TAXUS International s. r. o., Praha Tel.: 800 182 987 (8001TAXUS) © Ivo Toman, Praha, 2010 Úpravy textů: Martina Králíčková, Lucie Králíčková, Marián Murčo Počítačová sazba a grafická úprava: General Design, 2010 Návrh obálky: © Alexander Klinko, 2010 Ilustrace: © Alexander Klinko, 2010 Vytiskla tiskárna: FINIDR, s. r. o., Český Těšín 2. vydání
2
Motivace zvenčí je jako smrad
Ivo Toman
3
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
4
Obsah: Předmluva Úvod Motivy Vnitřní motivace Vnitřní motivace je nespokojenost se současným stavem spojená s aktivním odstraňováním příčin nespokojenosti Velká šipka (velká vnitřní motivace) Náhlá změna osobnosti? U lidí s problematickou minulostí také rozhoduje šipka Rozhoduje geniální talent, nebo to musíte vydřít? Kvantita rozhoduje, až pak je kvalita Pravidlo deseti let neboli deseti tisíc hodin Malá šipka Dobíjení baterek – omyl lidí s malou šipkou Nespokojenost nestačí Spoléhání na guru Jak poznáte velikost šipky? Špatný směr šipky 1. Prokrastinace 2. Předsudky 3. Stupidita 4. Přehnané nebo nízké sebevědomí 5. Přílišná ctižádost Co nás motivuje? 1. Základní životní potřeby 2. Vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti 3. Bezpečí a jistota 4. Snaha získat a udržet teritorium Jak moc se lišíme od zvířat? Agresivita a zastrašování Dosažení moci Autorita Dosažení vyššího společenského statusu 5. Najít smysl života Víra Potřeba kontaktu a dobrých vztahů 6. Činnost samotná a uspokojení z ní Motivace k výkonu Úspěch v činnosti Vztah mezi výkonností, spokojeností a angažovaností Rovnováha mezi klidem a neklidem Motivace a prostředí Vnitřní prostředí Motivace druhých (vnější motivace) Oceňování Pohrdání a respekt Motivace a školení Proč školení nefungují? Závěr Použitá literatura
6 14 22 30 34 40 46 47 49 53 55 58 62 64 66 70 76 80 84 88 90 92 96 98 99 102 105 108 114 117 122 129 134 137 139 141 141 150 151 156 158 162 164 168 174 178 180 184 188
5
Předmluva
6
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Coco Chanel (původním křestním jménem Gabrielle) se narodila 19. srpna 1883. Byla prostřední ze tří sester. Její matka měla astma a umřela ve svých 33 letech. Otec pak všechny tři sestry dal do sirotčince. Gabrielle zkoušela vystupovat v kabaretech, ale byla hubená jako tyčka. Také špatně tančila i zpívala. Nenechala se odradit a platila si soukromé hodiny tance a zpěvu. Přišla tím o úspory, jenže všechno její úsilí bylo marné. Neměla k tomu potřebné vlohy. Naproti tomu klobouky, které někdy pro zábavu vyráběla, se přítelkyním líbily. Cítila, že nastal čas inovací: ženy, které viděla na koňských dostizích, měly na hlavách, jak sama řekla, „obrovité placky, přímo monumenty ošklivosti“. Rozhodla se to změnit a nastolit jednoduchost. Na jaře 1909 začala v Paříži navrhovat a prodávat klobouky, které oslnily celé město. Po úspěchu s klobouky si založila módní salon. Opět měla úspěch. 5. května 1921 uvedla na trh parfém Chanel No. 5. Výsledkem byl světový triumf tohoto parfému. Na začátku druhé světové války svůj salon zavřela. Od května 1947 dostávala 2 % hrubého zisku ze všech parfémů značky Chanel prodávaných ve světě. Stala se tak jednou z nejbohatších žen planety. V roce 1953 oslavila sedmdesátku. Žila sama. Navíc v tomto věku neustále ztrácela přátele a známé, kteří postupně umírali. Už čtrnáct let nebyla v oboru. Kromě starší generace znali mnozí jméno Chanel jen jako značku parfému.
7
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Právě na sklonku života, ve věku, kdy téměř všichni končí s aktivním životem, se rozhodla, že salon znovu otevře… Ne proto, aby se na stáří nějak zaměstnala, ale aby obnovila jeho předválečný lesk, jeho mezinárodní věhlas.
Co ji k tomu vedlo? Proč to udělala? ??? Byla bohatá, nemusela hnout prstem. Do smrti se mohla povalovat v nejluxusnějších hotelech světa a večery trávit na recepcích. Nebyla ani zdravá. Celý život trpěla záchvaty náměsíčnosti, které se stářím zhoršovaly. Musela se proto nechávat ke své malé měděné posteli přivazovat popruhy. Proč vůbec riskovala svou pověst? Co kdyby její kolekce nebyla přijata kladně? Co kdyby si jen uřízla ostudu? ???
Její návrat opravdu začal ostudou. Po měsících příprav uvedla svou kolekci v únoru 1954. Přes dva tisíce osob se 5. února 1954 marně pokoušelo na přehlídku dostat. Rozhodla se předvést sto třicet modelů. Zaměstnala okolo sedmdesáti osob: švadleny, modelky, prodavačky,… Přestože byl pro přehlídku z pověrčivosti vybrán pátý den v měsíci, byla to katastrofa, alespoň z pohledu francouzských a anglických novinářů. Šaty Chanelové se obdivovatelům Diora jevily jako přežitky z 20. nebo 30. let. Tisk byl krutý, pohrdavý a zlomyslný. Například titulek „U Coco Chanelové v Husí Lhotě v roce 1930“. Jenže několik jejích modelů získali 5. února američtí nákupčí z luxusních obchodů z Páté avenue v New Yorku. Redaktorku Vogue Bettinu Ballardovou kolekce Chanelové tak zaujala, že z ní ve svém časopise uveřejnila tři stránky fotografií. Přesvědčila americké obchodníky argumentem, že přísná jednoduchost Chanelové je vhodná pro kopírování, a tudíž pro masovou obchodní distribuci. Přestože Chanelové neporozuměla její Francie ani Anglie, ve Spojených státech uspěla. A to zpětně přitáhlo Evropu a nakonec sklidila ovace i doma. Coco Chanel zemřela v osmdesáti sedmi letech, 11. ledna 1971.*
8
* Gidel Henry: Coco Chanel, Garamond, Praha, 2008
Ještě jednou zopakuji stejné otázky: Proč vůbec riskovala svou pověst? Co kdyby její kolekce nebyla přijata kladně? Co kdyby si jen uřízla ostudu? Stálo jí to za to? ??? Uvedu ještě jeden příklad. Albert Schweitzer (1875–1965) se proslavil svou pomocí slabým, chudým a bezmocným. Přitom byl sám neduživým, často nemocným a podceňovaným studentem. Jako dítě Schweitzer rozhodně nebyl žádný génius. Jeho studijní výsledky byly tak bídné, že sám ředitel gymnázia v Mylhúzách mu doporučil, aby ukončil studia. Pak ale Schweitzer dostal nového třídního profesora, doktora Wehmanna. Ten v něm probudil touhu po vzdělání i sebekázeň. Mladý Albert pak všechny šokoval tím, že získal hned dva doktoráty – z filozofie (1899) a teologie (1900). Od roku 1900 působil jako vikář v kostele sv. Mikuláše ve francouzském Štrasburku. A krásně tam hrál na varhany. „Nemám ambice stát se velkým vědcem, chci mnohem víc; být prostě člověkem,“ stěžoval si Schweitzer, který přitom vlastně nevěděl, jak by toho měl dosáhnout. V roce 1904 to objevil. V novinách četl o otřesných podmínkách, ve kterých žijí lidé v rovníkové Africe. Také četl, že nutně potřebují lékaře. Jenže on nebyl lékař. A tak se rozhodl vystudovat medicínu. Jakmile to oznámil známým, mysleli si, že se zbláznil. Totéž si mysleli také studenti a profesoři lékařské fakulty. Třicetišestiletý Schweitzer ale v roce 1911 získal lékařský diplom. Jenže neměl peníze na výstavbu malé nemocnice. Aby na ni vydělal, vyrazil na koncertní turné a hrál na varhany. A pak v roce 1913 opustil další slibnou kariéru – varhaníka. Předtím byl úspěšný jako spisovatel i docent teologie na univerzitě. To vše vyměnil za nejistotu v rovníkové Africe. Jeho první ordinací byl vysloužilý slepičí kurník. Za léčbu mu kromě peněz platili kuřaty, banány nebo vejci. 9
Albert Schweitzer se do Evropy vrátil jen na několik přednáškových nebo koncertních turné. V Africe také ve věku více než 90 let zemřel. Za svou práci získal v roce 1952 Nobelovu cenu míru. Zase položím několik otázek: Proč to Schweitzer udělal? Proč opustil jistotu? Měl přece skvěle rozjetou kariéru a společenské uznání. Proč šel do nebezpečných končin, kde ho mohli zabít? Proč riskoval, že zemře na tehdy nevyléčitelné nemoci? A proč to udělal, když na tom nevydělával? ??? Vrátím se k těm otázkám, které byly napsány tučným písmem. Na tyto otázky lidé neumí odpovědět. A nejspíše by to neuměla ani sama Coco Chanel ani Albert Schweitzer. Ovšem určitá skupina lidí ví, že to prostě museli udělat. A jiní lidé zase nechápou tuto skupinu lidí. Nemohou to pochopit. Proč? ??? Protože ti, co to nechápou, mají malou vnitřní motivaci. Co nutí lidi, aby každý den znovu a znovu dělali to, co dělají? Co je nutí, aby se neustále za něčím hnali? A proč jiní lidé ani za nic na světě ten svůj zadek nezvednou? ??? Jak to, že někteří lidé vynikají nad jinými? A jak to, že někteří z nich vynikají i přesto, že měli špatné dětství nebo mají zdravotní problémy či odlišnou sexuální orientaci? ??? Oni mají nějaký motor, který je žene, aby se vyrovnali těm ostatním. A mnoho „normálních“ lidí si jen stěžuje na špatné podmínky.
10
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Motivace není jen o penězích
V této knize píši o motivaci většinou ve spojitosti s úspěchem a s penězi. Je to proto, že se pohybuji v oblasti podnikání a tam se úspěch měří penězi. Avšak u silné motivace nejde vždy jen o peníze. Pokud se někdo rozhodne spojit svůj život s charitou jako Albert Schweitzer, uměním nebo službou nějakému náboženskému řádu, i tam jde o vnitřní motivaci. Úspěch se pak měří něčím jiným. Úspěch ve školství je o tom, kolik dětí dokážete připravit na život. V medicíně jde o to, kolika lidem pomůžete zdravotně. V novinařině jde o to, jak dokážete informovat svou cílovou skupinu. Někdo sbírá známky, někdo je rybář. Úspěšní jste, pokud ve svém oboru vyniknete. Já mohu mluvit a psát jen o tom, co znám. Nejsem umělec. Nejsem členem církve. Nejsem učitel ani lékař ani novinář. Nesbírám známky a nerybařím. Já jsem podnikatel. Proto v této knize mluvím o materiálním úspěchu. Tuto cestu totiž znám… Vždy ale jde o to, zda a jak velkou máte vnitřní motivaci pro danou činnost. A pak také, zda jdete správným směrem.
Člověk je v podstatě líný tvor. Proč ale někteří usilují o úspěch? Proč nakonec mají úspěch jen někteří? A proč se jiní lidé vůbec o úspěch ani nepokouší? ??? O tom je tato kniha. Myslím si, že zažijete několik překvapení. Budu vám vyvracet to, co jste si dodnes mysleli o lidské motivaci.
Pokud jde o motivaci, myslím si, že lidé jsou přímo ohlupováni. V mnoha knihách o motivaci najdete návody, jako je například tento: „Na oslavu skvělého výkonu společnosti, například splnění cílů prodeje apod., vezměte nejvyšší vedení společnosti a stravte den umýváním aut zaměstnanců na parkovišti. Je to skvělý způsob, jak komunikovat, že v tom jedeme spolu. Zaměstnanci také mají příležitost říci generálnímu řediteli: ,Hej, tam jste nechal flek.’“ * Nevím, proč tyto hlouposti různí autoři stále opisují jeden od * Gostick Adrian, Elton Chester: Motivační princip, Eastone Group, Bratislava, 2010)
11
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
12
druhého. Proto, že jsou líbivé? ??? Už několikrát mi s úplně vážnou tváří někteří lidé řekli, že v jedné společnosti přijali toho pracovníka, který měl v osobních papírech napsáno, že zdraví jako první… Všichni ti lidé, co mi to říkali, byli na první pohled neúspěšní. Znám osobně mnoho velice úspěšných lidí. Nikdo z nich se ale nesoustředí na to, aby pozdravili jako první, a nikomu nemyjí auto. Je odlišuje něco úplně jiného. Co? ??? O tom je tato kniha.
13
Úvod
14
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Proč jsem přesvědčený, že motivace zvenčí je jako smrad? ??? Tento poznatek mám ze své zkušenosti. Jelikož trpím vrozeným Tourettovým syndromem a mám tiky, jsem pro mnohé firmy velmi vhodným motivátorem pro jejich lidi. Zavolají mi a řeknou: „Pane Tomane, máme firemní akci. Potřebujeme, abyste k nám přijel a naše lidi namotivoval. Zblbněte je tak, aby šli hned makat.“ Můj rekord (do roku 2010) je přednášet najednou pro obecenstvo čítající 6 500 lidí. Ten den jsem lidi v obecenstvu tak vydivočil, že na konci mé řeči začali dělat mexické vlny. A co se stalo potom? ??? To, co vždy. Naprostá většina lidí několik dní opravdu více pracovala, ale do týdne se vrátila do starých kolejí. To znamená, že nepracovali tak, jak měli. Vrátili se tam, kde byli před tímto vymýváním mozků. Tento scénář se opakuje neustále. Pak je musíte začít motivovat znovu. A pak zase a zase a zase a… až do smrti – buď jejich, nebo své. Tito lidé po motivační akci zvýší svůj výkon jen krátkodobě. U nich motivace zvenčí působí jako smrad. Za několik dní, nebo dokonce hodin sama zmizí. Vždy tam také byla skupina lidí, kteří se nepřetrhli ani předtím ani potom. Ale byla tam ještě jedna skupina. A ti mě začali zajímat stále více a více. Tito lidé měli po motivační akci téměř stejný výkon jako předtím – stejný a přitom nadprůměrný. Výkon této malé skupiny vlastně vůbec nezávisel na nějakém vnějším motivačním působení. Zjistil jsem, že tito úspěšní lidé se od neúspěšné většiny liší hlavně tím, že mají silnější vnitřní motivaci.
15
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Začal jsem hledat odpovědi na otázky: Na čem závisí výkon lidí, kteří nepotřebují vnější motivaci? Na čem závisí výkony všech lidí? Dá se nahradit vnější motivace něčím jiným? Pokud ano, čím? Jak poznám velikost vnitřní motivace u jiných lidí? Jak poznám velikost vnitřní motivace u sebe? Je nějaký postup, jak najít lidi, kteří nepotřebují vnější motivaci?
Odpověďmi na tyto otázky jsem se zabýval mnoho let. Zjistil jsem několik zajímavých věcí. V prvé řadě se stále žvaní a spoléhá se na vnější motivaci. Opravdu musí být dodána motivace zvenčí? ??? Ne! Ale téměř všude slyšíte a dočtete se, že ano – a přitom je to špatně. Znám to jak mezi těmi nahoře, tak i mezi těmi dole. Ti nahoře nepotřebují ke zvýšení své výkonnosti žádné motivační kecy.
Motivace zvenčí je past na neschopné. Neschopní chtějí, aby je nejdříve někdo jiný namotivoval. Pak prý změní své chování. Jenže tak to nefunguje! Motivace není nějaký startér, který vás nakopne na začátku nějaké činnosti. To je hluboký omyl! Motivace je uvnitř nás během celé činnosti: na začátku, v průběhu i na konci. Činnost samotná nás motivuje – líbí se nám nebo nás štve. Motivace k vám nepřijde jako osvícení. Motivaci vám nedodá ani nikdo z vašich blízkých, lékař či farář. Celá myšlenka motivování druhých je jenom zrádná past.
Pozor, aby nedošlo k nedorozumění. Motivace všeobecně není jako smrad. Ale motivace zvenčí je jako smrad. To je ta motivace, kdy se jeden člověk snaží motivačně působit na jiného člověka, který ale z nějakého důvodu nedělá to, co má dělat.
16
Další zajímavá věc je, že „odborníci“ to strašně komplikují Co je to motivace? ??? Slovník cizích slov říká: Motivace je souhrn pohnutek jednání. Tato „sofistikovaná“ věta mi nic neříká. Podívejme se na teorii. Neexistuje jednotná, všeobecná teorie motivace. Nejpopulárnější je zatím hierarchická teorie potřeb amerického psychologa Abrahama H. Maslowa. Maslowovu pyramidu najdete v každé učebnici psychologie, protože se dá pěkně graficky znázornit a je působivá. Jenže vzápětí v každé z nich najdete příklady, že tato teorie neplatí vždy. Existují i další teorie týkající se motivace. Teorie evoluce Charlese Darwina (1859) říká, že se přizpůsobujeme životním podmínkám. Psychoanalytická teorie motivace zase tvrdí, že u člověka rozhodují pudy a touha po slasti. Pak je ještě mnoho dalších teorií. Nebudu se jimi zabývat. Jsou už mnohokrát popsány. Navíc každá je hned zkritizována autory jiných teorií. A to hlavně proto, že podle nich nejsou dostatečně „komplexní“. „Odborníci“ to totiž chtějí mít dostatečně (z)komplikované, aby vypadali jako odborníci. To, co se oficiálně učí na školách, je však většinou nepoužitelné v praxi. Ukážu vám svoje zkušenosti z praxe. Jde o moje pravdy, kterým nemusíte věřit, avšak dnes nemám problémy s motivací svou ani svých spolupracovníků. Zjistil jsem, že snaha manažerů o motivaci podřízených je většinou bez výsledků. Proč? ??? 1) Protože se klade obrovský důraz na motivaci zvenčí. Lidé říkají: „Namotivujte mě.“ To je ale alibismus. Lidé chtějí dodat motivaci podobně, jako se dobíjejí baterky – zvenčí. Jenže pak se stejně jako slabé baterky sami rychle vybijí. 2) Protože místo výsledků se hraje na líbivost. Motivace zvenčí se lidem líbí. A to jak většině lidí bez silné vnitřní motivace, tak i těm jedincům, kteří v sobě mají velkou motivaci. Jenže lidé 17
3)
4)
5)
6)
7)
18
s velkou vnitřní motivací prostě pracují více než ostatní. A to bez ohledu na to, zda jsou zvenčí někým nebo něčím motivováni. Tito lidé vlastně nepotřebují nakopnout někým jiným, i když se to líbí i jim. Protože zde nejde o plošnou motivaci všech. Jde o to, jak najít ty lidi, které nemotivovat. Nesouhlasím s tím, že každý může být vítěz a že každý se dá vyškolit. Školil jsem desítky tisíc lidí a vím, že většina lidí nevynikne. Když už chcete lidi motivovat a školit, nejdříve musíte vybrat jen ten typ lidí, kteří na to mají. Protože motivace je v rozporu s hodnocením. Bude-li mě někdo hodnotit, bude mi to vadit. Budu-li naopak já hodnotit vás, bude vás to demotivovat. Jak se budete cítit, když vám řeknu, že jste v nějaké oblasti špatní? ??? To vás naštve. Vy přece sami víte, jaké máte slabiny. Pokud vám je někdo jiný připomene, nenamotivuje vás tím, ale „vytočí“. A to i kdyby měl pravdu. Uvědomte si, že přestože hodnocení jiných lidí musíte dělat, rozhodně je to demotivující. Protože je zde příliš moc vlídnosti. Dobré slovo nestačí. Dobrým slovem a bičem v ruce toho zmůžete více než jenom dobrým slovem. Musíte mít nějaký „systém nepohody“. V literatuře jsou knižní návody, jak motivovat – 4bodové, 6bodové, dokonce 12bodové… Například: 1. Sepište si seznam svých cílů (snů). 2. Sepište si seznam kroků ke splnění cílů (snů). 3. Sepište si kvality jednání, které potřebujete pro splnění snů. 4. Sepište si ty vlastnosti, které vám ještě chybí. To je pitomost. To jsou postupy pro ty, co vymetají všechna školení o pozitivním myšlení. Motivace ve vás prostě je, nebo není. Nezmění to ani několikabodový systém. Protože lidé si neuvědomují, že nějakou motivaci už mají v sobě. Všichni lidé na světě jsou nějak motivovaní k nějakým činům. Buď sami sebou, nebo prostředím.
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Výsledkem je, že podle statistik asi 80 % větších podnikových iniciativ končí neúspěchem. Asi 40 % nově jmenovaných vedoucích pracovníků se už během 18 měsíců setká s neúspěchem. Jen několik společností přežije čtyřicet let – asi polovinu lidského života. Pouze několik desítek společností se dožilo více než sta let. Na světě existuje pouze asi dvacet firem, které jsou starší než dvě stě let. Většina nových společností zkrachuje do pěti let – taková je realita.
A největší tragédií je, že naprostá většina lidí bohužel nerada dělá to, čím se živí. Proč? ??? Protože: 1. Nevěří, že to, co dělají, má pro ně nějaký smysl. 2. Je to nebaví. 3. Nevěří, že jsou spravedlivě odměňovaní.
Práce ve skutečnosti baví asi jen tři procenta lidí. Většina lidí nemá zaměstnání, ale práci za trest. Platí to i pro podnikatele. Podnikají, aby měli více času, aby měli svobodu a aby měli peníze. Výsledkem ale je, že se jim z jejich firmy stane vězení. Jsou otroky své firmy. Nejsou svobodní a nejsou pány svého času. Přitom původně začali podnikat proto, aby měli více času, svobodu a více peněz. Peníze možná mají, ale kolik hodin pracují? Workholici říkají své ženě: „Já to dělám pro tebe!“ A říkají to tak dlouho, až zjistí, že mají na stole žádost o rozvod. Často nemají nic z toho, co původně chtěli. Jako řešení zavádějí různé motivační programy – založené na motivací zvenčí. Jenže ta u většiny lidí funguje jako smrad.
Už léta vedu školení na téma Základy vedení lidí. Některé myšlenky v této knize jsou z tohoto školení. Na začátku každého školení se ptám všech zúčastněných, proč vůbec přišli. Co od tohoto školení očekávají? V následující tabulce najdete nejčastější odpovědi účastníků:
19
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Problémy a očekávání účastníků školení Základy vedení lidí (v %): Motivace Lepší výsledky Nábor (výběr) správných lidí Metody vedení více lidí Inspirace, zvědavost, špionáž Emoční inteligence Více peněz Budování týmu (u síťového prodeje, MLM) Kontrola druhých i sebe Vedení ženského kolektivu Komunikace Zjednodušení Koho propustit Jiné Celkem
20,7 18,3 14,0 13,4 9,8 4,9 3,6 2,8 2,4 2,4 2,0 1,4 1,2 3,1 100,0
Pouze 3,6 procenta účastníků mluví o penězích. Jen osmnáct účastníků ze sta očekává lepší výsledky. To nechápu. To se stydí otevřeně mluvit o tom, že i při vedení lidí jde o peníze? ??? Oni přišli ze společností závislých na tvorbě zisku. Jen mizivé procento lidí na mých školeních působí v charitě nebo státní správě. Tam bych to chápal. Jinak jde vždy hlavně o peníze a výsledky.
Naopak nejvíce se lidé zajímají o motivaci podřízených. Jenže motivace zvenčí dlouhodobě nemá význam. Rozhoduje vnitřní motivace. Motivace zvenčí funguje u naprosté většiny lidí jen krátkodobě. Často dokonce vůbec. Má význam (ale jen zdánlivě) u velmi malé skupiny lidí. A to u těch, kteří mají silnou vnitřní motivaci. A to tak silnou, že tu vnější motivaci vlastně ani nepotřebují. To je dost paradoxní situace, nemyslíte?
20
Zajímavé přitom je, že obě skupiny lidí, tedy ti, u kterých motivace zvenčí nefunguje, i ti, u kterých ano, tu vnější motivaci vyžadují zhruba stejně. Proč? ??? Protože je to líbivé. I vám se líbí motivační řeči. I mně. Avšak lidé s velkou vnitřní motivací ji mají v sobě už od narození. Je to prostě talent. Tvrdím, že rozhoduje jen vnitřní motivace a že většina lidí ji má bohužel malou nebo žádnou. A také tvrdím, že pokud ji člověk v sobě nemá, pak je úplně zbytečné se mu věnovat! Protože motivace zvenčí je trvalá asi jako smrad. Jakmile vyvětráte, zmizí. Budete-li důsledně a dlouhodobě hledat lidi s velkou vnitřní motivací, pak zjistíte, že neplatí všeobecně rozšířený názor, že „nejsou lidi“. Dovolím si další dost jednoznačné tvrzení: Lidí je dost! Hlavně dole v kariérním žebříčku. Nahoře je to sice horší, protože těch schopnějších je méně. Jenže také jich méně potřebujete. Začalo mě zajímat, jak lidi s velkou vnitřní motivací najít. Dá se to na nich rychle poznat? Je na to nějaký postup? ??? Je. Je v této knize.
21
Motivy
22
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Určitě jste v televizi viděli nějaké kriminálky nebo je četli. Pokud poručík Columbo nebo jiný detektiv hledá vraha, co ho vždy zajímá? ???
Motiv. Důvod, proč to někdo udělal. Co ho k tomu motivovalo. Vždy máme nějaké motivy, které způsobují, že něco děláme. Přitom každého motivuje něco jiného. I vy, máte-li nějaké podřízené, často přemýšlíte, proč nejsou motivovaní? ???
Jenže oni jsou motivovaní! Každý člověk je nějak motivovaný. I ten, který ve vaší firmě krade. On ve vaší firmě nedělá to, co má a jak má. Tam není motivovaný. Pak ale jde domů a během čtyř hodin se každý den „strhá“ na své zahradě. Nebo kutí v garáži. Nebo chodí na ryby. On je motivovaný, ale ne k práci pro vás. Motivuje ho něco jiného, než chcete vy. Má prostě jiné motivy. Má jiný směr. Zapamatujte si slovo směr. Ještě se k němu mnohokrát vrátíme.
My všichni máme nějaké motivy. Problémy nastanou, když se motivy jiných lidí nekryjí s vašimi a současně jste členy stejné skupiny. Pak se snažíte přesvědčit jiné lidi, aby chtěli to, co chcete vy. Jenže to dlouhodobě nefunguje. Pokud lidé nedělají to, co chcete vy, vyměňte je. Proč navrhuji tak tvrdé řešení? ???
23
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Ze tří důvodů: 1. Protože dospělé lidi nezměníte. 2. Protože také nedokážete předělat neschopné lidi ve schopné. To prostě nejde. Budete-li mne nutit hrát na kytaru, naučíte mne pár akordů. Ale já na to nemám talent! Nemám hudební sluch. Budu podprůměrný nebo nanejvýš průměrný hráč. 3. Protože to mám ověřené v praxi. Měl jsem pod sebou tisíce prodejců. V několika firmách a v několika zemích. Mohu srovnávat.
Prostudoval jsem hodně knih, abych zjistil, co se tam píše o motivaci. Našel jsem v nich mnoho věcí, které se učí na vysokých školách a v různých kurzech. Podívejte se na příklad, kdy jsou lidé přímo obelháváni (možná nevědomě) našimi profesory ze škol. V učebnici jedné pražské vysoké školy je následující tabulka. Motivace podřízených: Vnitřní motivy: Vnější motivy: Dosažený výsledek Finanční odměny Zajímavá a zábavná činnost Zaměstnanecké výhody Osobní růst Pochvala a uznání Společenský význam práce Povýšení Společenské postavení Zahraniční cesty
Tato tabulka říká, že lidé mají vnitřní motivy a vnější motivy. Vnitřní motivy vidíte na levé straně a vnější napravo. Na základě této tabulky máte vést personalistiku své firmy. To se učí na vysoké škole. Když to nebudete umět, vyhodí vás z ní. Jenže já s tím vůbec nesouhlasím. Takový učebnicový přístup vůbec nefunguje. Je to úplná hloupost. Vyrostl jsem v době socialismu mezi horníky na Karvinsku. Tak se podívejme, jak to vypadalo podle této tabulky:
24
Vnitřní motivy: Dosažený výsledek – výsledky měli. Neustále „trhali“ rekordy. Zajímavá a zábavná činnost – to jejich práce moc nesplňovala, tak se jim alespoň zpříjemňoval zbytek života. Měli dost hospod. Slavil se Den horníků, pořádalo se hodně kulturních akcí. Osobní růst – i horníci chodili na školení. Pravda, často se to zvrhlo v „chlastačku“, ale školení měli. Společenský význam práce a společenské postavení – pamatujete si na heslo „Já jsem horník, kdo je víc?“, na Ocelové srdce republiky a jiné propagandistické žvásty? Horníci tehdy měli vysoké společenské postavení. Vnější motivy: Finanční odměny – horníci měli nejvyšší průměrné platy mezi dělníky v celém Československu. Zaměstnanecké výhody – ty měli obrovské. Jídla i oblečení dostávali tolik, že tím plýtvali. Pokud jste se šachtě upsali na 10 let, nemuseli jste ani narukovat na vojnu. Navíc jste rychle dostali byt, na který jiní lidé čekali dlouhá léta. Pochvala a uznání – neustále se rozdávaly nějaké řády práce, vyznamenání a prémie. Povýšení – to bylo jako v každé jiné práci. I mezi horníky byli mistři – štajgři. Zahraniční cesty – můj otec byl horník. Za komunistů byl třikrát v Jugoslávii, to se normálním lidem nepovedlo ani jednou. To všechno se horníkům poskytlo. A výsledek? ??? Stejně většinou nebyli loajální. Stejně se „ulejvali“, když mohli. A mnozí také stejně svou šachtu okrádali. Takže podle mne tato tabulka naše mladé studenty jen „kazí“.
