SEM-TAM INFORMAČNÍ ČTVRTLETNÍK PRO PŘÍZNIVCE CHARITY OPAVA MIMOŘÁDNÉ VYDÁNÍ TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2005
Milí přátelé, přinášíme vám zpravodaj, kterým jsme se chtěli ohlédnout za právě ukončenou Tříkrálovou sbírkou 2005, která se konala v termínu 1.-10. ledna. Ve zpravodaji vám spolu s vyúčtováním letošní Tříkrálové sbírky přinášíme postřehy, fotografie a zajímavé informace. Děkujeme Vám za vaši podporu a přejeme vám mnoho zdraví, pokoje a požehnání do letošního roku. Rád bych touto cestou velice poděkoval všem koledníkům a vedoucím skupinek, kteří se letos účastnili Tříkrálové sbírky. Jsem velice rád, že se sešlo tak velké množství koledníčků a budu rád, dá-li Pán Bůh, když se v dalších letech sejdeme, a to i ve větším počtu. Milí koledníčci, děkuji Vám.
Jan Hanuš, ředitel Charity Opava Vaše peněžní dary budou použity na podporu charitního díla v naší zemi, pro lidi v nouzi a na podporu projektů Charity Opava: Charitní ošetřovatelsko-pečovatelská služba, Středisko vzájemné pomoci, D-venkov: Rozšíření charitních služeb pro seniory na Opavsku pomocí sítě dobrovolníků. Rozhodnutím ředitele Charity Opava bude na pomoc lidem postiženým tsunami věnováno minimálně 10% z částky, kterou po přerozdělení výtěžku Tříkrálové sbírky 2005 obdrží Charita Opava.
Celkový výtěžek Tříkrálové sbírky 2005 dosáhl částky 1 423 514 Kč. Děkujeme.
ŘEDITEL CHARITY OPAVA SE STAL JEDNÍM ZE TŘÍ KRÁLŮ V průběhu Tříkrálové sbírky navštívila originální skupinka tří králů vybrané organizace a zařízení v Opavě. Jedním ze tří králů, černým Baltazarem, byl ředitel Charity Opava Jan Hanuš. Společně se dvěma spolupracovníky potěšil seniory v domovech důchodců v Opavě, děti v nemocnici a děti v Ústavu sociální péče Marianum. Popřát štěstí, zdraví a dlouhá léta přišli tito tři králové také na Magistrát města Opavy. Nezapomněli ovšem ani na své kolegy v Charitě, takže v pravé poledne se budovou Charity v Opavě-Jaktaři rozléhalo: „My tři králové jdeme k vám…..“ Lidé, které Tři králové navštívili, je s radostí přijali, podarovali a dali najevo, že je v příštích letech opět rádi uvidí.
Jana Hanuše, ředitele Charity Opava jsme se zeptali, co považuje za podstatné na Tříkrálové sbírce. Na Tříkrálové sbírce je velmi důležité zapojení velkého množství lidí do dobré věci, od nejmenších po seniory. Dá se říci, že má dvě velice podstatné roviny – a to návštěvu osamělých lidí, při které není podstatné získat peníze, ale potěšit člověka a přinést poselství. Další rovinou je pak vybírání peněz. Každého člověka, ochotného přispět, si nesmírně vážíme. Peníze, které lidé Charitě svěří, totiž velmi pomohou mnoha potřebným. Máš v paměti nějaký zajímavý moment z letošní Tříkrálové sbírky? Zajímavá byla návštěva v nemocnici v léčebně dlouhodobě nemocných. Jedna starší paní mě příjemně překvapila tím, jak byla při své nemoci a stáří velice dobře informovaná o službách, které Charita Opava poskytuje. Věděla také to, že má Charita nového ředitele. Prozradili jsme jí tedy, že nový ředitel je ten černý vzadu. Byli jsme taková zvláštní skupinka a myslím si, že jsme mnoha lidem udělali svou návštěvou radost, a to mě pohladilo na duši. Chodil k lidem také někdo ze tvých blízkých? Koledovat chodily obě dcery. Ta menší chodila společně s ostatními dětmi a paní učitelkou ze školky ve Vlaštovičkách. Děti z této školky chodí již třetím rokem po vesnici od domu k domu, zpívají a přinášejí radost. Domů navštíví jen několik, koledování je totiž fyzicky velmi náročné… Větší dcera chodila letos s babičkou koledovat u lidí bydlících v panelácích.
