Aeneas vypravuje o svých osudech. Pád Tróje Utichli okolo všichni a napjatě hleděli na něj. Aeneas tedy začal a vysoko z lehátka mluvil: „Královno, velíš mi obnovit bol, jejž vylíčit nelze, jak nám Řekové zničili říši a žalostné naše 5 království – vždyť já sám jsem spatřil ty hrůzy a měl jsem v nich i velikou účast. Kdo mohl by tohle vše líčit, aniž by zdržel se slz, ať byl by to z Dolopů někdo nebo z Myrmidonů, či tvrdého Ulixa voják. Ale už vlahá noc se z oblohy snáší a hvězdy 10 zapadající zvou k spánku. Když ale tolik si přeješ poznat náš osud a vyslechnout stručně i poslední trójské strasti, ač hrozí se vzpomínek duch a vzpírá se nářku, začínám:“ Dřevěný kůň Zlomeni válkou a osudem od cíle hnáni vůdcové řeckých vojsk, když tolik už míjelo roků, 15 božským Pallady umem si zbudují koně jak horu, a pak žebra té stavby též pobijí fošnami z jedlí, na oko za šťastný návrat to dar, jak pověst se šíří. Losují z vybraných reků a zvolené potají zavřou do temných útrob koně a nesmírné dutiny břicha 20 vyplní částí vojska, však důkladně ozbrojeného. Tenedos v dohledu je, ten ostrov velice známý z pověsti, bohatý statky, když trvala priamská říše,
(33)
nyní jen zátoka pouhá a stanice nespolehlivá pro lodě; tam teď plují a skryjí se na pustém břehu. 25 Myslíme, že jsou pryč, že po větru do Mykén pluli, celé že pobřeží trójské je zbaveno dlouhých těch strastí. Otevřem brány – nás těší teď vstupovat v achajský tábor,
00001Aeneis_488_3kor_def.indd33
14.11.2011, 23:02
vidět ta prázdná místa a pustá pobřeží. „Tady vojska Dolopů byla, zde tábořil Achilles krutý, 30 tady byl lodní prostor, zde bitvy se sváděly.“ Část jich žasne nad zhoubným darem, jenž panenské Minervě určen, diví se velkosti koně. Je ymoités vybízel první koně do města vtáhnout a tam jej umístit na hrad, ať to byl úmysl lstivý, ať trójský to přinášel osud. 35
Avšak Kapys a jiní, kdo lepší měl rozvahu v mysli, řecký ten úskočný dar, v němž tušili úklady řecké, kázali do moře svrhnout neb zatopit pod ním a spálit, nebo mu prorazit dutiny břicha a prozkoumat skrýše. Dav ale neví, co počít, a tříští se v mínění různá. Láokoón
40 Najednou Láokoón, jejž provázel veliký zástup, seběhne z výšin hradu jak první a zdaleka volá rozpálen: „Občané, běda, ach jaké to šílenství velké! Věříte snad, že nepřítel odplul? Či myslíte, že je bez klamu danajský dar? Tak špatně Ulixa znáte? 45 Buďto Řekové jsou v tom koni zavřeni, skryti, anebo tento nástroj je pořízen na naše hradby, aby se do domů díval a na město udeřil shora, či je v tom jinačí úskok – jen nevěřte, Trójané, koni! Ať je to co chce, mám z Danaů strach, i dary když nesou!“ 50
Řekl, a s mohutnou silou své kopí obrovské vrazil do břicha toho koně, jež vazbou se klenulo v oblouk. Uvázlo s chvěním to kopí a otřesem koňského lůna zazněly dutiny skrýše a duněly, jako by lkaly.
(34)
Nechtít to božský osud a nebýt nejapné mysli, 55 byl by je přiměl, aby již rozbili řecké ty skrýše: Trója by nyní stála a trval bys, Priamův hrade!
