Y rx. CARoDEJ AJEHO MAGTEI)
Po uveŤejnění Cannonor,1zch prací si jasněji uvědomujeme, jaké psychofyziologické mechanismy stojí za pÍípadyrimrtí v d sledku zaklí nání nebo gčarování,doloženymi v četnych oblastech světa2): jedinec, jenž sí je vědom' že by| očarován, je v duchu nejvlastnějších tradic své skupiny hluboce pŤesvědčen, že je odsolzen, a tuto jistotu sdílejí i jeho piíbuzni apÍátelé. od té chvíle se od něho společenswíodvrací: lidé se proklatému jedinci vyl.r|,ba1í, chovají se k němu' jako kdyby byl už nejenom mrtev' ale jako kdyby pro své okolí pŤedstavoval nebezpečí;společenswípÍíkaždépŤíležitostia veškerym sr'ym chováním sugeruje nebohé oběti smrt, takže oběé se už nesnaží domněle ner,yhnutelnému osudu uniknout. Ostatně brzy pro ni uspoĚádají posvátné rituály, které ji doprovodí do Ťíšestínri. očarovaná osoba je nejprve bezohledně zbavenavšech rodinn,|,ch a společenskych pout a r,yloučena ze všech funkcí a aktivit, skrze něž si jedinec uvědomoval sebe Sama' a Poté znovu čelíoněm naléhar,ym silám, opět spol. čenym, avšak jen proto, aby ji r,yhnďy ze světaživf,ch. A tak podléhá společnémup sobení intenzivního strachu, jejž pociťuje' náhlého a naProsťého odně četnych vztahow|,ch systémťl, 1ichž se jí dostalo s tichym souhlasem skupiny, a posléze jejich rozhodujicí ínverze, které Živého člověka, majícíhourčitá právaapovinnosti, prohLásíza mrffého, budícího bázeí, pro něhož se provádějí rituálly a k němuž se vztahují záka4l. Fyzická integrira nedokáže vzdorovat rozkladu
společenskéosobnosti.3)
Jak lze tyto složitéjery vysvětlit v rovině fyzío|ogícké?Cannon ukázal, že strach stejně jako vztek doprovázi rnirnoÍádně intenzivní činnost SymPatického nervstva. Taro činnost je za obvyklych okolností uŽitečn á, protože navonlje orgarrické zmény urnožĚujícíjedinci pňizptisobic se nové situaci; pokud však jedinec nedisponuje žádnou instinktivní či získanou reakcí na mimoÍádnou situaci nebo na situaci' kterou za mírnoÍádnou považuje, činnost symPatiku se stáVá intenzivnějšía chaotickou a někdy mriže během několika hodin vést ke sníženíobjemu krve, doprovázenému poklesem tlaku, což máza následek nenapravitelné poškození orgán krevního oběhu. odmítání nápojťr a potra\,7, častéu nemocnych trpícíchsilnou ťrzkostí, tento ''yvoj podporuje' protože dehydratace prisobí jako stimulans
-v STRUKTURÁLNÍ ANTRoPoLoGlE
t50
SymPaťiku a objem krve se ještě více snižuje v drisledku rostoucí proPustnosťi kapilár. Uvedené hypotézy powrdilo zkoumání několika pŤípadri traumatism v drisledku bombardování, bojo''1'ch akcí, a dokonce i chirurgickych zákrokťr: smrt nastane, an7ž piwa dokáŽe objevit poškozeníorganismu. Není tedy dťrvodu pochybovar o ríčinnostiněkterych magickych praktik. Zároveivšak vidíme, že ričinnosc magie implikuje víru v mag1i a že ztninéná víta rná tÍi navzájem se doplĚujícístránky: pŤedevšímje to čarodějovavírav ričinnost jeho technik; PoťéVíra nemocného, jehož léčí,nebo oběti, kterou pronásleduje, v čarodějovu moc; a konečně dťrvěra a požadavky kolektivního mínění,neustále \,ytváŤejícíjakési gravitační pole, uvnitŤ krerého se definují i situují vztahy rnezi čarcdéjema těmi, na koho s',1'mi kouzly prisobí.a) Žádnáze tÍí z častnénychstran samozŤejmě není s to vywoŤit jasn' obraz činnosti Sympatiku ani poruch, jež Cannon nazval homeostatickymt. Když čaroděj piedstírá, že sáním odstraĎuje z těIa nemocného pa. togenní pÍedmět' jehož pŤítomnosc dajně vysvětluje chorobny stav, a ukazuje kamének, ktery si pŤedtím schoval v stech, co podle něho tento Postup opravĚuje? Jak se m že ospravedlnit nevinny člověk obviněny z čarodéjnicwí,jest|iže je obviĚován jednomyslně, protoŽe na konsensu? A konečně: kolik magická situace je jevem spočívajícím dtivěŤivosti a kolik kritického pŤístupu se projevuje v postoji skupiny vťrčitém, jimž skupina pÍíznává vf,jirnečnéschopnosti, udílí jim odpovídajicí v sady, od nichž však také vyžaduje plné uspokojení vlastních požadavkťr? Zabjve1me se nejprve posledním ze zmíněnych problémri.
