l
l
l í L-
119 6
l
1.den Už blzy po íaÍozeniHonzík rád listoval v knížkácha obdivovalvelkévěci: Dinosaury stroj na zpracoviíníkakaoyýchbobůa v neposlednířadě sopLf' v očekávání,že spatřísopku klidu a Ťvaljenom občas. Vesuv v životníve1ikosti,se cestoudo ltálie udÍžovďv Íelativním Všichnijsme se moc těšili,jak se krásně projedemenašíoranžovoudodávkou, ldelou taťkak n€poznání zdokonalil, a kdyžse snaá a moc prudcenebrzdil, ani nám nepadalamistmě zavěšenáHonzíkovaposýka na hlaw' Ze saméhotěšenijsme dostali lrlad, a tak jsme bned za chvaloúcema zastavili a usedli k obědu' Da]šíoběd se potom konal u vranovské přehrady, kde jsme se pořádněnapralichleba,aby se nátn lépepotápěloa mohlijsme tak lovit vzácné dtuhy kamenů,kteÍénám pak stejně zpod plavek kompletně lypadaly' Avšak hlavni byl obÍovsk.ýtobogá.na ještě kdyžjsem v klidu seděla v autě, pořád mi hučelov rršjchz té ohromnéjizdy,kdyjsem se tobogánempÍohnalarychlostízávodníhošnekaa sedřelatak tíochu ušníhohukotuusÍúa'Mezitímjsme se po dálnici bany z plavek. Až jsem z toho steíeot}pního mamka s taťkouftiš spánek nemuse1ijen závidět, zastavili prohnali kolem Vídně, a aby n^ám jsmena noc na parkovištineda,lekoGrazu' poopraveqých Jako skutečností' P.P's' - cožnenípost post skiptum, ale poopravení matka musímdodat, ženašedítěve snazenapodobit slavnou dvojici Simek a Grosmarrrr'1íčí našicestu jako velmi strastiphou a organizačněi jinak chabě zajištěnou.chápu ji' Původně ''senzační chtěla zůstatněkde úplnějinde s někým úplnějiným a mohla tak vnímatnaši jinak' V lecčems má i pravdu,ale zatim se nám nepodařilozařadit se do dovolenou.. tÍošku skupiny létajícíletadlem do dlahých hotelů'Mohli jsme samozřejměcestoval i po vlastech česloých, cožjsme činilimnohoká1, s láskou a užili jsme si to báječně'Musím však říct, že předevšímmě láká úphě nezřízeněmoře a krajiny, kde je báječněteplo (Katka dá píšeněco v tomto směIu)o i1alskékrajině' památkách(Maminko kolik kostelíčkubudešchtítještěvidět?), ltalech ani nemluvě,takžejsem proto ochotna podstoupit téměřvše.Tj' a temperameítních přesuny na poměrněve1ikouvzdáenost, vďeni kdekoliv a jaktoliv i řešenisituacívzniklých z řady originalníchnápadůnašichdětíběhem zďouhavéjízdy. Jen několik příkladů- odbíjená polštářem,a to z předníčástiauta ohýnkemdo jeho zadníčásti,košíkovádo košena odpadky ze vzdálenosti cca o,5 metru, koukání se za jízdy střešnímo\ýnkeq rystrkování všeho i nemožného z okna včetněčástítě14 aťuž za.Úče|emrwacen (MaÍtina)nebo jen možného dechu po celou dobu jízdy tunelem (kupodiw to přežily). Netřeba se tak, ěi zad|žoyáA1, animátoÍembyla téměřvždyKatka' Zkátka talent se nedá popřit' Kromě zmiňovat' žetúavním na nerw' toho cestouskvěle hlála na foukacíharmonikua rodičům
2.den Na paÍkovištijsme kromě záchodůobjeúli neméněfascinujícívěo . Noemolu archu sestavenouz Íůziýchhoupaček'klouzaček,tobogánu, a lanovky (obl' 1 a 2). Byii jsme Íádi,že přečístYýstÍažnou ceduli, která by nás jistě jen odradila neumímeněmecky,a tak si nemůžeme ráje nás od přelezeníplotu v místech,kde ostnatýdrát nebyl tak zachovalý.Z houpačkového wbnal ažukrutný hlad, a tak jsme si rychle vzpomněli na maminku,která o nás má už uÍčitě velkou stalost' Připravila nám snídani,která způsobila,že zemětřesenív našichža]udcích ustalo a byli jsme schopni umjvat íádobí a potése soustředit na velice inteligen1nísou1ěž, která se odehrávalamezi Írtloua Maltinkou: Pravidelnějsme se střídalya sčítďydélkytunelů,
ale snahy Nemohlajsem se jen tak spokojits tím,-žepÍohráv.rm, kte1ýnrijsme projíždělijejí prospěch, mi nic aistuaittouui ri,la.tint.",týÍzeftfi, že Rakušaniurčitě stavěli tunely v nepomohly'A tak jsme to nakonecvzdaly obě a radšise věnovaly okolníklajině, kde pohledy jsme projeli slovinské ze strméíay do idolí a opačně,neby1y1frimkou. v lonantické náladě hranice,abyJhom bned za nimi zastaú1ia osvěžili svá rozehřátá těla vďícím čajem,kávou a pripadněi'kusem chteba(obr'3)' Teprue potom jsme se informovaliz otolníchtabulía poíorozbořenýchdomů,žena místě,na kterémjsme stáli a oddávali se 'poátkům z doblého jiďa, se pred neko[ta desítkamilet prochazeli\'YhublíŽidé'kte|fonpodmín\' v koncentračním táboř" *tuu posk)tly takoÚ oběd jako nám' Radšijsme ujeli z tohoto chmuméhomístaa v na obalovanéchobotniěky, kteréjsme před třemi lety po,jída,li oddávali se u"po.tkaměsto'vedíem na toto vedremse tetelící Ljublaně' Teďlsme se muse1ispokojits polúedem jsme se tetelili i my a kupředu nás pohánělajen vidina chladivéhomoře' Avšak kajina, kterou jsme projíždělise moři podobala leda 1ak ve svézvlněnosti, která však ani za mák nebyla tunel, který kdy a nejzačouzenější nejdÍažši clrladivá'' lroto jsrneradostněpě1iódu na nejdelší, jsme zastínilnašicesfu lozpálenou jak ďábloly údle. Polrled do mapy nám všakprozradil, že tunel s největšípraviěpodobnostípřechvalili. Ta potvora tunelová n^4msvou předÍažeností úplněznemožnilaabsolvovatprojížďkujejími\,nitřnostmizno\,u,a tak se napojit na splávnou cestu po břehu mořském'Aspoňjsme si molíi v klidu }Ychutnatcestu po dálnici nerušilynás skoro žádnéokolní doprar'níprostředky - všichni byli při lrybíránícesty zřejmě o kapku chýřejší'Ach jakéÍadóstnézaihroptěníse ozvalo z našichq'scbJých hrdel, když se v dá.lce .oiita voda! Jediná věc, která nás přiměla odloát cbladivou koupel, by]o "uirpýitu parčíku impozantníamfiteátrumv Pule, jehožnávštěWjsme nemohliv}nechat' Z neda,lekého se l,yrojily děti tmavšípleti a cďý roj počalusedatnedalekonašehoauta' Tuto