No title

květen 2013

Opavský

přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku

Zajímavá přírodní místa na území Opavy Projekt moderní environmentální vzdělávání Opava přivítala potomky Emanuela Urbana Božena Veličková o opavských parcích Opavské parky rozkvetly a čekají na nás Rozhovor s dendrology Milanem Veličkou a Lubomírem Rychtarem Havrani polní se vrátili a obsadili své stromy

S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava

Slovo úvodem Květnový zpravodaj věnujeme opavským parkům. Ing. Božena Veličková bude vzpomínat na rekonstrukce parků, které zajišťovala z vedoucí pozice Technických služeb v Opavě. Zeptáme se i jejího manžela dendrologa Ing. Milana Veličky na jeho působení v Arboretu Nový Dvůr, kde zanechal výraznou stopu. V rozhovoru mu položíme řadu otázek, stejné jako dalšímu dendrologovi Ing. Lubomíru Rychtarovi. V zeleném prstenci opavských parků vám představíme 18 stromů na dendrologické stezce. Většina z nich kvete právě nyní, jen na květy jerlínu japonského si musíme počkat až do července a srpna. Významnou květnovou akcí byla návštěva potomků slavného opavského rodáka, přírodovědce a zakladatele opavského alpina Emanuela Urbana. Jeho pravnuci vedeni Alanem Urbanem přiletěli z Jihoafrické republiky, Austrálie a Anglie. Součástí jejich programu bylo slavnostní odhalení reliéfu Emanuela Urbana na alpinu, kterého se zúčastnili s představiteli opavského magistrátu v čele s primátorem Prof. Zdeňkem Jiráskem. Delegace Urbanů byla upřímně překvapena krásou našeho města a pohostinností. Ředitel Masarykovy střední školy zemědělské Ing. Arnošt Klein představí projekt “Moderní environmentálního vzdělávání v přírodě”. Zamyslíme se i nad problémem havranů v Opavě, kterým věnoval Bořík Frýba omalovánku na poslední stránce. Zároveň se omlouváme za chybný popisek u fotografie prvosenky vyšší v dubnovém čísle Zpravodaje. Nejedná se samozřejmě o prvosenku jarní, ale vyšší. V Hněvošickém háji prvosenka jarní vůbec neroste. Děkujeme profesoru Vítězslavu Bičíkovi z Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, který nás na chybu upozornil. Milan a Jakub Kubačkovi Redakce zpravodaje

Obsah květnového vydání K zamyšlení Najdeme na území Opavy zajímavá přírodní místa?

Environmentální výchova Masarykova střední škola zemědělská ..... a VOŠ Opava,”Škola pro život”

Projekt “Moderní environmentální vzdělávání v přírodě”

Co se stalo Potomci zakladatele alpina odhalili reliéf svého předka Emanuela Urbana

Historie Kdo byl botanik Emanuel Urban?

Aktuality Zajímavosti nejen z přírody...

Botanika Ing. Božena Veličková vzpomíná na rekonstrukce .........opavských parků Opavské parky poznáváme na naučné .........dendrologické stezce

Rozhovor Rozhovor s dendrology Milanem Veličkou ....... a Lubomírem Rychtarem

Zoologie Můžeme si za hnízdění havranů ve městě sami? S důsledky hnízdících havranů si nevíme rady

Květnový kvíz Ověřte si své znalosti

Omalovánka Proč si nevzal havran vránu za ženu?

rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2013. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava

K zamyšlení

Najdeme na území města Opavy zajímavá přírodní místa?

Když slyším jedovatou hlášku, že se musí nějaká lokalita chránit kvůli „jakémusi motýlovi“ nebo „jakési žábě“, tak mne to zamrzí. O to tady přece vůbec nejde. To je nepochopení něčeho, čemu se říká biodiverzita. On ten motýlek, nám totiž, stejně jako ta žába, signalizuje, že alespoň zde existují přirozené podmínky pro zdravou přírodu. Označují místa, kde žili původně a jaká skladba flóry a jiné životní podmínky jim vyhovují. Například okáč rosičkový žije na Opavsku už jen na několika izolovaných lokalitách. Když říkáme, že musíme chránit okáče rosičkového, znamená to, že se pro jeho záchranu by se měl podporovat mozaikovitý charakter lučních a stepních stanovišť, měly by se zachovávat luční stráně, paseky v lesích, stepní lada nebo údolní louky. Měli bychom to dělat nejen pro okáče, ale i pro sebe. Mozaikovitá krajina je mnohem hezčí, než široké lány. Toto všechno by se mělo učit nejen na středních a vysokých školách, ale už i v předškolní výchově a na základních školách. Takže to raději nechejme na učitelích. Jak se však často biologie a přírodopis učí? Většinou v lavicích nebo na koberci ve školkách a tam se logicky vztahy mezi flórou, faunou a jejich prostředím naučit nedají. To se dá pochopit jen například v lese nebo na květnaté louce. Lesní školky, školy v přírodě nebo pravidelné vycházky do blízké volné přírody, jsou řešením. Kde však najít v blízkosti květnatou louku? Málokde. Všechny školy nejsou na vesnici. Ve městě se snadno dá vysadit květnatá louka právě na místech, kde dosud vidíme anglický trávník. V dnešní době je jednoduché koupit travní směs, ve které je převažující množství dvouděložných rostlin. Ty potom, po vyklíčení, můžeme sledovat až po květ. Přitom se je naučíme poznávat a pojmenovávat.

Uvnitř pískovny si budete připadat jako v ráji. Opět po 30 letech se zde objevují tůňky v lesíku z náletových dřevin. Tůňky se jako kdysi stávají znovu prostředím, kde opět žije blatnice skvrnitá.

Přírodovědně velmi hodnotnou lokalitou na území města je palhanecká pískovna. Je to ukázka sukcese v závěrečné fázi. Příroda si vždy najde cestu. Zde ji pomohl návrat vody.

Navíc je v takovém pestrém porostu za chvíli velmi živo! K poznávání rostlin můžete záhy přidat i poznávání různých zástupců bezobratlých živočichů. Objeví se tam různé pestřenky, z blanokřídlého hmyzu kutilky, hrabalky a mravenci. Spousta brouků, kobylek a sarančat, pavouci a různé druhy ploštic. Najdeme zde i některé plže, přiletí ptáci, určitě časem objevíme ještěrky.

“Květnatá louka krátce po svém založení přímo překypuje životem” Děti tak při systematickém pozorování pochopí rozdíl mezi sterilním, ošetřovaným trávníkem a květnatou loučkou, kde je biodiverzita větší a bohatší. Mohou zde vysledovat potravní vazby mezi rostlinami a živočichy, pozorovat potravní řetězce. Vztahy mezi rostlinami jako producenty a hmyzem jako konzumenty. Pochopí, že některý hmyz se živí rostlinami, a to v případě housenek motýlů, jen některými. Tak zvaně živnými. Pavouci zase jako predátoři (masožravci) hmyz loví. Tak například pavouk běžník kopretinový uloví motýla na květu kopretiny. Je bílý nebo žlutý, takže takto maskovaný ho motýl nevidí. Saranče se živí rostlinnou potravou, okusuje listy rostlin. Je tedy býložravec. A tohoto zástupce skákavého hmyzu uloví masožravá kobylka, která je masožravec. Kobylku uloví vrabec, tak to v přírodě chodí. Objevování je velmi užitečné a navíc zábavné. Živočich nebo i rostlina zastává uvnitř ekosystému svou určitou funkci - ekologové říkají, že mají svoji niku. Nika je dána vztahem živočicha ke stanovišti, k potravě, partnerům i nepřátelům. Zvířata se podmínkám niky přizpůsobují, aby ji co nejlépe využili. Proto je důležitější chránit prostředí - niky, abychom ochránili její obyvatele.

V díle O vzniku druhů ukazuje Charles Darwin, jak jsou rostliny a živočichové, tolik od sebe vzdálení ve stupnici přírody, navzájem spoutáni propletencem složitých vztahů. Jako příklad vzájemné závislosti si vybral červený jetel a čmeláky, kteří ho opylují. Příklad se stal slavným a dodnes patří ke klasickým v ekologii. „Darwin zjistil, že květy červeného jetele mohou opylovat jenom čmeláci, protože mají dost dlouhé sosáky, aby dosáhli na nektar do dlouhé květní trubky. Z toho usoudil, že červenému jeteli se v Anglii daří právě proto, že je tam hodně čmeláků. Sledoval souvislost dál a citoval známého vědce, který objevil, že čmeláci hnízdí častěji v okolí vesnic a měst, protože je tam málo polních myší, které žerou larvy a kukly čmeláků. A proč je tam málo myší? Protože ve městech najde útulek mnoho koček, které chytají myši. Jeden německý vědec pokračoval: červenému jeteli se tedy v Anglii daří jen díky kočkám; červený jetel spásá anglický dobytek a anglické námořnictvo se živí většinou hovězími bifteky.

Ekologická souvislost mezi červeným jetelem a anglickým námořnictvem je tedy jasná. A je také jasné, že Britské impérium založily a udržují kočky, které žerou myši, takže čmeláci mohou v klidu opylovat červený jetel. Ale i německý vědec nedošel k samému kořenu věci. Pokračoval Thomas Huxley: “je všeobecně známé, že v celé Anglii chovají kočky hlavně staré panny. Britanie tedy podle toho vděčí za svou vládu na moři lásce mnoha anglických starých panen ke kočkám. Je to logické a ekologické.“

“Příroda je velmi složitý systém plný vzájemných vztahů. Je velmi inspirativní A zajímavé je pomalu rozplétat a alespoň trochu se je snažit pochopit ” Tato historka o červeném jeteli a o starých pannách milujících kočky je jistě přehnaná a krásně vymyšlená, ale je to žert jen na půl: v nadsázce ukazuje dalekosáhlé ekologické vztahy spojující zcela nesourodé skupiny rostlin a živočichů.

