No title

rv

.

y

.

A

_

^

»-

-C _

-A

'L .

.

—

■

___ _________ _____

_ * ----- i

S

'

-w ' -

<■

-

---- .«------ ^

** —“ *^ -

^

~Z " Z

^ 7/

KRÁLOVSKÉ MĚSTO

PÍSEK. PRŮVODCE MĚSTEM A OKOLÍM, JAKOŽ

I DĚJINY

JEHO.

S E PSA L

JAN 1VJATZNER, C. K. P R O FESSO R STATNI R EÁ LN Í ŠK O LY V PISK U .

S

PLÁ N EM

M Ě ST A ,

M APOU

O K O LÍ A ČETN ÝM I

V YO BRA ZEN ÍM I.

V PÍSKU. N A K LA D A T EL

JAROSLAV BURIAN, 1898 .

7K

KNI HKUPEC.

T ISKEM

A i .OISA

W lE S N E R A

V PR A Z E.

NA BLAHOU PAM ĚŤ P A D E SÁ T IL E T É H O NASTOUPENÍ V L Á D Y JEH O AP. V E LIČ EN STV A , NAŠEHO N EJM ILO STIV ĚJŠÍH O CÍSAŘE A K R Á L E

F r a n t iš k a J o s e f a i ., SVÉMU RODNÉMU MĚSTU

KRÁLOVSKÉMU PÍSKU

V Ě N U JE

SPISOVATEL.

DLE

LA TIN SK É

BA SN E

VÍTA TRAJANA ŽATECKÉHO O PÍSKU Z ROKU 1555, VĚN O V AN É

JANU HODĚJOVSKÉMU Z HODĚJOVA, ZPR A C O V A L

A D O L F H EY D U K .

.hor vznešených modrém klínu netušené vnady, královské si město hoví ovinuto sady; Otava je v náruč vine, láskou k němu jata, štědrá jako Paktol ručí, Lydií jenž chvátá; v její vlnách zlatý písek hojným darem plove, bohatým lid po vší zemi město Pískem zove. Od učenců vážných ondy Pisna městu děno, leč když ustal zlata pramen, zaniklo i jméno. Přebohato bylo kdysi, zlata skvostem květné, posud zrytá země ňadra zříš i sejpy četné podél bystřin bělopěnných, po nivách jež bloudí, bez zlata však snivá řeka srdcem města proudí. Plamenů kdys požárových moře se v něm spiklo;*) vzkřiklo žalem, z hrůzné spousty sotva k žití vzniklo. Bohaté však posaváde — srdcem je i duchem; nemá touhy občan bdělý, zlé by choutky vzruchem bez soucitu plod svých lánů do kruté hnal výšky, má-li on, má také chuďas nejskrovnější chýžky. *) Roku 1532 v sobotu před nedělí provodní shořelo téměř celé město i hrad Písecký. 1*

Dary polí, vod i lesů, prací vytěženy, nemají krom družné lásky občanstva zde ceny; hojnost na všem chová město v nejrůznější směsi, jemuž v hor velebném věnci chválu pějí lesy, v kterých srn i jelen pyšný hlavu na hruď sklonil, když jsem druhdy volné chvíle básnil zde i honil, než jsem s druhy při zábavě u večerním času — padlou kořisť okouŠíval při hudbě a kvasu. Jako Praha městům země velí nad Vltavou jest i Písek, po němž toužíš, měst Otavských hlavou.

Vít Trajanus ze Žatce, básník latinský, žil v XVI. stol. Roku 1539 stal se bakalářem svobodných umění a po té učitelem na školách Píseckých. V básni této obrací se ku vznešenému mecenáši humanistů Janu Hodějovskému z Hodějova, místosudímu království Českého, když tento úřadu svého se vzdav na hradě Řepickém nedaleko Strakonic ostatní život svůj zamýšlel tráviti. Svědčí o vlastimilovném duchu Trajanově, který vřelým a upřímným duchem přilnul k nové své otčině, velebě ji takto svými básněmi.

L

Část horo- a vodopisná. K r á l o v s k é m ě s t o P í s e k (na 4 9 ° 18' 2 1 " severní šířky a 3 1 ° 4 8 ' 4 1 " východní délky od ostrova Ferra ve výši 3 6 5 m) rozkládá se na obou březích tiché, »křivé c, zlatonosné a perlorodé Otavy v poddlouhlé kotlině omezené na severu a západě zponenáhla vystupujícím pohořím, na straně východní táh­ lými hřbety hor a na straně jižní nepatrnou povýšeninou. Vlastní město s budějovickým předměstím rozloženo na pravém, mírně od jihu k severu vystupu­ jícím břehu, na levém pražské předměstí na úzké téměř vodorovné nížině, nepatrně k Otavě se sklánějící. Kotlinu Píseckou — vlastně rozšířené to údolí Otavy — omezují na východě H o r y P í s e c k é , vy­ nikající rozsáhlostí a výškou, které směrem od severo­ západu k jihovýchodu se táhnou, rozkládajíce se od severovýchodního kouta Písecké kotliny víc jak na dvě míle na jih a v šířce až na jednu míli a tvo­ říce rozhraní vod Otavy a Vltavy. Pokryty jsou hoj­ nými lesy všeho druhu — zdroj to bohatství P i­ secké obce. Hory ty táhnou se d v ě m a s o u b ě ž n ý m i hřbety. P ř e d n í h ř b e t skládá se z celé řady nepatr­ ných pahrbků, táhnoucích se směrem jižním od města

6

až za Selibov. Z rokle B r l o ž n i c k é vystupuje pa­ horek, který na svém temeni plochém ve stínu lesním skrývá známé výletní místo »u H o n z í č k a * , západní své úbočí obrací k městu, a od této strany od hajnice rozevírá se krásný rozhled na celou kotlinu Píseckou i daleké mohutné hory Šumavské. K severozápadu sestupuje pahorek tento pozvolna do kotliny Písecké a rozděluje se v několik odnoží, z nichž památné jsou •L o g r y " (5 0 2 ///), proto tak nazvané, že v těch místech císařské vojsko v r. 1 7 4 2 leželo táborem, při­ spěvši městu Francouzi obsazenému na pomoc, a pak vypnuklina žulová pod Táborskou silnicí »na S p r a ­ vedlnosti*. Jižně odtud shlíží na město za našich dob v krásný sad proměněný pahorek, opatřený rozhlednou, z n á m é t o » V y h l í d k y * (464 m) neb jak tomu říká lid >na A m e r i c e * , poněvadž před lety obec kopec ten na dílce rozměřila a mezi chudý lid písecký rozdělila, aby je j vzdělával a tam obilí neb jiné plodiny pěsto­ val. Pahorek, který na svém temeni chová překrásné procházky, jest odloučen od »Logrů< na severu d o l i ­ no u, jíž mimo četné rybníky vede obecní silnice k •Vodákovi* a do lesů, a na jihu odloučen mělkým ú v a l e m od pahorku » Š o b r o v n y « (427 m), k němuž se připojují S e m i c k é » B o r k y * . •Od »Borků« vybíhají p o d l o u h l é n e p a t r n é p o v ý š e n i n y až k rybníkům t. zv. klášterským mezi Semicemi a Smrkovicemi, chovajíce mezi sebou mělké úžlabiny. Za Bořky nad Semicemi zdvihají se l e s ­ n a t é a r o z s á h l é » H a v í r k y < (5 2 0 w), jménem svým, jakož i četnými jamami na dávné dolování upomínající. V »Havírkách* se ještě r. 1 5 3 0 pracovalo a zlaté rudy dobývalo se z vnitra země, která na blíz­ kém rybníce ve mlýně »Ocasu* se rozmílala. Připomínají se šachty sv. Rocha, sv. Bernarda, sv. Kleofáše a sv. Mikuláše. V šachtách těchto pracovalo se s dobrou nadějí až do roku 1 6 6 6 ; roku 1888 šachty ty znovu

7

prozkoumány, avšak dolování nebylo jako výnosné odborníky odporučeno. K Havírkám připojují se po­ slední výběžky tohoto prvního nižšího hřbetu Hor Pí­ seckých, P e c k y Přední (4 6 6 m) a Zadní (4 6 4 w), které končí S k a l k o u (538 m) čili O s t r ý m V r ­ c h e m nad Novými Dvory. Daleko vyšší a mohutnější jest d r u h ý h ř b e t H o r P i s e c k ý c h , který počínaje severovýchodně od Písku táhne se za nižším hřbetem směrem jižním až daleko za Protivín, vysílaje odnože až do Vodňanského údolí. Od sedla nad t. zv. Brložnicí, kde erární silnice vedoucí z Písku do Tábora kotlinu Píseckou v umělé serpentině opouští, vystupuje znenáhla v r c h P r o ­ v a z c e (606 /«), který k Novému Sedlu příkře spadá a na straně jižní znenáhla se svahuje. Mezi výběžky Provazců a Jarníkem otvírá se k r á s n é ú d o l í č k o » C e l e s t i n k y * , jímž se táhne od záp. k východu mírný val jménem »Boučí*. Po tomto valu táhne se silnice lesní utěšenou krajinkou k »Obrázku« a k myslivně »na Křižovatkách* čili Novosedlské a dále ku Křešťovicům a k Vltavě. Údo­ líčkem tím řinou se prameny čerstvé vody ku ryb­ níčkům u >Vodáka*, které jindy město Písek zásobo­ valy pramenitou vodou. Tato krajinka, nyní též oblí­ bené místo četných výletníků, stala se za našich dob velepamátnou nálezem četných vzácných nerostů při dobývání živce. Bohaté lomy tyto bohužel, poněvadž při tom pracováno nesoustavně, nyní vodou zatopeny; četné vzácné nerosty, jako albit, beryll zelenavý, turmalín značné velikosti, vzácné aquamariny, monacit barvy hnědé, apatit barvy zelené, modré i bílé, berthrandit barvy perleťové a jiných ještě vzácných, dříve málo známých i nyní ještě neznámých v živci vrostlých minerálů tu nalezeno. Nad Celestinkami příkře vystupuje J a r n í k (587 /«), vypínaje se nad okolní vrchy svým lesnatým

s tem enem ; k východu se mírně svahuje, a opodál k jihovýchodu rozložena K r a v í H o r a (6 0 6 m). Od této na jihovýchod spatřiti lze dva úhledné chlumy V e l k ý a M a l ý M e h e l n í k , v krajině neveselé mezi hlubokými roklemi. Velký Mehelník jest nejvyšši z Hor Píseckých (624 m). S temena jeho, pověstmi četnými známého, otvírá se rozkošná vyhlídka na sever až ku Zvíkovu, Orlíku, Chrašticům a Rožmitálu, na západ k Horám Blatenským, Strakonickým, Horažďovickým a Sušickým a daleko až k obzoru, k temnomodrým velikánům Šumavským. Na úbočí hory této rozváleny četné balvany, na temeně pak stojí obrov­ ský žulový balvan »stolem* nazvaný, po jehož kraji buď vytesáno několik důlků, aneb snad krůpějemi vody se stromů padajícími během několika věků podivu­ hodné vyleptáno; nad těmi v pozdější době vytesán kříž. Novověká fantasie přeměnila Mehelník v mo­ hutnou mohylu; stůl ten na temeni jest prý pravěký oltář kamenný. Jiné pověsti vypravují, že prý při tom stole hodovali Petrovští, že prý tam zakopán poklad časem modrým plamenem se vyzrazující atd. Nicméně z toho lze poznati, že vrchol tento již v dobách pra­ dávných poutával k sobě pozornost’ všech okolních obyvatelů. Od Mehelníku na jih a východ táhne se j á d r o l e s ů P í s e c k ý c h . Západní svah Velkého Mehelníku pozvolna se sklání k P r ů h o n ů m ; jižní není příliš příkrý, přechází v Malý Mehelník, který spojen jest se severním svahem h o m o l o v i t é h o c h l u m u » S v í c n ů « . Svah východní jest pozoruhodný; u nejvyššího vrcholu, na t. zv. »Š 1 e j s n ě * ostře klesající spád pokryt ohromnými omšenými balvany žulovými, až konečně svah tento přechází v mírně nakloněnou rovinu »U M l a c k é m y s l i v n y * (4 3 4 tu). S v í c n y i s nimi souvisící vrch > N é m e c « (5 7 7 w) mají příkrý svah k východu. Svícny s odnožním Velk. Mehelníku tvoří na straně severní roz­

9

sáhlou kotlinu »u T á b o r k y * , která spojena jest s Průhony. Na jihovýchodní straně spojen jest Němec sedlem, jímž vede silnice Týnská, se skupinou vrchů, z nichž vyniká » M a t k a « (571 ///) s četnými slabé vlnitými odnožemi; na severu a severovýchodně k od­ nožím těm náleží > D r n d á k * (536///) a » K a r v a ­ š í n s k ý v r c h c (421 ///).

C hlum » IIrad ištč«.

r°> w .v .rm sk *.

Od Matky na východ vybíhají pahorky s pří­ krými svahy na jihu. Východní výběžky B i t i n y (605 /«) tvoří s oněmi hluboké údolí »B I á t o* (435 ///), které se táhne až k hajnici >u B e r á n k a * . Svah Bitiny k západu a částečně na jih jest dosti příkrý, klesá prudce ke " K u k l i * (407///) a obkličuje se •Ž i d o v s k ý m * v r c h e m (515///) údolí » 0 u 1eh 1e«, ležící mezi Němcem, Ostrým Vrchem a Bitinou.

10

K jihu zdvihá se » P a s e c k ý « č i l i > H o I ý « V r c h (6 1 5 ;//); hřbetem tímto ukončeno pásmo nejvyššího hřbetu hor Píseckých. Trojím odnožím sestu­ puje Holý V rch: směrem zápádním spadá do Tálínské kotliny, směrem jižním klesá příkře ku vsi Pasekám, třetím východním znenáhla sestupuje k myslivně Pasecké. Na jihu v horách Paseckých táhnou se dvě skupiny pahorků od západu k východu téměř sou­ běžně; v jedné vyniká » C h l u m * (574///), v druhé •K l o b o u č k y * (548 m). D o l i n o u N o v o d v o r s k o u , nehlubokým to úvalem, jímž vede státní silnice z Písku do Č. Bu­ dějovic, odděleny jsou h o r y omezující kotlinu Písec­ kou na jihu od > H o r P í s e c k ý c h * . Hranici tuto, dvakráte přerušenou, otvírající se jednak k Putimi, jednak k Protivínu, tvoří Hůrky* a »Hradištský V r c h < č i l i »H r a d i š t ě se svými výběžky. H ů r k y rozkládají svůj táhlý lesem porostlý hřbet, oddělujíce kotlinu Píseckou od Blanického údolí mezi vesnicemi Putimí, Smrkovicemi, Selibovem a Maleticemi, klesají na sever mírně do kotliny Písecké, taktéž i k jihu k údolí Blanickému. V Hůrkách dosahují jednotlivé vrchy výšky 4 5 0 ///., mezi nimi nejvyšší »Skalový V rch* 4 7 5 //;. Severní strana Hůrek jmenuje se též B o u b í n t s malou osadou téhož jména, východní pak »Š i b á n k y . Na »Boubíně* vyniká homolovitý pahrbek, na němž dle podání stával hrad; lid tam říká dosud »na zámečku* neb *u starého zámku . Po stavbě ně­ jaké již dávno není stopy, znamenati jest pouze příkop a val. Tento starý zámek obestřen jest u starých kroni­ kářů pověstmi. Tak Hodějovský píše při zprávě H áj­ kově: Boleslav ty pohany, kteréž při sobě měl na Boleslavi a na Brandýse, jichžto bylo okolo patnácti set, poslal léta 9 4 2 na hory, které jsou v zemi české mezi polednem a západem slunce okolo starého

11

hradu jinak Boubína (!) a Čížové, aby zlato dobývali, buďto v skalích neb píscích a knížeti svému aby de­ sátý díl zlata dávali c, že Boubín byl krále Marobuda sídelní město zvané Bubienum (!). Tak i Balbín. O staro­ žitných dolech tuto uvedených v t. zv. »Havírkách* již zmínka učiněna. Z Hůrek vybíhají odnože k severu k Semicům, které souvisí místy s výběžky předního nižšího hřbetu hor Píseckých. Mezi nimi uloženy rybníky »K lášterské*. Na západ od Hůrek vine se mezi výběžky Hůreckými, t. zv. » S m r k o v i c k o u V y s o k o u * a odnožím Hradištského vrchu ď u t i m s k o u V y ­ s o k o u dosti š i r o k é ú d o l í , jímž vede nyní dráha. Prolukou Smrkovickou oddělen jest od Hůrek c h l u m H r a d i š t s k ý sc svými výběžky. Chlum »Hradiště* ( 4 7 6 « ) , opatřený rozhlednou, upomíná jménem svým na pravěkou ohradu, po níž však nyní ani stopy. V novější době (r. 1858) proslavil se památným nálezem archaeologickým. Opodál téhož vrchu ve vesnici téhož jména vykopána v pravěké mohyle kromě četných zlatých praehistorických šperků bronzová konvice, práce prý etrurské. Hradiště vystupuje dosti příkře nad Otavou — až do 106 m nad hladinu této řeky. Na východ vysýlá b e z l e s ý v ý b ě ž e k , který se nad hlavním nádražím rozkládá a bohat jest hlínou. Zvonovitá tato homole » H r a d i š t s k é H r ů b i * kloní se pak zvě­ tralým odnožím k Putimské V ysoké; taktéž vysýlá podobný v ý b ě ž e k na j i h , jednak údolí OtavskoBlanické omezující, jednak krabatinu místy tesem po­ krytou mezi Pískem a Putimí tvořící. Hlubokým do polokruhu zatočeným průsmykem, jimž si Otava mezi příkrými skalnatými srázy do ko­ tliny Písecké cestu prorazila, odtržen chlum Hradišt­ ský o d p r o t ě j š í h o - K o c o u r o v a * . Západní tuto a částečné severní obrubu kotliny Písecké tvoří výběžky k r a b a t é p l a n i n y S e d l e c k é

12

která vybíhá do krajiny Písecké pod jménem bory N e p o d ř i c k é , Č í ž o v s k é a T o p ě l e c k é ; první dvě mají ráz horský, poslednější však tvoří mírně zvlněnou krabatmu. Na západě ve skupině Nepodřické obstoupena je st kotlina Písecká táhlým válem, počínajícím u »Nové Hospody« vrchem » K a m e n í k e m « (5 3 7 m), kde se rozbíhá šest silnic a táhne se k jihu. Východní hrbo­ laté úbočí zvolna sestupuje k Písku, tvoříc vlnité hřbety. Nejvýše nad tento val vystupuje »Nepodřický Vrch« ( 5 3 0 m) čili » V e l k ý K a m ý k « a » Mal ý« ( 4 7 4 m\ vypínající se nad Velkými Nepodřicemi. Od jižního úpatí Kamýku táhne se nízká pahorkatina až ke Kocou­ rovu (426 m\ poblíže něhož zarývá se hluboko do jižních výběžků hor Nepodřických p o v ě s t n á r o k l e »Čertova strouha . Na severozápadě a severu kotliny Písecké vy­ pínají se H o r y Č í ž o v s k é . Severně od Nové H o­ spody počínají okrouhlým chlumem K o s e j ř í n e m (5 6 9 m) sáhajícím na jihozápadě k homolovitému chlumku » S t r á ž i š t i « . Od obou chlumů táhnou se směrem jihovýchodním d v a h ř b e t y , z nichž z a d n í lesem porostlý, vycházející od Kosejřína znenáhla se snižuje u Topělce k Otavě, d r u h ý od Stražiště bezlesý spěchající v Č í ž o v s k ý V r c h (512 m), kde končí. Úbočí těchto pahrbků příkře sestupují, úpatí na jih mírně se sklání, jsou buď lesy porostlé neb omicí pokryté a odnožemi svými téměř až k Písku sáhají. P r o h b í u N o v é V s i dělí s k u p i n u Č í ž o v s k o u od V r á ž s k é , v nichž lesnatý K o s t e l í k do­ stihuje výše 523 m. Hluboké pak řečiště Otavy od­ děluje skupinu Topěleckou o d v r c h ů V r c o v i c k ý c h , které zakončují severní hradbu kotliny P íseck é; v nich dostupuje K o s t e l í k , který příkře klesá k Otavě, výše 5 0 6 m a »Z á d u š í« 5 44 /u.

13

Městem Pískem protéká ř e k a O t a v a , vznika­ jící soutokem Vydry, přišlé z Luzného (1 3 7 2 m) a Kyselice čili Křemelné od Briickelberku (1 2 3 4 m) v horách Šumavských, teče s počátku na sev.-východ k Sušici, razí si cestu mezi příkrými skalami, za Su­ šicí vstupuje do předhor Šumavských, šírým údolím obrací se k Horažďovicům, odkud se otáčí na jih o ­ východ ku Strakonicům, načež teče v oklikách k východu a západu, spěchá k Putimi, obrací se k severovýchodu do hlubokého a skalnatého údolí, vstupuje úzkým dvakráte zakrouceným skalnatým údolím mezi Hradišť­ ským chlumem a Sv. Václavskými skalami u Kocou­ rova do kotliny Písecké (ve výši 3 6 5 m nad hladinou mořskou), spěchá u velikém oblouku k městu, opla­ chuje břehy úhledného městského ostrova, a ovlaživši pak patu staroslavného královského hradu teče zvolna k severu pod šedými oblouky starožitného kamenného mostu. Příkré však stráně za » Novým mlýnem* nutí ji na východ, než neústupné úskalí »Čertovy podkovy* obrací je jí směr opět k severu. Nyní urychleným tokem pospíchá, prorazivši hluboké úžlabiny příkrými stěnami uzavřené, tak že sotva sama řeka mezi nimi místa nachází. Žulové srázy místy jako vysoké kolmé zdi rozpukaných zřícenin, jinde jako sloupy neb rozvalené balvany dodávají pootavské krajině na obou březích až ke Zvíkovu neobyčejné divoké romantiky, neméně též nízká křoví jehličnatá, jinde pak štíhlé sosny mezi hroznými spoustami rozmetaných skal žulových, to vše prudce prou­ dící zlatonosné Otavě dodává překrásného rázu maleb­ ného. Když si takto žulovou úžlabinou cestu prorazila, snoubí se Otava se sesterskou Vltavou u památného hradu Zvíkova, zachovávajíc až k ústí svému tmavohnědou vodu, význačný to ráz všech řek prameny své ze slatin sbírajících, ano ještě daleko od ústí možno rozeznati tmavohnědou vodu Otavskou od žlutohnědých proudů Vltaviných. Spád Otavy od Putimě k ústí jejímu (29 km ) obnáší 6 0 m : hladina u Zvíkova 3 0 5 m.

14

Otava známa jest hojností vody po celý ro k ; nikdy nevysychá. Mnohdy na podzim po hustých deštích vystupuje velmi rychle z břehů svých zatá­ pějíc okolní krajinu, což se v posledních letech v mě­ síci září několikrát opakovalo, a působívá tak zátopy. Jest splavná pro vory od Hiršenšteina až k ústí (115 6 4 kin). Bobata bývala zlatým pískem, který se v ní rýžoval; bohata bývala též perlami, které dosavad v sobě chová a jež dosud u města Horažďovic knížata Kinští pěstují. Čisté perly a zlato lákalo již kupce Benátské, kteří dle starých zpráv do Cech již v dobách dávných pro zlato z písku dobývané a perly pověstné přicházeli. Od ústí Blánice až po mlýn »Smetiprach« nad Jistcem (tři čtvrti staré míle) patřívala Otava v ma­ jetek města Písku. Lov ryb v Otavě, taktéž i v Blánici, která z větší části protékala statky panství Píse­ ckého, pronajímala obec Písecká rybářům předměst­ ským za 16 kop grošů ročních. V Otavě lovívalo se a dosud loví mnoho lososů, pak štiky, parmy, lipany, pstruhy, úhoře a mnohé jiné ryby. O »pracím zlatě* činí se ještě v století X V II. zmínka. Otava přijímá v nejbližším okolí města Písku velmi mnoho přítoků, většinou lesní potůčky, které v letě vysychávají; nemajíť Hory Písecké žádných stálých vod. Jedině živější potoky jsou: P o t o k S e m i c k ý, též M e h e 1n i c k ý zvaný, pramenící se u Novosedské myslivny, teče údolím u »Pacováku< do vypuštěného nyní »Nového* rybníka, odtud v klikatém toku stéká na »Průhony*, sesílen potůčkem tekoucím od Dobré Vody a Táborky a pra­ menícím na Mehelníku. Spojené prameny spěchají Průhony a vybíhají z městského lesa do rybníka Ocasu, kdež ve mlýně zlatá ruda ze šachet »Havírek« za starodávna se právala a rozmílala, a odtud Semicemi pospíchají k rybníkům »Klášterským« napájejí,

lú

rybník Šarlatský a tekouce lučinami pod vrchem »Pra­ chárnou < ztrácejí se pod právovárečným pivovarem naproti ostrovu v Otavě. Na horním a středním toku potoka tohoto na­ hromaděné hromady písku svědčí, že předkové tuto zlatý písek rýžovali. D r u h ý p o t o k na pravém břehu k Otavě spě­ chající sbírá prameny čisté vody na nepatrné povýšenině »Boučí* zvané, mezi pahorky »Spáleným Vrchem* a »nad Celestinkami*, protéká rybníky pod Vodákem, které v starších dobách město Písek pramenitou vodou zásobovaly, v ulici >na trubách* ztrácí se v kanálu, kterýmž protékaje pod městskými sady u kamenného mostu vlévá se do Otavy. Pod »Čertovou podkovou* přijímá Otava s v ů j t ř e t í p ř í t o k na pravém břehu — Brložnici*, vytékající z -Kamenných dolů*, divoké to rokliny horské mezi horami Vrcovickými a Píseckými. Sbírá z úpatí pahorků těch četné prameny vody kamencové a železité, teče po zelených lukách do utěšeného údolí, kde jindy mlýn stával a v stínu listnatých stromů známé staré železité lázně bývaly, v starších dobách oblíbené výletní místo Písečanů, které ne­ tečností pozdějších majitelů úplně zaniklo. Od -Lázní > pak hlubokým výmolem spěchá potok Brložnický by­ strým tokem ku Otavě. N a b ř e h u l e v é m přijímá Otava naproti chlumu Hradišťskému p o t o k ‘ Č e r t o v o u s t r o u h o u * t e ­ k o u c í a pak zlatonosný dříve potok » J i h e r * , při­ cházející ze svahů hor Mladotických a Čížovských, který teče mimo Dobešické háje a spěchá úrodnými lukami k Otavě, s niž se pojí na konci ulice »Pěnické* čili ‘ Portiče*. S potokem tímto spojen výtok z městských rybníků u Purkratic. K V l t a v ě spěchají z hor Píseckých též některé potoky:

16

1. P o t o k A l b r e c h t i c k ý , vyvčrající pod Chlu­ mem (574 ni). 2. O u d r a ž s k ý , vznikající pod Bitinou. 3. J e h n ě d s k ý , jináče » M l a c k ý m « neb >hlubokými zvaný. Týž sbírá prameny na Matce a Němci, teče úžlabinou Sitínskou k Proštici a pak k Mlacké myslivnč, kde přibírá přítok od Vel. Mehelníku. U Karvašin opouští lesy P íseck é; teče mimo Jehnčdno, ústí u mlýna »Horního Lipovska*. U Jehnědna přijímá potok Pasecký, přicházející též z Matky. 4. Od Klouk přitéká p o t o k K ř e š ť o v i c k ý a pojí se s Vltavou pod Sv. Janem. Mimo to v Horách Píseckých vyvěrá ještě j e d e n p o t o k na jižním svahu Svícnů tekoucí Dolinou do rybníka »N ěmce«, který vodou napájí. Rybník tento slouží jako najatá nádržka vody mlynáři v Kukli. Z rybníka toho teče voda údolím »Oulehle«, vychází u Kukelského mlýna z lesa a protékajíc rybníkem Talínským, vlévá se do Blánice nedaleko Mýšence. R y b n i k á ř s t v í , kterým Písek v století XV I. a XV II. slynul, a které válkou třicetiletou zničeno bylo, počíná se teprva v našich dobách opět zvelebovati; četné rybníky opět zavodněny jsou a nasazeny kapry, štikami, candáty a líny. Kromě rybníků u Vodáka (Trubka, Bašta, Tichávek), klášterských (Velký, Pro­ střední, Nový, Nohavice a Sázka), nasazena již řada rybníků u Purkratic, Beránkovec poblíže Smrkovic, zejména pak Šarlak a nejvčtší z nich rybník Podkostelní u Putimě. Celkem zavodnila a nasadila obecní správa již 22 rybníky. Podotknouti dlužno, že v době rozkvětu obce Písecké v X V I. a první polovice XV II. století, kdy město na 5 0 rybníků drželo, býval den lovení rybníků v obci svátkem.

4

.

17

II.

Část geologická a mineralogická. Písecká krajina jest částí Českomoravské vyso­ činy. Převládá ú t v a r p r a h o r n í , a jen nepatrnou čásť pokrývají t ř e t i - a č t v r t o h o r y . Naše okolí rozkládá se na pomez! rulového předhoří Šumavského a žulové mírné zvlnéné vysoké pláné středních Čech. Z jihu a od západu do naší krajiny zabíhá r ul a , která převládá v jižní a západní části našeho okolí, a z e s e v e r u a v ý c h o d u žul a. Přesně mezi nimi určiti hranici těžko, poněvadž přechází místy jedna hornina do druhé, jinde pak jedna přes druhou se přelévá. Hranice ta táhne se od severu počínaje u Topélce podél Otavy na Pěník k Dolnímu mlýnu, kde Otavu přeráží, spěchá k Čertové podkově a k Pazderně, odtud k Cikánce, přes louku na >Ohradách«, táhne podél paty Ameriky, zabíhá k východu přes návrší Bořky u Semic k Havírkám, a Novým Dvorem a Selibovem k jihu do krajiny Vodňanské. K r a j i š t ě r u l o v é vyznačuje se jako mírně zvlněný kraj s kopci plochými a tupými, jen tam, kde Otava skály proráží, vypínají se divoké a strmé útesy a skály hluboce rozervané a ro zryté; ž u l o v á k r a ­ j i n a vyniká nad rulovou, máť výšiny více zvlněné s vrcholy kuželovitými a pěknými lesy porostlými. V našem okolí se rozeznává čtvero o d r ů d r u l y a sice: 1. t e n k o l u p e n a t á , v níž převládá slída, u Nové Hospody; 2. r u l a t u h o u p r o n i k n u t á u Čížové a mezi Mladoticemi a Drhovlí; K rál. město P ísek .

2

18

3. h r u b o z r n á neb ž u l o v i t á , v níž živec a křemen větší zrna tvoří a nad slídou převládají. Na ní stojí hrad Písecký, pak ohromné srázy za sv. Václavem, u Síbrovny, Vondřichova, Nepodřic, Chlaponic, Topělce a Vrcovic ; pak vyskytuje se u paty Vyhlídek, pokračuje holým návrším mezi Budějovickou silnicí a Flekačkami pod Bořky k Semicům, odtud po úpatí Píseckých Hor k Protivínu; mezi Kamennými Lomy a Celestinkami promíchána hornina tato vápnem a žílami vyloučeného mastku; 4. mezi Malými Nepodřicemi a Drhovlí táhne se rula p o r f y r o v i t á , v níž mezi černou slídou pozorovati lze něco křemene a větší zrna zarudlého živce. Po rulovišti rozkládají se na západ a jih od Písku žíly ž u l o v é . Mezi Pískem a Hradištěm proráží rulu ž u l a skládajíc! Hradištské Hrůbi, z nichž vybíhají žulové ' odnože k Putimi. Na temeni Hradiště povalují se po rule kusy žuly, na úpatí a úbočí jeho rozházené zají­ mavé odrůdy žuly v rulu přecházející. Žula tato jest drobnozrná. H l a v n í ž u l o v i š t é rozkládá se na severu a východě našeho okolí. Ze žuly složeny jsou Písecké hory a žulové Hory Čížovské; ji proráží Otava, vy­ stupujíc z kotliny Písecké mezi »Skalami* a Čertovou podkovou. Žula v našem žulovišti tvoří buď celá pohoří aneb jen sloje a jest buď: a ) z r n a p r o s t ř e d n í h o , složená z drobných zrnek živce, křemene a slídy. Z této skládá se severovýchodní čásť Hor Píse­ ckých, Provazce, Jarník a Kraví Hora; ze žuly této jest dlažba písecká. b) A m f i b o l o v á , v níž amfibol slídu a křemen vypuzuje a se živcem horninu tvoří; objevuje se u Mehelniku za Novým rybníkem.

i

19

c) Žu l a h r u b o z r n á ; ta liší se od jiných množ­ stvím a velikosti zrn slídových. Z ní skládají se skorém celé Písecké Hory, počínáť u Křižatek mezi Kloukami a Pískem a postupuje na jih až ke Lhoté pod horami u Protivína. Též vyskytuje se u samého města na úpatí Vyhlídek; táhne se od Táborské silnice až k Božím mukám u Budějovické kapličky. I u Dolního mlýna se vyskytuje. d ) Ž u l a p o r f y r o v i t á je hrubá- a drobnozrná; v žule té vyniká však živec draselnatý (orthoklas) ve velikých hránich. Z ní skládá se větší čásť vyšších homolí Píseckých hor, jako Svícny, Němec, Bitina, Matka, Chlum. Z ní pracují kamenníci svoje výrobky. Mezi žulami naši krajiny vyniká nad jiné ž u l a t u r m a l i n o v á s dokonale vyhraněným turmalínem, tak na př. u Obrázku. Žula tato táhne se také od severozápadního úbočí Vyhlídek a nad Pazdernou a složen je st ze žuly té také vršek nad Brložnicí; v něm však místo živce vystupuje vápenec. P o d ř í z e n é h o r n i n y útvaru prahorního, které buď osaměle nebo porůznu v žule a rule se vyskytují, jsou zejména: a ) D i o r i t , šedozelená zrnitá směs amfibolu a živce sodnatého se stopami křemene a temné slídy ; vyskytuje se na Mehelníku. b) A m f i b o l i t ze zrn černozeleného amfibolu s křemenem a stopami slídy. Jeho žíla jest u cesty od Trub k Honzíčkovi v těch místech, kde se cesta uhýbá k samému lesu. Jiná žíla jest ve skále na pravém břehu Otavy za vojenskou plovárnou, u paty skal sv. Václav­ ských na levém břehu Otavy několik balvanů. c) P o r f y r s l í d n a t o - k a m e n n i t ý a s lid n a to ž i v c o v i t ý před Čertovou strouhou na den z ruly vycházející. d ) K ř e m e n . Lože křemencové jsou za Smrkovicemi v lese Hůreckém, mají délky 1600/;/ a šířky 25 tn ; tam možno též nalézti různé odrůdy křem ene: 2*

20

křišťál, mléčník, zábnědu i morion; v četných žilách se vyskytuje pazourek neb flint. Mnoho jest též křemene na Vrcovickém vrchu. Křemen čistý a sice růžový čili růženín nalezen ve značném množství >u Obrázku* a sev. úpatí Ja r­ níku. Spolu s růženínem objeven tamtéž roku 1884 živec, jehož barva jest bílá a lesk skelný. V dutinách živce nalezeny krystaly: bertranditu, tantalitu, monazitu, xenotimu, pharmakosideritu, symplesitu, apatitu, slídy bílé i zelenavé, křišťálu, — do živce zarostlé hráně beryliu, turmalínu, aquamarinu, pyritu, arsenopyritu. Místy v lesích nalezen též kaolin, opál voskový, mléčný a jaspisový a j. v. e) V á p e n e c v Horách Píseckých jest vápenec zrnitý čili pravápenec, všech zkamenělin prostý; na­ lézá se v rozsáhlých ložích i žilách v rule i žule, barvy buď bílé neb začernalé. Rozsáhlá ložiska vá­ pence jsou u Novosedel, na východním svahu Provazců, mezi Kamennými doly a Celestitlkami a u Obrázku, kdež zbytky jsou jam i pecí, též na Kraví H oře; vůbec pak v žulovém hřbetu Píseckých hor jsou četné vyčerpané jámy ; konečně na temeni Hra­ dišťského chlumu a u »Staré Vápenice* za Čertovou strouhou. Za Pazdernou jest ve skále viděti několik vrstev začernalého vápence, dále u louky, jíž protéká potok Brložnický, kde do skály chodba tesaná a v ní zbytky vápence. I skály za »Martínkem* postoupeny jsou tenkými žikami vápence bílého i šedého. V říčním písku vyskytují se někdy úlomky koruntu, spinellu, safíru i zrnka zlata. Ú t v a r t ř e t i h o r n í (neogen), který souvisí s třetihorním útvarem bývalého sladko vodného jezera roviny Budějovicko-Vodňanské, zasáhá do naší kotliny prolukou Smrkovickou mezi Hradišťskými Hrůbémi a Hůrkami. Stopy po tomto útvaru nalezeny byly u Smrkovic >na Hánovci* nad rybníkem Šarlatským, kde v hloubi 8 »t narazili na vrstvu 2 m silnou »šedivého

4

21

dříví < — lignitu, jakož i při stavbě hlavního nádraží Píseckého. Ú t v a r č t v r t o h o r n í obsahujenaplaveniny starší, totiž nánosy písku, štěrku a hlíny cihlářské z posled­ ních změn v poměru pevnin a moří, tak že jsou i tam, kam záplavy nynějších vod nikdy nezasáhají. Takové vrstvy místy i mocné kryjí svahy hor Nepodřických ke Kocourovu, Vinici, Jihru a Pražskému předměstí, vyskytují se ve značné výšce u Čížové, Topělce a Vrcovic, na Kozinkách a Brložnici, v lesích u Novosedel a Flekaček, na Hrůbích Hradišťských i v samém Hradišti, u Smrkovic a jinde. Na těch místech všude cihelny založeny. Podobné nánosy lze pozorovati též podél řeky Otavy. V průkopu železničním na silnici Strakonické ob­ jeven byl starší říční štěrk, původu diluvialního, což o tom svědectví podává, že tu před dávnými časy proudila voda. Kusy zakulacené čili valouny, jak kře­ mene, tak ruly i žuly, hlavně na západni straně ko­ tliny Pisecké patrně prozrazují, jak daleko od svých původních ložisk vodami byly odvlečeny. I hrubší i jemnější písek chová tento náplav, zvláště jemný na Píseckém hřbitově. K historickým důležitým nánosům diluviálním nutno přičísti n á n o s y k ř e m e n i t é h o p í s k u z l a t o ­ n o s n é h o , pocházejícího nepochybně z křemene zlato­ nosného u Kašperských Hor. Kopky křemenitého toho písku stopovali možno po Otavě, podél potůčků i ručejů ; jsou to homolovité hromádky písku a štěrku, neúnavnou pílí našich předků prosívané a přepírané. Jsou dokladem, jaký čilý život rýžovniků čili vypíračů zlata jindy na březích těch býval. Ještě před nedáv­ ném bylo lze je pozorovati na Otavě severné od Písku naproti >Iázním* a na Putimských lukách za Hra­ dištěm ; též bylo možno sledovati stopy dle rychlého potůčku Jihru od Písku k Dobešicům, neméně dle potůčku Mehelnického po Průhonech k rybníku Ocasu.

22

i podle potůčku, který plyne od Havirek k Semicúm. Z nánosů těch se rýžovalo zlato v dobách Přem y­ slovců a i téměř do X V . století. Vypravuji staré zprávy báječné véd o bohatství a velkém množství zlata, jimž naši předkové za starodávna oplývali. K n a p l a v e c i n á m ml a d š í m í a l l u v i u m ) nutno pfičisti nánosy, které se tvoři v dobách novějších rozvodňováním řek i potoků; i bývají hlína, písek, štěrk a bahno vodami do nížin odplavovány. Jak jsm e se byli zmínili, dolováno na různých místech u Pisku a hledány drahé kameny a sice až do roku 1666, kdy za panováni císaře Leopolda nejpřisnějši zápovéď do kraje Pracheňského přišla, »aby ten lid, který se nejvfce kopáním zlata, stříbra a dobrých kamenů zabýval, raději polnosti se přidržel*. Purkmistr města Pisku Martin Káš vypsal okolo roku 1 8 0 0 z listovny zdejší list neznámého vlastence z konce století X V n , jimž v paměť budoucí zachováno bylo, kde se pracovalo a pracovatí přestalo, když přísný onen zákaz přišel, aby to ku všeobecné známostí přišlo. Pro doplnění věd podáváme list ten doslovně:

»Když léta Páně 1666 za Leopolda L nej vyšší a přísné nařízeni do Pracheňského kraje přišlo, by pracující lid, který se z většího dílu s hledáním zlata, stříbra, dobrých kamenů a s vyplachováním zlatého pisku obíral, raději k vyhlížení svých gruntů přidržán byl; tedy se také u města Pisku stalo, že všechna díla, jak v šachtách, tak i v štolách a jiných případnostech se zastaviti musela; pročež pro paměť, kde se pracovalo a pracovatí přestalo, též kde jaká naděje se ukazovala, se tuto zaznamenalo. 1. V o u ž l a b i z a v s i S m r k o v i c i , k lesu k Hůrkám jdoucím, v jedné stráni znamení zlaté rudy se vynašlo, však při šerfuňku na jevo vyšlo, že v té rudě také takové hmoty množství se vynacházi, z které se flinetni kamení fabricírovati mohou.

23

2. V l e s e H ů r k á c h v Skálovým vrchu se vynašel takový kámen a je hned povrchu viděti, že mnoho zlaté rudy v sobě nese, však ale do hloubí se nešerfovalo; nic však méně ten kámen skrze jeho bělavost a čistotu jest také schopný do výborných skleněných hutí, i také k vytesávání všelijakých věci. 3. O k o l o s t a r é h o z á m k u neb hrádku nad Smrkovici, jak povrch také vnitř toho gruntu, všeliké kamení znamenité, totiž křištály, topasy, acháty a jiné druhy se vy nacházejí. 4. V l e s í c h t a k n a z v a n ý c h H o r á c h , a to sice v kamenných dolách, se na cín šerfovalo a to sice pod jednou velkou skalou se v Štole dobývala zlatá ruda ; však ale když se v tom čase všecka díla zastaviti musila, tedy se s jistotou vyzkoumati ne­ mohla. 5. V B r d l o ž n i c í c h u prvního rybníka u lesa se znamení kamence vynašlo, a také skutečné se té hmoty nakopalo, do Strakonic odeslalo a tam průba, že vejnosnosť jest, se učinila. 6. N a v r c h u J a r n í k u se s l 2 havíři v šachtě sv. Jana a v štole sv. Alžběty, a to sice v první na zlato, v druhé na stříbro pracovalo, a tam na vejnosnou rudu přišlo, ale co naplat, když se do konce pracovati přestat musilo. 7. U v e l i k é a m a l é B r a š n y , pak v K r a v í H o ř e se začalo a roku 1665 skrze vyskytlé znamení na železnou rudu a v Kraví Hoře štola hnáti se po­ čala, v jejížto solu se vejnosná ruda železná vynašla. 8. N a V y h l í d k á c h k západní straně se v roku 1658 na zlatou rudu šerfovalo a hnalo se dílo štolou svátého Marka nazvanou, však bohužel když nejvíce naděje před rukama bylo, tak se toto dílo r. 1666 zastaviti muselo. 9 V lese tak nazvaných H a v í r k á c h u vs i Semic, kde se již hned od roku 1530 skrze havíře na zlato pracovalo, a kdežto čtyři hlavní šachty sv.

24

Rocha, sv. Bernarda, sv. Kleofáše a sv. Mikuláše se nacházely, vynašla se posléze v té, velikým nákladem a v hloubce 68 sáhů až k řece Otavě hnané štole sv. Mikuláše, velmi vejnosná ruda zlatá, jako v těch druhých šachtách, které méně hluboké byly, z nichžto štoly pod vrchem Havírkami vycházely. 10. Me z i V e l k ý m a M a l ý m M e h e l n í k e m se v r. 1665 na hmotu granátovou šerfovalo, poně­ vadž důkazy se shledaly, nic však méně pro veliké vody prameny se na grunt přijíti nemohlo, ale jistá věc jest, že tam granátní žíla se nachází, poněvadž jeden z havířů, jistý Tomáš Boček tam jeden kámen našel, z kterého pro svou ženu granáty dčlati a šlejfovati dal. Také se tam na velkém Mehelníku tenrok, když se již přestati mělo, šerfovalo a přišlo se tam na grunty od nějakého velkého stavení nebo zámku, pod kterým jak se znamenalo s jistotou ve­ liké sklepy a podzemní průchody se vynacházely, což dokazovalo, že tam někdy veliký hrad aneb zámek státi musil. Když však zemská vláda zápověď dala, tedy se to všecko opět zaházeti musilo. 11. V B i t i n ě H o ř e se šerfovalo, a vynašlo se znamení olova, však když se na zlato a stříbro pracovalo, tak to další dobývání té olověné rudy se za mnoho nevážilo. 12. U J á n s k é l o u k y nad Liskovnicf v těch površích a dolinách se skrze šerfování vynašly křišťá­ lové žíly, také žlutý topas, achát. 13. P o d M a t k o u v té hlubině pořád až dolů k hranicím Křešťovským se pozorovalo, že by sírnatá žíla se nacházela, čehož také důkaz byl, že když ně­ který z pracujících lidí nějakou vyraženinu na těle měl, a se z těch tam proudících pramínků vody napil, hned všech vyraženin sproštěn byl. 14. N a v r c h u K l o b o u č k u se v roku 1663 šerfovalo, poněvadž se tam měděná ruda znamenala, což skutečné skrze odeslanou průbu do Prahy se do­

25

kázalo, ale skrze dychtivost? po zlatě a stříbře se to vše pozapomnělo a nevážilo. 15. V e v r c h u C h l u m u se proto v roku 1665 šerfovalo, že jeden havíř jménem Lukáš Doubra tam jeden kámen, který v sobě znamení kamiolu měl, vy­ našel, však když šerfování teprva po vrchu bylo, při­ šla r. 1 6 6 6 zápověď. 16. Též v l e s í c h k městu Písku patřících O s t r o v c í c h , hnala se štola pod jednou skalou od vody do vrchu, v nížto se vynašla jistá sorta bílého kamene, v kterém se barva cinobru nacházela. 17. Výše k půlnoci u vody pod vrchem • K o ­ z ím h r a d e m * se šerfovalo a přišlo se na vejnosnou žílu zlaté rudy, však jistý havíř Tomáš Klemens z Pří­ brami, který již před tím z tohoto místa mutovní peníz u horního úřadu byl zaplatil, písemnou zápověď přinesl, a tak se od dalšího zkoumáni přestátí musilo; ten havíř ale, co o té zlaté žile věděl, na to ve třech nedělích zemřel. 18. N a V y h l í d k á c h*) k západní straně se roku 16 5 8 na zlatou rudu šerfovalo. Hnalo se dílo štolou sv. Marka nazvanou, však bohužel, když nejvétší na­ děje byla, tak se v r. 1666 pracovat přestátí musilo. Mimo té zlaté rudy se tam nachází jistá sorta bílého kamene, z kterého jako z mramoru všeliké pěkné věci řezati a šlejfovati se dají, též se tam našly zna­ mení kamence, a to zvláště tam v dolině, kde říkají u dobré vody. 19. V lese p o d v e l i k ý m v r c h e m H r a d e m (na Budech), kdežto jistý rytíř Isidor Klubec, pán na Chlumci, sobě hrad vystaviti mínil, z které příčiny on tam kámen a jiné materialie voziti, sklepy a skrejše a jámy na vápno kopati dal, hnala se štola hned od Čihátka, v které na Solu zlatá a ve Firštu měděná *) Opakuje se; viz čís. 8.

26

ruda se znamenala, ale bohužel to neštěstí se stalo, že se tam z těch 8 havířů 3 zasypali, a tak to z té práce sešlo. 20. T é ž d o v r c h u B r d l e n byla hnána štola od strany mezi tak nazvanou prulinou a znamenala se tam vitriolová masa a také skutečně průbu učinil tehdejší farář a primas Mirotický, však ale ode všeho z té příčiny sešlo a se zanedbalo, poněvadž každý jenom po zlaté a stříbře dychtil a toužil, a žádné po­ moci od horních úřadů nepřispělo. A tak všecky tyto klenoty a drahé kameny, které se v horách Píseckých nacházejí, na nejvyšší rozkaz v zemi zanechati se musily, neboť císař nechtěl, by toto město Písek, které v roce 1620 dne 30. srpna (30. září) skrze svou neposlušnosť a odbojnosť proti císaři Ferdinandovi tak tyransky potrestané bylo, že z celého obyvatelstva jenom 8 osob smrti ušlo, a víc než 6 0 0 0 mrtvých v ulicích ležeti zůstalo, opět ke své staré moci a síle se podzvihnouti mohlo. My však všecka tato místa, na kterých se buď již drahé kovy dobývaly, anebo kde naděje k jich nalezení stála, věrné znamenati kázali, by naši potomci je opět na­ jiti mohli; neboť doufáme v spravedlivého Boha, že někdy navrátí se časové, kdežto se tyto zaházené šachty a štoly opět otevřou a naše milé město Písek ke svému bohatství a ke své slávě přijde, jakou mělo, než císař Ferdinand L, je vyhubiti a vypleniti dal. T o doufáme ve jménu spravedlivého Boha, otce, syna i ducha svátého Amen*.

27

III.

Triangulační výšky, které v letech 1877 — 187 9 přesně naznačeny byly, v protokolech velkého říšského vyměřování jsou za­ psány a vždy bez porušení musí býti zachovány: 1. Písek, věž děkanského kostela . . . . 3 7 8 2. J a r n í k ............................... 587 3. Nový Dvůr (Zadní P e c k y ) ........................ 4 6 4 4 . Putim, věž farního chrámu . . 385 5. Nepodřický k o p e c .......................................... 5 3 0 6. Kamenník u D r h o v le .................................... 5 3 7 7. Čížová ( k o s t e l ) ................................................ 5 1 2 8. Myšenec u P r o t i v ín a .................................... 4 2 4 9. Velký Kamýk jižně od Albrechtce . . . 6 2 4 10. Mlaka u N ovosedel.......................................... 547 11. Z á h o ř í .................................................................. 4 8 4 12. Černý vrch u O s l o v a ................................... 4 1 9 13. Oslov (kostel) 418 14. Vrch Votava u T u k l e k .............................. 4 4 6 15. Svatonický vrch u.Voníkova . . . . 515 16. Liché pole u J a m e n .................................... 4 48

m » » »

* » » * * » > % » » * » >

28

IV.

Pom ěry podnební. Písek s okolím patří ku podnebnímu okresu vltav­ skému. Podnebí kotliny Písecké jest sice mírné, avšak velmi často nestálé a měnivé. Dle meteorologického pozorování na stanici Pí­ secké, dříve vedené p. škol. radou Tonnerem, ( 3 8 9 6 >«). jeví se průměrná teplota měsíční v Písku ta to : Leden 2 6 7 ° C., únor 0 8 3 ° C., březen 1-92° C., duben 7 3 7 ° C., květen 1 2 '0 0 °C ., červen 16 0 9 ° C., červenec 1 7 -50® C., srpen 16-78° C., září 13 0 6 ° C., říjen 7-71° C., listo­ pad 2 5 6 0 C., prosinec 1-31° C. Průměr roční tem peratury := 7-52° C. Průměrní teplota v letě bývá : 13 3 0 ° C. Průměrní teplota v zimě : 1-23° C. Za normálních poměrů bývá nejmenší teplota — 14° ku konci prosince a počátkem ledna, nejvétší asi - j- 2 5 ° R. v měsíci červenci. Průměrný tlak roční 7 2 6 83 mm. Vegetační doba trvá u Písku 6 1/2 měsíce. Jednotlivé doby roční nejsou u nás přísně od­ děleny. Zima nastupuje poměrně rychle v listopadu; p ře­ chod ze zimy do jara bývá někdy dosti náhlý, což však se neděje pravidelně. Pravidelné přibývání teploty bývá na jaře přeru­ šováno téměř každého roku se dostavujícími tak zva­ nými ledovými muži v květnu. Teplota povážlivé klesá,

29

•čímž v polohách vyšších a nechráněných hojně kve­ toucí právě ovocné stromy mnoho trpívají. Léto do­ stupuje svého vrcholu v červenci. Zvláště nejstálejší jest podzimek, který bývá velmi krásný. V ostatních dobách ročních je st teplota a počasí velmi měnivé. Za parných dnů je st vzduch suchý,blíže řeky dusnější a vlhčí. Za příčinou vyšší polohy opožďují se žně u porovnání s okolím Pražským až o 14 dnů. Sráženiny athmosférické dostavují se celkem dosti pravidelně; průměrně bývá deštivých dnů v roce na 1 6 0 a roční průměr srážek 5 5 6 '0 mm. Největší množství srážek bylo roku 1888 totiž 9 0 4 '5 mm a nejmenší roku 1 8 8 3 4 4 3 -2 mm. Na podzim, v zimě i na jaře bývají časté mlhy. Co se týče dešťů, někdy pravidelně dosti rychle za sebou následují, jindy nutno na né dosti dlouho čekati; zvláště přicházívají na lesy Písecké prudké lijáky spojené s těžkou bouří vichřicovou. Bouří bývá do roka průměrně asi 16. Krupobití též se někdy dostavuje, ale působí vždy velmi málo škody na osení i stromoví. Rosy bývá v době letní dosti hojně; neboť v noci teplota rychle klesá. Sníh počíná padávati v listopadu, napadá ho někdy 0 20 až 1 0 0 / « , zůstává i na místech slunci vzduchu přístupných někdy až do února nebo března ležeti, v horách v místech zastíněných někdy až do dubna. Větry přicházívají téměř stálým směrem od zá­ padu a severozápadu, přinášejíce s sebou deště. Kon­ cem leta a na podzim vanou obyčejné mírné a suché větry vnitrozemské od východu a jihovýchodu. Větry v naší kotlině nebývají prudký; největší síly dosahují na jaře a na podzim.

30

Zvláštri jest, žene-li vítr západní v době letní bouři od západu, obyčejně ji hory jako vrch Hradištský, Nepodřické a Čížovské rozdělí, buď vychrlí bouře své spousty vod a krup na krajinu Vrcovickou neb Putimskou anebo se přenese přes kotlinu Pí­ seckou, vyburácí se na hórách Píseckých, načež zbytek bouře se v noci od východu vrací a nad naší kotlinou doburácí. Vichřice, která by kácela stromy a smetala střechy, přichází velmi zřídka. Škody vichřicí v lesích způsobené nebývají značné; neboť hory Písecké svou polohou jsou dostatečně chráněny před prudkým vniknutím větrů, dovolujíce svými táhlými na západ obrácenými svahy svých hřbetů vichřici lehce se přenésti. Vanou-li však prudké větry jihozápadní, na které straně jsou hory přístupnější, tu obyčejně vichr do nich vnikne a působí značnější škody mnohými vývraty.

v. Dějiny

města.

Úvod p ra eh isto rick ý . V dobách pravěkých, kamž pamě£ lidská nesáhá, čnělo prahorské témě hor Piseckých pusto a lyso do temných oblaků a přestálo veškeré převraty země, které v dobách pozdějších naši vlasť stihlo. Když pak nynější Evropa zbavena byla spoust mořských a stala se pevninou, na níž v temných rozsáhlých pralesích v bujných travinách rozličné zvířectvo se pásávalo, tu teprva tato doba začíná se dotýkati niv pootavských. V této době rozlévalo se dvojí jezero po nyněj­ ším údolí Budějovicko-Vodňanském a Třeboňském. Jezero prvé hluboko vnikajíc do okolí našeho dvěma zálivy, jedním dlouhým, rozlévajícím se po nynějším údolí Blanicko-Otavském a druhým do kotliny Písecké mezi Horami Píseckými, Hůrkami a Hradištěm, do­ týkalo se jižního a jihovýchodního úpatí Hor Píse­ ckých. Stopy, jež prozrazují bývalé jezero v těchto krajinách, jsou na prahorní půdě usazené vrstvy hrub­ šího i drobnějšího písku, hojně štěrku a oblásků, které v hloubi země vykopány byly při stavbě dráhy Rakovnicko-Protivínské na levém břehu Otavy, jakož i hojná ložiska lignitu, kde nyní hlavní nádraží a jinde, jako u Smrkovic a Cehnic. Posledním strašným převratem, když ohromnou bouři živlů otřásla se země a proraženy byly skály na severu naší vlasti, vyhrnuly se vody odtud. Naše vlasť

32

dostala svou nynější tvářnosť, reky nabyly svého při­ rozeného toku nynějšího stékajíce do Labe. Celá země pokryta hustým lesem stromů listnatých, na horách jehličnatých; lesy naplněny různými zvířaty, losy, med­ vědy, vlky a jinými. Jakého však plemene a národa byl asi člověk, který pohraniční hory naší vlasti první překročil a kdo první jal se káceti stromy, aby půdu vzdělával, nemožno zodpovídati. Nejstarší zprávy jmenují prvními obyvateli naší vlasti keltické Boje, tím však se nikterak netvrdí, že by byli prvními obyvateli země české. Proneseno bylo od mnohých učenců mínění, že nejstaršími obyvateli Čech byli Slované, čemuž se zdá nasvédčovati i staro­ věky název Beovinidi, jichž krajem dle »Chronicum Gothanum* (psané roku 810) prošli Longobardi do Pannonie (snad někdy v V. stol.). Název ten snad upomíná na obyvatele české Bojevinidi čili Bojské Slovany, kteréž jméno svědčí o starodávném slovan­ ském osazení Čech a že možno domněnce Šafaříkové •že by větve velikého národa slovanského již před vpádem Bojů do Čech byly zasahovaly*, vždy místa propůjčiti. Možno, že Slované výbojnýmiKelty a později Markomany byli v porobu uvedeni, ze které se osvo­ bodili až po pádu Markomanů na luzích Catalounských. Kamenné zbraně, množství kostí zvápenatélých různých zvířat, medvěda jeskynního, jelenů a jiných v diluviálni hlíně (zvláště v Hradišti), též i zub mamutí nalezený na pravém břehu Otavském, veškeré tyto nálezy ne­ vylučují možnosť, že osady neolithické i do naší kra­ jiny sáhaly. Zvláště pak je st bohato okolí města četnými ná­ lezy bronzů, z nichž mnohé převzácné zdobí jak museum království Českého, tak městské museum Písecké. Připomenouti dlužno mezi jinými památné nálezy Pasecké (roku 1859) práce čistě italské, mezi jinými dýka na obě strany broušená a kladivo bron­ zové, nálezy Novodvorské (r. 1851 a 1856 ) celkem

J

I

3 5 bronzů, z nichž vyniká čepel bronzového nože, četné jehlice, náramek s podobou lidské hlavy, dále přebohaté nálezy od Pasek ku Albrechtci v četných mohylách, nález sedmi bronzových náramků u »Šobrovny«, v Hůrkách, Putimi, pod vrchem Kamýkem nález krásného palštafu, téhož z Kestřan, diadém z Rovné, konečně bohaté nálezy z Volešné, Nevězíc, z mohyl »na Markovci* u Dobešic a z valů na vrchu »Bohuslavcic u Vrcovic. O velepamátném nálezu Hra­ dišťském již z předu jsm e se zmínili. Veškeré tyto z lůna země vykopané památky podávají ne­ patrný obraz hmotného i kul turního vývoje pradávných po­ kolení, která kdysi v okolí města našeho bydlela; jsou zá­ roveň němým svědectvím, že okolí města Písku již v dobách dávných předhistorických hojné a četně obydleno bylo. Ještě s jinými němými svědky, že okolí Písku v pradávných dobách zalidněno bylo, setká­ váme se v naší krajině. Jsou to nepatrné zbytky ohrad čili >hradišť« na temenech vrchů. Jsou prý původu keltického, což ta. vysvítá z toho, porovnají-li se K onvice t nálezu s podobnými ohradami v západní H radišťského, Evropě, a některé prý Cechové po svém příchodu, když se jim zalíbily jejich polohy, obnovili. Již blízký chlum »Hradiště< s památným svým nálezem i svým jménem upomíná na starověkou ohradu; než i na jiných místech v horách Píseckých, Vrcovických i Čížovských možno pozorovati zbytky bývalých ohrad, zejména sem náleží Velký Mehelník s pravěkým svým stolem kamenným (?), Velký Kamýk se zbytky K rá l. město P ís e k ,

o

34

kamenné ohrady, hora »Bohuslavec«, hora Hrad u Čí­ žové, hora Knéží u Katovic (se vzácnou svojí ohradou), hora »Hrad« u Skočíc a jiných více. Starověký zeměpisec Ptolemeus klade do kra­ jiny od Visly a i k Šumavě mnohá m ěsta; nyní téměř nemožno více vytknouti, kde to které sídlo Ptolemeovo do Bojohema položené hledati by se mělo; že však že v okolí města Písku některé z nich se rozklá­ dalo, nikdo upírati nemůže, pováží-li se, jaké množství vzácných a památných starožitností z bronzu a zlata v nesčetných pohřebištích počínaje od Hradiště přes Hůrky ke Skalám, Protivínu, Albrechtci a Údraži až za Vltavu nalezeno, a co ještě uschováno odpočívá v lůně země. O úsudku Hodějovského a Balbína, kteří sem kladou slavné Bubienum, pozdější Marobudum, byli jsm e se zmínili; horlivý pak badatel prof. Aug. Sedlá­ ček klade do okolí města tam, kde strmí vrch Hra­ diště, starověké město Phursigatis, do krajiny, jak praví, v příčině bronzů klassické a že zde prý by­ dlívali lidé zámožní, svědčí, jak praví dále, nalezené nádoby původu čistě ctrurského, malý to zbytek bo­ hatství, které tu bývalo za dávných dob. Naskýtá se otázku, jakým způsobem tyto tak četné památky původu římského dostaly se do naší krajiny ? Zajisté že obchodem. Neb již za dob pra­ dávných udržováno bylo obchodní spojení těsnými stezkami pohraničními do naší krajiny, hlavně stezkou Pasovskou. Z Pašova čili sousedního Bojodura šla do Čech nynějších jedna z nejstarších a nejdůležitějších cest, překročila u dnešních Marchhauser hřbet Šumav­ ský, zahýbala ku Korytu českému, odtud šla k Volarům a Prachaticům, odtud přes Bavorov k Písku a dále ku Praze. Stezce této, po které se na soumařích sůl a jiné zboží vozilo, říkali >zlatá s te z k a * (Goldsteig), zvaná snad odtud, že usnadňovala těžení zlata v »staročeské Kalifornii* pootavskč

35

Ze souvékých zpráv vychází, že Markomani s ná­ rody při Dunaji bydlícími obcovali a na tržištích Du­ najských s obchodníky římskými se scházívali, vy­ měňujíce zboží své za výrobky jižních zem í; i nutno za to míti, že země Markomanská s těmi krajinami podunajskými stezkami, které se za pozdější doby slovanské připomínají, spojena byla. Než strašná bouře — vpád divokých hord Hunských do Evropy r. 37 5 — ztroskotala mnohé říše ger­ mánské ; bouří tou zachváceni i Markomani. Posledně se připomínají r. 45 3 , když táhli s Attilou do Gallie. Ohromná vojska Attilova ve dvou proudech k západu se valila, jichž první po jižním břehu Dunajském tá­ hnouc města a tvrze římské bořil, kdežto druhý po severní straně té řeky se valící i nynější jižní Cechy zachvátil, strhnuv s sebou zbytky Markomanů a zničiv v našich krajinách veškerou památku po národech, již v dobách pradávných zde bydlívali. Zdá se, že, když němečtí národové z východní Germanie stěhovali se do území bývalého římského císařství, Slované tlačíce se za nimi z východních sídel svých usazovali se v zemích od Němců opuště­ ných ; tak dostalo i Bojohemum nové obyvatelstvo slovanské z Velkého Chorvatska, ač-li dříve již Slo­ vané tu nesídlili, ja k pověděno. Než usídlení Slovanů v Čechách nestalo se najednou; stěhoval se rod za rodem, kmen za kmenem. Mezi Otavou a Vltavou usadili se českoslovanští Netolici. $ Ý * Slované přistěhovavší se z pravlasti zakarpatské do nynější vlasti své, usazovali se jako pilní rolníci v údolích řek a úrodnějších krajinách země; veškerou svou péči věnovali orbě a chovu dobytka. Též úrodné údolí otavské v krajině Písecké přivábilo četné osad­ níky slovanské, kteří majíce byty své roztroušené po obou březích řeky Otavy, nacházeli, jak se zdá, bez­ 3*

36

pečného útulku v dobách nebezpečných na staroslovan­ ském »Hradišti«, rozloženém na vrchu, s néhož možno přehlédnouti celou kotlinu. Avšak již záhy jala se příroda sama působiti svou povahou na osadníky, odvrátivši je od dědin orání. Oddali se rýžovnictví dobývajíce zlata z hlíny zlatopíské, která od nepamětných dob v řece Otavě a přítocích jejích u veliké hojnosti byla nahromaděna. Nejstarší osada rýžovnická, která, jak se zdá, roz­ kládala se tam, kde nynější předměstí sv. Václava naproti staroslovanskému » Hradišti*, pojmenována dle zlatého písku v okolí hojně se nacházejícího »Pískem«. Dle zpráv Hájkových založen byl Písek v dobách po­ hanských kolem r. 760. »Toho času totiž sešli se rýžovníci neb kovkopové při jednom potoku, kterýž šel od západu k východu slunce, a mnoho zlata v písku nalezli a na tom místě k bydleníměsto založivše, •Bohatý Písek* mu jméno dali.* Dle zprávy téhož rýžovníci při Otavě takového množství zlata nacházeli, že mohli tři muži za jeden den hřivnu zlata nadčlati! •Roku 790. opět, jak praví Hájek, mnozí Čechové opustivše dědin orání na rozličná místa horní i dolní zlata hledajíce se oddali a zvláště v krajinách po­ ledních rozličné písky při dolích a potocích přemílali *. K ř e s ť a n s t v í šířilo se v okolí Písku dvojím směrem, od východu působením kněží slovanských a od západu kněží německých. Že i četní Němci lákáni byli bohatstvím zlata do Pootaví — této staročeské Kalifornie, — nikdo pochybovali nebude. Na působení německých kazatelů ukazují mnohé kaple a kostely ke cti sv. Petra a Pavla, na působení věrozvěstců slovanských též mnohé kaple i kostely ku cti sv. Klimenta v kraji Píseckém založené. , V X . století p a t ř i l P í s e k s o k o l í m , což vše počítáno k župě Bechyňské, k p a n s t v í v é v o d y S l a v n í k a , otce sv. V ojtěcha; avšak po smrti Slav-

37

níkově stihla veliká pohroma jeho rod, který r. 9 9 6 vyhuben, hrady, osady i statky jejich mečem a ohném zpustošeny a rozebrány. Písek s okolím dostal se pod panství knížat Českých. K ochraně rýžovníků vystavěli tito na pravém břehu Otavy na skalnaté výšině h r a d , který se stal zároveň středem velkého hospodářství knížecího na dědinách a lesích zemépanských. Hrad Písecký, který býval často navštěvován knížaty českými za příčinou hojné zvěři v lesích okolních, stal se, poněvadž osada nabývala vždy větší důležitosti a vážnosti, již záhy, jak se zdá, před panováním krále Václava I. (1 2 3 0 až 12 5 3 ) sídlem úřadů župních, které z Bechyně do Písku přeloženy. Sídleli zde nyní župan, cúdař, ko­ morník, vladař, lovčí a písař se svými druhy po­ mocnými. Pověst’ tvrdí, že na hradě Píseckém sídlili kdysi Templáři, o čemž i Ilá jek se zmiňuje. V někdejší hradní kapli byl nalezen kříž tvaru templářského, nyní v museu království českého chovaný, a nad to prý měsíc a hvězda ve znaku král. města Písku jsou upomínkou na onen řád. Namítá se, že byl hrad krá­ lovským a že je j tudíž nemohli stejnou dobou Tem ­ pláři držeti, avšak mohl tu býti ten poměr, jako v Strakonicích. Z ' listiny z roku 1321 od Viléma ze Strakonic je patrno, že měl řád Maltanský polovici hradu Strakonického, kdežto druhou polovicí vládli pánové ze Strakonic. Tudíž podobné se mohly věci mfti i při hradu Píseckém, totiž že čás£ hradu drželi Templáři, ostatek pak zůstal na dále královským. Ne­ dostává se však o tom žádných historických zpráv. Jako vůbec při hradech bylo v obyčeji, povstalo u hradu Píseckého podhradí, kde dílem řemeslníci zde práci nalezší, dílem pak lid ochranu hledající pře­ býval. Jak se původně toto podhradí nazývalo, není známo.

