Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
Literární moderna dosavadní úspěšný rozvoj společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost; koncem století – změna: rychlé životní tempo, konkurenční boj, katastrofické představy, chaos a desorientace, růst napětí, neshod a kritické pozornosti ke každodenní realitě, odmítnutí hodnot a ideálů měšťanské společnosti 19. stol., pesimistický životní pocit, beznaděje; vliv filozofie Arthura Schopenhauera; něm. filozof Friederick Nietzsche: obdiv k silnému jedinci, jeho vůli k moci, odmítnutí demokracie, útok na křesťanství; nový životní pocit souvisí i s vlnou spiritualismu (duchovnost) odraz v literatuře- proměny směrů, zvl. v poezii (hledání nového uměleckého slohu, cest ), vyjádření odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu; zdůrazňování svobody jedince (individualismus); prosazování nových estetických norem, rozmanitost stylů, směrů, žánrů a různá východiska: idealistické teorie, náboženské představy, radikálně revoluční názory společné rysy: soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu (citovost smyslů a nervů na podněty) • právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů, zábran morálky •
Nové umělecké směry konce 19. století 1) impresionismus z lat. impressio = dojem v literatuře: • sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie) • potlačení rozumové účasti na obsahu • volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost) v popředí lyrika, zvl. přírodní; lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost)
1
2) symbolismus reakce na realismus, naturalismus i impresionismus •
vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ, rozvoj básnické obraznosti) • důraz na hudebnost verše • podmanivá působivost, snaha vsugerovat pocit • volný verš 3) dekadence z fr. décadence = úpadek • zalíbení v náladách smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem; pocity rozkladu a smrti (únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v Boha) • úsilí o,, čisté umění” (lartpourlartismus – umění pro umění)
Francie tzv. ”prokletí básníci” ve své době sice nepochopeni (svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku), ale otvírali cestu nové poezii Charles Baudelaire (1821–1867básník a překladatel (E. A. Poe), kritik; do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým; protiměšťácký postoj, bohémský život v Paříži – lyrická sbírka Květy zla (odsouzena z mravnostních důvodů k pokutě) titul – spojení představy krásy a zla (oxymóron); provokující otevřenost, pobuřující cynismus, hledá krásu i v ošklivosti např. b. Zdechlina – syrový obraz rozkladu a hniloby × závěr: skutečná krása mrtvých lásek; kontrast: život × smrt; krása je v pravdě (vliv klasicismu) • • • •
Baudelairův přínos: hledání harmonie, čistoty × skutečný svět touha po kráse a jejím pravdivém, citlivém (až syrově otřesném) vyjádření bohatá obrazotvornost, fantazie, lyrismus, vytříbená forma cynismus a otevřenost pobuřuje měšťáky
Paul Verlaine (1844–1896) představitel symbolismu bohémský způsob života, toulky Evropou s Rimbaudem; za jeho postřelení vězněn – programová báseň Básnické umění 2
– formulace principů symbolistické poezie: • obsahová neurčitost (nepřímý, volný vztah ke skutečnosti) • básnění náznakem a odstínem • vnitřní opravdovost, citovost; subjektivita • hudebnost b. Podzimní píseň (sb. Saturnské básně) – přeložena mnoha básníky (Holan, Hrubín, Seifert, aj.); pocity vzbuzené podzimní přírodou, nejistota, beznaděje smyslové vnímání, odstíny citu; zachycení okamžité nálady, volně řazené představy, náznakovost, symboly; hudebnost, rytmus verše
Jean Arthur Rimbaud (1854–1891) dokonalé básnické dílo vytvořil ve svých 15–19 letech; uveřejněno jen v časopisech (soubor Iluminace vydal posmrtně P. Verlaine) b. Mé bohémství – výraz odporu k soudobé společnosti, básníkův životní postoj, tuláctví (rozbitý střevíc, děravé kapsy, svrchník už shodil skutečnost, roztržené kalhoty); pocit spokojenosti, štěstí a klidu (”Mé hvězdy šustěly tam v sladkém šumotu”) – zvukomalba b. Večerní modlitba – bohémství, tuláctví – snaha šokovat čtenáře (viz název = pobuřující, ironizující) zákl. umělecký prostředek – protiklad; sen se prolíná s realitou, která bolí: obě básně – budovány na všestranném smyslovém vnímání – bezprostřední subjektivní prožitek – využití zvukomalby b. Opilý koráb – snová báseň (nikdy neviděl moře), fantazie, obrazotvornost; obraz bouřlivé plavby – řetězec metafor, které přecházejí do symbolického vyjádření, symbolický obraz básníka totožného s lodí (pohyb v jeho tvorbě) b. Samohlásky – zvuk každé samohlásky spojuje s barvou: b. Spáč v úvalu – obraz přírody a spícího vojáka; závěrečný verš je šokující (hrůzný okamžik – mrtvý voják); forma sonetu Rimbaudova poezie: • budována na bezprostředním osobním zážitku a fantazii • metafory často kontrastní, barvité • propracovaná zvuková stránka verše (zvukomalba) • vedle důsledně spisovného jazyka i obraty z periferie • kritický vztah k měšťácké společnosti, šokující otevřenost 3
Anglie Oscar Wilde (1854–1900) dramatik, básník, prozaik; představitel anglické dekadence •
jediný román Obraz Doriana Graye (jediný cíl života = krása a rozkoš; složitá fantazie) • •
pohádkové sbírky, např. Šťastný princ a jiné pohádky (např. Slavík a růže), komedie Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa aj.
Německo Rainer Maria Rilke (1875–1926) rodák z Prahy; vývoj od impresionismu, dekadence k hymnickým meditacím (o životě, lásce, utrpení, smrti) • sbírky Kniha hodin, Nové básně, Sonety Orfeovi
b. Závěrečný zpěv (Nové básně)
Belgie Émile Verhaeren (1855–1916) – obraz průmyslového velkoměsta i venkova (Flandry); symbolismus a civilismus đ sociální revolta; obavy o člověka a budoucnost světa; •
sbírka Chapadlovitá města
Rusko Alexandr Alexandrovič Blok (1880–1921 představitel symbolismu Verše o krásné dámě, poema Dvanáct (po říjnové revoluci 1917)
USA Walt Whitman (1819–1892) – průkopník civilismu severoamerický básník, publicista, hlasatel demokracie sbírka Stébla trávy nový obsah: moderní život, civilizace, oslava všedních věcí, přírody, lidské práce, družnosti, člověka • rozmanitost světa a života, jeho protiklady • snaha vsugerovat představu krásy i radosti, oživit život, dát mu jas a krásu (život je pozemský dar); •
4
•
nová forma: rozbití tradičních forem básně, nová obraznost: pásmo dojmů a představ • volné členění básně • prozaizace poezie, volný verš = na rozhraní poezie a prózy (nemá předepsaný počet slabik, přízvuků, nositelem rytmu = intonace, která ztotožňuje verše s významovými celky textu; verš nemusí být nerýmovaný; výskyt přesahu)
5