Takto mohou vypadat místa na kruhových objezdech a na okrajích našich silnic. Je to obyčejná květnatá loučka podél cestičky vedoucí k meteorologické stanici na Červené hoře na Budišovsku. Jak se vám líbí?

Environmentální výchova

Masarykova střední škola zemědělská a VOŠ Opava,”Škola pro život” Je vyhlášená ekologická škola Moravskoslezského kraje. Poskytuje komplexní vzdělávání v zemědělských, technických a přírodovědných oborech. Stala se také trenérskou školou Mendelovy univerzity v Brně. Spolupracuje na mnoha mezinárodních i regionálních projektech. Je trvalou vzdělávací základnou MZe ČR a Moravskoslezské centrum odborného vzdělávání pro rozvoj venkovského prostoru. Stručná historie školy

1919 - František Zíka podal návrh a zdůvodnění nutnosti zřídit hospodářskou školu v Opavě 1919 - 23.9. vyslovila Ministerská rada souhlas se zřízením Státní střední hospodářské školy v Opavě 1920 - 18.10. začalo vyučování (v budově současného Mariánského ústavu - Kylešovský kopec) 1922 - změněn název na Státní vyšší hospodářská škola 1925 - 7.3. škola přejmenována na Masarykova státní vyšší hospodářská škola 1925 - 8.6. se počaly budovat základy stávající budovy školy 1927 - 7.1. bylo zahájeno vyučování v nové školní budově 1938 - na podzim škola ukončila svou činnost - studenti a profesoři přešli do škol ve vnitrozemí 1939 - do roku 1945 budova sloužila jiným účelům 1945 - 6.9. zahájen nový školní rok 1971 - areál školy byl rozšířen o mechanizační halu 1973 - při škole bylo zřízeno ZIS 1978 - dokončení generální opravy DM 1981 - postavení nové halové tělocvičny 1990 - Ministerstvem školství bylo navráceno škole čestné označení "Masarykova" 2002 - rekonstrukce fasády - škola sloučena se středním odborným učilištěm 2006 - akreditována vyšší odborná škola - významné rozšíření nabídky školy o nové maturitní a učební obory 2008 - vybudována nová mechanizační hala, určená především pro odborný výcvik - začátek obnovy školního parku 2010 - zahájena rekonstrukce školní kuchyně

Čím se škola může pochlubit a co nabízí? - krásná historická budova uprostřed dendrologicky ......cenného parku - největší nabídka zemědělských, zahradnických a .přírodovědných oborů na Moravě a ve Slezsku - učební obory, maturitní obory, nadstavbové studium, .vyšší odborná škola jediná svého zaměření v ČR - ucelený komplex školy se školním statkem - rozsáhlá mezinárodní spolupráce, možnosti zahraniční ......praxe - velké množství projektů pro kvalitní vzdělávání - centrum celoživotního vzdělávání - spolupráce s univerzitami, výzkumnými ústavy, institucemi a firmami - park se 7 přírodovědnými expozicemi, letní učebnou .a možnostmi sportu i oddechu - velké množství kroužků, nadstandardní sportovní zázemí, horostěna - nová mechanizační hala, učebny, cvičné pozemky, ......autocvičiště - vlastní jezdecký oddíl, autoškola, aranžérské dílny, ......kurz myslivosti - vlastní domov mládeže s moderním vybavením a .nová školní jídelna s celodenním stravováním - organizace velkých a oblíbených akcí "Dny mláďat", "Advent na zemědělce", "Krajské konference EVVO"

Projekt

Projekt“Moderní environmentální vzdělávání v přírodě” Výsledky dvouletého projektu Masarykovy střední školy zemědělské a VOŠ v Opavě, který byl loni úspěšně zakončen, dnes jíž plně slouží svému účelu. Projekt byl zaměřen na spolupráci žáků a učitelů střední školy a partnerské základní školy Englišova v Opavě s odbornými pracovníky při tvorbě vzdělávacích materiálů v sedmi ucelených oblastech environmentální výuky.

Tabule nově vytvořené dendrologické stezky je umístěna před hlavní budovou.

Učitelé mají pro výuku k dispozici i botanickou zahradu, na které jsou pěstovány plané rostliny naší přírody.

Jak hodnotí výsledky projektu jeho projektový manager a ředitel školy Ing. Arnošt Klein? Osobně projekt vnímám jako velmi prospěšný a celkově mám pocit, že tentokrát se peníze opravdu vynaložily na užitečnou věc. Jednak umožnily vzájemnou spolupráci mezi pedagogy školy, žáky a odborníky v maximálně možném rozsahu, která z mého úhlu pohledu byla pro všechny přínosná. Vytvořily se vazby, které fungují i po skončení projektu. Expozice přírodnin, které realizací projektu vznikly, jsou udržovány a skvěle dotvářejí vzdělávací komplex v parku a blízkém okolí školy. Byly vytvořeny digitální materiály ze všech sedmi expozic - včetně plánků, popisů druhů, odrůd, způsobů pěstování, soutěží apod., které se neustále doplňují, stejně jako informační tabule přímo u jednotlivých expozic.

Jsou hodně navštěvovány a umožňují studium a poznávání biologických materiálů zábavnou formou. Expozice a jejich digitální stránky jsou využívány ke studiu, pedagogům i žákům a studentům se zájmem o danou problematiku, k samostudiu. Jsou hojně využívány také základními školami, které mají možnost si exponáty zblízka a naživo prohlédnout, "osahat" a v rámci letní učebny také prakticky realizovat "vzdělávání o přírodě v přírodě". To bylo mottem pro kdysi realizovanou myšlenku, kterou jsme zhmotnili prostřednictvím projektu. Z tohoto projektu mám pocit dobře vykonané práce, velmi potřebného a přínosného využití možností projektové výuky. Nádherné zázemí, kterým naše škola disponuje, doznalo dalšího rozvoje.

Foto Letní učebna Expozice “keře a trvalky”

Expozice “vřesoviště a skalka”

Hlavní cíle projektu byly splněny Projekt byl zaměřen na spolupráci žáků a učitelů střední školy, partnerské základní školy Englišova a s odbornými pracovníky občanského sdružení Natura Opava při tvorbě vzdělávacích materiálů. Bylo vytvořeno 7 venkovních expozic. Byly tak vytvořeny podmínky k projektovému vyučování vytvořením vzdělávacích modulů, ke kterým byly vytvořeny expozice přírodnin. Součástí projektu byla také tvorba digitálních prezentací, informačních tabulí s popisy expozic. Studenti zemědělky si v praxi vyzkoušeli průvodcování. Do provozu byla také uvedena letní učebna. Žáci základních a středních škol mohou také nově využívat i klasickou environmentální učebnu, kde je k dispozici spousta sbírkových materiálů a digitálních záznamů z oblasti přírody. Projekt byl dále zaměřen na tvůrčí činnost a nevšední možnosti výuky. Výsledkem byl pokrok ve výuce a to nejen, ve tvorbě materiálů, ale i ve výuce samotné. Dochází tak k propojení základního a středního vzdělávání, k prohlubování rétorických dovedností a odborných znalostí v této důležité oblasti.

“Překlápěcí kniha” s informacemi o sadu ovocných stromů.

Výstupy projektu - popsané a doplněné exponáty v jednotlivých modulech - informační tabule s plánky, popisy, taxonomickým ......zařazením - digitální prezentace expozice - velká soutěž pro žáky základních škol s cenami - DVD s výše uvedenou expozicí a zajímavostmi - skupina žáků, dokonale znající expozice (průvodci) - exkurze a spolupráce s partnerskou ZŠ Englišova - exkurze žáků ostatních základních škol - spolupráce při tvorbě environmentálních učeben - vybudování letní environmentální učebny - exkurze do vybraných lokalit v rámci ČR - prezenční listiny a autoevaluační dotazníky - webové stránky projektu http://environmentalni-vzdelavani.cz/

Označení jednotlivých položek v expozicích (modulech). Každá rostlina má svoji vlastní identifikační cedulku.

Na dendrologické naučné stezce byly umístěny u 24 dřevin popisky a návštěvníci si mohou o každé dřevině přečíst v “překlápěcí knize”, která je přístupná u tabule dendrologické stezky.

Co se stalo?

Potomci zakladatele alpina odhalili reliéf svého předka Emanuela Urbana Kdo nemá webové stránky, jako by neexistoval. To jsme si uvědomili, když se v naší poště objevil mail od předka slavného opavského botanika Emanuela Urbana Alana Urbana z Jihoafrické republiky. Informace o svém otci našel na našich webových stránkách.

Alan Urban nás kontaktoval s nabídkou, že věnuje městu Opava reliéf svého předka, který doma střeží jako rodinné dědictví. Nabídl, že na své náklady nechá vyrobit bronzovou plaketu včetně plastové kopie. Po krátkém vyjednávání Urbanovi přijali pozvání primátora města Opavy pana Zděňka Jiráska. Statutární město Opava ve spolupráci s naším sdružením Natura Opava připravilo pro vzácné hosty program během jejich pobytu, zajistilo ubytování a obnovu pomníku včetně nové výsadby v prostoru alpina pod Ptačím vrchem.