38

Za kterého panovníka podhradí na město pový­ šeno, není též známo, poněvadž se v té příčině ne­ zachovala žádná listina. Toliko ze zbytků bývalých velkolepých staveb královského hradu, památného mostu, chrámu děkanského a bývalých hradeb měst­ ských, jimiž město obehnáno, tak jak to nařizoval král P ř e m y s l II. O t a k a r , jakož i z toho, srov-

Kam enný most.

Jan Vivralka.

náme-li zbytky staroslavného hradu Píseckého co do výstavnosti a slohu se sousedním královským hradem Zvíkovem, seznáváme, že v mnohém se tyto stavitel­ ské památky shodují; i možno z toho souditi, že hrad královský, ovšem přestavěný, který na sobě nese určité známky slohu starogotického, neméně most, chrám a hradby městské najednou stavěny, nejspíše že asi ve stavbě započato za k r á l e V á c l a v a I., dokončeno však z a P ř e m y s l a II.

I

3*

Město bylo opatřeno trojí zdí místy až 20 — 3 0 stop vysokou a dole 7 — 9 stop tlustou, 2 0 kroků širokými a 6 sáhů hlubokými příkopy a četnými polokulatými baštami, hlavně na straně severní a jižní. T ři brány opatřené pevnými věžemi vedly do m ěsta: P r a ž s k á č i l i d o l n í , která chráněna dvěma věžemi mostními a zdvihacím mostem, též tak chráněna T ý n s k á či h o r n í , nynější Budějovická, a P u t i m s k á mosty zdvihacími a 9 stop silnými hradbami předbranními. K vodě pak vedla mezi hradem a bývalým klášterem Dominikánským branka — » f o r t n o u « řečená. Od brány Pražské vedl přes Otavu most ka­ menný, jako Pražský opatřený mostními věžemi, kterýž věkům vzdoruje a v prvotní podobě dodnes stojí. Toliko věže mu zkázou času vzaty byly. V těchto dobách uměním a vědami výhradně téměř zaměstnávali se kněží. I zdá se tedy, že pří­ chodem Dominikánů do Písku stavba těchto uměle­ ckých památek započata byla. Dle Balbína byl klášter Dominikánský r. 1260. pány Oudražskými z Kestřan založen, i pravděpodobno tedy, že členové řádu Do­ minikánského stavby tyto prováděli a že také jsou původci našeho starožitného mostu, jenž starším jest pražského. Za této doby také vystavěn mohutný hrad krá­ lovský, který zaujímal rozsáhlé prostranství sáhající od konce mostu a brány tam stojící až k tak zvané fortně, jíž byl oddělen od kláštera Dominikánského. Dokud byl hrad ve stavu branném, obklíčen byl pev­ nými valy a hlubokými příkopy, které se táhly na nynějším náměstí a na straně západní, ač Otavou a příkrou skálou chráněn byl, ještě hradbami byl obe­ hnán. Z bývalých místností hradu povstala nynější radnice, vojenské kasárny, pivovar a celá řada domů od fortny až k mostu kamennému. Dvě věže, kterými byl ozdoben, padly za oběť neuvědomělosti a zkáze času v našem století.

40

K r á l o v é č e š t í V á c l a v I. a P ř e m y s l II. O t a k a r zakládali hrazená města královská obyčejně na starých sídlech slovanských, a tu stará jména slovanská novým městům ponechána; avšak nehodila-li se stará osada za město, založeno nad ní na vyšším místě jiné a ohrazeno, načež původní osada starou nazývána. Osada » S t a r ý P í s e k * rozložena byla v rovinaté krajině na levém břehu Otavy, jejíž skalnaté břehy za nyněj­ ším sv. Václavem nedovolovaly dalšímu šíření města, jakož vůbec celá poloha staré osady Písku nehodila se k založení nového města, pročež povýšeno za město podhradí při hradu královském, které rozloženo jsouc na vyvýšeném místě na pravém břehu řeky Otavy výhodnějším bylo k založení nového města. Za P ř e m y s l a II. O t a k a r a jmenuje se P í s e k již městem. Týž vytkl si za úkol panování svého šířiti a podporovati stav městský, aby v něm měl mocnou oporu proti zpupné šlechtě, uděloval městům mnohá práva, výsady a statky. Týž panovník ve své listině ze dne 12. dubna 1254, kterouž městu Písku daruje vesnici Drahonice, nazývá Písek již městem »civitas Piscensis*. Za krále Přemysla II. skvěl se staroslavný hrad krá­ lovský Písecký vším leskem a nádherou dvoru tohoto zlatého krále; neboť týž panovník zde vždy po delší dobu sídlíval, jsa sem nepochybně jako předchůdcové jeho váben lovem na rozmanitou zvěř, jíž rozsáhlé lesy ku královskému hradu příslušející velmi bohatý byly. Že se zdržoval vždy s celým skvělým dvorem, toho dokladem listiny v Písku vydané, v nichž jakožto svědkové, netoliko nejpřednější úředníci zemští a dvo­ řané z Čech, Moravy, jakož i z jiných zemí, které v těch dobách byly pod žezlem krále Přemysla II., ale i jiní vznešení hosté královi, kteří s ním na hradě zdejším dleli, jsou uvedeni. Že zde mohl dlíti s tak četným a skvělým dvorem, dokazuje, jak prostranný

41

a rozsáhlý byl zajisté král. hrad, že stačil k úplnému pohoštění tak hojného dvořanstva. Na deset listin se zachovalo, které na zdejším hradě Přemysl II. Otakar vydal. Týž král nadal mésto Písek mnohými, avšak ne­ známo jakými svobodami a milostmi, což vychází na jevo z pozdějších majestátů, daných Píseckým od českých králů, jmenovitě od Karla IV. a Vladislava II. a jisto jest, že za svůj život děkuje město Písek tomuto králi. Rovněž týž král založil v městě Písku k r á l o v ­ s k o u m i n c o v n u , neboť král Václav II., syn Pře­ myslův, povolil měšťanu Heinrichovi, aby za prokázané služby mincovnu v městě Písku držel se všemi právy, jež k ní patří a za času králova otce patřila. Tím to aktem končí také vzpomínky staroslavného Písku na drahou jemu vládu Přemyslovců, kteří jemu život dali a v jeho hradbách přibývajíce nádherou královskou vážnosti jednoho z předních měst králov­ ství jem u dodávali, a také hořce oplakával Písek smrti posledních Přemyslovců, neboť jak pověsť praví, >řeka Otava v týž den, co král Václav, předposlední Přemyslovec životem a mravem zbožným vynikající zemřel, 21. června (r. 13 0 5 ) od půlnoci až do 3 hodin nejprve se zastavila, brzy ale běh svůj obrátila jakoby se vrátiti chtěla ku svým pramenům.* Tatáž řeka tím větším proudem a rychlejším během roku následujícího nazpět tekla, čím větší po­ hroma říši byla potkala, když král Václav III. v Olo­ mouci od podlých zrádců hanebně zavražděn byl (r. 1306). Tato krásná pověsť zajisté nejlépe tlumočí lásku a oddanost’ starožitného Písku ku rodu Přemyslovu. Tomuto královskému rodu věrni, neuznávali Pí­ sečtí v pohnutých na to dobách R u d o l f a I. H a b s ­ b u r s k é h o za svého krále, nýbrž Jindřicha Korutanského se přidrževše, stáli při něm věrně a Rudolfa I. jako stoupenci pana Bavora ze Strakonic za svého ne­

42

přítele pokládali. I musil se Rudolf ku potření této sobě nepřátelské strany válečné přihotoviti a vytáhnuv s mocnými vojsky z Prahy, jal se své nepřátely na českém jihu v městech a hradbách pbléhati a trestati. Tak také zmocniv se pevného Zvíkova táhl proti pánu Bavorovi. Nemoha se však odvážiti na hradbami opevněný »Nový Písek*, mstil se na Písku tím, že •Starý Písek* na levém břehu Otavy položený, starou to rýžovnickou osadu, která patrně celá ze dřeva vy­ stavěna byla, ohněm zničil, že ani památky po něm nezůstalo. Než pomstu svou proti této své nepřátelské straně nedokončil, ježto jak známo, zemřel Rudolf na to při obléhání Horažďovic dne 4. července 1307. K r á l J i n d ř i c h Korutanský poznávaje tuto věr­ nost! Píseckých zvláštním majestátem ze dne 13. srpna 1308 tu milost! jim prokázal, ustanoviv, že města Písku žádnému knížeti neb rytířskému člověku ani nedá, ani nezastaví, ale že je zachovati chce ke stolu svému a komoře královské. A poněvadž pak Starý Písek Rudolfem I. do základů zničen byl, rozkázal král Jindřich, aby »Starý Písek* nikdy více vystavěn ani opraven nebyl, aby důchod, kterého Písek požíval, na věčné časy •Novému Písku* náležel, a aby všech práv a výsad, jež dosaváde starý Písek od králů če­ ských měl, Nový Písek užíval. Potulného krále J a n a z L u c e m b u r k u zajisté Písek na svém hradě neuvítal, než udělil týž přece městu mnohé znamenité výsady. R. 1327 udělil jemu tu milost’, aby Písečtí práv Starého města Pražského ve svých soudech a přech užívali a rychtářství i se clem některému ze svých spoluobčanů pod obyčejný plat pronajati mohli, jakož i aby zvýšil zámožnost města, nařídil, aby od města jedné míle vzdálí se všech stran ani sladu neděláno ani piva vařeno aniž žádného řemesla trpěno nebylo. Zvláště důležito bylo pro rozvoj obchodu ustanovení téhož krále, aby všickni,

43

kteří z Rakous skrze Budějovice do Plzeňska aneb skrze Prachatice jeli ku Praze aneb Horám Kutným, jinudy než skrze Písek nejezdili. Kdežto Pisečtí z ci­ zího zboží cla brali, osvobodil je král Jan ode všeho cla z jich zboží ve Volyni, Strakonicích, Nctolicích, Vodňanech, Tejně, Milévště, Březnici a Mirovicích. Stará stezka Pasovská důležitá pro obchod měst v jižních Čechách, rozvětvila se v X V . stol. ve trojí silnici: prastarou Prachatickou, novější Záblatskou a nejnovější Vimberskou; tyto všechny tři silnice schá­ zely se u Bavorova a šly odtud jako jediná dráha k Písku a pak dále ku Praze. V příčině této cesty měli Písečtí s mnohými městy časté spory, ale ty vět­ šinou vždy ve prospěch města Písku českými pa­ novníky rozhodnuty. Konečné udělil král Jan 5. července 1337. těchto paterých milostí městu Písku a spolu i některým jiným královským městům, zejména Sušici, Klatovům, Domažlicům a Plzni : »1. Kdybykoliv do těch měst král. podkomoří k vyslyšení jich pří všelikých jsa dožádán neb poslán jel, má na svou útratu jeti, v nich bydleti a žádné útraty od měšťanův kteréhokoliv dotčeného města nežádati. 2. Žádné sukno ani jakékoliv jiné dary aby obyvatelé těch měst témuž podkomořímu nedávali. 3. Aby konšelové jmenovaných měst v určitý čas každoročně se snešením starších měšťanů radu obnovovali s tou však výminkou, aby každého roku z předešlých konšelův šest osob v radě s těmi v nově volenými konšely zůstalo, kterýchžto šest osob potom třetím rokem má býti z rady a konšelství propuštěno. 4. Aby sami konšelové zlodějství, též jiné hrdelní pře mimo některé od krále sobě vymíněné a k roz­ souzení zanechané soudili a obviňované odsuzovali.

44

5. Kdybykoliv v těch městech podružství neb jakékoliv bydlení měl, má s měšťany trpícím a jim k všelikým daním nápomocen býti*. Za téhož krále zastaven byl hrad Písecký ne­ známo komu, avšak syn jeho, pozdější král K a r e l I. (IV.) vykoupiv nejprve Křivoklát a Loket, ku kterýmž hradům ho vázaly upomínky dětských jeho let, vykoupil pak i další královské hrady, mezi nimi roku 133 4 i Písek, ustanoviv při tom, znaje důležitost hradu Píseckého a města při něm, že se nikdy město Písek od koruny nemá odcizovati. Rozděliv pak veškeré župy ve 13 krajův, do­ sadil na královské hrady krajské úředníky, obnovil soudy krajské a nadal je, aby snáze spravedlnosť mohly vykonávati. Síně hradní pak, které od doby krále Přemysla II. blahé paměti života takřka odumřely, probuzeny byly opět králem Karlem k novému životu, neboť panovník ten dobrotivý častokráte na hradě zdejším dlíval a o zvelebení svého věrného města královského všemožně se staral. Tak sotva dosednuv na trůn velikou milostí se k Píseckým naklonil vydav jim p a m ě t i h o d n ý m a j e ­ s t á t z e d n e 2. č e r v e n c e 1348. Týž v majestátu tom praví, že »před některým časem v Písku býti ráčil« a při té příležitosti že rychtář a přísežní mě­ šťané před něho předstoupili a o potvrzení privilegia krále Jana a ostatních svých privilegií pokorně prosili, on pak Píseckým pro pohromu, která město za pří­ činou velikého požáru stihla, jim všecky privilegie od dědův Otakara a Václava a otce svého Jana udělená 2 tvrdil a mnohé nové přidal. Ustanovil dále, aby v jedné míli vzdálí od města žádných sladův děláno, ani žádného piva vařeno nebylo, aniž na míli od města žádných řemeslníkův nebylo, a aby v Písku zřízen byl sklad soli pro město Selčany, Jistebnici, Bernardice a celý okršlek od lesa Brdského až po Písek, a aby

45

na míli od města žádní hradové, ohrazení nebo tvrze stavěny nebyly, vystavěné aby zbořeny byly. V královských lesích, na t. v. »Království< do­ volil král Píseckým, aby si mohli bráti drva suchá a shnilá, jakož i aby sami a jich sedláci dobytek v lesích volně pásli. Zvláštním pak l i s t e m z e d n e 20. l i s t o p a d u 1352 vydal král Karel list na hradě Piseckém, jímž Písečtí obdrželi právo zvláštního tržiště čili kotcův a z nich veškeré užitky vyplývající. Týž král vydal dále r o k u 1 3 7 0 ze sněmovního usnesení zákon, kterým se zakazovalo přivážení cizích vín, ze­ jména uherského, moravského, francouzského, šváb­ ského, elsaského a rýnských každý rok od vinobraní až do dne svátostí, tedy do pátku s provoda, do jakýchkoli míst české země, kromě do Hory, Budě­ jovic a Písku. Konečně ještě zvláštním l i s t e m z 13. l i s t o p a d u 1372 dal Píseckým ještě jiné svobody, které se poručenství a dědičných nápadů týkaly. Ze všech panovníků města Písku se staral a na sídlo kraje a ustanoviv nictva jak krajského, tak a majestáty dokazují, jak Píseckými dlíval.

nejvíce král Karel o blaho zveleboval je j, povýšiv je j Písek sídlem soudu a úřadi dvorského, a četné listiny často král Karel mezi svými

Dodati konečně dlužno, že po velikém hladu roku 1 3 62 založil král Karel v Písku n e j v ě t š í o b i l n i c i v Č e c h á c h . Nařídil týž totiž králov­ ským městům a klášterům, aby sýpky založily a tytéž pro případ hladu zásobily. Když se tak stalo, musela města a kláštery zvláštními listy králi oznamovati, že rozkazu uposlechnuto bylo, a že králem vyměřené množství žita pro případ hladu v zásobách po hotově mají. Nejvíce choval zásob Písek, totiž 4 2 0 0 strychů žita, stav se tak hlavní obilnicí v Čechách, pak Čáslav 2 8 0 0 strychů, ostatní města již s menšími zásobami.

Veškerá svrchu uvedená práva i privilegia, až na výminku, že rychtářství města Písku a cla zůstavuje při vůli a řízení svém, potvrdil městu k r á l V á c l a v IV. roku 1392. Podobné za téhož krále hostil zdejší hrad častokráte družinu královskou. Četné listiny vydané králem Václavem IV. dosvědčují, že tento statný lovec mnohdykráte dlel ve zdejší lesnaté a zvěří bohaté krajině. Zvláště velepamátnou událostí pro Písek jest, že král Václav po známých bojích s českými pány přitáhna do Písku, ve společnosti Jana, vév. Zhořeleckého, tuto památným majestátem ze dne 25. srpna 1394 uzavřel s nimi mír, podrobiv se výroku rozsudí. Tato v Písku vydaná listina byla prý první di­ plomatickou listinou v jazyce českém sepsanou, neboť do té doby byl diplomatickým jazykem — jazyk la­ tinský, vyjímaje několik výminek listin německých. Týž král Piseckým 1é t a 1398 v e s t ř e d u p ř e d sv. V á c l a v e m vydal v Loktě l i st , jímž jim udělil právo odbývati výroční trh, týž král ztvrdil dále m a j e ­ s t á t e m s v ý m z e d n e 21. p r o s i n c e 1 4 0 4 na Žebráce daným na žádosť purkmistra a konšelův města Písku znovuzřízení špitálu ku cti sv. Jošta a sv. Alž­ běty u mostu Písku, kterýž opět zřídil a nadal Miku­ láš Volyňský, měšťan Písecký r. 1 4 0 4 ; král zároveň tímto listem zrušil veškeré listy své a svých před­ chůdců, které na ten špitál dány byly řádu křižovnickému v Praze a dal svolení ku vkladu do desk zem­ ských. Řád tento totiž zřídil již za císaře Karla IV. roku 1351 špitál v Písku, který jak se zdá v brzku zanikl, až je j Mikuláš Volyňský na počátku X V . stol. opět obnovil. Za krále Václava přestal býti královský h r a d Pí s ec ký b e z p r os t ř ed ní m zbožím koruny č e s k é . Král Václav IV. zapsal je j totiž roku 1 419. Hájkovi z Hodětína a jeho dědicům se vším příslušen­ stvím v 5 0 0 kopách a na městě 5 0 kop grošů če­ ských královské berně, aby tím lépe hradu chovati mohl.

47

Za v á l e k h u s i t s k ý c h přilnulo město Písek úplně a zcela rozhodně ku straně husitské a věrné stálo při kalichu v dobách šťastných i trapných. Sotva že první zprávy o bouři Pražanů proti klášterům a kostelům po smrti krále Václava IV. roku 1419. po venkově se rozšířily, bylo město Písek prvním z měst českých, jehožto měšťané následujíce příkladu Pražanů, udeřili již 2 0 . srpna 1419. na zdejší klášter Dominikánský, žádajíce mnichův, aby jim po­ dávali pod obojí, čehož když tito odepřeli, jsou zjímáni a mimo převora, který dlel náhodou v Budějovicích, všichni zabiti, klášter spálen a rozbořen a na 4 0 kato­ lických měšťanů z města vypuzeno, poněvadž jim v tom řádění nechtěli pomáhati. Bouře pražské mezi tím ukončeny příměřím uzavřeným mezi Žižkou a vladaři, králem Sigmundem ustanovenými. Poněvadž se příměří nevztahovalo na obyvatele jiných krajin země, leč jen na obce pražské, tu ostatní města, která přinula k novému hnutí a zřejmé pro odboj proti králi Sigmundovi i straně katolické se prohlásila, mezi nimi město Pisek, počala se na branný odpor připravovati, a setrvalo tak město Písek v od­ poru proti Sigmundovi neohroženě i když v prosinci roku 1419. téměř celé Čechy Sigmunda za krále po­ čaly uznávati. Odporem některých měst českých popuzen vyslal král Sigmund z Vratislavi dne 10. února 1420. listy do Čech po všech krajích, které měly býti ohlašovány o trzích. V nich oznamoval, že se míní uvázati v krá­ lovství jakožto své dědictví, spravovati tím řádem jako za jeho otce císaře Karla IV. a učiniti všem různicím ve víře konec. Nařizoval, aby zanechali všeho W ykliffsťví a podrobili se rozkazům církve; kdož by pak z jich příslušníků neb poddaných nechtěl toho učiniti, aby je j trestali na hrdle i statku; zvláště pak přika­ zoval, aby P l z e ň s k ý m , P í s e c k ý m a H r a d e c k ý m

48

i těm, kteří s nimi sebrali se v těch městech, nikdo neposkytoval pomoci, pokládaje je za odbojniky. Ukrutnosti páchané se strany pod jednou vyvo­ laly touhu po pomstě se strany druhé. Lid venkovský popuzován kněžfmi husitskými, scházel se na horách, hlavně v kraji Bechyňském. Blouznivější mezi nimi hlásali brzký konec světa, t. j. všeho zlého na tomto světě ; předpovídali záhubu a pustošení všech míst a jiných bydlišť na zemi, jen ta města, mezi nimiž i Písek, která prohlásil Sigmund za odbojná, měla ujiti zkáze obecné, poněvadž se prohlásila ku brannému odporu proti Sigmundovi. Žižka mezi tím nemoha se udržeti proti mocné straně katolické v Plzni, do které se z Prahy po uzavřeném příměří s vladaři krále Sigmunda uchýlil, a chtěje v ní upevniti panství strany pod obojí a učiniti zároveň pevnou hradbu husitského hnutí na zá­ padě, opustil toto město, vydav je královským pod výminkami, aby přijímání pod obojí mělo i napotom volný průchod v městě, a aby mohl se stoupenci svými i ženami i dětmi odtáhnouti na Hradiště hory Tábor, kam byl před tím vyslal s mužstvem Chvala Řepického z Machovic. Též i h l a v n í s í d l o h u s i t s t v í n a j i h u , král. m ě s t o P í s e k , upadlo v těchto dnech, neznámo, jakým způsobem, možno, že zradou některých ještě katolicky smýšlejících měšťanů, do moci vojska krá­ lovského, vedeného Mikšem Divůčkem, mincmistrem nové zřízeným na Horách Kutných, Petrem Konopišťským ze Šternberka a Janem Městeckým z Opočna. Vyhnan­ ství vypuzených oněch čtyřiceti měšťanů-katolíků ne­ trvalo tudíž dlouho. Uslyševše vůdcové královského vojska, které táhlo z východních Čech k Plzni ku sesílení tamějšího vojska královského a cestou se zmocnilo města Písku, že Žižka již Plzeň opustil a ke Štěkni táhne, nemínili šetřiti uzavřeného s ním v Plzni příměří,

i.

49

nýbrž ho napadnouti a na místě zničiti. Žižka však dověděv se na cestě, že město s ním spřátelené, ku kterému mířil, upadlo do moci královských, uhnul se více k jihu, přepravil se u S u d o m ě ř e přes brod Otavský, chtěje nejspíše dosáhnouti lesnatých výšin Mladějovských, aby získal místa k obraně. Než ne­ přátelé přiblížili se dříve, než očekával; i stanul u ryb­ níka Škaredým řečeného, tehdy opuštěného a ač pře­ paden s jedné strany vojskem královským přicházejí­ cím od Písku a se strany druhé jiným vojskem krá­ lovským z Plzeňska, vedeným panem Hanušem K olo­ vratem seděním na Krašově a Bohuslavem ze Švamberka spojených s velkým mistrem Strakonickým p. Jindřichem z Hradce, neváhal Žižka přijati boj a neulekl se četných nepřátel, maje sám při sobě toliko 4 0 0 bojovníků, vozů všeho všudy dvanácte a koňů jízdných devět. Nicméně dobyl u S u d o m ě ř e d n e 25. b ř e z n a 1 4 2 0 v e l k é h o v í t ě z s t v í , zahájiv tím řadu slavných bitev, jimiž národ český celé Evropě odolal. Štastně aniž byl více znepokojován, přešel Žižka Vltavu u hradu Oujezda nedaleko Týna nad Vltavou a došel Tábora, nového města bratrstva. Když zde zřízena řádná branná moc, obrátil se Žižka z Tábora na západ; zničiv klášter Milevský, hnul se k Písku, chtěje toho města vybaviti z moci královských. Opanoval je, ač neznámo již, jakým způsobem. Obyvatelstvo, které již před tím stálo při straně králi protivné, uvítalo Žižku zajisté jako osvo­ boditele. Snad posádka královská, kterou tam vložil svrchu dotčený Mikeš Divůček, opustila město bez boje a s ní odešli i měšťané vyznání katolického, což se stalo nejspíše dne 24. dubna 1420. Tak stal se Písek vedle Tábora opět hlavním střediskem husitství na jihu českém. Na zdejším hradě chována pověstná husitská po­ kladna »káď< zvaná, do níž přispívaly všechny obce K rál. město Písek.

4

50

za tím účelem, aby se mohlo vojsko husitské společ­ ným a obecním nákladem vydržovati: jejím správcem byl Matyáš Louda z Chlumčan, tehdejší hejtman voj­ ska Píseckého, jehož správě, jak se zdá, podřízen i zdejší hrad. Vítězstvím uvedeným dostala se i vláda v městě výhradně Čechům do rukou. Úhlavním nepřítelem Táborů a tudíž i Píseckých na jihu českém byl O l d ř i c h z R o ž m b e r k a , proti němuž město Písek se musilo hájiti. Po památné bitvě na Hoře Vítkově spěchal Žižka na jih přímo do Písku, jemu vždy příchylného, a rozmnoživ vojsko své okolními sedláky, začal, spojiv se s Píseckými, boj ví­ tězný proti Oldřichovi a donutil ho dne 1S. listopadu 1420. ku příměří mezi ním a všemi obcemi strany Táborské až do úterý masopustního nejprv příštího (4. února 1421.) pod tou podmínkou, aby Oldřich zachovával ony čtyři známé artikule na svých pan­ stvích. Než nedlouho po té vzplanul boj poznovu ; zvláště krutý byl roku 1424, když se jednalo o po­ tlačení strany Táborské, až konečně roku 1 4 2 4 . dne 10. září příměřím na čas ukončen. Za dob těchto válečných i nebezpečných vyskytli se četní měšťané i v samém městě Písku, kteří utí­ kajíce z města k nepřátelům, jim pomáhali radou i skutkem proti městu. Správa města čili konšelé vystupovati začali přísně proti všem bývalým měšťanům víry katolické, kteří byli od svého zboží odběhli a utekli se k úhlavním nepřátelům husitské obce Pí­ secké. Obec zabrala veškeré jich zboží i statky »odběžené*, ospravedlňujíc toto zabavování tím, že »někdy měšťan, nyní nehodný muž proti své vlastní přísaze, jížto se obci svobodně a dobrovolné zavázal, aby věren byl a zlé i dobré s obcí snášel, utekl od města od domu vlastního v jich nejpilnější potřebě a nouzi a byl proti městu radou, mocí i statkem od obce uteklým s jich nepřátely úhlavními, pro kteréžto pří-

51

činy dům jeho odběžený spadl jest na obec spra­ vedlivě a on sám cti, víry i hrdla vedle práva města Písku jest odsouzen*. Zabrané uprchlíků statky obec buď prodávala jiným spoluměšťanům aneb dávala v náhradu přívr­ žencům kalicha za škody ve válce utrpěné. Veškeré zápisy týkající se prodeje neb darování domů a zboží zabraných zapisovali Písečtí do knihy zápisné, jež jest nejstarší zachovanou zápisnou knihou města Písku. Jediný zápis uveden pouze jazykem českým, ostatní latinským. Po celou dobu válek husitských byl Písek straně husitské důležitým střediskem; na zdejším hradě, ja k pověděno, chována pověstná pokladna husitská; do Písku přicházel často Žižka, aby voje své doplňoval sedláky z okolí, do Písku scházívali se náčelníci strany Táborské, aby v hradních síních zdejších odbývali sněmy, v nichž rokováno o věcech náboženských a politických. T ak v m ě s í c i ú n o r u 1422. c e l á T á b o r s k á strana v Čechách, kněží i obce měli první valný sněm svůj v Písku, aby lépe uspořádaný byly věci církevní a politické. Jak se zdá znesvářil se Žižka na tomto sněmu s některými kněžími Táborskými, proti nimž záštím zahořel, jmenovitě proti Korandovi. Zvláště pa­ mátným byl s j e z d r y t í ř ů v a m ě s t T á b o r s k ý c h d n e 6. ú n o r a 1426, jehož předsedou byl nejstarší z hejtmanů Táborských Chval z Machovic, jakožto správce píseckého kraje. Ze šlechticů hlásících se ku bratrství byli přítomni Aleš ze Žeberka, bratří Petr a Jan ze Svojšína řečení Zmrzlíci, Jan zvaný Smil z Křemže, Přibík z Klenového, Matyáš Louda z Chlumčan a jiní zemane, též města Písek, Klatovy, Sušice, Domažlice a Prachatice; na sněmu projednáváno o tom, jak zjednati mír v zemi české, a ze sněmu téhož zaslali přítomní Pražanům psaní, kterým osvědčují, že všechny 4*

52

čtyři články pražské i všecky jiné Boží pravdy k lid­ skému spasení potřebné chtějí tvrditi a hájiti. Mezi tím v e d e n y v á l k y d o m á c í s Oldřichem Rožmberkem stále, s nímž Písečtí mnohdykráte pří­ měří uzavírali (jako dne 12. listopadu 1426, 7. listo­ padu 1429. a vícekráte); nebylo vůbec za válek husitských boje, jehož by se nebyli Písečtí činně súčastnili. Po smrti Žižkovč přilnuli Písečtí úplně ku straně Táborských, jakož i dříve vždy se přidržovali výstřed­ ností Táborských, byli ve styku s pověstným Martinem Houskou, měli za správce církevního Mikuláše Pelhři­ movského, biskupa Táborského, později též (kolem roku 1 4 4 0 .) známého mistra Oxfordského Petra Payne, rodem Angličana, a jich knězem byl též Kvirín, o němž šel hlas, že raději klekne před čertem, nežli před svátostí oltářní. Písečanům zaslal Šimon z Tišnova, bývalý Husův stoupenec, list, v němž horlí proti učení Jakoubkovu o přijímání pod obojí způsobou, a který čten dne 21. března 1427. z kazatelny chrámu děkanského — ale neměl nijakého účinku, leč že tím horlivěji hájili Písečtí výstředností Táborských. Ano i nešťastná bitva Lipanská, v níž četní měšťané Pí­ sečtí jako stoupenci demokratické strany vykrváceli, nezničila rozhodnosť a zápal Píseckých. T ak dalece pokročili v bojovnosti své, že netoliko i po skonče­ ných husitských válkách proti Rožmberkům, s nimiž stále válčili, se obhájili, ale i spojeni jsouce s Tábor­ skými a Vodňanskými až k výpadům do Rakous se odvažovali, kdež si císař Fridrich III. roku 1 455. mír 2 0 0 0 dukáty vykoupiti musil. Když pak J i ř í P o d ě b r a d s k ý j a k o s p r á v c e země české chtěl uvésti jednotu u víře, opřeli se Pí­ sečtí, stojíce věrně při výstředních Husitech i po pádu strany Táborských. Jiří, pokořiv dříve Táborských, vytáhl proti nim a položil se táborem u Kestřan. I vy­ rovnali se Písečtí s Jiřím roku 1452. po dobrém,

53

vzdali se zvláštností svých, přistoupili k mírné strané pod obojí, načež Jiřího, když zvolen králem, věrně proti jeho nepřátelům podporovali a členy Zelenohorské jednoty trestali, zvláště Zdénka ze Šternberka a Tluksu z Vrábí, jehož hradu Mladějovic dobyli a zbořili. Za to jim král Jiří m a j e s t á t e m z 29. k v ě t n a r. 1460. v e š k e r á privilegia předešlými králi daná, potvrdil, jakož i držení rychty, kterou koupili od Materny z Milenovic a manželky jeho Johanny. Svými rozsáhlými statky, výnosnými živnostmi a zvláštními smlouvami a zápisy domohl s e s t a v m ě s t s k ý k u k o n c i XV. a n a p o č á t k u XV I. věku v Č e c h á c h t é d o b y v e l i k é m o c i p o l i ­ t i c k é ; jeho důležitosť a platnosť jevila se zvláště v životě veřejném a národním. Rovněž jako ostatní města v království Českém, která v první polovici X V I. století domohla se za příčinou zevního míru znamenitého blahobytu, zkvétalo té doby i město Písek netoliko živnostmi, ale i obchodem, tak že do­ stávši se roku 1509. v zápisné držení hradu Píseckého, se všemi vesnicemi, many, důchody atd., koupí od bratří Flugovských z Rabsteinu, jakož i obdrževši mnohých privilegií a svobod od krále Vladislava, ze­ jména odúmrť a různé pokuty, jichž obec obraceti měla na opravu města, vládlo rozsáhlým zbožím po­ zemským, kteréž v téže době počalo rozšiřovati, při­ koupivši roku 1503. od Petra a Hendrycha, bratří z Mladějovic, vesnici Vítkov a od nejvyššího mistra špitálu s červenou hvězdou v Starém městě Pražském tvrz Talinu s vesnicemi Maleticemi, Selibovem a Heř­ mani r. 1509, jakož i r. 1544. vesnice Turnou, Malou a Velkou, r. 1545. vesnici Rojici od Adama Řepického ze Sudoměře, takže v první polovici X V I. století pří­ slušelo k obci a hradu mimo četné rybníky a lesy 14, k faře 5 a k špitálu Píseckému 17 vesnic. O s u d n ý v š a k r o k 1547, v kterémž česká města pozbyla bývalé své politické samostatnosti a

fiO

Když komisaři přibyli do Písku, komoře české 15. října 1547. oznámili, že sice na radnici zbroje a rozličné zbraně dle instrukcí ohledali a sepsali, a po­ něvadž Písečtí žádali komisařů, aby s odvezením pro­ táhli, poněvadž chtějí žádati, aby zbraň ta, ježto jí mnoho není, pro potřebu města zůstati mohla, zaslán ještě téhož dne komoře české od Píseckých komi­ sařů vřele doporučený list se žádostí, aby zbraň ta na radnici pro příčinu zhoubců zemských, i také pro •jarmark* zůstavena býti mohla. Poněvadž po venkově veřejná bezpečnost’ a nejistota majetku se šířila, města pak zbavena všech zbraní takovému zlu odpírati ne­ mohla, zbroj ta na rozkaz králův městům bez otálení vydána. Města pak zřídila si ozbrojené stráže k výročním trhům a pro veřejnou bezpečnosti. Ježto docházely krále stížnosti ode všech měst českých, že nemožno opatřiti ani nejnutnější po­ třeby obecní, ani že možno kostely, školy a špitály z čeho vydržovati, naklonil se týž městům českým a v e z v l á š t n í m l i s t u k P í s e c k ý m , který dán v pondělí u vigilií všech Svatých (31. ř í j n a 1547.) na hradě Pražském, poslal do Písku komisaře královské Diviše Malovce z Libějic, Jana Vrábského z Vrábí a Kašpara Aichhorna z Reichensteinu, kteří krále o stavu věci zpraviti měli, a vyšetřiti, co jest od staro­ dávna k rychtě Písecké náleželo. Nad to rozkázal král svým komisařům, aby všechny zprávy a paměti, jež by proti němu svědčily a rozmanité stížnosti stavů naň obsahovaly, aby všecky tyto listiny v Písku se­ brali a jemu odeslali. Tím přišly na zmar mnohé listiny ze 16. století, pročež archiv zdejší velmi málo chová spisů z té doby. Zároveň bylo také nařízeno komisařům, aby ustanovili dva správce jmění kostel­ ního a špitálního. Král sice již zjednal si j m e n o v á n í m s p r á v c ů t ě c h t o z v l á š t n í c h d o z o r c ů , kteří bděli nad jedná­ ním úřadův konšelských a obcí. Ale to nikterak n e ­

61

stačilo záměrům královým, který hleděl dosíci nej­ přísnějšího dozorství nad stavem městským. Již v listu svém daném městu Písku dne 24. září 1547. zůstavil sobě ú ř a d r y c h t á ř s k ý . Pro tento úřad, který hlavně měl bdíti nade všemi schůzemi rad městských i shromážděním obce, vydal král v úterý na den sv. Antonína (17. ledna) 1548. zvláštní instrukci, dle které rychtáři od krále dosazenému říditi se bylo. Instrukce ta zaslána i do Písku novému rychtáři. V současných listinách se uvádí jakožto první rychtář královský Jiřík Škrabka, měšťan Písecký a po něm již r. 1 5 4 9 Victorin Lauryn. R y c h t á ř P í s e c k ý , který byl od král. komi­ sařův z osob spolehlivých navržen a od krále k tomu úřadu jmenován na tak dlouho, pokud ho král v tom úřadu ponechal, zavázán jsa přísahou králi českému, měl dle té instrukce v radě mezi úřadem konšelským sedati, první místo miti, dobré a užitečné krále všemi obyčeji obmýšleti, jednati, působiti věrně, právě a po­ slušně ke králi aneb komu by tento o tom poručil, se chovaje a zření své maje. Zejména měl toho pilen býti a šetřiti, jestliže by v úřadě konšelském aneb na jiném místě, v obci co toho přezvěděl, že by se proti králi a komoře královské před se bralo a pů­ sobilo, aneb jaké srozumění a puntování se dálo, o tom aby bez meškání králi nebo jeho zástupci oznámil a netajil a také sám, pokudž bude moci, takové věci přetrhoval. Král nad ním, jakožto rychtářem svým, svou ruku královskou ve všem slušném držeti bude. — Král Ferdinand pokročil však ještě dále — v obmezení soudní moci měst. Již v mandátu dne 24. září 1547, jimž některá privilegia ovšem velmi obmezená městu Písku navrátil, poručil, aby odvolání se na právo Starého Města Pražského více dopuštěno nebylo, než, jestliže by se komu zdálo, že by skrze soudy a ortele v městech královských obtěžován byl, aby ten každý

62

před krále aneb rady k tomu od něho zřízené se odvolati a appellací vžiti mohl, ku kterémuž účelu pak zřízen zvláštní appellační soud na hradě Pražském 20. ledna 1548. S o u d e m t í mt o dos t a l o se též vr c hní d o z o r s t v í nad s o u d n i c t v í m s t a v u m ě s t s k é h o do r u k o u k r á l o v ý c h , avšak zdá se, že od měst rychlému provádění nového řádu soudního překáženo, čímž král nucen zaslati Píseckým dne 3. dubna 1549. důtklivý list, jímž oznamuje jim, že ho docházejí zprávy, že se mnohým, kterýmž jací přísudkové se dějí, práva od nich nedopomáhá, nýbrž se průtahové dějí, což jest králi, pokudž by tak bylo, s nemalým podivením i proti mysli. Král toho nechtě dopouštěti, poroučí Píseckým tímto listem a přikazuje, komuž se koli jaký přísudek od rad jeho nad appellacemi zřízených stane, aby jednomu každému bez meškání k právu dopomáhali a zúmyslna žádnému v tom odtahův ne­ dělali. A jakž také rychtář sám v Písku až do 5 kop grošů českých soudí a od rychtáře před konšely appellací jde, toho při tom král zůstavuje na ten konec, nebude-li kdo na orteli jejich přestátí chtíti, tedy aby mohl a moc měl před osobu královskou a rady jeho obzvláště k tomu na hradě Pražském usa­ zené, appellací a odvolání vzíti, čehož se od konšelů Píseckých každému dopustiti má. A kdož tak od práva těchto před krále v čemkoli appellací vzíti bude chtíti, ten každý po dnešní den aby ku právu za appellací nebyl povinnovat položití a spraviti než dvě kopy grošů českých až do dalšího králova o tom nařízení; a k tomu aby žádných akt, kteréž se v které appellací zběhnou, prve neodesýlali, než předkem strany sročíc, jim přečisti dali a při přítomnosti jich zapečetili a tak odesýlali, aby o tom ku králi žádné žaloby ne­ přicházely. Při tom všem král konšelům a zvláště rychtáři svému přikazuje, aby k tomu ke všemu, jak svrchu dotčeno, dohlídali, aby se to všecko jednoho

j

63

každého času s pilností řídilo a ničehož neobmeškávalo, jináče nikoli nečiníce. Obec Písecká nepřestávala si při komoře české stéžovati, že potřeb svých kryti nemůže a že nemá z čeho kostely, školy a špitály vydržovati, snažné při tom krále prosíc, aby jí v nouzi milostí svou přispěl. Konečně když i ze zpráv vyslaných komisařův nabyl král přesvědčení o bídném stavu města a když komi­ saři ve svých listech i toho dokládali, nepropůjčí-Ii měšťanům nějakých milostí a statků na vydržování škol, fary, špitálu a jiných obecních potřeb, že měšťané se na větším díle rozběhnou a město potom že spustne, tu obávaje se, aby tím nepřišel o své příjmy, v y d a l na h r a d ě P r a ž s k é m d n e 8. k v ě t n a 1549. l i s t k r á l o v s k ý , jímž městu Písku na vychování kněží, žáků a špitálů vesnice Semice, Smrkovice, Putim, Hradiště s lesem, Držov, Voníkov, Vrcovice, Novosedly a Dobešice, jakož i na placení dluhů obecních a opravu města některé rybníky, veškerá cla v bra­ nách i na vodě, platy z domů, zahrad, chmelnic atd. atd. postoupil, začež bylo jim odváděti do komory královské 1 50 kop grošů českých. Konečné na snažné prosby Píseckých, by město svého času ku zpustošení nepřišlo, p o s t o u p i l j i m k r á l m a j e s t á t e m z r. 1 558. (27. l e d n a ) p u s t ý h r a d (r. 1532. c e l ý v y h o ř e l ) se všemi lesy, ho­ rami i vesnicemi, rybníky, mlýny, řekami Blánicí a Otavou atd. k obecnímu dobrému, k vychování chu­ dých lidí ve špitále, kněží a žákovstva, avšak jestliže by králové čeští z lesů dříví potřebovati měli a o tom Píseckým znáti dali, aby tito se v tom poslušně za­ chovali. Tímto listem královským stalo se město Písek pánem a vlastním majetníkem hradu Píseckého se vším jeho příslušenstvím, jakož i vrácených vesnic. O s t a t n í v e s n i c e a statk-y k r á l o v ­ s k o u k o m o r o u o d p r o d á n y a v d e s k y za­ psány:

64

I. Adamu Řepickému 17 vesnic: Vítkov, Malá a Velká Turná, Brusy, Petrovice, Rojice, Oldřichov, Třebkov, Chlaponice, Borešnice, Šamonice, Nepodrice, Čížová, Zlivice, Skrejšov, Topělec a Kožlí za 5000 kop grošů českých.

[M alba v hradní s in í: B o j před městem.

(Dle kopie Šebelovy],

II. Adamu Kocovi z Dobrše 6 vesnic: Škudra, Vojnice, Kajnice, Strašíce, Kladruby, Damnice za 549 kop a 55 grošů českých. III. Ilenrychovi ze Švamberka ves Zátaví se ře­ kami, lesy atd. za 5 6 9 kop 17 grošů a 1 denár grošů českých.

65

IV. Ondřejovi z Ungnad, držiteli panství Hlubockého, Tálín, Selibov, a Maletice s krčmou v Heřmani za 2 0 0 0 kop grošů českých. V. Hora jakási u Březnice od panství Píseckého odtržena a připojena k panství Březnickému.

Malbu v hrudní s ín i: Turnaj před městem Pískem . [Dle kopie Šebelo vy .J

Téžce nesli Pisečtí ztrátu tak krásného zboží. I nedávajíce se po té odstrašiti ani nedostatkem peněz, snažili se ztenčené zboží dle možnosti rozšiřovati, čímž ovšem u veliké dluhy upadali, které kolem r. 1617. až na 1 3 3 .6 3 0 zl. vzrostly. Již roku 1580. koupili ve vsi Žďáře dvoj! manství od pána Kryštofa ze SvamK rál. město Písek.

e

66

b erk a ; roku 1588. od Viléma ze Švamberka městečko Heřmaň, vesnice Humňany, Stčtice, Ražice s mlýny, rybníky, lesy atd. za 1 0 .0 0 0 kop grošů českých; roku 1589. od Fridricha Čejkovského z Čejkov dvůr Modliškovice, jehož poloha není více známa, s čet­ nými rybníky, se dvorem v Božovicích, mlýnem v Mýšenci atd. za 2 1 5 0 kop grošů českých; téhož roku od Štěpána Vamberského z Rohatce ještě některé grunty v Pohořovicích atd. za 4 7 6 0 kop grošů če­ ských, jakož i zbytek vesnice Pohořovice od Jindřicha Březského z Ploskovic za 1125 kop grošů českých, posléze koupili dvůr Humňanský od Mik. Radkovce z Mirovic za 2 25 kop grošů českých a od Jindřicha Vrábského Tluksy z Vrábí dům v Praze v osadě sv. Jindřicha za 3 5 0 kop grošů míšeňských. Spolu získala obec Písecká odkazem od Jindřicha Doudlebského z Doudleb r.1 6 1 3 . statek Malou Chýšku v Milévské krajině jakožto nadání pro kněze podobojí na školy a špitál městský. P í s e č t í s t a r a l i se n e t o l i k o v e l mi p e č­ l i v ě o h m o t n é p r o s p ě c h y o b c e , a l e i o du ­ š e v n í p o t ř e b y s v é m l á d e ž e . Že stav školství před zabráním statků byl velmi stkvělý, dokazuje, že od časů Karla IV. vyšlo ze škol Píseckých mezi mno­ hými jinými přes 5 0 mužův z města Písku, kteří dů­ stojnosti bakalářské neb mistrovské dosáhli a vědou neb básnickými vlohami znamenití byli. Výteční učitelé, kteří s přednějšími učenci svého času i se slavným mecenášem Janem Hodéjovským z Hodějova v přátel­ ství žili, učili na těchto školách. Vizmež jen slavné členy rodin Píseckých, Sokolovských (Falconův), Beránkovských (Phagelův); zvláště nad jiné vynikají pro­ slavení humanisté Václav Písecký a Jan Kocín z Kocínetu, soudruh Veleslavínův, k jichž památce bodré student­ stvo zasadilo desku mramorovou na radnici Píseckou. Učitelem Kocínovým v Písku byl slavný básník Vít Trajanus z Chotěřiny, který nám zachoval v krásné latinské básni popis města Písku r. 1 5 5 5 .

67

I mezi měšťany byli mnozí bakaláři, na jichž počesť skládány básně latinské, a nejlepší svědectví dává Písku Pavel Stránský ve své »republice*: »Písek město po uměních též lahodnějších vždycky postupo­ valo samo i ty, kteříž jim oddáni, milovalo a draze sobě vážilo.*

Bývalé Školy »na b ak alářích *.

P o o s u d n é m r o c e 1547. z r u š i l a o b e c , ne­ mohouc, jak svrchu dotčeno, takový náklad jako dříve na školy vésti, v y š š í š k o l y p a r t i k u l á r n í (latin­ ské) zvané, a spokojila se školami nižšími. Že škol 5*

68

"vyšších v této době v Písku nebylo, dosvědčují slova Kocínova, který vletech 1552. — 55. školy zdejší navště­ voval: >Ve škole téhož města nabyl jsem začátků jak literního uměni tak křesťanské pobožnosti skrze božské řízení a práčem mým požehnání: tak že jsem potom s lepším prospěchem ve školách měst Pražských i v akademii témuž dobrému se učiti mohl.* Když pak obec Písecká majestátem z r. 1558. stala se opět majitelkou části svých statků, počala se zase o duševní prospěchy horlivě starati, zejména v y s t a v ě l a n o v o u n á d h e r n o u b u d o v u š k o l n í (r. 1560.), ozdobenou četnými malbami a rýsováním na mokrém vápně. Školy ty, ovšem valně sešlé, zachovaly se až do r. 1853. a rozkládaly se na nynějším prázdném prostranství před hlavním vchodem do chrámu děkanského a známy byly pod jménem »na bakalářích*. Obraz škol těchto ná­ kresem, chovaným v městském museu, budoucnosti zachován. Průčelí škol těchto ozdobeno bylo bohatou ornamentikou z květin a figur. Nahoře ve štítu viděti bylo leto­ počet r. 1565., pak ženu s dítětem a při ní tabuli, latinskou abecedu obsahující. Pod tímto prvním oddělením byly naznačeny tři osoby s latinskými nápisy od levé strany ku pravé: Fides — justitia — spes. Víra zcela jinak než jak obyčejně, symbolicky vyznačena, se představo­ vala v osobě ženy, držící v pravé ruce kalich a v levé meč, snad proto, že kališníci si s mečem v ruce vybojovali přijímání kalicha. Spravedlnosť i naděje jak obyčejně byly vyznačeny. Ku víře a naději patří ještě láska, která snad měla býti vyznačena ženou s dítětem v horním oddělení, což by pak dalo celek velmi dů­ myslný. Matka láskou svou vede dítě ku vzdělání a poznání hlavních ctností křesťanských. Založením těchto škol chtěli zajisté naši předkové dosíci, aby se mládež v nich počátkům literním učila, k ctnostem křesťan­ ským vedena tak, aby vždy hodna byla, kdyžby toho k ázala potřeba, za tyto nadzemské statky žiot svůj

A

69

položití. V třetím oddělení pod štítem byla dvě, jak se zdá, teprve později upravená okna. Mezi nimi na­ rýsována byla scéna válečná, stany, obrněný obr a dva menší válečníci, s nápisy: Goliáš a David. Prolámánim oken obraz v celku svém valně porušen. Vedle oken byly dva porušené obrazy allegorické; na jednom z nich bylo lze čisti: Obdurandum adversus urgentia, t. j. otužiti se proti nehodám. Mezi těmito okny a okny v přízemí byla veliká tabule s latinským ná­ pisem, kterou držel anděl, avšak obsahu jejího pro sešlost’ nebylo možno více přečisti. Taktéž k nepo­ znání byly obrazy na obou stranách; na právo byly zbytky obrazu, představujícího Nejsvětější Trojici. Pod okny přízemí byla opět zeď kostkovaná na způsob kvádrův. Od rektora university dosazováni i v druhé polo­ vici X V I. století vynikající učitelé na školy Písecké. Zdá se, že dbalí o duševní prospěchy měšťané Písečtí na počátku XVII. stol. se postarali, aby opět zařízeny byly vyšší školy partikulární v Písku. Tomu nasvěd­ čuje báseň latinská z roku 1614. na památku záhy zesnulého Zikmunda Švantla, syna později slavného primátora téhož jména, o kteréž za to možno míti, i e nemohla vyjiti z péra žáka nižších, alebrž vyšších škol. Z učitelů v druhé polovici XVI. stol. vyznačili se Vitus Trajanus ze Žatce, slavný básník latinský, mistr Daniel Schaenius z Kolína, též výborný básník, Václav V routecký ze Žatce, jenž zahynul při dobytí Písku r. 1 6 2 0 ., přítel básníka Jana Campana Vodňanského, Ja k u b mladší Krupský z Německého Brodu, který přeložil z Plutarcha »o vychování dítek«, Pavel Cernovický z Německého Brodu, básník latinský, od něhož pochází >vocabularium rythmico-bohemicum« zr. 1614., Vavřinec Pergner z Rakovníka, též latinský básník a jiní. Poslední působili na školách Píseckých na po­ čátku XV II. století. Válkou třicetiletou pokleslo druhdy slavné školství Pisecké, poněvadž se nedostávalo ani

70

kněží, ani učitelův, kteří z větší části ze země se vystěhovati musili, jakož že nebylo odkud jich chovati a potřebné jim výživy dávati. O b y v a t e l s t v o m ě s t a P í s k u , které dle sou­ časných i pozdějších zpráv neobyčejnou na ten čas slynulo vzdělaností, j a l o s e za M a x i m i l i a n a II., jenž svobod náboženských sobě vážil, ponenáhlu p ř e ­ s t u p o v a t ! o d s t r a n y m í r n é p o d o b o j í ku v í ř e p r o t e s t a n t s k é . Učení to šířilo se tou měrou, že město Písek od pražské konsistoře pod obojí ve stížném listu k císaři Rudolfu II. mezi některými jinými městy za zvláště neposlušné a odbojné prohlášeno, že nechce přijímati rozkazů a vrchního řízení její, nýbrž že vydržuje lutheranské kazatele. Když pak pověstným vyhozením pražských místodržících (23. května 1 618.j vzni kl zj evný boj st avů č e s k ý c h s císařem, neváhali Písečtí ihned uznati zatímní vládu 3 0 direktorů a jakož dříve hájili zájmů husitských, s touže horlivostí boje tohoto se súčatnili, hájíce víry protestantské svým životem, obětujíce veškerý svůj statek a sná­ šejíce spolu všechny strasti hrozné války třicetileté. Jak známo, nejvíce běd válečných zakoušel kraj Písecký, jejž si hlavně Dampierre za sídlo svých vá­ lečných operací vyvolil, neboť vojsko jeho pohubilo všechnu krajinu, kudy táhlo. O pustošení tom dali 18. března 1619. komisaři kraje Prácheňského zprávu direktorům do Prahy, že prý hrabě Dampierre až ku předměstí města Písku zajel a od Krumlova až k Vlachové a pak až k Týnu přes 2 0 0 vesnic vy­ plenil a vypálil. Podobně dne 19. března vyslaní z města Písku a jiní blíže Budějovic, že nepřítel již až ku městu Písku zajíždí; zároveň prosili stavů o pomoc a ochranu, než by celý kraj k dokonalé záhubě přišel. Na to zase 21. března přišel list do Prahy od primasa města Písku Zikmunda Švantla, že nepřítel do samého okolí města Písku vnikl, předměstí vy-

á

71

drancoval a dvanáct vesnic vyplenil, avšak že za nimi vysláno 5 0 jezdcův, aby je zastrašili a od dalšího vpádu zdrželi. Když Mansfeld vyslán byv direktory, aby přirazil k Hohenlohovi a lidu, Buquoyovi na pomoc táhnou­ címu, přechod přes Šumavu překazil, se opozdil, po­ spíchal týž k Hohenlohovi do Rudolfova. Doraziv do Velkého Záblatí (vesnice as míli východně od Vodňan), obdržel od podplukovníka hraběte Solmsa zprávu z Vodňan, že přepadl nepřítel zbytek jeho posádky v Netolicích. Rychle se obrátiv Mansfeld, spččhal jí na pomoc, domnívaje se, že mu bude co činiti s nějakým menším oddílem vojska nepřátelského; avšak nepřítel nad očekáváni silnější se přiblížil a přinutil Mansfelda couvnouti k Záblatí. Zde svedena bitva, která skon­ čila úplnou porážkou Mansfelda. Celý jeho sbor zničen, 1200 mužů padlo, 1400 zajato, zbytek rozprášen, jen část! jízdy utekla k Písku, avšak stráž v noci nikoho nechtěla do města vpustiti; prchající musili řeku přebroditi a dále k Plzni utíkati. Značná kořist’ zůstala na místě, veškerá zavazadla, kancelář i pokladnice Mansfeldova padla do rukou vítězného Buquoye. T o ­ liko vůz s hlavní pokladnou a nejdražšími věcmi téměř zázrakem ušel jízdě nepřátelské šťastným ujetím do Protivína. Tam ější obyvatelstvo, poznavši mezi prcha­ jícími polního kazatele Mansfeldova, propustilo je volně k Pisku. Nemoha se dočkati vyžádané pomoci Hohenlohovy, dal se Mansfeld již dříve na snažnou žádost’ svých vojínů a důstojníků, by neupadl do zajetí, na útěk k Protivínu, provázen asi 15 jez d ci; nepřátelská jízda však ho poznala, pronásledovala, několikráte dohonila a je n pomocí rychlého svého koně ujel sám sedmý toho večera k Týnu. Teprve druhého dne z rána přibyl Mansfeld do Písku, kde uvítán od svého zachráněného dvořanstva a měšťanů. Na počesť jeho vystrojena od Píseckých

72

hostina, při které se o porážce, lituje ne tak ztráty svých vlastních věci, nýbrž velikého počtu padlých svých udatných vojínů, takto pronesl: >Musím se vyznati, že nás Pán Bůh hodné potrestal; měli jsm e vy­ hřátí, ale nyní to již tam, musíme pomysliti na jinou vyhranou.« Když posádku stavovskou a měšťany vybídl k udat­ nosti a odporu, kázal mésto a hradby, kde nutno, opraviti a odebral se do Prahy. Při svém pobytu v Písku nabídl se sice Mansfeld Píseckým, že jim přidá pro větší bezpečnosť dva praporce pěchoty; avšak měšťané, spoléhajíce na pev­ nost hradeb městských a vlastní udatnosť, pohrdli tím, jakož se zdá i z té příčiny, že vojsko Mansfeldovo bylo povéstno nechvalitebným nedostatkem kázně, zbojnictvím a neplechami všeho druhu. Na zprávu, že se Buquoy blíží, zmocnil se veliký strach těch, kteří se svými rodinami i majetkem hledali útočiště v Písku: šlechtičny na kvap utíkaly s dětmi, zanechávajíce zde všechen majetek drahocenný; i po­ sádka tímto strachem nakažena, počala jeviti nedostatek bojovnosti. Buquoy přitrhnul k městu a obklíčil je nejdříve na severní a východní straně. Téhož ještě večera vy­ zval Hocka, městského velitele, aby město vydal. Však ten spoléhaje, že vojsko české, které nedaleko bylo, rychlým pochodem město vysvobodí, zamítl vyzvání to těmito slovy: »Poněvadž každého věrného a zmužilého vojína povinnost’ zavazuje, aby místa sobě svěřeného bedliv byl a proti útoku nepřátelskému do poslední krůpěje krve obhajovati neopomíjel, proto že i on jináče zachovati se nemíní, nežli, aby se násilí svému proti možnosti bránil. < Druhého dne z rána (26. s r p n a ) p ř e š e l B u ­ q u o y s oddílem řeku Otavu, by i od západní strany město obklíčil. Ohněm zničil pražské předměstí, zmocnil se kamenného mostu a mezi mostem a pražskou branou

73

zaražené palissády kázal popelem položití. Po té hnal útokem na město ze čtyř stran; avšak posádka ve spojení s ozbrojeným měšťanstvem útok udatně od­ razila a mnohé útočníky zabila. Při útoku tom též poraněni Maradas, vévoda z Bournonville-u a bratr Dampierrův. Vida, že se Hohenlohe na pomoc neblíží, aby město osvobodil, a domnívaje se, že odražením útoku nepřátelského zadost učinil své vojenské cti, jakož i, že Buquoy činí přípravy k novému velkému útoku, jemuž by snad posádka neodolala, dal se velitel Hock ještě téhož dne do vyjednávání s Buquoyem o vzdání města. Nežli však vyjednávání dokončeno, slezl nepřítel na čtyřech místech hradby městské a otevřel ostatnímu vojsku brány; neboť měšťané i posádka, jsouce ubezpe­ čeni, že 'po čas vyjednávání útok žádný učiněn ne­ bude, opomenuli hradeb stříci. Vojsko Bucjuoyovo počalo ihned drancovati, na­ kládajíc hanebně se ženami a dívkami; při prvním útoku v městě povraždili přes 5 0 vojínů a měšťanů, zapálili město a zničili ohněm asi 6 6 domů. Vítězové dosáhli zde velké kořisti, ne toliko, že se zmocnili movi­ tého jmění domácího obyvatelstva, ale i všech drahocen­ ných věcí, které tu obyvatelé z kraje byli uschovali před nepřítelem. Buquoy ukořistil mimo mnohá menší děla dva veliké kusy hrubé střelby, jimiž Mansfcld Plzně dobýval a kterých před svou porážkou u Záblatí v Písku zanechal. Město pak, které po deset dní drancováno, osazeno 6 0 0 vojíny pod velením pověstného Dona Martina Huerty. Velitel české posádky Hock přirazil se svými vojíny po dobytí města k Buquoyovi, do jehož služeb vstoupil, a byl proto považován od Čechů za zrádce. Vojsko české dostalo sice dne 26. srpna zprávu o obklíčení a útoku na Písek, avšak Hohen­ lohe neučinil ničeho na zachránění města. Z opanování města Písku vznikl v Praze i v kraji kolem Prahy veliký strach. Na sněmu stěžováno obecné

