JULIU5
ZEYEK
SPISY
JULIA ZEYERA
XXIII.
DRAHATICKÁ DÍLA I.
v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI 'UNIE* 1905.
luLius
ZeveR
DRAnATKKÁ DÍLA DONA SANCA TI KOMEDIE LEGENDA Z ERINU
v
PRAZE
NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI 1905.
»UN1E«
TETÍ
Tiskem
TISÍC.
»Uiiie«
v Preze.
DOA TRAGEDIE O
Zeyer
.
Spisy
XXI II.
SANCA.
TYECH
JEDNÁNÍCH.
J.
v.
SLÁDKOVI.
Pipisuji Ti, píteli, tuto tragedii (jejíž podstatný rys jsem v jedné z povídek starého Bandella nalezl) z dvou píin. proto, že mé tak bratrsky miluješ, a pak proto, že vím, že práce moje bude Tebou vlídn a vele pivítána. Neskrýval jsi se nikdy se svými sympathiemi pro moje dramata, Té ta okolnost v oích vtšiny našeho obecenstva a naší kritiky trochu kompromituje. Hájil jsi v loni se zápalem docela „Libušin hnv", a eklo se Ti za to, že si smšné poínáš. Vezmi si z toho nauení a ponech píšt mému osudu. Víš, že
Pedn
a
i
m
mám
silné nervy.
Ostatn jsem lovk ztracený, proto že jsem zatvrzelý. Uvidíš to, až peteš „Dou Sanu". Jsem poade ješt tím zpáteníkem, kterému se nedostává smyslu pro hodináská ta koleka pana Sarceye, u nás tak slavná 1*
a
hlun
to,
že
akklamovaná.
Mám
dráma pedevším
jest
ješt za
stále
básní,
že
zaznít sálem a doznít jako akkord lyry,
bu
mohutný, pak ale
jící,
dojímavý, nebo teba rozjauje prosycen tím „azurem a nichž dle slov Saint-Victora
a
kaprisem", v Aristophanovi „Ptáci" se vznášejí. Že dráma je pede vším, ba básní,
to
má bud
cítil
jsem
neurit
již
výhradn co
hoch,
když jsem Schillera a Kleista, Gothe a Ranejen etl, ale v pravd ve výtvorech žil, toho pesvdení nabýval jsem více a pevnji co jinoch a muž, když se pede mnou nesmírné svty otvíraly, v kterých Aischyl a Shakespeare, Sophokles a Calderon, Co.neille a Alfieri trní, a pesvdení to sneslo se docela s olympické jejich výše dol ke co vise, když jsem jednou v Athénách, v nezapomenutelné, bílé, msíní noci pod Akropolí ve zíceninách divadla cina
jejich
mn
Bakcha sedl, s mramorovým, nadsvtsky krásným zjevem Parthenonu ped oima, s azurem attické noci nad hlavou, a s nevýslovným nadšením hluboko v tesoucím se srdci.
—
Vím dobe, tomu
v jakém
pomru mé
aspi-
co dovedu. Vyznauji zde pouze své stanovisko a nehájím svoje vlohy. race k
stojí,
Na jevišti bych „Dou Sanu" sice velmi rád vidl, ale bohužel, nemáme jevišt. To, co se dnes Národním divadlem nazývá,
má
pro
eskou dramatickou
literaturu
jen
malý význam, a nepokusil bych se ostatn píiny o to, aby se „Doa Sana" tam hrála, proto že bych to pod svou dstojností považoval, choditi tam, kde jsem úpln ignorován. Nezbývá než navzájem ignorovat. Nemám tedy, píteli, žádné už z té
—
m
pítomnosti, a Ty chtKs proto asi lepší budoucností tšiti, když jsi, háje „Lib. hnv", mi „slavné vzkíšení" prorokoval. Ubohý píteli! Za to dostalo se Ti malého úšklebku, který ostatn ani Tebe, ani nerozhnval. ale tšit? Víš, že toho teba není, nebof víš, že vedle tch mnohých chyb a
Na
m
m
slabostí,
které
mám,
schopností vykázati gnace.
se
pece jednou dobrou
mohu, onou
úplné
resi-
Tvj
y.
Ve
Vodanech,
v ervenci
li
z.
OSOBY. Don Alvar de
AI
tam
íra,
králv námstek v Kor-
dov.
Don Pelayo de Irote Don Gomez de Mna. Perez Roca, námstkv
tajemník.
Tirso, sluha dona Pelaya.
Doa Sana de Saldaa, Doa Blanka, infanta. Mercedes,
v služb infanty.
Hosté u dvora Alvara,
Dj
žena dona Alvara.
služebnictvo,
stráže,
pážata.
na zámku dona Alvara blízko Kordový, ve 14.
století.
JEDNANÍ
I.
Gothická sí na zámku dona Alvara v okolí Kordový. Z jedné sin je vidt do zahrad, kam nkolik schod dol vede, na druhé stran otevené dvée do sín tanení, odkud je tlu-
strany
menou liudbu slyšet. Maškary pecházejí chvilkami z tanení siné do zahrady a naopak. V popedí stranou výklenek s velikým, malovaným oknem, u kterého stojí sedadlo s baldachýnem, zdo-
beným znakem doni Sany. Don Gomez de
Mna
a Perez
picházejí ze zahrady. Sál je nyni prázden.
Perez. Nyní sí klidn
je
mžeme
prázdna, pane, zde mluvit,
nevyruší nikdo nás. Pišel jste pln tajemnosti nesmí posud don Alvar vdt, že jste pišel, pane? :
Gomez.
Píliš brzy se to doví,
pokazím
mu
veselost.
Perez. Žertujete?
Gomez.
Není asu, vru, k žertm v této noci. Pišel jsem co posel v zámek, hostem nejsem, píteli.
Roca
Perez. V
Kastilii,
pravda, pane,
doba není k veselostem, zuí svár, ach, mezi bratry, vražda denn slaví hody. Nemyslete, don Gomez, v zámku zde že vždy tak hluno, výjimkou jest dnešní ples Slaví po druhé dnes pán výroní den svého satku.
mj
Gomez.
Starý pítel Altamíra
pozd
lásce
hold.
složil
Jara bílý kvt to nebyl, co mu svítil na temeni,
v komnatu když kráel snubní,
zimy první sníh. jste vy jeho sluhou, vrným jsem já druhem jeho, ale
Vrným
rcete tedy
upímn
mi,
štasten zdali Altamíra.
Nevidli jsme se dávno, ženu jeho ani neznám. Nuže, mluvte.
Perez. Co mám íci? Gomez. Manželství zda Perez. Pekrásná mladá
Gomez.
je,
jest
a pán
mj
Dosti jste mi
krátkým slovem
jest to šíastné.
doa Sana starý.
napovdl,
dosti
ek.
Perez. Nehledejte v slovech íci než jsem jimi chtl.
Doa Sana
de
Saldaa
10
více,
—
ctnostná jest a píliš hrdou, aby klesnout mohla kdys. Ale smutná jako ptáe v kleci, vší krásnou hlavu
velmi asto bez píiny, tímto
oknem
hledí celé
hodiny, a zdává se mi. jak by silu
mit
donesla v rodný
Man
chtla
pes
kídel, zda by
Sierru
do Avily
ji
otc
hrad.
jejích
jsem už
myslil,
pane,
v onu dál že duše létá, aby našla drahý obraz, který zanechala tam tenkrát, když s
ji
otec snoubil
mocným pánem
Altamíry,
z
neptaje se cit dívky, Gomez. Myslíte, že don Alvar
stejn hádá? Ne, seore.
Perez. Klidným
je
nevidí tu
a slepým trochu,
její
bledost,
zraky žhoucí, plny touhy bloudící ve
Klame rád
prázdném vzduchu. astou její
se
náhlou, divou veselostí,
smutek
její
nevidí.
Štasten dlí mezi ženu srdce své a mezi syna totiž
z
—
synem nazývá pouhé lásky. Don Pelayo jej
11
sestry jeho
synem
Schudlý šlechtic de
jest.
Irote
unesl tu sestru kdysi, zhynul v boji
—
Go m ez.
Ona švadla
žalem jako lilie. Zatvrzele zavel dvée Altamíra vlastní seste
Perez. Osielé
ale
—
dcko
pijal pak, když
zemela,
nkdy mrou
lásku všechnu, kterou
odepel
jí,
plnou
dítti vždy uštdil.
Gomez. Nevdkem
kéž nesplácí jako králi donu Pedru sestra jeho doa Blanka, kterou ušetil, když v krvi utonuli
jeho
jrjí
brati,
hnvem
souzeni,
Doa
Perez. Nerozumím!
nevdkem
Blanka
že splacuje?
Nebude, ach, nikdy konce krále s ievoboky
spor
jeho otce? Mluvte, prosím, mluvte, co se stalo znovu?
Nešastná
Kastilie
Gomez.
Unikla mu doa Blanka Carmony, kde zasnoubiti s vasalem ji mocným chtl. Její bratr, don Enryke z
v
Toled
mu
co král už vládne,
12
není pochybnost, že prchla v zpoue. Zasnoubiti k hodlá prý ji don Enryke
nmu
francouzskému který
knížeti,
pomoc jemu dává
proti králi.
Perez. kdy se
Velký bože! sladký mír?
vrátí
Gomez. Hledám
proto Altamíru,
nesu psaní svého krále. Nemožno, by doa Blanka byla cíle došla juž.
horách zde se nkde skrývá posud snad Však nyní vedte pímo k donu Alvaru. Vzte, král že jest v Kordov.
V
m
Tajn
.
.
.
ze Sevilly pijel,
zajisté zve
na poradu
Altamíru svou tvá.
ped
Perez. Povedu
vás, pane,
pojte.
(Odejdou.)
Pichází za chvíli Tirso z taneního sálu a Mercedes ze zahrady. Oba, maskováni, picházejí zárovei, ohlížejí se opatrné a spativše druh druha, zastaví se.
Tirso. Proklat! Zas ze zahrady
nkdo sem
se ubírá
Myslil jsem, že
!
pánu svému
znamení už mohu dát!
Hleme, kdo kráska
as.
odstranit
ji
ta dotíravá
Snad povede se Ach, seoro .
.
.
13
.
.
.
Mercedes. Vru, k zlosti je ten lovk! ábel sám jej pived sem. dát jsem chtla paní své, že sí jest prázdná Ale což Snad povede se
Znamení už
.
.
.
!
odsud
vzdáliti jej
Tirso. Rajský
t
zrodila
.
.
Pane
.
m
zjeve, jak
vn
.
.
.
vábíš,
zahrad?
Maska
tvoje závistivá
marn
ernost pedstírá,
sázím se, že elo tvoje zahanbuje alabastr
—
Mercedes
istranouV
mj
ty Bože! Jaký hlas to, Znáte lichotiti, pane, nevím však, vzte, mužm, .
.
.
(Nahlásí
zkušenosti trpké
mám.
Tirso. Jaké zvuky, svatý
Jago,
po dlouhé zas slyším dob! Mercedes a žádná jiná tolik
stíbra v hrdle
Mercedes.
Chra
má
(sejme
Uhodla jsem! Ty's svatý Dominik
m
!
masku).
to,
Tirso!
(.sejme
masku)
Tirso. Mercedes! Juž po dv léta marn po svt t hledám, posléz
Ped
splnna má touha! oltáem matky boží
vdn
svíci
rozžehnu
Toled ve hlavním chrám. Mercedes. Svíce dv zas já rozsvítím v
v Seville, až tam zas pijdu,
14
nebot vidím-, že tvé srdce v kajicnosti nad svým híchem trpce asi pykalo.
mj
Ach, Tirso, jsi vzpomínati ani nesmím kivdy, kterou jsi mi inil, nemohla bych odpouštti. Žárliv byl
!
Tirso. Tedy, drahá, odpouštíš? Mercedes. Mohla bych tak tvrdou odepít hned pi shledání
svému
býti,
Tirsu sladký smír?
Tirso. Polibkem
zpeetiti
jej
tomu smíru
slušelo by
.
.
.
Nuže, drahá Nevidí nás v této síni živá duše .
.
.
.
Mercedes.
Myslíš, že to
.
.
speetní
smíru našeho tak nutné? Nuže, budsi .
.
Tirso
(líbá
.
.
Svatý Jago,
ji).
nejkrásnjší
mého
.
.
je
to
chvíle
Avšak, poslyš, jakým zpsobem jsi pišla v zámek ten a jako dáma obleena v samý hedbáv áble, v tom pec nco vzí! žití
.
.
.
.
.
.
Odn sám jsi jako hrab, koho hledáš v tchto síních?
Mercedes.
Tirso. Nevymkneš se tmi slovy, odpovz, kdo je ten padouch, který tak
t
odívá?
15
Mercedes. Vyhojen
ze žárlivosti,
Nebohá, ach, vila jsem tomu klamu! Tirso, tak jsi?
Tirso.
Odpov
chci bez meškání!
Mercedes. Nedám
žádnou,
Tirso. Vrat mi dív
mj
Mercedes. Vezmi
rozejdem
jej!
si
Nuže, sem
Tirso. (Políbí
ji
s
a drží v objeti.)
Sladký je ach, pro, Mercedes, nechceš vše mi vysvtlit? Nežárlím juž, ale ekni ponkud mi, prosím tebe, jak jsi pišla v tento zámek. .
Mercedes.
.
.
Prosícího neoslyším.
Nuže, sloužím velké
dám,
kterou nutí okolnosti skrývati se. Její jméno ode mne se nedovíš.
Andlem
jest
svtlým
duší,
krásou tla bohyní.
Nešastna
nebo
je,
ne, jest šastna,
láska blaží
V hlubém
lese
se!
polibek!
ji.
pi
svítání
ržového rána jednou krásný se jí rytí, ze skrytu když svého vyšla. zjevil
Duši její trhl k sob jediným jen pohledem! Blahem nebedajné lásky
16
ním!
spiti
jsou,
a
má
je
ped oltáem
dnešní noci ješt knz, zde v tomto zámku. spojit
Hluná
radost toho plesu,
která otevírá brány
bez rozdílu všeljakého
každému, kdo vstoupit chce, schzi dává bezpenosti, kterou
maska
Sejdou zde
zvyšuje.
se,
v této
znamení dát mohu vstoupiti že vhodno
síni,
paní, ted.
Tirso. Znamením zas svému pánu naznait mám, sál že prázden.
Don Pelayo de velitel
mj
Irote
jmenuje
Mercedes. Ženichem Tirso. Novina
to pro
Mercedes. Znamení
se.
jest
m, až
pak
mé dámy!
vru!
dám
své paní,
odkvapím na konec zahrad, severní kde malá brána.
Práv tam mám pána ekat! Mercedes. Rychle tedy vykonejme
Tirso.
povinnost
—
Tirso, A unikneme na konec pak zahrady (Spchají v strany, odkud byli vstoupili. Ze zahrady pichází Blanka, ze sálu don Pelayo, oba maskováni. Jakmile se objevují, odkvapi Tirso a Mercedes do zahrady.)
doa
Zeyer
:
Spisy.
2
XXIIl
17
Don PelayO Sladké
(.sejme
mé
ty
nw^ku.''
duše svtlo,
královno ty mého žití, skrýváš se za touto larvou? Odho ji a dej mi zíti v líce, na néž jasno slétlo Noci barvou jitra máje .
.
.
rži kdo by
clonit
sml?
Odho
tedy temnou masku, jistotu bych plnou ml!
Blanka. Vštnjší bych mla páti tob než je tvoje, za svdky jež oi volá! Láska má,
lásku
kdyby v zdroje
i
potopiTs se noci samé,
na
dn
jich
by uhodla t.
Pelayo. Slovm tvým má touha
a z
ty
zdolá
které zlat
hvzdy,
hloubi svítí tvého zraku,
hlasu též ty áry známé, hlásají tvou sladkou bytost pece prosím: masku sejmi, smutno, když je slunce v mraku. Pookát svou krásou dej mi
— 1
Blanka. Nežádej zajisté
tak,
má tvá te
nebof
lítost
budí,
její zá, všecka krev se k srdci hnala pi pohledu na tvou tvá!
zbledla, zhasla
ekej, až z
se
toho zdroje,
opt vrátí kvt až vtkala
18
v blost
líc
také juž!
.
.
.
.
.
Však srdce vzal jsi Zde prázdno v hrudi! .
Nazpt chtj mi Pelayo. Vrátím je,
srdce dáti!
vezmeš-li moje v svatyni též nitra svého,
samo nechce
Blanka. než
jsi
vzal
déle
žít
mnohem
O, tak
Co
!
více dal
jsi,
za odvetu
chtl bys mít?
Pelayo.
By bledost
mému
zmizela, dej
tvoje
retu
plamenem se dotknout tvého! (.PoUbí ji.) Blanka. Milost! Žhneš! O, drahý muži, hled, jak
nach
m
studu koupá!
(Demaskuje
Pelayo. Nebeskou znovu že
mé
tak kveteš rží, (chce ji opt políbiti.)
rty
—
Blanka. Pelayo.
Aspo
se.)
Ne! Skoupá! slovem ulev
tísni
Miluješ m? O em sní hvzdná duše tvoje, drahá? Blanka. O hádance lásky blaha! Jest mi, jak v té staré písni,
kterou znáš a která zní „Ani s tebou, ni bez tebe zhojen klid zkalený! Zmírám láskou, když vidím, touhou, jsi-li vzdálený!"
mj
t
Pelayo. Zmírám
láskou, když
t
vidím, 2*
19
zmírání které
to
jest
vn
však nebe,
potrvá!
Pišla nyní blahá chvíle, která na vždy spojí nás! Zjeve svtlý, podej ruky, spjme v kapli zahradami, eká knz nás ped oltáem. V hluku tchto radovánek jisti jsme jak v hlubé poušti. Neváhej juž. Násad masku, povedu t.
Mj
Blanka.
Pelayo,
PísahaKs mi ješt slovo lásku svou v tom šerém lese, poprvé kde jsi vidl, písahaKs mi vnou vrnost pozdji za vlahé noci, která, azurná, do skrytu dívala se mezi trosky maurské, rozboené slávy. .
.
.
m
Písahas Láska
a držíš slovo.
tvoje jak je velká!
Nesmím
však zneužívat, pro se skrývám, než se spojíš se mnou.
ji
poslyš díve,
satkem
Pelayo. Písahal
jsem, že kdyby v žilách tvojich kolovala Maur krev neb zavržených i
Hebrej, že nebudu se tázat po tom,
Nechci slyšet
mou
—
20
že budeš.
Blanka.
Promluvím však.
Nekoluje ani
Žid
Maur
krutjší
m
kletých
krev mi v žilách, stihl osud.
—
Pedro Hrozný jest mj bratr. Žasneš? Chápeš nebezpeí, v které láska vrhla
t?
Pelayo. Opakuj, Blanka.
ty jsi
—
neblahá jsem
doa
Blanka,
Infanta,
kastilského krále sestra.
Nešastná, ach, moje matka, doa Leonór de Guzman, každý ví to, zaplatila lásku, kterou oblažila
mého
otce,
krví svou.
Matka Pedrova
vlekla,
ji
mrtev když byl král Alfonso, zajatou za sebou krut po Kastilii, až posléz s popravišt v Talavee
Guzman krev ušlechtilá k zemi tekla! Pelayo.
Jaká hrza' Celá Kastilie žasla, zastela si v smutku tvá!
Blanka. Brzy na nešastný
mj
to
don Fedryke,
bratr,
zabit
ve Seville v Alkazaru.
Nepestanou moje slzy pro nj! O mj bratr!
téci
21
Pelayo. Rozrýváš své srdce, usta Blanka. Dovezli do Carmony v pevný zámek jako v kobku.
m
Laskav zdál se
král don Pedro, pokrytecky dával nžnost na jevo a hlásal všude, že mé miluje jak sestru, prolévat mou krev že nechce, pomstna že pln kivda, kterou doa Leonóra matce jeho inila. Pojednou však chladn, krut velel mi, bych vešla v satek s mužem, jehož nenávidím, s mužem, který jeho sluha, spoluvinen jesti pádu
mého
rodu.
Pelayo.
Velký bože!
Blanka. Žasla
jsem, však nereptala, neprosila. Zdála jsem se podrobena jeho vli, uspala tak jeho bdlost, týden však ped samou svatbou unikla jsem v temné noci, utekla se do kláštera: ale zavíraly brány
pede mnou, když uslyšely, kým že jsem, neb jméno krále dona Pedra kastilského v kámen. Vyvržena z lna lidí,
promuje hrzou
22
hledala jsem v pustém lese
doup zve
.
.
,
Bh
mi
mj
zjevil,
Pelayo, ráj tvé lásky Nyní však, když vše jsi zvdl, zhrozíš se snad, odvrátíš se. Dcera doni Leonóry !
nešastnjší bude matky.
Pelayo jako
paní
ikiekne^- Neklekám tak ped ped tvým muednictvím, moje Koím se ti !
se ke mn, prachu k sob
Jasná, luzná,
sklo
pozvedni
z
Splniž
Blanka
m
nmu)-
(vrhne se k
Žehnej
Bh
Nemám (líbá
ti,
slov!
mluví za
Pelayo
svj, budiž mojí!
slib
m
jí
oí.)
mj Necht
Pelayo slzy moje
Piju perle,
jaké ješt neronilo boží nebe
Blanka
—
Zmírám blahem
ísiab)-
Pelayo.
!
Silnou budiž, luzná dcero Guzman a krále sestro! Podepi se na mé rám. V ruce odevzdám knze,
t
který kroky moje ídil
m
v útlém mládí. Na ekej záhy pijdu v šerou kapli, slovo jen až
ped oltáem, promluvím
si
—
23
infantou,
Blanka
S kým, Pelayo?
(rychle).
Pelayo. Se svým strýcem Povinnost
m
k
Altamírou,
nmu
volá.
Vci vážné, jak mi pravil. Blanka. Dobe tak. Však doa Sana Pelayo. Ty ji znáš? Blanka. Já vidla ji ped chvílí, tam v oné síni
—
—
Neprozradíš nikomu
Pelayo. Bláhová
jsi
jako
(Odejdou stranou
Don sin,
m?
dcko!
zahradili.)
Roca a don Gomez pijdou za chvíli z tanení odkud zase hudbu slyšeti bylo už mezi koncem rozmluvy doni Blanky s Pelayem.
Alvar, Perez
Alvar.
Svdkem
budte,
milý
don
Gomez,
horliv jak konám rozkaz králv. Vyznávám se však, že pec jsem hešil dneska proti povinnosti, pane. došly, Zprávy toho veera v Toled že don Enryke stojí proti králi v zjevné, divé vzpoue. Zprávy ty už ovšem nejsou nové, podrobnosti však já dovdl se dležité. Chtl jsem ihned k dvoru do Sevilly s nimi poslat svého synovce, vy znáte pec Pelaya? Avšak když jsem vidl, jak je šasten leskem plesu, záí krásných oí, které na nj paprsky své deští, zjeví-li se na výsluní jejich,
m
24
piznávám se, zželel jsem se mládí, dopál jsem mu krátkých hodin dobu k zábav, a ekl jsem mu sice,
nj
sdlení že vážné pro
zamlel ješt
však, že
jej
chystám,
odsud vyšlu
ped skonením
toho plesu.
Gomez. Mže
nyní pán z Irote zstat, nebof zprávy vaše sám donesu do Kordový, místo do Sevilly. Bute zdráv a na shledanou brzy. Opatruj vás a jeho svatí
Bh
AI v ar. Stjte ješt, pane, prokažte mi
Sani
velkou est a z ruky doni íši vína pijmte
—
Gomez.
est domu,
takto paní
pokornému
velkou
doa Sana,
sluze proukáže.
AI v ar. Pichází zde. Vy ted, milý Roca, vyhledejte v ruchu víných tanc synovce mi. Kažte, aby hudba umlkla, a zvete pak v tu sí zde (Perez Roca odchází.) hosti moje
Doa Sana
Ibyla vešla mezi
Slyšte,
eí
Alvarovou).
milý choti,
Spravedlnost vaše tak jak vaše písnost. Dovolávám obou se v té chvíli. Žaluji na pana de Irote!
žalovat jdu
píslovím
Vdouc, chtla
!
jest,
jak
též
jej
jsem
milujete
pízn
25
nžn,
své
mu
dáti
dkaz velký. Sama nabídla jsem a nyní zmizel tanec mu beze stopy ve chvilce, kdy hudba
—
pipomíná daný AI v
slib
—
Má
ar.
paní,
na okamžik, prosím, necht žert. Vážné vci nese ve svém klín tato noc. Sem pijde don Pelayo za okamžik, konec je však tancm.
San
a
lekne
se).
Tváíte se velmi vážn, pane, žertujete? (Xuti se v smích) Je Pelayo zrádcem, hrozí jemu mrak ten temný, chmurný, který na ele vám visí?
—
Paní,
AI var.
jedná se o krále dona Pedra, bute vážnou. Vidíte zde posla jeho státi. Don Gomez de Mna.
S
an
a
(stranou
Svdomí,
Gomez
>.
jak
m
jsi
polekalo
(klonl se).
Vaší milosti pokorný sluha.
Sana.
Hosta ctím,
pane, ve vás
AI var
—
i
svého krále posla,
Podejte své
rám,
don
Gomez, paní mého srdce. Vete, Sano, hosta do hodovny, nalejte
mu
vína v zlatý pohár.
26
kterým
otci
moji pivítali
krále kastilské pod svoji stechu. (Odcházejí
smrem
Perez Roca pichází
s
Perez. Prosím snažn
zstate zde
tanení
Pelayem
vás,
v této
iíné.)
ze zahrady.
don
síni.
Pelayo,
Sette
mých! Již nemám dechu! Dkuji to náhod, že našel v zahrad jsem vás, na temné stezce. Kdyby doba nebyla tak vážná,
starých nohou
trýznil
kterou
Pelayo.
bych vás, až byste mi vyznal, dámu jste tam oekával.
Mýlíte se
.
.
.
Práv
jsem se vracel
.
.
.
Perez. Odkud, pane? Pelayo. Na tom nezáleží. se tedy jedná? Necht žert. Perez. ekejte, ach, jsou to vážné vci! Pevážné! Však musím kázat hudb,
O
aby mlela, pak shromážditi Letím juž, juž letím. mám zde
hosti
.
.
.
(Odchází.")
Pelayo. Vážné vci! Co
ten staec mluví? vážná vc na svt pro te. O, svtlo ty mé duše, infanto má, ekáš ped oltáem nyní, a já muka snáším na v touze horoucné. O, nehle na
Jedna
jest jen
m m
m
vyítav, slunných, velkých zrak vidino ty, arovná jak hvzdy!
27
m
volá, bezpenost tvá Povinnost žádala to, abych šel
—
(Sedne do kesla u okna.)
Kéž k
tob zpt! (_Hledí
.
na prsten na své ruce.)
Ten démant,
ped
mn,
chvílí
letím
.
.
zajisté
který dalas
o ruce
ješt sní, na které odpoíval Paprsky své isté má z tvých oí
Oi
.
.
.
tvé tak líbal bych, iníanto (Libá prten.)
Sín
vzduch
této
m
opojuje,
sladký ohlas tvého hlasu plní jako jej, tvou píse slyším, slova tvá však sluší zmnit trochu
vn
Sejme prsten
a mezi
tim,
co pisei
iká, píše
ji
.
.
démantem na
okno.)
bez tebe zkalený! Zmírám láskou, když t vidím, touhou, jsem-li vzdálený!" Blanko moje, hle, jak sama luna
„Ani s tebou, zhojen klid
ni
mj
.
.
.
tajným kouzlem prodchla moje slova! Paprsky jak její pronikly je Plane vzdech mj msíními blesky pravý opak toho „mene thekel", kterým své hlásil nkdy hnvy!
Bh
(Hosté picházejí se všech stran, pak don Alvar, doiia
Gomez
a Perez Roca.)
28
Sana, don
AI var. S tžkým srdcem ruším radost
vaši,
mj
velí. hosté moji, avšak král Konec radovánek, konec smíchu!
Matka naše pláe,
Kastilie,
dti
nesluší se tedy, aby její
—
plesaly
Sana.
Vy
pane, tesu se sednu-Ii
.
.
.
.
lekáte nás,
Vy
.
odpustíte,
.
(sedne do kesla u okna, u kterého Pelayo
stoji;
juž pokraujte, prosím.
AI v ar. Pistup blíže, mj Pelayo, zvuným hlasem svým nám peteš, král co píše. (Dá mu
Pelayo.
listinu.)
„Spravedlnost první ctnost král,
(tei.
nejpevnjším základem proto prapor
její
je
jest vlády,
vždy jsem týil,
teba srdce pi tom krvácelo. Znovu tžkou obt pináším jí. Dcera mého otce s Leonórou z
Guzman,
zrádkyní je
AI var.
Pelayo
doa
infanta .
.
Blanka
."
Dále ti, co váháš? (te)
od srdce
AI var. Dále
„Zrádkyní ji svého
je, .
.
.
proto oderval jsem
klatba stíhá
ti, co hledíš,
Pelayo. Dusno
bledý, k
.
.
.
oknu?
zde ... po vzduchu
práhnu
29
.
.
.
San
a
(hledí
pi tch slovech
mimodk
k oknu; pro sebe
Bože
Co zde
vidím, co zde vryto v okno.
..."
chvílí
AI var. Skoni!
Je
ti
.
.
ped
jeho rukou? ... on zde stál
lépe?
Pelayo.
Ano, pane. „Klatba stíhá ji, a ped soud zvu ji. Unikla z Carmony doa Blanka, do Toleda prchá k svému bratru k Enryku, hrabti z Trastamare, který po korun ruku vztáhl. Propadla tím Blanka trestu smrti ..." (Pro sebe.) Smilování, bože, klesám (if.i
.
.
.
Skoni!
AI var.
a ji vydá nebo mrtvou Podepsáno: Kastilský král Pedro ..."
Pelayo
ite.>
v ruce
mé
„Stihne-li
ji
nkdo,
— bu živou,
iPusti li?tinii.
.
Mlení.)
AI var. Mlíte? To nejlíp bolu sluší, aby byl. Nuže, rozejdm' se beze slova Af se shasnou svtla, celý zámek af se v smutek halí
nm
.
.
.
.
.
.
l,Hosté odcházejí.!
Done Gomez, doprovodím na práh VaS. (Odchází s mm a s Perezem Rocou
domu
Te
)
kídla dej mi, Bože! Nešastná, kam skryje t má láska?
Pelayo.
(.Odchází.)
30
.
.
San
a ikterá jej zamyšlena Stjte, pane!
Pelayo.
sledovala pohledem').
seoro? vám lépe?
Voláte,
Sana.
Pojte
je
blíže,
Pelayo.
Ano. Dovolte však, abych vzdálit smél se.
Sana Pelayo
Sana
úsmvem
is
(stranoui.
Nedovolím, véru.
i.
—
Jaká muka!
(pro sebel.
Nesmlý
jest
.
.
Váše
.
jeho mluví
okem
bledostí však nyjící a
jak umíráním, láskou. jeho úst to velké slovo
zamženým, Vyrvu
z
„miluji té!", slovo, které v
adrech
Nejistota dávno tak mi hoí? zmizela. Tam psáno jeho rukou .
smlé
vyznání
Pelayo. Zdráva
.
.
(žertovn)
.
Nuž, zmužilosti
.
budte,
—
klesám chorobou.
Sana
.
paní,
jste
—
Sana
Konen
své srdce
Dnes?
^roztržit).
fsméje
mi,
Však sladkou, doufám?
Piznejte se, ztratil v této síni dnes.
Pelayo
I
odpuste
Tedy dávno!
sei.
se piznáváte. Mluvte,
nemohu vám pispt ku pomoci? Vzte, že mi známo, co vás muí.
Pelayo
polekán,. Velký bože, každý sloup a každá zed >
^Pro sebe.;
31
— ani slova zrádcem. —
více,
je
Co
to
mluvím
Vždy
!
žertem mluví, a
Saná.
Nebojte
eknte,
známo
osob
zda v
—
m.
Avšak zkoušejte
se!
celé tajemství zda
Nejpednjší
se prozrazuji,
obával se
já
se
jest
mi.
mýlím
na dvoe zde mého chot
.
.
.
.
.
dáma
ze všech jest to .
Nemohlo by také jinak býti, skvlý jste a ušlechtilý, dobrý zdobí duch vás, rekem jste.
—
Pelayo. laskavá
Má
—
jste
Sana.
paní,
Slyšte, slyšte dále.
Ona dáma
miluje vás láskou hlubokou, jak azur bezdných nebes hoí pro vás, nyje, zmírá, pro vás
zloin spáchala by nejtemnjší, pro vás svatou chtla by se státi, mohla orodovat aby za vás ped Bohem.
vn
—
Tak velké
Pelayo. nehodný bych Mýlíte se
—
pedmt nevdl
Sana. Nelítostn chceš
ji
byl,
bych
má
—
lásky
paní.
Krutý ješt dlouho
mlením svým muit — Pelayo (zakrývaje tvá, pro sebe) Ona eká. si
(Nahlas.)
Odcházím.
Sana.
Ty zakrýváš si oi, aby místo rt tvých nemluvily? se smlým býti! Pohled na mne,
u
32
Ta, jež miluje t, nenávidí svého muže. Kaž a zavraždí jej, vytrhne mu srdce, pinese je v podnož tob! Svt by zapálila, krutý svt, jenž od tebe ji louí, nedá se však déle louit, tvou je .
.
.
.
.
.
(Mlení.)
Váháš ješt Pisám více mi než nesmlost .
.
.
Bh,
—
—
pro vás co bych uiniti chtla
Pelayo
Paní moje
ikieknei.
—
Sana.
Konené!
Má
Pelayo. za
píze
sloužiti
vte,
mojí,
vám, tak jak svému
strýci,
v úct hluboké a v oddanosti Spchám nyní odsud .
.
!
Peklo
!
On mne
(Nahlas po krátkém slném
Vstate, pane. Zšílil
.
.
.
.
Co
ipro sebe).
Zrada
paní,
dkovat vám mohu?
jak
Bude na vždy touhou
Sana
zdá se
to
Pelayo,
to,
Bože!
nemiluje boji.
Pisám Bh,
!
I
jste
smlý!
jste? Jak vykládáte slova
žert mých a blahosklonných cit? Domníváte se, že miluji vás?
Vru,
ješitnost to
Brání
hnv
bezpíkladná!
a stud mi dále mluvit!
Pelayo.
Pochopil jsem žert váš, moje paní, spravedliv tedy posute
m!
Zeyer
:
Spisy XXIII.
3
33
San
a
(vrávorá.)
Jdte
Pelayo.
!
Pry Tvá
vaši nenávidím
!
!
Zavolám dívky vaše!
Klesáte!
(Odkvapi.i
S
a n
a
okno a
(.oteve
hltá vzduch.)
Pežiju to? Ano, ano, pomsta! Hrdý muži, zaplatíš to draze !
AI v ar
tvejdeV
Doo Sa
n
A
va
a
Sano,
Zmírám I
r
dje
co se
s
vámi?
(vrávoiá zpCl>. .
.
žízním
.
,
.
Vodu
(volá).
Sana.
!
Krev chci
Toho muže
píti
krev, jenž tamto prchá! (Ukazuje oknem.)
A
1
V a
r (udiven).
Pelayo
jest to
.
.
Sana.
Ano, tak, Pelayo. (Vejdou dívky.)
AI var. Chorá
Sana
(.Hesne
jste
!
dívkám do nárui).
O, ano, k smrti chorá!
(Opon
34
a.)
JEDNANÍ
II.
Pokoj dona Alvara. Téžký dubový nábytek. V pozadí hluboký výklenek s oltáem bolestné Panny Marie tžká opona zavírající výklenek je nyní odhrnuta. Na stnách visí nkolik velkých podobizen a sem tam stará maurická zbra. Don Alvar sedí v kesle zamyšlen, Perez Roca stojí ped ním, ;
má nkolik
v ruce.
listin
Alvar. Odložte ty spisy, unaven jsem. Mysl moje není práce schopna. Chvíli spal jsem jen v té krátké dob, která z noci zbyla po slavnosti
.
.
.
Doa Sana
churava jest. Dvakrát klepal jsem na dvée její, vždy však vyšla dívka s prosbou paní, abych odešel a pokoj nerušil
Divná byla noc churav zdál
Perez. Spíše
se.
jí.
Pelayo Není posud vzhru
to.
tažte se,
I
zda ulehl
juž.
Bezstarostné je to šíastné mládí Vešel jsem jak obyejn ráno k v komnatu, a hodn tiše, abych, spí-li, neplašil mu spánek. Postel jeho, nedotknuta stála, jeho sluha na koberci ležel
nmu
35
?
pohroužený v spánek, vyskoil však probuzen a ekl rozespalý;
„Konen
se vracujete, pane,
k odjezdu
Oi
všechno pipraveno!"
je
mnul
v rozpacích se octnul, když poznal, na otázky moje odpovídat nechtl, nedovedl.
AI v
ar.
si,
m
Podivno!
Perez.
hádanka
Jest
snadná,
to
dobrodružství milostné a sladké jej z domu, zapomíná tžkou, mranou naši starost. Venuše je nejmocnjší z bohy.
vábilo
na
tu
—
A Iv ar. Posud
Pelayo necitelný,
byl
písný jeho mrav a istá mysl píslovím se
Perez
úsmvem
—
staly.
Posud ovšem! Odpuste však, pane, moje žerty. ts
i.
AI var. Nezazlívám
.
.
spí-li
Perez
ješt
(ukazuje na
—
dvée
Prokažte mi lásku.
.
Sani
Ptejte se u doni
nyní,
i.
Doa Sana
sama.
(Odejde.)
Doa
A
1
Va
r
(jde
S.ina podepena ji
o
dívku
Churava vy picházíte,
Sana
stojí
mlky.
vstic).
Sano
—
o^-dnc).
Nutné
je
to,
musím
(Kyne dive
',
s
vámi
kter.í odejde.)
36
mluvit.
AI var. Bledá Bože! Co
San
jste
Zemít
a.
Sano,
a unavena, slzy
ty
znamenají?
že bych chtla
—
Co
AI var.
se stalo?
Sana. Pohanna
jseía a pokoena jako posud žádná ješt žena!
m!
Pomstte
Pomstu, žádám, pomstu,
pohanní moje!
velikou jak
(Obrátí se k oltái.)
Písahám, že díve
ani pokrm, vody neposilní slabé moje tlo,
krpj
ani
klesající,
pokud nepotrestán
—
iMIí.)
Kdo?
Alvar.
Jméno
jeho,
rychle
Sana. Alvar
—
a za co?
Don Pelayo
I
zavrávorá).
m
v srdce, Sano jste tedy nemluvila pouhá horeka z vás, ne, to možné není!
Udeila
.
!
.
.
Vera
Sana. Alvar
Couváte? I
Sana.
vezme zbra".
A
jeho vina? Mluvte!
Svatý Bože, co jsem uinila!
Alvar. Mluvte
rychle
—
Sana. Alvar. rozmýšlet se
Nechci! Píliš
— 37
pozd
Sana. Žádal lásku
Zloin
víte,
Nuže, vzte všecko. a vaši hanbu. nuže
mou
—
Alvar.
Propad' smrti. (Sedne a zakryje
si
Bože mj, když híchy
práv
jeho, ach,
pro
tvá.)
mé
chtls
vyvolil
trestat,
jsi,
m, pro
aby v peklo vrhl jeho krutá míí na
San
a
(chladn).
Alvar
mé
Pláete? Juž Utírám
(vstane)
Sana.
ruka srdce?
Slabost jest
slzy.
si
myslím, vaše první.
to,
Alvar. Pominula.
Te
Sana.
Alvar. Sano, pro
jste
jste
zase mužem.
osudnou svou krásou
—
zhubila mi syna
Sana.
Svému
pisám Bh,
sluchu
nevím
v té chvíli, jinak studem zhynula bych. že
Alvar. odpuste mi drahým tak mi. .
.
Sano, .
šílím ... iVejde paže.i
byl
Pelayo
Co mi neseš?
Paže.
Pane,
prosí
don Pelayo de
Irote
o slyšení.
Sana. Alvar
i|,;
Vy jej Zavolám
nevpustíte! jej
za nedlouho, ekni.
(Paže odejde.)
Sana.
Pane, chcete, abych uražena
38
znova byla drzým jeho hledem? Dstojnost má nedovolí, abych slyšela, jak
AI v
se spasit snaží,
lží
mou
ar. Jesti povinností
co soudce,
abych slyšel zloince.
Sana.
Nuž, dosti!
Nevíte slovm mým.
O, bda! Dejte dýku! Jsem-li lhákou, nuže, potrestám se sama Nepipustím nikdy však, bych stála ped stolicí soudní S ním. (Chce se chopit zbran.) !
AI v
Vy
ar.
Neuvidí vás.
Sano
mýlíte se,
Tam
!
v oratoi
skryjte se. Já vyznání prsou, kdyby je jak
mu
z
vyrvu
v pekle
skrýval
hluboce
Sana.
A
Sana
zdráhat?
bude-li se
AI v ar. Muit dám
jej!
lodatoupí do výklenku a zatáhne záslonu za sebou
.
Poslechnu.
A
1
var
PeJayO
oteve dvée.)
ijde a
!
iPelayo vejde.) (Pro sebe.)
Zrada že se skrývá pod tou tváí?
Tžce
jen,
ach,
není jinak.
vit mohu
(Nahlas.)
Pistup
.
.
.
Pelayo.
Pane,
chmura
obestírá
vždy tak jasné.
Komu AI v ar.
pece
blíže.
elo vaše V oích vašich
hrozba.
platí?
Tob 39
snad.
Jsi
zmaten!
Pelayo. Ped hádankou, AI var. Pomohu hádat ti
—
.
žádals slyšení
Pelayo. Výitky
V v
ted,
—
kterou nelze .
.
Dív
co
t
sem
vru, trpké
luštit.
však ekni, vedlo.
cítím
.
.
,
útlém mládí, osien, jsem vešel
dm váš,
pijal jste
m,
otcem byl
jste
než otcem rodným, nebo miluje ten vlastní krev svou, nadje své, rod svj v synu, vy však dítti,
ba
víc,
—
Alvar. Nemluv dále. Ano, miloval jsem, nenávidt kde mne nyní uíš Pelayo. Svatý Bože, co to temné slovo znamená. Alvar. Nuž, mluv o vci dále,
Co si žádáš? Co váháš?
k vli které pišels.
Krátce mluv.
Pelayo.
Nuže, pane, pustil pišel jsem, bych prosil, bys z domu svého, odejdu ... na dlouho Dovol to nepátrej po píin,
m
.
.
.
.
dvru mj
.
.
.
Zrádné, erné srdce Alvar. Povím tob, odsud co t žene báze, že tvj hích na jevo vyjde! Jest však pozd. Neslýchan drze
dvru mou
ješt žádáš, bídný
I
—
(Povznej-e ruku.")
Pelayo. jiný
Zadržte! Pi živém Bohu, pane, by toho, co jste ekl,
pl
krví splácel.
40
.
.
AI v
Zmije, ty mi hrozíš?
ar.
Odpuste juž pemohl jsem srdce divoké zde v prsou ješt slzu v oko zpt co vtlaím Vytryskla mi mimodk Nuž, mluvte klidn, pane, zodpovím se z vaší obžaloby.
Pel ay
o.
..
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Alvar. Pravdu máš, má soudce klidným
Povz
mi, co náhle
k odchodu a
kam
býti.
pimlo t
chceš
jíti.
Pelayo.
Pane,
velké tajemství mi brání mluvit, velké tajemství, jež není moje, pane, písahám, že pravdu mluvím
Dvru,
ach,
!
mjte onu dávnou,
kterou nikdy nezklamal jsem, nikdy!
Alvar. Nestoudnost
Pelayo.
je
každé tvoje slovo!
Nemluvte tak se mnou, se mnou, se mnou, který nevýslovn miluje vás! Rcete, co jsem spáchal? Milosrdí!
Slyšeti chci obžalobu svoji.
Alvar. Ty
to
žádáš?
Pelayo.
Ano, žádám, žádám. Spravedlivý jste jak Bh, se íká v celé zemi. Proto jsem zas kliden. Trestejte, když naleznete kivdu, náru však mi zase otevete, na jevo-li nevina má vyjde.
Alvar
(radostn).
Mj Pelayo (Zarazí se.
Avšak
ne,
..
.
Ano,
jsem soudcem.
41
vím tob.
i
Odpovz
mi.
Kdyby nkdo zrádn že jsi
poskvrniti
—
moje tvá že byla snaha
lože
Pelayo
mé hanb
ekl, po dychtil,
Nemže
(.vzprim! se).
kdyby však
to
to
nikdo íci, pane,
pece nkdo ekl,
sám král kdyby to ekl, nuže, bídn lhal by! Vyzval bych jej k boji! AI var. Na pozoru mj se, žalobník tvj i
neskrývá
se.
Pelayo. AI v
ar.
Nuže, jeho jméno!
Doa
Nazývej
Pelayo. A v ar ilasi 1
Sana. Moje ji
Mlíš?
žena.
lhákou. Nikdy, pane.
zbra).
Piznáváš se?
Pelayo.
Ne,
lháem
to
AI var. Vysvtli mi tedy, jak
byl bych.
míníš.
to
že by doa Sana mohla, mýlit však se mže. se píliš Krásná je, snad obdiv jevil v oku, snad že v rozhovoru,
Pelayo. Nepipustím, lháti
mj
mezi tancem slovo pošetilé mi vyšlo, jehož význam celý Blud to pouhý! povdom mi nebyl Písahám pi svatém kíži, pane, Nikdy srdce moje že jest isté! z úst
.
.
.
.
.
.
híšnou žádostí že nezatlouklo
Doa Sana
.
.
.
krásná jest jak nebe v máji, ale jak jest nebe od nás vzdálené tak každé lásky hnucí
—
42
v moji duši daleké jest od ní! Vezte, tenkráte
i
kdyby byla
dívkou volnou, pes všechnu tu krásu, kterou obdail ji Bh, pes všechnu její pednost ducha byl bych chladným vždycky ní, neb to, co v nitru díme, ono tajuplné nco, které náhle hvzdou rozbeskne se
vi
arem té, již Bh nám poslal ar by nikdy neprobudil
—
nebe
s
její
v tomto
srdci
.
.
.
i
Klekne,
upímnost má zavádí iPausa
AI V
ar.
Nemohu
.
.
.
)
,
.
.
.
.
.
Vím
Mj
Pelayo.
Pece
pane,
ó,
píliš!
aby srdce moje
nechvlo se nhou Omyl vládne zde ar.
Odpuste,
m
v tvé oko patit, synu,
slyšet hlas tvj,
AI v
i
.
.
.
.
.
Odstup
zatím
Chladn pravda
vážit sluší.
tebe,
z
Mluvila-li
dávnou svoji lásku úrokem tak velikým,
vrátím ti, a s jaký posud lichvá nevymyslil. Byla-li
e
však petvákou jen
bda tob Pelayo. A v a r (odhrne 1
tvá
Budiž, jak jste ekl!
i,odejde.i
oponu ve výklenku).