“Výsledkem dobré práce Magistrátu byla bezchybná příprava slavnostního odhalení pamětní desky na skalce pod Ptačím vrchem dne 27. 4. 2013. Příbuzní opavského rodáka z Jihoafrické republiky, Austrálie a Anglie byli přijetím upřímně dojati. Opavští obyvatelé mohou být na slavného rodáka právem hrdí.” Urbanovi byli Opavou nadšeni. Přijeli z Prahy moderním rychlíkem, přesedali na moderním vlakovém nádraží ve Svinově a vystoupili na jednom z nejhezčích vlakových nádraží v Česku. Ihned po příjezdu se prošli parkem a ubytováni byli na Ostrožné ulici v Apartmánu Kramer. Všechno bylo nové a úplně jiné, než si pan Alan Urban zanechal jako vzpomínku, kdy Československo navštívil jako mladý hoch v šedesátých letech. „Všechno bylo tenkrát šedivé a smutné“ zavzpomínal. Chválil krásné opavské parky, budovy… „Všude je čisto a všechno je opravené a nádherné“ nestačil se divit. Jeho nadšení sdíleli jeho manželka, bratři a sestřenice s manželem. Zkrátka, všichni byli našim městem přímo okouzleni. Velmi je potěšil i zájem představitelů radnice připravit jim bohatý program. V sobotu 27. dubna proběhlo nejdříve oficiální uvítání v Obecním domě. Následovala krátká prohlídka a přednáška zaměřena na historii Opavy. Poté se delegace s hosty a průvodci vydala na procházku městem,

Slavnostní odhalení reliéfu Alanem Urbanem a Zdeňkem Jiráskem.

Uprostřed pravnuk Emanuela Urbana Alan Urban s manželkou (JAR) po pravé ruce a sestrou Claire Reid Urban (Británie). Po stranách skupiny bratři Martin Urban (Británie) a Frank Urban (Austrálie).

Alan Urban u hrobky, kde je pochovaný jeho pradědeček Emanuel Urban na městském hřbitově v Opavě.

Historie

která byla zakončena před alpinem pod Ptačím vrchem. Zde byl již připraven ceremoniál s proslovy a slavnostním odhalením nově opraveného pomníku s instalovaným reliéfem. Akci zaštítil primátor města Opavy pan Zdeněk Jirásek. Ten taky společně s Alanem Urbanem reliéf slavnostně odhalili. Následoval společný oběd, návštěva hrobu Emanuela Urbana na městském hřbitově v Opavě a návštěva Arboreta v Novém Dvoře. Rodina Urbanových byla vřelým přijetím velmi potěšena a určitě všichni její členové budou rádi vzpomínat. Opavské alpinum zase získalo reliéf, který zde evidentně chyběl a je opět po téměř 50-ti letech kompletní.

Setkáni na opavském Magistrátu se zástupci města.

Kdo byl botanik Emanuel Urban? * 24. 11. 1821 Příbor - + 22. 4. 1901 Opava

Podoba alpina jak byla zachycena na historických pohlednicích. V roce 1903 (dva roky po Urbanově smrti) zde byla také umístěna pamětní deska s urbanových portrétem. Jeho autorem byl Leo Thom. Ta zde byla až do roku 1964, kdy ji nahradila jiná deska sochaře Rozehnala. Nyní se reliéf s podobiznou Emanuela Urbana po téměř 50 letech opět vrátil na své místo.

Přírodozpytec, mineralog, zoolog, botanik, kustod Gymnazijního muzea v Opavě, profesor opavského gymnázia. V době svého dětství a mládí často měnil působiště i školy, protože otec jakožto nájemce zemědělských dvorů se neustále stěhoval. Od r. 1835 navštěvoval brněnské gymnázium a posléze rovněž v Brně biskupský filosofický ústav, kde vykonal zkoušky z estetiky, klasické filologie, literatury, historie a češtiny. V r. 1845 nastoupil po Faustinu Ensovi v opavském gymnáziu a právě od té doby se datuje jeho zájem o přírodopis. Pochopitelně, neboť zdědil po zmíněném profesorovi i profesní starost o Gymnazijní muzeum. Dobrovolně začal na gymnáziu přednášet přírodopis. Vedení muzea převzal v r. 1853 a o dva roky později vykonal státní zkoušku z přírodopisu, jemuž pak zůstal věren až do smrti. Přechodně sice po vykonané státnici působil na gymnáziu v Pešti, ale záhy se vrátil do Opavy. Byl horlivým sběratelem nerostů a hmyzu, muzeum získalo od něj jen do zoologické sbírky přes 12000 exemplářů. Pořídil i velkou herbářovou sbírku. Sběrnou oblastí mu bylo především Opavsko. Napsal desítky drobných přírodovědných pojednání do denního tisku i odborných časopisů. V letech 1852 - 1855 pořizoval pro vídeňský meteorologický ústav zápisy o meteorologickém pozorování. V Opavě založil a vedl přírodovědný spolek, který m. j. proměnil v rozsáhlé alpinum jihovýchodní svah Ptačího vrchu v sadech Svobody. Svému zakladateli tento spolek 24.5.1903 odhalil v alpinu pamětní desku od sochaře V. Drechslera s reliéfem od Leo Thoma. Tato připomínka botanika Urbana byla v r. 1964 nahrazena pamětní deskou sochaře A. Rozehnala. V Opavě bydlel až do smrti na Alžbětinské ul č. 22 (dnes Lidická ul.). PhDr. Josef Gebauer

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Pro pokračování klikni ZDE

Botanika

Ing. Božena Veličková vzpomíná na rekonstrukce opavských parků Ing. Božena Veličková se podílela na řadě úprav opavských parků a ploch. V Technických službách města Opavy začala pracovat v roce 1962 jako technička pro veřejnou zeleň. Z těch let si cení spolupráce s opavskými architekty Krischkem a M. Selingrem, později příležitostně se sochaři V. Kýnem a J. Lukešovou i s arch. J. Benetkou, svého času žijícími v Opavě. odstraněné válkou poničené zástavby. Vlastní část plochy parku tvořily většinou jen zanedbané keřové porosty, s minimem vzrostlých stromů. Nová úprava snížila počet chodníků (v některých případech již nevyužívaných) do jednoho širšího a pozornost byla věnována výsadbě nových dřevin stromů a keřů, jednak v ploše, ale hlavně po obvodu parku. Nově bylo upraveno pískoviště s lavičkami i výsadba u pomníku B. Smetany, který zde byl postaven již v roce 1927. V 60. letech nebyl ještě k dispozici dostatek kvalitního školkařského materiálu a v rámci spolupráce města s Arboretem v Novém dvoře byla jím poskytnuta pro výsadby v parcích řada dendrologicky ne zcela běžně používaných dřevin.

Po přistěhování do Opavy v roce 1962 jsem nastoupila jako technik pro veřejnou zeleň do Technických služeb města Opavy. Moje první práce na opavských parcích bylo zpracování projektu nových úprav Smetanových sadů. Nejprve považuji za nutné zmínit, že ačkoliv události na konci 2. světové války Opavu silně poškodily a údržba parků byla v té době silně zanedbána, v roce l962 byla již část vnitřních parků od ul. Čapkové, tedy sady Dvořákovy, Svobody a Křížkovského z větší části opravena. Byly opraveny chodníky, umístěny nové lavičky, fungovalo veřejné osvětlení. Zeleným plochám byla věnována veškerá potřebná péče. V centru Sadů svobody byla postavena kašna s pomníkem Opavy. dílem akad. sochaře Vincenta Havla. Před kostelem sv. Jana Křtitele byla už v roce 1949 zrušena komunikace původní ul. Janské a vytvořena zde zeleň v nové ploše přiléhající ke Smetanovým sadům. V prostoru křižovatky ul. Praskové a Nádražního okruhu byl postaven pomník Kl. Gottwalda (po roce 1989 byl demontován). Projekt Smetanových sadů a jeho realizace byly tedy plánovaným pokračováním úprav parků v předchozích letech. Smetanovy sady neměly v roce 1962 takový rozsah, jaký vidíme dnes. Za kostelem sv. Jana byla dosti velká oplocená zahrada, do začátku 90. let využívaná školkou a jeslemi u Zimního stadionu. Na rohu ulic Praskova Gymnazijní stál poslední obytný dům z původní, v té době již

“V době po druhé světové válce se rychle začalo s opravami budov, komunikaci, ale myslelo se také na vytvoření nové koncepce zeleně uprostřed města” Z nich možno zmínit v sadech Křížkovského vysazený korkovník amurský, ořešák drobnoplodý a černý, ve Smetanových sadech pak zvláště břestovec a mezi kostelem sv. Jana Křtitele a ul. Praskovou modřín japonský a lísku tureckou. Jako další rozšíření plochy parků po obvodu historické části města, které příznivě ovlivnilo jejich vzhled, chci uvést stavbu pomníku Petra Bezruče v Dvořákových sadech při příležitosti 100. výročí básníkova narození v roce 1967. K ploše parku byla připojena část původně oplocené zahrady Domova mládeže a vybouráním části zástavby se odkryly od parkové cesty kryté arkády. Architektonický návrh zpracoval Ing.arch. Benetka, pomník je dílem akademického sochaře Vladimíra Kýna. Já jsem měla štěstí, že jsem ve spolupráci s nimi mohla zpracovat projekt sadových úprav.

S Vladimírem Kýnem a jeho ženou, sochařkou Jaroslavou Lukešovou, jsem spolupracovala také při zpracování návrhu úpravy parčíku U Geodezie v roce 1966, kde jsou umístěna jejich díla Sedící dívka a pamětní kámen připomínající, že v těchto místech stálo první české gymnasium.

