hlas z konce 19. století Eschatologick}i (JakubArbes: Poslednídnovélidstva) s o Ž e N | Rp l Á r u s x Á
proudemčeské i světovéliteraturykonce 19.stoa mnohdyi určujícím Součástí' pocit nesnesiprosperující,.je |etí,
hlsl*!ut tlu,tl
i r J r n r i . P r r l t l r . V 1 š r . l t r r L Jl u s 5 . . l I '
]'l8
| ) l r I ' i c r r l r t 1p { , d l ( ' l o h o { o \ \ J i i n l
241
E-
osmačtyricátnické obdobíArbesem vnímánojako nezhojenárána,jejíždrisledky pŤetvoŤují a piedevšímznetvoÍujípŤítomnost. Nízké hodnocenía stísněné proŽiváni pŤítomnosti tedy jako by volá po rivahácho nápravě,eventuálněi po nápravnlch činech' UběŽnou, divinačnípostavouromanetaPoslednídnovélidstvclje historická osoba hraběteJiÍíhoBuquoye. Šlechtick;/ pňírodovědec' národohospodáňa fllojistou metu,sumu; šíŤí zof pŤedstavuje sv ch zájmri a hloubkou vzdělánívytváŤípravděpodobnostní rámec budoucíproměny lidskéspolečnostina zák|aděpo. chopenípŤírodních i |idsk1/chzákonitostía potňeb'Jako osobnostje Buquoy schopenjak politickéhovystoupenípii pádu Metternichově,tak i kontemplativníhosamotáŤského života. Jeho myšlenky,postoje a názory pŤedstavují v textujistou maximální míru' to nejlepší,nejhodnotnější, co lze v danémokamŽiku,ale i v širšíhistoricképerspektivě na|ézt,s čímse zÍotožnit, a vytváŤejítak prostor,Íblio,kterymjsou poměŤoványostatnípostavy. Dobov1i názorovy ek|ekticismus'spoléhající se na ne vždy pÍesněpochope. néspekulativnímetafyzickéÍl|ozoÍlcké koncepce a konstrukce,zosobněn kavárenskou stolní společnostím|adfch |iterát a student , se ve vizi jednoho podobá oživléhňev šachymezi Faustema Mefistem. ,,Úšklebněviz debatérrj tězná slova..(140) MeÍistovajako by glosovala marnost troufalych vzletri lidskéhoducha, jenŽ odmítá vidět svá omezení.UkončeníÍozpÍavysamotnym stárnoucímBuquoyem poukazuje na prvoňadostprakticképolitickéa společen. sképráce a d ležitost',poctivésnahy po vystiŽenípravdy..(147). Bezprostňedněči zprostŤedkovaně se Buquoytiv v|iv a odkaz tlká čtyŤpostav, jejichŽ pro|ínající Filip se osudy tvoŤív|astníobsahromaneta.BratŤiVamberečtí, relativněvysoce postavenáŽea ondÍej,učitela kněz, nejmenovaná,společensky na a personálnívypravěč'Každ! z nich pŤedstavuje zvláštnívztah k buquoyskému, tedy eschatologickému tématu,tedy k problémukonce a proměny,konečné proměny,jeŽ zah|azujerozpory vnitŤníi vnější'Každá Z postav se tétoproměně b|iŽi,mira a zprisobjejich se|hánípak jsou kore|átemjejich lidskénedokonalosti. jsou doslova dětmi roku l848. Mají totiždětsky či Všichni čtyŤiprotagonisté mladicky zážitekostŤelováníPrahy,jsou tedy Íbrmovániobrazy nási|í,zmaru kterézažilipospolu na stejnémmístě'Jejich druhésea smrtelnéhonebezpečí, tkání,kter1m romaneto začínáa od něhoŽ se děj romaneÍarozvíji,se odehraje asi po tŤicetiletech v pražskémkajetánskémchrámu, kde ovšem jiŽnežijiciFv lip VambeÍickyje pouze vzpomenutpŤizáměně za svéhobratra. KaŽdá z tétočtveŤicepostav má svou v|astnípsychickou kresbu a Životní běh, pŤestosv m pŤevážnlmtíhnutíma zase mezerami ve svémpovahopisuse
jako by tvoŤilyjednu bytost,jejížrozum, cítěvzáiemnépozoruhodnědoplřují' jak jejím to v plnémprojevu,tak iv deformaci,je zvlášť a intuice, a ní.vnímání z nich. Nejde o to' žeby Arbesovy postavy byly symboly v každém zosobněna lidsklch mohutností, spíšejsou ,,člověkemcitu.., ,,člověkem těchtozák|adních pokŤivení či zptisob či selhánítěchto mohutnostípak dávají Míra rozumu..atd. podobě pÍedstavy o podmíněné dobově existenciálnínouze lidobrazArbesovy nedovoluje, která plně aby se č|ověk nouze, a svobodněrozvinu| ve skébytosti, latencích. všechsvfch jsou bratŤiondŤeja FiIip VamberečpostavamičtveŤice Vúdčími'určujícími jména jsou hned v prvním jejicbž v;/jevuromanetauvedenado souKestní ti, apoštoly. Zmínku o obou nacházime v Janovi: vislosti s biblick1/mi NěkteÍíz poutník , kteríSepŤišlio svátcíchklanět Bohu, byli Řekové'Ti pŤistoupilik Filipovi' kter! byl z Betsaidyv Ga|ilejia prosili ho: ,,Pane,rádi byšela Íeklto ondÍejovi,ondŤeja Filip to š|iÍíciJechom viděli Ježíše.,.Filip Ježíšjimodpověděl:Pňišlahodina,aby by| oslavenSyn člověka. Žíšovi. (I 12,20-23) Jsou to tedy ti, kteŤíneznal;/mpŤíchozím, cizinc m, ZprostŤedkovávajípoznání pravdy či nejvyšších skutečností. ondiej VambeŤick' člověkrozumu' risudku,ale i skepse,je knězem,dokonce č|enemtovaryšstvaJežíšova. intelektuálního Právě jemu se dostalo pŤímého zasvěceníod samotnéhoJiÍíhoBuquoye, pro kteréhonějak1/časpracovaljako tajemníka jehožodkaz ve formě starého rukopisu pÍedávádál. , téžkočitelného Vypravěčv roli vnímavéhopos|uchačese sice nechává unéstknězovou charismatickouosobností,neujde mu však,žeknězrjv čern1italár nemriŽezakryt často opakovan! charakteristick! pohyb páterovy ruky, která jako by ve chvílích bezděčného jakousi odloučenou,o sobě bubnovánío pod|ožkupŤedstavovala nevědoucíčástjehoosobnosti.Je to taképrávě tato ruka,jejíŽpohybovékreace pÍizpovědijsou v;y'razem knězovy neschopnostipochopit druhéhočlověkajinak neŽjako pouh1/objekt experimentu,která je zasaŽenasmrtícímbleskem. Jist1/ rys selháníondŤejovyživotnívo|by i osobnostije obsaženi v žádostijeho Ťáoovlch spolubratŤí. aby za drivod jeho Smfii byla prohlášenamrtvice. Zpúsob .;enosmrti je mu tedy odcizen, stejnětak,jako on sám byl odcizen živépŤírodě a volnémuživotu. Druh1fz obou bratÍí,Filip, se narodil, kdyžjeho staršíbratr,,rozumbral..,je tedy asi o patnáct let mladší,azároveó spolu s nepojmenovanouŽenou a vypravěčemtvoŤívrstevnick1/trojlístek.Filip je učite|,jehožcit do hloubi raněny
1 Á.',
z+J
L-
pozoruhodnědoplřují' jako by tvoŤilyjednu bytost,jejížrozum, cítěvzáiemné a to jak v jejím plnémprojevu,tak i v deformaci,je zv|ášť ní'vnímánía intuice, z nich. Nejde o to, Že by Arbesovy postavy byly symboly každém v zosobněna mohutností,spíšejsou ,,člověkemcitu..,,,č|ověkem lidsk1/ch téchtozák|adních pokŤiveníči selhánítěchto mohutnostípak dávají zprisob či Míra atd. rozumu,. podobě o dobově podmíněnéexistenciálnínouze lidpÍedstavy obrazArbesovy nedovo|uje' aby se člověkplně a svobodněrozvinul ve která nouze, skébytosti' latencích. všechsqich jsou bratŤiondŤeja Filip VamberečpostavamičtveŤice Vridčími,určujícími jsou jména v prvním v1/jevuromanetauvedenado souhned jejicbŽ Kestní tí, nacházímev Janovi: apoštoly. Zmínku o obou biblick;ími vislosti s
osmačtyricátnické obdobíArbesem vnímánojako nezhojenárána,jejiž dŮsledky pŤetvoiujía pÍedevším znetvoŤujípŤítomnost. Nízké hodnocenía stísněné prožívánipňítomnostitedy jako by volá po rivahácho nápravě,eventuálněi po nápravnychčinech' ÚběŽnou, divinačnípostavouromanetaPoslednídnovélidstvaje historická osoba hraběteJiŤíhoBuquoye. Šlechtick!pŤírodovědec, národohospodáĚa Íllojistou metu, sumu; šíĚí zof pŤedstavuje sv1/chzájmtl a hloubkou vzdělánívytváĚípravděpodobnostní rámec budoucíproměny lidskéspolečnostina základě po. chopenípŤírodníchi lidsk;Íchzákonitostía potÍeb.Jako osobnostje Buquoy schopenjak po|itickéhovystoupenípŤipádu Metternichově,tak i kontemplativníhosamotáÍského života. Jeho myšlenky,postoje a názory pŤedstavují v textujistou maximální míru, to nejlepší'nejhodnotnější, co lze v danémokamŽiku,ale i v širšíhistoricképerspektivě nalézt,s čímse ztotožnit'a vytváŤejítak prostor,Íblio' kterlm jsou poměŤoványostatnípostavy. Dobov1i názorovy eklekticismus,spoléhající se na ne vždy pŤesněpochopenéspekulativnímetaÍyzickéfilozoÍlckékoncepce a konstrukce'zosobněny kase ve vizi jednoho várenskou stolní společnostímladych literátrj a studentťr, podobá oživléhŤev šachymezi Faustema Mefistem. ,,Úšklebněviz debatérrj tězná slova..