoval svobodu Polska a velebil pírodní krásv polské zem.
Zatím
polské;
—
i
šm
Literatur
b)
a
v
jazyce národní m.
estný název Mikuláš Rej
i
muže
zakladatele národní iiteraturv polské zjednal si Na
—
ei
národní, a nejvíce pispl k vítzství jazyka národního nad latinským. Spisovati zaal ve vku zralejším a nedostatek hlubšího vzdlání nahrazoval pirozenými dary ducha srdce. Osvojil si živou, obraznou a barvitou souasné šlechty a uml jí lehce a plynn vyjadovati své myšlenky. Nejdíve vystoupil jako satirik a moralista. Veršovaný dialog „Krotka rozprawa m e d z y p a n e m, w ó j t e m a p e b anem" (1543) pokládá se za nejlepší satiru polskou XVI. st. Osoby v ní rozmlouvající: pán, starosta a knz jakožto zástupci tí vrstev spoleenských: šlechty, sedláku a duchovenstva vytýkají si navzájem své chyby a nedostatky a podávají barvitý obraz souasného života. Nejvíce výtek shrnuje se na hlavu knží a šlechty; oba stavy stejn utiskují sedláky. „Ksiadz pana wini, pan ksiedza, a nam, prostým, zewsz$d nedza!", naíká selský starosta. Akoliv celek není umlecky zaokrouhlen, prozrazuje pece svým jadrným humorem, svžestí líení a jemným smyslem pozorovacím svérázný talent tvoivý. Nové uení náboženské našlo v Rejovi horlivého úinného pívržence. Jsa sám naplnn duchem pravé zbožnosti, jak ukazují jeho procítné parafráze žalmu a vroucné písn duchovní, snažil se týž zápal náboženský vnuknouti svým krajanm; k tomu smoval zvlášt obšírným výkladem evangelií „Posty Mou", v níž vysvtlil prostým hlavní zásady mravnosti kesanské. literatura
rozvíjet
v
e
i
i
.
.
1
.
-
i
tenám
172
Rej poznav souasné drama reformaní, vzdlal podle nho dv dramatické práce. První z nich ,,2ywot Józefów" (1545) vznikla ve vzdlání Rejov podle latinské hry Korn. Croca „Josephus" úinná hra Crocova zmnila se však v zdlouhavý traktát náboženský. Ve své horlivosti reformaní Rej se chopil jedovatého kusu protipapežského ,,Mercator u od T. Naogeorga a upravil podle nho svou skladbu ,,Kupiec" (1549), která nebyla urena k provozování na jevišti. Na širokém podklad založena je Rejová delší báse didaktici á „W z e r u n k vv I a s n y ž y o t a c z í o vv e k a p o c z c \v e g o" (1558).- Námt našel u souasného humanisty italského M. Palingenia („Zodiacus vitae" 1537), v provedení šel svou vlastní cestou a rámec básn vyplnil pknými obrázky ze života polského. V básni šlechtický, chodí od mudrce starovkého líí jenž se jinoch k mudrci, zabloudí až do pekla a ráje, hledaje moudrost a pravdu, až Aristoteles ho pouí, jak žíti poctiv. Ráz výkladu spisovatelových je velmi rozmanitý; bajky, satiry a vtipné anekdoty jsou promíšeny pknými popisy pírody domácí, obrázky ze života šlechtického a rozhovory o náboženství, celek pak má úelem povzbuzovati k ctnosti a varovati ped nepravostí. ;
i
w
i
Cenou epigramu,
lovým bylo
básnickou nazvaná „Z vylíiti
lidi
neliší
i
i
od
se
mnoho
,,Wizerunku"
sbírka
e c" (1562). Úelem spisovaterozmanitých stavu, podoby zvíat a ptáku,
wi erzyn
i
hodící se k souasné dob, aby mládež šlecherpala z nich povzbuzení k ctnosti a k plnní svých povin654 strof osmiveršových rázu epiností. „Zwierzyniec" skládá se gramatického a obsahuje rázovité charakteristiky cizích osobností historických souasných osob a rodin polských, krom toho bnjkv, anekdoty, paraboly, obrázky ze života a z pírody, kritiky úad duchovních a p. a veejných institucí, svtských Na konci svého života Rej pustil se do velikého díla prozaického „Zwierciadlo" (1567—1508), v nmž uložil bohatý poklad prak-
píhody
a zvyklosti,
tická
>.
i
i
tické
filosofie
životní,
získané
z knih,
ze
života
i
/
vlastního
pe-
Hlavní ást jeho pouuje o život lovka poctivého (t. urozeného) a podává ve svtle živých píkladu a obrázk be/ suchopárné morálky zásady o povinnostech a zpsobu života, jimiž by se mla šlechta polská spravovati. K této hlavni asti pipojeny jsou drobné úvahy o soudobých pomrech polských, proháté upímnou láskou k vlasti, spisovatelovy názory na náboženství, pípadné charakteristiky lidí a národúv a p. Pestrá tato sms pouení, výstrah a píkladu, odná ve formu strunou a výraznou, protkaná veršíky a koenná nenuceným vtipem, zdravým humorem a bitkou satirou, našla neobyejnou zálibu u všech vrstev tená. Rej ml zvláštní schopnost robrazovati skutenost, která ho obklopovala, a zachycovati život v jeho rozmanitých projevech. Proto mají jeho knih \ dležitý význam kulturn-nistorický, jsou mítání.
j.
:
173
vrným
zrcadlem názor, cituv a snah nejen Reje samého, nýbrž jeho vrstevníkti-šlechticu. Nesmrtelnou zásluhou jeho je, že vytvoil prozaický styl polský, plný prostoty, výraznosti a jadrnosti, a že položil základy k zdokonalení polské poesie po stránce formální. V jeho stopách kráeli spisovatelé jiní, kteí dovršili dílo od nho zapoaté. Bohatý rozkvt lyriky polské je záslužným dílem Jana Kochanowského (1530—1584), nejslavnjšího básníka polského ped Mickiewiczem. Za svého pobytu v Itálii a Francii dkladn si osvojil ušlechtilé vzdlání humanistické a napojiv se ze zdroj lyrik ímských, Propercia, Tibulla, Katulla a Horáce, jal se skládati latinské formou nad plody dosavadních élegie milostné, vynikající obsahem i
básník polských. Seznámiv
se v Paíži se slavným
básníkem francouzským Petrem Ronsardem, byl jím povzbuzen skládati básn v ei mateské. V Paíži vznikla asi již jeho vznešená hymna ..Czego chcesz od nas, Panie, za Twe hojné dary?", která proslavila jméno jeho po celé Polsce. Po návratu do vlasti žil pi dvorech velmož polských, potom na dvoe Zikmunda Augusta, kde
ml nejlepší píležitost dokonale mry politickými, spoleenskými a
se
seznámiti se
souasnými po-
náboženskými ve své
vlasti.
Cht
úpln volný a nezávislý, vzdal se všech hodností veejných, které mu byly ochotn nabízeny, usadil se na svém statku Cernolesí a našed štstí v život rodinném, cele se vnoval poesii polské, aby zpíval sob a Múzám". Jeho „Pie sni", skládané v rzných dobách života, byly prvním pvabným kvtem lyriky polské. Bh, láska, vlast a život být
,,
ský tvoí hlavní jejich motivy. Zdobí je šíka a rozmanitost cit hloubka myšlenek a refleksí, vnitní opravdovost a ušlechtilá lidskost. Bohatství a rozmanitosti obsahu odpovídá i rznorodost formy, pedmtu vždy pimená, ve výraze silná a jadrná, s bohatou rytmikou a lahodnou melodií verše. Zvláštní místo v jeho písních zaujímá „Piešn š wi t o j a s k a o Sobótce", drobná selanka, jejímž pedmtem je národní slavnost lidová v pedveer sv. Jana Ktitele, záležející v pálení hranic, skákání pes ohe, v tanci a zpvu. Hlavní trestí její jsou písn, jež zpívajíí dívky vesnické, vyjadujíce v nich tu vážné, tu rozmarné tužby lit
;
a nálad,
e.
svého srdce. Vroucnost
náboženská,
ním, projevila se u
„Psalterzi"
vznícená
souasným hnutím reform-
Kochanowského v pekrásných ohlasech žalm,
nmž
citová velost spojena je s pPro nejjemnjší odstíny citv od jásavých tónu díkinní a hymnického nadšení až ke kajícným vzdechm pokory a oddanosti našel básník piléhavý výraz, odpovídající vnitnímu naladní hudbou slova a verše. Proto se „Psal-
v
(1579),
vabnou formou v ladný
terz"
v
celek.
Kochanowského pokládá „za nejvyšší
duševní
síly
tvoivé,
umní
a
nadšení,
a nejdokonalejší výraz
dosažený poesií
polskou
174
ped Mickiewiczem".
Jen básník hlubokého zanícení náboženského, prosycen „Psalterz", byl schopen napsati potom dílo tak obdivuhodné, jako jsou „Trény" (1580) Kochanowského, žalozpévy vzbuzené smrtí milované dcerušky Voršily. Nadje, jež básník do ní skládal, vyslovil verši „Ucieszna moja špiewaczko, Safo stowieska, - na która nie tylko moja czqstka ziemiei ska, - ale hitnia dziedzicznem prawem spase miaia!" Trény sklí. lají se z 19 a tvoí jednotný celek. Básník v nich /obrazil nejdíve svj smutek, jímž bylo naplnno srdce nešastného otce, v dalších zpvích vzpomínkami na zemelého miláka smutek jeho stupoval se až ve výraz} beznadjnosti a zoufalství a po výbuších nejvyššího zoufalství ozvaly se zase v posledních zpvích tóny utišení a uklidnní. Básník vyzpíval svj hluboký bol zpsobem tak pravdivým a jímavým, pi tom ve form umlecky dokonalé, že se tyto žalozpévy staly vzorem pro celou adu básníku ddických. Oblíbenému za jeho doby didaktismu Kochanowski vtiskl rovpravé umleckosti. Podle vzoru vlašského básníka Marka nž Vidy složil pounou báse „Szachv", petvoil však suchý výklad šachové hry svého vzoru v rozkošnou novelku, jak dva zamilovaní rytíi hrají o ruku krásné dcery královské. Spory politické a náboženské, jež tehdy zmítaly Polskem, byly mu proti mysli a plnily duši jeho obavami o píští osudy milované vlasti, ježto vidl, jak se jimi oslabuje jednota a síla národní. Proti tmto zmatkm domácím namíena byla jeho mistrná satira ,,S a-
jakým
je
:
i
zpv
pee
tyr albo dziki maž*' (1563). V duchu vlastenecké ei snmovní svého pítele, podkanclé'e Mvszkow ského, básník ve své satie
oteven tepal vady vášn náboženské
svých rodáku, sobecké hromadní bo-
sváry snmovní, varoval ped tmito Poláky, že zapomínají na své rytíství a více mají na pamti vlastní výhody než dobro obecné. V jiné satie „Zgoda" vyzýval rozvášnné strany k svornosti a spolené práci. tyto politické satiry zahájily adu vlasteneckých básní polských, jež potom následovaly. Za svžího dojmu významného pro djiny Polska holdu, složeného od Albrechta pruského Zikmundu Augustovi r. 1569 v Lubhatství,
vadami
a
a káral
Ob
lin,
vznikla
píležitostná
albo ho id pru ski", vyšší
básnické ceny
v
báse
Kochanowského
která se poklidí za
XVI.
st.
Dramatická
nejlepší
„Proporzec výtvor epický polská byla
literatura
jím obohacena tragedií ,,0 d p r a \v a p o s ó w g r e c k c Iv' 577). Dj k ní vybral si / lliadv o píchodu poselstva eckého do Troje, aby vymohlo navrácení unesené Helenv, ve form se ídil technikou tragedie ecké, zachovávaje písn jednotu místa a asu. Akoliv básník zvláštního talentu dramatického neml, neb via pece práce jeho bez významu; vedle pkného dialogu a nkolika vskutku vzrušujících scén psobila politická tendence, kterou Kochanou ski vložil do své básn. l^\l<> v ní plno narážek na souasné 1
i
(
1
i
pomn
175 polské,
zejména
porad,
pi nichž
na se
pevrácený zpsob snmování a snmovních zájmy osobní zakrývají rouškou vlastenectví a
obecného dobra. Zárove ml na mysli podnítiti píkladem Rek bojovnou mysl mládeže polské k nastávající válce s Ruskem. Své bohaté zkušenosti životní Kochanowski ukládal ve „Frászkách" (15S4), drobných anekdotách, epigramech, žertech a povídkách. Vtší ást „Fraszek" vznikla v Krakov, dokud byl dvo-
anem Zikmunda Augusta, a zrcadlí se v nich veselý život dvorský; pozdji pokraoval, vyslovuje jimi své postehy, básník v nich jeho poetickým deníkem, sloze ivii zkušenosti a úvahy. Jsou z nejrozmanitjších dojmu. Vrstevníkm básníkovvin velice se líbily a kolovaly nejdíve v hojných pepisech, potom v tiscích. Kochanowski je vynikající zjev v djinách polské literatury i
tém
XVI.
Nadán
st.
jsa
nevšedním darem
zpvu
a
vzdlav svj
um-
lecký vkus
na vzorech poesie klasické, vlašské a francouzské, vytvoil rázem novou poesii polskou, vznešenou v obsahu a uhlazenou ve form, která uchvacovala vrstevníky a dosud nepozbyla umlecké ceny. Uvedl do ní rozmanité druhy a formy poetické, básnickou do nejjemnjších odstínu, že se vzdlal a zušlechtil stala schopnou a pružnou vyjadovati nejvznešenjší pomysly a city a ozývati se nejladnjšími tóny. Podailo se mu v plné míe sblížiti poesii polskou s tehdejší poesií svtovou, ale zárove založiti ji pevn na pud domácí a tím na celé vky utvrditi její národní smr. Jeho celý život, názory a city, zásady politické, spoleenské a mravní jsou nejskvlejším projevem a zrcadlem kultury polské v XVI. st.
e
Souasn s Kochanow ským pUsobil jako nadaný lyrik Mikuláš S$p Szarzynski, jehož tvrí innost záhy byla perušena smrtí (r. 1581). Z básní jeho nejvtší cenu mají básn refleksivní, ohlasy žalmu a sonety. Jsou proniknuty hlubokým smutkem a odevzdanou Básník jsa chorobou stížen, noil se do sebe, mnoho pemýšlel o život a výsledkem toho bylo pesvdení, že vše, co jest svtské a pozemské, je pomíjející a marné, bohatství, sláva, resignací.
rozkoš
krása jsou beze vší kterou žíznivá duše
a
ceny u srovnání
mže
vné
,,k
a
pravé
v Bohu. Posily a útchy ve svém žalu básník hledal v žalmech a parafrázoval z -nich ty, které nejlépe vyjadovaly stav jeho duše. Stejnou náladu vyslovují také jeho sonety, adící se myšlenkovou hloubkou a mistrovkráse",
nalézti
jediné
skou formou k nejlepším výtvorm lyriky refleksivní. V mladších letech Szarzvgski skládal milostné, následuje Kochannwského a vlašských erotiku, píležitostné, epigramy, nápisy, které vesms svdí o básníku vyšších aspirací
básn básn
umleckých. Latinsky
a
polsky
básnil
úedník magistrátu lvovského Vzdlání jeho bylo dkladné,
Šebestian a
pozdji
znal
Klonowicz
starosta jazyk latinský
(1550—1602),
msta a
Lublina.
ecký, autoi
176 klasití byli jeho oblíbenou didaktických „P h 1 1 r o n", i
etbou.
Složil
v nichž
v
sbírku
latinských
duchu kesanském
tickém popisoval rozmanité druhy lásky. Byl to
tém
elegií a aske-
protest proti
svtským názorm o lásce, jak ji chápali a opvovali básníci pohanští. Vtší význam mla jeho latinská báse popisná „Roxolania" (1584), v níž malebn zobrazoval pírodu, msta a lidi na
ervené a
Rusi.
Nejzajímavjší
obyeje Rusín,
—
jejich
je
ta
ást, v níž se popisují zvyky
povry, zábavy,
krtiny,
pohby
—
a p.
Proti
šlecht Klonowicz byl pvodu mšanského namíena je dlouhá jeho báse pouná „Victoi a deorum" (1587); je to spíše uený traktát než poetická skladba á pojednává o ideálu pravého šlechtictví, založeného na osobní ctnosti a šlechetném život v protiv k šlechtictví rodovému, opírajícímu se o slávu pedk a zddné bohatství. Polsky složil popisnou báse „Flis u (1598), podobající se veršovanému cestopisnému deníku plavby po Visle Visly od Varšavy do Gdaská, s tendencí pounou. Popisy charakteristika plavc, jejich obyej a eí, utápjí se v pívalu rad a výstrah, jež básník dává plujícím. Satirická báse „Worek Judaszów" (Mšec Jidášv, 1600) je hlavn tím zajímavá, že podává obrázky ze spoleenského života, vyliující rozmanité zpsoby lichvy, vydírání a šejdíství, jichž lidé sobetí užívají, aby se obohatili na úkor svých bližních.
beh
tém
Nadaným básníkem Klonowicz nebyl; význam jeho veršovaných skladeb zakládá se na zajímavém obsahu, nikoliv na umlecké form. Se zvláštní zálibou Klonowicz vylioval život a mravy prostého lidu a ujímal se ho smle proti svévoli šlechtické; tato odvaha plouti proti proudu dodává povaze a literární innosti jeho zvláštního významu. Vedle uvedených básník, kteí svou inností pivodili vysoký rozkvt poesie polské v XVI. st., pispívali k rozšíení literárních plod ješt jiní spisovatelé. Zvlášt poesie didaktická našla hojné stoupence v adách souasných kroniká polských. Povzbuzeni byvše píkladem Rejovým a Kochanowského, psali dílem ve verších dílem v próze pouné spisy, v nichž dávajíce rady nebo výstrahy svým vrstevníkm, psobili na široké vrstvy tená. Patil mezi kroniká Martin Bielski, jehož satiricko-didaktické dialog] „R o zmo w a dwu baranów", „Sejm niewieáci", ..Sen majowy" hlásaly upímnou péi o dobro spolené a lásku k mravnímu ideálu. K nmu se adil plodný a z eské literatur] v c e rznámý heraldik Bartoš Paprocki, skladatel satir „Kol O skie', „Dzi esiecioro przykaza m?žowe", „Próba cno* a j. Satirám jeho vadí nejvíce nedostatek vroucnjšího i/nosti. Širokým rozhledem, znalostí svta citu, pesvdivosti a erudicí a umleckou vlohou vynikal me/i nimi a své vlastí jako/
n
i
i
i
kroniká
Matj
cnotv
il
o
Stryjkowski, jenž ve své didakticko b Isni „< loni e c podál adu malebných
prawych szlachciców"
177
charakteristik a zušlechtní
osob
a
dj
z
minulosti
Polska
a Litvy
k
pouení
tená.
Souasné spory
politické
a
hádky náboženské byly podntem
k hojné literatue politicko-náboženské. Vyskytli se šlechetní horlitelé, kteí vidouce, jaké nebezpeí hrozí z tchto sváru státu polskému, varovným hlasem pipomínali svým rovzrst rozkladných živl v obci pospolité a toužili po
dákm
horliteli pední místo zaujímá Ondej Frycz Modrzewski (1503 1572), autor latinského spisu ,,De republica emendanda". Opravné snahy své Modrzewski zakládal na ke-
opravách. Mezi tmito
—
sanském uení o
lásce
k bližnímu,
která
má
nejen
vázati
jed-
nýbrž celou spolenost a celý národ. Z tohoto uení odvozoval rovnoprávnost všech vrstev spoleenských, zastávaje se zejména práv stavu mstského a selského proti svévoli šlechty. Bude-li Polska státem kesanským netoliko podle víry, ale podle skutku, rozšíí se v ní podle jeho pesvdení království boží. Jeho úvahy o zákonodárství, o míru a válce, školství, o refornotlivce,
i
mách
byly tak
církevních
vynikající
vhlasem
a
málokdo v XVI. st. peložen byl do polštiny, ruštiny,
tickým spis
že se mu poliEvrop vyrovnal. Jeho nminy, z ásti do špa-
dmyslné, v
i
nlštiny.
Ueností
a
spisovatelským pedil ho Staale nevyrovnal se mu politickou Orzechowského k vlasti byla rovnž velá a
temperamentem
nislav Orzechowski (1513
— 1565),
Láska budoucnost veliká; rady, které svému národu dával, byly však spíše škodlivé nežli prospšné. Ve svých spisech vystupoval jako vášnivý obránce šlechty polské a zlaté její svobody, která nebyla už daleka anarchie. K poznání názor jeho dostaí uvésti nkolik vt z dialogu „Quicunx", hlavního jeho díla. ,,Patte na hrdého volností a slavného svobodou na svt Poláka, odv nosí Polák znamenitý, to jest stejnou s králem volnost; k tomu nosí Polák skvlý prsten zlatý, to jest šlechtictví, kterým nejvyšší nižšímu je roven v Polsku; s králem, pánem svým, má vola spoleného, to jest pospolité právo, jež jemu králi jeho v Polšt jako vl stejn slouží. Takovým jsa Polák, vždycky je veselým ve svém království, zpívá, tancuje svobodn, nemaje na sob žádného nevolného závazku, nejsa niím králi, pánu svému vrchnímu, povinován, jediné tímto: titulem na pozvání, dvma groši z lánu a pospolitou válkou tvrtého Polák nemá nic, co by mu v království kazilo dobrou mysl." Obraceje se k Litvami, spisovatel dále vykládá: „Tob se pán zrodil, se nezrodil; ty máš toho pána, kteréhos míti musil: já, Polák, toho krále mám, kterého jsem míti chtl! Ty nemáš žádné ochrany ped svrchovaností svého knížete, já mám ochranu ped králem svým písahu jeho, vykonanou pod svrchovaností stavu knžského!" Podle uení Orzechowského v Polsku není lidí krom šlechty; moudrostí.
obava o
její
i
;
mn
—
D:.
J.
Máchal: Slovanské
literatury.
12
178 šlechtic je samovládným pánem; nade všemi panuje král od šlechtv /volený a málo od nich rozdílný; moc královu poutá pak knz, který mu posadil korunu královskou na hlavu. Orzechovvski svým uením nejen podrýval autoritu královu a rozn-
každý
coval
anarchii
nismu,
šlechty,
pohrdav
nýbrž
byl
pohlížeje na jiné
národního šovivyvyšuje Poláky za
hlasatelem
i
národy
a
národ vyvolený. Nejušlechtilejším horlitelem pro mravní obnovu Polska byl jePetr Skarga (1536—1612), nejvtší kazatel polský vbec, znamenitý mistr slova a vzor horoucího vlastimilá. Z etných jeho mají „Kázán i a sejmowe", jež kázání váhu politických suita
eí
konal po dobu trvání snmu varšavského r. 1597. Ohnivými slow káral v nich neohrožený kazatel všemožné nectnosti, které se rozspoleenský organism jeho. mohly v Polsku a ohrožovaly státní Zejména vytýkal svým krajanm nedostatek obtavé, nezištné lásk\ k vlasti, nesvornost a svárlivost, zneužívání pravé svobody, utiskoi
vání poddaných, lichvu, rozkošnictví a p. Píinu jejich spatoval ve zvláštní povaze Polák, vyítaje jim, že jsou závistiví, podezívaví, pvšní a hrdí, nekázaní a neuznávající žádné autority. Vida v tchto vadách zejmá píznaky hniloby a rozkladu, varovným hlasem pedpovídal píští záhubu své vlasti, nedojde-li k rychlé
nápiav. Jak živ a s vnitním ohnm mluvil, o tom svdí úryvek z jeho osmého kázání snmovního. „Což mám s tebou initi, nešastné království? Kdybych byl Izaiášem, chodil bych bos a polonah, volaje
na vás, rozkošníci a rozkošnice, pestupnici a pestupnice zá-
kona božího!... Ustavin hradby naší obce pospolité pukají a vy mluvíte: „Nic, nic, zloádem stojí Polska !" Ani se nenadjete, padne a všecky vás potlue! Kdybych byl Jeremiášem, vzal bych pouta na nohy a okovy a etz na šíji a volal bych k vám híšným, jako on volal: „Tak spoutají pány a poženou jako beran) v cizí strany !" A ukázal bych zpuchelý a zkažený šat a /atesa jím, až by se v prach rozletl, mluvil bych k vám: „Tak se zkazí a v nive obrátí i v dým a prach znikne naše sláva a všecko bohatství vaše!..." Kdybych byl Ezechielem, ohole hlavu a bradu, vlasy bych rozdlil na ti ásti. 1 spálil bych jednu ást a druhou bych rozsekal a tetí bych do vtru pustil a volal bych na \ ia tetí se po „Jedni z vás pohynete hladem, druzí
svt
meem
rozprášíte..." Ohnivá slova výmluvného kazatele zstala marná, nic se nepolepšilo; hlas jeho zstal hlasem volajícího na poušti. 2.
Polská literatura v
století XVII.
V
st. XVII. literatura polská ne/ustala na i.- výši, k ni/ dospla twuéi &UWOSt. XVI. Poklesly osvtové- snahy a tmi klesala Díve Šlechta dychtiv bažila po všestranném vzdlání, chápajíc,
v
st.
i
179 bez nho nedomúže svého ideálu, volnosti politická. Kdvž svého dosáhla, domohši se své zlaté svobody na úkor moci královské, mšanstva a selského lidu, výše už nesmovala, pozbyla chuti dále se vzdlávat a duševn zlenivla. Mládež šlechtická pestala jezdit na studie a uit se v cizin; tím perušen bvl živý styk Polska s novými proudy myšlenkovými vzdlané Evropy, kterou vyhledávali jediné velmožové, a to vtším dílem jen pro svou zábavu. Doma nenalézala mládež za to náhrady žádné, nebo školství domácí, spravované jesuity, upadalo do stavu zbdovaného. Jesuité krmili mládež „toliko odpadky nauky, z nichž peliv vytržena všeliká vnitní spojitost, všeliký stín svobodného badání a ducha. Proto celá šlechtická spolenost ve své osvt daleko couvla za jiné národy evropské" (Bobrzyúski). jesuité vštpovali mládeži nejen náboženskou nesnášelivost, nýbrž napájeli ji smšným velebením šlechtické Ayvýšenosti a spojené s ní šlechtické svobodv, uíce ji pohrdati vším, co nebylo šlechticem; tím pipravovali ji už ve škole, aby podlézala velmožm, uili ji, jak teba pánm pochlebovat a jak se ped nimi ponižovat... Drobná šlechta stále upadala ve vtší závislost na mocných rodech šlechtických, které nedbaly tak prospchu vlasti jako zájm sobeckých a cíl ctižádostivých. Velmožové vládli podle své vle a podnikali asto na vlastní vrub zhoubné války. Šlechta od nich svedená vymohla si že se
cíle
povstné liberum veto, pokládajíc je za nejbezpenjší svobody a rozhánjíc jím nepohodlné snmy. K tomu se pidružily válené pohromy, boje s kozáky, Ruskem a Švédskem, za r.
1651
štít
zlaté
nichž
msta
zchudla.
Stav selský tonul
vbec
v úplné ztrnulosti,
masou utiskovanou a vyssávanou. To byly hlavní píiny, pro literatura klesala se své dívjší výše. Myšlenkový obzor její se snížil, ideály humanistické, které díve oživovaly literární tvorbu, pozbyly své psobivosti, vymizel zápal pro klasickou dokonalost, zbyla pouhá forma, asto si libující v zevnitní virtuosit, v stylu ozdobném a kvtnatém bez zetele k vnitní hodnot. Do ei vplétány byly hojné výrazy cizí, zejsa
(makaronisrn). Nicmén mla literatura XVII. st. svtlé stránky. Ve svých lepších pedstavitelích byte plnji a všestrannji národní než v XVI. st. a tlumoila tužbv a poteby národa, pibližujíc se životu skuteném|u. Jako v zrcadle obráží se v ní veejný soukromý život tehdejšího Polska. Látka k básnickým plodm brána byla se zálibou z živé pítomnosti, skládány byl)- hojné satiry spoleenské a básn mravoliné, nejvíce pak rozkvetla epika, opvující souasné války s Turky, kozákv, švédy a Rusy. Na poátku XVII. st. psobili ješt básníci, kteí udržovali nepetržitou spojitost s literární tradicí doby pedchozí. V ele jich stál Simon Szytnonowicz (1558 1629), vyznamenaný od Zikmunda III. titulem královského básníka. Pocházel jako Klonowicz z rodu
jména
také
latinské
své
vrn
i
—
k
180
mšanského,
nabyl dukladného vzdlání klasického v cizin a zjedZamojského, který ho štde podporoval. Ze všech latinsko-polských básníku Szymonowicz byl nejvtším umlcem slova. Od vzoru antických (Pindara, Euripida, Ovidia, Horáce a j.), na nichž se vzdlal, dovedl se odpoutati a zcela svobodn a samostatn básniti. Latinsky psal básn panegyrické, nénie, ódy, hymny a tragedie (Castus Joseph, Penthesilea), které pro svou dokonalou formu v cizin vzbudily obdiv. V polské poesii Szymonowicz proslul hlavn jako mistrný skladatel selanek („Si e 1 a n V* 1614). Sel sice ve stopách Theokritových a Vergilových, uml však také v pijatou formu vlíti nový obsah, zejména tam, kde kreslil živé a vrné obrázky z prostonárodního života polského, jako na p. v selankách ,,Žecy a a „Koíacze". V nich zachytil s neobyejnou barvitostí a životní pravdou práci i zábavu vesnického lidu, jeho zvyky a názory, radosti a žaly, krásu a pUvab domácí pírody. Selanky jeho, zdobené lahodným veršem a istou, prostou eí, dlouho byly vzorem básníkm nal
si
píze Tomáše
i
polským. Poesií Kochanowského a Szymonowiczovou jakož i básnmi staroklasickými odkojen byl Šimon Zimorowicz, skladatel pvabných písní milostných „Roksolanek", které vyšly teprve po jeho brzké smrti (t 1629). „Roksolanky" skládají se jako „Sobotka"
Kochanowského z ady písní, jež zpívají dívky a hoši, vyjadujíce každý svým zpsobem své city milostné. Práv tato rozmanitost v líení cit mladistvého, zamilovaného srdce je nejvtším jejich pvabem. V nkterých písních je zjevný vliv erotiky antické, ale dosti tu písní originálních, z nichž mnohé pipomínají prostý tón písní lidových.
—
Bratr jeho Bartolomj Zimorowicz (1597 1673) psal frašky, verše milostné, drobné básn epické, ale nejlepší jsou jeho „S i e-
lankí ruskie",
k nimž vážil motivy z Szymonowieze, Kochavlastního nowského, básníku klasických a ze skutených života. Do rámce svých selanek zasazoval rozmanité básn; vedle skutených idylek s pastýi, opvujícími své slasti a žaly milostné, jsou tam básn elegické, didaktické, náboženské a obrázky genrové. V komposici ídil se hlavn Szymonowiczem, nevyrovnal se mu však umleckým provedením, akoliv selanky jeho asto mají v obsahu stylu národnjší ráz, vrnji malují domácí prostedí,
píbh
i
plnji zachycují národní typy místní barvitost. Selanky Janu (íawinskcho (f 1683) vynikají nad selanky /i.iiorovviczovy jemností provedení a uhlazenjší formou, v obsahu nejsou dosti originální a opírají se o cizí vzory, nejastji Szymonowiezovy. Živel domácí neprojevuje se v nich také tak výrazni jako u Zimorowicze. Oawiriski byl básník velice plodný; z etných básní vedle selanek nejlépe se mu daily epigramy k i", jež DSal podle ,,lras/ek" Kochanow skelio, nedostdil wik ani i
„Dwornoi
81
pvodností námtu,
ani
dvtipem,
ani
umleckou formou svého
pedchdce. Satirických básník vyrojilo se rovnž mnoho. Vedle Petra Zbytiiowského, Šimona Starowolskéhó, Si. Witkowskéhó a j. upoutal na sebe širší pozornost Krištof Opaliski (1610—1656), vévoda poznaský. Vybrav si za vzor Juvenala a jiné satiriky ímské, v satirách politických s neobyejnou smlostí tepal nepoádky v Polsku, nešetil ani krále a šlechty, vytýkal rozmanité vady v správ veejné v život soukromém a kreslil odstrašující píklady pokleslosti mravní ve spolenosti polské. Od nho pochází povstný výrok: „Polacy nigdy nie sa. porzadni, tylko w samým nieporzadku." Satiry jeho byly oblíbeny, akoliv jsou asto rozvleklé, kazatelské, bez dvtipu a básnického vzletu. Obsahovaly zajisté mnoho zdravých šleh, ale nepsobily hlubším dojmem smutné pravdy už proto, že autor jejich jiné káraje, sám pýchou, ctižádostí a vlastizradou pekypoval. Chloubou poesie polské v XVII. st. jest epika, která ze všech druh básnických s nejvtším úspchem bvla vzdlávána. Nemalý vliv na oblibu a rozšíení tohoto druhu básnického ml Tassv „Osvobozený Jerusalem'* v peklade Petra Kochanowského, kterým se ješt pozdji AAickiewicz inspiroval. Vynikajícím pedstavitelem epiky polské a nejvtším básníkem tehdejší doby byl Václav Potocki (1625-1696), vzácný typ ušlechtilého Poláka-šlechtice a horoucího vlastimilá. Verše plynuly mu lehce z péra a dikce jeho slynula bohatstvím, silou a výrazností. Plodnost jeho byla neobyejná a pracovitost neúnavná. Básn jeho nevycházely tiskem, chovaly se v rucelkem asi 300.000 verš pisích a teprve novjší doba pln ocenila jejich význam. Nejskvlejším projevem jeho tvrí innosti je historická báse ,,W o j n a c h o c m s k a" (napsaná r. 1670, vytištná z rukopisu teprve roku i
i
—
—
i
Potocki v ní opvoval slavné vítzství Polák nad Turky u Chocim. Látku vážil z latinských memoár Jakuba Sobicského (otce Jana Sobieského), jež doploval podrobnostmi, erpanými z ústní tradice a soukromých deník. Významný dj, básnický vzlet, vroucí cit vlastenecký, jímž dýše celá báse, a zvlášt živé a plastické popisy povznášejí báse Potockého v popedí souasné produkce básnické. Vlastenecký autor chtl zárove líením chrabrých Polák, bojujících u Chocim, vzbudit u svých 1850).
r.
1621
in
vrstevník rytíského ducha v nichž jediné vidl záruku dulie,
práv
jenž
v
„Osmanu"
proti slabosti krále
a
vnuknouti jim dávné rytíské ctnosti,
lepší budoucnosti.
oslavoval
Zikmunda
králevice III.
Na
rozdíl
Vladislava,
a králevice
od GunPotocki
Vladislava
zd-
razoval chrabré iny rytístva polského. Tradicí v literatue polské ustálený druh rozmarných epigramu šastného vzdlavatele. Jeho („frašek") našel též v Potockém „OgTÓd ale nie p e \v o n y" v 5 knihách obsahuje v pestré 1
i
1
82
mhsí humoristicko anekdoty, žerty, satirické obrázky ze souasné spolenosti, invektivy a verše politické, úvahy polemické a náboženské atd. Všemožné stavy spoleenské, soukromé veejné pomry jejich, zkrátka sytý obraz starošlechtického života polského zrcadlí se tu jako v kaleidoskopu a je velezajímavou památkou poesie toho druhu v Polsce. Podle vzoru „Adagií" Erasma Rotterdamského Potocki pipravoval obsáhlou sbírku sentencí, úvah a mravních nauení „Mora li a", z níž ukonil toliko první ást. Tehdejší pomry politické, náboženské a sociální jsou tam podroi
beny bitké
herbów",
a
smlé
kritice.
K tmto pracím
pojí se ješt
„Poczet
nmž
k legendám o jednotlivých erbech šlechtických pipojeny jsou rozmanité anekdoty, prpovdi, narážky a úvahy, týkající se
v
souasných pomru.
mládí Potocki, pocházeje náboženské, parafráze
Již z
básn
*ze
zbožné rodiny arianské, skládal
píbh z bible,
písn duchovní. Zbožná mysl ho neopustila po celý život a stupovala se zvlášt po ztrát dtí, na jejichž památku zbásnil dojemné chvalozpvy „Period y" a ,.T reny". Plánu svého složiti básnickou parafrázi všech evangelií nedokonil, zanechav z obmýšleného díla pouze nkolik zlomku a adu básní náboženských nejrozmanitjšího druhu. Veliký význam poesie Potockého oceuje Ign. Chrzanowski tmito slovy ,,Je to básník tak naskrze, tak typicky polský, jako ani jeden z dávných našich autoru v poesii jeho obrazilo se jako v zrcadle celé žití Polsky XVII. st., její porážkv a triumf v, její duch náboženský a rytíský, její vady a vlastnosti, její charakter obyeje domácí, slovem celé žití politické, vojenské, náboženské zvykové; a zrcadlo to je tak dkladné, že kdybychom ani nemli jiných pramenu k poznání Polsky XVII. st., poznali bychom ji až do nejmenších podrobností z poesie Potockého. Vbec jako malíi života polského nevyrovnal se Potockému ani jeden z básníku nepodlehlé Polsky, nevyjímaje ani Reje; a v tom záleží jeho výi jimené stanovisko v djinách naší dávné literatury." Kdežto Potocki byl podle zásluhv uznán teprve v dob nové. n vrstevníka zjednal si velikou chválu Samuel Twurdowski (kolem r. 1000 1660), zvaný polským Vergiliem. Úastnil se boj s Turky. Rusy, kozáky a Tatary a po vítzství u Chocimé provážel vyslance královského Zbara/kého na cest do Cai hradu k sultánu Mustaíovi tuto cestu pozdji vylíil v delší básni ,,P r / e \v a z n a ega.cya Krzysztofa Zbarazkiego" (r. 1633). V podstat to byl zveršovaný deník, v nmž vrn v chronologickém poádku zachyceny všecky podrobnosti cesty, píhody a dojmy poselstva polského v Caihrad. Líení je velmi živé a poutavé se /ajnna\ vím
pkn
:
;
—
I
;
popis) života a zvyk tureckých, Proto byla báse pí/niv uvítána r. 1639 znovu vydána (další vydáni jsou / r. I7iw>, 1861). spí chem tímto jsa povzbuzen, složil Twardowski výpravnou báse a
„Wladystav
i
IV.",
v
níž
s
dkladnosti
djepisce
lícil
mladí
,
183
krále Vladislava, bitvu u Chocim, cesty Vladislavovy po Evrop, volbu jeho za krále, válku s Turky, Švédskem a Moskvou, pi emž neopominul po zpsobu tehdejším panegyricky velebiti a vynášeti krále a jeho zásluhy. Jaký význam byl pikládán jeho básni, možno usuzovat ze zprávy, že vyslanci ruští ji uvádli mezi píinami k vypovzení války, ponvadž prý je v ní urážen car a národ ruský. Na souasných událostech zakládá se nejobšírnjší epický zpv ve 4 knihách. Pedmtem Twardowského „Wojna jejím je historie válek, jež vedli Poláci s kozáky, Tatary, Rus> Švédy a Uhry v 1. 1648—1663. Boulivá tato doba nadchla pozdji mieczem" a ., Potop". V kom>ienkiewicze k románu „Ogniem
domowa"
;
,
i
posici
dje Twardowski
vedl
si
zase
zpsobem kronikáským,
oži-
voval však líení válených událostí procítnými úvahami vlasteneckými, rozhorlen vytýkaje vady šlechty a nepoádky ve vojenské veejné správ, které zavinily válenou pohromu Polska. Krom obsáhlých skladeb historických Twardowski složil nkolik básní menších, v nichž mu byl vzorem zvlášt Kochanowski. Následoval ho v dojemných ech", jež složil po smrti své jediné dcerušky. Podle vzoru „Satyra" Kochanowskáho napsal bitkou satiru „Satyr na twarz R z e cz y po s p o li t e j" (1640), k níž vážil látku ze souasných pomru a projevil v ní široký rozhled po i
„Ten
souasném život veejném
i
soukromém;
se
nm
smlou oteveností
odhaloval na bolavé stránky, šlehal snmy, na nichž zájmy osobní mají vrch nad prospchem celku, vytýkal prodejnost úadu, opiení po cizin, od pomru veejných pecházel k soukromým, vyítal ženám fintivost a milostné pletky, pijáctví a marno-
mužm
tratnost a p.
Z mladších let pochází od nho velký poet panegyrických a píležitostných básní, které nemají zvláštní ceny literární, jsou pouze dokumentem doby, která si libovala v takových pochvalných skladbách, Twardowski, akoliv svým vrstevníkm vrhal smie trpkou pravdu do oí, sám neostýchal se pochlebovati
chtje
jejich
si
píze
králi
a
magnátm,
nakloniti.
stylu Twardowského, zejména v eposech, je napeplnnost, vzniklá užíváním hojných ozdob a mytoiogických obrazu z antické poesie. Sám praví „Prawde pisa jest moja intencya", ale k tomu hned dodává: „jednak nie bez gracvi
Zvláštností
bubelost
a
:
zwyczajnych poetyekich pr/ysad". Tchto básnických ,, písad", vzatých ze starých klasiku, je místy píliš mnoho. Lyrika mla v XVII. st. pedního zástupce ve Vespazianu
i
Úastnil se boj s kozáky a Švédy, hospodáství; mee znovu se chopil k obran Vídn ped Turky za Jana Sobieského. Nejcennjší jsou jeho drobné básn lyrické, pojaté do sbírky „N i eprožn u jace próžnowanie" (1674). Podstatnou ást sbírky tvoí básn politicko-vlastenecké, jimiž doprovázel významné
Kochowském (1633—1700). po/dji
se
oddai
184
djí
vele miloval,
kterou
pohnutlivých
Ki48 co v léto se v nich s rozarováním, nadje se smutkem, jásot s nákem, podle toho, jaké osudy v daný moment stíhaly Polsko. S básnmi vlasteneckými v úzkém spojení jsou básn náboženské, modlitby, hymny a žalmy. Vyznaují se zvlášt tím, že se v nich vedle hlubokého a opravdového citu zbožnosti ozývají píkré tóny náboženské nesnášelivosti a nenávisti k jinovrcm. Pkné jsou básn, v nichž opvoval život na vsi, pvaby domácí pírody, zamstnání a zábavy vesnické. Své radosti ze života a veselé nálad spoleenské dával živý, výraz v písních veselých a žertovných. V komposici a zevnjší form svých básní ídil se nejvíce Horácem, užívaje rozmanitých strof a forem rytmických, ímž se pízniv liší od svých vrstevník. Dikce jeho je uhlazená, na závadu je pouze astjší užívání cizích slov a nezvyklých provincialism. K básním lyrickým pipojen,} jsoti epigramy (frašky); vtším dílem se opírají o motivy a reminiscence z jiných autor, klasických, vlašských, anglických a polských. Vedle vtipných a psobivých ísel vyskytuje se mezi nimi své
vlasti,
v
letech
Upímn, oteven a srden zobrazoval v nich, nepokojné dob cítil a myslil. Nadšení vlastenecké stídá a/
i
1668.
nemálo epigramu slabých. S malým zdarem Kochovvski pokusil se
zejmého
epických, jež skládal za
„Kamieri
senátora
š vv
n
i
i
e
a d e c
t
vv a vv
e
i
wi n nosci"
vlivu epiky 1
i
v
delších
Tassovy.
básních jeho
Báse
w koronie p o s k e j napsaná na obranu knížete píležitostnému traktátu politick
i
e
go
1
i
(1668),
Lubomirského, není nepodobna kému. Kronikásky suchá je též skladba „Dzieio boskie albo Wiednia vv v b a vv o n e g o" (16S4). V pokroilejším p e s n vku skládal hlavn básn obsahu nábožného, které nemají literární ceny, na p. ,,R ó ž a n e c Panny Maryej", ,,0 g r o d pani eri ski", „Chrystus cierpiqcy" a p. Nad tyto veršované skladby povznáší se prozaické dílo v stylu biblickém ,,P s a 1modya Polska" (16Q5), proniknuté upímným citem náboženským a vlasteneckým. Básník po zpsobu žalmisty dkuje Bohu za dobrodiní udlená, ne tak jeho osob, jako národu polskému. Kniha je tím zajímavá, že názory v ní projevené o osudech a budoucnosti polského národa pipomínají hlavní zásady, na nich/ pozdjší básníci (Brodzinski, Mickicwicz, Krasihski a j.) budoval' theorii mesianismu polského. Kochovvski pevn vil, že Polsku je ,, vinicí Kristovou'* a že Poláci jsou národem vyvoleným, n_|/ Buh zvlášt peuje jako o své oddané ctitele. Jako Kocfaowskí tak Jan Pasek (asi Í630 17(11) pokládal Poláky za národ \\vo lený, nad nímž bdí Buh a jeho andlé. Vírou touto proniknuty jsou jeho ,,P a m e n k i", objímající dobu od r. 1656 1688 i
i
i
i
i
i
i
Je to tavý
nejlepší
román
veejné,
jichž
t
i
XVII. st. a te se jako pouzaznamenal v nejen události byl oitým svdkem nebo pímým úastníkem, nybri prozaické
historický.
dílo
Pasek
polské
nm
185 vylíil
i
život
tehdejší
šlechty,
její
názory,
mravy
a
obyeje. Ja-
kožto bohatý zdroj k poznání veejného soukromého života tendejši šlechty memoáry jeho mají svrchovanou dležitost. Pi tom byl Pasek znamenitým stylistou, uml živ, barvit a poutav vypravovati, líení své koenil samorostlým vtipem a strhujícím i
humorem. Potocki, Twardowski a Kochovvski jsou hlavní pedstavitelé nábožensko-vlasteneckého smru v literatue polské, který pramenil z kesanského, rytíského a šlechtického ducha polského. Vedle nho projevil se ješt jiný smr, který byl modernjší a opíral se o novjší zjevy z poesie vlašské a francouzské. Hlavními zástupci jeho byli Morsztynové.
—
Jeroným
Morsztyn (1580 1623) proti asketicko-odíkavým uvedl ve sbírce básní „Šwiatowa rozkoš z" do polské poesie radostnjší tón, vyzývaje k užívání života a radostí jeho. Zkoušel své síly v básních lyrických, didaktických; nejvíce se zavdil polským veršovanými povídkami.
hlasm
tenám
jako erotický básník, vzdlaný na vzorech vlašských a francouzských, vystoupil Ondej Morsztyn (1613 16Q3), hladký a úlisný dvoan a diplomat, který si cestami po Evrop, Francii a Belgii Zjednal široké vzdlání, ale také lehkomyslné názory na povinnosti k vlasti a národu. Na poesii pohlížel jako na zábavu a básn svénepsal pro veejnost. Složil dv sbírky básní milostných „K a niku la albo psin gwiazda" (1647) a „L utni a" (1661), které byly pozdji tiskem vydány. Erotika jeho je rozkošnická a smyslná, opvující u žen hlavn pvaby a vnady tlesné. Zvláštní ceny dodává však jeho básním uhlazená forma; verše neobyejn hladké, plynné a lehké adí se voln v umlé strofy vybraných forem (sonety, kancony, šestiny), je neobyejn kvtnatá a obrazná. Tuto skvlou formu básnickou, jíž pevýšil všecky své vrstevníky, Morstyn osvojil si z poesie vlašské, zejména od Mariniho, který
—
e
svým kvtnatým, barokovým slohem na ml nepochybný vliv. Drobných básní, epigram, frašek, hádanek pochází od nho mnoho; z velké ásti jsou také eroticky zabarveny a vyznaují se pi mistrovské form svžím humorem a dvtipem. V starším vku Morsztyn místo erotiky skládal písn nábožné, v nichž byl jeho vzorem rovnž Marini. Z nho vážil také podnt k veršované povídce „P s y c h e", obsahující známý píbh o Amorovi a Psyše. Z rodu Morsztynu jsou známi ješt dva básníci, kteí se však plodností nevyrovnají obma pedešlým. Stanislav Morsztyn psal
básn
píležitostné, frašky a trény a peložil Senekova „Hipolyta" Od Zbihnva Morsztyna zstala sbírka, básní ,,M u / a obsahující drobné básn, zejména vo-
Racinovu ,,Andromachu a
a
.
domowa",
jenské,
a
m
m".
c
i
e
epická
skladba
„Slawna wiktorya pod Cho-
18b
Úpadek
3
literatury
polské v
1.
pol. XVIII.
st.
Djiny první polovice XVIII. st. v Polsku, jak dovozuje historik to jediný temný obraz hrubého materialismu. SoBobr/ynski bectví, požívavost a rozkošnictví zaujaly místo obanských ctností; odtud vzniklo rení: „Za krjla Saša jedz, pij popuszczaj pasa". Šlechta, politicky otupli pestala peovat o dobro vlasti, úady vyšší nižší staly se koistí sobeckých vydraú, kteí se dávali podplácet, duchovenstvo ustrnulo na bezduchém obadnictví. Do správy státní pletli se sousední mocnái, podporujíce vnitní /matky, aby z nich koistili ve svj prospch. Vyskytli se ovšem prozíravjší myslitelé, kteí se snažili rodákm svým otevíti oi a roznítiti je k reformám. Navrhované reformy týkaly se pedevším neblahých politicko-sociálních, z nichž plynulo všecko zlo, hrozící Polsku úplným rozvratem a pustou anarchií. Jan Stanislav Jablonowski ve své politické brožue ,,Skrupul bez skruputu" (1730) oste bioval zloády a híchy v život veejném, zejména okrádání státu, zneužívání liberum veto, lenivost, nedostatek lásky k vlasti a p. Stanislav Lszczyríski, ucházeje se po druhé o korunu polskou, ve spise „Glos wolny, wolnoš ubezpieczaj^cy" (174Q) podal adu dležitých návrhu o snmovním, o upravení státního pokladu, o odpovdnosti ministr o osvobození sedlák a p. Stanislav Konarski (1700 1773) první vypovdl boj osudnému liberum veto, dokazoval z historie, že dotud jen škodliv psobilo na rozvoj obce pospolité, a navrhoval jeho zrušení. Spis Konarského ,,G skuté cznym rad sposob e a v nmž vyloženy jeho opravné myšlenky politické, zpsobil ohromný dojem a zaujal všecku inteligenci reformám naklonnou. Konarski má krom toho také velikou zásluhu, že razil cestu lepšímu vkusu umleckému, horlil pro pirozenost, pravdu a prostotu v poesiii, pro ryzost a istotu v ei. i
i
pomr
ád
—
i
,
vtšin
však jmenovaní horliteíé bezmocní na prázdno. Když pak se za Stanislava Augusta probudilo národní svdomí, bylo už pozJ. Proti zaslepené
a výstražné
Úpadek
hlasy
jejich
politického,
byli
vyznly
mravního
náboženského
a
života
psobil
na literární innost, která obsahem formou úpln poklesla. Spisovatelé tehdejší pestávali na tom, co Vytvoili jejich pedchdci, form, a lo dosti povrchn. Pi íom napodobujíce je v obsahu zdivoel vkus a snížilo se mítko estetické, takže se místo pravých básní rojily poulíc rýmovakv. Epickí poesie podržela vrch jako v dob pedchozí, zejména se rozmohla epika náboženská, hlavn psobením jesuitu. Skládán) byly hojné eposy duchovní, veršované legendy svatých, parafráze biblických pod. Lyrice svtské se nedailo a Ivrika duchovni opakovala vtŠÚU dílem motivy již otele. Satirám nebyla doba pízoiva, zato bujela pochlebná panegyrika. V novelistice pokraovalo se ve fantastickoi
i
i
i
píbhv
.i
187
romantických povídkách veršem jako v dob pedchozí. Toliko: v dramatice daly se pokusy navazovati na nové drama francouzské. Spisovatel nebyl sice nedostatek, ale tch, kteí by se byli ponkud povznesli nad všední úrove, byl poet nadmíru skrovný. Vojtch Clirošciski krom peklad z latiny psal verše polistarozákonných tické a vzdlal veršem nkolik legend a (Josef, Aman). Záslužnou innost vyvíjel biskup Josef Ondej Zaluski; psal frašky a básn, vydal polskou antologii básnickou, obtav sbíral po vší zemi polské knihy a zídil ohromnou bibliotéku, kterou
píbh
odkázal národu.
4
Drama a povídka.
Dramata humanisticko-reformaní a
latinské hry školské rozv Polsku hojnou mrou, avšak vliv jejich na domácí tvorbu dramatickou byl nepatrný. Jevil se pedevším u Mik. Reje, jak bylo výše na str. 172 podoteno. Obor veseloherní zastou-
šíily
se
=
byl venkovský komedií rybaltovskou (rybalt uitel); nejstarší památkou toho druhu je „Tragédy a žebraeza" (1552), obsahující hádku a bitku žebrák s kupcem. V podstat je to satira na žebráky z povolání, kteí ?l z lenosti dožadují dobroinnosti. Dostala se také do Cech a peklad její byl tikrát vydán tiskem. Rozšíeny byly dále komedie masopustní a žertovné intermedie nejrozmanitjšího druhu. Mezi nejoblíbenjší hry náležela komedie Petra Baryty „Z chtopa króh' (1633), obsahující pkný motiv o „zkrocení zlé ženy" a složená v hladké form.
pen
Pozdji
ujali se divadla jesuité a poádali se svými žáky pradivadelní pedstavení. Hry jejich nelišily se valn od podobných her jesuitských u nás a jinde.
videlná
V XVII. st. zaaly se objevovati ojedinlá peklady dramat francouzských a italských. Ondej Morsztyn peložil trag. Corneillovu „Ci* a pastýskou hru Tassovu „Amintas'* a Stanislav Morsztyn parafrázoval Racinovu „Andromachu". Tyto peklady jakož divadelní pedstavení koujících herc anglických a nmeckých zstal} však beze všeho vlivu na domácí tvorbu dramatickou. Za Vladislava IV. vešla v oblibu vlašská opera; ohlasem jejím je selankové drama S. Twardowského „D aphnis drze w ein b o b k owvm" (1038), složená v pkných oktávách podle opery Paschati-ho. Píznivjší obrat pro literaturu dramatickou nastal teprve v XVIII. st., když se spisovatelé polští zaali dkladnji seznamovati se vzory francouzskými. Zaátek uinil Stanislav Konarski (1700 1773) z ádu piaristv, jenž zavedl v konvikte varšavském, piaristy ízeném, divadlo, kde se provozovaly komedie francouzských autor v originále a tragedie v pekladech polských. Konarski sám krom pekladu napsal pvodní tragedii „Epam in on d as", i
—
íd
188 \ technice dramatické vzory francouzskými. Píkladu Kotláského následovali jiní spisovatelé. Ur sula Františka RadziwiWová, obstarávajíc repertoár pro domácí divadlo svého muže, skládala padle klasiku francouzských tragedie a komedie; v komedii napodobovala Melira, nkteré její veselohry vznikly pepracováním kusu Mourových. Vzory francouzské napodoboval také Václav Rzcwuski; jsou od nho dv tragedie historické ,,Ž o 1 k e vv s k i" a ,.W 1 ad y s 1 a w pod Warna" a dv komedie „D z w a k" a „N itr?' (Dotíravec), práce vesms málo významné. Zábavná próza byla dlouho v Polsku zastoupena povídkimt stedovkými nebo peklady z nminy, italštiny a francouzštiny. Teprve v XVI. st. daly se pokusy o samostatnjší práce beletristické. Prvním významným pokusem toho druhu byl veršovaný pastýský román Sam. Twardowského ,,N a d o b n a P a s k w a n a", jehož vzorem byl proslulý román Montemayerúv „Diana" a do nhož pojaty nkteré podrobnosti z klasické literatury a z Tassova „Jerusalema". V hojnjší míe vzdlával veršované povídky VácL Potocki. První ukázkou byla drobná povídka ,,J u d y t a", v níž prost a dojemn vylíen byl známý píbh biblický. Podle Bardayovy alegorické povídky s tendencí politickou „Argenis", která se tšila velké oblib a byla hojn z latiny do evropských jazyku pekládána, Potocki složil obsáhlou skladbu „Argenida", ítající 30.000 verš, nahradiv partie, týkající se politických pomru francouzských, líe-
se-
i
i
1
i
e
ním politického stavu v Polsku. Pkná a malebný styl je její pedností. Menší cenu literární má druhá obsáhlá povídka Potockého ve verších „Sy loret", složená po zpsobe „Aithiopik"Heliodorových a erpající podrobnosti z Apulejových „Metamorfos" a jiných starovkých pramenu. Mravouná tendence její vyznívá v ten smysl, že v neštstí teba zmužile zápasit s protivenstvím a doufat v lepší budoucnost. Známý píbh o Virginii, dívce ímské, podle Livia zveršován v stejnojmenné povídce Potockého, k níž pipojen dlouhý mravouný úvod o tom, že hlavní píinou neštstí na svt bývá žena. Z války nizozemské (podle franc. historika Thuana) vážil Potocki látku k pkné povídce „His tory a d w u p c k n v c h T r e s s y Gazele w H o l a n d y e j panieit". Vedle jiných básní Potockého veršované povídky zaujímají jen podízené místo. Oblíbenjší bv Iv fantasticko-romantické povfdk) Jeronýma l/ Banialuce, plná fan i
i
vin
i
i
I
i
I
)
i
\
\
189
píbhu
tastických
neobyejných píhod,
a
opírající se z ásti
o mo-
pohádek. druhé sbírce, nadepsané
tivy z národních
V £ o
o
a c e
r
j
m
i
i
o
Alfonsovi
s c
„Filomachia abo Afektóvv wyraženie" jsou též ti milostné historie
i
:
aragonském
Oristelle kretské, o ZygisTaleziovi lydijském a Pe e-
a
mund
a Gvvizdardovi, o aragonské. Jsou spojeny základní myšlenkou, že bezuzdná váše milostná neujde tžkému trestu. Povídka o Sigismund a Gwiskardovi zakládá se na známé novele Boccacciov „Ghismonda a Guiscardo". pedlohy dvou ostatních nebyly ješt ureny.
po
d
Na po. XVIII. st. zaplavována byla literatura polská peklady povídek francouzských a vlašských, z nichž valná ást nemla literárního významu a nemohla tudíž obnoviti beletrii domácí. S plody pvodními vystoupila Alžbta Družbacká, první významnjší spisovatelka polská. Vzdlávala se hla\n na Potockém a následovala pi skladb svých fantasticko-romantických povídek veršovaho i
ných. elnjší práce její jsou: „C e f a 1 i Prokrys", „Fabula A d o 1 f t", „H s t o r v a k s i % z n y E 1 e f a no k s q z e. c u t v n v Eufrat y", „O r t o b a n", „P r z y kladné stvo". Práce její neznamenají zvláštního pokroku ve vývoji polské povídky, byly psány ve vkusu stedovkých romantických a pouovaly o rozmanitých otázkách lásky a manželství; jedinou pedností jejich byl prostý a pirozený styl, tu a tam životnjší obraz a nenucený humor. Ve vkusu stedovkém a s tendencí mravounou Družbacká psala také drobné povídky veršem, jako „Žycie Dawida", „Pokuta E g p c v a n k í „Pokuta Maryi Magdaleny" a skládala náboženskc-didaktické alegorie. Nejlepší byly její básn popisné s pknou malbou pírodní, na p. ,,0 p s a n i e i
i
i
i
matže-
píbh
Mary
i
i
i
,
i
czterech czqšcí czasu".
