No title

��������������������������������������������� ���������������������������������������������

����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

PhDr. TomᚠNovák MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2521. publikaci Recenzovala PhDr. Eva Gbelcová Odpovìdná redaktorka PhDr. Anna Novotná Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 108 Vydání 1., 2006 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2006 Cover Photo © MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D.

(tištěná verze) ISBN 80-247-1316-0 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6177-0 © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Obecná východiska poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.1 Struèná historie poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Základní typy problémù klientù a rozsah klientely souèasných manželských poraden . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Poradenské poznatky, charakteristiky i otazníky aneb klienti, poradci a poradny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.1 Prostøedí a umístìní poradny . . . . . . . . . . . . . 1.3.2 Všeobecný pøehled a konkrétní znalosti poradce . . . 1.3.3 Utajení kontra zveøejnìní . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.4 Pozvání klientù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.5 Délka konzultace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.6 Podívám se a vidím, poslouchám a slyším . . . . . . 1.3.7 Jednou není nikdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.8 Obvyklý poèet konzultací a „pouèení o pøenosu“ . . . 1.3.9 Poradenské zahájení . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.10 Kdo chodí do poradny a koho v ní najdeme . . . . . . 1.3.11 Co si poradce zaznamená . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.12 Rozpomínání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.13 Škola, smìr, pøístup poradce . . . . . . . . . . . . . . 1.3.14 Poradce a psychologické metody . . . . . . . . . . . 1.3.15 Vize krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.16 Co když je to láska? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3.17 Jsou k lásce potøeba papíry? . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Zásady „hippokratovského“ poradenství . . . . . . . . . . . . 1.5 Mýty a zásadní chyby v manželském poradenství . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

24 24 25 25 26 27 28 28 29 30 31 32 34 36 37 38 39 40 41 45

2. Základní otázky poradenství . . . . . . . . . . 2.1 Vzájemná komunikace . . . . . . . . . . . 2.1.1 Kdy je možné si problém „vyøíkat“ 2.1.2 Desatero komunikace . . . . . . . 2.1.3 Synonymem manželství je hádka? . 2.1.4 Mlèení . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

47 47 47 49 51 53

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . 14 . . . 14 . . . 23

2.2 2.3 2.4 2.5 2.6

Sex – sexuální komunikace Peníze v manželství . . . . Dìti . . . . . . . . . . . . . Volný èas . . . . . . . . . . Rodièe . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

54 58 59 61 62

3. Speciální problémy související s krizovým partnerským soužitím 3.1 Závislost kontra nezávislost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Nezvládnutá agresivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Žárlivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.4 Nevìra, pøesnìji mimomanželský kontakt nebo vztah . . . . . .

. . . . .

. . . . .

63 63 65 67 70

4. Osobnostní souvislosti nìkterých krizových partnerských konstelací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Neurotiètí klienti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Deprese a manželství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.3 Závislost na alkoholu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Manželství podivínù a lidí svérázných . . . . . . . . . . 4.4.1 Schizoid . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.2 Zvýšenì vztahovaèný èlovìk . . . . . . . . . . 4.4.3 Emoènì nestabilní . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.4 Histrióni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.5 Dissociální porucha osobnosti . . . . . . . . . . 4.4.6 Hranièní osobnost . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.7 Narcistická osobnost . . . . . . . . . . . . . . . 4.4.8 Úzkostná (vyhýbavá) porucha osobnosti . . . . 4.4.9 Závislá porucha osobnosti . . . . . . . . . . . . 4.4.10 Anankastická porucha osobnosti . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

73 73 75 77 79 79 80 81 82 83 84 84 85 85 85

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . .

5. Pokus o „vlídnì direktivní poradenství“ v partnerských problémech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 5.1 Na co si má dát klient pozor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Pøíloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Seznam manželských poraden . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107

ÚVODEM

/

7

ÚVODEM

Publikaci pøedkládám jako pøíruèku praktického manželského poradenství. Dùraz kladu na vymezení slova praktický ve smyslu bezprostøednì použitelný. Text je v první øadì urèen lidem, kteøí stojí pøed úkolem poradit sami sobì v partnerském problému. Na své nesnáze se mohou pokusit podívat alespoò èásteènì neosobnì, s jistým odstupem. To znamená pøevzít roli „sám sobì manželským poradcem“. V druhé øadì mùže být vodítkem pro studenta, nezkušeného zaèínajícího profesionála, eventuálnì laického poradce. Pøes všechny kvalifikaèní standardy rùzných asociací, komor èi institucí bude vždy více manželských a partnerských rad poskytnuto neprofesionály – nejèastìji blízkými lidmi. Zde bývá dokonce užíván pojem vrstevnické poradenství jako jiná a nezøídka o prvek generaèní dùvìry i vyšší kvalita laického poradenství. Radí mnozí z tìch, s nimiž se setkáváme na své životní cestì. Na svùj názor bývají v dané souvislosti tázáni pøíslušníci rùzných povolání. Namátkou pøedevším zdravotníci rozdílných stupòù vzdìlání, pedagogové, psychologové zamìøení na zcela jiné oblasti, než je manželské poradenství, právníci, knìží, pracovníci sociální péèe, mistøi èi mistrové a jiné osoby ve vedoucím postavení rùzných stupòù. Ti, kteøí se tìší i neformální autoritì, protože „znají svìt“, pøíslušníci mnoha pomáhajících profesí. I tìm mùže být kniha urèitým prùvodcem. Nabízí pøinejmenším nahlédnutí do stylu myšlení poradce, který v oboru strávil celý profesionální život. O technických otázkách poradenství a o standardech této èinnosti podrobnì informují Vìstníky Asociace manželských a rodinných poradcù. Zejména pak mimoøádné èíslo tohoto periodika z listopadu 200l. Samozøejmì v dnešní dobì existuje na téma øešení partnerských a rodinných problémù velké množství literatury. V neposlední øadì mùže být kniha pro potenciální klienty vodítkem, co mohou v poradnì oèekávat. Jako taková bezprostøednì navazuje na mé knihy Jak pøedejít krizi v manželství (2004), Takový bezvadný chlap… jen žít se s ním nedá (2005) a Manželství s nervákem (2006). První jmenovaná publikace

