L ITERATURA
TRAKTÁrovÁ
LiterárnÍmu Životu po Lipanech dával stále ráz ideologický boj' proti revoluč. nÍm létůmse však změnila jeho povaha. Když bylo roztříštěno revolučníhnutí, na mÍsto agitační tvorby, doprovázející revoluční boje a snaŽícíse působit na jejich průběh, nastoupila literatura soustředěná na otázky teoretické a mravní povahy. Tak se znovu intenzívně skládaly polemické spisy a důrazně se uplatňovalo živé slovo kazatelské. Zvláště oblíbenou literární formou pro řešení aktuálních otázek byl traktát' který svým dosahem ovšem daleko přerůstal oblast náboženskou' protože se v náboženskéformě řešily vlastně všechny významné politické a sociální otázky; at uŽ šlo o boj utrakvistů s římskou reakcí, nebo o spory uvnitř utrakvismrr sanrého,v podstatě šlo vždycky o boj pokrokových sil s reakcí.
MIKULÁŠ z pELHŘInaovA (BISKUPEC) TÁBoRSKÁ oBRANA Mikuláš z Pelhřimova (zvaný Biskupec) představuje v ideologickém boji rnezi stranou táborskou, stranou praŽskou a katolickou církví oficiálního zástupce strany táborské. Přesnější životopisná data o něm nacházime aŽ k r' 1409, kdy se stal bakalářem; r. 1411 byl členemkoleje královny Hedviky v Praze, od r. 1415 farářem, nejprve v Kondraci pod Blaníkem, pak v Písku. Zasahoval s velkýnr zaujetím do ideového boje proti praŽským mistrům, at už šlo o uŽívání ornátů při mši (hádání ve Znrrzlíkově domě r. 1420)'ohádání na Konopištir.t423 nebo o spor v otázce transsubstanciace, tj. přeměny chleba a vÍna při mši v Kristovo tělo a krev. Zúčastnil se i jednání v Chebu (1432) o účastihusitského poselstva na basilejském koncilu, i saméhojednáni v Basileji (1433) a po svém návratu bojoval dále proti pražskéstraně. Po jejím vítězství a po pádu Tábora (1452) byl Biskupec ve\zněn až do smrti jako radikální politický představitel táborství; zemřel ve vězení kolem r. 1459. Jeho liLerární dílo tvoří četnépolemiky, postila na Zjevení sv. Jana, latinsky psaná Táborskd'obrana (Con|essíoThaboritarum) a Lzv. Kronika táborská (Chronicon sacerdotum Taboriensium), cenná předevšímjako historický pramen. Latinský jazyk jeho spisů byl vynucen snahou přizpůsobit se v polemice literární formě odpůrce, pražskéstrany. V otištěnéukázce zTáborské obrany je přímo programově formulována zásada, v jejímž duchu Biskupec vždy ve svých projevech usiloval o širokou srozumitelnost svých názorů a o přesnost výrazu.
56
Léta páně dvanáct osob z přidržujících st o dobrý řád me o všecky ostatní táborským na j na straně prot v předvečer svl jsme před uve' 1 0 přítomnosti mr Mistr Jan jménem svým obvinění, dříve vším jsme za 1 7 i t lidí odevzdali j psání naši při, l vaným mistrůr Tuto při o obsah, co n 20 obsáhne dvě hl a doložímeji z založenou.V d přívrženců,ktr shotlnémus ol 25 vime na obvin Proh.
