No title

Opavský

červenec 2013

přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku

Všechno živé je závislé na slunci “Arboretum u školy”

Vzácné mokřadní bráněnky na Hlučínsku Pozvánka na návštěvu broukovišť Představujeme svižníky na Opavsku Rozhovor se zoologem Jindřichem Roháčkem

S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava

Slovo úvodem V červencovém vydání se zamyslíme nad tím, proč je všechno živé závislé na slunci. V rubrice environmentální výchova představíme úspěšný projekt na ZŠ Boženy Němcové, která se může nyní pochlubit školním arboretem. Pozveme vás na broukoviště v Městských sadech, kde si můžete na třech informačních tabulích přečíst o broucích vyskytujících se v sadech, úloze dřevokazných hub a hmyzožravých ptácích žijících na dřevinách. V aktualitách vás Josef Zimola pozve na návštěvu arboreta ve Štramberku. Mladý entomolog naší Natury vám sdělí, kolik druhů brouků svižníků žije v našem okrese. Prozradí vám, kde je můžete pozorovat a podělí se o zážitky při fotografování těchto velice obezřetných a rychle se pohybujících brouků. V rozhovoru vyzpovídáme entomologa, vedoucího zoologického oddělení Slezského zemského muzea, RNDr. Jindřicha Roháčka. Dovíme se nejen o zajímavostech ze života hmyzu, ale i to, že jeho vědecké publikace doslova vyzdobil vlastními kresbami dvoukřídlého hmyzu. Z množství vědeckých publikací se nám až zatočila hlava. Naposledy pozoroval u Bělé vzácnou bráněnku, o které píšeme na jiném místě. Připravili jsme i v tomto čísle vědomostní kvíz. Omalovánka, kterou nakreslil Bořík Frýba, vystihuje koloběh energie v přírodě v jednom potravním řetězci. Snad pomůže především dětem pochopit, jak to v přírodě funguje.

Obsah červencového vydání K zamyšlení Všechno živé je závislé na slunci

Environmentální výchova Environmentální projekt “Arboretum u školy na .........základní škole Boženy Němcové v Opavě .

Aktuality Zajímavosti nejen z přírody... .........Za rostlinami do arboreta ve Štramberku

Připravované akce ......Pracovní stáž“SCIENCE RESEARCH PRACTICE .........MUZEUM NEOCHORI” Zoologie Vzácné mokřadní bráněnky na Hlučínsku Broukoviště v Městských sadech v Opavě Představujeme svižníky na Opavsku

Rozhovor Se zoologem Jindřichem Roháčkem, pracovníkem Slezského zemského muzea

Červencový kvíz Ověřte si své znalosti

Omalovánka Za redakci: Milan Kubačka, Jakub Kubačka

Kdo si půjčuje sluníčko?

rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava

K zamyšlení

Všechno živé je závislé na slunci a na zelených rostlinách, které vážou sluneční energii. Tu si potom předávají všechny ostatní organizmy v nekonečném řetězci “parazitů”.

Teď nemáme na mysli sociální parazitismus, ale biologický a ekologický vztah mezi organizmy. “Podle encyklopedie je parazitizmus vztah dvou organizmů, z něhož jeden organizmus, parazit, čili cizopasník, má zisk a druhý hostitel na něj doplácí. Parazit se může živit buďto tkáněmi samotného hostitele, aniž by ho sám o sobě zabíjel nebo se přiživovat na jeho potravě či jinak profitoval z hostitelova organizmu nebo jeho činnosti a snižoval přitom jeho zdatnost.” Jenže v biosféře je vše spojeno v jeden nekonečný řetězec vztahů, kde na začátku jsou zelené rostliny. Ty jediné jsou schopné fotosyntetickou asimilací vytvářet organické látky, které jsou zdrojem energie. Bez energie nemůže organizmus přijímat potravu, růst ani se rozmnožovat. Všichni tedy parazitujeme na rostlinách. Například na takovém starém dubu parazituje spousta organizmů, včetně člověka. Dub je producent, který dokáže vázat sluneční energii v produktech fotosyntézy – cukrech. Je však zároveň i prostředím (biotopem) pro život nejrůznějších organizmů. Z býložravců najdeme na dubu larvy tesaříka dubového hryzající ve dřevě, housenky lišaje dubového okusující listy. Ve specifických útvarech na listech dubu duběnkách žijí larvy hmyzu žlabatky. V hálkách žijí jejich larvičky, které si díky vylučovanému auxinu zabezpečují růst rostlinného pletiva, kterým se živí.

Býložravci jsou prvními příjemci energie, uchované v listech, dřevě a v různých částech rostlinného těla dubu. Těla býložravců slouží jako zdroj energie masožravcům, kteří býložravce loví. Je to nepřehledná síť potravních vztahů, kde jsou všichni účastníky koloběhu látek a energií. Mnoho živočichů se živí tak, že ožírá listy rostlin, jejich pupeny, větvičky, květy... Vezměme si jako příklad žlabatky, jejichž hálky jsou na listech a větvičkách dubu nejlépe vidět. Žlabatky patří mezi blanokřídlý hmyz, velký asi 4-5 mm, který ani nepostřehneme. Žlabatka padne do sítě pavouka, toho pozře třeba sýkora a tu uloví jestřáb. Jestřáb už nemá přirozeného nepřítele. Buď ho zastřelí nezodpovědný myslivec, nebo pojde stářím. Jeho mrtvé tělo rozloží hnilobné bakterie, stane se potravou mrchožroutů, hrobaříků, nebo zdechlinu sežere liška. Starý dub je také domovem mnoha druhů ptáků, kteří zde nacházejí v dutinách možnosti hnízdění a potravu. Například sovy hnízdí v dutinách, která vznikla na místě odlomené větve. Mnoho dutin vytesají datli a strakapoudi. Po vyhnízdění v dutině si příští rok vytesají další a tu starou využijí další dutinoví ptáci lejsci, brhlíci. Sova uloví myšici pokřovní na větvi dubu, která před tím získala energii z žaludu. Žaludy jsou potravou sojek a divokých prasat, která je sbírají pod dubem. Je až neskutečné, kolik zvířat je závislých na tomto stromu. Dub je jediný organizmus, který není parazit a je schopný sám něco vyrobit. Díky slunci a schopnosti fotosyntetické asimilace. . .........................................................................................MK

Nádherný dub letní na kraji lesa u Nových Těchanovic je od roku 2003 na seznamu památných stromů. Fotografie brzy z jara.

Environmentální výchova

Projekt “Arboretum u školy? Proč ne?”

Na základní škole Boženy Němcové v Opavě díky úspěšnému projektu zkrášlili nejen okolí školy včetně celé křižovatky, ale připravili si pro výuku své arboretum, které mají nyní po ruce.

