Šnečí trampoty
( E. Buchtová, zdroj: internet ) Ámoskovský speciál
-25-
Duben 2010
Kdo se ptá, něco se dozví Jednou z „nepravidelných“ rubrik Ámoska byly a jsou rozhovory a ankety. Ptáme se učitelů, žáků, občas i lidí ve vesnici. Prvním člověkem, kterého naši novinářští předchůdci vyzpovídali, byl pan ředitel. Reportáž z besedy se objevila hned v 1. čísle Ámoska / v listopadu 2000/. Vybrali jsme pro vás úryvek z ní: „Dovolil bych si tvrdit, že smyslem života je poznání. Poznávat můžeme z učebnic, ve škole, z filmů, z vyprávění, ale určitě nejvíce z vlastních prožitků. Možná i proto se cestování stává stále větší potřebou mnohých z nás. Teprve při něm otevřeme oči a vidíme svět trochu jinak.“ J. Skolek Jak jste se dostal k cestování? Sklony k cestování měli už mí rodiče, a tak jsem s nimi navštívil mnoho míst (Tatry, Krkonoše a další). Naposledy jsem byl s rodiči někdy ve třinácti, čtrnácti letech. Pak se totiž dostanete do věku, kdy vás to už s rodiči jezdit neláká. A tak jsem od střední školy cestoval s kamarády. Cestování ale mělo problémy, chyběly peníze, a navíc do mnohých zemí se nedalo cestovat. Nové možnosti se objevily přibližně před deseti lety, kdy se otevřely naše hranice. Na které cesty vzpomínáte nejraději? Každá oblast, kterou jsme navštívili, je něčím krásná, výjimečná, zajímavá, ať je to Podkarpatská Rus, Apeninský, Pyrenejský poloostrov nebo Rumunsko, kde jsme byli letos. V roce 1997 jste navštívil Podkarpatskou Rus. Můžete nám o ní něco říci? Podkarpatská Rus je součástí Ukrajiny, kdysi patřila k naší republice. Dostali jsme se až do Užhorodu, Mukačeva, Koločavy, k solným jezerům, jejichž voda je tak hustá, že jsme se na ni položili a dvě třetiny těla zůstaly bez jakéhokoliv pohybu nad vodou. Vylezli jsme i na nejvyšší horu - Hoverlu (2061m). Jaké jsou v Zakarpatské Ukrajině školy? Dnes už jsou trochu modernější než před dvaceti, třiceti lety, ale pořád to není ono, takže buďte rádi, že máte takovou pěknou školu.Ve třídách je hodně dětí okolo 35, ale třídy nejsou moc vysoké, asi jen 2,5 m a nejsou moc vybavené. Učiteli v podstatě stačí jen křída a jinak nic jiného nemá. Na naše poměry je to hodně zpátky...... ( Markéta Mičutová, Irena Vodrážková) Do Ámoskovského speciálu jsme zařadili i rozhovor s panem učitelem Vlkem, kterého novináři „vyzpovídali“ v září roku 2001. Jak jste se těšil po letošních prázdninách do školy? Letos jsem se docela těšil, protože jsem věděl, že budou ve škole nové počítače. Takže práce nejen v hodinách informatiky, ale i v ostatních předmětech bude snazší. Druhý důvod, proč jsem se těšil, byl ten, že jsem o prázdninách hlídal své syny, což mě velmi vyčerpávalo. Takže jsem se těšil, až si odpočinu ve školním roce. Jak hodnotíte chování žáků naší školy? Nemám k němu větší výhrady, ale nelíbí se mi „lumpárny“ typu prolézání cizích objektů, rozbíjení oken v nich, zkrátka jakékoliv ničení něčeho, co vytvořil někdo jiný. Když však mám hodnotit chování žáků naší školy jako celku, myslím si, že máme celkem