Osudné jak vzniklo podezení vaše, odhalte mi .
.
.
.
Mlíte, a
—
i
Slyšela jste
elo vaše bledé
43
.
drahý ote!
však nejsem
jist
tob
.
.
ješt chmurnjší jest. Co Zdrcena se zdáte, temn
znaí?
to z
oka
nenávist vám hledí. Smilujte se, ukonte pec muka moje, rcete,
omyl možný.
myslíte, že
Sana. AI v
Ano.
mi život!
ar. Vracíte
Sana. Snad
Zmatena jsem. Jdte spšn
se mýlím. Slyšte.
do rytíské sín, postavte se si, u okna, kde sedám. co tam vryto kamenem jest do skla.
Pette
Pak
se vratte.
Vyhovím vám, Sano.
AI v ar.
Sana
(Jde.)
(sama, Vlhne se na zem').
Bídné srdce, pukni Pustá hlavo chápat jak jsi nedovedla díve? Zalknu se! O, smrti, vysvobo Avšak ne, já nesmím ješt zemít O lásce kdo mluví jak Pelayo, lásku zná Jak hvzda rozbeskla se v nitru tvém, však pro mé, muži krutý, nitro tvoje nmé, bez ohlasu? Každé jeho slovo bylo dýkou! !
m!
.
.
.
.
muka
.
.
.
.
.
zloin to spju. Bože Nebyla jsem posud zlá a nyní dýši vraždou, po krvi jen laním jí,
jest
než byl jeho
.
.
Jinou miluje! O, jaká
Bda
.
tžší
.
.
.
(Vrhne se
její
Kam
ped
44
oltá.)
!
Panno
istá, slyš
volající hlas,
dej,
mj
hloubi bídy
z
mýlím
af se
Zachráním jej, sokyni když nemám, zapomenu, že nemiluje Bolestná, ó, matko, slyš mne, slyš mne Miluje-li však Pelayo jinou, každé jeho slovo trýzní krutou, stonásobnou zaplatí mi ona. iv^tane.) Bože mj, vždyf modlitbou se rouhám
m
Neslyší
Do
jí
Bh
propasti
padám
Alvar. etl jsem
vám?
.
.
.
ta
.
.
Alvar vejde,
slova
Jste jista,
.
.
.
.
.
.
zdá
se,
vit, nemohu však
pochybovat, ruka že to psala Píliš dobe znám ji jeho máte dvod pevný, že ta slova .
.
jen platit
.
.
velé lásky
ni
vám
.
doo Sano?
ta píliš velká
.
.
NuŽ. Ctl jSte, Alvare?
i
Odvážnost
.
.
ábel Kroky? Bud si!
nemohu
v
.
.
snad, ale
Zmužilost. (Don
Platí
.
.
.
Rcete,
mohou?
Sana.
Vím, Alvare,
drahým jak vám jest Pelayo právem. Lituji, že podezení jiskru
—
vrhla jsem do hloubi vaší duše. Bože mj, snad pec zde omyl vládne! Odpuste mi penáhlení moje, pokusím se vše zas napraviti. Každé slovo, každý pohled jeho híšný zdál se, když jsem za to mla, ke že ta psaná slova mluví.
mn
45
Ráda odprosím dona Pelaya, jasná až mi kivda moje bude. AI v ar. Jasná až vám bude! Bude jasná? Sana. Snadno dovíte se celou pravdu.
mn,
Nemluví-li o
o
kom
mluví
svými vzdechy, sladce nyjícími? Písných mrav jesti don Pelayo, nuže, pro by skrýval lásku svoji? Ušlechtilá zajisté že bude,
kterou
koho
A
vám tedy ekne, když ta slova vášn a na est písahá vám,
zvolil.
mínil,
do skla ryl, pravdu že vám mluví, a tak dobe skoní vše se, vysvtlí a luští.
AI v
Dám
Pravdu máte.
ar.
I
Sana.
Oteve dvée
jej
zavolati.
a dává rozkaz.)
Pomsto, jásej! Zraje tvoje sklize!
AI var. Zstanete?
Sana.
V
oratoi, ano.
Nechci díve vidti
jej
v tvái,
dokud není oištn v mých oích. AI var. Slyším kroky. (Doa Sana
Paže
jde do
oratoe a zatáhne záslonu.l
Don Pelayo
(Oteve dvée).
AI var.
Vejdi! l,Po
krátkém mleni.)
Znova vzrušen jsem, a vina
tvoje
uritosti nabývá. Pelayo,
v síni rytíské
sám
ortel
smrti
do okna svj vryl jsi vlastní rukou v šílenosti lekáš se. -—
—
46
Pelayo.
Ó, Bože,
šílenost to byla, která vedla
ruku mou. O, pravdu máte, pane Obestela mysl moji zcela slepotou, když tajemství, já bloude! !
celému jsem svtu zjevoval
tak.
Štstí píliš velké, sladkost lásky, posud netušené, zmámila mne.
AI v ar. Nešfastný,
Pelayo. Ano,
piznáváš
ty tedy
se.
miluji.
AI var.
Ha,
odvážíš se íci mi
—
smle,
Pelayo.
v
oi
Vždy, pane,
jinou miluji, než
dou Sanu!
m
AI v ar. Na pozoru mj se! Míníš-li oklamati, oklameš jen sebe. Nestaí mi pouhé toto slovo. Dkaz dej mi. Povz jméno její.
Pelayo. Jméno AI v ar.
její?
Nesmím
I
Pro? Mne
Pelayo. velký hrozí
slib, jí
.
.
.
víže
a velké nebezpeí ne, není možno, pane.
AI v ar. Poslyš mne. Juž nemluvím co soudce, prosím t co pítel, píbuzný tvj, k
nmuž, sám
tak pravis,
vdk t
poutá Ano, miluji t posud Synu, pokoj vra mi! Klid dej mi zase! Dokaž mi, že nejsi zmijí, kterou .
.
.
mj
47
.
.
.
na srdci jsem hál, pro všechnu lásku, kterou miloval jsem tebe, dokaž, dokaž, že dále milovati
t
mohu.
Pelayo.
Zadržte! Já neodolám vše! odpustí mi slabost, která neobstála proti slzám, jež se chvly v hlasu vašem, vždy tak pevném Slyšte ... V hloubi déle!
Bh
Vzte
.
.
.
les,
ln
hor ten starý zámek znáte, který „kletým" nazývají lidé, proto že byl sídlem maurských král. V zíceninách jeho skryta ona, kterou miluji, a vera stála se mnou ped oltáem, knz nás spojil v kapli vaší tajn za as plesu. Ona slova vryl jsem omámený nedokavostí a sladkou touhou
v
v okno doni Sani,
nevdomky
démantem, jenž darem
z póla, tímto
ruky jest, v niž vložil jsem své blaho. Svtlejší jest nad andle boží sladká paní, kterou láska vedla v úkryt mého srdce
Pro
AI v ar.
ped svtem
Pelayo. Nemluvte kterým o
pojmem
ní
je
vin
o
však tíží
skrývá
—
dechem,
tímtéž
mluvíte, neb vina
cizím
Nešastna
jaká vina
se,
.
jesti .
.
její
duši!
Nuže, vzte
48
.
.
.
Vera
ješt sám jsem netušil to tžké to chmurné, smutné její tajemství,
Mého
srdce paní jest
doa
Blanka
—
AI var.
—
.
.
.
infanta
Sestra tvého krále!
Pelayo. Ona, kterou stíhá Alvar. Bda vám Pro bda? Pelayo.
v krutém záští.
Jest mi volnj', nyní vše když víte ... V Portugalsko prchnout chtl jsem, ted však nespchám
juž
pod ochranou vaší
infanta
jest
touto chvílí. Kázala-li
díve
povinnost vám vydati ji, káže druhá nyní povinnost ji chránit. Kliden jsem, neb est na jedné stran, na druhé don Pedro stojí, král váš. Rozhodnte, která z povinností mou, pane, svtjší jest ,
.
Dvru
.
slovem dojímavým, Hlete díve nuže, porušte ji! kolem však, na podobizny pyšných pedk svých, z nichž každý roven
vynutil jste
.
v srdci
cítil
Alvar. kastilský ...
.
.
králi
se. I
Ba
já
jsem
více,
šlechtic
smím
to
íci,
mužem pímým,
spravedlivým, volným. tvá zrady nezakusí! Infanta jest dvojnásobn nyní posvátna mi, sestra mého krále, ženou tvou je, synu mého srdce!
Dvra
Zeyer
:
*
Spisy XXIII.
49
P6
1 3.
AI var
mu
(padne
yo
Odplat
Bh
lobojme
k nohám").
velkou lásku tvoji!
ti
jej).
Jedu do Kordový. Vyprosím si slyšení u krále. Písahal mi odmnu za dlouhé vrné služby. nyní Nechtl nikdy jsem jí žádat velkou budu žádat.
—
Pelayo. ar. Nieho
Jest
AI v
mi úzko!
se neboj. Doví-li se,
infanta že není u Enryka, jest muže, který
vrn
ženou že
nm
své hnvy; milost jeho vyjde jako slunce z tžkých mrak. Duše jeho chmurná jesti, avšak není malá.
pi
stojí,
Pelayo. jaro
Jako probouzí se ve
nadj
Pomnte
utiší
však nebezpe
mn
—
Bu
kliden Alvar. Opatrným budu. Zmaí-li se zámr mj, pak zprávu tajn pošlu
as
ti, abys v Portugalsko mohl, kde bys ekal dlouho tak, až pec vám vydobyl bych milost dona Pedra nkdy pozdj'.
ješt v
uchýlit se
Pelayo. Díky vám Alvar. Nyní
Ml
jdi
!
Jste více
a dej
hned
mi než otcem
kon
jsem zítra jeti do Kordový, díve dostavím se králi.
o den
50
!
sedlat.
Avšak
maurský zámek
ten starý
rci,
bezpeným jest skrytem pro infantu? Pelayo. Bezpený jak hrob. Tak pusto kolem
stnám. Dvíka vedou v uzavený dvorek,
Vyhýbá
se každý jeho
odkud vstup do komnaty infanty. Závoru odtáhne jen infanta, uslyší-H ti akkordy zvuné na loutn, ne víc jich ani mén. Znamení to naše umluvené. AI v
ar.
Bh
Nuže dobe!
vás chrániž!
Amen!
Pelayo. Dona Sana vyjde
z
(Odejde.j
oratoe a klesne na
židli.)
Bh
AI var. Odpus mi! Zapomnl jsem vru vaši pítomnost! Tak vzrušilo
m
tajemství, jež nyní také znáte.
Nebezpené
a je mi
jest,
líto,
že je znáte.
Sana.
Pro? Jsem
nyní jista
svého omylu. Jest don Pelayo nevinen.
Bohu
AI v ar.
Ó,
Sana.
Nuže, vše
díky,
jest
AI var.
Slíbil
ped svým satkem, skrývat nebudu ped píina
Sana. AI var.
ano!
dobe. jsem vám
tajemství že žádné
vámi, Víte,
co byla toho slibu?
Nevím. Nuže, pevnost vaší vle. 4*
51
ekl
jsem si: žije v luzném zjevu ženy muže silná duše. Písahejte, doo Sano, nyní jako muž že budete ted jednat, mimodk když jste se dovdla této
toho tajemství
Sana. AI v
.
.
Umíte mlet?
.
Jako ten, kdo nevýslovn strádá.
ar. Jak to
Sana.
myslíte?
Že
nmou
budu.
AI var. Vru, zdá se mi, že urážím vás žádaje, abyste písahala.
Sana.
Žádáte, co správné pouze, pane.
Písahám,
že v této
vci budu
chovat se co muž.
Alvar. Budte
Sana.
Jsem zcela klidným. s
Bohem.
(Obejme
jí.)
S Bohem
budte, pane.
(.-Mvar odejde")
Klidným jste? Já také. Spát bych chtla. ^Zamysli
se.")
Nuž ano, ovšem Jednat jako muž.. init co mi zbývá, je tak prosté .
.
(Opon
52
a.)
.
.
.
.
.
JEDNANÍ
III.
Kolem v prvním poschodí sloup, na nichž spoívají podkovoyiié oblouky; nkohk dveí. Dvíka se ilnou závorou na jedné v pizemí stran, na druhé otevené dvée, kterými je vidt schody, vedoucí do komnaty infanty. V paliu rostou sem tam nizké kee, nejvyšší, granátový, hned vedle dvíek ze dvora vedoucích, vypíná se nadskupinou rozlámaných sloup a jiných trosek. Vprosted patia polámaný vodotrysk bez vody. Lze všude sice stopy niící ruky \idti, není však patio pes to úplnou zíceninou. Palio v rozvalinách maurského zámku. galerie lehkých
Doa
Blanka sedí nedaleko lontánu, obliej v dlaních skrývajíc
Mercedes
vyjde zdomu.i.
Infanto, to není
možné!
mé klamou oi Blanka. Nerozumím. O em mluvíš? Mercedes. O tom mluvím, co zde vidím. V slzách jste Po svatb v slzách Štstím tedy také pláem ? Blanka. Pošetilá! Ano, pláem Zajisté
!
!
štstím také. Malá slza, kterou te však u mne blaho moje nelákalo
vidíš,
z oí, je to slza stesku, nebof vz, že rozlouiti s
tímto místem
mám
53
se dneska,
upomínkou drahým srdci.
které sladkou
tak stalo se
Mercedes.
Ano, pravda, pravda; tady u fontánu pi msíci poprvé vás poceloval.
Blanka. Mercedes Mercedes. zahlídla jsem
domácnost
tu
!
Ach, odpuste náhodou jen velmi úzká
— —
mi,
Blanka. Odpouštím ti, má Mercedes. Mercedes. Rcete však, vy odsud chcete? Bezpené jest toto místo, pomnte Blanka. Mj chot tak rozho. Nezdá se mu bezpeným už
—
tento skryt, a pijde pro nás ješt dnes. Chce prchnout s námi
v Portugalsko
—
Mercedes.
Strachem zmírám. Daleko do Portugalska !
Zstate! Nemáte strachu? Blanka. Pošetilá, s ním když budu? Mercedes. Doufám, Tirso, jeho sluha, s
námi
Blanka
^s
též že pocestuje?
úsmvem).
Poprosím, by se tak
Mercedes. Díky, milostná infanto. Blanka. Zmužilosti máš ted více? Mercedes. Píklad váš sílí vru,
m
paní moje dobrotivá.
54
stalo.
Blanka. Nuže, piprav Mercedes.
—
vše
Ach, Bože,
malá práce. Jsme tak chudý.
Blanka.
S láskou v
Mercedes, jak? chudý jsme?
Mercedes.
srdci
zapomnla!
Já
Zboží to tak málo místa zaujímá! Není divu.
Blanka. Ticho
!
Kroky slyším
blízko.
iPausa, je slyšet ti akkordy na loutnu.)
Pišel
Mercedes
!
Mercedes.
Už t
Bži
Blanka. Znova
letím!
a odtáhne závoru.)
žiju!
(Letí vcházejícímu
dcnu Pelayovi
Pelayo.
Mercedes
(Ulni krok ke dvikám.')
!
vstíc.')
Sladké blaho! '
pro sebe u dvíek
Pišel TirSO?
i
.
.
Vystrí hlavu.
Nikde stopy Seberu ted naše vci. Hlídá asi Tirso
kon.
Bude veselá
cesta!
to
Blanka, Opt mj!
i
Ó, jak dlouho dlel olova byl as, a zkamenlí jeho oi
jsi
iZastrd závoru.)
odbhne
do domu.)
všem hoi!
Je po
Z
!
v dáli
stáli
Pelayo. Mysl má však v tomto dvoe stále dlela, který
chová
nejsladšího blaha báji
v
ln
svém
.
.
.
Též
55
toužila jsi?
Blanka. Jako po msíci moe, po jaru jak
zem
vdova,
vítanjší není v máji první rže, než tvj zor!
Pelayo. Duše má, když nebyla
mém
jsi
pusta byla, v smutek jako v hrob se kryla, Ted však sbor hluchá, mrtva andl v ní hude, zdá se, že jí pišly velkonoce Hlahol nesíslných zvon hlásá v ní, co v svaté sloce jara kolem rozléhá se moem vní, svtla, tón Boží hod je, láska vstala z hrobu rozlouení!
na
srdci,
.
.
.
Vzala
Blanka.
sloka ta se v zlaté kráse vera v noci na azuru,
hymna
širých
nebes
vná!
Vidla jsem tam ji pláti hvzdami, když zraky vzhru povznesla jsem k Bohu, za své blaho
Pelayo. sladší
Nemoh'
vdná
vláti
van edénským hájem
nad ševel tvých tichých slov! Zraky tvé jsou vábným tajem,
as
luzné
oi
hledí,
holubi dva krotci,
z
tvých noci
56
u svtla zdroje pocelovat mi je shov pijící
iLibá
!
jí.)
Blanka. Usta, usta, duše moje zvábená tvým milováním
tob v ústretu Usmrtíš celováním, vždyf jak motýl na retu chvje se, už rozepíná duše kídla k odletu letí
m
Pelayo. Na
eká
.
rtech poiibi
ji,
ji
.
.
mých zas duše moje opti hle,
te
ji
Splynouc s tvou, tak teprv Díve sna jen kobka stinná jímala v ráji
ji,
s
setrvá,
vn
pije!
žije!
bdlá
tvou vždy, bez rozluky
te
teprv celá!
Blanka. Rozluka!
Tof zlozvuk tvrdý,
pojem je to plný muky! Bože mj, tvé milosrdí v bázni
Pelayo. Blanka.
vzývám
—
Nemj
Mj
strachu!
Pelayo, jaká tíha vdt, za zdí toho hradu nenávist že svta íhá! Nedbám však, tvj mne brání, vítzství dlí v jeho vzmachu, každý boj ti kolem skrání vnec vine! Klidn kladu hlavu sem na tvoji hrud!
me
Uchráníš mne.
57
Bh nás chrání! Pelayo, Blanka. Strážcem ty však mojím bu! nebe
cítím se tak jista,
m
samo vedlo
nmž
v ten úkryt,
nikdo netuší. Nikdo, nikdo mimo tebe,
o
drahý, ty pak zemel bysi díve, než bys vyzradil jej živé duši.
iPelayo se odvráti.)
Co
tak náhle
ped se hledíš? scbe.^ Neeknu jí, co
zasmušile
Pelayo
pro
Nejistotou
na
asu
až don Alvar mi
dost,
se stalo!
trápit,
ji
—
pošle posla
Mj
Blanka.
Pelayo, odpust mi, však polekals m. Když jsem ekla: „neprozradíš úkryt
—
mj"
tu zdálo se mi,
zachvl se O, drahý, kivdím ti! Ty odpouštíš mi?
že
jsi
.
Pelayo. Upokoj Blanka. zachvl
se
ti
.
.
se!
Mj hlas
.
.
Pelayo,
Mj
.
Bože
.
.
.
Pelayo. Víš tak, ach, v moji lásku? Hešila jsem, Blanka. Promi, promi slíbils mi, že mlet budeš, vím ti, vždy miluješ m! Pelayo. Miluji t tak, ó, Blanko, .
písahu svou že bych
58
.
.
zrušil
k vli tob, kdyby prospch kynul tob z toho híchu. Nebyl by to hích však, drahá, kdybych tajemství své tžké svil srdci, v kterém nha krásná, velá pro mne hoí,
kdybych hledal pomoc pro nás, jistotu
pro hlavu
tvoji,
dsný
nad které se vraždy nese
stín
—
Blanka.
Ne,
Pelayo,
rci,
že vše to zkouška pouhá! Nevyzradils duši živé
rci,
—
posud naší lásky blaho Bledý jsi a mlíš
—
Pelayo.
Blanko,
upokoj se
.
.
Bl an ka (siabi. Nepátrám už
Písaha
je
.
Dosti
.
,
Ano
.
Nepísahej snadn kivá .
.
.
.
.
.
,
.
.
.
.
.
Pelayo. Snáším kivdu ... O, ty pláeš Radj dýku vraž mi v srdce! Nemohu tvé slzy vidt. Blanka. Nepláu juž. Slabost pešla. Odpust. Rci však, ty jsi pišel, abys odsud vyvedl mne? Útk náš do Portugalska
—
—
Pelayo. Odložen jest Blanka. Co Pelayo. Netaž se mne, má
5y
to
slyším?
infanto,
odsud te, pro nechci jíti, avšak vz, že kyne spása blízká nám.
Bud vle
Blanka.
Vím
mj
tob,
tvoje.
Pelayo.
Pelayo. Smutným hlasem krásná Kde
pronášíš.
slova
blesk tvých oí,
ped chvílí mne srážel nohám tvým a pece trhl vzhru v nebe? Shasl v Blanka. který
k
.
onch
slz
.
.
—
dešti
Pelayo, Jimž nerozumím. Blanka. Blaze tob, mj Pelayo, nechápeš-li do opravdy, pak ješt více blaze
mn
Pelayo. Miluji t, více nevím! S Bohem bud a dvuj mi. Blanka. Odcházíš? Ó, zsta ješt! Pelayo. Pijdu zpt než veer vzejde. iPru icbc.) Posel snad už na mne eká.
Nemám
stání
.
.
.
Blanka.
Úzko
zsta
Neodcházej,
Pelayo. Tvoje volá odsud
odolám,
a
blaho,
mne
je
mi.
ješt! ó,
má
Blanko,
a proto
srdce
bolí,
slovm tvým
a vlhkým Vidím, že jsi polekána, o jistotu svého skrytu
60
zrakm.
obáváš se
.
.
Nepokoj tvj
.
planý a, pec ohlas budí v prsou mých opatrná, .
Bu
.
.
neotevi tyto dvée ani na znamení známé, loutny tóny,
uslyšíš-li
neotevi pec, až jméno uslyšíš své pronesené hlasem mým. Dív neotvírej.
Blanka. Neodcházej, mj Pelayo, Pelayo. Jako dít stále jedno
má
opakuješ! ti,
Blanko,
oích mých jak tžko s tebou louím se. Vždy pouze pée v
m
o tebe
místa trhá,
z
na kterém bych
Blanka. Nuže Avšak
Pelayo. Blanka, Pelayo.
rci
.
.
.
t!
Miluji
t!
miluješ
(Políbí
Nuže,
drží se v obejinutí,
Blanka
vn
1
t
Už nedržím
m?
.
.
.
jí.)
Ješt jednou!
Blanka. (Oba
Ty
Miluji
chtl
dlít
...
jdi
s
Bohem!
posléz se Pelayo odtrhne a jde.)
isamat.
Zsta
!
(Utíká ke dveím.)
Vrat se
Neslyší
!
mne (Sedne u fontány a zakryje
Mercedes
si
tvá.i
(vyjde z domu).
Pipraveno Bože mj,
vše, infanto. jste
sama, v slzách
61
!
!
Závora jest odtažena Pro boha, co se tu dje? .
.
,
.zatáhne závom.
i
Blanka. Mercedes, my zstaneme. Mercedes. Proto plá váš? Ped nedávném plakala jste, že váš manžel
povede vás odsud v
—
dáli
Blanka. Ped nedávném,
ach. Mercedes,
Mn
šastna byla jsem zdá dávno však že nyní tomu. .
.
.
se,
Mercedes. Slyším dobe? Nešastna Blanka. Mercedes, já žalem zemru! Zradil mne ... O, zde to cítím Mercedes. Híchem jesti rouhati se! .
jste?
.
Miluje vás.
Blanka,
Slyš,
Mercedes.
Když mi dj celého
žití
svého zde, na tomto míst, vypravoval, ozvalo se
podezení
více než jednou
v nitru mém, pi zmínce o kterou nazval vzorem ženy
té, .
.
.
dou Sanu, konen jsem vera
Míním onu kterou
uvidla vlastním zrakem
.
.
.
Mercedes.
Kárejte to podezení, které hodno není duše, isté tak, jak vaše, paní
Blanka. Piznávám se, že jsem sama ped sebou se zardívala! Vera však jsem v oku jejím
62
.
temném, hlubokém a žhavém
zejm
etla! Netušila,
pohledem když jaký
hltala jej,
svdek
každé
její
plný záští hnutí stíhá!
Mercedes. Mýlíte se snad, infanto. Blanka. Nemýlím! Však vidla jsem
mj
zárove, že klidným
Pelayo
že zraky jeho
byl,
bloudily, že necítily
ohe,
V
který na
Mercedes.
n
mj
duši jeho
Nuže,
pršel.
byl obraz!
dkaz
jeho lásky
velký to a zejmý.
Blanka.
Ano,
zdálo se, a zapomnla rychle jsem na stín, ten malý, v moi svtla svého blaha. Nyní ale soudím jinak
Nevrným
byl
milovati když
don Sani mne zaal,
rychle ale k ní se vrátí,
opojení nové lásky ze srdce až
pomine mu!
Na
se Mercedes. Miluje vás! výmysly tak bez podstaty
Blanka. Mercedes, zde u
fontánu,
který slyšel jeho sliby.
Mercedes, zde ted mi pravil, za hích že by nepokládal, kdyby tajemství své svaté
63
muit
svil srdci, v kterém nha krásná, velá pro nj hoí. Srdce
Sani
doni
jest to
Mercedes. Za dkaz
to
nemám
Blanka. Mercedes, on
o
útku
zrady.
v Portugalsko nechce slyšet, o
útku, který vera
jedinou se zdál mu spásou! Nemže prý odsud jíti .
Nemže,
ó,
proto že
jej
nepustí
vím
má
O,
infanto,
mu
chrate se
pímo pro Blanka. Bledý
.
to,
doa Sana
—
Mercedes.
.
vím
to,
kivdit! Bože, jste netázala
—
byl a hlas se
chvl mu
nejist, když prosila jsem,
aby
pímo odpovdl,
tajemství že neporušil. Mercedes, ach, nejvíc bolí srdce moje, že Pelayo myslil, strach že ze mne mluví
On napomínal
o život!
starostliv, abych byla
dvée
opatrná, abych
Ó, zemru žalem Nevidl, že proto pláu, pouhá myšlénka že zrady Povrhuji jeho možná iBží ke dveím.) opatrnou radou jeho stežila
.
.
!
.
.
.
.
!
Má-li láska
nkdy
konce
64
—
lOdiáhue závoru.
Mercedes. Blanka.
Stjte, paní!
—
—
teba smrt
pak
vejde
af
(Oteve dvée prudce. Doa Sana se objeví pod závojem v vodu tí otrokv arabských.)
Mercedes.
Ó, velký Bože!
polekan
(Skryje se
prí
za trosky u dveí, kde byla stála.)
Sana.
Pišla na tvé zavolání sudba tvá.
Blanka.
Ty temný
zjeve,
koho hledáš?
Sana. Blanka.
Hledám
Doa Sana!
vede sem vás
Sana. Bda
.
.
vám, že
tebe. (Odhme
mj
osud Zlý O, Pelayo .
toto
.
.
jméno
vzýváte
Blanka. nebo
Já
Boha vzývám,
v temných vašich zracích peklo hoí, v tchže oích, které vera vidla jsem mezi plesem láskou pláti pro Pelaya! O, jak hoí nenávist v nich.
Sana
(chladn). Vy jste byla vera u mne? Odplácím vám
návštvu
tu
vzácnou
rychle,
infanto.
Blanka. O ... Vy mne znáte! Zniena jsem, neb Pelayo Zeyer
:
Spisy.
^
XXIII.
65
závoj.)
jediný moh' prozraditi jméno moje, úkryt mj! Sana. Uhodla jste to, infanto. Zradil mne! Ó, doo miluje vás! Budte kleta!
Blanka.
Sano,
Sana
(vášniv.) Kletba padniž na vás zpátky, nebof nikdy láska jeho, po které tak dlouho žízním,
marn
žízním, neblažila Zaplatíš mi
nešastnou mne
!
pohrdání jeho draze!
Chvj
se,
chvj
se.
K
Blanka.
nebi jásám!
mj
Mj
Pelayo! Pelayo, Nelhals tedy, když jsi ekl, nikdy že jsi nemiloval, jediná že já tvá láska
Vren
Sana
—
zstals
Dost, infanto,
(opt chiadnc-v
planých slov. Nuž, prozradila v divé vášni jsem vám všecko
Hlete na mne, odpovzte, zdám-li se vám schopna toho, abych snášela tu hanbu, triumf váš ... O jeho srdce boj
jsme vedly
—
Blanka. moje Miluje
Srdce jeho jest,
ó,
mne
!
zmuená tvá
celé,
celé!
Vaše zraky, vaše bledá,
66
.
.
.
záští vaše,
mrou
nesmírnosti
mého
Sana.
ml
Nešastná,
Blanka.
jsou mi štstí. .
.
Zradil tebe
.
doo Sano,
Lžete,
.
.
.
lžete,
lstiv, podle, ukradla jste
mu
tajemství
Zloinná k
nmu
naší lásky!
híšná ženo,
ty,
jak smíš zraky zvedat,
jakým právem vkroila
jsi
v blahý naší lásky ráj?
Sana.
Skrotím jásot divé pýchy, nebudeš už déle šlapat po mém srdci zmueném Povalím t v prach! Ty zemeš! .
Blanka. Odvažuješ s s
.
.
tak se mluvit
dcerou krále kastilského, doou Blankou, sestrou krále
—
dona Pedra
Sana.
V (Podá
Dkaz Blanka
jste i
klatbu danou! listinu.)
bratrské té lásky
sama ti dána
jí
.
Nuž, doo Blanko, do rukou mých! .
.
pustí UstinuV
Zemíti,
ted,
smilování!
Bože mj, to nepipustíš! Andlé, ó, stežte mne! Sana. Daleko je v modro nebes, kvapí as. (Kyne otrokm, Icteí se infante
Blanka.
blíží.)
Já nechci zemít!
Pomoc! Pomoc!
(.otrokm.)
67
Slitujte se!
Mladá jsem, ach, mladá! Život
vera duši
teprv krásn vzešel mé! O, krev mou šette,
ustrte
se.
Sana.
Marná slova!
Nerozumí, co jim mluvíš.
mj
Pokyn
jest
zákonem
jim.
Zamstnání jejich: vražda! iKyne Blanka. Strašná ženo, štveš je na jako smeku! Ne, to nelze! iTasi Radj' sama zavraždím se.
jim opt.)
m dýku.)
Královská krev v žilách ve mi, nesnesu katovy ruky dotknutí Ó, teste, bídní .
se
otroci,
.
.
ped mým hnvem
Sana. Smšné
dcko!
!
Rychle!
(.otrokm.)
Konec! I
Jeden vyrve
don
Blance dýku
)
Bda mn!
Blanka.
Sana.
Ba, tikrát
Blanka
(.kieUnei.
bda!
Slitování!
Sana.
Žádné.
Blanka
Bože,
(vstane).
odpus mi hích nejvtší mj, že jsem ponížila sebe
na okamžik!
Sana.
Chopte se
Blanka.
Sana
jí!
Kletba tob, vražednice!
(kyne otrokm).
Zarduste
ji!
68
Blanka
(v
náhlém
strachu).
Hrza! Hrza! Zardousit! Ne! Bože, pomoc! (Pronásledována otroky.)
Mj
Pelayo! Bože! Pomoc! Puste mne! Pelayo! Bože! (Vijhne do dveí, vedoucích na schody.
Otroci za
Dvée
ni.
se zavrou.)
Sana.
Svírejte
ji
pevn, pevn!
Blanka (za jevištm). Bda! Bože! Ó
.
.
Pelayo!
.
Pausa.
Sana. (Blíži
se
Dokonáno?
dveím,
které se otevrou
Blanky a položí
;
je
na zem.)
Jásej,
nasycená! (Tasí ješt v srdce. Dosti tak
.
Nyní odsud (Odejde
Mercedes
s
.
pomsto
Pro
jistotu
Jednou
(Bodne donu Blanku.)
ješt Jak brzy chladne
.
.
dýku.)
vyvlekou tlo dony
otroci
.
.
otroky.
.
.
.
.
.
.
Rychle, rychle.
Dvée zstanou
oteveny.)
(vyjde za chvilku ze svého sKrytu).
Hrza! Bože! ^Padne na mrtvolu.)
Dopustils to?
Paní moje
(Opon a.)
69
!
Sladká paní
JEDNANÍ
IV.
Velká sí na zámku dona Alvara, jako v I. jednáni skvle osvtlena. Don Alvar a Perez picházejí z rzných stran a setkají se.
Pere Z
(pekvapen).
Milost vaše vrátila se.
já ne mén dje, vru. Z daleka jsem vidl zámek svj vejdu, jednu zá. Když v
Alvar. Pekvapen
jste,
tím, co zde se
dm nm
vidím ruch, že v jak v oulu, sotva kdo ze služebnictva všimne si mne; plny práce každý ruce má, nuž rcete, co to vše jen znamená?
Žena moje uzavena v komnat své nejvnitrnjší; milý Roca, vysvtlete!
Pere z. ekal hádanku
nedovedu. naídila hosti,
jsem, že vysvtlíte kterou chápat
tu,
Doa Sana
spchem
života že den
štstí
zváti
pravíc, nejšíastnjší
její
jí
vzešel,
že tak velké,
snésti že je
nedovede.
70
hudbou, tancem, zpvem, smíchem ulehit že musí boui, v nitru jež jí burácí.
doa Sana
AI var. Pravíte, že mluvila tak
—
Pere z.
Ano, pane.
Myslil jsem, že zpráva došla z
Kordový snad
která tak
ji
dou Sanu,
rozjaila.
AI var. Z Kordový jsem
poslal zprávu
tajnou, pravda, ne však
žen,
Pelayovi jsem ji poslal; zpráva ona byla ovšem radostná pro nho velmi, nedovedl zamlet ji
patrn.
Pere z.
Tof ku podivu! Naopak, jest don Pelayo znien žalem ... O, mj pane, nevím ani, jak to íci, šíleným jest don Pelayo
Praví,
est že v
Kastilii
vymela, že nyní svtem hledat
pjde
ji,
a
s
pláem
na ernou zradu, kterou, odpuste mi, pane, na vy prý spáchal jste
žaluje
nm
Alvar. Zradu? Já? Co znamená to? Jaký omyl jej to klame? Rychle sem jej zavolejte, radostnou mám druhou zprávu
71
rána král don Pedro
zítra z
sem v
tento zámek, vymohl jsem šastn milost
dorazí
pro infantu,
satek
slavn uzná
král
Pere
Satek
z.
koho?
infanty a
Nerozumím AI v
jejich
don Pedro.
—
Dokejte se
ar.
bude jasno. Nyní však af don Pelayo pijde sem, a dou Sanu
jitra
jen a
vyhledat jdu.
Pere z.
Don Pelayo
zmizel
.
.
.
proklínaje
.
.
.
Koho?
AI var.
Perez. Neodvážím se
A Iv ar.
íci.
to
Mluvte!
Perez. Nuže, dou Sanu. Ona jásá AI v ar. Proklíná ji Úzko je mi Don Pelayo .
.
.
jsem
žaluje, že
.
.
.
.
jej
zradil?
Perez. Líto mi, musím vám,
že opakovat že zšílel zcela. íkal, krev že nejsladšího tvora prý na vaši hlavu
padá
—
odpuste
A Iv ar. Perez. Neest
—
Jen dále! prý že cizoložná
liliální svatou cudnost zardousila pomstychtivá.
72
.
.
AI var. Bože mj! Ó, krev mi stydne pi myšlénce, která bleskla
mou
duší
.
.
.
(Slyšet hudhu.)
veselé a rozpoutané mísí se tu v žal
mj
Jaké to zvuky
temný?
Perez. Maškary as zavítaly práv v zámek. AI var (který se zamysiilj. Sen to trapný! Probh, Perez, probute mne Perez. Vzpamatujte se, mj pane, blouzní zrak váš, elo kryje hlubých vrásk tžká chmura. AI var. Pro ples, vru, tvá to není. Masku dejte, pláš mi dlouhý. Perez, súasíním se plesu, rychle Pojte! Perez. Djí vci !
—
divné tak se dnes na zámku, že mi nic už divné není, ani (Z druhé
nápad
váš,
suany vstoupí
Tir.io
mj
pane.
(Odejdou)
a Mercedes, tato
s
maskou v ruce
Nemj strach, zde plno bude za okamžik; v davech host
Tirso.
ztratíš
Ruka
se jak v
moi kapka
tvoje jak se tese!
Mercedes. Všude, zdá
se mi, že strašné oné ženy vidím,
skryj
m,
Tirso. Neboj vrátil
se,
Tirso,
skryj
m
ped
se, už don Alvare já sám jej vidl,
73
oi ní!
)
uteeš se pod ochranu spravedlivé jeho ruky, ped tváí pak všech téch hostí promluvíš. Nuž, jest ti lépe?
Mercedes.
mé
ach,
Tirso,
srdce bolí!
Paní moje, paní moje, nikdy neuzím už více sladkou tvá tvou!
Tirso.
Uti
slzy!
Spravedlnost najdeš.
Mercedes. Najdu
Bože!
ale také dechu,
který v prsa se
aby
opt
jí
vrátí,
žila? Bože,
jak jsem bídná, jak jsem bídná!
Když jsem
pro jsem
bránit s ní,
Tirso. Svdectví kdo
Mercedes.
nemohla jí, nezemela!
ach,
byl by dával?
Pravda. Kéž pak ale zemru!
Tirso. Nemluv tak. Ty zapomeneš, vyhojí t as.
Mercedes.
O, nikdy. (Hudba
Tirso. Násad masku. (Oba mísí
Host. Podivné
se
to,
Ejhle,
se biiží.)
hosté.
mezi vcházejicí masky.)
vru, asy
zavládly ted v Kastilii;
nejdív zvou nás na
ples,
náhle
podsí nás dokumentem, podepsaným samým králem, žíznícím po krvi sestry
74
úsmv
prchá
našich tváí,
s
—
veselost též z našich srdcí
sotva však. že poslušn jsme složili si tváe v smutek,
opt pozvou, úsmv.
do zámku nás
prosí nás o jasný
Nevíme, pro nevíme,
plakali jsme,
pro te
se
smjem'.
host. Smjme se a netažme smích je vždy a všude vítán.
Druhý
Tetí
se,
host. Víno bylo vždycky sladké
pán
v sklepích
První host.
z Altamíry.
doa Sana
Hle, a
nikdy
krásnjší nebyla vru, než je te v té hrdé zái drahokam královských Vyjde nejdíve sbor ozbrojenc, kteí se
staví
v pozadí, pak
pážata.)
Jako vlada kráí, ped ní stráže jdou jak ped králem!
Druhý
host.
Sana
(pichází v nejskvlejších rouších, zastaví
Tiše, tiše,
se v síni plné hostí a
hledí
!
bím
jednotlivce jež svou .
.
.
se,
kývá jim na pivítanou).
Díky, díky, že jste pišli, pátelé tak velkou radost, jako moje, rozdliti nutno jako velké, zkrušilo by
na nás.
tíží
Nechápete?
75
ohlíží
Pravda, nutno vysvtliti Nuže, slyšte .
.
.
.
.
.
(Zamlí se na chvíli, za posledních slov vejde don Alvar v plášti, s maskou na tvái, zárove Perez, ne s ním a Liez masky.)
a
Myslete
si
nebo teba muže, který úpí v pokoení, který nese v hloubi srdce urážku tak tžkou, tžkou, ženu
,
,
.
život že
mu
otravuje,
na rtech modlitbu že mní v rouhání mu, v proklínání Urážku však sebe sama pomstít brání osud krut, nebot ani piznat nesmí Náhle ránu, kterou trpl v ruce jako z nenadání .
.
.
.
.
.
nepítel ten jeho krutý
do rukou mu padne, slabý, Rozkoš Rozkoš bez obrany neslýchaná, sladší všeho! Nyní mže bez ostychu píti krev, po které žíznil, .
muit
mžj
!
.
.
jej,
ó,
muit
.
.
.
Bože mj, tu divou radost kdyby zaplatil jí peklem, píliš draze nebyla by
zaplacena mysl mou
,
.
Závrat jímá
.
.
.
(Zakryje
Bh
První host. Zbavena
.
je
si
bud
smyslu,
76
oi
a zavrávorá slab.)
s
námi!
šílí?
Druhý Co
San
host. Nerozumím ani slova. to mluví, co to mluví?
Hudbu! Hudbu!
a.
bouiž
síní
vaši ruku
.
.
.
.
.,
.
Víný
.
Doo
První host.
Sano,
vru
veliká to pocta
.
.
.
(V hudbu mísí se druhá smutná,
Zvuky
Poheb
ty
tanec Nuž, seore,
(Blíží se hostu.)
.
táhlá.)
co znamenají?
je
to,
na mou est!
Sana.
Radost mou kdo takto odvahu má! .
Pe
1
.
za scénou). Stranou Královský pichází host
ayo
tupit
.
i
!
Místo
!
Sana.
Zavte dvée! Ne, tak lépe! Rozkoš nová, jeho lkáni,
jeho (Vejde
plá
a zoufalost!
prvod ern. odnj'ch,
nesoucích erné zavšená nosítka, Don Pelayo v ele prvodu. Hudby umlknou.)
která postaví ve prosted sálu.
Pelayo. Spravedlnost! Volám na Ztratila se,
ni,
ó,
Sana
marn!
vy všichni
pomozte mi hledat (posmšn
Spravedlnost!
volám ji
a chladn).
Jaký mumraj, don Pelayo, chystáte nám pod škraboškou toho smutku! Bute vítán, díky za tu veselost!
Pelayo. Odpovzte, ó vy všichni, máte oi? Zakryjte je,
77
nebof až tu roušku strhnu, v horkých slzách utopeny budou rázem! Máte srdce? Pukne vám, až odhaleno bude, co ta rouška kryje! .
.
.
(Strhne slonu, je vidt infantu mrtvou.)
Nuže, vizte! na kolena .
.
.
.
Na
.
kolena,
Hle, infanta,
.
však, tof málo! uškrcena dravým tygrem, zardousena svatá krása bez poskvrny sestra krále
Svtice,
.
.
.
hle,
áblem, híchem Hosté. Úžas! Bože! Kletba
vrahm!
podlostí.
Je to pravda? Neštstí!
Jiní. Pomsta, pomsta!
Pelayo.
K
Spravedlnost!
nebi volá krev ta svatá!
Spravedlnost v
vymela
Kastilii
však, zmizela už,
v tentýž den, co est za hory utekla se, ponechajíc
erné zrad vládu
V tentýž den, žen zradil, v ruce
mou
bílou, tichou,
Bože mj, a jako
Sana.
otci,
mne
pomstychtivé
vydal,
její
infantu,
svou.
co don Alvar kruté,
holubici,
netušící! já
mu vil
píteli
Nechápu, co mluvíte
73
nám?
Komu
mj
vás
zradil
manžel
a kdo ona žena krutá, infantu co vraždila? Pelayo. Kletba vám! Vy, doo spáchala jste onu vraždu,
Sano,
která vinu Kaina smaže!
Pistupte a písahejte {tálme ped mrtvolou zde infanty nevinu svou! Hlete všichni, z rány znova krev se lije, žalobnice rudá, hrozná ped stolicí soudní boží!
jí
k mrtvole)
Hosté. Spravedlivé nebe, úžas!
Sana. Smlý
muži, pusf mne, pus mne, nelekám se ani slov tvých, ani toho svdectví Šílenství
vždy
Pelayo. V
mluví,
z tebe
dkazy kde máš mé
viny?
úkrytu a polekána,
tesouc se
nmým
o vlastní život,
svdkem
vraždy hrozné dívka byla doni Blanky.
Sana.
—
Ani slova více
Mercedes Nedám
lžete!
(Xirsovi).
se už déle zdržet
mne
.
.
.
odhodi masku.)
ped
živým bohem pravdu mluvím! Jsemt Mercedes, Slyšte
!
dívka, která
mla
sloužiti té svtici
Tato žena paní
mé
štstí
!
(ukáže na
a.
Sanu)
a zavražditi
79
vnikla v úkryt
kázala
ji
otrokm!
z híšné lásky k tomu muži, (ukazuj-í na Peiaye) vyzoala se, proto že infantu vraždí, srdce jeho že jí vzala,
Vyznala se
k vli ní že don Pelayo dou Sanu neslyšel
San
a
Host
dýku).
(tasí
Zhyn,
ty
(Chytne
ji
zmije. za ruku).
DoO
SanO,
Krev
má
zadržte.
Mercedes. ale
smji
Ó... se
.
.
plyne
.
.
.
infanto ...
.
ráda pro vás umírám
!
Tirso. Pomoc!
in
Host.
jaký to divý!
Pelayo. Ubohá ty, vrná duše! Položte mne Mercedes. S Bohem, Tirso Slyšte všichni k nohám paní Písahám posledním dechem !
.
.
.
.
.
.
.
.
pravdu že jsem mluvila
.
.
.
.
.
(Zemre.)
Doo
Sano, hledte kolem! Rcete, co na tvái tete
Pelayo.
pítomných lží
Sana.
!
Nuž, rcete pece,
že všechno.
Všichni slyšte.
Na míst jsem svého chot, námstkem jsem svého krále! Ano, doa Blanka padla rukou mojí, piznávám se
80
.
Víte však, že bratr
její
Pedro, král náš spravedlivý, klatbu tžkou nad ní vykl, Odsouzena tedy byla samým králem, pánem naším, nástrojem já pouhým byla. Jásá duše moje, ano,
zárove že pomsta moje snoubila se
Nenávidím
pomstou krále
s
!
vás, Pelayo,
divé záští pro infantu cítila
piznávám
jsem,
píinu však svého
to,
záští
nepovím vám, lží jest pouhou, svdila. Smji se tm vašim slzám, smji se tm bledým tváím, které na kolem patí, hrd pozvedám svou hlavu prolila jsem krev infanty, kdo však z vás smí pedstoupiti, íci mi já jsem tvj soudce Nikdo z vás! co ta dívka
m
:
AI var
(odhodí masku).
V Ši C h n
i
Don
(mimo
d.
Snad nkdo pece!
Sanuu).
Alvar!
Vy
AI var.
doo Sano,
že
uznáte,
mám
právo
soudit vás.
San
a
(po krátkém
mlení chladneš
Nuž, tedy sudte. Zeyer
:
Spisy.
XXIU.
g
81
AI var
S
a n
Sano, co jste uinila! Písahu svou splnila jen,
(vyítav). a.
muž
jednala jsem, Má-li soka
AI v
—
Soka vy
ar.
Vyznání
Sana
jak jedná.
zabije ho.
tedy
jste
jest plné
mla?
nyní.
Zapírat? ... To unavuje co je mi po tom, studem co se zove, pýchou Zabte mne. Já v hrzách žila takových, že hrza smrti hrzou se mi nezdá více. (temné).
.
.
.
Konen,
.
.
AI var
(probodne
ji).
Zemi
tedy
—
.
odsouzena.
Všichni. Úžas! Hrza! AI v
Spravedlnost!
ar.
Nkteí
hosté. Pomáhejte! Pomáhejte! (Cluji
Sana.
podporovat.)
ji
Necht mne...
zemít klidn
svdk
chci beze
samot
... o
.
