WAMPUM NESKENONU PRO SKAUTY A WOODCRAFTERY
. 55 let střediska
MAJAK.
ByI Jáchym TopoI skautem?
.
10. sněm
LLM
.
oBsAH
Země argentlnslaých indiánů Wichije mrtvá str. 3
.I
a
obloha kresbou
když byla
zaosřily
oci čeká svatební ve
nebylo daleko do obzorum. Den před
V polích stály v řadách kupy schnoucíjeteliny a uprostřed vyčníval,už po tisíce let, vyvřelý ostrov ho]é šedéskály, jako kdyby si tady ležícíkrajina vyhŤívala na sluníčkuholý pupek, a na něm rostly tři zlboženéa každou zimu znovu námrazaml rozlamované borovice.
Napadlo mě, že se půjdu podívat k holému skalnatému pupku. Někdy bída rozkvétá do tak veliké krásy jako dcera flašinetáře ze sousední vesnice, až se jí lidé obávají. Všichni mládenci ji chtěli mít pro její krásu, ale všichni se jí zaroveň obávali pro její chudobu. Možná na holé skále kvete ostrov zlatých rozchodníků. Na posečeném poli jeteliny, ať se pokoušíte jít jakkoli tiše, praská strmící strniště pod každým krokem. Ještějsem nebyl ani v polovině cesty přes holé pole, když mi náhle pod nohama nadskočil skřivánek. Uboze se snažil vzlétnout abéžet,ale ni jedno, ani druhé se mu nedařilo, Nikde nebylo skřivánčí hnízdo, znéhožvyskočil před mojí nohou. Byl sám uprostřed pole, nebyl schopný vzlétnout k obloze a nedokázal mezi převyšujícím strništěm ani utíkat. Přičapljsem se k němu na bobek a zblízka jsme hleděli jeden na druhého. Byl ustrašený a jábezradný, nevěděl jsem, jak se pomáhá ztraceným sKivánkům, Chvilku jsem mu ňkal nějaké ty lidské bláhovosti, ale potom jsem si vzpomněl, jak zemřel mladý datel, ktery neměl sílu přeletět řeku a padl do vody. I kdyžjsem k němu doplaval a vytábl ho, přesto mi na břehu zemřel v dlani. Zvolna vysunul zezobáčku dlouhý špičatýjazyka odešel do věčné datlí říše, kdeje veliký les doupnivých starých stromů. Na každý se zaklepe, a tehdy se otevře komůrka s bíIou larvou. Odcházel jsem stmištěm od skřivánka k voňavým kupám jeteliny, ale udělal jsem několik kroků, když tu cosi pematě udeřilo o zem a ozyalo se pípnutí. Stačil jsem se zrovna tak oh]édnout, abych zahlédl, jak ztracence odnáší ostříž.Tak blízko za mými zády ho uchvátil, Asi nás pozoroval z některé kupy jeteliny j ako ze sírážnévěže. Odlétl se sKivánkem ke třem borovicím na holém skalním pupku. A já uŽ jsem se neŠelpodívat, jestli holá skála kvete rozchodníkem, protože teď rozkvetla drobným skřivánčím peřím stanislav vodička
47.
středisko Maják
str. 4
Sněm ligy lesní moudrosti str. 6
Velké hry
Midewiwinu
Gary Snyder - obránce
divočiny
str. 8
str. 10
Byl Jáchym Topol skautem? str. 11 l!. mistrovství světa
v
lnterkrosu
str. 12
Skautští ochránci přírody ze Spáleného str. 14
Poříčí
Y zaietí lrokézů- dokončení
str. 16
Midewiwin 3. část
str. 17
Příběh jedné borovice str. 20
Vyrobte si sandály na léto str.21
čoktawové
str. 24
WAMPUM NESKENONU
1
Bibaged s chotí yvonne. Do staré vlasti se vrací tento známý woodcrafter od revoluce vždy po čtyřech letech.
3. června se konal lndiánský den
15. dubna byla v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy otevřena výstava,,Ptáci v umění'. Exponáty shromáždili ornitologové V a V Tichý. Výstava je otevřena denně mimo pondélído 27 . srpna 2000.
21,-23, dubna se konalo v Kostelci nad
Černými lesy ll mistrovstvísvěta v lnterkrosu. Naši neobhájili o pouhý gól loňské vítězství a skončili druzíza mužstvem Quebecku.
dětí
v Pražské botanické zahradě, ojehožzdárný průběh se zasloužili svou účastív předváděných týpích i hoši z Neskenonu, Dělali zde mimochodem nábor do svého kmene.
v galerii u Zlatého prstenu své dvě nové knihy z pozůsta|osti Alberto Vojtěcha Friče. První má název cervuiš. druhá nese titul - Dvě cesty do
Brazilie,
ffi
H
29. června se koná na stadioně Brumlovce v Praze 4 - Na Pankráci setkání Westerners 2000. Jde o historicky první evropské
setkání příznivcůa obdivovatelů historie
6. června začala v motolské nemocnici pro dětské pacienty onkologického oddělení akce s názvem lndiánské prázdniny. Loňská premiera byla natolik úspěšná, že se ji lékaři
rozhodli uspořádat i letos. První čtyři dny v týdnu vždy odpoledne se mohly děti setkat
5.-8. května se konaly Velké hry Midewiwinu v zásmukách na kolínsku. z šesti soutěžícíchkmenů v jedenácti disciplínách zvítězilo Oswego Praha.
13.-14. května se konaly oslavy 55. výročí od založeníslavného skautského katolického střediska MAJÁK. Dvoudenní setkání skautů všech generací začalo v sobotu mšísvatou na tradičním místě u sv. Jana na skalce na kar-
WESTERN ERS INTERNATiONAL
lově náměstí a následným setkáním členů
Přetahovaná - jedna z jedenácti disciplin na Velkých hrách
příspěvek)
s atrakcemi divokého západu Přijet měl mezi ně jezdec Ponyexpresu, trapeři, indiáni a v týpí se konala specielní debata o duchov-
a bývalých členůstřediska v Emauzích. V neděli pak píogram pokračoval na skautské základně Prknovce u Kolovrat. (viz samostatný
ních aspektech indiánského chápání světa
23. května vystoupila na Večeru Niky v di-
vadle Jiřího Grossmanna trampská kapela 20. Míle a jazzový soubor Steamboat Stompers. Redakce časopisu Nika už čtvftým ro-
kem udělovala své ceny dobrovolným i proíesionálním ochráncům přírody a organizacím za mimořádné činy v oblasti životního prostředí.
26,-28, května se na malém Waldenu
u Skleného nad Oslavou konal qiroční,desá-
tý sněm Ligy lesní moudrosti.
1. června přiletěl na měsíčnípobyt v České republice Čechokanaďan Zdeněk Fischera
2
wnupuv NEsKENoNU
a jejich životního stylu. lndiánské prázdniny měla na starosti MUDr. lrena Stará, trvaly do 29. června.
12. června byla v Městské knihovně ve Vysokém Mýtě otevřena fotor4istava Vzbouřený Chiapaz, o mexických indiánech a Zapatistickém hnutí Jde o šestnáctou zastávku úspěšné expozice u nás, kterou připravila v roce
1998 lniciativa na podporu EZLN
z
Brna.
amerického Západu, sdružených v celosvětovou organizaci. V Chicagu vznikla před více než půl stoletím, dnes světová Westerners lnternational, se sídlem v Oklahoma City, působí ve dvou desítkách zemí včetně ceské republiky. Zasedání Wl se uskuteční o den později v Mníšku pod Brdy v sídle Wells Fargo Corralu.
v červenci t. r. se v Mexiku koná světové setkání skautské mládeže ve věku od 1 7 do 26 let (chlapcům se říká roveři, děvčatům rangers). Tohoto ROVERMOOTu, kteni se koná, každé čtyři roky, vždy na jiném konci světa, se účastníi naši Ceskou repub|iku a českéskauty tam bude zastupovat 20 ro-
verůarangers
ka na tel: 0603 574 289, nebo e-mailem:
[email protected]
.
15. ěervna představila paní Yvonna Fričo-
vá na vernisáži v Týnské literární kavárně
R
Wt
Výstavu lze zapůjčitu RNDr. Miroslava Patri-
10.-11. června se uskutečnil v Pařezí u Vlašimi jubilejní 11. rocnk žv Brdského turnaje v českémIakrosu ZvítěziI tým BAX Praha. Druzí skončili Kangaroos z Brna, třetí Hi
ghlanders ze Zábř eha.
Skautshý oddíl Neskenon působí od roku 1965. Chlapci si v něm ,,hrají" na ameřické indiány Ligy lrokézů - Neskenonu (Velkého Míru). Wampum znamená perliěkový pás, kterým indiáni potvřzovali smlouvy. Neskenon zasílá Wampumem své
poselství současné skautské a Woodcraíterské generaci.
Britská organizace Surviva| upozorňuje na kritickou situaci in}lrrlirra 1\. §,gl,n."g,,ni. dobre vůle.o pomoc. 'Ú4n!'l-,r diály,VYicht lp]99iy9.9h,ny]idi Ačkoliv argentinská Ústava i ústava provincie Salta, kde Wichi-
roadbridqe jové žijí,na papíře jejich práva na vlastní tradičníúzemí uznává, provinčníúřady je de facto porušu.jína každém kroku. Výsledkem lqvlv Pw,UoUJl vyĎlgu^vlll ^lUNu. je zlráIa možnosti obžilry těchto |idí, kteříjsou na své územíbezprostředně závis|í ,,Naše země je mrtvá a my umíráme hladem," řekl nedávno jeden z nich Dva případy z poslednídoby jsou obzvlášť křiklavé ' Třicet pět indiánských obcí u paraquayslqích hranic poblž řeky Pilcomayo se v roce 1991 spojilo ve HONHAT (Naše země), aby získa|o zpět r4ich lesů a savan V posledním století by|a těžařský-
NESKENONU čnsopls pno sKAUTt
i,.
I h,.li(il!nr k,ni(,n, ', iilr(lv,liil§Hokil)k l1ti)
\
iti",,.u ,'tlgPntlna,iun,
WOODCRAFTERY A TRAMPY
s álespoň většin mi irmami, ůdy okupujídobytk dobytek navíc_ničíúroduvindlán9ký9hzahradáchaznečišťujej odnízdroje.lndiáni abybylazemě po předcích (oficiálně označená 1ako státní poze vrácena vcelku ce žeňí3-5 vesn vláda, která nedávno postavila v centru indiánského ú předává á|nice), dalšíindiánskou půdu kolonizátorům a dinám.
RNDr
šéfredakior:
lvan Makásek
-
Hiawatha
redakění kruh: JiříČervinka- Brko
Josef B|áha - Řešet|ák Michael Altony - Tony Lívia SaveIková MUDr. Roman Splítek - Šakoh |\ilartin Sorm - |tazipa lng. Petr Náhlík - Vokoun linoryty: Ladislav Flusek - Šaman grafická úprava: Elena SaItuariová
f
Adresa redakce: NIKA, N/ŽP, Vršovická 65, Praha 10, 100 00 tel.:6731 0100, íax: 67122833 e-mail: nika@ecn,cz inzerce, reklamy:
Mgr. Ondřej Můl|er, tel :67122707
Předplatné: A. L. L. production
Va.
PO
Box 732, 1 1 1 21 Praha 1 Tel. a íax:6631 1438 SR: L, K Permanent s. r. o,, p p,4 834 14 Bratis|ava 34
Adresa: S. E. Fernando de la Rúa, Presidente de la Republica, Casa de Gobierno, Balcarce 50, 1064 Buenos Aires, Argentina
Vydává: Občanské sdružení NlKA Tiskne: JDS, U pekáren 1, ,l02 00 Praha'10-Hostivař Bez jazykové úpravy
Návrh znění dopisu:
I
Sincerely yours, (datum, podpis)
P-347l98
S u rv iva l,rfirr Nad'a JOHAN|SOVÁ podle materiá|ů Su rvival, .,, *. viz téžwww,Šurviva|-internationa|.org "" ",O
'
21.1
reg. zn. MK
cR
1998 6311
WAMPUM NESKENONU 3
-."'
Potnóctého květno uplynulo 55 let od chvíle, kdy se - po 2. světové vólée - v porku no Korlově nóměstí, v prózdném bozénu (bývolé požórní nódrži) sešlo 1 3 chlopců - F. Joroš, K. Horók, Z. Větrov:ki.\,My:ho, J. Doub_rovo, ' novsKy, Ďrrvo/ novský ,u. M..Brfuo, J. Mo kus, Ó. Andrýsek, F. Novók, J. něk Zelený-Kadb. J.
Mo D Bohóč
Nepotřebovali mnoho času, aby si navzájem řek|i,
že zlé časy pominuly, a že všichni znovu touží naplňovat ideály, Keré skautsla/m s|ibem přijali Nastal čas pro nové skutky. Nastoupili proto do nemocnic, na likvidaci nepořádku, do Charity na pomoc repatriovaným z koncentračních táborů, do služby při přesunech ciztnců i zajatců z otrocktl,ch prací do jejich vlasti. To cítili nejen jako povinnost, a|e byla v tom i láska k bližnímu, která vyplývá ze skautského zákona. Těch třináct však mělo i skautské starosti a by|o třeba je řešit. Kád'a, skaut od roku 1 935, za války č|en KCT, si uvědomi|, že s bývalým oddílem to už asi nepůlde. Bylo potřeba navázat kontakty se stejně orientovanými oddí|y nejen v Praze, ale i na venkově. A tak došlo na,,spanilou j2du" Jižnazačálkuprázdnin roku 45 nejstaršíznich nasedli na kola ajeli okruh
zasahujícíažnaSlovensko Kdebylotřebaudě|ali za-
stávku, byť jen na tři dny a uspořádali rádcovslcj, kurs. Musely blit navázány přerušené styky. Během války zemřel lord Baden-Powell, keryí,ve
svém posledním listě skautům zanecha| poselství, které tito mladí muži cítili jako závazek. Zak|adatel skautingu celosvětovému bratrstvu skautů tehdy vzkázal: ,,Skutečná cesta ke štěstí je rozdávat štěstí druhým Pokuste se o to, abyste jednou opouštěli tento svět o něco lepší,než jste jej nalezli, Až dojde řada i na vás, můžete umiat s vědomím, že v žádnémpří padě jste neplýfualičasem, ale udělalijste, co se dav tomto smyslu žítšťastně lo. Buďte připraveni a šťastně i zemřít. Ať zůstane toto odhodlání ve vašem skautském slibu vždy, i když už dávno nebudete malými chlapci - Bůh vám přitom pomáhej!" Kádbvi hoši se dohod|i, že začnou skautovat a vy-
-
WAMPUM NESKENONU
chovávat mladé lidi pro blaho osvobozené repub|iky.
Tak vznikl v září roku 45 oddíl skautů s číslem 377, v jehož vedení se pak vystří,Ca|i Káďa, Jaros|av Pilík a Miroslav Brtva JiříMadinovskýse zacal starat spolu s Miroslavem Bftvou řečeným Agitátor (zkráceně Agi) o 378. oddíl skautů a 379. skautslcý vedl Jiří Kance|zberger s Jirkou Kulišem Jeho tajemníkem a pak i zástupcem vedoucího oddílu se sta| student stavební průmys|ovky V|adimír Kolář Na Káďo-
vo přání zanedIouho převzal 3T7. smečku vlčat a stal se Akelou. Pomáhal mu s ní Oskar Andry?sek. Vznikla i roverská družina a spolek přáte| To byl začátek_ dnes již slavného katolického střediska MAJAK, jehož vlajka byla posvěcena na svátek sv. Václava ve Svatováclavské kap|i katedrály sv. Víta.
Již o vánočních prázdninách v |ednu 1946 se
uskutečnil první zimní..táboť've Hvozdeci u Štěchovic, kde měla Kolářovic rodina chalupu. Skautiz Majáku přijímali mezisebe ines|yšícíane-
doslýchavé chlapce, Keří se pak stali nej|epšími ve skautské praxi. První_dva letní tábory v čtyřicátém šestémse kona|y na Sumavě pod Boubínem a trva, ly 34 dní Začátek roku 1947 byl pro Maják mimořádný tím, že byly vypracovány programy skautské činnosti pro kliniku proí. dr. Hněvkovského, která uspořádala rehabilitační tábory pro děti postiženéobrnou. Většina lékařů a sester tu byli skauti a skautky V klubovnách střediska současně proběhla i qístava, které si pro její úspěch všiml denní tisk Vyvrcholením střediskové činnosti byly letní tábory poblížJedovnice u Blanska V. Mucha, J, Dobrovo|slol,, J, Rydlo, J. Boháč, V Kolář aZ. Zelený byli tehdy veřejně dekorováni různými stupněmi řádu Sv, Vác|ava právě v den tohoto patrona českézemě. A|e přišel únor roku 1 94B a s nimi komunisticlci puč. Nastala éra pronásledování a žalář ov ání všech potencio ná| ních odpůrcůsamozvaného režimu. A doš|o i na skauty z Majáku. V roce 1 951 byli zatčeni a postupně uvězněni: Z. Zelený, J Janoušek, M. B|ažek, V Ko|ář, E Marek, bratři Obermannovi, P. Flamik, J Pi|k, N4. Brtva, P. J. Cukr, J. Remišer, R. Probst a další.Důvod? Vychovávali mládež v duchu ideí nebezpečných v|ádnoucí dě|nické třídě. NapříkIad vůdce Majáku-Káďa následujících 10 let strávil po koncentračních táborech v Cechách a na Moravě. Už se nejmenovalZelený, žil to předlouhé a nelidské období snad pod osmi čísly,které ,,íasoval" vždy po převozu do jiné věznice. Na Mírově a v Leopoldově (,,přeuý,chovnách" s nejhorší pověstí) byl dvakrát Ale Káďa, nezlomná duše, za|oži| skautslci oddíl iv |ágru. Tou dobou - na svobodě - v Praze na Smíchově, pokračoval v i|egáIní skautské činnosti oddí| katolichich skautů, kteni vedl od roku 1950 Jaros|av Miškovshj,-Jarin, odchovanec Maláku Když pak ve čtyřiapadesátém odešel na vojnu, kde byl zanedlouho zatčen, převza| vedení li/irek Brtva-Agi Se svou skupinou se také připojil Jarda Meškan. Odsouzeni však byli v široce medializovaných soudních procesech všichni Vláďa se ovšem vrátil po roce na amnestii, otřepal se a přežívajícízbytky oddí|u se mu podařilo dát dohromady a uknl - na několik tábornicky šťastnějších Iet - v oficiá|ní struKuře podnikového Svazarmu vršovického ko-hi-nooru V letech 1958 a 1959 žil Akelův oddíl naplno. Konaly se také dva - dnes už legendární tábory na Vydře - k nimž dokonce v tehdejšíchLiterárních novinách projeviI režimní spisovatel Vašek Káňa (pseudonym) jisté sympatie. Druhého tábora se v přilehlém campu účastni|ai děvčata, takže tu bylo celkem asi 60 táborníků včetně družiny pátera Jardy Sallera ze Sušice. A to už nemohlo pozornosti StB uniknout, stačilo se jen dobře dívat, aby pozna|i la,rm se ti svazarmovci opravdu cítíblit. Dohlížecíorgány získaIy představu, jak vypadá períektnískautslqítábortěch pravověrných. Pak už stačilo chví|i počkat, až se V|ád'a Vzpamatuje z uštknutízmije, což málem zaplatil životem, a znova jej tajní mohli zatknout. Když doš|o na 2 amnestii a Vláďa se vrátil, snad po roce a pŮl, nezlomený, nenecha|i jej ani po|icajti, ale ani jeho mladší odchovanci na pokoji. Bylo zapotřebí veliké opatrnosti, chytrosti a bezmezné dobré vů|e, Keré měl Vláda - jak známo - vrchovatě l, Dobrovolslaj,-Orko a V. Miškovský-Unkas jej seznámili s kluky z Dakoty, od nichž po čase přijal roverské sliby. Dakota měla v programu obnovu Juná-
ka a skutečně pak hrála důležitou ro|i při vzniku tábornického klubu psohlavců, kteří v praze v 68. roce začali druhou obnovu skautingu Vlád'a Kolář-Akela byl v té době členem střediskové rady Psohlavců, Skauti z bývalého střediska Maják byli činnítaké ve 4. oddíle turistiky T, J. _Tatran Stavební ávody Praha, kteryí působi| na ZDS ve Strašnicích - V Rybnčkách. Jmenujme Jana Janouška, Jaroslava Zmátlo, Karla Zelinku a Ludmilu Janouškovou Dva posledně .jmenovaní vedli po obnově Majáku oddil skautů (Zelinka) a 27. oddíl skautek (Janoušková). Jiným mladým činovníkem, kteryi se v 68. roce do-
M
stal na starost 379, oddíl skautů byl Petr Kalaš-
-Bondy. Jako strašnicktj,kluk chodil Bondy ministrovat do tamního kostelíka, kde se setkal nejprve s paterem Klementem, zakladatelem Legio angelica (1929), ze které vyrostlo několik skvělých skautslal,ch vůdců.Jedním z nich byl i páter Bohuslav Štván-Špa-
Vladimír Kolář-Akela 15, 4, 1928
-
23, 9. 1978
,l976. roku Tomu se za velkého přispění Kádi Zeleného a bratra Jana Remišera-Lona podařilo propracovat v oddíle dokonalý družinot4í systém s vella/m důrazem na rnf,chovu Proto již krátce po třetí obnově skautingu v roce 1990 skládalo své skautské sliby na 60 členůoddílu a několik mladých lidí se postavilo do čela tradičníchči nov,ých oddílů Majáku. Některé oddí|y z roku 1970 se již nepodařilo obnovit, jiné se vydaly vlastní cestou, nebo přešly do jiných středisek (Blaník) znovu obnovené organizace Junák. Jiné se však obnovit podařiIo:
Vedoucím slavné 377. smečky, kterou kdysi dávno založil a vedl Vladimír KoláÉAkela (t1978) se sta_l Petr Josefus, 379. oddíl skautú přerrzal Roman Sebek,49, oddíl Stanislava Hošková,59. dívčíMarkéta sandholzová-chládková.