hodné děti. Změnila se naše škola od dob, kdy jste do ní chodil vy ? Velmi výrazně. Za mé školní docházky existovala pouze budova, v níž se nyní učí žáci prvního stupně. Nová školní budova se začínala stavět v době, když jsem vycházel. I my žáci jsme se podíleli na přípravných pracích pro její výstavbu. Od doby mé školní docházky se téměř úplně vyměnil učitelský sbor, ale co se týče školy jako instituce, pořád platí, že vepředu stojí učitel a před ním v lavici sedí žáci, z nichž mi mnozí svým chováním připomínají chování mé i mých kamarádů. Ámoskovský speciál
-26-
Jaké jste míval vysvědčení? Vždycky jsem měl vyznamenání. Máte nějaké přání v souvislosti se školou? Přál bych si, abychom měli stále tak hodné žáky jako teď, abychom jim nadále mohli dát takovou volnost, jako mají teď - o volných chvílích být na počítačích, hrát stolní tenis apod. A co se týká vybavení školy, je to vždy o penězích. A pokud bych na toto zapomněl, chtěl bych minimálně třikrát větší tělocvičnu. Tu bych naší škole skutečně přál. (L. Čermáková, S.Brothánková) Duben 2010
Pozornosti novinářů neunikl ani pan učitel Březina. Sotva nastoupil do naší školy (v září 2004), vyhledal ho náš novinářský tým a krátký rozhovor byl na světě: Kde jste učil předtím, než jste nastoupil k nám do školy? Učil jsem sedm let na Základní škole v Červené Řečici. Kde bydlíte? Bydlím v Pelhřimově na sídlišti v paneláku. Jaké máte koníčky? Mám rád sport, hudbu, dívání na televizi, četbu.
Jak se Vám tady líbí? Jsem tu zatím jen dva měsíce a jsem spokojený. Jakou třídu učíte nejraději a proč? Nedá se to posoudit. Jste ženatý a máte děti? Nejsem ženatý, ale mám přítelkyni a děti nemám. (Jana Štyxová, Míša Zajíčková)
Ve stejném roce začala učit v naší škole paní učitelka Zajícová. I ona ochotně odpovídala na otázky pro Ámoska (v září 2004): Jak vycházíte se svými novými žáky? (Pozn. redakce: letošní osmáci) Odkud jste? Snažím se s nimi vycházet dobře, i když jsou Bydlím v Pelhřimově. celkem zlobiví. Nejdříve se musíme poznat a pak si Kde jste učila předtím? Jakou třídu jste učila? Předtím jsem učila v Božejově a učila jsem čtvrtou snad vyjdeme vstříc. (Iveta Nebesařová, Vendula Malečková) třídu. Učila byste raději na druhém stupni než na prvním? Raději na prvním, pokud se týče druhého stupně, záleží jaký předmět. Mohla byste srovnat školu, na které jste učila předtím, s touto školou? Předchozí škola byla menší, navštěvovalo ji méně žáků, byli v ní jiní žáci a každý je jiný. Ámoskovský speciál
-27-
Duben 2010
Každý rád je s nimi kamarád Mach a Šebestová 1. Kdo to jsou Mach a Šebestová? a)medvídci ze zoo b)žáci 3.B c)žáci naší školy 2. Kdo je jejich nejlepší kamarád? a)pejsek Jonatán b)kočka Micka c)křeček Ferda 3. Který předmět jim často pomáhá? a)kouzelný proutek b)skleněná koule c)utržené sluchátko 4. Na jaký způsob se v pravěku připravoval mamut? a)svíčková omáčka b)koprová omáčka c)rajská omáčka
