Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. PaedDr. Tomášovi Dohnalovi, CSc. za odborné vedení a cenné připomínky, které mi byly velmi užitečné při psaní bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala panu Mgr. Jiřímu Jiránkovi, řediteli Základní školy Ivana Olbrachta v Semilech, který mi umožnil provést výzkum v této škole. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat rodině a všem, kteří mi byli při tvorbě práce oporou a nápomocí.
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problém týkající se obezity dětí školního věku. V teoretické části jsou nastíněny teoretické poznatky obezity. Práce seznamuje s definicí, příčinami vzniku, prevencí a dopady obezity na dětský organismus. Praktická část popisuje výzkum, který byl realizován v Základní škole Ivana Olbrachta v Semilech pomocí výpočtu BMI a dotazníků. Průzkum se soustřeďuje na výskyt obezity dětí v této škole a s ní spojený jejich životní styl.
Klíčová slova: Obezita, nadváha, dětská obezita, školní věk, BMI, životní styl
Anotation The Bachelor thesis focuses on the problem of obesity of school children. The theoretical part gives details about theoretical issues related to obesity, providing the definition and describing the causes, prevention, and effects of obesity on the child's organism. The practical part analyses the research that was conducted through calculating BMI and carrying out a questionnaire survey at the primary school ‘Ivana Olbrachta’ in Semily. The survey focused on the incidence of obesity at this school, and the related lifestyle.
Keywords: Obesity, overweight, childhood obesity, school age, BMI, life styl
Obsah Seznam tabulek ....................................................................................................... 11 Seznam grafů ........................................................................................................... 12 ÚVOD ...................................................................................................................... 14 I. Teoretická část ...................................................................................................... 15 1 Dětská obezita ...................................................................................................... 16 1.1 Definice dětské obezity ........................................................................................... 16 1.2 Historie obezity dětí ................................................................................................ 17 1.3.1 Výpočet BMI ..................................................................................................... 17 1.3.2 Percentilové grafy ............................................................................................ 18 1.3.3 Percentilová pásma .......................................................................................... 19 2 Etiopatogeneze dětské obezity .............................................................................. 21 2.1 Genetické dispozice a vliv obezitogenního prostředí ............................................. 21 2.2 Faktory centrálního řízení ....................................................................................... 22 2.2.1 Špatné stravovací návyky rozvíjené již v raném dětství ................................... 22 2.2.2 Vynechávání snídaní......................................................................................... 23 2.3 Faktory prostředí ..................................................................................................... 23 2.3.1 Termoregulační technologie ............................................................................ 23 2.3.2 Zkracování délky spánku .................................................................................. 24 2.3.3 Vyřazení půstu.................................................................................................. 24 2.3.5 Bezpečnostní faktor ......................................................................................... 25 2.3.6 Potravinářské technologie ............................................................................... 25 2.4. Faktor vnímání ....................................................................................................... 26 2.4.2 Ztráta sebevědomí ........................................................................................... 26 2.5 Životní styl rodiny .................................................................................................... 27 3 Prevence dětské obezity ........................................................................................ 29 3.1 Prevence na úrovni školy ........................................................................................ 29 3.2 Prevence na úrovni rodiny ...................................................................................... 30 3.3 Prevence na úrovni zdravotní péče ......................................................................... 30 3.4 Prevence na úrovni pohybové aktivity .................................................................... 31 3.4.1 Prevence na úrovni tělesné výchovy ve školách .............................................. 32 3.4.2 Prevence na úrovni mimoškolních aktivit ........................................................ 33
3.4.3 Jak vybrat vhodnou pohybovou aktivitu .......................................................... 33 3.5 Prevence dle konkrétního věku............................................................................... 34 3.5.1 Mladší školní věk .............................................................................................. 34 3.5.2 Starší školní věk ................................................................................................ 35 3.6 Prevence na úrovni výživy ....................................................................................... 36 3.6.1 Snídaně ............................................................................................................. 36 3.6.2 Dopolední svačina ............................................................................................ 37 3.6.3 Oběd ................................................................................................................. 37 3.6.4 Odpolední svačina ............................................................................................ 37 3.6.5 Večeře .............................................................................................................. 38 3.6.6 Pitný režim ....................................................................................................... 38 3.7 Shrnutí – Základní pravidla v prevenci obezity ....................................................... 39 4 Rizika spojené s obezitou....................................................................................... 40 4.1 Zdravotní rizika ........................................................................................................ 40 4.1.1 Funkční poruchy pohybového aparátu ............................................................ 40 4.1.2 Zkracování biologického dětství a pohlavní vývoj ............................................ 41 4.1.3 Metabolické následky ...................................................................................... 41 4.1.4 Nealkoholická jaterní steatóza ......................................................................... 42 4.1.5 Syndrom obstrukční spánková apnoe .............................................................. 42 4.1.6 Hypertenze a kardiovaskulární komplikace ..................................................... 43 4.2 Duševní poruchy...................................................................................................... 43 4.2.1 Craving.............................................................................................................. 44 4.2.2 Deprese ............................................................................................................ 44 4.2.3 Poruchy příjmu potravy.................................................................................... 45 4.2.4 Závislosti ........................................................................................................... 45 4.3 Celoplošné následky ................................................................................................ 46 II. Praktická část ....................................................................................................... 47 5 Cíle výzkumu ......................................................................................................... 48 5.1 Cíle a úkoly výzkumu ............................................................................................... 48 5.2 Použité metody výzkumu ........................................................................................ 48 5.3 Cílová skupina ......................................................................................................... 48 6 Výskyt obezity u dětí školního věku ....................................................................... 50
6.1 Prezentace a popis dat výskytu obezity .................................................................. 50 7 Dotazníkové šetření .............................................................................................. 52 7.1 Prezentace a popis získaných dat............................................................................ 53 8 Diskuze ................................................................................................................. 71 Závěr ....................................................................................................................... 76 Seznam použitých zdrojů.......................................................................................... 78 Seznam příloh .......................................................................................................... 80
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Hodnocení dítěte podle zařazení jeho BMI do percentilových pásem Tabulka č. 2: Doporučovaný příjem tekutin Tabulka č. 3: Celkový počet respondentů Tabulka č. 4: Zařazení žáků do percentilových pásem BMI Tabulka č. 5: Snídáš doma ráno, než jdeš do školy? Tabulka č. 6: Nosíš si do školy svačinu z domova? Tabulka č. 7: Jaké piješ pití? Tabulka č. 8: Kolikrát za den jíš? Tabulka č. 9: Obědváš ve školní jídelně? Tabulka č. 10: Na jakém místě doma obvykle jíš? Tabulka č. 11: Jak často jíš sladkosti? Tabulka č. 12: Jak často navštěvuješ rychlé občerstvení? Tabulka č. 13: Kolik hodin denně trávíš u počítače, televize nebo na mobilním telefonu? Tabulka č. 14: Cvičíš v hodinách TV a baví tě tělocvik? Tabulka č. 15: 10 nejoblíbenějších sportů dívek Tabulka č. 16: 10 nejoblíbenějších sportů chlapců Tabulka č. 17: Jak často sportuješ ve svém volném čase? Tabulka č. 18: Kolik hodin v noci spíš? Tabulka č. 19: Jakým způsobem cestuješ do školy? Tabulka č. 20: Jakým způsobem trávíš víkendy? Tabulka č. 21: Jsi spokojený se svou postavou?
7
Seznam grafů Graf č. 1: Zařazení žáků do percentilových pásem BMI Graf č. 2: Snídáš doma ráno, než jdeš do školy? Graf č. 3: Nosíš si do školy svačinu z domova? Graf č. 4: Jaké piješ pití? Graf č. 5: Kolikrát za den jíš? Graf č. 6: Obědváš ve školní jídelně? Graf č. 7: Na jakém místě doma obvykle jíš? Graf č. 8: Jak často jíš sladkosti? Graf č. 9: Jak často navštěvuješ rychlé občerstvení? Graf č. 10: Kolik hodin denně trávíš u počítače, televize nebo s mobilním telefonem? Graf č. 11: Cvičíš v hodinách TV a baví tě tělocvik? Graf č. 12: Jak často sportuješ ve svém volném čase? Graf č. 13: Kolik hodin v noci spíš? Graf č. 14: Jakým způsobem cestuješ do školy? Graf č. 15: Jakým způsobem trávíš víkendy? Graf č. 16: Jsi spokojený se svou postavou?
12
Seznam použitých zkratek a symbolů BMI
body mass index
cca
circa
č
číslo
Kč
koruna česká
kg
kilogram
km
kilometr
l
litr
m
metr
s
strana
TV
tělesná výchova
tzv.
takzvaný
USA
Spojené státy americké
13
ÚVOD Při výběru tématu bakalářské práce jsem jednoznačně zvolila pojem Obezita, jelikož mě téma velice zajímá, a zmíněná Nemoc v moderní společnosti označuje velmi závažný problém, jak u dospělé, tak dětské populace. Ve zdravotnictví se dokonce mluví o pandemii 21. století, neboť její výskyt vzrostl napříč celým světem, a více jak miliarda lidí na planetě má nadváhu či obezitu. Alarmující je skutečnost, že za posledních třicet let se počet dětí s nadváhou zdvojnásobil a dětí s obezitou je až čtyřikrát více. V České republice je obezita považována za nejčastější metabolickou chorobu. Ve společnosti je vnímána především jako estetický problém, ale lidé si neuvědomují, že je to chronická choroba, která má na svědomí rozvoj dalších civilizačních onemocnění spojených s celou řadou závažných zdravotních komplikací, zkracuje střední délku života a také zhoršuje jeho kvalitu. Rozvíjí se postupně. Začíná již v raném dětství a poté přetrvává do dospělosti, proto je nutné již v dětském období stanovit opatření, které povedou ke zlepšení stavu jedince. Obezita není pouhým bojem jedince, ale do této války je nutné zapojit celou společnost, neboť zdravé dítě je klíčem ke zdraví celé populace. Jak již samotný název vypovídá, bakalářská práce je zaměřena na problém týkající se obezity dětí v období školního věku.
Práce seznamuje s definicí,
příčinami vzniku, prevencí a dopady obezity na dětský organismus. Druhá část bakalářské práce je zaměřena prakticky. Popisuje výzkum, který byl realizovaný v Základní škole Ivana Olbrachta v Semilech. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit stav výskytu obezity u dětí mladšího a staršího školního věku na této škole. Dílčím cílem výzkumu bylo zjistit, jakým životním stylem děti žijí, a porovnat náchylnost ke vzniku obezity u dětí mladšího a staršího školního věku.
14
I. Teoretická část
15
1 Dětská obezita 1.1 Definice dětské obezity „Mnoho jídel způsobuje mnoho chorob.“ Lucius Annaeus Seneca „Slovo obezita je odvozeno z latinského slova obrus, což znamená dobře živený, nebo-li tučný,“ uvádějí Pastucha aj. (2011, s. 11). „Snad nejvýstižnější definice říká, že obezita, nebo-li výstižně česky otylost, je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce, v našem případě člověka, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví,“ říkají Marinov, Pastucha aj. (2012, s.13). Jiná definice nám říká, že „Obezita je závažné chronické metabolické onemocnění, které je charakterizováno zvýšeným podílem tuku na tělesném složení se současným vzestupem tělesné hmotnosti nad normální rozmezí“ (Kunešová aj., 2005, s. 1). Jak konstatují Pastucha aj. (2011), za obezitu se považuje nadměrné hromadění tukové tkáně, nikoli nadměrná hmotnost jedince. U dětí se převážně setkáváme s běžnou nebo-li primární obezitou, která je způsobena dlouhodobou pozitivní energetickou bilancí v důsledku zvýšeného energetického příjmu. Tato obezita je podmíněná geneticky a faktory zevního prostředí. Podle Pařízkové, Lisé aj. (2007) je obezita doprovázena řadou zdravotních komplikací, mezi které řadíme změny morfologické, funkční, metabolické, nutriční, biochemické, hormonální, ortopedické, psychologické a zdravotní (Hills, 2001; Kies et al., 2004; Wabitsch et al., 2005 in Pařízková, Lisá aj., 2007). Obezita je závažné chronické metabolické onemocnění, které se podílí na vzniku dalších závažných onemocnění (Kunešová aj., 2005). Jak říkají Marinov, Pastucha aj. (2012), obezita zkracuje délku života a také zhoršuje jeho kvalitu. Pařízková, Lisá aj. (2007) upozorňují na to, že v některých zemích se domnívají, že současné děti mohou zemřít dříve než jejich rodiče.
16
1.2 Historie obezity dětí V průběhu historie nebyla obezita dětí hodnocena jako nedostatek, ale bylo tomu naopak. Dítě s větší zásobou tuku mělo větší předpoklady k přežití v případě nakažení respiračních a gastrointestinálních infekcí. Větší zásoba tukové tkáně přispívala k úspěšnému vývoji dítěte. Ideální dítě tehdejší doby můžeme vidět na obrazech či sochách z období baroka, kde jsou znázorněny baculatí andělíčci, kteří poukazují na zcela odlišný pohled na dětskou otylost, zmiňují Pařízková, Lisá aj. (2007).
1.3 Diagnostika dětské obezity Zjištění výskytu obezity v praxi není snadným úkolem. Podle Pařízkové, Lisé aj. (2007) nemůže u dětské populace použít stejné diagnostické kritérium jako u dospělých, jelikož se BMI u dětí mění během celého jejich vývoje. Marinov, Pastucha aj. (2012) tvrdí, že i když se zpravidla pozná pouhým pohledem, je-li dítě obézní, přesto je nutné diagnostická kritéria obezity znát. Podle Suchomela (2006) ke zjištění stavu dětské obezity, můžeme v praxi použít pouze jednoduché metody, které spočívají v měření somatických parametrů. Dle Marinova, Pastuchy aj. (2012) se u hodnocení dětí po vypočtení BMI musí vycházet z percentilových grafů BMI. V České republice je hranice obezity určena 97. percentilem BMI
a hranice nadváhy 90. percentilem.