74

na bídné vedení války; tak jakýs rytíř Kuneš v rozhořčenosti své líčil, kterak sám i jiní šlechticové v síly zbrojné důvěřujíce, do Písku, města bezpečného, ženy, dítky a majetek odvezli, že by město, kdyby to šlo po právu, dosud bylo v rukou stavovských, že ale jsou trpce zklamáni. V e sněmu neodvážil se nikdo hájiti vojevůdcův českých. Marné bylo vše; nebylo možno očekávati obětavosti, udatnosti, jakož i lásky k vlasti od cizích, vyhladovělých, špatně placených a bídně vedených najatých žoldnéřů, ani sami synové země této v době té velmi malou obětavost! a udat­ nost’ na jevo dávali. Dobytím města Písku opanoval Buquoy téměř celý kraj, kam byly dosaváde jednotlivé oddíly vojska jeho neb Dampierrova loupežné vpády činily. České vojsko pod Hohenlohem, k němuž přibyli Anhalt s Mansfeldem, bylo zatlačeno Buquoyem k Zalužanům, kamž do ležení královského dne 7. září došla zpráva, ž e F e r d i n a n d z v o l e n za c í s a ř e . Na rozkaz Buquoye vystoupilo veškeré vojsko císařské z ležení v šíré pole a oslavilo volbu Ferdinandovu trojnásobným výstřelem z děl a mušket, kdežto kopinníci hořící slaměné víchy na kopích do výše vy­ zdvihovali. Hřmot ten zarazil vojsko české, které ne­ znajíc toho příčinu, postavilo se v šik válečný; k boji však nedošlo. Nepodniknuto vůbec nic znamenitějšího, vyjma některé bezúčelné šarvátky. Počátkem druhé polovice měsíce září, opustiv Buquoy své ležení u Zalužan, ustoupil k Budějovicům, a zanechav silné posádky v Písku, Budějovicích, Krum­ lově a Nových Hradech, odtáhl proti Thurnovi a Betlenovi k Vídni. T é doby uloženo Mansfeldovi, aby se zmocnil míst od Buquoye na jihu českém osazených. I dal se dne 20. října z Plzně k Vimperku a dobyl města toho v noci mezi dnem 23. a 24. říjnem ; současně

75

vytrhl plukovník Frenck z Tábora a dobyl Vodňan (26. října). Po vzetí Vimperka zamýšlel Mansfeld doraziti na Písek, aby tohoto krajského města jakýmkoliv způ­ sobem se zmocnil a císařské odtud vytlačil. Věda však, že Huerta, velitel toho města, má dostatek lidu váleč­ ného, a že jeho síla k takovému obléhání dosud slaba jest, upustil od svého úmyslu a obrátil se k Prachaticům, aby těchto dobyl, zlatou stezku osadit a vojsku španělskému cestu z Pašova do Čech zavřel. Huerta, který mezi tím činil přípravy k hájení města Písku, byl již dříve (2 2 . října) zpraven o po­ hybech vojska nepřátelského, jak to vysvítá z listu jeho z Písku do Prachatic, tehdy ještě nedobytých zaslaného, že prý přišlo několik kornet české jízdy do Mirotic a odtud se i s pěchotou obrátiii k Vodňanům; zdali tomu tak, aby mu neprodleně zprávu dali. Rychle bylo mu poslouženo. Ještě téhož dne Bavorovští, jsouce v té příčině tázáni, odpověděli, že vojsko české obklíčilo Vodňany a očekává posily a hrubé střelby od Strakonic. Po dobytí Prachatic odebral se Mansfeld do Vodňan, by si vojsko jeho odpočinulo; sám pak po­ volán do Plzně na poradu od krále Fridricha. Po svém návratu přitáhl dne 21. l i s t o p a d u p ř e d m ě s t o P í s e k , jehož měšťané byli s ním v tajném spojení. Neboť hned krátce po prvním dobytí Písku císařskými učinili tajnou smlouvu v pondělí po sv. Bartoloměji, k čemuž je zajisté jen dohnalo barbarské chování se Huerty. Hned z rána ,téhož dne (2 1 . list.) požádal Mans­ feld skrze trubače jménem krále Fridricha Huertu o vydání města. Ten mu dal odpověď: »že o žádném jiném českém králi neví, kromě o Ferdinandovi; hra­ běti z Mansfeldu že nemůže dáti jiné odpovědi, jedině olovo a prach, pročež, aby po své straně činil, co

76

nejlépe umí a může, on že též po své vůli se bude chovati, jakož na něho náleží.* Na odpověď tu sevřel Mansfeld úzce město se všech stran, položiv si hlavní ležení mezi cestu Putimskou a Týnskou (nynější Budějovickou) na tak řeče­ ných »Ohradách* (městská obora), odkudž bylo lze přehlédnouti netoliko celé město, ale i veškeré cesty do města vedoucí a jednotlivé oddíly vojska, které kolem rozložil. Zároveň bylo hlavní ležení v úzkém spojení se stanem Mansfeldovým, který se nacházel v nedaleké pusté vesnici Smrkovicích, jejíž obyvatelé dílem do města se utekli, dílem vymřeli. Huerta neměl žádné naděje na osvobození Oble­ žení toliko tím se těšili, že snad krutá zima, která nastala, nepřítele přinutí, aby upustil od obléhání. Avšak zmýlili se. Mansfeld, který nedopřál klidu svému vojsku vzdor zimním nepohodám, kázal hned druhý den ze šesti děl, která házela 16 — 321iberní koule, stříleti na hradby městské, čímž na mnohých místech porouchány, tak že nebylo možno konati hlídku kolem města po hradbách; ano i jedna bašta byla pobořena. Mansfeld neleně ani v noci, kázal hnáti podzemní podkopy na jižní straně města, poblíž hlavního chrámu Páně, až k samým příkopům, té doby sice suchým, ale šest sáhů hlubokým; tam postavil osobně novou batterii, při kteréž příležitosti byl v nebezpečí života; byloť po něm s věže kostelní střeleno, kulkou mu na hlavě klobouk prostřelen, až i vlasy mu při­ páleny. Den co den byla střelba prudší; zvláště prudká byla dne 29. listopadu. Velké škody nadělaly od ne­ přítele do města házené ohnivé koule a granáty na domech, s nichž konečně obležení, aby je zachránili před ohněm, přinuceni snésti všechny střechy. Jeden z granátů padl okolo poledne mezi vojíny právě, když

77

při jídle sedéli, a mnohým z nich ruce i nohy zpřerážel neb zranil. Obležení snášeli ještě jiné útrapy, neboť při po­ sledním dobytí města Buquoyem lehlo veliké množství domů popelem; jen v několika málo, kterých oheň ušetřil, mohlo se bydleti. Než ani nedostatek bytů při kruté zimě nezviklal vzdorovitosť a odvahu Martina Huerty. Ten bránil se urputně a rázně; obležení pilně palbu opětovali. Jednoho dne učinila čásť posádky výpad na oblehatele, z nichž mnohé zabila neb po­ ranila. Dobytí města považovali tehdejší válečníci téměř za nemožné. Než Mansfeld, aby města v brzku se zmocnil, kázal přivézti z Prahy dvě bořící děla, která metala koule 481iberní (2. prosince). Když to spatřili obležení, velice se ulekli. Mansfeld tím usilovněji střílel na město a bořil hradby. V městě té doby nastával nedostatek po­ travy a střelného prachu. Udatnosť posádky počala ochabovati; nicméně nechtěl velitel města slyšeti o žádném vyjednávání. Tu však vojínové od pluku Krichingerova, jichž praporec byl počtem silnější než ostatní dva, usnesli se na tom, dorozuměvše se s mě­ šťanstvem, které bylo v tajném styku s Mansfeldem, že aspoň sami s hrabětem uzavrou smlouvu, aby z ne­ bezpečí vyvázli. Odepřevše veliteli svému poslušnosť, vzbouřili se, učinili nenadálý útok na Huertu, jali ho a věznili ve vlastním jeho bytu. Ostatní dva hejtmani, pán z Mollaru a Miller, nemohouce vzpouru tu potlačiti, musili k tomu přivoliti, aby se s Mansfeldem o vydání města jednalo. Od týchž vojínů vyslán do ležení Mansfeldova bubeník, aby oznámil, že město se vzdá. Mansfeld poslal na to s ním do města v noci dne 5. prosince mezi 11. a 12. hodinou kapitána Schlammersdorfa a regimentšultysa Leiningra. Umluveny výminky takto: 1. Aby všichni vojíni, kteří smlouvu tu přijmou, spolu se svými důstojníky, když by ji podepsali, svo­

78

bodně a bezpečně 6. prosince ráno v hodinu osmou z města Písku s rozvinutými práporci, se zbraní, s lunty rozvícenými a s bubnováním vyšli. 2. Aby všecko své jmění s sebou vzali, věci movité měšťanů, jakož i velitele městského zboží i jiných dů­ stojníků, kteří smlouvu nepodepíšou, v městě zůstalo a nikam nic odstraněno nebylo. 3. Aby velitele Huertu Mansfeldovi na živě do­ dali, který pak je j, když mu budou postaveni zajatí vojínové hraběte, na svobodu propustí. 4. Aby ihned zemi českou opustili a sem se jináč, leč s vojskem císařským nenavracovali. Když smlouva ta od tří hejtmanů podepsána, v y d á n P í s e k d n e 6. p r o s i n c e h r a b ě t i . Nejdříve opustila město pěchota od pluku Krichingerova a Fuxova, na to vyjela jízda, která však, že rytmistr z nedopatření snad smlouvu nepodepsal, od jízdy Mansfeldovy hned za branou Týnskou napa­ dena. Tomu na odpor postavil se Mansfeld, některé sám svou rukou postřelil neb těžce zranil a jednoho kázal oběsiti. Část’ císařské posádky, která byla většinou ne­ mocna, vstoupila v službu Mansfeldovu, ostatní pak doprovozeni až na hranice. V město Písek vložil Mansfeld jako posádku dvě pěší a jednu jízdeckou setninu pod hejtmany Halcingerem a Šmukertem. Huertu však kázal jako válečného zajatce odvézti do Plzně. Kdy a jak Huerta na svobodu propuštěn, není známo; nejspíše na základě 3. článku smlouvy o vydání města. Po opanování města Písku opustili vojínové císařští česká města Budějovice a Krumlov. V městě vzešel prý dle mnohých souvěkých zpráv nesnesitelný zápach z mrtvých těl a mrch. Z té pří­ činy, a že se nedostávalo potravin a bytů, jakož i že město zcela ochuzeno a obyvatelstva, jehož většina dílem se rozprchla, dílem pomřela, velmi málo bylo, byl Mansfeld přinucen vzíti posádku z Písku a vložiti

79

ji do okolních mést. Nějaký čas zůstalo město téměř pusté a neobydlené. Když nastala příznivá pohoda, osadil Mansfeld poznovu město a opravil hradby, znaje jeho důležitost’ pro podniky válečné. Obyvatelstvo rozprchlé opét se vracelo, rozmnoženo jsouc hlavně okol­ ními vesničany. Bída ochuzeného měšťanstva byla tak velká, že pak stavům učiněn návrh, aby města Písek a Netolice žádných berní ani výprav vojenských ne­ dávala a aby úroků ani sum jistinných neb hlavních na ten čas neplatila; později ochuzeným měšťanům Píseckým, Prachatickým, Netolickým a Týnským měl dávati se deputát z panství Jindřichohradeckého. Když mezi unií a ligou uzavřen byl mír, z něhož vyňaty Španěly a Čechy, hotovil se Ferdinand II. pokořiti Čechy. Vojsko Maximilianovo spojilo se s Buquoyovým u Nových Polanů (Neu-Polla) 7. září 1620. Vojsko císařské s bavorským čítalo na 5 0 .0 0 0 mužů, vojsko české jen 28.000. Dne 21. září překročili císařští hranici zemskou u Nových Hradů a 22. dorazili již do Budějovic. Zde odbývána dvoudenní válečná porada (23. a 24. září), ve které ustanoveno, jakým způsobem se má dále válčiti a kde má býti nepřítel napaden. Již dne 25. září vytrhl Maximilian, přitáhl k Vodňanům a vyzval po­ sádku stavovskou, aby se vzdala. Po krátké obraně, když bombardováním hradby pobořeny a průlom do města učiněn, vzdala se smlouvou, že bude moci volně vyjiti. Když pak posádka za bránu vyšla, proti danému slibu od žoldnéřů bavorských napadena a většinou po­ bita. Vévoda osadiv město setrval zde do 29. září. Současně Buquoyem dobyty Prachatice, posádka prachatická i měšťanstvo povražděno a město vypleněno. Z rána dne 29. září vytrhl Maximilian z Vodňan a Buquoy z Prachatic směrem k Písku. Po pravé straně táhli císařští, po levé Bavoři. T é h o ž d n e (29. zá ř í ) , n a d e n sv. M i c h a l a a r c h a n d ě l a p ř i t r h l i k u m ě s t u P í s k u , kteréž hájilo ozbrojené

Starý

Písek

na omítce

Svatojanské

kaple

rlékanského

chrámu.

80

81

měšťanstvo a posádka stavovská 9 0 0 mužů. Vévoda vyslal ihned trubače ku městu, slibuje jménem Ferdi­ nandovým obyvatelstvu, jestliže se císaři poddají, mír a milost’, jinak dobytí a zničení města. Písečtí však důvě­ řujíce v pevné hradby a statečnosť obhájců, vzdorovitě a hrdě odpověděli: »aby vévoda a Buquoy měli ještě nějaký čas strpení, že na ten čas žádosti jejich povoliti nemohou, protože Písek není Vodňany, nýbrž

K rálovský hrad.

Fotogr. J . m «u o b t.

že chtí, jak se na muže sluší, vlasť a sebe proti ná­ silí hájit, že Fridrich jest jejich králem, Ferdinanda že neznají.» Zároveň vyslali korouhevníka na věž ko­ stelní s praporcem červeným, který jím »vesele točil*, dávaje návěští, že se brániti míní. Vojsko císařské položilo se táborem na straně severovýchodní města, bavorské na jihozápadní na obou březích Otavy. Téhož večera kázal Buquoy připraviti děla, aby na druhý den bylo vše přichystáno K rá l. m ísto P ísek .

£

82

k útoku. Písečtí též nelenili a hned započali střelbu na oblehatele netoliko z mušket, ale i z praků há­ zeli železné a olověné kule do ležení nepřátelského. Malou škodu tím způsobili. Avšak citelná ztráta za­ stihla přece Buquoye. Kule jedna zasáhla hlavního řidiče dělostřelby, když děla rozestavoval. Smrt jeho Buquoy těžce nesl. Za prvního úsvitu (30. září) zahřměla děla s obou stran. Děla Buquoyova, nejsouce řízena dovedným dělostřelcem a jsouce příliš vysoko zasazena, přená­ šela město. Za to kule z města mnohou škodu v le­ žení bavorském způsobily. »Jedna z nich přiletěvši, padla do stanu nejvyššího Steindsa a proskočila skrze stan, urazila nejdříve hofmistrovi jeho obé ruce, když právě mísu s jídlem na stůl postaviti měl, až mísa ta upadla na stů l; potom pak vojáka jednoho, jenž před stanem na šiltwachu stál, přestřihla v půli, až hned tu zdechl a naposledy třetím švaňkem odtud vzatým ještě jinde nemalou škodu v ležení udělala«. Seznavše svou chybu, mířili pak císařští na nejvyšší části hradeb, aby obhájce s nich sehnali, sobě přístup až ku samým hradbám usnadnili a je podkopati mohli. Velmi živá byla dělostřelba na straně severní, kde ze sedmi děl na jedno místo stříleno, až bašta a hradba, od minulých útoků jinak již dosti chatrná a porouchaná, na mnohých místech pobo­ řena byla. Písečtí konečně vidouce, že jim nebude možno přesile nepřítele odolat, ani že se mohou naditi po­ moci od vojska českého pod Anhaltem v krajině u Březnice zahálejícího, usnesli se na tom, že se pod­ dají vévodovi smlouvou. Okolo druhé hodiny po po­ ledni (30. září) rozvinuli praporec bílý. Povoleno pří­ měří na tři hodiny. Pozorností občanstva obrácena nyní ku straně, kde bylo ležení bavorské, v němž rokováno o vý­ minkách. Písečtí strany severní města neostříhali do­

i

83

mnívajíce se, že císařští po čas vyjednávání ničeho proti městu nepodnikou. Valóni zpozorovavše tuto neobezřetnosť a spatřivše místo nestřežené a ku slezení příhodné, poněvadž bašta a hradba bombardováním téměř celá pobořena byla, vedrali se na hradby. V těch dobách bylo vojínům jen tehdáž dovo­ leno pleniti, když město dobyto bylo útokem. Vojí­ nové tudíž toužíce po hojné kořisti a majíce snad ještě někteří v paměti, jaké se jim v Písku při prvním dobytí (26. srpna 1 6 1 9 ) císařskými dostalo, a vidouce nyní, že by jim dobrovolným vzdáním ko­ řist’ bohatá snad ušla, právě proto bez vědomí a vůle svých představených, aniž k tomu byli vyzváni, slezli hradby a vnikli do města. Houfu toho následo­ vali ihned jin í; rychle se rozběhli po celém městě, otevřeli Týnskou bránu (Budějovskou), vpustili Kozáky, kteří již před branou stáli. Řáděno nyní od Kozákův a Valónů způsobem hrozným. Povražděna netoliko celá posádka (8 0 0 mužů pěchoty a praporec jízdy), nýbrž skoro všichni měšťané, mezi nimi Zikmund Švantle primas, Jan Jandas, královský rychtář, Václav Vroutecký a jiné osoby z konšelův beze vší lítosti ostřím meče pobiti. Zběsilé vojsko vyhledávalo ne­ šťastné měšťany po střechách, zabíjelo je, shazujíc je i živé na dlažbu, kdež dotloukáni; sháněli se po nich jako »po kočkách a psích, tak že krev ze zavraždě­ ných co voda deštivá tekla«. Dle souvěké zprávy po­ vražděno prý veškeré obyvatelstvo »až do 13 toliko osob bez ulitování dítek u prsou mateřských*. Buquoy a Maximilian dozvěděvše se o tom straš­ ném vražděni, pospíchali do města, aby řádění tomu přítrž učinili. I zželelo se samému, podobnými vý­ stupy již otrlému Buquoyovi ubohých obětí divokých žoldnéřů, tak že obnaženým mečem v ruce rozzuře­ ným vojínům zbraňoval v jich řádění, dva ze zuřivců vlastní rukou usmrtil, třetí jen s těží ušel jeho meči. Avšak nebylo možno je ve vzteklosti jich žádnou mě­ 6*

84

rou zadržeti ani ukrotiti; jen s velkou nesnází vyrval Buquoy ženy a děti z moci zdivočilých žoldnéřů a tak zakročením Buquoye a Maxmiliana aspoň těchto ušetřeno. Celé město vydrancováno a ohněm zničeno; jen toliko hrad a některé pevně stavěné domy vyční­ valy ze zřícenin. Osud nešťastného města zastrašil okolní, která bez odporu se vítězi poddala. Prvního října opustili císařští Písek, zanechavše zde posádku a pokud možno zařídili nějakou správu, načež tlačili císařské vojsko ku Praze, kde 8. listo­ padu 1620. rozhodnut na Bílé Hoře osud český. V dobách po té počaly se zbytky rozprchlého a zachráněného obyvatelstva znenáhla v městě scházeti. Strašný byl pohled na město ohněm zničené a na sta mrtvol v domech i po ulicích. V době této tak strastiplné vynikl nad ostatní muž, který si o město naše získal zásluh nesmrtelných. B y l to L u k á š , t é ž L u c i u s V o d ň a n s k ý zvaný, jenž první obecní věci jal se spravovati a neúnavně po celý svůj život o dobro města pracoval, a ježto nebylo žádné správy, svolával o své vůli do domu svého váženější občany k po­ radám o obecních věcech. V knize >manualu konšelském* k době této se vztahující nacházíme listy zcela prázdné; teprv dne 16. ledna 1621. odbýváno první sezení v domě Lu­ káše Varhaníka Vodňanského za přítomnosti Lorenze Edlmona a Václava Vočadla. Na listinách obyčejné se podpisovali >purkmistr a osoby zřízené na ten čas ku správě ochuzené obce města Písku* ; pečeti měst­ ské neměli. Lukáš byl, jak se zdá, vyznání katolického a stál, jak sám praví, věrně při císaři, z kterých pří­ čin se mu lehce podařilo, že vymohl na knížeti Lichtenštejnu, českém místodržiteli, aby obyvatelstvu Píse­ ckému polovice sladu, co ho po dobytí města na sladovnách nalezeno, darováno a svobodně pivo vařiti dovoleno bylo

85

M ě s t o i s t a t e k s p r a v o v á n y me z i t í m k r u c e k r á l o v s k é h o f i s ku od D o n a M a r ­ t i n a de H o e f f - H u e r t a , jemuž přidán k ruce Jan Č a s t o l a r z D l o u h é Vs i . Poněvadž obyvatelstvo bylo zcela ochuzeno, vymohl Lukáš na Huertovi, že vojínům nebyli nuceni dávati než toliko byt, a pomocí téhož Huerty k žádosti Lukášově daroval Lichtenštejn měšťanům obilí a mouky v městě se nacházející přes 2 0 0 strychů. Neúnavný však Lukáš nepřestal i na dále prošiti Lichtenštejna o shovění v příčině odvá­ dění posudného, odvolávaje se na nemožnosť obyvatel­ stva, jakož že i vojínové v městě zůstávající vše, co svaří, opět vytráví. Lichtenštejn poručil na to Beníškovi z Pettersdorfu, výběrčímu posudného v kraji Prácheňském, aby pro zadrželé posudné na obyvatel­ stvo Písecké nenastupoval (23. dub. 1621). Již nyní zasáhal Huerta násilné v záležitosti obecní. Zalíbilyť se mu statky obce P íseck é; věda dobře, že bez dostatku obyvatelstva málo by vynášely, nutil ná­ silné konšely, aby přijímali každého do obce, kdo by se chtěl osaditi; apo o své vůli uděloval, by získal jiných, zvláštní výsady nové osazeným. V manualu konšelském (r. 1621 — 16 3 0 ) nacházíme vždy při tom pouhé poznamenání, na př. Eliáš Husenecký za sou­ seda na poručení Dona Martina přijat, aneb Martin Vinohorský přinesl poručení od Huerty, aby mu živnost městská propůjčena byla, též aby kontribucí žádných neplatil — poručení tomu dostáti se musilo. Me z i tím zasedala komise soudní č i l i m i m o ř á d n ý s o u d o d c í s a ř e us t a n o v e n ý po v y k o n á n í p o k u t n a d h l a v n í m i p r ů v o d c i •o h a v n é r e b e l l i e * proti císaři ve vyšetřování viny jiných účastníků. Mimo katolíky nebylo snad ze stavů světských nikoho, kdo by se nebyl súčastnil po­ vstání stavovského. By této nejistotě byl jakýsi cíl uložen, vydal císař Ferdinand II. dne 3. února 1622. mandát »generální pardon* zvaný, který v květnu

86

v Písku prohlášen a v němž se oznamovalo, že sice všickni, kdož »ohavné rebellie« proti králi účastny se učinili, statky, česť i hrdlo své jsou propadli; nic­ méně že chce J. M. C. všechněm, co se cti i hrdel dotýče, učiniti milosť, když by v jistém čase k tomu určeném sami k vině své se přiznali, toliko kdož by tak neučinil, tím že dle přísnosti práva souzeno býti má. Svolána proto celá obec primátorem Lukášem. Všichni jednosvorné vyznali, že města nevzdání žádný jiný příčinou nebyl, nežli kapitánové, kteří času onoho velitelství měli a to tak a ne jináč, kde toho potřeba kázati bude, že jest, oznámiti se prohlásili. Zaslán list o tom plnomocníku do Prahy, jakož i zároveň k Pavlu Michnovi, kde ho žádali o radu, co konati, koho a mnoho-li konšelů do Prahy poslati mají. Přišla odpo­ věď, že ten pardon ne tak na mésto, jako na stav panský a rytířský se táhne, že do měst budou jistí komisaři s instrukcí posláni, že takového ohlášení třeba není, než chtějí-li jaké učiniti, že to nic na škodu nebude. I vyslán jest počátkem r. 1623. Pavel Vodňanský s jinými do Prahy se žádostí, aby vál­ kami zničenému městu a zcela ochuzenému obyvatel­ stvu kontribuce byla odpuštěna, a jakých kroků má obec učiniti v příčině velikých dluhů, o které neu­ stále od věřitelů vždy víc a více upomínána, odkud a jak platiti má. Poslové odebrali se k Huertovi, který přislíbil je podporovati. V Praze toho docílili vylíčením své bídy a chu­ doby, že ustanoveno vyslati nařízené komisaře Jiřího Viléma Michnu z Vacínova a Oldřicha Bechyně z Lažan, aby očitě spatřili, jest-li tomu tak, jak přednášeli. Za přítomnosti komisařů těchto v Písku upraveny všecky poměry obecní tak, že se Písečtí počali těšiti nadějí, že snad najdou milosti u císaře a předešlé svo­ body své dosáhnou. Po dlouhém čase o b n o v e n t a k é přítomnými komisary d n e 25. l e d n a 1623 úřad konšelský.

87

Dosaváde bylo o b yv a t el s t v o u š e t ř e n o v p ř í č i n ě n á b o ž e n s t v í . Byloť zajisté lze očekávati, že Ferdinand II. svého vítězství použije ku potlačení víry protestantské. Z počátku sice hned po dobytí města přišel do Písku jesuita Adam Kravarský, aby zbytky obyvatelstva přivedl na víru katolickou; zdá se však, že mnoho nepořídil, neb krátce na to byl odvolán. Obyvatelstvu po té nekonáno žádného příkoří, a ž t e p r v e r. 1623. po o b n o v e n í r a d y o b e c n í p ř i v e d l s s e b o u h e j t m a n Č a s t o 1a r J a n a B a t i s t u , k a p l a n a H u e r t y . Týž jmenován měst­ ským děkanem a počaly se v Písku opět konati služby Boží způsobem katolickým a sice dne 28. února 1623. v neděli masopustní, neb před tím nebylo v Písku žádného kněze ani katolického, ani protestantského. Po službách Božích odbýváno první zasedání obnovené rady. Všichni přítomní napomenuti, aby ka­ ždého »pobuřování, všelikých rozpustilostí i povyků zbytečných < zanechali; v příčině náboženství poru­ čeno, aby každého dne svátečního buď každý hospo­ dář neb čeleď pod pokutou libry vosku a 10 grošů do kostela šli a kdo by svévolně jiti nechtěl, že jsou k tomu osoby voleny, aby takového poznamenaly a potrestaly. Hned krátce na to bylo lze pozorovati, že ně­ které osoby, jako Žďářská a jiné na domluvu kněze odkazovaly mnohé sumy peněz chrámu Páně; avšak na většinu obyvatelstva působení jesuity Batisty a hejt­ mana Častolara nemělo velkého vlivu, neb již dne 30. března svolána celá obec, kterou hejtman napomínal, »pro Boha všechy prosil, aby se polepšili a Boha modlitbami kojili, nebo mají příklad, jak jest měšťany i město zkrotil a ztrestal, aby do chrámu Páně cho­ dili, ve víře, lásce a svornosti křesťanské se snášeli, všichni za jednoho byli, poněvadž J M. C. chtíti ráčí, aby chvalitebným věcem, svátým řádům církevním na

8S

odpor se nestavěli a úřad od J. M. C. v uctivostí m ěli; aby pánu ( t j, Huertovi) děkovali, že z veliké útrpnosti svého kaplana jim zapůjčil, by beze slova Božího nebyli, že sám pan děkan pánu o tom zprávu dá, jak se k němu chovají a chrámu Božího a jiných skutků dobrých jak pilní byli«. Podobné domluvy ještě mnohdykráte činil Častolar celé o b c i; marné však bylo namáhání. Děkan již v brzku nepřestává si stčžovati, že obec nemá k němu žádné vážnosti, že zanedbávají choditi na nešporní kázání, že nechodí ani ku zpovědi ani na naučení. Poručeno tedy přísně městskému rychtáři, aby pilně k tomu dohlédal a o Božím těle (16. června), když se na processí půjde, aby po straně lidu šel a je, by klekali, důtklivě napomínal. Úřad rychtáře byl tehdáž nanejvýš těžký; neboť hledčl-li vykonávat bedlivě úřad svůj a rozkazy hejtmana i děkana ve věcech nábo­ ženských, způsobil si mezi občanstvem, které dosud věrně hlásilo se ku staré víře, nepřátelství a nenávisť. Jeden z nich z té příčiny se poděkoval, druhý Andreas Hejtmánek, jemuž přidán na pomoc Jiří Stenkl napomenut, aby sobě přízně a přátelstva nevážil, ale spravedlivě a přísné bez ohledu úřad svůj vykonával a lid do chrámu choditi nutil. Lukáš Vodňanský mezi tím ucházel se u místodržícich jménem ochuzeného občanstva o dosažení svobody města. Huerta sám stavěl se, jako by věci obce Písecké při českém místodržitelstvu zastával; potají však pracoval k jedinému cíli, totiž, aby ob­ držel od císaře za služby a sumy peněz, jimiž ho byl založil, v zástavu město Písek s jeho bohatými statky. Konečně se mu to podařilo. D n e 15. č e r v e n c e 1623. p ř i j e l do P í s k u h r. V r a s ti s 1a v n a P r o t i v í n ě , od c í s a ř e u s t a n o v e n ý k o m i s a ř , a b y o d e v z d a l j m é n e m ci s. F e r d i n a n d a II. m ě s t o Pí s ek i se vším p ř í s l u š e n s t v í m k užíváni

8<>

o n u M a r t i n o v i d e H o e f l - H u e r t u , c is . n e j š š f mu . P o s t o u p e n o mu m ě s t o v z á s t a v n í m m ě 1 1 0 .0 0 0 zl.. kterými císaře ve válce založil. panství ustanoven Jan st. Častolar z Dlouhé V brzku však ucítili Písečtí tíhu nové vlády.

D ěkanský chrám.

■>*"

volovati živnosti neb vůbec provozovati, hlavně ření piva, jim zapovězeno ; ani obilí ani chmele neíéli leč Huertovi prodávati; každý soused i z vesnic sátý mandel obilí knězi na vychování odváděti.

90

Huerta jal se též zvláštní taxy z prodeje domů i dědin vybírati a sice z každé kopy 3 k r .; bez jeho vědomí žádný prodej státi se nesměl, ani dán býti mohl od obce list zachovací neb zhostný. Nešetřil ani majetku soukromého rozkázav, kdyby kdo bez vědomí jeho něco prodal, aby peníze ty do truhlice obecní složeny byly a chtčl-li kdo peněz užiti, aby je svým statkem u ru čil; dovolil v městě prodávati jen své vlastní pivo a vína; kdo by toho nečinil, tomu budiž nápoj odňat a on trestán tuhým vězením, tak poroučel. Při každém jeho příchodu do města musela míti obec vždy pro jeho osobu vědro vína starého bílého připraveno; ano i rozkázal, by Písečtí mu zvláštní plat dávali za jeho pobytu v městě, ka­ ždého téhodne 20 tolarů říšských. Dle manualu kon­ šelského z r. 1645. zmocnil se množství domů, dvorů, dědin a luk; nevinným lidem a sirotkům vše po­ bral a sobě přivlastnil a do manuálu konšelského, jako by zaplacené a jeho vlastní byly napsati a z makulující knihy městské, co sám chtěl, bez vědomí konšelů a obce o své újmě do knih městských vepsati dal. V srpnu ( 1 3 ) 1 623. obnovil Huerta radu u pří­ tomností Max. Pechlara z Meininku, kapitána nad pra­ porem pěšího lidu; za hejtmana volen opětné Častolar a jemu přidáni Ivan Gossue, rytmistr a Jan Albrecht Stříbrský z Rovin. Nová vrchnost’ doléhala, provádčjíc přísné man­ dáty Lichtenštejnovy proti protestantům, vždy usilo­ vněji na obyvatelstvo, aby se církevním zákonům ka­ tolickým podrobilo a zcela k víře katolické přestou­ pilo. Na poručení Lichtenštejna povolány (27. dubna 1624) na radnici všechny osoby vyznání protestant­ ského, jimž důtklivě domlouváno, že se jim, dokud k pravé svaté víře katolické nepřistoupí, řemeslo i jiná všeliká živnost zapovídá, že jim nemá býti uděleno právo měšťanské, aniž kněží smí oddávati osob ne­ katolických aneb dopouštěti pohřbu, leč jen ve víře

91

katolické zemřelým. Na domluvu povolaní odpověděli, že ta věc vyžaduje soudu a rozumu, že tedy žádají doby na rozmyšlenou. Všechno naléhání, aby přijali víru katolickou, bylo bez výsledku. Dána jim lhůta jednoho roku. Po vánocích na sklonku roku 1624. poznovu po­ volána celá obec i vdovy a napomínána od Jana Al­ brechta Stříbrského z Rovin. Většinou statečné se drželi pravíce, že raději, než by se stali katolíky, půjdou pryč, aneb hrdlo že dají za víru otců svých. I vyznačili se svojí odvahou a neohroženou řečí mě­ šťané: Matěj Koželuh, >že raději půjde pryč*, a gubematorovi řekl přímo do očí, >by on byl evangelickým, že zpovědi není zapotřebí € ; Duchoslav Slavík, »že .hrdlo dá* ; též Pavel Strýc, Ondřej Fifik, Melichar Vidourek podobně se pronesli. Němec Uzdář pak se prohlásil, že »dá se sebe řezati řemeny, než by se stal katolíkem*. Zvláště vytrvalosť a stálosť u víře daly na jevo některé vdovy, z nichž mnohá skutečně z města odešla. V lednu (13.) 1625. připomenuto, aby podle ter­ mínu sobě uloženého k víře katolické přistoupili, nechtějí-li, aby něco horšího na né přišlo. Zdá se, že skutečně — aspoň na oko — přiznali se k víře kato­ lické, neboť v knihách konšelských z r. 1 6 2 5 — 1626. nenacházíme žádných poznámek, že by snad byli Písečtí pro liknavosť u víře trestáni, neb k větší hor­ livosti napomínáni. Téhož dne 13. ledna 1625. čten byl celé obci Huertův list, v němž přikazuje, aby měšťanstvo ve­ škeré knihy do hradu sneslo a tam aby zanechány byly do té doby, dokud je duchovní nepřehlédnou a po­ znamenané a nehodné aby v zámku v truhle jeho po­ nechány byly do dalšího nařízení, s tou pohrůžkou, který by rozkazu toho nedbal a u něho později taková kniha nalezena byla, ten že nejen potrestán, ale i vy­ hnán z města bude.

92

Když v letech 1 6 2 5 .— 1626. přišlo k násilnému reformování nekatolíků v Čechách, posýlán byl Huerta s vojskem do mést, kdež ničeho nepořídili jiní, jako Michna a Jeníček, nutil nekatolíky sliby úlisnými aneb pohrůžkami, mukami, vězením i bitím k víře katolické; vc své zpupnosti říkával pak o sobě, že v tom krát­ kém čase, co ta reformace v Čechách trvala, on »více lidí na víru katolickou obrátil, nežli Kristus s apoštoly svými po veškeren čas obcování jejich na zemi*. Po ten celý čas ponecháni ve věcech víry Písečtí na po­ koji, snad též ze sobecké obavy Huertovy, že by pro přílišné pronásledování z města mnozí se vystěhovali a jemu tak na důchodech a dávkách ubylo; nahradil si však to v jiných městech svými cestami reformač­ ními. Teprve v měsíci červenci (15.) 1627. napomí­ náni Písečtí od Huerty, aby hleděli, poněvadž jsou se j i ž j e d n o u k náboženství katolickému přiznali, na tomto světě svatě živi býti, častěji k zpovědi s man­ želkami i dítkami i k večeři Páně přistupovati, kdyby toho zanedbali, že předešlými pokutami trestáni budou, jakož aby každý upřímně desátý mandel obilí na kněze, žáky, chrám Páně a jiné služebníky skládali. K neštěstí, do kteréhož upadli Písečtí, zbaveni jsouce všech výsad a práv měšťanských, přidružilo se ještě jiné, tak že z nich se stali praví žebráci. Vypuklť dne 26. července 1627. prudký a nenadálý požár; město celé lehlo popelem, až na tři špatné úzké domy, tak že dle svědectví sousedů města Štěpána Vratislava z Mitrovic a Mikuláše Dejma ze Stříteže, »nebozí obyvatelé neměli, kde by hlavy své sklonili*. Obili před ohněm zachráněné a krupobitím potlučené uscho­ vali do sklepů ; zkazilo se však v nich od přílišných a neobyčejných dešťů. I utekli se k české komoře, žádajíce úpěnlivé, aby jim dovoleno ucházeti se o pomoc po městech královských. Huerta jim nikterak nepřekážel, ano i sám se u komory přimlouval, domnívaje se, že skrze jeho

93

poddané i jemu tímto způsobem bude zpomoženo. Obyvatelé v ostatních městech nežili sice tenkráte v příznivých poměrech, nicméně v brzku přinesli z cest svých někteří vyslaní, jako Adam Jireš, Tomáš K ou­ dele, Mik. Jistebnický a Václav Vokůrka na dvě stě zlatých, které přišly velmi vhod znuzilému ob­ čanstvu. Ač Písečtí v letech 1626. — 1627. se přihlásili — ovšem, že jen tak na oko — k víře katolické, byly přece stále nové zákony proti nekatolíkům prohlašo­ vány. Upíráno jim právo dědické jako Apolloně Žlutické, že není katoličkou, (16 2 8 ) a nedán ani list zhostný Michalu Khlelblovi, který se chtěl vystěhovali do Prahy. Pán (Huerta) prý to přísné zapověděl, od­ povězeno — kdyby ale se stal katolíkem, že toho hned bude moci užiti. Jako na důkaz, že tomu tak, v témž konšelském sezení (3 1 . března 1628) dán list zhostný beze vší obtíže Jeremiášovi Strakovi, že j e katolíkem. Obec celá se sice slavně zavázala k pilnému chození ku zpovědi, musila však rok co rok k plnění slibu býti upomínána; mnohým pak pro nedbanlivosť hroženo těžkými tresty. Někteří z příčin těch pryč z města odešli. I vyzváni jsou všichni obyvatelé, aby jestliže o nějakém vystéhovalci vědí, že by se v městě neb kdekoliv u města potají zdržoval, to oznámili; pakli by ten, který by o něm věděl, toho neoznámil, že přísně trestán bude a na konec zapovězeno, aby takového ani koho cizozemského žádný z nich pod pokutou nepřechovával a že, kdo poskytne knězi evangelickému útulku, zbaven bude statku, ano i života. Mnohých pronásledování zvláště zakusil Lorenc Edlmon, měšťan Písecký, který jsa bohat, a nechtěje se státi katolíkem, po lesích a okolí se toulal a k do­ mluvám svého spoluměšťana Čáslavského, by byl

94

katolíkem, odmlouval, jak dobře ví, poměry ty že musí se zméniti, že katolíkem býti nechce a nemůže. Když i někteří jiní k víře katolické veřejně přiznati se nechtěli, skonfiskuval Huerta násilně mě­ šťanům domy i dědiny, zapovidaje těmto a vystěhovalcům vůbec kapitály na nemovitostech váznoucí vypláceti, na­ řizuje též, aby nebyly bez jeho vůle vydávány peníze na domy, které patřily vystěhovalcům, aby v těchto všech věcech podobných bez jeho vůle nic činěno nebylo. Tak sebral Lorencovi Edlmonovi dům v městě i dvůr jeho Pokratice (nynější Purkratice) i s dobytkem pod zámin­ kou, že ve dvoře jeho se též odbývají Kalvínská ká­ zání, sebral i knihy jeho, které proti rozkazu dřívěj­ šímu nevydal, mezi jinými postillu a skvostný kancio­ nál. Též jeho tchánu Kolouškovi skonfiskoval dvůr (nyn. dolejší mlýn), jakož i mnohým jiným. Kněží mezi tím neberouce ohledu na znuzilosť, obce a měšťan­ stva, příkře a stále domáhali se platů i desátku. Po­ něvadž obývatelstvo při odvádění desátku obilního dávalo na větším díle obilí prázdné, ustanoveno jest na doléhání Huertovo, aby desátek na penězích a sice 3 0 0 kop grošů se dával. Až do těchto dob bývali kněží na výživě v do­ mech soukromých. Fara byla zcela pustá; i usnesla se obec, aby byla řádné upravena, by tam mohli kněží přebývati. Další pak jich stravování převzal primátor Lukáš Vodňanský za nepatrný plat. Doléháno též na obec, aby sama platila děkana; ta však se vzpírala, oznamujíc, že nemá čím, ani občané dokonce všech živností zbaveni jsou. Učinili prosbu k Huertovi, aby též k placení děkana, jakož i správce školního i ji­ ných služebníkův nápomocen byl a na všechny pod­ dané k Písku aby mírnou kontribuci v této věci uložil. Huerta skutečné vyhověl žádosti té, vyplativ jesuitům několik set zlatých a polepšiv platu i správcům školním.

95

Přes všechno úsilí Huertovo a jeho kněží, aby obyvatelstvo přilnulo úplné k víře katolické, přece toho docíleno nebylo, neboť na počátku r. 1630. opět Huerta domlouvá primátorovi, že proti jeho přikázání v době postní jen toliko tři osoby se zpovídaly, že je nepovažuje ani za katolíky, »poněvadž v tak velikých potřebách duše i těla toho, co církev poroučí, ne­ zachovávají*. Několik pak dní na to (6. března 16301 došel patent kardinála arcibiskupa Pražského, v němž se poroučí a dokládá, aby všichni jak staří tak noví lidé katoličtí každého roku k večeři Páně přistupovali, vysvědčení od kněze brali, před jisté k tomu zřízené komisary skládali, odkud císaři odesílány budou; kdo by se tak nezachoval, k tomu jak právem duchovním (z církve vyloučením), tak světským přikročeno býti má. Konšelové chtíce tomuto poručení zadost učiniti, usnesli se, aby jmenovitě v den zeleného čtvrtku spo­ lečné všichni ku zpovědi a přijímání přistupovali; též uzavřeli, aby jednotliví k tomu ustanovení měli tu povinnost býti přítomni v chrámu, jak jich mnoho k přijímání půjde, aby zaznamenávali. Zapovídána přísné každá mumraj o masopustě, jakož i každé veselí po ulici; každý, kdo se proti zápovědi a po­ ručení vrchnosti duchovní a světské prohřešil, trestán těžkým vězením, jak se stalo Janu Jordáčkovi, Janu Trčkovi a Václ. Kavkovi. V době pak postní někteří nešetříce církevních přikázání, požívali masitých po­ krmů; odsouzeni dle uzavření konšelského, aby jeden každý dvě libry vosku za pokutu složil a více nikdo pod přísnějšími tresty toho se nedopouštěl. Krutěji naloženo s Alžbětou Simeonkou, která v den Božího Těla vyzvána jsouc, aby s jinými lidmi okolo kostela na processí šla, toho učiniti nechtěla, pronášejíc při tom rouhavá slova, a byla proto z města biřiči vy­ hnána. Aby vyhověno bylo rozkazu kardinála, vypraveni v měsíci srpnu primátor Lukáš Vodňanský a Lukáš.

<)6

Pražák do Březnicc k podkomořímu, aby lístky přiznávací, týkající se náboženství a knih odevzdali. Co se týče knih byl přijat, ale druhý zpět vrácen, po­ něvadž nebyl úplný, ježto z něho nevysvítalo, zdali ve­ škeré obyvatelstvo zcela se již přiznalo k víře katoli­ ck é. Neopomenuli při tom vyslaní přednášejíce stav chudé obce a poddanství těžké, ho prošiti, aby se u císaře přimluvil, by opětné svobody dosáhli a dluh Huertův jinde vykázán, co pak se týče velikých dluhů, by císař přiměl věřitele k mírnosti aneb kdyby bylo třeba, aby dal povolení ku prodeji některých obec­ ních statků na zapravení dluhů, než by dále otrokové věřitelů byli. Huerta jsa tázán v té věci, odpověděl, že proti tomu ničeho nemá, jen když bude zaplacen; dal své přivolení, aby dle příkladu Strakonických ve prospěch obecních věcí mohli Písečtí vybfrati, když se na nešpory zvoní, mezi obyvatelstvem, nejprve po 3, pak po 9 kr. Vypraveni pak do Řezná k císaři s pros­ bou Mik. Jistebnický a Duchoslav Slavík. Nevymohli však mnoho leda to, že věřitelově napomenuti k mír­ nosti v upomínání obecních dluhů. Ježto náklad na kněze byl veliký a obec málo přispívala, rozkázal Huerta, aby vedle starých platů na vydržování kněží každý osedlý byl povinen platiti z domu 15 kr., z krávy 3 kr., z výpřeží 2 kr., z taž­ ného koně neb vola 3 k r .; taktéž měl každý i z dě­ din, a ti, kteří dědin nemají, podle uznán! ostatních platiti ze živností. Huerta povolával odevšad kněze, ano i polské mnichy, kteří však pro nezřízené živobytí své v takové nevážnosti byli, že i někteří sousedé veřejně na ulici nedbajíce trestu, jim potupně »Poláčků* nadávali, nechtíce k nim ku zpovědi jiti, že česky neumějí. Tím se stalo, že vzdor důtklivému napomínání Huerty a jeho hejtmanů Pekha (1 6 3 1 ) a Daniela Koutka z Minic (1632) opět jen konšelé a obecní starší k zpo­ vědi chodili. Lid dopouštěl se nových svévolí, chodě

97

místo do chrámu do hospod. Tím přinucen vystupo­ val Huerta příkře proti přestupníkům zákona církev­ ního, trestaje je tuhým vězením a pokutou, aby každý takový 2 svíčky dvouliberní do chrámu odevzdal, a zapovídaje jim jezditi do lesa, jak na trávu, tak pro dříví pod ztrátou potahu aneb pokutou 5 0 kop grošů. Též jesuita Albert Chanovský vyvíjel velikou činnost’, předvolávaje všechny zarputilé před úřad (23. října 1 631). Zde vytýkáno jim od primátora, že tak

Pohled na most, Pražskou bránu a hrad na počátku tohoto století.

malý pozor na svou duši dají. Vloženo jim na srdce, aby, poněvadž čas života lidského krátký jest, ničímž se v tom rozpačití nedadouce, vroucně přilnuli k víře nové — jinak nestane-li se to, vězením těžkým že trestáni budou, a aby do dvou neděl nejblíže příštích k zpovědi a přijímání dobrovolně šli. Zdá se však, že ani tomuto rozkazu nebylo dosti učiněno. Nebo docházely zprávy z okolních měst, že lid saský do Čech vpadl a v severních Čechách ví­ tězné postupuje; ano ukázaly se některé tlupy neK rál. m ěsto P lš e k .

L

7

I

98

přátelské jízdy v okolí u Týna n. Vit., o čemž dána ihned zpráva Píseckým. I obávaje se Huerta, aby mésto Písek neupadlo do rukou nepřátelských, kázal na rychlo znovu mésto opevniti, hradby opraviti, všechny domy při hradbách jak venku tak i v méstě od Pražské brány až k Týn­ ské, co by se jedním vozem a jedním koněm jeti mohlo, zbořiti. Sousedé sami museli po dvou neb třech dělnících na práci tu posýlati. T é doby nebylo v méstě žádného vojska, i rozkázal Huerta purkmistru, aby řádnou stráž na hlavní věži a při branách nařídil, a ti, kteří na stráži státi budou, aby se vždy přespol­ ních ptali, kdo a odkud jsou. Opatření to učinil z obavy, aby snad město od nepřátel přepadeno, zdrancováno a znova spáleno nebylo. Sousedé též při­ nuceni potravinami se zaopatřiti. Ustanoveno také, aby u každé brány šest sousedů na stráži bylo a aby brány před první hodinou na noc zavírány a v noci nikomu neotevřeny. Písečtí málo dbali rozkazu toho, jsouce přesvěd­ čeni, že by se jim u nepřítele hůře nevedlo. Vykoná­ vali nedbanlivě stráže, posýlajíce tam pacholata nebo pohůnky. Primátor trestem a pokutou hroziti musil, takže Huerta konečně přinucen poslati na rychlo od­ díl vojska do města, by statky jeho a město, kdyby se snad nepřítel odvážil až k Písku, zdrancovány a zpustošeny nebyly. Teprv když Valdštýn z Čech Sasy vytlačil, na­ stupováno opětně od Huerty a Chanovského na oby­ vatelstvo, aby ku zpovědi šlo. Poručeno jim, by cho­ dili pilné na růženec, též dítky a čeleď aby posýlali a růženec veřejně nositi se nestyděli, a tresty nové pro nedbanlivé chození do kostela prohlašovány; se­ staven také nový katalog, aby se do něho zapisovali ti, kteří v den sváteční do kostela jiti zmeškají, by pokuty půl libry vosku dali. Pro lepší příklad mají sedati páni konšelé v první lavici v kostele. Též

99

upíral děkan řádného dle katolického způsobu pohřbu tomu, o jehož úmrtí nebyl řádně zpraven a o němž nebylo určitě známo, že byl katolíkem, »byť i mrtvola zapáchala *. Pro strach postavena na hřbitově trdlice, do které každý dán, kdo do kostela řádně nechodil neb desátek knězi neodváděl. Kdo by znesvétil den sváteční prací neb prodáváním něčeho, zaplatil dle vyhlášení pokuty 10 liber vosku ku chrámu Páně. V p o z d ě j š í c h l e t e c h 1 6 3 5 .— 1637. nachá­ zíme v knihách konšelských neustálé stesky na špat­ nou návštěvu kostela a chození ku zpovědi; musily vždy nové katalogy býti zhotovovány, avšak i ti, jimž svěřeny byly, nepočínali si příliš svědomité při zapiso­ vání nedbalých, takže musili býti stále napomínáni. Když v roce 1633. dne 20. prosince jmenován byl Huertou za hejtmana panství Píseckého surový a divoký Mikuláš Čejkovský z Čejkov, nastala nejkrutší doba Píseckým. Zakoušeli po 4 leta (1633 — 16 3 7 ) ne­ vyslovitelných, těžkých pronásledování a týrání. Ná­ vodem jeho rozkázal Huerta šacovati celý majetek všech občanů, žádaje z každé kopy 3 kr. Proti tomu opřeli se měšťané, že raději všichni z města odejdou, než by takové tyranství snášeli. Celé obyvatelstvo Čejkovským u Huerty osočo­ váno, staré těžké platy, které Písečtí dříve Huertovi platívali, obnoveny. Doléháním téhož nakládáno s mě­ šťany jako s otroky. Pečeť městskou, obecní truhlici, v níž knihy městské se chovaly, do hradu do pokoje Huertova přinésti musili. Velikými pohrůžkami všichni až do posledního byli nuceni každý ze svého domu jednu nebo více osob na robotu posýlati. Pro velikou ukrutnost Čejkovského purkmistr i konšelé i celá obec strachem se před Huertou i hejtmanem jeho třásli a nikdo slovíčka říci nesměl. Kdo pak se opo­ vážil některé z mnohých ladem ležících poli vzdělati a osíti, ihned mu to, že prý se to bez vůle Huertovy stalo, násilně vzato a za majetek »pána« prohlášeno; 7*

íoo

veškeré chytání ryb všelikým způsobem v řece Píse­ ckým zapovězeno. Nemohouce již déle snášeti kruté a tyranské s sebou nakládání, opovážili se Písečtí stěžovati si na Čejkovkovského i Huertu u české komory, z kteréž příčiny Čejkovský poctil občanstvo názvy rozmanitými, jako zrádci, psy a šelmami. Stížnost však měla přece ten účinek, že přicházely od samého dvora císařského a od komory české Huertovi mnohé domluvy, že jemu statkové tito ne pro sužování lidu pod záminkou, že by rebellovali, ani pro trest za rebellii, kteráž se jim ani více připomínati nemá, ale toliko proto postoupeni byli, aby užitků zatím obyčejných z nich vyplývajících dotud požíval, dokud dluh jemu od komory české se nevyplatí, následovně toliko místo úroků. Konečně poznal Huerta sám povahu nešlechet­ ného Čejkovského, který na újmu jeho a obyvatelstva obohatiti se snažil. Z té příčiny, jakož i na doléhání komory české propustil Huerta krátce před svou smrtí toho >zrádce*. Nyní velice ulevilo se Píseckým; nikdo více ne­ stál v cestě občanstvu v ucházení se o svobodu, měli dráhu volnější. Neboť Huerta jsa též těžce nemocen, v posledních dnech života svého choval se k Píseckým mírně, nesužuje nikoho, aniž jim v ucházení se o do­ sažení svobod městských překážeje. Památku své kru­ tosti a nelidskosti hleděl zakládáním hojných nábožen­ ských a milosrdných nadání zahladiti, z kterýchž pří­ čin obnovil dne 19. dubna 1636. klášter dominikánský, dále na opravu hlavního chrámu děkanského, pak kazatelnice a varhan 8 0 0 kop gr. míš. daroval, chrám Putimský opravil, některým pražským klášterům hojná obdarování učinil, jakož i mnohé milosti a osvobození obyvatelům Velhartickým. Huerta zemřel 13. prosince 1637. a pochován byl v klášteře Hyberňáckém v No­ vém Městě Pražském před oltářem od něho zřízeným;

101

vnitřnosti jeho uloženy jsou v dominikánském klášteře Píseckém. Svou nelidskostí, lakotností, mstivostí a surovosti stal se Huerta pověstným; lid v Písku a okolí dlouhý čas nezapomínal na tyranskou vládu jeho řík aje: »Toť hůře než za H uerty! < neb téšívali se ze smrti jeho slovy: » Huerta poberta, už je u če rta *, Po s mrt i H u e r t o v ě j ev i l i P í s e č t í méně h or li vo sti u víře; opět ně přestali choditi ku zpovědi. Ano i po smrti kazatele Rybbase dominikána nebylo ani této doby kněze v Písku, takže musili kněží jezuité z Bernardic druhou neb třetí neděli sem docházeti a služby boží odbývati. Ačkoliv se pak už zdálo, že již veškeré obyvatelstvo přilnulo k víře ka­ tolické, bylo přece neustále vybízeno, jak nacházíme v pozdějších manuálech konšelských z r. 1 6 4 0 .— 1646. zaznamenáno, k bedlivějšímu chození do chrámu, zvláště ve středu, v pátek, v neděli a jiné dny sváteční, o kterýchž též šraňky u bran na zámek uzavírány býti musily a nikdo do města s vozem vpuštěn nebyl. Teprve později, když s nimi od mnohých děkanů (V. Palacký z Kernšteinu — 1 648, Rafael de Lominec — 1 6 5 4 , Jan Malegius — 1 661, František Čedík — 1 6 6 8 . atd.) mírněji a svědomitěji nakládáno a ně­ kteří z přednějších měšťanů sami o víru katolickou upřímněji se počali starati, přilnuli Písečtí zcela k nové víře, zakládajíce mnohá nadání k záduší, pobožná bratr­ stva, stavěli kaple a sochy. Mezi tím však na stálé prosby utlačovaného obyvatelstva v y z v a l c í s a ř F e r d i n a n d III. l i s t e m ze d n e 13. k v ě t n a 1637 k o m o r u č e s k o u , aby vyjednávala, jak by město zábavy zbaveno a k živnostem a vyzdvižení svému přišlo, a rozkázáno bylo Jindřichu Hysrlovi z Chodův a Mikuláši Dejmovi ze Střítěže, aby vše do pořádku uvedli. Krátce po té vydala če­ ská komora patent, ve které vyzvala všechny věřitele města Písku, aby své pohledávky do 6 neděl u komory

ohlásili. Ježto však Písečtí nevěřili v upřímnost’ Huertovu, že by jim nepřekážel o dosažení svo­ body, obrátili se s prosbou k Ferdinandovi 111., aby jim dal svobodný »gleit«, že jim od žádného překážka činěna nebude. I neváhal Ferdinand III. vydati dne 13. června 1 6 3 7 . císařský gleit daný na hradě Pražském, roz­ kázav všem obyvatelům a poddaným čtyř stavů krá­ lovství Českého, obzvláště Huertovi, aby Písecké při svobodném gleitu císařském neporušené zachovali, tak aby žádosti své, kdež by toho koliv třeba bylo, směle a volné vznášeti a řídili mohli, žádných jim nečiníce překážek nijakým vymyšleným způsobem, ani komu jinému toho dopouštějíce, a to vše držeti se má pod uvarováním hněvu a nemilosti císařské a sku­ tečného trestání. K r á l o v š t í k o m i s a ř i Jindřich Hysrle z Cho­ dův a Mikuláš Dejm ze Střítěže k rozkazu komory české z 28. května 1637. o d h a d l i v e š k e r é z b o ž í P í s e c k é a dle odhadu patřily té doby Píseckým tyto statky: 1. Statek Božejovický s Humňany, Heřman, Ražice, Stétice, Pohořovice, Božejovice s grunty v Lipí, ve Skalách, s mlýny atd. v ceně 6 4 .4 4 0 zl. 10 kr. rýnských. 2. Rychta Těšínovská, vesnice: Téšínov, Sedlečko, Nová Ves, Žďár, Myšenec, Všeteč a hory a lesy ve třech velkých revírech až k Vltavě v ceně 6 9 .0 3 5 zl. 37 kr. 3 denáry rýn. 3. Rychta Vrcovická s vesnicemi: Vrcovice, Voníkov, Držov, Tukleky, Nové Sedlo, Březl. 4. Rychta Hradišťská s vesnicemi: Hradiště, Smrkovice, Semice, Putim, Dobešice, Nový Dvůr, řeka Otava a Blaníce, Podskalský mlýn a mlýn v Putimi s četnými rybníky a rozsáhlými lesy a horami, pak s lesem Vrcovickým, lesem u Mirotic atd. v ceně170.5 5 7 zl. 19 kr. 3 a půl den.

103

5. Statek Chýšky v krajině Milévské s vesnicemi: Chýšky, Rachov, Branišov s mlýnem a lesem v ceně 7 9 3 2 zL 28 kr. 4 a půl den. Mezi tím, co se odbýval odhad tento, zemřel Huerta, a poněvadž po smrti Huertově vdova jeho dle »nějakého* kšaftu u desk zemských ja k o město Písek, tak i o statky, důchody všelijaké k němu pří­ slušející, ano i o živnosti městské se hlásila, zaslali Písečtí ponížený memoriál k císaři Ferdinandovi dne 22. prosince 1638. prosíce, aby nebyli dáni v zástavu vdově Huertově, opět provdané markrabě nce z Donína, a aby mésto Písek znovu v počet svobodných měst če­ ských vřaděno bylo. Taktéž se obrátili k hraběti Martinicovi, Jindři­ chovi z Kolovrat a Oldřichovi z Lobkovic, by se u císaře přimluvili, aby z té »ukrutné tyranské* zá­ stavy vymoženi a městskému svobodnému stavu při­ puštěni byli. C í s a ř s k o u r e s o l u c í z e d n e 16. ř í j n a 1638. p r o h l á š e n o j e s t m é s t o P í s e k za m é s t o k r a j ­ s k é ; dáno však v sequestraci a na to královským komisařům Jindř. Libštejnskému z Kolovrat, Oldřichu Popeloví z Lobkovic a Mikuláši Dejmovi ze Střítéže, cis. resolucí ze dne 26. října 1 639. rozkázáno, aby statky města Písku odprodávali a z prodeje, aby osoby jim nařízené uspokojovali. Nejprve odtrženy od panství Píseckého statky Humňanský a Božejovský s rychtou Těšínskou a Heřmani a postoupeny hrabatům z Merode na srážku dluhu v sumě 1 0 0 .0 0 0 zl., které císař jim na statcích Píseckých vykázal. Čásť však lesův od toho odtržena a připojena ku zbytku panství P í­ seckého. Po té roku 1640. odprodána vesnice Dobešice Mik. Dejmovi ze Stříteže a na Čížové za 6 83 kopy gr. míš., v tak laciné ceně, že dle zprávy souvéké »ani jeden rybník, jichž několik bylo, nezplacen* ; taktéž v levné ceně témuž prodána rychta Vrcovická za 8 0 0 0 zl. rýn.