8

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

je „první pomocí“ spíše preventivního charakteru. Druhá a tøetí „poradenskᓠkniha varuje pøed specifickou skupinou mužù s poruchami chování. Zde pøedložená práce nabízí pøístupy manželského poradce z historického pohledu. Na ni v budoucnu naváže již dnes v nakladatelství Grada pøipravovaná pøíruèka pøedrozvodového a rozvodového psychologického poradenství. Poradenskou trilogii pak doplní Partnerské a rodinné poradenství pøesahující prostor manželského poradenství. V této publikaci nerozebírám modelové kazuistiky. Jejich zaøazení by text neúmìrnì rozšíøilo. Budou uvedeny v právì jmenované knize. I tøi mušketýøi byli ètyøi. Poradenskou trilogii doplní Pøedmanželské poradenství pøipravované spoleènì s M. Hargašovou. Pro poradce (terapeuty) prohlašující, že oni jsou zvyklí pracovat zásadnì s celou rodinou, a to v intencích nìkteré psychoterapeutické školy (hitem dneška je systemika, ale též nedirektivní pøístup Rogersùv, potažmo existencionálnì-fenomenologické, dále komunikaènì systémové, interakèní pøístupy), není tato práce urèena. Je prostì o nìèem jiném. Nepojednává o teoretických východiscích rùzných smìrù manželského poradenství. O nich již bylo napsáno pomìrnì dost. V dobrých knihovnách by mìla být dostupná neprávem opomíjená publikace M. Hargašové Poradenská psychológia, predmanželské, manželské a rodinné poradenstvo (1983), dostupná je práce J. Gabury a J. Pružinské Poradenský proces (1995). Pružinská v ní pojednává o nedirektivním rogersovském pøístupu. Za pøeètení stojí i kapitola „Léèba“ manželských poruch v zahranièí v práci K. Vítka, Problémy manželské rovnováhy (1985). Problémùm poradenství se podrobnì a pøehlednì vìnuje i u nás nìkolikrát vydaná Manželská terapie (1992) S. Kratochvíla. Struèný pøehled pøístupù (kognitivního, racionálnì-emoèního, behaviorálního, aplikací gestalt a využití transakèní analýzy v poradenství) uvádí J. Košèo a kol. v uèebnici Poradenská psychológia (1986). Postavení manželského poradenství v rámci poradenské psychologie pøed rokem 1989 naznaèuje poèet stránek, které jsou mu v oné uèebnici vìnovány. Velmi široce pojaté partnerské, manželské a rodinné poradenství, vèetnì vývoje životního cyklu, modelù teorie rodiny, výchovy k rodièovství, škol rodièù a paralelních programù pro rodièe a agresivní èi delikventní dìti zabírá v knize o 446 stranách zhruba osminu textu. O vlastním manželském poradenství, rodinné terapii a poradenství se pojednává na pøibližnì ètyøech procentech rozsahu knihy. Teprve po vydání této uèebnice, v devadesátých letech 20. století, k nám dorazilo systemické poradenství, viz Úlehla (1999) a Schlippe, Schweitzer (2001).

ÚVODEM

/

9

Mým cílem je popsat vlastní eklektický, v praxi fungující pøístup. Ten bezpodmíneènì nevyžaduje pøijetí teoretických východisek nìkterého psychoterapeutického smìru v aplikaci na poradenství. Nabízí urèité východisko lidem, kteøí neprošli specifickým výcvikem v tom kterém smìru. Mezi tìmi, kdož radí, a to tøeba i v rámci rùzných institucí, je takových víc, než tìch, kteøí se mohou honosit patøiènými certifikáty. V poradenství jsem ovlivnìn racionálnì edukativním pøístupem M. Plzáka, eklektickým pøístupem S. Kratochvíla, jednoznaèným, nenápadnì a neobyèejnì vlídnì direktivním i empatickým poradenstvím nedávno zesnulého Z. Matìjèka. Poslednì jmenovaný v nekrologu svého pøítele psychiatra Z. Dytrycha ocenil jeho „kontaktní poradenství“. Jde o kontaktování lidí, kteøí si vzájemnì mohou nìjak pomoci. V žádné uèebnici se o tom nepíše, ale všechna èest, je to správná aktivita a obèas se o ni pokouším. Mnohdy je podobný kontakt k nezaplacení a významnìjší, než mnohé rady. Z jednotlivých psychologických smìrù mne v poradenství nejvíce ovlivnila transakèní analýza, zejména analýza her a životního scénáøe odvozeného ze zkušeností získaných ve výchozí rodinì v dìtství (E. Berne). Dále psychoterapie uèením vèetnì asertivity. Pøi hledání materiálù k poslednì jmenované technice jsem narazil na pojetí direktivní rodinné terapie A. Langeho a O. van der Harta. Zmínìní Holanïané nejsou zdaleka tak direktivní, jak proklamují v názvu své uèebnice. Poskytují však po mém soudu ideální model umožòující instruovat klienty k empaticky asertivnímu øešení jejich problémù. Døíve než jsem se dozvìdìl, že to lze nazvat prvky systemického pøístupu, mne sami klienti dovedli k poznání, že jsou to právì oni, kdo rozhodují, co a kolikrát bude s poradcem øešeno. Poradcovým úkolem je být pomocníkem pøi zvládání deklarovaného trápení a nezavrhnout pøitom pøedem žádnou, ani paradoxní, možnost øešení. Být prùvodcem, pokud chtìjí klienti porozumìt sobì a tomu, co se stalo, ale nabídnout i návod, jak co øešit, pokud na získání podobného návodu trvají. A umìt se zeptat: „Jak poznáte, že bude dobøe?“ V pravidelnì uplatòovaném skupinovém nácviku komunikace na bázi asertivity (ve variantì odlišné pro zaèáteèníky a pokroèilé) využívám skupinové dynamiky. Ovlivnil mne výcvik v systému SUR (Skála, Urban, Rubeš, bezprostøednì pak skupinu vedla V. Bøicháèková). K nácviku asertivity lze velmi úspìšnì pøidat nácvik relaxace, dobré výsledky má zejména autogenní trénink. Mými uèiteli zde byli S. Kratochvíl a již zesnulý O. Kondáš. Ovlivnìn brilantnì vedenými kurzy hypnózy obou zmínìných terapeutù, pokoušel jsem se využít této metody i ve své praxi. Velmi to vyhovovalo osobnostem ne-li hysteroidním, pak dejme tomu akcentovaným. Objek-