Fík 1. Kdo je Fík? a)pes b)maxi pes c)kočka 2. Kdo je jeho největší přítel? a)Jája b)Pája c)Ája 3. Jakou má srst? a)hnědou a bílou b)hnědou a zelenou c)bílou a žlutou 4. Co dělal Fík nejraději? a)spal b)skákal na pružinách c)běhal
Ámoskovský speciál
Křemílek a Vochomůrka 1. Křemílek a Vochomůrka jsou: a)houby b)princ a princezna c)lesní skřítkové 2. Kde bydlí? a)v pařezové chaloupce b)v bytovce c)v hotelu 3. Které oblečení je pro ně typické? a)dž íny b)pruhovaná šála c)buřinka 4. Kde se s těmito hrdiny nejčastěji setkáte? a)na ulici b)v supermarketu c)v televizním pořadu
Rákosníček 1. Rákosníček je: a) žába b) skřítek c) rak 2. Kdo nakreslil Rákosníčka: a) Zdeněk Smetana b) Zdeněk Svěrák c) Bedřich Smetana 3. Rybník, u kterého Rákosníček bydlí, se jmenuje: a) Rákovec b) Řáholec c) Brčálník 4. Která herečka propůjčila svůj hlas Rákosníčkovi: a) Jiřina Bohdalová b) Yveta Blanarovičová c) Josef Dvořák
-28-
Amálka 1. Kdo je Amálka ? a)čarodějka b)zlatá rybka c)víla 2. Kde bydlí Amálka ? a) v rybníce b) v šípkovém keři c) v lese 3. Jaké má vlasy ? a) žluté b) nemá žádné vlasy c) černé jako uhel 4. S kým se kamarádí ? a) jelen Větrník b) žabka Žofka c) kůň Ferda 5. Kdo je její nepřítel ? a) čarodějnice b) vodník Kebule c) drak Bucifal
Duben 2010
Z košetických školkových perliček Věrnou dopisovatelkou do našeho časopisu je paní učitelka Kremsová, která nás informuje o dění v mateřské školce. A protože i tam děti „perlí“ , zapisuje si vtipné odpovědi našich nejmenších a nám jimi přispěla do Ámoskovského speciálu.
! E. přiběhne a ukazuje nám nové ! . P. uč. si povídá s dětmi o tom, co dělaly o víkendu. F. jí rukavičky. „Ty mám nové - maminka mi je odpovídá, že hovínek, když se na něj p. uč. nevěřícně koupila v pekáči“ (jestli mínila v penáči podívá, F. dodává, že na něm opékali přece párky. nebo v sekáči netušíme).
! P. uč. se vyptává: „J., copak to s tebou dneska je - s polévkou jsi poslední, s dalším jídlem taky?“ „No, víte, já mám dobré dny a špatné dny. No a dneska mám zrovna ten špatný.“
! P. uč. si povídá s dětmi o lidském těle a ptá se jich, co nám kryje tělo - kůže, a co máme na kůži - chloupky a p. uč. pokračuje: ,,A když nám je zima, tak máme …." a než p. uč. stihla doříct větu, co se stane s těmi chloupky, přilítla odpověď od dětí:,, Mikinu."
! Promítáme dětem fotografie ptáků a mezi nimi i několik druhů sýkorek (babka, T. povídá: ,,Maminku včera musel modřinka, koňadra, parukářka), potom ! s dětmi malujeme krmítka a ptáčky v nich a tatínek odvézt k doktorovi a dát jí injekci." p. uč. obchází děti a ptá se každého, co ,,A proč?" Odpověď zněla: ,,Protože moc namalovalo, a kouká, že N. má zlobila". namalovaného ptáka s rozcuchem na hlavě. Ptá se jí také a její odpověď zněla, že ! Oblékáme děti, jedeme do divadla. „V., přines si namalovala sýkorku pankáčku. ještě čepici!“ (V. měl na hlavě nagelovaného ježka) V. razantní odpověď zněla: ,,Paní učitelko, to teda ne! ! „Děti, teď budete nahlas opakovat, co Maminka mi řekla, že když mám na hlavě to lepidlo, já pošeptám. …. sáňky“ - děti křičely tak si čepici brát nemám!" nahlas: ,, Zadky!"