Z hlediska včasné prevence a intervence je určen 85. percentil BMI. 1.3.1 Výpočet BMI Podle Pařízkové, Lisé aj. (2007) se pro posouzení obezity používá především zjištění výšky a hmotnosti jedince, dle kterých lze následně vypočítat index tělesné hmotnosti (BMI). BMI je jednou z hlavních charakteristik ke zjištění somatického vývoje jedince. Dále slouží jako ukazatel obezity v každém věku. U dětí samotné hodnocení hmotnosti používáme s přihlédnutím k tělesné výšce
17
a věku jedince. Tato metoda je použitelná při sledování v terénu díky své časové nenáročnosti. Vzorec pro výpočet BMI: BMI = tělesná váha (kg) / tělesná výška2 (m) 1.3.2 Percentilové grafy V České republice byl vytvořen percentilový graf BMI pro dětskou populaci, který je založený na výsledcích 5. celostátního antropologického výzkumu. (Bláha, Vignerová, 1998 in Pařízková, Lisá aj. 2007). Percentilové grafy jsou použitelné u dětí od 0–18 let. Pro posouzení tělesné hmotnosti používáme percentilové grafy s přihlédnutím na pohlaví a věk jedince. Pařízková, Lisá aj. (2007) uvádějí, že po dosazení BMI do percentilových grafů pro danou věkovou skupinu a pohlaví, zjistíme tzv. empirický percentil, který nám udává procento dětí, které dosahuje tuto percentilovou hodnotu, nebo hodnotu nižší, například hodnota 90. percentilu BMI pro 14leté chlapce je 23. Znamená to, že 90% českých chlapců ve věku 14 let dosahuje hodnot BMI 23 a nižších, zatímco 10% chlapců tohoto věku dosahuje vyšších hodnot BMI než 23 (Provazník et al., 2003, in Pařízková, Lisá aj. 2007). V percentilových grafech jsou znázorněny čáry, které nám udávají hodnoty 3., 10., 25., 50., 75., 90., a 97. percentilu pro daný věk a pohlaví. Padesátý percentil znázorňuje střední hodnotu, která odpovídá průměru tělesného znaku dětské populace. Čím vzdálenější čáry jsou od 50. percentilu, tím jsou hodnoty extrémnější. Hodnoty nad 50. percentil jsou větší než průměr populace pro daný věk, naopak hodnoty pod 50. percentil jsou nižší než průměr (Pařízková, Lisá aj., 2007). V grafu BMI hodnoty 85. percentilu značí ohrožení dětí rozvojem nadváhy a 99. percentilu značí závažnou obezitu. Naopak hodnoty pod 25. percentil poukazují na sníženou hmotnost a hodnoty pod 3. percentil značí až alarmující nízkou hmotnost (Marinov, Pastucha aj., 2012). Marinov aj. (2011) upozorňují na to, že při hodnotách vyšších než 85. percentil je vhodné vyšetření obsahu tukové tkáně, jelikož vyšší BMI nemusí vždy jednoznačně znamenat nadváhu nebo obezitu. Zejména u chlapců je nutné přihlédnout ke svalové hmotě.
18
Obrázek č. 1: Percentilový graf pro chlapce
Obrázek č. 2: Percentilový graf pro dívky
Zdroj: Státní zdravotní ústav (2015)
Zdroj: Státní zdravotní ústav (2015)
1.3.3 Percentilová pásma V odborné literatuře existuje mnoho tabulek udávajících hodnocení dítěte podle percentilových pásem. Pro bakalářskou práci se nejvíce hodí hodnocení dítěte podle zařazení jeho BMI do percentilových pásem podle Marinova, Pastuchy aj. (2012), viz tabulka č. 1.
19
Tabulka č. 1: Hodnocení dítěte podle zařazení jeho BMI do percentilových pásem Percentilové pásmo
Hodnocení dítěte podle BMI
Nad 99. percentil
závažná obezita
97. - 99. percentil
mírná obezita
90. - 97. percentil
nadváha
85. - 90. percentil
robustní až nadváha
75. - 85. percentil
robustní
25. - 75. percentil
proporční
10. - 25. percentil
štíhlé
3. - 10. percentil
hubené
Pod 3. percentil
nízká hmotnost
Zdroj: Marinov, Pastucha aj. (2012)
20
2 Etiopatogeneze dětské obezity Kapitola se zabývá činiteli, které negativně působí na dětský organismus, díky nimž se děti stávají obézními. Podle Aldhoon (2009) je mnoho faktorů, které se podílí na riziku vzniku obezity, nejčastěji v jejich kombinaci. Mezi rizikové faktory patří; nedostatek pohybové aktivity, špatný způsob stravování, genetické faktory, psychologické faktory, vliv rodiny a socioekonomické vlivy. Šimsová a Straková (1972) upozorňují na to, že u každého dítěte je situace jiná. Obezita je příznakem různých problémů a u každého dítěte může být problém zcela rozdílný. Pastucha aj. (2011) uvádějí, že ve většině případů se u dětí setkáváme s tzv. primární obezitou nebo-li esenciální obezitou, kdy je příčinou dlouhodobé pozitivní energetické bilance a dochází k převaze lipogeneze nad lipolýzou.
2.1 Genetické dispozice a vliv obezitogenního prostředí Pařízková, Lisá aj. (2007) konstatují, že jednou z neovlivnitelných příčin vzniku dětské obezity je genetická dispozice. Marinov aj. (2011) říkají, že genetické pozadí jedince se podílí na rozvoji ze 40–60%. Pařízková, Lisá aj. (2007) podotýkají, že genetika se podílí na změnách tělesné hmotnosti ze 40–70%. Genetické vrozené předpoklady poskytují dítěti buď zvýšenou, nebo naopak omezenou schopnost organismu hromadit nadměrné množství tuku, které je následně spojené se závažnými zdravotními problémy (Pařízková, Lisá aj., 2007). Fořt (2004) konstatuje, že až třikrát větší pravděpodobnost vzniku obezity je u těch, které mají obézní rodiče. Zvýšené riziko je také v případě pokud jeden z rodičů je obézní nebo trpí nadváhou. Genetické předpoklady se nedají přesně určit a proto je nutností zjišťovat data přímo v rodině dítěte. Podle zjištěných údajů je možné posoudit genetické dispozice jedince a určit, zda je ohrožen rozvojem
obezity.
Zjištění
nám
pomáhá
opatření (Marinov 2011).
21
zahájit
včasné
preventivní
Marinov, Pastucha aj. (2012) podotýkají, že významnou roli při vzniku obezity hraje také obezitogenní prostředí, které se podílí ze všech zdrojů obezity ze 40–60%. Podle Pařízkové, Lisé aj. (2007) je to především dětská populace, která odolává nežádoucím vlivům obezitogenního prostředí.
2.2 Faktory centrálního řízení Nadměrné ukládání tuku je nejčastěji zapříčiněno nerovnováhou energetické bilance.
Soustavné přejídání je jedním z hlavních příčin vzniku
obezity, konstatuje Pařízková, Lisá aj. (2007). Centrální regulační mechanismy mají schopnost udržovat energetickou homeostázu, která řídí příjem a výdej energie. Jsou do určité míry schopny regulovat nepravidelnost energetického příjmu a do určité míry i jeho nadbytek (Marinov, Pastucha aj., 2012). Bohužel, tento řídicí systém nezvládá dva extrémy, kterým je díky civilizačnímu vývoji vystaven, a to mentální anorexii při dlouhodobém nedostatku příjmu energie, a hlavně při dlouhotrvajícím a soustavném přebytku příjmu energie u obezity zmiňuje Marinov aj. (2011). 2.2.1 Špatné stravovací návyky rozvíjené již v raném dětství Jak uvádějí Marinov, Pastucha aj. (2012), na konci kojeneckého období, kdy dochází k odstavení od mateřského mléka, se rozvíjí návyk na přeslazené tekutiny. Dítě mnohdy dokáže přemoci svou potřebu mateřského mléka pouze přeslazeným nápojem, a tím se vytrácí vazba uhasit žízeň čistou pramenitou vodou bez přidaných cukrů. Až 1,6 krát se zvyšuje riziko vzniku dětské nadváhy s každou sklenicí sladkého nápoje nad obvyklou potřebu dětí. V batolecím věku také dochází ke zlomení a vyhasnutí pocitu sytosti. V tomto období se děti rozvíjí především z intelektuálního hlediska. U dítěte nastává přirozený pokles energetických potřeb, ale naopak, maminky se snaží udržet objem stravy, které měly děti v energeticky náročném kojeneckém období. Včetně maminek se dopouštějí chyb také prarodiče, které podporují u dětí podmíněný reflex bezmyšlenkového dojídání neomezených porcí. Podle Pastuchy
22
aj. (2011) se v průběhu minulých let nadváha a obezita u dětí spojovala s projevem zdraví a dobré výživy, a v případě, kdy dítě hezky „papalo“, matky děti chválily a nekriticky jim navyšovaly porce. 2.2.2 Vynechávání snídaní Podle Marinova, Pastuchy aj. (2012) se v moderní době rozšířil zlozvyk vynechávání snídaní, energeticky nejbohatšího jídla dne. V takovém případě dochází k tomu, že část dne, která bývá nejvýkonnější, je kryta energetickým dluhem ze zásobního metabolismu, který je poté doplňován ve večerních hodinách, kdy nedochází k žádnému pohybu. V takových případech dochází až k patologickému pocitu hladu a posilování zásobních metabolických pochodů. Marinov aj. (2011) upozorňují na fakt, že 18% dětí vůbec nesnídá.
2.3 Faktory prostředí Mezi člověkem a přírodou je rozdíl především v tom, že člověk je schopen změnit prostředí, ve kterém se nachází. Rozmach civilizace zásadně změnil dosavadní způsob života. Je mnoho faktorů, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují život lidí. Podnebí, zeměpisné umístění, národnost, náboženství, ekonomika, vzdělanost, zdravotní stav, státní zřízení, intelektuální schopnost a rodinná struktura. Všechny určují prostor, ve kterém děti vyrůstají. Zmíněné faktory se liší podle prostředí, ve kterém se jedinec vyskytuje. Děti České republiky žijí ve střední Evropě, v demokratickém a ekonomicky vyspělém státě s veškerými civilizačními výhodami, důsledky, ale také následky podotýkají Marinov, Pastucha aj. (2012). 2.3.1 Termoregulační technologie Marinov aj. (2011) tvrdí, že v současné době došlo k rozvoji technologií, které nám negativně zasahují do termoregulace organismu. Novodobé výkonné vytápění a klimatizace nám sice vytváří tepelnou pohodu, ale náš organismus
23
musí vyprodukovat více energie na řízení tělesné teploty. Vědci tvrdí, že vliv otužování má na dětský organismus pozitivní a blahodárné účinky, udržuje energetickou bilanci a zabraňuje rozvoji obezity. 2.3.2 Zkracování délky spánku Za poslední půl století se značně zkrátila délka spánku. Délka nepřerušovaného spánku by neměla být kratší než 6 hodin a delší než 9 hodin. Méně i více spánku vede k nárůstu hmotnosti a při nedostatku spánku se zvyšuje riziko pro rozvoj obezity, konstatují Marinov, Pastucha aj. (2012). 2.3.3 Vyřazení půstu Marinov aj. (2011) tvrdí, že v dnešní době proběhly změny ve způsobu stravování. Upustilo se od hladovění, které mělo své uplatnění v detoxikační očistě organismu a plnilo funkci otužování metabolismu. Stravování je díky tomu stále méně pružné a pestré. Marinov a Pastucha (2012) poukazují na Okinavský dietologický režim, který má nižší energetický příjem až o 40%, než je tomu u západoevropskému dietologickému režimu. V
souvislosti s Okinavským
dietologickým režimem se také uvádí délka života až o 4 roky delší, a nejnižší výskyt kardiovaskulárních a onkologických onemocnění. 2.3.4 Vyřazení chůze jako hlavního zdroje pohybu Dříve sloužila chůze a běh jako hlavní zdroj přesunu, to se ale změnilo s rozvojem techniky. Děti se dopravují do školy i ze školy dopravními prostředky, místo po schodech využívají výtah. Pozitivní emoce si děti místo aktivního pohybu zajišťují prostřednictvím počítačových her, u nich následně prosedí i několik hodin (Marinov, Pastucha aj., 2012). Domácí vězení, jako trest pro děti v současné době již neplatí, dětská populace nemá potřebu chodit ven, a jediný trest, který na ně v dnešní době platí, je zákaz počítače nebo televize.
24
Podle Pařízkové, Lisé aj. (2007) došlo v současné době k poklesu pohybových aktivit, a tím poklesl u dětí i výdej energie. Marinov aj. (2011) uvádějí odhady, které se týkají životního stylu dětské populace. Tvrdí, že v současné době děti stráví u televize nebo počítače až 26 hodin týdně, a celé 3 hodiny denně u počítače prosedí více jak 20% českých dětí. Novodobé vymoženosti, které již vlastní většina českých domácností, jako je dálkový ovladač od televize nebo mobilní telefon, ušetří za rok až 25 hodin chůze, což představuje přibližně 0,4 – 0,8 kg tukové tkáně. Marinov, Pastucha aj. (2012) také tvrdí, že v České republice je přibližně 16% dětí, které vůbec nesportují, a všechen jejich aktivní pohyb se odehrává pouze prostřednictvím tělesné výchovy ve škole. Tělesná výchova vede ke sportu především chlapce, dívky spíše odrazuje, proto je velice důležité budovat pozitivní vztah ke sportu v rodině již od raného dětství, a stejně tak i návyky ke zdravému životnímu stylu. 2.3.5 Bezpečnostní faktor V dnešním světě se rodiče stále více obávají o zdraví a bezpečí svého potomka při hrách ve venkovním prostředí. Nechtějí své děti pouštět samotné ven a raději je drží v uzavřených prostorách, kde se nemohou setkat s infikovanou injekční stříkačkou, nepřijdou do styku s cizí osobou a jejich zdraví nemůže ohrozit žádný dopravní prostředek. Děti v uzavřených prostorách nemají tak možnost naplnit svojí potřebu volného pohybu zmiňují Marinov, Pastucha aj. (2012). 2.3.6 Potravinářské technologie Potravinářské technologie v dnešní době umožňují navyšovat energickou hodnotu, obsah volných cukrů a tuků v produktu. Cenový index těchto potravin se odvíjí od cenové hladiny cukrů a tuků, takže mají konkurenční výhodu oproti zdravějším potravinám. Dítě je každodenně vystavováno velkému tlaku ze strany průmyslu. Vznikají nové výrobky, které jsou energeticky bohaté, ale z hlediska výživové hodnoty produktu jsou nulové (Marinov aj., 2011).
25
I když v současné době téměř všechny potravinářské produkty obsahují složení výrobku, dítě ve školním věku nerozumí tomu, jaké množství sacharidů v konkrétním výrobku je zdravé, nebo naopak jaké množství sacharidů mu může uškodit. Marinov, Pastucha aj. (2012) podotýkají, že v současnosti vznikají také nové receptury, chemizace a druhotné zpracování potravin. Podle Aldhoon (2009) v současné době stále více rodin konzumuje potraviny mimo svůj domov formou hotově připravených jídel, a to především kvůli časové zaneprázdněnosti. Rychlou konzumaci násobí reklamy, které lákají děti ke stravování v různých fastfoodech, kde si cílovou skupinu získají prostřednictvím drobného dárku v dětském menu. Většina jídel nabízených ve fastfoodech je bohatá na tuky s nenasycenými mastnými kyselinami, sacharidy s vysokým glykemickým indexem, na cholesterol a sůl. Konzumace takových jídel může vést k nadměrnému energetickému příjmu a rozvoji obezity říká Marinov aj. (2011). Když srovnáme fakt, kolik reklam je věnováno na zdravou výživu a kolik jich je zaměřené na podporu konzumace různých pochutin a jiných nevhodných potravin, dojdeme k závěru, že pochutiny mají před zdravým jídlem velkou výhodu, konstatují Pařízková, Lisá aj. (2007).
