®'^
'7/
SPISY
VI K
TÓRA DÝKA
11.
POÁTKY
V
NAKLADATEL
F.
PRAZE
TOPI 1919
KNIHKUPEC
POÁTKY PROSY MLADOSTI
NAPSAL VIKTOR DYK
V
NAKLADATEL
F.
PRAZE
TOPI 1919
KNIHKUPEC
^'V vy
»-^
P&
Sv. Ji)
POÁTKY
HUÍ
JEZ
— v tom
ekneme, co
v tom žijeme, co
Žijeme
lidi,
žíti
íci
nemožno
.
.
nelze nám.
žijem' staletí.
Však konec nejvíc z všeho žijeme, neb ten je nejvíc z všeho pravdivý.
„M
Nebe
1
en
í
duší"
šedé a smutné, jako duše sterilních bás-
je
ník.
Na oné
cest, kterou
te kráím,
v tom stromo-
adí už dvacátý poal tohoto podzimu vadnouti strom. je,
A
ani s
jednoho jsem neutrhl ovoce. Stežili
myslím, njací hlídai; ale toho nebylo teba.
Nebyl jsem ten, jenž by uml trhati. Jdu krok za krokem, a vždy se více vzdaluji; je to už daleko za mnou dnes, ona doba, kdy stromy kvésti poaly.
Dívám se do nebe a chtl bych pti píse oblak. Ta jsou tak osamlá a vzdálená možno jejich píse vypti ? Dívám se na vadnoucí strom v širé pláni možno íci jeho smutek ? A, hle, stromy moje — Pišel na mráz; ano, to je možno; spálil neje žár, ano, to by nebylo nepravdpodobné vím, co ješt zbývá, a kde koní ono stromoadí, ;
!
I
.
.
.
n
;
blízko, daleko,
po vcích, hned
.
.
.
Vidím
jen, že
dvacátý strom uvadá.
Všechno
je
mi smutné; vy, píteli Alferi,
se tuším jmenujete
— vy,
jehož jsem
nkdy
tak
snad
•
vidl u zapomenutých cest, vy duše, která se rozchvívá, vy srdce, které pláe a zpívá, vy živote, který umírá, prosím, podejte mi na chvíli ruku.
— Nebe, vite, rilních
V
básník
.
je šedé a smutné, jako
.
duše
ste-
.
zeleném lese zpívají ptáci; a
že touha dohoívá.
Co
já
chcete vyísti z
myslím na
onch
to,
hlas?!
Radostní radost a smutní smutek; všechno tam naleznete
!
Modlete se
— A touha
;
nelze více uiniti.
—
dohoívá
Je sladký onen zelený les; nad hlavou šumí štíhlé
stromy a sypají jehly na cesty. jímá se a
v
vzájemn.
vn — a daleku — kdes touha
A
tiché
Umdleny úlisná;
té
její
mezi stromy
Husté mlází obvisí
hlasy zaznívají,
dohoívá plápoly
a
.
.
pavuiny
—
co v daleku,
.
zardousena
její
nha
Už dlouho byly co tam hoelo, opuštné
noci nikdo
nepršel.
dešt, a skráply to, a tesklivé. Mohly ješt znova vzplanouti ony plameny?! Kdož ví! Ale nevzplanuly. To je jisté.
V
severních ledovcích a v tropech jihu,
konených
pláních a v
jsem ty plameny
nebetyných horách
pláti.
V
v ne-
— vidl
severních ledovcích za
rudé záe, v únavných poledních žhavých trop, v rozlehlých pláních a pyšr.ých horách slyšel jsem
10
zpívati ptáky.
by
Neznal jsem
vdl A nyní myslím
to
!
a v zeleném lese zpívají
dosud
—
jejich
jména
na
jak se umírá
to,
ptáci, ale
kdož
—
tam v polích
touha dohoívá.
A to jsou zem
Vru
že je chladno;
prameny. Ale tam mimo nás, za námi zelený
tivé les,
pole velmi smutná.
je zablácena. Blátivé cesty, blátivá pole, blá-
a v lese, tam zpívají ptáci, a
za chladu, za bláta,
—
i
vn —
ti
mohou
zpívati,
vždycky,
když touha dohoela.
Záí
n
1897.
DIALOG. pekvapeni „Tedy pojednou zde. Zmizel jste tak theatráln tehdy. Zde se o vás povídaly hotové idylly. Zátiší, Pozdravili se,
.
.
.
chaloupka opedená psím vínem, beatus procul negotiis
Hron
se
divné, venku.
se
qui
odmlel. Zpozoroval, že Alferi apaticky
naslouchá. Vru, jak se tento hoch
tím
ille,
!"
Ovšem
že venkov
A to, dosti rzn A za-
zmnil
psobí
!
!
Hron pozoroval njakou brunetku,
která mihla
v davu, chrleném divadlem. Byla hezká, ano,
zde v svtle luceren, které ostatn nebylo velmi vkusné.
„Bylo talent."
vám snad známo,
že pro idylly
nápadn
Hlas Alferiho znl
„To nebylo známo. Vždy talent.
Od
„Nevím, na
to,
Dav
jsle
tragedie až ku frašce bylo-li
tomu
tak.
nemám
klidn.
ml
universální
— pro všechno
Nepamatuju se
1"
dobe
co tehdy bylol" se zatím
pevalil
.
.
.
Ale oni
stáli
—
dosud
obzvlášt schod. Hrona to ponkud mrzelo „Omrzel vás tedy venkov ? !" ta brunetka „Odnauil mne smáti se jako díve. To je dost smutné. A též jiné, možná dost!" Když jste „Tedy zase tam, odkud jste vyšel u
.
.
.
.
odjíždl, odpuzoval vás život zde
13
!"
.
.
„Obrátil jsem se vždy tam, odkud jsem vyšel.
To
je
usus a to je filosofie životní
!"
„Stáváte se povážliv churavým. Ale zde už ta
Mjte se na pozoru Zde se zmnila móda, a není dobré choditi v šatech poslední saisony. Renaissance pohanství. Radost života.
místa pešla.
!
Nepochybn
Goethe. Slunce.
venku
i
n
Je dobré na
psáti
že jste slyšel,
dithyramby
;
tam
i
a mlá-
dež k
nmu
jemn
moralistního: „temnotou k svtlu!" A, toho
utíká
nezapomete, ješt
je
mimo
zde
Neuráží
snésti.
mnoho
;
Snad
pathosu.
mezi svobodnými.
to je v
nco
tom
To možno
ješt anarchie.
dobrý tón a
to i
pathos
do-
ulice.
v tom Svobodní
je
Nová zem. Mesiášové, trochu
kompromitovaní bohužel. Je nutno býti shovívavým ke všemu, a všechno klidn pozorovati. Není to hezká instruktivní pednáška?!"
„Konen
máte pravdu. Ale k
emu to všechno?!
Zajímal jsem se kdysi o to. Ale nyní jsem na konec líný,
A
stavt
i
nebo obojí pošpiní Ovšem že — je nutno to
boiti,
vidti jiné?!
ruce.
vidt,
bohužel!"
„To
je
„Doma
výsledek vašeho pobytu na je
tiše
mkký
sou-
táhne se do dálky a mizí v šeru.
Tam
alej.
slunce a voní lichotiv vzduch. Vlažný,
mrak.
Ta
pestala
alej
páliti
venkov?!"
Zapadá tam
dlouhá lipová
bolest a stávala se tichou a krásnou.
14
ak
tam nenechali samotného ... A bylo pO všem. Kouzlo je zlomeno !" „Což vás tak roziluje spolenost? Nebýval jste takovým!" „Hlete, míval jsem podivný dojem. Všechny tváe zel jsem zkarikované, podivné grimasy, mtíé
nco, co
a na nich
je šílenstvím. Jejich
se mi nepochopitelnými.
jako jejich zájmy.
napadne
Co Ty
A
Jejich duše
na všem
stín.
Ti všichni lidé jsou
:
na nich šíleného ?
!
Ale
iny
zdají
absurdními,
Pak zase mi
zdraví a rozumní.
nkde
je
šílenství
víš!"
Poslední slova Alferi
„Není pochyby, že
jste
proto
nevím už pro.
Ipse feci. Nyní
churav!"
quam
„Philosophari prius
—
pronesl prudce a rychle.
na nedviv.
Hron pohlédl
nemohu
vivere.
Strávil
litovati,
Smutno. To
jsem
svoji sílu.
nebof bylo by to
zbytené. Nemohu býti ani lhostejným. Co zbývá?! Tíha v hlav duši. Vohl jsem samotu eremity
—
i
tam mne
A
já
našli vetelci.
chtl se modlit.
pi tom
Nebylo možno se
Zbožn
a
ist
modliti.
se modlit.
Ale což když v srdci A zde ? Zde je drobný Babylon. je výsmch ? Nechati se kolébati vlnami, odpornými vlnami, nebo... Tertium non datur!" Bože, a
tiše
plakati.
!
„Anebo
se uzdraviti
!"
15
„Chcete-li, je to správné slovo. Jsou totiž
zpsoby Nyní
uzdravení se!" šli.
lených
rz
Oba
v pustých
ulicích.
njaký
práskal
cos na
nho,
nebo smutek vcí
mleli,
duši.
svíral
mžouraly
Svítilny
odhapotuteln
Jen opilý drožká
Bylo ticho.
biem kon, unaveného
už,
volal
potom zmizel v temné ulice.
a
POHÁDKA DETERMINISMU. Oné
vytáhl onen,
noci
staré sešity,
jenž
zval
se
Alferim,
dávno odhozené. To byla touha kon-
onu nutnost muiti se nejjednoduššími vcmi, záhadami, jinými pomíjenými ... a tak zde, trolovati
poal ísti, by dosvdil sám sob, žs zde bylo u nho, ty zhoubné prvky, a ona trýzeii
unavený, to
sebe sama, na kterou hynul a musil hynouti
etl
ml
ten rukopis, který
hrdý
titul:
.
.
.
Pohádka
determinismu. I.
—A
pestal psáti
.
.
Pojednou všechno v a péro
chu chu
vypadlo
a nenadálé
k práci.
A
.
nm
ztuhlo a umlklo
z chvjící se ruky.
„Pro?" sedl
tu
vyssálo
Nenáhlá nevšechnu jeho
nyní mrtvý a apatický,
co padal na kraj zvolna veer.
16
—
A
venku hvízdal
podzimní a ostrý. Stromy
vítr;
pokorn
shýbaly se pod prudkým jeho vanutím
k zemi. (Byly to vysoké,
štíhlé,
jehlinaté stromy.)
A jinak
byl temný veer, daleko, široko pusto. On, který byl psal tak rozzáenou práci, vášnivou a touhy plnou, nyní sedl tu s podatou
touhou a skleslou
duší.
II.
Tedy, bylo to takto
Myšlenka ona
mimo
cynický a lhostejný k bytost nilo:
.
.
.
opojné sny. Jakoby sebe, a jako by kritisoval
rozdrtila jeho
byl vzdálen, daleko
svou tesklivou
ní
a trpící
Napadlo ho opt, co ho tak dlouho
Jaký
má
tís-
podíl na své práci?!
a je jakékoliv jeho umní;
Ví, že je vázán mezemi,
vždy vasalem, nikdy však souverainem on poon slouchá, kdy káže mu tajemný hlas. On poslouchá A zlomyslné myšlenky vtíraly se dále kruh byl je
;
.
;
stále užší a už se
Inspirace
mže sám
I
úpln
Jakýsi stroj, kterým
ist To
A
šeilo
Hezké slovo chtíti?! ím
mechanický
nkdo
.
Ale
!
je,
.
.
ím
když ne-
je,
když prost musí?!
hýbe. Stroj
.
.
.
hloupý,
stroj.
byla ta chvíle, kdy
mu
kleslo péro.
byla už opravdu na psaní úplná
17
tma
.
.
m.
A
hodiny tikaly zvolna a monotónn, njaké
starodávné hodiny v starosvtském pokoji podiv-
ného slohu, kde sedl sám. Sklonil hlavu. Sevelo ho to dkladn.
A nila
v jeho duši víilo to opile. Pusto. Vlna hose za vlnou v
ek
lických
Duše
Má
.
.
opuštných proudech melancho-
.
I
vlastn duši?! Duši!
ladový klavír
Má
jakýsi stroj, ná-
nkolika klávesami, rozumn
s
možno-li íci — mluvící automat, hrací vše dává tóny, které hraje
Tóny, které
A ím
musí
to ostatní?!
nkdo
íci, slova,
Udána mu
stroj
jiný, ale
musí
která cesta,
.
.
.
—
To
ne on! psáti.
kterou by
Udáno mu okolí, Dáno mu jméno, jež nosí. Dána mu tvá, kterou má. Dán mu svt, který by
šel.
Udáni
které
jej
které on miluje.
lidé,
obklopuje.
ho muil. Schopnosti, vady,
— nic Ale — Co Má onen — Blažená
nenávist
ctnosti,
híchy, láska,
není jeho.
je jeho?! Má on duši?! onen hrací stroj ? iluse, šastný sebeklam!' On nemá nic. Nic není jeho. Nic on nedrží, jest držán a ovládán sám. On je prost oním klavírem ve velké továrn, zhotoveným toho a toho :
potom
klavír,
18
cenu na prodej, on
za levnou
roku,
jest
oíslo-
vanou škatulkou v spoust rzného zboží v obsáhlém krám .
.
.
IV.
Napadl ho prudký a hoký smích
Ano — jeho
lidská pýcha.
pýcha. A jejich A umní — ím
.
.
pýcha.
.
Ta hloupá
Mže
umní?!
je
Tak tedy pozorovat naon vytvoiti, co chce ? dutou hloupost omezenc, ploužiti se, stín mezi stíny, a klidn trpti. Mohou ho uraziti, mohou ho raniti, pro?! A nevolnost odstreného, vedlejšího pedmtu, nevolnost zbytenosti jej naplnila. A hodiny ti!
kaly tak jednotvárn a v
A
kamnech praskal ohe.
všechno bylo tak jiné v té Zastrašily
ho
A
myšlenky.
vlastní
mlém údsu vybhl
tm.
ven
v neuvdo-
— ven, na zdravý vzduch,
vzduch, kde bouil ostrý a silný
vítr.
Vybhl
ze
Kráel jehlií. Opupo
dvora, a šel tím smutným, ponurým lesem. cestou,
kde noha jeho sklouzala
štnou, tichou cestou.
Ted ješt jeho
asi
škodnou
šel
slyšel z dálky.
na hon,
... že,
i
škodných
19
Výstel
;
a
druhý
;
otec
hajný sestelil njakou je
mnoho v tom
kraji
.
.
v.
Ale opravdu Pro vlastn kráí z domova?! Tou vyjetou cestou?!
Samovoln, že
ano, on, který byl vyštván?!
bez své vle! Ale
A
odboil
mže
vždy
A
jinudy.
jíti
Cist pjde.
z cesty.
VI.
Te poal A
kvíleti
les,
vždy
je ztraceno.
smutn neho, co
strašideln a
jednotvárné huení bylo elegií Elegie, která se
.
.
.
na-
nedá definovati,
kterou zná jen severní duše, kterou zalévá melancholie všeho v lesích,
kde jak by
kých vtvích obšenci, a zahrabáni v nesvcené
daleko nenalezeni
V
.
.
volali
pd,
kvíleli
na vyso-
smutní sebevrazi,
nebo
i
nkde
setlelí,
.
zapomnl na vše jiné a zanotoval si melancholický popvek, který ho práv napadl, popvek, který se dobije hodil k této smutné, veerní chzi osamlého lesem opuštným, té
smutné
chvíli
A polo-
kde nepotká nikoho, kde neuzí lidské tváe. hlasn si íkal slova smutné nálady.
A
zatím se vrátil zase na starou cestu
v kamenitém úvale
hoe ho to
— po stranách
huel
.
.
les,
.
Byl a na-
msíc. Procitl ze svého opojení, studen oválo, a sevela ho tíse... Jak se tam
svítil
byl vrátil ?
A
hnutí.
Kdo ho tam
I
vedl ?
Stanul
1
tup
a bez
v zastrašené jeho duši byla jen jediná
otázka: co ho vedlo?! Byla determinována
A
odboka?!
vypotena jeho nálada?!
byla
I
ta
práv skomponoval?
slova, která byl
V msíním
ona
i
svitu vše nabývalo
smutných a vyítavých, co huel
divných tvar, les
.
.
VII.
.
Zachvla
jím hrza.^^
huící
bající se stromy,
nejisté stíny,
.
.
Až bude sedti pi
Prchal
,
úval, shý-
tragická píseií lesa,
vítr,
— a on sám,
msíc
a co jím vládne
Dsilo ho vše:
nco, co
ped
je
v
nm
sebou k lidem.
stolu a poslouchati denní hovor,
bude klidn míjet as pi sladké lenosti ducha, pak Nezavyje pes v své budce táhlým svým vytím, njak zoufalým?! Snad Vkroil unaven do nádvoí. až
.
.
.
.
.
.
VIII.
A
byl v
nm
klid
zve,
která byla
chyte
la-
pena, a prozkoumala nemožnost prchnouti, zajatce, který
nosí okovy,
duše,
která
nemže
nemá vle vjeti
21
.
.
.
klid resignující
v jiné a své koleje
.
.
.
Alferi odložil rukopis
Bylo už
BYLO MU
pozd
.
.
.
Lampa
.
dohasínala
.
.
.
.
NCO
DO HEKUBY.
mnoho pemýšlel. zamstnáno politickou vavou,
Píští dny Alferi
Msto
bylo
pokojeno postupem jistého sdružení tato hesla boj.
A
ped
:
které
lidí,
zne-
mlo
internacionalismus, kolektivismus, tídní
byli materialisty
kterými jímala
djinní
Alferiho
i
praktití: Lidé,
hrza; nekonená
pouš.
Msto, vydšené pízrakem a trnulo. Žurnály volaly
do
revoluce,
zbraní,
dsilo se
hovory rodinné
byly plny dramatických perspektiv a kleteb
;
po-
ítaly se hlasy.
V
dobu bylo nesnesiteln v
mst.
Alferi byl sám. Myslil o poslední
hrze.
tu
rád k místu starých
k jezu, jenž uprosted
huel
a
huel,
A chodil
svých tradic a reminiscencí,
msta, haleného kouem,
hltaje špinavé, zkalené vlny a chrle
je zase.
Ale jednou mužem, který
setkal se zde s
ml
Hronem
jmenoval. Zastavili se.
„Je
a s
mladým
výrazný a badající zrak. Ort se
vám nž lépe?" usmál
22
se Hron.
„Sotva!" „Zahrabáváte se; a to vás nií; samotni
„Ale nenajdeme-Ii nikoho ?
„Zde
vada.
je
nutno-Ii to, ubíjeti
I
Což
nelze
ním
sleviti?
as?!
Jste-li
je
jej
— Alferi „A
být
!"
máte volný?! Ale toto njaký Gram. Brr!"
že
nemž eme
!"
hledl
mlky
na Orta
A
aspoií,
tak šastný,
Oblomovština.
—
Ani žádná žena na prog^ramu ? Tahle Ultima Thule?!" „Je mi nco do této Hekuby. To je ást zla!" „To aspoí tedy !" tak, jak si myslíte. Ale miluji krásné, „Ne ženu. Mj osud je má které neexistuje, a tedy touha: zde je zabiják; ona mne vyssála, ona vzala život; nebo viti v krásu a toužiti, vyluco tedy iníte ?
!
!
.
.
.
i
mn
uje Illusi
ostatní.
A víte-li,
ženy, chtl jsem
že jsem také miloval ženu?! íci,
A
mezitím, co jsem
miloval tuto, mizely ostatní. Ale byla to láska a veliká láska. Nevíte, jak píší lascivní
lásky*.
To
na jednom
autoi
jsou
s
píbhy,
bod;
ní
i
Láska
titulem
úryvek, ano.
co by se
v nás, zkoumají onu je
knihy, které
jisté
:
,
Kniha
Stanulo se
a místo, co by se hledlo v kra-
jinu, velikou, místo,
v
nenávidím
dryánickým
tedy páení
se.
cítilo
nco, co
pí zem. To
je vše.
Ne, není to všecko v
23
leží
žen
a žena vším,
metamorfosa kosmu pod zraky touhy;
moe
—
všechno pro ženu. Ah, ne. Snad je to tramožno. Je zbyteno o tom g-ické nedorozumní uvažovati. Snad mají oni pravdu. Všechno je dobré. Jen já jsem omrzelý a zhoklý a poslouchám poslední boue. A pak se mnoho mluví, když srdce Uiniti správné závry to zbývá je mrtvo jiné hory, jiné lesy, jiná
A
smrt jiná a lidé
jiní. .
.
.
—
!
A
tyto
.
.
.
.
."
.
Alferi nedomluvil. Gestikuloval prudce.
Nedo-
teskn a strnule. konec. Beznové slunce za-
mluvil a zadíval se na mizící vlny
A v tom
pohledu byl
záilo mdle na smutnou onu stafáž
.
.
.
ješt bylo
možno vidti kry ve vlnách. Lámaly se, houpaly se. Bylo tém nemožno sledovati je. Mizely. A beznové slunce zasvítilo chladn a mdle. Jen na okamžik. Pak vše zaniklo. Sedo a ponuro, jako
ped
tím.
— Bylo
Pak
A
Alferi
hledl na
jez,
mu nco do Hekuby.
jenž huel.
—
obrátil se k Ortovi.
„Vy máte dobré oi
apoštola. Jsou to závidní-
hodné oi. S Bohem!"
A
promluviv, uklonil se a zmizel.
24
OSUDY. Alferi. Pišla jsi?! Žena, která jest pislíbením. Jsem zde. Alferi. Kudy jsi pišla?!
Zena. Jsem
zde.
Nehýbám
se
;
jsem zde, u tebe
do oí. My dva jsme spojeni. AJferi. Chceš býti moje?! Zena. Nebudu tvoje. Existuji v daleku. Alferi. Jak že jsi pak pišla?
a hledíme
si
Žena. Ty se mne nedotkneš. Nehýbám
se;
jsem
do oí. Pamatuješ se na mne?! Alferi. To by mohlo býti. My dva se vidli asto. Ah, pro mne trýzníš?! Nenávidíš mne! zde a hledíme
si
Zena. Ne. Co tedy chceš?! Zena. eho je teba!
Alferi.
Alferi. eho je teba?! Zena. Touhy! Alferi. A více?!
Zena. Smutku! Alferi. Ješt více?!
Zena. Poušt
a oí. Není
nieho vtšího. Proto
jsem u tebe.
Alferi. Musím tedy toužiti?! Zena. A býti smutným. teba smutku?! Bud moje! Alferi.
Na
25
Zena. Radostní nemají oí a pouš. Nebudu Alf r i. A k emu touha?!
Zena. Pro Alferi.
A
sílu
k
ohn. Musí nco
tvoje.
páliti.
emu oi?!
Zena. Abys moh'
plakati pro to, co vidíš.
Alferi. To je však bolest. Zena. Ty musíš trpti pro onu píinu.
A
proto
jsem u tebe. Musíš mne vidti, abys neztratil touhu a smutek,
Musí
nco
nesmím páliti.
Hlas zem.
býti tvá,
Nebudu
nebo bys ztratil
tvoje. Stoupej
Pulvis et
všecko.
k vrcholu.
umbra!
Zena. Cekám. Stoupej k vrcholu. Alferi. Nenávidíš mne 2ena. Já jsem me v rukou jiného,
který znií
churavé údy. Cekám.
Alferi. Jako já. Zena. Nic není mimo vrchol. Cekám. Alferi. Ta trýze marná je. Zena. Bys došel k vrcholu, proto je bolest. Alferi. A co je nahoe?! Zena. Na vrcholích vane vítr a pod vrcholy mo rovy vzduch.
Alferi. Není chladno na vrcholu?!
Zena.
Mže
býti...
Nebudu
tvoje
I
Alferi. Nebudeš moje?! Ani tam?! 2 e n a. Musíš býti sám. Alferi. A ty?!
26
žena.
Existuji v daleku.
t
Alferi. Budu
Zena.
Existuji
vidti na vrcholích?
v daleku.
Alferi. Je možno býti sám?! Zena. To je kest krve. Alferi. Nechci býti sám. Nechci dýchati chlad. zde. miluji t. Zstaríme Zde je smutno Zena. Není možno. Zde jsem jako pislíbení, které nebude splnno. Alferi. Umru.
—
—
Zena. Slabý ume. Alferi. Zvedám k Zena. Stoupej k
Hlas
zem.
Nebu tob
Alferi.
—
.
vrcholu
Pulvis et
Alferi. Není možno
Zena. Bud
slabý.
mdlá už ramena,
umbra
snésti
tíží.
velikým. Já jsem pislíbení. které nebude splnno. Ano, tak
jsi
Co plátno toto pislíbení ? Žena. Tvá touha musí existovati. Tvá touha nebude zde zkojena. Pestal bys býti tím, kým jsi.
pravila.
Stoupej k vrcholu
I
I
Alferi. Byl bych šasten... Zena. Byl by konec. Alferi. Takto bude konec!
Zena. Takto budeš vidti! Alferi. K emu mi teba vidti?! Zena. Je to nutno.
27
Alf eri. Myslím, léta už mne bolí.
Po
že
A
jsi i
ty
už mluvila kdysi ta slova.
mne
bolíš
— tou marnou
touhou, kdy vždycky mi unikáš.
Zena. Je to nutno. Jsem pislíbení. Alf eri. A zatím, co hledím za tebou, slábnou mi oi a neuniká nic mimo život. Zena. To je život tch, kteí nedostoupí vrcholu. Alf eri. A jiný život?! Zena. Náš život pijde. Alf eri. Po vcích?! Žena. Náš život ^e blíží. Ty musíš trpti — to ::
je
krása a zákon.
Alf eri. Pro pouze já? Zena. já trpím. Alf eri. Trpíš?! Zena. Protože miluji vrchol a tebe. Alf eri. Budeš moje?! Zena. Existuji v daleku. Nebudu tvoje. nutno. To je krása a zákon. Alf eri. Ale já slábnu. Zena. Vzchop se! I
I
Je to
Alf eri. Moje lhta koní. Zena. Neklesej pod kížem! Golgata je krásná. Alf eri. Ale což, žízním-li?l Zena. Tedy oni naplnivše houbu octem a obloživše
yzopem, podali k ústm jeho. A což tetí hodina?!
Alf eri.
28
Zena. Nanebevzetí Alferi.
Zena.
K emu?!
Je to krása a zákon. Trp a žízni!
Aíferi. Budou se smáti žoldnéi?! Zena. I poali ho pozdravovati Zdráv :
králi
bu,
židovský!
Alferi. Pod kížem mojím?!
Zena. Do tvého Nanebevzetí. Alferi. Ale
Zena.
což, nejsem-li Kristus?!
Žízni a trp
Alferi. Klesnu-li pod kížem?
Zena. Ty musíš toužiti. A co potom?! Zena. Pak vystoupil jsi na
Alferi.
A
vrchol!
všecko? Zena. Ano, v tom je všecko! Alferi. Ale miluj i-li tebe a chci
Alferi.
to je
míti
tebe?!
Zena. Nadarmo! Alferi. Nepjdu-li na vrchol a na Golg^atu?! Zena. Nadarmo! má! Alferi.
Bu
Zena.
Existuji
v daleku.
Alferi. Pijdu za tebou!
Zena. Nebudu
tvoje! Golgata! (mizí...)
Alferi. Golgata!
Zena
k vrcholu! Pulvis et umbra!
(v daleku). Stoupej
Hlas zem.
2'.)
VÍTZSTVÍ PROLETARIÁTU. Alferi
sedl v kavárn; bylo
mu
a líbíval se jaké tradice.
dávno
Bylo to
venek
Dnes
hrob
tento kout.
lety
chodili
I
sem
zde s
ml n-
Maákem.
potom vše rozváto odejel na pojednou ochuravl a zemel. ;
;
Maák
a silný
;
kdysi
Ped
tu pusto a prázdno,
slavil tu
slavnost mrtvých, requiem zde na
minulosti.
Sedl
tu
v tupé lethargii a duší
nhy toho, co zašlo, kvty, které už vyschnou trochu v zaveném léta
se kmitaly
dávné obrazy, plné
herbái. Slavil
zde slavnost mrtvých
—a
svoji.
Poslední
dny chtl shrnouti všechno. I dojem místa, kde Maák bouil ješt, s tou zlobou utlaovaného, s tou tragikou vysokých pání, nikdy nesplnných, duše plná pýchy, vysmívána ledakým. Zil ješt se svou
ilusí
a byla
bojovníka, který
práv
ví
ve svj prapor:
chvíle mluviti se stíny.
— Do kavárny vrazilo nkolik hostí. Usedli vedle. Vyrušilo ho to
nepíjemn.
Mluvili.
„Na kolik poítáš mandát?** Tázaný pokril rameny.
„O
to nebží. Jde jen o tribunu."
„Myslíš, že
„Dlouho
ne.
bude tžký boj ?" Máme massy a disciplinu. Buržoasie
30
A
je rozbitá, nespolehlivá, nedisciplinovaná.
všade
Oni
Situace je píznivá.
krise.
nyní
se pežili.
Jsou hotovi vzdychají po všech svatých ... to mentují. Nejsou schopni dlouhého boje. :
A
naše doba. vati
My zaneme
hráti
svou
buržoasie ?
Hubí
reformy roztíští
Mžeme ekati sace a
my
kládají.
!
ti,
ji
Oni
kteí
ady.
její
ji
Co
brání.
Nebo
je
Zkoncentro-
roli.
všechno, ovládnouti všechno.
la-
mže
poíti
Každý pokus
ona se nesnáší.
My
se znií sami.
jsme organi-
jsme celek. Oni se dlí, drobí a roz-
Hle
na všechny strany
— jakého
trámu
mohou chytnouti?! My jenom ekáme a burdíve než my. Na se obtovat? Cekáme. Ne romanticky, ale log^icky. Oni nám pracují do rukou. Socialismus se jim smje. se
žoasie revoltuje za nás,
My jsme poet. My jsme spolenost. A oni, povriví, pochybující, slaboši, nervosní baby, žvanilové utopií!" Alferi
v
povstal.
Zaplatil.
To
slovo
mu
leželo
duši. Nesnesl toho.
Vyšel
z
kavárny.
Stáhl zimník.
nebe temné, ani jedna
hvzda
Bylo chladno
nezasvítila.
;
A o tomto
myslil.
— Bylo
by teba vrhnouti svtu do tváe tuto
hroznou výitku
Ze zniil
:
veliké
lidi
a veškeru veHkost. Položiv
železný materialismus za základ svých teorií, od-
31
hauil se svt podivovati se a následovati
s vírou.
Zmizelo poslední náboženství, poslední záchranný
lun
— víra
ve veliké
Svt nevil. se následovalo
lidi.
To
nyní bylo strháno.
Nic není velikého.
— ale
s
posmchem
Ovšem, ješt a malou vírou.
Nebyly to kolosální iny, které pipisovány, teba
myln, velikým lidem pobídkou
koketn
Ne. Drobné poloiny,
sledované, bez úcty a lásky. Ale to byl
konec. Pak
vty
a které musily býti velikou
dvry.
a buditelem
si
opakoval Alferi
Ibsenovy Divoké kachny
nestál za to,
aby se
monotónn :
poslední
Ale pak by život
žil.
Ano, aby se k tomuto závru dojíti musilo, imožné. Století toto bylo stoletím anglických puritán bez jich náboženství a eckých ikonoklast bez fanatismu herese. „Ale pak by život nestál za to, aby se žil?" Nebyly už veliké a složité vty, plné rytmu a hudby, nilo se vše
—
mnlavé
cudné pro svou nesrozumiNebyly ani dobré a struné vty, olympicky slunné a jednoduché. Nebyly umlé a kombinované barokní architektonické budovy, ani katedrály, prosté, jednoduchých, vážných styl byly ty prostední, netelnost
jako motýli,
tm, kteí
nebyli zasvceni.
—
chutné a protivné.
To
byly noticky dosti zahoklé,
které bylo by nutno uiniti.
A
Alferi je inil.
Mohl
32
je smazati a
ony zašly
v zapomenutí, ale zstala nisty a hlupáka,
pece ona vta
mladého Werle
.
.
ílusio-
.
PROKLETÁ ZEM. Ale
tu Alferi pohlížel
zpt.
Jaká to byla trag-ická zem, v které se zrodil?! Ah, jaká kletba spoívala na ní ? Mrak lehl a temno, ani zásvit, a vera na modré kdys nebe
vný
I
—
jako dnes a zítra
.
.
zem
.
prokletá.
Zem
zapo-
menutá. Nic v kosmu.
Cemá
vlnila vzduch a temné stíny chvly Nehnuly se více. Zatemnno všechno. Ano, tam za horami, tam prý je vzduch tam za horami, tam prý je teplo tam ješt voní radostn kvty. Sklíeni, sklonni nad pluhem v chudých neplodných krajích, odsouzeni, resignovaní, tak mízde hali se lidé, bez nadje, bez vášní a bez síly Zem prokletá. Zem zapomenutá. Nic v kosmu.
kídla
se cestami.
;
;
.
.
.
Nebylo obr, již na vky vrhají stíny. Blednuly dávných period. Vyzývav, vysmívav chechtali se demaskovaní bohové, hvzdy tribun, kultura parlament. Historie se valila jinudy a Hdstvo se valilo jinudy ale zde byl záliv. A sem jen doznívaly slabé ozvny, a vlny zde stoupaly, jestl tam na moi ... A zoufale znl beznadjný, líto-
postavy
;
stivý refrain, prosba, kterou
33
nikdo
neslyší, litanie,
nekonené
které revoltují, dlouhé a
zástup, ve chrámu hrzy,
vných
svtel,
s zející
my
t
ped-
Bh, Bh, který my t vzýváme,
osvo-
je
prosíme, a
zachmuený Bože, sklíení sudbou,
„Vysvobo nás/*' Na našich duších
oltáem,
ranou, zoufalou bázní, s
stavou jednou: Ano, tam bozuje, a
tolika a tolika
ped prázdným
Bože,
vky
zdoláni
staletá tíže; závaží stará
dol
hromadí bláto otcové, syni, minulí, pítomní, živí. Staleté mry krev naši ssaji,
nás táhnou zašlí,
;
hrzy sny naSe plaší; sklíeni k zemi, ah, vždycky malí, kráíme smutnou, zoufalou cestou.
staleté
Veliký Bože, milosti Bože, prosíme tebe, vzýváme tebe:
V
„Vysvobo nás!'' posmch jsou
surový
smch
naše
iny
;
v surový po-
revoli je marnost; vztýení klesnou a výše
se sníží;
úsmv,
ztrpkne,
ten
Ukamenováni, ukižováni
hokost,
posmchem
ta sžírá.
žití,
chladem, v záchvvech záští k všemu
i
národ k
—
sob
vleem' se v zkázu dnes nebo zítra vleem' se do tmy, a není svtla nebude svtla, ty. Bože, ;
mlíš,
neodpovídáš,
chladný, jak všechno
známé už
.
.
nesmiluješ
se,
jak
všechno
mstivý pro staré viny,
.
H
ne-
AHeri, který poslední slova pronášel
v záchvatu
keí, pozvolna
odnkud z nekonen
lická tesknota vanula v duši, z
rodného
který je tak
kraje,
jako dnešní doba,
zuiv, jako
se utišoval. Melancho-
nkde tam
na
jihu,
daleka,
plochý,
plný zasmu-
neúrodných polí. A uvažoval dále Smutní zpváci táhli touto zemí a zpívali svou
šilých slatin a
.
.
melancholii; kráeli cestami pustými a zpívali jejich
opuštnost, kráeli chudými msty a pli o cizích nádherách, hledli za cizí zdi obas, kde mohly stromy rsti do výše, zalévány tradicí a ozaovány
To
minulostí.
beznadjnost, to byla duše této tlo, to bylo suché a klidné a rozumné a
nutn
ona
co vyznívá nadarmo,
smutné,
mkká
zem cizí, A ;
ale
tak
nastalo separování, množství, které bylo po-
splo den jako den programem kompromitování lidskosti,
žitkáské, smyslné a blažené, a za pibližným a
pak
duše,
ti
jednotlivci,
ti
osamlí, stesknlí, smutné
doma vyhnanci Ten !
a ta rána stále bolela a tíhu
osudu
...
A
;
kontrast mrazil neustále
jen
málo
jestliže
cítilo jich
udeili
hrzu
prudeji
oni,
kteí vdli, v struny, ek!i-li svj stesk a své melancholické šílenství a svoji výitku,
na ulicích
aby potupn
volali
tu srotili se
trpaslíci této proklaté
filig-ránští
v
odmnu
jejich úzkosti
zem, :
Hle,
cizáci
A nad potoky
smutené krily
se vrby,
pokorn,
ve vlnách se zrcadlily, a ty vtve, ty jako by ne-
chtly dorsti Nedorstaly
.
.
.
—
NOC.
A
tuto noc,
pokojným. tentokráte.
mu
se
—
která pedcházela,
;
a
Ale na konec usnul únavou
obzvlášt ;
a zdálo
toto.
Bylo to oné doby, kdy Galové porazili vojsko
ímské republiky nátoi v
byl Alferi ne-
Ml pravideln špatné spaní
byli už
Oni
a obléhali Kapitol.
starci se-
porubáni a zbývala jen malá výspa
moi vojín
g-alských. Bylo to po dies AUiensis, zapsaném v ímském kalendái Alferi pa(Tak vypravoval profesor djepisu
—
ern
:
matoval
si,
že užíval tohoto obratu
;
ale nevypra-
voval už, co se dále stalo.)
Nastávala noc ímská posádka byla unavena po mnohých zápasech. Jen jediný vojín na hradbách ješt bdl. Tento ml arma, ochranné zbran. Z tch pak ;
byly nejdležitjší 1.
Cassis, cassidis, kovová, g^alea, kožená pilba.
(Ale vlastn onen vojín 2.
174
Scutum, nn
štít,
dlouhý,
ml
tyhranný,
devný,
.So
pouze galeam.) klenutý,
^|^
m
široký,
potažený velikou kozí,
s
vypuklinou z plechu v prosted, jenž se nosil
levou rjlcou.
Mimo
útoné zbran.
to tla,
A to 1. gladius, me
Y2 ni dlouhý, s dvojím ostím, více k bodnutí než k úderu užívaný; 2. pilum, házecí oštp, 2 m dlouhý.
Takový tedy
onen vojín;
byl
sentimentálnjší, nežli
možno
mimo
býti, jsme-li
však
to
ímany
umletjší, nežli oni barbai. Byl trochu mezi Keky a poznal dosti jejich umní, by pochopil chudobu vlastního národa. a
A
íman
nyní bdl a pemýšlel o osudu zel mnoho písných patrici a ohebných plebej; mnoho hrdin znal, kteí vynikli tento
své vlasti
;
i
v sei
;
duší.
Ta
kojila
Romula
ale neznal
zem
a
kdo by byl krásnjší
nikoho,
neplodná, zdálo se mu;
je
Réma;
vlice
nevidli Olympu
ale tito
ani Erebu.
A
strachoval se píštích
horší
pedchdc
mže
pijíti?!
;
je píliš
Moc?
dn
;
potomci rostou,
tvrdý onen národ.
Snese
jí
ím?! A
Odkud by mohla
Co
krása?
pijíti ? Zde se nepjí písn, zde smutný D.onysios. Arma. Ano, to je znak všeho: v senátu: arma; v lidu: arma. Není jiného hesla, než boj za každou cenu. A není ducha attického mezi tímto národem. Perikl nebude Zabrati co nejvíce zem, vládnouti co nejvtšímu potu otrok, to jediné zbývá. A zde budou djiny.
je
.
37
.
.
Vlice
A
Romula
kojila
Réma,
a
na jeho hlavé zatásla se pilba,
g^alea.
Sklonil hlavu a odhodil pilbu, galeam.
odkopl od sebe. A nyní hledl
;
dole
zbran
Bylo ticho.
Galové.
byli
1
Ale cosi se hýbalo.