K první i K ujištěn boží, o prospi 3 0 JeŽiše Krista, JežíšeKrista pravdu hodno celek předsta. jediné jota' a 11.-r v jakém jim 1 to jest pravá skále, že brán pokud jde o I spasitele, přer
0vÁ
logickýboj, proti revolučíštěno revolučnihnutí, na rŽícíse působit na jejich etické a mravní povahy. azně se uplatňovalo živé lních otázek byl traktát, nskou, protožese v nábosociální otázky1. at uŽ šlo rakvismu samého,v pod-
ŠKUPEC)
r ideologickémboji mezi iciálního zástupce strany ž k r' 1409, kdy se stal )raze,od r. 1415 farářem, tl s velkým zaujetim do í ornátů při mši (hádání 23 nebo o spor v otázce l Kristovo tělo a krev. :oselstva na basilejském vratu bojoval dále proti r byl Biskupec věznčnaž zemřel ve vězení kolem
Léta páně 1431 bylo na obecném sněmu Českéhokrálovství zvoleno dvanáct osob z pánů, rýířstva, zemanů' měst a obci z ČeskéhokráIovství, přidržujícich se božího zákona, a bylo jim ode všech uloženo pečovat o dobrý řád mezi sebou i mezi kněžími obou stran. Ti pak z moci vlastní i za í) všecky ostatní stanovili téhožroku na svátek sv. Jiří slyšenínám, kněžím táborským na jednéstraně, a našim odpůrcům,mistrům a kněžim pražským na straně protivné. I shromáždili jsme se, příslušníci obou stran, řádně v předvečer svátku sv. apoštolůFilipa a Jakuba v koleji Karlově a stanuli jsme před uvedenými zvolenými zástupci, kteří nás měli vyslechnout za 1 0 přítomnosti mnoha kněžía množství lidí světských. Mistr Jan Rokycana přednesl nejprve proti nám některá obvinění, a to jménem svým i ostatnich praŽských mistrů a kněŽí. Po přednesení těchto obvinění, dříve nežjsme na ně my, řečenítáborští kněží,odpověděli, především jsme za přítomnosti zminěných auditorů, mnoha kněží a světských lit lidí odevzdali jim do rukou na pokyn řečených auditorů v soustavném vypsánínašipři, kterou pod vůdcovstvím božímotevřeně vedeme proti jmenovaným mistrům a kněŽím pražským. Tuto při zde vypíšeme, nikoli sice týmiž slovy, avšak pokud jde o obsah, co nejpřesněji a co možná stručně a zhuštěně. Tento náš spis obsáhne rlvě hlavní části.V první popišemenaši při, o kterou se zasazujeme, a doložímeii zákonem boŽím a autoritou svatých učitelů'pravdivě na něm za|oželou V druhé se obrátÍme proti spisům mistra Jana Rokycany a jeho přívrženců,kteři hojně, vždy znovu a znovu' píšíproti našemu stanovisku shodnémus obecnou církví a proti našemu výkladu pře; dříve však odpo2 5 víme na obvinění od něho proti nám vznesená. Prohlášení o tom, co jsme řekli a co chceme řÍci
evení sv. Jana, latinsky (ronika táborská (Chrostorický pramen. Latinpolemice literární formě J.)
lvě formulována zásada, l širokou srozumitelnost
K první části tedy: K ujištěnÍa k bezpečnémudotvrzení toho, že nade vše usilujeme o čest boži, o prospěch církve a o to' abychom byli věrnými údy pána našeho JežíšeKrista, předesíláme následujícÍprohlášeli, Že v naději našeho pána JežíšeKrista jsme zastávali, zastáváme a pevně zastávati žádáme všechnu pravdu hodnou vÍry, vyznávajíce z upřímného srdce, že zákon Kristův jako celek představuje pravdu tak pevnou, Že z něho nemůžeodpadnout ani jediné jota, ani tečka. Jednotlivým jeho článkům věříme v tom smyslu, v jakém jim přikazuje věřit blahoslavená trojice. Věříme dá|e, žejeho dům, to jest pravá jeho nevěsta, svatá církev, je tak pevně za|oŽena na pevné skále, že brány pekelné ji nikterak nemohou přemoci, a sklánime pokorně, pokud jde o naševýroky, minulé i budoucí, své šije před poučenímnašeho spasitele, před jehož soudnou stolicí staneme, hotovi vydat počet ze všeho,