10

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

tivnì se ovšem zdá, že autogenní trénink a výcvik komunikace na bázi asertivity má pøi zvládání manželského konfliktu lepší výsledky. Asertivita se svojí razancí a autogenní trénink s pohroužením se do sebe jsou vlastnì postupy zcela opaèné a jako správné protivy se i ony doplòují. Více než kvalitním koøením všeho výše zmínìného mùže být paradoxní pøístup. Pro klienta zcela neèekaný, netradièní. Má ovšem svá úskalí. Traduje se, že „školní psycholog si musí dát pozor, aby v rámci paradoxního pøístupu nedoporuèil pokraèování nebo ještì rozšíøení záškoláctví“. Podobnì manželský poradce musí velmi citlivì zvolit, kdy doporuèí „žárlete víc“. Nìkdy staèí jen nádech paradoxu. Pro nezpochybnitelnou inspiraci citujme výroky: „Nepropadej žádné nadìji.“, nebo ještì výraznìji: „Prahu mám strašnì rád. Miluji okamžik, kdy z ní odjíždím pryè.“, do tøetice: „Bùh má èasto obsazený telefon.“ Úmyslnì jde o citace osoby zcela mimoporadenské, P. Fialy, vedoucího kapely Mòága a Žïorp, a je až s podivem, jak pøesnì dokáže vystihnout pocit klientù, kterým není do zpìvu. Nebojím se formulovat a nìkdy i doporuèit to, s èím klient pouze koketuje a èeho se bojí. Pøesvìdèuje-li mne pak, že by to nebylo øešení, pøesvìdèuje pøedevším sebe. Již v roce 1968 dospìl P. Watzlawick se spolupracovníky k zjištìní, že v rozhádaném vztahu jsou rady typu Buïte na sebe vzájemnì hodní a vycházejte si vstøíc! bezvýznamné, neužiteèné a v dané chvíli nesplnitelné. I já se jim vyhýbám. Mnohokrát jsem však pøedchozí vìtu použil bez slova vzájemnì a s úpravou slova hodní na hodný nebo hodná. To, že by mìl být na sebe hodný, akceptuje nejeden ztrápený nešastník. Naopak, jak to bude vypadat v rodinì èlovìka, který sám sebou pohrdá, trápí se, trestá se, když bude „milovat bližního svého jako sebe samého“? Dost jsem se nauèil díky životním pøíbìhùm a reakcím svých klientù. Za 37 let praxe jich bylo asi tolik, jako býval bìžný poèet obyvatel menšího okresního mìsta. Díky jim mimo jiné vím, že v partnerském konfliktu èlovìk jedná obvykle jinak, než se rozhodl, domluvil i poradil pøedem. Ba dokonce jinak, než chce teï a nyní. Desetiletí pøednáším na Filozofické fakultì a na Fakultì sociálních studií Masarykovy univerzity v Brnì pøedmìty Práce s klienty a Manželské poradenství. Díky posluchaèùm – mladým, sympatickým, nadaným, svobodným, neneurotickým, veskrze nadìjným, ovládajícím angliètinu i jiné jazyky, potažmo i poèítaè a internet – ovšem vím, že mýtus o blahodárnosti vyøíkávání problémù jako postupu, který øeší vše, se v naší populaci zahnízdil. Též vím, že i tito mladí a zdraví lidé dokáží snadno – jako východisko z problému – øíci namátkou: „Klidnì bych ho (ji) požádal, aby to nedìlal(a).“ Když jsou posléze vyzváni, aby to pøedvedli formou pøímé øeèi adresované

ÚVODEM

/

11

tøeba spolužákovi, pronesou nìco, z èeho kapou emoce, a nejsou vùbec klidní. Když to nezvládnou cviènì oni, lidé toho èasu v pohodì, jak to mají zvládat v tvrdé realitì osoby prožívající chvíle plné stresu. Co rozumím termínem praktické manželské poradenství? Emoèní podporu, vstøícné vyslechnutí spojené s pøedáním minima rad a zkušeností smìøujících k stabilizaci èi zkvalitnìní manželství èi obdobného partnerského vztahu. Dùležitý je prvek emoèní podpory. Nìkdy je víc než rada. Kde ji ale brát, abychom mohli dávat a po èase neztratili elán, „nevyhoøeli“? Fráze typu „mám lidi rád(a)“ jako zdùvodnìní oné emoèní podpory, ponechme osobám s patøiènou mírou hysterie. Pokud místo slova lidi použijí slovo lidièky, pak jde obvykle co do hysterie o míru výraznou. Klient si prostì onu emoèní podporu zaslouží. Vyhledal mne, a to nemusel. Jestliže se na mne (samozøejmì to platí o kterémkoliv poradci) obrátil, projevil mi dùvìru. Jednal vùèi mnì vstøícnì. Instituci, kde pracuji, a tedy zprostøedkovanì i mne, živí ze svých daní. On podporuje mne, není tedy divu, že i já jeho. Podporovat samozøejmì neznamená posluhovat. Na to, co mi pøedloží jako problém, mohu mít i zcela jiný názor, než má on, a nemusím to tajit. Nejsem jeho obhájce, ale ani klaun, abych klienta za každou cenu rozveselil. Nejsem ani jeho maminka, abych vždy pofoukal bolístky. Nìkdy mì dokonce i mrzí, že tomu tak není. Tìší mne, když se s klientem spoleènì zasmìjeme, a bývá to dost èasto. Být maminkou si pøece jen netroufám. Šediny mi usnadòují obèas promlouvat otcovsky. Proè ne, jen je nezbytné na to klienta upozornit, pokud možno pøedem, a uvìdomit si, že to je možné chvíli a výjimeènì. (Stejnì jako gulᚠchutná v restauraci mnohdy lépe než doma, tak také rady typu „Kdybych byl vᚠtatínek (bratr), tak doporuèím…“ bývají, jsou-li použity výjimeènì, v poradnì pøijatelnìjší než v domácím originále.) Stává se, že se s tatínkem (maminkou, bratrem) shodnu, a pro klienta to bývá velmi pøesvìdèivé. I když si tøeba pøedtím onìch domácích rad nijak nevážil. Nejde zde o manželskou èi dokonce rodinnou terapii. Ostatnì hovoøit o terapii v rozsahu prùmìrnì ètyø až pìti sezení dosti dobøe nejde. I tzv. krátká terapie vyžaduje víc èasu. Navíc prùmìr i v zaznamenaném poètu konzultací mate. Zásah poradce je mnohdy odlišný i od krizové intervence. To pøinejmenším proto, že klient nemusí zdaleka pøicházet jen v krizové situaci. Mùže být na situaci dlouhodobì adaptován. Již v dubnu 1988 M. Plzák napsal: „Literatura zabývající se rodinnou terapií je takøka nepøeberná a uèebnice matrimoniopatologie je zatím jediná.“ –