—
Kdos
Co
má
?
I
K emu
tento národ ?
žíti
ho nebude
I
Galové se
blíží.
!
zbran
Volati do
Na
Nepítel
slézá hradby.
initi ?
chrániti.
Nech
to ?
Není ho teba
!
si
!
padne Kapitol
A 1
on
On
bude tichý; neprobudí nikoho. A Galové slézali hradby Kapitolu; a vojín hledl na hvzdy, které nesly jména ecká ... A nehnul sebou.
Bh
Zbran
ležely odhozeny,
i
arma
i
lela.
Jen
na co vojín vzpomínal.
ví,
— Ale
chránn
v tu chvíli procitly husy.
A ím
byl za-
1
Alferi procitl.
— Ovšem, tolu,
mu do
A
byl to nesmysl.
ímana cum !
je
mu do telis,
Kapia co
Nesmyslné! Absurdní! Netrpliv se pevalil a pokoušel
husí?! Nelogické
husy dokonce
Co
armis atque
galea, I
se znova usnouti.
Byla
práv druhá hodina
Nemohl
s
plnoci.
(Bily
hodiny!)
usnout. Ležel nkolik minut, pemítaje. Po-
jednou napadlo ho zvuné, krásné slovo „Tamerlan"!
^•^
Znlo mu je
velmi kouzeln a
Ta-mer-lan, Ta-mer-Ian
:
„Tamerian"
.
vkroeného chána, krutého z
lebek
zem
.
.
.
píjemn. Slab/kova potom zase rychle
a
Opíjel se pedstavou
,
.
;
tohoto ne-
a necitelného.
Zajatý sultán ...
A
Pyramidy
zpustošené úrodné
na vítzném tažení.
Le
pak
fysiog^nomii
si ;
uvdomil pibližn takovou
tatarskou
mu Tamerlan
zprotivil.
a rázem se
Jaká barbarská postava! Pak pišlo nco jiného.
kráí smutnou
krajinou,
Ml pojednou ilusí, že kde se blá do nekonena
sníh.
Nic nemluvilo zde, vše bylo zaleklé a teskné.
Beze
zmny
Závje snhu,
dále a dále: sníh!
hlu-
boké závje, a takový sníh, v nmž se zapadá. Zdálo se mu, že kráel nkdy místy, kde bydleli lidé; ale tomu už muselo býti dávno Zde nebyly ani stopy ve snhu, stopy Až po.
ní
jednou
.
.
.
.
.
.
.
.
Byla tu
pece
stopa. Objevila se v úplné poušti
jakoby pozdrav živé bytosti. mito místy?!
A
jak
Kdo kráel zde t-
tomu bylo
asi
dlouho?!
Musilo tomu býti už dlouho! to on
vdl! Stopa
byla hluboká a smutná, ale jak se mohlo ji
nezasypal sníh?!
diné.
za
A
To
státi,
že
bylo podivné; pouze to je-
uvažuje o tom, bral se instinktem puzen
onou stopou. A ona ho vedla. Krajina byla stejn
39
širá,
neko-
nená
a smutná; nic
nemnilo
se na
její
chmurnosti.
Le stopa ta neustávala; byla vtší a vtší, až na konec se se
—
promnila v poet stop nemožno seístil Jak mohlo toto státi?! Nemohl na to dáti odpovdi.
Hledl pouze na hotový jedné, nýbrž té
nebylo
ohromné
nebylo tu více stopy
fakt;
jich množství;
pvodní,
té
lze nalézti.
Ale šel dále starým smrem, za onmi stopami. Ale nyní už poalo mu být smutnji než jindy hledl ustrnule ku pedu Zde konily stopy; ješt okamžik, a byl to konec. Ped zrakem jeho se otevírala hluboká propast. Tam na dn ano, kdož by však mohl vybádati dna?! Kdo by odhalil ono tajemství? Hluboko, nekonen hluboko, zahalena závojem, tmavá a nevyzpytatelná ekala propast. Jaké šílenství zavyje na jejím dn?! Ty všechny stopy tam mizely, ta jedna ty mnohé; a ješt nebyla napl.
.
.
—
—
i
nna.
A
neozvala
ani nepatrný
nco
A
se; bylo ticho tam na dn vánek nezavanul odtamtud .
hrozného musilo se tam zde bylo možno
hrozn
chvíli
teskno; okolo, ze
A
.
nic,
.
Vru,
díti.
ješt
státi;
ale
bylo
všech stran útoilo
horeka zkázy
.
ší-
kterým nelze
lenství zhouby, záchvaty sebeniení,
odolati, a poslední
.
.
.
.
.
zbývalo jim uiniti onen krok; pak všechno
40
mohlo
býti odbyto; a fatalisticky,
oddan
už, musil býti
uinn
pevn, protože
onen krok
.
.
.
Ale tam ne! Ješt se to bouí, ješt se to vzpírá: Nikdy zahynout! Biti kolem sebe, neustále bíti neznámé, tušené nebezpeenství; ruku, jež ledov na
vede slepce v zkázu; Ale kdyby bylo jen kam a padají snhy, a vloky nové
hlavu sahá; a vraha, jenž bíti,
jenom
bíti
kde! Zavanul
matou
.
.
vítr,
cesty.
nkde je
.
Všechno se zmnilo:
propast,
nkde
nelze
vidti;
je zkáza; zcela jist jed-
—
a nutno pece nou se tam dojde. Jediný krok jíti. Zde zde snad kyne záchrana?! Nkde
—
—
zde, jinde, nikde?!
Svt
Na
Padá pomalu a bude zapomenuto. padá tiše. Všechno, co bylo, Všechno, co hálo, dochladne. Vše bude mrtvé. Sníh bude padat, na rovin, jež nemá s hrzou živých slitování, tam, kde je propast a konec, ku kterému vedly dosud všechny stopy. A svt spí. Sníh padá. Bude nyní nutno zavít oi. A pak — jediný krok, na právo, na levo, nazpt, ku pedu, lhostejno kam! Ah! Jaké šílenství zavyje tam na dn?! spí.
kraje
padá
sníh.
—
Nedomyslili!
Nedocíliti!
Obrátili
oi
na jinou
stranu!
A mkejší se
dojmy uchvátily
nco, co bylo trochu
41
jej.
A
reminiscencí.
vzbouzelo
—
—
Mladé jaro! Zvuící slova a pyšné touhy a výitky prvé Jasmín, kferý voní ... a také jiného cosi. Ale bylo pozdji, pamatuje-li se dobe.
To
byla tehda romantická scéna
koncem; tam v onom stromoadí kvetly tehda
.
.
s
—
dosti
.
.
,
to
pkným
kaštany tam
.
— ím
A
vozy
—
A
To
bylo tehdy ...
už naplnné neví, jely kolem. Vozka byl ustaralý, vrásitý, s pohledem mdlým a monotónním hlasem. Smekal. Potom vz zajel tam do dvorce. oni zstali sami.
—
už nkolik nyní tomu
vypadá ona?! Jak Co mu vlastn na tom
let.
asi
iti?
Na
záleží?!
Chce pece skon-
protahovati spornou záležitost?! Smyslu
to nemá, hloupost!
—
Ale pak byla ta touha. Je tedy dobe. Také tak se dostane do Kíma, Všechny cesty tam vedou. Ale husy z Kapitolu! A Tamerlan! A jasmín,
—
potom ješt!
který voní v to
VÝLET Vlak stanul
Zstal zde padlo mu?!
.
.
.
Alferi vystoupil z vagónu.
chvíli státi;
Nemá
to
co vlastn chce zde, na-
mnoho
4'.?
—
smyslu; dokonce žád-
ného smyslu
to
nemá. Konfusní nápad; teprve
nyní se rozpomínal.
vru nápad: Sem, kde kvetly katomu ovšem hezky dávno, také záilo slunce?! Zde byla jedna stanice na jeho cest a jeden mezník na zaprášené silnici. A tak vera, kdy hledl veer do ulic, osvtlovaných špatným plynovým svtlem, pojala ho ješt ona touha: vidti toto místo, jako vidl jiná, jako všechno chil vidti, kde se zastavil. A kaštany budou kvésti, a ona tam bude státi úsmvná u onoho stromoadí, a bude míti onen slamný, malý klobouek ehl ano, a teba by nyní byl mrzutý bezen a mlhy visely dlouze a vyzývav, ona tam bude státi a nic se nezmnilo a léta nepešla a on není u konce, ale bude žíti a nyní teprve žíti nkolik krásných, celých okamžik. To však bylo vera; a ješt láno to bylo, když usedl do smutného kupé vlaku, jehož lokomotiva dýmala tžce, hotova vléci všechny ty balvany a všechen balast, a rozhoditi jej po celém kraji. To ješt bylo tedy: ale potom vlny klesaly. Sentimentální
štany, a kde, je
i
—
—
A
nyní
.
.
.
Tak nyní
stál
na malém nádraží, kde bylo pusto.
Njaký staec sedl tam
bh
ví,
v
kout
a
ekal
na co to myslil, ale byl smutný
jako život.
A
hledl
tup do okna
43
a
ekal
.
.
.
— smutný
a vlak zatím
Nikdo nepicházel,
mizel. Jinak se pranic nehnulo.
nikdo nestál u pokladny;
byla to velmi zapome-
nutá stanice.
vn
tu nemohl Alferi státi; uznával to Ale celkem seriosn; a proto šel Ale nepoznával cesty; zde, zde musil ovšem jiti: .
a
.
A tam
potom zahnouti na právo.
rec,
.
onen dvotam Zde nutno jíti. A tam
kde
je
dlela tehdy ona, ano, milostivá paní
A to bylo dobe. ono stromoadí velmi krásné; velmi pkná promenáda tudy, a je zde ticho a klidno a nikdo zapadající slunce všechno neposlouchá, a potom dlela.
—
je
i
zkrvaví.
To
jsou vrcholky a
kvty
a všechno
záe
a všechno krása.
— — Ne!
Zašlo?
Mže
!
—
zajíti?
Trvá!
A
!
—
pece
trvá
i
v tchto mlhách a
v tomto smutnu, nebof krása je
krása ... a zde byla
stanice,
vná a ona byla
kde vlak
zastavil
„Pamatujete se na mne, milostivá pani?!"
—
Pamatuje
se.
—
„Ale zmnil jsem
— Mj
„Ale toto stárnutí
—
se,
že ano?"
Bože! Stárnou prý pece. je zlo, že
Kterak to myslí?
—
44
ano?
— !"
„
fak,
milostivá
paní
Píliš
:
zvykáme si. A zvtrávámel" Ale to je pece nutno. „Zde se mýlíte, milostivá
—
ného."
—
Opravdu?
všedníme .... a
— paní;
nic
nut-
—
„Opravdu. Ale pišel jsem se vás stivá pani!"
—
není
To pece mže!
tázat, milo-
—
„Pamatujete se dosud na onen veer?"
—
„A
Neví, co tím myslí
kvete zde dosud ono stromoadí?!
štany, víte?!
—
Co ho
ne nyní.
„A
—
!
—
Nevidím
Ty
ka-
jích."
napadá; kaštany kvetou pozdji, ale
myslil jsem, že
musí kvésti
vn!"
—
Jaký nápad! Je teprve bezen — „Zdá se mi, že ona krajina více neexistuje. 1
Ona
onoho veera!" Existuje. Mže ho ujistiti. Je ovšem pirozeno, že se nepamatuje. Mnoho se zmní; a on, krajina, kterou já myslím. Krajina
—
ml
nemýlí-H se ona, reelní.
Pozorovala
velmi málo smyslu pro
to.
A
je
tedy
zcela
vci
pochopi-
telno, že se nepamatuje.
Ostatn,
je-li
mu
libo,
mohli by
nkdy
si
zase
vše prohlédnouti. Projíti se po starých pšinkách.
Ale nyní ne.
Nkdy
jindy.
45
Chce?
—
„Myslím, že bychom té krajiny
pšinky
—
asto
se velmi
již
nenašli. Staré
ztrácejí!"
—
Myslí peci, že je to jednoduché,
„K tomu
lovk A ješt nco
musí míti
jiné
oi.
I
duše musí
býti rozzáena. musí býti. Víte, co jsme spolu mluvili tehdy?" Pamatuje se trochu. Zde je samota a tžce se zde zapomíná. A nech pováží: ani spolenost
—
zde slušná není! zde
asi
Nesnesitelné
dlouho nezstanou.
o tom; je téhož náhledu. stránka
—
ale tím
Ale také
hnízdo!
Mluvila
Mimo
ho nebude
to
manželem
s
ist
nuditi.
—
finanní
„Nenudíte mne naprosto, milostivá paní!"
—
Ale k
„Musili
té krajin.
bychom
Kdy ho má
zaíti u sebe.
více padal; a vše je
zasypáno.
v závjích, usne a zmrzne,
provésti?!
—
U
nás sníh nej-
A
leží-li
milostivá
má nešastná
nkdo
paní.
A
já
Vždycky jsem býval takovým; ale nejvíce nyní. Tedy ležím a usínám a chci co nejdíve usnouti úpln!" ležím v závjích; je to
—
Mže
ho
ujistiti,
žádné nebezpeenství. bláta.
To ovšem
jindy pozdji.
„To bude
—
asi
že
He
se nehodí.
s
passe.
té stránky
je,
že nyní je
nehrozí
mnoho
A proto až snad nkdy
tžko. Nevrátím se
aspo brzo ne." — Co hodlá init?! Vnovati
se
asi
sem ....
úední kariée?!
—
„To
—
ne.
To
Ale
mám
dležitý podnik
ped
sebou!"
Tšila se na to. Jindy bývá tu dosti snesiteln. Ale tím ho mže ujistiti {bude jí viti, že ano?!): Krajina je tatáž .... A všechno je stejné. Jenom kaštany kvetou jindy. je
tedy velmi
jí
líto.
—
Sedl
v
malé
a nyní procitl ze
kem pohlédl
svtnici, smutné a zakouené dlouhého snní. Ospalým zra-
ven: Mžilo tam.
Dvorec byl prázdný. Panstvo odjelo; toho se dovdl v hostinci. Ale nicmén, když sprcha ustáUj vyšel ven. Bláto bylo ponkud, ovšem. Ale tak zlé to nebylo. Chtl se projíti; místo, kde byl dlel, pálilo ho už; zde nezbývalo, nežli blouditi sem a tam bez cíle a myšlenky; to jediné mohlo uklidniti duši.
Vesnicí brzo prošel, nebyla veliká; a nyní bral
Ješt byla píroda mrtvá, vážn eeno; to bylo rení, které mu znlo patriarcháln. Neml nic proti takovým slovm; dokonce je ml rád. Rovina se ernala, zvlhlá deštm. Nebo to se
po
polích.
už nebyl ani sníh.
—
—
Napadlo ho jíti to bylo jeden okamžik do dvorce. A šel tam. Vdl, že nikoho nenajde. Zaboil polní cestou napravo. Byl to malý úval, v nmž chodíval rád. Snad pro jeho divný dojem .
47
.
Byla to kamenitá cesta, a kolem trní a staré zdi. Smutno. Pak pišel k dvorci. Dvr byl prázdný; postál tam chvíli. Potom uzel šafáe. Tázal se ho.
—
Panstvo odjelo. churava
paní byla
kam
místo,
jeli;
Nedávno
odjeli;
Neví, jak
totiž.
pjde
ale chce-li,
se
milostivá
jmenuje
se podívat;
má
napsanou adresu doma, pro pípad. Je to hodn daleko odtud. N jihu nkde. Nejsou tu. Neví ani,
kdy
— —
se vrátí.
Je milostivá paní tak tžce churava?! Tomu on nerozumí; ale íkalo se, že
na prsa je prý slabá; neví,
je-li
byla bledá poslední dobou.
Až
to
stn;
pravda.
Ale
se uzdraví, pije-
dou zase. Bližšího nemže nic íci. Ale kdyby pán chtl Dkuje. Nemusí se namáhati; bylo by to zbyteno; chtl uiniti návštvu. Pamatujete se na .
.
.
—
nho
ješt?! Nikoliv? Je to pochopitelno, nebo je už tomu dávno, co zde byl. Netušil, že není
panstvo doma. Ale neškodí nikterak; jindy se to
Zde má nco Zdržel jej asi. A mže poruení panstvu a milostivé paní zvláš, doufá, že bude zase zdráva. Tedy milostivé paní hlavn ah, ovšem, na jméno by byl zapomnl. nahradí.
.
.
.
vyíditi
—
Alferi se jmenuje.
Potom
—
Alferi odjel zase
48
do msta.
LACRIMAE RERUM... I.
Te
dej mi svoje ruce
Svj osud pak
ti
eknu
ob! rád!
Já pišel v uplynulé dob umdlené stráže vystídat!
A
noc
je.
Jen stíny
Cekám
muen
tu
Cekám. Bez pomoci smutné kolem jdou dny a ekám noci,
jsa starou záhadou.
A zas to ticho. Mj osud už se
Nech ty ruce! nezmní
—
Já pažbou svojí tluku prudce o tvrdé, chladné dláždní .
.
.
II.
A
odcházím
s
tou zlobou zjitenou.
Ta bude v nocích šeících se rsti Ty staré rány nezapomenou .
ti
.
staí svtci nikdy neodpustí!
Plakal jsem v duši slzy takové, že
onu hokost ješt pamatuji.
49
.
—
Co
legitimní moji
bohové
—
v pístavu klidu vtipn raisonnují.
III.
Však starou bolest stájí moje tvá. svou ruku vezmu staré rže žluté Já, cudný smrti ceremoniá, své vášni ek' jsem zhoklý: „1 Ty, Brute
V
A
.
.
.
!?"
ruku vložím znaven na elo.
Ah, všechny tepny div budou tlouci To božství, jež tak asto umelo, to božství žárné zase vzplane, žhoucí.
Pes ten
A
bázlivý zrak stáhnu polekán
erný závoj potee krev
zahynuvší
síly.
zvolna z mojich ran.
Ti zastydí se, kdož
mne
poranili
.
.
.
IV.
A
žhavé dojmy duší táhnou
ti.
Tvé všechny hradby vytrvale boí. Grand nesmí se pec krále dotknouti, když zahalený do pramenu hoí.
—
50
v
strnulých pósách stojí celý
dvr.
A slyšeti jen srdce prudký tep Smuten znjí zpvy plné chmur a žalné stesky písných modliteb. .
.
.
A
on by mohl býti ješt zdráv. Nevztáhne ruky ani jeden z nich. erný vše vezme zítra smutku háv, dnes záí
ohe šat
planoucích.
Ty žhavé dojmy hlavou táhnou
ti
a všechny hradby vytrvale boí: Krále se nesmí dvoan dotknouti,
když na madridském
dvoe k
smrti
hoí
Trochu to zavzlyklo v jizb mé setmlé. A pak jsem tichý byl znova. Bylo to, jak když se rozejdou pátelé bez jediného slova
.
.
.
Všechno, co prosnno, všechno, co dožito, to
v dálce kdesi už
Ranný Na
zachvíš se, víš
více
leží.
dobe:
vzpomeneš stží.
51
bolí to!
A
kdo
To
se rozešel, ten
již
se nevrací.
bylo všechno už prve.
Ješt se zvednete, královští žebráci, když tolik ztraceno krvel? VI.
Chudnouci velmoži, spoítej zbylé své
statky,
prohlédni stodoly, projdi svá sporá už pole!
Chudnouci velmoži, prohlédni svých
pedk
vážn
jich výrazy
Vzpome Vzpome
staré ty erby, visící adou, jasn dost poví
obrazy prohlédni,
všechno
ti
si,
velmoži, na dlouhé kižácké války
si,
velmoži (bohatsví zašlých
trýzní
vzpome
si,
kterak
Uvaž a poítej
—
jsi
mže
Já v horece jsem tžké náhle chy svou rozpálenou, zneklidnlou hlavu
Podivný stav
— i
.
—
),
cifry, ty žalostné cifry!
to trvat?!
VII.
—
.
probíjel všechno a všechno.
Bože mj, Bože mj, jak dlouho
Nehýbám sebou
.
dn
nelze ni krok
.
jít!
nedostatek stavu.
5'2
.
.
Nevidím
Má
.
.
Mží cos ?I Cosi blýská se ?I všechno klesá v mdlobu.
ztratil
—
Prázdno ... V dávném zápase jsam sílu, váše, touhu, zlobu.
Nemyslím
A
.
ruka chabá .
.
.
pak, tak zvláštn to tu šplouchalo.
Ten divný
V mé
zvuk, jak
pedtuchou mne bodá!
sín, kde vše dlouho zmíralo,
—
pozvolna vtéká - utápím se!
A
brí
to a
huí smutným snem
.
voda.
.
Hle, utopenci s rubášem tak bílým
.
.
.
Jdou blíž', z nich každý ruku podá nm, a zdá se mi, že v tchto vlnách zšílím .
VIII.
Snad ješt v ledacos udeím Ale jen náhodou, man! — Ah, že už niemu nevím .
.
.
na pravé, na levé stran!
Co kieli
zas do vzduchu ?
Bože, lo všechno tak zvšední!
Pro mám
však tesknou tu pedtuchu,
temnjší ode dne ke dni ?
53
.
.
A pro
jak mrtvola
Co mohu
—
vychladám
.
.
pozdravit v žití?!
V
tvá hled dalekým záhadám, msíc mrtvý už svítí
ten
.
.
.
MODLITBY ALFERIHO. Potom
se Alferl modlil:
I.
Budu ale
t
nyní vzývati, tebe, kterou jsem stvoil
ne pro rozkoš: pro bolest stvoil jsem.
Dnem, kdy
byla zplozena, dozáilo slunce a
jsi
pobledly hvzdy; ale to bylo znamení.
(Nebo ty mluvíš znamením, mlením mluvíš.)
a jinak, než lidé;
a také
Tehdy proci jsem abych Ale
uvítal tebe.
pijíti;
nevdl
A
ty
všude
jsi
a
poal
býti
byla a všemi
jsem dne
ni
smutným v cestami
hodiny.
.
duši,
mohla
.
pti jsem poal píse pastý, když
vlk jim
zapudil stádo.
A
smutek
písní byla I
.
zapírati
.
byla
má píse
a výitka
a
touha
.
poal
jsem, když noc se piblížila
bylo mi smutno pro tebe.
54
;
a
Všechnu zái
mla
v oích a všechno
jsi
kvítí
v ruce; ale já ekal.
Tehdy
tanili brati a smály se sestry; a
Bohem
jsem.
Bohem, vícím v své dílo; ale mže býti Boví stvoenému?! byla jsi díve, než vle má?! Byla jsi díve, pro jiné, ne pro mne?! Obtoval jsem ti pýchu svou na oltáích; ale
hem, kdo
i
odnesly
ji
vlny.
.
Obtoval jsem srdce své, jež zapomnlo žíti nebylo ohn, který by více pálil! Obtoval jsem Božství svoje a hle, nebylo oltáe pro A tak jsem ekal a smutný byl jsem dlouho ;
ob
ale
nepišla
Ale jsi
jsi.
oi mé vidly
a
hledla.
Hledla prosil
jsi
ped
z pavlánu, paní
má, mocná! a žebrák
branou.
Vz, stvoena mnou
t
tvými, když
setkaly se s
existuješ ve
mn
;
což
jestli
chci zdrtiti?!
Oi tvé pálí a úsmv tvj eže; ale ty nyní nemluvíš. Skrytou
ped
zraky tch, kteí jsou lidmi, pro
bolest já tebe stvoil.
Hali
t
oblaka; nezí tajemství
neskryješ, nemilosrdná?!
55
.
.
.
Pro
mn se
nevidí;
Jiní
tob
nejvíce vidím;
já
nemohu
ale
už
obtovati!
Vzpomeí byl prvý
—
si,
—
že jsem
mohu
že
t stvoil
onoho dne, který
zniit, co zbylo, a vše mi
zbortiti
možno; hle, konec Boha! Ale to je má rozkoš; onoho dne budeme spojeni,
ty
bh,
i
já,
který se klamal
a který
zoufá a tese
si
sloupy palác svých,
oltá, kde kleeli vící; vmetl
vzal svíce s
je
v chrámy své a ty hoely.
A i
pak
kosmos, a
není bohyní, ale
ta, jež
alfa
omeg-a.
Ale není jiná,
nebo
alfa a já a
omega
ona v
a nebude
niem
niím a nebude
jedno jsme.
II.
Zdvihnouti formu až k nebi nechat padnout
A
bude-li
mému
—
—
a
pak
ji
chladn
jaký sen
ona formou
mojí nadji,
a
tušení
a
nazpt,
a touze a nejistot?
Tehdy, kdy budu se ji spatil?!
ohlížet
do dálky
abych
Ano, ona dávno,
existuje, a
nebýti
myslím, že bychom se setkali
vyhýbavých krok
56
a
pohled
.
.
.
Ale nekráel jsem tam, kam ml jsem kráeti, nehledl na to, co blaží vidt ... O, bda, míti zavázané oi, a he, sám si je
a
ješt zavázati
Tehdy
byl jsem souzen;
zem;
a splakala
ale
bližní byli chladní a strnulí.
jsem potkával, uzeli stigma na
Ti, jež
mém ele
a zmnili stezku.
Nebo je
ekli
nepotkáme toho, jenž
A], zda
si:
nebem zatracen? nepouštli mne do svých
A
brali se
Nebo i
ty, již
(A
asn
nebo
na lože;
bdíti
vidti všechno,
jest
odpoívají
dom
ti,
kteí ode-
neznali bdíti! ty,
již
jdou,
nebáti se vyítavých vcí,
;
kde prach je mrtvých, a silnice, kde prach je živých chodc.) otvírati dvee v plnoci a za tmy; nesklopiti to jsou hbitovy,
oi ped
tím,
kdo pijde.
Ale oni nebdii; a tak jsem kráel a dvee
zamené
A
a psi
vyjící.
ona existovala
;
pro
mé bíd
a
a stodoly a stohy;
a
smála se
pyšnila se únavou mojí?!
Nebo
vzala
mé sýpky
nieho mi nezbylo
z toho.
Zapálila dvorec, a ten
horké
letní noci.
—
57
nyní
hoel a hoel za
te nemám
Ovšem,
almužnu, pišli a dli
Ale
já neslyšel;
to bylo žhavé
.
.
:
nieho,
jimž jsem dával
ti,
Hle, žebrák
I
na misto jedno jsem hledl a
.
již je mojí nadjí a mým soudem a perganadpisem v jazyku neznámém?! mudrci sešli se a luštili písmo a smysl však
Ona,
men
s
A
;
marn
.
.
.
Ah, kdo jej pete?! Mé oi už jsou písmo staré; myslím, nelze je ísti.
slabý,
III.
A
zniím tedy pergamen, kterého jsem nemohl v tom leží všechno. Jsem z tch, kteí obtovali smrti a smrt pišla
ísti
;
;
a byla v nich.
Smrt byla v nich i
hle,
:
kdo pochopí smutek
rozkoš toho tajemství?!
A míti
chtli míti kosmos nebo
nic.
Ale není možno
kosmos.
To, k
emu
smuji;
a to je
Josafat,
kde se
všichni sejdeme.
Touhu jsem
zvýšil
zvtšil
a
krásu
;
tím
tedy
ochudlý hynu!
Kvty jsem jsem vky na
vypstil v záhonech skrytých a musil
n
hledt.
58
te
Aie
mne
a
koeny
jejich.
Lidé
unaviH.
Chodili kolem
mé
kvty
vytrhnu
záhon
rouhavé
a mluvili
ei
srdce pro to plakalo.
A tedy
byl jsem je
mj
opuštn v dnech
slavnosti své.
To
rozsudek.
Snad ješt zahoí ohn na pahorcích smutnýdi, budu umírat. Snad ješt zahoí slunce svou plnou nádherou veer; až bude zapadat. Tak mluví Bh; a mluví k tob, když mluvil dív k lidem. K lidem dív mluvíval nebo se ješt neotevely až
;
jeho oi.
Ty
nyní vidí: a nyní k
Zememe
Veliké heslo já volám
mžik svátku: Velká
A
Tob se, stvoená, modlím:
I
ti,
ty
nebu
slabá v oka-
je smrt.
usmj se, nebo jsi se nesmála dosud; okamžik k úsmvu. Piprav se k odchodu; ale vem' svátení šaty nyní
je nyní
a roucha
:
Odejdeme daleko
Gi ješt krutá
pec
jsi
?
1
!
Vzpome
pežít!
59
si
:
nemžeš boha
IV.
Jsou ješt jiné úsmvy jiných rt, jinak hoí ervánky nad jinými zemmi Jiné jsou tváe a pohledy jsou zcela jiné: ty na to nehle! Nepohle na to jak je tomu dávno, co námi je opuštn Egypt?! .
.
.
:
Rozstoupilo se
my jdeme klidn
moe, by .
.
cesta
nám
volnjší byla
.
Neslyšet volání tch, kteí nemohli opustit behu:
v tom naše spása.
Nevidt mávání tch, už neuvidíme
:
i
kterých nikdy už,
nikdy
toho je teba.
Nemyslit na ony paprsky, jichž slunce vydávat
po
vky
bude: to celá moudrost.
Jsou ješt jiné dny,
my
však už
Jsou ješt
my Svt
nevíme
jsou
ješt klidnjší noci:
!
plán nádherných
vegetací v dálkádi
už tak nevidíme. celý v nás
je,
my svty
jsou nej-
žijem':
chladnjší naše ledová carství.
Jsou nejžhavjší naše zaslíbené
nutno
My
zem
;
jenom
je
projiti vlnami.
nezahyneme: pišel
as
Boha
W)
promniti smrt v život
Jenom
nutno
je
vlnami
projíti
jenom
:
nutno
je
vykati posledního ktu
ALFERI MLUVÍ Když
S
HLASEM
Z ULICE.
se šeilo, Alferi usedl k oknu.
V
ulicích
A Alferi rozmlouval s kýmsi, kdo byl ml hlas písný a chladný to tedy byla
ležely mlhy.
v
ulici
;
a
;
Když zpozoroval Alferi pítomnost toho, jenž mluvil, ekl mu „Picházíte pozd, milý píteli. Nebo, hle, ho-
ona událost.
diny
nesvdí
denáctá hodina. slova;
nebo
Nicmén
pozoruji,
asu pak mi mnoho vítám Vás
A
pro Vás.
zdá se mi, že už
je-
chci poslouchati Vaše
že
mi
chcete
nezbývá.
nco
íci;
Toho však opomeme;
I"
„Chladnjší
stal jste se,
jakož
i
já
;
ale
ne
tolik.
Ale já pišel se Vás ptát, zda hodláte vskutku jaký zákon je, pro který odcházíte ? 1** odejíti?
A
„Po zákonu
To zákon
tážete se,
pro který
odcházím?!
starý a nemilosrdný, jako všechny
zá-
zákon zatarasení cesty a pílišné touhy!" „Jste dosud sentimentální, drahý píteli; a vi-
kony
:
díte,
eho
není;
ztratil jste
pestal vésti a to byl konec.
mne !" „Zde práv zákon:
nebo já vás Nemžete existovati
cestu,
beze
chci býti
61
svobodným!"
^Svobodni jsou pak nemže nikdo
A
pobádá.
kteí
ti,
býti
ten jsem
já.
slouží
bez vrdi nost
;
bez hlasu ne, jenž
ani
;
Ale Vy
kdo jsem."
víte,
dav, jež se valí ulicemi všech onch hlas jednosouzvuk
„Jste ten, který mluví z
ve svátek
;
jste
tlivých; a více jste.
„Nebyl bez
jste
lidí jste
Ale nepotebuji Vás!"
nikdy beze mne,
nebyl
;
byli
mýlíte se
vždycky
a ani
;
ve Vás
cizinci
prost proto, ponvadž žijete jinými. Není slova, kterého by oni neekli není vášn, které by nechovali také jiní. Zde jest jed, tm, kteí jsou slabí ale silným je to vtší síla. Ovšem, že uzná-
to
;
;
vám,
co
lidmi, ale
prost
namítnouti
chcete
propasti
;
ani sám, ani s
nkým
zejí
nemžete
tím se mi nevymknete;
mezi býti
jiným jako jedincem.
Ale v celku nejste samoten. V celku jste pouze fragment a slovo, které nedoeeno, a nic. Vy však
jste
na špatné
stop !"
„Máte snad pravdu, jíti
dále cestou,
píteli;
ponvadž nemám
a nechci prositi u rozcestí
A
ale
— ani
proto nechci svých
zásob;
státi se choristou.
pro ty vci, které jsem ditl, a které jsou ne-
možný, nemohu také
nebo
existovati.
A
to
Vy
chápete,
schopným chápati mnoho vcí!" „Ale není zlem, bráti podporu, je-li kdo sám
píteli,
jste
ji zárove jiným; a nemžete-li býti sám sebou, nuže, ekejte, až pijde den,
slab, a dávati silný
62
kdy budete silný v jinýcii nebo ve okamžik není daleký
mn. A
tento
1
„A
co
mn
toho,
z
bude-li
Zmenší to moji slabost?!" „Aie potom nebude Vám teba ji
všichni
míti
.
,
.
kdo jiný?
silný
síly,
budou-li
nebo lekáte se
Nenávidíte
mas. Ale toho není teba, a není to dobré. mají svoje právo a
masy mají pravdu.
A
Masy
popíráte-li
toto, popíráte existující!"
„Zde
jest
sporná otázka. Nechci se Vás dotýkati,
milý píteli, pipustím snad
na rozešení
Ale
pkných
i
(nezáleží mi totiž již
otázek!),
že máte pravdu.
z toho, tuším, nic nenásleduje
A Vy
pro
mj
úmysl.
odpustíte."
„Omluvte mne, vyrušuji-li. Ale my budeme brzo u konce. Nechtl jsem nikterak zvrátit Vaše úmysly; ale íci Vám, že je cesta, kterou bych mohl Vás vésti. Vy se bojíte ulice, akoliv jste ji ml rád. Ale ulice toho nezasluhuje. Ona není zlá, ovšem ani dobrá. Ona je prost všechno smíšeno. Celý chaos, zmatený shluk. Ona hluí a mlí, jásá i pláe, mní se, vyvíjí: žije! Ale to není vše, eho by bylo nutno se stíci. Naopak, je nutno býti takovým (odpuste mé neskromnosti!), jako je ul ce. A potom lze existovati. Což více jest, od zlého jest. Neptejte se po sob, a potom budete. Jdte do ulice mezi onen chaos. Tam ponete existovati.
63
Zde
nejste
niím;
nco pravdnepodobného,
jste jen
bázlivého, co celkem
Odpuste (optn),
mnoho neznamená. že
Vám
ubírám Váš drahý
mnoho Vás rozhovorem, který, nebaví; ale bylo by mi velmi milo, kdybyste pe-
as
jak pozoruji,
mýšlel
ponkud o mých
slovech
!"
„Nuže, co mi mže dáti ulice!? Nechápu toho. To, co zde pravíte ? Vždy taková ulice, takový chaos mže býti stejn v mojí duši. Pak však odpadá celá vaše e. Není pece nijak významná, !
je-li
takových
pouze
z
i mén,
ulic více
jedné hledti?!
To
je,
mohu-li
zvlášt,
co namítám
;
myslil
jsem mnoho na tyto vci. Chcete snad íci ješt více?"
Hlas se odmlel na
chvíli.
Poté odvtil:
„Nuže, všechno tedy pipraveno k obti. padáte
Pi-
mi, píteli, jako ten, jenž vyiíal své srdce
a obtoval je nemu neznámému. Bohu, nebo snad sob. A to srdce bylo rudé a krvácející a krásné a veliké. Ale nemohlo žíti samo. Z tla pak bylo
vyato
a nebylo tam návratu.
A
tuto scénu
vidl
jsem za jedné boulivé noci, kdy vítr kvílel a vstávali duchové, a kdy jsem hledl opuštný do dálky. cíl. a nkdy Ale konec je býti mrtvým Já však jsem život já neumírám a umíti nechci my dva si nerozumíme, aniž kdo pochopí píiny. ;
:
;
64
i
Moje návštva byla marná
;
Vás
pozoruji, že jsem
ale nevdl jsem. OdVy trpíte a Vy umíráte. To pochosrdce nemže dlouho bíti samo o sob.
pipravil o
mnoho asu
;
cházím tedy; puji: to
Je podivuhodné, uznávám; ale to je vše,
a
Vám
nepomáhá. Vše je pipraveno k obti. Pjdu 1" Poté umlkl hlas a bylo ticho. Alferi zachvl se ponkud chladem. A potom zavel okno. to
DOBROMYSLNÝ AUTOR ALFERIMU. Vás ped podnikem ekl velmi riskantpochybným. Varuji Vás tím více, že mám
Velmi vážený píteli,
Vaším ním a
varuji
— dovolte, abych
soucit s bytostmi
tak
—
to
konfusními a
zázran
pravdpodobnými, jakou, uznáte snad, jste. Jest
ne-
bezpen
veliká moudrost, kterou znáte z let prvého
svého mládí, moudrost, ku které mohu tím spíše poukázati, že nechci nikterak
s
Vámi
býti stotož-
—
ostatn dvod !) moudrost Horacova: Carpe diem. Rvete dny! Nervosní dít, papír v ruce držící roztrhejte ho na tisíce kus Nikdo pak nepete písmo, nikdo nesestaví celek z fragment. Prodny na roztíštné skizzy obraz, které ne-
nn
(z
ist vcných
!
mte
budou nikdy malovány,
promte
65
duši
na
nco
prchavého
mnlivého, dovedete-li
.
.
a
—
neraniteiného
tudíž
.
— Než uznávám, interpretace onoho výroku siln
pokulhává,
zpsobem
rozbírati
chci
tém kompromitujícím. možnosti výklad,
další
a
Neprost
pejdu k tomu, co jsem Vám chtl íci. po proZajisté, že nepochybujete, že po své budete vedení onoho úmyslu, chtl jsem íci putovati do církevní instituce, nazvané peklem.
— —
který
Jakožto autor,
ml
kladn,
mdných
v dávné své
by
píležitost dotknouti se,
dmohu Vám
pekelných
bran,
sdliti
nkteré
hužel
pouhým dsledkem výroku „Není
další
kdyby náhodou vota
byla,
minulosti
ne zcela slušn a
podrobnosti, které jsou bo-
mla
by v
sob
úpln
—
smrti, a
zárodek
ži-
1"
Pipomínám,
že pochopuji
noviska, v bažinách
blud
—
z
Vašeho
sta-
a temnotách beznadjí,
ocitl Váš ne zcela neobvyklý nápad odejiti z tohoto svta, nápad, který má nyní každá služka, jež se zamiluje, jediný to ostatn tvor, který se dopouští takových extravaganci z lásky, nehled k zbanálnní tohoto motivu a ponkud hrubému zpsobu inu, namítl bych pouze onen smutný fakt: Není smrti.
v nichž jste se
Ale nyní hle,
pkný
vžijte se
obrat
—
,
v ono rozpoložení mysli, jaké
66
—
nastane tím faktem, že
smrti není. Naturalisovaní híšníci
pirozen najdou
svou domovskou obec v pekle. Ale zde je moje pozorování o této
Pokud jsem
instituci.
pozoroval, peklo, eldorado pozem-
ské sentimentálních duší, je rázu
nen s
dlouhá plá,
fialovým
vesem
s
tohoto: Neko-
travou zakrslou a žloutnoucí,
místy tam, kde
oasy les. Není nieho v pláni
té,
melancholické není zde pev-
ného bodu, není tam milníku, není tam, jak poOvšem, že nutno pipo-. doteno, úpln nic. menouti ješt: obas jsou zde rašelinaté bainy, podezelé a smutné (jako naše srdce), v kte<'ých
—
roste rákosí, které zaclání
Dv
nezasvcencm
pohled.
v opuštném kraji tomto kde nikdo nekráí. Pedn, Boží muka. Tato jsem vidl
vci
jsou
—
nezapomete, a porta ovšem pouze z dáli inferi a nemohu tvrditi, jakého rázu jsou; ale tuším, íká se, že tam visí blasemití Kristové, plni výsmchu samu sob a plni trpící lásky, ne-
—
onm legfendárním, mimo to, že jsou rovnž ukižováni. Ostatn, jsou jiná mínní: prý je to symbol života, dí jiní. Sub iudice lis. A druhá vc, která, myslím, dovede býti týráním sentimentálních vášnivc: Jsou to hlasy, podobni
i
které pláí.