Jak na myšlenku projektu na škole přišli, co si od něj slibují a jak jej hodnotí, jsme se zeptali učitelky Mgr. Jany Salomonové. O projektu nám prozradila následující. Žádost o dotaci jsme podávali v květnu 2012. O možnosti žádat finanční prostředky jsme se dozvěděli z informačního e-mailu RNDr. Kateřiny Pálkové. Koordinátorka EVVO naší školy je Mgr. Alena Sokolová. Přišla s myšlenkou vytvořit arboretum v prostoru u školy. Napadlo nás, že školní arboretum využijeme při výuce botaniky. Rostliny můžeme tak poznávat mimo třídu přímo v přírodě co nejblíže u školy. Do propracování tohoto nápadu jsme se zapojili spolu s Mgr. Hanou Šlezingerovou. Žáci prvního stupně kreslili obrázky toho, jak by chtěli, aby prostor u školy vypadal. Tyto návrhy byly pro nás inspirací pro konečný návrh. Rozpočet na realizaci projektu byl pro nás hodně obtížný. Žádali jsme 69 900,-Kč z možných 70 000,-Kč. Na podzim jsme provedli částečnou úpravu terénu. Vlastní budování arboreta začalo v měsíci dubnu a skončilo na konci května. V červnu byly dokončeny popisky rostlin a 18. června bylo slavnostní otevření arboreta. Do realizace se aktivně zapojili rodiče, a to jak prací, tak také finančními prostředky. Práci žáků koordinovala Mgr. Milena Lindovská. Aktivity projektu jsou zveřejněny na webových stránkách školy. Aktivitou projektu bylo také vytvoření pracovních listů pro jednotlivé ročníky. Tyto pracovní listy tvořila Mgr. Alena Sokolová a Mgr. Hana Šlezingrová. Hlavní koordinátorkou projektu byla Mgr. Alena Sokolová, která je v současné době na mateřské dovolené. Proto jsem převzala funkci hlavního koordinátora. V prostoru arboreta je posezení ve tvaru oka. To je využíváno pro výuku žáků přímo v arboretu. U laviček chceme vysadit dřeviny, které by vytvářely přirozený stín. Arboretum obsahuje přibližně 80 druhů rostlin doplněných popiskami s českými názvy rostlin včetně zařazení do čeledí. Jsou zde zástupci dřevin i bylin. Součástí arboreta je broukoviště.

Zamysleli jsme se nad současným stavem výuky přírodopisu na naší škole a srovnali možnosti, které se nám nabízejí nyní. Na naší škole se dosud vyučovaly přírodovědné předměty především klasicky ve třídách. Při výuce se snažili využívat co nejvíce názorných pomůcek. Pro názornější probírání učiva plánujeme různé exkurze, kde se žáci dostávají do přímého kontaktu s přírodninami. Tyto exkurze však bývají náročné na plánování tak, aby co nejméně narušily vyučování jiných předmětů. Vybudování školního arboreta v těsném sousedství školy umožní žákům bezprostřední kontakt s přírodninami bez velké časové ztráty, to znamená v průběhu jedné vyučovací hodiny. Při výstavbě arboreta se vytvořily možnosti pro další aktivity v předmětech jako například člověk a svět práce, informatika, výtvarná výchova, apod. Arboretum se stane také prostorem pro setkávání při společných aktivitách žáků, rodičů a učitelů – například společná odpoledne se kterými máme dobré zkušenosti z jiných projektů. Nezanedbatelná je i skutečnost, že vybudováním arboreta jsme zvelebili vstupní prostor do školy.

Konkrétní aktivity: Do vypracování jsme zapojili samotné žáky a učitele. Návrhy jsme si vzájemně připomínkovali, což vedlo obě strany k ještě užší spolupráci a tím i ke zvyšování přidané hodnoty. Přípravu pozemku, cestičky a záhony pro výsadbu, jsme konzultovali s odborníky. Úpravu terénu jsme svěřili firmě, stejně jako výrobu laviček. Po poradě s odborníkem jsme nakoupili a vysadili rostliny společně se žáky, učiteli a rodiči. V rámci vyučováním jsme vytvořili popisné cedulky k rostlinám. Učitelé vytvořili metodické listy k jednotlivým aktivitám v arboretu, které budeme využívat při výuce. Ve vyučování byly vytvořeny i mapky rozmístění rostlin, které budou využívány ve výuce přímo v arboretu. V rámci vyučování i při společných aktivitách žáků, rodičů a učitelů budeme provádět i sezónní údržbu arboreta. Společně s žáky, rodiči a učiteli jsme připraveni zajistit ukázku využití práce s metodickými listy. Výsledkem projektu je zlepšení dosahu přírodnin pro ukázku i k vlastnímu žákovskému zkoumání a vytvoření prostoru pro společné aktivity žáků, rodičů i učitelů. Mgr. Jana Salamonová http://www.zsbnopava.cz

Aktuality

Zajímavosti nejen z přírody... Sdílené články a aktuality o přírodě, ekologii a příbuzných oborech. Kliknutím na odkaz se otevře článek v novém okně. ZA ROSTLINAMI DO ARBORETA VE ŠTRAMBERKU Chcete blíže poznat českou flóru a netoužíte objíždět celou Českou republiku? Pak se někdy vypravte do přírodního arboreta ve Štramberku (okres Nový Jičín) a vychutnejte si místní atmosféru.

Botanická zahrada ve Štramberku je poměrně nová. Byla totiž vybudována v devadesátých letech minulého století a první výsadby rostlin začaly až v roce 1998. Oblast arboreta se rozprostírá na území bývalého vápencového lomu Kotouč. Vápencový podklad vyhovuje mnoha druhům rostlin. Zahrada je tvořena různorodým prostředím skalkami, jezírky, vápencovými skálami využívanými horolezci, ale také kamenným bludištěm či výslunnými travnatými porosty, které tvoří obvod zahrady. Mezi zajímavé druhy z hlediska botaniky patří v zahradě poměrně běžné prstnatce májové a pleťové. Oba tyto druhy jsou řazeny mezi orchideje a jejich květy můžeme spatřit během měsíce června. Z dalších orchidejí lze v oblasti narazit na vzácné tořiče včelonosné, které lákají samečky blanokřídlého hmyzu na své barevné květy připomínající hmyzí samičky. Rostlina si tak zajišťuje opylení a následnou tvorbu semen. Semena jsou u orchidejí velmi malá, ale na druhou stranu jich tyto rostliny tvoří velké množství. Jedná se o evoluční strategii „r“, tedy kvantitativní reprodukce. Mimo tořiče nalezneme později, tj. na přelomu června a července, četné kruštíky bahenní, které povětšinou vyžadují vlhkou půdu. V okolí lomu rostou vstavače mužské znamenané, jejichž hlízy jsou dodnes v arabských zemích využívané na výrobu salepu, či lesní orchideje okrotice bílé, jež jsou známy samoopylením, neboť jejich květy zůstávají takřka uzavřené. Mimo vstavačovitých rostlin (Orchidaceae) roste v arboretu velké množství masožravých tučnic, parazitických a silně vonících záraz hřebíčkových nebo fialově kvetoucích šalvějí. Z méně nápadných rostlin se v této vápencové oblasti vyskytuje kapradina vratička měsíční, jazyk jelení nebo běžnější sleziníky. Botanickou zahradu je ideální navštívit v období od května do července, kdy většina rostlinných taxonů kvete. Součástí areálu arboreta je i přístřešek majitele objektu, pana Pavlíka. Ten Vás ochotně oblastí provede a jistě vám popíše nejen druhy se v zahradě vyskytující, ale rovněž Vás seznámí s historií původního lomu. Pro vážnější zájemce o botaniku doporučuji pana Pavlíka oslovit a požádat ho o sdělení „lepších mikrolokalit“, např. těch s tořiči. Určitě Vás za vzácnějšími rostlinami zavede a umožní Vám vytvořit mnoho pěkných fotografií. Pokud by Vás neoslovovala botanika, můžete se zaměřit na zajímavé živočichy nebo objevovat fosilie. Vyskytuje se zde chráněná ještěrka zední, která zde má poslední