104

Mezi tím docházely mnohé zprávy do Písku, že se o město ve Vídni u císaře uchází pán z Donina, že se s pilností vyptává, zač jsou statkové k městu Písku příslušející prodány, ano, že prý, jak se zdá, i města a statků všech dosáhne. Podobné řeči vedl již roku 1640. jistý správce panství paní Donínové v Písku, chlubě se, že v krátkém čase bude Píse­ ckým rozkazovati. I ulekli se Písečtí těchto řečí a obávajíce se, aby je soužení pominulému podobné aneb horší snad nepotkalo, zaslali dne 20. října 1640. memoriál ke komisařům nad pozůstalostí Dona Mar­ tina, prosíce o příchranu a aby k novému poddanství nepřišlo, u císaře by se přimluvili; do Řezná k císaři zaslána též prosba. Zpupností strany Donínské byla taková, že komisaři sami stížnost si vedli na Doníny u císaře, jimž konečně zvláštním rozkazem císařským uloženo mlčení. V tom však přišla doba dávno od Píseckých očeká­ vaná, doba to, v které z nenáhla restituce započata a předsevzata byla: M a j e s t á t e m d a n ý m v Ř e z n ě d n e 23. č e r v e n c e 1641. p r o h l á s i l c í s a ř F e r d i ­ n a n d III. z a s e m ě s t o P í s e k za m ě s t o k r á ­ l o v s k é , p o v ý š i v j e do č t v r t é h o s t a v u , na­ vrátiv a potvrdiv mu všecky privilegie, majestáty, svo­ body, milosti a obdarování. Současné s tímto majestátem zaslal Ferdinand císařský reskript daný též 23. července 1 6 4 1 . Jindři­ chu Liebsteinskému, v kterém mu věděti dává, že město Písek jest opět svobodným městem královským a že mu privilegia potvrdil, při čemž mu nařizuje, aby Janu Jindřichovi Chanovskému z Dlouhé Vsi, pod­ komořímu království Českého, pod správu jeho uve­ deno a odevzdáno bylo. Zároveň vložil císař na ko­ mořího tu povinnosť, aby spolu s podkomořím do Písku se vypravil a podkomořímu město Písek jménem a na raistě císaře v podkomořskou pravomocnosť a správu náležitě uvedl. Dne 30. července téhož roku

105

zaslán od císaře i podkomořímu podobný reskript téhož obsahu s vyzváním, aby v Písku konšely pře­ dešlým způsobem obnovoval a vše, co by nutno bylo, vedle své povinnosti vykonal. Komora česká uznávajíc pro vývoj a další roz­ květ a trvání obce Písecké za velmi nutné, že bez lesů, které kolem města a na blízku se rozkládaly, město ani býti nemůže, velmi vřele ve zprávě své o statcích města Písku odporučuje (31. pro­ since 1641.) milosti císařské, aby lesy ty, jakož i celá rychta Putimská s porostlinami u Mirotic na vycho­ vání kněží, kostelních a školních služebníků, jakož i na potřeby obecní městu Písku ponechány byly. Odpo­ ručeni to setkalo se s příznivým výsledkem. Intimátem české komory z 21. ledna 1642. oznamuje se Píse­ ckým, že císař ponechal resolucí svou danou 12. ledna 1 6 4 2 . v příčině obecních dluhů, jakož i k vychování kněží, kostelních a školních služebníků Putimskou rychtu spolu se všemi lesy též porostlinami, rolemi i lukami při městě Miroticích, avšak proti vydání jisté sumy peněz. K pojednání o těch věcech povoláni pri­ mas a dvě osoby radní do Prahy. Po odprodání rychty Těšínské a Heřmaňské zů­ stalo z bývalého velkého a rozsáhlého panství města Písku jen rychta Putimská s Hradišťskou odhadnutá v ceně 1 59.5 7 0 zl., k tomu les, luka a role u Mirotic v taxe 9 9 4 0 kop grošů čili 1 1 .5 9 6 zl. 4 0 k r.; úhrnem měl zbytek panství Píseckého cenu 1 7 1 .1 6 6 zl. 4 0 kr., v které ceně statky ty městu Písku císařskou reso­ lucí ponechány. Rychta Putimská, která městu zůstala, obsahovala dle souvěké zprávy v archivu městském tyto vesnice: Putim s podacím kostelem, Smrkovice, Hradiště, Semice, v Mirči (Nirči) dva hajné, v Ostrovcích tři chalupy obecní shořelé, nad Tálínem 5 chalupníků, kteří v tu vojnu v horách »Boudy* sobě vystavěli; špitál na Písku v předměstí pustý; les Hůrky s kopaninami na půl

110

By r o z m n o ž i l i p ř í j m y o b e c n í , j a l i se k o n š e l é u t i s k o v a t i lid p o d d a n ý ve v e s n i ­ c í c h , žádajíce větších robot a povinností. Avšak vesničané, z v l á š t ě P u t i m š t í , které prý i někteří z měšťanův, jako Jakub Hávek a Jan Forster vybízeli k odporu, počali obci odpírati a veřejné tvrditi, že nejsou prý poddanými a robotníky města, nýbrž zádušf, a žádali postavenu býti pod konsistoř a děkana. O bec hájíc práva svého, že jí vesnice okolní císařem Ferdinandem III. darovány byly »na vychování knéží, žákovstva a chudých lidí<, žalovala u krajských hejt­ manův Josefa z Újezda a Františka Chanovského z Dlouhé Vsi, kteří vyšetřivše celou při s Putimskými a vyloživše jim, že jsou sice vesnice věnovány na vy­ chování knéží, žákovstva a chudých lidí, ale že císař je obci Písecké daroval, přesvědčili Putimské a okolní vesničany, že skutečnou vrchností jest jim Písecký magistrát. Celý odboj skončil mírným způsobem. V e s n i č a n é p o d r o b i l i s e u p ř í t o m n o s t i pod­ k o m o ř í h o J a n a O b i t e c k é h o z O b i t e c dne 6. s r p n a 1703. a s l o ž i Ii p ř í s a h u č l o v ě č e n s t v í a p o d d a n s t v í , načež magistrát Písecký jim trest, který za provinění zasloužili, milostivě odpustil. V n i t ř n í s t a v o b c e n e b y l na p o č á t k u X V III. s t o l e t í n i k t e r a k u t ě š e n ý . Hned r. 1704. povstaly v obci velké různice. Nejprve byl městský p í s a ř F r a n t . K a r e l N e u b a u e r , že vyřezával listy z kněh městských, na rozkaz král. komory ze dne 12. února 1704. sesazen. Týž však ve své mstivosti vedl si stížnosť ku dvoru císařskému a nejv. tribunálu appellačnímu na hradě Pražském, udávaje na radního Jana Kochana z Prachové, >že prý při jedné svatbě na zlehčení nejv. důstojenství císařského jistý pasquill lidu ukazoval, předčítal a roztrušoval*, pak podezříval rychtáře a výběrčfho, že prý si nevšímá zájmů ko­ mory, že měšťanstvu ve vaření piva na velikou újmu a zkrácení nápojné sbírky neb posudného mnoho pře­

111

hlíží, že prý zatajil přes 19 0 sudův a podobné. Ve stížnosti žádal, aby opět k předešlému úřadu dosazen, jakož aby jemu všechny škody a útraty nahrazeny byly. Stížnost’ z Vídně zaslána do Prahy, načež odtud purkmistru a konšelům rozkázáno, aby o celé této věci gruntovní podali zprávu, a to vše co nejdříve fádně aby vyšetřeno a na král. českou dvorskou kan­ celář zasláno bylo. Avšak než vyšetřování skončeno, svržen s úřadu konšelského Kochan z Prachové p o v ě s t n ý m n o ­ v ý m r y c h t á ř e m J a n e m Ru d . du C h a r d o n , který počal v městě libovolně a násilné vlásti. Týž dorozuměv se s tehdejším podkomořím Obiteckým z Obitec, nakládal s měšťanstvem příliš příkře a proti vší slušnosti, chudým měšťanům a vdovám šenku od­ nímal, na ublížení daně nápojné přespolní pivo do města kázal přivážeti, aby též městskému pivu uškodil, do hospod je vystavoval a šenkovati dal, obci pro­ spěšného sládka na újmu obecních důchodův shodil a jiného nehodného mocí dosadil, pak Pavla Reischla s primatorství a Kochana z Prachové s konšelské po­ vinnosti, že se téhož svrženého sládka pro obecné dobré ujímali a k tomu nehodnému, špatné a nezdravé pivo vařícímu přivoliti nechtěli, svrhnouti nápomocen byl, ano i nové správce o své újmě dosazoval, jim větší služby, než předešle mívali, vysazoval, sobě pak větší deputát, než předešlí král. rychtáři měli, po­ ukázal, ano i podkomořímu deputáty proti předešlému obyčeji zvyšoval a takové z kontribučního důchodu platil a tedy mnohých škodlivých na obec začasté při­ cházejících exekucí příčinou byL Rovněž nešetřil ani právních poměrů obecních, odstraňuje a sesazuje s úřadu rozličné osoby konšelské, aniž byl čas k obnovování rady, schůze obecní, ustanovené v právních dnech, zastavoval, do jiného dne odkládal, ano i když v některé právní aneb jiné dů­ ležitosti podle jeho >votum« ostatní konšelé se-sro v -

112

nati nechtěli neb nemohli, takovou do projití jiného podkomořského poručení zastavovati se osméloval ze své vůle. Purkmist r i konšelé Pís ečt í nemohouce k o n e č n ě d é l e s n á š e t i j e h o násilí , s t ěž ova l i si u c í s a ř e J o s e f a I. Císař uváživ stížnosti jich a prosbu za napravení, rozkázal zvláštním reskriptem, daným ve Vídni dne 5. ledna 1706. českým místodržícím, aby, jestližeby se stížnosti ve spisu Píseckých uvedené s pravdou srovnávaly, než by město a obec k dokonalé zkáze a zahynutí svému s největší škodou komory král. přijití měla, a poněvadž slušné nápravy potřebují, aby bez odkladu jak předně král. podkomo­ řího, tak i král. rychtáře o těch na císaře vznešených stížnostech srozuměli a po dosažení jich odpovědí vše punktatim bedlivé povážili, pak mu příslušnou zprávu s připojeným zdáním svým zaslali; mezi tím však aby král. rychtáři takové jeho neslušné s měšťanstvem a obcí nakládání a škodlivé jak s královskými, tak i obec­ ními důchody zacházení a hospodaření, zvláště pak v času žalostného obecního stavu, kdežto beztoho krá lovství České i obyvatelé skrze veliké a nevyhnutelné daně a sbírky peněz již nanejvýš souženi jsou, na konec zastavili a ho k náležitému a počestnému při­ sluhování povinnosti své dostatečně napomenuli. Taktéž stěžoval si sesazený konšel Jan Jiří Ferd. Kochan z Prachové na Jana Václ. Obiteckého z Obitec, že je j na nepravé od nepřátel donesení jak od povin­ nosti konšelské sesadil, pak že při obnovování rady, neslýcháno, ač k císaři se odvolal, k jeho největší potupě dokonce ze středu rady vyloučil a na místě jeho jistého Jana Jakuba Forstera, na cti prý zmaře­ ného, dosadil, a prosil císaře, aby zase na předešlé své místo radního dosazen byl a jemu povoleno bylo, by svou proti Forsterovi zaraženou rozepři právní pro lepší neviny své dokázání k místu a konci přivéstí mohl.

113

Na stížnost’ tu odpověděl c í s a ř J o s e f I. j i n ý m r e s k r i p t e m t é ž d n e 6. l e d n a 1706, »aby supplikující skrze svých nepřátel omylné osoby jeho do­ nesení na své cti a dobré pověsti žádné úhony nenesl a příčiny neměl proti nepřisluhování jemu spra­ vedlnosti sobě více k císaři stěžovati,« i rozkazuje če­ ským místodržícím, »aby podkomořímu stížnosť jeho pro­ půjčili a od něho příčiny, které ho k shození z povin­ nosti konšelské pohnuly, vyzvěděli, načež aby taktéž císaři zprávu »král. české kanceláře dvorské vyjeviti neopomenuli. * Za příčinou tou dopsali čeští místodržící dne 19. ledna 1706. konšelům i purkmistru města Písku, že podobné řeči, jaké uvádějí se ve stížnosti proti rychtáři Chardonovi, trpěny býti nemohou, pročež budoucně, kdykoliv právní sezení držána budou, aby rychtáře den před tím k němu citovali, byť on se k němu dostavil neb ne, aby je neodkládali, nýbrž řádně před se vzali a právní rozsudky dle spravedlnosti a vyměření práv prohlásili, královského rychtáře pak k žádnému » v o tu m c , leda čestnému, které však vět­ šinu nečiní, připustili, aniž se dali znepokojovati od něho neb někoho jiného ve vykonávání spravedlnosti, co se pak dotýče oněch mimo obyčejný čas obnovo­ vání rady od podkomořího shozených, a opět na základě hlasování magistrátu dosazených osob konšelských, roz­ hodli místodržící, aby se v těch věcech při náležitých místech ucházeli a za napraveni všeho toho žádali. Zároveň rozkázáno konšelům, aby tuto missivu u přítom­ nosti rychtáře pro jeho včdomosť v místě radním ohlá­ sili. Kdyby proti tomu dáleji se osmělil něco předsevzíti, aby o tom jim ihned zprávu zaslali. Úřad podkomořský však nespěchal s odpovědí, ano rozkazu císařského si téměř ani nevšímal, dosa­ zuje i na dále osoby nezpůsobilé na úřad konšelský. Nová stížnosť proto vznesena od obce k císaři, který nelibosť svou zvláštním reskriptem ze dne 28. července Král.

m ísto P lše k .

g

114

1706. k českým místodržícím dává na jevo, připo­ mínaje jim, že již dne 6. ledna z Vidné v té véci jim reskriboval a že se domnívá, že ty stížnosti za­ jisté podkomořímu i rychtáři pro z nich se vyvedení zapůjčeny byly, ale že od tak drahného času na to vinou podkomořího žádná zpráva nenásleduje a nyní že od obce Písecké nové stížnosti proti král. rychtáři docházejí, že nad tím zajisté žádné zalíbení míti ne­ může; pročež jim rozkazuje, aby podkomořího k slo­ žení odpovědi na stížnosti obce Písecké ještě napo­ menuli a při něm jménem a na místě císaře přísné nařídili, aby v nynějším žalostivém běhu nanejvýš ob­ tíženou a zadlužilou obec a měšťanstvo Písecké ne­ toliko od osoby své zbytečně týrati a sužovati opo­ menul, alebrž král. rychtáři pod uvarováním skutečného a přísného trestání ji obtéžovati nedopouštěl, zvláště pak podkomořímu, aby on před dojitím nové cis. resoluce nic nového před se nebral, přísně rozkázali. Jiným listem císařským z téhož dne oznámeno českým místodržícím, že taktéž zaslal stížnost novou Kochan z Prachové, který, jak známo, na nepravé donesení s konšelství svržen byl. Císař sice v té pří­ čině též dne 6. ledna již byl reskriboval, avšak od doby poručení toho uplynulo již půl leta a dosaváde neučiněno zadost prosícímu. Listem tím, ve kterém též císař na jevo nedává zalíbení nad tím, poručil místodržícím, aby prv nařízeným způsobem král. pod­ komořího i o této stížnosti dorozuměli a jemu nařídili, aby ihned sesazeného do rady dosadil, a je j přiměli, by konečně o celé věci řádnou zprávu učinil. Nicméně protáhlo se to až do prosince r. 1707. Neboť teprve nový podkomoří Václav Arnošt Markvart z Hrádku zvláštní missivou ze dne 7. prosince 1707. konečně dosadil za primasa Pavla Reischla, o němž měl zprávu, že zastávaje již dříve několik let povin­ nost’ primátorskou obci prospěšné služby činil a ne­ méně chvalitebně se choval; též dosadil na základě

115

císařského reskriptu na místo konšelské sesazeného Kochana z Prachové, který se úplné očistil z nepra­ vého naň donesení. Jakub du Chardon s úřadu rychtář­ ského svržen; jak se zdá, opustil nedlouho na to naše město, prodav již dne 18. dubna 1708. novému král. rychtáři Karlu Urbanidesovi veškeré své zboží, dům v městě, dvůr na předměstí, dosud u lidu obecného »Žardonkou« zvaný, se všemi pozemky. T a k t é ž s po r se s e s a z e n ý m p í s a ř e m městským N e u b a u r e m skončen v nepro­ s p ě c h t o h o t o . Purkmistr i konšelé města Písku v listu obsáhlém k nej vyššímu soudu appellačnímu jeho neodůvodněné žaloby a na cti utrhání slavně vyvrátili a donutili ho, by vše veřejně odvolal, že to vše, co proti celé obci, purkmistru a konšelům na královskou komoru vznesl, z hněvu a vymstění učinil, a že to tak, jak předneseno, se nevynacházf. Marné však bylo jeho odvolání. Přísný nad ním vy­ nesen rozsudek: Appellační soud na hradě Praž­ ském odsoudil ho pro různé přečiny a výstupy, těžké a pohoršlivě i škodlivé, jiným ku příkladu a strachu, jemu k zasloužilé pokutě, že má býti mečem na hrdle ztrestán. Rozsudek prohlášen dne 11, března 1711. Odsouzený odvolal se k ovdovčlé císařovně Eleonoře, která však prosbu jeho nejvyšším rozhod­ nutím ze dne 23. června 1 7 1 1 . zamítla. — A č m ě š ť a n s t v o k u k o n c i XV II. a n a p o ­ č á t k u XV III. s t o l . s t a l o s e j i ž h o r l i v ý m i k a ­ t o l í k y , přece Jesuitům nakloněno nebylo, neboť ti nemajíce zření k nuznosti obyvatelstva, stále nové platy příkře vymáhali, stále Píseckým vady a poklesky vytýkali, tak že Píseckým katolictví nevidělo se býti vírou lásky, ale pokutou za jich domáhání se svobod náboženských. Proto také, ačkoliv den sv. Ignáce z Loyoly v Písku slavnými službami Božími se slavil, schválně Písečtí v ten den do kostela nechodili. Sám děkan Písecký Gottfried Bílovský, spisovatel český, 8*

116

byl hlavním Jesuitův nepřítelem; týž byl kazatelem velmi oblíbeným, tak že se lid do kostela hrnul, že ani prostor vnitřní nestačoval a k oknům lavice a žebříky přistavovány býti musily. Zvláště příkře kázal proti řádu jmenovanému, který byl opustil. Jednou byv pozván od Jesuitův do Breznice, horlil bouřlivě na jich chytrosť, náruživosti a nekázanosti, a pravil mezi jiným : •Bernard vzal údolí v moc svou a držení, Benedikt vrchy a hory, Ignác m ěsta!* Mluvil pak ostře o jich jídlech a nápojích, vše na hanbu a zohyzdění Jesuitův. Po kázání nechtě se s Jesuity ani setkati, rychle do vozu již připraveného vsedl a do Čimelic ujel. Míval v obyčeji v Písku vždy ku dni sv. Josefa v kostele náboženské hry dramatické dávati, k nimž veliký dav lidstva se sbíhal. Za H u e r t y o b n o v e n k l á š t e r D o m i n i ' k á n s k ý a řeholníci jeho zasazovali se se vší pílí vedle duchovenstva světského, aby obyvatelstvo Písecké opět přivedli do lůna církve katolické. Ř á d t e n p o ž í v a l v e l k é v á ž n o s t i a žil po dlouhý čas v přátelství s veškerým měšťanstvem. Ano Dominikáni takové vážnosti nabyli, že obec města Písku pohnuli, aby Pia V. papeže, jenž dříve byl Dominikánem, za patrona města si vyvolili. Když totiž dne 22. května 1712. Pius V. od papeže Klimenta XI. prohlášen byl za svátého, tu na vyzvání převora a celého konventu Dominikánského v Písku zvolili si ho magistrát i veškerá obec města Písku zvláště z té příčiny, že »řád Dominikánův, k němuž týž svátý patřil, si prý získal o předky jejich velikých zásluh, že je, husitským jedem nakažené ( !!) , od církve svaté oddělené k víře katolické nazpět přivedl, též i celé město i obce k víře římské připojil a lid po cestě spasení i na dále vésti nepřestává. Zavázali se zvláštním slibem, dne 27. dubna 1713. za purkmistra Jana Jiřího Ferd. Kochana z Prachové učiněným, samy sebe, celý nynější i budoucí magistrát i celou obec král. města

1

117 '

Písku, aby vždy 5. května každého roku, v den to sv. Piu V. zasvěcený, obzvláštní modlitbou, zpovědí a přijímáním svátosti oltářní, jakož i velikou zpívanou mší svátou v kostele sv. Kříže, v klášteře Dominikán­ ském, ho uctili a oslavovali, by svojí přímluvou mocnou netoliko městu Písku, ale i celému světu křesťanskému mír a pokoj vymohl a město do své zvláštní ochrany přijal.* D o b r é t o t o s r o z u m ě n í o b c e s Domi ni k á n y , klášterníky zdejšími, v jakém po delší dobu občané žili, tak že mimo to obec na příklad přispívala klášteru ročně 5 0 sáhy dříví, jakož i vždy všemi potřebnými cihlami a vápnem ke všem stavbám, b y l o zmařeno neústupností převora a klášter­ ní k ů v, kteří proti všem žádostem obce i měšťanstva pivo z kláštera k nemalé újmě městských důchodův prodávati nepřestávali. Když jim hroženo, že obec jim dříví dávati nebude, nedovolovali obyvatelstvu bráti vody z klášterní studnice sv. Petra, z které obzvláště nemocní, pivo piti nemohoucí, »ex antiqua confidentia* a z důvěrnosti posvěcenou vodu vážiti a piti si navykli. Z v l á š t ě p a k p o p u z e n o v e š k e r é o b yv a t el s t v o města Písku proti kláštern í k ů m , když dne 4. srpna 1 7 2 8 , na den sv. otce a patriarchy Dominika, Antonín Píšely, administrátor Kestřanský, ve zdejším klášteře Dominikánském ká­ zání učinil >k největší potupě a zahanbení* před ve­ likým shromážděním, »že by předkové, tehdejší oby­ vatelé Písečtí, spolu s Vodňanskými, Dominikány, poně­ vadž prý jim času večerního pod obojí podávati byli nechtěli, všechny byli zamordovali a klášter tak, jakž prý toho až posavade zříceniny na oko se spatřují, zbořili a tomu, že jsou to učinili, že se nediví, poně­ vadž kacíři b y li: ale že nynější obyvatelé Písečtí, jakožto katolíci, šlápěje proklatých předchůdcův svých následují a řád Dominikánský v tak špatné vážnosti mají a duchovní téhož řádu, že škůdcové téhož města

118

jsou, nazývají a je jako vzteklí psi kousati nepřestá­ vají, tedy pak kletbu a zlořečenství předkův svých na sebe uvalují, tomu že se diviti musí.« I stěžovali si Písečtí i Vodftanští, že se neostý­ chal, pro takové předešlých obyvatelův přečinění dvě královská svobodná města čtvrtého stavu a nevinné nynější obyvatelstvo jich »ad ruborem usque« na nejvýš bezprávně prostituirovati, ano i utrhačné, respectu Vodňanských ale dokoná nevinně zlehčiti a a infamirovati a jsouce uraženi, žalovali téhož kazatele u Píseckého děkana a vikáře Bezdéky, uvádějíce v žalobě své, >že poněvadž sv. concilium Tridentinum (Cap. IV. Sess. 24. de Reform.) všem kazatelům sacras scripturas et divinam legem lidu anuncirovati et idem concilium (Cap. II. Sess. 5.) všeliká skandala in populum e propria vel aliena ambona rozsívati sub interdicto zapovídají, ano i také leges patriae právem městským (R. 6.) pro víru hanéti, též mrtvé lidi, kteříž Božským i všech národův právem po smrti před každým pokoje užívati mají, protože jejich duše jsou již v rukou božích, naříkati aneb po smrti haněti právem městským (R. 9. a 19.) přísně zamezují a taky, nechtěl-li jest kazatel na tom pohoršlivém kázání svatosť života sv. patriarchy Dominika vychvalovati, měl a povinen byl, jak nutných, tak také i je nynější odjinud se zde osazující a z těch předešlých obyvatelův zdejších nedescendirující měštěníny Písecké jako katolíky na po­ koji zanechati; aneb jestliže sv. apoštolské collegium skrze zrádu Jidáše a sv. katolická církev a ostatní clerus skrze tolik od církve svaté odpadlých knéžův, učiněných haeresiarchův a lidu světského svůdcův (dle onoho »Mundus regitur opinionibus et pertubatur religionibus*, jak dosavade celý svět a nynější ně­ mecká, jedem Calvina, Luthera a jiných kacířův s Brittanií a Hollandem nakažená říše za příklad všem se představuje), žádné ouhony své svátosti, hodnosti a počestnosti nenese, a paritate také Písečtí nynější

119

katoličtí měšťané skrze předešlé od podobných husit­ ských, od pravé víry odpadlých kacířských knéží za­ vedené města obyvatele a páterův Dominika mordýře nejmenší ouhony nésti nemohou z příčiny, quia delicta suos tenent authores, a jestliže otec za syna a syn za otce pokuty nenese, a fortiori Písečtí za pře­ dešlé obyvatele města, z kterých redescendirují, ouhonu neb pokutu nésti nemohou, nýbrž nemohouce jim vina jejich připisována býti a nechtťce oni toho jim tak veřejně učiněného velkého despectu a zlehčení na sobě usednouti nechati, za to slušnou a náležitou satisfakcí, 0 kterou také obecní starší i na místě celé obce k nim se supplicando scházejí, vyhledávati jim se konečně ustanovili; pročež tehdy dříve, než by tuto stížnosť na arcibiskupskou konsistoř Pražskou vznesli, k dě­ kanovi jakožto ad primam instantiam et competens vicariatus fórum se ucházejíce, jménem svým tak 1 obecních starších, rychtáře městského a celé jim svěřené král. městské obce toužebně a spolu poslušně žádají, by děkan především jiným opáčené neforemné kázání in eodem tenore, jakž deklamirováno bylo, od naddotčeného kazatele u přítomnosti jejich sobě exhibirovati dáti a po vyrozumění obsažitelnosti jeho, z jakého pohnutí aneb z čí navedení je tak concipirované deklamiroval, na něho otázku učiniti, pak ná­ sledovně je a obec Píseckou náležitou a dostatečnou satisfakcí, na které by bez zanášení výš zmíněné konsistoře pražské úplně obvyknouti mohli, dobrotivé zaopatřiti oblíbiti hleděl.* Děkan však samovolně v tu věc nechtěje se vkládati, odkázal Písecké na konsistoř Pražskou. Od této přišla dne 2. listopadu 1726. resoluce, aby ka­ zatel Píšely odvolal a odprosil. K tomu cíli vysláni jsou od obcí Písku a Vodňan poslové, kteří se dne 7. ledna 1727. na děkanství Píseckém sešli. Zde ve­ řejně Píšely odvolal, co byl mluvil ve svém kázání in praejudicium městu Písku a Vodňanům na újmu,

122

a hlad, pak pád jak hovězího, tak i jiného dobytka, potom v Pražských i jiných městech a vesnicích mo­ rová rána zuřila. V pěti asi měsících toliko v městech Pražských mimo jiná města as 4 5 .0 0 0 lidí na morní nákazu zemřelo a náhlou smrtí se světa sešlo; také mezi dobytkem zuřila strašná nemoc. Zahynulo prý v té době 1,994.735 kusů hovězího dobytka, čímž utrpěla země česká takové škody, jakoby po několik let od nepřátel pustošena a pleněna byla. Tu zástupcové města Písku znamena­ j í c e , »že by nebezpečná a záhublivá rána morová i taky již do kraje Prácheňského se byla vloudila, aby snad také prudkosti střel je jí nezakusili a za kořisť vše zžírající smrti nebyli, z této příčiny, jakož i prosíce Boha za zrušení těžké a nesnesitelné daně akcisní (proti které ovšem protestovati nemohli), pro ukrocení hněvu Božího a odvrácení žalostivé metly, tak i zachování od všelikých nebezpečných příhod a nákazy* jednomyslně se u s n e s l i v r a d n í m s e z e n í d n e 9. ř í j n a 1713., p o s t a v i t i n a n á m ě s t í vyvýšený, dílem k a m e n i c k ý m v y h o t o v e n ý s l o u p neb s t a t u i n e j b l a h o s l a v e n ě j š í P a n n y Mar i e n e p o š k v r n é n é h o p o č e t í j e j í h o s j i ­ nými s o c h a m i s v á t ý c h prot i m o r o v é r á n ě patronův.* Tento slavný slib (>votum solenne*) zástupců král. města Písku pro odvrácení morové rány od lidu i od dobytka v děkanském chrámu Páně byl při velké mši sv. za přítomnosti znamenitého množství ja k do­ mácího, tak přespolního lidu dne 15. října 1713. Jiřím Kochanem z Prachové, který to vše napsal, před hlavním oltářem nahlas čten a od všech přítomných slavně učiněn. Slibovali, prosíce »o milostivou ochranu Boži před ranou morovou, k rozmnožení větší slávy Boží a nepo­ skvrněné Rodičky, sv. Josefa, sv. Václava, mučenníka Božího, sv. Pia, ochránce města Písku, sv. Rocha, sv,

123

Rosalie a sv. Barbory panny a všech svátých patronův českých, z důchodův a užitkův městských v městě Písku v roce příštím (1714) kamenný obraz na sloupě postaviti, tak aby skrze přímluvu matky Boži a všech jmenovaných patronův veškerá obec ode všeho škod­ ného nakažení uchráněna, v úrodách Božského po­ žehnání a svátého pokoje jí uděleno bylo.* V létě r. 1714. byla práce sochařská a kamennická hotova. Načež dne 6. října 1 714. postaven nej­ prve sloup a téhož dne vyzdvižena naň socha Panny Marie. V září r. 1715. vše ku konci přivedeno a do­ konáno. V den slavnosti narození bl. Panny Marie 8 . září 1 715. vyšlo slavné processí s velkým množ­ stvím lidu domácího i venkovského z děkanského chrámu Páně, vedeno jsouc děkanem Píseckým P. Bez­ děkou, za hlučné střelby a za zvuku trub a vlašských bubnů. Památník po té s velikou slávou posvěcen. Po vykonaném posvěcení vrátil se průvod do chrámu Páně, kde měl děkan »nábožné a pěkné uspořádané kázání, ve kterém netoliko celé město, ale i slavné království České do ochrany Boží Rodičky a všech proti morové ráně vyvolených sv. patronův odevzdal, aby tito všechny nejen v městě, ale i v celém krá­ lovství od všelikých příhod nebezpečných a budoucích strastných časův milostivě chrániti a zachovati ráčili.* Ku větší oslavě splněného slibu přidali Písečtí ještě jiný, zavázavše se jim opět v chrámu Páně, že každou sobotu od pacholat školních netoliko litanie loretánské, ale i také přednější zasvěcené svátky a výroční památky bl. Panny Marie, když bude k statui její vedena processí, ode všeho shromážděného lidu zvláštní k tomu cíli od Píseckého měšťana J. Ant. Holuba složená píseň nyní i na budoucí časy zpívána býti má. Písečtí net oli ko k c í r ke vn í m a duchov­ ní m v ě c e m mě l i s v é zření , al e s t a r a l i se

124

p e č l i v é t é ž o b l a h o a z á j m y o b e c n í . Konšelé i purkmistr vidouce, že místo obecní čili »rathous«, kde scházívali se k poradám, již pro sešlost! se ne­ hodí ku schůzím obecním, u s n e s l i s e n a p a m á t k u v y s t a v ě t i n o v o u , v e l k o l e p o u r a d n i c i . Již na podzim r. 1738. začal se lámati a pracovati kámen »štukový*, jehož hlavně použito pod pilíře, loub! a na průčelí na stavbu radnice dle učiněné smlouvy s mistrem Lorencem Štěrbou. Vesní konšelé i rychtáři okolní vyzváni, aby kámen do města přivezli. Voženy ohromné kameny na vozich, k nimž mnohdykráte zapřaženo 1 0 — 12 párů koní. Mezi tím učiněna se sta­ vitelem Pražským Jakubem Schódlem smlouva (28. října 17 3 9 ) v ten způsob, poněvadž »on svých tovaryšů sem nedá a ze zdejších obyčejné groše bráti nebude, nýbrž takové pro zdejšího mistra zanechá, že jemu za rysy, péči a starost!, aby stavení toho radního domu náležitě a bez chyb postaveno a k místu a ku konci přivedeno bylo, 1 00 zl. jménem »diskrecí« a za každou cestu sem 10 zl. dáno býti má.« Již ve dnech 23. až 26. října prohlíženo a vyměřeno místo v průčelí bý­ valého hradu král., obráceného k velkému náměstí, načež podle toho rys vyhotoven a přikročeno konečně ku slavnostnímu zasvěcení základův. Dne 9. května 1740. sloužena slavná mše v děkanském chrámu na tu »intencí, aby Pán Bůh Všemohoucí tuto práci sekundirovati a k šťastnému vyvedení tohoto nového rathouského stavení Božskou pomoc uděliti ráčil.* Když se byli všichni přítomní na velkém náměstí veřejně třikráte »Otče náš* a »Zdrávas* pomodlili, učiněn jest počátek celému dílu a kopání gruntův tím, že od inspektorův hospodářských třikráte do země mo­ tykou kopnuto a v tom pak podél šňůry na délku a Šířku vyměřených gruntův pokračováno. Vlastní slavnosť však založení základ­ n í h o k a m e n e s l a v e n a d n e 12. k v ě t n a 1740. K tomu cíli vyzváni a pozváni k slavnosti svěcení základ­

125

ního kamene děkan Písecký a arcibiskupský vikář Václav Liška, v Písku dlící František svob. pán z Wunšvic, J. M. C. rada, kraje Prácheňského krajský hejtman, jakož i všichni městští radní. Sezvaní sešli se o půl deváté hodině u vchodu, kudy se do vykopaných gruntův vcházelo. Slavnosť započala při zvuku polních trub a vlaských bubnů. Ku shromážděným, zvláště k panu děkanovi v jazyku českém promluvil radní Ferd. Ig. Rotter, ježto úřad purkmistrovský byl tehdy uprázdněn, k přítomnému pak krajskému hejtmanu promluvil týž v jazyku ně­ meckém, aby k oslavě města a své rodiny laskavě a milostivě upevnil základní kámen této justiční bu­ dovy, kterýžto actus prý na věčné časy v pamětní knihu města Písku zapsán býti musí. Po skončené řeči vítací děkoval nejprve hejtman krajský, pak děkan, a pronesl blahopřání, aby >sta­ vení tohoto nového rathousu, jako se ve jménu nejsvétější Trojice počíná, i tak i v témž jménu se skoncovalo a dokavadby k dokonalosti své přivedeno nebylo, aby Pán Bůh důchody požehnati a mezi tím v čas stavení ode všeho neštěstí a všelijaké příhody opatrovati ráčil, následovně aby v tomto radním domě všechno ku větší slávě a cti Boží jednáno bylo.c Po té děkan, krajský hejtman, král. rychtář a a radní vešli do gruntův a v rohu proti vratům k sta­ rému rathousu vedoucím byl kámen základní, do kte­ rého děkan jisté sv. ostatky vložil. Když pak palír Pavel Šisl je zadělal, tu všichni přítomní hodnostáři jeden po druhém, jakož i přítomný kazatel růženecký zdejšího kláštera sv. Dominika, Řehoř Tuček, tři lžíce vápna do gruntu jsou vhodili a pak na gruntovní ká­ men třikráte kladivem udeřili, načež pak tento palírem a zedníkem Fr. Stropnickým náležité utvrzen byl. N a s t a v b ě r a d n i c e p r a c o v á n o p i l n é až do k o n c e l i s t o p a d u r. 1741., a v š a k d a l š í

126

práci učinila konec válka »odědictví r a k o u s k é * , která té doby vypukla, tak že rad­ nice teprve v letech šedesátých století předešlého do­ stavena byla. Velká pohroma stihla před tím naše město, neboť 20. prosince roku 1 7 4 0 . vznikl dle současné zprávy •s t r a š n ý n e n a d á l ý , n a d p a m ě ť l i d s k o u n e s l ý c h a n ý a po tři h o d i n y t r v a j í c í v e l k ý , p r u d k ý v í t r , který ve všech krajinách světa nenapravitelné škody nejen na staveních a chrá­ mech Páně způsobil, ale i nesčíslné množství kmeno­ vého lesního dříví, zvláště ve zdejších horách a lesích z gruntu a kořene ku podivení vyvrátil a dílem křížem křážem polámal, tak že nad touto žalostivou větrní porážkou a skrze ni působenými neslýchanými ško­ dami to spatřující srdce lidské se pozastaviti a ustrnouti a bolestné plakati musilo.* Vítr ten neobyčejný zvláště porouchal též zdejší chrám děkanský; největší škody utrpěla malá věž, její střecha prejsami pokrytá úplně rozházena a celá rozbořena, takže musila býti ihned opravena. J a k j i ž p o v ě d ě n o , n a s t a l a v á l k a o dě ­ d i c t v í r a k o u s k é . Podrobnou zprávu o událostech té doby v městě našem zanechal nám František Ledecký, tehdejší kaplan, později děkan Písecký, rodilý Písečan. Když totiž po vymření Habsburkův po meči Karlem VI. (17 40) nastoupila v zemích rakouských na trůn Marie Terezie, upíráno jí bylo právo k ná­ stupnictví a nejprve vystoupil proti ní Karel Albert, kurfirst Bavorský, a pak král pruský Fridrich II. Karel Albert, spojiv se s odvěkým nepřítelem Habsburkův, Francií, vtrhnul do Rakous a zmocnil se Lince, kde prohlášen a uznán za panovníka. Na to vtrhl do Čech, vydav manifest k národu Českému, ve kterém ho vy­ zýval, by ho uznal za pravého zeměpána, že má bliž­ šího práva k dědictví rakouskému než Marie Terezie.

127

Koncem měsíce října 1741. přišly již z Budějovic před Písek dvě setniny francouzské, před nimiž brána Budějovická uzavřena. Z městské rady vysláni k nim dva komisaři, aby se jich vyptali, čeho zde pohledá­ vají, zdali pokojně v město vejiti chtějí, čili jako ne­ přátelé; ale když řekli, že přicházejí do města jako přátelé, jsou vpuštěni, nebo Písek nemaje vojska ani zbraně, brániti se nemohl. Dokládá Ledecký ve svém vlastenectví: »Bylť by sice tyto dvě setniny kamením utloukl — ale za nimi stála v Budějovicích celá již armáda.« D n e 12. l i s t o p a d u 1 7 4 1 . p ř i b y l do P ís k u s o d d í l e m v o j s k a f r a n c o u z s k é h o s á m kurf i r s t b a v o r s k ý K a r e l A l b e r t . Vcházeje do města, byl od městské rady uvítán. Ubytoval se u »zlatého kříže*, kde nyní stojí budova c. k. okres­ ního hejtmanství. Vojáci rozloženi táborem na praž­ ském předměstí za kaplí svatohorskou (naproti >štichu«). Druhého dne opustiv Písek, hnul se kurfirst ku Praze. Před svátkem obětování blahoslavené Panny Marie (21. listopadu) přitáhla druhá čásť vojska francouzsko-bavorského, silná na 5 0 .0 0 0 mužův, do Písku a odpočívala ve svých stanech za branou Pražskou čili dolní; avšak již 22. listopadu opustilo veškeré vojsko naše město. Praha dobyta dne 26. listopadu o 5. hodině ranní. V pravé poledne téhož dne přijel Karel Albert na král. hrad Pražský, načež dne 7. prosince dal se veřejné manifestem českým a německým provolati za krále če­ ského jako Karel III. a na 19. prosinec pozval stavy k hol­ dování. Intimatem krajským ze dne 13. prosince 1741. nařízeno, aby k vykonání k ruce »J. Král. M. Karla Alberta, svaté říše římské churfursta bavorského, jakožto nově zvoleného krále českého přísahy oddané věrnosti všickni čtyři stavové tohoto království ke dni 19. prosince comparirovati a v 7 hodin ráno na hradě

Pražském se najiti dáti neopomenuli, a vedle toho také aby město Písek poslušnost’ zachovati a srovnale s jinými král. městy dva z prostředku svého do měst Praž­ ských deputirovalo a vyslalo.* Vysláni radní Ferd. Ig. Rotter a Mat. Ant. Otto. Útraty z toho vzešly na 34 zl.

Bývalá brána B u d íjo v ick á čili horní.

2 9 kr. 3 den.; při tom jest konšelském: »Těžko jim peněz.* Po skončeném šlechtici a měšťané před

M*L Prof- S«b«u.

lakonická poznámka v kopiáři zaplatiti, v důchodu žádných holdování, při němž kněží, ním klekajíce ruce mu líbali,

129

vypsal kontribuci 6 milionův zlatých a odejel do Němec, chtěje se dáti voliti a korunovati na císaře římsko-němecKého. Ku kontribuci této musilo město Písek s vesnicemi přispěti 3 6 2 8 zl. 3 kr. 3*/4 den., které nuceni byli konšelé, poněvadž obecní pokladny prázdny byly, si vypůjčiti. M e z i t í m po d o b y t í P r a h y v r á t i l o se v o j s k o bav o r s k o - f r a n c o u z s k é pod v e l i t e l e m A u b i g n e m , k němuž později přišel maršálek Broglio, do P í s k u . Uzavřeno v okolí Písku přezimovat! Francouzové, jež město pojati mohlo, zůstali v městě, ostatní za městem na Pražském předměstí v polích a ve svých stanech při zimě tuhé ve dne a v noci bydleti musili a proto sobě oheň dělajíce, mnohé stavení, stodoly, všecky ploty a stromy v zahradách zničili, tak že četní měšťané na svém zboží velkých ztrát a škod utrpěli, jako na příklad: spáleno právovárečným mě­ šťanům 1 146 sáhů dříví a 8 0 sáhů hvozdového dříví. Apollena Veselá utrpěla škod za S 68 zl., Tomáš Záruba za 1178 zl., Mart. Kratochvil, sládek, za 1381 zl., Rosalie Neckrova za 1 8 7 9 z l, Jan Horek za 1396 zl., a jiní četní větší a menší škody utrpěli, celkem utrpěli měšťané škody 6 2 .1 3 9 zl. 3 0 kr. 4*/2 den., jak po válce sečteno bylo. I veškeré obecní dvory zcela zpustošeny, vypáleny, tak že po válce znovu vystaveny býti mu­ sily, ano ani dobytka nezůstalo ve dvořích a obec po válce musila nový do dvorův nakoupiti. Nešetřili Francouzové ani posvátných m íst; chtěli i Dominikány z kláštera vyhnati, konečné všem do­ hromady vykázali tři pokojíky a ostatní sami sobě zanechali. Kostel klášterní proměnili ve špitál a kamna tam vsadili. Ano i měšťané z domů byli vyháněni. »I do děkanství ubytován byl francouzský komisař. Toho času svoboda církevní zahynula, práva jak cír­ kevní, tak politická pohřbena, nýbrž až do dnes opraK rál. město Pisek.

u

130

vena nejsou, trvá ustavičné kněžstva utiskování*, tak naříká děkan Ledecký v pamětní knize.

•

Mezi tím chystán od strany rakouské útok proti Francouzům. V o j e v ů d c e r a k o u s k ý F r a n ­ t i š e k L o t r i n s k ý umínil si, že Francouze z Písku vytlačí. Postupoval rychle, aniž toho Francouzové pozorovali, a p ř i b l í ž i l s e d n e 27. p r o s i n c e č a s u o d p o l e d n í h o k m ě s t u P í s k u . Vojsko rakouské rozložilo se v nej krásnějším pořádku od Semic pod horami, po Vyhlídkách až ku •Spravedl­ nosti* pod nynější silnicí Táborskou. Zároveň roze­ staveny četné hlídky husarské kolem města, by nikdo nevyšel z něho, a aby nemohla dána býti zpráva o jeho příchodu hlídkám okolním. A nemysle, že by nepřítel mohl cdporovati ani okamžiku v tak špatném postavení, vyzval velkovévoda Francouze, aby se vzdali; avšak ti odepřeli. I hrozil velkovévoda, že vše po­ bije, jestliže brány neotevrou. Dána odpověď záporná. V t ě c h t o ú z k o s t e c h , že snad nanejvýš obranně město k vypálení a vyvrácení, jeho usouzeni obyvatelé ale ku zkaženi a zahubení přijití musejí (zvláště když se vojsko rakouské k večeru 28. prosince ku vše­ obecnému útoku na město chystalo), v t a k p a t r n é m nebezpečenství, v truchlivém 3 žalost­ ném s t a v u p u r k m i s t r a rada, též c e l é m ě š ť a n s t v o m ě s t a P i s k u , n e m a jíc e , kam sv é ú t o č i š t ě vžiti, m y s l e a s r d c e své k nebi pozdvihl: a nejblaboslaveuějši Matku. Páně v nové narozeného Spasi tele J e ž i š e K r i s t a , Ma r i i P a n n u za o c h r a n i t e l k y o i s o b ě z v o l i l i , slibujíce, jestii jim u Svého nejmilostívějšiho Synáčka mi!os£ vyprositi a je od toho všeho nebezpečenství a zkázy vysvoboditi ráčí, že ji za to každoročně povinnou vděčnost! svou veřejnou pobožnosti prokazovat: chtějí.*. Mezi tím chystal se marsulek Brogiio k odporu.

A c

131

Bylo asi k deváté hodině večerní, když velkovévoda vyslal při břmotné střelbě 4 0 0 Chorvatův a pandurův a s nimi dostatečný počet tesařův, aby bránu rozrazili a útok započali. Maršálek Broglio, který se toho nadál, postavil slušný počet granátníkův a pěšákův při vchodu do ulice a aby dokázal, že se nebojí, rozkázal, aby brána Týnská (Budějovická) zůstala otevřena. Chorvaté vidouce bránu otevřenu, šli bez rozvahy ku předu v klamném domnění, že nepřítel město opu­ stil. Zle však je přivítala střelba granátníkův francouz­ ských. Hnáno pak na ně bodáky. Tento útok nena­ dálý a prudký zarazil Chorvaty; ti padali jeden přes druhého, každý spěchal, by opět dostihl brány, kudy vyšel. T i, kteří přikvapili, aby je podporovali, byli strženi prchajícími. Stalo se, že ti, kteří utíkali první, padše, b jli ušlapáni od ostatních. Velkovévoda, do­ věděv se o tom nepořádku, dal troubiti k ústupu, když byl vysvobodil své Chorváty, z nichž by jich bývalo jen málo uniklo, kdyby byli bývali méně rychlí v útěku a kdyby jim nebyla noc bývala v prchání příznivá. Vojsko celé vrátilo se po nezdařeném útoku do ležení, které zapáleno; ještě téže noci opustilo okolí Písecké a odtáhlo k Budějovicům. Město od zapá­ leni, obyvatelstvo od záhuby zachráněno. Druhého dne vyslal vůdce francouzský některé, aby ohledali, kam až rakouské vojsko ustoupilo. Ohledání to však skončeno pro Francouze nešťastně, byliť při rybníku »Beránkovci« přepadeni od rakouských husarův a stí­ háni až ku kapli na Budějovické silnici a zde po po­ lích a lukách 4 0 0 Francouzů pobito. Když ta šrůtka se děla, činěn jest veliký hřmot a povyk od Fran­ couzův, v městě bubnováno a četní z Francouzů spě­ chali ven — ale přišli pozdě. Poraněni a zabití při­ vezeni do kláštera a mrtví pochováni v příkopech na místě samém. 9*

132

Po úplném odtažení vojska rakouského z okolí Píseckého l e ž e l o v o j s k o b a v o r s k o - f r a n c o u z s k é pokojné ve svých stanech v Písku a kolem Písku až d o 5. l e d n a 1742. Za příčinou tuhé zimy počaly kruté nemoci mezi vojskem v ležení řáditi. Zahynul též bavorský generál Karel Piesasque, jakož i vojenský knéz bavorský z řádu Ježíšova P. Walpach. Z důvodu toho dána pěchota do města a předměstí, kdežto jízda rozložena po okolníth vesnicích. Město i předměstí nesmírně přeplněno vojskem. Měšťané musili světnice své vojákům postoupiti a sami obývati na půdách pod střechami aneb v podzemních jamách nad uhlím se ohřívajíce, čímž se stalo, že většina měšťanstva v nejlepším věku pomřela. K tomu nastala též velká bída a nouze o potraviny. Poněvadž ve vesnicích na pravém břehu Otavy, hlavně v Smrkovicích, Putimi a Hradišti byli rakouští husaři, kteří častokráte nepřátelství s Francouzi počí­ nali, byli tito přinuceni chovati dosti silnou stráž na poli •literátském< jinak »na šancích* zvaném (nynější •obora*), z něhož viděti lze na všecky cesty k městu vedoucí; zřídili tam opevnění a vykopali kolem vršku hluboké příkopy. Uprostřed všeho byl hluboký důl, tam vystavena chalupa, v níž bývala stráž až i 60 mužův. Jest to ono polní ležení Písecké dlouho po­ věstné v jízdě francouzské; »musiliť dragouni francouzští stráviti více než měsíc ve dne i v noci brzy na nohou, brzy na koni a vytrpěli vše, co může vojín zkusiti ve válce nejdrsnéjší.* * Když však seznáno, že stráž tam zbytečná jest, ano že i mnohdy od husarův přepadena, zahnána neb pobita, opustili Francouzové místo to, načež od ra­ kouských vojínův stavení zapáleno a zničeno. Po onom nezdařeném útoku dne 28. pros. 1742. ustoupil František Lotrinský do Budějovic a vzdal se velení, kteréž převzal jeho bratr Karel Lotrinský. Tento opustil Budějovice, zanechav tam knížete Jiřího

133

Kristiána z Lobkovic s 9 .0 0 0 muži, a obrátil se k Čá­ slavi, kdež svedena u Chotusic památná bitva (17. května 1742). Po uzavřeni míru s Pruskem započala Marie Terezie boj proti Bavorům a Francouzům: L ob­ kovic sesíliv se vojskem v Budějovicku, udeřil na Hlubokou, kdež byla posádka francouzská. Sevřené Hluboké pospíšili na pomoc z Písku oba maršálkové Broglio a Belleisle. U Z a h á j e a s i h o d i n u c e s t y od Hl u b o k é s e t k a l a se v o j s k a n e p ř á t e l s k á . P o k r u t é m b o j i (25. k v ě t n a ) u s t o u p i l L o b ­ k o v i c do B u d ě j o v i c . Nedlouho po té (2. června) přirazil po uzavře­ ném míru s Prusy Karel Lotrinský do Soběslavé a spojil se s Lobkovicem. Před spojenými vojsky ustou­ pil Broglio k Vodňanům. Zadní jeho voj napaden byv dne 6. června od husarův a Chorvatův nedaleko Za­ háje, přišel o děla a zavazadla. Broglio zaujal na to pevné postavení na břehu Blánice a očekával ne­ přítele. Vévoda se pokoušel o přechod přes Blánici, aby vytlačil Francouze z jich výhodného položení. Avšak Francouzové stáli pevně. Vzbudilo to v tehdej­ ších dobách úžas všeobecný, že 12.000 Francouzův oproti 5 0 .0 0 0 mužův mohlo se celý den udržeti ve svém postavení. V noci Broglio tiše a tajně opustil své ležení a táhl směrem k Písku a Strakonicům. Ustup tento po­ dobal se úplnému útěku. Když prchající zástupcové ku městu Písku se přiblížili, mnozí ze strachu, po­ něvadž braný uzavřeny a jen Putimská otevřena, kteráž jim nikterak stačiti nemohla, aby jich husaři nestihli, řeku přeplouli a dále ku Praze utíkali. N á s l e d u j í č í h o d n e (8. č e r v n a ) p ř i š l a c e l á a r m á d a f r a n c o u z s k á d o P í s k u , zde však dlouho se nezdržela. Poněvadž Francouzové obdrželi bezpečné zprávy, že vojsko rakouské, které bylo v krajině Štěkeňské a Kestřanské, je stíhá, téhož dne mésto Písek opustili, zanechavše zde posádku 5 0 0 mužův a spě­

134

chali ku Praze. Rakouští jezdci dohonili zadní voj, několik nepřátel pobili a všechna zavazadla jim vzali. Zároveň byl od vévody vyslán generál Nadasdy s hu­ sary a Chorváty, aby Písku se zmocnil. Posádka francouzská v městě vyzvána, aby se vzdala. Když dána odpověď záporná, sestoupili jezdci s koní, vstoupili na loďky a odtud sehnali nepřítele z kamenného mostu a postavili se mezi ohraženými branami mostními. Podařilo pak se Chorvátům bránu Pražskou násilně rozraziti a jí se zmocniti. Touž dobou vnikl druhý oddíl vojska rakouského branou Budějo­ vickou do města. Francouzové z dvou stran sevřeni utekli se na velké náměstí a prosili vítěze o milosť, která jim od generala Nadasdyho dána, a posádka skládající se z 5 0 0 mužů, 1 podplukovníka a 4 0 vyš­ ších důstojníků zajata. O tomto útoku vypravuje Ledecký tak to : »Téch 5 0 0 mužův, o kterých dříve zmínka se stala, že zů­ stali v městě, jakoby se brániti chtěli, všechny brány městské uzavřeli a vojáky obsadili. Když vojáci ra­ kouští od strany mostecké k městu se blížili a s druhé strany u horní brány četní husaři se objevili, začali Francouzové na né stříleti, čímž, jak jsem slyšel, je d ­ noho pandura zabili a několik zranili. Střelba ta dlouho netrvala, neb husaři a pandurové v malé době k bráně dolní po mostě se blížili, bránu násilné otevřeli, dva neb tři Francouze na stráži na mostě stojící zabili a do vody vhodili a tak svobodný přístup do města, dříve než celé vojsko přišlo, sobě zjednali. T o vidouce Francouzové, sběhli se na veliké náměstí a zbraň odhodivše dvě neb tři košile na se oblékli, potom uprostřed náměstí se postavili; když k nim blížili se husaři a pandurové s vytaženými šavlemi, všichni na kolena padše a ruce sepjavše i po celém těle se třesouce >pardon musié* volali, kte­ réžto milosti od sprostého vojína by byli nedosáhli, ale všichni pobiti by byli, kdyby vůdce husarův Na-

135

dasdy milost’ jim dáti nerozkázal. Proto žádný z těch, kteří byli na náměstí, zabit nebyl, ale všech peněz, jež při nich nalézti se mohly, jsou obráni, zvláště je ­ jich vůdce, s něhož i šaty svlékli. Když byli hotovi, ptali se po jich nemocnici; zvěděvše, že jest v klá­ šteře, tam běželi. Mnozí přicházejíce ke dveřím kostel­ ním, kdež nemocní leželi, když dvéře zavřené našli, několikráte vystřelili ke kostelu, čímž dva nemocní v posteli sedící byli zabiti, pro kterýžto případ kostel poznovu posvěcen býti musil. Potom po klášteře, když dvéře otevřeny, sem tam běhali, cokoliv se jim líbilo, odnesli, a£ bylo klášterské nebo francouzské. Povídalo se, že se k vojákům přidali někteří z obyvatelův a zá­ roveň s nimi, co mohli, odnášeli z krámů židov­ ských, jež všechny vyprázdnili. Těm se dobře stalo, drželiť s Francouzi proti královně i za vyzvědače jim slou žíce*. Vojsko rakouské sešlo se celé v Písku dne 9. če rv n a. Po odpočinku jednodenním zdvihla se celá a rm á d a ku Praze. Francouzové rychle před ní ustu­ po v ali, jsouce od Rakušanů stále stíháni. Na útěku t o m ztratili přes 8 0 0 0 mužů. Písečtí dlouho vypravo­ v a li, kterak Francouzové utíkajíce z Písku zoufalosť s v o u na jevo dávali, volajíce »mon Dieu Písek* ! Jak známo, opustil Belleisle dne 16. pros. 1 742. v tuhé zimě s vojskem Prahu, dav se na pověstné z p á tečn í tažení do Francie, a tím tato válka v krá­ lo v stv í našem skončena. P o t é o b n o v e n o d P í s e c k ý c h j i ž r. 1741. u č i n ě n ý s l i b ; aby však slib tento, — (poněvadž P ís e č tí původně nepřáli zdaru vojsku rakouskému, by m ěsto, jak hrozil rakouský vůdce nebylo zničeno, a oby­ vatelstvo pobito), — nezdál se protivládním, připomenuto p ři jeho obnovení, že i osvobození města Písku od Francouzů r. 1742. v sobě obsahuje. Slavnost’ na památku osvobození města Písku konána poprvé, jak to zřejmé z manualu konšelského,

dne 24. února 1 7 4 3 ; poznamenáno při tom, že Pražska konsistoř povolila, aby v městě Písku za příčinou »vota« slavné processí býti a »T e Deum laudamus* zpíváno býti mohlo. Povolení to však týkalo se jen této slavnosti. Magistrát naproti tomu v témž sezení se usnesl, že má slavnost’ trvati na věky a uzavřel, ucházeti se o povolení, by všechny časy v budou­ cnosti vždy každého roku slavnost’ odbývána býti mohla. Jakmile další toho povolení došlo, odbýváno magistrátní sezení dne 5. července 1744, ve kterém dávný slib obnoven a na věčné časy měl býti na­ psaný uložen v kanceláři purkmistrovské. Téhož dne uzavřeno, aby processí a pobožnost toho roku, po­ něvadž měsíc červen minul, příští neděli (12. července) předsevzata byla, v budoucnosti však by vždy tu ne­ děli po 8- červnu odbývána byla Vysláni jsou radní Otto a Horek k děkanovi, aby s ním v příčině slavnosti vyjednávali. Vrátivše se oznámili, že děkan činí obtíže, nechtěje se uspokojiti s 2 zl. za zpívanou mši a prozpěvování hymny ambrosianské, že prý to skrovný plat, který se za oby­ čejnou mši platí. Konečně stalo se mezi ním a obcí vyrovnání, že mu při této slíbené pobožnosti za jeho práci 4 zl. a jménem offěry 2 zl. každoročně dávány býti mají. Magistrát však při tom též nezapomněl na sebe, dávaje si vypláceti jisté sumy za súčastnění se při slavnosti votivní. Když totiž roku 1750. podkomoří král. Českého Václav Vančura z Řehnic navštívil Pí­ sek, aby obnovil radu a přehlédl účty, nalezl v nich, až prý se zhrozil, veliký nepořádek, který, jak děkan Ledecký v památní knize praví, nazval »šplíchanicí neb sešplíchanými účty«. Zvláště byl prý celý zaražen, když nalezl v účtech, že za súčastnění se slavnosti votivní a processí dali si vypláceti a sice primas 4 zl., král. rychtář 3 zl., konšelé po 3 zl. a ostatní senáto­ rové a syndikové po 2 zl., nižší úředníci postupně

137

více méně. I zapověděl, by budoucně za to něco brali, neb pobožnost nikoliv za peníze, ale zdarma jest jim vykonávati. Bylyť vůbec té doby v obci Písecké velmi neutěšené poměry, a živě líčí dobu tu Ledecký slovy: »Žádný řád té doby, nýbrž hrůza v Písku obývala, poněvadž malá byla poslušnost’, vlažná zbožnost, pravda v nenávisti, jen všude sobectví, msta, spravedlnost utlačována, svornost žádná, neboť ve sváru žili členové magistrátu, občané hádali se s úřadem, kterýchž ne­ srovnalostí nebyl ještě konec ani při počátku r. 1751«. Jak již podotknuto, slavena roku 1744. první městská slavnost v Písku. Slavné processí vedeno bylo po obou náměstích k soše panny Marie a sv. patronův na malém náměstí, při čemž radní městští nesli mi­ lostný obraz Panny Marie Písecké. Po dokonané slav­ nosti u »statue* navrátilo se processí do chrámu Páně, kde po té bylo kázání, mše sv. a slavné »Te Deum*. Slavnost’ tato zachovala se až do našich dob, kdežto slavnost první na památku zrušení těžkého akcísu a zachránění před morem se neudržela, nýbrž s mnohými jinými slavnostmi podobnými za císaře Josefa II. zrušena. Původně byla tato slavnost městská slavností církevní, teprve asi před 3 0 roky připojena byla též slavnost národní přičiněním měšťanského sboru ostrostřeleckého. O o b r a z u P a n n y M a r i e P í s e c k é , který nesen bývá o té slavnosti, poznamenal děkan Písecký Šafářovic ku roku 1760. v pamětní knize děkanské to to : »Jistý Causalius, odkud by byl neznámo, který studoval v Praze a zpěvákem byl, v Benediktinském klášteře Emauzském, procházeje se jedenkráte v klá­ šterské zahradě našel ve zdi díru; vida zeď dutou a domnívaje se, že by tam snad něco vězelo, odstranil několik cihel i nalezl tam obraz P. Marie, který s ra­ dostí přinesl svému knězi představenému. Obraz ten zůstal u kněze dotud, až Causalius po skončených

138

studiích svých odebrati se chtéi jako syndikus do Písku. Tu vyžádal si na knězi obraz ten na památku. Jím obdařen, odebral se do Písku, a dokud živ byl, ve velké úctě je j choval. Umíraje daroval obraz dě­ kanskému chrámu a vyznal, že mnohých milostí skrze Matku milostivou v tomto obraze ctěnou od Boha do­ sáhl. Též lid i celá obec ve všech potřebách zvláště veřejných dosud útočiště béře k tomuto obrazu a svou důvěru v něj vkládá*. Obraz ten pochází dle úsudku znalců od slavného Tomasa da Mutina (1 3 3 4 — 1 3 5 6 ); jest malován na dřevě ve zlaté půdě, bohužel neumělou rukou a tret­ kami znešvařen. — Všechny privilegie, svobody atd. potvrdil městu Písku c í s a ř K a r e l VI. (jako král český II.i dne 8. ledna 1732, jeho dcera M a r i e T e r e z i e maje­ státem ze dne 13. března 1772, povolivši zároveň výroční trh na den sv. Máří Majdaleny a šesttrhů na k o n ě: 1. ve středu po Hromnicích, 2. ve středu po středopostí, 3. ve středu po Na nebe vstoupeníPáně, 4. v octav sv. Víta (22. června), 5. v úterý po růžencové neděli, 6. na den sv. Šimona a Judy, také trhy v témdni na dobytek a obilí každý úterý. Též je jí s y n J o s e f II. potvrdil zvláštním maje­ státem všechna privilegia ze dne 9. března 1784. Císař F r a n t i š e k II. majestátem ze dne 22. srpna 1793. potvrdil všechna práva a svobody městu Písku, zrušiv jen právo míle co se dotýče řemesel, jakož i to, co se v předešlých privi­ legiích zvláště v privilegii cis. Ferdinanda III. v těch dobách různým tolerančním patentům příčilo; zrušil totiž odstavce, že práv městských užívati mají jen ti, kteří se s cis. Ferdinandem III. ve víře katolické srovnávají, čímž zrušeno vyloučení jinověrců z užívání práv měšťanských.

139

V příčině těchto privilegií vydány z a c í s a ř e F e r d i n a n d a I. (V.) dekret českého gubernia ze dne 13. února 1836. a za c í s a ř e F r a n t i š k a J o ­ s e f a I. dekret Českého místodržitelství ze dne 16. února 1856., jímž prohlášeno, že platné privilegie nepotřebují pro tyto změny trůnu žádného potvrzení, pokud schváleno to bylo od císaře Františka I., pokud v té věci nebude vydán nový zákon a pokud neodporují určitým platným zákonům. Jak již uvedeno, vznikly z a p a n o v á n í c í s a ­ ř o v n y M a r i e T e r e z i e v obci velké nepořádky, z důvodu kteréhož byl pak na základě podrobnějšího vyšetřování svržen Paulín s primatorství a písař Vilibald Gerl v železech na Špilberk odveden. Za c í s a ř e J o s e f a II. dána správa obcí do rukou cis. magistrátu; nicméně z počátku mnoho se nelepšilo obecní hospodářství; měšťanům nedáváno z lesů žádné dříví pro veliké dluhy obecní. T i však nedbajíce, násilně vkročili v lesy, začež stíháni poku­ tami. Teprve za purkmistrování obezřelého Žurdy po­ ložen moudrým hospodařením základ k budoucímu blahobytu a bohatství obce Písecké. Přísností svou častokráte pobouřil proti sobě měšťanstvo, jichž práva, výhody a prospěchy vydatné hájíval repraesentant obce Tomáš Šobr starší. V l a s t e n e c k é snahy národních buditelů v n i k l y záhy do našeho města ; velikých zásluh o po­ vzbuzení národního vědomí v Písku získali si v první polovici našeho století vlastenecky nadšení mužové S c h o n , prefekt ( f 1838) a B e z d ě k a , katecheta zdejšího gymnasia ( f 1871). Poslednější vymohl si povolení, že směl na gymnasii, tehdáž úplné německém učiti češtině. Kromě těchto dvou vlastenců i jiní zí­ sk a li si o probuzení národní zásluh, tak prof. Ř e h o ř Z e i t h a m m e r založil městskou knihovnu a b a r o n Š r e n k , t. č. krajský a guberniální rada, vymohl roku

140

1 842. schválení stanov spolku pro zařízení a vydržo­ vání opatrovny malých dítek v Písku; roku pak 1848 stál Písek mezi předními vlasteneckými městy českými založiv >Národní obranu* a »Slovanskou Lípu*. Již roku 1 835. vycházel zde v jazyku českém i německém »Ouřední list kraje Prácheňského* a roku 1858. počal vycházeti v Písku první český list belletristický na venkově, >Poutník od Otavy*, redakcí V. V, Janoty. Tento později po zaniknutí jmenova­ ného listu uvedl do života nové časopisy, »Otavan«, »Prácheň« a »Zvon*. Nyní vycházejí dva listy »Otavan* a »Písecké Listy*. Záhy podle vzoru Pražských škol reálných zří­ zeny i v Písku — na venkově první — v y š š í š k o l y r e á l n é , kteréž za řiditelství slovútného učence prof. Jana Krejčího utěšeně vzkvétaly. Mezi prvními učiteli ústavu toho byl pěvec náš Adolf Heyduk, který dodnes v Písku působí. V dobách těchto též k návrhu učitelů Janoty a Soukupa založena »v y š š í d í v č í š k o l a * , první to naše škola česká toho druhu, která později, tak jako jinde, v měšťanskou školu pro­ měněna byla. Prof. Dr. Pažout uvázal se v redigování nutných učebnic pro školy tyto, kteréž spisy dodnes na své paedagogické ceně neutrpěly. Později uvedena v život š k o l a rolnická i l e s n i c k á a bude o školách těchto, jakož i o ny­ nějším utěšeném rozkvětu města na svém místě po­ věděno. V době novější učinila obec Písecká veliký a utěšený pokrok v mnohých směrech, zavedši první mezi městy českými světlo elektrické, vyniká úpravností a čistotou; město Písek stálo a stojí vždy v popředí všech národních podniků, podporujíc každý hojně a vydatně. Neobyčejného lesku dostalo se našemu městu roku 1888. vysokou návštěvou J. C is. K r á l. A p o št.

I

V e l i č e n s t v a F r a n t i š k a J o s e f a I., našeho nejxnilostivčjšiho krále a císaře, když zde v září téhož roku dlel za příčinou velikých podzimních manévrů, kterýžto pobyt zvláště, neboť to bylo v jubilejním roce Je h o 40letého panování, zapsán bude na věky zlatým písmem v dějinách našeho města.

Popis města. Vystoupivše n a h l a v n í m n á d r a ž í s t á t n í dráhy Rakovnicko-Protivínské, přijdeme k městu buď po úhledné okresní silnici >Putimské« podél r y b n í k a Š a r l a t s k é h o , jenž založen byl roku 1 7 3 4 . a chová chutné ryby, neb po stezce lipové pro pěší k městu vedoucí. Na právo v ulici Smrkovické jdem e mimo d v ů r > p ř e v o r k u * , jenž podnes upomíná na bývalý klášter Dominikánský, dále mimo městskou nemocnici d o s a d ů , jež podél města se vinou a na bývalých příkopech založeny byly. Hned proti ulici Sm rkovické postaven roku 1361. p o m n í k v o j í n ů m z d e j š í h o p l u k u p ě š í h o čí s. 11., padlým r. 1859. v bitvách u M elegnana a Solferina, od jich soudruhů. Pomník zhotovil slavný sochař G. M ax v B e­ nátkách. Na hranolu potýká se lev s hadem, pod lvem rozložen prapor s monogramem F. J. L s h eslem : »Viribus unitis<. Ve výroční den památné bitvy u M elegnana 8. června' pořádá se vojenská slavnosti zdej­ ších posádek, při níž u pomníku tohoto bývá o d velitele místního proslovena k vojínům vlastenecká ř e č a pa­ mátka padlých slavnou mší sv. oslavena. Na rozlehlém prostranství poblíž sadů tě ch to na nejvyšším bodu města strmí děkanský c h r á m » N a r o z e n í P a n n y M a r i e * s věží 74 m etry vysokou. Hlavní věž velká vystavena, jak d osvěd ču je ná­ pis nad hiavním vchodem do chrámu, r. 1 4 8 9 .