Myslím, že znáte ty hlasy. Ale zde
nepestávají plakat.
Vám
A pláou
bolestnji, než
snésti, ty hlasy, které jste miloval.
67
mo/no
Od
rána
do noci zní kvílení toto; ah, Bože, není rána ni veera; není poátku ni konce; není tepla ni chladu; jsou jen ty hlasy, vyítavé hlasy, dobré hlasy, potlaené hlasy, a hlasy, které chtly v život zpívati. Zde není zpvu; zde jen plá; a to je všecko; to je dnešek
A
dob; ily
i
i
zítek; a to je peklo.
všech místech a v každé
na
hlasy ty jsou
zdá se mi, že jsem
je slyšel,
k brán, ad portám inferi
mn
a snad ješt ve vyítavé hlasy, dobré
.
.
ty hlasy
hlasy,
nžné
.
nebo Zdá
se tla-
se mi tak,
nkdy
zaznívají
hlasy,
potlaené
hlasy.
A
povst, slije celé peklo; ta ony bainy; ono olovo nahoe, které, jakoby chtlo padati a zniiti všechno, ale zstává vždy ve výši, ale divno, že nicmén tíží ty, kteí jsou dole. v to
se, koluje
smutná step
i
i
Asfodely tam nekvetou, ujišuji Vás; tam nekvete
vbec
nic;
neexistuje nic
nebo
to jest
mimo Boží muka
Tak zstanou zde všechny z ran se nezacelí;
znova
rozjití.
To
i
je
práv
peklo, kde
a hlasy, které pláí.
lidské bolesti.
Žádná
všechny jizvy už zacelené se jediná
zmna, mimo
to, že
vzrstají smutky.
Mohl bych diskutovati ješt o rzných podrobnení však vhodná chvíle pro obšírné
nostech;
výklady.
68
Vám ješt pipomenu je ješt jedna útrapa pekla. Tam neuvidíte nikoho, jste vždycky sám Jediné
v té
:
nekonené
kde nevyšlo ješt
a zoufalé pláni,
Vám
nikdy slunce. Nevidíte nikoho a zdá se
—
že trpíte
proto:
sém
sám, jediný, koist osudu a
byl stvoen k oné
pod kopyty. Ze sám jste gické trýzni. Ze celá hrza existuje,
bylo vylito
hadi
obklopili Vás,
duši.
A
trpti,
aby
mimo sebe
;
oni
Ze všichni Vaši Vaše tlo
hlavu.
uštkli
ostatní jsou šastni;
pokud
pekla, vše zlé,
Vaši
na
tra-
i
vždy
nevidíte nikoho
pak jsou v dálce.
co scházeti k vrcholu Vaší bolesti,
A mohlo-li zde
hle,
je
onen vrchol!
A
to je peklo.
Nevidím nyní, jaký praktický výsledek, mimo ten, zpsobiti sob zlo, by mlo provedení Vašeho úmyslu.
jsem, sice
Existují, slyšel
kteí, prý, pstují zlo pro zlo slím
pouze v
Varuji Vás, milý Ale Vy sthování se ze sklepa pod sklep;
teorii.
píteli; smrt jest
mladíci,
na sob, ale my-
i
.
.
.
peklo je zniující nudy a bolesti, a
nemá
jediného píjemného lidem emesla: Není
híšníkm tam muiti se vzájemn. Není tedy život píjemnjší
69
?!
—
už ani
možno
BIZARNÍ NÁVŠTVA.
dn sed! doma a njakou brožuru. Ale do tení neml mnoho chuti. Otevel okno a hledl v ulice. Tam bylo živji než jindy. Davy vaHly se sem a tam. Kiátivé postavy, rozpálené hádkou. Zde se volilo, a dnes. Bílé a ervené karafiáty a hudba Pan Ort jednoho
tchto
z
rozezával
.
.
—
a
ev
V
tom
—
z
venku zazvonno. Otevel
.
.
.
-
Alferi
Oi
horeným leskem
jeho leskly se
Nepro.vluviii;
A
.
z volební místnosti vedle.
.
.
sob.
proti
stáli
.
aniž dbal udivení Ortova, mluvil Alferi
„Hledal jsem vás. Je mi tam smutno v ty okaTak mnoho jiných lidí na ulicích. Den mas.
mžiky.
Vlny
valí se
mechanicky a bez vdomí, za svými
Šílenými hesly.
Vy
to víte
—
Huí
jez.
huel
jez.
Nkdy v
noci
Slyšel jste, jak
Vám
a proto k
jdu.
ješt huí
jinak, když je mráz ... a vítr. Mžourají zlomysln svtla a voda je pak mrtvým moem. Bude to hueti a vyhazovati mrtvoly. Vše se s Vámi zatoí hluk, všechno praská, padá
— —
Vy padáte
se ... a mizíte, dole
mt
.
... a plujete ... a jste vlnou
nkde
mlhami a pilíi To však není pouze zi
.
.
.
.
.
.
tíštíte
u mostu, utopený, mrtvý,
.
to.
70
Ale
ta
samota toho.
který vidí. Chlad a sychravo duše, stonavé duše,
a
co znamená, nikdy se
víte,
nepodati
kolem bez slova lásky
diti
A
duše a nepodali
si
kiet
.
.
.
A
jdou.
A
.
Pro
toužiti mluviti
by
Vám
ješt odevšad
lo
.
.
.
.
.
.
nesly-
...
jít
A
kudy
nešli?!
tak jste nevítaný host uprosted
veselí, a zní
vždy cho-
.
ten rmut, který se vždy navrací,
špinavé cesty, kudy nemožno jiní
A
...
.
Zoufale volati do prázdna
šícím uším ...
Vn
nesetkati?!
srdce
si
:
svatebního
Chleba.
Zoufale
poušt. A zní to dále. A malicherná záš tch, kteí rozdíln trpí, hluení drožek pes mdlé ulice, cyklisté hrdí na rytmicky to
zní,
ponkud
jedou
to, že
tragfikomedie
vyteštným
pravdy
s
Homo
homini lupus
!
vtipy.
.
.
A
potom
A
cítiti
vésti monolog-, kte-
nemožnost touhy,
.
Budete
ulicemi. Tisknouti
ují.
konené
Budete íkati, že milujete, že neBudete slyšeti v noních kavárnách fri-
nalézti bližní
návidíte.
staré
zrakem a tragickými slzami.
rého nikdo neslyší ...
volní
rychleji, a
Ti, kteí,
touhu, chytré a
komedianti
tichými
choditi
denn
ruku
kde mohou,
dmyslné
i
hlunými
tm, kteí Vás
ironisují
zra-
chorou Vaši
duše, tribunové lidu a
z cirku, a celé to theátre varieté,
šaško-
híšný lokál zhnusených a hnusných s jediným výkikem, s jediným cílem, jediným slovem: ,,Corrumpere et corrumpi" Msto.
vitý Babylon,
—
71
A
zase ten rmut nemíti práva ani milovati ani
nenávidti,
ped
hých, bezesných
skonem, kterého se bojíte v dlounocích, a který je vám hnusný
pomyšlením na maso mrtvé a hnijící A myšlenkový fond davu, který musí kterou
.
.
.
míti pravdu,
odhlasoval, a Vy, který nevíte, máte-li
si
se pokládati za lepšího, a
konen
nezáleží
jste-li,
A
mžete zvolati Zdraví Velikost Barbarství Silu Mžete opovrhovati tmi, kteí mnoho trpí?! Kdyby tohle vše najednou nedolehlo, a kdyby na tom, a
je to
!
zy
to ..
bolest.
1
nkdy by
Vaše
.
i
!
nebyla neschopnost vzdorovati, nemusila ješt býti poslední horeka, horeka zkáAle tak Vám to buší v hlav, mate se,
výská, pláe, chechtá
.
.
.
Vše
je
zmatené, a jediné
huí jez, veliký jez, symbol hrzy, láproudy a tíštící vlny, které jdou v zkarikované dtmi neznámo ... a v nic nic Bezúelné nic, které Vám není lhostejno, Vám, který jste vlastn pi tom všem toužící idealista, dobrácký snílek. Ale domy už všechny hoí ... a cesty jsou zatopeny... Podivné postavy se vynoují, poletují ustrašení ptáci ... A já zde stojím. Domov jsem opustil, a rodný kraj. Opustil jsem ty, kteí mi dali život. Nepohnut hledím v tu sms Možná,
je
pravda
:
mající
.
.
.
.
.
že je
nkde
cesta
.
.
.
Ale
72
já
ji
.
.
.
.
nemohu
hledati.
Nechci
Snad
!
pro jiné pouze, pro
je
šetrn jmenují
brutalitu, kterou
kteí mají
ty,
Ale
silou.
já
jsem
poslední apoštol cudnosti a dobra, který píše nesmrtelné
nemá vncích
ale
epištoly,
... já
jsem
žena Lotova, hledím v hoící Sodomu, co všechno
prchá
.
.
opustiH mne, ale já stojím, a hledím, ve
.
vznešené pose, a v bídné pose, žena Lotova, ne-
obrácená v sloup hnouti
se
.
.
.
.
nemohoucí peci sebou
ale
."
.
Než Ort nabyl rozvahy, Alferi zmizel. Uklonil ješt chvíli hledl mu v zrak podal mu .
.
.
.
ruku ... a
šel
Otevel
tiše
.
.
.
.
dvée, aby nikdo neslyšel, a tichými kroky odešel Pak bylo docela ticho, a Orta napadlo, že ml ho zadržeti byl v horece, .
.
.
.
churav
—
.
.
.
.
.
Ale nyní byl
as
doísti onu brožuru.
FINIS. Alferi šel se sklopenou hlavou
Ochladí tišily
nalá
.
.
.
.
.
.
boue v
Jedno zbývalo
pouš
filosofa
.
.
.
utichla
.
.
vlny
.
se
mu ped zrakem Nesko:
peripatetika,
moudrost, za niž nikdo
A
nm
vden
konec!
73
který
není.
vykládá
Hml Došel
mu
.
.
.
Zavel pevn dvée
Bylo už temnji. i\
.
.
mechanicky papíry své, rozdlal
vzal
metal je do val
svdným nápvem.
daleka
z
dom
jak
se,
nho,
.
Sedl
oheií, a
zvolna, papír po papíru, a dí-
písmo mizí ... a
ernají,
se,
svíjejí
ho to do tváe Nemusí to nikdo ísti, napadlo mu. NevPro vlastn zašel k Ortovi? ekl si dl Jako námsíný byl tam šel, bez dvodu, s pevným pesvdením, že tam musí jíti. Co ho lákalo?! Touha promluviti naposled? Snad Nyní v nebylo už žádné touhy, vše vymelo, konec ... a
pálilo
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
nm
po
jediné zbývá, touha
Z
ulice
znly sem
bylo sedm hodin
by
ani
si
.
.
.
cizí
.
.
hlasy
.
.
huely vozy
.
.
.
.
.
Pohlédl ven
Vše
cizí,
.
.
a radji
.
.
.
Nebyl
Volby, napadlo ho.
.
vzpomenul
vše zmateno
lidé,
víti
.
smrti.
.
Svtla,
tedy za-
.
Pak shledával své vci
.
.
.
Revolver
stolku, byl nabit, a zbývalo tedy
Až bude as
.
.
.
.
na
ležel
.
.
Vytáhl hodiny ... až v osm hodin. Tato lhta
ho
ponkud
Mže
si
rozjaila. Jaký on je absolutní vládce odpoítati minuly života!
7+
.
.
Pro
vlastn zde?! Co zde chtl?! Nalézti poargumenty pro svj skon?! Nadje v zachycení se o dosud nezlámána stébla? Jaký byl optimista! Jakoby bylo ješt nco, co Ale by mohlo ho udržeti. Hluše! Pousmál se slední
.
bylo
mu pojednou tžko
.
.
.
.
A jeho smích ustrnul —
.
jemu odporn. Lhty ubývalo. Minuty se vlekly A neml on zajíti v ono místo, sugg-estivní místo, by se s ním rozlouil naposled?! Všechno už bude nejasné, kontury vrch protjšího behi.', a most, obrovský pohební prvod
i
.
.
.
—
.
Svíce, katafalk, rakev, a co dále
Na nco Byla to
te
rozpomnl. hluboká t, v rodném
hluboká tií
.
.
.
.
.
.
.
.
se
Listí
padal
>
tam v lese, na smutnou, nehybnou kraji,
hladí fiU, na níž jen rákosí se táslo
.
.
.
Tam
nikdy
nezáilo slunce, a proto byl tu v lét chlad.
Se-
dával celé hodiny nad onou tní, nad onou hlu-
bokou tní
A
.
.
.
stále byla
Zdálo se
Nevdl
í,
v té
na
.
tu
.
ho hrza.
A
vod
peci
to ríebyla mrtvola, poznával
tni, tam musilo
zoufale smutná
A
.
tehdy, mrtvola pluje ve
ale jímala
mohl hnout. Ne, ale
nehybná
mu
.
.
tií se
nco
75
.
.
.
pak
.
.
umíti, byla tak
.
rozpomnl
.
.
se ne-
.
tn
zvedala se strá a pak skály. Úzká Od oné pšina tam vedla, vysoko, k vyhlídce na celý kraj. Ten ležel schoulený u jeho nohou, stromy a pole a domky a skály, a jenom ten les, ten tesklivý les
.
.
.
Také zíceniny hradu byly tam Nejradji, když mžilo .
.
.
Chodíval
blízko. a mžilo.
Mlhy
se
zvedaly nejist z les, na hrad se stoupalo se stra-
chem a a
lítostí,
pro ony opuštné zdi v smutném
Njaká
chladivém dni.
onen hrad, a kámen nebylo
dech
slyšeti,
ruka sahala
z údolí
na
po kameni. Hlas nebylo slyšeti, jenom tak drolil se
mžilo a mžilo.
A
ta
Bh
ruka ješt se vzpínala.
všechno bylo tak vzdáleno,
to
ví,
jeho prvých bolestí
Sedl bez
.
.
a nyní
prvodcové
se noili mrtví v zelenavých vodách, .
hnutí.
Ochaboval
.
.
.
Njaká scéna intimní, noní jízda mihla se duší. Pes eku, pes kraje ujíždl vlak Most. A .
sítit se, sítit,
Ne.
To
.
.
napadlo mu.
tedy ne. Stojí klidn, a rozmlouvá
kým. Nevidí tváe, nevidí postavy,
známý ten hlas Femina Pak zase zmatená .
.
.
.
s
n-
slyší jen jímavý,
.
.
jízda.
76
V koáe jede,
hromy,
a
blesky
noc a krajina
a
známý
zase ten jímavý,
blesk
z krajiny, z
.
.
neznámí ...
lidé
i
odkudsi
hlas,
z
A
dálky
.
Ochaboval.
Pedstava Nižádná
za
síla,
mu
Zdálo se
meno na
A
pedstavou, nepevná, rychlá. nižádná
vle
už
vše; hlava byla
.
.
.
tžká, njaké be-
ni.
náhle byl tu velký chlad.
Vzduch
z dálky
pinesený, poslední slova umíra-
rt, poslední chvní odcházející
jících
Vdl
.
.
.
to jist.
Ona zemela Nemohl
...
Vdl
on nežil už jen, tam také leží mrtvola: touha, která nikdy nemohla býti splnna, touha, která zemela hlady po mnohých horekách. Nosil ji v srdci; práv dnes zemela. Všechno musilo zemíti, aby mohl dýchat. Aby mohl existovati, nevdl pro; nejspíše, že
nkde
litovati;
i
.
.
.
dole,
nyní nebylo
Ochabl.
píiny k
A
zniení.
sedl, nehýbaje
se.
Ticho a mrtvo, ticho a mrtvo.
A lest
je
njaký bod dnes
byla
se
temnil
v dálce, njaká bo-
njaká
pochována,
zapomenuta, njaký sen
konce.
77
je
dnes
dnes
cesta
dosnn
:
sen
Ta boue
vyvrcholena,
tmavý bod
ticho a mrtvo,
nm
Nic se v i
vzpomínky
Do okna Více
Vábilo
Na
nic.
divil se
.
.
toho ne, jenž
—
proto
To
.
.
.
bylo v
—
zašly, touhy, ty zašly,
on a odrážena od skla vždy I
.
.
pomyslil
života už nebylo v
vlí
je
žil
proudu,
mrtvolu
klidn
tu
.
si
Alferi.
hodinky a revolver. PoVšechno už dožito, všedino
nic.
.
.
Unavený lodník po
Sedl
svtlo,
ji
umrtveno. Žádného
A
.
stole ležely
Více
.
a nyní ticho a mrtvo, .
mrtva ...
je
mra
bila
vracela.
se
vle
mrtva,
.
nebouilo.
bolest, ta zašla,
síla je
—
.
Více
Více
ani
nic.
složil ruce, a
plula,
nm,
smrti.
k
ješt
lod plula po proudil,
plula,
nesouc
živou
nic.
dob skrutinia.
Ulicemi valily se massy,
vzrušené, vášnivé massy, které nosily bílý a rudý karafiát.
Leden 1897
—
leden 1898.
78
POVÍDKA O SENTIMENTÁLNÍM KROKODÍLU.
KARLU kamínkoví
Kdysi vracel se sentimentální krokodil ale
z
pohbu,
nikdo nepozoroval, že se vrací z pohbu. Ne-
vypadal zvláš špatn; mohlo se pouze zdáti, že té noci
špatn
sahalo
Byl
spal.
což mohlo
cosi,
rek, ti
zníti jako:
sta
melancholický a bruel
„Ti
sta
bojovných pí-
bojovných písahalo rek, ti
." To vzbuzovalo odpor; upustil tedy od Spolenost byla veselá a mluvila do pkného toho. veera; jemu bylo smutno a proto mluvil také „íkal jsem Vám píhodu s modrými lvy? Vera jsem šel mstem a potkal jsem je. Ale dojaký omyl že vidím tyg-ry. mníval jsem se ekl jsem jim: Vítám vás, modí tygi. Jak se máte, dobí tygi? Vidím vás rád, modí tygi. Jdete požívat výhod civilisace?! Šastní, kteí jste je taková móda, že zvíata pišli k poznání.
sta
.
.
—
—
—
,
Te
docházejí
úspch
pedevším,
i
u spolenosti.
Císa pak bude
odpovdli My modí lvové. U erta, to oni
Realita
nejsme
:
vám
schází,
Nátr
modí
tygi,
modí
—
Ale
my jsme
gymnasiální výchova.
neznáte pírodních
pohroma. Vaše abstrakce
orientální
gratulovati.
——
vd.
Perušil jsem
To je.
tomu už dlouho, Ale Nilu. pírodní vdy na co jsem pstoval lvové stali se nedvivými a mruel jen: Ah, ah,
Odpuste
tedy,
lvové! Je
—
ah, jaký to krokodil!"
Krokodil nedokal se úspchu. Bylo pozname-
81
náno,
že
žvaní, a
informovaný) že
modré
ukra
vaný muž dokonce se
Ty
nejsi
piješ už
orig-inál,
sedmé
pivo.
Krokodil pokusil
lvy (tak podotkl kdosi
ze Scheerbarta.
rozilil a
krokodile,
Ah, se
Informo-
opakoval pateticky: nikterak!
Mimo
to
ah, ah, jaký to krokodil 1"
Mluvil o literárním
hájiti.
Kdež odstín! Barev nerozeznáte! Ale marn. Po tchto intimnostech ztratil pízeií
daltonismu.
docela
Ah,
a
spolenost dívala se na nj soucitn
ah, ah, jaký to krokodil
Ale krokodil nebyl si žádné viny mohl za to, že nkdo umel. Celý sbh událostí byl tento.
vdom. Ne-
Jeden z nejzelenavjších krokodil, kteí vlekou svou existenci na Nilu, byl ducha ponkud aristokratického. To, co
poskytoval život
prmrného
krokodila, neuspokojovalo ho. Trochu píliš
zená existence,
obme-
plná zahanbujících brutálností
—
—
piznejme se komedie absurdních kult a píliš líné vody ah, ty líné vody, které tolik otupují Tento podivuhodný krokodil zamiloval se do
—
—
Luny. Zpozoroval to kteréhos hladového veera, kdy plakal jako
veera
dcko,
lákaje svoji
požil Reka, který
Nežli ho pozel, mluvil nosti duše,
s
sem
veei. Pedešlého
zbloudil na cestách.
ním mnoho o nesmrtel-
Homérovi, faraónech, ústav athénské
82
ale
nepadly ho nakonec etné anachronismy: duše
už dávno ztratila nesmrtelnost,
Homér
Athén svou
raóni
Eg-ypt a ústava
tento
anachronismus spolkl
poesii, fa-
existenci.
Sentimentální
Pro
Reka.
a
krokodil Ale dnes nepišlo nic podobného, mnoho plakal. Bahnitý beh nehoupal se pod kroky
neopatrných;
njaký
turista
v
se
objevil
dálce,
ale zmizel zase, a bylo ticho.
A
—
Sentimentální zpíval.
bažin
Já ležím v
(Chtl bych Vás políbit na
elo
—
—
a lákám
políbit,
pláem dcka.
—
Luno, chtl bych Vás
—
Já ležím v bažin a lákám svojím pláem. (Jak možno, Luno, hledat na Vás skvrny!)
—
Já ležím v bažin a dcka pláem lákám. (Což nemžete milovati. Luno?)
—
Tak zpíval sentimentální krokodil nilský, noní ostatn zvíe, jak mi íkávali. Potom usnul hladov, v snech o Je
Svj
veei
a
pece možno
Lun
— — —
milovati
-
———
všechno. Svou
fikci.
Svého Boha. Nuže nebylo by možno milovati Lunu?! Zel, Luna zmizela. hích. Svoji
sílu.
Svoji slabost.
Nebe bylo prázdné. Marn bádal Luna
zmizela.
jakýs surrog-át.
Pozdji,
To
ano,
Sentimentální.
objevil
se
nebyla milovaná Luna.
neistá, skvrnitá, vulg-ární.
83
hanebný
To
byla
Luna
zmizela,
krolcodil
vidl
nebylo po
ní
památky-
intensivji
ve
své
ji
Pouze
vzpomínce:
jasnjší, istší, milování hodnjší.
Luna
zmizela.
Bylo
pece možno
buto
nebyla
Luna
hodná
zmizela.
Ono
lásky.
Toto
smutku.
—
hodnou, nebo
lásky
znamenalo odsouzení staré pipouštlo možnost dojemného
Krokodil opustil Nesnesitelná
pouze mezi dvojím
voliti
lásky
Nil,
aby hledal Lunu.
existence
stará
se
mu
zprotivila.
Tak není možno žít, opakoval si. Zde v tchto kalných vodách a kalných obzorech, bez lásky Luny tak není možno žít. Sdlil své mínní o tom se sousedem v nejbližším záhybu. Ten dstojn mrskaje ocasem odvtil: „Ah, odrodile, odejdi Není zde místa pro tebe. Což miloval kdy krokodil Lunu? Láska tak
—
!
nereelní: eh, jaký
Na
jsi
to krokodil."
pd
zemské krokodilové prý pohybují se velmi nemotorn; nemýlím-li se, je toho píinou, že krk jejich nedá se ohnouti pro dlouhé násadce obratl krních. Faktum je, že Sentimentálnímu byla cesta velmi nepíjemnou. Váleti se po léta v Nilu, beze zmny, uprosted nechápavých krajan, mže býti krokodilu trpkým. A Sentimentální íkával si asto: Musím
84
míti
pohyb
zmnu
a
.... Stávám
se
bez toho
pessimistou ...
Ale tak
I
Nepohody reflexe
—
Hodn
ponuré
—
daleko, daleko od domova.
Krokodil hledí
Dole
bolestné vzpomínky,
cesty,
to byl život krokodilv.
valí se
na
apatický a nehybný.
nebe,
eka. —
Krokodil skloní svoji hlavu. Aby zaplašil smutek, poítá: Jedna. Dv. Ti. tyi. Pt. A víc a víc.
To je vhodné zamstnání, nebo kronemusí pi tom mysliti, že je živ. Tedy
Sta. Tisíce.
kodil
jedna;
dv;
ti.
Mohly by
se tím mysleti vlny,
prchavé okamžiky, mizející nadje, nedozrálé písn, melancholické
lítosti,
híchy
sladké
;
a
mnohem
více vcí.
Ale bývslá, milovaná Luna nejde. Je asi mrtva. byl onen poheb, o nmž mohlo se tušiti, o
To
nmž nevdl
však nikdo.
híchy, tak zpívají o
dobré
Bh
pohbu
jejich právo.
odpustiž mi moje
vlny.
Ale
lidé neslyší,
—
Jde jedna veliká a bílá vlna a zpívá zvuným, školeným hlasem: odpustiž mi moje híchy. Jiná, více bledá a zsinalá, to je
Bh
tón
pouze možno tušit moje híchy híchy?! Je v tom mnoho pochybností, pro nž ztratila
už
uritost
Bh — bh ? —
;
je
odpustiž
mi
jest tak bledá. Jiné zpívají docela
85
.
.
.
tichým a naivním
hlasem
A
:
dlouho, jsou píliš isté.
nezpívají píliš
nad tím
pohbem
istý a lásky nehodný,
svítí triviální
to,
surrogát, ne-
co lidé zvou
—
jaká
— ješt Lunou.
profanace
O
tom všem dá se mysliti a uvažovati. Okolní o tom uvažují; pi tom mluví o nkolika souasných skandálech; ty vrchy jsou peci necitelné. Vlny jsou diskrétnjší. Co je také vrchm po Lun? Adorují prý slunce; tak íkali asporí nkteí cestovatelé. Ale sentimentální krokodilové jsou zvíata noní. vrchy
—A je
krokodil pláe, vskutku
ovšem,
žíská-li tím
Krokodil
díval
se
veei jim
pláe. Jiná
vc
— — — — — —
do
oí.
Chci
umít,
opakoval.
Modí
lvové uvažovali.
Jeden
z
nich
se
konen
smiloval a rozsápal
sentimentálního krokodila. „Nelituješ nieho", tázalo se ješt mladé jemnocitné Ivíe.
quam perfectum", ekl krokodil
umel. A nejstarší lev, v dstojné póse, dívaje se do vycházejícího slunce, bruel lín: ah, ah, ah, jaký „Plus
a
to krokodil
Psáno
86
r.
1897.
SMUTNÁ
L
Á
S
K
A.
„Pamatujete se,"
ekl,
—
Lyhna?!"
„na první
vtu
Nielse
Byla to tehdy prosincová noc, zlý vichr, a daleko
široko
byli
jsme sami.
Ulice byla klikatá
a úzká, a nebylo už nižádných osvtlených oken;
na to se pamatuju. Zdálo se, že je ponkud
mén
klidný než jindy.
Jindy býval velmi klidný; a zamlklý, až píliš zamlklý.
Dvod,
který
mne vyhnal z domova, spal. Vzpomínám s
jsem tenktráte špatn
byl,
že
nechutí
na onu dobu.
Pro
vyšel on,
„Pamatujete Nielse
nemohu ovšem
se,"
ekl
tedy,
íci.
„na první
vtu
Lyhna?"
„Mla
veHké,
záící
oi
Blider,"
ekl jsem,
udiven touto otázkou.
„Ano," odpovdl, „mla veliké, záící oi." jsme chvíli micky vedle sebe. „]e tomu dávno," pokraoval. „Pedstavte si nco hodn vzdáleného: první dny svta nebo z Mrtvých Vstání. Sli
Tehdy Nevím
mé
!
.
.
už,
nervosy.
.«
jaké byly
Léka
všechny
mi to
89
píiny
všechno
tehdejší
vysvtloval
—
dkladn
velmi
zmnu
pobytu,
podobné sledk
klid,
zapomnl jsem vzájemnou
ale to
že mi
bylo,
doporuoval a mnohé
rozptýlení mysli
Nemlo
vci.
—
ale
vcí
Hlavní
souvislost.
všechno mnoho vý-
to
sem nepatí.
Odejel jsem tedy.
Nazdabh. návštvník
Nemiloval jsem známá místa
plná
—
chtl
a miniatury
nco hodn
jsem
Bylo zcela
nou svta,
hlavního
zapadlého a pustého.
msto — s podobné mnohým
jsem
Zvolil
msta
si
v tiché zátoce,
lhostejným jménem.
jakoby
jiným,
stra-
kde se odpoívá po
boui. Bylo tehdy pkné, teplé, jasné
A
to vše vzalo
kovské výlety,
jaro.
poátek na výlet. Znáte
a tehdy se mi
ven-
zdálo, že patí to
mé idylle, zúastniti se toho všeho. Jenom trochu mlelivým jsem byl. To ostatek nevadilo dobrému humoru ostatních. Tak jsem kdysi uzel Beatu. Byla mi nápadnou na prvý pohled. Asi osmnáctiletá byla — nevím urit. S tímto mládím
k
kontrastovalo
—
a vážná
pod nímž jen
její
íci, že
celé
chování:
její
je
boue.
—
Byla chladná
oi mly výmluvný i
byla
chladná
jako socha, ale její chlad byl takový,
ten byl chladný.
90
žár.
u
mlelivá,
Ale bylo možno
Musím vám íci, že trpím zálibou pro nkterá nkteré vty, které jiným nepovídají nieho, ale do nichž já vkládám je to tak —
slova, pro
—
hlubokou krásu, tklivou jakousi hudbu, a kterými se opíjím po dlouhá léta. Takovým úslovím, budícím u mne silnou emoci, bylo
to,
vám
co jsem
citoval.
Byla to zvláštní, podivná že
mne napadla
vru shoda
okolností,
v
sob mj
ta slova a ztlesnila
dojem. Zvláštní a podivná proto, že
podoba pece
ne-
byla pílišnou s Jakobsenovou rekyní.
Faktum
bylo,
že
mne napadla
oi Blider Njaký as neml jsem
ta slova
„Mla
!"
veliké, záící
Horu
kdysi na výlet na
píležitosti
vidti, až
ji
—
Cesta jde lesem, a spolenost rozptýlila se po lesních stezkách
náno, že na
To
Hoe
na všechny strany
;
bylo
ujed-
se sejdeme.
malý vrch, zrovna u lesa. Všichni odešli, a byl jsem pojednou je totiž
s
Beatou
sám.
A
tu následovalo
nco
podivného:
nebylo mi
naprosto možno mluviti. Byl to prost dojem
je-
nco
íci.
jího
mlení? Ale
zdálo se mi hloupým,
Nedíval jsem se na
ni.
Pipadalo mi vábivjším
91
tušiti
ji
po své stran.
když narazila na malý stromek v cest, a oddati snní o vzdálené kráse zde v hlubokém lese,
se
opodál všeho, co mne kdy tak poutalo. Nebylo nic erotického v kouzlu, kterým na mne
ist
Beata psobila; byl to dojem
Tak jsme
Chvílemi bylo a
se
slyšeti
vzdalující;
byl
a pravidelný
rhytmus písn duševní
a
city, Sli
nic se v nitru
spoleník, blížící onen slavný
hlasy
jinak
sladký
stav
estetický.
šli.
to jen lesa,
ospalosti:
který budí
tak
myšlenky
stojí
nehýbe.
jsme rychle.
Na Horu jsme
pišli první.
Byl odtud hezký pohled do kraje
:
strakatina polí, vsí a luk,
liká nížina,
nížina,
ve-
až daleko
hory.
S
té strany,
kde jsme práv
šli,
byl sráz velmi
píkrý.
Lámal se
tu
prý kdysi
kámen,
až
se
kopec
skoro podkopal. Bylo tu nebezpeno choditi zcela
po
kraji
;
malé smeknutí,
malá závra
—
a dole
zela hloubka. Proto bylo u cesty zábradlí.
„Trpíte závratí?" ptala se
mne
Beata.
„Ne," ekl jsem. „Nemyslíte, že je
pkné,
Pokril jsem rameny.
„Možná!"
92
jíti
nad propastí?"
„Mn se A rychle
tu líbí!"
obešla zábradlí. byl úzký pruh,
Za zábradlím
mohl
který
se
sesout velmi snadno; ale Beata byla klidná, a její cliladný výraz se
nezmnil.
„Ustate pece," zvolal jsem na ni. Lehký ironický úsmv mihl se její tváí. „Bojíte se?"
Nevdl
jsem, co íci.
Ostatek
menalo zvtšovati nebezpeenství.
jíti
za ní
zna-
Nezbylo,
než
zstati.
Šla asi dvacet
„Pro
jste to
krok po okraji. Pak dlala?" ptal jsem se
se vrátila. jí,
nic
ji-
ného mne nenapadlo.
mým
„Je
zvykem, choditi tam," opakovala.
Mezitím scházela se ostatní spolenost.
Pak jsme
Vc
již
spolu nešH. Nehodilo se to njak.
ta zdála se
mi poseurstvím
bezpenou romantikou
;
nicmén
a trochu
myslil
ne-
jsem odtud
na Beatu velmi asto.
týden
Asi
potom
zabloudil
jsem
v
smutný
kraj.
Na
širé
zakrslé
:
a chudá pole. Všechno Nkolik chatrí zbdova-
rovin pastviny
byly tu písky.
ných a nuzných, které se zdály sesouvati do tohoto písku.
93
Nebe šednulo pod tmito dojmy bylo pod mrakem a každou chvíli mohl pijíti liják. :
Nižádný lidský
vné
Bylo tu
nižádný lidský smích
hlas,
.
.
.
ticho.
Jen na pastvinách, kterými jsem kráel, byl nkolik krav se tam páslo. I ty piživot
mn
:
padaly melancholickými;
opravdu,
všiml
jste
si
nkdy?!
toho zjevu
Byla to velmi smutná krajina.
Tam
jsem potkal Beatu.
byla bledá.
vlastn brunettou
pece
cest
:
;
mla
bohatý,
erný
Ale
vlas.
nejsou brunetty, napadlo mne.
Nepekvapovalo mne Ani Beata
na polní
nebe více než kdy jindy Nyní teprve bylo nápadným, že jest
a dívala se na šedavé
takové
Stála
nejevila
nikterak,
že
žádného pohnutí,
ji
spatuju.
když
mne
uvidla.
„Pamatujete se dosud na mne, sleno ?!"
Usmála
„Mám
se.
dobrou pam!** „Mluvili jsme spolu ovšem pouze nkolik slov.** „Toho není teba." Opakovala s úsmvem: „Není pece teba mluviti, abyste nkoho znal !** dosti
Zamlel jsem „Zde
se.
je neveselo,"
ekl jsem po
chvíli.
„Chodím zde ráda pro ten dojem. Jiným pipadá vulgární: krajina, kde není ani skal,
94
to ani
les, nic divokého a nic velikého.
—
bez malá step Tak si pedstavuju step to je
Mne
velikosti
i
—
to poutá;
rozmru
této.
u Lenaua!"
„U Lenaua?" „Hast du schon je dich ganz allein g-efunden, Znáte?" und ohne Gott jaký bývá vítr, plání zvedl se prudký Nad nkdy ped deštm. Teprve nyní vzpomnl jsem
————
lieblos
si,
že není na blízku,
kem.
A
tav na
nebe,
znal jsem je,
ped
úkrytu
ony citované verše
—
jak dlouho
uvažuje,
hrozícím
lijá-
pohlížel jsem zpy-
do dešt
—
ano.
„Ano, už dlouho. Ale vidíte ten mrak?" Pokynula hlavou.
„Kam
chcete se schovat?"
„Nikam."
„To
je
ovšem nejjednodušší!"
Dívala se na mne, ale nebyl jsem se nedívá
nkam
za mne, pozorujíc
si
jist,
nco
zdali
vzdále-
ného.
„Nachladíte sel"
„Možná!" „Je
vám
to tak lhostejno?!"
„Ne. Byla bych ráda!" Bylo
nco
slovech, což
smutného
a
mne smiovalo
sem, nesnesitelným
mn
bolestného se
jinak.
95
zdánHvým
v tchto patho-
Zaaly padat
tžké kapky.
velké,
A
." ona opakovala „Byla bych ráda Liják, v kterém nebylo vidt na dvacet krok, :
se spustil.
A
—
Setmlo
ml
náhle
.
se
.
promokal jsem zvolna.
;
jsem zcela podivný dojem.
—
Potopa svta. Ano, všechno bude zaplaveno a znieno a nebude Noemovy archy svt a nebude holubice zahyne, urit pijde konec. To káže šedé, nemilo;
;
;
srdné nebe.
—
Neíkal jsem nieho jsem
cítil,
zkázy
jen teplou radost
;
jen teplou, prudkou radost.
„Litoval Hospodin, že uinil
lovka
na zemi,
ml v srdci svém !" „Ale zem byla porušena ped Bohem plnna byla zem nepravostí 1" a lítost
„Vidl tedy
nebo
Bh
zemi,
a
aj,
a
porušena
na-
byla;
tlo cestu svou na zemi!** „Protož ekl Bh k Noe Konec všelikého tla pechází pede mne, nebo naplnna je zem nepravostí od nich z té píiny, hle, již zkazím je porušilo všeliké
:
;
s
zemí!"
„Já pak, aj, já uvedu potopu svta na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tlo, v nmž jest duch života pod nebem cožkoliv bude na zemi, ;
ume 1" Mluvila velmi
mkce
tato slova
96
:
a
její
oi
ztra-
tily
svj
chlad.
A
slova bible, písná a
v jejích ústech jakousi sladkost,
mla pvab
zlá,
dráždivý
velikého konce.
Napadla mne slova tamjšího doktora, starého joviálního pána, nevím jak, zmínil se o
ní.
vte mi. Má srdení affekt mže zniiti I"
„Nevydrží dlouho, a
každý prudší ekl jsem, abych
vadu,
ji
vbec nco ekl
„Jste pessimistkou!"
„Oh, nikoliv," ekla chladn, „nikoliv. Je vám nápadné mé chování, že ano?! Odpuste hledla mi posud do oí — „mýlila jsem se
—
**
tedy!"
Mleli jsme nyní oba, já pekvapen tímto obratem, ona patrn rozmrzelá. Poté ekla starým svým hlasem, z nhož rozilení zmizelo
„Pestává
úpln
pršeti.
Mohli bychom
„Cožkoliv bude na zemi, Pocítil jste
nkdy
jíti!**
ume."
jist zvláštní kouzlo smrti?!
Uprosted nevyhnutelných vulgarit života, maHcherných jeho zápletek a jeho malicherného hluku
pepadá mohutnou co
máme
;
není naše,
k
silou.
Jest to ostatek jediné,
náš život není vlastn náš,
vleeme
a minulých
lidí,
s
naše duše
sebou bolesti minulých
máme vždycky
97
tolik
v-
program
píin zapomínat
a tolik
na sebe
—
jenom smrt
je naše.
V
intensivn se probudí celé naše
ní
já,
zapo-
mínané a pehlížené jindy.
Tehdy mi znla slova Beatina jako hlahol vzdálených zvon, které vábí k sob nejistého chodce v soumraku ... a podlehl jsem nose smrti bolestné a sladké.
To
na
chvíli
hyp-
byl prvý dojem.
Ale podivno:
horeka
tato
smrti
pecházela
zvolna v pocit touhy po Beat. Stala se
nou souástkou mého
enným
a nutným,
života,
ním,
ztlesnilo
erotického.
V osob
shodou
okolností
divnou
se
nezbyt-
hluboce zako-
co jsem musil milovati.
Ano, to bylo to slovo. Moje touha nabyla rázu Beaty
ním
všechno žádoucí a láskyhodné, všechno, co mohlo roznítiti
mé
apatické
srdce.
Beata
více, ím prudeji vzrstal uritou svou podobu tím spíše,
smyšlenkou tím žár, ztrácela
více jsem o ní snil
.
.
.
stávala se
se
stávala
mj ím
leg^endou,
zázrakem, kterému nutno pouze se pokloniti.