lokalitu výskytu v České republice, ale i řada motýlů, z nichž nejvzácnější je zřejmě jasoň červenooký, který byl na území reintrodukován. V okolí zahrady (PP Kamenárka) se nachází jezírko, kde se můžeme setkat s obojživelníky (skokani, kuňky, čolci). V případě, že se na místo vydáte za teplejších dnů, jistě uslyšíte také řadu ptáků, z nichž mohu jmenovat ve zpěvu velmi proměnlivé strnady obecné, kteří se navzájem liší v koncích svých strof, a tak se i u ptáků můžeme setkat s dialekty. V oblasti jsou zatím zaznamenána dvě nářečí, konkrétně BD a BlBh, z nichž obě patří do východní dialektové skupiny. Je možné, že narazíte i na „jinak“ zpívající exempláře, a proto si s sebou přibalte diktafon nebo mobilní telefon s veřejně přístupnou aplikací RecForge Lite. Podrobnější informace o nahrávání strnadů najdete na webových stránkách www.strnadi.cz. Otevírací doba arboreta: úterý-neděle od 10:00 do 17:00. V pondělí a mimo sezónu (tj. zimní období) je zahrada uzavřena. Vstupné je dobrovolné. Využijte některý z volných víkendů k návštěvě, stojí to za to! Nakonec přikládám několik fotografií rostlin vyskytujících se v arboretu. Josef Zimola

Záraza hřebíčková (Orobanche caryophyllacea)

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Připravované akce

ZO ČZS - OPAVA MĚSTO

ARBORETUM NOVÝ DVŮR Preparátor - Putování světadíly s Vilémem Borůvkou Stěbořice-Nový Dvůr, otevřeno denně 8:00 - 18:00. Výstava potrvá do 25.11. Nejvzácnější rostliny v ČR Stěbořice-Nový Dvůr. Výstava potrvá do 31.10. Balkónové rostliny Stěbořice-Nový Dvůr. Výstava potrvá do 31.8.

11.ročník výstavy ovoce, zeleniny, ..............květin, vlastních receptů a výrobků Výstava v Obecním domě potrvá od 30.8. 31.8. od 8:00 - 18:00 a 1.9. od 8:00 - 16:00.

OBECNÍ DŮM OPAVA Emanuel Urban a historie .............opavského alpina Minivýstava.

NATURA OPAVA VÁS ZVE NA PRACOVNÍ STÁŽ V ZAHRANIČNÍM PROJEKTU “SCIENCE RESEARCH PRACTICE - MUSEUM NEOCHORI” V rámci dlouhodobě připravovaného projektu Science Research Practice - Museum Neochori budou vysláni mladí přírodovědci (absolventi SOŠ a VŠ s přírodovědným zaměřením s nedostatkem pracovních zkušeností a momentálně bez trvalého zaměstnání ) na odbornou praxi do řeckého města Prevezy. Přijímací organizace je radnice města Prevezy (Municipality of Preveza). Zde pod dohledem odborníků budou provádět organizovaný přírodovědný průzkum prevezského poloostrova a následně výsledky zpracovávat a provádět muzejní práci při plánované rekonstrukci expozice v přírodovědném muzeu v Neochori, kterou město Preveza organizuje a plánuje. Výstupem projektu budou odborné znalosti, které účastníci během praxe na orgánu státní zprávy v městě Preveza získají. Budou provádět odbornou práci výzkumu a prezentace výsledků, včetně tvoření expozice regionálního muzea. Mobility budou realizovány v městě Preveza a jeho okolí v od 28.9. - 30.10.2013. Cílem projektu je poznat a popsat způsoby terénního přírodovědného výzkumu a prezentace výsledků v podobných, ale také odlišných podmínkách než u nás, aby měli účastníci možnost porovnat a vybrat vhodné postupy pro svůj obor. Stážisté detailně pochopí pracovní postupy, srovnají zajímavé nové technologie u nás a v Řecku a mohou je pak uplatnit ve své další praxi. Důležité je také posílení komunikačních dovedností v odborné a sociální oblasti. Díky tomuto projektu získají nové pracovní zkušenosti, které je podpoří v jejich osobním a profesním růstu a zvýší tím jejich možnost uplatnění na trhu práce. Tuto zahraniční praxi stážisti mohou zahrnou do svého životopisu jako certifikát Europass Mobility. Projekt je financován z Evropského programu celoživotního učení. Je zprostředkován Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy jako projekt Leonardo da Vinci - Projekty mobility. Pokud máte zájem se odborné stáže zúčastnit a jste čerstvým absolventem SŠ nebo VŠ, neváhejte nás kontaktovat na e-mailu: [email protected]

Vizualizace nově připravované expozice

Budova přírodovědnoho muzea v Neochori (Preveza, Řecko)

Zoologie

Vzácné mokřadní bráněnky na Hlučínsku Zoolog Jindřich Roháček ze Slezského zemského muzea v Opavě objevil na vlhkých loukách u Bělského (Pilského) mlýna na Hlučínsku vzácné mokřadní bráněnky

