No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 7

Myšlenka na tento měsíc: "Kde jsou ti skvělí lidé ze starých časů? Kde jinde by byli než v nás? Nejsou zapomenuti, nejsou ztraceni, pouze jsme je skryli pod odpadky, strachem, nejistotou. Odstraňme všechno to, co je na povrchu a znovu uvidíme olověné přilby a znovu uvidíme přes rozbořené hradby světlo nebe a znovu pocítíme své kroky jako bušení vlastního srdce, které bije v prsou. Vítězství!"

MINULÁ ČÍSLA BULLETINU

Jorge Angel Livraga

UŽ JSTE ČETLI?

Úvodník Milí čtenáři, v minulém bulletinu jsem psala o poznávání nových míst během našich cest a o dobré přípravě, ale naše dovolená nemusí být jen výpravou do jiných zemí, někdy potřebujeme spíše zastavení, a o to větší pohyb v našem nitru. Během roku jsme v sobě nashromáždili nedořešené otázky, napětí, únavu z každodenního kolotoče, který nám nedává prostor přemýšlet hlouběji. Dny volna jsou ideální možností se zastavit a provést vnitřní úklid. A jak už to u většího úklidu bývá, v první chvíli, když vytáhneme ze skříní všechny ty zapomenuté věci, za léta nastřádané nepotřebné předměty, o kterých už ani nevíme, že jsme je kdy vlastnili, máme najednou pocit ještě většího nepořádku. A nejraději bychom to do těch skříní všechno rychle nahrnuli zpátky a zavřeli dveře. Ale když to neuděláme, vytrváme a část věcí nemilosrdně vyházíme, skříň se pročistí a my možná najdeme na dně také staré dobré poklady, které lze oprášit a znovu jimi oslnit. Pusťme se toto léto do uspořádání naší vnitřní skříně. Vyházejme všechnu zlobu, staré nenávisti, pocity křivdy či viny… zbavme se alespoň na pár dní napětí a dejme si odstup od našich problémů, pravděpodobně se k nim pak vrátíme s větším klidem a nadhledem. Přečtěme si nějakou hezkou knihu, která nás přiměje k hlubšímu ponoření se do sebe sama a snad i k zodpovězení otázek, které nás trápí, protože se říká, že vždy přitahujeme to, co právě potřebujeme…

KDE HLEDAT INSPIRACI?

Když se nám to podaří a projedeme naše nitro vnitřním mopem, otevřeme dokořán okna duše, abychom nahradili zatuchlý vzduch svěžím vánkem, definitivně vyhodíme, to co nás omezuje a táhne k zemi, pak v sobě najdeme poklady - hvězdy, které nás napřímí a povedou vzhůru. Mohou to být naše staré sny, které jsme kdysi odložili, a nyní je na ně ten správný čas, nadšení pro krásné a dobré věci, víra ve - pro nás lidské bytosti někdy nepochopitelnou - vyšší spravedlnost, jistota, že jsme pány svého osudu a že štěstí není darem, ale naší vlastní volbou. Přeji vám dobré a účinné vnitřní Lustrum. Mgr. Ivana Hurytová

Podobenství: Jednou jsem šel kolem lenochova pole, kolem vinice jednoho ztřeštěnce – všechno bylo zarostlé trním, všechno pokrývaly kopřivy, kamenná zídka celá zbořená!

Mars Je to římský bůh války a ochránce válečníků,obdoba řeckého boha Area. Doprovázel bojovníky do všech bitev, ale kromě vnějších válek představoval také vnitřní boj člověka, v němž proti jeho vlastním temným stránkám stojí ušlechtilost a nesobeckost, jimž pomáhá zvítězit. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ČERVENCE DO 31. SRPNA

http://www.akropolis.cz/bulletin/035/bulletin_Nova_Akropolis.html

16.7.2012


Page 2 of 7

To, co jsem viděl, jsem si vzal k srdci, z onoho pohledu jsem se poučil. Chvilku si pospíš, chvilku si zdřímneš, Na chvilku složíš ruce a odpočneš; Najednou tě jak tulák navštíví nouze, jako loupežník tě bída přepadne. (Z Přísloví krále Šalamouna)

UPÍŘI Přednáška • Tajemný původ upírů • Slavní upíři v dějinách • Co nás vysává?