Moje pedstavy
se mátly,
myšlenky
mé
byly
nejasné, jediné, co zdálo se mi jasným, bylo,
Beatu
že
miluji.
„Jsou to
nebezpené hloubky,"
Ale nemohl jsem
jinak.
íkal jsem
si.
Co
píinou toho všeho? Popíral jsem by píinou mého rozechvní byla
bylo
úpln,
že
krása Beatina
má
že
láska
tomu jasno, že
a bylo mi naproti
;
oním dojmem
souvisí s
smrti,
jakousi reakcí toho
je
jsem
který
ml,
dojmu
—
a
i
spíše jeho apotheosou?! Stal jsem se neklidným
jsem
Nachladil
horeku
dní
a upadl
se
i
— ml
patrn
v chorobu.
jsem nkolik
a nevycházel ven.
marn mne
Byl jsem netrplivý;
mínal a varoval.
Ml
doktor napo-
jsem stále intensivnjší touhu,
vidti Beatu.
A
pi tom naplovala mne
eho
pedtucha n-
zlá
hrozícího.
Míjely
Po
dni.
dnech
trnácti
spatil
jsem
Beatu.
mdlo, a
já
Bylo sluneno a se mstem. píjemný, sladký, smyslný dojem
jsem
Procházel
ml
rekonvalescenta.
Na námstí
jsem
potkal.
ji
Byla ve spolenosti, i
kdybych
chtl
—
které jsem se nemohl
vyhnout.
—
Byl jsem zasypán
interpelacemi stran své choroby. Odpovídal jsem
bezvýznamn,
Po tu
celou tu
dobu
má
upíraje zrak na
dobu
toužil
fantasie
podobách, po celý ten
ji
as
99
tvá.
její
jsem po kreslila
jsem
ji
ní,
po celou
v nejrznjších miloval.
A a
byl
nyní
cizí
necítil
:
mj
zcela lhostejný. Beata to nebyla tato.
podivuhodn
dojem
jsem ani trochu lásky,
A
mého snní
tato odlišnost
chladný byl jsem
mé lásky — mne znepoko-
a
jovala.
Tato Beata, tato chladná a zamlklá, zavená do svých meditací, kontrastovala úpln s obrazem, který bhem tchto trnácti dn se ustálil v mých
horekách zelo;
:
vše vášnivé,
bylo to
—
prudké,
zdálo se
strhující schá-
— dve
dosti
inte-
moje láska? Mluvil jsem chvíli, nevím co. Musila se zraiti moje nevole. Beata dívala se na mne zpytavým, trochu smutným pohledem. lig"entní a
rozumné;
ale
vám není dosud zcela dobe !" „Docela dobe," odpovdl jsem. Svíralo mi „Zdá hrdlo
se, že
—
nemohl jsem íci
Usmívala
„Tím
to
více.
se.
lépe."
„Studujete ješt bibli a Lenaua?" ekl jsem pojednou se znatelnou nuancí posmchu.
Usmívala se dosud.
„asem." To všechno jsem,
bylo mi
neskonale trapným.
Cítil
že nejsem schopen klidné myšlenky,
bou-
ilo cosi
ve
mn,
a odešel jsem
rychleji.
100
proto
co
nej-
To
bylo podivné.
Ale podivnjší bylo, co následovalo. Sotva jsem ztratil spolenost s oí, pocítil jsem prudkou lítost pro pošetilé své chování, lítost, že jsem se oddálil od Beaty, místo co bych se pibližoval, touhu mluviti vášnivá a prudká slova, a bylo mi
opt
jasno, že
Ano, vzdálenou,
miluju.
ji
to mi bylo jasno
píina mého ©chladnutí, skoro na mne psobila pítomná ? Pepjatá
idealisování
fantasie,
moje zcela libovolné sny kterou
A
jsem
mezi
si
obma
a odpuzován;
spolenosti,
kousky a
stvoil,
.
.
.
co byla
minulých
Njaká
stála
touže vidti
pitahován
já,
dostihnouti
ji,
po celém mst hledati jí, výstední a pak uleknouti se smutného
tropiti
ironického
—
výrazu
kterou se mi jevila
.
bytosti zcela .
.,
intelektuální,
bytosti, které se
bychom ji milovali. Bylo mi teba nkoho milovati,
bojíme
spíše, než
si
íkal, tento
mnoho žen po
nkdo okolí.
obraz skuteností, svoje smysly,
dn,
jiná Beata»
v cest skutené.
jsem se potácel brzy
ale
;
až odporu, kterým
,
jest lhostejný.
Zapuditi
to bude
zamstnati
Konen,
tento
nejlepší lék.
svou
tak jsem
ano,
váše
je
fantastický
Zamstnati jinde,
nemožné, spokojiti se existujícím. Ano, to jsem si íkal; ale nebylo
ne-
chtíti
101
možná.
Každá
mou
každá všednost, vše, co uráželo mi nyní mnohonásobn zvt-
vulgarita,
jevila se
duši,
šenou a intensivnji bolela. bolest.
kruhem,
který dotud
Nebyl horší než
Ml
jsem
Nemohl jsem
fysickou
úpln
byl mi
toho
z
se stýkati
s
až tím
snesitelným.
podráždn.
jindy, ale já byl
Kterákoliv žena vyvolávala pouze onu palivou
touhu po vzdálené chimée,
po obraze, po tom,
co jsem vkládal do slova „Beata". Ona pak stávala se mlelivjší Stýkali jsme se spolu ji,
vdl
jsem
to.
:
odmen.
Nemohl jsem
to opakovalo stejn:
touha
pi pítomné, podráždní
a
chladnjší.
Zklamal jsem
za to.
Vždy
po vzdálené,
budoucností,
se
chlad
neukojení
pítomností. Miluji
abstrakci,
íkal jsem
si,
kdykoliv jsem
To je bytost, která nemá s Beatou nic spoleného mimo jméno. To není už ona, a jsem
ji
uzel.
vzdálen Beaty tím více,
A
ím více si íkám, že
ji
miluji.
pece jsem zase byl ochoten piznati skuBeat svých sn, pokud mne nerušila
tenost
Beatina pítomnost.
Vše
to bylo nezdravé a rozrušující,
trpl jsem
koncem svého pobytu byl jsem churavjší než s poátku. Odešel jsem naposled po dlouhém váhání, unavený ustavinými krisemi a vysílen marnou touhou. tím mnoho, a
102
podzimní den.
Byl, pamatuji se, chladný, jasný
asn
Odjíždl jsem
Na peronu
zrána.
nebyl nikdo. Byla to málo frekven-
tovaná stanice. Chodil jsem netrpliv sem a tam. píliš brzo. Vlak nejel.
slouchaje cinkání
Na nebi
Opel
zvonk.
neslo se hejno vran, hejno
rajících vran. Sledoval
A
—
zím
ekl jsem
nkdo
mi
a
„Miloval
Zvonilo
To
jen ty
pojednou
nic není ve
erné skvrny v polohlasn
—
mn,
dálce.
jako by
suggeroval ta slova
— se.
a koho vlastn?!" Vlak pijíždl na stanici. Stál jsem
dosud zadumán „Miloval
teskn kráko-
jsem je apaticky, jak mizely
do dálky. Jakoby umela má bytost: jen zrak
Pišel jsem
jsem se o ze, po-
—
a
duchem vzdálen
a opakoval:
a koho vlastn?!"
bylo zcela dobré dotud.
Ale od té doby propadl jsem pízraku své mizákenicky do mé duše a ovlá-
nulosti. Vloudil se
mocí své sugesce, ji, zatlaoval vše ostatní mocí fikce vzdálené a nemožné krásy, krásy abdal
která mne odvracovala od relativního, pece jediné živoucí. Tomuto absolutnu jsem propadl. Vkládalo do mé duše sny jiného života a jiné
solutní,
které je
smrti,
sny nekonené,
nehmotné lásky
103
a
neko-
nené nehmotné
Bylo to ono,
krásy.
co
je
v-
ného v život našem?! Byla to smrt?! Absolutnu jsem propadl. Upadl jsem do lethargie.
Upíná ochablost: dni jdou
nemním
nerostu,
nehýbu
a mizejí,
ním
hypnotisován
se,
se,
zcela
nereálným, hypnotisován legendou ženského jména.
Dni jdou a mizejí: nerostu.
A
necítím žádné
vzbouení
:
hynouti ten, kdo usnul v závjích
Nuže, a to
je
Beata
!
:
Tak musí
.
.
mla
tomu
pipisuji všechno
velké, záící
za-
.
Lyhna. Humoristické do
citátu z Nielse
že ano ?
podivné
Polosladká
nikoliv.
lahoda, polobolestná mdloba je to.
jisté míry,
oi mého
snu,
ostražitý,
vše-
ano, a já ho vyvrcholil.
Mj
sen
je
nade mnou: ponurý,
vdoucí pízrak. Já vegetuji nehybný, neinný. „Musilo to býti
— — —
„A Beata?!" „To práv to," odpovdl. Musila umíti. vati
I
.
.
Jenom mrtvé
„Nežije.
mžeme
Zemela.
vn
milo-
.«
Psino
1«4
r,
1899,
PRIVILEGIUM
AKTA PSOBNOSTI „ERTOVA KOPYTA" EPISODA TACITOVA.
ANTONÍNU SOVOVI.
Píhody tyto jsou rázu legendárního; budiž mi odpuštna neobratnost slov. Slova nejsou tak jemná, jak bychom asem chtli; a akoliv oi moje upeny jsou do výší,
je
v nich mnohé, co není nebeské.
I.
První noc
pod
cizím krovem.
Bylo obecné mínní, že rodie Tacitovi koupili ten statek za okolností výhodných. Zadlužený jeho majetník bývalý
mnoho
pil,
až se pivedl na mizinu
dluh prodán
a obsil se. Statek k zapravení
kun.
Velmi levn
exe-
hluboko pod odhadní cenou. Nebylo nikoho, kdo by se o statek
obšencv
jej
koupili;
ucházel.
Zde nyní tedy jsou, obrysy ješt nezdomácnly každodenními pohledy; mají dravost bestií, dosud neochoených. Lze dvovati tomuto prostoru?! Jsou tu ješt
ti
minulí lidé. Nevisí zde ješt starý
hospodá? Nikde není poádku. Nakvap pivezený nábytek náadí složeno bez ladu a skladu; svtnice se bílí: všeho se nedostává a nic není na svém míst. Jaká potíž sehnati nejjednodušší vc! Malý Tacitus je zmaten tímto ruchem, který jej ohlušuje a omamuje. A pak, rozlouiti se s vším, co tvoilo jeho malý svt! S kým si bude hráti a
107
Co
zde?
odejde
káží;
zde oekává? Jak chmurná jsou ta stojí v cest; couvne, opt pe-
jej
A každému
místa!
—
co se stále pleteš
hama? Odešel by ven venku? Nezná nieho! Naposled matka
si
„Jdi spát, hochu.
beztoho poade.
Hoch
lehne
si,
A
lovku pod Co
... ale bojí se.
je
no-
tam
všimne ulekaného jeho výrazu.
Bude
my
lépe, lehneš-li
tu
máme
si.
ale neusíná. Je neklidný.
tak pravidelný jindy,
míjí ho.
Pekážíš
plné ruce práce!"
Chvje
Spánek,
se,
akoli
vlastn nic není dvodem k hrze. Ale mlí. U prahu usednou po chvíli rodie, unaveni celojejich je perývaná a jakoby denní námahou.
e
se
nkterému bodu. Tlumí svj hlas; hoch spí. Ale hoch rozumí každému
vyhýbali že
myslí,
slovu.
„Není mi zcela volno. Jako by tu ješt byl Mstín. Klátí se tu. Stále ho vidím. To nenepoznamená nic dobrého. Tomuto statku
churv
Bh
žehnal."
Otec vrtí hlavou. „To jsou nápady. Ješt tžkou hlavu mi dlej. Beztoho se mi v ní všechno motá. Dal nkdo dobytku do stáje vodu?! Slyšíš to buení? Jist, že všechno aby se staral lovk sám." ne.
O
A
otec
bží na dvr; matka
ohlíží se za ním,
zakývne hlavou; a íká polohlasit sama sob:
108
„Statek po sebevrahu. Vždycky jsem íkala, že to
neznamená
dobrého."
nic
Hoch nespí. A do jeho mladé hlavy slova: To neznamená nic dobrého.
Až
k ránu usnul hoch.
A
padají tato
po kratikém spánku
vzbouzí ho ruch v dom. V síni nikoho není; všichni šli po práci; na dvoe slyšeti sms hlas a hmot
sthování.
Hoch ohlédne
se, nevidí-li
nabral asu, aby všímal
co do ruky díve
vzíti,
Tacitus vzhlédne
si
ho nikdo. Kdo by však
lovk
kluíka.
neví,
všechno kvapí.
opatrn na dvr;
vidí, jak
otec
eledínem skládá s voz nábytek; matky tu není. Couvne zase zpt a jde do zahrady; peleze plot
s
Kam te?
a je na návsi.
Nezná nieho ve vsi. Uiní nkolik krok a zastaví se; kolem kráí selské dve lehkým, tanením krokem.
Osmlí
se a zeptá se:
Kde
je
tady
kostel?
Dve
se dá do hluného smíchu. Pak ukazuje rukou: Copak nevidíš A opt se smje nehorázn: Ty
vž? jsi
jist
od
„Obšeného"?
A
hopkuje dále.
Tacitus
jde
dívá
se
zaražen za
naznaeným smrem.
ní
Kostel je
109
a pak
nesmle
skuten
velmi
ho mohl nevidti? Venkovský, jednoduchý kostelík uprosted malého hbitova. Tacitovi je úzko. Co chce uiniti?! Ano, pomodlí se, aby doma nebylo tak smutno a aby neíkali mu „hoch blízko; jak
od Obšeného*". ,
Chlad kostela ovane jeho tvá, rozpálenou rychlou chzí. Jde tiše jak vše zde vydává hlukl a se zatajeným dechem k oltái.
—
U
—
oltáe kleí žena; starostí sklonná hlava na-
chýlená k starodávnému zpvníku. Její slova plynou kvapn a vroucn z úst; Tacitus slyší práv její
prosbu:
Abys nám. Bože, v novém život po-
žehnati ráil!
Je to jeho matka. Tacitus zastaví se; sloví jeho ústa; tiše
slova modlitby však nevy-
aby matka nepozorovala, vrací
se z kostela.
11.
Abychom pedešli nedorozumní, není to ponue historik upadajícího íma, velmi po-
moralistní
dráždný neostýchavými libstkami Caesar,
kte-
rého nazýváme Tacitem.
Toto jméno penechala nám legenda, v které vidíme hlubší smysl.
110
a
Budeme ho tedy jmenovati Tacitem,
dvody Co
máme
domnívati se, že to není pravé jméno jeho. uvažte,
záleží,
na jménu nkoho,
koho
jste
neznali?
III.
Tsný
pokojík je osvtlen slabým svitem lampy;
Tacitus bdí. Zítra je pijímání; nutno však užíti
studium musí se bráti vážn. volný
as
Práce
každé je
chvíle;
mnoho
tak drahý. Ars longa, vita brevis.
má umti „Vzn Zave knihu; povstane;
pozítí
pízvukem „Zas zadumán? Zas
A
a
na
na Bezdzi". a v póze recitátora
íká
s náležitým
Vtom
toužíš v dáli?"*
hlomozné kroky po schodech, vedo tetího poschodí. Tacitus zmlkne a naslouchá. Kroky se blíží; dvee otevrou se a vstupuje pan JUC. František Hackenschmíd, spoluslyšeti
doucích
bydlící
Tacitv.
Vrávorá ponkud; bohudík, prostora je malá; svého lože a dívá se vypouleným zrakem na Tacita.
zachytí se o pelest
„Ješt nespíš, obane? Klesáme vihled; pozože picházím píliš brzo dom. Není to ostatn mojí vinou, díil Nemám penz. To jádro pudla
ruji,
111
Synu, pijde okamžik, kdy už nikdo nepjuje* hospodský, ani sklepnice. Co to zde máš za otravu ?" jest.
ani
A
Hackenschmid vstane, vezme ítanku, a paro-
dujícím hlasem
te
:
„Zas zadumán?
Rozchechtá ho
upustí
to;
.
.
."
ítanku
a klesne
na
lože.
„Synu, to jsou odvary; opovrhuj tím; Svatopluk
Cech
psal
i
hexametry, bohužel. Poesie? Existuje
poesie, slyš!"
A
Hackenschmid
recituje
patheticky,
což po-
skytuje groteskní pohled; neodvažuje se totiž ani vstáti
s
lože,
a
provází
slova
pouze divokými
gesty rukou
O
Rolandovu's rohu
e,
na který troubil, umíraje.
To
slyšel
Karel Velký bled,
až v daleku se zachvívaje.
a
nezní roh; Já chvji se, ne menší truchlost však v mém hlase.
Už usmát jsem
se málem moh': Trumpeta v Cechách ozývá se.
Z kateder, uHc, snmoven, kde vné svtlo hlupc bliká,
112
nžných
z
básniek
z
traktát pana Masaryka,
píliš
žen,
z všeho, co stvoil tento lid,
— jak
možno
ponurý zvuk
ve své rase?
žíti
mj
Trumpeta v Cechách ozývá Hackenschmid unaven se na Tacita,
chápaje;
který tu
—
ruší klid: se!
ustal v recitaci a zadíval
sedl
celý
pomaten a ne-
povstal s lože a vzal se stolku
sklenici
vody, kterou vyprázdnil jedním douškem. „I
nkdy
vodu nutno
pít,
ale je to hnusné.
—
ctné obecenstvo klouku, máš tu est representovati jenom tak hloupý obliej, oveko! je co jsem pednesl,
—
—
nedlej
píliš vy-
soká poesie. Je nutno pstovati lehí g-enre:
Z
nás každý už
ctitelé indi
je
pivem
— vidu —
zalit,
alit!
Hurrá! Hurrá! Hurrá!
My a
z
moralist prchli školky
máme
rádi lehké holky!
Hurrá! Hurrá! Hurrá!
lovk
nic
nemá než
své chtíe,
nejprve Stirner, potom Nietzsche!
Hurrá! Hurrá! Hurrá!
113
To,
které, ty,
Stanislav
Neumann potel
Krista,
apoštol, rytí, anarchista! ia,
ia,
ia!
ia>
ertit se mžete, rychtái, ubou nikdy se nespáí!
slon s
Tyto verše jsou ponkud bláznovské; musí se pednésti v hodinách pokroilých. Spíš? Neval tak oi na mne! Spát v noci není ješt zloinem; je to pouze pitomost. Zákon toho netrestá, dosud aspoií. Chceš nco vážnjšího? U erta, tvé grimasy mne vskutku baví, hošíku!"
A
Hackenschmid
zpívá, dávaje
nohami
takt:
„Já ubil talent, zbytek vkusu v tom zatraceném špiritusu, uhú, uhú, uhlí!
Chvalozpv denn zpívám Bohu:
U „To
je
každého On sky mi rohu dluh, dluh, dluh!" velmi
schmid, „pozoroval
paez. Truncus Tacitovi
zkroušen
jest
vykládá
sugestivní," tu
jsi
Embryo
nefarius.
až úzko
a uvažuje:
z
toho
smí to
114
Hacken-
zvukomalbu? Ale filistra.
všeho;
ty jsi
Sty se!" sedí
tu
vlastn poslouchat.
k pijímání? A mže vbec k pijímání když už slyšel takové ei, aniž si zacpal uši? Ale téhož okamžiku, kdy Tacitus stál ped tímto dilemmatem, ozval se strašný hluk v místnosti ve-
jde-li zítra jíti,
v záptí pronikavý vískot ženského hlasu. Hackenschmid se dal do optného smíchu: „Slyšíš váti Erinyje? Madam', ich liebe Sie! To je paní ševcová. Výprask je dneska dkladný, podle jeeni soud. Zde rozhoduje individuální názor. Na Rusku, nebije-li muž ženu, domnívá se tato, že ji dlejší a
nemiluje.
Wer
jaká škoda,
seinen Gott liebt, ziichtigt ihn. Ejhle,
ševcová není
že paní
tady máš kvartýr, že
Kluku,
si
toho
nemžeš
názoru. lepšího
nabudeš životních zkušeností! A jak tvj zatemnlý mozek! Mé mládí bylo promrháno. Nebyl jsem na takovém kvartýru." A vstane, klopýtaje dojde ke dveím, pooteve je a volá „Pomáhej Pán Bh" do vedlejšího popáti.
Co
tu
se osvtlí
kojíku.
„Jsem
sice
atheista,
zvedal kabát, který
mu
to nevadí."
ale
spadl.
—
Pi tom
„Respektuju
i
od-
nemotorn kalhoty, což se „Ale ml jsem pece radji páti
chylná mínní." Svlékal
tžce dailo.
,A
slouží
—
ke zdraví.* Piléhalo to více k
Hle, pausa v dramatu. lové zašaškujte!
Musae
Všimni
ševci je kus filosofa.
si
ostatn,
Hrome! Nyní
115
situaci.
canant, aneb bedekluku, v
tom
se ozývá ma-
Do
liké! jež
má
K emu má
tí hlas. Pirozená filosofie jest jediná,
smysl. Ostatek je papír.
také.
Vda? Co
Filosofie?
pro všecky.
holka
Nenechám
si
Jsem
proti papíru.
máme-li ústa! O, Bože! Maliké je
psáti,
Vda
je to?
je
Polykání nestravitelných vcí.
setíti svoji individualitu. Mluvil
o Nietzscheovi?! Nietzsche
je osel.
Kdyby
toritám. Nietzsche pravil:
Jsem
byl
jsem
proti au-
bh,
jak vy-
bych nebýti bohem? Myslím, že to povídal. Ale to je oslovina. lovk vydrží všecko Víš, držel
.
co je to
ádné
.
.
Podívej se do zákoníku;
vydržení?
je
mimoádné. Eines Mannes Rede ist keines Mannes Rede; man soli sie hóren ." alle beede! Pan dvorní rada Ott a
.
.
.
.
.
.
.
.
Poslední
.
vta
schmidových;
vyšla už
zívl,
perývan
.
.
.
.
.
z úst
Hacken-
padl do postele a za nkolik
hlun chrápati. Ale Tacitus nespí. V hlav mu bzuí myšlenky jako dotrné mouchy; mže zítra k pijímání, poslouchal-li ei tak vtein poal
jíti
híšné? *
týe," íkal mu kolega Turecek, ulici, „myslím, že není Pána Boha. Ježíš byl lovk. Já etl Renana. Tam je to dokázáno. Mohu ti to pjit, chceš-li. Myslíš, že je
„Pokud mne
se
syn uzenáe ve vedlejší
pravda, co
ti
nkdo
nabulíkuje? Já se najím
pijímáním, budeš vidt."
llé
ped
A
skuten: Turecek
koupil si housku a chroustal výrazem neobyejného hrdinství. Tacitovi víila v hlav sms myšlenek. Byl jakoby zmítán protichdnými proudy se všech stran, oma-
ji
spokojen
movalo
jej
s
to.
Hích?
„Mors
est malis, vita bonis
vide, paris sumptionis
quam Díval
se
diversus exitus."
vydšen
na housku Turekovu,
ale
nemohl se naproti tomu jíti zpovídat ze všech híšných myšlenek, které ml. etl v modlitební knížce strašné vci o nehodném pijímání. Ale odhodlati se nemohl. Sel,
bez vle, jakoby puzen neviditelným tlakem,
s ostatními;
a odíkával
si s
hrzou „Dcmine, non
sum dignus."
Knz
piblížil se,
podávaje
mu
hostii;
zdálo se
mu, že se na zkoumav dívá. Nehodné pijímání, proletlo mu hlavou ješt jednou ... A jak se knz dívá; jist ví všecko!
.
.
Ale pak pijal hostii. Od onoho okamžiku zdálo se mu, že je ztracen. Není mu spásy. Není mu vykoupení. Je po všem, Vyšel z kostela, chvje se, a utišil se stží. Vymanil se ze spolenosti svých spolužák a kvapn probíhal ulicemi.
KoHk
jich prolétl,
117
nevdl;
ne-
dob
pozoroval svého okolí; ale po dlouhé teprve
ped domem, kde bydlil. Pomalu stoupal do tetího poschodí, kde byl
stanul
eka Pusta,
závod
stavoval
pišla na
nho
uleviti, s
obuvníka, u
na schodech;
se
únava
sdliti
celý
z
nhož
a jakoby
bydHI; za-
teprve nyní
toho všeho. Kdyby
svj zmatek
a
si
svou
mohl
bolest
nkým, kdo by mu porozuml! Otevel dvee pokoje, v nmž bydlel
s Hackenschmidem (byl zvláštní vchod). Hackenschmid dosud spal; ale procitl, jakmile Tacitus vešel. „Tak už jsi sndl Pána Boha, balíku! Co se
tváíš tak
nesváten?"
Tacitus ohlédl se nesmle. Ne, jemu
mže
pece
toho íci.
ne-
—
Volím slovo sprosté jak z úst lidu roste, jak povídal tatík Neruda." „To není pravda, pane Hackenschmide," vzbouila se v Tacitovi jeho úzkostlivost v citaci. „Ne„ertíš
se pro toho balíka?
ruda napsal ,prosté*." „Prosté a sprosté
— to
je
jedno, pedante.
Bude
Stydím se, že jsem s tebou dýchal vzduch jednoho pokoje, m-mochodem eeno, zatracen zkažený vzduch. Otev okna: provtráme z tebe profesor.
Cechy. se
Co
vyjde
kohokoliv.
z úst lidu, je
Kdo
mi
mže
abych nezlepšoval své citáty?"
118
sprosté. Zeptej mimo to zakázat,
Tacitus zadíval se
„Jak
„To
Ml
jsi
mžete je
údivem na Hackenschmida.
velkomstský
balíku venkovský.
život,
zstati mezi vaším dobytkem. Ale v noci
jsem toho pitý,
s
tak dlouho ve dne spát?"
vi?
nažvanil,
asi
Byl jsem trochu na-
abych tak ek'. Dokonce
pamatuji-li se
dobe.
i
zpíval jsem
Zpívám-li, blíží se den soudný.
Mj zpv volá katastrofy. Tuším, že ume mj strýc. Byla by to ironie osudu, aby strýc Antonín.
nco,
njaký to byl
Nedej Bh, povinnost zanechati mi nco. Ale
Ten nemá
ani vindry.
aby umel; má mohl bych píti kávu, skuten. Paní ševcová!" Dvemi nakoukl švec, kterého hovor upozornil. Zavel za sebou opatrn dvee a kráel k nim s
vážností až
smšn
psobící,
„Pánové,*" pronesl pak
ke svým strávníkm špatného mínní.
—
— choval se velmi zdvoile „mohli byste nabýti o
Dneska v
mne
víme no, já Ale ona chodí stále kolem jako boží umuení, víme, a dívá se k nebi jako muenice. Toho nesnesu. Stávám se zuivým pro ty oi, víme. Pro se nezasmje? Nieho lovku nepeje. Copak mohu stále žíti o chlebu nejsem špatný chlap, víme
.
noci,
.
.
.
.
.
vod? lovk se chce také po vyrazit, víme. Vždy to lovka asem žere; nejsem hloupý lovk, a
nemám
piliny
v kotrb; každý mi íkal, když jsem
byl hoch, že bych se hodil na studie.
119
No, nešel
du v tetím poschodí, nikdo o mne neví. Švec! Copak je to nco zlého, švec? Boty dlají lovka a lovk dlá boty. lovk,
jsem, a nyní se tu
který
dlá
znám
ty vaše
boty, jsem
já,
kroucené
Jsem prostý, ne-
víme.
litery,
ale
ve
než v leckterém škrabáku." „Zajisté,"
obuvníka
podotkl Hackenschmid
je velmi dležitá.
;
mn je více,
—
„funkce
Propálil boty, chodil
bos; už národní písloví naznauje závažnost obuvi.
Bota
jest
v ústech mládeže velebná."
„Vidíte, pane doktore.
A
to mi
má
žena dlati
takové kyselé oblieje, pijdu-li o chvilku pozdji
domu
—
lovk
se sejde
známými jednou za
se
víme ? To jsem chtl íci, aby si páni nemyslili nic špatného o mn. Já nejsem špatný chlap jinak, víme? Ale poádek musí býti
as, popovídá
v domácnosti.
si,
A
tu
rate
kávu,
odpustit,
moje
hned pinese."
A
švec odešel, stejn vážn kráeje, jak pišel. „Bohové! Ten starý je šprýmovná figfura; a ty okuláry taní mu tak vesele na nose. Je melancholicky naladn. Protiklad k drážanskému Goe-
thovu
ševci.
To
je
absoluci, milý synu!
koka po Ale
je
verejšku.
teba
Dáme mu
obléci se také.
Paní mistrová by se ostýchala. Respektujme stud
ctihodných žen!"
Nyní teprve Tacitus uvdomil
120
si,
že dosud ne-
Ale
neml
neho
Jeho myNeodložil dosud ani modlitební knížky. Modlitba po snídal.
chuti
šlenky píliš ho zamstnávaly.
pijímání
.
.
Kde
.
je to
pojíst.
Byl roztržitý.
všechno ?
Paní mistrová pinášela kávu. Byla bledá a nejejí oi byly zervenalé pláem. Postavila hrníek na stl a pak zaala perývaným hlasem. „To už není k vydržení, pane doktore. Jsem celá pitomá z toho. Už aby tomu Pán Bh udlal konec Co tu mám ? Nic než dení. Muž je lump. Pije. Co to je za požitek opíti se pod obraz boží ? A pak ješt týrati nebohou ženu. Lump."
vyspalá a
!
Paní mistrová ale
tiše;
pi
mluvila
s
akcentem,
trag-ickým
slov
posledním
na
sáhla
kliku,
dvee dobe zaveny. Ale pan Hackenschmid nejevil mnoho chuti naslouchati nákm vypil rychle kávu a koncentroval paní Pstové
jsou-li
;
se téže chvíle nazad.
Když se paní mistrová obrátila, byl už za dvemi. Ona však pokraovala nicmén.
„Muž mne
bije.
dvod
Pro?
Nu,
napije se
a bije,
hezké?! Nestžuju si ped cizími lidmi; vidíte to pece. Musí se lovk opíjet? A kdyby aspo ml z eho. Ale dlá on nco ? Skoro nic. Ožrala Ježíš Marjá Nyní zase zaíná dít kiet. Smiluj se nad námi, boží ro-
sám
ani
neví. Je to
1
diko
1
Jaký to život."
121
1
—— —
Tacitus dívá se do špinavého dvorku,
kde není ani trochu zelen. Zdi, zdi, zdi A vševzduch chno to tísní, jakoby na prsa to padalo Pro opouštl široká, volná je tak tžký a lidé pole venkovská, rytmus jejich zrajících klas? Nehodí se sem. Je mu do pláe. A hích. Bože, co s ním bude. Je zatracen mže za to? Špinavý dvorek a zdi jediná perspektiva. !
:
!
—
kterou
Bolest,
všeho,
cítil
;
Tacitus
z
hrubosti
osamlý.
toho
mnoho trnáctiletých; ale on je s usazuje Nemá, kam by ji pelil
cítilo
;
ní
se
kolem nho pouze hluk cizích bolestí. Sedí; co init? Ulice? Bojí se lidí; lépe, že je sám; jak by moh' hledti jim do oí, on, híšník ? A hluk ulice jako by se mu zpovídal ze své bídy. A pak, lidé jsou zlí; on tím trpí. Knihy? Není s to ísti. Nechápal by nieho. Ani do nebe dívati se nelze. Jen úzký, kalný pruh je vidti skvrna to je vše. Ne pro-
v hloubi jeho nitra;
a
—
i
;
:
ne kvtnatá luka,
story venkova,
odnímá polovinu chlapecké
které
Bh
hnvá
ni
huení les,
bolesti.
nho, zajisté. Oh, nyní venku voní poseené seno na jak ho vždy opojovala tato vnl Kdyby se
na
lukách;
mohl kde by ho uvítali jeho rodie. „Tak? Kde se tu bereš? Pkné vci pro-
vrátit;
vádíš
1
ale
do
se
statku,
Je to svdomí, dlati
122
nám
tak
tžkou
hla-
Máme
vu?
práce
tu
až
a starostí ješt
po krk
Zase neúroda, zase sucho a pak mor mezi víc. dobytkem. Straka nám_ pošla. A ty takhle? Dali jsme t na studia. Studuj a dkuj pánu Bohu, že se nebudeš musit celý život dít, jako my."
A
vdli
což kdyby
možná
není
o jeho
híchu?
Ne,
to
I
Ano, rodie, kteí pro syna se lopolí. A co z nho bude ? psobiti jim ješt starosti ? Je zatracen, ale nikomu do toho nic není.
Na
Chvíle míjí chvíle,
že se
;
ale Tacitus toho nepozoruje. Je to
kdy neexistuje pro nás as. Nepozorujeme,
ruika
jich bíti; ale
na hodinách procitneme-H
posunuje
;
neslyšíme
z této letnargie, cítíme
strašnou malátnost.
Tacitus neprociíl dosud;
hledí
a hledí,
a na-
pozorn, slyšíme, jak mechanicky jeho rty Domine, non sum dignus
sloucháme-li šeptají
.
:
.
.
Pojednou byly dumy Tacitovy pervány dvee bouchly a vešel Hackenschmid s dívkou ponkud smlého zevnjšku a neostýchavých pohyb. Tacitus podíval se na ni vyjeven. Nemohl se rychle vzpamatovat. Ženský zjev zde :
nebyl obvyklým.
123
hledl
Hackenschmid
na
zjevno, že je ve velmi dobré
„Mladý muži,
existuje
nho
vesele;
mnoho vcí mezi nebem
a zemí, o nichž se nezdá tvé školské
Ješt nikdy
Obd
holka?
chlebem sleme
živ jest
pedstav
mimo je
ale
Pokud
dámy
se této
mé
;
nestará se o svou íši.
království
1
filistra.
Professor
valuješ
oi?"
„To
je
týe,
že je to princezna z Trebizondu;
si,
to výhodu, že existuje. Neptej se
drobnosti
obd i
Ne samým
lepší.
lovk. Venuše prý nenávidí sem vbec slunce nesvítí. My-
že je noc.
si,
holka
je dobrý,
svtlo slunení,
moudrosti.
neuvažoval o problému:
jsi
bylo
míe.
A in
tady
ti
hezký hoch,"
Princezno, zde
embryo
pedstavuji
spe. Osel.
pravilo
má
na po-
jí
Co
Dit.
dve,
tak vy-
jež velmi
bavila ztrnulost Tacitova.
„Mladý žárlil.
lavý;
je
muži,
jsi
nebezpeným.
Hezký, princezno
z
Málem
Trebizondu
bych
ale
styd-
ostílí.
Kolik
;
neuvitelný mladík."
„Vždy je mu let?"
ješt mladý; však on se tázala se dívka Tacita.
Ale Tacitus neodpovídal. „Princezna se táže, mladý muži. Odpovz! Mlí jako paez. Z nho nevytáhneš nic. Stydí se. Je mu trnáct let, konstatuji. Abychom však pešli k aktuelnímu, odejdi, chceš-li, nebo tu
—
124
zsta; pouíš
mnohém, co je užiteno v vot. Princezna dovolí nepochybn? Místa je dosti,
jsme-li
se o
V
skromnými.
ži-
tu
nejmenší je chatce
místo pro pár šastných milenc. Akty tlesné jsou posvátné; naturalia non šunt turpia.
„Už v asném mládí
uili nás,
že láska není žádný špás!
Dívka byla sliná, kyprá, ale chytl u ní tripra.
Ba jeden junák
z Kobylis
ulovil tenkrát syfilis.
O
vábné
dvy
v steré nze,
už paralysa na nás leze."
„Dáš pokoj," ozvalo
se
dve,
„podívej
se,
jak
se ervená!"
Ale Tacitus, jenž dosud sedl tu ztrnule, nevzpamatovav se z pekvapení, nehodlal dále býti pítomen. Chytl klobouk a kvapn opouštl místnost;
dve
však chytlo
jej
za kabát.
„Bible se opakuje: ejhle Putifarka a cudný Josef,"
Pus
pravil
Hackenschmid.
„Jsme
proti
násilí.
tob, stvoen pro kulturu renaissance."
ho, princezno z Trebizondu. Ale hanba
balíku! Nejsi
125
Ale Tacitus letl už vyjeven po schodech a neani zteštného smíchu dívina ani kázání
slyšel
Hackenschmidova.
IV.
Po tyech letech. Teplá ervencová noc. Nádraží
kdo
je pusté; je
odjíždí a
všední den, a
již
pozd. Málo
málo kdo koho eká. Ospalo je. pechází netrpliv štíhlý, hezký,
Ped východem
bledý jinoch. Jist
ale trochu
asto na hodiny; zdá
nkoho eká. Dívá
se
se mu, že jdou píliš pomalu.
Je to Tacitus. jakmile pestaneme dokud trvá! Všimnezpozorujeme, že se nervosn chvje.
Cekání zdá se rozkošným, ekati; ale jakým peklem me-li
si
Tacita,
Venku
je,
zahvízdl vlak a valí se do
citus trhne
nedokav
Obecenstvo vychází
vlaku
z
Jsou
to
není ho
;
Trousí se po jednom, po dvou. Tacitus, se
nádraží; Ta-
sebou a zastaví se u vchodu, upínaje zrak ku dveím.
I
ty,
na
mnoho.
nž eká
blíží.
dv
dívky,
brunety;
jižního typu. Starší, štíhlejší,
ným úsmvem ve
s
s pletí
sndou;
trochu resignova-
pizpsobila se tomuto severu; mladší, prostední postavy a kvetoucích, tvái,
126
plných tvar, neztratila ješt nieho z mladé svojí bezprostednosti; její oi ješt sálají neodolatelným žárem.
dvatm.
Tacitus pozdraví a pipojí se k
„Pece se
ekáte?!
tedy
A
kde
Mary?"
je
ohlíží
dve. „Nakonec
tuje
ani nepišla.
To
dobré!"
je
konsta-
sestra.
Ale Mary eká; stála venku, koketujíc s njakým zízencem železniním. Starší sestra pipojí se
diskrétn k Tacitus
ní.
osaml
s
dvetem; noc
je jasná a
oma-
jedna z tch, jež tak bezprostedn psobí mladé duše. Tacitus jest opojen tou nocí: a jímá ho touha, íci všechno, co mlelo léta mující,
na
marn
v jeho nitru a co se ložiti
celou
dlan
té,
svou
kterou miluje.
hlásilo
o slovo, ped-
celou svou bolest do
bytost,
(Tak
si
totiž
formuluje
Tacitus nejasnou svou touhu.)
A
na
podivná
rty
se
slova,
mu slova
pomnl ostatn a z „Mé mládí jedna
násiln derou
—
njaké básn, kterou
za-
derou
níž ví
pustá
—
pouze jediný
boue
bylo!"
Dívka dala se do nehorázného smíchu která zahýbala s
„Ne,
verš.
;
sestra,
Mary za roh, ohlédla se za nimi. Pan Tacitus mne pouze
nic se nestalo.
znamenit baví!"
127
A
pokraovala k Tacitovi, který
stanul zaražen
vytrysknutím jejího smíchu:
„Nuže, co se vám pihodilo, nešastnice? Pustá boue! Nepíšete dokonce verše?" Tacitus
vrtí
„Mé mládí
hlavou.
jedna pustá
dve. „Co pi Boue
pkná vc. Mám
je
boue
tom vzdycháte
bylo," opakovalo tak,
nebožáku.
ráda boui; nikdy jsem
hromu a blesk. Pustá boue. To je dinejlépe boue v lese a ješt lépe v noci. voké Ale vzdychat se pi tom nemusí. Ale vy jste se nebála :
e,
nco. Když jsme imponovalo mi vaše mlení. Bylo to nco nového. Co je za tím mlením, ekla jsem si. Jsem totiž zvdavá, ohromn zvdavá. Ejhle! To bylo za tím. Vaše mlení mi neimpoztratil
se setkali
nuje
jak se zdá. Povídejte
po prvé,
již."