Mokřadní a dříve běžné vlhké louky jsou dnes již dost vzácným ekosystémem, zejména v nižších polohách celé naší vlasti. Přitom je na toto prostředí vázána řada druhů hmyzu, které z naší přírody mizí právě tak rychle, jakým tempem ubývají tyto otevřené mokřady z naší krajiny. Bráněnky (čeleď Stratiomyidae) jsou většinou poměrně velké, velmi úhledné mouchy, mnohé z nichž se vyznačují velmi těsnou vazbou na toto specifické prostředí. Jejich larvy jsou totiž vodní, případně semiakvatické - žijí v mělkých stojatých vodách jako jsou stálé tůňky, kaluže, vodou zaplavené sníženiny, případně i stabilně podmáčené slatinné louky. Není divu, že tyto druhy, které byly ještě v 50tých letech minulého století hojné, z naší přírody vymizely a to jasně v důsledku masivních meliorací a tzv. „zúrodňování“ mokřadů a podmáčených luk. Podíváme-li se do Červeného seznamu ohrožených druhů České republiky, Bezobratlí (Farkač et al. 2005) zjistíme, že téměř všechny naše druhy bráněnek rodů Stratiomys, Odontomyia a Oxycera jsou považovány za ohrožené nebo zranitelné, a některé jsou u nás již dokonce regionálně vyhynulé. Proto je nutné chránit poslední zbytky mokřadních luk, na kterých tyto druhy ještě přežívají. Na Opavsku je jednou z mála lokalit, kde žije bráněnka měnlivá (Stratiomys chmaeleon), údolí mezi obcemi Bělá (u Chuchelné), Závada a Píšť, zejména louky na soutoku tří potoků poblíže Bělského (nebo Pilského) mlýna. Tento chráněný a celorepublikově ohrožený druh se zde ojediněle vyskytuje na podmáčených loukách porostlých ostřicemi, skřípinou lesní, chrasticí rákosovitou, rákosem, tužebníkem jilmovým aj. mokřadními rostlinami. Bráněnka měnlivá je veliká (až 16 mm) černožlutě zbarvená moucha s širokým plochým zadečkem. Podobně jako jiné druhy tohoto rodu má na žlutém štítku dva ostré trny. Nejčastěji je ke spatření na květech okoličnatých rostlin, především bolševníku. Má pozoruhodně velké (v posledním stadiu až 4 cm dlouhé) a protáhlé larvy, které žijí v mělké stojaté vodě, zavěšené v hladině pomocí vějířku brv kolem dýchací trubičky na konci zadečku. Při poklesu vodní hladiny může larva přežívat i dosti dlouho v bahně. Larvální vývoj trvá 3 roky, což může být také jednou z příčin stále větší vzácnosti tohoto druhu, protože potřebuje pro přežití stabilní podmínky relativně dlouhou dobu. Bráněnka měnlivá je skutečnou ozdobou naší přírody, takže si rozhodně zasluhuje i druhovou ochranu (to platí i o všech ostatních bráněnkách rodu Stratiomys a příbuzných skupin, které zákonem chráněné nejsou), ale ještě mnohem důležitejší je ochrana jejího životního prostředí.

U Bělského mlýna byla objevena v r. 1995 a její výskyt potvrzen nálezem dalšího kusu 9.7.2013 (viz foto). Kromě bráněnky měnlivé byly v r. 1995 a 2013 na loukách u Bělského mlýna nalezeny ještě další dva mokřadní druhy bráněnek, zranitelný druh Stratiomys longicornis a také ještě poměrně běžná Oplodontha viridula. Vedle nich se zde (v celém údolí od Bělé po Bělský mlýn) vyskytuje i řada dalších pozoruhodných druhů mokřadních dvoukřídlých, např. mušenka Lonchoptera scutellata, temnatka Rivellia syngenesiae, hloubilky Anthomyza neglecta a Stiphrosoma cingulatum (obě v porostech ostřice štíhlé), stínomilka Trigonometopus frontalis a další. To vše dosvědčuje relativně dobře zachované společenstvo podmáčených luk nižších poloh. Jindřich Roháček

Larva bráněnky

Dospělá bráněnka měnlivá Stratiomys chmaeleon

Zoologie

Zveme vás na návštěvu broukovišť Po rekonstrukci opavských městských sadů vznikla tři broukoviště.

V přírodě je vše v pohybu a všechno má svou jedinečnou funkci. Nic se neděje samoúčelně. Stejně tak i odumřelé dřevo není zbytečné. Je osídlováno různými druhy organizmů, které využívají rozkládající se dřevo a následně slouží jako potrava dalším organizmům. Tak funguje koloběh hmoty a energie v přírodě. V městských sadech je na třech stanovištích vysvětlena jen nepatrná část těchto složitých vztahů, které tvoří potravní síť. Ve školách se tyto vztahy vysvětlují na základě potravní pyramidy, ve které základnu tvoří rostliny schopné vázat sluneční energii. Rostliny konzumují býložravci, které loví masožravci. Dřevní hmotu jsou schopny rozložit jen houby, bakterie zase mrtvá těla živočichů a kruh předávání energie se uzavírá. Mezitím stále roste nové dřevo, které je potravou... a tak stále dokola. Na přelomu let 2011 a 2012 byla provedena rekonstrukce opavských městských sadů. Zlí jazykové tvrdili, že při něm padne mnoho stromů. Nebyla to pravda. Když se návštěvníci procházejí po cestičkách v sadech ani nepoznají, že zde došlo k nějakému kácení. Výběr byl velmi citlivý. Byly odstraněny jen stromy nebezpečné a poškozené. Na mnoha místech byly vysazeny nové dřeviny a skupiny keřů. Z kmenů vykácených stromů byla na třech místech vytvořena broukoviště a u nich byly instalovány informační tabule. Myšlenka umístit v sadech broukoviště vznikla na opavské radnici a poprvé byla o tomto záměru veřejnost informována prostřednictvím Opavského a hlučínského deníku koncem března 2012. Tabule navrhl a graficky zpracoval člen naší organizace Natura Opava Bc. Jakub Kubačka. Úzce spolupracoval s opavskými entomology Františkem Paikertem, Michalem Týnem a Mgr. Jiřím Procházkou z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Na jednom z broukovišť, u kterého je tabule představující dřevokazné houby, se vylíhl zlatohlávek mramorovaný.

Informační tabule věnována broukům žijícím v parku. Na tabuli je znázorněn vývoj brouků od vajíčka, přes larvu, kuklu až po dospělého brouka.

Opavský entomolog František Paikert, autor myšlenky zřídit v Městských sadech broukoviště. .

Autor informačních tabulí, člen Natury Opava Jakub Kubačka při exkurzích, které na broukovištích probíhají.

Dalšími dlouholetými spolupracovníky NATURY to byli i ornitolog Martin Miškovský a mykolog RNDr. Vít Balner. U prvního broukoviště, které je u jezírka v blízkosti fotbalového stadionu, je tabule věnována broukům vázaným na dřevo. Druhé broukoviště u řeky Opavy informuje o ptácích, kteří se živí larvami těchto brouků a hmyzem obecně. Tabule u třetího broukoviště, které je umístěno u náhonu v blízkosti víceúčelové haly, seznamuje návštěvníky s funkcí dřevokazných hub. Tvůrci těchto broukovišť jsou přesvědčeni, že splní především účel vzdělávací. Také je důležité, že dřevní hmota neopustila areál městských sadů. Bude sloužit dále broukům, kteří se zde dále rozmnožují. V ČR jich žije přes šest tisíc druhů. Jejich tělo je rozděleno na hlavu, hruď a zadeček. Přední pár křídel je přeměněn na krovky. Na hlavě mají vždy tykadla a kusadla, z hrudi vyrůstají tři pár končetin. Brouci jsou hmyz s proměnou dokonalou - jejich životní cyklus se skládá z vajíčka, larvy, kukly a dospělce. To znamená, že na jaře po páření se samečkem naklade samička na vhodné místo oplozená vajíčka. Z nich se líhnou drobné larvy, které se živí rozmanitou stravou podle druhu. U některých býložravých druhů přijímají potravu jen larvy a dospělci pouze v omezené míře (například roháči a roháčci).

Informační tabule s hmyzožravými ptáky

Larvy se vyvíjejí a rostou od několika týdnů po několik let, v závislosti na příslušném druhu nebo potravě. Po dokončení růstu se zakuklí a posléze se z kukly vylíhne brouk. Dospělci žijí od několika dnů po několik let. Živí se buď dravě loví bezobratlé živočichy, nebo býložravě - sají nektar, žerou zelené části rostlin, plody nebo odumřelé zbytky. Dlouhodobým průzkumem entomofauny opavských Městských sadů, ke kterému nejvíce přispěl pan František Paikert, bylo zachyceno přes 70 druhů brouků. Toto číslo jistě není konečné a bude ve skutečnosti mnohokrát vyšší. Z tohoto počtu je na odumírajícím nebo mrtvém dřevě vývojem, ale i jinak, přímo vázaných okolo 25 druhů.

