Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
POLITICKÉ STRANY V ČR, POLITICKÝ PLURALISMUS Pluralismus v politické teorii označuje moderní přesvědčení, že svobodná společnost se může udržet jen tehdy, pokud v ní o výkon státní moci volně soutěží více rovnoprávných uchazečů. Tento názor se opírá o následující skutečnosti: • • • • • • •
prostředky této moci v posledních staletích nesmírně rostou, takže stát dnes může své občany velice účinně omezovat v jejich svobodách; v moderní společnosti nelze očekávat, že by se na podstatných věcech všichni shodli; přesto je třeba, aby i menšinové názory a zájmy byly ve státní politice nějak zastoupeny; tyto zájmy a postoje se navíc často velmi rychle mění, což může nejspíše postihnout volnou soutěž politických stran; občané moderních společností se také mění díky rostoucí migraci a mobilitě; velká část občanů vystupuje v různých rolích, kde hájí dosti odlišné zájmy a názory; hodnotově a názorově neutrální moderní stát je v důsledku toho také velice labilní; zachování základního rámce svobody a práva může tak nejspíše zajistit zřetelná pluralita. Jen tak je totiž naděje, že se aspoň část politické reprezentace postaví proti přirozeným tendencím k autoritativní vládě.
K pluralistickému názoru patří proto také decentralizace moci a rozhodování, podpora zájmového sdružování na různých úrovních. O věcech se má rozhodovat na té nejnižší možné úrovni, kde o nich lze rozhodnout kompetentně a věcně správně. Teorie politického pluralismu. “namísto jediného centra suverénní moci musí existovat mnohonásobnost center moci, z nichž žádné není nebo nemůže být zcela suverénní.” Společnost je složena z plurality jednotlivců a skupin, kteří usilují o uskutečnění různých cílů Subjekty pluralismu • • •
Politické strany, zájmové skupiny, odbory, církve, spolky, národnostní menšiny, které se snaží o prosazení svých zájmů, Zájmy jedněch jsou často ve střetu se zájmy druhých – v konečné fázi je potřeba dospět ke kompromisu, který by co nejvíce sloužil k užitku všech Prosazování zájmu se nesmí dít násilnou cestou, politické soupeření se smí dít pouze na platformě demokratického právního řádu
• •
Snahou je, aby se mnohost a pestrost rozmělnila v kompromisech Politické strany jsou nejvýznamnějším subjektem politického pluralismu
Politické strany • • • • • • •
Dobrovolné organizace občanů, které usilují o získání účasti na státní moci Strany se ucházejí o podporu ostatních občanů, aby byly ve volbách zvoleny do zákonodárných sborů nebo orgánů místní samosprávy Program stran je zaměřen téměř do všech sfér života společnosti Strana má svůj organizační řád - stanovy Politické strany jsou odděleny od státu – nemohou přímo tvořit právo, mohou pouze iniciovat legislativní proces Nesmějí působit ve státních orgánech a na pracovištích Členem strany se může stát každý občan starší 18 let, který není zároveň členem jiné politické strany, členství je dobrovolné
Funkce politických stran v demokratickém systému: Zprostředkovatelská – fungují jako most mezi lidmi a vládou • • • • • • • • •
Integrativní – slouží k soustředění zájmů Program stran je orientován do všech oblastí života společnosti (na rozdíl od zájmových skupin) Socializační – jsou činitelem politické socializace Strany učí své členy hrát politické role, učí řízené diskusi, demokratickým procedurám, dosáhnout kompromisu, uzavřít koalici Mobilizační – slouží k mobilizaci voličů Vyzývají občany k účasti ve volbách a na předvolebních akcích, snaží se oslovit občany Výběrová – slouží k výběru politických elit Tzv. primární volby určují, kdo bude kandidovat na předních místech kandidátní listiny, vyhledávají odborníky Ústavní (politicko-organizační) – v parlamentním systému plní důležitou politickou funkci při sestavování vlády
Levice a pravice • • • •
Politické strany jsou klasifikovány podle politických ideologií nebo podle místa v politickém spektru na pravici a levici Bipolární rozdělení pochází z Francie 18. století (v parlamentu seděli šlechtici vpravo a demokraté vlevo) Dnes pravo-levé rozdělení vychází spíše z “ekonomického” přístupu k tvorbě bohatství a k jeho rozdělování ve společnosti Používá se pro svou jednoduchost
Tradiční rysy levice a pravice
Priority Stát Spravedlnost Rovnost Svoboda Demokracie Člověk Stát a společnost Společenský vývoj Stát a ekonomie regulace trhu Ekonomické priority
