lo svůj lid odstrěiv strt a ztriLÍéstatků a ne jeiich statkY naPadl za sídlo něiakou ve ieďného zajíce,ktet 15 Veliš blízko Jičínal statků. Tyto statky který synu Čéčovu, Ďurynčanům a Nl drŽení; a zapřisáhl 20 vám, sirotkům a p ( štědře poskytovď k v ani nemluvňat a ve všem slibova dvchtivostí se \Ťh 25 lidí, |ak bylo o ton biwa dvou králů uherského, proti o žeJáchym opat př a pád, a Anežka,st 30 štění:,,Pů|deš,ale mnoho zla bYlo s kdy skoro více ne
se stal nejen a určil jej pouze rodilým Čechům. Klášter řehole sv. Augustina síďem prqých, nově se ohlašujících tendencí humanistických' které se objevovaly předevšim v Italii a ve Francii, ale i r1ýznamným střediskem vzdělanosti; velká a cenná byla i kláš. terní knihovna, zatožená rovněž Janem IY. zDražic _ L32 most přes řeku po praŽském mostě královny Judity z let 1153.1167 (stál zhruba na místě mostu Karlova a zachovala se z něho věŽ na malostranském břehu) a veďe píseckého, kteqý dosud stojí, nejstarší ka. menný most v Čechách; byl zbořen 1910 při stavbě nového mostu_ L48 ctihodné muže a pdny byli to Tomáš Blažejův, arcijáhen praŽský Bohuslav, arciiáhen koďimský' Havel' arcijáhen hradecký, Hostislav z Petrovic, arcijáhen bechyňský a Zdts|av ze Šternberka, arciiáhen horšovský (t' j. z l{oršovského Týna); arcijáhnové byli v té době představení církevních obvodů, na které se dělila diecése _ L58 obročíkněžský důchod za vykonávání duchovního úřadu, úřad sám (téŽ beneficium, prebencla) - I73 ges Vetlti pobl1ž Roudnice n. L. - 2o3 statuta soubory nařízení a ustanovení, zvl. ve středověkém právu, světském i církevním
N EP LACH , KR Á T KÁ KR o N IKA ŘÍMsKÁ a ČBsr Á Kronikář Neplach, opat benediktinskéhoklášterav opatovicích, narodil se roku 1322 na dvoře v Hořiněvsi ze staréhozemanskéhorodu. R. 1340 byl poslán do Italie na učení boloňské. opatem svého kláštera Se stal r. 1348. zdá se, že častějiprovázel císaře Karla IV. na jeho cestách. Zemře|t 1377. R. 1360 na žádost řeholního bratra Martina, svéhostrýce, začalpsát latinsky Krátkou kroniku římskou a českou(zve ji sám Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae nebo téžBrevis compilatio chronicae tam Romanae quam Bohemicae) a pokračoval kterou slov niaž do r. 1365.Základem jejímje proslulá latinská Ikonika papežůa císarYů, žil Martin Polák z opavy (t. zv. Kronika Martimiani). K výtahu z tétokompilace připoiil Neplach stručnéidajez kronik českých'týkajícíse hlavně posloupnosti českýchpanovníků a pražských biskupů. Nicméně vyskytuií Se v kronice Neplachově (hlavně pro koncc 13. století)také zpráry, jejic|:ňpůvod nelze vyloŽit ze známých pramenů; pro ně, třebas jejich ýznam není tak veliký' aby podstatně obohatil naše vědomosti o českých dějinách, má kronika Neplachova jistou cenu jako pramen historický. Její hodnota lite. rárni ie malá.
NÁsILNosTI
KRÁLE PŘEMYSLA
PROTI ČBsxÝ.nnPÁNÚM
K obsahuté pánóm činil;vyd' B
L krtil Rudo _ burské dynastie _ pánů 4 I{radec Egerberk, hrad na lovic na Budějovicl stein (v rkP' VlsY v PostoloPrtecht z Přemyslovcem a z
oTAKARA II.