skutečnostjsme j* uuiiai, protožeděii báječněnakadiý našehoMourana a Lizu, kteii vždyclrybez reptání snědí,co nám zbyde od oběda' Nechalijsmeje v klidu strávit,co důmdal a odebralise ke vchodu do amfiteátru' Protožejsme u sebenemě1ižádnémístnípeníze,q'nalezli jsme vlastní měnu - Plzeňsképivo, jehožkurz byl mnohonásobněvýhodnějšínežkurz marky. A tak byl taťka,sicenerad, odsouzenát o vodě' Politovali jsme nebohé1úar,1gladiátoru, které se ocitý v útrobáclrhladoqých lr'u , \,yšplhalijsme po \Ťatkémžebříkuna místnírozhlednua užjsme se rnohli kochat pohledemna p-řísiavní městó' Nejhezčína tom pohledu bylo našeauto a to z důvodu,žetam pořád ještě že máme v stáo a neprohánělise v něm imitace Movka a Lizy' Byli jsme dokonale šťastní, čemodjet na plráž,na kteroujsme se po celý den těšili.vůbecjsme nedbali našichnezbedných očí,l
'\
->
Iil J e- lr a
.:-i
L
,,
't
3.den stejně intenzívnějako včerapadaly nadávky adresovanéna slanou vodu, tak dneska padalytcňtky, tdyžjsmi se houpalina vlnách, kterénás vždywklopily zpětla plažnedaleko i'ortoioze' xdyz jsmá se cíú1idostatečněosoleni, chtěli jsme se pňvéstdo původÍíhosta\,uv nedďekémrybniku, kte{ýbyl součástípřírodnílezervace.Nemohli jsme všakpřesně uÍčit,zdaje voda v rybníceopravdu sladká (vzhledem k její vzdálenosti od moře to nebylo jisté) "Niko.u Bylo nátndocelalíto,žetak ," nepou"ďáji ochutnat'Voda totižneopýala čistotou' pěknémístorlokážouÍiditakhle zdevastovat'Přesto na rybnícežily kachny, kteréjsme krmili. jsme se ažo napevno Ťaťkapak objevil kemp a v něm sprchu.Nasadili jsme sprint a zastavili zamkn;tédv;ře slibovanésp.chy' Kdo měl peníze,mohl si dopřát dokonce i teplou vodu' My jsme vzali zavděk vodou studenou,která byla zadarmo, a moc jsme se- těšili na Marušku .Kuchařovou do Mogliana (nedaleko Benát€k). Nezklama]a nás. Nechala nás osprchovat, uvařila nám torteliny (italská specialita)a nechalanás v klidu \yspat' P'P's' Po koupáníjsmese pakještěstaviliv Koperu,ita]sl.ycapodistÍia,cožznamen.! 1úava(velitel) poloostror,rrIstrie' Prošlijsme se městema utratili veškelofrmístníměnu, která pó nakop.-'nafty,za zmrzlinu.Pojidali jsme ji v uličkách,kteréna rozdíl od obr'8 a na. "týa svcie' obr'i zachýcujevýtrledna moře cestouz Puly do Portorože'Bylo to láno, děti l, byly se právě probou'ely' a hned ved1evěžena obrázku stál kostel' Svah byl ale tak prudký, žez kostela nenívidět ani špičkavěže. Maruška Kuchďová poctr.ázíz vedlejšívesnice a je provdaná do ltálie' Jsme spolu velmi zadobře a r,ycházime si vzájemněvstříc'
4.den Většinudne jsme stráúlijízdou,kterou náLrnpřerušilaakoÍátskutečnost,žedoplava v povodí řelcy Pád dostala zácpu' A tak si můjplyšoqÍopičákDJ nemohl stěžovat,že se mu místoméhopolštáře,povolila jsem mu \yl ížetz okna mato věnuju - když nezaujímalčestné cožjsempoznalazjeho tendence mu silněučarovala, atmosféra dokoncei na dá]nici'Dálniční jsem ho držela,bohuželper'ně'- Tímjsem DJovi lyrhnout mi z ruky poslednínohu, za kterou na zí
jsme nakonec svahupokld možnodolů),popelnicea velkéhomístana případnýtáborálq který jsme zůstalivěrní našemu ne'alohi s ohledem na benzínovoupumpu stojícíopodal' Raději plynovémuvařiči a s rukama od omastku vykročili do šeřícíhose kamennéhokrrálovswí. mezi iímosfera 'apadlých uliček byla tak sugestivní,žejsme se zléZ1fiotli ubr.ánittouze sebou bojovat' Ji přejmenovaná na DloLrhéBidlo jsem bujďe popichovala Rychlonožku on se neda1přemluú1a přestoupil Q{onzík)a nutila ho přestoupit na stranuKočičiPÍacl.y'ale job,ouohe. rilou tdost urazil lrlar'rrětírr1žese za mými zády kontaktova]s Bohoušemz naší přibyla i milovanéKočičíPrac$ (naminka) a vodil se s ním za ruku, do lrterépozději jsme se kterou náš lryslanec Bohouš koupil ve ďibně vypadajícimobchůdku.My zmrzlina, -kryli jistě udělala za roheÍn'abychommaminceBohoušovinekazili dobý dojem,ldeý mezitím přímo do jsme a přeplnili krámek našimi-těly -slintali na m1adéháprodavačezmiáiny, kdyby středuvšechlahůdek. Aby 10 mamincenebylolíto,dojemjsmeji zkazili za rohem,kdejsme na ni, respektive na zluzlinu, dychtivě skočili' Tím va1náčástzmrzliny rrlpěla na rukou' a tak jsrne se whli do fontánky, na jejímždně se leskly mince různých národností.Magiclra přitahovaly naše upatlanéruce a následovněse na ně lepily' Mé a Maíinčiny ruce měly nade a takjsme zda by tomubylo stejněco do šikovnosti.'.), ao ulepenostiQ.{eúm, us.'i nu-"t' jako poslední a "o pokladu o pár kilo těžšínež zbytek rodiny, plíály se, díky nalovenému nárÍl že !ž řekne' a lyhlížely,káy se z některézapadléuličkylrynořítajemnýstín r,1strašeně .é"ervouďmisto ná.hřbiiově. Ate zdálo se,jakoby se všechnystínyspolu s občanyUrbina dnes věci' než jsou naše, jinak jistě v€lice v noci seslr.:upovalykolem mnohem důležitější pozoruhodné,moloéflelq/ na břišea kapsy přeplněnépěti sty lirami. Dokon€e i k nám se skrz iajemnépruchody a setměléuličky ploplížilyprunítóny latinsko americkéhoÍ}'tmu,kter'i anes doť*d rozhýbat celéUrbino. Ňásledovali jsme vábiqý signá a po chvíli se před námi Dokonce 1 objevily tři koutici se ltallg najevištiupÍostřednáměstíp]néholidí všechgeneÍací' tui:tu á""i a.i oďoa1všechenostych á podupávajic nohou, někdy i do lýmq se oddal tanci' Ten všakmusel být na hodinu přerušen,abychommohli odložitusínajicipolovinu roďny do a spali a auta' Kdyžjsme se dostatečně wřádili, i my jsme se vsunuli mezi zastlanéděti a spali spali. nežjsme' S P.P.s' Celkem věrný popis, i kdyžz nás Katka většinoudělá většízhiíŤalce italsl.ýTnl''babkamijsem se sice nebaúlao počasí( to by bylo nad moji úroveň),t kdyŽ z mé pant;mimicky\']'jádřenéotázlry na cestu do UÍbinasi klidně mohly mysl€t, žehovořímo bližicí se bouice. Úóino bylo nádherné,peďetÍně zachovanéstředověkéměsto s úzkýmiuliěkami do kopce' Navic j€ to městouniversitnis nádhemouatmosféroua nočnímživotem stoupajícími a uličkách.spali jsme hned u městskébra.ny- Urbino stojína odekávajícímse na náměstíc.h kopci , celéměsto.jepěšízóna, cožje peďektní,a ko1emněj už zb'jvá na tom kopci poměmě máo místana zaparkováni' Náš tatínekho geniáně našel'Jako vždy' (A myslímto vážně)' Bohužel jsme nemohli ve městě fotit oyla už tma), a tak jsme koupili aspoň pohlednici (obÍ.12)'