„Nebojím se také boue, jsem venkovan, a vyjaduji se snad neobratn. Promiiíte mi onu smšnou vc. To je rafá. Neumím nieho, nežli býti
smšným!" „Ale to je strašné, omlouvati se ješt. Ne, vy strašn stízlivý. Mám ráda všechno divoké a vášnivé; ale s vámi nic není. Dívám se na vás s dojmem, jako byste vlastn spal. Nespíte sku-
jste
ten?
Jaká
ob,
movník
vás
nepustí
zdržeti
dom
128
se tak dlouho.
bez diškerece.
Do-
Ob
v
cen
Co
deseti krejcar a tragický obliej k tomu.
lovka?
to jste za
A
divoká
mnou lomcovala
kameny mrtvé
touha,
ze sna probudit!
Vzbute se, kameni A netvate se ták sentimentáln. Všechno, jenom sentimentalita ne. Jaký jste vy strašný tvor!" „Ano, jaký strašný tvor. Nemilujete divoch na 1
Štvanici?! Ti
která
kií
patrn.
imponuje
zteštn
A
a vypadají divoce.
Nekií-li
neg-estikuluje,
lovk,
spí.
není
vášní;
vám Váše,
to
a ne-
opakuje-li
vám milenec zázrané vci, kterým
ví
nemiluje.
sám,
Tam venku
lidé
pracují
ne-
od
rána do veera, lopotí se v potu tváe. Nezbude
asu na
veliká gesta,
vte
— zatouží
a jejich tvrdost
nepostauje, že ano?! Ale a nerafinovaných
pd
lidí!
mi.
Zde
— mimo pole
se po nich; jednoduché já
jsem
z
tch hrubých
Jediné, co mi zbylo, je od-
Ah, jdte pece se svými touhami. Blouzníte o boui, ale jste pi ní klidn pod stechou. Nemáte hromosvod? Zajisté, blouzníte také o cikánech? Ale já nejsem Rigo, bohužel. Noc pod širým nebem, romantické táboišt, dekorace antikvárních román? Neíkejte toho, danost
.
.
.
—
prosím, stále!"
„Tedy
pece kámen
se probudil.
129
Mluvil jste
nkdy
tak dlouho v život?
Jak
rozkošné,
po-
slouchati apoštola stízlivosti!"
„Stízlivos ? Nechci znehodnocovati slov. Ano,
vy íkáte, že
pro všechno divoké
jste
kdybych vám ekl,
což, ale se
mnou?
vášnivé;
a
byste nešla nyní
dom,
Zajisté byste byla uražena!"
Pokrila rameny se záhadným výrazem oí.
„To
nevíte."
práv k domu, kde bydlila. Když pišel Tacitus dom, sedl zamyšlen. Poté poal psáti list. „Nikomu ve svt jsem se nezpovídal bolesti, pouze vám. Nikomu ve svt. slyšeti všecko? Bude to smutné a málo Docházeli
tické
.
.
dlouho ze své
Chcete pathe-
."
Ale nedopsal. Roztrhal
list
otevel okno
na kusy,
a
hledl
bez hnutí do noci. *
„
— — —
tak.
to
Chytlo
t
Jedna jako druhá.
t
poškozuje.
to.
Ale neblázni
Dobrá.
Bereš to píliš seriosn;
Slena Zieglerová
.
.
.
neškubej
veejné tajemství; myslíš, že tvá není zlé dve. pštrosí pohtika tomu zabrání Má takovou pikantní ple, sndou dráždivou ple. Ale tak seriosn to bráti nemusíš. Mžeš to dasebou,
je
to
.
130
.
.
leko pivésti.
Pirozen, nesmíš
že to jiní pivedli
práv
Tacitus pojednou povstal;
rdla
prudkým pohnutím
se
na
se ohlížeti
tak daleko
ped
tebou
tvá
bledá jeho a z úst se
mu
to, .
.
za-
vydralo:
„Lžeš!"
Kadeábek pokril rameny. vzí hloubji, než jsem myslil. Abys jsem bez pedsudku. Moralismus je mne dalek. Slena Zieglerová má prost temperament. Tebe to roziluje, svatoušku? To je obme„Tedy
to
mi rozuml:
zené stanovisko!" „Lžeš!"
„Prosím t,
neki. Nejsme
Uvádíš mne
tální.
musím
sami.
Myslíš mermomocí,
všimnou.
Lidi
že Ihu?
v choulostivou
si
To
že se
situaci,
které snad netií
dopustiti jednání,
toho je fa-
docela
korektní."
A
Kadeábek
kabátu notes, z Tacitovi
Ped
ležérn ze spodní kapsy
vytáhl
nhož vyal
dopis.
Pedložil
jej
mlky.
hluná promenáda; byl to letní veer výstavního roku a sedli v aleji. Všechno
ped a
a
nimi víila
nimi defilovalo.
obecenstvo
Kadeábek jsi
ji
reje.
131
k soumraku
Hudba
bubnováním
hlava
lidé;
toho
již
na fontánu.
provázel
Pomalu picházeli nepehlédl
Chýlilo se
ekalo
byla
na
hrála stole.
vedle hlavy;
Tacitus díval se na dopis,
svém prudký
joval v nitru
ped ním a boMá nahlédnouti
ležící
boj.
nho?
Není to správné, rozhodn ne; vrátí Kadeábkovi list. Ale podezení zstane. Kade-
do
ábek
pravdu
podrží
nebude
nic
;
moci namít-
nouti.
Ruka jeho
sáhla po dopisu.
oteve;
odloží-li list ili
Nevdl
ani sám,
tém
jej
bez
v-
nervósn tesoucí se rukou zadíval se na zaátek ." dnes k Tob nemohu pijíti „. „Znáš pece rukopis sleny Zieglerové?" Hodil list Kadeábkovi a zhroutil se mlky do
domí, otevel a
váhav
pijal
a
.
.
.
sebe.
.
.
.
List
padl
zem;
na
.
Kadeábek
jej
zvedl
a uschoval; podíval se poté na Tacita pohledem,
tém
který byl
„Zdá
se
ti
soucitným, a pravil:
to snad
že jsem
brutálním,
t
vy-
ponkud z tvých ilusí. Doufám, že budeš mi pozdji povden. Nechtl jsem pouze, abys bral píliš tragicky svou známost, jak jsi ji skuten vedl
Opakuji,
bral.
slena Zieglerová je dve, proti Je temperamentní dve a
nmuž nieho nemám. chce s ní
svta.
užíti
To
je
sympatický
zjev.
Oženit se
bylo by choulostivé, ale to jest jiná
—
Fontána vytryskla,
stvem, v
ábek
uvítána
hlun
rzných svých barvách do tmy. zbžný pohled na ni.
vrhl
132
vc." obecen-
Kade-
ji
„Je tu špatn vidti. Stromy brání. Vidl jsem však už dost asto. Nechtl bys se projít?!
Zde
je
dvat
mnoho píjemných
musí se ani
jíti
Ne-
k zadání.
do ,Cumlu*."
Tacitus zavrtl hlavou.
Kadeábek
dopil pivo a dal
pinésti nové.
si
Ostatn, co
„Je nutno pijímati vci, jak jsou.
mžeš Byla
namítat?
Pro
vím, ne.
A
pece
je
Jsem pro volnost škaráda. Je v tom
zavázána? Pokud
t
jako by
byla urazila.
Ostatní je konvenní ma-
.
mnoho
pokrytectví,
Stvoili jste fikci a
všichni požadujete.
od
ti,
.
.
upustit
ním
slena Zieglerová
ti
Co jsi chtl?
tak zdrcen?
jsi
Jsou dobré hospodyn,
ní.
co vy
nemžete které
se
hodí pro manželství. Ale nechtj ode všech, aby
podaenými exempláry. Bozi vdí, ale dám si ješt jednu: vyprahlo mi v krku. Kde jsem zstal? Manželství? To je nco odlehlého. Nestarej se o to. Spolenost
byly takovými pil
jsem sice už mnoho,
se
utváí tak, jak
pomry
vyžadují;
Morálka mní. Nejsme žádní mniši. Zena aprioristické
Na
formule.
je
jenom žádné
nco, co
se
rozkošný tvor.
je
se olupovati o požitky? Ctnost je amputace,
okleštní. Chci celý život. Proti tomu jsou marná kázání a brožurky;
nepedláš
Ale Tacitus sedl
života!"
stále apaticky
zrakem tancovala ona slova:
133
„.
•
a .
ped
jeho
dnes nemohu
pijíti
..."
mu
slena Zieglerová nebyla
Ano,
zavázána niím, ale
.
.
.
U tohoto „ale" všechno se zastavovalo; argumentace sebe pesvdivjší míjí se cílem, jde-li o umlení takového „ale". Kadeábek jasné.
stával se opilým; jeho
Nevdl urit
„Nicmén všechno
sám, kolik je zlé.
ei
byly ne-
pil.
lovk
otupí.
Ztratí
chápavost. Neodstiuje požitk. Zhrubne. neštstí.
A
Mn
co initi?! Žvatlám?
jsem pebral. Znám, kterak
píjemn
se zdá,
lovk.
vyprahlý
Vergiss
Wollust ausgeloht: du
und der Tod
Tak
si
.
náhle
.
nicht,
je
že
se zapotíme
pi pkné hudb, pimeném horku, praví Po letech: za námi pouš a v nás pouš. je
to
I
Ibsen:
A
Mensch,
bist der Stein,
jak
den
die Wiiste
.
pipadneme jako
mladším o nkolik
let.
Ty
ruina.
jsi
Ale jaká diference.
Zpustlý a vyžilý svták
uprosted opilých holek v
kavárn noní
.
.
.
Kadeábek mumlal ještm noho. Ale úpln nesrozumitelno.
134
to
již
bylo
Remurmurabit caro, sed fervore
spiritus frena-
bitur.
Tak
praví kniha o následování Krista.
Ale což
vše žár ducha?
spálí-li
Tacita ztravuje tento žár. Letí ulicemi; udusil
by
se,
kdyby nemoh
Itakto
šílen jimi probíhati. Je bledší nežli jindy; a úsmv na jeho rtech je mnohem ztrnulejší ješt nežli obyejn. Všechny híchy Ninive padají na jeho hlavu; unese tento balast?
Sndá tvá jak
kypré brunetky
pvabné formy nkdy
by uinil, kdyby
V puje dále
ho
štve
pibírají
.
.
.
pda
se
mu
pod nohama; není schopen myšlenky .
.
dále
.
.
co
uslyšel jejího hlasu?
Tacitovi je chaos
.
ulicemi;
strašidla;
.
dále
bez
cíle a bei.
rozestu-
a
spchá
programu.
V. Kteréhosi
veera
letý, obtloustlý.
„Nepamatuješ
zastavil Tacita
muž
asi ticeti-
Nepoznával ho, se
už?
Jsem
Hackenschmid.
Zmnil jsem se, vi? Budu brzo stár jako vnost; bda, kde jsou moje mladá léta! Ale ty jsi se nezmnil píliš: mnoho eí ani nyní nenadláš. Doufám, že
již
nejsi
takovým holátkem ve smyslu
135
Poj se
peneseném? Máš njaký program? Uvedu t do veselé spolenosti!"
mnou.
A Hackenschmid vlekl Tacita s sebou. Tacitus byl divn
dojat: ani
po
letech
tohoto muže. Šel, témi^ klid;
s
nemohl
se
vymknout
nechutí. Byl
by
ml
vlivu
radji
vyhýbal se poslední dobou ješt více lidem.
Vstoupili
do malého
úpln kouem. orientovati;
Tacitus
teprve po
lokálu, zahaleného
tém
nemohl se první
chvíli
ase
rozeznával jednotlivé
fysiogfnomie.
U
sedlo asi deset mladých muž, podob a tváností. Kadeábka vedle vousatého muže rozeznával Tacitus; sedl semitského typu, ponkud podobného nkterým obrazm Krista; proti nmu sedl vytáhlý doktor Quodvultdeus, filosof, jejž znal od vidní; díval se njak podezívav na nováka; po jeho pravici kroutil se malý, zavalitý lovíek, pohyblivý jako rtu a živ gestikulující; Tuzar, pedstavoval se Tacitovi. Za nim sedl neobyejn hubený a vyvelikého stolu
nejrznjších
I
soký muž, na pohled afektovaný poser; díval se znan povýšen na své okolí, kterému však ne-
imponovala jeho gesta ani povznesené pohledy; byli naklonni bráti ho jako smšnou figuru. Koketoval se svou drobnou rukou, kterou manévroval neustále
po
stole, vrhaje
zalíbení.
136
na
ni
obas
pohled
Docela na konci stolu stál muž, který psobil všemi tmi lidmi: byl to prototyp m-
cize mezi
šáka usedlého
spokojeného
a
vatu
—
bonhomním výervenou kra-
s
ml
razem; obtloustlý a pohodlný,
vc, jíž si bylo poPo jeho boku sedli mladíci stejného Tacitem vku, na nichž nebylo nic pozorujedinou pekvapující
všimnuto. asi s
hodného;
hlun, držeti
kolegu Turecka poznal;
i
mluvili velmi
pekotn, ale jejich soused dovedl je na uzd; uznávali patrn jisté jeho vdcovaž
ství.
Když
píchozí vstoupili, nastalo na okamžik
byli
tidio.
Hackenschmid
„Obané, na autority
ujal
se slova.
písahající
i
i
na Marxe
na vlastního genia,
Masaryka,
jehož
bohužel
není!"
„Zaínáš strašn fádn; kro svou mnohomluvmuž na konci stolu.
nost," podotkl
„Od
eicho, nezískám ducha; socialista Ale my nyní bojujeme pro volnost slova. Nevytrhuj mne; má stane se mnohem delší. Toto jest, obané, mj chovanec; tebe,
nemá nikdy ducha.
mím
na
nm
e
svoji starobu.
Ml
talent býti pro-
fesorem; ale nyní studuje práva. Je na dobré cest; to iní každý, kdo se hodlá zaaditi do ady
chvaln známých
ztracených
137
existencí.
Dvuji
tomuto jeho
instinktu;
osvítíme ho.
Nemáte
ni-
eho
proti jeho úastenství, doufám?" Ozvalo se jakési nejasné mruení, ale neodpo-
roval nikdo.
„Beáne, co
píinou, že Kopyto".
„ertovo Kopyto". Kdo je jsem vným studentem? „ertovo
vidíš, je
já
Kdo
píinou, že doktor Quodvult-
je
reputaci? „ertovo píinou, že oban eicha „erztloustl tak ctihodn? „ertovo Kopyto". tovo Kopyto" nií a tvoí; „ertovo Kopyto" je
deus
zniil
Kopyto".
eská
vdeckou
svou
Kdo
je
otázka; svádí s cesty a pivádí
kyne tob,
mj
na
Co
ni.
synu? Exempla trahunt. Události
promluví.
Promluvme nyní o podrobnostech: nalézáš tu obany, kteí peetli nkolik brožurek a domnívají se, že jsou
redakce
mítají
vdecky
vzdláni;
beletristických
proto opovrhují literaturou. Upozoriíuji
Quodvultdea:
tora
pyta". tlustý opije-li
To
to
je
vidíš
pláe. Vidl
pouze
v
jsi
fascikl
—
„ertovu Kopytu"!
e bu
kteí
na dok-
—
který,
plakati tlustý fascikl?!
tovu Kopytu" uslyšíš vše; dokonce
Synu,
a
t
paradox „ertova Ko-
Doktor Quodvultdeus je tlustý ne tlem, ale zato duchem se,
které od-
lidi,
asopis,
nkdy
V „eri
pravdu.
hoden „ertova Kopyta"! Hackenschmidova vzbudila na nkterých
138
místech místní pobouení;
ale
perušena
ne-
již
Konec její doznl zato ve strašném hluku. Nkolik pítomných najednou chápalo se slova.
byla.
„Doktor Quodvultdeus má slovo," ozval se mohutný hlas u konce stolu. Doktor Quodvultdeus urovnal si kadee, po-
nkud
rozcuchané, a pravil:
„ertovo Kopyto" není tím, ím je lící Hackenschmid. „ertovo Kopyto" je maska vážné vci. My, pokrokoví lidé, neodvíslých od mas názor ." .
.
„
—— —
dobro
klademe
nad dobro
lidské
..." zajeel nkdo v pozadí „. bojujeme proti pedsudku, zpátenictví a chauvinismu. národní
Mimo
.
to rozcházíme se; respektuji
které je
v
šik;
ním
podepeno.
jedná se o
pjde
studentstvo?
nectví
..."
„.
.
i
krisi
nás
srazily
Kam
Za humbugem pseudovlaste-
za vážnou
Kadeábek.
vdeckou
jest odleskem krise národní;
„Moraltrompeter
každé mínní,
Události
mezi studentstvem.
„Ježíš Maria," zvolal .
.
von
prací.
etické
Naše
ideály
Saeckingen,"
krise .
.
."
glosoval
Kadeábek. Doktor Quodvultdeus se
rozilí.
„Vyprošuji
si
sprosté poznámky!"
„Volnost
v
„ertovu Kopytu"! podotkl Hak-
kenschmid.
139
etické ideály jsou ohroženy Dema„. gogové nejhrubšího zrna, prospchái, frázisté opanovaH veejné mínní. Oficielní vlastenectví je .
švindl.
.
.
.
.
Churavíme. Nezapírejme toho."
„Konec, konec, konec,"
ozývalo se
s
rzných
stran.
„Obmezím
se.
My
tedy, kteí rozeznáváme krisi
národní, kteí jsme proti vlastenectví, jak se nyní
pojímá ..."
„A
stydíme se
za svou
ahoun. „To se neeklo. To
národnost,"
ozval se
je falšování!"
„Míním to docela vážn; pro netrvati na tom. Stydím se za svou národnost, která brání mi do." síci všelidských ideál „Máš njaké?" kiel Tuzar. „Toho jsem nepo.
.
zoroval!"
„Malý národ že je malý, je nic,
je
svrák; a náš národ mimo
niemný
co by zasluhovalo
ejný
kazatel, ctitel
to,
a bezcharakterní; nestvoil trvání.
Váš Hus
panny Marie
je
a moralista.
oby-
Ani
jeden veliký muž!" „Vlast rodí pouze tlusté," smál se Turecek.
„Jdeš píliš daleko," podotkl zbžn své proporce tlesné. se
eicha, pelétnuv
Doktor Quodvultdeus, který tžce nesl, že pešlo pes nj k dennímu poádku, chopil se slova.
J40
„Pojímání zcela
mže nám
nehistorické a diletanlské
imponovat. Inferiorita fysická
pevahou duchovní. A Hus „Necht Husa! Nevezme to konce.
nahrazena
.
ne-
mže býti .
."
K
vci!"
podotkl Tuzar.
„Jsme
proti
sitivních
jak se pojímá,
vlastenectví,
falešnému...
spojuje nás negace jeho,
názorech se rozcházíme
tovo Kopyto". Boj tu
„Raduj
Koist
Na
se,
se
my
je a
erný
tob
.
jej
.
To
.
proti
a v poje
„er-
vybojujeme."
havranel
dostane.
zrádcích vlasti
budeš se
pásti
.
."
.
eicha zaal zpívati; stolovníci pehnan pathetickým zpvem.
ho provázeli
Vzrušenost nálady se stupovala.
Trval veliký
hluk, který
tžko
bylo peki ieti; a místnost byla
úžasn zakouena. z
Tacitus pocítil fysické nevolno
té atmosféry. Ale nemohl
Hluk ho mátl „Silentium,"
Nastalo
odejíti
nepozorovan.
a unavoval.
ozval se pojednou Hackenschmid.
ponkud
ticho: natolik, že bylo
Hackenschmid povstal a pednášel „Já setkal jsem se tuhle, duško s
rozumti.
kuplet: zlatá,
poslancem naším, panem Chcete-li.
141
Ml
tvánost diplomata.
seriosní
Tu zachovává Srdce však
prý
v posteli.
i
mkne
pivem, jak se íká.
Já tázal se ho v rozprav: Kam dotáhla to vaše politika?
— —
Panav,
Je v
je
v
Panav,
jen necht, prosím, na hlav: je
docela už v Panav.**
Kuplet docházel uznání. Pítomní zpívali sborem;
Hammer
pouze „
——
ušklíbal se opovržliv.
Panav,
Je v
je v
Panav,
jen necht, prosím, na hlav: je
docela už v
Panav."
Hackenschmid pokraoval:
„Rád dobe Ctil
je
a
zavádl vždy módu.
ženy též a byl k nim uznalý.
Posléz' to prasklo: peplul slanou vodu.
nm
Mezery po v kase zstaly. Chef chodí vztekle závodem a kleje; dva úedníci v rozprav:
—
— Kasírl - Tady není! — Kde je? Panav, je v Panav,
Slyšel jste?
Je v
jen necht, prosím, na hlav: je docela už v
Panav."
142
Tato strofa neuspokojila voru
— z
Dal se do ho-
Hammrem.
s
Flajšhans? Flajšhans
vykradl
všechen vtip
Macharových polemik! Povstal hluk;
pekiel
I
Hilaria.
orgán H^ickenschmidv
ale silný
jej:
„V svt posílal
revoluních šíp
literární
mnoho
On neml
.
.
zídka
.
trefily.
vlastn nikdy nazbyt vtipu.
Však polemiky zbytek
ubily.
Z ledovc zbyla prosaická Zíš na ni trochu dumav.
kaše.
Ctihodný pane! Ingenium vaše?
—
Je v
Panav,
v
je
Panav,
jen necht, prosím, na hlav: je docela už v
Kam
Panav.
politika, zlato, vtip se šine,
jsem váben cílem lákavým.
Ukaž mi
cestu, prosím,
Do Panavy
Nekladu nárok na i
obtížné se
Hospodine!
se dopravím, silnici
svím
Pátelé moji o
—
pknou,
doprav. eknou:
mn nžn
Je v Panav, je v Panav, jen necht, prosím, na hlav: je
docela už v
Panav!
143
„Tohleto
profanace poesie,"
je
kiel Hammer.
„Je to vulgární a sprosté."
Hackenschmid pokril rameny. „Neiním nároku na vysokou
To
mystik. ,
denní zboží.
je
poesií;
nejsem
Úpln stvoené
pro
ertovo Kopyto'." „Poesie!"
rýmování. cující
ozval
Což
sleva
je
se Tuzar.
není poesie v
mnohem
„Bylo píliš mnoho
niem
jiném?! Pra-
krásnjší a ušlechtilejší zjev,
než sto vašich papírových knížek.
Jdte mezi
pracu-
ím více poet, tím nepoetitjší život. Umní musí do ulice. Chceme, aby poesie zhynula tím, že každý by byl umlcem." „Do toho nechybí mnoho: tecf už píše tém každý veršíky," zvolal doktor Hilarius. — „Z poesie uznávám jedinou perlu: ,Sel jest kesan do mešity*," poal eicha. „Fuj!" vzdychl nkdo. „Ušeti nás!" — — „Stupidní mšfácké mozky jste. Konvenní rýmovaky, banální vtipy, nemotorný kuplet, jící lid:
to je poesie skutenosti.
—
——
..." Hammer poal se živ gestikuluje.
to vás uchvátí
Vtom
ozval se hlas
„A
rozilovati;
zrudl a povstal,
pod stolem,
zpívající:
celý váš Otakar Bezina:
abstrakce, nejasnost, konina!"
144
Všichni dali se
do smichu:
Turecek byl
vlezl
pod
stl.
byl
„Je mnoho pravdivého v tom, co jste díve ekl," podotkl Tacitus. „Ano. vezmme na
píklad: není takový orá, jenž zorává své role za ranního
jitra
pod nekonenou oblohou, mnohem
krásnjším, než mnohé, co se tiskne?..." Byla
prvá slova
to
Tacitova, ale
dosáhl jimi
podivuhodného úinku. „Orá! Sedlák!" Podotkl eicha. „Pry se selským stavem: je pekážkou pokroku. Pokud bude existovati
selský stav
sociální spravedlnost.
jako
hubení malostatká. Sedlák své
pd. My
dali se
Nemám
vývoj žádá vy-
na vlastnictví: na
lpí
musíme smysl pro
viduální potlaovati.
Pítomní „Ovšem.
nikdy nezvítzí
silný,
Hospodáský
vlastnictví indi-
žádnou
vlastní knihu."
do smíchu.
Vypjím
si
ji.
Nekupuji nieho.
Co
jsem ml, prodal jsem. Musím býti proti individuál-
nému
vlastnictví
pece dsledn
.
.
."
Dobe
vypasená jeho tvá, kontrastující živ se vším, co hlásal, vzbudila nový smích; pouze Tacitus se nesmál; slova eichová bolestn se ho dotkla .
.
Ale vtom chopil se slova Hammer. „Individuum pedevším, a nic než individuum. Odnímáš-li si smysl pro vlastnictví, ochuzuješ sebe. Ale patrn tvé „já" toho nepocítí. Existuje nco,
145
1 co by vskutku
Skuten
t,"
„Prosím
víš
odpovídal
je tvé
„já"?
eicha,
„uspo
si
na mne nepsobí. Ne-
otelé efekty
tvé
slova:
eichou? Co
bylo
svého nemáš nic a neexistuješ tedy."
svým žvastm sám.
Protiví se to
zdravému
rozumu!" „Vy máte smysl pouze pro zdravý rozum. Ale váš
zvaný
tak
Nietzsche
zdravý
rozum
prostednost.
je
." .
.
„Každý
osel
cituje
Nietzscheho," podotkl me-
Kadeábek. „etl jsi vbec nkolik ádk jeho spis?" Hammer zadíval se zaražen na Kadeábka; slova lancholicky
jeho pivedla ho z konceptu. .,** „Nietzsche je žvanil, Tolstoj dobytek pokraoval Kadeábek. „Af vybereš si cokoliv, je to stejn hloupé." .
„Kadeábek
.
nechal holek a chytá se filosofie,"
ekl Tuzar. „Kdybys
se držel
dvat,
zachoval bys
býval svou reputaci!"
„Bh s
dobe,
neuinil
grimassou Kadeábek.
poítati
.
.
ženu,"
my
s
tím
vzdychl
musíme
."
„Strindberg'!"
„To
stvoiv
„Ale
kiel
je filosofie
^
Semita.
tch, kteí
pijí
vodu," smál se
eicha. „Plavovlasá žena
by zde
mla
býti," zasténal
146
í
doktor
Quodvultdeus.
Picházel do stadia
senti-
mentálního.
Ozval se smích. „Zena je dar boží a láska nejbožštjší pud lidský," mínil Tuzar.
„Nutno se pouze mla by
Prostituce
zbaviti
pedsudk.
Prostituce?
býti posvátnou; ale
býti regulována estetickými zetely. Stát
mla by by musil
ovšem uiniti opatení." „To je utopie budoucnosti," vzdechl jeden z mladík. „Stát socialistický je dosud snem!" „Akt jako akt," bruel Hammer. „Zena je nástroj
áblv." „Nenávist k žen, Sebezbožnní
— —"
dekla-
moval ironicky Hackenschmid. „Svol" Tentokráte byl lakonickým. se pibrusuje epigrammaticky," smál se
„e
muž židovského
typu.
„Sebezbožnnil Kdo nezbožuje sám sebe!? Vy si toho nepiznáváte pouze. To je vše. Já naproti tomu, piznám, že považuji sebe za nejvyšší z toho, co existuje S udivením hledím do svého nitra; .
.
.
jaká bohatství
Hluný
." .
.
smích byl odpovdí.
vážn. Tídn uvdomlé dlnictvo je povzneseno nad tyto jalovosti. Vy jste dti, které potebují hraky. Jenom nechtjte se „Tohle
má nkdo
bráti
147
1 pi tom dlouhé
do pózy poloboh. Umní je plod lidí, kteí nedovedou nic ádného
halit
chvíle
nkam
vykonati; energii
vložiti
musí, popisují tedy
nebo malují své hokus-pokusy.
papír
dvkou
buržoasie.
eicha
Umní
je
.."
domluvil a
zívl.
Po
kolikráte
již
to íká,
napadlo mu.
„Pepínáš, eicho,"
„Umní
podotkl muž semitského
závažným faktorem; ovšem nikoliv hrakou, také aristokrat a dekadent." „Nemluvte o dekadenci," ekl Tuzar. „Mladý
typu.
lovk
je
—
a dekadence! Jaká to disharmonie! Poesie
vyžilých
dandy
lamuje vli
žíti.
je trestuhodná, jako vše,
Neg-ace života
je
co pod-
zloin, existuje-li
zloin vbec. Lidé neschopní mli by se utrácet."
„Ale dekadence národní,"
„Hezké slovo harism etcetera.
To
je slabošství,
namítl
Kadeábek.
dekadence národní! PlojJdte mi k ertu s tou písnikou. zamilované do sebe a dívající se do našli:
zrcadla ješitnji, nežli dívka, odhadující svou pleso-
vou
toaletu; ta
mže
býti
aspo
hezká,
její
libost ušlechtilá; ale Plojharové jsou bídáci.
samo-
Nkolik
svj lid, vzdychajících „ach, úpadek všude!", ohrnujících nos a lenošících pi tom." lidiek, neznajících
„Jsi nespravedlivým, Tuzare."
„Kdo
mže
být spravedlivým? Spravedlnost je
fikce."
148
„Dokonce. Jsi tedy proti humanitáfim." „Humanita? Co je to? Co jsou humanitái,
to
vím: pokrytci!"
„Doktore Quodvultdee!" by zde mla být," vzdychl doktor. „Non possumus." „Foliant je opilý," ekl Hackenschmid. „Není „Plavovlasá žena
humanitái^ už." „Sexuelní etika,"
poal
Tuzar.
„Jdi k lékai specialistovi,"
kiel
Turecek,
„My študujem' ve dne, my študujem' v noci, proto vypadáme jako po nemoci..."
Doktor Quodvultdeus zpíval tuto píse, tváe ponkud hloup. To byl poslední jeho in. Poté ustrnul v nehybné póze. „Konec se blíží," pronesl Hackenschmid. „Poslední scéna tragedie: „ertovo Kopyto" je spito. se
Doktor Quodvultdeus
Vtom
povstal
je
zmožen. Vlast triumfuje."
Hammer,
který dosud
drže kus papíru v ruce.
„Vlast?"
„Kladivo mluví, slyšte!" Nastalo ztišení na okamžik.
149
nco
psal,
I Hammer
etl:
mén,
„Psi vyli
skrených
u
Psi vyli
než jsem
ekat moh',
a ponížených vsí.
mén,
ekat moh'.
než jsem
Patriotití, idiotní psi."
„Mluva ským.
podotkl muž
je ízná,"
Hammer
s
nho
podíval se na
výrazem semits opovržením
a pokraoval
„V pvodní kráse, nezastený, plál panenský obraz prvých Amerik.
máme v sob, v sob ideál, samu sob vzdávali jsme dík.
Vlast zaií
V
bžk
soumraku
a mezi stádnou
zví
Váš tídní zápas?
Svt Muž
s
my
jsme bohové
Titáni.
Rvaky
rasové?
celý leží naší na dlani!"
výrazem semitským zavrtl hlavou.
Hackenschmid kiel pohnutým hlasem:
„Quod licet Jovi, non licet bovi. Prosím o Pednesu vám bajku o subjektivismu:
— —
Praví prase u koryta:
„Myslíš
—
,
že
i
vorel lítá?
150
ticho.
Kam
pak ten by moh' se kasatl
Privilejí je to prasat.
Nejkrásnjší
z
našich vloh ta,"
spokojen svin chrochtá. Tacitus povstal.
vám
také
Hackenschmid kiel: „Silentium! Panenská
e."
„Dovolte, abych
mkkým,
nco peetl."
Tacitus
etl
„K
zpráv budiž pipojena
této
tragického osudu
melancholickým hlasem. jiná, týkající se
." .
.
„Rudolfova se zase otrávila," podotkl muž
se-
mitského výrazu k eichoví.
„Po kolikáté už?" ušklíbl se tento. „...ty labutí zpvných," pokraoval Tacitus, ." „které o minulých vánoních svátcích snesly se .
.
„Vánoní svátky! Tragický osud," vzdychal nkdo. „Tvj Tacitus je njaký melancholický princ," Hammerschmidovi Tuzar. nedaleko Hradce Králové ." „Pokrokové msto. Pichází odtamtud
pravil „
.
.
.
.
.
inteli-
gentní dorostl" „ ...
na luka u
kládající.
Malšovic, podél Orlice se roz-
Zde aspo nejdíve spateny byly od
151
sedlák, kteí ihned chopili se svých pušek a ." k nim se plížili. „Co to vlastn teš," pravil Hackenschmid. „Tu však jednomu z nich spustila puška ped .
asem. Nordické krásky
vznesly se a letly podél
pes Hradec Králové
a pak podél Labe, Zde jedna z nich zastelena byla tamním hostinským, p. Machkem. další podailo se uloviti u splavu opatovickému mlynái
Orlice
až ke vsi Stebši.
Dv
p.
Morávkovi. Poslední
Koínek
u vsi
konen
Díe, ponkud
zastelil rolník p.
níže
na Labi
ležící.
Všecky ulovené labut byly pak vycpány. Exemplá p. hostinského Machka vidl jsem sám, labu tato mla peí trochu do Šeda zbarvené (rovnž jako dobíská), dkaz to, že byla ješt mladá." Tacitus skonil ponkud rozechvn.
Shromáždní bylo disgustováno.
Kadeábek kiel:
„A
to se stalo a to
Pan Tacitus
vc
je jistá,
je symbolista!"
—
Hackenschmid chopil se opt slova: „Tvá panenská byla píliš dlouhá; upímn eeno, co je nám po tom, potkal-li tak smutný osud tvé nordické krásky. Odebere-li se labu
e
mezi sedláky, elio
mže
152
požadovati?
Mimo
to
jsi
lovk mže býti hrubým, absurd-
melancholickým.
ním v
„ertov
^^akazuje. Jdi a
Kopytu"; melancholie se však
neheš
více."
zadumal se a jeho oi do této smsice. „Doktor Quodvultdeus usnul," podotknul muž výrazem semitským. „Zkusíme to," podotkl eicha. Piblížil se k nmu a poal mluviti s vehemencí Tacitus
neodpovídal;
dívaly se cize
s
lovka, „Jií z
jenž disponuje zdravými plícemi:
Podbrad?!
Na
slaviti
jeho památku...
Kdyby žil v století našem, nebyl by o nic lepší ." nežli hrab Thun. Pronásledoval eské bratry .
„Dol už
s
.
deštníkem," zajeel Turecek.
Doktor Quodvultdeus chtl nco íci; ale byl píhš mnoho pil; vydal pouze neartikulovaný
a nesrozumitelný zvuk.
„Upitý historik. Kam to spjeme? Zapla, o morálko! Nejsem už radosti schopen!" bruel Hackenschmid.
„Radost ze raturami,"
života, tak zní fráze, procházející lite-
bruel Turecek od konce
stolu.
„Co je na mn eského? Národnost? Jsme Nmci, esky mluvící," kiel hlas s druhé strany. „Zavete všeobecné hlasovací právo. Rznice .
.
.
národnostní zmizí okamžit," volal semita.
„Naše neštstí
jest
egoism;
153
eský lovk
mže
býti
ale
eg-oistou,
hyne na svj egoistn,"
slyšel
odkudsi Tacitus. „I
nejlepší
gentleman má
kdy
chvíle,
si
pošpiní
ruce," smál se semita.
„Nevíme
v moralisty."
„A kdybych Hammer.
„Mj
j
á
nm
„Žvaní o
„Nechce jím
vydal
román už
.
.
poznamenával
knihu,"
."
pátý rok,"
zabít literaturu!
vzdychl Tuzar.
Ohled
plný!"
„Pátelé!" zvolal Hackenschmid. Nikdo ho neposlouchal; všichni mluvili souasn; hluk ohlušoval
až.
kiel Hackenschmid.
„Pátelé!"
ev ponkud
Ale marno; musil vykati, až se uklidnil.
„Pátelé!" opakoval po tetí. „Blíží se
hodina rozchodu.
Ujasnme
si
situaci.
Uvedu myšlenky soudruha eichy. — „ertovo Kopyto" jest užiteno. Bourá. Realism je neškodný: kritisuje. Nenabude nikdy vlivu na masy dlnické. Rozkládá a je tedy naším spojencem, jako každý, kdo zeslabuje buržoasii.
—
Jsme ochotni
spojiti se s
Individualism
není
bráti
vážn;
kýmkoliv;
nebezpený;
je to humoristický
ale nic více.
anarchisty
vážných zjev. Skepticism mládeže.
1
on prospívá.
Síí zmatek. Se skeptiky se dohodneme;
154
nelze
pendant souasných oni ni-
lir,
t
eho
nechtjí a jsou proti všemu. Sociální demokracie potebovala intelig-ent, mla-li vystoupiti
mezi studentstvem. Nuže,
spojili
jsme
se.
A
žije
„ertovo Kopyto!" Nutno Jsme
všech taktických výhod.
užíti
demagogm;
proti
ale
úel posvcuje
ale
vhodn
pro-
stedky.
Nejsme scéna
.
.
moralisty,
sice
aranžovaná
."
„Grisety, grisety," chechtal se kdosi.
„Nemluv o strašidlech," vzdychl Kadeábek. „A žije „ertovo Kopyto!" rekapituluji," pokraoval Hackenschmied. „I
morální
eicha. úspch
•
ím
efekty
díve
sociální
vše se daí.
jsou
dobré,
soudí soudruh
tohle vše praskne,
demokracie.
Rozklad
tím vtší postupuje:
Generace roku 96 bude historickou:
negace vše pohlcuje; hejslovanní a kdedomování, moralism a loginost, vše býti
poctivým
je
v opovrženi.
jeví se pokrytectvím.
Snaha
Nevíme,
že
by bylo lepšího nkoho nad nás. Za vším je skryta niemnost. Tento proud nás podporuje; dovedeme ho využíti, aniž toho pozoroval." „Tak totiž rozumuje soudruh eicha," podotkl
—
Hackenschmid, smje se; „to je pštrosí politik eský program byl pedevším národní; zde
155
nutno kompromitovati vše národní. Slovo národní je hanbou. To je cenný úspch. Existence národní je
." zabezpeena „To íkala eská Moderna," kiel pronikavý .
.
hlas.
„eská Moderna
zkrachovala
.
.
."
poznamenal
jiný.
„Moderna sestávala z krátkozrakých hlupc," pokraoval soudruh Hackenschmid: „tak totiž soudí, ponkud právem, soudruh eicha. Sla s proudem, nevdouc, komu slouží. Potebujeme takového materiálu, jako je p. Machar, který zamilovan se dívá na svá revoluní gesta. Lidí, kteí opakují: „Vlast naše, krutá, zlá macecha Lidí,
kteí
píší
sentimentáln o
.
..."
prostituci. Lidí,
kteí „ženou jak Titáni na
Lidí,
Olymp
starých
boh".
kteí jsou neškodnými hovádky; popejme dtinskou ješitnost; af žije J. S. Machar,
jim jejich
miláek
„A s
sociální demokraciel"
nechf
žije
i
Hammer; nechf pohlíží své duše; nech touží, ale
genius
obdivem na bohatství
chutná zárove svou touhu.
Nechf se halí v neškodnou pózu aristokrata, kterou nikdo nebere vážn; ztropíme si žertík, ale nebereme mu hraku.
156
Tak
My
boh z naší žel;
myslí soudruh
eicha.
vidíme dále: chápeme, že ten
Olymp
starých
zasype nás svými troskami; chápeme, že
má
negace prospch sociální demokracie, bohu-
nebo
to je frakce, stran které trvám na slo-
vech, jež jsem kdysi o ní slyšel
My znamenáme
sílu
g-ig-antickou,
nad prostor níme, nad asy. Representujem' hloupost lidskou, a s tou
My
A
i
marn
bozi
to vidíme; ale
zápasí.
my jdeme uvdomle
to všechno zkrachuje; tancujeme
v zkázu.
nad propastí,
bychom toho nevdli, ale že je to rafinovanou rozkoší. Náš smích pekonává vše. Zahyneme, ale z pesvdení. „ertovo Kopyto" je nážije „ertovo Kopyto"!** stroj k sebevražd. Sklenice ukly, nkteí se smáli; doktor Quodne, že
A
vultdeus však spal a neprobudil Tacitus pišel velmi ležel dopis,
se.
pozd dom. Na jeho
stolku
psaný ženskou rukou. Poznával písmo
na adrese.