25
26
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o -z + aro 1 n bit. a sk Motivace podřízených:
Vnitřní motivy: Dosažený výsledek Zajímavá a zábavná činnost Osobní růst Společenský význam práce Společenské postavení
Vnější motivy: Finanční odměny Zaměstnanecké výhody Pochvala uznání Povýšení Zahraniční cesty
Tyto školní teorie v praxi za socialismu neplatily Stejně tak neplatí T ani nyní v kapitalismu. Společenské zřízení sice změnilo, ale lidská povaha se nemění. Navíc nemůžeme lidem přistupovat stejně. Mezi lidmi v práci jsou velké rozdíly. Věkové třeba třicet let. Jsou to muži i ženy, ženy cholerici i flegmatici, alkoholici abstinenti atd.
Chceme-li uspokojit nějakou potřebu, říkáme, že jsme motivováni k nějakému jednání. V odborné literatuře píše, že člověk obvykle upřednostňuje uspokojování potřeb nižší úrovni před potřebami nacházejícími se hierarchicky výše. tím však nesouhlasím. Například spousta modelek touží po uznání a slávě (sociální potřeby), že kvůli tomu nejedí (základní potřeba). Tím popírají základní potřebu přežít.
V přírodě vše směřuje nerovnováhy k rovnováze. Pouze člověk směřuje často rovnováhy k nerovnováze. Sám se dokáže vytočit. Sám se t stan idu do vysokého pracovního nasazení. Z hlediska přírody vlastně o výjimku. Proč lidé také nejednají podle přírodních zákonů? ??? m. K to tak bylo, asi by to bylo pro nás všechny jednodušší. Lidé by byli klidnější, spokojenější. Ale také by byla hrozná nuda. Motivace sama o sobě je prázdný pojem. Motivace je vždy s něčím
27
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk spojená. V každém okamžiku si vybíráme z více možností, právě budeme dělat. Co si vybereme a proč – to určuje právě motivace. Motivy jsou vnitřní síly s různou velikostí a různými směry určuje znaménko + nebo − na obrázku, jenž ukazuje na motivy studenta, který přemýšlí, co s načatým večerem: (+) televize
(–) školní učení
(+) rande
Já
Všichni máme mnoho různých motivů. y na působí různými silami a my se je snažíme uspokojovat. Při porušení rovnováhy v organismu nadbytkem (nebo nedostatkem) něčeho vzniká napětí. Napětí vyvolá snahu o jeho snížení. Jakmile snížení napětí nastane, nějakou zase dojde k novému napětí. Tento T cyklus vzniku a uspokojování potřeb se stále opakuje.
Na dalším obrázku vidíte motivaci vnitřní a vnější v kombinaci s motivací kladnou a zápornou. Motivace:
Vnitřní
Vnější
Kladná
Záporná
Vnější motivaci můžete přeškrtnout, protože buď nefunguje, anebo krátce. Zůstala nám vnitřní motivace – kladná nebo záporná. Co myslíte, která nich funguje lépe?
28
Fungují obě. V této knize zjistíte, že hodně záleží jak na konkrétní situaci, tak také na vašem okamžitém vnitřním rozpoložení. Splnit si své životní cíle je kladné. Jenže také nás žene touha někomu to „nandat“. Ať nám jiní závidí. Ať puknou zlostí apod. Nejde o nic kladného. Ale musí to být dostatečně silné. Jde tedy o: · velikost; · to, že vždy rozhoduje motivace vnitřní. Motivace je prostě vůle jednat. Jde o vnitřní sílu směřuj u ící k dosažení nějakého cíle.
29
Vnitřní motivace
30
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Také jí můžete říkat sebemotivace či automotivace. Dokážete říci, co to je vnitřní motivace? ??? Na tuto otázku mi lidé odpovídají, že jde o to, stanovit si vlastní cíl. Jenže to není správně. Cíl si může stanovit každý „normální“ člověk. Jenže ne každý pak vyvine snahu, aby cíl splnil. Vnitřně motivovaný člověk má v sobě nějaké „vnitřní puzení“, které ho nutí dělat určité věci. Činnost samotná a pak úspěchy z té činnosti ho motivují v průběhu celého procesu. O tom se nyní budeme bavit.
Vnitřní motivace je nějaký stav psychické nerovnováhy. Jde o rozpor mezi tím, co člověk právě má, a tím, co chce mít. Jinak řečeno jde o rozpor mezi tím, co člověk právě prožívá, a tím, co prožívat touží. Například mezi hladověním a nasycením. Má hlad a touží se najíst. Podívejte se na další řádek: Teď je → Má být
Teď je: to je současný stav, který se vám nelíbí. Má být: to je nový stav, po kterém toužíte.
Díváte se občas na televizi? Na dobrý film, sportovní zápas nebo dokument? ??? Sedíte a napadne vás, že brambůrky a pivo jsou několik metrů od vás. To je stav teď je a tento stav se vám nelíbí. Co je stav má být? ???
31
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Brambůrky a pivo mají být před vámi na stole. To T se vám více. Pokud nemáte chuť (motivaci) na pivo, pak si předst eba čokoládu, kávu, čaj, cigarety, cigarety tvrdý alkohol apod. Cokoli, chcete. Princip je stejný.
Ta šipka mezi stavem teď je a stavem má být je T co vás nutí zvednout se a dojít pro ty brambůrky, brambůrky pivo nebo něco jiného. T šipka je „vnitřní puzení“, kterému nemůžete odolat.
Ta šipka je vaše vnitřní motivace! T
Ona vás nutí dělat to, co vás má dostat stavu, který se vám nelíbí, do stavu, který se vám bude líbit. nerovnováhy do rovnováhy. Jenže… … za chvíli to začne znova!
A právě to je zajímavé. Jakmile totiž dosáhnete stavu má být, dříve nebo později to celé začne A co potom? ??? Potom to za nějakou dobu opět začne znova… A pak zase… A opět… T je to se vším. jídlem, pitím, se sexem… i s kariérou. Tak Podívejme se na další příklady:
Teď máte T účtu dvacet tisíc. Má být milion – to je cíl, který chcete. A mezi těmito dvěma stavy je šipka, která vás žene kupředu. T je vaše vnitřní motivace. To Teď 20
→ Má → 000
co auto? eď je Fabia → Má být: Octavia
32
A začne to znova: Octavia → Superb A začne to znova: Superb → Porsche Vždy to začne znova, pokud máte silnou šipku. Vždy po dosažení stavu má být (rovnováhy) začnete dříve či později chtít ještě lepší auto. Začnete mít v hlavě nový stav má být. A na vyšší úrovni. Celkový vzorec motivace u aut tedy vypadá asi takto: Fabia → Octavia → Superb → Porsche → něco lepšího → a ještě lepšího… Podívejme se na sex. T je: nic není. A to se vám nelíbí. Teď Má být: sex. Ta T šipka je vaše vnitřní motivace, která vás „pudí“ udělat nějakou akci. Jenže… … za nějakou dobu to zase začne znova.
33
Vnitřní motivace je nespokojenost se současným stavem spojená s aktivním odstraňováním příčin nespokojenosti Na nespokojenosti není nic špatného. Naopak, už Thomas Alva Edison prohlásil: „Nespokojenost je první podmínkou pokroku.“ Většinou je to tak, že když jsme spokojení, jsme spokojení jen trochu, jen někdy, někdy jen krátkodobě, jen s něčím a jen za určitých podmínek. Konflikty mezi stavem „teď je“ a stavem „má být“ spouštějí naše chování, které má dosáhnout stavu „má být“. Tak T bychom měli dosáhnout vnitřní rovnováhy. Jenže stav, stav kdy člověk už netouží po ničem, trvá krátce. A pak to začne znovu. Nirvána je stav nejvyšší blaženosti a spokojenosti. Prý jí dosáhl Buddha. Ale pak už o nikom dalším nevím. Ostatní lidé jsou více či méně stále s něčím nespokojení. Snad jen mniši netoužící po majetku jsou spokojení – snad. Vraťme se k první části nadpisu této kapitoly: Vnitřní motivace je V nespokojenost se současným stavem. To je ale pouze začátek. Nespokoj o enost sama o sobě nestačí. Nespokoj o ení jsou všichni nadávači.. T To jsou ti, kteří nadávají na poměry kolem sebe. Jenže dále s tím už nic nedělají. Určitě i vy znáte mnoho lidí, kteří nadávají na svou životní situaci. V tom jsou velmi aktivní. Jenže tím jejich aktivita končí. Bohužel ji nepřevedou do toho, aby změnili svou situaci. Rozhoduje ta druhá část nadpisu. Jde o aktivní odstraňování příčin nespokojenosti. Je v pořádku být nespokojený například s tím, že nemáte vysokoškolský titul. Jenže pak jde o to, zda neuděláte nic, nebo studujete a získáte ho. A kdy to skončí? Kdy opravdu dosáhneme spokojenosti? ???
34
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
35
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk U lidí s velkou vnitřní motivací to neskončí nikdy. Je to jako neodolatelné nutkání, které vás někam žene. Nevíte proč, ale víte, že musíte kvalitněji, dál, blíž, lépe, rychleji, pomaleji, silněji, slaběji, více, méně, výše, hlouběji… … prostě jinak a lépe.
Lidé s velkou vnitřní motivací mají před sebou stále nové a nové cíle, které mají splnit. To jsou nové stavy má být. Tito lidé se stále někam ženou, takže i smrt je zastihne uprostřed nějakého z mnoha bojů vedoucích od nespokojenosti k uspokojení. Čím větší vnitřní motivaci mají, tím je ten boj větší. Tito lidé se také nikdy nenudí. Vždy mají co dělat. Takovéto jedince pochopí jenom lidé, kteří mají také silnou vnitřní motivaci. Pokud ji vy v sobě nemáte, pak vám nepomůže ani žádné školení ani žádná vnější motivace. Nic vám nepomůže, protože velkou vnitřní motivaci – velkou šipku – musíte mít vrozenou. Vnitřní motivace je talent. Pokud talent nemáte, žádný trénink vám nepomůže nahoru mezi nejlepších 5 % lidí.
Přemýšleli jste někdy dříve, že právě nespokojenost a ta šipka jsou základem vnitřní motivace? ??? Asi jste překvapení, že motivace je o nerovnováze v mysli. Tedy o něčem, co nás štve. Snažíme se to, co nás štve, napravit. I vy jste s něčím nespokojení, jinak byste tuto knihu nedočetli až sem.
36
Lidé si většinou myslí, že motivace je něco kladného, což je omyl A pak bohužel spoléhají na pozitivní myšlení, které má vše spasit. A také na další rozšířený blud – kladné vnější motivování jiných lidí. Možná s předchozím odstavcem nesouhlasíte. Avšak přemýšlejte: • Jak vysvětlíte, že jsou lidé, kteří nepracují více, ani když jim přidáte peníze? • Jak vysvětlíte, že jsou lidé, kteří pracují stejně bez ohledu na to, kolik berou peněz? • Jak to, že někdo je aktivní do osmdesáti let, a jiný si na vše stěžuje už od dětství? • Jak to, že někteří lidé, kteří nějak zbohatli, ihned přestali pracovat? • A jak to, že jiní lidé i poté, co začali vydělávat spoustu peněz, stejně nezměnili své návyky a dále pracují se stejnou intenzitou? Mají už přece dost. Kam se to stále ženou? Co je žere? ??? Ani oni sami to neví. Jen ví, že jinak ani nemohou. Většinou je to i baví. To „zavinila“ ta jejich šipka. Ta vnitřní motivace, se kterou se narodili. Nesouhlasím s tím, co se uvádí v různých knihách a nahrávkách o pozitivním myšlení, že každý může uspět. Proč tedy neuspěli a neuspějí všichni, kteří si tyto knihy o pozitivním myšlení kupují a vymetají školení o pozitivním myšlení? ??? Protože většina lidí na to prostě nemá. Jednak nemají tu šipku. A pak jim chybí talent – schopnosti. Také ještě potřebujete správné vlastnosti emoční inteligence. V naší firmě už neděláme tu chybu jako většina lidí a firem, kteří sledují, jak se kdo snaží. Nač je vám snaha, když nemáte správné schopnosti? ??? Pokud máte devadesát kilogramů, nemůžete být baletkou. Snaha ani dobré charakterové vlastnosti vám nepomohou. 37
Pokud lidé mají malou šipku, jinými slovy pokud mají malou vnitřní motivaci, zařadí se téměř automaticky mezi 95 % lidí, kteří nemají v životě úspěch. Protože jejich vnitřní motivace je malá, vyžadují, abyste je motivovali zvenčí. A to je past, do které se chytne většina lidí i většina firem. Chcete vědět, proč stále slyšíte žvásty o vnější motivaci? ??? 1. Protože motivace a motivování je v posledních letech módní a líbivé téma. Píšou se knihy o tom, jak motivovat. Každý den v novinách a časopisech vycházejí články o motivaci. Pořádají se o ní konference. Rozdávají se motivační benefity zaměstnancům atd. 2. Protože být motivovaný zvenčí je příjemné. Motivace zvenčí se prostě líbí všem. Jak těm s velkou vnitřní motivací, tak i těm s malou nebo žádnou vnitřní motivací se líbí, když je někdo chválí a je na ně příjemný. Dlouhodobě ale stejně dělají to, co mají, jen lidé s velkou vnitřní motivací. 3. Protože motivace se nedá změřit. Výkony naopak dokážete změřit přesně. Kolik jste vydělali firmě peněz, se dá změřit. Kolik jste udělali smluv, se dá změřit. Kolikrát jste zvedli zadek a šli něco dělat, se dá změřit. Kolik tun uhlí jste přemístili, se dá změřit. U konkrétních výkonů jsou výsledky rychle vidět. Pak ale musí neschopní lidé zdůvodňovat, proč neudělali to, co udělat měli. Proto raději alibisticky mluví o nedostatečné motivaci, která se nedá změřit. 4. Za to mohou školitelé a poradci. Školitel vás bude motivovat a pak s klidným svědomím může říct: „Nemáte úspěch? To je vaše vina. Moje ne. Vy jste nedělali to, nač jsem vás správně motivoval.“ A školitel má pravdu. Zapomíná se, že motivování je u naprosté většiny lidí zbytečné. Stále mě udivuje, jaké množství peněz a úsilí organizace „vyhazují“ v oblastech, které se nerozvíjejí. Platí to i o lidech. Mnozí jsou prostě neškolitelní.
38
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Pravdou prostě je, že lidé s velkou vnitřní motivací jsou aktivnější než lidé s menší vnitřní motivací. Mají v sobě energii a jsou výkonnější. Jsou průbojnější a mají i jasnější představu o tom, co chtějí... ...a to i bez motivačních „žvástů“ jiných lidí.
Všimněte si, že každá šipka má velikost a směr. Začněme velikostí.
39
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
Velká šipka
(velká vnitřní motivace)
40
Sílu vnitřní motivace určuje vztah mezi touhou po seberealizaci a úsilím opravdu za tím jít. Nejdříve musíte mít velkou touhou po seberealizaci. Jenže to nestačí. Pak musíte ještě vyvinout velké úsilí. Jde o určitou posedlost. Jde o disciplínu, vášnivost a soustředění, díky kterým se Thomas Edison stal nejvýznamnějším americkým vynálezcem, Walt Disney králem rodinné zábavy a Warren Buffett nejbohatším investorem. Jde o hluboké přesvědčení, které přivedlo Jeannette Rankinovou k tomu, aby jako jediná v celém Kongresu hlasovala proti vstupu USA do obou světových válek, a čelila tak všeobecnému zesměšňování. Dobrodruh Steve Fossett, držitel mnoha rekordů, o sobě napsal: „Mám vůli k úspěchu. Jakmile zvládnu nějakou výzvu, toužím směřovat k dobrodružstvím ještě větším a náročnějším … A když už jsem se musel stát členem nějaké skupiny, snažil jsem se zaujmout vedoucí postavení.“ * Co vede Donalda Trumpa jeho životem? ??? V rozhovorech prozradil, že jeho největším utrpením je být v čemkoliv druhý. Snem Victorie Beckhamové nebylo být lepší než jiné ženy ani být slavnou zpěvačkou, ale stát se světovou „značkou“. Svůj sen popsala takto: „Chci být tak slavná jako Persil Automatic.“ * Fossett Steve: Lovec větru, vlastní životopis, Daranus, Řitka, 2008
41
42
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk J. Paul Getty, v roce 1957 nejbohatší muž světa, ve své knize Jak být bohatý napsal: „Nebylo mi ani dvacet čtyři let, ale už jsem byl úspěšný nezávislý podnikatel a vydělal jsem svůj první milion. Do té doby jsem svůj život věnoval hlavně vzdělávání a budování firmy. Teď jsem zjistil, že jsem vydělal dostatek peněz, abych uspokojil veškeré své požadavky, a tak jsem dospěl k unáhlenému rozhodnutí, že zapomenu na práci a budu si jen užívat života. Koupil jsem si nové sportovní auto, hezké šaty a měl jsem dost peněz na to, abych si mohl pořídit vše, co jsem chtěl. Rozhodl jsem se, že si budu užívat, a vrhl jsem se do víru zábavy v Los Angeles v jižní Kalifornii. Do konce roku 1918 jsem byl svým životním stylem natolik otrávený, že jsem se na počátku roku 1919 vrátil k podnikání s ropou. Když jsem otci sdělil, že jsem na odpočinek odešel ve dvaceti čtyřech letech, ale ve dvaceti šesti se vracím do práce, jeho úsměv jako by mi sděloval: ,Já jsem ti to říkal!’“ *
Co spojuje předchozí příběhy v této kapitole? ??? Všichni tito úspěšní lidé měli či mají v sobě obrovskou energii – obrovskou vnitřní motivaci. My lidé jsme každý jiný a rozhodně si nejsme rovni. Máme totiž nejen rozdílné schopnosti, ale i různé potřeby. Někdo musí více jíst, někdo jiný zase méně. Někdo má potřebu peněz malou, někdo naopak velkou. Někdo má potřebu sexu malou, jiný naopak velkou. Také potřebu něco dokazovat jiným máme různou. To nezměníte žádnou motivací zvenčí. Jsou věci, které jsou prostě zvenčí nenaučitelné. Jednou z nich je velikost vnitřní motivace. Ta šipka už ve vás musí být.
Motivace z člověka vychází. Ne do něj vchází. Jde o automotivaci, ne líbivé řeči zvenčí. Motivace také není na začátku činnosti, ale v celém jejím průběhu. A také na konci – z pocitu, že se to podařilo, vám kupodivu vyplyne, že chcete ještě více. Vy prostě něco děláte a motivovaní jste během celé té doby. Obrovský omyl je myslet si, že nejdříve vám někdo dodá * Getty J. Paul: Jak být bohatý, Eugenika, Bratislava, 2008
43
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk motivaci a pak budete makat jako perpetum mobile. Ne! Tak to není. Jenže lidé si to myslí. Proto motivují jiné a čekají, že oni začnou a… … a oni skoro nic nedělají. Děláte-li na něčem, ta činnost vás sama motivuje, pokud splníte podmínky stavu proudění v mozku. Co to je, popisuji v knize Debordelizace hlavy v kapitole 3, Stav proudění. Lidský mozek má totiž ve stavu proudění nejmenší výdej energie, málo se unaví, a přitom je nejvýkonnější. Stav proudění je vrcholem vnitřní motivace pro náš mozek. Díky němu dokonce ztrácíme pojem o čase. Podvědomě tíhneme k aktivitám, u nichž se do stavu proudění dostáváme nejsnadněji – tehdy se i práce stává potěšením.
Pokud jde o vedení jiných lidí, zde jde o to, aby se i oni dostali do stavu proudění. Vaší úlohou je zařídit, aby vaši podřízení byli co nejdéle ve stavu proudění – to je jedna ze základních příčin úspěchu při vedení lidí. Motivace zvnějšku totiž nenahradí vnitřní uspokojení z práce. Opakem je, že se lidé stále dívají na hodinky a modlí se, kdy ta zatracená práce skončí. Více o tomto tématu a jak na to je obsahem školení Základy vedení lidí. *
Abyste byli v proudění, musíte mít velkou šipku. To je začarovaný kruh. Stále jde jen o vnitřní motivaci.
Vnitřní motivace
Činnost
Činnost
Vnitřní motivace
Vnitřní motivace
Stav proudění
44
* Více informací najdete na www.SkoleniIvaTomana.cz a www.IvoToman.sk
Člověk s velkou šipkou má v sobě vnitřní pnutí, které ti, již ho nemají, na jiných lidech nesnáší nebo přinejlepším nechápou. Oni to nemohou chápat, protože jsou prostě jiní. Tak jako nemůžeme chápat lidi s jiným pohlavím, s jinou sexuální orientací, s jinou vírou atd. Lidé s malou šipkou prostě nechápou lidi, kteří ji mají velkou. A platí to i opačně. Lidé s malou šipkou říkají těm s velkou šipkou: „Kam se furt ženeš? Copak už nemáš dost? Už si odpočiň.“ Oni neví a nechápou, že právě to hnaní se za něčím je ta pravá slast. A současně i bolest. To je to, co baví lidi s velkou šipkou. Neumí to většinou popsat. Jen to cítí. K velké vnitřní motivaci patří zvědavost. To je vrozená tendence věnovat zvýšenou pozornost všemu novému, cizímu a neobvyklému. Potřeba poznávání je tím větší, čím větší máte šipku. Ve vyšším věku jsou ti zvědavější zpravidla také úspěšnější.
45
Náhlá změna osobnosti? Říká se, že někdo se po nějakém hodně dramatickém zážitku změní. Člověk, který se dosud nijak v daném směru neprojevoval, si najednou něco uvědomí a od té doby „jede nanovo“. Jakoby se změní během noci. Já si to nemyslím. Jsem přesvědčený, že ta velká vnitřní motivace v něm už byla i před tímto zážitkem! Tytéž silné zážitky by lidi s malou šipkou dovedly například k sebevraždě. Nebo by jiné lidi přivedly do blázince, polepšovny či vězení. Nehoda nebo silný zážitek může změnit hodnotový systém člověka, to ano, ale ne velikost vnitřní motivace. Tu šipku už v sobě měl daný člověk před tímto zážitkem. Anebo ji neměl. Lidé nemění své vzorce jednání. Já nevěřím na to, co se píše v románech jako Bídníci od Victora Huga. Je to i zfilmované. Je to i úspěšný muzikál a stále se opakuje, jak se z trestance stane slušný člověk. Ale to je román! Skutečný život je o něčem jiném. Pokud je někdo ve dvaceti letech darebák, myslíte si, že bude ve třiceti letech jiný? Statistiky kriminality dokazují něco jiného. Hlavně mi nepište, že znáte jeden případ, který jste někde četli, že je to jinak. Výjimečné, jedinečné příběhy lidi fascinují. Jenže pak jsou miliony příběhů, které dokazují opak těch líbivých story. Zde se raději držme statistik, které dokazují, že lidé se nemění. Přečtěte si o bonbonovém testu v mé knize Úspěšná sebemanipulace, který dokazuje na testech trvajících už desítky let, že lidé se nemění už od svých čtyř let! Je to tak, zásadní zážitek může změnit vaše hodnoty, ale ne velikost vaší vnitřní motivace!
46
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk U lidí s problematickou minulostí také rozhoduje šipka
Celá čtvrtina lidí, kteří to skutečně dotáhli daleko, měla či má velký zdravotní problém. Lidská motivace vyplývá z nějakého pocitu nespokojenosti. A zde je velká nespokojenost – tito lidé jsou totiž jiní. Oni jsou jiní svým zdravotním handicapem. Spousta lidí život vzdá a spoléhá pak na pomoc zvenčí. Na podpory od státu, na charitu, na rodinu. Sami se nesnaží. Jiní lidé se naopak snaží o to více. A to proto, aby se vyrovnali těm normálním jedincům. Pokud se jim to povede, oni díky své velké šipce „jedou dále“. Jejich vzorce jednání se po úspěchu či úspěších nezmění.
Nemusí přitom jít jen o zdravotní postižení. Ten velký vnitřní motor často mají lidé s problematickou minulostí a různými osobnostními nedostatky. Také zklamaní lidé, lidé s nedostatkem uznání, s různými mindráky apod. To jsou důležité příčiny úspěchu mnoha lidí. Winston Churchill napsal: „Slavní muži jsou obvykle produktem nešťastného dětství. Slabosti a posměšky u nich vyvolají pevnou cílevědomost.“ Mnozí lidé mají velkou potřebu odškodnit se za příkoří z mládí. Touha po uznání vyvolaná komplexem méněcennosti může způsobit, že se stanou podnikateli, umělci, herci atd. – aby se mohli předvádět a nandat to těm, co jimi pohrdali v mládí. Tak své původní nedostatky naopak aktivně využijí ve svůj prospěch. To ale dokážou jen lidé se silnou šipkou. A navíc, člověk musí mít o sobě jasno, a to mnoho lidí nedokáže.
Určitě to je i můj případ. Odmalička mi bylo jasné, že jsem jiný než okolí. Kvůli mým tikům si mě lidé nikdy neprohlíželi obdivně. Musel jsem proto najít něco jiného, zač by mě oceňovali. A stále to hledám. Pořád něco dělám. Anebo jsem to mohl vzdát, ostatně jako většina. Už v předškolním věku jsem stále něco musel ovládat, řídit a mani-
47
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk pulovat s tím. S věcmi, s lidmi i sám se sebou. Odmalička jsem měl velkou šipku. Jen jsem se dlouhá léta „vybíjel“ v oblastech, kterých jsem nevynikal. Proto jsem nebyl úspěšný. Až když jsem vstoupil do oboru osobního rozvoje, po několika letech příprav a praxe jsem měl úspěch.
48
Rozhoduje geniální talent, nebo to musíte vydřít? Jsem přesvědčený, že obojí. Mnohé zázračné děti se nevydaří. A naopak mnozí nejváženější géniové se rozhodně jako mimořádně moudří zpočátku neprojevovali. Představte si dítě, které považovali za pomalé a opožděné. Odepisovali ho jako nevzdělavatelné. O koho se jedná? ??? Přesně takový byl Albert Einstein. Měl problémy se základy aritmetiky. Hosty přijímal v pantoflích. Ve V svatební den zapomněl klíče od bytu. V roce 1901 byl nezaměstnaný. V roce 1905 zveřejnil teorii relativity. Prvního uznání veřejnosti se mu však dostalo až v roce 1909. Otec Charlese Darwina byl zklamaný, neboť jeho syn byl v mládí velmi průměrný. Říkal mu: „Nestaráš se o nic než o střílení, psy a chytání krys. Budeš hanbou pro sebe i celou rodinu.“ Naštěstí se mýlil. Ani Lev Tolstoj T nebyl považován za výjimečné dítě. Walt W Disney byl dokonce vyhozen z práce u novin pro nedostatek nápadů. Nad krbem fe f nomenálního tanečníka Freda Astaira visela poznámka, kterou napsal roku 1933 jeho první režisér: „Neumí vůbec hrát! Mírně plešatý! Tancovat T umí jen málo!“ Alfo f ns Mucha se od jedenácti let živil zpěvem v brněnském chrámu na Petrově, aby mohl studovat na gymnáziu. Chtěl studovat na kněze, protože každý den viděl kněze jako mocné pány, kteří rozhodovali o všem důležitém. Na Slovanském gymnáziu v Brně měl s výjimkou kreslení značné potíže, a proto si také druhý a třetí rok dokonce zopakoval. Stejně ho z gymnázia vyhodili. Považovali ho za úplně neschopného. Z povolání faráře tak nebylo nic. Ani na Akademii v Praze ho nepřij i ali, a tak pracoval s otcem u soudu v Ivančicích. Zapisoval do velké knihy, knihy zatímco soudce soudil tuláky, tuláky 49
pytláky a malé zloděje a jeho otec je odváděl do šatlavy. Aby si zkrátil dlouhou chvíli, ilustroval si stránky krásně zdobenými iniciálami. Jeho kariéra zapisovatele skončila, když do soudní síně přivedli rodinu cikánů. Měl zapsat jejich osobní údaje, ale místo toho každého do knihy nakreslil. „Alfonse jednou snědí vši,“ stěžoval si jeho otec Ondřej. Jenže pak se z Alfonse Muchy stal nejslavnější malíř divadelních plakátů a stvořil slavný cyklus Slovanská k ep e op o ej e . To T mu věnoval osmnáct let života. Od padesáti do svých osmašedesáti let trávil devět až deset hodin denně na šestimetrovém lešení – na to musíte mít obrovskou šipku! * Asi nejslavnějším českým sportovcem historie byl Emil Zátopek. Mimochodem i Zátopek musel mít určitý talent. Zátopkovi však říkali, že nic nedokáže. Odborníci ho sráželi tím, že nemá žádné předpoklady a má neúčinný styl. Měl přece úplně špatný odraz a upracovaný styl běhu, otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čímž si vysloužil přezdívku Emil Hrozný Hr nebo Česká lokomotiva. Zátopek trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo. Běhal se svojí manželkou na zádech. Namísto běžeckých bot měl často těžké vojenské kanady, kanady aby při závodě získal pocit lehkých nohou… … A jak to dopadlo? ??? Emil Zátopek byl prvním člověkem na světě, který zaběhl 10 km pod 29 minut a 20 km pod jednu hodinu. Vytvořil V celkem třináct světových rekordů. Nejvíce se ale proslavil na olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952. Tam T vyhrál běhy na 5 km, 10 km, a dokonce i maratón, který ten den běžel poprvé v životě! Tento T „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat. Zátopek proslul svým intervalovým tréninkem – střídáním rychlých úseků s pomalejšími: „Všichni mi říkali: ,Emile, ty jsi blázen!’ Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, Evropy tak říkali: ,Emile, ty jsi génius.’“ Podobně tomu bylo i u hudebníků. Beethovenovi jeho učitel říkal, že jako skladatel je naprosto beznadějný. Beethoven ale mnohokrát 50
* Mucha Jiří: Alfons Mucha, Mladá fronta, Praha, 1982
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o -z + aro 1 n bit. a sk svá díla znovu a znovu upravoval, než je zveřejnil. Dlouhodobě šel za svým cílem a byl jím posedlý. Výzkum výjimečných třicetiletých klavíristů zjistil, o jejich úspěších rozhodly roky cvičení, nejen vrozený talent. elkou úlohu hrála jejich vnitřní motivace. Jakmile se objeví „zázračné dítě“, nikoho nenapadne, že před tímto objevem byly investovány tisíce hodin do tréninku.