—
St. Szujski: Odrodzenie i reformacya w Polsce. Krak. 1881. íj. liter, iaciskiej Windakiewicz: Znaczenie szkol uniwers. dla oswiaty w Polsce. Lw. 1890. K. Morawski: Historya uniwers. Jagielí. Kr. 1900. Cz. Bogdalski: Szkice z dziejów humanizmu w w. XV. Krak. A. 1909. J. Bukowski: Dzieje reformacyi vv Polsce. Kr. 18S3-1SS&.
—
— —
i
i
—
Briickner: Róžnovvjercy polscy. W. 1995. A. Briickner šredniowieczna poezva latinská w Polsce (Rozpr. Ak. tac. w Polsce Um. 16. 1892; 22, 1893; 23, 1894). J. hrzanowski: Poezya šrednow. (Atén. W. Bruchnalski: Srednow. poezya íac. 1895). w lJ olsce (Dzieje lit. pi^knej w Polsce I., 54). St. Windakiewicz: M. Rej z Naglowic. Kr. 1895. A. Briickner: M. Rej. Krak. 1905. M. Rej jako pisarz. Warsz. 19)5. B. Chlebowski Tvž: Studya nad liter. pól. w. XVI. W. 1912. M. Janik: M. Rej z N. Lw. 1905. J. Polívka: M. Rej z N. (Ces. Cas. Hist. 11, 1905). Polski (Pam. liter. 1905). J. M. Ujejski: Poj^cia Reja, dotyczqce Poláka (Przegl. pol. 1906, 159). W. Bruchnalski: J. Kallenbach: M. Rey Rozwj twrczosci pisarskiej M. Reja (Rozp-. Ak. Um. 44, 1907). :
—
—
—
—
:
—
—
i
!g.
—
—
—
hrzanowski: Zwierciadlo Reja przed sqdem potomnósci (Przedm.
do wyd. Zwierciadía). Kr. 1914.
:
190 Chlebowski: Jan Kochanowski \v šwietle wiasnych utworów St. Tarnowski: Studya do hist. lit. polskiej. Wiek XVI. Kochanowski. Kr. 188S. R. Plenkiewicz: Jan Koch, jego rod, J. žywot F. Hocsick: J. Koch. w šwietle ostatních dziela. W. 1S97. wyników krvtvky histor. Kr. 190S. Týž: Ze studiów nad Koch. (Ro/pr. W. Nehring: J. Koch. Zycie dziela. Petersb. 1900. Ak. Um. 44, 1908). Br. Chlebowski: Artv/m Koch., jego czvnniki znamiona. (Atén. Týž: Stud. nad liter. pol. w. XVI. W. 1912. i— JF. Hoesick: 1897). Kochanowski wobec reformacyi (Ro/pr. Ak. Um. 44, 1908). St. Dobrzycki: Psalterz J. Koch. (Rozpr. Ak. Umiej. 1911). I. Kraszewski: M. S. Szarzynski. Nowe studya literackie II. Ví J.
W.
Br. 1884.
—
—
i
—
i
—
i
—
—
1843.
—
F.
M.
Falenski:
Szarzynski
S.
(Atén.
1886).
—
.
A.
Briickner:
Žródta do dziejów liter, ošwiatv" polskiej. lil. (Bibl. War. 1891). Wi. C.wik: M. S. Szarzynski (Pam. lit. 1907). St. Basiski: J. K. Ehrenberg: Seb. F. Klonowicz (Bibl. War. 1889). Roxolania Klonowicza w stosunku do poezyi ain. greckiej (Spraw. gimn. w Sanoku 1895, 1896). liter. Lw. 1896). A. Malecki: A. F. ModrzewsJri (Z dziejów St. Tarnowski: Pisarze polityczne XVI. w. Kr. 1886. - L. Kubala: St. Orzechowski. Lw. 1870. Týž: O kaM. Dzieduszycki P. Skarga jego wiek. Kr. 1868. zaniach jubileusz. W. 1904. — Ig. Chrzanowski: O kazaniach sejmo.vych Skargi (Przedmowa do wyd. kryt. Kazarí sejm.) Kr. 1912. T. Grabowski: P. Skarga. Kr. 1912. Tretiak P. Skarga w dziejach liter, unii brzezkiej. Kr. 1914. K. Otwinowski: Dziela P. Skargi. Spis bii
—
i
—
i
:
—
i
—
—
i
:
bliogr. Kr. 1916.
—
Aug. Bielowski: Szymon Szymonow icz (Pam. Ak. Um. 1873 II.). Tyszyhski: Szym. Szvm. jego sielanki (Bibl. W. 1869; Wizerunki polskie. W. 1875). Ig? Chrzanowski: Trag. Szym. Szym. Castus Joseph w stosunku do liter, obcej (Atén. 1892). Kallenbach: Szvmoj. W. Hahn nowicza dramat. Castus Joseph (Rozpr. Ak. Um. 1892). dziela (Rozpr Ak. Um. Szym. Szym. (Simon Simonides). Jego žvwot A.
i
—
—
i
S.
II.
T.
18,
1901). Kr. 1901, 1903.
Szym. Zitnorowiczów ua tle stoHeck: Žywot dziela Bart. sunków ówczesnego Lwowa (Rozpr. Ak. Um. S. II. T. 8, 1894). - 1 ýi Kto je autorem Roksolanek pod imeniem Sz. Zimor. wydanydl (Rozpr. Ak. (;m. S. II T. 25, 1904). K. Jarecki: Spor o dwii Zimorowiczów (Pam. lit. 3, 19í)4). Týž: Šwiatowa rozkosz H. Morsztvna a Rok^tiK.
J.
i
i
:
—
—
lanki Sz. Zimor. (ibd.
A. Bekikowski:
4,
1905).
Wacíaw
z Potoka Potocki (Ze studyów nad liter. jx>i. jego pism.. Warsz. 1886). Wt. Chotkouski: W. z Potoka Potocki Pozn. 1876. -- P. Chmielowski: Zapomniain poemat W. Poto. (Stud. s/kice z dziejów lit. pol. I. 1SS6). Br. Chlebowski: W. Poto, jako i
i
autor
Wojnv chocim. W.
—
1882.
-
J.
Tretiak: Uistorya uojiiv chocimikiej
Lw. 1889. A. Briickner: Spušcizna rukopis, po w. Potockim Tyž: Jezvk W. Poto. (ibd. N, (Rozpr. Ak. Um. 27, 1898; 29, 1899). 1900). T. Grabowski: Literatura Aryaúska u Polsce. Krak. 1908. A. Betcikowski: Samuel ze Skrzvpnv Twardowski (Ze studiów nad U( pol. W. 1886). Iward. (l\.^cui B. Chlebowski: Sam. ze Skrzypny St. Turowski: Sam. Si ilhistr. 1872; viz též ibd. 1882, 1881). Iward. Lw. 1909. \ k«aL. Slemieski: w*esp. Kochowski (Portr. lit. I. Pozn. 1865) zewski: Hieron. w"esp. Nieczuja Kochowski (Studya nad lit. |>>>I. w. 1871) W. Nehring: Wesp. Kochow. jego liryki (Stud) litei Pozn 1884) Um 12, 19 \k Czubek: wesp. z Kochowa KochoM (Rozpr. j si rurowski: wesp. Kochow. na tie wspolczesncm i.iK>> |> .it.i Lw Í621
r.
-
-
/«.-
i
i
t
:
19! A. Maiecki: Jan Andrzej Mors/tvu jego imieunicv. Lw. 1896. Mecherzyski: O poezyach Hier. Álorsztyua atd. (Bibl. W. 1S59). M. Dynowska: Hier. Morsztvn jego rukopis, spušcizna (Pam. lit. i
K.
i
—
— —
19.
Belcikowski: Andrzej Morsztyn. (Ze stud. nad lit. pol. W. Chmielowski: Andrej Morsztyn. W. 1883. T. Wierzbowski: Materiály do dziejów pism. pol. II. W. 1904. A. Strzelecki: Andrzej Morsztyn jego twórczošc poct. (Wýbor Poezyi J. A. Morsz. W. 1909). K. W. Wójcicki: Teatr starožytny w Polsce. Warsz. 1841. Nchring: Poczqtki poezvi dramat, w Polsce (Rocz. Tow. Przyj. nauk Týž: Beitráge zur Gesch. d. dram. Lit. in Polen Porn. 15, 1887). Týž: Beitr. zur Gesch. des Theaters in Polen (Asi. Ph. 17, 1895). 1910). 1886).
—
A.
P.
—
—
i
W
—
(Zeitschr.
í.
vergleich.
Pocz^tki teatru
dawnego
i
Literaturgesch. N.
dramat šredniow.
teatru pol.
(Parni^t.
—
dramatvczna. Pctersb. 1898. Krak. 1902. -- Týž: Dramat,
lit.
5t.
1.
(Bibl.
1902).
F.
W.
—
—
1898). A. Briickner Týž: Z dziejów 1894). P. Chmielowski: Nasza lit.
12,
—
Windakiewicz: Teatr iudowy
w
w
Polsce.
—
Polsce šredniow. Krak. 1903. \V. Hahn: Liter, dramatvczna w Polsce XVI. w. Lw. 1906. Týž: Rozwój poezyi dramat, w Polsce (Dzieje liter, pigknej w Polsce II.). B. Gubrynowicz: Powieš do polowy XVIIÍ. st. (Dzieje lit. pi^k. w Polsce II. j. Podrobná literatura uvedena v Hist. liter, polskiej odít Pilata.j
liturg.
—
HLAVA
Poátky Zem
IV.
písemnictví Lužických
Lužické byly dlouho stálým
pedmtem
Srb.
bojovných ptek
a válených zápas mezi Nmeckem, Polskem a echami. Vláda nad nimi asto se stídala, mnohdy se ani nevdlo, komu náležejí. Teprve od r. 1319 Lužice Horní a od r. 1373 také Dolní trvale byly spojený s korunou eskou, což trvalo až do r. 1635, kdy mí-
rem pražským odstoupena obojí Lužice kuríirstovi saskému Janu Jiímu s podmínkou, že po vymení panujícího rodu saského pipadne zase ke korun eské. Stálé válené nepokoje zpsobily, že se šlechta pvodu nmeckého domohla veliké moci, soustedila ve svých rukách rozsáhlé statky a podrobovala
nárazm kolonist
Nmetí
si
selský
lid.
germanisace, teprve v XI z
Míšn
vtrhl
11.
Srbové dosti dlouho vzdorovali st., kdy silný proud nmeckých
do Lužice, zaali se silnji ponmovati.
se hlavn v mstech a hornatých krajinách, dlících Lužici od Cech, takže na konci XII I. st. byli již Lužití Srbové oddleni od Cechu širokým pruhem nmeckých osad a vsí. osadníci stáli pod zvláštními soudy, zavádli nové poádky, vytvoili uprosted domorodého obyvatelstva novou spolenost a pízní panstva nabývali pevahy nad srbským obyvatelstvem. Úinnými stedisky germanisace byly též bohaté kláštery a hojn nadané kostely s nmeckými knžími a mnichy. Lužice pipojeny byly k echám v dob kdy Nmci byli ji/ vládci zem, kdy se na panských hradech a ve mstech cizí zvyky
kolonisté usadili
Nmetí
e
rozmohly, kdy nmecká pehlušovala srbštinu, kdy Nmec byl vládcem a pánem, Srb poddaným a sluhou. Pomry tyto se nezmnily ani za vlády panovník eských. když se projevila snaha, jako na p. za Karla IV., prospti vesnickému obyvatelstvu srbskému, narazilo to vždy na odpor na hradech a v mstech. Husitské hnutí nedotklo se vbec srbského lidu, naopak ivové zemští a msta pomáhali Zikmundovi v bojích proti eským I
Nmc
husitm
O
vzdlání a kulturní povznesení srbského lidu nestaral se nikdo. Staré naízení míšeského biskupa Brunoila II. / po, Mil st., aby duchovní znali srbskou a kázali lidu \ jazyce sio/mnis altelném. upadlo v zapomenutí. Míšesky biskup \.n\ VI.
e
M
.
193 hausen vida, v jakou duše\ní temnotu srbský iid klesá, naídil sice, vesnití farái, kteí mají srbské osadníky ve své aby mstští i
farnosti a neznajíce srbsky,
v náboženství srbštiny, rozkazu a
temnlost
ím
vyuovat,
nemohou opatili
jeho nebylo však tím hlubší. Jak
dál
jim ani kázat, ani je zpovídat kaplany a zástupce znaié dbáno, takže lid klesal v zasi
ubohý
a ponižující
byl
stav
srbského lidu, možno poznati již z toho, že se mu nedovolovalo vstupovat do cechu emeslnických. Chtl-li se srbský hoch uiti evysvdení, že je z dobré nmecké krve meslu, žádáno na a ne slovanské národnosti („dass er guten deutschen Geblúts und nicht wendischer Nation sei") a p. Jakousi nápravu zdálo se pinášeti reformaní hnutí, jež mezi nmeckými mšany a šlechtou nacházelo horlivé pívržence. Úspšnému šíení nového uení mezi srbským lidem na závadu byl nedostatek srbsky znajících kazatel a uitel. Hornolužití stavové, šlechta a msta snažili se tomu odpomoci. V 1. 1538 a 1551 vydáno bylo naízení, podle nhož se mli schopní srbští mladíci posílat do škol a pipravovat se k duchovnímu stavu, aby se Srbm
nm
ádných knží; za odmnu jim slibováno, že budou z podna to, zíditi pro Srby danství a roboty propuštni. Pomýšlelo se vyšší školu (gymnasium). .Msto Lubij poskytlo k tomu uprázdnný klášter františkánský a veliký díl lesa na vydržování takové školy. Avšak díve než se poselství, vypravené do Prahy žádat v té za svolení cis. Maksimiliana II., vrátilo, požár zniil msto Lubij a založení školy odloženo navždy. Jediný výsledek toho byl, že smli býti nkteí Srbové pijímáni do nmeckých škol a gymnasií, zvlášt v Budyšín, Zhoelci a Chotbuzi, a že
dostalo
i
píin
—
na gymnasiu v Míšni zízena byla dv stipendia pro studující Srby. Do r. 1578 byla reformace nátlakem vrchnosti v celé Lužici provedena, toliko malá ást hornolužických Srb zstala vrna katolictví; od té doby jsou Lužítí Srbové vyznáním rozdleni ve strany: luterány a katolíky. Národnostn reformace Srbm neprospla germanisovalo se ím dál tím usilovnji byla však podntem pstovati písemnictví jazykem srbským. Tím, že za reformace srbština nabyla zase platnosti v kostele a pi vyuování náboženském, nastala poteba pekládati Písmo a katechism na jazvk srbský. Pipomíná se sice již z konce XV. st. srbský katechism, vydaný prý z naízení biskupa míšeského Jana VI., ale katechism tento zmizel beze stopy, nedochovav se ani v jediném; exemplái Zdali byly vbec njaké starší peklady bible nebo aspo evangelií, o tom není nic známo; pi blízké píbuznosti staré srbštiny se staroeštinou je dosti pravd podobno, že knží srbští užívali k církevní poteb knih eských, jejichž teksty tli pi bohoslužb pímo srbsky. Roformací se vc zmnila, ježto autentické teksty náboženské pro evangelíky byly nmecké; bylo tedy nutno poizovati peklad) podle nmeckých pedloh. Pravopis a echismy v nejstarších pa-
dv
—
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
—
literatury. 13
,
194 matkách srbských ukazují, že pekladatelé brali pi tom na pomoc knihy eské. První literární památkou dolnolužickou a iuž.ickosrbskou vbec je peklad Nového zákona z r. 1548 od Mikuláši- Jakubice, který zstal rukopisem. Jinou rukopisnou památkou dolnolužickou je peklad žaltáe od neznámého spisovatele, chovaný ve vvodské knihovn wolfenbttelské. Také první známý tisk lužicko-srbský patí dolnolužitin; je to malý katechismus v peklade Albína Mollera z Tupce, vytištný r. 1574 v Budyšín. První hornolužickou knihou tištnou je peklad malého katechismu Lutherova od hodžijského faráe Vác. Warichia (WawriMartini ka) r. 1597, po nmž teprve r. 1627 poršický fará se soubžným tekstem nvydal peklad sedmi kajících meckým. Pidáme-li k tomu ješt dolnolužicky psaný katechisni „Encheridion Vandalicum", jejž vydal r. 1610 Ondej Tara (Tharaeus), jsou tím nejstarší lužickosrbské památky písemné vyerpány. Další vývoj písemnictví byl perušen válkou ticetiletou, za níž Lužice nejednou byly zpustošeny a obyvatelstvo úpln ochuzeno. Nastal nedostatek knží a uitel, lid klesal v úplnou nevdomost a nebylo nikoho, kdo by mu poskytl aspo nejnutnjšího pouení. Teprve v druhé polovin XVII. st. vyskytli se zase spisovatelé, kteí se snažili opatit lidu náboženské knihy a chránit ho ped úplným
Zpvník aLutherv
eho
žalm
ponmením. Evangelický fará vydal r. 1670 peklad v
podeí
v
Budestecích
evangelia
Michal Frencel s v.
Matouše
(Brancel) a
Marka
Kázání, Apoštolský kateímanm a Galatským), žalmy Da-
budyšínském, potom
chismus (listy sv. vidovy a konen
Pavla k záúplný hornolužický peklad kona, tištný r. 1706 v Žitav. Frencel snažil se ustáliti srbský pravopis na základ eského a polského; pozdji však ustoupil od tohoto správného pravopisu a pijal ortografii, kterou podle nmeckého písma sestavil Zachariáš Berlin g r. 16S9 v knize „Didascalia seu orthographia Vandalica". Národní sebevdomí Frencel budil tím, že pipomínal svým krajanm, že národ srbský není osamocen, nýbrž má píbuzné bratry v Ceších, Polácích, Ruších a Jihoslovanech. Souasn s Frenclem vystoupili také spisovatelé katolití, poizujíce pro své vící potebné knížky, jesuita Jakub Ticin vydal v Praze latinsky první mluvnici hornolužickou „Principu r. 1679 linguae wendicae", v níž uil pravopisu, jejž pizpsobil eskému, pipomínaje, že srbská je sestra eštiny, / jedné matky 5 ní liánov, kdežto Vzešlá. Katolití Srbové setrvali pi pravopise evangelíci pijali nmecký pravopis Brlingv, který byl pozdji ješt více nmeckému pizpsoben. Tak nastalo rozdvo jen 1 mezi Srb) v pravopise, které trvá podnes. Horlivým spisovatelem na stran katolické byl dále Jií Switlih {Swótlik)\ vydal první katolicky
Nového
e
i
i
195
zpvník „Serbske katholske krluš e", perikopy evangelia, první latinsko-srbský slovník „Vocabularium ati no1688 1707), která pro se rbi cum" a peložil celou bibli (v 1
1.
—
nedostatek prostedku nebyla vydána tiskem. Mluvnici dolnolužickou sestavil r. 1650 Jan Chojnan; zstala sice v rukopise, bylo jí však od pozdjších spisovatel užíváno pi spisování nových knih. Peklady perikop a jiných ástí bible, Chojnanovi pipisované, se nezachovaly. Latinsky psal díla o jazyku a djinách Lužických Srb syn Frenclv Abraham Frencel. V 1. 1693 6 vydal spis „De originibus srbskou srovnával s hebrejštinou; linguae sorabicae", v níž dále napsal uená pojednání o bozích slovanských a o srbských jménech místních. Mnoho jiných latinských prací jeho zstalo v rukopise, jako ,,Historia populi et rituum Lusatiae Superioris", „Lexicon harmonico-etymologicum Slavicum" a j. Spisy jeho byly významné tím, že je psal s širšího stanoviska slovanského, ukazuje na píbuznost Srb s ostatními Slovany a seznamuje uený svt
—
e
s
jazykem
pevn a
národa lužicko-srbského. Jsa sám dobrý Srb, že srbský jazyk najde v budoucnosti hojné pátele
a historií
doufal,
píznivce.
Z Frenclova rodu
vzešli
ješt dva uení spisovatelé:
Michal Frencel mladší, autor rozpravy „De idolis Slavorum", a syn jeho Šalomoun Bohuslav Frencel. Vyskytli se rození Nmci, kteí vidouce duševní hlad opuštného lidu srbského, dbali o jeho pouení. V Dolní Lužici byl to zejména fará Bohumil Fabricius, pítel M. Frencla, který r. 1706 vydal v Chotbuzi peklad Lutherova malého katechismu. Vida pak, jak byl pijat, zaal pekládati Nový zákon; za krátký as jej s pomocí pátel dokonil a r. 1709 vydal ve vlastní knihtiskárn, kterou založil ve vsi Korjeni u Chotbuze. Pipravoval i peklad Starého zákona, ale nedokonil ho. Vlastenecká innost jmenovaných spisovatel našla ilé následovníky, kteí obtav pracovali o vzdlání lidu. Peklad Starého zákona dokonili a r. 1728 vydali knží Jan Langa, Matj Jokuš, Jan Bóhmer a Jan Wawer; pi peklade svém pihlíželi k tekstu polskému, eskému a staroslovnskému a pipojili k nmu Nový zákon v peklade Frenclov. Malou bibli vydal r. 1733 Khryša Fabcr a sbírku nábožných písní sestavili Practorius, Ast, Matthai (1710). Jiní vydávali rc/manité knížky modlitební a pouné. i
vdn
spisovatel poskytnouti svenáboženské posily, úrove vzdlanosti mezi Srby byla velmi nízká; hlavní závadou širšího rozvoje vzdlanosti byl nedostatek zemanstva a mšanstva. Vesniané srbští nemli prostedku, aby mohli dávat mládež svou studovat, a nemohli si vychovat pirozené vdce, kteí by o duševní pokrok jejich rázn peovali. Nejhue bylo v Dolní Lužici, kde byl lid chudší a útisk od nepátel srbské národnosti nejvtší. Tam již na po. XVIII. st.
Pi vší snaze nému lidu duševní
lužicko-srbských a
.
196
zakazováno srbsky uit a psát. R. 1714 vydal Bedich Vilém I. rozkaz o odstranní srbské ei ze škol a naídil, aby se v srbských kostelích srbská a nmecká kázání stídala. Došla to tak daleko, že r. 1731 vydáno naízení, kterým se zakazovalo duchovním oddávat Srby, kteí nmecky neumli V dob nejtžšího útisku našli si však Lužití Srbové úspšný prostedek na ochranu své národnosti. Byl to pro katolíky lužický seminá v Praze, založený r. 1706, a pro evangelíky ,,Srbský kazatelský spolek" v Lipsku, vzniklý r. 1716; .
z
obou tchto
institucí
.
vycházela mládež, dbalá své mateské
ei
a národnosti.
[W. Boguslawski a M. Hórnik: Historija serbskeho národa. BuA. erný: Lužice a Lužití Srbové. Praha 1912. — dvšin 1884. Pátá: Lužice .Praha 1919. Istor. oerk serbo-luž. liter. (Ž- M. N. Pr. 1844, maj). J. Sreznevskij: narodnose (as. Mac K. Aug. Jen: Stawizny serbskeje Tvž: Pismovvstwo a spovarjo delnjoluž. Serbow Serb. 1849 54). Mus. 1856). a písemnictví luž. Srb (. M. Hórnik: (ib. 18S0). H. Duman: Pismovvstwo katholskich Serbow. Budyšin 1869 (srov. as. Ma. Serb. 1873—4). K. Jen: Nejstaršej serbskaj rukopisaj (as. Ma. Serb. 1862; srov. M. Horník: Enchiridion Vandalicunr A. Leskien Afsl. Ph. I. 1876). K. Jen: (as. Ma. Serb. 1869; srov. A. Leskien Así. Ph. II.). Alich. Frencel a jeho zaslužby wo serbske pismowstwo (as. Mac. Serb. H. Imiš: a prawopis M. Frencla (ib. 1870). 1871). M. Hórnik: Podeaženja serbskeje biblije. Budyšin 1881.]
—
—
— —
—
|
re
—
.
Re
—
—
R
i
— —
HLAVA
V.
Reformace u Jihoslovan. 1.
Reformace v zemích slovinských.
Reformní hnutí vejmi záhy proniklo z Nmecka clo Štýrska, Kranska a Korutan. .Mnoho mladých lidí z tchto zemí studovalo v Nmecku, zvlášt v Tubinkách, kde na universit psobil Matyáš Grbec (Grbi) z Istrie, pítel Luíheruv a žák Melanchthonuv. Prostednictvím žáku Grbcových šíilo se nové uení Lutherovo mezi šlechtou, mšanstvem a nižším duchovenstvem. Kulturní stav zemí obývaných Slovinci byl v dob pedreformani peubohý. V Krasku na p. nebylo žádného nižšího ani vyššího ústavu vyuovacího krom malého potu klášterních a vesnických škol. Jak papežský visitator Bizancij referoval, v celém Krasku a v okolních krajinách nenašel uitele, který by dovedl dti
nemu
jinému nauiti
krom
možnjších rodin nmeckých mohli
se
tení
aspo
a
zpvu. Synové
zá-
vzdlávati" v cizin,
v Itálii a Nmecku, ale synm slovinského národa zídka se k tomu naskytla píležitost. Duchovní vrchnost nestarala se vbec o vzdlání lidu; vyšší duchovenstvo peovalo pedevším o hmotné statky a hromadilo výnosná beneficia, ponechávajíc správu cír-
kevní nižšímu duchovenstvu, a to nemlo samo potebného vzdlání. S nevzdlaností duchovních spojena byla úzce jejich mravní pokieslost.
duchovenstvo, jež mlo uiti lid, bylo na nízkém vzdlanosti a mravnosti, není divu, že lid tonul v úplné nevdomosti. Mnozí prý neznali ani Desatero božích pikázání ani v Boha, ba ani Otenáš. Do této pusté tmv jako hlas boží zaznla slova Trubarova, jež psal r. 1561 do Lublan svým pátelm: „Pringt die pawern an, das sie ire kinder windišch Jestli/e
stupni
Vím
(t.
j.
slovinsky)
lehren
lassen,
samlet ime (iott ein kirchen
!"
A
denn aus kindern und ainfeltigen vyznání jeho nevyznlo na prázdno.
V pedmluv k Nov. zákonu z r. 1582 mohl již s hrdostí prohlásiti, že se jeho slovinské spisy tou nejen v mstech, kde jsou obecné školy, ale na vsích od sedlákv a jejich dtí. i
198 I^rimoz Trubar (1508 1586) je nejvtší a nejušlechtilejší pedslovinské reformace a Slovinci právem na patí jako na svého Husa a Luthera. Poznav hned na poátku své reformaní innosti, že kazatelé protestantští mohou jen tehdy úspšné psobiti na lid slovinský, budou-li své uení šíiti taká tiskem, sestavil podle nmeckého písma abecedu a napsal první knížky
stavitel
dv
veršovaný katechismus s písnmi a litaniemi. Vydány byly v Tubinkách r. 1550 s vymyšleným jménem autora, tiskae a místa. Pátelé Trubarovi vele uvítavše první dv knížky slovinské, žádali ho, aby pokraoval ve své innosti spisovatelské. Trubar njaký as otálel, nebo náklad na knihy byl veliký, tisk drahý. K nové innosti povzbudil ho Petr Pavel Vergerius, bývalý papežský nuncius a biskup v Capodistrh, který pešed k luteránství, nalezl v Tubinkách ochranu a útoišt u vévody virtemberského Krištofa, zvláštního píznivce a podporovatele kulturních snah Slovincú. K vyzvání Vergeriovu Trubar zaal pekládati Nový zákon. Vergerij cestoval zatím po Nmecku, echách, kde navázal styky s es. bratry, po Polsku, Krasku a Korutanech, vyhledávaje mezi šlechtou protestantskou penžní prostedky k vydávání slovinských knih. Tak mohl Trubar vydati r. 1555 evangelium sv. Matouše jakožto ukázku svého pekladu, uživ na rozdíl od dívjší grafiky nmecké písma latinského. První díl celého pekladu Nového zákona vydán byl r. 1557, druhý díl r. 1560 a tetí r. 1577. Znovu vytištn celý Nový zákon r. 1582. Trubar pokraoval horliv ve své innosti spisovatelské a vydal ješt adu spisu: sbírku duchovních písní, církevní ád, peklad žalm Davidových, úplný katechismus, slovinský kalendá, domácí postilu M. Luthera atd. rozšíily se ai k moi Úspch, jaký mly knížky Trubarovy v Dalmácii a na turecké hranice, jak dosvdovali stavové krašt povzbudil slovinské reformátory, aby v obor svého ve své relaci jiné Jihoslovany. Zejména Štpán Konzul, ropsobení zahrnuli dem z Buzeta v benátské Istrii, pop glagolita, vvpuzený pro svj sklon k reformaci z Istrie a Kraska, horliv se zabýval touto myšlenkou a dorozumv se s Trubarem, zaal r. 557 pekládati slovinské spisy jeho do chorvatštiny. Nákladem barona Ungnada z Korutan, který se pro svj sklon k reformaci vysthoval z Rakouska a usadil se v Urachu, zízena byla jihoslovanská knihtiskárna, nejdíve v Tubinkách, potom penesena do 'rachu' Na pomoc Konzulovi pibrán byl ješt Anton Dalmatin, rodem ze Senji, který vedle hlaholice znal také cyrilici. AU když se zaal) knihy hlaholské sázet, Trubar nebyl s výkon) Konzulovými a Dalmatinovými spo kojen a byl nucen tisk hlaholských knih siní reyido> ui. První kniha hlaholská, která byla i. 1561 vydána rachu, lni peklad lnibarova slovinského katechismu. Pozdji frubai pivedl jelt ^»
slovinské
:
slabiká
a
—
i
1
l
1
\
i
v
199
Irachu dva knze pravoslavné, Ivana Maleševce z Bosny a Matje Popovie ze Srbska, kteí mli pomáhati pi tištní knih cyna Srby a Bulhary mlo se vztahovati kulturní/ rilských, nebo psobení reformace. Ale žádný z tchto knží náležit se neosvdil, takže je Trubar brzy poslal zpt. Trubar svými spisy položil základní kámen literatue a osvt i
mu bylo ze základu busebou žádných vzoru, žádná starší tradice literární. Jak tžké a nesnadné to byly poátky, o tom sám asto promlouvá v úvodech ke svým pekladm. Jak velice mu záleželo na dalším rozkvtu písemnictví a vzdlání národa slovinského, o tom nejlépe svdí slova, vnovaná krajanm, milým Slovencm, kde praví „A ježto Pán ve své prozetelnosti dopustil, že se tato naše slovinská (die unsere windische Sprach) teprve v posledním ase ím dál tím lépe tiskne, proto doufám také, že budete nejen svou mládež posílati do cizích zemí, aby se nauila jiným eem, nýbrž že mládež, které doma ponecháte, budete posílati do školy, aby se uila ísti." Re, kterou Trubar uvedl do spisovné slovinštiny, nebyla ovšem ješt vzorná, nebo neužil ei ist lidové, nýbrž dialektu znan zgermanisovaného, jakým se tehdy mluvilo v Lublani a okolí. Dlužno však uvážiti, že Trubar pi volb ei a pravopisu hlavn ml na zeteli, aby každý, kdo umí latinsky nebo nmecky nebo vlašsky ísti, dovedl také lehce ísti jeho spisy anebo jiným je pedítati. Pozoru hodná byla snaha Trubarova rozšíiti kulturní a literární hnutí Slovinctiv na ostatní Jihoslovany. Tšil se s poátku nadjí, že jeho slovinská knihy povzbudí také chorvatské knze, kteí se zdržovali v slovinských zemích, konajíce tu bohoslužbu, abv se nauili latinské písmo ísti a zavedli jeho pravopis do své ei a písemnictví. Trubar pesvdil se totiž, že knží chorvatští (hlaholité) mají nedostatek potebných knih náboženských a že teba tomu odpomoci. Do slova napsal: „Ale dobí a srdení Chorváti nemají také žádné bible ani úplného katechismu jako my Slovinci (wir Windischen) a zle se dotud snášejí se svou knihou mešní a breviáem; tyto jejich knihy byly ped mnoha lety tak nejasn a nesrozumiteln peloženy, že sami jejich knží nerozumjí mnohým slovm v nedlních a obyejných evangeliích. " Nadje jeho, slovinské. Zásluhy jeho jsou tím vtší, že
dovati nové písemnictví;
neml ped
e
:
Bh
i
i
i
i
knží pijmou jeho nový pravopis do svého církevního písemnictví, se nesplnila, proto Trubar tím horlivji usiloval, aby zízena byla jihoslovanská knihtiskárna, z níž by vycházelv hlaholské a cyrilské knihy slovanské. Vdomí vzájemnosti mezi Jihoslovany bylo u nho velmi živé, jak lze poznati na p. z pedmluvy k hlaholskému pekladu prvního dílu Nového zákona, kde Trubar obšírn vyliuje, jaké vlastnosti, mravy a náboženství má „ ubohý kesanský, vindický a chorvatský národ, který bydlí na že
chorvatští
200 tureckých hranicích a mezi Turky v Bosn, Srbsku, Bulharsku a okolních zemích," všichni prý užívají vinclické a druh druhu dosti rozumí. Široké vdomí slovanské charakterisuje také ostatní vrstevníky Trubarovy.
ei
Veliké nadje v/budil Sebastijun Krelj (1538—1567), který se na universit v Jen nauil latin, etin a hebrejštin a všestrann se pipravil k píští innosti spisovatelské. V Lublani vydal peklad prvního dílu Spangenbergovy ,, Postihy", pihlížeje pi evangelických tekstech nejen k pekladu Trubarovu, nýbrž ke hlaholskému církevn-slovanskému pekladu chorvatské recense. Psal jazykem mnohem istším než Trubar, jehož ortografii doplnil a opravil. Pekládal žalmy a písn duchovní a úastnil se pi vydání katechismu v slovinské, chorvatské, nmecké, latinské a vlašské. i
ei
Druhé dva
„Postihy" Spangenbergovy peložil Jurij Jupizpsobiv pravopis Kreljv Trubarovu. toho vydal v Urachu r. 1563 sbírku duchovních písní.
rii, Chorvát
Krom
díly
z Vinodela,
V
pekládání Písma, jež Trubar zapoal, pokraoval Jií Dal(1546—1589). Ukázky svého pekladu vydával v Lublani. Ukoniv peklad celého Písma sv., vydal jej nákladem zemských stavu kraských, korutanských a štýrských r. 1584 \e Yitemberce, ježto arcivévoda Karel zakázal jej tisknouti v Lublani. Pekrásná bible tato, ozdobená hojnými devorytinami, stála celkem 8000 zl. Pi pekladu Písma Dalmatin neídil se jen tekstem Lutherovým. nýbrž pihlížel „k pramenm prvotních jazyk". O ryzost a správnost ei Dalmatin peliv dbal, nahrazuje cizí slova, jichž ješt Trubar užíval, dobrými výrazy slovinskými. Slovinština jeho není sice tak istá jako Kreljova, ale je správnjší a bohatší než Trubarova. Základem jejím je kraština. Sám Kopitar, písný posuzovatel hnutí reformaního, uznal velikou cenu práce DalmatiDalmatinovy bible po 200 letech nezastarala, t. novy ka, že zachovala istotu národního slohu. Pro její vnitrní cenu užíváno. v dob protireformaní od theolog katolických. této bible Zajímavá je pedmluva Dalmatinova. Zbožnost a láska k otin vedla prý ho k tomu, aby celé Písmo sv. peložil. Seznámil se Písmem a s jinými kesanskými knihami v ei francouzské, s vlašské, polské, eské, ruské, dánské a jiných jazycích a proto ho bolelo, aby Vihdové (Slovenci) zstali bez Písma, ježto vindicka není skryta v kout, nýbrž rozšíena po mnohých mocných krt lovstvích a rozdlena nyní v mnoho náeí. Jazykem tím hovoí nejen Krami, Štajerci, Korošci a jejich sousedé jako Hnáti, Dalma-
matin
i
e
i
j.
i
e
obyvatelé slovénko; a metlišské krajiny, Krasu, Istrie, nýbl echové, Moskovité, Rusové, Bosáci, Valaši a skoro všichni ni rodové, kteí sídlí v krajinách, jež vyrval kesanstvu linek, jeh<< nejvtší nepítel. P<> zkušenosti Dalmatinov rozumjí prý Hto ná rodové mnohem leheji Slovincum než tito jim.
tinci, i
(
:
201
Daíinatin
„windisch"
ml
užíval
tedy tak
znanou jako
znalost
eí
slovanských a názvu smyslu místo
Trubar asto v širším
..slovanský". s biblí vytiskl Dalmatin ješt dv knihy: modlitebník vydání písní duchovních. O jazykovou úpravu bible Dalmatinovy velikou zásluhu má Adam Bohori. Jako žák slavného humanisty Melanchthona zjednal si nevšední vzdlání filosofické, jímž pedil všecky tehdejší spisovatele slovinské. Byv poven jazykovou a pravopisnou revisí bible Dalmatinovy, složil z tohoto podntu slovinskou mluvnici (Arcticae horulae), která vyšla souasn s biblí Dalmatinovou. Sestavil ji podle latinského vzoru, pihlížeje zárove k jiným jizykm slovanským, zvlášt k chorvatskému a hlaholskému písemnictví. Byl to tedy jakýsi pokus o srovnávací mluvnici slovanskou. Jsou k ní pipojeny tabulky s písmem cyrilským a hlaholským a s pravopisem rusínským a moskevským. V písm pidržel se pravopisu Trubarova, doplniv jej podle zásad Kreljových. Význam jeho mluvnice zálež: v tom, že jí byl ustálen spisovný jazyk a pravopis slovinský, 300 let. který zstal v platnosti V delším úvod, jejž Bohori pedeslal své mluvnici, uloženy jsou jeho názory o Slovanech. Proti tm, kdo z nevdomosti nebo ze záští tupí Slovany, Bohori dokazuje starobylost a znamenitost národa slovanského. Název „Slované" byl jim dán od slavných in, od „slávy". Rod jejich je prastarý. Již Rekové povolali Henety, t. j. Slovany na pomoc proti Tróji. Po Slovanech-Venetech pojmenován Yenetus" a bohaté msto „Veneta" (Bezáliv jaderský „sinus nátky). Ptolomaios dosvduje, že Slované bydlili až u samého moe severního, odkud název „sinus Venedicus areticus". Mezi tímto zálivem na severu a venetským na jihu uprosted jsou „Litvani. Poloni, Bojemi, Lusati vel Wendi". K nim se adí: „Moravi, Walachi, Rascii et Bulgari plerique". Konen Bohori ukazuje na rozsáhlá sídla v dolním Štyrsku, v Požegu, v celém Krasku, ve vtší ásti dol. Korutan, v Qorici, Istrii atd. Všichni tito národové neliší se prý od sebe ani tak mnoho jako jejich sousedé Germáni svými dialekty. Zvláštní horlivou péi reformátoi slovinští vnovali písním církevním. Trubar do prvního vydání svého katechismu vsunul nkolik písní, pozdji uveejnil jich celou* sbírku, která byla od jiných doplována. Nkteré písn oznail Trubar názvy „ta stará peissen" nebo „vetus Slavorum cantus" a p.; byly to patrn staré, pedKrelj, protestantské písn domácí. Vedle Trubara skládali písn Dalmatin, Bohori, Jurii a j. Skladatelé tito dílem je upravovali podle nmeckých, dílem skládali písn nové. První kvt literatury slovinské v 2. pol. XVI. st. byl úzce spojen
Zárove
a
páté
tém
:
s
reformací. S potlaením protestantu dostavil se také úpadek inliterární. Protestantství bylo pronásledováno již od arcivé-
nosti
202 vody Karla, ale úplná protireformace provedena teprve /a Ferdinanda II. Povoláním jesuitu do zem a jmenováním Tomáše Hrena biskupem lublaským akce proti protestantm byla zahájena. V Luba propjovati lani bylo zakázáno voliti evangelíky do rad) jim práva obanská. Evangelití úedníci byli sesazováni a r. 159S vydáno naízení, podle nhož všichni luteránští predikanti a uitelé mli odejíti ze zem. R. 1000 zízena byla zvláštní komise reformaní, která diktovala pokuty penžité, konfiskace statku a jiné tresty. Téhož roku spáleno bylo na lublaském tržišti osm plných vozu protestantských knih a brzy potom ješt ti vozy. Podobn
nieny knihy i
gramatika
Hradci, v Celovci a jinde.
v Štyr.
Bohoriova, jen
Dalmatinovy
z
Zapovdna
bible
smli
si
b\la kn/.í
initi výpisky.
Porážka Cechu na Bílé hoe mích slovinských. Ferdinand II.
mla
v zesvou osudnou dohru 1628 vydal rozkaz, aby se propihlásila ke katolictví anebo testantská šlechta bhem roku své jmní prodala a vysthovala se ze zem. etné rodiny opustih vlast a uchýlily se do Nmec, Rakous a Uher. Za protireformace literární innost ochabla a živila se pou/e z literárního fondu, nahromadného za reformace. Biskup Hren, chtje poskytnouti duchovenstvu nejnutnjší náhradu za spálené knihy, vydal r. 1613 ,, Evangelia in listové" podle tekstu Dalmatinova. Jezovita Janez andik peložil katechismus Kaniziv a dkan Miha Mikec dal vytisknouti malý katechismus pro mládež. To byly jediné knihy slovinské, jichž mohli užívati katolití duchovní, pouujíce lid. Pro tenáe-laiky vydával knížky náboženského obsahu spisovná neMatija Kastelec a pozdji fran. Miha Paglovec. udržela se na výši, k jaké ji povznesli spisovatelé protestantští. Spisovatelé zaali psáti prost tak, jak slyšeli mluvit lid, beze vší dslednosti a pravidelnosti v pravopise a ve tvarech. Úpadek duševního života nebyl ovšem všudy stejný. V Krasku stykem s Itálií stále se oživovaly kulturní snahy. Synové lublaských navštvovali university italské, pinášeli si odtud i
r.
bu
e
mšan
lásku
k
vd
a
umní
a zakládali
doma uené
a
umlecké spole-
V
Lublani založena byla r. 1670 vdecká „Societas railitaris" (zápasící), r. 1693 ,, Academia Operosorum", r. 1702 ,, Academia Philoharmonicorum", nejstarší toho druhu spolenost v bývalém' Rakousku. nosti,
jak je byli
v
Itálii
poznali.
Pohíchu nevážili si uenci domácí ei slovinské a nedbali poteb národa; spisy své psali latinsky nebo nmecky. Pece však nkteí z nich získali si estné místo v djinách osvt} národní. O vlastivdu domácí veliké zásluhy si /jednal Janez Vajk vasor (1611-1603). Nejdíve vydal topografii Krajin) a Korutan, E h r e d e s H e r ZOgl u m S potom hlavní svj spis ,,I e i
)
i
\
li
Krain" (1689) ve velikých dílech s 533 obrazy. Zádní zem nemže si' honositi t;ik dkladným místopisem a národopisem, jako i
203
je
toto
nýbrž
i
dílo.
Je
to
zajímavých
bohatá pokladnice nejen historických^ zpráv, o jazyku, víe, zvycích, povrách a
záznam
obyvatelstva. Valvasor byl uvdomlý Slovan, zmiuje se mezi Sloo velké rozšíenosti Slovanstva a na dkaz píbuznosti vany uvádí „Otenáš" ve 13 slovanských náeích. kroji
oboru djepisném proslul Janez Ludovik Schoenleben z Lub„Aemolan. Z jeho etných spisu latinských nejvtší cenu mají na vindicata" (1671) a „Carniola antiqua et nova" (1681), opatil nové vydání Hrev nichž líil djiny domácí. Krom toho aby v Lublani založena piinil se, a epištol" a „Evangelií nových bvla knihtiskárna, první na území slovinském po reformaci. Obor filologický úspšn vzdlával Žiga Popovi ze Štýrska, nprofesor nmecké ei na vídeské universit. Znal dkladn mecká a slovanská náeí a spisoval slovinskou gramatiku a slovjazycích pojednával ník, které zstaly rukopisem. O slovanských podával návrhy, jak a Meere" (1750) vom „Untersuchungen v knize vyjadovala jednoupraviti latinskou abecedu, aby co nejpesnji
V
tlivé
hlásky v
2.
náeích
slovanských.
Reformace a protireformace u Chorvát.
a mecenáš jejich baron Ungnad chtíce rozšíreformaní mezi Chorváty a Srby, vydávali v Urachu náboženské knihy hlaholské a cyrilské. V krátké dob od r. 1561—1564 dvanáct knížek vyšlo, pokud íze souditi ze zachovaných exemplá,
Slovinští reformátoi iti hnutí
hlaholicí a devt latinkou. Krom tištných hlaholicí, sedm cyrilicí knih italských, které protestantských nkolik toho bylo vytištno Istrii, Chorv. Pímoí a Dalv kraje jihoslovanské pro ureny byly mácii, kde bvl obvyklejší jazyk italský. Tisková úprava vydaných knih byla pomrné velmi vkusná, tiska. Peklady jsou v náeí svdíc o zvláštní péi saze k jiným dialektm srbochorvatským, zaakavském, se zetelem kládají se na pedlohách slovinských a nmeckých, ale pekladatelé i
i
i
i
užívali
ských.
pi své
práci
i
tekstu latinských,
—
italských,
eských
a s
pol,
zemel r. 1564 ve Vintiove v Cechách Smrtí Ungnadovou zastaveno bylo další vydávání knih u své sestry hrab. Šlikové protestantských. Knihtiskárna byla peložena z Urachu na hrad Ungnadv Waldenstein v Korutanech, kde trvala do r. 1580. Pomýšlelo se dopraviti ji do Lublan, ale zatím zvítzila reakce protireformaní a tiskárna dostala se do Št. Hradce, kde pešla do
—
rukou katolík. Vedle reformaního proudu, který vnikal f
z
Nmecka
prosted-
nictvím Slovincú k Chorvátm, vlna protestanství ve form kalvinské narážela na Chorváty kajkavské z Uher, a to v dob, kdy protestantskv proud z Nmecka byl už perušen. Jií Zrinski, syn
204
dm
stgetského, byl hlavním jeho šiitelem v Mezimuí. Na svém v Nedelišti u Cakovce založil r. 1572 chorvatskou knihtiskárnu, která byla pozdji penesena do Varaždina a odtud do hi
\
statku
Eberova v Uhersku. V knihtiskárn této vytištn „Nový zákon" a „Katechismus" od Mihajla Buíce, proklad právnického díla „Decretum Tripartitum" slavného maarského právníka Verbóczya od Ivana Pcrgošie, „Kronika kratka slovenskim jezikom spravljena" a „Postilla" od Antuna V rámce. Reformace mezi Chorváty mla celkem nejvtší úspch v Istrii, Chorv. Pímoí, v Záhebe, Varaždin a Mezimuí. Slabji vnikala na západ do Slavonie a na jih do Dalmácie. Když pak na velikém koncilu tridentském (1545—1563) církev katolická byla zreorganisována, proti dalšímu šíení protestantství postavila se katolická protireformace, v jejímž ele stáli všude jesuité. Vlivem jesuitu národní byla potlaována a v písemnictví zavládla latina. V národní 'ei psaly se hlavn knížky náboženského obsahu. V Chorvatsku njaký as v ele horlivých šiitel osvty a práce literární stály zámožné a vlastenecké rody magnátsk Zrinských a Frankopanu. Z rodiny Zrinských estnou památku po sob pozstavil Petar Zrinsfei, pravnuk slavného vítze sigetského. Jako bán chorvatsky pojal plán osvobodí* Chorvatsko a sousední Bosnu z moci Habs-
e
burg; povstání, jež však krvav potlaeno,
zosnoval Zrinski
spolu
zrádn
s
magnáty uherskými, bylo
zajat a
r.
1671
spolen
s hr.
Frankovaném sat v Nov. Mst za Vídní. Svou lásku k písemnictví chorvatskému osvdil vzdláním maarské básnické sbírky svého
„A d r i a n s k o g a mora Siréna"", v níž krom bární lyrických obsažen je herojsko-rom antický epos o bohatýrské obran Sigeta proti Turkm. Nejlepší lyrik mezi sev. Chorváty byl Franjo Krsto Fraukopan. Ve vzení, do nhož byl uvržen s Petrem Zrinským, pipravil do tisku sbírku milostných a refleksivních básní s názvem „Oartlic za as krátiti". Vedle motiv konvenních ozývají se v lyrice Frankopanov tóny upímného citu a výrazy ideálního smysleni básníkova. V motivech a dikci jsou zetelné stopy národní poesie. Dále peložil Frankopan Molirovu komedii „Oeorge Dandin" a lobratra Nikoly,
ji obratn na domácí pd. Žena Petra Zrinského Kata rinu / rodu Frankopanu složila povzoru nmeckého knihu modliteb a písní ,,Pu tni to v a r u š
kalisoval dle
-
(1661)
ského
a i
Jiní
spisy
vnovala
ji
slovinského spisovatelé
nejširším
vrstvám
tená
„celého
-
chorvat-
kraje".
chorvatští
XVII.
nábožensko-pouné. Nikola
st.
/\n/i
vtším
psali S
'ius
dílem (1582
jen a;
1653) vydal „Molitvene knjižice" a „Sveti evangeliomi". Chtl z lidu vytlaiti národní písn, uveejnil v „Knjižicích" písn duch kten; se mly zpívati podle nápvu známých písních svtských
205
—
Plodný spisovatel Juraj Mabdeli (1609
1670) proslavil se jako jeho kázání „Zercalo Mariánsko" a „Pervi oca našega Adama greh u obsahují pkné kulturní obrázky z veejného i soukromého života tehdejší doby. Vynikajícím zjevem mezi tehdejšími spisovateli byl Pavao Riiter Vitezovi (1652 1713), básník uenec, spisovatel se všestranným vzdláním a pi tom horlivý Vlastimil a pítel lidu. Lichorvatském byla velmi terární innost jeho v jazyce latinském bohatá, avšak jen menší ást jeho prací byla uveejnna tiskem. Jméno jeho je úzce spojeno s inností knihtiskárny v Záhebe, Knihtiskárny této, která se nalézala zprvu v rukou jesuit, ujala se zem, ustanovivši Vitezovie správcem. Pední snahou jeho bylo vydávati tam spisy k vzdlání a osvícení lidu. Cht buditi vdomí národní vzpomínkami historickými, složil „Kroniku aliti vsega svieta vikov"; k pouení lidu napsal sbírku „S b a", z níž se zachovalo jen nkolik zábavných zlomk, dále vydával pro lid kalendáe, kde mimo jiné uveejoval veršovaná pravidla a reflekse o moudrosti života. Verše tyto shrnul pozdji ve spise „Pririnik aliti razii k o dr os ti c v t j e". V epické básni „O d e n j e s g e t s k o", vnované Valvasorovi, opvoval hrdinství Mikuláše Zrinského. Báse jeho, skláda-
výmluvný
Sbírky
kazatel.
—
i
i
spomen
píbh
i
i
1
mu
i
i
se
jící
ze
1
samýdh rozhovor, dialog,
cenu umleckou,
je
však proniknuta
i
list,
epitaf ií,
velým
citem
má skrovnou vlasteneckým.
nmž
chtl vylíiti ceLatinsky psal veliké dílo historické, v obraz duševního života v Ilyrii od nejstarších dob, sestavoval latinsko-chorvatský slovník, vydal knihu o erbech atd. innost jeho byla vbec mnohostranná a pée o pokrok duševního života v Chorvatsku úcty hodná. On první zdrazoval potebu jednotné spisovné pro všecky Chorváty a doporuoval štokavštinu jako nejistší jazyk. Zárove navrhoval reformu chorvatského pravopisu, zavádje v písmo znaky diakritické. Ve spise ,,Croatia rediviva" (z r. 1700) horlil pro politickou jednotu všech Jihoslovan a nartal tak první program pozdjšího ilyrismu. listvý
ei
—
[Iv.
Prijatelj:
O
kulturném pomenu slovenské reformacije. Ljub. 190S.
Kostreni: Urkundliche Beitráge zur Geseh. der protest. Literatur des Siidslaven. Wien. Th. Elze: Die Universitát Tubingen u. die StuJ.
—
denten aus Krain. Tub. 1877. A. Fekonja: O poetcich sloven, književnosti (Ljub. Zv. 1886). A. Fekonja: Pr. M. Valjavec: P. Trubar (Let. Mat. slov. 1882--3). Trubar (Ljub. Zv. 1884). 1— Trubarjev Zbornik ured. F. Ileši. Ljub. 1908. P. P. Vergerije i hrvat. protest, književnost (Prosvjeta F. Buar: 190')). Iv. Kukuljevi: Stjepan Konzul Istrijanin (Glasoviti Hrvati. ZaA. A. Dalmatin, jugogreb 1885). A. Fekonja: St. Konzul Istrijanin Stj. F. Buar: Peati Ant. Dalmatina slav. književnika (Slovan 1886). Konzula (Vitezovi 1, 1903). Th. Elze: Die sloven, protest. GesangTýž: Die sloven, protest. Katechismen biicher des XVI. Jh. Wien 1884. des XVI. Jh. (Jahrb. f. d. Gesch. des Protest, in Óster. Wien 1893). Týž: Die sloven, protest. Postillen des XVI. Jh. (ibd.).
—
—
—
— — —
i
i
206 P.
vasor
Radics: Torna/. Chren (Letop. Mat. ozirom na Slovanstvo (ib. 1877).
v.
s
slov.
1878).
lw:
-
Val-
Bnar:
Povijest hrvatske protest, književnosti za reformace. Zagr. protureform. u Medjimurju Povijest reformacije suM. Rešetar: Zur serbokroat. protest. sjednoj Hrvatskoj. Varaždin 1913. Literatur des XVI. Jh. (Afsl. Ph. 28, 1906). K. Kadlec: Pergošim peklad Verbóczyova „Tripartita ' (Zbo. u slávu V. Jagiea. Berl. 1908). njegova djela (Monum. spéct. hist. Slav. Vj. Klaié: Antun V rámec F. 1910.
Týž:
i
i
—
—
4
—
i
Meridion.
M.
31,
190S).
Šrepel: Sigetski junák u povijesti hrvat. pjesništva (Rad 148, liter, djatelnos brajev Zrinskich A. M. Lukjanenko: Polit, Frankopana. Kijev 1911. Jos. Kostreni: Vrti. Pjesme F. K. Ch. Šegvi: Neoteta baština. II. Gartlic F. K. Frankopana. Zagr. 1871. spis. Kat. Frankopanki (Vijenac Frankopana. T. Smiiklas: banici F. Rožié: Neoteta baština IV. Putni tovaruš Kat. Zrinske. 1871). M. Hajnal: Nicolaus Krajaevié-Peter Petreti (Afsl. Ph. 28. 1906). V. Jagi: Iv. Kukuljevic: Juraj Habdeli (Glasov. Hrvati. Zagr. 1886). Ein Prediger aus dem Ende des XVII. Jh. in Agram (Afsl. Ph. 26, 1904; Vj. Jakuši: Izvori Habd. djelu Prvi oca našega Adama ibd. 31, 1909). greh. (Izvj. gimn. u Senju 1911). R. Lopoši: Pavao Ritter Vitezovi (Qradja 1, 1897). -- M. šrepel: A. Schneider: Sigetski junák u povijesti hrv. pjes. (Rad 148, 1902). knjiž. rad P. Rittera Vitezovia (Vjes. zem. ark. 0. Prilozi za život F. Snopek: Drei Gedichte des P. Ritter 1904; Nastav. Vjes. 14, 1906). B. Drechsler: P. Ritter-Vitezovic (Nar. Vitezovi (Asi. Ph. 31, 1910). 1902). i Fr.
—
—
—
—
—
O
i
i
—
—
—
i
Nov.
1912).]
—
—
HLAVA Literární
V
staré
a nejstarší
VI.
innost na Ukrajin.
dob byla jižní Rus hlavním centrem památky ruského písemnictví vznikly
literární z
velké
innosti ásti na
pud
kijevského knížetství. Tvrci této nejstarší literatury byli zaJihorusové (Malorusové), jichž potomci pijali nyní pojmenování Ukrajinci; proto Ukrajinci pohlížejí na nejstarší periodu ruské literatury jako na literaturu svou vlastní. Možno však pedpokládati, že v staré dob nebyl ješt typ severoruský a jihoruský tak oste odlišen jako nyní, proto stízlivjší badatelé pokládají nejstarší periodu literatury ruské za spolený majetek Rus vbec a nepipisují ji výhradn ani Ukrajincm ani Velkorusm, nýbrž jisté
obma
spolen.
Úplné odlouení jihozápadní Rusi od severní bylo dokonáno v XV. st. V poslední tvrti toho století podrobili si Litvané, kteí již v polovici XIII. st. vládli nad adou bloruských knížetství, celé
jihozápadní Rusko a Obyvatelstvo kraj,
liské.
r.