Ze života filozofů: Flavius Claudius Julianus "Apostata" Dětství uprostřed mocenských bojů Julianus (331 – 363) byl filozofem, spisovatelem, vojevůdcem, reformátorem a císařem římským. Pocházel z římského rodu Flaviovců a narodil se v době vzmáhajícího se křesťanství příznačně v Konstantinopoli. Jeho otcem byl Julius Constantius, nevlastní bratr prokřesťanského císaře Konstantina Velikého. Po smrti císaře Konstantina Velikého se Juliánův otec stal obětí nastalého mocenského boje uvnitř rodiny Flaviovců. Stejně jako další lidé je obviněn ze spiknutí a popraven. Z nastalých občanských válek vychází vítězně Constantius II. Likviduje všechny své možné odpůrce (pravděpodobně i Julianova otce). Julianus spolu s nevlastním bratrem Gallem jenom zázrakem uniknou smrti a uchýlí se ke svému bratranci ariánskému biskupu Eusebiovi, kde jsou pod neustálým dohledem Constantiových informátorů. Vzdělává je přísný Mardonios, křesťan s klasickým vzděláním, který probouzí v Juliánovi zároveň lásku k Homérovi a zájem o staré antické náboženství. Juliánův starší bratr Gallus byl v roce 351 prohlášen za caesara a Constantiova spoluvládce, ale již roku 355 je však popraven pro údajný pokus o vzpouru. Filozofické mládí Téhož roku je Julián pravděpodobně zasvěcen "mágem" Maximem z Efesu do mithraistických mystérií. Julián byl vychováván jako křesťan, ale vždy vyhledával také řeckou filozofii. K novoplatonismu jej patrně přivedlo především polemického dílo Plótinova žáka Porfyria "Proti křesťanům" (Kata christianón). Tajně se nechal zasvětit do několika antických mystérií. Upřímně obdivoval rétora Libania. Julianos si tajně opatřoval opisy jeho přednášek, které nesměl navštěvovat. Ve svých dvaceti letech se odklonil od křesťanství, ale své pravé přesvědčení skrýval a od křesťanství oficiálně odstoupil až po svém nástupu na trůn. V roce 355 studoval několik měsíců v Athénách s pozdějšími církevními otci Řehořem z Nazianzu a Basileiem z Kaisareie novoplatonismus u filozofa Priska a pravděpodobně se nechal zasvětit do eleusinských mystérií. K Platónovi se pravidelně vracel. V dopise Libaniovi píše z jedné cesty: "A když přijde chvíle oddechu, odpočívám tam, kde se mi zlíbí, pod platany a cypřiši a do rukou vezmu Faidra Mirrhúnského nebo nějaký jiný spis Platónův..." (pozn. 1)

CARL GUSTAV JUNG Přednáška • Cesta za poznáním lidské duše • Archetypy, mýty a sny v zrcadle jungovské psychologie

Vojevůdce a správce Galie Po Gallově smrti jmenoval Constantius Juliána caesarem pro západ a dal mu za úkol pozvednout upadající římskou moc v Galii. Constantius získal v Juliánovi zdatného


16.7.2012


Page 3 of 7

spoluvladaře. Julian projevil vojevůdcovské schopnosti a zabezpečil rýnské hranice před vpády Germánů. Velmi se osvědčil i jako starostlivý vladař, za něhož se Galie zotavila z předchozího úpadku. Císař Constantius se začal obávat Juliánovy popularity a roku 360 chtěl odvelet jeho galské vojsko do války s Persií. Galové, kteří většinou vstupovali do armády pod podmínkou, že nebudou sloužit za Alpami, odmítají poslouchat Constantia a provolají Juliána augustem. Julián se snaží předejít konfliktu, schyluje se k občanské válce. Dříve než dojde ke střetu, Constantius v listopadu roku 361 umírá. Filozof na trůně a reforma státu Julianus se stal jediným vládcem. Zbavil se přebujelého Constantiova dvora a zjednodušil administrativu. Začal podporovat filozofy a rétory. Po vzoru Marka Aurelia se často účastnil zasedání Senátu. Během své vlády se snažil přiblížit se k ideálu vládce-filozofa, který popsal Platón v Ústavě, a býval také nazýván podobně jako Marcus Aurelius "filozofem mezi králi". Julianus obdivoval Marca Aurelia a ve svém díle Hostina císařů ho nechává v rozpravě zvítězit nad ostatními vládci. Snažil se napodobit také styl jeho hovorů, ale zatímco Marcus Aurelius začíná výčtem ctností svých příbuzných a přátel, které mu byly vzorem, Julianus je nucen popisovat vraždy a bezpráví. Marcus měl klidné dětství, naproti tomu Julianus žil v neustálém strachu o život. Gore Vidal ve svém románu výstižně vložil Julianovi do úst tuto větu: "Musím psát o bolestných událostech, protože jsem dospíval mezi hrdlořezy v době nemocné spory a nesnášenlivostí sekty, která se snaží zničit kulturu, jejíž první tóny zazněly na strunách lyry slepého Homéra." (pozn. 2) Po nástupu na trůn provedl řadu hospodářských a správních reforem. Nižší náklady na provozování dvora mu dovolily snížit daně. Městské samosprávy osvobodil od nejtíživějších daní a vrátil městům zkonfiskovaný majetek. Zrušil všechny majetkové výsady křesťanského kléru. Vysloužilé úředníky i vojenské osoby částečně zbavil imunity, která je chránila před občanskými povinnostmi. Zakázal užívat státní poštu k jiným účelům, než k cestám kurýrů a státních úředníků. Pozvedl hodnotu drobných mincí.