“Nové projekty revitalizací sjednotily celkový vzhled parků a obohatily je o řadu nových výsadeb kvalitních a vzrostlých dřevin” Za důležitou akci významnou pro parky kolem historické části města považuji úpravy komunikací tzv. Jižního dopravního okruhu, provedené v letech l971-77. Stavba zahrnovala nynější nám. Republiky, ul. Olbrichovu, nám. Svobody, Nádražní okruh, ul. Praskovu, Sněmovní, Komenského a parkoviště u Zimního stadionu. V souvislosti s úpravami těchto komunikací došlo k prospěšnému zásahu také do uspořádání přilehlých parků. Důležité bylo uslepení několika ulic, vycházejících z historického jádra města. Především ul. Matiční a Ostrožné, tím došlo ke spojení dvou dříve oddělených částí sadů Dvořákových a jejich propojení se sady Svobody (viz nynější úprava před Obecním domem). Ke zklidnění a větší bezpečnosti pěších přispěla i změna ul. Gymnasijní na pěší zónu. U ul. Praskové byl zbourán již dříve zmíněný dům z původní zástavby a prostor parku propojen se sadovou úpravou plochy podél kostela sv. Jana a ul. Praskové. Novým řešením Gymnasijní ul. se plynule propojily Smetanovy sady se sady U muzea. Úpravy komunikací v rámci řešení tzv. Jižního dopravního okruhu, doplněné samozřejmě odpovídajícími výsadbami nové zeleně, dle mého názoru velmi zkvalitnily a zpříjemnily využívání těchto městských parků Musím ještě zmínit pozdější úpravy parků od ul. Komenského po ul. Čapkovu, které byly v devadesátých letech min. století vyprojektovány Ing. Rychtarem a pod jeho dozorem realizovány. (Při nich byla ke Smetanovým sadům připojena zahrada za kostelem sv. Jana a park tak dostal současný tvar.)

Pohled na Masarykovu třídu ze sadů Svobody od fontány se sochou “Nová Opava” od Vincence Havla.

Jsem toho názoru, že Rychtarův projekt nejen sjednotil celkový vzhled parků, ale také je obohatil o řadu nových výsadeb kvalitních a vzrostlých dřevin. Například rododendrony v sadech U muzea, doplnění výsadeb ve Smetanových sadech, výsadby v prostoru Ptačího vrchu a další v sadech Svobody, po obvodu Dvořákových sadů (platany, katalpy a další), také doplnění výsadeb tamtéž u pomníku Petra Bezruče, vše nelze vyjmenovat. Jsem toho názoru, že znamenají hodně pro plynulý věkový vývoj parku, který by neměl být nikdy konečný. Z osobního hlediska má pro mně velký význam úprava a otevření zahrady u minoritského kláštera (ovšem již bez mé účasti), jejíž prostor považuji za klidovou oázu, příjemnou pro posezení. V minulosti se občas úvaha o možnosti připojení tohoto prostoru k veřejným plochám objevila, ale doba pro to nebyla příznivá. Úprav menších parkových ploch, na jejichž návrzích a realizaci jsem se v Opavě na základě své práce u Technických služeb města podílela, je poměrně hodně, ale rozsahem nebyly většinou velké. Výjimku tvoří návrh sadových úprav Janáčkových sadů a náměstí Osvobození z roku 1970. Prostor byl tehdy vybrán pro postavení pomníku Osvobození, jehož návrh a architektonické řešení celého prostoru zpracoval brněnský architekt Lacina. Památník tvořila kovová plastika ve tvaru krychle, která v době tzv. normalizace neodpovídala ideám tehdejších představitelů města a byla přemístěna do vstupního prostoru městského parku. Dnes stojí na náměstí Joy Adamsonové. Další větší prací byl návrh rekonstrukce (dnes by se použil termín revitalizace) 1. části městského parku (tehdy Gottwaldových sadů), zahrnující prostor vstupní části vpravo od ul Jaselské po Jaktarku. Projekt úprav části od ul. Jaselské k městskému náhonu zpracoval Ing. Kvasnička ze Stavoprojektu Ostrava. Úpravy parku byly realizovány v letech 1974 -1979). V souvislosti s nimi byla také v roce l977 opravena socha bohyně Ceres ze starší výzdoby parku a zap-sána na seznam kulturních památek. Dnes stojí před Obecním domem v sadech Svobody.

Bohyně Ceres před Obecním domem.

Mapa a fotografie Dvořákových sadů s prostorem kolem sochy Petra Bezruče. Na stávající parkové úpravě se podílela Ing. Božena Veličková.

Ještě bych se chtěla krátce zmínit o úpravách zeleně na náměstí Slezského odboje (tehdy nám. Patrice Lumumby), dokončených v roce 1968. Tehdy došlo k radikálnímu kácení, protože prostor byl zarostlý jednak náletovými stromy a stromy ořezanými tzv. na hlavu. S vyhodnocením stromů mi tehdy pomáhali pracovníci Arboreta v Novém Dvoře Ing. Velička (můj manžel) a Ing. Musil. Sama hodnotit stávající stromy a odhadnout jejich budoucí vývoj jsem si netroufala. Realizaci úprav, včetně kácení vybraných stromů, nových úprav chodníků, zeleně i úpravy dětského hřiště, zajistily svými pracovníky Technické služby. Přesto začátek prací kácení, odstraňování keřů a pařezů vyvolalo velký nesouhlas a roztrpčení u části občanů, kteří v té době věnovali značnou pozornost naší činnosti. Výsledek naší práce přetrval více méně v původní podobě do dnešní doby. Po roce 1989 byl doplněn výstavbou památníku obětem fašizmu a komunizmu a také bylo modernizováno dětské hřiště. V části přiléhající k ul. Olomoucké je zasypaná původní požární nádrž. Závěrem bych chtěla uvést, že jsem při své práci na úpravách zeleně považovala za důležité, aby kromě aspektu estetického, byla brána v úvahu i její účelnost z hlediska provozu a budoucí údržby. K tomu mne vedla dlouholetá práce u Technických služeb města Opavy, kde jsem byla stále konfrontována s běžnými problémy v této oblasti.

Botanika

Opavské parky poznáváme na naučné dendrologické stezce Zelený prstenec městských parků lemující historické centrum města Opavy je opravdovým klenotem, na který jsou Opavané právem hrdí.

17

Jinan dvoulaločný samčího pohlaví

Parky vznikaly postupně na místech starých hradeb a staly se příjemnou zelenou oázou pro odpočinek, kulturní a společenský život, vzdělávání, ale i rozjímání a snění. Sochy, drobná architektura a blízkost výstavných paláců a budov nám poskytuje možnost nahlédnout do historie a připomenout si opavské osobnosti s ní spjaté. Malebná zákoutí nabízejí prostor pro kulturní vyžití. Hudební altán na Ptačím vrchu v Sadech Svobody slouží po dlouhá léta jako koncertní pódium, v arkádách Dvořákových sadů vystavují svá díla opavští výtvarní umělci. Historie parků sahající až do 18. století je stejně zajímavá jako dřeviny rostoucí v nich. Najdete mezi nimi naše původní druhy, jako například javory mléč a klen, jasan či dub. Jsou zde však i dřeviny nepůvodní, importované do Evropy z jiných kontinentů, jako např. douglaska, katalpa, korkovník. Seznamte se při svých vycházkách parkem alespoň s některými z nich, které vám přiblíží naučná dendrologická stezka na 18 zastaveních. Školám byla otevřená nová možnost využít parky a dendrologickou stezku v nich jako učebnu v přírodě. Opavské parky jsou kulturním a přírodním bohatstvím našeho města, je naší povinností chránit je a zvelebovat. Ať tradice opavských parků stará více než 200 let zůstává stále živá a je rozvíjena. Jinan dvoulaločný je blízce příbuzný k jehličnatým dřevinám, ačkoliv na první pohled to tak nevypadá. Je to "živoucí fosilie" a patří do čeledi, která na Zemi vzkvétala před 100 miliony let. Do Evropy byl dovezen z jihovýchodní Číny v roce 1727. Nejnápadnější jsou jeho listy, které mají vějířovitou žilnatinu. Na podzim jsou jasně žluté a rychle opadávají. Je to dvoudomá dřevina, v parcích se však v naprosté většině vysazují samčí jedinci. Měkká osemení plodů jinanu totiž silně zapáchají.

18

Mohutný platan javorolistý

Platan javorolistý Je posledním stromem na dendrologické naučné stezce, která představuje v parcích 18 významných stromů. Platan javorolistý s obdivuhodným kmenem a nádhernou korunou je největším platanem v městě Opava. Je pravděpodobně křížencem platanu východního Platanus orientalis a platanu západního Platanus occidentalis, pocházejícím ze Severní Ameriky. Listy připomínají javor a raší pozdě na jaře. Kulovitá plodenství jsou dobře viditelná po opadu listí. Platan je nezaměnitelný s jinými druhy stromů svou nápadnou šedozeleně a žlutě pestrou odlupující se kůrou.

Z pohledu od Ptačího vrchu je socha Opava na pozadí buku lesního červenolistého. Je to jeden ze dvou krásných stromů, které tvořily kostru parku Svobody pod Ptačím vrchem. Ten bližší k Ptačímu vrchu byl napaden nebezpečnou houbou vějířovcem obrovským, který oslabil jeho kořeny, takže po mnoha pokusech ho zachránit, byl skácen. Torzo jeho kmene bylo vystaveno na památku tohoto stromu, který dostal označení “Strom hrdina”. Je umístěno i s vysvětlující tabulkou u chodníčku k Ptačímu vrchu. Odstraněním buku červenolistého utrpěla kompozice parku pod Ptačím vrchem velkou újmu. Škoda, že byla u schodiště po pravé straně odstraněna magnólie s červenými květy. Pohled přes její nádherné květy na pozadí jarního hábitu buku červenolistého patřil donedávna k těch nejkouzelnějším v parku. Tuto barevnou kombinaci jsme použili na obálku květnového zpravodaje jako vzpomínku. V Minoritské zahradě roste největší jasan v Opavě před kterým byl v roce 1958 umístěn bludný balvan, nalezený v pískovně na Palhanci. Je to vzpomínka na zalednění sálským a elsterským ledovcem před 600 000 až 300 000 lety. Byl na naše území dopraven z Älandských ostrovů v Baltském moři.