.
.
(Uini nkolik krokv a padne.)
Pelayo. Hosté.
Klesla! Zmírá!
Bez útchy
Bh
AI var. Sano... modlete
milosrdný!
se.
Sana. Kdyby
jest
Nepomodlím.
Bh
byl milosrdný,
bleskem svým mne smetl když hnutí lásky poprvé zde ozvalo se byl by
tenkrát hned
.
.
.
82
.
.
.
v tomto srdci které bolet konen ted pestává (Zeme.) .
.
.
.
P e r e z (klekne vedle Zemela A v a r ^chce pistoupiti
.
.
ni).
1
po krátkém
boji).
k mrtvole, zastaví se vSak na cest,
Nuž odneste
ji!
(Klesne Pelayovi v náru.)
Opona. (18S9.
6*
83
TI KOMEDIE.
BRATI. ÍNSKÁ KOMEDIE VE DVOU
JEDNÁNÍCH.
SLENÁM
ANN
A ZDENCE BRAUNEROVÝCH.
Skládaje tuto malou
vc
se o
jakousi literární
pokusil jsem
idyllu,
nesnadnou
dosti
chinoiserii
:
Chtl jsem
totiž
pro Vás utvoiti,
která by vedle Vašich chinoiserii z porculánu
a
slonové
ze
místo
kosti
tedy pokorn, vysoce
shovívav posoudily a Najdete-li
nkud
nalezla,
ctné dámy, abyste
v slabém
jen
mém
pokusu
trochu
šustotu
vábí, jen zdání sladkosti jejího
pak
dosáhl
jsem
po-
ín
jejího hed-
jemného
vyplnní
par-
smlého
svého pání!
V
ji
pijaly.
jen stopy té elegantní bizarrerie,
tak zvláštní,
fumu,
Prosím
Praze 1882. y. z.
Pedmluva k novému Ve
svých
„Nouvelles
vydání.
Chinoises"
uve-
ejnil Stanislav Julien peklad ínské jedné povídky pod titulem „Dva bratí rozdílného
pohlaví".
V
první
jak ve vesnici
její
Vu
ásti jistý
vypravuje
se
široce,
bezdtný staec bhe/n
asu
dva mladíky za vlastní syny pijal, kteí se takto bratry stali. V druhé ásti líí se pak dosti strun, jak mladší z tch jinoch („již se byli v život oešli jako dv lehké asy vodní, které proud eky jednu k druhé žene") se prozradí, že dívkou jest. Po té uzavrou mezi sebou satek.
Druhá ásí povídky dala mi hlavn podk této he. Pidal jsem pouze tanenici Jaosien a knížete Lo-Mengeje, tak jako motivy, které s nimi souvisí a v dj mé komedie zasahují. Snad vyte mi nkdo to na-
nt
hodilé shledání se rozptýlených
len
rodiny
na konci hry. Mohlo by se mi íci, že již staí a po nich básníci renaissance, Molire a osmnácté století takových píbh až zne-
91
Pravda, avšak vyskytují se tak hust že se mi u tchto až ve fikcích charakteristickými zdály, a šlo mi pece o to, aby moje komedie co možno ínskou byla. Proto chopil jsem se toho starého motivu tak, jak jsem horliv poetických obrat, názvláštních dbal a zor, tradic a rení jimi se inspiroval. Ovšem pouze tak dalece, jak skrovné moje vdomosti staí. Konen musím podotknouti, že jsem tuto hru ne pro knihu, ale pro jevišt psal. Nebyla pijata. Jest prý ta vc našemu obecenstvu píliš cizí. Já však myslím, že tomu užívali.
ían,
i
ín
tak není.
Hluboký rodinný a
mohutn
vyvinutý,
cit,
u
ían tak krásn
nemže pece
nikomu
a rodinný ten cit jest základem skromného toho obrázku. eklo se mi též, že je ína na jevišti nemožnou, vše, co ínské, psobí prý neodolatelný smích. z
nás cizím
býti,
Tomu nerozumím, nedovedu
se postaviti
na
stanovisko tak vulgárn naivní. ínská nádhera, ínská elegance, ínská fantasie stala se pece docela módou v Evrop, a sliboval
bych
si
od
nich
práv lahodný dojem na
ínské
karikatury dráždí ovšem tch však, k smíchu jako karikatury vbec doufám, v mé komedii není. divadle.
—
Bud jak bud: Ponechám to klidn asu, aby rozhodl, jak dalece jsem pravdu ml.
92
OSOBY: Nurchazi, hedvábník. Peja, mladší jeho
bratr.
Jaosien, tanenice. Kníže
Lo-Mengej.
Místo dje: Vesnice Vu.
JEDNANÍ PRVNÍ. Hedvábnický sklad obou bratí. Svtlé stny, pokryté namalovanými ptáky, sedícími na kve.oucích vtvích. Stojany s balíky látek.
ern
lakovaný nábytek.
V
rozích veliké vázy
s
kyticemi
pivonk. V písténku stará buddhistická soška, vyezávaná ze deva, omalovaná a pozlacená. ímsa s všelijakým nádobím. Se stropu visí hedvábné lampióny s tapci, na stole bronzová lampa, nkolik koflík z bílého prhledného porculánu a nkolik vjí. V pozadí veliké otevené dvée, vedle nich visí tam-tam s pahkou. Dvemi vyhlídka na náves, ozáenou sluncem, a na právo a levo též dvée. Jedny, oteveny s vyhlídkou do zahrady, druhé zastené hrubou a pestrou portiérou. Blíže tchto dveí malý stolek z laku, na stojí váza s kyticí z heliotropu, pak miska s rozpuštnou tuší. Peja sedí u stolku. Ped ním balík rýžového papíru, na který píše pozorliv šttcem s násadkou ze slonové kosti. Nurchazi chodí zamyšlen po pokoji, jehož podlaha po-
z
nm
kryta tenkými rohožkami.
Scéna
I.
Peja, Nurchazi.
Peja
Nc, dnes nelze klidn praneustále svými kroky a svou zádumivostí. Co jsi vrátil z Pekingu, se jsi celý zmnn. Neslyšel jsem od té doby ani jednou zazpívat. Brate, ty máš nco na srdci. (odkládaje šttec).
Rušíš více ješt
covat.
mne
t
95
Nurchazi. Já? Peja.
Ano,
ty.
Zdá
se ale,
že nezasluhuji
dvry.
více tvé
Nurchazi. Jaké to výitky. Mj Pejo, ty sám svým slovm nevíš. Peja. Máš pravdu, nevím. Žijeme již léta požehnaným
krovem toho nejsme rodnými bratry, víže nás pece láska tak tsn druha k druhu, jakoby nás byla jedna matka porodila. Jsme bratí duší a srdcem, když ne krví. pod domu, a
spolu
a
mj
Nurchazi. že
nejsme
brate, nepipomínej mi, O, rodnými, zdálo by se, že to
a to by
cítíš,
Peja.
mne
bolelo.
Kdyby nás nespojovalo nic jiného, ta neobmezená úcta k dobrému
než
který
ped
své
pijal,
námi zde
žil a nás dostailo by to pro život. Uvaž k tomu vášnivé mé pátelství k tvé ml osob a sud, jestli pokrevenství s tebou teba. Ó, co byi bych Dez tebe? Nurchazi. Co bez tebe já?
starci,
oba
za
—
Peja. Oba zlý
byli
osud do
jsme ješt
bhu
tém
dtmi, když našeho zasáhl. vytrhl nás oba
života
pikvail, Jako boue rodné pdy, hnal nás jako vloky z snhu širým svtem, ale pak se smiloval a svedl nás zde, jako moský proud, který dv asy, odervané na rozlinýchbezfch, ve svém klín spojí. Zde, ne-
96
znajíce jeden druhého, našli
išt.
K tob
jsme oba úto-
vztáhl jsem v své sirob pozvedl oi v lásce
dve,
ob
—
v a tys posud celým svtem mým. Co mohl bych si lepšího páti, než los, který mi pipadl? Klidná naše ves, dímající pi šelestu vysokých bambus, mohutná naše eka, blankytná jako samo nebe, je vše, co znám a co znáti chci. Nkdy zabloudí oko arci toužebn do nekonena nebenachem zmírajícího sklonu, zbarveného slunce, nkdy letí myšlénka za plujícím korábem, za slunným mrákem k horám táhnoucím, ale rychle vrací se pece zase úsmve dobroty! zpt, k tob, ty Co mže sladší býti našeho tichého blaha? Nechtl bych, by se nco v tom klidném našem svt zmnilo. Nejkrásnjší je vše ruce
vný
tak, jak to práv jest. Nurchazi. Do nedávná
tak jako
Peja
(polekán).
jsem, že se
mne
jak
king
smýšlel jsem
práv
ty.
A více nesmýšlíš? Ach, vdl nco stalo. Mluv! Což nevidíš,
nejistota trápí? Ó, zajisté je Pe-
klíem k tvému chování?
Nurchazi. Peking! Jak
zabušilo mi srdce tušením, když oko moje spatilo staré tvoje bašty z hlazených cihel, cimbuí tvých hradeb, korunovaných vzdušnými vžemi, po-
dobnými bohatým
Peja. '^eyer
:
Tvoje
zmna
stanm koovník! duševní má tedy ^
Spisf XXIIl.
97
po-
átek svj tušil
v
cest
té
do
Pekingu.
Já
tak.
Nurchazi. Nemýlil jinak býti!
Koho
jsi
se.
Jak mohlo také
neoslnily by ty
ohromné
ruchu a slunce, bžící mezi pestrými domy, vroubené velikými bazary, naplnnými vní a stínem a leskem výrobk lidského dmyslu. Jaká krása, jaké bohatství! A hluk jako huících vod t takka ohlušuje a oko neví, kam díve zaulice plny
bloudit.
Zde nakupeny výtvary
umlc,
vy-
kouzlené z drahého díví, ze všech kov, Tam nabízí ti látky ze všech drahokam jako z duhy tkané, vyšívané kvty, jichž !
vzory níka!
vyrostly
v
horené
O nkolik krok
obraznosti
bás-
dále prodávají vázy,
smaltovým ovocem, jaké snad zahradách slunce, a pedmty filigránové, jakoby utvoené ze tpytícího se jíní! Celý den mohl bych o tch divech povídati, a nevyerpal bych se. zdobené zraje v
Peja. Mluv
o
sob
a o tom, co se s tebou
udalo.
Nurchazi.
Když jsem se za posledního svého pobytu v Pekingu, po uspoádání obchodních našich záležitostí jako na rozlouenou mstem toulal, unesl mne proud na veliké námstí, které se lidí náhodou ruchem svým oulu podobalo. Hemžilo se tam palankýny, hrdými komi, nesoucími jezdce v tpytné zbroji, karavanami mon-
98
golských velbloud s náklady nejbohatšího Pojednou strhl se a nejrznjšího zboží. jakýs nadobyejný hluk. Z jedné z ulic
vyboil nádherný prvod
:
naped dav otrok
muž
hmících
velikými gongy, pak na koních, nesoucích prapory, konen palankýn se zataženými záslonami. Nad ním vznášel se sluneník z purpuru a z obou stran kývaly nesetné vjíe všech barev na žerdích, psobící umlý vánek.
Peja. To byl darin? Nebo
Nurchazi.
njaký mocný mansám císa?
nejspíše
bratr slunce,
myslil
Já
nyní
jako
též
ty
a
jsem se mimojdoucích. Jeden z nich zmil mne pekvapeným zrakem. „Odkud picházíš," pravil, „že nepoznáváš prvod tázal
bohm Peja.
rovné Jaosien?"
Jaosien, kdo to?
Nurchazi. Práv
Na
to
tak tázal jsem se já. se ten, jehož jsem byl oslovil,
divil
ješt více a neslyšel o
i
odpovdl:
„Lituji
t,
že
jsi
sláv Pekingu.
Je to tanenice jejím opojují se msta
a zpvaka. Jménem jako drahocennou vní. Jméno krásné ženy je hudbou, která povznáší a konejší." Na to pospíchal smrem k palankýnu, aby ulovil pohled té krásky, kdyby vítr snad náhodou clonu jejích nosítek pozvedl.
Pej a. A ty, Nurchazi.
mj Já
Nurchazi?
pemýšlel o tom, co mi ten
cizinec byl pravil.
Zdálo
99
se
mi pravdou,
co ekl,
a srdce
taktem divokého
Peja ti
(rychle).
ostatní
A
—
poalo mi
nápvu
tlail
jsi
mocn
jakoby
tlouci.
se k palankýnu jako
Nurchazi. Naopak! Zmocnil se mne rove jakýsi strach. Pospíchal jsem z
zá-
ná-
mstí, vrhl se do odlouených ulic, hledal samotu. Nevím, jak dlouho jsem chodil, když mne nohy zanesly do opravdu až pustého kouta. Bylo tam jako na venkov. Tráva tam rostla bujn a voln a z ní vynívaly sem tam modré, osamlé kvty. Po jedné stran táhl se jakýs rybník, v nmž žáby zpívaly, a po druhé vysoká zahradní ze, nejspíše zadní ást paláce, stojícího na nkterém skvlém námstí. Klidem tím ponkud utišen, trhal jsem modré kvty a vázal v kytici tu padlo mi náhle nco s velkým hmotem k samým nohám, tak že jsem se nemálo ulekl.
—
Peja. Co
to
bylo?
Nurchazi. Hraka! Drak barvy na stíbrné
atlasu ohnivé Byl celý stíbra z tlamy, chrlící umlé z
še.
nými zvonky ovšen kvty, visela mu na kovovém kruhu krabika, vyezávaná z prhledné slonové kosti. Na širokém jeho hbet byla podobizna tancující dívky vymalována. Postava její byla plna grácie, jako mladá bambusová ttina, kolébaná vlažným vánkem jara. Ah !
Peja. Ty vzdycháš? Co
100
stalo se dále?
Nurchazi. Dále?
Ah, ano. Z hedvábu vysladká opojující vanilly a mošusu, a mezi tím, co mi napadala slova cizince, že jméno slavné Jaosien msto opojuje, etl jsem verše, které jako pod obrazem tancující dívky stály. cházela
vn
vn
Peja. Pamatuješ se ješt na n? Nurchazi. Nezapomenu je nikdy dojem, který na
mne
pro divný
inily, nebof v
onom
okamžiku splývaly pro mne s vní vanilly a mošusu, s hudbou jména a se skvlou slávou oné nikdy nespatené Jaosien. Znly takto
„O
zmije, sestrojená z hedvábu,
šastná jsi, neb stoupáš výš a výš „a sestra oblak, noíš ve slávu „se azurného nebe, zrcadlíš „ty
„se v moi s hvzdami! „O, mluv, pro nedá mi „pi luny tajuplném vidu „nyjící touha nikdy klidu,
„pro hbité perut bych chtla mít, „bych mohla, motýly jak chytá dít, „po siném nebi v dlouhých vlas sít „já lapit meteor arný kmit? „Já lítati bych chtla s labutmi, „a neblahý mne víže osud k zemi!" Peja. Ty verše leti
hvzdám
ml a
tedy snad ten drak sdínápad,
oblakm? Podivný
Nurchazi.
Ano, tak zdá se, a ješt podivnjší, že blouznivá dívka oekávala, že
101
snad nkterý pták nebo meteor odpoví, nebof v té krabice ze sloni vzel šttec, jemný jako brva dívky a ve stíbrné lah-
jí
vice vonla tam rozdlaná tuš jasmínem. Neodolal jsem tomu pozvání Peja. A napsals nco na hbet hedbávného
—
Njaké verše? Nurchazj. Chtl jsem tak uinit, ale obával jsem se, že by dobe nevypadly, nejsem draka?
básníkem jako pouze prosou.
a psal jsem tedy prost
ty,
Peja. A co napsal
jsi
jí?
Nurchazi. Toto
napsal jsem Já, Nurchazi, jenž, prostý holub pilét z vesnice Vu, kde pod stechou starého Lukia bydlím, s výše oblak tak ti volám v odpov: „Pro
zemi haníš,
:
matku vonných
kvt?
Což
pták netouží, též by na ní spoinul? Což kvt není též hvzdou? Skivan opojiv se sluncem pece zas se vrací v bujnou trávu, a fenix sám, jenž modro nebes pije, rád sedá na stromy! Na nebi plane zlatý palác sladší slunce, však zem poskytne hnízdo však zemi poútulek! Bud nebi dík žehnání !" Peja. Ano, bud zemi, hnízdu požehnání. Ó Nurchazi, kéž nikdy by se nám zde z našeho nechtlo. Hled, jak je útulné a
—
milé.
Však dále
povídej.
Nurchazi. Dopsav, výše.
Vítr se
—
mrštil jsem drakem do ho zmocnil a vynesl jej na
102
šru
chvilku zatáhl nkdo za a drak padl do zahrady zpt. Peja. A dobrodružství tvoje bylo u konce
ze. Za
Nurchazi. Ne docela. Peja (nepokojn). Ah ješt nco se stalo? Nurchazi. Šel jsem podél zdi a pišel k nevysokým dveím byly polootevené. Pejo, ,
;
jsem rozpuštných smaragd
jak
a
popsati,
ti
pažity
jak bílý
vidl!
co
moe
Jak
se stromoví
vlnilo
ohromné
zahrady pede mnou, budoval se v pozadí mra-
ostrov
morový palác z ní, a vody tam kroužily, padaly, tryskaly jako tekuté stíbro a pršky
Ohromné kvty, nevídané, netušené,
perel.
otvíraly se
opojivé
všude jako vázy,
vn
mrak jímal
lijou,
ten
ráj
odolal a vstoupil.
jsem
se
úzkou
z kterých se a jakýsi kouzelný soujako dímotou. Já ne-
Abych se stezkou,
ukryl,
pustil
mne
pivedla na palouk. Tam kroužil se potok k jezírku a pod klenutím stíbrných topol stál
tam
stavn,
pavillon,
celý
která
jako z
mechu
vy-
stechou z pozlacené slámy. Indigový most, stežený porculánovým netvorem šesti hlav, vedl ke dveím, Spchám tam ó Pejo! se
—
—
—
Peja. Nuž, spcháš tam a vidíš Nurchazi. V komnat, jejíž stny
byly po-
malovány oblaky zbarvenými veerní zoou, stála díví postava a tla slova, jež jsem byl napsal pod verše na draka. Nevidl
103
jsem
její
tvá,
ale
nahnuta
nad hedbáv,
kterého tla, zdála se tak nevýslovn vdkuplná, že jsem výkik obdivu potlait nemohl. Na to se ohlédla a spustila zárove závoj. Vidl jsem krásu její jen jako by pableskem. Byla hodná vnce ze zlatých kvtin. Na bílém ele klenulo se vysoce oboí jako pololuna a dotýkalo se oblaku z rozpuštného ebenu, totiž vlas, které jí s temena hlavy k elu prous
tém
Vidouc mne, vykikla slab pekvapením, a bylo to jako když luní linduška dily.
z
lesa
violek
A
zašveholí.
Peja. Vzdycháš. Nebýval
to
oko,
její
bylo snivé, a tak smutné, plné
jak
nhy! Ah!
tvj zvyk. Však
mluv, co stalo se dále?
Nurchazi. Uleknut
couvl jsem od prahu zpt, v tom okamžiku vešel nkdo v komnatu a bílá hedvábná záclona, pošitá perlami, shrnula se mezi ní a mnou. Slyšel jsem ješt, jak se pomalu odebírala do komnat vnitních, drahokamy, visící jí s pásu, zvonily slabji
nezstalo heliotropu,
po
a slabji,
mé vidin
picházející
až umlkly. než slabá záclonou.
Pak
vn
Ohlídl
jsem se ješt jednou kolem vrch, jehož temeno zlatilo slunce, trel v dáli do nebe, jezírko prhledné a modré šplouchalo nedaleko, bámbusy tam tiše šepotaly a moruše kynuly na blízku. Vssál jsem ten obraz míru v duši, a prchl na ulici. ;
104
Peja.
Lfinils
Nurch az Peja. Ó,
dobe.
Pro
i.
tak myslíš ?
zajisté to byla
Zdá
modré vody.
—
jedna z tch ženjako prohlube
sob
k
lákajících
štin,
se,
že
hvzdy
eká
z
zkáza na dn. jsem, že se Peking jimi hemží. její
svítí
a
Nurchazi.
Mýlíš se.
cest k
kde
lodi,
Vyptal
naše
hloubi Slyšel
jsem se po
zboží
nakládali,
komu onen
palác náleží, a ekli mi, že to píbytek slavné Jaosien. Chválili nejen její krásu, ale též ušlechtilost a dobrotu jejího
Bylo
srdce. slyšel,
to
co jsem
zela mi
jí
po druhé, co jsem o ní na blízku, a nevychá-
byl
více z mysli.
íká
se,
že Laocé
jednou zabloudil tak daleko, že ho nikdo následovat nemohl, a když se vrátil mezi lidi, ml prý drahoham v adrech. prý
mn
se podobn vedlo, jako dávnému mudrci. drahokam je upomínka na spanilou Jaosien. Pro byl pohled její smutný? Co íci chce tím rýmovaným I
onomu
Mj
vzdechem, napsaným na atlasovém draku? ty blouzníš. Vzdech a smutek neznamenají u ní nieho než okamžitý rozmar, a kdyby t slyšela, vynutil bys pouze úsmšek na její tvái. Jsme prosti, ona by neporozumla nám, tak jako ona je nám cizí. Jsme prosti, ale vid, jsme
Peja. Brate,
šíastni ?
105
Nurchazi. Máš
Piznávám,
pravdu, brate.
že když jsem se druhého dne po lodi našemu domovu bh'žil, a když jsem opt
rýžová pole spatil, politá zlatem když jsem opt celý ten drahý náš kraj uvidl planoucí v ranní zoe, jakoby požárem bez hrzy, rud ozáený jakoby hranolem ohromného nemožného rubínu, tu tichého toho kouta cítil jsem plné kouzlo a Peking a celá jeho sláva zdála se mi
vlnicí se jitra,
býti
lží
t
Peja. Tak
rád
Nurchazi. Nuž
—
slyším.
dojem nebyl trvalý. Ta pravda vtírá a láká t? vidíš,
lež
Ale se
ti
— opt
ten
co
Pejo, není to vlastn
co mi na srdci jako na hvzdu, na krásného ptáka, na rži. Ale slova, která jsem napsal na draka, ta mi vzí v mysli. Hnízdo! Co útulného, co sladkého to slovo obsahuje! ani Peking,
leží.
ani Jaosien,
Zpomínám na tanenici
Peja. Souhlasím. Ale co dále? Ah, ty nechceš rozumt,
Nurchazi.
nemžeš
snad,
jsi
tak
mlád
—
neboí
Peja. Vru, nerozumím.
Nurchazi. ekl jsem když
lid
ti, že mi srdce bilo, se tlail kolem palankýnu slavné
Jaosien.
A pece jsem
tedy Hled,
ona
to
mj
být,
Pejo,
ji
která
vc
nevidl, nemohla
mne
je ta:
106
rozilovala.
poprvé zjevilo
se mi žilf
v
nitru,
co
to
krása
ženy.
jsem posud tak mimo svt,
cela jen
tob!
Nemže
to býti
Z tebe vane takové kouzlo, pomnl, je to nepochopitelné,
Pejo,
do-
tak
pirozeno.
že jsem zaale
zapomnl
v stáí, kde se jiní žení. V okamžení a!e, když jsem vidl celé msto koiti se v nadšení kráse, v onom okamžení probudilo se srdce moje. Nuž, chápeš te?
jsem,
že jsem
Peja
(zmaten). Srdcc Jaké probuzení? Ah, ty dnes blouznivý. Tvoje plané myšlénky temeni z tvé zahálky. Jsi netený od té prosím, doby, cos byl v Pekingu. Jdi, k ece. Víš, že dnes vyvažují naše zboží Zapome na verše, ty prázdné z lodí. híky citu, na tanenice a chorobné horoI
jsi
vání,
a
bud zase rozumným,
jak
díve
bývals
Nurchazi. Nuž, budu
tedy rozumným. Nemluvívals ale díve tak pohrdliv o verších, sám horovals a vyítal mi stízlivost. Ty mrzíš se? Jsi píliš mlád a nerozumls mi. Jdu k lodi.
Peja. Dokoním svj úet a pijdu za tebou. (Nurchazi odejde.) Ah, rozumím ti píliš dobe Jak tváe moje hoí, jak srdce v hrudi bouí! Ven v kvetoucí sad, pod šeptající !
stromy, kde drozdi zpívají a rosa prší (Odejde do zahrady.)
107
Scéna Jaosíen
vedoucími na ulici. Je odna temn ržového atlasu, vyšívané stíbrem, temn zeleného atlasu metalického lesku s dlou-
se objeví
v dlouhé roucho pres to tunika
z
2.
mezi dvemi,
z
hými rukávy, konící vlekou, posetou cetkami ze stíbra a z kovu mnící se barvy, erné, dlouhé pletence jí visí s hlavy, která je zdobena šperkem ze zlata a pestrých drahokam, pedstavujícím »Fung-hang«, ínského to fenixe. Hlava jeho na elastickém péru kývá jí nad elem. Na ramenou má Jaosien perut 2 labutích
na kterém
a pávích per pipevnny. Kolem krku stíbrný etízek, V ruce má visí malé pouzdro z tžké zlaté látky.
dlouhou ínskou loutnu. Velmi
bíle líená.
Jaosien (na prahu). Bucf Vítaná mi nízká stecho, bud požehnán ty prahu, za nímž pokoj dh'! Kéž štstí nesu v útulné to hnízdo
—
kéž štstí najdu v
nm
Ó
jenž blouzníš o hnízd, ty netušíš, že slova tvá mi byla písní skivání. Porozumíš stonu,
mého
který z bolného jak švehol
zní
ptáka
je to
úkol svj.
!
srdce vychází? Ne-
skek
slavíka,
v poušti.
jinochu,
Nkdo
(Zaklepá na tam-tam u dveí
pak jakoby unavena na práh.)
Scéna Jaosien.
Peja
Ah
divokého
se blíží
!
visící
Ponu a klesne
!
3.
vejde ze zahrady.
Peja. Zaznla gonga jako náek. Na prahu klesla
Kdo
jsi
Jaosien
ženština
!
(Spchá k
ní.)
Usedni
sem.
a odkud picházíš? (stranou).
Tof není on! (Nahlas.) Odkud dáli, a jdu, kde azur
picházím? Z modré
108
splývá
s
modrou mhou. Kým jsem? Viz na ramenou a v ruce tento
kídla moje
zvuk
stíbrostrunný
zdroj.
Jsemf
pólo
ptákem, pólo arodjkou.
Pe
A
a.
j
proto mluvíš
mluvíš, okouzluješ
hádankami ale pravdu krásou tváí a hudbou ;
hlasu. Jsi dvorný. Nuž promluvím zetelnji jsemf tanenice a zpívám své písn k loutn. Mj život, život ptáka. Za sladkou píse padne tu mi kytka k nohám, tam perla v dla, neb také pouze zralá broskev prostého venkovana. Znavena dlouhou cestou klesla jsem na tvj práh.
Jaosien. :
Peja. Odpust, mluvím a naslouchám, a nedbám poteb tvých. Zde vjí, vezmi, a zde íše vína a zde chléb.
Jaosien. Bud tob Jsi
dík.
Jsi
spanilý a dobrý.
šasten též?
Peja. Ano, jsem! Dík
tm,
nebi a
mému
bratru
dm
a navystavli útulný náš Ty tedy sázeli stromy kolem v zahrad. z dáli picházíš a v dáli zas jdeš. Ty touláš se, a není nikde krbu, ku kterému pisedneš, a o kterém díš s blahým úsmvem To je krb?
a
:
již
mj
—
nikde. Jaosien. Nikdy Peja. Ó, jak t lituji! Ty neblahá. Jaosien. Ó, nelituj mne píliš. VidFs mne
v okamžiku
slabosti,
109
však
kdybys
vidl
mne
mé
v zái slávy
Lituješ fenixe zla-
!
tých per, veslujícího slunným azurem, kouse
pajícího
se jarním
v paprscích
zory,
vánkem? Pak
kolíbajícího
mne.
lituj
Peja. Je život tvj tak vábný? Jaosien. Jsem slavná v Pekingu. Jmenují mne tam lesklou vlaštovicí, fenixem blankytu, a jeden
z
nejmocnjších knížat na-
mou oslavu že dovedu tanit
zval íši svou z chrysoprasu na
jménem mým. íká
se,
nkdy
na dlani. I slavná Jaosien mi Vniklo jméno její až sem?
Peja. Dnes
Mj
závidí.
jsem jméno její poprvé. Pekingu a vypravoval o ní. opravdu tak sladká? uslyšel
bratr byl v
Je sláva
Jaosien
(stranou).
Ty
netušíš,
jest
býti
co
Tedy jeho v
opojení
umlcem.
dv
Ped
bratra. ní
(Nahlas.)
a nevíš,
zrakem
otvírají se svatyn poesie zelný a vlnící se moe tanc, :
sad kou-
vného
My umlci jsme
co
mým
vn
to
na slavnostech, jest jako bychom pebývali v krajin sn, na hoe Kwen Lun, kde víly poletují jak na lukách motýli, kde háje z chrysoprasu rostou na behu jezera z drahých kamen. Tím stálým sdružováním se s ideálem stáváme se od vás tak rozdílnými, rovnáme se onm bytostem báje, které požíváním list stromu Chien, rostoucího na msíci, se prhlednými staly jako kištál vod a tkajícími jako vítr. Na zemi vzruchu zdroj
!
110
nežijem, náš jest palác svtla, palác luny,
Pijdem-li nkdy mezi vás, pak vzpomínáme na vlastní svj kraj a okouzlujeme vás svými vzpomínkami. bílý jako sníh.
Peja. Vše, co mi já
pravíš,
je
podivné,
tak
poprvé tak mluvit slyším.
Jaosien. A Peja.
co tvj úsudek?
Los tvj
Jaosien. Peja. Ty
Ale
krásný,
je
ale
.
.
.
ale
.
.
,
?
háje z chrysoprasu zdají se mi tvr nmými píliš. Myslím-li na krajinu, chci, aby mluvila k mé duši tak, jak ta naše, když se zastavím v soumraku
dými a
*
na prahu.
bytkm
veera
Páry
se
plouží k pí-
jak spánku závoje, zarudlá oblaka
když rže vadnou, na lžko, v dlouhé kloní se visuté vrby nad potokem a kývají ti tajuplné sny a na bled žlutavých jejich vtvích slétají se havrani v tlupu, jako když se rodina schází pod stechu. Vše dýše životem a teplem. shasínají
aby
v
jak
dáli,
listy jejich
pršely
ti
ad
Jaosien.
Mluvíš
jak
vesnian,
svtem úzká domácnost,
já cítím
jemuž
je
však jak
knžka. Peja. Ty knžkou?
Jaosien. Jsouc pvkyní a tanenicí, knžkou jsem. Což není hudba duší vnikající v duše, a není tanec duší vnikající v hmotu, ne jedna z harmonií, jimiž stojí svt, ne
111
kterými se hýbe? Vždyf není obh hvzd a kolování poasí než velikolepým tancem V soumraku dávných pivedly jednou divé vichry krok poasí ze souladu. Tu kázal veliký vládce, by vystavli obrovskou ptistrunnou harfu, a jejími akordy pivedl asy opt v dávný poádek. Nuž, státi u tak posvcených zídel a erpat celou duší z nich, co jiného
Jedna z pružin,
!
vk
to je,
Peja že
než
(nesmle).
býti
Když tomu
pak pipouštím, kdybych však po krásnjším že bych zaže íká se: Harmonie nej-
byl,
v,
toužil.
Ty
víš,
sladší je soulad to jako
Jaosien slova!
tak,
krásné;
povolání tvoje
ženou
Peja
knzem?
manžel
a jejich dtí, jest
souzvuk harf a louten Jak dojímá mne hlas a Vázat se ? Muže poslouchat?
(stranou).
(Nahlas.)
(sniv).
ráda plove
Láska, jako v potok padlý kvt, s
proudem.
Jaosien. Láska! Co
Z oí
našich Ohnivá stopa
prší
o ní vaše ženy vdí? požárnými jiskrami!
hoí za našimi šlépjemi! pak stoupá opojení z hoících tváí, z planoucích oí ke mn, jako oblak kadidla, a vzdechy sténají: Ó zsta! Já ale letím dál a dál, zasednu asem jako pták na kvetoucí vtev a okouzluju hlasem, tepotem kídel svého ducha a zmizím opt, než smích mj dozní, jediná odpovd na jejich výkiky! Vzdechy letí za mnou, Taním-li,
119
ruce
se
po
vztahují
mn,
rty
chvjí
se
nhou. Marná touha! Do nekonena vede moje
Harmonie
dráha.
fenixe s nebeského
mosty jak
moje
blankytu.
lákají
prý
Stromy mi
klenoucí se a že jako v báji by se vynoily ryby z vod, aby mi utvoily stíbrný brod šupinatými hbety, kdybych to žádala! Paláce kývají,
spící draci,
v,
pes eku, ekají na nohu mou,
tn
otevírají svá vrata, by mne vpouštly v hloub šerých zahrad, a sama luna otevírá v obdivu své veliké rybí oko do koán, když pi bílých jejích paprscích hbitými kroky tance rosu s kvtin stásám Tak jest celý život jedním hodem, záícím dnem bez noci a nekoneným jarem !
mj
Mn
Peja. Den bez konce? A vné jaro? úzko bylo by. Chlad veerní je jako sladká útcha po parném dnu, a podzim miluji, když zarudlé listí padá na potok. Jak vítám milou zimu! Jak krásn se to sní, když chumelí se sníh jak pršky kvt s hrušky! byl, ješt více bych zimu miloval. Praskání ohn je jako píse krbu, která zní, když mlí píse letních pták.
Kdybych ženou
A
huí-li
vítr
voln tomu
kolem domu,
blíž,
jenž srdci
A
se
mimo-
tvému
blízký.
tulíš
zlatokídlý fenix, kam skryje metelice dusí sladký jeho hlas?
J
ao
s
i
kde Zeyer
:
en
se,
Ach, hledá vniknout v dm, v krbu praská, tlue poloskehlým
(sniv).
ohe
když
Spisy XXIil.
8
113
kídlem na zavené okno a
roní zlatá svoje ti péra a krpje krve na tvrdou zem u krbu však plá jeho teskný neslyší, jsout A ubohý pták hluší sobectvím šastných. usedne v motanici jíním bílých vtví, a hvzdy snhu pohbívají jej pomalu, jej a Tak koní letní zmírající jeho píse sen. Jsi moudrý, mladíku. Tvé oko proniklo pestrý oblak lidské slávy, za kterým se skrývá prázdná nicota. stalo se Peja. Odpust, já t zasmušil. tak mimodk. Bud hostem naším, sladkozpvné ptáe. Ne palác otvírá ti zde své sín fodhrne clonu u dveí na právo), ale hle, Zde Stinný kout, je útulný a veselo je v nm, to iní vtev plané jablon, jež roste oknem ;
.
!
.
.
V,
v malou prostoru.
Jaosien.
Ty
s
milý!
dobrý,
Však
Tys mi rozuml.
Jsemf vdná. mluv, kdo sdílí
tebou krov?
Peja. Peja.
Mj
Já jmenuji se Jak vidíš, jsme moudrý Lukia, též
bratr Nurchazi.
Jsme známí ve
Otec náš byl spravedlivým nazývali
kupci.
vsi.
jej.
Jaosien. Bud sladký pokoj jeho popelu. Peja. A tob dík za zbožné pání! Hle, staec jakýs
blíží
nkoho. Jaosien. Mne. Peja. Pak je mi dcera
eká
se domu. Hledá, zdá se,
Je to
mj
otec.
vítán též. Vejdi, starce.
zde. (Lo-Mengej
114
stojí
Tvá
na prahu a kloní
se.)
Zde víno pro tebe a
bych
nám
oznámil
bratrovi,
chléb.
že
Spchám,
nebe
poslalo
hosti.
(Lo-Mengej vejde a Peja odejde dvemi v pozadí.)
Scéna
4.
Jaosien. Lo-Mengej.
Lo-Mengej.
Ah, kdo v celém Pekingu by uvil, kdyby se mu vypravovalo, že kníže Lo-Mengej se pšky krajem plahoí, že za hrstku rýže a koflík teplého vína vyrudlé buddhistické sošky omaluje A k vli komu vyvádím ty pošetilosti? Kvli tob, ty neto
!
vyzpytatelná kouzelnice
Jaosien. divu, že
Byls vždy tak laskavý, že není zneužívám tvé dobroty.
Lo-Mengej.
O mne se nejedná. Ale ty, kterou jsem stežil po léta, jako císa Vuti krásnou Li-kuan, jejíž plet tak jemná byla, že ji ranilo dotknutí hedvábného tepení, ty touláš se nyní v prachu silnice bez vjíe, bez sluneníku Ty, jejíž kroky jsou plny vdku, jako pohyb kvtin, ty, jejíž postava je štíhlá jako mladá bíza, ty taníš ped tupým zrakem vesnian Ty, jejíž !
!
duchaplný rozhovor je lesklý a mnící se rznobarvým bleskem jako zlaté vyšívání na slunci, ty zpíváš a vypravuješ bajky na námstí! Jak lze t pochopit? Sleduji
t
tak
vrn
jako
vn vycházející 115
z tvých
šat každý pohyb tvj
sleduje,
a
nere-
ptám. Ale mluv, kdy bude toho podivínství
konec? jsme u cíle. Za nedlouho do Pekingu, pane, kde ohnivé ovšeny purpurem, vneny tvé koné, kvty, na t ekají.
Jaosien. vrátíš
Brzy.
se
Lo-Mengej.
Bude píjemné je zase uvidt, nebot vím ted ze zkušenosti, co jsem posud pouze vil, totiž že má lovk 365 kostí, jak nám to vda hlásá. Cítím každou
zvlášf.
Já se tedy vrátím,
Jaosien.
Já
zstanu
pravíš.
A
ty?
zde.
Lo-Mengej. Ty
zstaneš zde? Tof vru k smíchu, a myslíš, že to dopustím?
Jaosien.
Víš,
pouzde kolem
pane, šíje,
nosím v tomto
co
chceš, abych
Lo-Mengej.
—
Vím, vím Osudný ten list Nedotýkej se vcí právnických Ale chápeš !
!
pece,
že
nemohu
být
tak
musím aspo pemlouvat!
povolný, Miluju
t
že
po
Písloví praví: Nenapneš vší silou. ohromný luk, bys zastelil malou myšku. Tak veliká láska jako moje by tak krátce konila? Pro mi dáváš výhost? Jsi neléta,
pochopitelná. Jak pravdivé je písloví: Vyale srdce lovka plníš bezedné jámy
—
jak to bys vyplnil?
Jaosien.
Ach, dnes
píslovími.
116
drtíš
lidi
zase svými
Lo-Mengej.
Drtím! Což neíká se, že ada se rovná perel ? Sbírám písloví, bych je v knize vydal co moudrost národa. Jaosien. A navlékaje moudrost na šru, pášeš bláznovství. Lo-Mengej. Já? Bláznovství? A jaké? dobrých
še
písloví
Jaosien. Všeho druhu. Ku píkladu
mne miluješ. Lo Mengej. ítej mi je
Myslíš
vkem
zázvoru
Jaosien
chut a
že
mé
stáí? Nevypibývá skoici a
vn.
Ncmyslila jsem na tvé
smíchem).
(se
na
dle písloví
;
to,
jsem pouze, že mne milovat bláznovstvím. Pipíjem ale na moudrost tvého poekadla! Lo-Mengej (pije). Není to víno nejhorší. Ale te dle písloví: po dobrém vín, upímná stáí, myslila
vbec
je
Odpovz, pro touláme
slova.
po
se vlastn
venkov?
Jaosien. Chci odpovídat, ale pod jednou toliko podmínkou že mne ušetíš aspo :
po
deset dní moudrosti.
Lo-Mengej. jsi
bývala
Jaosien.
perlovou
Platí.
—
Ah,
tvá
šrou
Tedy zaínej.
národní
Nejsi, jak
píina?
jediný
úsmv
zpsobil
mou
touhu, zazáil hluboce v soumrak mé duše. Tak stane se, že procházeje se podél vody, nkdo se v ni nahne pro kvt, a proud jej
do
moe
unese.
117
Lo-Mengej. jsi
Slíbila jsi
zejm
mluvit, ale
záhadnjší než díve.
pipome
Jaosien. Nuž,
veer, než jsme
si
se vydali na dobrodružnou tuto cestu. Našel jsi
mne
v pavillonu nazvaném „vží
sn". Byl
lických
idyl-
smutný veer. Msíc
to
nad vodou, bílý a chladný jako jezero v pustém blankytu.
snil
Lo-Mengej. Jaosien. družství
vala
mé ale
Ano, tam stála jsi a plakala tážu se, co se ti stalo
—
Pobouen
tiše.
A
já
s
hedvábným drakem a opako-
vypravovala která ten
slova,
ti
Na
verše napsal. já
mým,
zvolala: ty
hrnuješ laskavostí.
Lo-Mengej. nebo
svoje dobro-
mladík
byl
pod
tebe nedlala dojmu,
„Pane,
obklopuješ
ti
tys
dobrodincem
mne pepychem
—
a za-
„Ale Jaosien tvoje není šfastna,
lesk není štstím, a lásku tvou sdí-
mnohou, která jí snad hodnjší jest než já." Tak zvolalas a já se zachmuil a ekl jsem ti, co zde opakuju: „Takovými slovy petrhuješ pásku, která srdce naše pojí, srdce naše, z kterých vystupuje vonný dým kadidla úplné harmonie!" lím s
Jaosien. A
nevdná
smála se bujnosti jsem mlky a pozorovala, jak stíny kvtin po bílé zdi komnaty se chvly, kdykoli vánek clonu dveí pozvedl, a s vní veera a se snžným svtlem luny do pokoje se dral. Mysl já
tvé fantasie.
Pak
stála
118
moje ale letla za oním mladíkem, nebot nemohla jsem ji odvrátit od jeho zrak, istých a hlubokých jak kišfál studánky. ekla jsem tak a ty žárlils.
—
Ale jen okamžik, nebof uvil jsem, když jsi písahala, že jej nemiluješ. A když jsi prosila: „Dovol, bych vyšla z šumných ulic Pekingu v zelený kraj, dovol, bych zela nízké chaloupky, jež jako hnízda v tráv dímají, dovol, bych nahlídla, zda štstí tam snad dlí
Lo-Mengej.
—
Jaosien. Tu ekls „Jdi! Je to vrtoch. Sklameš se do sytá." A na to zvolals: „Pjdu :
s
tebou!"
A šli jsme. K pošetilé žen pidal se slabý, hloupý, smšný muž, který by zasloužil, aby se mu celý Peking vysmál.
Lo-Mengej.
Jaosien. O, af se smje bezcitný ten dav! On smál se ti, když odl jsi se ve fantastický kroj a v stáí svém jak dít skákal
—
aby staí
tvoji
rodie,
vidoucí
dcko, na chvilku na
jako
vk
t opt
vlastní vetchý
a blízkost hrobu zapomnli. Dav smál ale vlhl zrak, a od onoho okamžiku, když jsem t vidla tak vznešen smšným, byla jsem z plného srdce tvou se
ti,
mn
Lo-Mengej. Tof
Ó, nemluv o
pedmt vdnjší,
mn,
mluv o sob. budu po-
a radji
slouchat.
Jaosien. Nuž
tedy,
ekla v pavillonu
vzpome
„idyllických
119
si,
že jsem ti ó kníže,
sn"
:
což kdybych našla v nízkém hnízd v kvetráv zlatého ptáka štstí? Zda do-
toucí volil
tam zstala?
bys, bych
Lo-Mengej. štstí.
Nerozumím, jaké to myslíš Což našlas již toho zlatého ptáka?
Jaosien. Nevím ješt. Ale v adrech mých
dom
Vz, že jsme v Nurchaziho, toho mladíka, který psal pod mé verše na draku. Ten, který t zde vítal, je jeho bratr. Já mluvila s ním a z úst jeho vyšlehlo slovo teplé jako jiskra. ekl: „do-
je úsvit.
—
mácí krb"
žádná hvzda nebes ohn na krbu! Kéž pisednout bych smla k nmu a ohívati skehlé srdce své! ah,
se nevyrovná klidnému svitu
Lo-Mengej. smál do
Ah, ah, dovol, bych se smál, Ha, ha, ha!
sytá.
Jaosien. Co
je
Lo-Mengej.
Jak
ti
k smíchu?
dstojn
bys skonila skvTy, která pohrdala láskou knížat, ty chtla bys se na konci snad ženou vesnického kupce stát? Ale ne, vždy jej nemiluješ. Chceš se snad dát do jeho služby? Slušelo by ti, kdybys tak rozdlávala ohe na chváleném tom krbu a popelem své bílé ruce ernila, ty, jejíž krása ryby z prohlubn moe láká! Ty, která pila z íše rozkoše a nádhery, ty stát se sestrou lou dráhu slávy
!
bledolící chudoby, té škaredé
dímáš
!
Probud
se
!
120
píšery? Ty
Jaosien.
Já pila z íše rozkoše a slávy a uhasla má žíze palivá? O, neha mi tu svatou chudobu, rodiku istých radostí. Já znala ji a prosté její kouzlo.
Lo-Mengej. Ty? Ty?
mém
nikdy hostem v
Nebyla
Blouzníš! paláci.
Jaosien.
Než stala jsem se modlou Penež moje jméno ústy davu letlo, žila jsem v chudob a štastna; moji slávu každý zná, však nikdo neví, co nhy, co tuh, co smutku v tomto srdci sténá kingu,
Lo-Mengej. Tak Jaosien.
nikdy nemluvilas.
Slyš mne,
Bude
pane.
to
jako
pohádka.
Lo-Mengej.
O, vypravuj!
Jsi
slavná svými
pohádkami.
Jaosien. Dnes ale budu prost vyprávt, jak pravd sluší.
Lo-Mengej. Jaosien.
Žil
Již
naslouchám.
jednou jeden
slavný, slavný proto, že
král,
mocným
mocný byl.
.
a .
.
Ah!
Lo-Mengej.
Dále,
dále,
naslouchám dy-
chtiv.
Jaosien. Až po
druhé, neboí hle,
tam
krá-
ejí naši hostitelé k domu.
Lo-Mengej. kazili
Picházejí mi v nevhod, pe-
tvou povídku.
Jaosien. Jen
vyjasni elo. Povídku svou
121
ti
Ted
dozajista dopovím.
Lo-Mengej. Nestarej se,
Jaosien.
Mj
i
bud své úlohy
ale
t
pamtliv, hled, prosím
o to
Co mohl bych tob odepít? komedii zahraju k vli tob! dobrý pane!
Scéna
5.
Lo-Mengej. Jaosien. Peja. Nurchazi.
Hle, brate, zde hosti, které nám nebe poslalo. Ty, co hlava domu, vítej je.
Peja.