Obnova římských tradic Nejznámější jsou jeho reformy v náboženské oblasti. Po svém příchodu do Konstantinopole se veřejně zřekl křesťanství. Vystoupil s programem náboženské tolerance a povolil návrat za Constantia vyhnaných biskupů do svých obcí. Nařídil restaurovat zbořené antické chrámy a vrátit jim jejich majetek. V armádě muselo labarum s Kristovým monogramem opět ustoupit standartě s římským orlem a do zasedací síně Senátu se vrátil oltář se sochou bohyně Vítězství - Victorie. Zakázal křesťanům vyučovat ve veřejných školách s odůvodněním, že není morální číst a vykládat ve škole klasické autory a nesdílet přitom jejich náboženskou víru. Tím by se křesťanům v budoucnu zamezil přístup k úřadům, kde se požadovalo rétorské vzdělání. Julián nezasahoval proti křesťanům násilím, znal důkladně křesťanskou věrouku jednotlivých sekt a o to byly jeho administrativní zásahy účinnější. Vysloužil si tím trvalou nenávist křesťanských autorů, kteří jej nazvali odpadlíkem (apostata). Sám napsal také spis Proti Galilejským (Kata Galilaión), který se nedochoval. Julián se snažil se reformovat antický kult s cílem vytvořit pevně organizovanou pospolitost, napodobující svou strukturou křesťanskou církev. Všiml si, že křesťané jsou často úspěšní díky své charitě a dával zřizovat starobince a nemocnice. Nabádal své stoupence, aby v pevnosti víry napodobovali židy a v charitativní činnosti křesťany. Hlavní mravní zásadou obnoveného "helénského" náboženství měla být láska k lidem (filanthrópia) a vzájemná mezilidská podpora. Inspirací pro něj nebyl Kristus, ale Homér a antická tradice pohostinnosti (viz úryvek).


16.7.2012


Page 4 of 7

Julián obdivoval Homéra a ve filozofii se cítil následovníkem Platóna a Aristotela. Už v roce 362 Julián opouští Konstantinopol, začíná tažení proti Persii. Zimu 362/3 strávil v Antiochii, kde se proti němu bouřilo křesťanské obyvatelstvo. Julián proti nim nijak nezasahoval, ale pojednal o tom ve své satiře "Misopogon" (Nepřítel vousaté brady, tzn. filozofie). Smrt Filozofa a smrt Říma Na jaře 363 vyrazil Julián s 65 000 muži proti perskému králi Šápurovi II.Všechna věštecká znamení mluví nepříznivě. Samotný Julián má prorocký sen, ve kterém ho opouští duch Římského impéria. V jedné malé šarvátce byl smrtelně zraněn kopím, které přiletělo neznámo odkud, jak se tradičně uvádí. Poslední chvíle císaře připomínají smrt filozofa Sokrata, popsal je historik a účastník tažení Ammianus Marcellinus. "Byv dopraven se smrtelným zraněním do svého stanu, promluvil umírající císař k okolostojící a sklíčené družině, aby ji utěšil a sám sobě ulevil. Dotkl se prý svých skutků, které vykonal jako mladší spoluvládce svého císařského předchůdce v Galii v bojích proti Germánům, hlasitě zauvažoval o tom, co za své samostatné krátké vlády vykonal ve správě říše dobrého a spravedlivého, a aniž určil nástupce, vyložil smrt jako vrácení života přírodě a zároveň vyjádřil přesvědčení, že se jeho duše, o jejíž neposkvrněnosti těžkým hříchem nepochyboval, vrátí v původní čisté bytí a spojí se, jsouc očištěna ode všeho hmotného, s nadpozemskou a nadsmyslnou jsoucností, to jest s ryze duchovním a zcela nehmotným Bohem. Po těchto slovech rozdělil svůj majetek a pokáral truchlící přátele, neboť pokládal za nedůstojné oplakávat císaře, kterého k sobě povolávají nebesa a hvězdy. Nato ještě rozmlouval s filozofy Maximem a Priskem o nesmrtelnosti duše. Potom se mu široce rozevřela rána probodeného boku, … otok žil mu zadržoval dech. Tehdy vypil studenou vodu, o niž za děsivé půlnoci požádal, a snadno se v dvaatřicátém roce svého věku rozžehnal se životem." (pozn. 3)