“U 18 vybraných stromů v parku jsou informační tabule, které návštěvníka informují o původu dřeviny a charakteristických morfologických znacích”

Dub velkoplodý před sochou Nová Opava

1

2

3

4

Jasan ztepilý patří mezi naše nejvyšší domácí listnáče. Je rozšířen v lužních lesích a zalesněných roklinách s hojným porostem bylin. Roste běžně v celé Evropě a je vysazován jako strom okrasný. V parcích bývá často jeho kmen porostlý liánou břečťanem popínavým, jak se o tom můžete přesvědčit u jasanů v Křížkovského sadech.

Borovice černé tvoří lesní porosty ve vápencových polohách střední a jižní Evropy a Malé Asie. U nás je vysazován v parcích, zahradách i lesích. Od naší borovice lesní se liší mnohem delšími a tužšími jehlicemi a mohutnějšími šiškami. Borovice černá není citlivá na dlouhou zimu a je odolná proti dočasnému suchu, protože hluboko kořenuje. Prstenec opavských parků zdobí na mnoha místech.

Jabloň purpurová zaujme svými malými červenými jablíčky, kterými jsou větve doslova obsypány. Dužnaté plody malvice zůstávají na stromě po delší dobu i po opadu listí. Tato okrasná jabloň byla vyšlechtěna koncem 19. století v Orleansu zahradníkem Barbierem. V současnosti existuje mnoho vyšlechtěných kultivarů lišící se nejen barvou, ale i době kvetení.

Jedle stejnobarvá pochází ze střední části Severní Ameriky, kde dosahuje výšky až 60 metrů. Zde tvoří dominantu dřevin v jednom z nejhezčích míst opavských parků. Dalšími jehličnany v blízkosti sochy básníka Petra Bezruče (18671958), která zde byla umístěna ke stému výročí jeho narození, jsou borovice lesní, borovice kleč a tisy červené.

5

6

Jírovec maďal tvoří podstatnou část aleje Dvořákových sadů. V době květu působí jako stromy s tisíci svíčkami. Je původní v horských lesích Balkánského poloostrova. Nápadné jsou jeho plody zvané kaštany. V posledních letech decimují naše jírovce housenky motýla klíněnky jírovcové, který pochází z Makedonie a poprvé byl u nás zjištěn na Jižní Moravě v r. 1993.

Dub letní je náš evropský druh vysazovaný často do parků a stromořadí. V dávné historii považovali Germáni tento strom za sídlo boha hromu. Je pravda, že je častěji zasažen bleskem, protože hluboce kořenuje a tvoří tak dobré podzemní spojení se spodní vodou. Podle odhadů mohou duby žít až 1 500 let. Jsou velmi odolné a houževnaté, vydrží jakýkoli vítr a jsou domovem mnoha druhů zvířat, více než jiné stromy.

7

Šácholán (Magnolie) je strom, kterého si všimne každý návštěvník parku koncem dubna nebo záčatkem května. Velmi nápadné květy připomínají květy tulipánu a rozvíjejí se před rašením listů i po něm. Po zbytek roku je to nenápadný, pomalu rostoucí strom se širokou korunou. V zimě se odlišuje od jiných dřevin velkými plstnatými pupeny. Je křížencem východoasijských šácholánů a dostal jméno po svém francouzském šlechtiteli Soulangeovi.

8

Tis červený je dvoudomý jehličnan, kdy na jednom jedinci jsou jen samčí květy a na jiném samičí. Před vámi je samičí jedinec, který patří k nejstarším tisům v Opavě. Samičí strom poznáme snadněji podle červených plodů. Semena v nich jsou uzavřena v kalíškovitém červeném míšku. Kromě tohoto míšku jsou všechny části tisu, včetně semen, silně jedovaté. Obsahují alkaloid taxin.

9

10

11

12

Jerlín japonský je strom, který zdobí naše parky v každou roční dobu. Na jaře svěží zelení, na podzim nápadnou žlutí. Oblíbený je však především pro své pozdní motýlovité květy, které se objeví až v srpnu a září, kdy jsou ostatní dřeviny již odkvetlé. Plody jsou lusky a zůstávají na stromě i během zimního období. Strom pochází z Koreje a Číny a je vhodný do arboret a parků, protože kvete až po 30 letech. Buk lesní poznáme již zdálky podle charakteristické pravidelné koruny. U červenolisté formy jsou zpočátku růžovočervené, časem zezelenají. Po opadu listí vyniknou dlouhé štíhlé pupeny. Známé jsou plody bukvice. Roste v listnatých smíšených lesích, čisté porosty nazýváme bučiny. Hluboko kořenuje a pro svůj monumentální vzhled a barevnost je v parcích často vysazován buk lesní červenolistý. Lípa srdčitá se v opavských parcích nachází na mnoha místech. Jen tato má 6 kmenů. Lípa se stala symbolem slovanské vzájemnosti v obrozeneckém období. Jako symbol českého národa ji přijal Ján Kollár. Lipová ratolest je na prezidentské standartě. Stále jsou vysazovány lipové aleje jednotlivé stromy při památných událostech, což je důkaz, že si tohoto stromu stále vážíme. Ceníme si nejen dřeva vhodného pro řezbářství, ale i léčivých účinků čaje z jejich květů. Korkovník amurský je původní v severovýchodní Asii. U nás je vysazován do parků a arboret. Vyznačuje se krátkým kmenem a korunou, která je velmi vzdušně rozkladitá a připomíná deštník. Jeho rodový název se skládá z řeckého phelos korek a dendron - strom. Zatím je příliš mladý na to, aby měl silnou korkovitou borku s vystouplými hřebeny. Dříve se z korkové drti lisovaly zátky.

13

14

15

16

Javor klen svou rozložitou, hustě větvenou korunou a mohutným kmenem zakrývá téměř celý kostel Sv. Jana Křtitele. Jedná se o evropský druh, vysazovaný často v parcích a alejích a je pěstovaný i v lesích. V opavských parcích se vyskytuje několik druhů javorů, které se liší tvarem listů, křídlatých dvounažek i kůrou. Stojíte určitě před jedním z největších javorů klenů v okrese Opava.

Břestovec západní Přes větve opírající se země nevidíme v létě kmen tohoto stromu, který je blízko nad zemí rozdělený. Právě tím je břestovec zajímavý a v parku ojedinělý. Název mu dal český botanik Presl podle podobnosti jeho listů s listy jilmu (břest). U jilmů jsou listy nesouměrné. Levá a pravá polovina nejsou stejné. Z dlouhých větví se dělaly rybářské pruty, hole, vesla, kolářské výrobky a biče. Řecky keltis znamená bič. Roste v mírném pásmu severní polokoule. Katalpy trubačovité na sebe upoutají pozornost v každou roční dobu. Název tomuto stromu dali indiáni v Karolíně v Severní Americe. Je často pěstován v jižní Evropě a zřídka ve střední Evropě. Katalpy jsou nápadné svými obrovskými světlezelenými listy, které raší až koncem května a záhy na podzim opadávají beze změny barvy. V červenci nápadně rozkvetou vzpřímenými květenstvími bílých kvítků a až do příštího roku jsou ozdobeny dlouhými tobolkami. Borovice vejmutovka nebo-li hedvábná se od ostatních borovic odlišuje pěti dlouhými ohebnými jehlicemi ve svazečcích. V Evropě se pěstuje od roku 1705. Domovinou tohoto jehličnanu je východní oblast Severní Ameriky, kde si jejich užitečných vlastností všiml lord Weymuth, jehož jméno nese. Kromě jehlic jsou na vejmutovce nápadné vodorovně odstupující větve a pryskyřičnaté šišky.

Rozhovor

Rozhovor s opavským dendrologem Milanem Veličkou Ing. Milan Velička pochází ze Zlínska. Vystudoval zahradnickou fakultu VŠ zemědělské v Lednici a později postgraduál na lesnické fakultě v Brně se specializací na ochranu přírody. Jeho život je spojen s novodobou historií Arboreta v Novém Dvoře. Vedl zde úpravy ploch se sbírkami dřevin, modernizoval herbář a řídil výzkum cizokrajných i našich dřevin. Jako dlouholetý jednatel botanické spol. v Opavě připravoval přednášky a exkurze.