• • • • • • •
Levice Sociální politika, sociální jistoty Sociálně odpovědný silný stát Rozdělovací Výsledků Reálná Zastupitelská, důraz na přímou demokracii Kolektiv Tendence ke splynutí Rychlá změna – revoluce nebo reforma Státní ochranářství a deregulace Snížení nezaměstnanosti
Pravice Výroba, umožnění podnikatelské aktivity Minimalizace kompetencí státu Vyrovnávací Příležitostí Formální Zastupitelská Jednotlivec Důsledné oddělení Postupný vývoj – evoluce Liberalizace Snížení inflace
Strana středu – uprostřed politického spektra Má vysoký koaliční potenciál např. ČSSD v České republice Extrémistická strana (antisystémová) – na okraji politického spektra Usiluje o destrukci politického systému volné soutěže Např. snaha o potlačení práv menšiny (antisemitské, protirómské rysy) Víceméně jedná v rozporu s ústavou, existuje možnost tuto stranu rozpustit
Koalice politických stran • • • •
Spojenectví stran uzavřené za účelem úspěchu při hlasování Volební koalice - aby byly zvoleny do parlamentu Vládní koalice – aby získaly důvěru parlamentu Opoziční koalice – spojenectví a účelem společného postupu v parlamentu
Koalice jsou typické v systému poměrného zastoupení (nebo ve dvoukolovém většinovém systému) • • •
Kritika koaličních vlád (a poměrného systému): Voliči nemohou dopředu znát složení budoucí koalice Jednobarevné vládě je jasně vymezena odpovědnost za chod politiky
• • • • •
Jednobarevné vlády jsou stabilnější Zastánci koaličních vlád: Konflikt a dosažení kompromisu jsou v koaliční vládě zjevné U jednobarevné vlády probíhá rozhodovací proces skrytě Společnost má více možnost porozumět sporným tématům koaliční vlády
Systémy politických stran •
Souhrn všech významných politických stran v zemi a jejich vzájemné interakce
• •
Systém jedné strany Jedna strana má zákonný i faktický monopol politické činnosti, nejčastěji se vyskytoval v komunistických státech Systém dominantní strany Jedna politická strana je po několik desetiletí ve vládě nebo je hlavní silou v koalici Systém dvou stran Ve vládě se střídají pouze dvě strany (Republikánská a Demokratická strana v USA) Systém více stran moc se ucházejí více než dvě strany Pokud je více než pět stran, strany se nemohou dostatečně programově odlišit – spektrum se rozšiřuje směrem k extrémistickým krajům politického centra Strany jsou dvě, strany se programově “nasouvají” do politického středu, aby zachytili max. počet voličů
• • • • • • • •
Financování politických stran • • •
Snahou je navyšovat svůj rozpočet (zvláště na volební kampaň) Strany mohou lehce podlehnout finančním nabídkám firem za patřičnou protislužbu – ilegální propojení ekonomiky s politikou Faktem je, že financování politických stran není uspokojivě vyřešen nikde ve světě
Zdroje financování (v ČR): • •
Ze státního rozpočtu Z vlastních příjmů
Podpora ze státního rozpočtu: • • • • •
Stálý příspěvek – vyplácí se každoročně stranám, které v posledních volbách do Sněmovny získaly více než 3% hlasů 3mil. Kč + za každých dalších i započatých 0,1% hlasů 100.000Kč pokud má strana více než 5% hlasů, příspěvek se nezvyšuje příspěvek na mandát – 500.000 Kč ročně na jeden mandát a náleží po celé volební období politické straně, na jejíž kandidátní listině byl poslanec nebo senátor zvolen příspěvek na úhradu volebních nákladů – 90 Kč za jeden odevzdaný hlas pro stranu, která ve volbách do Poslanecké sněmovny obdrží více než 3% hlasů
financování z nestátních zdrojů •
příspěvky vlastních členů, dary a dědictví, příjmy z pronájmu a prodeje movitého a nemovitého majetku, úroky z vkladů, příjmy z účasti na podnikání jiných subjektů, příjmy z pořádání tombol
podnikání politické strany • • • •
politická strana nesmí svým jménem podnikat může založit obchodní společnost nebo družstvo může se účastnit jako společník nebo člen je přesně stanoveno, co může být předmětem činnosti
Zdroj: Emmert F. A kol.: Odmaturuj ze společenských věd. 1. vyd. Brno: Didaktis s.r.o.,2003. 224s. ISBN 80-86285-68-5 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborné školy 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-179-6 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborná učiliště 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-180-X http://cs.wikipedia.org/wiki/ cs.wikipedia.org/wiki/Portál:Politika