(140) MeÍistovajako by glosovala marnost troufal;íchvzletri lid' skéhoducha, jenž odmítá vidět svá omezení.Ukončenírozpravy samotnym prakticképolitickéa společenstárnoucímBuquoyem poukazuje na prvoŤadost snahy po vystiŽenípravdy,,(|47). sképráce a dťrležitost,,poctivé BezprostŤedněči zprostĚedkovaněse Buquoyriv vliv a odkaz tlká čtyŤpostav, jejichžprolínající Filip se osudy tvoÍívlastníobsahromaneta.BratŤiVamberečtí, relativněvysoce postavenáŽea ondŤej,učite]a kněz, nejmenovaná,společensky zvláštnívztah k buquoyskéna a personálnívypravěč.KaŽdy z nich pŤedstavuje mu, tedy eschatologickémutématu,tedy k problémukonce a proměny, konečné proměny, jež zah|azujerozpory vnitŤníi vnější'Každá z postav se tétoproměně blíží, míraa zprisobjejich selhánípak jsou kore|átemjejich lidskénedokonalosti. jsou doslova dětmi roku 1848.Mají totiždětsk)iči Všichni čtyŤiprotagonisté Prahy,jsou tedy Íbrmovániobrazy násilí, zmaru zážltek ostňe|ování mladicky které zaŽ||ipospolu na stejnémmístě.Jejich druhése. a smrtelnéhonebezpečí, tkání,kterfm romaneto začináa od něhožse děj romanetarozviji, se odehraje asi po tiiceti letech v praŽskémkajetánskémchrámu, kde ovšem již neŽíjíciFilip VambeŤickyje pouze vzpomenutpŤizáměně za svéhobratra. KaŽdá z tétočtveŤicepostav má svou v|astnípsychickou kresbu a životni tíhnutímazasemezeÍami ve svémpovahopisuse běh, piesto sv m pŤeváŽn;/m
NěkteŤíz poutník , kteŤíse pÍišlio svátcíchklanět Bohu, byli Řekové.Ti pŤistoupili k Filipovi, ktery byl z Betsaidy v Gali|eji a prosili ho: ,,Pane,rádi byšela Ťeklto ondŤejovi,ondÍeja Filip to šliŤíciJechom viděli JeŽíše..,Filip Ježíšjimodpovědě|:PŤišlahodina,aby byl oslavenSyn člověka. Žíšovi. (J t2,20-23) poznání Jsou to tedy ti, kteŤíneznal1/mpŤíchozím, cizincrim, zprostŤedkovávají pravdy či nejvyšších skutečností. ondŤejVambeŤick!,člověkrozumu' risudku,ale i skepse,je knězem, dokonce členemtovaryšstvaJežíšova. intelektuálního Právě jemu se dostalo pŤímého zasvěceníod samotnéhoJiÍíhoBuquoye, pro kteréhonějakf časpracovaljako ta.;emník a jehožodkaz ve formě starého,těžkočitelného rukopisu pŤedávádál. Vypravěčv roli vnímavéhoposluchačese sice nechává unéstknězovou charismatickouosobností,neujde mu však,žeknězŮv čern talár nem žezakrlt často opakovany charakteristick1ípohyb páterovy ruky, která jako by ve chvílích bezděčného jakousi odloučenou,o sobě bubnovánío podložku pŤedstavovala nevědoucíčástjehoosobnosti'Je to taképrávě tato ruka,jejížpohybovékreace pŤizpovědijsou vyrazem knězovy neschopnostipochopit druhéhočlověkajinak nežjako pouh1iobjekt experimentu'která je zasaŽenasmrtícímbleskem. Jist]f rys selháníondňejovy životnívolby i osobnostije obsaženi v Žádostijeho Ťádovlch spolubratňí,aby za drivod jeho Smrti byla prohlášenamrtvice. Zprisob 1ehosmrti je mu tedy odcizen, stejnětak, jako on sám byl odcizen živépŤírodě a volnémuživotu. Druhy z obou bratŤí, Filip, se narodi|,kdyžjeho staršíbratr,,rozumbral..,je tedy'asi o patnáct let mladší,azároveá spolu s nepojmenovanouŽenou a vypravěčemtvoŤívrstevnick1/ trojlístek.Filip je učitel,jehoŽ cit do hloubi raněn
243
242
,L-
Smrtímilované ženy nacházi svtij vyraz v hudbě aposléze v pňátelstvík ženě. Právě on pÍinášído textu romaneta myšlenky o nevztahovačné a neprojekční podobě lidskéhoštěstí: jeho záviNechénamlouvá si bláhov1/člověksebepŤesvědčivěji, že štěstí sí na ténebo onélibrjstce,vždy dožijese zklamání,vždy dŤívenebo později se pŤesvědčí, že všechny tretky života fyzického neuspokojují nežli dočasně_ mnohdy jen na chvíli a začasté na pouh;1iokamžik;pĚesvědčí se, ževždy dostavujese posléze nava,rozmrzelosta roztrpčenost. Nechť pachtíse č|ověkpo čemkolitoho druhu, nikdy nedojde upokojení;neboť člověknemrižeblt šťastn1/m nežli sám v sobě [...] (86)