00001Aeneis_488_3kor_def.indd34
14.11.2011, 23:02
Sinón Hle, vtom mladého muže, jenž ruce měl spoutané vzadu, vleče s velikým křikem shluk trójských pastýřů k vládci; sám jim ten neznámý do cesty vstoupil, aby buď mohl 60 provést svůj úskok a Řekům zde Tróju otevřít – tak byl odvážný v mysli a připraven zcela k těm oběma věcem: buď aby nastrojil úskok, neb najisto podlehl smrti. Odevšad trójská mládež kol něho se seběhne v touze po podívané a tropí si posměch ze zajatého. 65 Slyš teď danajskou šalbu a z jednoho zločinu jejich poznáš je všechny. Jak tak bezbranný stanul jim na očích, napohled zděšen, a když po trójských šicích se očima rozhlédl, zvolal: „Běda, která teď země a které as moře mě může 70 přijmout? Anebo co mně, tak bědnému, nakonec zbývá? Nikde už pro mne není zde u Řeků místo, a navíc Trójané plní hněvu si žádají krvavou pomstu.“ Jak tak úpí, v nás lomí se duch, je ztlumena všechna prchlivost. Vybídnem ho, ať řekne, z čí pochází krve, 75 co nám nese – ať vědom si je, jak se zajatci věří! Zajatec odloží bázeň a konečně promluví: „Králi, po pravdě řeknu ti vše, ať cokoli stane se, nechci popřít, že pocházím z řeckého kmene, to nejdřív, a jestli učinil ze Sinóna zlý osud bědného muže, 80 v planého mluvku ho nemůže změnit, neřku-li v lháře! Jestli snad v hovoru někdy se k sluchu ti doneslo jméno Bélovce Palaméda a z pověsti proslulá sláva – protože zrázel je z války, byl obviněn od řeckých vůdců
(35)
ze zrady nařčením křivým – ač bez viny, přece ho oni 85 později vydali na smrt a nyní jej mrtvého želí. Byl jsem příbuzný jeho a chudý mě otec sem poslal, abych mu průvodcem byl, hned ve svých mladistvých letech.
00001Aeneis_488_3kor_def.indd35
14.11.2011, 23:02
Dokud byl mocným králem a skvěl se v poradách králů, dotud jsem měl i já vždy nemalé jméno a poctu; 190 ale když úskočný muž, rek Odysseus, v řevnivém záští (neříkám neznámou věc) jej sprovodil z tohoto světa, byl jsem tím zdrcen a život jsem v ústraní vlekl a v žalu, s velikou nevolí v srdci, že přítel nevinně padl. Také jsem nemlčel, bloud, a pomstu jsem sliboval, jestli 195 osud mi příznivý bude a já se zas do vlasti, do Arg, navrátím jako vítěz – tím nenávist krutou jsem vzbudil. První to zdroj byl mé zkázy, vždyť Odysseus stále mě děsil novými obviněními a trousil záhadné řeči u lidí, vědom si viny, a prostředky hledal k mé zhoubě. 100 Nedal si pokoje dřív, až pomocí Kalchanta věštce – – – proč však tu nemilou věc já opět vám nadarmo líčím? Máte-li o všech Řecích vždy stejné mínění, proč vás zdržuji? Stačí to jméno – být Řekem, nuž sáhněte k trestu! Tak by to Odysseus chtěl – a králové zaplatí za to 105 skvěle.“ Tu teprve prahneme zvídat a příčiny hledat, neznalí uskoků řeckých a takových zločinů. Mluvil jakoby v obavách dál a takto s přetvářkou bájil: „Častokrát Řekové chtěli již opustit Tróju a odplout, znaveni dlouhou válkou, již toužili odejít odtud 110 (kéž to i provedli!), vždy však je zdržela nevlídná bouře na moři; chtěli už plout, zas jižní je odstrašil vítr. Zvláště když stál už ten kůň, jenž z dříví byl javorového srouben, vtom bouřlivý liják se rozhučel po celém nebi. Pošleme Eurypyla v té úzkosti zeptat se Foiba
(36)
115 na radu, ten však z chrámu zvěst neblahou přinesl: ,Krví větry jste usmířili a zabitím dívky, když tam jste poprvé k trójským břehům se, Řekové, dostali – krví nutno zas hledat návrat a milost si vykoupit řeckým životem.‘ Když ten výrok se donesl do uší lidu,