Plánovaná srubová kaple
Během osmnáctileté nepřehžité činnosti
(1971-1989) prošlo turistichým oddílem 5037 na 1
50 dětí. Bylo vychováno mnoho kvalitních rádců, vy-
tvořeno mnoho tradic a důsledně dbáno, aby světlo z Majáku nikdy nezhaslo! od deseti let chodila také do tohoto oddílu Markéta Chládková. Postupně se stala rádkynía instruktorkou. Na podzim 1990 se ujala nově vzniklého 59. oddílu
z nadšení sester Voršilek. V areálu kláštera Voršilek dosta|y k disposici i klubovnu. Prvnítábor prožily spolu s 377. a 49 oddílem v Časkautek, hený rznikl
chrově v roce 1 991 O rok později přijaly pozvání střediska Stopaři z Prahy 8 a tábořily s nimi společně v le-
sích u Kardašovy Rečice. Od té doby s nimi úzce
spolupracu.|í V září 1998 založi|y spo|ečně se Stopaři roverskli kmen.59. ko křesťanslqí oddí|, ale otevřen je i Ty tvořív současnédobě asi třetinu všech členůMarkéta je dnes už vdanou paní, ale oddí1 s pomocíKláry Adámkové, Mar-
dívčí ,,ne
kéty Skalské, Terezy Skálové stále spoluvede. Za
up|ynulých 10 |et oddílem proš|o na 70 dětí. 378. oddíl Lumturo (v esperantu Maják) založili Joska a Círa Muchovi na jaře 1982. Zkušenosti čerpali po |éta v Pražsképětce a klubovnu jim sehna| jejich otec Václav Mucha na Zižkově. Začaly probíhat pravidelné družinovky a přiš|o mnoho nováčků. První
luk a lesní ploch, Keré oklopují rozlehlý ovocný sad,
pro realizaci projektu ,,Skautské srdce", Smlouva
o dočasném užíváníPrknovky byla sice podepsána s CKM už v červnu 1 991, ale žádost o převedení to-
ho de do ba
o bi-
bylo
bez-
ado
rekonstrukce obytné budovy. Po její modernizaci bu-
de přízemí objeKu využíváno jako reprezentační shromaždbvací prostor lesní školy. V podkroví budou nocležny a klubovna V letním období budou skauti ubytováni v šestnácti chatkách, z nichž 10 bude pro-
storově upraveno pro vjezd invaIidního vozíku. Dále bylo do projeku investováno pomocnými pracemi skautů 2 800 000 Kč a to na úpravách terénu, lesa, sadu, na oplocení a v destrukčních pracech obytné budovy. Již nyní se tu celoročně táboří, probíhají zde soutěže Svojsíkova závodu a nocují zde skauti z celé republi}
Na dokončen
získat 10 miliónů např. plánována 40 osob Měla by stát 906 686 Kč,
po dokončení
areálem tohoto d náhodou, že byl
lek, Kerého kněžské povolání zaválo do západního pohraničí.Tam Bondyjezdil za sr4im bratrem a poznal Spalka, ktenl, se podepsal na jeho životníorientaci V roce 1 968 byl již Petr Kalaš 4íraznou skautskou osobností, kteni při předchozím ilegá|ním skautování ovládl abecedu dobrého skauta a činnovníka. v krátké době, která byla tehdy skautingu dopřána, zvládI vůdcovskézkoušky i lesní škoIu. Když bylo začátkem roku 1970 jasné, že se opět připravuje likvidace Junáka, dohodl se Káďa s m! stopředsedou T. J. Tatran SZP panem Robertem Šumavsklím, že se u něj v jednotě ukryje opět pár skautskrj,ch činnovníkůMajáku. Šancevyužili Josef Šebek, Jaroslav Srámek-Diki, Pavel Sepekovslqí, Jan Remišer-Lom a dalšíTak byl na podzim1970 vytvořen TOM 5034 ,,Protěž". O rok později se z tohoto oddílu vydělil ještě TOM 5037 vedený Joseíem Šeb-
kem a Dikim. Cleny toho oddílu se stali členové
3T7. a 49. oddílu, kteří - přes různá rizika - chtěli pokračovat v samostatné skautské činnosti. První ilegální tábor uskutečni|i v létě 1972 v Čachrově, nedaleko místa, kde před mnoha lety tábořil se st4ími skauty páter Klement. Krásná šumavská přír,oda pak byla jejich hostitelem i v da|šíchletech. oddíl se scháze| 5 let v malé klubovničce v domě rodičůjednoho člena, dále pak 10 let v suterénu domu č. 9 v Horkách a v roce 1987 přesídlil do bývalé pekárny ve Finské 5 Celoročníhry byly velkou chloubou tohoto oddí|u, protože měly vždy velice hlubolqi uichovný a vzdělávací smysl. V roce 198S,vystřírdal ve vedení oddílu Pepíka jeho brair Vašek Sebek, kteni byl jeho zástupcem již od
v Modrém do|e. V roce 19B4 se uskutečnil tábor v Čikváskách u Semi|, Účastnil se ho pruně i současný vedoucí střediska Maják Jakub Suchel-Bizon. V 86. roce vzklíčiIanová tradice přátelského setkávání oddílůLumtura, Bílého A|batrosu (vede Žofie Sochorová, v 68. roce působ_ila mezi Zikánovlimi Psohlavci) a později i Protěže. Slo o společnou akci na táboře, hudební soutěž Jupijou a podzimní hru po Praze. O rok později předa| Joska Mucha oddíl mladšiirnu bratrovi Peřovi (Grizzlymu), Při oddí|e vznik|a i roverská skupina Depešáci. Na jaře 'l988 učinil oddíl ,,odvážný krok", když se přihlásil vnitřně ke skautskému hnutí složením několika slibů a reíormoval kroje na zelené košile s hnědozelenými šátky. Začala sedmiletá serie táborů ve velbězóh na sedlčansku, na báječnémtábořišti u přítoku potoka Mastníku. Zde
Maj me kon
dřív
št aby jubileu,
edá další dětem, 60.
eom
podle materiálů Majáku připravil lvan MAKASEK
zažil oddíl největší početníinvazi za celé své trvání. Na táboře tu bylo skoro 50 členů. Na podzim v 89. roce se vedoucí Lumturo aKivně zapojili do studentsl§ich demonstrací a Endy byl dokonce zatčen a předveden na SNB. Na jaře - při třetí obnově Junáka - se pak Lumturo stal oficiálně
skautslqim oddí]em ve středisku Maják. 55 let Majáku oslavili skauti všech generací tohoto katolického střediska sobotnímšísvatou na tradičním místě u sv. Jana na skalce na karově náměstía setkáním členůa bývalých členův Emauzích.
Prknovka V neděli pak program pokračoval na skautské zá-
u Maják lu s místnímúřadem kladně Prknovce
47. Středisko
duje spo6 ha
WAMPUM
NESKENONU 5
Výročnísněm Ligy lesní moudrosti ie vždy tok trochu obrozem o odrozem souČosného dění v LLM. S tímto vědomím bylo potěšenímpozor crofterů o iistě by se bylo možno přít, zdo lesní storší)nebo hůře (rozuměi už to neníco blivolo první potěšit, že konečně zovól norni vítr o ty d o somosiotně myslícígeneroci. l to ie vizitko svém, no to ie možnéklidně vso iifil]iiii,něm Sám nevybočil z řady setkáníLLM, nebyl ani lepšíani horší.Déšť,kteni po začátku směnu smáčel chvílemi i docela vydatně sněmovní kruh, způsobil prThladnutí zadních řad
azmrazil poněkud náladu. Skoda, že nepokračoval sympaticlqí trend kteréhosi z minulých sněmů,
kdy při uvolněnější části programu si vyměnili ti menšímísto s náčelníky v první řadě. Jednak se
mohli irochu ohřát, jednak mohli okusit, jaké že to
v té první řadě je Standardní program byl dodržen, ale na diskusi po přestávce již mnohým nezbyIa morálka O mnoho nepřišli, i když se řešily některé velmi závažnévéci,Diskusi totiž řídil bratr Kotlík sice poměrně svižně, ale zásadně tak, že se rozp|ynula bez sebemenšího 4isledku. Zbyl jen dojem, pro některé př2niqi, pro jiné a iaké pro mne osobně dost nepříjemný. Nejsi|nějším momentem celého večera bylo spo|ečné pouto nesoucí se nad sněmovním kruhem, když jednotlivé kmeny a pozvaní hosté při-
kládali do plamenů sněmovního ohně přinesené polínko a pronášeli svá přání a vzkazy k deseti letům Ligy lesnímoudrosti. Skoda, že tato slova nebyla zaznamenána, aby se z nich mohli potěšit iti,
6
WAMPUM NESKENONU
kteřína sněmu bllt nemoh|i Navíc nešlo jen o potěšeníz okamžiku, ale také o mnohé velice zaji mavé myšlenky a v přeneseném smyslu s|ova i o vztah jednotlir4ích kmenů k woodcraftu a LLM. Z dalšího programu táboření sto,jí za zmínku celkový dojem, kdy v průběhu směnu stále byla na tábořišti nějaká zajímavá činnost, slále se něco dělo l v tom vidím dobni trend současných sněmů. Poněkud exoticky možná na někoho mohl mezi postavenými týpí působit úžasnýimprovizovaný soubor moravských písnía lidových tanců. Ale prosím pěkně, přečtěte si poslednívětu ještě jednou. Neby|a napsána náhodně a vyjadřuje hlubokou esenci základního rozporu, ktev LLM vyřešen. písničkypůsobí ? Možná to měli Moraváci na zřeteli při přípravě svého kulturního pořadu, možná ne. V každémpřípadě byl cimbál nejen nádhernýmzážilkem pro (doufám) většinu přítomných, ale také inspirací k zamyšlení Potěšili pozvaní hosté, kieří vážili cestu na sněm. Některé z nich oslovil Wampum Neskenonu s otázkou vztahujícíse k desetiletému vý-
ry Je na
ročía k dop|nění mozaiky se s toutéžotázkou obrátil i ke třem dosavadním náčelníkůmLLM v je,jí obnovené historii.
Jok vnímóš LM po
l0
letech? i|Ji §';ťi'i%"Ň *,6"1
;9,!,1} í_;Ř
lŤ,É,ř* i1*
;.+,
§ař,á
r,R:
Blivolý nóčelník LLM
Člen LLM
od roku
l933
Mně osobně woodcraft v životě velice pomo-
devíti zásadám , a mezi nimi zase té indiánské. Já tuto stránku samozře,jmě uznávám, ale necítím v tom smysl woodcraftu. Jestliže je woodcraft pro všechny národnosti, pak si nedovedu představit, že by třeba Tuaregové zpívali indi-
{hÉ#*
tr§ Wa,e
první místo.
let,
stró: LLM
a tábořili v týpí.
Nikdy jsem necítil nějakou nadřazenost woodcraítu, díky Bohu za skauting, kteni učíděti poznávat, chodit do přírody a propaguje slušnost a rytířskost. Od okamžiku, kdy jsem byl schopen uvědomovat si Ligu lesní moudrosti víc než jen jako hraní a pobyt v přírodě, jsem jí nesmírně věřil, pořád jí věřím a ,,čiyřhranný" setonovský oheň dávám ve svém životě na
qi,.b B*
38
ánské písničky,chodili v indiánských krojích
To je rozpor, kteni tu existuje, a kteryí podlé mého vedl k tomu, že počet členůLLM narů,l500, stal, jednu chvíli nás bylo téměř ale pak došlo k propadu. Mnoho lidí odradily strohé a netaktní postoje, což považuji za velkou škodu. Když zvážím,že za deset let prošlo LLM 7 milionů korun, tak se domnívám, že jsme je leckdy nevyužili nejlépe. Opravdu je mi to líto.
§,*Wá*
LLM
především
ukázala, že je životaschopná. Liga v těch historických dobách nikdy neměla mnoho času na to, aby něco ukázala, vždycky do toho přišel nějaký zásah ať už v roce 48 nebo 68. Konečně měla možnost deset let se vyvíjet. Po těch deseti letech je vidět, co přežilo a co ne-
přežilo, extrémy vymizely a pro mě je podsiatné, že jsou následníci, že woodcraft nenízáležitostíněkolika stařešinů. Na druhou stranu je dobře, že jsou tu i ti staří woodcrafteři, že existuje vědomíkontinuity. V něktenich jiných organizacích tohle chybí, že starý woodcraíter
lidí otravuje představa, že by měli přemýšlet o tom jak chtějí aby Liga vypadala za dalších deset let? A kolik lidí si myslí, že mezinárodní styky majívůbec nějaký smysl? Desá\í, výročnísněm byl krásný, ale na-
prosto mě tam vyděsila myšlenka, že to co se děje kolem ve světě se týká jen těch co tomu danému problému rozumějí. Já si myslím že
odpovědnost každéhočlověka začínátím,že se ptá lidí na odpovědných místech co hodlají s problémem dělat a končítím,že se společně s jinými zasadí o odborné posouzení a rozhodnutí. Pro Ligu je důležitézdali v ní lidé plní činy, zdali íungují a přibývají kmeny, zdali se
propracovávají různévnilřní záležitosti ke stále větší dokonalosti, ale to přece nestačí! Liga nemůže být dnes desetiletou slečnou, která Še děje kolem jíne-
bezmála sto lety svou osobní slá-
má proč přijet na sněm, že jde do soutěže
a poměřuje svůj výrobek s lidmi o dvě genera-
ce mladšími. To je důkaz toho, že LLM nabízí
aě"á
á&qrT*
#;5áw&
74let, člen LLM od r. 1945 Domnívám se, že zásadní rozdíl je právě ve stránce materiální. Když si vzpomenu, jak se obnovovala LLM po válce v roce 45 nebo 46, tak jsme si všechno platili a nedostávali jsme žádné dotace. Přesto uisledky nebyly špatné.A když si uvědomím, že za deset let LLM dostala ohromné finanční prostředky a na členskézákladně se to neodráží, myslím si, že je někde chyba Ale neodvážím se říci kde. Je jisté, že do určitémíry, ale jen do určitémíry se také prohloubila kvalita. Ovšem, zase bych řekl, kvalita po stránce materiální, ale méně po duchovní stránce woodcraftu. Tam zůstala LLM, respektive její činovnícihodně dlužni.
§§-K#a
K
ontropolog, od roku 1947 Nemohu srovnávat
po deseti letech, mohu
jen říci svůj dojem.
Obdivuji se lidem, kteří woodcraft délají,protože je plno hloupých věcí, které by mohli dělat. Jednak je to ohromně pěkné na pohled, a za druhé je vidět, že to skutečně myslí vážně. Já ovšem vždy říkám, kdybyste viděli, jacíjsou indiáni teď, vy jste vlastně někdy tradičnějšínež sami indiáni Já vás nechci zklamat, ale vy jste tak pěkně vystrojeni jako indiáni řekněme v ro,l ce 880, dnes indiáni chodí ustrojeni jako jsem třeba já, jenomže možná s větším vkusem, protože já se moc dobře nestrojím. Je to do určité míry sentimentální, hrát si na indiány. Ovšem to je ,,hraní'v ohromně pěkném smyslu, jenomže praví indiáni jsou už bohužel o generaci o dvě dál. A neměl bych říkat bohužel, protože jako antropolog vím, že vše kultury se mění: vaše, americká, ale přece jen, oni ty všechny pěkné tradičnívěci zlrácejí, Jájsem například od Arapahů byl velice poctěn, dostal jsem jméno Arapažský náčelník. To není funkce, to je jméno. Byla to veliká slavnost, ovšem nikoli pod šiným nebem nebo v lese, ale ve velkém mezinárodním hotelu Holiday lnn,
opravdu program na celý život. Měl jsem tu pár rozhovorů s lidmi, kteří přišli třeba ze skautingu. Je vidět, že LLM nabízí program i pro staršía i když já mám ke Skautu také blízko a byl bych rád, kdyby i skauting nabízel totéž,ale zatím to tam moc vidět není.
ffiw,,ffi. y*w.k&
*bw
-
fi
bývoló členko nóčelnicivo LLM Jsem ráda, že spousta věcí, které byly na začátku pořád funguje. Na to, abych se odvažovala tvrdit, jak to doopravdy je, na to cítím málo zasvěcená. Já jsem cítila, že pro LLM už nemohu nic udělat, tak jsem neměla potřebu v ní být. Ale to je o mně a ne o LLM. V té době mě poněkud trápilo, že jsem si začala čímdál víc uvědomovat, že důraz, který je kladen na vané výrobky a vybavování i, mi začíalvadit. l když jsou
woodcraftery stát.
W:warár qE&&
§s*
wee§eak.
*.,k.P§í|Í Ť|"nl
Liga na mne působíúplně jinak, než dřív,
kdy jsem byl členem. Dívám se na to už z jiné-
ho pohledu, protože jezdím mezi lidi, kteří se na táboření neobléknou jinak než do indiánského a í pak vypadá úplně jinak. Jsem z chu ,,rozvrkočený'. Někdo je m avteniskách ato už mi prostě neladí dohromady. Na druhou stranu
t to třebav
chápu, že je to také organizace pro děti a s dětmi se to nedá dělat až tak dokonale.
ori se to
dyž je ta práce příjemná, tak pořád jsou to věci. Já jsem v té době měla potřebu se od věcí naopak oprostit, než hromadit nové. Já jsem woodcraft dělala od svých osmnácti let, ale toto mivadilo. Jsem ráda, že mám směru je to nyní lepší.LLM nepřestala zajímat, jako é lidi dělajíz elánu, z nadše-
*r*3*ďr%#rffi, nóčelník LLM
ní, ze svého přesvědčení á t
a"6&§u
&w &&*W,
B&
rovolnost diánské zlepšení.
nadšení. Z p určité é je to u lidí,
ruji
mu dlouhou dobu
i
vyhýb tlaku m
vili v ideologickém je do budoucnajediná
leím
se na sílu lidí a neustále jim vštěpovat, že odshora nic nepřij ně vymysle
obyčejní lid
cházíke společnému konsensu daleko rychle-
mažďovat v
ostatním. N
ji než na začátku obnovené Ligy. Padá na mě ale s.mutek když vnímám, jak málo lidem v Limec kme-
na podporu aktivit zespoda a já jsem rád, že liga má takovýchto aktivit mnoho. Stačíse podívat do kalendária.