Kdo vás přivedl k dendrologii a zahradní architektuře a kterého zahradního architekta jste v době svého rozhodování obdivoval? Moje dendrologické prazačátky se datují od prvních semestrů studia v Brně, a to nejen v předmětu botanika, v roce 1958 ještě s prof. R.Dostálem. Nezvyklými kolegiálními školiteli byli moji brněnští spolužáci M. Beránek, K.Horák, a I.Otruba, shodou okolností absolventi Střední zahradnické školy v Lednici na Moravě. Já jsem maturoval na gymnaziu v Místku. Neocenitelným pokračováním pak bylo specializované studium v Lednici vedené prof. J. Scholzem. V posledních semestrech studia jsem měl štěstí uskutečnit studijní praxi v Bystřici pod Hostýnem (tehdy i dnes firma K.Horák, okrasné školky), ve Výzkumném zahradnickém ústavu a zámeckém parku v Průhonicích a vlastně i v Arboretu Mlyňany blízko Nitry a Zlatých Moravců. Zvláště ty velkoplošné parkové objekty bohaté na sortiment dřevin mne přivedly k obdivu k jejich zakladatelům i autorům, totiž hraběti SilvaTaroukovi a grófu Ambrózi-Migazzimu. Chci v té souvislosti zdůraznit, že architektura těchto mimořádných sbírkových parkových ploch mne uchvátila stejně silně jako už dobře zakořeněný zájem o dendrologii domácích i cizokrajných dřevin. Dendrologie (a její technická i realizační stránka) byla v ohnisku mého zájmu v dalších letech stále více a nezměnilo se to dodnes. Máte raději francouzské nebo anglické parky a co vás na nich imponuje? Pokud se už musím takové otázky zhostit preferuji přece jen více anglické parky. Jejich přírodně-krajinářský charakter je umocněnou blízkostí přírody („přírodní parky“ a chráněná území). Nejde v nich ale o spontánní pojetí architektonického díla či přírody. Tak zvané anglické parky mají pravidla struktury a pravidla celkového vzhledu, tak jako tomu bylo už u jejich dávných ideových zdrojů dálněvýchodních zahrad. I tato „romantika“ ovlivňuje moje preference. Mám ovšem obdiv i k tzv. francouzským parkům, jejichž uspořádání je na první pohled odlišné, ale výsledkem pravidelných úprav

mohou být díla v podstatě stejné geniality i s filozofickým obsahem. Myslím ale, že obecně menší zájem o francouzské parky má své zvláštní důvody. Co vás na této práci nejvíce baví? A jaký, vámi již realizovaný projekt, pokládáte za nejzdařilejší? Jako úkol revitalizace parkové sbírky dřevin jsem pojal úpravy parku Quido Riedla v Novém Dvoře u Opavy, vznikajícího od počátku 20. století. Zvláště když jsem tam byl v roce 1962 přijat jako zahradní architekt po převážně realizační postudijní praxi na Ostravsku. V novodvorském arboretu bylo zadání mé práce spojeno kromě jiného i s úpravami přilehlého lesa na rozšířenou parkovou plochu z původních necelých tří hektarů na zhruba 20 hektarů. A také na ideové záměry úprav i jejich realizaci. K revitalizačním úpravám počítám i projekt výsadeb na

plochách opavské nemocnice (dnes Slezské nemocnice v Opavě) z let 1970/71. A do jisté míry i návrh úprav zámeckého parku v Raduni jako diplomovou práci postgraduálního studia oboru ochrana přírody a krajiny při VŠZ v Brně a ve Křtinách. Které sady nebo kout v Zeleném prstenci opavských parků máte nejraději a proč? V tzv. opavském hradebním pásu parků považuji za pozoruhodné Smetanovy sady z několika důvodů. Uvedu jen dva, jeden důvod podle mne objektivní a jeden spíše subjektivní. Smetanovy sady mají, myslím nejvíce ze všech ostatních charakter solitérního či samostatného parku. Nejsou bezprostředně vázány na přilehlé stavby a úpravy tak jako jiné na historickém okruhu od České spořitelny po Janáčkovy sady. Mají tak největší míru parkové autonomie. Subjektivní důvod spočívá v tom, že k úpravám řekněme také revitalizaci Smetanových sadů došlo na začátku 60.let minulého století a návrh úprav byl úkol pro moji manželku a já jsem byl spolupracovníkem především pro zhodnocení stavu dřevin a pro návrh nového sortimentu výsadeb. Krátce předtím jsme oba přišli z Ostravy do Opavy, která se nám stala bydlištěm na dosud 51 let. Z posledních zásahů do dispozice těchto sadů jsem nepochopil zřízení nové pěšiny od průmyslové školy směrem k budově policie na konci Hrnčířské ul. Kterou dřevinu, rostoucí v opavských parcích, jste si nejvíc oblíbil? Co na ní obdivujete? Konkretizovat mnou oblíbenou nebo nejčastěji navrhovanou dřevinu není jednoduché. I když bych druh nebo odrůdu vybíral pro zahradu vlastní nebo mých blízkých ovlivnily by to podmínky příslušného místa. Mám-li se přece jen nějak vyjádřit, naznačím moje přístupy: Chcete-li dlouhověký mohutný strom, vysaďte dub letní nebo zimní, případně buk. Pro jarní aspekt bych vybral javor mléč, pestrolistou odrůdu javoru klenu, nebo i habr. Pro letní okrasu jsou k dispozici např. žluto i červenolisté odrůdy skoro všech našich domácích dřevin, některé i s úzkou korunou (tzv. sloupovité či pyramidální). Pro podzimní efekt zase javor mléč nebo některou odrůdu třešně ptačí. Pro zimní okrasu jsou k dispozici druhy a odrůdy s barevnou kůrou větví: vrby ale i odrůda jasanu, ale především naše jehličnany. Obdobně bych mohl vybírat z keřů. Pro celoroční nijak zvlášť nápadný, ale nezvyklý efekt bych vybral břízu bělokorou odrůdu ´Dalecarlica´. Pominul jsem cizokrajné druhy dřevin, to už by bylo příliš obsažné. Kterou dřevinu, rostoucí v opavských parcích, jste si nejvíc oblíbil? Co na ní obdivujete? K obdivuhodným stromům v opavských parcích patří platany. Nejsou tak staré jak by se podle jejich mohutnosti zdálo. V Opavě nejen v parcích je jich ještě dnes asi 10, jsou zhruba stoleté. Jsou tu však i podstatně mladší výsadby.

Manželé Veličkovi (2010) při organizaci setkání absolventů lednické zahradnické fakulty v Arboretu Nový Dvůr

Myslím, že novým druhem pro opavské parky je břestovec (také cizokrajný strom do Opavy „přišel“ z Arboretních školek, tak jako několik jiných dřevin). Jím se vracím do Smetanových sadů, kde vedle kostela sv. Jana tento druh na nízkém kmeni ukazuje neobvykle bizarní růst. Nutno tu zmínit i poměrně mladé metasequoje a jinany dvoulaločné, v obou případech jde o botanickou zvláštnost. Mimořádný i růstem je jinan před výstavní budovou SZMO, máme ale možná stejně starý strom na tzv. Ifce. Málo známý je Opavě ale jinde šácholan (magnólia) japonský (kobus). Ten opavský nezvyklými podmínkami růstu překonává výškou i dendrologické popisy. Co říkáte rekonstrukci městských sadů. Podařila se? Co by bylo ještě třeba udělat, dodělat…? Rekonstrukce tzv. hradebních parků (sadů) projektovaná Ing. L. Rychtarem byla vcelku zdařilá, k nejvýznamnějšímu zlepšení došlo realizací okrajových partií při upraveném vnitřním dopravním okruhu (Olbrichova a Nádražní okruh). Začíná jaro, všechno začíná kvést. Která místa (parky, zahrady) byste doporučili navštívit na Opavsku? A jakých „kompozic“ a zákoutí by si měl návštěvník určitě všimnout? Mimo samotnou Opavu je dobře zvláště na jaře nevynechat Arboretum Nový Dvůr Slezského zemského muzea. Pro další výběr by mohla posloužit publikace Zelené klenoty, vydaná už 1959, tj. v době intenzivního zájmu i průzkumu tzv. venkovských parků na Hlučínsku a Opavsku. Dnes už převážně nejde o parkové klenoty, ale poznat tyto lokality v jejich dnešním stavu může být stále zajímavé (když v nich budeme hledat už neúplný sortiment zmapovaných dřevin), ale i poučné při úvaze o pomíjivosti světa, společnosti i vysazovaných stromů a keřů. K těm zachovalým z tehdejšího souboru a několikrát upravovaným patří zámecký park v Hradci nad Moravicí. Poznámka: novější publikace Významné parky Opavska a Památné stromy Opavska najdete na webu města Opavy nebo na stránkách Natury Opava.

Rozhovor

Rozhovor s opavským zahradním architektem Lubomírem Rychtarem Ing. Lubomír Rychtar je rodák z Opavy. Studia ukončil na zahradní a krajinné architektuře brněnské VŠ zemědělské v Lednici na Moravě v roce 1985.

Lubomír Rychtar objasňuje kompozici Dvořákových parků pod stromy jírovců v tak zvané Aleji vzdechů.