12

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

rozumí se ve stejném roce vydané jeho Poruchy manželského soužití. Úvod do matrimoniopatologie. Od té doby se mnoho nezmìnilo. Cílem zde pøedložené práce je vytvoøit pøíruèku urèitého typu eklektického poradenského øešení poruch manželského soužití. Variantou slova pøíruèka by spíše než uèebnice mìlo být v tomto pøípadì slovo kuchaøka. Její recepty nebývají zcela závazné, ale jsou obvykle provìøené. Dají se rùzným zpùsobem kombinovat. Nìkteré ètenáøi chutnají, jiné ne. Zùstaneme-li u kulináøské terminologie, v rámci poradenství je vždy k dispozici nìkolik menu. Poradce má popsat, co vlastnì obsahují, odhadnout jejich stravitelnost pro klienta, poradit a doporuèit, leè nemùže to které vnucovat jako jediné možné. Tam, kde jde o závažnìjší problémy, je to klient, kdo volí z nìkolika variant zásadních rozhodnutí. Rozhoduje, zda zùstat v manželství bez podstatných zmìn; zda se pokusí o zmìnu charakteru vztahu, a to buï sám nebo s partnerem, zda se uchýlí k pokusu o øešení doèasným odstìhováním, eventuálnì pozastavením kontaktù, nebo zda se rozhodne pro rozvod. Jsou i ti, kteøí konzumují všechna dostupná menu, jedno po druhém. Jejich souèásti (kroky, „chody“) nelze ovšem úspìšnì smíchat do jednoho. Pøi souèasné explozi knižních titulù je pøekvapivé, že doposud nejnovìjší uèebnicí, která má blízko ke komplexnìji pojatému (ne tedy napø. výhradnì systemickému) manželskému poradenství, je Manželská terapie S. Kratochvíla. Tedy kniha, jejíž první, od dalších ne zásadnì odlišná verze, byla vydána jako interní text MPSV ÈR v roce 1981 a v Avicenu pak v roce 1985. Pøed vydáními v Portálu na sklonku minulého století pøedcházelo vydání v nakladatelství Mach v roce 1992. Od té doby se i v manželstvích a rodinách mnoho zmìnilo. Pøi vší opravdu zasloužené úctì k tomuto vynikajícímu dílu lze øíci, že se týká primárnì nìèeho jiného, než je poradenství, pøièemž znaèná èást knihy je vìnována výzkumu terapie. První èást knihy Manželské a rodinné poradenství je obecná, zabývá se historií, technikou a taktikou poradenství vèetnì zásad poradenství, z nichž považuje za svùj hlavní cíl zásadu: „Pøedevším neškodit.“ Cíl je to jen zdánlivì nepatrný. Druhá èást se vìnuje základním otázkám vztahu. Vymezuje problémy partnerského soužití v kontextu láskové mýtománie a vlivù osob a situací, s nimiž se setká prakticky každý. Zamìøuje se zejména na možný manželský konflikt a jeho øešení v podmínkách velmi omezeného èasového prostoru, a ještì ke všemu takového, v nìmž bez ohledu na to, zda jsme uzavøeli nebo neuzavøeli poradenský „kontrakt“, nevíme, zda se ještì s klientem uvidíme. To je základ poradenství, situace, v níž systematická manželská a rodinná

ÚVODEM

/

13

terapie je „tøešní na dortu“. Ovlivnìn terminologií kuchaøek konstatuji, že tìžištì pøedložené knihy se týká dortového korpusu. Tøetí èást je speciální. Zamìøuje se na poradenské øešení mimoøádných, ale pro vìtšinu krizových situací typických událostí. Ty jsou mnohdy vyvolány nebo alespoò podpoøeny a rozdmýchány svéráznými osobnostmi. Jim je vìnována ètvrtá èást. Pøístup velmi blízký autorovi – „vlídnì direktivní poradenství“ – shrnuje poslední pátá èást. I pøi volbì popsaného pøízemního cíle bylo vzhledem k omezenému rozsahu mnohé jen naznaèeno. Stylu „odborná kuchaøka“ byla pøizpùsobena i citace literatury. Citace jsou uvedeny v textu. Podrobnìji jsou zde uvedené problémy a pøístupy popsány v bìžnì dostupných publikacích zmínìných v závìru knihy. Úmyslnì nejsou zaøazeny psychologické hry, tzv. testy. Zájemce je snadno najde v doporuèených publikacích. Dotazník uvedený v pøíloze a upravený podle holandských autorù mùže být první orientací v obvykle znaènì propojených problémech klienta. Ten (ne tedy poradce) rozhoduje èím zaèít a kdy skonèit.