2.4. Faktor vnímání 2.4.1 Vývoj výživových zvyklosti Marinov, Pastucha aj. (2012) uvádějí, že každé dítě se již od narození učí, jaké jídlo mu chutná a jaké nikoliv. Ke každému jídlu, které ochutná, si vytvoří názor, který mu povětšinou přetrvává po celý život. Odpor, který má dítě k určitému jídlu již v dětství, mu zůstane až do dospělosti. Děti dávají přednost především pokrmům, které nejsou zdravé, například pochutinám, nebo smaženým výrobkům z fastfoodů. 2.4.2 Ztráta sebevědomí Obézní dítě se ve většině případů stává předmětem posměchu spolužáků a vrstevníků, kteří se jeho nadměrné tělesné hmotnosti posmívají. Otylé dítě se
26
v takovém případě straní kolektivu a raději tráví volný čas doma u počítače nebo televize. Děti s obezitou nebývají zdatné ve sportu, proto se mu vyhýbají, a tak nesportují vůbec. V nejhorším případě nenavštěvuje ani hodiny tělesné výchovy ve škole, aby se ubránilo dalšímu posměchu ze strany spolužáků (Marinov, Pastucha aj., 2012). Pařízková, Lisá aj. (2007) upozorňují, že obézní děti bývají mnohem častěji obětí šikany ve srovnání s dětmi s normální hmotností.
2.5 Životní styl rodiny Rodina tvoří bezpečný přístav, v němž je dítě chráněno. Špatný životní styl rodiny je hlavním zdrojem dětské obezity. Jakým způsobem se stravují rodiče, takovým i děti (Marinov aj., 2011). Dítě se zrcadlí ve svých rodičích jednak genetikou, ale také životním stylem rodiny. Na dětech se odráží veškeré chyby nesprávného životního stylu, které vedou k pozitivní energetické bilanci (S dětmi proti obezitě, 2013). Rodiče jsou zodpovědní za životní styl dítěte. Jakým způsobem žijí rodiče, tak takovým i jejich potomci. Dítě nemá v rodině ekonomickou moc. V současné době není nic zadarmo, takže i každá potravina má určitou peněžní hodnotu, a je pouze na rozhodnutí rodičů, co dítě bude jíst a co nikoli (Marinov, Pastucha aj., 2012). „Rodina představuje základní stavební kámen dětského světa, na kterém dítě postaví celý svůj budoucí život, uvádějí Marinov, Pastucha aj. (2012, s. 39). Marinov aj. (2011) tvrdí, že dítě bere své rodiče za vzor a myslí si, že vše, co dělají, je správné a snaží se je napodobit. Špatným příkladem jsou rodiče, kteří prosedí celý víkend u televize a konzumují od rána do večera různé pochutiny. Funkčnost rodiny se odráží ve způsobu, jak rodina tráví víkendy. Pouze necelá třetina českých rodin tráví víkendy aktivně. Chodí se svými dětmi na výlety, jezdí na kole, navštěvují bazény, v zimě se věnují zimním sportům. Další třetina rodin tráví víkendy v obchodních centrech, kde nakoupí zvýhodněné potraviny ve velkém množství, které později urychleně konzumují, aby se nezkazily. Celá polovina rodin tráví víkendy doma u televize, nebo navštěvuje své příbuzné a známé, kde často konzumují různé pochutiny (Marinov aj., 2011).
27
Způsob, jakým rodina tráví volný čas, se u dítěte stává pravidlem, a jestliže celé dětství trávilo volný čas na pohovce, v dospělosti tomu nebude jinak. Typické bývá, že dítě s nadměrnou hmotností, jehož rodiče jsou obézní, nevidí na své váze nic špatného, a rodiče ho neustále ujišťují, že jeho váha je normě. Velmi často se k tomuto názoru přidávají i prarodiče, kteří tvrdí, že jsou děti ve vývinu a musí hodně jíst (Marinov aj., 2011). Marinov aj. (2011) upozorňují na to, jak je v rodině důležitý denní režim. Děti vstávají na poslední chvíli a nestačí se nasnídat. Svačina, kterou jim matka připravila, nebývá vždy podle zásad racionální stravy. Většina dětí obědvá ve školní jídelně, kde jim mnoho jídel nechutná. Jídla nedojídají a poté se doma dojídají různými pochutinami. Veškerý volný čas doma tráví u počítače, u kterého prosedí hodiny. Fořt (2004) uvádí, že základním problémem v rodinách jsou nevhodné stravovací návyky. Pokud rodiče nedodržují zásady racionální stravy, u dětí tomu nebude jinak. Důležitým pravidlem je, aby celá rodina dodržovala zásady zdravému životnímu stylu a vedla dítě správným směrem již od raného dětství (Fořt, 2004).
28
3 Prevence dětské obezity „V plné míře platí, že o co obtížnější je léčba dětské obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku,“ uvádí Marinov aj. (2011, s. 47). Pařízková, Lisá aj. (2007) tvrdí, že nejlepším způsobem prevence vzniku obezity, by bylo zabránit všem zdrojům, které ji způsobují. Jmenovaný způsob není bohužel reálný, některé zdroje jsou neovlivnitelné (genetika). Marinov, Pastuchou aj. (2012) zmiňují, že jsou dána určitá pravidla, jejich dodržováním se značně snižuje riziko vzniku obezity. Deckelbum (2001) píše, že důležitým pravidlem v prevenci proti obezitě je vyvážit příjem a výdej energie a zavést činnost na místo nečinnosti. Marinov aj. (2011) tvrdí, že i malá opatření, která se zdají být snadná, mohou v prevenci proti obezitě sehrát velkou roli. Marinov aj. (2011) konstatuje, jak důležité je si uvědomit, že pouze dobře informovaný jedinec může obezitě předejít. Za způsob, jakým dítě žije, může především jeho rodina a on sám, ale boj proti obezitě sám nevyhraje, do něho je nutné zapojit celou komunitu jako celek. Dítě je ovlivňováno mnoha odvětvími společnosti, včetně rodin, obcí, škol, zdravotnických zařízení, poskytovatelů zdravotní péče, nábožensky založených institucí, vládních agentur, medií, potravinářského průmyslu. V současnosti je jedinou účelnou léčbou obezity právě prevence (CDC, 2014). Deckelbum (2001) tvrdí, že hlavním cílem má být prevence, a pokud bude úspěšná, povede ke snížení obezity dospělé populace.
3.1 Prevence na úrovni školy Školy v prevenci hrají důležitou roli tím, že zavádí bezpečné a podpůrné prostředí, které podporuje zdravý životní styl dětí (CDC, 2014). Prevenci v rámci škol zabezpečuje povinná tělesná výchova.
Dalším důležitým opatřením ve
školách, které by sloužilo jako způsob prevence, by mělo být omezení automatů s přeslazenými nápoji a různými pochutinami, které by měly nahradit zdravé potravinami a neochucené nápoje. Tak by tomu mělo být i ve školních bufetech (Marinov aj., 2011).
29
Třetím opatřením je také dobře sestavený jídelníček školních obědů s minimalizací smažených a sladkých pokrmů a pokrmů připravených z bílé mouky, a pochutiny, které děti dostávají k obědům, nahradit ovocem nebo zeleninou (Marinov, Pastucha aj., 2012). Marinov aj. (2011) podotýkají, že 80% dětí se stravuje ve školní jídelně. Jako součástí prevence obezity na školách by mělo být vřazeno vzdělávání dětí týkajíc se problému obezity a zdravého životního stylu, aby děti věděly, jak závažná obezita je, a jak by k prevenci měly přistupovat, aby se s obezitou nemusely nikdy setkat (Marinov, Pastucha aj., 2012).
3.2 Prevence na úrovni rodiny Dítě je odrazem svých rodičů, chová se přesně tak, jako jeho rodiče. Dítě má ve svých rodičích vzor a napodobuje jejich chování. V případě prevence proti obezitě musí jít rodiče dětem příkladem, jak ve výživě, tak aktivním pohybem. (Marinov aj., 2011). V případě, kdy rodiče tráví svůj volný čas sportem, a jdou svým dětem příkladem již od útlého dětství, budou mít ke sportu blíže, než děti, které mají za rodiče „lenochy“, kteří všechen svůj volný čas prosedí na pohovce u televize. Tak je tomu i v případě stravování. Důležitým pravidlem je, aby zdravý životní styl dodržovala celá rodina a vedla k tomuto způsobu života děti již od narození (Marinov, Pastucha aj., 2012).
3.3 Prevence na úrovni zdravotní péče Marinov, Pastucha aj. (2012) upozorňují na fakt, že nezastupitelnou roli v prevenci proti dětské obezitě hraje praktický dětský lékař. Lékař díky pravidelným dětským prohlídkám rozpozná zvýšenou tendenci vzniku obezity a díky tomu může včasně zahájit řadu opatření, které zabrání vzniku a rozvoji nemoci. Podle Kunešové aj. (2005) by v rámci preventivní prohlídky mělo být zjištění BMI, obvod pasu každého pacienta, a popřípadě zahájen příslušný postup prevence nebo léčby.
30
3.4 Prevence na úrovni pohybové aktivity „Aktivní děti mají větší pravděpodobnost se stát zdravými dospělými jedinci,“ uvádí Aldhoon (2009, s. 96). Pohybová aktivita plní nezastupitelnou roli v prevenci proti dětské obezitě, ale je také nezbytnou součástí zdravého životního stylu. Pravidelný pohyb má celou řadu pozitivních účinků, které se týkají nejen fyzického zdraví, ale také pozitivních psychologických a sociálních dopadů na vývoj dítěte. (S dětmi proti obezitě, 2013). Podle Aldhoon (2009) pohybová aktivita působí na tělo v mnoha ohledech. Zabraňuje hmotnostnímu nárůstu a snižuje tukové zásoby. Zlepšuje tělesnou zdatnost, má pozitivní vliv na kardiovaskulární aparát, příznivě ovlivňuje krevní tlak, inzulinovou senzitivitu i glukózovou toleranci, lipidový profil a pozitivně ovlivňuje psychiku. Nejen, že pohybová aktivita zvyšuje denní energetický výdej, ale také snižuje chuť k jídlu. U dětí pohyb podporuje spalování tuků, vývoj kostí, svalů a pomáhá navodit normální spánkový režim. Podle Marinova aj. (2011) lze pohybovou aktivitu chápat různě. Pohybová aktivita je veškerá aktivita dítěte, u které je zapotřebí činnosti svalů, například organizovaná sportovní aktivita prostřednictvím škol a jiných zařízení nebo také výkonnostní sport. U dětí, které mají pouze malé množství pohybu, nebo pohyb žádný, je potřeba objem pohybových aktivit navyšovat pomalu a postupně. I malé množství pohybové aktivity takovému dítěti pomůže. Dítě se nesmí v žádném případě do pohybové aktivity nutit. Kdybychom u dítěte s žádným pohybem navýšili objem pohybových aktivit prudce, dítě to jen odradí. Dětský organismus reaguje na účelný a přiměřený pohyb bezprostředněji než organismus dospělé osoby, proto se objevují výsledky dříve, a jsou trvalejší. Správné je vybrat pohybovou aktivitu, která zaměstnává všechny svaly těla a rozvíjí jak vytrvalostní, rychlostní, silovou, tak i koordinační schopnosti a pohyblivost (Marinov aj., 2011). Marinov, Pastucha aj. (2012) podotýkají, že pravidelná a dlouhodobá aktivita přispívá ke správnému držení těla. Prostřednictvím pravidelného pohybu
31
jsou u dětí rychleji viditelné výsledky snahy a následné zlepšení, které přispívají k rozvoji sebedůvěry. „Fyzicky aktivní jedinec výrazně více produkuje látky, které snižují bolest, zlepšují náladu a přinášejí člověku pocit radosti a spokojenosti,“ říkají Marinov aj. (2011 s. 71). 3.4.1 Prevence na úrovni tělesné výchovy ve školách Marinov aj. (2011) zmiňují, že prevenci v rámci škol zabezpečuje tělesná výchova. Pastucha aj. (2011) tvrdí, že příprava dětí na zdravý životní styl probíhá při tělesné výchově, která je zaměřena na celkový tělesný i duševní rozvoj dítěte. Podle Marinova, Pastuchy aj. (2012) se tělesná výchova neustále zkracuje. Preventivním opatřením ve školách, by mělo být navýšení hodin tělesné výchovy, které by přispělo k aktivnímu pohybu dětí. S povinnou tělesnou výchovou by se mělo začínat již v mateřských školách, kde by děti byly motivovány k aktivnímu pohybu a získaly k němu kladný vztah, především ty děti, kterým se aktivnímu pohybu v rodině nedostává, a rodiče je ke sportu nemotivují. Pohybové a sportovní kroužky by měly být ve školách nastaveny tak, aby byly zvládnutelné pro všechny děti, i pro ty méně zdatné. Tak by měly být nastaveny veškeré pohybové aktivity organizované školou a tělesná výchova by měla děti ke sportu lákat, a nikoli je odrazovat, jak je tomu v současné době na většině škol. Děti jsou tělesnou výchovou odrazovány a raději tyto hodiny nahrazují jinou aktivitou, nebo jsou z hodin omluveny rodiči a tělesné výchovy se neúčastní vůbec (Marinov aj., 2011). Problém nastává v případě, kdy jsou méně nadané děti terčem posměchu a šikany od svých vrstevníků, nebo špatným přístupem vyučujícího. Nejčastěji jim bývají právě obézní děti. Je bezpodmínečně nutné, aby vyučující byl k jednotlivým žákům tolerantní a měl k nim správný přístup bez ohledu na jejich nadání. Všechny hodiny tělesné výchovy by měly být sestaveny tak, aby byly zvládnutelné pro celou skupinu dětí, včetně těch méně nadaných, a přivodily dětem radost z pohybu (Marinov, Pastucha aj., 2012).
