Opavský
prosinec 2014
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Mezinárodní eko-centrum v řecké Preveze žije Ať úsměv provází Mgr. Vlastu Vlčkovou Štemploveckou lipovou alejí k peklu na Hůrce Štírka domácího najdete v odložených knihách Výstava Betlémů na ZŠ a MŠ v Žimrovicích V Kobeřicích těží třetihorní sádrovec Mgr. Janka Peterková,Ph.D. ekoložka Gypstrendu s.r.o.
S podporou Statutárního města Opavy vydává občanské sdružení Natura Opava
Slovo úvodem Prosincové číslo zpravodaje uvedeme zamyšlením nad odcházejícím rokem, které si sami můžete vyzkoušet na noční procházce štemploveckou lipovou alejí. Vaší meditaci budou přítomny jen staré rozsochaté lípy. Od roku 1992 pořádá nezisková organizace Natura Opava, expedice a tábory do oblasti Amvrakijského zálivu v Řecku. V tomto roce to byl tábor Za zlatým delfínem Amvrakijského zálivu. Přestavíme vám Mgr. Šárku Královou, která na základnu Natury jezdí pravidelně od roku 1989. Stejně tak vás seznámíme s Mgr. Vlastou Vlčkovou, která jako ředitelka ZŠ Mokré Lazce zanechala na škole výraznou stopu. Můžeme potvrdit, že ta stopa je i ekologická. V každém ročním období je možno obdivovat alej lip na Štemplovci. V létě voní lipovým květem, na podzim se lípy obalí zlatým listím. Vždy však návštěvníka ohromí mohutnými a bizarními kmeny lip srdčitých a velkolistých. Nabízíme informace o štírku obecném, který patří mezi klepítkatce. Je mnohem menší než štíři, které můžete najít pod kameny v balkánské přírodě. Ten malý štírek, kterého uvidíte pobíhat na stránce delší dobu odložené knihy, je štírek knihový nebo obecný. Vždy jsme zvědaví, co nám připraví na škole v Žimrovicích. Tentokrát to byla výstava betlémů. Obdivovali jsme betlémy, které vyrobily děti a také jsme byli zvědaví na betlém od výtvarníka Boříka Frýby. Sádrovec je nerost, který se u nás těží v povrchovém dole v Kobeřicích. Zajímavý je původ sádrovce a možná, že někoho překvapí, že vznikl v lagunách třetihorního moře, které se zde rozkládalo jako Opavský záliv před 15 až 13 miliony let. O rozhovor jsme požádali ekoložku sádrovcového dolu v Kobeřicích Mgr. Janku Peterkovou, který patří Gypstrendu s.r.o. Když jsme si důl prohlédli, pochopili jsme, že je to místo velmi vhodné pro život mnoha druhů vzácných živočichů a rostlin. Můžete i vyluštit kvíz a přečíst hororovou povídku, která byla inspirovaná oslavou Silvestra na chalupě v horách. Za redakční radu Milan a Jakub Kubačkovi
Obsah prosincového vydání K zamyšlení .......Projděte lipovou štemploveckou alejí .......a na Hůrce “ukažte peklu dlouhý nos” Environmentální projekty .......Mezinárodní eko-centrum v řecké Preveze žije i díky Šárce Králové .......Ať úsměv provází Mgr. Vlastu Vlčkovou .......nadále, nejen jako ředitelku školy Tip na výlet .......Štemploveckou lipovou alejí se dostanete .......k peklu na Hůrce Zoologie .......Při čtení dlouho odložených knih .......můžete narazit na štírka domácího Environmentální projekt .......Výstava betlémů na ZŠ a MŠ v Žimrovicích Geologie .......Sádrovec, který se těží na Opavsku, .......vznikl ve třetihorách Rozhovor .......S Mgr. Jankou Peterkovou, Ph.D., .......ekoložkou Gypstrendu v Kobeřicích Prosincový kvíz a omalovánka Boříka Frýby .......Povídka Hororový Silvestr na chalupě
Na titulní straně štírek domácí (Chelifer cancroides)
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Nezisková organizace N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Projděte lipovou štemploveckou alejí a na Hůrce a “ukažte peklu dlouhý nos” “Jen spravedlivým a pravdomluvným se vyhne pekelný trest za tu opovážlivost dojít až na samý okraj pekla. Kdo sám sobě lhal při procházce alejí, toho peklo může pohltit.” Toto vše řekl vedoucí skupiny odvážlivcům, kteří se rozhodli dojít k peklu a u kráteru mu ukázat dlouhý nos. Byla hluboká noc, protože kvůli té správné atmosféře, musíme dojít k peklu o půlnoci. Všichni byli poučeni, že při této novoroční procházce se musíme zastavit u každé desáté lípy a u té na levé straně si v duchu pojmenovat svůj hřích a na pravé straně si vzpomenout na dobrý skutek, který jsme v tomto roce udělali. Měli jsme to vzít jako osobní zpověď. Zpočátku jsme byli všichni naprosto přesvědčeni, že k peklu dojdeme a v dobrém rozmaru jsme se vydali směrem k Hůrce. “Co by se nám také mohlo stát?” řekli si v duchu mnozí z nás. “To přece nebude žádný problém.” První zastavení patřilo kříži, který stojí před první lípou na pravé straně aleje. Vzpomněli jsme si na jeptišky, které se touto alejí procházely a meditovaly, až najednou jedná z účastnic řekla ustrašeným hlasem. "Já dál nejdu, já na to nemám nervy", obrátila se a šla zpět. Zbytek výpravy na ni volal, ať se vrátí, že na ni nebudeme čekat, a že bude mít při návratu ještě větší strach, když bude sama. Nakonec jsme ji přesvědčili a po krátké pauze se k nám připojila. “Jak jsme to říkali? Na levé straně u každého desátého stromu si vzpomeneme na špatný skutek a na pravé straně na dobrý skutek?” opakoval si nahlas někdo ze skupiny.