14

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

1. OBECNÁ VÝCHODISKA PORADENSTVÍ

1.1 STRUÈNÁ HISTORIE PORADENSTVÍ Poradenství v manželských a rodinných problémech má výraznì delší tradici než historii v institucionalizované podobì. Zdá se, že již pøírodní národy mìly manželský a rodinný život regulovaný pomìrnì pøísnými normami. I tam existovala sociální kontrola. Ve spoleèenství byly osoby oprávnìné do manželských a rodinných vztahù zasahovat. Dodnes živá tradice je spojena s náboženskými systémy. V závislosti na religiozitì vznikaly i dnes pozoruhodné normy regulující život v manželství. Spoleèenská zakázka mìla jednoznaèné požadavky. Pøinejmenším neuzavírat sociálnì a nábožensky nerovné sòatky, rodit dìti a udržet rodinu stabilní. Nepsanou formou poradenství v tom „co se mᓠbyla silná sociální kontrola pøíbuzných a sousedù. Funkci laického poradce zastávali staøí zkušení lidé, významní èlenové rodiny a samozøejmì i církevní osoby. V rodinì øídící se køesansko-judaistickou tradicí bylo vždy možno odkázat na bibli. Namátkou tam sv. Pavel v 5. kapitole Efezským uvádí: „V poddanosti Kristu se podøizujte jedni druhým, ženy svým mužùm jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, tìla, které spasil.“ Dále napøíklad: „Muži milujte své ženy a nechovejte se k nim drsnì. Dìti, poslouchejte ve všem své rodièe, protože se to líbí Pánu. Otcové, neponižujte své dìti, aby nemalomyslnìly.“ (sv. Pavel Koloským, 3. kap.) S „koncem starých èasù“ nastávají v rodinì zmìny. V partnerském soužití se zvyšují citová, intelektuální a sexuální oèekávání, pozdìji vznikají i nároky na zmìny v dìlbì práce. Výraznì se zvyšuje promìnlivost sociálních kontaktù, tradièní modely chování v rodinì buï mizí, nebo již nejsou jednoznaènì pøijímány. V minulém století si církve uvìdomily potøebu institucionalizovaného poradenství. Napøíklad mezi zakladatelskými osobnostmi jedné církevní instituce, která se zamìøila na pomoc pøi rodinných problémech v Polsku, byl i knìz Karol Wojtyla. To dávno pøedtím, než se stal papežem Janem Pavlem II.

OBECNÁ VÝCHODISKA PORADENSTVÍ /

15

První civilní známou institucí, která proklamovala ochotu poskytnout psychologické poradenství daného typu, byla zøejmì Antropometrická laboratoø. Tu otevøel pro služby veøejnosti roku 1884 F. Galton v Londýnì. Vìdec zabývající se mimo jiné genetikou a eugenikou nepovažoval psychologii za vìdu ryze teoretickou. Na jeho pracovišti bylo zøejmì možno dostat rady týkající se volby partnera, dìdiènosti, ale i výchovy dìtí. Pøíklad následoval v USA v roce 1896 L. Witmer otevøením Poradenské kliniky pøi Pensylvánské univerzitì. I zde byla spoleènì øešena problematika manželství a výchovy dìtí. Dvacáté století znamenalo znaèný rozvoj poradenství i v civilní sféøe. Nejprve, do konce tøicátých let, v USA, v Anglii a Rakousku (zde bývá zdùrazòován zakladatelský vliv A. Adlera a R. Dreikurse) a se zamìøením na sexuologii a eugeniku i v Nìmecku. V tzv. socialistických zemích se manželské poradenství výraznì rozvíjelo v poslední tøetinì století zejména u nás, v nìkdejší NDR s dùrazem na sexuální problémy a jejich øešení a v Polsku. Historie poraden – institucí, zabývajících se v naší první i druhé republice, následnì pak v protektorátu Èechy a Morava problémy manželství a rodiny – není pøíliš dlouhá ani oslnivá. Zøejmì vùbec první poradna tohoto typu vznikla v druhé polovinì tøicátých let v Praze. Mìla název Poradna pro manželské rozkoly. Organizaènì byla zaøazena do rámce Ústøedního sociálního úøadu v Praze. Zakladatelem poradny a jejím vedoucím byl sociolog O. Machotka. Veøejnosti byl v té dobì znám z knižních publikací Mravní problém ve svìtle sociologie (1927), Sociologie v moderním životì (spoleènì s Ulrichem, 1928), K sociologii rodiny (1932). Po roce 1948 emigroval a stal se v USA univerzitním profesorem. Z nìkolika málo dochovaných záznamù o klientele se zdá, že jeho základním pøístupem ke klientùm bylo racionální vysvìtlení toho, co je a co naopak není v manželství správné. Posléze došlo k sepsání dohody, jak se k sobì budou manželé nadále chovat, co budou dìlat a naopak co èinit nebudou. Dohoda byla vyhotovena jak pro manžela, manželku, tak i pro eventuální další osoby zasahující do manželství. Efekt takové dohody ani její trvání v rodinné praxi se již neprovìøovaly. Poradna, v níž mimo vedoucího a sociální pracovnice pùsobili na èásteèný úvazek dva právníci, nebyla pøíliš známa, i když „institucemi respektována“, jak v roce 1979 uvádí K. Fanta po rozboru tøinácti dochovaných klientských spisù. V roce 1944 byla poradna pøejmenována na Rodinnou poradnu. V dobì protektorátu se spíše než na partnerský konflikt zamìøovala na pomoc pøi prokazování árijského pùvodu. Podle § 1 vládního naøízení è. 136/1940 Sb. vymezujícího, kdo je žid, bylo pøedložení dokladù vèetnì výpisu z matriky