00001Aeneis_488_3kor_def.indd36
14.11.2011, 23:02
120 strnuli, ledová hrůza jim pronikla do dřeně kostí, na koho čeká ten osud a koho si Apollón žádá. Tenkrát s velikým hlukem tam Ithačan přivedl věštce Kalchanta do středu vojska a s důrazem nutil ho zjevit, jaká je božská ta vůle. Již tehdy mi věštili mnozí 125 krutou lest pletichářovu – mou budoucnost viděli v duchu. Věštec po deset dní byl zamlklý, tajně se tvářil, nechtěl nikoho z nás svým sdělením vydávat na smrt. Konečně Ulixes stěží ho donutil velikým křikem, aby, jak smluveno, mluvil a mne určil za oběť. Všichni 130 souhlasili, a čeho se pro sebe obával každý, když se pak změnilo ke zkáze jiného, to ovšem snesli. Přišel již prokletý den, již oběť chystána byla: slaná mouka a okolo skrání též připraven vínek. Tu jsem se vytrhl smrti, to přiznávám, pouta jsem zlomil, 135 v močálu plném bahna já v rákosí skryl jsem se v noci, co by jen odpluli odtud – jen jestliže odplují vskutku. Teď už naději nemám, že starou svou otčinu spatřím, ani své líbezné děti a především drahého otce: patrně pro můj útěk se na nich Řekové pomstí, 140 a tak odčiní smrtí těch ubohých tuto mou vinu. Proto tě při bozích v nebi a při božstvech znajících pravdu, pro věrnost neporušenou, jež přece snad doposud někde v lidech smrtelných bývá, ty nad tak velkými strastmi smiluj se, prosím, a smiluj se nad duší trpící křivdou!“ 145
Darujem život těm slzám a navíc ho litujem. I sám Priamos nařídí první, ať zajatci sejmem ta těsná pouta z rukou, a takto naň promluví vlídnými slovy:
(37)
„Ať už kdokoli jsi, pusť z mysli ty ztracené Řeky! Budeš teď náš! Však vylož mi pravdivě, nač se tě zeptám: 150 Nač toho velkého koně tu stavěli? Kdo na to přišel? Copak tím chtějí? Snad úmysl zbožný? Či válečný přístroj?“
00001Aeneis_488_3kor_def.indd37
14.11.2011, 23:02
On pak, v úskocích mistr a v řeckém umění klamat, ke hvězdám zdvihne ruce již bez pout a praví: „Vás volám za svědky, věčné vy ohně, vy božské moci, jež nelze 155 klamat, i oltáře volám a rovněž prokleté meče, kterým jsem unikl, a vínek, jejž nesl jsem jakožto žertva: smím se už nyní zbavit těch posvátných závazků k Řekům, smím k nim už nenávist chovat a vynést na světlo všechno, cokoli skrývají – mne už nevážou zákony vlasti. 160 Ty jen mi ve slově stůj, šetř věrnosti, Trójo, když budeš ušetřena, vždyť mnoho ti splatím, povím-li pravdu. Všechna naděje Řeků a důvěra v začatou válku mívala pevný základ vždy v Palladě, ale co z chrámu osudný bohynin obraz si troufali uloupit hříšný 165 Týdeův syn a Odysseus, zločinů strůjce, když napřed zabili všechny strážce, co hlídali výšiny hradu; popadli posvátnou sochu a rukama zkrvavenýma a odvážnou drzostí dotkli se vínků božské té panny. Od té chvíle pak slábla a mizela naděje všechna 170 Řeků, zlomeny síly, duch bohynin odvrácen od nich. Neklamné znamení toho jim Athéna zázrakem dala: sotvaže obraz byl v táboře postaven, strnule upřel hněvivý zrak, vzplál v očích mu žár a po údech slaný stíkal mu pot, pak (divoucí div!) sám obraz se třikrát 175 vymrštil ze země vzhůru a štít i oštěp se třásl. Vzápětí věští jim Kalchás, ať zkusí to po moři prchnout: Trója že řeckou zbraní se nemůže vyvrátit, leč když z Argu si přinesou příznivou věštbu a přivezou nazpět sochu, již po moři předtím si odvezli na oblých lodích.