(Všichni kloní se na vzájem hluboce. Jaosien tak, že
ji
Nurchazi
nevidi v tvá.)
Nurchazi. Nízká moje chatr korn své nepatrné dvée!
Lo-Mengej
(kian
se).
Bu
otevírá po-
požehnán tvj
palác a dobí duchové nech steží jeho jaspisový práh. Nech vznešené oko tvoje na mne laskavé pohledy metá, jako nebe
pi úsvitu rosu na zem
Dm
Nurchazi (kioni plody mé zahrady Lo-Mengej. Slova se).
vn
jako Jaosien ilých
prší.
mj
zrají
dm,
tvj
je
pro tebe.
mé
srdce
Kdy bude konec tchto
zdvo-
tvá vnikají v
výborná.
(stranou).
obad?
Nurchazi (kioni paní. Nech svj
stan,
bez
potu
bu
Bu
se za jaosien).
spanilost
tvoje
ada dn,
122
již
vítána,
má
rozbije
zde
u nás ztrávíš,
Peja. modrý
libelulu,
která,
míhá nad vodou u
se
blesk,
ném pohybu Jaosien
upoutati
jak
ada
bude krátká
bojím se, že
Ó,
onch dn,
v-
jak vítr?
(vzpímí
Ty
se).
s
takým nadšením,
mj
pane, mluvil jsi o teple domácího krbu, že náhled tvj se stal mým náhle-
dem.
S
radosti
zíká se
libelula
honu na
paprsky slunce, by v stínu toho krovu odpoinula. Tak dlouho bych zde chtla být, až na tváích bych etla vám, že as, bych odešla. Snad nebude to brzy?
Peja ti,
Pro ncodpovídáš všecek zmatený.
(Nurchazimu).
jsi
?
Co
je
Nurchazi.
Nebesa! Pejo, tof ona dívka, jsem vidl v zahradách paláce v Pekingu! kterou
Peja. Ty mýlíš
Nurchazi.
se.
Mýlit?
Kdo,
znaje lunu pouze
ze zrcadla spícího jezera, nepoznal by ji, vida ji poprvé v skutenosti plouti po
nebi?
Peja
(stranou).
Ach, není pochyby! Je to Jaoním sem A na mé po-
sien a pišla za
zvání zde
!
zstane
Jaosien. Co jest vám obma? Co znamená Zdá se mi, že slovo to náhlé mlení? moje, že dlouho zstati bych chtla,
nepíjemn
zní.
Ote, poj.
123
vám
Nurchazi. Pro jasné nebe, mne pohanit? Pekroíš-li pak
letí
ztracen
stj! Chceš tak práh a odejdeš, duše moje za tebou a klid na vky Ty svátek pinesla jsi
mj
!
v tichý tento dm. štstí moje s tebou.
Peja
(stranou).
kroilo
O,
domu
Když
odejdeš,
bda mn! toho
práh,
jde
Neštstí pejá
padnu jeho
obf! L o-M e n
g e j. Nuž, zstaneme tedy, já a dcera moje. Bude zde veselo, nazývají mou dceru v Pekingu švitoivou vlaštovkou, Jsemf chudý umlec, zde v bambusovém košíku Hle, nesu svoje barvy, šttce, pozlátko. tuto sošku porouchal valn as. Je to nejPospíše chránící genius vašeho domu? opravím hned zaprášené jeho roucho, hned zaržovím jeho tvá! Ty dovolíš?
Nurchazi.
i,
jak ti libo. Pejo, zavi sklad a chystej hody v zahrad. Nejlepší ovoce postavím na stl, ty vezmi z ímsy aj, ten vzácný, který jsme na jae uzaveli v nádobu s kvty jasmínovými, aby naichl. Jaosien. Jsi laskavý a pohostinný, ale bratr tvj je celý zmnný. Hle, chmura usedla
na mladé jeho elo.
Nurchazi. Odpust mu, plachý, (šeptem
kousi na jevo,
Peja. Chci, aby
je
mladý,
trochu
Ty dáváš nelibost co to znamená?
Pejovi.)
odešli.
124
ja-
Nurchazi. Ty nerozumné dcko. Peja. Ty plísníš mne? Ty? A k vli nim? Já nešastný
Jaosien. Vy
šeptáte a hledíte oba
vášniv!
rozepe, a já jsem píinou? Bud pokoj s vámi! Jdu. (Smutn.) Ó. já to vdla, osud nepeje, bych pisedla k ohništi v míru. Co ekla jsem ti, Pejo, o fenixu, který bije kídlem na okno šast-
Tot hádka,
mn
ných?
Peja. Odpust! Jsem churavý. Zde nco (Ukáže na
pálí.
srdce.)
Jaosien. Hlas tvj jako pláem. O.
se chvje,
stísnn
zní
mám
rci,
i z-
odejít
stati?
Peja. Ó, zsta! On tak chce. Jaosien. A ty? Peja. Co on chce, chci já též.
Nurchazi.
Díky, brate
I
fChce
jej políbit,
Peja se
plaše vymkne.)
Jaosien
(stranou).
Tot podivné,
jaká to há-
danka?
Nurchazi.
Nuž,
ted do
zahrady,
a
žije
veselost
Lo-Mengej. A žije rozkoš! Jaosien. A svaté pohostinství
!
(Odejdou do za-
hrady.)
P
e ja
m
(zavilá
to
dvée
ze skladu
v oku?
na
Slza!
125
ulici vedoucí).
(Ute
jí.)
Co
pall
Pro pláu?
Dtinství Však ne, mám píiny. On je rann, on ji miluje. Pišla za ním sem. To ryzí srdce, prosté, hluboké, nenáleží jak díve! Sen o krbu! více výhradn Piletl zlatokídlý pták a tepot jeho blesko!
mn
mn
skvoucích kídel uhasí svatý ohe, a nezstane než vychladlý popel.
Nurchazi
mj
(v
zahrad).
Pejo,
pojd!
Kde
jsi,
drahý?
po jejím boku na On volá mne, mne vzpomíná. A já reptám Jaký ne-
Peja.
i
!
vdk
!
záiti z
Pry,
mé
slzo, líce.
úsmv Již jdu,
zahrady.)
126
toliko
brate.
má
práva
(Kvapi
do
jednaní druhé. Zahrada u domu obou bratí. Na právo domu houš starých kafrovník v prosted skupení vysokých stromovitých rznobarevných ínských pivonk v plném kvtu, nedaleko jich stl a sedadla z laku, v levo pod cypišemi a smrky nkolik bílých hrob. V pozadí stromy všeho druhu a za zdí krajina, kterou se eka vine. Soumrak. ;
Scéna J a o
naní
e
1,
n sedí zamyšlena u hrobu. Kostum jako v prvním jed-
s
i
;
pouze bez kídel a bez fénixe na hlav.
Lo-Mengej
vkroí v zahradu.
Lo-Mengej.
Ty dumáš, Jaosien. Ha, co tvých oích slzy. Ubohá! vyznej, že's sklamaná. Ty nenašlas, co jsi hledala. Ti dni teprve zde dlíme, a krátká pouila dkladn, že zlatý pták ta doba štstí tak málo pod slamnou stechou hnízdí jako za mramorovými stnami
to?
V
t
,
paláce.
—
Pane, snad dlí ale krok mj ho vyrušil a plaše odletl. Já vstoupila
Jaosien.
v klidný dm, a se mnou vešel neklid. Cítím, jako bych byla zloin spáchala.
127
Lo-Mengej. Oba
Jak
zasmušen
hledíš na
svt!
trochu nesváejí; chápu to, krása tvoje je vzrušila. Žárlí jeden na druhého. Nuž, jestli ta hra tu omrzela
—
J
mladíci -se
t
pojme
do Pekingu zpt.
a o s i e n. Pjdeme. Již jsem jim ekla, že dnes poslední veer v jejich trávím.
dom
Lo-Mengej. dina! si,
vítaná
Jak
to
mne
pro
ho-
bu pece veselá. Pipome t v mst eká.
Nu!
co na
Jaosien. Smutek! Poušf! Než budu
snášet,
jak jsem snášela.
Lo-Mengej.
Zanech
trapného
Zpívej neb vypravuj, to zažene
rozjímání.
smutek. Vždyf jsi mi ješt nevypravovala tu pohádku, kterous mi slíbila. Brati jsou zamstnáni ve sklad, mžeš klidn vyprati
vovat.
Jaosien.
Ano,
smutnou mnou.
báj
Lo-Mengej.
mohu klidn vypravovat svého
života.
Vše
leží
tu
za
Ne, zanech smutku, pravím.
Tu pohádku chtl bych
slyšet, víš tu, co „Byl jeden král mocný a slavný, slavný proto, že mocným byl." Pamatuješ
zaíná: se
ješt?
Tu pohádku
Jaosien.
nelze mi nikdy za-
pomenout.
Lo-Mengej. Nuž slavný a
mocný
—
tedy: Byl
128
jednou
král,
Jaosien. A ku dvoru jeho picházeli
z bh'zka
vše se mu klonilo, a knížata okolní ho zasypávali dary. Jednoho dne poslal mu polodivoký jeden kníže ze ranní zory bílého kon, lehkého jako letní oblak, rychlého jako vítr, hrdého jako orel, a ten samý den pibyl ke dvoru skromný mudec, s hlavou schýlenou a s oima
a z daleka,
zem
sklopenýma. Císa sám jej poslal ku králi, aby mu v tžkých chvílích radou byl. Jmenoval se Lian-sian. Uvedli jej ped krále, když tento práv u vytržení si bílého kon prohlížel. Roztržit ohlédl se král na mudrce. „Ty picházíš až z Pekingu?" tázal se. „Tof cesta daleká, a zajisté mi neseš vzácný dar?" Mezi tmi slovy hledl ponkud udiven na prázdné ruce Liansianovy. „Co tedy pinášíš?" doložil. Mudrc se trochu vzpímil. „Spravedlnost a lidskost ti pináším," odpovdl klidn. Král usmál se a líbal i
—
Lo-Mengej. Mudrce? Jaosien. Ne, svého kon. Pak ekl dvoa-
nm: „Ml
mn
ke
jsem
této
Piletl
noci sen.
a položil mi drahou perlu v dla. Já vykládal si sen v ten smysl, že vzácného se mi dnes daru dostane, a hle, sen vyplnn!" zlatý fénix
mj
Lo-Mengej.
Narážel na onoho mudrce?
Jaosien. Ne, pane, Zeyer
mínil svého
se první osobností
stal :
Spisy.
XXIU.
kon. Ten
v království. 9
129
Na-
zýval jej zoou radosti, ranní rosou útchy. Ustanovil štolbu, jenž co pítel kon byl všeobecn vážen. Zahrnovali jej dary. Lidé klanli se ped ním, nebo vlastn ped konm, když jej vedl ulicemi msta, vneného ržemi, pokrytého dlouze splývajícím závojem, tkaným ze stíbra a z hedvábí mnících se barev.
Lo-Mengej. Šastný
k!
Nezval
král
jej
také k hostinám?
jaosien. umínil Štolba
Jednou si,
chtl
že pojede na
na
král
honbu a
svém bílém
koni.
kon ped
palác u eky stoekal dlouho, král se odíval na pojící. est kon v háv nádherný, v zbroj sršící zlaté blesky. Bylo parno, žíznil a štolba Ale na neštstí byla se vedl jej k ece. rozvodnila, štolba chybil se brodu a voucí vlny unášely bez milosrdenství jej a kon. Marné bylo vše nadlidské namáhání, štolba zachránil sice vlastní život, ale byl ztracen, musil jej penechati vlhkému hrobu. vedl
o
k
Lo-Mengej. V
Jaosien.
Neopatrný štolbo okamžiku,
kde
!
Neblahý oi
I
hedse naposled
dlouhá,
vábná híva, propletená saííry, zuivých vod, vyšel král zablýskla v z paláce v blankytném rouše s tepením z perel, se zlatou pílbou na hlav, s které páví péra kývala, s lukem z ebenu a sloni
pn
v ruce. Zdšen vykikl, vztáhl ruku k toulu, tpytícímu se drahokamy, vyal dlouhý šíp
130
dsn
blýštícím se hrotem. „Zemi, bídníku!" zaval jako lev a míil na bledého, s
V tom
okamžiku vložila rameno a šíp padl do
klesajícího štolbu.
se
na jeho
ruka
písku. Byl to Lian-sian, který takto štolbu zachránil.
Lo-Mengej. To
piznávám
bylo smlé, že bych se nebyl odvážil
Jaosien.
Král sršel blesky.
nho
Lian-sian ale a pravil udivenému
neslyšel
tvj sluha ani pro
hledl klidn na
„Vždy
králi:
se,
zemít má. Nutno díve oznámit mu
Lo-Mengej.
Držel se
písn
ortel."
zákona, ten
mudrc.
Na
Jaosien. nedaleko „Tikráte
z ruky
vojína,
a ítil se na zasluhuješ, nešastníku,
smrt!"
to vzal
kopí
stojícího,
zahml mocným Lo-Mengej.
štolbu.
hlasem.
Byl
tikrát
tvj
horší krále,
Lian-sian.
Jaosien.
Pravil dále:
svený majetek." Lo-Mengej. Tot arci
„Za prvé
utratil jsi
ti
trestu hodné.
Jaosien.
„Za druhé pivedl jsi krále takové zuivosti, že zapomnl na svoji
do
d-
stojnost."
Lo-Mengej. To
nelichotil králi.
Jaosien.
tetí byl bys
strhl
„A za
málem
k svrchované nespravedlnosti!
131
krále
Hana
všech knížat
právem zabil
byla by jej stihla, kdyby byl k vli koni
okolních
stihla,
—
lovka!"
Lo-Mengej. Dobré nauení, Jaosien. A po tchto slovech
pane
králi!
pozvedl kopí, jakoby chtl štolbu probodnout. Tu ale vložila se ruka na jeho rameno
—
Lo-Mengej. Opt
ruka?
Jaosien. Ano, tenkráte zmaten: „Propouštím pravil a
jej
v milosti."
Tak
na jeho tvái hoel rumnec.
Lo-Mengej.
Jak
pkná
pravd nepodobná, divou
králova. Král zvolal
to pohádka, a tak že by mohla být prav-
!
Jaosien. A tou jménem Li-iu,
Onen
v skutku jest.
byl vlastní otec
Lo-Mengej. Skuten! Co
štolba
mj.
stalo se s
ním
dál?
Jaosien. Na radu onoho mudrce uprchl z msta. A Lian-sian sám byl nucen spásu hledat v útku, nebof nezapomenou králové nikdy
rumnec
studu,
Pronásledován
který jim vy-
s jediným Nikdy nedozvdla jsem se, jaký konený jeho osud byl. Rodie moji ale žili klidn a šastn v malé chatce u eky, v tichém kout hor, uprosted kvetoucích zahrad. Co chyblo jim? nutíš.
svým
A
my
bloudil
díttem zemí.
chudí,
neznali bídu,
byli jejich
radostí a
132
a bratr
útchou.
mj
a já
Lo-Mengej. Což ti žije bratr? Kde? Jaosien. O, jaký smutek budí tato otázka! On nežije mi více. Voda jej pohltila, jej a mého otce, voda, která mé rodin vždy byla nepátelským živlem, osudným! V boulivé
noci
pivalila
se,
voucí
jako
tisíc
eky na
náš podemlela jej, spláchla kvetoucí sad, odnesla mi otce, bratra. Zázrakem zachránila jsem se s matkou na malém lunu. Když nabyly jsme jistoty, že ani mrtvoly našich milých více nenaleznem, odešly jsme bdujíce z údolí, kde jsme tak šastn byli všickni žili. Usadily jsme se pak v Pekingu, tam žily jsme v chudob, opuštny, bez radosti. Já studovala hudbu, tanec, básnictví. Svit svtlušek a svtlo msíce byly mnohdy jedinou mou lampou. Matka chadla, oplakávajíc smrt svého syna. Zemela a poslední její vzdech zmijí, vymrštila
klidný
byl:
se z koryta
dm,
Nurchazi.
Lo-Mengej.
Nurchazi? Jmenoval
se tedy
jako tento mladík?
Jaosien. Ano. Chápeš nyní pln moje pohnutí, když jsem jméno jeho pod svými verši tla?
Chápeš,
jak se v nitru
mém
upo-
mínka na šastné dtství probudila a touha vznikla vidt širý kraj a nízké chaloupky?
mn
Blaho mé minulosti ke mluvilo a bída pítomnosti padla celou tíhou svého bemene na duši mou!
133
Lo-Mengej. tomnosti
Jaosien
Jsi
!
Bída pí-
tvrdá!
!
Jaosien. Nejsem, pane mj.
Já nevyítám nikomu a nejmén tob. Já pouze pláu slzy krvavé, že srdce moje není více tak dtinné a prosté jako srdce toho mladíka. Já v duchu klekám ped ním !
Lo-Mengej.
Ah, tof píliš!
že ho nemiluješ?
A
já
A
ty
tvrdilas,
mám vit? Slep
vit? Jaosien. Usta! Nemiluji
ho. Cítím lásku Což není sesterskou k nmu, nic víc. jméno jeho stejné s jménem dlouho oplakávaného bratra? Hled, chci býti upímná. Jsou-li okamžiky neuritého jakéhos ne-
pokoje v tchto adrech, to Peja,
který
jej
nuž vz, pak
je
budí.
Lo-Mengej. Ty
šílíš! Peja, toto dít! Ale pozoroval jsem cosi v tvém zraku, co mé podezení budilo. Jaosien, tys beze smilování. Ty hraješ s tím ubohým dckem. Chceš ho k sob lákat, vábit, a až ped
tebou
pemožen na
kolena klesne, pak se
jsem t asto podobnou hru v Pekingu provozovat?
mu vysmješ. Nevidl
Jaosien. Nemluv o tom, co bývalo. Ach, neznám sama sebe více. Co se to se mnou dje? Pro chvju se a vsím hlavu v pokoe, když Peja chladn na mne hledí, s
pohrdáním?
Nemže 134
to býti láska.
Je
ne, radji ekla bych, že mladá mladá dívka! Jak podivná to dívka myšlenka, která se mi opt a opt vtírá. Vru, ten pohled jeho je jako pohled žár-
pouhé dít,
—
livé
sokyn!
Lo-Mengej. Ty
mluvíš v horece. Snad by Nurchazi také o tom vdl, kdyby bratr jeho vlastn sestrou byl ? A celá ves by také mla o tom tušení, co?
Jaosien. Pravda!
Je to pošetilý nápad. Je Peja poetou, tedy duše ženy v tle muže, a jako žena chce být hýkán a výhradn milován, a jako dít je dráždivý a sobecký. Chci, aby plné jeho srdce peteklo, pak pozná sebe, chybu svou a dobrou moji vli. Hle, pinesla jsem nešvár v tento dm, chci tedy zpsobiti smír. Tof úkol mj, ten dej mi dokonit. Pak pjdu s tebou zpt. Není mi páno, bych usedla u jich krbu, ale paprslek posvátného ohn na planoucího vezmu s sebou, vssaju v hloubi duše, by pehíval mrazící její
nm
pustotu
Lo-Mengej.
i
co
chceš,
jen
pojd
již
brzy odsud.
Jaosien.
Hle,
oba brati picházejí v za-
hradu.
135
Scéna
2.
Pedešlí. Peja se skíní ze sandálového diví, perletí. Nurchazi s malým tínohým stolkem
\'ykládanou
k spalování
kadidel.
Lo-Mengej. Denní vaše práce u konce? Nurchazi. Nastává svatveer. Jaosien. A tento trojnoh? Tato skí? Nurchazi Cstaví trojnoh vedle hrob). AŽ VZejdC luna, chceme vonnou obt páht duchm zemelých.
Jaosien. Dív
ale ješt chcete zpívat? Jdu, bych naladila loutnu, a ty poj se mnou, ote, mžeš pomáhat, máš jemný sluch a velmi hudební. Hned vrátíme se k vám. Tak vidím ráda vás, když vedle sebe stojíte, opírajíce se jeden o rám druhého, jak dva lotosy na jedné lodyze.
Nurchazi. žíti
laskavá, ó jak bude
Jsi
bez tebe, až odejdeš
—
možné
Peja. Chceš tedy loutnu naladiti, paní? Najdeš v šerém svém pokoji již rozsvícenou lampu. Jdu, když mne posýláš. Mla bych hnvat, ale nemohu! Jak rozhnvat se na kvt, proto že vítr jej odklouje od nás? A ty jsi, Pejo, kvtem mluvícím, nic
Jaosien. se
jiného. Jsi spanilý jak dívka.
Peja
(se odvrací).
Jaosien
(smje
O, nemluv tak
se).
—
Plachý jak la! Pojd, ote.
136
Lo-Mengej smješ
(septemi.
Kam
se!
Jak vesele
ted mluvíš,
tvoje zasmušilost zalétla
tak náhle?
Vždyf jest to veer poslední a napadlo mi jedno z tvých písloví: Opojme
Jaosien.
se dnes,
pokud vína máme,
mžeme
zítra snášet!
starost zejtejší domu, kam ji
(jde rychle do
Lo-Mengej následuje.)
Scéna P
N u r c h a Z Po i.
nevidl
e
j
a.
3.
Nurchazi.
as, co hosté naši s námi, na tob tak zejmý výraz
celý
jsem
spokojenosti, Pejo, jako dnes.
Peja. Pro bych zapíral. Ano, toužím opt býti s tebou sám Chceš mi z toho dlat výitku ? Brate, bu tak upímným jako Ten jejich odchod t velmi zarmucuje? Má spolenost ti tedy více nestaí? Vdl jsem to od prvního okamžiku jejich píchodu já!
—
Nurchazi. A od
prvního okamžiku mi opakuješ nespravedlivé své výitky. Pejo, pe-
konen býti díttem. Co mže láska k žen zmnit na našich obapolných náklonnostech? sta
Peja
(vášniv).
Vše! Neboí jest to moje záhuba, tanenici A ty ji miluješ
miluješ-li tu
Nurchazi.
Ah,
!
konen 137
jsi
se prozradil.
Peja. Co,
tys
uhodl?
Mé
—
tajemství
Nurchazi. Tvé
tajemství! Je píliš zjevné. Já myslil na poátku, že nechápeš, co láska, nebot pi pouhé zmínce byl jsi ne-
Ty znáš
trplivým.
ale
sladké kouzlo
to
konen, nebof pi pouhé zmínce poleje t te rumnec. Ty miluješ Jaosien, a domnívaje k šílenosti
se,
že
já
ji
Peja. Že se domnívám! Ó, vykni pec tu pravdu, (klekne).
žárlíš
miluji,
až
1
Brate,
smiluj
se,
Ty
miluješ!
ji
mne
usmrtí
a ekni,
že se
která
mýlím
Nurchazi. O bda mn Te není chyby. A ona miluje tebe! Snivý !
více pojejí
po-
hled sleduje každý tvj krok, vzdechy letí za tebou, když odcházíš
její
—
Peja. Mne že miluje? Tof vru k smíchu! Jsem slepý? Nevidím, jak oi její záí, promluvíš-li, neslyším,
jak hlas
její
se
nhou
chvje, odpovídá-li na tvé blouznní? A nevím to, že pišla za tebou až sem z Pekingu? Nenapsals svoje jméno a jméno naší vesnice pod její verše? volals ji za sebou!
Nurchazi. O, lstivý Pejo Výitkami chceš odvrátit pímou odpov na mou otázku. Mne chceš oklamat? Nuž, písahej, že !
kouzlo lásky tvoje
je
ti
cizí,
písahej,
nezná sladkého nadšení,
že srdce že
nezná
opojného blaha lásky! Zde u tchto písahej
Peja (zmaten). Já Ó muka! Nurchazi. Ha, ty
chvješ
pfísahat
Nurchazi
.
.
.
bledneš, oi tvoje plny slz, brate, odpusf, já
Mj
se.
Miluješ-li
trýznil.
O
!
hrob
t
pro
a ona tebe,
ji
tajíš
a
ne bez vnitního boje. to? Já odstupuji, Nurchazi! Peja. O, že chápat nedoano avšak ne ji, to vedeš miluju, Já písahám. Ach, kdybys vdl, jaká nha zde, a jaký bol v tom srdci ... O, co mluvím, spravedlivé nebe!
Mj
;
!
Nurchazi. Co to Co znamená ten
bylo? Mluv a vysvtli. pohled tvého oka, jaká to hádanka a jaký zmatek? i.vezme jej za ruku.)
Peja (se mne !
vytrhne). (
Ah, nech
mne! Odstup ode
utíká k domu.)
Scéna 4 aosien
a
Jaosien.
Lo-Mengej
Kam
loutnu a ty
vystoupí
prcháš? že
slíbils,
z
domu
Hle,
nám
a zdržují Peju.
již
co to vidím, oba jste rozileni.
opt
spor?
pináším Však
zazpíváš.
Mli
jste
Uhodnu snadno pro.
O, to je trpké. Pro kalíš poslední ty okamžiky, které s vámi trávím? Pejo, vždyí odcházím.
Peja.
Nebyl
to
spor
—
trpím.
139
ach,
netaž se! Já
Chci tedy vit a nevidt, co vijaké kouzlo blížící se noc kol lije na stromy a kvty. Msíce ješt vidt není, ale nebesa již tuší jeho píchod a
Jaosien. dím.
Hle,
záchvv svtla se voda
eí
jejich
neb
šerem
láska
svítá, jak
když
probouzí.
v duši
(Sedají kolem stolu u skupeni pivonék.)
Lo-Mengej. Ted
doba, v které nejkrásnji
písn
se báje vypravujou a
Nurchazi. A
vn
jako
zpívají.
rží, tak lijou se
z
z úst tvé dcery
Jaosien. Však všecky moje než
lásku,
vn
lásku, a
báje nehlásají
pítomnosti
v
Pji nemám odvahy. Hledí vždy tak mraziv pi pouhé zmínce o ní. Jinoch, který se tváí jako staec! Kdo zná co horšího? Peja. ekl bych ženu, která se smle tváí jako muž.
Nurchazi
(pmdce).
Pejo
Peja. Mluvím, co koho?
!
Co
Jaosien. Nedotkl, akoli co
cítíš,
ale cítíš, co
to
mluvíš?
jsem se
Dotekl
cítím.
jsi
cítit
chtl.
Mluvíš,
nesluší.
Peja. Já? Co míníš, paní? Jaosien. Pejo, ty žárlíš.
Peja
(zmaten).
Žárlím?
O,
já,
já?
Jaosien. Jsi celý bledý, a nevíš, vdít. Ty íkáš, snad víš tomu, svého miluješ. Ty lžeš aneb
140
co odpože bratra se
mýlíš.
Pejo, ty nemiluješ než sebe sama. ly
Pejo,
chceš býti modlou jeho, chceš jeho pá-
nem být, jsi trýznitelem svého bratra. Nurchazi. Ó, šet ho! Prosím tebe, šet ho, ty se mýlíš
Jaosien.
Já mýlím se?
Peja neví, co
Peja
(vyskoí).
nemiluji
Ne, pravím
že
ti,
že nemiluje tebe
—
Já nemiluji ho? O, nebesa, já
ho?
Nurchazi.
je láska,
Ubohé
srdce,
slyšíš? (Piáe.)
Ó, brate, utiš se,
vždy znám
tvou lásku!
Jaosien (stranou). Tof pepodivné! Té hádance pec nutno pijít na koen. (Nahlas.) Pejo,
mj
dobrý Pejo, já kivdila ti jist. Jsi tof vše. Nuž, podej mi ruku k smíru.
mlád a nezkušen,
Nurchazi. Dokaž, že neznáš zloby! Peja. On chce to, mohu jinak? (Podává
poio-
obrácen Jaosien ruku.)
Jaosien. Nuž opt mír! Lo-Mengej. Kdy zane hudba,
a kdo za-
zpívá ?
Jaosien. Zde je tvá loutna, Pejo. Zani ty. Peja. Nemohu, nejsem v míe, nemám dosti klidu.
t
o to, mžeš odepít? Zpívej prost, co ti samovoln ze srdce vytryskne, a bude to zajisté krásné. Nejsem
Nurchazi. Prosím
básníkem, ale hle, dovedl bych sám snad
141
zpívat
—
cit
Peja
mé
te,
srdce
plné
sladkých
Plné sladkých cit!
(vstane prudce).
Nurchazi. Co
tak
je ti?
Nepsobí veer stejn
harmonicky na tebe? Chci pouze loutnu ladit. Ano, ano. Plné sladkých cit, jeho srdce!
Peja.
(Stranou.)
Lo-Mengej. máte
mt,
Je
zvykem u vás básník, když aby vám kdo udal ped-
z patra pti,
pravda?
není-li
Jaosien. Tak
jest,
ui
tak tedy
ty.
Lo-Mengej.
Chtl jsem tebe o to prosit. Jaosien. Dobe, je-li Peja srozumn. Peja. Jsem, jen bud tvj pedmt tak, by
zpv
Jaosien
(s
plné lásky (stranou).
z
duše
Vyhovím tvému pání. Tvj odíkání se trpící lásky sklamané
tklivé
—
trysknout,
peje.
si
finesou).
zpv bud Peja
prost
mohl
mi
jak Nurchazi
Uhodla?
Cítí
duše,
vítzoslavn mou
porážku ?
Jaosien.
Nuž, Pejo, poslouchej.
Šel jistý
mladý císa jednou v noci podél moského behu, a s ním šel slavný jeden arodj. Ze tmy vynoila se luna, moe kyplo a nepokojn vzdychalo z hluboká. Srdce císaovo bylo plno snivé touhy, oko jeho hledlo k msíci. V hloubi duše velo mu pání, uvidti pízrak té, která bude nkdy jeho ženou, Tu pozvedl arodj bíle
142
svou hl, a ejhle, promnila se v stíbrný most, a císa u vytržení spchal po
nm
vzhru,
vzhru,
poade vzhru,
vystavený
v palác luny,
kolem tpytily se stromy pel
s
nich
mžil,
a
jako
až vešel
ze
snhu
a safírový sladce zvuící
z jíní,
mnil
vzduch v modravou báj. V paláci nalezl císa onoho starce tajuplného, který dle Víže víry lidu satky smrtelník snuje. ervenou nití vždy dva kalichy z opálu k sob, a nad každým kalichem vznáší se cos, jako stín toho lovka, kterému náTak vidl císa svj vlastní obraz leží. vznášet se nad kalichem, který staec práv v jedné ruce držel a v okamžiku, kdy staec druhý kalich z hloubi staré skín vzal, by jej rudou nití s kalichem císaovým spojil, zableskl se nad ním duhovým závojem
démantový obraz arovné dívky, urené za císaovu nevstu. Císa vykikl obdivem nad divukrásným zjevem tu lekl se staec tak velice, že nit se pietrhla, kalich nevstin padl k zemi, rozbil se na stepy a se srdcelomným stonem rozplynul
to
—
se stín nevstin.
Císa
se probudil a vidl,
napadla jej touha nezhojitelná, hledal arodje, stíbrný most, palác luny vše marno, nezbyla mu než rajská upomínka, srdce jeho, opojeno láskou nemožnou, vadlo jako rže Nuž, Pejo, myslím, že mžeš zaíti city nyjícího, blaha se odíkajícího císae nám líit.
že byl
snil
;
tu
—
.
143
.
.
Peja
(Stranou).
Ó
ukrutná
Nurchazi. Nuž, ekáme Peja (po nkolika akkordech). „Vy oblaka,
již,
Pejo.
jež veslujete k jihu,
horkým zrakm mým, pláem odvalím ohromnou tíhu
„ó dejte rosu
„snad
—
nemohu! Tof píliš jest! pohební píse zpívat? K emu mi zpv, když láska umela? Zde smutná moje píse (.Petrhá struny loumy a hodí ped Jaosien.) O bda, CO tO iním! Ó,
(Vyskoí).
Mám
dále
lásce
své
!
ji
(Utee.)
Nurchazi. Pejo! Pejo! Milosrdné nebe, co to znamená? Jaosien. Již není pochybnosti, jeto dívka! Nurchazi. Dívka? Kdo? Jaosien. Nurchazi, pro lžete oba svtu? To není bratr tvj Pro tento klam? Zde !
pi tchto rodný
bratr,
hrobech
písahej,
že
to
tvj
mžeš-li
Nurchazi.
Vždyí ví pece nejsme bratry krví.
celá
ves,
že
Jaosien. Vy nejste brati? Nurchazi. Jsme a nejsme.
Nazýváme se tak dle starého zvyku. Jsme oba sirotci a ten, který pod onou stechou žil a tam pod cypiši sladce dímá, pijal nás oba
za své.
Jaosien. A oba zrodili jste se zde? Nurchazi. Žádný znáš. Peja byl již
144
pijat,
když zanesl mne osud sem. Lo, po které jsem plul, ztroskotala se o blízké skály. Voda byla vždy rodin mé nepítelem divokým. Pohltila náš, drahou matku, milovanou sestru. Žil jsem pak s otcem v Pekingu. Když zemel, plul jsem po ece s jeho rakví zpt k místu, kde jsme byli
dm
šastn nkdy
tak jak
žili.
U
blízkých
skal,
mne bou a nehoda. Staec Lukia zachránil mne a drahý popel otcv (ukáže na hrobi, jenž zde odpoívá, a stal ti
pravím, zastihla
jsem se tak jeho synem a bratrem Pejy, jehož otec též zde pohben jest.
Jaosien. Lukia? Nurchazi. Tak jest.
Vlastní otec
mj
jme-
noval se Li-iu.
Jaosien (vzkikne). A sestra Apao? Nurchazi. Kdo Jaosien.
Li-iu! vyzradil
A matka ti
Mej-ši?
jména drahá?
O, nebesa!
Lo-Mengej. Ty chvješ Jaosien.
Nurchazi, víš
Nurchazi. tys Jaosien
Já uhodl to
—
se,
klesáš!
kým jsem? v první
Jaosien, Toí pijaté mé jméno!
okamžik,
Mj
brate, Nurchazi! Jsemf tvoje Apao! A tam že pochoval jsi otce? O, drahý popelil (Klesne
na jeden
z
hrob.)
Nurchazi. sestro! ;reyer
:
O, tikrát blahý dne! O, sestro,
Je to
Spisy,
XXHI.
možné?
(Klesnou
si
v náruí.) ^^
J
a oS
en
i
lotevíe zlaté pouzdro na
Prhledný
šíji).
VÍZ,
brat
C
!
gaz vyšila matka naše hedvábím, vyšila celou píse, kterou t oplakávala,^ zde zlatou nití, tenkou jak tento
pavuina. O, každý její steh byl duširvoucím stonem, bez ísla slz tam padalo, a umírajíc, políbila rty tvého jména, a po(Podává mu slední její vzdech byl Nurchazi !
vySívání.)
Nurchazi
(klekne).
drahý dar.
Poj
mohu
Jen na kolenou
'Vezme vyšíváni a vstáno
pijat
Pejo! Pejo
I
radost naši sdílet! Brate!
Jaosien. Sij Ty nalezl jsi bratra
Peja není bratrem
!
sestru,
a
v
tentýž
tvým. den jsi
ztratil.
Nurchazi.
Co mluvíš, Apao? co je mi zejmé ? nechápeš, Což J Jest Peja dívka, miluje té vášniv Nurchazi. Bdím i sním? O, moe sladkosti Však ne, ne, ty se mýlíš. ao
s
i
e n. Jej
Jej ztratil, jej? !
!
I
Jaosien. Ty
prostý, istý! Peja slyšel tvj výkik a pichází. Zkoumej pec, a uvidíš. Já skryju se. Pojd, Lo-Mengeji. Zde usly-
šíme vše.
(Vstoupí
s
Lo-Mengejem
Scéna
za skupinu pivonk.)
5.
Peja. Pedešlí.
Nurchazi. Peja O,
mn
dívkou!
A mne
jde hlava kolem!
146
že miluje!
Peja.
Ty
mne?
volals
Však kde
tvj
je
host?
Nurchazi. šils.
Ty
(Stranou.)
tážeš se,
jenž
ty,
Jak zdá se
mi
ji
zapla-
pravdou!
to
O, jak je spanilá!
Peja. Brate,
chci za ní jít a Chci prosit ji, by u nás zstala. Je krásná, dobrá.
zpt
—
ji
zavolat.
by s tebou Je pravda, co
mi vyítala, mne zaslepila irá sobeckost. Já
bojoval a
šastným
pemoh'
abys
Chci,
sebe.
byl.
Nurchazi
istranoui. Ubohé srdce trýznné! Peja. Ty mlíš? Hnv tvj jest nesmiitelný? Vždy ji pivedu zpt! Nurchazi. Stj. Pijde opt. Vidíš, že loutna její zde. Otec její šel za ní a pivede ji. Ty ale opt ji urazíš Peja. Ne, ne. Chci býti pokorným. Chci více uinit, chci odejít. Ty pojmi ji za ženu. Nebudu mezi vámi stát. Svt je široký. Slyšíš? Odejdu odsud na vždy, chceš-li
—
tak, Nurchazi,
ty
mlíš? Tvj
hnv t
iní
nmým. Nurchazi.
Ne hnv
mn
tosti
ve, však Láska k bytak drahé, která v okamžiku tomto
trpí,
trpí
to
ve
láska, Pejo, láska tak veliká!
—
Peja. Jest trpt podíl žen. Však ona nebude trpti. Bude šastna láskou Nurchazi. Já doufám pevn tak. "'
!47
10
déle tvou.
P
a (stranou). Ó dnes, Nurchazi.
e
j
Nurchazi. ního a
muka
(Nahlas.)
!
Pjdu
msíc vyplul z šera veer. nad stromy jak perla ohnivá^
Hle,
stojí
Peja. Chce na cestu mi
svítit.
Já
ekal jeho
zmnu
východu, však netušil tu velikou svého osudu. Nurchazi, já chci se louit
s
—
Nurchazi. Vše
je
Peja
jcšt
Chceš skí
(oteve
s
vonnou
zapáliti
pipraveno.
hroby
obt?
Jak jen zaíti? zapálí ohe na tínožce).
(Stranou).
parfumy a
Bu tikrát pozdravena, Han-tu, zemi strážný duchu, pod tvojí ochranou jsou hroby zemelých. Z tvých rukou mír se leje, a prsa ^^Vezme sloupek parfumu a
tvoje dýŠÍ blahý klid. hodí ho do
ohn
)
Mj
vni pi
ote, obtuji
msíci, by odpoinek tvj byl sladký. Ty zemeTs zde pod stechou hostinnou a žehnal jsi mi vzdechem posledním. (Hodí opt voavku do ohn.) To platí tob, dobrý Lukio
Ty pijas
!
(Padne na kolena.)
mne plá a
jej
k zemi poráží,
mj
hle,
Žal,
mj
holubicí, stíne
dít
mne!
i
Hluboký
Spi sladce!
jenŽ SrdcC
drahý ote
!
tíŽÍ,
Slyšíš
pemilý? Ty trpKs,
tvoje trpí. Pronásledován, zne-
bloudirs a v zapomenutí padne ote, nebof zahynu a nikdy více nezachvje se vzduch pak jmé-
uznán jméno
ty
tvoje,
mj
nem tvým, kdys slavným!
Já do
ty
svta naposled od tvého hrobu volám Lian-sian!
Lian-sian
I
143
úhl je:
Nurchazi. Pro J
nebesa, co pravíš?
z pozadíj. Lian-sian Ty praLian-sian? Pak jest tvé jméno Siumej, neb jediné dít žilo tvému otci, dcera
ao
s
i
e n vystoupí
!
vila's
spanilá.
Peja.
Mj
mocnjší mé vle! Já Jméno otcovo mimodk mi Nuž ano, pravdu díš. My byl
žal
porušila slib!
vyšlo
z
bloudili,
úst!
a otec vida nebezpeí,
kterému
mne,
umíraje,
vydána jsem bych Já
byla,
jméno
jeho a své pohlaví. držela ten slib, jejž umírajícímu
zatajila
vrn
jsem dala, a te,
Jaosien.
prosil
žel
ó,
Já ale uhodla, tvoji lásku
—
uhodla též
Peja. O, usta
!
Bud
Jaosien. Vždy on
—
že dívkou
jsi,
já
milosrdná!
t
tvj Nurchazi!
miluje,
Nurchazi. Ty pedrahá! Ty
sladká!
O
ženo
moje
Peja.
Mám vit
svému
sluchu, ženou tvojí
být!
bylas mému mládí jako lotos, chceš pro život mi jako sosna v zim, být? Ta nezmnna zstává když všechny stromy šperk svj k zemi házejí. Tak pi stj, ty moje požehnání, a petrvej tak moje sny a slasti až k stínu hrobu.
Nurchazi. O Siumej Ty !
i
mn vrn
vrn
Peja.
Mj
Nurchazi!
14Q
Já
nemám
výmluv-
však
nosti,
umíš
mám
hle,
(Klesne
?
mu
slzy své!
Jim roz-
na prsa.)
Jaosien. Ted, Siumej, k tvému krbu? Ó, slyš
smím pisednouti fenixe, jak úzkost-
liv bije na tvé okno kídloma, vpust v teplou tvého srdce sí, sice zeme!
jej
Peja, Pojd na mé srdce a sud sama, bije-li upímn. Ty nemáš trpkosti? A já se domnívala
—
Jaosien. Jsemt jeho muže,
jejž
otec
sestra, Siumej, a dcera
tvj
zachránil.
Peja. Což není div konce?
Lo-Mengej. Ó, pravda, cos tak asto tvrdila, má Jaosien, není jistjší pravda nad Však nikdo z vás neuvitelné píbhy !
jsem? Vy všichni škrabošky, nuž vzte
se neptá, žili
jste
kým
já
—
odlo-
Ty pouze íci chceš jim, že jsi knížetem? Já ale lépe povím jim, kdo jsi! Tys lovk, jehož srdce je ryzím démanNad vrata tvého domu vyryla ruka tem neznámá ta slova: „Nikdy jsa mocným, U mne útoišt nenebyl jsem tvrdým. Posvátné je mi každé právo. šastných. Já stromy miluji a stavím mosty slamné na zachránní mravenc, já íci smím jsem lovkem!"
Jaosien.
!
Lo-Mengej. K
emu
o
nech mluvit mne.
150
tom se zmiuješ
—
Jaosien. Tikráte dal
jsi
skromn
nápis onen
smazati, a tikráte napsala jej znova ruka neznámá. Tu kázal císa, aby nedotknutým
zstal, protože pravdu hlásá.
Lo-Mengej.
Krátce, jsemf kníže Lo-Mengej
a zvu vás k
sob
do Pekingu. Poslal jsem
tam potajmu posla
kon
Jaosien.
O,
zdji snad
a
—
své a vozy
ekám
nepjdeme
každou
chvíli
s tebou, kníže,
—
po-
Lo-Mengej. Já t ale nepustím! Ah, já zapomnl svj slib a dokument, jejž v zlatém pouzde chováš. Ó, pro byl jsem slabochem a napsal jsem jej. Mám ruce svázané, a ty máš zbra.
—
Jaosien
(vezme stoený
list z
pouzdra).
Mj
brate,
Na
hledte sem.
tomto purpurovém listu, páchnoucím ržemi, napsal Lo-Mengej zlatem písahu, že plnou volnost dává mi, že mohu odejíti, kdykoliv mi libo. On ekl, že v slabé chvilce byl tak uinil? Nuž, a má tedy volnost jedsestro moje,
náni, (Roztrhne list a hodí hrob na trojnožce.) Jsemf kníže.
Já nechci
Lo-Mengej Jaosien, ty
okamžiku
zsta.
kusy do
Opt
plamen hoících
V mOCÍ tvé,
koistit z tvé
u
mj
slabosti j
(po krátkém boji).
Ty v moci mé?
mnou mocnji
vládneš v tomto
než kdy
(Zvuk gongy na
ped ulici.)
151
tím.
Jsi
Mé kon,
volná,
vozy
Ah, bud louení naše krátké. na vždycky. Já žehnám vám
Nurchazi
a Peja.
Bud
Vždyf není !
(Odcházi rychle.)
pokoj
s
tebou,
kníže
Jaosien. dti!
Dík tob,
(Padne v
obej::rjti
dík!
Jsemf vaše, moje
Nurchaziho a Pejy.)
(1894.)
}52
z
DOB
RŽOVÉHO
PASTÝSKÁ HRA
JITRA.
BIBLICKÁ.
Vele dstojnému pánovi
KARLU MENSINGEROVI v Milán, starému, nadšenému vlastenci, milovati nikdy nepestal,
a
který
Cechy svoje celou duš
horoucn ku
Itálii
pilnul, druhé
vlasti své,
VNUJI
S
PROSBOU,
aby nepatrnost mého daru odpustil, tuto starozákonní, ponkud arabským podáním zbarvenou idyllu, co dkaz pátelst\-í a velké úcty, co vdnou upomínku na dny trávené v Milán. 1889.
^
Z.
OSOBY HRY: Izák.
Rebeka. Ab me e i
1
c h,
Amal, pední I
Dvoané,
r
a d,
král Filistin.
jeho dvoan.
vojevdce
poslové,
lid
filistinský.
filistinský obojího pohlaví.
Doba patriarch, místo dje
:
Gerar v zemi Filistin.
mst
Zahrada, obehnaná kyklopskou melecha.
Na
zdí, v Geraru, krále Abijedné stran v pozadí je mezi stromy vidti ást
tsn ke zdi zahradní, je to tžké kamenné neumlé sloupoadí na vyvýSeném pate, vedoucí v sí, jejíž otevené dvée vidti jest. Za zdí a sloupoadím je vidti královského domu; pojí se
Ze zahrady vedou s velkým horizontem. iroké schody vzhru do sloupoadí, vystavné z omšených žulových pitesaných balvan. Zahrada má ráz háje, kde pod stromy rzné kee kvetou. Je naplnna lidem gerarským, tlaícím se k paláci. I na schodech i na prahu sloupoadí stojí muži a ženy palestýnskou krajinu
a dívají se
Zena
(na
pat
upen smrem
ke
dveím
sín.)
schod').
Jen okamžik bych také chtla stát tam nahoe a vidt do sín Ti muži ale jako sloupy jsou, zde nám ustoupit! a jako vždy, i
Druhá žena. Bud
zticha.
aspo
Uslyšíme
snad hlas krále, inícího na novo ten starý slib, jak roku každého.
mohutný První žena. Král
má
hlas
—
Co do hlasu! Jak král se koí, chtla vidt bych I
Jiná žena.
Ó, krále uvidíš, ten vyjde pak, a opakuje slib svj ped lidem. Ten ale v oích mých je blažený.
159
kdo Bálu Bál
je
mže
patit v zlatou tvá. který chrání rod
to zvláštní,
a slávu krále Abimelecha.
Tak rukou jeho dotknout se a pak tvá pohladiti svému dítti! To pineslo by štstí
—
(Slyšet zvuk
roh uvnit
domu.)
Druhá žena. Tiše v první ad na schodech). Muž V prach klesnte! Ted král
te!
(stojící
ped
zlatou sochou Bála
.
.
se poklonil (Všicknikiekaji.)
.
Kuidla do kaditelnic žíren sypají te knží v dlouhých ízách
.