5.den Urbino na mě udělalo takoÚ dojem, že ho nemolrlo přelrlušit ani podobně kamennéAsisi (vždff přece opakovaný l'tip není ltipem), ač mot o Urbino truÍfnout impozantnímhradem,několika kláštery,rozkvetlýmiulicemi a jeltiškami křižujíciminám cestu do histo.ickéhojádra. Fakt ale je, žekaždéměsto má svékouzlo a my jsme si umarruli,žeho objeúme'Naše;bjevitelsképráce poča1yšplhemna kad, ktenýnás komě nadpřirozenéqýše jsme vsiupnehoplekvaňt táječnýmrozbledemna našeauto a potom ta19 na ce1éměsto.Když se dóstatečněpokochali, uspořádali jsme válečnouporadu,jejímžcilem bylo Íozpoznatcestu' lr.teráby veďá za kouzlern města Asisi' Tím se naše\nýpravarozdělila na dvě opozice' Ti
ffi illt
v čeles mamkou líeda,liono kouzlo ve stínupod stlomem, L1e.ý Iostl nedaleko unavenější' (a. taťka,Lída)jsme si vsugerovali,žej€diná spúvná cesta,l.teíá vede hradu.úy odvá,žnější příkrýchsrázu a t" tol.r"tu,';" tu otáto.hradu a jali jsmá se ji n.ásledovat'Několik nebezpečně slepých uiilek jsme pokládali za hradbu, kteÍá měla chránit ono kouzlo před nenasýlrou jsme si matněvzpomněli na veiejnosti' Nas l'latjin utwzovaý v odhodlánípokačovat.Navic \,'tipo bláznech, kteÍ se snaž \]iréďz b|ázlnce' k čemužpotřebujípře]éá 10o zdí. v}pnou všóchnysvésíý a přelezoujich 99, kde shledají,žejsou přílišuna.leni,aby mollli pokačovat v jsme útěku,; tak 'ó -át' ut.a"ao se, žetato našefilozofie byla velmi inteligentní,protože kouzlo přece našli.Představovaly ho tři posta\T schoulenéve stínu nakon"c ono očekávané uŽ stromu nedaleko hÍadu'Radostnějsme je sebralize země a vydali se oslavit našešťastné' ani nepředpokládanésbledáníz!Ízlinou, kterése nelryrovnáani rlá oblíbenávanilková s chuti *u.ciiánu' Chlaďvá chuťznÚzliny nám wátila odhodlánído těla i do dušea během několika minuijsme se ocitli u klášteraSan Francesco.A mohlo to bý méněnežněkolik minut, kdyby HorzíL nearácel čas seznamovánímse s jalcýmsi italslcýmpánem n.ápadněpodobným naší jeho mamince.Když všakzjistil, žeonen pán ho svou podoboujen ob1afla pravá maminkai s se prozradil a my jsme-hov-tu fánu našli' broskvíje tam, kde on není,dal se do breku, čímž Klášte. san Flancesco nás překvapil svou lozleblostí a mě uchvátil wým blan\tně mod|fon stÍopem'Jediný koho zpnrr nepřekvapil ani neuchvátil' by.1aLída' Její dojem z .. Háštára byl iut.o..1to 1"ituji;. Vydali jsme se po zaprášeoýchuličkách do kláštela san já Francesco' Spatňli jsme.tupřekásnou budoo'rra řítili se dovnitř' Bohuželmě chýili a musela jsem koukďa, zustat před Hášter;m (nesmělose tam v krát\ých šatechbez rukávů)'Smutně nemyslely, ani jak kažlý mizív kláštei.t.Po chúli se přece jenom holky objwily a |tatv' !9 si '.Tamto by1okrásnéajsou tam dokoncei kobky!'. mě to bylo ještě žeje to iak velkéal .Až úc lito' Nakonec jsme spolu s Martinou zapaÁlyla záchodky a prohoďly si šaty' (Nejdfive jsme to zkoušely s Katkou za autem, ale to se neosvědčilo')Nakonec jsem se do kláštera podívalaa moc se mi tam líbilo' Jen mi bylo líto, ž€ je na mě MaÍtina za ty šatynaštvaná''' iúartinabyla naštvaná,Lída byla smutná,Honza řval, žemu Martina snědlašvestkua ostatní a lrladem'obětovali jsme proto taťku,lderý b잀l na parkovištěpIo auto, by1iubitísluníčkem naskládali se na náměstíkolem L.větináčes ozdobnou\'tkou a čekalia čekalia čekalia čekali ačekaliačekaliačekaliačekaliaěeka]iačekaliačekďiačekaliačekali(zastakkÍuté psanína stÍojivšemadeseti)ažjsme sedočkalia mobli nebylo'já si jenomcvičím tímčekáním jsme se přesHádat od květináč€ do kásně rozpálenéhoauta' Na všechnypadla únava(nebo spíšuž na nich ležela).Když se mi přes veškerouúnalu povedlo po par hodináchjízdy otevřit aspoňjedno oko, na jeho sítnicise o&azil obraz strméskrályčizrádnérokle, ažkonečněse z jezera, kdyžse k teio oivotiny r,ytoupinášqtoužený cíl' Užjsme se chtěli utábořit v kempu-u nám doneslá zpráva' žejezero spadá do přírodnírezervace,a tak by nebylo zrolŤa vhodnév něm smočitsvi upocenítěla. Bohuželani vodopád, u kteréhojsme se nakonecubyto.r'ali,nátn nemoltlposkytnouttuto službu'Šlijsme se na něj tedy aspoňještětýžvečerpodívat.Škoda,že užnebyívidět' Jeho zr,uk však skvěle plnil roli ukolébavkya my jsme usnuli,jak kdyžnás do vodopáduhodí. misto'Popis je celkem P.P's' Na obr'13 - 16 jsou záběryz Asisi' ProstédalšiúŽas-né v&ný, ažnato, že Honza snědlšvestkuMartiné,a ne onajemu' Ze tval.je pravd4 ale řval předem, a to aby si tu švestkulrynutil. . Pokačovali j smepak v cestě na západnípobřeá ltálie' Na mapějsme objevili nedaleko sta1apříIodní městaTerni jezera, u ktenýchmě1ybýt campingy'Z jezera se všakpos1upem-času zmíněnému k výše ."""-u"", u tukj.1n" se po poradě s místnímob}Yate1stvemdostali až vodopádu' Cesta tam byla fascinující- strmápropastvlevo, strmýskalnímasivvpmvo'