“Já jsem tak vystrašený, že si nemůžu vzpomenout ani na jeden dobrý skutek, a to jsem býval skaut!” řekl kdosi. Tím nám napověděl a všichni začali vzpomínat na správné chování skauta, na skautský slib a skautský zákon. Naštěstí je desatero správného skauta podobné desateru správného křesťana. Takže nebude problém si alespoň na nějaké přikázání vzpomenout. Kdosi řekl: "Když mne napadá jen, nezabiješ, nepokradeš..." Došli jsme kamenitou cestičkou mezi obrovskými kmeny lip, které spínaly své mohutné větve k nebi, až na konec aleje. Nemuseli jsme ani moc zapojovat svou fantazii a ve kmenech starých stromů jsme ve tmě začali rozpoznávat nejen lidské, ale i nadpřirozené bytosti. Prošli jsme lesní cestičkou ke kapli zasvěcené Janu Nepomuckému a vydali se na poslední úsek cesty, který nás zavede k místu, kde je to náhradní peklo. Všem bylo jasné, že ta zpověď v aleji lip se moc nepovedla. Mnozí z nás si uvědomili, že říct a hlavně přiznat si pravdu, je takřka nemožné. Teď pomalu sestoupíme po prudkém svahu ke kráteru po těžbě čediče, zaplaveného vodou a uvidíme, koho peklo pohltí. Kdo lhal nejvíc? Nastal okamžik pravdy! Naštěstí někdo zakopl a zaúpěl bolestí. “Poslouchejte, je to nebezpečné, může se někdo zranit, neměli bychom se raději vrátit?” Vůbec nikdo neprotestoval, naopak všem spadl kámen ze srdce. Dlouhý nos jsme peklu neukázali ani náhodou. Snad až příští rok. MK
A teď si představte, že touto alejí jdete v hluboké noci až k peklu. Určitě se vám bude zdát strašidelná.
Environmentální projekt
Mezinárodní eko-centrum v řecké Preveze žije i díky Šárce Králové Šárka je typickým příkladem mladé ženy, která ví, co chce. Vyniká organizačními schopnostmi a dokáže vycítit v kolektivu dětí, co jim nejvíc vyhovuje a na co se těší. Stará se o ně jako maminka. Má určitě už ze dvou desítek expedic tolik zkušeností, že je může klidně rozdávat. Do Řecka se těší i příští rok. „Zase ty šutry…“), proto se snažíme o maximální programovou rozmanitost. Z tohoto důvodu letos zařazujeme mj. i vyjížďku za delfíny. Samozřejmě nebudou chybět výlety do blízkého okolí, ale také návštěva Pelly, dřívějšího hlavního města Řecka, Vergini, místa, kde byla nalezena pravděpodobně hrobka Filipa II., otce Alexandra Makedonského a mnoho dalšího. Víme, že jsi cvičitelkou aerobiku, zapojuješ do této aktivity i děti na expedici? To ne, snad kdysi, kdy tento druh cvičení byl populární. Ale v táboře sportujeme hodně. Již tradičně organizujeme olympijské hry, hrajeme softbal, volejbal apod.
Mgr. Šárka Králová, učitelka ZŠ Raduň, jezdí s Naturou do Řecka jako vedoucí již 25 let. Odpověděla na pár otázek. Šárko, můžeš nám říct, kdy jsi jela do Řecka poprvé? Je to už hodně dávno, bylo to necelý rok po revoluci, tehdy jsem studovala vysokou školu a jako příznivec vlastivědného kroužku jsem byla tehdy vybrána zúčastnit se poznávacího zájezdu do Řecka. Bylo to něco úžasného, pamatuji si, že mi tehdy spolužáci záviděli. Ono se tenkrát ještě moc necestovalo. Od té doby tam prakticky jezdím pořád. Jako učitelka historie musíš mít ke kolébce civilizace určitě kladný vztah, ale co tě, kromě historie, do Řecka ještě láká? Tak především nejsem učitelka historie, ale to neznamená, že se o ni nezajímám. Ale k otázce. Řecko je jedinečná země. Když tam člověk přijede, dýchá na něj taková pohoda, klid, žádný stres jako je u nás. Lidé jsou usměvaví, vstřícní, a to i na silnicích. Nikdo vám nenadává, že špatně zaparkujete, brzdíte provoz. A pak příroda. Vzhledem k tomu, že program tábora je velmi pestrý, hodně času trávíme mimo dosah civilizace, např. v horách apod. Můžeš nám popsat program, který pro děti na expedici připravuješ? Opět bude náročný, ale zase naopak velmi zajímavý. Letos nově chystáme návštěvu kaňonu Vikos. Myslím, že budou děti stejně nadšené, jako byly loni, kdy jsme se všichni brodili korytem řeky Acheron. Turistika zdejší krajinou je pro ně lákavější (přináší více adrenalinu) než samotné historické památky (mnohdy bohužel slyšíme:
Na expedice jezdíš i s polskými dětmi a pedagogy. Jak si děti spolu rozumějí? Byl jsem svědkem toho, že ačkoliv čeština a polština jsou velmi blízké slovanské jazyky, děti se přesto raději domlouvají anglicky. Co si o tom myslíš? To je pravda, dokonce bych řekla, že polské děti jsou na tom mnohdy s dorozumíváním hůře než ty naše české. Nevím, domnívám se, že velkou roli hraje ostych a obava, že by se jim snad někdo mohl smát. Vzpomínám na jednoho mladého polského chlapce, jenž se naší dívence snažil zalichotit, a tak jí řekl, že ladně zapacha. Děvče se urazilo, až později pochopilo, že krásně voní. Nám starším je polština velmi blízká, vždyť většinu filmů jsme sledovali na polském programu. Dnes již tomu tak není. Kolikrát jsi byla na základně Natury v Agii Apostoli u Prevezy? A mohla bys nám popsat naše tábořiště jako obdivovatelka Řecka? Neptám se tě, jako přírodovědce, ale jako člověka,který má možnost porovnat naši přírodu, lidi a třeba i kuchyni s tou řeckou. Jé, tak to opravdu nevím. Mockrát. S výjimkou těhotenství a prvních roků svých dětí snad každý rok. Má dcera Linda tam poprvé jela, když jí bylo 17 měsíců a jak to krásně zvládla! Tábořiště je umístěno v městském parku, které je však naprosto odlišné od těch našich opavských. Tady dávají lišky dobrou noc. Jsme zde sami, společnost nám tu nabízejí ještěrky, tesaříci, puštíci, pavouci, želvy. Spíme ve stanech, myjeme se ve studené vodě, ráno nás budí cikády. Lidé jsou tu velmi přátelští. Tak například letos se v našem táboře objevil starý pán, který nám začal každý den vozit melouny, pomeranče, citrony, cukety, špenát…. A nic za to nechtěl! Vozil nám to jen tak pro radost. Tak jsme mu říkali Pohádkový dědeček.
Expedice v roce 2014 se zúčastnili žáci Základní školy v Raduni, Základní školy Edvarda Beneše, Základní školy Englišova a Mendelova gymnázia.
Šárka Králová se svou přítelkyní Eleni Andronikidu, která se narodila v Opavě a nyní žije v Preveze. Eleni splupracuje s jako překladatelka a spojka mezi Naturou a Městským úřadem v Preveze.
Za tu dobu jsi v Preveze poznala mnoho přátel, můžeš nám některé jmenovat? Moc ráda. Právě tento týden jsem dostala krásnou zprávu od jednoho z nich. Prodělal těžkou operaci srdce, ale je v pořádku a už se těší na naše setkání. Jmenuje se Janis, česky Jenda. Většího romantika jsem snad nikdy nepotkala. České ženy ho natolik inspirovaly, že se naučil našemu jazyku, ačkoli v České republice nikdy nebyl, a verše tvořil a stále tvoří v češtině. Jako druhého bych chtěla jmenovat Babise. Vlastně je to jeho přezdívka. Ve skutečnosti má velmi složité jméno, které ani neznám. Je to neskutečně pracovitý člověk, což se u Řeků zase tolik nevidí. A nesmím zapomenout na Eleni, kamarádku, která byla původně Opavačkou.
Šárka Králová připravuje pro účastníky pestrý program. Na snímku se dvěma členy organizačního týmu a sportovkyní při čtení olympijského slibu, kterým se hry zahajují před posvátným olivovníkem.
Začátek léta je pro skupinu opavských nadšenců již tradičně spojován s odjezdem autobusu plného dětí základních škol do oblíbeného Řecka, a ještě oblíbenějšího okolí přímořského městečka Prevezy. Skupina, sestávající se z pedagogů, lékaře, zdravotní sestry, údržbáře, biologů a dalších obětavců, společně se školáky každoročně vyjíždí za krásami řecké přírody, historie, kultury. Po dobu téměř tří týdnů zažívají mnohá nezapomenutelná dobrodružství, jež si odnášejí až do dospělosti a na která i po letech s úsměvem rádi vzpomínají. Tento zájezd byl poněkud odlišnější než předcházející ročníky. Poprvé nebylo využito lodní přepravy, ale cesty tzv. po souši. Po počátečních obavách, zda tak náročnou cestu děti zvládnou, byly starosti zažehnány, poněvadž cesta ubíhala velmi rychle a byla doplňována nejrozličnějšími zastávkami. „Nejvíce se mi líbil výstup na nejvyšší vrchol pohoří Olymp,“ s nadšením vzpomíná Adam Apetický, „zejména ten výhled, to byla neskonalá krása, a taky ta fyzická zátěž, je to super říci si, vylezl jsem na Olymp.“ „Mně se zase nejvíce líbilo brodění řekou Acheron, už chápu, proč se spojuje s bájnými bůžky, je opravdu boží!“dodává Lenka Jakšová. Ubytování ve stanech, společné stravování, hygiena ve studené vodě, dennodenní přepírání prádla, úklid stanů, tak to jsou další priority tohoto tábora. Zdá se vám to scestné? Právě naopak. Děti se naučí samostatnosti, odpovědnosti, které se jim mnohdy, díky moderní techniky, doma nedostává. Je prosinec a na expedici 2015 se těší dalších 50 dětí, na návštěvu historických památek, koupání v moři, ale i večery strávené s řeckými přáteli. Nevěříte, že je to tak skvělé? Přesvědčte se sami a pojeďte v dalších letech s námi. Napsala Šárka Králová
Každý podvečer se sejde celý tábor, kdy vedoucí seznámí účastníky s programem příštího dne.
Tip na výlet
Štemploveckou lipovou alejí se dostanete k peklu na Hůrce Lipová alej na Štemplovci a Hůrka je vyhledávaným místem pro vycházky. Koncem léta zde byli i spolužáci rodačky z Holasovic Aleny Rosové.
Lipová alej spojuje rozsáhlý přírodně krajinářský zámecký park s Hůrkou. Byla pravděpodobně vysazena po vybudování zámku v roce 1820. Lípy jsou tedy staré 200 let. Některé pro nebezpečí zřícení musely být skáceny a jiné ořezány. Byly činěny i pokusy alej zachovat, o čemž svědčí výsadba nových stromů na místech odstraněných. Stále existují úvahy, zda alej zachovat nebo na jejím místě vysadit alej novou. Ekologové říkají, že by byla škoda, kdyby tento přírodní krajinný prvek zmizel. Kdo o tom rozhodne? Alej vede na vyvýšeninu zvanou Hůrka. Na té je také umístěna informační tabule. Vrch je sopečného původu. Je součástí Štemplovce, ale její západní úbočí patří ke Kamenci. Tam se v minulosti nacházely dva velké lomy, v nichž se těžil čedič na výstavbu cest. Těžba byla ukončena poté, co lomy zaplavila voda. Zbytky největšího lomu, Malé Hůrky, jsou patrné ještě dnes. Čedič je tmavá vyvřelá hornina, která se těžila na pěti místech v okrese Opava. V Kobeřicích, na Otické sopce, v kráteru jediné pravé sopce na Červené Hoře na Budišovsku, která je nejvyšší horou opavského okresu 749 m,n.,m., V Budišovicích a právě zde na Hůrce.
V impozantní aleji jsou vysazeny naše lípy: lípa velkolistá a lípa srdčitá. Můžeme je rozeznat podle plodů (oříšků), které jsou u lípy srdčité drobnější a podle chlupů na rubu listu. U lípy srdčité jsou rezavé a u lípy velkolisté bílé. Listy si prohlížejí Vlasta a Draha.
Jak pochodil čert u štemplovské Hůrky Zhrozil se jednoho dne vládce pekel Lucifer - peklo už nestačilo pojmout všechny zločince. Sešel se proto na zemi s Pánem Bohem a vyprosil si u něj malý kousek místa na zemi na rozšíření pekla. Pán Bůh souhlasil a rozhodl, že nové peklo musí postavit jediný čert u štemplovecké Hůrky a musí to stihnout do dvanácti hodin. Čert se bál, že to nestihne, a proto chytře skoupil všude z okolí všechny kohouty. Celou noc stavěl a práce se mu dařila. Když se rozednívalo, šla kolem babka z Kamence prodávat na trh vejce. V tom v jednom z nich zakokrhal kohout. Peklo se sesulo a čert do posledního balvanu, který právě nesl, zlostně zarazil pazoury. Prý je dodnes tento kámen možno spatřit na štemplovské Hůrce.
“Tak tady je to peklo!” Zvolala Blanka a měli jsme co dělat, abychom ji udrželi.
Mirek studuje na informační tabuli historii Štemplovce a Hůrky. Za ním je vidět vesnice Loděnice.
Cestu na Hůrku lemují čedičové balvany, které se na Hůrce těžily.