ály? Kolik
Ptal se Jiří ČERV|NKA-Brko
zeza nů.K li má
meazda-
WAMPUM
NESKENONU 7
,i.., l
e Sazenic
již tradič inu. Dos tentokíáte dalo šest kmenů na kolínsku u vesničky Zásmuky, kde na jamí louce se v sobotu
dopoledne na slavnostním zahájeni pod taktovkou náčelníka Wentasaha sešlo více než pět desítek bratru a sester, aby při společnémzápolení v celé řadě disciplín (Indiánská vybíjená, Horský golf, Senoseč, Přetahování, Les inteligence, Laso, Bič, Finská stezka, Oheň (křesání), Pavučina, Lukostřelecká stezka, Papasekaway) ukázali co v nichje, naučili se nové od druhých a hlavně si vzájemně připomenuli, že jsou jedné krve. Rudé krve, která v sobě nese lásku k přírodě, k woodcraftu, k přátelství. Místo setkání nebylo zrovna ideální, neboť se pitná voda musela dovážet a o vhodná místa k táboření také byla nouze. Nedostatky však by|y brzy vyváženy příjemnou atmosférou, rozmanitými soutěžemi a v neposlední řadě i špičkovým počasím,které hrám přálo. Již se stalo téměř tradicí, že Velké hry začinaji indiánskou vybíjenou, která všem dokonale rozhýbe tělo a smysly. Nejinak tomu bylo i letos, avšak po vybíjené přišla podstatná změna, na místo lakrosového turnaje byl vyhlášen turnaj v papasekaway. Pod tímto zvláštním slovem se schovává ještě zvláštnějšíhra družstev, do vyznačených ,,branek" se hráči snažís pomocí asi metr dlouhé hladké hole házením a nošením umístit dva váčky s pískem spojené asi 30 cm dlouhým páskem. Špatně se tato hra, které jsme v Neskenonu říkali také ,,dívčílakros", popisuje To se prostě musí vidět! Na lakros s převážně dřevěnými holemi samozřejmě také došlo, a to k večeru tzv. mimo protokol. Během ří dnů si účastnícimohli vyzkoušet a pro své kmeny získat cenné body v soutěžích, které měly na Velkých hrách hislorickou premiéru. Na pííkJadPAVUČINA skýtala možnost okusit pocity velkého pavouka na chatrné pavučince. Taktéžojedinělá byla připravená tzv. Finská stezka, pň kteté se běžci i vykoupali v nedalekém ,,kachňáku". Za zmínku jistě stojí i Horský goll ktený spojoval prvky klasického golfu a vysokohorské turistiky. Každopádně legrace i poučeníbylo při dlouhé řadě disciplín dost a dost. Velké hry také často bývají možností setkání bývalých členůkmenů se současníky.V tomto směru poněkud zaskřípala organizace s pozvánkami a tak se na místo Velkých her dostavi|i jen šaman čiksika, bývalý náčel;ík Oswega Hombre s ratolestmi, a šaman Itazipa se svojí drobotinou. V pondělí, v pravé poledne byly na slavnostním nástupu všech zúčastněnýchvyhlášeny výsledky, každý dostal na upomínku pěknou kartičku Velkých her a vítězové se ještě celou cestu domů radovali ze svých úspěchů. Třikrát hurá vítězům a sláva poraženým.
Celkové pořadí:
Oswego 2. Neskenon 3. Tussilago l.
4. Mazaskazi Wanča 5, Čerokí 6. Sacagawea
WAMPUM NESKENONU
Itazipa
_)l
v Andóch se tenkrót nevrótilo československó
I H diiJ b.6 fu hn.d FNiii, ffiňl td3 funM 16 íúrh Ftfuř &i.hi - Ňa t6 &at tfi Ei3h {č{úFr.í{ tdIIo6ňt sii,, l.
a
PostEDl{l HolA
gtJoer 3l& l{MÝ, E,
ví!, ldo rii| a.l k, '&nái*,h
|yM ME
ll ilí
hót\ }ilálla-
í BM
ú Eu
loť[L , ,,it ůAt tl.so-kl,
L,i co mlí §e m- zol
rcr d.-lý nu u ,d,
r trl:
ji, Jí
li-daft t§íh Fl-
Pií-t.l§lti 5i
dár
nig
ílifrq lfllý tólffi
kl8 ň ffi.j ú !óofud t& .eld mt E (Mli ,b . É.r Élód.i sóóÉd t.l ý: 9§c. úotfui Pr.$ í,doli dujt r An&h . d; ďóH l@tol zo tóch Én, niNl Hud*sin 6 t,ďil ěd<j EUí:R mdrr}D! 9 nc| :/
Sa44
o Pžéca,ucár4í7áI4
Naše setkání s Ksigudanem bylo opět bohaté na překvapení. Ksigudan přišel, následován čtyřmi dalšímikamarády z lesa. Pyšně se rozhlédl a oznámil, že hádanku pro další čísloWampumu Neskenonu vymysleli jeho čtyři přátelé a proto, že ;e přivedl s sebou, Ale na obrázku jsou jenom tři, divili jsme se. 'No
prosím, to je právě ta hádanka, čtvrtého přece každý musí uhádnout. Všichni čtyři mají to-
tiž něco společného ve svém jméně!" Ksigudan se pak ještě nechal umluvit, aby na obrázek přidal alespoň nápovědu, ve které je první část jmen všech jeho kamarádů, a úkol pro vás, milí přátelé byl hotový.
ql,:Y
4.,J lr-
"PÉ-.;.1
,F;<:,,. r\š. š ]'t i\n\t ," ,,J' " '"
Třipřátelé Jistě nebude pro vás těžké po,jmenovat
tři vyobrazené lesní obyvatele. Mezi písme-
ny na obrázku najdete všelijak rozdělené
první části jejich jmen. Postačíje správně poskládat a Ksigudan nepochybuje o tom, že tuhle nápovědu vůbec nebudete potřebovat, Písmena však pomohou při druhém ú kol
u.
Kdo chybí?
Pokud vyškrtáte písmena, která patří třem př edcházejícího úkolu, zůstane několik písmen, ze kteryich můžete složit jméno čtvtléhokamaráda, kteryi na obrázku není. Vaším úkolem je zjistit, kdo je tím čtvftým návštěvníkem. Můžetenapsat |eho jméno, ale můžete ho i nakreslit. přátelům Ksi gudana z
Co mají všichni společné?
Ve jménech všech čtyř nečekaných redakčníchhostů je něco společného.A my
v redakci jsme dokonce přesvědčeni, že proto náš lišák s sebou přivedl právě tyto čtyři přátele, Třetím soutěžním úkolem je napsat, čímjsou si tihle různorodí Ksigudanovi kamarádiblízcí. A musíme říci, že ani tentokrát není odpověď nijak složitá.
Kdo je viděl ve volné přírodě? Vidět kteréhokoliv ze čtyř lesních obyvatel ve volné přírodě je bezesporu velkým zážiLkem. Posledním čtvrtým soutěžnímúkolem je napsat, zda se vám podařilo vidět některého z nich a případně svůj zážitek přiblížit. V případě, že jste to štěstíneměli, napište pouze ne. Na dopisy čekáme s Ksigudanem přibližně do konce července. Opět platí, že do losování o pěknou knížkuzařadíme každého, kdo správně odpoví i jen na jednu jedinou otázku. Za každou da|šísprávnou odpověď přidáme s Ksigudanem dalšílístek do osudí, takže nadě|e na uf,hru se zvyšuje.
Soutěž
Soutěž
Konečnévtýsledky soutěže čtyř břehů
Dnes uzavíráme dlouhodobou soutěž člyř břehů, která byla tak trochu malým testem oblíbenosti
Wampumu
v různých místech Českérepubliky
a samozřejmě
také testem, kde máme hledat ne-
jsoutěživějšíKsigudanovy kamarády. Na poslední chvíli se změnilo pořadí, protože mohutným finišem přečíslili kamarádi z pravého vltavského břehu své levobřežní kolegy Celkové pořadítedy vypadá takto. Největší př2nivce má Ksigudan na pravém břehu Moravy, následuje pra4í břeh Vltavy, po něm leui břeh téžeřeky a konečně nejméně dopisů přišlo z levého břehu řeky Moravy
Výherci soutěže Slepá mapa
Ksigudan se na oko trochu zlobil, když měl vy-
So
utěž
losovat tnl,herce soutěže z minulého čísla.Bylo to proto, že se tentokrát do osudí dostalo méně lístkůse správnými odpověďmi, bylo totiž i méně dopisů pro Ksigudana vůbec. Ale věřte, že to bylo jen na oko, náš redakčnílišák dobře ví, že ne vždycky se povede sednout k papíru a napsaí a už vůbec ne v době, kdy bylo venku tak pěkně a každéhojarnívedra lákaly někam ven do stínu a k vodě. Výhercem našíodměny, kterou tentokrát byla kniha Miloše Anděry Zvířata v lese, se stala Petra Zoubková z Brna. Blahopřejeme a posíláme pěknou knihu, kterou tentokrát věnovalo nakladatelství AVENT|NUM z Prahy.
Vyluštění WN 1/00 Slepou mapu nouich krajských měst iste do-
Soutěž
plnili většinou bez problémůKe krajským městům bývalého správního dělení Praze, Brnu, Ostravě, Plzni, Českým Budě.|ovicím, Ústí nad Labem a Hradci Králové přibylo celkem šest nových: Olomouc, Zlín, Jihlava, Pardubice, Liberec a Karlovy Vary. Dalšíotázka byla také
jednoduchá, krajských měst bylo na mapce jen třináct proto, že Praha bude správním místem pro dva kraje současně pro Prahu a Středočeský kraj. Trochu zabrat dal některyim čtenářům malý Ksigudanův hlavolam. Při optimálním rozstřižení obdélníkovékartičky bylo možno zaknýt celkem dvanáct měst, zbyly pouze ČeskéBudějovice. Za Ksigudanova'"!Ťit:9,fřj
WAMPUM
NESKENONU 9
/
OBRANCE DIVOCINY oslovil B. květno 2000 suých 70 let Zósluhou Zóbronornich překlodů se Gory Snyder vtiskl do povědomí českéhočtenóře ioko předstovitel beotnické generoce. Jeho orchetypický mudrc - tulók Chon-šon ie protiklodem orgonizovoného, spořódoného člověko, funguiícíhoioko dobře noole|ovoné kolečko konzumní společnosti, který podporuie oficiólní kulturu. eprve doslov ,,ne buď" vynikajícího Tahle báseň je pro 1997) nás poněkud překvapil konstatováním, že Gary Snyder patří mezi žijícíklasiky americké poezie. Pokud jde o provázanost vlastního života s pfirodou, především divočinou, těžko bychom v euroamerické kultuře našli vhodnější příklad. Bytostná jednota se stvořením tryská v ,,téhle básni pro ptáky": Ptáci krouží, snáší se k vrcholům střech / pŤelétne luňák, vnoří se do pobřežních mlh / Tvar tečky na nebi poskakující z linky na linku /
definovaná budoucnost l Yyžei kouř z očí/ a z mysli prach / vějířem orlího křídla. Gary důvěmě zná ío, o čem píše, protože byi dřevorubcem a vozil s traktoíem podťaté kmeny: Borovice se chytají mraků železnými spáry jako
dravci vyrušení ze spánku / Sest set kubíkůdenně když makaj oba traktory / a nikdo se nezraní, ,,Strom je star,ý sto let. Pak básník pohlédne na sienskou žulu. Ta se poprvé vynořila před sto mi-
/
A nad Stromem se tyčíMt Ritter, šedivá čemá sklála, která je dvakrát staršínež žula Sierry. Pak strom pohlédne na nebe a spaří hvěz1ióny lety.
dy Deneb a Altair. A jako básník se ocitne v další časovéškále, kteráje nepředstavitelná." Takto Gary Snyder rozjím á,kdyžpá|iroz|ámané suché klestí, kdy v křivých větvích syčístovky let tající sníh, skála a vzduch.
Byla to práce fyzicky naročná a nebezpečná, ale Gary si tak vydělal, aby se dlouhé týdny mohl potulovat indiánskými rezervacemi. Beseda s jedním z posledních Nisanů, který odmítá,,popovídat si" s rodačkou, která sdílíbělošskou stupnici hodnot, ho inspiruje k úvaze: ,,Musíme se snažit žíttak,
abychom nepůsobili z1o a utrpení, a to nejen ostatním lidem, ale všem bytostem, nebýt lakomí a nikoho nevykoňsťovat. I takje na světě síastí víc než dost Takové jsou lekce divočiny." V době plné hrozeb globalizace musíme ocenit Snyderuv apel k regionalismu, bytostné pořebě cítit se někde DOMA! ,,Pařím především k Ťece Yuba v pohofi Sierra Nevada v Kalifomii. Zkušenosti jsem sbíra| v pohoff San Juan u tamních obyvatel, s nimiž sdílímpráci, rituály i ideály. Celá komunita v pohoří San Juan mi byla učitelem a přítelem. Tak začínásbírka esejů Praxe divočiny (Praha, Maťa-Dharma Gaia 1999) autoía, kter.ý v důchodovém věku dojíždína Kalifornskou univerzi-
10
WAMPUM NESKENoNU
tu v Davisu přednášet anglickou a světovou litera-
turu, která mávzíah k filozofické nadstavbě woodcraftu - Iesní moudrosti. V Davisu si dávají dostaveníčko lidé a studenti, pro něž je divočina ne prostorem k rekreaci, lyžování či horolezectví, nýbrž spíše nezbytnou podmínkou života a bytí, tak jako čistý vzduch a voda. Eseje vznikaly v rozmezi 15 let ajsou volně řazeny pod tato 1ahlaví: Etiketa svobody; Místo, Iegion a občina; Zlutohnědá gramatika; Dobrá, divoká a posvátná příroda; Modré hory stále kráčejí; Prastaré lesy Diilného Východu: Žena. která se vdala za medvěda: přežitía svátost Některé jsou inspirovány svatyňkami a málo užívanými stezkami k poutním místůmv Japonsku, ,,Studánky" jsou vzpomínkou na australské domorodce, jejichž předáci Garyho pozvali společně s Nanaem Sakakim na seminář a čtenípoezie Ale většina z nich vznik]a v severoka]ifomském regionu. Pro mnohé čtenáře bude překvapenim, že Sevemí Amerika počátkem evropské kolonizace nebyla pustá, nýbrž jen řídce osídlená. Divoké bylo všechno, a]e přítornnost rudochů onu divokost nenarušovala.
Pro Garyho příroda není místem, kam se ve dnech volna chodí na návštěvu, nýbrž DOMOV, ,,V každóm teritoriu se nacházeji místa, která známe více a jiná méně. I na Aljašce dávno před tím, než bílídobyvatelé dali horám, řekám a jezerum svájména nebo názvy svých měst či obcí, měly svá domorodá jména." Dvacet let života na pohoří San Juan Snyderově rodině umožnilo vnímat určitá místa jako posvátná, i když původní Nisané byli během zlatého opojení pobiti či vysídleni. Dnes jsou v těchto horách farmy dosud ztělesněním soběstačného venkovského života. V roce 1984 byl Gary pozván do Pekingu na sjezd spisovatelů, kteří vážně diskutovali, zda říční břehy a lesní svahy mají spravovat dě]nicko-rolnické rady. Tehdy japonský básník Hanao Sakaki pohled": mrtelnó verš Více posou zničeny, ní politiSnyder pro ku jednoho dítěte, protože sám pečlivě pfopočítal, že tTvale udržitelná globální populace by se muse1a zredukovat na 707o péti miliard. Tehdy byl ostře napaden nejen apoštoly neomezeného rustu, ale i antropocentrickými environmentalisty, kteří ho obvinili, že ,,trpi posedlostí divočinou" (Guha, 1989). Zastává-li postoje hlubinné ekologie, je to ploto, Žeje pokládá za politicky životnější,odvážnější,veselejší, riskantnější a vědečtější. Svým krajanům, novodobým kočovníkům,kteří podle statistik se pruměmě jedenáctkrát stěhují a sedmkrát mění povolání, Gary Snyder dávánávod, jak si uchovat duševní zdraví: zapustit kořeny a někde se cítit ,,doma". Je inspirujícíi pro naše minoritní ekologicky orientovaná společenství, která se tvrdošíjně brání macdonaldizaci a redukci mnohaúrovňového života na honbu za ziskem a okázale plýtvavým konzumem. Téměř půl století jsme bezmocně přihlíželi, jak bolševický etatizmus se bezohledně choval k přírodě a drancoval její zdroje. Nedopusťme, aby si beztrestně počínal pirátský mafiánský (přesněji,,kámošský") neokapitalizmus (crony Capitalism). Boris Merhau|
alespoň na několik dní musím vypadnout a sám přespat pod širákem.
l
V Trilobitu jsi se zamiloval do indiánů,
nebo to bylo jinak? Musím říci, že k indiánům jsem přišel vlastně až později Poprvé - jako kluk - samozřejmě mayovky a filmy, atd., ale mé indiánské zalmy, přišly až v pozdějším věku v souvislosti s da|ší
dec
Ajá
tak t
četbou
l
Zaiímaiítě také jiné přírodní národy?
Z ro věk, pro z
lastně úp hlediska, sti. Seve zajímaví,
ací mladšídoby
kdy ta naŠe by-
zachytit spouslmi mnoho. oni nám v něčem možná byli podobní - nevím, nakolik je to romantická představa, ale naši předkové také žili v kmenech a rodech, ale o nich a jejich životě jsou zprávy velmi kusé, takže, chci-li se dovědět více o člověku, pak mi studium severoamerických indiánů napomáhá. Není to jednoduché, ale přece jen možné. I Já vím, že už nejsi - v tomto ohledu žádný amalér, nedávno jsi se dal na íie. Jak ti to vlastně jde, nebo jsi toho kvůli
-
přiznóm se, že znolcem literórní tvorby Jóchymo Topolo neisem. Díky tisku všok vím, že ie outorem sbírek bósníMiluii iě k zblóznění o V úterý bude vólko, romónu Sestro o novely Anděl. Protože ie ieho dílo překlódoné v zohroničí, iistě iei lze oznočil zo outoro, který se úspěšně prosodil. Osobně je mi blízký pro svou vášeň k indiá- mimo jiné - úspěšnou knihou Trnová dívka, která vyšla v nak|adatelství Hynek. Už to budou letos tři roky Začněme však popořádku
Pravda je, že nejsem příklad zrovna vzorného studenta. Já patřím do generace těch, kteryím nebylo umožněno studovat vysokou školu za komunizmu, protože ta rodina byla pronásledova,l ná a pokus po roce 989, když už byl člověk star-
ši, Js ce sv
Jako malý kluk jsi chodil ke skautům. Kdy a kde to bylo. Kdo vás vedl a kam
jste jezdívali? Nemůžuříct, že bych chodil do skautu, protože skaut byl tehdy ilegální, ale všichni.jsme byli lakovíjako tajní skauti, to znamená, že jsme obdivovali skaulské ideje, četli jsme si časopisy, které přestaly vycházet po roce 68, zkrátka skaut byl pro nás pojem. Neměli jsme samozřejmě skautské kroje, nepraktikovali skautské rituály, byli jsme vlastně turistický, lesní oddíl Jmenovali jsme se TR|LOB|T a vedl nás vynikajícívůdce Vlk se svou ženou Rakšou a synem Rysákem, To byl nejdůležitějšímůj oddíl, kam jsem chodil ve věku 1 0-1 1 let. Předtím jsem vystřídal ještě dva oddíly, jako úplně malý kluk, kde se mi však nelíbilo Trilobit jsem opustil až během dospívání, což se stává 90ti procentům dětí. Do oddílu jsem se dostal přes kamaráda Rolfa (jméno měl po Rolfu zálesákovi) ze třídy, klenl, tam chodil o rok dříve A já jsem zas přitáhl bráchu. Tak to vlastně obyčejně chodí.
l
Vzpomeneš si na nějalcý výrazný zážitek? Nemusí být ani veselý.