.
.
stoupá
dým sí
mizí v bílých, vonných oblacích
.
.
.
.
.
.
Am
a 1 (vyjde v sloupoadí s pozdviženýma rukama). Král blíží se! Se schod sestupte, a zdola patte na vznešený zjev!
(Všickni hrnou se
svými dvoany.
dol do Lid
se s
zahradj-, král
Abimelech
kloní a král pedstoupí
se objeví se
až
na první
hoejška schod.)
Abimelech.
Ó, slunce, zlatý Bále nebeský, jenž v rouše stkaném kráíš ze svtla po svaté nebes dlažb z tyrkys, král svta's milovaný, velebný! Ty vševidoucí, pozdrav pijmi mj, hle, polibek svých úst ti posýlám (Uiní
to
Slyš, lidu Já,
obma
rukama, po
svému
Abimelech,
co
nm
te
všechen
filistinský král,
160
lid.)
prohlásím.
svj
obnovuji
slib
jak
každý
rok,
že vytrvale dále vedu boj
až do krajnosti jako doposud,
ne
proti
lidem, ale proti lži.
Lež nejvtším se zdá mi híchem být a chci ji vyhladit. Zní zákon mj Smrt okamžitá stihne každého, kdo v mém se lháti odváží. Lež otravou jest duši lovka, jest dechem, který omží Bálu tvá, jest skvrnou, kterou smyje lháe krev.
mst
Bute pamtní! Hlasy. Bu, králi, veleben a vle I
r
Vy
slyšeli jste!
ad
(za scénou).
Vpuste
m
Bu
zdráv,
nesu novinu!
rychle, (Vejde
mj
tvá!
kvapn.)
králi
!
Nucen ruším
jen
zde svatou slavnost.
Dkaz
Abimelech. že I
tomu
podej mi,
tak.
Ty
rad.
kážeš, promluvím.
Já stál na vži, hled v slunný kraj, kde vše se dímat zdálo Pojednou .
.
.
cos jako šedá mlha letlo od vršku k vršku, mlha stoupala, a každou chvíli hustší zdála se a šedivjší v sloupech bloudila; prach byl to pozdvižený dupotem stád nesmírných, a v jejich ele voj jel Zeyer
muž :
Spisy
sndých
v rouchách blostných.
U
XMII. 161
Tu poplach by brány
uinil jsem, kázal hned,
zavírali
dje
co
gerarské,
vdl, pane mj, tam venku na nivách.
a spchal jsem, se
bys
Ab mel ech. To koovník i
mst
se svými stády v
Posel
Mj
(vejde
králi,
dav as pichází kupiti.
kvapn).
ohromné se
zjevují
ped mstem tlupy, ozbrojený lid. Amal. Na bašty! Vzhru! Spšn do zbran! Lid
(prchá;.
Bál
námi bud! Do zbran!
s
dm
Amal. Dvr zavírejte, Druhý pošel (vejde).
Mj
cizí
králi,
lid
o
i
zbran
zahradu.
se rozložil
ve slušné vzdálenosti od msta, a klidn pišel k brán pouze muž a žena zahalená v závoji. To hebrejští jsou pouze pastýi.
Muž, který náelníkem se zove Izák,
jejich jest,
Abrahamv
syn,
a prosí t, abys jej vyslyšel. Co mám mu íci?
Ab mel ech.
Bránu otevte
i
a
sem
jej
vete!
(Posei odejde.)
Mocný jejich
Abraham
byl jeho pítelem. (Amaiovi.) Jest Izák vítán mi co milý host,
a
jdi,
at
Amale, bud jeho prvodcem, na v chladu zahrady.
eká
m
(Vejde do domu.)
162
bh
Amal.
pastým mám
Jak,
Amal
sloužit?
To véru pomalu jim pjdu
Já!
!
vstíc.
ml
Jim stáda kdybych odejmouti a v stanech jejich hledat poklady
tch od
zlatých
místa
bžk,
k místu
které nosí prý
—
tu
bych
spchal víc
A
ženy
Neekl
ped
prý
jejich
tak
krásné jsou
posel, jedna z nich
msta
.
.
.
.
.
.
že též
Poslechnu t, králi, tedy vstíc se vydám jim, snad pohled pod závojem ulovím už jsou zde! Jsou rychlejší než já! ó, branou
stojí?
.
.
—
(Jde
kvapn
pivede hned na to Izáka stenou závojem, do zahrady.)
za scénu a
a
Rebeku,
Izák. Král tedy tebe, pane, posýlá a chce
m
slyšet?
Amal.
Milostivý jest.
Tvé jméno, muži? A co žádost tvá? (Hledí
Izák. Jsemí Izák, jež po boku mi
upen
na Rebeku.)
Abrahamv stojí
Amal.
—
syn,
a
ta,
Žena tvá?
Izák. Ne, sestra moje.
Amal.
Dobe. Vyídím.
Však pravím
že pišeTs, píteli, nevhodný, neb krále vyrušiTs, ti,
v as jenž obnovení slibu slaví dnes
ped Izák
zlatým Bálem.
Jaký
(roztržit;.
je to
slib? 11*
163
za-
Amal. Že
z
vdl
sic
daleka picházíš, vidím te, bys, že smrtí tresce lež
Abimelech každou. To ten slib. Však nyní jdu. Ty ekej zatím zde v té zahrad, kde libý chlad a pach král
tak sladký vládne, že se
vru
zdá,
sama vonných vcí bohyn zde rozbila svj stan.
že
(Stoupá po schodech do domu.)
Jak žvatlavý!
Izák.
Na
a
žádost
se tázat
zapomnl,
sám
se zmínil nejdíve zamyšlena hlavu schyluješ.
o ní
Ty
mou
Bu
dobré mysli. Laskavý
Rebeka. Pro,
Izáku,
je
.
.
.
král.
zapel ženu svou?
jsi
Pro, že jsem sestrou tvojí, jsi mu ek'? Izák. Což nevidlas', jak ti bezbožní
t
zraky hltali? Jak tento muž drzý pohled sýlal závojem, jenž tvá tvou kryje? Kdyby vdli, že uinit že jsem tvým chotm,
svj
v,
by chtli vdovu z tebe jak
lilje
!
Krásna
jsi
v údolí.
Rebeka. pro Bh
Mj
Izáku,
nás nutil v msto jejich jít? Kéž volný zase dýšem samot vzduch, kéž pastviny u studnic istých vod nás opt pojmou v klín svj široký! úzko zde ... O tebe bojím se
Mn
po slovech, která's práv pronesl, pec zazlívám ti, že mé zapíráš.
164
Izák. Strach o sebe to není, ženo, v, co na rty lákalo mi onu lest, však myšlenka, že v ruce padla bys
tm
bezbožným
—
Rebeka. a
s
Já s tebou šla bych v boj
tebou v smrt.
Izák.
Ty, která lekáš se ve stanech, kde pec je bezpenost), když v dáli vyje šakal hladový? (i
O,
nevyítám
!
Báze
vám
sluší
nám, a bázni žehnáme nebof žen v náruí
jak mužnost
my
silní,
ochrany
vás, hledající naší
Rebeka.
Nuž, lekám
se,
!
když šakal zavyje,
v,
že kdyby zaval silný lev napadaje, že bych vrhla se mu v ústrety, že zapomnla bych na jeho ev. Je to tak podivné Za dtství svého, ješt v Nachoru, ve skalách jednou, v háji hlubokém, kde stromy jsou, s nichž kape kadidlo, jsem hnízdo našla tichých vlaštovic,
však
t
a krutá, aniž bych to vdla, jsem vzala mládata a odnesla, je cípem svého roucha skrývajíc.
A matka
vlaštovice letla po celou cestu za mnou, žalujíc. Já nedbala však, pišla s radostí k svým rodim a ukázala jim svou koist s plesáním. Tu vrhla se ta vlaštovice na svá mládata.
165
a tloukla kídloma mi v obliej, až leknutím jsem o krok couvla zpt. Však matka moje byla dojata a kázala mi ptáky nésti zpt v ten starý háj a pak mi pravila:
„Jak velké vci láska dovede v malých srdcích krotkých vlaštovek Ten pták byl udatný jak bohatýr! i
Bu
Bh
žehnán
!"
Já nechápala ji, však za dv léta, ó mj Izáku, když tvého otce sluha pišel k nám, a Labán když mi ekl, bratr mj „Chceš s tímto mužem jíti, Rebeko, v tu dálnou zem, kde Izák eká t?" Tu „pjdu" krátce odvtila jsem, strachem zmírala; matka o
m
a
hned neb
mla
sílu
jsem jak bohatýr,
už láska zaala
svítati
a
v mém srdci, bys pro mne vidinou, a od té doby pln rozumím, co matka moje tenkrát mínila .
.
,
Izák. Má krotká holubice, hodná jsi, by z lna tvého hvzda vzešla ta, již slíbil Hospodin všem národm, rod posvtiv mj velkým posláním!
Am
a1 Král
(zjeví se
blíží
v sloupoadí).
se
!
Hle,
Abimelech sám
(Hned na to zjsví se král s nkolika svými dvoany. Izák Rebeka složí ruce kižem na prsou a pokloní se.)
166
a
Abimelech Bud
('v
sloupoadí
i.
synu poušt. Pišel jsi co host mj s upímnými úmysly? s tebou mír! Pak opt vítám t: vítán,
bu
Bu
Izák. s tebou vítzství a branami svých vládni nepátel ... A nyní viz, pane, na zem klekám ped tebou,
mj
muž
volný jinak, co prosebník.
nebo picházím
bu
Abimelech.
Pak dvojnásobné Prosebníky vyslyšet jest mocných nejkrásnjší povinnost. Prosíš pro sebe? Co žádáš na mi vítán
!
mn?
Isák. Pro lid svj pedevším, pak pro stádaHlad bledý pad' na nivy vyprahlé, a studny naše vyschly. Hyneme Tvá zem bohatá. O, vykaž nám kdes odlehlé a tiché údolí a dopej nám tam pásti stáda svá, až naše zem opt oddychne a s novou silou vydá plody zas, až vláha opt studny naplní a sluje podzemní, z nichž hojnost svou ty studny erpají. Pak vrátíme se do kraje zas, který naším jest, kde králem naším jedin jest Bh, a tob, vdní, žehnat budeme Ne s prázdnou dlaní k tob picházím, chtj dary moje pijat v milosti Pt plavých vedu tob velbloud, jichž oi jsou jak oi gazelí. .
167
.
.
a uzdy jsou ze stíbra ryzého a v elenkách jim hoí drahokam. Ne dosti na tom. Nesu agaty, ti králi, bílé jako padlý sníh na horách trících až do nebes, a ržovými šlehy prokvetlé, dál zlatem tkané látky chaldejské a tyrkys vtší než jest oko mé. I mi ulož za pobyt zde, jak spravedlivá uzná mysl tvá.
mj
da
Abi melech.
Já zval té hostem. Budiž stebou mír,
a jak
si
peješ, muži, stane
se.
(Sejde se schod.)
Zde ruka má.
(.Podávají
si
To
ruce.)
sestra
tvoje jest?
Izák. Má sestra, pane. Svoje rodie jsme pohbili u Mamre ve sluji.
Abi mel ech. Bud
vítána
i
Odhal svou
ty.
tvá a promluv slovo, hlas bych slyšel tvj.
Rebeka.
Víc íci nesluší než, pane, dík. (Odhrne závoj a sklopí oi.)
Abi mel ech.
Bud
blahoslaven
bh,
stvoil
jenž
t
O, neklop oí svých Tof podivné, že tolik svtla s tmou se pojit dá jak pod asami, dvo, víek tvých .
.
.
I
(Zam^sh
168
se.)
Jak šasten byl tvj otec Abraham Ó, jak šastným byl, Já dtí nemám (Izákovi) on, pítel boží nezvali jej tak? ,
.
.
.
.
Izák.
A právem
.
.
.
.
Bh
vším, neb
s
ním rozprávl
druhem svým, a asto andlé
jak s
se slétali pod stromy ped stanem, jak ptáci na vtvích se scházejí,
a hovor vedli
ním jak
s
Ab mel ech. On šasten i
s
pítelem.
byl jak
nejmocnjší král,
ba šastnjší
.
.
.
Však pojte nyní v
dm.
Izák. Dív dovol mi, bych vyšel z msta zas a dobrou hlásal lidu novinu, že vyplnis mou prosbu šlechetn.
Ab m i
e
Tvou
1
e c h.
Nuž tedy
a brzy vra se zpt. tch komnatách,
jdi
sestru uhostím v
kde matka moje žila. Vete ji! Mé otrokyn k její služb jsou.
Rebeka
(š&pce Izákovi
spšn).
Zde ekej, až se vrátíš pijdu sem. (Nahlas králi.) Tvá Toba jsem. ;
Abimelech.
Jsi
paní v
dom
mém,
(Rebeka odchází v
dm
a Izák ze
zahrady,
král
s
zstane sám
Amalem.)
Amal. Jsi zcela v rozjímání ponoen, tvé oi planou divn. Abimelech. Zdá se mi, že nikdy spanilost jsem nevidl až ve chvíli, když závoj pozvedla.
169
že moje oi svtlu poprvé se otevely dnes, že teprv vím, co hudba jest, od chvíle, kdy ten hlas mi vnikl v sluch ... A pece zdá se mi, že neslyšel jsem ponejprv jej dnes .
Amal.
Sníš,
Abimelech. Ó ano, jest
pane
.
.
mj? O, sladce, píteli!
to tentýž zjev,
ten svtlý, vysoký, jenž sklonil se
tak plný slitování nade mnou, tak zasten závojem jak práv te, když vešla v zahradu.
Amal.
Kdy
Abimelech. Ped dvma
bylo to?
když jsem
lety,
tajn
Mamre poslouchati proroctví (zamlí tch šumných strom tam do
—
Amal.
Ty's v
jel
se).
Mamre
byl?
ano. Bylo to mé tajemství. Ni slova více o tom. Rychle poj!
Abimelech. Nuž,
Hod chystat dej, jenž by jí hoden byl. Jdu v skíních hledat z desek cedrových, bych našel vzácný klenot z opál neb rubín pro krásnou její šíj (oakvapí.) !
Amal.
Vsít lapen jest jak jelen, pi se, že kouzla chaldejská prý znají ženy tchto pastý. Že pravda to, te vit zaínám.
Ó íká
(Následuje pomalu za králem.
170
sám
Bál!
m
Izák
(se vrací). Tak podivný jímá nepokoj. Ne, odsud jít Jak na ni hledli a bez ochrany zde ji ponechat, Dosti asu novinu to nelze .
.
.
!
svým sluhm
hlásat, radj zstanu na ni zde ... Co znamenal ten zamyšlený její zrak? O, hle Pistacie zde tak krásná jako ta ped stanem mého otce v Bersab
a
pokám
.
(Sedne pod
.
.
ni.i
pokám
Zde na
... Je tak ticho zde ni jak v onen veer, sladce památný, když beze klidu nivou bloudil jsem,
k pistacii posléz pak se navrátil, a v plái o svou matku vrhl se pod drahý strom ... Tu náhle bylo mi, nkdo jménem zavolal, jak by a když jsem hlavu pozved, pede mnou na obzoru, jak zlatem planoucím,
m
se velbloud zjevil, nesl postavu, tak štíhlou, lepou, krytou závojem,
a blíž a blíže pišla vidina, starý sluha nyní pede mnou a ekl mi: „Hle vedu, pane, tu, jež blahem bude tvým a útchou! stál
Dce
Bathuela
je
to
.
.
."
Rebeko,
má
gazelo, ty holubice
Pojd ke
mn,
jak by mi
úzko
nkdo
(Vstane, obrati se k
je
má
!
mi bez tebe,
ader
bral
domu^ v tom vyjde
král.)
srdce z
171
.
.
.
Abimelech.
nazpt už? Tím
Ty's
neb
lip,
žádá
mé
srdce
si
tebou mluvit, Izáku.
s
mj, tvj sluha naslouchá. Abimelech. Tvé plém ušlechtilé, hrdé jest, Izák. Mluv, pane
krev královská ti v žilách koluje, neb pedci tvého otce v Ur na trn sedli. Nuž, promluvím
mst
jak s
rovným sob,
s
tebou, Izáku.
Na
koovati svtem? Usa se v mé íši, budeš jako knížetem, jen nadvládu mou uznáš. Vystavíš si bílé msto na výšin hor a smlouvu uiníme Izák. Králi ne slov marných nepenášej Prosebník jsem k tob pišel, králem velkým jsi, neb srdce tvoje velké, dobré jest, však nežádej, co init nemohu to jest mojí korunou, Jsem volný a íše moje vtší jest než tvá, neb nemá mezí Není království to jako jiné Neusmívej se synm mým. Jest slíbené nám,
—
.
.
.
.
—
.
.
.
.
.
kdo
.
.
je
.
.
i
slíbil?
Kdy? Á kde ta
Izák.
Bh
slíbil
ji
Abimelech. To sny
.
.
.
mn
Abimelech. A
.
.
co spásu
lidí
íš?
všech.
jsou, Izáku.
Izák. Nuž, nech mi sen, a nech mi pouší, kde boží bloudí duch a volá na nás z oblak, ze slují.
172
v nichž svatý šer... Já sám jej nechápu ten velký slib, jenž hlubý jako sen, a pece vím, že pravdou jedinou. Ten slib uinil už tenkráte a stanovil jej, zem když nebyla, když strmé hory ješt nestály, když nebes nebylo ni oblak a moe ješt když se nedmulo V tch šerých asech už o tom snil, a znova sob opakoval slib, když nad potopou sedl, král ....
Bh
.
.
.
Bh
vk
Ab m i
e
1
e c h.
Tvé oko plane
.
.
.
Nerozumím ti
Tak bylo ty
Mamre
mi, když v
stromy huet,
staré,
prorocké
.
.
.
.
.
jsem
slyšel
.
Já slyšel šum, jenž svatým zdál se mi, však v duchu mém pec šero zstalo.
Ty nechceš
podrobit se, rozumím.
in
Izák. Jen volnost matkou velkých jest. Jí odkojen jsem, a ji zachovám, neb ddictvím jest synm syn mých.
Abimelech. a
žij
Nuž, tedy busi, vraf se zase v pouš Však sestru svou svým snm .
.
.
mi dej, vsadím korunu, a podnožem jí bude msto mé Za ženu žádám ji. Co hledíš tak Tvj bledý ret jak v kámen obrácen? se tese, oko náhle shasíná, na hlavu
její
.
co
známe
to
velké leknutí?
173
.
.
Izák. Svou
sestru,
Ab mel ech. Ty
nemohu
králi,
dát.
ti
mé
muži! Chceš
šílíš,
i
urážet?
píinu
Rci
Má
Izák.
Svj
!
satku svém
o
Abimelech. i
já
.
.
,
s
sestra volna, .
.
.
hnv
krotím
tíží
sama rozhodne
Má
práva jako muž. s ní, pak promluvím
Nuž, promluv tedy
Hled, kliden jsem zas
.
.
.
Odcházím a sestru tvou
ti
Tu hivnu
jí
a (Podá
dej
pošlu v zahradu. za mne Chudý dar, .
.
.
vzácnjšího Egypt nechová! mu
zlatou liivnu,
kterou I?ák na
vtev
pistacie
povsí.)
já plachý eník jsem, zkalen jako ocel ve bojích, ^odejde.)
Bud výmluvným,
a
Izák. Co nyní init? Hanba piznat se! Že lhal jsem, íci? Lež jak hnusná je! Lží v sí jsem zaplet. Bože, ženu svou! Jak vše to skoní? Zbývá
Ten nemožný však.
Rebeka
(vyjde
z
Kam
útk
jen.
se utéci?
domu).
Jsme sami, konen! (Zarazi se). Ty bledý Izák. Mám podezení, holubice má, že zrada zde se kuje
Rebeka. Má velkou
Bh
s
jsi.
—
Klidným bud! duši, zajisté,
námi
jest,
a
Bh
Znám
ten král, je také s
Abimelecha, a chtla jsem zde proto s tebou mluvit --
174
ním.
Izák.
Rebeka. Hle na ten prsten —
Ty
jej
znáš!
Odkud smaragd máš?
Izák.
Rebeka.
Král Abimelech mi
jej
jednou
dal.
Izák, On ti jej jednou dal! A kdy? Ne, vždy poprvé dnes tebe uvidl!
Rebeka. Vše vysvtlím
ne,
Sednem pod
ti.
strom zde, ten
soumrak zelený tak sladký (Sednou pod
Izák. Jak dychtím
jest.
pistacii.)
zvdt vše
I
Nuž, vypravuj.
Rebeka. Ty
do Bethelu tenkrát odešers živ byl otec tvj) (ó, víc než rok to když udalo se, co ti íci chci. Den horký byl, a stáda daleko se pásla od stan, já jediná a otec tvj jsme byli v píbytku. Já uvnit stanu sob hovla .
.
.
.
na mkkém koberci a Abraham pod stromem sedl, v stínu dímaje. V tom zadunla lehce horká zem, já myslíc, že jsi náhle vrátil se
na soumaru svém, rychle vstala jsem a rozevela stanu záslony. Však ty's to nebyl. V písek žlutavý kles znaven velbloud vydávaje sten, a k zemi pad též jezdec jeho s ním a vzdychl: „vodu!" Zastela jsem tvá a vzala nádobu a podala ji plnou Abrahamovi. Ten šel
175
.
.
a dal ji muži tomu do rukou a ekl: „pij!" a hledl v soustrasti
na poutníka, jenž zdál se umírat.
Ten dív
velbloudu
—
pak ho napojil
ovlažil a
žehnala
já
chíp
ale nepil,
mu
za ten dobrý
Izák. On zasloužil
Co
to.
in
se stalo dál?
mj
pozvedl te hlinný a obrátil se k slunci, nahnul ho a posýlaje k nebi polibek svou pravou rukou, levou vodu lil
Rebeka. Muž
džbán
na žhavou zem, a potom nádobu k svým teprv klonil rtm ... O .
.
Dále mluv.
Izák.
Rebeka. Je tžko tak, neb co se dalo te, mne zmatkem naplnilo, nevolí — a proti komu, myslíš, Izáku?
Izák. Nuž, myslím,
Rebeka. se hrd
proti
tomu
cizinci.
Neb nyní Abraham Ne, Izáku vzpímil, vodu odtrhl od prahnoucích tch rt a zahml tak: „Ó, rouhai, jenž Boha urážíš a poctu slunci vzdáváš, které on .
svým slovem
.
.
híšný modlái,
stvoil,
dar boží, istou vodu, znesvtiKs! Ty hoden nejsi, bys jí obživl!"
Izák. Tak otec dl? Ach, tvrdé bylo to. Nuž, Izáku, když to jsem slyšela, tu vzkypla mi krev a náhlý hnv
Rebeka.
m
mocn
schvátil,
krotkost zmizela,
176
tvému vzala nádobu, a nahnula se k muži, který kles, a podala mu pít, a „zasty se!" jsem otci tvému ekla, a když hled písn upíral, se jeho na
já otci
m
mla
vtší ješt odvahu a zvolala: „Tvým pítelem že Bh? On mými ústy tebe kára te. Ten cizinec, jenž Boha nezná pec. ml útrpnost s ubohým zvíetem, dív dal mu pít, než vlastní zvlažil ret,
já
mu krpj
a ty
vláhy odpíráš?
pohanem, však Bh jej netrestá, on k stanu ved ho svého pítele,
Jest
by život jeho takto zachoval. Což myslíš, že ho nemoh usmrtit, tvé ruky že ml teba katanské ? Pros Boha, a pak hosta svého pros, oba urazirs!" by odpustili
—
Izák. Tak pravila's? O, ženo duše mé!
Rebeka.
Dél Abraham: „Máš pravdu!" Poklekl a poceloval ruku cizinci a ved jej v stan a hostil bohat. Má odvaha však klesla náhle tak
jak byla pišla,
hoce
plakala
jsem nad svou smlostí ve stanu svém, však pišel Abraham a pravil mi:
mn
„Bu
klidná, z tebe mluvil ke Bh. Jak blízcí híchu povždy všickni jsme!" A svsil hlavu v krásné pokoe. Zeyer
j
Spisy
XXII
12
:.
177
Ten
cizinec však odjel posilnn,
ka
tvému
otci:
„Vrat tu nádobu
ke rtm klonila ..." A hle, na dn jsem našla smaragd ten a skryla jej v své skíni hluboko, neb pipomínal vždy mi smlost mou a slovem íci též jsem nechtla, která mi
té,
ji
že Abrahama v chvíli vidla jsem slabé Brzy na to zemel pak a mlela jsem z úcty Prsten však jsem k sob ráno vzala, nevím pro, když k brán šli jsme z msta... ,
.
.
.
.
.
Izák.
lVIyslila's,
že bude talismanem, Rebeko, neb byl ti dán, když krásn povinnost hostinnosti svaté plnila.
jsi
Rebeka. to
Snad tomu tak, nevím jasn vím však, onen cizinec
král
Abimelech
to
urit,
byl.
Snad mýlíš se?
Izák.
Rebeka.
Já podle hlasu hned jej poznala a podle oí. Ušlechtilý je, a nemám strachu, též dvru.
mj
má, jak jednáš krásn vždy! Izák. Ty tebe dal mn, bych t zasloužil, lani
Bh
ty velká
odmno!
jenž kape
Rebeka. Má berlo, Izák.
Ty's jak ten strom,
balsamem
Mj sílo
má
!
(PoIoží
pastýi!
mu
O, Bože
178
hlavu na prsa.)
mj.
musím
že sladkou chvíli
Ty král
plašiti
Rebeko, Abimelech, tebou oslnn
nevíš, co se stalo
.
.
.
a v domnní, že sestrou mojí za ženu žádá t.
Rebeka,
jsi,
Ó, neblahá
Však ty mu vysvtlíš a pjdem odtud. Sami budem zas
ta tvoje
lest
.
.
kdes v tichém
.
Rozbijem stan
údolí.
u starých strom Bude zase noc, vše klesne v sen, na nebi probudí se ale bílé hvzdy, probudí se harfa moje s nimi zárove, .
a
budu
zpívati
pavézo, Když v nivách
tch
.
o lásce tvé,
mj
má
.
kníže pastýi a s tebou stádo tvé .
.
.
jsi
bílých ovcí, a když paseš je
na pastvinách,
vždycky zdá se mi,
tu
že jsi jak krásný msíc na nebi, jenž stádo vede nesíslných hvzd po azurných tch pastvách nebeských
Izák. Tvé oi zahanbují hvzdný
Zím
slzu v nich
(Libá
Rebeka. To Izák.
Tu
!
ji
usuší
mé
.
.
.
svit! rty
na oi.)
není slza,
kde by vzala se?
Jest pravda! Je to rosa, tpytící
se v hyacint
tm
I
Rebeka, když slunce
Ta hoívá, vzchází,
jak
te
v zracích
tvých. 12*
179
msíc
Izák. Neb
tak když sniv zazáí nyní tvj ... O, miluj mne jen z póla tak, jak miluju já a budu láskou bohat, bohatší než faraón jest všemi poklady!
úsmv
jak
t
Rebeka. Mé vodami petéká
jak jež
srdce milováním plné jest plna studnice, Ach, slovy chudá jsem
je .
.
.
Izák. O, každé z nich jest pramen radostí! Tvé rty je mní v kouzla Nauit bych též se chtl tm septm blažícím. .
mj
Hle, ret
žízniv
vdy
.
.
takové
se kloní k rži nachových tvých úst. (Libá
Rebeka O, i
e
1
na
ústa.)
(bránic sel.
usta
Ab m
ji
!
Pomni, nejsme v samot!
e C h
(vyjde a
zstane zaražen
Ne, bozi, ne! To pouhý
stát).
oí klam?
Izák. Dej píti mi tch sladkých polibk chceš skoupá být? Zde plýtvati jest ctnost
.
(vine
ím
víc jich
k sob)
vtší žíze
piju, (chce
ji
ji
opt
mám
.
líbat).
Abimelech úzkostí). Izáku, usta Rebeka (vyrve Studem zahynu! Abimelech (sestoupí rychle dol). Podvodný muži, vše te zjevné jest! (s
se).
Ten stud, to leknutí, tvá Ty bratrem jejím nejsi
180
ztrnulost!
,
.
.
.
.
.
Izák.
Králi
Abimelech. Ty
mj
—
bratrem?
nejsi jejím
Odpovz Ty mlíš? Bídný! Lhái! Otroku!
Rebeka Ml,
<
^
planoum
Abimelech. neb
Nuž, tedy
A
lhal!
zrakem).
Nerouhej se
králi!
ty
Rebeka. Jsme Abimelech, I
.
.
svdek
jsi
.
dle
a hostmi pouze zde.
cizinci
pro cizince zákon platí
pd
(Spchá na schody
spjte všickni
!
chof.
mých zákon,
v naší pi.
když cizinec na stojí mé, on propad soudu, není hostem
Sem
mj
Onf
zeme
mj,
víc.
a volá do domu.)
Rychle
!
Slyšte
mne
Izák. O, bda nám! Ten král jest násilník! Co bude s tebou, dopustí-li Bh, bych v nerovném tom boji zahynul?
Rebeka. Hrad
Já lekám se, však
silný jest náš
Izák.
Ty pipomeneš a ukážeš
mu
pece nezoufám.
Bh.
Klid dáváš mi. onen den, smaragd králi
Rebeka.
—
Uvidím,
nm
se nemýlím, zda dobrým jest, jak zdálo se mi, když dal velbloudu
zda v
dív vody
pít,
Abimelech Zde
stojí
než sám se osvžil.
(pichází se svými dvoany, mezi nimi Ama').
muž, jenž lživ podved mne.
181
On velký spáchal na mn, velký hích. Mluv, Izáku, a pravdu vyznej ted. Ty lhal jsi v tvá mi. Izák.
Nuže, chybil jsem,
já
neek
to
zardní, jež kryje elo mé.
pravdu, zasluhuji trest, ne smrti však. Dost velká pokuta
Abimelech. Vy co zasluhuje
Amal.
Smrt,
ten za svou lež?
mj, jak Bálu slíbil jsi. zeme ped modlou! Smrt
králi
A
Všickni.
Nuže, rcete te,
slyšeli jste?
muž
jemu, smrt! (Hrnou
Rebeka. Vy
k Izákovi.)
stjte! Vel jim,
králi,
couvati!
Abimelecha, padli jsme do rukou loupežných?
Jest
i
dm
se
to krále
Abimelech. Nuž, na Izáka,
ustupte! Já ruku vložím
sám
(bhží se mu.)
Rebeka. Ty mluvíš
Ty, králi, ustup též. o zákonech, o soudech.
Nuž, tedy sud, však chladn, rozumn spravedliv. Pouze divá se ítí v slepém záští na ob. Ty nechceš vraždu?
zv
a.
Abimelech.
Pravdu, ženo máš.
Jsem kliden jak tvj
Vy
Rebeka. Zde na
vlastní velký zrak.
všickni stjte kolem, slyšte nás.
ím
stojí,
nho
ublížil
ti
mužn
hled
hled, ne
na
182
Izák,
mu
m,
zejm
rci.
v mužnou tvá, a pak mluv.
Abi mclCCh
Mj
(mlí
Pro
ekl
chvílI, sklopí zrak,
pro
hoste,
To
jsi:
pak hledí na
Izáka).
mi uinil?
zlé
jsi
sestra jesti
má!
když ona ženou tvou? Ty v nebezpe vrhl
jsi
m, mé msto
neb pi pohledu na
mj
lid,
a schvátila v štstí vzbouzejíc
mocn, nadj
Tak v pospas
a
vznítila
mém
se láska v srdci
m
ni
m
dals'
mn
.
.
.
híchu velkému,
požár vznítils divoký zloin žádat ženu jiného Jsemf hlavou svého lidu, za mj hích on by propad kletb, boh mst. Svou lží jsi tedy zkázou hrozil všem.
tak ve
.
Jest
.
.
.
.
.
i
Však v pravý as ty že sestrou není mou.
Izák.
Abimelech. mé vlastní oi
jsi
Však ne
se
z
dovdl,
tvých úst,
službu konaly
Mne chvátí zloba zas. za tvoje rty Zde sedli jste a zde pil tvj ret .
.
ty polibky, jež
Izák. Ni slova to
.
mly
více,
králi,
nestrpím, bys mluvil
Abimelech. Máš
m
— pi sám Bh, jako te —
blažit
pravdu, k
emu
mluvit?
Zejmo Ty
Ihals'
vše,
a tedy soudu propadls'.
Izák. Jsme cizinci, co je nám zákon tvj? Jsme dti volné poušt, každý z nás jest králem svým. Znám zákon jediný: ten, který
Bh
Abimelech. A
nám
Bh
vložil
do duše.
tvj dovoluje tedy lež?
183
Ty mlíš
? Ženo, promluv za nho. Nuž, hledej slova, jež ho omluví!
Rebeka. Hích spáchal
Isák, nezapírám to, než soud tvj vykne: Smrt! Neb žádá-li tvj Bál jej za ob, pak žádá též mou popravu tvou. Ne Izák pouze lhal, ty! já
však pozor
dej,
—
i
Abimelech.
—
i
i
Jak? Já že lhal?
A
ty že
Ihalas'
též?
Rebeka.
Já mlela, když ekl nepravdu, tot také lež, jsemf vinna jako on, ped tvojí tedy soudní stolicí
též stojím, králi.
pak zemru
s
Zeme-li
Abimelech.
bda
a
mj
chot,
ním.
Za
tomu, kdo
ti
tebe život dám, ublíží!
Rebeka. Pak bda tob, neb mne snižuješ! Kdo toho krále soudit právo má? Vy mlíte?
Abimelech. Ty sama právo mj! Rci, žalobnice, z eho viníš mne? Rebeka. Ty krvav jsi pravdu urazil a vlastní zákon v posmch uvádíš !
Ty I
nejvíce
jsi
lhal,
ty
ješt lžeš!
svého Bála pelstít snažíš se, zlatý Bál tam v dom snese
tvj je
hluchý,
nmý,
lež,
živý ale Bál,
v hloubi nosíš srdce v prsou svých, okamžiku tom mi dosvdí, že obžaloba moje pravdou jest jejž
ten v
184
Jsem soudcem tvým a ty mi odpovz, pravdou nebo lží, co pravím ti
jest
nestíháš Izáka proto jen,
ty
že lhal ti a že není bratrem mým, víc proto však, že ženou jeho já! Ten hích, jehož se lekáš, jak jsi dl,
skryt ješt v
ty
srdci
chováš
jej
!
Abimelech. O usta Ty mne niíš! Umlkni Rebeka, jsi lháem více, než to tušíš sám! To slovo, králi, které vyjde z úst !
nám
bez rozvahy, menší jesti lží jež vézí v duši zloinn co erný úmysl a zvuku tvar na sebe bráti nemá odvahy Tu temnou lež, to sketné pokrytství nenávidí! Tvj však zlatý Bál v šer nevniká tch hlubin dsivých než
to,
Bh
Jdi,
a
lehkovrný bh tvj jemu pouhá chlubivost
rozbij jej, jest
slib
O, ženo, zadrž Ty's mne uhodla než já uhod sebe a svj hích V tvých slovech jako v jasné hladin svou vidím tvá, a hrza jímá
Abimelech.
!
víc,
m.
ped
(Klekne
Rebeka Ne,
Ty
ní a skryje tvá.^
(náhle dojata)
králi,
ne
.
.
O vsta
.
...
Ty dobrý
jsi
zabloudils', však zase vracíš se
na cestu svou Já byla krutá
Abimelech.
.
.
.
.
.
Mn
promi
slova má.
.
Bylas' pravdivá!
185
Izák.
andl
Jak.
boží bylas'!
(Táhne
ji
k sob.)
Abimelech.
Izáku!
Podej mi ruku ... Ty mi odpouštíš?
Izák. Sám vinen jsem a, králi, zahanben. Abimelech. Tak platí dále naše úmluva? Ty's hostem mým a lid tvj veškerý Svá stáda pas u studnic bohatých, na mých nivách pokud libo ti a vrat se volný, jak jsi pišel sem, až nebudeš chtít déle u mne být
.
,
,
bu
.
Do mého domu nkdy až zapomeneš
A
ty,
má
.
.
zavítej
brzy
.
.
.
.
.
.
zapome!
paní, než se odvrátíš,
než závojem svým zasteš temný zrak, v nj nech nahlédnout, zda výitek jest zcela prost ... ješt blesk v
m
Rebeka.
Ó,
zapome, Abimelech. a
i
králi,
že jsem
Bu
nm?
s
t
ranila.
tebou mír! Však ješt slovo slyš
svj vidím, hivnu tam na tom strom viset tou památkou?
pam
Já,
králi,
.
.
.
.
.
mám
Pohrdáš už dar
tvou, a druhý nevezmu na Znáš tento smaragd?
Abimelech.
.
z Egypta,
Já dar
Rebeka.
mých
obdiv jen viz v oích
.
.
.
Já se nemýlil! sklonil se Ty's onen zjev, jenž ke tak plný milosti, když tvrdým byl
mn
186
on, jejž druhem zvali andlé! Ty poznalas a pec mlelas'
m
i
a když jsem hrozil, smaragd ukrylas' a neekla jsi Ty's mi zavázán Pro, paní má, jsi uinila tak? !
:
vdným
R e b e k a.
pouze byl, Já nechtla, bys tvou mysl chtla velkou vidt jsem, já tebe,
(Kyne
A
králi,
tak
tob vdnou
že
mu
me
rukou, pustí
si
si
vážila,
chtla být jsem
závoj na
tvá a odchází
s
já. Izákem.)
e C h {dwá se za nimi). teprv zdá se mi, že koruna mi postavena byla na hlavu To slovo, jež jsem v Mamre nechápal,
b
i
1
Te
.
.
.
mi jasné ted: „Tu hledej z korun všech, vzíti tob nikdo nemže!"
již
187
LÁSKY
DIV.
ŽAPONSKÁ KOMEDIE O JEDNOM JEDNÁNÍ.
JOSEFU MAUDROVL píipisuji Tob,
mj
milý,
žaponskou tuto
híku, Tob,
milovníkovi biblot. Vymyslil jsem ji krásného jednoho dne, jichž tak málo bylo v tom práv minulém, tak deštivém a nevlídném lét. Ležel jsem tenkráte v tráv a vzpomnl si náhodou na velmi hrubou jednu frašku, kterou Ed. Greey v Tokiu provozovati vidl. Hlavní její situace, kde žena na opilství svého muže bohu Išigami žaluje, netušíc, že muž její sám se za maskou modly skrývá, zdála v staré anglické se mi velmi originální, jedné balad se královna Eleonora podobn
a
svému, za mnicha pestrojenému muži nehrozných hích svých zpovídá. jsem o rozdílu dvou kolorit pi podobném pedmtu pemítal, pozoroval jsem temn zelené, metalicky tpytné libelluly, míhající se graciosn nad jasnou, rychle tekoucí vodou, plnou blesk poledního slunce, plnou tesoucích se stín na behu rostoucích mladých vrb Vedle chmurného zbarvení ballady a vedle triviálního tónu frašky zdál se mi v tomto ladném okamžiku slunného
vdomky
Mezi tím,
z
co
.
.
.
191
úsmvu
lákavým, a na na procházce malou svou komedii v pamti. Jak zdála se mi tenkrát co do výrazu tváe ta naše jihoeská krajina zmnna! Na jantarn žlutém nebi temnily se ostré obrysy šerých už lind, stojících v skupin na louce, náhodou zatopené, a obrysy jejich zrcadlily se ve zhndlé, ale przrané jako dýmový topas vod, na jejímž dn se dlouhé trávy k zemi shýbaly. Kontetí
veer pak
velmi
odstín
složil
jsem
vrch v pozadí mly fialovou, jemn do ržová pecházející zái, a v žlutém nebi Mrak špak vytonula stíbrn veernice. náhle poplašen do vzduchu a zapadal, létl rozprášiv se na okídlené erné body, tvoící na jasu oblohy dlouhé kivky, do rákosí blízkého rybníka. Byl to obraz neodolatelné,
tury
známé nám zástn
ideální žaponerie, tak
lak
a malovaných
z
jemných
Rád byl bych nco z toho dvojího naladní, poledního u íky a veerního v lukách, do tohoto plodu své zahálivé potulky dostal. Co dobrá moje vle nedovedla, dodáš sám svým jemným smyslem nost a finessu v
Vodany,
pro všechnu delikat-
umní! v záí 1888.
y. Z.
192
OSOBY: Vo-macu, starý knz bohyn C ú m a, mladý šlechtic.
Fudži-nami,
Zeyer: Spisy.
jeho nevsta.
XXUI.
193
Benten.
(Vnitek nevelkého chrámu
bohyn
lásky, Benten, v Kiotí,
svatém. Sloupy, strop a stny ze zlatého
laku,
mst
asem ponkud
zernalého. Pod stropem bží kolem vlys co nejjemnji z dnví vyezávaný, zlacený a barvený, pedstavující etz pln rozkvetlých, velikánských pivoní. Uprosted v pozadí hluboký výklenek, plný stínu, tam trn bohyn Benten. Kolem trnu celý poklad zlatých, bronz vých a smaltových nádob, dílem vás, z jejichž otvor se na stihlých lodyhách zlaté a stíbrné lotosy v kyticích vypínají, dílem kaditelnice, z nichž dýmají vn, dílem lamponosy s rozsvícenými lampami. Se stropu visí též rozsvícené zlaté, stíbrné, mosazné lampy, hust vedle sebe, a mezi nimi splývají odtamtud dlouhé úzké prapory dol, bohat vyšívané, pestící se kvty a nestvrami ze zlata a hedvábí. Podlaha je nejjemnjšími, snhobílými rohožkami pokryta. Na právo dvée z erného laku, zdobené zlatými ptáky v letu, a zlatým, vteni se vlnicím rákosím. Na levo visí u vchodu do vedlejší komnaty clona z bambus na ervených hedvábných šrách, konících bohatými tapci. již
V
právo a v levo clony sedí
devné
bílé lišky s
naslouchajícíma
ržovými tlamami, jevícími schytralý, potmšilý a píšerný úsmv. Chrám je šerý a etná jeho svtla kmitají se slab. Nejtemnjší ás je výklenek pro idol bohyn. Na trnu jejím sedí neforemná, jen hrub naznaená loutka lidské velikostí, pouze v bílé íze, avšak s bedliv upraveným žaponským úesem. Ped výklenkem na rohožce na zemi leží pláš, skvosty, emblémy a maska modly. Vo-macu, knz bohyn, obleen v roucha z erného gázu, s oholenou hlavou a bosýma nohama stojí vedle nakupených na zemi šat a emblém modly. Vezme masku a zadívá ušima,
s
se chvilku
Vo-macu.
mimodk
Jak pravdu
když dl, že
Tvj úsmv,
úsmv
do
ml
ní.)
Oanamuti
král,
zdrojem blaha jest! Benten, všechnu sladkost vssál
195
do sebe z oí kvt, z niv a z hvzd, a ode rt tvých vniká útchou te v srdce všech, již tebe vzývají. Ty, lásko, svtlem jsi, jež vede mhou nás, slep tápající Bývají však dnové, Benten, kdy tvj starý knz si myslím, že jsi peludem, za kterým jako na tvém trnu dnes jen holé trí nic Ach, dobudem se pravdy kdy? Nuž, luzným peludem se zatím tšme Díky, lásko, za šalbu svou! Pec krásným osudem .
.
.
man
.
,
.
.
.
.
mj
!
knzem tvým do lidské noci
být
!
.
.
.
Jen dále
.
.
hvzdy
sej
Dost však dumání,
.
radš práci skoním, chrám už jeden lesk a nezbývá než místo v hádání, do roucha halit idol, v zlata blesk.
Dív masku povsit
.
.
.
(Chce na trn vstoupit, v tom ozve
na dvée.)
se klepání
Jaký to hluk?
Hlas (za dvemi). O, otevctc Pomoc Umírám Vo-macu. Kdo bouí tak? !
Hlas. jež pro
!
!
Ach, srdce plné muk, svou spásu Lásky hledá chrám
Vo-macu.
Jest
známý
mn to
hlas,
nechápu však,
jak by to mohla Fudži-nami být!
KudŽi-nami. na
sob
zave
za sebou
(Oteve.)
dvée. Má
tžlvé liedvábné šaty svile broslcvové baivy, do látky
jejich jsou
tkány.
(Vejde ryclile a
bled
zlaté
V úesu má
chrysanthemy a stíbrné chiméry ve-
množství dlouhých jehlic ze želvoviny, tvo-
196
íci
jí
pravou aureolu kolem hla\'j'. Bohatý odv a v nepoádku. Padne knzi k nohám.)
úes
jsou
ponkud
Vo-macu. Ty chvješ se jak ustrašený pták! Fudži-nami. O, ustrte se! Pomoc! Hledám
skryt!
Vo-macu. Skrýt mám t? Ped kým? Fudži-nami. O, ped vrahem mým, ped Cúmou — Vo-macu. vera snouben byl? Jenž já nevím, zdali sluchu vit smím ? ti
On
jest
tvj cho
—
Fudži-nami.
Je
m
ti
mj
život mil,
Už blízko jeho krok Vo-macu, Byl drahým ti pak vyslyš
Fudži-nami. Vo-macu. Ne,
—
!
—
Já nenávidím
vrat se k
Fudži-nami.
nmu —
Radj zemru
Skryj mne, sic
že vešla jsem
.
.
.
.
.
^.Klepáni
.
jej
v propast skok.
Nemá
na dvée.)
tušení,
O,
bda!
(Padne na kolena.)
Vo-macu.
Nuže, spj
sem v komnatu (Pozvedne clonu a Fudži-nami se skryje.)
Jaké to bušení!
Kdo bouí tak a co to znamená? (Oteve.) To's, Cúmo, ty! Co sem t vede, rci
CÚma
(odn rouchem z bledé fialového lampasu, má atlasovou mitru na hlav a za širokým pasem dva krátké mee. Vejde rychle a obrátí se smrem k idolu).
K
bohyni lásky zvedám ramena, aneb zemít chci. spásu najdu
bu
—
197
Vo-macu.
Jak rádo mládí volá na sebe
tu smrt, v niž
Clím
neví! Jsem nešasten!
a.
Co však pro tebe mimo chlad tch stn
O, kdybys chápal žal lásky! Stár jsi, !
zde chrámových,
Vo-macu.
neznáš žádný svt!
ty
Avšak mluv, co
Nuž, teba.
se?
stalo
C ú m a. O, starce, žití mého Vo-macu. To znamená? Clím
a.
tak luzným na
pohltil
Cúma. Ty ó,
bolu
se
—
To svítí
lžeš!
slunce zlatý zrak
mému
posmívat se chceš,
ukrutný?
Vo-macu. však
zejm
Ne, chci mluv.