32
3.4.2 Prevence na úrovni mimoškolních aktivit Ve volném čase se sportovní činnosti věnuje stále menší množství dětí. Pohybová aktivita, které se děti věnují, bývá většinou totožná s pohybovou aktivitou rodičů. Rodiče představují pro děti vzor, o kterém děti nepochybují. Děti své rodiče napodobují, a tak tomu je i v případě pohybové aktivity. V případě, kdy rodiče tráví svůj volný čas doma u televize, děti ho nebudou trávit jiným způsobem (Marinov, Pastucha aj., 2012). Marinovaj. (2011) upozorňují na to, že podpora sportovní činnosti ze strany rodičů je velice důležitá. Rodiče dětem zajišťují materiální vybavení, dostupnost sportovního zařízení, nebo samotný program pohybové aktivity. Důležité je vést děti k pohybové aktivitě již od útlého dětství, aby si ke sportu vytvořily pozitivní vztah, a je pouze na rodičích, zdali půjdou dětem příkladem. 3.4.3 Jak vybrat vhodnou pohybovou aktivitu ,,Mají-li se dát lidé do pohybu, musíme dát hlas jejich nejhlubším touhám, inspirovat je, aby uvěřili, že dokáží slézat hory, o kterých panuje názor, že jsou příliš vysoké.“ David Gergen Pohyb je nedílnou součástí zdravého životního stylu každého člověka. Někdy bývá problém ve výběru nejvhodnější pohybové aktivity. Při výběru je důležité brát na zřetel riziko poškození nosných kloubů dolních končetin, proto je vhodné zaměřit se na aktivity s odlehčeným těžištěm (Marinov aj., 2011). Nejlepších výsledků dosahují aerobní aktivity, které jsou dostatečně zásobeny kyslíkem, mezi které patří aktivity nízké nebo střední intenzity. Pařízková, Lisá aj. (2007) podotýkají, že nejvhodnější pohybová aktivita je dynamická, aerobní aktivita, která nejvíce podporuje redukci tuku v organismu. Nejčastěji doporučovanými aktivitami podle Pastuchy aj. (2011) jsou: chůze, nordic walking, plavání a aquagymnastika, cyklistika, tanec, modifikovaný aerobic, kondiční tělocvik, běh na lyžích, bruslení. Dále také míčové hry, stolní tenis, tenis, badminton, squash a další.
33
Marinov aj. (2011) upozorňují na fakt, že denní chůze pěšky 6 km je za rok 2190 km, což představuje při přepočtu 6 až 12 kg tukové tkáně. Marinov aj. (2011) zmiňují zásady, které je nutné dodržovat při zatížení mladého organismu. Důležité je vycházet z limitu možností dítěte. Rozvíjet především široký záběr pohybových činností. Cvičení volit krátká, jednoduchá a zábavná, pro dítě zajímavá. Před zahájením činnosti jasně a srozumitelně vysvětlit požadavky a pravidla. Poskytnout dostatek času k nácviku pohybové aktivity a být trpělivý. Důležité je děti vést k reálným cílům a naučit je hodnotit samy sebe. Při soutěžích vždy sestavovat vyrovnané soupeře. Marinov, Pastucha aj. (2012) říkají, že každé dítě je osobností a je velice důležité respektovat jeho výběr pohybové aktivity. Nutné je také brát na zřetel jeho zdravotní stav a dosavadní množství pohybu. U dětí, které nemají pohyb žádný, nebo jen malé množství, je důležité objem pohybových aktivit navyšovat pomalu a postupně. Nejvhodnějším způsobem jsou aktivity formou her a soutěží. Marinov aj. (2011) tvrdí, že mezi nejoblíbenější sporty dětí v České republice patří především fotbal, lyžování, bruslení, plavání, cyklistika a tanec.
3.5 Prevence dle konkrétního věku 3.5.1 Mladší školní věk Marinov, Pastucha aj. (2012) konstatují, že v tomto věkovém období dochází v životě dítěte k velkým změnám, které jsou spojené s nástupem do základní školy. U dětí je velice důležité zachovat pravidelní jídelní režim, i přes všechny školní činnosti, jelikož v tomto věkovém období děti začnou vynechávat snídaně, nestravují se pravidelně a také jedí více jak pětkrát denně. Největší chybou v tomto věku bývá zařazování pochutin do jídelníčku, častá konzumace smažených pokrmů a naopak nedostatek příjmu ovoce a zeleniny. Velkým problém je také pitný režim.
Děti za den vypijí pouze malé
množství tekutin. Většina tekutin bývá slazená. Na základní škole děti prosedí mnohem více času, než tomu bylo v mateřské škole, kde si pohyb zajišťovaly pomocí hry a organizované zábavy (Marinov, Pastucha aj., 2012).
34
Při zahájení povinné školní docházky nezbývá tolik času na pohybové aktivity u dětí, a je pouze na rodičích, zda zajistí dítěti dostatečné množství pohybových aktivit (Pastucha aj., 2011). V tomto věkovém období se u dětí začínají projevovat sklony k pasivní zábavě, jako je sledování televize a hry na počítači. Onomu způsobu zábavy by děti neměly věnovat víc jak 2 hodiny denně. Důležité je znát pravidlo, které nám říká, že čas strávený sezením ve škole by měl být roven času strávený pohybem. Ideální pohybová aktivita v tomto věku je 5 hodin denně. Pohyb v rámci tělesné výchovy nestačí, proto je vhodné do pohybového režimu dítěte zařadit další organizovanou sportovní aktivitu nejlépe kroužek dle výběru dítěte (Marinov, Pastucha aj., 2012). 3.5.2 Starší školní věk Marinov aj. (2011) uvádějí, že ve starším školním věku bývá hlavním problémem nedodržení pravidelnosti ve stravování. Děti jedí méně jak čtyřikrát denně a jsou ohroženy rozvojem poruchy příjmu potravy, buď anorexií, nebo naopak obezitou. Důležité je starší školáky usměrňovat ke zdravému životnímu stylu. Měli by se řídit pravidlem: bez snídaně se nejde z domu. Večeřet vždy u jídelního stolu, spolu s rodiči, protože jídlo nepatří k počítači ani k televizi, jak je to v dnešní době zvykem. Dalším opatřením jsou svačiny od maminky, protože, pokud děti dostanou kapesné, utratí je v automatu nebo školním bufetu za nevhodnou potravinu, například plněnou bagetu, hamburger nebo některou z pochutin. Preventivním opatřením pro obědy je stravování ve školní jídelně (Marinov, Pastucha aj., 2012). Dochází také k nedostatečnému objemu pohybových aktivit. Starší školáci by se měli věnovat sportu minimálně třikrát týdně po 30 minutách, jak je tomu u dospělého člověka (Marinov aj., 2011). Pastucha aj. (2011) podotýkají, že především o víkendech je nedostačující objem pohybových aktivit. Marinov, Pastucha aj. (2012) zmiňují, že riziko vzniku obezity u neaktivních dětí je zvýšené. S problémem se také pojí čas strávený u počítače a televize. Dnešní mládež, která nemá žádné zájmy, prosedí u počítače všechen svůj volný čas,
35
včetně víkendů. Takto strávený čas by neměl přesáhnout 2 hodiny denně, a pokud je delší, riziko obezity u dětí výrazně stoupá. Pastucha aj. (2011) konstatují, že výběr pohybové aktivity je nutno přizpůsobit jak věku, tak zájmu dítěte.
3.6 Prevence na úrovni výživy „Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili.“ Sokrates V prevenci na úrovni stravy je důležité dbát na řadu základních pravidel. Důležité jsou pravidelné pokrmy 5x denně s pestrou a vyváženou skladbou. Jíst každé 3 hodiny a dodržovat mezi jídly pravidelné časové odstupy. Večeře by měla být nejpozději 2 hodiny před spánkem. Nezapomínat do jídelníčku zařadit ryby, alespoň 2x týdně. Pochutiny a smažené pokrmy jíst jen výjimečně, nebo omezit úplně. (Marinov, Pastucha aj., 2012). Aldhoon (2009) uvádí, že při intervenci nikdy nemluvíme jako o dietě, neboť dietu není schopen jedinec držet celý život, a proto veškeré diety jsou neúspěšné. Z pohledu nutriční intervence se jedná o změnu jídelních návyků. Důležitá je edukace o výběru zdravých potravin. Dítěti je potřeba zdravé jídlo nabídnout až 10x, než si na něj zvykne a stane se součástí jeho pravidelného jídelníčku. Proto by měla být intervence směřovaná na rodiče, neboť oni rozhodují o jídelníčku svých potomků (Aldhoon, 2009). Fořt (2004) uvádí, že je velice důležité aby se rodiče zajímali o stravování svých dětí ve školní jídelně. Aby učili své děti při výběru jídla, jakému obědu dát přednost a jakému se raději vyvarovat. Aldhoon (2009) upozorňuje na to, že i malá změna v jídelních návycích přináší velké změny pro zdraví dítěte. Naopak, používání jídla jako formy odměny nebo trestu, je zcela nežádoucí. 3.6.1 Snídaně Podle Marinova, Pastuchy aj. (2012) snídaně představuje start do nového dne. Značí nejdůležitější jídlo z celého dne, které by mělo tvořit cca 20–25% energie, jelikož dětská soustředěnost a pozornost ve škole vyžaduje odpovídající
36
výdej energie. Vést děti k pravidelné snídani je důležité již od útlého dětství, aby předešly novodobému zlozvyku vynechávání snídaní. Snídaně by měla být složena z potravin s vyšším obsahem složených cukrů, popřípadě kombinovat s určitým množstvím jednoduchých sacharidů, aby měly dostatek energie a mohly nastartovat den. Důležité je překonat ranní fyziologické nechutenství a vštípit dětem potřebu snídat. Návyk jim přetrvá až do dospělosti (Marinov, Pastucha aj., 2012). 3.6.2 Dopolední svačina Ideální svačinou je svačina z domova, která by měla pokrýt cca 10–15% energetického denního příjmu. Dopolední svačina navazuje na snídani, nikoli jí nahrazuje. Asi 90% dětí mladšího školního věku mívá svačinu z domova, oproti tomu ve starším školním věku si děti raději nakupují potraviny samy ve škole, a to vždy nebývá dobře. Dopolední svačina by měla být obohacena o bílkoviny, které zajišťují růst a vývoj dítěte. Důležitou roli hraje také pitný režim, který zajišťují především neslazené tekutiny, říkají Marinov aj. (2011). 3.6.3 Oběd Ideální oběd zajišťuje školní jídelna, která ručí za racionální stravu, jak svou skladbou, tak obsahem i načasováním. Z denního energetického příjmu by měl oběd pokrýt cca 30–35%. Polední jídlo by mělo obsahovat poměr všech základních složek, mezi které patří: polysacharidy, kvalitní plnohodnotné bílkoviny, vhodné tuky, a mikronutrienty. Ve školní jídelně se dítě setká se všemi druhy potravin (Marinov, Pastucha aj., 2012). 3.6.4 Odpolední svačina Ideální odpolední svačina by měla tvořit cca 10% energetického denního příjmu a měla by krýt aktivní pohyb, kterému se děti věnují v odpoledních
37
hodinách. Doporučená svačina by měla být založena na mléku a mléčných výrobcích s porcí zeleniny (Marinov aj., 2011). 3.6.5 Večeře Ideální večeře představuje stolování všech členů rodiny u společného rodinného stolu, kde hraje velkou roli komunikace členů. Co se týče výběru stravy, měl by převažovat středomořský typ, který obsahuje velké množství esenciálních mastných kyselin. Tuky ve večeři zastupují velkou úlohu, kdy zajišťují bazální energetickou spotřebu a podporují růst dítěte. Dítě roste během spánku, proto je nutné dodržovat minimálně 7–8 hodin nepřerušovaného spánku (Marinov, Pastucha aj., 2012). 3.6.6 Pitný režim Nedílnou součástí zdravé výživy dětí je pitný režim. Důležitý je pravidelný přísun tekutin během dne. K zajištění pitného režimu dítěte ve škole je zapotřebí spolupráce školy a rodičů. Nejvhodnější tekutinou je pitná voda z vodovodu, nebo perlivá stolní voda. Další vhodnou alternativou jsou ředěné ovocné džusy, neslazené čaje nebo mléčné nápoje. Při nedostatku tekutin dochází k únavě, podrážděnosti a bolestem hlavy. Dlouhodobý nedostatek tekutin způsobuje zácpu a hrozí riziko poškození ledvin, uvádějí Pařízková, Lisá aj. (2007). Tabulka č. 2: Doporučovaný příjem tekutin
Celkem (l/den)
7 - 10 let
10 - 13 let
13 - 15 let
1,8
2,15
2,45
Zdroj: Pařízková, Lisá aj. (2007)
38
3.7 Shrnutí – Základní pravidla v prevenci obezity
Jíst pravidelně 5x denně, a mezi jednotlivými jídly nejíst.
Nevynechávat snídaně, a snídat v klidu.
Jíst pouze u stolu, a v žádném případě nejíst u televize.
Jíst malé porce, a nedojídat je celé.
Snížit přílohu a naopak navýšit oblohu.
Pít pouze neslazené tekutiny.
Nikdy se nepřejídat.
Pochutiny jíst pouze výjimečně, v nejlepším případě je omezit úplně.
Dostatečná pohybová aktivita denně, pokud je možné, všude chodit pěšky a nevyužívat výtah.
Omezit dobu strávenou u televize nebo počítače, max. 2 hodiny denně.
Spát minimálně 7–8 hodin nepřerušovaného spánku.
Účastnit se plnohodnotně hodin tělesné výchovy ve škole. (Marinov aj., 2011)
39
4 Rizika spojené s obezitou 4.1 Zdravotní rizika Podle Marinova, Pastuchy aj. (2012) je dětská obezita spojena s řadou závažných onemocnění. Mezi nejzávažnější rizika dětské obezity patří následky spojené s metabolickými změnami, které doprovází rozvoj kardiovaskulárního onemocnění spojeného s hypertenzí, akcentovanou aterosklerózou a také poruchy metabolismu, mezi které řadíme porušenou glukózovou toleranci, hyperurikemii a poruchu lipidového metabolismu. Tyto metabolické následky se stávají životu limitující. 4.1.1 Funkční poruchy pohybového aparátu Mezi hlavní následky dětské obezity patří poruchy pohybového aparátu. Poruchy jsou vyvolané působením nadměrných kilogramů dítěte, které přetěžují jeho opěrný aparát. U obézních dětí dochází k narušení posturální stability, kdy dítě získává nestabilní těžiště. (VZP, 2015). U dětí poté dochází ke snížené schopnosti provádět pohyby tak, aby nedošlo k pádu. Dítě působí jako neohrabané a zvyšuje se u něho riziko pádu a úrazu. Z biomechanického hlediska se může zdát, že obézní dítě by mělo být stabilnější, ale opak je pravdou (Marinov, Pastucha aj., 2012). Za poslední desetiletí došlo k nárůstu vadného držení těla, který je spojený s nárůstem obezity. K rozvoji nesprávného držení těla dochází již v raném dětství, značí se předsunutím hlavy, protrakci ramen, oslabením břišních svalů, anteverzi pánve, valgózním postavením kolen, vnitřní rotací kyčlí a oploštěním obou kleneb nožních (Marinov, Pastucha aj., 2012). Obézní děti se také více setkávají s bolestmi zad, za které může oslabení svalů (Marinov, Pastucha aj., 2012). Oslabení zádových svalů může vést k vadnému zakřivení páteře (skoliózy a hrudní kyfózy) a následným problémům, proto je korekce postury nutná (VZP, 2015).