Na konkrétnízážitek si zrovna nevzpomínám, ale vím, že pro můj život byl největšízážitek sám fakt, že jsem se s tímto oddílem dostal snadno do přírody. Takže pro mě je dodnes strašně důleži-
tá chůze v lese a spaní v přírodě. Každéléto,
spíšejako
musím mít titul. Nemusím, dělám to, protože mě studium
baví, samozřejmě rád bych školu dokončil, ale nejsem si jistý.
r
Kdy jsi se rozhodl živit psaním? Kdysi isem zachytil tvé jméno v samizdatové Revolver revue. Odtud jsi šel na svobodnou spisovatelskou nohu? Nebo to byla cesta podstatně složitější?
nům, kterou vy;ádřil
l
zplanutím. ik jiné prá-
ko kn
ko čil
potatilo, napadlo,
ončit.
Spolupracuješ s vydavatelstvím Hynek, kde máš na starosti edici |NDIANS, N - pokud K Roberta a ho býka K Jsem rád, že se mi povedlo tuhle edici založit
reali která skutečná
staví trošku víc do it jméno Markéty Křížové, a a překladatelka ;e tu edici předám. Mě baví věci rozjet a předat je pak odborníkovi, stejně jako tuto edici. Já budu dále spolupracovat, ale antropoložka Markéta Křížová lND|ANS bude řídit.
l
Kromě spisování, máš snad ještě nějaké koníěky?
li"
l
u, což ale v mém případě nese nízkou prodejnost. Ale
by ne že
a vydat již několik zalímavých titulů. Knížka,kterou zmiňuješ je právě také takovou knihou, která ten romantický pohled na ušlechtiléhoindiána
zaexvelmi řeknu
l
l
I
e jsou
Jsi št'astně ženatý, máte potomka. Bral
Určitě io, ale znáš to. Hříchem rodičůje, když nutí své děti, aby se staly tím, čímoni se nedokázali stát. Myslím si, že moje dcerka bude mít dost velkou volnost při 4iběru studia nebo povolání.
c vyřešená, živit se se živímjak se dá!
Po roce 1 989 jsem a také šéííedaktorem kulturního časopisu Revolver revue. Napsat knížku je strašně těžké.Mám štěstí,že některé mé knihy vycházejí francouzsky i anglicky takže touto cestou snad bych mohl dojít na volnou no-
,ji
l
s-
Co říkáš na současný skarrting a woodcraft?
Když_ jsi se zmínil o Wampumu, jahý máš na něj názor? Je to časopis jak má být a kdybych byl kluk, tak bych ho chtěl rozhodně číst. Na ěem ted'konkrétně pracuješ? , ale vůbec se k ože moje man-
l
Má nim želka
den s dítětem.
Jsem
lo dopřáno knihy
zatím ne úplně urovnaně,
s mohl potěšit své Wampumu přízeň!
Na Trnové dívce jsi pracoval deset let.
10.5.2000
lvan Makásek
JACHYM TOPOL se narodil y roce }962 v Praze jako vnuk spisovatele Karla Schulze a syn dramatika losefa Topola Po gymruiziu prošel rů7nýmí manudlními povokiními Siqnatdř Charty 77, textař kapel N(irodní třída, Psí vojáci a Načeva Vydal bdsnícké sbírky Miluji tě k 2bltilění ( 1 99 l ) a V úterj bude vrilka ( 1992) Jeho romtin Sestra (}991) dostal Cenu Egona Hostovského. V roce ]995 mu vyšla próza Výlet k nddražníhale a romdn Anděl V roce 1997 tlldaL pod wizvem Tmovi dívka výbor z příběhů severoamericbjch ind,idnů Pracolal jako redaktor v časopisech Respekt, Revoller Reyue a Raut, Nyní bez sttílého zaměstnání.
WAMPUM NESKENoNU 11
KOSTELEC NAD CERNÝMI LESY
V II\TTERKROSLJ 2000 Druhý turnoi MS v historii interkrosu uspořódoli úřoduiící'MistřiŠvětoz roku'99 - Českó rbpubliko o to od 20. do 23. dubno 2000 v hole Sokol Kostelec nod Černými lesy.
Turnaje se účastnilostejnějako loni šest nejlepších zemí a to Kanadský Quebek, Itálie, Belgie, Francie, Německo a C,eská republika. Navíc tu byl i pozorovatel ze Svýcarska, kandidáta na příštíMS. Po příjezdu Zúčastněných týmů byla schůzka manažeri delegací. Zde líalové tradičně protestovali proti drobným změnám v herním systému turnaje, proti ženám v týmech soupeřů. Nakonec se sporné otázky vyřešili, zejména díky výmluvnosti hrajícíhomanažeta Quebeku - Andrému Dalpe. Tumaj se hrál ve dvou skupinách, odkud postoupily ptvni2íýmy do semifinále. Semifinále a finále se hrálo na dva zápasy, při shodě bodů se prodlužovalo opakovaně 5 minut do rozhodnutí.
Skupinu
A
tvořil Quebek, Itálie a Belgie,
skupinu B Česká republika, Francie a Německo. Nasazení loňštífinalisté a favorité turnaje Quebek a náš tým splnili povinnost a své skupiny vyhráli. Stejně tak i oba semifinálové zápasy a tak stanuli proti sobě po roce opět ve finále. První zápas jsme zača]i dobře, po celý zápas jsme si udržovali mírný náskok a brankář TuIáček vychyta| řadu soupeřovo šancí. V zápase se nejlépe prosadil střelec Milan Černík,ale i ostatní hráči a hráčky - Hostička, Ondráček,
Vít, Došlý, Snížek,Lenka Martinová, Kurz,
Konštant, Mrlík, Mikulka a Valerie Kíižová. V závěru zápasu sice soupeř dotahoval, ale stažená sestava uhájila těsné vítězství26:24. Odvetný zápas měl opačný pruběh. Soupeř na nás vlítl a udržoval si jednobrankový náskok. V okamžiku, kdy jsme je dotahovali a tlačili, pňšlo zranění našeho nejlepšího střelce Milana Čemíka(eště v první třetině) a museli jsme míchat sestavou. Přesto jsme i nadále drželi krok a udržovali šanci. Nakonec ale soupeř udržel vedeni 2'l :29 a tak se prodlužovalo 5 minut. To už vybuzený národák vstoupil do hry dvěma góly a držel vedení. Přišla sporná penalta a z ní ještě spornější gól, nechali jsem rozhodit a přišlo vyrovnání. Když 15 sekund před koncem Quebek zvýšil na 3:2,by|o rozhodnuto o tom, že pohár Mistrů světa putuje letos do zámoíi.
Turnoi MS ve Wsledcích
Pořadí MS 2000 ]. Kanada (Quebek) Česká republika Itálie Francie Německo
2. 3. 4. 5. 6.
12
Belgie
WAMPUM NESKENoNU
Nejlepšístřelci turnaje
Semifinálor,é zápasy
Steve 2, Lessard Gilles l. Cendre
3. 4.
7. 8. 9.
Francie Quebek Guimond Sylvani Quebek De Capitani Sergio Itálie Česká republika Černík Francie Blondelle Rocco Itálie Česká republika Kurz Pavel Česká repubIika Došlý Pavel Belgie Taďi Said
41,
36 31 30 30 30 28 24 23
Milan Yann Attina
2j
Quebek
táe
16:32
Belgie
18:35
B
čR
Česká rep. Francie
24:33
Německo
07:51
Finálor,é zápasy FIrÁlE
|. 2.
Ceská rep. x Itálie 41 :7'7
Quebek x Česká rep. 24:26 29:21
PRODLOUŽENÍ
36:22
o
umístění
o 3, MísTo Francie x Itálie 15:28
o 5. uísro Německo x Belgie 24:23
Skupiny:
Oue
Francie 26:14 30 : 19
Quebek x
3:2
Průběžnévýsledky
A
l 2.
ta
Be
32:16
35:18
Jc.Z
l
21:33 Fra
SRN
33:24
54:o7 JJ. lo
13:33
Turnaj měl velmi dobrou úroveň. Ve srovnání s minulým ročníkem se výkony týmů vyrovnaly, výsledné pořadí je takové, že loňský 2., 4. a 6. tým přeskočil o pozici výš. Zejména poslední zápasy o umístění byly dramatické, vyrovnané a do poslední chvíle otevřené. Utkání sledovala plná tribuna a na poslední finále přijela i Česká te]evize Škoda ien, že se nepodaň1o titul obhájit. A tak nás Čeká dalŠíroČník 2000/20Cl (záíi až dlben) a 3. MS, které bude příštírok o velikonocích v Itálii,
Mužský lakros
Letošníročníkje poznamenán menším množstvím oddílů.LC Plzeň
a
GLC Šumava ukončily činnost a
tak zůstaly pouze Malešice ,
LC Jlžni
Město a LCC Radotín se svými Áčky a Beeky. Dost má]o. Po základní části (1x každý s každým) se hraje nový systém play off. Každý tým vyzývá ten o pozici výš a v případě vítězstvípostupuje. Tak se i 5. po základní části můžeještěstát vítězem ligy. Ligaje proložena open turnaji v Berlíně, Pasově a Plzni, Pruběžnévýsledky jsou zde. Základní kolo - konečné pořadí
A Malešice 3. LC JižníMěsto A 4. LCC Badotín B 1.
4 4 4 4
LCC Radotín
2. TJ
B
5. LC JižníMěsto 1.
kolo play-off
- neděle
6b 6b 4ó 2b
4 14. 5.
LCC Radotín A 2, LCC Radotín B 3. TJ Malešice A
0b
-
3. LCC Badotín A 4. LC JižníMěsto 5. LC JižníMěsto 3- kolo play-oíf
64:23 69:22
24i66 5:105
je to např několikrát ivně proje
2000 stojí
1.
2. kolo play-off
64:10
Skončilo dolšíligovó sezóno. Noštěstíse nepotvrdily obovy, že po rozpodu některých storšíchhimů sTorslcn ívmu lioko Victorio o Fortress, zoČne český lokros loÉosr.,i upodot. Vznikly nové, mlod é tÝ^y, které se snožíhrót moderní. rvchlÝ ychlý lokros. i"n toI ao,i;uó ;;"i;;,ď';jĚ;i:
B A
LC JižníMěsto LC JižníMěsto sobota
A
B
36
8: 4 12: 8
2000
TJ Malešice LCC Radotín B stojí
- neděle 4 6 2000
zápasu 7, poražený 3. zápasu
vílěz 4, zápasu
8. ooraženÝ 4.
LC JižníMěsto B
stojí
6. vítěz 3,
záoasu
Jak vidno, zatím se obhájci titulu Mistra ČR 1999 - Jižnímu Městu příliš nedaří. Musí vyhrávat už všechny zápasy, pokud chce hrát finále. Naopak Radotín si letos hodně polepšil. Spolu s Jižňáky maji mnoho nových hráčůajsou zatímjediní, kteří dávají lakrosu nějakou budoucnost. Malešice hrají stále to své. Posílily odpadlíky z Plzně - Krausem a Oršulákem,
kteryí,n Berušky , že v třetí
bit,
é
e na
Cel-
hrát
chlapci mladší 14-ti let. Soutěž se rozšířila, stala se pestřejší a zalímavéjší.Vyhrály Fťáci, neztratily ani bod a na druhém místě skončily Kivi, které 3x prohrály právě s týmem Fťáci. D_ruhé ligy se zúčastnilopouze 8 mužstev, ale snad až na nezkušené RKCX, kteří neuhráli ani bod, byla skutečně z{ímavá. Své prvoligové amprohrálo jeden bice mačně. ladíci ze sabres náskok před mu Orlu nestačil nahrazení výpadku z podzimu a skončili o bod na čtvrtém místě. Překvaje pením soutěže podle mě to, že bývalý prvoligor4i El Nino a LC Menhirs nedokázali zúročit své dlouholeté zkušenosti a obsadili 5 a 6 místo. První liga je poměrně vyrovnaná. Po sedmi zápasech sice odstoupil RozmaDinek a skončil tak poslední. první a druhé místo si mezi sebou rozdělí Sabres a Gusano Rojo, kteří všechny ostatní nechali daleko za sebou. Oba týmy, poté co ostatní porazili, se v prvním vzájemném zápase rozešli remízou 11:,t,l . Takže až jejich poslední zápas rozhodně o vítězi. Na dalších místech jsou jen malé bodové rozestupy a poslednízápasy budou teprve odehrány. Nejblížek Mistrovství republiky však nyní má Chipewa, Flames A a Albatros. O tom, kdo se vyhne boráži, rozhodne mezi sebou Orenda a Minnesota. i
potvrdilo Druhé K
Vladimír BEzDĚK-Buratino
nicméně zatím si své nové hráče nevychovávají.
Howg,
Martin NEŠPoR-Lálín
Epes Tepees
K Červenémudvoru 5, 10O 0O Praha 10 tel., fax 02174774500, mobil 06011202154 e-mail:
[email protected] http ://www.tu la k. c/e pestepees
Výroba indiánských tepee a historickrých stanŮ dlouholeté zkušenosti,
technicky dokonalé detaily příznivé ceny
Epeea4,8-7 12.600,- Kč liningy, ozany
TD lD/
m od 5,800,-do
es WAMPUM NESKENoNU 13
středí. Jeho pňčiněním vše skautské a ochranářské ve Spáleném Poříčía širokém okolí taKka splývá. A takje to dobře. Skauti a skautky vysazují stromy, instalují budky a umělé hnízdníplošiny, činíse v místnístanici pro poraněná zvířata ( kde koncem minulého roku pečovali i o poraněné rysí mládě), realizují biologické projekty Rak,
Mihule
a
Ledňáček. Vypomahají při
Například Zo ČSoP Kulíšek, a 600 vranek obecn
ku zaspeciotoka.
ivočichů.
Lé so H
iněkterouzcen sou určeny,
ody terénní zárybného. V létě zde stanové 1ábory. Nad z Brd, v sousedství tlinami jejich skaut straně obálky toho-
to číslaWN).
skautů.
rOnCI prIro
A
dětat. Skauti s br. Dejmalem zhotokola. Ale dalším rokem stálo již na h - tom skvělém vynálezl českých konaly se tu i zimní tábory, Slavnostníjsou zde táborové ohně
ke sv. Jiří (skautskému patronu) i ohně slibové. Světlušky a skautky zde měly letos slet veselých čarodejnic s různými soutěžemi. Před 2 lety se uskutečni] okresní závod svět]ušek a vlčat. Líbíse tu i jiným oddílům,jak skautským, tak ochranářským z ruzných míst našeho státu. Několikrát zavítal na víkend i bratrský,
;:::^T,:: ;:::1
ff , :;:J:,:;
Strakonicích, Táboře, Rokycanech
a č]enové
zP|zné a Karlových Varu. Celkem má střeZúčastňujíse i ruzných humanitárních akcí,
Podbrdské městečko Spólené Poříčíležív okrese Plzeň iih, Vydoli isme se tom no pozvóní místníchochrónců přírody o skoutů, obychom se no vlostní oči přesvědčili o ieiich spolupróci, kterou povožuieme zo velmi užitečnou o potřebnou. Toužili isme poznot region, kde ochronóřskó o skoutskó orgonizoce procuií ruku v ruce, o ziistii 1oký ie z toho uisledný efekt. Skauti mají ve Spáleném Poříčítradici, byli tujiž před válkou, byli i po ní. Dnes se ovšem vzpomíná užjen na třetí obnovu Junáka, do které místní oldskauti vstoupili 10. února 1990,Zdá se tojako včera, když se deset sester a dva bratři ve věku, kdy se většinoujen vzpomíná, sešli v bytě Jarmily Pelikánové-Fajnofky a dohodli, že do toho ,,znovu šlápnou". Desetileté oslavy střediska DEVĚTSIL, v únoru t.r., byly vhodně spojeny se ,,Dnem sesterství" (22. 2. 2000), neboť zásluhy zdejších skautek o místníorganizaci jsou vic než zřejmé. Nejprve začal diyči oddíl schůzkou v klubovně Českéhosvazu ochránců přírody (ČSOP), kterou jim tito propůjčili, Kromě děvčat přišlo však i nečekaně 6 chlapců, které nemohli nechat ve štychu. hotože se ale nenalezl nikdo ze starych skautů, kdo by se chtěl věnovat vedení chlapeckého oddílu, vzala na sebe tuto stalost sama šedesátiletá Fajnovka. Vznikly tedy dva oddíly, které pfijaly historickájména -,,Stříbrrrý šíp"dívek a chlapecký ,,Bradava" (podle místníříčky).I pokřiky ponechali z roku 1 945, kdy založil v městečku Junáka P. Jan Kozlík a stal se také Střediskovým vůdcem. Protože už tehdy byla Fajnoíka zástupkyní v dívčímoddíle, převzala po obnově v 90. roce i středisko. Svědomitě přiznává, že si však mnohé musela prostudovat a znovu obnovit, protože časem mnohé pozapomněla, zvláště přístup k chlapcům musí býtjiný. Odejít do skautského důchodu se jí dosud nepodařilo a celých deset let skautky vede. Jen skauti získali mladšího vůdce, ktery ovšem studuje vysokou školu a také moc času na hochy nemá, ale oddíiovou ,,káru" tlačí dál. Fajnovka vedla skauty 2 roky sama, pak se uchytil jeden tatínek, kteď se vše doučil a byl platnou silou, jenom odborné zkoušky odmítal skládat. Jarmila Pelikánová vedla spolu se svým mužem také oldskauty a cel!ch 6 let vlčata, až převzal smečku bratr Kuneš-Dýmal, Ja}i to tak vypadá měli by místnískauti Fajnovce ,,postavit pomník". _\le paní Pelikanová je skromná paní s očividnou energií a vitalitou, takže l íme, že by si to ani nepřála. Je spokojena s tím, že v jejich městě skauri nevvhynuli a svou činnostíjsou mu naopak ku prospěchu. Velkou zásluhu má na tom i její syn Petr, přezdívaný Mecháček, dříve ilesá]ní skaut, ktery již mnoho let,,dělá" do ocfuany přírody aživotního pro-
14
wAMpuM NESKENoNU
skutků ,,Srdce na d]ani". Bratr Mecháček (Ing. Petr Pelikán) podniká během roku dvoudenní výpravy se skauty, skautkami a ochranáři do bližšíhoi vzdáleného okolí Spáieného Poříčí,takže například dobře znají všechna chráněná územíregioervaci SOS uFrannu.
Chodí tiškových vypravili
na Berounku
se
ckém centru se ko-
naji zajimavé vlastivědné a přírodovědné před{šky Zanédlouho postaví v Údo]í devětsilu již 10. tábor, všichni se na něj moc těší! Podle dopisu J. Pe]ikánové a materiálů ekologického centra CSOP sestavil Ivan Makásek
STŘEDISKOVÝ
POKŘIK DEVĚTSlLU
Kraj ndš milý rádi máme, zničit si ho nenechcíme.
