nnictví(l983, knižně in Buřiči ava Janáčkováv knihách Český Radko Pytlík v práci Sedmkrát
PETR BEZRUČ
prózy devadesátýchlet v České vatelekna přelomu stoletív Čes. ! |iteratuře(l987); prózou české 'ká dekadenceve Sborníkuprací l l848_l9l 8 ( l977) a ve starších rera K dramatu(l9l9), Činohra zatímním, Národním,Městském iní sloh ( l934)' Václava Ti|leho divacllev letech l893_l936 vyš. věnován sbomík statío divadle žumalisějináchčeskoslovenské českýchkatolických novin a ča. lodemíku|turyl' II (1988).Kulha V zamlženémzread|e(|967, (l9ó9), Miloslava Hýska Paměti literámíkritiky (19ó5) ljin české :oblematiku literámího eseje let lue ArnoštaProcházky a její vý. )), Knihovnou Modemí revue se přátel poezie (l9ó9)' Aleš Zach tčnéml 894-l908 vyšlave výbo-
\/
Ystup básníkaPetra Bezručena veřejnost na samémpřelomu stoletínesl znak výjimečnosti.Jedinečnost jeho zjevu zá|eŽe|av tom, že spojoval národní tradice |9. stoletíse současnouČeskou modernou devadesátých let a přitom již předznamenával v|nu, jeŽ prochází literaturou 20. století od jeho počátku. Kontinuitu s buditelskými tradicemi představuje Bezruč svým úzkostným zaujetímo osud národa, o jeho existenčni zápas a také svým pojetím básníkajako mluvčíhonaroda, lidu' V duchu Českémoderny devadesátých |et pak vyjadřuje a zdůrazňujeindividualitu a jeji vzdor proti vládnoucí společnosti,a|e zároveň ji činí m|uvčím ko|ektivníchzájmů a mytizuje ji v podobu barda slezskéholidu. S Českoumodernou se Bezruč takéshoduje nelítostnoukritičnostívůčivládnouci vrstvě a jejímu ,,vlastenectví.. a je tím neiblížesměru macharovskému. S anarchistickýmii dekadentnímináladami ,,z konce století..spojujeBezručegesto osaměléa marnévzpoury. Perspektivunovéhostoletía dynamikyjeho sociá|níchbojůpředznamenalBezručsvým pronikavým pohledem na protiklady společenského řádu. S nastupujícímladou generací'která vyznávala anarchismus' ho spojují vášnivébuřičskévýzvy k revoltě' konkrétnosta osobní prožitostbásnickéhovztahu k realitě, společenská funkčnostjeho tvůrčího básnickéhočinu,zreálněníjeho básnickéhopojmenovánía oproštěníod literárnosti a estetickésamoúčelnosti.
GENEZE BÁSNÍKA Vladimír Vašek se narodil 15. záíi 1867 v opavě, v rodině, v nížbyly ve|mi živénárodní buditelské tradice.Jeho otec Antonín Vašek patřil nejen svým datem narození(1829)' a|e i svým typem ke generaci ná. rodníchbuditelůajako gymnaziálníprofesorrozvíjelna opavsku vlasteneckýruch, byl organizátoremvelkých táborů|idu (napříkladna ostré Hůrce nad Hájem v záíi |869), na nichž se Slezsko hlásilo k státoprávnímu boji českéhonároda. Ale ze zkušenostiotcovy veřejnévlasteneckéčinnostisi jeho syn odnášínejen si|né národníuvědomění,kterési pak utvrzuje v Brně (otec tam byl přeloženroku l873 právě pro svou nežádoucí vlasteneckouaktivitu ve Slezsku) zagymnazi1nich studií a v národnostníchšarvátkách,nýbržtaképoznání, jak se ',vlastenci,,vzpiraji vzdát se svých falešnýchiluzí a jak dovedou být kruti k tomu. kdo stavísvůjvztah k národu na poznanépravdě. Jeho otec, který statečněvystoupi| na veřejnost svými pochybnostmi o pravosti Rukopisůa pňnesl k tomu vědeckédoklady (Filologický dtkaz,Že rukopisy Královédvorskýa Zelenohorský' téžzlomek evangelia sv. Jana jsou podvrženádíla Václava Hanky, l879)' byl označovánza zrádce národa a nervovéa pracovní píetiženi,na němž se podílelaved|e útokůjeho kolegů i horečnápráce na staročeském slovníku,urychlily postup smrtelnéchoroby a přivedly Bezručovaotce předčasnědo hrobu. Zároveň s odka. zem horlivéhoa činorodéhovlastenectvípřija| tedy Bezručod svéhootce i kritičnost,odvahu osaměléhovzdoru a neústupnost'Není bez významu, že si Bezruč podle svědectví bratra Ladislava, který pod pseudonymemVít Šedivecnapsal trojdílnoupublikaci Z kroniky rodu Bezručova (1937,l938, 1948) - vepsal jako moto do svých prvních rukopisných pokusů,,Syn buď hodným svéhootce!...Tragický osud svéhootce
83
Bezruč metaforicky vyjádřil představou pomníku vytvořeného na jeho hrobě z kamenů, jimiŽ po něm ,,vlastenci..háze|i zaŽiva i po smrti (Nópis na hrob bojovníkův)..reštěkdyž přišel Bezruč na studia klasické filologie do Prahy roku 1885' sledoval s živou účastivědecké spory o Rukopisy a byl přirozeně svými sympatiemi na straně T. G. Masaryka, jehož přednáškynavštěvoval. Praha Bezručezklamala. Z dopisůpříteli Jaroslavu Kunzovi vyčteme,jak se tu cítícizincem, jaký odpor má nejen k německému živlu' který se projevuje v drzých buršáckých provokacích, ale i k oficiálnímu v]astenectví' Potuluje se raději v úzkých uličkách Židovského města, než aby šel na Hradčany,nehodlá navštívit Národní divadlo; má předpoklady k úspěšnému absolvováníklasickéfilologie (upoutaliho zejménařečtífilozofové),ďe brzy se projevuje omrzelost zeživota, lhostejnostke všemu,podle vlastníhovyznání příteli stává se,,nervózním a zádumčivým..:,,...Tysám víš,že všeje marno, žeje mně svět se všímúplnělhostejným' že mne nic nepoutá k tomu neurčitému pojmu' jemužříkajíživot'jenž v sobě zahrnujeslasti a strastiatd. Hledím si ovšemten ,život. zpříjemnit,dokud neodtáhnu,náruživě proto kouřím a piju a hraju karty...(Dopis z 29. června188ó.) Sociální postavenírodiny bylo po smrti otce velmi tíživé. K tomu přistoupi|y i celková duševní jak pro typ deprese,stupňujícíse disharmonie s matkou, tak i s univerzitnímovzdušíma nálady příznačné jako jako poznáním věku.., člověk' který člověka..'Tak se mladý Bezruč ukazuje ,,zbytečného ,,syn svého života v pražskémvelkoměstském centru ztrácí spolu s iluzemi všechnu životníenergii, cítíse v Praze i v životčcizincem a ve chvíli stupňujícíhose konfliktu s prostředímnajaře l888 rinema tvrdohlavě opouštíPrahu, studia a odcházi do ústraní.(Dlouho zůstalo utajeno, že Bezručůvportrétz tétodoby napsal na zÍk1adě Bezručovýchdopisůjeho přítel Jan Kadlec a publikovaljej pod pseudonymemEugen Bazarov v třetímroční. ku Nivy 1892-1893 s názvem Syn svéhověku a s podtitulem Obrazz akademickéhoživota.) ExistenčnízakotveníVladimíra Vaška na poštěv Brně (1889) ukrylo v každodennímmechanismu šedivé otcoúřednicképráce bolestnéniternérozpory nadanéhostudenta,který opustil cestu nastoupenouv šlépějích vých. A1e přeStoneutlumilo jeho tvůrčí vIohy. Zcela anonymně vstupujeVladimír Vašekna literárníveřejnost, když mu Ignát Herrmann ve svémčasopiseŠvandadudák roku 1889 otiskuje pod pseudonymemRatibor Suk prózy Studie z Café Lustig. Podle zjištěníMiloslava Hýska a taképodle Bezručovadopisu Janu Herbenovi (z 29. dubna 1899) poslal Bezruč Herrmannovi ještě tři obrázky z pražskéhostudentskéhoživota.Ty však zůstaly v redakčnímkoši. Uveřejněné prózy jsou popisnými studiemi figurek pozorovaných v brněnské kavárně při kulečníkua při karetnípartii' Vynikají přesným popisem, smyslem pro detail a v jejich jemně ironickém,klidnémvypravěčském autorůvflegmatickýpozorovatelskývztah slohu prozrazujese nejentehdejší k životu,nýbrži jistá hravá záliba v samotnémaktu vyprávění.Tlumená ironie prozrazujekritický' hodnotící a osobně účastnývztah autoruv a jeho sklon k satiře. ZÍejmétímto směrem šly i nepublikované a autorem samým spálenéobrdzky zpošty, v nichž podle Hýska,,byly zachyceny figurky z brněnskéhoúřadu,přímo volající po zvěčnění' lidé nejrozmanitějšíhopůvodu a charakteru, přidržovaní k práci jen že|eznol kánni, opilci, rváčia zloději...Tato literárníaktivita nenívšak spojenas autorovýmobčanskýmjménema končí,aniž se rozvinula. Jako poštovský asistentodchází Vladimír Vašek v říjnu 1891 do Místku a stráví tam dva roky, jež mu dávají zkušenost,která už má vztah k budoucímSlezským písním.Jde tu předevšímo bezprostřednípoznání rodnéhoSlezska, životaslezských dědin, hornicképráce v dolech' lidských osudů.Jde o poznánínárodnostního zápasu na Frýdecku a Těšínsku,do něhožho uvádíjeho nový přítel ondřej Boleslav Petr, bývalý učitel, nejprve k Maryčce propuštěnýze službypro svévlastenecképůsobení. Jde tu konečněo dvojí milostný vzÍah.. černooké Ženyje vzpomínánave Slezských písních.A pak o lásku Sagonové,jejížpodoba ztepilé,čemovlasé, k mladéDodě Besrutschové(později provdanéDemlové)Ze Sviadnova u Místku. První vztah k vdanéŽeně, je1ižmň skončiljako alkoholik, byl možná příčinou,pročBezruč požáda|o přeloženído Brna. Druhý se vyvinul v posledních měsícíchpřed odjezdem a trval i poté,co Doda dala přednost jinému' Vzájemná
84
korespondence obou obsahuje < s nenápadným všednímokolím
spojenésjmenováním českého Í cí básník si tu udržuje prostředr roste bída a sociální útisklidu. j
například o stávce z roku 1894 osobní zkušenostse sociální pr přijít niterný otřes v samébyto Tímto hlubokým otřesemby krve v únoru 1899 a kterése s v roce 1899 a znovu v letech I Životu, chce se vyrovnat se vší Životním zklamáním, k němuž1 katastrofou splývá mu v tom ok pod|éhajícího národnostnímui t
nesplněnýchpovinnostía tvůrč básník. V dopise Janu Herben vzpomněl jsem si, že bych se m Žencem,s Bohem atd...A ještě'
musím takévysvětlit: leta a leta Poláci, Němci, Úrady, Markýz někdy nevěřím, že předky toho jsem myslil, že se ztratímpod l přisámbůh špatnýcha barbarsk
okovů' a žádnéumění!.. Zrozeni básníka Petra Bezrut a silným myš|enkovýma emoci svého básnického vystoupenía chtěje být jen jedním z hasnou
neobyčejněprudkémtvůrčím ro pokladům, kteréumoŽnily, aby Vladimír Vašek proměnil na k kultura slova, vypěstovaná na '
stykem s literaturousvětovou,z Bezruč je ovšem básnický typ, básníkem výjimečněsilnéhoži v neosobní básnické autostylii i překladatele Rudolfa Fuchse. vyslovil to, co musil, básníkun vyvolána stínemsmrti. - Uhlr
označoval své veršejako ,,barb běžnéhouměleckéhoritu, bez li F. X. Šatdavšak rozpoznal,žeI ti literárnímu centralismu,avša kraiového.'...