1340 opanovali Poláci knížetství hase dostaly pod moc Litvy, rádo
jež
je osvobozovala od poroby tanábožensky snášeliv. národnostn Národnost bloruská ukrajinská jako kulturn vysplejší nabyly v Litv vynikajícího významu; jazyk ruský (nejdíve bloruský, potom ukrajinský) stal se panujícím pi dvoe litevském a pravoslaví nabylo vrchu nad katolictvím. V zemích pipojených k Polsku podléhal však živel ukrajinský vlivu polskému jakožto kulturn mocnjšímu. Avšak od st. XV. poala pevaha ruského živlu na Litv
se podrobovalo tarské
a
chovala
nové vlád, která se
k
nmu
i
i
i
píinou toho
bylo spojení Litvy s Polskem, které bylo unií lublinskou r. 1569 dovršeno. Polsko usilovalo ješt o unii náboženskou (unie brestská r. 1596), která se však' jen ásten uskutenila. Od té doby zem litevsko-ruské byly úpln Politické vydány kulturnímu a náboženskému vlivu polskému. svazky s velmoži polskými, podmaující vliv kultury a mrav polských a konen politické výhody zpsobily, že ukrajinské rodiny aristokratické pecházely do tábora polského a k víe katolické. Znaný poet Šlechtických rodin, jako Zaslavští, Chotkevyi,
klesati;
i
208 Sapiehové, Cartoryjští, Zbaražští atd., oddlil se od svého národa národn a nábožensky. Toliko široké vrstvy nejen sociáln, nýbrž lidu, skládajícího se z porobeného stavu selského a mšanstva, obmezeného ve svých právech, trvaly pi své národnosti a víe i
pravoslavné. proti Polákm pevzali potom obyvatelé na dolním Dnpru, kteí vedle svého zamstnání stále byli pipraveni hájiti svého majetku proti
Obranu
kozáci.
národnosti
Pvodn
ukrajinské
to byli
sousedním divokým národm, Peenhuin, Polovami a Tatarm. Polské úady podobn jako moskevské nejen že vzniku jejich nebránily, naopak podporovaly je jako obhájce pohraniních zemí. Nové spoleenské a náboženské poádky, zavádné po ujednání unie lublinské a potom brestské, zpsobily první konflikty mezi kozáky a Polskem; když pák byl zaveden regestr, t. j. seznam obmezeného potu volných kozák, vzbouili se kozáci r. 1592 pod vedením Kosyiíského a Nalivajka. Povstání sice bylo potlaeno, ale pozdji, když podle smlouvy kurakovské z r. 1625 poet regestrových kozák byl obmezen na 6000 muž, podízených hejtmanu korunnímu, postavil se v elo nespokojených kozák slavný vojevdce Chmelnyckyj, který pojal plán osvoboditi celou Ukrajinu a založiti samostatnou ukrajinskou íši ,,po Lvov, Cholm a Hali". Vítzné boje jeho s Polskem nepinesly však Ukrajin ani národního ani politického osvobození. Po jeho smrti za hetmana VyhovskéhSo nastaly neshody mezi kozakou staršinou, která si osobovala veškerou moc, a mezi „erní", t. j. prostými kozáky a lidem. Tyto vnitní sváry byly hlavní píinou ponenáhlého rozkladu kozáctva. R. 1667 rozdlena byla Ukrajina mezi Moskvu a Polsko; hranici byl Dnpr. Hetman pravobežní Ukrajiny Dorošenko cht dobýti ztracené svobody, spojil se s Tureckem, z ehož vznikla dlouholetá válka mezi Polskem, Moskvou a Tureckem, v níž ukrajinské zem po pravém behu Dnpru byly hrozn zpustošeny, zstaly však pece v moci Polska. V Ukrajin levobežní vzbouili se kozáci proti útisku se strany ruské, vedeni jsouce stateným hetmaném Ivanem Mazepou, který se spojil s králem švédským, ale posléze byli pod Poltavou r. 1709 poraženi. Petr Veliký snažil se potom nadobro odstraniti samosprávu Ukrajiny. celé století po pipojení jižní Rusi k Litv živila se domácí literatura ze zásob rukopisných, nashromáždných v period kijevské. Teprve spojení Litvy s Polskem /psobilo nový obrat. Prostednictvím Polska otevely se literární innosti domácí nové, osvžující proudy ze západu, kde práv psobením renaissanct a reformace zavládl ilý ruch kulturní a umlecký. Hlavní oporou nového kulturního a literárního života byl} knih-
Tém
tiskárny,
bratrstva
Ukrajin
již
Nmec
a školy.
na konci
rodem
z
XV.
LuWma,
Umní
knihtiskaiské bylo známo na Švajpolt Fiol, jak se zdá, polskl wtiskl nákladem knížete Konstantina st.
209 Ostrožského staršího v 1. 1491—3 v Krakov pt knih liturgických v jazyce církevn slovanském, mezi nimi „asoslov" a '„žaltá". Jsa podezíván pro spolek s husity a pro náchylnost k pravoslaví, byl pohnán ped soud krakovského biskupa. Aby ušel pronásledostaral se o tištní pravoslavvání, odsthoval se do Uher. Po ných knih Fr. Skorina, doktor lékaství. Nejdíve vydal v Praze v 1. 1517 19 peklad bible Starého zákona a žaltáe, potom ve Viln epištoly a jiné knihy. V druhé po!. XVI. st. zakládány byly už tiskárny na Ukrajin samé. Když r. 1565 vypuzeni byli z Moskvy první tamjší knihtiskai Ivan Feclorovi a Petr Mstislavec, našli útulek nejdíve u hetmana Chotkevye v Zabludov, kde založili a „žaltá '. knihtiskárnu, v níž vydáno bylo „Jevangelie uitelnoje Mstislavec odešel potom s tiskárnou do Vilna a Fedorovi našel útulek v Ostrogu u Konst. Ostrožského ml. Jiné tiskárny zízeny byly ve Lvov, v Lucku, Kijev, Cernihov atd. Neocenitelné zásluhy o šíení kultury a vzdlanosti na Ukrajin zjednali si dva velmožové Kurbskij a Konstantin Ostrožský. Andrej Michajlovi' Kurbskij (f 1583), pívrženec náboženského horlitele Maksima Greka, nejsa spokojen s politickými a spoleenskými pomry v Rusku za vlády Ivana Hrozného, uprchl na Litvu a v listech k carovi vylioval nepokryt bídný stav Ruska. Smle se tu stavl proti samovlád carov a dovozoval, že car má býti sice hlavou státu, ale rádcové jeho údy jednoho tla a že teba mezi lidem, vyhledávati dobré rádce nejen mezi velmoži, než „ístorija knjazja v e li k ago moskevskago", kterou ve vyhnanství napsal, obsahuje tžkou obžalobu panování Ivana Hrozného. Vida pak chatrnost vzdlání a nedostatek knih církevního obsahu na Ukrajin, snažil se povznésti zanedbanou vzdlanost a šíiti osvtu, piln pekládaje spisy náboženské (Jana Zlatoústého, Jana Damaskina, ehoe Bohoslovce, Basilia Velikého a j.); mládež pravoslavnou na Litv dtkliv vyzýval vyhledávati vzdlání na universitách západních, aby se dohonilo, co bylo dotud zanedbáno. horlivého obhájce a podporovatele. Pravoslaví na Litv našlo v Krom Kurbského veliké zásluhy o šíení kultury a vzdlanosti ml Konst. Ostrožskij (f 1608), velmož bohatý a mocny. V Ostrohu založil první vyšší školu (akademii) a zídil knihtiskárnu. Nejelnjší dílo, jež odtud vyšlo, byla bible Ostrožská, první úplná bible, tištná v jazyce staroslovanském. K vydání jejímu, jak napsal v pedmluv, pobádal prý ho smutný stav církve, „od vlk rozchvácené". Bible Ostrožská zstala na dlouhou dobu jediným vydáním tekstu staroslovanského; první bible moskevská vytištna
nm
—
'
:
i
nm
byla teprve
r.
1663.
ochranu víe pravoslavné a národností velmožové, ale to netrvalo dlouho. Již synové Kurbského a Ostrožského odpadli od víry pravoslavné a pijali katolictví. Obrana víry a s ní národnosti pipadla potom uvdomS poátku
ukrajinské
Dr.
J.
poskytovali
nkteí
Máchal: Slovanské literatury.
14
210 lemu stavu mstskému, t. . br at rs t v tn. Organisace lyto vznikly ze starých církevních bratrstev, byly /reformovány na /psob cechovních ádu a zaaly peovati nejen o vci církevní a lidumilné, o osvtu a vzdlanost, zakládajíce tiskárny a školy. Na sklonku no/ XVI. st. rozšíily se po celé Ukrajin a Bílé Rusi. Školy, bratrstvv i
zizované,
soutž
mty
mly
sice
pevážn
náboženský
ráz,
ale
duch
asu
a
se školami katolickými (jesuitskými) zpsobily, že za pednauky svtské, jako filosofie, vyuovací pipuštny v nich
historie
i
a literatura.
Psobením
bratrských škol povznesla se vyv širokých vrstvách lidových. Archi-
soko vzdlanost na Ukrajin diakon Pavlo Alepskij, který za Chmelnykého cestoval s patriarchou Makariem Ukrajinou do Moskvy, velmi pochvaln se zmiuje o vysokém stupni vzdlanosti ,,kozáckého lidu". Literatura pstovaná odchovanci bratrských škol, mezi nimiž vynikala nejdíve akademie v Ostrohu, potom škola lvovská a pov proslulou kijevosléze akademie kijevská, promnná r. 1631 mohyljanskou kolej, byla pevahou náboženská. Literární eí byla církevní slovanština, do níž vnikaly ím dál tím více živly z živé ei lidové. Nejstarší peklad evangelií na jazyk ukrajinský, t. . Peresopnické evangelium z 1. 1556 61, pochází od archimandrity Origoria, který je peložil z bulharštiny do ei ruské „dlja lipšoho vyrozumlenja !udu christijanskoho pospolytoho". Potom následovaly další peklady toho druhu. Ze spis mimocírkevních jazyk církevn slovanský znenáhla úpln vymizel. Vytvoen byl nový literární jazyk, podléhající silnému vlivu úedního a kanceláského jazyka, který vznikl v Litv na základ bloruského náeí s pímsí polských a latinských termín. více se tento jazyk šíil v jižní Rusi na konci XVI. st., tím víc se pibližoval k místnímu jihoruskému (ukrajinskému) jazyku. jiným druhm Církevní písemnictví pipravilo znenáhla pudu píiny podliterárním, které se objevily na sklonku XVI. st. porovaly souasný ruch spisovatelský: pedn boj za víru pravoslavnou s katolictvím a s unií, za druhé poteba naukových dl pro školu. První zrodila velkou a zajímavou literaturu polemickou, druhá byla pobídkou k nauným pracím z oboru filosofie a literatury. K tomu pipojilo se ješt písemnictví krásné, které vydalo nejbohatší žen v oboru dramatickém. Polemická literatura vyvolána byla na konci XVI. a na poátku XVII. st. spisy katolík (na p. Petra Skargy), reformou kalendáe 1581 od papeže ehoe a unií brestskou. Nade všecky polemiky r. vynikl Ivan Vyšenškyj, mnich zografského kláštera na hoe Athos. Vyšenškyj nebyl uený theolog, nýbrž znamenitý publicista; skládal nebo celému listy nebo poslání, adresovaná vynikajícím osobám národu a psaná 5 podivuhodnou smsí písného klášterního askitismu a zdravého humoru národního. Spisovatel dotýkal 88 v nich nejpalivjších otázek souasného života na Ukrajin. Zatracoval i
as
—
ím
i
Dv
.
písn
211
odsuzoval pozstalé vící pro nerozkošnický život, nepravosti a násilí, klnul biskupm a igumenúm, kteí si ze svatých míst nadlali dvorc, hrabou peníze a milostnicím svým chystají vno, pitom vele se ujímal prostého lidu a horlil pro rovnost všech stav. Latinské „chytrosti", t. j. zpsob vyuování ve školách latinských (jesuitských) zamítal, zato obráncem církevn slovanského jazyka bví horlivým, volaje: ,, Knihy církevní všecky a duchovní ády slovanským jazykem tisknte: povím vám tajnost velikou, že ábel má takovou závist na slovanský jazyk, že div žije od hnvu. A to ábei má proto na slovanský jazyk takové záští, že je plodonosnjší nade všecky jazyky a Bohu milejší: nebo on bez všelikých pohanských chytrostí a návodu, totiž bez gramatik, rétorik, dialektik a jiných jejich pletich marných, áblu píjemných, prostým ítáním všech obmysl prázdným, k Bohu vede, prostotu a pilným, lí ?e svého stapokoru vzbuzuje a k duchu svatému pozdvihuje noviska ml pravdu, když nevrazil na uenost latinskou, nebo pozkaženost a pronezoroval, že s latinským vzdláním picházela vra panstva a vyššího duchovenstva a ob tyto vci spojoval v jedno; proto vedl tvrdošíjný zápas za starou víru, starou národnost a národní mrav. V polemické literatue, nejbujnji rozkvetlé na konci XVI. st. a na poátku XVII., pokraovalo se ješt po celé pozdji, ale žádný z pozdjších spisovatel století XVII., ano nenabyl toho významu jako Vyšenškyj. Z prací filologických nejdležitjší byla slovanská gramatika na Rusi dlouho užívalo; Meletia Smotrykélw (z r. 1619), které se uil se z ní ješt Lomonosov. Slovník Pamvy Beryndy ,,Leksikom slaveno-rossijskij" (/. r. 1627) byl asto znovu otiskován a cení se dosud jako první pokus o slovník ei ukrajinské. Poesie byla hlavn pstována od uitel a žáku na školách, v nichž se pednášela teorie poetiky. Napodobovány byly vzory polské a z polštiny pevzata též prosodie sylabická (tináctislabiný verš s cesurou po sedmé slabice). Drobné verše (virši) byly skládány pi rozmanitých píležitostech; zvlášt se rozmohly verše obsahu panegyrického. Každý nový hetman, každý metropolita a p. oslavován byl básnmi, málokterá kniha obešla se bez veršovaného vnování, bez epigramu na pitištný erb. Vtší cenu mly verše historické, opvující sou sné události, dále skladby satirické, namíené proti nepoádkm spoleenským, verše duchovní (.,psalmy u a „kanty") a prosté básn lyrické jakožto výraz opravdového citu. Mnohé z nich pešly v ústní tradici a znárodnly. Vtšina tchto plodu básnických nebyla vydána tiskem, šííc se toliko ústn nebo v pepisech. Divadelní hry dostaly se na Ukrajinu ze západní Evropy prostednictvím Polska. Byl v to duchovní a náboženské hry, do nichž pro obveselení obecenstva vkládány byly drobné scénv ko,,
kacíské odpadlíky",
dostatek
víry,
pánm
i
vytýkal
.
i
i
i
.
.
212 mické (interludie, intermedie). Tyto drobné mezihry, / nich/ vanut prostonárodním jazykem svží duch národní, nejsouce spoutány tsnými pravidly scholastické poetiky, pestávaly potom býti pouhými vložkami dramat církevních a nabývaly samostatného významu jakožto zvláštní druh poesie dramatické, jak ukazují pozdjší skladby Mitrofana Dovhalevškého, profesora poetiky na akademii kijevské. U Dovhalevškého intermedie byly vlastn hlavní vcí, drama samo tvoilo pouze jejich rámec. Obsahovaly živé obrázky ze života, v nichž vystupovali Moskali, Poláci, Ukrajinci a židé rozmanitých vrstev; typy národní jsou v nich kresleny dosti hrub a naturalisticky, ale s patrnou snahou zobraziti a pedvésti skutený život. Písn, vkládané místy do tekstu, mají zejmé stopy národních motiv. Na poátku XVII. st. stediskem osvty a literatury v jihozápadní Rusi stal se znovu Kijev, dávný politický a kulturní sted jihoruských zemí. Hlavní o to zásluhu ml kijevský metropolita Petr Mohyla (1597 1647). Vynikající tento muž, pocházeje z rodu knížat multanských, nabyl vzdlání v Paíži, sloužil v polském vojšt a vstoupiv do kláštera, obnovoval starožitné svatyn historické, opravoval církevní knihy, psal a vydával knihy na obranu církve pravoslavné proti uniatm. Nejvíce se proslavil tím, že rozs
i
—
šíil a
bohat
nadal kijevskou školu bratrskou, píští to akademii, nejlepší snahy i svj majetek. dosavadních školách bratrských pevahu živel ecký.
vnoval své
které
V
ml
Mohyla dal pednost školní uenosti západní s jazykem latinským. Za tou píinou vyslal nkolik mladík do západní Evropy, aby se tam vzdlali a v novém duchu vyuovali. uniate šíili pomluvu, že Nebylo to uvítáno pátelsky; katolíci Naproti tomu
i
se na škole pstuje uení kacíské, kalvínské, pobouili lid, který chtl školu zboiti, samého Mohylu zabíti a tmi jeho latinái „naprospívala krmiti jesetery dnprovské". Pes to kolej
úspšn
a byla prvním vyšším uilištm na Rusi. Od polovice XVII. stol. po celém pravoslavném stala se semeništm uených lidí Nedostatkem Slovanstvu, zákonodárcem literárních forem a bylo, že berouc hotové již poznatky naukové ze západu, zvlášt z Polska, pejímala odtud vlastn to, co již na západ konilo
tém
smr.
vk
moudr- st stedovkou s její ztuhlou scholastickou tím. ie písemnictví projevilo se to mezi jiným a pese spisovná vzdalovala od živého pramene lidové tvoovala se na ,,slavjano-ruský ja/yk", který charakterisuje spis) všech odchovanc kijevské akademie.
svj
formálností.
V
i
e
ei
na Volyni. Kijev 1849 [N. Ivanišev: Ziz kn. Kurbskago v Litv A. Jasinskij: Soin. kn. Kurbskago kak istor. materiál. Kijev 1889 A. Pypin: Kn. Knrbskij (Vest. Jcvr. 1891, 7). A. Archangelskij: Borba s katoliestvom umstvennoje probuŽdenij< Týž: Oerki i/ istor. rap [UŽ. Kuši k konc XVI. v. Kijev 1SS(>. [užnaja Rus \ k liter. XVI. -XVII. v. M. 1888. N. Kostomarov i
i
—
i
.
213
—
Zap.-rus. pravosla\ K. Charlampovi: XVI. v. (Monograf. III.). N. J. Petrov: O sloves, naukách školy XVI." na. XVII. v. Kaz. 1898. liter, zanjatijach v Kijev. Akad. ot naala jeja do preobrazovanija i Týž: Kijev. iskusstv. v 1S19 g. (Trudy Kijev. Duch. Akad. 1866-S). literatura XVII. 'i XVIII. v. preimušestvenno dramat, (tamtéž 1910). N. Kostomarov: Petr Mogíla pered sudom izsldovatelej našego vremeni (Ist. Monograf. 14). S. Golubev: Kijev. mitr. Petr Mogila. Kijev, i
—
I.,
1883;
II.,
1898.]
—
HLAVA
VII.
Literatura ruská v XVI. a XVII. Hnutí renaissanní
stedn
a
reformaní nedotklo
a písemnictví
života
ruského,
se
st.
pímo
nicmén tam
a
byly
bezproohlasy
zaneseny. Vliv reformace byl patrný hlavn v krajích západu položených, jinde ideje reformace našly ohlas pouze U vnímavjších jednotlivc. Zato spory náboženské mezi duchovenstvem rozmohly se v této dob na Rusi stejn mocn jako v západní Evrop, takže náboženské hnutí a touha po reform církevní je rovnž význaným rysem ruského života a ruské XVI. st. Náboženské hnutí na a na poátku literatury v XV. duRusi nabylo zvláštního rázu tím, že nejen prostý lid, nýbrž chovenstvo pivyklo ztotožovati podstatu víry s vnjšími obady. Naprostá oddanost form, litee a obadu stala se píznaným rysem ruského náboženství a každá úchylka od ustálených forem pokládala se za porušování pravoslaví. jeho
také
nejblíže
i
1.
Literární
innost v
Moskv
v XVI.
st.
Když v druhé polovici XV. st. tatarské jho bylo svrženo a Moskva stanula v popedí zemí ruských, písemnictví domácí zaalo se znovu zvedati. Mlo ráz výlun náboženský a církevnický. Skládána byla rozmanitá poslání osob duchovních ke knížatm k národu, životy svatých, cestopisy, traktáty theologické a spisy polemické proti sektám. Sektáství nalézalo v Rusku úrodnou pudu zvlášt proto, že náboženské názory nebyly založeny na hlubším základ ueni kesanského, nýbrž na vnjším obadnictví. Na sklonku XV. st. rozmohla se zejména sekta zvaná ^židovstvujušije", pinesená na Rus podle souasných zpráv od ueného žida Scharia (/ tchána), který r. 1471 z Litvy pibyl do Novgorodu. Vznik sekty '/ido\ lijící nebyl dosud jasn vyložen. Jedni ji spojují s husitskými t\>/ táborskými ideami, které se rozšíily na Litv a \ Polsku
i
i
je
pravd nejpodobnjší
-
jiní
ským bogomilstvím. Vyznaovala
uení
církve
;
protestem
proti
uvádjí se
ji
ve spojení
racionalistickým
vnjší obadnosti.
s
jihoslovanna
nazíráním Pívrženci
její
215
pomrn
vzdlaní a bezúhonného života; vtším dílem lidi proto pilákala k sob hojné stoupence nejen mezi prostým lidem, nýbrž v duchovenstvu svtském a vyšších stavech. Hlavními protivníky zžidovujících byli novgorodský arcibiskup Gennadii a igumen volokolamského kláštera Josif Volockij; psobením jejich byli sektái krut pronásledováni: nkteí byli upáleni, jiní uvznni.
byli
i
V
Josifu Volockérn (f
zosobnn
1515)
typický pedstavitel
je
náboženského fanatika, nesnášelivého, slep oddaného litee a form a neschopného pipustiti svobodomyslnjší myšlenku. Veškerá snaha jeho smovala k tomu ohraditi staroruské pravoslaví pede všemi novými vlivy a zjednati mu nedotknutelnou sankci. Ve svých poti tel i", nejen surov potíral lemikách, sebraných v „Pros pro samosvatou inkvisici, nýbrž horlil heretikv a volal na
v
n
i
vládu církve a státu a pro tsný jejich svazek. Zárove se zastával práva klášter, jichž bylo tehdy mnoho a velmi bohatých, na majetek, statky a robotníky. Požívaje veliké úcty u duchovenstva u vládních osob, zjednal si mnoho stoupenc a žák (josif ljan), stejn fanatických a nesnášelivých, kteí podporujíce jako Josif samodržavné snahy panovník ruských, nabyli veliké moci politické a po dlouhou dobu maili každý pokus, smující k svoi
bod
mysli
reformám církevním.
a
však mezi duchovenstvem otevenjší a prozíravjší nesouhlasily s názory Josifovými a smle proti nim Sorskij (f 151)8). Na Athose sevystoupily. V ele jejich stál známil se s uením jihoslovanských hesychastú, kteí zamítajíce „zevnjší moudrost", pokládali za jedinou cestu poznání pravdy vnitní meditaci. Po svém návratu na Rus Nil zaal zásady hesychastú prakticky provádti. Usadil se v pusté jeskyni, odlouen od svta, a vnoval se náboženské meditaci; totéž doporuoval svým stoupencm. Brzy vzniklo v Závolží mnoho podobných pousteven, osídlených stoupenci Nilovými, závolžskými starci, jak se jim íkalo. Nil a jeho pívrženci vystoupili rozhodn proti názorm Josifovým o majetku klášterním, dovozujíce, že kláštery nemají míti pozemských statk a mniši že se mají živiti prací k církevní tradici; rukou svých. Kritické stanovisko Nil zaujal zavrhuje slepou víru v autoritu ,, písem" („písem je mnoho, ale ne všechna jsou Svatá"), dával pednost rozumovému poznání
Byly
hlavy,
i
které
NU
i
a
vnitnímu
kesanství.
Od
Josif a
a
josif ljan
lišil
se
i
svým
lidštjším a shovívavjším stanoviskem k heretikm, jež teba podle jeho mínní napravovat, nikoliv na hranici odsuzovat; proto bvl obviován z tajných sympatií a styk s novgorodskými kacíi. Tak rozdlilo se duchovenstvo ruské na dva nepátelské tábory, z nichž jeden byl konservativní a zpátenický, druhý reformní a pokrokový. Spor mezi obma využila státní moc ve svj prospch, snažíc se podídit církev státu.
21o
Stoupencm Nilovým dostalo nem Maksitnu Grekovi. Rodem Itálii,
kde poznal
osobn
se vynikajícího /
Albánie
literaturu klasickou a
pomocníka v úi-
ecku
vzdlal se v
filosofii
eckou. Ve
a
Florencii
s náboženským hoiiitelem Savonarolou, jehož psobila dojmem nevvhladitelným. Opustiv Itálii vstoupil na Athose do kláštera, kde pro svou uenost požíval veliké úct\ a vážnosti. Když r. 1515 došla na Athos žádost velkoknížete Vasilia Ivanovice, aby byl poslán na Rus uený muž, který by mohl opatiti nové peklady církevních knih, vyvolen byl k tomu Maksim. Na Rusi uloženo mu poíditi peklady nkterých ástí Písma a potom zrevidovati teksty bohoslužebných knih. Ježto se teksty, od nho podle eckých originál upravené, v mnohém lišily od starého znní, byl od josifljan obvinn z úmyslného] porušení bohoslužebných knih a z náklonnosti k heresij k emuž nemálo pisply jeho pátelské styky s závolžskými starci. Na církevním snmu byl odsouzen a vláen 28 let z vzení do vzení. Teprve r. 1551 propuštn na svobodu; brzy potom (r. 1556) zemel. Spisovatelská innost Maksimova byla bohatá a mnohostranná. Krom úpravy církevních knih a polemik proti sektáum a jinovrcm byl autorem etných „slov" a „poslání" obsahu mravo-
se
osobnost
seznámil
na
un-vzdlavatelského
a káravého. Kritisoval v nich mnišství a církevní obadnictví, jako díve Nil, káral sobeckost velmož, vytýkal vady souasné spolenosti, nešete ani panovníka ani prostého lidu, horlil proti máství, povrám a apokryfickým povstem a povzbuzoval k pravé zbožnosti a istot kesanského života. Na církevním snme, kde byl souzen, neostýchal se vy-
týkati
pítomným
hodnostám
církevním:
„Vy
pijali
sv.
kest a víru zachováváte pravoslavnou, ctihodnou a svatou, dobrého ovoce nemáte". Snažil se vbec vnésti do duševní
ale
jste
za-
spolenosti paprslek svtla a osvžující prvky Akoliv oistné snahy jeho byly píke potírány, ml pece nemalý vliv na další rozvoj osvty v Rusku. Když za cara Ivana Hrozného sjednoceny byly zem ruské v jediné carství, usilováno také o sjednocení církevní a utvrzení národní církve ruské. Ježto jednotlivé kraje ctily své zvláštní vyvolence boží a divotvorce („ugodniki"), kteí byli pokládáni za ochránce a patrony místní, pedsevzata byla všeobecná kanonisace ruských svatých. K tomu úelu bylo potebí sestaviti životopisy jednotlivých svtc. To bylo pohnutkou tehdejšímu metropolitu Mukariovi k sestavení obrovského sborníku „eji-Mivšecky památky staroslovanské n v nmž sebrány byly j i", církevní literatury, jako knihy sv. Písma a výklady k nim, sl«>\a. legendy, nábožensko-pouiu- traktáty, cestopisy, klášterní ády, životopis) svatých, zejména ruských svtcv atd. Významného tohoto díla, jež se skládalo / 12 objemných foliantov a rozdleno
temnlosti ruské západní kultury.
tém
217 bylo po dnech každého sestavení jeho trvalo
msíce, úastnilo
tém
20
let
a
mnoho pracovník;
se
ukoneno
bylo
r.
1552.
uspoádat národní církev ruskou bylo také cílem církevního snmu, který byl r. 1551 svolán do Moskvy za pedSjednotit
sednictví
a
metropolity
svtské mování uložen
stvo,
i
Snmování úastnilo se duchovenvyšší hodnostái svtští. Výsledek isnt. . „Stoglavu". Obsah jeho týká se církevní, právních duchovenstva a
Makaria.
klášterní,
v
je
pedevším organisace
a
pomr
bohoslužby, škol a knih církevních; zárove jsou tam poznamenány zajímavé zprávy kulturn-historické, vyplynulé z pozorování života národního, o zvycích, obadech a povrách lidových. Vtšina duchovních len snmu s metropolitou Makariem v ele byli josifljané, proto není divu, že tendence snmu byla rozhodn konservativní a opravám církevním v duchu Ni-
klášter,
lov
Maksimov
a
nepející.
Za bezprostedního plnk, ské,
týkající
se
„Stoglava" vznikl jako jeho domoudrosti životní a morálky oban-
vlivu
praktické
„Domostroj". Uí
se
v
nm,
jak
viti v Boha
a
ctíti
vrchnost, jak žíti v pokoji s ženou, dtmi a eledí a jak spravovati hospodáství domácí. Vedle vážných pravidel a pouek jsou v mnohé malichernosti a naivnosti
svtskou
i
duchovní
nm
(na
p. smrkati
a
plivati
se v jídle jazykem primitivní byla tehdy
starati
jak
bádati
lid
leenské
k
i
bez hluku, nestrkati prst do nosu, ne-
nebo prsty kultura
na
a
p.),
Rusi
ale ty
a jak
práv ukazují, teba na-
bylo
nejjednodušším pravidlm spoádaného života a spo-
slušnosti.
Dležitým prostedkem
šíiti
osvtu bylo všudy knihtiska-
dostalo se pozd a mlo zvláštní osudy. Zakladatelem první knihtiskárny ruské v Moskv byl sám car Ivan Hrozný a tisk první knihy „Skutky apoštolské" dokonán byl r. 1564. Z píin nedosti jasn dotud vyložených tištní knih bylo perušeno, první misti tiskai byli nuceni uprchnouti z Moskvy a koluje tradice, že knihtiskárna sama byla zapálena nevdomým lidem, popuzeným od protivník knihtiskaství. Tiskai z Moskvy vyhnaní vtší porozumní našli v jihozápadní Rusi, kde zakládali knihtiskárny. V Moskv teprve pozdji rozmohlo se zase tištní knih.
s
t
v
í.
Na Rus
—
Car Ivan IV. Vasiljevi (1533 1584) byl zajisté krutý vládce, avšak pro vzrst a kulturní vývoj íše ruské vláda jeho mla význam nemalý. On rozšíil íši novými výboji, zavedl mnohé prospšné reformy a dbal o šíení vzdlanosti západní ve své zemi. Teprve druhá polovice jeho vlády byla skuten hrozná a tyranská. Lid obecný a selský ho však miloval, ježto ho chránil ped zpupnými bojary, a v ústní tradici zachovalo se o mnoho historických písní. Olearius, spisovatel nmecký, zaznamenal ve svém deníku, že Ivan Hrozný, cht se pi hodech obi
nm
213 veseliti,
byli
píbhy
písn
a Astrachanu. Z toho kolovaly písn, v nichž se opvovaly doby jeho panování. Pvci tchto písní skomoroši, jimž byl Ivan naklonn. Zachomnohé nedovcnosti a sotva mohlv býti carem zpívány. Proto se pedpokládá, že
tehdy
již
že
veselí lidé
asi
vané v
písn o dobytí Kázan
rozkázal pti
zejmo, významné je
z
—
obsahují
ped
tomto složení
—
asi v XVII. stol. dkladn pepracovány, když se obecný typ cara Hrozného ustálil. Opvuje se v nich hlavn dobytí Kázan (r. 1552), pokoení Sibie (1581), satek carv s Marjí Tmrjukovnou, hnv Ivanv na staršího syna carova a j.
pvodní písn
2.
Stohlavý
byly pozdji
Wozkol a jihoruské
snm
pi
vlivy v
setrvanosti
vší
a
Moskv.
oddanosti
staroruským
tradicím nemohl neuznati svrchované poteby opraviti církevní knihy, do nichž se pepisováním od nevzdlaných písa vloudily mnohé chyby. Byl to úkol velice tžký a nevdný. Tžký proto, že bylo nesnadno vyhledati v rukopisných knihách tekst zcela správný; jediná možnost byla srovnati ruské peklady s eckým originálem, ale v Moskv nebylo lidí, kteí by dokonale znali ecky
a
slovansky
tuto
kládali
a
mohli
zdálo se za jediné
práci
se
každému
srovnání s
poátku
takové
vykonati.
vyloueno, pedstavitele pravého
nebo
Cizincm sviti ruští
pravoslaví
postavli
lidé
a
cizímu, nevyjímajíc ani vliv ecký. Nezvlášt proto, že vtšina duchovenstva a lidu lpla úzkostliv na ustálené tradici a v každé litery spatujíc porušení istého pravoslaví, pvodce takové zmn. prose
proti
vdný
hlašovala
Aby
byl
to
vlivu
úkol
zmn
za
heretika.
se odstranilo nesprávné opisování knih, zízena byla statní
v Moskv, jejímž úkolem bylo tisknouti církevní knihy. však zlo nenapravilo, ježto nikdo nedovedl uriti správný a spolehlivý tekst, podle, nhož by se mlo tisknout, naopak dívala se tiskem mnohým chybám úední sankce. Konen se nahlédlo, že bez pomoci cizí opravu knih provésti nelze. Patriarcha Nikon shromáždil koleni sebe vzdlané duchovní, hlavn Jihorusy, Ji hostovaný a eky a svolav církevní snm, vymohl si na usnesení, že teba opraviti chyby církevních knih podle eckých pramenu a starých rukopisu. Chopiv se energicky díla, provedl tak mocí svého úadu opravu knih, o niž se již pedchdci jeho pokoušeli. Nepestal však ien na oprav knih, nýbrž zavádl nkteré novot v v obadech. Všechno to popudilo pívržence ,, staré víry" k odporu, a lo tun více, ím písnji a bezohlednji Nikon provádl své reformy. Fanatikové starého obadu, ztotožujíce literu a obad S dogmatem a samou podstatou víry, zaali bouiti cel) národ obžalobami, tiskárna
Tím
se
nm
i
219 se isté pravoslaví kazí a porušuje. Nastaly tuhé spory církevnické,
zápas dvou proudu, starého s novým, a koneným výsledkem byl rozkol. Starovrci (razkolníci) neuznávali nové úpravy knih a obadu a fanaticky se drželi starého poádku. V této dob vznikla obšírná literatura razkolnická, obsahující hlavn dogmatické a liturgické námitky proti nové reform. K rozpoutání vášní nemálo pispl patriarcha Nikon sám, jsa povahy tvrdé, neústupné a panované. Vzepev se samému caru, byl na církevním snmu roku 1667 zbaven hodnosti patriarchy. Tím byli protivníci jeho reformy posíleni ve svém odporu a zaali se organisovati.
—
V elo staroobadník
postavil se protopop Avvakum, muž tvrdého charakteru, typický zjev náboženského fanatika. Ani vzení, ani hlad, ani vyhnanství v Sibii nesklonilo jeho tvrdé šíje. Niím nedal se pohnouti, aby ustal od vášnivých útoku na Nikona a jeho reformu, a radji podstoupil smrt upálením (r. 1681), než by odvolal písmene ze svých názor.
vle
silné
a
Spisovatelská innost jeho byla hojná. Vtšinu jeho prací ,, e 1 o b t n j e", t. j. prosby, nebo „Posl ani j a* , t. j. dopisy adresované dílem carm Aleksji Michajlovii a Fedoru Aleksjevii, dílem jednotlivým staroobadníkum, ženám. Vnovány jsou rozmanitým otázkám dogmatického a liturgického rázu, podávají zprávy o organisaci nov založené obce razkolnické a o pomru jejím k církevní a svtské vrchnosti. Pro djiny razkolnického hnutí mají prvotídní dležitost. Vyznaují se originálností stylu, vytíbeností ei, pádnou, až hrubou a cynickou silou výrazu; tmito vlastnostmi vysvtluje se jejich ne-
tvoí
i
mužm
obyejný
i
psobivost na tenáe. Velice poutavá zaal psáti ve vyhnanství na Sibii, kde se setkal s Jiím Križaniem. Obsahuje nejen živý obraz jeho vskutku muednického života, nýbrž kulturní malbu ze starého Ruska, z oné pechodní doby, když nové ideje zaaly zajeho
je
vliv
a zvláštní
autobiografie,
kterou
i
tlaovat lekých
staré
krajích
pomry. Jsou asijského
S opravou knih
m.
k é
tsn
i
souvisela také otázka o
o da-
školství rus-
opravy knih ukázala, že je nevypostarati se o zízení ádné školy, v níž by se
Dlouholetá
hnuteln teba
v ní zajímavé podrobnosti Ruska, kam ho osud zahnal.
historie
duchovenstvo ruské mohlo vzdlávati a nabýti potebných vdomostí ve svém oboru. V Moskv až dotud nebylo podobné školy; bylo tedy nutno pevzíti formu její odjinud. Pirozen byl v první obrácen zetel k jihozápadní Rusi, kde se školství utšen rozvíjelo. R. 1648 založil milostník cara Aleksje F. M. Rtišev nedaleko Moskvy klášter, povolal tam kijevské mnichy a uložil
ad
ecké mluvnici, rétorice a filosofii. Ješt dále Simeon Polockij, zídiv v kláštee Spasském latinskou školu úplným programem, jaký mly školy kijevské.
jim uiti slovanské a šel s
220
Vyuování latin vzepelo se vyšší duchovenstvo moskevské, spatujíc v ní prostedek šíiti bludné uení; proto škola nemla dlouhého trvání. Pozdji obnovil ji žák Polockého Silvestr Medvdev; odprci latinské školy založili pak v udovském kláštee školu eckou. Dlouhý spor mezi pívrženci latinské a ecké školy rozhodla konen vláda tím, že zídila r. 1687 slovansko-eckolatinskou akademii s vyuovací osnovou co nejširší, ale vyuování nesvila uencm kijevským, nýbrž bratím Lichudúm, Rekm povolaným k tomu cíli do Moskvy. Ani tito nemohli se obejrtii bez programu západo-latinských škol, proto byli odstranni. Ale ježto vyzkoušený program latinských škol nemohl se niím lepším nahraditi, pešlo vyuování na poátku XVIII. st. úpln do rukou stoupenc školy
uenc
Z
latinské.
povolaných do Moskvy, nejvtší zásluhy o šíení nových názor vzdlavatelných má mnich Simeon Polockij (1629 1680), muž se zásadami nového školního vzdlání, spisovatel pracovitý a pln oddaný svému povolání. Rodem z Bílé Rusi vzdlal se v kijevo-mohylovské koleji, uil na bratrské škole v Polocku a od cara Aleksje byl povolán do Moskvy. Pro své vzdlání a milou povahu stal se tam brzy známým a pi dvoe kijevských,
—
carském váženým, takže
mu sveno
vychování carevice Aleksje
Fedora. Vyzván byv potírati razkolníky, napsal proti nim ízný spis „Ž e z p r a v e ni j a". Jako oblíbený kazatel složil etná kázání na rozmanité svátky církevní a dni svtc slavených V carn d u š e v n y j" ské rodin obsaženy jsou ve dvou sbírkách a d u š e v n a j a", vydaných po jeho smrti. V kázáj a ních mravouných dotýkal se soudobého života, horle proti lidovým povrám, pohanským obyejm a bsovským písním. Jím -uvedena byla do Moskvy poesie duchovní svtská. Vydal veršovaný žaltá, psal píležitostné básn k slavnostem dvorským a skládal duchovní dramata. Básn jeho zachovaly se ve dvou rukopisných sbornících, z nichž „Ryfmologion" obsahuje básn píležitostné, druhý ,,V e r t o g r a d n o go c v t n y j", veršované povídky, epigramy, sentence, modlitby, vedle nich satirické obrázky ze života souasného. Repertoár školských her rozhojnil dvma dramaty biblickými komedií o Nabuchodonozorovi a o ztraa
1
1
„Obd
;
„Veer
i
i
M
i
:
ceném synovi. Simeon Polockij nemálo pispl ných
a
literárních
názor
v
základy širšího vzdlání západního a
tebu
nových vzdlavateltam a utvrdil ukázal na nevyhnutelnou po-
k rozšíení
Moskv; on
rozšíil
svtské. Jím zaíná se obrat v literárním život, nového obsahu nové formy. O nco díve povolán byl do Moskvy Epifanij Slavinccki ("i 1675), rovnž odchovanec kijevské školy, na rozdíl od Polockého pivrženee eckého smru. I^o nevšední znalost etin v a slovanských jazyk zvolil si ho patriarcha Nikon /a pomocnflca pi literatury
hledání
i
/
221 knih. Literární práce jeho týkaly se hlavn historicko-theologického. Tetí spisovatel vyšlý ze školy kijevské Dimitrij (1551— 1709)., potomní metropolita v Roštov, prohlášený pro svj vpravd kesanský a bezúhonný život za svatého, zúastnil se jako Poioekij a Slavineckij polemiky s razkolníky. V Roštov zídil ecko-latinsko-slovanskou školu s programem latinsko-scholastických škol, o jejíž rozkvt peliv se staral. Nejobšírnjším jeho dílem jsou 20 let. Látku k nim ,, e j -Mi n j i", o nichž pracoval
oprav bohoslužebných oboru filologického
a
tém
i
„ejí-Minjí"
metropolity Makaria, dííem z církevnhistorických spisu eckých a latinských, jako ,,Vitae Sanctorum" od Suria a „Acta Sanctorum" Bollandist. Dílo jeho, ukonené mlo úel vzdlavaíelný a bylo dlouho r. 1705 a vydané v Kijev, oblíbeným tením. Krom etných kázání, v nichž se obráží jeho mkká a na pravém kesanství založená povaha, pipisuje se mu také nkolik dramat duchovních. v moDležitým píspvkem k poznání kulturních skevské íši v polovici XVÍI. st. je historické dílo Grigoria Kar pávice Kotošichina, podtajemníka vyslaneckého úadu, „O Rossiji v car s't v ováni je Michajlo via". Kotošichin úastnil se diplomatického jednání mezi Moskvou a Švédskem a upadnuv v podezení, že koná Švédsku vyzvdaské služby, uprchl z Ruska a usadil se v Štokholm. Tam v hádce smrteln poranil hospodáe, u nhož bydlel, a za trest odsouzen byl k smrti. Jeho spis, ukonený ve švédsku, podává kulturn historický obraz života a mravu carské rodiny a vyšších stav ruských, obraz historicky ne zcela vrný, nicmén pozoruhodný. Jen s odporem a hrzou mluví o zpsobu, jakým konána byla spravedlnost, nepokryt vyliuje nevdomost, hrubost a surovost bojar a šlechty, srovnává instituce ciziny s domácími a trpce si stžuje do nevzdlanosti Rus, vytýkaje jim: „Pro vdu a vycviení do jiných íší dtí svých neposílají, nebo se bojí, kdyby poznali tamních íší víru a obyeje a blanou svobodu, poali by svou víru opouštti a vstupovati do jiných a nemli by nijaké pée, ba ani pomyšlení na návrat do vážil dílem z
pomr
Aleksja
svých domov a k svým pokrevným". Kdežto Kotošichin spatoval píinu neblahého stavu kulturního na Rusi v odlouenosti od kulturních vliv ciziny, jiný pozorovatel souasný varoval Rusy ped cizími vlivy a nabádal je zachovávati a rozvíjeti své národní osobitosti. Nebyl to Rus, nýbrž Chorvát, Jií Kižani, nejstarší panslavista v nejušlechtilejším smyslu. Narodil se asi r. 1618, chodil do latinských škol jesuitských v Záhebe, poslouchal filosofii v Št. Hradci a theologii v Bologni a v kde byl k vlastní žádosti pijat do koleje pojal velkolepý plán smíiti Rusko, nejvýznamnjecké. V šího pedstavitele slovanských národ, s ímem a ímskou církví. K tomu cíli vypravil se dvakráte do Ruska; pi druhém pobytu
ím
ím,
222
Moskv byl vypovzen do Sibie na 15 let bez udání píin. Když nastoupil na trn Feodor III., bylo mu dovoleno vrátiti se do Moskvy a po to ni opustiti Rusko. Ve Viln vstoupil do ádu dominikánu, kteí mu zabraovali vrátit se do íma, jak si vele
V
pál.
/práva, že zemel r. 1683 v adách Sobieski pivedl na obranu Vídn.
Zachovala se
vojska, jež Jan
polského
Križani vynikaje všestranným vzdláním, složil adu spisu oboru filologického, historicko-politického a theologicko-polemického jazykem slovanským a latinským. Vtšina jeho prací vznikla za doby vyhnanství v Sibii, byla však z ásti již díve obmýšlena. Z dl jeho nejvtší význam má „Gramatik a" (Gramatino izkazanje ob ruskom jeziku) a „Politika" (Rozgovori ob vlada-
/
teljstvu).
Pomýšleje na náboženské sjednocení Slovanu. Križani pose pro Slovany vytvoiti jednotnou spisovnou, které by rozum! všecek východní a jižní svt slovanský. Re tato skládala
e
kusil
smsi
se ze
ruštiny a srbochorvatštiny. Praslovanské sestavil ve své gramatice, plné originálních myšlenek a smlých reforem; prakticky užil této nové ve svých spisech, psaných slovansky. Nejvážnjší a nejobšírnjší prací jeho byla „Politi k a", v níž uložil své názory politické, sociální, hospodáské, náboženské a národnostní a ukázal, jaký by po jeho mínní býti stát ruský, aby se stal mocným a slavným nejen na prospch národu ruskému, nýbrž všem ostatním národm slovanským. Križani dovozuje, že kulturní stav Slovanstva proti jiným národm je píliš nízký; píinou toho jsou nkteré pirozené vlastnosti Slovan, jako nemluvnost, lenost, hodování, marnotratnost, nedostatek národní hrdosti, cizomilství (užebsije; a p. Nelze však íci, že by Slovanm cesta k vdám byla vbec zapovdna njakými nebeskými ustanoveními; oni mohou nabýti vzdlání a kulturn se obroditi, budou-li chtíti a se snažiti. Všichni Slované nejsou však v dosti píznivých podmínkách, aby tuto kulturní obnovu uskutenili; jediné od Ruska lze toho oekávati. „Zadunajští Slované (Bulhai, Srbové a Chorváti) již dávno pozbyli nejen svého království, ale vší síly jazyka všeho rozumu (politického), takže již ani nerozumjí, co jest est a vážnost, a nemyslí už o tom; sami od sebe nikterak nemohou si pomoci, bylo by jim potebí zevnjší síly, aby se mohli opt postaviti na nohy a vejíti do potu národu. Nepomužeš-li jim, ty care, v nynjším jejich útisku a nevoli a nennižeš-li ona království uvésti v dívjší stav a uspoádati jejich vci, mohl bys jim aspo pomoei, aby se opravil jazyk v jejich knihách a aby se dobrými a rozumnými knihami lidem oi otevely, aby zaali poznávati est a pomýšleti o svém povstání. Potom ('echové posléze nedávno Lechové upadli se Zadunajd \ jednostejnou bídu, to jest, že jsou krátbvsta í, vidla
této
církevní slovanštiny,
ideální
ei
ei
ml
i
i
i
i
i
onm
i
;i
i
223 jazyka rozumu (politického) pozbyli. Nebo akoliv se Lechové chvástají klamným stínem království a svou nevázanou svobodou, pece svtu je známo, že sami sob nijak ze své nevole a hanby pomoci nemohou, ale zevnitní pomoci jest jim potebí, aby se na nohy postavili a dívjší cti nabyli. Tuto pomoc a národní probuzení, care, s pomocí boží mohl bys jim poskytnouti, kdybys s nimi ujednal pevný svazek ..." Má -li však Rusko sehrát takovou úlohu ve Slovanstvu a pinést mu kulturní obrodu, jest pedevším zapotebí, aby se oistilo od híchu „cizomilství". „Jsou dva národové/' vykládá Križani, „kteí v pokušení uvádjí Rusko, vábíce odporující si povahou, kteí vlekou a trhají je v opanou stranu. Jsou to Nmci a Rekové. Pi vší rznosti mezi sebou oba národové úpln se shodují v jednom, práv v základním cíli svých pokušení, a shodují se tak dobe, že by bylo možno míti za to, že jest mezi nimi vzájemná úmluva) na naši záhubu." Rozhodn nebezpenjší jsou Nmci, kteí chtjí, „abychom odvrhli všecky námi ve vážnosti chované starobylé instituce a mravy a jednání svá upravili podle jejich vlastních zkažeKrižani jde tak ných mrav a zákon." Ve své nenávisti k daleko, že radí. aby vbec byli vyhnáni ze zem ruské. síly,
i
Nmcm
zeslaben vliv cizinc, je nevyhnuteln teba rozvisamoinnost národního života a roznítit národní síly, které by zamnily cizí. K tomu úelu Križani podává adu positivních nívrhuv o reformování všeho státního a spoleenského života v Rusku. Návrhy jeho týkají se nutnosti rozvoje produktivních sil Ruska, povznesení tuzemského prmyslu a obchodu, reformy státMá-li býti
nouti
ního zízení a zákonodárství,
úpravy daní a p. Jakožto nejvhodnjší formu vládní Križani doporuuje neobmezenou monarchii, která zabezpeuje svobodu každého ped násilím vlivných osob a tíd a mže ze své. vlastní moci provádt reformy, prospšné celému národu. Hlavní povinností panovníkovou jest dbáti o blaho svého národa. „Taž se všech král na svt, jak pojímají své povinnosti, a nalezneš mnoho takových, kteí nejsou s to, aby \\ pesn vyložili, pro ustanovil na svt krále a pro odevzdal jim moc na'd národy. Králové se domnívají, že nejsou stvoeni pro království a národy, nýbrž království pro n. Králové se domnívají, že jejich vcí je pouze panovati, poroueti a užívati radovánek a nikoliv pemýšleti dnem nocí o blahu národa."
—
Bh
i
Všeobecn
uznává, že Križani jako politik stál na výši nejpokrokovjších ideí své doby. „On systematicky stlaoval stát do úlohy služebníka národního života. Avšak dále samoinnost národního života byla Križaniovi pouze k prostedkem k dalšímu úelu, -- k zachování národní osobitosti, bez níž nebylo myslitelno dosažení již tenkrát posledního, nejpodstatnjšího úelu vší jeho publicistické innosti osvobození Slovanstva a sjednocení církví". (Miljukov.) se
—
224 jihozápadním Ruskem a povolávání kijevských mly píznivý vliv na literární innost a na vznik jednotlivých druh slovesných, pstovaných tehdy na západ. Píkladem a usilováním Simeona Polockého vešly v oblibu veršované skladby lyrického, epigramatického a píležitostného obsahu; nemly ješt umlecké ceny, nicmén to byly první zaátky nové poesie svtské. Školské hry, zavádné podle vzoru západoevropského, budily lásku k divadelním pedstavením. Car Aleksj Michajlovi cht míti po zpsobe panovník západoevropských na svém dvoe divadlo, vyzval pastora a uitele v nmecké Slobod Gregoriho, aby sestavil z uitel a žák divadelní sbor, vyuil je a poádal s nimi divadelní pedstavení, pro nž zízeno bylo v Preobražensku pi carském dvorci devné divadlo. První hry konaly se r. 1672. Repertoár skládal se z dramat humanisticko-reformaních, jak byla tehdy obvyklá na jižní Rusi, v Polsku a Nmecku. Výslovn se jmenují hry: Esther, Judith, Josef, Jií, Adam a Eva, David a Goliáš, Tobiáš, Bajazet a Tamerlan a j. Po smrti cara Aleksje r. 1676 pestalo se vbec hráti. Užší
uenc
styk
s
do Moskvy
Pro širší vrstvy tenáské vzdlávány byly povídky a ron k y, jež se hojn rozmohly. Dvojí cestou hrnuly se beletristické plody tohoto druhu do moskevské Rusi: ze zemí jihiO'slovanských, zvlášt z Bosny a dalmatského pobeží, za druhé ní á
pedn
Polska,
z
které
prostedkovalo
o Vasiliu Zlatovlasém, o duchovní, dílem svtské.
také píliv
Bruncvíkovi
a
látek
eských, na p.
Byly to
p.
dílem
látky
Mezi duchovní látky patilo „Velikoje Zercalo", obsáhlý sborník obsahu velmi pestrého, v nmž byly shrnut; životy svatých, zázrané píbhy západního byzantského pvodu, rozmanité povídky a povsti, národní legendy a p. Úelem sbírky bylo poskytnouti kazatelm píklady, objasující názorn mravní nauení. Prvotní pedloha byla latinská; ruské vzdlání, pimupravené názorm pravoslavným, poízeno bylo r. 1677 podle
a oblíbený
i
en
tekstu
polského.
Rozšíenjší byly povídky obsahu svtského. Všeobecné zálibe tšila se humoristická povídka „Š e tn j a k n sud", pvodem asi i
orientální. Již v Polsku dostalo se
jí
satirického zabarvení, kter.
fc<
piostilo, a píbh vypravovaný navázal se na jméno historické osobnosti Dmitria Šemjaky, který dal barbarsky oslepiti Vasilia Temného. V této dob dostaly se / Polska na Rus povídkové sborníky ,,I s t o r a o s e m m u d e c a c h" a „< i es t a
na
Rusi
ješt
i
i
j
i
Romanoru m". Souasn i-
v
y i
s
povídkami svtského obsahu
hrnuly
se
do Ruska
irské r o m á n y. Zvlášt oblíben byl román „B o vak r ale", založený na italské pedloze a pevzaty ze srbské literatury, t
dále povídky o
i
M
e
I
u
/
i
n
a
cis.
Ottonovi.
225 Probuzená innost literární nepestávala na pekladech; daly se pokusy skládati samosiatnjší práce zábavného druhu. Jedno z pedních míst mezi populárními knihami XVII. st. zaujímá „Sinodik". sborník ú .vah a povídek na thema o nutnosti vzpomínati na zemelé a uvažovati o stavu duše po vyjití z tla. Jakousi Faustiadou ruskou byla povídka „S a v v a G r u d c y n". Savva, syn zámožného kupce v Kázaní, zastavil se na své obchodní cest v Orlov u starého pítele otcova Bažena, který mladou ženu. Mezi Sawou a ženou Bazénovou vznikl híšný pomr. Když Savva trápen jsa výitkami svdomí, chtl pomr perušiti, žena Bazénová dala mu „otrávenou bylinku", aby ho znovu k sob pilákala, sama pak lásky k byla zbavena. Savva psobením bylinky znovu zatoužil po žen Bazénov a byl hotov za její lásku pinésti jakoukoli obt. Pidružil se k zlý duch v podob neznámého lovka a slíbil mu pomoc, zapíše-li mu svou duši. Savva to uinil a získal zase lásku ženy Bazénový. Marn matka a otec ho vyzývali, aby se vráltil. domu. Zlý duch zaal ho voditi po mstech a konen s ním vstoupil do vojska, které bojovalo s Poláky. Savva pomocí zlého ducha konal divy statenosti a v souboji pemohl ti polské bohatýry. Vrátiv se do Moskvy, tžce onemocnl; když se chtl vyzpovídati a pijímati, ukázal mu zlý duch zápis a poal ho strašn muiti.
mst
ml
nmu
nmu
Pispním Bohorodiky zlý duch byl pinucen vrátiti mu zápis. Z podobných živlu círSavva se uzdravil a vstoupil do kláštera. kevn-knižních a národn-poetických složena byla také povídka ,,0 gorjói zlosastij i", kterak hoe-neštstí jinocha, oddaného opilsh pivedlo mezi mnichy v kláštee. Nejvíce samostatnosti prokázal neznámý skladatel povídky „O F r o S k o b e j e v ", jejíž forma pipomíná novely italské. Vypravuje se v ní, jak lehkomyslný šlechtic Frol Skobejev z Novgoroda lstiv svedl dceru bohatého; dvoana a jak pinutil jejího otce, aby svolil k jejich satku.
—
;,
1
Na
vbec
v Rusku vzmáhati a moProud kultury západoevropské ím dál tím silnji narážel na dotavadní uzavenost a ztrnulost ruského života. Proudu tomuto volnou bránu otevel pak Petr
hutnti
sklonku XVII.
osvtový
st.
zaal se
a literární
ruch.
Veliký. [A. Sobolevskij: Obrazovanos Mosk. Rusi v XV.-XVII. st. |. 1894. P. N. Miljukov: Obrazy z djin rus. vzdlanosti,
—
1892,
V.
—
Praha. Panov: Jeres židostvujušich (2- M. N. Pr. 1877. Perete: Novyje trudy o židostv. XV. v. jich literatue. 1908. -- A. Popov: Obliit. spisanija protiv židov latinjan (t.
Dušek.
—
1-3).
Spb.
pel.
Kijcv
V. N.
i
i
v Obš.
i
dev.
1879).
Maksim Qrek Svjatogorec (Pribav. k tvorenijam — V. S. lkonnikov: Maksim Qrek (Kijev. Univ. šeglov: K istoriji izuenija so. M. Greka (Rus.
V. Gorskij:
A.
Otoov
ist.
18.
1865-f)).
M. -
1859).
S.
A.
sv.
Izv. Fil.
Vést. 1911).
N.
Lebede\
1877-8,
1880-1).
Dr.
J.
Máchal
Makarij
:
-
K.
ínitrop.
Zauscinskij:
Slovanské literatury.
15
vseros.
(Ct.
Makarij,
Obš.
mitr.
ljub.
vseja
duch prosv.
Rossiji
(2.
M,
. :
226 N. Pr. 1881, 10-11). Arch. (osi: Podrobnoje oglavlenije Velikich <<jich-Minej vseros. mitr. Makarija. M. 1892. Pí J. N. 2danov: Materiály dlja istoriji Stoglavago sobor a (/. M. So. I., 1904). V. Bokarev: Stogla\ 1876, 7-S istor. sobora 1561. I). Stefanovi: O Stoglav. Jego proischoždenije, reJuchnov 1906. sostav. Spb. 1009. — J. S. Nekrasov: Opyt ist. -liter, izsledovadakcija nija o proisch. drevne-rus. Domostroja. M. 1873 (srov. 2. M. N. Pr. 1889 0). A. V. Michajlov: K voprosu o redakcijach Domostroja (2. N. Pr. 1889, 2-3; 1890, 8). S. šestakov Vizant. lip Dnmosti ; erty schodstva jego s Dom. Silvestra (Viz. Vrem. 8, 1901). S. Ljubimov: Borba méždu pedstavit, velikorus. malorus. napravit nija v Velikoros. v konce XVII. na. XVIII. (2. M. N. Pr. 1875, 8-9). malorus. uenými v konce J. Šljapkin: K istor. polemiki tneždu mosk. XVII. v. (tamtéž 1885, 10). N. Kapterev: O greko-latin. školách v Moskv v XVII. v. do otkrytija Slavjano-greko-lat Akad. M. 1889. '-
V
i
i
M
-
:
i
-
i
i
—
i
—
S.
Smirnov: Istorija mosk. slavjano-greko-ross. V. Popov: Sim. Polockij kak propovdnik. Polockij, jego žiz djatelnos. M. 188b.
akacl.
\\
1885.
—
lSSo. I. Tatarskij N. Majkov: S. Polockij (Oerki iz istor. rus. liter. XVII. XVIII. st,), Spb. 1899. V. Pvnickij: Epif. Slavineckij, odin iz glav. djatelej rus. duch. liter, v XVII. v. (Trudy Kijev. Duch. Akad. 1S61). Iv. Rotar: Epif. Slavineckij, liter, djatel' XVII. v. Kijev 1901. A. Sljapkin: Sv. Dimitrij Rostovskij i jego J. vremja. Spb. 1891. M. S. Popov: Sv. Dimitrij Rošt. jego trud v. Spb. 1910. N. Subbotin: Materiály dlja istor. raskola za pervoje vremja jego sušestv. M. 1887. P. S. Smirnov: Istor. rus. raskola síaroobrjadstva. Spb. 1S95-. P. Miljukov: Oerki po istor. rus. kultury II. Spb. Í897. N. F. Kapterev: Patr. Nikon jego protivniki v dle ispravl. cerk. obrjadov. M. 18S7. V. Ikonnikov: Novyje materiály i trudy o patriarch Nikon. Kijev 1888. — V. N. Perete: Sluchi toíki o patr. Nikon (Izvst. ot. rus. jaz. 1900). N. F. Kapterev: Petr. Nikon car Aleksj Mich. I.-II. Serg. Posad 1909-12. A. K. Borozdin: Protop. Avvakum. Spb. 1892, 1900. V. A. Mjakotin: Protop. Avvakum, jego žiz djat Spb. 1893 (viz Oerki iz istoriji obš. Spb. 1902). (Sbor. ot J. K. Grot: Nov. svdnija o Kotošichin po sved. isto. rus. jaz. 29, 1882). A. J. Markevi: Orig. K. Kotošichin jego so o Mosk. gosud. Ódessa 1895. Bezsonov: Katol. svjašenik íurij Križani (Pravosl. Obzor 1870). Blorukov: Jur. Krizani. M-' 1902. M. V. Vuji: Križanieva Politika. Bcogr. 1895. V. Valdenberg Gosudarstvennyja ideji Križania. Spb. 1912. V. Jagi: 2ivot ra Jurja Križania. Žagr. 1917. L. N. Majkov: naal rus. virš (2. M. N. Pr. 1891, 0). V. Perete: Istor. lit. izsldovanija materiály. Spb. 1900. P. O. Morozov: Istor rus. teatra do pol. XVIII. st. Spb. 1889. V. N. Perete: K istoriji pol> rus. národ, teatra (Izv. otd. Akad. N. 10, 1905; 12, 1907; 14, 1909). V. J. Rzanov: Iz istor. rus. dramy. Skol. djstva XVII. -XVIII. \ \\ 1910. A. Veselovskij: Iz istoriji romana povsti. II. V. ^ipovskij Rus. povsti XVII. -XVIII. v. Spb. 1905. S.