Každý z nds bud' připraven, ať je noc, či krásný den. K tomu třeba hodně siL, dodd ntím je Devětsil!
sáda zámku. Erbovní výzdoba nad vstupní branou prozrazuje, že stavba vznik]a na rozhrani renesance a baroku završená romantickým cimbuříčkempňpomíná úpravy v 19. století.(Poznámka redakce: Dnes v zámku sidli v západních Čechách ojedinělá Církevní ekologická střední ško]a, která tu vznikla obrovským úsilím silné místní komunity ochránců přírody a nové mladé porevoluční garnitury městské radnice.) v raném středověku zasahova]o až do těchto končin panství pánů se štítem kančíhlavy, Buzicu zRožmitálu. Ti usilovali osadit zdejší lesnatou a taKka liduprázdnou krajinu, a tak došlo patrně na počátku 13. století k za|ožení Spáleného Poříčí.Vlastně jen Poříčí(říčkyBradavy vydatného přítoku blíZké Úslavy), protože pňvlastek Spálené vznikl až mnohem později. Na místě dnešního zámku byla pravděpodobně již v těchto nejstarších dobách postavena dřevěná (vrz. jako zéů,ladna pro kolonizaci.
První písemný doklad o existenci Poříčíje z roku 1239. Latinská listina sděluje, že před tímto letopočtem prodali Rožmitilštíves Poříčí
klášteru v Kladrubech. Mniši za nějaký čas opět vrátili do světských rukou, tentokráí pánů ze Švamberka. Za vlády tohoto rodu se ves rozrostla na městečko. Takje Poříčíprvně uváděno v roce 1391, kdy odtud Švamberkovéodcházeji. Od té doby se zde čile stňdá jeden majitet
za ďuhým, Stojí za to hovořit až o Vratislavech z Mitrovic. Rod, v brdské oblasti značně rozšířený, získal poříčsképanství na počátku 17, století, za největšího rozkvětu města. Poříčímělo tehdy
mnohá městská privilegia, například hrdelní právo, mělo své lesy, měšťanskýpivovar, stála tu radnice s věžía orlojem. V roce 1617 byl na místě gotické tvrze postaven Adamem Vratislavem dnešnízámek. Ale brzy pojeho dostavění
pňšla na město pohroma. Bylo to nedlouho, před osudnou bitvou na BíléHoře, v posledních záíijových dnech roku l 620, kdy do Poříčípřitáhlo císařskévojsko pod velením hraběte Buquoye. Pobylo tu do 8. října a právě ten den je v místníchdějinách nejčernější. Vojsko totiž při svém odchodu město na několika místech zapálilo. Požár se mezi pře-
vážně dřevěnými stavbami rychle rozšířit
Stoiíme no spólenopoříčském a v několika hodinách bylo dílo zkázy dokonáno. Na spáleniště se tehdy proměnilo celé Pořínóměstí. Je protóhlého ivoru či a z čásíivyhořel i nový zámek pánů z Mitroo nezvykle rozsóhlé pro tok vic, Nedávno byly dokončeny jeho stavební opravy a za shlédnutístojí jeho výstavní proslomolé město. No ieho lnichodním ry, pŮvodní restaurovaný Strop v konceltním sárenesančníportály. Zámek je významný konci stoií borokní kostel le, i íim, že v něm byly dvakrát ukryty korunovační kl enoty. Zámek p aííiMetroplol itní kapitule sv. Mikulóše, obklopený storými u sv. Víta y Praze. lípomi. Ze stínu slromů se dívoií onoho osudného dne si město na Bradavě komenní svědci, iok no vysloužilo přídomek, který mu už navždy zítstal. Neví se, proč takto splatil Buquoy pohosprůiezdní silnici rok od roku tinství, byť vynucené, jež mu Poříčíposkytlo. Byl vysloven názor,že tu šlo o vojenské důvostoupó doprovní ruch. dy, ale místnítradice Někdejší cesta formanů se dnes stala hlavním spojem mezi Plzeňskem a jižnímioblastmi sředních Čech. Nad kostelem je budova děkan-
ství s vysokou mansardovou střechou, v pručelí zdobená znakem pražskékapituly u sv. Víta a také bronzovou deskou hlásající,že zde v \etech 1 894 až 1895 žil spisovatel Jindfich Šimon Baar. Tady se táhlé náměsti lzavíráhradbou, z,a niž mezi stromovím parku prosvítá bělostná fa-
tVIdí, že hlavní příčinou krutého činu byla píotestantská víra a proti-
habsburské smýšlení většiny obyvatel. Dlouho a těžce se vyhořelé město stavělo na nohy, jen Vratislavové se z rány vyhojili brzo, protože po Bí]éhoře si počínalistejně jako ostatní feudálové protireformaČnídoby - nemilosrdně vysávali poddané. V protikladu s tím byla snaha Vratis|avů povznést kraj zpustošený a vylidněný třicetiletou válkou, i když i tady hrál roli osobní prospěch. Zvlášt mě|i zájem
o obnovení zdejšího želez(řsívi. Iniciativní Jiří Zdeněk Vratislav z Mitrovic přived] na panství mnoho nových horniků a hutníků,většinou Němců z Krušných hor. Ti si u hutí stavěli obydlí, atakvzniklanarozhraní 17. a 18. století ves Nové Mitrovice, pojmenovaná podle rodového sídla vratislavů, Mitrovic u sedlce. zde Jiří Zdeněk Vratislav postavil hospodu a pro sebe dům pro pobyt v době honů. V podnikání nezůstal jenom železa. Mezi vrchy Korátkou
l
a
Kokšínemzaložil důl na stříbrnou rudu (opuš-
těnému kutisku se dodnes říká Na stříbrných ho-
rách) a v jeho době čile pracovala i sklárna v Míšově. Rozvoj prumysl však přinesl ústup a pustošení lesů. Dnešní proluky v lesích mezi kokšínem, I(orálkou a vrchem Nad marastkem
jsou dílem konce 18. a počátku 19. století. Podle vyplaněného a vykáceného lesa dostalajméno i tehdy vznik]á obec Planin;. Rokem 1715 se končívláda Vratislavů z Mi! rovic nad Spálenopoříčskem a novým majitelem panství se stává francouzský hraběcí rod Clary des Fours (Desfours). Hrabě Karel Josef
se ovšem nákladným životem brzy zadltlžil a musel v rcce 1149 panství prodat. Majetek
přešel do rukou církve, kapituly chrámu sv. Víta na Hradě pražském,a ta vytrvala - j ak ttž vime - jako vlastník spálenopoříčského velkostatku až do roku 1948. Církev se bohužel o kultumí povznesení místních lidí nijak nestarala. Historik Spálenopoříčska Václav Davídek došel napříktad k závěru, že mimo městečka se na územípanství doVedlo na sklonku 18. stoleti podepsat nanejvýŠ 25 poddaných. A přece to bylo právě Spálené Poříčí,kde bylajiž v roce 7820 založena vlastenecká Čtenářská společnost, jako jeden z prvních spotků tohoto druhu v Čechách. I v tomto zapadlém městečku prožívalilidé národní probuzení, i tady byla v roce 1848 ustavena národní garda. Odvěkou pečetíkrajiny však byla bída, která byla na rozhraní minu]ého a našeho století púčinou vylidňování v nevídaném měřítku. Celá čtvrtina opustila tehdy Spálenopoříčsko. Důvod byl prostý: lidé se tu nemohli uživit. Odešli za prací většinou do prumyslové Plzně, ale časté bylo i vystěhova]ectví do Ameriky. Redakční doplněk Dnes máme jiné životnípodmínky, ale s ži-
vobytím jsou opět velké starosti, které se
ovšem se starostmi našich předků dají srovnávat
jen částečně.Lidé mohou do Plzně dojíždět a nemusí se tam hned stěhovat, Stejně tam byt neseženou. Městský úřad Spáleného Poříčípod vedením mladého starosty ing. Pavla Čtka Oě-
lá pro zdejšílidi co jen lze.
Mimochodem,
s ekologickým myšlením jeho a jeho
přátel,
souvisí i zaváděni jiných ekotechnologií a nových pracovních příležitostí,Město zdravým
způsobem pečuje a hospodaří ve svých lesích, má svou kořenovou čističkuodpadních vod, vybudovalo moderní školu pro 300 dětí (místních
a spádových obcí) vytápěnou v zimě tepelým čelpadlem, opravilo své historické budovy, zřídilo Církevníekologickou sřední školu, dnes již velmi vyhledávanou v daném regionu, Magistrát vstoupil do projektu Evropského kultur-
ního dědictví což má jistě vliv na zvýšeníná-
Vštěvnosti a vhodnou propagačníaktivitou podporuje osvětovou turistiku, která jistě pňnese koruny do méstské pokladny a rozšířípracovní nabídky svým občanům.
Jan čÁKn
WAMPUM NESKENoNU 15
,)
o
/
ROKEZU
HISTORICKA POVIDKA NIA POKRAČOVnNÍ Ivan Makásek
17.
čAST
Nenadálé seúkání Benjamin odchíneI z Te-
caugretanegova hodenosote (dlouhého domu), aby
si alespoň na pár hodin odpočinul. VěděI, že ra-
da vesnice
nezasedne dříve, než se vrátí ossihendo ze skenchinoe.
Když se přiblížilke
své malé chýši všiml
si. že kouřovým on,orem wigwamu stoupá slabý proužek kouře. Zavá-
ha]. znovu
se
rozhlédI kolem,
jestli se nespletl
ve správném směru a pak ve-
šel dovniť razným kro-
t
kem, aby se obořil na opot ažlivce, ktený snad už po.'íta] s tím, že se hned tak nel,rátí? Stmul však nečekaným
ile
příjemným pretvapenim.
O.] hořícího ohně vstala dívka,
kterou tak dlouho postrádal a marně hledal. Nevěřil sl"ým
ďím. ale byla to Gahanú-Vonnv kr ět,
Píistoupil a
i
l*,,
k
němu udělala ruce jako na nlzdrav a nebyl náhle schopenjediného slova, \].lžila své paže do jeho a zůstali tak chvíli hledíc si dlouze do očí,jakoby v nich pořebota]i čístco ten druhý prožil od chvíle, kdy se nap,osledy viděli. .Zaslechla jsem, že ses vrátil. Jistě máš hlaď" vypravila ze sebe příjemným tichým hla:em _V ted si uvědomil, že chýši naplňuje libá r
,Íi
srňcný
ona
kok. Vztáhl k ní obě
t úně teplého
jídla.
..Vl,padáš skvěle, jako bys vůbec neprodě-
Iala h]adovou cesfu do Defioitu?" Usmála se, sklopila oči a přisedla k ohništi, ab1 pokračovala v přípravě zvěřiny a teplého
kukuňčného hommony. Odložil své věci a spokojen usedl na medvědí kožešinu, Ze spánku ho vytrhla sřelba z pušek. Oheň
mezi úm vyhasl a chýše už byla prazdná, Muse] chvíli usilovně přemýšlet, aby se ujistil, že setkání s Gahanů se mu nezdálo. Vyh|édl ven,
již noc. Napadlo ho, že jejich dosud neopalisádovaný tábor není příliš chr;íněn před útokem nepřátel. Už se o tom dříve mluvilo, ale většina mužůbyla pořebná především na loru. Vyběhl ke sněmovnímu domu, aby zjistil co se děje. Indiani tu už postávali a tiše se dohadovali, domácí, i ti z doprovodu Delawara Wingenima. Utekl kapitan Benton! Alespoň, že sejeho ostatní společníkypodařilo zadržet. b1,la
16
wAMpuM NESKENoNu
V nevelkém svitu malého stražního ohýnku si povšiml, ležícíhonehybného těla. Přistoupil, prohrábl dohasínajícípolena a pak naklonil mrtvolu na bok, aby se přesvědčil, je-li to někdo z Bentonových mužů.Byl to indian. ,,Poznáváš ho'!" zeptal se ved]e stojící Sohahisen.
,,Jak vidím, nikdo z našich."
,,A naštěstíani z Wingenimova doprovo-
du," řekl někdo.
Byl
úo Otúawa
Benjamina mírné zamtaztlo v zádech, neboť podezření, že by to mohl býtjeden z těch, co ještě včerejšíhorána IežeI zmožen alkoholem v místě Bentonova tábora, se dostavilo vzápětí, Protože včera Caughnawagové nepřivedli zbývalicí hraničiáře do vesnice, mohlo to znamenat, že trojici se naopak podařilo najít své indiánské spojence a přimětje k pokusu osvobodit velitele a jejich kumpány. Zté píedstavy mu nebylo dobře. Jestli sem všichni muži neopatrně odběhli jako on, zůstaly na druhém konci tábora ženy a děú bez podařilo kohoochrany, Kdyby se útočníkům koliv z nich odvléci, mohli by je pak výměnou nabízet za své zajaté kamarády. Nahle věděl,
že musí zpět k Ozoondahovu hodenosote. ByloJi jeho tušení správné byla i Gahanů ve vel-
kém nebezpečí.
Marné čekání John Savage bez problémů dorazllkTemži.
Rovinatou zalesněnou, jen mírně zvlněnou
krajinou tekla tiše, majestátně, vědoma si své délky a důležitostiindiánské vodní cesty.
Na vodě se pochopitelně nepozná,zdalžpo ní kanoe proplula, natož kolikjich bylo a kdy, jak to ze stop někteŤí zkušenístopaá dokázali určit u pěších poutníků, Našel si proto kryté místo, odkud bylo na řeku dobře vidět a rozhodl se pár hodin počkat, zda bude mít na Wingenimovu flotilu štěstí. Do setkání s Benjaminem u ú§tí Bobřího potoka měl ještě dost a dost času.
Po několika hodinách mamého vyhlížení, kdy ho celého prostoupilo chladné vlhko od řeky, se rozhodl postupovat proti jejímu proudu, neboť se pořeboval nejen rozhýbat, ale také si uvědomil, že cesta kolem jejího břehu nebude vůbec snadná a zabere více času než si myslel. Všiml si podmáčené půdy po jamím tání, a protože tudy indiáni raději cesfují v lodích, nebude ant vyšIapaná. Zdej šíkraj neznal,
ale soudil, že i v parném létě tu všude bude vo-
dy ažaž, U detroitských Huronů často přihlížel výrobě kanoí, ale sám je dosud nestavěI. Jistě by si však s lodí v jeho situaci tak rychle neporadili ani indiani. Odžibwejové, jejichž jedním kmenem byli i místníMississaugové, dělali kostru zbilého cedru a potahovali březovou kůrou, kterou sešívalivlákny štípanými ze smrkových kořenů, jimž se Ťíkalo wattape, nebo také watah, Švyzatévali smrkovou pryskyřicí, neboť nejen že tak loď utěsnili, aby jim netekla, ale zvýšila se tím pevnost a ohebnost seši tí. Ve stavbě kanoí byli opravdovými mistry a ačko]i okolní irokézské kmeny užívaly vlasr ní technologie a typy kanoí, přecházely postupně k lehčíma oku lahodícím tvarum plavidel jezemích kmenů.
Postupoval vpřed opravdu obtížně,jak ostatně předpokládal. Casto musel obcházet
rozsáhlá bahniska, prosekávat se houštinami keřů, případně pokládat hatě a když neby1o zbytí i brodit zleva přitékajícípotučky. Nemínil se ale vracet a hledat lepší cestu. plotože tu nikde ani být nemohla a nechtěl se také pfiliš od řeky vzdalovat, aby ji neztratil z dohledu. Ač se sebevíce snažil, přece jen chvílemi na Temži neviděl, až ho po několika hodinách přepadl nepříjemný dojem, že snad Delawarové přecejen kolem propluli. aniž sijich povšiml. Protože den značně pokročil. rozhodl se po posledním brodění utábořit a usušit před nadcházejici nocí, která bude ještě značně chladná.
Měl
štěstí alespoň v tom, že se mu podaři-
lo pŤi vylézání z vody zaskočit ondatru, kterou omráčil holí, kterou užívalpro sondování
hloubky bažiny. Omráčenézvíře dorazi1 palicí a měl o večeři postaráno. aniž musel použít karabiny. Našel si nejsuššírnísto jaké mohl, nasekal jedlové a smrkové větve na lůžko,založil oheň na dvou vrstvách silnějších polen, které sesadil k sobě tak, aby oheň po zemi nemohl přejit ažkložia také aby nepřekážely v pohybu kolem. Řeku pak střežil do úplnétmy. Noc přečkal bez obtižía další den pokračoval stejně nesnadno až k ústíBobřího potoka, kam došel někdy v poledne, aniž se dočkal lodí na řece, čínalezlcestou nějaké stopy po táboňšti. Pochybností, že došel na místo, kde si dali s Benjaminem slaz, se zbavil, když objevil po chvilce hledání dva skryté čluny, o kteých zklamaně usoudi], že patííDe]awarům. Jeho snaženíbylo tedy marné, nedokázal je
varovat. Ale každá mince má dvě strany alespoň věděl na čem je. Znepokojilo ho
ovšem, že neví, kde se ted nalézá kapitan Benton a zlé předtuchy začaly obcházetjeho raně-
nou duši. Nemohl tu přece nečinně čekat do druhého dne. Vydal se proto po stezce, ostatně čerstvě prošléposelstvem, podél Bobřího potoka ke caughnawažskémutáboru, kde by ho možná jeho nový přítel Benjamin mohl pořebovat. Cítil se za vývoj situace přece jen odpovědný. Vzhledem k jeho předcházejícíml pochybení se tu teď někde pohybuje skupina hrdlořezů ajen oni vědí proč sem přišli.
Ráno po nočrri přesúřelee a útěku kap.
Bentona svolal Tecaugretane-
go do svého hodenosote poradu, na kterou byl
pňzván i Benjamin Gilbert. Cítil se velmi unaven, protože s ostatními bojovníky celou noc
vesnici hlídali, kdyby se hraničáři vrátili. Byl však už klid. To se ovšem mohlo v následujících hodinách změnit, jak jim Benjamin vysvětli1.
,,Pokud však zůstanou rukojmí v našich rukou, budou vyjednávat," soudil Tecaugretanego.
je nám fu nechají a budou mít později důvod přijít s většíarmádou je osvobodit," mínil Delawar Wingenim, ktený byl při,,I{ebo
zván také, protože v ohrožení byl on a jeho bratň větším,než sami hostitelé.,,Y mézemi," pokračoval, ,,podobné situace už nastaly a vždy dopadly pro nás špatně. Lživou a pro-
myšlenou záminku nikdo nezkoumá, pouze
podle ní jedná."
,,Nemůžemeje zatím pustit na svobodu,
stejně bychom si tím nepomohli,"
mínil Soha-
hisen, vysoký statný muž, o kterém se říkalo, že je snad přímým potomkem posledního náčelníkaNeutrálů.
,,Souhlasím"' připustil Tecaugretanego,
,,a jestli je vůbec pustíme si musíme řádně rozmyslet. Ještě neřekli proč k nám přišli." Huron Ozoondah, ktený až dosud mlčel, poznamenal, že výprav a hraničilřůmá vý zvédný cíl. Jistě chtějí dělat nepříjemnosti Delawarům,
Wingenim se za obtiže Caughnawagům omluvil a připustil, že on i Hopokan byt Černým rouchem Ganousserarcherim (páterem Zeisbergerem) varováni, ale Britové jim ochranu odmítli poskytnout s tím, že maji
s Američany vlastních starostí víc než dost. Situaci - jak vidět - však podcenil. Myslel si, že se je Čemá roucha snažíjen přimět k cestě do Wisconsinu a proto úmyslně přehánějí, aby jej od zdejší schůzky odradili. Wingenimpfiznal,
že když pry před cestou hovořil v Detroitu
s Johnem Hackelwelderem, alespoň mu to tak pňšlo. Ted vidí, že se mýlil,
Benúonůvvy§larree Indiáni se shodli, že situace ještě není tak zlá, aby si od Američanů nechali diktovat co mají chtít a dělat. Sami musí vědět co je pro děti Lenapů nejlepší. Podle svého zvyku se spolu rozhodli vykouřit dýmku úmluvy, právě ve chvíli, když se ve dveřích hodenosote zavlnila kůževe vchodu a vešla stráž se zprávou, že do tábora dora-
zil Bentonův vyslanec.