z kamenů,jimiž po něm i Bezruč na studia klasické pisy a byl přirozeně svými tu cítícizincem' jaký odpor :h,ale i k oficiálnímuvlaste. Hradčany,nehodlá navštívit nutali ho zejménařečtífiloastníhovyznání příteli stává e všímúplnělhostejným' Že Ljeslastia strastiatd. Hledím a hraju karty." (Dopis z 29. lřistoupily i celková duševní a nálady příznačnépro typ ako člověk'který poznáním :nergii.cití se v Praze i v Žiem a tvrdohlavě opouštíPra. tétodoby napsal na zakladě ugenBazarov v třetímročníickéhoživota.) rdennímmechanismušedivé otcolastoupenouv šlépějích : Vašekna literámíveřejnost, I pseudonymemRatibor Suk šovadopisu Janu Herbenovi tudentskéhoživota. Ty však k pozorovaných v brněnské r pro detaila v jejich jemně natickýpozorovatelskývztah tozrazlsje kritický' hodnotící y i nepublikovanéa autorem l z brněnskéhoúřadu, přímo k práci jen Železnou kázni, rnskýmjménema končí,aniž strávítam dva roky, jež mu lšímo bezprostřednípoznání ů'Jde o poznánínárodnostníBoleslav Petr, bývalý učitel' tný vztah: nejprve k Maryčce nkých písních.A pak o lásku lu' První vztah k vdanéženě. přeloženído Brna' Druhý se přednostjinému. Vzájemná
korespondence obou obsahuje dosud neznámé veršovanéprojevy. V Brně splývá život poštovního úředníka s nenápadným všednímokolím a jen malá epizoda Vaškova anonymníhovystoupenív novinách, při aféře spojenés j menovánímčeského úředníkana brněnskou poštu,naznačujebojovnévlasteneckésmýšlení.Budoucí básník si tu udržujeprostřednictvímtisku ve Slezsku vědomí o tom, jak tam probíhánárodnostníboj ajak roste bída a sociálníútisklidu. Zárovefi z brněnskéRovnosti můžes|edovatzprávy o stávkách na ostravsku, například o stávce z roku 1894 a o krveprolití s ní spojeném.Vašek tak má možnostshromáždit bohatou osobní zkušenostse sociální problematikou kraje, ale k tomu, aby se proměnila v básnické hodnoty, musel přijít niterný otřes v samébytosti básníka. Tímto hlubokým otřesem bylo vážnéonemocněnína podzim v roce 1898, kterése pak projevilo chrlením krve v únoru 1899 a kterése stupňovalo chorobou nervovou, i když se léčilpobytem v Kostelci na Hané v roce 1899 a znovu v letech 1900-1901. Tváří v tvář smrti Vladimír Vašek pociéujeintenzivně svůj dluh životu,chce se vyrovnat se vším,s vlastnímosudem, s nepřáteli, kteří ubíjejíjeho zem, se všímbolestným životnímzklamáním,k němuž přistupuje v tédobě i nová milostnádezi|uze. Vlastní tragický osud s hrozící katastrofousplývá mu v tom okamžiku s osudem lidu, národa, konkrétněs osudem rodnéhoslezskéhokraje. podléhajícího národnostnímui sociá|nímuútlaku.A to - zároveň zřejmě s probuzeným palčivým vědomÍm nesplněnýchpovinnostía tvůrčích možností- vede k básnickémučinu.Jeho motivaci osvětlil několikrát sám básník. V dopise Janu Herbenovi z 24. bÍezna 1899 píše:',Až kdyŽ za staréhříchy se mi kazilo zdraví, vzpomněljsem si, že bych se měl vyrovnati s kýmsi zaTěšínsko,za svou zem,jako sejiní vyrovnávají s ruŽencem,s Bohem atd...A ještěv dopise Vojtěchu Preissigovi z l5. prosince l907: ,,Genezi svých veršůVám musímtakévysvětlit: leta a leta leželna mně nesmírnýútiskpod Beskydy: žíttam musí člověk,aby jej cítil... Poláci, Němci, Úrady, Markýz Gero, před nimž celý národ, Zlatou Prahou počínaje,leži na břiše - (proto někdy nevěřím' že předky toho lidu byli husité!)...Mlčel jsem: dostal jsem chrlení krve a věc stála tak, že jsem myslil, že se ztratim pod zem: hle odejdu, a nikdo to neřekne: a tak jsem napsal několik těch písní přisámbůhšpatnýcha barbarských- , kde jsem chtěl ten útiskvyslovit: působily-li,byla to pravda řinčících okovů, a Žádnéumění!.. Zrozeni básníkaPetra Bezručebylo tedy vyvoláno výjimečnousouhrou subjektivníchi objektivníchfaktoru a silným myšlenkovým a emocionálním napětím.TÍebažebásník zdůrazňoval společenskoumotivaci a funkci svéhobásnickéhovystoupenía svou osobu držel v přísnéanonymitě a považovalji za ,,naprostovedlejší..' chtěje být jen jedním z hasnoucíhokmene, jen jeho mluvčím,rozhodujícív tomto poměrně krátkém,avšak neobyčejněprudkémtvůrčímrozmachu byla jedinečná síla subjektivního prožitku a básnické fantazie. K předpokladům'kteréumožnily, aby se v horečnaté vizi spojil básníkůvosobní osud s ko|ektivním a aby se tak Vladimír Vašek proměnil na krátký časv ,,barda..porobenéholidu, přistupovala ještě literární vzdělanost, kultura slova' vypěstovaná na domácí literárnítradici i na anticképoezii' utvrzená filologickými studiemi, stykem s |iteraturousvětovou,zv|áštěruskou (Dostojevskij),a s modernímproudem současné literárnítvorby. Bezručje ovšembásnický typ' který se podstatnělišíod profesionálně chápanéhotypu tvůrčího umělce. Je básníkem výjimečněsilného životníhopodnětu a jedinečnésituace. Proto se taképředstavil veřejnosti jen v neosobní básnické autostylizaci neznámého ,,věštcesvého lidu... Byl - podle slov svého interpreta i překladateleRudolfa Fuchse - ,,básníkemproti své vůli,..Jakmile pominu|a na|éhavostsituace a jakmile vyslovil to, co musil, básník umlká. J. S' Macharovi napsal: ,'Snadjsem Vám takévyložil genezi písní:byla vyvolána stínemsmrti. - UhlaJi' uhl jsem i já do šedivéřady prostých a každodenníchlidí..,Bezruč sám označoval své veršejako ',barbarské..a byl také některými kritiky vykládán jako ''básník bez techniky, bez běžnéhouměleckéhoritu' bez literárnítradice a evropskékultury, divoký hora| a poctivý barbar..(A. Novák)' F' X. Šaldavšakrozpoznal, žeBezručsice představujenejšťastnější reakci proti artismu soudobépoezie a pro. ti literárnímucentralismu,avšakne jako primitiv a barbar, ale jako ,,velký a zákonný umělec v těle básníka krajového.'...
