!|éta
šedesaLá
z|até
Svatava Urbanová
,,HF|AJAKo INDIKAT|VyÝRAzoVosT|..
poHnorv AUToRSKÉ TÉlvtA:HRA
o Úvah o hňe v modernÍautorsképohádce 60' |et se nám vkrá. dá ňada aspektťr,ktenése mohou stát stejně dobňe dŮkazem opnávněnosti zvo|enéhotématu, jako mohou bft stvrzením známé pravdy, Že vše obsáhnout ne|ze. ZŮstařme tedy u konstatování, Že právě v 60. |etech se hra zača|apociéovatjako jeden ze základních fenoménŮ|idskéexistence, sta|a se prostňedkemk umě|eckémuvyjádňenísvěta1, socioku|turnímfenoménem, kter! se pnomítaItňeba do divade|nícha fi|mor'n/ch aktivit, do worby satirické poezie a povídek, kteréby|yurčenyk autor.skymčtenímv divad|echma|fch forem, dosta| se do písniček,scének,estrád, muziká|Ů.Hrarnipr^incip nevyr^sta| 1en z něčehoznámého,nenápadnéhoa běŽnéhojako je dětská hr.ave své spontánníhernípodstatě, a|e nacháze|svrijzdroj v ontologicklch po|ohách, kdy hra nab va|a existenčnÍ char"akter,by|a něčímspontánnÍm, osvobodivyma zároveĎ dobově pňíznačn1im. Micha|ovi,,bubáci.'[Bubác) pro všedníden, 1961] se potkáva1í s |idmi,kteňíVíceneŽ ony, pohádkovépostavy'nap|Ďují svépňidě|ené funkce aŽ do absurdity,dostáva1í se do situací, kdy ,,člověksám dělá z rozumu iracionalitu, z logiky alogičnost, z vlchovy fantastickou zpotvoŤeninu, z idejímechanismy','2 Prévertem okouz|eny M' Macourek vnáší do hry Jedničky má papoušek [1960]' uvedené v Divadle Na zábradlí, a do pohádek na tamějšíchtext-apea|echvariantynonsensu, parodie a ir.onie,kteréjsou syceny jak hr"avostí, tak životníhodnotovoure|evancí.Vycházíz všednÍ baná|nísituace, do které se dětská postava dostává a kterou kaŽdy d věrně zná, tematizuje z|ozvyk,banaIitu,dos|ovnost,nedorozumění. oba světy [dětsk.fa dospě|;i,reá|n! a pohádkou.iJse začnounenápadně pnolínat,vrrjrstatdo sebe, vyŽivovatse. Děje se tak hravě, humorně, s fantaziÍa se smyslem pro zák|adnía pňenesenévyznamys|ov. Hra se v 60. |etech stává moda|itouvnitňně bohatě Vrstvenou. Neomezova|ase na dětskou herníčinnost'na hru dospě|éhos dÍEětem, 1 HroU' smíchem
Íanta,ií se zabÝva|i E' F]nk [Hra ]ako symbo| světa' Prah6 1 gs3],
apoznanievdetske]prÓze'Bratisava1s8o]'B 2 0, sus: MetamorfÓŽy
188.
smíchu a Vzeku,
P.aha
H, Bergson
ÍSm ech, Brális|sva
1 966],
E
KoVáč:Umenie]akohra |n:SVetdetataaUmě|eckáfanbaa'Brats|ava1964] 1963'
šEdesátá
a|e vstupova|ado soudobéWorby a recepce v rťrznychpodobách hry a pohrávání si s vŽib/miŽánry tňeba popu|ár.nÍepiky [detektivky,wesfunkcí ternu, sci-fi, pohádky], které ved|e oddecho{ch a ne|axačních nab1fva|ysvéráznéfunkce nové, ve vyběru pňek|adovychtextŮ, kde se zračíorientace na západní,spíšeang|osaskouliteraturu [znovuvychádivťl,pňe|'A. Skoumal v r. 1962, básně E. zí Carro|ova Atenka v Ťíši Také soubory mezinárodníchautorsklch Mor^gensterna]. Ch. Leara, pohádek, které v 60. |etech vycháze|y, mě|y širok./ rádius. Y Dvaapadesáti sobotach [1967] by|ozpňístupněno25 pňekladŮjinonánodních pohádek. Do pohádkové detektivky Tajemství oranžové kočky v Zlatem má|Z, K. S|ab.f' t1s68], iejž.vznlkiniciova|a vypr^ávěnízaháji| znakem hry v autorské Spo|ečnym autorr]r. zahraničních zasáh|o devět pohádce 60. |et se stáva|o,Že napětímezi smys|em a nesmys|em,váŽnevznika|oze znepokojivéuzkosnostía směšností,vznešenostía nízkostÍ mechanismy, kterév ustálepňevahy nad ur.čiqimi z vědomí ti, a|e spíše vftazích a v1Znamech fungují. vŽihich projevech, ve n.ychňečouj'ch jevu, tj. hĎe, hraní, pňístupri ke zvo|enému moŽnlch něko|ik Nabízíse otevňenépojetí' Takové jsou a humorem. fantazií umocĎovány které podnětné otázky teok|ást pnostupování dovo|uje vzájemné vymezenía vnímat m Žeme protoŽe kaŽdodenně genetické, retické,typo|ogické, jako ptát na se hr.u, |ze tvorbu jako a umě|eckou |iteraturu hru, svět umě|eckymi a motivy jeho známlmi na hru se r4iznamy, hru se s|ovya pro m|ádeŽ,v ob|astimoderse V intenci |iteratur^y texty' Pohybu1eme-|i Že hra nab'fvá na širším Zapomenout, pohádky, nesmíme nÍautorské zde. také rozměru uiznamovém PoLoHY HRY V AUToRSKÉ PoHADGE všímat? Čeho si zde mr]rŽeme o Vazeb na tradiění klasickou pohádku v látkové a v razové obdobÍ[v 5o. |etechJ rovině ?3 V autorské pohádce pňedcházejícího postavy a postupy Ve propohádkové panodova|y nebo se var^iova|y reá|ií a civi|izačních technicklch eventuálně vztahŮ, spěch reá|nfch p e r s o n i f i k o vány. a a n i m i z o v á n y k t e r é b y | y Inapň. v|aku, uh|í], o. Mr^ázkové, D. Hejné, pohádkovych o. textrj Konstantním znakem podstatou stává však se ,,1evoui letech v 60. Hofmana, V. Čtvrtka mimetismus..'o Vyprávění ne.jsou za|oŽena na principu reverzace pohádky,dŮraz je poIoŽenspíšena Iidskévztahy a V centru pozornoS-
Miko {Hra 3 o ' c h a o u o k a ] K n ě k t e r Ý m s o U v i s o s t e m k | a s i c k éa E V m o d e r n Í Č e s k ép o h á d k y ' | n Č e s k á t e r a t u r a 2 0 , 1 9 f 2 ' 4Mimessveyístavběuměieckéhoobrazu]eŽdechápán]akopostup,kterÝryoáVái|uzifáktickéhosvěta'
č' 4' s' 311
32f
-rP-_ 2|6tá
Šedesé!s
z1atá
Svatava Urbanová
,,HF|AJAKo lNDlKATlVVÝRAzoVosTl" pouRorv AUToRSKÉ tÉtuR:HRA o vah o hňe v modernÍautorsképohádce 60. let se nám vkrádá ňada aspektŮ, kter.ése mohou stát stejně dobňe dŮkazem oprávněnosti zvo|enéhotématu, jako mohou b b sWrzením známé pravdy, Že vše obsáhnout ne|ze. Zrjstařme tedy u konstatování, Že právě v 60. Ietech se hra začalapociéovat;ako jeden ze zák|adních fenoménŮ|idskéexistence, sta|a se prostňedkemk umě|eckémuvy;ádňenísvěta1, socioku|turnímfenoménem, kter! se pnomítaItňeba do divade|nícha fi|mor,nich aktivit, do tvorby satirické poezie a povíder, které by|yurčenyk autor.skymčtenímv divad|echma|!ch forem, dostaI se do písniček,scének,estrád, muziká|Ů.Hrarniprincip nevyrŮsta|jen z něčehoznámého,nenápadnéhoa běŽnéhojako je dětská hr.ave své spontánníhernípodstatě, a|e nacháze| svťrjzdroj v onto|ogickfchpo|ohách' kdy hra nabfva|aexistenčnícharakter, byla něčímspontánním, osvobodirnima zároveĎ dobově pňíznačnlm. Micha|ovi,,bubáci'.