NEBOJTE SE PANELÁKŮ! Když se rozdělovaly ulice mezi skupinky opavských koledníčků, všichni se vyhýbali panelové zástavbě. Anonymní domy s uzamčenými vchody, pokřikující pokuřující mládež na lavičkách, tmavé chodby a schodiště vyvolávají nejen u obyvatel přívětivých domků a starých dobrých městských domů neurčitou tíseň. Ale i v panelácích bydlí přece lidé. Loni jsme se s malými koledníčky poprvé rozhodli obejít aspoň několik domů na sídlišti v Kylešovicích a letos jsme už neváhali. Během hodiny se tříkrálovým koledníčkům poštěstí udělat radost starým manželům, nemocné babičce a několika dětem v náručí rodičů. Pán středního věku je ujistí, že se na ně těšil a paní s dikcí učitelky pochválí zpívání. Důchodkyně si přečetly plakátek, než jej někdo strhnul, a tak si pro Tři krále nachystaly ještě sladkosti. Někdo nedoposlouchá písničku a běží pro peněženku, někdo obdivuje papírové královské koruny. Ustaraná paní se omluví, že koupe dědečka, mladá maminka přinese dcerku zabalenou v osušce. Osamělý pán se svěří, že jde na operaci s očima, někoho trápí kolena. Ze spousty bytů vyběhne před domácím pes, někdy i kocour, kteří jsou obvykle zvyklí si s lidmi hrát – a tak koleda dopadá všelijak. Pravda, stane se i to, že koledníky někdo napomene: „Proč jste čtyři?“ (ta malá je betlémská hvězda!), „ Kde máte černého vzadu?“ (nikdo ho nechtěl dělat) či dokonce „Proč zneužíváte děti pro žebrání na flanďáky?“ (- ale i tenhle kritik přece přijal od králů dary a vhodil minci do pokladničky). Pravda, po zazvonění se v panelácích otevřou jen každé třetí dveře, i když světlo či hlasy často prozrazují, že i za zavřenými dveřmi jsou doma a vědí, oč jde. Některé dveře se rychle zavřou. To se pak koledníčci pohádají, jestli mají koledu dozpívat a jestli obyvatelům bytu dají za kliku na památku jen kalendářík nebo i dáreček a v mysli je přiřadí ke všem, za které se na začátku sbírky pomodlili. Zkrátka, i v panelácích bydlí lidé. Lidé dobří a laskaví, i lidé přepracovaní a mrzutí. Lidé štědří a velkorysí, i lidé sobečtí. Lidé šťastní a zdraví, i lidé smutní a nemocní. Snad je tu víc nedůvěřivých a osamělých než jinde – i když to mají k sousedům jen přes dveře. A snad právě proto by měli poslové Krále pokoje u jejich dveří každoročně zazvonit. Přidáte se k nám za rok? V Kylešovicích zůstalo ještě mnoho domů nenavštívených! Anna Ekslerová