záÍiroktt 1938.Už"J; tydnti jsme táboŤili s menší tlupou indiánťr Nambikwara poblížpramenri Tapajozw, v oněch skličujícíchsavanách stiední BrazíIie, kde se domorodci po většinu roku po tuluj í a hledaj í zr ní a plané plody, drobné sav ce, hrny z, p\azy a v Ůbec všechno' co je rniže zachránit pÍed smrtí hlady. Náhoda, jaké pŤinášíkočovny žívoť,tarn svedla dohromady asi tÍicet indiánťr, se. skupenych podle jednotlivych rodin pod chatrnymi pŤístŤeškyz větBylo to
v
voví, skytajícími jen směšnou ochranu pÍed palčivym sluncem ve dne, nočnímchladem, dešrěm a větrem. Tak jako většina tlup i rato měla civilního náčelníka a čaroděje, jehožkaždodenníčinnost se nijak ne-
skupiny: seStáVala lišila od činnosti ostatních mužskych pŤíslušníkťr
CARODEJ AJEHO MAGIE
t5l
zlovt, rybolovu a Ťemeslné činnosti. Byl to statny, asi pětačtyŤicetilet|, muž žívéaveselé povahy. Jednou večer se však v táboŤe v obvyklou dobu neukázal. Nastala noc avzplanuly ohně; indiáni neskr1nvali svťrj neklid. V kŤovinaté sa-
vaně číhajíčetnéhrozby: dravé Íeky, setkání, byť nepňíliš pravděpodobné, s nějakou velkou šelmou _ jaguárem či mravenečníkem- nebo nebezpečí,'na které nambikwarská mysl pŤipadne mnohem spíš,cotiž že napohled neškodné zviÍebude vtělením zlého ducha vod či lesti; a hlavně jsme už ryden večer co večer pozorovali tajemné táborové ohně, které se od našich hned vzdalovaly, hned se k nim zase piibližovaly. Každá neznámá tlupa je potenciálním nepŤítelem. Po dvou hodinách čekáníse všichni pňiklonili k mínění, že jejtch druh upadl do léčky,azatírÍ.Ico Jeho dvě mladé ženy asyn hlasitě oplakávali smrt otce arnanžela, ostatní indiáni pŤipomínali rragické dtisledky' které hodnostáŤovo zrnizení nutně ohlašovalo. Kolem desáté večer toto rizkostlivé očekávání bezprostŤedně hrozícípohrorny, náňek, k němuž se začina|y pŤidávat i dalšíženy, a nepokoj mužri vywoŤily tak nesnesitelné ovzduší, že jsme se rozhodli vydat navfmědy v doprovodu několika indiánri, kteŤí zachovali jak s takys klid. Neurazili jsme ani dvě stě metrti, když tl jsme klopytli o cosi nehybného: byl to náš muž, tiše sedícína bobku a tŤesoucí se v nočnímchladu' rozaschany abezbederního pásu fiiny oděv Nambikwarové nenosí), náhrdelníkti a náramkri. Bez potižíse nechal odvést do táboŤišrě, ale všichni mu museli dlouze dámlouvar a jeho rodina ho musela snažně prosit, nežli prolomil mlčení.Nakonec se nárr. z něho podaÍilo postupně dostat všechny podrobnosti jeho pŤíběhu. odpoledne se strhla bouňe - první bouŤe toho ročníhoobdobí _ a hrom ho odnesl o několik kilometrti dál, na místo, jehoŽ polohu muž uvedl, a pak zase zpátky, pÍímo tam, kde jsme ho našli, pĚedtím ho však zbavil všeho' co na sobě měl. Všichni šli spát a pÍitom celou událost pŤetŤásali. NazítŤíužby|aoběé hromu zasebodrá jako vždy, měla ostacně i všechny své ozdoby, což zÍejrně nikoho nepŤekvapilo, a život se vrátil do obvyklych kolejí. Avšak několik dn nato začaIo několik indi:ínri šíŤitjinou verzi oněch ížasnf,chudáloscí. Je tŤeba Ííci,že tLupa, u nížse vše odehrálo, sestáVala z 1edlnci odlišného privodu a V novou společenskou jednotku splynula za poněkud nejasnych okolnosrí.Jedna skupina byla několik let pŤedtím zdectrnována epidemií, takže už neměla dostatek členri' aby vedla samostatnt7 život: druhá se oddělila od svého
v 152
STRUKTURALNI ANTROPOLOGIE
privodního kmene a ocicla se v t|,chž potížích.Kdy a za 1akÝch okolnosrí se obě skupiny setkaly a rozhodly se spojit síly, pňičemžjedna dala novému riwaru náčelníka a druhá náboženského vťrdce, se nám zjistit nepodaÍilo, ďe došlo k tomu jistě ťeprve nedávno, ptotože v době, kdy jsme se s nimi Seťkali my,mezi oběma skupinami dosud nedošlo k uzavÍení žáďného sĎatku, tÍebažeděti z jedné skupíny se obvykle zaslibovaly dětem ze skupiny druhé; a pÍestoževedly spo. Iečnf,život',každáz obou skupin si uchovala vlastní dialekt' takže navzájern mohly komunikovat jen prostŤednicwím dvou tŤí bilingv. ních indiánri. Po těchto nezbytn|,ch vysvětleních uveďme' co se pošuškávalo: z dobrf,ch d vodri se dalo pĚedpokládat, že neznárné tlupy brázdící Savanu patÍily ke kmeni t|upy, jež se odtrhla od soukmenovci ak níž patŤil čaroděj. Ten, ačkoliv tím zasahoval do pravomocí svého kolegy, náčelníkap olitického, chtěl nepochyb ně nav ázat spoj ení s bfv a\,j, ml krajany a požádat je, aby ho vzali zpátky, podněcovat je k ritoku na jeho nové společníkynebo je rnožná uklidnit, co se tyče záměrti novych krajanri; buď jak buď, ke své nepŤíromnosťiPoťŤeboval záminku, a pfoto si r,ymyslel onen nos hromem i následující inscenaci. Tento vyklad událosd pŤirozeně rozšiŤovali, prikládďi mu víru a zneklidĚovali se jím indiáni z druhé skupiny. oficiální verze však nebyla nikdy veňejně zpochybněna a až do našeho odjezdu krátce nato ji všichni ostentativně schvďovďi.5) Skeptici by se však velmi divili, kdybychom se pied nimi dovolávali tak pravděpodobného podvodu - jehož pohnucky sami analyzovali s velkym psychologickym cicem i smyslem pro polidku -, abychom zpochybnili poctivost a moc jejich čaroděje. Dozajista neletěl na kĚídlech hromu ažkÍece Ananaz,vše bylo jen pouhé pÍedstírání.Ale tyto věci se stác mohly aza jínv,ch okolností se skutečně staly,ná|eže|y do oblasti zkušenosti. Že čarodéjudržuje ízkéstyky s nadpŤirozenymi silami' co je jiscé; že v konkrétním pŤípadě mu jeho moc posloužila jako záminka k utajení profánní činností,to spadá do oblasti dohadťr a skytá pŤíležitostk uplatnění hiscorické kritiky' D leŽité je, že obé tyto možnostíse navzájem nevylučují o nic víc,nežIise z našeho hle. diska nevylučují interp re tace v íIky jako po sledníh o v zepéti národní nezávislosti nebo jako drisledek machinací zbrojaÍi. obě r,ysvětlení jsou logicky neslučitelná, ale my podle okolností pŤipouštíme,že to či ono m 'že bf,t správné; protože jsou stejně pÍijatelná, podle okolností snadno vyměníme jedno za druhé a ve vědomí mnohych
CARODEJ AJEHO MAGIE
r53
lidí mohou obě vágně koexistovat. Tyto protichridné vyklady _ bez ohledu na jejich rnožn,f vědecky p vod _ nejsou individuálním vědomím evokovány ve smyslu objekcivní ana|yzy, ale spíšjako doplriujícídata, lyžaďovaná velmi vágními a nevypracovanymi postoji, jež každf z nás považuje za zktlšenost. Takové zkušenosti jsou však z intelektuálního hlediskabezwaré a z afektivního nesnesitelné, po-
kud se nezačIenído některého schématu cirkulujícího v kultuÍe dané skupiny; pouze pŤijetí takového schématu umožĚuje objektivovat subjektivní staly, vyjádÍit nevyslovitelné dojmy a zač|enit nezÍete|né zkušenosti do systému.