Na této tabuli se návštěvník informuje o úloze dřevokazných hub v přírodě.

Zoologie

Představujeme svižníky na Opavsku Entomolog Michal Týn fotografuje především brouky. Pořídit fotografie rychle se pohybujících svižníků vyžaduje navíc trpělivost. Způsob života svižníků

Tito masožraví brouci jsou k lovu dobře vybaveni silnými kusadly, dlouhýma nohama a schopností létat. Taktéž larvy jsou dravé, na kořist číhají v ústí své chodbičky, která může být až 50 cm hluboká. Jejich jídelníček tvoří drobný hmyz jako pavouci, mravenci aj. Vyskytují se od jara až do pozdního léta. Jsou to denní brouci obývající suchá stanoviště s řídkou nebo žádnou vegetací s písčitým anebo jílovitým substrátem. Tito brouci milují slunce, takže je můžeme pozorovat jen za pěkného počasí. Svižníci se pohybují velice rychle, po uběhnutí několika desítek centimetrů se na chvíli zastaví a poté běží zase dál. Při vyrušení popoletí o několik metrů dál.

Na Opavsku jsou nejčastěji pozorovány tři druhy svižníků: Jako prvního bych uvedl svižníka polního (Cicindela campestris) je 10 - 15 mm velký, kovově zelený s bílými skvrnami na krovkách, které jsou variabilní. S broukem se můžeme setkat na lesních cestách, polích a pastvinách. Pokud je teplé jaro, můžeme se s broukem setkat už v dubnu. Brouk byl pozorován v okolí Raduně, v NPP Kravařský odkryv a dalších místech. Tento svižník není přímo vázaný na písčitý podklad, proto se s ním setkáme častěji než s níže uvedenými svižníky. Druhý v pořadí je svižník zvrhlý (Cicindela hybrida), je 11 - 16 mm velký bronzově hnědý brouk s bílými skvrnami a vprostřed krovek vlnkou. Tito brouci potřebují k životu písek nebo substrát podobného charakteru. Dříve obýval písčité

Svižník polní Cicindela campestris.

Velké oči a kusadla jsou typické pro dravé svižníky.

břehy řek, ale lidská činnost, zpevňování břehů a rovnání toků, ho vytlačila na druhotná stanoviště jako jsou pískovny. V okolí Opavy ho najdeme v malé pískovně u Palhance. Dříve byl hojný, ale postupné zarůstání této lokality způsobilo, že se zde stal vzácností. Totéž můžeme pozorovat v NPP Kravařský odkryv, kde je velice málo písčitých míst bez vegetace. Zato v pískovně u Závady, ve které se stále těží písek, se těmto broukům daří velice dobře a vyskytují se zde v hojném počtu. Nejvzácnějším svižníkem na Opavsku je třetí druh svižník písečný (Cylindera arenaria). Je to náš nejmenší svižník 6 - 10 mm velký, tmavozelený s bronzovým nádechem, světlé kresby na krovkách, střední páska vybíhá hákovitě dozadu. Je taktéž vázaný na písčitý podklad. Jeho nároky jsou podobné jako u předešlého druhu s tím rozdílem, že se jedná o teplomilnější druh.

Svižník zvrhlý Cicindela hybrida

Jeho jediná známá lokalita na Opavsku je pískovna u Závady, kde se vyskytuje v poměrně hojném počtu. S broukem se tam setkáme od června až do pozdního léta s vrcholným výskytem v červenci. Stále probíhající těžba těmto broukům vůbec neškodí, naopak jim pomáhá udržet jejich biotop bez vegetace.

“Díky jejich obrovským očím, kterým nic neunikne a schopností létat, se stávají pro objektiv fotoaparátu téměř nedostižní.” Fotografování těchto nádherných brouků není vůbec snadné. Díky jejich obrovským očím, kterým nic neunikne a schopností létat, se stávají pro objektiv fotoaparátu téměř nedostižní. Při jejich focení potřebujeme velkou dávku trpělivosti, dostatek času a trochu schopný pohybový aparát. Za předpokladu, že jsme na místě s jejich výskytem, může začít samotné hledání svižníků. To se dá různými způsoby, např. pomalou chůzí a sledováním terénu cca 2 metry před sebou, brouci vzlétnou a popoletí o pár metrů dál, je důležité brouka sledovat za letu, abychom viděli, kde přistane. Další možností je přijít na danou lokalitu, na chvíli se zastavit a sledovat zem před sebou v okruhu 2,5 metrů a dál. Pokud neuspějete hned napoprvé, zopakujte tento postup

Svižní písečný Cylindera arenaria

o několik metrů dál. K broukům se musíme přibližovat velmi opatrně, téměř nehybně. Když už jsme dostatečně blízko, může začít samotné focení. Ještě bych doporučil zapnout fotoaparát dřív, než se přiblížíte k broukům. Stalo se mi, že jsem vyplašil brouka vysunutím objektivu při zapnutí přístroje. Nejsnáze se fotí kopulující páry, které nejsou tak obezřetné, jako jednotlivé exempláře a čekají do poslední chvíle, než se oddělí a odletí. Michal Týn

Rozježděné cesty s písečným podkladem. Biotop svižníků v závadské pískovně na Hlučínsku.

Rozhovor

Rozhovor s opavským entomologem Jindřichem Roháčkem RNDr. Jindřich Roháček, CSc. (1951) je celosvětově uznávaný specialista na některé čeledi dvoukřídlého hmyzu (Diptera). Pochází z Třeště na Jihlavsku, ale po ukončení studiu přírodovědecké fakulty MU v Brně zakotvil v Opavě, kde pracuje jako vědecký pracovník a kurátor entomologických sbírek Slezského zemského muzea. Na entomologickém pracovišti vybudoval rozsáhlou sbírku dvoukřídlých (téměř 190 000 kusů) s cennými doklady nejen ze Slezska a ostatních částí ČR Když jsem chtěl být entomologem, měl jsem biologii jako studijní obor vybranou už na devítiletce. Na střední škole (SVVŠ Telč) jsem opět měl štěstí na dobrého učitele, který můj zájem podporoval a vedl mne k samostatnému studiu i výzkumu v terénu.