JAK JSME PŘINÁŠELI RADOST... Magistrát města Opavy: Na chodbě Hlásky jsme potkali dva pány, a ředitel – Baltazar - namalován živočišným uhlím pokynul: „koledujem“. Zazpívali jsme a jeden z pánů se hned ozval. „Pěkné to bylo, a máte to vůbec oficiálně povoleno?“ Já, coby Kašpar – strážce pokladu, jsem okamžitě ukázal na oděvu připnutou průkazku oficiálně stvrzenou dle všech náležitostí a říkám: „Jasně že máme, to je celostátní sbírka a to nejde jen tak!“ A Baltazar se přidal slovy: „Příští rok budeme mít i čtečku kreditních karet, a pak to bude jednodušší.“ Viděl totiž, jak se onomu pánovi špatně strkají penízky do již dosti plné kasičky, který v tu chvíli s překvapeným pohledem zareagoval slovy: „Jé, ty v..., řediteli, vůbec jsem vás nepoznal...“ A nastalo všeobecné veselí. Onen pán je šéf finančního odboru MMO. Domov důchodců: Koledujeme u starší paní, která se vehementně dotazuje: „A jste vy vůbec praví?“ Opět ji ukazuji průkazku koledníků, paní si jí prohlíží, krátce ji studuje a pak vytahuje z kapsy peníze se slovy: „já na to stejně nevidím“ a dává nám je do pokladničky. Penziony v Kateřinkách: Obcházíme jednotlivé byty a koledujeme. Někde se dveře otevřely a hned zase zavřely. Jinde se vůbec neotevírají, ačkoliv vše nasvědčuje tomu, že je někdo doma. Někde jsou lidé nedůvěřiví a chtějí důkaz, že nepodvádíme. Někdy stačí říct, ať si sáhnou, že jsme skutečně ti praví, jinde kontrolují průkazku. Snažíme se dělat radost, lidi obdarovávat (těm, co nejsou doma, nechávám na rohoži či na klice či v botě vizitku v podobě tříkrálových cukříků). Dárky dáváme všem stejně, ať přispějí či nikoli. Lidé jsou rádi. Někteří pláčou, jiní se radují, další zpívají s námi, někteří se tváří jako nedobytná pevnost, ale i přes tuto slupku stáří a osamění je cítit, že jim naše návštěva udělala radost a mnohým se udělalo moc dobře a to hlavně u srdíčka. Slezská nemocnice: Při přesunu mezi pavilony i uvnitř jen tak rozdávám cukry pro radost. Někteří uhýbají pohledem, jiní se rovnou vyhnou setkání. Někteří nedůvěřivě přijímají cukr. Jeden člověk se zastavil a tak mu přímo na chodníku zpíváme a obdarováváme jej. Na dětském oddělení jsou nejvděčnější posluchači. Někdy se dá ztěží rozlišit, kdo tu pracuje a kdo se tu léčí - tak jsou všichni překvapení, zvědaví, natěšení. Kukadla září všem stejně. Děti v nich navíc mají tu „svatou prostotu“. LDN: Vcházíme do nově zařízeného pokoje se třemi lůžky, kde je pouze jeden starší pán. Sedí u okna, kouká do polí a smutek z něj číší na všechny strany. Zpíváme, ale pán nás přerušuje a vyhání, že prý nic nechce a má všeho dost. Proti jeho vůli jdu k němu a téměř jej překřikuji: „Ale my od vás nic nechceme, naopak jsme vám přinesli dárek!“ Dávám mu dva cukříky. Pán znejistěl. Ale jen na chvíli. Okamžitě se znovu uzavírá do hradby své samoty a opuštění a opětovně nás vyhání. Potichu – jindy zpíváme Dej Bůh štěstí tomu domu - opouštíme jeho pokoj. Tomáš Pchálek