Jako příklad opaku často uvádí W. W A. Mozart. Byl výjimečným hudebníkem, rozhodně nebyl v dětství zázračným skladatelem. T To je jen legenda, což dokázali mnozí hudební historici. * Skládal sice už v raném věku, avšak jeho první skladby nebyly ani originální ani hodnotné. Až v jednadvaceti letech začaly být výjimečné.
Závěr tedy Jejich výjimečně silná vnitřní motivace přetvořila jejich talent génia. Není to tak, že by byli géniové od narození. Talent T něco o sobě nestačí. Kromě talentu na nějakou činnost také potřebujete „talent na rozvíjení talentu“ – velkou šipku. * Bloom 1985, Hayes 1989, Weissber W g 1999, Gutman 2000
51
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
52
Kvantita rozhoduje, až pak je kvalita Lidé s velkou šipkou, kteří jsou úspěšní svou kvalitou, se paradoxně zaměřují zejména na kvantitu. Na množství své produkce. Nejde v prvé řadě o kvalitu, o kterou se ale samozřejmě také snaží. Geniální lidé nevytvořili několik geniálních myšlenek, ale spoustu myšlenek. Prostě je chrlili. Mnohé byly nic moc. Mnohé dokonce špatné. Ale mezi nimi se našly ty geniální! Jejich úspěch byl založen na množství – kvantitě. A v tom množství jsme my ostatní nalezli i kvalitu. · Thomas Alva Edison měl 1 093 zaregistrovaných patentů. Většina z nich se v praxi neuplatnila. · Co napsal Albert Einstein kromě teorie relativity? On publikoval ještě nejméně 248 dalších prací, které většinou naprosto zapadly. · Kolik znáte skladeb Wolfganga W Amadea Mozarta? Většina lidí si vzpomene tak na dvě. Jenže Mozart stihl za svůj krátký život napsat přes 600 skladeb. Mezi nimi je 40 symfonií. · Marie Curie dostala 2 Nobelovy ceny. Za fyziku a za chemii. Kromě toho se zabývala ještě magnetismem, radioaktivitou, rentgenovými paprsky. Izolovala radium a polonium. · Leonardo da Vinci V měl tolik převratných myšlenek a návrhů, že je dodnes nikdo nespočítal. · Čím se proslavil Charles Darwin? Darwin kromě své evoluční teorie na více než tisíci stránkách s názvem O vz v niku k dr d uhů přír přírodním výběr neboli uchováním prospěšných výběrem pr plemen v boji o život (zkráceně O původu druhů) napsal dalších 119 vědeckých statí, knih a brožur. · Jste schopni vyj y menovat několik děl Pabla Picassa? Lidé si většinou vybaví jen dvě: Holubici míru a Guernicu. Přitom Picasso vytvořil přes 20 000 uměleckých děl. · Rembrandt vytvořil 650 obrazů a přes 2 000 kreseb. Kromě toho byl i obchodník. 53
· William Shakespeare za 20 let napsal 154 sonetů a 37 divadelních her. Vzpomenete si na deset z nich? · Světově známý dánský pohádkář Hans Christian Andersen psal hlavně dramata. Kromě toho napsal sto šedesát pět nesmrtelných pohádkových příběhů. · Paul Anthony Samuelson, jeden z nejvýznamnějších teoretických ekonomů v historii a nositel Nobelovy ceny z roku 1970, zemřel ve věku 94 let. Za svoji kariéru napsal a publikoval téměř 400 vědeckých článků a knih. On prostě stále pracoval. · Johannes Kepler, syn údajné čarodějnice a astrolog, který předpověděl okamžik smrti Albrechta z Valdštejna, byl také vynikající matematik, astronom s oční vadou a autor téměř osmdesáti knih! Dean Keith Simonton se zabýval 2 036 tvůrčími vědci z různých dob. Jeho závěr zní: Ti nejuznávanější vědci vytvořili ve srovnání se svými průměrnými kolegy nejen více skvělých prací, ale mnohem více těch špatných. Prostě toto „zplodili“ celkově více. A jak dlouho chcete čekat vy na geniální nápad, který vše rozhodne? Už dnes něco „zploďte“.
54
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Pravidlo deseti let neboli deseti tisíc hodin
Zajímavé je tzv. pravidlo deseti let. Žádných skutečně tvořivých výsledků se nedosáhne bez minimálně deseti let intenzivní přípravy. Vlivu kvantity na úspěch si všiml i Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu. Popisuje, co tvrdí psycholog K. Anders Ericsson: „Ti nejlepší z dvacetiletých studentů hudby měli odcvičeno asi 10 000 hodin. Amatéři asi 2 000 hodin.“ Z Ericssonova výzkumu vyplývá, že člověk potřebuje právě takové nadání, aby se dostal na hudební školu. Ale pak rozhoduje, jak tvrdě pracuje a štěstí. Syrová genialita prostě vyžaduje dlouhé roky pilné práce, aby se patřičně rozvinula. Platí to u hudebníků, básníků, malířů i skladatelů. Architekti i lékaři potřebují 5 až 10 let studia k tomu, aby mohli dělat svá náročná povolání. 10 000 hodin tréninku platí i pro sportovce, spisovatele, šachisty. Nejen to. Totéž platí i pro špičkové zločince!
10 000 hodin tréninku odpovídá asi deseti letům. 4 hodiny denně × 250 pracovních dní v roce × 10 let! Studie vrcholových sportovců, světoznámých hudebníků a šachových mistrů ukazují, že jejich společným znakem je to, že v sobě našli dostatek motivace k neúprosnému pravidelnému tréninku či cvičení po dobu 10 000 hodin. A to bez záruky na konečný úspěch.
A zde je problém ezoteriků. Ti staví na tom, že představivostí si přitáhnete úspěch, a podceňují tvrdou práci u lidí s mimořádnými schopnostmi. Představivost je skvělá věc, jenže pak musíte mnoho let tvrdě pracovat – i genialita musí být podporována cvičením. Earl Nightingale prohlásil: „Jestliže se chcete stát odborníkem v nějakém oboru, věnujte mu po dobu pěti let denně jednu hodinu.“ Já říkám, že to je málo.
Lidé, kteří patří ve svém oboru k nejlepším, odlišuje od ostatních se srovnatelným nadáním právě jejich schopnost už od poměrně raného
55
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk věku po celé léta houževnatě studovat a cvičit. Začít dříve je také určitá výhoda. Vynikající V studenti hry housle na nejlepší hudební akademii v Berlíně ve věku okolo dvaceti let cvičili hru celkem asi deset tisíc hodin. Průměrní studenti asi sedm a půl tisíc hodin – a zase je tu to číslo: 10 000 hodin.
Vrcholový výkon je často nádherně jednoduchý. Není tam žádné V plýtvání pohybem ani energií. Až se ale budete dívat na nejlepší tanečníky a krasobruslaře, jak se ladně pohybují, uvědomte si, že jim to trvalo 10 000 hodin a více, aby to vypadalo jednoduše ladně.
Průkopník oboru emoční inteligence Daniel Goleman si všiml pozoruhodných výkonů mladých studentů asijského původu v USA: „Asiaté strávili nad učením a cími ami v průměru o čtyřicet procent více času než ostatní studenti. Většina amerických rodičů je ochotna nedostatky svého potomka akceptovat a zdůrazňovat spíše jeho silné stránky, stránky u Asiatů tomu tak Jsou přesvědčeni, že dobrých školních výsledků může dosáhnout každý, pokud se bude dost snažit.“ *
Jak vidíte, v oblasti vrozeného je to jinak, než si většina lidí myslí. Určité nadání musíte mít, pak rozhoduje něco jiného než talent. Rozhoduje obrovská vnitřní motivace. Žádný mistr nezačal trénovat, až když dobrý, dobrým se stal hlavně proto, že trénoval. A to velmi dlouho. Závěr tedy že abyste něčem uspěli, musíte se tomu věnovat dlouhá léta. to většina lidí nedokáže.
Všichni, kdo tvořili, tvoří a budou tvořit světové dějiny, dějiny měli, mají a budou v sobě nejen velké sny, sny ale i velkou šipku.
56
* Goleman Daniel: Práce s emoční inteligencí, Columbus, Praha, 2000
57
Malá šipka
58
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Prodávat pojistky anebo pracovat v síťovém prodeji (MLM) je dost náročné. Pokud to však umíte, je to velice výnosné. Nadřízení v síťovém prodeji a finanční poradci radí svým podřízeným, jak se mají postavit k životu. Jak mají řešit problémy, které je potkají. Jak si mají plánovat své cíle. Jak je mají splnit. Rozebírají spolu ty cíle do detailu. A to všechno dělají s lidmi, kteří často nemají šipku! Zde je jedna z hlavních příčin vyhoření manažerů. Z pocitu zmaru, když ti, kterým věnovali svůj čas, energii i peníze, stejně skončí. Skončí, protože mají malou šipku, přestože se jim motivace zvenčí líbí. Vaše pomoc je u lidí s malou šipkou většinou zbytečná. Slepici prostě nenamotivujete ke schopnostem orla! Vy nejdříve musíte najít ty, které nemotivovat a nevěnovat se jim. Pak se věnujte těm, kteří mají velkou šipku.
Z hlediska motivace můžeme lidi rozdělit do dvou skupin podle toho, co říkají: 1. Lidé přesvědčení, že své neúspěchy mohou nějak sami napravit. Jim se motivace zvenčí líbí, ale pracují i bez ní. 2. Lidé přesvědčení, že jejich neúspěchy jsou způsobeny nějakým nezměnitelným nedostatkem. Oni „vědí“, že to nemohou zlepšit. Často mluví o osudu, a že to tak asi má být. Mají malou šipku a sami sebe vnímají jako oběť systému či jako pěšáky na šachovnici, ne jako strůjce vlastního osudu. Výkonnost těchto lidí se nadřízení snaží zvýšit motivováním zvenčí. Jenže to je jen krátkodobé a finančně a časově nákladné; a z dlouhodobého hlediska to
59
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
60
nemá cenu. Jenže jim se to líbí a často to po nadřízených vyžadují. Jak poznáte ten druhý typ lidí? ??? Jednoduše. Dobrovolně neudělají nic navíc. Mají málo iniciativy. Když vznikne potřeba práce navíc, často zaujímají postoj typu „To „T není moje starost“ nebo „Já mám svého dost“. Nechtějí se ani sami vzdělávat. Stále čekají na nějaké řešení zvenčí, které přijde… Ale ono nepřijde. Dalším problémem lidí s malou šipkou je to, že často něčemu věří jen proto, že tomu věří i ostatní. V psychologii se tomu říká sociální důkaz. Když si lidé nejsou jistí, co mají dělat, dívají se po druhých a pak dělají hlavně to, co ostatní. Sociální důkazy ale lidi omezují. Navíc také nejsou vždy správné. Bohužel většina lidí se chová jako ovce. Protože strach z nesouhlasu a potřeba souhlasu okolí je pro ně mnohem silnější motivací než vlastní ctižádost. Lidé s malou šipkou také touží po úspěchu a v představách ho dosahují. Vraťme V se ale k naší definici: Vnitřní motivace je nespokojenost se současným stavem spojená s aktivním odstraňováním příčin nespokojenosti. Už víte, že rozhoduje druhá část. Jenže aktivní činnost často vede k omylům. Neúspěchy přináší strach z dalších neúspěchů. To T je silná emoce, která snižuje ctižádostivost. Zmenšuje už tak malou šipku. Pokud takoví lidé opakovaně zažili neúspěch, mají sklon vyhýbat se novému pocitu neúspěchu.
61
Dobíjení baterek – omyl lidí s malou šipkou Lidé s malou šipkou se chovají, jako by jejich současný život byl rozsudek. Věří, že nic nedokážou změnit. To je ten nejhorší případ. Pak jsou lidé, kteří občas přemýšlí o tom, že by chtěli udělat nějaké zásadní změny ve svém životě, ale cítí, že na to nemají dostatek vnitřních sil. Nemají dost velkou šipku, proto chtějí pomoc zvenčí. Chtějí dodat motivaci, stejně jako se dobíjejí baterky. Taky o tom tak mluví, že si „dobíjejí baterky“… Ale to mi vždy říkají lidé, u nichž je vidět, že nejsou zrovna úspěšní. Už jste slyšeli opravdu úspěšné lidi mluvit o „dobíjení baterek“? ??? Pochybuji. Oni jsou totiž každé ráno nabití. Nepotřebují na to nikoho jiného. Určitě jsou večer unavení, ale příští ráno opět budou plní energie – bez motivačních keců zvenčí. A bez nějakého dobíjení baterek. Lidé, kteří jsou pod vlivem charismatické autority, o ní říkají, že jim dobíjí baterky. Přitom je ani nenapadne, že ona sama se nijak nedobíjí. Už to má v sobě! Nyní přijde záludná otázka. Máte to v sobě i vy? Skutečně dokážete dodávat sílu lidem kolem sebe? Anebo cítíte potřebu nějak se dobíjet? ??? Většina lidí bohužel potřebuje vnější povzbuzení, aby je popohnalo kupředu. Pro jejich růst je to životně důležité. Oni se sami povzbudit a popohnat neumějí. Myslím si, že pokud potřebujete povzbuzení zvenčí, máte velký problém. Nejste-li spokojení a neděláte-li sami změny, abyste se zlepšili, pak nemáte šipku. Povzbuzování jinými lidmi je pak často jen mrhání jejich energií. Navíc to, co jednoho člověka povzbudí, může druhého nechat chladným nebo ho to může i rozladit. Každý jsme totiž jiný.
62
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Všichni instinktivně cítí, že lidé s malou šipkou musí být více chránění před možným nebezpečím zvenčí. A také před lidmi s velkou šipkou. To jsou ale také důvody, proč se šipka těch „slabších“ nezvětšuje. Oni se nesnaží! Nemají důvod, protože spoléhají na ochranu ze strany schopnějších. Například děti s různými dysfunkcemi jsou dnes ve škole dokonce zvýhodňovány – nejsou známkovány. Jenže tak velká ochrana jim paradoxně moc nepomůže. Zvyknou si na „lepší zacházení“, a často proto zpohodlní.
63
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Nespokojenost nestačí
To, co chci, ale nemám, je zdrojem nepříjemných myšlenek. Protože porovnáváme to, co máme, s tím, co chceme. Také se porovnáváme s jinými lidmi. Výsledkem toho porovnávání je nespokojenost. U lidí s malou šipkou to tím končí. U lidí s velkou šipkou je to druh duševní bolesti, která je někam žene. Jelikož za tím aktivně jdou, lidé s velkou vnitřní motivací se nenudí. A ti s malou šipkou velmi dobře znají nudu. Člověk je jediný živočich, který se může nudit – to je problém neúspěšných.
Většina lidí žije ze dne na den svým rutinním životem, který je často nudný. Mezi pětatřiceti až pětapadesáti lety přichází známá krize středního věku. Začnou se vynořovat závažné otázky typu „To má být vše, co dostanu od života?“. Něco jim chybí a začnou pociťovat prázdnotu. Nemohou najít smysl dalšího života. Stáří představovalo v tradiční kultuře často vrchol toho, čeho mohl jedinec dosáhnout. V dnešní společnosti mívá většinou stáří a odchod do důchodu spíše horší důsledky. Pro starší lidi, kteří už nežijí se svými dětmi a museli zanechat práce, není snadné mít na konci života smysl života. Nemají se o co starat. Dnes mnoho lidí zůstává zdravých do vysokého věku. Důchodci musí najít nový začátek. Jinak se ukoušou nudou.
Velký americký spisovatel John Steinbeck jednou napsal: „Přirozeností člověka je, že tím, jak stárne, začíná se bránit změně, zejména pak změně k lepšímu.“ Lidé s malou šipkou mají velké problémy se zvládáním změn. Objem informací nutných pro život ve společnosti roste geometrickou řadou. Nikdy v lidských dějinách nebyla informační exploze tak rychlá, jako je tomu v této době. Dnes už je většina vědomostí ze škol zastaralá, ještě než dosáhneme vrcholu kariéry. V minulosti mohl absolvent vysoké školy využívat celou dobu své praxe to, co se naučil
64
v mládí. Dnes se musíme vzdělávat celý život, chceme-li uspět. K tomu potřebujeme mít silnou šipku. S tím souvisí i to, že lidé s malou šipkou chtějí mít jistotu a všechny dostupné informace. Jenomže to už není v lidských silách, protože je jich moc. Navíc většinou ani všechny informace nepotřebujete. Ti s velkou šipkou se „rozjedou“ a po cestě si najdou chybějící informace, které přitom stejně rychle zastarávají. Místo aktivního zvládání změn a hledání skutečného štěstí lidé nacházejí krátkodobé „virtuální“ štěstí. Kde? ??? Většinou v televizi. Mladší lidé postupně přecházejí na internet. Sociální výzkum provedený mezi léty 1975 a 2006 mezi 30 tisíci dospělých Američanů prokázal, že spokojení lidé tráví u televize 19 hodin týdně. Nešťastní ale 25 hodin. To je přes 3,5 hodiny denně. Nešťastní lidé tedy tráví o třetinu víc času u televize než lidé, kteří sami sebe pokládají za šťastné. To platí bez ohledu na vzdělání, rodinný stav, výšku příjmů a věk. Navíc šťastnější lidé jsou více sociálně aktivní, častěji chodí k volbám a více čtou než ti méně šťastní. Televizní a internetová zábava umožňují lidem prožívat krátkodobé potěšení a poskytují útočiště lidem, kteří jsou nešťastní. Kdo nemá vnitřní jistotu, hledá vnější – a na to jsou televize s internetem ideální. Ty hrající bedny vás nesoudí. Nejsou ani příliš složité, takže skoro každý se s nimi nějak „domluví“. I ten nejnešťastnější člověk je umí zapnout a pasivně se tak zabavit. To je ideální zahánění nudy pro ty s malou šipkou.
65
Spoléhání na guru V knize Debordelizace hlavy jsem napsal, že zbavit někoho svéprávnosti je těžké. Úžasné je, jaká spousta lidí to udělá sama a dobrovolně. Většina lidí zodpovědnost za důležitá životní rozhodnutí nechává na vnějších okolnostech. Buď problém nechají plavat a spoléhají, že se to nějak vyřeší samo, anebo spoléhají na jiné lidi či autority. Někdo spoléhá na to, že mu ve všem pomůže vláda. A když ne, pak se vzmůže jen na nadávání. Další lidé zase spoléhají na náboženskou autoritu. Jenže téměř každé náboženství vede k přesvědčení, že je šlechetné se obětovat nebo trpět. Žádá po nás přílišnou pokoru. A dokonce nás učí, abychom nehledali své štěstí sami, nýbrž že to máme nechat na Bohem pověřené osobě. Různé náboženské směry hlásají po staletí stejnou „moudrost“. Stále zdůrazňují existenci božích zákonů, které vše vyřeší. Ale kde berou tu jistotu, že to tak je? ??? Odpověď je zajímavá. Je to jen proto, že to ten či onen řekl. A protože to někdo sepsal.* Přenechat veškerou zodpovědnost za život jiné autoritě či Bohu není řešení. Musíte něco dělat! Na boží vůli se lidé rádi vymlouvají, když chtějí cokoli nějak ospravedlnit. Je to výborná výmluva. Příliš ezotericky založení lidé často výrazně věří nějakému svému guru. Aby bylo jasno, vůbec nejsem proti využívání duševních technik. Naopak, sám je provádím. Popsal jsem to v knize Úspěšná sebemanipulace (Tajemství vnitřní mluvy). Jsem ale proti tomu, aby se lidi „zblbli“ do takového stavu, kdy uvěří, že ezoterické myšlení samo o sobě jim vyřeší všechny problémy. Mentální představy nám pomáhají zvládat emoce. Běžně se také využívají při léčbě fobií – z pavouků, veřejného vystupování, cesto66
* Lengyel Jozef: Kniha lásky, 1. část – výběr, Jozef Lengyel, Banská Bystrica, 2001
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk vání letadlem a dalších. Představivost pomáhá utvářet dovednosti. Jedna studie na 3 214 účastnících dokázala, že mentální cvičení výrazně zlepšilo jejich skutečný výkon. Lidé klidně seděli a představovali si úplné zvládnutí úkolu od začátku do konce. Přitom šlo o různé dovednosti. Lépe pak svařovali kovy i házeli šipky. Trombonisté lépe hráli, krasobruslaři lépe bruslili. Ukázalo se, že mentální představy pomáhají jak tam, kde je činnost založena na mentální aktivitě, tak i při fyzických aktivitách. Přínos mentálních cvičení je obrovský všude: mohou zvýšit výkon až o dvě třetiny. Z toho vyplývá jednoduché poznání: Mentální představy nejsou tak cenné jako skutečné činy, ale jsou hned na druhém místě za nimi.*
Knihy z oboru populární psychologie jsou však plné guru, kteří nás vyzývají, abychom si představovali pouze svůj budoucí úspěch. Jenže samotný pozitivní přístup nevede člověka dostatečně výrazně k činu. Nyní je velmi populární myšlenka tajemství přitažlivosti. Já jsem z ní rozčarovaný. Je plná líbivých námětů. Jenže vůbec jsem v ní nenašel, že po mentální přípravě máte jít pracovat. Zde jde hlavně o aktivní práci. Pamatujte, že slovo vydělávat je odvozeno od slova dělat! Pokud se ezoterika používá jen na „dobíjení baterek“, je to chyba. Pokud se používá na hledání nových či lepších aktivních cest, je to skvělý pomocník.
* Heath Chip, Heath Dan: Jak zaujmout hned napoprvé, Proč některé nápady okamžitě upoutají a jiné zapadnou, Euromedia Group, k. s. – Ikar, Praha, 2009
67
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Lidé někdy říkají, že oni vědí, co mají dělat, ale že jim chybí síla, aby to udělali. Proto potřebují duchovní vedení – nějakého guru. Ale to je jen výmluva anebo nechápou, oč zde běží. Duševní rovnováhu musíte najít v sobě, a ne zvenčí. Vždyť právě vaše vnitřní síla je to hlavní, co nakonec rozhodne, zda dosáhnete, čeho chcete. Spoléhat na vedení někoho jiného – na nějakého spasitele, na guru – znamená dát mu moc nad svým životem.
V průběhu dějin chytří lidé přišli na to, že tajemno a mystika lidi přitahují. Proto vymýšlejí různé postupy, jak lidem přibližovat štěstí, ale přitom je udržovat v nevědomosti. Prý jen někteří mohou být „zasvěcení“. Podívejte se do slovníku cizích slov, co znamená slovo ezoterický: „přístupný jen zasvěcencům, tajný, skrytý“. To je ono! To lidi přitahuje. My lidé jsme dokonalí herci. Dokážeme dokonale obelhat nejen jiné lidi, ale i sami sebe. Proto často uvěříme, že i my můžeme být „zasvěcení“. Co kdybyste zrovna vy byli zasvěcení? Co kdyby to zrovna vám vyšlo? ??? Jenže to je loterie s mizivou pravděpodobností úspěchu. Máte mnohem menší šance než ve sportce. Nevěříte? ??? Tak kdo kromě Buddhy opravdu nalezl nirvánu? ???
Na líbivé „zasvěcené“ náboženství, různé pozitivní duchovní cesty, různé magie a podobně se hodně lidí „chytne“. Zařadí se do zástupu, který někam jde. Přidáte se také? Proč ne? Vždyť když tam jde tolik lidí, určitě jdou správným směrem! A často všichni skončí v propasti – jako ovce. Přemýšleli jste, jak je možné, že guru nikdy neskončí jako ovce? ???
Mnoho lidí se často nadchne pro různé teorie, metody a všeléky, které jim slibují vyřešení jejich problémů. Používají různé rituály: očistné diety, opakují magická slova, používají kyvadla, karty, vůně,
68
barevná světla a tak dále. Tyto nástroje a techniky jsou někdy přínosné. Ale nezapomínejte, že pouhé čekání na pomoc zvenčí nepomůže. Dnes je velmi v módě Indie. Indie láká ty, kteří tam hledají duchovní vedení. Než se tam vydáte, uvědomte si dvě věci: 1. Guru a léčitelé jsou jen lidé. Uvnitř skupin léčitelů je stejně tolik nepřátelství a pomlouvání jako v kterýchkoliv jiných skupinách. Takže patřit k nějaké duchovní skupině není samo o sobě ochranou před negativními jevy. 2. Oni se tím živí. Víte, co z toho vyplývá? Pro někoho to je byznys. Mimochodem, nikde mě jako turistu tak často neokrádali jako právě v „duchovně založené“ Indii. Vím, o čem mluvím. Znám spoustu léčitelů a byl jsem i v Indii. Jako zdravotně postižený jsem za různé léčebné prostředky dal asi dva miliony českých korun. Takže mohu srovnávat. Myslím si, že dnes jsem nejlepším guru sám sobě já sám. Pro vás je nejlepší guru ten, kterého vidíte v zrcadle. Musíte převzít za sebe zodpovědnost a nesvalovat ji ze sebe. To je základním znakem duševního zdraví. Pokud to neuděláte, pak vám žádná kniha ani jakýkoliv jiný vzdělávací produkt nepomůže. Musíte opravdu dělat ty činnosti, které vedou k dosažení úspěchu. Nejde jen o myšlení, jak tvrdí ezoterici. Rozhoduje přístup plus správná aktivita – a to je problém většiny neúspěšných lidí. Lidé s malou šipkou se po několika neúspěších rychle vzdávají. Raději se obrátí k líbivějšímu světu – k virtuálnímu světu. K televizi, k počítačovým hrám, červené knihovně, bulváru, ezoterice a podobně. A vy je chcete motivovat?! ??? To nejde! Oni už od malička v sobě prostě nemají velkou šipku. Velká šipka je vrozený talent.
69
Jak poznáte velikost šipky?
70
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Jak poznáte, že někdo v sobě má velkou šipku? ??? U jiných lidí to poznáte překvapivě jednoduše. Stačí se zaměřit na dvě věci: 1. Sledujte, zda v sobě mají energii. Zda by vás nějak ochránili, kdyby to bylo nutné. Opakem je „mouchy, snězte si mne“. 2. Poslouchejte, co říkají. Podle jejich mluvy poznáte, zda jde o energické lidi, nebo ne.
Jak poznat energii a velikost šipky u jiných lidí, probírám také na školení Základy vedení lidí. Tam dostanete návod, jak poznat, zda někdo má šipku a jak velkou. Psychologie sice není matematika, ve které platí, že 1 + 1 je přesně 2. U lidí se někdy spletete. S návodem, jak to měřit, se však většinou „strefíte“ správně.
U sebe to poznáte těžko, protože my lidé sami sebe vidíme lepšími, než ve skutečnosti jsme. Ale postupně to můžete poznat i na sobě. Jak? ??? Půjdeme na to oklikou. Už víte, že to na vás poznají jiní lidé. Pak musíte poslouchat, co vám o vás říkají, a přemýšlet o tom. Poznáte to tak, že vám vaši známí říkají: „Kam se furt ženeš? Nemáš už dost? Co tě žere?“ ???
71
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
72
Pokud v sobě máte velkou šipku, pak se někam ženete. Sice nevíte proč? Často ani nevíte, kam se ženete? Vy jen víte, že prostě musíte. Znáte ten pocit: „Vím, že vím, ale nevím, proč to vím. Prostě to vím!“ A navíc vás to baví. Nemůžete s tím přestat. Máte v sobě nějaké neodolatelné svrbění, které vás stále nutí něco dělat. Být v pohybu. Čím větší nutkání, tím větší vnitřní motivace. A tím větší šipka. A tím více dotazů ve smyslu „Kam se furt ženeš?“. Takto se ptají lidé s malou vnitřní motivací těch, co ji mají velkou. Neznamená to, že jsou nějak horší nebo zlí. Oni jsou jen jinak nastavení. Nerozumí směru a velikosti vaší šipky. Oni to prostě nechápou, protože tu šipku nemají nebo ji mají malou a s jiným směrem. Jak ještě poznáte, zda sami máte velkou šipku? ??? Také tak, že se vědomě i podvědomě vyhýbáte lidem, kteří ji nemají. Nesedí vám. Také tím, že máte nějakého autopilota, který vás vždy k nějaké smysluplné činnosti nasměruje. Ti, co ji nemají, se často nudí. A ti s velkou šipkou zase nechápou ty, kteří se nudí. Nudíte se často? ??? Pak máte malou šipku. A těžko můžete chápat ty, kteří se nikdy nenudí. Nezaměstnaní a ti, co se nudí v práci, nechápou podnikatele. A naopak. Jste zaražení? Cítíte, že sami nemáte tu šipku? Že jste jako Evžen Oněgin „zbytečný člověk“? Tedy zbytečně na světě? Bez šipky, bez vnitřní motivace? To je tvrdé poznaní. Protože:
73
Velká šipka je nutná k úspěchu! Kromě šílených výjimek (například že vyhrajete v loterii nebo někde vykopete zlato) v životě platí přímá úměra: Velká šipka = větší pravděpodobnost úspěchu. Malá šipka = větší pravděpodobnost neúspěchu. Pamatujte ale, že tvrdá práce sama o sobě ještě velké výsledky nepřinese. Potřebujete také talent, štěstí a určité systémy nepohody. Na toto téma mám dvoudenní školení Systémy nepohody – základní příčiny úspěchů a neúspěchů lidí, firem a států. Více informací najdete na www.SkoleniIvaTomana.cz a na www.IvoToman.sk. Pokud jde o týmovou práci, pak se musíte obklopovat lidmi: 1. S velkou šipkou. 2. Současně směr jejich šipky musí být podobný vašemu. Pokud nesplníte obě podmínky, budete s nimi mít dříve či později vztahové problémy.