Tyto mechanismy lépe osvětlí o.^.'u",, kteráužpŤed delšídobou prováděla u novomexickf,chZuniivynikající badatelka M. C. Stevensonová.6) Dvanáctiletá dívenka dost a|a netvolnJ záchvatbezprostŤedně Pocé, co ji jeden mladík uchopil za ru"ce; mladík byl obviněn z čarodějnicwí a odvlečen pÍed soud kněžíLuku. Po celou hodinu marně popíral, že rnájakékoliv okultní znalosti. Protože tato obhajoba se ukáua|a ne činnou a zločin čarodějnicw i tehdy Zuťtíovéještě crestali Smrťí'obvinén|,změníI taktiku a narychlo si r,ymyslel dlouhy pŤíběh, v němž vysvětloval, za jakf,ch okolností byl do čarodějnicwí zasvěcen a dostal od svych učitelri dvě substance,znichž jedna dívky zbavovala rozumu a druhá je léčila.To bylo drimyslné opatŤení proti dalšímu PostuPu soudcri. Vybídnut' aby své drogy ukáu'al" odebral se v doprovodu silné strá-že domri, vrátil se se dvěma koÍínky a ty ihned použil pĚi složitémrituálu, během něhož pŤedstíral trans V drisledku požicí jedné z nich a pak návrat do normálního stavu, k němuž mu dopomohla druhá droga. Poťénemocné podď lék a prohlásíI ji za uzdraVenou. Sezení bylo odloženo na následujicí den, ale domněly čaroděj v noci uprchl. Yzípétíbyl chycen a rodina oběti svolďa vlastní soud, abyv procesu pokračovala.Když noví soudci odmítali pŤijmout pňed. chozí verzí, chlapec si vymyslel jinou: všichni jeho pŤíbuznía pĚedkové byli čarodějové,to od nich má ížasnéschopnosťi, jako napňíklad proměnit se v kočku, naplnic si sra osmy kaktusu a zabít své oběti _ dvě docela malé děti, tŤi dívenky a dva chlapce - tak, že na ně ostny vrhne; to všechno díky kouzelnym perrim, umožĎujícím jemu a členrim jeho rodiny odložit lidskou podobu. Poslední wrzení znamenalo taktickou chybu, protože teď soudcové požadovali, aby jim ona Pera na dťrkaz pravdívosti nového pŤíběhu ukázal' Poté co
v 154
STRUKTURÁLNÍ ANTRoPoLoGIE
PostuPně odmítli riznév|,m|uvy obviněného, odebrali se všichni do domu jeho rodiny. obviněny začal pŤedstirat, že pera jsou ukryt.a za obložením stěny' kterou nemťrže rozbourat. Byl k tomu však donucen. Rozboural tedy kus zdi, pozorně pĚitom proh|ížejekažd|,Iomek, a pak se pokusil vymluvit na špatnou paměé: pera pry byla ukryta pÍede dvěma lery a on lž si nevzpomíná, kde. PŤinutili ho pátrat dál, a tak se nakonec pustil do jiné stěny, kde se po hodině práce v lepenici objevilo staré pero. Ruče se ho chopil a pĚedložil je sr,ym pronásledovatelrim jako r::'agick!, nástroj' o němž mluvil; pŤiměli ho
podrobně vysvětlit, jak se pero používá.Posléze ho vyvlekli na veňejné Prostranství a tam musel opakovat cely svrij pÍíbéh,jejž obohatilčetnymi norzymi podrobnostmi; v patetickémzávěrg své Ťečinaiíkal nad ztrátou vlastní nadpĚirozené moci. Tím uklidnění posluchači pňivolili k jeho osvobození. Toto r,yprávění, které jsme bohužel museli zkrátjt a zbavit všech psychologickych nuancí, je pŤesto v několika směrech poučné.Piedevším vidíme' že obvínény, stíhany pro čarodějnicwí, a riskujícítedy ťrest smrti' nedosáhne osvobození tír::', že by svou vinu odmítal, ale tak, že se k domnělému zločinu pÍihlásí; co víc, své postavení v pii vylepšuje tím, že postupně pĚedkládá rlizné verze, z níchžkaždá je bohatší,opL,|ruávíce podrobnostmi (takže mu vlastně více pÍitéžuje) než|i ta pĚedchozí. PŤelíčeníneprobíhá jako naše Procesy formou obviĚování a zapirání, n,brž formow nltzení a specifikací. Soudcové neočekávají, že obvirtěnf, některé wrzeni popŤe, a tím méně, že bude wtacet fakta; žáda1í po něm, aby powrdil včirv systém, z něhož zna1í jen zlomek; po obžalovaném chtějí, aby zbytek vhodnym zpťrsobem rekonstruoval. Jak v souvislosti s jednou fází procesu uvádí badatelka: ,,Válečníci se natolik zabra|i do chlapcova vyptávění,že se až zdáIo,jako by zapomněli na pťrvodnídťrvod, proč se pŤed ně doscavil... Akdvž bylo posléze vykopáno kouzelné pero, autorka velmi vfstižně uvádí: ,,Mezi vá|ečníky se šíĚiloohromení, jedním hlasem zvola||.,Co to znarnená?, Teď si byli jisti, že chIapec Ěíkal pravdu... Ohromení, nikoliv triumf, ževidíhmatatelny drikaz zločinu _ spíše než stíhat zločin se toťižsoudci snaží(tím,žejeho objektivní záklaď swrzují vhodnym emočnímv|,razem) powrdit reálnou existenci systému, jenž z|očtn umožnil. Doznán| zesíIenéčastí,ba pŤímo spoluvinou soudcti' mění obžalovanéhoz víníkave spolupracovníka obžaloby. Díky němu čarodějniccví a ideje s ním spjaté pŤestávají ve vědomí existovat v oné nepĚíjemné podobě rozptyleného souboru
ČARoDĚJ A JEHo MAGIE
r55
pocitri a špatně formulovanych pŤedstav a vtělují se do pňedměcu
zkušenosti. obža|ovany, chráněny jako svědek, pĚináší skupině uspokojení z pravdy, nekonečně hutnější a bohatší než uspokoj ení ze spravedlnosti, které byjim poskytlajeho PoPrava. A konečně: d vtipnou obhajobou' díky niž si posluchači postupně uvědomují, že ovékní jejich systému je pro ně životně dť]ežíté(nemají totiž na vybranou mezi tímto'systémem a jinv,rn,n,t',bržmezi tímto magickym syscémem a systémem vťlbec žádn,f,m, tj. zrnatkem), se mladíkovi podaŤilo proměnit se z|ltozby,již pŤedstavoval pro fyzlckou bezpečnost vlastní skupiny, v záruku 1ejí duševní integrity. Je však jeho obhajoba skutečně jen dťrvtipná? Vše svědčío tom' že poté co obviněny tápalve snaze najit nějakou r,1'mluvu, upĚímně a_ azvo|enylryraznení pÍílišsilny _ horlivě se zapojil do dramatické hry probíhajicímezijeho soudci a jím samym. Prohlásí ho za čaro. děje;čarodějové existují, a tak by jím byt mohl. A jak by mohlpŤedem poznat znamení, jež by mu jeho poslání prozradíIa? Možná jsou pii tomna právě v této zkoušce a v kŤečíchdívenky dopravené k soudu. Ani pro něho logická celiswost systému a ťrloha' která mu pŤipadla, aby tuto logickou celiswost dokázal, nejsou o nic méně závažnénež osobní bezpečí, jež v této záIežitosti dáváv sázku. Vidíme tedy, jak se směsicí mazanosti a upŤímnosti postupně vyt\IáÍí onu osobnost, kterou mu vnucují: bohatě čerpáze sr'ych znalostí avzpornínek, občas improvizuje' ale pŤedevším prožívávlastníroli a v kouzelnickych manipulacích, jež naznačuje, a v rituálu, kten|, vy w áÍ í z nesourodych
utržki, hledá prožitek poslání, jež se alespoĚ potenciálně otevírá každému. Co zbfvá na konci celé pŤíhody z počátečníchriskokri' do 1aké miry se dal hrdina oklamat vlastní Postavou' či ještě lépe: nakolik se nestal skutečně kouzelníkem?,,Čímdéle chlapec mluvil,..praví hlouběji byl do svého r,yprávění se o jeho závěrečnérnpÍlznání,,,tím zabrán. Chvílemi se mu obličej rozjasĚoval uspokojením z moci, kcerou nad sr,1rmi posluchači získal... Dívenčinouzdraveni, poté co jí byl podán lék, a propracování a utĚídění zkušeností prožívan:f,chběhem tak r,yjimečné zkoušky nepochybně stačilo k ťomu, aby se k nadpĚirozenym silám' už lznanym skupinou, jejich nevinny nositel s konečnou platností pÍ íznal.