143

Kápis v kameni vytesaný zní : Anno Domini M CCCCLXXXIX. fundatur turris per mgrm Nikolaum Piescensem; tuere ab hoste omni amantes nos te. (R. 1 4 8 9 založena věž ta od mistra Mikuláše Píse­ ckého; chraň nás tebe milující od každého nepřítele.) Mezi každým slovem, aby nesplynula dohro­ mady, vytesáno nějaké znamení; hlava zvířecí, zá­ mora atd. V právo vedle nápisů jest neforemné poprsí krále se stuhou, která se mu proplétá mezi ramenoma. Nápis, snad jméno jeho, nemožno více přečisti. Možná, že to tehdy panující král Vladislav II. Jagailovec. Jsou tu ještě dvě poprsí a český lev. V levo jest znak m ěstský: hradba s branou, s dvěma věžemi, měsícem a hvězdou. Nad hlavním vchodem jest vysoké okno gotické, v jehožto vnější klenbě vytesány jso u ; lev, býk, orel, spasitel kalich žehnající, dvě poprsí s obličeji k sobě obrácenými a rukama proti sobě vztaženýma, mezi nimi, jak se zdá, kalich vysekán; mimo okno vytesána stuha jako nějaký znak a za tím poprsí lidské. Lev. orel, býk a posledně jmenované poprsí, zdá se, že jsou odznaky evangelistův. Spasitel jest na vrchole oblouku, lev, býk, orel v právo, tři poprsí v levo. Stuhy pod tím snad obsahovaly jména evangelistů, ano na jedné lze znamenati písmenu L. Spasitel žehná kalich, znak to utraquistův, poprsí kolem něho jsou Hus a Jeroným; možná že tím chtěl stavitel naznačiti Krista jakožto zakladatele víry a ony dva jakožto re­ formátory. Mezi nimi byl nejspíše vytesán kalich, který oba drželi. Zdá se, že v době pozdější, jak to býval zvyk, toto znamení husitské, katolíkům nepříjemné, v horlivosti náboženské odstraněno, odsekáno z ka­ mene, Kristu však odznak ten ponechán.

144

Na věži na straně východní as 4 metry od zemč vytesána podobizna muže; dle pověsti jest to stavitel věže Mikuláš. Věž měla původně střechu sedlovitou, jak to vidéti na vyobrazení města Písku v zámku Horažďovickém, a teprve ku konci X V I. století po velikém požáru opatřena střechou nynějšího tvaru cibulovitého. O požáru tom zachovala se zpráva v nejstarší Písecké

Malé náměstí [v levo národní školy, v právo hotel >Zlató kolo]. F«togr Witi*.

knize zápisní p. 3 .: Letha Panie 1555. w autery \v noci na strzedu po desate hodinie przi skonanij toho roku a nastanij nového letha 1556. powietrzi bylo welike prssal snih s krupami — \v tom se za­ blesklo a beze všeho pohrzimowanij hrom uderzil na nowou wiezi przi kostele a krow na trij zapálil a když przistupu ziadného nebylo k uhassenij toho wohnie,

145

ta wieze až do zemie vyhorzela a zwonowé wšickni se slili. A toho dne w niekolika Miestech takowau przihodou sskoda se stala a tu nedieli przed nowym lethem na Mielnicze kostel wiezie a niekolik domuow takowou przihodou vyhorzelo, u Hory v namieti wiezie shorzela*. Roku pak 1740. dne 20. prosince strhl se

SousoSi P . M arie.

FatrtgT. V«rraSk*.

takový vichr, že střechy obou věži roztrhal, i byla tenkráte střecha prejzová plechovou nahrazena. Hodiny na této věži pocházejí z věže královského hradu, která roku 1854. zbourána byla. Tamtéž, kde stroj hodinový, upravena jest malá světnice pro hlás­ ného, jenž povinen jest každodenně od 11 do 2 hod. K rá l. m ísto Písek.

in

146

ve dne a v noci od 9. hodiny večerní do 5. z rána troubiti na všechny strany městské. Takto zaznívá troubení z naší věže již od časů králů Jana a Karla, kdy kupcům ubírajícím se zlatou stezkou od Prachatic ku Praze neb Horám Kutným hlásný znamení dával a hodiny oznamoval. Rovněž tak starým a témuž účelu sloužícím jest ono historické zvonění o 7. hodině večerní v adventu. Ve velké věži zavěšeny jsou tři zvony: Poledník (dříve sv. Dominik, později Jan Nep.), Karel Veliký, nej větší z nich a Sigmund. Ježto z jara r. 1 7 6 0 . tak silně na mračna se zvonilo, že onen největší z nich pukl, proto byly všechny tyto zvony k vůli harmonii přelity, a u příležitosti téhož roku na den sv. Martina odbývané slavnosti tisíciletého založení města (podle Hájka !) od arciděkana Krumlovského Františka Schulbacha posvěceny. První dva lil Petr Jacomini, zvonař z Pašova, třetí Leonhard Low, zvonař z Norimberka. Menší věž byla původně kryta šindelem, a teprve r. 1858. po ohni v nynější podobě vystavena, a po­ něvadž tenkráte stavitel na zvony zapomněl, musila býti ona malá věžička na lodi chrámové postavena. Kostel vystaven je st v přechodním slohu románskogotickém, nejspíše tudíž, jak již podotčeno, jednoho času s hradem, mostem i hradbami, ve XII. neb na počátku XIII. století, a byl roku 1886. dle plánu architekta Mockra restaurován. Při čistění omítky na­ lezeny vzácné zbytky sgrafittových maleb, které obkresleny a obrazy jich v městském museu uloženy, originály pak silným plechem pokryty. Znalci řadí malby tyto do XIII. až XV . století; tudíž snad pů­ vodní to malby našeho chrámu. Obrazy ty představují život Krista Pána. Hlavní oltář byl při řečené restauraci zhotoven řezbářem Josefem Krejčíkem. V pravé lodi jest oltář

147

P ísecké Panny Marie, ve kterém zasazen onen umělecký poklad města: Madonna Tomasa da Mutiny. K obrazu tomu pojí se kus historie města, a bylo o něm již pojednáno. V levé lodi poblíž oltáře Bolestné Panny Marie odpočívá generál bavorský Karel Piesasque, jenž ve válce o dědictví Rakouské v Písku zahynul (1742). Kám en jeho nesl nápis: Siste — Viator — Quod ego sum, tu eris — Victorias reportaturus — Boemiam intravi — Palmam morti cedo — E t sub hac rupe — Resurectionem speram — Quiesco. — CaroLVs PlesasqV e qVonDaM eXIstls strenVIs BaVarlae generaL Is. Die IX. Januarii.

[Česky: Zastav se, poutníku, co já jsem, i ty budeš, ví­ tězství dobyti chtěje, do Čech jsem přišel, palmu, ví­ tězství smrti podstupuji a pod tímto náhrobkem ve vstání z mrtvých doufaje odpočívám.] Vedle téhož pochován téhož roku zemřelý vojen­ ský kněz bavorský z řádu Ježíšova P. Walpach. Bohu­ žel náhrobky jejich nikdo nepřečte, bylyť za záminkou, aby zachovány byly, z dlažby vytrhány a do hřbitov­ ních zdí zazděny, kdež sotva rok vzdorovaly dešti. Ve výklenku zdi v pravé poloviční lodi ukryta je s t pamětihodná cínová křtitelnice. Kolem do kola ozdobena obrazy svátých s nápisem, že ji lil konvář Neudorf Kundrát r. 1587. Roku 1741 — 1743. přistavena byla ku chrámu kaple sv. Jana Nep. nákladem pí. Beatrice Hanzlíkové, vdovy po primátoru Píseckém. Ozdobena jest na své klenbě vyobrazením Starého Písku. Kolem kostela rozkládal se ve starších dobách hřbitov; zdi jeho zbořeny na počátku našeho století. Proti hlavnímu vchodu stávaly průčelím obráceny ony slavné školy Písecké n a > B a l a k á ř í c h < z v a n é , které roku 1858. zbořeny byly. Obraz jich nalézá se v městském museu. 10*

148

S druhé strany kostela stojí b u d o v a d ě k a n ­ s k á , vystavěná roku 1768. za děkana Jos. Šafářovice. Kdy kostel založen a fara zřízena, určitě pově­ dět! nemůžeme. Ježto však sousední ves Putim již v 1. 1 0 9 2 — 1100. kostel sv. Petra apoštola měla, mu­ síme souditi, že Písek, ne-li dříve, aspoň v XI. stol. svůj kostel měl. Oba tyto kostely se v 1. 1344. a 1350. zřejmě farními jmenují. Zachovaly se nám jen nepatrné zprávy o farářích z doby předhusitské. Před rokem 1371. uvádí se farář Ctibor, po jehož smrti dosazen Fridrich, kněz z Chotčboře, za faráře. Týž se r. 1379. poděkoval a změnil místo své se Zvěstem z Dobrušky; ale ten jak se zdá, do Písku nepřišel, vyměnilť si faru s Ogeriem, farářem v Jaroslavicích v Olomúcké diecesi. Po něm připomínán farář jmenem Joannes, který roku 1389. zemřel. Po jeho smrti stal se farářem Zdislav Pes (Canis) jinak Chrt, který byl kanovníkem sv. Apollináře v Praze; týž roku 1396. pronajal kostel farní v Písku, roku 1407. odebral se do Prahy stav se pro­ boštem u Všech Svatých a zemřel r. 1411. Po jeho smrti stal se farářem Mikuláš, který při svém nastou­ pení ukázal se býti velice lidumilným. Neboť s jeho přivolením roboty, jimiž lid ve vesnicích Třepkově, Chlaponicích a Oldřichově atd. zavázán byl faráři a kostelu Píseckému, avšak mnohdy příliš utiskován byl, proměněn v stálý plat 2 kop grošův českých. Týž farář zastával roku 1418. při králi Václavu IV. úřad písaře komory královské. Roku 1430. dosadil král Sigmund za faráře Jakuba z Jablkynic. Za válek hu­ sitských byl správcem duchovním v Písku Mikuláš Pel­ hřimovský, biskup Táborský a po nějaký čas známý v dějinách našich Petr Payne, Angličan; a byl tu též pověstný husitský kněz Kvirin. Roku pak 1 482. při­ vítal Písek v městě Augustina Luciana, biskupa Sanktu-

149

arienského, který v chrámě našem sloužil mši, lidi biřmoval a kněze světil. Teprve po bitvě Bělohorské jsou zprávy určité, kteří duchovní spravovali děkanství Písecké a zároveň též mnohé sousední fary (jako v Putimi, Záhoří, Kestřanech atd.), kde pro nedostatek duchovenstva fa­ ráři dosazováni býti nemohli. Následovali asi takto za sebou: Roku 1623. kaplan Huertův Jan Batista Jesuita, roku 1625. Jan Hasius, 1638. Martin Valašský, převor kláštera Dominikánského v Písku, 1649. Václav Palacký z Kernštejnu, 1653. Rafael de Laminec, převor kláštera Dominikánského, 1 6 5 6 . Jan Malegius, doktor theologie, 1665. Fridrich rytíř Bechyně, 1668. Fr. Ferd. Čedík, kanovník Vyšehradský, 1671. Celestin, 1683 Šebestián Schindler, 1695. Gottfried Bílovský, plodný spisovatel český, 1 701. Václav Stuchlík, 1708. Václav Bezděka z Písku, 1735. Václav Liška z Písku, F r. Ledecký z Písku, 1754. Ignác Šafářovic z Písku, 1770. Ant. Frankovský z Písku, 1 7 8 4 . Karel Řídký, 1823. Vavřinec Mašek, 1837. Josef Max. Schneller, 1847. Matěj Tinger, 1866. Josef Diviš a od roku 1880. P. Fr. Pech. Od chrámu děkanského ulicí Kostelní přijdeme na > Ma l é n á m ě s t í * . Na rohu proti hotelu » Z l a t é k o l o * stojí b u d o v a o b č a n s k é zá l o ž n ý . Zbudo­ vána byla z bohatého reservního fondu téže záložny nákladem přes 130 .0 0 0 zl. pražským architektem Grego­ rem. Fagada ozdobena allegorickými obrazy od bratří Liebscheru a sgrafitty arch. Weyricha. Budova tato stojí na místě, kde stával dům statného hejtmana táborského Chvala Řepického z Machovic. Naproti záloženské budově stojí první hotel Pi­ secký « Z l a t é k o l o * , v němž má své místnosti •Mě­ š ť a n s k á B e s e d a * , hlavní středisko intelligence Pí­ secké. K tomuto hotelu přiléhá b u d o v a c h l a p e c k ý c h a d í v č í c h š k o l , bývalé to školy reálné, jak svědčí

150

odznaky véd reálných na štítu budovy této. V e štítu tom jest latinský nápis hlásající, že školu tu zbudo­ vala obec ku vzdělání české mládeže. Mezi přízemkem a prvním patrem zasazena ne­ dávno deska mramorová v pamét 3001etých narozenin velikého Komenského. Uprostřed Malého náměstí zdvihá se p ř e k r á s n é s o u s o š í p. Ma r i e . Sloup ten stojí na dvou pod­ stavcích. Dolejší podstavec, v jehož přední straně n ej­ spíše kameníci vytesali sochu ležící sv. Rosalie, která nemá pražádné ceny umělecké, je st širší a čtyřhranný: střední čásť pomníku jest čtyřhranný, avšak užší a vyšší sloup, na jehož přední straně jest zavěšenkrá­ sný, ze žuly vytesaný znak města Písku a podním na sloupu letopočet 1715. Sloup slohu korintského, ozdobený v rozích hla­ vice čtyřmi hlavami andělíčkův, nese v životní veli­ kosti překrásně provedenou sochu Panny Marie se sepjatýma rukama a obličejem k nebi pozdviženým, korunovaným věncem z pozlacených hvězd. Současné se sloupem byly též ze žuly mistrovsky provedeny sochy sv. Josefa, sv. Václava, sv. Pia, ochránce města Písku, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Barbory. Sochy ty postaveny na žulovém zabradlí, a jelikož zůstaly mezi sochami těmi prázdné mezery, postaveny později ještě tři sochy svátých, a to sv. Františka Xaveria, sv. Vavřince a sv. Maří Majdaleny. Sousoší toto víže se k historii našeho města. Ve Školní ulici vedle škol národních jsou š k ol y ž i d o v s k é , od několika let s vyučovací řečí českou, v pozadí těchže postavena roku 1870. nákladem as 1 5 .0 0 0 od zdejších Israelitů m o d l i t e b n a ž i ­ dovská. N á m ě s t í F l o r i a n s k é spojeno jest s Malým náměstím dvěma souběžnýma ulicemi, Š k o l s k o u a M a s o k r á m s k o u . Náměstí toto jmenovalo se ve starších dobách »Kozí vřesk«, avšak od těch dob.

151

kdy postavena (roku 1724). na témž náměstí socha svátého Floriana, název se přeměnil. Na den svátého Floriana ubírá se tam každého roku slavné processí. Nejpamátnější jest severovýchodní jeho čásť, t. zv. > Ko u t « , kdež Valóni při obléhání města císařskými dne 30. září 1620 hradby slezli, načež otevřevše bránu Budějovickou Kozákům, skoro veškeré obyvatel­ stvo povraždili a město zapálili. U l i c e S v a t o f l o r i a n s k á , v níž jest vchod t. zv. » t u n e l « do městských sadů, k městskému divadlu a lázním, spojuje náměstí t o s n á m ě s t í m V e l k ý m , které má podobu obdélníku a které též souvisí Š i r o k o u u l i c í s Malým náměstím. Náměstí Velké ozdobeno jest v e l k o l e p o u r a d ­ n i c í , vystavěnou v letech šedesátých století předešlého stavitelem Schbdlem. Na budově této jest patrným vliv slavného stavitele Diezenhofera. Ční do výše dvěma úhlednýma věžema s památnými hodinami, postave­ nými roku 1768. dvorním hodinářem Londenspergerem z Prahy za 6 0 0 0 zl. Roku 1888. dostalo se za pří­ činou ubytování J. Veličenstva Císaře budově této důkladného opravení. V kanceláři purkmistrovském uvidíme slib čili votum, o němž v historii promluveno bylo, na zvláštní desce. Jest tam též naznačen plán města a postavení vojska rakouského před Pískem roku 1 7 4 i. dne 28. prosince. Taktéž jest tam několik obrazů starší doby. Staré obrazy králů českých, které zdobily síň zasedací, zavěšeny nyní v místnostech městského musea v bu­ dově městské spořitelny. V zasedací síni zasazena mramorová deska hlásající, že tam ubytováno bylo Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. roku 1888. Při vchodu hlavním na radnici zasazena jest v právo památní deska z černého mramoru s ná­ pisem: » P a m á t c e r o d á k ů t o h o t o m ě s t a h u ­ m a n i s t ů m : Václavu Píseckému naroz. roku 1482.,

152

zemř. 1 511. a Janu Kocínu z Kocínetu nar. r. 1543. zemřel r. 1 610. — věnuje spolek jihočeských akade­ miků »Štítný« r. 1876«. V zadní části radnice rozkládá se s l a d o v n a m ě š ť a n s k é h o p i v o v a r u ; pivovar nový vystaven za městem za t. zv. dvorem Švantlovským. Na zad radnice zachovala se čásť v e l k o l e p é h o h r a d u k r á l o v s k é h o a sice jediná veliká gotická síň k Otavě obrácená. V ní jsou zbytky zajímavé staro­ české malby. Malby na dlouhé zdi západní, v níž jsou tři vy­ soká gotická okna naproti vchodu, představují podo­ bizny králův, a sice tří českých: Ladislava Pohrobka, Jiřího Poděbradského a Vladislava II., pak krále pol­ ského Kazimíra a francouzského Karla VI. Na stěně příčné na právo vyobrazen boj před městem, nad obrubou či rámem jsou tobrazy žalmisty a jiné osoby, s nápisem nyní nečitelným; na druhé zdi, ve které jest vchod a která se dělí žebry s klenby dolů sáhajícími ve tři pole, jest na prvním namalován turnaj, na druhém ukřižování Spasitele a na třetím narození Páně. Pod umučením Páně táhne se celá řada erbů s nápisy nad nimi, které náležejí nejčelnější šlechtě české X V . věku. Možná, že vymalování této síně upomíná na smí­ ření všech stran v Čechách, které se zde stalo r. 1478. mezi králem Vladislavem II. a Matyášem, králem Uher­ ským, při sjezdu pánů českých obou stran. Událost ta oslavena velkolepým turnajem, jehož památka malbou na stěně hradní síně se zachovala. Hynek z Minstrberka byl snad plnomocníkem krále Vladislava, a proto erb jeho v hradní síni vymalován. Že tomu tak, po­ ukazuje nápis na hlavním vchodu, že síň tato »zmalo­ vána r. 1479.* Obraz ten má pro nás nej větší cenu, neb na něm vidíme královský hrad Písecký, most kamenný o sedmi obloucích s jeho věžemi, pražskou bránu a starý špitál Křižovníků s červenou hvězdou,

I

I

nyní špitál měšťanský; jest to nejstarší vyobrazení Písku. Ostatní erby šlechtické poukazují k úřadům zemským a k pánům obou stran, zejména k některým v Prácheňsku usedlým, an, jak známo, král Matyáš právě v jižních Čechách dosti mnoho přívrženců čítal.

Staré gymnasium.

Jak jsme byli již uvedli, kromě Přemyslovců nejčastčji Václav IV. se svým dvorem. historicky dokázáno, dne 29.

irot**ř. Vovruik*.

sídleli na hradě zdejším král Karel I. (IV.) a král Prvější byl v Písku, jak února 1352., 10. května

154

1353., okolo 1. září 1236., dne 18. května 1 3 6 2 . a od 10. do 15. prosince 1363. Král Václav IV. dlel zde dne 19. února 1380., od 4. do 22. dubna, jakož i 27. listopadu 1381., pak asi od 25. srpna až do 21. září 1394. Hrad královský býval sídlem všech předních úředníků královských. Sídleli zde purkrabí, župan, cúdař, komorník, vladař, lovčí, písař a jiní. Za krále Jana činí se zmínka o vladaři (villicus) Ondřejovi, jehož dvěma synům, Tomášovi a Janovi, král Jan uděluje právo vlastnictví ve Kvildé a užitku z taméjších hor listem ze dne 23. května r. 1345. Jakubovi z Borečnice, místopurkrabí Píseckému, udělil týž král r. 1354. ves Koječín v manství. Za téhož krále připomíná se první purkrabí Písecký Hašek z Lemberka, maršálek dvora královského, a písař Adam, který držel dvory v Nepodřicích a v Kamýce. Roku pak 1391. v archivu města Bavorova jako svědek uvádí se Racek z Drahonic, purkrabí Písecký. Purkrabímu Píseckému musilo město Vodňany platiti ročního platu 5 4 kop bez 8 grošů a roboty vykonávati v ceně 11 kop bez 4 grošů a rychtář Vodňanský 12 kop gr., začež byl purkrabí hradu Píse­ ckého povinnován v přích, které mu příslušely ve Vodňanech, jen osobně rozhodovati. Veškeré příjmy komory král. z hradů: Písku, Zvíkova a Fromburku čili Hluboké obnášely za krále Václava 1 1 9 2 kop 7 gr. 7 hal. R. 1404. zastavil král Václav purkrabství Václavu Ťavákovi ze Švamberka a roku pak 1419. přestal býti hrad zbožím královským, neb je j zapsal král Václav zvláštním majestátem r. 1419. Hájkovi z Hodětína a jeho dědicům se vším příslušenstvím v 5 0 0 ko­ pách a na městě 5 0 kop grošů berně královské, aby tím lépe hradu chovati mohli a toho, aby nižádnému cizo­ zemci ani knížeti ani pánu ani nepříteli královskému neprodával ani nezastavoval než Pražskému zeměnínu,

155

jakž list svédčí. List tento ukázala r. 1454. Kateřina z Hodětína komisi ke zkoušení práv zápisných, avšak již r. 1457. dává král Ladislav Rackovi z Kocova královský úřad Písecký i purkrabství se všemi požitky ku vlastnímu jeho užívání do života. Při r. 1458. uvádí se jakožto purkrabí hradu Píseckého Diviš z Libějovic. Nedlouho po té měl slavný Lev z Rožmitála a a na Blatné, nejvyšší hofmistr království Českého, hrad Písecký v zástavé, neboť vstupuje r. 1471. s hradem Píseckým a ostatními zámky v příměří s Janem z Rožmberka. Václav Plangnar z Kinsberka, uvedený při r. 1469. jako purkrabí hradu Píseckého, zdá se, že dosazen byl Lvem z Rožmitála. V dobách těchto spadl hrad opět na korunu, neboť král Vladislav, jemuž byl Hendrych mladší z Plavna 8.262 zl. rýnských zapůjčil, zastavuje r. 1483. jem u a jeho dědicům hrad Písecký se vším příslušen­ stvím a panstvím, čehož král nyní k tomuto hradu v držení jest, tak dlouho, dokudž by král Vladislav neb budoucí králové Čeští tu sumu nezaplatili; též měl právo pán z Plavna hrad ten pro svou potřebu zastaviti neb za jiné zboží proměniti. T o také r. 1 4 9 5 . učinil a postoupil zboží Písecké Hynčíkovi Pflugovi z Rabštejna a jeho dědicům. Za téhož jm e­ nuje se purkrabím Jan z Křišťalovic, později Jan z Olšan. Synové Hynčíkovi prodali r. 1509. purkmistru, kon šelům i vší obci města Písku dva zápisy neb maje­ státy královské a dobré vůle na 100 kop gr. a hrad Písecký za 9 0 0 0 kop grošů míš. Od těch dob spospojeny dějiny hradu s historií města, kamž v příčině té poukazujeme. Roku 1532. stihla hrad krutá rána, neboť za­ znamenána v nejstarší písecké knize památné na str. 3 .: »Anno Christi 1532 sabbato ante Conductum Paschae (v sobotu před nedělí provodní) shorzelo miesto Pijesek gednak wssiecko a wicze domuow

156

v czelosti na xlb nezuostalo, k tou zámek, prziedmiesti za mostem a skrz ten ohen sauscde znamenitie ochuzeni a welikay pocziet gych na ziebrotu se od­ dalo, nemohucze sobic gine raddy dati, ktou letha nesstiastna s strany drahoty, zie bylo zijto po 18 ffs a okolo nas po 11 ffs a toho roku shorziel Thabor, Strakonicze.* Po tomto strašném požáru spustí hrad ten tak, že v konfiskačním protokolu z r. 1547. uvádí s e : »v mčstě Písku zámek pustý*. Starý hrad zaujímal v starých dobách rozsáhlé prostranství, sáhající od mostu a mostní věže tam stávající až k tak zvané fortně u nynějšího krajského soudu, jíž byl oddělen od nynějšího kláštera Domini­ kánského. Ozdoben byl dvěma věžemi; věž vysoká uprostřed pobořena r 1854. a hodiny z ní přeneseny na věž děkanského chrámu; druhá věž menší, stáva­ jící vedle síně hradní, podkopána byvši při stavbě pivovaru sřítila se r. 1860. do Otavy. Z bývalých místností hradních přestavena kasárna vojenská, dále po­ vstaly na jich místech radnice, pivovar a celá řada domů od fortny až k mostu kamennému. Podél hradu, na nynějším velkém náměstí, táhl se, pokud byl hrad ve stavu branném, hluboký příkop a pevné valy; též k Otavě chráněn byl pevnými hradbami. T a k ř e č e n o u f o r t n o u oddělen býval hrad od k l á š t e r a D o m i n i k á n s k é h o . Týž založen byl od pánů Oudražských z Ivestřan. Ve dvoře klášterním lze posavad pozorovati zbytky gotické stavby starého kláštera na hlavní zdi domu »u bílé růže«, kdež stá­ vala hospodářská stavení a klášterní pivovar, sáhající až ku slepé uličce »myší díře* zvané. Tam, kde stojí nyní budova c. k. krajského soudu, stával kon­ vent klášterní. Klášter Dominikánský zbořen byl r. 1 4 1 9 . dne 20. srpna, kteréhož dne obořili se Písečtí na Dominikány, aby jim podávali pod obojí. Čehož když tito— učiniti nechtěli, jsou zjímáni a mimo převora, kterým

157

náhodou dlei v Budějovicích, všichni povražděni, klášter zapálen a zbořen a katoličtí měšťané z města vyobco­ váni. Když Písek dostal se v poddanství Huertovo, obnovil tento klášter sv. Kříže a uvedl sem opětné Dominikány. Listiny, jednající o obnovení kláštera Dominikánského, nacházíme ve zdejším archivu dvě, jednu latinskou, druhou českou. Klášter tento, jehož převorové dlouhý čas zastá­ vali též i úřad děkana Píseckého, zrušen byl r. 1787. dne 11. července císařem Josefem II. Bývalý chrám klášterní kázal pak císař František v r. 1 796, obnoviti, jak hlásá latinské chronostikon na kůru u vchodu, jež česky zní: »Délkou času a nepříznivým počasím velmi sešlý, Františkova zbožná štédrosť před zkázou a zá­ hubou ochránila (1796).« Později opravován byl v roku 1 8 2 2 . a za našich dob. Na bývalý klášter upomínají dosud názvy mnohých rybníků a polností »klášter­ skými* dosud zvaných, jakož i někdejší dvůr klášterský >převorka«. Hlavní oltář kostela sv. Kříže býval tam, kde nyní vchod. Vstoupivše vchodem tím, spatříme ná­ hrobek s labutí. Nápisjeho česky zní: »L. Páně 6. června 1651. zemřel urozený pan Jan ze ŠVam­ berka, pán na Boru, Chrasti, Újezdě a Kestřanech, J. M. C. rada, jejž toho roku následovala urozená choť Johanna hraběnka Trčkovna. Tak oba věrní man­ želé v hrobce této odpočívají, jimž buď Bůh milostiv.* V právo jest menší náhrobek generála a velitele dělostřelectva Frant. X . z Fischerů, jenž v Písku roku 1742. za války bavorsko-francouzské v Písku zemřel. Pivovar klášterní, jak uvedeno bylo, stával tam, kde dům >u růže*. S povolením měšťanstva směli Dominikáni vařiti jen pro klášter. Než přes to vařilo se tam a pilo od měšťanů samých tolik, že v mě­ šťanském a v městském v Putimi buď málo neb nic se nevařilo. K pivovaru však si Dominikáni lstí pomohli. Již déle provinciál jejich ve Vídni vymáhal

158

povolení ku zřízení pivovaru, měšťané však o tom ničeho nevěděli. Ale císař Leopold I. zastal se rázně práva měšťanů sám. Když totiž týž r. 1673. vracel se ze Sv. Hory do Vídně a před hospodou u »Zlatého kříže*, kde nyní c. k. okresní hejtmanství, státi zů­ stal, by koně měnil, a kněžstvo veškeré, světské i klášterní, a rada městská poklonu činili, řekl císař Leopold I. k pánům města takto: >Co pak to děláte, že chcete dovoliti Dominikánům pivovar, toť bude vaše zkáza; vy jste beztoho chudí, všecko je st zbou­ ráno, spáleno, sotva se můžete zpamatovati!« Měšťané odpověděli: >My o tom ničeho nevíme.* I odvětil císař: »Hned jsem si to pomyslil. V íte co, držte se, pokud nepovolíte, nedovolím já.« Tak rázně hájil zájmy měšťanstva panovník sám. Převor zdejší pak se vymlouval, že nejspíše jich provincial ve Vídni bez vědomí jich vymáhal pro Písecký klášter pivovar. Avšak po několika letech zadali Dominikáni žádosť k městské radě, by jim dovolili jen na prádlo a mytí nádobí z kašny blízké vésti vodu troubami do klá­ štera, by ji stále nositi nemusili. To se jim povolilo a to bylo počátkem pivovaru klášterního. Neb když to měli, žádali, by jim povolili několik věder jen pro klášter uvařiti, by své vlastní pivo měli, k čemuž konečně městská rada ovšem ku veliké škodě m ě­ šťanstva svolila. Zrušením kláštera zrušen i tento pivovar. Na východní straně velkého náměstí je st stará b u d o v a g y m n a s i j n í , o níž zmínka již v X V I. sto­ letí, že bývala domem městské »kom panie*; v předešlém století, když se ubírala císařovna Marie Terezie od koru­ novace z Prahy do Vídně, v budově této ubytována byla. V novější době byla nějaký čas v budově té umístěna ho­ spodářská a lesnická škola, nyní jsou tam některé třídy dívčí školy. V domě na právo, t. zv. Dykalovském. který tohoto roku zbořen byl, ukryta byla m o d l i ­ t e b n a Č e s k ý c h b r a t ř í . Místnosť tu gotickou

159

fotografoval místní fotograf Vavruška a tak ji uchoval budoucnosti. Podobné modlitebny Českobratrské dle starých zpráv byly v domě hostince »u Páva* na malém náměstí, v domě, kde hotel »u Bílého lva*, jakož i v domě tak zv. »Hrádkovském* v Budějovické bráně, kde i hřbitov býval; také se při kopáni vždy na pozůstatky zemřelých přišlo. Vedle domu p. Mergla, který zachoval ještě v zevnějšku svém ráz budov předešlého století, jde p rů c h o d do u l i c e M a s o k r á m s k é . V průchodu tom jsou od nepaměti umístěny masné krámy řezníků. Z budov na východní straně náměstí nutno uvésti ještě h o t e l »u B í l é h o l v a * , a budovu sousední, v níž l é k á r n a >u sv. A n n y * , ze starších dob po­ cházející, a úřadovny okresního zastupitelstva. Podél hostince »u Bílé růže* stoupáme po dosti p ř í k r é u l i c i P u t i m s k é k jihu; zanechajíce v právo ulici Driičov, kteráž obdržela jméno od trdla, válce to ku váleni sukna, kteréž se na rámech na parkánu (kdež dosud lid »v rámech* říká), u téže ulice po­ stavených, bílilo a měkčilo, blížíme se k P u t i m s k é b r a n c e , u níž s mostu rozkošná vyhlídka na Otavu, ostrov i západní hráz kotliny Písecké. Brána Putimská, která velikou a pevnou věží, zdvihacím mostem a silnou branou mezi baštami opatřena byla, zbořena byla r. 1826. až na obě bašty; nalezené tam kamenné i železné koule dělové zazděny na okolních domech. Na levé straně od brány podél hradeb táhne se uzounká ulička »hradební*, v níž na vysokém domě v kamenu vytesáno: »1624. odcizeno.* Nápis ten vyryl zoufalou rukou zajisté nějaký Český vyhnanec, jenž svůj rodný domek i vlasť opustiti musel. Proti bráně Putimské rozkládá se skupina domů zvaných »na K o p e č k u * , kde stával statek slavné patricijské rodiny Písecké »de Clivo * (česky»z Kopečku *) zvané, příbuzné s rodinou slavného Kocína z Kocínetu. Roku 1575. připomíná se J. M. C. rychtář Jan de Clivo.

160

Kráčejíce podél jmenované bašty v právo, při­ jdeme ku P o d s k a l s k é m u ml ý n u . Mlýn ten s val­ chovnou a lázní postoupil král Vladislav zvláštním listem, daným na Budínč v sobotu v den sv. Lucie (1 3 . prosince) 1511. purkmistru, konšelům i vší obci

Modlitebna českých bratří v domč D ykalovském . F o to g r. V ftv m iaa.

města Písku. Byl v roce 1887. proměněn v obecní elektrárnu. Proti mlýnu v domku na ostrůvku v řece stojícím jest p a m ě t i h o d n ý v o d o v o d , kde tři boty železné

.

fc .

161

střídavě pracují a jedinou troubou vodu do kašen m ěst­ ských i soukromých tlačí. Tento vodovod postavil roku 1 8 3 6 . praktikant u krajského úřadu stavitelského Antonín Š ik r; na zajímavý stroj neopomenou se znalci do města zavítavší podívati. Ulicí Podskalskou kolem hostince »u tří střelců* přijdeme ku s t á t n í m u h ř e b č i n c i , který umístěn jest ve statku, jenž náležel kdysi proslavenému rodu Svantlovskému.

U pomníku P alackéh o v městských sadech.

Fohifr. v.vruik*

Rod tento patřil k nejstarším a nejbohatším ro­ dinám patricijským města Písku. Již r. 1457. připomíná se Matěj řečený Švantle, sladovnik.r. 1480. — 94. Martin Švantle, r. 1510. — 1534. Jan Švantle, a pak 1590. až 1620. Sigmund Švantle s predikátem ze Třebska mezi přísežnými konšely města Písku. Ve při mezi Adamem Horským a Sigmundem Švantlem dává obec K rá l. m ísto P ís e k .

j j

162

(kniha úmluv měst. z r. 1 5 3 8 — 1692. barvy kašta­ nové) »hodnověrné svědectví, že Sigmund Švantle jiným poctivým a vzácným lidem, jak stavu vyššího tak niž­ šího pro své šlechetné chováni a šetrnosť znám a sobě dobré jméno mezi všemi způsobil, jako že s poctivými lidmi v mnohých městech královských spřízněn je st a až dosaváde nic scestného k umenšení jména svého dobrého před sebe nebral.* [V pondělí, den sv. Jiljí 1614.] Sigmund Švantle ze Třebska padl při dobytí města Písku císařskými 30. září 1620. v čele ozbroje­ ného měšťanstva Píseckého na hradbách svého rod­ ného města, byv té doby primátorem města Písku. Jeho syn Sigmund stal se r. 1595. bakalářem ; napsal r. 1605. epickou báseň »Susanna«, avšak zemřel již 2. dubna 1614., jsa oplakáván od českých básníků latinských té doby mnohými básněmi. V sousedství dvora Švantlovského vystavěli si právováreční měšťané r o z s á h l é s k l e p y a v a r n u . Právo vařiti pivo a dělati slad v městě Písku uděleno měšťanům zdejším privilegiem daným králem Janem 17. břez. 1327., »že k poníženým prosbám měšťanů Píseckých o jich vzdělání, na ně milostivý vzhled majíce, jim z královské milosti a štědroty do­ pouští, aby od města jedné míli vzdálí se všech stran sladů žádných děláno nebylo, ani piva vařeno.* Privi­ legium to potvrzeno napotomními králi: Karlem L, Václavem IV., Ladislavem, Jiřím a Vladislavem II. V těchto dobách připravoval si každý měšťan pivo ve své domácnosti. Teprve po smlouvě Svato­ václavské (r. 1517.), dle které, jak známo, musili se — měšťané měst královských zříci výhradného práva piva —* vaření, zřídila obec pro méně zámožné měšťany v zadní části bývalého hradu královského pivovar, kde dovolo------vala chudším měšťanům, kteří pivovaru v dom ácnosti-^Si neměli, za nepatrnou náhradu pivo vařiti. Právo k u ^ 1 vaření piva a podíl na pozdějším společném pivovari^crd spojováno od těch dob s držením domů m ěstsk ých -

163

takže nabytím nebo pozbytím téhož domu nabývalo neb pozbývalo se práva várečného a podílu na pivovaře; domy ty nazývány právovárečnými a bývaly počínaje stoletím XV . z té příčiny čtyřikráte dráže než jiné domy městské bez práva prodávány. Ač se Písečtí měšťané r. 1 547. nemálo ve vzpouře proti Ferdinandovi I. prohřešili a proto všech svých privilegií zbaveni byli, přece týž panovník z milosti své majestátem ze dne 24. září 1 547. na mnohé prosby měšťanů Píseckých opět jim potvrdil privilej krále Jana s tím rozdílem, že nuceni byli platiti zvláštní pokutu (posudné) z každého sudu piva, což jako »poenální tác« až do r. 1820. v platnosti zů­ stávalo. Když pak město pro súčastnění se v rebellii proti Ferdinandovi II. dostalo s e r . 1623. v poddanství pověstného Don Martina de Hoeff - Huerta, zbaveni jím měšťané práva vaření piva, které vařil v městě on jediný sám ; vařil však pro nedostatek obyvatelstva do roka jen dvacetkrát, celkem 2 6 0 věder, a ostatní měšťané, kteří měli té doby osm pivovarů sousedských, v těchto vařiti nesměli. Po smrti Huertové potvrdil opětně císař Ferdinand III. zvláštním majestátem (1641.) měšťanům, »kteří se s ním ve víře katolické srovná­ vali «, privilej výhradného vaření piva. O bec tou dobou obnovila obecní pivovar v zadní části hradu, kde měl pivovar Huerta a dovolovala tam chudým měšťanům, jak se praví v současné listině »žcbravým«, kteří neměli domácího pivovaru, vařiti pivo dle jistého pořádku čili »střídou*. Po skončené válce třicetileté, kterou obec Pí­ secká byla velice ochuzena a do velkých dluhů upadla, chtěli se věřitelé zmocniti i důchodu pivovarního. Neboť obec, poněvadž k těžkým potřebám důchodem svým stačiti nemohla, byla nucena, jak sama praví, svým sousedům »žebravým* vzíti všechny várky a k obecné potřebě je obrátiti. Následkem toho měšťané Písečtí povinné kontribuce odváděti nemohli. I obrátili 11*

172

Most ten památným jest nejen historicky, ale i ze stránky technické. Jest dlouhý od pravého břehu k levému 91-75 »/., rampa na pražské předměstí spa­ dající 19 25 »/., dlouhá, úhrnná tedy délka 111-00 ni. čili v staré míře 3 5 0 střevíců. Ze sedmi otvorů mostních jest šest z nich na polokruh vyklenuto, sedmý při pražském předměstí má klenbu výkrojkovou (segmentovou). Most má sedm pilířů v síle 4 25 m. a je st vystavěn z kvádrů a uvnitř betonisován. Zvláštnost! našeho mostu jeví se ještě tím, že již při zakládání na budoucí rozšíření pomýšleno, že zbudovány pilíře vyčnívající po obou stranách. Další zvláštnost! jest, že světlý profil jízdné dráhy a chodníků jest proti Pražskému relativně větší, máme-li zření na kommunikační poměry obou objektů. Za mostem rozkládá se P r a ž s k é p ř e d m ě s t í . Hned u paty mostu jest š p i t á l m ě š ť a n s k ý s kaplí ku cti sv. Jošta a sv. Alžběty. Byl založen r. 1351. Jindřichem Vratislavem, velmistrem řádu křížovníků s červenou hvězdou, se dvěma kněžími téhož řádu k vykonávání služeb Božích. Když pak křížovníci u krále Václava IV. v nemilosť upadli, zrušen byl, obnoven však byl opětně zvláštním maje­ státem na Žebráce r. 1404. daným, když je j byl měšťan Mikuláš Volynský pozemskými statky nadal, na zvláštní prosbu Píseckých, kteří vyslali kněze Trojana z Bechyně ku králi na Žebrák s prosebním listem na pergamenu psaným; než — v dobách hu­ sitských opětné zanikl. Počátkem století XV III. primas Jan Jiří Kochan z Prachové toho se domáhal, aby kří­ žovníci se do Písku navrátili, aneb aby, co náleželo ke klášteru, vrátili. Vrátili tedy tito dvůr t.( zv. špi­ tálský, který patříval dříve vážené měšťanské rodině Švatlovým ze Třebska, a byla pak nová nadační li­ stina dne 13. února 1 7 9 8 . zřízením zemským potvrzena a do desk zemských vložena. Dle této nadace určen jest špitál pro schudlé měšťany a měšťanky, jichž tam

173

18 přebývá. Poněvadž stará sešlá budova nikterak nepostačovala, vystavěna nedávno (r. 1895.) n á k l a d n á a r o z s á h l á b u d o v a n á k l a d e m obce na památku 401etého panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. V levo od kamenného mostu táhne se u l i c e S v a t o t r o j i c k á ke hřbitovu s kostelem nejsv. T r o ­ jice. Hřbitov založen byl r. 1549. na zahradě, již král Vladislav II. listem ze dne 6. srpna roku 1515. s pustým mlýništěm, jež »od povodně zkaženo bylo*, obci města Písku postoupil. Uprostřed zahrady té vy­ stavěli předkové naši r. 1 5 7 6 . chrám, jak to nápis nad chrámovým portálem z křemene hlásá: »Léta 1 5 4 9 . toto místo k pohřbu těl mrtvých jest vyvoleno. Tento pak kostel založen a stavěn jest ve jménu svaté a požehnané Trojice léta 1 5 7 6 *. Zvolili si Pí­ sečtí velmi vhodné místo k věčnému odpočinku, neboť nikde nelze najiti drobnějšího pisku, jako na zdejším — ovšem starém — hřbitově. Dle pověsti dala jakás nábožná duše, dle některých vdova po měšťanu Jiřím Kahounovi, celý hřbitov tenkráte (r. 1575.) překopati a písek prošiti, aby se snad vyplnilo přísloví: »Sit tibi terra levis! < Táž vdova položila základ ku zvonici a do ní věnovala (r. 1 5 7 5 .) harmonický zvon od slavného Brikcího ulitý, jak tomu nápis na něm svědčí. Chrám pak honosí se krásnou kazatelnou, veleumélou to prací řezbářskou ze X V I. století, kterou, jak ze znaku ro­ diny Kahounovy na dvířkách téže souditi možno, také táž dárkyně věnovala. Na oltářích nalezneme tam starobylé obrazy sv. Máří Magdaleny a sv. Jana Křtitele a na hlavním oltáři obraz nejsvět. Trojice. V kostele jest kámen primátora města Samuela Radimila Horského, dále pod chorem urozeného pána Loketského a na Jehnědle ( f 1591.) a jiných více. Se hřbitovem sousedí m l ý n z v a n ý ♦ d rá ­ t o v n a * ; byla zde na počátku tohoto století továrna

174

na drát, kteráž r. 1810. povodní zničena byla. Jím vede veřejná cesta k dřevěnému mostu na m ě s t s k ý o s t r o v , který v novější době opevněn pevnou hrází a ozdoben krásným hostincem ; milá a rozkošná to vycházka za vedra letního. Plovárna městská řádně zařízena vábí mnohé navštěvovatele, aby se za parna letního schladili v čistých vlnách tiché Otavy. V p r á v o o d k a m e n n é h o m o s t u táhne se k severu d l o u h á u l i c e » P ě n i c k á * podél levého břehu Otavy, kterou internovaní r. 1849. v Písku Italové, vzpomínajíce na svou vlasť, pro podobnosť se známým městem italským »Portičí* nazvali; v novější době důležitý jsou v ulici této koželužská. továrna p. Nachlingera a továrna na fesy a zboží vlněné p. Kleina. Staré jméno ulice té upomíná na rýžování zlata, prý se zde zlato čistilo čili »pěnilo*. Touto ulicí kráčejíce a vystoupivše na povýšeninu, nad ní na konci jejím se zdvihající, přijdeme do m ě s t s k é h o d v o r a P u r k r a t i c e , v němž jsou kasárny a poblíž rozsáhlé cvičiště vojenské. Tento šosný statek města Písku slušel od dávných dob pod právo města Písku a nazýval se Kračice neb Krojíce, v X V II. stol. též Pokratice. O statku tomto činí se zmínka v nejstarší knize zápisné fol. 1. Král Jiří oznamuje listem zvláštním, daným v Praze v úterý den sv. Longina r. 1463., že pro věrné služby věr­ ného svého Petra Buzka ze Smolotel, jakéž jest mu činil, a potom, aby tím lépe Činiti mohl, s dobrým rozmyslem a mocí královskou tuto milosť jemu i jeho dědicům učinil, jakož má a drží dvůr Kračice příležící městu Písku, z kteréhožto dvoru sumy a poplatkové s městem Pískem do komory královské se dávají, těch sum a poplatků kterýchkoliv, kteréž by podle města Písku králi týž Buzek z toho dvoru dávati neb platiti měl, tímto listem je j a jeho dědice sprostil a z nich je vyjal do vůle své a budoucích králův českých a rozkazuje, aby táž suma a poplatkové

1

smazáni byli z toho, co Písečtí do komory královské dávají; avšak nicméně má Buzek z toho dvoru Kračic příslušeti k soudu a právu k Písku, jakož jest za staro­ dávna příslušel. R. 1520. 27. února postoupili zápisem Jan Ryšavý, purkmistr, Blažek, Konvář, Mikuláš Czielman, Jan Šlakalík, Václav Sochor, Jiřík postřihač, Lauryn šipař, Jan Škrabka, Martin Strýc, Jíša pekař, přísežní kon­ šelé města Písku s povolením obecních starších statek Kračici s dědinou chvojím porostlou, která slula »mincířka«, a při dvoře ležela, Václavu Kalouskovi a jeho dědicům v dědičné držení, z kterého on i jeho bu­ doucí byli povinni při každých Hromnicích 2 V2 hřivny platu Sošného městu dávati. Když Mikuláš Kaloušek na konci XV. stol. zemřel, šacován jeho veškerý statek, k němuž patřil též ny­ nější Dolejší mlýn, r. 1567. za 4 7 4 k. gr. míš. od Jakuba Kafky koupený, na 8 8 8 2 k. gr. míš. a roz­ dělen mezi dědice na devět dílů. Marta, manželka jeho převzala pro nezletilé dcery Dorotu, Martu, Annu, a Kateřinu dvůr, »Pokratiee« tehdy již zvaný, s dědi­ nami, všemi lukami, porostlinami, rybníky (hl. ryb­ níčkem pod vrchem Vacíkovským) v užívání v sumě 4 4 8 2 k. gr. m. Anna provdala se z počátku za měšťana Edlingera, po jeho smrti za Lorence Edlmona. Když po potlačení vzpoury proti Ferdinandovi II. r. 1623. stal se pánem města Huerta, počalo pro­ následování měšťanů vyznání protestantského. Nejvíce zakoušel Lorenc Edlmon, o němž v historii města jsme se byli zmínili. Na rozkaz Iiuertův skonfiskován mu dům v městě, pak dvůr Pokratice, který patřil jeho manželce Anně a dětem z prvního manželství, poněvadž prý se při ní proti jisté zápovédi zdržoval a proto, že prý ve dvoře odbývána kalvínská kázání. Ve statku samém nalezeny mnohé kniky, které Edl­ mon proti rozkazu Huertovu, vydanému 13. ledna r. 1625. nedbaje toho, že každého, u něhož by nějaká

178

Statek však sirotkům přece nevrácen, toliko jen vymoženo, že méla býti jistá suma od Koutka détem vyplacena, která však v dobách pozdějších od obce Písecké dědicům Edlingerovým vydána. Po smrti Václava Koutka z Minic stal se dědicem dvora Pokratického téhož bratr Daniel Koutek s Annou Nečanskou, manželkou svou roz. z Cachrova a na Vys. Újezdě, kteřížto manželé statek ten s veškerým pří­ slušenstvím prodali městu Písku za 4 2 0 0 zl., a sice zaplatili Písečtí ihned 8 0 0 zl., zavázali se r. 1 644. při sv. Havle splatiti 3 00 zl. a ostatní spláceli každoročně po 2 00 zl. Než pro bídu, do které obec upadla, ne­ mohla svému závazku dostáti, takže měla mnohé spory s Danielem Koutkem. Přímo z kamenného mostu k západu kráčíme ú h l e d n o u v ý s t a v n o u u l i c í P r a ž s k o u , která u staré kaple P. Marie Svatohorské rozvětvuje se na Strakonickou a Pražskou. Sem ode dávných dob se vyprovázeli slavným procesím poutníci na Sv. Horu se ubírající a vítali se opětně zpět vracející. V právo na Pražské silnici rozkládá se r o z s á h l á c i h e l n a p. i nž. K o d l a u níž nyní zřízeno veliké závodiště cyklistů, a při ulici Strakonické jsou úhledné b u ­ dovy š kol y h o s p o d á ř s k é a u č i l i š t ě l e s ni ­ ckého Budova rolnické školy postavena byla v 1.1 8 8 5 — 87 nákladem přes 4 0 .0 0 0 zl. přispěním obce, země, okresu a peněžitých ústavů zdejších. V sadech ústavu toho postaven byl žulový památník na pamět 401etého panování Jeho Veličenstva. K tomu přistavěna byla v posledních letech budova lesnické školy. Naproti hospodářské škole je st budova bývalé v o j e n s k é nemocnice, nyní k a s á r n y pěšího p l u k u , s lesnickou pak školou sousedí k a s á r n y zemské obrany poblíže zastávky RakovnickoProtivínské státní dráhy.

179

Na silnici Strakonické rozloženo p ř e d m ě s t í úplně od města odloučené — S v . V á c l a v — s v ý ­ l e t n í m m í s t e m >na Vinici« a právovárečným ho­ stincem při silnici samé. Již od města vítá nás kostelíček sv. Václava ne­ dávno vkusné opravený. Kostel ten jest starožitného původu, tak jako předměstí toto. Zde rozkládala se původní rýžovnická osada, jíž po zlatém písku dáno bylo jméno a jejíž privilegia a práva Jindřich Korutanský, když Rudolfem Habsburským zničena byla, na »Nový Písek < pod hradem přenesl. Kol kostelíčka rozkládá se hřbitov pro zemřelé z přifařených obcí k děkanství píseckému a pro zemřelé zdejších vo­ jenských posádek. Na hřbitově jest kaple sv. Prokopa rovně starožitného původu. Kostel sv. Václava byl od nepaměti farním, a ještě r. 1378 farním se nazývá. K osadě jeho nále­ žela i vzdálená ves Dobev a Kestřany. Když pak se zřídila na počátku předešlého století fara v Kestřanech, byl k němu přivtělen i filiální kostelík sv. Brikcí v Dobevi. T aké obec Nepodřická měla ke Kestřanské osadě přivtělena býti, avšak osadníci nechtěli odtrženi býti od kostela sv. Václava a vzbouřili se. Přední pů­ vodcové vzpoury té dáni do želez; než Nepodřičti dosáhli přece svého, a náležejí od těch dob dodnes k Písku. R. 1379. za přítomnosti krále Václava (2 1 . února) na hradě Píseckém udělil kardinál Pileus, který té doby v Písku při dvoře krále Václava se zdržoval, na žádost! královny Johanky odpustky všem těm, kteří by určitou pobožnost! v kostele sv. Václava před Pískem vykonali. Válkou třicetiletou byl kostel zničen a teprve, když město z útrap válečných se vzmohlo, vystavělo pobořený tento kostel, a sice 17. dne měsíce června 1695. z >veliké vroucnosti a pobožnosti k sv. Václavu, patronu a knížeti království Českého* uzavřeli Písečtí starodávný kostel blíž Písku znovu 12*

vystavěti a po sobč véčnou památku učiniti, ku které­ mužto cíli a dokonalému kostela vystavení dožádali Jakuba Antonia de Maggi, kníž. Schwarzenberského sta­ vitele, aby dílo to a práci na sebe vzal a zavázali se k tomu dáti všechny potřěbné materialie a za práci mu dáti zavázali se z důchodů záduší sv. Václava 8 0 0 zl. rýnských, pšenice 4 strychy, žita 12, ječm ene 4, hrachu 3, ovsa 20 strychův, piva 6 sudův, másla 1 cent, sýra 2 centy a pro dělníky z každé várky řediny 1 sud. Za války bavorsko-francouzské ubyto­ váni byli jak v kapli sv. Prokopa, tak kolem kostela vojáci bavorští a francouzští a na hřbitově uzavřeli dobytek, který chovali pro vojsko. Pověsť vypravuje, že když vojáci násilně v kostel vtrhnouti chtěli, uviděli z okna vyhlížeti postavu ozářenou, ana jim hrozí, proto prý se neodvážili do chrámu vniknouti. Jako zvláštnosť tohoto kostelíka poznamenáno jest v památní knize děkanství Píseckého, že ještě v předešlém století se zde po »husitsku« zvonívalo, — totiž kladivem do zvonu tlouklo. Při Otavě, kde nyní t o v á r n a n a p a p í r , stával starožitný mlýn, jehož majitelem se v první polovici X V I. století jistý Vacík připomíná. Týž umřel r. 1548. a odkázal onen pod kostelem tenkráte shořelý mlýn, několik polí ležících na Jihru a dva rybníky ku kostelu sv Václava. Poněvadž tenkráte kostel neměl věže, byl mlýn prodán, a z výtěžku jeho věž postavena. Mlynář Vacík pochován byl v děkanském chrámu v malé věži, kámen jeho však, na kterém je st meč — bylť se právě Vacík z válečného tažení r. 1547. navrátil — byl r. 1824. z nepozornosti obrácen, když dlažba ko­ stelní opravována byla. Tak to došedše místa, kde původně předkové naši zlato rýžujíce, městu našemu základ položili, ukončili jsm e procházku městem.

VII.

Procházky po nejbližším okolí. 1. K H o n z í č k o v i . Kráčíme po silnici táborské, projdeme podjezdem dráhy česko-moravské a odbočivše vozovou cestou vzhůru přijdeme k lesu. U lesa u hajnice zvané Merglovské rozšiřuje se cesta v polokruhovitý palouček. Zde bývá zvláště při západu slunce přemilý pobyt Před námi spočívá město v klidu večerním, k severu vystupují Vrcovické lesy borovím porostlé, zříme do hluboko zaryté kotliny Otavské za Martínkem, na druhém pak břehu lesy Vrážské a Čížovské, při jasném nebi lze spatřiti v právo od Cížovského koste­ líčku i temeno dalekého Třemšína, západní obzor uzavírají Kamenník a dvojvrší Velký a Malý Kamýk, skvoucí se v záři zapadajícího slunce. Oko naše bloudí v úžlabině, kudy Otava vniká do kotliny Písecké, nad níž strmí památný Chlum Hradišťský, v levo k jihu spatříme Hradišťské Hrubé nad hlavním ná­ dražím, dolinou Smrkovickou vidíme do údolí Bla­ nického a za ním amfiteatrálně zdvihá se velebná Šumava. Pokochavše se rozhledem, stoupáme lesní cestou do mírného vrchu, až ocitneme se na rovince lesní, kdež ukryto ve stínu vysokého lesa známé výletní místo u »Honzíčka*. Výletní tento hostinec jest pře­ krásně položen ve značné výšce, na třech stranách

182

obklíčen lesem, k jihu s rozkošnou vyhlídkou do ro­ vinky Blanické a na Šumavu. Zřízeny jsou tu též letní byty. Za Honzíčkem k severovýchodu rozkládá se di­ voká krajina u »Kamenných Lomů* s četnými jamami, kdež dolovalo se kdysi vápno. Od Honzíčka k vý­ chodu spatříme malý palouček pokrytý balvany žulo­ vými, za ním louku lesní bujnou travou porostlou, nad níž vypíná se do výše 6 0 6 metrů vrch »Provazce* s vyhlídkou na několika místech. Odbočivše hned od prvního palouku v právo, sejdeme za ne­ dlouho k oblíbenému nyní místu výletnímu u »Obrázku*. Zpáteční cesta od Honzíčka do města vede nás mimo nově napuštěný rybník obecní hlubokým úvalem a sejdeme k blízkému výletnímu hostinci »u Malířských*. Vystoupivše pak na malou povýšeninu spatříme známé nám již rybníky >u Vodáka* a ve večerních mlhách pohroužený tichý Písek. Cestou pak vroubenou vrbou košíkářskou, již obec tuto pěstuje a ulicí »na Trubách* vrátíme se do města. 2. K » O b r á z k u « — k l o m ů m

ži vcovým.

Ulicí >na Trubách* přejdeme u strážného domku trať příčné dráhy česko-moravské a kolem vrboviště podél stoky z rybníků »Trubky*, »Bašty« a >Tichávka« dojdeme k samotě »u Vodáka*. U čtvrtého rybníka •Berana* přijdeme na rozcestí, jedna cesta vede v právo ku Flekačkám a na Průhony, a my odbočivše na levo, přiblížíme se po hrázi rybníka »Berana* mimo cha­ lupu »u Vodáka* k městským lesům. V levo táhne se úžlabina, v ní chalupy u Malířských a na vrchu u lesa »Honzíček*. Stoupáme dosti příkře do hájemství •Logry* do lesů smrkových a sosnových. V právo rozkládá se louka »Sádlovka* čili »Celestinky«, nyní zalesněná smrčí, sosnou a březovím. Cestou do Kluk vedoucí dojdeme konečně »k Ob­ rázku*. Zde postavena, dokud se dobýval živec, bouda pro dozorce u lomu živcového, nyní možno se tam

183

občerstviti dobrým pivem. K boudě sklání se jižní svah Provazců » Vápenná pec*, lesem pokrytý. V právo od silnice je st bývalý lom živcový, uprostřed pěkného lesa na svahu »Kraví Hory*, který, jak již uvedeno, proslavil se nálezem mnohých vzácných nerostů, a ze­ jména nálezem berthranditu upoutal na sebe pozornosf téměř celé Evropy. Lom jest nyní vodou zatopen; jen haldy živcového písku a štěrku upomínají na dřívější čilý život. 3. A m e r i k a č i l i V y h l í d k y . Vycházka na Ameriku stala se v době novější velice oblíbenou. Péčí obce Písecké dřívější pustá krajina málo úrodná, která před léty rozdělena mezi chudý lid, aby ji vzdělal a tam obilí neb brambory pěstoval, proměněna nyní v rozkošný sad s četnými úpravnými stezkami a odpočívadly, zvláště na jižním svahu; temeno vrchu posázeno vzácnými druhy vi­ šňových stromů. R. 1886. zalesněna plocha 18 0 0 ha modřínem, břízou, černou sosnou, skupinami dubů, habrů, vejmutovek, jilem, vazů a akátů; v místech vlhčích pěstuje se vrba košíkářská. Postupně zalesňo­ vána byla i další plocha Ameriky a r. 1897. zales­ něna konečně celá. Při zakládání tohoto lesa jevena byla snaha, aby založen byl sad, který by vyhovoval procházkám městského obyvatelstva. Na temeni, z něhož rozkošná vyhlídka, postavena rozhledna, a opodál na jižním svahu malý pavillonek, letní to hostinec, se studenými sklepy ve skále tesanými. Na východní straně »Ameriky* rozkládaly se ve starších dobách dva rybníky: »Vohybal.< v právo a >Klokoč* v lev o ; nyní pozemky ty pronajaty a péčí sadařského spolku z části švestkami vysázeny. Na konci jižního svahu skrývá se neblahé v dobách starších místo, kde Spra­ vedlnost! trestala ty, kteří se proti ní prohřešili, trestem smrti.

184

4. P r a c h á r n a — P í s e c k á » L e t n á * . Kráčíme-li nově založenou stezkou pro pěší ve­ doucí ku hlavnímu nádraží, spatříme v právo nepatrný pahorek, na nějž od »Lipovky« vede nová cesta. Dříve, než za vojenskou plovárnou vystavena byla nová prachárna pro c. a k. vojsko, byl na temeni pahorku v hlubokém sklepu uložensklad střelného prachu. Nyní pahorek proměněn v ovocný sad ; četné bývá navštěvován pro milý rozhled na město i Otavu s rozkošným ostrovem. Taktéž celý svah posázen ovocnými stromy. K severu pod pahorkem rozkládají se sklepy a pivovar právovárečných měšťanů, k jihu hlavní nádraží Písecké. 5. N a o s t r o v . Jihozápadně od města rozkládá se na Otavě městský dříve střelecký ostrov, spojený dvěma dře­ věnými mosty s oběma břehy. V době novější, aby chráněn byl proti návalům ledů a rušivé síle velkých vod, opevněn jest na všech stranách důkladnou kamennou hrází. Na západním konci ostrova, který složen jest z nejjemnějšího písku a na kterém zvláště se daří duby, vystaven úhledný pavillon, v letní době restaurace, která bývá vyhledávána zvláště za velkých veder letních od četných návštěvníků. Při ostrově zřízena městská plovárna a říčné lázně. 6. V o j e n s k á p l o v á r n a . Od ostrova po pravém břehu Otavy směrem zá­ padním přijdeme, když jsme prošli pod železničním mostem, který zde překlenuje Otavu, »k hamrům*, kde dříve bývala slévárna, hamry a lopatárna. Nyní jest »hamr« majetkem obce Písecké a bude zde vy­ stavena čerpárna pro nový vodovod městský, který položen bude na temeni Chlumu Hradišťského.

185

Za hamrem blížíme se k v o j e n s k é p l o v á r n ě , k nejpěknéjšímu zajisté výletnímu místu v našem okolí. Založena byla r. 1819. Vystavena tam restaurace s plo­ várnou a u ní podél Otavy na jižním úpatí vrchu Hra­ dišťského překrásný sad. Ladně uspořádané záhony květin a skupiny keřů a stromů střídají se s pěkně upravenými cestami. Kráčeti možno podél Otavy, která

P o h led n a m čsto se s k a l S v a to -V á c la v s k ý c h .

Kotogr. v«vruik*.

zde stísněna příkrými stráněmi žulovými, hojně zales­ něnými a kdež upraveny vojenské terče. Za starým terčem, jimž končí upravený sad, krá­ číme již po lesní cestě. Na levém břehu, kde se obrací Otava k východu, klesá stráň příkře až k samé řece. Ve skále té je st trojhranná vydulina, která známa dvojhlasnou ozvěnou tomu, kdo z pravého břehu proti ní volá.