Hlava Tacitova byla tžká; nepil mnoho,
ho strašný kik a kou. Vzal dopis do ruky nerozhodn jej v ní tímal. Venku pomalu svítalo.
unavil
a
ale
157
Njaká nžnost Otevel
pojala ho; bylo
mu všeho
líto.
dopis.
Byl krátký. Principe
„
Chápu Ale
jestli jste
bohem.
a ctnosti, s
dosud nepišel, nyní nepicházejte
To
bylo vše.
Té
noci Tacitus
nkud
poádku
nyní vše a nekárám Vás; máte snad pravdu.
nespal;
Konen
vyšlo
.
sedl nepohnut, po-
nahrbený, a pozoroval, jak
rozednívá.
." .
se
stále
více
slunce a jemu nastala
dlouhá noc. VI.
Jak uplynula tato zima? Tacitus
nevdl. Dny
splývaly v jednu beztvárnou, šedivou masu, které se se
íká as. Zil více nežli samotásky; díve lidem, prchal nyní ped nimi
ábek pro
vyhýbal-li
Kadeho kdysi, když nebyl doma. Nechal lístek, kde mu ohlašoval, že by s ním .
.
.
navštívil
nho
vci dležité, týkající se známé ho navštíví druhý den o tetí hodin odpolední. („To snad se ti hodí? Ne-li, uri sám rád mluvil ... ve události; že
dobu a místo!") Druhý den Tacitus odešel záhy zrána až
veer. Uplynulo nkolik
dní;
Kadeábek
158
a nepišel
psal znova.
„Odjíždím
z Prahy.
Kdy
se vrátím, nevím.
Bylo snad lépe, že vyhnul jsi se rozhovoru se mnou. Nkteré vci íkají se tžko íváí v tvá. Pochopíš, že mluvím o Ole. Dovol, abych tak nazýval slenu Zieglerovou. Jednal jsem špatn
odpus; zde
s
tebou; možná;
neíkám
ti:
je vše.
Miloval jsem
ji.
Ne pouze
tenkráte. Myslím, že jsem
jak jsem íkal
tak,
jenom
tak miloval.
ji
Mé
jednání nediktovalo pátelství. Žárlil jsem pouze.
Vábil
jsi
ji
paradoxní?
zákonem kontrastu,
Pro t
ji,
která byla tak
Pro vbec milovala? nco pekvapujícího: byla jako
milovala?
Nevím. Její láska byla
blesk; osvítila, oslepla zrak ...
Zradil jsem v život
mnoho
a
potom
žen,
zmizela.
jak se íká.
Je to nechutné slovo. Ola zradila mne, mluvím-li tak romanticky.
Nechtla nieho: dávala vše hochst
selbstsijchtig-,
abych
užil
a odmítala vše
.
.
.
populárního slova.
Nco vati.
musíme v život milovati, chceme-li existoOla byla jediná, kterou jsem mohl milovati.
Zeny jsou tak píliš asto sprosté; íká se, že to dílo muže. Ale což mžeme za híchy otc? To, co jsem uinil, bylo také sprosté; tomu mne nauily ženy. Mluviti poloviní pravdu a uiniti ji dvojnásobnou lží
— jak
ženské
umní
je to!
159
I Ola by toho neuinila. Lhala by docela, Ihala-li Znal jsem t.
Vdl
jsem, že toho nesneseš
ného tónu tvé city.
by.
ne.
Vdl
Ze
jsem
.
.
toho protiv-
.
ped
to pošpini
tebou samým
to.
Pouze jedno mne zklamalo. Myslil jsem, že ty
pekážkou
jsi
mezi
mnou
a
Olou.
To
byl omyl a celá tragikomedie. Nedosáhl jsem nieho z toho, co jsem ekal. Setkal jsem se jen jednou ješt s Olou. Podívala se mi do oí; byl to zvláštní pohled;
chápeš, jak .dráždivý a
svdný
je
despekt v oích
ženy?
ekla
pouze:
„To jste vy. Dobrá." Tím bylo vše odbyto. Nevím, kde nyní Ola
je;
zmizela.
Kam?
Zmizela.
Odcházím po všem. Vykládám ti to všechno. Neomlouvám nic. Bylo to pirozené. Nemohl jsem jinak jednati.
Ona
Bu
zmizela. Já také zmizím. zdráv!
Nastává chápeš
jaro; to je
doba, která
pece? Nepsobí
160
ti
mne
fysickou
dráždí.
To
trýze, po-
tkáš-Ii
pár milenc?
Ponu
zuit, potkám-li
je.
Ne-
vycházím radji. Odjíždím. "
Adieu!
Kteréhosi letního dne roku 1897 pojal Tacita, tak dlouho
ponoeného v
letharg-ii,
sentimentální
stesk z toho všeho, co bylo za ním. Hlas
co bylo zasypáno rumy, volal
„Pomozte!"
A
všechnu bídu
pocítil starou svoji.
z
hloubi
touhu sviti
Komu by
se
neho, temn:
nkomu
mohl sviti,
ne-li
rodim? Pojede
dom,
rozhodl
se.
Uskutenil tento úmysl ku podivu energ-icky. píštího dne odjíždl z Prahy. Vstoupiv do vlaku srazil se s neohrabaným sta-
Hned
rouškem s usmvavou, oholenou a brunátnou tváí. „Pozdravte Bh, chlape," zvolal venkovan živ; ale v záptí se zachmuila jeho tvá. „Jedeš dom? Psali ti?"
Byl to jeho kmotr, Josef Kabátník. to mne tší, pane kmote," odpovdl TaAle pojal ho trapný pocit, že vše, co iní, nucené a nepirozené; nedovede již promluviti
„A citus.
je s
tímto starým sedlákem.
Odevzdal se všemu. pkné jsou to vci, „Tak tak .
. .
íkal, že to
.
.
.
špatn dopadne.
161
Nevte
ale já vždycky tomu lovku!
Odkud by
ty
peníze bral?
Vždy
njaký hrab. Ale nikdo na
jako
vidíte, že žije
No, vidl a rozumí lidem. Mli nyní to mají. Ale pece je mi jich to nic nedal.
strýc Kabátník leccos
plno
rozum
a
taková rána!"
líto;
Tacitus upel na Kabátníka znepokojený pohled.
„Nerozumím vám, kmote;
„Nieho
A
naši mi nic nepsali."
mi ani do hlavy nejde. nevíš? Noviny jsou toho plny." Což o tom ani „Neetl jsem novin," povzdechl Tacitus. „A to je mladý lovk. Ani o takové vci neví. nepsali?
to
Záložna praskla, hochu! A tvj tatík pišel tam o celé své peníze. Však ho to také stihlo. Ale tomu se divím, že ti nikdo nic nepsal..."
A
Kabátník poal vykládati.
„To
všechno ten Holzer, takový zatra-
je
lovk.
cený
A
víš-li,
že
mu
všichni
vili jako
evangeliu? Jako slepí byli. Ješt ped rokem zaveli ekl, zeje zlodj. Vrána vrán ermáka, že o
nm
oi
nevyklove a pán bude vždy
Bhví, jak
prasklo.
to
ješt nespoetli. Kolik
je veliký lidí
s
pánem.
A
nyní
schodek. Ani to
to ožebrailo daleko
nám nyní íkají? „Zabitý okres". pkné: „Zabitý okres". Tuze pkné;
široko. Víš, jak Inu,
je
to
zabitý okres!
— —
Slova Kabátníkova padala tžce do Jak
je
asi
doma?
A
zasmál se sám
162
nitra Tacitovi.
sob: on
jede
ven, aby
— U
okres
zamihly se
„A
sebe svá všechna bemena...
se
složil
nyní tohle to
a
.
mže nkomu ncc
. .
obšeného
mu
íci? Zabitý
— Holzer — ty
pedstavy
myslí.
„To omámeni z toho. To je velká boží zkouška. Blaze tomu, kdo nic nemá. Já nepišel než o nkolik stovek. Jak bh ráí: kdyby aspoií nikdo
budou
nepsal nic?" divil se Kabátník.
ti
vaši celí
v
úroda byla podle toho. Ale, to s
námi
Kdepak
mi, hochu, jde
kopce. Není už sedlák tím, co býval.
s
asy, kdy sedlák dlal kavalíra. ípa platila, a nebylo všechno tak drahé a samé dan a poplatky a co všechno od nás chtjí. rád, že se nemusíš dít na té své hroud, od rána do veera dít, po jsou
Tenkrát ješt
ty
obilí platilo a
Bu
celý
život,
Budeš už
— —
„A
a
asi
dkovat ješt bohu,
„Studuji teprve rok práva."
kolik to ješt
—— „No,
dá-li
brzo doktorem?"
wTi, tyi
ale
pak
jsi
ti
zdraví.
——
máš?" roky; a
doktorem
jestli .
.
.
vojna pijde
Mžeš
.** .
.
podporovat
ješt rodie; na stará kolena mají tžký osud. Mohou být ješt rádi, že mají aspo tebe..." Tacitus zadíval se stranou, aby Kabátník
— —
nevšiml
si
bolestného škubnutí v jeho tvái
„Mohou být ješt on
mže nkomu
rádi, že mají
být? Jak
163
aspo
mže
jim
tebe."
.
.
Cím
pomoci?
——
„No, vyrostl jsi," ekl strýc; „ale trochu žádné dve? To je od knih. No, a co není hraka dti. Kdo do ní nesvátost pro oestá skoí mlád a se zavenýma oima, ten si to pozdji
bledý
—
jsi.
." tomu nedostane Ale Tacitus mlel; hokost stahovala mu hrdlo, a byl by dal mnoho za to, býti sám. „Souží t njaké dve?! Z toho nic si nedlej. V tvých letech takový mráek brzo se pežene. A hrom z toho nebije, ani kroupy nepadají!" A starý Kabátník zasmál se dobrodušným, shovívavým smíchem. Ale rázem se zasmušil.
rozmyslí a
asto
se už k
.
.
—
Pohlédl ven
. .
Vlak byl projel lesem; vesnice mihla se. Nádraží. A za ním nkolik vtein octl se vlak na most, pod nímž blalo se Labe. .
Za ním
— —
šíil se horizont; byla to rovina.
„Tohle
je
zabitý pohled," smál se trpce
„Za plhodinky jsme doma. Tohle je zabitý okres; íkali tomu také zlatý pruh. Je prý Kabátník.
to nejúrodnjší kraj
Tacitus
zadíval
Cech
." .
.
se ven: ale nic neprozrazovalo
tomto krásném letním veeru. Nebe modré; ervánky ješt rdly se... tam za
katastrofy v
bylo
Ripem nkde... Pole
táhla se v dálku... Klidná
a velkolepá jako kdykoliv jindy...
164
Nic tragického nebylo v tom pohledu. snad
vdomím
kontrastu
rozbolestovala
odvkém
—
.
.
klidu.
A pece —
ta celá perspektiva
práv ve svém nepohnutém, Zem se nepohnula pi krisích .
lidi...
Kabátník se odmlel.
jeho sklioval ten pohled.
I
dol
Kolikrát díval se odtud
na pelétající stafáž
Nikdy dosud nemluvila tak k nmu: rytmicky oddychovala pole pod lehkým vanutím vtru... svží chlad vanul oteveným oknem ... a pece to vše vzbuzovalo hokost krajiny?
. .
— —
V
„Nu,
doma ...
Kabátník.
nejbližší stanici slezl
tady
mám mnohem
to
blíž.
Pozdravuj
a jen af se proto píliš nesouží.
Bh do-
pouští, ale neopouští..."
——— Bylo
zahalen
Tacitus osaml.
mu, jako by
stál
mrany. Chladný
na vysokém vrchu
vítr fií.
.
.
prudký
.
.
vítr.
.
.
což, srazí-li on stojí na kameni. Vítr se vzpírá jak dlouho vytrvá? A pod ho dol? Stojí dosud sebou s ptaí perspektivy vidí toto vše: své bo-
a
.
.
lesti;
.
národní katastrofy;
skepsi; viklající
vždycky
...
A
bídu
.
sociální;
šíící se
se základy ve všem, všude a
jak tam dole vše se
pojímá ho závra
do tohoto
.
.
.
.
.
nyní sítí
chvje a
po
kácí,
se jist a klesne
víru.
Vidí katastrofy, ano; ale co
165
mže
init? Poroz-
I umní mu
schází... a také schopnost. Odcizil se
pd,
všemu;
dole.
viklá
rodin,
Odcizil
vratkém
kameni
mrana
se ženou
Zde s
v
...
pirostl
.
nemu
k
stojí
na onom
vítr fií ...
a
závrati ...
a
.
vlak krajinou, Tacitus
pdy
výitku rodné
slyšel
aniž
Nemá pdy pod nohama;
jinému.
Huí
všechno to se
lásce, vlasti; se,
drn
se usadil na
.
dumá ...
a jako
by
.
do tn...
a dívá se
Je tu soumrak; nad hlavou vysoké, staré stromy hustými vtvemi .
.
Sem zabloudil s cesty Na tiché hladin se houpá .
vztahují se
nho
po
odvrátit
nm
ruce;
oí ...
a zde daleko od
.
leknín; je to
houpá
se
.
.
.
pkný kvt; nemže od
Je temno, ale poznává leknín;
lidí, s
podivným pocitem v prsou
..
svt lovk... kterému by nco neexistuje v svt lovk, který by znal
Neexistuje v
znamenal;
hlubinu jeho bolesti;
morovou,
aby
—
obchází
nikoho
s ní
nenakazil;
jako
s
nákazou
jenom
leknín
existuje v hluboké tni.
Tomuto
leknínu bylo by
možno sviti
se; hlu-
binu hlubinám.
Kolem
nho
bolest
veerní lovk, pízrak, a vír jím zmítá; zde v
a v
nm
je
bolest;
on
je
strašidlo. Ocitl se ve víru
tni
166
je klid.
Mlí... mlí... nikdo neví... všechno pikryjí. lidské. Cí je to
.
a hladina
.
koruny strom
a
tn nabývá tvánosti
tvá?I
Krev prudce obíhá
žilami.
Jak
vzpomínka
je ta
horká.
VIL „Ach,
Bože,
Bože,
to
jak
vzdychala matka Tacitova.
té
doby, co otec
pišel
o ty peníze v záložn, je jako
Chodí
stále
se
mu
A
neplatí.
skoní,"
námi
s
„Od
vymnný.
zamraený, láteí na pány;
stalo s tou daní. Usmyslil
a nyní, co
že nezaplatí.
si,
n:
Pišla exekuce; otec na
„Vydejte
mi nejdíve ty peníze ze záložny. Pak budu
—
My pece nemáme
dan." ekl soudní vykonatel. vrafte s
mi
mé
„Jste všichni jedna spež;
A
peníze."
nepovolil
.
.
Odešli
.
nepoízenou. Ale pijdou prý zase, íkali."
Na matku tžce
dolehla léta; zešedivla a chodila
nahrbená a zalekaná po statku. „Vždycky jsem si to, dít,
——
štstí se
platit
se záložnou co initi,
byl
nebude pro nás na tomto starý
Mchura
na nás
myslila:
statku.
mstil.
žádné
Jako by
Ale
my mu
pece neudlali nieho. Pane Bože, radji bych ležela
pod drnem,
nežli
už
na to všechno se dívat.
Ani v noci oi zavít nemohu;
167
stále
mám
strach;
skoní
špatn,
to jist
uvidíš!
se
nho
na
i
mne
Nedá mi
ml nco
otec tu chodí, jako by
to pokoje;
v hlav... Bojím
podívat; hned se rozertí:
pro
se.
na
bych byl znamenán? Zane vykládej mu. Jedním uchem poslouchá, díváš, jako
tak
kiet. A druhým to jde ven.
A
to je
ješt dobe;
zane láti a kieti, že až strach. A pece já za nic nemohu."
A
ale
nkdy
beze všeho.
„Nešastný Holzer," lomila rukama. „Má mnoho na svdomí. Jsem kesanka a nepeji nikomu nic zlého, ale tomu ani Pán Bh odpustit nemže.
Vždy kam má
lovk
se
A
kost a bída.
otec na všechny
zane
mile se
ješt mrtvici
darebák
podívá, všude
úady
vše to tak
úady
toho dostaneš.
okra,
Má pomže
a
mne
a
ho-
Proto
vztek. Rozilí se, jak-
o tom mluvit. Neroziluj z
náek
nechaly!
se,
íkám mu,
— A když
mne
ten
— A
nic s
ním
také zabije.
nepoídíš.
tvrdou hlavu. Nemluv radji o tom.
Co
nyní?! Peníze jsou pry."
to
— —
„Všichni jsou darebáci,"
kiel
otec.
„Pro
nezavou? Ožebraili nás! Okradli nás! Ale to se ví — jak pak by své lidi zaveli. Sedlák? Toho mže okrást každý. Jenom proto tu je, aby se del a dal se okrást. A potom pijdou: Sedláe,
je
klop
da.
I
to už je zatracené;
To
Za
to,
už
hrom do toho všeho
že nás okradli?
je
uhodil."
168
ješt
da! da. Aby
platit
jedno, klop
—
Matka se pokižovala.
—
„Celý život se lovk lopotí a de a nakonec ješt by ho vyhnat chtli?! Platit daí! Ale já se nedám! Odtáhli schlíplí jako mokré slepice. Pijdou
A
prý po druhé.
zabavit dobytek;
my
sedláci
si
pijdou; však zase odtáhnou;
pkn
A
to usmyslili!
si
národ? Musí se mne pece
to jsme
nkdo
ujati.
Celého okresu. Stát a to uiní. Nkdo tu musí platit. Nechali Holzra dlat, co chtl, a to nyní zaplatí. „A co ty tomu íkáš? Co ty se staráš o tatíka. Patíš také mezi
n.
Jsi
mšák. Že
jsi
se pišel
nám podívat! Veliká milost od pána. Klaníme se tob; jak jsi nás poctil. My ubožáci selští musíme být uctiví k velikým pánm." „Ote!" zvolal Tacitus chvjícím se hlasem.
jednou
k
mšák;
„Jsi
necítíš s námi.
Každá hruda mého pozemku a já bych se
ml
My
lpíme na svém.
je zvlhlá
mým
potem;
dát? Nic nezaplatím, dokud mi
oni nezaplatí.
Ano, uschne:
to byste
pla;
— —
chtli:
shnije
od
neurodí
deš
—
se,
pla.
pla;
Obilí
dobytek
padne pla; statek vyhoí: pla; krupobití všechno potlue pla; hrom aby do toho všeho uhodil. A okradou t: pla zase! Nedávno tu jeden mluvil: je také z nás; my sedláci se musíme ozvat. Každý po nás šlape, ale my se ozveme: Pokejte,
pkn
darebáci!
169
Dít noci,
od rána do noci, a tak den za dnem, se
a zase
dobe mli a nemusili dlník má se lip, než my. Co z
nás
a to,
od rána až do aby
páni se
ti
Každý
nic pracovat. já
ml
jsem
v život?
A
Psotu a lopotu; a starosti stále na krku.
mne chtli. pece máš znáti
nyní
ješt takhle by na
A
co
ty
ty,
ty paragrafy;
to
pece není dovoleno, aby lovka okradli a pak mu ješt dobytek zabavili a prodali. Mže to být? Mluv pece!"
——
„Uklidní
všechno
se,
ote," ekl Tacitus.
nepomže
nic
a
marn
„To
nepíjemnosti
z toho vzejdou."
„A vždy jsem íkal: na jejich Mšák. Naichl k pknému životu.
A
tatíka,
stran
co je synákovi po tom? Tatík už
a
je.
odou
si
dal,
co
Nic to nepomže —
dlá, co chce. a zrovna jako oni mluvíš. Ze si s nimi nepišel vzít tatíkovi dobytek! ho dá. Nepíjemnosti nic to nepomže. Poslali t moh'; nyní
nepíjemnosti
si
—
A
—
naped?" ;^
V
Tacitovi víila
sms
pocit nejrznjších;
ze všeho nejintensivnjší byly lítost a stud. tu je?
A
co
mže
uiniti?! Je
mšák, íká
což nemá-li pravdu?
Mže
založit
Hlava ho
si
ruce a dívati se
pálila.
170
.
.
.
ale
K emu otec;
Ani slova neodpovdl.
Matka šeptala tiše: „Jdi, hochu, do zahrady. To Tacitus
je
marná
e."
šel.
„Ustupte radji po dobrém," pravil len obecního výboru. „Zaplate. níze, chcete-li.
do neštstí
— — •
Nepoídíte
Pjím
násilím
vám sám
nieho.
pe-
Pouze
se pivedete.**
„Nezaplatím
nic.
Mn
také nikdo neza-
Jdte si na ty zlodje, co tam nahoe kradli! Ty nezavete; ale na poctivého sedláka si trouplatil.
fáte.
Nic nedám.**
„Ote," zvolal Tacitus. Ale nedopovdl. Matka ho chytila za ruku. „Proboha, nerozil ho, dít. Vidíš, jak je rudý vztekem; každá žilka v
nm
hraje."
Vykonavatel berního
trn na etníky
jej
úadu
ekl, dívaje se opa-
provázející:
rozkaz, zabaviti dobytek.
„Zde
mám úední
Mžete ovšem
zaplatiti
dluhovanou da. Puste nás do chléva." „Nepustím."
„Chcete platit?" „Nezaplatím."
„Nuže,
A
vymžeme
si
pístup sami."
vykonavatel pokynul
Oba
etníkm.
etníci piblížili se k chlévu, u jehož vdiodu
171
stál
Tacitv v
otec
že se
roval,
když pozovýhružným po-
posici výhružné;
chopil vidle
blíží,
s
suríkem.
Tacitus
nmu:
k
se
piblížil
„Otce,
—
nei
toho."
„A
co ty tu
tatíka;
Pkného ješt
jako paez! Všichni jdou na
stojíš
mohou ho
zabít,
syna jsem
ty vidle a
ty
Sty
ho nebráníš.
vychoval. Ale nech;
si
nedám
Kdo
se.
se
sem
se!
mám
piblíží,
napíchnu ho na vidle."
„Odložte
„budeme
ty vidle,
nuceni
užiti
jste zaten," volal etník, zbran, nepodrobíte-li se."
„Nikoho jsem neokra. Nikomu jsem
Du
se
Mne?!
celý
A
to
život.
bych
A
mne budete
vy
zatýkat?!
se podíval!"
A otec rozehnal se vidlemi se blížícím. Jeden
neublížil.
z nich
proti
etníkm
k
nmu
málem byl zasažen;
druhý sal runici a namíil
.
.
ale
.
Otec hnal se proti nmu. Matka vzkikla. Ale v okamžiku, kdy namíil etník, vyskoil Tacitus, aby vyrazil mu runici, nedbaje nebezpeí vlastního života. Práv v okamžiku, kdy byl na dva, ti kroky od nho vzdálen, padla rána. Tacitus se zapotácel a klesl
Rána
z
.
.
.
bezprostední blízkosti zasáhla
do prsou.
172
jej
^
Otec
ustrnul.
Vidle vypadly z jeho rukou.
Pibhl
k synu
a klekl
pro lékae," kiel.
„On
k
nmu. „Pro
lékae,
mi umírá!"
Matka stála nehybná: „Syna mi zabili." Ale nemohla s místa. Tacitus upel k otci zrak a jeho rty se zadivly, jako by chtl nco íci ... ale nepromluvil ... z úst se mu vyvalila krev a za nkolik oka-
—
mžik
byl mrtev.
Z jeho prsou inula tísnila
pdu,
A matka
se ješt
krev
.
.
.
na níž zahynul a které byl
stála
ješt nehybná: „Syna mi
pomalu cizí
.
.
.
zabili,"
opakovala.
To
je
Žil a
nebylo
leg-enda o Tacitovi, malé intermezzo života.
—
umel tof curriculum vitae; jeho slovo vypovdno. Nikdo neví a nevzpomíná.
Ale smím-li viti snu, který ml jsem nedávno, je tato nebeská dohra legendy pozemské: Zajisté, Tacitus
sladké
hlasy;
pišel do nebe;
bh,
prvá to
kry andl
bytost,
které
a
bude
možno sviti svou bolest. Tak myslí Tacitus; ale bh sehne se k nmu, skloní se až k jeho oím, a praví: Jak ubohý jsem. Ta staletí, která tak málo
173
A nic se nedje, co by odlišovalo chvíle. Ostatn, ml jsem stvoiti svt, abych si to uvdomoval?! Malé intermezzo života: tete legendu! se hýbají.
Psáno
174
v
ervnu
1901.
SMRT PANENKY.
Panenka byla
velice krásná, útlá a bílá v
ržo-
Jmenovala se Edda a umla pooima. Bylo ji v okn vidti hybovati hlavou
vých šatekách.
i
vzbuzovala asto závist dtí: tak veliká
z ulice a
a krásná
Práv
byla.
u okna;
tšilo
ji,
proto sedala s ní Otilka
nkdo mže
peci
že
jí
nco
závidti.
Nebýti
Pokoj
panenky, bylo by Otilce asto smutno.
té
byl
šerý a
zamraený;
Slunce sem nesvítilo:
A jí
se
nelíbilo
naproti
byl
zde.
jí
vysoký
dm.
ulice byla rovná a nepívtivá. Vru, zbývala pouze Edda.
Bylo ovšem nutno,
dol
schodech tam
muilo
dti
ty
hladil;
a
do
jíti
Otilku. Bála se
tam nikoho, kdo by
dvakráte po ponurých
sejíti
lidí
pohrál,
s ní
si
sice, ale to se
hrály
škaredé
mohly-li
ji
a
uiniti bolest; Otilka
všechno bylo který
ji
asi
pro
zvláš. Jindy
s
matkou si
ani
úsmvu
i
jim
asto
nelíbilo.
jí
ty
dti byly potšení,
plakala.
To
zlého arodjníka,
lidi.
poslední dobu asem, íkala pohádky,
nic nebylo,
s ní hrála
a smála se chvílemi;
asu
nepíze
zaklel mezi zlé
Ale také
ani
inilo
zlomyslné.
to vždy
Nebylo kdo by ji po-
si
Byly to škaredé a hrubé hry, a pak tak
A
školy.
a školy také.
ale nyní jako
pro Otilku.
jen ti.
177
A
by nezbylo
pece
jí
byli tu
Otec picházel také málo dom. Mluvil málo a zamraený. Nebral si už Otilku na klín a nehoupal ji. Ovšem byla už veliká, bylo jí už sedm byl
A pece
let.
bylo
jí
nkdy
až úzko, jak
zamraen
otec se díval.
Nkdy
také se hádali
matkou, a to Otilku
s
dobe tomu nerozumla. Bželo
akoliv
bolelo,
o njakou ženu, které Otilka neznala, a která byla asi velmi špatná, soud podle eí matiných. Pro ni
otec byl tak málo
ni
matka plakala
bili
doma
a tak
se oba, a íkali
si
zamraený
Nkdy
a naíkala.
a pro
také rozzlo-
ošklivé vci, a Otilka tásla
se strachem za svou záclonou;
i
panenka byla vy-
dšena. Na konec otec bouchl dvemi a odešel domu; pak bylo ješt mnohem smutnji. Skuten tedy zbývala ze všeho jenom ta bílá a krásná panenka, které se íkalo Edda. S tou sedla Otilka u okna a hovoila s ní tiše; bála
z
se
už
promluviti
nahlas,
chmuené. Edda nechala
se
bovala hlavou
oima
A
covala.
docela
i
Otilka
tiše;
i
líbati, s
tak
bylo všechno
za-
teba ne asto; pohy-
dovedností, která uchva-
slyšela
ji
i
mluviti,
ptalaf se panenky, má-li
ji
ovšem
že
ráda, a ona
ekla velmi srozumiteln ano. Toto blahé ano bylo tajemství Otilino, a bylo dobe, že aspofí
nkdo
ji
má
rád.
17S
Nebo
matka
i
otec
nevšímali
si
jí
už patrn.
nevdla pro, ale cítila to. Matka mli na mysli asi nco zcela jiného. Otilka
Otilka
i
by se byla toho dopátrala;
otec
ráda
ale výraz jejich tvái^e
odstrašoval; nezbylo než sedti za záclonou, aby nikomu nebyla v cest. Mimo to bývali rodie asto mimo dm; a byli-li doma, jako by doma
ji
nebyli;
mli pro
Otilku
jen
mrzutá
a
roztržitá
slova.
Onoho nedal
umela panenka, byl den, který tak smutnou vc. Byl to jeden z prvdn; okna byla otevena a jimi vnikal
dne, kdy
tušiti
ních jarních
do pokoje vlažný a svží vzduch. Dole jen hemžilo lidmi; a všichni byli dnes jakoby
než jindy.
ilejší a svtlejší
Jediné,
co rmoutilo
Otilku, bylo, že dnes nikdo nepovšim'
opt
si
její
pa-
zamstnávalo nco, emu Otilka nerozumla. Nerozumla! vlastn niemu,
nenky; patrn
krom
se
mnohem
lidi
toho, že
Edda
ji
má
ráda.
Toho bylo
také
dost.
a
Práv toho dne pohádali se zase matka s otcem, mnohem více, nežli jindy. Otilka krila se zd-
šena za záclonou, polekána
jejich
vášnivým kikem
a prudkostí jejich gest.
„Potkala jsem t, když „Líbila se
ti,
doufám?"
„Niemo!"
179
jsi
šel s tou
dvkou."
„Komediantko!
Co
chceš
muže, mladšího o dvanáct
mohla
Pak
vlastn?!
Brala
To
let
jsi
jsi's
pece
"
vdti
se ozval ostrý, ošklivý smích; otec odešel,
pokloniv se
Matka
posmšné
matce.
zuila.
Bhala prudce po
pokoji, s tak zlostným výra-
zem v tvái, že ho Otilka nikdy nevidla; její psti byly keovit zafaty, chvla se jenom zlostí a vyrážela nesrozumitelná slova.
„A
jde ...
si
Niema
možno
.
af jde
k ertu
.
.
A jde .
.
.
všechno
.
.
.
Tak
Jde za bhnou.
není
Všechno
"
Otevela skí a vyala z ní dopisy a šperk. „Af to letí ... a ten prsten, ven s tím, je to .! Ta panenka je taky od nho, vi? od nho !" Dej ji sem Brutáln vytáhla panenku z náruí chvjící se .
.
—
Otilky a v záchvatu šíleného vzteku hodila
Pak
dlažbu.
sklesla vysílena na
Otilka hledla trnouc, jak
i
letí
—?—
na
ji
pohovku.
Edda vzduchem
.
.
padá roztíštná na tvrdé a špinavé kameny dláždní. Ubožák, bylo skutené po ní; veta po její skvlosti a nádhee; zhynula v blát ulice, a umírajíc upela ješt oi na Otilku, dv ubohé oi hynoucí: se obrátila ješt za ní
„Mám
t
pece
ráda!"
180
a
Ten pohled
pudil Otilku neodolateln. Vystou-
na otevené okno, a okamžik váhajíc a zalekána, šla pak za panenkou. Lidé, kteí se namanuli k této tragedii jarního
pila s židle
dne,
tvrdili,
že rozepjala ruce, jakoby chtla
koho obejmout
.
.
n-
.
Psáno poátkem 1902.
181
DOSLOV AUTORV.
nkdo,
Umre-li
Pozstalí vrstva
Mají právo k tomu?
nenechají spáti.
To, co odešlo,
Mají moc.
pdy
a mlo by to asem pozstalí.
vc,
je to jeho
zstati jeho vcí. Bohužel existují
v dálkách a mrtvo;
je
A peci
a drn, který se zelená.
dosud
voláme to mrtvé. Nevstane tak, jak bylo; to tušíme pibližn, mrtvý tlí a rozkládá se. A peci Nevím, kdo je mrtvý této knihy. Možná, že to moje mladost. To, co podám, nebude už ona, netak, jak by si pál pozstalý. Bude existujef už .
.
to stín
.
.
.
.
neho,
co bylo. Možno peci souditi z to-
hoto stínu na zašlé?
To
je
omyl pozstalého.
Ddictví mrtvého bez ladu
a skladu sbírám tady.
Je to jeho fundus instructus, s kterým se pokoušel žíti;
veliký,
malý? Mnohé z toho, co
pretium affectionis,
nic
více;
ale což jím nebylo,
zdálo zlatem;
je,
suché
má pouhou
listí,
jež
se
zdálo-li jím se
a vilo-li se tomu?
Volám toho mrtvého, a to je moje moc. Moje právo? Nevím. Mže k nkomu mluviti tato sms?
A
ilustruje
zašlé, dovede-li.
K nemu
peci to
bude dobré.
Nebo moji.
pathos smutku
ty
vášn,
ty
naivnosti,
ten
— nebylo to pouze mým. Bylo v nich
mnoho dobového. Hukot já;
pouze mladost
snad kniha neilustruje
Ty záchvvy,
jezu neslyšel jsem pouze
ne pouze Alferi se modlil své patetické senti-
185
drásav znly cynismy „Smutné lásky" propadl absolutnu, zraky upeny kams v nekoneno. mentality; ne pouze Tacitovi
„ertova Kopyta";
Od
Alferiho k Tacitovi vede klikatá cesta, která
je také
to
a ne pouze rek
kusem
historie posledních
Kam
vývoj.
Klikatá cesta;
let.
vede? Výše, níže? Nevíme my, Jíti, jenom jíti; krajiny se
kteí jsme na pochodu.
mní, horizonty pravdou!
A
otvírají a úží.
my ješt
Co
zde už bylo naší
jdeme, my, kteí žijeme
Choval jsem se k mrtvému s pietou, která byla vbec možná. Mimo Tacita nemnil jsem; v Tacitovi co
nejmén. Co jsem
škrtl, škrtl
jsem,
abych se vyhnul domnní, že napadám urité osoby, jak mi bylo imputováno. „Tacitus" byl myšlen jako ást vtšího celku.
—
Ml býti souástí románu „Konec Hackenschmidv". Tento román nevydávám, ponvadž se kladatelské
pomry
zlepšily.
Snad
i
.
.
.
naše na-
tento fragment
bude míti svj smysl Zbývá mi podotknouti, zeje mi peci líto mrtvého. Nebyl tak špatný, ten ubožák, kterého zle pomluvil p. F. V. Krejí v „Desíti letech". Chtl trochu více než dovedl;
Snad by
i
není to podstata mládí?
pítomnosti neškodilo,
kdyby trochu
více chtla. Navarov
186
24. srpna 1903.
STUD.
I.
Kupé
U
je poloprázdné.
okna sedí jakýsi obchodní
že se
na krajinu,
dívá
Jisto
je,
.
tžce.
oi
jeho
že
bod
jeden
už
hodn
se, spí.
upeny na pouze
oddychuje
se,
Z doby, kdy
dlouho.
Jede ješt bdl, zbývá mu na tvái jakýsi asi
také, že
apaticky jsou
nehýbá
a
.,
.
zdá
cestující;
možná
ale
nábh k úsmvu úsmv ustrnul.
na jeho ervených rtech ... ale ten
dv
Pak ješt ti osoby:
ponkud
hovoí, tlumíce
staré paní, které
živ
—
uka-
hlas.
Ubožátko
zuje jedna na malé, asi desítileté jí
dve —
umela
matka, a otce už dva roky nemá; byla to moje
dcera, a
pišlo
do msta, a
eho
se tak
Dve
to na ni rychle
už
ani
jsem
lovk doká,
ji
.
.
Pijela jsem
.
na živu;
nezastihla
žije-li
dlouho.
— nebo
má zavené oi; njaký ustrašený výraz dušiky, která se zastavila u dje nesrozumitelného, má její drobná a hubená tvá.
A se
také spí
stará paní opakuje
tak
ospale
hoekujícím hlasem
lovk doká!
—
Rompler
poslouchá, jakoby z dálky
.
.
.
.
.
eho
to
všechno
.,
nechápe
však dobe. Sedí v kout, hlavu ve dlaních; bolí ho trochu; a
pak
je nevyspalý.
Vera veer
.
.
.
vzpomíná.
189
Vera veer sedl mu
který se s
stával
v
bytostí, o niž se dalo
Sedl
míval rád.
kterou
pedpokládati, že
ji
kdysi
tam, jako sedával celý ten as,
když byl práv doma. bytost;
šerém pokoji na Dvorci, Sedl tam
pomalu muírnou.
kdysi
A ona sedla doma jako
Zamkly, uzavený. miloval,
uzavená. kdy zaala tato samota o dvou? Karel Rómpler, okresní soudce ve Dvorci, nemohl si pesn vzpomenouti. Plížilo se to pomalu do té sín po dlouhý as od oné chvíle. To bylo v hlavním mst prvního veera. Stmívalo se po pokoji; byla to chvíle, kdy ped-
on: zamkla,
Od
mty
stávají se cizími
a nejasnými.
Marie otevela okna; dusila Byl
to
ji
atmosféra ?
den, který dokonával.
kalný podzimní
Svit svítilen se tásl v mlze, prodíraje se
se
tratily
v dálce jako neurité body.
—
zde byly neživé, pusté mžení veer podzimních.
mly
zvláštní
jí
marn;
Ulice
—
ono
za-
Rompler v prvém okamžiku málem vypodráždný. Potom se pemohl a mlel. Vykejme chvíli, ekl si. Ale ml vdomí nespravedlivého obvinní Co mohl initi? Mleti Cekal-li tehdy, že pouhý okamžitý rozmar je vinen tímto odcizením, mýlil se. Toto zarývalo se Karel
buchl, zjitený a
.
1
190
.
.
stále žití jí
hloubji. Nic není nebezpenjšího, než spolu-
bytostí, z nichž
každá se domnívá, že druhá
kivdí.
To všechno
nezmnilo ani tehdy, když Rompler byl pesazen do onoho zapadlého msteka, málem už v horách. Neml pedtím tušení o jeho exise
stenci; bylo to
initi
dva
mimo svt. Co mohou tam kteí mlí, než se státi zatvrze-
skoro
lidé,
lými?!
Romplerova zdvoilost
mla
nický hrot; a tak postupem staiti
s
bylo.
Žili
pro jeho ženu
asu
ustal
iro-
od pokusu,
formami manželství, kde manželství nenyní jako dva cizí lidé, kteí jsou si
pítží. Nejhorší byly veery; dva lidé vedle sebe, kteí
obas
promluví nkolik formalit ... a pak odejdou
jako herec, který se zhostil role nepíjemné a ne-
vdné A co
.
.
.
tak to zde vypadalo jako komedie.
bylo zlého
na tom: nikdo z nich neža-
loval.
Nikdo se nedotkl slovem mrtvého onoho
bodu.
Jediné
ostré
slovo
nepadlo, jediný spor
oním druhem mlení, které je vysilující torturou duší; moci aspoií jednou vymluviti se, íci vše, co dusili v sob, vzbouiti svou bolest; ale ne. Oni mleli stále a tak šly dny. Nkdy Rompler, který býval k sob vždycky dosti rig-orosním, zkoumal svoji vinu.
nevznikl.
Mleli
191
Co
bylo
Patrn
píinou
nechuti Mariiny?
nkolik zklamaných
on tím
byl
ilusí;
vinen?!
Bylo to ono smyslné, co
jí
uráželo?!
Onoho asu pednášel na Dvorci mladý veškeré ctnosti a humanity ve své
ei
redaktor,
plný. Mluvil
A
o postavení žen podle zákoníku rakouského.
mravn rozhoen,
velmi
byl
zákoník stanoví zá-
že
vazek k povinnosti manželské. Jaká brutalita! To bylo velmi efektní a patetické. A sám
Rompler byl naklonn uznati zvrhlost obanského Ale konec konc, ob ásti mly si uvdomiti pece to vše díve?! Je trochu málo
zákoníku.
romantické s
posuzovati
uritými závazky
Jeho právní
—
manželství ale
jako
smlouvu
co zbývá?!
vdomí bouilo
se proti
tmto
sofi-
stikám.