vzdělancria učenc , kteÍíslouŽístátunebo církvi,do[...]já vím,miliony názoru v svět, a zatím prisobit dle diktátu nepÍedpojatého a žit se mnívaji - dle vyrudl]Ýchtrapúsobí a vědomostechžiji vzácnfch svych pÍi všech -jájsem pŤesvědčen, Že největšíčásthoŤe,žal , iic a šablont...]Ba více pÍipravuje lidstvu necitnáukIutnost ajin;fch společensklch ritrapa bolestí nadále osobovatprávo zasáhat i sobě a budou sobě osobují tdoz oněch, názorem v svět [...] pŤedpojat;/m s lidské kultury rozvoje do pŤirozeného
(23e)
postesknutí,že Íatoslova jsou již osmdesátlet zapoVypravěčovo závěrečné faktem, žeon sám právě sv:im romanetemje z tovyrovnáno menuta,i" zajisté vyzvedá. hoto zapomenutí
postu|átsvéhoživota,žetotiŽblaho druhéhočlověkajepro něho Nejnáročnější je však schopen pŤijmoutjen v estetickérovině. Postaven blahem nejvyšším, v Životě pŤedtento nárok, zklamává sebe i druhéhočlověka, svrij život láme do nebytísmrti, ženinživotdo ještěhrŮznějšíhonebytíšílenství. Jeho rudévlasy signalizujíschopnostoběti, ale i schopnostobětovatdruhé. Šed1/ závoj a opojně šustící černéhedvábnéšatyŽeny bezejménakryjí tvoŤivou intuici zmarněnoua zneuŽitoujak společenskyctižádostiv1/m manželem(ne nadarmose jmenuje Karel)' tak i ne dost ohledup|njma vcítěníschopnympŤítelem. Šílenství, vnějšněprojevenonevhodněkoketníčervenoukaméliíve vlasech a bíl1/mi'na nevěstumarně upomínajícími šaty,je hlubšío ženinuneschopnost oprostitod společensk:/ch i citovlch pÍedsudkťr svémateistvíajako svéživotní poslánípŤijmoutdo svéhoživotasyna, at j|žje jeho otcem kdokoli. Iejí bezejmennostje právév,lrazemtohotosebďestruktivníhoživotníhopostoje. po pŤíběhus ci. Vypravěčověvnímavostilze máloco vyčíst.Provádíčtenáňe tem pro tvar i míru,s intuicíodhalujícískrytá hnutílidskéhonitra,traktujemyšlenky s bŤitkouinteligencíi pŤesnymvyrazem.Jeho chvíle slabosti pÍicháziaž po skončenípŤíběhu,kdy jako jediny dosud Žijícíze čtyŤaktérriromaneta drŽí v ruce těžkočiteln1fBuquoyriv rukopis a je na něm, aby jeho rozluštěnímuchoval myšlenkyv něm ukrytéi budoucímgeneracím. A právě v tétochvíli se nášvypravěča bedliv pozorovatelnoŤído sladkého spánku,do snu, v němžsi nechává zdáto ráji na zemi, kdejsou lidék sobě ohleduplnía vstŤícní' kde žádnyproblémčlověkanezneklidĎuječineotupuje.AŽ va. jako pÍipomenutí rikolu, kteryještěna rovnésnovézjevenípáteraVambeňického vypravěčečeká,jej proberez|uznych, ale skutečnostivzdálenych vidin. A poselstvíJiňíhoBuquoye - a tedy Arbesova suma? 244
245
smrtími|ovanéženy nacházi sv j v raz v hudbě a poslézev pňáte|ství k ženě. Právě on pŤinášído textu romaneta myšlenky o nevztahovačné a neprojekční podobě1idského štěstí: Nechťnam|ouvá si b|áhov1/člověksebepÍesvědčivěji, že štěstíjeho závi_ sí na ténebo onélib stce, vŽdy doŽijese zklamání,vždy dŤívenebo později se pŤesvědčí, že všechnytretky Života fyzického neuspokojujínežli dočasně_ mnohdy jen na chvíli a začasÍé na pouh okamŽik; pŤesvědčí se, Že vŽdy dostavujese posléze nava,rozmrzelosta roztrpčenost. Nechť pachtíse člověkpo čemko|itoho druhu, nikdy nedojde upokojení;neboť člověknemŮŽebyt šťastn1i m neŽIisám v sobě [...] (86)
I
sloužístátunebocírkvi,dor l iá vím,miliony vzdělanc a učenc, kteŤí názoru v svět, a zatím nepÍedpojatého i"'ií"ii se žíta prisobitdle diktátu _ dle vyrudl ch traprisobí a vědomostechžiji ch vzácn svych .ol "sě"r., částhoŤe,žal , ženejvětší Ba více- já jsem pŤesvědčen, ii" a suuron-t...] ukrutnost necitná lidstvu pŤipravuje ajin;Ích společensklch Ji,up u bolestí onc"t',taozosobujísoběabudousoběinadáleosobovatprávozasáhat názorem v svět [...] rozvoje kultury |idské- s pŤedpojat./m áo pÍirozeného
(23e)
postesknutí,že tato s|ovajsou již osmdesátlet zapoVypravěčovo závérečné |aktem.Že on sám právě svym romanetemjc z tovyrovnáno je *"nu.u, zajisté hoto zapomenutívyzvedá.