Tvé jméno je u světových entomologů spojeno s mouchami. Jak se stalo, že se zabýváš těmi nejmenšími mouchami? A proč sis zvolil zrovna tuto skupinu hmyzu? K dipterologii jsem se dostal až (jak jinak) na přírodovědecké fakultě brněnské univerzity. Mým vedoucím diplomové práce byl Prof. Dr. Rudolf Rozkošný, zakladatel dnes skoro legendární brněnské dipterologické školy. Předložil svým diplomantům vždy několik „perspektivních“ témat, ze kterých si mohli vybrat. Já jsem si zvolil výzkum čeledi Sphaeroceridae (česky mrvnatkovití) Určitě jsi sbíral jako dítě motýly a brouky. Kterého v Československu, protože jde o mouchy s velmi rozmanitou motýla nebo brouka jsi poprvé vypreparoval a kolik ti bionomii, takže se vyskytují prakticky všude. A dobře jsem tenkrát bylo let? udělal, už v diplomové práci jsem měl objeveno několik Opravdu jsem začínal s brouky. Bylo mi 13, když jsem druhů nových pro vědu. dostal pod stromeček knihu Naši brouci. Líčení lovu brouků a jejich života, které napsal entomolog Národního muzea Josef Které mouchy jsou nejvíc spjaty s tvým vědeckým Mařan, mne tak zaujalo, že jsem se rozhodl stát se také výzkumem? entomologem. Takže hned následující jaro jsem se vydal na Jak jsem uvedl, začal jsem s čeledí Sphaeroceridae, ale brouky. Prvními úlovky, které jsem napreparoval pro sbírku, postupně jsem rozšířil svůj zájem o další málo prozkoumané byli určitě nějací střevlíčci. Motýly a další hmyz jsem začal skupiny tzv. akalyptrátních much. Mrvnatky jsem studoval sbírat až později. hlavně v rámci západní části Palearktické oblasti, ale se zahraničními kolegy jsem občas zasáhl i dále některé rody Je vidět, že máš přírodu velmi rád. Kdy jsi propadl jejímu jsme zpracovali dokonce v celosvětovém měřítku. Druhou kouzlu a objevování? Naše rodina chodila do přírody opravdu často, příbuzné mou specializací jsou hloubilkovití (Anthomyzidae), to je jsme měli na venkově, takže jsem trávil prázdniny v lesích, na menší čeleď, takže jí dělám celosvětově, včetně druhů loukách a u rybníků, strýcové včelařili, a tak jsem měl k přírodě vymřelých (známých z jantaru). Jsou to druhy vyvíjející se opravdu blízko. Ale k jejímu „studiu“ mne přivedl v 6. třídě převážně v travách, ostřicích, sítinách a podobných výborný učitel biologie Jaromír Švarc, který na ZDŠ v Třešti rostlinách, rostoucích hlavně na různých typech mokřadů. vedl biologický kroužek. Mikroskopování, chovy drobných V rámci ČR ale „umím“ i další skupiny dipter, řadu čeledí živočichů, vodní žoužel všechno mne zajímalo. A poznávání akalyptrátních much jsem např. zpracoval do různých mikrosvěta, to mne úplně uchvátilo. Byla to výborná průprava reginálních kompendií a checklistů. ke studiu entomologie. V kolika letech ses rozhodl, že budeš studovat biologii? A kdo tě ke studiu přivedl?

Objevil jsi nějaký nový druh a jaké nese jméno? Objevil jsem a popsal (někdy ve spoluautorství s kolegy) skoro 230 druhů (včetně 10ti vymřelých) ale i 42

např. Trachyopella atomus je jen asi 0.7 mm velká, ale některé bejlomorky (stejně dlouhého těla) vypadají ještě titěrnější, protože jsou velmi jemné stavby.

. S entomology v Kanadě

nových rodu nebo podrodů a dokonce i 2 nové podčeledi a to jak z čeledi Sphaeroceridae (asi 10% všech známých druhů) tak i Anthomyzidae (kde to je dokonce všech 65% popsaných druhů). Takže i těch nových jmen je hodně, ale pár z nich bych rád uvedl. Jeden z prvních druhů, který jsem popsal z čel. Sphaeroceridae (původně v rodu Limosina) byla Rudolfina rozkosnyi (Roháček, 1975), nazvaná na počest prof. Rudolfa Rozkošného, mého univerzitního učitele. Původně jsem ho objevil v Nízkých Tatrách (tedy na Slovensku). Později jsem druh nalezl i v dalších horách střední Evropy, dokonce i v Jeseníkách. Zajímavé na něm je, že jde o jediného zástupce tohoto rodu v Evropě, řada dalších druhů však žije v severní a hlavně jižní Americe, ale jen několik z nich bylo zatím popsáno. Svůj vůbec první druh jsem našel v lužních lesích na jižní Moravě a jako správný patriot ho pojmenoval Opacifrons moravica (Roháček, 1975). Mouchy se hledají systematicky. Můžeš uvést případ, kdy byl objeven nový druh na místě, kde se to ani nemohlo očekat? Po té, co jsem publikoval monografii bývalého rodu Limosina, se předpokládalo, že se už moc dalších druhů ve střední Evropě neobjeví. Proto bylo překvapující, když jsem našel nový druh rodu Minilimosina hned za Opavou, v lužním lese v údolí Hvozdnice u Slavkova. Je to tedy typová lokalita tohoto druhu, nazvaného M. bicuspis Roháček, 1993, který byl později zjištěn i jinde v Evropě. Kolik druhů dvoukřídlého hmyzu v našem regionu, řekněme Slezska, žije. Který je největší a nejmenší. V celé České republice je známo skoro 8 000 druhů dvoukřídlých, toho pro Moravu (včetně Slezska) je registrováno 6 833 druhů (stav z r. 2009, nyní už je to určitě přes 7 000). Pro Slezsko konkrétní údaj nemáme, ale bude kolem 5 000 druhů. Největším (nejrobustnějším) druhem je zde asi ovád sudetský (Tabanus sudeticus) ale některé druhy tiplic (Tipula maxima, Tanyptera atrata) nebo panožnatka obrovská (Pedicia rivosa) mají tělo ještě delší (i přes 30 mm). Velmi malé druhy (pod 1 mm) jsou právě některé mrvnatky,

Víme, že rád kreslíš a že ústředním motivem tvých kreseb je právě moucha. Jako kdyby ses na svět díval jejíma očima. Obrázky mi připomínají umělce, jako jsou Salvador Dalí a Hieronymus Bosch. Mám pravdu? Kreslím rád, ale většinou jsou to ilustrace pro odborné publikace. Kresby se surrealistickým námětem dělám vlastně jen jednou za rok, když kreslím novoročenku. Surrealismus je oblíbený výtvarný styl mnoha entomologů asi je to tím, že se při studiu hmyzu setkávají s velmi neobvyklými strukturami úžasnými i z výtvarného hlediska. Nejsem ale jediný entomolog, který se takto realizuje i výtvarně. Například Pavel Bezděčka z Muzea Vysočiny v Jihlavě, který se zabývá výzkumem mravenců a sekáčů, je tvůrcem pozoruhodných surrealistických fotografií a je dokonce členem skupiny surrealistických výtvarníků. Je vidět, že moucha se stala symbolem tvého vyjadřování. Když se chystáš nakreslit novou perokresbu, víš už předem, jaká bude hlavní myšlenka? Nebo tě výsledný obrázek překvapí? Na začátku tvorby PFky mám vždy poměrně přesnou představu, co by měla vyjadřovat. Horší je, že někdy se mi vybrané téma nepodaří kresebně realizovat, takže musím přikročit k určité redukci nebo zjednodušení vybraného záměru. Výsledek je pak trochu jiný, než jsem zamýšlel, ale většinou to nevadí, někdy je dokonce překvapivě lepší (méně často znamená více). Z obrázků je cítit, že vztahy v přírodě chápeš jako velmi složité a vlastně nekonečné. Teď mám na mysli tvé PF. Mám pravdu? Ke studiu přírodních jevů je třeba přistupovat s pokorou před jejich neuvěřitelnou rozmanitostí a složitostí. Jsem toho názoru, že nikdy nebudeme o přírodě vědět všechno, a to je právě to, co člověka fascinuje a láká k dalšímu výzkumu, který stále přináší nová a nová překvapení. Jsem moc rád, že je to i z mých novoročenek patrné.