A
pece, na
to bylo
Byla v
nm
jakás
em
utkvl.
váše po
právu. Nevolil své
povolání pro možnost postupu, toho miloval
Existence byla
mu
byla
u
Už od dtství
je.
práva jakožto
nikdy pochybná.
nho
skálopevného
existence
asu
danou;
existovalo to v
nm.
neho absolutního neA ješt mén pochybná povinnosti.
pesvdení,
Nebýti toho
nebyl by patrn snesl
všeho živoení v míst tak odlehlém, v manželství tak enervu jícím, be? pátel, bez zá-
toho
:
192
bavy
.
.
Malichernost právního mechanismu, špi-
.
navost a hnusnost jeho nedovedly podkopati jeho víry, jeho
náboženství
ješt naslouchají
íká
to
tém
.
dvrou
s
ono nutno
initi,
.
.
byl z tch, kdož
písnému
hlasu, jenž
toho onoho nutno opo-
minouti.
A
pak
si
Po veei
vzpomnl Rompler na verejšek. byl vešel ven, na navig-aci. Na druhé
stran eky, která tak nehybnou nyní se zdála, stály staré, mohutné stromy s rozložitými korunami, a rýsovaly se oste a výrazn ve vlnách. Bylo to údolí, kotlina skoro. S obou stran schylovaly se lesnaté, veliké vrchy do údolí a zalehaly je tém; a nahoe jen nebe Chodíval sem rád, pro ostiý vánek, který pinášel ochlazující vzduch pro jeho horké elo; ta navigace, veer, za tmy, psobila na nho mile .
a
njak
.
.
tišiv na jeho rozrušené nervy.
Promenoval zde bezmyšlenkovit, jako automat, zatím co tmy hroutily se v údolí; kouil cigaretu, vykouil ji, zapálil druhou aby pozoroval diferenci asu, íkal to bylo celé jeho zamstnání.
—
—
Zadíval
hvzd zastavil
se
se
dnes
na
—
v této
posici; ani
vlastn dívá; nebylo
prázdno v jeho
—
hvzdy
bylo
a na nich utkvl a si
mu
nitru.
193
velmi
mnoho
mimodk
neuvdomoval,
se
na
smutno, jen trochu
Pojednou ho jakmile
nmu
už dlouho k
„Telegram,
zpívavým byl
njaký
vyrušil z této lethargie
uvdomil
si
tento
hlas, zdálo se
mu, že
mluví; byla to jejich služka.
milostpane,
opakovala
telegram,"
Telegram
skoro slavnostním hlasem.
a
hias;
pece nco neobvyklého.
Pan Karel Rómpler
mže
žoval, co
a etl
.
.
vzal telegram
a chvíli uva-
obsahovati. Pak rozevel
jej
rychle
.
„Paní Romplerová churava. Pijete! Dr. Lukeš."
u.
Paní Romplerová nehýbá se ani a Tony
je tak
úzko, jakoby byla mrtva.
Od
verejška Tony je jako vyšinuta z kolejí omámena. Chodí okolo, a je jí do pláe nemže-li pani Romplerová a chvílemi vzdychá slyšeti „moje paní!" Choroba pišla k nim, a jakoby
—
—
a to vile
sem
bylo
nco
podivného a tragického; na této
po dlouhá cesty
Romplerová.
léta
A
nemohla,
„Sem vbec nikdo
Skuten,
ta
nebylo nemoci.
Jakoby
ani
asto paní Tony dodávala tžkomysln:
najíti
íkávala
cestu nenajde, milostpaní!"
stará a odlehlá
vila,
schovávající
do zelen zahrady ji obklopující, byla jakoby ztracena svtu. Bílá Ves ležela pomrn daleko. se
194
píbytk
a jinak
nebylo
Tony
mnohdy bála, když si vzpomnla, že jsou sami. Jedin zahradník Vincenc byl její
se
tak
tu
široko
daleko
lidských.
útchou ped možností lupi a vrah. Kdykoliv etla nco podobného v novinách, pibhla k staré paní: „Pedstavte,
si
Romple„Jsme všichni v boží
milostpaní," ale paní
rová pouze poznamenala: ruce, všichni I"
Tak
tu
nedlo.
žili
isolovan a
tiše.
Zde
tém
se
nic
Mimo doktora Lukeše nikdo sem nepi-
cházel.
Doktor Lukeš byl starý host vily; myslilo se, ml Romplerovou rád. To není jisto, ale zstal svoboden. Bylo to ostatn hích povídat; nyní už oba byli staí a blovlasí. Bylo tomu již ticet let, co byla paní Rompleže
rová vdovou.
Celých ticet
let
zstal
jí
vrným
doktor
pí-
telem a rádcem, jediná osoba, kterou pipouštla
do své samoty mezi portréty svých milých
a pa-
dn. Ona mnoho lpla na minulosti. Sla s oima obrácenýma zpt; vdla o každé vci, kterou mla, po kom je.
mtníky
starých
Rozbilo-li
vala se s
muž, ilo
a se
se
zašlých
nco, byla dlouho zasmušilou
nedvrou
na každý nový
tak dlouho mrtev, stále
o
nm,
takoka
stále
jakoby odešel
195
a dí-
pedmt. žil;
Její
hovo-
nkam
na
návštvu; ihned se vrátí, pokejte pouze chvíli! Doktor Lukeš kdysi ekl neopatrn, že pan Rompler pece jenom je mrtev a ona žije, ona však jakoby
sama byla mrtva a pan Rómpier tehdy velmi dlouho, a doktor
jí
Hnvala
žil.
se
stží mohl usmíiti.
Všechno zde bylo opedeno jakoby pavuinami. Toho a toho matin svátek, onoho narozeniny celý kalendá otce, toho jsem si brala Karla .
.
.
byl poset takovými slavnostními dny.
A
pece
z
tch
vzpomínající duše,
všech, kteí uchýlili se do této jediný syn Karel. Ale také on
žil
tomu
byl jakoby mrtev: byla
u matky.
Tony
již
ada
let,
co nebyl
íkala, že to není pékné od pana
Romplera, že se k staré paní nehlásí; paní Romplekárala ji vždycky, co že to povídá; Karel
rová že
má
vci na
jiné
kus svta; a zavela
ale
se
práci, než
se
dívala
aby
jezdil
takový
pi tom njak nejist A Tony í-
pak do svého pokoje.
kala:
„Pece
to není
Rómpier
vdl,
skrytý
sem.
Žil
jak by
mu
bál jízdy a
ml
pkné."
dvod, pro
dlouhá bylo
který se
léta se
tžko
tajiti
takka
svou matkou, rozklad jeho
by pohlédl matce do její starých a unavených oí, že by vše poznala. A chtl, aby zstala pesvdena, že on je klidný a šastný; vdl, že by poznání opaku bylo rodinného života; a bál
se, až
196
ranou
velkou
jedinou
pro
která
bytost,
tu
ho
Mimo to byl z tch hrdých povah, kterým je pokoením piznati se k svému neštstí, pijímati soucit kohokoli; mj bože, je to pece milovala.
moje, pouze pro mne, a není nikoho, kdo by
právo znáti to a
mu
Bylo
na
domnívati, že
nen
mne.
litovati
vdomí,
trapné ni
že
matka bude se
mu
ko-
aby
po-
zapomíná; ale byla
domnnka,
snesitelnjší tato
ml
než
znala skutenost.
Tak
se
na
žilo
Romplerové
žili
vile
ve vzpomínkách.
takto uzaveni: Byly to
a melancholické povahy,
sista
tímto
s
samotáské skrz
naskrz.
velikou
potíž ve svých stu-
sklonem; jako
malý hoch, gymna-
Mladý Rompler diích
ml
Všichni
nehluné
asto, ml-li trochu volný as, prchal za a dále, lhostejno kterým smrem,
msto, dále jen když
pak nebyli tam
lidé,
a bylo
tam
veliké
zpv skivan ve výši. A ješt míval nkdy takovou prudkou jurista, pozdji, jako touhu, opustiti msto a jeho hluk a všetené zraky lidí: najednou, aniž eho ekl, zmizel ze svého bytu ticho,
klid,
na nkolik
a
dn;
nepatrná zpráva se o
objevila; kvartýrská
vlastn
stalo, a
nosti, až
se
uzavený;
ani
marn
lámala
si
nm
ne-
hlavu, co se
pipadala na nejpodivnjší mož-
zase
mladý Rompler
objevil klidný,
slova íci nechtl, kde vlastn byl.
197
považte, a
tázal-li se
ho nkdo, ekl mu se zvláštním,
trochu ironickým výr izem, že je to jeho vcí.
Ovšem, pozdji mizelo to bloudní; ale vený, mlelivý byl stále, možná, že stále
vkem. Neml, pesn
se stoupajícím
uzavíce
dvr-
vzato,
ných pátel.
A
pokud
vždycky
pamatovali
se
tak; bylo
Nkteí
z
zvykem
Rompler
byli
na žíti
bylo
vile,
tomu
zde poustevnicky.
vášnivými
cestovateli,
vždycky však milovah krajiny opuštné, málo známé a navštvované; ostatní prost zahalili se svou samotou jako pláštm, který by bránil oi
ped
intensitou svtla.
Paní
Romplerová
mla mnohou
potíž se
svým
manželem. Nebyla vždy takovou samotákou, jakou se stala po jeho smrti. asto snažila se ponouknouti
msta
ho, aby
aspoií
naas
odejel
do hlavního
pan Rompler vrtl hlavou a odpovídal stereotypn: Letos ne, až jindy.
To Po
mezi
lidi,
ale
„jindy" se však nikdy nedostavilo.
jeho smrti jakoby tento sklon
pešel na nynjší paní
A
srostla jaksi s
vily.
Rompler
byl
Neodcházela odtud.
rodinnými tradicemi. Žila tu život
nemnný... Až vera
klidný a
.
.
Paní Romplerová nebjla
íkala však ani slova.
nkolik dní
A> vera
198
to na
ni
svá; ne-
dolehlo.
Sotva z
když
a
vstala,
vypadl
svaila,
tesoucí se ruky. Tony pibhla, co paní
jenom mdlo Odnesla ji .
.
.
šálek
jí
je.
Nic,
šeptala paní Romplerová.
Vincencem na lžko;
s
mohla, jakoby všechnu
sílu ztratila; ani
choditi nechuti k jídlu
nemla; ležela na svém loži tiše, a tak jak jsi ji tam vidl staikou, vyschlou, mohl si mysliti, že i
tam leží mrtvola. Vincenc dobhl pro doktora Lukeše. Ten pišel, zkoumal;
ohledal,
vkem, všeobecná choroby;
oima
.
.
nechtla
nedalo nic
nemocná hubla takoka ped Romplerová mla instinktivní odpor proti
zde by ani nebyly bývaly platný.
ale
Doktorovi bylo smutno, když
Mlo mu pece ást jeho
i
po
celá
ji
vidl takto
nco,
s ní odejíti
života
sympton, že
byla to sešlost
se nic initi; paní
užívati;
všem lékm;
co initi;
slabost bez urité individuelní
prchaly,
sily .
ale
desetiletí,
jeho se konec
blíží.
ležeti.
co tvoilo souodejíti jako
Položiti kus své
do hrobu, mumlal zamyšlen nad ložem. Chorá upela na nj tázav zrak. „Ne, to není nic. Pejde to zase. Jenom ležeti klidn. Pedepíši nco," a sedl si k stolu u okna, bytosti
hledaje roztržit pero. *
Když doktor odcházel, zastavila ho ve vratech zahrady Tony; ekala tam na nho.
199
„Což, pane doktore, jak je s milostpaní ?!" Doktor pokril rameny, snaže se tváiti co nejIhostejnji.
Bh; nemohu
„Jak dá
nic íkati."
„Tedy milostpaní ume?!" „Nevím. Doufejme."
A
doktor se
spšn
hotovil
k odchodu.
Tony
dala se do pláe.
„Aspo
panu Rómplerovi
mu
„Pošlu
telegram,"
...
mlo
by se dopsat..."
a doktor rychle odcházel.
Když se trochu vzdálil po pšin, kroutící se po lukách, zastavil se a zadíval se na vilu. Ležela, jako by se nic nebylo stalo, dvrná a milá jako jindy; vše na ní bylo staré a útulné.
pro toho, kdo hledá vily; ta
se
kem, se se
mu
mu
klid.
A
Byl to asyl
uvnit umírá duše
té
Ta cesta, která mu byla zvynevdl, jak tomu zvykne, zdálo
odcizí.
odcizí;
však, že nebude to na dlouho
.
.
.
III.
Vlak se
valí krajinou a
vagóny se skoro rytmicky
tesou.
Romplera
—
—
Rompler nespal celou noc ukolébal v lehký spánek. Je v kupé nyní sám. Pijde na vás nkdy po dlouhém duševním naptí taková chvíle únavy, ospalost, chcete-li to
200
tak
nazvati.
stáváte
se
dramat
s
Chcete-li,
v
tch
nechcete-li:
jisto
jevištm
chvílích
jest,
že
podivných
poloznámými aktéry. Dávná minulost nabude uritých forem, a málem že nemluví; skutenost mísí se s fantastikou Jakoby vzbouily se loutky, které jste tahal na dlouhých a pevných drátech z kulis do kulis; vaše ruka umdlela, a hrají nyní na vás, a máte dojem Gullivera obsypaného armádami pidimužík. Jsou zaveny dvee njakého parku a hoch je to Karel Rompler? hraje si ped nimi. Stavti z bláta hráze je po dešti — jest .
— — —
.
—
—
interesantní
a
vábivé
pro
dtský
intelekt;
ale
ony dvee parku mají pes to mnoho zajímavého. Podívejme se skrze ty míže. Jest jisto, že za nimi je neznámý ráj. Zatím vidíme jen klikatou cestu bizarními stromy a kei, tak odlišnými od tch, které známe. Ale dále jsou patrn siluety,
mezi
které
nás
mohou
apotheosou svého lokaj
©kouzliti; princezny s titulu;
neuritého vku,
bájenou zárove
suverénní a devotní
marn bychom
se dohadovali;
starý zahradník, sehnutý pílišnou oddaností vrchnosti.
Hlavn
ten zahradník, ten je nejuritjší osobou.
Hledíme tedy skrze míže; za mížemi lze vidti onu cestu, kterak mizí v záhybu. Co je za onou cestou? A jak rozkošn musí se to jíti po mkkém, žlutém písku!
201
A
jak
nádherné kvtiny
planou
v podivuhodných záhonech, mysh' s
podivným
jichž
si
asi
parku
v
Karel.
Stromy
listovím zvláštních forem, stromy, je-
koruny sahají po zem, stromy
s
kvty tvá
neobyejné, ohromné, vysoké stromy. A konen tam mohou býti oslíci. O tch oslících Karel
nosti
slyšel:
sedící
po tch prý na šedivém
jezdi princové.
—
íkají
Takový
—
zvíeti, to
asi
nco
princ
mohlo
nco pkného.
by býti
Konen kníže ten mže stínati
sám, to jest
hlavy, vede války a
jako vlada,
pokoí
ne-
pítele. Svatý Václav byl také knížetem.
Mimo Po
knžna.
to
celé vsi není nikoho,
jako knžna.
pouze
nkdy
Ve
vsích nikdy
kdo by mohl vypadat knžny nebývají. Bývá
venku, ale to jede rychle v
a mizí. Možná, že nosí zlatou
hvzdu
koáe
na ele, ale
to není jisto.
Malého Karla jímá touha pelézti míže. Ale na mížích jsou bodce. To pekáží. Což, kdyby zstal nahoe, nabodnut a mrtev? A kdyby potom pišel lokaj, zahradník a kníže?! Co by kníže tomu ekl? Ne, kníže ho nesmí vidti, toho by nesnesl. Karel stojí rozpait. Vrátí se? Uinil nkolik
krok. Ale
ne;
ze
je
nízká místy, uvažuje.
Možno
pelézti.
Což
ale jsou-li na
zcmi za zdí nalíeny pasti?!
3Ó2
Což uzí-H ho
a chytí
ho za zdí?
vyzvdae. Kníže moc. Karel etl rzné knížky, od knížat usmrcováni vyzvdai.
Kníže jist ho dá usmrtiti jako
má
jist
tam
byli
k tomu
Lipová, košatá
voní intensivn tohoto
alej
let-
ního a slunného dne. (Pamatujeme se na takovou která nás
milo
jíti
a možná, že
nebi, a
opojila? Možná, že
a že její délka zdála se
jí,
Lipová
nkdy
nám bylo nám menší..., jako tehdy chtli bychom jí jíti.)
alej,
alej
voní
malý Karel
Vskutku, nebylo
intensivn. Slunce stoupá na stojí
to
pode
tak
zdí a
váhá
obtížné,
.
.
pelézti;
na
zemi nebylo nalíených bodcú ani pastí. Ale nyní
zaíná obtíž. V písku zstane otisk nohou. Ten povede na stopu. Vedle cesty pjde se lépe. Mimo to pozorujme: nevidli jsme dosud takových strom; skuten, stromy, jichž vtve dotýkají se
zem; skuten,
stromy, jichž
kvt
jest
podiv-
ných a rozkošných barev; skuten, stromy vysoké a mohutné.
Skuten,
záhony, o nichž
snil:
barvy, ó barvy
a jak krásné barvy!
Pojednou se Karel zalekl: ozvaly se kroky. Ukryl se bázliv v koví.
203
Ale kroky zašly jiným smrem. Karlovi se ulehilo. Vyskoil a šel dále. Musí však nyní býti opatrnjší. Ne na volné prostranství, zstane v koví; tam
ho neuvidí.
Ješt se podíval: Stromy a kvty a barvy
a
vn! Skuten
stromy
a kvty a barvy a vn! Ale jak je to všechno písné a chladné! A jak nevolno a úzko je jeho malé duši! Stromy a kvty a barvy a vn, pro
nemže
Nyní
z nich
pociovati radost?
vidí prostranství
pod velikým
a košatými
duby. Jsou to stinné, staré duby, slunce jimi ne-
Ovšem,
pronikne. Šero tu panuje a chlad. šer a chlad, žhne-li
do toho
se
V
je
Starý,
Karel bojí
nkolik postav sedí na sedadlech;
pozoruje.
vrásitý
u stolu a pohrává
má
ale
šera a chladu.
prostranství
Karel
venku slunce;
je milý
pán, si
oí
sedí
v písku a jeho
tvá
mdlého
hlkou
výrazu
roztržitý výraz.
písného a chladného obUeje. (Bože, je smutného v tch rysech!) Nehýbá se; budí dojem nevrle sochy, která se bojí mrzutého proPaní,
nco
buzení.
204
Ti díví
postavy, štíhlé, bledých tváí a podiv-
ných cop.
dvata
pes
záhony, stranství
Takové u
(Jsou divné ty copy.
Zdá
nich
jakoby se dívaly pes vysoké duby, pes zdi parku v pro-
nenosí!)
širé
a
volné.
se,
„Kam
to hledí?" tázal se
Karel.
Tchto pt osob
nehýbá
sedí a
se.
Ani slova
nepromluví. Je ticho u onoho stolu pod stinnými, velikými duby, ticho, šero, chlad.
Mine
chvíle.
Starý pán sáhne na hodinky,
vážným výrazem, pohlédne na
nepohnutým a
s
n
a povstane.
Ostatní zvedly se za ním.
Starý pán podal
vážn
cestou;
rám
paní, a
šli
ceremonieln
a ceremonieln šly za ním ti štíhlé
stíny.
Ani slova nepromluvili.
A
ticho, šero, chlad: to bylo všechno,
z krásy
pohádek, Orientu
co zbývá
eknme!
IV.
Vila je zahalena
aby
ji
do mlhy,
a nechce pijíti slunce,
zaplašilo. Je chladný,
Paní Romplerové
je
písný den.
úzko. Procitla
práv
z
mdlob-
ného svého spánku. Je sama; a to ji znepokojuje. Jindy padá do pokoje aspoí trochu sluneného
205
jasu a trochu
svžího vzduchu proudí otevenými
okny. Dnes však jsou okna zavena a v pokoji je šero; a to stupuje skh'enost choré až k bázni.
Njaká
nkdo
živoucí bytost na držel
její
Kdyby aspo
Co
bhzku kdyby byla! Kdyby ji. Ale nikdo tu není.
ruku, a bránil vstáti
dje
mohla, šeptá
si
dom
paní
Romp-
zahrad?! V tu dobu bývá pokaždé v zahrad, ani jeden den nevynechala; až dnes. Na stolku stojí nkolik rží lerová.
se asi
nyní po
a v
temnrudých, sametových; tyto rže ml pan Rómpler rád. Ale takové rže jsou pece jenom mrtvé a nenahradí zahrady. k
Svt
paní Romplerové byl úzký a malý, ale ona
nmu
upiala všechnu svou lásku, nerozptylovanou
samotá. Sledovala každý ke v zahrad, jeho puení, kvt a zrání; dávala ržím jména svých milých; v kout zahrady, za altánem a
trvalou
láskou
nkolik malých smrk, miti, jak rostou. Neutrhla
stálo
skoro jakoby brala život
Rže
voní
—
n
ne!
Kdyby aspo Tony
Paní Rómplerová jí
kvtiny:
zdálo se
pokoji; paní
jí.
Romple-
jako na družky utrpení.
Ubohé rže! Zajdou
vzduchu... mezi svýaii
—
lovku,
tžce po šerém
rová pohlíží na
musil Vincenc
jež
ani jediné
je
klesne na podušku a
Ne
zde.
pišla!
volném
—
vysílena tím
zave oi.
206
na
— naptím; hlava
Tak usne. Ano, Tony je zde. Pišla, a usmívá se njak rozpait; stále nco se jí vtírá do úst; ale po-
—
tlauje to a mlí. Paní Rómplerová dívá se na
ni,
a
potom ekne tiše.
„Dej mi fotografie."
Tony sejme nkolik bých, které
visí
To
vybledlých a hru-
nad pohovkou, položí
lože, docela blízko
A
fotografií,
k
je
na
její
ní.
jsou tedy ony fotografie.
paní Rómplerová vezme ony staré fotografie
dávno
bytostí,
hoký
nežijících,
po prvé má ponurý a
a
dojem, že to všechno
na rozhraní života a smrti slova „nežíti". Jde
hrza
z
je mrtvo; si
jakoby zde
uvdomila pojem
tch
fotografií, které
vážn presentují: pamatuješ se?! Zde je spolen se svým manželem, ano; a z toho má strach, po prvé má z toho strach: nkdo živý, ne se
tak
stále
ti
mrtvi!
Ten muž
z oné fotografie eká; klidn eká. Odešel jsem, drahoušku. Ty nejdeš dlouho za mnou. Ale nyní pijdeš, že ano? Cekám, ekám. Jak zlé
jsou ty mrtvé oi!
Paní Rómplerová se bojí.
„Rozsvite pece. Tony, nevidím.
mžete
A
je tu tak šero.
pineste mi fotografii
odnésti.
Odneste
tu,
207
ano!"
Nieho To
Karlovu.
Tony
rozsvítí a
pinese
To je jediný živý neeká na její smrt
fotografii synovu.
nebude strašiti; Musíme umíti, ano; nezstane zde dlouho. Ale není to pkné od
tch
z všech; ten
jako
ti
ji
druzí.
mrtvých, které milovala, že
za všecku lásku
ji
tak dsí.
A
tak drží fotografii synovu, jako by se
brániti.
A
onch
dívá se do
jí
chtla
vážných rys toho,
který nepichází, akoli ho ekají.
„Neuvidím
Tony
bolí paní
„Pro Tony
t
tedy, dít?!"
se dívá, a skoro jakoby se usmívala.
To
Rómplerovou. se
smješ. Tony?!"
sklopí zrak.
„Milostpaní, praví potom, pan
Paní Rómplerová
„Pan Rompler
upe
na
ni
**
Rómpler
dychtivé zrak.
jest zde."
A dvee se otvírají pojednou a oekávaný pichází.
Paní Rómplerová procitne.
Tony Karla
tu tu
dosud není;
není.
fotografie
visí
na
svém míst;
zde není nieho.
A
úzkost
její
se stupuje.
pišlo?!
208
Což kdyby
nyní to
Je tak sama.
Aspo s Bohem mla by se smíiti. ekne Tony, aby Vincenc došel pro pana faráe. Jen kdyby tu už byla. Fara je daleko; a což, nebude-li fará doma?! Kdož vi? Upírá zrak stále úzkostlivji na dvee.
Což
ji
chtjí muiti?!
Nyní
konen
slyší
kroky
.
.
.
ano, to jsou kroky,
Tony. A nyní více krok a hlasy a hluk .... podivný hluk v té tiché vile. A nyní se otvírají dvee: pomalu a opatrn; a nemýlí
se;
ale to není
ve dveích zjevuje se tak dlouho neuzená bytost, její
oekávaný marn syn
,
.
.
V.
„Oh, lete,
Ta
stále
ješt Hamlet. Ale
stárneme, stárneme. slova
mla
zníti
A
mj
zavalitý
Ham-
já jsem stín."
humoristicky; ale starý, še-
divý doktor pronáší je
tžkomysln.
„Picházíte v ponurý okamžik. Bývaly jiné
my
asy
ješt pamatujeme. Slunce svítilo tepleji na staromódní její fasádu; a vzduch nebyl ješt tak chorobný a plný stín. To se hromadí asem. Jsem doktor a vidl jsem mnoho smutných vcí; ale toho jsem neml vidti." na této
vile:
to
Rompler neodpovídá.
209
vy jste nezcela zdráv; nervosní ponkud. Není Nespal jste asi, a pak ta jízda. Oh, bože, býval jste podivné dít. Pamatuji se na to. Myslím, „I
divu.
že to byl vliv samoty.
Dti
nemají býti osamlé.
To iní smutným. To
byl hích té vily, že chtla osamlá. Nyní to poznávám. To se vidí po letech. Oh, jak jste nervosní; rozrušil jsem vás trochu?! Takto pece se nechvjete vždycky?!" existovati tak
„Nikoliv, pane doktore!"
„Konec konc, jsem takový
starý doktor, kus
pone
odloženého nábytku, nco, co
brzo trouch-
nivt. Vlastn už to dávno zaalo. Neberte mi to za zlé.
Miloval jsem tuto
souástkou
a byl jsem skoro
vilu,
To
se dá snésti, ten marný a osadá snésti za mladých let. A potom už si zvykneme jenom po letech, kdy zavane prudký vítr a oteve okna a vnikne do pokoje
mlý
její.
život, to se
.
ostrý,
písný,
.
.
zalézavý chlad
zachvjeme. Ale což? Jsme-li umíti, co init?
.
,
.
pak se trochu
ním,
co zapomnlo
Vás trochu obtžují
tyto
ei,
že
ano? Nedejte se píliš jimi rušiti. Mlel jsem tolik let; ale pak nkdy stane se lovk žvatlavým, na stará kolena; nedejte se píliš rušiti."
Rompler vrtí odmítav hlavou. „Když jste se narodil, pišel jsem po prvé na tuto vilu. Je tomu šestaticet let. Tehda nebyl jsem ješt píliš stár; ekal jsem, že se ješt mnoho
210
stane. Vaše matka mla hluboké a krásné oi: pamatujete se z mládí?! Nyní ovšem zmizel jejich
lesk a zkalily se.
Ovšem,
je
tomu už šestaticet
let.
Jsou nyní slabé a smutné: život byl ostatn marný a hluchý a dny míjely naprázdno.
Jsem starý doktor, se rozžvatlal; tam uvnit leží ona bytost, která mla ony krásné a dobré oi, a uvážíme-li dobe, je to staré, ubohé tlo, které vypovídá službu. Ale se zdá, že ony oi zasluhovaly který
mn
jiné existence.
Než žvatlám jako dít. Ale tehda Je tomu hodn dlouho,
jsem ješt mnoho ekal. diference
celého
vašeho života.
Uvažte,
zdvoj-
pak tíha z toho. Ten byl jakoby museum; památky minulosti tu leží. Výroní dny tu neustále pecházely: ponuí a tžkomyslní hosté. Víte-ii, že jsem obas nenávidl ony výroní dny?! Není to hezké vašemu otci, ale váš otec byl už tehdy mrtev a my násobí-li se délka života, jaká
dm
vi
pedem
byli živi a živí mají také své právo;
živí
RompAle nepochodil jsem valn. To mne tehda
mají právo k životu. lerové.
íkal jsem
to kdysi paní
tom mluviti. „Oh, zde chodily výroní dny a nikdo vlastn
bolelo. Tenkráte; ale nyní nechci o
nebyl
živ.
rektní? rista
smnka, jež vám nezdá ko-
Život se prolongoval jako
se nikdy neplatila.
Ten obraz
se
Odpuste, pane soudce
...
211
.
.
.
Nejsem
ju-
„A let;
takový doktor Lukeš chodil do
té vily tolik
vzpomínal na mrtvé a zapomínal na
to netuší
—
;
živé.
Ona
nyní umírá, ach a jak dlouho umírá;
mohla žít. Život lidský, planý lidský život, je smutná vc pro nás obyejné. Zstati
ale kdysi
oh,
to
vrným tomu. a
své lásce,
Nebo
mé mínní
já je,
to prý
je krásné.
Nerozumím
jsem prostý, venkovský doktor, že
pedevším
mají býti lidé šast-
nými. Indové upalují prý vdovy
pi pohbu:
v tom
konen více rozumu nežli v této oddamrtvým. Dobré je to, co iní šastným; to myslím já. Jiní snad myslí na jiné vci. Ale já jsem jednoduchý lovk, který by býval mohl býti bylo by
nosti k
šasten."
„Nuže," poznamenává Rompler,
„i
kdybychom
piznali, že není té povinnosti: což inilo-li to šast-
ným
život mojí matky?!
A
co je závažnjší nad
ono faktum?!
Ten to šastným neinilo. To ." byl spánek, pouhopouhý spánek Doktor mávne prudce rukou a uiní dva ti kroky. Pak se zastaví, a pokrauje po krátké pause. „Život?!
Život?!
.
.
A když ten odchází, vzpomíOdchází mi vlastn vše. Co zbude?! Jsou to pouze dozvuky starých bolestí. Hokost a výitka na chvíli: Pak bude konec; ale ta ho„Život nyní mizí.
nají zbylí.
kost a výitka, která shromáždí se v šedivé a staré
212
hlav, to je to nejsmutnjší v život. Myslím, že rozuml?! Váš pohled mi to íká aspo. Nehoršete se proto na mne; jestliže nkdo tak dlouho mlel, a bude na tak dlouho mleti, musí promlu-
jste
viti
—
aspo
jedenkrát."
Rómpler mlí; stiskne mu pouze ruku. VI.
Chorá pohybuje rty, jakoby chtla nco íci; ale Rompler nerozumí. Nakloní se skoro až k ústm
matiným rty a
a naslouchá.
Ale chorá zase semkla
pevn
mlí.
Smutnou
sí osvcuje chmurné svtlo katm, nežli by intensivnesnesou Ale oi nemocné
tuto
hanu, které spíše dává vystupovati ji
zaplašovalo.
tmy se Tak Rómpler bdí.
ního svtla a
bojí.
Stav paní Romplerové se nemní. Je to dlouhá agónie, která nechce koniti; každý okamžik pipadá vám, že slabý zákmit toho života
uhasne; a stále nezhasíná.
Tak
je
Rompler udržován
po celý minulý den v horeném naptí; ani chvíli si neodpoinul Všechen ten as víil mu v hlav chaos pocit, které ho uvádly ve zmatek. Už prvý dojem jeho byl trapný. .
.
.
213
Vzbouil
se to v
nm
nismu proti chorob,
neuvdomlý odpor
rozkladu
.
.
Tím
.
orga-
intensiv-
njší, že rozklad ten zachvacoval bytost tak blízkou;
zdálo se
mu
Pak ho rozrušovala
tžký
samého
skoro, jakoby jeho celá
se dotýkal.
atmosféra
ta
choroby:
a nezdravý vzduch pokoje, slova tiše šeptaná
doktorv, který mu A k tomu
a bázlivé oblieje, léky, zjev
tak bizarním v té situaci pipadal ... neustálé
vdomí,
se dohádati viti
nžná
že jest povinen initi
se
nemohl a
slova, rovnati
není. Je
nco, eho
nutno tšiti, mlu-
podušku, podávati léky?
Snažil se všechno to initi, ale nemohl.
ano; ale co
mže
s
mén
vdomím,
.
.
íci,
íci a jak vyzní jeho slova? Ne-
narodil se tšitelem.
umírání
Nco
A
tžkou
tato
nemožnost uiniti hrzu
mu
bytostí
blízké,
spojená
že jest jeho povinností to uiniti, mu-
ila ho rafinovan.
K se,
tomu choré zmocnil se
stálý
strach; a zdálo
jakoby chtla postaviti jeho jako
štít
mezi sebe
oích chvílemi tu hrzu a iho zoufalým. Matka chtla oháti se na teple
a smrt; etl v jejích nila
živoucí bytosti. Je to možno?! .
.
K veeru
.
Lukeš.
Ml
se dostavil
na tvái
úsmv,
ješt jednou doktor který
ml
patrn do-
kaje
S bonhomií ohledal pacientku, broupi tom: Mnohem lépe, skuten, mnohem
lépe.
Brzo budete zase choditi, pani Romplerová!
dávati odvahy.
214
A Rómpler sedl u lože, „Zdá
mi také,
se
kývaje augursky hlavou.
že už lépe vypadáš;
jenom
trplivost, matinko!" a stále opakuje, mechanicky
opakuje: „Bude zase lépe, bude zase lépe."
Ale
oí tlumil efekt toho všeho; kdybychom mohli svýma oima lháti! Pani Romplerová všimla si toho, ale neíkala nieho. Fysické pílišné bolesti necítila; jenom tlo od ležení jí obolelo. Byla nyní pi plném vdomí; a ten výraz Romplerových oí byl jí nápadným. Jak se to dívá?! Pro se jí nepodívá do oí?! Stále se plaše vyhýbá, jako by nco skrýval. Co jako by skrývá?! Jeho slova jsou tak nucená z únavy nevycházel. Ml by si odpoinouti a pak touží po domov, ekla si. Jeho žena eká kdož ví pro tak eká ... A zcela bez píiny což buvzpomnla si což kdyby mla dít výraz
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
de-li je míti?!
o takových
I
vcech pemýšlela
paní
Romple-
rová.
Umít
pro
není sil ani vlastn ne umít chuti k životu ... A všichni už ekají na mne: .
.
.
.
.
.
tak dlouho jsem je pežila ... a sama ... a
ne
.
.
A dala
.
ah
.
.
pece
.
tásla se strachem a náhlou sklíeností a hle-
marn
jímala
ji
opory; jako by stála nad propastmi a
závra.
A
ty
tmy tam
215
dole!
mla
„Oh,
A
jsem vlastn dávno už umít.
Mj
odpus híšné myšlenky!"
Bože,
dívala se
s
takovým výrazem
bolesti a po-
kory do Karlových oí, že je zahanben sklopil
.
.
.
Oh, pro se jen matka tak dívá? Bylo mu horko pod tím pohledem a zachvl se jako vinnik, dopadený pi zloinu. A ješt se na nj matka dívala. „Je vám to tžko, vite, dlouho to trvá. iním vám nepohodlí, že neumírám ješt?! Nemohu za to; odpuste, její
A
zrak.
tato
Patrn
mám
e
strach,
jejích
oí
mám
.
A nicmén,
nezatajoval
si,
.
nepemže?!
což se
.
.
Býti tak brutální a bezcitný
je více
mluvil
byla martyriem Romplerovi.
tvrd
se tváil tak
— To
strach."
.
k této bytosti
.
.
.
•
že ta vyítající omluva
než správná: toto umírání nebylo jemu pouze
nepohodlím; bylo
mu hrzou. Jakoby svým váháním
smrt se zmnohonásobila a vystupovala
v nových maskách vždy znova novou smrtí. Toto tlo mlo
a nových variacích a
.
.
.
.
.
.
každý okamžik je signum smrti píliš urité; a ml stejnou hrzu a odpor, jako by v jeho blízkosti hnila mrtvola Ano, pipadala mu asem paní Rómplerová jako .
mrtvola, a otevela-li
potom oi, jakoby mrtvý
ze svého mrtvolného klidu probouzel
.
.
.
.
.
se
ne, to už
není pohled žijících!
Nebo potom, když
se
216
chorá zachvje hrzou
jménem
a volá ho
... a
ped
která nepichází,
oi
její
smrtí
To všechno procítil matin. A cítil zárove,
.
.
o pomoc,
prosí
.
jasn pi pohledu bude nad jeho síly.
zcela
že to
Doktor Lukeš se podíval na nho zkoumav Potom, když odcházel, pošeptal: „Pojte se mnou
.
.
.
.
nkolik slov." Rompler šel.
V
pedsíni se doktor zastavil a pravil
patrn churav, pane Romplere. Tak Nešetíte
se: celý
To
klidu.
nabýti
ani chvíle jste
stráví vaše síly
trochu projít
jdete-li se sil
den
.
.
To
.
to
.
.
umírání
.
,
.
.
tiše:
„Jste
nemže si
Uiníte nejlépe,
ven
.
.
mže
.
.
.
p-
chcete-li trochu
trvati
nkolik
Rozhodn, odejdte!" Rómplerovi huelo v hlav „Nkolik dní
toho byste nesnesl
jíti.
nepopál
dní;
.
.
.
.
.
.
.
Bože, nkolik dní!"
„Nesmíte býti zdráv, když
asi
vším jsem
aspo jste
u choré. Nebyl jste ostatek
sem
jel.
Už
jak jste pijel,
toho. Trpíte silnou nervosou, že ano?!
si
Je to pozorovati z vašich
pohyb
na prvý po-
Tím více ml byste se šetiti! Máte zodpovdnost. k sob ... a své žen!" hled
.
.
.
.
„Žen Kdo
.
je ta
.
.
."
opakoval
žena? Tak
si
mechanicky RoTpler
cizí
mu
„Ano," opakoval doktor. „Paní Romplerová ztracena, ovšem. Chcete na místo jednoho
217
.
.
.
to té chvíle bylo! je
pohbu
dva?! a vaší
To nepomže paní Rómplerové a uškodí vám žen. Jdte se projít a snažte se spáti. Spíte
A
také špatn?!
asi
jeden
Sbohem
nco
pro spaní.
1"
Rómpler
To
Tedy ješt
zase se chvjete?
Pedepíši vám
pacient?!
nešel ven; vrátil se dovnit.
bylo veer.
Usedl zase k stropu. Paní
Naklonil
loži
a zahledl
Romplerová
se apaticky
šeptala, Karle
.
.
do
."
se.
„Dej mi ruku, Karle." ruku na
Položil
do svých
pila
si
hubených
rukou,
ho to
Zamrazilo
vyschlá prsa; ona
její
až; káral
a
ji
cho-
kostnatých.
se proto, ale
nemohl
pomoci. Paní
dešlé
Romplerová usnula potom, rozilení pebylo
ji
jakoby se
mu
tento
jí
Usnula držíc jeho ruku,
vysílilo.
chtla zaháti; a jemu se zdálo, jakoby ubíral život: a jakoby pebíhal
dotek
do kostnatých rukou paní Rómplerové. Tak sedí nkolik hodin .... nkolik
— —
hodin už!
Tony nespí.
rozsvítila
Byla
píliš
nemla nikoho
kahan
dveí; také Rómplerovou; Koncentrovala tedy na ni a choulí se u
srostlá
jiného.
s
paní
veškeru svou oddanost a lásku, které byla schopna.
Tak bdí mlky.
218
To osvtlení kahanu, vila
nm
v
je
Rómpler.
si
legií
s
Celá
duch,
hbitov a kost a prach pízrak svtlo ... a on sám strašidlo a pízrak. Sáhne si na elo; je tak horké; a tepna bila prudce.
strašidel a
a
šeptá
jediným hbitovem .