5l
jako vzoru ve vše 80 především a nejl Připomínka nad Zákon starý a snadnou uskut, církve a nikdo n: 85 k němu přidávat učídokonale, jak ze státu a jak by by bylo třeba vše nebezpečí omylu 90 uzpůsobovat sebr kromě něho nemo každému člověku všude a vŽdy plně v míře zcela post 95 Připomínka věrní věřit' vyme nesporně hodné l nenÍ určeno těmi1 nutno považovat Připomínka 10o přijímat jako dů poutníci mohou j Kristus a pokud našeho pána JeŽ1 1o5 něco jako domněl jejich mínění,jak navzájem se kact mají dvojí smysl Připomínka 110 Starého zákona nými smyslovén nutné věnovat 1 Kristus některá obřadů, pokud z 115 však s umírněno neužitečného zal zováni k nim nt nepřipisovat jim zákon nebo dok' 12o bvlo ve Starém z
4 0 upřímně a věrně Žádajíce být jeho učedníkya zákon jeho v celku i v jednot. livostech poslouchat; a jsme odhodláni v naději jeho vlastní kruté smrti raději vytrpět umučení,neŽ bludně cokoli říkat nebo tvrdit něco, co by se protivilo vůli Kristově a jeho pravé nevěsty církve, jakož i výrokům církev. ních učitelů,opírajícíchse pravdivě o jeho zákon, 45 Dále prohlašujeme, že obranou bodů, pro něž nás protivná strana napadá, a tím, že ji v tom odpíráme, nemínímenic ubírat z Písma svatého ani zamítat názor některého svatého učitele nebo kohokoli jiného, je-li pravdivě opřen o Písmo. Protoževšak máme bedlivý zÍete|k pronásledování mnoha věrných pro tyto body i k jejich hroznémukaceřování a upalování pro ně, jakoŽ i ke skutečnosti,že mnohá lidská učeníse velebí a vynášejína roveň zákona, ba i nad sám zákon,takŽe bývají Kristovu zákonu na překážku, na újmu i na obtíŽ,se všísnažnostíjsme směřovali a stále chceme směřovat k tomu, aby všechna nebezpečítoho druhu byla odrážena ode všech Kristových věrných a aby vše lidské a k božímuzákonu dodatečně přidané by|o za přidané povaŽováno; a naopak zase to, co je boží,aby bylo DD ode všech lidí za takové drŽeno a nikdo aby se nedomnÍval,že snad Kristus se svými apoštoly nepostačujepro podání a zachovávání boŽího zákona. A jestliže nás kdo pravdivě poučí zákonem božim, činy Kristovými a apoštolskými a sněmy prvotní církve i učiteli, pravdivě se opírajícími 6 0 o zákon, Že jsme se v čem dopustili přestupku proti víře nebo proti dobrým mravům, proti obřadům, jež zachovávali první křeséanéspolu s apoštoly podle Kristova učení,anebo že jsme za jakýchkoli okolností sešli z pravé cesty, hotovi jsme poslechnout pravdy a s ní vytrvat vědouce, že pravda nade vším vitězí. Je tedy zřejmé, že nejsme zatvrze|i ve svém stanovisku, nýbrŽ že jsme hotovi znovu uvěřit pravdě, dokážeJi nám někdo řečeným již způsobem,že jsme se od víry odchýlili.
Připomínky
ke všemu, co chceme dále říci
PoněvadŽ kaŽdému věřícímu slušízačínatod Krista Ježišejako od prvního počátku, který platí sám sebou, od něho tedy zač,inámepo před. chozím prohlášeníi my a žádáme pokorně, aby velebnost všemohoucího boha ochraňovala počátek tohoto našeho díla, řídila jeho pokračování a dovedla jeho závěr k chvále a cti svéi všechjeho svatých. Předesíláme pak tyto připomínky, z nichž první je tato: Připomínka první. JežíšKristus je sám nejlepšízákonodárce (Jak. 4)' 7 5 pán náš a ustanovitel práv našich (Iz. 53), základ všelikého soudu, příslušícíhokřesťanu (1 Kor. 3), v němž se otci zalíbilo a jehož přikazuje poslouchat (Mat. 17). Je pravidlem a neklamnou mírou, jíŽ dluŽno měřit vše, i co je proti zákonu, i co je podle zákona. Jeho slušínejbezpečnějinásledovat 58
.-.---
ll na
pře. eme ode bylo
Kristus zákona.