Mýty a legendy okolo kaple Se vznikem dřevěné kapličky se pojí několik mýtů a legend. Podle jedné z nich kůň šlechtice zde náhodou vykopl mešní kalich, který sem ukryl zloděj, což bylo považováno za znamení. Další pověst hovoří o tom, že kapli slíbil postavit šlechtic, jenž byl za třmen vlečen splašeným koněm. Historii kaple a také pochodu zkoumal holasovský pamětník a spisovatel Jiří Hřivnáč v knize Obec včera a dnes. Podle něj došlo k postavení kapličky nejpozději v roce 1736. Stavbu má pravděpodobně na svědomí Jan Pino z Friedenthalu, jemuž v té době patřila část panství Štemplovec - Kamenec. Na přelomu 19. a 20. století musela kaplička ustoupit těžbě kamene. Byla zbořena a nedaleko vznikla nová, už zděná kaple.
V menším, ale malebném a navíc dendrologický hodnotném přírodně krajinářském parku, se nachází empírový zámek z počátku 19. století. Zahradu a sad, o kterou se v posledním půlstoletí staral Charitní domov pro řeholnice, dala vybudovat v roce 1820 jeho majitelka Anna Marie, baronka Sedlnická.
Záznam slavnostního otevření školní zahrady shlédnete ZDE
Velmi oceňuji pracovní nasazení ředitele ZŠ Žimrovice, Mgr. Davida Šroma, ředitele ZŠ a MŠ Opava Vávrovice, Mgr. Pavla Gregora nebo ředitelky ZŠ a MŠ Kyjovice, Mgr. Blanky Drozdkové. Jejich nadšení a chuť do práce mi dodávaly novou energii a těšila jsem se na spolupráci ve společných projektech. Znovu jsem se potkala i s ředitelkou ZŠ Větřkovice, Mgr. Dagmar Bejdákovou, se kterou jsem se setkávala v počátcích právní subjektivity. A když jsem zmínila větřkovickou školu, nemohu nevzpomenout Janu a Vlastíka Mroskovy, kteří na zdejší škole působili dlouhou řadu let a „jejich“ škola byla chloubou okresu stejně jako vávrovická škola pana ředitele Josefa Rabinského. Na co nejraději vzpomínáte v souvislosti se školou v Mokrých Lazcích? To je hodně těžká otázka. Když přemýšlím nad odpovědí, vyskakují vzpomínky jedna přes druhou a ani se mi nechce věřit, kolik se toho událo. Moje nejlepší období ve školství je spojené s nástupem do funkce. Ne snad proto, že jsem mohla mít rozhodující slovo, ale proto, že jsem mohla pracovat podle svých představ. Období v letech 1991 – 2002 bylo ve školství opravdu skvělé. Lidé měli chuť do práce, vládla pozitivní atmosféra, nepřemýšlelo se, proč něco nejde, ale jak to udělat. Cítila jsem, (alespoň u nás v obci) podporu veřejnosti, chuť rodičů spolupracovat - jakoby se prestiž školství zlepšovala. V té době nastoupila na naši školu paní učitelka Mgr. Eva Cenková, která dříve pracovala v občanském sdružení VITA a naše škola se začala profilovat na ekologickou výchovu. Do školy jsme zavedli třídění odpadu, děti sledovaly třídění u nich doma a radily rodičům i prarodičům, jak na to. Na schůzkách ekologického kroužku Křováci sledovali čistotu ovzduší v obci, barevnými nálepkami odměňovaly domy s ekologickým topením. Byly vytvořeny dlouhodobé školní vzdělávací plány a žáci v dílčích ročních plánech sledovali každý rok jinou oblast životního prostředí. Při svých bádáních zjistili, že se ovzduší v naší obci po zavedení plynofikace výrazně zlepšilo, protože se na zídkách objevily lišejníky, které se vyskytují v Jeseníkách, v potoce Ohrozima si prohlíželi stejné živočichy, o kterých se dočtou na tabulích naučné stezky Bílé Opavy. Na loukách v údolí Ohrozimy našli chráněné rostliny, na březích potoka pozorovali čolky a ledňáčka, jak krmí svá mláďata. V roce 2002 jsme získali finanční podporu Phare a ve spolupráci s polskou školou ze Syrynii jsme zkoumali a porovnávali přírodu na obou stranách společné ¨hranice. Výsledkem projektu byly nejen společné zážitky dětí, ale i nádherná expozice zvířat žijících v našem okolí, kterou nám zpracovali odborníci na slovo vzatí: Vláďa Baday a Michal Jakubec. Vláďa Baday nás léta doprovázel na našich výletech do přírody a děti uváděl do tajů života rostlin a živočichů v jednotlivých biotopech. Velmi ráda vzpomínám i na spolupráci s málotřídními školami v projektu „Chodníčky společně do přírody“, ve kterém jsme se s dětmi opět vrátili k bádání v přírodě nebo v projektu „Návraty ke kořenům“, kdy jsme pátrali po významných rodácích naší obce.
S kolegyněmi při oslavách Dne Země.
Pečení velikonočních dobrot.
Výuka přírodopisu před Školním muzeem na chodbě školy.
Se svými nejbližšími dcerou Lenkou a vnučkou Rozárkou.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Záznam divadelního představení shlédnete ZDE
Zoologie
Při čtení dlouho odložených knih můžete objevit štírka domácího Drobní štírci žijí kdekoliv, ale velmi dobře jsou vidět na stránkách knih, kde byste takové zvíře ani nečekali. Běhá rychle mezi řádky, ne proto, aby se vzdělával, ale hledá v knize pisivky a roztoče, kterými se živí.