(Bubáci pro všednÍden, 1961] se potkáVajís lidmi, kteňívíce neŽ ony, pohádkovépostavy'naplřujísvépňidě|ené funkce až do absurdity,dostávajÍse do situací, kdy ,,člověksám dělá Z rozumu iracionalitu, z logiky alogičnost,, Z vychovy fantastickou zpohtoŤeninu, z idejímechanismy,,'2 Prévertem okouz|en! M. Macour.ek vnáší do hr.y Jedničky má papoušek [1960]' uvedené v Divadle Na zábradlí, a do pohádek na tamějšíchtex|-apea|echvariantynonsensu, par.odiea ironie, kteréjsou syceny jak hravostí,tak Životníhodnotovoune|evancí. Vycházíz všední baná|nísituace, do kter"ése dětská postava dostává a kterou každii d věrně zná, tematizuje z|ozvyk,bana|itu,dos|ovnost,nedorozuměnÍ. oba světy [dětsk.!' a dospě|!,reá|n! a pohádkoin/] se začnounenápadně pro|Ínat,vnŮstat do sebe, vyŽivovatse' Děje se tak hravě, humor"ně, s fantaziía se smys|em pr.ozák|adnía pňenesenérniznamyslov. Hra se v 60. |etech StáVá iToda|itouvnitňně bohatě V|StVenoU. Neomezova|ase na dětskou henníčinnost,na hru dospě|éhos dÍtětem. 1 HroU, smÍchem' fantazÍ se zab}'a|] E' Fink (Hra jako symbo| svět6 P|aha 1s93]'
H' Bergson (Smiech' Bfatisava 1966), F
apoznáneVdetskejp.Óze,Brats|ava198o],B'KoVáč:Umenejakohra'|n]svetdieť6ťaaUmě]eckáfantáz6 2 o' sus
1 B',A.
MetamorfÓ,y smíchu a Váek!'
Praha 1s63
Šedes6tá
a|e vstupova|ado soudobétvorby a recepce v rriznlch podobách hry a pohrávání si s vŽibfmi Žánry tňeba popu|árníepiky [detektivky,wesfunkcí ternu, sci-fi, pohádky], které ved|e oddechornicha re|axačních nab va|y svéráznéfunkce nové' ve rnfběr.upňek|adou/chtextŮ, kde se zračíorientace na západní,spíšeang|osaskou|iteraturu[znovuvychádivťl,pňe|.A' Skoumal v r. 1962, básně E. zí Carro|ova Alenka v Ťíši Leara, Ch. Mor.gensternaJ"Také soubony mezinárodnÍchautot.skych p o h á d e k , k t e r é v 6 o . | e t e c h v y c h á z e | y , m ě | y š i t . o k . /r á d i u s . Y Dvaapadesáti sobotach [1967] by|ozpĎístupněno25 pňek|adŮ1inonárodních pohádek. Do pohádkové detektivky Tajemswí oranŽové kočl
Miko [Hra
Bratis|ava1964]
3 o' ch6|ouoka: K některÝm souvis|ostem k asické a w, 4 M mesis Ve Ústavbě
Lmě|eckého obrazu je zde chápán
moderní české pohádky' |n: Česká |iteratu|a 2a' jako postup' kter.í ryo|áVá
i|uz faktického světa'
1972'
č' 4' E. 311 .32]
z|atášedesátá
ti stojÍ běŽné, nenápadné kaŽdodennípňedměty [ta|íĎbudík, k|Íče apod']. Čtvrtkovovyprávění Hodinky s lokomotivout1965J není ani o c h o d Í c í c hh o d i n k á c h , a n i o o Ž i v | é| o k o m o t i v ě ,a | e o d ě d e č k o v -l uj'pravčím v|aku,jehoŽ zák|adnív|astnostÍby|a pňesnost a jeho vyko|ejenínastane, kdyŽztratísvé kapesnÍhodinky . ModelovtÍch herních obrazri, v nichž jsou posíleny autonomní rysy moderní pohádky a zňetelnr! pňíklon k jinrfm literárním dru. h m . k nonsensové poezii, detektivce, sci.fi, pňírodní prÓze, pňÉ běhové pr6ze ze života dětí? Tady bychom pňipomenu|i impu|sy v podobě kníŽekJ' Hanz|íka:Sněhová hvězdička,1966' Z. K. S|abéno TŤibanány aneb Petr na pahádkové planetě, 1sB4, Dívkaz ČernévěŽe, 1 968, Bukururuna, 1 968' J. TrefuIky:TajemshlítajemníkaB damora, 1 9 6 9 ' k n i h yD ' M r á z k o v é ,o . H e j n éa j . . Poetologickrfch fenoménri v jazykovém v znamu? Zde by vynikla fantazijně hravá obrazotvornost, s|ovotvorba [novotvary a umě|e vytvoňená S|oVa tňeba v názvech - A.Vostré: Laris Ridibundus, J. TrefuIky: TajemstvÍtajemníkaRudamora), onotopoické vyrazy: zvukovéprvky jazyka, s|ovníhňíčky [o. Šafránek: Tmo, kdo tam v tobě je?, o. He1ná:Bubáci z Pampelic),ka|ambur.y, up|atněníka|igrafické poezie V textu [D. Mrázková,' Neplač,muchomŮrko]. Za zvláštnípozornost by asi stá|a hra se s|ovem a slovním nápadem, rozvedenídos|ovnosti uiznamu s|ova, kdy se oŽivuiedětsk.ysmys| pro humor, podpor.ujese je|ichzvědavost, SmyS|pro h|edánískrytéhonebo utajovaného. o Bozdí|nosti ve vypravěěskfch perspektivách a strategiích? V tradičníchpohádkách pĎevaŽujeautonsk! vypr^avěč, v autor.skych - ,,Povímti o jednom pohádkách 60. |et dochází k pňevaze ,,povídače... topolu - topolátku' Byl velky asi jako kluk'.,,ENa rozdÍ|od narativnosti k|asicklch pohádek, kde vypravěčsk!part je veden v er- formě, je v autorské pohádce 60. let up|atněntaképňímyvypravěčv ich-formě [dokon. ce pnom|ouvá 1ako anííecípostava - o. Šafránek: Firma Hrášek a Bernardfn), prosazuje se ,,okokamery" [O. Hofman: Klaun Ferdinand). Čast'fje spontánní ňečornf tok rnipovědi,kter! vyuŽívánonsensové hravosti [Macourek]' V něm se vypráví|akobyjednÍmdechem, v d|ouhfch souvětíchjsou adit|vněňazenyvěci konvenční a mimoňádné,podstatné a nepodstatné,umocněné nečekanlm snovnánÍm,rozvinutímdos|ovnosti. Něco je parafrázováno a něco parodováno' 5 Tenlo termínpoprvépo!Ži]J capek pro ryád.ení pňÍmého kontaktus dě|mi o bm blÍže V VaĎejková:LiterárněV/chovné inierpretace
z|é[a
. Hry iako záktadního proievu dětské ěinnosti? V ob|asti modernÍ autorské pohádky, nesmíme zapomenout, Že hra je distinktivním indikátorem dětství,' stává se zák|adnÍprojevem dětské činnosti,je pro dÍtěbytostn.Ímpoznávánímsvěta a Života' Zapojenídětskéhopňíjemce do hernÍchaktivitse stává tnva|oukva|itoumode|ováníherního obnazu.Proč tento aspekt pňipomínám?Ze.;ménaproto, Že je vstupní reá|iíspopremisou, autoňiii Znovurespektujía dále vyuŽívajítypick.fch hr.ačkya |outky[o. Heiná: jenlch s dětskou hrou. V pohádce oŽivujÍ Kouzelník MaŤenka, 1965, H. Franková: Město hraček, 1968' H. Franková: Panáček Švícko, 1964, A. K|iment: DobrodružstvÍ s VětrnÍkem,1969, J. Gruša: Kudláskovy pŤíhody,1969], postaviČky z obrázkŮ nebo z emblém vystupujído světa a zase se do ně1Vracejak ií [V Čtvr.tek:Duha a jelen Stovka, 1966). Toto hranÍ má b|ízko do animizovanlch pr^omÍtá zejména se postup m a k pohádkovlm a personifikovanychvzLah , tak do hernÍčinnostidětí. |ntence hr.yje tedy uplatřována nejen ve hňe dětí [Hejná, Franková, Gruša, K|iment] na usnutí,1964]' a|e skrze a ve hňe s dítětem(o. Šafránek:PovídánÍ dospě|./ch [L. Aškenazy: do světa princip nah|íŽí se dětsk! herní o chlapečkovi,l
tercuna 1' stupn|zákadnÍ ško|y8rno 1ssB' s 84 ' a5'
7J
6 o He]ná:s|avík pod deštnikemPraha 1965' s 28
je n6to|ik podnětná'
190.