! K. se ptá: ,,Paní učitelko, a pečete už cukroví?" Odpověď p. uč.: „Nepeču, já se vracím každý den domů až ! P. uč. se ptá dětí: „Když tatínek je večer." K. na to: ,,No, tak si na to, paní učitelko, krocan, jak se říká mamince?“ rozsviťte!" Odpověď zazněla velmi rychle: „No, přece krocanka!“
! Občas se zadařilo i učitelkám, když jedna prohlásila, že si musí jít koupit barvu na vlasy, protože už doma žádnou nemá a ona používá pouze PARAPETE!
! P. se otočí k p. uč. a říká „... a paní učitelko, moje mamka je takový medvěd.“ „Proč je tvoje maminka medvěd?“ „ No, protože mě má ráda“. Ámoskovský speciál
-29-
Duben 2010
Jsme zdraví ale občas také draví V zdravém těle duch je zdravý, to naši sportovci znají. Lenochy být nechceme, při sportech se hýbeme. Zápas v Lukavci V pátek 16.4. jsme se v 9:45 vydali na zápas Coca Cola Cupu s Lukavcem. Cestou jsme uvažovali, jestli můžeme zvítězit. Byli jsme v dobré náladě a těšili jsme se na zápas. Pan učitel nám řekl, abychom se již cestou převlékli. Takže, když jsme dorazili do Lukavce, byli jsme připraveni nastoupit.Po krátké rozcvičce, kdy jsme se všichni protáhli, rozběhali a rozchytali brankáře, zazněl hvizd rozhodčího a my jsme nastoupili ke střetnutí s domácím mužstvem. Zpočátku zápasu byla oboustranně opatrná hra, kdy jsme si zkoušeli, co si můžeme na soupeře dovolit. Vytvořili jsme si několik slibných šancí, ale ty jsme nedokázali zužitkovat ve vedoucí gól. Naše hra dopředu byla dle slov pana učitele „bezzubá“. Až ke konci první půle nás uklidnil Pavel Papež, který dal první gól, takže jsme vedli 1: 0. Po krátké přestávce, kdy nám pan učitel řekl, jakých chyb jsme se dopustili, pan rozhodčí zapískal a my jsme nastoupili plni sebevědomí do druhé půle. Opět jsme byli lepší a naše snaha byla oceněna ne jednou, ale hned třemi trefami do soupeřovy branky. Druhý gól přidal opět Pavel Papež. Přibližně po čtvrt hodině jsme zahrávali rohový kop, ke kterému se postavil Jan Vávra. Já nevím jak, ale on přímo od rohového praporku zakroutil míč tak, že skončil za zády soupeřova brankáře. Po této brance jsme hráli ve značné pohodě, a tak se není čemu divit, že jsme ještě jednou zatížili konto soupeře. Konkrétně Jiří Mudra, který parádním obloukem přehodil domácího brankáře. Za naši snahu jsme byli odměněni a po zásluze jsme zvítězili 4:0. Při cestě domů byla ve voze velice dobrá nálada. Všichni byli rádi, že jsme zvítězili a postoupili do dalšího kola turnaje. (Jan Jíša, 7. tř.) Hory 2005 V neděli 6. 3. jsme do školy chvátali, abychom se na hory dostali. Ubytovali nás na „Horském hotelu“, vybalili jsme si až k večeru. Do skupin nás rozdělili a my celé dny lyžovali.
Ámoskovský speciál
Anděl, Protěž, kabinka není žádná rovinka. Poslední den závody, byly plné pohody. A jako vždy volné jízdy, pouze návrat domů krásný den nám hyzdí. Doma starostliví rodiče čekali a na zážitky z hor se vyptávali. (Barbora Skolková, 7. tř.)