74
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
75
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
Špatný směr šipky
76
Někteří lidé jsou více hnaní motivací směrem k něčemu. Jiní jsou hnaní motivací směrem od něčeho. Směrem k něčemu znamená, že za něčím jdete. Jde o motivaci něco vyřešit. Například Paul McCartney si s Johnem Lennonem sedli a řekli: „Tak a teď napíšeme písničku pro něco. Teď třeba pro bazén. Teď vyděláme na bazén.“ Oni zpočátku „vyráběli“ písničky na něco. Často jsou lidé motivovaní spíše negativně – od něčeho. Například: „Aby se od nás odstěhovala tchyně.“ Nebo: „Abych už neměl dluhy. Abych už mohl opustit to hrozné zaměstnání…“ Jsem přesvědčený, že cesta k něčemu je jednoznačně lepší než motivace směrem od něčeho. Někde jsem četl: „Plane-li ve vašem srdci oheň, dokážete nemožné.“ Zní to hezky. Pozitivně. Jenže jen někteří lidé v sobě tento plamen mají, většina ho nemá. Pak je tu ještě jeden obrovský problém. Ano, musím napsat „problém“. Co když mám v sobě oheň, ale spíše mi to ubližuje, protože se ženu špatným směrem? ??? Ta šipka má kromě velikosti také směr. A ten může být dobrý i špatný. Pozor tedy na směr šipky. Vezměte si Hitlera, ten měl jistě velkou motivaci. Ale také měl velmi špatný směr. Přitom v historii nebyl nikdo takový řečník jako on. On dokázal lidi opravdu strhnout. Zásadním problémem u Hitlera byl ten směr. 77
Neexistují dva úplně stejní lidé, proto neexistují ani dva lidé s absolutně stejnými šipkami. Pokud jde o firmy či jiné organizace, směry šipek jednotlivých lidí v ní musí jít stejným nebo alespoň přibližným směrem. Jinými slovy, cíle podřízených i nadřízených se musí krýt s cíli firmy – to je ideální, ale také nedostižný stav. Dá se mu však přibližovat. Vaší snahou musí být neustálá snaha o co nejvíce podobný tvar šipek všech vašich lidí. Tvarem rozumíme směr i velikost. Motivace vašich lidí musí být podobná v celé firmě. U nás to děláme pomocí maximalizace kolektivní emoční inteligence. Více o tom probírám na školení Základy vedení lidí. Co máte dělat, když zjistíte, že šipky vašich spolupracovníků jdou jiným směrem? ??? Dospělí lidé své vzorce jednání už nemění. Naopak je stále opakují. Nejsou-li vnitřně motivovaní k práci, kterou vy po nich požadujete, pak to nebudou dělat ani kvůli vám. Vy jste pro ně cizí člověk – jste jen jejich nadřízený. V případě krajní nouze vás klidně „obětují“. Oni se kvůli vám nepřetrhnou. Raději tyto lidi vyměňte nebo odejděte. Zní to tvrdě, já vím. Ale takové mám zkušenosti. To prostě nezměníte. Ke špatným směrům – tedy našim špatným zvykům – jsme přitahováni z mnoha důvodů. Nejprve vyjmenuji ty hlavní a pak si je postupně probereme: 1. Prokrastinace. 2. Předsudky. 3. Stupidita 4. Přehnané nebo nízké sebevědomí. 5. Přílišná ctižádost.
78
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
79
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk 1. Prokrastinace
Znáte tuto modlitbu? „Pomoz mi, Pane, abych se stal počestným – ale ne hned.“ To je základní myšlenka prokrastinace.
Prokrastinace je odkládání úkolů na pozdější dobu. „Cras“ (zítra) je kořenem latinského slova „crastinus“ (náležející zítřejšímu dni). „Prokrastinovat“ tedy znamená nechat na zítřek. Téměř každý má sklon odkládat různé úkoly. Tlačí tak před sebou nevyřízené věci. Někdy i po měsíce či roky. Přesto nemusí být vždy líný nebo hloupý. Jen prokrastinuje – nechává to na zítřek. Podle hesla „Co mohu udělat, mohu také odložit“.
1. 2.
3.
4.
Prokrastinace přináší několik problémů: Lidé odkládají bohužel i naprosto nutné věci. Také si nachází jiné úkoly (nedůležité, ale příjemnější). Tím se bohužel vyhnou těm zásadním. Spojení více úkolů lidi psychicky ničí. Máte dva nedokončené úkoly. Ani jeden z nich není tak velký, aby se nedal zvládnout, ale dohromady ve vás budí odpor. Tak je odložíte oba. Za chvíli tak budete mít šest nedořešených úkolů. Skončí to tím, že od jejich řešení vás odradí už jen pomyšlení, že jsou. Lidé často dokonce pracují více. Ale ne na hlavním úkolu. Shánějí více informací. K přípravě porady svolají další poradu apod. Ale do zásadních věcí se jakoby „bojí zakousnout“.
První bod znamená začít pracovat na důležitých věcech později nebo vůbec. Druhý bod znamená nedělat důležité věci a promrhat tak čas. Třetí bod způsobí chaos. A čtvrtý bod nakonec vede k přepracovanosti a vyhoření.
Snadné úlohy probíhají v našich hlavách „lehce“. Většina našich duševních procesů je automatická, probíhá bez námahy, jako by je řídil
80
autopilot. Například když řídíte auto, nepřemýšlíte o tom, že přemýšlíte o řízení auta. Naproti tomu vědomé poznávací činnosti jsou pro mozek namáhavé. Například učení. Proto se mu lidé tak rádi vyhýbají. Když se nám nechce něco udělat, využíváme často různé výmluvy. Ty jsou naprosto logické a pochopitelné. Jenže ve skutečnosti je to jen způsob, jak říci, že to neuděláme nebo že se nám to nechce udělat. A jaká je v současné době nejčastější výmluva číslo jedna? ??? „Já nemám čas.“ Slyšeli jste někdy větu „Jakmile budu mít chvilku volna, pak udělám to či ono.“? Zní vám to povědomě? Dokážete si ten volný čas najít? ??? Většina lidí téměř nikdy ne.
81
A co výmluva číslo dvě: peníze? „Jakmile budu mít peníze, pak udělám…“ Co uděláte? ??? Jako vždy, nic! To, co byste chtěli dělat, až budete mít peníze a čas, se nikdy nestane. A víte proč? ??? Protože peníze i čas vždycky někam zmizí. Tyto předchozí podmiňovací věty jsou pro většinu lidí jakousi zárukou, že se to nikdy nestane. Představa „jakmile budu mít čas nebo peníze“ je pro člověka skvělou výmluvou pro to, že nic nedělá. Mnoho lidí uvažuje také takto: „Pokud na problém nebudu myslet, tak prostě zmizí.“ Je to mnohem pohodlnější než čelit pravdě. Jenže problém tím většinou nezmizí. On „nevyhnije“. Často se spíše zvětší.
Bohužel mnoho lidí více pracuje než myslí Hodně „pracovití“ lidé jsou často i hodně těžký oříšek z následujícího důvodu. Oni sice mnoho pracují, ale jinak jsou „duševně líní“ – svůj mozek namáhají jen minimálně. Většina lidí jsou myšlenkoví skrblíci. Mají proto špatně rozdělenou práci, vrší projekt na projekt a pak jsou pod časovým i finančním tlakem. Tyto duševně líné lidi teprve nutnost vyburcuje ke zvýšení jejich mentálního úsilí. Nemám nic proti tělesné lenivosti. Díky ní vznikla spousta vynálezů, když si lidé chtěli zjednodušit život. Duševní lenivost je však velký problém. Myšlení nesmíme odložit na jindy. Jenže myslet je těžké. Jak dlouho uvažuje průměrný osmák nad domácím úkolem, než to vzdá? ??? Od půl do pěti minut. Dobré známky většinou nejsou otázkou talentu, ale přístupu (samozřejmě že nesmíte být úplně hloupí). 82
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Většina žáků by zvládla každý úkol, jenže oni ho odloží… Pak to zase odloží… A pak zase… A pak to vzdají.
Prokrastinace však není vždy špatná
Odkládání úkolů je někdy prospěšné hlavně u tvůrčí práce ze dvou důvodů.
1. Protože funguje jako ochrana před zbytečnou prací. Odkládání nám umožňuje některé nedůležité úkoly nechat vyhnít do ztracena. Pozor, to neplatí u zásadních úkolů. Ty nesmíte nechat vyhnít.
2. Přerušení rozpracovaného úkolu je důležité pro tvůrčí činnost. Zde nám odložení úkolu na příští den nebo dny umožní, aby řešení v naší mysli dozrálo. Nejdříve ale musíme začít na úkolu pracovat. Pak jdeme spát. Během spánku je vypnutá logická část našeho myšlení, ale naše podvědomí pracuje. Za několik dní pak přijdou tzv. aha-efekty. To nás jakoby „náhodou“ napadne řešení, na které bychom původně logicky a rychle nepřišli.
Důležité je najít správnou rovnováhu mezi děláním a odkládáním zásadních úkolů tak, aby se úkoly plnily a věci posouvaly kupředu. Přitom ale využívejme tvůrčí sílu podvědomí. Když se člověk rozhodne něco udělat, čas si již najde – pokud má šipku.
Mnozí lidé uvažují špatně, když druhým i sami sobě tvrdí: „Až někdy, někde, s někým, nějak, něco … prostě až se něco stane, potom udělám to, co mám dělat.“ Tito lidé žijí v Zítralandu. Jenže dělat se musí dnes.
83
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk 2. Předsudky
Předsudky jsou emočním postojem vůči něčemu. Předsudky si v životě osvojujeme velmi záhy. Pak se těchto myšlenkových modelů držíme a chováme se podle nich. Psychologové Gregory Wagner a Edward Morris v roce 1987 prováděli pokusy s tří- až šestiletými dětmi. Vedoucí pokusu v převleku za klauna dával dětem vždy s odstupem 15 sekund kuličky. 75 % dětí si vyvinulo nějaký pověrčivý rituál, aby se dostaly ke kuličkám. Jedno například dělalo grimasy, druhé dávalo klaunovi polibky na nos. Děti věřily, že tímto jednáním mohou ovlivnit a zvýšit pravděpodobnost kýženého efektu – získání kuliček. Neplatí to však jen pro děti. Institut pro demoskopii* v Allensbachu odhaluje, že 64 % všech dospělých lidí v západní části Německa věří na soubor lidových pověr od čtyřlístku až po černou kočku. Dokonce – ačkoli se tomu stěží věří, ale je to tak – každý desátý dospělý v Německu věří na strašidla. Představa, že nemoci způsobují svými šípy nadpřirozené bytosti – čarodějnice –, přetrvala minimálně do pozdního středověku. Slovo hexenšus, převzaté z němčiny, znamená právě střelu čarodějnice.
Předsudky (většinou negativní) vůči členům nějaké skupiny jsou založené čistě na příslušnosti k této skupině. Podle nich se pak chováme. Ne podle toho, jak nás nadřízení motivují zvenčí. Pokud máme negativní předsudky vůči nadřízenému, pak cokoli řekne a cokoli udělá, my víme, že to je špatně.
Předsudky velmi souvisí s pohrdáním. Evropané, kteří se v 17. a 18. století dostávali do kontaktu s Číňany, se setkávali s pohrdavým přístupem ze strany jejich vládců. V roce 1793 poslal anglický král Jiří III. do Číny své vyslance, aby navázali obchodní vztahy. Barbarským návštěvníkům bylo povoleno, aby v Číně otevřeli několik poboček svých obchodních společností a jejich prostřednictvím dováželi domů čínské zboží. Číňané sami
84
* Demoskopie je výzkum veřejného mínění
však neměli zájem o cokoli, co by jim mohli na oplátku nabídnout Evropané: „Naše Nebeská říše oplývá hojností, ba nadbytkem veškerých statků, a žádného zboží v ní není nedostatek. Není proto vůbec zapotřebí dovážet výrobky cizích barbarů výměnou za naše vlastní.“ Žádost o povolení vyslat do Číny západní misionáře se setkala se zamítavou odpovědí: „Rozdíl mezi Číňany a barbary je zcela zásadní a žádost Vašeho velvyslance, aby byla barbarům poskytnuta volnost při šíření jejich náboženství, je naprosto nesmyslná.“ Propast mezi Východem a Západem byla tak hluboká, že na obou stranách byly zcela bizarní představy o těch druhých. V Číně bylo například ještě na sklonku 19. století rozšířeno přesvědčení, že by cizinci, zvláště pak Angličané, zemřeli na zácpu, kdyby nejedli denně rebarboru. Až do doby před dvěma staletími neměl nikdo takový „celkový pohled“ na svět, který nám dnes připadá samozřejmý. Všimněte si, že Číňané Evropany nazývali barbary. Jenže totéž říkáme my o jiných. Některé předsudky a zvyky jsou opravdu hloupé. Navíc jsou tak emočně silné, že dokážou negativně ovlivnit chování lidí. Na Vánoce se dává pod talíř mince nebo se rozkrajuje jablko, aby byla příští rok hojnost. Místo aby se děti učily, jak uspět, učí se spoléhat na minci pod talířem. To je alibismus! Civět na minci a čekat na zázrak, musíte „makat“. Uruové – rákosový lid na jezeře Titicaca v Peru – žijí na vodě, a přesto z ní mají strach. Jsou přesvědčení, že když do ní člověk spadne, musí zemřít. Proto se také vždy utopí.
85
Máme předsudky i o sobě Každý z nás sám sebe nějak vidí. Má obraz svého „já“. Ten nám říká, jací jsme lidé. To se začalo nevědomě utvářet už v dětství. Pak do tohoto obrazu přidáme naše názory a tento obraz se pro nás stane pravdivým. Jednáme pak tak, jako by pravdivý byl. To také vysvětluje, proč je pozitivní myšlení „účinné“ u některých lidí a „neúčinné“ u jiných. Pozitivní myšlení je účinné, je-li v souladu s obrazem našeho „já“. Student, který si myslí, že nemá „buňky“ na jazyky nebo matematiku, se tak začne i chovat. Opakovaně pak zjišťuje, že jeho prospěch tomu odpovídá. Tento fakt si pak stále utvrzuje. Díky těmto „objektivním“ důkazům ho ani nenapadne, že jeho problémy vyplývají z toho, co si o sobě sám myslí. Lidé, kteří si nevěří, mají o sobě negativní představy. Místo aby řekli: „Neudělal jsem tuhle zkoušku,“ řeknou: „Jsem hloupý. Jsem neúspěšný.“ Předsudky o sobě jsou silnější, neboť jsme objektivnější při posuzování někoho jiného než sebe. Lidé sami sebe špatně hodnotí. Hodnotí se přehnaně. Přitom je jedno, zda jde o záporné, nebo kladné stránky naší osobnosti. Když byli dospělí muži požádáni, aby se zařadili podle schopnosti vycházet s druhými, pak se všichni muži zařadili mezi tu lepší polovinu, která to umí. Čtvrtina z nich se dokonce zařadila do nejlepšího jednoho procenta. A naopak, pokud jsme v něčem jen průměrní, klidně se v této oblasti označíme za naprosté idioty. U sebe samých nejsme objektivní, ale extrémní. A to jak v kladném, tak v záporném směru. Nejde o to, zbavit se předsudků, ale uvědomit si, kdy myslíme a jednáme podle předsudků. Přemýšlet o věcech úplně bez předsudků nejde, protože jsou v nás příliš silně zakořeněné. Předsudky nezměníte na rozkaz ani se jich docela nezbavíte. Ale můžete je dlouhodobě zmenšovat a omezovat téměř až k nule. Síla předsudku časem klesá, pokud se opakovaně setkáváte s důkazy působícími proti němu. Pokud se ale setkáváte jak s kladnými, tak i se zápornými důkazy u daného 86
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk předsudku, pak předsudky nezmenšujete. Výborně to popisuje následující příklad. V roce 1990 v Čechách akceptovalo homosexuály i Romy asi 10 procent populace. V roce 2006, odkdy u nás platí registrované partnerství, akceptovalo homosexuály 75 procent Čechů. Jenže Romy v roce 2006 akceptovalo stejných 10 procent Čechů. U nich se to vůbec nezměnilo. A to ani přes ohromnou pozitivní vládní podporu. Lidé se totiž stále setkávali se špatnostmi jejich životního stylu. Zato s homosexuály za celou tu dobu většinová česká společnost neměla problémy. Gayové a lesbičky nedávali veřejnosti záminky k naštvanosti na ně. * Na grafu znázorňuje plná křivka předsudky vůči homosexuální menšině a přerušovaná čára předsudky vůči Romům. Síla předsudků (emocí)
Síla předsudků vůči Romům se nezměnila. Síla předsudků vůči homosexuálům časem klesla.
Čas
Někdy se dají předsudky využít i pro dobré účely. Vosy jsou zbarveny černo-žlutě. Psychologové označují tuto barevnou kombinaci za zosobněné nebezpečí. Snad jenom kvůli svému zbarvení jsou vosy více obávané než medově zbarvené včely a jiný často daleko nebezpečnější hmyz. Včely a čmeláky z místností vyháníme novinami, zatímco vosy stejnými novinami zabíjíme. Jde o myšlenkový stereotyp – včela je vzorná pracovnice, zatímco vosa je zlá. Protože vnímáme černo-žlutou kombinaci jako nebezpečnou, jsou riziková dopravní místa, kde hrozí možnost pádu či jiného zranění, označena černo-žlutými pruhy. * Tyto údaje mi sdělil Jiří Hromada, přední český aktivista za práva gayů a lesbiček.
87
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk 3. Stupidita
Před několika lety se stal v New Yorku neobvyklý kriminální případ. Porodník nejprve operoval pacientku (šlo o císařský řez) a potom jí do břišní stěny vyřezal svůj monogram. Na dotaz, proč to udělal, tento lékař odpověděl, že jeho operace byla natolik mistrovským dílem, že se musel podepsat. Poté se odebral na dovolenou do Paříže. Je zajímavé, že poškozená žena (rovněž lékařka) netrvala na soudním řízení. Jasně totiž rozpoznala, že chování jejího operatéra bylo spíše tragické než kriminální. Pokud by byl obžalován z trestného činu, čekalo by ho až pětadvacet let vězení. Namísto toho dostal pětiletý podmíněný trest, kromě toho nesmí pět let požádat o povolení lékařské praxe.* Tento porodník se zachoval stupidně, přestože to byl jinak chytrý člověk.
Stupidita je lidská vlastnost
Pozor, stupidita není vulgární pojem, nadávka nebo posměšné označení, ale neutrální pojem. Stupidita není: · Nevědomost. · Nevšímavost.
· Omyl.
· Nízké IQ.
Stupidita je nezávislá na výši IQ. Naopak nejvíce vynikne, jsou-li jejími nositeli chytří a mocní lidé. Bývalý americký prezident Bill Clinton tak stupidně vysvětloval svůj (ne)poměr s Monicou Lewinskou, až ho to málem stálo prezidentské křeslo. Carlo Maria Cippola** definoval stupiditu pěti zákony. Pro moti-
88
* Goldberg Elkhonon: Jak nás mozek civilizuje, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2004 ** Italský ekonomický historik 1922–2000
vaci je rozhodující jeho třetí zákon stupidity. Ten dělí lidi do čtyř kategorií označovaných nešťastníci, inteligenti, bandité a stupidní: 1. Jestliže někdo nějakou činností utrpí ztrátu a přitom vytvoří zisk pro někoho jiného, je nešťastník. 2. Jestliže někdo nějakou činností vytvoří zisk jak pro sebe, tak pro jiného, je inteligent. 3. Jestliže někdo nějakou činností vytvoří zisk pro sebe a zároveň ochudí někoho jiného, je bandita. 4. Jestliže někdo nějakou činností ochudí někoho jiného, přičemž sám nic nezíská a někdy se dokáže i ochudit, je stupidní. Většina z nás se chová v různých situacích různě. Někdy inteligentně, jindy jako nešťastník, případně jako bandita. Záleží na okolnostech. Zato akce stupidních bývají nepředvídatelné, nelogické a neplánovité. Probíhají v místech i dobách, které nelze odhadnout předem, neboť je nezná předem ani sám stupidní jedinec – právě proto, že je stupidní. Jakmile inteligenti poznají stupidní individuum, většinou s ním soucítí. Bandité jím pohrdají. Nešťastníci stupidní individuum poznají špatně, protože jsou nešťastníky. Všichni společně podle Cippoly reagují chybně, protože vždy podceňují „výkon“ stupidních lidí. Stupidní jedinec je člověk, jenž poškozuje jiného člověka nebo lidskou skupinu, aniž by tím získal jakoukoli výhodu. Výsledkem jeho chování může být i poškození sama sebe. A to je velmi špatná šipka. Bandité alespoň něco získají, i když jiní ztrácí, ale společnost jako celek neztrácí, na rozdíl od stupidních.*
* Koukolík František: Mocenská posedlost, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2010
89
4. Přehnané nebo nízké sebevědomí Přehnané nebo nízké sebevědomí má svůj původ v tom, co si myslíme, že si druzí myslí o nás. Čím více se snažíme žít podle toho, co od nás druzí očekávají, tím více jsme nejistí. Často nejistotu maskujeme například arogancí, drzostí a okázalostí. Jsme pyšní a domýšliví. Arogantní lidé obyčejně trpí nedostatkem sebevědomí, způsobeným tím, co psychologové nazývají strachem z průměrnosti. Tito lidé mají lehce zranitelné ego. Jejich ego se řídí dvěma základními příkazy: 1) dobře vypadat; 2) mít pravdu. Podle těchto dvou situací lehce poznáte, kdy z druhého mluví jeho ego. Protože buď: 1) příliš „hraje divadlo“, nebo 2) nepřiměřeně hájí svou pravdu. Komplex méněcennosti je velmi rozšířený. Jde také vyrobit na objednávku. Stačí stanovit „normu“ a přesvědčit člověka, že se jí nevyrovná. Je jedno, zda si tu normu stanoví člověk sám, nebo mu ji dodá někdo jiný a pak ho podle ní posuzuje. Se sníženým sebevědomí úzce souvisí úzkost.
Úzkost Úzkost je jedním z nejčastějších a nejsilnějších motivů. Naše chování je spojeno s nadějí a s úzkostí. Buď chceme něco získat (naděje), anebo se chceme zbavit úzkosti a ulevit si tak. Úzkostné poruchy – různé fobie – jsou spojeny s podněty, které byly pro naše předky nebezpečné (hadi, pavouci, výšky, tma). Z moderních nebezpečí (auta) máme menší strach, než bychom měli mít, protože evoluce neměla dost času, aby připravila příslušné reakce. Úzkostnými se můžeme stát už v dětství. To nám pak může zůstat 90
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk po celý život. V dospělosti nechceme žít s nepříjemnými obavami a bráníme se jim. Unikáme tím, že se skrýváme za nenápadnost nebo křečovitě přesvědčujeme druhé o vlastní síle a podobně. Mnozí lidé vykonají mimořádné věci ne proto, že by měli silnou vůli, ale často ze strachu ze selhání. To je velmi silná motivace, která nutí lidi k dalšímu úsilí. Strach a úzkost mohou motivovat například k bojovnosti v případě nebezpečí.
Naplňovat očekávání jiných
Spousta mužů zvyšuje své obrátky, aby je jejich ženy nepovažovaly za břídily. Mnozí muži tak milují svou ženu, že jí ze strachu, aby je neopustila, dokazují, jak jsou schopní, drahými dárky, výlety a podobně. A tak se ženou do záhuby. Výsledkem je často zadluženost těchto mužů.
Děti musí splňovat očekávání rodičů. V práci také musí podřízení splňovat očekávání svých nadřízených. To je stresuje. Často pak mají lidé pocit, že se jim nedaří splňovat očekávání. Místo aby se soustředili na práci, soustředí se na to, aby se nedostali do nemilosti. A to snižuje motivaci k činnosti.
Teorie očekávání Victora Vrooma říká, že podřízení pracují na cílech: 1. které chtějí, 2. při kterých věří, že existuje reálná šance, že jich dosáhnou.
Pokud nevěříte v dosažení cíle, je téměř jisté, že ho ani nedosáhnete. Problémy budete mít také, pokud tomu věří jiní a nutí vás spolupracovat, přestože tomu nevěříte.
91
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk 5. Přílišná ctižádost
Hnacím motorem úspěchu je touha po moci a uznání. Ta se projevuje kladně velkou šipkou, ale i negativně. Podívejme se na čtyři špatné projevy: 1. Příliš ctižádostiví lidé až moc sledují, co o nich říkají jiní lidé. Také přesvědčují jiné, že mají pravdu. Oni netouží po skutečné pravdě, ale po utvrzení v tom, že ji mají. Potřebují slyšet, že uvažují správně, i když to není pravda. Záměrně vyhledávají takové lidi a informace, kteří hovoří v jejich prospěch. Nejde jim o konečný úspěch, ale o jejich pravdu. Jen zřídkakdy někdo přijde za psychologem a řekne: „Chci, aby mé manželství fungovalo, a je mi jedno, kdo má pravdu.“ Lidé totiž většinou tvrdí: „Chci, abyste uznal, že mám pravdu, a přesvědčte o tom také mého partnera.“
2. Lidé, kteří mají rádi peníze více než svou práci, většinou ale nakonec vydělají méně, než kdyby se soustředili především na práci. Ti, kteří milují to, co dělají, mají větší šanci dostat se až na vrchol ve svém oboru.
3. Když jsme zaslepení ambicemi, každý se pro nás stává konkurencí. Vše je pak pro nás jen boj.
4. Někteří schopní lidé jsou všeho schopní. Přestože kriminalita hodně souvisí s nezaměstnaností a většinu vězňů tvoří členové chudších vrstev společnosti, také mnozí bohatí a mocní lidé se dopouštějí zločinů.
92
Zločiny bohatých a mocných Americký sociolog Edwin Sutherland to v roce 1949 pojmenoval „zločiny bílých límečků“. Důsledky kriminality bohatých a mocných lidí mohou být mnohem větší, než je tomu u často nevýznamných přečinů chudých. Úředníci se nechají uplácet, aby přijali určité rozhodnutí. Dále jde o daňové úniky, prodeje „načerno“, pojišťovací podvody, vylákání peněz za neprovedené služby, protiprávní spekulace s půdou a akciemi, zpronevěry, výrobu a prodej nebezpečných výrobků, znečišťování životního prostředí a samozřejmě i prosté krádeže.
Odhalení těchto trestných činů je těžší než u zločinů chudých. Pokud jsou pachatelé dopadeni, jen málokdy je čeká vězení. Zde je jasně vidět další důvod, proč je lepší být ve společnosti nahoře než dole. Lidé si nejsou rovni! Zákony i soudci k těm společensky výše postaveným přistupují s větší shovívavostí. Protože jak zákony, tak soudci jsou „produkty“ těch nahoře. Výmluvným příkladem rozdílného přístupu soudců ke zločinům bílých límečků a těm „standardním“ je případ zaznamenaný v USA. Podílník jedné newyorské brokerské firmy byl usvědčen z protiprávního obchodování ve švýcarských bankách, při kterém šlo o sumu 20 milionů dolarů. Dostal podmínku a pokutu 30 tisíc dolarů. Téhož dne vynesl stejný soudce rozsudek nad nezaměstnaným 93
94
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk černochem, který ukradl televizor v hodnotě 100 dolarů. Šel na rok do vězení!
Ačkoli úřední moc přistupuje ke zločinům bílých límečků mnohem tolerantněji než ke zločinům níže postavených osob, společnost za ně platí ohromnou cenu. V USA bylo toto téma zkoumáno mnohem důkladněji než v Evropě. Výsledek je šokující. Odhadem je touto trestnou činností zcizeno čtyřicetkrát (to není překlep) více peněz než při běžných majetkových deliktech, jako jsou krádeže, loupeže a vloupání. Porušování předpisů o přípravě nových léků, bezpečnosti na pracovišti nebo znečišťování životního prostředí může způsobit újmu na zdraví nebo smrt velkému množství lidí. Pracovní úrazy mají za následek mnohem větší počet úmrtí než vraždy.*
Je ještě mnoho špatných směrů u velké šipky. Svět je například plný lidí, kteří se považují za „mučedníky“, zatímco ostatní je považují za neúspěšné. Existují lidé, kteří nalézají zálibu v podřízenosti, a ne ve svobodě; v nenávisti, a ne v lásce. Někteří lidé mají hráčské sklony, a tak jejich život provází velké dluhy. Další jsou notoričtí stěžovatelé, jiní mají kriminální problémy a podobně. Uvádí se, že téměř polovina žaludečních vředů vzniká nikoli v důsledku tělesných potíží, ale proto, že lidé příliš nenáviděli, cítili příliš velkou vinu, trpěli přílišnými obavami nebo žili ve stálém napětí. Jiní své štěstí hledají pomocí náhražek. A tak příliš jedí, pijí, kouří atd. Různé lidi uspokojují různé věci. V tom je příčina většiny problémů při motivování jiných lidí. Pokud ostatní lidi kolem vás uspokojuje něco jiného než vás, pak se často vzájemně nechápete a máte mezi sebou rozpory.
* Giddens Antony: Sociologie, Argo, Praha, 2004
95
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
Co nás motivuje?
96
Vnitřní motivaci ovlivňuje více motivů. Nejprve vyjmenuji ty hlavní a pak si je probereme podrobněji. Vývojově nižší motivy: 1. Základní životní potřeby. 2. Vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti. 3. Bezpečí a jistota. Dále následují vývojově vyšší motivy – sociální motivy: 4. Snaha získat a udržet teritorium. 5. Najít smysl života. 6. Činnost samotná a uspokojení z ní. …a mnoho dalších motivů. Jednotlivé motivy se vzájemně ovlivňují. Ty vývojově níže jsou spojeny s těmi nahoře a naopak.