jinému dokumentu, mimoJeště více Pozoťnosci musíme ;";'. iádně cennému, jemuž se však zÍejmé dosud pÍiznávallryznarrr: jen
V t56
CARODET A IEHO MAGIE
STRUKTURALNI ÁNTRoPoLoGlE
157
Když Quesalid navštívilsousední kmen Koskimťr' pÍihlíželléčbě prováděné slavnymi cizímíkolegy a ke svému nesmírnému žasu zjisttl, že používaji odlišnou techniku: místo aby nemoc r,yplivli v podobě krvavého červa rvoieného jemn,|,m peŤím schovanym v ristech, koskimštíšamani si do dlaní r,ykašlali jen trochu slin a odvažovali se wrdit, že toto je ,,nemoc... Zač jejich metoda scála? Jaké teorii odpovídala? Aby odhalil' ,jaká je síla těchto šamanri, zdali skutečná, nebo zďalí jenpŤedstírají,že jsou šamani..(|ako jeho krajané), Quesalid požádal, aby směl vyzkoušet vlastní meťodu, což mu dovolili; piedchozí léčbaostarně neměla ríčinek.Nemocná prohlásila, že se uzdravlla. A teď náš hrdina poprvé zakolísal. TÍebažeo své vlastní technice si dosud nedělď mnoho i|wzi, teď našel techniku ješcě pochybenější' klamnější,nečestnější,nežbyla ra jeho. on totiž sr,ym kliencrim aspoĚ něco dával: gkazoval jim nemoc ve viditelné a hmatatelné podobě, zatírnco jeho cizí kolegové nepŤedváděli vťrbec nic, jen wrdi|í, že chorobu chycili. A jeho metoda pŤinášela r,ysledky' kdežto ta druhá nebyla k ničemu. Tak se náš hrdina porykal s problémem, kterému možná nechybí ekvivďent vev|voji moderní vědy: dva systérny, o nichž víme, že jsou stejně nepÍiměÍené,vykazljíve vzájemnér,-:' vztahu diferenciální hodnotu, a ro jak z hlediska logického,
z h|ediska jazykovědy: tiryvku z autobiografie jistého indiána, ktery
v jazyce Kwakiud (sídlícíchna kanadskérn ostrově Vancouver) za. psal a interlineárním pŤekladem opatŤil Franz Boas.7)
Dotyčn,|l Quesalid (toto jméno aspoĚ dostal, když se stď čarodě. jem) nevěŤil V moc čaroděj , či pÍesněji šamanri _ tento v|,taz totiž označu1e pŤiléhavěji n,Iáštni druh jejich činnosti v některych částech svéta. Zvědav na pravdu o jejich podvodech a veden touhou odhalit je' jď se šamany vyhledávat, až mu jeden z nich navrhl, že ho uvede do jejich skupiny, kde bude zasvěcen abrzy se sám stane šamanem. Quesalid se nedal prosit; ve svém l,yprávění podrobně líčíprvní lekce' jichž se mu dosralo: byla to podivná směsice pantomimy, eskamotérswía empirickych znalostí, v nichž se mísilo umění pŤedstírat mdlobu, simulování nervového záchvatu,učení se magickym zpěv m, technika nltacení, poměrně piesné znalosti vyšecŤování poslechem a po rodnicw í, p ouživ áni,,snivcťl.., tj. mědn maj ícíchnaslouchat so u kromym rozhovorťrm a p otají šamanovi donášet zák|adni info rmace o privodu a pÍiznacích nemocí, jimiž určít!,jedinec trpěl, a pňedevším ars magna jisté šamanskéškoly ze severozápadního pobÍežíPacifiku, totiž použivání chomáčku jemného peÍi, jejž si léčiteluschoval v stech a poté' co se kousl do jazyka nebo si zptisobil krvácení dásnr, jej v pÍíhodnémokamžiku cely zakrváceny vykašlal a slavnostně jej ukázal nemocnému a pŤítomnym jako patogenní tělísko, vyloučené v drisledku jeho sání a dalšíchmanipulací. Jeho nejhorší podezÍeni se powrdilq a rak chtěl Quesalid v pátrání pokračovat, neměl k tomu však už Potňebnou volnost, protože jeho pobyt rnezi šamany začínalb't znám i mimo jejich skupinu. A tak ho jednou pŤivolala rodina nemocného' jenž viděl Quesalida Ve snu jako svého zachránce. Jeho první zákrok znamenal skvěly rispěch fiak uvádíjinde, nedď sizanějzaplatít, stejnějako zatendalší, protože léčbuještě neprováděl pravidelně po čtyĚi roky). Ale ačkoliv byl Quesalid od nynějška znárr. jako ,,veIky šaman.., neztracil krrtického ducha; svrij rispěch *yk|ádá psychologickymi d vody, ,,prorože nemocny pevně věŤil v sen, kcery se mu o mně zdaL,,. K ,,váhání a zamyšIeni,. ho podle jeho vlastních slov pŤiměla pŤíhoda složitější, během nížse ocitl wáÍiv w፠několika modalitám ,,nepravého nad' pÍírozena,,, a dospěl k závéru, že některé z nich byly ,,méně nepravé.. než|i jiné: méně nepravé by|y samozÍejmě ty, s nimiž byl spjac jeho osobní zájem a zárovei i systém, ktery se v jeho mys|i zača| nePozo-
tak z hlediska experimentá]ního. Podle jakého referenčníhosyscému je máme posuzovat? Podle systému fakt, kde splyvají, nebo podle jejich vlastního, kde teoreticky i prakticky nab'|ruaji nestejnych hodnot? Mezítílrakoskimštíšamani, ,,celi zahanbení,, , protože v očíchsr,ych krajanri byli zdiskreditováni, rovnéžtanuli v pochybnostech: jejich kolega pŤedvedl v podobě hmotného pÍedmětu nemoc) které oni vždy pŤipisovali povahu duchovní, takže je nikdy nenapadlo zviditelnit ji. Poslďi za nirn svého emisafa a ten ho pozval na tajné setkání, uspo(ádané kdesi v jeskyni. Quesalid se na ně dostavil a cizí kolegové mu ryIožíIi svtij systém: ,,Každá nemoc je člověk: nežity i otoky, svědění i strupy, puchyŤe i kďel, a také hubnutí, krtičnatost a svírání močo-
vého měchyÍe a bolesti žaludku... Jakmile se nám podaĚí lapit duši nemoci, což je jak,f,st člověk, zemÍe nemoc' tedy onen člověk; jeho těIo zmizí v našem nitru... Jestliže je uvedená teorie správná, co pak ukazovat? A proč když|éčí Quesalid,,,pňilepí se mu nemoc na ruku..? Ale Quesalid se r,ymluv1| na zásady svého povoláni, zakazující mu r,yučovat, dokud po čtyŤi roky neprovozoval léčbu'a odmítl mlu. vit. Tento postoj d sledně zachovával, íkdyžmu koskimští šamani
rovaně urváŤet.