186

Pravý břeh, který méně stoupá, pokryt jest vy­ sokými borovicemi. V místech těch vystaven nový terč vojenský a podál nová prachárna, nad níž v mladém lese založen císařský sad, kde tesaný balvan nesoucí letopočet hlásá památnou událost' v dějinách říše ra­ kouské, — památku oslavy stříbrné svatby Jich Veli­ čenstev. Na levém břehu proti starému terči klesá příkře skála až do řeky, tak že podél břehu není žádné cesty — jen po úzké a dosti nebezpečné stezce přes skálu možno přijíti do pověstné »Čertové strouhy*, roklinky to dle úsudku znalců geologicky v okolí Píseckém nejzajímavější. Proti »Staré vápenici* na levém břehu počíná pěšina do vrchu a lesem ku rozhledně. 7. V r c h » H r a d i š t ě « . Nad plovárnou zdvíhá se památný Chlum Hra­ dišťský. Na temeni Chlumu spatříme četné jám y, u lidu »vlčími* zvané, jak se zdá, vyčerpané lomy vápencové. Vycházka do tohoto lesa je velmi oblíbena, poněvadž les ten nejblíže městu a má upravené cesty. Na temeni vrchu postavena jest dřevěná, tří­ patrová věž, s níž daleký rozhled se otvírá. Objeví se našim zrakům daleko širý kraj od roviny až do hor stupňovaný, krásná to odměna za namahavý pochod do příkrého vrchu. 8. K » M a r t í n k o v i « . Opustíme městské sady a ulicí »Lázeňskou« mimo úhlednou tělocvičnu sokolskou přijdeme na silnici Vrcovickou. Tato za křížem stísněna po obou stranách vysokým kamenným terassem, který zamezuje rozhled krajinou, však po krátké době vystoupíme na vyšší polohu, uzříme v právo návrší, na němž v dobách starých popravovali, pročež zove se návrší dodnes »na Spravedlnosti*, a při cestě domek o samotě stojící, bývalou «Pazdernu*, která v novější době upravena

a i r

187

v prozatímní nemocnici pro infekční nemoci. U Pa­ zderny dělí se ce sta ; hlavní vede přes úžlabinu, jíž protéká potok Brložnický, mimo staré lázně k Vrcovicům, druhá úzká cesta spěchá dolů k Otavě mimo chalupu Kolouchovu. Podél pravého břehu Otavy vine se úzká, nyní upravená stezka pod příkrými skalam i; zde, kde skála téměř až k řece klesá, jest ve skále mělká prohlubina, která se podobá tvaru koňské podkovy — jest to pověstná >Certova podkova*. Jak již pověděno bylo, skály tyto chovají v sobě žíly začernalého vápna a jeskyni, chodbu to hluboko do skály vedoucí, zdělanou rukou lidskou, která zde hledala vápno; vchod do ní nyní úplně zanesen. Za skalou, v niž tato chodba, rozkládá se bujná dosti široká louka, jíž spěchá potok Brložnický k Otavě. Romantický tento břeh v naší době osázen stromovím a proměněn takto takořka v sad, který končí u vý­ letního hostince »Martínka* zvaného. Proti Martínkovi levý břeh Otavy příkře se zdvihá; Otava žene se prudce přes mohutné balvany v řečišti, hlučně se pěníc a víříc, a za Martínkem sevřena příkrými břehy skalnatými žene proudy své k severu. 9. Sv. V á c l a v — V i n i c e — S k á l y S v a t o ­ václavské. O sv. Václavu, předměstí městském, jsm e se zmínili. Podotknouti dlužno, že při sv. Václavě jest známé výletní místo »na V i n i c i * , upomínající, že se tu druhdy pěstovalo víno; jméno to vyskytuje se v listinách již v stol. X V I. Neméně příjemná jest pro­ cházka za sv. Václavem v mladém lese po skalách na levém břehu Otavském, z nichž rozkošná vyhlídka, jak na město, tak i hluboké údolí Otavino. 10. K » D o b e š i c ů m * . Dvůr Dobešický leží 4 km na severozápad od města při státní silnici pražské. Vesnice příslušela pod

188

právomoc města Písku; bude ostatně na příslušném místě o tom pověděno. V hostinci Dobešickém čepuje se pravá mělničina ze sklepu Lobkovických, kteráž jest cílem procházky této. 11. N a . H ř e b í č k u * . V novější době stal se oblíbeným místem vý­ letním les u Topělce (5 km) zvaný »na H řebíčku*. Cesta vede ulicí Pěničkou a ne příliš vábnou cestou vozovou k lesu; na ní ani stromku, holá to pláň, sá­ lající veliké parno v době letní, kteréž ochladí pří­ jemný pobyt v chladu lesním na .H řebíčku *, kdež letní výletní hostinec.

vra. Vycházky do Hor Píseckých. Do hor neb lesů Píseckých možno konati mnohé vycházky a výlety. Směr i vzdálenost míst jednotlivých označeny jsou v lese při cestách na tabulkách orien­ tačních. A) V ycházky polodenní. 1. O d b o u d y ž i v c o v é , k níž cesta již po­ psána, lze vykonati tři polodenní vycházky: а ) Vozem silnicí lesní ku myslivně Novosedlské >na Křižatkách* (5 2 9 m) , kteráž silnice na konci lesa přechází v polní cestu, vedoucí do Klouk; u myslivny však obrátíme se v právo na jih na lesní sil­ nici podél kotliny »nad Pacováky*, táhnoucí se od téže myslivny ku Průhonům. U .Nového rybníka*, položeného v levo, nyní vypuštěného, jsou v právo asi 5 0 0 kroků opuštěné lomy živcové. V levo vidíme táhlý hřbet Žejdlíčku, v právo od něho severozápadně svah Velkého Mehelníku. Střídá se tam mladší porost se starším. Silnicí přijdeme do Průhonů k .Rozkročáku* a přes .Flekačky* a .Am eriku* vrátíme se do města. б ) Od boudy živcové pěšky na jihovýchod přes ‘ Pacováky* k .O zvěně*, kamž cesta vyznačena znač­ kami na stromech. Držme se stále v levo, až vyjdeme z vysokého lesa do malého porostu a sestupme po

190

vozové cestě až k sedadlům; tam volajíce směrem k »Novému rybníku * nad obyčej pěknou ozvěnu na­ jdeme. Cesta tato odmění chodce též krásou přírodní: rozkošnou vyhlídkou na rozsáhlé a hluboké lesy. Jsme tu uprostřed lesů Píseckých. Před námi dole vine se silnice od myslivny Novosedlské k Rozkročáku již popsaná (a), po levé ruce máme palouky Pacováky, před sebou v levo hřbet Žejdlíčky, palouk u Šmídovky, vrch největší »Velký Mehelnik*, a v právo vyčnívají Svícny a Havírky. Od »Ozvěny* možno sestoupiti dolů na silnici a přisednouti u »Nového rybníka* do vozu, který jsm e si poslali od živcových lomů k myslivně Novosedlské a odtud k Novému rybníku (dle popisu a). Možno též kratší cestou jiti zpět od »Ozvěny* opačným směrem, jak jsme sem přišli, ale přímo ku Písku, stranou zá­ padní, stále s vrchu dolů, jak cesta vede a značky na stromech ukazují. T ak přijdeme též k vyhlídce, která se v následujícím »r« popisuje. c) Od boudy živcové na jih přes »Kraví Horu* (6 0 6 m) přejdeme na vrch v právo nyní pasekami pokrytý, rozložený nad hajnicemi na »Flekačkách *, odkud krásný rozhled na Šumavu a celý jih kraje Pí­ seckého.

2. Na M e h e 1ní k. Od »Ameriky* kráčíme po silnici »u Vohybala* na jihovýchod mimo hajnice na »Flekačkách*, vstoupíme hned u posledního stavení v levo po vozové cestě do lesa a přijdeme mimo louku »Pajgřici* silnicí od my­ slivny Novosedlské vedoucí pod rozbořenou hráz nyní vypuštěného rybníka »Nového*, odtud vede nás v právo lesní pěšina na vrch »Vránovky* a na lesní silnici od >Dobré Vody* ku »Hromové Jedli*, dále pak po silnici až ku hraniční aleji mezi oddělením 8. a 9. (jest tam kámen s čísly příslušnými). Po této aleji kráčíme přímo v právo na Mehelník, kde vstoupíme

191

na řiditelku, alej to směrem od východu k západu vedoucí, označenou též kamenem s čís. 8 a 9. Kráčíme-li po aleji té v levo k východu a přejdem e-li násek porosty na Mehelníku rozdělující, spa­ tříme nedaleko v lese v právo známý v pověstech balvan čili »stůl< Mehelnický, o němž již v předu promluveno bylo. Na jih od kamene toho jest silnice Mehelnická č. Mlacká, po níž-li pak kráčíme směrem západním, stihneme přes »Průhony*, »Flekačky< a »Ameriku* do města. 3. Do H a v í r e k . Od kapličky Budějovické odbočíme od erární silnice v levo, přejdeme trať příčné dráhy, vstoupíme v právo na polní cestu, mineme výletní místo »na Šobrovné*. Přes »Borky* přijdeme po hrázi vypuště­ ného rybníka »Ocasu* přímo do lesa a stoupáme lesní cestou do vrchu »Havírek« (5 2 0 m), na jehož hřbetu, jak již uvedeno, zbytky bývalého dolování, ohražené šachty, spatříme. Kráčíme-li cestou, vrchovou zvanou, po hřbetu tohoto vrchu, přijdeme na lesní silnici u >Macho vek* pod » Svícny*. Po této kráčíme v právo až k roz­ dělující čáře mezi lesním oddělením 27/26 (kámen s příslušnými čísly). Asi po 4 0 krocích směrem jižním stihneme řidi­ telku (opět kámen 27/26), po které, jdeme-li as 150 kroků, v právo směrem západním za potůčkem, spatříme velezajímavý přírodní úkaz, smrč s pěti sil­ nými kmeny na jednom pařezu, zvaná »u pěti bratří*. Odtud v levo po násece směrem jižním přijdeme po silnici, po které, kráčíme-li v právo směrem jiho­ západním, dojdeme na rozcestí *u Křížku*, odkudž dvojí cestou možno vrátiti se do města, buď lesní cestou přes »Pintířku* a »Skalku* k Semicům, aneb po

192

silnici mimo myslivnu Novodvorskou a státní hřebčinec v Nových Dorech a státní silnicí Budějovickou. B ) Celodenní v ý lety do Hor. 1. D o s t ř e d u H o r P í s e c k ý c h . Výlet tento možno spojití s oním pod č. 2. uve­ deným. Sejdeme od »stoIu« Mehelnického směrem jiho­ východním ku silnici či aleji Mlacké a obrátíme se v levo k východu. Mineme žulové lomy u Mehelníku, kam bychom mohli přijíti i silnicí přímo od Flekaček vedoucí. Asi za 1/., hodiny, kráčíme-li po silnici Mlacké, vedoucí přes Malý Mehelník, spatříme chalupy samoty Mlaka a myslivnu téhož jména. U myslivny jest křižo­ vatka silnic: v levo na sever odbočuje polní cesta ku Křešťovicům a Kloukám, před námi na východ Karvašinská alej do Jehnědna, v právo na jih Protivínská alej do Pasek. Jdeme po této poslední as 1 km , přejdeme hlu­ boký potok obklopený mlazinami a stoupáme pak do vrchu >Drndáku« a odtud, obrátíme-li se zpět obličejem, skýtá se nám neobyčejně krásný rozhled. Z této strany jsme v hlubokém údolí, pročež se nám zdají Hory Písecké nejvelebnějšími. V levo spatříme východní svahy »Svícnů« a »Velkého M ehelníka*; přímo lesy Kloucké a za nimi >Slavná Hora «, knížecí Protivínsko-Schwarzenberské panství, poněkud v právo na obzoru lesy Rukaveč, panství Orlicko-Schwarzenberské.před nimi Jetětice, blíže v právo les Podolí knížete Paara a u něho ves Podolí a v právo rozloženy lesy arcibiskupství Pražského u Volešné. Na této náhorní rovině rozloženy některé osady: K 1o u k y (6 km), založené v dobách dávných na lese vyklučeném, patřívala v X IV . století se sousední ves­ nicí B ř e z í ku panství Zvíkovskému a ku konci XVI.

■

193

připojeny ku panství Křešťovickému. Na východě od Klouk K ř e š ť o v i c e č. C h ř e š ť o v i c e (13.5 km ) z jejíž staré tvrze povstal nynější zámek; příslušely kdysi polovicí k panství Vltavotýnskému a polovicí ku královskému hradu Piseckému. R. 1461. držel Chřešťovice Jan Radkovec z Mírovic, který poměr manský proměnil tím, že svůj dvůr v Chřešťovicích změnil ve zpupný a manskou službu převedl na tvrz v J e h n ě d n č . R. 1558. nabyl Chřešťovic, ku kterým i blízké Dobešice příslušely, Jan z Kalenic. Jeho syn Bohuslav založil faru pod obojí v Chřešťovicích, složiv nadání 10 0 0 kop gr. u Písecké obce. Královští komisaři prodali po smrti Oldřicha z Kalenic jeho statek krá­ lovské komoře propadlý Aleně Marii Šternberkové. R. 1642. koupil statek ten Jan Jiří Kořenský z T erešova, který přikoupil Jehnédno; avšak již r. 1679. prodány Novému Městu Pražskému. Nepodrželo jich dlouho; neboť Chřešťovice prodány opět r. 1695. Sig. Ludvíku hraběti z Trautmannsdorfu, který je připojil ku panství Protivínskému, s nimž se dostaly rodu Schvvarzenberskému. Půl hodiny od Chřešťovic stojí na strmé skále nad Vltavou farní kostel sv. Jana, pro osamělou po­ lohu v krajině lesy obklíčené »sv. Jan na poušti* zvaný, s mnohými náhrobky rytířů z Kalenic. Asi 3/4 hodiny jižně od Chřešťovic na severo­ východním úpatí Hor Píseckých, na konci Karvašinské aleje rozkládá se jehnědlo neb Jehnédno (1 5 km ), o němž zmínka již ve XIV. věku, kdy bylo v zástavě Petra z Rožmberka. Později seděli tu zemané z Jehnědla, v X V I. století Lorkové z Netky, na to Švamberkové, od nichž koupil toto manství r. 1 5 8 0 rytíř Lorecký na Jehnědle. Týž zemřel r. 1591. a pochován jest ve chrámu Nejsv. Trojice v Písku pod chorem. R. 1 6 6 2 . přešlo manství v držení Jana Kořenského z Terešova, který je spojil s panstvím Chřešťovickým. K rál. město Piselc.

1q

194

K jihu asi */2 hodiny skryta uprostřed lesů ves O u d r a ž (17 k»i), sídlo Oudražských z Kestřan, kteří prý ve XIII. století založili v Písku klášter Do­ minikánský. Ves tato v XV II. století připojena ku Chřešťovicům. Starožitný chrám pozměněn ve špýchar a náhrobky pánů Oudražských přeneseny do kostela Albrechteckého. V okolí kopá se výborný jíl. Než daleko jsm e již odbočili od naší cesty. V y ­ kročíme od Křižatek u myslivny Mlacké a dáme se alejí Protivínskou na jih. Asi za 3 4 hodiny dostihneme >Mlackých Křižatek « (bouda lesní). Na jihovýchod odtud rozkládá se »Matka* (571 m) s nejstarším porostem bukovým a pěknou vyhlídkou na východ a sever. Od »Mlackých Křižatek* možno do města vrátiti se dvojím sm ěrem : buď západním po silnici přes vrch »Němec* (577 m) mimo »Svícny* a »Machovky* přes •Průhony* a »Flekačky«,aneb chceme-li vycházkusiprodloužiti, směrem jižním po silnici, jejížto strany lemo­ vány krásným bukovým a jedlovým lesem, přes Pasecká Křižatka. Odtud odbočíme na právo, sejdeme po sil­ nici s »Ostrého vrchu* č. »Skalky* (536/«) do nížiny •Oulehle*, pak asi za 15 minut dorazíme k nejnižšímu bodu silnice »u Můstku*, kde potok od rybníka »Něm ce* kanálem protéká. Kráčíme-li pak podél potoka k se­ veru do travnaté cestě, trochu močálovité, ocitneme se najednou u rybníka »Němce*, rozloženého v ma­ lebné krajince a obklíčeného obrovskými smrčemi. Polohou a krajinou svou připomíná jezera Šumavská. Směrem severozápadním od rybníka dojdeme lesem silnice lesní »u Vydýmače* a vrátíme se tou cestou do města, kterou bychom se dostali od Mlackých Křižatek směrem západním. Však jistější cesta pro ne­ zkušeného jest, aby šel zpět, jak jsme přišli k »Můstku*, pak v právo ku »Křížku * a odtud buď po silnici podél myslivny Novodvorské k Písku, nebo nedaleko od •Křížku* v právo pěšky přes »Pintířku* a Semice do Pisku.

I

195

II. D o j i ž n í c h H o r. Kráčíme pres >Flekačky<, po ‘ Průhonech* a Oudražskou alejí. Pod >Svícny* obrátíme se v právo k Novo­ dvorským Křižatkům, pak po silnici na jihovýchod v levo dáme se na »Němec* ; přijdeme po lesní stezce přes vrch »Němec* po hřebenu ku PaseckýmKřižatkám, kde rozbíhají se silnice na západ k Novodvorské myslivně, na jih do Pasek, na východ Týnská alej jinak »Tejnice* zvaná do Albrechtce, a na sever ku Mlacké myslivné. Od >Křižatek Paseckých* kráčejíce směrem vý­ chodním po silnici k lesní boudě u silnice stojící, máme po pravé straně táhlý hřbet »Bitiny* a po levé >Matku*. Opustíme-li nyní silnici u boudy a vstoupíme-li v právo do lesa, spatříme před sebou dubem a jedlí porostlý » H o l ý č i l i P a s e c k ý V r c h * (605 !/i), s něhož na jižní straně se otvírá rozkošná vyhlídka na východ, jih i západ. Hledíce k východu, máme v právo vrch ‘ Kloboučky* (548 m) s městským lesem, v levo od něho »Chlum< (5 7 4 /«), za Kloboučky vypíná se kopec »Kamejk« (624 m), který leží již v re­ víru Všetečském panství Protivínského. Na levo od Kamejka pokrývají vršiny lesy panství Nezdášovského. K východu pod lesem rozkládá se Albrechtec, za nimi a za úžlabinou, kterou protéká Vltava, lesy Kolodějské a pod nimi vesnice Malá a V elká Doubrava; téměř na obzoru severovýchodně spatříme lesy Bechyňské. V dáli ještě severněji uzavírá obzor krajina Táborská a Choustník. Daleko však krásnější jest pohled na jih a západ! Oko naše rozhlíží se okouzleno po krásách naší vlasti; tu spočívá náš zrak na nejbližších nižších chlumech tu lesnatých, tam holých, hned upoutají jej četné ůžlabiny horami obstoupené a vodami se lesknoucí, nad nimiž nad hlubokými dolinami bělavých řek Vltavy, Otavy a Blánice vystupují vzdálená temena vysokých 13*

196

hor, stupňovité stoupající až k temnomodrým kánům Šumavským.

veli­

Především upoutá náš zrak podlouhlý Boubín (1357 ///), na východ od Boubína rozložen lesnatý hřbet: dvojzubí »Schreiner< (1 2 6 3 /«),» Vejrov«,podnímž rodné město Husovo a vlnitá vrchovina omezena na západě »Libínem* (1 0 9 8 m), pod nímž Prachatice, na východě »Chlumem« (1 1 8 8 ///). Za Chlumem ke Krum­ lovu táhne se skupina »Blánského lesa* s daleko vidi­ telným >Kletem* (č. Schoningrem — 1084 ni), k zá­ padu od Boubína vystupuje šedomodrý hřbet s >Antiglem* (1 2 5 3 ni) a >Šteidlberkem« (1307 **), táhnoucí se za Kašperskými Horami směrem severozápadním až k Sušici, kde obzor uzavřen jest »Svatoborem« (839;//) a »Stráží* (782///); při jasném nebi viděti lze Jezerní Stěnu, ba i Javor směrem Hor Kašperských. Souběžně s tímto hřbetem rozkládá se nižší, údolím Otavským od předešlého oddělený, vyplňující krajinu mezi Otavou a Volyňkou, vyniká u Hor Kaš­ perských ^Javorníkem* (1 0 6 5 ///) v právo, a »Ždánickou Horou * vlevo (1063///), zahýbá se k Sušici, otáčí se k Horažďovicům, vydme se u Rábí a končí starožitnou » Práchní«. Směrem jižním pozorovati lze asi 3 hodiny v dáli bílý kostelíček: Lomec, pod nímž na západ rozeznati lze vesničku Chelčice, rodiště slavného Petra Chelčického. Značněji vyniká k východu zámek Libějický. Před Boubínem směrem severním k Vlachovu Březí znamenati lze pásmo horské s třemi vynikajícími chlumy: »Brdem, Věncem a Vysokým*. Mělkým údolím od Volyňky u Hostie až k údolí Blánice u Strunkovic odděleno toto souvrší od jiného, které tvoří severní obrubu doliny této a od Bavorova směrem severozápadním až k Strakonicům se rozkládá; vyniká vrchem »Kojčínem«, na němž se černají zříce­ niny hradu Helfenburka (6 8 7 /«), vrchem »Skočickým

197

neboli »Hradem« u Strakonic.

(6 6 6 m) a »Srbskem«

(562 m)

V popředí lemováno údolí Blánicko-Otavské níz­ kými hřbety, táhnoucími se od Protivína k západu přes Ražice, Cehnice až k Jinínu; mezi nimi lesknou se četné rybníky. Hledíme-li upřeně na tato pásma horská, zdá se nám, jakoby tvořila souběžně polokruhy, které amfiteatrálně a stupňovité jako ohromné do výše vystu­ pující schody krouží od východu k západu, až končí v dalekém obzoru. Prvým polokruhem jest nízký hřbet od Protivína k Cehnicům se táhnoucí, pak zeleným poloobloukem krouží Hory Bavorovské, Skočické a Strakonické, za nimi modrý oblouk Brdo, Javorník, Věnec a Ždánická Hora; a nad těmito až k samým hranicím vlasti šedý kruh velikánů Šumavských. Na jih rozkládá se před námi rovina Budějovická, kotlina horami kolkolem obklíčená, rozložená na úpatí mírné vysočiny mezi Vltavou a Malší, přechází na sever v dolinu Blánickou, na jihu obroubena výběžky Hor Blánických, na západě Svobodnými Horami u Bavo­ rova, a na východ odloučena nízkým pohořím od ro­ viny Třeboňské. S našeho stanoviska podobá se rovina ta podlouhlému širokému rozvlněnému údolí. Na ne­ patrných povýšeninách a mírných úbočích roztroušeny osady, dědiny, bílé kostelíčky, v zelenomodrých borech úhledné myslivny střídají se s osadami, dvory neb zámečky rozloženými mezi úrodnými nivami. S »Holého Vrchu* sestoupíme směrem jihozápadním lesní stezkou a as za ty2 hodiny jsme ve vesnici P a ­ s e k á c h (8 km ) rozložené na svahu >Pasecké Hory* mezi vrchy »Chlumem* (574 »«), »Holým Vrchem* a »Nuzovským*, pod nímž vesnice N u z o v (8 km ), původu novějšího jako Paseky, které vznikly po válce třicetileté na pasece lesa Píseckého.

198

Posilnivše se v Pasekách dáme se směrem se­ verním k hajnici »Bitině«, odtud podél lesa ku Kukelskému mlýnu v milé krajince rozloženému. Zde ukážou nám obyvatelé cestu k myslivné Novo­ dvorské přes »Ostrý V rch *. Sejdouce svrchu tohoto, opustíme u myslivny les a kráčíme stále podél lesa přes Paseky do S e m i c, staré osady, která v dobách dávných příslušela ku hradu Píseckému, dvakráte byla Pisku zabrána, ale opět navrácena, a odtud státní sil­ nicí do města. Na západní straně silnice spatříme za­ vodněné rybníky Klášterské, které svým jmenem upomínají na bývalý klášter Dominikánský v Písku. Každý, kdo podnikne tuto vylíčený výlet, neopomiň navštíviti A l b r e c h t e c . Můžeme totiž odbočiti od Paseckých Křižatek k východu po silnici mimo Bitinu, za »sv. Janem* a za •Luňákem* vystoupíme u hajnice •Kopaniny* z lesa a spatříme před sebou vesnici Albrechtec (14 5 km). Severozápadní čásť lesa u hajnice >Kopaniny« známa četnými velikými mohylami, v nichž v době nedávné nalezeny četné starožitné bronzové památky a ne­ sčíslné množství střepů z popelnic. Památky ty uscho­ vány jednak v městském museu v Písku, jednak v museu Království Českého. Ves Albrechtec známa jest nejen četnými nálezy bronzů v mohylách, jež tuto na obou březích daleko široko se rozprostírají, ale i starožitným chrámem sv. Petra a Pavla ve slohu románském, který již ve X IV . století jmenuje se mezi farními v dekanatu Bechyňském a v němž náhrobky některých pánů Oudražských z Kestřan, a také památným hřbitovem. Kolem zdí hřbitovních a chrámu samotného spatříme kapličky, tři jednu vždy tvořící, opatřené různými malbami a veršovanými nápisy. T o vše zařídil r. 1841. farář V ít Cíza, vystavěv nejprve své matce a sestře kapličku a ozdobiv ji nápisem, v němž si vzpomíná svého otce i matky, jim za veškerá dobrodiní děkuje

I

I

I

199

ve verších každému lehce srozumitelných. Osadníci, jimž se to zalíbilo, prosili svého faráře, by jim dovolil podobné kapličky vystavěti. Milerád splnil jich přání a opatřil sám příslušnými verši každou kapličku. V ná­ pisech označen buď stručný životopis zemřelého, neb povaha jeho, zvláštní případ smrti, rozmluva mezi dítkami, manželem a manželkou a všude přidáno případné poučení. Několika řádky zvěčněn kovář, mlynář, my­ slivec, hrobník, vojín, jenž >proti Bonapartu válčil, by vydobyl světa mír,« také žebrák má své verše, ano i muž, jenž »tři ženy měl«, které mu na po­ sledním soudě Božím spůsobí nemilý výstup a hádati se budou před Pánem o něho! Nejprve drželi Albrechtec Oudražští z Kestřan, pak Kořenští z Terešova, po bitvě Bělohorské dostal se se sousedním Nezdášovem a Újezdem hrabatům z Vrtby a r. 1785 hrab. Berchtoldům, kteří panství to dodnes drží.

IX .

Průvodce vzdálenějším okolím. 1 . P í s e k — Z á h o ř í — P o d o l s k ý Mo s t . Státní silnicí Poličskou, jež na severovýchodě v umělé serpentině opouští kotlinu Píseckou, vystou­ píme v náhorní rovinu Záhořskou. Krajina tato jest rozložena mezi dvěma úžlabinami, jimiž blíží se k sobě Otava a Vltava, až splynou ve společném řečišti ob­ jím ajíce klínovitý výběžek vlnité vysočiny, na jejížto ostrohu oběma řekami omývaném strmí malebné zří­ ceniny dávnověkého hradu Zvíkova. Krajinu tuto na­ zývá »slepý mládenec* ostrovem sv. Anny, a o něm hlásá, že toliko lidé na »ostrově sv. Anny« budou za­ chráněni, až potopa stihne celý svět. Nad okolní krajinu vyniká, položena jsouc na vyvýšeném místě osada H o r n í Z á h o ř í (7 ‘7 km) s chrámem sv. Michala archanděla, již r. 1 3 5 1 . při­ pomínaným; chrám ten odevzdal král Karel Křižovníkům s červenou hvězdou. O vsi činí se zmínka r. 1307., kdy Jindřich Korutanský odevzdal dvůr tamže Jindřichu z Rožmberka; r. 1420. zastavena ves králem Sigmundem Mikuláši z Lobkovic na Hluboké, r. 1454. koupil ji Jindřich z Rožmberka a připojil ku Zvíkovu, se kterýmž připojena ku panství Orlickému. Na severním svahu vrchu Záhořského na silnici vedoucí do Zvíkova rozložena sousední osada D o l n í Z á h o ř í (8-5 km).

201

Kráčíme-li dále po silnici k východu, dojdeme J a m e n (9 -5 km ) s vrchem »Liché pole« (448 m), kde se kopá výtečný jíl; k severu vesnice T e m e š v á r ( 1 1 5 km)t založená r. 1716. na pozemcích bývalého poplužního dvora »Nového«, tak nazvaná od Tem ešváru v Banátě, na Turcích tehdáž vítěznými zbraněmi rakouskými dobytého.

Z v ik o v .

Fot. Vorroík*.

Silnice Poličská v serpentiné sestupuje lesem Píseckým do úžlabiny, jíž se vine Vltava. Přes tuto vede řetězový most r. 1 848. vystavený, 1 ( 2 vi dlouhý a 6-2 m široký; u mostu rozložena ves Podolsko (14 km ). Státní silnice spěchá dále Křenovicemi a Bernardicemi k Táboru. 2. P í s e k

— Zví k o v ( 19 km).

D o Z v í k o v a možno přijití trojí cestou:

202

a ) P č š k y s e c h o d í na Z v í k o v ulicí Lá­ zeňskou, silnicí Vrcovickou. Nad starými lázněmi vstou­ píme do lesa Vrcovického, v právo se nám rozkládá Kostelík a Sýkorka, v levo příkré stráně Otavské. Za lesem stihneme ves Vrcovice (5 km). V levo od cesty pozorujeme památný mnohými nálezy bronzo­ vými vrch »Bohuslavcc«. Sem za ty lesy sáhalo v dobách starých panství obce Písecké. Vesnice Vrcovice, Voníkov (6 km ), Držov, Novosedlo (6 km ), Březí a Tukleky tvořily k d y s i r y c h t u V r c o v i c k o u . Písečtí vložili si toto zboží do desk zemských r. 1542., r. 1 547. statky konfiskovány, ale opět r. 1547. vráceny. Roku 1642. tato rychta, která ceněna byla přes 1 7 0 .0 0 0 zl., prodána Mik. Dejmovi ze Střítéže za 8 0 0 0 zl. Od té doby patří k panství Drhovelskému. Další cesta od Vrcovic vede nás lesy Držovskými n a T u k l e k y (1 0 km ), nejstarší to osadě v této krajině neb se připomíná již r. 1226., kdy vesnici tu biskup Jan III. postoupil králi Přemyslu I. Polní cestou přijdeme d o O s l o v a (1 4 ‘5 km ) s farním chrámem sv. Linharta z r. 1384. Nyní odtud vede přímo okresní silnice na Zvíkov. Severozáp. od Oslova spatříme v levo na příkře vysoké skále k o s t e l í č e k sv. A n n y (1 7 km) u malé vesničky téhož jména. Zde dle podání lidu skryt ohromný poklad, který v době velikého nebezpečí rytíři Blaničtí vyzdvihnou a naši vlasť šťastnou učiní. Co rok v den sv. Anny oživne jindy tak pustá kra­ jinka četnými poutníky. Asi za 3/4 hodiny dorazíme z Oslova d o K a r ­ l o v a č. P o d h r a d u (1 7 km ); v starších dobách byl dvojí Podhrad, jeden pod hradem Zvíkovem č. vlastní Podhrad (2 0 km ) při soutoku Vltavy a Otavy, druhý Horní Podhrad: Karlov na okresní silnici. Asi za 1/i hodiny vystoupí před námi z husté zeleně lesní velebné zříceniny k r á l . h r a d u Z v í ­ k o v a ; rozloženy jsou na strmých malebných stráních ve

V

203

výši 75 m nad hladinou Vltavy a Otavy (hladina 305 /«), v jichž stříbropěnných vlnách se odrážejí. Do hradu vstupujeme po mostě kdysi zdvihacím o šesti obloucích tak zvanou branou Píseckou jinak hořejší a parkánem ke brané druhé č. nové kráčíme mimo mohutnou hlásku č. velikou věž, s níž pěkný rozhled. Mezibranním a třetí branou přijdeme k paláci hradnímu. Vedle vchodu do paláce jest ve schránce ukryt nápis, dle něhož Jan Ant. Vlach z Milevska, jenž malby na Zvíkově pro Jiřího ze Švamberka ma­ loval, zlým duchem v noci o Narození Páně postrašen. K paláci přiléhá Markomanka č. poněvadž vystavěna z hrbolatých kamenů »hlízová zeď« zvaná, jest nejznamenitější část! hradu, dle nálezů římských mincí a bronzů zajisté nejstarší; mnozí z nálezů těch římský původ její odvozují. Kameny hrbolaté opatřeny četnými značkami kamennickými. V nádvoří vnitřního paláce v nové době vlasteneckým kn. Karlem ze Schwarzenbergu nádherné arkády gotické k novému životu vzkří­ šeny; silné pilíře nesou křížové klenutí gotické, stěny chodby té ozdobeny bývaly mnohými malbami důle­ žitými pro náš kulturní život, které z části upravil zesnulý slavný malíř Petr Maixner. Z maleb vyniká nad jiné překrásná hlava Kristova. Při straně Markomanky jest hradní kaple sv. Vá­ clava ze XIII.. století, velmi bohatě církevními malbami opatřená a starožitnými původními dlaždicemi pokrytá. K Markomance přiléhá síň četnými nyní obnovenými malbami ozdobená; představují svatební veselí snad Hynka ze Švamberka s Kunhutou ze Šternberka r. 1475. Nad svatebním veselí vyobrazeny postavy čtyř světských kurfirstů říše římsko-némecké. Celá síň vůbec vyzdobena ještě jinými mnohými malbami a arabeskami s obrysy černými.

204

Z dvorany přijdeme do sousedních severních síní rytířských, v nichž ani maleb ani nápisů, v době ne­ dávné jsou restaurovány a v nich nyní uschovány památky Zvíkovské, které před tím většinou chovány byly na Orlice. Z dvorany první vymalované vede několik schodů do Markomanky, v ní vysoká klenutá síň. Uprostřed na stropě visí řetěz, který prý před vystavením Karlšteina sloužil za nosiče koruny české. S věže Markomanky se nám otvírá rozkošná vyhlídka na okolí Zvíkovské. V přízemí paláce jsou světnice kdysi hradní čeledi a úřednictva. V klenuté místnosti pod kaplí prý věznil král Václav I. syna svého Přemysla Otakara. Naproti paláci vidíme k západu zbytky tak zv. zevnějšího zámku. Branou Podhradskou vcházíme do predhradí, na jehožto severní straně veliké marštale, ko­ várnu, sýpku a zbytky jiných hospodářských stavení nalezáme. Vedle věže červené, hladomorny zvané, přijdeme druhou branou tak zv. železnou, která bývala nej­ pevnější ze všech, do parkánu severního. Poblíž znamenati zříceniny někdejšího farního stavení. Sestupu­ jem e pak první branou hradskou č. dolejší po srázu, kde dříve příkopy byly, octneme se brzy u zřícenin kostelíčka č. kaple sv. Mikuláše, od něhož na východ býval špitál Podhradský a pod kaplí rozkládalo se někdejší městečko Podhradí, nyní však jest tam jen několik chalup. Městečko bývalo též opevněno hradbami a dvěma branami při stoku řek branou Vltavskou a při ny­ nějším mlýně branou Otavskou. V listinách se první zmínka činí o Zvíkovu r. 1234. za krále Václava I., kdy spravován byl král. purkrabími.

I

205

Panstvím král. přestal býti r. 1431. když je j král igmund postoupil Oldřichovi z Rožmberka. R. 1473. rodal je j Jindřich z Rožmberka Bohuslavu ze Švamerka. Kryštof ze Švamberka přenesl na Zvíkov z Mivska ostatky tamního prvního opata a Českého kroikáře Gerlacha a uložil je v hradní kapli Zvikovské. Po smrti Petra ze Švamberka ( f 1620.), direktora správce zemského, posledního z toho rodu, skonskován komorcu královskou a postoupen Adamovi ; Šternberka, po jehož smrti prodán byl Zvíkov Janu Jldřichu, knížeti z Eggenberka. Po Janu Křištanu z Eggenburka dědila (1696) :atky ty jeho choť Marie Arnošta roz. ze Schwarzenergu, po jejížto smrti (1 7 1 9 ) nastoupil v osobě kniste Adama Františka a uvázal se v dědictví rod nfžat Schwarzenbergů. Členové tohoto rodu, zejmena nyn. vznešený matel, vlastenecký kníže Karel ze Schwarzenbergů ne­ stři nákladu, aby památný dříve král. hrad Zvíkov e ssutin svých povstal a bývalá sláva jeho opět obovena byla. b) V o z e m m o ž n o v y k o n a t ! v ý l e t n a Z v ío v z a p ů l dne. Po erární silnici Poličsko-Táborské jedeme poozem do Záhoří, zde odbočíme v levo na okresní ilnici přes Dolní Záhoří, Vlastec, Oslov přímo po ilnici té až na Zvíkov. c) D r a h o u p ř í č n í č e s k o m o r a v s k o u . Ze zastávky na Táborce Vrcovickými lesy do tanice »Vlastec* (1 0 km ) ; odtud pěšky přes Č e ř ­ e n ý Ú j e z d (12 km ) lesem k Vltavě k m o s t u e l e z n i č n í m u n a Č e r v e n é , jedné z nejsmělejších taveb železničních v Rakousku. Železnou konstrukci irovedla Českomoravská strojírna v Praze. Most, který

strmí na dvou vysokých (67 m ) pilířích kamenných, spojuje srázné stráné Vltavíny. Poblíž mostu mnohé výletní restaurace jak na levém tak i na pravém břehu Vltavy. Od mostu smérem p o d é l ř e k y můžeme též dojiti na Zvíkov, ale cesta tato jest sice krásná, po­ něvadž se Vltava vine mezi příkrými skalnatými stě­ nami místy zelenými bory vroubenými, ale velmi ne­ pohodlná a dlouhá. Unaví se chodec jednak přecházením přes balvany na břehu neb pískem vodou na břehu naneseným; po lodích dostati se na Zvíkov možno jen při hromadných výletech. K r a t š í c e s t a n a Z v í k o v vede z Vlastce mimo Červený Újezd úpravnou vesnicí O s 1 o v e m (asi 1 hod.), odkud za 3/4 hod. dojdeme ku Karlovu a odtud na Zvíkov za 1/i hod. 3. P í s e k — P r o t i v í n (15 km ). Státní silnicí Budějovickou, která se táhne v úvalu mezi Horami a Hůrkami, dorazíme asi za 3/i hod. do Semic (3 5 km ), rozložených na úpatí Předních Pecek. Na západ odtud na severním svahu Hůrek jsou S m r k o v i c e (4 km), o kterých se zároveň činí zmínka již r. 1253., když je s jinými sousedními osadami hl. Selibovem, Maleticemi atd. daroval král Václav I. Křížovníkům s červenou hvězdou. Se Semicemi tvoří jednu obec N o v ý D v ů r (8 '5 km), majetek obce Písecké, nyní upravený ve státní hřebčinec. Vystaven byl r. 1607., válkami po­ bořen, ale r. 1642. obnoven. Trpěl mnoho též za války o dědictví rakouské v předešlém století. Císařští tam věznili zajaté Francouze. U státního hřebčince odbočuje v levo o k r e s n í s i l n i c e p ř e s T a l í n , Paseky, Albrechtec do Týna nad Vltavou. O s a d a T a l í n (12 km ) rozložena na vých. břehu rozsáhlého rybníka, pověstného nesčíslným množstvím racků hnízdících na ostrově; patřívala ves

207

ta méstu Písku, které ji koupilo r. 1519. se soused­ ními Maleticemi (1 0 '5 km ) Selibovem (7 5 km ) a dvorem kmetcím v Heřmani od Václava Hradešína, nejvyššího mistra ve špitálu u mostu Křižovníků s čer­ venou hvězdou. Po konfiskaci r. 1 552. Ferdinand I. dal vesnice ty Ondřeji z Ungnadu, majiteli panství Hlubockého, od něhož se dostaly k panství Proti ví nskému; též nedaleká v e s Ž ď á r (14 km ) patřívala v starších dobách k panství Píseckému. Na právo od silnice za Maleticemi vidíme d v ů r K l o k o č í n s k ý (15 km ), bývalou tvrz, jejíž majitelé byli many hradu Zvíkova, až dostala se r. 1607. Jo štovi Kořenskému z Terešova, který ji prodal 1615. Janovi starš. Vratislavu z Mitrovic, načež připojena k panství Protivínskému. Na téže straně možno pozorovati trosky n ez n á m é h o h r a d u u M y š e n c e (1 1 '5 km ), který prý dle pověsti býval majetkem řádu Tem plářského; snad prý to hrad Misenburg, jehož polohu neznáme; od dávna patřívala vesnice z části ku hradu Píseckému. Fara se zde uvádí již r. 1350. Roku 1669. přeložena fara do Protivína, ale r. 1785. zřízena fara v Myšenci, která po 10 letech proměněna v lokalii, až opět 1856 povýšena na faru. Blížíce se k P r o t i v í n u , již zdáli zříme mohutné budovy a komíny kníž. Schwarzenberského býv. cukro varu a pivovaru, kterým se stal Protivín světoznámým. P r o t i v í n rozkládá se v příznivé poloze při dráze cis. Františka Josefa I. s níž se tam stýká a končí dráha Rakovnicko-Protivínská, čemuž hlavně děkuje Protivín za nynější svůj rozkvět. (Na nádraží je st výborná restaurace.) Zámek Protivínský nevyniká svojí výstavností; neboť byl na počátku století předešlého přestavěn. Nejstaršími držiteli byli páni z Priischinků, kteří v II. pol. XIII. stol. je j v zástavě měli; teprve mar­ krabí potomní král Karel I. (IV .) Protivín opět vyplatil.

208

R. 1408. uvádí se seděním na Protivíně Románek ze Žesťova a r. 1418. jmenuje se purkrabím známý Jan Hájek z Hodětína, který měl hrad Písecký v zápisném držení. R. 1 434. byl dán Protivín cis. Sigmundem v zá­ stavu Oldřichu z Rožmberka. Pro dluhy, do kterých za válek husitských Rožmberkové upadli, nuceni byli právo své postoupiti Chvalovi z Pohnání.

Žclezniřni most na Červeně.

V první polovici X V I. stol. spojil Vojtěch z Pernšteina Protivín s panstvím Hlubockým, načež panství to daroval Ondřeji Ungnadovi na Hluboké a jeho manželce Bohunce z Pernšteina. Druhá manželka Ungnadova Anna Hoffmanova z Grynpichlu zastavila Protivín Bernartovi Kocovi z Dobrše.

.

209

Když pak konečně byl Protivín komorou krá­ lovskou vyplacen ze zástavy, postoupil Ferdinand I. zboží to Jáchymovi z Hradce. Z rodiny té přešel statek na Bohuslava z Malovic. Týž jej prodal Kryštofovi a Jiřímu Vratislavům z Mitrovic, od nichž zboží to zdědili Trauttmannsdorfové, a je r. 1711. spolu se statkem Chřešťovickým Adamu Františku kn. ze Schwarzenbergu za 4 0 0 .0 0 0 zl. a 4 0 0 0 zl. klíčného prodali. Východně od Protivína rozkládalo se v dobách starších p a n s t v í P í s e c k é . Četné vesnice, které ve stínu tamějších lesů jsou ukryty, náležely k Písku a tvořily r y c h t u T ě š í n o v s k o u , zejmena tyto vesnice: Těšínov (2 1 ’5 km ), Sedlečko, Nová Ves, Žďár, Myšenec a část! vesnice Všeteče. Po konfiskaci statků Píseckých r. 1623. dostala se tato rychta spolu s H eř­ mani Huertovi a po jeho smrti hrabatům z Merode, čímž se dostala k panství Hlubockému. Pohodlnější a výhodnější konati lze cestu do Proti­ vína, odtud pak na Hlubokou, knížecí zámek Schwarzenberský, drahou R a k o v n i c k o-P r o t i v í n s k o u z Písku přes Putim na Protivín. 4. P í s e k — P u t i m (6 km ) — R a ž i c e (8 km ) — H e r m a ň ( 1 1 5 km ) — R a ž i c e — K e s t ř a n y (1 T 5 km ) — Z á t a v í (9 km ), Z Písku vyjedeme ze hlavního nádraží a pro­ jedeme směrem jižním dolinu mezi Hůrkami a vý­ běžky Chlumu Hradišťského. V levo rozkládají se v dolině pod Hůrkami Smrkovice a nad nimi Boubín, blížíme se k P u t i m i (6 km), jedouce mimo veliký Písecký rybník >Podkostelní* u nádraží Putimského (4 km), zde odbočuje na Ražice d r á h a p ř í č n í . Přijíždíme do krajiny, v níž se v dobách roz­ květu města Písku rozkládalo veliké zboží téhož města, býv. rychta H r a d i š ť s k á n e b o l i P u t i m s k á a K rál. mčsto P ísek .

14

210

H e ř m a ň s k á , dva p a n s k é s t a t k y B o š o v i c k ý a H u m ň a n s k ý a jiné. K H r a d i š ť s k é č. P u t i m s k é patřívaly kromě již uvedených vesnic Sem ic a Smrkovic, H r a d i š t ě (2'5 km ), P u t i m s patronátním kostelem píseckým sv. Vavřince a pak ves D o b e š i c e , nyní dvůr při státní silnici pražské, ves již r. 1 6 2 6 byla pustá. Vesnice uvedené bývaly jak se zdá za starších dob příslušenstvím hradu Píseckého, později když Písečtí hrad r. 1509. koupili, staly se majetkem města Písku; neboť když po shoření desk r. 1541. statky své vkládali do nových, uvedeny jsou mezi zbožím městu Písku patřícím. Po první konfiskaci byla tato rychta r. 155S. městu Písku ano i po druhé konfiskaci vrácena s vý­ slovným podotknutím »na vychování kněží, kostelních i školních služebníků* v kteréž příčině se Putimští vzbouřili, tvrdíce, že nenáležejí městu, nýbrž záduší, o kteréž vzpouře již na svém místě pověděno. Již z daleka vítá nás bílý, prastarý, dvojloďový kostelíček svátého Vavřince na nepatrné povýšeninč uprostřed rozsáhlé v e s n i c e P u t i m ě na Blánici, která zde tvoří ostrov a nedaleko u vesnice Zátaví do Otavy se vlévá. Již v letech 1029. až 1100. připomíná se v Pu­ timi kostel sv. Petra apoštola, který daroval kníže Břetislav II. Benediktinskému klášteru Ostrovskému s dédinkou a částí řeky Blaníce, k čemuž přidal •Vladislav I. les ležící blíže vsi sv. Jana Křtitele, jíž je st jméno Putim.* Kaple tato v XII. stol. v kostel sv. Vavřince přestavená uvádí se r. 1384. mezi farními. Před válkou 301etou bývali tam faráři pod obojí; od r. 1 6 1 0 . až 1755. spravovali Písečtí děkanové spolu faru Putimskou a od r. 1712. i blízkou faru Kestřanskou. V chrámu jest hrobka pánů Radkoviců z Mírovic s náhrobky mnohých členů této rodiny ze X V I. stol.

211

jakož i kámen náhrobní Mik. Vrabského z Vrábí a na Mladéjovicích z r. 1581. Zvony darovány rodinou Radkoviců z Mírovic. Když r. 1688. dala obec Písecká zhotoviti nový oltář v chrámě děkanském, prodala tato starý oltář, který dal svého času postaviti pověstný Huerta, jak o tom svědčí chvástavý nápis za oltářem dosud za­ chovaný, záduší Putimskému za 11 zl. 5 0 kr., načež postaven v chrámu sv. Vavřince v Putimi; vedle chrámu ve zvláštní kostnici kosti zemřelých pečlivě jsou urovnány. Chrám vyniká zvláštností jihočeské stavby totiž dvojí lodí, jedna ze starší doby, druhá z mladší — lid si o tom vypravuje, že prý v dobách starších k o ­ naly se služby Boží v jedné pod obojí a v druhé katolické. Za Putimí odbočuje d r á h a př í č n á na R a ž i c e rozložené nedaleko Zlatého Vrchu (4 6 0 m), zásobárny to zvěre velkostatku Protivínského. Nepatrná tato vesnice nabyla v nové době tím důležitosti, že se tam založilo hlavní nádraží dráhy příčné a cis. Františka Josefa; rozkládá se při křižovatce různých silnic. Ražice (8 -5 km ) patřily mezi manské statky hradu Píseckého; r. 1588. koupili Písečtí vesnici od Jana Švamberka a r. 1640. prodala komora konfiskovanou vesnici Mik. Radkovicovi z Mírovic, později připojena k panství Protivínskému. K východu od Ražic rozkládalo se kdysi m ě s t e č k o n y n í v e s H e ř m a ň ( 1 1 5 km), za rozkvětu města Písku s í d l o r y c h t y I l e ř m a ň s k é . Městečko Heřmaň prodal r. 1588. Jan Vilém ze Švamberka s mlýny, dvorem Humňanským (na jihovych.) a Ražicemi (na záp.) městu Písku za 10.000 kop grošů č. Již dříve patříval k městu Písku tam jeden dvůr, na němž r. 1547. seděl Filip Hrnčíř, který platil úroku Svatohavelského k městu 3 0 gr. Dvůr ten koupili Písečtí r. 1519. za 2 2 0 0 kop gr. č. s T a14*

línem, tvrzí a dvorem poplužním, jakož i s vesnicemi Selibovem a Maleticemi od Václ. z Hradešína, nejv. mistra Křižovníků Pražských. Roku 1590. přikoupili Písečtí k rychtč této od Štěpána Vamberského z Rohatce dva dvory v Pohořovicích a výs. krčmu ve Skalách a téhož roku koupili ostatní čásť vesnice Pohořovic s lesem, krčmou atd. od Jindřicha Březského z Ploskovic. Po druhé konfiskaci r. 1623. připadla Heřman s městem Písek donu Martinu de Hocff-Huerta. Po smrti jeho prodána r. 1639. hrabatům z Merode, rok pak po té rytíři Mik. Diviši Radkovici z Mírovic a na Drahonicích, od kterých dob je při pan­ ství Drahonickém. R. 1640. zpustošili Švédové tak Heřmaň, že od těch dob jest pouhou vesnicí. Na bývalou poddanost’ a příslušnost k městu připomíná dosud veliký zvon na věži chrámu sv. Jiljí s nápisem a znakem města Písku. R. 1742. když po vypuzení Francouzů z Písku klášter Dominikánský byl opravován a nový oltář na západní straně chrámu postaven, tu starý oltář, který stával tam, kde nyní hlavní vchod do kostela sv. Kříže, darován kostelu Heřmaňskému. F a r a H e ř m a n s k á připomíná se již r. 1 2 5 4 ; toho roku dovolil papež Albíkovi, faráři v Heřmani, aby spolu s Heřmanským též kostel v Mírovicích spravoval. Kostel sv. Jiljí r. 1384. jmenuje se praebendou kapituly Vyšehradské, k níž je j připojil král Jan s tím, aby z jeho příjmů praebenda této kapituly byla učiněna. Ustanovil, aby kanovník, jenž důchody ty bráti bude, všech práv duchovních i světských i denních podílů kanovnických jako ostatní kanovníci praebendování účasten byl, v Heřmani aby stálého vikáře, jenž by lidem přisluhoval, ku kostelu obstaral a jemu potřebné důchody vykázal, toho aby vždy

213

kanovník biskupu pražskému praesentoval. Toto na­ dání založené r. 1321. potvrzeno od papeže r. 1330. Tehdejší farář Tobiáš byl prvním kanovníkem na té praebendě a ježto měl z příjmů fary Heřmaňské vikáře vydržovati, stěžoval si u krále Jana, jehož byl miláčkem, že jeho praebenda velmi chudá jest. Proto odepřel plat vikáři Vojslavovi, začež dán do kletby, z které r. 1324. vyproštěn, když se s vikářem srovnal. K praebendě připojil král Jan r. 1330. důchody z král. berně v kraji Chýnovském, Bechyňském a Klatovském. Při Heřmani byly tehdy nějaké porostliny a háje, které když kapitula r. 1341. obdržela, vysekala a v ornou půdu proměnila; též některé zboží, které jistý Locekov až do své smrti od krále měl, jakož i části řeky Blánice, od mostu Heřmaňského až k mostu Půhonu, se později kapitule dostalo. Rytíř Ivan vystavěl v Heřmani mlýn, který da­ roval kostelu, což král stvrdil. V letech 1 3 9 0 .— 1419. měl praebendu Heřmaňskou jako kanovník Vítek z Černčic. Dle Vavřince z Březové chodívali r. 1419. oby­ vatelé z Heřmaně, Písku, Vodňan a Netolic na horu Tábor u Bechyně k společným modlitbám a kázáním, položivše tím prý základ Táborským. Ku konci X V . věku seděl na Heřmani Lev z Malovic a na Libějicích, který jako nepřítel krále Jiřího měl s Vodňanskými časté půtky. Po zpustošení Heřmaně válkou třicetiletou stal se kostel filiálkou fary v Blsku, teprv r. 1786. expositurou a r. 1852. zvláštní fara zřízena. Kromě uvedených statků poddaných mělo král. město Písek v krajině této též d v a p a n s k é statky: Humňanský a Božejovský. D v ů r H u m ň a n s k ý je st vzdálen asi J/4 hod. od vesnice Štětic (11 km).

214

Dvůr i ves Humfiany koupili Písečtí, jak již u v e­ deno s městečkem Heřmani, vesnicemi Štěticem i, R a žicemi atd. od Jana Viléma ze Švamberka r. 1 5 8 8 . za 10 .0 0 0 kop gr. č., k tomu přikoupili r. 1 6 0 0 . o d Mik. Radkovice z Mírovic ve vsi Humňanech d v ů r »Bakulovský« za 225 kop gr. č., který sloučen s H u m ňanským v jedno. Dvůr tento, jak již praveno, postoupen se sta tk e m Božejovickým hrabatům z Merode, pak prodán MikRadkovicovi, až koupí r. 1700. dostal se knížecí ro­ dině Schwarzenbergské. Druhý P ís e ck ý bývalý statek B o ž e j o v i c k ý , k němuž patřila tvrz, leží odtud jihovýchodně blíže rybníka Tvrzského na svahu lesa »Velké P ís e č n é * . Naproti bývalé tvrzi, z níž se jen čásť zdi a zbytclc klenutí zachovalo, stával kdysi dvůr poplužní; nyní v těch místech vystavěna chaloupka pro hlídače r y b ­ níků »Bašta* zvaná a ovčín. Dle podání stávala mezi ovčínem a tvrzí v e s Božejovice, po níž není památky; při kopání přicházívá se na stopy základních zdí, jakož nalezeny tam m nohé zrezovatělé železné hroty, šípy a oštěpy. Tvrz Božejovickou vystavil v první pol. X V . stolJaroš z Drahonic, odpovědný nepřítel Václava z M ichalovic, mistra řádu Strakonického. Vdova po něm Kateřina prodala Božejovice P řed borovi z Raděšína. Jaký osud stihl Božejovice ve válce mezi králem Jiřím a Janem z Rožmberka, kdy sou sedni Mladějovice r. 1467. dobyty, není známo. R. 1 4 7 1 . seděl zde Ondřej z Mladějovic, jehož rod držel Bože­ jovice až do r. 1579., po něm pak rod Čejkovských z Čejkova a r. 1589. Štěpán Vamberský z Rohatce, který čásť tvrze této a pohořelý dvůr tamže Píseckým za 2 2 5 0 kop g. č. prodal. Téhož roku koupili též Písečtí od Fridricha Čejkovského z Čejkov a na Modliškovicích, dvůr Modliškovice se sady, dědinami, lukami a rybníky jmenovitě Petrovským, Prostředním

215

s chalupou v Lipí a Božejovicích, mlýnem v Myšenci atd. za 2 1 0 0 kop g. m. Pozemky dvora Modlišovského splynuly s Božejovickými v jedno. Zbytek celého statku konečné přikoupili Písečtí r. 1 590. od téhož Vamberského a k tomu krčmu ve Skalách, dva dvory v Pohořovicích a třetí díl tvrze od Viléma Čejkovského. Pro účastenství mésta Písku v rebellii proti Ferdinandu II. dostalo se toto zboží v zástavu Don Martinovi de Hoeff-Huerta a po jeho smrti r. 1639. cis. Ferdinandem III. na srážku hrabatům z Merode. T i však nebyli dlouho v držení tohoto zboží; neboť již, 20. dubna 1 640. prodány statky Božejovice a Humňany s vesnicemi, s méslečkem Heřmani, Ražicemi, Stéticemi, Lipí, Pohořovicemi s mlýny, řekou Blánicí atd Mik. Diviši Radkovicovi z Mírovic a na Drahonicích za 3 7 0 0 0 zl. rýn. Tak se dostalo to zboží k Drahonicům, později s Drahonicemi hrabatům z Vrtby, kteří je r. 1700. knížeti Ferdinandu Schwarzenbergovi prodali. Za našich dob nazývá se vesnice Božejovice Budišovicemi (17 km ) 1'/» hod. sev. od Vodňan a patří k obci Skalám a k faře Heřmaňské. Na tomto místě sluší ještě připomenouti, že kromě těchto dvou panských statků drželi Písečtí v starších dobách ještě troje svobodné zboží: Nový Dvůr a Pokratice, o nichž byla zmínka již učiněna, a pak statek Chýšku v krajině Milevské, o němž byla řeč v dějinách mésta. Z Ražic dojdeme po okresní silnici směrem zá­ padním ku vsi S u d o m ě ř i (12£;.«), kde Žižka zaskočen byv vojskem královským, rychle sešikoval své vojsko při hrázi rybníka Škaredého, porazil útočící železné pány, s kterým vítězstvím zahájil r. 1420 řádu slavných bitev, jimiž Táboři odolali celé Evropě. Severozápadně od Ražic rozkládá se na okresní silnici v e s n i c e L h o t a (13 km ), u níž most přes

216

Otavu; k východu veliký rybník Řeřabinec. U mostu na levém břehu zachovala se prastará kaplička Ukři­ žovaného z roku prý 1370. Přejdouce most, uzříme S t a r é K e s t ř a n y ( 1 T 5 km ) na rovině a při úpatí nepatrného pohoří v krajině močálovité a na rybníky bohaté; jsou hlavním skladištěm pro plavení dříví na Otavě, z té příčiny zřízen zvláštní průplav. Tamější kostel sv. Kateřiny vystavěn v r. 1 7 1 2 . až 1714., býval filiálním kostelem děkanství Píseckého, ale r. 1801. zřízena při něm fara. V chrámu není žádných vzácných památek vyjma obraz sv. Kateřiny se španělským nápisem, pocházející asi z dob Huertových. Zámek asi ze X V II. stol. celkem málo zajímavý. V zadní části jsou dvě tvrze, dolejší do čtyř úhlů vy­ stavěná, a hořejší bývalý zámek pánů ze Švam berka; na sever odtud veliký rybník, který dříve sáhal až k hradbám, v době nebezpečí mohl býti puštěn, čímž zavodněna celá krajina a nepříteli přístup ku tvrzím zabráněn. Vypravuje pověsí!, že prý asi r. 1 280. rytířové Oudražští z Kestřan založili klášter Dominikánský v Písku. Karel IV. daroval Kestřany r. 1360. bratřím ze Lhoty, jichž rod nabyv v X V . stol. i Oudraže, rozdělil se na Oudražské a Kestřanské; tento poslední rod ku konci X V . stol. prodal své zboží Hendrychovi ze Švamberka. Za války třicetileté podržel Kestřany Jan Vilém ze Švamberka, poněvadž císaři zůstal věren ; zasnouben byl s Johankou Trčkovnou z L ípy; oba zemřeli r. 1651. a pochováni pod jedním náhrobním kamenem v klášteře Dominikánském Píseckém. Dcera jejich Františka Poly­ xena, která vystavěla nyn. nový zámek, provdána za hraběte z Paaru, prodala r. 1678. Kestřany Adamu Kocovi z Dobrše, načež r. 1700. přešly koupí v ma­

I

217

jetek Ferdinanda knížete ze Schwarzenberga a připo­ jeny později ku panství Protivínskému. Do města Písku můžeme se nyní vrátiti ze Starých Kestřan polní vozovou cestou přes ves Z á t a v í (9 km), která v starších dobách městu Písku příslušela, ale r. 1547. skonfiskována, pak Hendrychu ze Švamberka prodána, načež později k panství Protivínskému připojena;

Štčkcň .

převoz přes Otavu buď v Zátaví na baráku neb u Staré Vápenice naproti Hradišti. 5. (14 km).

Písek

—

Dobev

(8 km )

—

Štěkeň

U kaple Svatohorské na pražském předměstí od­ bočuje v levo okresní silnice Strakonická ; kráčíme po ní směrem západním mimo školy rolnickou i lesnickou, mineme nejstarší osadu města Písku »Sv. Václave.

218

V levo pohlížíme do hluboko zaryté úžlabiny řeky Otavy, která si za sv. Václavem s ohromným zajisté úsilím prorazila cestu do kotliny Písecké. Na právo záp. od cihelny na Vinici odbočuje polní cesta do Velkých Nepodřic (5 5 km ), které rozloženy jsou na severním svahu vrchu Nepodřického. Příslušely až do r. 1549. k městu Písku, byly však skonfiskovány pro účastenství téhož města na odboji proti Ferdinandovi I. a prodány Adamu Řepickému ze Sudoměře, později pak připojeny ku panství Protivínskému. Na okresní silnici kráčíme dále mime samotu Kocourov, při níž na levém břehu některé porostliny, které patří záduší sv. Václava. Za Kocourovem spatříme po obou stranách sil­ nice Strakonické krajinu celkem jednotvárnou a méně úrodnou, až dorazíme konečné do S t a r é D o b e v i (8 km ) s památnou kaplí sv. Brixí ze stol. X IV . ve slohu gotickém vystavěnou. Stávala prý tam též tvrz, jejíž nejstarším m aji­ telem byl v X IV . stol. Albera z Dobeve, který byl dobrodincem kláštera Dominikánského Píseckého. V X V . stol. drželi Dobev páni ze Sudoměře, kteří ji v první polovici téhož století prodali Jindřichu ze Švamberka, načež připojena ku panství Kestřanskému a za doby té tvrz zanikla. Dosud zachovaly se zbytky bývalé tvrze, mohutná zeď v rohu stodoly panské a na místě, kde nyní statek č. 5., tam prý dle pověsti byl klášter. Se Starou Dobeví souvisí D o b e v N o v á (9 km) založena knížetem Josefem Ad. ze Schwarzenberga před sto lety pro plavce vorů a dřevaře — jedna chalupa jak druhá. Nedaleko za Dobeví odbočíme na jinou okresní silnici v levo vedoucí přes V í t k o v (11'5 km ). Petr. a Henrych bratří z Mladějovic na Božovicích prodali r. 1503. tuto ves špitálu města Písku; ale r. 1547

I

219

skonfiskována a pak prodána Adamu Řepickému ze Sudoměře, později připojena ku panství Protivínskému. Za Vítkovem sestupujeme ponenáhlu z krajiny jednotvárné, kopcovité, do rozkošného údolí pootavského, protkaného stromovím, v kterém se Otava krouží velikými oblouky mezi úrodnými rolemi, lukami a rybníky a v němž vyniká na záp. m ě s t e č k o Š t ě k e ň (14 ktu), kdysi jedno z hlavních sídel Českých bratří a na východě zámek Kestřanský. Nad Štěkni shlíží pod lesnatým pohořím z houští vysokého stromoví do údolí Otavského kostelíček se zámkem a skupinou panských stavení. Pod námi rozkládá se zelená, lučinatá rovina se stříbrolesklou Otavou, po níž živá voroplavba a při níž četné mlýny klepají. Mezi nimi přední místo za­ ujímá historický mlýn Štěkenský, sídlo Kubika mlynáře, jenž spolu s Amosem, Václavem a Janem ze Štěkně byli hlavními náčelníky bratří kraje Práchenského, kteří později, když mírnější duch zavládl mezi bratry Českými, se odtrhli a utvořili Malou stránku č. Amosence. T ito měli nejvíce přívrženců v Prácheňsku a Klatovsku. Nyn. zámek Štěkenský pochází ze X V II. stol. a chrám ve slohu románském ze XIV. stol. Na cestě od zámku ke kostelu spatříme zazděný mramorový kámen s nápisem: >Jan starší z Hodějova a na Řepici, místosudí král. Českého 1558.« pod nímž zlatý kapr v modrém poli, přenesený z nedaleké Řepice, na hřbitově samém ve zdi pak náhrobní kameny Heralta Kavky z Říčan a jeho manželky Kateřiny a jiné. Od kostela pak počíná krásný zámecký park, obklopující severní a západní stranu zámku. Nejstaršími držiteli Štěkně byli rytíři ze Štěkně, pak pánové z Janovic a Vimperka. Okolo r. 1450. dostala se Zachariášovi Kavkovi z Říčan, jehož po­ tomstvo tam vládlo po 1 50 let, Na počátku XV II. stol. držel ji Jan Malovec z Malovic, jemuž odňata a r. 1623.

prodána Jiřímu z Mitrovic. Od toho dostala se r. 1628. Jakubu Kislovi, po něm knížatům z Eggenberka a 1648. Janu Ant. hraběti Losy z Losymthalu. Poslední hrabě Losy učinil choť svou Ernestinu Fuchsovou z Bimbachu dědičkou svých statků ; ta je prodala knížeti Josefu Mikuláši z Windischgratzu, v jehož rodu držení do­ dnes jsou. Okolí Štěkně vyniká krásou přírodní a četnými vycházkami, tak ku př. při lese Brodském o samotě »Dobrá Voda* se znamenitou vodou pramenitou, ze •Šibeního vrchu* rozhled rozkošný na údolí Otavské a na Šumavské hory, na celou tu vábnou krajinku, kterou Heyduk opěvá ve své »Běle*. Nedaleko od Štěkně směrem západním rozkládá se p a m á t n á Ř e p i c e (1 9 -b km ), přední sídlo v dě­ jinách vzdělanosti naší vlasti proslulé rodiny pánů Hodějovských z Hodějova. Z hradu zachovaly se jen nepatrné zbytky. Již r. 1251. se činí zmínka o Řepici; v X IV . a X V . věku drželi Řepici vladykové z Machovic, z nichž nad jiné vyniká Chval Řepický z Machovic, hejtman Táborský a vojenský správce kraje Prácheňského. Měl v Písku dům, kde jest nyní nová budova >Občanské záložny* a kde dříve starý dům »U černého orla* stál. Od r. 1552. drželi statek ten slavní Hodějovští z Hodějova; z nich vynikl Jan z Hodějova, místosudí království Českého a přední mecenáš básníků. Týž stářím stižen vzdal se r. 1555. úřadu a učinil pak Řepici středem celého tehdejšího literárního tvo­ ření v Čechách. Po osudné bouři r. 1620. vystěhovali se Hodějovští do ciziny, Řepice prodána 1623. Juditě z Ko­ lovrat, načež r. 1650. stal se jejím držitelem hrabě Ant. Losy z Losymthalu a od těch časů se Štěkni spojena. Nevrátíme se do Písku cestou, kterou jsm e do Štěkně přišli.