16

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

v té dobì nejprve podmínkou profesního a studijního uplatnìní, posléze šlo doslova o život. O zpùsobu práce v té dobì oficiálnì nic nevíme. Pøedpokládáme poradenský výklad Norimberských zákonù v kontextu dopadu na konkrétního jedince i hledání dokladù v matrikách. Snad i informace o možnosti popøení otcovství, které z židovského míšence s árijskou matkou mohlo uèinit Árijce. Obdobnì mohlo jedince fyzicky zachránit, pokud prokázal, že byl židovskou rodinou pouze osvojen. Samozøejmì biologiètí rodièe museli být Árijci. Tuto práci nelze vnímat jako kolaboraci s nacisty. Naopak z rùzných pramenù je známo, že zde byl prostor pøinejmenším pro návod k odbojové èinnosti. Nejeden faráø byl popraven èi jinak umuèen za manipulace v matrice, pøi nichž pomáhal ohroženým. Na poèátku roku 1945 instituce pøestala pùsobit a po kvìtnu již práci neobnovila. Dne 1. øíjna 1948 vznikla v Brnì Poradna pro problémové rodiny a manželství. Místnosti získala na policejním øeditelství. Poradci byli dva – na èást úvazku poradnu víceménì formálnì zaštítil policejní lékaø. Toho manželský konflikt zajímal spíše jen v souvislosti s násilnými trestnými èiny. Vlastní poradenství zajišovala do znaèné míry ing. Anna Machová, absolventka novì vzniklé Vysoké školy sociální a politické. Tìžištì práce se zamìøovalo na šetøení spojená s péèí o dìti. Sociální péèe požadovala i propagaci antikoncepce spojenou s nácvikem užívání u problémových skupin obyvatel, jak u mužù, tak i u žen. Sociální pracovnice se s úkolem potýkala se støídavými výsledky. Daleko úspìšnìjší byly pøednášky o soužití v rodinì a manželství. Poradna je nìkdy i nìkolikrát do mìsíce zajišovala po celé Moravì. Poradenství pro pøíchozí klienty bylo stabilnì poskytováno jeden den v týdnu nebo i jinak po pøedchozí domluvì. Šlo o rozumové vysvìtlení toho, co je pro manželství správné a co nikoliv. Prostorové problémy, nezájem vedení mìsta, dopad politických zmìn, proklamace, že s pøíchodem socialismu nebude partnerských problémù, to vše vedlo k utlumení èinnosti poradny. Na poèátku padesátých let byla organizaènì spojena s protialkoholní poradnou a pøežívala jen formálnì. Spojení obou institucí nebylo samozøejmì vyhovující. Dominantou zde zákonitì byly problémy spojené s pitím. To odrazovalo ostatní „manželskou“ klientelu. Spoleèenská potøeba manželského poradenství trvala, by skrytì, dál. V polovinì padesátých let došlo k další organizaèní zmìnì. Staronová Poradna pro neshody v rodinì zaèala opìt fungovat samostatnì, jednou týdnì, dotována mìstským oddìlením zdravotní výchovy. První i dnes dostupný výzkum problémù klientely provedl roku 1956 externí vedoucí této poradny, jinak primáø Psychiatrické léèebny v Brnì-Èernovicích, E. Žal-

OBECNÁ VÝCHODISKA PORADENSTVÍ /

17

man. Uveøejnil jej v dodnes pomìrnì ètivé knize Rozhovory o lásce a manželství (1958). U 137 dvojic, jež vyhledaly roku 1956 pomoc Poradny pro neshody v rodinì byla nejèastìjší kombinace rùzných partnerských problémù. Jisté psychiatrizaci pohledu nasvìdèuje konstatování: „Nejèastìjší pøíèinou manželského rozvratu byly duševní poruchy, které se vyskytly v 57, 7 % manželských neshod. V 28, 5 % byly tyto poruchy hlavní pøíèinou rozvratu.“ Nejèastìji šlo o „psychopatie a psychoneurózy“. Èastým dùsledkem manželského konfliktu byly u výzkumného vzorku „reaktivní depresivní stavy“. Pro srovnání – dnes jsou typickým problémem nesnáze v komunikaci, nevyrovnaná míra závislosti jednoho na druhém, zásahy dalších osob do manželství, žárlivost, nevìra, nezvládnuté projevy agrese, finanèní problémy. Ve vinaøských èi „doma pálících“ regionech pak i závislost na alkoholu. Další výzkum této poradny se zamìøil na vskutku kardinální otázku: „Které typy a povahy lidí se k sobì hodí a které se nesnášejí.“ Autor realisticky (viz stejný pramen) poznamenává: „Nemùžeme vám po této stránce ještì øíci závìreèné slovo. Spíše jen naznaèíme…“ Na omezené možnosti „jen naznaèit“ se ostatnì mnoho nemìní ani dnes. Kdo se tedy „k sobì nehodil“ v sedmapadesátém roce minulého století? „Realista, støízlivý, praktický, rozumový a spoleèenský èlovìk, kterého zajímá více vztah tìlesný (zvl᚝ muži), zatímco druhý (zejména ženy) je nìžný snílek se zájmem o filozofování, umìní, citovou a platonickou lásku…“ Dále platí, že „povahy hluboké se nesnášívají s povrchními“. „Nesnášenlivost se objevuje mezi citovì vøelými a chladnými povahami.“ Dále je narušujícím faktorem „rozdílnost v prožívání pohlavní vášnì“, nebo „nìjaké napomínání a pobízení ke konání takzvaných manželských povinností nepøinese vyøešení, zvyšuje nejvýše odpor.“ (…) „Nesnáší se dobøe ani dva pesimisté… a po èase je to zlé i tam, kde musí žít zdravý optimista po léta s nezdravým naøíkálkem.“ Nepøáteli se stávají „dva panovaèní, palièatí, svéhlaví“. „Domácí tøenice pozorujeme èasto mezi lidmi malichernými, puntièkáøskými, pøešetrnými a lidmi velkorysými, zvláštì zasahuje-li velkorysost až k nezodpovìdnosti, lhostejnosti, marnotratnosti a nepoøádnosti.“ Následují problematické dvojice: „Rychlý a pomalý jdou si èasem na nervy podobnì jako lidé s rozdílným typem spánku.“ Za nebezpeèný je obvykle považován i velký vìkový rozdíl – „starší ženu nebo muže staršího o více než 15 let nepokládáme za vhodného partnera,“ ale pozor, „pokud se poradna zabývala pøedbìžnì prùzkumem tìchto manželství, nemohli bychom nijak potvrdit, že každé takové manželství musí skonèit nezdarem.“ Na závìr pak: „Pouze osobám vysoce vyspìlým a schopným vzájemné úcty a ocenìní