Tecaugretanego si však zachoval chladnou hlavu a s důstojným kJidem zahájil starodávný obyčej, při kterém nechtěl být rušen. Chtěl tak také mimo jiné - i sám sobě - demonstrovat, že pŤed tím nemluvili do věttu. Nenechají o sobě rozhodovat druhé.
Teprve když vyvanul posvátný dým kalu-
metu, pozval cizlnce, aby řek1 s čímpřišel. Jak Ben očekával, byl tojeden z těch Ottawů, kte-
ří se Bentonem dali koupit. Vyřídil, že zajall dva muže, kteří mířili do této vesnice a nabízejí jejich výměnu za své zajatce. ,,Kdo jsou ti muži?" zeptal se náčelník.
Indianovi udělalo vyloženě dobře, když mohl vyslovit jméno odvážného Ossihenda a
bíléhoHurona Sahwy, jak indiáni říkali Joh-
nu Savagemu.
Benjaminovi se na chvíli zatajil dech, ubohý John, co pohledával v okolí vesnice, měli se přece sejit až zítral Temže. odpověď měl ottawa přinést Bentonovi před západem slunce.
,rNahou! Tak říkárn 9 prorto,že soulrlasírn66 Když jej stráže odvedly, Caughnawagové se snadno shodli. že nemohou ossihenda nechat v rukou nepříte]e, a souhlasili i Ottawové, protože nočnípřepadení vesnice soukmenov-
ci od Křivého síomu se jim rovněž nelíbilo.
Ale
druhého muže nikdo neznal. Jen Benjamin Gilbert mohl vysvětlit proč by měli souhlasit s výměnou druhého zalatce právé za Sahwu. Že o něm dosud neslyšeli? On ho však zná, potkal ho po dlouhé době na své cestě ze sevetu, ale znají se už ze Sunyedeandu na řece Sandusky. Je výborný lovec a mezi Hurony a Odžibweji jej zníkaždémalé dítě. Benjamin řečnil a vymýšlel si, protože věděl, že nebudeli využita tato nečekaná šanceje krajan odsouzen k smrti. Benton měl mnoho důvodů proč se ho zbavit zaío co mu provedl, jednou pro
vždy.
,,Když zde jeden ze zajatců zůstane, co
s ním?" argumentoval Ben. ,,Chcete ho snad
mučit jako Delawarové Crawforda? Přijdou pak dalšíhraničáři, a nebude se to už líbit ani Britům. John Savage je dobý muž," skončil
obhajobu Tecaugretanegův chráněnec. ,,Moudrá řeč," řekl po chvíli ticha náčelník Caughawagů. ,,Půjdeš se Sohahisenem a přivedete do vesnice ossihenda i sahwu." I ostatní se ozvali, jeden po druhém, souhlasným: ,,Nahou!" Což v irokézštiněznamená -,,Tak říkám, protože souhlasím !"
Všeelrna jiná řešeni lryla stejně špaúná
Teprve nyní si Benjamin uvědomil, že se
dostal do pěkné kaše. Výměna mohla proběhnout čestně podle nepsaných pravidel divočiny, kdy chlapské slovo je zákonem, ale taky úplně jinak. Tady měli co do činěnís pěkně prohnanými padouchy, schopnými všeho.
Avšak bez odvahy podstoupit velké bezpečnostní riziko by se jistě nemohla takováto výměna vůbec konat, A protožejiný způsob řešeníneviděli, odešli, aby si v soukromí domu Medvědů promysleli, kde a jak to provedou. Jako nejvhodnější sejim zdála velká louka
asi 500 metrů na sever od vesnice s malou skupinkou javoru uprostřed, ke které se ani jedna
strana nemohla pílblížitnepozorovaně. Navrhli Bentonovi, žekaždéhopředávaného zajatce povede jen jeden neozbrojený muž dvojice budou postupovat ve vzdá]enosti deKe skupině stromů se musí obě strany vydat současně, proto když pňjdou k onomu místu dříve, mají vyčkat na pokraji lesa, než protivník dorazí.Po celou dobu výměny měli zajatci zůstat se svázanými paa
seti kroků od sebe.
žemizazády.
Byl to velmi krkolomný podnik, kter,ý v sobě sktýval možnost zrady, ale všechnajiná ře-
šeníbyla stejně špatná. Budou-li si však obě strany přát, aby to dobře dopadlo, můžeto dopadnout dobře. A oni tomu chtěli věřit.
Když i náčelník s jejich planem souhlasil, byl do sněmovního hodenosote předvolán čekajícíBentonův vyslanec, kterého požádalt, aby majorovi vše vyřídil.
Yrhl se na něi jak zraněné zvíře Na protilehlém konci louky na okraji lesa se
rozvlnila tráva ačkoliv v poklidném odpoledWAMPUM NESKENoNU 17
ni ani větřík nezavanul. Nebylo pochyb o tom, že hraničaři pňjali náwh na výměnu zajatců a tak i Benjamin se Sohahisenem a bílými zajatci mohli vstupit do mohutných travin, aby se dostavili k domluveným stromům, snad dvě stě metru před nimi. Ben byl napnutý jak tetiva luku a ostražitý jako puma před výskokem. Američana popohanět nemusel, sám křečovitě svíral napnutý provaz končícína bělochově krku, kter,ý se co chvíli napínal a zase uvolňoval. Jak se postavy z druhé strany pňbližovaly a dostávaly jasnější obrysy byl motouz stáIe napjatější. Ač nebyl Benjamin lž žádný drobeček, neboť dlouhé měsíce u indianů z něj udělaly statného muže, vypadalo to, žejej přesto za sebou bílý lovec už jen povleče, Trhl proto provazem pevně jak opratí a pňdušený muž musel zastavit nemoha dál popadnout dech, když si pomoci rukama nemohl. Nepřijal to samozřejmě s pochopením a zuřivě ho
častoval šťavnatými nadávkami, Až do té chvíle strádal ani ne bolestmi od popáleného krku, ale především psychicky. Už od oka-
mžiku co vyšli z vesnicejej sžíralovědomí, že si jej vede na vodítku jako pejska takový mladíček.Co mladíček- bílý parchant, odpadlík a zrádce, které je pořeba sřílet na potkání. Jsou mnohem nebezpečnějšínež sami indiáni.
A tak když na něj Benještě varovně sykl, aby šel pomalu, vrhl se hraničář Mattew El]iot na něj jak raněné zvíře. Než se Benjamin nadál váleli se spolu na zemi. Sebezáchovně opět tahl všísilou zapíovaz až přiškrcený útočnftztichl v trávě, když Benovi předtím stačil uštědřit několik bolestivých kopanců a kameny lryryly na jeho zádech a kolenech bolestivé škrábance.
Illas se rnu zlomil v polovině věúy Takovýto výstup už ovšem nemohl ujít všeobecné pozornosti a tak během minuty, kdy jim ke stromům zbýva|o snad pouhých padesát metru, stálo proti sobě sedm mužův postojích dravců.
Mattew Elliot dosud nehybně \ežel v trávé. ,,Co jste mu uděIali, žije?" hřměl vysoký muž, ktený Benovi od prvního okamžiku připadal nějak povědomý. Ten hlas, ten odněkud znal!Zeby snad... Ne, ne, to nemůžebýtprav-
da!!l
,,Povídám, žije ještě nebo...?"
Hlas se zlomil v polovině věty jak suchý
hledat pravdu a logiku věcí, jim velelo se bratrsky obejmout. Ta síla, která se někdy nazývá vo]áním rodu, voláním stejné krve. A to přesto, že každý z nich byl užjlný a vyznávaljiné hodnoty. To si ovšem ani jeden z nich v té
Když měli obabraři za slými zády muže, pro které přišli, obrátil se Pearth na Bena ještě jednou: ,,Ty s náma nepůjdeš zpět do civilizace?" Benjamin chvíli zaváhal a pak řekl: ,,Ne, dí-
Jak dlouhá je vlastně minuta? Má opravdu jen šedesát prchajících vteŤin? Všem ostatním přišlo ta chvíle úplnou věčností.První tíhu dalšínejistoty neunesl plukovník Harrison: ,,Tak sakra Thomasi, co to znamená? Pňšli jsme měnit zajatce, nebo se objímat?" ,NeviděI jsem Bena tři roky, a ty se divíš
coje a co není civilizované, zůstanu raději mezi indiány ! Možná později."
chvíli neuvědomil.
Bille?"
Oba muži od sebe opět poodstoupili. Za Benjaminem se právě probral z mrákot Mattew Elliot a aniž se příliš namáhal s posuzováním situace, která se ovšem z bojové proměnila málem v happening, chtěl se začit sá-
pat na Benjamina. ,,Pozor za tebou," zawčel v caughnawaštině ostražitý Sohahisen, kter,ý ani náznakem nedal najevo co se v něm v tu chvíli odehrávalo. Tím svému příteli velmi pomohl. Nejen že se stačil
uhnout mátožným pažímořeseného Elliota, ale vrátil se zpět do reality. Ještě nebyl čas na přemýšlení o tom co se právě stalo. Věděl jen, že musí konat a rycble, nebo se všechno opravdu zvftne v nenapravitelné představení. Major Bentonjistě nečeká v klidu někde za obzorem. Otočil se proto opět k bratrovi:
,,Thomasi, odveď své lidi a nechte odejít
Ossihenda a Sahwu, jak bylo smluveno," ,,Měl jsem se pokusit vymluvit vám předání Johna Savaga," řekl a na potvrzení svých slov vytáhl pistoli. ,,Savage bude jako tlumočník plukovníkovi jistě chybět, ale za těchto okolností se spolu o něj ted nebudeme dohadovat." Skryl bouchačku v pouzdře a pokynul
Harrisonovi, aby pomohl na nohy Mattewu El]iotovi.
ky Thomasi, pokud v ní budou plukovníci crawfordové a Bentonové rozhodovat o tom
Nemolrl eíúiúradosú Benjamin Gi]bert se vracel po úspěšném
poslání zpět do vesnice obk_lopen muži, kter,ých si vážil, ale radost cítit nemohl, Byl zklamán z hlubokého morálního pádu nevlastního bratra a své bílérasy. Nemohl pochopit, že byl Thomas schopen takto se vracet do země indiánů, kteří ho sice kdysi unesli, ale chovali se k němu pak už vlídně a zůstalo jen na něm, kam půjde, Z1,1, pŤece mezi nimi dostatečně
dlouho, aby mohljako on pochopit, že tojsou lidéjako oni. Chtělijen žítpo svém a nikdo neměl právo vnucovat jim svou vůli a brát jim jejich nádhemou zem. Auž vůbec nechápal co mají hraničáři proti křesťansky žijícímMorav-
ským Delawarum, kterym mnohý pennsyl-
vánský kvaker mohl závidět upřímnostjejich myšlenek, víru i svobodu ducha. V následujících dnech odtah1 americký hraničář plukovník Benton se svým oddílem z okolí caughnawažské vesnice v kraji na Temží,bez dalších incidentů. Snad tomu napomohl i Thomas Peart ajeho probuzené svědomí, které se po setkání s bratrem přece jen ozvalo. Byl to on , kdo pný přiměl Bentona, aby se vrátili zpět do Pennsylvanie a nechali indiány už na pokoji. po čase tu Moravané skutečně svou vesnici vybudovali i přes tyto nepříjemné a nebezpečné začátky. Benjamin Gilberl byl jediným z rodiny Gilbertů, co se do Pennsylvanie nevrátil, i když ho k tomu opakovaně John Savage vybizet. Poté co mu Benjamin zachránil život, zůstal s ním ještě nějaký čas, ale nakonec nemohl
ji-
nak. Do země Willima Penna se nakonec vrátil jak mu kázal jeho vnilrní h]as. Na Benjamina však čekala dosud neodhalená tajemství indiánské země a krásná Gahanů
Konec!
strom. Do plojevu mu totiž vstoupil Benjamin
a také ne nijak potichu: ,,Ano, žije, Thomasi Peafte, žije! A ted řekni svému bratranci Benjaminu Gilbertovi, kter,ý stojí před tebou, co pohledáváš zde v této zemi a s touto lůzou!?! Nejen Thomas, ale i ostatní, kteří rozuměli anglicky dočista zkopměli.
Oslovený, kteý jížprve odhodil provaz poutajícíOssihenda, aby mohl lépe utíkat k té rvačce postoupil sám o několik kroků vsříc indiánské postavě, která ho takto oslovila. I Benjamin popošel blíža tak tam stá|i,spolu s ostatrtími, v němém úžasu,jak neuvěřitelný okamžikjim osud nabídl pro toto setkání, ve které žáďný zrr.chlž dár,no nevěřil, ,,Jseš to opravdu ty Benjamine?" začal trochu nejistě Thomas. ,,Ano, Thomasi, jsem!" A něco daleko silnějšího, co na několik málo prchavých minut dalo zapomenout na předcházeji dramatické hodiny, co ani nechtělo a absurdní
18
WAMPUM NESKENoNU
§ o
-G a,
o
Y
áročnou funkci ,,Strážců ohně" zao ohnivce pověřené po celou dobu už se tato fuŇce v Neskenonu ne-
í\oste], dnes obean spoJených států) a indiánské vybíjené.Vítězstvi si odnesl ny í\osteJ, nJ
It lt podívat kme
jeho šaman Ng5kenon, N€ sKenon, Jeho Přijel se také o vznik rowerského nild mezl trampy
lndióni mě vždycky foscinovoli, už ioko kluko, pozděii ioko skoutského vůdce o woodcroftero.
jednoitivcích. jednotlivcích.
nonu, se svou parlou usilující lásil k Midewiňu , ale brzy za-
I když se společenství Midewiwinu hned na počátku proh]ásilo sdružením ohnivců spřátelenýcb kmenů. dohodlo také podmínky členstvíoddílům a kmenům, které budou napfiště zachovávat ryro ZáSad.V:
l. budou praktikovat systém orlích per 2. pollživat týpí dle indiánské tradice 3 stupně Lesní moudrosti udílet společným způsobem 4. kmen bude užívatsystém ohnivců a sněmů d]e Hiawathy z Neskenonu K tomu postupně směřovaly pražskékmeny: Alkatraz, Huron, Meherin, Hleda-
či a Stopaři zeZábíeha
.
]
ZaíimcoHaíoíryzná z Cooperových knih kde kdo, co je to Meherin nemá ponětí. Nazýval se tak ovšem malý irokézský kmen, kter1l sídlil pfi hranici Severní roce 1650 se lande ajak estmír očítáno jen v roce 1722 sever dnešního státu New York, kdejim konfederace Velkého Míru nabíd]a životníprostor v zemi Oneidů. Cást zmizela i mezi Konestogy na Susquehanně. U nás působil dívčíkmen téhožjména,ajeho 6 členek, po řech letech činnosti, za]oži]o dodnes fungujícíkmen Tussilago. V roce 1983 vznikl v Praze odloučenímse z Alkatrazu nový kmen Ishi, jehož zástupci se 19. března objevili na V. sněmu Stopařu - Čerokíjůna Moravě. KronikáĚ zaznamenal,že na tomto sněmu Cerokíjovépoprvé udělovali pocty lesní moudrosti před kmenovým wampumem. Bojovalo se také o skalpy (za znalosti) a vůbec tohoto kmene ejím Tokeitoy záůi t.í. stal . V té době již oucha, štítyklanů a ky. Na Dny Cerokíjů(12.-13. mezi ně opět šaman Čiksika slanec v Midé, neboť kmen z
s Loukotk ze
pasován druhým dal
Čerokíjovétoho roku
táb
řejnosti. Postavili jich hned
-ihm-
(p
okr ačov dní příště)
WAMPUM NESKENoNU 19
Příběhjedné borovice K srdci lidí se obvykle nejpevněji váže kraj, kde prožili dětství a mládí. Sem se pak často vracejí, aby si oživili vzpomínky, znovu se prošli po známých pěšinách, a potěšili se pohledem na krajinu z oblíbené vyhlídky, Můj kraj je tam, kde malebné kokořínské údoli přechází v pahorkatinu Polomených hor a kde svého času ,,nad jezerem hladkým... hrdliččinzval ku lásce hlas." V lůně tohoto kraje ležímalá vesnička se školou uprostřed, kde po tři desetileti můj
ť
ffiEmRíCÉ{$MHT,
wfu,&ffiW
otec vychovával mládež a vzdělával obyvatele. Kousek cesty severně od obce se zvedá malá vyvýšenina zvaná Horka,
Zdejsmeja-
ko děti ,,pálili čarodějnice" a zde v předvečer 6, července obvykle
planula hranice a můj otec promlouval ke shromážděným spoluobčanůmo smyslu oběti Mistra Jana, Směrem severním se z Horky otevírá jedinečný pohled na přívětivou českou krajinu, kde zalesněná údotístřídajíploché hřbety s tány polí a k tomu v pozadí dominují kužely Bezdězu. V mých vzpomínkách se tento pohled vždy vybavuje z levé strany zarámován osamocenou urostlou borovicí s košatou korunou. Vždy jsem obdivova| tento strom hrdě se vypínajícínad travnatým svahem a malebně rozhozenými keři ostružin a žlutě kvetoucími janovci. Obdiv časem přerostl v tak trochu sentimentální pouto. Výjimečnost tohoto pohledu upoutala qýtvarný cit i mého otce,jak o tom svědčí jeho kolorovaná perokresba datovaná v květnu 1937. Kdo ví, zda si tenkrát obraz nezachytil v předtuše událostí, které měly nastat.
Nedlouho potom se škrtem pera Horka ocitla necelý kilometr za hranicemi našeho okleštěného státu a po řadu let zde nemohla vzplanout hranice u příležitosti Husových oslav, Po květnu Pětačtyřicátého roku vedla moje první cesta opět na Horku k dlouho odpíranému shledání s borovicí. Ano stála zde stále aještě zkrásněla ajaksi vyzrála. Nebylo divu, že si nakonec krásného {bledu všimli ijiní. Klasický barevný snímek Bezdězů s borovicí v popředí se objevil na přebalu gramofonovébo alba nahrávky Mé vlasti pod taktovkou Karla Ančerla z let šedesátých. Při návrhu autoři jistě zvažovali především obrazové náměty dané tématy symfonických básní (Vyšehrad, Blaník, Tábor), aby nakonec
§§
§ o
\o
o o o
E §
§)
a§l
,E a.
dati přednost pohledu na krajinu kolem Bezdězů jako obecnému
na památku a tak jsem sestoupil k jejímu
původnímu stanovišti a s úlevou jsem si
vydecht. Borovice zde stále ještě byla, atespoň to co z ní zbylo, kmen a pahýly větví patrně již mrtvého stromu, to vše pro-
rostlé a zaklíněné ve větvích mtadých listnáčů.Milosrdný konec jednoho krásného stromu. Do posledního dechu borovice odotávala náporům severních větrů a vytvářela závětří, kde se mohly uchytit mla-
dé stromy, které, když borovici nakonec přerostly, jí poskytly oporu a nedovolily jí předčasně padnout, Dr. ČestmírJech
Yzkaz Šamana od Jizery Potkáš-ti stali strom, smekni! Před Sema hradem Kostí už nikdo nesmekne. Minulou sobotu ji porazila vichřjce. Stála zde od roku 1752 až do konce května 2000. Byla to krásná dominanta a od ní krásný pohled na kulatý bílý zámek Humprecht. Fotka byla v Zemědělských novinách. Příště snad trochu veselejší zprávy, Jedna určitě - blížíse letní tábor - těším se jak malý kluk.
tínskou lípou mezi Sobotkou
Václav Maupic, Mnichovo Hradiště
Kresba: Učitel Jech,6. 5. 1937
20
WAMPUM NESKENONU
K nýrobě sandálů na obrázku nám stačípouze obyčejný zavírací nůž 1 -1 ,5 cm upevňující pásek uřízněte pro první smyčku A
rezanl upevňovacího pásu pro upevnění smyčky B
Je-li surová kůžesuchá, musí být
naolejována
či fermežínatřena,
aby změkla
trS
A I\ D ho
ze sU ov
L
Á ězí ků z
zejte
Y"
sandály příliš krátké Vždy můžetekrátit, ale
Podle W. Ben. Hunta ejdříve vyberte surovou kůžina sandály jestliže je dosďitelná.