40
4.1.2 Zkracování biologického dětství a pohlavní vývoj Obezitu lze možno nazývat zlodějem dětství, jelikož průměrně zkracuje délku dětství o 1,5 roku (S dětmi proti obezitě, 2013). Obezita se významně podílí při nástupu a průběhu puberty a to především u dívek. Stupeň BMI souvisí s nástupem menarche (Marinov, Pastucha aj., 2012). „Při BMI vyšším, než je průměrné kritické BMI pro nástup menarche o kg/m2, urychluje pubertu o 0,13 roku,“ uvádí Marinov, Pastucha aj. (2012, s. 39). Podle údajů Kaplowitze (2008) je v USA průměrný věk menarche 12,5 roku, podle newyorkské studie (2002) je věk menarche u obézních dívek pouhých 11,9 roků (Krásničanová, 2012). Při první menstruaci tvoří tělesná výška z finální tělesné výšky 95%, proto poklesem menarche u dívek s nadváhou a obezitou může dojít k redukci finální výšky těla (Marinov, Pastucha aj., 2012). Obezita snižuje dětem konečnou průměrnou výšku o 1,5 m (S dětmi proti obezitě, 2013). U euroamerických populací poklesl věk menarche od konce 19. století až o 4 roky (Marinov, Pastucha aj., 2012). Avšak u dívek s těžkým stupněm obezity dochází k rozvoji syndromu polycystických ovarií, který je spojen s nepravidelnou menstruací (Pařízková, Lisá aj., 2007). U chlapců se nástup puberty pojí především s dědičností, avšak i u chlapců se dětství zkracuje díky obezitě, a prohlubuje se rozdíl mezi biologickou a sociální zralostí (Marinov, Pastucha aj., 2012). Při pohlavním vývoji se u chlapců s obezitou setkáváme s hypogenitalismem, kdy zevní genitál je schován v tukovém
polštáři
v podbřišku.
U
obézních
chlapců
také
dochází
k hypogonadismu se sníženou produkcí spermií (Pařízková, Lisá aj., 2007). 4.1.3 Metabolické následky Podle Marinova, Pastuchy aj. (2012) následky spojené s metabolickými změnami jsou nejzávažnější komplikací dětské obezity, které se vyskytují již ve školním věkovém období. Metabolicky aktivnější tuková tkáň, uložena mimo podkoží, se podílí na rozvoji relativního hyperkotikalismu a hyperestroganismu,
41
na inzulínové rezistenci a na hyperkoagulaci, které následně v řádu desetiletí vyúsťují v prolongovaný proaterogenní a proimunospresivní stav. Veškeré metabolické změny rozvíjejí metabolický syndrom, který je charakterizován inzulinovou rezistenci, endoteliální dysfunkcí a dyslipidemií. Dyslipidemie způsobuje chronický zánět jater a je jednou z nejčastějších metabolických poruch v dětství, mezi které patří zejména inzulinorezistence především ve svalech. V případě inzulinové rezistence a selhání β-buněk pankreatu dochází k rozvoji cukrovky 2. typu, dochází ke zrychlení aterosklerózy, a následně s hypertenzí dochází ke kardiovaskulárním komplikacím. Obezita společně s metabolickým syndromem je hlavním nepřítelem preventivní kardiologie a preventivní onkologie (Marinov, Pastucha aj., 2012). 4.1.4 Nealkoholická jaterní steatóza Hlavní faktor pro vznik a rozvoj nealkoholické jaterní steatózy je nadváha a obezita. Nealkoholická steatóza vzniká dlouhodobým nadměrným příjmem potravy (Škarecká, 2013). Je to jedna z nejrozšířenějších příčin onemocnění jater v dětském věku (Marinov, Pastucha aj., 2012). Pojem Steatóza nám označuje nadměrné ukládání tuku v jaterních buňkách. Tato reakce poškozuje jaterní tkáň (Škarecká, 2013). Její rozvoj začíná u prosté jaterní steatózy, ta vede přes nealkoholickou steatohepatitidu, a poté může dojít k cirhóze (zánětu jater) a k následnému selhání jater. Výskyt steatohepatitidy rostě se stupněm obezity (Marinov, Pastucha aj., 2012). 4.1.5 Syndrom obstrukční spánková apnoe Mezi respirační komplikace dětské obezity patří syndrom obstrukční spánkové apnoe, který v dětském věku představuje významný zdravotní problém (Marinov, Pastucha aj., 2012). Obstrukční spánková apnoe znamená zástavy dýchání během spánku a to nejméně po dobu 10 sekund u dětí školního věku říká Příhodová (2010). Výskyt obstrukční spánkové apnoe roste se stupněm BMI od 12 let věku, kdy je výskyt u chlapců až trojnásobně větší oproti děvčatům
42
upozorňují Marinov, Pastucha, aj. (2012). Problém je spojen s nejzávažnějšími kardiovaskulárními komplikacemi (cor pulmonele, plicní hypetenzí, systémová hypertenzí), dále se projevuje poruchami růstu, zhoršuje kognitivní funkce, především paměti a pozornosti, projevuje se hyperaktivitou. Dále se projevuje poruchami chování a nálad, uvádí Příhodová (2010). Příčinou tohoto syndromu je hromadění tuku v krční oblasti horních dýchacích cest a v abdominální oblasti (Marinov, Pastucha aj., 2012). Následně je rozvíjena hypoventilace. Při dlouhodobém přetrvání dochází k pravostrannému srdečnímu selhání při tzv. Pickwicku syndromu, kde se plíce nemohou dostatečně rozepnout a je ztížené dýchání. V těle je nadzásoben oxid uhličitý, který je příčinou nadměrné spavosti a usínání během dne. Pickwickův syndrom se vyskytuje u 5% pacientů s morbidní obezitou. U obézních dětí se také zhoršují astmatické potíže způsobené nedostatkem pohybu, podotýkají Marinov, Pastucha aj. (2012). 4.1.6 Hypertenze a kardiovaskulární komplikace Až 1–3% dětí trpí vysokým krevním tlakem. Děti s nadváhou nebo obezitou trpí hypertenzí více než děti bez nadváhy. Až polovina dětí s vysokým krevním tlakem trpí nadváhou. Pro vznik hypertenze je obezita jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů (Marinov, Patucha aj., 2012). Hypertenze u dětí způsobuje bolesti hlavy, krvácení z nosu, únavy a zvýšené pocení (Seeman, 2014). Definice hypertenze je krevní tlak vyšší nebo roven 95. percentilu, pro příslušný věk, pohlaví a výšku dítěte, oproti tomu normální krevní tlak je roven 90. percentilu nebo méně (Marinov, Pastucha aj., 2012). Hypertenze u dětí se pojí se zvýšeným výskytem poškození srdce, cév a ledvin a se zvýšenou úmrtností na nemoci srdce a cév (Seeman, 2014).
4.2 Duševní poruchy Obezita nekomplikuje život dětí pouze fyzicky, ale také psychicky. Významně narušuje jejich další psychický vývoj. Obézní dítě se zajímá především
43
o jídlo a zájmu o ostatní oblasti života ubývá. Otylé děti se často stávají terčem posměchu v kolektivu, což v nich snižuje sebevědomí. Později přibývají závažnější problémy, mezi které patří deprese, emoční labilita a sociální izolace (Marinov, Pastucha aj., 2012). 4.2.1 Craving Craving znamená patologické bažení a je jedním ze společných znaků všech závislostí. Nejčastěji se s cravingem setkáváme u závislostí na drogách, alkoholu a jiných omamných látkách. Ve spojitosti s obezitou se hovoří o silné, neodolatelné touze po jídlu. Craving není totéž, co běžná touha po pochutině, neboť při bažení se na rozdíl od běžného chtění aktivují jiné, vývojově starší oblasti mozku. Jedinci trpící cravingem popisují bažení jako nepříjemnou zkušenost, kdy nejsou schopni kontrolovat množství snědeného jídla, což u nich vyvolává úzkost. U dětí doposud nebyla problematika carvingu prostudována, ale je zřejmé, že bažení u dětí funguje na stejném principujako u dospělých, říkají Marinov, Pastucha aj. (2012). 4.2.2 Deprese Podle Marinovaa Patuchy aj. (2012) mezi nejčastěji uváděné psychické problémy obezity patří deprese. Pařízková, Lisá aj. (2007) podotýkají, že podle statistik z amerického časopisu Pediatrics z ledna 2000 trpí depresemi v USA přibližně 750 000 teenagerů. Obezita a deprese mají kauzální souvislost. Marinov, Patucha aj. (2012) zveřejňují souvislosti. V jednom případě dochází k rozvoji depresí na základě obezity, naopak v druhém případě k rozvoji obezity u lidí depresí trpících. Rozvoj obezity u mladých lidí s bipolární depresní poruchou je vyšší než u běžné populace. Pastucha aj., (2011) uvádějí, že úzkost a deprese bývají u obézního jedince až 3–4krát častěji, než u dětí s hmotností v normě. Marinov, Pastucha aj. (2012) zmiňují, že jedinec s depresí se ocitá v tzv. bludném kruhu, který tento stav dále prohlubuje. Studie prokazují u dětí s nadváhou varující úroveň projevů depresivity. V některých případech je nutné tento stav dětí
44
řešit podáváním antidepresiv. Deprese bývají rizikovým faktorem, který ohrožuje úspěšnost léčby obezity, proto je nutné psychologické vyšetření otylých dětí trpících obezitou. Vyšetření nám stanoví způsob řešení zmíněného psychického problému. 4.2.3 Poruchy příjmu potravy Marinov, Pastucha aj. (2012) upozorňují na to, že u obézních jedinců může dojít k rozvinutí poruchy příjmu potravy v důsledku nespokojenosti se svým zevnějškem. Mezi hlavní poruchu příjmu potravy patří bulimia nervosa, při které dochází k záchvatovému přijímání velkého množství potravin, které je zakončené úmyslným zvracením. Tímto způsobem postižení chtějí zredukovat svůj kalorický příjem. Rizikovým obdobím pro rozvoj této poruchy je puberta, kdy jedinci více vnímají svůj zevnějšek, a otylé dívky si uvědomují, že jsou méně atraktivní pro chlapce, než dívky s váhou v normě.
Pro obezitu a s ní spojenou bulimii je
charakteristické zkreslení vnímání vlastního těla, nevhodné jídelní zvyklosti a nepřiměřená kontrola tělesné hmotnosti. Nemoc a s ní spojená neschopnost dosáhnout dokonalého vzhledu vede k rozvoji depresí, uvádějí Marinov, Pastucha aj. (2012). 4.2.4 Závislosti Marinov, Pastucha aj. (2012) upozorňují na fakt, že u obézních dětí se vyskytuje jednak závislost na jídle, ale také dochází u nich k vyšší pravděpodobnosti rozvoje závislosti na alkoholu a nikotinu, než u dětí s tělesnou hmotností v normě. U otylých dětí se mnohdy setkáváme se závislostí na počítači, kdy děti omezují veškeré své aktivity, straní se kolektivu a raději svůj volný čas tráví doma.
45
4.3 Celoplošné následky Podle Marinova, Pastuchy aj. (2012) má dětská obezita celoplošné následky, neboť obezita v dětství přetrvává v 70–85% do dospělosti, kdy obézní jedinci mají závažné zdravotní a psychosociální komplikace, které vedou k předčasnému úmrtí. Podle článku (S dětmi proti obezitě, 2013) obezita ve 40 letech zkracuje střední délku života o 7 let. Marinov, Pastucha aj. (2012) konstatují, že v současné době je v Evropské unii přes 20 000 obézních dětí, trpící cukrovkou 2. typu, 400 000 obézních dětí s poruchou glukózové tolerance, přes 1 milion obézních dětí se známkami kardiovaskulárního onemocnění a 1,4 milionu obézních dětí s jaterním poškozením. Léčba obézních dětí je velice náročná a nákladná. V České republice jsou průměrné náklady na komplexní léčbu cca 75 000 Kč za rok. U dospělého člověka se pohybuje léčba obezity kolem 115 000 Kč ročně.
46
II. Praktická část
47
5 Cíle výzkumu 5.1 Cíle a úkoly výzkumu Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit stav obezity u dětí mladšího a staršího školního věku v ZŠ Ivana Olbrachta v Semilech. Dílčím cílem práce bylo zjistit, jakým životním stylem děti žijí a porovnat náchylnosti ke vzniku obezity u dětí mladšího a staršího školního věku. Prvním úkolem bakalářské práce bylo shromáždění literatury. Na základě shromážděné literatury jsme vytvořily dotazníky týkající se životního stylu dětí mladšího školního věku. Dalším úkolem práce bylo výzkumné šetření, které proběhlo v březnu 2015 v základní škole Ivana Olbrachta v Semilech. Posledním úkolem práce bylo vyhodnocení výzkumného šetření, které jsme provedli pomocí tabulek a grafů.
5.2 Použité metody výzkumu Ke zjištění stavu obezity u dětí mladšího i staršího školního věku jsme provedli měření obezity pomocí metody BMI, metoda není časově náročná a používá se ke zjištění výskytu obezity v terénu. Ke zjištění životního stylu dětí a porovnání náchylnosti vzniku obezity u dětí mladšího a staršího školního věku jsme použili metodu dotazovací, konkrétně dotazník, který byl zcela anonymní. Dotazník obsahoval 16 otázek. Konkrétně otázky otevřené, polootevřené a uzavřené a na závěr děti doplnily pohlaví, věk a třídu.
5.3 Cílová skupina Cílová skupina zahrnovala žáky Základní školy Ivana Olbrachta v Semilech. Výzkum jsme provedli v březnu 2015. Cílová skupina byla složena ze 128 respondentů: 67 dětí mladšího školního věku a 61 dětí staršího školního věku. Respondenti mladšího školního věku byli žáci 4. a 5. tříd, respondenti staršího školního věku byli žáci 8. a 9. tříd.