Štírci jsou všude kolem nás, jenže jsou malinkatí a schovaní ve škvírách, takže je vidíme jen náhodou. Pokud byste si dali záležet a hledali je cílevědomě a pečlivě, pak se vám to určitě podaří. Třeba na pile, když odloupnete kůru, může být pávě tam. Žije i ve hrabance mezi listím, odkud se dostane třeba do terárií nebo květináčů a máte ho doma. Pak už je jednoduché dostat se odtud třeba mezi knihy, kde má dostatek potravy, aniž se to na první pohled zdá. Živí se pisivkami a roztoči. Pisivky jsou velmi drobný bezkřídlý nebo i křídlatý hmyz, který se živí plísněmi, zbytky hmyzu, ale i obilovinami, moučnými výrobky apod. Věnujme se pisivce knižní /Liposcelis divinatorius/, která bývá rozšířena např. v knihách, kde se živí výše uvedenými plísněmi, čímž rozhodně neškodí, ale naopak knihy "čistí". Takže i v takové knize můžeme vypozorovat ekosystém, který je v knize uzavřený. Na klihu, kterým je kniha vázaná, žije plíseň, ale ta se dostává i na otisky prstů, kterými čtenář obrací listy. A pokud si čtenář nemyje ruce, přidává do tohoto ekosystému další a další organické látky, živiny, kterými tento systém udržuje při životě. Nakonec se tam vytvoří zvláštní ekosystém s potravním řetězcem plíseň, pisivky, štírek v omezeném prostoru jedné knihy. To je jejich svět, který jim stačí k životu. Jak podobné našemu světu v kontextu celého vesmíru. Štírci žijí také ve včelích úlech, kde jsou velmi užiteční. Hubí zde roztoče, třeba velmi nebezpečného Varroa destructor, který žije jako parazit na včelách. Způsobuje infekční onemocnění včel varroázu. Roztoči oslabují včely a jejich plod sáním hemolymfy jejich tělesné tekutiny. Štírek domácí (Chelifer cancroides) je pavoukovec , který svým vzhledem připomíná štíra. Je ovšem podstatně menší (do 5mm) a pro člověka není nebezpečný. Kdo se ovšem štírků bojí, to jsou roztoči. Štírek je úspěšně likviduje a to buď v domácnosti, knihovnách nebo např. i ve včelích úlech. Tam všude jsou roztoči nežádoucí a naopak štírka bychom zde měli vítat, je to dobrý pomocník. Štírek, který žije v hrabance, se přichytí na tělo jiného živočicha a tak se přemístí na značné vzdálenosti. Může to být třeba kos, který se prohrabával hrabankou, ale i brouk. K fotografii štírka nám její autor Pavel Novotný napsal “Fotil jsem toho brouka a až doma jsem zjistil, že má v zadku zakousnutého štírka. Je to snímek z mé výpravy za ploskorohy do Prokopského údolí v Praze. Brouk je dlouhoústec “krvavý” a dodává informaci, že 9.6.2014 byli v tomto pražském údolí ploskorozi zalezlí.
Environmentální projekty
V Žimrovicích tentokrát připravili výstavu betlémů a bylo se na co dívat a obdivovat “V pátek 12. prosince byla slavnostně zahájena dlouho připravovaná školní výstava Krása betlémů. V 16.00 hodin se naše škola naplnila takřka k prasknutí a akce mohla začít”, říká ředitel školy Mgr. David Šrom. A pokračuje “Děti cvrlikaly za doprovodu učitelů latinské kánony, slavnostně jsme pokřtili šampaňským (dětským) nádherný betlém z Hradce Bořka Frýby a naše VIP porota ve složení Hana a Bořek Frýbovi a pan ředitel z Vávrovic Mgr. Pavel Gregor vyhlásila vítěze soutěže O nejkrásnější betlém (sešlo se nakonec 27 soutěžních betlémů). Děkuji především všem zaměstnancům naší školy za m n o h o h o d i n p rá c e ( p ř e s p rá c e ) , d ě t e m a "srpšákům", že nám během vernisáže podávali kotlíkový guláš a pizzu z naší chlebové pece. “
Betlémy obdivovaly především děti.
Výstavu zahájil ředitel Mgr. David Šrom, představil hosty A uved sbor, který zazpíval vánoční koledy.
Na snímku manželé Frýbovi, kteří hodnotili betlémy spolu s ředitelem ZŠ Opava-Vávrovice Mgr. Pavlem Gregorem (na snímku vzadu u okna). Fotografie Milan Mainuš a Milan Kubačka
Environmentální projekty
Hradecký betlém Boříka Frýby Žimrovická škola díky poskytnutému grantu města Hradec nad Moravicí mohla ve spolupráci s výtvarníkem Bořkem Frýbou vydat na konci roku 2014 originální papírový betlém z Hradce nad Moravicí. Snažili jsme se na něm zachytit významné postavy a dominanty Hradce. V reálu by se možná některé zachycené osobnosti nechtěly potkat, ale událost u Jesliček má lidi spojovat. Vždyť andělé již pastýřům hlásali: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Bůh v nich má zalíbení!"
Svatá rodina Josef s Marií a právě narozený Ježíš Kristus. Dechová hudba v Hradci Josef Lazecký (vlevo),Petr Kvasnička (zakladatel první dechovky), Karel Vícha, Andělín Dušek.
Učitel Čeněk Kanclíř nastoupil do hradecké školy v r.1898. Byl v počátcích národního obrození v Hradci, od r.1910 k němu jezdíval na letní prázdniny do Branky u Opavy básník Petr Bezruč.
Hradecký kronikář a učitel Ladislav Sonnek Proslul jako zapálený učitel dějepisu a pečlivý kronikář města. Kromě psané kroniky vytvářel pravidelné fotokroniky, kde zachycoval často i drobné události a proměny Hradce a okolních obcí.
Ponocný Bořek Frýba Ponocný je ten, kdo v noci ponocuje z důvodu hlídání majetku. Případně v noci ponocuje, protože svá nejlepší malířská díla tvoří za svitu měsíce.
Hradecký farář p.Tomáš Klein Narodil se v Myšlechovicích u Litovle na Moravě 17. prosince 1858, na kněze byl vysvěcen 5. července 1882. Na faru v Hradci nastoupil 18. prosince 1893.
Zpěváčci s bezejmenným kytaristou. Pocta cukrářskému umění v Hradci nad Moravicí.
Sochař Kurt Gebauer Narodil se 18.srpna 1941 v Hradci, studoval v letech 1955-59 na kamenicko-sochařské škole v Hořicích. Od r.1978 zdobí prostranství před Domem uměním v Opavě jeho Utíkající dívka. Hostinský Josef Babinec Narodil se v r.1885 v Mniši v rodině domkaře. V r.1922 je uváděn jako nový majitel hostince U bílého kříže (nyní restaurace Na podolí).
V betlému jsou i další Sochař a malíř Vincenc Havel, Karel Maria Lichnovský, kníže Karel Alois Lichnovský, továrník Karel Weisshuhn, Pocta všem dobrovolným hasičům, Tři králové.
Geologie
Sádrovec, který se těží na Opavsku, vznikl ve třetihorách Sádrovec (CaSO4∙2H2O) je minerál, který náleží do skupiny hydratovaných sulfátů. Vytváří perleťově lesklé štěpné plochy. Na Opavsku existují ložiska tohoto minerálu. Jedno je těženo v povrchovém dole v Kobeřicích, druhé bylo dobýváno v již zaniklém dole v Opavě-Kateřinkách (dnešní Stříbrné jezero).