-i
v STRUKTURÁLNÍ
r58
posílali své dcery, ridajně na něm r,ymámír.
Mezitírn
se Quesalid
ParrrrY, aby se ho
vrátil do
aNtnopoLoctl
pokusily svést a tajemswí
své vesnice
zFort Rupertu
rodinou zmizet;
',srdce
t59
měl nemocné,, a
ce|é společenswísebáIo,
že
se mu bude pokoušet mstít. Byly to však liché obavy: rok nato se vráa tam se
dozvěděl, že nejproslulejší šaman jednoho sousedního klanu, zneklidněn Quesalidovou rostoucí Prestíži,vyma| všechny své kolegy, aby s ním změÍili síly nad větším počtem nemocnych. Quesalid se dosta-
vil na místo setkání apÍ1hIíželněkolika léčenímprováděnym starším šamanem, ani ten však _ stejně jako Koskimové _ nemoc neukazoval; spokojil se tím, že do své zkťry zhotovené pokryvky hlavy nebo do
rituálního chňestítka vyÍezaného do waru ptáka vložil neviditelny pŤedmět, ,,o némžwrdll', žeje to nemoc.., a ,,silou nemoci, kousající.. sloupy domu nebo léčitelovuruku, se ťyto pŤedměty dokázily udržet ve vzduchu. Vše probíhalo jako obr,ykle. Kdyžby| Quesalid požádán, aby zasáhI v pŤípadech' které jeho pŤedch dce považoval zabeznadějné, triumfovď se svou technikow zakrváceného červa. A zde začínávskutku Patetická část našeho vyprávění. Srary šaman, všecek zahanben a zoufaly, protože zvatil vážnost a zároven se zhroutil i jeho terapeuticky systém' vys|aI za Quesalidem svou dceru; ta ho měla požádat, aby se s jejím otcem setkal a promluvil si s ním. Quesalid jej zastihl pod stromem; sedícístaroch pronesl tato slova: ,,Nebudeme si ňíkat ošklivévěci, pĚíteli, jen bych chtěl, aby ses
mi pokusil zachránit život, abych nezemÍel hanbou, protože kv ii tomu' cos učinil minulou noc' jsem našemu lidu pro smích. Slim.1 se prosím nade mnou a Ťekni mi, co bylo tuhle v noci pÍilepeno ke wé dlani. Byla to skutečná nemoc' nebo to byl jen podvod? Snažně tě prosím, slituj se nade mnou a pověz mi, jak jsi to udělal , abych tě mohl napodobit. Pňíteli, slituj se nade mnou... Quesalid zPrvLL zachova) mlčení,ale pak se jal požadovat vysvětlení v souvislosti se skvělymi lykony s pokr1rukou hIal,y a s chŤestítkem. Kolega mu ukázaI skryt|,hrot v čepci, umožĚujícípĚipíchnout čepec k sloupu tak, že s ním svírá prav|,ťrhel, a caké to, jak &žíkonec chŤestítka mezi č|ánky prstri, takže se zdá, že ptákje na jeho ruce zavěšen za zobák. on sám nepochybně jetIže a podvádí, pŤedstírá šamanismus kvťrli materiálním r'yhodám, kteté z něho má, aProtože ,,dychti po bohatsťví nemocnych..; dobŤe ví, že duše se nedají chytat,,,poněvadž svou duši všichni lr:'árr.e,,, a tak používáInj a pŤedstírá, že ,,tato bílá věc jeho ruce je naše duše... K otcoqzm snažn,fm prosbám se pak pĚidala i dcera: ,,Slituj se nad nir::., aby rnoh| žit dál... Ale Quesalid mlčel. Po ťomťo tragickém rozhovoru musel stary šaman ješcě ré noci s celou
v
ČARoDĚJ Á JEHo MAGIE
til.
on i jeho dcera se zb|ázni|i. o tňi roky pozdéji zemÍel. A Quesalid pokračoval ve své kariéĚe, bohaté na tajemswí' odha-
loval podvodníky a pohrdal vlastním povoláním: ,Jen jednou jsem sáním, a nedokázal jsem odhalit, zdal.t je to viděl šamana léčícího skutečny šaman, nebo jen pŤedstírá. Jen z jediného dťrvodu si mysIílm, že byl šaman: vy|éčenf,mnemocnym nedovoloval, aby mu pladli. A skutečně jsem nikdy neviděI, žeby se smál...Jeho počátečnípos toj s e tedy vf,r azně změnil: drisledny negativismus volnomyšlenkáie ustoupil nuancovanějším pocittim. Existují skutečníšamani. A on sám? To nevíme ani na konci vyprávění;je však jasné,že své povolání r,ykonávď svědomitě, bylhrdf,na vlastní ríspěchy a Proti všem konkurenčním školám vášnivě obhajoval techniku zakrváceného chmyií, které se zpočácku tolik vysmívil; zÍejmě plně zapomněl na její podvodny charakter.