85
Tvůrčíproces, V němž vznikaly Slezsképísně' měl několik fázi. Jeho pďátky lze pravděpodobně klást do devadesátýchlet ještě před kritický podzim roku l898, kdy básník onemocněl. Dok|ádá to chrono|ogie některýchjednotlivých básní' některá osobnísvědectvídosvědčujíBezručovutvůrčí aktivitu už za místeckého pobytu' v korespondencije Bezručovo veršovánídoloženo už z obdobíjeho studentskýchlet. Ale teprve tehdy' když - zřejmě v prudkém vzrušenía v neopakovatelnémtvůrčímrozmachu - vytvořil mytickou postavuPetra Bezruče,anonymníhobarda slezskéholidu, když se v tétoautostylizaci odhodlal vystoupit na veřejnost,vzniká jádro Slezských písní,z nichžtři básně obsahovalazásilka z l ó. ledna 1899' ve kteréBezruč svěřil do rukou Jana Herbena, redaktora Času, svůj básnický osud. Charakter tohoto tvůrčíhoaktu, provázenéhotěžkými depresemi,což pak zpětně ovlivňovalo i nepříznivý zdravotnístav básníkův,naznačil Bezručv dopise Janu Herbenovi: ,,Panedoktore, nemyslete si, že bych, třeba napíšubáseň za pět minut, psal lehce. Já nevím,to vždy jako by chamsin šel mojí duší(sit venia!), myšlenky se hrnou jako bystřiny zhor, já nestačím chytat slova a myšlenky a pak jsem půl hodiny vždy jako spálený. Myslím, kdybych napsal pět takových básníjako Škaredý zjev a Maryčka Magdónova po sobě, žeby mne mohli véztdo Černovic.Jednoujste o mně řekl v tom konfiskovanémčísle,žejsou to práce mohutnéa vášnivé.Prvéje pochvala' druhéje pravda;jenžemne to spaluje jako vášeňpijáka nebo karbaníka...A povzbuzen redaktoremJanem Herbenem,který s porozuměnímrespektoval básníkovu anonymitu, i ohlasem veršůna veřejnosti, zejménaúspěchemna recitačnímvečeruHany Kvapilové 26' dubna 1899 v konviktskémsále v Praze,jemužbyl nepoznán sám přítomen,a konečněi naléhavou prosbou slezských vysokoškolákůve spolku odra, zaslal Herbenovi od ledna l 899 do únoral 900 většiprocesu učininu básní(počet51)'jež vytvořily pozdějšíknihu Slezských písní.První přeryv V tomto tvůrčím |o prozrazeni básníkova občanskéhojména přítelem Norbertem Mrštíkem a nespravedlivá a nechápavá kritika Bezručovýchveršůjako pesimistických v opavském týdeníkuv červnu 1899. Avšak nadšenýohlas u slezských vysokoškolákůznovu povzbudil Bezruček publikovánídalšíchbásníi k souhlasuke kniŽnímuvydání. projev i korespondenceustávají Poslednívětšízási|ka dochází Herbenovi v únoruroku 1900,pak všaki tvůrčí životaa po téměřtříletéodmlce znovu, ale pod aŽ do roku 1902' kdy se Bezručpomalu vrací do občanského jinými pseudonymy publikuje verše,jež vyjadřují hlubokou tvůrčíi lidskou depresi (,,můjmozek je jak vypálen' smutek bezhráni mne skličuje..,píšeBezručHerbenovi 1 1. října l902) aježjsou zčástiinspirovány novým milostným zklamáním (ve vztahu k mladéFrantišceTomkové,básnicky pojmenovanéjakoLabutinka). Básnický tvůrčíproces pokračuje i po roce 1903' kdy vycházi nejprve časopiseckéSlezskéčísloBesed Času a pak jeho rozšířené knižnívydání v Knihovničce Času,avšaknová tvorba se zaměřujebuď do intimnípolohy písňové'nebo k střízlivější'objektivníkresbě macharovské. Poezie Petra Bezručedostala svou knižnípodobu zásluhou Jana Herbena.Herbenovýmdílemje takékompozice Slezskéhočísla(1903)' nepřílišcitlivě a šťastně rozvrhujícíbásně do oddílůna principu místopisném (Bdsník v cizině, Ndvrat do vlasti, Putovdní Těšínskent,Mezi kovko1ry,Na opavsku, Bdsník). Slezské číslo vyšlo bez autorova jména' natolik Bezruč odmítal být pro veřejnost básníkem a odmítal také honorař. Jako Slezsképísně vyš|yjeho veršeteprve roku 1909. V dalšíchvydáních přibývaly jednak nové básně' jednak
zasahoval:některéHerbenovyÚ vracel k původnímuautentick
z tÍicátých let se však začinajik zájmem lingvistickým a mecl puristické).Definitivní textová vědecká konference o textologi pro kanonický text Slezských 1
SLEZSKÉ PÍSNĚ
Slezské písně jsou uměleck jediným tvůrčímaktem plně vy zřetelně něko1ik vrstev vz význ Citově nejvzrušenější' osamělá, téměřzoufalá revoltaj
kmene i jednotlivců,proti deva Pro charakter sbírky i samot interpretujesám sebejak jak jej podávají básně Škaredý
lyrického sebevyjádření.Skrze samu realitu zoufaléhozápasu fantomatický ',šílenýrebel a n výzvy. Jen tímto prostřednictv
kletby a tak děsivévizehrozici, jména.,,Mezi auto občanského jménem psat svým občanským t ním siláctvím..(F.x. Šalda;.
Symbolický obraz básníkaj básním.Bezručjej rozvíjív sy emotivníúčinnosti: ...Tak oko mi plaje, krvavý chalát mi z rameno v pravici hornickékladivo levou mi urazil uhelný bah oko mi vyžehl vyšlehlý pla
verše,jež byly sice staršíhodata a patřily do první tvůrčívlny (napříkladbáseň Kovkop, která byla podle Bezruče napsána jako prvá), ale buď neprošly cenzurou (například Škaredý zjev a Den Pa|ackého, konfiskovanépři prvém otištěníve 4. čísleČasuv únoru 1899, takŽejako první z veršůBezručovýchvůbec vyšla tehdy báseňZkazka,pÍezvaná později na Jenjedenkrát), nebo z obavy před cenzurnímzásahem byly drženy v redakčnímstole Herbenově až nepochopitelně dlouho (některéaž do roku 1927' jiné pronikly přes
Rozlehlá trojdílná báseň J rozvinula do dějovéhopohybu zjevu. Zák|adní autostylizač a mohutným patosem silně ex
opisy do různýchčasopisůa odtud byly přetiskovány do Slezských písní). Dnešnístav literárněvědnéhobádání už objasnil, Že Herben sice vnášel do textu některéúpravy,zvláště s ohledem na cenzunr' ale že Bezruč přes svůjpůvodnípasívnípoměr k osudu svých vlastníchveršůa přes plnou moc, kterou dával Herbenovi taképři komponováníSlezskéhočísla,přecejen do textu při korekturách
ze skály vyskočil škaredýt z poroby vyrostlý, ze zrádr k měsíci zaštkala do slunc
86
)ravděpodobněklást do )okládá to chronologie civitu užza místeckého ntských let. Ale teprve r - vytvořil mytickou i odhodlal vystoupit na a l899, ve kteréBezruč tohoto tvůrčíhoaktu, stav básníkův,naznačil Já nevím,to vždyjako čímchytatslova a myšých básníjako Škaredý l mně řekl v tom konfis. Ia; jenŽemne to spaluje s porozuměnímrespek.ecitačnímvečeruHany omen,akonečněina|é. ]99do února1900 většiprocesu učini. o tvůrčím Jivá a nechápavákritika k nadšenýohlas u sleztsu ke kniŽnímuvydání. korespondenceustávají i odmlce znovu, ale pod xi (''můj mozek je jak :jsou zčástiinspirovány novanéjako Labutinka). ,Ieuké čísloBesed Času e buď do intimnípolohy lvým dílemje takékomta principu místopisném ; Bósník)' Slezské číslo nítal takéhonorář. Jako nak novébásně' jednak rvkop, která byla podle jev a Den Palackého, :ršůBezručovýchvůbec enzumím zásahem byly |921' jinépronikly přes
zasahoval:některéHerbenovy úpravypřijal, jiné nikoli, dalšího podnítily k přepracovánítextu,jindy se zase vracel k původnímu autentickému zněni - a to ve smyslu svého tvůrčíhozáměru. Bezručovy zásahy jsou vedeny apriorním z tÍicátých let se však začinajikvantitou a kvalitou odlišovat od úprav pÍedcháze1ícich, zájmem lingvistickým a mechanicky provádějí jazykové změny (dialektismy, některé svérÍnnézáIiby puristické).Definitivní textová podoba S|ezských písníbyla proto po Bezručově smrti předmětem sporů; vědecká konference o textologických problémechSlezských písnív roce l9ó3 v opavě učinila východiskem pro kanonický text Slezských písnívydání z prosince 1928.
SLEZSKÉ pÍsNĚ Slezské písně jsou umělecký celek, jehož jedinečná výraznost i soudržnostje dána tim, Že se v něm jediným tvůrčím aktem plně vyslovila velká a složitáosobnost.v jednotnéstruktuře Slezských písnívšakje z ř e t e l n ěn ě k o 1 i k v r s t e v v z á j e m n ě o d l i š n ý c h a n ě k o I i k Ž á n r o v ý c h t y p ů . jsou ty básně, jeŽ zrodila Citově nejvzrušenější' významově nejnaléhavější a výrazovénejexpresivnější osamělá' téměřzoufalá revolta nebo žalobnýprotestproti utlačující moci, proti křivdám' proti utrpenícelého kmene i jednotlivců' proti devastaci fyzických, spo|ečenskýchi morálních hodnot člověka. Pro charaktersbírky i samotnéautorovy osobnostijsou důležité ty básně, v nichž Bezručuvádí azároveťt interpretuje sám sebe jako básníka, kde vytváří symbolickoupostavuPetra Bezruče.Tento obraz, jak jej podávají básně Škaredýz,jevnebo Jd, má některéosobní rysy autorovy, avšak nemá funkci a význam lyrického sebevyjádření.Skrze symbolickou vizi sebe jako mytického ,,škaredého zjevu.. vyjadřuje Bezruč samu rea|ituzoufaléhozápasu utýÍaného a Zotročeného lidu pod Beskydami i posledníjeho revoltu. Takřka fantomatický ,,šílenýrebel a napilý zpévék.,ztělesňuje nadosobní,ko|ektivní osud a vyslovuje revoltující výzvy. Jen tímto prostřednictvím,jen ústy tohoto neskutečného ''zjevu.. mohl Bezruč vyslovit tak vášnivé kletby a tak děsivévize hrozícíhozániku. Tedyjen touto ,,autostylizací... Básník se přitom musel vzdát svého jména.,,Mezi autosymboly Bezručovýmijsou tvary tak děsivéa příšerné, občanského že by je nemohl podepsat svým občanskýmjménemŽádnýbásníkžijící.stalo by se to okamžitěnestvůrnounehoráznostía divadelním siláctvím..(F. X. Šalda).V postoji neznáméhobarda musel pak ovšem Bezruč takédůsledněsetrvat. Symbolický obraz básníkaje vlastně syntézouvšechpodnětů,jeŽ ho zrodily, jež daly obsah a smysl jeho básním.Bezručjej rozviji v symbolech, kterénavozujízcela konkrétnísmyslovépředstavy a dosahujísilné emotivníúčinnosti: ...Tďl oko mi plaje, krvavý chalát mi z ramenou vlaje, v pravici hornickékladivo nesu, levou mi urazil uhelný balvan, oko mi vyŽehl vyšlehlý p|amen . Rozlehlá trojdílná báseťl Jri, která měla nahradit zkonfiskovaný Škaredy zjev a převza|a jeho funkci. aktu,jeho básnického rozvinula do dějovéhopohybu výklad geneze,charakterua smyslu Bezručovatvůrčího zjevu. Zák|adní autostylizačni zámér Slezských písní je tu ztvárněn monumentální symbolickou vizí a mohutným patosem silně expresivníhovýrazu:
některéúpravy,zvláště h vlastníchveršůa přes
ze skály vyskočil škaredývěštec, z poroby vyrostlý, ze zrádné krve,
do textu při korekturách
k měsíci zaštkala do s|unce zaklel.