—
i
\\.
L.
—
i
—
—
—
i
—
—
—
i
—
i
—
i
—
—
i
—
i
—
—
—
-
—
O
:
i
—
i
i
—
i
—
ÁST
IV.
OSVÍCENSTVÍ.
V
politických,
náboženských
nikavý a dležitý význam
a literárních
djinách Evropy pro-
má
široké hnutí kulturní, jež se zahrnuje názvem osvícenství. Hnutí toto, díve již od vynikajících myslitel pipravované a šíené jakožto pirozené pokraování humanistické renaissance a církevn-náboženských reform, projevilo
Kolébkou jeho byla prvotn Anglie; odtud hnutí toto pešlo do Francie, kde nabylo vrcholného bodu se v plné síle v XVIII. stol.
1
rozšíilo se po celé vzdlaná Evrop. Nové hnutí namíilo svou kritiku pedevším proti dotavadním církevnickým, jež byly píinou nejen neustálých zmatk. a spor náboženských, nýbrž i hluboké zatemnlosti duševní. Odlouiti náboženství od církevnictví a založiti je na pirozeném poznání rozumovém, bylo pední snahou anglických deist, kteí podrobujíce náboženství, jeho vznik a pravdivost vdeckému zkoumání, snažili se vytvoiti systém pirozeného náboženství, zvlášt pirozené morálky. Od otázek náboženských a mravních znenáhla se pešlo k ešení rozmanitých problém politických a spoleenských, jež byly rovnž na základ rozumového chápání vykládjány. d
pomrm
Názory volných myslitel anglických našly úrodnou pdu ve kde byly náboženské, politické a sociální pomry zvlášt neurovnané, pímo volajíce po opravách. Nkolik smlých hlav, jako Francii,
Voltaire, Montesquieu, Diderot a j., domyslili ideje z Anglie pevzaté do nejkrajnjších dsledku. Jsouce pesvdeni o síle a neomylnosti lidského rozumu, povznesli rozumové poznání za nejvyššího rozhodce v otázkách náboženských, politických i spoleenských. Po stránce náboženské smle zaali hlásati úplnou volnost víry a myšlení, lásku a snášelivost.
Žádáno nové uspoádání státní správy podle zásad pirozeného práva. Moudré a rozumné zákonodárství, umírnné trestní právo, spravedlivé a stejnomrné rozdlení bemen a daní, rovnoprávnost všech oban, volnost slova a tisku bylo .programem francouzských politik. Dále obrácen zetel ku vzdlání a osvícení lidu, dotud zanedbávaného a úmysln udržovaného v duševní temnot. Zakládáním škol, pístupných všem vrstvám obyvatelstva, a zlepšováním zpsobu vyuovacího hledlo se šíiti všeobecné vzdlání. S tím souviselo hnutí lidumilné, jevící se zizováním chudobinc, sirotinc, káznic a opatroven. istá lidskost, dlná láska a vzájemná blahovle mla íditi lidstvo a pispívati k jeho duševnímu hmotnému pokroku. i
i
i
230
Z
Francie rozlétly se ideje osvícenské po
vými ideami pejímány byly také
Evrop
a
zárove
s
no-
formy z francouzského doby, dospvši vlivem klasi-
literární
písemnictví, které tehdy stálo na výši cismu k vysokému stupni dokonalosti. Klasická literatura francouzská, která slavila svj zlatý V XVII. stol., pozdji v stol. XVIII. pešla v pseudoklasicism, t. j. v ztuhlé napodobování vzor staroklasiekých po stránce formální. Estetikové francouzští, na p. Boileau ve spise „L'art poétique", stanovili pro jednotlivé druhy básnické uritá pravidla poetická, od nichž nebylo dovoleno ustupovati. Tím byla tvrí innost básník ve svém rozletu spoutána a místo ní nastoupila veršovnická práce, vyznaující se ztuhlou pravidelností a stroje-
vk
nou vypoítavostí. Rozmohla
se poesie rozumu, v níž místo svží bezprostednosti, volné fantasie a vroucího citu pevládala parádní rétorika, krasoenost a epigramatický vtip. Teprve na k'onci století XVIII. psobením básník anglických a píkladem Rousse movým ozvala se zase poesie citu a srdce. Ideje osvícenské nalezly živý ohlas u národu slovanských, nauily je svobodnji myslit, vzbudily jejich národní vdomí a spolu s pseudoklasicismem pisply k novému rozvoji jejich písemnictví. i
HLAVA
I.
Literatura polská. Po smrti Augusta III. zvolen byl za krále polského Stanislav August Poniatowski (1764—1795). Král tento nevynikal sice pednostmi
panovnickými,
pouštl
se
ze
byl
bez
slabý,
energie
a
vytrvalosti,
do-
mnohých chyb, jež byly osudné pro stát a pro rozvoj osvty a literaturv zjednal si však zá-
slabosti
národ polský; sluhv veliké. Vychován byv ve Francii a osvojiv si z mládí plody francouzské osvty, horoucn si zamiloval literaturu, vdu a umní a proslul jako štdrý mecenáš umleckého a vdeckého snažení.
Na svém dvoe shromažoval básníky
hmotn
i
moráln, takže
se
dvr
a
uence a podporoval je Varšav stal ste-
královský ve
literárního a umleckého, který se odtud zaal po celém Polsku. Za jeho panování proudem se hrnula kultura a literatura francouzská do Polska. Pejímány byly nejen zásady ideje filosofické a politickío-sotrancou/ského klasicismu, nýbrž
dem veškerého ruchu
šíiti
i
vku
osvíceného. Spisovatelé polští ovanuti jsouce dechem francouzského racionalismu, zaali hlásati náboženskou snášelivost, bojovati proti povrám a tmáství, horliti pro rovnoprávnost obanskou, ujímati své krajany k reformám státního se utiskovaného lidu a nabádati a soukromého života v duchu nových zásad. Poesie polská psobením vzoru francouzských se obrodila a vydala zase plody vysoké hodnoty umlecké. Estetický vkus, který v dob pedchozí zdivoel, povznesl se k dokonalé výši, jazyk a styl básnický oištn byl ze sarmatské drsnosti, snaha o pknou formu, ladnou komposici, správnost verše a rozmanitost strofických forem stala ;se nutným pedpokladem pro literární tvoení. 6 vzpružení literárního ruchu za Stanislava Augusta svdí vznik hojných asopisu, vnovaných literatue. Mli sice Poláci už díve nkteré asopisy literární jako „Journal litteraire de Pologne" (1754), „Acta literaria" (1755—7), „Nowe wiadomošci" 175S), ale to byly podniky krátkého trvání a malé ceny. Teprve za
ciální
i
•
zapustila pevné koeny a Z hojného potu asopis „Monitor", vydávaný od r. 1765 ve Varšav
doby stanislavovské pispívala
k
význanjší
publicistika
literární
obrození osvty a literatury. jsou:
232 od ueného
jesuity
zyteczne",
Bohomolce,
vycházející od
r.
„Zabawy przy jemné 1770
redakce
za
potom Naruszewicze, „Pamietnik p o czny", redigovaný od Petra áwitkowského. Naproti tomu reformy polilicko-so.áální, 1
i
v
t
/ n
c
jichž
i
p.o-
Albertrandiho v
i
bylo
a
hisíorysvrchovan
potebí, se nedaily. V teorii hlásány byly nejrozumnjší zásady, v praksi trvaly však staré zloády v úplné platnosti: úady byly prodávány, soudy úplatné, ve vojsku nekáze, mezi šlechtou samé spory. Král byl pln dobré vle uspoádat neblahé pomry v zemi, ale k provádní reform scházela mu potebná energie, krom toho byl píliš závislý na Katein II., která ho užívala za bezdný nástroj svých politických plánu. Za jejího návodu rozstoupila se šlechta polská ve dva nepátelské tábory: v konfederáty radomské, k
nimž
náleželi
dissidenti
pod
náelnictvíin
knížete
Radzivvilía,
konfederáty barské, pívržence víry ímsko-katolické, za vedení biskupa Adama Krasiriského a Josefa Pulavského. Na dovršeni vnitního rozkladu vybuchlo vlivem propagandy ruské strašlivé vzbouení utiskovaných sedláku maloruských, t. . hajdamákú, pod vedením favorského, Zelezaka a Honty, pi nmž povraždno veliké množství statká. Na zeslabené a vnitními sváry rozervané Polsko zaalo pak útoiti Prusko a Rusko, až r. 1772 došlo k prvnímu dlení Polska, jemuž odaty dv ptiny území. Po této katastrof uvažováno bylo o politických reformách mnohem dkladnji a hledány hojivé prostedky u filosofu a politik francouzských, zvlášt Rousseaua, Mablyho a j. Výsledkem dlouhých porad a jednání na snmu tyletém (1788—1791) byla nová ústava 3. kvtna 1791 (konstytucya 3. mája), dílo na svou dobu a pomry znamenité, založené na politických teoriích vku osvíceného. Proti nové ústav protestovalo však Rusko a spojivši se s Pruskem umluvilo s ním r. 1793 druhé dlení Polska, jímž území Polska sníženo na polovici. Toto násilí vyvolalo boulivý odpor všech vlasteneckých živl v národ, v elo povstání postavil se statený vdce Tadeáš Košciuszko, ale proti spojeným silám Ruska, Pruska a Rakouska byl všechen odpor marný. R. 1703 rozdleno bylo Polsko po tetí a naposled. Polsko pozbylo své samostatnosti, zem rozdlena byla na ti úpln od sebe odtržené ásti, podléhající zcela rzným vlivm kulturním a spoleenským. Tím byla pervána dotavadní jednolitost politického a kulturního rozvoje Poláku a síly jejich rozptýleny a zeslabeny. a v
1.
Literatura v
2.
polovici XVIII.
stol.
Klasicism francouzský se zvláštní zálibou vzdlával on} druh\ básnické, které odpovídaly radonalistickému nazíraní souasnému, zakládajíce se na rozumovém uvažováni a refleksi. Byly to hlavn satiry,
bajky,
rozmanité
druhy didaktické
poesie
vbec, dáu
233 verše píležitostné, ódy, krom toho epopeje a dramata. tohoto druhu byly nejdíve pekládány z francouzštiny do polštiny, potom vyskytli se samostatní jejich vzdlavatelé. lanky,
Básn
Nejstarší pedstavitel
nového
smru
v poesii polské byl
uený
Adam Naruszewicz
(1733—1796), profesor poetiky a rétoriky ve- Viln, potom ve Varšav. Stanislav August jmenoval ho dvorním básníkem a po zrušení ádu jesuitského biskupem luckým. Sbírka jeho sebraných básní s názvem „Li ryk a" (1778) obsahovala ódy a hymny, selanky, satiry a bajky. Nejlepší jsou satiry, v nichž následoval Boileaua. Namíeny byly na rozmanité nemravy doby, mly ráz mravouný a nevyznaovaly se tak vtipem jako spíše ostrou, až zlobnou ironií. Za nejlepší se pokládají „C h u d ý 1 t e r á t" a „Redut y". V „Chudém literátu" spisovatel jadrným, nkdy až drsným žertem vytýká nedostatek vzdlání a tmáství širších vrstev šlechtických; v „Redutách" pedvádí zase podvodníky, politické a satirou šlehá marnotratník)', karbaníky, jesuita
i
ramenáe
a
jiné
škdce
spolenosti.
Z etných jeho ód
nejzajíma-
vjší jsou ódy š námty historickými a politickými; jsou v nich uloženy reformní snahy horoucího vlastimilá, jenž pate na rozervanost ve své'otin, ukazoval cestu k náprav. náboženské trpí nedostatkem upímného citu; jsou chladné a obadní. Zevnjší forma jeho ód a hymen je vbec slabá, styl tžký a nucený, výraz drsný a neohebný. Tmito vadami jsou stížený také jeho selanky, v komposici rozvléklé a v obsahu zajeho barvené pímou didaktikou. Zdlouhavé a tžkopádné jsou bajky, v nichž následoval Oessnera a francouzské skladatele bajek. Více než poesií Naruszewicz hledl prospéíi svému národu
Hymny
pomr
.
prací
historickou,
složiv
obsáhlou
„H
i
s
tory
i
národu
i
po
1-
v níž podle spolehlivých dokument vylíil djiny polské od nejstarší doby do r. 1386. Jednotlivé události adil sice chropragmatického vývoje djin, všímal nologicky, ale pi tom dbal vnitních a kulturních a celou si nejen událostí zevnjších, než
skiego",
i
i
svou prací snažil se pesvditi své krajany, že jediným prostedkem k záchran tonoucí vlasti je zesílení moci královské a zavedení ddiného trnu. Druhé a tetí rozdlení Polska tak ho du-
ševn
rozrušilo, že se stal ke všemu lhostejný, pestal pracovati upadal v záchvaty melancholie. estného názvu „knížete souasných básník" dostalo se Ignáci K rosikami (1735 1801), jemuž se žádný z vrstevníku nevyrovnal talentem, plodností a spisovatelskou mnohostranností. Po studiích u jesuit ve Lvov, akoliv neml ješt posvcení na knze, dostalo se mu jako potomku starožitné rodiny magnátské vysokých hodností církevních. K dovršení svého vzdlání poslán byl do íma, kde žil mezi vybranou spoleností. Po návratu z íma oblíbil si ho Stanislav August a vymohl mu biskupství varminské, a
—
234 nímž byl spojen titul knížecí a ohromné dchody. Na naléhání královo Krasicki opustil záhy Heilsberg, stolici biskupství varmiuského, a usadil se ve Varšav. Stanislav August snažil se ho vlákali do souasného víru politického a získati ho jako výmluvného níka pro svou stranu; ale Krasicki vyhýbal se jakékoliv akci politické a v asech nejboulivjších, kdy se pipravovalo první rozdlení Polska, klidn se zabýval literaturou. Po rozdlení Polska, když celé Ponioí zárove s knížetstvím varminským pešlo v ruce Pruska, dal se oslniti slávou Bedicha Pruského, usadil se ve své stolici v Heilsbergu, kde se nádhern zaídil, a vnoval se usilovné práci literární. Po tetím rozdlení Polska král pruský Bedich Vilém, cht Varmii uprázdniti pro njakého Nmce, jmenoval ho arcibiskupem hnzdenským. Ve své residenci shromažoval zbylé vk.síence a spisovatele, snaže se udržovati hasnoucí plamen národní literatury, v níž spatoval jediné zárodek budoucího obrození. Sám zaal vydávati týdenník „Co tydzieri" a piinním jeho vznikla nedlouho ped jeho smrtí varšavská spolenost pátel „Towarzystwo przyjaciót nauk", v se potom sousteovala všecka duševní innost Poláku v první tvrti XIX. stol. Krasicki vytíbiv svj vkus na vzorech francouzského klasicismu a osvojiv si široké vzdlání literární, razil silou svého pirozeného nadúii poesii polské nové dráhy, zdokonaluje ji ideov formáln. V jeho díle jsou zastoupeny krom selanek všecky význané druhy básnické, jež si oblíbila poetika pseudoklasická: satiry, bajky, poslání, komické eposy i epopej historická, dále básn lyrické, dramata a povídky tendenní v duchu XVI II. st. Spisy jeho vnikly do nejširších vrstev tenáských a mnohé sentence z nich udrželv se v obecenstvu až do dnešní doby. Prvním jeho dílem básnickým vtších rozmr byla herojskokomická skladba ,,M y s z e j d a", prvotn psaná francouzskou prózou, potom pepracovaná polsky v oktávách (1775). Skladby tohoto druhu byly známy z literatury francouzské (,,Le lutrin" od Boileaua, ,,Vert vert" a „La Chartreuse" od Oresseta, ,,La Pucelle" od Voltaira); básník polský žádné z nich pímo nenásledoval. Hlavní námt vážil z povsti polské o bájeném králi Popeloví, kterak ho myši sndly; jiný motiv poskytla mu ecká s
e-
vd
tém
nmž
i
„Batrachomyomachie"
To
a
na
živel
fantastický
psobil
asi
Ariostv
bylo vše, co zevn pijal, ostatní sám vymyslil, doplnil a upravil v jednotný celek. Obsah Mys/ejdy je krátce tento. Král Popiel, který panuje v Kruszwici nad myšmi, jsa nestálý ve svých sympatiích, oblíbil si kok\ a krále jejich Mruczysíawa. Myši, ohrožené ve své existenci, uchýlily se o pomoc ke Gryzomirovi, králi myší a krys, vládnoucímu ve Hn/diu Svedena bitva, \ níž Mruc/vslaw pemohl myši a krysv. Gryzomir je na útku chycen od arodjnice, která se s ním vznese na Lysou Horu. Cestou Qryzomir spadne, a to nešastn na dvfir „Šílený
Roland".
235 Dostane se do moci knžny Duchny, dcery Popieíovv, pomstou, ježto v bitv zahynul oblíbený její kocour. Gryzomira odsouzeného k upálení osvobodí arodjnice a odletí s ním k Rýnu. S porýnskými myšmi vrátí se Gryzomir do Polska, shromáždí všecky myši a krysy, zane nový boj s Mruczyslavem a zvítzí. Král Popiel uprchne na vž v Kruszwici, myši a krysy hrnou se za ním, dobudou vže a uhryží ho do smrti. Otázka, zdali Krasicki chtl napsati toliko žertovnou báse o vojn myší a koek i vložil-li do básn hlubší, alegorický sníys!, nebyla dosud pesvdiv vysvtlena. Ml-li skuten na mysli uritou alegorii (na konfederaci barskou) a zdá se, že ml tedy v pozdjším vzdlání dkladn zastel; satirické narážky na souasné pomry spoleenské, na pevrácený vkus literární a nepoádky politické jsou v ní jist a tvoí hlavní pvab její. V komposici své jest však ponkud rozvleklá a vtip její není dosti ízný. Popieluv.
která soptí
—
ji
Bitkou
pomry
ninišského života skladba umlecky dokonalejší.. Dominikáni vyzvou Karmelitány k uené disputaci theologické; konají se velké pípravy a porady, mniši prohlížejí své knihovny a knížky, které neužity ležely ve skíních, napolo ohryzané od myší, a piln je proítají. Dojde k disputaci, pi emž mniši nebojují jen slovy, nýbrž házejí po sob obuví, nádobami a knihami. Když je spor nejtužší, rozhodí soudcové, dkan a místní advokát, pinesou slavnostn v prvodu ohromný pohár vína a jediný pohled na pohár smíí zápasníky „Pasa, sie oezy krzykwspaniaíym widokiem, jiiž zapomnieli o bitwie radzie v
Polsku
satiru
obsahuje
na
klášterního
a
„Monachomachia"
(1778),
1
:
i
neh
:
zgo6a Satira
humorem,
.
.
.
!"
Krasického,
ízným
oživená
ovšem
vtipem
a
neodolatelným
doteni vyítajíce, že Krasicki jsa sám duchovní hodnostá, neml by tak posmšn o duchovních psáti, zvlášt v dob, kdy pruská vláda rušila polské kláštery. Na omluvu složil potom Krasicki žertovnou velice se líbila. Mniši
byli
jí
trpce
ti m o n a c h o m a c h e", v níž se ospravedluje, pece však svých výtek neodvolává, spíše je zesiluje. V básni vystupují titíž mnichové jako v „Monachomachii" a radí se, jak autora potrestati. Navrhují rozmanité tresty; porada koní se tím, že pinesou ohromný džbán vína, vypijí jej s chutí, na uvidí však pravdu, která jim dává písné napomenutí. Arcidílem svého druhu jsou satiry Krasického; v nich zazáil talent jeho leskem nejjasnjším. Stíhají nejrozmanitjší vady spoleenské a osobní, malé velké, všech tíd a vrstev obecenstva, zejména pak zachycují ostré typy tašká, dobrodruh, svatoušku, marnotratníku, pijáku, lichvá, zlaté mládeže, módních žen a p. Vlastnosti obecn lidské mají v nich pevahu, ale zárove se v nich zrcadlí rysy ist polské. Forma jejich je vždy
báse „An
i
dn
i
tém
— :
236
pimena. V
obsahu
zabarvuje kou, jinde ironie;
i
nkterých vyniká výraznji živel mravouný tónem didaktickým, v jiných satira mísí se s lyrimá pevahu živel popisný. Podle obsahu stídá se je lehká a jemná, tam ostrá a sžíravá. Styl a verš Je
.1
tu
tém
klasicky dokonalý. Satirický ráz mají též bajky Kralického. Básník v nich zobrazoval své názory na život a ukazoval jako v zrcadle stinné stránky života a povahy lidské. Jádrem jejich není tak pímá morálka jako spíše praktické píkazy moudje
Jsou struné, epigramatické po /.psob bajek Fépro své formální pednosti poítají se mezi nejcennjší prae Krasického. Historický epos „W o j n a Chocimska", v formáln následoval Voltaira („Henriada") a z ásti Tassa („Osvobozený Jerusalem"), Krasickmu se nezdail. Akoliv je látka vzata z historie, není v ní historické pravdivosti ani charakter odpovídajících dob. Dj je chudý, vypravování rozvieklé, nadbytenou rétorikou a refleksemi prolkané. Báse Krasického nevyrovná se umleckou cenou stejnojmenné skladb Vác. Potockáho. Drobná lyrika Krasického písn, ódy a hymny obsahu náboženského pes ozdobnou a hladkou formu nemohou se poítati mezi jeho vynikající práce. Místo opravdového nadšení a hlubšího citu pevládá v ní reflekse a chladné rozumování. Umní jeho lépe se projevilo v listech básnických a v básních životní.
rosti
drových
a
nmž
i
—
—
v
próze, vyznaujících
se
zvláštní
lehkostí
a
volností
formy
a
obsahujících vážné úvahy o povinnostech lovka. na Uváží-li se, že se úspšná innost Krasického vztahovala drama a zábavnou prózu a že se dotýkala oboru naukových literatury („O rymotwórstwie rymotvvórcach"), historie, morálky atd., objasní se mimoádný význam jeho ve vývoji polské literatury. Jím položen byl základ k dalšímu rozvoji všech druhu slovesných, nkteré z nich (satiry, bajky), povznesl sám ke klasické dokonalosti a byl dlouho vzorem pro básníky mladší, a styl básnický /ušlechtil k nebývalé uhlazenosti a lahod. i
i
i
tém
e
Souasn 1812),
jehož
vtším
v
kleových"
s
Krasickým psobil Stanislav Tretnbecki (asi r. 1735 Mickiewicz vysoko cenil, nazývaje ho „nej-
poesii
literatue stanislavovské",
„pravým Rekem
/
as
Peri-
Jako básník byl Trembecki skuten neobyejn povaha lehkomyslná a duchaplný, ale jako lovk a
p.
nadaný a niemná. Delší dobu zdržoval se v Paíži. >eznátnil se s \lembertem, Diderotem a jinými vynikajícími muži tehdejší doby, do-
konale poznal souasnou literaturu francou/skou. vytíbil SV&j vkus; vše to psobilo prospšn na jeho literární innost. \ osvojil si však rrembecki takJ lehkomyslné názor) na život, pivykl životu rozmailému a prostopášnému, byl vášnivý duelisi piják a hrá. Po svém návratu do Polska okouzlil svým chotvSnim I
237 Stanislava Augusta, který ho jmenoval
svým podkomoím
a
platil
ml Trembecki stále na pochvalné básn a
nadbytek. Králi odmoval se tím, že skládal po Naruszewiczovi zastával úlohu dvorského básníka. Nejen Stanislava Augusta, nýbrž Kateinu II., Potemkina a Repnina zasypával pochlebenstvím, což budí oímo ošklivost; jen mrzký patolízal mohl napsati o Katein verše iohoto druhu „Nosze vviernie w úmysle jej konterfekt žíwy, niech za
nj
dluhy, jichž
i
:
ja.
raz
jeszcze
juž
vvidze,
ume. szcz^šliwy".
Trembecki psal málo a nedbal o literární slávu, proto z toho, co napsal, jen málo vyšlo tiskem. Básn jeho kolovaly vtšinou v pepisech na dvoe královském a odtud se šíily mezi obecenstvem. Byly to pedn bajky, jejichž námty vybírané z Lafontaina uml ozdobovati novou, mistrnou a dokonalou formou. Jsou-li bajky Krasického arcidíla strunosti, bajky Trembeckého velebí se jako arcidíla živého vypravování a plastické charakteristiky zvíat. Uhlazená, vytíbená forma zdobí též jeho listy básnické, jejichž pedmtem jsou úvahy o pednostech a vadách lidských, pochvaly na jednotlivé osoby a relekse o souasných udáostech. Schází jim však to, co zvlášt zdobí listy Krasického: povahová upímnost a mravní istota. Nedostatek mravních zásad, snižování vlastní di
stojnosti
lidské
nízké
a
básn
pochlebenství
charakterisuje
i
Trembeckého ódy, písn, básn píležitostné a Formáln stkví se ovšem vzácnými pednostmi básnickými, :
drobné satirické.
tak jako podávající nádherný popis rozkošného parku, jejž dal píznivec jeho Szcze.sny Potocki zíditi pro svou cho Zofii, rodem Rekyni. Ve dvou jiných básních popis-
jeho delší
báse
popisná
ných
„Polanka"
svým
líil letní sídla
„Sofiówka",
„Powqzki" Trembecki hladkým veršem dvou polských magnát, Stanislava Poniatovského, synovce králova, a knížete Czartoryského. Uhlazené jsou peklady Trembeckého, jako komedie Voltairova „Syn maniotrawny", tvrtý zpv Tassova „Osvobozeného Jerusalema ', nkolik ód z Horácc a j. a
i
Tkavou a nestálou povahou podobal se Trembeckému Tomáš Kajetán W^gierski (1755—-1787). Oba tyto básníky spojoval lehkomyslný názor na život, touha po požitcích, úplný nedostatek zásad mravních a náboženských, akoliv Wegierski mravn neklesl pece tak hluboko jako Trembecki. Život Wegierského byl velice pohnutlivý.
jak
si
ve vlasti dosíci místa v njakém vlivném úad, pál, opustil Polsko, njaký as se zdržoval v Paíži, kde vesele
Nemoha doma
a dobrodružn žil, potom odjel do Ameriky, odtud vrátil se do Londýna a podkopav nepoádným životem své zdraví, záhy zemel. Wegierski nebyl sice takovým umlcem slova jako Trembecki, nicmén slynul nevšedním nadáním. Básn jeho kolovaly hlavn v pepisech. Satiry jeho, v nichž byl zejména mistrem, namíené na urité osoby a týkající se uritých asových, psány byly
píbh
238 jedovat, výsmšn, se zlobným sarkasmem. Podobajíce se paskviobíhaly po Varšav a /jednal) autorovi sice jméno, ale zárove svalovaly na jeho hlavu boui hnvu a nenávisti. Sensan psobila delší heroisko-komická skladba jeho „Organy", v níž napodoboval Boileauovu báse ,,Le lutrin", vloživ do ní prudké útoky na duchovenstvo, náboženství, na vady spolenosti polské, zvlášt pak na nemilé osobnosti. Jeho drobné jakož básnické listy, vzniklé za vlivu list Voltairových, peplnny jsou refiekmorálkou, jež oste osvtlují jeho volné názory na život, semi náboženství a mravnost. Bajky Ví^oierského, skládané po zpsobu Lafontainov, obsahují hojné narážky na osobní pomry života básníkova; jsou psány obratn a vtipn, nevyrovnají se pece
lm,
i
1
básn
i
;i
uhlazeností stylu bajkám Trembeckého.
Nový, svží prvek uvedl do poesie polské František Karpinski (1741—1823), sekretá kníž. Czartoryského. Citová struna, kteí se
v jeho poesii ozývala, byla
povahy, naklonné k
pedevším výronem jeho pirozené Když pozdji poznal lite-
tklivé rozcitlivlosti.
raturu francouzskou, byla tato stránka jeho povahy zesílena a zabarvena idylickou sentimentálností. Na rozdíl od svých vrstevník, vtším dílem stízlivých racionalistu, didaktiku a satiriku, za šel hlasem Rousseauovým a dával ve své lyrice zaznívati nžným tónm citu a srdce. Písnmi svými zjednal si širokou obec tenáskou a zván byl významn „poetou srdce". vyboil z dráhy pouhého následování vzor francouzských a horlil pro volnost a svobodu tvrí. Daily se mu zvlášt milostné, jímající srdce svou sladkostí a snivou sentimentalitou. Nejlepší z nith vznikly za vlivu jeho první lásky, na p. „Do Justiny ', v níž pravdiv zachycena milostná touha mladého srdce, vzbuzená rozkvtem jarní pírody. Láska je též hlavním pedmtem jeho sentiprojevuji mentálních s e a n e k, v nichž pastýi a pastýky své stesky a touhy milostné. Literární hodnota jejich není velká; nevynikají ani zvláštní uhlazeností stylu ani vytíbeností veršovou. nicmén se líbily pro svj nžný tón a prostou, plynnou formu a byly hojn napodobeny.
Vdom
písn
nžn
1
Nešastné osudy
básníka k tesklivým nejednou se ozývají tón\ ist prostonárodní. Dojemná je zvlášt jeho vlastenecká e?egi< „2ale Sarmaty nad grobem ZyjJinunta Augusta", nejpknjší plod jeho upímného citu vlasteneckého. Sympatický ohlas našly jeho nábožné, proniknuté duchem upímné zbožnosti a silného vlasti
nadchly
písním vlasteneckým,
citu plného
v nichž
i
písn CÍtU
víry
Boha
v
a
jeho prozetelnost.
Nkteré
z
nich
pojaty byl\
do zpvníku církevních a znárodnly, na p. „Kiedj ranné wstaja. zjorze", „Wszystkie nasze dzienne sprawy", „Bóg si< rodzi, mot truchleje"
a
j.
239 Jiný nadaný lyrik tehdejší doby František Dionyz Kniaznin 1807) zdržoval se rovnž dlouho na dvoe Czartoryských v Puíawách, kde se inspiroval k nejlepším svým básním. S poátku skládal bajky za vlivu Lafontainova; byly rozvleklé a mdlé bez
(1750
—
vtipu ,,E r
o
a t
Plodem
íznosti.
yk v czy
1
i
p
i
e š n
jeho i
w
poesie
studií r
o dz a
j
u
byly
staroklasické
Anakreontow y m".
Seznámiv se v Puíawách s Karpinským, oblíbil si smr jeho poesie a zaal jej horliv vzdlávati. Psal s e 1 a n k y, skládající se ze sentimentálních monolog zamilovaných pastý a pastýek, a sladké
písn
milostné. V písních jeho ozývají se prostonárodní tóny ješt plnji než u Karpinského; také forma jejich je pknjší a verš hudebnjší. On byl také první, jenž pojal živly fantastické do své poesie, složiv podle lidového podání v Karpatech o arodjnicích a Tvvardowském žertovný list básnický ,,B a b a góra", Výrazem jeho ušlechtilého a upímného cítní vlasteneckého jsou básn posvcené otci n. Ozývá se v nich jednak stesk za uplynulou slavnou minulostí, jednak tísnivý nepokoj o. budoucnost Polsky. Mezi nejlepší básn vlastenecké patí: „Do ojczyzny", „Matka-obywatelka", „Do Zgody" a j. Jak silné byla vyvinuta u Kniažnina stránka citová, o tom svdí jeho tragický osud poslední rozdlení Polska tak mocn ho dojalo, že úpln zešílel. Poesie Karpinského a Kniažninova byla dobe známa v ecbách a stala se vzorem eským básníkm doby obrozenské, zejména Puchmajerovi a jeho škole. i
:
Mezi šlechetnými horliteli,\ kteí usilovali o záchranu hynoucí pední místo zaujímá Stanislav Staszyc (1755 1820). Vzd-
—
vlasti,
na universitách nmeckých a francouzských, cestami po Evrop nabyl širokého rozhledu a vdomostí v cizin získaných snažil se užíti ve prospch milované vlasti. Ježto dráha politická nebyla mu jako synovi mšanského rodu pístupná, odhodlal se vlasti
lával
se
své sloužiti
pérem
a napsal
dv
významná
díla politická
„Uwagi
nad žyciem Jana Zamoyskiego" (1785) a „Przestrogí dla Po ski" (1790); první složeno bylo ti léta ped zahájením 1
tyletého snmu, druhé za jeho trvání. Není pochyby, že jeho moudré a prospšné návrhy reformní, v obou spisech obsažené, siln psobily na jednání a úady památného snmu tyletého. Ovahy Staszycovy vrcholily v tchto návrzích: zíditi království ddiné, veškerou moc zákonodárnou výkonnou sviti stálému snmu, který by rozhodoval vtšinou hlas, spravedliv rozvrhnouti i
dan
úadm
na všecky stavy, pipustiti stav mstský k vyšším zástupce jeho do snmu, konen -- což nejvíce váží uvolniti sedláky z poddanství a dáti jim pdu v ddiné držení. Byl to po dlouhé dob v Polsku první hlas, který se ozval ve prospch utištného lidu selského; proto bývá pvodce jeho nazýván patriarchou polské demokracie. a
—
240
Hugo Ko\vzdlaný, dbal však více praktických stránek reformy, kterou si pedstavoval ve form mén demokratické. Názory své ukládal nejdíve v „Listech anovyložil v znamenitém spise n y m a" (178á) a systematicky je S návrhy Staszycoyými po
\§taj
(1750-1812),
politik
mnohé
stránce souhlasil
všestrann
„Prawo polityczne národu polskiego"
(170D),
v
nmž
podal úplný a ucelený program politické reformy v Polsku. Ústava / 3. kvtna zakládá se vtším dílem na zásadách od nho hlásaných a svdí o jeho politickém dmyslu. Spisy Kollqtajovy jsou po form velice dokonalé; zdobí je logická pesnost, obratná dialektika, uhlazený styl, živá barvitost ei, takže autor jejich se adí tnezi nejlepší stylisty polské XVI 1. vku. Nemalou zásluhu zjednal si Koíígtaj svou inností v komisi školské (komisya edukacyjna); bylo to svého druhu první ministerstvo osvty, jehož péí vypracován byl po zrušení ádu jesuitského nový plán uební a zreformováno veškeré vyuování od nejnižších škol do nejvyšších podle osvícenských zásad pedagogických. Zásluhou Kollatajovou bylo jmenovit zreformování akademie krakovské, z níž odstranil dotavadní ztrnulou scholastiku a pizpsobil ji potebám nové doby. Podobn zreorganisována byla akademie vileská a upraveno vedle náboženství, stední školství, v i
1
nmž
i
eí, i
geografie, matematiky a nauk pírodních zavedeno právm, rolnictví, zahradnictví, mictví a hygien.
historie a
vyuování
Dokonale zízené školství bylo Polákm po rozdlení mocnou baštou vzdlání a podporou národního sebevdomí. i
2.
Doba po rozdlení Polska
V první dob po rozdlení Poláci kladli nejvtší nadje do pokroku francouzské revoluce; mnoho Polák bojechtivých vysthovalo se do Francie a Itálie, kde utvoili legie polské, jež bojovaly pod prapory republiky francouzské. V jejich domovin zstávalo však vše pi starém. Nové nadje na obnovu Polsky rozkvetly za Napoleona I., který r. 1807 utvoil z polských provincií Prusku odatých velkovévodství varšavské s ústavou a administrací podle vzoru francouzského a po vítzné válce s Rakouskem pipojil k nmu ješt Hali a Krakovsko. Bhem války rusko-francouzskj r. 1812 mlo býti veejn prohlášeno obnovení království polského, ale nezdarem výpravy Napoleonovy na Rus k tomu nedošlo. Na ,kongresu vídeském r. 1815 rozdlení Polska /novu schváleno za podmínek pro Poláky celkem výhodnjších nežli r. 1795. Kongresovému království polskému car Áleksandr dal dosti liberální ústavu, jejíž návrhy vypracovali zástupci Poláka, Czartoryski, Ostrowski, Zamoyski, Matuszew icz a j. Vláda ruská v první dob starala se o povznesení zem, zakládány nové školy, r. SI 7 universita vt Varšav, pracováno o zvelebení orbv, prmyslu a obchodu. Ale 1
241
Rusku, tak i v království polském zavanul ke konci vlády Aleksandrovy mrazivý duch tuhé reakce, který byl kulturním snahám nepízniv. V Prusku byl aspo s poátku zachován jazyk polský v úadech, námstkem v Poznasku jmenován kníže Radziwití, ale brzy se tyto píznivé pomry zmnily, jazyk polský vytlaován z úadu ze škol, na úady dosazováni pouze Nmci, pomalu, ale jist pipravována úplná germanisace kraj polských. V rakouské Halii provedeny mnohé prospšné reformy politické, spoleenské, školské atd. s tendencí germanisaní a centralive vestickou, pi emž národnost polská utiskována ve školách ejném život. Na universitách ve Lvov a v Krakov a na všech jazykem vyuovacím byla latina a nmina. školách stedních V Krakov teprve od r. 1817 zaal se zase vzmáhati živel polský.
jako v
i
i
Veliké pevraty historické nezstaly bez vlivu na literární inzaala upadat. Ale netrvalo to dlouho. Brzy ozvaly se hlasy vyzývající k nové kulturní a literární práci, v níž spatována jediná pravá cesta k lepší budoucnosti. Slova, jež r. 1803 psal T. Czacki, editel gymnasia v Krzemieci, slavnému leksikografu Lindeovi „Nad Dniestrem i nad Dnieprem, nad Džwina. i Wisla, wszyscy vvoaja Przez nauki žy bedziemy", slova tato tlumoí obecnou tehdy náladu! nost. Spisovatelé se odmleli, literatura
:
:
vrn
stedisky Polák byla Varzaložené „Towarzystwo Przyjacióí studiu domácí historie, etnografie a literatury. Podle vzoru uené spolenosti varšavské zizovány podobné naukové jednoty jinde. Nejdéle se udrželo krakovské „Towarzystwo Naukowe", pozdji v Akademii Umiejet-
Hlavními kulturními
a
literárními
Varšav Nauk" vnovalo zvláštní péi
šava
a
Vilno.
Ve
i
zmnné
nošci.
Ve Viln tamní akademie, povýšená r. 1803 na universitu, péí kurátora Adama Czartoryského znamenit rozkvetla a mohla se honosit profesory vynikajících schopností, jako byl klasický filolog matematik a Gottfrid Groddeck a dva bratí Šniadetí: Jan astronom, Jií chemik a fysiolog. Universit sven byl dozor nade všemi školami na Litv, Volyni, Podolí a Ukrajin a školy tyto peliv spravované staly se vzorem pi organisaci jiných škol v Rusku.
—
—
Prese všecky pevraty historické a politické nezmnil se podstatn dotavadní smr literatury, jsa utvrzován skvlou tradicí doby pedchozí. z Vliv francouzského klasicismu trval stále, zejména bylo až úzkostliv dbáno o formální dokonalost a pesné zachovávání pravidel podle poetiky pseudoklasické. Vliv francouzský nebyl však jedinený; vedle nho zaína'y vnikati do poesie polské nové smry z literatury anglické a nmecké, které se už vymanily z nadvlády klasicismu francouzského. Tím i
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury. 16
242 byla znenáhla pipravována
skonil
\
pda
pro nový pevrat
literární,
který
ítzsh ím romantismu.
V obsahu nastala hlavn ta zmna, že zesíleny byly oba živly, náboženský a národn vlastenecký, které se již v dob pedchozí zaaly v poesii vzmáhati. Souviselo to s tragickým osudem Polska, kdy bylo potebí udržovati sebevdomí národní a posilovati víru v lepší budoucnost. Tehdy po prvé rozdlila se poesie polská ve dva proudy e m g r a n a domác í. :
i
í
Po rozdlení Polska vytvoily se za hranicemi legie polské, jejichž úelem bylo pipravovati pdu pro nový boj za svlobodu národa. V prostedí legionist vznikaly písn a básn asové, které sálajíce nadšeným citem vlasteneckým, byly výrazem nadjí a tužeb legionist; mezi nimi byla také známá píse „Jeszcze Polska nie zgtneta", složená r. 1797 od Jos. Wybického v Paíži. Za nejvýraznjší pedstavitele poesie legionist, šíené v pepisech a z vtší ásti ztracené, pokládá se Cypryan Godcbski, typ vojákabásníka, pozdji plukovníka ve vojšt Napoleonoiv. Ve svých básních vlasteneckých opvoval iny legion polských, rozncuje své krajany k inorodému vlastenectví a k novým bojm za svobodu otiny. Básn jeho „Wiersz do legionów polskich", „Do samego siebie", „Sen" a j. výmluvn svdí o hloubce citu a síle výrazu, jež spolu s pelivou formou jsou 0'zdobou jeho poesie.
pd
Vlastní proud literární rozvíjel se. ovšem na domácí. V Pulawách, sídle kníž. Czartoryského, které byly v prvních letech po rozdlení Polska hlavním ohniskem kulturního života a útoištm dávných tradic polských, zrodil se hluboce náboženský a vlastenecký smr, který je podstatným znakem poesie porozborovó.
upímn
Ovzduší putawské psobilo pedevším na básnickou innost Jana Pavla Woroniczc (1757 — 1829), knze a básníka v jedné osob, jenž jsa pln horoucí víry v Boha a národ, snažil se hol vlastenecký utšovati vírou v nejvyšší spravedlnost. V jeho poesii se ozval onei vštecký hlas o slavné budoucnosti polského národa, který se potom asto* opakoval u romantik domácích a vyvrcholil v mesianismu polském. Bohaté museum v Pufawách, v síni zvané svatyní Sibyly, kde se chovaly vzácné památky národopisné a historické, nadchlo Woronicze k historické básni „$\v i a. t v n a Sybilli", v níž byly zobrazeny vážnjší události z djin Polska. Minulost svého národa básník nadšen idealisoval, vidl jen její svtlé stránky, chyby a viny zahaloval. Báse svou ukonil útchy plnou vštbou, že národ jeho z pohromy, která ho stihla, vyjde znovuzrozen jako fénix a sláva jeho zastse vzkísí, nebo „Trója zahynula, aby zrodila". Velý" zapal vlastenecký a hluboký bol nad neštstím národa dodává básni z\
po prvé
i
ím
i
(
243 ního posvcení; pednostmi umleckými nevyniká, toliko nkterá
pkná
místa jsou
a vzletná.
Za svého pobytu ve Varšav Woronicz pojal plán sestaviti sborník zpv „P iešnioksigg polsk i", obsahující básn polských básník, bývalých i nynjších, v nichž bv se zrcadlily náboženské, mravní a historické ideály polského národa. K tomu cíli do B o g a", nejliepší svou báse, vyznaující se složil vroucím citem, básnickým vzletem a uhlazenou formou. Rozjímaje v ní o osudu polského národa, nemže se ubrániti poznání, že stihl Polsko boží trest za spáchané viny vlastní: „Wi?c gdy nie možesz (Bože) kara bez przyczyny, los nasz byc musi plodem wlasnej winy". Do „Piešnioksiegu" pipravoval ješt adu básní historických, z nichž zbyly zlomky nebo pouhé nártky, jako „Assar-
„Hymn
ck i". „Assarmot" opvoval pi š 1 vod Slovan (Sarmat) od pravnuka Semova Sarmata i Assarmota. Báse „Lech" líila založení Hnzdna od Lecha a první poátky íše polské. Pedmtem „Sejmu wišlického" byl Kazimír Veliký a
m ot", „Lech', „Sejm w
i
Pi nedostatku pramen básník opíral obsah svých o fantastické domysly a etymologické híky; pi tom nedovedl výtvory své fantasie odíti vzletnou a plastickou formou. Jediné vznešený, nábožensko-vlastenecký a prorocký tón, odpovípolského národa, je básni jeho zvláštní dající tehdejší nálad okrasou. jeho
vláda.
zpv
Mezi nejvlivnjší spisovatele na po. XIX. st. náležel Julian (1758 1841), vrný druh Košciuszkv, jehož istý charakter, pevná vle a pracovní síla zasluhuje plného obdivu. Vychován byl v ovzduší klasicismu francouzského a psal v jeho duchu bajky, ódy a dramata. Cestami po Itálii, Francii a Anglii a zvlášt delším pobytem v Americe rozšíil svj literární obzor a projevil vzácnou vnímavost pro nové proudy a smry. Vedle francouzského klasicismu oblíbil si zvlášt poesii anglickou, o emž nejlépe svdí jeho „Dumy" (1789), lyricko-epické básn, vzniklé vzdláním baladických látek anglických nebo obdobných motiv domácích. Podle anglických balad složeny dumy „Alonzo Helena", „Zima", „Edvvin Aniela" (srv. Goldsmitha „Edwin and Angelin"), „Zakonnik" (srv. Percy „The friar of orders Grey"), „Cie Eweliny" (Percy „Margarets ghost", „Mary and swect William") a j. Pi vzdlání jich nedovedl se však Niemcewicz v stylu a ve form vymaniti ješt z manýry francouzského klasicismu. Na vývoj balady v poesii polské mly nemalý vliv; sám Mickiewicz piznal „Nie napisal bym ballad, gdyby nie bylo Karpiskiego Niemcevvicza".
Ursyn Niemcewicz
—
:
i
i
:
i
Od dum
baladických teba rozlišovati dumy s látkami historicna p. o Zofkiewském, St. Potockém a j.; dumy tyto tvoí pechod k sbírce „Špiewy historyczne" (1816), nej-
kými,
244 populárnjšímu
dílu
vem o
a
Piastovi
V
Niemcewiczovu.
ad
poínajíc
básní,
zp-
koníc zpvem o pohbu Josefa Poniatowského,
básník opvuje osobnosti v djinách polských proslulé nebo vážnjší události djinné. Po každém zpvu následuje výklad v próze,
objasující tekst a zárove spojující jednotlivé zpvy v souvislý Vlastenecký obsah tchto zpv, prosycených láskou básníkovou k slavné minulosti národní, a zpvná forma jejich zpsobily, že se obecn rozšíily a s nadšením byly zpívány, posilujíce v tžkých dobách sebevdomí národní. Vnikly do Ruska, kde si je zvlášt Ryljev oblíbil. celek.
i
Všestranností a plodností žádný ze souasných spisovatel nevyrovnal se Niemcewiczovi. Psal mnoho a rychle, obohacoval svými plody lyriku a epiku, psal dramata, povídky, spisy historické a mnoho pekládal (z Voltaira, Popea a j.). Psobení jeho na mladší generaci spisovatelskou bylo pronikavé. Zaslouženou chválu vzdal mu Mickievvicz takto: ,,í jméno mže vzbuditi v srdci mladého polského básníka živjší cit úcty a podivení nad jméno Juliana Niemcevvicze! Jeho písn daly nám nejranji pocítit vdky poesie; jsou to naše nejstarší známosti básnické, v jeho Obraze ctili jsme rysy muže, který se povahou talentem stal z nejelnjších ozdob své epochy a který již za života byl kanonisován na Parnase". i
Na
ml
od Niemcewicze, jenž smysl pro jiné literární francouzské, skupina souasných básník pevn tímala prapor klasicismu. Tito klasikové úzkostliv šetili všech pravidel poetiky pseudoklasické, nahrazujíce jimi asto nedostatek básnického vzletu a skuteného nadšení. V ele jejich stál Kajetán Kozmian (1771 1856), básník slavnostních ód a píležitostných hymen, v nichž bylo více ozdobné rétoriky nežli pravé poesie. Ani popisná báse ,,Z e m a podle s t vv o p o s k i e" Vergiliových Georgik, ani národn í epopej „Stefan C z a r n i e c k i" v manýe pseudoklasické se mu nezdaily. Jiný klasik Ludvík Osiski (1775 1838) vydal sbírku básní ,,Z b ó r z a b a vv e k wierszem", formáln sice uhlazených, ale vnitn suchých a rozdíl
i
vlivy než
písní
—
i
1
i
—
i
mdlých. Více nadání projevil Frant. Wqiyk (1785—1862), duch samostatn kritický. Skládal nadšené ódy vlastenecké a nejvíce se proslavil popisnou básní „Okolice Krakowa", obsahující pknou kra jinom albu a povzbuzující vzpomínky historické. 3.
Drama a zábavná
próza.
dramatická, ze všech obor literárních nejvíce zav druhé polovici XVIII. st. zaala se rázem vzmáhat a zvelebovat. Rozvoj její podporován byl jeJnak založením veejného divadla ve Varšav r. 1765, jednak psobením literatury francouzské,, v níž drama bohat rozkvetlo. Literatura
nedbaná,
245 Vystoupil první skuten povolaný dramatik Františ?k Bohomolec "(1720— 1784). Divadelní kusy zaal nejdíve psáti z povinnosti své jako uitel rétoriky a poadatel divadla studentského v jesuitské koleji varšavské. Vzorem byl mu Molire, jehož komedie pedlával nebo skládal v jeho stylu hry nové, pimené potebám divadla školského. V komposici jejich byl znan omezován zákazem, platným pro divadlo jesuitské, neuvádti na jevišt postavy ženské a intriky milostné. Piaristé byli v té píin volnjší, dovolovali
i
role
ženské, hráli je
ovšem
jinoši.
V
plné síle projevilo se nadání Bohomoloovo, když zaal psáti pro veejné divadlo ve Varšav. Osvojiv si techniku komedií francouzských, složil nkolik psobivých veseloher, v nichž stavl na odiv pedsudky a zaostalost tehdejší šlechty a vkládal do nich své z k asmlé tendence reformní. První z nich pedvádí obmezeného šlechtice Staruszkievvicze, který 1 e n d a r z a"
„Maížestvo
z kalendáe a snáe, za lidi pokládá polskou šlechtu, cizozemc nenávidí a p.
svou moudrost váží šlechtu,
a to
jen
„Pan Dobry" Bohomolec zastává se sedlák šlechty, v satie „Staruszka m 1 o d a" na odiv medii
tolik©!
V
ko-
proti
útiskm
staví
smšný
typ staré koketky, která se chce vdávat. Také ostatní veselohry, jako „M arnotrawc a", „Ceremonian t", ,,P j a c y", „W d oa", namíeny jsou proti vadám souasné spolenosti polské. Nejsou to ani komedie situaní, ani charakterní, spíše jen mravoliné, komika jejich je dosti drsná a obhroublá; v rozvoji veselohry polské mají dležitý význam jako první šastné pokusy lokalisovati je na domácí a zachycovati v nich souasné mravy spoleenské. i
w
pd
Píkladu Bohomolcova následovali etní spisovatelé, mezi nimi a Ignác Krasicki. Adam Czartoryski pobytu v cizin praktickou znalost umní divadelního a napsal nkolik komedií, jako „Panna na w y dali i u" (se zajímavou pedmluvou o dramat polském), „Kawa",
zvlášt
Adam
zjednal
si
za
Czartoryski
svého
,,M niejszy koncept niž przysíug a", „G r a c z", „B žni?ta". Opírají se o motivy cizí, a to nejen o francouzské, než o anglické, a jsou velmi obratn sestaveny. Ignác Krasicki vydržoval si ve své residenci v Heilsbergu domácí divadlo, pro nž napsal nkolik komedií v stylu molirovském, jako „Státy sta", „Lgarz", „Solen izant", „K r osi e nk a", „F rarit", „M<>drzec". Nepikládal jim sám zvláštní ceny, vydávaje je pode jménem svého tajemníka M. Movvinského. Jsou v nich zachyceny 1
i
i
zajímavé rysy ist polské, což v motivech jednotvárné a dramatického naptí.
jsou
je
jejich
v
dji
hlavní rozvleklé
pedností; jinak bez
silnjšího
Po Bohomolci dlouho se nevyskytl dramatický talent, který by byl popohnal kupedu vývoj dramatu polského. Teprve od roku
246 kdy bylo vystavno národní divadlo ve Varša\, pomry Pro divadlo zaalo psáti mnoho spisovatel, z nichž první místo náleží Františku Zablockému (1754 1821). Žil njaký as na dvoe Adama Czartoryského, potom byl jmenován úedníkem pi komisi edukaní. innost spisovatelskou zahájil drobnými 177
(
se
),
zlepšily.
—
verši
:
ódami,
selankami,
básnmi
píležitostnými
a
satirickými.
Vliv Czartoryského a pátelský styk s herci uvedly ho na pole dramatické; stal se hlavním spisovatelem dramat pro divadlo varšav-
Po tetím rozdlení Polska odcestoval do íma, vystudoval tam theologii a jmenován byl od Czartoryského proboštem v Koské.
sko voli. Zabíocki napsal pes šedesát kusu divadelních, veršem prózou, nejvíce v 1. 1779 v díle jeho jsou zahrnuty opery 1781 komické, hry fantastické, nejhojnji pak komedie. Zvláštní invencí nevynikal, opíraje se ve svých skladbách o pedlohy francouzské a nmecké, ml však neobyejnou schopnost osvojovat si cizí motivy, vzdlávat je zpsobem zcela originálním a promítat je na domácí pdu se vší dobovou a místní barvitostí. Dokladem muže býti nejpopulárnjší komedie Zablockého „Fircyk w zalot ach" (Švihák na záletech), v níž se líí, jak lehkomyslný svták, prohráv své jmní ve Varšav, pijede na ves a uchází se o ruku mladé a bohaté vdovy Podstoliny a jak ji konen získá; látkov opírá se o komedii francouzskou „Le petit-maitre amoureux" od Romagnésiho, avšak dj charaktery jsou tak živ a pizpsobeny domácím, že iní dojem kusu úpln originálního. Také v jiných veselohrách s fabulí odjinud pevzatou, jako na p. „Balamut m o d n y" („Le chevalier a la mode" od Dancourta), „Doktor u b e s k i" („Crispin médicin" od Hauteroche), „Z ab ob on nik" („Le superstitieux" od Romagnésiho) a j., je plno typ zachycených z domácího prostedí. Originální není ani oblíbená komedie „Sarmatyzm" s látkou ze skuteného života. Sarmatismem pívrženci reformy v XVIII. st. nazývali souhrn vad drobné šlechty polské za saských, zvlášt nedostatek vzdlanosti a uhlazenosti, pýchu rodovou, sklon k sváa rozepím, zálibu v pitkách a hodech. Osnovou dje v komedii „Sarmatyzm" je práv spor dvou záhonkových šlechtic, Guronose a Žugoty, o kousek pozemku; spor koní se smírn satkem dtí znepátelených soused. Zevnjší roucho veseloher Zablockého je úhledné, dialog živý, istá a jadrná, verš hladký i
—
;
i
vrn
pomrm
1
1
as
rm
e
a plynný.
R. 1783 ujal se ízení národního divadla ve Varšav Vojtech Boguslawski (1757— 1829) a zjednal si nesmírné zásluhy o jeho rozkvt. Díve obecenstvo polské, zvlášt vyšší a zámožnj&i tídy, nevážily si polského divadla a radji chodily na pedstavení vlašské
opery; tento pedsudek Hogusíavvski pekonal a dovedl svým pertoárem /ískat vyšlí vrstvy obecenstva pro divadlo polské, i
re/.i
L
247 jeho režie vychováno bylo nové pokolení dovedných herc, kteí pozdji vynikali svým umním. Jako editel divadla se zdarem i psobil nejen ve Varšav, než ve Lvov, Viln, Orodn atd. Proto mu právem písluší estný název otce a zakladatele polského divadla. Jako spisovatel dramatický podobá se Zabíockému; byl rovnž tak plodný a v invenci málo samostatný. Vtšina jeho kus jsou peklady nebo zpracování dramat francouzských (Molire, Diderot), nmeckých (Kotzebue) a anglických (Sheridan, Shakespeare). Z pvodních dramat jeho nejvtší úspch mla veseloGorale", živý hra se zpvy „Cud czyli Krakowiacy obrázek ze života vesnického s postavami reáln kreslenými, s barvitým líením mrav, obyej, tanc a zpvu národních. Osnova dje rozvíjí se takto: Stach, syn chalupníkuv, a Baša, dcera mlynáova, vzájemn se milují. Macecha Baáina, jíž se Stach také vdát za horala Brynduse. líbí, bráni však satku a chce Bašu Bryndus pijde s horaly na námluvy, je však odmítnut; z pomsty horalé zajmou Krakovjákum stádo. Krakovjáci je honí a pomocí studenta Bardose, který horaly postraší elektrickými dráty, dostanou své stádo. Bardos donutí pak macechu, aby svolila k satku Baši se Stachem. Pro hojné narážky na souasný stav politický, které pi pedstavení vyvolávaly boui potlesku, hra byla po trojím provozování zakázána. Menší cenu mají jiné kusy Boguslawského, jako píležitostná hra „Spazmy modne", melodrama „Izkahar" a komická opera „Hermini a czyli s hudbou i
i
Amazonk i". Spisovatel v jiných oborech proslulý, Julian Niemcewicz piln Nejvtší úspch mla dramatickou. také literaturu jeho veselohra „Povvrót p o s i a" (1790), první pokus o komedii politickou v literatue polské. Látka její byla asová a ostí její namíeno bylo proti straníkm starošlechtickým, kteí se v dob
vzdlával
snmu tyletého vzpírali prospšným reformám pospoleenským. Piléhavá charakteristika osob, ušlechtilá tendence a oste zahrocený konflikt mezi stranou starošlechtickou a pokrokovou dodávaly veselohe Niemcewiczov mimoádného významu, takže bývá nazývána kvtem komedie polské XVI stol. Jiné veselohry jeho nevyrovnaly se svou hodnotou literární památného litickým
a
I
„Povvrótu posla". Bylo v nich mnoho vlastenecké tendence, ale málo dramatické síly. V komedii „Samolub" prudce útoeno na sobectví v souasné spolenosti a v kuse „Pan Nowina" na odiv stavna soudobá mánie opiiti se po Francouzích. Jako v komediích Niemcewicz stavl na praný vady a nedostatky spoleenské, tak zase v tragediích a vážných dramatech pedvádl výjevy ze slavné minulosti, oživuje je narážkami na soudobé pomry, aby posiloval národní vdomí a lásku k otin. Jeho tragedie „W 1 a d y s 1 a w pod Warn a.", „Z b g n e w" a dramatické obrazy „Kazimierz e k i", „J a d vv g a" jsou zajímavé více i
i
W
i
1
i
248 svou
látkou
historickou
a
vlasteneckou
tendencí
nežli
provede-
ním umleckým.