Navzdory tomu, že jeho vláda netrvala dlouho, jeho vzkaz úcty k nadčasovým hodnotám, lásky k moudrosti vyjádřené v klasické filozofii, a náboženské tolerance je pro nás stejně aktuální, jako byl pro starý Řím. Svatopluk Moudrý Poznámky: 1) Julianus, Hostina císařů, Praha, Samcovo knihkupectví 1948, str. 149. 2) Vidal, Gore, Julianus, Praha, Nakladatelství Svoboda 1992, str. 19. 3) Ammianus Marcellinus, Dějiny římské říše za soumraku antiky, Antická knihovna sv. 69, Praha, Arista – Baset 2002, (XXV 3,6-23) Literatura: Julianus, Hostina císařů, Praha, Samcovo knihkupectví 1948. Julianus, Athénské radě a lidu, in Antická próza – O vlastním osudu, Praha, Odeon 1973. Julianus, Misopogon, in Hostina císařů,Praha, Samcovo knihkupectví 1948. Ammianus Marcellinus, Dějiny římské říše za soumraku antiky, Antická knihovna sv. 69, Praha, Arista – Baset 2002, (XXV 3,6-23).

S úsměvem jde všechno lépe...


16.7.2012


Page 5 of 7

Nedávno skončil školní rok a studenti byli testování. Přestože tento student zodpověděl všechny otázky správně, v testu neuspěl a obdržel hodnocení 0 bodů.

1. VE KTERÉ BITVĚ ZEMŘEL NAPOLEON? Ve své poslední bitvě. 2. KDE BYLA PODEPSÁNA DEKLARACE NEZÁVISLOSTI? Na konci stránky. 3. JAKÁ JE HLAVNÍ PŘÍČINA ROZVODŮ? Manželství. 4. CO NIKDY NEMŮŽEŠ SNÍST K SNÍDANI? Oběd a večeři. 5. CO SE STANE, KDYŽ HODÍME ČERVENÝ KÁMEN DO MODRÉHO MOŘE? Bude mokrý. 6. JAK MŮŽE ČLOVĚK VYDRŽET 8 DNÍ BEZ SPÁNKU? Žádný problém, může spát v noci. 7. JAKÝ JE VHODNÝ VÝROBEK PRO DĚTI Z MLÉKA? Neexistují děti z mléka. 8. CO MÁŠ, KDYŽ V LEVÉ RUCE DRŽÍŠ 3 JABLKA A 4 POMERANČE, A V PRAVÉ 4 JABLKA A 3 POMERANČE? Máš hodně velké ruce. 9. POKUD 8 LIDEM TRVALO 10 HODIN, ABY POSTAVILI ZEĎ, KOLIK HODIN BUDOU POTŘEBOVAT 4 LIDÉ, ABY JI POSTAVILI? Žádné, protože je už postavená.