šedesátá
K o p á | : H r a j á k o l n d | k a t Í V V í Ě z o v o s t i p o é z i e p r e d e l iL n | P . Ó z a a p o é z a p r e m l á d e Ž , T e o r i a , / p o e t o | Ó g a . N i t r a 1 9 9 7 , 2 5 4 s ' S t L l d l e Že l paraÍrázuleme v náa!,
zlata
z|atá
šedesáta
ti sto;í běŽné, nenápadné kaŽdodennípňedměty [ta|íĎbudÍk' k|Íče apod.J. Čwrtkovo vyprávění Hodinky s lokomotivou[1965] není ani o c h o d í c í c hh o d i n k á c h , a n i o o Ž i v | é| o k o m o t i v ě .a | e o d ě d e č k o v -i u/pnavčím v|aku,1ehoŽzákladnív|astnostíby|a pňesnost a jeho vyko|ejení nastane, kdyŽ ztratísvé kapesníhodinky . Modelovtích herních obrazri, v nichž jsou posÍleny autonomní rysy moderní pohádky a zňeteInf pňíklon k jin m literárním dru. h m . k nonsensové poezii, detektivce, sci.fi, pňírodní prÓze' pňí' běhové pr6ze ze života dětÍ? Tady bychom pĎipomenu|i impu|sy v podobě knÍŽekJ. Hanzlíka:Sněhová hvězdička,1s66, Z. K. S|abého TŤibanány aneb Petr na pohádkové planetě, 1964, Dívkaz eerné věŽe, 1968' Bukururuna, 1s68, J. Trefu|ky:TajemswítajemnÍka RÚdamora, 1 9 6 9 , k n i h yD . M r á z k o v é ,o . H e j n éa j . o Poetologicktlch fenoménri v jarykovém v'fznamu? Zde by vynik|a fantazijně hravá obrazotvornost, s|ovotvorba [novotvary a umě|e vyLvoňená s|ova tňeba v názvech - A'Vostré: Laris Bidibundus, J. Trefu|ky: TajemswítajemníkaBudamora), onotopoické uyrazy zvukové prvky jazyka, s|ovnÍhňíčky [o. Šafránek: Tmo, kdo tam v tobě je?, o. Hejná: Bubáci z Pampelic),ka|ambur.y, poezie up|atněníka|igrafické V textu [D. Mnázková: Neplač, muchomŮrko]. Za zv|áštnípozor.nost by asi stá|a hna se s|ovem a slovním nápadem, nozvedenÍdos|ovnosti vyznamu s|ova, kdy se oŽivujedětsk.!'smys| pno humor, podporuje se jejich zvědavost, smys| pro h|edánískrytéhonebo utajovaného. r RozdÍlnosti ve vypravěěsk'fch perspektivách a strategiích? V tnadičníchpohádkách pňevaŽujeautorsk! vypravěč,v autorsklch - ,,PovÍmti o jednom pohádkách 60. |et dochází k pňevaze ,,povídače..s topolu -topolátku. Byl vell
TentotermÍnpoprvépouŽ|J.capekproryádňenipňíméhokonEkusděLm
Etru
n a 1 $ U p n | Ž á k | a d n 'š k o y B | n o 1 9 s 8
6 0 Hejná: S|avik pod deštnikem Práha 1s65'
190.