vými llclml
dobrým apoštoly z pravé
pravda
řečeným
jako od po před. ouciho
pak (Jak.4), u' pří. poměřitvše,
jako vzoru ve všem, co se týká víry a života křestanského i mravů a k němu 80 především a nejvÍce přihlíŽet. Připomínka druhá. Zákon J eŽišeKrista, to j est zákon evangelia, vyniká nad Zákon starý i nad jiné zákony stručností,nevelkým počbemsvátostí a snadnou uskutečnitelností.Sám o sobě zcela dostačujek řízení bojující církve a nikdo na svém pozemskémputování do pravé vlasti nepotřebuje 85 k němu přidávat ještě nějaký jiný zákon. VŽdyt jeJi náležitě zachováván, učídokonale, jak by mila být obecně vykořeňována všecka nespravedlnost ze státu a jak by měl být trestán, kdokoli se proti zákonu proviňuje' i jak by bylo třeba všeliká práva křesťanovazaručovata dávat jim průchod. Bez nebezpečíomylu z něho poznáváme, čemu věřit a v co doufat, i kterak 90 uzpůsobovat sebe i stát, jaký zákon nám odevzdal JežíšKristus a jaký kromě něho nemohl ustanovit nikdo z lidí, aby byl tak všestranněpřiměřený každémučlověku,vhodný pro každý stav a pro všechny okolnosti' aby byl všudea vždy plněn bez jakékoli výjimky' která by v řečenémzákoně nebyla v míře zcela postačitelnéobsažena. 05 Připomínka třetí. Pod slovem víra sluší rozumět pravdy, jimž mají věrní věřit, vymezenépředevšímtÍm, co je psáno v kánonu bible, a pravdy nesporněhodnévíry a takové, jež |ze z nich přímo vyvozovat. Cokoli však neníurčenotěmito pravdami ani se nedá, jak pověděno, znich vyvodit, to nutno považovat za přidané od lidí. 100 Připomínka čtvrtá. Ačkoli výroky apoštolských svatých učitelůnelze přijímat jako důkazy pro závaznost církevních dogmat, nicméně pozemští poutnícimohou jejich úsldky přijímat a jsou přípustné,pokud v nich mluví Kristus a pokud je |ze pravdivě a přímo otlvozovat z výslovného zákona našehopána JežíšeKrista. Neboť svatí učitelévyslovují něco podmínečně, 105 něco jako domněnku nebo pravděpodobnost, někdy tvrdí něco, co přesahuje jejich mínění,jako by to byla víra, a jindy se vyjadřují bojovně a odmítavě, navzájem se kaceřujíce a odsuzujice, a častose jim přihodí' že jejich slova mají dvojí smysl. Připomínka pátá. Ačkoli mystické tě|o Kristovo bylo třeba po čas 110 Starého zákona vzdělávat jako mladou dívku mnoha znameními přístup. nými smyslovému vnímání, s dospíváním církve za času milosti není jiŽ nutné věnovat tolik pozornosti znamením tohoto druhu; avšak jestliŽe Kristus některá znamení schvaluje, pak je dovoleno uŽívat některých obřadů, pokud zbožnost pozemských poutníků je ještě nedokonalá, vždy 115 však s umírněností,a je třeba se přitom vyvarovat nadměrnéhovynášení, neužitečného zaměstnávání' rozmnožování obřadů, neodůvodněnéhozava. zováni k nim rrebo zase neodpustitelného zprošťováníod nich. Je nutno nepřipisovat jim jakoukoli božskou moc a necenit je stejně vysoko jako zákon nebo dokonce nad zÍl'kon a nezatěŽovat jimi církev více, neŽ tomu t20 bylo ve Starém zákoně, kdyŽ přece Kristus chtěl mít církev za časumilosti