97
1. Základní životní potřeby Zde jde o hlad a žízeň, které zaženeme jídlem a pitím. Potřebujeme také odpočinek a spánek. Musíme přijímat kyslík, vylučovat tělesné odpady a udržovat tělesnou teplotu. Celé dějiny lidstva byly dějinami hladu, strádání a bídy. To vše pro většinu lidí ve vyspělém světě před několika desetiletími skončilo. Máme však nové problémy. V posledních letech prakticky každý člověk ve vyspělé společnosti drží nějakou dietu. Nejde o to, že všichni chtějí zhubnout. Jde o to, že díky dostupnosti potravin se musíme rozhodovat, co budeme jíst. Jelikož máme nadbytek potravin, dieta je náš výběr jídla. Zvažujeme přitom různé věci: čas, kdy budeme jíst, cenu, množství, kalorickou hodnotu, obsah živin v potravinách atd. Poprvé v historii můžeme sami formovat vlastní tělo prostřednictvím svého životního stylu – jídlem, běháním, cvičením a podobně. Právě velké možnosti jsou paradoxně zdrojem poruch přijímání potravy. Například mentální anorexie a jiné poruchy přijímání potravy postihly majetné lidi. Stále více se s nimi setkáváme u bohatých a slavných. V zemích třetího světa, kde lidé mají nedostatek potravy, se s nimi vůbec nesetkáváme. V dějinách jsou sice ojedinělé případy světců, kteří se rozhodli dobrovolně hladovět, vždy tomu však bylo z náboženských důvodů, a navíc šlo téměř výlučně o muže. Dnešní mentální anorexie je však zejména ženským problémem a není spojena s náboženstvím. Muži tvoří jen asi deset procent postižených. Jde o to, že poměrně nedávno došlo ke změně představ o ženské kráse. Dnešní společenské normy říkají, že přitažlivá žena je štíhlá.
98
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk 2. Vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti
Co je to za sílu, která nás řídí celý život? ??? Slast a bolest. Všechno, co děláme, děláme buď proto, abychom se vyhnuli bolesti, nebo proto, abychom měli radost. Kdykoliv se v našem životě něco odehraje, náš mozek zajímají dvě otázky: 1) Přinese mi to bolest, nebo radost? 2) Co teď musím udělat pro to, abych se vyhnul bolesti a došel k radosti?
Pocit slasti si vytvoříme jako „odměnu“, například za získání vody, potravy, sexuálního partnera nebo vyššího místa na sociálním žebříčku. „Odměnu“ si vyvoláme poslechem hudby nebo prohlížením obrazů, jež máme rádi. Stejně tak spoluprací se sympatickými lidmi, oblíbeným jídlem, drogami i očekáváním, že darebák dostane spravedlivý trest.
Vyhýbání se tělesné bolesti a jiným nepříjemným zážitkům patří k nejsilnějším motivům člověka. Pocit bolesti je signálem poškození organismu a vyvolává vrozené obranné reakce. Vadí nám nejen samotná bolest, ale stačí i pouhá představa bolesti. Lidé vždy utvářeli svůj osud podle toho, co spojovali s bolestí a s radostí. Zamyslete se – proč neděláte některé z věcí, o kterých víte, že byste je měli dělat? ??? Odpověď je často v tom, že strach z neznáma nebo z možné ztráty přináší lidem mnohem větší duševní bolest než touha něčeho dosáhnout. Podle statistik experimentálních psychologů normální člověk prožívá denně nesrovnatelně více pocitů nelibosti než pocitů slasti. A tomu podlehne většina lidí s malou šipkou. Je to i váš případ? ???
99
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk O čem jsou dějiny lidstva? ??? Jsou o násilí, nízkých pudech a vášních. Pudy nepřekonáte vůlí na více než několik hodin či dní. Chcete důkaz? ??? Zapomeňte od této chvíle na to, co se vám líbí! Například na dobré jídlo, čokoládu, kávu, alkohol, sprchu, sex a jiné slasti. Jak dlouho to vydržíte? ???
Snaha změnit svou náladu
Velká část toho, co děláme, je motivována snahou změnit svoji náladu. I proto pijeme alkohol, užíváme drogy nebo si naopak napouštíme vanu či sportujeme. Proč lidé vlastně užívají legální drogy, jako jsou alkohol, cigarety a káva, i nelegální tvrdé drogy? ??? Odpověď je v uspokojení. Přináší to uspokojení – změnu nálady. Drogy i alkohol také zpočátku propůjčují falešný pocit zdatnosti. Potřeba změnit náladu je tak silná, že i když drogově závislí dobře znají důsledky svého chování, drogy dále berou. V některých zemích je alkohol opravdu závažným problémem. Alkohol byl například příčinou katastrofálního růstu úmrtnosti mužů v Rusku v obdobích ekonomických propadů. V letech 1991–1994 a 1998–2003 se střední délka života ruských mužů přiblížila střední délce života mužů v hladovějících rozvojových zemích. Odhaduje se, že přibližně 12 % pacientů v nemocnicích ve vyspělém světě je tam v důsledku nadměrného pití alkoholu. Ve statistikách jsou však vedeni pod nemocemi různých orgánů, nikoli kvůli alkoholu.* A proč naopak sportujeme? ???
100
* Koukolík František: Mocenská posedlost, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2010
Viktor Frankl* v knize Lékařská péče o duši nabízí toto vysvětlení: „Chtít dosáhnout stavu bez napětí (nirvány) je chybné už v samém východisku – nepřipustit žádné napětí. Člověk ve skutečnosti potřebuje jistou zdravou dávku napětí… a s nějakým smyslem. Ovšem ve společnosti blahobytu je málo napětí. Dnešní člověk ve srovnání s dřívějšími časy nemá nouzi a napětí. Odnaučil se zříkat se něčeho. A právě v takové situaci si člověk začíná uměle vytvářet napětí, které mu chybí. Dělá to tak, že nyní něco vyžaduje od sebe sama: požaduje na sobě výkon nebo se něčeho vzdává. A tak si uprostřed blahobytu začíná dobrovolně něco odříkat – uměle a záměrně vytváří situace nouze. To dnes zastává sport: je to moderní, nenáboženské odříkání. Sport převzal poslání vystavit organismus opakovanému stresu a umělému stavu nouze uprostřed blahobytu.“ Vyhledávání slasti a vyhýbání se nepříjemným zážitkům nás motivuje. Některé více, jiné méně.
* Viktor Emil Frankl byl rakouský Žid českého původu. Žil v letech 1905 až 1997. Stal se známým psychoanalytikem a zakladatelem existenciální analýzy a logoterapie. Za druhé světové války přežil několik koncentračních táborů. Bývalý prezident Rakouské republiky Rudolf Kirschläger prohlásil Viktora E. Frankla za největšího žijícího Rakušana své doby.
101
3. Bezpečí a jistota Obojí souvisí s předchozí kapitolou. Potřeba jistoty je každému vlastní. Nejistota demotivuje. Například ztráta zaměstnání je pro většinu lidí druhý nejtěžší stres po ztrátě životního partnera právě kvůli vysoké míře nejistoty. Stejně tak, pokud vaši podřízení žijí v nejistotě, jsou také bez motivace k práci. Postarejte se proto o neustálé informování svých lidí o situaci ve vaší organizaci a o výhledu do budoucna. Jinak budou v nejistotě. Absolutní jistotu nemá nikdy nikdo. Nemáte ani jistotu, že dočtete tuto kapitolu. Z hlediska jistoty jde u lidí ve vyspělém světě o nalezení rovnováhy mezi jistotou a svobodou. Jde o určitý kompromis mezi jistotou a svobodou jedince, podobně jako mezi klidem a neklidem, o kterém budu psát později.
Jak vzniká protekce? Často si myslíme, že člověk vyhledává nové podněty, ale není tomu tak. Lidé jsou spíše konzervativní, tíhnou k věcem známým. Mám za sebou mnoho přednášek a neustále pozoruji, jak lidi baví poslouchat to, co už vědí. Ne to, co je pro ně nové – s tím naopak často vyjadřují nesouhlas. Ke komu si sednete? K tomu, koho vidíte poprvé v životě? Nebo k někomu, koho vidíte podruhé v životě? ??? Vyberete si toho, s kým se už znáte. To je základ protekce. Výjimkou je pouze přitažlivost (i sexuální) či odpudivost. Vždy zvýhodníte toho, koho znáte, před neznámým. Jen vás ten známý nesmí něčím odpuzovat. 102
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk V průběhu experimentu provedeného v padesátých letech minulého století Mortimerem Mishkinem a Karlem Programem bylo doloženo, že opice mají sklon být více přitahovány k novému než ke známému podnětu. Jenže lidé jednají ve srovnatelných podmínkách odlišně. Lidé téměř vždy volí to, co nějak znají nebo co se podobá tomu, co už znají. Proč? ??? Takový důraz na známost je možné vysvětlit tím, že lidé dokážou nashromáždit mnohem více poznatků než jiné druhy živočichů. Žádný jiný druh nemá systém ukládání a přenosu kolektivního poznání, které se v průběhu generací nashromáždilo v knihách, filmech a podobně. Náš sklon dávat přednost věcem známým je tudíž dán zejména předchozími zkušenostmi mnoha generací. Naše osobní zkušenosti jsou relativně malé proti kolektivní zkušenosti. Naproti tomu u opic téměř veškeré znalosti z minulosti jsou vypozorovány od jiných opic. Mladá opice se vydá na poznávací cestu, v jejímž průběhu objevuje svět podle sebe. My ne, my už máme z čeho čerpat. Proto se raději bavíme s tím, koho už známe, než s cizími lidmi. Téměř vždy dáme přednost známým nebo známým známých – na doporučení. Proto také „kamarádíčkování“ a protekci nikdy nikdo nedokáže odstranit. Je to totiž přirozená součást naší osobnosti.
Pokud nesouhlasíte, pak zodpovězte tuto otázku: Kdybyste měli přijmout do práce úplně neznámého dvacetiletého kluka nebo sympatického dvacetiletého syna svého známého, se kterým jste se několikrát setkali a o kterém vám jeho otec (váš známý) řekl, že se za něj zaručí, koho vyberete? ???
Hru na jistotu podporuje i škola. Ve škole nám zadávají úkoly a my musíme najít správnou odpověď. Obvykle je otázka jasně položená a existuje jen jedna správná odpověď – to je jistota. Jenže kromě školních a technických problémů je většina životních situací spojená s určitou mírou rizika – s nejistotou. V životě často nevíte, jak
103
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk přesně zní otázka, a odpovědi jsou skryté. Žijeme v mnohoznačném světě. U většiny rozhodnutí v životě není správné jen jedno řešení. Navíc musíme volit v proměnlivém prostředí. Záleží na našich osobních vlastnostech, výchově, touhách, motivech, pochybnostech i našich zkušenostech z minulosti. A také na tom, jak se zachovají jiní lidé. Také proto si vybíráme známé lidi před cizími.
Lidé s velkou vnitřní motivací si uvědomují, že absolutní jistota není. Místo hledání jistoty se raději zaměří na „nejistou“ svobodu. Se svobodou hodně souvisí samostatnost. Lidé s malou šipkou jsou i málo samostatní. Oni čekají, že vše za ně vyřeší nějaká autorita – nadřízení, parlament či vláda. Jenže čekání na to, co udělají lidé, které vlastně vůbec osobně neznají, to je pro lidi s velkou vnitřní motivací naprosto nepřijatelné. Ti nechtějí nechat rozhodovat o sobě a své budoucnosti jiné, natož úplně cizí lidi. Oni nechtějí být jen jedno jméno na seznamu, které nějaká jiná autorita může kdykoli vyškrtnout. Oni chtějí sami ten seznam ovládat.
Pokud lidé nemají pocit dostatečného bezpečí a jistoty, vznikají u nich pocity ohrožení a úzkosti.
104
4. Snaha získat a udržet teritorium Někteří přírodovědci tvrdí, že nejsilnější hnací silou našeho chování není hlad, sexuální pudy či touha po přežití, ale snaha získat teritorium. Každý člověk potřebuje vlastní prostor. Je velkým omylem myslet si, že ostatní budou vaše teritorium dobrovolně uznávat. Naopak – mnozí se ho snaží získat. Do teritoria můžeme zahrnout i hmotné statky. Ty se vždy značně cenily. Dokonce více než lidská svoboda a volnost. Proto většina lidí bojuje jako šílenci o udržení zaměstnání, o více peněz, o možnost mít lepší auto a nechat se vidět v lepší společnosti. Ale úplně bez odporu si nechají ukrást nejcennější část života – čas, štěstí a duševní život. A kdo jim to ukradne? Kdo je zbaví jejich vnitřní svobody? ??? Existuje malá skupina lidí, která to dokáže.
Někteří lidé se vyznačují vrozenou nadřazeností. A to v každé společnosti včetně komunistů. Je to záhadné, ale někteří lidé „úplně samozřejmě“ zaujímají vedoucí postavení. Pak utvářejí chování ostatních. V dnešní době do práce přijíždějí v limuzínách. Mají 105
prostory vyhrazené jen pro svou potřebu. Když chtějí, nikdo je nesmí rušit. Jejich příjem přesahuje meze představivosti běžného smrtelníka. Jsou to lidé, na které většina lidí pohlíží s bázlivou úctou. Dříve to byli panovníci a šlechta. Dnes to jsou význační podnikatelé a celebrity. Do své skupiny nové členy sami dobrovolně nepustí. Krásně to popisuje Ezopova bajka stará už asi 2 600 let: Had, lasička a myši V jednom domě spolu zápasili had a lasička. Když se v tom domě myši, které chytali had i lasička, dověděly o jejich zápase, vylezly z děr, aby se na to podívaly. Jakmile je zápasící uviděli, přerušili svůj zápas a pustili se do myší. Tak ti občané, kteří se vměšují do sporu demagogů, stávají se, aniž se nadějí, kořistí obou soupeřů.* Karel Marx a Vladimír Iljič Lenin by s tím nesouhlasili, ale je to tak. My lidé si nejsme rovni. Možná s tím nesouhlasíte ani vy. Jenže s tím nic neuděláte, protože ve všech společnostech se vyskytuje nerovnost. I v těch nejprimitivnějších kulturách, v nichž téměř neexistují majetkové rozdíly, existuje nerovnost mezi jedinci, mezi muži a ženami, mezi mladšími a staršími. Určité osoby mají vyšší status než jiné. Například tehdy, jsou-li úspěšnější při lovu nebo je-li jim přisuzována schopnost navazovat spojení s duchy předků. V každé době, i dnes, jsou někteří lidé schopnější, krásnější, bohatší, chytřejší, silnější, rychlejší, odvážnější, přizpůsobivější, drzejší, podlejší, … než jiní. Dnes se v marketingu používá pojem decision maker – to je člověk, který rozhoduje o investicích ve firmách. To jsou lidé, kteří mají mnohem větší moc v organizacích než ostatní. Jenže většinou to není zadarmo. Tito decision makeři v ČR pracují v průměru téměř 10 hodin denně, v průměru 3,5 hodiny věnují své práci i o víkendu. Mají sice méně volného času, ale mají větší vliv než většina lidí.** Ale i nad těmito decision makery je malá skupina lidí společensky ještě výše – novodobá šlechta. Ta má ještě větší vliv a často i více volného času. 106
* Bahník Václav, Kuthanová Marie, Valeš Jiří: Svět ezopských bajek, Svoboda, Praha, 1976 ** Průzkum Economia, 2010
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Nelíbí se vám to? ??? Jenže s tím nic nenaděláte. Můžete buď nadávat, nebo rezignovat, nebo se sami stát tou šlechtou. Lidé s velkou vnitřní motivací si zvolí třetí možnost. Lidská historie je o boji o teritoria a o tom, že jen někdo tento boj vyhraje. Vždy se někdo prosadí až nahoru. Někdy je to bez souhlasu slabších a jindy s jejich souhlasem. Vždy se ale někdo stane vůdcem. Ten vede ostatní pomocí systému vzájemných vztahů nadřazenosti a podřazenosti.
Jak jinak se můžete prosadit než na úkor ostatních? ??? Jinak to nejde. Vždy je to na úkor někoho. Chcete-li být v něčem první, pak nutně musíte někoho odsunout na druhé, třetí a další místa. Jste-li úplně nahoře, sklízíte zákonitě obdiv či naopak závist a pohrdání neschopných, prostě následky za výsledky. S teritoriem souvisí: · Jak moc se lišíme od zvířat?
· Agresivita a zastrašování. · Dosažení a udržení moci.
· Autorita.
· Dosažení vyššího společenského statusu.
Nyní se na tyto body podíváme blíže.
107
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk JAK MOC SE LIŠÍME OD ZVÍŘAT?
Z hlediska soupeření o zdroje nijak. Veškeré dějiny lidstva jsou dějinami soupeření o zdroje. V každém hejnu je vždy jedna slepice dominantní. Ta vždy může klovnout jinou slepici, aniž ta by jí to oplatila. Druhou „nejvyšší“ je slepice, která si může dovolit klovnout kteroukoli jinou slepici kromě té dominantní, a tak to pokračuje dál až k poslední slepici, kterou může beztrestně klovnout kterákoli z jejích družek, ale ona sama si to nesmí dovolit k žádné další. Myslíte si, že u lidí je to jiné? ???
Podle Charlese Darwina vznikl lidský druh jako výsledek vývoje přirozeným výběrem. Mutace jsou náhodné genetické změny, které mění biologické vlastnosti živočicha nebo rostliny. Naprostá většina mutací představuje slepou uličku. Některé mutace však své nositele zvýhodňují oproti ostatním. Ti pak přežívají lépe než ti druzí. Charles Darwin v 19. století neměl ani tušení o existenci genů. Takže nemohl vědět, jak se vlastnosti dědí. V roce 1976 britský biolog Richard Dawkins přišel s myšlenkou, že jednotkou přírodního výběru
108
nejsou jedinci, ale jen geny. Přesné kopie genů procházejí našimi těly napříč generacemi. Úspěšné geny vyrobí více svých vlastních kopií a tak postupně vytlačí méně zdatné konkurenty. Pokud se jim to vyplatí, klidně jdou proti zájmu ostatních genů – jsou sobecké. Přírodní výběr bezpečně rozpozná zdatné jedince od slabých. Přitom nejde o fyzicky nejsilnější, jak si mnoho lidí myslí, ale o nejpřizpůsobivější v daných podmínkách. Sobectví genů se nemusí nutně projevovat sobectvím jedinců. Sobeckost a spolupráce jsou jen dvěma stranami jedné mince. Jsme přizpůsobení k životu ve sběračsko-loveckých tlupách. A stále sbíráme – dnes například peníze. A nyní to nejzajímavější. O souboj různých živočišných druhů vůbec nejde. Jde o výběr uvnitř druhu. Zajíc nesoupeří s liškou, ale s jiným zajícem o to, kdo z nich lišce uteče. Stejně tak člověk nesoupeří s jinými živočichy, ale s jinými lidmi! V některých oblastech světa lidé svým způsobem života zůstali na úrovni, na jaké se žilo před několika tisíci lety. Proto můžeme srovnávat dnešní společnost s tou starou. Už u skupin lovců a sběračů byla sociální nerovnost. Zatím ale jen v malé míře. Lovci a sběrači byli a jsou neustále v pohybu. Protože však nemají tažná zvířata ani jiné dopravní prostředky, nemohou s sebou brát mnoho majetku. Rozdíly ve společenském postavení jsou důsledkem rozdílu věku, pohlaví a náboženské povahy. Asi před dvaceti tisíci lety začaly některé skupiny lovců nacházet hlavní zdroj obživy v chovu zvířat (pastevci) a obdělávání polí (zemědělci). Pastevci se obvykle stěhují podle ročních období. Vzhledem k jejich kočovnému způsobu také nemohou shromažďovat větší majetek. Věnují se dobytku, obchodu a válčení. V pasteveckých společnostech je větší majetková a mocenská nerovnost než u lovců a sběračů. Především vůdci kmenů a přední bojovníci mají značnou osobní moc. Sousedními národy, jež mají málo dobytka, pohrdají. Pro dobytek nejen žijí, ale také pro něj táhnou do boje – snaží se uloupit stáda sousedům. Kmeny mezi sebou často válčí a někdy také vytvářejí spojenectví proti jiným kmenům. 109
Zemědělci – původní lovci a sběrači – nahradili sběr divoce rostoucích plodin jejich cíleným pěstováním. Protože žili usedle, mohli si nashromáždit větší majetek než lovci, sběrači a pastevci. Jakmile se jednotlivé skupiny usadily, usadily mezi osadami vznikly pravidelné obchodní a politické vazby. Válčilo se hlavně o zemědělskou půdu. T lidé začali hromadit bohatství, moc a vliv. Tak
A pak si své teritorium hlídáme. Pokud nám na něj někdo sáhne, také se bráníme. I fyzicky slabý člověk se dokáže vzepřít, pokud mu někdo jiný „sáhne“ na ženu, na děti či na majetek – prostě na to, co je v jeho teritoriu. Schopnější jedinci se snaží své teritorium rozšiřovat na úkor jiných lidí. Proč? ??? Protože zde jde o přímou úměru: zvýší-li se vaše teritorium, zvýší se i vaše moc a vaše společenské postavení. Teritorium si rozšiřujeme také tím, že se snažíme snížit sebeúctu T našich „konkurentů“. Lidé k někomu přistupují a začínají s ním hovor. T se děje každodenně a jsou vlastně jen dvě možnosti. Vyjdeme To V z toho buď jako silnější, nebo jako slabší. Závisí to na tom, co se stane během rozhovoru. 110
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
111
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Připravujeme sami sebe na to, že řekneme to, co nám umožní získat převahu nad druhým. Každý chce kontrolovat situaci a mít převahu. Pokud se to podaří, jsme povzbuzení a cítíme se silněji. V opačném případě se cítíme slabší.
My lidé se prostě snažíme jeden na druhého vyzrát a vzájemně se ovládnout ani ne kvůli konkrétnímu cíli, ale kvůli psychologickému povzbuzení, které nám to dodá. Proto je na světě tolik nelogických konfliktů. Bitva pouličních gangů o sféry vlivu (teritorium) se ve své podstatě nijak neliší od válek, rozpadu manželství nebo reklamní bitvy dvou firem.
Myslíte si, že dnes už je to jinak? Že jsme civilizovaní? ??? Jak se chováte, když vás někdo předbíhá ve frontě nebo když vy předbíháte jiné? Jak se přitom chová muž a jak žena? Jak starší a jak mladší? Jak silnější a jak slabší? Jak se chováte v dopravní zácpě? ???
Před pár dny poslali mého desetiletého nevlastního syna Roberta ze školy domů, protože se popral. Všechny – mne, matku, sestru, vlastního otce, dědu, … i otce toho druhého kluka – na prvním místě nezajímalo, kdo začal a kdo byl v právu. Tyto otázky byly až druhořadé. Nejdříve nás zajímalo: Kdo vyhrál? ??? A prý že se nechováme jako zvířata…
112
Osobní prostor S teritoriem souvisí osobní prostor. Edward T. Hall se systematicky zabýval neverbální komunikací. Podle něj lze rozlišit čtyři zóny „soukromého“ prostoru. Podle velikosti jde o zónu intimní, osobní, společenskou a veřejnou. Pokud nám někdo poruší nedotknutelnost těchto zón, snažíme se ji obnovit. Například dáme tomu druhému upřeným pohledem najevo, že má „vyklidit pole“. Někdo vetřelce přímo odstrčí. Pokud musíme být ve větší blízkosti, než považujeme za přiměřené, snažíme se vytvořit nějakou fyzickou hranici. V přeplněných knihovnách si své území vymezíme sloupci knih naskládaných na okraji stolu a psacími potřebami. U jídla si někdy posuneme příbor a skleničky dále od sebe. Na Středním východě je například běžné, že lidé stojí blíže u sebe, než je v západní kultuře považováno za přijatelné. Pro obyvatele Západu, kteří tuto část světa navštíví, je taková neočekávaná fyzická blízkost často nepříjemná.
113
AGRESIVITA A ZASTRAŠOVÁNÍ Abyste získali a pak si udrželi teritorium, potřebujete agresivitu. Různí lidé volí různé způsoby agresivního chování. Od otevřeného nepřátelství po poškozování jiných pomluvami či intrikami. V západní kultuře, zaměřené na úspěch, spojujeme průbojnost s dosahováním úspěchů, soutěživostí a potřebou vítězit. Neprůbojný jedinec je často chápán jako nula nehodná úcty. Pro lidi s velkou šipkou je průbojnost normálním chováním – pro ně je to ctnost. Pro lidi s malou šipkou je to naopak neomalenost. Nejde říci, co je správné, záleží na konkrétní situaci. Většinou ale jasně zvítězí ti průbojní, ti agresivní. Lidský svět je soupeřením o zdroje – např. energie – a tím o moc. To s sebou přináší konflikty. Historie dokazuje, že spory plynoucí z nedostatku zdrojů nebo potřeby jejich ochrany se dlouhodobě vždy lépe vyřešily soubojem než spoluprací.* Vždy to tak bylo i bude. Nedejte se „oblbnout“ pacifisty, anarchisty ani demokraty. Všechny revoluce, puče a povstání dokázaly, že jakmile se mocenská hierarchie z jakéhokoli důvodu rozpadne, lidé ji vždy v nějaké podobě obnoví. Princip hierarchického uspořádání zůstane nedotčený. Lidé si nejsou rovni. Podle Abrahama H. Maslowa existují v zásadě dva typy konfliktních situací či reakcí na konfliktní situace: neohrožující a ohrožující. Reagujeme podle toho, zda jsme ohrožení více my, nebo ti druzí. V obou situacích se velice osvědčuje zastrašování. Už zvířata se snaží zastrašovat své konkurenty, naparují se, předvádějí a ukazují svou sílu. Jen zvířata? Lidé ne? ??? Sociální psycholog Roderick Kramer ze Stanfordské univerzity popsal hrůzu nahánějící firemní lídry jako „velké zastrašovače“. Podle Kramera velcí zastrašovači inspirují lidi prostřednictvím strachu a hrozeb, ale nejsou to pouzí tyrani. Spíše se podobají postavě 114
* Koukolík František: Mocenská posedlost, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2010
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk přísného otce, který k inspiraci využívá strach i touhu lidí zavděčit se. Většina rad manažerům v posledních letech se soustředila na oblasti jako empatie a soucit. Příručky podporují budování týmové spolupráce prostřednictvím laskavosti a porozumění. O zlepšování výsledků tak, že zaměstnance donutíte třást se strachy, se nepsalo. Ale jak řekl Richard Nixon: „Lidé reagují na strach, ne na lásku – v nedělní (církevní) škole se to neučí, ale je to tak.“
Leader Kahney v knize Jak myslí Steve Jobs píše o obdivovaném zakladateli společnosti Apple: „Steve Jobs je jedním z ,velkých zastrašovačů’. Podobně jako jiní velcí zastrašovači je Jobs prudký. Naléhá a lichotí, často velmi zhurta. Dokáže být tvrdý a nelítostný. Nezdráhá se použít hrubou sílu – vzbuzovat v lidech hrůzu –, aby dosáhl výsledků. Tento styl vedení je nejúčinnější v krizových situacích. Zčásti je to jen show. Jobs veřejně seřve podřízené kvůli účinku, jaký to má na zbytek firmy … Jobs ví, co chce, a aby to dostal, předvede třeba hysterický záchvat.“* Také generál George S. Patton si před zrcadlem nacvičoval „generálský výraz“. Hraný vztek je běžný mezi politiky. Psycholog Kramer to označuje jako „ježení na efekt“. Stejně tak generál Norman Schwarzkopf, který v roce 1991 velel koalici armád bojující ve válce v Zálivu, byl také velký zastrašovač. Velcí zastrašovači umějí být také velicí lichotníci. Drží se hesla, že dobrým slovem a bičem v ruce toho zmůžete více než jenom dobrým slovem.
Lidé s velkou šipkou a jejím správným směrem umí svou agresivitu vybít v práci a kariéře.
Boj o teritorium známe zejména u zvířat. U lidí se to přeměnilo v boj o moc. Podívejme se tedy blíže na moc.
* Kahney Leader: Jak myslí Steve Jobs, Computer Press, Brno, 2009
115
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
116
DOSAŽENÍ MOCI Karel Marx tvrdil, že opiem lidstva je náboženství. Mýlil se! Skutečným opiem lidstva je touha po moci. Snaha získat vedoucí postavení a moc je totiž společná jak pro hluboce věřící, tak i ateisty – jen musí mít obrovskou šipku. Na rozdíl od Marxe francouzský filozof a ekonom Bertrand de Jouvenel (1903–1987) naopak napsal: „Přirozená moc některých lidí nad jinými je princip všech lidských organizací a lidských kroků vpřed.“ Co je to moc? ??? Moc je schopnost osob nebo příslušníků skupin prosazovat své zájmy. Moc je ve všech mezilidských vztazích. Konflikty ve společnosti jsou vlastně zápasy o moc. Naše šance prosadit se na úkor druhých záleží na tom, jak velkou získáme moc nad ostatními. Moc máme, když dokážeme přimět jiného, aby udělal něco, co by jinak neudělal. Moc je schopnost vnutit svou vůli druhým lidem bez ohledu na jejich případný odpor. Přitom nemusí jít o donucování silou nebo hrozbou síly.* Proč usilujeme o moc? 1. Abychom prosadili vlastní zájmy nebo zájmy skupiny. 2. Abychom šířili své hodnoty – osobní, politické, náboženské apod. 3. Protože zbožňujeme slast z pocitu moci. Proto lidé po moci touží a nedokážou se jí zříci. Je to závislost i posedlost. Už Aristoteles psal o ponížení oběti nikoli z důvodu odplaty nebo pomsty, pomsty ale pro slast člověka, jenž ponižuje jiného člověka. „Moc je spolu s penězi nejsilnějším afrodiziakem. Muži, kteří do okamžiku, než získali moc, nepřitahovali ženy, ženy je začali přitahovat, jakmile moc získali. Jakmile o moc přišli, přestali je přitahovat.“ ** * Koukolík František: Přednáška Vzpoura deprivantů, volně dostupná na internetu ** Chafetz Morris E., šéf Národního institutu zneužívání alkoholu a alkoholismu USA
117
Mít moc, vliv a ovládat druhé je prostě opojné. To motivuje! Mít moc umožňuje odměňovat a trestat druhé. Moc nás uspokojuje díky pocitům síly, nadvlády, prestiže, vytváření dojmu, vyvolávání obdivu atd. Mocní jsou vždy cennější a obdivovanější než slabí. Už domněnka, že je někdo mocný, je moc. Někteří lidé mají závislost na moci, jejíž průběh je podobný jiným druhům závislostí. Dokazuje to chování mnoha lidí, kteří moc získali, postupně se propracovali až na vrchol a pak museli vrcholná postavení opustit. Jejich vzorce chování jsou shodné s vzorci chování lidí závislých na drogách. Mocní lidé mají moc odměňovat a moc donucovat nebo trestat jiné lidi. Mají i legitimní moc, která jim dává právo dohlížet na dodržování určitých norem chování. Jsou vzorem pro jiné, což je také jistý druh moci. Další zdroj moci mají v tom, že mají přístup ke zvláštním znalostem a informacím. Ovládat druhé můžeme osobní autoritou a šarmem, odměňováním, ale i donucováním. Nejen politici, ale i normální lidé touží ovládat dění a lidi kolem sebe. Silný motiv moci je u tzv. „manipulativních povolání“, jako jsou policisté, psychologové, učitelé, ale také žurnalisté, duchovní a další.