-30-
Výlet do hor 2010 Začátkem března jsme jeli se školou na lyžařský výcvik do Krkonoš na Černou horu. Naše chata se jmenovala Ludvíkova bouda. Když jsme dorazili, byli jsme rozděleni do pokojů, poté jsme si vybalili, oblékli se do lyžařského oblečení a šli lyžovat. Sjeli jsme několikrát malý kopeček a pak jsme byli roztřídění do jednoho ze tří družstev. Já jsem byl ve druhém družstvu. Každý den jsme chodili lyžovat, v poledne na oběd, pak následoval polední klid a potom jsme zase lyžovali. Poslední den v pátek bylo večer vyhlášení výsledků závodů ve slalomu a v běhu na běžkách. Následovala diskotéka, která se protáhla až do půlnoci. Bylo tam moc krásně, užil jsem si to a byl to pro mne hezký zážitek. ( Jan Hanousek, 5. tř.) Duben 2010
Lehkoatletická olympiáda Dne 23. května se v naší škole uskutečnilo klání žáků druhého stupně na lehkoatletické olympiádě.V půl osmé zavelel pan učitel Vlk: ,,Pozor!“ a soutěže mohly začít. Začínalo se během na 60 metrů. Byli jsme seřazeni do trojic, které si to měly vzápětí, podle kategorií, rozdat o postup do finále. Toto byla jediná disciplína, kterou dělali všichni žáci společně. Pak už se jednotlivé skupiny rozešly na svá stanoviště. Někteří se odebrali na hod míčkem, skok daleký, jiní do tělocvičny na skok vysoký. Poslední disciplínou dne byl běh na dlouhou trať. Bylo celkem teplo, a tak ze všech, kdo běželi, stékaly kapičky potu nemalými potůčky, ba přímo proudy. Mladší dívky běhaly 600 m, mladší chlapci 800 m, starší dívky 800 m a starší hoši 1000 m. Po této disciplíně jsme si mohli zahrát různé míčové hry nebo jen tak relaxovat. Asi půl hodiny jsme si museli počkat, než se vyučující dostavili s výsledky. Opět jsme nastoupili do pozoru a mohlo se vyhlašovat. Rozdávaly se diplomy, za první místo i barevné propisky. Po tomto slavnostním aktu následoval všemi vytoužený oběd. Tato každým rokem konaná soutěž se všem líbila, přálo jí počasí, avšak nejdůležitější bylo, že jsme se nemuseli učit. (Jan Jíša, 7. tř.) Streetball Naše škola se účastní sportovních soutěží nejen ve tradičních sportech, ale neodmítneme ani účast ve sportech dalších. Proto jsme přijali pozvání cerekvické školy a v úterý 26. 6. 2007 jsme vyrazili na streetballový turnaj. Nastoupilo do něj 5 mužstev, a to tři družstva A, B, C z Horní Cerekve, ZŠ Jihlava a my. Družstva byla smíšená, hrálo se systémem každý s každým 15 minut. Vítězové si odnesli diplom a putovní pohár. (Iveta Nebesařová, 9. tř.)
Běžecké závody 19.2.2009 se historicky poprvé závodilo na naší škole v běhu na lyžích. Tuto akci vymysleli a zorganizovali učitelé V. Vlk a M. Březina. Závody nebyly výjimečné jen tím, že se konaly poprvé, ale také tím, jak se při nich všichni bavili. Závodníci a fanoušci se sešli po obědě a poté mohly být závody zahájeny. Stačilo říci: “Připravit ke startu, pozor, teď!“ a závodník, který právě vyjel ze startu, se zhruba po 1 kilometru dlouhém běhu mohl umístit individuálně i ve skupině. Někteří po projetí kilometrové trati vypadali, jako by ze svých sil vydali maximum. Každý účastník byl na konci běhu odměněn čokoládou, ale hlavní bylo, že se nikomu nic nestalo. (Leoš Hanousek, 9. tř.) Naši plavci na Šumavě Byli jsme na pětidenním plaveckém výcviku v Srní na Šumavě. Po příjezdu do hotelu Šumava nás paní učitelky rozdělily do třílůžkových pokojů a vyhlásily soutěž o nejlepšího stolovníka a o úklid pokoje. Na snídaně, svačiny, obědy a večeře jsme chodili do hotelu Srní, dobře nám tam vařili. Plavat do krásného bazénu se chodilo dvakrát denně. Byli jsme rozděleni do tří družstev. První den jsme měli všichni strach z toho, že je náš bazén 25 metrů dlouhý a moc hluboký. Ale teď už každý ví, že to nic není. Naučili jsme se správně plavat prsa, znak, kraula, dýchat pod vodou a potápět se, měli jsme hodné instruktory. V odpoledním klidu jsme hráli různé hry a posílali jsme rodičům pohledy. Dokonce nás jednou přijel navštívit pan ředitel. Na konci výcviku jsme zkoušeli, kolik metrů uplaveme a dostali mokré vysvědčení. Užili jsme si to a rodičům měli co vyprávět. Na Šumavě bylo prostě prima, i když sněžilo a foukalo! Tak zase příští rok: „Ahoj, Šumavo!“ ( žáci 3. a 4. tř.) Ámoskovský speciál
-31-
Duben 2010
Florbal Dynamika ….. rychlost ….. chytrost…. týmové nadšení a přátelství. Přesně to si lze vybavit pod pojmem florbal. Florbal má za sebou ve srovnání s ostatními sporty poměrně krátkou historii. My ho většinou známe v nejrozšířenější podobě: 5 hráčů, 1 brankář, hřiště cca 40x20 metrů, mantinely, palubovka, nebo umělý povrch. Také na naší škole se tento sport provozuje již několik let. Dříve žáci využívali pouze tělocvičnu v prostorách školy, nyní již několik let také chodí do sálu místního družstva. Florbalisté se každý rok pravidelně zúčastňují florbalových turnajů, které pořádá DDM. A proč má florbalový míček díry a „golfové“ vroubkování ? Kdo se zajímá o tento sport, určitě odpověď najde. ( Michal Březina )
Hádej, hádej, hadači, snad ti rozum postačí Slyšel jsi mě před chvílí, teď mě slyšíš zase. Za chvíli zemřu, ale jen do doby, než mě znovu nezavoláš. Kdo jsem?
Nemá plíce, přece dýchá, Má to šest nohou, dvě hlavy, dvě ruce, čtyři studená a věčně tichá, věčně uši a kráčí to po čtyřech. Co to je? pije na své zdraví Jsem jenom kůže bez masa, sedím na kůži s v brnění, co nerezaví. masem a nesu kůži a maso. Co jsem?
Bez klíče a víka schránka pokladní a přece je zlatý poklad v ní.
Nemá to huby, ale tři zuby, u jídla slouží, po něm netouží. Některé měsíce mají 31 dnů. Kolik jich má 28 dnů?