Sádrovec vznikl vysrážením minerálů ze slané vody v sebkhách, tj. v rozlehlých kalužinách a lagunách, které lemovaly mladotřetihorní moře na Opavsku. K vysrážení dochází důsledkem výparu mořské vody (evaporaci) a minerály, které se během vypařování z vody vysráží, se souhrně nazývají evapority. Moře se rozprostíralo podél karpatského horského oblouku. V mladších třetihorách, v období nazývaném miocén, se asi před 20 miliony lety rozšířilo z jižního Polska na Ostravsko. Kromě toho zaplavilo i jižní Moravu, kam proniklo z dnešního Rakouska. O pět milionů let později se moře nakrátko značně zvětšilo - jeho pobřeží leželo u České Třebové a z Ostravska na území Opavy vybíhal záliv. Přes následný ústup moře z téměř celé jižní Moravy zůstalo území Opavy a Ostravy stále zaplaveno do doby před 14 až 13 miliony let, kdy se moře stáhlo i odtud do jižního Polska. Opavský záliv tedy existoval před cca 15 až 13 miliony lety. Sádrovec vznikal na mělčinách podél jeho pobřeží. V obdobích vyšší hladiny nevznikaly sádrovce, ale na dně se ukládal jíl. V něm se zachovaly schránky měkkýšů a kompletní kostry ryb (kupř. makrela, sleď, mořan) a zbytky flóry, které do zálivu napadaly z okolní souše (buk, škumpa, platan, borovice, patisovec a jinan).
Fosílie ryby z čeledi čeledi Dussumieriidae z vrstev jílu ze Sádrovcového dolu z Kateřinek. Vyfotografoval Jakub Kubačka ze sbírek Slezského zemského muzea.
Mgr. Martin Hanáček
Otisk pera ptáka z vrstev jílu ze Sádrovcového dolu z Kobeřic. Vyfotografovala Mgr. Hedvika Poukarová.
Krystaly sádrovce.
Fosílie ryby z vrstev jílu ze Sádrovcového dolu z Kobeřic. Vyfotografoval Mgr. Martin Hanáček ze sbírek Slezského zemského muzea.
Zajímavý je vodní režim v sádrovcovém dole v Kobeřicích, který je stále v provozu. Od padesátých let minulého století došlo zde k nezvratným změnám. Zatopený čedičový důl byl zasypán a bylo změněno koryto Oldřišovského potoka. Potok byl odkloněn od Bendova mlýna, který už dávno není funkční. Mlýnské kolo zde už není, stejně jako mlýnské kolo u Cikalova mlýna v Hněvošicích. Psali jsme o něm v dubnové čísle Zpravodaje. Mlýnské kolo u Čujkova mlýna, které se kdysi otáčelo spodním proudem vody je sice vidět, ale mlýn je také nefunkční. Chodí ho obdivovat děti z místní školky, kterým pan Čujek v mlýně odkryje poklop, kde se zjevoval vodník. Kde jsou ty časy? Voda z nejnižšího bodu povrchového dolu se musí neustále odčerpávat, jinak by se lom zatopil. Voda se odčerpává kaskádovitě po stupních a dostává se až do odkalovací nádrže, podél které teče Oldřišovský potok. Odkalovací nádrž slouží k chovu ryb, které však v poslední době úspěšně loví vydra říční. Odkalovací nádrž změnila tvář této krajiny u polských hranic a vylepšila její vodní poměry. Voda v ní je stejně mírně slaná, jako bývala v zatopeném čedičovém lomu, proto se mu tenkrát říkalo “mořské oko”. Slanost způsobuje vápenná sůl kyseliny sírové.
Od roku 1960 zatopený sádrovcový důl, vodní plocha, dnes hojně využíváná Opavany K rekreaci, se jmenuje Stříbrné jezero. O název, nepochybně inspirovaný také filmem Poklad na Stříbrném jezeře, se zasloužil minerál sádrovec, jehož blýskající se stříbrošedé krystaly najde na březích jezera každý všímavý návštěvník, ať už je to rybář nebo rekreant, který si sem přišel zaplavat. Na severní straně jezera je ukázkový výchoz čistého sádrovce. Tvarem odpovídá odrazovému skokanskému můstku, odkud se dá skočit do bezpečné hloubky. Pokud tudy sejdete k hladině, najdete zde ukázkové krystaly minerálu sádrovce. Zajímavá je historie nálezu a následné těžby sádrovce v této oblasti. V roce 1817 vypsala německá moravskoslezská společnost pro povznesení zemědělství, přírodovědy a vlastivědy v Brně prémii na objevení ložiska sádrovce na Moravě a ve Slezsku. V roce 1848 upozornila na tuto velmi důležitou zemědělskou surovinu společnost Silesia. O rok později byl sádrovec objeven v Kateřinkách a městských sadech. Po mnoha pokusech došlo v roce 1953 k těžbě sádrovce na místě Stříbrného jezera. Po zatopení spodní vodou byla těžba ukončena. V letech 1968 - 1970 provedly sádrovcové doly Kobeřice rekultivaci na celkové ploše 8 ha. Jezero dosud slouží pro rekreační účely, především rybaření a koupání.
Výuka přírodopisu žáků ZŠ Vrchní Opava na Stříbrném jezeře.
Rozhovor
Největší sádrovcový lom u nás je útočištěm mnoha druhů živočichů Položili jsme několik otázek Mgr. Jance Peterkové, Ph.D., specialistce Gypstrendu s.r.o., která má v tomto podniku na starosti ekologii. Mohla byste charakterizovat svůj rodný kraj, zajímá nás Slovenské rudohorie z pohledu geologa. Slovenské rudohoří je nejstarší a také nejstabilnější tektonickou jednotkou Západních Karpat. Geologicky je rudohoří neobyčejně pestrou oblastí, je budováno krystalickými horninami. Západní, tzv. veporskou část, tvoří krystalické břidlice a granitoidní horniny, východní, tzv. volovskou část, budují málo přeměněné horniny prvohorního stáří. Druhohorní sedimenty jsou zachované pouze v okrajových částech a ve východní či jižní části. Svou stopu ve Slovenském rudohoří zanechala i sopečná činnost v třetihorách. Díky tomuto nezvykle pestrému geologickém podloží je Slovenské rudohoří neobyčejně bohaté na ložiska nerostných surovin. Od železné rudy, přes měď, až po zlato.