48
Tabulka č. 3:Celkový počet respondentů Počet dívek
Počet chlapců
Celkem
Ml. školní věk
36
31
67
St. školní věk
28
33
61
Celkem
64
64
128
Zdroj: vlastní
49
6 Výskyt obezity u dětí školního věku Ke zjištění stavu obezity u dětí mladšího i staršího školního věku jsme provedli diagnostiku obezity pomocí metody BMI a vyhodnotili podle percentilových grafů s přihlédnutím na pohlaví a věk jedince, viz obrázek č. 1. a č. 2. Vypočítané hodnoty BMI byly zařazeny do skupin podle rozmezí percentilů, které udává Marinov aj., viz tabulka č. 1. Výsledky prezentuje tabulka č. 4.
6.1 Prezentace a popis dat výskytu obezity Výsledky získaných dat byly přehledně zpracovány do tabulky a grafu, kde poukazují na výskyt obezity u dětí školního věku. V tabulce jsou respondenti rozděleny na mladší a starší školní věk, nezávisle na pohlaví, a na dívky a chlapce nezávisle na věku. Tabulka vyjadřuje získané výsledky v absolutní četnosti (N) a graf vyjadřuje získané výsledky v relativní četnosti (%). Tabulka č. 4: Zařazení žáků do percentilových pásem BMI Počet žáků Percentilová pásma
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Závažná obezita
4
4
5
3
Mírná obezita
0
9
4
5
10
5
8
7
Robustní až nadváha
4
8
5
7
Robustní
6
6
7
5
Proporční
28
22
23
27
Štíhlé
8
3
6
5
Hubené
2
3
2
3
Nízká hmotnost
5
1
4
2
Nadváha
Zdroj: vlastní
50
Graf č. 1: Zařazení žáků do percentilových pásem BMI 45 40 35 30 25 % 20 15 10 5 0
Ml. šk. věk St. šk. věk
Dívky Chlapci
Zdroj: vlastní Tabulka a graf uvádí, že většina dětí je proporční postavy. Proporční postavy je přibližně 39% z měřených žáků. Závažnou obezitou trpí necelých 6% dětí, z nichž více dívek než chlapců. Mírnou obezitu má 15% dětí staršího školního věku. Dále graf uvádí, že s nadváhou bojuje asi 15% dětí mladšího školního věku. S nadváhou má problém více dívek než chlapců. Robustní postavu hraničící s nadváhou má přibližně 13% dětí staršího školního věku, u kterých by se již měla zahájit prevence. Necelých 9% žáků je štíhlé postavy a hubenou postavu má asi 4% měřených žáků. Oproti tomu 5% dětí mladšího školního věku má problémy s nízkou hmotností. S tímto problémem se setkávají více dívky než chlapci.
51
7 Dotazníkové šetření Ke zjištění životního stylu dětí a porovnání náchylnosti vzniku obezity u dětí mladšího a staršího školního věku nám posloužilo dotazníkové šetření, které bylo zcela anonymní. Dotazník obsahoval 16 otázek. Konkrétně otázky otevřené, polootevřené a uzavřené a na závěr děti doplnily pohlaví, věk a třídu. Cílová skupina byla složena ze 128 respondentů: 67 dětí mladšího školního věku a 61 dětí staršího školního věku. -
Otevřené otázky – konkrétně otázka č. 11, kde děti doplnily odpověď.
-
Polootevřené otázky – konkrétně otázka č. 15, kde děti vybíraly z navržených odpovědí, popřípadě odpověď doplnily.
-
Uzavřené otázky – konkrétně otázky č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 16, kde děti vybraly jednu z nabízených možností.
Dotazník byl formulován tak, aby byl srozumitelný pro žáky základní školy. Plné znění dotazníku je uvedeno v příloze. Při formulování dotazníku jsme vycházeli z následujících předpokladů: 1. Většina dětí snídá doma každé ráno, než jde do školy. 2. Většina dětí si nosí svačinu z domova. 3. Děti staršího školního věku si kupují svačinu samy více, než děti mladšího školního věku. 4. Většina dětí pije slazené nápoje. 5. Většina dětí obědvá ve školní jídelně. 6. Většina dětí konzumuje jídlo u stolu. 7. Většina dětí navštěvuje fastfood jen výjimečně. 8. Většina dětí tráví u počítače, televize a s mobilním telefonem více jak 2 hodiny denně. 9. Většina dětí se účastní plnohodnotně hodin TV. 10. Délka spánku většiny dětí je 7–8 hodin. 11. Většina dětí se dopravuje do školy pěšky. 12. Většina dětí je spokojená se svou postavou
52
7.1 Prezentace a popis získaných dat Výsledky získaných dat byly přehledně zpracovány do tabulek a grafů. Poukazují na životní styl dětí školního věku a porovnání náchylnosti ke vzniku obezity mladšího a staršího školního věku. V tabulce jsou respondenti rozděleni na mladší a starší školní věk, nezávisle na pohlaví a na dívky a chlapce nezávisle na věku. Tabulky vyjadřují získané výsledky v absolutní četnosti (N) a grafy vyjadřují získané výsledky v relativní četnosti (%). Otázka č. 1: Snídáš doma ráno, než jdeš do školy? Tabulka č. 5: Snídáš doma ráno, než jdeš do školy? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Ano, snídám každé ráno doma
46
26
31
40
Ne, snídám po cestě do školy
2
4
3
3
Ne, snídám až ve škole
11
21
17
15
Ne, nesnídám vůbec
8
10
13
6
Zdroj:vlastní N = počet respondentů
53
Graf č. 2: Snídáš doma ráno, než jdeš do školy? 80 70 60 50
Ml. šk. věk
% 40 30
St. šk. věk
20
Dívky
10
Chlapci
0 Ano, snídám každé ráno doma
Ne, snidám po Ne, snídám až cestě do školy ve škole
Ne, nesnídám vůbec
Zdroj: vlastní Jak vyplývá z tabulky a grafu, nejvíce dětí snídá každý den doma, než jdou do školy. Tuto možnost zodpovědělo 56% dotazovaných. Značně více dětí mladšího školního věku, než dětí staršího školního věku a méně dívky než chlapci. Asi 5% dětí snídá po cestě do školy a necelých 35% dětí mladšího školního věku snídá až ve škole. Dále z grafu vyplývá, že až 20% dívek nesnídá vůbec.
54
Otázka č. 2: Nosíš si do školy svačinu z domova? Tabulka č. 6: Nosíš si do školy svačinu z domova? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
60
47
52
55
Ne, kupuji si sám
4
13
9
8
Ne, nesvačím vůbec
3
1
3
1
Ano
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 3: Nosíš si do školy svačinu z domova? 100 80 Ml. šk. věk
60
St. šk. věk
%
40
Dívky Chlapci
20 0 Ano
Ne, kupuji si jí sám
Ne, nesvačím vůbec
Zdroj: vlastní Jak udává tabulka s grafem, většina dětí si nosí svačinu do školy připravenou z domova. Tato možnost byla zvolena z 84%. Více svačin si z domu nosí děti mladšího školního věku než děti staršího školního věku. Asi 20% dětí staršího školního věku si kupuje svačinu po cestě do školy, nebo ve školním bufetu. Vůbec nesvačí necelých 3% dětí.
55
Otázka č. 3: Jaké piješ pití? Tabulka č. 7: Jaké piješ pití? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Převážně slazené nápoje
45
43
41
47
Převážně neslazené nápoje
22
18
23
17
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 4: Jaké piješ pití? 80 70 60 50
Ml. šk. věk
% 40 30
St. šk. věk Dívky
20
Chlapci
10 0 Převážně slazené nápoje
převážně neslazené nápoje
Zdroj: vlastní Z tabulky a grafu vyplývá, že více dětí preferuje slazené nápoje před neslazenými. Slazené nápoje má v oblibě necelých 70ˇ% dětí, oproti tomu neslazeným nápojům dává přednost pouze 30%. Nejvíce slazené nápoje pijí chlapci, dívky dávají přednost nápojům neslazeným.
56
Otázka č. 4: Kolikrát za den jíš? Tabulka č. 8: Kolikrát za den jíš? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Méně než 3x
14
3
10
7
4 - 5x
49
42
47
44
6x a více
4
16
7
13
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 5: Kolikrát za den jíš? 80 70 60 50
Ml. šk .věk
% 40 30
St. šk. věk Dívky
20
Chlapci
10 0 Méně než 3x
4 - 5x
6x a více
Zdroj: vlastní Jak můžeme vyčíst z tabulky a grafů, většina dětí se stravuje 4–5x denně. Graf nám dále ukazuje, že více jak 20% dětí mladšího školního věku se stravuje méně než 3x denně, a více jak 26% dětí staršího školního věku, především chlapců se stravuje více jak 6x denně.
57
Otázka č. 5: Obědváš ve školní jídelně? Tabulka č. 9: Obědváš ve školní jídelně? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Ano
54
52
52
55
Ne, obědvám až doma
11
9
10
9
Ne, vezmu si nějakou sušenku
1
0
1
0
Ne, neobědvám vůbec
1
0
1
0
Zdroj: vlastní N= počet respondentů Graf č. 6: Obědváš ve školní jídelně? 100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0
Ml. šk. věk
St. šk. věk Dívky Chlapci Ano,
Ne, obědvám až Ne, vezmu si Ne, neobědvám doma nějakou sušenku vůbec
Zdroj: vlastní Jak udává tabulka s grafem, více jak 80% dětí obědvá ve školní jídelně. Ale i přesto necelých 20% dětí školní jídelnu nenavštěvuje. Graf nám dále ukazuje, že 16% dotazovaných obědvá až doma po školním vyučování. Dokonce 1 dotazované dítě uvedlo, že si místo oběda vezme sušenku. A 1 dívka uvedla, že obědy vynechává úplně.
58
Otázka č. 6: Na jakém místě doma obvykle jíš? Tabulka č. 10: Na jakém místě doma obvykle jíš? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
U stolu (s rodiči nebo sám)
43
38
44
37
V pokoji u počítače
6
11
6
11
V obýváku u televize
18
12
14
16
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 7: Na jakém místě doma obvykle jíš? 80 70 60 50
Ml. šk. věk
% 40
St. šk. věk
30
Dívky
20
Chlapci
10 0 U stolu (s rodiči, sám)
V pokoji u počítače
V obýváku u televize
Zdroj: vlastní Jak ukazuje tabulka a graf nejvíce u stolu s rodiči nebo samy se stravují dívky. Při porovnání, dívky stolují až o 10% více než chlapci. Graf nás dále upozorňuje na fakt, že přibližně 40% dětí konzumuje stravu, buď u počítače, nebo u televize. U počítače nejvíce jedí chlapci staršího školního věku, oproti tomu před televizí se stravují především děti mladšího školního, a více chlapců než děvčat.
59
Otázka č. 7: Jak často jíš sladkosti? Tabulka č. 11: Jak často jíš sladkosti? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Každý den
12
14
14
12
Několkrát do týdne
25
30
24
31
Jen výjimečně
30
17
26
21
Vůbec
0
0
0
0
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 8: Jak často jíš sladkosti? 60 50 40
Ml. šk. věk
% 30
St. šk. věk
20
Dívky
10
Chlapci
0 Každý den
Několikrát do týdne
Jen výjimečně
vůbec
Zdroj: vlastní Jak můžeme vidět v tabulce a grafu, každý den konzumuje sladkosti asi 20% dětí. Děti staršího školního věku konzumují sladkosti každodenně o 5% více než děti mladšího školního věku. Necelých 50% dětí staršího školního věku, převážně chlapci, jedí sladkosti několikrát do týdne. Asi 45% dětí mladšího školního věku s dívčí převahou, konzumují sladkosti jen výjimečně. Možnost, že nejedí sladkosti vůbec, nezodpovědělo žádné dítě v dotazníkovém šetření.
60
Otázka č. 8: Jak často navštěvuješ McDonalds, KFC a jiné rychlé občerstvení? Tabulka č. 12: Jak často navštěvuješ rychlé občerstvení? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Jednou týdně
2
0
1
1
Jednou měsíčně
9
7
8
7
Jen výjimečně
44
41
40
46
Nikdy, takové jídlo nejím
12
13
15
10
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 9: Jak často navštěvuješ rychlé občerstvení? 80
70 60 50
Ml. šk. věk
% 40 30
St. šk. věk Dívky
20
Chlapci
10 0 Jednou týdně
Jednou měsíčně Jen výjimečně
Nikdy, takové jídlo nejím
Zdroj: vlastní
Jak uvádí tabulka a graf, asi 66% dětí navštěvuje rychlá občerstvení jen výjimečně. Přibližně 13 % dětí se stravuje ve fastfoodu jednou do měsíce. Asi 20% dětí, převážně dívky, se v rychlém občerstvení nestravují vůbec. Zatímco 3% dětí mladšího školního věku navštěvuje rychlé občerstvení jednou do týdne.
61
Otázka č. 9: Kolik času denně trávíš u počítače, televize, nebo s mobilním telefonem? Tabulka č. 13: Kolik hodin denně trávíš u počítače, televize, nebo s mobilním telefonem? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Toto zařízení nepoužívám
1
1
2
0
maximálně 2 hodiny denně
37
15
31
21
3 - 4 hodiny denně
20
29
18
31
Více jak 4 hodiny denně
9
16
13
12
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 10: Kolik hodin denně trávíš u počítače, televize, nebo s mobilním telefonem? 60 50 40
Ml. šk. věk
% 30
St. šk. věk
20
Dívky
10
Chlapci
0 Toto zařízení nepoužívám
Maximálně 2 hodiny denně
3 - 4 hodiny denně
Více jak 4 hodiny denně
Zdroj: vlastní
Jak můžeme z tabulky a grafu vyčíst, maximálně 2 hodiny denně tráví u počítače, televize a s mobilním telefonem 55% dětí mladšího školního věku, převážně děvčata. 3–4 hodiny denně u počítače, televize nebo s mobilním
62
telefonem prosedí necelých 50% dětí staršího školního věku, převažují chlapci. Alarmující je zjištění, že tímto způsobem tráví více jak 4 hodiny denně přibližně 20% dotazovaných dětí, a to nejvíce dětí staršího školního věku, kde jich u počítače, televize a s mobilním telefonem v ruce prosedí až 26%.