221

Opustíme městečko silnicí s vysokou alejí, směrem jižním, přejdeme u P ř e d b o r o v i c (15 km ) most přes Otavu a dojdeme d o Č e j t i c (14 km ). Nedaleko odtud asi l/4 hod. vzdálen jest kostelíček sv. Havla, nejstarší prý v okolí, v něm se chovaly ještě asi před 30 lety staré obrazy české školy malířské z X V . stol. na dřevě ve zlaté půdě na obou stranách na líci i rubu malované, jen dva se zachovaly, o ostatních se neví kde jsou. Památným jest chrám též tím, že prý po­ tvrzení Čcjtického faráře Václava z Bavorova bylo po sledním aktem úředním generál, vikáře Jana z Pomuku. Pod nedalekým Sudoměřským mlýnem jest z n á m ý b r o d , kde překročil Žižka s vojem svým Otavu, spěchaje k Sudoměři. Odtud kráčíme okresní silnicí, která se táhne podél dráhy císaře Františka Josefa I. mimo památnou S u doměř a rybníky M a r ko v e c a Škaredý, a vrátíme se přes Ražice a Putim do města Písku. 6. P í s e k — D o b e š i c e (4 km ) — N o v á H o s p o d a (8'4 km ), M i r o t i c e ( 18 km ), B u d a (21 km ) a D r h o v c l (9‘5 km) — S e d l i c e (18 £///). K uvedeným osadám vede z Písku stará ‘ ry­ bářská* silnice, která šla z Nepomuka přes Kasejovice, Lnáře, Blatnou, Sedlici, Drhovel přes Písek do Vodňan, nyní od Nové Hospody k Písku státní silnice Pražská, u města s mohutnou alejí lipovou. Za můstkem, který se klene přes potok Jiher v dobách dávných rýžováním zlata známý, stoupáme do nepatrné výšky až ku sa­ motě ‘ Robinsonu*, od něhož v levo spatříme v polích israelský hřbitov a v právo od silnice statek městský P o k r a t i c e (2'5 km), nyní kasárny s velkým cvi­ čištěm. Za Robinsonem u košaté lípy štěpí se cesta; v právo odbočuje okresní silnice do Čížové, silnice erární spěchá dále k západu mimo kn. Lobkovický

222

statek Dobešice (4 km ), kde ji přestupuje dráha Rakovnicko-Protivínská, načež silnice stále stoupá minouc osady Chlaponice (7 km ) a Mladotice (7-5 km ) v nichž ještě v stol. XV I. seděli četní manové Zvíkovští, až dospěje svého nejvyššího bodu, opouštějíc kotlinu Pí­ seckou, na severozápadní obrubě této kotliny u »Nové Hospody-' ( 8 4 km ), u které se sbíhá šest silnic. Od jihu přichází s t a r á s i l n i c e P a s o v s k á , jež z Pa­ šova mimo Kušvardu přes Vimperk, Volyň, Strakonice spěchá a pokračuje směrem severním dále k Miroticům a pak konečné ku Praze. Po obou stranách této sil­ nice rozloženy mnohé starobylé osady, které se již v XIII. stol. uvádějí při zboží Příbramském tehdy biskupů Pražských jako Vadkovice (11 km ), Bořice (1 7 ’5 km ), Podolí (17 km ) v němž se připomínají bratří Beneš a Mikuláš Volyňský z Podolí, který po­ slední r. 1405. nadal Písecký špitál, Malčice (1 3 ‘5 km ), Jarotice (19 km ), Radobytce (16 km ) a jiné. K zboží Píseckému přináležely vesnice Trebkov (9 5 km ), Kožlí ( 1 2 5 km I které r. 1 5 4 7 . skonfiskovány a prodány Adamu Řepickému ze Sudoméře, kdežto osady Soběšice (1 3 '5 km), Křesice (11-5 km), Předotice (1 0 '5 km) patřívaly jako manství ke zboží Zvíkovskému. Silnice Pasovská pokračuje dále, minouc západní svah vrchu »Šibenice* (488 m) a přichází do staro­ bylého mésta M i r o t i c (18 km), rozloženého po obou stranách řeky Lomnice, které do válek husitských bývalo král. svobodným městem. Válkami téměř skoro pobořeno. Chrám sv. Jiljí připomíná se již r. 1254. Podací právo přináleželo tehdy králům českým. Na počátku XV I. stol. vládl nad Miroticemi Lev z Rožmitálu a ku konci téhož století Švamberkové. R. 1610. vymanili se Mirotičtí z poddanství a člově­ čenství, vyplativše Jiřímu Ehrenreichu ze Švamberka deset tisíc kop gr. č., ale již r. 1614. dali se opět v pod-

223

danství Janovi Hořčici z Prostého za 16 .0 0 0 k. gr. č. vymínivše si toliko pivo vařiti a sůl prodávati. V XVII. stol. vystřídalo se několik pánů: Jiří Václ. Černín z Chudenic, po něm Václ. Hrobčický z Hrobčic, načež prodány Kateřině Alžbětě Běšínové z Dobrše, od níž je koupil Jan Amon z Amonshofenu. Ale již roku 1676. vešly v majetek Jana z Kalenic, držitele statku Cerhonického a Loučkovického, načež pak roku 1688. koupí přešly na klášter Drkolanský v Horních Rakousích. Severně od Mirotic rozložen lesní revír Písecký, Budský zvaný, na svoru, který úzkým pruhem porťyru, tvořícího vrch Hrad (5 7 4 /«,) Košatin, Zelenou Horu (504 m) prostoupen jest. Na jižní straně Zelené Hory jest v mocných balvanech syenit barvy černomodré, který tam lámán, ale pro tvrdou peckovitosť ku práci ani sochařské ani kamenické se hodící uznán nebyl. Obci Písecké patří tam dvůr a bývalý pivovar. Osada Boudy č. Buda (21 km ), založena prý po válce třicetileté, když tarn lidé v lesích v boudách bydleli. Blízko u rozcestí tři kříže postaveny na památku, že tam r. 1742. rodina maršálka francouzského Broglie utíkající od Písku, od hajného, jeho syna a kováře z Bud oloupena a povražděna byla. Jihovýchodně od Mirotic na vých. svahu Šibeníku rozloženy Cerhonice (19 km ) k nimž však vede též již z Radobytce vozová polní cesta mimo hřbitov. Již r. 1291. činí se zmínka o Cerhonicích, k te­ rého roku král Václav II. potvrzuje kostelu Mirotickému mimo jiné držení půl lánu tamže. Ve století X V . připojil Cerhonice ku Zvíkovu Jindřich z Rožmberka, až je odprodal od Zvíkova r. 1577. Krištof ze Švamberka i se svobodou sekati dříví na království hradu Písku Hendrychovi a Alšovi, bratřím Dejmům ze Stříteže na Čimelicích. Po r. 1623. skonfiskovány a prodány Anně Susaně Příchovské, která je postoupila r. 1629. Janu

224

Černínu z Chudenic. Po jeho smrti a po smrti jeho manželky Elsy roz. z Mitrovic dédil je Jiří Václav Černín z Chudenic, který je prodal Ludmile z Kalenic roz. Dejmové. R. 1675. spojil Jan z Kalenic Cerhonice s Miroticemi a Lučkovicemi. Jeho dědicem byl Jiří Doudlebský z Doudleb, jehož manželka Ludmila roz. z Kalenic r. 1 6 8 6 všechny tyto statky prodala praemonstratskému klášteru v Drkolanech (Schlágel) v Horních Rakousích, v jehož držení jsou statky dosavád. — Cerhonice staly se v době novější známými jako rodiště českého belletristy a dramatického spisovatele Ladislava Stroupežnického, zemřelého r. 1892., jenž své rodiště a jeho okolí ve svých povídkách mistrně vylíčil, zvláště ve své veselohře »Našich furiantech*. Než vraťme se opět zpět ku křižovatce silnic u Nové Hospody. Jakmile jsm e byli opustili kotlinu Píseckou a vy­ stoupili za severozápadní hradbu této kotliny za Novou Hospodou, spatříme před sebou krajinu pahorkovitou hřbety a kupami prostoupenou; jest to Sedlecká pla­ nina, na níž se střídají lesíky s úrodnými poli, místy tučnými lukami a četnými rybníky. Jihozápadně od Nové Hospody při staré silnici Pasovské v krajině půvabné téměř sadu podobné roz­ ložena osada D r h o v e l , d ř í v e D r u h o v l e zvaná (9'5 km ), s pivovarem, dvorem a kapli sv. Anny vy­ stavěnou r. 1851. od kněžny Anny Berty z Lobkovic a zámkem, vystavěným r. 1708. Fr. Mik. hrabětem z Morzinu na témž místě, kde prý stával hrad Druhov, který vystavěl prý kníže Vojen. Ves s některými okolními patřila ku zboží Zvíkovskému. V XV I. stol. patřila rodině Hodějovskýcb, po r. 1620. skonfiskována. R. 1627. patřila Dejmům ze Stříteže. R. 1 669. prodal ji Jan Jindřich ze Střítéže Mik. hraběti z Morzinu, od něhož ji koupila r. 1712. Marie Černínová, připojivši k ní Čížovou, Brloh i Sedlici, což vše dědila r. 1747. její vnučka Marie Ludmila;

225

ta r. 1752. provdala se za Ant. Josefa knížete z Lob­ kovic, v jehožto rodině zboží to doposavad jest. V okolí celém pěstuje se s velkým zdarem ovocné stromoví, takže krajinu nazývají zahradou krajiny Písecké. Na západě od Drhovle na planině téhož jména spatříme vesnici Pamétice (11 5 km), která r. 1323. se Zvíkovem zastavena byla Petru z Rožmberka.

V rá l.

Pot, Vavniki.

Od Nové Hospody směrem téměř západním vine se stará silnice rybářská, severně od ní v právo roz­ ložena vesnice Š a m o n i c e (11 km), do r. 1547. ma­ jetek města Písku, ale r. 1547. skonfiskována a pro­ dána Adamovi Řepickému ze Sudoměře. Ve stol. XV I. seděli tam Lorečtí ze Lkouše, kteří původ svůj odvo­ zovali od Lorka Vršovce, jenž r. 1100. zavraždil kníK rál. m č sto P ísek .

i r

226

žete Břetislava II. Strašně čin ten pomstěn na jeho potomcích. V kostele Čížovském odpočívají tři členové tohoto rodu, k nimž se viže krvavý příběh z roboty selské. Bylť Ludvík Lorecký ze Lkouše, vrátiv se z vojen tureckých, stal se skrblivým hospodářem, z příčiny té musili mu poddaní do úmoru robotovati. Tu v měsíci červenci r. 1571. sosnoval rychtář Dulík s robotníky spiknutí o bezživotí rodiny Loreckých. Dlouho to tlu­ meno, až získána dvorská čeládka. Dne 24. srpna, když byl Lorecký na lůžko se odebral, zavraždili ho v noci robotník Žíka a Důra, děvče ze dvora; po­ dobný osud stihl jeho syny Zdeňka a Adama, které zavraždili robotník Vacek, šafářka Voršila a Důra. Strašnějším způsobem, než tento zločin vykonali, od­ pykali vrahové svůj čin a povstání. Dle přísného tehdy práva katem hrozně mučeni a upáleni. Zpráva o tom sepsána od tehdejšího faráře Čížovského a koluje dosud v opisech mezi tamějším lidem venkovským. Stará silnice rybářská pokračuje dále k severo­ západu mimo rozsáhlou S e d l i c k o u o b o r u . Rozlo­ žena jest na 4 5 0 jitrech a chová jak vysokou tak černou zvěř. Obora obehnána vysokou zdí. V ni hojné past­ viny na 130 jitrech luk a hojnost! čerstvé vody i kalu (neb jsou tam dvě silná zřídla vody a tři rybníky), to vše velmi výhodné pro zvěř. Uprostřed obory je ště v předešlém století pozorovati bylo zbytky zřícenin starého hradu jmenem »Kamenný«. Jihovýchodně od obory setkáváme se opět s bý­ valým majetkem města Písku s vesnicemi V e l k o u a ( 19 km ) M a l o u T u r n o u ( 18 km), R o j i c e m i 1 1 9 ‘5 km), P e t r o v i c e m i (1 5 -5 km) a B r u s y ( ll '5 £ w ) . První tři jmenované vesnice koupili Písečtí r. 1544. od Adama Řepického ze Sudoměře, a u nich se již tehdy rozkládaly hojné lesy a rybníky Písecké zvláště veliký rybník Rojický, Zátava a Milava, které

L

1

227

dosavad tam jsou. Ale již r. 1547. statky ty i Brusy a Pctrovice skonfiskovány a prodány Adamu Řepickému. Od obory Sedlické do Sedlice není již daleko. S e d l c e a n e b j a k l i d ř í k á S e d l i c e (18 km) rozkládá se ve vysoké poloze 4 9 6 m ; v ném vyniká zámek, kdysi přední sídlo rodiny Šternberků. Tamější chrám sv. Jakuba staršího, o némž se r. 1384. činí zmínka, byl r. 1740. zbořen a péčí hrab. Marie Ant. Černínové znovu vystavěn. Ve chrámě zachovalo se několik náhrobních kamenů hl. pánů z Kalenic a na Škvoreticích. Asi r. 1494. prodal Sedlici Petr Kaplíř ze Sulevic Pavlu Malovci, jeho potomek Jan Malovec r. 1545. Adamu Řepickému ze Sudoměře; týž vymohl na cis Ferdinandovi I. bývalé vesnici mnohé privileje městské jako erb a právo zeleným voskem pečetiti a výroční trhy odbývati. Provdáním Kateřiny jeho dcery za Zdeňka ze Šternberka přišel statek tento v držení rodiny Štern­ berské, v kterém rodu půldruhého století zůstal. Šternberkové nazývali panství Sedlické »dobrou kvočnou* proto >že jako kvočka kuřata z vejce vy­ vodí, také panství Sedlické jiná panství Šternberků zplodilo. « Ku konci XV II. století drželi je hrabata Lažanští, r. 1 726. přešla na rodinu Černínů z Chudenic, kteří je k Drhovli připojili, později r. 1752. sňatkem Marie Ludmily, dcery hrab. Ant. z Chudenic s Ant. hrab. z Lobkovic dostalo se panství Sedlické knížecí rodině Lobkoviců. Na cestě, která vede ze Sedlice do Mirotic, jsou dvě památná ještě místa: Š k v o r e t i c e (21 km ) rozložené na úpatí Pahorku (520 >«) a Hradiště se starým hradem, býv. sídlem rytířů Kaleniců z K alen ic; v XV II. stol. drželi hrad ten Doudlebští z Doudleb, kteří jej r. 1672. Kalenicům prodali. Po šedesáti letech koupil Škvoretice hrabě Jos. Serény a připojil k panství 15 *

228

Blatenskému. U blízkého Hradiště prokopány r. 1883. mnohé mohyly; četné nálezy z nich srovnány ve sbírce na zámku Škvoretickém, a S t r á ž o v i c e (1 8 km) západně od Radobytce (při severní silnici Pražské) též se zámkem, v němž kaple Zjevení Páně. Na tvrzi sidlívali manové Zvíkovští. R. 1577. koupil Strážovice i s právem sekání lesů na Království od Kryštofa ze Švamberka Václ. Lorecký ze Lkouše. Po válce třiceti­ leté drželi zboží to Běšínové z Běšín, pak Obytečtí z Obytec, Robmhápové ze Suché a r. 1789. dostal se statek Strážovický dražbou Marii Anně Schmiedové roz. Málkové a r. 1858. koupí Jiřímu knížeti z Lob­ kovic, načež připojen ku panství Drhovelskému. 7. P í s e k — Č í ž o v á — (7'6 km ) — V r á ž (12 km ) — O s t r o v e c (1 7 ‘5 km ) — Č i m e l i c e ( 2 3 8 km ) a O r l í k (3 4 km ). Vyjedeme z hlavního nádraží Píseckého, přejedeme železniční most přes Otavu přes 120 vi dlouhý; v právo spatříme městský ostrov, čásť města se starověkým hradem na skalnaté povýšenině nad Otavou, starý hřbitov a téměř celé Pražské předměstí. Za mostem přijdeme do hlubokého průkopu, jímž proražena silnice Strakonická, a zastavíme se u za­ stávky na Pražském předměstí, při níž vystaveny nové kasárny pro c. k. zemskou obranu a vzorně zařízené budovy škol rolnické a lesnické. Minuvše knížecí dvůr Lobkovický Dobešice, osady Krašovice (5 '5 km ) a Bošovice (8 km ), v nichž seděli v dobách starších .četní manové Zvíkovští, vjíždíme do krajiny Čížovské. U paty homolovitého vrchu (512 m ) rozložena v e s n i c e Č í ž o v á (7 '6 k m ) a s temena shlíží do kotliny Písecké »Písecká Svatá H ora*, kostelíček sv. Jakuba Staršího z r. 1544. V dáli spatříme město Písek se stříbrolesklou Otavou, jež malebně se

J

1

229

vine hlubokým úžlabím, a v dáli za hradbou kotliny Písecké strmí v mlhavé dálce Šumavští velikáni. V chrámě jsou náhrobky mnohých šlechticů jako pánů Dejmů ze Stříteže; při vchodu do chrámu na jižní straně přistavěna předsíň, v jejíž levé straně zazděn velký kámen náhrobní z bílého tvrdého k ře­ mene a pod ním dřevěná, černě natřená truhlička s kostmi zavražděného Ludvíka Loreckého ze Lkouše a jeho synů Adama a Zdeňka; o ukrutném jich za­ vraždění od poddaných zmíněno při osadě Šamonické v předešlém odstavci. Na hřbitově, který se kolem kostela rozkládá, vystavěna r. 1759. kaple sv. panny Barbory a ze starších dob dřevěná zvonice se starými zvony a vedle hřbitova stojí panský špitál pro osm chudých osob, při němž sídlo kaplana. Při úpatí téhož vrchu ve vesnici rozkládá se starobylý zámek, nevyniká sice výstavností jako spíše mohutností a důkladností zdí. Zvláštní pozornost! poutá k sobě krásný a Zachovalý portál, vzácná to práce řezbářská, památka z doby středověké. Ves Čížová v starších dobách patřívala ku král. hradu Píseckému, ale po r. 1547. skonfiskována a prodána Adamovi Řepickému ze Sudoměře. V XV I. a X V II. stol. příslušela Čížová Dejmům ze Stříteže, načež r. 1696. ji koupil hrabě Morzin, od něhož ji koupila Antonie ovdov, hraběnka Černinová z Chudenic. T a ji připojila ku panství Drhovelskému, s nímž pak nadále měla stejné držitele, Za Čížovou, než vjedeme do lesů Vrážských, spatříme mezi četnými rybníky osady Z liv ic e ( 8 '5 £ « z ) , B o r e š n i c i (8 km ) jakož i les S k r e j š o v , kde stávala v starších dobách ves téhož jména, která však zanikla. Osady ty patřívaly k panství Píseckému, ale ztratil je Písek jako ostatní po r. 1547. Borešnici daroval r. 1405. Mik. Volynský z Písku s povolením svého bratra Beneše z Podolí špitálu Píseckému. V levo od dráhy rozkládá

230

se pod lesnatým vrchem Kostelíkem (523 m ) vesnice N o v á V e s ( 8 5 km ). Dráha stále se blíží k Otavě, kterou však nespatříme. Při Otavě mnoho starobylých mlýnů jako Topinka, Tlučka, Panský, Smetiprach, po který až řeka Otava v X V I. stol. patřila ku zboží Píseckému. Hlubokým průkopem vjíždíme zatáčkou do lesů Vrážských a pak na planinku dokola lesy obklíčenou, v níž stanice V r á ž e , osada S t a r á (12 km ) a N o v á V r á ž (13 k m ) a park knížecí, v jehož stínu skrývá se nádherný zámek kn. Jiřího z Lobkovic znova vystavěný r. 1881 na místě předešlého dne 2. pro­ since 1879. vyhořeného v slohu gotickém dle plánu Vídeňského architekta Bedřicha Flohra. Vráž se připomíná r. 1323., kdy ji zastavil král Jan Petru z Rožmberka spolu se Zvíkovem. R. 1 4 2 0 . zastavil ji císař Sigmund Mikuláši z Lobkovic na Hlu­ boké. Na sklonku XV I. stol. přešla koupí ku panství Drhovelskému, s nímž měla nadále stejné držitele. Za lesy Vrážskými v právo od dráhy rozloženy H o r n í (17'5 k m ) a D o l n í O s t r o v c e (16-5 km ) uprostřed lesů, které patří ku panství města Písku, obé osady spojeny železným mostem přes Lomnici. Dolní Ostrovce příslušely ku panství Cerhonickému, Horní k Píseckému, které se po r. 1547. Písku do­ staly a při něm podnes setrvaly. V blízkém lese se r. 1 6 6 5 . dolovalo na zlato, měď, na »kulaté kameny barvy cinobrové«. Severně od Ostrovec uprostřed lesů Schwarzenberských nad Skalicí leží ves V a r v a ž o v (21 km ) skládající se ze tří částí, z Mostu, vlastního Varvažova a vesnice Paseky, v krajině málo úrodné, hodící se vůbec jen pro lesy. Již v XIII. věku patřil Varvažov řádu Svatojan­ skému, podle něhoi se mnozí velkopřevorové psali z Varvažova. Nyn. zámek vystavěl v druhé polovici XV III. stol. velkopřevor maltanský Em. Václ. Krakovský

i

231

hr. z Kolovrat; od téhož řádu koupil r. 1847. panství to kníže Karel ze Schwarzenberka. Východně odtud uprostřed lesů rozložena osada "t. b o n í n (2 4 -5 k m ) s mnohými samotami, v okolí jakož i v severněji položených N e z v ě z i c f c h (27 k m ) nalezeny mnohé bronzové památky, z nichž Nezvězické bronzové falery uloženy v městském museu Píseckém. Vystoupíme li na jihu z hustých lesů Žbonínských, spatříme najednou před sebou mohutné zří­ ceniny památného Zvíkova. U L h o t y S m e t a n o v é (22-5 k m ) zřízena pro sousední Mirotice železniční zastávka. Nejbližší stanice za Lhotou Smetanovou jsou Č i m e 1 i c e (23'8 k m ) v krajině krásné a hojně ovocným stromovím osázené, výstavná a pěkná vesnice se zámkem, parkem, s po­ kročilým zahradnictvím, pivovarem, rozsáhlou cihelnou a vápenicí. Chrám nejsv. Trojice jest ze stol. XIV., fara zřízena teprve r. 1738. R. 1822. chrám tento hrabětem Jos. Vratislavem z Mitrovic v nynější po­ době přestavěn. K e starému zámku dal r. 1725. Karel z Bissingen, jehož náhrobek je st ve farním kostele, přistavéti kapli sv. Jana, při níž sídlí nyní kaplan knížecí. Když pak r. 1 730. přestavěný starý zámek r. 1767. vyhořel, byl ihned znovu vystavěn. Ve stol. XIV. a XV . seděli na tvrzi Čimelické pánové z Čimelic. Roku 1483. přešly za krále Vladislava II. v drženi rodiny Tluksů ze Vrabí, jimž též král dal právo na královských lesích Píseckých k potřebám tvrze a dvora dříví sekati a zvěř velkou i malou loviti. R. 1534. prodán statek Mik. Dejmovi ze Stříteže, jehož synové k tomu přikoupili od Kry­ štofa ze Švamberka Cerhonice. Po r. 1623. téže ro­ dině Čimelice zabaveny. Po některých změnách v držení prodán statek hraběti z Althanu, ale r. 1 688. přešel koupí na Jindřicha svob. pána z Bissengcnu. Po smrti Karla Bohumila z Bissingenu r. 1747. dědila Čimelice jeho manželka Marie Apollonie roz.

232

Vratislavova z Mitrovic, která jc odkázala r. 1782. s Rakovicemi svému bratru Prokopu hr. Vratislavu z Mitrovic, od něhož je koupil r. 1797. jeho bratrovec Josef hr. Vratislav z Mitrovic. Po jeho smrti r. 1834. dědila je jeho manželka Gabriela a sňatkem jich dcery Josefy přišly Čimelice v držení jejího manžela Karla Filipa knížete ze Schwarzenberka, po němž je dědil jeho syn kníže Karel ze Schwarzenberka, nynější majitel. Z blízkého Chlumu č. Rakovického vrchu (5 2 0 ;//) rozevírá se vyhlídka na Šumavu; přes 1 km cesty od Cimelic k severozáp. na severním svahu téhož chlumu jsou R a k o v i c e (25'7 km ) se starým zámkem, v jehož věži spustlá kaple, která až do válek husitských bý­ vala farní. Již r. 1045. připomínají se Rakovice, neb téhož roku dal kníže Břetislav klášteru Břevnovskému osm lidí v Rakovicích, jemuž patřili ještě r. 1406. R. 1415. uvádí se rytíř Jindřich z Rakovic, který přivěsil svou pečeť k stížnému listu ke sboru Kostnickému. V XV I. stol. připomínají se jako držitelé Dejmové ze Stříteže, pak r. 1657. Jan Voj. Vratislav z Mitrovic, r. 1662. L a ­ dislav Hrobčický z Hrobčic, po jeho synu Albrechtovi přešly asi r. 1705. na Teresii hr. z Millessimo a r. 1 720. na svobodné pány z Bissingenu, kteří je k Čimelickému panství připojili. Od Čimelic k jihu k Miroticům vede erární sil­ nice, stará Pasovská, podél hřbitova Čimelického, kde jest mešní kaple sv. Josefa v řeckém slohu. Založil ji r. 1817. Josel hr. Vratislav z Mitrovic. Pod kaplí jest hrobka jeho rodiny, v ní odpočívá též zeť Vratislavův hrabě Josef Gyulaj, známý vojevůdce vojska rakouského v Itálii. K severovýchodu vine se z Čimelic okresní sil­ nice krajinou málo půvabnou mimo vesnici L a ž i š t é (2 8 ’5 km ) na okraji lesa Vrabského a P r o b u l o v ku městečku S t a r é m u S e d l u (33 3 km ) nedaleko levého břehu Vltavy s kostelem svátého Prokopa ze

.

L

233

XIV. stol., v němž jest křtitelnice z r. 1559. od Henrycha ze Švamberka. Městečko se připomíná již r. 1296., bylo stále při panství Orlickém s nímž má téměř stejné dějiny. Za l/i hod. odtud přijdeme po velkém svahu do

O r l ík .

Y im lk á .

O r l í k a (34 km ), starobylého zámku a ústředního sídla kníž. Schwarzenberského velkostatku. Rozkládá se tento starožitný zámek, v novější době skvostně obnovený, v jedné z nej krásnějších

234

krajin v Čechách, na skalnatém žulovém srázu (3 7 5 m) nad Vltavou, z kterého rozkošný pohled na údolí Vltavské, v podobě velkého S se kroužící. Starobylý zámek třípatrový, mající tři věže s cimbuřím byl r. 1 802. po ohni obnoven. V zámku jsou v levo knížecí byty, v právo v přízemí zámecká kaple panny Marie, v níž ve výklenku uschováno srdce knížete Karla vítěze u Lipska ( f 1 8 2 0 ). V síních zámeckých uloženy mnohé starožitnosti a jiné památky, zejména zbraní, v počtu hojném z Itálie a z Uher, malby na skle ze Zvíkova, v jiných bohatá knihovna, vekteré bez od­ poru zaujímá první místo hojná a vzácná sbírka map a plánů všech národů a všech věků, s archivem pečlivé uspořádaným. Celé okolí proměněno péčí Karla knížete ze Schwarzenberka v nádherný divoký park s krasami pří­ rodními i umělými; jmenovité nutno připomenouti: střelnice, skála sv. Petra, parní pila, hájovna, u řeky salonek, nad roklí čertův mlýn, zvláště eremitáže, z níž krásný pohled na zámek; v parku též vystavena knížecí hrobka ve slohu gotickém v letech 1 8 6 3 — 1864. Podhradí zámku slulo >Prádlo*. Orlík náležel české komoře R. 1369 . zapsal je j Karel IV. Hyncovi Pluhovi, který je j r. 1395. s přivolením krále přepustil Sigmundu Hullerovi, měšťanu Pražskému, podkomoří král. a důvěrníku krále Václava IV., načež tento se psával z Orlíka. Po jeho smrti prodal je j jeho bratr Ondřej Iluller r. 1408. rytíři Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, za jehož vlády uschována prý byla na Orlice koruna česká. Jeho rod držel Orlík po celé století R. 1519. koupil hrad i panství Krištof ze Švam­ berka; poslední Petr ze Švamberka súčastnil se sta­ vovského povstání proti Ferdinandovi II., ale císařský generál Don Baltazar de Maradas s pověstným Huertou dobyli Orlíka i Zvíkova, načež zboží to propadlo kon­ fiskaci.

I

R. 1623. postoupeno Janovi Oldřichovi knížeti z Eggenberka, jehož rod tam vládl až do vymření. Po smrti manželky posledního Jana z Eggenberku Marie Amoštky z rodu Schwarzenberského uvázal se roku 1719. dle ustanovení poslední vůle posledního Eggenberka dskami v držení Krumlova, Orlíka a věškerého ostatního zboží v Čechách Adam Fr. kníže ze Schwarzenberka. Ani Eggenberkové ani Schwarzenberkové nebydleli na Orlice, který počal scházeti a jen částečně býval opravován, a teprve když na počátku našeho století zřídil princ Karel Filip ze Shwarzenberka druhý ma­ jorát, stal se Orlík sídlem druhé linie Schwarzenberské a sice Orlické. Týž princ Karel Filip proslavil se v dějinách rakouských jakožto vítěz nad Napoleonem u Lipska r. 1813.

X.

Část statistická. 1.

Znak města Písku.

Kdy se znaku městu Písku dostalo jakož i práva pečetiti červeným voskem, o tom se žádných zpráv nezachovalo.

Znak města Písku popisuje se takto: Na štítu modrém vyobrazena stříbrná hradba městská s cimbuřím s branou otevřenou a mříží pa-

237

dad vytaženou na pažití zeleném, za hradbou vyčnívají dvě věže čtyřhranné s cimbuřím s červenou střechou sedlovitou a zlatými makovicemi, v každé věži po jednom okně; nad branou na cimbuří červený štít s českým lvem nad v právo ubývající zlatý měsíc a v levo šestiboká zlatá hvězda, jakož i po jedné zlaté hvězdě po stranách obou věží. 2. P očet domů. král. bylo klesl se i

Staršího a podrobnějšího popsání domů v městech českých před r. 1576. není. Dle toho sčítání v městě Písku domů 2 7 0 ; dle pozdějších zpráv počet domů r. 1591 na 231, kterýžto počet uvádí při r. 1604.

Avšak r. 1 6 1 0 bylo domů jen 230. Před válkou třicetiletou r. 1618., kterou naše město v úplnou záhubu přivedeno, čítalo se dle zprávy z r. 1626. v městě domů 154 a na předměstích 111, úhrnem 265. Několikerým dobytím a strašnými požáry město za války této bezmála zcela zničeno, z kterých příčin nemůže se vykázati žádným domem ze starých dob, který by nám podával obraz pravého domu středo­ věkého. Čteme v listině z r. 1629., že bylo v městě domů zbořených a bez hospodářů 53, shořelých 6 9 na předměstích všechny shořelé (111), úhrnem všech domů Zachovalých bylo jen 35. Po ukončené válce 301eté počalo se město trochu zotavovati z ran jem u válkou zasazených, když nový prudký požár r. 1651, který přešel z rybářské ulice do města přes 5 6 domů zničil, takže v městě r. 1655. bylo 87 domů, stavení zničených 27, pustých 40, na předměstí 23, pustých 15 — celkem 197. Zprávy z r. 1743. udávají počet domů na 265 a sice 146 v městě a na předměstích 117.

238

R. 1757. proveden odhad domů, které též sčítány. Várečných domů v méstě bylo 146 a nevárečné 2, úhrnem v městě 14S. Na předměstích bylo domů 9 9 a chalup a dvorů 41, takže r. 1757 napočítáno domů, chalup a dvorů 288. P o č e t domů: r. 1567 — 270,

r. 1 5 9 6 - 2 3 1 , » 1618 — 26 5 , 1610 — 230, 1 6 5 5 -1 9 7 , » 1743 — 263, 1 8 3 0 — 469, » 1S 37 — 486, 1 8 4 6 — 499, » 1 8 5 0 — 53 9 , » 1 8 8 0 -7 2 7 , 1 8 6 9 —65 9 , r. 1S96 — 79 1 , r. 1897

» » » » »

r. 1604 — 2 3 1 , » 1626 — 35, » 1757 — 28 8 , » 1843 - 4 9 1 , » 1859 - 6 1 0 , » 1885 — 7 39, — 835.

P o č e t domů v j e d n o t l i v ý c h č t v r t í c h : Roku 1618 1629 1655 1 743 1757 1837 1846 1850 1869 1880 1885 1 890 1897

Město 1 54 32 154 146 148 161 161 162 165 165 165 164 164

Btiděj. př. Pražské — — — — — — 76 31 — — 176 127 183 133 206 146 293 171 317 191 331 196 368 2 08 397 223

Sv.-Václ. ysech na — m — 3 — 43 — 11 — 140 22 22 23 30 33 32 33 33*)

Roku 1 8 9 6 ú h rnem v šech d o m ů 835. *) K tomu

ticích.

10 chalup v Novosedlech a 8 Purkra-

239 3. O b y v atelstv o .

I. P o č e t o b y v a t e l s t v a . Mnoho-li v starších dobách bývalo obyvatelstva v Písku, o tom nemáme zpráv. Válkou třicetiletou, za které při dobytí mésta dne 30. září 1620. dle bezpečných zpráv z dob současných povražděno na 16 3 2 osob pohlaví mužského kromě téch, kteří do studnic vmetáni a sečteni býti nemohli a kteří uho­ řeli, takže »sousedů zůstalo v městě a předměstí toliko 13«, jakož i morem, který naši vlasť stihl ku konci X V II. stol., poklesl velice počet obyvatelstva v městě. Obyvatelstva málo přibývalo. Jak řídká byla lidnatost’ města a okolí, vysvítá z nepatrných zbytků matriky z té doby. Roku 1660. narodilo se v Písku 47 dětí, z nich bylo 20 děvčat a 27 hochův a sice v městě 30 (17 chl. a 13 děvčat) na předměstí 12 dětí (8 chl. a 4 d.) u sv. Václava 5 dětí (2 chl. a 3 d.) Na faře Písecká pro nedostatek kněží byly téhož roku křtěny dítky z těchto okolních vesnic: z Nepodřic, Pokratic, Tuklek, Hradiště, Putimě, Smrkovic, Dobeve, Kestřan, Dobešic, Zátaví, Kluk a Sudoměře. Ve všech těchto vesnicích narodilo se téhož roku 48 dětí (25 h. a 23 d.). Téhož roku zemřelo v Písku 19 osob. R. 1691. sčítáno za příčinou vyměřování daně z hlav obyvatelstvo v Písku a shledáno, že město čítalo veškerého obyvatelstva 8 93 duše; z nich bylo méštanů 83, žen a vdov 87, dětí měšťanských 2 0 0 ; sousedů předměstských 68, žen a vdov na předměstí 74, dětí tamže 1 8 4 ; pacholků a pohůnků 23, děveček 74, jiné čeledi 1 0 ; tovaryšů řemeslnických 56, žen služebných 10 s 15 dětmi; židů 2 s 2 ženami a 6 dětmi.

240

Podolský most.

Počet obyvatelstva v jednotlivých čtvrtích: Roku

Město

Budčj. před.

S v .-. Všechna Pražské před. Václ.před . před.

Úhrnem

— — — 523 1690 370 S93 1812 1444 1870 5 6 0 128 4005 1837 2 0 6 9 1879 914 170 5032 1846 . 2481 20 0 2188 1291 6160 1859 2464 2407 1350 203 6424 1869 3 027 4105 1678 261 90 7 1 1880 3 1 1 5 4 3 1 9 2 1 1 0 278 9822 1890 3053 2552 3 27 4923 10.S55 K tomu v P ok raticích ............................ 40 * > » Horních Novosedlech . 55

Úhrnem .

.

.

1 0.950

Cis. a král. vojska bylo v roku 1 8 9 0 — 6 0 9 mužů.

_________________________- J t a t

i-

241

II. P o č e t r o d i n v b y t ě o b ý v a j í c í c h byl r. 1890. 2 609, takže jedna rodina skládala se ze 4'3 osob. III. Dle sčítání z téhož roku skládalo se obyva­ telstvo města v p ř í č i n ě p o h l a v í z 5 3 3 2 (4 8 -7 8 °/o) mužův a z 5 6 1 8 (51-28 °/0) žen.

Starý barokový dóm v Širo k é ulici,

v.vrtik..

IV. Pravidlem statistickým při obyvatelstvu urči­ tého obvodu, kam se mnoho lidí nestěhuje a kde ne­ jeví se velká chuť vystěhovatelská, jest, že nejsilnéji jsou zastoupeny nejmladší r o č n í k y v ě k o v é a nej­ starší jsou nejslabší. K rá l. rnisto F íse k .

u

242

Dle posledního sčítáni nalézalo se osob 1— 10 let . . . 1094 muž. . 11— 20 > . . . 1171 » . 21—30 . . . . 976 • . 31— 40 • . . . 607 . . » . 41— 50 • . . . 543 » . 51— 60 * . . , 415 61— 70 » . . . 304 » . 71—80 » . . . 186 » . 81—90 » . . . 34 • . 91 • 92 » 94 • 95 » 101 »

V. v Písku:

. . . . . . . . ..

1

*

— 1

»

—

*

. 1002 . 994 . 871 775 . 667 . 542 . 460 . 251 . 53

. 1 —

o .

1

Úhrnem . . . 5332 muž. .

. 5618

Co do s t a v u

o b č a n s k é h o bylo r. 1890.

svobodných: muž. pohl. 3 3 1 9 (36-91
6339 (57-850/0)

žen. pohl. 3 0 2 0 (26-940/0) ženatých: muž. pohl. 1831 (16-8O<>/0) žen. pohl. 1 8 5 7 (16'950/0)

| 3688 (33-750/0)

ovdovělých: muž. pohl. 178 (l-61°/0) 914 (8'32»/0) žen. pohl. 73 6 (6-71)

to

i

243

rozvedenýc h: muž. pohl. 4 (0-03) 9 žen. pohl. 5 (0-05) úhrnem: 5 3 3 2 (4 8 -6 0 % ) y 5618 (5 1 4 0 % ) I

(O10 8 % )

10.950

VI. V p ř í č i n ě v y z n á n í hlásí se obyvatelstvo města převážnou většinou k vyznání katolickému. Dle posledního sčítání žilo v městě 10.478 katolíků (95 75 % ) ; z ostatních vyznání nejsilněji jsou zastou­ peni židé 4 08 (3-68 % ), pak reformovaní 23 (0"21% ), víry řecké nesjednocené 21 ( 0 '1 9 % ), evangelíků augsburského vyznání 8 (0 0 7 % ), helvetského vy­ znání 5 (0 ’0 4 °/0)) církve sjednocené řecké 4, pravo­ slavných 2 a unitář l . VII. Co se t ý č e e l e m e n t á r n í h o v z d ě l á n í , umělo čisti a psáti 4 4 5 0 m. a 4 4 5 6 ž., úhrnem bylo alfabetů 8 9 0 6 (81'33°/0) ; umělo jen čisti 4 8 m., 201 i., úhrnem 2 4 9 ( 2 2 7 % ) ; neumělo ani čisti ani psáti 8 4 3 m., 961 ž., úhrnem bylo analfabetů 1795 (1 6 -4 0 % ). V in. C o d o n á r o d n o s t i n e b o b c o v a c í ř e č i bylo r. 1890. Čechů 10.721 (9 8 % ), Němců 194 (1 -7 7 % ), Poláků 17 (0 -1 5 % ), Rumunů 16, Italů a Maďarů po jednom. IX. Z a m ě s t n á n í : Velká část obyvatelstva za­ městnává se zemědělstvím, menší řemesly, průmyslem a obchodem. Živnostníků bylo r. 1 896. v Písku 6 13 a sice 65 hostinských, 58 obuvníků, 54 hokynáři, 35 řez­ níků, 32 dámské krejčí, 27 mužských krejčí, 23 tru­ hlářů, 18 krupařů, 17 pekařů, 14 mlékařů, 13 kartačníků, 12 povozníků, 11 zámečníků, 10 punčochářů; 16*

244

po 9 kovářů, učitelů hudby a řečí a šití; po 7 — holičů, kamnářek, ovocnářek, výčepů lihovin, po 6 — klempířů, kramářů, sedlářů a vinárníků; po 5 — hrnčířů, kolářů, kloboučníků, mydlářů, modistek, malířů pokojů, pokrývačů, řešetářů, vyrabitelů lihovin, prodávačů novin, po 4 — cukrářů, mlynářů, soustružníků, skle­ nářů, stavitelů a tkalců, po 3 — barvíři, bednáři, vyrabitelé cihel, fotografové, hodináři, kameníci, knihaři, tesařští mistři, vyrabitelé hudebních nástrojů, ústavy pro obstarávání služeb, po 2 — čalounící, koželuzi, knihtiskaři, kožešníci, košíkáři, natěrači, nožiři, provazníci, pilníkáři, puškaři, pivovary, rukavičkáři, řezbáři a zlatníci, po 1 — hřebenáři, kominíku, kamenotiskaři, dlaždiči, kopytáři, perníkáři, pozlačovači, sekyrníku, voskáři, vyrabiteli kartonů, octa, sodovky, a lakýrníku. O b c h o d n í k ů b y l o 104 a to s koloniálním zbožím 21, se střižním zbožím 11, s pivem v láhvích 8, s obilím 7, 6 assekuračních a obchodníchagentur, po 4 obchodnících s galanterním zbožím, s dobytkem a uhlím, po 3 s péřím, hotovým oděvem a železem, po 2 knihkupci, obchodníci se zbraněmi, suknem, vydělanými kožemi, s papírem a potřebami ku psaní, se stroji, se zbožím optickým, s vápnem, s lihovinami a s mate­ riálním zbožím; po 1 s mlýnskými kameny, kostmi, se solí, antiquarní obchod, se dřívím, se zaječími kůžičkami, zvěřinou, s hrnčířským zbožím, cukrem, zbožím čalounickým, bramborami a koňmi. X. V a d y d u š e v n í a t ě l e s n é . Roku žených :

1890

slepých 7 hluchoněmých 13 choromyslných 11

shledáno

při

muž. 9 žen. » 5 » » 12 »

sčítání

vadami

úhrnem . . . » . . . » . . .

■

sti­ 16 18 23

245

Roku 1 8 9 6 bylo: slepých 4 muž. hluchoněmých 10 » blbých 8 > choromyslných 1 * XI. vatelstva

6 žen. 5 * 1 > 3 >

úhrnem » » >

Z přítomného 1 0 .9 5 0 jest

. . . . . . . . . . . .

10 15 9 4

domácího

oby­

trvale přítomno

1 0 .9 5 0

mužského pohl. 1963 \ úhrnem ženského » 22 6 5 J 4 2 2 8 (3 8 *6 0 % ) do jiné' obce téhož okresu úhrnem mužského pohl. 13 4 0 \ 2 8 9 9 (2 6 *4 6 % ) ženského » 1559 | do jiného okresu král. Českého mužského pohl. 1931 i úhrnem 3 6 5 5 (3 3 *4 2 % ) ženského > 1724 ) do jiných zemí rakouských úhrnem mužského pohl. 81 1 ženského » 54 J 135 (1 -2 3 % ) do zemí uherských úhrnem mužského pohl. 8 i 18 (0 -1 6 % ) ženského > 10 1 do cizích zemí úhrnem mužského pohl. 9 1 15 (0-130/0) ženského » 6 J Nepřítomného domácího obyvatelstva úhrnem mužského pohl. 106 ( ženského » 107 j 213

10.950

úhrnem mužského pohl. 5 1 1 4 \ ženského > 10.685 (97*57°/0) 554 1 1 na čas přítomno úhrnem mužského pohl. 188 \ 77 | 2 65 (2-43<>/0) ženského » z nich příslušelo do zdejší obce

i

246

z těch trvale nepřítomno mužského pohl. 89 j úhrnem ženského » 80 1 169 na čas nepřítomno mužského pohl. úhrnem 17 l ženského » 27 1 44 z těch se zdržují v jiných obcích l 16 l mužského pohl. úhrnem ženského » 16 I 32 v jiných okresích král. Českého mužského pohl. úhrnem 39 l ženského » 32 1 71 v jiných zemích rakouských mužského pohl. 40 l úhrnem ženského > 50 1 90 v Uhrách mužského pohl. úhrnem 1 1 ženského » 2 1 í • v Bosně úhrnem mužského pohl. 1 1 2 ženského » 1 í v cizině úhrnem mužského pohl. 9 l 16 7 I ženského » XII.

Ména

CO

ÍC H-* 00

v obyvatelstvu:

a) Sňatků bylo roku 1896 uzavřeno 76. P o č e t z r o z e n ý c h byl mrtvě narozených Ž. úhrn. úhrn. roku m. ž. úhrnem m. 8 16 310 294 8 1893 155 139 4 7 11 292 281 1894 151 130 — 3 298 3 1895 143 152 295 8 3 07 1 9 316 1896 143 164 Počet dětí manželských 302, nemanželských 14. b)

!

Narozeno bylo v j e d n o t l i v ý c h m ě s í c i živých Měsíce

v lednu v únoru v březnu

m.

ž.

úhrnem

20 10

6

26

6

16

16

37 34

m. —

i

v dubnu

17

v květnu

16

17

33

v černu

12 17

6

18

13

30

—

8

12

20

7

10

17

11

13

15

9

v září v říjnu v listopadu v prosinci Úhrnem . . .

26

—

3

—

21 17

v červenci v srpnu

ž.

úhrnem

mrtvých

—

19 37

i

— 1 1

34

—

2

36 18

— 1 1

30

—

24

—

—

24

— —

15

13

28

164

143

307

1 —

i

i-

21 18 24

1 —

25

8

316

28

c) Úmrtnost: Roku 1893 zemřelo

méně než 1 rok od 1 roku do 5 let » 10 » > 5 » * 15 » 10 > » » 20 » » 15 v » 30 V » 20 » * 40 » 30 » 50 » » » 40 » 60 » » * 50 » 70 » > 60 » 80 » » > 70 » » 90 » > 80 přes 90 1 > dětí do 10 let 248

Úhrnem .

žen.

muž.

ve stáří

.

33 22 5 3 5 13 10 7 11 13 14 9 2 59

41 18 7 í — i | 3 1 I! 12 1 6 5 ! 7 11 11 í 14 ! 13 1 2 66 138

i 148 2 86

roku 1894 zemřelo

rol z

žen.

mi

muž.

3 8 ! 33 22 22 7 13 3 2 5 6 6 14 5 , 8 12 15 7 16 12 16 18 20 15 13 2 — 73 62 1 79

|151 330

4li

1

1 2 1 6 15

j

rH

co 1 O Cl

£ L ed en . 11 Ú nor . . 21 Březen . 14 Duben . 13 K věten . 18 Červen . 13 Červenec 14 6 Srpen 8 Září . . 10 Ř íjen Listopad 11 Prosinec 10

>Ň XX '3 16 8 13 18 14 15 20

6 11 15 13

8

27 29 27 31 32 28 26 12 19 25 24 18

£ 11 21 14 1*3 1*8 1-3 1*4

>s3 £ £ >N £ >N £ >N E >Ň š\1 £ l 1*6 2 7 2 1 o 1 i 1 2 0-8 2*9 10 2 4 2 1 3 1 1 1 1-3 2-7 5 5 2 3 1 1*8 3*1 2 7 i 1 1 1 1 1 1-4 3 2 4 3 ! 1 1 1 4 1 1.5 2*8 3 4 1 1 2 1 1 1 2 6 1 2 1-2 >N

XX

‘3

0*6 0-6 1*2

5 2 2 2 0*8 1 1 1‘9 1 1 1 1 0 1-5 2 5 4 4 1 1-1 1-3 2 4 2 7 1 1 0 0*8 1*8 2 2

>N £ >N £ 1 1

1

2

1

1 1 l l 1 1

3 2

2

•

1 1

1 2 1 1 1

1

j

1 O

o

3 0 — 40

1 5 —20

rH

4 0 -5 0

| 1 rH

•o O

lO 5 -1 0

w! lO 1

1 i

méně než 1 rok

z 1000 obyvatelů zemřelo

Měsíc

P očet zem řelých

1 II

d) Všeobecné poměry smrtelnosti r. 1896

1 1 1 1 • 1

i 1 1 1

Úhrnem 149 149 298 1 4 9 1 4 9 2 9 8 38 43 10 16 4 5 2 2 5 2 10 8 7 8 7 10 2

Úhmcm

p 3 S f °

r !»fc) if o n < ? í o w c - r * 5‘ >=; s: 4 o » < c 3* a n S . « a ^ 2 2 n . o - g e O í • • í = o - . . . o ..........................

°sss s:

íta (4 O

-U

h*

způsoby smrti r. 1896.

e

Důležité

B

t1— b to iO co w M • * * *

e)

01. ž. Vrozenou slabostí úh. m. L Úbytěmi úh « ** * ............................... *■ ■“* * m. Infekční 1ž. 1• nemocí b-b M i— 1 W1■ úh. 1 Í-* CO - 4b 4^ h- to h- m, l-b (— SIf « w to CO *— 1-* to ž. TuberkuL s M ** to l-b M 4 b to "O CA tO Co CO úh. šil tc to CO to m, Zánětem SŠ 1 ‘ - fb • ‘ ‘ 4b u — CO oo ústrojů h- M CA co to ž. S !1 to to H* to CO E co úh. dýchacích Cl » 1 to to to to — m. CA1 * ■ * ■ 1 - to hto - to ž. 1 Rakovinou « l 1 H* M l-b • M CO úh. H1 to 1 M CO l-b m ,: ■ k* to l-b l-b to 4* , l-b to M C O S&1 Sešlosti ro i co Etf w to o ž. to UD1 to to 4b T-b věkem 1 — « 4to to Ol 4. C tc 4b CA Jb Aco c ÚÍh m, ' 4 ( ■ 11 Násilným ž. ■ '1 ........................................................ způsobem úh. l-b IO H* Ca m. ž. Sebevraždou * Jb* úh. CA ** to l-b \DN* CN— tob •vT m. CA co Ch -U 4b to 4Úhrnem -O -J to ž. O-' o sOC' to CAp « O l-J t-b *■* úh. — SI to co o 4b bO COJX) y C ■ e Í-L H J-4 (-J M * i— * CA h* to l-b * ro ► • ............................... -

251

f) Prudké nemoci infekční ja k o příčina s m r t i:

R. 18 9 6 byly tyto prudké nemoci infekční pří­ činou smrti: V únoru V květnu V červnu

1

1' M

1 1

Úhrnem

2

■

* ‘ 1‘

* *

l

1 1

,! 1 1 1

2

3 |

i ’

1

Ptf

é

E

B

Jt

>a c cd a co

*<5 a

CO

>ei

Ú h rn e m

Typhus

v M O

Z á šk rt

N e š t o v ic e

g ) P o čet nem ocných na prudké infekční nemoci :

é

6

>ti

íN

*3

13 18 43 27 21 17 21 10

31 71 38 31

E

' 1893 1894 1895 1896

1 i

*

12 33 5 2

17 18 11 2

1 7 8 9

Č 3 4

i i 10

2 4

1 1 7 13

h ) P očet nemocných na prudké nemoci infekční

Typhus

Záškrt

Spála

Ú

M ě s í c m.

252

Leden . . . » Ú nor * . Březen ................... D u b e n .................. K v ě t e n ................... Červen . . . . Č ervenec . . . . Srpen ....................... Z á ř í ........................................ Ř íjen . . * . * . Listopad * . . . Prosinec . . . .

ž.

úhr. m*

*

L

úhr. m. 4 2

.

úhn

2

m. 4

6 2

2

*

'

*

X 1 2 1 X 1 1 4

2 1

1 1

1

4 2 1 1 1 5

10

4

14

2

,

*

1 I X 1

3

,

,

1 1

*

1

1 X

2 2 1 -

2 | 4

. .

9

4

13

3 2 1 2 4 21

253

4. Správa města. Obec Písecká řadí se mezi nejbohatší obce v království Českém vládnouc rozsáhlým jměním, jehož jádro tvoří bohaté lesy Písecké, a jež se páčí více než na 4 milliony zlatých. Majetek pozemkový jest te n to : rolí 8 4 0 29 ha, luk 1 5 7 1 6 ha, zahrad 9 '2 7 ha, pastvin 83 5 0 ha, lesů 5 7 6 9 58 ha, rybníků 9 '4 8 ha, plochy stavební 8 ‘5 8 ha a plochy neplodné 2 -14 ha, úhrnem majetku pozemkového 6 .8 8 0 0 0 ha s čistým výnosem 4 3 .2 8 5 zl. Rozpočet příjmů a vydání obecního důchodu a ústavů ve správě obce se nalézajících pro rok 1897 sestaven takto: Příjmy zl. Vydání zl. I. Výtěžek z realit a nájemné . . . 17.687 13 4.108-58 II. Městská váha . . . 93-31 200-— III. Udržování míst ve­ řejných (osvětlo­ vání, čistění, dla­ žba, vodovod, sady. lázně atd.) . . . 20.068-29 22.273-07 2 4 .2 4 7 79 2 3 .2 7 3 63 IV. Polní hospodářství . 2.989-38 V. Obecní potah . . 4 .2 3 0 — 6.0 71-85 VI. Cihelny . . . . 7 675-70 2 0 .5 3 8 17.847-29 VII. P ila ................................ VIII. L e s y ......................... 115 415-70 8 1 .2 1 6 98 6 .0 3 2 75 IX . Řeka a rybníky . . 15.030 87 X . Kostely . . . . 536-66 4.749-39 1.579-50 1 8.652 24 X I. Š k o l y ......................... 5 .232-54 11.674-75 X II. Chudobinec . . . 16.747-41 XIII. Almužny a podpory 11-25 3 7 .633-86 XIV . Obecní správa . . 3 .2 6 1 0 7 2 .750-62 X V . Kancelář . . . . 4 0 -— •— 730-— XV I. Diety a cestovné . XV II. Zdravotnictví . . 2 6 0 -— 4 .6 3 6 5 5

254

X V III. X IX . XX. X X I.

X X II. XX III. X X IV . XXV.

X X V I.

Bezpečnost! . . . Ubytování vojska . Humanitní příspěvky Úroky z aktivních ka­ pitálů . . . . Úroky z passivních ka­ pitálů . . . . Fond pro možné spor­ né platy . . . Příjmy různé . . Příjmy mimořádné . Vypůjčené passivní kapitály . . . Zpět splatné passivní kapitály . . . Zálohy zpět splatné Přijaté zálohy k nahražení . . . . Úhrnem zl. .

.

.

Příjmy zl. 340 — 2-624 — — •—

Vydání zl.

6 .0 8 8 14

— •—

— •—

6 .9 8 3 -0 6

— -— 2.083 65 1 .0 0 0 -—

1 .0 0 0 — 9 5 0 -— 9-172-38

— *—

— •—

—*— — •—

2 5 .0 2 9 — — ■—

11 .4 9 0 -3 5 6 6 3 -4 0 1.777-41

— '— 5 .0 0 0 "— 2 5 4 .5 9 3 -— 3 1 7 .4 9 2 05

Jevil se tudíž pro rok 1897 schodek 6 2 .8 9 9 zl. 05 kr., který uhražen zásobou hmot v ceně 5 0 .1 3 6 zl. 07 kr., uloženými penězi ve spořitelnách 2 .1 7 5 zl. 42 kr. a aktivními nedoplatky 12.221 zl. 5 9 kr., úhrnem 6 4 .5 3 3 zl. 0 8 kr., takže pro rok 1897 vybývá 1.634 zl. 03 kr. Inventární jmění obce Písecké má cenu 5 7 8 .7 8 5 zl. 3 2 kr., v čemž obsaženy veřejné budovy v ceně 4 8 6 .8 2 8 zl. 35 kr. a elektrické zařízení a stroje v ceně 3 3 .9 1 4 zl. 3 6 kr. Passivních kapitálů je st 1 8 8 .8 9 4 zl. 81 kr. Obecní zastupitelstvo skládá se ze 3 6 členů, jež volí městskou radu, totiž starostu a 6 obecních star­ ších čili radních, jichž činnost! vytknuta zákony zem­ skými a říšskými. Úřední záležitosti obce obstarává starosta s četným úřednictvem.

255

Městské radě přiděleny jsou: ředitel kancelářů, dva officialové, tři kancelisté, jeden assistent a dva akcessisté. Ku správě městské pokladny zřízeny důchodní a kontrolor. Správu hospodářskou vede správce, jemuž pod­ řízeni hospodářský příručí, písař, porybný, šafář, čty kočové a dva cihláři. Při úřadu stavitelském je st stavitel, příručí a kancelista. Zdravotní personál tvoří dva městští lékaři, zvěro­ lékař a obecní porodní bába. Veřejnou bezpečnosť obstarává městský policejní úřad, v jehož čele stojí policejní komisař. Tomu podřízeni rotmistr a 15 strážníků. Pod správu patronátni přináleží řiditel kůru, dva varhaníci, čtyři literáti a pět kostelníků. Jiní zřízenci obecní jso u : vážný, vodák, pilař, zahradník, domovník, dva sluhové, kominík, hodinář, zámečník, dva hlásní, ponocný, pět polních hajných a dva dozorci zahradniční. Správu lesů vede dle obecního zřízení úřad purkmistrovský, který v tomto výkonu podléhá do­ zoru obecního zastupitelstva Píseckého a okresních výborů v Písku, Mirovicfch a Březnici, jakož i zem­ skému výboru pro království České. Hospodářství lesní ve smyslu zákona lesního svě­ řeno nadlesnímu, bydlícímu v městě, kde je st též lesní úřad. V lesních záležitostech policejních jest dozorčím orgánem jak nad úřadem purkmistrovským, tak i lesní správou městskou dle zákona lesního c. k. hejtman­ ství okresní v Písku. Technický zřízenec státní c. k. lesní inspekce zemské je st sídlem v Č. Budějovicích. Při lesní správě kancelářské jsou lesní kontrolor a dva lesní příručí. V revírní službě zaměstnáno sedm revírníků a 27 lesních hajných. Lesní účetnictví co

256

do materiálu vede obecní správce hospodářský, jemuž v té příčině podřízen městský kancelista, který ob­ starává prodej dříví v malém v městské oboře a počet vede. Lesní účetnictví co do peněz vede měst­ ský úřad důchodenský.

Gymnasium.

Poto*r. Vaviuí**.

Lesní majetek náležející obci Písecké jest roz­ sáhlý pokrývaje, jak již uvedeno, plochnu 5 .6 7 6 5 8 ha. Hospodářsky rozdělen jest na devět hospodářství, které jsou :

257

I. revír Nové Sedlo: 1.138-45 ha. » Nové Dvory: 8 43 26 » II. » M laka: 9 63 19 » lil. » P asek a: 1.099 5 6 » IV. v. > H ůrka: 626-54 > 359-38 9 VI. » O strovce: 455-71 VII. » Buda: VIII. les Hradištský 119 ha přidělený k revíru Hůreckému a IX. les Temešvárský 40 9 8 ha přidělený k revíru Novosedlskému. První čtyři revíry tvoří jeden celek a pokrývají tak zvané »Hory Písecké*, revír Hůrka za Smrkovicemi a Hradištský les na kopci téhož jména, revír Ostrovce a Buda v okresu Mirovickém a Temešvár­ ský les při řece Vltavě k Podolskému mostu. C o s e týče dřevin obce P í s e c k é , mají vzdá­ lené revíry i Buda, Ostrovce a Temešvar smrč a sosnu v porostech nejstarších (8 0 — 100 let), sosnu v porostech dorůstajících a středních (40 — 80 let), smíšeniny smrče, sosny, modřínu, břízy se skupinami dubu v porostech mladých. Ostrovecký revír vykazuje jediný ze všech revírů nejlépe vzrůstající sosnu; taktéž porostlý jest revír Ilůrecký. Hradištský les vykazuje ve všech třídách starších sosnu, jedině nejmladší kultury jsou smrk s přimíše­ nou jedli a sosnou. P í s e c k é h o r y porostly jsou ve větších i menších parcelách tak to : N e j s t a r š i p o r o s t y přes 2 0 0 let, smíšenina buku a jedle, pokrývají ještě dosti značnou plochu asi 1 50 ha. P o r o s t y s t a r é (80 — 100 let) jsou po vět­ šině (2 2 0 ha) smrč s přimíšenou jedlí a sosnou, méně sosna a smrč místy s přimíšeným bukem. P o r o s t y d o r ů s t a j í c í (60 — 8 0 let) jsou buď čistá sosna, buď smíšeniny smrče, jedle, buku a K rál. město P ísek .