s. 84 - 85' s
28,
šedesáté
. Hry iako základního proievu dětské ěinnosti? V ob|asti moderní autorské pohádky, nesmíme ZapomenoUt, Že hra je distinktivním indikátorem dětství,'stává se zák|adnÍprojevem dětské činnosti,je pr^odÍtěbytostnÝmpoznávánÍmsvěta a Života' ZapojenÍdětskéhopňi jemce do herníchaktivit se stává trva|ou kva|iLoumode|ováníherního obrazu. Pt.očtento aspekt pňipomínám?Ze'jménaproto, Že je vstupní typick./chreáliÍspopremisou, autoňiji ZnovurespektujÍa dále vyuŽívají jenlch s dětskou hrou. V pohádce oŽivujíhračkya |outky(o. Hejná: KouzelnÍkMaŤenka, 1965' H' Franková.' Město hraček, 1968' H. Franková: Panáček Švícko' 19B4, A. K|iment: DabrodruŽstvÍ s Větrníkem, 1969, J. Gruša: Kudláskovy pŤíhody,1969]' postavičky vystupujÍdo světa a ZaSe se do něj Vracez obrázkŮ nebo Z emblémr]r jí [V. Čtvrtek: Duha a jelen Stovka, 1966]' Toto hraní má b|ízkojak k pohádkornfmpostup m a promítá se zejména do animizovan;ich vzLahŮ,tak do henníčinnostidětí. |ntence hry je a per^sonifikovanych ve hĎe dětí [Hejná, Franková, Gruša, K|imentJ nejen tedy upIatĎována PovÍdánínausnutí,1964]' ale skrze Šafránek', hňe s dÍtětem a ve [o. princip nah|íŽí do světa dospě|./ch IL' Aškenazy: se herní dětsk./ o chlapečkovi,ldery se stal pohádky, M. Macourek: 1965, Praštěné početnici, 1966, A. Miku|ka: Aby se v MravenečnÍk 1965, kredencÍ, 19E2)' snŮ, dětskych o vynálezci 1961, děti divily, záŽitkya rezignuji podě|ím v|astní čtenáĎské o nynÍ spíše se Jest|iŽe na charaktenistikydominantníchznakŮ autorské pohádky 60' |et jako nece|é padesátky ce|ku, je tomu tak zejména proto, Že pr^očtení a individuá|nÍ pohádkor'nich knih silně udeňi|ona Strunu mé gener^ační zkušenostia podníti|omě k Úvaze nad moŽnostmi dětskéhoa dospě| é h ov n Í m á naí h o d n o c e n Ís v ě t a . HRA JAKo ŽIVoTNÍ PRoJEV Vyjděme z Macourkova vyprávěnío K|ubku, kočce a p|etacíchdrátech z knlhy Zirafa nebo tulipán? í1s64J' V něm je Život pňedveden jako hra v mnohonásobn.!'ch vzt,azícha vyznamorryichpo|ohách. Jako si, jednostranně |ehkováŽné herní činnostpro zábavu, jako pohr.ávánÍ jako pňenosn17mi a 1enobtÍŽ. pravdami těŽce hr.a s a zábavné,a|e také jakou pozici vni na tom, protoŽe zá|eŽí ně racioná|ně zdŮvodnite|nfmi, pohádky' obsah r^eprodukovat StačÍ stručně mate|SkÝsubjekt zaujímá. je|í k|ubkem si hra|e s Kočka aspekty: ideové aby zňete|nějivystoupi|y
otomb|iŽeVVačelková:Lterá|něV'chovné|nterprelace 7J'Kopá|:Hra|ako|ndikaLíVsl'razovostpoeziepredeti |n:PrÓzaapoez|aprem|ádeŽ,Íeoria/ je nab|ik podnětná'
že l parafrázu)eme
v náuu'
poeto|Ógia,N]ha]g97.254s.slldi
z,]
a
t
é
sedesata
červenév|ny a ňíkámu, Život ne|ze brát váŽně, na to je pňí|iš krátk!, smys| má pouze hra, jest|ichceš, budeme si spo|u hrátpoŤád, a k|ubk o ň í k á j, a k t o p o ň á d ,n e b u d up ň e c ep o ň á dk | u b k e m a' k o č k aň í k á ,p r ^ o č ne, ty h|oupé,proč ne, Život je krátk.!',a|e tebe se to netyká, k|ubko má začátek a konec má bťthvíkde. A|e k|ubko tomu nerozumí, cÍtí v sobě to|ik Věcí, napňík|adčtvery ponoŽky a dvoje rukavice, krásn! svetr s ve|kfm |ímcem a d|ouh5i,tep|.fšá|' Jdou ko|em dva p|etacÍ dráty, ce|ése |esknou,jsou vysokéa štíh|é, b|fsknouokem po klubku a ňíkajísi, to je a|e rozkošnék|ubíčko, neby|o by špatnépohrát sl s n í m , a o b a c i n k n o u p o d p a t k e m ' u k | o n ís e a ň e k n o u ,j s m e p | e t a c í diáty, m Žeme vás pozvat na ma|ou procházku, Život je krátk!, na světě má smys| jenom hra, a červenék|ubÍčko se červená, neví,co ňíci,a tak neňíkánic a p|etacídráty vezmou k|ubkomezi sebe a jdou a neŽ ujdou dvacet krokr]r, ztratí pro k|ubkoh|avua začnouse bÍt,bi1í Se pro krásné červenék|ubíčko, kterému bije sr.dce aŽ v hrd|e, a|e kočkao tom neví'je sama, nudíse a zívá,a jak tak zívá,vidí,Že jdou ko|em čtyňima|éponoŽky,čtyňima|é,tep|éčervenéponoŽkya kočka na ně vo|á, nevidě|yjste červenék|ubíčko, nevítenáhodou, kde je mu ponoŽkynevědí'o čem kočkamIuví,smě|íse a ňíkakonec, a|e maIičké j í k o n e c , 1 a k 5ki o n e c , m y o ž á d n é mk o n c i n e v Í m e [. P r o | o Ž i |Sa. U . J Hra a hernípostojová aktivitase zde stávajíkomponenty,kteréjsou neoddě|ite|nfmia organicklmi součástmi ce|ku, jsou nejen projevem Životníosobitosti,a|e pňímo,,metodo|ogickou,. podstatou textu. Novost Macourkova pňístupuke hňe nespočíváV tom, Že by autor vytváňe|a|egorie, par^a|e|y zvíňat,květin, věcí jako ztě|esněníurčit./chtyp |idského charaktenu, konstruova|by s|oŽité1inotaje,1ehoŽherní princip má podobu šachovépartíe.Naopak. Macourkr]rv text vzniká hrou a hra se tak stává zák|adnímkonstr.ukčním prvkem textu, rytmizujícím,poňádajícími narušujícím pr^ostňedkem podobně jako 1etomu V Životě.Tady pňesahu svědky zmíněného pohádky do světa dospěautorské 1sme |!ch. Začátek pohádky je odvíjenv dimenzi dětskéhoviděnía postupně dochází k propojenís dospě|ostí.Docházív ní k pňirozenépodvojnosti obou světŮ [dětskéhoi dospě|ého]. AutoĎi v 60. |etech zpravid|apostupujítak, Že vycházejíz běŽné, kaŽdodennískutečnosti,která se náh|e stává něčímzajímavá,nebo vstoupíjako nou!'jev do hry. Pak nás|edujerozvíjenÍ ufev nebo nápadrj souvise'jícÍch s univerzá|ně|šÍm záběrem do |idskéhosvěta [někdyse poh|edu]a končívypointováním,které na rozdí|od tradičstňídajÍuh|y ní |idovépohádky není jednoznačné.Aškenazy napň. ííká:,,V každém trojuhelníku barevného paraplíčka byl jin,! svět a v kaŽdém tom světě se 1S2
2)átá
Šédesátá