Poet spisovatel dramatických, kteí obstarávali repertoár domácí, stále vzrstal. Nebylo významnjšího spisovatele, který by byl své síly nezkoušel také na poli dramatickém. Píkladu Zablockého a Czartoryského následoval Frant. Kniaénin, sloiživ tragedie s látkou klasickou „T h e m i s t o k' 1 e s" a „H e k t o r", komedie se zpvy „Matka Spartanka" a „Cyganie u a n-
tém
dv dv
dramatických selanek. Nejlepší jsou „Cyganie**, pedvádjící živý obrázek ze života vesnického lidu a cikán. Bez úspchu zkoušel své síly v dramat sentimentální idylik Frant. Karpiríski, složiv tragedii „Juditu", veselohru „Czynsz" a operu „A 1cesta". Teorii dramata dobe ovládal Frant. W^žylc, znal básníky a estetiky nmecké, vytýkal vady teorii pseudoklasické a vážil si Shakespeara, avšak v praksi psal své tragedie „Glinski", „Barbora Radziwiííown a", „B o e s i a w Š m i a \ y" a j. podle francouzských vzor a na uritá themata politicko-morální; pi vší pravidelné komposici scházela jim dramatická síla a básnický vzlet. Ze všech dramatik tehdejších, podléhajících francouzskému vkusu, nejvíce schopnosti dramatické prokázal Alois Felishi, proslavený autor národní hymny „Bože cos Polské/'; jeho historická tragedie „Barbara Radziwillownaje nejcennjší prací, složenou v stylu dramatiky pseudoklasické. Mistrnou komposicí dje, živými efektními výjevy, vytíbenou formou, jadrným dialogem a plynným veršem pevyšuje všecky souasné tragedie historické. verši a stylu polském Feliriski mnoho uvažoval a názory své budowie uložil v zajímavé rozprav „O wierszowaniu czyli wiersza polskiego o poetach polskich". kolik
1
O
i
V zábavné próze dotavadní povídka romanticko-rytíská vystídána byla tendenní povídkou mravolinou. První zaátek uinil Ignác Krasicki. Povídka jeho „Mikolaja D o š w a di
czyskiego przypadki"
(1776)
má
tento
obsah.
Mladý
panic Došwiadczyski, nabyv doma povrchního módního vychování francouzského, njaký as doma lenoší, potom odcestuje do Paíže, upadne tam do dluh a ped viteli uprchne. Po mnohém
bloudní dostane pozná
vyleno. Opustiv nými zkušenostmi
na vzdálený ostrov, obydlený Nipuany, a zízení státní a spoleenské, které je zevrubn ostrov zakusí mnoho dobrodružství a s hoj-
se
jejich ideální
se dom, zane nový pracovitý jsou vlastn zastoupeny ti rozmanité
vrátiv
V „Došwiadczyském"
život.
smry
povídkové. První ást má reální pozadí a podává pravdivý a psobivou satirou zabarvený obraz mravních a spoleenských pov Polsku. Druhá ást, líící ideální obraz života Nipuanú, pipomíná utopické pedstavy anglických a francouzských romanopisc o ideálním zízení spoleenském. Konen tetí ást pimyká se
mr
.
249 k obvyklým povídkám dobrodružným. Povídka Krasického, akoliv ásti její mají nestejnou hodnotu literární, velice se líbila a byla hojn napodobena. Jednotný celek tvoí druhá práce Krasického „Pan Podstoli". Je to spíše pouný traktát než zábavná povídka; není v ní vlastn dje, celek skládá se z rozhovor o nejrozmanitjších vcech, avšak tyto rozhovory týkají se vesms ve škole, palivých otázek souasných, jako vychování dtí doma statká k podvzdlání žen, šíení osvty uprosted lidu, daným, kesan k židm a p. Vedle ideální postavy pana Podžen, vrn podle skustolího vystupuje v ní ada osob, muž tenosti kreslených, takže celá povídka podává pkný kulturnhistorický obrázek zemanské Polsky v XVIII. stol. Mla znaný vliv na obecenstvo a vyvolala zase adu podobných prací. i
pomr
i
Ojedinlým zjevem v rozvoji polské beletrie je básník-legíonista Cypryan Godebski. Látku k své povídce „Grenadyer filozof" vážil z bezprostední zkušenosti, ze svých píhod válených, výrazn v ní zachytil duševní nastrojení legionist; novinkou byly také
pkné
popisy pírody, jimiž protkal své vypravování.
ím
dál tím silnjší byl vliv souasného románu evropského na beletrii polskou. Anna Móstowská z RadziwiW psala povídky, jež pipomínají hrzostrašnou romantiku starých zámk, jak ji v Anglii pstoval Walpole a paní Radcliffová. V povídkách Marie Wiirtemberské, Lad. Kropiského a Felixe Bernatowicze jsou zetelné stopy Rousseauovy ,,Nové Heloisy" a Goethova „Werthera".
oborech tak v zábavné próze Niemcewicz a vytvoil povídku spoleenskou a histopovídka „Dwaj Si eci echo \v e" podává ve form memoár poutavý obraz životních názor a obanských povinností dvou pokolení, dda Václava, šlechtice z poi. XVIII. stol., a vnuka Stanislava, odchovance nové doby. Kontrast mezi obma typy J e s yt vystižen a cílem jeho je ukázati, jak spolenost polská pokroila v pojímání povinností obanských a vlasteneckých. Povídek s tendencí spoleenskou vyrojilo se poitom mnoho. Niemcewicze zejm následovala Klementina z Taskich Hoffmannová v povídkách „Listy E ž b e t v R z e c z y c k e j" a ,,D z e n n k Jako
v
jiných
i
pd
stanul na pevnjší rickou. První jeho
i
1
Franciszki K
r
a s
Jinou povídkou
i
n
„L
e
i
s j
k
b
i
i
i
i
e j"
a
i
S
i
o
r
a" Niemcewicz zahájil
sociálních povídek ze života židovského. ské otázce umožnily mu pravdiv vylíiti
Dkladné
studie
01
adu židov-
pomry u žid a názorn pedvésti kontrast mezi starovrci (chasydy) a židy pokrokovými, kteí se pizpsobili novjší civilisaci. Od Niemcewicze je konen také první pokus o povídku historickou podle vzoru Waltera Scotta. V povídce „Jan z T?czyna", k níž vybral látku ze slavné doby JagieMonské, nedostihl sice dokonalosti svého vzoru, peplniv dj archeologickými a historickými podrobnostmi, nicmén
—
250
tená
Od
práce jeho novinkou a u mla úspch. povídky historické šíily se v hojné míe.
byla
doby
té
Przevvrót umyslovvy w Polscie w. XVIII. Krak.Betcikowski: O narodowym charakterze zastugach liter, z czasów St. Augusta (Ze stud. nad liter. pol. 1886). Eug. Baliski: wplywach zewHQtrznych na literatue okresu StaniIg. Chrzanowski: slawowskiego (Sprawozd. gimn. Podgórzu 1910). Poezya za ezasow Stan. Augusta (Ozieje lit. pi?k. I., 2S6 d.) J. Kallenbach: Poezya w 1. 1800—1863 (ibd. 334 d.). P. Chmielowski: A. Naruszewicz jako poeta (Narusz. wybór poezyj. W. 18S2). A. Belcikowski: A. Narusz. jako poeta (Ze stud. n. lit. pol.). Ig. Chrzanowski: O satyrach Narusz. (PamiQt. lit. 1, 1902.). Týž: Z dziejóvv satyry polskiej XVIII. \v. W. 1909. dziela. W. 1879. W. Nehring: J. I. Kraszevvski: Krasicki. Zycie P. Chmielowski: CharaktePoezye Kras. (Stud. liter. Pozn. 1884). rystyka Kras. (Stud. szkice I., 1886). J. Tretiak: O satyrach Kras. (Szkice lit. 1896). Týž: Ig. Kras. (Bibl. War. 1901; Pami?t. liter. I.).
Smoleski:
[W.
Peterb.
1801
—
.
A.
O
—
—
—
w
—
S.
(Pam. 1911).
liter.
K. Krak. 1913).
7,
1908).
—
w
W.
—
— —
i
Pszon: Reminiscencye
—
—
—
i
—
—
i
Monachomachii
Folkierski:
i
Wojnie Chocim. Krasic.
Krasicki
M. Górski: Studya nad bajkami
i
W.
Lafontaine Bibl.
Krasic.
(Pisma literaekie.
—
L. Siemienski: St. Trembecki (Portréty lit. III. 1868). J. Tretiak: .Vlickiewicz a Trembecki (Szkice lit. I.). A. Bern: St. Trembecki (Stud. i szkice lit. W. 1904). M. Szyjkowski: St. Tremb. (Bibl. W. 1912). T. Sinko: Polski Antilukrecyusz (Rozpr. Ak. Lim. 41). E. Woroniecki: St. Trembecki jako slowianofil (Bibl. W. 1913). K.
—
—
—
—
Wiakowski: St. Tremb. na w Tarnopolu 1914).
tle
wspótczesnej epoki (Sprawozd. gymn.
W. Przyborowski: T. K. Wegierski W. Korotynski: Wegierski (Tygod.
— I.
(Tygod. wielkopol. Pozn. 1871). A. Bern: pówsz. W. 1887). Šmielsze bíyski humoru sat. w liter, staropol. (Stud. szkice lit.). M. Szyjkowski: W^gier Organy. (Przewod. nauk. Lw. 1917.) A. Belcikowski: F. KarpisJti (Ze stud. n. lit. pol.). K. Górski: Karpiski w I. 1771—1780 (Pam. liter. 3, 1904). W. Zosel: Sielanki Karp. (B. W. 1911). F. K. Górski: F. Karpiski (Pisma lit.). Suryn: F. D. Kniážnin (Tygod. illustr. 11, 1881). W. Jánkou ski: Kniažnin (Pam. lit. 3, 1904). T. Korzon: Staszic jako historyozof (Kwart. hist. 1887). M. Straszewski: Filozofia spoleezna Staszica (Przewod. nauk. 1911). lit. I. Chrzanowski: Rod ludzki Staszyca jako wytwór filoz. wieku oswiec. (Arch. kom. do badania historvi filozofii w Polsce I., 1). Ig. Chrza uowski: H. KoUataj. Kr. 1912."— St. Zaleski: H. Koltataj. Kr. 1912. Br. Chlebowski: H. Kotíataj (B. W. 1912). W. Tokarz: Ostainie lata H. Kolíat. (viz Pamiet lit. 11, 1912). -- Wiek XIX. 1.
—
—
—
i
—
—
—
—
—
—
i
—
—
—
- W. Ortowski: DoL. Finkel: O piešni legionów. Lw. 1894, 1901'. tychezasowe badania nad powstaniem piesni legionów (B. W. 1913). M. Smolarski: Poezya Legionów. Kr. 1912. L. Siemieski: J. P. Woronicz (Portréty lit. IV., 1875). K. Jarecki: Idee historyozofiezne Wor. a mesyanizm polski (Pam. lit. 3, 1904). [Podrobnjší bibliogr. viz Wiek XIX. 1.] St. A. J. Czartoryski: Zywot J. U. Niemcewicza. Pozn. 1860. Mowmski: O bajkách J. U. Niemc. (Bibl. War. 1888). W. Bruchnalski: Mickiewicz-Niemcewicz (Pam. lit. 2, 1003). Br. Czarnik: Spor literacki o Jana z T^czyna (Pam. lit. 4, >05). /.iK. Wojciechowski gadnienia spoleezne w powiešci pol. w wieku XVIII, w poez. \I\. w 1906). [Úplnou bibliogr. viz Wiek XIX. l.|
—
—
—
1
—
(
:
i
1
I
251
—
L. Siemieríski: K. Kožmian (Potr. lit. 3, 1865). K. Wojciechowski: K. Kožmian. Žycie dzieía (Rocz. Tow. Przyj. n. poznán. 23, 1895). T. Orabowski: Osiski owczesna krvtyka lit. Krak. 1901. Z Zapafa: F. W^žyk. Kr. 1898. A. Bekikowski: Pierwszy sceniczny pisarz polski F. Bohomolec (Ze stud. nad lit. pol.). St. Peplowski: U kolebki teatru. Lw. 1894. W. Strusiski: Komedye F. Boh. stosunku do teatru wlos. i franc. (Pam. lit .4, 1905). P. Chmielowski: Nasza liter. dram. I. 1898. A. Betcikowski: F. Zabfocki (Ze stud. 1886). M. Gawalevvicz: autorze Fircyka \v zalotach (Tyg. illustr. 1890). E. Bieder: Komedye F. Zábl. na tle epoki (Spraw. gimn. Bochni 1906-7). B. Kielski: wpíywie Moliera na rozwój komedyi pol. Kr. 1906. L. Bernacíki; Zródía niektórych komedyi F. Žabí. (Pam. lit. 1907; srov. ibd. 1911). St. Peplowski: Teatr Bogusíavvskiego. Lw. 1896. Eug. Kucharski: Bogusl. Cud czyli Krakovviacy Gorale (Pam. lit. 1914; viz ibd. 1912). i
—
i
— —
— —
w
— —
O
— —
w
O
—
—
i
—
—
Tomkowicz: Barbara RadziwiiJvvna u historykcW, w rzeczywistosci w poezyi (Przegl. pol. 1875). W. Hahn: Poezya dramatycza w epoce przedrozbiorowej (Dzieje lit. pi?k. II.). St. Tarnowski: Dramat pseudoklasyczny (ibd.). M. Szyjkowski: Dzieje nowožytnej tragedji polskiej. Typ pseudoklasyczny. Krak. 1920. M. Szvjkowski: Dzieje komedji St.
—
i
—
polskiej Br.
\v zarysie.
II.).
K.
—
—
Kr. 1921.
Gubrynowicz: Powieš do polowy XVIII. st. (Dzieje lit. pi?k. Wojciechowski: Powies od r. 1776 (ibd.). Podrobní bibliografie je uvedena v Hist. liter, polskiej od R^
—
Piláta.
HLAVA
II.
Písemnictví ruské.
Poátky nové
1.
literatury.
Díve než mohla
filosofie a literatura francouzská v Rusku koeny, bylo potebí pipraviti k tomu náležit pdu. Pípravnou tuto práci vykonal Petr Veliký (1689 1725), který podle pípadných slov Puškinových Rusku „prorazil okno do Evropy". Jasné paprsky kultury západoevropské vnikaly na Rus už ped panováním Petrovým a mnohé prospšné reformy byly tam podle vzoru západního zavedeny už díve, ale s rozmyslem, energickv a dsledn zaal je uskuteovati teprve Petr
.zapustiti
hlubší
—
Veliký.
Oelem jeho dalekosáhlých reform bylo petvoiti Ruskoi podle západoevropského vzoru a uvésti tam takovou civilisaci, jakou car poznal na svých cestách po Evrop. Pée jeho smovala ovšem v první k tomu cíli, aby se na Rusi zakotvila taková vzdlanost, které bylo zapotebí k povznesení hmotné síly íše. Vychovati lidi schopné k rozmanitým oborm veejné služby, vojenské civilní, bylo hlavní snahou reformátorovou.
ad
i
Za tou píinou peoval pedevším o rozvoj školství ve íši. Vedle duchovních škol, jež byly zizovány pi archijerejských domech v diecesích a ureny byly pro výchovu duchovenstva, zakládány byly školy odborné: námoní, inženýrské, dlostelecké a p., v provinciích pak školy potáské. V posledních
•své
mlo tém
letech panování Petrova
každé gubernské
msto
školu
svtskou (potáskou) a duchovní. Obyvatelstvo neuvítalo' však tyto školy pízniv, naopak asto bylo teba násiln pro ne opatovati
uovalo
žáky.
Školy
se v nich
pro státní službu. Petr upraviv nižší vysoké ústavy vdecké ;
Petra
za
mly
hlavn takovým
ráz
úpln
pedmtm,
profesionální; jichž bylo
vy-
potebí
odborné školství, pojal plán zíditi také vyuovací, akademii a universitu. V té píin mnoho se radil s Leibnizem a Christ. Wolfem, s nimi/ bvl v pátelském spojení. Po dlouhém uvažováni vypracoval koa
a
253-
nen
samostatný návrh vysokého ústavu, který by nejlépe odpopotebám Ruska. Ostav tento ml se skládati z academie vd, jejímž úkolem bylo pstovati vdy a umní, z university, kde by lenové akademie pednášeli, a z gymnasia, v nmž by mladí uenci pipravovali mládež k studiu universitnímu. Akademie otevena byla teprve po jeho smrti r. 1726 a obsazena hlavn nmeckými uenci; akademické gymnasium oteveno téhož roku, vídal kulturním
universita teprve
r.
1747.
Jiným prostedkem povznésti vzdlání v zemi byla Petrovi kniha. Vida tžkopádnost církevního písma pro vdecké a školské úely, dal upraviti nový tvar písma t. . graždanku a užívání písma církevn-slovanského obmezil na vci církevní. Nedostatek! domácích knih snažil se nahraditi peklady z cizích jazyk. Pekládalo se sice už díve, ale zcela náhodn, beze všeho výbru. Za Petra bylo však pekládání provádno systematicky, ve shod s požadavky praktického života. Pekládány byly nejvíce spisy o !vojenství a námonictví, o matematice a rozmanitých oborech techhistorické, geografické, politické, právnické, i knihy o umní a mytologii. V potu peklad byk> nemálo dl encyklopedických s širokým obsahem. V otázkách literárních nebyl Petr vbec straníkem úzce praktických názor; zetel jeho byl obrácen k zájmm historickým, filosofickým a humanitním. Kdežto ped Petrem pekládáno bylo hlavn z latiny a z ásti z polštiny, za Petra pekládaly se spisy nmecké, francouzské,
nických,
ano
i
ale
díla
i
i
holandské, vlašské atd. Ve vyhledávání vhodných pekladatel byl car neúnavný. Nejastji se obracel na leny moskevské duchovní akademie, na kancelá zahraniních vcí, pozdji na synod; mimo to poiziovány peklady v Kijev a Novgorod, ano i za hranicemi. Je na p. známo, že r. 1715 Petr psal svému dvrníku ve Vídni, aby opatil „Leksikon universalis" nmeckého a anglického vydání a knihu o právnictví, potom aby zajel do Prahy a tam s uiteli v jesuitských školách vyjednal, aby jmenované knihy peložili do slovanské ei. „A ponvadž nkteré výrazy jejich tak psal car neshodují se s naším slovanským jazykem, proto mžeme k nim
—
—
poslati nkolik ruských lidí, kteí znají latinsky a lépe mohou neshodná slova naším jazykem objasniti." Osobní úast Petrova v literárním ruchu tehdejším jeví se též založením „Vdomostí" r. 1703, prvních ruských novin. Car byl horlivým jejich spolupracovníkem a dal posílati do nich píspvky. Úspch „Vdomostí" v Rusku neodpovídal však jeho nadjím; v 1. 1717 8 noviny sotva živoily a toliko vlivem a osobní pomocí Petrovou mohly se udržeti. byla literatura za doby Petrovy proniknuta novým duchem a obsahem, ale po form trvala ješt z vtší ásti v tradicích doby pedchozí. Je to zejmé zejména v poesii. Skládány byly
— Vcn
254
díve panegyrické básn a ódy, oslavující rozmanité slavdvorské a vítzné triumfy válené, jako ódy na vítzství u Poltavy, na píjezd nevsty carevice Aleksje, na návrat Petrv z druhé cesty zahraniní, na mír se Švédy a p. Krom básní svtských skládány byly zase hojné básn obsahu náboženského a satiry na souasné pomry. Nevhodné prosodie sylabické užívalo se jako díve. Novinkou byla jediné lyrika erotická, vzniklá psobením vzor ukrajinských a polských. Zájem o písn milostné jako
již
nosti
názor na ženu, jemnjších a nžnjších, provanutých duchem západoevropským. Jakožto význané vlastnosti stviu v této poesii vytýkají se: sylabický rozmr, (mnohdy ponkud pizvukovaný, asté užívání polské a ukrajinské milostné a básnické frazeologie, vedle toho hojný poiet obrat z církevní souvisel zajisté se vznikem nových
slovanštiny a tžkých, strojených výraz a slov knižních, bez nichž bylo tžko obejíti prvním skladatelm básní, pokoušejícím se srovnat nové názory a city se starou literární formou. K tomu se pojilo asté užívání cizích slov, což je píznané pro literární obrat ze školního klasicismu. dikci doby Petrovy vbec, jakož próza mla celkem podobný ráz jako v dob pedchozí, byla však rozmanitjší. Vedle bžných rytíských a dobrodružných povídek a sentimentáln mravouných historií dostala se do rukou také již význanjší díla evropské beletrie, jako Fénelonv „Telemach", spisy Milionový, Erasma Rotterdamského, Popeovy a p. Pekládalo se podle pedloh nmeckých, francouzských, anglických, italských a po'ských. Vyskytly se i pokusy o samostatnjší práce beletristické; o nkolika povídkách možno totiž pedpokládati, že je skládali autoi domácí. Mají obyejn tuto osnovu. Ruský námoník, dvoan nebo kupec zamiluje se za hranicemi do njaké spanilé dívky (princezny), trpí pro svou lásku a píše milostné se
i
Zábavná
tená
Po rozmanitých pekážkách
verše.
a
dobrodružstvích
bu
šastn
se
pedmtem své lásky nebo tragicky hyne. Toho druhu je „H storie o ruském námoníku Vasiliovi Kariotském a pekrásné královn Iraklii florentské zem", „Historie o Aleksandrovi, ruském dvoan ínu a „Historie o ruském kupci Janovi a pekrásné dívce Eleonor e u Formáln vyznaují se zálibou vkládati do vypravospojí
s
i-
,
.
vání verše nebo prózu, rytmicky upravenou. Zvláštní pee vnována byla divadlu. Petr Vel. vrííiv se jemuž ze své první cesty, pojal plán zíditi veejné divadlo, pikládal dležitý význam kulturní. Z nedostatku domácích hercu dal povolati do Moskvy nmeckou spolenost divadelní z Gdaská za ízení Jana Kunsta, pro niž bylo vystavno devné divadlo na námstí u samého Kremlu, v se na konci r. 1702 zaalo hráti nmecky. Aby vychováni byli pro ruská pedstaveni schopní herci, založena byla podle rozkazu carova dramatická škola, kterou ídil Kunst. Po jeho smrti (r. 1704) ujal s t iieiii
nmž
-
255
vdivadla
i
dramatické školy Otto
Fíirst,
povoláním
nhož
zlatník, za
konala se sice nmecká a ruská škola znan hry pedstavení, ale ím dál tím ideji. Když pak se r. 1707 carský dvr pesthoval do Petrohradu, divadelní budova v Moskv byla snesena. Dekorace a kostumy pevezeny do Preobraženska, kde i
poklesly;
nejmladší sestra carova Natalja Aleksjevna, nadšená ctitelka dipeovala o domácí divadlo. Také carevna vdova Praskovja Feodorovna vydržovala pkné domácí divadlo na svém sídle Izmajlov v Moskv. Krom toho poádali divadelní pedstavení žáci duchovní akademie a posluchai chirurgického ústavu. Natalja Aleksjevna pesídlivši se do Petrohradu, ujala se se hrálo jen rusky; divadlo toto tam znovu ízení divadla, v bylo všeobecn pístupné a bezplatné. Pozdji chtl car sám zbuvadla,
nmž
dovati v Petrohrad velké veejné divadlo, pístupné širokému zahraniní herce, zekruhu divák, a pomýšlel získati pro jména také Cechy, ale pražský agent kladl takové podmínky, že jednání s ním nevedlo k cíli. Dramatické hry zstaly tedy obmezeny na divadla domácí (dvorní) a školská. Ostatn obecenstvo kroim kruh dvorských divadelním hrám nepálo a jen znenáhla zvykalo zábavám tohoto druhu. Repertoár, jejž pstoval Kunst a Fúrst, byl pevzat ze soudobé nmecké literatury dramatické, která tehdy nestála vysoko. Nmetí dramatikové této doby ídili se cizími pedlohami, jež upravovali; hlavn dbali o to, aby vyvolali silný dojem, proto libovali si jednak v krvavých scénách, jednak v hrubých vtipech. Na repertoáru ruského divadla byly vedle jiných tyto donhry: „Scipion Afrikán" (Sofonisba), ,,Komedija o doin-Jan
n
i
pimen
i
Alojzija, suPede", „estnyj izmnnik ili Frideriko fon-Poplej pruga jego", „Komedija o Aleksandr makedonskom", „Princ PikelGjering" a p. Vyskytují se peklady nkterých komedií Molierových: ,,Poroda Gerkulesova" (Amfitryon), ,,0 doklor bitom" i
i
(Médecin malgré Iui), „Dragyja smjanija" (Précieuses ridicules). Divadlo Natalji Aleksjevny vážilo z repertoáru her školských nebo upravovány dramaticky známé povídky o Griseld, Meluzin, Petrovi, Zlatých-Klíích, o Baiiaamovi a Joasafovi a j. Ve školách oblíbeny byly alegorické hry, v nichž se cs'avova'y vážnjší iny panovníkovy. Mezi jednotlivými akty vážných her odehrávaly se komické výstupy (intermedie), jichž se asto užívalo jako satir na lidi starého rázu a protivníky reform Petrových. Aby Rusové na vlastní oi poznali civilisaci západní, Petr organisoval cestování na západ; nkteí z tchto cestovatel vylíili dojmy, jichž v cizin nabyli, ve zvláštních denících. Význané místo mezi nimi zaujímá deník Petra Andrejevie Tolstého, úastníka výpravy ruských lidí za hranice r. 1097, aby poznali zpsob námoní plavby. Tolstoj navštívil Polsko, Moravu, Víde a Itálii a poutavým zpsobem popsal svou cestu. Podobný cestopisný
256 hr. Matvjev, muž velice vzdlaný, který byl r. 1705 do Francie, aby tam ujednal obchodní smlouvu s Ludvíkem XIV. Reformní snažení Petrovo vyvolalo živý zájem o rozmanité otázky veejného a soukromého života a povzbudilo mnohé spisovatele, aby se vážn zabývali ešením takových otázek. Význané místo mezi nimi zaujímá Ivan Posoškov (1652—1726), samorostlý myslitel z prostedí selského, který ve svém politicko-eklojnomickém traktátu „O skudosti bogatstv", napsaném okolo r. 1724, ale tiskem nevydaném, zabýval se otázkou všestranné pemny Ruska a stanovil zdravý program pro reformy ve všech oborech veejného života. Spisovatel tu dovozoval, že se bohatství zem a íše nezakládá na vnjším lesku dvora, vyšší aristokracie a úednictva, nýbrž na všeobecném blahobytu, spravedlivých zákonech, na zbožnosti a mravnosti každého jednotlivce celé spolenosti. Názory jeho nebyly, jak se zdá, vlál po chuti, nebo autor jejich zemel ve vyšetovací vazb v pev-
deník poslán
složil
i
i
„Zavšanije
Petropavlovské. Jiný jeho spis oteee" obsahuje výsledky životní zkušenosti, pozorování a úvah autorových a týká se všech možných forem života rodinného a nosti
s
k o
j
spoleenského.
Ueností a širokým rozhledem nad Posoškova vynikal Vasilij Tatišev (1686—1750), autor „Historie rossijské" a oddaný pívrženec reform Petrových. Historie jeho je prvním pokusem sebrati v uritý systém spoustu historického a etnografického materiá'u, ocenili jej kriticky a na základ jeho vy4 líiti minulost Ruska do po. XVII. st. Jako stoupenec pokrokových a osvtových ideál ukázal se nejen v historii ruské, než SJikiti
v „Razgovoru o p o l'z nauk uiliš" a ve spise „Duchovnaja"; v obou tchto spisech ešil rozmanité otázky i
i
osvty, náboženství, mravnosti a obanských povinností v duchu pokroku a liberálních zásad. Politicky byly zabarveny také duchovní dvou pedních
národní
lovka
ei
kazatel doby Petrovy: Stefana Javorského, klonícího se ke katolictví, a Feofana Prokopovie, jenž se tak jako< Petr Vel. spíše blížil protestantství. Stefan Javorskij (1658 1722), odchovanec kijevské akademie a jesuitských škol zahraniních, s poátku byl nadšeným obdivovatelem cara Petra, jehož píze si získal svými emi duchovními, které okouzlovaly obsahem, živou eí, pekrásnou dikcí a píjemným pednesem. Car doufaje, že v najde horlivého hlasatele a podprce svých reform, jmenoval ho zástupcem patriarchy. Když však Petr o své újm zaal dsledn
—
nm
reformovati pomry církevní, vzbudilo to nevoli Javorského, který obdivovatele Petrova se stal pímým odprcem jeho reform. Hlavním spisem Javorského byl bohoslo\ ecko-polemický traktát v r y", namíený jednak proti protestantství, jednak
z
„Kame
257 duchu a smru reformní innosti Petrovy a vydaný teprve ironie osudu, že Javorskij jmepo smrti autorov. Byla to nován byl prvním presidentem synodu, církevní instituce, kterou Petr utvoil podle vzoru protestantského. Druhý znamenitý eník 1736), úspšn tpodporoval a kazatel, Feofan Prokopovi (1681 reformní dílo Petrovo. Prokopovi, rodem z Kijeva, vystudoval tamní kolej, nabyl dalšího vzdlání v theologii a filosofii v Polcestoval po Itálii, Švýcarsku a Rakousku a po sku a v svém návratu do vlasti jmenován, byl uitelem poesie, potom -reproti
tém
—
ím,
bohosloví na akademii kijevské. Tehdy poetiky „De arte poetica libri tes", založenou na spisech Julia Scaligera a jesuity Jakuba Pontana, ale v nkterých partiích dosti originální, na p. v theorii dramata, kterou opel o pseudoklasické drama francouzské. Sám napsal tradále
toriky,
latinsky
složil
filosofie
a
píruku
gedokomedii „Vladimír slavenorossijskich stran knjaz po velitel", která byla r. 1705 sehrána v kijevské akademii. Drama, složené po zpsobu školských her jesuitských, je zajímavé svou tendencí, znázorujíc ideový zápas pokroku s tmástvím, nového poádku státního s obmezenými pedstaviteli církevní moci. Skládaje svou hru Prokopovi ml na mysli obdobný boj cara duchovenstvem nepejícím jeho opravám církevním a s vyšším stejn hrubým a nevzdlaným, jako byli v jeho he pohanští žreci Žerivol, Kurojad a Piar. R. 1716 povolán byl Prokopovi do Petrohradu, kde se stal rádcem a panovníkem Petrovým ve vcech církevn-administrativních. Ve svých duchovních eech poínal i
spíše jako publicista než kazatel; kázání jeho byla zejmou obranou reform Petrových, mnohdy ovšem také smlou kritikou jejich. Car si ho velice vážil a svil mu sestavení „Duchovního reglamentu", sborníku církevn-právních naízení, jimiž se upravovaly církevní pomry na Rusi v duchu nových zásad. si
Anny Ivanovny (1730 rozmohla se znovu reakce, která na as zastavila dotavadní pokrok v rozvoji duševním. Všechny volnjší projevy ducha byly písn kontrolovány a censura tisku piostena. Západní civilisace ješt se nevžila; stavu nižších se vbec nedotkla a stavy vyšší pijímaly vtším dílem jen zevnjší píznaky evropeismu. Tento zjev pímo vyzýval k satie. Jako satirický spisovatel vystoupil kníže Antioch Dmitrijevi Kantemir (1709 1744). V Londýn a v Paíži, kde dlel jako vyPo
až
smrti cara Petra, zvlášt za panování
1740)
a jejího
milce
Birona,
—
poznal literaturu anglickou, francouzskou a staroklasickou a zjednal si široký rozhled. Pomry v Rusku dráždily ho k satirickým básním, v nichž tepal protivníky vzdlání a pokroku lehkomyslné pedstavitele pavzdlanosti, kteí si osvojili pouze zevnjší lesk evropeismu. Dorážel na jiné nemravy své doby, na pokrytecké pobožnústkásrví, hejskovství, rozmailost, zisku-
slanec,
i
i
i
Dr.
J.
Máchal: Slovanské literatury.
17
258 a p. Formáln opíral se o satiry Horaciidvy, Juvenalovv a Boileauovy, ale obsah vážil z živého pozorování ruské spolenosti a ruských pomru. Krom satir skládal ohlasy žalm, básn milostné, bájkv a epigramy. Nedokonen zstal jeho epos o Petru Velikém. Na literární práci nedíval se jako na osobní zálibu, nýbrž pokládal ji za obanskou povinnost. Satiry jeho kolovaly v pepisech censura nedovolila je vytisknouti; tiskem vyšel francouzský a n-
chtivost
mecký peklad díve
nežli originál ruský.
Pro vývoj domácí poesie nebyla bez významu spisovatelská innost V a si l i je Kirilovie Trejakovskélw (1703 1769), profesora latinského jazyka a ruského enictví v Akademii nauk. On první poznal nepimenost dotavadní sylabické prosodie ruské a místo ní doporuoval prosodii založenou na pízvuku. Vedlo ho k tomu studium národních písní ruských: „Všecku sílu tohoto nového veršovnictví vzal jsem z nejvnitrnjší pirozenosti, pimené našemu verši Poesie našeho prostého národa k tomu mne dovedla." Rovnž pimlouval se za užší spojení spisovné ei v próze s eí národní. Z oboru poetiky napsal nkolik lánk, opíraje se ve svých výkladech o zásady Horaciovy a Boileauovy. Básníky ruské povzbuzoval k samostatné tvoivosti slovy: „Vždycky se diviti cizímu umní a svých vlastních sil nezkoumati, je znamením nepsal vdomosti a lenosti." Sám byl sice také plodný básník duchovní a pochvalné ódy, milostné básn, poslání, bajky, elegie a složil tragedii „Deidamija" avšak verše jeho jsou hrozn tžkopádné, obrazy nejasné a strojené. ísti nebo deklamovati jeho verše bylo žertem ukládáno za trest.
—
.
.
.
—
S vládou
Alžbty Pet rovny a s ním
(1741
— 1762)
dostavil se zase vol-
ruch literární. Hnutí kulturního a literárního ujala se v této dob dorstající mládež nov zízených vyšších ústav vyuovacích akademické university, šlechtického korpusu a posléze university v Moskv, otevené r. 1755. Ježto knihy vydávané za Petra Vel. byly pro vtšinu tžko srozumitelné a málo se rozšíily, akademie mla podle rozkazu Alžbtina peovati hlavn o pekládání a tištní takových knih, v nichž by užitek a zábava sloueny byly s píslušným mravním nauením pro život. Vydavatelská innost v této dob tak vzrostla, že akademická tiskárna již nestaila a zízena byla vedle ní nová s pímým úelem tisknouti knihy pro lidovou zábavu. V ele literárního hnutí této doby stál spisovatel s nevšedním nadáním a širokým rozhledem, jemuž se dostalo estného názvu „otce ruské slovesnosti". Byl to Michail Vasiljevi l.omonosov (1711-1765), syn rybáv z gubernie archangelské. Pohánn jsa neukojitelnou touhou po vzdlání, opustil domov (se svolením otcovým, nikoliv proti jeho vli) a /a t/kých pouní hmotných studoval na slovansko-ecko-latinské akademii v MfOSkv.
njší
život
politický
i
ilejší
:
tená
259
Potom bvl pijat na universitu v Petrohrad, ale tam se nezdržel, Nmecka, kde na uninýbrž byl hned poslán od akademie do versitách v Marburku a Freiberku studoval pírodní vdy. Vrátivše po mnohých zkušenostech a dobrodružných píhodách do Petrohradu, pracoval úspšn pi akademii a posléze byl jmenován profesorem chemie na akademii. Hlavním oborem studií Lomonosovových byly vdy pírodní, fysika, chemie, astronomie, metallurgie; znamenaje však, že na Rusi teba klásti základy k nejrozmanitjším naukám, psal díla historická a filologická, nadšen se zabýval poesií a umním a na akademické universit a gymnasiu, jejichž organisace inn se úastnil, pednášel chemii, geografii, gramatiku a stylistiku. Vhodn o poznamenal Puškin, že byl pro Rusko jako celá universita. Jeho práce odborné z pírodních vd byly svého asu vysoko cenny a budily zájem pro otázky vdecké. Páním Lomonosovovým bylo, aby Rusové dokázali, že „ruská zem mže roditi vlastní Platony a bystré rozumy Newton". Pro další pokrok literatury nemén dležitá byla jeho díla gramatická a básnická. Trvalou zásluhu Lomonosov si zjednal reformou spisovného knig cerkovnych jazyka, jejíž zásady vyložil v studii „O knižní byl jazyk církevn-slov rossijskom jazyk u Dotavadní vanský, který se sice asem pizpsobil do jisté míry živé ruské, nicmén byl pro široké obecenstvo tžko srozumitelný. Vedle nho utvoil se zvláštní prostý a pochopitelný sloh písemný, jehož se užívalo pro jednací listiny. Vládní kanceláe z Moskvy musilv totiž mluviti jazykem obecn srozumitelným a užívaly k tomu cíli zvláštní ei kanceláské, vytvoené na základ náeí moskevského. Tento prostý a srozumitelný sloh rnohl se státi spisovným jazykem pro celou Rus, avšak vláda církevní slovanštiny byla tak mocná, že nebylo možno rázem ji vytlaiti. Proto Lomonosov pestal pouze na tom, že uvedl církevn-slovanskou a živou ruskou v uritý pomr, rozeznávaje trojí literární sloh: Vyr
i
nm
poz
eí
.
ei
e
e
soký,
skládající
slovanštin
se
hlavn
ze
slov
a
výraz spolených
církevní
e
jehož základem byla živá ruská s pimeným výbrem výraz církevn-slovanských; nízký, odpovídající isté prostonárodní. Vysokým slohem mly býti skládány epopeje, ódy a slavnostní próza; sloh stední uren byl pro tragedie, satiry, elegie, memoáry a p.; toliko v komediích, epigramech, písních a obyejných listech mohlo se užívati nízkého slohu, t. j. isté ruské. Reformou touto dlouho se ídili spisovatelé ruští, teprve pozdji za Karamzina byla církevní slovanština úpln vytlaena ze spisovného jazyka. a
ruštin;
stední,
ei
ei
Lomonosov ve své ruské mluvnici ,,R o tika" (r. 1755) po prvé uritji stanovil
s s
i
j
sk
a
j
a
mezi
grama-
církevní slovanštinou a ruštinou, opravil prosodická pravidla Trejakovského a stal se zakladatelem nové prosodie ruské, která se všeobecn rozdíl
260 Jako básník proslul nejvíce V lyrice. Hlavníiu druhem jeha byly ódy, skládané podle vzoru souasných ód nmeckých estného názvu ,, ruského a francouzských; dostalo se mu za Pindara". Nejlepší jsou jeho duchovní ódy, složené ve Vznešeném stylu biblickém; lahodná dikce protkána je v nich pknými obrazy z církevního slohu. Procítné jsou také jeho ohlasy žalmu. Náboženský cit Lomonosovv byl upímný, velý, oduševnný obse divem nad krásou pírody a jejími velkolepými zjevy. mu daily ódy píležitostné; jsou nucené a tžkopádné. Spíše s nadšením fysika než básníka složil delší didaktickou báse „Polovu o užitku skla". Básnicky chladné, djem slání k a povahokresbou mdlé jsou jeho tragedie „Tamira i S e m" a jež skládal na žádost svého píznivce hr. Su, valova. Vrstevníkm nejvíce se líbil v jeho básních ist ruský duch, který z nich vanul, dále jadrný a zvuný jazyk, hladký ai lahodný verš. Kdežto vše, co se psalo ped ;Lom|0(nosovem, bylo pístupno jen malému kroužku tená, básn jeho šíily, se již mezi širší kruh obecenstva ruského. ujala.
lyriky
n
Mén
'
Sva
1
„Demofon
i
1
prkopnické byly také jeho názory o pomru vdy lánku „Souhlas pírodní vdy s náboženstvím". Mimo jiné tu vykládá: „Pravda a víra jsou dv pestrý, dcery jednoho všemohoucího roditele Tvrce dal po-
Nové
a
a náboženství, jež vysvtlil v
.
.
.
dv
kolení lidskému knihy: v jedné ukázal mu svou vznešenost, v druhé svou vli. První je tento viditelný svt, stvoený od Nho, aby lovk obdivuje se jeho nesmírnosti, kráse a harmonii, uznal
—
Písmo všemohoucnost boží podle míry svého chápání; druhá je v nmž je ukázána Stvoitelova blahovle k našemu spasení. Pi knihách prorok a apoštol jsou nám církevní uitelé tlumoníky a vykladai; v knize stvoeného, viditelného svta tutéž
sv.,
službu konají fysikové, matematikové, astronomoivé a jiní vykladai innosti boží v pírod. Nebyl by rozumný matematik, který by chtl kružítkem miti vli boží; a práv takový byl by uitef bohosloví, který by si umínil podle žalím uiti astronomii nebo chemii... Píroda je jakýsi druh evangelia, které bez pestáni oznamuje moc Tvrcovu, jeho moudrost a vznešenost. Nejen nebesa, než adra zemská hlásají slávu boí ." i
O
rozvoj
.
ruského
divadla
v této
dob
.
nejvíce
se
zasloužil
Alcksamlr Petrovi Sumarokov (1718—1777), jehož jméno je nerozluné spiato s djinami ruské literatury dramatické. Ruský repertoár po smrti Petra Velikého ml své útoišt ve školách.
Pi dvoe
hradu povoláni z
znan
zavládla italští
psobením
opera a komedie. Do Petro nejdíve z Drážan, potom pímo
vlašská
herci,
vešla v oblibu opera, balet a improvidelarte. Drsné výjevy, hrubé vtipj a žerty otupily vkus obecenstva. Nmecká spolenost pí. Neuhenne,
Itálie,
sovaná
byli
jejichž
commedia
261
která pinášela ušlechtilý repertoár,
nemla úspchu
a
brzy 'opustila
Rusko. ilejší a rozmanitjší život divadelní rozproudil se za Alžbty Petrovny, veselé panovnice, která si divadlo horoucn zamilovala. Vedle italské opery a baletu hrála u dvora francouzská spolenost divadelní, která pinesla nový repertoár ze své vlasti. Nešeteno nákladu, aby hry byly co nejskvleji vypraveny. Sami cizinci, kteí v Paíži byli hrám pítomni, tvrdili, že takovou nádheru zídka lze vidti. však skvleji byly vypraveny italské opery a francouzská dramata, tím více u inteligence, zvlášt u mládeže, projevovala se touha po domácím, ruském divadle. Tehdy v šlechtickém korpuse utvoil se mezi kadety kroužek milovník ruské literatury, v jehož i
ím
ele
stáli
Sumarokov, Cheraskov a
j.,
kteí piln chodili
do
di-
vadla a oblíbili si poesii dramatickou. Ku konci r. 1749 za režie Sumarokova, který ped devíti lety skonil studije v korpuse, kadeti sehráli jeho tragedii „Chorev" s takovým úspchem, že byli nuceni opakovati ji v paláci ped dvorem a potom ješt astji v nové budov operní, kterou dala carevna vystavti. Byla to první .pvodní tragedie ruská, pijatá s opravdovým nadšením, a autor její byl veleben jako „ruský Racine'. V témž korpuse sehrány byly r. 1750 ješt tragedie Sumarokovovy „Hamlet", „Sinav Truvor", „Aristona" a komedie ,,udoviši" a „Pustaja ssora". Pi pedstavení „Sinava Truvora" za kulisami naslouchal syn kostromského kupce Fedor Vol kov, který byl hrou tak dojat, že si umínil zíditi divadlo ve svém psobišti Jaroslavi. Získav pro tento plán své bratry Grigoria a Gavrilu a nkolik známých syn kupeckých, cviil s nimi scény a hry, upravil ze skladišt útulné divadlo a pozval známé na pedstavení. Hry jeho velice se líbily a k podntu jeho vystavli Jaroslavci zvláštní divadlo pro tisíc osob, jehož duší byl Volkov. Zpráva o skvlých hrách v Jaroslavi donesla se do Petrohradu a Alžbta Petrovna dala Volkolva s jeho spoleností tam povolati. Nkolik spolenosti dáno bylo do šlechtického korpusu, aby nabyli uhlazenosti a vyššího vzdlání; díve již bylo tam za touž píinou posláno nkolik zpvák, kteí mli hráti v operách. Když se zdálo, že herci jsou dostaten vycvieni, Alžbta Petrovna vydala r. 1756 naízení o stálém ruském divadle a jmenovala Sumarokova editelem ruských her. Postavení jeho bylo dosti obtížné a nevdné, nebo na ruské divadlo vynakládalo se mnohem než na italské a francouzské, bylo nuceno sthovati se s místa na místo a obecenstvo samoi nevážilo si tak ruských her jako francouzského dramatu a italské opery. V téže dob zaalo se hráti rusky také v moskevské universit, kde Cheraskov ze student zídil divadelní spolenost, která hrála i
i
len
mén
pak
operním divadle. Divadlo v Moskv neudrželo se dlouho povoláni byli do Petrohradu. Sumarokov ídil ruské divadlo v Petrohrad šest let a horliv i
a lepší
v
herci
262 rozvoj. Dával pokyny hercm, uroval theorii peoval o repertoár a byl tvrcem nové školy dramaturg. Nemaje ped sebou dramatických pokusu ruských autoru, se
o jeho
staral
scénické
hry,
pseudoklasického dramatu francouzského, kterou obhajoval v kritických láncích. Sám napsal devt tragedií, dvanáct komedií a jedno drama. Tragedie jeho, z nichž nejvýznamnjší jsou: „Chore v", ,,S iosvojil
theorii
si
vykládal
a
nav
Tru
i
vor",
„Mstislav", zvlášt raktery, ano gediím jeho tiku,
z i
„Semira"
„Dmitrij
obsahují zejmé ohlasy Racina a Voltaira, z nichž jednotlivé
Samozvanec",
francouzských
z si
vybíral
dramacha-
situace,
umlecké možno tramísto umlecké komposice pevládá Po
verše.
stránce
mnoho vytýkati: v nich šablona, místo básnického vzletu retorinost a lichý pathos. Konflikt lásky a povinnosti tvoí hlavní djové osnov v. Osoby jeví se spíše jako symboly uritých vášní než jako živí lidé: mluví v dlouhých monolozích, picházejí a odcházejí beze vší vnitní nutnosti a p. dobovém a místním zabarvení dje nebo
pedmt
O
osob není ani stopy; osoby mají pouze varjažská nebo ruská jména, v ei, citech a názorech podobají se rekm z francouzských dramat. Nicmén tragedie Sumarokovovy, jimž oduševnná hra znamenitých herc tehdejších, Volkova, Dmitrevského, Trojepolské, dodávala psobivosti, mly svou nepochybnou cenu kulturní. Autor jejich oduševin jsa osvícenskými ideami XVIII. v., hlásal v nich vznešené ideály lidskosti a humanity, rozncoval lásku k obanským a osobním ctnostem, velebil estnost a práci pro 'Obecné blaho.
Komedie
Sumarokovovy
„
u d o v
i
š
i",
,,T
r
e s
01 1
i
n
i
u s",
„Opeku n", „L c h o m e c", „Pridannoje obmanom", „Rogonosec po voobraženiju" a podle zpráv vrstevi
j i
j.
ník nemly a
úspchu pro mdlý obsah, neurovnaný dj obyej a mrav. Vznikly z vtšího dílu vzdláním
zvláštního
líení cizích
nebo imitací komedií Molirových. Autor snažil se jim dodati domácího koloritu aspo tím, že v nich šlehal význané vady ruského života, jako pokrytectví, pleticháství, hejskovství a p., pi tom rád parodoval souasnou ruské šlechty, peplnnou cizími výrazy, sám pak s oblibou užíval národních písloví. Krom komedií psal vtipné satiry podle vzoru Boileauova, v nichž stavl na odiv nespravedlivost soudc, pýchu vznešených rod, povrivou, nevru, slepé následování ciziny a literární pedantism.
e
Jako spisovatel Sumarokov byl vbec velice plodný; psal Ješt Ódy a milostné verše, v próze vydával historické lánky, pojednání inravn-filosofická, filologická a kritická. V kritice se ídil zásadami pseudoklasické poetiky a zdrazoval istotu ei. Na své innosti spisovatelské nadmíru si zakládal; zvýšená -.11110Athenv Ifhosl jeho projevovala se frázemi: „Co kdysi vidly vidí Paíž, na bylo tam potebí velmi mnoho asu, toho se ti,
hájky,
i
263
mnou Sotva se tu v Rusku, Melpomeno, ihned dosplo dokonalosti! Já sám pemohl všecky obtíže, všecky nesnáze !" K svým pracím rád pipojoval poznámky tohoto druhu „V pt hodin rám> zaal, v devt skonil". Svým ostrým jazykem, prchlivou a výstední povahou zjednal si mnoho nepátel. V stáí upadl do dluhu a jsa viteli nelítostn pronásledován, oddal se pití a zemel v úplné opuštnosti. Rusko, rázem
dít
tvé
dostalo
!
narodilo,
:
Doba Kateiny
2.
II.
Od vylíených poátk
k všestrannjšímu rozvoji nová literuská dospla za Kateiny II. (1762—1796), „Semiramidy Severu", jak se jí íkalo. Za její vlády vliv francouzské literatury a filosofie zaal intensivnji psobit na politické, sociální a umlecké názor}' v Rusku. Kateina osobn vešla do styku s pedstaviteli osvícenské filosofie; dopisovala si s Voltairem, Diderotem, Alambertem, jejž zvala za vychovatele pro následníka trnu. Spisy francouzských encyklopedistú valem se pekládaly do ruštiny a nutily ruské lidi svobodn mysliti a usuzovati, podncujíce ratura
tém je
k samostatné
práci
a
spoleenskému sebevdomí.
Panovnice sama dychtiv pejímala osvícenské ideje francouzské filosofie a jevila opravdovou snahu provádt je v praksi. Fo její vli zízena byla zvláštní komise, která v duchu liberálních zásad osvícenských myslitel a politik mla sestaviti nový moderní zákoník pro ruskou íši. Akoliv komise tato, složená z rzných stavovských skupin, z nichž každá úporn hájila svých tídních zájm, nemla pímého výsledku, pece byly jednáním jejím vyvolány dležité otázky politicko-sociální, jež pecházely v obecenstvo. i
národní
Školství
šíeno.
bylo
za
její
vlády
zreorganisováno*
a
roz-
Kateina nadšena jsouc pedagogickými ideami osvícenské
a osvojivši si zásady anglického filosofa Locka, dala vypracovati nový systém školství, jehož provedení svila editeli Akademie Beckému. Místo škol profesionálního rázu, jako, bylo díve, vznikl) školy všeobecn vzdlávací a nestavovské: gubernské školy hlavní, újezdné a nkolik škol selských. Ve školách nemlo se jen uiti, nýbrž vychovávati. Prostedkem výchovy Kateina zamýšlela vytvoiti „nové pokolení lidské". Proto lichotníci íkali, že Petr Vel. stvoil v Rusku lidi, Kateina vložila do nich
literatury
-
i
duši.
Poslední léta její vlády ukázala však, že její nadšení pro nízory osvícenské bylo jen povrchní a diletantské. Zalekši se francouzské revoluce, zaala sama každé volnjší hnutí spoleenské ve své íši potlaovati. Nejinak se chovala vyšší spolenost ruská; dvoané a šlechta blýskali se v theorii liberálními zásai
264 osvícenství, znali bezmála z pamti Voltaira a Rousseaua, ve skutenosti utiskovali a vyssávali mužíky tak jako díve. Jakkoliv osvícenské ideje francouzských filosofu vydatní psobily na kulturní vývoj v Rusku, pece pro vzdlání a osvícení širších vrstev spoleenských dležitjší byl druhý proud, který ze ství. západní Evropy vnikal na Rus, Ueni svobodných zedná zaneseno bylo na Rus již za Anny jako na pouhou zábavu Ivanovny, ale tehdy se patilo na vyšších tíd. Na poátku let 60tých pilnuli k uení zedná zástupci studující mládeže v Petrohrad a v Moskv. Poutala je zvlášt ideová stránka uení zednáského, smující k mravnímu perodu lovka. Pedním zástupcem tohoto smru zednáství za Kateiny byl Nikolaj Ivanovic Novikov (1744 1818), muž vpravd šlechetný a lidumilný, jehož blahodárná innost zanechala hluboké stopy v šíení pravé osvty v Rusku.
dami ale
— svobodné zedná
n
—
Novikov vystoupil na veejnost nejdíve jako obratný
publi-
Vydávaje postupn satirické asopis)': „Trute u „Živopisec" a „Košelek". Ostrou satirou tepal v nich vady souasné spolenosti, jako nevdomost, pevrácený zpsob vychování, zvrhlé obyeje petrohradských šviháku a fiflen, lehkovrnost, vtroplašství a p., zárove zastával se prostého lidu a první v ruské literatue kreslil živé obrázky utrpení poddaného lidu selského. Vedle satirických asopis vydával historické publikace a žurnál ,,Utrennyj Svt", vnovaný otázkám mravnosti, sebepoznání a národní osvty. Rozluštní tchto otázek hledal v zednáství, k nmuž vele pilnul. Shromáždil kolem sebe neveliké sdružení mládeže a poal svou osvtovou innost založením dvou škol pro mšanstvo v Petrohrad. Vida pak, že Petrohrad není vhodným místem pro volný rozvoj filantropické innosti, odsthoval se do Moskvy, kde se seznámil s profesorem filosofie na universit Janem Schwarzem, oduševnným pívržencem idejního zednáství a obtavým pracovníkem v šíení pravé osvty a humanity. Kolem Novikova a Schwarze, jenž si zjednal mezi universitními posluchai horlivé pívržence, seskupili se mladí lidé stejného smýšlení a založili 1782 „Druž esko je r. je ob š est v o", jehož innost smovala k zušlechtní mrav a filantropii. Novikov, který ml cista,
,
ueno
od r. 1779 v Moskv v nájmu universitní knihtiskárnu, rozvinul vydavatelskou innost ve velkých rozmrech, tiskl asopisy a knihy, zídil si pravidelné spojení knihkupecké s venkovskými msty, rozesílal uebné knihy po školách a p. Knih od nho vydaných ita se na -140. Když r. 1787 nastal v Rusku hlad, Novikov zorganisoval
již
úspšnou
pomocnou
a nemálo pispl k ulevení hladu. innost jeho nebyla milá Katein, která jevila vbec nechu k svobodným zednám; zejména ji bylo proti mysli, že si Novikov svou ne/ištnou innosti zjednal ohromný vliv v obecenstvu. Jméno jeho jako 06vétového pracovníka stalo se
Avšak
innost
osvtová
a
lidumilná
265 Rusi a proniklo i za hranice. Akoliv se Nodokázati nic protizákonného, byl pece uvznn, vyšetován a odsouzen na 15 let do žaláe. Po tyech letech, když Kateina zemela, propuštn byl jako vetchý staec na svo-
známým po
celé
vikovu nemohlo
bodu.
V
spoleenského
rozvoji
sebevdomí má innost Noyikova
jeho kroužku dležitý význam; díve spolenost ruská ídila se úedním, od vlády pedepsaným programem, teprve jeho psobením vzbuzena byla aspo v úzkém kruhu spolenosti touha po sebeurení a snaha po svépomoci bez zetele k vládním instrukcím. Zásadv Novikovem hlásané nalezly úrodnou pdu v hlouku mláa
tém
vtšina spideže ruské, vyrstající tehdy v Moskv, takže sovatel ruských, kteí svou inností vynikli na po. XIX. stol., byli vychováni v tradicích pátelského kroužku Novikovova. Jak mlké a povrchní bylo nadšení Kateinino pro svobodomyslné uení francouzských filosof, výmluvn ukazuje osud Aleksandra Nikolajevie Radiševa (1749—1802), básníka, politického myslitele a filosofa. Radišev náležel kroužku mládeže, která byla r. 1766 od vlády poslána do Lipska, aby se tam Vzdlala v naukách právnických. Se vší horlivostí se tam ponoili do> studia spis Voltairových, Helvetiusových, Rousseauových, Mablyho a j. osvícenských filosof. Vrátiv se na Rus se širokým rozhledem západoevropským, Radišev vstoupil do státní služby a jako len spolenosti, zízené od Kateiny II. k pekládání vynikajících spis, peložil Mablyho „Observations sur rhistorie de laGrce". Svým svobodo-
myslným názorm
filosofickým a politickým dal plný výraz v životoa pítele Ušákova, kde oste vystoupil proti libovli vládní autokracie a velebil Angliany, že vyhnali ddiného panovníka a zvolili si jiného schopnjšího!. R. 1790 dal pise
svého lipského druha
pedchozí
po
vytisknouti
censue
policejní
svj památný
nmž
spis
podle iz Peterburga v Moskvu", v vzoru Sternova „Sentimental journey" z ásti líil své cestovní dojmy, z ásti podával filosofické a mravní úvahy a z ásti rtal výjevy z ruského života,- zejména hrzy a ukrutenství nevolnického práva. Pravdiv a živ kreslil obrázky, jak sedlák musí v nedli orat, ježto je nucen celý týden pracovat na panském, jak vrchnost celou vesnici s mužíky dává do nájmu jinému, který potom sedláky nelítostn vydírá, nebo jak pán mužíky prodává jako erné otrok)', jak panstvo svévoln dává selské synky odvádt na vojnu, zneužívá k své rozkoši selských dvat a žen a p. Vyliuje hrozné zjevy nevolnického práva, chtl pispti k jeho zrušení a ukazoval na prostedky, jak toho postupn docílit: jednak poinenáhlým uvolnním sedlák, jednak zrušením práv šlechtických. Kritika šlechetného horlitele za práva lidskosti týkala se i jiných nedostatk veejného života na Rusi, nepoádk v administraci, nespravedlnosti pi soudech, censury, která se „udlala kojnou rozumu,
„Pu t e
š e s
i
t
v
i
j
e
266 obrazotvornosti, všeho velkého a krásného". Ideálem jeho byla úplná rovnost obanská, proto navrhoval zrušení hodností dvorských a v alegorickém snu vylíil, jak Pravda zjevuje panovníku všecku ošemetnost a niemnost dvorských kruh, které maí šlechetné jeho úmysly a pod.
ostrovtipu,
Radiševuv vzbudil velikou pozornost, nebo v nm bylo a drazn vyteno, co nesmle tanulo tehdy na mysli pokrokových lidí. Za to Kateina II. byla jím velmi nemile dotena, nebo vyšel práv v dob, kdy revoluní hnutí francouzSpis
pímo povdno
ské dospívalo k vítzství a hnalo ji na cestu nejtužší reakce; proto prohlásila dílo Radiševovo za výplod buiský, rušící veejný pokoj a snižující povinnou úctu k vlád a úadm. Radišev odsouzen byl k trestu smrti a Kateina chtíc se jeviti velkodušnou a milostivou, pemnila trest v desítileté vyhnanství na dalekém severu Sibie. Po smrti Kateinin car Pavel udlil mu amnestii a Aleksandr I. uznávaje jeho schopnosti, povolal ho znovu do komise zákonodárné. Zdali ho dohnalo k sebevražd porušené zdraví nebo nové konflikty, které mu hrozily pro jehot svobodomyslnost, není známo. Spis jeho koloval hlavn v pepisech a zahraniních otiscích, teprve r. 1905 uspoádáno bylo pelivé vydání kritiku.
ruská v epoše kateinské vyvíjela se za mocného francouzské, která poskytovala spisovatelm vzory pro jednotlivé druhy básnické; nebyla však pouze echem francouzského pseudoklasicismu, nýbrž pojala do sebe již také hojné prvky národní. Zobrazovány byly rozmanité typy z prostedí domácího, vysmíváno se francouzomanii, vytýkány stinné stránky života západoevropského a objasovány píznané rysy ruské poivahy národní. Dále si všímáno národních písní, povstí a tradic a motivy jejich pejímány do umlé poesie ruské. Když pak se živly národní v literatue vzmohly, jevila se snaha obléci je také v novou životnjší formu, najíti pro pirozenjší a národnjší styl. Tak se pipravovala znenáhla pda pro novou svéráznou literaturu ruskou. Kateina II. ráda se stavla jako spisovatelka v popedí hnutí literárního. Z jejích spisu jedny vykládaly nové názory na vychování a druhé podávaly ukázky vhodného tení pro dti. Byly to rozmanité povídky a povsti, jako „S k a z k a o Chlore", „S k a z k a o F e v e j u a j.; mnohé z nich zakládal) se na národní tradici. Znamenajíc, jak divadlo mocn pusobí na výchovu lidí, psala etné komedie, historické kusv a komické opery. I 'el výchovný mly její satiry, v nich/ vtipn nliovány vady vyšší spolenosti petrohradské. Literární innost její pi všem diletantismu nebyla tuv \ ý/iiainu hlásajíc \e svých spisech ideje osvícenské filosofie, psobila tím na smýšleni vrstevník, zejména vyšší stav) píkladem jejím byly povzbuzeny všímati Literatura
vlivu
literatury
n
carevi
carevi
;
i
267
si
a ušlechtileji se baviti. Spisovatel pibývalo innost vzrstala ve všech oborech písemnictví.
literatury
rární
a lite-
Nejlepším lyrikem doby kateinské byl Gavrijil Romanovi Dcržavin (1743 1816), hlasatel a tlumoník kulturního snažení doby. Po obsahu možno v jeho poesii rozeznávati ódy duchovní, ódy opvující Kateinu II. a její okolí a ódy mravn-filosofické. Z ód duchovních pední místo zaujímá „B o g", svtoznámá óda, peložená do mnoha jazyku (esky od Kamarýta). Mezi ódami, opvujícími carevnu, soudobé reky a vnitní vnjší píbhy za její vlády, nejzajímavjší je „Felica"; názvem tím Deržavin rozuml Kateinu, narážeje na povídku její o carevici Chloroví, v níž Felica, dcera kirgizského chána, provází Chlora na jeho cest pro rži bez trní. V jiných ódách této skupiny oslavují se známé osobnosti z doby Kateininy, jako Potemkin, Repnin, Rumjancev a j. V ódách mravn-filosofických, na p. „Na s ást je", „Na znátn o s ", vyjádeny jsou autorovy etické a životní názory: zlaté stedoeští, mírné- užívání života, spokojený epikureism. ást básní Deržavinových má konen ráz anakreontický a kreslí pkné obrázky z ruské pírody a ruského života.