Čtyři nohy v kožichu, chodí lovit potichu, dvacet drápků v kožíšku, číhá, číhá na myšku. (akčok)
Skáče líp než malá blecha, polapit se nechce nechat, přeskočí i starou kašnu, na bříšku má tajnou brašnu. (nakolk)
Má to šedý kožíšek, oči jako perličky a bojí se kočičky. (šym)
Není to žádný pták, letí však až do oblak. (oldatel)
Když mluví na člověka, vrtí ocáskem a štěká. (sep)
Znáte toho břicháče, co bez nohou přiskáče? (čím)
Má jednu hlavičku a jednu nožičku, botu žádnou – hoví si v lesíčku. (abuoh)
Pořád jenom dumá, jaká vyjde suma. Když s e chyba ukáže, hned ji rychle vymaže. (amug)
Patří ti to, ale tvoji přátelé to používají víc než ty. Co je to? (onémj évt)
Ámoskovský speciál
-32-
Duben 2010
Jak běžel čas, měnil se každý z nás Víte, kdo jsou mazáci? Naši deváťáci! Všechnu moudrost pobrali, do světa se vydali. . . . Na návštěvě v 1. třídě (2001) Od našich prvňáčků jsme se dozvěděli, že se jim ve škole líbí. Někteří mají rádi tělocvik, jiní psaní, počty, líbí se jim ve družině. Všichni jsou rádi, že dostávají mléčné svačiny. Zato se jim nelíbí, že musí ráno brzy vstávat, některým se nechce chodit na autobus a dojíždět. Říkají, že jejich paní učitelka je na ně hodná, někdy i trochu přísná. A co o nich říká paní učitelka Pešková? Dobře se s nimi pracuje, už se učí slabiky, ze A jak nám vyrostli, aneb na návštěvě slabik tvoří slova, sčítají a odčítají do pěti, někteří začali v 9. třídě (2010) psát perem. Po devíti letech školní docházky se jim ve škole už zase docela líbí. Vědí, že jejich společné chvíle se už krátí a chtějí si je užít. Do učení se jim ale moc nechce. Myslí si, že se toho naučili dost a zaslouží si odpočinek. Mléčné svačinky už nevyhledávají, raději si zajdou do školní jídelny na svačinu, která voní masem. Co se však nezměnilo za celou školní docházku, je nechuť brzy ráno vstávat. Pokud jde o vyučující, jsou s nimi v zásadě spokojeni stejně jako v první třídě. A co říkají učitelé o nich? V celostátním srovnání dopadli na své možnosti dobře, některým vydrželo od 1. třídy i to hezké písmo, jenom počítání občas zapomínají a sahají raději po kalkulačce. (Bohumila Urbánková)
Najdi 8 rozdílů u maskota Ámoska
Ámoskovský speciál
-33-
Duben 2010
Luštím-luštíš-luštíme 1
1.
3.
2 3 4 5 6
2.
5.
6.
4.
1. Časopis Ámosek tvoří … 2. Novinářský kroužek na naší škole vede paní učitelka … 3. Na podzim 2009 přijel do naší školy moderátor ČT Václav … 4. V listopadu 2009 vyhlásil Ámosek soutěž O nejhezčího … 5. Rubrika, u které hrozí zlomení jazyka, se jmenuje … 10. 4.
7. 9.
3. 2.
5.
8. 6.
1.
6. Rubrika vytvořená z našich vtipných přeřeknutí při vyučování… 7. Při odpovědi na ně musíte hodně přemýšlet… 8. Při jejich čtení se zasmějeme…. 9. Křestní jméno nejmladší novinářky Ámoska je… 10. Koncem školního roku se jezdí na ….. Pozn. redakce: odpovědi se týkají našeho školního časopisu Ámoskovský speciál
-34-
Duben 2010
A na závěr: „Tvořitelé“ Ámoska Kdo pomáhá Ámoskovi na svět a snaží se o jeho rozkvět? Vůbec to nejsou lékaři, ale školní redaktoři.