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA – KOLEDOVÁNÍ Jako vedoucí skupinky a zároveň třetí král, v mém případě královna, jsem koledovala v centru města. Koledování byla moje premiéra a něž jsme se převlékli za krále a vyrazili koledovat, příliš jsem nedoufala, že budeme úspěšní. A jak znám lidi, jsou trošičku xenofobní z někoho, kdo prostě jen zazvoní u jejich dveří a chce peníze. Ale při koledování to byl pravý opak. Lidé byli vesměs vlídní a štědří. Myslím ale, že bylo velice dobré, že má skupinka byla složena z dospělých lidí pro oblast, ve které jsem koledovala. Určitě se mám podařilo mnoho lidí přesvědčit, že nejsme žádní podvodníci a peníze půjdou na dobrou věc. Veselých příhod jsme zažili docela dost. Lidé nás zastavovali na ulicích a přispívali nám do pokladničky. Jiní jen nadšeně pokukovali a obdivovali naše kostýmy. Někteří se nás příšerně lekli, když otevírali své byty nebo malé děti se nás bály v domnění, že jsme čerti a mohli bychom je odvést do pekla. A nakonec lidé byli mile překvapeni z dárečků a my spokojeni, že jsme udělali něco užitečného. Silvie Kašná
KOSTEL BYL PLNÝ KOLEDNÍČKŮ Asi 330 koledníčků se letos zúčastnilo Požehnání vedoucích skupinek a koledníků, které se konalo v pondělí 3. ledna 2005 od 9,00 v konkatedrále Nanebevzetí P. Marie v Opavě. Krásná slova pronesl Mons. Josef Veselý, který mši sv. sloužil. Po mši sv. dostaly děti teplý čaj, chleba a sladkost v jídelně na Matiční ulici, a poté se odebraly do kina Mír na filmové pohádkové představení Doba ledová. Díky sponzorským darům jsme mohli děti pohostit a pozvat na pohádkový příběh do kina. Kino Mír nám zdarma pronajalo sál a promítlo dětem pohádku. Pekárny na Otické ulici zase věnovaly pečivo. Děkujeme dětem i dospělým, kteří přišli a věříme, že se jim tento den líbil.
KOLEDNÍČCI SI ZAPLAVALI V OPAVSKÉM BAZÉNU Charita Opava pořádala zajímavou akci jako poděkování dětem - koledníčkům za jejich ochotu při pořádání Tříkrálové sbírky. Akce se jmenovala Bazén plný koledníčků a děti si v tento den mohly zdarma zaplavat v opavském bazénu. Městské lázně Charitě Opava bezplatně pronajaly bazén na dvě hodiny.
DĚTI Z MATEŘSKÝCH ŠKOLEK SE ZAPOJILY DO SOUTĚŽE O NEJZDAŘILEJŠÍ NÁVRH TŘÍKRÁLOVÉHO KALENDÁŘE Podstatou soutěže, která probíhala koncem loňského roku, bylo nakreslit Tři krále dle vlastní fantazie. Mateřské školky dostaly za účast v soutěži od Charity Opava stavebnici, na výherce soutěže čekal krásný výrobek - barevná stonožka z Chráněných dílen sv. Josefa pro lidi se zdravotním postižením. Cenu získala pětiletá Valérie Štěpánková z MŠ Mnišská. Každý rok se snažíme Tříkrálovou sbírku nějakým zajímavým způsobem ozvláštnit, proto jsme letos vyhlásili soutěž pro děti v mateřských školkách. Děti vidí svět jinak než dospělí a my se tímto viděním můžeme nechat obohatit. Obrázek se stal podkladem pro kalendářík, který sponzorsky vyrobila firma Grafis, s. r. o.