—
i
na poátku své innosti napodoboval Lomonosova, maje za vzor Horáce, anakreontiky, Ossiana a j., razil si
Deržavin ale brzy,
svou vlastní cestu. Poesii jeho charakterisuje pedevším volnost básnická, která ve svém rozmachu nedala se poutati obvyklými pravidly. On uvolnil rámec jednotlivých druh lyrických a vytvoil jakýsi smíšený druh poetický, v óda- nebyla v písném smyslu
nmž
ódou, poslání nebylo posláním a slavnostn nastrojená elegie pecházela brzy v adu obraz a popis, brzy v didaktiku nebo ostrovtipnou satiru. Po stránce formální byla to vada, ale v této rozmanitosti a volnosti bylo cosi živého, svžího, pirozeného. Dalším pokrokem bylo, že ódy a panegyrickou lyriku vbec zbavil nepirozené nabubelosti a rétoriky, jimiž dotud oplývaly. Podailo se mu v znané míe uvolniti ruskou poesii, sblížiti ji s životem a skuteností, vdechnouti život v mrtvé, cizí formy ruské lyriky. Básnická dikce nabyla u nho lehkosti a prostoty, k emuž nemálo pisplo, že si zaal všímati poesie prostonárodní. Smle odvrhl také jednotvárný rozmr ód, jejž uvedl do ruské poesie Lomonosov a jehož otrocky následovali jiní básníci. Rozmr v lyrice Deržavinov je neobyejn rozmanitý, mnohdy až píliš volný. Na konci svého života zvlášt si oblíbil poesii dramatickou, která tehdy zaala bujn rozkvítati, a napsal fantastickou operu „Dobry nj a" ze staroruského života, kde jsou vloženy písn, pipomínající ohlasy národní poesie. Rovnž jeboi delší baladická skladba „Car Dvica" založena je na národním podání. Význam jeho poesie ocenil Blinskij tmito slovy: „Poesie Deržavinova je v lepších svých výtvorech pekrásný památník pa-
268 nován
Kateinina;
i
neteba
litovati,
nebyl
že
básníkem-umlcem,
spíše diviti se jest záivým probleskm poesie a umleckosti, jimiž tak asto a tak jasn zaplane poesie tohoto mocného talentu .
Vidíme
v
nm
lesknoucí
Pseudoklasická
ervánek
epopej
našla
.
.
naší poesie."
pilného
vzdlavatele
v
Michailu
Matvjevii Cheraskovu (1733 — 1S07), který ml však více dobré vle a ušlechtilé snahy než skuteného nadání. V herojském epose „Rossiada" (12 objemných zpvu) opvoval dobytí Kázan od Ivana Hrozného, napodobuje v komposici a v kresb osob Iliadu, osvobozený Jerusalem a Henriadu. Alegorické narážky na ruskou pítomnost, nadšená oslava Ruska a skvlé líení vítzství nad vnjším nepítelem zamlouvaly se soudobým tenám v jeho básni nejvíce, zaež se mu dostalo od vrstevník lichotivého názvu „ruského Homera". Mnohem slabší byla druhá epopej „Vladimír" o 18 zpvích, v níž vylíeno poktní Vladimíra a vnitní jeho. Báse má zejmou tendenci didaktickou a zabarvena mystickými názory svobodného zednáství, jehož byl Cheraskov velým pívržencem. Jinak byl Cheraskov spisovatel neobyejn plodný a snaživý; skládal ódy, tragedie a inohry, bajky, povídky, vydával pouné asopisy atd. Literatue ruské prospl však více jako horlivý šiitel a podprce literárního snažení než svými spisy. Jeho dum v Moskv, kde byl kurátorem university, stal se vítaným stediskem, kde se scházeli tehdejší milovníci literatur)-, jako Majkov, Fonvizin, Bogdanovi, Deržavin a j. Epos žertovný uvedl do literatury ruské I p polit Feodoro^i Bogdanovi (1743 1802). Látku k básni „Dušen' k a" pevzal z Lafontainovy povídky „Les amours de Psýché et de Cupidon", z Psychy vytvoil dívku ruskou a píbh celý vypracoval po zpsobu zkazek ruských. Báse jeho, složená tónem lehkým a hravým, našla hojné tenáe a byla od vrstevníku nadmíru chválena.
perod
je
—
Ruské divadlo za Kateiny II. dosplo znané umlecké dopsobením nkolika znamenitých hercu a dramaturg. Láska k divadelním pedstavením všeobecn se rozšíila, vznikalo mnoho soukromých divadel nejen v hlavních mstech, než v provinciích, kde divadelní hry se staly oblíbenou a rozšíenou formou spoleenských zábav. Pseudoklasická tragedie nezapustila v Rusku hlubší koeny. Po Sumarokovu byl hlavním jejím vzdlavatelem Jakov Boris Knjažnin (1742 -1791 ), autor tragedií „1 ) d o n a", „V a d m", konalosti
i
i
:
„Vladimír
i
i
Jaropolk", „Rosslav", „Stifonisha" Knjažnina pípadn „napodobitelem", nebo
Puškin nazval majíc „Rosslava" a / ásti „Vadima" zejmé napodobení, které se mnoluh pekladu. Metastasio, Racine, zvlášt
je\
í
jen
pak
se
\
a
j.
\\|i-
každém jeho kuse
málo
liší
Corneille
od a
VOtného Voltaire,
269
ím
se však tragedie
hlavními jeho vzory. vyznaují, je ideová nápl,
bvli
Knjažninovy zvlášt
dodává vysoké hodnoty Spisovatel vložil do jejich úspchu. píinou hlavní kulturní a byla nich u vtší ješt míe než Sumarokov osvícenské ideje XVIII. v., smle se ujímal práv lidskosti, obanské rovnosti, náboženské a nápolitické svobody, zdrazoval odpovdnost panovníkovu rodu a na konfliktu mezi osobním prospchem a obanskou pokterá
jim
vi
vinností
zakládal
dj svých
V
tragedií.
té
píin
byl
jedním,
nejvýznanjších ideových spisovatel ruských XVIII. st., muupímn oddaným hužem, vyzbrojeným širokým vzdláním a mánním ideám své doby. z
po stránce spoleensko-politické nejvýznamVadim, novgorodský náelník, vrátiv se dom z válené výpravy, nalezne své rodné msto pod vládou varjažského knížete Rjurika, jejž za jeho nepítomnosti Novgoirodci dobrovoln povolali k vlád. Vadim, pesvdený republikán, necht vládou, zosnuje spiknutí proti vidti své spoluobany pod Rjurikovi a nejchrabejšímu obhájci svobody novgoirodské zaslíbí za odmnu svou dceru Ramidu, která milovala Rjurika a nyní prožívá tžký boj duševní mezi láskou a citem povinnosti, bránícím jí milovat nepítele otcova. Rjurik, který rovnž miluje Ramidu, seznav zámr Vadima a jeho spojenc, pemže spiklence a zajme Vadima; místo trestu velkodušný a osvícený vládce nabízí Vadimovi pátelství a spolu carský vnec. Vadim to odmítá, vytýkaje Rjurikovi, že násilím potlail svobodu Novgorodu. Rjurik odvolá se však k národu a ten prosí, aby Rjurik podržel vládu. Vida to Vadim, probodne se; totéž uinila už díve Ramida, splnivši V tragedii daný otci slib, že nechce býti ženou samovládcovou. rozseto je plno silných eí proti samovládcm a uchvatitelm ideální obraz svobody národní, ale zárove s tím nartán je osvíceného panovníka. Tragedie, napsaná r. 1789, byla pipravována k pedstavení, ale opatrný autor ped samým provozováním vyžádal si hru zpt. Když pak byla po smrti autorov r. 1793 vy-
Z
njší
tragedií
je
jeho
„Vadim".
ní
—
i
vzbudila ohromnou boui; zdála se Katein ne mén nebezpenou než „Putešestvije" Radiševa a propadla konfiskaci. Zvláštní je, že Kateina díve r. 1784 bez námitek aprobovala
tištna,
Nikoleva ,,S o r e n a Zamir", obsahující stejn prudké na tyranii a utiskovatele svobody národní. Tehdy nebyla ovšem ješt vystrašena francouzskou revolucí. tragedii
i
útoky
Knjažnin s úspchem vzdlával komedie. Nejlepší z nich je komedie „Chvastun" (1786), která se dlouho udržovala na jevišti, vyznaujíc se vtipnou komikou, živostí dje, reálnjšími rtami osob a lehkou, plynnou eí. Líbila se komedie jeho „udaki" je mén podaená. Knjažnin byl sice ješt pod vlivem (1790), pseudoklasické komedie francouzské, dovedl však osoby dj pii
i
a
1
i
270 /psobiti domácímu prostedí a vybírati skutenosti. Vlastním (1744
— 1792),
tvrcem komedie
si
vrné obrázky
/.
ruské
ruské byl Denis Ivanovic Fonvizin vtipu a širokého rozhledu,
muž nevšedního vzdlání,
jehož nabyl cestami za hranice. Literární jméno zjednal si veseloihrou „Brigadir" (1766). Jednající osoby jsou již naprosto ruské a vyrostly z rodné pudy. V hlavní osob, brigadiru, zachycen typ ,, vojáka" tehdejší doby, lovka s povrchním vzdláním a hrubými mravy, zvyklého mlelivé poslušnosti a naklonného k hýení a rozkoši. Jedinou jeho pedností jest oddaná láska k otin, jakýsi vojenský patriotism. Cho jeho brigadirša, je žena nevzdlaná, svárlivá a skoupá. Ivanuška, syn brigadiruv, je typickým pedstavitelem mladého pokolení, vyrstajícího za vlivu zevnjší civilisace evropské. Vychován byl po francouzsku v ústavu, který ídil bývalý francouzský koí, žil njaký as v Paíži, osvojil si povrchní hesla liberalismu a pohrdá vším, co je domácí, ist ruské. Životní a skutenosti odpozorované jsou ostatní osobv veselohry, pan rada, jeho žena paní radová a j. i
mla druhá komedie „NedorosF" nedosplí synové venkovské šlechty, kteí se podle naízení Petra Vel. mli pipravovat k veejné služb státní. Od rodi, kteí je neradi posílali do státní služby, byli hýkáni a rozmazlováni, takže se „nedoros" stal typem mladíka zhýkaného, lenivého a obmezeného. V osob Mitrofanušky Fonvizin mistrn vykreslil takový typ „mladého pána". Dj veseloStejný úspch, ne-li vtší,
(1782). „Nedorosli" sluli
V dom statkáe Prostakova ddika znaného jmní. Prostakova nutí
hry vyvíjí se takto:
—
dívka sik satku se svým bratrem Tarasem Skotininem. Nenadále pijde ze Sibie Sofiin strýc Starodum, veliký bohá, který chce dáti své jmní Sofii za vno. Prostakova zmní ihned svj plán a umíní si vdáti Sofii za svého nezvedeného, líného a obmezeného syna Mitrofana. Strýc prohlédne její plán, vezme Sofii z domu a dá ji za ženu dstojníku Milonovi. Jednotlivé osoby jsou zase tak životn vykresleny, že vlastní jména jejich pijata byla za názvy druhové lidí jim podobných. Od „Brigadira" liší se „Nedoros" tím, že vedle negativních typ jsou tu vykresleny typy posiživé, tivní, jako Starodum, Sofie a Milon. Nejsou to však typy nýbrž umle sestrojené; životní moudrost jejich skládá se z mravouných sentencí, vybraných z knih francouzských a nmeckých. rotek,
žije
Sofii
i
Pi skladb svých veseloher Fonvizin podržel ješt techniku pseudoklasické poetiky, avšak živý obsah, rázovitá charakteristik,! osob, plynný a ist ruský sloh byly novinkou v dramatické literatue ruské. Ve vývoji komedie ruské Fonvizin má epochální význam a pokládá se právem za pedchdce Gribojtdovova a Gogolova.
271
Píkladu Fonvizinova následovali pemnozí spisovatelé, ale jeV a sil i j Vasiljevi Kapnist (1757 1824) piblížil se mu svou
—
diné
„Jabeda".
Látku k ní vážil ze své vlastní zkušenosti a tepal v ní jednu z hlavních vad tehdejšího života na Rusi soudních a jejich pletichy. Dj, scény, osoby, úplatnost vykrojené ze skutenosti, psobily otásajícím dojmem. Sehrána bvia po prvé r. 1798, brzy potom zakázána a teprve po sedmi letech znovu pipuštna na jevišt, kde se dlouho udržela. Po stránce byla psána jaformální nevyrovnala se komediím Fonvizinovým zykem tžkým a strojeným a skládala se vlastn z ady obraz bez vnitního spojení dje. Kapnist, který díve psal málo významné ódv a iyficé básn rozmanitého druhu, úspchem jejím jsa povzbuzen, zkoušel dále své síly v komedii, ale už beze všeho zdaru. K širokému rozvoji dramatické produkce nemálo pispla sama Kateina //. S poátku psala komedie, v nichž tepala vady tehdejší spolenosti, zejména drobných vrstev šlechtických. Na odiv sta-
komedií
—
vrn
úad
;
vla
pokrytectví, klevetnictví a
povrivost („O vremja!"),
m
alkinoj"),
horlila
falešné civilisaci („I n y gospoži j a n pedvádla typy starých, obmezených báry,
šviháctví a
proti
i
n
Voržijí-
(„G o s p o ž a Vstníková s s e a p. j e j u") Pozdjší komedie její jsou dílem namíeny proti svobodnému zednáství, dílem jsou pokusem uvésti komedie Shakespearovy na ruskou pudu. Za vlivu Shakespearových „kronik" skládala pak historická dramata („Iz žizní Rjurika",, „Naanoje upravljenije Olega", „Igor"), která se jí rozhodn nedaila. Zajímavjší jsou k nimž vážila látku z ruských zkazek. ]e'}í národní opery, klepy
cích
Kdežto dramatická literatura v 2. pol. XVIII. bohat byla zastoupena a byste spla k svému zdokonalení, obor povídek a román ležel ladem. Lepší spisovatelé považovali totiž román a povídku za jakýsi nižší druh literatury a pohrdali „škaredou prózou", za jedinou cestu k nesmrtelnosti pokládajíce skládání verš. Milovníci zábavného tení odkázáni byli pouze na peklady mravouných, politických, historických a dobrodružných román, nejastji erpaných z literatury francouzské. Fénelon, Marmontel, Florian, Lafontaine, Prévost byli nejoblíbenjší autoi, z nichž se pe-
tém
kládalo.
O
pvodní filosoficko-politický román podle vzoru západního M. M. Cheraskov. V román „Numa, ili procvtajušij Rim" v osob ímského krále zobrazil Kateinu II. a pokusil se velebil
její
monija" dílem
moudrou vládu; v
dalších
románech
„Kadm
i
G a r-
„Polidor, syn Kadmia G a r m o n j i" vykládal mravouné ideje mystického zednáství, dílem odsuzoval a
i
i
souasné revoluní hnutí ve Francii. Veršovaný román „Car ili s p a s e n n y N o v g o r o d" obsahoval v podstat obranu samodržaví v duchu reakních proud za cara Pavla I. j
272 Dobrodružný román vzdlával Fedor tniin; byl /
oblíben román
d e n
i
j
e
M
i
r
„N
e
po
m o n d a",
a
s t
v
o
j
a
n n a
j
/.
prací jeho nejvíce
fortuna
a
i
pocho-
li
;imž vypravovány dobrodružné csudy
Wiiamonda, syna tureckého ministra, který se vydal na cesty v cizí aby se vyuil obratnosti politické. Pomrn nejvtší cenu má mravouný román Aleksandra Izdstv j a du rn ago majlova ,,J e v g e n j pagu b nyj a s vyvospitanija soobšestva" (1799— 1802); jsou v líeny následky špatného vychování a zlé spolenosti a do rámce dje pojat je dosti vrný obraz soudobých mrav z prostedí statkáského. Jednotlivé osoby jsou charakterisovány nejen svými iny, nýbrž už svými jmény, jako Negodajev, Razvratin, Vtrovy, Licemrkina, vychovatel Pendard, guvernantka Sans-pudeur a p. Bajky, oblíbený druh slovesný v literatue pseudoklasické, byly díve v písemnictví ruském pstovány od Kantemira, Trejiž jakovského, Sumarokova a j., ale skutené ceny literární nabyly teprve bajky Ivana Ivanovice Chemnicera (1745 1784). ást jeho bajek vznikla imitací Lafontaina, Gellerta a j., ást je plodem vlastního ducha. Tiskem vyšly po prvé r. 1779 anonymn a byty ješt íše,
i
i
1
i
i
1
nm
i
—
ticátých a tyicátých asto otiskovány. Prosté vypraproniknutá obraty ist prostonárodními, jemná satira, vážný názor mravní, spojený se zdravým pojímáním života a ozáený bohatou zkušeností a hloubkou citu, zjednaly jim zvláštní
v letech vování,
e
oblibu.
—
P. [V. Jagié: Ruska književnost v osmnaestom stol. Zagreb 1SQ5. Pekarskij: Nauka literatura v Rossiji pi Petre V. Spb. 1862. J. Grot: Petr V. kak prosvetitel' Rossiji. Spb. 1872. E. Šmurlo: Petr V. Pr. 1889, 7 srov. Petr oenki sovrem. v rus. liter. (Ž. N. N. V. v 8); potomstva. Tamtéž 1910, 10). P. Pekarskij: Istor. imp. Akad. nauk. Spb. 1870-3. V. PeA. A. Veselovskij: Ljubovnaja lirika XVIII. v. Spb. 1909. rete: Oerki po istoriji poet. stjlja v Rossiji (Z- M. N. Pr. 1905 10; materiály. Spb. 1900-2. Tyž: Ist. - lit. izsldovanija 1900,0. V. Sipovskij: Iz istor. rus. romana povsti (Mater, po bibliogr. i
—
i
—
—
—
—
—
istoriji
teoriji
i
i
romana.
I.
—
1903).
i
Tvž: Oerki
iz
rus.
istor.
romana.
Spb. 1909. V. Perete: Pamjatniki rus. dramy epoehi Petra V. Spb. 1903. A. Wesselofsky: Deutsche Einlusse auf das alte rus. Theater. Prag 1876. P. Morozov: Istor. rus. teatra. B. Varneke: Istor. rus. teatra. I. Kaz. 1908. E. P. von Berg: Rus. komedija do pojavlenija A. N. Ostrov Istorija rus. teatra pod red. V. V. skago (Rus. fil. vest. 1911 1912). Kalfaša N. E. Efrosa. I. M. 1914. A. Briickner: Iv. Posoškov. Spb. 1876, 1S79. A. Carevskij: Posoškov jego soin. M. 18S3. E. Pnle/ajev: Zavšanije otev N. Pavlov-Silvanskij Novyja izvstija o Posoš, J. Posoškova. Spb. 1893. (Izv. 2. otd. Akad. N. 1904). N. Popov: Tatišev jego vmnja. M. 1861. Týž: Uenyje liter, trudy Tatiš. (Z- M. N. Pr. 1886 6). P. Moroa a jego vremja. Spb. '868. J. istovi: Feofan Prokopovi F. Prokopovi kak pisatel'. Spb. 1880. liter, Kauteinir, jego Žlz déjatelnosf. A. Sementkovskij Majkov: Materiály dlja biogr. kantemira. Spb. 1903. Qlagoleva:
—
—
—
— —
—
i
i
—
—
—
— —
:
i
-
i
i
:
1
i
I
— :
273 Malér, dlja poln. sobr. so. Kantemira
— —
Pekarskij: Žizneopis. V. M. Petrovskij: Bibliogr.
P.
(Izv.
2.
otd.
Akad. N.
1906).
11
Trejakovskago (Istor. Akad. Nauk II.). zamtki o nkotorvch trudach Trejak.
Kaz. 1890.
—
O
N. Tichonravov: A.
Biidilovi:
djatel.
liter,
Lomonosov kak
Lomonosova
Kogda naalsja u nas
(Sobr. so. III., 1938). A. Sobolevskij V. Istomin:
—
Spb.
1871. (Bibliograf. 1893).
pisatel.
— —
Iožnoklassic. Glavnjšija osoben. jaz. sloga proizved. Lomonosova (R. F. V. 1895). B. Menšutkin: M. V. Lomonosov. Žizneopis. Spb. 1911. Lomonosov. Sborník izd. Akad. Nauk 1911. i
—
sovremen. jemu kritika. Spb. 1854. N. Buli: Sumarokov N. M. Longinov: Tichonravov: A. P. Sumarokov (Sobr. so. III., 1898). Moskv 1749—1774 (Sbor. 2. otd. Ak. N. v Peterb. Rus. teatr i
—
i
11,
1875).
A. Nezelenov:
—
1884).
—
P.
ArchangeFskij
A.
napravljenija v Jekáte: in. epochu (Istor. Vést. II. kak pjsatelmica (ODrazovanije 1895). Imp. Jekaterina II. v istoriji rus. literát, obraN. Daškevi: Liter, izobraženija Jekater. II.
Literát,
Morozov: Jekaterina :
i
—
zovanija. Kaz. 1897. jeja carstvovanija. K.
1898.
i
M.
Longinov: Novikov martinisty. M. 1867. masonstvo v XVIII. v. (Vest. Jevr. 1867, 2—4). i
vikov,
izdatel'
žurnalov.
Spb.
1875.
—
—
S.
L'sova
:
—
A. Pypin: Rus. A. Nezelenov: NoNovikov, jego žiz
obest. djateFn. Spb. 1891. M. Suchomlinov: Radišev (Sbor. II. otd. Ak. N. Aljakotin: Na zar rus. obšestvennosti (Iz istor. i
—
1902).
Heržavin, Knjažnin
dramy
rus.
1883).
obš.
—
V. Spb.
Polívka: A. Radišev (Ces. Cas. Hist. 12, 1906). So. Deržavina (8. biograf.). Spb. 1880. S. Briliant: djat. Spb. 1893. V. Stojunin: J. B. jego žiz liter, (Istor. Vést. 1881). Iz prošlago rus. Jur. Veselovskij:
—
J.
Grot:
J.
32,
(Liter,
i
oerki M.
—
—
1930).
—
P. Vjazemskij: Fon-Vizin (So. 5.) Spb. 1880. S. Briliant: FonVizin, jego žiz liter, djat. Spb. 1892. A. Veselovskij: Pamjati Fonvizina (Etjudv charakt. M. 1894). A. Gruzinskij: Fonvizin. M. 1895. V. Kljuevskij: NedorosI' Fonviz. (Iskustvo Nauka 1896.)] i
—
Df.
J.
—
i
—
i
Máchal: Slovanské
literatury.
1fl.
HLAVA Literární
III.
innost na Ukrajin.
Zatím co literatura ruská rychlým krokem spla k svému zdokona Ukrajin, odkud díve do Moskvy vnikaly osvžující vlivy, literární innost znan ochabovala. Píinou toho byly jednak
nalení,
pomry
politické,
jednak
i
kulturní.
Centralisaní vláda Petra Vel. a Kateiny II. zrušivši politickou samostatnost Ukrajiny, snažila se vyhladit tam všecky zvláštnosti místního života a kultury, zbavit lid ukrajinský národního rázu a spojit ho v jediný celek s velkoruskou národností. Malá Rus tak jako Livonsko a Finsko mly se podle slov Kateiny II, nenápadn pivésti k tomu, aby se poruštily a pestaly se dívat „jako vlci z lesa". R. 1720 vydán byl písný rozkaz, aby se znovu žádné knihy netiskly krom církevních podle dívjších vydání, a ty niusily býti jazykov pizpsobeny církevním knihám velkoruským, ,,aby v nich nebylo žádného rozdílu a zvláštního náeí". Církevní vrchnosti mly písn dohlížet na to, aby duchovní a kové ítali teksty církevn-slovanské podle znní velkoruského a ne ukrajinského.
á-
ukrajinský jazyk vytlaován. V poslední tvrti metropolité podle pání vlády uvádli velkona akademii kijevskou, podle, níž se mly íditi i jiné duškoly. Ukrajinská mládež z vrstev aristokratických i ze zámožných rodin obanských nenalézajíc vzdlání doma, hledala je na zahraniních školách a universitách, jmenovit v Góttingách, a když zízena byla universita v Petrohrad, houfn se tam hrnula. Ostatn velkoruská škola a literatura, mající úpln svtský ráz a dávající pednost praktickým vdomostem, mnohem více hovla osvtovým potebám souasným než theolo^icko-scholastický smr staré školy ukrajinské.
Ze
XVIII. ruskou chovní
Od
škol
st.
e
byl
kijevští
e
stala se pavelkoruská kanceláská ukrajinská sblížila se spisovná s užívalo se zídka, vtším dílem jen ve veselých intennediích, parodiích, ve verších humoristických a satirách. Nebylo divu, Vážnjší pozorovatele pohlíželi na ni
polovice XVIII.
st.
Ukrajin; zárove velkoruskou. isté národní
nující
na
e
ei
e
275
e
zajímavou, 'ale vymírající, na p. Pavlovskij, skladatel jako na ukrajinské (vyd. 1818). první gramatiky národní V druhé polovici XVIII.. st. vystoupila ve velkoruské literatue pozoruhodných spisovatel z Ukrajiny, jako Kapada více
ei
mén
Bantyš-Kamenskij, Chmlnickij, Bogdanovi, potom Gndi, Naržnyj a j., kteí niím neprojevovali svou ukrajinskou národnost. Prese všechno porušování vyšších tíd udržoval se pece stále jakýsi místní patriotism, projevující se steskem po svobodné hetmanštin a nadšenými vzpomínkami na bývalou slávu kozáctva. I když se vyšší vrstvy odcizovaly svému lidu, pece s jakousi zálibou patily na osobitosti ukrajinského života, na národní ukrajinské písemnictví a jazyk. Zejména v drobné šlecht chránila se stará tradice a doutnala láska k rodné zemi. nist,
Národní sebevdomí vydatn bylo podporováno djepisecRozmohlo se jež bylo se zvláštní horlivostí pstováno. v XVII. st., kdy kozáctvo nabylo dležitého významu historického'. Zprvu byly psány pouze struné záznamy letopisné ve form kro-
tvím,
a zápisek. Za krátkými letopisy následovaly práce djepisné širších rozmr, jichž stedem byly slavné vojny Chmélnykého. „Letopis S a m o v d c v" (od neznámého šlechtice ukrablízkou nájinského) vypravoval prostým slohem epickým a rodní mluv o vojnách Chmélnykého. Historické vypravování tiryhoria Hrabjanky (t 1737) obsahovalo djiny domácí od nejstarších až do zvolení hetmana Skoropadského r. 1709; jádrem jeho bylo však líení epochy Chmélnykého, který se tu velebí jako ideální hrdina národní. Církevní slovanština je v tomto letolidu. Vzácnou pise promíšena hojnými slovy a formami z živé památkou historickou je ,Skazanije o vojn kozackoj z Poljakami rez Z. B. Chmelnvkoho" od Samijla Velyka (1690—1725), obsahující vedle pkného líení tehdejších událostí cenný soubor historických zpráv, list a úedních dokument. Uený autor na každé stránce projevuje velikou lásku k své domovin; ona se u nho zove „matka naša Malaja Rossija", „milaja otizna", „otcizna naša ukrajinskaja". Chmélnykého autor nazývá druhým Mojžíšem, jejž poslal Bh, aby vyprostil Ukrajinu z poroby. Jazyk je pevážn maloruský, dialekticky zabarvený.
niek kozáckých, deník
i
eí
as
ei
,
tém
Nejzajímavjší ze všech památek letopisných je „Istorija neprávem pipisovaná arcibiskupu Jiímu Konyškému;
Rus o v",
skladatelem jejím byl asi njaký šlechtic ukrajinský, obeznámený s osvícenskou literaturou francouzskou, (snad Poletyka, známý ;tehdy poslanec maloruské šlechty). Napsána byla na konci šedesátých let XVIII. st., rozešla se v etných opisech po celé Ukrajin a vnikla do nejširších vrstev tenáských. Tiskem vyšla teprve r. 1846. Hlásajíc velou lásku k otin a horlíc pro autonomii Ukrajiny v duchu demokratickém, mla veliký vliv na formulování autonomistických
276 ideí buditel ukrajinských. Vylíeny jsou v ni djiny Ruska od Vladimíra Vel. až do hetmaua Razumovského. Nejživji „Tavykreslen je obraz Chmelnykého, jejž autor velebí slovy kové lidi sudba boží za vky toliko uvádí v lovenstvu pro urité své zámry a cíle". Pro svj vzletný sloh líbila se Puškinovi, který v ní spatoval „obrazy, nartané šttcem velikého umlce". Zajímavým projevem národního ducha ukrajinského je filosofie Hrylwria Skovorody (1722 — 1701), v nmž je tém zosobnno rozumové probuzení ukrajinské spolenosti v druhé polovici XVI II. st. Narodil se v Cernuchách (kijev. gub.) v rodin kozácké; vzdlával se v Kijev a pro své hudební nadání vybrán byl do dvorní pvecké družiny v Petrohrad. Vrátiv se do Kijeva, pokraoval ve studiích na tamní akademii, ale duch jeho toužil po hlubším vzdlání. Touha jeho se splnila, když byl pipojen družin generál-majora Vyšnevškého, vyslaného do Uher. Navštívil Víde, Peš, Bratislavu a okolní místa, všude vyhledávaje spolenost lidí uených a proslulých. S bohatými vdomostmi vrátil se do vlasti a byl povolán za uitele poesie do Perejaslavl; tam napsil úvahu o poesii a rukov umní na základech docela nových, což nebylo tamnímu biskupu po chuti, takže byl z ústavu propuštn. Njaký as byl vychovatelem u zámožného statkáe a potom jmenován uitelem v Charkov. Tamní biskup cht ho trvale k ústavu pipoutati, pemlouval ho, aby vstoupil do< kláštera, slibuje mu vysoké hodnosti duchovní. Když Skovoroda oste odpovdl, že nechce „rozmnožovat poet farise", byl místa svého zbaven. Na kolej v Charkov byl ješt dvakráte povolán, ale trvale tam nikdy nezstal, narážeje svými originálními názory na odpor vdích losob. Jako „koující filosof" cestoval stále po Ukrajin, zastavuje se v domech šlechty a sedlák a nabádaje licí k mravnému životu. Zdrojem jeho filosofie, která se hlavn obírala otázkami mrav-
a sociálních
:
nosti,
byla
filosofie
jednak
chránila
povahou naklonn,
Na
filosofie
ho i
starovká, jednak
bible.
Staroxlasická
ped mysticismem, k nmuž byl pirozenou ped upi ílišnným racionalismem doby souasné.
patil jako na básnický výtvor, který pod vnjšími obrazy skrývá vnitní pravdu. Bible podle jeho slov - není naukou chemie, nýbrž je kniha svatá, pouující o svátostech mrav lovka, bibli
—
její uení. Pi výkladech tohoto uení nelpl na litee, nýbrž snažil se duchovním rozumem vniknouti ve vnitní smysl biblických slov. Hlavní osnovou jeho praktické filosofie byla otázka, v záleží štstí lovka a jak ho dosí? Pravé štstí zakládá se podle jeho uení na vnitní spokojenosti, duševním klidu a upímné radosti ze života. Aby lovk tohot štstí dosáhl, k tomu je potebí znáti sebe sama; nutnou podmínkou sebepoznáni JSQU pak vdomosti. Jakmile lovk pozná sama sebe, t. j. odkryje Své schopnosti a pirozené vlohy, je vložil do duše jeho, /voli
zpsobilého vnímat nijak
em
Bh
277 jen takové životní povolání, které odpovídá jeho schopnostem; tím nabude vnitní spokojenosti a prospje nejen svému osobnímu obecnému blahu. Svt podle jeho slov podobá se štstí, než divadlu; má-li mít hra na divadle úspch a zjednat si pochvalu, teba vybrati si úlohu podle své zpsobilosti. Touto zásadou ídil se sám; cít v sob náklonnost k pouování lidu, zamítal všecky jiné úady a hodnosti a s nadšením se vnoval svému úkolu. Vytrvale bojoval proti prospcháství, pehlušujícímu vyšší postehy ducha, horlil proti bezduché obadnosti a úzkému pojímání se staral o široké vzdpravoslaví a kesanství vbec. lání lidu. „Vdní nesmí zužovati svého vlivu jediné na žrece nauky, kteí jsou pesyceni, nýbrž musí pecházet na celý národ, vejít do národa a usadit se v srdci lovka a v duši tch všech, kteí mn, co je lidské, není cizí." mají právo íci: já jsem lovk, Prostého lidu vele se ujímal proti zvli panské, vykládaje: „Panská moudrost, jako by prostý lid byl „erný", zdá se mi býti smšná, jako moudrost t. zv. filosof, že zem je mrtvá. Jak muže mrtvá máti rodit živé dti? A jak z luna „erného" lidu mohli vzejít si
i
Upímn
i
i
„bílí" páni?"
Zásady své praktické r
o o
a z s u ž
d e n
i
j
e
o
o p o
z n a n
samogo s e b a", p o z n a n duševnom m ", „Alf a vit i
j
i
a l'n a
j
a
d v e
r'
r
po
c
h
r
i
s t
i
a n
i
„
j
i
„Narkis ili a Aschan'
uložil ve spisech:
filosofie
s a ni
j
R
,,K n
i",
a z
g
o<
vo
i
g r
d
buk var' m b a go s k o m u ili
i
1
k
r
u že
s
r
a",
„Na-
n
r
a v
i j
i
j
u"
básn
na biblické teksty, bajky* a písn, které vnikly pravá", v lid. Významná je zvlášt báse „Vsjakomu gorodu nrav v níž oste vyslovil svj názor na spoleenské pomry V Ukrajin v dob úpadku národního života. Sloh jeho je sice obrazný, ale tvrdý; nepsal istou mluvou ukrajinskou, nýbrž pokaženým jazykem, který se úedn pokládal za závazný pro tehdejší Ukrajinu a byl dosti blízký ruskému. Za života jeho žádný spis nebyl vytištn, ano ješt r. 1836 zakázány jeho spisy pro „myšlenky odporující sv. Písmu a hanobení mnišství". Teprve r. 1894 vyšlo úplnjší vydání jeho traktátu. Na své vrstevníky Skovoroda psobil nejen, živým slovem, nýbrž píkladným životem, který byl pímým vtlením jeho mravních Zásad. Láska k volnosti, pevnost pesvdení, smlost a neohroženost,s jakou vystupoval proti vadám souasné spolenosti, prostý spokojený zpsob života zjednaly mu všeobecnou úctu a zaa jišovaly jeho uení trvalý vliv. atd.
Dále psal
i
i
První
spisovatel,
který
promluvil
rvzí
ukrajinštinou
a
stal
nové literatury ukrajinské, byl Ivan KotLjarvvškyj (1769 1838), inspektor ústavu pro chudé dti šlechtické v Poltav. Spisovatelská innost jeho nebyla bohatá, zatoi významná smrodatná. Známy jsou od nho skladby: burleska „En-etda a se zakladatelem
—
;i
278 komedie ,,0 d a
„N
a
t
alk a-Pol
vk
a
t
a
u
a
„Moskal-Carivnyk"
a
do knjazja Kurakina".
Osnova „perelyox ané", t. j. travestované Eneidy, vytištné po prvé bez vdomí spisovatelova r. 1798, vzata je z Vergiliovv Aeneidy, ale obsah její co nejtsnji se dotýká veejných a spoleenských pomr na Ukrajin. Tímto znárodnním a malbou života domácího liší se skladba Kotljarevškého! od jiných travestií Aeneidy, na p. od básn Scarronovy, Blumauerovy, Osipoviovy a Básník vložil do ní mnoho charakteristických podrobností z doj. mácího života, panského lidového, oživil ji národními názory a povrami, prosytil duchem a tradicemi kozáckými. Upímná a i
hluboká sympatie k lidu, láska k' pravd a spravedlnosti, ušlechprotest proti zvli a útisku malého lovka jsou trvalé ozdoby básn Kotljarevškého, která po form je zcela národní. Skladatel znal oblíbené na Ukrajin intermedie a rozmanité verše a její podle nich vytvoil svou dikci, bohatou rozmanitými odstíny, plnou tilý
i
vhodnými
výraznosti a živosti. Styl je ozdoben ukrajinské pírody, historie i života, oživen
síly,
z
dové a
koenn svžím humorem
pímry
obraty z poesie a psobivým vtipem
li-
1
.
v komediích „NatahVa-Poltavka" a Jako v „Eneid" tak „Moskal-Carivnyk" zachyceny jsou zdailé rysy národních mrav a obyej a podány vrné typy Ukrajinc. Živý a napínavý dj, svží národní humor, pekrásné písn a zvuný jazyk zpsobily, že se ob komedie dlouho udržovaly na repertoáru. i
jazyk ukrajinský, nýbrž ideje spravedlnosti a sociální rovnosti, sympatie k utlaovaným a sžíraná satira na vady souasného obecenstva nepestaly od té doby zaznívat v liteKotljarevškyj
nejen
vytvoil
dal také písemnictví ukrajinskému
literární
pevný základ
:
ratue ukrajinské.
Píkladu Kotljarevškého následovali etní spisovatelé soudobí, kteí básnili v duchu a tónu, jehož on užíval. Byli to pedn anonymové, kteí psali rozmanité verše a satiry na souasné pomry. Tato anonymní literatura upadla v zapomenutí. Jiní spisovatelé snažili se napodobovat satirický ráz „Eneidy", na p. Pavlo Bilekyj-Nosenko, Oleksandr I\orsun, Porfyr Koen yc kyj a j., nefcO skládali podle jeho píkladu dramata ze života ukrajinského, jako Kiryl Topol ja a Jak/v Kucharcnko, pítel Ševenkv. Zvláštní /.minky zasluhuje Vasilij Gogol, otec slavného spisovatele ruského. Skládal veselohry, které byly provozovány na donruím divadle jeho píbuzného, býv. ministra Trošinského. Zbyly z nich pouhé fragmenty,
tém
toliko jedna
látkou
jako
zachovala se celá
s
názvem „Pros tak"
s
podobnou
„Moskal-arivnyk".
Akoliv literární práce Kotljarevškého mly hojné tenáe napodobovány, nevzbudily pece bezprostedné silnjšího a všeobecnjšího hnulí literárního ani národnostního na Ukrajin. i
byly
:
279
To
a ustálilo se teprve na konci druhého desítiletí XIX. ne v rodišti Kotljarevškého v Pioltav, nýbrž zevnit staré hetmanštiny v Charkov.
st.,
vzniklo
a to
—
—
[O. Levickij: Opyt izsld. o ltopisi Samovidca. Kijev 1878. A. Oruševskij: K sudb „Istoriji Russov" (tenija v ist. ob. Nestora ltoTýž: K charakteristik vzgljadov „Istoriji Russov". pisca kn. XIX., 2). Spb. 1908. L. Janowski: tak zvanej „Hist. Rusów" (Pamia.t. ksi^ga ku uczcz. prof. Tretiaka. Krak. 1913). N. F. Sumcov: Žitije Skovorody, opis. Kovalnskim (Kijev. Star. 18S). N. Petrov: Pervyj period žizni nauono-filosof. razvitija Skovorody (Trudy kij. duch. akad. 1902, 12). D. Bagalj: Ukrainskij filosof Skov. (Kijev. Star. 1895). F. Zelenogorskij: Filosofija Skov. (Voprosy filos. psich. 1894-5). A. Jefimenko: Filosof iz národa (Juž. Rus' 2, 1935). Týž: Linost Skovorody kak myslitelja (tamtéž). V. Ern: G. Skovoroda. 2»zn' uenije. M. 1912. VI. Bon-Brujevi Sobr. So. Skovorody, Spb. 1912. G. Kovalenko: Iv. Kotljarevskii. Biogr. oerk. Cernig. 189S. N. Daškevi: Malorus. i dr. burlesknyja Eneidy (Kij. Star. 1893, 9). Týž: Vopros. o liter, isto. „Moskalja-Carivnyka" (tamt. 1893, 12). P. Žitcckyj: Eneida Kotlj. v svjazi s obzorom malorus. lit. XVIII. v. Kij. 1900 J. Stešenko-: Kotljar., avtor ukr. Eneidy. Kriti. biogr. K. 1902. N. Sumcov: Bytovaja storona Eneidy (Iz ukrain. stár. 1905). A. Jefimenko: Kotlj. v istori. obstanovk (Juž. Rus' 2, 1905).]
—
—
O
—
i
— —
i
i
—
—
—
—
—
—
— —
—
HLAVA
eské V
druhé
polovici
XVIII.
IV.
obrození. st.
úpadek národnosti
a
eské dospl ke krajním mezím. Pi všem zevním
literatury
nepodailo se však nikdy vyrvati ze srdce lidu národní cítní a vzpomínky na slavnou minulost. v dobách nejtrudnjších vyskytovali se jednotlivci, kteí chovali upímnou lásku k eské minulosti a rodnému jazyku. Píkladem nad jiné významným mže býti jesuita Bohuslav Balbín (1621 1688), který krom prací djepisných („Epitome rerum bohemicarum" a „Miscellanea historica regni Bohemiae") napsal obrnnou obranu jazyka eského „Dissertatio apologetica pro lingua slavonica, praecipue bohemica", v níž nejen obhajoval ei a národnosti eské pioti utrham a hanobitelum, nýbrž dtklivými slovy vyzýval své krajany, aby procitli z netenosti národní a po píkladu slavných nkdy pedk hájili nejdražšího po nich odkazu ei mateské. Jeho obranou vane velý duch slovanský a vzácné vdomí o píbuznosti, bratrství útisku
I
—
i
—
a
se národ slovanských. Stejnou láskou eskému vyznaují se spisy pítele Balbínova
potebném dorozumní
k národu
a
jazyku
—
Tomáše Pšiny z echorodu (1629 1680), jemuž Balbín pipsal svou obranu. Lid sám prese všecko pronásledování za nejxtšího duševního temna nepestal potají lnouti k dávné víe k rodnému jazyku a záleželo jen na vhodné píležitosti, aby utajené vdomí národní znovu se projevilo. Podnt k tomu zavdalo práv osvícenské a lidumilné hnutí XVI II. st., když ve jménu humanity, snášelivosti a osvícenství obnoven byl boj proti tmáiství za svobodu náboženství a volnost svdomí. Joseí II., horlivý pívrženec osvícenských ideí, vyhlásil adu svobodomyslných reform jež snímaly i
1
,
také s eského lidu tžké patent toleranní, vydaný
porobv; mezi nejdležitjšími byl r. 1781, jím/ se zaruovala evangelíkm znaná svoboda náboženská dále uvolnní censury knih a /rušeni osobního poddanství selského lidu. Známý samouk, sedlák Frank Jan Vavák, ocenil význam toleranního patentu pro eský lid takto: „Pidám k úlevám onen toleranc patent, /dali/ když r. 1781 pišel, také nepravili a jistili, že máte svdomí rozvázané, hlavu lehkou a nejvtší potšení srdce a že ani robota ani žádná jakákoliv OUzkost, bída a psota tak lovka netrápí, jako vázané svdomí". A jménem evangelík slovenských ,,Prejho
1
,
281
špurské
nmž
Noviny" psaly sme tak dávno
r.
1783:
„Dnes
jest
ten
pežádoucí den,
jehož sme se již šastliv dožili. V našem velikém shromáždní snad ani jeden by se nenašel, kterýby slzy radosti nebyl vyléval". eská kniha, ddictví z doby reformaní, která byla dotud pronásledována a niena (jesuita Koniáš se chlubil, že sám zniil na 30.000 eských knih), byla tím uvolnna a tajní nositelé starých tradic náboženských byli svobodnjší ve svých projevech. Podle naízení z r. 1782 bylo i eským husitm, kteí se za takové prohlásí, pod názvem luterán dovoleno stavti modlitebny, ustanovovati si vlastní uitele a užívati Se svobodou náboženskou kráelo ruku v ruce kalicha. také vdomí národní, -jehož nositeli byli zvlášt vyznavai jiné víry ríež katolické. Lid selský uvolnn byv z poddanství, pestal býti otrokem vrchnosti a jejích zízenc, mohl se usaditi, kde chtl, voln urovati povolání své a svých dtí a svobodn nakládati se svou prací a svými schopnostmi.
po
toužili a
mla dále reorganisace školství, zaza Marie Terezie, jež pispla k rozšíení a povznesení obecného vzdlání. Nový duch zavládl po zrušení ádu jesuitského na pražské universit, která pestala míti ráz pevahou theologický; obor pednášek bvl rozšíen novými pedmty uebními a z úst nových profesoru svtských šíily se zásady osvícenské filosofie, které mocn psobily na mysl mladé generace. Uení francouzských filosofu vnikalo také pímo mezi šlechtu; franDležitý význam kulturní
poatá
již
hlavn
Voltaire a Montesquieu, plnili všudy píklad šlechty psobil na muže, kteí se ní stýkali, jako byl Pelcl, Dobrovský, Puchmajer a j. Hojné s asopisy a brošury, vydávané nmecky, vnovány byly rovnž šíení osvícenských ideí a liberálních názor. Zárove s osvícenskou filosofií vnikalo do ech uení svobodných zedná a docházelo obliby mezi šlechtou, vyšším úednictvem a uenci. Mezi úkoly, jež si svobodní zednái urili, zejm je vytena povinnost prokazovati dobroinnost a šíiti mezi couzští
spisovatelé,
knihovny šlechtické
a
.
lidem
osvtu
a vzdlání..
v Cechách probuzen byl osvícenským hnutím smysl pro djiny a kulturní památky národní. Vystoupili uení djepisci, kteí vyzbrojeni jsouce kritickou metodou, zaali se zabývati studiemi historickými, jako Oelasius Dobner, Frant. Martin Pelcl, Mikuláš Adaukt Voigt, Frant. Faustin Procházka, Jos. Vratislav Monse a j. Jejich pracemi vyvracovaly se pedsudky, rozšíené v cizin o eském národu a jeho minulé kultue. Stediskem vdeckých snah stala se spolenost nauk, založená r. 1773, jejímž úelem pvodn bylo šíiti osvtu a vzdlávati užitené a Btátu prospšné nauky.
Jako jinde
i
eská
Od némii,
bádání historického pešlo se /cjména k studiím slavistickým,
dále z
k studiu
nichž
jazykozpyt-
vypuela psobivá
282 myšlenka slovanská. Studie tyto zahájil Václav Durych a vyvrcholil Josef Dobrovský (1753— 1829), dsledný racionalista, muž vzácných Jaru ducha, kritického umu, široké erudice, jehož hloubavý duch obsáhl hlavní smry ueného badání tehdejší doby: kritické studie biblické, historii, literární djiny, jazykozpyt a studie slavistické. Dobrovský napsal první vdeckou mluvnici eskou, usiloval o ustáeské ei spisovné, snesl bohatý materiál z písemných palení mátek z živé ei lidu k slovníku jazyka eského, opel se neobratnému tvoení nových slov a pokusm Slováku odtrhnouti se od spisovné eštiny a ve svých djinách ei a literatury eské (Geschichte der bóhmischen Sprache und Litteratur 1792) podal jasný obraz literárního vývoje v dobách minulých. Vrcholem jeho mluvnických studií byla gramatika staroslovnská (Institutiones základ východisko a dialecti veteris 1822), slavicae linguae slaviStudiím slovanské. z filologie všech dalších prací stickým Dobrovský vnoval asopisy „Slawin" a „Skwanka", kde podával zprávy a kritiky o jazykových památkách staroslovanských, o starých rukopisech a knihách eských, o starších mluvnicích slovanských, o píspvcích k slovanským literaturám atd. Ve vcech slovanských Dobrovský byl autoritou všeobecn uznávanou a vsvého detí pracovníci ze všech zemí slovanských spatovali v mistra a uitele, o emž svdí bohatá jeho korespondence. Nejen písmem, nýbrž živým slovem nabádal mladší generaci k vdecké práci, básníkm uril správnou prosodii eskou a ukazoval jim na pedlohy slovanské. Vliv jeho byl vbec pronikavý; jeho" uenými pracemi dán byl pevný a uritý základ obrozenským snahám eským. i
nm
i
Germanisaní a centralisaní úsilí vlády vzbudilo pirozen odpor jednak u eské šlechty, která nemile nesla ztrátu svých výsad, jednak u vzdlanc, kteí si uvdomovali svj eský pvod; odpor tento projevoval se v obranách a národnosti
ei
eské,
psaných nmecky a esky, od Fr. Jos. Kinského (Erinnerungen uber einen vvichtigen Gegenstand, von einem Bóhmen), od J. AI, Hanke z Hankensteina (Empfehlung der bóhmischen Sprache u. Literatur), od Karla Hynka Tháma (Obrana jazyka eského), Jana Rulíka (Sláva a výbornost jazyka eského) a j. Dovozovala se v nich nutná poteba eštiny státním, vojenským a obanským hodnostám a vykládaly se pednosti jazyka eského. V nmeckém obranném spise hr. Frant. Kinského tou se významná slova: „Piznávám se, že jsem jako dobrý potomek Slovan zddil pedsudek, kdy/ mateskou eí Francouzovi je franština a Nmci nmina, že Cechovou musí býti také eština." A Moravan Hanke z Hankensteina rozhorlen vytýkal svým krajanm ve jménu slavných pedku: „Hanba vám, odrodilým synm, pirozená práva ... pošlapali jste, istou, jadrnou matei štinu promnili jste v bídný, hubený, nechutný jargon, jednobarevný slovanský kabát, v nm/ jste
283
poseli jakéfio
strakatými záplatami, že se spíše podobá kajd šaška nežli ctihodnému kabátu slovanskému" atd.
jste
n-
Láska k eské knize budila se jednak otiskováním starších eských, jako „Letopis Trojanských", Ezopových bajek, „Píbh" Václ. Vratislava z Mitrovic, Cestopisu Jana Mandevilly, kronik eských od Dalimila a Pulkavy, „Labyrintu" Komenského zábavných knih eských. V té píin a j., jednak vydáváním proslul zejména Matj Vdc. Kramérius (1759—1808), nadšený hlasatel osvícenství, jehož eská expedice byla nkolik let ohniskem literárních a buditelských snah. Kramérius nejen svým nákladem vydával památky starší literatury eské, nýbrž spojiv se s tehdejšími milovníky písemnictví, Prokopem Šedivým, Ant. Zimou, Janem pouné a zábavné tení. Rulíkem a j., opatoval eským
spisu
tenám
Prvním beletristm eským povrchní
znalost
literatur
vadil nedostatek
cizích
a vlastní
jemnjšího vkusu,
tvrí nemohoucnost.
znan
která sama tehdy v oboru románovém byla hlavní jejich zásobnicí, z níž si vybírali pedlohy a vzory. Napodobeny a pekládány byly hlavn dobrodružné románky rytíské, povídky fantastické a orientální poLiteratura
nmecká,
pokulhávala za
jinými,
píbhy mravouné,
Robinsonády a p. S poátku, poizovati prostému lidu zábavné knížky ke tení, produkce tato ješt postaovala, nebo byla v jáde svém lidová a lidovým názorm pimená, ale když buditelé eští chtli psobiti na vrstvy vzdlanjší, pociován trpce nedostatek lepších a vkusnjších knih zábavných. Tomu se pomohlo teprve pozdji vzdláváním povídek historických.
hádkového dokud šlo
rázu,
jen
o
to,
i
jaký význam má divadlo o to, aby v nmeckém divadle pražském pedvádny byly také hry eské. Nkolik zdailých pedstavení eských r. 1785 a 1786 povzbudilo herce eského pvodu postarati se o vlastní koncesi divadelní. Mezi dvody, jimiž podporovali svou žádost k zemskému guberniu, uvádli, že pispívati, srdce a mravy chtí k zdokonalení a rozšíení eské domácích Cech zušlechovati, žádajíce, aby se echovi nezazlívalo, když se snaží pouné zábavy býti asten. Po dalších optovaných žádostech až k cis. Josefovi II. byla jim koncese udlena. Subskripcí mezi tehdejšími vlastenci opativše si peníze, vystavli uprosted Václavského námstí devné divadlo „Boudu", v 1789. Potom peloženo bylo se hrálo esky a nmecky od r. 1786 toto vlastenské divadlo, jak se inu íkalo, do kláštera u Hybern a odtud r. 1802 na Malou Stranu do domu Reimanova, naež piipojeno bylo k stavovskému divadlu pražskému.
Hlouek eských vlastenc znamenaje,
pro vzdlání
ei
a osvícení
lidu,
usiloval
ei
—
her v Boud a v divadle u Hybern podpodramatické literatury eské. Podle souasných zpráv
Ospch eských roval
rozvoj
nmž
;
284
eském na 300 dramat, napsaných. Mezi spisovateli, kteí obstarávali repertoár pro pr\ní eská pedstavení, nejvýznamnjší byl Václav 7 /u/m, který dodal eskému divadlu pes padesát kus, z nichž vtšina vznikla pekladem nebo volným vzdláním. Pekládal kusy oblíbených tehdy dramatiku nmeckých, Weidmanna, Schikanedra, Schródra, Kleista, Ifflanda, Kotzebue od špatn
objevilo se
dobe
i
r.
1786 do r. peložených
792 neb
1
v i
jazyku
nov
K hrám pvodním
rád volil látky z djin vlasteneckých, jako a Šárka", „Švédská vojna v echách" a p. Bratr jeho Karel Ignác Tliám rozhojnil eský repertoár nkovybranými peklady; peložil Shakespearova „Makbetha" lika (podle nmeckého vzdlání Fischerova) a Schillerovy „Loupežníatd.