Udržení moci Mocní lidé mají také strach. Mají strach ze ztráty moci anebo z větší moci jiných lidí. Mocenská elita je sociální třída, která má největší moc. Lidé s větší mocí si upevňují své postavení vůči lidem žijícím v sociálních třídách s menší mocí. Někteří lidé z nižších sociálních tříd se snaží dostat do vyšších sociálních tříd – dějiny revolucí jsou hlavně dějinami této cesty.
118
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
119
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk 1. 2. 3.
4.
Co motivuje mocenské elity? Chtějí zvětšit svou současnou moc. Chtějí udržet současnou moc. Chtějí co nejvíce omezit přístup do mocenské elity lidem z nižších tříd. Chtějí co nejvíce omezit jiným elitám přístup ke zdrojům moci (informace, politické funkce, armáda, suroviny, energie, voda atd.).
Mocní lidé sledují vlastní zájmy důsledněji než lidé méně mocní. Mocní lidé ukládají lidem s malým podílem na moci přísnější pravidla chování než sobě samým. Naopak lidé s malým podílem na moci mají malý sklon ukládat normy chování druhým lidem. Ale o to ochotněji je dodržují sami. Mocní lidé jim proto berou, co si zamanou. Nejen proto, že jim to prochází beztrestně, ale i proto, že intuitivně cítí, že na to mají právo. Lidé s malým podílem na moci nezískají to, co potřebují, ze dvou důvodů. Protože jim to není dovoleno. A také proto, že jsou přesvědčeni, že na to nemají nárok. Oni mají negativní vzorce myšlení o svých schopnostech. Sociální nerovnost se tak sama udržuje díky malým šipkám lidí s malým podílem na moci.
Menšina ovládá většinu pomocí tzv. sociálního uzavírání. To je snaha získat monopol na určité zdroje. K sociálnímu uzavírání se využívá majetek, původ, národnost, náboženství atd. Při sociálním uzavírání dochází ke dvěma protichůdným procesům. Vylučování je snaha vlivných skupin nepřipustit „ty druhé“ k podílu na tom, čeho si cení. Příkladem jsou bělošské odbory v USA v minulosti. Podstatou oklešťování (uzurpace) je naopak snaha méně mocných získat podíl na zdrojích. Příkladem je zase úsilí černochů o právo odborově se organizovat.
120
Prosazování spolupráce Reputace je pověst člověka o tom, jak se chová. To je další vlivná páka naší motivace, zejména když jde o spolupráci mezi lidmi. Lidé většinou spolupracují podmíněně. Svou účast na společném prospěchu zvyšují tehdy, když roste účast i ostatních členů skupiny. Většina lidí však nespolupracuje dokonale. Spolupracuje, jestliže druzí také, ale spolupracuje pokud možno o něco méně než ti druzí. Kromě nich existuje dost lidí, kteří nikdy nepřispějí ničím. Zde nezáleží na jejich šipce a jejich chování lze ovlivnit pouze trestem. Miliony let vývoje člověka nezměníte motivováním neschopných jedinců zvenčí. Pokud lidé nemají šipku, žádné motivační řeči s trvanlivostí smradu prostě nemohou vyhrát nad přírodou. Někteří lidé jsou však jiní – mají autoritu.
121
AUTORITA Schopnost ovládnout teritorium stejně jako schopnost získat autoritu jsou většinou vrozené. To nezměníte. Líza Doolittleová ve hře George Bernarda Shawa Pygmalion to objasňuje jasně: „Abyste mě chápal, kromě těch věcí, kterým se může naučit každý, to je, jak se správně oblékat, jak správně mluvit a tak dál, nespočívá ten pravý a skutečný rozdíl mezi dámou a květinářkou v tom, jak se chová, ale v tom, jak se k ní chovají druzí…“ A to se dá hned poznat – u žen, u mužů, u šimpanzů i u slepic za zahradě.
1. 2. 3. 4.
Co je autorita? ??? Slovník cizích slov říká: Obecně přijatý a uznávaný neformální vliv osoby nebo instituce, založený na určitých kvalitách a vztazích. Obecně uznávaná osoba s tímto vlivem. Sociologicky: vztah, v němž osoby nebo instituce přejímají vůdčí roli a prosazují cíle určitých skupin. Církevně: zplnomocnění církve (resp. jejích zmocněnců) k spasitelskému poslání, které na ni přenesl spasitel.
Autoritu u ostatních můžete mít přirozenou. Tu mají vnitřně silní lidé s výsledky a se správnými charakterovými a emočními vlastnostmi. Ti se pak už nemusí dožadovat uznání jiných. Na nich je vidět, že jsou uznávaní. Také existuje autorita úřední a funkční. Obě fungují až neuvěřitelně.
122
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Milgramův výzkum poslušnosti
Stanley Milgram (1933–1984) provedl v roce 1963 na Yaleově univerzitě dnes už legendární pokus. Cílem Milgramova výzkumu poslušnosti bylo zjistit, jak daleko lidé zajdou v poslušnosti vůči autoritě.* Milgram zkoumal 40 mužů ve věku 20–50 let různých povolání. Dostali za to 4,5 dolaru. Zkoumané osoby hrály úlohu „učitele“. Viděli osobu připoutanou v křesle s elektrodami připevněnými k tělu. To byl „žák“. Autorita řekla „učiteli“, že za každou špatnou odpověď má dát „žákovi“ elektrický šok, který mu nezpůsobí trvalé poškození. Na ukázku dali ránu 45 voltů. Pak „učitel“ z vedlejší místnosti začal dávat „žákovi“ otázky přes telefon. Intenzita šoků stále stoupala po 15 voltech. Knoflíků bylo 30. Od 15 do 450 voltů. Byly u nich štítky s popisem účinku šoku od „Lehký šok“ až po „Nebezpečí: těžký šok“ a nakonec „XXX“. Experiment skončil, když: · „Učitel“ odmítl pokračovat – odmítl poslušnost.
· „Učitel“ dosáhl maximální hranice 450 voltů. „Žák“ ve skutečnosti šoky nedostal, byl to herec.
Studenti psychologie i odborníci odhadli, že nejvyšší šok (450 voltů) dá asi 1–3 % zkoumaných osob. Jenže jaký byl výsledek? ??? Nejvyšší šok 450 voltů dalo 65 % „učitelů“! Žádný neskončil před 300 volty! Po experimentu dostaly zkoumané osoby otázku: „Jak moc bolestivé pro ‚žáka’ byly ty poslední šoky, jež jste mu dal? Vyberte ze stupnice 1–14.“ Průměrná odpověď: 13,42!
Zkoumaní „učitelé“ se potili, třásli, zadrhávali, kousali si rty, zarývali prsty do masa, nervózně se smáli. Tři z nich měli nekontrolovatelný záchvat. Skoro všichni vehementně zdůrazňovali, že nemají * Hill Grahame: Moderní psychologie, Portál, Praha, 2004
123
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk sadistické sklony a že jejich smích nebyl způsoben potěšením z působení bolesti oběti. Milgram pak testy opakoval a „učitelé“ přestávali dávat šoky: · když autorita odešla a dávala instrukce po telefonu nebo
· když viděli, že někdo jiný před nimi neposlechl, nebo
· když se místo pokusu přesunulo z vážené univerzity jinam nebo
· když experimentátor neměl bílý plášť.
Namítáte, že to je jen laboratorní pokus. Že ve skutečném životě to je jiné? ??? Pouhá uniforma vyvolává silnou autoritu. I bílý plášť je uniforma. Při pokusech v roce 1974 v New Yorku 80 % lidí poslechlo člověka v uniformě strážníka, aby sebrali papírový sáček. Pokud byl v civilu, poslechlo ho jen 40 %. Pokusy i zkušenosti dokazují, že přibližně dvě třetiny lidí jsou nesmyslně poslušné za běžných civilních mírových okolností, bez ohledu na pohlaví, stupeň vzdělání nebo sociální původ. Lidé poslechnou, přestože vědí, že jejich poslušnost bude mít pro jiné lidi ničivé, katastrofální důsledky.
Charles Hofling v roce 1966 zkoumal poslušnost ve 22 různých amerických nemocničních odděleních. 95 % zdravotních sester poslechlo po telefonu neznámého lékaře a aplikovalo dvojnásobek maximálního povoleného množství léku, který byl jasně označený varováním před takovým dávkováním. Navíc předepsání toho léku neměl pacient v chorobopisu. Na dotaz, jak by se zachovaly v takové situaci, 95 % zdravotních sester odpovědělo, že by neuposlechlo. Přitom stejných 95 % poslechlo. Jen jedna z 22 opravdu neposlechla!
Bohužel naprostá většina lidí „hodí“ zodpovědnost za vlastní činy na autoritu. Stávají se vykonavateli cizích přání. Setkají-li se s příkazy představitele legitimní autority, myslí si, že představitel autority přebírá odpovědnost za důsledky, k nimž poslušnost povede. Oni jsou
124
jen vykonavatelé. To je výsledkem vývoje, protože už od narození se podřizujeme nějaké autoritě. Tomu, že se lidé označí jen za vykonavatele, můžeme přičítat zvěrstva vojáků tvrdících, že jen vykonávali rozkazy. V armádě se velení (vedení) často definuje jako schopnost „přimět lidi, aby dělali to, co dělat nechtějí“. Praxe mnohokrát dokázala, že k nekritickému automatickému přijímaní rozkazů a k poslušnosti většinou vede neustálá aktivita s neustálým plněním příkazů a s krátkým spánkem. Opakem podřizování se autoritě je nekonformita.
125
126
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Strach z autority
Před několika lety se nám v naší pobočce v Itálii stalo, že nám zkazili inzerát na Revoluční angličtinu. Itálie má téměř 60 milionů obyvatel. V Itálii je mnoho novin, ale jen dvoje noviny jsou opravdu důležité: Corriere della Sera a La Repubblica. Kdo chce uspět, musí v těchto novinách inzerovat. A v Corriere della Sera nám vytiskli inzerát s „rozmazanou“ fotkou produktu. Manželka řekla našemu italskému řediteli, ať zavolá do Corriere della Sera a ať je pořádně seřve. A buď ať nám vrátí peníze, anebo ať to v příštím čísle znovu a správně vytisknou. Ale ten Ital zděšeně namítal: „Vynadat lidem v Corriere della Sera? To nemohu! To nejde. Víte, co je to Corriere della Sera?“ Z něj přímo čišel strach z autority. Pokud má někdo strach z autorit v dospělosti, už se toho nejspíše nezbaví. Naopak vy se musíte zbavit toho člověka, pokud je to váš manažer. To jsme také udělali. Mimochodem i v Corriere della Sera pracují jen lidé. Vytiskli to znovu a správně.
Jak prosazují ženy svou moc nad muži?
„Ženy s muži manipulují sexem. Právě mužská potřeba sexu dává ženám neobyčejnou moc nad muži v tom, že jim dávají naději, zda bude možnost sexu, nebo ne. Ty schopné velmi dobře ví, co mají dělat, aby dostaly, co chtějí. Tohle pravidlo funguje… Dokud jsou ženy mladé a sexuálně přitažlivé. Ale čas kvapí… Ženy pak mívají největší strach z toho, že je muži vymění za jinou. Jakmile ženy zestárnou, pak samy musí mít moc a peníze. Nebo je partner musí strašně milovat. Pokud si myslíte, že všichni muži chtějí jediné… pak máte pravdu. Jen někteří to chtějí více, jiní méně. S tím se musíte smířit. Muži jsou tak naprogramovaní.“ To, co jste si právě přečetli, napsala žena.*
* Kiyosaki Kim: Bohatá žena, Pragma, Praha, 2007
127
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Pokud se předchozí řádky čtenářkám nelíbí, mají jen tyto tři možnosti: Mohou vstoupit do kláštera nebo na to celý život nadávat nebo se s tím smířit a snažit se získat moc pomocí peněz.
Mnohokrát se skrytou kamerou dokázalo, že muži ošklivé ženy přehlížejí. Krásným pomohou s těžkým kufrem a škaredou nechají být. Proč? ??? Říkají jim to jejich instinkty. Je tu jediná výjimka. Muži pomohou i nepěkné ženě, když vědí, že je mocná a může se jim to vyplatit.
Zajímavé je, když se na jednom bojišti setká více žen. Moje žena je krásná a nemá moc kamarádek – a pěknou ani jednu. Proč? ??? Protože ty hezké konkurentky už její teritorium vyklidily.
128
DOSAŽENÍ VYŠŠÍHO SPOLEČENSKÉHO STATUSU Velmi silně na nás působí, jak nás hodnotí naše referenční skupina – to jsou ti, na jejichž názorech nám záleží, kamarádi, rodiče, partneři. Naopak názory bezdomovců na nás jsou nám ukradené. A proč nám na tom záleží? ??? Protože toužíme po sociálním uznání. Chceme dosáhnout vyššího společenského statusu. Naopak nám vadí, když nás někdo podceňuje, zesměšňuje, uráží a když si nás nevšímá. Lidé touží nejen po penězích, ale i po uznání a ocenění, obdivu, vážnosti a úctě jiných. Prestiž je zdrojem silné vnitřní motivace. Proč si lidé kupují drahé věci? ??? Ukazují tak druhým, kam patří. Ty drahé věci jsou „znakem vyššího místa ve společnosti“, jimi se lidé dělají lepšími, než ve skutečnosti jsou. Značkují své postavení a svou moc tak, že jiní vidí jejich auto, dům, chatu, zlato, drahé hodinky, značkové oblečení, drahé cigarety, tituly a funkce,… Důležité je, aby to všichni viděli anebo věděli. Jinak to nemá smysl. Proč se úspěšní muži v letech předvádějí s mladými a krásnými milenkami? ??? Vždyť ony jsou jen „značkováním“ kohoutů, co chtějí patřit výše: „Podívejte se všichni na mne. Já jsem výše než vy ‚normální‛! Já na to mám!“ Lidé si kupují takové „odznaky vyššího místa ve společnosti“, které je posouvají o stupeň výše, než zrovna jsou. Například nové auto chtějí lepší než to současné. Jenže tím to nekončí. To auto musí být současně o stupeň lepší, než jaké si opravdu mohou dovolit. Protože ale na to často nemají, spousta lidí se stále zadlužuje a kupuje si drahé „označkování“ svého postavení na splátky.
129
Jenže ani tím to nekončí. Dříve či později po nákupu drahého „označení postavení“ přijde „smutek vítězů“. To je určité zklamání, že už je to za nimi. Vyřeší to tak, že se začnou poohlížet po „odznaku ještě vyššího místa ve společnosti“. Koupili jste si nedávno octavii? Tak možná už teď pokukujete po superbu. Máte superb? A pokukujete už po něčem jiném? ??? Stejně tak to je s bydlením, mobilními telefony apod. Většinou lidé chtějí „označkovat“ svou příslušnost k vyšší společenské vrstvě, než v jaké jsou nyní. A kdy s tím lidé přestanou? Kdy přestanou utrácet nad své poměry? ??? Drtivá většina lidí nikdy! To je skvělá zpráva pro marketing, pro banky či splátkové společnosti a pro ty, co se živí prodejem luxusu. To je ale současně špatná zpráva pro ty, kteří kvůli tomu budou do smrti v dluzích. Lidé si kupují televize i zájezdy k moři na dluh, aby se necítili méněcenní před svou referenční skupinou. Jen malá část lidí dosáhne společensky vrcholného postavení ve svém oboru. Jejich odznakem je právě toto společenské postavení – status. Oni si ho už nemusí kupovat drahými „odznaky“. Oni ten status představují svou osobou.
Se statusem souvisí vzdělání Lidé ve vyšších sociálních třídách se odlišují od těch nižších řadou znaků. Nejenom výškou příjmů, prestiží, bydlením, životním stylem a opravdovou či zdánlivou mocí. Zajímají se většinou o vzdělání. Pokud ho ještě nemají, snaží se ho dohnat, nebo ho alespoň zabezpečit svým potomkům. Vzdělání totiž odliší ty nahoře od těch dole ještě dalšími znaky. Vzdělanější lidé mají na vyšší úrovni:
130
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
131
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk · · · · · ·
právní ochranu, jazyk, vkus v oblečení a jiné spotřebě, prožívání volného času, sňatkové možnosti, kvalitu zdravotní péče.
Porovnání své situace se situací jiných lidí
Sociologové na to mají teorii relativní deprivace. Deprivace je strádání z pocitu nedostatku něčeho. Tyto nedostatky cítíme jednak našimi smysly (čich, hmat, zrak, chuť, sluch). Nebo může jít jen o pocit nějakého nedostatku sociálního či citového. Tato teorie říká, že lidé nehodnotí své životní podmínky podle oficiálních měřítek chudoby či bohatství, ale podle těch osob, s nimiž se srovnávají. Pocity deprivace vznikají ze srovnání sebe sama s těmi, jejichž životní úroveň jedinec považuje za určující. Rodina žijící ve špatných podmínkách v chudé čtvrti, kde má většina obyvatel podobné domy a životní podmínky, bude trpět pocitem deprivace méně než rodina bydlící v takovém domku uprostřed bohatších sídel. Porovnávání své situace se situací jiných lidí se ve většině případů změní na porovnávání svých příjmů s příjmy jiných lidí. A zde to začíná být zajímavé. Růst příjmů totiž zvyšuje pocit štěstí jen do určitého bodu a jen na čas. Jakmile jsou uspokojeny základní lidské potřeby, je štěstí už jen relativní. S růstem blahobytu totiž bohužel roste i lidský strach z konkurence a změn, které ohrožují dnešní postavení. Štěstí pak závisí mnohem více na tom, jak lidé srovnávají své příjmy s příjmy svých vrstevníků nebo vzorů, než na tom, jak na tom skutečně jsou. Když byli studenti na Harvardově univerzitě dotazováni, zda by byli šťastnější s 50 000 dolary ročně, jestliže by jejich vrstevníci vydělávali polovinu této částky, nebo se 100 000 dolary, kdyby jejich vrstevníci vydělávali dvakrát tolik, většina si zvolila nižší mzdu!*
132
* Giddens Antony: Sociologie, Argo, Praha, 2004
Totéž potvrzuje i studie Dorothy Bradyové a Rosy Friedmanové už z roku 1947. Americká rodina utrácí za spotřebu, jako by měla celostátní průměrný rodinný příjem. A vůbec jim nevadí, že oni sami vydělávají méně. Alan Greenspan, bývalý šéf Federálního rezervního systému USA (Fed), to potvrdil i v roce 2000. Chování lidí se příliš nemění.*
Celebrity Měřítkem úspěchu celebrit je sláva a povědomí. Peníze nejsou na prvním místě. Musí se ukazovat stále v novém, značkovém a drahém. Pořádají či vymetají drahé mejdany, často se zadlužují,… A jsou na tom pak paradoxně finančně hůř než ti, kteří je obdivují. Jiní je obdivují, ale oni sami často splácejí obrovské dluhy.
* Greenspan Alan: Věk turbulencí, Fragment, Praha, 2008
133
5. Najít smysl života Sociologové z Univerzity Johna Hopkinse uskutečnili koncem 60. let šetření na 7 948 amerických studentech. 78 % z nich považovalo za nejdůležitější najít ve svém životě smysl. Jen 16 % mělo jako cíl vydělat co nejvíce peněz. Viktor Frankl ve své knize Vůle ke smyslu napsal: V „Existují tři hlavní způsoby, způsoby jak můžeme dosáhnout v životě smyslu: 1. Najdeme smysl v tvorbě a práci nebo konání skutků. 2. Najdeme smysl v lásce. 3. Obrátíme i špatné věci v triumf. To T je nejdůležitější cesta. I oběti beznadějné situace mohou přerůst samy sebe. Utrpení není nezbytné k nalezení smyslu, ale smysl je možný navzdory utrpení. Najít smysl svého života je dosažitelné pro každého bez ohledu na pohlaví, vyznání, IQ, vzdělání, charakterové vlastnosti, prostředí apod. Nejschopnější pro přežití v zajetí byli ti zajatci, kteří byli orientovaní na budoucnost, na nějaký cíl v budoucnosti, na nějaký smysl, který bude třeba v budoucnosti naplnit. Vůle ke smyslu je udržela při životě.“ Ve své další knize Lékařská péče o duši Viktor V V Frankl uvádí, že rozhodující pro zvládnutí stresu je životní perspektiva, tj. naděje na smysluplnou budoucnost: „Jednoho dne vyprávěl jeden z táborových vězňů svým kamarádům, že měl pozoruhodný sen. Nějaký hlas se ho ptal, zda by si nepřál něco vědět – že by mu mohl věštit budoucnost. On prý odpověděl: ,Rád bych věděl, kdy pro mne tato válka skončí.’ Na to hlas ve snu odpověděl: ,30. března 1945.’ T bylo počátkem března. Tenkrát To T byl ještě pln naděje a dobré mysli. 30. březen se však stále více blížil. Bylo stále méně pravděpodobné, že by hlas měl mít pravdu. V posledních dnech před předpo134
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
135
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk věděným termínem upadal muž stále více do skleslosti. 29. března byl v blouznivém stavu dopraven na nemocniční revír. 30. března, v den pro něj tak významný, v němž mělo být pro něj utrpení u konce, ztratil vědomí. Příštího dne byl mrtev. Zemřel na skvrnitý tyfus. Zklamání tohoto vězně nad falešným proroctvím jeho snového hlasu vedlo k náhlému poklesu obranných sil jeho organismu a nechalo jeho organismus podlehnout latentní infekci… …další případ, o němž informoval jednou jeden táborový lékař: ,Vězni mého tábora se oddávali všeobecně naději, že o Vánocích 1944 budou opět doma. Vánoce přišly, ale novinové zprávy nebyly pro obyvatele tábora zrovna povzbudivé. Jaký to mělo následek? V týdnu mezi Vánocemi a Novým rokem došlo v tomto koncentračním táboře k masovému umírání, jaké dosud nebylo pozorováno ani se nedalo vysvětlit změnou povětrnostní situace nebo ztíženými pracovními podmínkami.’“
Nový zákon Bible byl napsán v řečtině. Evangelium svatého Jana začíná: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Slovo „logos“ se dá z řečtiny přeložit jako slovo, ale také jako smysl. Takže překlad by mohl vypadat také takto: „Na počátku byl Smysl, a ten Smysl byl u Boha, a ten Smysl byl Bůh.“
136
VÍRA Z hlediska motivace k činnosti můžeme víru chápat více směry: 1. Víra ve své schopnosti. 2. Náboženská víra. Server aktualne.cz 7. 9. 2010 zveřejnil článek o průzkumu Gallupova ústavu naznačující, že čím chudší lidé jsou, tím jsou pobožnější. Lidé ve 114 zemích světa odpovídali na otázku: „Jak velkou roli hraje ve vašem životě náboženství?“ Podívejme se na výsledek. Nejdůležitější roli hraje víra většinou v zemích, kde hrubý domácí produkt (HDP) na osobu ročně nepřesahuje dva tisíce dolarů. Tam označuje náboženství za podstatné pro svůj život v průměru 95 procent lidí. V bohatých státech s HDP od 25 tisíc dolarů na osobu se stejně vyjadřuje pouze 47 procent osob. „Souvislost mezi prožíváním víry a socioekonomickou situací v jednotlivých zemích je značná,“ uvádí se ve zprávě ústavu. V západních zemích je míra zbožnosti podstatně menší než v Asii, Africe či na Blízkém východě. Z členských států Evropské unie nejvíce lidí považuje náboženství za podstatné na Maltě (86 procent), v Rumunsku (84 procent) a Polsku (75 procent). Lidé považující víru za důležitou součást svého života jsou v řadě evropských zemí v menšině. Ve Velké Británii je to 27 procent dotázaných, ve Francii 30 procent, ve Švédsku jen 17 procent. Na posledním, 114. místě skončilo Estonsko s 16 procenty. Ještě uvedu tři zajímavé státy: USA 65 %, Izrael 51 %, Rusko 34 %. Česká republika ani Slovensko nebyly do průzkumu zahrnuty. S velkou přesností se dá říci, že v chudých zemích je pro lidi důležitější náboženství a víra právě proto, že jsou chudí. Nikde jsem se nedopátral důkazu, že je to naopak – že náboženská víra vede k bohatství více než ateismus.
137
3. Přesvědčení a morálka. Své morální názory lidé často neumí vysvětlit. Ovládají nás emoce, ne logika. Hluboká víra ve vlastní názor vypne rozum. Argumenty proti víře pak jakoukoli víru posilují. V debatách o potratech, o boží existenci, o oprávněnosti mučení lidí označených jako teroristé, o rasových problémech, o problémech menšin, o řešení sociálních problémů stále zažíváme, jak mohutným zdrojem logických klamů jsou naše emoce. Klasický je v tomto ohledu experiment zkoumající postoje zastánců a odpůrců trestu smrti. Zastánci i odpůrci trestu smrti dostali k prostudování čtyři vymyšlené studie. Ve všech byly nápadné a úmyslné chyby. a) Studie dokazovala, že trest smrti zločince odrazuje. Počet vražd po jeho zavedení klesl. b) Studie tvrdila, že trest smrti zločince neodrazuje. Počet vražd po zavedení trestu smrti stoupl. c) Studie uvedla, že zavedení trestu smrti má odstrašující účinek. d) Studie prohlásila, že zavedení trestu smrti odstrašující účinek nemá. Zastánci i odpůrci trestu smrti došli k závěru, že ty ze dvou studií, které odpovídaly jejich názoru, byly lepší a přesvědčivější než studie, které jejich názoru odporovaly. Lidé postřehli chyby v těch studiích, které byly proti jejich názoru. Ve studiích, které svědčily ve prospěch jejich názoru, chyby nepostřehli. Přesvědčení, že „můj názor je správný“, se v obou skupinách posílilo přes jasné argumenty, které svědčily proti.*
138
* Koukolík František: Mocenská posedlost, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2010
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk POTŘEBA KONTAKTU A DOBRÝCH VZTAHŮ
Pro většinu z nás je velmi důležité mít spokojenou rodinu a hodně přátel. Všichni také chceme mít dobré vztahy.
To, co nyní budete číst, je pro většinu lidí v západní kultuře 21. století šokující. Pro nás je přirozené, že se dva lidé do sebe zamilují, najdou spolu osobní i sexuální uspokojení a pak vstoupí do manželství. To, co je pro nás tak samozřejmé, je však ve skutečnosti spíše neobvyklé. U většiny lidí na světě se prožitek zamilovanosti vůbec neobjevuje. A pokud ano, jen zřídka je spojený s manželstvím. Myšlenka romantické lásky se stala v západním světě běžnou až v historicky nedávné době. Ve většině jiných kultur nikdy ani neexistovala! Ve středověku i v raném novověku vstupovali lidé do manželství hlavně proto, aby si zajistili nástupce. Láska byla považována za slabost či chorobu. Romantická láska se poprvé objevila ve vyšších kruzích jen u mimomanželských vztahů. Až do doby před asi dvěma sty lety byla omezena výlučně na vyšší vrstvy. Také byla přísně oddělena od manželství. Mezi bohatými i chudými nerozhodoval o svém sňatku jedinec sám, ale jeho rodina a příbuzní. V mnoha tradičních společnostech to platí dosud. Můj nevlastní syn Robert chodí do britské školy. Jeho spolužák je z Indie. Jeho rodiče se poznali v den vlastní svatby. Vše domluvili jejich rodiče a nevěstu poslali za ženichem do Čech. V Indii je to úplně normální. Zajímavé ale je, že Indové se nerozvádí tak často jako my, přestože už většinou mohou.
Lidé se většinou nebrali z lásky. Jenže mnohdy se mezi nimi láska časem vyvinula s tím, jak vedli společnou domácnost, vychovávali potomstvo a sdíleli životní zkušenosti. Takřka všechny dochované náhrobní nápisy věnované zemřelým manželům či manželkám svědčí o hlubokém citu. Naopak v dnešním západním světě začíná manželství láskou, pokračuje výchovou dětí (pokud jsou) a končí často majetkovými spory v době, kdy je láska už dávno zapomenuta.*
* Giddens Antony: Sociologie, Argo, Praha, 2004
139
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk U sociálně žijících živočichů je potřeba sociálního kontaktu jedním z nejdůležitějších zdrojů uspokojení. Zklamání je snesitelnější, když si můžete někomu postěžovat. Přítomnost druhých lidí snižuje úzkost. Sociální izolace je pro nás nepříjemná. My lidé chceme někam patřit, být s ostatními v úzkém kontaktu. Štamgast v hospodě je člověk, který někam patří.