Použijte hovězinu, ale nepoužíveitetlustou. Dobré pásky sandál se
také dělají ze silného plátna. Mexiětí trestanci používali i staré pneumatiky. V něktených zemích jsou sandály vyráběny ze stuh nebo tkaných provázků. Dělají se také z provazů. Koženésandály by se měly mazat, aby zůstaly pružné. Kůžena popruhy by měly být raději ohebné, aby
Obkreslete nohu na tlus§i papír asi o 1,5 cm větší Dírky na popruhy by měly být umístěné jako na obrázku,
Obrázek ukazuje
páSyUprstůapaty.
na obě části
Ty by měIy být připevněny k podrážce proužkem surové kůže. Namočte pásek paty a Vytvarujte jako na obrázku vlevo.
sandálu
99 --------l
Pásek u prstů by měl být
Kůžeze staré obuvi je ideální na oba pásky
maximá|ně pohodlný.
Kotníkový popruh
Dalšítyp
upevnění paty
o
§c) a) e
Tento typ sandálů by se mě| vyrábět z kůžet|ustší0,4 cm
N (§
,§
l.:
o
(§
J
1sou ukázány moderní metody upevnění popruhů.
TMPřipevnění popruhu s dutým nýtem
Upevnění měděným
drátem
Takovlho řemínek spleťte z jemné
&hL:= Se štěpeným nýtem.
< §(
o
,§v)
*(§
š q)
o-
š § s
avoskovaným
Pohled z proíilu
ní.
přišití.
předcházejícím ukazujezpůsob
WAMPUM NESKENoNU 21
(§
o
.0)
o-
tsou ještě místa, kde řád, Přírod,y d,osud aítězí nad zhoubným ulinem postupullcl cinilizace. Naztali jsme je Zelená Zemž a na stránkách Wampumu Neskenonu chcemn pomáhat při hleilání cesty. Čímaíce Zelených Zemí bude, tím uětší nailěji na záchranu Příroily máme do budoucna. Každ,ý z nás můžepřispět saým dílem, jednou z cest je i hleilání Zelené Země u kaŽd,ém z nás. Chceme požád,at o spolupráci ašechny skauty, trampy a woodcraftery. Pomozte nám hled,at a chránit Zelenou Zem. DŮIeŽitá je kaŽd,á drobnost, která můžepomoci ostatní.m rul,jít xlastní cestu. A my bud,eme tyto drobnosti, nápady a námětY přinášet pro ašechnyr lcteří se uyd.uli na cestu a hleilají Zelenou Zem ae suém okolí i u sobě samém. Zdánlivé bez námahy kroužíptáci vysoko
nad zemí a s podivuhodnou lehkostí překonáva|í zemskou přitažlivost, Člověka odpradávna lákal svět t47šin a ve svém snění, vyprávění, pohádkách i ve skutečném životě se často o létání pokoušel. A i když se mu to po mnoha nezdarech podařilo uskutečnit pomocí ba-
lonů, vzducholodí a letadel, nikdy ho volné
lvot ve vzduchu
a svobodné létáníživých tvorů nepřestalo fascinovat. Zivot mezi oblaky je opravdu pestryi az$ímavý, po|ďme se o tom přesvědčit,
Rorýsí pokřik
počátkem května se nad střechami domů objevily siluety ptáků se srpovitě zahnutými
křídly a z tnišky se ozval pronikavý pokřik,,srísrí'. Přilétli ronisi, ptáci z řádu svišťounů
zdánlivě podobní vlaštovkám, ale navzájem
příbuzní s exotickými kolibřky. Celý život
s
v letu na svých iediný den |sou
výjimkou hnízdění stráví
vzdušných poutích.
Za
schopni nalétat i 1000 kilometrů, Pouze starost o pokračování jejich rodu |e přinutí vyhledat svislé zdi domů či skalní stěny, aby zde na příhodném místě založili hnízdo. Snesou do něj pouze 1-3 vejce a po vylíhnutí mlád'at obětují veškeni čas k získávání potravy. Do širokéhozobáku loví za obratného letu drobný hmyz, který mlád'atům přinášejí v hrdelním vaku obalený lepka4imi slinami.
Zkus někdy pozorovat ronise
přilétající
k hnízdu, Zjistíš, že zdaleka ne každý roryis je úspěšný napoprvé při zachycení se na svislou stěnu v blízkosti hnízda. pokud nastane delší dobu deštivé počasía hmyz je pro roryise nedostupný, jsou mláďata schopna přečkat tuto
nepřízeň ve stavu strnulosti, kdy zpomalí své životní procesy. Po více než 40-ti dnech mladí ronisi opustí hnízdo a vydají se k prvnímu letu. Nad místy rodiště zazní poslední roryisí ,,srí-srí' a společně si rodiči se vydalíjiž v prů-
běhu srpna na cestu do suich zimovišť,až kamsi do jižníAfriky. Nezapomeň jim popřát šťastnýlet i budoucí návrat. Určitě při suich toulkách spatříš nad sebou mnoho dalších ptačíchsiluet a uslyšíšnejrůznějšízpěvy. Na-
piš nám, kterého opeřence jsi pozoroval
a odhadni výšku jeho letu.
Z ptačich peruti Z větších i menšíchuišek se čas od času snese tichý pozdrav Zelené Zemi v podobě jemných peříčeki větších per. Zejména koncem léta o tyto hebké pozdravy z ptačích perutí není nouze. Většině ptáků v té době totiž
22 WAMPUM NESKENoNU
Hnízdištěm rarýse obeaného jsou výklenky ve svislý,eh stěnách a zdech, aběas t budky a dutiny.
dorůstajína místech stanj,ch nová, neotřelá pera. Postupně tak nahrazují staré opeření uvolňující místo novému, ježmáza úkol mnohé tažné ptáky přenést z hnízdišťstovky kilo-
melrů na zimoviště. Zajisté si z některé ze svých výprav odneseš domů zachovalou letku či ocasní pero. Stane se pak ma|ou vzpo-
mínkou na tuto výpravu i místo, kde.|si ho našel. v dnešnímkvizuzelené země můžešna obrázku porovnat tři různá ocasní pera dravců s jejich typickou kresbou. Poznáš, které z nich patřívčelojedu lesnímu, samci poštolky obecné a káni lesní ? Správnost svého tipování můžešzkonirolovat jako obvyk|e na
konci dvoustrany. Pošli nám nebo nakresli nějaké nalezené ptačípírko a pokus se určit, komu patří.
Zrnka pylu mohou cestovat vzduchem na obrovské vzdálenosti. Zleva smrk, borovice a iedle, uprostřed buk, vedle dub a pod nimi jilm, vpravo bříza s lípou.
Poznáš, které z nakres-
lených per patří
věeIojedu Iesnímu,
samci poštolky obecné
káni lesní? a
Ztnkapyla Vzduchem je unášeno nespočetné množství zárodků příštíhoživota. Některé z nich jsou díky své nepatrné hmotnosti schopny dostat se vzestupnými proudy až do stratosférických výšek. Nejnápadnějšíjsou v období, kdy kvetou stromy. Ve vzduchu se vznášejíob|aka pylových zrnek a ty se z výpravy vracíšpoprášený až za ušima Pro někoho toto období můžebýt menším či větším utrpením, každopádně je však životně důležitou periodou mnoha druhů rostlin. Jejich další pokolení je závislé právě na těch nepatrných kuličkách žlutéhopylu a větru, ktenj,je zanese tam, kde dojde k opylení a vznikne jiný život. Nevypadají všechna stejně, Kdyby jsi je prohlédl pod mikroskopem, uvidíš, že pylová zrnka jehličnanůjsou opatřena po stranách vzdušnými vaky a jsou také mnohem větší, než tvarově rozdílná zrnka listnáčů.Některé z nich si ve zvětšeném měřítku můžešprohlédnout i na dnešnim obrázku,
Hra
s
fantazii
Každý z nás má oblíbenémísto někde daleko, kam by se jednou chtěl podívat. Jak by taková cesta vypadala, kdybychom uměli létat? Chceš-li to zkusit, najdi příjemnémísto, kde si můžešv klidu zahrát hru pro radost Pohodlně se usad'nebo polož do letního sti nu a zavři oči. Nejprve uklidni svoji mysl a chvíli nepřemýšlej o ničem a jen tiše poslouchej okolní zvuky. Pak se pomalu vznes nad Zelenou Zem av duchu si prohlédni nejbližšíokolí. Neustále stoupej a až vylétneš do dostatečnévýšky, zvol si cíl svého letu. Může to být kterékoliv místo na celé zeměkouli, které bys jednou chtěl navštívit.Až se rozhodneš, kam poletíš,naber rychlost a namiř přímo ke zvolenému místu. Nezáleží, zdapo|etíš jen několik kilometrů či zda přeletíš hory i oceány. Jen kontroluj, kudy letíša pozoruj, jaké rostliny tu rostou a jací živočichovéžijí, Uvidíš,že to jde i při velké rychlosti a výšce. JakmiIe se přiblížíšk cíli, zpomal a dávej pozor, abys jej neminul. Brzy se objeví a ty si ho můžešproh|édnou ze všech stran, přiblížit se na dosah a zase vzIétnout. Vychutnej si návštěvu do sytosti a až si vše prohlédneš, začni v kruzích stoupat vzhůru. Krajina pod tebou splyne v jeden celek a tvé místo zmizí hluboko dole. Nechej vše pomalu odeznít a vnímej své dojmy. Pak otevři oči. Napiš nám, které místo jsi navštívil, a pokud budeš chtít, mů-
žešpro kamarády Zelené země popsat své zážiIky.
Létáni payouků Zqímavý způsob léIání znqí pavouci. Malí pavoučci vylézajína vyvýšená místa na keři či na plotě, obrátí se proti větru a čekají,až se vzdušnéproudy opřou do vlákna vycházejícího z jejich snovacích žláz. Pak se pustí a p|ují vzduchem do daleka. Pavoučílétáníje známé hlavně v pozdním létě a na podzim, ale není omezeno jen na toto období roku Některé druhy pavouků létajíjen dokud nedospějí, ale například plachetnatkovití, drobní černípavoučci, se vydávají na plavbu vzduchem i v dospělosti. Pavoučci dokážíuletět vzdálenost mnoha kilometrů a proniknout do značných výšek. Byli nalezeni na širémmoři stovky kilometrů od nejbližšípevniny, jinde zase ve výšce 4500 metrů. Zivot ve výškách je opravdu plný překvapení.
klub zelenézemé Stránky za chtějí
náméty na výpravy kamarády, kteří ebe. Členství v Klubu ie symbolické a pro ty, kdo nám o plnění úko|ů napíšíjepřipravena odměna, kniha s podpisem autora.
v
I{niha Nejlaásněj ši sbírka
minuíém číslezačala v zelefié zemi další hra o kníhu s podpisém autora. Jé to lentokrát kniha
Miloslava Ne-
vrlého Nejkrásnějšísbírka.
Získá
ji
ten, kdo
první dosáhne
1TtJKR{§NňJŠÍ
každý úkol lze
€_ *Ys
dva body, Hra
ffió
třináct bodů, za
získat ilejvíce
o
tuto
prémii
započala v mi-
#
§BÍRIfi
nulém óísle- po prvním kole je
stav bodování následujíeí, P|-
ný počet bodů ziskali do uzávěrky Petr Slavík Hradce
z
Králové, Moni-
ka Drobná z Prahy a také Pepík a Jarek Květoňpvi z Brna. O ieden bodík méně má několik dalšíchkamarádů Komu z nich připadne kniha s podpisem Miloslava Nevrlého?
Náměty tohoto čisla
2. Napiš o pozorováníněkterého ptačího letce a zkus odhadnout \4ršku jeho letu. 3 Pošli nám nebo nakresli nějaké nalezené ptačípírko a napiš komu patří, 4. Které místo jsi navštívil při Hře s fantazií? Na odpovědi čekáme tentokrát do poloviny srpna
Vyluštění a dopisy WN 1/2000 Na podmáčené louce jste našli řadu ostřic a sítin. Čas od času se tato znalost vyplatí při hledání místa na postavení stanu či večerníulehnutí do spacáku Na první pohled lze podle rostlin odhadnout, kde se kvůli vlhku rozhodně nedopoIučUje zatábořit, Také zqímavých nálezů ve siopě bylo dost, jmenujme alespoň splešťuliblátivou, kterou objevili bratři Květoňovi ztrávy (aby se vešly vé prohlédli a věříme, la dobryim lréninkem nočni pomlázku,
Několik zajímavostínavíc poslali Pepík
s Jarkem. ,,Na zahradě na velkém javoru se nám usídlili stíakapoudi, kteřívyvedli mladé Po tři dny poletovali mladí ze stromu na strom a daleko široko bylo slyšet jejich křik. Také jsme pozorovali kosí rodinku, která si v krátké době postavila tři hnízda {vypleni|a při tom tři květináče s pažitkou), aIe ani jedno se jí nelíbilo Zača|a stavěl čtvrté.Jsme zvědavi, jestli se už konečně uhnízdí "
WN z2000 Ocasní pera {zleva) patří včelojedu |esnímu, káni lesní a samci poštolky obecné.
WAMPUM NESKENoNU23
,aD
o Y cj)
ó
o
c ,= co .d
E o F 6
Y tr co
6
.s
č
o
,O
:=
,=
6 o q = c
6
]o
o
ci, válečnívůdcové (kteří byli náčelníkůmpodřízeni) a ostatní zvolení zástupci. Čoktawovébyli považováni za nejlepší íarmáře, pěstujídodnes kukuřici, zeleninu, boby, tabák a ovocné stromy, chovají skot a koně Již v dávných dobách si Evropané povšimli velkých roz-
loh zemědělské půdy Podrobně znali zvířala a divoké rostliny v močálech a mělkých zálivech,
jak dokládá příběh, kteni otiskujeme Honitbou
trávili méně času, než;ejich sousedé ze severu. Protože nemuseli migrovat v závislosti na sezóně, aby našli potravu, spoléhali na sklizeň kukuřice a jiných obilovin. A také proto, že jejich_pů-
Malý lexikon indiánslcých kmenů Severní Ameriky byli objeveni španělským dobyvatelem de Sotem v roce 1540. Sídlili tehdy na levém břehu střední a jižníMississippi a dál až k řece Tom-
bigbee. Patřili mezi ne,|silnější kmeny jihovtj,chodu USA. Jejich zemíbyly rovinné bažiny v nížině kolem řeky Název ,,Chacktaw", jak se někteří domnívají, pochází ze španělského slova chato -,,plochý", což odkazuje na zvyk Čoktawůzplošťovat hlavy. Sami se prý nazývali,,Chahta" Patřili do skupiny Pěti civilizovaných kmenů. Systém vlády měli velice demokratický. Dělili se na tři volební obvody, v nichž lidé volili tři hlavní náčelníky, ktenim říkali mingos _(C. Loukotka uvádí, že
tak nazývali náčelníkyCikasáwové). Na celo-
kmenor4ích sněmech se shromažďovali náčelní-
da byla tak plodná, vyznačovala se obydlí Coktawů sklonem k většístálosti. Byla zhotovena z kmenů a omítky a postavena v těsnějším sousedství. l když se musela většina ČoktawůvyStěhovat do oklahomy jako ostatní z Pěti civilizovaných kmenů, někteří se přesídlení vyhnuli. Dosud existují ve středot4í_chodní části Mississippi prosperu.jící skupiny Coktawů v rezervaci o výměře 21 000 akrů. Asi 20 000 jich dnes žije v jižníOklahomě (kde je je,iich sídlem Duranto) a 5000 v Mississippi. Podle našícestovatelky Marie Brahové, která navštívila Duranto v roce 1997, jsou Čoktawovétřetím nejpočetnělším kmenem v Americe a uvádí 76 000 členůtohoto kmene. Ve své knize lndiánská zastavení popisuje své setkání s tehdy úřadu.iícímasistentem náčelníka panem Gregorem E Pyle a ta.|emnicí Beverly Akinovou. Oklahoma znamená ,,Národ Rudé země", od čoktawských slov okla = lidé. homma = červený, Čoktawovése nejdříve stali spojenci francouzských osadníkův New Orleans, Mobile, Biloxi, později toto přátelství přenesli na Angličany. Američané.je po roce 1833 přinutili násilím z jejich vlasti odejít. Dohodu s USA podepsaIi tři vůdci - Mosholatubbee, Apuckshenubbee, Pusha-
pohtidka
mataha
-
tří podkmenů. V novém teritoriu se
podle nich jmenují tři politické okresy a na vlajce kmene je symbolizujítři šípyležícípřes napnutý luk. Ten měl napovědět, že byli lidmi míru, ale připravenými kdykoliv se bránit Touž myšlenku zastupovala dýmka míru a tomahawk ve znaku. Dnešní Čoktawovév okIahomském Duranto si sice potrpí na dodržování staryí,ch tradic, což jim ale nebrání.jít s duchem doby a provozovat restaurace, binga, kasina, do kteryich sváží své zákazníky vlastními autobuSy. Ve jiném oklahomském městě Tuskalona pořádají Čoktawovépokaždéo Svátku práce festival (snad obdoba staré slavnosti b u s k, dříve ty-
pickou pro jazykovou skupinu maskogíských
kmenů jihovýchodu), kteryi má na programu itradičníhru se zahnutými holemi a míčem- lakros Lakrosovým holím říkajíCoktawové-i s t a b o I i . Pro tento kmen bylo typické, že v dřívě.|ších
dobách řešil své spory právě hrou lakros. Známý je obraz slavného indiánského malíře Georga Cat|ina, zachycující právě Čoktawy při této hře v roce 1 830.
Ve Filadelíii ve státě Mississippi organizuje
místnískupina Čoktawůčtyřdenní indiánský festival , kteni začínáprvní středu po 4 čeruenci
Významným bodem programu je také soutěž v lakrosu
Jinou velmi oblíbenou hrou těchto indiánů byla hra č u n key, kterou hráli pouze muži a to kamenným diskem s otvorem uprostřed a tyčína jednom konci opatřenou háčkem. Kamenný kroužek byl honěn po zem'ra předmětnou holí chytán tím způsobem, že háček musel zapadnout do otvoru v disku. pro tuto hru měli zvláštní hřiště a hrávala se jako doplněk sedmidenních slavností _ ihm _
busk.
Coktawů
Kdysi dávno, když svět byl ještě mladý, rosrla v mělkých vodách moKinatých zálivŮ a ÚstÍ_řek jedna rostlijedona RÓsila na místeóh, kam se Čoktawovéchodiii koupai a zaplavat si. Tato popínavá rostlina byla velmi
li v ro
onemocn sejí to. Nechtěla jim působit tolik utrpenÍ. Nemohla se wy ráda tlina jedu zbaví. svolala náčelníkymalých tvorů z mo_ Ták se ože Kin - včel. vos a hadů Řekla jim, že si přeje zbavit se jedu. Malé bytosti usporáaaty poradú o tom, co mohou popínavé rostlině nabídnout Do těch dob nemělY Žádný
a ro
udu schopndbrtínit si hnízdo. Lidivšak dečku." ,,Budu jej užívatk obraně úlu. Lidi bu, použít,tak mě to bude sttít život. Proto
rostlinY
Převzali'
Současná vřava vyzývá každého člověka, aby vzpomněl na své spojení se Stvofitelem a Matkou Zemí a upevnil je. Spojení každého člověka s Velkým Duchem, Matkou Zemí a dušemi předků předstawje klíčk nalezení rovnováhy...
24
WAMPUM NESKENoNU
převzato z knihy Josepha Bruchaca: Strážci Země Lidé z
původ
je
Velké
podléhá tomuto Prameni, nikoliv jinému
člověku.