* 18

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

lze doporuèit partnera s výraznì odlišnými názory politickými, náboženskými, mravními, sexuologickými, nebo pøílišnou rozdílností vzdìlání a inteligence.“ I po odchodu E. Žalmana do exilu instituce pokraèovala, a to pod názvem Manželská poradna. Pracovali v ní (na nadúvazek 0,1–0,25) zdravotní sestra, psycholog, respektive psycholožka, a gynekolog zamìøený na sexuologii. Minipracovištì bylo souèástí oddìlení zdravotní výchovy MÚNZ Brno. Zaniklo po polovinì devadesátých let minulého století z prozaických dùvodù – zdravotní pojišovny manželské poradenství neplatí, zdravotní výchovì byl prudce snížen rozpoèet a omezena její èinnost. Spøátelená poliklinika se rozhodla též šetøit a ne provoz poradny dotovat. Svou roli zøejmì sehrál i fakt, že místnost v pøízemí oné polikliniky, kde poradna dožívala, bylo možné výhodnì komerènì pronajmout. Vzhledem k tomu, že jsem posledních deset let její existence v této poradnì na malý nadúvazek pùsobil, mohu s klidným svìdomím øíci, že tudy (ve zdravotnictví a jednou týdnì) cesta dál nevede. Zaøazení manželského poradenství do sféry sociálních vìcí je perspektivnìjší. Ve zdravotnictví je manželské a rodinné poradenství rozvíjeno celostátnì nenápadnì, v rámci telefonické první pomoci – Linky nadìje. První zaøízení tohoto typu vzniklo na pražské psychiatrické klinice 2. listopadu 1964. Jedním z iniciátorù byl M. Plzák. Oèekávalo se, že linka bude pøedevším prevencí sebevražd. Bezkonkurenènì, a to dnes již na nejrùznìjších linkách pùsobících i mimo zdravotnictví, však vždy vedla a vede problematika partnerská a rodinná. Opakovanì publikované rozbory kontaktù rùzných linek s volajícími uvádìjí, že šedesát procent se bezprostøednì týká partnerského života. Pøièteme-li k tomu ještì sociálnì právní, výchovné, mezigeneraèní nesnáze i problémy s alkoholem, mùžeme hovoøit o osmdesáti procentech. Výzkum prokázal, že tyto problémy jsou u volajících dominantní i v zlomových dìjinných okamžicích. Konkrétnì v srpnu a záøí 1968 a v listopadu a prosinci 1989. Mezi instituce v poradenství lze pro mimoøádnost postavení zaøadit i „fenomén Plzák“. Jmenovaný lékaø, zástupce pøednosty psychiatrické kliniky UK v Praze pro léèebnì preventivní péèi, odbornì kráèel k poradenství od výzkumu depresí pøes telefonickou krizovou intervenci. Zásadním zpùsobem ovlivnil u nás nejen partnerské poradenství, ale pøedevším pojímání manželství a partnerského konfliktu. V manželské poradnì pùsobil vždy jen externì. Svými knihami i bohatou osvìtovou èinností sesadil vìdu o manželství z kašírovaného nebe na zem. Prokázal, že mentorské pojetí rad „co by se v manželství mìlo, aby bylo šastné“ není k nièemu, protože

OBECNÁ VÝCHODISKA PORADENSTVÍ /

19

ony rady jsou pouhými frázemi. Ostatnì „intenzivnì šasten mùže být èlovìk jen krátkodobì“. To na rozdíl od mnoho desítek let trvajícího možného realistického prožitku spokojeného manželství. Plzákovi kritici mu vytýkají zejména preferenci mužského pohledu, a v tom mají èásteènì pravdu, ale i to, že radí jak manželství „pøežít“, ne jak v nìm žít. I v tom mají zøejmì svou pravdu. Vìøím, že i já mám pravdu, pokud tvrdím, že „dùstojné pøežití“ není vùbec málo. I Plzákova manželsko-poradenská prvotina První pomoc pøi nehodách manželství (1967) jako ostatnì všechny jeho pozdìjší práce stojí za pøeètení i dnes, což se o velké vìtšinì pøíruèek o manželství „z roku raz dva“ øíci nedá. Manželské poradenství ve zdravotnictví se v šedesátých letech rozvíjelo v podstatì náhodnì, díky jednotlivcùm, kteøí o nì mìli zájem. (Napø. manželé Pondìlíèkovi v Karlových Varech a další). První instituce, která mìla parametry a organizaèní zaèlenìní srovnatelné se souèasnými poradnami, vznikla 1. øíjna 1967 v Praze jako Stálá manželská poradna. Organizaènì byla pøiøazena k Ústøednímu kulturnímu domu dopravy a spojù. Podléhala odboru vnitøních vìcí Národního výboru hlavního mìsta Prahy. Vedoucím byl dr. K. Stelšovský. Toho posléze vystøídal K. Fanta. Iniciativu zamìøenou k jejímu vzniku lze pøipsat tehdejší Státní populaèní komisi. Ta schválila 20. dubna 1966 „podkladový materiál“ s návrhem vybudovat sí poraden ve všech okresních a krajských mìstech. Dne 16. prosince 1969 byla koncepce budování sítì poraden schválena na ministerstvu práce a sociálních vìcí. „Usnesení z porady vedení“ ze zmínìného dne bylo dlouho jediným podkladem pro vznik poraden. V roce 1970 byla založena poradna v Ústí nad Labem a v Èeských Budìjovicích, v roce 1971 v Brnì (tam tedy pùsobily dvì poradny, jedna ve sféøe sociálních vìcí a druhá ve sféøe zdravotnictví, viz výše). Dále v roce 1971 vznikají tyto instituce v Ostravì, Plzni, Hradci Králové. V dalším roce následoval Olomouc a Hodonín. I z tohoto pøehledu je zjevná snaha vytvoøit ucelenou sí poraden, a to nejprve na krajské a posléze na okresní úrovni. Na Slovensku zaèalo manželské poradenství od 1. listopadu 1966 praktikovat jako první Sociologicko-diagnostické stredisko pøi MSNV v Nitøe. V prvním období èinnosti se zamìøovalo výhradnì na preventivnì-výchovné akce pro snoubence, tzv. besedy se snoubenci pøednáškového charakteru. Vlastní poradenství v manželském konfliktu bylo zahájeno 1. bøezna 1967. Iniciátory vzniku instituce byli èlenové komise ochrany veøejného poøádku Varga, vedoucí katedry pedagogiky a psychologie VŠP, a Beòáèko, pracovník Okresní hygienické stanice.