6. den Taťkovoroáodnutí opustit kemp hned,jak se objeúprrmípaprsekslunce,se setkalo s našímvellim protestem'Taťkaovšemnepočítals tím,že slunce bude na našístlaně a svůj pr-mípaprsek schová za mraky. A tak, kdyžse mamkapřiníuvila, nám lymezil půlhodiny na pnizkum okolí. Naši cestu urěovaly šipky a dopisy, na kteÚch si MaÍtinka včeravečerdala yelice ztležet (soudímz toho, že se nám povedlo je přečíst)'My s Lídou jsme nedočkavě t taly obsah dopisů, ltený nás po několika pokusech o znatení nepfitele fako např' morseovka) zavedl k cíli' Ani já ani Lída jsme opravdu nečekďy, že tím cílem budou vodopády' Lída ttel"ycbiue|az překvapenía ještěpo dlouhou chvíli se kochala pohledemna padajícívodu, zatímcojá s Martinkou užjsme byly na cestězpět a dávno na ni čekalyschované záchodky' Bylyjsme velmirády,ženás Lídanašla'Kdo by námjinak slouáljako za veřejn]furi Íukojmív momentě,kdy most, vedoucík našemukempu, ucpali tři metrovípsi? Psi bohužel nepoznalinašitakik.u a rozhoďi se o nás spravedliG podělit,jakmile vkrcčímena most, a tak jsme byly nucenyhledatjinou, přístupnější cestu-Do kempujsme dorazily asi s půlhodinoÚm zpožděniq a tak jsme se baly, že se ne\,Thnemetrestu' Rodiěe se k nám ale zachovali přece jenom o kapku lépe,nežti psi na mostě,cožn'áspřesvědčilo'žejsme se zachovaly sprár,ně' Už jsme tolik 1oužilipo koupání v moři, že jsme byli ochotní za vstup na pláž u Neapole draze zaplatit našímpivem a několika lisíci 1:É'za tuto cenu jsme očekávali palmovými přinejmenšímtři tobogány a domorodku,l.terá by nás oúvala čerstvěnatÍhan;foni ,.Santa Lucia'', která opěl,rrjenekonečnoukrásu Neapole' Když listy, přičemžby zpívalapíseň se našenohy ocitly polozabořenév zěernalémpískuna samémbřehu mořském,ona neapolská druhůzeleniny,ktelou mořskévlny l
7. den za1iždirr'edo brány kempu Trezene u vesničkysanta MaÍia. Mamka si prowičuje itďštinu debatouse správcemkempu' My, děti našichlodičů,mezitímprozkoumáváÍnek€mp. Respektive jeho okraj. RespekÍivehygienická zaÍizernrv jeho okraji' Respektive jedno hygienickézďízení. Respel1ive záchod' Poúívání arabskéhozáchodlr se i po mé náLzorné ukázc€ nesetkalos velt]im pochopenímu ostatních' Plzeňsképivo způsobilo,žejsme dostali v kempu místo, kam se kÍomě auta vešly bedny s jídlem,o kteÍéhned projevily zQ|em dokonce i kiesla se stolečkem,našenekonečné místníještěrl.ya v neposlednířadě i my, a v neposlednířadě i my' ( Upozornění|opakování větnéhospojení.'v neposlednířadě i my'' neníchybatisku!) Mmě mě zklamalo zjištěÍn'žekemp ob}tají převážněobčané'kteří nemajídaleko k senilitě(do tohoto postřehusamozřejměnezahrnujirodiče'P.s': Tuto poznámkupíšupouze Proto se můjcestouzdrceoýobličejík proto,žejsemsi vědoma,ž€ tu1orepoltážbudou číst')' rozzářil radostí,když mě u aýchodu vedoucíhok plaži oslovil rdadý ital, kený seděl za '' stolkem a v ruce žmoulaljakésipapíry' siete kare komutare siňora'' ozvalo se (přibližně). ''Do you speak english?''odpovědělajsem' Po delšídebatěse ukázalo, žejediqýmnaším jazykem bude francouzštin4kteíou částečně umímdíky Hamtě, a tak vlastně ona společným za to, žejsem se dobrovolně zapsala do volejbalovéhotuÍnaje'DalšínašesetkáÍríse ÍÍtlže .,bonjournée'''S pod sprchou.Smylijsmeze sebeslanouvodu a písek,popřái si usLutečnilo kdo mě míjel.Tímse v mémyslijeho podoba nadějív srdcijsemlrledalajeho tvař v každém, tak zdegene.ovď4 že qýslednylmefektem bylo htedáníněkoho úphě jiného' neeístujícího' Představa kásného večelave dvou se pomalu rozpl5ivalav kalužíchslz, kterése snášelydo spacákutímprudčeji,čimúc ke mě doléhaloduněnívzdálenédiskotéky,na kterése jistě vlni můjlrysněnýPhilippe' misto(viz prospektya obr'č'l8).Tady a P'P'S. CampingTrezenebyl opravdunádherné užvlastněna pobřežijižněod Salemami došlo'co se rr,ámvlastně snažilsdělitjeden černochv žeu Neapole prostě m u s í b:ýt Neapoli (rnluvil anglicky).Hledali jsme plaž. myslelajserrr, jsou ažza Salemem.Nevěňlijsmemu' Nechápalij sme' plaže'on námtvrdil,žep1ráže nádherné \,"ýšepopsanéIajčatovépláže ( byli tam lidé, ale koupali se v bazénech Až po stúédnuti . modřeÝYznačené čístipobřeží Pozdějimi došloi co znamenají lybudovanýchna pobřeží).'.'. p l áž e. UNeapolenebyly'..
8. den jsme Po cďý denjsme se baáli v moři anebosmažilina slunci(obr'19 až22), případně se snažilinapodobithru badmingtonu'Poma,lujs€m přestala věřit, žesetkánís Philippem byla realita a psychicIryjsem se připravovala na novéseznámení.Ne jak? Za A. předsti.at, že ženeúm,kdeje toaleta-Každývzdělanýčlově\ neúm,kolik je hodinneboza B. předsúrat, j4 jistě plostředek, prací žec. je vždysprávně.A tak jsem tedy poučil na v reklamě se tedy i zvolila valiantu c, totiž předstírat,žeumímhrát volejbal' Do tohoto plánu jsem byla nucena \4á]mou1i sestry,kterése mnou šlyna nočníobchůzkubřehu mořského've stínuslunečníku na lehátku sedělajakási teÍrmápostav4 která Hidně mobla bý Pbíippe, přesto jsme raději přistoupily k volejbalovésiti, kde se už delšídobu pohybovalytři temnépostaÝy,kteréjissto jistě patřily našimsousedůma míči.Naše hra logicky muselavyústitv debalu o tom, jak se jakou poslouchámehudbu,do kdy jsme tady a do kdy jsou jakémámekoníčky, jmenujeme,
r! '!
*:i!i
.?
) ^J
.d
Castellabate zona lago
E U n c a m p i n gd 2 5 . o 0 o ň q ' i d e a | ep e . L ! n g h so99 ornil.a ] verde d acac|eed eUcá p1i,
V a s l o a r e n i | es u d u n m a Í ém p i d i s s m o s c . V e a . P e s c a s l b á c q u e a ' W n d . s u r l D o c c ec Ó n a c q l a c a d a ' s p a c c ] o B a l I c a m pn g ě d o t a t od
CASERTA
ř.