hrála zase vlastní hra, veselá, tichá nebo těŽká' A kdyŽ se člověkkoukal na ty tŤi hry, bylo mu stŤídavě:hned se zasmál' hned zaslzel, hned se zas plácl do kolena a V tom pocítil, jak mu na hŤbet ukáplo něco slaného, a to byla takzvana nečekaná slza'', HRA S TEXTY V rovině motivickése hernÍrozměn odráŽív pnoměnách ustá|enych pohádkor'nfch postav a míst v |iterárníchaluzích,panodiícha variovánÍch. je moŽno pĎistoupittňeba k známé pohádce Všimněme si, jak r^ozdí|ně pohádkách J. Wericha, L. Aškenazyho,A. Miku|ky.Ve o z|aténybce v podání o rybáŤia jeho ženě [Fimfárum, 1960] je zák|adním Werichově s vnitňnígradacÍ, postupem rozvinutív rovině motivickéa psycho|ogické ženačím Bybáňova pohádkorn/ch ekviva|entŮ. prod|uŽováním a modifikací je zdvopňičemŽ pr.incip trojnásobnosti motivační vícemá, tím vícechce, jován,Žena má dokoncešest pňánÍ,nechce bft jen krá|ovnoua ŽÍtvpa|áci, ale pňímobohem, kter1iv|ádne nebem i zemí' Mísíse v nich lidská ve|ikost a ma|ost, věčnost a pom|ivost. osvobozujícísmích Se dostavu.;etam, kde |idsk.yrozum ZŮstává stát. Aškenazyho vypr"ávěnÍ Vasmut a zlatá rybka |Praštěné pohádky' Pro jeho pňístupje naopak pňÍznačná 1965] je mnohem risporně1šÍ. motivická redukce. Konstatin Vasmut mě| němou babičku,pohádku B L Aškena4: Praštěné pohádky' SNDK, Praha 1965, s' 12
šedesáta
červenév|ny a ňíkámu, Život ne|ze brát váŽně, na to je pňí|iš krátk.!', smysI má pouze hra, jest|ichceš, budeme si spoIu hrátpoÍád, a k|ub. k o ň í k á j' a k t o p o ň á d ,n e b u d up ň e c ep o ň á dk | u b k e m a, k o č k aň Í k áp, r o č ne, ty h|oupé,proč ne, Život je krátk./,a|e tebe se to netfká, k|ubko má začátek a konec má bťthvíkde. A|e k|ubko tomu nenozumí,cítí v sobě to|ik věcí, napňík|adčtvery ponoŽky a dvo1enukavice, krásn! Svetr s ve|kfm |ímcem a d|ouh!, tep|! šá|. Jdou ko|em dva p|etací dt"áty,ce|ése |esknou,1souvysokéa štíh|é, b|fsknou okem po k|ubku a ňíkajísi, to je a|e rozkošnék|ubÍčko, neby|o by špatnépohrát sl s ním, a oba cinknou podpatkem, uk|onÍse a ňeknou, jsme p|etací dráty, mŮŽeme vás pozvat na ma|ou pr^ocházku,životje krátk.!',na světě má smys| jenom hra, a červenék|ubíčko se červená, neví,co ňíci,a tak neňíkánic a p|etacídráty vezmou k|ubkomezi sebe a jdou a neŽ ujdou dvacet krokr],ztratÍpro k|ubkoh|avua začnouse bÍt,bi1í se pro krásné červenék|ubíčko, kter"émubije srdce aŽ v hrd|e, a|e kočkao tom neví,je sama, nudíse a zívá,a jak tak zívá,vidí,Že jdou ko|em čtyňima|éponoŽky,čtyňima|é,tep|éčer.vené ponoŽkya kočka na ně vo|á, nevidě|yjste červenék|ubíčko, nevÍ|enáhodou, kde je mu ponoŽkynevědí,o čem kočkamIuvÍ,smějíse a ňíkakonec, a|e maIičké j í k o n e c , 1 a k !k o n e c , m y o Ž á d n é mk o n c i n e v í m e .[ P r o | o Ž i |Sa. U . J Hra a hernípostojová aktivitase zde StáVajíkomponenty,kteréjsou n e o d d ě | i t e | n f mai o r g a n i c k l m i s o u č á s t m ic e | k u ,j s o u n e j e n p r o j e v e m Životníosobitosti,a|e pĎímo,,metodo|ogickou.. podstatou textu. Novost Macourkova pňístupuke hňe nespočíváV tom, Že by autor vytváňe|a|egorie, para|e|yzvíňat,květin, věcí jako ztě|esněníurčitlch typťr|idského charaktenu, konstruova|by s|oŽitélinotaje,jehoŽ herní princip má podobu šachovépartíe.Naopak. MacourkŮv text vzniká ht.oua hra se tak stává zák|adnímkonstrukčnímprvkem textu, ryLmizujícím, poňádajícími narušu.|ícím prostňedkempodobně jako je tomu V životě.Tady jsme svědky zmÍněnéhopňesahu autorské pohádky do světa dospě|!ch' Začátek pohádky je odvíjenv dimenzi dětskéhoviděnía postupně dochází k propojenís dospě|ostí.Docházív ní k pĎir.ozené podvojnosti obou světŮ [dětskéhoi dospěléhoJ. Autoňi v 60' |etech zpravid|apostupujítak, Že vycházejíz běŽné' kaŽdodennÍskutečnosti,která se náh|e stává něčímza1ímavá,nebo Vstoupíjako nouy;ev do hry. Pak nás|edujer"ozvrjení l,nfevŮ nebo nápadri souvisejícÍch s univerzá|nějším záběnem do |idskéhosvěta [někdyse stňídají Úh|y poh|eduJa končívypointováním,které na rozdí|od tradiční |idovépohádky není jednoznačné.Aškenazy napň. Ííká:,,V kaŽdém trojuhelnÍku barevného paraplíčka byl jin,! svět a v kaŽdém tom světě se
z|atá
šedesatá
hrála zase vlastnÍhra' veselá, tichá nebo těŽká' A kdyžse člověkkoukal na ty tŤi hry, bylo mu stŤídavě:hned se zasmál, hned zaslzel, hned se zas plácl do kolena a V tom pocÍtil, jak mu na hfbet ukáplo něco slaného, a to byla takzvaná nečekaná slza.,B HRA S TEXTY V rovině motivickése hernÍnozměr odráŽív proměnách ustá|enfch pohádkor'nfch postav a místv |iterárníchaluzích,panodiícha VariovánÍch. je moŽno pňistoupittňeba k známé pohádce Všimněme si, jak r^ozdí|ně o z|atérybce v pohádkách J. Wericha, L. Aškenazyho,A. Miku|ky.Ve Werichově podání o rybáŤia jeho Ženě |Fimfárum, 1960] 1e zák|adním s vnitňnígnadacÍ, postupem rozvinutÍ v rovině motivickéa psycho|ogické prod|uŽováním BybáňovaŽena čím a modifikacípohádkornlchekviva|entrJr. principtrojnásobnostije zdvovícemá, tím vícechce, pňičemŽmotivační pňání, b.!'tjen krá|ovnoua ŽÍtvpalánechce dokonce šest Žena má |ován, ci, a|e pňímobohem, kter! v|ádne nebem i zemí.Mísíse v nich |idská ve|ikosta ma|ost, věčnost a pomÍjivost.osvobozujícísmích se doStaVUje tam, kde |idsk! rozum ZŮSIáVá Stát. Aškenazyho vyprávění Vasmut a zlata rybka (Praštěné pohádky. 1965] je mnohem Úspornější.Pro jeho pňístupje naopak pňíznačná motivická redukce. Konstatin Vasmut mě| němou babičku,pohádku B L'Aškenaa
P | a Š t ě n éo o h á d k v S N D K
Praha 1s65
s, 12
z|atá
šedesátá
šedesátá