(38)
180 I když teď po větru pluli a směřují k Mykénám doma, pomoc bohů a zbraně tam shánějí, brzy však náhle po moři budou tu zas – tak znamení vyložil Kalchás. Proto tam na pokyn věštcův šli koně postavit za tu sochu a urážku božstva, čímž měl se ten neblahý zločin
00001Aeneis_488_3kor_def.indd38
14.11.2011, 23:02
185 smířit. Tu obrovskou stavbu dal proto sroubením trámů Kalchás tak vysoko zvednout a vztyčit až k obloze, aby nemohla projít vám bránou a na hrad být vtažena, ani nadále občany chránit, jak dřívější Palladin obraz. Jestli však Minervě dar z vás někdo poškodí, potom 190 strašná záhuba stihne kmen Frygů a priamskou říši (spíše ať bohové dříve to prokletí obrátí na něj!). Jestli však do města k vám kůň vašima rukama přijde, Asie s velikou válkou se přivalí k mykénským hradbám, potom však tento osud prý čeká na vaše vnuky.“ 195
Úklady takovými a zrádného Sinóna šalbou my jsme věřili tomu: nás lest, nás přemohly vylhané slzy, nás, jež Týdeův syn, jež thessalský Achilleus, ani deset nezmohlo roků, ni tisíc válečných lodí. Smrt Láokontova Vtom však i jiný zjev nás ubohé překvapí navíc,
200 mnohem hroznější ještě, a náhle nám rozbouří srdce. Láokoón, kněz určený losem, měl vykonat oběť Neptunovi, chtěl před oltářem, jak obvykle, zabít velkého býka. Vtom po klidném moři (já s hrůzou to říkám) ze směru od Tenedu dva hadi v závitech strašných 205 vrhnou se do mořských vln a společně ke břehu míří. Hrudí ze vzdutých proudů jsou vztyčeni, krvavě rudé hřebeny nad vodou čnějí, však zadní konce těch hadů mořskými vlnami plují a hřbety se svíjejí v kruhy. Moře se pění a šumí, již hadi se pevniny dotkli: 210 oči podlité krví jim žhavými plameny hoří,
(39)
mrštnými jazyky lížou ty příšery syčící tlamy. Zbledneme nad tím zjevem a prcháme: útokem přímým ženou se k Láokontu, však dříve se ovine každý okolo jednoho z těl té dvojice knězových synů, 215 zuřivě do něho kouše a drásá mu nebohé údy.
00001Aeneis_488_3kor_def.indd39
14.11.2011, 23:02
Kněze, jenž na pomoc spěchal a kopí si nesl, vtom oba uchopí, v závitech sevřou a těly šupinatými dvakrát ho ovinou v boku a dvakrát okolo šíje, potom však krkem i hlavou se vysoko nad něho vztyčí. 220
Ubožák rukama přitom se namáhá roztrhnout kruhy, potřísněn na vínku hnisem a zčernalým jedem těch hadů, přitom strašlivý křik až ke hvězdám zdvíhá, tak jako příšerně bučící býk, jenž odhodil sekyru z krku, která ho nejistě ťala, a oltáři uniká raněn.