17

258

sosny (320 ha) místy, ač nepatrní, i smíšeniny smrče a jedle. P o r o s t y s t ř e d n í (40— 6 0 let) jsou nej­ více sosna (1 5 0 ha) neb smíšenina sosny a smrku (500 ha), méné smíšeniny jiných dřevin jako smrče, sosny, jedle, buku (2 0 0 ha). P o r o s t y m l a d é (2 1 — 4 0 let) vykazují největší rozlohu smíšeniny sosny a smrče (600 ha), dále smrče, sosny, jedle, dubu (4 0 0 ha). M l a z i n y ( 1 — 2 0 let) jsou nejvíce smrč s přiméšenou jedlí, skupinami dubů, javorů a jiných po­ rostů. Dle zařízení lesů a provedených revisí zařaděny jsou veškeré lesy král. města Písku do stoleté doby obmýtné. Průměrná roční paseka obnáší pro celou roz­ lohu lesní 5 2 '0 0 ha s výtěží asi 16 .0 0 0 **3. Poloha hor Píseckých mezi dvěma splavnýma řekama Vltavou a Otavou velice podporuje prodej dříví — dopravují po řekách těch velkoobchodníci dříví zakoupené do ciziny, toliko v Budském revíru příliš vzdáleném od Vltavy obmezuje se prodej na domácí lid. Co se týče vývozu dřeva z lesa, pod­ porován jest značně sítí silniční, kterou prostoupeny jsou všechny revíry. Hlavní čásť silniční sítě v lesích Píseckých jest zajisté silnice vedoucí od Budějovické kapličky přes Vyhlídky a po Průhonech do lesů, po které se ročně přes 3 0 .0 0 0 prost, metrů paliva do obecní obory a do města, pak přes 4 0 0 0 w3 dlouhého dříví do obory a k řece dováží. Dosaváde v ě z í m n o h é z á v a d y na lesích Píseckých: 1. Vtělená služebnost v zemských d e s k á c h : Hlavní kniha S X X X III. in liber. Iu st.: 560. A 8., darovací listina ve čtvrtek den obrácení sv. Pavla 1558 od Jeho Majestátu f císaře Ferdi-

w

m

259

nanda I. vydaná, na základě které se městu Písku daly ve vlastnictví opuštěný hrad s horami i se v š e m i k tomu patřícími lesy a porostlinami, jakož i vesnicemi, rybníky, mlýny v to počítaje i řeky Blánici a Votavu, se cly a užitky k tomu účelu, aby Pí­ sečtí tyto lesy a statky k dobru obce užívali, aby chudé lidi ve špitále, jakož i kněze, kostelníky i školní sluhy vydržovali, město zaopatřovali a královské ko­ moře příslušné platy odevzdávali. Jeho Majestát pak výslovně zřekl se práva tyto lesy, hory a statky ně­ komu jinému darovati, prodati neb zastaviti aneb jiným způsobem městské obci Písecké odejmouti, vymíňuje sobě j e d i n ě právo, kdy by Jeho M a je s tá t neb budoucí králové Čeští z tě ch to P ís e c k ý c h lesů dříví potřebovali, toto v každé chvíli Píse­ ckým dáti věd éti s v o b o d n o u vůli m ají a ti to vždy p o s l u š n ý m i v této v ě c i býti mus í . * Pro budoucnost počínaje r. 1873 bylo ustanoveno, aby roční dávka obnášela 5 0 0 0 kub. stop (157-8 w3) stavěcího dříví, které vždy po čtyřletém období tedy v úhrnné sumě 2 0 .0 0 0 kubických stop (631-2 w3). Jeho cis. král. Veličenstvu císaři a králi českému pro královský hrad Pražský a k němu náležité statky bez­ platně oddáno býti musí. Co se týče jakosti dřeva, bylo ustanoveno, že polovic kmenů musí míti délky 1 7 '0 6 m a tak silné v tenkém konci, by se daly vy­ sekat na 26/28 cm , čtvrtina kmenů musí míti délky 17-06 m a silné v tenkém konci na vysekáni 21/33 cm, čtvrtina kmenů musí míti délky 15 m a v tenkém, konci silné na vysekání 18/21 cm. Kdyby v některém roce nemohlo takové dříví jak předepsáno, poraženo býti, vybere si c. k. správa hradu královského z paseky, která se poráží, při­ hlásivši se, nejsilnější kmeny potřebné. Porážeti, vyi7*

260

vážeti, zušovati, svázati a plaviti dříví není obec Pí­ secká zavázána, veškerý náklad jí vynahražen. Na příslušných vysokých místech podala obec prosbu za milostivé prominutí této služebnosti. 2. Dávky dřiví na domy v městě a některé domy v předměstích záležejí v tom, že každoročně udělí se pro dům ustanovený počet metrů palivového dříví polánového, dříve též, když dům se přesta­ voval neb opravoval, dávána jisté dávka dřiví staveb­ ního, což v době novější zrušeno. Dle pětiletého rozvrhu. činily dávky ty ročně 722U prost, metrů měkkého polání v ceně 18.777 zl., 2 0 0 ;«3 dřeva stavebního v ceně 1280 zl. a prken v ceně asi 100 zl. Spracování dříví musil každý oprávněnec obci nahraditi. 3. Měšťanům uděluje obec dávku dříví palivo­ vého za náhradu vyplacené mzdy drvoštěpům; obnáší ročně asi 1408 m 3 měkkého polání v ceně 3 6 6 0 zl. 4. Zdejším příslušníkům chudým dovoleno ve středu a v pátek suché klestí v lesích sbírati; chudým z okolních vesnic totéž dovoleno avšak pod podmín­ kou, že povinen každý z vesnic, jemuž se to povo­ lení udělí, 5 — 10 dnů při pracech lesních zadarmo pracovati; toto povolení není však žádným břemenem váznoucím na lesích Píseckých, může je obec libovolně zastavili a odvolati. 5. R. 1852 služebnost, okolním mlynářům dodávati zdarma jakési množství dříví bukového na mly­ nářské potřeby, řádně vyvážená. 6. Podobně vykoupena r, 1871 jiná služebnost, dodávali měšťanskému pivovaru na várku 35 sudů v měsících letních po 3 ' .2 sáhu a v měsících zimních 4 1/* sáhu měkkého dříví polánového a k sušení sladu na 35sudovou várku 1 1 4 sáhu bukového dříví. F o n d y a n a d a c e k dobročinným účelům věnované a pod správou městské obce stávající:

a

■

• 261 1. Nadace na vydržování pomníku v r. 1 8 5 9 padlým vojínům postaveného zl. 2. Nadace Hynka Otty pro Píseckého žáka hlavní školy r. 1871 založ zl. 3. Nadace pro chudého měšťana r. 1873 z a lo ž e n á .................................................. 4. Nadace pro městské sady . . . . 5. Nadace pro chudého studujícího syna m ěšťanského............................................ 6. Nadace na vydržování sirotčince . 7. Nadace Karla Ledeckého pro žáky nižších reálných škol r. 1876 zal. 8. Nadace pro chudého měšťana založena r. 1877 při schůzi českého spolku lesnického.................................................. 9. Nadace pro raněné vojíny v Bosně a H erceg o v in ě............................................ 10. Nadace P. J. Baara pro žákyni 4. obč. š k o l y ......................................................... 11. Nadace prvorozence J. C. Vys. ko­ runních manželů pro 2 žáky pokračovací školy průmyslové . . . . 12. Nadace obce Písecké na odměnu 5 žákům a žačkám zdejších škol . 13. Nadace Její Cis. Výs. paní arci v. Gisely pro dva žáky zdejší reální š k o l y ......................................................... 14. Nadace P. J. Pixy, býv. děkana ve Vrbnu pro s t u d u jíc í......................... 15. Nadace Jakuba Blocha pro 20 chu­ dých dítek hl. školy v Písku 16. Nadace Jakuba Blocha pro sirotky 17. Nadace pro raněné vojíny . . . .

100- — 300 — 2 90 -

zl.

502-88

zl.

233-50 249-88

zl.

148-41

zl.

587-17 6 0 9 -6 9

zl.

200 —

zl. 1 0 0 0 - zl. 10 0 0 -—

zl. 2 0 0 0 -— zl. 3 0 0 0 -— zl. 2 0 0 0 zl. 2000-— zl. 1000 —

18. Fond obecní na udržování cest a vodotoků od příční dráhy do správy obce p ř i ja t ý c h ................................................... zl. 1 6 4 3 6 2

262

19. Fond obce Písecké pro různé sporné p la ty zl. 8 7 8 2-38 20. Nadace J . Cis. Výs. arcivévodkyně . . zl. 5 0 0 ‘ — V a le rie...................................... 21. Nadace řídícího učitele Josefa Pro­ cházky zl. 3 1 0 0 -— 22. Osobní nadace P. Josefa Pixy .. . zl. 300- — k čemuž připojeny budou, až nadace provedena bude, ještě dva domy na Budějovickém předměstí pro chudé příbuzné zakladatelovy, a kdyby těch nebylo, pro chudé měšťany Písecké. Mimo to jsou ve správě o b ce: pensijní fond městských úředníků (přes 1 0 0 .0 0 0 zl.), ústavu chudých (3 6 .6 9 0 zl. 9 4 kr.), kontribučenský fond (2 4 .5 0 0 zl.), špitálu sv. Alžběty (1 7 5 8 zl. 93 kr.), nadace Drahovské (3 4 9 6 zl. 2 2 1/., kr.), fond industrialní školy dívčí (1 1 2 0 zl.), děkanského kostela (2 6 .6 0 2 zl. 51 */o k r.), kostela sv. Trojice (6 0 1 6 zl. 0 8 kr), kostela sv. Vá­ clava (33.048 zl. 19 kr.), kostela sv. Vavřince v Pu­ timi (9 1 0 2 zl. 03 kr. a 2 66 zl. 8 7 l/2 kr.). E l e k t r i c k é o s v ě t l e n í města. Král. město Písek jest počínaje r. 1887, tudíž z mést českých nejprvější, osvětlováno světlem elek­ trickým, kteréž definitivně zřízeno bylo dne 3. září 1888 za příčinou nejvyšší návštěvy v městě našem Jeho Veličenstva Císaře a Krále Českého. Instalaci osvětleni tohoto provedla proslulá firma Frt. Křižíka v Karlině a stroje zhotovila první Česko-Moravská strojírna v Praze za cenu 5 8 .2 8 9 zl. 0 8 kr. Ku pohánění strojů dynamoelektrických užívá se vodní síly z řeky Otavy nad jezem podskalským vydržené, jejíž spotřeba páčí se ku hnaní městské vodárny, vodní pily a elektrického osvětlení za 1 m i n u t u .............................................................. ku hnaní protějšího »drátovského« mlýna celkem . . .

M

352 -9 5 c’ 1 0 1 '7 5 c ’ 4 5 4 -7 0 c’

I

Pohánění strojů děje se vodním kolem na spodní vodu soustavy Sagebienské v síle 5 0 koňských sil při normálním stavu vody a činí 3 V2 otočení v jedné minutě. Drátové vedení rozdělo je st na 3 s ítě : 1. celonoční se 12 lampami obloukovými, 2. půlnoční se 13 lampami obloukovými a 3. pro 4 6 žárovek. 5. Správa okresu. Zastupitelstvo činnost r. 1866.

o k r e s n í započalo svou

Okres zastupitelský tvoří soudní okres Písecký. Zaujímá celkem 4 1 8 '3 0 km'1 a čítá dle sčítání z r. 1890 na 3 3 .3 6 4 obyv. Jsou sem přiděleny 42 obce politické, jež za­ hrnují v sobě 61 obec katastrální. Záleží ze 30 členů, kteří se volí dle kurií. Město volí 10, venkovské obce 11, velkostatky 7, obchod a průmysl 2. Veškerých c. k. daní předepsáno bylo r. 1896 v celém okresu 129.064 zl. 6 6 kr., z nichž se vybírá 9'/2% přirážek okresních. Veškerý příjem za rok 1 8 9 6 byl 2 2 .2 6 0 zl. 54»krv hotovosti, 6 8 1 9 zl. 83 kr. v cenných papírech a zbylo hotově 2982 zl. 54 kr. a v cenných papírech 3 2 1 9 zl. 83 kr. Mimo přirážky měl okres tyto příjm y: mýtné okresní 1296 zl. 4 0 kr,, za honební lístky 4 9 0 zl., náhrady obcí na lékaře obvodní 1400 zl. Za značnějších vydání r. 1 8 9 6 budlež uvedeny: stálé služné a cestovné obvodních lékařů 2146zl. 34 kr., náklad na okresní silnice 7 2 0 7 zl. 29 kr., dary, od­ měny a podpory 3131 zl. 25 kr., náklad na okresní stravovnu 6 0 0 zl.

264

Ve správě okresu jsou tyto fondy: depositní 5 8 3 0 zl. 4 9 kr., chudinský fond 14.221 zl. 0 2 kr., fond přípřežní a hnanecký 691 zl. 70 kr., nadace ko­ runní princezny Štěpánky 1252 zl. 4 2 7 2 kr. K úřadnictvu okresního zastupitelstva příslušejí 2 úřadníci, 3 obvodní lékaři, technický znalec lesní, sluha a 24 cestáři.

Rolnické a lesnické Školy,

6. Zastoupení ve sborech zákonodárných. Do sněmu zemského volí město Písek v kurii měst samotno jednoho poslance, v kurii obcí venkov­ ských pak volí venkovské obce okresu Píseckého a Vodňanského dohromady jednoho poslance. Do rady říšské volí Písek poslance ve skupině m ěst s těmito městy: Domažlici, Klatovy, Sušicí, Strakonici, Horažďovici a Volyní; za venkovské obce

i

1

265

volí poslance venkovské obce soudních okresů: Píse­ ckého, Mirovického, Strakonického, Horažďovického, Volyňského, Blatenského a Březnického. Poslance do říšské rady v kurii páté volí město Písek v 17. skupině společně se soudními okresy: Mirovickým, Vodňanským, Netolickým, Strakonickým Horažďovickým, Volyňským, Sušickým, Blatenským, Březnickým, Příbramským a Dobříšským.

Školy reálné.

v»*r«Sk»

7. Správa duchovní. V starších dobách patřil Písek s okolím k arcidiecesi Pražské, když však za císaře Josefa II. zřízeno bylo nové biskupství v Č. Budějovicích, přidělen mimo kraj Budějovický, Táborský a Klatovský, též Prácheňský čili Písecký k nové diecesi, jejíž zřízení potvrzeno dne 12. října 1785 papežem Piem VI.

266

V čele duchovní správy v královském mésté Písku jest městský děkan, který zároveň jest vikářem ve vikariátu Píseckém ; jemu podřízeni jsou dva kooperatoři a jeden městský fundační kaplan. Právo patronátní uděleno městu Písku císařem Leopoldem I. vynesením ze dne 24. října 1674. K děkanství Píseckému přifařeny jsou kromě města tyto osady: samoty u Písku, Dobešice, Ncpodřice V elké a Malé, Purkratice, Semice, Topělec a Vondřichov. Všech osadníků jest 1 2 .5 4 6 , z těch 1 2.096 katolíků, 19 evangelíků, 431 israelitů. K děkanství Píseckému náležejí: Kostel Povýšení sv. Kříže, někdy klášter Dominikánský v Písku, kostel Nejsvětější Trojice s kaplí ve zvonici na městském hřbitově, kostel sv. Václava s kaplí sv. Prokopa, špi­ tální kostel sv. Alžběty a sv. Jošta, kaple sv. Jana Nepomuckého při hlavním chrámu, P. Marie Svatohorské na Pražském předměstí a P. Marie Písecké na předměstí Budějovickém. Vikariát Písecký čitá jedno děkanství, pak 11 far: Čížovou, Chřešťovice, Kestřany Staré, Oslov, Putim, Radobytce a Zahoří Horní v okresu Píseckém, Č er­ venou v okresu Milevském, Jinín a Štěkeň v okresu Strakonickém a sídelní kaplanství v Drhovli. Týž vikariát čítá úhrnem 4 4 .3 8 2 katolíků, jiných vyzna­ vačů věr křesťanských 6 4 a 551 israelitů, celkem 44 .9 9 7 obyvatel. Vikariát Písecký přidělen k archipresbyteriatu Strakonickému. 8. Soudní zřízení. V obvod c. k. krajského soudu v Písku náležejí c. k. okresní soudy v Písku, Mirovicích, Vodňanech, Blatné, Březnici, Hartmanicích, Horažďovicích, Ka­ šperských Horách, Netolicích, Prachaticích, Sušici, Strakonicích, Vimperku, Volarech a Volyni.

267

C. k. krajský soud spravuje c. k. president a přiděleno jest témuž 7 radů, 1 sekretář a 1 adjunkt s přiměřeným počtem auskultantů, obyčejně 6, jakož i s přiměřeným počtem kancelářského úřednictva, které dosud sestává z 1 ředitele, 1 příručího a 6 kancelistů. C. k. státní zastupitelstvo spravuje státní zá­ stupce, jemuž přidělen náměstek a potřebný personál. C. k. soud okresní spravuje rada c. k. soudu zemského se 3 sekretáři, a jest přidělen soudu tomu potřebný počet úřednictva kancelářského od soudu krajského. Knihovní úřad spravuje listovní s 1 kancelistou. Při c. k. soudu krajském jest krajská věznice, při kteréž jest žalářný se 3 dozorci vězňů. Advokátů, kteří jsou členy advokátní komory Pražské, jest o sm ; notář jest členem kolegia notář­ ského při c. k. notářské komoře v Plzni. 9. Správa státní. Okresní hejtmanství Písecké měří 973.21 k m 2 a r. 1890. mělo obyvatelstva 7 5 .7 0 7 duší, z nich 36.342 mužského a 3 9 .3 6 5 ženského pohlaví; na jeden kilometr čtvereční připadá 78 obyvatel. K obcovací řeči české čili ku národnosti české přihlásilo se 75.360, ku německé 245 obyvatelů; co do vyznání bylo 74.455 katolického náboženství, 1.093 židů a 29 evangelíků. O k r e s n í h e j t m a n s t v í Písecké tvoří soudní okresy Písecký, Vodňanský a Mirovický. V obvod však dozorčí c. k. okresního hejtmana Píseckého, který má titul a charakter místodržitelského rady, náležejí soudní okresy bývalého kraje Píseckého: Bla­ tenský, Březnický, Hartmanický, Horaždovický, Kašperskohorský, Mirovický, Netolický, Písecký, Prachatický, Strakonický, Sušický, Vimperský, Vodňanský Volarský, a Volyňský.

268

C. k. hejtmanu okresnímu jsou přiJěleni tito státní úředníci: okresní komisař neb koncipista a místodržitelský konceptní praktikant, vrchní inspektor berní, jenž jest referentem pro vyměřování daní přímých politického okresu píseckého, okresní školní inspektor, který má dozor na školy v okresu Píseckém, Mirovickém, Vodftanském, Milevském a Bechyňském, v příčině dvou posledních přidělen k okresnímu hejtmanství Milevskému, okresní lékař, jemuž přidě­ leno okresní hejtmanství Písecké, podobné i zvěro­ lékař; vrchní okresní ingenieur, jemuž přiděleno okresní hejtmanství Písecké a Blatenské a který má též referát o ostatních okresech soudních bývalého kraje Píseckého, zeměměřič, který má evidenční správu katastru daně pozemkové, dále okresní tajemník, okresní šikovatel, který obstarává vojenské záležitosti okresu, a cejchovní mistr, jenž spravuje cejchovní úřad. Okresní hejtman vykonává moc politickou, spra­ vuje záležitosti zdravotní a vojenské, pečuje o veřejnou bezpečnosti, jest předsedou c. k. o k r e s n í r a d y š k o l n í , která se skládá z devíti členů a to z c. k. okresního inspektora školního, zástupce náboženství katolického, jednoho znalce školství zvoleného okresní poradou učitelskou, jednoho znalce školství — oby­ čejné řiditele škol co do služby nejstaršího a pěti zástupcův volených od okresních zastupitelstev. Okresní školní radě podřízena m í s t n í r a d a š k o l n í , volená z obecního zastupitelstva Píseckého, jejíž předsedou jest starosta mésta. Okresní hejtmanství Písecké čítalo r. 1897. škol 5 0 se 175 třídami a 1 88 učiteli. Náklad na školy činil 148 .6 0 3 zl., kterýž kryl se ta k to : školného vybráno bylo 2 3 .1 1 6 zl., školních přirážek 2 9 .6 5 7 zl., zemská dotace obnášela 9 4 .8 3 5 zl., úroky z fondu 9 9 5 zl., úhrnem 148.6 0 3 zl. Dětí školu navštěvujících jest 14.313, z těch jest 3O#/0 osvobozeno od placení školného.

269

Půldní zanedbáno bylo 7 9 4 .4 6 8 čili 1 6 % , z nichž neomluveno 6 3 5 .4 3 9 čili 1 2 % . Místních školních rad je v píseckém okresu po­ litickém celkem 46. V lesnictví podřízeno jest hejtmanství Písecké c. k. lesnímu inspektorátu v Č. Budějovicích, v hor­ nictví c. k. revírnímu úřadu hornímu v Č. Budějovicích, v živnostenství XI. dozorčímu úřadu, c. k. živno­ stenskému inspektoru v Č. Budějovicích. B e r n í ú ř a d y v hejtmanství Píseckém, Písecký, Vodňanský a Mirovický, podřízeny jsou co do přímých daní c. k. okresnímu hejtmanství Píseckému, co však se týká nepřímých daní, c. k. finančnímu řiditelství okresnímu v Táboře. Okresní hejtmanství čítá 61 berní obec, v nichž daně vybírají buď berní úřad sám, buď starostové obcí. Berní okres Písecký čítá: ha polí . . . 19.453 lu k . • • • 3.150 zahrad • • 315 pastvin • * 1.781 lesů. . . 14.943 rybníků a močálů • 702 Úhrnem 40 .3 4 6 Cesty, řeky a potoky • 1.177 staveniště . • 251 neplodná půda • • 55 Úhrnem 1.484 Veškerá půda • • •41 .8 3 1

Město Písek čítá:

a 28 20 30 26 94

ha m2 71 • • . 1.314 41 . ■ . 179 29 34 29 45 2 4 . . •2.040

a 80 38 13 16 77

n i2 86 77 53 90 55

86

42 . .

5

97

86

52 . . • 3.604

24

30 91

52 55

77 . . . 87 . ■

116 40

07 73

03 92

63 72

52 . .. • 16 ,. •

1 158

65

99

46

94

58

68 . . *3 .7 6 2

71

85

2 70

V berním r. 1 8 9 6 d a n í :

okresu

Píseckém

Celkem Daň zl. pozemková . . z nájemného domovní třídní . živnostenská z příjmů . . . c;v/ 0 1 0 ..................... Úhrn daní

64 .0 9 5 23.653 5 .9 7 2 13.781 23 .0 7 8 1.002

kr.

předepsáno

bylo

Z toho na město Písek zl.

kr.

42 57 35

9.203 22 .5 3 4 —

44 53 —

36%

10.755

9% 96

12.399

98 99%

95 6

47%

. .

131.5 8 3

76

55 .8 5 2

42

zemské přirážky

49 .7 5 2

71

21.451

18

okresní

»

12 .1 1 9

25

školní

»

12.757

10

5.225 5 .5 0 0

28 30

Počet poplatníků v berním okresu Píseckém byl 6.283, z nichž v méstě Písku 1.589. Mimo to zaplaceno potravní daně z p i v a ......................................................zl. 6 0 .7 7 0 0 6 % z pálených nápojů lihových . . . » — •— z m a s a ....................................................... » 6 .2 2 0 -— z vína .............................. . . . » 180-— z výčepu a obchodu s pál. lihovými n á p o ji.......................................................» 1 .2 5 3 5 0 různé právní p o p l a t k y » 3 3 .1 7 9 80 příjem z k o l k ů » 39 .2 6 8 54 » ze s m ě n e k » 1 .2 3 1 4 0 » z nákladníchlistů . . . . » 937" 13

271

P í s e c k ý h l a v n í b e r n í ú ř a d čítá vrchního berního, vrchního kontrolora, kontrolora, officiala, dva adjunkty a čtyři praktikanty. C. k. v r c h n í k o m i s a ř f i n a n č n í stráže se stráži finanční podřízen jest c. k. okresnímu finančnímu řiditelství v Táboře. O v e ř e j n o u b e z p e č n o s ť postaráno jednak městským policejním úřadem v městě, jednak c. k. četnictvem v okresu, jehož o k r e s n í č e t n i c k é v e l i t e l s t v í v P í s k u č. 12. podřízeno jest c. k. zemskému velitelství č. 2. v Praze. Písecké velitelství stará se též nejen v okresním hejtmanství Píseckém, ale i v Milévském, Vltavotýnském, Prachatickém a Strakonickém o veřejnou bezpečnosť. Veškerý stav mužstva v obvodu velitelstva Pí­ seckého jest jeden důstojník a 102 muži. Četnické stanice v politickém okresu Píseckém jsou v těchto místech; v Červeném Újezdě, Podolí n. Vit., Čimelicích, Starém Sedle, Mirovicích, Miroticích, Protivíně, Vodňanech a Bavorově. Město Písek jest sídlem c. k. z e m s k é h o v e ­ l i t e l s t v í h ř e b č i n c ů a také oddělení státních hřebčinců čís. XI., které tvoří dva hřebčince, a to v městě v bývalém dvoře Švantlo vském a v Novém Dvoře. Mužstvo oddělení čís. X I. čítá kromě dvou důstojníků a vrchního zvěrolékaře 74 muže v městě; hřebců pak jest 82 a ve stanici Novodvorské 96 hříbat, z nich 35 jednoročních, 36 dvouletých, 25 tříletých. V Novém Dvoře jest 12 mužů se stráž­ mistrem.

10. Vojenství. Písek jest sídlem velitelství doplňovacího okresu c. a k. p ě š í h o p l u k u č í s . 11., jehož majitelem Jiří princ Saský. Pluk tento doplňuje se z hejtmanství Piseckého, Blatenského, Klatovského, Strakonického

272

a Sušického. Prapor IV. leží v Písku, čítá 21 důstoj­ níků a 39 2 mužů; i. a II. prapor s velitelstvem pluku sídlí v Č. Budějovicích, prapor III. v Cáhlavč v Ilor. Rakousích. Pluk tento ode dávna český, založen byl r. 1662. a po dobu trvání svého súčastnil se 41 války, 62 bitev, 27 útoků, 3 0 obležení, 2 přepadení a 11 různých jiných válečných podniků. Pluk tento jest nejstarší z českých pluků Z doplňovacího okresu Píseckého doplňuje se též c. a k. 14 p l u k d r a g o n ů k n í ž e t e Wi n d i s c h g r i i t z e ; sídlo doplňovacího i plukovního velitelstva pluku toho jest v Klatovech. Písek jest sídlem doplňovacího okresu 3. p r ap o r u z e m s k é o b r a n y p l u k u č. 7. v P l z n i . Prapor třetí čítá 12 důstojníků a 2 06 mužů. 11. Šk o lstv í. I.

Vyšší

gymnasium.

Po zrušení řádu Ježíšova bylo vysokým dekretem ze dne 8. ledna 1778. přeloženo z Klatov gymnasium do Písku a počalo se zde vyučovati téhož roku dne 9. listopadu, když se byla obec zavázala, že dá po­ třebné místnosti, professorům zaopatří byty, jakož i když slíbila, že dá potřebné palivo a každému professoru 10 sáhů měkkého dříví polánového. Žáků prvním rokem bylo 77. Roku 1819. zřízena 5. třída a na osmitřídní doplněno bylo dekretem vys. mini­ sterstva ze dne 24. června 1853 č. 5 6 3 5 na žádost’ obce, která nabídla státu, že pojistí služné a po pří­ padě i pensi čtyřem nebo pěti professorům, že přispěje ihned ku zařízení tysikálního kabinetu 1000 zl. stř. a každý rok po 3 0 0 zl., k založení kabinetu přírodo­ pisného 5 0 zl. stř. a na rozmnožení knihovny ročně 5 0 zl. stř. Ústav byl původně umístěn na malém náměstí, kde nyní národní školy, ovšem již nové, stojí, později

273

přesídlil do budovy obecní, budovou »městské kompanie* zvané, ve kterém býval před rokem 1S50. c. k. vychovávací ústav pluku čís. 25. Když ten do Budějovic přeložen byl, upravena budova pro gymnasium, kteréž v místnostech těch setrvalo od r. 1 8 5 0 — 1877., načež

M ě stsk á s p o řite ln a .

Fot* WHu.

přestěhovalo se konečně do nové budovy vystavěné v ulici »na valech,* nyní zvané třídou Komenského. Na ústavě působilo koncem školního roku 1896/7 kromě řiditele 13 profesorů a 4 učitelé pomocní. K rál. město P lšek.

io

278

správou. Na školách těchto vychovává 1 řiditel, 2 assistentky a 2 opatrovatelky. Počet dítek činí každo­ ročně více než 300. XI. K o n f e s s i o n e l n í židovská.

obecná

škola

Škola tato zřízena byla zdejší náboženskou obcí židovskou před více jak třiceti lety, původně s vy­ učovacím jazykem německým. Usnesením náboženské obce proměněna byla škola ta dne 1. prosince 1893. ve dvojdílnou s vyučovací řečí českou. Ve školním roce 1 8 9 6 '7 čítala škola v I. oddělení 21 a v II. oddělení 28, tudíž 4 9 dětí. Vydržována je st dílem nákladem náboženské obce, dílem školního výboru. Působí na ni správce školy, rabín jako učitel nábo­ ženství, učitel jazyka českého a učitel jazyka hebrejského. 12. Ú stavy hum anitní. I. M ě s t s k ý c h u d o b i n e c . Městský chudobinec, čiii t. zv. špitál měšťanský> založen byl, jak již pověděno bylo, Jindřichem V rati­ slavem, velmistrem Křižovníků s červenou hvězdou r. 1351., který dosadil ku špitálu tomu dva kněze téhož řádu. Ostatně poukazujeme na str. 172. V městském chudobinci 18 měšťanu a měšťanek. II. V š e o b e c n á

veřejná

přebývá tou dobou nemocnice.

Tato nemocnice založena byla roku 1848. obci Píseckou a původně městská nemocnice přeměněna byla v našich letech v zemskou. Působí při ní oba městští lékaři. Počet postelí jest přes 60, nemocných bývá v roku ošetřováno přes 700. Spravuje ji městské zastupitelstvo pod vrchním dozorem zemského výboru.

279

Kromě 2 městských lékařů provozuje v městě praxi lékařskou ještě 6 lékařů, z nichž jeden jest odborný zubní a dva odborní lékaři pro ženské nemoci. III. O k r e s n í p o k l a d n a n e m o c e n s k á . Příjem tohoto společenstva r. 1S95/6 činil 8 .2 2 5 zl. 03 kr., a to příspěvky členů 3 .898 zl. 2 6 kr., příspěvky zaměstnavatelů 1 .9 4 9 zl. 14 kr., reservní fond z roku předešlého 2 .282 zl. 42 kr. Vydáno bylo na nemocné 2 .2 2 2 zl. 22 kr., na lékaře 6 7 3 zl. 6 0 kr., na léky 8 75 zl. 45 kr., pohřebné 137 zl. 13 k r .; nynější fond reservní činí 3 .0 0 9 zl. 3 9 kr. Začátkem roku toho bylo 1.350, ku konci roku 1.547 členů. Případů onemocnění bylo v předešlém roku celkem 1.572, z nichž užilo rady lékařské a léku 9 8 1 , kdežto 591 bralo podporu nemocenskou a to po 8 .9 2 0 dnů v sumě 2.222 zl. 22 kr. V nemocnici veřejné léčeni byli 63 členové a vy­ placeno 4 9 2 zl. 17 k r .; členů zemřelo 17. V čele spolku jest představenstvo, jež se skládá ze starosty a jeho náměstka, 3 přísedících ze za­ městnavatelů a 5 ze stavů pojištěnců; dozorčí rada sestává z předsedy a 6 přísedících, rozhodčí výbor z vrchního rozhodčího a 4 přísedících. Lékařskou službu v celém obvodu okresní po­ kladny nemocenské obstarávalo šest lékařů. ,

IV. O k r e s n í s t r a v o v n a zřízena pro chudé dělníky vůbec nákladem okresu v Pěnické ulici »v zátočiné. < 13. Náboženskou obec israelskou spravuje předseda obce a pět výborů.

náboženské,

místopředseda

280

Obec má vlastní budovu, v níž synagoga, a vy­ držuje svým nákladem svou školu soukromou s jazykem vyučovacím českým, má též svůj vlastní hřbitov za Pražským předměstím na Péníku. Jmění mimo dům, hřbitov a kostel, není žádného; vydržuje se vše z poplatků, které dle majetkových poměrů jednotlivců se vybírají. 14. Prům ysl a obchod. a) Jak již z předu pověděno bylo, čítalo se roku 1896. v mésté Písku živnostníků 6 13 a obchodníků 104. Tito byli ve smyslu řádu živnostenského sdru­ ženi ve společenstvech živnostenských, jichž jest 10, následovně: I. obuvníci; II. krejčí, rukavičkáři a kloboučnice; III. pekaři, krupaři, cukráři, voskáři a hokynáři; IV. stavitelé, zedníci, kamenníci, tesaři, pozlačovači, pokrývači, malíři, kominíci, dlaždiči a štukatéři; V. kožešnici, koželuzi, kloboučníci, punčocháři, provazníci, soukenníci, barvíři, štětkáři, holiči, hřebenáři a tk a lc i; VI. zámečníci, klempíři, nožíři, hodináři, kotláři, sklenáři, truhláři, soustružníci, vyrabitelé hu­ debních nástrojů, zlatníci, košíkáři a čalouníci; VII. kováři, koláři, sedláři a řemenáři; VIII. hostinští a výčepníci; IX. řezníci, uzenáři a sladovníci; X . obchodníci a kupci, čili obchodní grémium. Obchodní společenstvo čili grémium založeno dle nového živnostenského řádu ze dne 15. března 1 883. a ustavilo se dne 1. ledna 1885. Čítá 6 6 členů, spolek spravuje starosta, místostarosta, 8 členů výboru, do výboru rozhodčího zasílá 4 členy a do správy nemocenské pokladny též 4 členy.

28 X

Do obvodu jeho patří obce okr. hejtm. Píseckého. Jraéni jeho obnáší 702 zl. 0 9 k r .; podporuje zdejší obchodní školu pokračovací Společenstvo jest členem sdružení českých ob­ chodních grémií se sídlem v Praze.

Občanská záložna.

b)

Fotogr. V a v rn ik t.

Trhy.

Výročních trhů, zároveň na koné, hovězí a vepřový dobytek, jest v městě 6 a to : 1. ve čtvrtek po 3 Králích, 2. pátý čtvrtek v postě, 3. v úterý před slavností Božího Těla, 4. na den sv. Maří Magdaleny, 5. na den Povýšení sv. Kříže, 6. na den sv. Alžběty.

282

Kromě toho každý úterý v témdni trh na hovězí a vepřový dobytek a každou středu a sobotu na obili všeho druhu. . Trhy na drůbež, vejce, máslo, mléko a jiné jsou každého dne na velkém náměstí. c) 1. II. III. IV. V. VI. VII.

T o v á r e n v Písku jest 7 ; a sice : továrna na obuv, jejíž závod pobočný je v L in c i; továrna na kandity a spirituosy; továrna na lihové nápoje; továrna na fesy a stávkové zboží; výroba líhu a octové tresti; továrna na slaměný papír a lepenku; mechanická pletárna a výroba vlněného zboží.

Konečně dlužno jmenovati státní c. k. hlavní tabákovou továrnu, která právě zřízena byla a pra­ cuje prozatím, než budova tovární poblíže zastávky Česko-moravské dráhy příčné vystavěna bude, v pro­ visorní budově, kteráž upravena z místností městské střelnice. Kromě těchto závodů jest v Písku8 cihelen, z nichž dvě kruhové, a to Gottwaldova poblíže hlavního nádraží a obce Písecké pod >Logry*. Sem náležejí d ále: pila městská a sklad dříví obce Píseckě, 6 mlýnů, z nichž nejvétší Vladimíra Cafourka v ry­ bářské ulici, 4 pletárny stávkového zboží a oba zdejší pivovary. d) O dějinách m ě š ť a n s k é h o p i v o v a r u pro­ mluveno v místopisu. Závod pracuje na dvou místech. V starém pivovaře v městě, tam, kde bývaly místnosti hradu královského, upravena nyní stará mohutná budova pivovarní na sladovnu a nalézají se tam také úřadovny pivovaru. Za městem pod t. zv. •prachárnou* vystavěn nový strojní pivovar s roz­ sáhlými sklepy. Roku 1895/6. činil příjem 2 6 9 .5 0 9 zl. 75 kr. a vydání 2 1 6 .1 0 8 zl. 7 8 1/, kr., tak že hrubého zisku

L

V

283

zbylo 5 3 .4 0 0 zl. 9 6 1/2 kr. Čistý užitek jevil se o 4 4 .4 7 7 zl. 4 2 1/2 kr., z něhož dostalo se 147 po­ dílníkům po 175 zl., tak že roční dividenda činila 2 5 .7 2 5 zl. Stav jmění téhož roku byl 5 3 4 .4 2 2 zl. 16 k r , v čemž zahrnuta cena sladovny 7 9 .361 zl. 9 0 kr., stroje tamtéž 9 .2 8 2 zl. 77 kr., nové hvozdy 1 0 .5 4 7 zl. 2 7 % k r , sklepy 10 8 .0 4 7 zl. 9 8 % kr., nová varna 27 .6 9 7 zl. 31 kr., stroje tamže 14.812 zl. 10 kr., zásoba ledu 2 1 .539 zl. 9 6 kr. a piva 6 1 .8 3 3 zl. 7 4 kr. Dále jest pivovar vlastníkem mnohých usedlostí a celé řady pozemků. Čisté jmění dělá 2 8 4 .6 5 8 zl. 13 Y2 kr. Roku 1896. uvařeno piva 28.991 hl. V čele správy jest na rok volený 15tičlenný výbor, z něhož se volí na rok 5tičlenná správní rada úředníci při správě jsou tři. e) P i v o v a r p r á v o v á r e č n é h o o b č a n s t v a založen byl as před 20. lety jako soukromý podnik a teprve nedávno přetvořen byl ve společenstvo s obmezeným ručením. Za rok 1895. činil příjem pivovaru tohoto 3 9 .3 0 7 zl. 43 kr. a vydání 3 5 .2 5 5 zl. 24 kr., čistý zisk 4 .0 5 2 zl. 19 kr. Stav jmění byl: nemovitosti 6 1 .1 8 0 zl. 76 kr., inventární jmění 6 .967 zl. 02 kr., a různé zásoby a pohledávky, tak že jmění toho roku činilo 97 8 85 zl. 88 kr. K passivu počítaly se dluhy knihovní 8 0 .1 0 0 zl. 53 kr., různým věřitelům 16.497 zl. 38 kr. a podílníkům 3 8 .5 7 5 z l.; čistý zisk připočítaný k reservnímu fondu zanechává v zá­ vodu 11.712 zl. 67 kr. Ku konci roku 1895. čítalo společenstvo 2 6 8 členů s 3 8 5 s/4 podíly stozlatovými. V roce 1 895. uvařeno 150 várek po 3 0 h l, činí s přívařkem 4 5 1 0 .3 0 h l. f) Zdar obchodu a průmyslu podporují oba zdejší peněžné ústavy a to městská spořitelna a občanská záložna.

284

M ě s t s k á s p o ř i t e l n a založena byla obcí píseckou roku 1869. Za svěřené vklady ručí obec veškerým svým jměním. Koncem roku 1896. dosáhly uložené jistiny výše čtyř millionň zlatých, jež uloženo mělo 5 .8 4 8 účast­ níků. Vlastní jmění a fond zaručující činí 2 0 6 .9 4 9 zl. 43 kr. Po čas svého trvání věnoval ústav jednak městu, jednak jistým ústavům ku všeobecně pro­ spěšným, užitečným a národním účelům značnou čásť v obnosu 4 0 9 .0 6 3 zl. 3 0 YB kr. Oběh peněz činil roku 1894. čtyři milliony 5 7 3 .4 0 9 zl. 84 kr. Roční výtěžek za rok 1896. po uhražení veškerých správních výloh obnášel na 3 0 .0 0 0 zl. Ústav spravuje pod dozorem státním 12 členů výboru volených zastupitelstvem obce a 5 úředníků. g) Z á l o ž n a o b č a n s k á jest společenstvo s ru­ čením neobmezeným. Založena byla r. 1859. Koncem r. 1896. půjčeno bylo 1,601.171 zl. 52 kr., vloženo pak 1 ,7 4 9 .3 1 0 zl. 91 kr., hrubý zisk činil 16 .5 7 2 zl. 10 kr., po odečtení správních výloh jevil se čistý zisk 8 .8 2 9 zl. 3 9 kr. Koncem r. 1896. měla záložna členů 1895 s 3 1 6 3 podíly. Občanská záložna ručí dle zá­ kona za ztráty a škody, které by se udály, nej prvé jměním základním, kdyby toto nestačilo, rozvrhne se na závodní podíly členů a kdyby tyto vyčerpány byly, v témže poměru na ostatní jich jmění soukromé. Čisté jmění občanské záložny činilo koncem r. 1 8 9 6 . celkem 1 9 6 .8 7 4 zl. 71 kr. Občanská záložna věnovala za dobu svého trvání různým dobročinným účelům 17.128 zl. 81 kr., zá­ kladní jmění se závodními podíly členů (3 1 .0 4 2 zl. 4 0 kr.) tvoří ručící kapitál, kterým se tedy jeví v sumě 227.9 1 7 zl. 11 kr. Kromě toho věnovala na stavbu Česko-moravské dráhy transversální 8 .0 0 0 zl. a založila tyto nadace:

!

a) pro schudlého člena řemeslníka . zl. 1 .0 0 0 .— b) jubilejní na oslavu SOletého pa­ nování J. V. císaře a krále Františka Josefa I. pro čtyři pilné žáky průmyslové školy v Písku, syny členů obč. záložny » 2 .000 — Věnovala tudíž na dobročinné účely úhrnem . . . zl. 28.128'81 h) Třetí penéžný ústav zřízený r. 1888., jest o k r e s n í z á l o ž n a h o s p o d á ř s k á pod správou ře ­ ditelstva Ďčlenného. R. 1895. přijala 105.8 6 3 zl. 58 kr. a vydáno 1 0 4 .5 2 2 zl. 52 kr., tak že pokladniční hotovost ku konci roku 1895. činila 1.341 zl. 0 6 kr. Pokud jde 0 zisk a ztrátu, získala r. 1 895. záložna 4 .7 6 6 zl. 8 4 V2 kr. ch) Pro posouzení rozsahu obchodu a průmyslu jsou pozoruhodná data d o p r a v n í c h ú ř a d ů s t á t ­ n í c h , c. k. p o š t o v n í h o ú ř a d u a s p r á v y ž e ­ l e z n i č n í. Poštovní úřad zdejší, založený někdy v předešlém století, byl dědičným privilegiem rodiny Simonyů až do roku 1892., kteréhož roku dne 1. července byl poštovní a telegrafní úřad — kterýž posledně zřízen byl již r. 1863, — převzat ve správu státní. Ježto místnosti, v kterých dosaváde úřad poštovní sídlel, svému účelu nevyhovovaly, byla zákonem ze dne 12. června 1894. povolena stavba nové budovy nákladem 1 0 3 .0 0 0 zl., která státi bude na nároží Žižkovy a Ko­ menského třídy. V roce 1898. bude nákladná budova vystavěna a zároveň bude zřízeno meziměstské telefoní spojení. Personál poštovní sestával v r. 1897. s 1 správce, 1 kontrolora, 1 officiala, 7 assistentů, 2 praktikantů, 1 telegrafistky, 1 dozorce telegrafní tratě, 5 listonošů a 7 sluhů.

286

Přijato a odevzdáno bylo r. 1 8 9 6 : rekommandovanýchdopisů . . 7 6 .9 5 5 kusů » zásylek d ovozných ................ 58 .0 5 S poštovních a spořitel,poukázek 7 8 .0 2 1 » te le g r a m ů ................................ 1 0 .9 0 9 » Peněžní obrat činil 4 ,1 1 9 .4 2 0 zl. Výnos činil: při poště 28.172 zl., při telegrafu 2 .472 zl., dohromady 3 0 .6 4 4 zl. Město Písek má tři stanice železniční a to, hlavní nádraží Rakovnicko-Protivínské dráhy as 1 ktn. cesty na jihozápad od města, kde též hlavní nádraží pro Česko-moravskou dráhu příčnou. Na západní straně města jest zastávka dráhy Rakovnicko-Proti­ vínské, na východní příčné dráhy Cesko-moravské. 1. 2. 3. 4.

V roce 1896

přijelo vlaků a to

ve dne

dojelo projelo

4 90 6 .0 8 0

odjelo

482

v noci

366 615 366

celkem s 1 5 .3 8 6 vozy. Lístků osobních prodáno bylo 78.638, nejvíce v měsíci září — 1 5 .6 5 8 ; měsíčně průměrně 6 .5 5 3 . Nákladů expedováno 49.091 kusů, a to zava­ zadel osobních ve váze 3 1 8 .4 5 4 tun, obyčejného a rychlozboží přijato a vydáno ve váze 2 6 ,9 0 0 .9 5 4 tun, na stanici přeloženo bylo zboží ve váze 5 ,5 0 1 .3 5 0 tun. Příjem čin il: za osoby 5 0 .3 3 8 zl. 64 kr., za osobní zavazadla 2.105 zl. 42 kr., za obyčejné a rychlo­ zboží 181.2 5 0 zl. 37 kr., celkem přijato více než 233 tisíc zlatých. Úředníci na hl. nádraží jsou 2, podúředníci 2, sluhů 7.

I

I

287

15. Spolky. a) S p o l k y a podobné:

hospodářské,

průmyslové a

Hospodářsko-lesnická jednota pro jižní Čechy r. 1860. Průmyslový spolek od r. 1868. Včelařská jednota od r. 1869. Sadařský spolek od r. 1871. Rybářský spolek od r. 1882. Zahradnický spolek kraje Píseckého od r. 1883.

od

b) S p o l k y d o b r o č i n n é , o c h r a n n é a p o d ­ porující: C. k. privilegovaný sbor ostrostřelecký obnovený r* 1737 a opét r. 1810. Výherní spolek »Fortuna« od r. 1864. Spolek vojenských vysloužilců od r. 1872. Spolek vzájemně se podporujících řemesl. dělníků od r. 1872. Israelský spolek pohřební Chevra Kadischa od r. 1876. Sbor dobrovolných hasičů z r. 1877. Písecký podpůrný spolek porotců od r. 1878. Komité ku postavení pomníku Fr. Palackému z r. 1879. (rozešel se). Pobočný spolek vlasteneckých paní červeného kříže od r. 1881. Spolek ku podporování chudé mládeže školní od roku 1881. Výherní spolek *Naděje« od r. 1881. Spolek >Negratulant« od r. 1882. Spolek ku podporování řezníků a uzenářů od r. 1882. Odbor spolku »Ústřední Matice« od r. 1883. Místní odbor »Národní Jednoty Pošumavské od r. 1884. Spolek ku podpoře chudých studujících obou středních škol z r. 1888.

288

Písecký mužský spolek pomocný červeného kříže z r. 1888. Spolek podporujících se voj. poddůstojníků a úředníků z r. 1888. (rozešel se). Spolek ku povznešení návštěvy cizinců v Pisku z r. 1888. Spolek ku podporování propuštěných káranců z r. 1894. Poboční spolek dělníků krejčovských z r. 1895. Filialka odborného spolku dělníků obuvnických z r. 1895. Místní odbor Husova fondu z r. 1896. Místní odbor národní jednoty česko-židovské z r. Is 9 6 . Odborný spolek dělníků stavebních z r. 1896. Odbor zemské jednoty soukromých úředníků z r. 1897. c)

Spolky vzdělávací a zábavné:

Měšťanská Beseda z r. 1857. Zpěvácký spolek »Otavan« z r. 1859. Tělocvičná jednota >Sokol« z r. 1867. Spolek divadel, ochotníků z r. 1869. Zlatá kniha dívek českých z r. 1869. Učitelský spolek >Budeč« z r. 1870. Spolek lékařů býv. kraje Píseckého z r. 1874. Bruslařský klub z r. 1876. Literární jednota z r. 1884. Klub tricyklistů z r. 1884. Politický spolek »Občanská jednota* z r. 1886. Klub velocipedistů z r. 1888. Spolek akademiků Píseckých z r. 1889. Politický klub z r. 1890. Dělnická Beseda z r. 1891. Spolek mládenců Píseckých z r. 1894. Svatojosefská jednota z r. 1894. Místní odbor česko-slovanské obchodní besedy v Praze z r. 1894. Zpěvácký spolek »Gregora« zal. r. 1895. Politický spolek »Pokrok« z r. 1897. Místní odbor »Národní obrany* z r. 1897.

I

Závody v městě. Hostince: Hotel »u zlatého kola< na východní str. Malého náméstí s četnými pokoji, s omni­ busem ku každému vlaku; >u bílého lva* na Velkém náméstí, s četnými pokoji a omnibusem ku každému vlaku; » Universita* u Procházků na Svatoflorianském náměstí (též pokoje), na růžku »u města Prahy«, na rohu ulice k hlavnímu nádraží (dostati lze povozy i pokoje); >u páva* na Malém náměstí (též povozy a pokoje); »u zeleného orla* neb na »Stichu« (pokoje i povozy), »u zastávky* na Táborské silnici. Restaurace: »u Reinerů* neb »u jasanu* (ve Flor. ulici); >u Paulů* v Táborské ulici; »Merglovská rychta* při průchodu do sadů z Flor. ulice, *u bílé růže* neb »Drábků< vedle kláštera, >u tří střelců* s letním salonem, »v resoursu* (v široké ulici), Zvěřinová v mostecké ulici proti kasárnám, »u tří kosů* a u Cmunta na Buděj. předměstí. Letní restaurace na městském ostrově a voj. plovárně. V i n á r n y : Zazvonilova, kde též Plzeňská pivnice u kamenného mostu, Wolfova na »Cikánce* a Prellova v ulici k nádraží. C u k r á r n y : Michlova v ulici Mostecké, Hubáčkova na rohu ulice Školské a Flor. náméstí a Voráčkova v budově občanské záložny na Malém náměstí; v těchto uvedených cukrárnách jsou též vinárny; v ulici k Buděj. bráně cukrář a perníkář Stocký. Král. město P lšek.

iq

290

Lázně: Městské v budově divadelní za městským sadem (parní, vanové i sprchové); říční městské na >Ostrově* a vojenské na voj. plovárně. K n i h k u p e c t v í : J a r o š i . B u r i a n na záp. straně a Theod. Kopecký na východní straně Velkého náměstí; antiquariatní obchod Hoffmannův v budově hotelu >u zlatého kola«, obchod s papírem též u Pekoče v ulici k Buděj. bráně a Theyerův v ulici Kostelní. K n i h t i s k á r n y : Hrušková, a V. Šimkova, obé na Velkém náměstí. Lékaři: Městští lékaři: obvodní lékař Dr. Bláha na Velkém náměstí, Dr. Kohn v ulici Pénické, Dr. Malkovský, c. k. lékař okresní a praktický v ulici Komenského, Dr. V. Pacovský, městský lékař na Velkém náměstí, obvodní lékař Dr. Fr. Pavelec na »Blachouse«, Dr. St. Procházka, zároveň zubní lékař v ulici k nádraží, Dr. Sachs, městský lékař na Velkém náměstí a Dr. Č. Tonner na Buděj. předm. L é k á r n y : Fr. Bergauer v ulici Mostecké, R. Dvořáček »u sv. Anny* na Velkém náměstí Obchody materiální: Panenka a Reichl, oba na Velkém náměstí. O bc ho d y peněžní: Občanská záložna na Malém náměstí, okresní záložna v ulici Poštovské, spo­ řitelna městská v ulici Mostecké, směnárna S. Sachsova na Velkém náměstí. Z á v o d y f o t o g r a f i c k é : Vavruška na Velkém ná­ městí, Quast na »Blachouse« a Wietz na Praž­ ském předměstí. D i v a d l o bylo v městském domě na střelnici, který nyní upraven na prozatímní továrnu na tabák. K n i h o v n y a s b í r k y : Knihovna městská v bu­ dově městské spořitelny, kde též v II. poschodí umístěno Městské Museum, chovající mnohé a četné památky ze všech dob jak z místa tak i z okolí;

291

přihlášky k návštěvě u ředitele městských úřadů na radnici. Knihovnu má Měšťanská Beseda velmi bohatou; též i městská knihovna bývá hojně navště­ vována. C o se t ý č e p o v o z ů (fiakrů, drožek a omnibusů) vydán obcí zvláštní řád jízdní a stanovena sazba; řád tento dostati lze u všech knihkupců. Stanice drožkářů jest na Malém náměstí. Zboží dopravují na dráhu a přivážejí Speditéři J. Prell a Novák, oba v ulici k nádraží, Špirhanzel v Žižkově třídě a Em. Barth v ulici Divadelní. Každý cizinec a turista račiž se laskavě obrátiti se všemi dotazy jak v příčině ubytování tak návštěvy všech míst u spolku ku povznesení návštěvy cizinců v Písku, u ředitele městských úřadů na radnici.

‘t*

O B S A H .

Strana

Báseň Víta T raján a Ž a t e c k é h o ............................ I. Čásť horo- a v o d o p i s n á

. . .

3

. . .

5

II. Čásť geologická a m i n e r a l o g i c k á ................................ 17 III. Triangulační výšky IV.

V. D ějiny města VI. V II. V III

.

. .

. . .

Pom ěry p o d n e b n í ......................

28

.

31

Popis města . . . . Procházky po nejbližším okolí

.2 7

142 . .

Vycházky do H or P í s e c k ý c h .....................

181 189

IX .

Průvodce vzdálenějším o k o l í m ................................. 200

X.

Čásť s t a t i s t i c k á ..................................................................236

a

Zubní lékař

n

v> ><>

v Písku, o r d i n u j e dopoledne od 10— ll'/ j hodiny,

0<

odpoledne od

-» -<*■ -a

‘ /a

2—

4 .

hodiny.

SJlateriaíni závod

mag. pharm. Y. PANENKY dřivé J . P I X Y

V

P ís k u na Velkém nám. ě. 25. od r. 1869 stávající

-i

p oslou ží v ešk e rý m v o b o r p říslu šn ý m zb o ­ žím so lid n ě a levně. V dokonalé úctě

Y. Panenka,

droguista.

£

|

P rav é Švýcarské vyšívání tm prádlo.

Speciality

iiiiHMiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiiniiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiitiiiitiiiiiiiiiiiiiiiuiiiiiiiiiiiiiiiit

< N

X n

< !T

^

n -

U

c ^

«O j cU r> ř— o

J

^*1,

9

cn

o

5

S

<

“

t (5”

o| g -Í

§

”j

1*3.

v:. scr i P < V; =

s s *■S- 0 = a 21 s o

2

»T3

gg

vv

n g:

T

«dc |

( 9 -0

3

£< Cfc

o ° ^ 4= ^ a_ „

s !

El

í|

sr 2=r,

p s^ gp" aP ,&® go c £f= 2 . s S

T ^

S s* ^ -

<5: fg

3

5* <

H .£ -

£

~

c~.-n

.>2-^.

Oo<

—

~ 2

- -

,

» * _-á-c| l i

®

5©

crK ^

5

^•

S ~

h_“

g «S<~ g.-S

P.

2

N

5|

g

S ff® * i 3

^I P

~

«! 3® 1 g ,^ .

“ * S co «= ® 3

- J í .

~

~

< 5

c r

®

0

w '

S

r s

O 2* 5

“ i ^

^

©

a> ^

•— ~ w> o»

£' a

2. »—1

£

==

|0^n-i fx3 r^r o

- i

3* 2

=

§ >■/-»£,

85g

5 S1

“š <*—• —5

g, ’ s -2*

-i®“»

s-

??

t/>

o <j

e -^ P m P ^T\

o

S

cr ps —,

o "*>

01020000020000010000010202234823534853230253482348232353484 •fttijoa ^qoj) apzKjj

a

y>[.n:p tp jm so ijz a ju fl ,i § ci.

Jaroslav Burian, knihkupectví, nakladatelství, obchod hudebni­ nami a papírem

v

PÍSKU,

doporučuje hojně

zásobený

sklad

knih dom ácí

i ciz; literatury. Velký

sklad obrazů,

barvotisků, světlotisku.

rytin

a barevn ých

V elk ý vý běr modlitebních knih, pam átníků, zápisníků. a td .

Tovární sklad papíru, obchodních knih, inkoustů, ná­ činí ku psaní a kreslení. O b jed n áv k y v y řiz u jí se r y c h l e ! líc u n i časopisy d od áv ají se do dom& b ezp latn ě.

............................................................ 4848905323485353234823532323235353484823485353232323535353532

[n iiiiiiiiiiim iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiifiiiiiiitiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiim iiiiiiiH iiiiiiiH U M iiiiiH iiiiiu iiiu i

&

U

I *4 V

i

*

-ti fl

•N

.n

i-

V) •'v

■■ /ik X3

'L

'řj M

Sj

**í í' fl . *1

7T II > . ' .C-i V

*

>

3

/

O

a W 9 9 9 9 1 l9 9 l9 9 9 9 9 l9 IIM I9 llllí9 9 lllllíl9 H III9 íllllí9 9 9 9 9 l9 ll9 9 9 llí9 ll9 llí9 l9 9 IM II9 l9 IH IIIM Il9 9 9 9 9 9 ll9 íl9 lll9 9 f9 9 | l9 lM I9 l9 lfflllllllllf9 lll

Krejčovský závod

ř Eduard Homer v Písku,

k o s t e l n í n á m ě s t í č ís l o 44.

Hotovitel v š e c h d ru h ů

moderních a praktických odéYů p ro p á n y i h o e h y .

Yýroba všech druhů stejnokrojů. J

S K k li aa da

l

humpoleckýchi lodnů, cheviotů, ch( suken v š e c h módních látek lá te k v ů bec. a všech vůbec.

Lcátky na ueškeré stejnokroje. H a v e lo k y .

Ž upany. Vzorky na požádání.

Mírné ceny!

Hojný výbčr! Založeno 1874.

í

f

Vojtěch

11

W &dílna *^ ££4

soehařská

I a

v Písku, S v a t c t r o ji c k á doporučuje

—

k am én iek á ^ u lic e

s vůj hojn ě z á s o b e n ý s k la d

p om ník ů

I

z různých druhů k am en e.

.

Veškeré práce do oboru kamenického spadající zhoto- ■ň vuji se rychle a za ceny mírné. *
i

--------— =*

—

tještauraee „Uniuer|iía“.

Dom. Procházka. Elegantně zařízené

restaurační místnosti. Nejlepál

v y h lášen á kuchyně, obědy vždy ve výběru a v levné ceně, výtečné protivfnské a plzeňské pivo z měšťanského pivo­ varu v Plzni. i / 9 ~ Elegantně, vším pohodlím opatřené hostinské pokoje vždy v levně ceně. "• B t^ l»c

a«

*e =

—**------

Občanská záložna v Písku,

z a p san é sp o lečen stv o s n eo b m ezen ý m ru če n ím (založena r. 18(54). Kanceláře jsou ve v l a s t n í c h do mec h na Malém náměstí.

P ř i j í m á n o v é v k l a d y na s v é v k la d n í k n íž k y od 1 zl. p o čín aje

na lárolc 4 °, úrokováním od nejbližšiho 1 . a 1 6 . dotyčného m ě­ síce a vyplácí zpět vklady dle ustanoveni. Dle přání ukladatelů vyplácejí se v ě t š í i bez vý po v ěd i

obnosy

Poskytuje p ůjčky na sm ěn ky i úpisy se zaručením . —<-4* Poskytuje půjčky na hypotéky •$— při'výhodných podmínkách. $ 5 : U dílí zá lo h y na cen n é p a p íry až

do

výše

80

pct. jic h

kursovní hodnoty.

V ešk eré další vysvětlení podá na požádání ochotně kancelář záložny.

V Písku, r. ledna C. k. škol. rada: Vf

\

Frant. Tonner,

1898

. MUDr.

ředitel.

Fr. Losos, člen ředitelstva

/

V á d PacOVSký,

mést. lékař, člen ředitelstva.

PA U LO V A

|

restaurace a kavárna ■ v Písku

v nově zařízených

místnostech ve vlastním domě. Vchod z T á b o rsk é ulice a parku městského. Doporoučí velectěnému obecenstvu vždy čerstvě a chutně upravené pokrmy, snídaně a večeře na vidličku, ja k o ž i obědy v před­ placení a mimo předplacení.

—

Vý b o r n é p l z e ň s k é a p i s e c k é pivo. ♦»■* ■

Znam enitá vína.

.^ S L , Velltý- trýToěr časopis-ů.. .-9-*. P ro spolky a společnosti svlaš/n i místnosti.

GSS)GSDGSf)GSf)GSf)GS9GSf)GSf)GSf)GS9

Fr. Khýn, hodinář a optik v Písku, velké nám ěstí, nová spořitelna, naproti kasárnám . O dporučuje svůj sklad z la ­ tých a stříb rn ých hodinek pro dámy a pány, v elk ý vý b ěr pendlových a jin ý ch druhů nástěnných hodin, francouz. a am erick. <3 ^ 0 budíčků, za jic h ž dobrou chůzi vy jm a ublížení do je d ­ noho roku ručí. Hojný výběr brejli, skřipců, divadelních a polních obzorek, -teplo- a tlakoměrů, zvětšovacích skel a všech v obor ten náleže­ jících věcí a předmětů. Induk£ní <stroje k elektrisoviní. Správky dobře, rychle a levné provádí, též skla k brejlím zabrušuje. P ro d e j též na s p lá tk y . S k lad optického zb o ží. Zařizováni domácích telegrafů.

éPisechá spořitelna (podružný úřad rak.-uh. banky filiálky v Č. Budějovicích) založena ro k a 1808.

přijím á vklady v neobmezené výši od 1 zl. počínají; a úrokuje j e 4"/o od 1. a 16. každého měsíce. V klady lze těž zasílat! a vybírati poštou neb poštovní spořitel­ nou, ku kterémuž účelu spořitelna vydá bezplatně po­ třebné lístky složní. Řízení clearingové na účtu číslo 8 1 5 .3 0 3 . Za vklady ručí reservní ťoud ve výši zl. 1 6 0 .0 0 0 ja k o ž i všechna aktiva spořitelny, pak zvláštní zaru ­ čující fond ve výši 6 3 .0 0 0 a veškeré jm ě n í a příjm y král. k ra j. města Písku. K n ížk y spořitelů: požívají .jistoty sirotčí a p ř ijí­ m ají se za kauci a vadia u všech úřadu. Z á p ů jč k y h y p o te č n í poskytuje na zástavu domů a pozemků za úrok 5 % s úmorem libovolným. Ob^ím, okresům, spolkům úvěrním a záloženským pů jčuje dle podmínek zvlášť ujednaných a výhodných. P ů jč k y v y řiz u jí a v y p lá c e jí se co n e jr y c lile ji a bez j a ­ k ék o li prov ise.

S m ě n k y o b ch o d n í eskontují na svůj účet na úrok 5 ‘/«7o jsou-li opatřeny třemi podpisy za bez­ pečné uznanými a jsou-Ji splatný nejdéle za 6 měsíců ode dne vydání a to na všechna místa bankovní. Na účet banky rak.-uherskéeskontuje rovněž sm ěn­ ky dle stávajících předpisu a za úrok určený bankou.

Z áloh y na c e n n é p a p ír y uděluje až do výše dvou třetin bursovní ceny v zástavu daných papí­ rů za úrok 5Vj % . Kanceláře spořitelní jsou ve v/as/nim dom ě čp. 108 v Pisku v i. poschodí do předu.

Z v ý b o ru P íseek é sp o řiteln y v P ísk u , dne i. ledna 1898. lUDr. Frt. Daneš, Václ. Šimek, řídit, kanceláře.

předseda.

ý f.

- jj r

■>?/

Založeno 1 8 5 3 V yzn am enán

na

všech

č e l n ě jš í c h

v ý sta v á c h .

J o s e f V okoun, v y rab itel

h u d e b n íe h n á s t r o j ů ,

8 3 šlcolní -ulice 8 3

v P ís k u .

D o poručuje své výrobky :

(jlUtí t smjřMtf iiáslnije, dítliim ;i labuti lumiinitj, tihry, slnniy, bnbnj. g g g

talíře a tamburíny, s t r o je h r a c i , a r i s t o n y , sy m fo n io n y , manopany. V ešk eré

zakázky

v y ř íd í s e r y c h l e a s o lid n ě p ro ti p o š t o v n í d o b ír c e .

Správky se přijímají a správné obstarají. Obrázkové cenníky zdarma. Školy na harmoniky. ’ Výhodné placeni.

Za každý odprodaný násiroj se ručí. Z a lo ž e n o 1853.

Do 111. Ed. B ů ž e k v Písku, Malé nám ěstí v domé Občanské záložny,

Obchod zhozím smíšeným a la h ů d k a m i. S k la d b a r e v , lak ů a f e r m e ž e

|£f

I

Měšťanský parostrojní

pivovar a sladovna v íPísíkzui, l1

doporučuje

d o b r é v y l e ž e l é pivo ^|

čepované i

láh v o v ý ležák , i ’ výtečné jakosti '1

vyrobené

v

pivovaře nej-

m oderněji zařízeném.

i Pivo vaří se bez chem ických přísad, jedině I i z dobrého sladu ve vlastní sladovně beného

a

vyro­

chmele, zakoupeného přímo od

českých rolníků Rakovnického a Žateckého kraje a je st p roto nej zdravějším a nejlepším nápojem na českém jihu.'

r

T á m

n %

v H

Starou lékárnu ! f „u sv. Anny'1v Pisku převezme od p. Rud. Dvořáčka

dne í. května 1S98 m na'

Albert Holub, ^ lékárník.