nezná, a kdyŽv ňece Sázavě nybkuvy|oví, nic si nepňeje.Jeho Žena MáĎa má zase strach z nějaklch změn a Ferda, kter"! je za rybkou pos|án s om|uvou,aby se neurazi|a,do této pohádky nepatňí,pnoto nic nevyňi dÍ.Vasmut a jeho Žena .;souk smíchu, protoŽe myš|enímsi č|ověkosvo;uje svět a těmto hrdinr]m se nechce mys|et' Smích by| tedy vyruo|án opačnlmi ufznamy. Zdnojem humoru u Werichovy i Aškenazyhopohádky jsou rozdí|né optiky' zvětšu1ící a zmenšujícípňání.Pozice rybáňt}se však pňí|iš neod|išují. Werichtjv nybáň chce mí1tpokoj a raději Ženě vyhoví,Aškenazyho nybáň se vŮbec nevzrušÍ, spíšeho zajímá kob|iha.Maxima|ismua minima|ismus hmotnéhoaspektu Života tak stojíved|e sebe se stejn m parodicklm vyzněním.Trva|fm pozadímobou textr]rsice zrjrstáváklasická ruská národní pohádka a inovace se dě1íhernÍmikombinacemi fr"ozvinutÍm nebo redukcí]určib/chrn,2namŮ,avšak oba texty iSoU posunuty do současnosti. V MikuIkově vyprávění o rybáňi, ktery nikdy nic nechytil ío zvíŤát. kách a divn|ch věcech, Krajské nak|adate|ství,Brno 1965] se jiŽ s e t k á v á m e s v y z n a m o v o ut r a n s f o n m a c í| á t k y ,s p o j e n o u s e z m ě n o u k o n o t a c í .M o ň e s y m b o | i z u . jteo u h u p o d á l k á c h , n e n Ío b Ž i v o u ,r y b a ň e n íj e h n o u , z á b a v o u , n ě č í mp ň í j e m n l ma n e z i š t n l m . K d y Ž r ^ y b á ň k o n e č n ěc h y b n e n y b u , p o l e k á s e . N e n a d á | o s t u d á | o s t i j e z v ě t š e n a v e | i k o s t íÚ | o v k u .N e j d e o r y b u , a | e v e | r y b u ,p o ň á d n o u , , v e | r y b a j z n u , . . N a h ň b e t ě v e | r y b yS t o j íd o m e k s č e r v e n o us t ň e c h o u , s | u n e č n i c o v o u z a h r á d k o u a j a b | Ů Ď k o us č e n v e n l m ji a b | Í č kBy y. b á ň s i n a s e d n e a p ň i p a d á s i ' j a k on a o s t r o v ě , k d e d o k o | ap | o v o up ň e k r . á s n é a prapodivné rybky' jaké dosud Žádn./ r.ybáňna světě nevidě|. Je šéasten,protoŽ e s e m u s p | n i |Ž i v o t n ís e n : c h y t í m i m o ň á d n o u n y b u , z a Ž i j e d o b r o druŽství, a|e zánoveĎ mŮŽe zr]stat v domovském pok|idu. KdyŽ se vrátí na pevninu, těŽko mŮŽe nezasvěcen! pochopit, Že kdykoIiv n ě c o u | o v í ,s u s m ě v e m s i r y b k u p r o h | é d n e ,k a Ž d o u p o h | a d ía Z a S e pustí do vody. M i k u I k o v ov ě d o m í s o u v i s l o s t ís k | a s i c k o u p o h á d k o u S e V t o m t o vyprávěníneděje v rovině genetické kontinuity.Spojitost je zde zÍejmá spíšes 1in1imipňÍběhy|StaŤec a moŤe, Bílá velryba). JakmiIe se v š a k v y p r á v ě n íd o s t a n e d o u r č i t é h ob o d u , 1 e n a k | a s i c k o up o h á d k u n a v a z o v á n o ,i k d y Žz d e d o c h á z ík e s t í r á n íh r a n i c e m e z i p o h á d k o v o u f i k c ía s n o v o u p r e d S t a v o u .0 s I a b o v á n ía o p ě t n é u p e v Ď o v á n ís o u v i s I o s t ís p o h á d k o v o um o t i v a c Íz a u j m e s v o u v n i t ň n íp u I z a c ía n a v z d o r y odIišn17m motivr]m, vyrazovym pr^ostňedkŮma da|šímvnitňně dife. r e n c o v a n l m v y z n a m m o z n a č u j e m eM i k u | k Ů vt e x t j a k o p o h á d k u .
H R A S , , K U L T U R N IN O R M O U " M i k u I k o v oh u m o n n ép o h r á v á n ís m ě ň u 1 et a k é d o s a t i r i c k o - p a r o d i c k l c h p o | o hn a m í Ď e n l c hp r o t i n a i v n Íp ň e d s t a v ěv z n i k us o c i a | i s t i c k é ho umění, jak by|o prosazováno v 50. |etech' DŮm u pětiset básní í a d o b o v á h e s | a , f r á z e a f | o s k u | e( , , J s m e b á s k Ú [ 1 9 6 5 ] 1 e p a r . o d in níci a kdo je více? _ Co je v našem znaku odjakŽiva? Holubice'.]', na pĎedstavy tvorby 1ako něčeho naprogramovaného, sériového, m e c h a n i c k é h o ,d o č e h o | z e i m p u t o v a t o p t i m i s m u s a p e r s p e k t i v u . Z á b a v n o s t v y p r á v ě n íp | y n en e j e n z a g | u t i n a c er Ů z n l c h , , p r . e f a b n i k o v a nlch.. pohádkovlch motivŮ [proměny postav, učast pohádkov.fch b y t o s t í- č a r o d ě j n i c e 'k o u z e I n l c h p ň e d m ě t s v e I k o um o c Í- p s a n í č k a s n a d o s t n l m i b á s n i č k a m i J z, p o s u n U s m ě š n é h ov e v á Ž n é( , ' l e p š í jsou nešikovnímalÍŤi,neŽli šikovnívojáci,1,z fi|iacíSměrem k Dom m u m ě | c t j ,k n á z o r r ] r mn a i n t e | e k t u á | neí| i t ua t d . , a | e o p Í r ás e o j a z y k o Vou rovinu í,,JeŽibabanevycházela z udivu a uplně zapomněla ježibabavat!'), umocněnou veršotepeck./miv.!'p|ody.Pňedstavovanésegjako ce|ek vyznívásatiricky. Hra menty jsou ňazenytak, Že vypr"ávění j e p a r o d i ín e j e n l i t e r . á r n ía, | e p ň Í m o n e p ň í m o u a u m ě l c e b á s n í k y na politickou. SÉMANTICKÁ HBA V p o h á d c e p r o d ě t i t ě c h t o I e t s e v Í c en e Ž v p Ď e d c h á z e j Í c í cohb d o b Í c h u p | a t ř u 1 ep o e t i c k á v y n a z o v o s tn a p r i n c i p u n e j e n h n a v é h on o n vztahya vlznamy,a|etaké S e n S U ,k d y s e s e ň a z u j íz d á n I i v ěn e | o g i c k é p č i b | i Ž o v ád n aí | š í c hv l z n a m . s m ě ň u j í c k í i | u z e b á s n i v é na vybváňení pramení hernÍpoetika s67] na klíč Pohádce v Aškenazyho Tňeba [1 člověkmá Že začínající tvrzením, vypr"ávění struktut.y ,,kaŽdy textu Ze j e n t o u t o k n í Ž k o uz í s p ň e d s t a v o u , Ž e s n e . . a k o n č í d ě t i n ě ! a k . !k' | í č , je jen pozor, ať je dávat tňeba klÍčŮ, ma|5ich svazek kaly děti ce|y lidí' do prrizor.y do sndcí ma|.fmi se stáva1Í části neztnatí.Jednot|ivé m á | o m I u v n ych p o c h o p e n í a p I n l c h t o I e r a n c e , Iaskavlch vztahŮ pozorností. K|íč1ako nástr.o.jna odemykánía zamykánÍdveňí,zásuvky' seknice, aImary' kufru nablvá na novémvyznamu ve spojeník|íče 'od knihy,'. Ta se stává tajup|n.fmprostorem nap|něnfm fantazií. Pňeneseny vyznam sIova k|íčzde nenÍv poIoze napětí [netotožnosti jazyka a jím omezovanéskutečnosti],jak to b.fvá u nonsensovépňeddědestavy, a|e spíšeje dťrkazemVyrovnanostia sou|adu. RoztÍ.ŽitÝ jít je Kosice ven. nemr]Že Že nešéastn!, ček neví, kam dal k|Íčea 9 citace jsou Ž kn hy A Mikulky DŮm U pětise! básnÍkŮ' K.a]ské nak|adate|swí' B.no 1 s64