225
Potom zas rychle ti hadi se odplazí do výše k chrámu, oba dva směřují k hradu, kde ukrutná Minerva sídlí, a tam pod kruhem štítu se ukryjí, u jejích nohou. Trójané vtáhnou koně do města Do hrudi zděšené tehdy zas nová hrůza všem vnikla: na to však říkají hned, že právem za zločin pyká
230 Láokoón, když zneuctil kopím to posvátné dřevo a když pak zločinný oštěp tu koni do boku vrazil. Proto volají: „Koně už vtáhněme na hrad a prosme bohyni o milost!“ Prolomíme hned zeď, čímž otevřem městské ty hradby; 235 všichni se do práce dají, hned koni pod nohy kladou válce a lněný provaz mu napnou okolo krku. A již otvorem v hradbě ten nástroj osudný stoupá na zdi, naplněn vojskem. I zpívají chlapci a dívky posvátné písně a šťastní, když mohou se provazu dotknout. 240 Šine se vzhůru ten kůň, už je ve vnitřním městě a hrozí. Otčino, sídlo bohů, ó Trójo, vy dardanské hradby,
(40)
proslulé válkou! Kůň již počtvrté klopýtl v bráně, v útrobách počtvrté již v něm zaznělo řinčení zbraní. My však nedbáme na nic a slepým šílenstvím hnáni 245 táhnem tu neblahou stvůru, ji stavíme na svatém hradě.
00001Aeneis_488_3kor_def.indd40
14.11.2011, 23:02
Tehdy věštila nám i Kassandra budoucí osud, nikdy však z Foibovy vůle jí Trójané neuvěřili. My ale, ubozí lidé, ach, pro něž den onen byl ze všech poslední, po městě chrámy jsme zdobili slavnostním listím. Dobytí Tróje 250 Zatím se otočí nebe a noc již přikvačí z moře, zahalí temným stínem báň nebeskou, zemi a rovněž řecký ten úskok; již Trójané porůznu po městě ztichli, ulehli si a zemdlených údů již zmocnil se spánek. Tehdy už řecké vojsko k nám plulo na lodích v šiku 255 z Tenedu, hotové k boji, a v přátelském mlčení luny mířilo ke známým břehům; když vyšlehlo z královy lodi znamení, tehdy Sinón, jejž osud neblahý chránil, otevře závoru skrýše a vojáky zavřené v koni vypustí potají ven. Kůň otevřen na světlo vrátí 260 všechny, ti z dřevěných dutin se s radostí vyhrnou – dolů po lanu spuštěném sklouznou: je mezi prvními lékař Macháón, po něm hned další – sám Odysseus, bojovník hrozný, essandros, Sthenelos, vůdci, též Akamás, oás a Pyrrhos, Péleův vnuk, král Meneláos a úkladu strůjce 265 Epeios; do města vniknou, jež podlehlo spánku a vínu, usmrtí strážce, hned otevřou brány a všechny své druhy přijmou a s nimi se přiřadí k šikům již smluveným s námi. Hektór Právě byl čas, kdy začíná ubohým smrtelným lidem první klid noční a z milosti bohů se připlíží, velmi
(41)
270 vítaný. Ve snách vidím, jak přímo mi před zraky stojí Hektór, velice smutný, a proudem prolévá slzy, jako když vláčen byl koňmi a v tváři byl krvavým prachem umazán, opuchlé nohy mu naveskrz pronikl řemen.