A JEHo PÁD
pooróunciiu J. Š ves na Táborsku
Léta Páně 1277 keátPřemyslSe sblížils králem Rudolfem a počalsrrýmilidmi opovrhovat a cizince zvát do země, pročežsvým mnoho násilností činil, odnímaje jim statky. Neboé vzal Vítkovicům Ústí a Hradec, ČéčoviBudějovice, Tachov pánům z Krasíkova, Kadaň pánům ze Žebérka, Louny Žerotínům, Kostelec panu Boršovi z oseka, Velešín panu z Michalovic, Frýďant pánům z Dubé, olšice, které se nyní Grabštejn nazyvají,odňal nějakémušlechtici, Kladsko pánům z Lemberka, Čásbv panu Blehovi, Foděbrady panu Benešoviz Choustníka, Klášterec za Kadaní mnichům postoloprtským; vdovrím pak a sirotkům mnohá násilí činil. Též ce|ékraje' jako loketský trutnovshÍ a kladský, Něrncům vydal,
jde, nelze přesně ; AŽ si Dalimilovy: rouchem barvY ni Petřína byio oded 73) - 26 bitaa da' L278; o posledníc. výklad J. Šusty,. Jáchym opat lác1 vlastní kongregac v Evangelium ae
636
->--
chům. Klášter se stal nejen . :h,kterése objevovaly předevšÍm oosti; velká a cenná byla i kláš|3z.most přes řeku po praŽském rsre mostu Karlova a zachovala , který dosud stojí, nejstaršl ka. [o mostu _ L48 ctihodné muže a
t1:.a1iiá!enkoďimský, }Iavel,
mský a Zďďav ze Šternberka, tvé byli v té době představení kněŽský důchod za vykonávání rl3 r.lesVetlti poblíŽ Roudnice l středověkém právu, světském
A ČEsKÁ atovicích, naroďI se roku l322 oyt poslán do Italie na učení 1 rccaste'lprovázel císaře Karla ýce,zača|psátlatinsky Kráthe tamRomana. quaň Bohepam.tsohemicae) a pokračoval a císarYů, kterou slo9 qapežů
z tétokompiíaceprip"lir Íabu p'osl.0]]pnosti českýchpanovpanovl ice\lachově 1i'tuui'íp.o
''i|Tr|
pranrenů; p'o oě,
ó Eeskycii
ijš..:ě,d:qqlti historický' Jeji iroanoialíte-
o PÁD a počalsvyrnilidmi
nrásilností činil, odnímaje fovi }udějovice, Tachov Zerotínům,Kostelec tlantpánům z Dubé. šlechtici,Kladsko pá-
Benešovi z ChoustníL. paka sirotkůmmnohá ' Němcům vydal,
15
svui lid odstrčivstÍanou.Závišetakéa celéieho příbuzenstvo odsoudil k psanecwí a ztrátě statků a nedal se oblomit žádrým milosrdenstvim; za polního taženípak jejich statky napadla spálil. Hradec odňal panu oldřichovi starémua vykázal mu za sídlo nějakou ves' zvanou Buk. Panu Čéčoviz Budějovic vzal Hlubokou pro jeďného zajice,kteréhoulovil v královských lesích,a dal mu pozděii za toto panství Veliš blízko Jičínase všímzbožírnk němu příslušejícímmísto dříve jmenovaných statků. Tyto statky však po zabití Přemyslově ieho syn, král Václav, odňal zase a dal mu za to dědinu olešnou v horách. Také který slul také Čéč, synu Čéčovu, Durynčanůma Míšňanůmslíbil, že zvítězi-|i,lrydá jim českouzem k věčnému držení;a zapřisáhl se, že po jeho nríwatu zrudne hora Petřín krví šlechticů.Vdovám, sirotkům a paruuím činil mnohé násilnosti, a co sqim krajanům odňal, to štědře poskytoval cizincům. Rakušanůmpohrozil, že zvítézi-h nad nimi, neušetří ani nemluvňat v kolébkách. Nadto pak císaři, který mu skrze posly nabízel mír a ve všem sliboval mu vyhovět' naprosto nevyhověl, nýbrž do války s veškerou dychtivostí se whl, třebas pro četná násilí, která páchal, neměl již lásky sqých lidí, jak bylo o tom vypravováno nahoře. Pročežz dopuštěníbožíhobyla svedena biwa dvou králů proti iednomu, totiž Rudolfa, krále římského, a Beln krále nížkral českýzradou svých zabit. Čtese, uherského,proti otakarovi, králi českému,v že}áchyrnopat před narozenímtohoto knížetdlpředpověděltento jeho osud, slávu apád,a Anežka,svatá teta téhožkrále, řekla mu, když jda do války bral od ní