Jamie Sams, filosof a básník Čoktawů
Do HnlHovnv
Do HnlHovnv
- B€C€nz€
Otto Janka-Ropim
Btail Betnatd
B"rrr.,d q*
-
Do HnHoVnv
B€c€nz€
pod velkým názvem ,,lndián" objevil nápis menší ,,Grey Owl". Kazetu jsem zakoupil
a nebyl jsem zklamán. Grey Owl nebo Šedá sova či Wa-Ša-QuonAsin skutečně existoval ajeho příběh nenive íilmu vymyšlen. Tento téměř zapomenutý obhájce bobrů a přírody vůbec přednášel ve třicátých letech tohoto století ještě velmi nezvyklý názor, že příroda není nevyčerpatelná, že
je nutno přistoupit k ochraně zbytků divoké
přírody, změnit konzumní přístup k životu. Činil tak velmi přitažlivým způsobem - v indiánském kroji před vyprodanými sály lndián na
-
B€C€nz€
me i jiné známé Iváře, což vůbec nevadí. Ve filmu hraje i indiánský herec Evan Adams (viz íoto níže,na snímku vlevo), kteryi rovněž vystupuje ve filmu Kouřové signály, o kterém se zmiňuje Livie Šavelková, Douíám, že pro ty, kteřífilm viděli, bude někdy Nova vysílat reprízu Tak dobrý film s indiánskou tématikou jsem na této stanici sku-
tečně nečekal! Americký íilm byl natočen v roce 1992.
Joseí BLÁHA-Řešetlák
první pohled - ale bylo tomu skutečně tak? Vícprozrazovat nebudu, tu videokazetu si vypůjčtenebo kupte, film určitě sto,ií za několi-
keré shlédnutí, Grey Owl je u nás známý i jako spisovatel - jistě mnozí z Vás máte ve svých knihovnách jím krásně vylíčenépříběhy dvou indiánských
Jmenuje se Hadomír Kadlec V roce ,] 930 se přihlásil do pražskéDvojky vedené Jaroslavem Foglarem. O pět let později založil svůj vlastníoddíl, Da| mu posvátné čísloDvoj-
ky-Třináctku. Po čase vstoupil do Dominikánského řádu, vystudoval bohos|oví a odjeI do Oxfordu. Také v Anglii založil skautský oddíl Po ukončení studia odešel jako misionář do Západní lndie na ostrov, kteni do té chví|e nezna| ani jménem, a kteni byl tak malý, že ho dlouho marně hledal na mapách. Jmenuje se Grenada, Tam Iaké založil skautský oddí| V Západni lndii prožil příhody jako vystřižené z dobrodružné knížky.Putoval tropickými pralesy, plul k zapomenutým ostrovům, ale také učil grenadské skauty písně, které měl rád:,,My pluli dá| a dál v neznámé kraje.,." Dodnes píšeskautům z Třináctky, Dodnes mu skauti z Třinácky píšíNarodil se v Praze 2].4.1915 a letos mu bylo 85 let.
Utlou knížečku,velmi pěkně graficky upravenou Joseíem Přechem,
s desetistránkovou fotografickou pří-
lohou. vydalo Občanské sdružení ClN s finančnímpřispěním Ekumenické lesní školy. Do sborníku při-
spěli: Dr. Otto Dubský-Car, Jiří Dvo-
řák-Sopka, Otto Janka-Ropim, Dr.
Jindřich Pokorný-lvich, Prof Dagmar Scholzová-Dáša, lng. Jan Urbánek-Norek a Jiří Zachariáš-Pedro.
Dva noué íiImy
našíktevní skupiny Když přišla na jaře tohoto roku do
prodeje videokazeta
s
lákavou obálkou, na nížse skvěl herec pierce Brosnan v indiánské péřovéčeIence, přišel jsem si ji do obchodu
obezřetně prohlédnout Měl jsem
u sebe dostatečnou hotovost, ale nechtěl jsem si koupit nějaký kýč. Mé obavy se rozplynuly, když jsem
dětí a jejich bobříků ,,Bobři" (A Svěcený, 1938) či novější překlad téžeknihy ,,Seidžo
(SNDK 1 967, edice KOD, sv 98). Ještě bych se rád zmínil o dalším filmu, ktený,sice na videokazetách u nás dosud není, ale kteni vysílala televize Nova v neděli 28.5. ,l3,05. 2000 v Americký íilm se jménoval Lakotů" a já přijel kvůli němu o něco ,,Měsíc dříve z vandru, abych si jej mohl nahrát na videokazetu, stálo to za to! Film se snažío maximální autenticitu a je poklonou Lakotům (nebo Dakotům či Siouxům) "l9. století, jejich původnímu životu, ještě neovlivněnému ,,bílými tvářemi" Tvoří jej několik vzájemně se prolínajícíchpříběhů různě staryich hrdinů, je plný dobrodružství,statečnosti, smutku, lásky, legrace ivšedníhoživota jednoho lakotského kmene. Hraje v něm např známý herec Richard Tyson, ale uvidía její bobříci"
Kouřové signá!y Minulý rok se v našich kinech objevil film Kouřové signály (Smoke Signals). Tento film je vůbec prvním napsaným a režírovaným původními obyvateli Ameriky (scénář Sherman Alexie, režisérChris Eyre). nejedná se o žádný western. Na pozadí současného života v rezervaci se odví|í příběh dvou chlapců. Dva mladí índiáni opouštějí ldaho s Coeur d'Alene lndian Reservation a vypravují se do Arizony, aby převzali ostatky otce jednoho z nich. Jednotlivé epizody jsou prokládány mnoha vtipnými, často až cynickými výstupy odrážejícímirealitu života indiánů. Scénárista neopomenul vtipně reagovat na panindiánské nadšenífilmem Tanec s vlky Přestože se přÉ běh týká indiánů, jeho hlavním smyslem je re-
flexe vztahu mezi otci a syny. Film končíslovy z eseje Dicka Lourieho Odpuštění našim otcům: Jak odpouštímenašim otcům? Možná ve snu... Odpouštíme našim otcům v našem věku nebo v jejich? Nebo v jejich smrti? Návštěvnost filmu byla neprávem mizivá. Snímek je totiž uměleckou výpovědí nejen o životě v indiánské rezervaci, ale také o životních problémech všech lidí. V hlavních rolích vystupují známí herci z filmů s indiánskou tematikou Tantoo Cardinal, Adam Beach, Evan Adams a další Lívia Šavelková
-
WAMPUM NESKENoNU 25
Z hlediska zakrytí paluby lodi dělíme kanoe na otevřené, polokryté a kryté. Zakrytí paluby sloužíze|ména k zabránění pronikání vbdy do iodi. Je tedy zřejmé, že vzhledem k charakteru našich řek jsou u nás nejoblíbenější kanoe polokryté jež jednak poskytulí přiměřenou ochianu při projížděnímírnějšíchpeřejí, jednak umožňují
Vodní turistika blížícími strávi
jak
os se po
mi ě.
vypraví spousta lidí na putování po řekách. K tomuto putování budou využívatplavidla nejrůznějších druhů; od narychlo sestrojených vorů po kolesové parníky. V ,,Co s sebou a na sebe" se tentokrát budeme zabínal plavidly jejichž užíváníie shrnuto do pojmu vodní turistika. Na našich řekách jsou častými plavidly kajaky a pramice, nověji
pak raíty a naíukovací kanoe a kajaky, zdaleka nejhojnější jsou
však kanoe. Kanoe tak jak je známe v dnešnípodobě se vyvinuly z kanoí severoamerických indiánů. Plavidla podobná kanoím, většinou dlabané kmeny, používalo lidstvo od pradávna, ale teprve indiáni vytvořili lehké a elegantní kanoe sestávající z dřevěné kostry potaženébřezovou kůrou. Bílíkolonizátoři ve snaze vyrobit bytel-
nežzábava.
Nafukovací kanoe a kajaky sdílíuvedené nevýhody raftů, oproti nějšíplavidla nahradili březovou kůru dřevěnými pásky, čímžvznik- všem ostatním plavidlům majívšak jednu, někdy velmi podstatnou, r4ihodu - totiž jdou sbalit do batohu a lod'unese jeden člověk (hmotly kanoe celodřevěné. S lod'mi tohoto typu se na našich řekách můn žete setkat dodnes a jsou to zaručeně nejkrásnější plavidla brázdíost nafucí českéřeky a jezera. Výroba dřevěné lodi však vyžaduje značnou avně kak řemeslnou zručnost a použitíkvalitního a bohužel tedy i drahého le za nán dřeva. Výroba je nákladná a při poškozeníjíkvalitně opraví pouze íla slunci 5 odborník. Z tohoto důvodu se při výrobě kanoí (a lodí pro vodní tulodě chladit vodou. ristiku obecně) začalo využívat umělých materiálů, znichž se pro-
sadil zejména sklolaminát. Hlavními {hodami laminátových lodí jsou především jejich relativní cenová dostupnost (cena za novou lod'od cca 7500 Kč) a snadná opravitelnost, Naučit se pracovat se sklolaminátem není nic složitéhoa dojde-li k proražení lodi oprava samotná je otázkou několika desítek minut (samozřejmě plus čas na vysušení lodi). Dalšívýhodou laminátek je přijatelná hmotnost, obvykle kolem 30 kg, takže posádka v případě potřeby můžekanoe v pohodě poponést. Problémem lamináto{ch lodí je fakt, že stárnou. Tím jak materiál stárne, stává se křehčím a tedy snadněji rozbitným. S přibývajícími záplatami navíc roste hmotnost akaždý kdo kdy opravoval laminátovou lod'potvrdí, že existují přílemnější práce nemluvě o negativním vlivu používanýchlepidel a skelné tkaniny jak na zdraví člověka, tak na životní prostředí. At'už ie náš vztah k používáníplastů jakýkoli zdá se, že při vý-
i v hMP
Připravil Ondřej Múller
#ewc'w &ea ..v
' VIce !lz Obchodní iednoto 3 Nódrožní l059 512 51 Lomnice n,/Popelkou Českó republiko tel.: +420 431 63 22l4 íox: +420 431 63 2203 mobil: +42O ó027ó3 207
lodě vycházejí tvarově především z tradičníchindiánských a traperských kanoí, používajíčasto dřevěné doplňky a celkově působí
26
WAMPUM NESKENoNU
od-
s
robě turistických lodí patří budoucnost především jim. Při jejich využitívolívýrobci dvě cesty. Prvnícestou je výroba polyetylénových lodí. Tyto lodě (kanoe i kajaky) jsou při normálním používánítéměř nerozbitné a jejich životnost je prakticky neomezená. Výrobci vyřešili problém tvarové stálosti (t;. lodě se na sluníčkujiž nedeformují) a navíc jsou na rozdíl od laminátek vyráběny z recyklovatelného materiálu. Jejich nevýhodou je zejména jejich cena (,l5-30 tisíc Kč), vyššíhmotnost (od 35 kg výše) a v neposlední řadě i vzhled, nebot'at'se výrobci snaží,jak chtějí, díky použitémumateriálu budou tyto lodě vždy působit v přírodě poněkud cize. Tento nedostatek je odstraněn u kanoí vyráběných nabázi materiálu ABS. Tyto
velmi elegantně. Používajíse především na vody kde nehrozí proraženía jízda na nich je opravdoul,m potěšením srovnatelným s jízdou na dřevěných kanoích, Nernýhodou |e zejména cena (od 26 000 Kč), ve srovnání s polyetylénovými kanoemi jsou rozbitnější. Materiál ovlivňuje zejména jak dlouho nám lod'vydrží a jak se nadřeme při případném přenášení. Jízdnívlastnosti jsou ovlivněny (kromě hmotnosti) především tvary lodi. Ať už se chystáte nakupovat lod', nebo si ji jenom půjčitz půjčovny,zvažte na jakou vodu ji chcete používat. Obecně platí, že delšílod' je rychlejší a uveze více bagáže, kratší je obratnější, ale o to méně uveze. Siroká lod's plochým dnem je nejstabilnější ale pomalá. Dlouhá úzká lod' s ,,ostryim" kýlem je rychlá a dobře držísměr je však relativně vratká. Lod'se zaobleným ,,slalomovým" dnem je nejobratnější a o něco stabilnějšínež lod' úzká, udržet]í v přímém směru je však daleko náročnější,
ad_
e-moil: v. hovro nek@tech nolen. cz
NoLE N, TEcH TEcHNlcKY TExTlL A s
$§ TEEPEE
e,
Ee#**. §á
w
ť.{/.b**
8B9 Kč a5ms liningem 85óó Kč O6ms liningem l0899 Kč a7 ms liningem 13464 Kč
DAKOTA a 2,5
m
1
;::Z:|; íllllstá,rnyl,i V minulém číslejsme nestačili pro nedostatek místa otisknout březnovou depeši od Enola Bredina z Kanady Protože však e-mail obsahoval některé zajímavosú. činímetak dodatďně. Hau Kola lvane! Mnoho poz.dravů z manitobské prérie, kde zima zvolna odchtizí a rmstóvdjaro. Prdvějsem obdržel email od Micka Tutta (OWC) jež říki, že brq zprovozní jejich webovou strdnku. Slyšel jsem, že se chysttite založit inlernetovou slrrinku Českeho woodcraftu a zajímalo by mě, kdy bude na síti a kde to tam najdeme.
Mick také sděluje, ie Se bitské woodcrafterské skupiny sn{í gfuijit diskusi o založení Intemational Woodcraft lcrlgue s ostatními skupinami, jichž se tato otdzlu dofj,ki. To je velmi důIeiitá stnha a nabízí ohromný potenckíl pro šířeníwoodcrafierské myšlenlq po světě. Co si češtíwoodcrafteři myslí o této rnbídce? Je mojí nejhlubšíruilějí, že bychom mohli všichni společně hatmaniclg spolupracovat na tomto skvělémprojektu. Prosím, dejte námvědět, jestli se chcete účastnitpřípravných rozhovorů, které budou zahdjeny užvelmi brzy. Ceštíwoodcrafieři mají mnoho co nabídnout při zakládrjní mezinárodní ligy. Dee a DaIe Setonovi úspěšněpokračujíye svém kempovriní na Dauphin Island jižně od Mobile v Alabamě. Zůstanou tam do kance března a pak se pustí na cestu zpět, kde strdví léto. Myslím, že jsem minule psal o požríruvSeton Casíle. Naštěstí nebylo nijak vrižně zničeno a žrjdné důležitémateridly nebyly ztraceny- AIe lehce mohlo dojít kvelké pohromě. ETSI mávelmi blízko knabídce Dee na odkup Castle. Budu Tě o věci infotmovat. Mnoho pozdravů a modré Errol
nebe!
Echo od nak]adatelství Amuletu jsme dostali v dubnu, rovněž elektronickou poštou. Píší,že v květnu měla lj,jít v jejich nakladatelství kniha Františka Nepila: Naschválníčci,která by se jistě svou tématikou hodila do rubriky DO KNIHOVNY. Je to příběh o dvou naschvá]níčcích, kteří ,,škodí" mladým skautum na jejich letrím táboře. Kniha bude stát 175 Kč, ilustroval ji Miloslav Jágr. (Pozndmka redakce: kltím knihu nemdme k disposici, takie si jí musíme obstarat a recenzovat ji budeme příště. Mimochodem F. Nepil byl skautem pražskéDvojlq). Autorka (PhDr. Růžičková)elektronického vzkazu nás ještě upozomila na knížku Modrá pětka na stezce dobrodružstvíKomiksový seriál, ktery vycházel v 70. letech v Pionýrské stezce a získal nesmírnou popularitu. Kresby nakreslil Marko Čermák Modrá pětka je parta dětí, které prožívajíspoustu dobrodružslví a hlavně milují přírodu! (Naldadatelswí Amulet sídlív Perlové ulici,
vPnze
1.)
Připojujeme i obrázek Jana Hory, kterym reagoval na l"ýzw pro záchranu labradorsklch indiánů a kromě předložené verze kanadskému premiérovi v angličtině přiložil ke svó depeši tento obrázek Zdá se nám tojako fajn příklad osobní angažovanosti. Díky!
s dostavníkem za )velkou louži" jistě zapíše velkým písmem do kroniky všech příznivců a obd,ivovatelů histoňe amerického Zdpadu, sdružených v celosvětové organizaci Westerners International. Tato výrazná kapitola nese označeníWESTERNERS 2000 ajejím obsahem je hisfurtcky první evropské setkání těchto ,,westerners", jak jsou moderní oživovatelétradic amertcké historie minulého i předminulého století označovóni. Počdtek letošníchprázdnin
se
,,Hnutí Westerners vzniklo před více než půI stoletím z popudu dvou znalců historie amerického Zípadu Lelenda D. Caseho a Elmo ScottaWatsona, kteří 25. února ]944 založili v Chicagu první sdružení_ tzv. corral _ obdobně orientovaných obdivovatelů americké historie, " vysvětluje jeden z pfůkopníkůtohoto hnutí v Evropě Jindřich Bílek, ktený ve druhé polovině 80, iet-položiljeho zíklady také v Československu. ,,Později se hnutí Westerners rozšířilo i mimo americl
japonskémTokiu."
V Českérepublice působív současnosti téměř celá desítka corralů. Nejstarším je Pony Express Corral, jehož členovése věnují oživování tradice legendární koňské pošty z let 1860-61, velice čilíjsoutrappeři, indiáni, tanečníci,countrymani, zlatokopové i moderní westernmani, kteííza zemi svých snů považují fiktivní Marlboro Country. DalŠÍdvě aktivity českých westerners mají specifickou ,,hmatatelnou" základnu: v lůně Vysočiny vyrůstá zásluhou členůWestern City Corralu unikátní westernový skanzen _ historické horské městečko kdesi z Wyomingu z poloviny 19. století, a v podhůří brdských hřebenŮ v MníŠku pod Brdy má zase svou mateřskou přepřažní stanici věrmá íeplika legendárního dostavníku Wells Fargo,
,:,::: ich historie a moderních dějin," charakterizujejednu z myšlenek, které vedly k uspořádání evfopského setkání, Jindňch Bilek. ,,Současně však chceme, aby evropské setktíní westerners se stalo výzvou americké centrríle našísvětové organizace v USA, aby v roce 200I uspořddala v Oklahomě celosyětové setkdní corralů WI a jejich členů," V příštímroce se tak přes Atlantik vydá do kolébky westernové historie i romantiky také řada westemers ze srdce Evropy. Všichni véíí,že se jim podaří íealizovat i samotnou jízdu dostavníku Wells Fargo, ktený by tak symbolicky propojil na plahu nového tisíciletí oba kontinenty. Nezanedbatelný je ovšem i dalšíprvek tohoto projektu, ktený mu dodává jistý humanitárně-sociální lozměr. ,,Črjst svého vlastního dětsní jsem prožil v dětském domově," vysvětluje J. Bílek. ,,Když jsem tehdy, jako desetilety klukv snil o Americe, indidnech a kovbojích, netušil jsem, že po letech se do Ameriky skutečně podívríma své dětské sny o pozntíní amerického Zdpadu uskutečním. Proto jsem uvítal nrívrh Wells Fargo Corralu, aby v postidce dostayníku, kteý pojede do USA, byl i podobný chlapec nebo děvče z některého dětského domova, kteří mají podobné sny, jako jrí tehdy před léty..." si foma esterners? Je to jen zábava, hob . Ale vývoje společnosti? Bezesporu vic než být ,,westerners" je toto hnutí a jenzábava, hobby či historie, Je to životnísty'!
Slavomi| JANO' Foto Petr ZHOR
28
WAMPUM NESKENoNU
l{RtsLí JRN l{0nfi
ttOV0L}
3t"llttlVt}.
Él
il
!t
lt
,P H
lfr|4t§iii!iPi..
§!
t,{5,
.
_"!,
i řFlL
]
Áa v§Ť., ťl,; * ij tl tl
t:T EŤ i Ť.t *1
í] §i §HÉ,,"t *
H, til§t pc§ijNi}LŘ E"H,i §E
,. E§L§
FlŘ;,fiřŘE,
.,]l