„Betislav
a Jitka",
„Vlasta
ky". Prokop Šedivý proslavil se pvodními veselohrami se zpvy „Masné krámy" a „Pražští sládci". hry jsou pokusem vytvoiti místní frašku pražskou, v níž se pedvádjí živé výjevy z lidu. Nadšeným milovníkem eského divadla byl Antonín Jos. Zima skládal píležitostné básn na oslavu eských pedstavení a napsal vlasteneckou pvodní inohru „Oldich a Božena". Josef Tandler peložil Shakespearova „Hamleta" a napsal pvodní tragedii „Jan 2ižka z Trocnova". Jako režisér eských pedstavení a skladatel vlasteneckých dramat historických o eské divadlo zasloužil se
Ob
Jan N. Štpánek.
novoeské
poesie byly velice nesnadné neb} o niž by se bylo lze opít, ani ustálené prosodie, ani vytíbenjší dikce básnické. S jakými obtížemi bylo prvním vzdlavatelm poesie zápasiti, ukazuje dvousvazková sbírka „Básn v ei vázané" (r. 1785), kterou uspoádal Václav Thám. Oba sváeky rozdleny jsou ve ti ásti; první ást obsahuje ukážky ze starší poesie eské (Kadlinského, Lomnického, Konáe, Komenského, Haranta z Polžic a j.), druhá ást peklady a pvodní verše Thámovy a tetí píspvky ostatních spolupracovníku Thámových. Peklady pevládají, jsou vybrány z Anakreonta a Catulla, z eských humanist, z Pope, z Oleima, Weisse, Kleista, Hagedorna a Brgera. V pekladech pvodních básních zastoupen) jsou hlavn verše anakreontické, ódy, selanky, básn didaktické a p. v duchu pseudoklasickém. Nad tyto pokusy povznesly se básnické almanachy ,, Sebráni básní a zpvu" (r. 1795, 1797) a „Nove básn" (r. 1798, 1802, "(81 4), jež vydával Antonín Jaroslav Puchmajer (1709-1820). Pokrok jevil se pedevším v rozsahu a rozmanitosti básnických druhu. Byly tam zahrnuty nejen rozmanité druhy básnické, jež pedpisovala poetika pseudoklasická, jako ódy, elegie, burleskv, satiry, epigramy, bajky a p., nýbrž sentimentální selanky a první pokus} O eskou baladu a romanci. Zdokonalila se Forma básnická; do poesii- íeské uvedena byla pí/vuná prosodie a vytvoena plynná Poátky
ani
;
tradice,
i
i
i
1
i
285
e
básnická, jejíž vzory Puchmajer podle rady Dobrovského hledal Karpiského, Kniažnina, Kra:ického) a ruské. Mezi tehdejšími básníky krom Puchmajera elné místo zaujímali Šcv poesii polské (u
Hnvkovský, první baladista eský a skladatel vlasteneckého eposu „Dvín", Vojtch Nejedlý, autor epických skladeb „Pemysl Otakar v Prších", „Vratislav" a „Václav", Jan Nejedlý, profesor eské ei a literatury na universit pražské, který pekládal z Homera, Theokrita, Pope, Younga, Gessnera a založil dležitý zábavn pouný asopis „Hlasatel eský'' (1806—1800). bestia n
Na Slovensku, kde eští eksulanti našli vítaný útulek', eština bohoslužebnou a trvala ve své ryzí istot. byla u evangelíku Zato katolití spisovatelé, zejména jesuité, již v XVII. a v první polovici XVIII. st. vnášeli do svých spis hojné dialektické živly slovenské. V druhé polovici XVIII. st. projevily se poj prvé zejmé snahy odstedivé od spisovné eštiny. Zahájil je nejdíve Josef Ignác Bajza, který ve svých spisech užíval náeí západoslovenského, promíšeného starými tvary spisovnými a novotvary, jež si sám vymýšlel. Ješt dále pokroil Antonín Bernolák (1762 1813); pokládaje neoprávnn Slováky za samostatný národní celek, žádal
eí
—
n
samostatný jazyk spisovný a zakládal jej na, slovenzápadním. Proti separatismu Bernolákovu, který našel pívržence hlavn mezi katolickým duchovenstvem, v zájmu jazykové jednoty v Cechách vystoupil drazn Dobrovský a na Slovensku Jií Palkovi a Bohuslav Tablic. K jejich podntu vypracován byl plán k založení „Ústavu ei a literatury eskoslovenské na Slovensku", jehož úkolem mlo býti, aby vzpružoval ochablé vdomí národní, šíil vzdlanost a osvtu a proti separatistrn katolickým chránil literární jednoty s echy, Moravany a Slezany. Výsledkem jejich snah bylo, že r. 1803 zízena byla pi lyceu v Bratislav stolice ei a literatury eskoslovenské, na niž byl dosazen Jií Palkovi (1769 1850). Jako spisovatel Palkovi usiloval vzdlávati lid vydáváním kalendá, pouných asopis („Týdenník", „Tatranka"), knížkami zempisnými a hospodáskými. Sbírka jeho básní „Múza ze slovenských hor" obsahovala selanky, epigramy a verše anakreontické v duchu pseudoklasickém. Rozhodným pívržencem osvícenství byl také Bohuslav Tablic (1769 1832). Básn jeho („Poezie") vedle obvyklých motiv anakreontických zahrnují básn pouné a balady v jarmarením slohu; nemají umpro
ském
také
náeí
—
—
leckého významu, svdí však, že byl upímný vlastenec a uvdomlý Slovan (stvoil jméno „Slavie"). Tablic zajímaje se o kulturní minulost svého národa, piln sbíral literární památky starší a vydával je v „Pamtech eskoslovenských básním aneb veršovcú", nejzáslužnjší své práci. [Podrobnou literaturu viz v Dj. eské lit. od Jarosiava Vlka, lit. ej. od J. Jakubec a v Literatue eské XIX. st. Díl
jinách
v I.]
D-
HLAVA
V.
Osvícenství u jižních Slovan. Ideje osvícenské projevily
svj úinek pedevším u tch
Jiho-
slovan, kteí byli v bezprostedním spojení se západní Evropou, u Slovinc, Chorvát a jedné ásti Srbv. Prostedníkem nových Itálie. proudv osvtných bylo tu hlavn Rakousko, z ásti V Rakousku výsledkem tendencí osvícenských byly liberální reformy Marie Terezie a Josefa II. Lid byl jimi aspo z ásti zbaven dotavadního útisku se strany vrchnosti a zakládáním škol a ro/umjší metodou vyuovací dbalo se o jeho duševní povznesení. Zakládány byly uené spolenosti, jejichž úelem bylo peovati o poteby národní vzdlanosti. Zvláštní pée vnována byla pi tom poznání domácí historie a studiu moderních jazyku. Tím byl zárove vzbuzen nový zájem pro národní literaturu. i
1.
S
1
o v
i
n c
i.
pedn
opatiti pro Buditelm slovinským nastával dvojí úkol: školy a pro pouení lidu potebné knihy; tohoto úkolu podjali se spisovatelé Pohlin, Kumerdej, Japelj a Linhart. Za druhé bylo potebí položiti základy umlé poesie domácí. V té první skladatelé verš piklonili se k soudobému básnictví nmecko-rakouskému. Rakouští básníci nmetí okolo r. 1770 libovali si ješt v idylických básních z doby rokoka, v patetických ódách, v epigramech, didaktických básních a bajkách. Takové vzory mli první veršovci slovinští, znajíce je vtším dílem z vídeského „Musen-
píin
almanachu" Velikou nosti bylo,
Tém
(1777).
pekážkou
rychlejší
obnovy kulturní
a
literární
in-
že Slovinci nebyli ani národn ani literárn sjednoceni. do r. 1843 nemli spoleného literárního a kulturního
až stediska; nebylo u nich ani jednotného nho pevládal jakýsi patriotism lokální.
vdomí
národního, místo
Jednotlivci
cítili
se
jako
Kraci, Korošci, Stajercí, Primorci, nikoliv jako národní celek Slovinci. Nebylo ani jednotného pravopisu ani jednotné ei spisovné; spisovatelé z rzných kraj psali v místním dialektu, ím. se tíštila jednotná práce literární.
287
V popedí
innosti stál nejdíve Marko Pohlin (1735— profesor bohosloví ve Vídni. On první peoval o vydávání knih pro lid, náboženských, pouných i zábavných. Vedle knih modlících, katechismv a kázání, byly to knížky o potáství, o hospodáských pracích ,,sedlákm k poteb a pomoci", kratochvilné hádanky a p. Horliv se zabýval filologií, napsal nmecky mluvnici kraskou (1768) a slovník nmecko-slovinsko-latinský (1781); pohíchu byly jeho* gramatické lidovou, práce bezcenné. Za základ nevzal ani živou ani nepihlížel k staršímu písemnictví z doby reformace, nýbrž tvoil pravidla mluvnická, formy slova z vlastního domyslu. Domnívaje se, že slovinština nemá s dostatek vlastních slov, pejímal výrazy z nminy a eštiny a nejvíce tvoil slova nová, asto literární
augustinián
1801),
a
e
tém
i
hrozné nestvry. Latinsky
vydal
Pohlin
metriku
a
poetiku,
která
byla
podstat pochybená, opírajíc se o metriku klasickou, nicmén poskytovala prvním veršovcm domácím jakýsi návod ke skládání verš. Pohlin sám povzbuzoval své soudruhy k veršování; k jeho podntu vydal Felix Dev (Janez Damascen) první slovinské almanachy „Pisanice" (1779 1781). Svazek první obsahuje tév
—
m
básn
píležitostné (na Marii Terezii, Josefa II., na mluvnici Pohlinovu a p.) v tžkých aleksandrinech, šestimrech a dvouverších; v dalších svazcích jsou krom toho lyrické básn v jednodušších strofách, dále básn výpravné podle vzoru nmeckých „Moralische Erzáhlungen", bajky, epigramy (upravené z nebo z Marciala) a peklady- Pokusem dramatickým je opereta „Bli n" od Dva, upravená podle Metastasia, k níž složil uitel Jakob Župan hudbu. Dikce „Pisanic" je ješt tvrdá, rytmus tžkopádný, byly to první nesmlé a neumlé kroky nové poesie jen
nminy
—
slovinské.
V suita
Korutanech vydával náboženské knihy pro školu lid jeOžbalt Gutsmann (1727—1790). S jazykovými novotami Pohlii
novými nesouhlasil
a mluvnici slovinskou „Windische Sprachlehre", 1777 vydal, sestavil na základ korutanského náeí a spisovného jazyka z doby protestantské. Svj slovník „Deutschwindisches Wórterbuch" (1789) založil na živé a zachoval
kterou
v
nm
r.
ei
mnohá pkná rení
lidová z Korutan. vydávali církevní sfsy,
V
Styrsku vedle jiných psobil jako buditel
spisovatel, kteí Leopold Volktner (1741—1816); skládal kostelní písn, svtské básn spoleenské a bajky. Vzorem mu byl Gellert, Gleim a Lessing. Zásluhou Jurije Japelje (1744—1807), kanovníka v Celovci, dostalo se Slovincúm zase nového pekladu celé bible (r. 1784 a 1786 Nový zákon, 1802 Starý zákon). pekladu tom Japelj zaal s poátku pracovati s Blažem Kumerdejem, potom si pibral ješt jiné spolupracovníky. Nový peklad opel o bibli Dalmatinovu, pi emž se snažil cizí výrazy a vazby nahraditi pknými domácími.
O
288
Po stránce jazykové Japclj a jeho porno ;níci ídili se mluvnicí Bohoriovou, nehledíce na výmysly Pohlinovy, a upravili peklad na svou dobu velice správný. Ze spojení horní kraštiny J apel jo vy a dolnokraštiny Halmatinovy vznikl nový typ spisovného jazyka, který se velice rozšíil. která zstala v rukopise.
Pravidla
jeho
vyložil
Japelj
v mluvnici,
Pro poteby školské Japelj poídil velký katechismus, pro lid vydal epištoly a evangelia, sbírku Kázání a peklad mešních písní „Cerkvene pesmi". Skládal též svtské básn obsahu mravn-pouného, které formáln znamenají pokrok od prvních pokusu „Pisanic". Své vrstevníky pevyšoval literárním rozhledem, o emž svdí jeho peklady z Hagedorna, Gellerta, Kleista, Mendelsohna, Zachariáa, Pope atd.; pekhdv tyto nebyly však vytištny. polobyli to vesms duchovní Jmenovaní spisovatelé první základy k nové literatue slovinské a snažili se podle -
žili
pdu, aby
na ní mohly rsti plody bohatší vzrst národního písemnictví velice se zasloužil baron Zois, který sám sice mnoho nepsal, byl však stediskem literárního hnutí v Lublani. Žiga Zois (1747—1819), syn italského obchodníka v Terstu, nauil se od své matky Slovinky slovinštin a vroucn si ji zamiloval. Nabyl dkladného vzdlání,
svých a
sil
zkypiti
dokonalejší.
O
další
vdách pírodních, a zjednal si široký rozhled v soudobé literatue vlašské, francouzské a nmecké. Ve filosofii byl pív Lublani stal vržencem francouzských encyklopedistu. Jeho se stedem tamní inteligence slovinské, kde se pední spisovatelé zvlášt ve
dm
dával jim ústn písemn rady, tíbil jeje k innosti literární. Sám sbíral staré knih) a listiny, zídil si bohatou knihovnu, která obsahovala nejdležitjší spisy z dobv reformace a poreformace, pekládal vlašské árie do slovanštiny a dával je v zemském divadle zpívati od vlašských zpvák operních. Jako rádce a štdrý mecenáš slovinských spisovatel zapsal se zlatým písmem v literární djiny Slovinc. K jeho podntu Blaž Kumerdej (1738—1805), uitel na orientální akademii ve Vídni, který dobe znal jiné jazyky slovanské, zaal sestavovati kritickou mluvnici a slovník jazyka slovinského; v slovníku pokraoval potom V. Vodník. Dílo nebylo dokoneno, sebraný materiál byl pozdji pojat do slovníku Wolfova. Anton Linhart (1750-1705) -- otec jeho byl Lepší úspch Moravan v Krasku usazený, jejž Zois povzbudil, aby se zabýval vlastivdou domácí. Výsledkem studií jeho byl obsáhlý spis historický ,,Versuch einer Geschichte von Krain", jím/ probuzen byl zájem pro domácí historii a vzpruženo vdomí národní. Nevážný byl pokus Linhartv uvésti slovinštinu do divadla. K rad Zoisov upravil ,,/" u p a n o v a \ eselohry c k a" (podle veselohry „Die Leldmúhle" od Jos. Richtra) a „Veselí dau a li se zeni 11 (podle Figarovj svatb) <>d Beautehdejší jich
scházeli.
vkus
a
Zois
i
povzbuzoval
i
ml
—
mén
dv
Matiek
M
i
289
obratn látku pevzatou lokalisoval na dohry byly osoby pizpsobil prostedí národnímu. s úspchem sehrány od ochotník v lublaském divadle. Z družinv Zoisovy vyšel také první významnjší básník slovinský Valentin Vodník (1758—1819). Jako student seznámil se Pohlinem, který mu vnukl lásku k mateštin a povzbuzoval s ho k básnní. V „Pisanicích" jsou uloženy první jeho pokusy básnické, ódy a jiné básn v strofách antických, psané slohem nabubelým a rétorickým, veršem tžkopádným a tvrdým. Jediná báse, která prozrazovala nadání básnické, byl ,,Zadovoljne Krajnc", kypící zdravým humorem. Po tchto pokusech Vodnik na delší dobu se zamlel. Plodnou innost spisovatelskou rozvinul teprve, když se seznámil s Zoisem, jehož piinním se dostal do Lublan, nejdíve jako kooperator, potom jako profesor poetiky na gymnasiu. K rad Zoisov „Vše, co vychází z vašeho péra, budiž psáno v tónu lidovém a pro lid" zaal vydávati kalendáe, z nichž by nejširší vrstvy lidové mohly vážiti pouení. Jeho „Veliká Pratiká" (1795 7) obsahovala vedle pouných statí a asových zpráv básniky, psané v duchu lidovém, slohem prostým a tónem veselým. Od kalendám pokroil k novinám, vydávaje od r. 1797 1799 první slovinský asopis „Lublaské Novice", jejichž sloupce plnil vtším dílem sám. R. 1806 uveejnil drobný svazeek svých nových. Po form básní „P e s m e za pokus no", sebraných znan se piklonil k národním písním, jež sám piln sbíral, v obsahu psobili na anakreontikové nmetí (Gellert, Gleim) a Anakreon sám, jehož básn pekládal do slovinštiny. Když r. 1809 vznikla válka Rakouska s Napoleonem, Vodnik napsal jako* duchovní pastý mstské gardy vojenské písn „Pesmi za brambovce" (domobrance) podle nmeckých vzor. Ve válce zvítzil Napoleon a mírem vídeským bylo mu postoupeno Krasko*, Gorice, Istrie s Terstem, horní Korutany a ást Chorvatska. Napoleon pipojil k nim ješt Istrii benátskou a Dalmácii s Dubrovníkem a utvoil nový státní celek, „Ilyrii", kterou spravoval generální guvernér francouzský v Lublani. Krátká doba francouzské okupace mla pro Slovince a Chorváty veliký význam, nebo za vlády francouzské uvedena byla slovinština a chorvatština jako jazyk vyuovací do škol, školství vnována vbec veliká pée, zakládány akademie obchodní, prmyslové a rolnické, gymnasia, lycea, školy mšanské a obecné. Svží proud vzdlanosti francouzské nerušené se inul k Slovincm a Chorvátm. Vodnik byl tímto šastným obratem vcí tak nadšen, že napsal vzletnou ódu „Iliria oživljen a", v níž velebil Napoleona jakožto obnovitele národu jihoslovanských. Jeho fantasii pedstavovala se Ilyrie jako drahocenný prsten, spojující východ Evropy se západem; k oživené Ilyrii pipínaly se vbec nejkrásnjší nadje v lepší budoucnost Slovincu Pi reform školství Vodnik horliv spolupsobil, a Chorvátu. Linhart
marchaise).
mácí
pd
Ob
a
:
i
—
—
i
i
Dr.
J.
Máchal: Slovanské
literatury,
li)
290 jednak jako školní inspekto, jednak jako spisovatel školních knih. Po pádu Napoleonov a odchodu Francou/u byl Vodník od vlády rakouské pronásledován a s nepatrným výslužným dán do pense. / této doby je jedna / nejlepších básní Vodníkových „Moij spom n k", upímný výraz vnitní harmonie v duši básníkov. Poesie doby osvícenské dosáhla ve Vodníkovi svého dovršení. Nebyl ješt vynikající básník a nepinesl nových forem, ale upravil cestu básníkm píštím. i
i
2.
kulturních vštídy stejn.
V
a
i.
narážela na Chorváty, rozdlen v skupin, proto nebylo psobení
osvícenská
Literatura kolik
Cho vát
literárních
njejí
Dub rovní ku
projevoval se vliv francouzského klaskismu latinských a italských, kteí psali v duchu pseudorozmanité básn píležitostné. Všeobecné oblib tšil
hlavn u básníku klasickém
se Molire, jehož komedie byly hojn pekládány a pizpsobovány domácímu prostedí. Zízeno bylo pro zvláštní divadlo
n
v
starém
arsenálu
„Orsanu".
K osvžení
pímo
nijak
literární innosti v chorvatském jazyku osvícenství nepispívalo. Naopak lze znamenati, že spisovatel
chorvatsky píšících ubývalo a vzmáhal se poet spisovatel latinských a italských. Vydatnjšímu psobení osvícenských ideí vadil nepíznivý stav školství, které bylo v rukou duchovních, nejdíve jesuitu, potom piaristu, vtším dílem cizinc (Vlach), kteí chorvatské nepáli. Mnohé rodiny dubrovnické se odnárodnily a v obci se usazovali cizinci. i
ei
Ze vzdlavatel chorvatské literatury zvláštní zmínky zasluMarko Brncrovi (1774 1825), rodem Francouz z Lyonu, jehož René Brure byl v Dubrovníku konsulem. Bruerovié oblíbil chorvatskou e, skládal v ní básn, zvlášt listy básnické,
—
huje otec si
skladby píležitostné a epigramy, a to vesms jazykem velmi uhlazeným a v tónu národních písní. Nejzajímavjší byl v jeho drobné komické výstupy a masopustní hry (maskerate), jako „upe", „S p r a v 1 j e n c e u a komedie „V jer a nenadána", v nichž vtipn zobrazoval smšné typy ze života dubrovnického. Krom básní chorvatských a pekladu z básníku ímských, psal básn vlašské a latinské.
satiry,
i
i
Mezi latinskými básníky zvláštní místo /au jím (i jaro Icric Gvozdenica (173Q — 1820), vychovanec jesuitu a biskupský viká v Dubrovníce. Ve svých latinských básních vzdlával motivy / národních písloví a vvlioval krásu pírody, život a obyeje v Dubrovníce a jeho okolí. Ve zvláštním list básnickém, zaslaném nmeckému historiku Janu Múllerovi, pojednával o národních písních, o guslích, o metru zpsobu zpívání národních písní; všecko i
i
291
to
líil
podle
svému pidal ské
aganica"
,,Hasan
rických.
Složil
„U zet je
„Viaggiot in Dalmazia". K listu junácké písn jihoslovana „Banovi Strahinja" a nkolik písní ly-
Fortisova
spisu
peklade
v latinském
také
dv
báse na poest Kateiny
II.
Potemkina
a
Oakova".
V ostatní Dalmácii pokraovalo se v díle protireformaním a vydávány byly hlavn knížky obsahu nábožensko- pouného. Toliko dva spisovatelé peovali také o literaturu svtskou v duchu vlasteneckém. Filip Qrabovac (1718 1750), františkán a polní kaplan dalmatských vojínu ve službách benátských, vydal sbírku pro zábavu a pouení lidu ve verších a v próze ,,C v t razgovora národa jezika ilirikoga aliti rvako g a" (Benátky 1747). V duchu národních písní vylioval bývalou slávu Dalmácie, velebil její reky a opvoval nové historické píbhy z boj s Turky. Benátská vláda nerada vidouc, že svým dílem budí vlastenecké a tiárodní vdomí u svých krajanu, knihu jeho konfiskovala a uvrhla ho do vzení, kde zemel. Mnohem význanjší byla innost Andrije K.aie Miošie (1702 1760), františkána a gvardiana kláštera sv. Martina na ostrov Brai. Kai Mioši pojal plán složiti kroniku národa „slovinského"
—
i
i
—
(jihoslovanského) a vylíiti v ní slávu, junáctví reku, pánu celého národa, zejména v bojích s Turky. Výsledkem jeho práce byl „Razi
govor ugodni národa slovinskoga", 1756, po druhé v rozšíené form r. 1759. první, složená z vtší ásti prózou, vypravuje r.
Dlí
vydaný po prvé se ve
dv
ásti;
djiny od Aleksandra až do pádu Caihradu, pi emž se
Velikého, „slovinského krále", velebí iny král, rekv a knížat jihoslovanských; druhá ást, skládající se pevahou z básní, vyliuje boje s Turky a opvuje ju-
náky a rody, kteí se v tchto bojích vyznamenali. První vydání obsahovalo pouze 41 písní, druhé 137. Látku k svému dílu Kai
Mioši
dílem ze spis historických, dílem z tradice prostov lidu písn a povsti o slavných bohatýrech a pradávných píbzích. Sebranou látku svérázn zpracoval a odl formou, jakou mají národní písn. Proto jeho zpvy byly pokládám- za ist národní a jako takové pekládánv do vlaštiny od Fortisc, do latiny od Ferie, do nminy od Herdera. Teprve zevrubnjším rozborem bylo ukázáno, že se zpvy jeho liší od národních v obsahu tím, že jsou pizpsobeny historické tradici, proto jsou prosty všech živlu mytických a fantastických, jimiž národní písn asto oplývají. Dále jsou strunjší v komposici, není v nich epické obšírnosti a tolik figur básnických jako v národních a složeny jsou v rýmovaných verších desítislabiných. Kai v pedmluv výslovn praví, že kniha jeho je složena pro prostý lid, který krom „slovinského" nezná jiného jazyka. Kniha jeho skuten našla hojné tenáe v nejširších vrstvách a dokala národní,
vážil
sbíraje
292 se
etných vydání
vdomí
latinkou
i
cyrilicí;
ona budila
a posilovala
ná-
na stopu ryzí poesie národní jako/to osvžujícího zdroje poesie umlé. Vuk Karadži, P. Prerado|vi a j. vážili z ní podnty k své innosti ve prospch literatury národní. rodní
Kai
a vedla posléze
Mioši
napsal
krom
toho kroniku svta „K o
r
ab
1
j
i
c
a"
(1760) podle kronik latinských, italských a domácích. Složena je ze dvou ástí; první vypravuje ve form starozákonných povídek píbhy od stvoení svta až do Krista; druhá podává struný pe-
hled událostí na slovanském jihu od
Krista
až do doby spisova-
telovy.
V Chorvatsku vlastním, t. pomry kulturní velmi neblahé. Úední jazykem
vzdlanjších
vedle latiny
vrstev,
nmina. Vzdlané
u
Chorvát kajkavc
byly byla latina a obcovacím šlechty a vyššího duchovenstva, obecenstvo tlo knihy francouzské j.
eí
nmecké, chorvatsky vydávaly
se pouze knihy nábožensko-pohospodáské, a to ješt v potu velice skrovném. Censor chorvatských knih Antun Nagy byl censorem v 1. 1810 1818 nedostal asto po celý rok chorvátského rukopisu a srden se nad a
uné
a
—
—
—
tím rmoutil, vytýkaje svým rodákm nedostatek lásky k rodnému jazyku. Vdecké práce z oboru theologie, historie, geografie, filologie a p. psány latinsky a veliká ást jich zstala ležet v rukopisích, takže nemly vlivu na rozvoj vzdlanosti. Jako jinde tak v Chorvatsku k šíení osvty a civilisace nemálo pispívalo svobodné zednáství. Hr. Ivan Dražkovi a Niczky založili chorvatské duchovenstvo. lože zednáské, do nichž vstupovala šlechta i
i
lenem svobodných zedná byl také biskup záhebský Maksimilijan Vrhovac (1752 1827), statený obránce samostatnosti chorvatské na snmích uherských, jenž se horliv staral o šíení osvty a vzdlanosti v zemi. Jako rektor theologického semináe v Záhebe, potom jako rektor ústedního' semináe pro Uhersko a Chorvatsko v Budapešti, prospšn psobil svými svobodomyslnými a osvtovými snahami na vychování mladé generace duchov-
—
ních.
Jmenován byv biskupem v Záhebe,
založil
tam
r.
1794 vlastní
vycházely knihy pro pouení lidu; jeho péí uspoádána a rozšíena byla knihovna záhebské kapituly, která poskytovala mladým duchovním píležitost k náležitému vzdlání.
knihtiskárnu,
z níž
Podízené duchovenstvo dtkliv vyzýval, aby sbírali zvláštní lidové výrazy, národní písn a písloví, zaznamenávali názvy starých knih z biblioték a archiv farních dokládaje, že je toho potebí, aby krása, bohatství a dobré vlastnosti ilyrského jazyka mohly býti dkladnji prozkoumány a rozmnoženy. Jsa v písemném spojení s Dobrovským, Kopitarem a pedáky literatury srb-ki a slovinské, usiloval též o jednotu spisotvné ei a ortografie mezi Chorváty.
—
293 Jediný knz, který ocenil vlastenecký význam výzvy biskupovy, byl Torno Mikloušic (1767 1833), spisovatel velmi plodný a všestranný, který psal, pekládal nebo k tisku upravoval rozmanité spisv pro lid, jako kalendáe, spisy hospodáské, knihy nábožného a mravouného obsahu. Šafaíkovi zasílal píspvky k djinám jihoslovanského písemnictví. Hlavním jeho dílem byl ,,I zbor dugovanj svakovrsneh" (r. 1821), jakási prostonárodní encyklopedie, v níž pojednával o pvodu a prvotních djinách Slovan a Ilyr, podával zprávy o spisovatelích a tiskárnách chorvatských, pouoval o hospodáství a otiskoval chorvatská písloví, sentence a písn, jež k vyzvání Vrhovcovu byl sebral. V zajímavé pedmluv povzbuzoval své krajany, aby ídíce se píkladem Maar, dbali o povznesení a zušlechtní své matezaujal již vynikající místo mezi pedními ské ei. „Jazyk Zdali by to nemohlo býti s jazykem chorvatjazyky Evropy ským, který potem slov daleko pedí mnohé jiné ei? Já se myslit a dokám toho štstí nedokám, ale v hrob budu ,o se chvíle, že píští domomilci s vdností jména mého budou vzpomínat. Byl eknou kdysi lovk, jediný ve vlasti, který
—
Maar
.
.
i
.
nm
i
—
—
Chorvatsko povznesením ei, le ti, kteí ho chtli podporovati, nemohli, ti zase, kteí mohli, nechtli." Za zvláštní zásluhu piítá se Mikloušiovi vydávání chorvatských (kajkavských) dramat, která se hrála v záhebském seminái, jako „Ljubomirovi" od M. Jandrie, „Diogeneš" a „Grabancijaš dijak" od Brezovakého a j. Chovanci semináe záhebského rozvíjeli v této dob horlivou innost divadelní a místo dívjších dramat z jesuitského repertoáru pedvádli upravené hry nmeckých dramatik, K. Eckartshausena, Kotzebue, Ifflanda, Stephanieho, Spiessa, atd. Vtšina tchto dramat zstala však v rukopise.
horoucn
toužil oslaviti
Pvodní veselohru napsal Tito Brezovaki (1760 — 1805) s názvem „Matijaš Grabancijaš dijak". Zosnována je nai národní tradici o arodjníku (Grabancijaš souvisí se slovem
negroma.ncie), doby
obsahuje ostrou satiru na spoleenské
vyznauje
zdravým humorem.
pomry
Krom
dramat dveh zgubljeneh bratov", „Sveti Aleksij") psal satirické básn a povídky do kalendá Mikloušiových. O vzdlání lidu, zvlášt mládeže, peoval Jakob Lovreni (17S7 1842), „instinski domorodec"; psal ódy, povídky mravouné,
tehdejší
(.JMogeneš
ili
a
se
sluga
—
anekdoty, dramata, vtším dílem peklady z nminy. Z pedmluv k jeho spism lze poznati, jak dbal o šíení vdomí národního a jak tžce nesl lhostejnost obecenstva k literatue domácí. Ve stopách Mikloušiových kráel Ignacie KristiJanovic (1796 188-1); vydával pkný kalendá ,,Danica zagrebaka", poizoval pro mládež knih v školní, psal a pekládal pouné spisy pro lid. Na podnt šafaíkuv sbíral národní písn a písloví a vydával je ve svých kalendáích. K rad Kopitarov sepsal mluvnici kajkavského
294
náeí
a
veejné
psal
pijata
do své smrti kajkavsky,
až
/a
jazyk
i
k'dyž
štokavština
byla
spisovný.
V Slávou i, když byla r. 169Q osvoíbozena od Turku, snažili zanedbané vzdlání povznésti františkáni a potom jesuité, kteí zakládali hojné školy. Z jesuitu ve prospch vzdlání obecného i
se
—
úspšn pracoval Antun Kunii/ic (1700 1777), který skládal školní knihy pro dti a nábožensko-pouné spisy pro lid. Psal pkným slohem, zajímav a poutav, a tím získal mnoho tená. O jeho nadání básnickém svdí duchovní román ve verších „Svta Ro za lij a", jehož ozdobou jsou pkné popisy pírodní, uhlazení dikce a jemné vložky lyrické. V próze napsal veliké dílo po-
Kamen
nmž
pra v smutnje veliké", v lemicko-historické ,, pojednával se stanoviska ímsko-katolického> o rozluce církve východní a západní a odsuzoval toho, kdo rozdlil Jihosiovany ve dva nábožensky nepátelské tábory. Školské reformy za Marie Terezie a Josefa 11. vydatn prosply všeobecnému vzdlání. Založeno bylo gymnasium v Osijeku (1766) a ve Vinkovcích (1770), poet vzdlaných lidí vzrstal, zvlášt ve Vojenské Hranici, a vedle písemnictví nábožensko-pouného i
poala se rozvíjeti literatura svtská. Nadšeným stoupencem osvícenství byl slavonský spisovatel Máti ja Antun Reljkovic (1732 1798). Pocházel z rodiny hraniáské, i
—
záhy vstoupil do vojska, v bitvi u Vratislavi (1756) upadl do zajetí a dopraven byl do- Frankfurtu n. Odrou. V zajetí mnoho etl, nauil se nmecky a francouzsky a seznámil se s názory osvícenskými. Vida kulturní rozvoj v Nmecku, vzpomínal na svou domovinu a srovnávaje její bídný stav se vzdlaností, kterou poznal v cizin, umínil si, že napíše knihu, v níž by rodáky své pouil, eho teba k jejich povznesení. Knihu svou nazval „Satir iliti div ji
ovik"
a vydal ji r. 1762 v Drážanech. Složena je ve verši desítislabiném, ale není to vlastn báse, spíše veršovaná próza, jejímž cílem bylo pouení. Vylíiv v ní nejdíve pírodní krásv Slavonie a její islavnou minulost, ukazova na úpadek mravní hospodáský za tureckého panství, písnou kritikou stíhal národní a spoleenský život, oste šlehal zlozvyky a pedsudky svých krainu a se stanoviska osvícenských názor zavrhoval staré vvklosti a obyeje lidové. mluvil k srdci a svdomí- národa, aby ho probudil z duševní zatemnlosti, a stavl mu ped oi, na jaké výši kulturní je sedlák v nmecké zemi, ve Slezsku nebo v Sasku. Kniha jeho kreslíc nepokryt skutený život lidu v Slavonii, zpsobila silný dojem, byla pilné tena a astji otislon iii.i. V druhém, vydání Reljkovic radostn mohl konstatovati, Že si krajané jeho již mnohý pokrok ve vzdlanosti osvojili. Po návratu svém do vlasti Reljkovic snažil se podle svých -.il povznésti vzdlání ve svém okolí. Napsal slavonskoHimeckou mluv1
i
,
j
Pesvdiv
zmnném
295
„Nova slávou ska
nici
ni
i
maka
gramatika"
(1767),
rozšíila a v krátké dob se dokala trojíhot vydání. Pro mládež upravil peklad Esopových, Fedrových a Bidpajoivých bajek, z latiny peložil spis o pirozeném právu „Postanak n aravne pravice" a vydal sbírku mravn filosofických rozprákterá
vek tové
se
„Nek
je
svašta
sabranje pametnih rii". Osv-
ili
snahy jeho narazily na silný odpor duchovenstva, nicmén mnoho pisply k duševnímu pokroku v Slavonii. K zásadám jeho se hlásili a „Satira" jeho proti odprcm obhajovali Vid Dosen v básni „Jeká planin" a Adam Tadija Blagojevi v básni „Pjesnik putnik". Když Reljkovi r. 1798 ve Vinkovicích zemel, bylo o v matrice zemelých pochvaln poznamenáno, že byl „pater pauperum, exemplár virtutum". Vytíbený vkus a skutené nadání básnické ze všech souasných básník slavonských prokázal františkán Matija Petar Katanic (1750 1825), posléze humanistický profesor na universit v Pešti. Slynul širokým vzdláním, dobe znal starou novou poesii klasickou a všímal si národních písní. Sbírka jeho latinských a
nm
—
i
i
slavonských básní s názvem „Fructus au ctu m n a e s" (r. 1794) obsahuje ódy, selanky a básn v umlých strofách antických. Uená díla z oboru historie, geografie a filologie ilyrské psal latinsky. Básn jeho peklad Písma sv., který vyšel po jeho smrti, svdí o mistrném ovládání jazyka mateského. 1
i
3.
S
r
bov
é.
mla
pouze skrovná ást západních Srb Srbové na východ vzeli v tuhé tém žádného hnutí duševního. Za válek rakousko-tureckých v XVII. st. pesthoval se veliký poet srbských rodin (r. 1690 najednou asi 100.000 lidí s patriarchou Arsenijem III. Crnojeviem v ele) do východní Slavonie a do jižních Uher a tímto pesídlením dostali se Srbové v užší styk se vzdlaností západoevropskou. Píkladem Chorvát a za-
Až do
st.
XVIII.
podíl v kultue západoevropské, porob turecké a nejevili
Maar
ali
se
lanosti.
pedevším o školství jakožto základ národní vzdNenalézajíce ve svém snažení dosti úinné podporv u vlády starati
vídeské,
obrátili se na cara ruského Petra Vel., žádajíce z Ruska pravoslavné knihy a uitele. Na rozkaz carv poslal jim synod r. 1721 za uitele Maksima Suvorova, který pivezl s sebou potebné knihy, slabikáe a mluvnice a usadil se v Karlovcích, kde založil ,.slavenskou školu" pro duchovní a uitele. Pozdji pibylo do Karlovcu ješt 7 jiných uitel, vtším dílem chovanc kijevské duchovní akademie, s Emanuelem Kozainským v ele, a zídili
tam „latinsko-slavenskou školu". Jako v Karloivcích tak v jiných mstech zakládány byly školy, k emuž nemálo pispívala reorganisace školství za Marie Terezie. Ve školách srbských uilo i
i
296
hlavn
se a
pedmtm, nco
málo latinskému jazyku zízeno bylo první srbské gymna1794 r. bohoslovecký ústav. Založen tchto mlo nemalou dležitost nejen pro vzdlání
církevním
pedmtm
svtským.
sium v Karlovcích
a
dvou
R.
1791
í
i
vyšších škol pro pozvolný rozvoj národní uitelstva a duchovenstva, nýbrž kultury a literatury. S poátku užívalo se ve školách ruských slabikíá a mluvnic od Meletia Smotrykého. Když pak vláda vídeská zakázala dovoz knih z Ruska, byly tyto knížky petiskovány v Rumniku (v Malém Valašsku). Krom toho byly církevní í svtské knihy tištny v Benátkách. Srbové domáhajíce se vlastní knihtiskárny, vymohli si aspo tolik, že r. 1769 bylo dáno universitnímu knihtiskai Jos. Kurzbekovi ve Vídni právo tisknouti ecké, ilyrské, srbské, rumunské a arménské knihy. R. 1792 koupil s dovolením vládním Srb Stefan Novakovi knihtiskárnu Kurzbekovu a ponechal ji ve Vídni, kde se tiskly srbské knihy. Ve Vídni vycházely také první srbské noviny, r. 1791 s názvem „Serbskija Noviny", od r. 1792 „Slavenno-serbskija vdomosti". R. 1796 knihtiskárna tato byla i
prodána universitní knihtiskárn maarské a pevezena do Bukde se od té doby tiskla vtšina srbských knih. V XVI. a XVII. st. byl obvyklý v Srbsku jako spisovný t. zv. jazyk srbuljský, t. j. církevn slovanský s pímsí srbštiny. Tohoto srbsko-slovnskébo jazyka užívali také v Uhersku pepisovali srbských církevních knih, jimž se íkalo „Raani" podle kláštera Raci v Srbsku. Psobením ruských knih, uitel a ruského zpusobu vyuování ujímal se však jazyk rusko-slovnský, který v církvi, dína,
ve škole a v písemnictví úpln vytiskl starý jazyk srbuljský. Prostému lidu byl však jazyk rusko-slovnský nesrozumitelný a všeobecné vzdlání nebylo jím podporováno. Na konci XVIII. st. byli spisovatelé srbští v otázce spisovné ei a písma rozdvojeni; spisovatelé církevní a konservativní drželi se ei ruskoslovnské a azbuky církevn-slovanské a pokrokovjší dávali pednost národní ei a azbuce graždanské. Spory o spisovnou a pravopis ukoneny byly teprve vítzstvím reformy Vuka Karadžie.
e
Národní
vdomí budilo a posilovalo se nejvíce vzpomínkami Raji (1726 — 1801), rodem z Karlovou, odcho
historickými. Jovan
vanec
kijevské akademie, obšírné dílo historické ,,I
rodov, 1794 s i
archimandrit kláštera v Kovile, vydal a razných slavenskih n at o r i
j
Bolgar, C hor vat
o v
i
Sebov" nmž
(Víde
ve 4 dílech), první systematický spis, v vylíena vlasteneckou tendencí minulost nejen srbského národa, nýbrž sousedních zemí. Hlavním pramenem byla mu rukopisná kro
nika \
—
najpae
s
(
5,
jako politický v/e Djordje Brankovie (zemel r. 1711 Akoliv historir Rajiova byla psána téžkým jazykem
hébu).
297
rusko-slovnským
stedovkým duchem mnišským,
zabarvena
a
mocn psobila na národní hlavním zdrojem historických vdomostí v první polovici st. XIX.
pece svou vlasteneckou vroucností
vdomí Srbv
a byla jim
na konci XVIII.
st.
Raji pokoušel
a
v níž
mezi první spisovatele
se také v poesii a náleží Za vlivu ruské
srbské, kteí skládali verše. napsal alegoricko-historickou
báse „Boj
z
opvoval boje spojeného Rakouska
a
tch 1788—1790. Z ruského pevzal
pseudoklasické poesie m a j a s a o r 1 o v i",
Ruska
s
Turky
v lé
tináctislabiný verš s cesurou po sedmé slabice, jak byl tehdy podle vzoru polského obvyklý v poesii ruské. Srbsky upravil a tiislkem vydal tragedii o smrti posledního cara srbského Uroše, kterou napsal rusky Eman. Kozainskij, rektor latinsko-slovnské školy v Karloivcích. Skládal též duchovní písn a vzdlal podle nmeckého sbírku anekdot s ná zvem „Cvtnik". Raji byl vbec spisovatel velice plodný; tiskem vydal 18 spis, nejvíc theologického obsahu, a v rukopise jich zi
ješt mnoho.
stalo
O
vzdlání a osvícení lidu neúnavn peoval Zaharija Stefa> novic Orfelin (1726—1785), spisovatel neobyejn plodný a mnohostranný, spíše nadaný samouk, než odchovanec školského VzdPsal na rozdíl od Rajie a jiných souasných spisovatel lání. z vtší ásti jazykem národním, užívaje písma graždanského. Pokusil se vydávati první srbský a vbec jihoslovanský asopis „Sla1
veno-serbskij magazín" (vyšla jen jedna kniha r. 1768 v Benátkách); pebyl to sborník básní, povídek a nauných lánk, pvodních se zajímavou pedmluvou, ložených, k užitku a zábav v níž Orfelin objasnil své racionalistické a osvícenské tendence a stanovil první v srbské literatue široký program osvtové práce. Jiné jeho vzdlavatelné spisy týkaly se mluvnice, historie a pírodních vd. Vlasteneckým duchem je provanuta jeho báse i
tená
„Pla
názvem „Goerb restnyj pla slavnyja inogda Serbiji"), v níž truchlil nad tragickým v dob pítomné, kdy cizí osudem národa srbského v minulosti (rakouská )vláda obmezuje jeho svobodný život. Byl to první S
i
ji"
(vyšla
též
v jazyce
rusko-slovnském
s
i
protirakouskou. Pipisuje se mu vlastenecká píse o bitv na Kosov. Ideálem osvíceného panovníka byl mu car Petr Veliký, jehož život a slavná díla vylíil ve zvláštním spise (Benátky 1772). Velebil ho a reformátora, který nauky jako „osvícence", filosofa na a umní zaal šíiti v zemi, kde mla díve hloupost a divokost
tištný plod se též
zejmou tendencí
anonymn vydaná
trn
.
pevahu. Literární innost Orfelinova má ten dležitý význam, že tvoí nenáhlý pechod od staré církevní literatury, psané jazykem rusko-slovnským, k nové, svtské a osvícenské literatue, založené svými snahami na národním jazyku. Nejen po stránce formální, než i
osvícenskými
je
pímým pedchdcem
Dositeje Obradovíte.
298 S pední buditel srbského náDositej Obradovi (1742/3 ) a nejrázovitjší pedstavitel osvícenství mezi Jihoslovauy, /jednal si ohromné zásluhy o pokrok srbské kultury a literatury, V vtlena instinktivní touha srbského lidu po všestranje ném vzdlání a kulturním obrození. Narozen ve vsi Cakov v Baat, záhy osiel a žil u svých strýc. Jako 14letý hoch utekl z TemeŠváru, kde se uil u kupce s koberci, a vstoupil do kláštera Hopova na Frušké Hoe. Tam dychtiv etl nejen spisy církevní než svtské a zatoužil po dokonalejším vzdlání. Nenalézaje v kláštee porozumní pro své duševní snahy, opustil r. 1760 Hopovo a vyhledal si místo uitelské v sev. Dalmácii. Ušetiv si nco penz, vydal se po tech letech na cesty za vzdláním, ale nemoc pinutila ho brzy vrátit se do sev. Dalmácie k povolání uitelskému. Když se úpln zotavil, odjel na Sv. Horu, kde se uil ecky, ti léta se vzdlával v Smyrn ,,na ecké vysoké škole" a odtud se vrátil zas do Dalmácie. R. 1771 odešel do Vídn, kde.se živil vyuováním vlašskému a eckému jazyku, sám pakJ se uil latinsky a francouzsky. Ztráviv šest „užitených a radostných let" ve Vídni, cestoval po Itálii, z Livorna odplul na ostrov Chios, kde zastal rok jako uitel vlašské ei. Z Chiosu pes Caihrad a erné moe odjel do Jas v Multánsku a pijal tam místo domácího uitele v rodin rumunského arcibiskupa. S ušetenými penzi vydal se pes Polsko a Slezsko do Halle a na universit poslouchal pednášky o filosofii, estetice a pírodní theologii. Njaký as žil také v Lipsku, naež odcestoval do Paíže a do Londýna, snaže »e doplniti své vzdlání. Od r. 1785 zdržoval se zase jako uitel francouzské a italské ve Vídni, odkudž si vyjel na po/v iní srbského generála Zorice na Rus. R. 1802 pesídlil se do Terstu když mu srbští kupci zajistili podporu, aby mohl psáti srbské knihy. Povstání v Srbsku r. 1804 s nadšením uvítal, sbíral píspvky pro povstalce a sám obtoval vše, co ml. V básni, kterou složil na povstání Srb, zanícen volal: „Ustani, Serbijo -- dávno Srbi je zaspala, sada se probudí, si u mraku ležala, uzbudi!". Od r. 1807 žil v Srbsku a otevel v Blehrad Velikou. školu; mezi prvními žáky jeho byl slavný potom Vuk Karadži. V Srbsku zorganisoval školství a jmenován byl ministrem osvty. V pilné práci stihla ho smrt r. 1811. Pomník jeho ozdoben nápisem, jaký si sám pál: „Ovde leže njegove srpske kosti. On je ljubio svoj rod! mu pamet!". 1
1
1
,
roda
nm
tém
i
ei
—
—
—
i
Vna
Svou pout Evrop, vylíil
za v
vzdláním
poutavé
a
a
dojmy,
jichž
pouné
nabyl
autobiografii vydal v Lipsku.
cestami
„Život
i
ps>
p
r i-
a" (1783), kterou Pedvádí tu živé rozmanitých krajin a lidí, líí jejích vzdlání, mrav} i Zpsob života a pouuje své krajany, v jich mohou násle dovati. Mistrn kreslí krajinné obrázky z divoké Mbanie, velkomstský a rušný život ve Vídni, arovnou pírodu jižní na OStrov
j u obraz )
k
1
e n
i
j
1
em
299 Chiu, velkolepou boui na erném moi a p. Všady je vetkáno plno zajímavých postehu a poutavých výjevu. A celá kniha je prohátá vroucí láskou k národu, spojenou s láskou ke všemu lovenstvu, je prodechnuta živou vrou v lovka, v možnost zdokonaliti jeho mravy prostedkem vzdlání a osvty. Sloh jeho je prostý, jasný a živý, výklad pesvdivý a nabádavý. S jakým zápalem vlasteneckým knihu svou skládal, možno poznati již z v* nování, kde praví: „Tob, o pelíbezný a sladký slavenosrbský plody a obti svého péra, národe, posvcuji tento plod jakož které budou ješt následovati. Vám, drazí obyvatelé Srbska, Bosny Hercegoviny, erné Hory, Dalmácie, Chorvatska, Srmu, Banátu vašim vnukm s horoucím a plným lásky srdcem Bakv, vám i
i
i
tuto svou malou, ale
." práci odevzdávám Obradoviova „Sovti zdravago
upímnou
Úelem druhého
spisu
.
.
razuma"
(1784) bylo pevésti na srbský jazyk „pekrásné myšlenky uených lidí", posíliti rodie v jejich snaze dáti dtem pravé vzdlání, roznítiti v srdcích mládeže srbské božskou jiskru našel tam pouení o lásce k Bohu, k lik uení a ctnosti. dem a sob, o ctnostech a vášních lidských, o lásce ke všemu lidstvu, nebo z takové lásky plyne pokora, poslušnost zákonu,
tená
blahovle, poestnost a istota srdce. K pouení mládeže Obradovi vydal sbírku bajek („Basne" 1788), jež vzdlal podle bajek Ezopových, Fedrových, Lessingo* vých atd. Vybíral si z nich jen takové píbhy, jimž mohl vtisknouti své myšlenky. Pouení, jež k bajkám pipojoval, pizpsoboval národnímu životu srbskému a jeho potebám. Rozmanité lánky pouné, vtším dílem peklady z Adisojia v asopise „Spectator", shrnul Obradovi v díle „S obráni je raznih nravouitelnih všte j" (1793). Podle italského pedagoga Soavi vyoz o f a pak úplnou mravouku v knize „Etika ložil n ar a voui t e j n a" (1803). ada spis jeho, jež zanechal v rukopise, byla uveejnna po jeho smrti. Sebrané jeho spisy byly vydány po prvé v 1. 1833 45; nejúplnjší je vydání z r. 1911 i
1
i
i
1
i
i
1
—
v
Blehrad. Dositei
Obradovi
postavil
si
za hlavní
úel své
spisovatelské
svými spisy lidu, uiti a vzdlávati ho. Jeho pouné a vzdlavatelné spisy proniknuty jsou ideami vku osvícenského, prohátý vrou ve vysoký význam lidského* rozumu a prodechnuty morálkou, pizpsobenou k nejobyejnjším zjevm skutenosti. Jedním z hlavních jeho úkolu bylo nauiti lid svobodn myslit, ježto podle jeho mínní na svobod myšlení závisí každá jiná svoboda. Jednotlivec, národ a lidstvo mže žíti a rozvíjeti se jen na základ zdravého rozumu. Rozum je podle jeho mínní nejen podmínkou mravnosti, nýbrž nejvyšší instancí ve vcech náboženských. Proto Obradovi bojoval proti náboženskému fanatismu a mnišské povrivosti, drazn vytýkal rozmanité vady innosti
sloužiti
i
300 domácího duchovenstva, nevzdlaného a oddaného vnjší obadnosti bez pravé vnitní zbožnosti, doporuoval náboženskou snášelivost reformu církve podle zásad zdravého rozumu. Zejména tžce nesl, že se národ srbochorvaský z píin náboženských od sebe rozdluje. „Srdce bolí, když pomyslím, že se lidé, náležejíce k jednomu a témuž národu v Dalmácii, v Chorvatsku a ;i
m
Slavonii, více v pronásledují se a náboženství .mají lásce k bližnímu. jednoduchá, jasná
a téhož Krista, nenávidí, ukivují si, druh druha!" Po jeho mínní všecka právo na eksistenci, pokud jsou založena na Praktická morálka, plynoucí z tohoto uení, je a všem pístupná. Zní: Jednej s jinými tak, jak Aby lovk plnil tento nejvyšší si sám peješ, aby jednali s tebou píkaz lásky, k tomu není potebí ani relikvií, ani obraz svatých,
jednoho
utiskují
!
ani
postv
a p.
Obradovi vele
ujímal dlného lidu prostý, pracovitý a bohái, stejn vládne lid má stejné tlo a krev jako velmoži zlo, jež mu teba snášeti. V názoduší a darem slova, cítí dobro rech svých na ženu Obradovi pedstihl svou dobu. Žádal pro ni stejná práva a stejné vzdlání, jakého se dostává mužm. V „Radách zdravého rozumu" nartal celý program vzdlání ženského, mezi pedními pedmty vytkl historii, geografii, logiku a praktickou filosofii. Zvláštní nhou a úctou k ženám dýší na p. tato slova „Ženský rode, pedrahé dcery, sladké sestry, drahé milostenky, ctihodné a svaté rodiky lidského pokolení, vy u kenejste zavírány jako bídné robyn, jste svobodny, jste velitelky užívejte jen k dobru své svobody a své mírné a sladké vlády! Všecko na vás zíávisí. Budete-li vy poestné, hodné, mravné a osvícené, budou vaše dti, jestli jim jen vy budete bohynmi moudrosti, jako jste jim zrození. I tak se vámi celý národ osvítí a tehdy vám bude est sláva chvála na vky vkv". Láskou k národu sálají všecky jeho spisy. Pi tom byl výmluvným hlasatelem shody srbochorvatské, spatuje v Srbech a Chorvátech jeden jediný národ, rozdlený toliko náboženstvím.
Jako
pravý
útisku
proti
lidumil
mocných
se
bohatých ukazuje,
a
že
i
:
san
:
i
i
i
i
i
Obradovi otevel
kým smrem
má
literatue srbské novou dráhu a ukázal, ja-
aby se stala živým orgánem duševní prostedkem k šíení osvty a vzdlanosti. Aby byla národní, bylo teba uvésti do ní živý, národní jazyk. jeho není ješt zcela prosta zbytk starého zpsobu, nicmén je innosti
do
té
se
národní
rozvíjet,
e
a
míry národní jako u žádného
Obradovi
z
jeho vrstevník.
srbský, jeho/ knihy Srbska k Chorvátm, Bulharm a Rumunm a psobil\ na jejich duševní ro/voj. Uení jeho neobešlo se bez k tomu, prudkého protivenství, zvlášt od duchovenstva; došlo že nepátelé pálili jeho spisy. Ale myšlenky jeho o národní kultue
Dositej za vnikly i
byl
první
spisovatel
hranice
i
301
nezapadly
literatue a plody.
Od
v
pinášely
nýbrž
zapomenutí,
utšené
písemnictví naukového pro se pekládati nebo sestavovati pro srbskou mládež uebnice z rozmanitých oboru vdních, z fysiky, geografie, pírodopisu, morální filosofie a p. V té píin nejvíce proslul Pavle Solaric (1779 1821), který napsal obšírnou geografii a seznamoval srbské tenáe s filosoficko-mravními názory nmeckých, anglických a vlašských spisovatel, peté
pouení
doby zaalo
lidu.
se
Jednotliví
více
dbáti
spisovatelé
jali
—
vádje
jejich spisy
do srbštiny. Hmotné prostedky nové literatury
byly ovšem skrovné, kruh tenástva neveliký. Stediskem literárního života byla vlastn Víde, kde vycházely „Srbské Noviny". Vydávání knih bylo vázáno monopolem universitní knihovny v Pešti, na kterou bylo z Vídn peneseno právo tisknouti v Rakousku srbské knihy. Teprve r. 1831 monopol tento< pestal. ležitou událostí bylo založení vdeckého asopisu „Srbských Letopis" v Novém Sad, v prostedí Srb samých. Letopis vycházel s poátku na útraty novosadského knihkupce Kauliije, ale hmotné prostedky brzy došly. Tyto penžní nesnáze vedly k založení „Matice srpské" v Pešti. Matice srpská pevzala vydávání „Letopis" a dležitý tento asopis, vnovaný srbské historii a literatue, byl zabezpeen. První sbírku verš v nové srbské literatue vydal Aleksije Vezeli (1753 1792), dozorce pravoslavných škol rumunských v okrese velkovaradském. V duchu pseudoklasickém napsal zpv „Kratkoe napisanie o spokojnoj žizni" (1788), který vedle nábožensko-pouných úvah obsahoval pochvaly na vážnjší Srby všech stav; jako báse je tato práce bez ceny, zajímavá je pouze svými osvícenskými názory.
D-
1
—
V
dobu zavládl Gessnerovský idylism a ódická duchu pseudoklasickém. Pedním a jediným básníkem srbským byl tehdy Lukijan Mušicki (1777—1837), obtavý podprce literárních a osvtových snah. Básn jeho byly svého poesii na delší
poesie
asu
tém
v
chváleny, nejvíce lyricko-epická báse „Glas arfe (Mušicki byl archimandritem kláštera šišatovackého), kterou napsal nejdíve srbsky, potom ji uvedl do srbskoslovnské. V jeho poesii jsou zastoupeny hlavn ódy, poslání, eklogy a epigramy. Horác a Klopstock byli pedními jeho vzory. velice
šišatovake"
ei
Z Horáce,
-jehož
spis
o
umní
mil
básnickém znal
z
pamti, vybíral
podle pízvuku rusko-slovnskeho, neohlížeje se na pizvukování srbské. Verše jeho byly vbec tžkopádné, pracn sestavené a cizí duchu srbskému. Po obsahu opvoval srbský národ, jazyk, víru a slovanskou vzájemnost. Navázal pátelské spojení s Dobrovským, Kopitarem, Šafaíkem, kterým posílal zprávy o literatue srbské, sbíral národní písn a jiné k sbírání povzbuzoval a sestavoval mluvnici jazvka srbského. si
strofické formy, ale stopy
302 Psal srbsko-slovnsky hlavn proto, že se domníval, že by se srbo-slovnština nejlépe hodila za spolený jazyk všech Slovan. S dramatickou literaturou seznamoval Srby Ematmilo Jankovi. Po peoval o divadlo srbské Joakim Vujic (1772 1817), poádaje divadelní pedstavení, nejdíve mezi Srby v Uhersku, potom v Srbsku. Repertoár obstarával sám, pekládaje veselohry, rodinná a historická dramata nmeckých dramatiku, zvlášt Kotzebue. Zábavnou prózu obstarávali G/igorije Trlaji (1766 1S11) a Atanasije Stojkovic (1773—1832), oba profesoi v Rusku, pevádjíce mravouné romány do srbštiny. Vlastním zakladatelem srbského romanopisectví byl Milován Vidakovié (1780 1841), první spisovatel v nové literatue srbské, zrozený v Srbsku samém. innost svou zahájil skládáním nábožných písní a církevních legend, které se v lidu hojn rozšíily. Ale nejvíce proslul jako romanopisec; znamenaje totiž u svých rodák chu k zábavnému tení, zaal psáti pvodní romány nebo je po srbsku upravoval, opíraje se o nmecké povídky rytíské a filosof icko-pouné romány. Skladbami svými chtl pouovati a vzdlávati tenáe, proto dbal více o pounou tendenci než o umleckou formu, která je však poutav vypravovati a tím, že volil asto velice slabá. látky z domácí historie a velebil srbskou minulost, knihy jeho budily sebevdomí národní a lásku k vlasti.
—
nm
i
—
—
Uml
4.
Bulhai.
nejmén byli doteni Bulhai, svtském se strany Turk, náboženském od Rek.