.ÁvELLINo
Á]o
\ltril! .J$ffi, -& fimr r s c H A' - _ E - ] ootFo ol
SALERNO M A R ET I R R E N O
S.MARIA DI CASIEILABA1E
PÁL|NURo
CAMPING TREZENE
ÍEL' 0974/965027 - 9€ 5 004 FAX 09741965013 84072 S. MARrA Dr CASTELLABATE
t ,l;,1,J'0,il'ilil;
"[firiill Jl:
ll
l
l
tl
' "' i 'lliiili'i',
ir
i ; . r ' _ . i" i l
(SA)
"i^
3a
1:3 ..rÍ.y 'il1;:'.
] ts(ffii{ťi
Ě.1
lÝ
sousedoúcdcera,s tady oni' Respektivedo kdy jsem tu já a do kdy je tu Anna, nejstalší kteroujsemihnednavazalapřátelstvi(obr'23). ani diskotékaneduněla, ani obraz Philippa už se mi nezjevoval Dneskajsem nebrečela" před očima'Dobře mu tak'
9. den Dnešníden znamenalvelhý převrat pro nášbudoucípobý v kempu' objevili jsme totiž záchody podobnétěm, na IdeIéjsme zlTklí z domova a uvo]rrilimístona arabskýchzáchodech obyvatelůmkempu. Povzbuzeni tímtoobjevemstoleti jsm€ se s Lídou a těm inteligentnějším taťkoulrydali plozkoumat ''nedalelcý''kopec, který nrárndoporuěil soused z levé strany pro jeho impozantní vý1íedna moře' Když jsme ale koneěně stanuli na l.rcholu kopce klátíce se vedrem, nemobli jsme pohled na chladivémoře psychicky \Ydržet,natož aby jsme se jim kocha1i' Spíšenám ukouzlila ta poživatelnáčástkopce, a tak jsme se picblavésubtrcpické boďáky nepichlavé subtropickébodlrí&yřítili k flkovému stromu' vyrustal na za|taóě obklopujícíopuštěnéai1 y, kterésvým uspořádánímv některých místechpfipomínalydům' Zďekli jsme se, ženěkolik fikůdonesememaminceMariince a Honzíkovi (Nacpou se flkama a suchémkopci v nás mize1jedenflk za nám zbyde oběd, ha ha.),a,lecestoupo rozpáleném druhým'Každý normálníčlověkby v tomto stadiuvýpraly jistě neváhala šelzpět do kempu, ale nášzrak a našichuťovoufaltazii zast*la zřejmě opuštěnáúnice, Lterá se rozprostíÍala přesně na opačném úpatíkopce, neŽvesnice SantaMaria' Po necelýchtřech km chůzeužbyla únice tak blízko,žejsme mohli matněrozeznat obrys plotu' Nedob1vatelnávinice. Jeďné,co mol o v tomto okaÍnžikuutěšitnašezklamání byl pÍamenpitnévody, kteqýjsme objevili prodírajicese picblavým křovím a hledaje cestu vedoucíalespoň na pobřeá, když už ne do objeúteltaťkase napojiljako prvni a vracel se zpět na hlavní kempu.Bohuželneúspěšně' okruzíchproudilapitná V našichmyšlenkových c€ s tu. Něco říka1,alemy užjsmeho neslyšely' jí voda a qplavovala všechnoostatní,co by se pletlo do cesty' Když se nám konečněpodařilo se od vody psychiclcyi íyzicky odpojit, Wátili jsme se na cestu.U skály jsme uvidě1ytaťku,ale ukázalose,žeto byljen jeho batoh.Kde je taťka?Nespadlze srázu?Neležídole rozdrceno | neblbni!''volaly jsme veselev.domněni,ževšeje žerta taťkastojíschovaný kaÍneny?''Tatíííííí I!!!!!"ztrácelajsem někdeza keřem a požíráfiky' Žád,á oó.^a' Žádnéníaskání'"Tatíííííí hlalu a pomďu i tÍasivky'Lídazustávalaklidná skoro aŽ do tédoby, nežse taťkaobjeúls tím, ženic neobjevil.Tím myslel pouátelnou cestu,jak jsme se po několika minutách radosti nad do\'típili'A tak jsme se motÍi v klidu \Ťátit zpět po stejnéc€stě po jaké šťastným stúedáním jsme při i. Že by předchoá hledáníschůdné cestybylo absolúněbeze smyslu?Jistě žene. Teď situacijsem schopnáspolehlivězachovatpanjku aspoňvim, žepři kdejakéstÍesové Do kempu jsme dorazili kupodilu ještěza světla' Byli jsme velmi radostněuútáni' za což,domnívámse, mobly převažněfiky, kteréjsme přinesli. Podle předpokladůjsme obdrželi oběd a po něm jsme se mobli věnovat hře badmingtonurespektive sundávánímíčkuz větve borovice. Tím jsme byli tak zanepÍázdněni,že jsme po delšídobu n€věnova]i pozomost rozrušeněpobíhajícimlidem' většina jich směřova]ana plilž' Zahodili jsme badmingtonové pá1lrya běže]ispatřit ten ziLzÍak,kteÚ lak zahýbaljinak poklidnýmsÍpnoÚm podvečeÍem' Bohu za to' ženás Prr.ní,co jsme udělali, kdyžjsme stanuli na pláá, bylo poděková.rrí jeden jsme z častýchletníchpožáru teď mohli sledovat včaslryvedl z bludnéhory' Díky němu hezky z óil|k1' Neznamenaloto však zůstávatnaplosto v klidu. Požar se obyčejněšiří'směÍ šířeníneomy1něukazoval k našemukempu| Požar nás však napálil a stejně 1ako ziuraéŘ počal,tak záaačněustal' Mohla jsem se tedy v Hidu věnovat Amě' Nebylo úLrnvšakdopřano intimníhorozhovoru ve dvou, neboť laúčku,kde jsme se usadily, si zvolila za cíl parta Italůa jednéItalky' ''would you like a chewing gum?,,zeptal se jeden z nich řečí šarmantních
''yes'' a oni se s námi začalibavit zřejmě v očekávání,že ná,mslozumitelnou'odpověděly jsme slovem ''yes'' odpovíme i pň jiných příležitostech'Když jsem se ' blíže seznámila s kr-rdrnatětmávovlasýmFabriziem, přestalo mi toto očekávanípřipadat tak temperamentním ''Áno''. Tento sen mě ''Kateřino Máiková, beÍetesi pana Fabrizia Pettrrrciho?'' absurdní' pronás1edovalzejménaod tédoby, co jsem spatřilaFabrizia um1ývalnádotí v-místníumývárně' bstatně,jdeJi póuze o domáci práce, výběr mufi by tu byl široký'Jestli si dobře vzpomínám, nevidělajsemjódinou Italku umývatnádobínebo škábat brambory'Z toho plyne poučeni i u nás může$ýt to, co není' dcery, P'P.s. o tom, že zkopce, kde rnílemnavždyzůstalináštatíneka dvě nejstarši byl opravdu nádhemývýtíed, svědčíobr'24 a 25. Měla jsem opíavdustÍach,když se dlouho newaceli, a radostnějsemje útalanejenkvů1ifikům.