Kdo tě přivedl k dendrologii a zahradní architektuře a kterého zahradního architekta jsi v době svého rozhodování obdivoval? Vyrůstal jsem v prostředí, kde rodiče i prarodiče měli velký vztah k přírodě a zahradám. Když jsem trávil prázdniny u babičky na Kylešovském kopci, obdivoval jsem krásný pohled na klášter s rozkvetlými pelargoniemi a dlouhý průhled před Rooseveltovu ulici. Nadšeně jsem pozoroval obrovitý červenolistý buk pod Ptačím vrchem, magnólie a platany u Muzea. S maminkou jsme často vyjížděli do Arboreta Nový Dvůr a tam jsem měl možnost obdivovat tvorbu Quido Riedla, Procházky, Dr. Krkavce, Pudila, Veličky a dalších. Tehdy jsem neměl tušení o profesi zahradního architekta. Jenom moje babička, která viděla můj zájem o přírodu a kreslení, mi často říkala: „Lubo, ty budeš zahradním architektem“, můj otec oponoval: „Luboš bude dělat pořádnou robotu, bude agronomem.“

Kde jsi čerpal inspiraci pro svou práci? Která místa u nás i ve světě musí bezpodmínečně navštívit zahradní architekt, aby měl přehled o historii, současnosti a perspektivách svého oboru? V průběhu studia na VŠ v Lednici na Moravě a následně v průběhu praxe jsem měl možnost intenzivně projíždět Anglií, Francií, Německem, Itálií, Polskem, Švýcarskem, Belgií, Holandskem atd... Zvláště cesty po anglických parcích v Anglii, Německu a Rakousku pro mne byly velkou zkušeností a zážitkem. U všech krásných objektů člověk hodnotí využití přírodních podmínek a rafinovanost, důslednost investorů a tvůrců parku. Máš raději francouzské nebo anglické parky a co ti na nich imponuje? Přesto, že jsem měl možnost intenzivně procestovat četné francouzské a italské zahrady, je mi nejbližší anglický přírodně krajinářský styl. Obdivuji rafinovanost využití daných podmínek a nadčasovost. Pracoval jsi také na některých větších revitalizacích parků a zahrad. Co tě na této práci nejvíce baví? A jaký realizovaný projekt pokládáš za nejzdařilejší? Nejvíce si vážím obnovy cenných průhledů a kompozice v zámeckém parku Raduň, Hradec nad Moravicí a Kravaře. Co se týče městských parků, revitalizace stromů v prstenci městských parků v Opavě a zadní severní část Komenského sadů v Ostravě. Samozřejmě nemohu opomenout zámecký park v Šilheřovicích, lázeňský park v Karlově Studánce, areál Hřebčína Albertovec, návrh třísethektarového parku v okolí nádrže Hostivař v Praze. Které sady nebo kout v Zeleném prstenci opavských parků máš nejraději a proč? Jak jsem již vzpomněl, za nejkrásnější část jsem považoval Ptačí vrch s obrovitým červenolistým bukem. Atmosféra tohoto místa ale dostala řádně zabrat nejen odstraněním tohoto krásného stromu a myslím si, že i pojetí dětského hřiště je necitlivé vůči tak krásné konfiguraci terénu a celkovému charakteru této části parku. Rovněž i lavičky piniového odstínu zbytečně razí a přebíjejí přírodní krásu parku. Takže v současné době mám spíše rád Sady u Muzea s nádhernými letitými platany. Které dřeviny jsou tvé nejoblíbenější? Které nejčastěji navrhuješ do zahrad a parků? Z listnatých stromů buky a duby, z jehličnanů borovice, nejraději borovice lesní. Kterému zahradníkovi z historie opavských parků bys dal jedničku? Nejsem od toho, abych někomu uděloval známky, ale velmi si považuji počinu starosty Schösslera, který rozhodl a prosadil vybudování prstence městských parků v Opavě.

Samozřejmě ve spolupráci s uměleckými zahradníky a architekty. Málo se ví o kouzelníkovi Vogelbergu panu Müllerovi, který koncem 19. století navrhl úpravu Ptačího vrchu a parku Josefa II (dvojice červenolistých buků, Vejmutovek, magnolií atd.) Velkou zásluhu na vzhledu městských parků v Opavě měl význačný rod Skasiků, kteří byli význačnými obchodníky a architekty v zahradnickém oboru. Nelze opomenout velkou zásluhu paní Ing. Veličkové při úpravách prstence městských parků v Opavě. Kterou dřevinu rostoucí v opavských parcích sis nejvíc oblíbil? Co na ní obdivuješ? Nelze si nevšimnout majestátního platanu u Muzea, který pochází z původní zahrady Lichtensteinů, v kombinaci s krásným jinanem dvoulaločným. Stejně velké platany a jinan jsou u paláce Lichtensteinů ve Vídni a patří k největším platanům v Rakouské metropoli. Co nejvíce, podle tebe, škodí dřevinám v opavských parcích, respektive v čem vidíš ohrožení parků? Největším nebezpečím, mimo nevyřešené dopravy a znečištění ovzduší, jsou diletantská rozhodnutí úředníků, chybné urbanistické počiny, přetnutí Městských sadů a okolí Sádrovny, cílená likvidace staletých platanů na Těšínské ulici. Co říkáš rekonstrukci Městských sadů? Podařila se? Co by bylo ještě třeba dodělat, udělat? Od studenstských let jsem se setkával se zahradním architektem Doc. Ing. Edwardem Galuszkou CSc., který byl společně s Ing. Veličkovou architektem revitalizace Městských sadů. Do současné doby platí jejich autorská práva. To, co se v současné době v Městských sadech děje, považuji za nedůslednou obnovu alejí a neúctu k základní kompozici a koncepci tohoto parku. Při řešení se objevují chyby, špatné umístění stromů, kterých by se krajinářský architekt neměl dopustit. V roce 2000-2001 jsem zpracovával inventarizaci dřevin Městských sadů se základním rozborem kompozice a asanací.

Která alej v opavské ulici by potřebovala „rekonstruovat“? Velkou škodou je nedůsledné prosazení alejí na Těšínské ulici. Jaký je podle tebe v posledních letech největší nešvar zahradních architektů nebo lidí, kteří se o veřejnou zeleň starají? Populismus, podbízivost, neucelená, roztříštěná a překombinovaná řešení. Realitou je, že mnohé úkoly, které by měl řešit krajinářský architekt, řeší lidé s okrajovým vzděláním v daném oboru. Co říkáš na projekt rekonstrukce zeleně kolem Stříbrného jezera? Projekt jsem měl možnost zhlédnout při veřejné prezentaci, na které jsem upozorňoval na vyasfaltování okružní komunikace kolem jezera. Toto řešení je gilotinou pro obojživelníky a narušení lidového přírodního prostředí v okolí Stříbrného jezera. Věnuješ se také zahradní architektuře u rodinných domů? Proč by si měl člověk nechat poradit od odborníka? Ptají se tě lidé na radu? Ve své praxi se zabývám i návrhy rodinných zahrad. Samozřejmě je to o komunikaci, nalezení společného řešení, respektování jeden druhého. Vzdělanost v daném oboru je samozřejmě podmínkou dobrého výsledku jako v každém jiném oboru. Začíná jaro, všechno začíná kvést. Která místa (parky, zahrady) bys doporučil navštívit na Opavsku? A jakých kompozic a zákoutí by si měl návštěvník určitě všimnout? Miluji zámecké parky v Hradci nad Moravicí, Raduni, Šilheřovicích, Arboretum v Novém Dvoře, rozkvetlé magnólie za Domem kultury Petra Bezruče, zámecký park v Kyjovicích, Dobroslavicích.

Lubomír Rychtar při otevření dendrologické naučné stezky v opavských parcích seznamoval účastníky s historickými snímky parků.

Zoologie

Můžeme si za hnízdění havranů ve městě sami? Havran polní dává přednost remízkům s vysokými stromy. Původně hnízdila jejich opavská kolonie v Grubách u polských hranic, odtud je vyhnal ruch otevřené štěrkovny. Odstěhovali se do lesního remízku mezi Malými a Velkými Hošticemi, odtud je vypudili myslivci. Pravděpodobně i proto je dnes máme v Opavě. Havrani v Opavě - v článku Živa z roku 1979

Vrána není manželkou havrana Vrána obecná černá spolu s její příbuznou vránou obecnou šedou, zvanou šedivka a havran polní jsou dva odlišné ptačí druhy. Ve východní části opavského okresu se setkáme spíš s šedivkou a na západ s vránou obecnou černou. Hranice rozšíření prochází naším okresem, kde se obě populace mohou mísit. Na první pohled má vrána matné černé peří. Neleskne se na rozdíl od peří havrana, které má kovový lesk. Starší havrani se vyznačují světlou lysinou na nozdrách. Ve způsobu života najdeme také některé rozdíly. Havrani hnízdí v koloniích, vrány si stavějí hnízda samostatně vysoko v korunách stromů. Havrani jsou hmyzožravci, nepohrdnou odpadky ani rostlinnou potravou. Vrány plení hnízda drobným ptákům, a proto jsou tito ptáci problematičtí.

Zajímavé je cestování havranů. Kolonie havranů, kteří vyhnízdí například v Opavě, odletí na zimu do teplejší Francie až k Biskajskému zálivu. Vracejí se koncem března a vystřídají návštěvníky ze severního Polska a Ruska, které jsme viděli na opavských polích přes zimu. Severní populace zimuje zase u nás. V Opavě je nejpočetnější havraní populace v kraji. Dále havrani hnízdí podél Labe, Ohře a Vltavy, na Pardubicku, Chrudimsku, v Českých Budějovicích a na Znojemsku.