81
sevřenou pěstí se k azuru rozmách, všemi těmi vrahy, nech záÍil'i z|atem, nech před nimi klečeli jako před bohy tam před Těšínem ti otroci dolů, do prachu smýknul svým hněvem, svým vzdorem, věnem to, jež mu dal do žitídémon,. ze skály vyskočil já! Po dramaticky vyhrocené a vzdorně intonovanéprvní části skladby uvolňuje se v druhéčásti prudký spád obrazů,v nichž se evokace poroby slezského|idu a ústupunárodnostníhranice odjedné dědiny k druhémísí vjedno s mytickým příběhem ,,komickéhorapsóda..,,,Dona Quijota z Beskyd.., ,,toulavéhošumďe a bláznivého gajdoše..'který ,,chytit chce úpornérameno sudby..' V překotném s|edu hrnou se bolestná přiznáni vlastní bezmoci s nenávistnými invektivami proti bohatcům, proti ,,mužůmslavných a vznešených názv'ťt,,, proti mocným na Dunaji i od vltavských břehů. Zde v největšímvzrušeníkulminuje tragický' hořký' sebeironizujícíbásnický postoj, spojeníbuřičskéhovzdoru s bolestným přiznáním marnosti: pod smyčcem zoufa|á chvěje se struna, těžký dech sedmdesáti tisíců, kamenům Zpívám a balvanům hraju, hraju a zpívám - tož dáte mi krejcar? A znovu zazniža|obou a rouhačskyvýsměšnouvýčitkou,,tomunahoře..třetíčástbásně a znovu se v ávěrečnýchveršíchspojuje v jeden akord h|as marnosti a zániku s gestem zoufalépomsty: Tak děje se' Pán chce. Noc táhne nad mým lidem; zahynem' neŽli se rozední. V té noci já modlil se k démonuPomsty, prvý bard z Beskyd a poslední. V básních tohoto typu se stavba pod tlakem vzrušenéfanÍaz|eproměnila v proud, který rozmetává pravidelnou syntaktickou výstavbu, sráŽí se v anakolutech,přeskakuje z tématuna témaa začleňujese svým volným veršemi volnou polytematickou stavbou do kontextu modernípoezie. Charakter překotného proudu představ má také báseň 7y a jd, kde zmytizované setkání se zpupným vládcem a germanizátorem Těšínska,markýzem Gérem,vyvolá vášnivéinvektivy, kterérozrušujílogickou stavbu básně a dávají výrazu silnou expresivnost. K typu básní, v nichž básník sám sebe představujejako mytlcké ztělesněnítragickéhoosudu kolektivu, patří skladby Vrbice, Leonidas, Michalkovice a osud, V nich je symbolická stylizace výraznějšía umělejší. Z kulturní historie lidstva si vypůjčujejednou obraz Ukřižovaného(Vrbice), podruhéhrdinu z řecké báje o boji v thermopylskésoutěsce(Leonidas),jindy motiv gladiátorskýchzápasův římskémcirku (Michalkovi. ce). Vždycky se však jako rozhodující činitel kompozičníi významové výstavby uplatňuje subjektivní prožitek.Červenábarva, barva prolévanékrve, se stává v básni Leonidas zdůrazněnoudominantou horečnaté vidiny. Sugestivně je vysloven pocit prohranéhozápasu a předsmrtnéagonie například ve Vrbici: Dál bude bič znět' dál budou nás dávit' pod Bohumínem a v Hrušově, v Lutyni, v Bašce,
88
já to víc neslyším,co je m co je mi po všem.
Poezie Petra Bezručese po| jsou prudké,ale jsou vždy dit Další variantou tohoto sym jsou básně Kovkop, oni a my l činu.Tam se otvírá perspekt
aktivním. Je silou. kteÍá, až kolektivní síly zkonkretizová
Kahan mi zhasíná'do čel zcuchanévlasy a slepené1 octem a ŽIučíse zalévá ok ze Ži| a z temene lebky se zpod nehtů červená lije se já kopu' já pod zemí kopu
Třebažeje do významovéh mluví řečíkonkrétních1idský bouzejícíhovědomí.Revoluč ny vzpoury jsou kineticképře
numentalizován horníkovýml a plameny Ž|llÍi'l ažzdvihnet Výrazovým prostředkemI dým, krev, napřáhnutíkladil ondrášej ako hrdiny lidovéhc Sovových Dobyvatelůnebo vazba ke konkrétníživotnírl Poněkudjinou podobu mŽ ŽtÍr, Pole na horóch, Kantot pohledu. Příběh Maryčky Ma se, jak mi jednou goral z Bt myslel: kdybych dovedl být l Avšak tento zážitek byl přev(
tragickésmrti. V rychléma zkratkovitén a nechají Maryčku se zoufalc zí k poslednímu aktu tragéd nitra nešťastné dívky.Autor C mi otázkami vyslovuje to, cr kryta vnějšíhořkou ironií(''(
nelítostnoupanskou mocía b kdy napovídápři motivu divr vrchol je vys|oven srázně.z
já to víc neslyším,co je mi po tom co je mi po všem.
druhéčástiprudký spád :dnédědiny k druhémísí oulavéhošumaře a blaznou se bolestná přiznání :h a vznešenýchnázvů.., minuje tragický' hořký' marnosti:
st básně a Znovu se v záomsty:
ud, který rozmetává pralma a začleňujese svým ané setkání se zpupným kterérozrušujílogickou 3ickéhoosudu kolektivu, 'ce výraznějšía umělejší' ruhéhrdinu z řecké báje ském cirku (Michalkoviby uplatňuje subjektivní ou dominantou horečnaté klad ve Vrbici:
Poezie Petra Bezruče se pohybuje v krajních polohách bojovného činu a tragické marnosti. Jejich kontrasty jsou prudké,ďe jsou vždy dialekticky spjatév jednofu. Jsou stálým zdrojem dramatickéhonapětí. Dalšívariantou tohoto symbolickéhoztělesněníbásníkovasubjektu ztotožňujícího se s osudem svéholidu jsou básně Kovkop, oni a my a ostrava- Tam se mytickým symbolem stává proletář a převládá patos revolty' činu.Tam se otvírá perspektiva vítězstvínebo alespoň spravedlivépomsty. Proletářský živel je tedy živlem aktivním. Je silou, která, aŽ procitne, uskuteční ono přivolávané ,,zúčtování... I tu je symbolický obraz kolektir.ní síly zkonkretizován do plné názornosti: Kahan mi zhasíná, do čela padly zcuchanévlasy a slepenépotem, octem a žlučíse zalévá oko, ze Ži1 a z temene lebky se kouří, zpod nehtů červená lije se krev, já kopu' já pod zemí kopu,... Třebažeje do významového podtextu těchto veršůshrnuto poznáni nesmiřitelných sociálních rozporu, báseň mluví řečíkonkrétníchlidských osudůa situací,emocionálnířečíosobníhoprožitku,osobního,teprve se probouzejícíhovědomí. Revolučníhrozbu avýzvu vyjadřuje s patosem živelnénenávisti. Ptiznačnépro tyto viďny vzpoury jsou kineticképředstavy symbolizujícípohyb vzhůru.Tento pohyb je v závérubásně Kovkop monumentalizován horníkovým nápřahem kladiva, v básni oni a my pohybem celéhokolektivu (,,ažsazemi černí a plameny ž|tlti,l ažzdvihnem se z dolů a zdvihnem se z hutí,/my zvednem se v dlouhéma jediném muru..). YýrazovýmprostředkemBezručovýmtedybylsymbol, aéužvjednoduché,konvenčnípodobě(plamen, dým, krev, napřáhnutí kladiva) nebo v podobě vizionářské, mytické (postava věštce, kovkopa' Géra' dáIe ondrášejako hrdiny lidovéhomýtu).osobitým rysern,který Bezručovysymboly lišil od symbo1ickýchpostav Sovových Dobyvatelůnebo Březinových Proroků či Stavitelůchrámu, je smyslová názornost i významová vazba ke konkrétníživotní realitě. Poněkudjinou podobu má další, epická vrstva Slezských písní,balady Maryčka Magdónova, Bernard Žtir, Pole na horcích, Kantor Halfur, kterou Bezruč vytvořil ye zcela reálných dimenzích a Z objektivního pohledu. Příběh Maryčky Magdónovy byl uložen v duši básníkajako hluboký zážitekcitové účasti:,,Pamatuji se' jak mi jednou goral z Beskyd vyprávěl o té Maryčce. A mně jaksi stoupalo pořád cosi do krku a já si myslel: kdybych dovedl být básníkema napsatti pár veršůza hrob...(Dopis J. Herbenovi z 29. dubna l 899.) Avšak tento zážitekbyt převeden podle baladické tradice v neosobníepickou osnovu s dramatickým vrcholem tragické smrti. V rychlém a zkratkovitém sledu jsou uvedeny osudové rány, kteréberou proletářské rodině otce i matku a nechajíMaryčku se zoufalou otázkou,jak opatřit pěti sirotkům teplo a chleba. Děj balady pak rychle přechází k poslednímu aktu tragédie,k cestě Maryčky v doprovodu četníkado frýdeckého yézeni, a přenáší se do nitra nešťastné dívky. Autor dramatizujetentovnitřníděj svým dialogickým Vstupem,oslovuje Maryčku a svýje mi otázkami vyslovuje to, co ona vidí, co si myslí, čehose děsí a co ji nesnesitelněmučí.Jeho účastnost kryta vnějšíhořkou ironií (,,Cos to zaŽenicha vybrala sobě?..)' ale stále naléhavěji obnažujekrutý rozpor mezi nelítostnoupanskou mocí a bídnýmlidským osudem chudých a stupňujedramatickénapětíažk vrcholnékrizi, kdy napovídá při motivu divoké Ostravice myšlenku na zoufalý sebevražednýčin.Následující tragický dějový vrchol je vysloven srázně, zkratkovitě, s maximální výrazovou úsporností:
89
Jeden skok nalevo, po všemje, po všem. Černétvé vlasy se na skále chytly, bílétvé ruce se zbarvily krví, sbohem buď, Maryčko Magdónoval Závěrečnástrofa uŽ zcela neúčastně a věcně konstatujemístoMaryččinahrobu, záměrně klade do popředí otřesný fakt a v pozadí nechává nevyslovený, ale tušenýlidský soucit s tragickým osudem mladé |idské bytosti. Celková kompozice básně je postavenana refrénovém vysloveníjménaMaryčky Magdónovy. Významový a emocionální obsah tohoto oslovení má jemně odstíněnévarianty podle kontextu. V jejich sledu se zrcadlí a takénavozujístupně dějovéi citovégradace.Na dramaticky nejexponovanějším místě,těsně před zoufalým činem Maryččiným'je výjimečně místo refrénu,který má jinak spíšeúčinekretardační, naléhavá otázka, ji, rozumíš,děvucho zbor,!.'). Zvukově navozujícípři motivu Ostravice zoufalérozhodnutíhrdinky (''Slyšíš podmanivý refrénumocňuje lyrísmus tétobalady. Účinným tvárným prostředkem v básni Maryčka Magdónova - stejnějako ve většiněSlezských písníje kontrast. Zde kontrast mezi věcným, drsným, zdánlivě neúčastným podáním a utajenou citovou účastí; kontrast mezi dvojím světem - světem bohatéhoa necitelnéhomarkýze Géra a světem bědné proletář. ské siroty; kontrast mezi myšlenkami o životě a o smrti, kterérozpolcují nitro hrdinky. Předmětná názor. nost a krajová i sociální konkrétnostpříběhuje básnicky umocněna a zobecněna v symbolický obraz lidské tragiky. Také báseň Bennrd Zir byla podnícenadávným osobním záŽitkem,když Bezručeještějako hocha urazil zpanštělýstýc tím, že mu odpovídalněmecky a prohlásil, Že u nich se českymluvíjen se sluŽebnými' KdyŽ Bezruč posílal tuto báseň Herbenovi, napsal v dopise z 24. dubna 1899 k tétovzpomínce:,,''.patnáctroků proces hořel mi ten políčekve tváři,jsem rád, žeho mohu vrátit. Já mu tu báseň pošlu,on se pozná...Tvůrčí ovšem i tuto osobní touhu po odplatě proměnil v epicky objekt.ivníobraz renegátství,kde nelidskost zpanštěléhozrádce soudí básníkjen nepřímo v matčiněpokorné abáz|ivé modlitbě. I zde Bezruč rozehrál složitývýznamový podtext' v němŽ se spojujíztajenáinvektiva a rozhořčenýsoud s hořkým soucitem a bolestně výsměšnouironií. Naproti tomu balada Kantor Halfar je podána ve spádnéma pravidelnémtempu a ve věcném,svědeckémslohu, jen v závérečné významově dvojsmyslnépointě (,,atak dostal Halfar místo..)zazní hořká ironie. Lásku a soucit k tragickémulidskému osudu pod Beskydami Bezruč vyjadřuje obvykle bolestnou ironií, hluboký, vzrušenýcit kryje drsným slovem a nejednouhořkým smíchem(ondrti). Takéřada básnís motivem náVratudomůa deziluze s ním spojenépřekrývá osobníbolest a subjektivnízkušenostnízáklad odosobněnou epickou stylizací (Nóvrat, Krósné Pole).PÍesto však i ve Slezských písníchnacházíme zpovědi subjektivního citového smutku. Jsou vzácné- jen několik básnínaznačuje tragikumilostnéhovztahu.Ale i první z těchto básní, nazvaná původněv časopiseckém otištěníZkazka,poté Jenjedenkrdt,je alegorickou paralelou pověsti povýšenado symbolickéroviny a přiřazuje se tak k mytickým vizima symbolůmsociálního zápasu. Spojuje motiv marnélásky s bolestným životemslezskéholidu, a překračujetak hranici subjektivní platnosti.Pro toto spojeníerotickéhoa sociálního osudu vjedno, pro toto zařaděníosobníhointimního hoře do hoře kmenovéhoa pro jejich vzájemnéumocňováníje zvlášťpříznačnábáseťtHIučín. Yic z nevyŽiténěhy i osobníhomilostnéhosmutku prozrazujeLabutinka, a|e uŽ zde má moti v lásky a ženy jen kručekk hořké nedůvěřevůčiženě,k hořké filozoÍli lásky, která pak plným tónem a v silné expresi zní ze záyéruPapírovéhoMojšla' Tam se osobní zpověď básníkovanáznakem přidružila k příběhu nešťastného Žida. Aie přesto splývání obou příběhůna konci umocnilo trpký tón reztgnacea hlubokéskepse:
90
Tomu na šíjlehlo jarmo l tomu ženaživot otrávila' toho bolest jak bič koně l vodka, bratře, sladká vod
Buřičský temperamentbá razněji tam, kde se spojilo jt od pražskéhocentra,kde iror mužnicképolitice vůčislezs a časová. Báseň Den Palack se rouhačskytoho, co bylo č tónem o praŽskévlastenčícs českýchdědin ve Slezsku v1
Z Čech v pomoc prapor . Marš - ten si nechte prt
Situace kraje vzdáleného. strany umožnila Bezruc.ovi dezi|uze ze ,,slovanské..Pra| logii, jak ji vyslovila Česká Některéze Slezských pís
výrazu melancholickéhozat Hrablň). Báseřt Didus inept Několikrát podaIBezručinte i Jedné melodie, hořce iror a rrakonecuž z odstupuforr
dy...". Dramatickénapětívýzna pro protiklady Života a svět situace, prudkékonflikty' v: Ty ajó), mezi póly vzpurné stále přeskakuje jiskra váš
a výrazem smrtelnéagonie. protikladnéhopohledu iro Bezruč vycházi z rea|ity obrazností,která promítábi Uplatněnímfantazie a její h Zv|ášt výrazným rysem Be'
vzrušení,z vášnivéhoafekt představ hnaný překotně v paralelismus,častévyšinut věty). Projevuje se v naléha na hranicíchvulgarismu, pt
poezie rys plebejství.který 1
Tomu na šíjlehlo jarmo kmene, tomu Žena Život otrávila, toho bolest jak bič koně Žene vodka, bratře, sladká vodka zbyla! ně klade do popředí sudem mladé lidské lónovy. Významový jich sledu se zrcadlí
Buřičský temperamentbásníkůvi jeho konkrétnísmysl politický projevil se ve Slezských písníchnejvýrazněji tam' kde se spojilo jeho demokratickésmýšlenís vědomím krajovéodlišnosti i opuštěnostiSlezska proti jeho frazérstvia ďod pražskéhocentra,kde ironická invektiva proti ,,vlastenectví..českého měšťáctva, muŽnicképolitice vůčislezskémenšinědostupujeaž k sarkasmua kde básníkovaopozice je zcela konkrétní a časová.BáseťlDen Palackého,která byla konfiskovánajakojedna ze tří básní Bezručova debutu, dotýká
těsněpřed zoufalým i, na|éhavá otázka, r z hor?..).Zvukově
serouhačskytoho,cobyločeskémunacionalismunejsvětější. Prag(]caputregnim|uvinezvyklýmplebejským tónem o praŽskévlastenčící společnosti;rozhořčenínad kontrastemvlasteneckýchplesůna Žofíně a hynoucích českýchdědin ve Slezsku vybuchuje v neslýchaný projev hněvu:
í Slezskýchpísní:nou citovou účastí; tem bědné proletářy. Předmětná názorrolický obraz 1idské itějako hocha urazil e služebnými'Když lce: ''...patnáctroků rzná...Tvůrčí proces ltví' kde nelidskost zde Bezruč rozehráI m soucitem a bolestidelnémtempu a ve Halfar místo..)zazní kle bolestnouironií, ada básnís motivem ziíkladodosobněnou zpovědi subjekostnéhovztahu.AIe Lkrót,je alegorickou ymbolůmsociálního : hranici subjektivní níhoint,imního hoře á motiv lásky a ženy l v silnéexpresi zní příběhunešéastného .éskepse:
Z Čechv pomoc prapor vlastenecký? Marš - ten si nechte pro sebe. Situace kraje vzdálenéhood praŽskéhocentraa sevřenéhodvojímtlakem národnostnímz německéi polské strany umožnila Bezručovi kriticky postihnout charakter nacionalismu. Uplatnila se přitom jistě i dřívější dezihlze ze ',slovanské..Prahyjehostudentskýchlet a kritická skepse k oficiální česképolitice a kjejí ideologii, jak ji vyslovila Česká moderna, a zv\áštéMachar. Některéze Slezských písnítíhnoucík subjektivnímupólu směřujíkjednoduchépísňovéformě, k lyrickému výrazu melancholického zamyšlení nad vlastním Životem, nad uplynulým mládím (Rybníky za Paskovem, Hrabyň). Báseťl Didus ineptus představuje krajní mez deprese, která provázela vyčerpávajícítvůrčívzepéti. Několikrát podal Bezruč interpretaci svéhobásnického osudu: symbolickým náznakem svéhoČervenéhokvětu i Jednémelodie, hořce ironickým posouzenímoh|asu Slezských písnív básních Čtenáři veršůa Úspěch a nakonec už z odstupu formulovanou bilancí svéhobásnickéhovystoupení:,,Žil jsem j ak stepníkůň svobody...". Dramatickénapětívýznamovévýstavby Slezských písnímá svůj zdroj v pronikavémBezručově smyslu proprotikladyŽivotaasvěta.Naprudkých kontrastech stavísvůjbásnickýobraz;mácitprodramatické situace,prudkékonflikty, vzrušujícídialog' Do nesmiřitelnýchprotikladůrozestupujese mu svět (oni a my, Ty ajd), mezi póly vzpurnéhočinui rezignovanéhozoufalstvíosci|ujestále myšlenka,mezi láskou a nenávistí stále přeskakuje jiskra vášnivéhoafektu, básníkovy vidiny se potrybujímezi výbušným projevem Života výrazovým prostředkemtohoto vnitřně a výrazem smrtelnéagonie' A nenítedy ani náhodné,jeJinejčastějším protikladnéhopohledu ironie' protikladnými hra s dvěma významovými rovinami. vycházi k Bezruč z reality, tvoří z ní a obracíse ní, umocňuje všakjejí obraz nezvyk|e silnou básnickou promítá obrazností'která básníkovupředstavureality do fantastických a vizionáíských rozměrů. Uplatněnímfantazieajejí hyperbolizujícii symbolizujícímocije Bezručzajedno s vývojem modernípoezie. citového Yycházi z výjimečného ZvIášÍvýraznýmrysem Bezručovýchveršůje prudká expresivnost' (proud významové výstavby básně principem kompoziční a vzrušení'z vášnivéhoafektu' který se stává i představ hnaný překotně vpřed citovým napětím)a určujetaké výstavbu syntaktickou (charakterizujeji paralelismus,častévyšinutízvazby, nedokončené věty, elipsy, asyndetická spojení'nominá|nívěty, vloŽené věty). Projevuje se v naléhavýchotázkách, v interjekcícha v expresivnímslovním výrazu. Drsnévýrazy, často na hranicíchvulgarismu, podporujíexpresivnosttextu způsobemdo té doby neobvyklým a vnášejído naší poezie rys plebejství,který pak ještěposílilageneraceŠrámkovaa Gellnerova. To jsou napříkladvýrazy ,,Kdo
9l
hulaká do slezskénoci.., ,,Jak nás ta spřežtam dáví všechny..,,,Maršzamlčenýrým ',mur ví..:,,kurvy...'
ten si nechtepro sebe,.,,,Co tě žere..,
JedinečnousvéráznostBezručovy poezie tvoří uŽiváni dialektismů, a to hláskotvorných (chlop, ni' jsme)' (Pětvalda, goral' Žultý)' tvaroslovných nězpive, by|ach' uhli lexikálních (grof' grosbyrgr, mur). Vliv dialektu proniká i do rytmické výstavby, například uplatněnímslezskéhopřízvuku na předposledníslabice slova ve shodě s metrickým schématempÍedcházejiciho rýmu (šlasmyčka:Maryčka). UŽití těchto dialektismů je esteticky funkčnía celkem střídméadocházi k němu jen na pozadí spisovnénormy. Rytmickou osobitostíSlezských písníje soustavnější který právě ve spojenís tragicuživáni daktylu, kým patosembásníjako Maryčka Magdónova, ostrava, Michalkovice, Leonidas, Kdo na moje místoad. nabyl u Bezručejistého významového a emocionálního zabarvení.Daktylský rytmus zvýrazňoval významovou stránku slova a byl pro svou pomalost a tíhu cítěnjako protiklad k lehkémujambu lumírovskému.A nebyl bez vztahu k obdobnétendenci tehdejšísymbolistické poezie' zatimco rovněž dost častouplatněný trochejský rytmus ukazoval zase k realistickémuMacharovi. Rytmická strukturaBezručovýchveršůa strof je však velmi složitá,s četnýminepravidelnostmia svéráznostmi.Rafinovanou vynaléZavostukázal Bezruč v rýmu (ojedinělérýmyjako drak tyl: daktyl, despot:vespod, hoř tu: fořtů;neobvyklétypy rýmůs mezislovními předěly b|ázna..a zná, host-li: rostly) a v asonancích'jež jdou od tříslabičných(desítku:ve Frýdku) dokonce až k pětislabičným(v pokoře manské:Hó' to je panské!).PřipojímeJi ještě rafinovanou hru se souzněním (zhasla.alka,balvany-zavalil, do štoly-mrštilapod'), ukazuje se nám Bezručjako umělec s vytříbenýmcitem jazykovým a rytmickým. Slezsképísněnepůsobilyjen vahou svéhomyšlenkovéhoobsahu,nýbrži vyspě|ou kulturou slova a verše,dokonale funkčnímužitímoriginá|níchvýrazových a tvárných prostředků.
TVoRBA MIMo SLEZSKÉ PÍSNĚ Slezské písně byly dlouho jedinou Bezručovou knihou, a tak byl vyslovován názor, že Petr Bezruč je básník jediné sbírky' Mluví pro to jeho způsoba pojetíuměleckétvorby i fakt, že takédalšíverše,které vznikaly po roce 1900 a kterébyly otištěnypod jinými pseudonymy (Smil z Rolničky, Leo Charvát ad.)' přešly do Slezských písní.Autorje zaÍazova|do dalšíchvydání,podobnějako tam zařadil i staršíbásně, které potlačila cenzura nebo obava před ní. Verše inspirovanéláskou k Františce Tomkové z Nového mlýna u Brna a datovanézačátkemroku l900, znichž některépronikly do Slezských písní,tvoří dnes celou knihu s titulem Labutinka. Že se básnická tvorba Bezručova neomezila najednu knihu, dokládá předevšim Stužkonoskamodró ( l 930). Prozrazuje nezmenšenoucitovost i neústupnoukritičnoststárnoucíhoBezručea můžebýt považována za důstojnýepilog Slezských písníjako teskná bilance celéhobásníkovaživota'jako nová hořká konfrontacé jeho dřívějšíbásnické revolty s nezměněnou skutečností útiskua křivd, jež ani nový stát neodstranil.Nadto pojetí se tu uplatňuje v osobitémtvůrčím typ básně-proudu,který ve svémmonotónnímspádu obrazůzrcadlí celou neklidnou dobu a přitom nepřestávábýt intimní zpovědí,sugerujícímelancholickou moudrost člověka, který se divá za svým uplynulým životem. V několika žánrovýchproudech pokračovalabásníkovatvorba i po Slezských písních,i kdyžjejí intenzita se už nemůžeměřit s tímto dílem. Politický zápas proti křivdám a útisku a na obranu demokratických práv projevů.TÍebažese BeZručstranil politickéhoživotaa zachovával zůstávalinspirátorembásníkovýchtvůrčích si k němu, a zejména k politickým stranám, skeptický odstup i v nové republice, přece jen jeho politické vědomí a politický zájem byly velmi silné. Zaprvni světové váIky se dostal na zékladéfalešnéhonařčeníz autorstvíbásní, kteréotiskl paříŽský emigrantský list L,indépendance tchěque, před vojenský soud ve Vídni a jeho život byl ohrožen obviněním
9Z
z velezrady, která se trestal písnímjako svémudilu hlási občanskéhopostoje. Po důk
ského časopisunejsou dílen Bezruč nepřestává zaiimat c povýšeneckéi nteIigenci a jej
veršovanou satiru na byrokrl (1948) a pak řadu adresnýc
Silnějšíminspiračnímzd soukromí, střídajejen místa ních letech - až do své sn výpravy do Beskyd (na Lys Morava, nabizejici svémuot centrem básnických sbírek .
o zemi slwtečné'194,|).K ct významové hloubky a zkrz i životní moudrost zra|éi :
intimnílyriky tvoří reílexi tesknoty i podivuhodnévyrr tato lyrika byla shrnuta do i nepřdtelům(posmrtně 195 ovšem Bezručůvzvyk posí
za básnickou tvorbu, ale spí byl od dětstvízvyk hovořit poměrně brzy zvo1il stylizac Bezručůva jeho sklon k se
cestaBezn Jestližetvůrčí konci - po láskypiném v1 knihy próz. Do konečnéh bibliofilské knižky Černó l
v dobré pohodě a v humoÍ il950) uvádí umělecky nát alegorické ,,tři kresby z dřev vztahu k tragickým dívčí Bezruče,shrnutédo svazku fond, zároveň spontánníi k
svéráznéosobnosti Petra Br
Ohlas Bezručovytvorby ciální svědomí'burcoval k r historických situacíchjedr společenská' podruhé obe zanechal hluboké stopy v oblastechuměníprojevilapi
Maryčka Magdónova z rok
o sebe..,,,Co téžere,,, .otvorných(chlop, ni, grosbyrgr,mur). Vliv ' předposledníslabice žitítěchtodialektismů lě ve spojenís hagicr moje místoad. nabyl azňoval významovou nírovskému.A nebyl uplatněnýtrochejský i a strofje všakve|mi iezručv rýmu (ojemezislovnímipředěly Fýdku) dokonce až lu hru se souzněním ,c s vytříbeným citem ahu,nýbrži vyspělou prostředků.
or, Že Petr Bezruč je akédalšíverše,které ty' Leo Charvát ad'), lil i staršíbásně, které t{ovéhomlýna u Bma celou knihu s titulem m Stužkonoskamodró může být považována 'vá hořká konfrontace :át neodstranil.Nadto spádu obrazůzrcaďí ou moudrost č1ověka,
z ve|ezrady, která se trestala smrtí. Protokolární výpovědi Bezručovy u soudu, kde se básník k Slezským písnímjakosvémudílu hlásil (byly uveřejněny v publikaci Bezručův proces 19I5-1918)'jsou doklademjeho občanskéhopostoje. Po důkazu vídeňskéhoslavisty dr. Josefa Karáska, že inkriminované básně Z emigÍantského časopisunejsou dílem Bezručovým,básník nebezpečíunikl. Ani po pádu habsburskémonarchie se Bezruč nepřestává zajimat o politické dění a komentuje je satirickými verši. Po prozaickém výpadu proti povýšeneckéinteligenciajejiokáza|ézát|bévtitulech RepublikapředsvaťýmPetrem(1923)napsal roku 1928 veršovanou satiru na byrokracii nového státll Píseň o georgině či Hepta Epi Thébasči osm na jednu květinu (1948) a pak řadu adresných politických satir veršem. Silnějším inspiračním zdrojem pro básníka, který opustil své zaměstnání v roce 1928 a uzavřel se do soukromí' střídajejen místapobytu (v Brně' v Kostelci na Hané' v Brance u opavy, na ostravici, v posledních letech - až do své smrti 17. února 1958 - trvale v Kostelci na Hané) a podnikaje vytrvale tulácké výpravy do Beskyd (na Lysou horu) a na jižní Moravu, byl dávný a důvěrný vztah k přírodě. zvtášté j1žni Morava, nabizejici svému obdivovateli opojnou radost ze slunce a z bohatých daru země' se stala tematickým centÍem básnických sbírek vydaných za jeho života (JižníMorava v písních Petra Bezruče, 1933' a Zpěvy K celémucyklu dozrávala žeňveršůna motivy květin; některéz těchto básní dosáhly o zemi slunečné,194.7). významové hloubky a zkratkovité sugestivnosti, vyjadřujíce svou symbolickou platností povahové rysy i životní moudrost zra\é i svéráznéosobnosti (Monotropa hypopitys, Kalina). Jinou variantu této pozdní intimní lyriky tvoří reflexivní zamyšlenínad lidským osudem, na cestě k ,,druhémubřehu.,' básně nelíčené tesknoty i podivuhodné Vyrovnanosti (Druhý břeh, Rozmlwa s osudem, Souputnice, Život ženy ad.). Všechna tato lyrika byla shrnuta do dvou svazk'ÍlParalipomen (7937, 1938) a pak do souboru nazvaného Přótelům i nepřótelům(posmrtně 1958), kde se dostalo i na některévýraznějšípříleŽitostnéverše a pozdravy. Jinak ovšemBezručůvzvyk posílatpozdrav z cest i odpovědi na gratulaceveršovanýmprojevem nelze povaŽovat za básnickou tvorbu, ale spíšza osobní rozmaÍ,který je pochopitelnýuž tim, Že mezi sourozenci Vaškovými rýmování a v rozmarnéstylizaci. Bezruč si pak byl od dětstvízvyk hovořit nebo dopisovat si v nenáročném ještěr.,. jako poměrněbrzy zvolil stylizaci nebo ,,starý Uplatnil se v tom nejednoui svéráznýhumor ',stareček.. Bezručůva jeho sklon k sebeironii. Jestližetvůrčícesta Bezručova začinaladlouho neprozrazenou prózou (Studie z Café Lustig)' takéna jejím konci - po láskyplném vylíčenísamotářova idylického souŽitíse zviÍatyLolo a druhové(1937) - stojí knihy próz. Do konečnéhosouboru nazvaného Křiý úsměvještěrsbý (1954) se sešly dříve vydané drobné bibliofilské kniŽky Čerrui hodinka s Petrem Bezručem (1931) a Křiý úsměvještěrsbý (1942)' vyprávějící v dobré pohodě a v humorném slohu vzpomínky na drobnépříhody básníkova života. Kniha Je ruis šest (1950) uvádí umělecky náročnější a stavebně prokomponovanějšíprózy: ostře satiÍickéa nejedním rysem z carské Rusi..a dvě povídky s hluboko ukrytým nábojem silnéhoemocionálního alegorické,,tři kresby dřevní (Zdrobek Elenlq Hričovské a Mlrid,átko). CeIé prozaické dílo Petra k osudům vztahu tragickým dívčím Bezruče,shrnutédo svazku Povídlcyze života (1957)' prozrazujesilný pozorovatelský talent a vypravěčský i lidský profil fond, zároveň spontánníi kultivovaný. Celá tato tvorba mimo S|ezsképísnědokresluje tvůrčí svéráznéosobnosti Petra Bezruče.
h' i kdyžjejí intenzita demokratických práv o života a zachováva| re jen jeho politické á otiskl pařížskýemiI ohroženobviněním
ohlas Bezručovytvorby byl bezprostřednía dosáhl šíře,která nemá obdoby. Bezručprobouzel lidské a so' ciální svědomí,burcoval k občanskéaktivitě. Z významovéhobohatstvíjeho díla se aktualizovaly v různých historických situacích jednou stránka vlastenecká' národní' podruhé stránka sociální, jednou konkrétně společenská,podruhé obecně lidská. TíebaŽe nenapodobitelný (ač nejednou na Slezsku napodobován), zanechal hluboké stopy v česképoezii dvacátéhověku. Inspirujícísíla Bezručovy poezie se v ostatních oblastechuměníprojevila předevšímv rovnomocnémhudebnímdíleLeošeJanáčka(napříkladsborová skladba Maryčka Magdónova z roku 1908).
93
V ý z n a m n é e d i c e S l e z s k ý c h p í s n í : S l e z s k ép í s n ěp o d l e r u k o p i s ů( l 9 ó 3 , e d . o l d ň c h K r á l í k a V i k t o r F i c e k ) ; Siezské písně Petra Bezruče - Historický vývoj textu (1967, ed. oldřich Králík' Viktor Ficek a Ladis|av Pallas); Slezské písně(1967,kanonický text, ed. Miroslav Červenkaa Břetislav Štorek); Jenjedenkát (l980, podle zásilek Janu Herbenovi, s korespondencí,usp. a doslov Miroslav Červenka' podepsán Vladimír Macura). - Soubory z ostatních prací: ParalipomenaI' II (l937 a l938' básně); Povídky ze ŽivoÍa(1951, prózy, doslov Miroslav lvanov); Přátelůmi nepřátelům (1958' nejobsáhlejšísoubor veršůmimo Slezské písně,doslov oldřich Králík); Labutinka (196l, milostnéverše' doslov oldřich fuálík). Korespondence: ListyPetraBezručeVáclavuF1ajšhansovi(1957,usp.MarieVieweghová-Zdráha1ová);BezručMachar (1961, usp. Jaromír Dvořrík); Petr Bezruč píšepříteli z mládí (l963, Jaroslavu Kunzovi, usp. Jiří Urbanec); Jan Skutil: Padesát dopisů (,,písem..)Petra Bezruče našemu krajanu Jaroslavu Marchovi Z |et 194|-54 ( 1963); Slezské písně v k o r e s p o n d e n cli8 9 8 _ l 9 1 8 ( 1 9 6 7 ' m j . s J a n e m H e r b e n e m , H a n o u K v a p i l o v o u ' J a r o s l a v e m K v a p i l e m ,R J .. V i l í m k e m , J . S . Macharem, Vojtěchem Martínkem, Leošem Janáčkem' Vojtěchem Preissigem, F. X. Šaldou, T. G. Masarykem' bratry Mrštíky, usp. Jaromír Dvořrík); ŠtěpánVlašín' Jiří Hek: Korespondence Petra Bezruče a Miloslava Hýska z |et |926-32 (Sbomík Národního muzea v Praze |961); Petr Bezruč - Vojtěch Martínek (1969, usp. a úvod Artur Závodský); Miroslav Červenka(podepsán Břetislav Štorek):Listy Petra BezručeJanu Herbenovi (ČasopisMoravského muzea V Bmě l978); A. C. Nor: Z korespondencePetra Bezruče (Literámí archiv, Sbomík PNP 1982, A. C. Norovi); Jan Skutil: Listy Petra
Studie a stati včasopisec Slezskéčíslo(Českárevue 1903);) Petra Bezruče (Kmen 1917); F. }
Epiteton u Petra Bezruče (Nďe i
historické a kritické. l937): Kare Slezských písní(Slovo a slovesn u Šaldy (Slezský sbomík 1950),
(Slezský sbomík 1952); JaroslavS Ještě jednou k historii Slezských sbomík 1953);Drahomír Šajtar:K
Tvůrčíproces u K. H. Máchy a Petr poezii, Bezručovabalada Pole na b
ProbIémybádánío Slezských písn
oldřich Králík: K funkci vlastníh Bezručovi (Literámí studie a podo Kompozice Slezských písní(Slezs
Bezruče Josefu Úleh|ovi (Časopis Moravského muzea v Bmě 1984); Bezručovy pozdni múzy (1987' s Františkou Brablecovou.Ichovou a Martou Kdstovou, usp' Artur Závodský).
Králík: Příspěvky k historii textu Slezského číslal 903 (Českáliterat
Vzpomínky a dokumenty: J a n H e r b e n i n K n i h a v z p o m í n e k( l 9 3 5 ) ; K n i h a v z p o m í n e kn a P e t r a B e z r u č ea j e h o dílo (1937, usp' Vilém ŠmidO;Vít Šedivec:Zkroniky rodu Bezručova(|. |937, II. 1938' ||I.Zrod Slezských písní,l948); Bezručůvhlas (l940' sbomík, red. Jaroslav Kratochvíl, D. M. Pavliček a Jaroslav Šima);Vzpomínky na Petra Bezruče ( l 947, sbomík,usp. ,,slimák..hanácký a spol.);Břetislav Pračka,oldřich Králík' JaromírDvořák: Bezručůvproces 19 15_1 8 (1962, přepracováno 1964, dokumenty o Bezručově věznění);Joža Vochala: Místecký pobyt Vladimíra Vaška l89l-93
František Buriánek: Poznané a nt Macura: K typologii autostylizacív
a jeho přerod v Petra Bezruče ( l 963); František Buriánek: K pražskékapitole Bezručova života (sbomík Univerzita Karlova k 100. výročí narození PetÍa Bezruče, 1968); Jiří Llrbanec: Mladá |óta Petra Bezruče (|969, z |et 1867_1903, mj. korespondence s Dodou Bezručovou.Demlovou a rejstřík básní a próz); Viktor Ficek: Antonín Vašek a Petr Bezruč ( l 9ó9); Znali jsme Petra Bezruče( l970, sborník,usp.Bohumil Marek); Jiří Ur.banec:Petr BeZÍuč- vladimír Vašek ( l989, základni
l974); Vladimír Macura: Společ Kompozice Bezručova Bernarda Ž
František Všetička:Kompozice Be Petr Bezruč a lroš Janáček (Sbor ba|ady Pole na horách (Časopis SJ
životopisná fakta l904.28).
l982); JosefHrabák: BezručovySlr východiskúmBezručovadaktylu (I Bezruče (Českáliteratura 1983);t
S o u p i s d í l a a p r a c í o a u t o r o v i : V i k t o r F i c e k , A l o i s K u č í k :B i b l i o g r a f i eP e t r aB e z r u č e I. . D í l o ( 1 9 5 3 ) 'I I . L i t e r a tura o životěa díle ( l 958); Jiří Urbanec: Soupíscizojazyčnýchvydání Slezských písní(Listy PamátníkuPetra Bezruče19ó4,
1984); Antonín Boháč: Pavel Hrzá H o l ý : D o s l o v i n S | e z s k ép í s n ě( l !
z let 1916-63),Bezručovsképublikace 1962-64 (ČasopisSlezskéhomuzea 1965),Bezručovskébádanído básníkovy smrti (ČasopisSlezskéhomuzea 19ó8)' Bezručovskébádáníod roku l967 (ČasopisMatice moravskél983); Viktor Ficek: Soupis u v e ř e j n ě n é k o r e s p o n d e n c e P e t r a B e z r u č e i n s b o m í k F r y g i c k o u č a p k u m á m ( l 9 7 8 ) .S - oupis pozůstalosti: Literámí pozůstalostč. 36. Petr Bezruč (1963' Literámí archiv PNP, usp' Jan Wagner). Knižnímonografie: JanVondráček:PoeziePetraBezruče(1913);VojtěchMartínek:PetrBezruč(1917,doplněno |924); I. V. Sedlak: Petr Bezruč (l93l); Arturo Cronia: Petr Bezruč (Řím l932); Miloslav Hýsek: Tři kapitoly o Petru Bezručovi (l934); Klementina Rektorisová: Bezručůvverš (l935), Bezručovabrásnickářeč (l937)' Národní umělec Petr Bezruč a jeho doba (1947); Rudolf Fuchs: Petr Bezruč - básník proti Švévůli (česky 1937); FrantišekSekanina: Petr Bezruč ( 1937' se soupisem bibliofilských vydání básní a literatury o autorovi); Josef Hrabák: Petr Bezruč a jeho doba ( l 94ó' přehlédnuto1947);Pét studií o Petru Bezručovi (1947, sbomík, usp.oldňch Králík a Karel Horá|ek); Jaroslav Janů:Petr Bezruč(l 947); Artur Závodský: Petr Bezruč( l947), Studie o Petru Bezručovi(|94.1),v blizkosti básníka( l 977); Bezručův sborník( l 947, usp. Karel Čemohorskýa Bohumil Sobotík);Petru BezručoviSlezský sborník( 1947, usp. Bohumil Sobotík, Viktor Ficek a Adolf Turek); Drahomír Šajtar:Prameny Slezských písní( l 954), Pět studií ve znameni Petra Bezruče (1958); Alois Sivek: Bezručova Stužkonoskamodrá (1954); FrantišekBuriánek in Bezruč,Toman, ce|lner, Šrámek(1955), Petr Bezruč (1957), Petr Bezruč (1987); oldřich Králík: Kapitoly o S|ezských písních(l957), Text Slezských písní(l9ó3); Konference o textu Slezských písní v opavě 10. a 11'záÍi l963 (|964' sborník); Literáměvědný sbomík Památníku Petra Bezruče(l966' red. Jiří Urbanec); Bezručiana |96.7 (|967, sborník,usp. Vladimír Justl a Jiří opelík); Josef Polák: Petr Bezruč(|91,7);oldňch Králík' Viktor Ficek: Kapitoly o Petru Bezručovi( t 978); Frygickou čapkumám ( 1978' sbomík,usp. Pavel Marek); Jaromír Dvořák: Bezručovskéstudie (l982); Čtvrtstoletíbezručovskéhobádání 1959-83 (l983, sbomik materiálů z vědecké konference 26. Bezručovy opavy, red. Vladimír Pfeffer).
94
h Krá|ík a Vktor Ficek); Ladislav Pallas); Slezské e zásilek Janu Herbenovi, y z ostatníchprací: v); Přátelům i nepřátelům il, milostnéverše,doslov ét.7-dr áha|ov á) ; B ezru č'i, usp. Jiří Urbanec); Jan 54 (l963); Slezsképisně lem,J. R. Vilímkem, J. S. I. G. Masarykem, bratry lava Hýska z|et 1926-32 rtur Závodský); Miroslav :ho muzea v Bmě 1978); ); Jan Skutil: Listy Petra ízy (1987, s Františkou
Studieastati v č a s o p i s e c h , s b o m i c í c h a t d . : J i f i K a r á s e k : P e t r B e z r u č ( I m p r e s i o n i s t é a i r o n i kl 9o 0v é 3 ),; A m e N o v á k : Slezskéčíslo(Českárevue l903); L. N. Zvěfina: Petr Bezruč(Kmen 19l7); Franz Werfel: Předmluva k německémuvydání Petra Bezruče (Kmen 1917); F. X. Šalda:Petr Bezruč - StuŽkonoska modrá (Šaldůvzápisník l930-3l); J' V. Sedlak: Epiteton u Petra Bezruče (Naše řeč 1933); F. X. Šalda:o básnické autostylizaci, zvláště u Bezruče (Studie literámě historické a kritické, 1937); Karel Čapek: Petr Bezruč (Ratolest a vavřín, l947); oldřich Králík: Chronologie a text Slezských písní(Slovo a slovesnost l948)' K historii Slezských písní(Slezský sbomík 1948); Drahomír Šajtar:Bezruč u Šaldy (Slezský sbomík 1950), Bezručova poezie posledních let, Dobový kontext Bezručova vision:ářskéhorealismu (Slezský sbomík l952); Jaroslav Svoboda: Bezruča umělecká kulturajeho doby (Slezský sborník 1952); oldňch Králík: Ještějednou k historii Slezských písní(Slezský sbomík l953); Kamill Resler: Petr Bezruč a Edgar Allan Poe (Slezský sbomík 1953); Drahomír Šajtar:K literáměvědné práci nad dílem Petra Bezruče (Slezský sbomík 1953); oldřich Krilík: Tvůrčíproces u K. H. Máchy a Petra Bezruče (Slezský sbomík l 954); Drahomír Šajtar:Bezručovo působenína proletářskou poezii, Bezručovabalada Pole na horách (Slezský sbomík l954), Bezručovyprózy (SIezský sbomík l957); oldřich Králík: Problémybádánío Slezských písních(Slezský sbomík l957); JosefHora: Sedesát let Petra Bezruče( Poezie a život, 1959); oldřich Králík: K funkci vlastního jména v tvorbě Petra Bezruče (AUC, Philologica, |962); Bedřich Václavek: o Petru Bezručovi (Literárnístudie a podobizny' 1962); Yi|ém Závada: Poezie Petra Bezruče,doslov in Básně ( 1964); Jiří opelík: Kompozice Slezských písní(Slezský sbomík 1964); F.elixVodička:Identitaslezských písní(Českáliteratural 965); oldřich Králík: Příspěvky k historii textu S|ezských písní(Slezský sborník l966); Jiří Urbanec: Tvůrčívývoj Petra Bezruče do Slezskélročíslal 903 (Českáliteratura l 968); Josef Hrabák: O charakterčeského daktylu (o charakterčeskéhoverše,l 970);
na Petra Bezruče a jeho d Slezskýchpísní,l948);
František Buriánek: Poznané a nepoznané tajemství Bezručova díla (o českéliteratuře našeho věku, |972); Y|adimit Macura: K typologii autostylizacív Slezských písních(Českáliteratural 972); Jiří Svoboda:Jeden Bezruč?(Tvorba a region,
lmínky na Petra Bezruče
l974); Vladimír Macura: Společenskýmoment Bezručovy intimní poezie (Česká literrtura |9.15);František Všetička: Kompozice BezručovaBemardaŽfua (Slovo a slovesnost 1975);Viktor Ficek: o Petru Bezručovi (Z rodnéhokraje,19.7.|);
}ezručův proces l915_1 8 /ladimíraVaška l89l.93 romíkUniverzita Karlova 9 , z l e t 1 8 6 7 - 1 9 0 3 ,m j . šeka Petr Bezruč(1969); nírVašek(l 989, základní I. Dílo (1953)'lI. Literaníku Petra Bezruče Í964,
FrantišekVšetička:Kompozice Bezručovybalady MaryčkaMagdónova (ČasopisSlezskéhomuzea |9.79);Artur Závodský: Petr Bezruč a Leoš Janáček(Sbomik prací FFBU, Ř. literáměvědná, l98l); FrantišekVšetička:Kornpozice Bezručovy balady Pole na lrorách (ČasopisSlezskéhomuzea 198l); Jan Mukďovský: RoztříštěnýBezručůvverš (Studie z poetlky, l982); Josef Hrabák: BezručovyS|ezsképísně- problémtextologický (Jedenáctstoletí,l982); Antonín Boháč:K někteým východiskům Bezručova daktylu (Literárněvědný sborník PNP, l983); Jiří Urbanec: K ranétvorbě Vladimíra Vaška - Petra Bezruče(Českáliteratura 1983); FrantišekVšetička:Kompozice Bezručovy básně Žermanice (ČasopisSlezského muzea 1984);Antonín Boháč:Pavel Hrzánský, Vladimír Vašek' Petr Bezruč,úvodin: Pavel Hrzánský: Básně opus v. (l984); Jiří Holý: Doslov in Slezské písně (l989); Zdeněk Pešat:Poetika Slezských písní(Česká literatura l991).
ádánído básníkovy smrti 83);Viktor Ficek: Soupis ozůstalosti: Literámí : Bezruč( l 917, doplněno sek: Tři kapitoly o Petru }7)' Národní umělec Petr František Sekanina: Petr }ezručajeho doba ( l946, ilek); Jaroslav Janů:Petr lásníka(l 977);Bezručův 7' usp.Bohumil Sobotík, :níPetra Bezruče( l 958); neÍ,srámek (l955)' Petr Slezských písní(1963); sborník Památníku Petra tpglík);Josef Polák: Petr mám (|978, sbomík,usp. l959.83 (l983' sbomík
95