10.den zatímcojá jsem se pomalu loučilas€ životem,kdyžjsem se pokoušelaovládat Amin se{ ostatníčlenovérodiny stavěli na plažisopku' Jako šablonapro stavbukáteru měl sloužit kanistÍ,kÍeÝ stavbařivkládali do piskovésoplrytak okatě, žeokolnílidéblali nohy na ramena v domnění,!e kanistr obsahujebenzín'Ten měl !ýt podle jejich představzapáen tak, aby by1 co nejpřesnějinapodobenvýbuch opravdovésopky' z tohoto důvoduneměla konečnásopka žádnédivaky' to bylo tlochu jinak' Ilonza neustálehledalna obzoru kráter P.P'š' ve skutečnosti jsme se pro sopky dštícíoheň, síru a kameny a dožadovalse sp]něnísvich tužeb.Rozhod1i lyll.láou.á'í dokonaléminiatury : nawšilijsme kopec, důkladnědusali a lyJ
11.den se lrydali s lehátkem na moře a Dopoledne většinaz nás trávila na plaži,ti odvážnější pomocíbambusovéhole překonali takovou vzdálenost,ževětšinazdatnýchplavcůplovoucích stejq6n směrem v polovině cesťy odpadla' Da1šízpráry o nich bohužel nemáme' Ti
t
rr
m]ť
'l(L'
ItIr
t.
|,.
ri'
ii.
)tl
l,r'!l
ti'
nejodvážnějši z nás (plo změnujá a taťka)všaknearáceli časlámáÍm rekordůa lrydali se po stopáchmořslcýchvil a NeptunůažÍlasamédno mořské'Statnějsme čelilirozbouřenýmvlnám a častotakékamenn]fon masívůnq na lrterénás vlny whaly. Nedali jsme se zastrašitani stádem ježku, jejichž mořslc.ých bodliny z neznámýchdůvodůčnělysměremk nám' Konečněse nad námi Neptun smiloval a seslal nám k pozorování dvě miniatunrírybky. Předpokládám, že mistmě leprezentovaly ostatníživočichyájící pod mořem a uklázalynám, jak to pod mořem chodí.Nemůžuto tvÍditjistě' neboťzvětšovacímskl€m nás Neptun neobdařil' Přesto se mi pod bladinou velice líbilo' I poúý poh1eddo prrázdného nitra pnlzračného moře je v denním životě raÍitoua nevídanoukrásou. Z Neptuno\y říšeobr,ykle nebývá úniku, ale nás odtud dokazaljednodušelyvést siJrrýhlad a zima. Kdyžjsme uspokojili našepotřeby \,Tda]ijsme se do neda,lekého Paesta' správce areá,lu s pozůstatkyřec!ých staveb už zavíral vstupníbránu, ale Plzeňsképivo ji zase spolehlivě jsme se,žei několik ma]ominut(P.P's' celá hodina),kteréjsme dostali otevřelo.Přesvědčili na problídku,můženahradit připadný několikadermípobý v Řecku' Tolik nás ta kamenrrá nádhera okouzlila] Kromě řeck.ých památek se město Paestum moIrlo chlubit lozsáhlým palmoYfonhájem, sta4ýmibradbami,stánlry s pohledy '.Paestumpři západu slunce'', ''Paestum při qýchoduslunce''ajejich různýmiobměnami(obÍ'27až30) a po nějakouchvili takézářivě žlutýmKabrioleteÍ\ kteqýse po mémboku objeúl na negatiw našehofotoapaÍátu( obl'3l)' BlízlŠý setkáníčt\,Ťtého druhu s palmouje zachycenona obrazku 32' Debatas Arrrrou, Fabriziemajeho kamarádem Linem skončila sloly ,,Goodnight''
12.den (P.P's' Jsem nucenazačíttento den doslovem,neboťv něm je v pořadíjiž dnrhá zminkao ,,sousedech vlevo..'Zaslouá si úc neždvě zmínkya fotku(obr.33)'Byli to peďektní stalšímanželé z Mnichova. Paní, autorka italsloýchkuchďe( pán učitelněmčiny'Měli čtyři poměrně Po s)'ny' kátkém seznanovacímobdobíse stali našimipiáteli a my jejich' Pozvali jsmeje k nám,cožse pak na podzimuskutečnilo.) Dn€s se jasně ukázala moje destrul1ilní stránka povahy.Na počátkuvšakbyla dobrá lule (Pochybuju,žeby někdověřil, žežijus vědom;fnúmyslem ničitvětšinuvěcí...)'Aby se předmětypro sousedypo levici (obraz\' na březovékůře), sestrámlép€ Ýyáběly upomínkové chtělajsem jim pustit hudbu' Plna elánujsem otočilaklíěkemv zapalovfuís úmyslemzapnout rádio' Místo údia se však dalo do pohybu auto a chyběl necelý milimetl a přednísvětlo se stř€tlo s kovoÚm sloupem.A tak jsem zase byla .'Inatla'',jak tat'ka s oblibou řiká' Nepostřel ovšem, že jsem auto svou bystÍou reakcí vlastně zacbÍéf:lila pied jist]Fn naÍazem' Tuto skutečnostzdůrazňujipo vzoru samotnéhotaťlry,který mě, kdyžjsem byla ma]á,častovozil posazenouna l.lmennou(na koni), při čemžmě občaspustil k zemi, milimetr nad zemízbrzdil můj pád a potom tvrdil, že ÍÍi zachÍárý|život. Nechci však tvrdit, že můj čin ner,1padal navenekúmyslně'zvážímeli oko]nosti' tj' převrážněFabrizia, všechrrosměřujek skutečnosti, žejsem nemělazájem opustit kemp a takovémenšíporaněníauta mohlo být zcela vědoqfon počínáním směřujícímk oddiílenínašehoodj€zdu. Auto všakzůstalozdravéa my jsme mohli po posledníchpřátelských rozhovorech a výměně adres nasednout a odjet' RozhovoÍ s Fabriziem proběhl celkem klidně. Fabrizio byl v momentnašehoodjezduzrovna ve sprše,a tak jsem aspoňnemuselaskrz slzy sledovatjeho lhostejnýýaz' Přestojsem si ještěv době,kdy už byl kemp Trezene dávno za našimizttdy,lykeslovala našeopomenutérozloučeniv těcl,t nejružovějších barvách a litova]a.Tim se mi v h1avěsamytvořily úvodnívěty, předpokládám, že milostného,dopisu' Když jsme parkova1inedaleko He.h.rlanea,už ved1emě leželapěkná