10. JAK UPUSTIT MOBIL NA BETON, ABY SE NEROZBIL? Jakkoli. Beton je velmi silný a nerozbije se tak snadno.

Podobenství o perle a moudrosti Obraťme svou pozornost k jednomu nejvzácnějšímu z darů, jenž je opěvován a uctíván po mnohá lidská pokolení: je jím perla, drobný útvar vznikající uvnitř mušlíperlorodek žijících v hlubinách moří a řek. Tento nepatrný klenot byl lidstvem dobýván od nepaměti. Jeho hodnota se však neměřila penězi, neboť zpravidla nesloužil jako obchodní artikl, ale byl považován za magický prostředek umožňující kontakt s neviditelnými a tajuplnými úrovněmi universa a člověka. Byl symbolickým ztělesněním


16.7.2012


Page 6 of 7

principů, jež se obtížně vyjadřují slovy a které starodávní lidé, inspirováni mnohotvárnou moudrostí přírody, zahalovali do podobenství: Představme si nějakou mušli, jak si žije svůj poklidný život. Najednou se podaří v jednom okamžiku do jejího těla vniknout zrnku písku. Obranný mechanismus mušle začne toto zrnko písku obalovat perletí, co trvá několik dlouhých let. Mušle dává část sebe, aby vytvořila něco, co my budeme později obdivovat. Je to součást jejího života vytvářet perlu - vytvářet krásu. Stejně tak člověk ve svém životě nasbírá určité vědomosti, dosáhne určitého vědění a má ho v sobě. Toto vědění můžeme přirovnat k zrnku písku. Skrze aplikaci, uplatňování tohoto vědění v životě se vytváří… Moudrost.

V tomto smyslu se vědění rovná zrnku a moudrost perle. Pokud se člověk spokojí pouze s věděním, nemůže vytvořit to, co nazýváme Moudrost. Můžeme souhlasit s Platonem, který říká, že filozof v tomto smyslu, jak ho obyčejně chápeme, je jen sběratelem vědění, jako jiný člověk je sběratelem umění nebo čehokoliv jiného. Ale takový filozof ještě není tím, kdo vytváří filozofii. Filozof v tom skutečném slova smyslu, ten, který miluje Moudrost, není sběratelem, ale vytváří to, co ostatní jen sbírají. Slavko Kroča

Věděli jste, proč ... nosíme snubní prsten na prsteníčku? Čínská legenda to vysvětluje velmi přesvědčivě a zajímavě. Palce představují rodiče. Ukazováčky představují vaše sourozence. Prostřední prst představuje tebe samotného. Prsteníček (čtvrtý prst) představuje vašeho partnera. Malíčky představují vaše děti. Nyní dejte dlaně k sobě jako na obrázku... Zkuste oddělit palce (rodiče): oddělují se, protože by s tebou neměli žít věčně. Znovu je spojte. Zkuste oddělit ukazováčky (sourozenci): oddělují se, protože i oni odcházejí a mají svůj vlastní život. Zkuste oddělit malíčky (vaše děti): oddělují se, protože i děti rostou a odcházejí.

Nyní spojte znovu všechny prsty, jako na obrázku a zkuste oddělit prsteníčky (partner): budete překvapeni, protože to nejde. Pár je osudově spojený do posledního dne života, a proto se snubní prsten nosí právě na tomto prstu.

Solunští bratři: Konstantin filozof a Metoděj


16.7.2012


Page 7 of 7

Přestože technická úroveň současného lidstva pokročila v porovnání s tou, jež existovala před tisíci lety, pocit pohody, který lze navodit s dobrou knihou v ruce, se nemění. Písmena a slova nám přenášejí tisíciletou moudrost a už si bez nich nedokážeme představit život. Každý jazyk má svou psanou podobu, a přestože člověka pohltila telekomunikační zařízení, stále ještě potřebuje dopisy a knihy, spisy a literaturu, noviny…, zkrátka písmo.

Písmo však neexistovalo vždy a pro každý jazyk, a proto je původ některých písem známý, zatímco jiných nikoli. Zde si připomeneme dva bratry, původem Řeky ze Soluně, města, v jehož okolí se mluvilo slovanským jazykem, kteří byli tvůrci písma, jímž se zaznamenávala staroslověnština: glagolice. Tento název vznikl ze slova glagol = řeč nebo ze slovesa glagolati = mluviti. Navzdory názorům některých jazykovědců, že Konstantin sestrojil staroslověnské písmo na základě řecké kurzívy z 6. a 7. století, jiný proud říká, že glagolice se nepodobá žádnému ze starších písem, neboť už na první pohled se zdá velmi stylizovaná a zaoblená s množstvím kroužků, které se neobjevují v jiných evropských písmech. Snad nejdéle se používala v Chorvatsku (až do 19. století), i když původně byla utvořena pro zvláštní misi odehrávající se na Velké Moravě v 9. století v době knížete Rostislava... více >>> PhDr. Slavica Kroča Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


16.7.2012

No title

Recommend Documents