PŘEHLÍDKA VAŠICH FOTOGRAFIÍ
PROBĚHL TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT ZPÍVAJÍCÍCH KYTEK Tříkrálový koncert se uskutečnil v pátek 7. ledna 2005 od 18. hodin v kapli Domu sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách. Vystoupili zde jak kapela Zpívající kytky, jejímiž členy jsou nevidomí obyvatelé zdejšího zařízení, tak také hosté - Marie a Jiří Laifertovi. Bylo připraveno téměř dvouhodinové pásmo koled a pohádkových melodií, jimiž všichni vystupující přispěli významnou měrou k prodloužení vánoční pohody navzdory tomu, že svátky už byly za námi. Návštěvnost vysoce předčila naše očekávání - kaple byla plná do posledního místečka. A protože se koncertu zúčastnili převážně lidé, kteří v našem domě dosud nebyli, rádi přijali pozvání k celkové prohlídce i výkladu o historii a úspěších našeho zařízení. Takže přesto, že již nastal pozdní večer, náš dům nebývale ožil. Celý program jsme zakončili vzájemným posezením u malého pohoštění v jídelně. Z celé této akce mám velice dobrý pocit, Zpívající kytky opět ukázaly, kolik radosti dovedou hudbou rozdávat... Petra Hrbáčová
SPĚCHALI, PŘESTO SI NAŠLI ČAS PRO ZASTAVENÍ Letos jsem usoudila, že mé dvě dcery jsou již dostatečně velké na to, aby se mohly stát koledníčky při Tříkrálové sbírce. Ve čtvrtek jsme my - Tři králové - náležitě vybaveni zazvonili u prvních dveří, a to u dveří našeho bytu. Otevřel můj manžel, vyslechl naše poselství, zpěv i naši prosbu o finanční příspěvek a ochotně vložil do připravené kasičky první bankovku. Vykročili jsme tedy statečně k dalším dveřím... Kašpar (Ivuška, 7 let) držel kasičku, Melichar (Hanička, 5 let) předával cukříky a Baltazar (kamarádka Katka, 7 let) předával kalendáře. Napsat požehnání na dveře a sdělit nezbytné informace, to zůstalo na mě. Děti byly úžasné, žádné popichování a dohadování se nekonalo. Koledování se jim velmi líbilo, obzvláště pak ocenily, když lidé přidali k finančnímu daru také dobroty či ovoce. Už nás začaly pobolívat nohy, ale chtěli jsme dojít ještě na konec ulice, když vedle nás zastavilo auto. Byl už večer, tak jsem předpokládala, že se řidič zeptá na cestu. „ Mohli bychom
vám přispět také z auta? K nám totiž ještě nikdy koledníčci nedorazili, “ zeptala se mladá paní, která seděla vedle řidiče... Tento zážitek nás opravdu velmi potěšil, požehnání jsme napsali na karoserii nového auta a navíc jsme popřáli šťastnou cestu. A já jsem si v tu chvíli znovu uvědomila to, co je pro nás všechny v dnešní době opravdu podstatné, tedy najít si čas pro důležitá zastavení a nevidět jen sami sebe. Jana Montágová
MYŠLENKY A VÝROKY KOLEDNÍČKŮ Už jste měli tu čest být jedním ze tří králů? Pokud ne, pokusíme se vám v pár větičkách ukázat, jaké myšlenky vás mohou napadnout, pokud se koledování účastníte. Není to skvělá zkušenost? Posuďte sami.... „Až zazvoníme, tvař se jako král a ne jako normálně, ať se Tě nevylekají hned na začátku!" „Dnes Vás navštívili vzácní hosté, tři mudrci z Východu, dovolte, abychom se Vám představili: Kašpar - mé jméno znamená král je světlo, Melichar - mé jméno znamená ochraňuj můj život, Baltazar...“ „A my jsme Vaculíkovi - 3 osoby a pes, těší nás... :-)) " V panelových domech po zazvonění skoro v každém bytě nejprve začal štěkat pes. Trochu s obavami jsme odhadovali jeho velikost. Většina jich při našem zpívání zmlkla a se zájmem nás očmuchávala. Jen asi dva nebo tři se rozštěkali mnohem víc. Pravděpodobně měli hudební sluch... Radostnou zvěst o narozené naději přineslo do několika tisíc domácností v 78 obcích včetně příměstských částí Opavy celkem 219 dospělých a více než 600 dětí. Srdečně děkujeme všem, kteří se Tříkrálové sbírky 2005 jakkoli zúčastnili! Vydává Charita Opava, Přemyslovců 26, 747 07 Opava, pro dárce, sponzory a příznivce • tel. a fax: 553 612 780, 553 612 788 • • e-mail:
[email protected] • PARTNER INTERNETU • http://www.charitaopava.cz • • IČO: 43964591 • www.opavanet.cz • číslo účtu vedeného u ČSOB, a.s. Opava je 154871941/0300 • • leden 2005, počet výtisků 500 ks •