Jak vidíme, čarodějova o,,.n.,;;" není jednoduchá. MámeJi
se
ji
pokusit ata|yzovat, nejprve si blížepovšimneme pŤípadu starého šamana' ktery snažně prosí mladého soupeÍe, aby mu po pravdě ňekl,
zdali nemoc pŤilepená k jeho dlani jako rudy lepkavy červ je skutečná, nebo zdali jde o podvod,akter'f propadne šílenswí,protože se mu nedostane odpovědi. Nežli došlo k dramatu, disponoval dvěma informacemi: byl pňesvědčen, že patologické scar,y mají určitou piíčinu,1íž se m žeme dobrat, a měl interpretační systém, v něr:'ž dťrležitá riloha pĚipadala osobní invenci a ktery Íidtlr rŮzné fáze ner,-:'oci, od diagnízy až po wzdravení. Zárukou tohoto vyjádÍení skutečnosti, která sama o sobě je neznámá,ryjádÍení sescávajícího zrŮznf,ch procedur a pŤedstav, je trojí zkušenost: zkušenost samotného šamana, jenž pokud jsou jeho vlohy opravdové (a ikdyž nejsou, pak na základě pouhého fakcu vykonw), proživá pilznačnéstavy psychosomaťické povahy; zkušenosr nemocného, ktery buď pociéuje, nebo nepociéuje zlepšení; a konečně zkušenosr publika, jež se rovněž ričastník ry a uchvácení' 1emuž pÍitom podléhá, a intelektuální a citové uspokojení, jež odsud čerpá, určuje kolektivní souhlas, v némžse již ohlašuje nov|,cyklus. Uvedené tŤi prvky toho, co bychom mohli naz\rat šamanistickym komplexem, jsou nerozlučně spjacy. Vidíme však, že se seskupují kolem dvou pÓlti. z nichž ieden woŤí šamanova niterná zkušenost
Y t60
STRUKTURÁLNÍ ANTRoPoLoGIE
a druhy kolektivní konsensas. Nemáme totiž drivod pochybovat, že čarodějové _ nebo aspoĚ ti nejupŤímnějšíz nich _ ve své poslání věŤí a že tato víra se zakládá na prožitku zvláštnich stavri. K jejich v1,voLániby často postačovaly zkoušky a odÍíkání,jež podstuptl1í, ikdyŽ je odmítáme uznat za ditkaz vážnéhoa horlivého poslání. Existují však i d kazy jazykovédnéa tyjsou pŤesvědčivější,protožejsou nepŤímé:v dialektu wincu z Kalifornie existuje pět slovesnych zprisobťl odpovídajících poznáni nabytému zrakern, tělesnym pocitern, na zá. kladě risudku, pŤemyšlenía z doslechu. Všech pět uvedenych modťr woňí kategorii vědění v protikladu k domněnce, vyjadŤované jinak. Je velmi mIáštní, že vztaIly s nadpÍirozenym světem se vyjadiují po. mocí modri vědění, konkrétně mod spjatych s tělesnym pocirem (tedy se zkušeností nejintuitivnější), rísudkem a wvažovánírn. Z gramatického hlediska tedy indián, jenž se v dťrsledku duchovní krize stane šamanem, chápe vlastní stav jako d sledek, ktery musí vyvodit ze skutečnosti, formulované jako bezprostňední zkušenost, že dostal pÍikaz od ducha. Ze zrníněnéskutečnosti plyne deduktívni závěr, že musel vykonat cestu do zásvétí,na jejimž konci _ a to je opět bezprostŤední skutečnost - se opět ocicl mezi sr1zmi.8) Zkušenosti nemocného pŤedstavují nejméně závažnou stránku systému' pomineme-lí fakt, že pacient rispěšně |éčenyšamanem má mimoŤádné pĚedpoklady k tomu stát se šamanem sám, což je dodnes patrné v psychoana|f,ze. Aé je tomu jakkoliv, pŤipomeĎme si, že šaman pŤece jen má jisté pozitívní znalosti a ov|ádá někceré expe. rimentální t'echniky, jež mohou částečněr,ysvětlit jeho ťrspěch;jinak
poruchy onoho typu, jejž dnes naz|"váme psychosomatickym, pŤedstavující většinu chorob běžn,|,chve společnostech s nízkym koeficien. tem bezpečnosti, musí často odstranit rerapie psychologická. Celkem vzato je pravděpodobné'že primitivní lékaŤi stejně jako jejich civ]Iízo-
vaní kolegové gzdraví alespoĚ část léčenychpĚípad , a že neb,|,t této relativní ťrčinnosti, magické praktiky by nebyLy mohly doznat tak mohutného rozšíÍenívčasu i prostoru. Ale tato skutečnost není ne.;driležitější,je totlž podÍízena dvěma jinym: Quesďid se nestal velkym čarodějem Proto' že své nemocné uzdravovď: své nemocné uzdravoval proto, že se stal velkym čarodějem. Což nás dovedlo pŤímo na druhy konec sysťému' totiž k jeho pÓlu kolektivnímu.