odpu. štění:,,Půjdeš,ale nevráťšse, neboévšichni tvoji jsou proti tobě... A po jeho smrti mnoho zla bylo spácháno v zemi a třetího roku nastďa převelilcí funrtnost lidí' kdy skoro více než třetina obyvatelstva vymřela. K obsahutétoukázkysrov.Dalimilovukroniku,kap.92 (ot násilé,ještokrál českým pánóm činil;vyd. B. Havránek-J.'Daňhelka,Památky 18,str. 150n). I krdl Rudolf Rudolf I. Habsburský,císařněmecký(|273-L291),zakladatelhabsburskédynastie_ 3 Ústí v rkp. Usk, něm. Ausk, hrad na Táborsku;HradecJindřichův Hradec _ 4 ptinůrn z l(rasíkoz'n Krasíkov, hrad na Plzeňsku; prinům ze Žebérka v rkp.' Egerberk, fuad na Žateckli Kostelec Kosteiec nad Labem _ 5 Velešín hrad pánů z Michalovic na Budějovicku - 6 Olšice, které se nyní Grabštejn nazýxají ttad na Boleslavsku' Grafenstein (v rkp. Vlsycz) _ 8 mnichúm postoloprtským slavný a bohaý benediktinský klášter potta, založený bezpochyby v XI. stoleú některým v Postoloprtech, zvaný.\postolorum Přemyslovcem a zničený za váilek husitských _ L0 Zdtliš Záviš z Falkenšteina, o němŽ viz podrobněji u J. Šustn Soumrak Přemyslovců a jejich dědictví, Českédějiny II, 1 - 13 Buk ves na Táborsku _ 17 dědinu olešnou zs horóch o kterou z četných českých vsí toho jména ide, nelze přesně zjistit - 19 zrudne hora Petřín krai, šlechticůsrov. ve qýše cit. kap. kroniky Dalimilovy: Až sě z vojny wácu, zava|'a Čechóm velikú prácu. Chci Petřín pavlakú (t. j. rouchem balvy nachové) postřieti a na praŽském mostě nebude Čecha viděti; na wcholu Petřína bylo odedávna popraviště, srov. téžv ukázce z Kosmovy kroniky IIÍ,24 (v. zde str. 73) _ 26 bitaa dzlou krcihi proti jednomu tozumí se bitva na Moravském poli dne 28. VIII. L278i o posledních letech vlády Přemysla Otakara II. a o příčinách jeho pádu srov. podrobný _ 28 výklad J. Šusty, Dějiny II, 1 (Praha L935); Bela Bela IV., král uherský (l235-l27q Jáchym opat láchym z Floris (de Fiore, Flore), opat cisterciáckého kláštera a zakladatel vlastní kongregace mnišské v Kalabrii, snaŽil se ve sqých spisech apokalyptického rázu (h1. v Evangelium aeternum) objasnit budoucnost církve paralelním výkladem starozákonďch
637
Kdý pak cís: bylv háv císařsk'ý s odznaky císařstv 35 rynsky a vévoda t kníŽe štětínský' a z orange a hrabě baldachýnem, kter a tak přiveďi cís 40 na ty schody, vyšl lové s papežem l ,rTe Deum laudar A po skonče oďoživ iďuli a st 45 jeho spásu a blah císařů, a uděliv m prve k řečenéka1 roucha' do jídetn5 stěn nedaleko od 50 čenývnukiehous pežeknížataBolel zovali sluŽbu iiž ; a9$ iíÍr"skéhoiml tem z Leuchtent 55 krájel Bedřich su A když se sl dinálové a Ludvl Íadu a tam něja} pa, kamž zaneďt 60 žem ubíraje se p v jednráních,a kt císaře, který se } císaři, jinéhovál poctu a úctu par
i novozákonďch dějin i pomocí různých proroctú. Z jeho myšlenek na další qývoj mystických představ středověkých působila zvláště nauka o trojím věku' totiŽ věku Otce (zíkon)' Syna (svátosti a hierarchie) a Ducha sv. (svobody a duchovního porozumění Písmu); zemřel t. L2o2_29 Anežka blahoslavená Anežka Přemyslovna, zakladatelka kláštera sv. Františka na Starém Městě pražském (t. zv' Anežského kláštera) a špitálu křižovníků s červenou hvězdou ;5U tDoStU(.; t. j. Karlova; srov. o nÍ J. Votočková-Joachimová' AneŽka Pře. myslovna (Praha 1940, o jejím vztahu k Přemyslovi II. tamtéž na str' 93n) _ 3| přet:elikti úmrtnost /z7í o hladomoru v Čechách t. L28|-I282 srov. podrobněji v ukázce z letopisu o zlých letech po smrti krále Přemysla II. otakara (v. zde str. 80-85).