Cúma.
ti
pomoci,
Nuž vz,
že
temný duch
mnou bojuje, že do noci erné smetl, hvzda sladkých
kýs se
m
—
úsmvem,
Vo-macu. Vždyf dále
kvt
Že nebe smálo že mrak
m
však nyní slunce
zmizel
tuch
když blaze vyšla mi, že vyrval mi mou ženu, nevstu ... Je ztracena Jest nedvra duch, jenž odal mi mou Fudži-nami Mže vrácena mi zázrakem jen samé Benten být. .
.
.
.
.
O, mluv, jest zázrak možný? za bohyni! O, v nejistot dlít nenechej! Co praví Lásky
m
198
Odpovz
knz?
.
Vo-macu. Že láska sama velký taj a div. C ú m a. Tož doufat smím ? Vo-macu. Jest nadj lásky chléb. Cúma. Ó, díky! Doufaje, jsem opt živ! Ted nech mne
Vo-macu
s
bohyní
—
Vždyf hluch na jejím míst stojan trí jen Jdi do zahrad, já práci dokonám, odju sochu, vklouzne jako sen pak bohyn, a já t zavolám, až modlitbou pitažen, její dech pod pláštm dýchat bude, na tvái až její masky a na svatých rtech (ukazuje na trni.
mystický úsmv Cúma. Bud vle
(vyjde
z
.
.
.
vle bohyn
a
zave
za
ním dvée.)
úkrytu).
Té smlosti! Bentenu on On .
vzývati!
.
Pro ne?
Vždyf ona rádkyn kteí zpívati chválu snaží se po celý rok
Vo-macu.
jest milujících, jí
slep
lásky zazáí. tvá,
(Vyjde a Vo-macu
FudŽi-nami
3.
—
Fudži-nami. On
On
milující!
.
.
zrádce
hokých
Ó, Benten! Pomsti
mj
bol,
mou
strast,
slz
ten
.
.
.
lhá.
.
mých
a zradu jeho
tok,
zma
a
— .
.
.
nenávidím jej však jeho šet ... Vo-macu. Ó, nezdá se tak zcela, na mou est
Fudži-nami.
Vo-macu
Já
Nuž,
vila! Ó,
v mu
starce, jen se
dál a
199
smi
smj
se naruest!
Fudži-nami. To
—
vidl vše
ten
msíc svdkem mým,
nelze juž, jest
Vo-macu. Fudži-nami. jejž
Co, dít?
vypovdít nelze
Úžas
—
Vo-macu.
Já však
vdt
pec? Fudži-nami. to
.
ten,
smím
.
.
O, hrozný je to sen a hrozné probuzení! Viti juž nelze nikomu. Vše podvod, klam
Vo-macu.
I moje pátelství? To snad spravedliv sluší
—
miti
Fudži-nami.
Odpust! Znám dávno tak ... od prvního snad dne co slunce zím, a proto hledala jsem útoišt zde, kde zlat pne se klenba k nebi, pod níž sedala tak ráda matka moje vznášíc zor jak k bohyni, tak stejn k tvái tvé, Ach, zachra mne, jsem tvor ó, píteli (piáe). tak nešastný
t
—
.
.
.
Vo-macu. sic
O, zadrž slzy své,
tekou moje též! ... Já
Fudži-nami
smíím
vás
—
(náhle vzdorn).
Chtla bych Já nechci smír! co nalže bohyni! ... O, skryj .
.
.
za onu clonu, uslyším
Vo-macu.
—
Ne
cos lepšího na mysli tane mi.
200
vdt mne tak,
však, zas
Vz, Benten
jist zázrak uiní! zraky v glorii již plane mi ten lásky div! Ó, díky bohyni (Spchá k rouchm modly.) Ryza její pokyn
Ped
.
.
.
.
.
.
chle,
zde
S
fénixem
.
.
Fudži-nami. mne stihne idolu
Vo m aCU -
(obléká
jí
(Podává
.
jí
!
.
.
.
Hnv
Co iníš?
dále
vem
kamen
.
opálu loutna
z
a zášf
v šaty idóIu).
stále
Zde ti
plášf
jmenované pedmty.)
—
též aureolu z drahých
Jak sluší
vezmi
diadem
ten blankytný, záící
.
.
.
.
ted
.
na trn si sedni v prosted plamen lamp posvátných
—
(šlápne siln na mozaikovou hvzdu ped trnem, naež se pozadní stna výklenku na své ose otoí, a pipevnná k ní kostra
modly .
.
.
Fudži-nami
tak
.
.
zmizí.)
místo prázdné, hled.
.
(stoupá na trn).
Rci, nevzplane idolu hrozný
hnv?
Jen násad masku —
V o m a c u. Fudži-nami -
(nasadí
si
.
(Podává
.
.
jí
tuto.j
masku).
Zrak se kryje mhou ó,
bojím se
.
.
.
.
.
.
Vo-macu. a
její
Máš luzné Lásky zjev, duch se vznášej nad tebou! (Oteve dvée
Fudži-nami (sama). Ne, nemám odvahy!
a vyjde.)
(Sejme masku).
Vo-macu, stj!
201
On
M
neslyší a jde!
jímá strach.
Kéž nkdo pijde! Ah, znám jeho krok! (Nasadí
tof
Cúma mj,
rychle masku.)
O, jest mi jako v snách
Guma
padne uprosted chrámu ped bohyní na kolena, skloní hluboce hlavu a mluví se sklopenýma oima). (vejde a
Sedm boh Ty
z
lidem štstí dává Benten, nejvtší jsi, svatá, :
nich,
tikrát svatá, luzná, dobrá, smavá,
ženo, matko, kvte, hvzdo zlatá! Tvá jest zem, kterou rosou koupáš, tvá jsouf moe, z kterých pije, tvé jest nebe, v jehož azur stoupáš s veernicí Srdce všech nás nyje píchodem tvým, ó, ty sladkost žití! Velebena, naklo mi ted sluchu.
zem
.
.
.
.
(Blíží se
.
.
.
po kolenách.)
jí
O, vyslyš mne, ty istý lásky duchu, slituj se Jediná utišiti ty bol Kéž, ach se mnou mžeš ó,
!
mj
.
.
.
cítíš
Fudži-nami. Ach
Cúma
(vzpímí
se).
.
.
.
Slyším
dobe nesl
Vzdech se
?
chrámem
!
Ty
smiluješ se, u té soustrast znítíš, jež oslepena jesti zdání klamem !
(Skloní
opt
hlavu.)
Vz
tedy vše. Jsemf samuraj a sloužím u Mikadova dvoru ... V zahrad hloubi Toužím tam jednou uvidl jsem dívku .
202
.
.
ní. Krása snoubí duše spanilostí, jak ve souzvuku dv se kouzla chví Já mlky miloval, ve vzdálenosti jen o ní snil, jak bledá hvzda sní
od oné chvíle po
se v bytosti té
mlel v
.
.
.
dívky rod a já jen samuraj. Jednou však u jasných vod, jímá posvátný tvj háj,
—
byl knížecí
jež
.
nebo
o lepé lun, Já
s
.
lno
.
svj jsem žaloval, když hvzda tvá nad stromy vycházela v sláv své Mladistvá tak démantné a snivé se pod ní vrba šeila, a dvé
bol
.
.
.
ted zlatých oí spletí visících až na zem vtví vtíc mi kmitalo dvé rukou, prsteny se jiskících, bíle svítalo splef rozhrnulo jak úsvit roucho z hloubi soumraku, a v majestátu stál mi tváí v tvá Sladká ze zrak zjev luzné ženy .
.
.
:
,
.
.
a ode rt se linula jí zá a tichý sept, jak ptáka hlesnutí se nocí nes ... Já poznal, kdo to byl to
Kogo byla
FudŽi-nami
.
.
CÚma
(vzpímí
.
.
(trhne sebou a zapomínajíc se).
Ó, to ve snu se zdálo jen
.
.
.
.
.
Dce Mikáda?
.
.
ti .
Ty's
snil
!
se).
Socha mluví Lásky div Ó, zázrak tentýž v hlasu tvém jest, Benten, zvuk, jak v hlasu tom, jejž sluch mj, hudby chtiv, !
!
A
203
ssál ze
m
rt
muk
jež vrhla v hloubi
té,
O, vždy tušil jsem, hlas její hlas že boh, hlas že hvzd, jímž budívají k sladké touze zem,
neblahého!
.
,
.
když slunnou pjí, bájnou jara zvst!
FudŽi-nami
(vzpamatujíc se, hlasem
ponkud zmnným).
bohm
snadno mnit zjev a hlas Ne darmo tímto hlasem mluvím však, tu chtla jsem ti v volat zas, na kterou zapomínáš, schvácen tak
Jest
.
.
.
pam
svým snem
Cúm
a
o luzné
Kogo
(vzpímí se živ).
že kivdíš mil... Však
—
Písahám, smlost odpust mou.
(Kloní se hluboce.)
Fudži-nami.
Nuž,
dobe.
.
.
Dále mluv,
neváhám Nuž, tedy! Šerem, tmou a Kogo stála tam já
ti
prominout
zjev blil se,
Co ekla
CÚm
a
.
.
.
.
.
.
ti?
(vypravuje dále
s
hlavou v líct sklonnou).
Tak knžna pravila „Co žaluješ, ó Cúmo, temnotám? Co šeptáš hvzdám ? Vím to Zbavila t láska krut klidu, piznej se!" Když hlavu svsil jsem, vypukla v smích, však když jsem pravil: „Knžno, nesmj !
se!" tu ztichla náhle,
oi ve
slzích
tonuly a tiše šeptala: „Rci její jméno. Znám je, slyšet však
jí
204
z úst tvých chci" ... a ruce sepjala a hledla mi úzkostliv v zrak. Lekla se Já šeptal: „Fudži-nami"
je
.
.
.
.
.
.
a zbledla. Dlouho, dlouho mlela a k nebi hledla, kde leskla se tvá hvzda jasn, vzdychla, do ela se lehce udeila pravíc pak „Já tedy dobe, vidím, hádala!
Jak vysoko jsi vznesl smlý zrak!" Pak ruku svou mi knžna podala. „Já chráním t," mi ekla, „bude tvou za krátko Fudži-nami, uvidíš Však slib mi za to slavnou písahou, že za
odmnu
pak mi vyplníš,
t
Písahej!" žádat budu zmizela. písahal ona a Já o co
.
Fudži-nami. To bys nelhal mi
.
.
.
Cúma. Fudži-nami.
.
.
.
.
.
dobe
bylo vše? O,
pozor dej, Jak lampa visela Vše vidla, má
.
nad vámi hvzda co dalo se
.
.
.
.
.
Co mlo Nic
.
.
.
Cúma.
dál se dít?
Dále mluv
.
.
.
Nuž, doba míjela
a zazáil mi zdaru plný svit!
.
.
.
Své slovo knžna skvle splnila a beze dna je zdroj mé vdnosti! Já nevím, jak as vše to strojila,
však proudy Mikadových milostí vysoko tak rychle vynesly
m
205
ze stínu na výsluní života, že závra jala mne .
na
vám,
lidský
los
.
.
mám?
vypravovat
bozi
ó,
sám pohrdávám
Le
široko
Jest nicota .
.
.
S
úsmvem
slávou, bohatstvím
m
.
.
.
Lásko, v ochranu vem Nuž krátce, vzhru nesen štstím svým já cíle dosah nejvyššího též, já Fudži-nami zvát už ml jsem svou Jen
Ku
dŽ
ty,
i
-
ó,
n a
m
.
(horliv, vzpim!
.
pi
se,
.
—
emž
—
ji
.
.
.
Kéž
Fudži-nami rychle masku
PíSahoU
nasadí).
Benten, dokládám, že zstal jsem
to,
—
(sejmouc na pólo masku, pohnuté'.
i
Milovals Hlas tvj se chvje bys vren byl jí zstal
Cuma
!
FudŽi-nam
i
.
.
.
(stranou, rozhorlena).
vru píliš Kiv písahá (Nahlas.) A ona tanenice? Pišers
Tof
!
bys v
oi
lhal
sem,
mi?
Clím
Vidím, neblahá a. že zdánlivost mž' bohy klamat též. Neb chceš mne zkoušet?
Fudži-nami
(stranouj. Jak to vysvtlí? Nuž, vypravuj, však každá budiž lež daleka
(Nahlas.) ti
Clím
a.
má nadj
—
Ó, Benten, v tob dlí veškerá, jak lháti sml
bych tob drze? Fudži-nami. Nuže,
206
tedy mluv!
Cúma. Den slib
My
vzešel vera, který splnit nejdražších, slib nebedajných snv
svatbu
slavili
prvod
Juž
.
.
.
dm
ml .
,
šel
a vedl nevstu mi v bílý Ten v sad skryt byl, hust napršel kvt kolem s oranž, a modrý chlum táh' nad ním v dáli nad prastarými stromy, v jejichž klín chrám sousední se tulí. Jako v snách
nl
.
.
etz
.
.
.
.
áp
jsme spolu kráeli. Veerní stín pod stromy, avšak jim na vrších, kde sedl holub posvátných tlum, se slunce ješt smálo, v paprscích, jak šípy dštících v zahrad šer a šum, tpyt holubích per jemný, na opál
byl
mnil nám vítr
se
duhový, a z háje,
FudŽi-nami
vni nes kvtem
který
(stranou
s
plál.
povzdechem).
Ó, sladké vera, jak jsi smutné dnes! jsme toužili ekal. v po samot, pec hosti kázala
Cúma. Hod ctít
povinnost ...
se plny
A
dom
Už mísy kouily
lahdek, a ozvala
se brzy hudba, struny mluvily jak lidský hlas o lásky sladkosti, kov jásal v jejich šepot. Zmocnily ty táhlé
rythmy, plné nyvosti,
se tepen mých, a kovu jásot hnal Ted zapl chór, mi v srdce div krev a v dveích, za nimiž sad v jasu spal .
.
.
už vzešlé luny, objevil se sbor jak kvty pestrých tanenic.
207
Fudži-nami
o, žel!
(stranou).
Cum a.
Nad všechny jedna byla spanilá. Šat ze zlatého brokátu se skvl
kol ztepilého tla, tpytila
tžké
látce vtkaná stíbra nit, tvoíc lotos a pivonk, tak bledých jako luny matný svit
se v
zmt
na hlav, která zvláštní mla vdk, jak aureolu krásy, diadem jí vonl z porosených lilií a z ržových a žlutých chrysanthém.
Tma vlas
olejem z kamelií
se modrala a leskla, zlatá
zá
masky, která majíc slunce jak ono svítíc, skrývala jí tvá. šla z
líc,
té
O, vru, nemožno juž slova víc chvále pidat Píliš jsi si všim'
té
tanenice
Fudži-nami.
—
Cum a. se
její
.
.
.
Stalo osudné
zjevení
Fudži-nami
—
(rozhorlen).
Omlouváš hích svj
To dobe vím
Bylo snad ekneš, kouzlo v ladu ?
pesvdné jejích
pós,
luny jas hudba svádla tam v zahrad ... O, osudného cos i
i
t
táhlo k ní
.
(V horlivosti své
.
.
ei
Tak
že když pišel
odtáhne masku na stranu.)
bys vešel v komnatu, kde ekala tu vyšels v zahradu, nevsta kam mysl tvoje za tou tkala.
t
—
208
as,
t Pykej za zradu spáchanou po celý život svj
jež vábila
tu
Guma
—
!
vzpímí
(rychle
se
na pólo a ona rychle poopraví
masku).
bu
O, bohyn, svou zadrž kletbu, tak spravedlivá, jak jsi vznešená Slyš do konce, a pak
m
Fudži-nami. Jsem klidná C U m a (skloniv se opt, pokrauje
teprv sud!
zas
.
,
.
Nuž mluv.
tónem líícím).
Když znavena hudba pestala a tanc
juž
vír,
když hosté odešli, tu odvedli 'sléz nevstu, a sladký zavlád mír te domem. Byl jsem sám Tu pozvedly, když v snubní sí jsem práv vkroit chtl, dv krásné ruce clonu visící u vchodu v zahradu, a tiše znl !
hlas
mé
zárove s té strany, budící podivení nejvtší, neb byl
—
Fudži-nami
—
to
Cum a.
(ziobné).
oné tanenice vábný hlas
Ne
.
.
.
knžny Kogo.
Fudži-nami.
Možno?
Cúma.
Tiše
se nocí kde za
Poj,
.
.
vyjdi v sad ..."
Fudži-nami. To Zeyer
O, úžas! Záhada!
bylo vskutku tak? :
lil
ekla: „Cúmo, pišel as, mou pomoc se mi odmníš. .
Spisy.
XXUI.
Ty neblouzníš? 14
209
Clím
Tak bylo vskutku
a.
.
.
Šel jsem.
.
Zahrada stíbená,
jas jeden byla, lunou
marn
však
knžnu
zraky
hledaly:
na míst jejím o strom opena ta tanenice stála Šlehaly .
.
.
masky blesky, pozvedla ji napolo a tvá se zjevila mi známá, knžny Kogo Ohlédla z té zlaté
—
.
domu spšn, na
se k
.
.
rty vložila
tajemn, a abych za mi kývla rukou
prst
ní
spl,
•
A
Fudži-nami.
C ú m a. A vdnost, A
slib
mj
již
knžn písahal ?
jsem
bohyn?
slavný, velká
Fudži-nami. Ty
Cum a. muž
neváhal.
ty's
zrádn zapomnl
Ty's na nevstu
splnit slib
pošetile slíbiTs
Vázán však
—
Fudži-nami.
—
Tož ona zrádkyn
v svém tedy byla právu?
Cum a.
ekla's
tak.
Fudži-nami. Ah, lstivý muži, kladeš v ústa mi svou omluvu!
Cúma. stín
Té teba
viny není
—
Fudži-nami. se jasná,
Cúmo,
není,
když
Pece nezdá mi tvoje nevina!
210
C ú m a. Že tomu tak, za krátko Fudži-nami. Jsem dychtivá. Cúm
a
uvidíš.
Postava knžnina
^vypravuje).
lunným jasem nesla pede mnou jak zlatý pízrak, vtrem spchala pod staré stromy, které przranou hloub vody clonily, jež dímala u sousedního chrámu bílých stn. se
Tam
Na behu zbouzeli jako z moských pn, a spousty zlatých ok jim sršely na chvostech jako jiskry v msíci, a leskly se o závod s knžninou z brokátu vlekou, která v smsici vinula jak had. se vonných Sept vlahých vánk chvl se krajinou, tak snivý byl a sladký noci lad, a v tichu tom a snivu její hlas tak posléz ozval se a hlubým tas' se dojmutím: „Jest mi, ó Cúmo, žel (tak pravila), že v sladký lásky as volám, abys slib svj dodržel Ne dlouho zdržím Však díve zas svj svatý dej mi slib, že tajemstvím stanula.
se pávi,
bílí
kvt
t
.
t
.
.
.
.
.
mezi námi na vždy zstane, Benten zstavím, by zhojila mj žal O, nastane to
co nyní zvíš
.
.
.
.
.
.
kdy pro mne klid?" Tak lkajíc zvolala a prolévala slzy. Uinil jsem dojat slib, jak knžna žádala, a ona ekla: „Vz, ty's zavinil, 14*
211
ó,
Cúmo,
Já miluju
moje neštstí!
celé
t
.
.
Ml
.
vždy dovedla jsem a vlastní blaho v
Vše nyní V Koreu ó,
našlo-li
víš
.
.
.
pluju, s
.
.
.
Nebudu
muk obf za
lkát,
se povznésti
z
tvé dát!
.
.
.
Nuž, te mou odmnu. t.bou louím se:
ozvnu
v tvé duši
kdy moje pátelství (vždyf cítím se jak sestra tob) ... na mou líc pak bratrský mi vdechni polibek a žehnej mi ... To žádám, a nic víc!"
vi
A maska jak v
spadla, paprslek
její
démantu
a hlava
její
jí
klesla
v slze zasvítil. .
.
Pocítil
.
jsem hlubou soustrast, vrhl se na zem a koil se jí, pak jsem rychle vstal
—
mj
a její tváe dotknul se ret v tom zaznl výkik, v svitu luny stál zjev bledé Fudži-nami Budiž klet ten okamžik! Ó, Benten, slyš m, slyš! div, O, vra mi uprchlou! O, a srdce její vra mi! Považ tíž, když mluvit nesmím slibu pamtliv! .
.
.
.
.
.
ui
—
(Kloní se až k zemi a zstane na tvái
PudŽi-nami
ležet.)
(po krátl<ém mleni, snímajíc masku).
Jsem dojmuta ... O, Kogo ubohá! A tob vru, kivda stala se Nuž, na štstí to snadná úloha Dala se t s Pudži-nami smíit ona v ochranu mou .
— .
i
CÚma
(vzpimuje
se radostn).
212
.
.
.
.
Dík mÚj
mj
FudŽÍ-na.mÍ (nasadíc rychle masku). Na pólo slibuji jen. Odpov dív na
Cú m a.
m
dv
ješt otázky mi
dej.
Mluv, velká Benten, odpovím. Ach, ved
rychle k spáse
Fudži-nami.
Vyznej
upímn,
že pošetilost jesti slibovat tak na slepo jak ty, neb zdá se že jiná jinak mohla milovat
než velkodušná Kogo
.
.
mn,
Vrnosti
.
obt
tvé kdyby
byla žádala, co byl bys inil?
Cum a. slib
slib
Nemá
platnosti
a est by kázala neplnit, jenž plodem podlosti! proti
cti,
Muž estný estné žen
slovo dal.
Fudži-nami. Tvá odpovd mi dává klidnosti, však nyní, Cúmo, tážu se t dál, rci na svou est, co isté pravdy zda nemáš ani stínu výitky pi vzpomínce na onen polibek .
Byl
zcela
.
.
bratrský?
Cúma. žel,
rek,
Ó, bez výtky
zcela nejsem
Fudži-nami Cúma. na vdnost
.
(polekan).
.
.
Jak?
Když hledím povinnou, tu zdá se mi, že chladný byl a spšný pespíliš
213
blíž
FudŽi-nami
(vstane prudce a odhodí pláš a masku).
Jsemf nejšfastnjší dívka na zemi. (Seskoí s trnu a padne rychle se zem vstávajícímu,
pekvapenému Cúmovi do náruí. Dvée chrámu se otevrou, knz Vomacu stojí na prahu a usmívá se. Za nimi je krajina vidt, koupaná veerním svtlem. Nad šeícími se stromy, nad temn modrou horou svítí stíbrn veernice, hvzda bohyn Benten.)
Vo- m acu. Div dokonán na cestu Benten
!
.
.
.
!
Juž jdte, svítí vám zavíti chrám.
as
(Opona spadne (1894)
214
rychle.)
LEGENDA Z
ERINU.
DRAMA VE TYflECH JEDNÁNÍCH.
JOS.
JIÍMU KOLÁROVI
co
DKAZ
OBDIVU.
7. Z.
OSOBY: Korm Gr a n F n i
Oss
a k, král Erinu. a,
i
i
a
n,
Oskar, D
M D Hlasatel
e i
a
m
a
d a
k.
r
jeho dcera.
král
n,
r a,
Fén.
jeho syn.
jeho vnuk, t
0'Dyna.
druid.
— Družina — Bardové.
na dvoe krále Kormaka.
král.
—
Dívky Graniiny.
Místo dje: Pohanské Irsko
III.
století.
obou
JEDNANÍ PRVNÍ. (Tara.
ped Na stran
Starými duby porostlé místo
palácem, jehož téžká
velká vž, dílem debalvan. Nízká bašta, stromy nezakrytá, spojuje vž s palácem a nese krytou otevenou chodbu s hrub tesaným devným sloupením. Brána hradu je otevena. Den se chýlí,
barbarská budova v pozadí ni.
vná, dílem
z
a jevišt je
veerním svtlem
zaplaveno.)
Scéna první. Král
Kormak
kamenném
sedí zamyšlen docela v
V
sedadle.
královské.
Kormak Dar a
Dar a
(sám sob).
(pistoupí).
Kormak
pozadí u brány
Mj
(neslyší ho).
hlédne Daru.)
popedí pod dubem na nkolik lidí z družiny
práv
vychází
Žádná
o
brány.
z
nm
pane, volals
Celý
msíc
zvst!
m.
uplynul
!
Druide
Dara. Stojím
juž chvíli
ped
tebou a
ty
(Za-
m
nevidíš.
Kormak. Mne trápí nepokoj. Co dje se mým synem? Ped msícem vyšel s s
druhy svými z Tary a
navrátí.
Ty
vidíš,
slíbil, že se brzy jak slibu dostál. Je di-
voký jak v horách bystíce, vždy strachuji se, když h(5 nevidím a stežit nemohu.
221
Dara.
Králi, nediv se, že dlouho mešká. Angus, jeho hostitel, zná mnohé tajemství pírody, a jeho mechem šedý je pln pekvapujících div. Lesy jeho pak hemží se nejvzácnjší zví. Jak lákavý tam hon a jaké lovy v modrém jeho jezee.
dm
Kormak. chmuru. klidný. je
mu
Pravda, Sedni.
Daro.
Ty
zaplašils
Veer
mou
tak Hle, slunce váhá, nechce zapadat, tžko louiti se se sinými vrchy. (Ohiíži se.^
je
mn
bude brzy louiti se Jsem stáím unaven a rád bych dímal juž pod travou mohyly však vzpomenu-li na Erin a na své dti, je mi Daro,
s
Daro,
i
nimi.
—
mj
nevolno. Jak divoký je Karbri, jediný a jakým bude králem? A Grania?
syn,
Co eká na
ni,
na ubohou?
Dara. Tvá chmura, králi, Ty trápíš se. Pravda, je
není zaplašena. Karbri divoký, však proto nezoufej, je mladý, a bohatýrská krev mu mocn proudí v žilách. Však bude moudrým asem jako ty. A Grania, uvidíš, že se uzdraví. Mysl její zdá se mi jasnjší za tch nkolik dní, co jsem jí nevidl a léivé bejlí pro ni v lesích hledal. Bud trplivým. konejšíš m, a klid veera ti valn napomáhá. Tvá slova vnikají mi, zárove se záícím jeho úsmvem, do duše.
Kormak. Ty
Chci na budoucnost tedy zapomínat a radji pipomenu si dn minulých. Já proto
222
dal
t
zavolati.
Tvá pamt,
druide, je jako
do které obraz minulosti ryju. Prosté moje rty nabývají lesku duchem tvým, z úst tvých plyne píse mocná kouzlem, sluch nadšených ji pije s dychtivostí, a zpvy zddí se íak z otce na syna.
zlatá deska,
—
svou pamt a desky dv své srdce. Do první ryju výroky, padající od úst starc, jako drahokamy. Do druhé, do purpurné desky svého srdce ryju krásné skutky, velké iny vrstevník svých, a tvoje je studn, z které erpám.
Dar a. Mám
pam
Kormak. Ty
z jejich
in
písn
snuješ,
pi
pozdních vnuk pyšn zabuší. Ty stavíš velký hrad já k
kterých
kamení
srdce
ti
Dara. Jsou
—
to pro
když jak pravíš, skytuješ.
Do
abych dneska srdce?
Kormak.
nmu
podávám.
Vryj
mne vždy
chvíle krásné,
stavivo mi k
nmu
po-
které z obou ryl?
Do
desek chceš, purpurové svého
tam slovo „Finn",
Dara. Finn? Kormak. Vrnjšího
druha
neml
jsem
v život, a malý oblak, který vzešel mezi námi, nezakalí záící obraz pítele mého mládí. Ne mezi ním a mnou nastal od poslední zde slavnosti nesoulad a chlad, to mezi mým a jeho lidem pouze stalo se. Což je to jeho vina, že bohatýrští fénové a obzvlášt Dermat nad reky v Tae
223
v zápasech zvítzili? Že Ossian, jeho syn, si vnec bard vydobyl, že zpvem všechny pedil, ba tebe? i
Dar a. Ty
víš,
že já nejvíce se
jemu obdi-
voval, králi.
Kormak. Ty
neznáš malicherné žárlivosti, vím. Nuž tedy vryj do svého srdce slovo „Finn" a naslouchej. Dar a. Napínám sluch mysl. i
Kormak.
A
každé
dít na Erinu Finna
králem „blahotvorné ruky" zove,
pece
ví
nazývá. Mnohá lživá zvst o tom koluje, jak onen div se udal, jenž dla jeho zázranou uinil, ba o tom myln hádá se, jaká že její moc. Já jediný slyšel z úst Finnových prostou málokterý,
pro
tak
jej
i
pravdu, a dnes poprvé ji živé duši sdílím. Bud tedy slov mých bedliv.
Dar a.
Dychtivjšího,
králi,
nenajdeš poslu-
chae.
Kormak.
Finn
byl
ješt
mlád a
bloudil
tenkráte Erinem a konal velké iny. Kácel zloplodící obry jako duby v lese, a sušil slzy trpících. Jednou stalo se, že za vlahé noci zabloudil do pustých hor.
Msíc
svítil,
a jezero záilo mode mezi skalinami. Zárove se šplounáním vln vnikalo mu lkáni sladkého hlasu do sluchu. Ohlíží se a vidí u samé vody temnou sluj, zarostlou kve-
toucím hlohem, a na jejím prahu stála dívka ku podivu krásná a lomila rukama.
224
Plavé
vlasy proudily
její
vtrem,
a
oi
ronily slzy.
její
Mn zdá
Dara.
svtlá v
že
se,
erném
ji
vidím, ubohou, jak
stínu sluje stojí
Kormak. Finn udiven zvolal Jsi smrtelná i zjevem nadzemským? Co znamená tvj náek? Žel, nejsem smrtelnou, mu lkajíc :
odtušila.
Kéž zemíti bych mohla! Ne
daleko od
beh
vn vody
píliš
erinských, na míst, kde
píkrá
víí, roste skála k nebi,
Od poátku svta tam noha nevkroila lovka, a nevkroí do konce.
jako sloup.
Tam
bydlí
osamlý,
bílý pták.
Ty
o
nm
nm
vypraneb každý plavec o vuje, jak žalostný svj zpv do hukotu moských proud mísí. Vz, ten pták jsem já. slyšel
jsi,
O není krbu na Erinu, kde by za dlouhých zimních veer se nepovídalo o oné skále a o ptáku podobné bytosti, jež tam sídlí. Já sám zaslechl jednou na lodi z daleka truchle její volání.
Dara.
Kormak. S ní mluvil tenkráte Finn, a pravila mu dále Mj osud jinak :
takto
krutý
mi, že obas na Erin smím zalett a zjeviti se v postav své pvodní. To byla útcha, však žel, že ona stala se mi osudnou! Ped rokem zaletla jsem na tento beh, zde pod hlohem spal mladý bohatýr. Já vidla jej, a lásky nesmírnost mne pojala. Já sklonila se nad ním. On se probudil a láska ze zrak mých
dopál
i
—
Zeyer
:
Spisy XXIII.
15
225
mu mocn
jako
byla pro nás svt.
My nám
linoucí do srdce vniknula
Tato
blesk.
asto
sluj
vídali se zde.
Rok
celý uplynul
—
Vera
skonil lásky sen a blaha. ten steskem po nyl. Hledal jej a našel zde. Ach, uvidl mne a vzplanul zhoubnou vášní. Vera též vedli zde o mne boj. Ten, jejž miluji, on leží bled a mrtev dole v jezee. Já pohbila jej tam. Když zoufajíc jsem ruce spínala, tu spadl mi prsten do hloubi vod. Tam leží pohben jako moje blaho. Já bez prstenu nemohu však zpt na osamlý ostrov. A proto lkám a žaluji. v štstí.
nm
On druha ml,
—
na
vky žíti u toho je-
zera, jež bylo kišfálovou
mohylou mrtvého
Dar a. A
nechtlo se
jí
milence?
Kormak, Tak s
tázal se též Finn, a
povzdechem: Na výsp, ku
osud pikoval, spí v hnízd fialek
mé rob,
v poušti
Nemohu
z
odvtila
které
m
leknínu a
jeho syn On nyje, zmírá beze mne. O trýze nesmírná! k zpt! !
nmu
Dar a. Ó muka! Kormak. Tu potopil
se Finn do modrých vod, do jejichž msíc stíbro lil, a dole v houští z bledých chaluh obrovských uvidl reka ležet. Na srdci mrtvému hoelo cos jako rudá jiskra, byl to drahokam, vsazený do prstenu. Finn prsten schvátil a vynoil se z vln, podal jej plaící, a ona
tn
226
dla: Znám zaklínání mocné tak, že dovedla bych zemi rozpoltit a nebem zatásti, až by hvzdy s nho pršely. Jen proti Co vám je osudu jsem slabá jako dít. smrt, to jest osud nám, íhající mrak. Ty Chci vdnou vrátils mému dítti život. Takto mluvíc pitiskla ruku jeho ke býti. rtm, a ekla pak Tot tvoje odmna a veliká je jako moje moc. Neb vz, od toho okamžiku, kdy pravice tvá pocítila polibek, jest blahotvorná, zázraná. Nabereš-li vody ze studánky do dlan, a podáš-li ji teba umírajícímu, aby pil, shojíš :
mj
jej
okamžit.
Dar a. Ó jaký dar! Ó tikrát šastný Finne Kormak. Finn dkoval, a dva s ním se louíc dodala: Bud šastným. Chra se však
tvrdosti.
Mj
dar se
mže
státi
kletbou
Kdybys komukoli nkdy pomoci se zdráhal, pominula by z tvé ruky blahodárná moc, a osud tvj by se zatemnil. Po tchto slovech vložila si prsten do úst a okamžit zmnila se v bílého ptáka, ten kroužil na mohutných kídlech v lunné záplav a zmizel. Doletl na ostrov, kde posud dlí a kde jej plavci z dáli vidí, jak sedí na
tvou.
skalách.
Žalostný jeho
zpv
mísí se stále
ješt do šumu víných vod. Král Finn však stal se bohatýrem dvakráte velikým. Zná vítziti jako díve, škdce skoliti, jako nikdo druhý snad, tím ale podobá se sa15*
227
mým bohm,
že z jeho ruky, jako z jejich,
život temeni.
Dar a. Jsi Kormak.
u konce?
Jsemt. Ty ale, druide, ulož do písn, co jsem ti svil, ty zanecháš to budoucím. Když pvec pravdu rouchem krásy odje, pak teprve zazáí pravda plnou silou a svítí jako hvzda s nebe zrakm všech. Jsemt u konce, a vru v pravý as, neb hle, pichází hlasatel.
Hlasatel cizí
(vejde).
muž, chce pístupu
Mj s
králi,
— mu Kormak. To nemli bozi.
Pived
jej
odpust.
tebou mluviti.
My
Pišel bránili
Hosta posýlají
jste!
sem.
(Hlasatel odejde.)
Dar a. Snad nese zprávu. Kormak. Od mého syna,
myslíš?
Kéž
jsi
uhodl
Scéna druhá. Pedešlí. M d a k. i
Midak. Zdráv bu, králi. Kormak. Bud vítán v Tae. Midak. Dík. Pojd blíže. Odkud picházíš? Midak. Od behu moe. Dar a. Ne tedy z les, z domu Angusova,
Kormak.
jak jsem doufal?
228
Midak.
behu moe.
Ne, od
Kormak. A kým
jsi?
Midak. To dovol, pane, abych zamlel, na krátký aspo as.
a
Kormak. Jsi
bu
Nuž, neznámý, pece vítán. hostem mým, staniž se dle tvé vle.
Midak.
Tvá povst
nelže!
veliký
Jsi
a
dobrý.
K o rm a k. Ty lichotíš. Však usedni, jsi umdlen. Podejte mu píti. Midak (sedne opodál krále). Jsem umdlen, ale zapomínám únavy.
Jsem dychtiv
tebou
s
mluviti.
Kormak.
Nuže, naslouchám.
Midak. Tara Erinu.
Ty
drosti se,
králi,
utíkám.
Jsemf moje moudrost.
Vc
Druhou
moe
hvzdou
Kormak. Midak.
od
sluje
sluješ
stár a
k moi hvzdou Tary. K tvé mou-
Bud radou mou. zkušen, to je celá t ke
mn?
Co pivedlo
— radu. — zprávu. ím zanu? — toho se díve více Jednu žádám
dvojí.
poskytnu
ti
Kormak. Co t
tíží
zbav.
Midak. Pak žádám díve padl uiniti? otec
rukou
Kormak. Na
zddný
tuto
radu.
násilnou.
otázku
po praotcích.
229
Slyš.
Co
jest
Mj mi
odpovídá zvyk
Bud pomsti
jeho
smrt, neb žádej, aby hlavu zaplatili.
Cenu
sám právo máš.
uriti
Midak.
Já však nevím, kdo mi otce usmrtil. Byl jsem pouhým dckem, když bídn zahynul.
Kormak. A
pátral
Midak.
Já posud mi, bych pátral.
Kormak.
jsi
po vrahu?
odkládal.
Jest to
Ty tedy
tvou povinností,
Midak. Pak pomoz mi
hledati.
jej
radíš
zajisté.
Krátce,
myslím, králi, ty jediný že snad víš, kdo tajný zloinec. Ty pravdu ale nepovíš!
i
slibuješ?
Kormak.
Já jinak
mluvit
nedovedu,
než
pravdy, a neteba, bych zvlášt sliboval. Z ehož soudíš však, že já o padle
vím?
chateli
Midak
(vstane).
Jscmf Midak, syn krále Kolgy
z Lochlannu.
Kormak.
Tvj otec piplul s vojem jamo cizí nadvlády nám Tžké žádal dan. My brá-
Midak!
z Lochlannu, by
na
šíji
nili
se
Kdo
vložil.
— a otec tvj pemožen, padl v
jej
skolil,
nevím.
boji.
To nebyla však
vražda.
Midak.
Já ale vím, že vražda byla
to.
—
Zví-
tot nad králem Kolgou v boji pece slavný in. Pro vítz nehlásil se k sláv své?
tziti
230
Kormak.
Tof záhada, již jsem nikdy luštit nedovedl. Já soudil vždy, že vítz asi jako poražený v sei zahynul. Midak. Ty mluvíš prostou pravdu? Netajíš nieho? Ty více nevíš?
Kormak. když
Královské své slovo muže nestaí.
dávám
ti,
slovo
ti
Midak. Tvé
slovo jest mi svaté. Nezbývá vraha hledati a krvav se pomstit! Každé zabušení srdce, každou myšlénku, svou celou duši zasvcuji velké pomst. Já nedýši, já nežiju ode dneška více než abych vraždou vražd odplatil.
než
tedy
—
Kormak. O
nenávisti
vná, ddiná!
Jak
ohyzdná jest tvoje tvá. Což nikdy tvého konce nebude? Za svého mladí slýchával jsem v temných doubravách druidy takto mluviti žití.
:
Vc trojí stále roste
Ubývá tedy tmy,
déle trvá svt, tím více
spravedlnosti
.
.
.
:
svtlo, pravda,
bludu, smrti.
pibývá
lásky,
Hle, minul celý
ím vdy,
vk
—
a doba svtla, lásky ješt o jediný nepiblížila
se
nám
krok.
Midak. Okáli,
což neprýští záští ze samé lásky? Láska k otci nutí mi do ruky a pudí k nenávisti.
nž
m
Kormak.
Erin jest druhou tvojí vlastí, král Finn jak otec tvj. Pro nedovedeš zapomínat? Žij v míru, klidn.
Midak. Pane, znati,
ja proto nedal jsem se lob poabys mi prost cestu povinnosti nazna-
231
il. Ty uinils to, ekls, že jest mi pátrati po vrahu a pomstu vykonati. Ted odvoláváš.
—
Kormak.
ne co Já pravil ti, co zvykem srdce moje mluví. A jestli srdce tvoje stejn nešeptalo, pro tedy váhals posud? A jak
poznáš vraha?
Midak. Poznám jej po jistém znamení. Jest to mé tajemství. Pro jsem váhal? Bránil jsem se trapnému domnní.
Kormak. Máš domnní? Midak. Mám
— chmurné
tušení
tušení!
Ty
Finn mi byl jak otcem. Když král Kolga zahynul a jeho voje prchly z Erinu, Finn ujal se mne, dcka. Já v jeho pravils, že
dom
žil
jak
nkdo
pomnl, Když
z
jeho rodu.
dcka
asem
Já
moem má
že leží za
pravá
za-
vlast.
muž, tu znenáhla cos jako kterými jsem vyrostl. Poal jsem se cítit cizincem a jednou, když pi slavných hodech v Allenu bard jeden o porážce krále Kolgy zpíval, ó tu hrozilo mi srdce puknutím, a poprvé jsem zvolal: pomsta! pomsta! ale z
jinoch stal se,
probouzelo se ve záští k tm, mezi
Kormak. Midak.
mn
Já chápu
city
tvé
—
ty
ubohý.
Ty nechápeš mého neštstí
celou
vz, podezení moje padlo na Finna jemuž pece všecko dkuji! tíž:
Kormak. Midak.
—
Ne, ne! Král Finn, a vražda! I
já
tak zvolal,
232
ale
boue
v duši
proto neutichla. pro mne uinil,
Já pravil
sob:
Vše,
co
mlo
pouze býti náhradou za tžkou kivdu ... Já déle ne-
mohl
jej
všech
,
.
to
milovati.
Já
jeho
stranil
se
a
Tou dobou vystavl mi v Kerry
.
m
dm
krásnou velký a štde obdail zbraní a nesmírnými stády. více ale dával, tím zjevnjší se duši mojí zdála jeho vina. Já zanechal ten dm, to velké bohatství, které mi vnucoval, já uprchl do pustých skal na behu moe. Tam doufal jsem, že najdu klidu sám a chd.
ím
—
Kormak. A
nenašels?
Midak. Králi, nenaseli Stín mého otce letl za mnou do samot. Dsícími výkiky bouil
m
ze spánku, a každý jeho pohled byl hroznou výitkou. Já v noci sliboval mu pomstu, a pi východu slunce plakal jsem Tím zápasem se mysl slabostí. moje zakalila. Já nedovedl více jasn souditi. Ty byls poslední mojí nadjí. Do rukou tvých já položil svj osud. Tvým prvním slovem k pomst pudils mne pak promluvilo srdce tvoje opak. Ty nepodals mi žádné útchy. Mluv, kdybych, nedbaje posvátných zákon, dle tvého srdce ídil se, jak zjednal bych pak svému nitru klid? Jak zaplaším to domnní, jež se mi vtírá? Jak smíím nepomstný otcv stín? O, z tchto záhad není východu!
vným
—
dd
vn
Po
celý život jimi
budu zmítán.
233
mn
Kormak.
Ty dobe inils, že jsi ke pišel já vyvedu t z temného pochyb bludišt. Bozi sami rozhodnou v té pi. Pátrej bedliv a chladn beze všech domnnek a pedsudk po onom znamení, po kterém, jak pravíš, vraha ti lze poznati. Dnes na blankyte msíc pluje srb stíbrný až doplní se v zlatý štít, zas vrat se na Taru, a nenajdeš-li do té doby vraha nuž, beru pak hích svého lidu na sebe. Má ruka jest krve istá a snadný bude mezi námi smír. Zaplatím ti hlavu, velkou, nesmírnou, památky krále Kolgy dstojnou, a tak navrátím klid vám obma tob na zemi, a jemu pod mohylou.
—
a
—
— —
—
—
Midak. Ó chtl bych králi,
se
dík.
zajásati.
Tys mojí spásou.
—
(Klekne.)
Mj
Já podrobuji
tvému výroku. Slyšte mne, mne, otcv stíne, já vyzývám
bozi,
vás slavn. Chcete-li krev mého nepítele, krev onoho vraha pak žete mi jej do rukou, jak honec žene zv. Až lhta vyprší, já, slyš
—
králi,
vrátím
sám
Dej, co
bych
ty
(políbí jej
celý Erin
ti
na elo). jej
my
záplat
hlavu.
Však nyní dopej
zlíbal ruce tvoje
Kormak Za
a
se,
chceš.
mi,
velebné!
Zde smíru
dávám.
(Obejmou
polibek. se.)
Dar a. Ó krásný okamžiku, neprchej Mír dýše s nebe, ze zem vstoupá jako vonný dým. Kdo blíží se však rušiv tak spšným !
krokem
?
234
Kormak. Hradu
hlasatel!
Hlasatel (vstoupí opt ruším t
spšn).
—
Kormak.
Mj
odpust,
králi,
Mluv!
Hlasatel. My stáli na stráni nad ekou. Tu uvidli jsme na druhém behu jezdce doubravy na bílých koních Spchali jsme se s nimi setkali, poznali jsme Ossiana, Oskara Ossian jeho syna a bohatýra Dermata. pravil nám, že pichází co posel krále Finna a naídil, bychom píjezd jeho tob v trysku.
Jeli
z
se zbraní tpytící se jako zlato. jsme jim brodem vstíc, a když
oznámili.
Midak. já
Posli krále Finna!
nesdlil
Ko r m ak píchod
ti
Juž jsou zde a
ješt zprávu svou
(k hlasateli).
—
Jed rychle zpt. Já
jejich s radostí.
(Do pozadí.)
Pivítejte posly krále Finna!
ekám
Vzhru
(Hlasatel a družina
Nuž, jakou zprávu neseš mi, Midaku, a od koho?
králova odkvapí.)
Midak. Ne
radostnou. Karbri, tvj syn, potžce mír s králem Finnem. Kormak. Ty mýlíš se! Dlí v dom Angurušil
sov Midak.
v lesích Dlel.
—
Však
dopustil se šíleného inu.
Za nepítomnosti svého
hostitele
vlákal
krále Finna,
jenž v blízkých lesích honil, druida Angusa. Když Finn se
du domu svými druhy sedl za stolem a
235
pil,
tu za-
dm
a vmetal ohe na stechu a do sín. Bez nenadálé pomoci Dermata, byl by Finn zajisté zahynul!
vel Karbri
Kormak. Ó bda!
Co pohnulo
mé dít
k tomu zloinu?
Midak.
nm
vela od poslední Finn a jeho bohatýi prý zvítzili pi hrách a pi zápasech a to nesl tžce. v
Žárlivost v
Tae
slavnosti.
Kormak.
—
A
Pošetilý!
padl
v ruce
krále
Finna?
Midak. moe. prosil stalo,
své.
Ne. Zachránil se
Tam mne, k
tob
útkem ku behu Tam s ním.
sešel
jsem se
bych
zprávu
o
tom,
Já skryl ho
donesl.
co se v sluji
Téhož dne pistála náhodou lo, aby
se vodou
Bylaf to
zásobila.
ona,
již
jsi
loupežným Fomorm. Karbri odplul na tvém korábu a slíbil, že dstoj-
vyslal proti
ným inem proti
skvrnu toho divokého podniku Finnovi vymaže.
Kormak. O Finn v hnvu svém
je !
k bránám tvým konci blíží!
Dar a. Mj
králi,
hrozný, drtící jak boue jeho posli jedou
Taro,
—
sladký
pevným bud,
zde.
Hlasatel.
Posli krále Finna!
236
tvj
klid
se
posli jsou již
Scéna tetí. Pedešlí, Ossian, Oskar, Dermat
a
družina
K o r m a k o v a.
Ossian. Zdráv bu, králi. Dermat. Bud tob sláva! Oskar. A tvému domu zdar. Kormak. Já vítám vás a se mnou celá Ossian. Poslové stojíme ped tebou.