Paní doktorko, co se přihodilo, že rodačka ze Spišské Nové Vsi zakotvila v podniku Gypstrend v Kobeřicích? Začátek byl ve Vysokých Tatrách, kde jsem potkala svého budoucího manžela rodilého Opaváka a po skočení studií jsem si začala hledat místo v okolí Opavy. V roce 1996 mi bylo nabídnuto místo specialisty v sádrovcových dolech, kde jsem až do dnes. Vzpomenete si, který nerost nebo horninu jste poprvé určila sama a kolik vám bylo let? Na to si už asi přesně nevzpomenu, ale s určitostí si vzpomínám, že mne zaujal nerost siderit, který se v mém dětství na Spiši těžil a nebylo možné na něj na některé lesní cestě nenarazit a pak modré a zelené povlaky malachitu a azuritu na haldách v blízkosti Novoveské Huty. V 7. třídě jsem už chodila na různé soutěže v poznávání nerostů a hornin.
Které místo byste nám doporučila v této oblasti navštívit a proč? Celá Spiš je turisticky velmi atraktivní a záleží co preferujete, zda památky - to bych Vám určitě doporučila návštěvu Levoče a Spišského Hradu nebo se raději touláte přírodou - tak určitě Slovenský Ráj. Tam všude je však hodně turistů. Pokud máte zájem o přírodu a nemusíte potkávat davy lidí, tak vám určitě doporučím návštěvu Poráčské doliny, kde najdete spoustu chráněných rostlin, v lesích tam žije rys, vlk, vysoká zvěř a pro milovníky geologie je tam spousta odkryvů, dostupných jeskyní a haldy z těžby barytu, kde se dají najít zajímavé minerály. V loňském roce tam parta nadšenců zpřístupnila 3 staré štoly, které je možné také navštívit.
Kde a jaký obor jste studovala? Studovala jsem na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě obor aplikovaná geofyzika a v doktorandském studiu obor environmentální geologie. Posléze jsem ještě studovala na VŠB v Ostravě obor lomové dobývání ložisek. Náš časopis čtou žáci a studenti, mohla byste vysvětlit i laikům, rozdíl mezi nerostem a horninou? Nerost je chemický prvek nebo sloučenina, která se dá jednoznačně vyjádřit chemickým vzorcem , je v krystalické podobě a vznikl geologickými procesy. Hornina je složená z několika nerostů.
Výrobní závod Gypstrend s.r.o., V popředí administrativní budova závodu.
Ale vraťme se do Kobeřic. Mohla byste nám říct něco k historii sádrovcového dolu a charakterizovat současný podnik Gypstrend? Těžba v sádrovcovém dole v Kobeřicích byla zahájena v roce 1963, těžený sádrovec se zprvu těžil jenom pro potřeby československých cementáren, kde se sádrovec používál jako regulátor tuhnutí cementu. V roce 1965 byla postavena technologie na výrobu sádry. V roce 1995 byl státní podnik Sádrovcové doly privatizován. Zájem cementářů o přírodní sádrovec postupně upadal, protože byl nahrazen energosádrovcem a společnost se soustředila na výrobu sádry a výrobku z ní jako jsou sádrové omítky, příčkové tvárnice ze sádrové hmoty a nejnověji redukční činidlo G-SAL, pro výrobu kterého se nyní staví nová hala. Protože těžba výrazně klesla, našlo se uplatnění pro rozsáhlý vozový park a zemní stroje na externích zakázkách a společnost se tak začala věnovat autodopravě sypkých hmot a zemním pracím. Protože v části dolu probíhá technická rekultivace, spočívající v návozu inertních hmot, je možné v dole ukládat schválené druhy odpadů kategorie O. Můžete laikům osvětlit, k čemu se využívá těžený sádrovec a jaký je to nerost? Chemický vzorec sádrovce je CaSO4.2H2O (dihydrát síranu vápenatého), krystalizuje v jednoklonné soustavě a ložisko v Kobeřicích vzniklo v třetihorách vysrážením z mořské vody v mělkém zálivu. Na našem ložisku se ještě při troše štěstí dají nalézt srostlice krystalu tzv. Vlaštovčí ocasy.
Pamatuji, že jsem se v padesátých letech koupal v tzv. "Mořském oku", což byl zatopený čedičový lom. Co se s ním stalo? Tzv. „Mořské oko“ bylo při otvírce dolu zasypáno a dnes je v těch místech zrekultivována vnější výsypka. Sádrovcový lom se stal místem pro přírodu. Uchylují se zde vzácní živočichové, jako je vydra, hnízdila zde i břehule říční a vlha pestrá. Rozmnožuje se zde i králík divoký, který zde našel klid. Co nám o těchto živočiších můžete říct. Břehule říční není v poslední době vidět, protože zmizely pro její hnízdění vhodné podmínky. Vlha pestrá se vyskytuje pouze v jarním období, ale nehnízdí. V minulých letech se tady vydra pravidelně vyskytovala, ale v posledním roce nebyla spatřena, ani její stopy. Králíci se vyskytují v areálu podniku, protože tady našli útočiště před predátory. Běžně se v lomu pohybuje a rozmnožuje srnčí, zaječí a bažantí zvěř. V zimním období na nezamrzlých odkalovacích jímkách je běžně možné spatřit kachnu divokou, čírku, poláka velkého a volavku popelavou. Voda se shromažďuje v nejnižším místě dolu. V jaké nadmořské výšce se nachází nejnižší místo v dole a jak se voda dostává do odkalovací nádrže. Nejnižší místo v dole má nadmořskou výšku 191 m.n.m. a důlní voda je z tohoto místa přes hlavní čerpací stanici přečerpávaná na odkaliště, které se nachází cca km od lomu. Voda při tom musí překonat 49 výškových metrů.
Určitě víte, že v areálu podniku je Bendův mlýn. Můžete nám říct něco o jeho historii? Mlýn byl zásobován vodou z Oldřišovského potoka. Jaké úpravy byly v dole provedeny, že voda se v mlýnu nyní nedostane? Vím jenom tolik, že mlýn po druhé světové válce už nemlel a náhon byl odtěžen při otvírce dolu.
GYPSTREND s. r. o. je jediným nástupcem bývalého s. p. Sádrovcové doly Kobeřice, kdy dnem 1. 1. 1995 nabyla v procesu privatizace jeho majetek a závazky. Společnost, založená původně třemi partnery, je dnes ve vlastnictví jednoho z nich - Františka Peringra. Ve společnosti GYPSTREND s. r. o. momentálně pracuje na 60 zaměstnanců. Největší skupinu tvoří vyučení odborní dělníci. Méně početnou skupinou pak jsou absolventi středních a vysokých škol, kteří zastávají manažerské a administrativní pozice.