postulát svéhoŽivota,žetotižblaho druhéhoč|ověkajepro něho Nejnáročnější jen v estetickérovině. Postaven je však schopen pŤr.;mout blahem nejvyšším' v Životě pŤedtento nárok, zklamává sebe i druhéhočlověka,svtij Život |áme do nebytísmrti, ženinŽivot do ještěhrriznějšíhonebytíšílenství. Jeho rudévlasy signalizujíschopnostoběti, ale i schopnostobětovatdruhé. Šed1/ závoj a opojně šustící černé hedvábnéšatyženybezejménakryjí tvoiivou intuioi zmarněnoua zneuŽitoujak společenskyctiŽádostiv m manŽelem(ne nadarmose jmenuje Karel), tak i ne dost oh|eduplnjma vcítěníschopnlm píítelem. Šílenství, vnějšněprojevenonevhodněkoketníčervenoukaméliíve vlasech šaty,je hlubšío Ženinuneschopnost a bílfmi, na nevěstumarněupomínajícími a jako svéživotní oprostitod společensk1/ch i citov;/chpŤedsudkŮsvémateÍství poslánípŤijmoutdo svéhoŽivota syna, ať.jiŽ je jeho otcem kdokoli. Ieji bezejmennostje právě v razem tohotosebedestruktivního životníhopostoje. po pŤíběhus ci. Vypravěčověvnímavostilze máloco vyčíst.ProvádíčtenáŤe tem pro tvar i míru,s intuicíodhalujícískrytá hnutílidskéhonitra,traktujemyšlenky s bŤitkouinteligencíi pňesnymvyrazem.Jeho chví|eslabosti pÍicházi aŽ po skončenípŤíběhu,kdy jako jediny dosud Žijicí ze čtyraktér romanetadrŽí v ruce těžkočite|n;/ Buquoyriv rukopis a je na něm' aby jeho rozluštěnímuchoval myšlenkyv něnr ukrytéi budoucímgeneracím. A právě v tétochvíli se nášvypravěča bedlivy pozorovatelnoÍído sladkého spánku,do snu, v němžsi nechává ZdáÍo Íájina zemi, kde jsou |idék sobě ohlekdeŽádn! problémčlověkanezneklidĎuječineotupuje.AŽva. duplnía vstŤícní, jako pŤipomenutí rikolu, kter1/ještěna rovnésnovézjevenípáteraVambeŤického vypravěčečeká,jej proberez|uznych, a|e skutečnostivzdálen1ichvidin. A poselstvíJiÍíhoBuquoye - a tedy Arbesova suma? 244
245
Ju|iusZeyerna konci sto|etía tisíciletí D R A H o H , t í vn lnn Š í r u o v Á
..Co hledám v tomto století'kterénemiluji' pro kterénemám smysl?..ptá se svémupŤekladasjist1/mpatosemJulius Zeyer sám sebe v dopise adresovaném te|i do Polska Miriamovi, když hodlá hledat klid za zdmi klášteraněkde u Krakova (KorespondenceJu|íaZeyera1980: l07). V devadesát;/chletech l9. století'kdy se takŤkacelá ruchovsko-lumírovská generaceocitla v tvrdékritické palbě dozrávajícígeneracerealistickéa nastuJulius Zeyer, do tédoby kritikou ne Zrovnah!čkanf (''Ropujícíchmodernistťt, zumět mu nenítak lehké.Proto tak častomu bylo ubliŽováno..- Vilém Mrštík ve stati Julius Zeyer a českáliterárníkritika, viz Mrštík l902), se naopak ocitá ko|em časopisuMov centru zájmu alespoř částinovégenerace,soustŤeděné dekadence. dernírevue,aby byl jimi považovánza pŤedchridce Dekadenty uctíván, konzervativnímči jinak |iterárně naladěn1imkŤídlem svégenerace.Tak napŤ.Jan ztéhoŽdťrvoduzaÍracován,obhajován pŤíslušníky Voborník,sm;./šlením lumírovec,napsalprvníknižníkritickoustudiio Juliu Zeyerovi, nazvanou Poezie Julia Zeyera (Voborník l897). Tento ritly a zvetšely spisekje v knihovnách takŤkanedostupn]i,a proto Se u něho zastavím.Titul je poněkud zavádějici, neboťVoborník neuvažujeto|iko o poezii. Do v1ik|adu za_ hrnuje q/běrově i značnoučástZeyerovy prÓzy' poněvadžpod pojmy poezie a báseř rozumí spíšepoetičnosta básnivost(v duchu těchto intencípak za ne1. poetičtější povaŽujeZnyerovu knihu Antparo a jiné povídlq, která je podle něho ,'poeziíprvníhoÍádu..a ,,poeziejeho [roz' povídky,D. V.] jsou čarokrásné lasturyperlonosné... Poněkud toporněa zjednodušeněpolemizuje s faktem,ŽejeZeyer za(azován k dekadenci.V tétosouvis|ostisi klade otázku tykajícíse zdraví'Bez argumen. tťrtvrdí,Že Zeyerovo uměníje ve všechohledech zdravé'tudížnikoliv ripadkové,a do dekadentníhoproudu nená|eŽí. ale doboTvrzení hodně zjednodušené, vě pŤíznačné, zvláštěnahlížíme.lina ně skrze gejzírpo|emik,ktery doslova vybuchl v souvislosti s recepcídí|aÉmila Zo|y v našíliteratuŤe(napÍ.v nekrologu EliškaKrásnohorskál902). Zeyer se pro tehdejšímladou generacinestal vetešía pyramidou papírujako jeho generační clruh Jaros]avVrchlick1i, nemě|apro něho posměšnépňezdívky