--trz|étá
šedesátá
nezná, a kdyŽv ňece Sázavě rybkuvy|oví, nic si nepňeje.Jeho Žena MáĎa má zase strach z nějaklch změn a Fer.da. kter! je za rybkou pos|án s om|uvou,aby se neurazila, do této pohádky nepatňí,pt.oto nic nevyňi dí.Vasmut a jeho Žena jsou k smíchu, pt.otožemyš|enímsi č|ověkosvojuje svět a těmto hrdinŮm se nechce mys|et. Smích by| tedy vyvo|án opačn.!'mi q2namy. Zdnojemhumoru u Werichovyi Aškenazyhopohádkyjsou rozdÍ|né optiky' zuětšujÍcí a zmenšujÍcí pňání.Pozice rybáňŮ se však pňí|iš neod|išu1í. WerichŮv rybáň chce mít pokoj a raději Ženě vyhoví,Aškenazyho rybáň se v bec nevzrušÍ, spíšeho zajímákob|iha.Maximalismu a minima|ismus hmotného aspektu Života tak stojíVed|esebe se stejn.!'mparodick m vyzněním.Trva|}impozadímobou texbrjrsice zŮstává k|asická ruská národnÍpohádka a inovace se dějí herními kombinacemi [rozvinutím nebo redukcí]určib/chrnlnam , avšak oba texty jsou posunuty do současnosti, V Miku|kově vyprávěnÍ o rybáfi, ktery nikdy nic nechftil[o zvíŤátkách a divnych věcech, Krajské nak|adate|ství,Brno 1965] se jiŽ s e t k á v á m e s v y z n a m o v o ut r a n s f o r m a c Í| á t k y ' s p o j e n o u s e z m ě n o u k o n o t a c í .M o ň e s y m b o l i z u . j teo u h u p o d á | k á c h , n e n Ío b Ž i v o u ,r y b a ň e n íj e h r o u , z á b a v o u , n ě č Í mp ň í j e m n l ma n e z i š t n l m ' K d y Ž r y b á ň k o n e č n ěc h y L n e r y b u , p o I e k á s e . N e n a d á | o s t u d á | o s t i j e z v ě t š e n a v e | i k o s t íu | o v k u .N e j d e o r y b u ' a I e v e I r ^ y b up,o ň á d n o u , , v e | r y b a j z n u , , . N a h ň b e t ě v e | r y b yS t o j íd o m e k s č e r v e n o us t ň e c h o u , s | u n e č n i c o v o u z a h n á d k o ua j a b | r i ř k o us č e r . v e n f mjia b | í č k yR.y b á ň s i n a s e d n e a p ň i p a d á s i j a k o n a o s t t . o v ě ,k d e d o k o I a p I o v o up ň e k r . á s n é a pnapodivné rybky, jaké dosud Žádn./rybár na světě nevidě|. Je šéasten,protoŽ e s e m u s p l n i | Ž i v o t n ís e n : c h y t í m i m o ň á d n o u n y b u , z a Ž i j e d o b r o d r u Ž s t v í ,a | e z á r o v e Ď m Ů Ž e z Ů s t a t v d o m o v s k é m p o k | i d u .K d y Ž s e vrátí na pevninu, těŽko mŮŽe nezasvěcen! pochopit, Že kdykoIiv n ě c o u | o v í ,s Ú s m ě v e m s i r . y b k up n o h | é d n ek, a Ž d o u p o h | a d ía z a s e pustÍdo vody. M i k u | k o v ov ě d o m í s o u v i s | o s t ís k | a s i c k o u p o h á d k o u S e V t o m E o vypt.ávěnÍneděje v rovině genetické kontinuity.Spojitost je zde zíey má spíšes jin17mipňíběhy[StaŤec a moŤe, BÍtáve|ryba).Jakmile se v š a k v y p r á v ě n íd o s t a n e d o u r č i t é h ob o d u ' j e n a k | a s i c k o up o h á d k u n a v a z o v á n o ,i k d y žz d e d o c h á z í k e s t í n á n íh n a n i c e m e z i p o h á d k o v o u f i k c Ía S n o v o U p ň e d s t a v o u 'o s l a b o v á n ía o p ě t n é u p e v Ď o v á n Ís o u v i s I o s t ís p o h á d k o v o u m o t i v a c íz a u j m e s v o u v n i t ň n íp u | z a c ía n a v z d o r y odIišnlm motivr]m, vlrazovym prostňedkťrma da|šímvnitňně dife. r e n c o v a n l m v y z n a m r i mo z n a č u j e m eM i k u | k Ů vt e x t j a k o p o h á d k u ' 194.
zlata
šedesátá
H R A s , , K U L T U R N íN o B M o U " M i k u I k o v oh u m o r n é p o h r . á v á n ís m ě ň u 1 et a k é d o s a t i r i c k o - p a n o dick.í'chpo|oh namíňenychproti naivnípňedstavě vzniku sociaIistického uměnÍ,jak by|o pt.osazovánov 50' |etech. Dťlm u pětiset básník t 1 9 6 5 ] j e p a r o d i ín a d o b o v á h e s | a , f r á z e a f | o s k u | eÍ , , J s m eb á s níci a kdo je více? - Co je v našem znaku odjakŽiva? Holubice',]., na p ň e d s t a v y t v o r b y j a k o n ě č e h o n a p n o g r a m o v a n é h o ,s é r i o v é h o , m e c h a n i c k é h o ,d o č e h o l z e i m p u t o v a t o p t i m i s m u s a p e n s p e k t i v u . p|yne nejen z ag|utinace r^znych ,,pr.efabrikovaZábavnost vypr.ávěnÍ motivťt pohádkovlch nych.. Iproměny poStaV, Účast pohádkov.fch k o u z e I n l c hp ň e d m ě t ťsr v e | k o um o c Í- p s a n í č . č a n o d ě j n i c e , bytostÍ b á s n i č k a m i ] z, p o S U n u s m ě š n é h ov e v á Ž n é| , , l e p š í s r a d o s t n l m i ka jsou nešikovnímalÍŤi,neŽli šikovnívojáci,), z fi|iacísměrem k Dom m u m ě | c ť rk, n á z o r Ů m n a i n t e | e k t u á | neí| i t ua t d . , a | e o p í r á s e o i a z y k o vou rovinu Í,,Ježibabanevycházela z Údivu a Úplně zapomněla ježiba. bovat!,), umocněnou veršotepeck.fmiv.!'p|ody'Pňedstavovanésegmenty jsou Ďazenytak, Že vyprávěníjako ceIek vyznívásatiricky. Hna n a b á s n í k ya u m ě | c e . j e n e p Ď í m o up a r . o d i ín e j e n | i t e r á r n Ía, | e p ň í m o oolitickou.