Fotografování v portugalském Algarve (2010)

2006 a 2009, celkem 508 str.) a kolektivní dílo, které jsem editoval „World catalog of Sphaeroceridae (Diptera)“ (vyšlo 2001, 414 str.). A z poslední doby je to vlastně také „monografie“ vymřelých druhů čeledi Anthomyzidae „New amber fossil Anthomyzidae (Diptera): an unexpected Eocene diversity“ (2013, 43 str.), která vyšla v prestižním britském časopise Journal of Systematic Palaeontology.

S doc. J. Starým při noční preparaci dipter (Poľana, Slovensko, 2005). Foto J. Ševčík

Přicházíš při studiu těchto živočichů na něco, co tě překvapí? Prakticky každý rok se setkávám se nějakým překvapením. V poslední době je to zejména při fotografování živých dipter, které mi umožnilo pozorovat a zachytit chování některých druhů (např. páření, teritoriální boje samečků o „místo na slunci“, útoky dravých druhů na svou oběť apod.). Mimořádným překvapením z poslední doby byl objev nového rodu hloubilky ve Velké Británii, který je zřejmě zbytkem jinak vymřelé třetihorní větve jeho nejblíže příbuzným je dosud nepopsaný druh z baltského jantaru (stáří 38-50 mil. let), který jsem nedávno obdržel ke studiu od manželů Hoffeinsových z Hamburku, asi největších sběratelů muších jantarových inkluzí (uzavřenin) na světě.

Měl jsi dokonce samostatnou výstavu svých PF. Kdy a kde to bylo? První výstavu jsem měl ve Slezském zemském muzeu na přelomu r. 2001 a 2002, to bylo k mým padesátinám. V redukované formě jsem pak představil své novoročenky také dipterologům z ČR, Slovenska a dalších zemí 14.-17. 9.2009 při příležitosti konání 20. semináře českých a slovenských dipterologů v Cikháji u Žďáru n. S. Naopak doplněná výstava (o novoročenky z let 2002-2012) byla k Se kterými světovými vědci, kteří se zabývají vidění v prosinci 2012 až únoru 2013 v Severočeském muzeu v zkoumáním dvoukřídlého hmyzu, úzce spolupracuješ? Spolupracoval jsem s desítkami významných Liberci a letos v září ještě plánujeme její vystavení na Ostravské univerzitě při příležitosti konání 7. středoevropské odborníků z celého světa, s mnohými z nich jsem také publikoval společné práce. V čeledi Sphaeroceridae to jsou dipterologické konference. zejména maďarský akademik Dr. László Papp (Budapešť) Ale vraťme se k tvé profesi. Jaký je tvůj názor na boj a Dr. Stephen A. Marshall, profesor z Univerzity v Guelphu s kůrovcem na Šumavě? (Kanada), který je, mimo jiné, také vynikající fotograf hmyzu Jako normální přírodovědec musím podpořit názor, že a autor loni vyšlé skvělé knihy „Flies, The Natural History and v 1. zóně NP by se proti kůrovcům nemělo zasahovat vůbec, Diversity of Diptera“. Pokud jde o čeleď Anthomyzidae, ekosystém je zde třeba ponechat přirozenému vývoji. nejvíce spolupracuji s Kevin N. Barberem, kanadským Představa, že stav chráněných území je možno nějak dipterologem z Sault Ste. Marie (Ontario), u kterého jsem konzervovat a zachovat stále stejný je úplně zcestná. Každý byl na studijním pobytu v r. 2010. Se všemi se kamarádím už ekosystém podléhá vývoji, který ovlivňují hlavně změny celá desetiletí. klimatu. Jediným oddůvodněným zásahem může být odstraňování nepůvodních zavlečených elementů, ať rostlin Nedávno byla pokřtěna obsáhlá a graficky pěkně nebo živočichů. Kůrovcová kalamita sice stav lesních porostů zpracovaná kniha Příroda Slezska, kterou jsi redigoval. výrazně (ale jen dočasně) ovlivní, ale nasledující sukcesní Doporučil bys ji na každou školu jako příručku pro vývoj naopak povede ke významnému zvýšení druhové regionální přírodovědu? Já určitě ano! Příroda Slezska je sice populárně vědecká ale poněkud pestrosti na postiženém území. specifická publikace. Čtenář zde nenajde skoro žádné Napsal jsi několik monografií o mouchách a řadu informace o běžných druzích (nebo geologických jevech, dalších publikací. Kolik jsi toho vlastně publikoval a jak moc minerálech atd.), i když se s nimi v přírodě nejčastěji setkává. vlastních kreseb jsi do svých studií nakreslil ? Za těch skoro 40 let, co se hmyzem zabývám, jsem toho už napsal poměrně dost. Je to asi 430 odborných publikací, z toho několik monografií včetně knižních, v celkovém rozsahu přes 5000 tiskových stran, ve kterých je více než 5500 mých ilustrací (tj. asi 1100 stran tisku). Za nejvýznamnější své práce pokládám „A monograph and re-classification of the previous genus Limosina Macquart (Diptera, Sphaeroceridae) of Europe“ Part I-IV (vyšlo ve 4 částech v letech 1983-1985, celkem 410 str.), dále „A monograph of Palaearctic Anthomyzidae (Diptera) Part 1 a Part 2“ (vyšlo Příprava síťky k lovu na Azorských ostrovech