cEsTA cÍsAŘE KARLA Iv. Do AVIGNoNU A IEDNÁNÍ s PAPEŽEM URBANEM V. RoKU 1365
l5
Léta Páně l3ó5' dne 13. dubna, nejiasnějšíknížea pán náš, pan Karel IV., z přizlě božímilosti císař římský vŽdy rozmnožitel, a král český po četnýchpo. selsťvech'která k němu byl pan papežvyslal, vydal se na cestu k papežskému,dvoru v Avignonu. Aby tedy průběh a užitečnostcesty toho pana císaře byly všemzievny, chceme dríti vědět všechněm, k nimž se dostane tento spis' že celým Rýnskem a Elsaskem byla vzdr{vána veliká úcta císaři a nakonec hrabě savojský cestou přes celé Burgundsko se k němu podivuhodně a velmi čestně choval. Potom byl od poslů francouzského krále velmi &ušně a skvěle opatřen na ýohách, konečně v předvečerNanebevstoupení Páně přišel k němu z Íozkazu a nařízenípana papeže v orange ctihodný biskup avignonskn bratr pana papeže' a v samý den Nanebe. vstoupení Páně zpíval před ním v katedrálním kostele toho města slarmostně mši. A téhoždne Nanebevstoupenípo nešporáchopustil císařorange směrem k Sorgues a mezi Sorgues a Villeneuve vyšli panu císaři s úctou v ústrety karďrÉl boloňsky, Vilém Soudcův i komoří pana papežes lidem téhožpana papežea takéosvícený rmuk samého pana císaře Ludvík, bratr krále francouzského, s hrabaty, barony a s pďetným ástupem šlechticů;v Sorgues všichni ostatní kardinálové celého sboru, přišedšek němu, }eho Výsost pokorně i s vážnostíveliké uctivosti uvítali a pak pozdě odtud se vrátili k Avignonu. Konečně nrásledujícíden, v pátek, všichni kardinálové celéhosboru po druhé vyjeli mu vstříc; a boloňský kardinál, místokancléř, starší biskupové-karcli''álové, téžVilém Soudcův a limožský kar. dinál i staršíjáhni-kardinálovépřidružili se k panu císaři u města Avignonu' zatím co ostatníkarďnálové pospíchali k panu papeži,aby sebe i jeho oděli pontifiká. liemi k císařovu přijetí. Pan papež však poslal mu velikého bíléhokoně mimo. chodníka' nádherně pokrytého hedvábnou látkou, zlatem protkanou a označeného orlem a císařskýmiodznaky, kteréhodal císař před sebou vésti,a na svémvlastním oři k městu Avignonu pokročil.A před tymžměstempřišli k němu v pěšímprůvodu s kříži i ostatky a v pontifikáliích avignonský biskup, všichni ostatní arcibiskupovéa biskupovépapežskéhodvora římskéhoa ta\éjiní preláti, mniši i kněžísvětští, kteří ho pokorně pozdravili s patřičnouuctivostí,jak se slušelo,při čemžavignon. ský biskup' ordinář města, četl kolektu v přítomnosti sběhnuvšíhose nespočetného množsM lidu.
2 aždy rozmt rn-ýlaz,,semper At iméno (augustus hrabě saoojský At pana papeže Ang vec Milíčův v jeh (Boulogne), kard: Guilhelmus Juď, kardináI se sídlen papeže Klimenta
638
--3r--
myšlenek na další q,'voj mystic0 věku'..totižvěku Otce (zákon), lcnovnÍho porozuměď PÍsmu); lovna, zakladatelka kláštera sv. era)a špitálu křiŽovrrÍků s červelková-Joachimová, Anežka Pře. rtéž na str. 93n) - 3L přeaelikd podrobněji v ukázce z letopisu ltr.80-85).
[vrcNoNu lv. ROKU 1365
a pánnáš,pan Karel IV., hál český, po četnýchpocestuk papežskému dvoru
t cíuřeby'lyvšemzjevnn spis,že celým Rýnskem braběsavojskýcestóu přes tně choval.Potom byi od na vylohách, konečně a nařízenípana papeže a v samýden Nanebeměstaslarmostněmši.
lrangesměremk Sorgues karďnríl boloňský, papežea takéosvícenÝ s hrabaty, barony kardinálovécelého velikéuctivosti uvítali jícíden, v pátek, a boloňskýkarďnál,
a limožskýkar. uměsta Avignonu,zatím i iehooděli pontifiká.