Kulturními proudy evropskými jež
svíralo
dvojí
kruté jho,
v život duševním a
v život
—
r. 1595 Po nešastných obou pokusech svrhnouti turecké jho nastalo neslýve východním a r. 1688 v západním Bulharsku chané pronásledování bulharského obyvatelstva, které zbaveno jsouc všech lidských práv, vydáno bylo na pospas sveepému a l
—
nýbrž uráželi je v jejich nejsvtjších citech. Zakazováno jim stavti kostely, zvony jim pobrány, bohoslužba jejich znesvcována; obmezováni byli v kroji a snižováni ve své lidské dstojnosti. Potkal-li bulharský jezdec jízdného Turka, byl nucen ssednouti s kon a Turkovi se pokloniti; také na ulicích musili kesané, muži ženy, povstati a mimojdoucího Turka uctiv pozdraviti. Tresty za sebe menší pestupek byly hrozríé zasypání po krk do zem s obliejem proti slunci, narážení na kl a p. Vedle poroby politické a sociální bylo Bulharm snášeti také porobu náboženskou a duševní, a to se strany eckého duchovenstva (Fanariotu). Po zrušení samostatné církve tmovské jmenován byl patriarcha caihradský hlavou všech kesanu v íši turecké; maje veliký vliv politický, soustedil kulem *sebe znaný poet eckých duchovních, kupen a mšan, jim/ svoval správu kostelu, kl.istt.ru odírali,
i
i
:
303 církevních obcí. Lidé tito, vynikajíce obchodním talentem, nahromadili ohromné bohatství a dojvedli si svou chytrostí zjednati velikou vážnost u Turk. Podle tvrti „Fanar", kde vtšinou bydleli, zváni byli Fanarioté. Svtští Fanarioté domohli se dležitých úadu státních a duchovní Fanarioté snažili se dostati neobmezenou a
vládu nade vším kesanským duchovenstvem v Turecku. Na místo bulharských duchovních, biskup a arcibiskup dosazováni byli ebiskupství v Sakové, samostatná církev peská, k níž patilo mokov a Kystendilu, r. 1766 zrušena a následujícího roku pinucen, byl poslední arcibiskup ochridský, Bulhar Arsenij, zíci se své hodnosti. Zpsob, jakým Fanarioté hospodaili v zemích slovani
ských, byl svrchovan niemný a nekesanský. Duchovní úady byly prodávány; kdo dal víc, stal se biskupem a hledl se potom obohatiti na sveném stádu, nestaraje se nikterak o jeho duševní Fanariotští biskupové vysvcovali na popy, kdo jim zablaho. platil, nehledíce na jeho vzdlání a schopnost; tím zpsobem zaniemných, takže popeno mnoho lidí zcela neschopných, ano stav duchovní u Bulhar docela upadl v opovržení. i
Pvodn pod vládou tureckou byly aspot popské školy pro vzdlání bulharského duchovenstva, v nichž se vyuovalo sloívanské azbuce a církevním knihám, psaltiru, asoslovu, oktoichu a apoštolu. Od poátku XVI 1, st. s rostoucí mocí Fanarioit, kteí z politických dvod. chtli rozšíiti ecký živel až po Karpaty a Sávu, vytiskován jazyk církevn-slovanský z bohoslužby a nahrazován etibyl Bulharští popové tli popské školy poetny. nou, proto potom liturgii a modlitby po ecku, nerozumjíce z toho ani slova. Slovanská liturgie udržovala se pouze na venkov; tam prostí popové tli liturgii ze starých pergamenových rukopis, polzdji 1
i
z
tisku
benátských, srbských
a
valašských a posléze
z
církevních
dovážených z Ruska. Avšak etí biskupové nepestávali jen na tom, že zavádli eckou bohoslužbu místo slovanské, oni úmysln
knih,
a pálili rukopisy a knihy slovanské se stejnou zuivostí, jako to inili jesuité v echách. mezi Vliv ecký Vzmáhal se nejen mezi duchovenstvem, než zámožnjším obecenstvem bulharským, kupci a emeslníky. Rekové doteni byvše osvícenským ruchem evropským, zaali v XVI II.
niili
i
zakládati hojné školy podle vzoru západoevropského; píkladu Reku následovali mnozí zámožní kupci bulharští, zizujíce v mstech pro dti rodin kupeckých a emeslnických školy ecké, v nichž st.
bu
místo pop uili daskalové, ekové nebol poetní Bulhai. Znalost etiny pokládána byla za pední známku vzdlanosti. Mšanské obyvatelstvo bulharské zaalo se vbec stydti za svou národnost a hlásilo se k národnosti ecké. Národnost a jazyk slovanský udržovaly se pouze v nkterých klášterech, kde tajn skrývány starobulharské rukopisv a slovanské knihy, a v zuboženém a nevzdlaném lidu selském. 1
304
Z
kláštera Svaté Hory athonské ozval se první hlas, jenž se mezi Bulhary buditi utlumené vdomí národní. R. 1762 dokonil ehilandarský mnich Paysij vý/namné dílo „Istorija s av n o-bo g a r s k a a", které zpsobilo mezi Bulhary písma znalými mocný dojem. Otec Paysij narodil se r. 1722 v eparchii samokovské a vstoupil do kláštera Chilandaru na Athon, kdež se stal proigumenem. R. 175S pibyl do kláštera srbský spisovatel Jovan Raji, hledaje tam prameny ke své historii srbské. Rozhovorem s ním a píkladem jeho byl asi Paysij povzbuzen zabývati se djinami bulharskými; piln sbíral prameny po knihovnách klášterních, zašel do ,,zem nmecké" (bezpochyby do Banátu), nejvíce zpráv vážil ze spisu Maura Orbiniho „Regno degli Slaví" V ruském peklade a z ruského pevodu Baroniovy svtové kroniky. O pohnutce, která ho vedla k sepsání kroniky bulharské, dokonené r. 1762 v kláštee zograíském, sám píše: „Nemálo užírala mne lítost a žalost nad rodem mým bulharským, že nemá historie v celosti složené o peslavných djích prvních rodu našeho a svatých car. Též tupili nás mnohdy Srbové a ekové, že nemáme své historie. Já zel jsem v mnohých knihách a kronikách o Bulharech mnoho zpráv napsáno... Takž já nedbal bolení své hlavy, jakýmž jsem za mnoho strádal, též útrobou velice jsem trpl, a to od lítosti mnohé, kterou jsem míval, nedbal jsem toho a mnohovké, zahrabané a zapomenuté vci jedva jsem sebral... Neuil jsem se ani gramatice ani politice; prostým Bulharm prost jsem napsal: nebylo mou touhou psáti podle gramatiky, nýbrž napsati historii." Kronika Paysijova psána je církevn-slovanskou, smíšenou se srbismy, rusismy a novobulharismy, a vdecké ceny nemla; význam její záležel v tom, že byla veskrze provanuta vroucí láskou k rodné zemi a lidu bulharskému, jemuž byla vnována. Hned na poátku oslovuje Paysij své krajany drazn takto ,,Nastojte, vy tenái a posluchai, národe bulharský, kdokoliv horli a nadšen je pro národ svj a vlast svou bulharskou a kdokoliv si peje rozumti a znáti jasn o svém národu bulharském a o vaSnažil
1
1
j
i
vk
i
i
as
i
—
i
eí
:
šich
otcích,
praotcích,
carech,
patriarchách
Vám
potebné
svatých,
a
jak
jsou
užitené, abyste dobe znali skutky otc vašich, jakož všichni ostatní národové vdí o svých a mají historii. A každý písmák Ví vychloubá vypravuje se národem a jazykem svým. Tak jsem já napsal vám po poádku jasn o vašem národ a jazyku. tte a znejte, aby se vám jiní národové n evysmívali a nerouhali. Pepisujte tuto ,,istoriicu", plate, vám ji pepíší, kdo psáti umjí, a chovejte
od poátku
žili
a pišli!
je
a
i
i
i
a
ji,
a
se neztratí".
Pání
vlasteneckého
horlitele
do ruky, byla hojn tením písmáku bulharských. z
ruky
se
Již
r.
Historie
splnilo.
pepisována 1765
a
stala
peliv
ji
jeho
šla
oblihenvm pepsal Stojko se
305 (Sofronij Vraanský) v Kotli. Podle podání zstavil vesnickém kostelíku k všeobecnému užívání s pove pepis svj známkou, aby si ho nikdo nepivlastnil, nebo že bude zatracen evanod dvanácti apoštolu, od svatých Otc od Boha Pepisu, více neb mén zmnných, je známo asii 38. gelistu Teprve za naší doby bylo zjištno, že se také originál historie \sijovv ž r. 1762 dochoval v rukopise zografském. Tiskem, ve form astým pepisováním znan zmnné, vydal ji po prvé
Vladislavov
i
.
.
o
i
ty
.
í
Christaki Pavlovic, uitel svištovský, s titulem „Carstvennik ili isto(Budín 1844); další tisky jsou z r. 1885, 1893, ríja bolgarskaja
1898
atd.
Kritické
vydání podle rukopisu zografského
s
obšírným
úvodem poídil Jordán Ivanov r. 1914. Buditi ospalé sebevdomí národní, rozncovati upímnou
ei
lásku
bulharského národa, to bylo úelem Pavsijovým. Proto dútklivými slovy obracel se proti „otcerouhaum", kteí se zapomnli nad svým rodem, stydli se býti Bulhary a radji mluvili ecky. „Ó nerozumný a bláhový! pro se hanbíš za to, že se nazýváš Bolgarin, pro neteš rodné hlavním k
a
k
slavné
minulosti
svém a nepemýšlíš? Což nemli Bulhai své carství a Tak dlouho carstvovali a proslaveni byli po celé zemi mnohokráte od silných íman a od moudrých Reku da vy-
v jazyce
idarství?
a
carové a králové dávali jim své carské dcery v manželství, aby mli mír a lásku s cary bulharskými. A ze všeho „slovenského národa" nejslavnjší byli Bulhai; první se prohlásili cary, první mli patriarchu, první pijali kest, nejlepší zem opanovali a ze všeho národa slovanského nejsilnjší byli a nejváženjší; ." Námitku, že první svatí slovanští z bulharského rodu vyšli ekové jsou moudejší a vysplejší a že je tedy lépe se státi
bírali;
i
.
.
Rekem, spisovatel vyvrací slovy: „Vz však, pošetile, že jsou ješt moudejší národové slavnjší než ekové, a pece zdali zanechá nkterý ek svj jazvk uení rod, jako ty iníš, nemoudrý, nemáš žádného užitku z ecké moudrosti a politiky? Ty, Bolgarine, neklamej sebe, znej svj rod jazyk a se svým jazykem i
i
a
i
i
lépe
sluší
ti
bulharská
prostota
a
u
upímnost než ecká
:
faleš
a
lstivost."
Hlas Paysijuv ne/ ustal hlasem volajícího na poušti. V mstech na venkov, mezi kupci, emeslníky a uvdomlejšími sedláky budilo se utlumené vdomí národní a vyrstala touha po bulharských školách a knihách. Mnozí duchovní a uitelé, kteí dosud
i
vyuovali ali
se
ecky
asto neumli ani bulharsky ísti a psáti, zao svou národnost a pojali nechu k vnucované národní hnutí bylo siln podporováno také vítza
zajímati
etin. Toto nými válkami Ruska a Rakouska s Turkv. Mezi pívrženci Pavsijovými nejznámjší je Sofronij, biskup vraanský (1739— asi 1815). Narodil se v msteku Kotli a prvotné slul Stojko Vladislavov. Vyuiv se tení a asoslovu po ecku, Dr.
|.
Máchal: Slovanské
literatury.
20.
na žádost svých rocfcák dal se posvtiti za popa a uil dti bulharské ísti a psáti. Vdku za to od svých osadník neml, takže opouštje Kotel, trpce si st/oval: ,, Tolik jsem se najsem jel k vezírsloužil ve všech potebách místních, tolikrát skému divanu o pomoc naší osad, dvacet let jsem jim uil dti a na každou nedli a každý svátek ki/al jsem oni na konec vydali mne bastandži-bašovi, aby mne zabil!" R. 1794 jmenován byl biskupem vraanským a /jednal si velikou úctu u lidu, jemuž bulharsky kázal. Vnitní nepokoje a boue, jež tehdy roznítili Pasvan-Oglu a loupeživí krdžaliové, nedopály mu klidu; eparchie jeho byla promnna v pouš a Sofronij sám držán ve vzení ve Vidin. Vyváznuv r. 1803 na svobodu, odebral se do Bukurešti, kde byl od metropolity Dositeje laskav pijat. V Bukurešti oddal se Sofronij spisovatelství, cht tím prospti svému národu. „Pracuji ve dne v noci, abych napsal nkolik knih na našem bulharském jazyku, aby, když mi již není možno krajanm ústy svými vypravovati, oni nicmén ode .mne híšného uslyšeli njaké užitené pouení a protli spisy mé prospch z nich mli*'. Zdá se, že na jeho innost spisovatelskou nemáio psobil píklad buditele srbského Dositeje Obradovie. Sofronij již ve svém rodišti Kotli peliv pepsal historii Paysijovu a /a svého nuceného pobytu ve Vidin upravil podle eckého tekstu pro bulharské tenáe oblíbenou kroniku o sedmi mudrcích a bájkv Aesopovy. V Bukurešti napsal své zajímavé pamti „Z ii
i
gršnago
tie strádán ie Sofronia", v nichž zpsobem prostým a dojemným vylíil své strastiplné osudy; je v nich zárove zachycen živý obrázek dsných pomru v Turecku, kde vládla úplná anarchie a nebylo nejmenší bezpenosti života a majetku. V biskupské tiskárn v Rvmniku Sofronij vydal r. lOo xtši dílo ,.K y r a k o d r o m o n sirce Nedlní k", kázání na všecky nedle a svátky „ot slovenskago ot greeskago gluboajatjo i prostrannago jazyka na bolgarskij prostyj kratkyj jazyk" pelov žená. Je to první tištná kniha v jazyce novobulharském, u te náu dlouho oblíbená, jak svdí nové otisky r. 1856 v Novém Sad a 1S()5 v Bukurešti. Pozdji peložil ješt z etiny do buli
i
i
i
i
harštiny d
filosofický
an sko e p o Mnozí žáci
uitelé pro
v
z
o
spisek r
i
š t
„Theatron polit ikon
ili
graž-
e".
Sofronijovi ídíce se jeho píkladem, psobili jako Bulharsku, vzdlávali lid a vydávali knížky
západním
pouení
národa.
Vnitní nepokoje, zejim.ua ukrutné ádní zlopovstných krdžali, zpsobily, že se mnoho Bulharu ze zpustošených vsí sthovalo do mst, kde zesílili bulharský živel. Mnozí z nich os ili se jako obratní emeslníci a obchodníci a svým piiní zjednali si jistý stupe zámožnosti. Sami Turci pi svých ol návkách zaali se na radji obraceti než na lstívé R
n
307
ímž
bulharští kup.
znané
i
do Rumunska, Ruska,
zbohatli.
Podnikajíce obchodní cesty
Rakouska
Srbsfxa,
a
Nmecka,
seznamovali
kulturou a snažili se šíiti vzdlanost mezi svými krajany. Zejména kupci bulharští, kteí se stýkali se Srby rakouskými, byli píkladem jejich povzbuzováni podporovati domácí školství a písemnictví. Již díve nákladem kupce Marka Teodorovie Razlogu vydán byl r. 1741 ve Vídni první bulharský slabiká z mnohým užiteným církevním a obanským pouením. Kupec Xešo Markovi z Kratova vnoval uritou sumu penéz, aby se mohly tisknouti v Budapešti knihy bulharských spisovatel. Roku 1S1-4 vytištno v Budapešti vypravování o posledním soudu od Kbrovského z Kratova a r. 1816 vydána tamtéž knížka „Zrealo" od Kyrila Pejinovie z Tetova. Pozdji tištny byly bulharské v Bukurešti a Lipsku. Tak se poknihy nejen v Budapešti, než nenáhtu pipravovala puda k úplnému probuzení bulharského náse
s
tamní
;-
i
roda.
—
Grafenauer: Kratka zgodovina slovenskega slovstva. Ljub. 1920 ?
[Iv.
.
Viuic: V. Vodník (Asi. Ph. XXIII, XIV). J.
1906). lat.
Nagy: Marko Brure Desrivaux als ragus. Dichíer (Asi. Ph. 28, A. Kaznai: Juraj Feri (Zora Dalm. 1S45). J. Kasumovi: prijcvodu nekiieh našijeh nar. pjesmama (Škol. Vjes. 8, 1900).
—
—
Týž: Fericeva Ferijegeza
i
rimski pjesnici
(Nast. Vjes.
S,
—
1900).
—
—
Týž:
Týž: Dva originakia naša Feria (ibd. 10, 1902). (Rad 206). S. Urli: Filip Grabovac (Nast. Vjes. 19, 1911). J. Riboli: Kaieva Kai Lj. Tomanovi: A. pjesmarica (Izvj. gimn. v Šibeníku 18/3). F. Kuha: Kai kao piva prema Srpstvu i firvatstvu. Straž 1886. F. Pasari: A. Kai (ibd. 189:)). gúslar (Vijenac 1890). J. 1. Smiiklas: K. prema hisioriii Raki: A. K. prema Slovinstvu (ind.). \\. Srcoe!: LTjecaj Ka. pjesm. na Vuka Preradovia (ibd. (ibd.). D. A. Živaljevi: A. Ka. Mioš. (Let. .Mat. Srp. 171-4, 1892-3). 1891). Dvije poslauice Gj.
fabulista
—
—
i
—
—
— —
—
—
—
i
—
P. Kasaudric: Ka. Týž: Kai srpski guslari (Bosan. Vila 1S93). Razgovor ugodni u drugoj pol. XVIII. v. (Glas. AI. Dalm. 3, 1903). D. F. Heši: K. M. Slovinstvo u Slovenaca (Hrv. Kolo 2, 1906). i
—
i
Kai
— —
(Skol. Vjes. ÍQ.IQ). rohaska: Revizije \z povijesti knjiž. 1. A. Diech der: Prilozi za povijest hrvat. knjiž. (Gradja 7, 1912). Kukuijevi T. Miklouši V. Deželi: M. Vrhovac. Zagr. 19)4. J. Ig. Kristijanovic (Ark. za pov. jugosl. 12). -— N. Andri: Izvori starih D. Prohaska: Komedija staroba Zagreba kajk. drama. Zagr. 19)1.
1
B.
—
i
:
—
(Nast. J.
Vjes.
Forko: Crtice w. slavon. M. Pavi: Knjiž.
18S4— 188S). bosan. J.
\'jes!
1916).
i
—
srijem. 17, 1SS9.
—
B.
knjiž. u XVIH. st. (Izvj. gimn. u Osijeku slika Slovonije u XVIH. v. (Glas. biskupija
Drechsler: Slavon. književnost. Zagr. 1907.
Svta Rožalija Kamen praví smutni.: (Nast. njegovo doba (Nar. Nov. Tomi: A. Kanižli
Schcrzer: A. Kanižlia 3,
—
1805).
—
|.
E.
i
i
Uori
A. Kanižli (Rad 178, 1909). D. Prohaska: Ig. A. Scherzer: život M. A. Reljkovia (Nast. Vjes. 8, 1900). J. Ivi: Urkundliche Beitráge zur Bibhographie des Dichters Relj. (.Asi. Ph. rad AI. A. Relj. (predgovor uz izd. D. Bogdanovi: Život 28, 1906). Satira. Zayr. 19)9). T. Matic: Neue Beitráge uber M. A. Relj. (Asi. Ph. 1900).
— —
—
i
—
i
1911). Tyž: Zur EntstehungSgesch. von Relj. Satir (ibd. 30, 1916). F. Maixner: Pastirski F. Raki: AI. P. Katani (Vijenac 1881). razgovori u Katan. Fructus auctumnales (Rad 65, 1883).
32,
—
308 kniiževnost od \ elike seohe do Dositeia ObradoSkerli: Srp. književnost u XVIII. v. Beogr. 1939. ns. PÍ. Kulak ovskij: Naalo mis. školy u Serbov v XVIII. v. Spt. N. Zabolotskij: Ocerki rus. vljjanija v slav. liter, novago vremena
Ostoji: Srp.
T.
—
P.
1905.
Kari.
viéa.
-
[.
l
\ arš.
1908.
(
—
Lj. J. Gavrilovié: .!. Raji, istorik srp. (Prosv. Olas. 1890. ikisn. 1901). D. Rmarae: Arch. |. Raji, istorik srp. (Srp. kuji/. VI (iološiii: Arch. J. Raji. Zemím 190-1. Raji. Karl. 1902. Týž: Ko je I). Ruvarac: /. Orfelin (Spom. srp. Akad. 10, 1891). pisac knjige Žitie slav. dla Petra V. (Glas. srp. u. društva 72, 1891). T. Ostoji: O autoru uzoru Slav. serb. Magaz. (Zbornik u slavii \. fagia. Berl. 1908). Týž: Z. Orfelin als Philolog (AsL Ph. 30, 1909). '.\\. Scvi: Dos. Obradovi ein serb. Aufklarer des XVIII. Jh. Noví jego liter, d£ jatci. Kijev 1S97. Sad 1889. K. Radenko: I). Ohrad, A. Gavrilovié: Dos. Sercer: O Dos. Obad. (Rad 134, 1S9S). J. Obradovi. Beog. 1900. M. Perovi: Die pádag. Ansichten d. Dos. T. Ostoji: Dos. Obad, u Hopuvn. Novi Sad 19íl/ Obad. Beogr. Í906. Lj.
—
(
—
—
—
-
i
i
—
—
i
—
—
—
—
Drobné píspévkv v Srp. knjiž. Glas. 26, Ph. 30, 1908). Podrobná bibliografie 27, 1911; 29. 1912: 30, 1913; Brank. Kolo 1911. (viz též
Asi.
—
u Skerlie: Istor. nove srp. knjiž. str. 493-5. njegov knjiž. rad. (Let. Mat. Srp. 120, 1379). Oj. Rajkovié: L. Mušicki VI. PÍ. Kulakovskij: L. Mušicki. Preveo Gjorgjevié. Beogr. 1890. i
—
— —
.Mušicki (Let. Map. Srp. 276— 284, 1911). Týž: Knjiž. Glas. 1902). P. Popovi: Srp. drama u XIX. v. (Srp M. urin: Kotzehue Iz života J. Vujia (Let. Mat. Srp. 246-8, 19:»7-S). im Serbokroatischen (Asi. Ph. 30, 1909). N. Andrié: Prijevodna beletristika u Serba od g. 1777— 1S47. Za(Djela I. Novi Sad 1874). greb 1892. J. Ignjatovié: Tri srp. spisatelja Scherzer: M. Vidakoviéa Kasija Carica (Nast. Vjes. 1932).] |. N. Stanet: Geschichtc 'K. Jireek: Djiny národa bulh. Pr. 1S76. Jordán Ivanov: Istorija d. Bulgacen. Leipz. 1917 (Bulg. Bibliothek VI.). slavnobolgarskaja sobrana i nareždena Paisiem Ieromonachom v 1. 1762. Sofia 1914. Jos. Pátá: Nové píspvky K životu a dílu prvního bulh. Úplnou V., 1915). historika a buditele otce Pajsia (Cas. inod. til bibliografii k ásti chorvatské viz Branko Vodník: Povijest hrvat. knjižcvnosti, k ásti srbské J. Skerlic: Istorija nove srp. knjižcvnosti.] (
on. vic:
L.
—
—
—
— —
—
—
Závrená
úvaha.
Veliká myšlenka bratí soluských spojiti vtšinu národu slovanských jednotou víry kesanské a spilsovného jazyka v jeden mohutný celek kulturní se nesplnila. Osudným rozkolem v církvi XI. st. byli Slované roztrženi ve dv odlišné skupiny; Srbové, Bulhai a Rusové pipojili se k církvi východní a tím pipoutáni byli ke kultue byzantsko-ecké, Chorváti, Slovinci, echové, Lužiané a Poláci zstali pi církvi ímské a pimknuli se ke kultue západoevropské. Bylo již mnoho o tom uvažováno, která ást Slovanu mla šastnjší osud, zdali severozápadní, která patila ke kultue románsko-germánské, nebo jihovýchodní, která pipadla kultue byzantsko-ecké. Otázka tato byla zejména na Rusi asto petásána a tvoila pedmt tuhých sporu. Ruský myslitel P. J. aadajev spatoval hlavní píinu zaostalosti a nekulturnosti Ruska v tom, že pijalo kesanství z nakaženého pramene, ze zpráchnivlé, skleslé Byzancie, proto radil, aby se Rusko vrátilo k pvodní jednot kesanské a co nejtsnji se pimknulo k spolenosti západoevropské. Naopak hlásali slavjanoíilové, že jen víra pravoslavná a kultura na ní založená je ryzí a pravá, civilisace západoevropská že je lživá a pro Slovany pímo škodlivá; západní Slované mohou prý se duševn a spoleenskv obroditi, jen když se odvrátí od ,, shnilé" Evropy a vrátí se k pravoslaví, jakožto zdroji pravé vzdlanosti slovanské. Výrokv o „zpráchnivlé" Byzancii a „shnilé" Evrop jsou stejn pemrštné a stejn jednostranné. Byzancie v dob, kdy se k ní piklonili jižní a východní Slované, nebyla ješt tak /práchnivlá a skleslá, jak se mnohým zdá. Kultura byzantská poskytovala tehdy Slovanm dosti bohaté prameny vzdlavatelných prvku, ale první spisovatelé slovanští nebyli ješt duševn tak vysplí a pokroilí, aby si dovedli vybrati z ní jen nejlepší stránky a využíti toho ve prospch domácí literatury. Bylo potebí jisté vývojové doby, aby se pi pechodu z pohanství u mladých kesfatr vychovala chápavost pro novou kulturu a její plody. Bulhai, jichž se nová kultura dotkla nejdíve, byli asov nejmén pipraveni k jejímu osvojení, proto duševní vdci jejich pestávali hlavn na tom, že vážili výlun jen z theologické literatury byzantské a z mnišských kronik, pomíjejíce lepších plodu
tém
310 svtského
Srbové pokroili již dále, všímali si také svtské oboru djepisném dospli k /nane výši. Nejlepším literatura byzantsko-ecká mohla pí/niv psobiti
rázu.
literatur)
a
dkazem,
v
že
rozvoj literární tvorby u Slovan, je skvli perioda literární v kijevské Rusi, kde za vlivu jejího vznikl již v XII. st. mimo jiné v oboru poetickém velmi vzácný plod básnický „Slovo o polku Igorev" a v oboru historickém znamenitá kronika Nestorova, jimž u Slovan západních v dob pozdjší nelze nic podobného postaviti na roven. na
i
Chci zancii z
ásti
lasti
tím
i
pouze
naznaiti, že výrok o vyžilé a sklesié Byna Slovany jihovýchodní je jednostranný a nesprávný. Jinak je jisto, že Slované západní našli v ob-
a vlivu
jejím
mnohem píznivjší podmínky
románsko-gerrnánské
kulturní,
byly na východ. ímská církev, která byla hlavním udávatelem kultury na západ, nepestávala jen na tom, co si osvonežli
jila
civilisace
z
byzantsko-ecké,
nýbrž
hledla
to
novými prvky
kulturními zúrodnit a rozšíit. Není pochyby, že na stran ímské byl kulturní pokrok, v církvi východní ztrnulost a nehybnost. S poátku sice církev ímská vnucovala všem národm sv-0'J latinu a brzdila tím vznik národních literatur, takže se u Slovanu západních písemnictví v národní vzmohlo mnohem pozdji nežli u jihovýchodních, u Cechu v st. XIII. XIV., u Polák teprve XI Y. a XV. ale jakmile jednou vláda latiny byla zeslabí! .;!, národní literatury slovanské rychle se rozvíjely a brzy pinášely utšené plody, nalézajíce vydatné podnty povzbuzující u pokroilejších národu sousedních.
ei
—
—
—
1
Úast slovanských národu na význaných proudech osv. cinebyla všudy stejná; rozhodovaly tu síía a bezprostedzevnjších nárazu, domácí podmínky politické a kulturní,
tových nost
konen
stupe duševní chápavosti jednotlivých národností. Slované jihovýchodní byli tmito proudy doteni nejmén; Srbové a Bulhai proto, že na dolehla krutá poroba turedc i. která je sevela hmotn duševn a vzala jim veškerou možnost volného rozvoje. Na Rusi perván byl dota vadní slibný pokrok kulturní porobou tatarskou; když pak jho tatarské bylo svrženo, náboženská pedpojatost, živená úzkoprsým duchovenstvem po celé \kv, a nenávist ke všemu, co picházelo ze /áipadu oi.\ latiníku-kacíu, vzdalovaly Rusko od úasti na ideových proudech západoevropských. Avšak ani nejtužší poroba, která stihla jihovýchodní Slovany, nedovedla v nich utlumiti tvrí sílu; když nepíznivé podmínk) vzaly jim možnost písemné literatury, tvrí innost jejich, zevnjším tlakem sevená, našla si jiný /psob projevu a vytvoila bohatou literaturu listní, jejím/ výkvétem jsou byliny ruské a junácké písn jihoslovanské. Vznik bohaté epiky národní u jihovýchodních Slovan, kdežto Slované severozápadní ustrnuli na kratších písních hist i
n
i
-
311 rických a baladických, -- nelze jen vykládati z kolektivního ducha jihovýchodních Slovan proti vyvinutému individualismu na severo-
západ; psobily
tu
i
píiny
jiné.
Stále se opakující boje s
úto-
nými nepáteli, asté výpravy válené a konená ztráta národní hojnost svobody po bojích urputn vedených poskytovaly Dále teba míti na pamti, že jihovýchodní Sloepické látky. vané byli v stálém styku s bájivým a básnivým Orientem, že byli
pvcm
namnoze jitost
s
etnickv
živly
orientálními
proniknuti,
východními národ)' pispívala
zajisté
a
tato
mnoho
tsná spok
vytvoení
epikv národní. V epice jihoslovanské a ješt více v ruské je plno živl, pevzatých od sousedních národu. Že také nedostatek umlé literatury mnoho psobil na rozšíení epiky národní, bylo již shora naznaeno. Kulturní proud}- evropské jednotliví Slované pijímali dychtiv, to vnitní a zevnjší podmínky pipouštly, dovedli ideje v nich obsažené samostatn zpracovat a za pomoci jejich zušlechtit své vlastní písemnictví. Za vlivu italské renaissance rozvinula se bohatá innost literární v Dalmácii a Dubrovníce, kde bezprostední styk s Itálií, studie mládeže v mstech italských, svoboda obanská a hmotný blahotyt podporovaly literární snažení. Za píznivých pomru vznikly tu hojné výtvory básnické, které a
kde
ohlasem vzoru italských a klasických, nýbrž erpadomácí pudy a z osobitostí národního života, vyrstaly v plodv zcela originální. Dokladem jsou básn Držiioivy, Gunduliovy, Palmoticovy, Hektorovicovy a j. Za podmínek podobných jako v Dúbrovníku, rozkvetla také poesie polská v dob humanismu; tu psobilo pímé spojení s kulturou italskou, pobvt mládeže polské na universitách vlašských, uvnit pak zlatá svoboda a volnost obanská. íro básnících, kteí vzdlávali poesii latinskou, vystoupil Jan Kochanowski, který odkojen jsa vzory humanistickými, vytvoil v jejich duchu novou poesii piolskou, sblížil ji se souasnou poesií svtovou a založiv ji na pevné pud nebvly jíce
jen z
sílu
i
domácí, na celé vky utvrdil její národní smr. V jeho stopách kráeli vynikající zástupci poesie polské v XVI. a XVII. st., jako Sep Szarzvski, Š. Klonowicz, Š. Szymonowicz, Zimorowicz, V. Potocki a j. Do Cech vnikalo' hnutí humanistické velmi záhy, nezapustilo však hlubší koeny, ježto mysl národa cele byla zaujata palivými otázkami náboženskými; teprve pozdji, když se vzbouené mysli ponkud uklidnily a nastalo pravidelnjší spojení s Itálií, psobení humanismu bylo vydatnjší a mlo blahodárný vliv na vzdlání ducha a zušlechtní národní literatury. Veliký význam pro vtšinu slovanských národ mlo náboženské hnutí reformaní. Zrodilo se v echách a našlo v Husovi, Chelickém, Blahoslavovi, Komenském a j. vynikající pedstavitele; v Polsku podporovalo vítzství národní literatury nad latinskou Í.Mikuláš Rej), bylo píinou obrody písemnictví ti Sloi.inc, po-
312 základy k písemnictví Lužických Srbu a ve svých dsledUkrajiny a Ruska. dotklo se Nejširší a na všecky Slovany se vztahující bylo psobení osvícenství. Jakožto pokraování humanistické renaissance a církevnložilo
cích
i
náboženských liticko-sociální
podporovalo
reform a
pisplo
v Polsku
vnitní
novému notzkvtu
k
reformy
pokterá na bylo násilím
poesie,
poátku XVIII. st. znan poklesla. Na Rusi, kdé voíkováno, zpsobilo v literatue \ život veejném hluboký pevrat a úplné sblížení s kulturou západní. U národu, jejichž kulturní vývoj byl násiln perušen katolickou protireformací, jako u a Slovincu, vzbuzeno bylo hnutím osvícenským národní sebevdomí a nový ruch literární, kleje osvícenské vnikly k Slovanm, ujameným od Turku, a roznítily tam touhu po osvobození -
i
ech
i
a
konen
ínská ze, která ást té doby zaali všichni velikých vymožeností kultury svtové.
duševním obrození. Tak padla
Slovan oddlovala od Slované koistiti z
ostatní Evropy, a
od
Pospolitost a vzájemné styky mezi literaturami slovanskými rozptýlenosti politické a rozštpení náboženském byly sice volné a perývané, nicmén jsou etné doklady literární výmny
pi a
vzájemného psobení. Bulhai, Srbové a Rusové byli hned ad spojeni spolenou vrou a jednotou spisovného jazyka
poátku
církevn-slovanského, takže mezi písemnictvím jejich trvala nepetržitá sdílnost a vzájemnost. Srbové uili se s poátku od Bulharu, Rusové od Bulharu Srbu; pozdji se pomr obrátil a Rusové plnou mrou splatili Bulharm a Srbm svj dluh, podpoi
knihami
rujíce
je
pouto
vzájemnosti
a polské;
i
i
v
v
spojovalo
dobách s
nejvtšího
poátku
také
úpadku. písemnictví
Úzké eské
eské hrnuly se v staré dob do Polska pejímány byly pedlohy á látky literární, pe-
z literaturv
rukopisy a s nimi vzata ortografie, nati
uiteli
a
dob
výrazy
husitské.
a fráze.
Jistou
pospolitost
Pozdji bylo zase pekládáno
lze z
znamepolštin)
eštiny a v dob obrozenské poesie polská tak jako ruská, poskytovala básníkm eským povzbuzuj íií vzory. Za humanismu byly úzké styky literární mezi Dalmácií a Polskem. Slovinští pívrženci reformace, kteí byli vbec uvdomlými Slovany a mli styky s eskými bratry, vydávali knihy pro Chorvátv, Srby a Bulhary. Na poátky písemnictví Lužických Srbu /a reformace nebyly bez vlivu knihy eské a polské. Prostednictvím Polska oteveny byly literární innosti na Ukrajin nové, osvžující proudy ze západu; uenci kijevští šíili je pak dále clo Moskvy, Na probuzení národního vdomí u Bulharu nemalý vliv uiii spisovatelé srbští, zejména Dositej Obradovi atd. Byly tedy literární styky mezi Slovany dosti živé. Ze se pak vdomí slovanské píslušnosti u jednotlivých Slovanu stále udivovalo, bylo uz nejednou podrobnými studiemi dotvrzeno. Pokud se v literaturách slovanských projevil) individuá'ní eso-
do
313 národností slovanských, nehodlám zatím vykláv period pedromantické literární tvorba Slovanu bvl ješt z veliké ásti urována vlivy cizími a zídka jen byla samostatným projevem zvláštní osobitosti národní. Ta se projevila zetelnji teprve v dalším rozvoji literárním, jak bude na svém míst ukázáno. Možno však již nyní vytknouti nkteré význané ideje, které byly více mén spolené všem Slovanm a tvoí podstatnou ást jejich svtového názoru. Je to zvláštní vroucnost nábožensk a touha po ryzím život kesanském, dále ideje humanitní a demokratické; hlasatele tchto vznešených ideí najíti možno u všech národností slovanských. Již nejstarší spisovatelé ruští, mezi nim: zvlášt Theodosius peerský, proniknuti byli ideami istého keZbožností a. dlnou lásku k bližnímu. sanství a hlásali humanitou prosyceno bylo „Pouení" Vladimíra Monomacha. Bogomilství bylo jedním z prvních projev protestu proti oficielní církvi, vzdálené pravého ideálu kesanství; po stránce sociální v uení bogomili byly už obsaženy mnohé názory, jež pozdji dsledn rozvinul Petr Chelický. Snaha po istém kesanství, ideály humanistické a demokratické tvoí nejkrásnjší stránku hnutí bitosti jednotlivých dati,
nebo
husitského a uení Jednoty bratrské. K obnov pravého života kesanského smovala innost Marka Marulie a pívrženc re-
formace u Slovinc tak jako v Polsku o to usilovali Mikuláš Rei a Petr Skarga. Pravou morálku kesanskou, zásady humanitní a demokratické hlásal ukrajinský filosof Skovoroda, k témuž cíii smoval buditel srbský Dositej Obradovi a v Rusku zvlášt pívrženec ideového zednáství Nikolaj Novikov. Vytené ideály do literatury doby nové, v níž se jim dostalo pešly odkazem nového osvtlení a umleckého vzdlání. i
Ukazatel.
Úvod
Rozdlení Slovanu a nejstarší djiny jejich. 1. SeverozáLechové (1 -2), Slované Polabští (2), Lužiti Srbové (2), vtev eskoslovenská i2— 3). 2. Slované jižní: Slovinci (3 4), Srbochorváti (4—5), Bulhai (5—6). 3. Rusové (6—7). Bibliografie elnjších dl o djinách padní:
(1—7).
Poláci
ili
—
slovanských literatur (7—9).
ást Hlava
Poátky
I.
první
(1
1
— 65).
písemnictví slovanského (13—51
hlaholské
(13).
dje
echách
(13—17): Písmo hlaholské Tradice cyrilo-metodjské v
(13).
,
1.
1.
Písemnictví
innost Cyrila a Meto-
Literární
Liturgie
(14).
slovanská
památky hlaholského písemnictví v Chorvatsku (14—16). Památky Bibliografie (16—17).
;16).
Bulharsku
v
Car Symeon
—
C
2.
r
í
a
frisinské
-s lovanské písemnictví
k e v n
(17—26): Kliment, biskup bulharský (17—18). Chrabr il8). Vznik cyrilice (18). Literární innost spisovatel bulhar-
(18).
ských doby Symeonovy (19). Zlatostruj (19). Izbornik Svjatoslavuv (19—20*. Jan Eksarch (20i. Grigorij. hieromonach bulharský i20> Konstantin, biskup
svta Jana Malaly a Georgia Hamartola (21). Bogomilství (22—23). llarion Meglenský (23). Synodik cara
Spisy historické: kronika
20i.
Jan
Rylský
(21).
Boila (23). Dobrjšovo evangelium (23). Hesychasté (23). Kronika Konstantina Manasse a Jana Zonary (24). Patriarcha Euthymij (24). Grigorij Camblak (24). Bibliografie (25 26). Círke vn-slovanské písemnictví v Srbsku (26 30i. Evangeliá Miroslavv a Vukanuv (27). Zpvy církevní (27 Životopisy panovníku srbských od sv. Sávy. krále Štpána, mnicha Domentiana,
—
—
—
»
Theodosia,
arcibiskupa
Danila,
Grigorije
ského (27—28). Zákoník cara Dušana ský
(29).
30
40).
Bibliografie (29
Peklady
dosius
(31
2i.
(32
30).
pobojiš grada
na Rusi >
33).
Molenije
zemlji
Skazanije
o
Bibliografie (39
(34
(38).
Danijila
(33).
Pouení Vladimíra Nestorova
(33
34>.
Slovo o polku Igorev (35 38> Slovo Zadoušcina (38 39). Slovo o .Mamajevom
Donskom pobojiš 40).
(32).
Kronika
35).
4
(39).
Povst
o v/jatiji
Carja-
Pehled nejstaršího písem-
líctvi eského (40 16). Modlitby ísn duchovní: „Hospodine, pomiluj ny" J
i
(39).
Kosten-
Oktoich cetyi-
Poátky písemnictví
Metropolita Kliment a biskup Kyrii
russkoj a
(29).
Písma, výklady jeho a rozmanité sborníky (31 První arcibiskup Luka Židjata, metropolita llarion. igumen Theo-
Choždenije igumena Danijila o pogíbeli
3.
Konstantina
sv.
Spisovatelé ruští:
Monomacha
—
Camblaka, Knihtiskárny
(28>.
a
žaltá
a „Svatjí
i-t
i
42*.
Evangelia
Václave" (42
43)
'42'
Svtské
:
315 písn milostné (44i.
Epika duchovní a svtská
(43).
Smil Flaška z Pardubic
Kosmas, Dalimil, Krabice <46).
—
(47).
Žaltá Puiawský
N
(44).
(43
—
Stedovké drama
z Veitmile,
Pulkava
i45
—
—
Déjepisectví
45i.
Písemnictví právnické
46).
—
písemnictví polské
Básn tendenní
44i.
(44
(46 51 Žaltá Floryanskí Žaltá Krakovský (47). Bible králové Zofie(47 48'. Kázání Svietokrzyská a Gniežnienská (48). Bogurodzica (48 49>. Písn duchovní (49). Ladislav z Gielnowa (49). Básn svtské (49). Básn didaktické 5.
e
j
s
t
a
r š
í
1.
—
(47).
—
49 — 50
Letopisná literatura
1.
Hlava
(50).
Bibliografie (50
Literatura apokryf cká
II.
— —
51).
(52
i
Pvod
58).
apokryfu a
—
—
význam (52 53). Apokryfy u Slovanu jižních a východních (53 55i Psobení apokryfu na písemnictví ruské (55). Apokryfy v literatue eské
jejich
Ó5— 56i
— Bibliografie (57 — Stedovké látky romantické (59 — Aleksandr Veliký (60 — 61). Apollonius,
a polské (56
Hlava a loasaf
57).
58).
III.
(59— 65
Barlaam
1.
Syrský (61 Kronika o sedmi mudrcích
50).
král
1
.
Šalomoun a Kitovras, Šalomoun a Morolf (61). <62i. Gesta Romanorum (62). Psobení a život Devgenia Akrita (62i. Pemoudrý Akir (63). Indijské carství (63). Stefanit a Ichnylat (63i. Sny cara Šachaiši (63). Vévoda Arnošt (63). Laurin (63>. Tristram a Izalda (63). Tandariuš a Floribeíla (63). Štilfrid a Bruncvík i63 64). Legenda o sv. Aleksiovi
—
Bibliografie (64
<64).
—65). ást
druhá (67-128).
Národní epika slovanská. dum kozáckých
písní jihoslovanských a
Hlava
Epika ruská
I.
vlast bylin a šíení jejich
(72
(72—90).
—
73).
—
v bylinách
o
Iljovi
(75).
—
71).
Sbírky ruských bylin
Rozdlení
kníže Vladimír a žena jeho Evpraksie
ohlasy
Skladatelé bylin ruských, junáckých (69
(73).
Dobrya
(72).
bylin ve skupiny
Ilja
Muromec
Nikiti
(74
(75—77).
—
(73).
75).
Pvodní Epický
Historické
Aleša
Popovi
Kamskoje poboiše (78). Bylina o zahynutí ruských bohatým (78). Batyga Batygovi (78 79'. Dunaj Ivanovic (79). Suchman Odichmanjevi i7 S0>. urilo Plenkovi 18O1. Solovej Budimirovi (80—81). Stavr Godino(77
78).
—
(
—
.»
kupecký syn (81—82). Vasilij Buslajevi (82—83). Sadko, boKupec Terentiše (84). Svjatogor (84—85). Volen SvjatoMikúla Seljaninovi (86—87). Djuk Štpánovi (87). siavjevi (85—86). Ivan Godinovic (87—88). Potyk Ivanovic (88). Vaka Udovkin (88). -tyicet vic (81).
Ivan.
hatý kupec (83—84).
poutníku s poutníkem (88
Hlava ske
pesme
epice
II.
Epika
(91).
j
Bibliografie (89
-89).
h o s
i
1
o v a n s k á
—
90).
První stopy epiky jihoslovauske
jihoslovauske (91—92).
Bugarštice a guslar-
(91—105).
Historické zprávy
(91).
Sbírky srbochorvatské
a
bulharské
Deanský
o
(92—93).
a Dušan Car Konstantin (94—95). Písn o boji na Kosov (95—97). Miloš Kobiii (97). Vuk Brankoví. Králevic Marko (97—100). Jií Brankovi (100). Zmaj-Ognjani Vuk (100—101). Bratí Jakšici (101). Jan Hunyadi a ban Sekula (101). Písn hajducke 102). Písn uskocké 102—103). Písn ernohorské a muhamedánské (103)(101
Štpán Nemanja
Silný
(94).
a sv.
Sáva
Král Vukašin
(94).
1
v písních (93—94).
Jan
Asn
Štpán
a Jan Šišman
III.
(94).
316 Písn
Srb
bojích
<>
hádkovými (103
za
svobodu
Písn
(103).
s
látkami legendovými
po-
a
Bibliografie il05i.
105).
dumách Hlava III. Kozácké dumy dOO 114). Historické zprávy kozáckých (106). Sbírky dum (106—107). Duma o atamanu Matjašovi (107). Kozák Holota (107). Rozhovor Dnpru a Dunaje (107—108). Aleksj Popovi ilOS). Fedor Bezrodný (108). Ti bratí Samaští (108—109). Ivas Konovcenko Útk ti brati z Azova (110). Maruáa (109). Náek zajatých kozáku d09t. Bohuslavka (110). Ivan Bohoslavec (111). Samojlo Koška (111). Chmelnykyj a Barabaš (111). Bitva pod Žlutými Vodami a pod Korsunem (111 -112). Židé arendái (112). Smrt Chmelnykého (112). Hanza Andyber '112 113). Vdova 114). Bratra sestra (114). Odjezd ko/.ák;i od rodiny (114). a ti synové ill3 Smrt kozáka-banduristy dl4). Bibliografie Hlava
III.
Sloh
a
národní epiky slovanské
(114).
forma národní epiky (116).
Zaátky zpvu
(115
<
1
1
ó
-119).
128). Komposice Zakoneni zpvu
121). Vložky subjektivní (121). Popisy (121—123). Místa typická a pechodná (123—124). Epická íše a figury optovací i124l Hromadní synonym (125). Stálá epitheta (125). Srovnání (125-126). Verš a rozmr (126— 128).
(119
Bibliografie (128).
ást Hlava
eských Jan
(133).
Náboženské a literární proudy v ze m c h — 44). Založení university pražské (132t. Konrád Waldhauser i
I.
1
tetí (129—266).
132
Milí
1
z
Kromíže
(133).
Tomáš
ze Štítného (133—134).
Matj
z Ja-
nova (134). Jan Hus (134 -136). Husitství v Polsku (137). Zbihnév Olesznicki 137> Gatka z Dobczyna (137—138). Petr Chelický (13S— 139). Jan z Rokycan (139). Luterství v echách (139). Bohuslav Hasištejnsky z Lobkovic 13;)'. Viktorin Kornel ze Všehrd (139-140). Jednota bratrská (140- 141). Bratreho (140). Lukáš Pražský (140). Jednota v Polsku (140 — 141). Písn duchovni il41 Kampanus Vodanský (141). Hry divadelní (141 — 142). Djepisectvi a jiné obory naukové (142). 1
1
1.
Jan Blahoslav (142). Bible Kralická Komenský (143—144).
(142).
Porážka blohorská
(143).
Jan
Amos
d ubr o vni cko-dal mat ská (145—167) Dubrovníku (145- 146). Humanisté dalmatáti: Vuk Bobaljevi, Petr Menetic, Karlo Puic, Ilija Crijevic, Jakov Bunic. Juraj 147). Lyrika trubadurská (147—150). Šiško MenŠišgori,- Jií Dragiši (146 etic a Gjore Drzi (148). Kanconijer Nikoly Ranjiny (148). Andrija ubrano-
Literatura pomry v Dalmácii a
Hlava
Kulturní
vi
II.
(148-149).
Mavro Vetranic (149—150). Drama (150-153). Nikola
Naiješ-
Marin Držic (151 — 153). Cvijeta Zuzoriová (153). Dinko Ran jiná (153—154). Dinko Zlatari (154). Savko Bobaljevi (154 — 155'. Miho Monaldi (155). Maroje a Oracije Mažibradic (155). Ivan Gunduli (155—158). Junije Palmoti (158—159). Ivan Bunic Yuievic (160). Vladislav .Wencetic. Jakov 161. Palmoti, Šiško Gunduli (160). Antun Gledjevi (160). Ignjat Gjordji (160 Marko Maruli(161- 162). Hanibal Lucie [163). Petar Hektorovi (163-164). Petar Zorani (164). Jií Barakovi (164). Brn Karnarutic (164). Peta« Ka-
kovi
(151).
naveli
(165).
Jerolim Kavanjin (165
Bibliografie (165
167).
317 Hlava
rozkvt
III.
H u man
i
literatury polské
—
<
Konrád
Filip Buonacorsi,
reformace
sin a 168
Polsku
v
íl
Poátky humanismu:
178>.
68—1 91).
eho
1.
Reformace (169— 170i. Básníci
Celtis (168'.
První
ze Sanoka, latinští:
Pavel z Krosna, Jan Dantyszek, Ondej Krzycki, Mikuláš Husowski, Klemens 171). Literatura v jazyce národním. MikuJanicki. .Matj K. Sarbiewski 170 175). Mikuláš Sep Szarzyski il75>. láš Rej tlTl—173). Jan Kochanowski (173
—
<
—
Šebestian Klonowicz (175— 176'. Martin Bielski, Bartoš Paprocki, Matj Stryjkowski .176—177'. Ondej Frycz Modrzewski (177). Stanislav Orzechowski ,177—178). Petr Skarga (178). 2. Polská literatura ve st. XVII. (178—185).
Šimon Szymonowícz (179—180). Šimon Zimorowicz a Bartolomj Zimorowicz (180).
Jan
Gawiski
('180— 181 ). Krištof Opalinski (181
1.
Václav Potocki (181—182).
Samuel Twardowski (182—182). Vespazian Kochowski (183-185'. Jan Pasek (184—185). Jeroným Morsztyn, Ondej Morsztyn, Stanislav Morsztyn, Zbihnv Morsztyn (185). 3. Úpadek literatury v 1. pol. XVIII. stol. (186— 187». Jan Stanislav Leszczyski d86>. Stanislav Konarski Stanislav Jabionowski 1I86 1
Vojtech Chrošcinski
Zábavná próza (188—189). Hlava
Pomry
IV.
o-c á
t
Frencel
(114).
Frencel
(195).
Vác.
Josef
Ondej
Bibliografie
Zatuski (187). 4.
Reformaní
Warichius,
Drama
(187—188).
(189— 19b.
písemnictví Lužických
k y
politické (192—193).
Moller,
Albín
P
.
186'.
1
eho
Srb (192—196'.
hnutí (193—194). Mikuláš
Martini,
Ondej Tara
Jakubica,
(194).
Michal
—
Jakub Ticin, Jií Swtlik, Jan Chojnan (194 195). Abraham Bohumil Fabricius (195). Lužický seminá v Praze a Srbský
kazatelský spolek v Lipsku
<
1
9(5).
Bibliografie (196».
—
Hlava V. Reformace u Jihoslovanu (197 206). 1. Reformace 203). Kulturní stav Slovincu v dob pedreformaní v zemích slovinských 197 (197. Primož TrubaT (198—2O0). Sebastijan Krelj (200). Jurij Jurii (200). Jií DalProtireformace (201— 202'. Hren, Janez raatin (200—201). Adam Bohori (201 andik, Mina Mikec, Matija Kastelec, Miha Paglovec (202). Janez Vajkart Valva1
—
|.
—
203>. Janez L. Schoenleben, Žiga Popovi (203). Reformace a protireformace u Chorvátú (203—205). Jií Zrinski (203—204). Mihajlo Buíc, IvanPerAntun Vramec (204i.Petar Zrinski (204). Franjo Krsto Frankopan a Katarina
sor 202
Zrinská
(204).
Nikola
Krajaevi
Sartorius (204'. Juraj
Habdeli
(205).
Pavao
Vitezovi (205). Bibliografie (205— 206). Hlava VI. Literární innost na Ukrajin (207 213). Pomry politické a kulturní (208 -208). Kozáci (208). Knihtiskaství (208—209). Andrej Michajlovi Kurbskij (209). Konst. Ostrožskij (209). Bratrstva (210). Akademie v Ostrohu (210). Peresopnické evangelium (210). Ivan Vyšeriskyj (210—211). Maletij Smotryckyj (211). Poesie (211). Divadelní hry (211—212). Mitrofan Rirter
—
D
vhaievskyj (212). Petr Mohyla (212). Bibliografie (212—213).
Hlava terární
VII.
Literatura ruská v XVI. Moskv v XVI. st. (214—218).
innost v
Josif Vo'lockij (215). Nil Sorskij (215).
a XVII.
s t. (214—226). Sektáství na Rusi (214
Maksim Grek
(216).
1.
Li-
215).
Makariovy „Cefji-
Minéji" (216—217). Stoglav (217). Domostroj (217). Knihtiskaství (217). Historické
písn (217—218).
Rozkol a jihoruske vlivy v Moskv (218—225). od patriarchy Nikona (218—219). Avvakum (219).
2.
Oprava knih
církevních
Školství ruské
(219—220). Simeon
Polockij (220). Epifanij Slavineckij
(220— 221).
318 Grigorij Kotošichin (221).
Dimitrij Rostovskij (221).
Bibliografie (225
Osvícenství kultury
Reformy vici
a
(229
230).
tvd
Hlava
si.
(232
240).
(227
I.
Adam
308).
Literatura polská
francouzské
literatury
politicko-sociálni (232).
Wlll.
(221
226).
ást Vliv
Križani
Jií
Povídky a romány (224
Divadlo za cara Aleksje Michajlovie (224).
(231).
Dlení Polska
(232).
(231
251).
asopisy (231—232).
Literární
Literatura v
1.
polo-
2.
Narus/.ewicz (233). Ignác Krasicki (233
Trembecki (236—237). Kajetán W?gierski (237—238). Frant. K;:rDionyz Kniaznin (239)- Stanislav Staszyc (239). Hugo Ko Pomry politické a kul2. Doba po rozdlení Polska (240—250). (taj (240). 243). turní (240—241). Cyprian Godebski (241). Jan Pavel Worouicz (242 [ulian Ursyn Niemcevvicz (243—244). Klasikové: Kajetán Kozmian, Ludvik Osmski, Frant. W
pinski (23S). Hrant.
Slawski
(246—247). Julian
(247—248).
Niemcevvicz
Frant.
Kniaznin.
Frant.
Zábavná próza (248—250). Krasicki (248—249). Cyprian Godebski (249). Anna Mostowská (249).
Karpiski, [gn.
Frant.
Wežyk,
Alois Felinski
(248).
Julian Niemcevvicz (249—250). Bibliografie (250—251).
Hlava
Písemnictví ruské
II.
(252—273).
1.
Poátky nove
literatury
a
Reformy Petra Vel. (252). Pée o školství (252 253). Úpn p:sma a peklady (253). První ruské noviny (253). Ráz poesie (253 254). Zábavná próza (254). Divadlo (254—255). Cestopisy: Petra Andrejevie Tolstého a hr. Matvjeva (255—256). Ivan Posoškov (256). Vasilij Nikiti Ti 5-
(252—263).
I
ev
(256). Stefan Javorskij
irijevi
Kantemir
(256— 257). Feofan Prokopovi
(257—258)..
Antioch Dimi-
Trejakovskij
Kirilovi
Vasilij
(237).
(258).
Mi-
Aleksandr Petrovi Sumarok >v Lomonosov (258—260). (260—263). 2. Doba Kateiny II. (263-272). Vliv francouzské filosofie a literatury (263). Školství (263). Svobodné zednáství: Nikolaj Ivanovic NovikÓV (264—265). Aleksandr Nikolajevi Radišev (265-266). Literární innost Kateiny II. (266—267). Gavrijil Romanovi Deržavin (267— 26S). Michail Matvjevi Cheraskov (268). Ippolit Feodorovi BogdanovK (268), Jakov
chail
Vasiljevi
270). Denis Ivanovic Fonvizin (270). Vasilij Vash> Kapnist (271). Dramata Kateiny II. (271). Romanopisectvi (271). M A\. Cheraskov (271). Fedor Emin (272). Aleksandr Izmajlov (272). Ivan Ivanovic
Borisr.vi Knjažnin (26S jevíc
Chemnicer Hlava a
kulturni
(272). Bibliografie (272 III.
pomry
(275). Hryhorij
-273).
Liter á mi innost (274
275).
na U
Djepisectví
k
r
a
j
(275)
Hrabjanka (275). Samijlo Veliko (275).
Hryhorij Skovoroda (276
277).
Ivan
i
u g v-74
279). Politické
Letopisec Istorija
Kotljarevákyj (277
Samovidcm
Rusov (275
278). Vasilij
Gog
(278). Bibliografie (279).
e s k é obrození (280 285) Uvdomováni národní (280). Hlava IV. cis. Josefa H. Bohuslav Balbin a Tomáš Pšina z echorodu (280). Rform) Déje(280 281). Reorganisace školství (281). Svobodné zednáství (281).
9
31
eská
pisectví a
spolenost nauk
(281).
Josef
Dobrovský
(282).
Obrany
ei
eské (282—283). Matj Vác. Kramerius (283). Divadlo (2S3—284). Poátky novoeské poesie (284 285). Písemnictví eské na Slovensku: Jií a národnosti
—
Palkovi
a Bohuslav Tablic (285).
—
vinci
Hlava V. Osvícenství u jižních Slov a n u (286 308). 1. Slo(286-290). Marko Pohlin (287). Felix Dev (287). Ožbalt Gutsman a
Leopold Volkmer (287). Jurij Japelj (287—288). Žiga Zois (288). Blaž KumerAnton Linhart (288—289). Valentin Vodnik (289—290). 2. Chorváti (290—295). Literární innost v Dubrovníku (290). Marko Bruerovi (290). dej (288).
Gjuro Feri (290—291). Filip Grabovac (291). Andrij Kai-Miošic (291—292). innost v Chorvatsku vlastním (292). Maksimilijan Vrhovac (292—293). Torno (293). Jakob Lovreni (293). Ignacie Kristiinnost v Slavonii (294). Antun Kanižli (294). Matija Antun Reljkovi (294—295). Matija Petar Katani (295). 3.- Srbové
Miklouši
(293). Tito
janovic (293—294).
(295
— 302).
Usídlení
Brezovaki
Literární
Srb
v jižních Uhrách,
pée
jejich
o školství (295
—296)
—
Jovan Raji (296 297). Zaharija Stefanovi Orfelin (297). Dositej Obradovi (298—301). Pavle Solari (301). Aleksije Vezeli (301). Lukijan Mušicki (301—302). Emanuilo Jankovi a Joakim Vuji (302). Gligorije Trlaji a Atanasije Stojkovi (302). 4. Bulhai (302—307). Knihtiskárna
(296).
Spisovný
Útisk se strany Turku a
(304
—305).
eku
Sofronij, biskup
jazyk
(302).
vraanský
(296).
Fanarioté (302—303). Kronika Paysijova (305).
a tištni knih (307). Bibliografie (307—308).
Pée
bulharských
kupc
o školství
TISKOVÉ OPRAVY.
—
Str. 8. . 21 zdola: Lwów Str. 17. . 32 shora: Nachtrgall m. Nahtigal. Str. 64. Str. 42. . 10 shora: toliko m. tolika. r. 33 shora: in m. Nin. Str. 64. . 14 zdola: srednevk. m. sredr. 24 zdola: evrop. m. evop. Str. 70. . lí zdola: vštího m. vtšího. — Str. 105. . 18 shora: íevk, Str. Str. 105. . 23 shora: Bibliograf ija m. Bobliografie. von m. vor. Str. 187. . 21 zdola: známy 175. r. 7 zdola: Szarzynski m. Szarzygski. motiv z pedehry „Zkrocení zlé ženy" m. motiv o „Zkrocení zlé ženy". Str. 193. r. 3 zdola: reformaci Str. 190. . 1 zdola: natle m. natie. Str. 249. Str. 200. . 15 shora: Vinodola m. Vinodela. m. roformací. Str. 278. . 19 zdola: sžíravá m. sžíraná. r. 9 zdola: Lejbe m. Lejba. Str. 5.
.
11
1918 m. 190S 3
.
zdola:
- Str.
dostali m. dostalo. 17,
— —
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 501
dil 1
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Jan Slovanské literatury
íféchal ,