Já to vím, ale přesto se zeptám. Kdy a za jakých okolností jsi poznal svou manželku Lenku? Co dělají vaše děti? Zdědili po tobě výtvarný talent a vztah k přírodě? Kde jinde, než v přírodě! Za mlada jsem jezdíval na letní Knihu vydalo přírodovědné tábory pořádané Stanicí mladých Slezské zemské přírodovědců a turistů v Opavě. Měl jsem tam vždy pro muzeum mladé přírodovědce „entomologický program“, kde se v roce 2013 seznamovali se základy sběru, preparace a pozorování Autoři: hmyzu. A na jednom takovém táboře (19 km v údolí Jindřich Roháček, Moravice) jsme se s Lenkou v r. 1981 seznámili. Působila tam Jan Ševčík jako zdravotník (je zdravotní sestrou) a hned se mnou měla a Petr Vlk práci. Dostal jsem tam totiž „letní horečku“ (virové Grafický design onemocnění přenášené komáry). Dva dny jsem byl jejím Martin Feikus pacientem a to k zamilování stačilo. Takže i za naše Tisk: Tiskárna Ě. Grafico s.r.o. manželství vlastně svým způsobem mohou dvoukřídlí! Naše děti takovými nadšenci zatím nejsou. Starší dcera je spíše po manželce, vystudovala medicínu a stala se dětskou lékařkou. Mladší dcera je trochu biologií postižená, studuje na PřF olomoucké univerzity kombinaci matematika-biologie a po ukončení studia chce učit na střední škole. Nejmladšího syna Martina zatím zajímá jen Naše nová kniha je naopak změřena na druhy (a jevy) fotbal a jiné kolektivní sporty. pro region Slezska a přilehlých území severní Moravy charakteristické, které jsou zde unikátní, vzácné, zoogeograficky, ochranářsky nebo jinak významné. Proto ji doporučuji především těm zájemcům, kteří se o naši přírodu zajímají hlouběji, protože v ní najdou i informace, které nejsou běžně dostupné (ani na internetu). Pracuješ jako soudní znalec v oblasti entomologie. Jak to vlastně funguje? Jako soudní znalec napracuji, i když jsem dělal pro soudní účely nějaké posudky (oceňování škod na sbírkách hmyzu apod.) a pro kriminalistický ústav určoval drobné akalyptrátní mouchy, hlavně mrvnatky a peřivky, nalezené na mrtvolách obětí násilných činů. V současné době spolupracuji s dipteroložkou z kriminalistického ústavu ppl. Dr. H. Šulákovou na zpracování dipter z jejích simulačních pokusů. Řekni nám nějaký ekologický vztah v přírodě, kde hlavní roli hraje moucha, přičemž to na první pohled tak nevypadá. Něco, co i biologa překvapí. Je všeobecně známo, že některé druhy dvoukřídlých mají podstatný dopad na celou biotu, včetně člověka. Vzpomeňme jen komáry, muchničky, ovády, mouchy tse-tse a jiné krevsající trapiče přenášející nebezpečné choroby, nebo druhy parazitující na rostlinách (např. bejlomorky, vrtule, zelenušky) či živočiších (např. střečky). Řada těchto vztahů k ostatním organizmům je velmi komplikovaná a pozoruhodná. Zmíním se např. tzv. „ant-decapitating flies“ (= mouchy dekapitující mravence). Jde o drobné druhy amerického rodu Apocephalus z čeledi hrbilkovitých (Phoridae). Samička této hrbilky naklade za letu na hlavu mravence vajíčko, ze kterého se prakticky ihned vylíhne larvička, která pronikne týlním otvorem do hlavové schránky hostitele. Larva pak vyžírá tkáně v hlavě živého mravence až do zakuklení; těsně před tím však hlavu odkousne (tedy mravence dekapituje) a v již prázdné hlavové schránce, která odpadne na zem, se zakuklí. Dospělá moucha po vylíhnutí vyleze ven týlním odtvorem. Není to úžasně zajímavé? Jak se mohla taková složitá strategie vůbec vyvinout? A hned tu máme téma dalšího výzkumu!

Originální novoroční přání Jindřicha Roháčka.

Surrealistický motiv Jindřicha Roháčka využivá také internetový portál s checklistem dvoukřídlého hmyzu České a Slovenské rupubliky. Http://zoology.fns.uniba.sk/diptera2009/

Červencový kvíz

Ověřte si své znalosti Testové otázky

1) Které organizmy jsou schopné vázat sluneční energii? koráli zelené rostliny houby 2) Čím se živí brouci svižníci? rostlinami loví hmyz jen vodou 3) Kdo se živí nektarem a pylem? včely a motýli šelmy a dravci hmyzožravci 4) Kdo je v potravním řetězci za žábou? vážka užovka květina

Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) národní strom-Němců - lípa 7) národní strom Čechů - dub Rozhodnutí o správnosti 8) Chlorofyl je zelené barvivo u rostlin. Ano Ne 9) Žáby se živí výhradně vodními rostlinami . Ano Ne 10) Na konci potravního řetězce je káně lesní. Ano Ne Jak se jmenují tito brouci a čím se živí?

5) Jaký je náš národní strom ? - borovice - dub - lípa Výsledky červnového kvízu: Testové otázky: 1 hlodavec, 2 větvičkami a borkou dřevin, 3 hlodavci obecné, 4 Severní Amerika, 5 pět Spojovačky: 6 původní, 7 zavlečený druh Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ne, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: A červenka obecná B vlaštovka obecná

A

B

Omalovánka

Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.

Kdo si půjčuje sluníčko? “Sluníčko, dej mi své teplo,“ prosila květinka. „Potřebuji ho, abych mohla rozkvést a nakrmit nektarem a pylem včely a jiný hmyz. Našemu starému dubu prý dáváš svoje teplo už přes sto let.“ Sluníčko odpovědělo: „Rádo ti dám své teplo, ale nezapomeň se o něj podělit s ostatními!“ A tak se stalo, že květinka rozkvetla a předala to teplo jako dárek v podobě svého nektaru motýlovi. Jenže o ten dárek, ve kterém je schovaná sluneční energie, je velký zájem. Teď to teplo má u sebe motýl, kterého uloví vážka právě kvůli tomu teplu. Jenže žába ho také potřebuje. Počká si, až vážka poletí kolem ní, vymrští jazyk a slupne vážku i s tím teplem. Vidí to užovka a říká si: „Tak, žába si vzala sluneční teplo, to ji jen tak neprojde,“ A pustí se za ni. Za chvíli ji dostihne a spolkne. Tak se dostalo teplo od žáby k užovce. Spokojena užovka si na břehu našla ženicha a nyní si dělala starosti, kam by nakladla vajíčka. Potřebuje klidný kout, kde bude teplo. Konečně našla vhodné místo. Byla to kupka sena, kterou lidé zapomněli sklidit. Byla po dešti vlhká a seno v ní už začalo tlít. A když se taková organická hmota rozkládá, vytváří se při tom teplo. Zkratka vhodné místo pro užovku, aby tam nakladla vajíčka a v tom teple se z nich mohly vylíhnout malé užovky. „Teď mám o mláďata postaráno,“ řekla si spokojeně užovka a plazila se zpátky k rybníčku. Už byla téměř ve vodě, když tu náhle přiletěl dravý pták a užovku ulovil. Byl to velký dravec. Také on potřeboval sluneční teplo, které měla pořád ještě u sebe užovka. Ten příběh se odehrál poblíž starého dubu, který vše pozoroval a říkal si: „sluníčko darovalo teplo květince, ta ho dala motýlovi, motýl vážce a přes žabku se dostalo až k užovce. Nakonec si ho vzal dravý pták. Všichni se o to teplo podělili. Také já dostávám teplo od sluníčka už přes sto let. Pravidelně jeho energii daruji housenkám motýlů, které ožírají moje listy a larvám brouků, které pojídají moje dřevo. Po dlouhém čase se také mohu podělit o to teplo s lidmi. Dřevorubci mne pokácejí, nařežou mé dřevo na špalky, ty poštípou na polínka a zatopí s nimi v kamnech. Budu krásně hořet a vydávat teplo, které zahřeje i v tuhé zimě.

Koloběh energie v přírodě začíná u slunečního záření

Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…

Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org

Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava