1. DEN
Na nádraží jsme se měli sejít v 835 h ( Terka 825 h). Všichni, až na výjimky (nebyla to Terka) přišli včas. Jeli jsme naší oblíbenou trasou, vlakem samozřejmě. Vyzkoušeli jsme si krásný, nový záchod ve vlaku. Vystoupili jsme v Olešné na Moravě, kam pro naše zavazadla přijel pan správce. Po cestě do Zubří jsme si musely odskočit do námi nejbližšího kukuřičného pole. Okolo jedoucí traktorista nás se zaujetím pozoroval ( kluci taky). Po úspěšném zavlažení kukuřice, jsme pokračovali dále v cestě. Po příchodu do areálu a nedobrovolném výběru chatek jsme šli na oběd. Na oběd bylo zase rizoto. V poledním klidu jsme překvapivě nezlobili, bylo to asi tím, že jsme měli spoustu matematiky ( týdeňák). Přežili jsme také super Honzův orientační běh, který obsahoval velmi kruté ( pro kluky) překážky. Po tomto pro kluky náročném výkonu jsme byli nuceni i přemýšlet, dostali jsme totiž nadílku od matematického Ježíška ( pořádně velkou). Po večeři následovalo zajímavé vyprávění od Adélky ( samozřejmě, že o Itálii). Poté jsme absolvovali turnaj v piškvorkách, kde jsme zjistily, že můžeme být i poraženy. Po turnaji píšeme ještě zábavnější tento deník. To co bude následovat je ve hvězdách, snad to nebude žádný matematický meteorit.
2. DEN Na tento den jsme se výborně vyspaly, nejelo nám topení, a tak tam byla zima jak na Severním pólu. Ráno naštěstí nebyla rozcvička, ale rovnou snídaně. Snídaně byla velice vydatná, abychom měli sílu na celý den. Dopoledne jsme se trápili s matematikou. Po jejím složitém řešení jsme šli na oběd. Bylo kuře na paprice. V poledním klidu jsme pečlivě uklízely každý kout naší chatky, také jsme se musely psychicky připravit na delší výlet. Na tomto výletě jsme ušli 13 km. Šli jsme krásnou přírodou ( bažiny, potoky…). Po cestě jsme řešili různé zajímavé úkoly. Cíl této výpravy byla vesnička Odranec, kde byl i obchod zavřený. Vrátili jsme se o půl šesté, čili chvíli před večeří. Na večeři byly naše oblíbené buchtičky s krémem. Po večeři jsme se sešli v klubovně a poslouchali zajímavé vyprávění o Vietnamu, které vyprávěl Tomáš Tran.
3. DEN
Po včerejší túře jsme se ráno nemohly vyhrabat z krásně vyhřáté postele ( konečně teplo). Snídaně proběhla jako vždycky, žádné párky nezbyly. Po snídani následoval obvyklý matematický teror, který jsme naštěstí všichni ve zdraví přežili. Na oběd byl řízek s bramborou kaší, který nám velmi chutnal. V poledním klidu jsme s chatkou číslo 10 ( Tran a spol.) chystali orientační běh. Byla to veliká zábava. Když se odpoledne tento orientační běh běhal, někteří ( většina) měli: mokré boty, vše od bláta, málo vyřešených úkolů, ale veselé zážitky. To ještě ale nevěděli, že po svačině přijde ještě horší a náročnější ( aspoň pro holky) Jirkův orientační běh. Tento orientační běh byl velmi namáhavý a zapeklitý. Nejvíc se nám líbily tyto úkoly: lezení na strom pro úkol ( prázdný), honění Jirky a Michala kvůli úkolu ( marně) a překážkový běh přes potoky a různé vodní útvary. Na večeři byla Adélinina vysněná rajská omáčka, která nám všem chutnala. Po večeři jsme zase museli přemýšlet, neboť následovala soutěž v sudoku, oproti které jsou Tereziny rozcvičky úplná pohoda. Naštěstí jsme i to ve zdraví přežili.
4. DEN Ráno začalo jako každé jiné snídaní v 800 h. naštěstí jsme nezaspaly, i když se nám vůbec nechtělo vstávat. Dopoledne jsme se zase učili, i když jsme se nic moc nenaučili, spíš jsme zjistili, že toho ještě dost nevíme. Pak byla naše velmi oblíbená činnost - oběd. Po obědě následoval výlet do civilizace – Nové Město na Moravě. Šli jsme pěšky na zastávku. Po cestě jsme zjistily zdrcující novinku – posekali nám kukuřici. Po tomto šokujícím zjištění jsme jeli do Nového Města na Moravě. V Novém Městě na Moravě jsme navštívili Horácké muzeum. Bylo to zajímavé, i když už většina nás tam byla. Pak následoval hodinový rozchod. Na náměstí nikdo nezůstal, neboť byl den před volbami a všude okolo bylo spoustu letáků, stánků, dokonce se rozdávali i růže. Velká většina nás se potkala v cukrárně, kde měli báječnou zmrzlinu. My holky jsme měly jiný problém, chtělo se nám čůrat. Když jsme si našly vhodné místo a vykonaly potřebu, zjistily jsme, že jsme jenom kousek od autobusového nádraží.naštěstí tam stejně skoro nikdo nebyl. Takže naše návštěva Nového Města na Moravě dopadla dobře. Vrátili jsme se na večeři. Po večeři jsme byli v klubovně, kde jsme zase poslouchali další zajímavé vyprávění a kreslili ještě zajímavější pohlednici o našem pobytu. A pak následoval poslední večer, kdy jsme naposledy viděly nebe plné hvězd a kdy jak jsme také zjistily, že nám zase nejede topení.
5. DEN
Nezaspaly jsme a ani na poslední jídlo a zároveň i snídani v Zubří, jsme nepřišly pozdě. Po snídani jsme věděly, že následuje tzv. Návrat do civilizace. Úklid chatek i okolí dopadl nejlépe za poslední čtyři roky. Rozloučili jsme se se zaměstnanci. Jana ještě namalovala do místní kroniky obrázek ( zase) a následoval pochod na zastávku (asi 3 km). Na zastávku nám pan správce ochotně zavezl zavazadla, ale protože musel ještě někam odjet, šli jsme na zastávku o hodinu dřív. Takže jsme čekali hodinu na zastávce, kde strašně foukala a byla děsná zima. Vlak pořád nikde a nikde, a tak jsme dostali povolení prozkoumat okolí. My holky jsme šly prozkoumat nedaleký les, kde Terka natrhala kytku, která strašně smrděla, na to se ale přišlo až ve vlaku. Kytka jela s námi do Brna mamince. Až vlak konečně přijel vše probíhalo normálně – nástup, přestup a výstup. Z nádraží šel každý sám. My jsme ale byli zděšeny kolik je v Brně najednou lidí. A večer že tu není úplná tma a nebe plné hvězd.