Tara.
Král
Finn z nás mluví.
Kormak.
Cokoli
Finnv
vzkaz, at mír, af boj
mi nesete, jste mými hostmi, a hlavy vaše jsou mi posvátné. Nuž vejdte. V svém dom uchystám vám hody, roj sluh eká na váš pokyn, a sladký bude klid po dlouhé cest.
Ossian.
Dovol však, bych bez
Dík, králi.
odkladu promluvil.
Kormak.
—
mj
Já vím, co íci chceš Karbri se inu dopustil chcete válku.
—
mj
—
•
Ossian. Králi, mýlíš se. k tob jemu odpouští.
Mj
Kormak, Mj
Finn!
druh,
mj
—
syn vy
otec z lásky
Nuž
tedy
mluv, co vzkazuje? z domu Angusova do hradu Allenu byl u nás velký hon. Na úsvit vyšel jsem z domu, a hle, otec sedl juž na stráni a zasmušile hledl na
Ossian. Po návratu
mj
237
Byl bled, vítr hrál s bílými jeho vlasy, a oi jeho, temné jako noc bez luny, byly k smrti truchlivé. Velebnost a smutek jeho zjevu dojaly nás hluboce, mne, Dermata a mého syna. Tiše šli jsme blíže. Kývl jsem Dermatovi, jejž Finn tak draze milesy.
luje.
Má Dermat
vždy cestu do chtl jsem, aby nej-
hlas, který
duše najde, a proto
díve promluvil.
Dermat.
Já nad sedícím sklonil se a pravil: jsi zmítán žalem. Co bolí t? Pozvedl hlavu, mlel chvíli a pak dl
Ty hlubokým
Prázdn
zeje moje sí, pustá je tenkráte, když písní etných host hlaholí. Neb zlatý lem bílých rouch mé ženy nebudí tichým šustotem více ozvnu pod klenbou. Popelnice jímá prach té, která se mnou stárla. Což nestudí sám ohe na krbu, když nevrhá stín drahých na stnu?
Ossian.
i
Dojat
jal
mu: Když duše
jsem se jeho ruky a ekl tvoje touží po
žen, pro
dávno nemluvils? Tak dalece jak moe krouží kolem Erinu, není dvy, která by
hrd hlavu nevztyila sob vyvolil!
v radosti,
slyšíc,
že's
ji
Oskar. tvá,
Úsmv
pelétl tu zasmušilou jeho jako když z mraku slunce vypluje,
a já zvolal nadšen: Jsemf ješt mlád a sláva je mi posud matným snem. Ó, králi, jehož krev omládlá v mých žilách krouží,
nech vykonat
mne in
238
!
Rci,
kterou
dvu
žádáš
a
pivedu
ti
teba bych
ji,
telný boj pro ni podniknouti
smr-
i
ml!
Na penáhlená tato slova Finn usmál se a upel zrak na Dermata a tak t bohatýrskou tvojí jej oslovil: Zaklínám odpovz pímo, která dcera Erinu se ctí, tvému zraku zdá býti nejkrásnjší?
Ossian,
Dermat. Tu nemohl jsem než irou pravdu
:
odpovdti
jinak
Zjev jedné pouze
dvy
napluje duši každou paprsky. Sluje Grania. Je spanilá jak hvzda nad lesem, a blažena je
Tara, že
ji
hostí.
Ossian. Finn zvolal na to Stejn jako tob, zdá se mn. Vru, jak mladá bíza, sluncem ozáená, stojí Grania vedle kamenného stolce svého otce. Nuž, vzhru, jete do Tary, kde král Erinu na trn v sláv sedí Finn žádá dceru a tak s ním promluvte tvoji za ženu! Mír budiž mezi lidem tvým a mým a zapomeme obapolné kivdy! :
:
nm ?
Pro, králi, sedíš tvá? Pro rouchem
(Mlení.)
vracuješ Já
t
od-
zarmoutil?
Kormak. Ne Ossian. Není
—
Pro
zastíráš ji?
to
ty,
však osud.
sice jasné,
však zdá se mi
co tím íci chceš zjevné, že nesou-
hlasíš.
Kormak. lal:
a
Mýlíš se. Jak radostn bych zvopijde Finn! A celá Tara se mnou
by zajásala! Však dít moje více nežije
239
—
Dermat. Ó
slovo vražedné!
Ossian. Tvá dcera zemela?
Kormak. Kráí odali jí jako zniena, bozi
posud po zemi a dýše, ale Je neznámým žalem hledí do neuritá, nkdy se duši.
usmívá, ten úsmv ale budí bolest víc Nkdy promluví tiché než slzy mohou slovo sladce, jako když dít zaštbetá, však smysl jeho zstává nám skryt. Dímota hluboká jak hrob jí duši jímá. i
!
Ossian.
Je
tomu dávno, co tak strádá?
Kormak. Od
poslední zde slavnosti, jež se stala. V den,
osudnou mému rodu když na louce na slunné
tak
jste
zápasili,
Grania
vyšla
stran domu na pavlán a
dívala se na vás. Náhle ale zbledla uprosted dtinné své radosti, vzdech hluboký jí
prsou vyletl a zakryla toho dne je chorá.
z
si
oi
dla-
nmi. Od
Ossian. A
Kormak. dobe
nehledal
hádá, hledaje
kouzlu,
ubohé
jsi
pomoci?
mj
Zda syn choroby v zlém z muž z Allenu na
Hledal, ale nenašel.
pvod
jež nkdo mé dít vrhl? To podezení
bylo nepátelství k vám. Ach, nyní jest žal dvojnásobný, nebot Finn snad neuví v pravdivost mých slov. Nuž, pojte se mnou, sami s Granií promluvíte. Budiž, jak bozi usoudí. (Obr.Uí sek domu, vtom
poátkem
jeho
mj
slyšeti
zvuk
harf.)
240
Dar a.
pichází, zvuk choré její mysli zálibu. Natrhá každý veer kvtin plný kh'n, pak stoupá na vž a eká tam, až veernice vyjde. Když ji byla uvítala harfy
.
Stj,
králi,
Grania
ped
ní jde.
Znám
úsmvem,
blouznivým
skloní hlavu, zhlu-
a pomalu se bére na doprovázejí ji a konejší tajný její žal hrou na harfách. Zde jsou JUŽ na chodb. (V chodb na baSt objeví se dívky,
boka vzdychajíc, lžko. Dvy její
nesoucí malé pochodn. Bylo se
chodní padá na jevišt. se,
a za nimi Grania,
Kormak. Zde
s
Dv
a svtlo poobjeví
hlavou hluboce schýlenou.)
mé
je
úpln setmlo,
dívky, hrající na harfy,
dít, Ossiane, promluv
s ní!
Scéna tvrtá. Pedešlí. Grania na
Ossian. Tak kytem
kryté
chodb.
pluje bílý oblak letním blan-
!
Oskar. Kvt vyrstá tak v stínu doubravy! Der mat. Tak sniv jitro stoupá na hory! Kormak. Stj, Granio, tvj otec s tebou mluví. (Harfy pestanou hráti.)
Grania (zastaví Kormak. Mé
se a hledí
do prázdna, pozvednouc hlavu).
drahé dít,
slyš.
Chceš, abych
šastným byl?
Grania Ossian. Zeyer
:
(sklopí
oí
a
kývne pomalu hlavou).
Jak dojímá
Spisy.
m
její
nmota!
XXUI. 16
241
Kormak.
Granio, seber síly choré duše své, Slyš. Král Finn, ten veliký bohatýr, král blahotvorné ruky, on za ženu žádá. Zde stojí jeho poslové. Rty
abys pochopila!
t
n
moje za mluví, a srdce moje též, a celá Tara k tob hledí a prosí t, bys slova pronesla. V tvé ruce leží osud Tary, nesvolíš-li, mír kyne jí, když svolíš kdo ví, co budoucnost nám pinese? Gra-
—
Granio, ty
nio,
Gran
i
a
(stoji
jsi
pochopila?
bez pohnutí).
Ussian. Jak podivné!
Kormak.
Granio, já prosím
m?
ty slyšelas
úpnliv, mluv,
Hled sem na posly krále
Finna, a pozdrav je!
Gran šti,
i
a
(pozvedne pomalu hlavu, zrak
zastaví
se
její bloudi po jevina poslich, pak zachvje se a zvolá slab).
Bozi! Bozi!
Kormak.
Granio, se!
Ty usmíváš
tvé
Ty
oi
jsi
nabývají lesku!
chápala? Ty vítáš
posly a pijímáš jejich poselství?
G r a n a (obrací tvá k nebí). O bozi Kormak. Tys oslnna slávou toho satku, to vzrušilo t? Nuž promluv k nim, teba i
jen slovo jediné, by zvdli, že tvj výkik radost znamenal. G r a n a. Ach (Vypukne v plá a skryje tvá.) Qssian. Mluv, dít podivné. Tvj vzdech i
znl
!
jako radost, a nyní zase pláeš.
Kormak.
Je
umdlena,
242
ty
vidíš.
Dojmutí
brání
jí,
aby mluvila.
Díve
lžko.
Granio,
jdi
na své
nám znamením na
ale dej
když mluviti nedovedeš, že šastnou
jevo, jsi.
Hle,
blíže
k paláci.)
posli ekají.
Ossian. Sladká bud
(Vede Ossiana a Dermata
ty noc, ty sladké po-
žehnání Tary!
G r a n a (pistoupí k samému zábradlí). Der mat. Sen zlatý do tvé duše zavítej! Grania (ped sebe). Dík, bozi! (Nahne se a pustí i
hrstku
kvtin, které Dermatovi k nohám spadnou.
Na
to
odejde.)
Kormak. Ó
blahá chvíle! a dýši volnji.
Ossian tedy
(klekne).
Králi,
tvé
Život
dít
na tob žádám pro
ji
Kormak. Jest jeho! Ossian (odhrne pláš. Kolem
vrací se,
a
svolilo,
otce.
ramen má ovinutou hivnu).
Zde tuto hivnu král jí posýlá co dar. Jest divem umní. Hle, jak v zlat planou kameny. Z Hisberny, z kraje slunce, pochází, kde lid dovedných rukou žije, arodjných. Nenajdeš druhou v celém Erinu!
M
i
d
ak
vna
!
(jenž byl
po celou scénu v pozadí
Král Finn
!
O
velcí bozi,
Der mat. Midak! Midak
Ta hi-
zde!
Je hostem mým. bledým jsi! Ty chvješ se. tvj výkik?
Kormak.
stál).
moje tušení
Midaku,
16*
243
jak
Co znamená
Midak.
králi, V soumraku nesou hrobu a dsí živoucí. Zde jeden
Nieho,
se stíny z z
vidina krvavá.
nich se mihl,
Kormak.
Nuž, vzhru pod Jsi stechu! Hody strojte! At harfy jásají, neb štstí zavítalo do Tary (Vsíckni berou se k domu.)
rozechvn. !
Ossian
Na vže cimbuí
(cestou).
ohe, na vrchu za lesem uvidí a zapálí
tam
zapálím moji
lidé
jej
Tak pobhne
hranici.
ohnivé znamení od kopce ku kopci, až Finn
uzí sám. Pikvaí rozradostnn jako dle naší úmluvy. bou, neb eká na
je
n
Rty její jako ze sna šeptaly. Kde bloudí její duše? Zde v tchto prsou bydlí
Der mat.
osamle luzný její zjev ... Ty kvty pršely (Líbá kvtiny.; z dlan Midak. Jak krvav ta hivna ped zrakem jí
.
.
mi zaplála
ped
.
Mn
!
zdá
To tedy
sebou.
se,
jest
že
ji
stále vidím
tvj pokyn,
králi
Kolgo?
Kormak
(u
samé braný ohlidne
se a volá).
MidakU
!
Dermate
Midak.
Der mat. Midak.
pa Midak.
(Pistoupí k Dermatovi.)
Jdu!
Do hradu
!
Ó, cos uinil!
Hle, ten bílý Granie
a tys Je
ti
jej
ten
D e r m at (zmaten
krokem
kvt
a hoce).
kvt mi
z
ruky
rozkrušil.
tak vzácný?
Mn nepatí, jest uren
pro Finna!
244
Midak. Dar nevstin.
(Smje
se
Ta nevsta
bude snad brzy vdovou.
Der mat.
Jak
podivný tvj
smích!
Co
to
mluvíš?
Midak. žije
Nic. Myslím, že Finn juž píliš dlouho
—
totiž
že je velmi stár. (Jdou za ostatními.)
(Opona spadne.)
245
JEDNANÍ DRUHÉ. Velká sí »Mikorta« zvaná v Tae. Mohutné sloupy nesou temný strop. Stny jsou tkaninami ovšené. Sí pozstává z dvou ástí, oddlených tžkou látkou, visící mezi sloupy. Slona ta je nyní odhrnuta, tak že lze ob ástí vidt. V zadní, vtši
vyezávaný
ásti mohutný kamenný stl, na zadí sbor
bard
s
nm
V pední
harfami.
rohy plny medoviny, v poásti po obou stranách na
dubového díví, pokryta medvdí kží jedné siran na keslech král Kormak, král Finn, Ossian, Oskar, Dermat a Midak. Blízko nich družina. Na druhé stran sedí Grania ve skvostném rouše uprosted svých dívek. Je noc, ob sín jsou slavnostn pochodnmi osvtlené, které na sloupech mezi štíty a zbranmi, tuími hlavami a losími parohy pipevnné jsou. Uprosted jevišt stojí Dara s harfou.
vyvýšeném míst kesla a pestrými tkaninami.
z
Na
Scéna první. Kormak. Finn. Ossian. Oskar. Dermat. Midak. Dara. Družina obou král. Grania a její dívky.
Dara.
Mj zpv
o
sláv
ó králi Finne,
tvé,
u konce, však sláva tvoje konce nežíti dozná, ta bude
jest
vn
Finn. Jak
tvoje píse,
Daro,
hlase a sloupe bardického
Kormak. nás
sladký
Tary
umní.
Daro, ty svými slovy hluboce
dojal.
Bu
tob
246
dík.
jsi
Finn
(vstane). A k svému díku dodám tento drahokamy osázený roh. (Kyne a podají mu roh, jejž naplní pinesenou medovinou.) Zde VCZmi, pVe, na pozdrav! a pij
mn
Dar a. Bud
mj
zdráv,
Finne!
(Pipije a postaví
roh stranou.)
Finn. Kormaku! Tvj
dm
mne
vítá,
jako
kdybych božstvem byl, ne smrtelníkem. V prsou mých se rodí Jak šasten jsem nové jaro (ukazuje na Granii) 3. tam plá slunce, které zpsobilo ten zázrak veliký. !
Kormak. Zasednem za stl, poj, ty povedeš mé dít. Je uzdravené jako zázrakem. Finn.
bije mocn, a v, že rumnec na tvái hoeti. Je jinochovi, jsem nesmlý a plachý.
Srdce
moje
cítím cos jak
mi jako
Smj
se
pece!
Kormak. Ten rumnec jest lahodou,
která
na bohatýrské tvái písnou velebnost tvého
zjevu mírní. Stáí tvoje jest jako posvátné roucho knze, nesmrtelnost tvého jména ti dává mládí, a dnešní tvoje nesmlost iní lásky hodným. Pojd pro
vné t
mou Finn.
dceru.
Pro nemá
kterou jsem ního daru!
jí
Kormak. Zde
Grania
poslal?
jest ten
sám ji odl jeho záí. Midak. Ó prokletí!
247
hivnu na
šíji,
Nevsta beze snubskvost, (Podá
mu
chci, hnvnu.)
abys
Kormak. Kdo zvolal hlasem podivným smlé slovo? Co to znamená? Midak.
To
tak
Odpust, prázdné slovo. starou jednu báj, jež smutn, smutn koní. V ní mla zlatá hivna velký úkol, a poslední slovo písn
F
bylo
králi,
já
vzpomnl na
znlo
—
prokletí.
nn
i
(vstoupí
Má
ped
Granii,
zamyšlen
sedicí
se
sklopenou
dít jasných oí, plných sn, ty slyšelas, co Dara zpíval o mé ruce, o moci zázrané, jež z dlan její temeni? Grania (sniv). Mé srdce chvje se posud hlavou).
zpvem vajíc
druidovým. o
oblak,
dcero,
hlasem
víc
Pl
o ptáku bílém jako
samot
jež o
bytosti,
nyje,
zpí-
než arovným.
O tom ptáku pl, však druhou ást písn si pipomínej, kde o blahotvorné Hle, sladké dít, moci mé ruky zpíval. jesi to ta samá ruka, jež se nyní k tob zvedá, a na dkaz mé lásky t hivnou
Finn.
jeho
zdobí
pevzácnou.
tajeplný
—
(Klade
jí
hHvnu kolem
krku.)
kladu na šíji, dít, skvost blaze kouzelný
Skvost nevšední
ti
—
mj
Dar takový Pro to, bys ml nkomu poskytnouti, nkomu, kdo by obzvlášt drahý tvému srdci byl
Grania.
pane?
—
Finn. A
to
jsi,
Granio,
ty.
Grania (udivena). Já? Vždyf mne tém neznáš. F n n (Kormakovi). Ó kouzlo dtské nevinnosti! i
^Granii.)
Pojd, ty bílý zjeve,
krásnýj^!
248
víc
než lidsky
Grania. s
Darou
Kormak
Kam?
nech
Ne,
mne
chci
zde,
mluviti.
Povol, píteli. Jest její duše Ta divná choroba, která smrti rovnala, nepominula ješt
(Finnovi).
ješt plna dum. se
pólo
beze
stop.
Dar a.
Tichými slovy probudím dímající její Vy k hodm jdte, já ji za vámi pivedu. mysl.
Finn. Nuž, budiž! (Všickni jdou do pozadí do druhé ásti
sín a
zasedají za stl.
Bardové hraji tam na harfy, které tlumen zaznívají. Na znamení Dary odejdou též dívky Graníiny, tak že tato s druidem
sama zstane.)
Scéna druhá. Dara. Grania.
Dar a.
Granio, o
em
sníš,
a mluv, co
dje
se v tvé duši?
Grania.
Já
vzpomínám na
písn. Ty pls
bílého ptáka tvé
tu žalostnou a starou
zvst,
ped vky
dcera nešastného krále zlou jeho ženou do moe byla vehnána, jak vzmachem druidického prutu a kouzlem hrozných slov se promnila v ptáka. Za útchu jí ponechána lidská mluva, a ona zpívá písn krásnjší než jiné na svt, tak lahodn, že ti, již žalem umírají, nebo v bolestech úpí, svých útrap zapomínají, když slyší ji, a sladkým usínají snem jak
i
.
249
.
.
sladkým Daro, jak v pusté sladkým onen bílý pták, tak bydlí v hloubi smutku jakýs nevysvtlitelný ar, jenž smutek náš nám drahým iní Jsem tím .
.
.
.
.
.
skále
.
.
.
arem spita. Dar a. Ty blouzníš,
dít, vzpamatuj se pece! Vyjdi ze soumraku pec na jasný den Život volá a láska.
t
Grania.
Život! Láska! Jsou to
—
mezi soumraky a vzpomínáním. Ze soumraku do soumraku jdeš. Tak sám,
tušením vyjdeš ne jednou,
—
hvzdy chv-
dvma
mezi
se
jící
jsi
mi
Daro.
pravil,
Dar a. Ze soumraku
když jsi díttem pestala; te kveteš na výsluní, pro tebe pravé žití zaíná. Vesna vzešla ti. vyšlas,
býti
Grania. O Dáro, já tak dlouho, dlouho nyla, jako v zim. Dar a. Ted zimy konec. Tvj život bude opojením jara, a sláva tvého chot bude sluncem tvým. A ty jej budeš opojovat svou a mládím. Je život muže mnohdy trpký, žena ale jest mu bohy dána, aby sladkým klamem bolest zapla-
krásou
šila.
Hle,
O
kvt v tvé kytici také snilo v lesích.
tento prostý
jest jako ty.
To
bejlí
snilo, o hudb vtru, o modru Svou vdou dovedl jsem sny ty
slunci
nebe.
uchvátit. (Ukáže
jí
kovu had
ene
samé
té
který sejme.)
Dutý
sob šávu
z ko-
svj náramek,
tento z
tají
rostliny.
250
v
Nkolik krpjí do
medoviny toho
rohu
stailo by ponoiti do krátkého sice, ale pesladkého sna. Je plna velkých taj svatá jak to bejlí, dít. Svým píroda. Nuž, úsmvem, svým sladkým mládí snem aruj vidiny blaha ped zraky tvého chot, když chmura se mu piblíží neb nezdar.
dvr
celý otce tvého
bu
Grani a (vezme mu náramek z ruky). Ty pravdu dlS? To bejlí je tak mocné? Já vru chtla bych to zkusiti.
Dar a. Ty nemáš teba uspávati bolest. Ty, Poj k svému ženichu, štastná nevsta on eká s dychtivostí, slavný Finn. !
Grani a. Co
mluvíš
Finnu? a jaký
o
stále
ženich?
Dar a. Což
Což
ješt jsi se neprobudila? není on tvým ženichem?
Grani a. Kdo? Vru nechápu t pro hledíš udiven na m? Daro, .
se
naTae?
(Ohnží
se.)
A tato hivna na mé Dar a. Ped chvílí ti
Co vše šíji ji
.
.
to
.
dje znamená?
Mj
D a r a. Co Grania.
O
.
to
král
hrzou
!
pravíš ? nic, nic.
Král Finn že ženich
Dar a. jsi
co
pipnul Finn,
Finn, tvj ženich. ženich! Daro, já se s Grani a.
probouzím
Daro,
.
mj?
Vždyí pijala jsi jeho posly, slyšela jeho vzkaz a souhlasilas. Což stalo se vše pouze ve snu?
251
Grania. Jeho
.
svou
do
zejm...
posly vidla jsem
O bozi, moje spásy Dar a. Jaký to vzdech!
.
.
tvá
Granio, ty halíš
plášt? Jak bledá jsi a koho te pohledem tak divokým tam
hledáš v síni za stolem?
O
Grania.
nyní,
vru, bdím. mluv rychle
klidná. Ale, píteli,
rychle
Dar a.
.
.
.
Odpovídej
.
.
Hle, jsem .
.
.
rychle
.
.
.
Ale ty se netážeš.
Grania. Finn
Finn Mne za ženu! Kdyby Ossian jeho syn, neb Oskar syna jeho syn, to nebylo by divné, ale on Jest starší než otec Však já se tázat nco chtla, Daro !
!
to byl
!
mj
.
Dar a. Ty,
Jak
vru,
Grania.
oi
.
.
.
tvoje
chorá
.
.
záí
jsi.
Jdi
tváe... na své lože
z bledé
—
O, radj odpovz ... To tam je Rci, a ten vedle nho na levo?
Ossian.
D a r a. Ten
mladík s oima jak nebe ? Ty znáš pece, Oskar jest to, Ossianv syn! Grania. Pravda. Však ten proti Oskaru? jej
Dar a.
Tof Midak, syn krále Kolgy.
Grania. A
ten na
Dar a. Mac-Ronan, rokem
—
druhém konci stolu? velký bohatýr, jenž
Grania
ped
(rychle). Však ten, jenž sedí vedle jehož erné vlasy nad bílým elem vlají jako perut havrana, on, jehož hlas tak sladký jako zpv arného ptáka v písni tvé —
nho,
252
Dar a. Tof Dermat 0'Dyna, Ossianv. Onf jeden
nejdražší pítel
posl
z
krále
nho? nm. Zda
Finna,
což nepamatuješ se na
Grania. Mluv ješt
o
se
pama-
tuji!
miluje a nikdo mu Midak, který se straní všech, pro Dermata by cedil krev.
Dar a.
Dermata každý
roven není,
Grania.
Mj
v.
I
drahý Daro,
slyš.
do sín,
Jdi
kde radost kolem stolu bouí a tichým hlasem pozvi Ossiana sem a Oskara, a Dermata. Chci s nimi Midaka a také jdi. promluviti. Chci radu vážnou Dar a. Jdu. Však kam dalas kovového hada
—
s arovnou šávou bejlí? Grania. Zde je v mé ruce. vrat se záhy. (Cara odejde.) Ted .
nati
neb zemíti
!
(Leje
šávu
z
Scéna Grania. Dara pichází
s
a
Jdi,
jdi
a
rychle jed-
náramku do medo-
Zda osvdíš se, mocné spasitelní, mjte slitování viny.)
.
bejlí?
Bozi
tetí.
Ossianem, Oskarem, Midakem
Derm a tem.
Dara. Zde Ossian a jeho pátelé. Grania. Mé srdce tžké, ach tak tžké, žádá od vás radu. Díve však, Daro, ješt jednu službu. tpytící se
Vezmi zde tvj drahokamy
roh,
dar
253
krále Finna.
Jdi
ku
mého otce, aby mi Ten samý roh af celým
stolu a popros krále a pili
na poest.
stolem koluje a naposled
Pak
sem.
vraf se
Dar a. Rád
Mj
poslechnu.
jej
podej
bardm.
pozdrav všem!
(Odejde
s
rohem.)
Ossian. A nyní mluv, co žádáš od nás? Oskar. Jak rád ti posloužím! Midak. Tvých ekám pokyn. Grania. Ty jediný z nich mlíš, Dermate.
Pec
Der mat. bych
dychtím
celou silou
duše,
sloužil.
ti
Grania. Dej dkaz. Zavi tajn dvée velké sín, a vrat se sem.
Der mat. Tvj slechnu.
Dar a
rozkaz záhadný
Ode.)
(se vrací).
Já vykonal, o cos
je,
ale po-
m
žádala,
a všickni pili plni radosti a ekají, že se mnou pijdeš k nim. Hle, prázden roh. Oskare, postav se tam k onomu sloupu a dávej pozor, co se v síni dje.
Grania.
Der mat jak
jsi
(vrací se).
Sí
pevn uzavena,
jest
kázala.
Grania.
Ted
sílu,
sílu,
bozi,
dejte mi, a
váhu slovm mým, by hluboce jim vnikla do duší.
Oskar. Bdím nebo jest to klam? Finn sedí beze hnutí, Kormak též, a jako v spánku tžce se jim víka zavírají, a všickni kolem stolu jsou
jak
ztrnulí!
254
I
bardm
klesají
harfy z rukou mrtvi,
i
Zrada v
!
v
jsou
Tae
!
Jsou všickni
kámen obráceni? Ote,
hle!
Gran
i
cl
rychle
(i^e
a zatáhne oponu,
O zrad nemluv
vidti není).
lekej. Jest to
as
jsem
ilo
se.
a
mým inem. Na
je uspala.
Tvé
druhou sí
tak že
nieho
bejlí,
se nekrátký pouze Daro, osvd-
Dar a. Co poínáš? G ran a. Vy všickni bute mými svdky, i
jinak nelze bylo jednati. Qde
se
že
schýlenou hlavou
Dermate, mj život, více, má blaho, spása moje jest v rukou tvých. Slyš, kdybych kterýkoli dar ti chtla poskytnouti, ty bys jím nepohrdal, ty bys pijal jej, kdyby velkou neml cenu? ku Dermatovi.)
nadje,
mé
i
Der mat. Každý tvj dar by velkým byl, jsa darem tvým. Z tvé ruky sama smrt byla by sladká.
Grania. A kdyby darem láska?
tím byla
Chceš navzájem mne
—
moje
svojí
ob-
dait?
Der mat
(vzkikne).
Granio, ty o
mé
lásce víš?
(Rázem chladn.) Odpusf. Ty Tys uhodla vidiš, jak jsem pošetilým. Vím, že to býti nemže. Jak mohl bych nevstu krále Finna .
.
.
milovati
Grania. Ten
první
výkik tvého srdce staí
mi, on prozradil, co v hloubi nitra skrýváš.
O, Dermate,
vím,
že
255
z tebe
nyní
mluví
pouhá povinnost. Ossiane, Daro, já studem plakala bych, já vím, že mluvím, jak by dívka mluvit nemla.
Dar a. Ubohé dít, vzdej se v osud svj! My zapomenem, co jsme slyšeli. Grania.
Daro,
ne.
Slyš,
Dermate, ó ne-
mysli, že chorobný záchvat
vášn
mne
ze
t, Dermate. Na velké louce na slunné stran domu já vidla t, když jsi zápasil, já vidla t, když vítz klidn stál jak mladý dub a s okem jsi dobrým jako jasné nebe Ty pozves oi ke mn, tvá duše z nich na mne zazáila, ty íci nemžeš, že neuhod jsi moji k tob lásku. Vždy já uhodla tvou mlel jsi, a mlíš. Dermate, já v duši zvolala: mluví.
Já
miluji
!
—a
bud silný
on,
bud hrob ...
jako
smrt,
A výkik
takový,
on váží v duši to, co Já neznala tvé jméno, já
slavná písaha. netázala se, já mlela jak ty. Ty odešels, a srdce moje s tebou odešlo, za tebou letlo jak pták, a bylo tma a prázdno v prsou mých, tma pod elem, neb všecko moje myšlení za tebou šlo, za tebou s mým srdcem ubohým Jsem u konce ... O nestj a beze hnutí jako pede mnou tak !
nm
kámen.
Dermate,
pro
chýlíš
mlky tvá
svou do dlan?
Der mat. Plá ným! Co
opt
ze silným.
dusím svj,
mne uinilas? Jsi
je
muže nehod-
Ne,
hle,
jsemf
krále Finna nevsta.
256
To
je staec, ale nesmrtelný slávou svou. Pro nemohla bys jej bohem zpola Jest milovati? A kdybych slovy tvými zpit, tik sešílil, že uchvátiv t, bych s tebou z Tary
Finn
!
kde v celém Erinu je les, kde sluj, kde hrad, který ped pomstou krále Finna prchl,
by nás chránil?
G ran
i
a.
Ty bázn neznáš,
ty
mne
nezkla-
meš. Chceš povinnosti dostáti. Slyš slovo ješt jedno. Tvým hrdinstvím, tvou ctí t zaklínám a vším, co je ti svaté v život, ó vysvobo mne z rukou krále Finna. Co muž, co rek ty povinen jsi chránit nešastné a slabé. Pomoz mi. Ty ješt váháš? Nuže, písahej, že nemiluješ mne, a žeš-li to, pak ustoupím, pak sama zmizím z Tary, sama uniknu, a najdu cestu, do
m-
mrákoty hrobu vedoucí. Ty hledej další pak si krále Finna. Dermate, hled v oi mé, a písahej, že neznáš ke lásky. Písahej.
píze
mn
Der mat,
Granio, ty víš, ty víš! Daro, vy jste slyšeli? Jak jest snášet .
Ossian. Dle svého mj ote
Oskar.
Slyš
její
srdce
.
Ossiane,
.
možné
to
jednej!
Ubohý
Bud
šíasten,
zaklínání!
Dermate.
Dar a.
Jest Grania tvou, neb lásku, a ohavnost by byl ten
Zeyer: Spisy XXIII.
dala
17
257
svou
ti
satek
s
Fin-
nem. Však žel a bda, erný jest to den, pevzácný ti pines lásky dar. Zlo
jenž
nese
urit.
budoucnost v svém klín, to cítím Pec nemohu než íci: Jdi!
Midak.
Já mluvím naposled, však nebudou slova moje bez váhy. Ty praviis, Dermate, kde hrad, kde sluj, kde byste skrytu našli.
Ty dobe
Spj
mého domu
cestu znáš do
mj
tam,
v Kerry.
Dermate. Já pijdu za vámi
a chrániti vás chci a taK vás ukryju, že Finn vás nenajde! Však mluv, jak zadržíme krále, aby vás záhy nedohonil,
Na louce, kde poprvé jsem Dermata spatila, pasou se kon. Znají mne, na nejrychlejší sednem, pak zapju jistou
Grania.
píse a
Tae
celé stádo
sloužiti
pobhne
kon
nebude
víc,
za námi.
V
celé
který by králi po-
mohl.
Ossian. Pojte. Zavru hrad za vámi. Pospšte.
Oskar.
Prosbami
a zdržeti
Grania,
Der mat.
jej
as O O
—
chci svého
nutí k
dda
unavit
útku, Dermate.
ješt jsi paní svého pomni, pomni, že nám bude blouditi bez krovu snad a krbu. V lesích stíhati nás budou jako divou zv! Srdce krvácí mi pi myšlence na tvé utrpení. osudu!
Grania,
—
Granio,
Mám
jedno
miluji
258
pouze slovo:
Já
t
Der mat itiskne k srícii. Jest slunno ve mn. Ó Granio, já miluji t draze Nuže, poj! Sám osud spojil nás, a s tebou zstanu, jí
!
až rozlouí nás smrt! dvemi,
Dar a. Kéž opt
Midak
(Vyjdou malýml postranními
Dara odtáhne.
jejichž závoru
Ossian jde za nimi.í
v sladkém míru sejdeme se'
Jsou na louce. Jak bílé jCjí roucho noci svítí. Jsou na koni. Hle, jejich oi bujní jako ohe ženou se k ece. Ted zpívá asi Granie, neb celé stádo nepokojn hlavy pozdvihuje. Hrne se za ní, Hívy latí vtrem a stíbrné ozdoby, kterým propleteny jsou, svítí jako jiskry. Jaký to shon. Tak rychle letí jarní vítr z hor Jsou na (u
okna.
.
,
.
brod. Na druhém behu míhají se loukou. Nejpednjší jsou u samého lemu lesa... Ted, Finne, volej lásce dobrou noc 3 an (se vrací). Zavcl jsem bránu za nimi a zaklínil jsem závory tak pevn, že beze seker veeje nikdo neoteve. To zdrží Finna ale nezachrání je to.
Oá
i
—
Oskar, Jak jejich
srdce moje bije! ješt dlouho potrvá?
Dara
(udhme oponu). O, zvedá, zírá kolem.
Midak.
Af tedy
zví,
Zda spánek
bda, Finn
juž hlavu
že vysnil sladký sen!
(Veziiie roh a zatroubí.)
2b9
Scéna tvrtá. Pedešlí. Finn. Kormak. Družina obou král.
Finn (za stolem), Kdo plaší hudbu nejsladší nám hrubým zvukem ze sluchu? Kormak. Co s námi dlo se? Vy všickni jako já stásáte spánek s víek? V mé duši zápasí ješt skutenost s matnými vidinami dímoty. iVšicUni vstanou za stolem.
Finn.
Kdo
s
námi
odvážnou
sml
prová-
dti hru?
Kormak. Mluv, Daro, co se s námi dlo? Dar a. Ó králi, králi, trpká zkouška eká t — a Finna.
(Všicknl picházejí rychle do
Finn. Grania! Kde
Kormak. Co Finn.
jest?
stalo se s
Ossiane, mluv!
Kormak.
v Tae.
díttem?
Ty mlíš!
zbran zadrží).
je
je
mrtva.
Uprchlá.
Dermat uprch'
Finn (.chopí se Ossian o^j bez viny
mým
Oskare!
Daro, Daro, je mrtva?
Midak. Pro Finna více
pední ásti sin.)
s
ní.
se sloupu).
Ote,
Grania
není
Však není sama.
—
Ty nectný lhái pravdu dl. Však
Dermat,
Finn. Pak vina vbec ze svta zmizela a hanebnost je ctí. Ty posmíváš se mi?
Mj
vlastní syn
260
jej miluje a velkým zaklínáním pinutila jej, by zachránil ji od satku, odpust, nenávidného. Finn. Kletba na ten dm, kde na mne hana ekala Ó dlouho budou pvci o tom zpívati a pi krbu budou se lidé posmíPíslovím budu celému vati tomu starci. Erinu. Ó muka, muka! Na sklonku života
Ossian. Grania
!
—
potupa se ke
mn
a šklebí drze na
plíží
—
Když padne kmet, tu na rtech jinocha se úsmv objeví. Vy pokrytci, pro se nahlas nesmjete? Pro
mne
tvá.
kletou
posmch vážnou Smjte se jak já, Ossian. tvj.
Finn.
ote, zmužiž se
Mn
smju
moe
Trpký, hrozný jako
Mj
škraboškou?
zakrýváte jak já se
.
.
.
.
je
.
mládí,
nové vycházelo
.
smích
a ona,
Zmizela! Ted rozehívala est a moje moje a dvojnásob jsem stár, sláva se mnou sestárly. Jak jarní boue
slunce,
duši
!
n
tak jeho smlost o Bujn, v nezbedném veselí oloupila ted! Ten starý, on s nimi zahrávati smšný král! Prstem na mne ukazují! O,
suché
listy
serve,
m!
mže
on, který mne Já bduji, a zatím sob vyvolil, jsem kterou ní, zradil, on s v hlubokém se skrývá lese, a jeho rty Ó Kormaku! Ó úžas! Pomoc! Sí se
ó!
—
—
Bda mnou toí se Ossian. Mj ote ubohý! Oskar. Dde! Dde! .
.
.
26
.
.
.
(Omdií.)
Kormak. Pro dokal Finn
jsem se toho dne?
mj
Finne, druhu
Jscm opt mužem. Jsemt Finn,
(vstane).
všickni teste se. Kdo ješt smát se asi odváží, když zvolám pomstu! pomstu! O Dermate, v, dlouho písn o tom budou skládati, jak starý ten král
Vy
král Finn.
ti
ernou zradu
tvoji
Kormak. Mj
odplatil
Granií!
slitování s
kteí se mnou chopte se zbraní! Rychle na kon, a odvazujte psy, hon zaíná. Mou zbra
Finn. Na kon! Vy
všickni,
cítíte,
(Odkvai.i
)
(Družina obou král oilejde.)
Kormak. Bda, bda mn! Ó Ossian. Chci mezi otcem
moje dít!
Kormaku,
státi,
a jeho zuivostí!
—
Oskar. Chci kolena mu objímat
Kormak. Mé síly opouštjí mne, mha ped mým zrakem — Dara. Poj na lože, starce ubohý!
je
(Dara a Ossian jj vodou, Oskar následuje.)
Scéna pátá. M
Midak.
Jak
osudu! cítím ty
A
d a k, pak
F
i
se ten
svíjel
já
silným,
štdrý
i
byl
n n.
kmet pod ranou
klidným.
odhodlaným.
dárce
zlaté
262
O
hivny
Konen králi
z
se Finne,
Hisberny,
My^ díve nepodlehni svému žalu! Pichází. své. úty vyrovnáme spolu ješt Tiše, srdce, neprozrad se záhy. osedlán! Kdo Finn (.ozbrojen). Je jen
^
k
mj
zde?
Midak. Ten,
t
lituje.
soustrast nežebrám.
Finn. O
nemáš teba. Pomstu ukojíš. Však jestli ti nepomohu. ne
Midak. brzy
jenž
Jí
—
Finn. Co íci chceš? Midak. Že lid tvj hned se vrátí sem, až se mu podaí brány hradu rozsekat nebot jsou pevn uzaveny, o to se Dermat
—
postaral
Finn.
—
Prokletí!
že všickni kon za ti, B\id klidný, netrhej svj když ty uprchlíky pece najdeš
Midak. Pak eknou Graniou odbhli. vous, ti
klidným býti, jedná-li^ se Dovedu Žádej mi pomoci? chceš pomstu. Ty
Finn. o
—
pomohu. i
cenu každou
—
nejsem, ani prodajným. Já zrádcem lásky k tob, ani z nenávisti k Dermatu, já jednám tak, jak jednám. Já vše vysvtlím, až pijde doba, to ti slibuji. ti
Midak. Ne z
Finn. Nejednáš-li na úkor své pro
tebe,
mn
jest
to
pouze pomstu.
263
cti,
lhostejné
tím lépe --
chci
dm
napat hory dals mi, králi, Nokfierny, ty dals mi bohatství, nebot na pastvinách mých pasou se velká stáda stáda bravu. Však nikdy ješt neza-
Midak. Ty
ko,
—
do domu a nikdy posud nebyls hostem mým. Tak tvému daru schází posvcení, dkaz dvry a lásky.
vítals
Te
Finn.
vru doba
—
zvát
Midak. A neiním za svj.
Ty
tak,
víš,
a
není
na
hody
m
dm
ten
nepovažuji
neznámá
ti
píina,
dm,
jsem dlouho Jest posud domem tvým. Pravím ti prost: Králi, spj do Kerry do domu svého na pat Nok-
že,
zanechav tvj v Kerry
v skalách
fierny
u
behu moe
žil.
—
Finn. Co tam
?
Midak. Tam
eká
najdeš Dermata a Graniu! pomsta. ^.
Tam
Finn. Ty mluvíš pravdu?
Midak. Písahám. Však ješt
m
slovo.
Chceš
nectné ei? Chceš, aby moje jméno platilo co jméno zrádce.^ Žádám odmnu za službu svou. Tuto: Slovem nezmi se ani svému synu o tom, co jsem ti pravil. v onu stranu, Jako náhodou a vejdi jako zvdavostí puzen do domu. Skryj svoje zámry a pomsta bude hody slavit ve stínu hory Nokfierny. Ty
vydat
zam
—
slibuješ?
Mohu
to
pece
264
žádati.
Fi n
n.
Sta
se dle tvé vle. Jsemt
aí jednáš z kterékoli
tajemství zstane mu ruku.)
slibuji,
vden,
mezi
mnou
a
(Podává
tebou.
Midak.
Lid tvj se vrací Af nenajde nás syn tvj v rozzdráv! Shledáme se v Kerry.
Tiše, slyším hluk.
z louky.
hovoru. (Odkvapí
ti
píiny. Já mlelivost
Bu
)
(Mezi lim co se králova družina vrací, opona spadne.)
265
jednaní tetí. Kerry,
din Midiikv. Velká
V
a peste omalovaná.
okrouhlá sí
z
hlazeinjho diví,
bohat
dokoán otevené dvée, roubenou mohutnými eáby, plnými
pozadí velké,
je vidt na louku, ervených eabin. Za stromy eka. Jasné slunce na stromech a v tráv. V sini hrubá devná sedadla s kží medvdí.
kterými
Scéna první. Gra
n
i
a a
D
e
r
Der mat. Tvj
m
a
t
sedí í;polu
snivý
na velkém kesle.
zrak
bloudí
do
dáli,
Já vím, kam zaletly tvoje myšlenky. V tvé duši ozývá se stesk, ty vzpomínáš Tary, noící se z houští starých dub,
Granio.
vzpomínáš starce, sedícího tam na trnu. Je osien a sám. ran a. Ty uhod jsi, já myslím na otcv starý hrad. Já v myšlenkách vidla práv onu velkou, ohnm ozáenou sí, kde jste ty
G
i
tak
hlun
o
slavnosti
v
Tae
hodovali.
na veer toho dne, kdy jsem t na louce zápasiti vidla. Já vešla tiše. Nepozorována za sloupem skryta ve stínu stála jsem, a zraky moje tebe hledaly a našly. Ossian práv pl, o mládí pl, jak rychle hyne. „Jest Bylo
to
2^6
jak lovce sen, jenž
díme
v lesinách.
On
usnul v sladkém svitu slunce na stráni a probudí se v soumraku pi vání burných vtr." Ta asi byla jeho slova. A já plakala, nebof vzpomínala jsem, jak téhož dne, když slunce vycházelo, klid hluboký když zapadalo, mi ješt v duši dlel zdálo se, že byl klid z ní vyhoštn mládí moje v smutku pomine, beze slunného šastné lásky snu!
—
Mn
!
Der mat. Nedlouho ped
slavností na
Tae
mne
velké neštstí, jež nikdo posud netuší. Já mlky trpl. Se srdcem plným smutku vyšel jsem s králem Finnem z Allenu. potkalo
se mnou dlo se, když jsem té spatil, tžko vysvtliti. Nebyl to blesk, jenž mnou zatásl. Ne, bytost tvoje, zdálo se
Co to
mi, že vešla tiše v moji, tiše jak paprslek
Mn
kolem srdce bylo posvátno, posvátno! Než jsem t vidl, uhod, miloval, rovnalo se nitro moje lesu, jenž temný, vtrem klácen, noci žaluje. Tu pluje nad ním oblak vysoko, a tomu zželí se, a pak jej touha schvátí. Nyv rozplyne se v metelici hvzdných slz. Vloek za vlokem padá tu tiše, tiše nocí, až les a oblak jedno jsou. A slunce vyjde, a díve temný,
se chví.
tak
svítí
les
te arnou
záí
a
vtry
mlí,
vidouce toho bílého obejmutí krásnou báj „Žena pináší Jest staré slovo, které dí spánek bolestem." O Granio, tys bolest moji uspala .
:
.
.
.
267
.
G ran
i
tížiti,
a.
ty
A
Der mat. Nechtj Grania. Ty
tajíš
pinášeti zapuditi docela bolesti
Der mat. To utrpla.
mne
pro
tvoji
duši
vdti nco pede mnou? to
.
pouze
sen,
—
.
ne,
Nechci chci
ji
m
Pam
na bytost drahou
Já nkdy povím tak trudné.
Grania (vstaneš. Ha, Der mat. Co je ti,
Grania. Ty
.
nelze! Jsemf šíasten. Granio, bodá. Jak mohu o tom
ale tajný hrot
mluviti?
mohla jasnou
jaká
svtlý bohatýre?
ti
to
by tím
tajemství,
Bda!
co to?
Granio?
neslyšels?
Dermat. Nieho. A
ty?
Grania. Zvuk
Na
slyšela jsem hluboký a truchlý. louce nejdíve se tiše ozval, pak zlatým
vzduchem blíže nesl se a zemel na prahu jak vzdech. O, Dermate, já znám ten truchlý zvuk
Dermat. Ty Grania. v Tae,
Já
mýlíš se,
znám
ten
já
daleko za ekou, staré pusté jizb ve vži její zvuk.
Dermat. Ty
blouzníš,
nieho
neslyšel.
truchlý zvuk!
Tam
za horami, v té visí
Granio.
harfa, byl to
Jak z Tary
sem bys mohla zachvní struny uslyšet? Grania. Ve vzní jizb v Tae žila vštka. Byla z rodu mého otce. Léta, vk dlouhý, dlouhý žila tam, a tžký, nekonený žal
268
jí
ústa jak
ji,
uhel
hluboké
eavý. Po
byla.
vidím
Já
vlasy vzduchem
bílé
její
A oi mla
nmá
Jak
svíral.
a zraky
celý den
vn
vlály!
jak
palivé,
sedla v
té
staré
pláe, a zírala nocech bezesných vidívala prý stíny zemelých, jak pi svitu
vži, kolem níž do širého kraje,
msíce
se z
les
a
vítr
v
nesli jako
modrý dým
.
.
.
Spatila-li v klín budoucnosti neštstí, jež Tae hrozilo, neb komu z rodu krále Kortu zavadila kivým prstem o strunu maka harfy své. Ta zaznla pak jako výkik pí-
—
Ten zvuk já nyní zaslechla. Der mat. Vštka zemela, a harfa její onmla. hlásá nám, Grania. Sto písní z šedých promlusamy zvukem tajeplným že harfy šerný.
vk
vily,
zila
.
když velikému bohatýru zráda hroDermate, pojd z toho domu. .
.
Der mat.