.
.
.
.
vné
„Dostanu horeku
z toho."
Horeku, horeku ...
náhle
a
hmotný,
slyší
cynický chechtot, podivný a nikdy neslyšený
horeka,
mže
(Jábel
Horeka, vším
dobe
je
.
.
.
Tony
... a ten chechtot
Co znamená
smáti.
se
dobe petváky
je
obrátí se k
.
.
a
.
af lži
je
.
.
.
.
.
tak jen
ten smích?!
radji konec ... se
a bolesti
nmu
.
tiše,
.
.
.
konec
.
.
.
skoro šeptem
„Není vám dobe, pane sudí?!" To byl okamžik. Zavrtl hlavou, vzpímiv se.
—
—
Pešlo to! Rompler se pi tom dívá do tmy; oh, ta ruka kolik sil ješt mu zbývá?! Ješt se nepevedla všechna síla?! A cítí prudkou hokost proti té ruce. To není správné, tak nemáš cítiti, íká si. Ale nepomže to. .
Stále jasnji
konec, konec!
si
pamatuje:
Aspo
Kdyby
zahynouti,
.
.
byl už konec,
nemžeme-li
býti
dobrými se na nj podívala starostliv. „Jak to vypadáte, pane sudí? Až strach z vás jde, jak jste se te zamrail ..."
Tony
219
Pan Rompler mlí. „Oh, ovšem, to je smutné; jak je to smutné! Vy jste býval ostatn vždy smutným, pane sudí. Vzpomete si, pane Nadtož nyní takto .
.
.
.
.
—
Tehdy
Rómplere.
byl
.
jste
docela malý.
Ml
dv
dti,
málo radostí, že ano?! Pouze ony a ty ješt umely. Pamatujete se na
jste
Neadová
ty plavo-
na n; Pambu si je vzal. Tehda byla nakažlivá nemoc po okolí, mnoho dtí umelo; pišlo to náhle; jeden den dti bhaly a hrály si, druhý den bylo po všem. To je nejlépe, dá-li to Bh. Zdeiíka jmenovalo
dti?!
vlasé
Paní
byla hrdá
a
se
dve
byl jste
s
a hoch Jan.
o fazole, že ano?! uhodil
potom už
Jak
dn ped
I
pohádali jste
se.
jich smrtí
si s
A
dtmi, vy
jste
onoho hocha.
Pi rozlouení
A
Nkolik
milostpaní u Neradu. Hrál jste
jste
byl
jste se
mraili a dívali stranou.
jste se nevidli.
smutný
tenkrát.
Umeli. Chodil
jste
po
zahrad, jako by jste ani dít nebyl, stále zamyšlen. Ani spát jste nemohl, mluvil jste ze sna. A jednou jste pišel k paní Romplerové a íkal jí to. Pohádali
jsme
se,
matinko. Jan mi íkal, že Ihu. Nelhal
mne
Snad jsem jednal špatn. Ano, jednal jsem špatn. Ano, jednal
jsem; bolelo
to a uhodil jsem ho.
jsem špatn, že ano, matinko?!
A
milostpaní ani vás utšiti nemohla."
220
Rompler naslouchá a
celá scéna vystupuje
ped
ním životn a jasn v tomto ponurém koloritu
nho
Ano, ano, tehdy u ony vrtochy.
rální
trestán
po prvé vyvrcholily
.
.
se
ješt onu dtskou bolest tak
Cítí
intensivn jako
lovk
.
Konec konc, což není za své mo-
tehdy. za
svou vinu, nýbrž
se
nemže
cítní?!
Té myšlenky
Ne Na
zbaviti.
Za své morální
za svou vinu.
cítní.
píklad, kdyby on odešel odtud,
ponvadž
—
pomoci absolutn nemže a sám se tu nií tedy nebyl by trestán za to. Pouze za svou rigorosnost.
A A
v tom je nespravedlivost.
mocnji a mocnji vzbouzí
tajená držíc
Je
a zapíraná
ho za ruku
mu
.
.
.
.
.
.
se
hokost ....
proti té, která tu tiše leží,
jakožto
nevolno; hlava
pvodkyni všeho toho. mu toí, málem by
se
klesl s židle.
„Trochu vody, trochu vody."
Tony pinesla mu vodu tiše a zalekaná. „Lehnte si, pane sudí. Budu bdíti sama. Mžete mi pece viti. Byla jsem tak dlouho s milostpaní. A spaní beztak již poádného nemám A já mohu odejíti, jsem stará a už k niemu. Vy ne. Jdte si odpoinout. .
Zavrtl
opt
hlavou.
221
.
.
„Zstanu."
Musím zde
zstati,
A
moje povinnost.
íká
trest za
si
kategoricky.
mou
Je to
Nebudu
slabost.
horši než ta hovorná staena.
Ale v hlav jeho roste zmatek a neustává mlukdyby už onen spodní a zapíraný hlas byl konec, mj Bože! To nic nepomáhá, té, která tu leží. K emu tedy se týrati?! Povinnost?! Ale viti
k
.
sob má
toho snésti
.
.
také povinnosti. Je jasno, že nemožno .
.
.
Otese hlavou jako by chtl zaplašiti ty myšlenky. Což zapomíná, ím je mu ona chorá vedle
nho?! Balastem,
podotkl druhý
bume
hlas;
upímní.
ob
nemá ceny; není pinášena s radostným srdcem. ekni, co cítíš tuto chvíli. Chceme-li Což býti pesní, není to láska, nýbrž odpor na pohled matin?! Co ten vyetl jsi zapomnl z tvých oí?! Vždy tvá pítomnost, takto pochopená, je stupováním bolestí choré. A ta noc je nekonena; jenom tikot hodin Tvá
.
se
.
ozývá; to je vše. Rómplerovi se zdá, jako by
se zastavil je
.
Což nebude ráno?! Ta polotma
as.
A
nesnesitelná.
polotma
A
ješt ony výitky
je nesnesitelná,
vskutku
.
.
nitra;
.
co íkal doktor?
Nkolik
dní
.
.
.
bože, ješt nkolik dní!
222
ta
VII.
Karel Rompler sedí tup v altanu, hust krytém psím vínem. Je zde stín, akoliv slunce dnes siln pálí, všechno je rozžhaveno a vzduch je tžký .
.
Na
chvíli
volno;
musil odejít; bylo
mu opt strašn
málem by byl omdlel; aspo
chvíli
ne-
musí
býti sám.
Pešel volným krokem zahradu a nyní se zbžn ni dívá; tak celkem mnoho se nemnilo za ta léta. Pod velkým oechem, tam v kout, visí ješt ona houpaka, na níž se houpával jako hoch; houpy sem, houpy tam dále a dále, zaplétaje jak prudce se se do provazu a rozplétaje pak jako by nyní pak toila houpaka. A je mu se rozplétaly ony provazy houpaky ... a on se stromy a vila a svt . toí ... jak to víí kolem houpy sem, houpy tam závratn se toí! na
.
.
.
.
.
A zde, bezprostedn u pod její
níž
ml
.
.
i
.
.
.
altánu, stojí stará hruška,
hruše
jejich sladkosti.
ilusi
vlastn ani píliš je
.
.
rád lehal na tráv; díval se na houpající
plody a
Nyní
.
.
.
.
rád; ale
a
stará
díval
se
Nejedl jich rád
na
n.
nenese už ovoce; vtve
jsou holé a suché jako ruce staeny.
Nkolik smrk stojí v pozadí jako iluse lesa; zde v cizí tm stromm psobí to teskn
ale
pd ...
.
až je
mu
líto
.
.
tch strom.
223
Karel Rompler sedí a pemítá.
dti mívají ve svém mládí druhy, hry a zábavy. Mají pozdji mnoho pátel, ve vtší i menší míe, ale vždycky lidi, s nimiž možno mluviti. Nebylo lze íci, že Romplerovo mládí by bylo zvláštní njaké truchlivosti. Ale býval sám, jediné dít na této vile. Dti z okolí dívaly se podezívav na dít z vily; nepatilo k nim a pak Nuže,
jiné
byla vila daleko. stal samotáem. Tak odedo lesa, lehnouti si na mech a pozorovati pavuiny mezi vtvemi ... a sníti. Nco šelestí nám nad hlavou, mysleme si: Dobrá Paní Praví Dobrá Paní:
Karel Rompler se tak
jíti
.
.
.
„Ubohé dítl"
(Nevdl, pro pronese
A
tak
íká; ale
vždy byl
jist,
že
ta slova.)
stromy
jemn
šelestí
a opakují jako v refrénu
stále se vzdalujícím:
„Ubohé dít!"
(Nevdl, pro
tak
íká; ale
vždy byl
jist,
že
pronese ta slova.)
A
stromy
šelestí
jemn
a opakují jako v refrénu
stále více se vzdalujícím:
„Ubohé dít!"
A
hoch
pravují;
leží
a leží a sní; stromy šelestí a vy-
na tom vysokém strom, blízko na
224
stráni,
nm
obsii se kdosi; nikdo ho neznal, nikdo o nevdl. Pišel a obsil se. A hoch leží a sní: na strom houpá se muž; co mže díti se v onom nehybném tle?! Má tak pitvorné pohyby. Je to chmurné: a on se
houpá
.
.
Pišel a
.
nkdo
tof vše.
visí;
mu kivda;
Stala se
ublížil
kivdu?! Hospodinovou ?
Hoch
mu nkdo. Jak mže kivdu
initi
initi
ped
tváí
uvažuje.
Jsou to veliké stromy s dlouhými, asnatými vtvemi. Píkrý svah; pískovcové balvany vynívají
místy, prodírají
mechem.
se
vystupující,
vrcholy
možno
zatelna vábí hocha; zde zati.
Zvlášt jeden,
má formu kazatelny. Pod ní strom, nahoe zlomky nebe. A tato ka-
vysoko
Ale samotný zde
strom
musí
postaviti se a kábýti,
docela sám.
balvan bude naslouchat. Co uiniH jste tomu lovku?! Má tak pitvorné pohyby a tak chmurný výraz. Co jste mu
Jen sbor
—
uinili?!
Na Tiše
nebyli jste dobrými?!
vedlejším
jaksi.
chrámu: tresceš,
strom
zvdav
a
nostn
—
Pro
a
Mj vi,
Kdo
—
zastavila se hbitá veverka.
dol; a vtve šumí slavnad zvuky varhan a nádheru Bože, jenž odmuješ dobré a zlé se dívá
To jsi
je
nkde
ublížil?!
—
blízko?!
Pro
225
nebyli jste
dobrými?
Tak
na balvanu.
zní slovo
nm
Píkrý to svah a na Vystup na balvan!
balvan jako kazatelna.
Les zešeel a stal se ponurým; hocha jímá úzkost. Stromy mní se v bytosti živoucí a zpívají chorál. Což kdyby nkdo pišel a zardousil ho? Toho, jenž vystoupil na balvan, jímá hrza: ubohé dít, ach, ano, ubohé! Ano, bývají zlé bytosti v takovém lese; a proto vstává a prchá. Jeho kroky rozezvuí
Z daleka zvoní
pes
mrtví:
jeho
pes
báze
roste.
pole, louky, lesy,
aby uvítali noc: a jak je Nyní pijdou tmy a strašidla
to zvoní,
širý kraj
smutným tento a
les a
klekání,
hlas!
budou svými kostmi chestiti
kostlivci
trochu ostentativn, ano, a budou roztahovati své
hubené rychle
A
dít
chané
A
To
ruce.
ohlašuje stesk toho zvuku.
Dom,
dom! utíká, a líce
dom:
matka se
ptá:
jemu hoí, a
pibhne
zadý-
Tony jsou už plny úzkoslí. „Kde jsi byl, hochu, mly jsme
matka
s
už o tebe strach!"
A
hoch odpovídá:
„Vystoupil jsem na balvan,
a ptal jsem se, kdo uinil zlo tomu, kdo se houpá."
Matka dívá
se postrašena
226
do jeho zapadlé tváe:
dobe, hochu; hle, jak je tvá Mé dít uiní nejlépe, pjde-!i spát;
„Není
ti,
horká.
píšt
A
hlava
nebu
tak dlouho v lese, Karle!"
v hlav:
usne, zní ješt
hochu, než
„Pro
dobrými?!"
nebyli jste
Karel Rompler procitá a ulekne
Jak as míjí rychle; bude nutno do oné sín.
se.
zase dovnit,
jít
A jde: tak asi kráí vze, jejž spoutali po chvíli ale hoch, jenž svobody zase tžkými okovy vystoupil na balvan, ponese tyto okovy. .
.
.
VIII.
—
Je
matka?!
Tak
—
si
to
—
špatné, je
Co mi
špatné.
to
uinila
opakuje Rompler.
Je churavá, umírá, chce trochu posilnní; to nedává ti pece práva, abys k ní byl zlý?
Tak jisté,
tu leží
ubohá; Rómplerovi bylo by
on není tvrdý; jenom
kdyby byl pry
.
.
.
kdyby ho
mimo
tu
sí
.
jí
líto,
to neubíjelo .
.
za.
.
kdyby moh'
odejít z tohoto vzduchu!
Konen
živí
mají
svoje právo, že ano?!
227
Tak
to
pece
íkal
místo
smrti
doktor; co
jedné?!
rozpor zstává a
To
to
má
za
smysl,
Rompler;
praví
netiší se bolest ...
A
—
dv
ale ten
jeho
síla
tmito dvma formulemi Chvílemi zapomene Rompler, a pocítí prudkou touhu... býti daleko... pry od lidí, docela sám; vyjíti do širých polí po travnatých mezích; je léto, ševelí rytmicky klasy a jako by mluvily: rozumli jsme pece této ei klas? Chodili nkdy po tchto se drtí mezi
mezích hoši zamlklí a pozorní; nad nimi nebe a
zem
a okolo hlavy horký a omamný jenom jíti, v neznámé kraje: ven z vzení, ven z domova, ven z toho ztuchlého vzduchu pokoj nemocných. Ah, moci slyšeti nkoho naivn a radostn se smáti nad prose smát pastmi! Pry od malicherných pí a nízkých neestí, pry od velebných póz a suchých formulek. Naše nervy se zotaví, naše hlava bude volná a pyšná (nebof bylo v nás mnoho pýchy, když jsme rozumli eem všeho). Mysleme si, na konci té cesty nás nco oekává; njaký zázrak asi. Kolikrát jsme snili o tom zázraku!
pod nimi
vzduch.
Jíti,
—
Zázrak
stojí
Forma jeho stín,
ale
tkavý
a
v daleku. je
nejvýše delikátní; postava jako
nezapomeme
na
ohe
oí; a
stín ten
neprobadatelný táhne magneticky k sob.
Jeho subtilnost
slibuje z dálky.
228
To
štstí
nicmén
pijde. Bývali jsme neskromnými kdysi, a
Nicmén
nými cestami.
Zde
leží
pekonati nho oi.
šli
špat-
štstí pijde.
nkdo, kdo umírá ovšem,...
to nutno
Matka
upela na
— — —
procitla a
„Karle," šeptala. Neslyšel.
—
Forma
je
nanejvýš
jeho je
krásné co jsme
delikátní:
vše
to
co bylo v našich myšlenkách,
snili,
s pítmím rozepnme náru:
zde harmonií. Jest to jako skutenost
snu.
Napnme
jen
svj
zrak, a
Fantome rozkošný a svdný, tebe jsme pouze milovali; naše srdce spráhla zatím na marných láskách, tisíckrát vymknul jsi se jako Próteus a zakuklil do jiných zjev; tisíckrát chápali jsme t, a
tisíckrát
nedosáhli; ale
nyní
mi neunikneš
.
.
tenkráte ne!
——— Nyní
Fantom
„Poslyš, Karle," šeptala matka.
slyšel.
Zase
ledová ruka na
ta
nho
sahá.
skutenost zstala. Nedovedl zatajiti první pocit odporu a hrzy „Slyším, matko. Ale nenamáhej se. Docela tiše mluv. Poslouchám. Snil jsem trochu. Odpust, byl mizí
a
.
jsem
A
ponkud Karel
.
.
unaven."
Rómpler mluví mnoho
slov,
což
má
nahraditi akcent pravdy, který jim schází.
Matka dívá se na
nho
229
a lítostn sklopí oi;
váhá však mluvit. Zahledla tu
to
nepátelské, co
cizí,
také tedy on
eká
jako
a slitování; trvá jim to pasti,
a jediné
chtjí
ji
živé
vmetnouti
nemžeme
dlouho,
do jeho oí
se
druzí;
ti
dlouho
.
.
dol
vn
.
,
nikdo nemá
Ano,
.
ruce, které
stoji
A
citu
u pro-
na blízku,
jsou
nech
.
ekati.
a vidí
dívá; Bože,
z nich se
jde,
trvá
to
matce váznou
slova na rtech a jen v jejím pohledu zraí se ne-
ds
konec konec... oni ekají... a není slitování... jenom ds a hrza. Karel Rómpler sedí a civí do prázdna. Lítostný a zoufalý tento výraz vtiskuje se mu do duše; ten výraz vtiskuje se mu krut do duše ten výraz bude
výslovný
konec
nuže, tedy
. . .
.
.
.
.
.
;
oh, dlouho, dlouho, a
páliti;
kdož
ví,
zanikne-li
v pamti. Rómpler civí a nemže pronésti slova. Nelze zde vysvtlovati, omlouvati, jeho síly vše jedno, ... ale on je u konce. jsou vyerpány
vbec
.
A
njaký
.
.
ironický hlas volá v
A
nm:
onen zázrak v daleku leží tu a zavela oi. Nechce už nieho vidti radji ty tmy a propasti ... a konec všeho.
.
Umírající .
.
.
Bude nyní pouze ekati. Ale pusto nyní ped oima: ím zhešila, že musí odejíti takto? Mla dávno mrtva; to je z toho, pežijeme-li všecko. A vyschlým tlem staeny škubne to keovit; chtla by plakati, ale nemá slz; a opt jí to škubne
býti
230
a ona pronáší
mj
Bože,
jednoduchá
a tragická slova:
„Mj
Bože!" IX.
„Nutné Rómpler.
záležitosti,
rozhodn
nutné,"
kií pan
„Co se tak na mne díváte?! Není vám to vhod? Nemohu zde zstati. To jsou úi^ední povinnosti!" dívá se s úžasem na Rómplera a
Tony
nemže
pochopiti.
Odejít
.
.
nyní odejít?
.
„Vysvtlete to matce. Nemohu zde zstati. Bude lépe, zamluví-li se to. Nejsem zcela zdráv, musím eknte cokoliv. Zkrátka; šetrným si odpoinouti
—
zpsobem." Pan Rompler zadívá a
pak
se
dá náhle,
hysterického smíchu
..
.
se na vyjevený výraz
matovati ze svého úžasu, zmizí
odtud
.
.
Tony,
bez dvodu, do prudkého A nežli Tony mže se vzpa.
.
.
jako by utíkal
.
Tony
dívá se
ztrnule
za
ním
...
co se
To
dje
s ním? Jist nemá jist zdravý roznkolik nocí nespal naptí um nemá. Ale což milostpaní? Kdyby pan doktor ah, ona je tu sama tu byl
zdravý rozum, ne.
.
.
.
Je
tu
.
.
.
.
.
.
tak
zoufale
smutno;
231
bylo to
.
.
a
.
Tony
se dívá a
njaký obraz vstává
dívá, a
Kolik je tomu
tehdy byl podzimní
se,
z
píšeí pokojíku
nkdo
co zde
let,
.
.
umíral? Pamatuje
den, vítr burácel venku,
sem pinesla astry. Paní Romplerová nechtla sice, aby trhala kvtiny, ale tehdy neíkala nieho. Byl svátek pán Rómplerv, A on ležel a ona
na
loži
.
.
.
To
churav zrovna na svj svátek.
byly
tedy astry, ervené, bílé a modré a veliké astry.
A
Stály zde u lože. se lítostiv na
A
n
.
.
on vzal je do rukou a díval .
druhý den byl mrtev.
Tony uvažuje v uších
.
.
... a zní
jí
ješt onen rezavý smích
.
X.
„A
tážeme-li se,
stereotypním
se
o
obohatil život, odpoví
ironickým
úsmvem:
O
nám
nkolik
smrtí!"
Pan Rómpler
odložil
asopis
pustá; pouze u jeho stolu
pozd, rati;
.
.
kavárna byla
.
hoel ješt
chýlí se ke druhé, a brzo už
zaví-
ospalí íšníci v pedsíni se povalují a zívají:
ani spáti není
možno.
„Obohatiti život, u erta," opakuje
To
plyn; pišel
budou
musí býti ctihodné. Ale
NkoHk
smrtí,
jak
jej
výborn. Pointa však
232
si
Rómpler.
obohatiti?! utíká.
Snad
také tím, že
nkdo vyal
jeho hlava je jako vydrancovaná; z
hlavy mozek, a
my
Bože, takovým pokusným kráh'kem
vegetujeme.
.
býti!
Poslední dny inily patrn pplišné požadavky
na síly pana Romplera; vypadá ustarale a bídn. Snad hýil; ale to se neodvažujeme tvrditi jist. Skorém je nám líto pana Romplera. Odhazuje žurnály, vezme je do rukou, nepohlédne do nich a odloží je. Pak se chytne za hlavu; jaký to nápad, který musí siln pana Romplera kompromitovati! i
Vstane pak napolo, a zase klesne na židli, jako by sil neml pozvednouti se. Nevyspalý, bledý, takový je jeho obliej.
—
ani
Nyní cinká na sklenici: pak se ulekne sám toho zvuku, skoro ho zamrazí. Sklepník, pomalu se nut do své vážné pózy, šourá
se
z
vedlejší
místnosti;
zastaví
se
mlky nj
u pana Romplera; a pan Rompler dívá se na
tupé a skoro udiven. Je to, jakoby se divil, co mu íšník chce. pece víme, že cinkal, chtje
A
ho
volati.
Nemže
se
málem pamatovati, co
pil.
Caj,
koak,
absint;
íšník dodá jednu chartreuse; kdybychom
neznali
pana Romplera, mohli bychom o
nm
míti
špatné mínní.
A toho,
potom odchází Rompler váhavým krokem kdo nemá cíle; chtli bychom se vsaditi, že
23S
nemá dosud pokoje v hotelu. To pece nyní hodn pozd.
je neopatrnost,
je
Pan Rompler odchází; íšníci s
pohledem, který mísí lhostejnost
na
dívají se s
nj
trochou opo-
vržení.
Pan Rompler
je nervosní, ano;
píjemná, trapná scéna; a
dom
ním
a za
se toulá
je ne-
po nocích
To
mže kdyby
u nezdržoval se v hlavním
mst;
a
ješt jeho
pímo má
jel
pro
lépe,
alkoholy
pije
zhoršiti
ale
nápoje?
vzrušující
by snad
stav; bylo
co initi? Klid uspoádané domácnosti
co tu
dlá mnoho Na to nemyslí pan Rompler patrn, a to je chyba. Tohle mu neprospje. A nyní dokonce nespchá k nejbližšímu hotelu, .
.
.
aby se postaral o nocleh. Jde tmavými a pustými ulicemi pomalu, co noha nohu mine ... a dívá se do nebe. Milovali jsme také tyto noní promenády kdysi; ale k tomu teba mládí a zdraví; milovali jsme .
.
.
onu neuritost i
stínu a svtel,
tkavé postavy,
je
které
zhasínajících;
—
ano, zde
nemli jsme neradi kdysi; pan Rompler neiní dobe, napíná-li tím
ten nejvtší stín
nuže, ale
—
asem
bloudí nocí
—
pan nkolik nocí nespati Mimo to akcentuRompler není už mladíkem jeme dobe slova „teplo domácího krbu". své
síly.
Nespati,
.
234
.
.
Ulice podimují, zdá se. Klikaté stechy a záhyby
iní
ulic
pou
tu
neuritou. Je to jako labyrint, kouty msta. Kam pan
zapadlé, neznámé
ulice
O
Rómpler míí vlastn?! Snad sám
to neví.
my
chápeme celou
chodívali
píhodu, Nyní jsme
tuto
tovati
také
a
jí
tak
bez
cíle:
ano,
nikterak neschvalujeme.
vyšli z bludišt, a
ponkud. Schody
—
mžeme
se orien-
pak malé prostranství
mohutné budovy po stranách zaclání je; projím, a vidíme, kterak pan Rompler naklání se pes zábradlí a dívá se do vln; dívá se bezvýrazn, skoro jen fysicky se dívá; nevšímá si velikých kontur na protjším behu. Jako by ho ut-
je.št;
jdeme
šovala
ta
pohyblivá
hladina
dole, lesknoucí
se
trochu jako rybí šupiny, hladké a prchavé.
Nesmíme
píliš se
Ale zdá
blížiti.
se,
že v panu
njaký úmysl; zdá se tomu nasvdovati jeho bezvdomí a roztržité pohyby, oddálenost jeho ducha a tžký stín na jeho tvái.
Romplerovi
uzrává
XI.
Pan Rómpler jde po navigaci. jako ped bouí. Je trochu dusný veer na nebi ani hvzdy ani msíc; dusný a tmavý veer. .
Pan Rómpler jde
tiše
po
tlumí jeho krok.
235
.
.
.
navigaci; jeho meditace
Co
stalo
od onoho dne, kdy odcházel tou
se
cestou?
ponkud
Sešel
s
obvyklé své cesty, nic
matka ochuravla; byla stará a dalo se Snad umela patrn umela zatím. nutné: Bytost tu je; kteréhosi okamžiku na tom Pouhá vná promna vcí. .
.
.
My
.
to I
.
více;
ekat.
to bylo zmizí;
co
.
žijeme ješt; nás se to netýká; že jsme uinili
smrt tžší ubohé duši, to bylo naše právo, že ano?
Mli jsme
své
nepohodlí, a
trpti bolest, nuže,
A
pece pan Rómpler píliš dobe. Na
sešel s
to
cítí
nkdo, kdo má
je-li
pro práv my? hlavu
obvyklé cesty; jeho
buší
cosi
v rytmu vytrvalém a pesném, jedna, dv, jedna
dv
.
.
Uinil
kdyby aspo
oh,
.
jsi
a ten,
komu
které
jsi
jsi
volný;
jsi
Na chvíli vnost?
civli.
Tak mluví naslouchá; jsi
jsi
špatným
Ta
umirá v hrze a umírá tžce
Nižádná pouta
„Byl
rozbilo jeho hlavu.
viny; byl
byl umírající, byla to žena,
volný. Jak blaze je
jsi
pták
ve
ublížil,
to
se
byl zavázán láskou, že ano?
snad umírá; ty
dopustil
zle,
a
ti;
kídla
rozepni už;
a
si
dej
.
.
ale
nyní; jako
se v
let.
nižádná klec, v níž bychom
volni;
ironický
co
ti
hlas,
konený
špatný...
odpoirí
bytost .
vadí promniti chvíli
jemuž pan Rompler zní vždy stejn: zlo... A co zbude
refrén
uinil
jsi
236
paragraf tvojich zákon, odejmeš-Ii jím podklad A jakým právem repi-esentuješ ducha spravedlnosti, jehož není v tob?! A to otásá do základ bytosti panem Rompz
etiky?!
lerem.
A
trpí pan Rómpler: slyší tžký vzdech umírající, zde, docela blízko: matka umírá, a on to slyší. Nemluví nieho jen smrtelný
halucinacemi
.
chrapot
A
.
.
.
pak
je
konec
.
.
v jeho mysli je stále
matky; kdyby
.
ticho
.
.
.
.
.
mžeme jíti.
vydšený pohled jeho
mohl od toho odpoinouti! Tak jde tiše po navig-aci; bojí se snad, že nkoho vzbudí?! Jsou tu njaké pízraky, a nesmíme je rušiti; jdme jen tiše docela tiše. Jde sklonn, krí se tém do sebe; eho se bojí? Ze se mu postaví nkdo do cesty?! Nikdo neví o jeho píchodu. Pijel nenadále. Komu by ostatn ml podati zprávu? Pan Rómpler jde, ale nyní je unaven; odpoine si
si
trochu.
je nkolik vrb; jedna má kmen nízký, skrený; usedne si na ni. Nemže dále: je slab; po nkolika dnech únavy fysické a duševní pijde
Stranou
takové vysílení. Je ticho po navigaci. Ale pece ne zcela.
Z dálky
— dejme
pozor
237
—
slyšeti
kroky; kroky
po navigaci. Ti lidé nemají naspch, zdá nebo to nejsou kroky osamlé. Zastavují se
se blíží se;
také chvílemi. Ne,
patrn
se
pouze procházejí.
Pan Rómpler slyší cos, ale neuvdomuje si toho; co je mu ostatn po krocích na navigaci? Kroky se blíží. Dobrým zrakem mohli bychom je nyní postihnouti, akoliv je tma. Je to žena a muž. Milenci asi. Chovají se tak.
Zdá
A
se, že
muž
drží
dále kroky se
ženu okolo pasu; ale
je
tma.
blíží.
Nyní picházejí po navigaci mimo pana Rómplera.
Tohoto pece
vyrušil nyní zvuk blízkých
krok.
Vytrhl se na okamžik ze svých dum.
Pohlédne mechanicky oním smrem, odkud zvuk ten
slyšeti.
Patrn poznal onu postavu,
která šla blíže.
Byla to ženská postava.
Ale Rómpler nepohne sebou, jen nepatrn sebou A zrak je upen na onu ženu. Cteme-li dobe, je jistá bolest v jeho oích, ale
zachvje.
není v nich pekvapení.
Je to bolest, kterou
Ovšem nemusí
A
psobí nco, co jsme
ekali.
býti tato bolest menší.
postavy jdou pomalu,
238
pece však
mizí.
Chví-
lemí se zastaví, ale
nicmén
Tma
mizejí.
je a v té
zašly.
Rompler dosud
On
sedí tiše.
jemu se iní zlo. Patrno, že je Rompler sklání svoji hlavu. Jdeme-li dále, není to dostatený trest. Nemiloval své ženy. Jak mohl žádati, aby nemilovala jiného?! To je pouze pokyn. Uinil jsi zlo, a zasluhuješ trest. Zde je cesta, kterou bys mohl odpykati svou vinu. uinil
zlo,
a
to vyrovnání;
Existuje bytost, které jiného, a ten jiný
ji
jsi
pítží. Ta bytost miluje
miluje.
Nyní
zbýváš
tu
ty,
Karle
Rómplere. Jakým právem zstáváš?! Ano, ty žiješ, to je faktum. Ale zda máš také právo žíti? Ustup Karle Rómplere; to teprve bude pokuta.
s cesty,
Uinil žijící.
jsi
smrt tžkou umírající,
Vzpome
si
ui život lehkým
na pohled svojí matky;
jdi To, v co jsi vil, zhroutilo ducha spravedlnosti v tob. Jdi, jdi, jdi!
jdi
.
.
To
.
si
.
.
.
jdi
se,
.
.
.
není
opakuje Karel Rompler.
Bude sám obžalovaným, žalujícím a soudcem. Tento muž uinil zlo. Karle Rómplere, znáte se k tomu? —
—
—
— —
Ano. Uinil jsem
tak.
—
Odsuzuji vás, Karle Rómplere
Ano,
to uznává: je vinen a
.
.
trest.
manželem ped bohem a lidmi oné nemiluje. Ta pouta nemohou býti ho která
Nicmén bytosti,
.
pijme
je
239
peata.
Ona zstane
jeho
ženou,
titulární
jeho
ženou.
On petne
ta pouta.
Voda je zde tak hluboká a svdná. Ani sensaci to nevzbudí. Pan Rómpler šel patrn v noci
——
Sklouzl s navigace, vat.
To
ztratil
Tlo
je to celé.
dom.
neuml plapo ase a souvis-
rovnováhu; a
se najde
lost sezná. Je známo, že pan sudí chodí asto zamyšlen a nepozorn. A voda je hluboká a tichá.
Nikdo
nic nevytuší.
Nkdo se nalezne, zasluhují soustrasti.
To duše
je
kdo bude
Nkdo
vyrovnání viny;
uleviti
tšiti vdovu.
Vdovy
se už nalezne.
za stížení
bolesti jedné
druhél
Paní Rómplerová
Nebude dlouho
.
.
.
slouti tak;
doufejme; je teba
jen uiniti místo.
Blýsklo
se
pojednou, ale
z
dálky.
hrom. Ale jist pijde boue. Vzduch
Ješt je
nebil
prosycen
Což mže pravdpodobnjší;
elektinou; jist to nebude trvati dlouho.
svdnjšího?! Vše se stane bude pátrati? — Vidli jsme pana soudce na nádraží. Patrn šel v noci dom. Byla boue. Neštstí se stalo. To je vše. Bh tomu chtl. býti
a kdož
—
240
Rompler byl celkem vážený lovk a úctyhodný; dvodu, pro by skonil smrtí násilnou. Jeho pomry byly celkem spoádané. Býval tichý a zádumivý; to není ješt vážný dvod. Ale také roznebylo
tržitým býval a nepozorným, a to vysvtluje nehodu.
Smrt jeho oplakává jeho milující cho; ubohá paní! Smrt jeho oplakává, recituje si pan Rompler na tiché navigaci; a bh ví, zabolela ho ta slova. Nicmén opakuje je; jest to, jakoby chtl se sám trýzniti. Uznává to vše, ale nicmén je mu všeho líto. Byl stvoen za tvora, který ml pejíti, aniž se vryly v zemi jeho kroeje? To ho interesuje. Prohešil se proti povinnosti. Uznává pece povinnost?!
Všechno je správné, nemožno se odvolati Nyní optn se blýská, a pomalu, tlumen, po delší
dob
zarachotí hrom.
Boue
patrn
se
blíží.
Pan Rompler stojí a dívá se do vody. To by byl tedy konec. Skoiti tam; zde je hluboko, po této stran. Voda se zave nad hlavou; kruhy na ní zmizí. jako poA nad krajem bude buráceti boue chod pohební .
.
Njaká náru
Nehnvá
se,
je syn její a
.
.
.
.
Bude to jeho matka. málem nenávidl?! Nuže, vidla jeho bolest. Vykonává ortel
a
uvítá
jí
ho.
chvíli
—
a ten smaže vinu.
241
nco
po smrti?! Jak by jinak tolik lidí o tom snilo?! Jak by mlo vdomí o vnosti? ád, je vná A svoji hlubokou víru?! Je spravedlnost, a on je pouze nástrojem té vné spravedlnosti Tato káže: umi, abys žil. Pro je vlastn ten in tedy tžký? Nechápe toho. Není dvodu. Nemá pro by žil. Ci, což lépe zní: má, pro by nežil. I to opakuje, a do toho zaburácí hrom, nyní už mnohem prudeji po krátké pause. Ale Karel Rómpler íká si to a stojí nepohnut. Civí do vody ... a tam pod vodou, hluboko vidi Existuje
vný
pízrak. Je to ubohá, umírající staena, skoro už stín. Ta leží v eišti. Dívá se na vydšeným
zrakem. Jdi, jdi, Karel Rómpler
nemže menl;
jdi!
bojí se toho pízraku,
stojí;
nho
také odtrhnouti od
ale
oí. Jakoby zka-
zasvitne blesk a ozauje zsinalost jeho tváe.
voda
Stojí;
míjí a
boue
nebáli se dotud
Milenci
sob do
To dsí
stáli,
lidi.
dívajíce se
oí, a nech blesk šlehne a hromy burácí,
naše láska existuje a nic
Ale nyní
burácí.
boue; není
mimo
tuto lásku.
prudký a usilovný. I milenci se vracejí. Ješt se obejmou, pak jeden stín mizí nashledanou, duše moje! Karel Rómpler stojí nepohnut v lijáku. Déš mu smáí hlavu a on toho neití. .
.
spustil
i
liják;
.
242
Navig-ací blíží se jeho milující
cho. Nepoznává
ho, je odvrácen.
Ale která
síla
to nyní pinutila Rómplera,
aby
se obrátil?! Existují
známe
nkdy
podivné
síly;
cítíme
ale ne-
je,
jejich vzniku.
Jeho
milující
cho
zraky se stetnou.
dívá se
A
oekávání a vzdor. Pan Rompler dívá
mu do tváe
a jejich
v zracích milující choti jest
se na
onu tvá, ješt zardlou
Dívá se na ono tlo, které ped chvílí objímal jiný. Dívá se a má divný dojem: Ne, nemá sil, aby umel, a zde existuje ta bytost, pro kterou by ml umíti. Formuluje svou zbablost. Je to zbablost vlastn? Ale on nechce umíti. Oekává njaký zázrak ješt? Možná, že polibky.
nicmén nco eká. Ale nemže umíti dívá do vzdorovitých
mluví a
cítí
oí
a jak se
Mariiných, slova nepro-
jenom horký a hluboký stud
.
.
.
Epilog-. Ubíraje
se
kterési
dusivé a mizivé noci
listo-
padové dom, spatil jsem u staromstských mlýn ohyzdnou a šerednou myš bžeti po chodníku a mizeti za míží, která kryje otvor do sklepa. Tam se
zastavila,
ta
šeredná.
243
Byl to patrn obvyklý
Nepohnula
úkryt.
níkem
na
její
když jsem namíil deštTeprve dotknuta zmizela
se ani,
ohon.
v hloubce.
—
Nevím, jakou asociací vyvolala tato myš zcela rozdílná pece svými znaky, jež by uril pírodopisec vzpomínku na noc chlapeckých mých let. Kdysi v lét o prázdninách hryzla myš v skíni pokoje, kde jsem spal, v skíni, v níž ležely staré roníky Gartenlaube a taková ušlechtilá lektura. Mla tajné sympatie k romanciérkám nmeckým Ale já nespal pro ni. Pevaloval jsem se marn,
—
.
marn
ruku
kladl
na elo
.
.
.
.
.
neusnul jsem, jak
hryzla ta myš.
To
byl
nepíjemný zvuk za noního
ticha, který
vydávala tato pracovnice. Byl tak vytrvalý, že pekonával veškero
nyní
Uvažuji-li
mou
únavu.
dobe, mám nco spoleného
ony zvuky disharmonické a tvrdé, klid, nebo aspo bych si pál, ono usilovné hlodání vcí ctihodaby rušily ných. To by byla moje touha: nech dobí lidé jak mnoho jich je odhodláno spáti, a tolik píin s
touto
které
myší,
noní
ruší
.
.
.
—
abychom bdli! — se pevalují na ložích, urovnávají podušky, ukhdují se svými sofismaty
je,
.
244
.
.
a
stále zní ten
sig-nál
kojné.
zvuk disharmonický a
tém,
bojovný
kdyby
hrdý,
— žijeme v ní pece? — nabývá zvláštní
Noc
tmi disharmonickými
ilustrace
buisky
to vše nebylo tak po-
nech
zvuky;
vzru-
šíme poklid jejich tuných svdomí! Nebudou píliš
Co mže
laskaví k nám. hlas?!
Oh,
míti silu k
Skuten, takový noním,
ml —
ponurý.
tyi
žádati takový alarmujici
tomu alarmování!
šedivý tvcr, který hlodá v tichu
pamatuji-li se
úzké stny
— velmi
asto osud možno dívati
pasti, jimiž
se ven, ekání, zda se jitro rozšeí, a vezmeme-li to reeln, chvílícli
patrn
škopek vody a konec.
bývalo mi je nutno,
líto
V sentimentálních
toho šedivého tvora. Ale
aby jedni
spali a druzí hlodali
.
.
.
Tanulo mi na mysli tak zaínají mnohdy úvody knih; nuže, nco, co zde formuluji snad .
nepesn, Lidé
byli
.
mi na mysli
tanulo
jich
pi
celé
nerozumti tomu dobrý spánek!
ochotni
asto lidem
.
.
.
mé .
práci.
závidím
Listopad 1900.
245
I
?
í
OBSAH: Huí
Jez
Povídka o sentimentálním krokodilu
Smutná
láska
...
7 79 87
Episoda Tacitova
105
Smrt panenky Doslov autora Stud
175 183 187
R \ 1 1972
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038 D85 1918 SV.2
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
Dyk, Viktor Spisy
POCKET
LIBRARY