241
JuliusZeyerna konci stoletía tisíciletí DRAHOMIRA VLASINOVA
I 1r'
ir
..Co hledám v tomto sto|etí,kterénemiluji, pro kterénemám smysl?..ptá se svémupŤekladasjistlm patosemJulius Zeyer sám sebe v dopise adresovaném kláštera někde u Krahodlá hledat klid za zdmi Miriamovi' když Polska do teli 107). 1980: (Korespondence JuliaZeyera kova V devadesátlch letech l9' století,kdy se takŤkacelá ruchovsko-lumírovská generaceociÍla v tvrdékritické palbě dozrávajícígeneracerea|istickéa nastuJulius Zeyer, do tédoby kritikou ne zrovna h!čkany(''Ropujícíchmodernistťt, zumět mu nenítak lehké.Proto tak častomu bylo ubližováno..- Vilém Mrštík ve stati Julius Zeyer a českáliterárníkritika, viz Mrštík 1902)' se naopak ocitá kolem časopisuMo. v centru zájmu alespoř částinovégenerace,soustŤeděné dekadence. dernírevue,aby byljimi považovánza pŤedchridce Dekadenty uctíván' konzervativnímči jinak literárně naladěnym kňídlem svégenerace.Tak napŤ.Jan z téhoŽdrivodu zaÍracován'obhajován pŤíslušníky Voborník,sm;/šlením lumírovec,napsalprvníkniŽníkritickou studii o Juliu Zeyerovi, nazvanou Poezie ]uliaZeyera (Voborník l897). Tento ritl! a zvetše|! a proto Se u něho zastavím'Titul je spisekje v knihovnách takŤkanedostupn1i, poněkud zavádéjici,neboťVoborníkneuvažujetoliko o poezii. Do vjkladu zahrnuje v1iběrověi značnoučástZeyerovy pr6zy, poněvadžpod pojmy poez|e a báseř rozumíspíšepoetičnosta básnivost(v duchu těchto intencípak za nejpoetičtější povaŽuje Zeyerovu knihu Amparo a jiné povídky, která je podle ně. ho ,,poeziíprvníhoŤádu..a ,,poeziejeho [roz. povídky,D. V.] jsou čarokrásné lastury perlonosné..' Poněkud toporněa zjednodušeněpolemizuje s faktem,žejeZeyer zaÍazován k dekadenci.V tétosouvis|ostisi klade otázku tykajícíse zdraví.Bez argumentti tvrdí,že Zeyerovo uměníje ve všechohledech zdravé,tudížnikoliv ripadkoale dobové,a do dekadentníhoproudu nenáleží.Tvrzení hodně zjednodušené, vě pňíznačné, na ně skrze gejzírpolemik, kter1/doslova vyzvláštěnahlížíme-li buchl v souvis|ostis recepcídíla ÉmilaZo|y v našíliteratuňe(napŤ'v nekrologu Eliška Krásnohorskál902). Zeyer se pro tehdejšímladou generacinestal vetešía pyramidou papírujako jeho generační druh Jaros|avVrch|ick!, neměla pro něho posměšnépÍezdívky 1^1
I
ltri
irll lili
jako napí. pro E. Krásnohorskou (Panna orleánská našíidealisticképoezie Machar). Nebyla to všakjen skupina dekadent , kZeyerovi se hlásili i pŤíslušníci Katolické moderny (viz korespondences Karlem Dostálem-Lutinovem in PŤátelstvíbásník 1997) a v hojnémíŤei polštínovoromantikové,soustŤedění v hnutíMladé Polsko (KorespondenceJulia Zeyera |980)' Zeyeriv život se završilna samémzačátkunovéhostoletí(29. 1. l90l). V témŽeroce vyšlao něm monografieod jednoho z protagonistrimodernya čeln1fchkritikúdevadesátychlet' FrantiškaVáclavaKrejčího,nazvanáJulius Zeyer (Krejčíl90l), kritická studie,aplikujícípo metodologickéstránceHennequino. vu estopsychologii na celou Zeyerovu osobnosta tvorbu' Krejčíse v krátkém rivodu esejistick1/mstylem s pÍíměsípatosustavído čelavznikajícíhozeyerovpo básníkověsmrti v četnch nekroskéhokultu, vytrysknuvšíhobezprostŤedně lozích a potéi v dalšíchstudiích,s r znou intenzitouprocházejícíholiteraturou následujícíhostoletí. o peripetiíchtohoto kultu jsem mluvila v minu|émroce na Bezručověopa. (Vlašínová tohoto kultu a vysledovat, vě 2000). Nyní se chci zaměÍitna pŤíčiny jaképŤedpokladypro něj prameníze Zeyerova díla a jak, skrze jaképros edky' nás toto dílo oslovuje i dnes, na konci 20. století. Zminéná monografie F. V. IGejčíhodedikuje: ,,SmrtíJuliaZeyera zhasl poe. tick! ohřostroj, jak! v takéčaromocia duhobarevnémžárunebyl dosud zaplál v našíliteratuŤe.S ním propadl se do h|ubin věčnénoci cel! svět postav,fantom a dějri, kteréplnily v tak hemživémmnožstvítuto rirodnou hlavu, vyvolávány v cel;ych zástupech magickou mocí jeho obraznosti a slovy z pohŤebišť všechsnad mrtvych kultur, kterékdy kvetly v tétozemi. Básník odešel,s ním je mrtev i světjeho fantazie,ale co z něho bylo vtěleno v literárnídílo, zŮstává exotickychslunci _ zjeho cea Žijejako bohatákoŤist- plodjin!ch, Žárnějších 1901:5). loživotnív;ipravyza tajuplnoumodroukvětinou..