Příliš velká touha někam patřit ale způsobuje problémy lidem s malou šipkou. Oni jsou spokojení, když je „dobrý kolektiv“. Mnoho lidí právě proto neopustí zaměstnání, a přitom jinde by vydělali více.
140
6. Činnost samotná a uspokojení z ní MOTIVACE K VÝKONU Všichni normální lidé touží po úspěchu, ale liší se svou motivací k výkonu. To, jak jsme výkonní, ovlivňuje několik faktorů. Najdete je v následujícím vzorci: Motivace k výkonu
motiv
×
velikost odměny
×
osobnost jedince
×
vnější podmínky
poměr touhy a strachu
×
×
pravděpodobnost úspěchu
Podívejme se nyní na jednotlivé složky tohoto vzorce. Motiv jsme si už probrali. Určuje ho velikost a směr naší vnitřní motivace pro danou činnost – naše šipka. Velikost odměny. Zde platí přímá úměra. Za vyšší odměnu se více snažíme. Je-li výše odměny vysoká v poměru k námaze, bude vysoký i výkon. Pokud ovšem budou splněny i ostatní body rovnice. Pokud na stůl před vás položím 1 000 eur a budu za to po vás něco chtít, rozhodně se budete snažit více a ochotněji, než když vám nabídnu jen 20 eur. Osobnost jedince. Sem patří celá řada fyzických a duševních vlastností člověka orientovaných na danou činnost. Rozhoduje zejména emoční inteligence a vrozený talent. Ty spolu s naučenými schopnostmi určují kompetentnost k plnění úkolů. Je to jako ve sportu. Ti s talentem se mohou „flákat“, ale přesto budou mít vyšší výkon než netalentovaní. Pokud však zaberou, pak s relativně malou námahou mnohonásobně překonají ty méně talentované. Z toho důvodu je vyhazováním peněz pomáhat všem lidem a školit je. Někdo na to prostě nemá! Neškolte a nemotivujte ty, kteří na to nemají. Jak je poznat? To probírám na školení Základy vedení lidí.
141
Vnější podmínky – počasí, zákony, politické klima, přírodní katastrofy atd. – nijak neovlivníte. Poměr touhy po úspěchu a strachu z neúspěchu. Míru motivace k výkonu ovlivňuje také tento vzorec:
Síla motivace k výkonu =
touha po úspěchu strach z neúspěchu
Čím je strach z neúspěchu větší, tím je motivace k výkonu slabší. Pravděpodobnost očekávaného úspěchu. Tento bod hodně souvisí s předchozím. Záleží také na našem očekávání úspěchu či neúspěchu při dané činnosti. Nyní si musíme ujasnit jeden velmi rozšířený omyl. Ne všichni lidé se snaží, pokud je pravděpodobnost úspěchu moc vysoká. Máme tři typy lidí: · Člověk zaměřený na dosahování úspěchu. · Člověk zaměřený na vyhýbání se neúspěchu. · Člověk zaměřený na neúspěch. Tyto typy se objevují už u školáků. Poslední dva typy nazvěme lidé spojení s neúspěchem. S neúspěchem jsou tedy spojené dvě skupiny lidí. Jedni jsou zaměření na vyhýbání se neúspěchu a druzí se na něj přímo zaměřují. Obě skupiny nakonec skončí podobně – mají menší výsledky než lidé, kteří se zaměří na úspěch. Podívejte se na graf č. 1. Na vodorovné ose máte pravděpodobnost úspěchu. Na svislé je snaha. Existují lidé, kteří se snaží, jen když je jisté, že uspějí. Jen když je pravděpodobnost úspěchu okolo 100 %. A pak říkají: 142
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk „Pochvalte mě, jak jsem krásně vynesl koš!“ Graf č. 1:
Snaha
0%
Pravděpodobnost úspěchu
100 %
Jiní lidé se zase hodně snaží, když je pravděpodobnost úspěchu blízko nuly. Snaží se, a zbytečně, aby mohli říkat: „Šéfe, já vám říkal, že to nevyjde. Ale snažil jsem se. Pochvalte mě.“ Do té druhé skupiny patří také hráči. Sázejí sportku, hrají ruletu. Také v podnikání strašně riskují. Obě tyto skupiny lidí souvisí s neúspěchem. Hodně se snaží, když jde buď o velmi jednoduché úkoly, nebo naopak o nereálné úkoly. Jinými slovy, tito lidé se snaží, když je pravděpodobnost úspěchu u nuly nebo u 100 %. Ale nechtějí se namáhat u těch úkolů, kde je asi poloviční šance, že uspějí. Nechtějí pracovat na obrovských, náročných, ale přitom dosažitelných úkolech, u kterých je šance na úspěch jen poloviční. Na grafech č. 1 a 3 jsou označeni takto:
Lidé vyhýbající se neúspěchu jsou v jednom bodě stejní jako lidé zaměření na neúspěch. To je ten bod, kdy pravděpodobnost úspěchu je velmi malá – blízko 0 %. Hráči se vyhýbají neúspěchu, ale svým jednáním k neúspěchu sami aktivně směřují.
Lidé vyhýbající se neúspěchu a lidé zaměření na neúspěch vzdávají boj s lidmi zaměřenými na úspěch! Ti se naopak soustředí právě na úkoly, kde je asi padesátiprocentní šance na úspěch.
143
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Lidé zaměření na úspěch se nesnaží u činností, u kterých velmi malá pravděpodobnost úspěchu. A také nedělaj a í to, c říliš jednoduché. Tyto T činnosti delegují na někoho jiného. Jinými slovy odmítají nereálné úkoly, úkoly aby neriskovali jistý neúspěch. odmítají i lehké úkoly, úkoly protože jejich splnění jim nepřináší pocit úspěchu. Na grafu č. 2 jsou označeni takto: Jejich křivka snahy má takovýto tvar: Graf č. 2:
Snaha
0%
Pravděpodobnost úspěchu
100 %
Rozdíly mezi jednotlivými skupinami lidí poznáte na různých „teambuildingových akcích“ nebo Pokud házíte na nějaký cíl, pak ti, co jsou zaměření neúspěch, si dají cíl příliš daleko od sebe: „Vždyť je jasné, že se na takovou dálku netrefím!“. Ti, co se vyhýbají neúspěchu, si naopak umístí tak blízko, že musí trefit. Obě tyto skupiny většinou odmítají jít „soubojů“ s lidmi, kteří se soustředí na úspěch. L měř a úspěch si totiž vyberou takovou vzdálenost, byla šance jedna ku jedné (50 %), že se trefí. Oni soutěží více se sebou než se soupeři.
Největší rozdíly lidmi zaměřenými na úspěch a lidmi směřujícími neúspěchu nebo vyhýbajícími se neúspěchu je u pravděpodobnosti úspěchu
144
Graf č. 3: Snaha
0%
Pravděpodobnost úspěchu
100 %
Všimněte si, že lidé spojení s neúspěchem vzdávají svůj boj u cílů napůl splnitelných – tedy těžkých. Soustředí se na extrémy, extrémy tj. 0% nebo 100% pravděpodobnost úspěchu. Lidí zaměřených na neúspěch a na vyhýbání se neúspěchu je bohužel více než těch zaměřených na úspěch. Žádnou vnější motivací nezměníte to, kam lidé patří! Ani školením. Lidé nepřejdou z jedné skupiny do druhé tím, že je budete motivovat.
145
Pouze průměrní lidé dosahují všech svých cílů Z hlediska motivace k výkonu mají lidé u středně náročných úkolů dvě zpětné vazby. Lidé zaměření na úspěch mají tuto zpětnou vazbu: 1. Pokud neuspějí: „Musím se více nebo lépe snažit.“ 2. Pokud uspějí: „Jsem skvělý. A teď hurá na nový cíl.“ Naopak lidé zaměření na neúspěch anebo vyhýbající se neúspěchu, pokud musí dělat středně náročné úkoly, mají tuto zpětnou vazbu: 1. Pokud neuspějí: „Já stejně věděl, že to nevyjde.“ 2. Pokud uspějí: „To byla asi náhoda.“ Osoby zaměřené na úspěch si svou motivaci k výkonu při dalších úspěších i neúspěších posílí. Naopak osoby zaměřené na neúspěch (nebo na vyhýbání se neúspěchu) se po dalším neúspěchu ve svém výkonu více zhoršují. Pokud lidé zaměření na úspěch nesplní svůj cíl a místo jednoho milionu za určitý čas vydělají jen 600 000, je to selhání? ??? Není! Oni jsou tvrdí k sobě i k ostatním. Volí si cíle, které pro ně představují velkou výzvu. Mají asi poloviční šanci, že je dokážou splnit. Často si dávají cíle, které nikdy ani nesplní, protože jsou tak náročné. Nejúspěšnější lidé vlastně „umřou naštvaní“, protože spoustu svých cílů nesplní. Obrovský cíl, například vydělat milion, je reálný, protože se to už jiným lidem povedlo. Ale je to strašně těžké. Máte velkou pravděpodobnost, že se vám to nepovede. Pozor na jednu věc. Všude se píše, že cíl má být splnitelný. Já sám jsem to také před asi 10 lety tvrdil. Už jsem tento názor změnil. Nejúspěšnější lidé často nesplní své největší cíle. Po splnění malých cílů si ty další cíle dávají pak tak velké, že vlastně zemřou v půli cesty k nim. On ten cíl vlastně ani není tak důležitý, jako je směr, kterým jdete. Důležité je mít velkou šipku. Chcete-li to daleko dotáhnout, nedávejte si cíle, které lehce splníte. Pokud jste podnikatelé, dávejte si tak velké cíle, které většinu vašich konkurentů odradí. Vy přitom budete mít jen poloviční šanci, že je dokážete splnit. 146
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Umíte vystavovat faktury nebo jiné rutinní činnosti? A neděláte je právě proto, že je to tak jednoduché? Našli jste si na to někoho jiného? ??? Pak máte tu šipku. Raději si vybíráte mnohem větší úkoly. Věnujete se výzvám. Moc lehké úlohy vás neuspokojují. Ženy, které chtějí být výkonné, nežehlí, neuklízí a nedělají domácí práce, přestože je umí. Proč? ???
147
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Protože to jsou pro ně příliš jednoduché činnosti a protože je to zdržuje od náročných úkolů. Na tyto práce si najdou někoho s menší šipkou.
Lidé s malou šipkou na sebe kladou příliš nízké nároky. Dávají si nízké cíle, a proto zaostávají za svými možnostmi. Vyhýbají se velkým úkolům. Pokud se jim nemohou vyhnout, mají jen minimální snahu.
Riskování
Praxe dokazuje, že lidé kladně reagují na mírný stres – ten pomáhá motivaci. Jenže někteří tomu podlehnou více, než je zdrávo. To jsou hráči – gambleři. Tito lidé mohou mít velkou šipku. Jenže mají špatný směr. Je však rozdíl mezi rozumným riskováním půl na půl a nerozvážností, kterou ohrožujeme sebe i druhé. Velmi rozšířený názor u lidí s hráčským syndromem je, že vítězové riskují víc než poražení. Nesouhlasím. Lidé zaměření na úspěch totiž riskují „řízeně“. Nehazardují, nýbrž mají asi padesátiprocentní šanci, že jim to vyjde. A pokud to nevyjde, o moc nepřijdou. Málokdy hrají vabank. Nejsou hráči. Proto jsou úspěšnější.
Lidé se silnou motivací k výkonu riskují relativně málo. Ti se slabou motivací k výkonu buď riskují příliš, nebo neriskují vůbec – vybírají si jen nejlehčí úkoly.
Vliv výchovy
U motivace k výkonu je důležitá minulá zkušenost – zejména výchova v rodině. Motivace k výkonu je jedna z mála věcí, kterou můžete ovlivnit výchovou. Dá se vypěstovat v útlém dětství. Osmdesát procent vzorců jednání si lidé vytvoří do 6 let.
148
Hlavně prarodiče často malé dítě hájí: „Však ho (ji) nechte. Ať si ještě užije. Je ještě mladý(á). Až vyroste, pak bude muset pracovat.“ Jenže tímto přístupem ty děti kazí. Děti musí mít velmi rychle zpětnou vazbu. To znamená trest nebo pochvalu. Jedním z úkolů, který můžete od dětí vyžadovat odmalička, je uklízení. To je první, co mohou zvládnout. A vždy co nejdříve musí mít zpětnou vazbu. Čím později s tím začnete, tím hůř pro děti. Děti si musí vypěstovat návyk, aby dotahovaly věci do konce. Proto je třeba je odmalička cepovat. Pokud však už v útlém dětství zjistí, že je možné beztrestně nedotahovat věci do konce, získají zpětnou vazbu, kterou pak v dospělosti už těžko změní. Asi od dvou a půl až tří a půl roku projevují děti sebehodnoticí reakce na zdařilé nebo nezdařilé činnosti. Jde o radost a smích po úspěchu a smutek a charakteristické svěšení rtů po neúspěchu. Podle výzkumů dvouleté dítě slyší denně 432 negativně orientovaných sdělení a 32 kladných. To je poměr 13,5:1 ve prospěch negativních zpráv! To, že odpovídající sebeúctu má jeden ze tří mladých lidí, je proto spíše zázrak, když máme takové okolí. Mimochodem, už malé dítě ve věku 4–5 let má jasno o chudobě a bohatství. Ti chudí podle dítěte bijí děti a ti bohatí jsou šťastní. Dokázalo se to mnoha pokusy s reakcemi dětí na to, když jim ukážou dva různé domy. Sociální a kulturní výhody při výchově jsou u bohatších rodin jasně viditelné. U zámožnějších lidí je lepší přístup k výchově. Bohatí nutí děti, aby se učily. Chudí mnohem méně. I o prázdninách musí děti bohatých něco dělat, ale chudí si „užívají“ a nenaučí se nic. Děti ze zajištěných rodin také více ví, co mohou a co ne. Pokud si nyní myslíte, že takzvaná „zlatá mládež“ je zkažená a neodpovídá tomu, co jsem napsal, pak máte pravdu. Ale oni jsou jen hodně vidět, protože bulvár nám je stále ukazuje i s jejich výstřelky. Většina dětí z těchto kruhů však není tak vidět. Nepleťme si, prosím, viditelnost s množstvím výskytu. 149
ÚSPĚCH V ČINNOSTI Úspěch můžete mít náhodně nebo tak, že ho cílevědomě dosáhnete. Jenže většina lidí o úspěších jen sní. Nejsou jim ochotni něco obětovat. Důležitá je radost nejen ze samotné činnosti, která vás baví. Musíte mít i výsledky. Ty T jsou pro jedince i jeho okolí důkazem o „způsobilosti dobrého samce nebo samice“. Touha T dokázat svou „způsobilost“ je jeden z nejmocnějších motivačních činitelů. Úspěch zvyšuje sebevědomí, a pak stoupá i motivace pro tu činnost, která vedla k úspěchu. K úspěchu patří většinou uznání kolegů i veřejnosti a vydělávání peněz. Každý chce mít více peněz, protože ty úzce souvisí s mocí. Pro někoho je to ale bohužel nejdůležitější věc v životě. Úspěch je tak důležité téma, že tomu věnuji svou příští knihu. Název bude Ivo Toman T o úspěchu.
150
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o -z + aro 1 n bit. a sk VZTAH MEZI VÝKONNOSTÍ, SPOKOJENOSTÍ VZT A ANGAŽOVANOSTÍ ANGAŽOV
To je také důležité. Pokud dostáváte při relativně malé námaze T vysokou odměnu, pak budete s prací spokojenější. má ale svou hranici, kterou určuje práh vaší pohodlnosti. Lidi velkou vnitřní motivací dlouho neuspokojuje nudná činnost ani moc peněz. To T však ti s malou vnitřní motivací nikdy nepochopí. Co uspokojuje gamblery? Chtějí mít velký výsledek za velmi malé úsilí? Nebo jde o ten adrenalin, který hra přináší? ???
Všichni chceme zvyšovat svo úctu Když máme vyšší sebeúctu, jsme i spokojenější. Výsledek naší snahy ovlivňuje nejen výkonnost, ale i míra sebeúcty. A takto: · Snažíme se, ale jsme odmítnuti – to snižuje naši sebeúctu. Proto se lidé bojí odmítnutí. · Snažíme se a jiní s námi souhlasí – zvyšuje naši sebeúctu. · Snažíme se a lidé nám nedůvěřují to snižuje naši sebeúctu.
· Snažíme se a lidé
důvěřují to zvyšuje naši sebeúctu.
· Snažíme se a
nám nerozumějí – to snižuje naši sebeúctu.
· Snažíme se
nám rozumějí – to zvyšuje naši sebeúctu.
Zjišťovat, jak jsou spolupracovníci spokojení, nestačí. Spokojený spolupracovník může také: · málo výkonný ·
angažovaný.
Podívejme proto blíže na vztah mezi spokojeností a výkonností vztah mezi spokojeností a angažovaností.
151
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Vztah mezi spokojeností a výkonností
Mohou nastat čtyři případy:
Nízká
Spokojenost
Výkonnost Vysoká
Nízká
I.
II.
Vysoká
III.
IV.
Spokojenost nízká a výkonnost nízká. Teorie říká, že člověk se může zlepšit, má-li motivaci, protože má rezervy. Na základě svých zkušeností o tom pochybuji. Tento člověk už prokázal, zač stojí. II. Spokojenost nízká a výkonnost vysoká. Pracuje, ale cítí se špatně. Možná ho krátkodobě „zblbnete“, aby se cítil lépe a stále pracoval. Musíte zjistit, proč je nespokojený, a dát mu to, co chce, pokud to jde. Jinak dříve či později odejde, neboť jeho šipka je sice velká, ale má jiný směr, než je směr vaší organizace. Pokud ho školíte, nejspíše si školíte budoucí konkurenci. III. Spokojenost vysoká a výkonnost nízká. Má malou šipku. S ním nic nedokážete. Pokud ho školíte a motivujete, vyhazujete peníze oknem. IV. Spokojenost vysoká a výkonnost vysoká. Tyto lidi už nemusíte motivovat, jen usměrňovat. Oni už motivovaní jsou – vnitřně. Kéž by byli všichni lidé takoví. Vaší úlohou je hledat další takové. I.
Vztah mezi spokojeností a angažovaností
Angažovanost je snaživost, zájem něco prosadit. Angažovaný člověk je ten, který o něco usiluje. Spokojenost je stav mysli; angažovanost je stav činnosti. Angažovaný spolupracovník dělá víc, než musí, a hledá účinnější řešení.
152
153
Mezi lidmi panuje negativní představa o snaživcích. Mnoho lidí snaživce nemá rádo. S tím však nesouhlasím. Je skvělé mít za spolupracovníky snaživé lidi. Problém nastane jen tehdy, pokud jde o snaživého hlupáka, jak jsme ho popsali v kapitole Stupidita. Zde pak opravdu platí, že nejhorší je snaživý blbec. Vaši lidé tedy musí mít odpovídající schopnosti. Pokud takové máte, pak je snaživost velmi důležitá, protože i spokojený člověk se často nesnaží. Z globální studie pracovní síly z roku 2005, kterou provedla společnost Towers Perrin, vyplývá, že 86 % zaměstnanců na světě není ochotných udělat pro své zaměstnavatele něco navíc. To je šokující! To je ale také obrovská příležitost pro ty, kterým se povede zvýšit angažovanost spolupracovníků. Představte si, co by se stalo s vaší produktivitou, kdybyste těch 86 % zaměstnanců, kteří neudělají nic navíc, snížili o 25 % nebo o 50 %! ??? Získali byste tak obrovskou „nespravedlivou“ výhodu oproti konkurenci! Vaší úlohou tedy je neustále zvyšovat podíl těch angažovaných. Angažovanost Nízká Vysoká
Spokojenost
Nízká
I.
II.
Vysoká
III.
IV.
Nespokojení a neangažovaní. Mým řešením je vyhodit je, pokud jde o zaměstnance. U MLM – nevěnovat se jim. II. Nespokojení a angažovaní. Ti vyžadují nejvíce vaší pozornosti. Dávají do práce vše, ale nejsou šťastní ve svém pracovním prostředí. To jsou také jinými firmami nejžádanější a nejvíce obletovaní lidé. Proto jsou nejnejistějšími pracovníky ve vaší organizaci. Samozřejmě pokud jsou současně i výkonní. Velmi pravděpodobně od vás odejdou, pokud nejsou spokojení s platem, managementem nebo zdroji. I.
154
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Spokojení a neangažovaní. Ti jen přežívají. Příživníci bez šipky. Radím vám vyhodit je také. U MLM – nevěnovat se jim. IV. Spokojení a angažovaní: Cílem je, aby takových bylo více. Jste v největším ohrožení, když přijdete právě o tyto podřízené. Zvlášť pokud dosahují nejlepších výsledků. S nimi oslavujte úspěchy. III.
Závěr je, že nejlepší je: vysoce výkonný + současně vysoce spokojený + současně vysoce angažovaný spolupracovník.
Všech ostatních se zbavujte a nahrazujte je dalšími vysoce výkonnými a současně vysoce spokojenými a současně vysoce angažovanými spolupracovníky… A pak hledejte další takové… To je nikdy nekončící proces. Myslím si, že některé lidi vůbec nejde motivovat. Těch se musíte zbavit. Když najdete ty, které nemáte motivovat, ušetříte spoustu peněz a času. Mám zjištěno, že vyplatit odstupné je levnější než nedodržování této strategie.
Bohužel naprostá většina firem vyhazuje spoustu peněz na motivaci zvenčí. Ta přitom funguje jen krátkodobě a pak musíte začít znova. Dlouhodobě ale motivace zvenčí: u nevýkonných + nekompetentních + nespokojených + neangažovaných lidí prostě nefunguje!
Vaší úlohou je místo zaměření se na motivaci zvenčí, zvyšovat podíl: výkonných + kompetentních + spokojených + angažovaných lidí!
155
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk ROVNOVÁHA MEZI KLIDEM A NEKLIDEM
Co chcete, když se něco mění? ??? Klid. Co naopak chcete, když se nic nemění? ??? Změnu.
Často nás vzrušuje určitá míra neklidu. „Vyhledávači dojmů“ jsou ti, kteří mají blíže k požívání alkoholu, kouření, adrenalinovým zážitkům a sexu. Jsou neklidní v nudných situacích apod. Lidé s šipkou se sami podrobují zkouškám. Pro ty s menší šipkou je to však dost obtížné.
Všichni živočichové včetně lidí mají pud sebezáchovy, ale lidé na rozdíl od jiných živočichů dokážou jednat v rozporu s tímto pudem. Riskovat životy při šplhání na skály nebo při jiných nebezpečných činnostech. A dokonce se sami úmyslně zabít. Takže člověk dokáže tuto rovnováhu porušovat.
K dalším základním potřebám jednotlivce patří potřeba činnosti a potřeba poznávání. Normální, psychicky zdravý člověk musí něco dělat. Často chce poznávat neznámé věci. Lidi většinou upoutá vše, co je nové, přestože často pak zůstanou u toho starého.
156
157
Motivace a prostředí
158
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Inteligence je schopnost učit se ze zkušeností a tím se přizpůsobovat změnám v prostředí. Lidé se rodí s nějakou mírou touhy učit se. Pak se to u většiny lidí věkem nějak začne kazit. Už rychle po nástupu do školy se nechtějí učit. Jen málokdo se chce vzdělávat po celý život. Většinou to dopadne tak, že do 10 let už všechny děti pochopí, co je potřeba, aby ve škole prospívaly a aby udělaly radost učiteli. To si pak odnáší do pracovního života. Hlavní motivací je nedělat problémy šéfům.
Sociální faktory silně ovlivňují myšlení a tím i chování lidí. Často hrají silnější roli než vrozené vlivy. Johannes Lange vědecky zkoumal jednovaječná dvojčata. Jeden se stal rafinovaným kriminálníkem a druhý rafinovaným kriminalistou. Dědičná může být rafinovanost. Zbytek je ovlivněný vnitřními postoji jedince a okolním prostředím. Rodiče už často nemají od určitého věku dětí rozhodující vliv svou výchovou, i když si myslí, že ano. Pokud je výchova tak důležitá, proč se adoptované děti vůbec adoptivním rodičům nepodobají? ??? Vliv na osobnost a inteligenci člověka má prostředí, ale ne rodiny, nýbrž vrstevníků a školy. Proto je důležité, kam chodí do školy. Také učitelův názor na žáka ovlivňuje chování žáka. Vzniká zde sebenaplňující proroctví, jak tento jev poprvé označil psycholog Robert Merton. Učitel dá žákovi najevo, že je chytrý. Student pak má pocit, že musí danou důvěru učiteli „oplatit“. A opravdu se více snaží. Naopak pokud učitel dá několikrát žákovi najevo, že na to nemá, žák mu to pak opakovaně dokazuje svými slabšími výkony. A nakonec sám uvěří tomu, že je buď chytřejší, nebo hloupější, podle toho, jak jej vidí autorita.
159
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Podle stejného vzorce sebenaplňujícího pror proroctví probíhají útoky na banku po zveřejnění špatných zpráv o finanční situaci banky. Mnoho lidí vybere na základě těchto zpráv z dané banky peníze. T ale už opravdu zhorší situaci banky. A pak se do banky pro To peníze přiřítí další klienti. Tím ještě více dostanou banku problémů. Podobně je to i s hysterickými nákupy nebo prodeji akcií – malá změna postupně mohutní, až se stane neovladatelnou lavinou.
Lidé se chovají u stejných jevů jinak. Jak? ??? T záleží na okolnostech, na prostředí, bezprostředních souvisTo lostech a osobnostech lidí kolem nás. Mnohokrát jsem to sám zažil, protože mám zvukové tiky. Na ko váž hudby vzbuzuj ui obrovské pohoršení lidí kolem mne, protože ruším. V kostele soucit, na ulici pohrdání a na školení obdiv doma je každému jedno. Už si zvykli.
Pokud stále nevěříte na motivující sílu prostředí, ukážu vám dva příklady. Jeden je o černošských dětech druhý o kriminalitě.
Ještě jednou zopak vní éto kapitoly. In I telig i ence je schop o nost uči č t se z enos ím se přiz izpůsobovat změn ě ám v prostředí. pr Scarr inberg 1983) zjistili, že černošské děti adoptované z ch pro a vychované v bílých rodinách s vyššími příjmy vyšším vzděláním vykázaly v průměru IQ 106. Pokud byly adoptovány měsíců po narození, dokonce 110. Pro porovnání: kontrolní skupina dětí ze stejně chudého prostředí má v průměru 90. Mnoho černošských dětí považuje v útlém věku sebe samo za zatímco stejně staré bílé děti se obvykle podobných chyb nedopouštějí.
Zločinem se hodně zabýval americký sociolog Edwin H. Sutherjenž patřil k zástupcům tzv. chicagské školy. Některá sociální prostředí povzbuzují sklon k nelegálním činnostem, zatímco jiná ne. Jedinci se stávají zločinci v důsledku toho, že se sdružují s jinými
160
lidmi, kteří jsou nositeli kriminálních norem. Podle Sutherlanda je kriminální jednání z valné části naučené ve skupinách vrstevníků. Tato T teorie se výrazně liší od představy, představy že existují nějaké psychologické rozdíly mezi zločinci a ostatními lidmi. Vězňové si ve vězení osvojí často opak toho, co se od nich očekává. Vězňové se od ostřílených zločinců naučí věci, o kterých dosud mnoho nevěděli. A pak s nimi udržují kontakty i po propuštění. Zvyknou si považovat násilí za něco normálního. Také T si mohou vytvořit zášť proti řadovým občanům. Nepřekvapuj u e proto, že recidivy – opakovaná porušení zákonů těmi, kteří už byli ve vězení nebo v polepšovně – jsou velice časté. Více než 60 procent všech mužů, kteří jsou propuštěni na svobodu po odpykání trestu, je do čtyř let opět zatčeno. Přestože jsou vězení očividně neúspěšná ve snaze o nápravu vězňů, mají odstrašující účinek – na ty slušné.*
* Giddens Antony: Sociologie, Argo, Praha, 2004
161
Vnitřní prostředí George Bernard Shaw prohlásil: „Lidé pokaždé obviňují okolnosti z toho, že jsou takoví, jací jsou. Nevěřím na okolnosti. Ti, kteří opravdu něčeho dosáhli, se snaží najít takové okolnosti, jaké potřebují. A pokud je nenajdou, vytvoří si je sami.“ S tím naprosto souhlasím. Nejsme zodpovědní za to, s jakými kartami hrajeme, ale jak s nimi hrajeme. Zde jde o to, co se nám honí hlavou. Stav naší mysli je mnohem silnější soupeř než jiný člověk, proti kterému bojujeme. Vnějších překážek je hodně. Vnitřní překážky máme v zásadě jen dvě: nedostatečný talent a malou vnitřní motivaci. Vnitřní překážky se překonávají hůř než vnější bariéry, protože většinou jde o vrozené záležitosti, se kterými nic neuděláme. Jenže zbytek je otázka osobního rozvoje. Malá šipka u většiny lidí je daná jejich obavami a malou sebedůvěrou. Oni ji chtějí nějak zvenčí rozvíjet. Oni navíc chtějí kontrolu cesty – ubezpečování okolí. A to je problém. Neúspěšní lidé to musí s někým rozebírat. Proto se obklopují sobě podobnými – také neúspěšnými nebo neschopnými lidmi. Posilují tak ten vliv prostředí, který jim nijak nepomáhá. Naproti tomu úspěšní lidé problémy méně rozebírají a více pracují na jejich odstranění. Přítomnost ostatních výkon člověka usnadňuje, jen pokud jde o snadné nebo dobře známé úkoly. U obtížných úkolů je přítomnost ostatních brzdou. Osobní rozvoj, cesta k úspěchu, překonání nepřízně osudu… To vše jsou velice těžké úkoly. Proto ti, co dokážou být dlouho sami, uspějí mnohem lépe. O tom, jak si sám vytvářet své prostředí, vím své. Já utíkám vždy do (pro mě) lepšího prostředí. Utekl jsem z Havířova do jiného prostředí, do Brna. Po několika letech pak zase z Brna do Prahy. Utekl jsem po sedmi letech od přítelkyně, když jsem zjistil, že to nikam nevede. 162
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Utekl jsem z oboru, když jsem zjistil, že to také nikam nevede. Původně jsem dřevařský inženýr. Nyní působím v oboru, který mi mnohem více vyhovuje a ve kterém dokážu i mnohem více vydělávat. Vím, že to někomu může připadat zbabělé. Mně je ale jedno, co si myslí „hrdinové“, kteří však nedokážou změnit svůj život.