řádka zmuchlanýchpapírůpopsanýchnanejÚš do poloviny čtvrtéhořádku, právě tam, kde končipopis důvodu,pročvlastně píšua začínávlastnírádoby smysluplnýtext' ''Dear Fab.izio' how are you?'' začínáminteligentnědalšídopis' Ál€ to už se ke mě doneslazpráva z předních sedadel,žese lystupuje' vstup do Herakuláneaniámusnadniloněkolik lahú piva a dřevěný most nad propasti, která zřejmě původněchránila Herákuláneumpřed nepřítelem'však nepřítele,kteryýmse stala sopka vesuv by nezastrašil ani s€ b evětšípňkop' Ba co úc, ona neváhalaa Í' 79 pohřbila Herákuláneum spolu s jeho obyvateli pod lávou a popelem' To samése sta,los nedalelcým rozsáhlejšími a navštěvovanějšimi Pompejemi' Herákuláneumvšakmělo u Vesuw nepatmou protekci' Zůstalav něm zachovánavětšinapamátekve svéskolo plnékÍásevčetněveřejýh lazní,kam si nebožtícichodili popovídat,pokochat se s\.'íÍni těly a v neposledniřadě se i um;ít. Překvapilo nás, žestavby,technika a \^jzdobana začátkutisíciletíbyly skoro stejnědokonalé jako v dnešní době'Jakje to potoms \..h/ojem člověka? Přestožeuž se pomalu stmíva,loa leckterévesnice spolu se slepicemiuž dávno spďy, doplavní pÍostředl.yv Neapoli se stáe rojily v několika pruzích a netlpěliví řidiči na sebe navzájemukazovali''comuto,'(pa.oháč)' I my jsmebyli zapojenido této''comutové'' Yýměny názoru, my, slušničeši,jsme však namístoznakovéřeči (cornuto, fuck you etc') používali Ústražnéhozr,ukovéhosignáu' Tímto stylemjsme se konečněprobojovali ažna saÍné úpatí onoho kazisvěta a bouřliveho ničitele,kdyžna to přijde' Těšilijsme se s Honzíkemv čele,lak skrz káteÍ doIrlédnemeaž do saméhostředu země' vidina kráteru se plo nás stala ještě zajímavější, když jsme se informovali, že vstup ke loáteru ve večerníchhodinách je přísně ,,Všechno zakázanýa životunebezpečný. z1éjek něčemudobré''utěšovali jsme se, kdyžjsme bez naplněnínašichtužebklesali zpět do údolí'Jistě by nám pohled do káteru přrnesl akorát zklamáfi a nedej Bože i ^Íáty rLaživotech' Spokojili jsme se tedy pouze se vzácnými kusy lá\,y, ktelé se fu váleý u cesty a tvářily se jako obyčejné kamení.Vyďráždilijsme si s nimi vnitřek auta a pokračovalidál ažk okraji Ríma' Všichni se nemohli dočkatspánku,já jsem se nemolr]adočkattelefonníbud$'' V sentimentální naladějsem r,yoěila čísloa užjen čekala,až uslyšímFabriziůvněžnýhlas' Po několika sekundáchmi došlo'žeženslcíhlas na konci drátu zřejměnepatříFabriziovi'Předpokládalajserr\Žejde o jeho matku'.'Do you speakenglish?'' zepta,lajsemse slušně'Z agresir'rríodpovědi Fabrizio\y matIry\ryvozuji,žetato řáze řečenás italskouvýslovností znamenáněcovelmineslušného. V slzáchjsempoložilasluchátko. P.P's. z cesty na vÍcholVesur,ujsme se pokusili \Ťfotit Neapol při západu slunce' Ten západjevidět dobře'..(obÍ'34)'
13.den Není všechnotfinácténešťastné' Exisfují totiž šťastné Yýjimky, mezi kteréspadá i ta naše'Povedlo se níÍntotiž zaparkovat auto v samémhistoÍickémcentru Řma, ba co vic' v píniovémháji' Lída s Martinou se hrredpustily do práce' Za několik minut už stay u auta s umouněn]fona, ulepen]funa rukamaa miskou plnou piniov.ýchsemínek'Některéjsme,se mnou v čele,na místěsnědli,jinéjsme uložili do nedotknutelnýchželeznýchzásob. Jen pár koků a zase pár kroků( to jsme zahnuliza roh) a už stojimepřed jednímz -Iíar,níchsyrnbolůŘma . Koloseem a kocháme se neb1ývalou krásou tohoto starořímského divadla respektivejeho nevelkéčásti'Kdo by chtěl vidět Koloseum celé,musel by shlédnout řadu Rímsl.ýchkostelůsestavenýchz kamenů,kteÍépůvodněpatřily Koloseu' My jsme však skrornnía spokojím€ sejenom s tou částíKolosea, k jejímužshlédnutí neni potřeba překonávat kilometrovévzdálenosti. skomnost nebo lenost?Nedočkavostvidět lÍavnídominantuŘma chIiíÍnsvatéhoP€tra' První,co nás na chÍámuzaujalo, byly cedule s přeškrťnut]foni panáčl.ya
úĚÉřR.!
f
lt.l.rtrll
i-l
] í . - :n , ] r . .i . . t t l . l
/. i f 'i -i
'
),,
1,Ýí
/ i c< : i , /t t ' . J c ' Ic l-l { t t t , 1 6I, 1.,c
1
,\(rrll({,t)
l'lt,;i l(,
(' ,' t( ./ t(,. (t
(
/I
ti,l
, lr, q t t
,\,,J,,. lr ! y l ' l i ii
a.l
a. l(.r'i.12
1,'..,--- 1,;:,.1 t, 1,.ii,'
t ,l i
',
t,, #
,'a
it
llir,
-:')t
-r\
il.,. r r.
'!
l
)l
ia,
lLrrr e orr í4)
Ť0 (-
iil
It
' .,:
rt.l t .'
\ I( ' t , \ 1 ' r r l r
5\
*s*** lr"* {ffi&snil i rci:'5+š3Í!r afllF{:cJ*at*;i nar-{ť.ÉE."i EE.*:diiřBB8
ffi
!!ii !5l'] W
panenkamiv kaťasech a kJáthých suknícha s nestydatěhol]fonirameny'Ilkazalo se, žejejich ob]ečení se napadně shoduje s naším'A tak zase následovalata obr,yklá převlékacírutina' Zlovna, kdyžjsem bojovala s levou nohavicíu kalhot, všin i jsme si dalšískupinky ciánců lykonávajícich stejnoupotřebujako my' Překvapilo ús, žernluvístejnouřečíjako my' Mastně nás to vůbecpřekvapit nemělo.Kdo jiný nežČešiby mol míttakovénápady? Po důkladné prolíídcekatedralyuž nám nez!filalo moc času,a tak jsme ze sebe přebýečné stát i šatstvoa sla\,'Iostněproš1iskz bÍánu do vatikánu. v tomto rychlostně sla!Ťémstátu, sídlupapeže,jsme si došlina záchod' Museli jsme dvakát přeskupit naširodinu. Nejprve jsme se rozdě]ili na mužea ženy,cožje celkem logické vzlÍedem k našínávštěvě sociálníchzařizení,a potéjsme se já a taťkaoddělili, a\ se zbýek .odiny nemuselzb}teěně namáhatchůá k autu. Celou cestujsme běžeJizaprášen;foni římsh.funi ulicemi, kolem banánové pa]Íny,přes most, meá auty, našeupachtěnátěla všemna očích,a koneěně' Před námi se objevily povědomévětv€ piniovéhoháje' Naseďi jsme do auta, které,,hlxá nezmize\o,'a za chvili užjsme nakládali hladovoumamču,žiznivolLidu, Horzu, kterého''zase bolí hlavička'', a usinajicíMartinu' (Autoí si lThrazujeprávo na oživenipříběhuna úkorjeho pravdivosti)' Ziznvá Lida se o našemodjezdu z Ríma r,yjádřila takto: ,,No a po příjezdutaťlryjsme už jenomnaskákalido autaa: ''Pá Řme'' dalijsme sbohemhlavnímuňěstu. Tento den se již nic mimořádnéhonedělo a my děti jsme se užjen v klidu povalovaly v autě (samozřejmě,žejsme takéjedli)' '' Jejíýrok bychommohJinazvat pravdou,kdyby nedošlok zatajeníinformaci, což je vlastně takéurčitýdruh 1á' Tak například:Pochybuji, žese po celodennítďe po Římu dá ''naskákatdo auta'''To' žejsme