63
Otázka č. 10: Cvičíš v hodinách TV a baví tě tělocvik? Tabulka č. 14: Cvičíš v hodinách TV a baví tě tělocvik? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Ano, účastním se a baví mě
54
49
51
52
Ano, účastním se, ale nebaví mě
11
9
9
11
Ne, neúčastním se, mám je omluvené
2
3
4
1
Zdroj: vlastní N= počet respondentů
Graf č. 11: Cvičíš v hodinách TV a baví tě tělocvik? 90 80 70 60 %
Ml. šk. věk
50
40
St. šk. věk
30
Dívky
20
Chlapci
10 0 Ano, účastním se a baví mě
Ano, účastním se, ale nebaví mě
Ne, neúčastním se, mám je omluvené
Zdroj: vlastní Jak vyplývá z tabulky a grafů, většina dětí se hodin tělesné výchovy účastní a baví je. Dále nám graf uvádí, že přibližně 15% dětí hodiny tělesné výchovy nebaví, ale účastní se jich. Skutečnost je taková, že 4% dětí se hodin tělesné výchovy neúčastní vůbec, v porovnání je větší neúčast na hodinách TV více u děvčat než chlapců.
64
Otázka č. 11: Doplň, jaké 2 sporty tě nejvíce baví? Tabulka č. 15: 10 nejoblíbenějších sportů dívek Počet dívek
Sport Plavání
17
Běh
13
Volejbal
13
Vybíjená
11
Tanec
9
Cyklistika
8
In-line brusle
7
Lyžování
7
Jezdectví
6
Hasičský sport
5
Zdroj: vlastní Tabulka č. 16: 10 nejoblíbenějších sportů chlapců Počet dívek
Sport Florbal
26
Fotbal
19
Vybíjená
10
Běh
8
Hokej
7
Tenis
6
In-line brusle
6
Lyžování
5
Cyklistika
5
Nohejbal
4
Zdroj: vlastní Jak můžeme vidět v tabulkách, obliba sportů se u dívek a chlapců liší. U dívek je nejoblíbenějším sportem plavání, hned za ním běh a volejbal se stejnou oblíbeností. U chlapců jednoznačně nejoblíbenějším sportem je florbal, poté fotbal a vybíjená. Nejoblíbenějším sportem u obou pohlaví je běh a vybíjená.
65
Otázka č. 12: Jak často sportuješ ve svém volném čase? (nepočítej hodiny TV ve škole) Tabulka č. 17: Jak často sportuješ ve svém volném čase? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Více jak 3x týdně
29
29
23
35
1 - 2x týdně
31
22
28
25
Nesportuji vůbec
7
10
13
4
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 12: Jak často sportuješ ve svém volném čase? 60 50 40
Ml. šk. věk
% 30
St. šk. věk Dívky
20
Chlapci 10 0 Více jak 3x týdně
1 - 2x týdně
Nesportuji vůbec
Zdroj: vlastní Jak z tabulky a grafu je možno vyčíst, přes 50% chlapců sportuje více jak 3x týdně, což je až 15% rozdíl oproti dívkám. Průměrně 40% dětí se věnuje sportu alespoň 1–2x týdně. Alarmující je zjištění, že 20% dívek převážně staršího školního věku nesportuje vůbec. Především jsou to dívky, které nesportují vůbec.
66
Otázka č. Kolik hodin v noci spíš? Tabulka č. 18: Kolik hodin v noci spíš? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Méně jak 6 hodin
7
7
9
5
7 - 8 hodin
38
48
41
45
Více jak 9 hodin
22
6
14
14
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 13: Kolik hodin v noci spíš? 90 80 70 60
Ml. šk. věk
50 %
St. šk. věk
40
Dívky
30
Chlapci
20 10 0 Méně jak 6 hodin
7 - 8 hodin
Více jak 9 hodin
Zdroj: vlastní Jak tabulka a graf uvádí, většina dětí spí v noci 7–8 hodin. Méně jak 6 hodin spánku má přibližně 10% dětí. Asi 33% dětí mladšího školního věku v noci prospí více jak 9 hodin. U dětí staršího školního věku více jak 9 hodin spí pouze 10%. Délka spánku by neměla být kratší než 6 hodin a zároveň by neměla přesáhnout 9 hodin.
67
Otázka č. 14: Jakým způsobem cestuješ do školy? Tabulka č. 19: Jakým způsobem cestuješ do školy? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Vždy chodím pěšky
32
33
33
32
Vozí mě rodiče
4
0
2
2
Někdy pěšky, někdy mě vozí rodiče
19
5
14
10
Nebydlím v Semilech, dojíždím
12
23
15
20
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 14: Jakým způsobem cestuješ do školy? 60 50 40
Ml. šk. věk
% 30
St. šk. věk Dívky
20
Chlapci
10 0 pěšky
vozí mě rodiče
jak kdy
dojíždím do školy
Zdroj: vlastní Jak vyplývá z tabulky a grafu, většina dětí jak mladšího, tak staršího školního věku se dopravují do školy pěšky. Přibližně 6% dětí mladšího školního věku vozí do školy vždy rodiče. Jak můžeme dále vidět v grafu, necelých 38% dětí staršího školního věku bydlí v okolí Semil a musí do školy dojíždět. V porovnání s dětmi mladšího školního věku, těch dojíždí do školy cca 18%.
68
Otázka č. 15: Jakým způsobem trávíš víkendy? Tabulka č. 20: Jakým způsobem trávíš víkendy? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Doma u televize nebo počítače
13
19
11
21
Na návštěvě u příbuzných
16
8
15
10
Aktivně
36
25
30
31
S kamarády
1
9
8
2
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 15: Jakým způsobem trávíš víkendy? 60 50 40
Ml. šk. věk
% 30
St. šk. věk
20
Dívky
10
Chlapci
0 Doma u televize nebo počítače
Na návštěvě u příbuzných
Aktvině
S kamarády
Zdroj: vlastní Jak ukazuje tabulka a graf, většina dětí tráví víkendy aktivně v převaze dětí mladšího školního věku nad staršími dětmi. Hrozivé zjištění je však to, že více jak 30% dětí staršího školního věku prosedí víkendy u počítače nebo televize, převážně to jsou chlapci. Mladších dětí, které tímto způsobem tráví víkendy, je necelých 20%. Na návštěvě u příbuzných pobývá o víkendu více jak 20% dětí mladšího školního věku, převážně dívky. Zatímco s kamarády víkendy tráví asi 15% dětí staršího školního věku. V tomto případě se jedná především o dívky.
69
Otázka č. 16: Jsi spokojený se svou postavou? Tabulka č. 21: Jsi spokojený se svou postavou? Počet žáků Odpověď
ml. šk. věk
st. šk. věk
dívky
chlapci
N = 67
N = 61
N = 64
N= 64
Ano, jsem spokojený/á
50
37
37
50
Ne, jsem příliš tlustý/á
14
20
23
11
Ne, jsem příliš hubený/á
3
4
4
3
Zdroj: vlastní N = počet respondentů
Graf č. 16: Jsi spokojený se svou postavou? 90 80
70 60 %
50
Ml. šk. věk
40
St. šk. věk
30
Dívky
20
Chlapci
10 0 Ano, jsem spokojený/á Ne, jsem příliš tlustý/á
Ne, jsem příliš hubený/á
Zdroj:vlastní Jak z tabulky a grafu můžeme vyčíst, většina dětí je spokojená se svou postavou. Nejvíce spokojení jsou chlapci a poté děti mladšího školního věku. Dále můžeme vidět, že více jak 30% dětí není spokojená se svou postavou. Nejvíce nespokojená jsou děvčata, až 35% dívek si myslí, že jsou příliš tlusté.
70
8 Diskuze Z hlediska výskytu BMI vyšlo, že39% dětí je proporční postavy. Závažnou obezitou trpí necelých 6% žáků. Mírnou obezitu má 7% dětí a nadváhu 12%. Robustní postavu hraničící s nadváhou má přibližně 9% dětí, zatímco 9% žáků je štíhlé postavy a 4% dětí má postavu hubenou. Z měření dále vyplynulo, že necelých 5% dětí má problémy s nízkou hmotností. Při porovnání dětí mladšího a staršího školního věku se ukázalo, že obezitou trpí více dětí staršího školního věku, zatímco nadváhu má více dětí mladšího školního věku. Výsledky tohoto měření byly pro nás překvapivé. Ukázalo se, že výskyt obezity ve jmenované škole není tak dramatický. Z dotazníkového šetření se ukázalo, že většina dotazovaných má nedostatky v dodržování zásad zdravého životního stylu. První se potvrdil předpoklad, že většina dětí snídá každé ráno, než jde do školy, 56% dotazovaných žáků. Necelých 5% dětí snídá po cestě do školy. Dále se ukázalo, že 25% dotazovaných snídá až ve škole. Alarmující bylo zjištění, že 14% dětí nesnídá vůbec. Při porovnání dětí mladšího a staršího školního věku značně více doma snídá dětí mladších, než dětí starších. V porovnání pohlaví, vynechávání snídaně je oblibou spíše u děvčat, kde jich nesnídá až 20%. Jak uvedli Marinov aj., snídaně vynechává 18% dětí. Naše výsledky tuto skutečnost potvrdily. Při vynechávání snídaní se zvyšuje riziko vzniku obezity. Dále se potvrdil předpoklad, že většina dětí si nosí svačinu do školy připravenou z domova, kde odpověď vybralo 84% z dotazovaných. Svačinu si samo kupuje 13% dětí a 3% žáků svačinu vynechává. Z dotazníkového šetření se také potvrdil předpoklad, že děti staršího školního věku si kupují svačinu samy více, než děti mladšího školního věku, kdy jsme v porovnání zjistili, že děti staršího školního věku si kupují svačinu samy až o 15% více, než děti mladšího školního věku. Ukázalo se také, že většina dětí preferuje slazené nápoje před nápoji neslazenými, a tím se potvrdil další předpoklad. Slazené nápoje má v oblibě téměř70% dětí. Oproti tomu neslazeným nápojům dává přednost pouze 30%. Při
71
porovnání podle pohlaví jsme zjistili, že slazené nápoje preferuje více chlapců než děvčat. Přeslazené nápoje hrají velkou roli při vzniku obezity, neboť s každou sklenicí sladkého nápoje nad obvyklou potřebu dětí se zvyšuje riziko vzniku dětské nadváhy až 1,6 krát. Při dotazu četnosti denního stravování, jsme došli k závěru, že převážná většina dětí se stravuje 4–5x denně. Méně než 3x se stravuje 13% dotazovaných a 16% dětí se stravují více jak 6x za den. Pravidelnost na úrovni stravy hraje velkou roli v prevenci obezity. Optimální je jíst pravidelně 4–5x denně, nejlépe každé 3 hodiny. Méně i více jídel zvyšuje riziko vzniku obezity. Předpoklad, že většina dětí obědvá ve školní jídelně, nám výpovědi z 83% potvrdily. Dále jsme zjistili, že 16% dětí obědvá po vyučování doma, což není příznivé pro jejich stravovací režim, především u dětí staršího školního věku, které mívají výuku i v odpoledních hodinách. Jak uvedli Marinov aj., 80% dětí se stravuje ve školní jídelně. Náš výzkum tuto hypotézu potvrdil. Bod stolování nám potvrdil další předpoklad. Celých 63% dotazovaných se stravuje doma u stolu. Alarmující je zjištění, že 37% dětí se stravuje buď u počítače, nebo před televizí. Před televizní obrazovkou se stravuje 24% dotazovaných. V porovnání mladšího a staršího školního věku jsme došli k závěru, že před monitorem konzumuje jídlo více dětí staršího školního věku, ale u televize rádo pojídá více dětí mladšího školního věku. Když jsme porovnali dívky a chlapce, ukázalo se, že dívky více dbají na správné stolování než chlapci. Jídlo by nikdy nemělo být konzumováno před televizí nebo počítačem, neboť tento způsob stravování vede k neřízené konzumaci jídla, a zvyšuje riziko vzniku obezity. Při zjištění, jak často děti konzumují sladkosti, se ukázalo, že většina dětí je pojídá i několikrát do týdne. Odpověď vybralo 43% dotazovaných. Jen výjimečně jí pochutiny 37% dětí. Každý den zařazuje sladkosti do svého jídelníčku až 20% žáků. Možnost, že nejedí sladkosti vůbec, nezodpovědělo žádné dítě v dotazníkovém šetření. Z porovnání dětí mladšího a staršího školního věku vyplynulo, že sladkosti více konzumují děti staršího školního věku. Při porovnání podle pohlaví se ukázalo, že dívky konzumují pochutiny méně než chlapci. Pochutiny by se měly konzumovat pouze výjimečně, v nejlepším případě vůbec,
72
neboť nadměrná konzumace sladkostí může vést k nadměrnému energetickému příjmu a k rozvoji obezity. Návštěva rychlého občerstvení: dotazníkové šetření nám potvrdilo předpoklad, který udává, že děti navštěvují fastfood jen výjimečně, odpověď vybralo 66% dotazovaných. Přibližně 13% dětí se stravuje ve fastfoodu jednou do měsíce a 1% dětí uvedlo, že navštěvují rychlé občerstvení jednou do týdne. Zatímco 20% dotazovaných uvedlo, že rychlé občerstvení nenavštěvuje vůbec. Malá obliba fastfoodu může být zapříčiněna tím, že v Semilech, kde děti žijí, žádný fastfood (McDonalds, KFC) není. Domnívám se, že kdyby děti měly přístup k těmto snackům, obliba fastfoodu u dotazovaných respondentů by byla značně vyšší. Konzumace pokrmů z rychlého občerstvení by měla být pouze výjimečně, neboť i pojídání těchto pokrmů vede k rozvoji obezity. Podle stanoveného předpokladu se dále potvrdilo, že většina dětí tráví u počítače, televize, nebo při používání mobilního telefonu více jak 2 hodiny denně. Maximálně 2 hodiny denně tráví u počítače, televize, nebo používáním mobilního telefonu 41% dotazovaných. Alarmující je fakt, že 58% dětí školního věku tráví tímto způsobem více jak 2 hodiny denně. Šokující bylo zjištění, že 20% žáků tráví tak více jak 4 hodiny denně. V porovnání dětí podle věku jsme zjistili, že u televize, počítače nebo s mobilním telefonem tráví svůj volný čas více děti staršího školního věku než dětí mladších, a více chlapců jak dívek. Jak uvedli Marinov aj., více než 3 hodiny u počítače prosedí 20% českých dětí. Zjištěné výsledky fakt potvrzují. Mobilní telefon spolu s dálkovým ovladačem ušetří dítěti za rok až 25 hodin chůze, cože představuje až 0,8 kg tukové tkáně. Proto by se mělo dodržovat pravidlo, které nám říká, že doba prosezená u počítače, televize nebo s mobilním telefonem v ruce by neměla být delší než 2 hodiny denně. Dále jsme vycházeli z předpokladu, že většina dětí se plnohodnotně účastní hodin TV. To se nám potvrdilo. Dále nás zajímalo, kolik dětí hodiny TV ve škole baví. Z dotazníkového šetření jsme došli k závěru, že 80% dětí navštěvuje hodiny tělesné výchovy a hodiny je baví. 16% respondentů hodiny navštěvuje jen proto, že musí. Dokonce 4% dětí se hodin TV ve škole neúčastní vůbec, neboť je mají omluvené. Tímto zjištěním se potvrdilo, co již bylo zmíněné v teoretické části
73
práce, kdy jsou děti TV ve škole spíše odrazovány, nebo dochází k tomu, že jsou děti z hodin TV omluveny ze strany rodičů. Z údajů, v dotaznících, můžeme vyhodnotit, že mezi nejoblíbenější sporty chlapců patří florbal, fotbal a vybíjená. Dívky mají nejvíce v oblibě plavání, běh a volejbal. Dále pak oblíbeným sportem u obou pohlaví je běh a vybíjená. Jak uvedli Marinov aj., nejoblíbenější sporty českých dětí jsou: fotbal, lyžování, bruslení, plavání, cyklistika a tanec. Všechny tyto sporty se objevily v tabulce 10 nejoblíbenějších sportů dětí školního věku. Při zjištění, jak často děti sportují, jsme zjistili, že 45% dětí sportuje více jak 3x týdně. Dětí, které se věnují sportu alespoň 1–2x týdně, je 42%. Oproti tomu jsme došli k závěru, že celých 13% dětí nesportuje vůbec. Tím můžeme potvrdit tvrzení, které bylo zmíněno v teoretické části, že vůbec nesportuje, nebo pouze v rámci TV celých 16% dětí. V tomto případě se naše výsledky liší pouze o 3%. Předpoklad, že u většiny dětí se pohybuje délka spánku okolo 7–8 hodin nám potvrdily výsledky, které nám ukázaly, že až 67% dětí spí v rozmezí 7–8 hodin. Zbylých 33% dotazovaných spí více nebo méně, než je toto optimum. Dále jsme zjistily, že 11% dětí spí méně než 6 hodin a 22% dětí spí více než 9 hodin. Jak kratší, tak delší délka spánku, mimo optimum, vede k nárůstu BMI. Co se týče způsobu cestování do školy, potvrdil se předpoklad, který tvrdí, že většina dětí do školy chodí pěšky. Tak odpovědělo 51% dětí. Dotazovaných, které vozí do školy rodiče, bylo pouze 3%. Dětí, které občas chodí pěšky, a někdy cestují do školy s rodiči, je 19%. Dále jsme zjistili, že 27% dětí nebydlí v místě, kde se škola nachází, a do školy musí dojíždět. Při zjištění, jakým způsobem děti tráví víkendy, 48% dotazovaných tráví víkendy aktivně. Až 25% dětí tráví víkendy doma u počítače nebo televize. Žáků, kteří tráví víkendy na návštěvách, je 19% a 8% dětí doplnilo, že víkendy tráví s kamarády. Jak uvedli Marinov aj., necelá polovina rodin tráví víkendy doma. Z našich výsledků je o víkendu doma celá čtvrtina dětí školního věku. Podle stanoveného předpokladu se potvrdilo, že většina dětí je spokojená se svou postavou. Spokojenost s postavou vyjádřilo 68% dotazovaných. 32% dětí je nespokojených, až 27% dětí si myslí, že jsou příliš tlusté a pouhých 5% dětí je nespokojených se svou postavou z důvodu nízké hmotnosti. Nejvíce nespokojené
74
jsou dívky, především staršího školního věku, které jsou více kritické ke svému vzhledu oproti dětem mladším a chlapcům. Doporučení
Každé ráno snídat, protože snídaně tvoří jedno z nejdůležitějších jídel dne.