bíléhokoně mimo. protkanoua označeného a na svémvlastním
němuvpěším průvodu
u ostatníarcibiskupo. i, mnišii kněžísvetšti, při čemžavignon. senespočetného
Kdý pak císař přiial tamtéžpožehnríď od avignonského biskupa' oblečen bylv háv císařský;před ním neslhrabě savoiský meča pak následovala korouhev s odznaky císařství, totiž s jablkem, které nesl Ruprecht, mladší hrabě-palatín rynský a vévoda bavorský, s Žezlem, které držel ve svých rukou Barním starší, knížeštětínský' a pak koruna císařská, která byla vložena na jeho hlavu; kníže z orange a hrabě z Valencie, jdouce pěškn dtŽe|t za uzdu jeho oře pod zLatým baldachýnem,který nesli urozenějšípáni jeho arelatskéhokrálovswí jdouce pěškya tak přiveďi císaře až ke schodům papežskéhopaláce. A jakmile vystoupili na ty schody' vyšli jim vstříc z nové kaple paláce aŽ k řečeným schodům karďnrálové s papežem v průvodu, oděni v pontifikálie a zpívai1ce vysokým hlasem: ,rTe Deum laudamus." A po skončenízpěvu přijal ho pan papď uctivě k políbení míru a potom' odloživ infuli a stoje, zazpíval vysokým hlasem prosby, moďitby a kolekty pro jeho spásu a blaho říše' podobně jako činíarcibiskupové a biskupové při vítání císařů'a uděliv mu slavnostní požehnání,doveď ho středem obromného davu nejprve k řečenékapli a potom' kdyŽ oba odložili v paláci svá papežská a císařská roucha, do jídelny a usadil ho při stole po svépravici. Stul papežůvbylpak umí. stěn nedaleko od stolu císařova, v téžeřadě a v steiné vyši; kardinalové pak a ře. čenývnuk ieho useďi při nížepostavených stolech. A na tétohostině obsluhovali pa. pežeknížataBolek opolský a Jindřich Lehnický; císaři pak na zmíněnéhostině prokazovali službu iiž řečený Rupert mladšíiako hrabě-palatin rýnský a nejvyššíjíďonoš římského imperia s Rupertem, knížetemlehnick]ftm, lanem, zemským hrabětem z Leuchtenbergu a Ludvíkem, hrabětem z oettingen' při ěemž panu císaři krájel Bedřich starší,hrabě z Leiningen. .na, A když se skončila tato nákladná a čestnráhos pan papež, pan císař, kar. dinálové a Ludvft, jiŽ řečenývnuk císařův,propustivše všechny ostatď' šli na poradu a tam nějakou dobu pobyli. Potom se uchýlili do domu avignonského bisku. pa' kamžzanedlouho, vyspav se a jen s malým průvodempan papežpokorně s křížemubíraje se pěšky ulicemi, přišel za císařem.Tam ďouhou dobu s ním setrval v jednáníctr'a když přijď nápoj a zákusky, vrátil se do svéhopaláce za doprovodu císaře,který se k němu připojil. A když od něho císař odcházel, řekl papež:,,Pane císaři, jinéhovlím říci nevíme,lečžerádi učinímevše,co se vám líbí...A všechnu poctu a úctupanu císařipan papeŽprokázalavzdal. 2 oždy rozmnožitel (t. j. ř{še)poďe staročes\fch textů, které takto překládají latinský qýraz,,semper Augustus.., původ.od Augusta (Oktavirína)ve qýznamu,,císař,Veličenstvo..; jméno (augustus - polznesen1i, posvátný) souvisí se slovesem augeo ''rozmnožuji.. - 6 hrabě saoojskllAmadeus _ 9 Nanebezlstoupeni Páně 22. května _ Lo biskup aaignonský,bratr pana papežeAnglicus Grimoalď' řeholní kanovnÍksv. Augustina, později kardinál, příznivec Milíčůvv jeho procesu s žebra.qimimnichy - L3 kardintil boloňskýGuido de Bolonia (Boulogne), kardinál kněz titulu sv. Cecilie, obecně řečenýBoloniensis _ L4Vilém Soudcúa Guilhelmus Judicis (de la Jugée),kard. iáhen titulu sv. Marie in Cosmeďn _2o limožský hardindl se sídlem v Limoges (ve střed. Francii na řece Vienne), Nicolaus deBessia, nepot papežeKlimenta VI.' karďnál jáhen sv. Marie in Via lata _3o kolekta společnámodlitba