oprošLěnuotl podobných přizdob. Žaana soukromá ust,anovenítohoto druhu nebuďteŽ přípustná a lid si je nesmí dát vnucovat jako závazná,leda pokud usIladňujÍzachováváni Kristova zákona. Připomílrka šestá. Mnohé přimysleli lidé ne pro účinnost,ale jen pro 7 2 5 okázalost a názornost, avšak v docela jiném smysluo než v jakém je o této r'ěci psáno v zákoně. PřipomÍnka sedmá. Kněží, kteří nedbají obřadů později přidaných lidmi ke Kristovu zákonu, obřadů,kterétento zákon zkracují,znemožňují, omezujÍ a zatěžuji,ti v této věci - při splněnÍostatních příkazů _ nehřešÍ. i 3{-l Připomínka osmá. V evangeliu JežíšeKrista je plněji' závazněji a směrodatněji vymezena všecka pr.avda,již maji věrni věřit a podle ní jednat, zvláště pokud jde o svátosti, nežli v nynějšt cirkvi římské, v jejíž víře, smyslu, obřadu a vážnosti jsou dnes od rnnohých vychvalovány a rozšiřovány různénovoty, takže se jimi zastírají ony svátosti, jako by nesbačily. Naopak ryzími božskými pravdami svatého evangelia, které jsou jasné a samy sebou zřejmé, lze všecky výpovědi mnohem spolehlivěji utvrdit, pevněji odvodit a uŽitečnějisi je osvojib. 7 na obecném sněmuČeského lcróIoustui: v KutnéHoře v únoru1431; sněrnzvolil
dvar-ráct zemských viadařů _ 5 na sudtek su. Jiři: v pondělí 23. dubna 1431 - 8 u před.uečersudt]cu su. apaštolťtFilipa o. Jakuba: 30. dubna 7431 _ |l Jan Rokgcana: volený arcibiskup strany podobojÍ _ 28n. R uiištění a k bezpečnémudoturzeni Íoňo.. '.. tento odstavec obsahuje některé ohlasy Flusovy protestace, napsané úvodem ke spisu De sufficientia legis Christi1, víz' zde v 1. sv. rra s. 175n. - 58n. A jestliže ruis lcdo praudiuě pouči ztlkonem božim...: podobně zni sedmý článek proslulélro ,,soudce chebského.,, zásad, domluvených mezi husity a zástupci basilejského koncilu v Chebu 18. května 1432 _ 63-64 prauda nade ušim uítězí: hesl
oBRANA
TÁBoRSKÝCH
Tento český spisek, kterým táborští odpovídali na žaloby šÍřenédruhou stra. nou' zvláště mistrem Janem z Příbramě' ocenil už Palacký pro jeho velikou jazykovou hodnotu. Třeba i ostatní husitské strany vyvíjely značnéúsilío prohloubení a propracování odborné češtiny, zásluha táborských byla ze všech hrrsitských stran největši. _ Z obrany uvádíme ukázku táborského stanoviska k transsubstanciaci s polemikou proti názorům Jana Rokycany, předneseným na kněžském shromážděnív Kutné Hoře v červenci 1443' Aby však pravda v tom lépe a pravějie poznána byla a strana nikterᎠnejsúc slyšiena druhé po řečech strany tak lehce potupována a odsuzována
6A
5
10
15
20
nebyla,slušie,což. rozpisuje,řečístra' Ti tehdY nadr u Hory na sněmu pražskýmia kněži Že v velebnésváto člověk,svým vlast podstatu jest vzal boha otce,,,a že I svoliti nechtěIi. Tuto protivni táborští kněžie by k první stránce jit svátosti těla a kr A druhéstránce té kdyŽ by jim ta s kteříž se právě v byl v té svátosti l bytu, kterúpodst: boha otce". A Prol jest z viery obecn v témŽse čtenípr
25 ného přirozenie a svém na nebesa v ného tak aŽ do dl svého toho bytu posvátného, duct 30 v svátosti velebr z písem svatých i Že tak drží velik kaŽdý z těchto v protivníci jich čir 35 NeŽ aby lidé těla a krve Kristo otpierali. Buď vš táborští tudieŽ u sme i věřiti miení 40 pravý bóh a pra' kříŽi visalo a sed býti v svátosti pr Druhé proti. ských d,okáza|, Ž