Nosit si do školy svačinu připravenou z domova, která bude odpovídat zásadám racionální stravy.
Pít převážně neslazené nápoje.
Pravidelně se stravovat, optimálně 4–5x denně, nejlépe každé 3 hodiny.
Stravovat se ve školní jídelně.
Jíst pouze u stolu, nikoli u počítače nebo televize. Dbát na správné stolování
Pochutiny by se měly konzumovat pouze výjimečně, nebo je omezit úplně.
Smažené jídlo a „snacky“ konzumovat také jen výjimečně.
U počítače, televize nebo s mobilním telefonem trávit maximálně 2 hodiny denně.
Účastnit se plnohodnotně hodin TV.
Volný čas a víkendy trávit aktivně.
Spát nepřerušovaným spánkem 7–8 hodin.
Vždy chodit pěšky, nevyužívat výtah.
75
Závěr Obezita v dnešní společnosti představuje velmi závažný problém na celém světě. Nejedná se pouze o kosmetickou vadu, neboť obezita je nemoc, která je doprovázena řadou závažných zdravotních komplikací. Nejen, že zhoršuje kvalitu života, ale také zkracuje jeho délku. Rozvíjí již v dětství, proto již v tomto období jsou velmi důležitá preventivní opatření. Příčin vzniku obezity je hned několik, avšak nejčastější příčinou vzniku je nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie, která je následkem především novodobého způsobu života. Do prevence obezity je nutné zapojit celou společnost. Důležitým krokem v prevenci je dodržování zásad zdravého životního stylu. Hlavní úkol mají především rodiče, neboť jsou to právě oni, kteří musí jít svému potomku příkladem. Jak zní pravidlo: aktivní rodiče mívají aktivní děti. Prevence obezity je daleko snazší, než samotná léčba nemoci. Bakalářská práce pojednávala o obezitě jako nemoci u dětí školního věku. Ukázala, jak je tato nemoc závažná. Teoretická část se zabývala definicí obezity, příčinami vzniku, prevenci a dopady obezity na dětský organismus. Praktická část byla zpracována na základně měření a dotazníkového šetření, které proběhlo v březnu 2015 v Základní škole Ivana Olbrachta v Semilech. Výsledky výzkumného šetření byly zpracovány do přehledných tabulek a grafů doprovázených komentářem. Stanovených cílů bakalářské práce jsme dle našich předpokladů dosáhli. Zjistili jsme výskyt obezity a životní styl vytipovaných dětí ze základní školy, kde jsme následně porovnaly náchylnost ke vzniku obezity u dětí mladšího a staršího školního věku. Z měření nám vyplynulo, že výskyt obezity v této škole není tak dramatický, jak jsme očekávali. Ukázalo se, že závažnou obezitou trpí 6% dětí, mírnou obezitou 7% dětí a nadváhou 12% dětí. Z dotazníkového šetření jsme zjistili, že většina dotazovaných dětí má v některých oblastech zdravého životního stylu nedostatky, které se mohou podílet na vzniku obezity. Zjistili jsme, že 14% dotazovaných vynechává snídani,
76
70% dětí preferuje slazené nápoje, 37% žáků se stravuje mimo jídelní stůl, 20% dotazovaných pojídá pochutiny každý den, 20% dětí tráví denně u počítače, nebo u televize více jak 4 hodiny a 13% žáků nesportuje vůbec. Výsledky výzkumu dodáme do základní školy, kde proběhlo výzkumné šetření a pevně věříme, že t budou použity ku prospěchu žáků.
77
Seznam použitých zdrojů 1) ALDHOON HAINEROVÁ, Irena, 2009. Dětská obezita. Praha: Maxdorf. ISBN 9788073451967. 2) FOŘT, Petr, 2004. Stop dětské obezitě: co vědět, aby nebylo pozdě. 1. vyd. Praha: Ikar. ISBN 80-249-0418-7. 3) KUNEŠOVÁ, Marie, aj., 2005. Obezita: doporučený diagnostický a léčebný postup pro praktické lékaře. 1. vyd. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP. ISBN 80-903573-8-5. 4) MARINOV, Zlatko, aj., 2011. S dětmi proti obezitě: o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku! Praha: IFP Publishing. ISBN 978-80-87383-09-4. 5) MARINOV, Zlatko a Dalibor PASTUCHA, aj., 2012. Praktická dětská obezitologie. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4210-6 6) PASTUCHA, Dalibor, aj., 2011. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4065-2. 7) PAŘÍZKOVÁ, Jana a Lidka LISÁ, aj., 2007. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-466-9. 8) SUCHOMEL, Aleš, 2006. Tělesně nezdatné děti školního věku: (motorické hodnocení, hlavní činitelé výskytu, kondiční programy). 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7372-140-6. 9) ŠIMŠOVÁ, Josefa a Marta STRAKOVÁ, 1972. Cvičení pro obézní děti. 1. vyd. Praha: Olympia. 10) CDC, 2014. Childhood obesity fact [online]. 2014-12-11 [vid. 2015-04- 09]. Dostupné z: http://www.cdc.gov/healthyyouth/obesity/facts.htm 11) S DĚTMI PROTI OBEZITĚ, 2013. Pro rodiny [online]. [vid. 2015-04- 09]. Dostupné z: http://sdetmiprotiobezite.cz/?page_id=26 12) S DĚTMI PROTI OBEZITĚ, 2013. Význam pohybu [online]. [vid. 2015-04- 09]. Dostupné z: http://sdetmiprotiobezite.cz/?page_id=2486 13) S DĚTMI PROTI OBEZITĚ, 2013. Co způsobuje dětská obezita? [online]. [vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://sdetmiprotiobezite.cz/?page_id=98
78
14) SEEMAN, Tomáš, 2014. Hypertenze u dětí a dospívajících. In: Šance dětem. [online]. 2014-10-24 [vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/deti-se-zdravotnimpostizenim/deti-s-jinym-zavaznym-zdravotnim-znevyhodnenim/nemociobehoveho-systemu/hypertenze-u-deti-a-dospivajicich.shtml 15) ŠKARECKÁ, Ivana, 2013. Nealkoholická steatóza jater a její ovlivnění výživou.
In:
Výživová
poradna
VIVIENTE.
[online].
2013-02-12
[vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.viviente.cz/nealkoholickasteatoza-jater-a-
jeji-ovlivneni-vyzivou
16) STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV, 2015. Sezam růstových grafů ke stažení [online]. [vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.szu.cz/publikace/data/seznam-rustovych-grafu-ke-stazeni 17) KRÁSNIČANOVÁ, Hana, 2010. Vztahy mezi tělesnou hmotností a skeletální a sexuální menstruací. In: Postgraduální medicína. [online]. 2010-06-07 [vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://zdravi.e15.cz/clanek/postgradualnimedicina-priloha/vztahy-mezi-telesnou-hmotnosti-a-skeletalni-a-sexualnimaturaci-stav-vyzivy-a-biologicky-vek-vybrane-auxologicke-aspekty-452404 18) VZP, 2015. Dětská obezita – problém, který roste s dítětem [online]. [vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/klienti/programyprevence/zij-zdrave/detska-obezita-problem-ktery-roste-s-ditetem 19) DECKELBAUM, Richard J. a Christine L. WILLIAMS, 2001. Childhood Obesity: The Health Issue. Obesity Research [online]. vol. 9, no. 4, s. 239-242 [vid. 2015-04-09]. Dostupné z http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1038/oby.2001.125/pdf 20) PŘÍHODOVÁ, Iva, 2010. Obstrukční spánková apnoe u dětí – opomíjená diagnóza. Pediatrie pro praxi [online]. roč. 11 č. 1, s. 26–28 [vid. 2015-04-09]. Dostupné z: http://www.solen.cz/pdfs/ped/2010/01/06.pdf
79
Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník
80
Přílohy Příloha č. 1: Dotazník
Dotazník Ahoj, jmenuji se Adéla Šírová a třetím rokem studuji na Technické univerzitě v Liberci, obor Rekreologie. Závěrem mého studia píši bakalářskou práci, proto vás prosím o pravdivé vyplnění dotazníku, který mi bude sloužit pouze jako podkladový materiál. Dotazník je anonymní, proto se nepodepisujte. V případě jakéhokoliv dotazu mě můžete kontaktovat na telefonním čísle 774 814 213. U každé otázky zaškrtněte pouze jednu odpověď. 1. A) B) C) D)
Snídáš doma ráno, než jdeš do školy? Ano, snídám každé ráno doma Ne, snídám po cestě do školy Ne, snídám až ve škole Ne, nesnídám vůbec
2. A) B) C)
Nosíš si do školy svačinu z domova? Ano Ne, kupuji si jí ve školní kantýně, nebo cestou do školy Ne, nesvačím vůbec
3. Jaké piješ pití? A) Piji převážně slazené pití (šťáva, džus, kola…) B) Piji pouze neslazené pití (voda, neslazený čaj…) 4. A) B) C)
Kolikrát za den jíš? Méně než 3x 4–5x 6x a více
5. A) B) C) D)
Obědváš ve školní jídelně? Ano Ne, obědvám, až doma Ne, vezmu si nějakou sušenku Ne, neobědvám vůbec
6. A) B) C)
Na jakém místě doma obvykle jíš? U stolu (sám, s rodiči…) V pokoji u počítače V obýváku u televize
7. A) B) C) D)
Jak často jíš sladkosti? Každý den Několikrát do týdne Jen výjimečně Vůbec
8. A) B) C) D)
Jak často navštěvuješ McDonalds, KFC a jiné rychlé občerstvení? Jednou týdně Jednou měsíčně Jen výjimečně Nikdy, takové jídlo nejím
9. Kolik času denně trávíš u počítače, televize nebo s mobilním telefonem? A) Tato zařízení nepoužívám B) Maximálně 2 hodiny denně C) 3–4 hodiny denně D) Více jak 4 hodiny denně 10. Cvičíš v hodinách TV a baví tě tělocvik? A) Ano, účastním se a baví mě B) Ano, účastním se, ale nebaví mě C) Ne, neúčastním se, mám je omluvené 11. Doplň, jaké 2 sporty tě nejvíce baví. …………………………….. …………………………….. 12. Jak často sportuješ ve svém volném čase? (nepočítej hodiny TV ve škole) A) Více jak 3x týdně B) 1–2x týdně C) Nesportuji vůbec
13. Kolik hodin v noci spíš? A) Méně jak 6 hodin B) 7–8 hodin C) Více jak 9 hodin 14. Jakým způsobem cestuješ do školy? A) Vždy chodím pěšky B) Bydlím v Semilech a vždy mě vozí mě rodiče C) Bydlím v Semilech, někdy chodím pěšky, někdy mě vozí rodiče D) Nebydlím v Semilech, dojíždím 15. Jakým způsobem trávíš víkendy? A) Doma u televize nebo počítače B) Na návštěvě u příbuzných C) Víkendy trávím aktivně (výlety, sport…) D) Jiný (doplň)…………………… 16. Jsi spokojený se svou postavou? A) Ano, jsem spokojený/á B) Ne, myslím si, že jsem příliš tlustý/á C) Ne, myslím si, že jsem příliš hubený/á
Jsem: holka kluk Věk:…………. Třída:…………. Děkuji vám za pravdivé vyplnění dotazníku.