(Krejčí jinfch' a mnohdy velmi exožárnějších Zeyer do českéliteraturyuvedl plody |átky StaroeKrejčího)' tickych kultur (abychom použili s|ovníekvilibristiku jak či obnovoval, japonské' Adaptoval gyptské,čínské, buddhistické'bib|ické. mlty keltské' l894)' (povídky obrazy, obnovené sám svou metodu pojmenoval však bohatě těžil pŤedevším inspiroval se |átkami starorusk1/mi, staroislandské' fascinacenáměvystupuje nejzŤetelněji z pokladnicekultur románskych,z nichž Románské renesancí. a ita|skou ty starofrancouzskfmi,španělsklmstňedověkem země, z vlastní (podobajícím m se ritěk zeméZnyerdrikladně zna|ze svlch cest pŤijejich literatuŤe kultuŤe a v nížse cítilcizincem). K rozsáhl;Ímvědomostemo vklá. které do nášeli vlastnípoznatky o mentalitěnároda a svéráznostikrajiny, díla,povaŽovanázaprvni skutečdal děje svych prací.Vždyťi svá nejŽivotnější
vystihujícípocitov1/svět tehdejšího v českéliteratuŤe, néromány ze současnosti \ěčnéhoměsta a italskéCampagne (Jan Maria inrclektuála, ponoÍil do scenerie m U tonoucíhvězdy, l897). Zeyer svou Ptojhar, l891) či do uličekPaÍiže(D ale i vizuálnífantazita obraznost napájel nejen četbouliteratury a cestováním, v!šivky se stavázy,obrazy, mi podněty zvytvarnékultury.Japonskémalované ve (l884)' obrazy spatŤené světolv inspiracík románu Gompači a Komurasaki preraÍaevyctrgaleriich (v pa|azzoBarberini podobiznaBeatrice Cenci či obraz jsou inKofetua) listického malíŤeBurne-Jonese, zobrazujici severskéhokrále jejich pÍíběhti. životních spiracík fyzické podobě postav či a do jistémíry i ve|mi pŤitažliVedle silnéexotičnostije dalšímpŤíznačn]/m provázenátajemstvíms prvky okulvfm rysem Zeyerovy tvorby fantastičnost, tismu' Jedna z Fantasticlq|chpovídek (1882)' nazvaná opálová miska, má dosah' uvaŽujeo smyslu existencečlověka'o jeho poi mnohem filozoflčtější typu, putuje odedávna dějislání na tétozemi. Hrdina, bytost ahasverovského jeho misky z opálu skanula slnami, aby zachytil slzy lidskébídy a utrpení.Do za Buddhova, kr pěj bolehlavu, kter;ybyl podán Sokratovi, krev z ran JeŽíšov!ch, jiskra z hranice Husovy a slza Jany z Arku. Povídkaje tak malou epopejí lidstva,plná symbolick]/chnáznakťr'kde opálová miska ztělesřuje svět, slzy symbolizujíutrpenílidstva, ale současnětvočijiskry zktanice pěti mučedníkri Ťípětici pilíŤri,na kter]ich, pod\eZeyera, stojídějiny, neboť,'nenímožnénad lidsklm pokolením zoufati, dokud patero těch nehynoucíchjmen v něm zníti nepŤestane |...l,,.Záhrobníživot,mrtvÍ,ktďí Žádajíspravedlnostpro svéčiny' zaživotanespáchané, zádušnímše,vírav magii, kabalu a telepatii,tajemné,magií naplněnéobrazy a knihy, \uzny pÍízrakdruidskékněžny Chiomáry, okultislidsklch čimusjakožtodúkaznesmrtelnostilidskéduše,osudová pŤedurčenost a vyprostŤedí nŮ, to vše ve spojenís bujnou Íantazii,vsazeno do exoticklch jadŤovánokultivovan;/maŽ pŤekultivovan;/m jazykem se subjektivnělyrizovanlmi vstupy, mťržeme považovatzapÍedimenzovanéprvky novoromantlsmu, za jehožčelnéhoa v tétopodobě i jedinéhopŤedstavitele v českéliteratuňemrjŽeme Julia Zeyera právem považovat. A ještěje to mystika a Zanicenípro myto|ogii a myty, co prostupujes menší či většímíroucelou Zeyerovu tvorbu a odrážívlvojovou linii, kterou Zeyer ve svémuvažovánío světě prošel:od pohansklch mltŮ k orientálnímvírám,pŤes buddhismusk okultníhovědám a potévytistěnído ryze citovéhokÍeséanství, naznačenéhov Janu Maria Plojharoyj, vrcholíci\to ve TŤechlegenddch o krucifixu (1895)av 7ahradě maridnské(l903). Plojhar, co se pocitovésféryt1/če nejautobiografičtější se co nejsem, ze Zeyerovych postav, se takto zpovídá: ',[...] naz'fvá dobr1Ýmkatolíkem, ba nejsem ani riplně věÍícímkÍesťanem.Nedovedu