se celýdenpovalovali,je skoropravdou'Jediné, co nesouhlasí je, žejsmese nepovalovalipouzev autě,aleu sopečného jezera.snaŽlijsmese povalovati na jeho túadinětak' jak jsme byli zvyklí z moře' Tam nás, když jsme se snažili napodobit nafukovací1ehátk4 nadnášelaslaná voda (fuzikalnílysvětlení:H2o s r'yššimobsahemNaCl má většíhustotunežčistáH2o). samozřejmě,žejsmetakéjedlia pakužjsmejenomspali. P'P.S' Skvělémístok paÍkování jsme našlijen díLf taťkovi,který (inak nemožno) naplánoval triurnfálnívjezd do Řma na sedmou hodinu ranní' (Tuto myšIenkuby mu mohl záúdět i legendárníHaÍ}ibalse sqimi slony' Podobnost nás a slonůje čistěnáhodná) V sedm ještěspí'I cizojazyěníturisté.A tak jsme si kousek od Kolosea čistilizuby, jedli ráno Ita1ové pinieatd.Pak jsmeprošliKonstantinoýmobloukem(obr 35) ke Koloseu(obr'36až38)' Pak jsmeokukovalize všechmožných stlanForumRomanum(obr'39až42) a pokačovalipo Ma dei FoIi Imperiali(obt'43) k Piazza Venezia a Altare della Patria se sochou kÍále viktoÍa Emanuela]I', kter,ýsjednotilv roce l8ó1 ltaii' (obl'44)' Přešlijsme po mostěk Andělskému hradu (obr'45 a 46) a pak se plazili k chrámu svatéhoPetla (obr. 47). Na obr'48 a 49 v}padáme díky pruhovaqfontrikum jako- uprchlíci z vězení spěchajícíke svaremu otcr pro odpuštění' Na obÍ50 jsmetaky někdev fumě,ale nevímkde.Na obr'51 až56 jsou zachycena profesionálnímfotogrďem místa, která jsme nestačiliběhem toho jednoho dne v Řime navštíút. I obÍ.57 až59jsou z Ríma' Pozdě odpolednejsme pol{Íačovali směÍemsevelosevero\..ýchod na doporučenípana Cbristla (sousedv1evo)kjezeru sopečného původunedalekoRonciglione $,ÍontiCimini)' Tam jsme se r,ykoupali,navečeře1i a popojeli směremdo \'nitozemí, kdejsme někde na parkovišti přesoali.
14.den ''cestou na seveÍub]ýváslunce na a obloze se dokonce r'yvrářejíděs nahanějící mraky, jakoby které nás honily,,,komentujeLída našicestu na sever, kdy začínáub1ývatslunce a na nebi se začínají vývářet mÍaky,kterése pohybujíjakoby podobnourychlostíjakonašeauto.
Mezitím, co starší polovina naší Íodiny (my) se pÍochlázelapo Bolognsl.ých univeÉitách,meá kapkami deště a po obchodě se zářivě oÉnžoYfini,zelenými a žlutýni tličky s vlněn]ýmicecíkypo celémpor,rchutěla, Lída,MaÍtinaa spícíHonza t ídaliauto zevnitř a podplacenípolicisté(pivem)zvenku. (Jejich auto stálo vlevo vedle našeho).Pro úplnýobraz okamžikůstÍávenýchv Bo1ogí€ musímuvésti Lídin komenlář, kteÍ:ipopisLrje,co se dělo v autě: ,.Krupějekapek p1eskalyo střechu auta a v dálce mizely postar,yzahalenév pláštěnkách' Já a Martina jsme se začalynudit, a tak (Nevím,kdo to nawhl (asi já))jsme otevřely auto a zača|yhÍedatkÍ!ížky'karty a jiné podobnévěci' To se ovšem neobešlobez dešťor1ých tnípeních'sice se nám podařilo natáhnoutpřes otevřenédveře igelit, ale přesto n.ámhodně naplšelona spacák' Pak jsme se spolu věnovaly hře karet a čtenído té doby, než se \Ťátil zb}tek \.ýpra\,yse zmoklýmanohama'Nkdo nic o v.hravě neřekl, a tak jsme brzo zapomněli''' vyřídili jsm€ jednu společenskouzáležtost - návšt&u u známých v Pordenone' Tam jsme nespali,jat by se dalo očekávat, jenomjsme se umyli, najedli,došli si na záchod a pokračovď v našídlouhécestě směr vídeň' (Upozorňuji, žekomentář návště\,Yv Pordenone píšuz pohledu nás dětía dospívající rrtládeže,a tak je možné,žeby návštěvalyzněla trochu hrltuměji, kdybyji popisovalanapříkladmamka,lÍelá umi italslq')' P'P.S' Bolognaje nádhemé staréměsto,plnétzv šikmýchvěžípodobnějako Florencie' Bohuželpršeloa nedalose fotit' Jedinýobrazekjepohled,na kterém je PiazzaMaggiore(obr' 60)' Návštěvav Pordenonebylajen o něcovelmimalokulfurnější, nežpopisujeautor.Použila jsme všechnaitalská s1ov4 kteÍá zÍéÍn, a to několikát. Hlavně ,,vino rosso..,,'vino bianko.,, a ,,graziď,. ',buonapetito..
15.den Poslednidennaší r4furrar,ya zároveňposlednídenprazdnin'Jinéděti se domajistěpilně připrar,ujína dalšíškolnírok, na posledníchúli dohánějípovinnou četbua matnězačínají cítit tíhuškolníchpoúnnosti' My všaks bezstalostn:ým úsměvemna tváři pobíhámev zámeckém paÍku císaře FrantiškaJosefa . v€ Vídni a hrajemena schovku' Prochááme se chodbami královskéhosídla,obdiwjeme mamčinydějepisnézna]osti a vzpomináme na Marii Terezii' Nebý jí, neexistoval by posledníden prazdnin. Priudilty by byly nekonečné'.'.Nebý jí, povinnou škoJrrí docházku by lymyslel někdojiný' P'P.s' v schonbrunu(obl'61)i v Pratru(62)bylo nádhemě' Plni elanu,nahmulijsme se do Platru' zábavnéhoparku s mnohapouťoyýmiatrakcemi' pozor! Však Jen pro odvážné!Hned u vchodu můžemenajít jalq,si dďel.1or stÍachu, obÍovskougorilu (lTpadá jako živá)' která zastrašujenávštěvníkysr1i'mnezřizeným ievem' Většinaz nás kolem níprošlabez většíchpotíží'Až na}]|onz;u, kte|ý se zakrátko rtezř]E)ým řevem nakazil a nehodlalpřestat. Sým klíšťácloým způsobemse ch}'tlmaminl] a pustil se jí jsme až,když v bezpečiautapožíralicomflakesy s marcipánovoupolevou. Přejezd přes české hÍanicezvlášťv někeých místechbývá velkým zlomem' Čistotase pozvolna láme ve špínu,uhlazenost v lozcuchanost, formálni vzezření domků a krajiny v útulnosta malebnosta blavně cizina v domov. Mám ráda palmy, opáené ša.manlníItalý mořslcývzduch a houprání pilouna a západy slunce za ostÍov€m cap , čerstvé vl4 pečeného je fiky a čerstvé známosti,ale to takováprudkáa pomíjivá,prcstěletníláska' Podzim,jaro a ámajsoustejněnejkásnějši u násdoma'
lit
_.t!
/
,.
r
i
/-r
l
\u' ,.,c,i - : . 1r.. r r J l , ' , ,