Nedá se zjistit jak dlouho existovala hnízdní kolonie havrana polního v úvalu Pilšťského potoka v OpavěKateřinkách v těsné blízkosti státní hranice. V roce 1966 však zde byla otevřena štěrkovna, cesta do ní protínala hájek havranů (místní název Gruby) a provoz těžkých mechanismů překračoval hranici trpělivosti i těchto halasných ptáků. Asi proto příštího jara založilo několik párů nové hnízdiště přímo v Opavě, a to ve Dvořákových sadech a ve velké zahradě v bloku budov dnešní univerzity na Bezručově náměstí. Na tomto místě je nějaký vášnivý milovník přírody vystřílel, zbytek odtáhl jinam. Ve Dvořákových sadech havrani vzdor různému vyrušování mláďata vyvedli. Z hlediska občanů, kteří tudy chodili, nebo kteří v sousedství kolonie bydleli, nebylo toto místo pro havraní kolonii vhodné. Lidé však byli asi příliš zaneprázdněni, takže na havrany nebyl čas a stejně to ušlo i tajemnému mimrodovi. V následujících letech se tu havrani neukázali. Kde v tu dobu měli své domovy, není známo. Teprve roku 1976 vtáhli houfně do Opavy a osídlili lípovou alej ve Dvořákových sadech a platany a javory v Sadech u muzea. Ve Dvořákových sadech bylo zprvu něco přes 20 hnízd. Z doby vzniku hnízdiště nelze uvést přesný počet. Ten se denně měnil, každého dne byla některá hnízda rozebrána a jiná vznikala. Situace na zemi a na lavičkách se rychle stávala neúnosnou a správa sadů nechala hnízda shodit. Většina havranů se přestěhovala na lípy u Mariánského kostela. Je několik párů počalo s novou výstavbou ve Dvořákových sadech. Po týdnu byla tato hnízda znovu svržena, havrani se zde už o další činnost nepokusili. Opavská kolonie se pak (v roce 1976) ustálila takto… Na Rybím trhu (u farního kostela Panny Marie) 13 hnízd, u výstavní budovy Slezského muzea 14 hnízd a 5 hnízd bylo na krásné solitérní lípě v zahradě charitního ústavu na Kylešovické ulici 8. Havrani jsou chránění živočichové a do měst je pudí ne hlad, ale ohrožování hnízd. Kdyby na venku nebyli ohrožování bezohlednými či spíše neznalými nimrody, jistě by polní les nevyměnili za město. Jen některý z těchto rádoby myslivců totiž rozezná bezpečně na dostřel sedícího havrana od vrány což je ovšem, vzhledem k východní rase vrány v okolí Opavy více než podivné. Živa 2 /1979 - autor článku Oldřich Kapler z Opavy

Zoologie

S hnízdícími havrany si nevíme rady Člověk si oprávněně myslí, že ticho léčí. To ale neplatí v opavské Psychiatrické léčebně! Pacienti i zdravotnický personál je doslova terorizován hlukem, který vydává kolonie havranů hnízdících na stromech v těsné blízkosti pavilonů. Podle zákona se chráněný havran nesmí v průběhu hnízdění rušit! Co s havrany v psychiatrické léčebně?

Havrani na platanu v areálu Psychiatrické léčebny v Opavě

Co ještě víme o historii výskytu havranů na Opavsku? Relevantní ornitologické záznamy o hnízdění havranů ve Slezsku se datují od roku 1945. Teprve v té době se potvrdilo, že se havrani začali šířit z polského Slezska do úvalu řeky Opavy a Odry zhruba od Krnova po Karvinou. Můžeme si to přečíst v publikaci Ptactvo Slezska, kterou vydalo Slezské muzeum v Opavě roce 1966. Dále se zde dočteme, že se ve městě Opavě objevili ve dvou koloniích v letech 1960-1962, další rok ve městě již nehnízdili. V lesním remízku u polských hranic hnízdili v roce 1950, odkud se podle Kaplera přestěhovali v roce 1968 do Opavy. V následujícím roce se z Opavy odstěhovali a vrátili se v roce 1976. Od tohoto roku se opavská kolonie ustálila. Oldřich Kapler o tom píše v Živě 1979 (předcházející stránka). Pravidelně hnízdí na platanech v parku U Muzea a od roku 1988 v parku Psychiatrické léčebny na Olomoucké ulici. Mimo Opavu existovaly v průběhu času kolonie v lesních remízcích v Oldřišově, první záznam pochází z roku 1945, dále v Arnoštově byli vyplašeni v roce 1956 a v lesíku mezi Malými a Velkými Hošticemi byla hnízdící kolonie pozorována ornitologem Aronem Benscem v roce 1973-74.

Zemědělcům údajně havrani hnízdnící v polních remízcích škodili a ničili jim úrodu. Přistoupili tedy k plašení a odstřelu. Havrani se přestěhovali. Založili kolonie v Opavě a na pole stejně létali a létají za potravou tak i tak. Jejich akční rádius je velký. Takže to bylo jedno. Výhrady myslivců, že loví zvěř a vybírají ptákům hnízda, nebyly a nejsou na místě. To dělají vrány černé a šedivky, které nehnízdí v koloniích, ale samostatně. V Psychiatrické léčebně v Opavě se usadili, nejen proto, že byly vyhnáni odjinud, ale také proto, že se zde vyskytují vysoké stromy s hustými korunami. Jednu dobu se také uvažovalo o pokácení stromů, kde si obvykle staví svá hnízda. Toto by se určitě opět minulo účinkem. Havrani by si je bezpochyby postavili na stromech jiných. Problémy, které s hnízděním vznikají se však stále prohlubují. Pacientům léčebny vadí jejich hluk a výkaly, které se hromadí pod stromy. Havran je uveden v seznamu ohrožených zvířat jako zranitelný druh. Je tedy chráněn zákonem o ochraně přírody a krajiny podle vyhlášky 395/1992 Sb. To znamená, že nesmí být ani rušen při hnízdění. Navíc podle evropské legislativy NATURA 2000 (směrnice o ptácích) jsou všichni ptáci bez výjimky, včetně jejich hnízdních lokalit, chráněni. Hluk, který vydávají při hnízdění, patří mezi zvuky přirozené, proto se na něj nevztahuje žádný limit podle zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví před hlukem. Znečišťování trusem zákon neřeší. Co tedy s nimi? Určitě by se našly způsoby, jak havrany nasměrovat zpět do lesních remízků, kde by nikomu nevadili. Jenže za cenu porušení zákonů, o kterých píšeme v předcházejícím odstavci. Navíc, nexistuje jistota, že by se “našim opavským” havranům ve volné krajině opět zalíbilo? Možná si již zvykli na život ve městě a dokáži skvěle využít možností, které nabízí. Havran totiž potřebuje především uspokojivou potravní nabídku a vysoké stromy k hnízdění. V Opavě jsou vysoké stromy téměř v každém parku a za potravou (obilí, kuruřice, zbytky z domácností) to není z žádného místa daleko. Měla by tato reguace smysl? Víme to jak u havranů, tak u špačků a momentálně se o tom přesvědčujeme také v případě kormoránů a bobrů. MK

Květnový kvíz

Ověřte si své znalosti Testové otázky

Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)

1) Který pták je příbuzný havranu polnímu? sojka obecná špaček obecný konipas bílý

6) krmiví ptáci - husy, kachny 7) nekrmiví ptáci - vrabci, havrani

2) Kteří ptáci vymazávají hnízdo blátem? skřivan polní straka obecná hrdlička divoká

8) Ptáci mají vyšší tělesnou teplotu než lidé. Ano Ne

3) Kteří ptáci odlétají na podzim do teplých krajin? vrabci polní sýkory koňadry kukačky obecné 4) Kde si slavík obecný staví hnízdo? vysoko v korunách stromů na zemi v dutinách stromů 5) Kolik prstů na nohách mají naši ptáci - pěvci? pět čtyři tři

Rozhodnutí o správnosti

9) Kachny a husy se po vylíhnutí dokáží sami krmit. Ano Ne 10) Ptáci mají pohyblivá oční víčka. Ano Ne

Poznáte kvetoucí dřeviny na obrázcích? Jedná se o ovocné dřeviny, které patří do čeledi růžovité. Květy mají pět korunních plátků, jeden pestík a mnoho tyčinek.

Výsledky dubnového kvízu: Testové otázky: 1 vnějšími žábrami, 2 drobnými živočichy, 3 skokan zelený 4 do studánky, 5 pět, Spojovačky: 6 pulec, 7 keříčkovité žábry Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ne, 10 ne Poznáte, co je na obrázku: je to blatnice skvrnitá

A

B

Omalovánka

Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu: [email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.

Proč si havran nevzal vránu za ženu? O havranech v Opavě jste si mohli přečíst na předcházející dvojsránce v rubrice zoologie. Následuje krátká povídka pro děti s omalovánkou. Mladý havran Krákorka se prý oženil s cizinkou, vránou Krátrin. Ta zpráva se rychle roznesla mezi havrany a vránami po celém opavském okrese. Bylo to úplné pozdvižení. Hlavně havraní tetky si měly o čem povídat. Právě se vrátily z Francie, kde trávily zimní dovolenou, na svůj obrovský platan před muzeem. „Slyšelas to,“ říká jedna, „náš mladý Krákorka zůstal ve Francii. Potkal tam prý jednu vránu a zůstal tam s ní. Jí se k nám nechtělo, prý je tam doma zvyklá a nerada cestuje. Hnízdo si chce postavit doma, ve Francii.“ A tak to probíraly ze všech stran, jednou Krákorku litovaly, podruhé se mu divily. A tu náhle jedna tetka vykřikla: „Co to vidím, není to náš Krákorka? On se vrátil! To je dobře.“ Všechny tetičky se slétly ke Krákorkovi a hned se začaly vyptávat. Cože se stalo, jak se mu vedlo a tak. „Ale moc jsme si s Krátrin nerozuměli,“ začal Krákorka. „Ona chtěla stavět hnízdo daleko od ostatních, zatímco já mám rád kolem sebe plno přátel. Vrány jsou takové samotářky, ani s příbuznými se nenavštěvují. Zatím co tady, na našem platanu, je veselo a krásně. Žijeme tady jako jedna velká rodina. Společně odlétáme na snídani na pole, najíme se tam žížal, brouků, někdy chytneme i myšku. Sem tam zobneme něco zeleného a vrátíme se společně domů na platan.“ Bylo vidět, jak je Krákorka rád, že je zase mezi svými, protože se pěkně rozpovídal a pokračoval: „Krátrin po mně chtěla, abych s ní vybíral ptáčkům vajíčka z hnízd. A to se mi vůbec nelíbilo, bylo mi jich líto. Pochopil jsem, že jsme každý jiný, a vrátil se k vám. A tak jsem tady!“ zvolal vesele.

Život

Havrana polního (Corvus fruligeus)

na opavských stromech

Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail: [email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava