No title

Vážení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího (aby ètenáø vidìl, jakým zpùsobem je titul zpracován a mohl se také podle tohoto, jako jednoho z parametrù, rozhodnout, zda titul koupí èi ne). Z toho vyplývá, že není dovoleno tuto ukázku jakýmkoliv zpùsobem dále šíøit, veøejnì èi neveøejnì napø. umisováním na datová média, na jiné internetové stránky (ani prostøednictvím odkazù) apod. redakce nakladatelství BEN – technická literatura

[email protected]

III. TYP – jsou dány tøi prvky Tøída 13: Je dán vepól, který je tìžko detekovatelný a mìøitelný. Zamìòovat jej nebo pøevádìt není dovoleno. Požaduje se úèinnìjší detekce a mìøení. Zadaný vepól se považuje za komplexní látku L 2 (úloha se prakticky pøevádí na tøídu 1). Zavádí se pole, napø.: Jestliže vepól obsahuje feromagnetickou látku, je výhodné zavést magnetické pole. 3

3

Tøída 14: Totéž jako ve tøídì 13, ale s tím rozdílem, že látku L2, která tvoøí zadaný vepól, mùžeme zamìòovat nebo pøizpùsobovat. Látku L2 doplníme na vepól zavedením další látky L3 a pole P2. Tím vytvoøíme složený vepól. 3

/ 3

Tøída 15: Je dán vepól, který je tìžko ovladatelný. Mùžeme nahrazovat látku L2 a pole P. Požaduje se úèinnìjší ovládání. Zadaný vepól pøestavíme na fepól (úloha se prakticky pøevede na tøídu 1): L2 a P odstraníme, zùstane jen látka L1, kterou doplníme na nový vepól zavedením feromagnetické látky a magnetického pole. Tøída 16: Látka L dobøe interaguje s polem P1" ale špatnì s polem P2. Zavádìt další látky nebo pole není dovoleno. Požaduje se dobrá interakce látky L s polem P2 pøi zachování interakce L a P1. Látku L rozdìlíme na L' a L". Nech pole P1 pùsobí na L' a pole P2 na L". Nelze-li tato pùsobení èasovì uskuteènit, rozdìlíme látku L tak, aby se postupnì stávala látkou L' a L" a jedno pùsobení probíhalo v pøestávkách druhého pùsobení nebo rùzných fázích látky L (tuhá, kapalná èi plynná fáze, plazma). Tøída 17: Pole P dobøe interaguje s látkou L2, ale špatnì s látkou L2. Zavádìt další látky nebo pole není dovoleno. Požaduje se úèinná interakce P s L2 pøi zachování interakce P s L1.

A

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

75

a) Pole P rozdìlíme na pole P' a P". Nech pole P' pùsobí na L1 a pole P" na L2.

Jestliže tato pùsobení nejsou èasovì uskuteènitelná, rozdìlíme pole P tak, aby se postupnì stávalo poli P' a P" a jedna interakce probíhala v pøestávkách druhé.

b) Zavedeme pole P', které má stejnou fyzikální podstatu jako pole P, ale pùsobí opaèným smìrem („antipole“). 3

3 /

/

/

/

3

Tøída 18: Je dán vepól, který je tøeba zrušit. Úloha se pøevádí na úlohu tøídy 12. Problémy I. typu se prakticky vždy øeší dostavìním vepólu. Využijme pro pøiblížení analogii z chemie. Halogeny jsou stejné tøídy. Jednotlivì mají rùzné vlastnosti, ale jen jednu obecnou, která pøevládá nad ostatními: vnìjší elektronové dráze schází jeden elektron. Tento chybìjící elektron halogeny pøibírají, aby zaplnily atomový obal. Totéž platí i pro modely problémù I. typu. Modely problémù II. typu vedou k potøebì doplnit nebo upravit jeden prvek vepólu, obvykle pole nebo interakci. Problémy III. typu se celkem snadno pøevádìjí na problémy I. a II. typu. Je-li napø. zadán vepól (tj. tøi prvky), mùžeme tento vepól považovat za jeden prvek (látku) a spojovat jej pomocí obvyklých pravidel s jinými látkami a poli.

5.5 METODY PRÁCE ZLEPŠUJÍCÍ TVÙRÈÍ VÝKON TÝMU Kolektivní tvùrèí práce vyžaduje urèitou „socializaci osobnosti“, aby byla spolupráce osobností (a tìmi tvùrèí pracovníci bezesporu jsou) pokud možno bezkonfliktní. Proto sociologové a sociální psychologové vypracovali celou øadu výchovných metod oznaèovaných pojmem „sociální výcvik“. Vedle zpùsobù jak poznávat a tolerovat druhého èlena kolektivu a jak budovat vzájemnou dùvìru a spolupráci se provádí analýzy možných konfliktních situací vznikajících z konfliktu zájmù. Místo obvyklé strategie „kdo z koho“ se uèí strategie „s nenulovým koncem“. Nìkteré programy sociálního výcviku se mohou ještì zamìøit i na podnìcování tvùrèího myšlení v kolektivu. Takovéto programy bývají rozvrženy do blokù nìkolika dní (internátní forma) na sebe navazujících v odstupu jednoho i více týdnù (napø. 3 krát 5 dnù s odstupem 14 dní). Obvyklé tematické okruhy a sled nacvièovaných situací bývá tento:

76

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

A

1. Vzájemné poznávání – využívá se øady netradièních forem pøedstavování se jeden druhému (interview, vzájemné popisování, vyprávìní o sobì, spoleèenské hry apod.). 2. Formování kolektivu – pomocí spoleèných zážitkù (hry), nebo výtvorù (kresby, inscenace a provedení hry, pantomima) èi spoleènì organizované akce atd. 3. Výcvik v rozlišovacích schopnostech – zahrnuje pøedevším výcvik v kauzálních souvislostech (cvièení na téma „proè“), výcvik v analýze vad jednotlivých pøedmìtù, zkoumání motivace, výcvik v improvizaci, v hodnocení a popisu, vciování se do rùzných výchozích pozic (hra na „cizí kùži“) atd. 4. Výcvik dovednosti „zkusit to jinak“ – je zamìøen na pøekonávání navyklého zpùsobu vidìní svìta a distancování se od toho co je pevné a nemìnné (øešení otázek „Co se s tím dá udìlat?“, „Jak se bez tohoto obejít?“, „Co by se stalo, kdyby ...?“, „Na jiném místì, v jiném èase èi dobì ...“. „Sedm cest øešení problému...“, hra „Pro a proti“ apod. 5. Výcvik v hledání a využívání analogií – analogie jsou v podstatì nejbohatším zdrojem tvùrèího myšlení. Cvièí se „hledání podobností“, „práce s pøímìry a metaforami“, „schematické znázornìní“, „uplatnìní jednoduchých a symbolických alegorií“, „osobní analogie a analogie vztahù“, hraní hry „je to jako ...“. Metod umožòujících rozvinutí tvùrèí atmosféry kolektivu je celá øada a mají celou øadu pøedností i nedostatkù. Mùžeme je rozdìlit do tøí skupin a to na metody diskusní, metody s odloženým hodnocením a metody tvùrèí konfrontace. Všechny patøí do kategorie metod intuitivních.

DISKUSNÍ METODY Tyto metody vycházejí z potøeby èlovìka uplatnit se v kolektivu, být uznán, dominovat, soutìžit a vítìzit se svým názorem. Dynamickým prvkem je vzájemné reagování diskutujících na názory partnerù. To jsou silné aktivaèní faktory sociální povahy, které pùsobí pozitivnì na tvùrèí proces. Je nutné vyhnout se negativním tendencím, které spoèívají v tom, že diskutér mùže zapomenout na koneèný cíl a zamìøí se pouze na uplatnìní svého názoru. Emocionální atmosféra podobných vystoupení pak ruší logickou argumentaci, zvyšuje extremitu názorù a znemožòuje vidìt vìcné rozpory, které se mìní v rozpory osobní!

Sokratova metoda Cíl: dospìt odhalením rozporu a jeho pøekonáním k novému poznání (k pravdì). Provedení: Sokrates propracoval „umìní sporu“ do dvou etap: v první etapì bylo tøeba pøivést spoleèníka formou systematicky kladených otázek do rozporu se sebou samým a k pøiznání vlastní nevìdomosti (ironie). Ve druhé èásti šlo o pøekonání tìchto rozporù s cílem dospìt k poznání. Otázka správnì vedeného dialogu je aktuální dodnes; je základem efektivnosti všech kolektivních diskusních metod.

A

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

77

Tvùrèí semináøe a oponentury, videokonference Cíl: získat kritické pøipomínky, radu i pomoc týkající se urèitého øešení od vybraných odborníkù. Provedení: nejvhodnìjším prostøedím pro takovéto semináøe èi oponentní øízení je neutrální pùda, kde lze snadno pøeklenout hranice organizací a odvìtví i bariéry tvoøící se mezi podøízenými a nadøízenými pracovníky. Videokonference jsou modernizovanou variantou pøedchozích. Svolávají se obìžníkem v poèítaèové síti obvykle v pøedstihu asi 14 dní, aby se zájemci a úèastníci mohli na zadané téma øádnì pøipravit. Pøedností je domácí prostøedí každého úèastníka a poèítaèová podpora pøi argumentaci a hledání øešení. Nevýhodou je potøebná vybavenost pracovištì.

METODY S ODLOŽENÝM HODNOCENÍM V pøirozeném prùbìhu myšlení je možno odlišit dva druhy intelektuální èinnosti: a) tvoøení nápadù; b) hodnocení nápadù. Tyto èinnosti se bìžnì neustále støídají a proplétají. Tím však v našich myslích mùže docházet k pøedèasnému zamítání myšlenek, jež by mohly být bez takového pøedèasného odsouzení rozvedeny do nadìjné podoby. První úspìšná metoda pracující na principu odloženého hodnocení byla nazvána brainstorming a jejím autorem byl A. F. Osborn [16]. Postupnì pak byla rozpracována do dalších variant. Patøí mezi nejrozšíøenìjší metody øešení problému.

Klasický brainstorming (burza nápadù) Cíl: získat pro daný problém co nejvìtší spektrum øešitelských nápadù a z kvantity nalézt kvalitu. Provedení: a) pøíprava – vybranému kolektivu (5 až 12 osob) se pøedloží jasnì a pøesnì definovaný problém nebo ho tento kolektiv spoleènì zformuluje. Schùzku kolektivu øídí zkušený moderátor (organizátor a souèasnì i režisér a inspirátor), který vytvoøí otevøené neformální prostøedí stimulující nápaditost všech èlenù kolektivu. Je tøeba eliminovat strach z chybných èi nereálných øešení a obavu z posmìchu a kritiky (základní pravidlo brainstormingu!). b) intuitivní èást – vytváøí se možnost návaznosti a kombinace jednotlivých nápadù, poskytuje se naprostá volnost nápadùm. Jednotlivé nápady a spontánní myšlenky tajemník moderátora zaznamená na rozvìšené nástìnky nebo tabule. Pokud tok myšlenek vázne moderátor podnìcuje, pøipomíná hlavní nedostatky souèasného stavu a inspiruje dalšími otázkami. Záleží na množství nápadù, ale tato èást by nemìla pøesáhnout 60 až 90 minut. Od úèastníkù se nevyžaduje podrobné rozpracování nápadu, ale pouze hlavní myšlenka.

78

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

A

c) analytická èást – porada v menším (popø. i odlišném složení), pøi které jsou pøedložené nápady zaneseny do formuláøe (viz pøíloha VI.), kriticky zhodnoceny a nejlepší z nich jsou vybrány k dalšímu rozpracování. Tato porada mùže dát podnìt pro eventuální druhé kolo brainstormingu, v nìmž bude problém formulován odlišnì, pøípadnì se zamìøí na rozpracování vybraných námìtù a jejich cestu k realizaci (viz obr. 5.16 a obr. 5.17).

3 tSUDYQiþiVW

3UREOpPMHVSROHþQ IRUPXORYiQDY\MiG HQ

2ERXVWUDQQiLQIRUPDFH RGHWDLOQtFKRWi]NiFK

2GSRXWDWVHRGVWiYDMtFtFK HãHQtSUREOpP

$QDO\WLFNiþiVW

,QWXLWLYQtþiVW

=DFK\FHQtVSRQWiQQtFK P\ãOHQHN

9]iMHPQpSRGQ W\

9\WYi HQtDVRFLDþQtFK HW ]F

)RUPXORYDWDY\MiG LW QRYiVWDQRYLVND

.ULWLFNpS H]NRXãHQt DY\KRGQRFHQtQiSDG SRGOHKRGQRW\QRYRVWL

Obr. 5.16 Struktura brainstormingu

A

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

79

3 Ë35$9$

67$57

+/$91Ë)È=(

.21(ý1È)È=(



)È=(%5$,167250,1*8  UR]KRGQXWtSURYpVWEUDLQVWRUPLQJ  ]tVNiQtPRGHUiWRUD  S tSUDYDDUR]þOHQ QtSUREOpPX  VWDQRYHQtþDVXDPtVWD  SR]YiQt~þDVWQtN DVLDå RGERUQ KHWHURJHQQtVNXSLQD ~þDVWQtFLVFRPRåQiQHMY WãtPL ]NXãHQRVWPLV EUDLQVWRUPLQJHP  UR]G OHQtDR]QiPHQtUROt  DQDOê]DDGHILQLFHSUREOpPX  S tSUDYDYHGHQtSURWRNROX  S LSRPHQXWtSUDYLGHOEUDLQVWRUPLQJX]iND]QHJDWLYQtFK HPRFtSRVP FKXNULWLN\DSRGUR]YRMQiSDG ÄW HWtFK RVRE³VWUXþQiIRUPXODFHUR]YRMIDQWD]LHQHYi]DQRVW YQiSDGHFK   VKURPiåG QtFRQHMYtFHQiSDG SRGOHSUDYLGHOS LþHPå PRGHUiWRU  GEiQDGRGUåRYiQtSUDYLGHO DNWLYXMHDPRWLYXMH~þDVWQtN\ XURYQiYiHYHQWXiOQtQDS WtDGLVKDUPRQLH GRGiYiSRGQ W\NXYROQ QtWRNXQiSDG  XUþXMHNRQHFEUDLQVWRUPLQJX  SURVWXGRYiQtYãHFKQiSDG DMHMLFKY FQpGRSOQ Qt  UR]KRYRUNY\SUDFRYiQtDKRGQRFHQtQiSDG   UR]ORXþHQtY\]YiQtNGDOãtPXS HGiQtQiSDG   S tVOLESRVN\WQXWtLQIRUPDFtRYêVOHGNXEUDLQVWRUPLQJX

Obr. 5.17 Fáze brainstormingu

Hlavními znaky brainstormingu jsou: Výhody Nevýhody – jednoduchá manipulace – skupinovì dynamické konflikty – jednoduché použití – nákladné tøídìní nápadù – celkovì nízké náklady – nebezpeèí odchýlení („ujetí“) – využití skupinového výkonu – nebezpeèí rozšíøení problému – vysoký stupeò znalostí – jen pro jednoduše strukturované stanovení problému V dalším jsou uvedeny varianty této metody. Anonymní brainstorming Provedení: organizátor získá od úèastníkù øešitelské námìty pøedem v písemné formì. Na schùzce se pak probírá jeden návrh po druhém (bez uvedení autora) a kolektiv se snaží každý námìt dále rozvést a zdokonalit.

80

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

A

Didaktický brainstorming Provedení: organizátor pøedkládá kolektivu nejprve problém v zobecnìné podobì; podrobnìjší informace o problému a konkrétnìjší údaje uvádí zpravidla až pøi dalších schùzkách (pøedpokládá se celá série schùzek). Dosahuje se tím dùkladnìjšího osvìtlení problému a zabraòuje se tomu, aby úèastníci byli svedeni k jednostrannému pohledu na problém (pomìrnì pøesnì specifikovaný). Postupné zavádìní do problému zároveò umožòuje øešitelùm postupné zrání a expozici problému v podvìdomí. Destruktivnì konstruktivní brainstorming Provedení: v úvodní fázi sezení se výraznì upozorní na všechny slabiny a nedostatky dosavadního stavu. Ve druhé fázi se pak již podle brainstormingových pravidel navrhují øešení odstraòující jednotlivé odhalené slabiny dosavadního øešení. Metoda „A ješt셓 Provedení: tato varianta se zamìøuje postupnì na každý podaný námìt. Organizátor øídí diskuzi tím smìrem, aby se nejprve každý námìt rozvedl ve svých pozitivních aspektech. Pak pøipustí podání dalšího námìtu. Integraèní brainstorming Provedení: pøedpokládá se úèast 6 èlenù; každý si nejprve individuálnì pøipraví jeden námìt øešení. V kolektivu se pak pøednesou první dva návrhy. Z nich se potom kolektiv pokusí vytvoøit jednu verzi, jež by obsahovala maximální poèet pøedností obou námìtù. Pak se provede pokus o integraci tøetího námìtu. Je-li nìkterý námìt ve všech bodech horši než pøedchozí integrovaný námìt, již se k nìmu nepøihlíží. Metoda 635 (písemný brainstorming = braínwriting) Provedení: každý ze 6 úèastníkù obdrží pøedem pøipravený formuláø, do kterého naskicuje tøi varianty øešení problému a po 5 minutách ho pøedá sousedovi a operace se opakuje s tím rozdílem, že se nyní každý úèastník mùže inspirovat pøedchozími návrhy uvedenými již na formuláøi. Po 6 kolech, tj. asi za pùl hodiny až za 40 minut je tak možno získat až 108 rùzných øešení problému (viz pøíloha VII.). Metoda „DISKUSE 66“ Provedení: tato varianta je vhodná v tìch pøípadech, kdy je potøeba pro øešení problému soustøedit vìtší kolektiv. Toto plénum se pak rozdìlí do šestièlenných skupin, z nichž každá má svého moderátora, tajemníka a mluvèího. Asi po šestiminutové práci ve skupinách se sejde celé plénum, na nìmž pøednášejí mluvèí jednotlivých skupin námìty. Námìty se prodiskutují v tomto plénu. Pokud dojde k novému problémovému hledisku, rozdìlí se jeho øešení opìt do skupin a o výsledku se pak znovu referuje na plénu. METODY TVÙRÈÍ KONFRONTACE Tyto metody jsou založeny na poznatku, že tvoøivost lze výraznìji povzbudit, jestliže se tvùrèímu subjektu podaøí proniknout do psychologické podstaty tvùrèího procesu

A

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

81

a pochopit jeho prùbìh. Klade se pøitom dùraz na emocionální a iracionální složku tvoøivosti; zkoušejí se rùzné techniky pøispívající k vìdomému užívání tìchto složek. Synektika (klasická) (synectis – z øeètiny – znamená nìco jako „spojení zdánlivì nesouvisejících skutkových podstat“). Cíl: Narušit ustálené nazírání na problém a získat neobvyklá, originální øešení. Provedení: øešení problému probíhá uvolnìnou diskuzí v kolektivu 5 až 7 úèastníkù dobøe obeznámených se synektickou metodou pod vedením zkušeného vedoucího (psychologa). Vedoucí synektické skupiny se øídí následujícími zásadami: n odkládá okamžité øešení, vede diskuzi spíše k hledání hledisek než øešení, n postupuje k problému jako k autonomnímu objektu, n

støídá vysokou angažovanost na podrobnosti problému s odstupem od problému (snaha vidìt problém jako souèást vìtšího celku),

n podnìcuje využívání metafor (i náhodných vìcí lze využít jako námìtù pro analogie). Využívá se toho, že každý problém má svou neobvyklou stránku, kterou lze pøiblížit soustøedìným rozborem, pøièemž se objeví nové prvky (fáze, kdy se zvláštní stává obvyklým). Tato hloubková analýza umožòuje formulovat øešený problém. V další fázi se využije mechanizmù „analogie a metafory“, které naruší ustálené nazírání na problém a ukáží možnosti rozvíjení variant. Tím se problém objeví v plné šíøi. Úkolem mechanizmù je, aby se obvyklé stalo zvláštním. Tím se øešitelé dostávají do tvùrèího stavu angažovanosti i potøebného odstupu a spekulace. Vytváøí se klima pro plné rozvinutí tvùrèích schopností. Dále se z novì získaného pohledu zjišují technické možnosti realizace a zkoumají se její alternativy. Závìreènou fází je pak již øešení jako takové anebo jasnì formulované zadání vývojového úkolu. Synektická metoda nabízí ètyøi nástroje, pomocí nichž lze udìlat obvyklé zvláštním: jsou to osobní, pøímá, symbolická a fantastická analogie. Bez tìchto nástrojù neprobíhá žádné tvùrèí myšlení, avšak chápány synekticky mají tyto nástroje navíc tu výhodu, že se dají poznat, reprodukovat a jsou schopny vyvolávat a obnovovat tvùrèí proces. Lze je nacvièit a jejich znalost se dá ovìøovat. Synektická metoda se sice opírá o spolupráci èlenù skupiny pøi øešení zadaného problému, ale zároveò se snaží uvolnit maximální individuální schopnosti uvnitø kolektivu tím, že každého z úèastníkù nutí, aby souèasnì a prùbìžnì formuloval své myšlenky i pocity bìhem tvùrèího procesu. V praxi se jako èlenové skupiny osvìdèují lidé odbornì velmi vzdìlaní a zkušení, avšak zároveò schopní encyklopedického pohledu na zkoumané otázky. Synektická skupina má být ustavována na dobu nejménì jednoho roku. Pøièemž jednotlivé èleny lze prùbìžnì mìnit podle povahy øešeného problému. Tato metoda je vhodná pro užší okruh nároèných a složitých problémù; vyžaduje vysoké tvùrèí napìtí a dùvtip. Je složitìjší než brainstorming, z psychologického hlediska je však velmi plodná. Zvýšení efektivnosti tvorby se odhaduje na trojnásobek. Jejím autorem je W. J. Gordon z USA. Blokové schéma Synektické metody je uvedeno na obr. 5.18.

82

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

A

6\QHFWLFVVLPXODFHNUHDWLYQtFKSURFHV =iNODGQtP\ãOHQND 6\QHNWLFNiPHWRGDNODGH]YOiãWQtG UD]QDSRXåLWtPHWDIRUDS LURYQiQt]tVNDQêFK]S tURG\ =S VRELORVW 3URDQDOê]XNRQVWDODþQtSUREOpP\DKOHGiQtSUREOpP  3U E KV\QHNWLFNpKR]DVHGiQt 









 2EMDVQLW SUREOpP

=DFK\WLW QiYUK\ HãHQt

3URKORXELW SRFKRSHQt SUREOpPX



=DFK\WLW VSRQWiQQt HãHQt

8SUDYLWY]WDK NSUREOpPX

9\WYR LWD]YROLW GHILQLFH SUREOpPX

9\WYR LWD]YROLW S tPp DQDORJLH

=NRXãHQt REP Q\"

3UDYLGOD äiGQiNULWLNDDKRGQRFHQtQiYUK  HãHQt 3 LQpVWKHVORYLWpQiYUK\ 2VWDWQt~þDVWQtN\QHS HUXãRYDW 9\KQRXWVHDQWLSDWLtPDJUHVtP 9\KQRXWVHSUiYQtPSUREOpP P 1HFKDWY\NRQiYDWIXQNFLPRGHUiWRUD U ]QêP~þDVWQtN P 2EMDVQLWYãHPSOiQSU E KX Ä=SU KOHGQLW³QiYUK\ HãHQt

5R]HEUDW Y\EUDQpDQDORJLH

$QR

2UJDQL]DFH ,QWHUGLVFLSOLQiUQtRNUXK~þDVWQtN ]U ]QêFKKLHUDUFKLFNêFKURYLQ 0D[LPiOQ ~þDVWQtN  9þDVSR]YDWR]QiPLWPtVWRWHUPtQ SUREOpPDSUDYLGOD 9HOLNRVWVNXSLQ\DåRVRE 'REDWUYiQt]DVHGiQtPD[PLQXW 3 LSUDYLWVLSRP FN\

1H 



9\WYR LWD]YROLW RVREQt DQDORJLH

3RP FN\ 7LFKiPtVWQRVWWDEXOH 2EþHUVWYHQt 8YROQ QiDWPRVIpUD 6WLPXODFH

9\WYR LWD]YROLW V\PEROLFNp DQDORJLH

9\KRGQRFHQt -HYKRGQpS HYpVWQRYpP\ãOHQNRYpWH]H HãHQtSUREOpPXQDH[SHUW\NGDOãtPXSURSUDFRYiQt DKRGQRFHQt

Obr. 5.18 Blokové schéma synektické metody

A

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

83

Synektická konference Provedení: obsahuje sice podstatné prvky klasické synektiky, avšak diskuze neprobíhá v tak pøísném, mnohastupòovém synektickém procesu. Charakteristický je diskuzní styl, pøinìmž se rozvíjejí volným zpùsobem rùzné analogie; z nich se pak formou tvùrèí konfrontace (soutìživì ladìné) utváøejí øešitelské námìty. (Chybí fáze „odstup od problému“.) Úèastníci konference by mìli ovládat metodu synektiky. Asociaèní øetìzce Provedení: diskuze synektické skupiny se ovlivní nahodilým výbìrem rùzných pojmù (napø. namátkovým otevøením jakékoli stránky ve slovníku); úkolem èlenù skupiny je vytvoøit takové asociace, jež by vedly k nìjakému øešení problému. Napø. pøi variantì zvané „force-fit“ jedno družstvo zadá slovo na nìž druhé má nalézt asociaci. Vizuální synektika Provedení: synektické skupinì se promítnou libovolné obrázky. Úèastníci obrázky kolektivnì popisují a analyzují (fáze odstupu od problému, odcizení). Potom se z prvkù a vztahù identifikovaných na obrázku odvozují øešitelské nápady. Zastaví-li se tvorba nápadù, pøejde se k rozboru dalšího obrázku. Integrace vedlejších invenèních polí. Provedení: úèastníci synektické skupiny jsou stimulováni prozkoumat „okolí“ problému a z nìho získat podnìty pro øešení problému. Postupuje se ve tøech krocích: n urèí se okolní oblasti ve vztahu k hledanému øešení, n pomocí vhodné asociace se vyhledá 5 až 15 prvkù z tìchto okolních polí, n nalezené prvky se vyhodnotí zpìtnì ve vztahu k øešenému problému. Sémantická intuice Provedení: zatímco v bìžné praxi se nejdøíve zrodí vynálezecká myšlenka a pak se oznaèí urèitým názvem. Zde se využije obráceného myšlenkového postupu. Zvolí se nový název (napø. dosud neexistujícího výrobku) a hledá se zpìtnì vynález, jenž by umožnil „zrození“ nového výrobku. Delphi metoda Provedení: vedoucí (delfista) vypracuje systém otázek ve formì dotazníku, který rozmnožen je pøedán èlenùm skupiny. Tu tvoøí 10 až 20 špièkových expertù, kteøí mají pocházet z rùzných oborù. Tito experti spolu nesmìjí být v žádném kontaktu ani pøed ani po skonèení dotazování (anonymita). Výpovìdi expertù mají subjektivní ráz. Musí být oddìleny domnìnky od znalostí. Vedoucí shromáždí vyplnìné dotazníky a provede jejich vyhodnocení vèetnì odhadu vìrohodnosti (váhy) názoru každého z expertù (viz obr. 5.19) a rozhodne o tom, s kterými výsledky budou znovu experti seznámeni a spustí tak druhé kolo hledání øešení. Více jak tøi kola nemají vìtšinou smysl, nebo již nepøináší nové podnìty.

84

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

A





9HGRXFt 9HGRXFtMH]RGSRY GQê]DRWi]N\ $QDO\]XMHY\KRGQRFXMHDHYHQWXiOQ SURYiGtMHGQRWOLYpUR]KRYRU\

9HGRXFtNWHUêNODGH RWi]N\GHOILVWD QDYUKRYDW

'RWD]QtN 'RWD]QtNREVDKXMHRWi]N\WêNDMtFtVH S tVOXãQêFKS HGSRY GtQDS QRYp WHFKQRORJLHYêUREN UR]YRMH Y]G ODQRVWLDWGSUiY WDNMDNR RNDPåLNXQiVWXSX

'RWD]QtN\

([SHUW ([SHUW ([SHUW ([SHUW 

([SHUWL 2SWLPiOQtSRþHWH[SHUW MHDVLDå PDMtSRFKi]HW]U ]QêFKRERU DPDMtPtW RGERUQp]QDORVWLD]NXãHQRVWLYHVYpP Y GQtPRERUX([SHUWLQHVP MtEêWVSROX YåiGQpPNRQWDNWXDQLS HGDQRQ\PLWD  DQLSRVNRQþHQtGRWD]RYiQt9êSRY GL H[SHUW PDMtVXEMHNWLYQtUi]'RPQ QN\ D]QDORVWLPDMtEêWRGG OHQ\2Wi]N\ PRKRXEêWRSDNRYiQ\WDNpVMLQêPL VNXSLQDPL

Q  



9êVOHGN\GRWD] DåH[SHUW

$

.RPELQRYiQ\MVRXSRX]H]QDORVWLSRPRFt GRPQ QHNDQDORJLtPRGLILNDFtDDVRFLDFt PDMtEêWY\SUDFRYiQ\GRVXGQH]QiPpQiSDG\ Y\QiOH]\DLQRYDFHWDNpRþHNiYDQpEXGRXFt YêVOHGN\ 

%

3 HGYtGDWHOQpMHY\]WHFKQRORJLtGDOãtFK UR]YRM DWG PDMtEêWR]QiPHQ\

&

0XVtVHXVNXWHþQLWKRGQRFHQtRGERUQp NRPSHWHQFHDNYDOLILNDFHH[SHUWD ERG  DEVROXWQtVSHFLDOLVWD ERG RGERUQtNVQHSDWUQêPLRGERUQêPL ]QDORVWPL]NXãHQRVWPLDWG 7RWRKRGQRFHQtPiS HSUDFRYDWGHOILVWD(

'

.DåGiRGSRY RGGHOILVW\PXVtPtWVYRX YiKX0iUR]KRGXMtFtYOLYQDSURJQy]X 9iKD SUDYG SRGREQRVWVSOQ Qt9

2GSRY GL H[SHUW   

[[ [[ [[

9iKD   

([SHUW ( (9      

([SHUW ( (9      

([SHUW ( (9      

'HOILVWD  Y\KRGQRFRYDW 1RYpRWi]N\VSROX VS HGFKi]HMtFtPL YêVOHGN\ -HVWOLåHVHQHREMHYtåiGQpNYDOLILNRYDQp QHERQRYpSR]QDWN\DNFLXNRQþLW 2]QiPLWNRQHþQpYêVOHGN\H[SHUW 

9êVOHGHN (       

9\KRGQRFHQt 2Wi]N\VHPDMtVWDWLVWLFN\Y\KRGQRWLWD ]YiåLW'HOILVWDUR]KRGXMHRWRP VNWHUêPLYêVOHGN\PDMtEêWH[SHUWL ]S WQRXYD]ERXVH]QiPHQL-VRXPRåQp DåW L]S WQpYD]E\QHER VHVRWYD REMHYtYtFNYDOLILNRYDQêFKSR]QDWN  .DåGêH[SHUWP åHPtWUR]GtOQRX NYDOLILNDFLUHVSNRPSHWHQFLY]KOHGHP NMHGQRWOLYêPRWi]NiP3URWRMVRXWDNp UR]GtOQiKRGQRFHQtXÄ(³5HODWLYQ QHMMLVW MãtW]QQHMSUDYG SRGREQ Mãt YêURNPiKRGQRWX(9  W]Q XW HFKYêURN H[SHUW ([SHUWLVL PRKRXYGUXKpPQHERW HWtPNROH]P QLW QHERSRQHFKDWVYRMHPtQ QtQD]iNODG Y\KRGQRFHQt'UXKêPQHERW HWtPNROHP RWi]HNPDMtEêW]OHSãHQ\YêSRY GLS tS ]tVNiQ\QRYpLQIRUPDFH

Obr. 5.19 Znázornìní Delphi metody

A

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

85

Tato metoda byla pùvodnì pouze prognostická. Postupnì se však zaèala používat i pro øešení konkrétních úloh. Dotazování je navrhováno podle následujícího schématu: 1. kolo:

Jaké vidíte kroky øešení pøi zdolávání zadaného problému? Udejte spontánnì kroky øešení!

2. kolo:

Obdrželi jste seznam s rùznými kroky øešení zadaného problému. Projdìte si, prosím, seznam a udìlejte další návrhy, které vás novì napadají nebo vás napadly pøi ètení krokù øešení na seznamu!

3. kolo:

Obdrželi jste koneèné hodnocení obou kol, pøi kterých byly zjišovány nápady. Projdìte si, prosím, seznam a napište návrhy, které považujete za nejlepší s ohledem na realizaci. Zdùvodnìte vᚠpøípadný nesouhlas s nìkterým øešením!

86

P. BENEŠ, M. VALÁŠEK: TVÙRÈÍ TÝM

A