všech přitomných_ 38 arelatské krtilozssttsitak se od 10. stol. označovalo územl mezi francouzskými řekami SaÓne, Rhóne a rnezi Alpami a Středozemním mořem; v době Karla IV. byl uŽ tento státnÍ celek dávno rozdroben na menší izem1 a titul krále arelatského' který měl zároveň německý císař' byl vlastně formálnl_42 Te Deum laudamusTebe Boha chválíme
10
t{
ZŘÍZENÍ PRÁvA LEGACE PRAŽSKÉHo METRoPoLITY NAD TŘEMI DIECÉSEMI V ŘÍŠI Rovněž dáváme věděti jednotlivcůmi všemvespolek' k nimž dojde toto sepsání, že pan papež' chtěje podle shora řečenéhozáměru pana císaře jeho pražský kostel mezi ostatnímikostely zvlášéozdobiti, v úterýneiblížeprošléz rady, ustanovení i za souhlasu všech kardinálů celéhosboru, v plné konsistoři a z plnosti svépravomoci zřídil' ustanovil a uveřeinil' že ctihodný pán' pan Jan, arcibiskup pražský,a jeho nástupcovémají býti na věky legáry po celépražsképrovincii a též v městech a ďecésíchřezenské,míšenské a bamberské'co se dče opravy kněžswa, počestnostia dbalosti kněžskéhostavu i také v jiných áležitostech, které pří. slušejíúřadu a moci legáta rozeného,vybaviv předtím z jisqých příčin zmíněné město a biskupství řezenskéz |egacearcibiskupa solnohradského.Než toho dne v plné konsistoři udělil pan papežpražskémuarcibiskupovi a ieho ruístupcůmna věky zvláštnívýsadu přesahujícípráva legace,žetottž před řečenýmpanem arcibiskupem pražskýma jeho nástupci má b.ýti nošen kříž po městech a ďecésích celépražskélegace a žearcibiskup smí činiti slavnostníblahořečení;takt鎞e týŽ pan arcibiskup pražsky a ieho nástupci smějí a mohou míti í svobodně užívati pallia při vykonávání tétosvélegace po městech a ďecésích.Také praŽským kanovníkůmvymohl již řečenýpan císař na panu papeži, aby směli sloužiti slavnostní mše se třemi infulemi' jak jest to jiŽ obyčejempři vyšehradskémkostele. A na to pan císař řečenéhopana arcibiskupa praŽskéhouveď v plné drženípráva legace svatéhokostela pražského,ne|dříve v městech a diecésíchřezenské,bamberské a norimberskéa potom v míšenské_ a to učinil v míru a šéastně doveď ke konci. pražskýo jmenování pražského 5 Jan, arcibiskup arcibiskupaJanaočkaz Vlašiměa jeho
.é| m
Í|'íť|rŘmĚJ _-l1 ntrrpcrrrrqÍ
i I ardrt'u.r*
i l těťflto$nrt
l
nástupců stálými legáty a o rozšířeníjejich pravomoci nad ďecésl bamberskou (poďéhaiícÍ dosud přímo kurii)' řezenskou (jeŽ byla částíďecése provincie solnohradské)a míšenskou (dosud částíarcidiecésemagdeburské)srov. Frant. M. Pelcl, Kaiser Karl der Vierte, ďl II' su. 304 a J. v. Šimák,Kronika československá I,3, Praha 1925, str. 75Bn' List papeŽův o tévěci vydán 28. května L365 _ 9 legritrozený ,,legatus natus.., titul papežského vyslance n. plrromocníka' přidělovaný trvale biskupům někte4fch ďecéý _ |6 pallium vlněná bílá páska nošená na krku jako odznak nejvyššímoci kněžské;náleŽípapeži,který ji propůjčujeiněkteqým metropolitům_18infule obřadní pokrývka hlavy vysokých církevníchhod. nostářů (biskupů,opatůa j.)
lffi:,* |
I
'fi'rlín..'{Ái;$
i.r$.tmnc$
BENEŠ KRABICE Z IrEITMILE KRoNIKA PRAŽsKÉHo KosTELA BenešKrabicez Veitmile pocház-el byli ze zemanské rodinn ieiížněkteříčlenové ve 14.stoletíusazenii iakoměšťané v CeskéLípě.Připomínáser. L359a potomr. 1368 jako kanovník pražský (t. j. při katedrálním kostele svatovítském);od roku 1355 byl ředitelem stavby kostela sv. Víta. Zemřel r, |375.
YÍ. Rtij dl
640
-1-