00001Aeneis_488_3kor_def.indd41
14.11.2011, 23:02
Běda, jak vypadal! Jak se teď od toho Hektora lišil, 275 který se vracel z boje, však ve zbroji Achilleově, nebo když pochodně trójské kdys na řecké koráby vrhal! V neladu špinavé vousy a vlasy měl slepené krví, nesl si zranění ona, jichž bez počtu okolo hradeb otcovských utrpěl dřív. Já sám jsem, jak se mi zdálo, 280 první oslovil reka a pronášel přesmutná slova: „Hektore, dardanská hvězdo, ty bezpečná naděje Teukrů, co tě tak dlouho a kde asi zdrželo? Z kterých pak končin přicházíš, očekávaný? Jak rádi tě po četných ztrátách přátel tvých blízkých a po četných strastech všech občanů města 285 znaveni vidíme zas? Však co ti tak potupně mohlo zohavit zářící tvář? A jaké to vidím tvé rány?“ Neřekl nic, když marným nářkem jsem takto ho meškal, jenom pak z hloubi srdce si povzdechl těžce a pravil: „Bohynin synu, ach prchej a z plamenů těchto se zachraň! 290 Hradby má nepřítel v moci, již vznešená Trója se hroutí! Dost jsme už dali své vlasti i králi! A kdyby hrad trójský rukou se uhájit dal, už touto mou rukou by býval uhájen. Svátosti své a bůžky teď svěřuje Trója tobě! Ty za druhy zvol si svých osudů, hledej jí hradby, 295 které jí postavíš, velké, až konečně přebloudíš moře.“ Pravil, a mocnou Vestu i její posvátné vínky z vnitřku světyně vynáší ven a věcný též oheň. Zatím však porůznu město se plní žalostným nářkem, stále jen více a víc, ač otce Anchísa dům byl 300 v ústraní, stromovím zakryt, a ztrácel se z dohledu, přece jasněji pronikal hluk, ven dralo se řinčení zbraní.
(42)
Rychle se vytrhnu ze sna a vystoupím na střechu domu, na její nejvyšší vrchol, a poslouchám s napjatým sluchem. Vpadne-li v obilí oheň, když jižní povětří zuří, 305 nebo když bystřina dravá se rozvodní přívalem horským, zaplaví pole a zaplaví osení, práci to býků,
00001Aeneis_488_3kor_def.indd42
14.11.2011, 23:02
kácí a unáší lesy – tu užasne pastýř, jenž o tom neví a z vrcholu skály ten lomoz a ječení slyší. Teď je mi věc už patrná, jasná, je řecký ten úklad 310 zjevný: již Déifobův se zřítil prostorný palác, zmožený dravým ohněm, již hoří i nejbližší soused Úkalegón – pláň mořská již září odleskem ohně, povstává vojáků křik a rachotné troubení polnic. Zmateně po zbrani sahám a nechápu účel té zbraně, 315 přesto však horoucně planu jít shromáždit k zápasu mužstvo, s druhy pak seběhnout k hradu: vztek s hněvem mi strhuje rozum, a jen mě napadá přitom, že krásné je ve zbrani zemřít. Aeneas v boji. Panthús. Androgeós Ejhle, tu přibíhá Panthús, jenž unikl achajským zbraním, Panthús, Othryův syn, kněz Foibův na trójském hradě, 320 svátosti, zdolané bohy, má v rukou a malého vnuka vleče, bezhlavě běží a míří k našemu prahu. „Jaký je osud Tróje a jak to je, Panthoe, s hradem?“ Sotvaže tohle jsem řekl, již Panthús s povzdechem pravil: „Přišel už poslední den, čas pro Tróju nezvratitelný: 325 Byli jsme Trójany kdysi, byl hrad náš a bývala kdysi Tróje nesmírná sláva. Hněv Jovův přenesl všechno do Řecka – hoří již město a Řekové jsou tu teď pány. Kůň, jenž uprostřed města ční do výše, vojáky chrlí, s posměchem vítězný Sinón tu všude požáry šíří, 330 jiní zas dvojkřídlou branou se dovnitř sem hrnou a jsou jich
(43)
tisíce, kolik jich kdy sem přitáhlo z mohutných Mykén; další hned obsadí ulice úzké a napřáhnou meče k zápasu, ocele šik tam s blýskavým taseným mečem vyčkává, hotový vraždit; a sotva jen u brány stráže 335 vpředu se bojovat snaží a bezhlavě, marně se brání.“
00001Aeneis_488_3kor_def.indd43
14.11.2011, 23:02