Skutečny drivod pádu Quesďidovych soupeŤ totiž musíme hledat spíšev postoji skupiny než v rytmu jejich nezdarri a ríspěchri. Zdtraz u1i to sami jeho sokové, když si naňíkají,že jsou teď všem
Č44qpEJ4JEHo!4ecln
t6l
jen pro smích, akdyž se dovolávají své hanby, pocitu po'qycce sociálního. Nezdar je čímsidruhotnym a ze všeho, co ňíkají,je patrné, že jej pojímají jako funkci jiného jevu: zánlku společenského honsensu,ktery se na ríkor jich znovu vynáÍí kolem jiného léčitelea jiného systému. Stéžejniproblém tedy pŤedstavuje vzt'ah mezí jedincem a skupinou, nebo pŤesněji: mezi určirym typem jedince a včirv,mi požadavky skupiny. Když šaman léčínemocného, poŤádá pro posluchače pŤedstavení. Jaké? I když možná neopatrně zobecníme některá pozorování, Ťekneme, že pÍi svém pÍedstavení šaman vždy opakuje ,,vyuu,,, tj' počátečnikrizí, v riž mu byl odhalen jeho stav. Slovo pňedstavení nás však nesmí mylit: šaman se nespokojuje opakováním či napodobováním některych událostí, ale skutečně je znovu proživáve všíjejich naléhavosti, originalitě a prudkosd. A protože na konci seance se vrací do normá]ního stavu, mtižeme si vyp jčit jeden ze zákIadních termínti psychoanalyzy aiíci, že u něho docházik abreakci.Jak víme, abreakcí se v psychoana|f,ze naz,|rvá onen rozhodny okamžik v léčbě, kdy nemocnf, znovu intenzivně ptožlje počátečnísituaci, jež zp sobila jeho poruchu, nežli se jí definidvně zbaví. Y tomťo smyslu je šaman profesionálem abreakce. Na jiném místě jsme zkoumali teoretické hypotézy, které by bylo tĚeba formulovat, abychom mohli pŤipustit, že zp sob abreakce pii značny pro každéhošamana nebo aspoĎ pro každou školu mriže u nemocného symbolicky navodit abreakci jeho poruchy.s) Jest|iže
však základní je vztah mezi šamanem a skupinou, musíme polo. žit otázku i z 1iného hlediska, totiž z hlediska vztahl mezi myšlením normálním a patologickym. Z kterékoliv nevědecké perspektivy (a žádná společnost se nemtiže chlubit, že by ji raková perspektiva byla zcela cizí) nestojí patologické a normální myšlení v protikladu, ale doplĚují se. TVáŤí v wáĚ svěru, ktery se dychtivě snažípochopit, a|e jehož mechanismy se mu nedaŤí ovládnout, normální myšlení se na věcech vždy dožaduje smyslu, ale ty mu jej odmítají poskytnout. Nao pak myšlenínaz,|n ané p atolo gickym p Ťekypuj e interp retacemi a afekdvními odezvami' jímiž1e vždy ochotno zatížitskutečnost, jinak deficitní. V normálním myšleníexistuje něco, co je experimentálně neověiicelné' tj. jako pňedměr risilí, v patologickém myšlenízas existuje zkušenost bez objektu, tj. jako cosi, s čímse mťrže volně drs-
ponovat.Jazykem lingvist Ťekneme, že norrr'á|ní myšlení vždy trpí nedostatkem označovaného, zatímco myšlení nazÍnt ané patolo gickym
v 162
STRUKTURr\LNÍ ANTRoPoLoGlE
(alespori v některych ze svfch projevrl) disponuje nadbytkem označu. jícího. Kolektivní spolupráce pÍi šamanském léčeníprovádí jakousi arbítráž mezi těmito oběma komplementárními situacemi. V otázce nemoci, kterou normální myšlení nechápe, skupina psychopata lybízí,aby investovď své, samo o sobě nepoužitelné afektivní bohatswí' Nastává rovnováha mezí tim, co v psychické rovině skucečně pĚedsta. vuje nabídku a PoPtávku, nastáVáVšak jenzadvou podmínek: spolu. praci mezí kolektivní tradicí a individuální invencí se musí neustále vylláÍet a měnit určitá struktura, tj. systém opozícíakorelací, zahr. nujícívšechny prvky celkové situace' v niž nachází své místo vše: čaroděj, nemocny a obecenswo, pÍedstavy a procedury. A obecenswo se stejně jako nemocny a čaroděj musí alespoĚ do jisté míry podílet na
abreakci, onom prožitku světa symbolickych vylev , jehož ,,osvícení.. mu zdálky miže dát zahlédnout nemocny, protože je nemocny, a čaroděj, poněvadž je psychoPat' tj. protože oba disponují zkušenostmi jinak nezačlenitelnymi. Pokud neexistuje žádnáexperimentální kon. trola, která nenínezbytná, adokonce anižádoucí,právé1entato zkušenost a její relativní bohatswí mohou pokaždédovolit volbu mezi několika možnf,rnl' systémy a vést k oblibě té či oné školy nebo toho či onoho léčitele.10)
o co spojit nejasné a ne. Na rozdíl od vysvětlení "ěd".ké;;.lay,'"1a. uspoŤádané stavy' city a pňedstar'y s objekcivní pÍíčinou,ny,brž o to skloubit je v celek nebo systém' systém rnajícíhodnotu právě do té rníry, do jaké umožĚuje urychlení nebo spojování těchto difuzních stavťr (pro svou nespojitost tak nepŤíjemnych); tento jev je ve vědomí stvrzen p vodní zkušeností, neuchopitelnou zvenčí.V dťrsledku sr,1,ch komplementárních poruch dvojice čaroděj-nemocny pro skupinu konkrétním a živ!,m zprisobem ztělesĚuje protiklad vlastní každémumyšlení,jehož normální projev je však vágni a nepŤesny: nemocny pÍedstavuje pasivitu, odcizeni sobě samému, tak jako neformulovatelnost pĚedstavuje chorobu myšlenky, čaroděj zase aktivitu, pŤekypění sebe samq tak jako afekdvita je zdrojemsymbolri. Léčenínastoluj e mezi těmito protikladnymi kraj no stm i v ztah, zajiš. luje rr'ezi nimi pÍechod a v celkové zkušenosti manifestuje soudrŽnost duševníhosvěta' jenž je projekcí světa společenského. Vidíme tedy,že pojem abreakce je tÍebarozšiÍitzkoumáním smyslu, jehož nabfváv jinych psychologickych terapií ch než|i v psychoa-
ČenooĚJ e JEHo MAGIE
t63
naly ze, které p Íipadá ta nesmírn á zás|uha, že jt znovu obj evila a zdŮ'-
razni|a 1eji zásadní lryznarn. Že v psychoana\yze existuje jen jedna abreakce _ totlž nemocného _, a nikoliv tŤi? To není tak jisté. Je pravda, že pÍi šamanistické kťrŤe čaroděj mluví a navozu1e abreakci místo nemocného, jenž mIčí,zatirnco pŤi psychoana|yze mluví nemocn,|l a k abreakci dospíváproti naslouchajícímu lékaÍi.Avšak abreakce lékaŤova, tÍebaže neprobíhá současně s abreakcí nemocného, je právě tak PotŤebná, protože aby se stal analytikem, musel se nejprve sám dát analyzovat. Úlohu pňisuzovanou oběma zminén,frnítechnikami skupiné |ze vyrnezitmnohem obtížnéji,protože magie pŤizprisobuje skupinu problém m pŤedem definovanym nemocnou osobou, kdežto psychoanalyza pŤizpťrsobuje nemocného skupině pomocí použirf,ch Ťešení.Avšak znepokojiv|,v|uoj už několik let směÍuje k pÍeměně psychoanalytického systému ze souboru vědeckych hypotéz, experimentálně ověŤitelnych na konkrémích a jasně vymezenf,ch piípadech, v jakousi diftlzní mytologii prostupující vědomí skupiny (což je objektivní jev, u psychologa vysvětlirelny subjektivní tenden ci rozšiĚit na normální myšleníinterpretační systém pojiman,f v závislosti na myšlení patologickém a metodu uzptisobenou zkoumání pouze individuální mysli aplikovat na fakta psychologie kolektivní); tento rryv oj hr o zí ry chl,|l m obnovením p aralelis mu. Potom _ a v néktery ch ze. mích možná už dnes _ hodnota Systému už nebude spočívatvreafné Iéčbě,již budou podsrupovat konkrétní jedinci' nf,brž na pocitu jistoty, ktery bude skupině pňinášet zíkIadní mytus |éčby,a o lidovy systém, na jeho ž bázi av souladu s nímžskupina znovu najde svrij svět. od nynějška mťlžesrovnávání psychoana|f,zy se staršímia rozšíŤenějšímipsychologickymi terapiemi pŤimět psychoanil, zu k užitečnym ťrvahám o vlastní metodě a zásadách. Psychoanal|,za tirn, že neustále rozšiňuje svou prisobnosť na dalšíjedince' kteŤí se z osob typicky abnormálních pozvolna stáv ají charakteristickym vzorkem skupiny, proměĚuje své kriry v konverze; uzdravit se totiž m že jen nemocny, osobu nepŤizpťrsobenou nebo labilní |ze pouze pŤesvědčit. Jak vidíme, hrozi tedy značnénebezpeči.. že |éčba(samozŤejmě bez lékaŤova vědomí), místo aby lyristila v Íešeníkonkrétníporuchy, které by vždy respektovalo kontext, se omezí na reorganizaci pacientova svěťa v závislosti na psychoanalytickych interpretacích. To znamená, žebychom nakonec dospěli k siruaci, jež magicko-sociálnímu systému' jejž jsme analyzova|i, zajtšéuje vf,chozí bod a teo. retickou moŽnost.