20

/

MANŽELSKÉ A RODINNÉ PORADENSTVÍ

Nejstarší poradna pro vysokoškolské studenty vznikla 14. listopadu 1973 pøi Obvodním kulturním domì v Praze 6. Vedoucím byl J. Srnec. Poradna fungovala deset let a partnerská problematika byla vždy na prvním místì coby nejèastìji øešené téma konzultací. Mezníkem z hlediska administrativního zakotvení byl rok 1975, kdy byly poradny zaèlenìny do soustavy zaøízení sociální péèe v rámci tehdejších KNV a ONV. Stalo se tak zákonem è. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpeèení a navazujícími právními pøedpisy. Bìhem následujících deseti let vznikly poradny ve všech okresních a krajských mìstech, by se jeden z ministrù práce a sociálních vìcí v soukromém rozhovoru vyjádøil, že jde o „šperk na rukou chuïase“. V roce 1977 byly tøi ètvrtiny vedoucích poraden mladší 30 let a z 80 procent to byly ženy. (Dnes poradci v prùmìru výraznì zestárli, feminizace zùstala.) Formálnì se poradny zaklínaly závìry pléna ÚV KSÈ o rodinì z èervence 1973. Fakticky však byly plodem spoleèenského a odborného kvasu druhé poloviny šedesátých let. Našli zde nejèastìji, ale ne výhradnì, jako externisté uplatnìní lidé politicky pronásledovaní, vèetnì nìkterých, kteøí podepsali Chartu 77. Jako státem mlèky tolerovaný, ale coby metodický materiál placený, zde formou samizdatu vycházely pøeklady desítek odborných knih „pro vnitøní potøebu“. Vše (vèetnì osob pøekladatelù) bylo z ideologických dùvodù naprosto nepøijatelné pro oficiální nakladatelství. Napø. v Brnì tak zásluhou V. Capponi vyšlo nìkolik desítek pøekladù zahranièních publikací týkajících se manželského poradenství. Vedení tehdejšího odboru sociálních vìcí a pracovních sil JmKNV je (zøejmì radìji) nekontrolovalo. První vìdeckou práci vymezující manželské poradenství uveøejnil v roce 1973 v Èeskoslovenské psychologii M. Nakoneèný. Prakticky až do roku 1989 to byla jeho na oficiální rovinì publikaèní labutí píseò. Výrazný legislativní pokrok nastal z hlediska tìchto institucí v roce 1988 vydáním zákona 100/88 Sb. o sociálním zabezpeèení. Ten vymezuje postavení poraden v rámci sítì sociálních služeb. Obdobnì je významný zákon è. 114/88 Sb. o pùsobnosti orgánù ÈR v sociálním zabezpeèení. Konkrétní èinností poraden a jejím zabezpeèením se zabývá Vyhláška è. 182/91 Sb. Na pøelomu let 1989 a 1990 vznikla a dodnes existuje Asociace manželských a rodinných poradcù ÈR. Vskutku honosným titulem prezident byl jako první po zvolení obdaøen K. Kopøiva. Toho posléze vystøídal P. Šmolka. První viceprezidentkou byla V. Capponi. Asociace mimo jiné vypracovala pomìrnì pøesné a striktní kvalifikaèní pøedpoklady pro rozlièné stupnì kvalifikace manželských poradcù. Vytvoøila i morální kodex pro práci

OBECNÁ VÝCHODISKA PORADENSTVÍ /

21

v poradnách. Stejnì tak i standardy oboru odpovídající stavu ve vyspìlých evropských zemích. Zde se dostáváme k poslední ponìkud rozporuplné situaci existence øeknìme rùzného poradenství. Naše legislativa umožòuje radit pod rozlièným zaštítìním (vèetnì živnostenského listu), radit pro klienta zdarma (tak èiní zhruba 350 pracovníkù tzv. státních manželských poraden) nebo i za peníze vydané bezprostøednì klientem. Pro klienta zdarma jsou i služby systému pedagogicko-psychologického poradenství fungujícího v resortu školství. Jde vlastnì o „seniora poradenství“, nebo první instituce srovnatelného typu u nás vznikla v roce 1919. Cesta k manželskému èi rodinnému problému zde smìøuje pøes „problémové dítì“. Pro klienta zdarma, respektive v rámci jeho zdravotního pojištìní, jsou poskytovány i psychologické služby ve zdravotnictví. Manželské poradenství jako takové nehradí ovšem žádná ze stávajících zdravotních pojišoven. Komerèní manželské poradenství rozvíjí asi dvacet plnì kvalifikovaných soukromých poradcù a stìží odhalitelné množství jiných osob. Název manželská (rodinná, pøedmanželská) poradna není nijak chránìn. Ostatnì i „státní“, pøesnìji øeèeno obecní (a pro klienty bezplatné), poradny ho mnohdy nepoužívají. Volí názvy jako Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy; Rodinná poradna; Terapeutické støedisko pro rodinu a mezilidské vztahy atd. Èlenství ve výše zmínìné odborné asociaci není podmínkou výkonu manželského poradenství. Rozhodnì nejde o profesní komoru. O dosažení urèitých dohod mezi partnery se lze pokusit i v novì vznikajících centrech mediace. Obvykle na komerèní bázi je zde nabízeno zprostøedkování dohody na urèené téma. O konkrétních výsledcích snažení mediátorù v manželských problémech toho u nás není mnoho známo. Mimo proud „obecní“ a soukromý, komerèní, se dnes již rozvíjí i tøetí cesta – opìt bezplatného – manželského poradenství v Obèanských poradnách. Nejde zde o „vedení pøípadu“. Spíše bývá poskytována informace, kam se se svými problémy obracet. Dozvíme se zde také napøíklad, kam se obracet s žádostmi o sociální dávky. Tyto poradny ve své èinnosti využívají dobrovolníkù, laikù se zájmem o problematiku. To je v „obecní“ manželské a rodinné poradnì vylouèeno. Z Vìstníku Asociace manželských a rodinných poradcù (èíslo 48, prosinec 2004) možno citovat organizaèní i odborné vymezení „oficiálního“, tj. zásadnì pro klienta bezplatného a bezbariérového poradenství: „Obecná charakteristika a popis stavu: Poradenství je forma pomoci èlovìku, který

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.