Jak, ty
písteší, a
Grania.
z jistého
chtla bys prchati
kam ?
Erin
pln
jest
dumajících
samot,
débí hlubokých, kde stromy jako druidy s
vtrem
zpívají.
Der mat. Ne, Granio. Nebezpeí za prahem íhá. Král Finn
Grania. Ty
o
—
nm
víš?
Ty
tajíš
mi nco,
Dermate.
Der mat. mohu
Nuže,
mluviti.
jsi
silná,
Granio,
Ty snadno uhodneš,
269
a tedy že Finn
se
pomsty nevzdá,
z Tary uprchlí.
G ran
i
a.
vdlas
ty
Bu
než jsme
to,
pipravena.
Král Finn našel naši stopu,
kde
ví,
jsme?
Der mat. Nemohu pochybovati. má psa, Vrána íkají mu. Oi
Král
Finn
záí
jeho
jako letní den, a v hloubi jejich duše sídlí. Ten pes miluje mne láskou dojemnou. Dnes ráno za úsvitu, když jsi spala, a moje mysl ješt v dímot se s probu-
vrn
zením
rvala, tu ucítil jsem pojednou na horký dech a náhle zbuzen uvidl jsem Vránu. Oi jeho byly smutné, a slova, která mu osud pronášeti odepel, se do vzdech mnila. Já líbal jej, a on se ke tulil, pak tiše zavyl, jakoby plakat chtl a zmizel.
prsou
mn
—
Grania. Pes
Der mat. psa ke
krále Finna v
dom!
O, zajisté, že Oskar nebo Ossian
mn
poslal,
Grania. jak uhodl
m
by
varoval.
Finn,
král
že
zde
se
skrýváme? My v lesích pece kon rozehnali na všechny strany a sem jsme pšky pišli. Za námi stopy nezstalo! jak bu, kde jest tvoje zbra? Kroky blíží se!
Bu
Tof Finn zvuk
!
O
Der mat. Ne
ano,
Finn,
opt to
Midak!
270
slyším truchlý harfy
pítel
pichází,
sám
Scéna druhá. Pedešlí.
Bu
Midak.
IM
i
d a
k.
vám pod mým krovem,
zdar
pátelé
Der mat. štít
Jak skvélá tvoje zbroj! Jak svítí Pílba jako slunce hoí a pochva samý drahý kámen.
tvj
mee
!
Midak.
Já vyšel tak,
své
pivítal.
pd
Grania. Ty
slyšels,
bych krále rinna na
Dermate, on
jenž po tvé krvi žízní
Dermat. Midak.
vítá
Finna,
Utiš se. Král Finn je tedy blízko?
však
Jest,
zde. Jen
nánoda
mne zpráva blízko
—
netuší
jej
zajisté,
že
jste
sem pivedla. Jakmile
došla, že jest s družinou svou
domu, vyšel jem
Grania. Co hledá
jej
uvítat.
zde, když netuší, že nás
skrýváš?
Dermat. Zdá ekou,
na
se,
hoe
že lov je Nokfierné
píinou.
Za
rozložili
se
táborem. Tam pipravili lžka z vesu a roznítili ohe. Lid králv plaší lovc, z brloh. Les hlaholí hvízdáním štkotem smeky, plání a údolím panuje živý ruch. Myslím, že jsem moude jednal kázal jsem, aby brány domu oteveli, a pozval jsem krále, aby pod mou stechou odpoinul. Ml-li podezení
zv
—
271
Grania. Ó nepochybuj!
Der mat. jeho
Tys
—
tvá
Chmurná
vidl.
jej
je
zajisté
Midak.
Byl klidným a zjev jeho byl velebný. Zdál se z dáli ohromným, když za úsvitu na stráni vzpímen proti sivému nebi stál. První paprsky vycházejícího slunce mnily kov jeho pílby v stíbro. V každé ruce držel smrtonosné loví kopí. Když jsem jej pozval, kývl mlky hlavou na souhlas,
Grania. On pijde sem, on najde nás!
Midak.
Ne, nenajde. Jdi, Dermate, a skryj ženou svou v tom dutém eábu, který jsem ti zde nedaleko vrat naznail. Já jediný znám stromu tajemství. Tam jisti se
s
jste
jak
ln
v
tam
jsem
samé zem.
odnes. Granio, a neboj se.
Grania.
Jsemf
mluvit, když
Der mat.
Jdte.
již
O
Tvou zbra
Bu
Kdo smí
klidná.
klidná,
o
bázni
Dermat pítomen? na
louku do štítu udeiti sml, až by zadunl jak rachocení hromu, a nepítele mého k boji vyzýval. Kdyby ten nepítel jen nebyl Finn!
mohl
vyjíti
Jak
je
bych
radji
dobrým
meem
kéž
a
mi drahým (Roh
svým
!
za scénou.)
Tof jeho roh, te jist k samé ece (Dermat Grania JJou. pikroil. Jdi, Dermate Doprovodí je až na práh a hledí za nimi.) jSOU V ÚkrytU
Midak.
,
272
.
.
i
a
Za
jisti.
chvíli
hledíš z
otce,
bude zde. Ty duchu mého Je to tvj hlas,
mrak dol?
vtrem
v stromech pláe? (Roh zní blíže.) Král Finn Juž kráí po louce. velebný a velký! A pece podlý!
jenž
Král Finn
Jak
Velký?
!
!
O,
kruší.
Ty
—
krví
jenž by varující na
Zde
se,
Bud
jest.
a tvái^
lži
Scéna M
hnvem chvju Midak. Ty
.
pišels
.
t
zvolal:
srdce,
ruko,
mu úsmv!
tetí.
Kde .
tiše,
Finn.
d a k.
i
Kde jsou?
Finn.
práv jeho pata potísnný králi, což
ted snad
hrdý,
není hlasu,
stj? nechvj
bude roven tomu ervu,
zítra
nevdomky
jejž
jest
...
Rychle ved
sám? Ty
O
m
jak
se
k nim
inils, jak
!
jsi
slíbil.
Finn. Nikdo
netuší, že zradils Dermata. Já své zámry, já zdál se na svou pomstu zapomínati, a v lovu, v potulkách útchu hledati. I syn myslí, že jsem pouhou náhodou k Nokfiern zavítal. Jak úzkostliv každý krok stežili, vdouce, že pítel jejich zde. Ted ale mluv, kde
skryl
mj
mj
jest?
Midak.
Jsi
dobe
ozbrojen? Ty víš, jak bojobudeš sám s ním zápasiti, nebof pece žádati, abych ti proti svému
vati zná, a
nemžeš
hostu pomáhal? Zeyer
:
Spisy XXIII.
18
273
Finn. Ty zapomínáš,
Midak.
že jsem F"inn
hrza
bohatýr a
Jsi
zírající poráží
oka tvého
z
nepítele, díve než
—
vím
— zbraní
jej
však zášti zaslepuje, to bude jiný boj než obyejný! Ty sám jsi ekl, že se hnvem chvješ. Já obávám se tvého neklidu. zasáhneš,
králi
to,
Mám
kdyby stalo roh svj s sebou, nemožné, že on by se mne byl zvuk rohu pivolá mi pomoc.
Finn. se,
i
—
co,
Midak.
Podej mi roh, sám kdybych vidl, že podléháš.
Finn
ídá.
Kde
imi
ji,
Zde. Však nyní neotálej déle.
roli).
jsou
pivolám
—
Midak. Nechceš
radji
me mj?
Je delší
tvého, pomni, že Dermat má svou slavnou zbra „Moralitu" po boku.
Finn.
Mj me
je dobrý, proslavený. jak se bojechtiv blýská
M
Midak. z
ruky a
iní
se
—
pece díve svým.) VÍŠ,
.
králi,
.
iVezme
.
lannm
zbra Ta !
jest.
Však podej sem a poj.
toho kovu zadíval
Byl
—
tímat
bojovala proti Loch-
Midak. O pej mi pece, abych
poj
pocit
me
me
a králi Kolgovi?
Finn. Tak
Finn.
mu
žc poprvé
tvj v rukou držím? Jak divný slavnou tuto
Hle,
velký
.
.
.
Kolga
bohatýr.
274
!
se do lesku
Otec
Však
mj
.
.
.
neotálej,
Midak.
Jen jedno ješt slovo, králi. Ty považuješ mne za zrádce, já ale pravil ti tam v Tae, že ani z nenávisti k Dermatovi, ani z lásky k tob nejednám, a pišel
as, abych ti vysvtlil. Finn. To pozdj
ui —
nyní dej mi
me
ve
mne k nmu. Midak. Ne, slyš mne díve! a
me
díve mne.
ti
Finn
Ty muíš
(netrpliv).
však vysvtli
Midak.
iSmje
a nepovedu t,
m.
se.)
Nedám
až vyslyšels
Nuž
budiž,
to krátce.
jsem pouhým dckem, otec, na louku plnou kvtu ped palácem v Berv své bohatýry svolal a jasným hlasem dl: Jest jeden mezi vámi, jenž by cos vážného mi vyítati mohl? Af promluví. A jedním hlasem Byl
Slyš.
když Kolga,
král,
mj
voláno: Nikoli.
Finn. Byl Kolga velký král. Midak. Když všickni mleli,
ozval se král. moji velkou chybu nevidíte? Já posud jednu svatou zanedbal povinnost. Sám íkám, o sob, že jsem pán ostrov a moe a pece každý ví, že pravdu nemluvím. Jest jeden ostrov velký, krásný, ostrov zelených hor a débí hlubokých, žírných pastvin, silných muž, Jste slepí, tázal se, že
—
krásných kdysi
ostrov, jímž pedci moji a který nyní za pána mne Erin jest to. Vzhru na Erin
žen,
vládli,
neuznává.
is-
275
Finn.
Na
mluvíš o té dávné
otec vrh se na nás a
pad
—
my
ale nalezl
kivd? Tvj On
se bránili.
n-iy
Osud uril tak. Ty nový domov mezí námi.
zvítzili.
jsi
Midak.
Já vždycky cítil jsem se mezi vámi cizincem. Jest jeden toliko muž, jehož jsem miloval, a jejž miluji Dermat 0'Dyna.
—
Mj
Finn.
nepítel! Ó, on všechna srdce k sob obrátil! Ty miluješ jej, ty jej nevydáš! Ty obelhais mne
—
Midak.
Je v pravím ti, že
dom
nelhal jsem.
skryt,
pece krev mého a
jej miluji,
nm
Já
bych
zabil
ho, kdyby na otce lpla. Já tím íci chci, že ped mou pomstou ani láska neuchrání. A nyní chci slovo jedno z úst tvých,
slyšeti
—
kdo
rci,
skolil
mého
otce?
Finn. To na vky zstane tajemstvím.
estném
padl v
Midak.
Tak
boji
On
rukou neznámou.
všickni odpovídáte
—
a lžete
všickni.
Finn.
Jsi
smysl zbaven? Se mnou
mluvíš
tak?
Midak.
Já vím, že Kolga pad. Byl podle zavraždn.
Finn. Ty mýlíš
Midak.
se
král
ne v
boji
—
Já vidl jeho pád.
O vru, že máš pro. kryla, dcko chvjící se tam sám se starým
276
Ty sebou
trháš?
m
hluboká strachem. Já byl bardem, mého rodu Sluj
pítelem. On rann byl a umíral. Byl veer juž a vzdáleného boje hluk k nám picházel. Já plakal v úzkostech a lil z pílby vodu na zející rány starého pítele. Tu náhle pišel otec mj. „Vítzství kloní se k nám," tak zvolal umírajícímu v sluch. A ten se usmál. Otec obrátil se ke a pravil mi: „Uti své slzy, dít. Hle, porouchán, rychle, vyhledej mi je jiný." V sluji bylo mnoho zbraní, a mezi tím, co jsem svou slabou dtskou rukou
mn me
mj
me
kupy váleného orudí dobýval, spl k blízké studánce a nahnul se, aby pil Tu zašustilo koví. V plné zbroji, zuivý, oi planoucí jak požár, temný, velký, z
otec .
.
.
hrozný, zjevil se
cizí
muž. On vidl
otce,
nevidl, a já leknutím onml. Muž onen, onen vrah se vrhl na Kolgu, králi, a rázem zabil ho a vzmachem hlavu ponechaje trup stal mu a odkvapil s ní mým slzám. Ty víš, že krvavá hlava krále Kolgy, mrštna v ady bojujících Lochlann
jenž
jej
—
hrzou
je
porazila a
k vítzství
vám
do-
pomohla.
O neslýchaná hrza byla to — svdkem byls? A kdo byl onen muž? Midak. Ty tážeš se? Ty lépe víš, než
Finn.
to
vdt
soumrak byl jsem umíral
ty
já
pouhým díttem byl, a já hrzou zmíral a slzami Vedle mne v stínu sluje
mohl. Já juž,
a
slep.
ten starý
bard
277
a skuhral
jak
ve
„Bda
smrtelném chrapotu vrahu prokletý, :
bude.
Chmura tvému
tvé!"
Králi,
já políbil
otce a písahal
mu
a všemi živly.
Dnes
Finn. Vždyí
Midak.
pomstn
žití a hanba smrti tikráte trup svého
pomstu, sluncem, lunou chci ji dokonat.
vraha neznáš?
ale
znám
Já
tvému
pojde
neb Kolga
rodu,
dnes, jak tebe znám.
jej
Pi louení sala moje
Slyš, králi Finne.
matka zlatou hivnu a obtoila ji králi Kolgovi jak etz kolem ramena. Ta hivna pocházela z kraj vesny, ze zahrad v Hisbern. Já znal ji dobe, pedobe ji
vné
mocn
chrániti.
zradila
však
tajného
vraha!
proklatého
pi smrtelném
Byla se
mého
mla otce mého aroNekonala úkol svj, za to
Ta hivna
znám.
zápase
s
ramena
a zachytla se vrahovi za adra. ji a uschoval Tak zmizela mému zraku rud zazáíc a neuvidl jsem jí více, až na Tae, kam svezla
otce
na roucho. Schvátil
posli
tvoji
pinesli,
ji
—
Granii ovsil
Finn.
Ne,
Midak. Kdo Finn. tak,
Já
slíbil,
pro,
Midak
to
ty
Ta hivna
že to nepovím.
jsem
(náhle zuiv).
jeho vrah,
Ne.
kdes
jí
otce vrahu!
byla
dal?
ji
ti
Tae,
na
mého
ty
omyl!
tof
—
mi dána
—
nevdl
.
.
On
žádal
.
Ty šedý lhái! Ne, rukou mou! Ty
zemeš
278
tys
pro
svou zkázu pišels v tento dm. Jak beze zbran Kolga padl, bez boje, podle zatak zhyneš ty! Tak podlým vraždn (Zave rychle dvée a zatáhne budu, jako ty bylS
—
!
závoru.)
Finn.
O
Sketo!
ví
Bda, kdo
zrádná zmije!
cizinci
já Lochlan tob vil Ha, vidím úzkost v oích tvých
Midak. Pravdu máš, (Smje
se.)
—
Finn, Vidíš v nich nevoli a pohrdání. Bez boje padnouti. Vražda! Vražda! O Dermate, tys zkázou mojí
Midak. Až jej
s
klesneš do prachu, pak zavolám
by
Granií,
zajásali
nad
smrtelným
ty!
Kéž o tom
tvým zápasem.
Finn. Není
vdl
by,
tak podlý, jak
co se
Na
Midak. jak pes
jsi
mnou poínáš!
dlouhé (Doráží na
ei nj
—
zhyn jak
vlk,
)
Finn. Tvou rukou! Hade! Dermate! Dermate! Zda slyšíš mne! Poj na pomoc! radj ty Neb skol zhyn, (Dotírá na nj.) Midak. Ty marn voláš Finn. Dermate! Dermate!
m
!
—
Scéna tvrtá. Dermat. Grania. FedeSlí.
Dermiat
(za
dvemi^.
Midaku, stj
bojuješ?
279
!
Ty
s
králem
Pinn. Jsem beze zbran, Dermate, to vražda jest, a ty jsi jeho pomocníkem! Der mat. Midaku, otevi! Midak. Až in svj dokonám (DoHrá na Finna. !
Finn
(zápasí
ním).
s
neubráním se
Derma
—
dvée
(rozbije
t
Vrahu
jeho vlasy!
O
nech
pec
jen
Midak. starý,
m
(vrhne se mezi
dokonit.
Midak.
O
jest.
Zde,
nc-).
Bda,
již
zstane
tiše
Co poínáš? Šet
vlkem
Der mat
Grania
vstoupí.
Stj, Midaku!
u dveí.)
bílé
a
Vrahu!
!
teba
Vlk, (
Dotírá na Flnna.;
jsem
králi,
I
zkázu svou jsi jej zachránil! Pro nezstal jsi v úkryt Tak odplácíš mi lásku, spoluješ se s nepítelem mým a svým? bloude,
pro
!
Der mat. Králi
.
.
Já slyšel v úzkostech jej volati jak tíží mne tvj pohled, chmura .
.
— —
na tvém ele
Kivda moje
.
Midak. Ty
.
nevíš, Dermate, jak jsi mi pekazils mi prolit krev a budu po ní žízniti. žil,
ty
Der mat.
ím
Midak, Krev
ublížil
ti
—
král
Midak.
—
ó bozi
—
V
padl? Tak
vím, že bídný, bídný vrah a život.
280
ublí-
vn
král?
Kolga boji
.
.
krále Kolgy na jeho ruce
on jeho vrah. Der mat. Ne, Midaku
,
víš mu
lpí,
— Midaku ty,
já ale
slávu ukradl
Der mat.
Ne, bohatýr
Midak. Bohatýr!
Dermat
Ml, Midaku
(úzkostihK
Midak. Hrdého
skolil
jej
—
Vlk napadl spícího lva
jelena zakousl pes
njší než slovem íci
—
lze
—
—
—
ó bíd-
—
Dermat. Ml, pravím ti, ty rouhai Midak. O byl to mrzký in Dermat. Je-li ti život milý, ml! Midak. Co bráníš, jej? Bud hanba mu,
—
—
bu
duje,
Dermat. Ml! Midak. Ped jeho mohylou muž
statný
Dermat
po
až pod zem at jej hanba slepopel jeho proklet
celý život,
af plivne
každý
a zvoiá sketo
^strhne
ho k zemi).
to
mj
To tedy
byl
tvj
Bda
mi!
Ml!
Byl
otec!
Ó
Grania.
vní
bozi!
trud!
Midak
tpusti
Finn. Co
mei.
pravils,
Dermat.
Tvj
otec!
Dermate?
Midaku,
ty
násiln
vyrvals
mi
Je pozd pravdu skrývat. byl seí tedy celou. Donn otec
moje tajemství.
Mj
si
mj
pološílen,
mužv
omámen dýmem
prolité
krve
Nebyl svých smysl více mocen. Zdálo se mu, že Erin v krvi tone, zdálo se mu, že jsme ztraceni a zaplál záštím neukrotitelným, divokým. Žíznil po krvi toho, jenž našeho neštstí byl pvodcem. Hledal marn krále Kolgu erinských.
—
281
v boji, prosekal si vaším vojem ulici Náhle našel tvého otce u studánky ítil se, zuivostí hluch a slep, na škdce .
.
.
.
.
.
—
Když vítztím byl vydobyl, vrátila se mu rozvaha. On zhrozil se své dsné zuivosti a zastydl se za svj in. Erinu.
Skolil jej jak vlka.
krvavým
ství
inem
zachmueným, nešastným. Nikdo
Stal se
nevdl,
Žil v starém co jej hntlo ... našem hrad prosted hvozdv a nikdy více nevytasil me. Když umíral, svil se
mn.
Midaku, já plakal nad tím, co byl a nad tebou ... Já chtl ti asem sdliti, co mne tížilo, já chtl t smíiti ... Já bál se poskvrniti jeho památku Svou láskou k tob chtl jsem nahraditi, co odinit se nedá Midaku, já snášel muka
—
uinil
.
.
— — —
.
.
Midak. O
žal,
Ó žal!
.
(Zakryje
.
tvá.)
si
Der mat. Tak
stojím mezi vámi, Midaku, a Chmura králi Finne, pod bemenem vin !
na mne hledí z vašich el, vy oba kivdy vyítáte mi, vy oba nemáte nyní pro mne než nenávist ... A pece oba jste mi drazí tak Moje kivdy osud zavinil ... O trpím .
.
.
velice
Grania
.
.
.
(piblíží
se
a položí
mu
hlavu
na prsa).
Muj
Dermate
Der mat F n n (sebou
(ji
i
pitiskne k
srdci).
Sladká útcho!
Pro zatrhne). Ha, Grania krýváš tvá závojem a odvracuješ se? !
282
.
.
.
Mn
Der mat. Finne,
ekám
který byl
Midak
Grania
ne
vyítej,
pomstu pustil, Zde i
mu
(vrhne se
jí.
Zde
stojím,
tvou.
(.Podá Finnovi
tvoje
zbra
A
na prsa).
—
zde tvj,
me,
Chotí,
štít
Der mat.
—
mlíš
Midak.
chmurn
Králi,
brvy stahuje zde! (jde na
Král
Kéž OsSian
hledíš
je
—
to
na mne, vstí
zlo.
práh a zatroubí.)
Der mat.
Midaku, z tvých zrakij soustrast mluv, ty chceš se se mnou smíit? Hled, jest mezi námi boj pec nemožný! V mém Ne, neodvracuj se a slyš. zlata najdeš, drahých kamenv a zbran vzácné, na mých pastvách stáda bloudí ohromná já zaplatím ti skvle hlavu zírá,
dom
—
Vezmi
po královsku.
M
vše,
i
dm,
i
moje
chd
lesy>
bran,
a
smíil
jsi
jako žebrák vyjdu z vlastních pece ti budu žehnati za to, že
mnou
se se
!
NuŽ budíŽ Pijdu k tob, hlavu zaplatíš a pokoj najde otcv
i
d
ak
duch
Derm
po krátkém vnitním
boji).
!
!
a
t.
Díky
(Obejme
!
ho.)
Scéna pátá. Ossian, Oskar, nkolik
Ossian. já
bdí
z jejich
Dermat zde a
sledoval
t tsn
sud chvji se
——
—
283
družiny.
král.
—
Pedešlí.
Mj
já obával se,
ote, po-
Finn.
Tiše, synu.
Der mat Finn.
(radostn).
mu
Já
Králi
Ty dobe
Tiše.
pomstu
Já nechci
—
že jinak nemohu. lásku nežádej.
víš,
—
odpouštím.
ty
Dermat.
O smutný je to smír. Nechmu O králi, úsmv jediný ... Já na nj ekám, já o nj žebrám Mn trudno
se tak!
!
tak.
Jak záivý byl
úsmv
tvj za dávných
dnv Finn.
Ty
zaplašils
jej,
Dermate,
nepipo-
mínej mi,' jakým že zpsobem. Oskare, Ossiane, pojte! Vrátíme se do Allenu. Ty, Dermate, jdi v pokoji na svého otce hrad. Pohbi se ve starých lesích vašich jako on, a nikdy více nepij ped mou tvá.
Dermat (klekne) ale pij tam uvím,
že
jsi
Já též,
pjdu na
bu
hrad otcv
hostem
—
mým Pak !
mi prominul, ne díve.
Ossian. Když smír chceš do opravdy, ote, vyslyš jej. Co te mu nabízíš, zní jako posmch. Dermat. Mne nií chmura na tvém ele. Bu hostem mým. Když se mnou déle budeš,
snad
vrátí
se
mn
ti
dávná láska ke
opt do prsou. Zde pod tímto krovem dlíti nemžeme, ty uražen byls zde a já posud smíen nejsem s hostitelem. Poj na mj hrad. Hle, králi, sám ukládám tžkou pokutu, bych tebe udobil. Pro kivdu, kterou snášíš, trest si uložím. Po si
284
smíru mezi námi, po smíru celém, úplném, až jasno bude zase v oku tvém, odpluju do Albánu. Lid bratrský k nám volá o po-
Fomor,
moc. Balor, král
Ten hrozný
Balor,
jenž obracuje
meny
.
.
král
krut sužuje. okem dsícím,
jej
s
temným kouzlem lidi v kajá pjdu proti Balorovi
Finne,
.
do boje, já nevrátím se dlouho, dlouho na Erin. Chceš, abych šel a abych v bitv klesal pod bemenem myšlenky že ty, mj drahý, neskonale drahý, v hloubi ty, duše snad proklínáš? Ty nemžeš to dopustiti! Ty opak dokážeš!
—
m
Finn. Ty dojals m. Dnes, vru, právo máš mnoho na žádati. Staniž se, jak díš. Já pijdu na tvj hrad, já budu hostem tvým. Pak do Albánu pluj. Snad se mi po tob zasteskne. Snad mezi tím, co
mn
vzdálen
uím.
budeš,
se
opt dávné
lásce na-
Jdi.
Der mat.
Vím, že mnoho štdrým jsi. Pojd, Granio, sednem na kon, a pospíchejme dom,
žádám,
kam
velký, Finne!
Jsi
ty ale
brzy
naši
hosti
dorazí.
Finne! Midaku, Ossiane, shledanou (Odkvapí s Granlí.)
vy
Zdráv bu, všickni na
!
Finn
(ohlíží se).
Pro
všichni zdáte se tak za-
myšleni? Vzhru do lesa, kde eká na nás lov. Jak odpoineme, pjdeme na hosty.
To
veselý je (^Všickni
vru
život
mimo Midaka
285
.
.
.
odejdou.)
M
i
d
a
se
A
ak
(hiedi za Fimieini.
Je
chmumý
jako bou,
On tžce smíí a hnvu píina je úsmv dvy. Mj ote ubohý, krev a já? ...
temný jako hrob ...
—
já,
.
tvoje
nepomstna, a
smír!
(.Sedne do kesla
:i
jak ochoten jsem skryje tvá.)
(Opona spadne.)
286
sh'bil
JEDNANÍ TVRTE. Les na blízku Derniatova
liradii,
jenž niohulii v dáli nad stromy
mezi stromy na moe vidt. Po stran skála, Slunce zapadá, z které stndánka prýští. Jasný podzimní veer. zá jeho pozlacuje ješt sem tam vrcholky strom a uhasíná
ní.
Sem tam
je
pomalu.
Scéna první. Grania
a
Der mat.
Der mat
picházej! spolu se strany hradu.
Než hvzdy
Finn. Granio,
jdi
te
vyjdou, zpét,
já
pibude
král
pokám
zde.
Dcj rozkaz, aby Fiarovnané na vrších zapálili, ty slavn posvítí našim hostm na cestu. Ty vyjdeš nám pak až ped vrata domu vstíc? Ty neodpovídáš, Granio, jsi zamyšlena.
(Sedne na balvan.)
hranice
Grania.
Jsemf, Dermate.
Der mat. Ty
myslíš na otce, posud nejsme smíeni?
s
kterým také
Grania. On
jest dobrý, ó on se smíí snadno. Jiného cos mi tane na mysli.
Der mat.
Odjezd do Albánu?
Grania.
S tebou
—
však vrátíme se sem. bolestné
se
287
bylo
by pe-
tebou.
Štastn
louiti
pjdu
s
Der mat.
Mír bude kolem nás, mír v našich
srdcích.
neskonale budem blaženi nmu.) Já sotva štstí svoje chápat
Grania.
Jak
(Choulí se k
I
dm
je domem mým Já do tebou budu, Dermate, zde v tchto lesích, jejichž šum se sladkou hudbou zdá, tak konejšivou, touhy plnou. Ne, víc než v tvém v tvé duši sídlím, neb
Tvj
dovedu. skonání
!
s
vný
dom
mocn
trhla k
sob
duši
mou! O
jak jsem
štastna!
Der mat. A pece oi Grania. Dermate,
tvoje vlhnou slzami.
je cosi
smutku podobného
v nejhlubší hloubi velké blaženosti.
Der mat. Ty chvješ Grania. mnou Dermat.
To i
se,
zavál
vítr
Granio.
od
moe
a zatás
stromy.
Moe
dýše chladn, zima nedaleká.
Granio, tvj pláš je lehký, zde vezmi (Podá
svj
ji
Grania. Co vidím tvj
!
Nemáš zbran! Kde
je
me?
Dermat. vítat
mj.
pláš.)
—
K emu zbra?
Já vyšel
hosty
Grania. Já Finnu nevím! Dermate, pro nemáš zbra?
Dermat.
Jak
mu
kivdíš
—
Grania.
Dermate, hled, já chvji se, to mrazivý dech moe, co mnou lomzlý sen cuje. Já mla sen není
— —
—
288
—
Der mat. Dcko
Slyšelas
Grania.
Ty posmíváš
opt zvuky
harfy z
Tary?
ale strach
se,
mj
Já ve snu Firma vidla, jak pišel k nám, jak v síni naší sedl, jak sto dub na pahorcích k jeho poct hoelo, a rudá jejich svtla šlehala do samé sín. A on se smál, a smál a vychloubal se svými zbranmi, a úsmv jeho byl tak píšerný ... Tu pravils mi: Jdi, Granio, pines mi slavný me. Já šla, a nezaplašíš.
mj
temnem
me
svítil tvj Moralita jako bludiky. Tesoucí rukou sala jsem jej se sloupu a oi zavírajíc šla jsem k tob zpt. Na prahu sín zastavila jsem se ped zavenými dvemi, pohledla na Moralitu byl krvavý. Tu vykikla jsem, neb v duši vidla jsem, jak ve snu vše se tuší, že mrtev jsi A byl jsi mrtev, Dermate! Ležel jsi tak bled, tak bled, a Finn stál nad tebou a smál se píšern a oi svítily mu prokletou jeho láskou.
ložnice
— me
!
Der mat.
Nuž,
Grania. Sen
Granio,
byl to
byl to
pouhý
.
.
.
pouhý sen. Ale to ne-
abys se mnou zpt do hradu a Moralitu pipnul, starou, vrnou zbra
brání
ti,
šel
—
Dermat. Mám hosta vítat k boji pipraven? Grania. Kéž aspo dýku bych v tvém pasu vidla! Já
Dermat. chceš-li, Zeyer
;
Spisy
ti
ji
Jdi,
pinesu. Granio,
dom.
teba,
Jdi,
pro tu dýku, než ale s ní se vrá-
XXUI.
jg
289
budem
tiš,
Finnem
s
juž u
na veer, po hodech, tvému strachu a tvým
Grania. Tím
D
Der mat
a dnes se spolu
vrat,
zasmjem
snm.
lépe bude, Dermate.
e r
(Odejde.)
Scéna druhá. m a Pozdji M d a k. t.
i
(hiedi za m).
spchá lesem! GraA já bych chtl,
Jak
nio! Neslyší. Již zmizela.
by ješt byla zde vyšla síly.
M
i
dak
.
.
Finn
Veernice nabývá
(Ohiíží se.)
.
moem, a nemže být
nad
svtlo
její
daleko.
Dermate Ty zde! Ty pišels s Finnem! jako slunce Tvá láska ke
(vystoupí z houst).
Der mat.
Bu vítán
mn
!
—
vtší zddné, povinné nenávisti! O drahý hoste, jak sladký pipravils mi okamžik
jest
Midak. Nepicházím
co tvj host.
Nevejdu
pod tvj krov.
Der mat. tedy ti
Tof trpké sklamání. Ty pišels o hlavu vyjednávat, kterou
chladn
platit
chci?
Midak. Tak
jest.
To nemže
t
pekvapiti.
Der mat.
Ne. Já myslil však, že spchat nebudeš, že popeješ mi, abych slavil s králem Finnem smír. Ty ale spcháš. Ty víš, že pluju do Albánu, a proto spcháš snad.
Koráb
leží juž vystrojen
290
na blízku
tam za stromy. Midaku, pluj se mnou. Já v boji budu tebe chrániti, za tebe krvácet. Tím vykoupím se snad z kletby tvé mrazivosti. Pluj se mnou, Midaku! Bud opt vrným druhem mým. O hlavu snadn se dohodném. Midak. Jsi jist, že bude vše tak snadné? Der mat. Jsemf, nebo vím, že ke všemu
—
pistoupím, co žádat mluv, co žádáš?
Midak Pro
Nuž,
budeš.
tedy
Granii ... Co sebou trháš? na mne, jako by se ti byla píšera?
(urit).
hledíš
zjevila
Der mat
(s
úsmvem).
to tak prosté
:
vru
Jsemf
Já
ti
dtinský. Je Co tedy
nerozuml.
žádáš?
Midak.
Granii.
Der mat
(pistoupí k
nmu). Midaku, v lesích ro-
stou plody jedovaté, proklaté, ty mysl matou podivn. Ty nkterý z nich požils cestou,
tvj jazyk mluví, o
Midak. Za Nic
víc,
em
tvj rozum
neví.
otce svého krev já žádám Granii. nic mí. Ty vydáš mi ji? Rci
ano nebo ne.
Derma
M
i
t.
Blouzníš
horen
d ak. Rci ano nebo ne.
Dermat. Ne. Midak. To ekal
Dobe
tak. Hlavu, Co nechceš mi. myslíš, tedy, že se stane?
kterou
žádám,
jsem.
zaplatiti
19*
291
Der mat. Já rozumím. boj. Sám tedy as O Midaku, jsi tvrdý
Midaku, a .
.
ty
místo
chceš
ustanovíš.
.
Midak.
Tak nesu, Dermate. Ó dlouhý v duši boj. Ne srdce mé
byl
—
to
m
temná pudí moc. Mj spánek podobá se muení. Já otce vidím každou, každou noc. Jak paprsek se smykne do lesa, tak bledý jeho stín se mihne síní k mému loži, nese se, pak zírá na mne. Já s pláem po ruce vztahuji a vzkiknu zdšen, neb
nm
hrozná
—
—
on sfatou hlavu svou si s ramen sejme, rukou za vlasy ji pozdvihne a svítí jí v níž oi obrácené v sloup se koulí, svítí jí na mne, jako kahancem Dermate, on nechce smír, odmítá platy, on proto hned vedl na stopu, jakmile v Tae Kormak král vidina!
—
m
!
m
smíiti se snažil. Já jinak jednat nemohu Dermat (podává mu ruku). Zde, Midaku, má i
ruka na dkaz, že t chápu, Ty jinak nemžeš. asu, bych pivyknouti mohl že proti tob jest mi zvedat tedy boj.
Midak.
Ty
nevíš,
co jsem
nevíš,
jak
ubohý. Budsi Však dej mi myšlence
—
zbra.
mne muíš
písahal,
—
ty
než jsem vraha
znal.
Dermat. Pomstu? Vím. Midak. Ale jakou, netušíš. Der mak. Bud pevným, Midaku, initi
ti
jest.
Dnes
ale
292
bud
mým
a
i,
hostem
co
—
Midak.
Budu pevným,
Ne.
a uiním, co initi mi
Der mat.
nkdy
Ah,
žádáš,
jak to
jest.
zdá se mi, že pijde
že záští nebude se více dláska, pátelství a vše, co slad-
krasší doba,
že
diti,
kého v duši díme
tam plným leskem ránem kvty rozpuí
lidí,
vzplane, jak letním
Midak. t.
Finn se
blíží.
spšn
Pak teba
jednati.
tsnji k Dermatovi.)
Der mat. Z mi,
nepišla.
)
D e r m a Král Midak (stranou). (Pistoupí
doba ona ješt
že
Žel,
(Slyšeti roh
oí
tvých
hrozí noc.
Co chceš
Midaku?
Midak (vrazí mu Der mat (klesne
dýku do
Ó
tedy písahal!
zbra
.
Midak
.
.
TvOU kreV
srdce).
!
O MidakU, tOS Granio, pozd pijde tvoje
vedle studánky).
(Omdií.)
(klesne vedle
Bled
nho).
Umírá
!
!
Ho-
dino prokletá!
Scéna
tetí.
Finn. Oskar. Ossian. Družin a
Finn
(za
scénou).
po široké
chodnmi.
(Vstoupí.)
Já
Holá!
Tak
Zde pojte
!
Sem
sviíte
blízko hradu
nepišel,
oekával vroucnjšího
293
pochodnmi. Pedešlí.
ko
Slezte s
stezce.
a posud nikdo
s
aby
po-
jsme
nás pivítal.
hostitele.
Mj
Ossian.
ote,
že zrak
rci,
mj
mýlí
Ó úžas, úžas Finn. Kam hledíš synu? Co vidíš hrozného? Ossian. Tam leží v krvi muž, je bled, je se
!
nm —
Oskar. Tot Dermat sám, a Midak nad ním truchlí.
Ossian. Midaku, podlým
Midak
kdo byl tak bídným,
rci,
—
Nc bídným, ani podlým nebyl vykonal, co konat slušelo, jen Já spravedlnost. On hlavu platit nechtl, nemohl. Tu odal jsem mu žití. Krev jeho (vstane).
jsem.
za mého otce krev. To zákon pravký. živí bozi! Ossian. O Dermat mj! Oskar. Mj dde, jak tvé oi svítí divou
vn
radostí
Finn. žilami
Nuž ano! I
Bled
leží
Mn
bouí radost všemi
pede mnou a
v prachu ne-
pítel! Já výskati bych chtl, jak
Ml,
Ossian.
starce,
vínem
zpit!
zapomenu, žes
sice
mi život dal!
Oskar.
Tiše!
Dermat
(siab).
Dermat
žije,
otvírá
oi!
—
smje
Finn?
Finn. Zde stojí ped tebou Oskar. Dde! Dde!
Dermat.
Finne,
ty
smješ
a
se,
se.
žes pišel
m
ješt v pravý as. Já umírám, však ty zachráníš — král blahotvorné ruky zázrané.
294
Finn. jak mýlíš
Midak. Ó
se!
starce
svou povinnost
Oskar.
Slyš,
pospš
—
ty
si! Já konal niící konej spásonosnou.
jasným hlasem bublá pramen
zde, a ze skály
ti
spje
vstíc.
Der mat. Pomoz mi! Finn divým smíchem). Tob (s
Já
splácím
pomoci, bloude. dnes za onen veer v Tae.
Der mat.
Finne! Finne! než on, jenž ubil smír?
býti
Ty krutjší chceš To jest tvj
m?
Finn. Co mi vyítáš? Ty vynutils mi smír tam v dom v Kerry. Tvoje pání vyplnil jsem. Jdu k
nehyneš
se pomstit
Ne
m,
co tvj host. Mou vinou vyrovnáni. Sám osud jal když já se zekl odvety.
Pro ml bych já t mému srdci — lupii mé
on povalil t.
já,
zvedati? cti,
tob
— jsme Jsi
cizí
mé nevsty!
Jsi bled,
kde ted
tvái tvé?
t
trháš
okouzlí
Kéž Grania zkiveným! Zda
je
krása
jak retem
vidí, ji
hasnoucí
tvj zrak?
Der mat.
Jsemt tvému srdci cizí. Zlý pohled hlásá více ješt než tvá slova. Však, Finne, pomni, jak vrn jsem ti druhdy sloužíval! Ó nerad chlubím se! Pipome si ale jen onen veer v dom Angusov, když Karbri metal ohe do sín a palác obklopil s tím divým lidem z Tary, z Bredžie a Karmny, jenž staré kivdy na
tvj
to
295
tob
pomstit
bažil.
Svj
chránil?
život
t
Kdo
tenkráte nasadil? Zda
veera bys mi byl doušek vody dlan odepel? Jsi mi jej
tvorné
za-
onoho z div
-
dlužen,
Finne!
Finn. To dávno je, mnohem blíže je ten veer v Tae, kde zneuctil jsi moje šediny, kde vydal jsi posmchu, a ženu ukrads mi
m
—
kterou jsem miloval.
Der mat. O
lásce nemluv, starce.
Já staec oni mluvit mohu! V dnech mladosti jest híkou, kterou snadno nahraditi lze, starci nad hrobem však byla zdrojem života. Unikla a život uniká mi s ní. Jsemí jako žíznivý, kterémus rozbil s vodou nádobu. V mém nitru nezbylo než palivého ohn záští.
Finn.
mn
—
—
Der mat. Dar
z její ruky vzal jsem její nejsem vinen, králi. Ó pospš, slabost jímá a dech se krátí
lásku,
já
m
—
Oskar. Hanba tob, dde! písahám, a
neuzdravíš-li
Já
jej,
nenávist
ti
sám nepjdeš
odsud živ!
Finn. Ha, chlape,
Oskar
(klekne).
Nc.
objímám, ustr
Finn. O
!
Ossian.
Finn
—
(stojí
hrozíš
Odpust. se,
hle,
mi? Já kolena
tvoje
život jeho prchá.
(UIní krok k studánce.)
Díky, ote! tiše).
Já
on potupil
nemohu! On
m. 296
vzal
mi Granii
Ossian.
Starce,
A
bojoval?
starce!
za
Kolikrát
tebe
tob zapomínáš?
jeho lásky k
Pospš Finne, ustr se nad mladým vkem slunce ráno vstávat nad lesem ne, neblahému? a každému záiti, jen mezi stíny, králi! Jak draze, O nevrhej Finne, jsem miloval Ach, budeš
Der mat.
mým
Má
!
mn
m
t
inu svého
.
.
.
Výitka
se bude za životem, a ruce mátožné budou od prahu blaha trhati a pokoje Ó Finne, výitka bude u tvého krbu sedt, a jako píšera u tvého lože stát. Finne, není ti žel síly zde v tom ramen? Tvj syn, tvj vnuk, ó celý Erin bude ji snad
tebou
litovati
I
ploužit
t
nkdy
.
Budou po
postrádati!
.
—
volat
ní
.
a kde bude, ach
F
n n
i
(nahne se nad studánkou a noí ruku do
—
tvj mi vniká do srdce
—
pece Der mat. Bud a
—
veliký a dobrý
zahynout smrt O krásný živote
Ossian. Spš, ote
Der mat. stín
F
i
nn
.
.
Život! .
Ó
(vztyí
!
blíží
Umírá.
—
HlaS
—
nedej mi
se
mi,
(Nutí
jej
Ach
život!
ní).
mimodk
Finne
k studánce.)
prchá
jako
Granio
se).
Granio
To
?
slovo zabilo
t
Zhyn.
Derma Ossian Zeyer
:
Granio
t.
(klekne).
!
(Zeme.)
Mrtev!
Spisy XilII.
Ó bezdno
žalostí! 20
297
vŠ
i
Ckn
Bda
(mimo Finna).
i
!
Oskar, Nejvtší
bohatýr Erinu zde zemel, a nejryzejší srdce pestalo tlouci. Kéž místo tebe, Dermate, zde ležím sám I
Grania (za scénou). Dermate! Kde jsi? Os si a n. Kde jest? Kdo na tu prostou nám odpoví? (Hodí pláš na mrtvolu.)
otázku
Scéna tvrtá. Pedešlí. Grania.
Grania. Dermate!... Král Finn. Bud vítán Kde jest mj chot? Vy nepotkali jste ho v lese? Vy všichni mlíte, klopíte zraky. To hrozný význam má. Finne, kde jest Dermat? Ossiane, mluv! Ossian. O netaž se ne mne .
toho
.
.
Grania.
Finn
.
Králi,
libá
velím
(pozvedne pláš).
Grania. O
.
.
.
.
.
tam
na Finna.)
(.Ukazuje
kletba
ti,
ViZ
bys mluvil.
!
vrahm!
na mrtvolu
(Padne
a
ji.)
Finn. Midak spáchal krvavý
ten in, ne já.
Midak. Vrháš na má bedra nesu tžce
bím
osudu.
vinu svou? Já
Tvá vina vtší
jest.
Grania. Jak bledá tlue
i
když
t
A
tvoje líc!
líbám, líbám
.
.
srdce .
ne-
Tak brzy
láska tvoje uhasla? Zde, hlavo, odpoívej
na mých adrech, ne na kamen hlucho jest a mrtvo v nich, jak v
298
.
.
.
nm
Tak .
.
Ossian. Kéž slzy tvému bolu ulehí! Ossiane, hle, Grania. Slzy? Ne .
.
jak
.
krásný je, když vítr vlasy jeho pozdvihuje! Jak když nad elem mu vlají tmavé paprsky Finn. Zvednte tlo. Neste jej do hradu. (Jevišt zaplane rud.) Ha, ohn planou, ty mly hosta vítat. svítí hostiteli pi pohbu. .
.
.
Te
Zvednte jej Grania. Ne, my spolu v lese zstanem a naslouchati budem hlasm noci. (Pozvedne hlavu k nebi.) O, hvza vecmí. Byl jako ona, 1
zazáil a zašel za a sketa žije dál.
Ossian. Poj
se
lesy.
mnou,
Bohatýi
hynou
as
Granio.
bolu
uleví.
Grania.
Mj
bol je jako
dál a dál a dál,
vítr, který burácí a nikdy váti pestat ne-
mže. Co íci chtla jsem ti, Dermate? Ach ano ... Já pinesla tvou zbra Tvá dýka pišla pozd pro tebe, ne pro mne. (Probodne se.) .
.
,
Vš lekni. Ó bda! Granio! (Klesne Grania. Ó jak to v prsou chladí na mrtvolu.) Má ZaŠlá hvzo (Zeme.) Midak. Te, králi, jest spolený náš zloin dokonán. Ó Dermate, ó Granio, sladký bu vám klid Smrt všude íhá — snad brzy najde mne Ty, Finne, zdráv bu .
.
.
!
!
.
.
.
a šasten, mžeš-li.
Ossian.
Bu zdráv,
Qde.)
ote.
Louím
se s tebou 20*
299
na vždy. Já do Albánu peplavím se místo Dermata a nikdy více neuzíš mou tvá. Finn. Synu! Stj! Tof nemožno! Syn králv
—
nemže Ossian.
se vzdáti ddictví
—
vzdávám se
Já odcházím od behv otcovských a do Albánu neberu než harfu svou. Tam pti budu jim o starém Já ale
v Erinu,
králi
bez
jenž
v pusté
neb shoelo
srdce,
mu
sedí
v
síni
—
pla-
záští
menech,
Oskar. Ote, pojd! Bozi s tebou, rodná pdo. (Oba odcházejí.) Finn. Oskare! O synu mého syna! Zsta' Jsem jako vítr
starý strom, jenž práchniví, jímž
lomcuje.
stupují ode
Sláva moje vadne. Bozi odmne, já jejich dar vzdal se
v šílenství, ta ruka více blahotvornou není.
Mj
vru zatemuje
osud
se
!
Kdo bude
dom
se mnou, s kmetem, v chmurném bolest snášet? Kdo stáí moje tšit? kostech smrti budu sám a sám
Oskar jejich
(zastaví
se).
památka
Ne! s
(Ukazuje na mrtvoly.)
tebou
zstane.
V
Krvavá (Odejde za
Ossianem.)
Finn. Ó tžký zármutku!
(Zahaií
(Opona spadne.) (1886.)
300
si
trp-
tvá.)
OBSAH. Str.
DoaSana Ti
1
komedie:
Brati (ínská komedie)
Z dob ržového
jitra
(Pastýská hra
Lásky div (Žaponská komedie)
LegendazErinu
87 biblická)
153 189
215
'L
^
i
PG 5038
Zeyer, Julius Spisjr
1902 dil 23
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
J.»1J3