v 164
STRUKTURALNI ANTROPOLOGIE
JestIižeje naše ana|yza správná, musíme v r,izn,i,ch magickych postupech SPatrovat odpověď na situaci, která se vědomí odhaluje afektivními projevy, a\e jejížbytostná podstata je intelekcuální' Protože pouze historie symbolickych funkcí by umožnila rysvětlit tuto intelektuální sicuaci člověka, spočívajícív tom' že svét nikdy nezna-
mená dost, zatímco mys|vždy disponuje většímmnožswír,-llryznam'i, než j e obj ekt i, na néž1e rrlŮ;že zarnéÍit. Clověk, r o zerv án mezi tě mi to dvěma vztaho'y-i syscémy, mezi systém em označujícíhoa systémem označeného ,žádápo magickém myšlení,aby mu poskytlo da|šivztahor'1' systém,kter,|, by v sobě dokáaal integrovat dosud protikladné ridaje. Víme však, Že tento systém se vywáŤí na ríkor pokroku poznání, kte1v,by *yžaďova), aby jen jeden ze dvou pÍedchozích systémťrbyl romijen a propracováván do hloubky, ažby posléze (ve chvíli, jež je
pro nás dosud v nedohlednu) mohl vstŤebat cen druhy. Jedinec, aé psychopaticky či normální, by neměl byt nucen tuto kolektivní mrzutost opakovat. Zkoumáním nemocného jsme sice zjist1|í,žekaždy jedinec je víceméně spjat s prodkladnymi systémy a jejich konfliktem trpí, ďe jestliže určitá forma integrace je rnožná a prakdcky tičinná, nestačíto ještě k ťomu, aby bylra pravdivá a abychom si byli jisti, Že takto uskutečněná adaptace neznarnenáve vzťahu k pŤedchozí konflikmí situaci naprostou regresi. Kdybychom odchylnou lokální syntézu vstŤebali tak, žebychom ji spolu se sYntézarr:ri normalními začIeníIido syntézy všeobecné,avšak náhodné - s r,yjimkou kritickych pŤípadri, kdy je nutno jednat _, zÍlamenalo by to po všech stránkách ztrátu. Soubor elementárních hy. Potéz rrruže pŤedstavovat jistou instrumentální hodnotu pro léčitele, aniž se musí nurit spaťŤovat v nich poslední obraz rea|ity; a anl'ž by bylo nezbytné spojit jeho prostŤednicwím nemocného a lékaŤe v jakési communio mystica, nernajíci pro žádného z nich tfž v!,znan:' avedoucí Polze k rozpuštěniléčbyve fabulaci. V krajním pÍípadě bychom od ní chrěli j en jazyk sloužícíke společensky uznávané interpretaci jevri, jejichž bytostná povaha by se opět stala stejně neproniknutelnou pro skupinu, nemocného i čaroděje.
x. ÚčrNNosT sYMBoLŮ1)
ní l4l znamy vš eobecn ě znárnf, magicko-náb ožensky text mající pťrvod v jihoamerickych kulturách, nedávno publikovany.Wassenem
Prv
a Holmergm , vrhá l4lrazně nové světlo na některé sránky šamanisdcké léčbya nastoluje ot'ázky teoretické interpretace , jež lyníkajíci ko mentáĚ vydavatelri za1isté nestačízo dpovědět vy čerp áv ajicím zp Ů. sobem. Zde bychorn jej rádi prozkoumali znovu, ne však z hlediska
lingvisciky či amerikanistiky, která pŤi srudiu zmíněného textu dosud pňeva.žovala,2) ny6,; tak, že se pokusíme dobrat jeho obecnych implikací. Jde o dlouhé zaÍíkáváni, 1ehož naťivní verze má osmnáct stránek' rozdéLenf,ch do pěti set tŤiceti pěti veršli; od jednoho starého informátora ze svého kmene jej zaznamenal Cuna jménem Guillermo Haya.Jakvíme, Cunové sídlína uzerní Panamské republiky; zesnu|y Erland NordenskiÓld jim věnoval mimoŤádnou Pozornost, a dokonce se mu podaŤilo vychovat si mezi indiány spolupracovníky. V pŤi padě, ktery nás zajírná, Haya teprve po NordenskiÓldově smrd pre.Wassenovi, jeho nástupci, texť v pťrvodním jazyce doplněny dal dr. španělskym pňekladem, jehož revizi musel NiIs Holmer věnovat veš-
kerou svou péči. Tato píseĎ má pomáhat pŤi obtížnémporodu. Použivá se v Poměrně vf,jirnečn|,ch pŤípadech, ptotože indiánské ženy ve ScŤední aJížniAmerice rodí snadněji než ženy západni. K zásahu šamana tedy dochází jen zÍidka, a to na žádost porodní báby,když sama selhala. PíseĚ začiná líčenímjejího zmatku' popisuje její návštěvu u šamanq jeho odchod do chyše rodičky, pÍíchod, pŤípravy spočívající v nakuiování spáIenf,mi kakaovymi boby,vzfaání a zhotovování posvátnych pŤedmětťl neboli nucba.Tyto obrazy,vywoĚené z pŤedepsanych esencí, které jim dávají ričinnosr, pÍedstavují ochranné duchy, z nichž si šaman učinípomocníky a v jejichž čele kráčído sídla Muu, síly zodpovědné zauwáŤení plodu. obtížn!, porod se totiž vysvětluje tím, že Muu pŤekročila své pravomoci a zmocnil se purbj čili ,,duše.. budoucí matky. Ce|y zpěv tak spočíváv hledání: v hledání ztracené purb), která bude navrácena po četnych peripetiích, k nirnž patÍí pŤekonání pÍekážek,vítézswí nad divou zvéÍia konečně velkf,zápas, jejž šaman a jeho ochranní duchové svedou s Muu a jejimi dcerami