Slyšel jsem, že se voda jednoho dne přestane čerpat a odvádět a lom se zatopí. Máte k tomu nějaké informace? Podle stávajícího schváleného plánu sanace a rekultivace se zbytková jáma zatopí a vznikne jezero, které by mělo sloužit k rekreačním účelům. Bude se těžba sádrovce rozšiřovat, budou se odkrývat další ložiska? V této chvíli se připravuje otvírka dalšího ložiska v Sudicích, vzdáleného cca 3,5 km od stávajícího. Naše společnost vlastní ještě těžební právo k ložisku, ležícímu mezi katastry obcí Kobeřice a Hněvošice. Zajímalo by nás, zda železniční vlečka z Kravař do sádrovcového dolu bude v budoucnu někdy využita a jak? Vlečka je sporadický využívaná i dnes. Pokud se opět vrátí zájem o přepravu po železnici, tak se frekvence vlaků zvětší. Zatím je bohužel zájem našich zákazníků o tento, určitě ekologičtější druh dopravy, minimální a převládá poptávka po automobilové přepravě. Jaké záměry má majitel dolu s těžbou sádrovce do budoucna? To je otázka pro pána majitele. Můžeme od vás požadovat vzorky sádrovce jako nerostu pro vytvoření sbírek nerostů a hornin u školy? Samozřejmě.
Pokud bychom chtěli váš důl navštívit se skupinou žáků a studentů, můžeme se na Vás obrátit? V našem dole pravidelně provázíme nejenom děti, ale i dospělé se zájmem o geologii. Je nutné se jenom předem domluvit. Exkurze trvá cca 1,5 až 2 hodiny. Kterým školám jste pomohli při vytvoření naučné sbírky hornin a nerostů? Pro geopark jsme poskytli větší vzorky sádrovce ZŠ Krnovská v Opavě a do klasických sbírek jsme poskytli vzorky např. ZŠ Boženy Němcové, ZŠ Kobeřice, VŠB v Ostravě, která kompletuje výukové sbírky pro základní školy v Ostravě. Otázky pokládal Milan Kubačka Fotografoval Jakub Kubačka
Prosincový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Kteří živočichové patří mezi bezobratlé? rak říční, konipas bílý, bělásek zelný, škeble rybničná, prase divoké, vodomil černý 2) Kteří živočichové žijí ve vodě? štírek obecný, parma obecná, husa polní, škeble říční, 3) Čím se živí štírek obecný? bakteriemi, pisivkami, plísněmi, žížalami, roztoči 4) Kteří živočichové patří mezi klepítkatce? klíště obecné, štírek obecný, pokoutník domácí, sekáč rohatý 5) Jak se jmenuje schopnost sekáče odvrhnout nohu? autonomie, hypnóza, autosugesce, automobilismus
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) netopýr parkový - bezobratlý živočich 7) štírek obecný - obratlovec Rozhodnutí o správnosti 8) Jónské moře je na východním pobřeží Řecka. Ano Ne 9) Amvrakijský záliv je součástí Egejského moře . Ano Ne 10) Preveza je jachtařský přístav. Ano Ne Co je nerost a co hornina?
Výsledky listopadového kvízu: Testové otázky: 1 hřib satan,muchomůrka tygrovaná 2 kotrč kadeřavý, muchomůrka šedivka, muchomůrka růžovka, pýchavka obecná 3 mykolog 4 částí podhoubí, sporami 5 mykorhiza Spojovačky: 6 odlétá na zimu do Afriky, 7 zůstává po celý rok Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: 1, klobouk 2, lupeny 3, třeň 4, hlíza 5,prstenec 6, pochva
A Otická sopka
B skokanský můstek na Stříbrném jezeře
Povídka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Hororový Silvestr na chalupě Chalupa, kde se narodila mamka, stojí na konci vesnice. Lišky tam dávají dobrou noc, v noci smutně vyjí psi a houkají sovy. Přesně takové místo jsme s kamarádem Alešem potřebovali, abychom si připravili legraci pro všechny, kteří s námi jeli oslavovat Silvestra na tu opuštěnou chalupu. Měl jsem plán. Vnukl mi ho strýc, který kdysi v té chalupě bydlel. Vzpomínám, že hrál na housle, když nespal. Když spal, tak chrápal tak, že se housle samy rozehrály na stěně bez toho, že by se jich dotkl. Byl také po celodenní dřině, kdy od svítání po západ slunce stahoval se svými silnými koni dřevo v lese, unavený. Na takových prázdninách jsem se moc nevyspal. Ale zato jsem se vybál dosyta. Strýc vykládal strašidelné příhody o lesních vílách, které roztrhaly tuláky, o světlonoších, kteří strašili noční hledače zaběhnutých krav. Nejvíc jsem se bál, když vzpomínal, jak se na tom jasanu u chalupy oběsil tulák, a že občas na chalupě straší. Vždy se ozývá zvoněním. Domluvil jsem se jen s Alešem, že tu historku o oběšenci nenápadně roztrousíme mezi pozvané na oslavu. Ale nenápadně. Jen tak polehounku. Sice se říká že,… Ale to jsou jen povídačky. A tak podobně. Všichni historku o oběšenci, který se občas vrací a zvoní, sice zaregistrovali, ale jako blbost zavrhli.
Konečně jsme se dočkali a přijeli na chalupu. Už bylo dohodnuto, že nejdřív z kuchyně odejdu ven já. Připravím v kůlně na ramínko kabát, na který připevním kalhoty vycpané slámou a jako hlavu starý hrnec. Ve druhé fázi odešel Aleš a pověsil oběšence na větev. Na rukáv mu připevnil zvonek. Potom jsme s Alešem jen čekali, až se zvonek ozve. Byl lehký větřík, ale to stačilo. Někdo po chvíli řekl, slyšeli jste to? Nebyl to zvonek? Fantazie začala pracovat na plné obrátky. Až to všem došlo. Já jsem "jako našel odvahu" podívat se ven. Otevřel jsem dveře, podíval jsem se na jasan, zařval a uskočil dozadu. Převrhnutý kýbl s vodou, spadlá polička s poklicemi, a převrhnutý stůl, to ještě nebylo to nejhorší. Po hrubých urážkách kamarádů a fackách od kamarádek, jsme pochopili, že to ostatní nepochopili. Byli citliví na každé pootevření dveří. S návrhem, že toho neškodného paňácu doneseme do kuchyně, jsme nepochodili. Všichni čekali přitisknuti ke zdi až do rozbřesku. Nezamhouřili ani oko. Před všemi čůrali do kýblu. Ráno jsme se rozjeli beze slova domů. Ani po čase o tom nechtějí mluvit. Asi se jim ta oslava fakt nelíbila. MK
Ukázka z připravované knížky Čičmanské horory s ilustracemi Boříka Frýby
Jsme občanské sdružení, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Občanské sdružení N a t u r a O p a v a - C z e c h R e p u b l i c E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