SÉMANT|CKÁ HRA V p o h á d c e p r . od ě t i t ě c h t o I e t s e v í c e n e Ž v p ň e d c h á z e j í c í cohb d o b í c h u p I a t Ď u i ep o e t i c k á v l r a z o v o s t n a p r i n c i p u n e j e n h r a v é h on o n v z t a h y a v y z n a m y ,a | e t a k é S e n s u , k d y s e s e ň a z u j íz d á n | i v ěn e | o g i c k é p Ď ib|ižován d ía | š í c hv l z n a m . k s m ě ň u j í c í i l u z e b á s n i v é na vytváňenÍ Tňeba v Aškenazyho Pohádce na klíč[1967] pramení herní poetika tvnzením,Že ,,kaŽdyč|ověkmá textu Ze struktury vyprávěnízačÍnající jen pňedstavou, Že s touto knížkouzískončí ne'' a děti nějak! k|íč, jen je dávat pozon, at 1e tňeba k|íčri' ma|fch svazek ka|y děti ce|! pr.rizor.y do sndcí |idí'do ma|!mi stávají části se neztnatí.Jednot|ivé má|omIuvnych p o c h o p e n í a p I n ' y c h t o I e n a n c e , |askavych vztah pozorností. K|íčjako nástroj na odemykánía zamykání dveňí,zásuvky, seknice, aImany,kufru nablvá na novémvyznamu ve spo1eník|íče ' o d k n i h y . ' .T a s e s t á v á t a l u p l n . í mp r o s t o r e m n a p | n ě n f m f a n t a z i í . P ň e n e s e n ! v y z n a m s I o v a k | í čz d e n e n ív p o I o z e n a p ě t í[ n e t o t o Ž n o s t i jazyka a jím omezovanéskutečnosti],1akto b.ÍVáu nonSenSoVépňedstavy, a|e spÍšeje dr]rkazemVyrovnanostia souladu. FoztrŽit! dědeček neví, kam da| klíčea je nešéastnÝ,Že nemr]rŽe1ítven. Kosice g citace ]5o! z knihy A'MkL|ky Dúm U pětiset básníkŮ K|ajské nak]adatesNl Brno 1964
--tF
zlata
z|atášedesátá
šedesátá
Monika co sedí na p|otě ho utěšuje, Že děti mu otevňou' ,/ víš,Že mně se už nechce ven,' - Já jsem jen nerad zavŤeny,,',,Takprosím, otočte klíčem'',ňíká autor. Podíváme se k dědečkovia babičce. Ti m a j ís p o | e č n é n e j e n b í l éh | a v yp | n év z p o m í n e kz d ě t s t v Ía d o s p ě | o s u r , a I e t a k éb í | é k a f e , k t e r ém á r á d d ě d e č e ka t o h o m á Z a S e r á d a b a b i č k a . P ň t 1 e m n áv r ] n ě a s | a d k o s t k á v y e v o k u j ep o c i t | i d s k éa d o m o v s k é pňiná|eŽitostia prostupuje domovem, věcmi, |idmi [,,kaŽdyklíčmá mÍt klíčovoudÍrku a kaŽdá dírka k/ič'].Aškenazyho vypr^ávění pocitujeme jako pňit.ozenou s o u č á s t Ž i v o t a ,n i k o I ij a k o f a n t a z i J nví! | u č n o s r , v y r Ů s t á z l i d s k éc e | i s t v o s t i .J e t o v y p r á v ě n íz d á n I i v ěv e | m i j e d n o d u . c h é ' u s p o r n é , h u t n é s p ň e k v a p u j í c í mpi o e t i c k l m i p ň i r o v n á n í m i a obraznlmi metaforami, ste1ně jako šibaIsk.!'m humorem {,,dírkave vojenské čepici není klíčová,).,o
zÁVĚREM V poznámkáchk pr"incipŮm h n y a h r a n íj s e m c h t ě | a n a z n a č i t Ž, e j e to právě hra, která spoju1eautorskou pohádku s pohádkou k|asickou v intentextuá|nÍch vazbách od dí|čích posunťrnebo detai|níchreverzací pohádkot'n/ch konstant aŽ k inovacÍmzce|a ce|istvrima s pohádkou jiŽ má|o společnlch. Hra se projevujenejen ve vazbách geneticklch, a|e zejménav rovině t'nirazo4ichprostňedkrJr a v rovině sémantickéa nab!vá postupně dominantnÍcharakter. Srnimi r4Íznamouimipňesahy Živě vstupuje do |itenárníhokontextua stává se podnětem pro ňadu inovací v soudobé proze. Je tu zňete|n!aspekt aktua|izační, ktery souvisÍ s |iteraturou60. |et,.. s jejíorientacík většíduchovnÍvo|nosti.ldeoW a k c e n t n a | i d s k o us v o b o d ut u m á n e p o c h y b n ěs v o u v | a s t n íu | o h u .
Jaroslav Toman
ŠeoesRtRLÉTA A DĚTSKÁPoEzlE a počátku60. |et dochází v česképoezii pro děti k pňevratjednak S postupnou |ibenalizací nym proměnám souvisejÍcÍm Života a ku|turněpo|itickéhok|imatehdejšíhospo|ečenského jednak s nástupem renomovanych básník stňednÍa m|adšÍgenetu, rovněŽ pr.odospě|é,Dětská poezie nace, namnoze pana|e|nětvoĎících se nozrŮstá do značnéextenziťya mnohotvárnosti,zvyšujese je1íuměvšech bás|eckérenomé,tvorbou pno děti isou fascinováni pňís|ušnÍci je|ím roznovém nadšeně hovoňío nick.í'chpoko|ení.Dobovíkr"itikové květu a s|ibnéperspektivě.. ProfiI dětského básnictví 60. Iet 1iŽ pňestává určovat poetika FrantiškaHrubína,Jana Čarkaa 1ejichgeneračněspňízněnlchVrSteVv prvním pováa s|ádkovskétradice a dominující těŽÍcíz fo|k|ornÍ níkťr decéniu.Tato poetikav reproduktivnía epigonsképodobě sice |ečném dozníváještěv prvépŮ|i60. |et,' avšakjejÍhodnoto{ vk|adse jiŽvyčer,1 pa|' Poezie pr^oděti jako ce|ek uŽ od roku 957 očividněstagnuje, tv rčíkt.izeochnomu. mnoŽÍSe v ní projevydi|etantismua nutinérství, básje i 1ejÍ v dčíosobnosti F. Hr.ubínaa J. Čarka."Z šedi konvenční pouze autotňi nicképrodukce se dokázaIivymanit na sk|onku50. |et ňi:Zdeněk Kriebe|íPtám se, ptám se, pampeliško),FrantišekBranis|av ÍZelené roky)a Lumír.Čivrn! (Doma i venku).o ještě v 60. |inie píšících Z mnoha básníkŮ hrubínovsko-čarkovské |etech pĎesáh|i svoji generačníurčenost srnfmi o1edině|fmisbÍrkami to|iko FrantišekHrubína Jindňich Hilčn. |itenárníkritikyi dětskéčtenáňemonumentá|níhym. Hrubínpčekvapi| nickou sk|adbouKolik ie slunÍček? [1961]' inspirovanoua pnovázenou 1 viz nap.' z' K s|abÝ: Vodopády
proldy, toky' iezy a sbv|d|a poez|e' Zaty má] T 964
2 V tomto rust]ká|ně fo k|orním typu dě6ke L Č|vrného,J Hič|a ENechvátaa
J
poezie' |eprezenbvaném
Nohy'L'Steh|ka'J
worbou E Hrubina
4s.54
s J
Čarka É Bran|s|av6. ale I J' Aldy M, Bureše.
VSvobody.o,sy|ovátkyaVzáVady,pňeváŽi|ykromě
monzujícl a expresNní mot|W rodny' domova. pňi.ody a venkov6' spJaté se zák|adnim poctoyim' ho dítěte á zdÚrazĎu]ící jeho etické s poznáVaci hodnoty VÍce o tom V Ste]ska
2s2 1o L'Aškenazy: Pohádka na k]Č SNDK 11 Tvorba K. Mchaa
' ts 6 .
J F
P.aha 1s67
P | c k á h . y d i v a d e m a | . / c hf o r e m S e m a f o l V e č e r n ÍB . n o , P a r a v d n a ]
maj1s57's' 2s6.298' zpětZaby' 3 srovV KaefÍková: Ustrnuti ]ek.okem 4 z ' K s a b Ý : C e | k o v á s t a g n a c e a d i | č iU s p é c h y z | a b / m á l 1 9 6 0 ' s 1 1 G ] T 2
pĎedstavoy'm
čftad|ovéhoVeršehá. a herním světem soldobé-
Moderní česká iteratura pro děli' Praha
1962'
s
2T4