Ten útěk ale musí být do lepšího. Můj soused v Havířově se oběsil kvůli dluhu a vztahu. Já měl větší dluhy než on a v té době také špatný vztah. Pán, který mi dělal bazén v domě, kvůli penězům a ženě skočil pod vlak. Jenže i mnoho jiných lidí mělo a má problémy s penězi a ženami. Ne všichni skočí pod vlak. Vše je o tom, jaké prostředí si sami uděláte ve vlastní hlavě.
163
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
Motivace druhých (vnější motivace)
164
Jak přimějete člověka, aby motivoval sám sebe? ??? Zvenčí krátkodobě trochu ano, dlouhodobě téměř nijak. Většina motivačních strategií je založena na tlačení nebo tahání. Což je metoda cukru a biče. My chceme zvýšit výkon lidí. Jenže bič v demokracii už nefunguje, protože máme odbory. Cukr zabere jen na chvíli. Co tedy máte dělat? ??? Musíte využít vnitřní motivaci těch lidí, kteří ji mají. Jak využijete vnitřní motivaci jiných lidí? ??? K tomu vám pomůže, když si položíte tři otázky: 1. Co chtějí? Každý totiž něco chce. Dokonce i člověk, který zdánlivě nemá žádnou motivaci, po něčem touží. Musíte objevit to, co chtějí vaši lidé. Někdy vám to řeknou. Jindy musíte využít svůj postřeh. 2. Mají možnost získat to, co chtějí? Když lidé něco chtějí, ale nevidí způsob, jak to dostat, ztrácí chuť snažit se. Jejich vnitřní motivace se zaměří jiným směrem. 3. Budou odměněni, když budou mít úspěch? Pokud nevěří, že odměna vyváží práci nutnou k dosažení cíle, nebudou se snažit.* Zatím jsem se věnoval jen vnitřní motivaci. Krásné by bylo, kdyby vnitřní motivace opravdu stačila. Jenže schopní podřízení dosahují lepších výsledků než ti méně schopní. Pokud byste ty schopné nějak neocenili, proč by pak u vás měli zůstat? Proč by nešli za vyšší na* Maxwell John C.: Jak v lidech vypěstovat vůdčí schopnosti, Pragma, Praha, 2002
165
166
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk bídkou, kde budou také dosahovat výsledků, a ještě budou lépe ocenění? ???
Každý přece potřebuje zažívat pocit, že ho jiní oceňují. Každý člověk se neobyčejně zajímá o to, aby se jiní zajímali o něj. Každý má hlad po zvyšování vlastního ega. Takže každý potřebuje zvenčí dostávat důkazy (nakrmit své nenasytné ego) o své jedinečnosti. Pokud nebudete poskytovat tyto vnější důkazy, nepodaří se vám vybudovat loajalitu a trvalou snaživost (angažovanost) podřízených.
Na internetových stránkách salary.com najdete výsledky průzkumu mezi 14 000 zaměstnanci. Ten zjistil, že 65 % z nich začalo nějakým způsobem hledat zaměstnání. Nedávný průzkum veřejného mínění vykonaný společností Human Resource Management zjistil, že dokonce tři ze čtyř pracovníků v USA nejsou loajální ke svému zaměstnavateli a aktivně hledají nové zaměstnání.* Co si myslíte, kam půjdou? ??? Nejspíše skončí u vaší konkurence.
Motivace člověka k pracovnímu výkonu je závislá především na sebemotivaci. Na druhé straně ji však management zvenčí ovlivňuje. Jak? ??? Například oceňováním.
* Gostick Adrian, Elton Chester: Motivační princip, Eastone Group, Bratislava, 2010
167
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Oceňování
Nejdůležitějším důvodem, proč lidé opouštějí své zaměstnání, je, že se „necítí uznaní“. 79 % zaměstnanců, kteří dali v zaměstnání výpověď, uvedlo jako hlavní důvod svého odchodu nedostatek ocenění. Peníze nejsou tak silným oceněním, jak si to mnozí lidé myslí. Na menší hotovost (do 500 eur) lidé velmi rychle zapomenou. Ve skutečnosti třetina lidí, které oceníte hotovostí, použije tyto peníze na zaplacení účtů (dluhů). Dalších 20 % nebude už za několik měsíců vědět, za co ty peníze utratili, anebo dokonce ani to, kolik peněz vlastně dostali. Společnost HRM v Singapuru v roce 2005 udělala rozhovor s 3 000 lidmi. Na otázku: „Co skutečně očekáváte od svého zaměstnání?“ zaměstnanci uvedli na svých seznamech plat až na třetím místě. Pořadí bylo: 1. Možnosti kariérního / vzdělávacího rozvoje. 2. Ocenění. 3. Peníze. 4. Lepší vztahy s manažery.
Nejen v Singapuru zaměstnanci potřebují více věcí než jen plat k tomu, aby byli motivovaní. Lawrence Lindahl studoval lidské chování v práci. Od roku 1949 třikrát provedl fascinující průzkum. A vždy se stejnými výsledky. Manažeři byli požádáni, aby vyjmenovali, co si myslí, že zaměstnanci chtějí po jejich organizaci. Manažeři pokaždé předpokládali, že zaměstnanci především chtějí: · Dobrý plat. · Jistotu zaměstnání.
Jenže zaměstnanci vypracovali seznam, kde na čele vždy uvedli: · Pocit uznání.
· Pocit informovanosti.
168
Všimněte si slova pocit. Kde jsou ty hmotné peníze? ??? A ještě jeden průzkum. V Kansasu v USA měli zaměstnanci seřadit potřeby svého pracoviště podle důležitosti. Zjištění publikovali v časopise Training and Development Journal. Nejvýše hodnotili následující tři věci: 1. Ocenění dobře vykonané práce. 2. Pocit být „uvnitř“ dění. 3. Pochopení managementu pro jejich osobní problémy. Tyto výsledky porovnali s tím, co si mysleli nadřízení, že by zaměstnanci ocenili. Nadřízení tyto tři položky zařadili na osmé, desáté a deváté místo! Výsledky jasně ukazují, co je pro zaměstnance skutečně důležité, ale manažeři jim to nedávají. Lidé pak nejsou produktivní, protože buď nemají motiv, nebo jim chybí ocenění. Proto také často mění zaměstnání – z osobních důvodů, nikoli z odborných.
Jak často oceňovat Nyní se vás zeptám: „Máte pocit, že jste až moc chválení?“ ??? Takto se často ptám účastníků školení Základy vedení lidí. Odpovědí je rozpačité ticho. Trpíme nedostatkem chvály své osoby. Kritizovat je lehčí než chválit, proto děláme to lehčí častěji. Všichni lidé chtějí být oceňovaní stejně, a to často, konkrétně a rychle po úspěchu. Z toho vyplývá, že způsob, jakým se ocenění dělá, je stejně důležitý jako to, zda se oceňování vůbec dělá. Největším problémem není lidi jednorázově krátkodobě nadchnout, ale udržet jejich energii. Protože lidé velmi rychle zapomínají. 169
Dlouhodobé cíle lidem rozdělte po 30 dnech. Předstírejte, že vždy po stanovené době vstoupí v platnost pravidla, která vám navždy znemožní pokračovat ve vašem úsilí. Tak vytvoříte smysl pro naléhavost – systém nepohody. Pak je odměňte a začněte další cyklus. Kromě měsíčních, čtvrtletních a ročních odměn nezapomínejte ani na drobnější oceňování za to, co se jim zrovna povedlo. To ale neznamená každý den. Jak často oceňovat? ??? Pozor na extrémy. Jedním extrémem je dělat každý den nástup a tam vždy někoho ocenit. Výsledkem takového postupu bude cynismus a nikdo si takového ocenění nebude vážit. Druhý extrém je nikdy. Podle nedávného průzkumu agentury Gallup Poll 65 % Američanů nedostalo za minulý rok na pracovišti žádnou pochvalu anebo ocenění. Pokud je co ocenit, pak oceňujte. A nezapomeňte: často, konkrétně a rychle po úspěchu. Kromě uznání před ostatními, dobrých pocitů, peněz a toho, co jsem už zmínil, motivaci pomáhá ještě zajímavá náplň práce, příjemní spolupracovníci, vstupenky na přitažlivý zápas nebo na zajímavý film. Také oslavy. To ale není pozvání na večeři s vámi. Téměř nic nevyvolá větší nechuť v zaměstnancích, než když šéf řekne: „Skvělá práce. Zvu vás všechny na dnes večer!“ Jakou formu ocenění vybrat? ??? Máte dva způsoby, jak to zjistíte. Jednak nabídněte podřízeným seznam odměn, aby si vybrali. Druhý způsob je, že vyvinete úsilí, abyste poznali své lidi a to, čeho si cení. Poslouchejte, co vám lidé říkají, a dozvíte se o nich hodně. Přitom to nemusí být drahé. Náklady na každodenní oceňování vyjdou maximálně na 2 % platu podřízeného.
170
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
171
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Očekávači a altruisti
Už víte, že velká část pracovní motivace nezávisí až tak vnějších podnětech, ale přichází zevnitř. Z vnitřní motivace uhy úspěchu a z dobrých pocitů. Proto potřebuj u eme ní, potvrzuje úspěch – důkaz, že jiní věří v to, co dokážeme udělat. Hodně manažerů využívá oceňování, ale očekávají za něco na oplátku – to jsou očekávači. Tito manažeři nabídnou malý dárek, ale očekávaj a í například, že jej e ich zaměstn přijdou o práce o víkendu. Jednotné ocenění, které dáv dříze ukazuj ue nedostatek znalostí o tom, co je skuteč otivu chybí jim skutečný cit. Lidé o nich pak říkají: „Když mě oceňují, vždy cítím, že očekávají, na sebe vezmu nový úkol.“
Tuto obavu však nemají lidé pracující pro manažery, kteří dávají T ocenění s méně sobeckým, lidštějším motivem. Tito manažeři jsou altruisti. Altruismus je nesobecký způsob myšlení a cítění, nezištné jednání ve prospěch druhých. Opakem altruisty je egoista. Nadřízené tedy můžeme rozdělit takto: očekávači, altruisti a ti, kteří neoceňují. Kam patříte vy? ???
Nekritizujte začátečníky
Začátečníky nekritizujte ani netrestejte za chyby. Jinak vzdají další pokusy. V jste už v cirkuse, který má na sobě jen tenké lano? Přemýšleli jste nad jak to, že dospělý mnohatunový slon se ho nepokusí přetrhnout utéci? ??? Když byl malý a ještě neměl sílu, dali mu řetěz. Mnohokrát se pokoušel zbavit, ale nepovedlo se mu to. Opakovaně zjišťoval, že nejde. Nakonec to vzdal. Naučil se, že to nejde. A v dospělosti se už nic nepokouší.
172
Stejné je to u lidí. Pokud jim dáte nějaký úkol a pak je seřvete, naučí se, že nejlepší je nic nezkoušet. Jak tento problém vyřešíte? ??? Dejte jim právo omylu do… Mohou udělat chybu do určité finanční výše. Pokud nebudou mít právo omylu do…, nebudou vyvíjet aktivitu. Zde škodí nadměrný perfekcionismus a snaha nedělat žádné chyby. I nejlepší nápad pak zanikne. Jenže pozor. Lidé nesmí tutéž chybu opakovat. To T pak není právo omylu do…, ale neschopnost. 173
Pohrdání a respekt Psycholog John Gottman z Washingtonské univerzity si nahrával na video rozhovory manželů v manželské poradně a pak každou sekundu rozebíral na videu emoce. Na základě hodinového rozhovoru dnes s 95% úspěšností určí, zda tito lidé budou manželé ještě za patnáct let. A patnáct minut mu stačí na 90% úspěšnost. Dokonce i tři minuty stačí k velké přesnosti. Jaké informace mu stačí? ??? 1. Má-li manželství vydržet, musí být poměr kladných a záporných emocí 5:1. 2. Stačí se soustředit na pouhé čtyři emoce z 200 nejznámějších. Jsou to tyto: být v obraně, zapírání, kritika a pohrdání. A pohrdání rozhoduje. Nejhorší je pohled svrchu. U žen i mužů to platí stejně.* Zaměřme se více na nejsilnější mezilidskou emoci – pohrdání.
Síla pohrdání Riziko žaloby za zanedbání lékařské péče nesouvisí ani tak s tím, kolika se lékař dopustí chyb. Rozhoduje, jak s pacienty osobně zachází. Výsledkem je, zda pacient „má, nebo nemá rád“ lékaře. Nežalovaní lékaři stráví s pacienty více času a nechají je klást otázky a aktivně naslouchají. Také je důležitý tón hlasu. Pokud je dominantní, je častěji žalovaný. Když jsem se dozvěděl o síle pohrdání, začal jsem zjišťovat, jak pohrdání ovlivňuje náš život. A byl jsem v šoku, jak moc. Všichni lidé, kteří mi vadí nebo mi vadili dříve, jsou ti, kterými z nějakých důvodů opovrhuji. Nebo naopak jsem vycítil, že oni kvůli něčemu opovrhují mnou. Když jsem ukončil sedmiletý vztah, opovrhoval jsem tou osobou z několika důvodů mnohem dříve, než jsme se rozešli. A rozešli jsme se právě proto, že jsem opovrhoval. Tehdy jsem to neviděl tak jasně jako dnes, ale bylo v tom pohrdání. 174
* Gladwell Malcolm: Mžik, jak myslet bez přemýšlení, Dokořán, Praha, 2007
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk I v pracovním životě to bylo a je stejné. Zjistil jsem další věc. Pohrdání můžete využít pro své rozhodování. Chcete-li ukončit nějaký vztah nebo někoho propustit z práce, často se k tomu nemůžete „rozhoupat“. Možná máte výčitky, neboť s vámi byl několik let. Je to v zásadě dobrý člověk. Navíc živí dvě děti. Jenže stejně ho ze závažného důvodu musíte propustit. Pomůže vám, když začnete vědomě hledat důvody, proč máte tím člověkem pohrdat. Sepište si to na papír. Zjistíte, že pak mu výpověď dokážete dát mnohem dříve.
175
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Opakuji, chcete-li se s něčím nebo s někým rozloučit, začněte tím nebo jím vědomě opovrhovat. Pokud se vám to zdá příliš brutální a neetické, pak vás upozorňuji, že jde pouze o zmenšení chaosu ve vaší hlavě. Opakem pohrdání je totiž respekt. Jenže vy jste už ten respekt ztratili. Pokud tím nebo jím nechcete vědomě pohrdat, budete se jen trápit. Protože tyto dvě věci nejdou k sobě. Pohrdání a respekt jsou opaky. Chcete-li, aby se s vámi někdo přestal stýkat, dávejte mu najevo, že jím pohrdáte. Pokud si naopak chcete někoho udržet, pak za všech okolností musí cítit, že k němu máte respekt. Je to vlastně velmi jednoduché.
Pokud doma máte nebo jste měli puberťáky, co vám na nich nejvíce vadí? ??? Pohrdání puberťáků – neskrývané pohrdání vašimi názory.
Nesouhlasím s myšlenkou, kterou hlásá Stephen Covey. Je to myšlenka emočního bankovního konta. Vztah důvěry je podle něj jako bankovní konto. Místo peněz ale na účtu mezi lidmi přibývá a ubývá důvěra, podle toho, jak se k sobě chováme. Budu-li k vám hodný, emoční bankovní konto zvyšuji. Naštvu-li vás, pak se emoční bankovní konto sníží. Princip je podobný, jako když přidáte či odeberete peníze na účtu. Myslím si, že je to jinak. Na účet mohou peníze opět přijít poté, co z něj odešly jiné. Pokud ale někdo u nás ztratí důvěru, pak ji také často ztratí navždy. Víme, že dospělý člověk se už nemění. Naši důvěru už nedokáže zvýšit tím, že se někdy jindy bude lépe chovat, protože už mu nevěříme. To emoční konto kleslo, ale už nestoupne. Přestaňte pohrdat politikem, kterým jste dodnes pohrdali, protože už se prý změnil… Přestaňte pohrdat tím, kdo vás opakovaně urazil… Zjistíte, že to většinou nejde.
Ale opačná cesta bohužel jde. Můžete někoho nejdříve respektovat a pak jím z nějakých důvodů začít pohrdat.
176
177
Motivace a školení
178
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Mnohokrát jsem četl anebo slyšel: „Jestliže někoho zaměstnáváte a platíte, potom ho také školte.“ Úplně s touto větou nesouhlasím. Školte jen ty, u kterých to má smysl. Protože shromáždit znalosti a někomu je sdělit není zase tak obtížné. Těžší je sdělit jim je správně. A nejtěžší je pak přimět lidi, aby jich využívali a vylepšovali se.
Proč se školení dělají? ??? Školí se proto, aby lidé změnili své chování a(nebo) zvýšil se výkon organizace.
Vaši spolupracovníci mají špatné návyky a malý výkon. Proto zavedete školení a chcete, aby lidé změnili své návyky. Jenže to nefunguje. Většina pokusů firem zvýšit školením úroveň zaměstnanců nefunguje. Představují jen plýtvání časem, energií a penězi. Proč? ???
179
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Proč školení nefungují?
Často se ptám manažerů: „Chcete vydělat více peněz a současně ušetřit za školení?“ Většinou kývnou, že ano. Jenže nepřemýšlejí o tom, kolik peněz jim školení může vydělat (o zisku ze školení), ale přemýšlejí jen o tom, kolik ušetří. Oni přemýšlejí o rozpočtech (budgetech). To znamená, že předem rozdělí peníze, které mají. Něco dají na reklamu, něco na mzdy, něco na jiné věci… A část se rozhodnou „utratit“ za školení. Proč píši „utratit“? ??? Protože to je v naprosté většině případů pravda. Víte, jak to je ve velkých firmách? ??? „Potřebujeme přesně třináct školení. Máme na to milion.“ To je špatný postup!
Lepší postup je: „Potřebujeme vydělat o 2 miliony více po odečtení nákladů na školení. Je na to nějaké školení?“ A ještě lepší otázky jsou: „Koho máme proškolit? Pro koho je toto školení vhodné?
To jsou velmi důležité otázky. Proč? ??? Asi polovinu lidí, které jsem školil na firemních školeních, jsem vůbec školit neměl! Například na dvoudenním školení, které se věnovalo zavádění změn, většina účastníků neměla žádné rozhodovací pravomoci. Také jsem mnohokrát školil lidi, kteří pod sebou neměli žádného podřízeného. Téma školení: Základy vedení lidí. Na tomto školení probírám, jaké typy lidí musíte propustit a proč. A přesně tito lidé tam seděli a poslouchali návody, jak je má jejich nadřízený vyhodit. Lidé, kteří nepřichází do styku se zákazníky, jsou svými nadříze-
180
nými posíláni na školení Psychologie prodeje. Také školení pro manažery místo nich absolvuje jejich asistentka, která se nestará o zvyšování kolektivní emoční inteligence v organizaci, ale o stav svých nehtů a kalorickou hodnotu oběda. Mnohé z toho, co je ve firmách organizováno jako „motivační školení“, je často pouze snahou vyřešit nespokojenost s pracovními podmínkami. Problém je, že lidé nejsou uspokojovaní. Neboť zvenčí to jde těžko a neschopní to neumí zevnitř. Většina lidí opouští školení s příjemným pocitem poznání a zvenčí namotivovaní. Ale jakmile se po školení vrátí do práce, nezmění svůj přístup k práci. A to z těchto příčin: 1. Protože časem prostě zapomínají. Krátkodobá paměť trvá jen asi sedm sekund. Navíc osmdesát procent toho, co vám přesto uvízlo v hlavě, stejně do dvou dnů zapomenete. Proto je důležité opakování. 2. Třeba na to vlastně ani nemají. Nemají na to prostě schopnosti. Nemají vrozený talent pro danou činnost. Těmto nepomohou ani odměny ani tresty ani školení. 3. Třeba to ani nechtějí. Stejně jako málo motivované dítě se ve škole mnoho nenaučí. Má-li někdo problém s určitou dovedností, ale nepovažuje ji pro sebe za důležitou, pak mu prostě žádné školení nepomůže. Většina lidí si myslí, že změnit sebe sama je velmi těžké, a často o to ani nestojí. Nikoho nemůžete donutit k tomu, aby se rozvíjel. Mělo by to opačný účinek. A přesto se o to pokouší mnoho povinných firemních programů osobního růstu. 4. Protože nemají rádi změny. Každé školení je totiž plánovaným konfliktem s dosavadním stavem. Musíte mít silnou šipku, abyste porazili přirozený odpor svého mozku proti změnám. Jelikož mozky jim nevyměníte, je lepší takové lidi vyměnit za jiné lidi. 181
5. Hlavní příčina je v tom, že je rozdíl školit věci zvenčí naučitelné a vnitřně naučitelné. Věci zvenčí naučitelné souvisí s IQ. Jde o odborné záležitosti – přidávání nových poznatků ke starým. Snaha „nalít do hlavy“ vnitřně naučitelné – tedy změnit návyky – nikdy nevyjde. To se totiž zásadně liší od logického přidávání nových poznatků ke starým. Zde jde o práci s emoční inteligencí s cílem změnit chování, a ne naučit se nějaký logický postup. Vy můžete jiné lidi zvenčí naučit pouze věci zvenčí naučitelné. Ale už nedokážete nikoho na světě naučit věci, které jsou vnitřně naučitelné. Ty mu můžete jen ukázat. Zda je začne používat, to už závisí jen na tom člověku samotném – na velikosti jeho šipky. Jak těchto pět problémů vyřešíte, probírám na školení Základy vedení lidí.
182
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
183
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
Závěr
184
Přečtěte si následujících pět vět: · Někdo opakuje tytéž chyby, přestože jste mu už několikrát ukázali správné řešení. · Někdo nechce změnit své postupy, a přitom ví, že vám to vyloženě vadí. · Někdo se snaží, ale nemá na to. · Někdo už potřetí říká, že začne dělat to, co má dělat, ale stále ještě nezačal. · Někdo už popáté žádá vaši pomoc se stejným úkolem. Co mají předchozí věty společného? ??? Jsou to příklady toho, že vnější motivace je jako smrad. Pamatujte, že jedinou osobou, kterou můžete přímo ovládat, jste vy sami. Velikost vaší šipky vám nikdo zvenčí nezvýší. Je ve vás už od dětství. Máte-li ji velkou, můžete u sebe dost věcí zlepšit sami. Ale u jiných lidí to zvenčí nezměníte žádným školením ani motivací. Jiným lidem můžete jen ukázat cestu. A oni sami se pak rozhodnou, zda po ní půjdou. Ta motivace zvenčí je v lidech strašně moc zakořeněná. Na svých seminářích a přednáškách stále zdůrazňuji, že rozhoduje motivace vnitřní a že motivace zvenčí nefunguje. Na konci školení mi lidé odevzdají dotazník. V něm jsou mimo jiné i tyto otázky: Jaká témata jste postrádal(a)? Jaká další témata vás zajímají? Účastníci školení 185
tam někdy napíšou, že jsem se málo věnoval motivaci druhých lidí. A že je zajímá, jak motivovat jiné lidi. Přitom přes šest hodin poslouchali, že je to jinak. Že se musí soustředit na hledání lidí s vnitřní motivací! Už dvacet let podnikám. Od roku 1998 máme společnost TAXUS International jako marketingovou „laboratoř“, kde testujeme v praxi různé postupy v marketingu, reklamě, prodeji i ve vedení lidí. Výsledky našich testů pak zveřejňujeme v knihách, jako je tato, na školeních a nahrávkách. S motivováním máme bohaté zkušenosti. V naší „laboratoři“ jsme také mnohokrát zažili, že motivační školení neovlivňují lidi déle než jen několik hodin či dní. Jen ve výjimečných případech šlo o týdny. Těch pět vět z úvodu této závěrečné kapitoly popisuje případy, kdy mnoho lidí má tendenci ještě nějak pomoci těm, kteří mají malou šipku. Možná i vy byste to s nimi ještě zkusili. Dali byste jim ještě jednu šanci? ??? Upřímnou soustrast. Zabýváme se nejen školením, ale také měřením přínosu mých školení. Proto vím, že motivovat a školit takové lidi je zbytečná práce. Já se už s takovými lidmi ani nebavím, natož abych je motivoval. Zkuste to také a budete v šoku, jak s méně lidmi dokážete mít lepší výsledky. Už jsem napsal, že nesouhlasím s tím, že každý může uspět. V této knize jste se dočetli proč. Nemusíte se vším souhlasit. Tuto knihu jsem napsal ne proto, abyste se mnou souhlasili, ale proto, abyste se zamysleli. Přeji vám hodně úspěchů.
Ivo Toman 186
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk
187
Ori gin ww ál k w.j nihy aks vyd i mů ela žet t.cz e z neb akou o w pit ww v ak .ak ci 1 o-z + aro 1 n bit. a sk Použitá literatura
Bahník Václav, Kuthanová Marie, Valeš Jiří: Svět ezopských bajek, Svoboda, Praha, 1976 Branson Richard: Byznys v plné nahotě, Eastone Group, Litomyšl, 2009 Covey Stehen: 7 návyků skutečně efektivních lidí, Management Press, Praha, 2007 Fossett Steve: Lovec větru, vlastní životopis, Daranus, Řitka, 2008 Frankl Viktor E.: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno, 2006 Frankl Viktor E.: Vůle ke smyslu, Cesta, Brno, 2006 Getty J. Paul: Jak být bohatý, Eugenika, Bratislava 2008 Giddens Antony: Sociologie, Argo, Praha, 2004 Gidel Henry: Coco Chanel, Garamond, Praha, 2008 Gladwell Malcolm: Mimo řadu, anatomie úspěchu, Dokořán, Praha, 2009 Gladwell Malcolm: Mžik, jak myslet bez přemýšlení, Dokořán, Praha, 2007 Goldberg Elkhonon: Jak nás mozek civilizuje, Nakladatelství Karolinum, Praha, 2004 Goleman Daniel: Práce s emoční inteligencí, Columbus, Praha, 2000 Gostick Adrian, Elton Chester: Motivační princip, Eastone Group, Bratislava, 2010 Greenspan Alan: Věk turbulencí, Fragment, Praha, 2008 Heath Chip, Heath Dan: Jak zaujmout hned napoprvé, proč některé nápady okamžitě upoutají a jiné zapadnou, Euromedia Group, Ikar, Praha, 2009 Hill Grahame: Moderní psychologie, Portál, Praha, 2004 Rose Norman: Churchill, nepoddajný život, Cesty, Praha, 1995 Kahney Leader: Jak myslí Steve Jobs, Computer Press, Brno, 2009 Kiyosaki Kim: Bohatá žena, Pragma, Praha, 2007 Koukolík František: Mocenská posedlost, Karolinum, Praha, 2010 Lengyel Jozef: Kniha lásky 1. část – výběr, Josef Lengyel, Banská Bystrica 2001 Maltz Maxwell: Psychokybernetika, Pragma, Praha, 2001 Mucha Jiří: Alfons Mucha, Mladá fronta, Praha, 1982 Maxwell John C.: Jak v lidech vypěstovat vůdčí schopnosti, Pragma, Praha, 2002 Schroeder Alice: Snehová guľa, Warren Buffett o živote a biznise, Eastone Books, Bratislava, 2009 Smejkal Vladimír: Lexikon společenského chování, Grada, Praha, 1993 Toman Ivo: Debordelizace hlavy, zprimitivněte k úspěchu, Praha, 2009 Toman Ivo: Proč jen 5 % lidí uspěje – CD, TAXUS International, Praha, 2007 Toman Ivo: Školení Základy vedení lidí, TAXUS International, Praha, 2007 Toman Ivo: Školení Zavádění změn, TAXUS International, Praha, 2008 Toman Ivo: Úspěšná sebemanipulace, tajemství vnitřní mluvy, TAXUS International, Praha, 2008
188
Ivo Toman je autorem těchto vzdělávacích produktů: • Video-školení pro PC s názvem Marketingová psychologie: Strategie Marketing Nabídka, která opravdu prodává Zavádění změn ve firmách • Audio CD: Závist… si musíš zasloužit Pozitivní myšlení není pro každého Proč jen 5 % lidí uspěje Jak začít multi-level marketing, strašák nebo příležitost? • Knihy: Jak začít multi-level marketing, strašák nebo příležitost? Jak budovat multi-level marketing, kudy cesta vede a kudy ne Stroj na peníze 1. díl – Námitky a jak na ně Stroj na peníze 2. díl – Ruské kolo Úspěšná sebemanipulace, tajemství vnitřní mluvy Debordelizace hlavy, zprimitivněte k úspěchu
• Je spoluautorem Revoluční angličtiny a Revoluční němčiny TAXUS Learning®. • Provádí školení zaměřená na umění prodávat, vedení lidí, marketing, strategii, rétoriku, zavádění změn a osobní rozvoj. • Provádí také školení na míru podle požadavků firem. • Vyškolil desítky tisíc prodejců a manažerů v různých odvětvích.
Kontakty: www.taxus.cz, www.taxus.sk www.MarketingovaPsychologie.cz, www.MarketingovaPsychologia.sk www.Jak-Vydelat.cz, www.Ako-zarobit.sk www.SkoleniIvaTomana.cz, www.IvoToman.sk www.AnglictinaProSamouky.cz, www.AnglictinaPreSamoukov.sk
189