V průběhu desetiletého života Ámoska se na jeho tvorbě podílelo mnoho redaktorů - žáků školy (tučně vytištěná jména označují redaktory, kteří v novinářském kroužku pracovali více let). Lucie Čermáková, Ondřej Hunal, Petr Janda, Martin Jíra, Jakub Maleček, Jiří Matějka, Jiří Mudra, Vítězslav Novák, Ivana Pechová, Martin Radil, Stanislava Brothánková, Markéta Mičutová, Irena Vodrážková, Karolína Čmuchová, Barbora Skolková, Zuzana Veletová, Jana Kubečková, Vendula Křivánková, Petra Malečková, Petra Dušková, Michaela Gruntorádová, Petra Koucká, Pavlína Paťhová, Michaela Zajíčková, Jana Štyxová, Zdeněk Duffek, Jan Jíša, Diana Bártová, Martina Karafiátová, Kateřina Langrová, Iveta Nebesařová, Pavel Dušek, Karolína Kosová, Tereza Langrová, Pavla Škrabová, Tomáš Folejtar, Ondřej Mičuta, Zuzana Paťhová, Lucie Šedivá, Václav Urbánek, Petr Bystričan, Kateřina Šedivá, Jiří Vondráček, Eliška Buchtová, Michaela Mašková, Marek Pozner, Kateřina Smrčková, Kateřina Stehnová, Anna Hromádková, Monika Pinkasová, Jan Stehno, Monika Štyxová, Vladimír Vlk, Tereza Kautská, Soňa Nebesařová, Jana Koucká, Martin Maška, Jan Strnad, Kristýna Synyuk, Jakub Vlk, Pavlína Vlková, Lucie Zajíčková, Martin Vejvoda, Denisa Dvořáková, Lenka Pinkasová, Václav Vejvoda, Daniel Koucký, Alena Vošická, Monika Burdová Šéfredaktor: Mgr. Jana Radilová A co říkají na práci v kroužku současní redaktoři? Do novinářského kroužku chodím, protože mě baví pracovat s počítačem. Rád jezdím s Ámoskem na exkurze. (Honza S.) Je tady dobrá parta. A vždy se dozvím zajímavé novinky. (Pavlína V.) Do novinářského kroužku chodím 1,5 roku a je tu čím dál větší zábava. (Jana K.)
Pro mě je zajímavé listovat ve starších číslech Ámoska, nebo přepisovat texty do počítače. (Martin M.)
Na novinářském kroužku rád připravuji rubriku vtipů a vyhledávám obrázky k textům. (Jakub V.)
Ámoskovský speciál
-35-
Duben 2010
Na novinářský kroužek chodím už třetím rokem a každou středu se snažím zdokonalovat své schopnosti: psát, dělat rozhovory a grafické úpravy. (Monika Š.) Na novinářský kroužek chodím už třetím roke a nejvíce mě baví, když vymýšlíme s paní učitelkou nové nápady do Ámoska a také, když ho tiskneme a vážeme. (Monika P.)
Chodím sem rok a půl. Ráda píšu články a s kamarády se tu vždy pobavím. (Lucka Z.) Líbí se mi, že se tu užije spousta legrace a baví mě psát různé články. (Martin V.)
Díky Ámoskovi jsem novinářka a je fajn, že můžeme pracovat ve skupinkách. Těší mě, když Ámosek vyhraje v soutěži. (Anička H.) Do Ámoska chodím třetím rokem, baví mě graficky upravovat časopis na počítači a rád se zasměju vtipům. (Vláďa V.) Bavilo mě dělat rozhovor s panem ředitelem. Líbí se mi, že je tu veselo. (Dan K.) Ráda poslouchám příspěvky starších novinářů. Sama také zkouším psát. (Alenka V.) Baví mě pracovat s dětmi, které mají spoustu nápadů a chuť tvořit . (Jana R.)
Ámosek, časopis novinářského kroužku ZŠ Košetice Vydává Základní škola a mateřská škola Košetice, 394 22 Košetice 165, okres Pelhřimov Telefon: 565 498 183, e-mail:
[email protected] Šéfredaktor: Mgr. Jana Radilová Redaktoři: 3. třída: Daniel Koucký, Alena Vošická 4. třída: Monika Burdová 6. třída: Jana Koucká, Martin Maška, Jan Strnad, Jakub Vlk, Pavlína Vlková, Lucie Zajíčková 7. třída: Monika Pinkasová, Monika Štyxová, Martin Vejvoda, Vladimír Vlk 8. třída: Eliška Buchtová, Michaela Mašková 9. třída: Anna a Jana Hromádkovy Na tvorbě časopisu se podíleli rovněž žáci 9. třídy o hodinách informatiky a mediální výchovy. Grafická úprava časopisu: Vladimír Vlk
Ámoskovský speciál
-36-
Duben 2010