liirl llltl rili
itlit
llll
249
248
E_
jako napŤ.pro E. Krásnohorskou (Panna orleánská našíidealisticképoezie Machar). Nebyla to všakjen skupina dekadentri,kZeyerovi se hlásili i pŤíslušníci Katolické moderny (viz korespondences Karlem Dostálem-Lutinovem in PÍátelstvíbásník |997) a v hojnémíŤei polštínovoromantikové,soustŤedění v hnutíMladé Polsko (KorespondenceJulia Zeyera 1980). Z,eyer v život se završi| na samém začátkunovéhosto|etí(29. 1. 1901). V témže roce vyšlao něm monografieod jednoho z protagonist modernya čelnych kritikti devadesátychlet, FrantiškaVáclavaKrejčího'nazvanáJulius Zeyer (IGejčí1901)' kritická studie,aplikujícípo metodologickéstránceHennequinovu estopsychologii na celou Zeyerovu osobnosta tvorbu. Krejčíse v krátkém rivodu esejistick1/mstylem s pňíměsípatosustavído čelavznikajícíhozeyeÍovskéhokultu, vytrysknuvšíhobezprostŤedněpo básníkově smrti v četnlch nekrolozích a potéi v dalšíchstudiích's r znou intenzitouprocházejícíholiteraturou následujícíhostoletí. o peripetiíchtohoto kultu jsem mluvila v minu|émroce na Bezručověopa. (Vlašínová tohoto kultu a vysledovat, vě 2000)' Nyní se chci zaměÍitna pŤíčiny jaképňedpokladypro něj pramenízeZeyerova díla ajak, skrzejaképrostŤedky, náS toto dílo oslovuje i dnes, na konci 20. sto|etí. Zminéná monograire F. V' Krejčíhodedikuje: ,,SmrtíJu|iaZeyera zhasl poetick1iohĎostroj'jak! v takéčaromocia duhobarevnémžáruneby| dosud zaplál v našíliteratuŤe.S ním propadl se do hlubin věčnénoci cel! svět postav'fantom a dějri, kteréplnily v tak hemŽivémmnoŽstvítuto rirodnou hlavu, vyvolá. vány v cel1/chzástupech magickou mocí jeho obraznosti a slovy z pohŤebišť všechsnad mrtv ch kultur, kterékdy kvetly v tétozemi. Básník odešel,s ním je mrtev i světjeho fanÍazie,ale co z něho by|o vtěleno v literárnídílo, zťtstává exotick;ichslunci - zjeho cea Žijejako bohatá koĚist- plodjin1/ch,žárnějších 190l: 5). loživotnív;ipravyza tajuplnoumodroukvětinou..(Krejčí jinfch, a mnohdy velmi exožárnějších Zeyer do českéliteraturyuvedl plody látky StaroeKrejčího)' tick;/ch ku|tur (abychom pouŽili slovní ekvilibristiku jak obnovoval, či japonské' Adaptova| buddhistické,biblické. gyptské,čínské, mlty keltské' l894)' (povídky obrazy, obnovené sám svou metodu pojmenoval však bohatě těŽi| pŤedevším inspiroval se |átkami starorusk1/mi, staroislandské, fascinacenáměvystupuje nejzŤetelněji z pokladnicekultur románskfch, z nichž Románské renesancí. a ita|skou ty starofrancouzskymi,španělskymstŤedověkem země, vlastní (podobajícím m z Se ritěk zemé7nyerdrik|adnězna|ze sv;íchcest jejich pŤi. literatuíe ku|tuŤe a v nížse cítil cizincem). K rozsáhlym vědomostemo vklákteré do nášeli vlastnípoznatky o mentalitěnároda a svéráznostikrajiny, dí|a,považovanáza prvnískutečdal děje sv;ich prací.Vždyťi svá nejživotnější
vystihujícípocitov1/svět tehdejšího v českéliteratuŤe, néromány ze současnosti \ěčnéhoměsta a italskéCampagne (Jan Maria intelektuála, ponoÍil do scenerie (Dúm U tonoucíhvězdy, l897). Zeyer svou Ptojhnr,1891) či do u|ičekPaÍíže literatury a cestováním,ale i vizuálnínejen četbou napájel obraznost a fantaz1i vázy, obrazy, vyšivky se stamalované Japonské kultury. zvytvarné podněty mi ve světo(l884)' obrazy spatŤené Komurasak' a Gompači románu k inspirací lv vych galeriích (v pa|azzoBarberini podobizna Beatrice Cenci či obraz prerafaejsou intisticteno malíŤeBurne.Jonese' zobrazujici severskéhokrále Kofetua) jejich Životníchpňíběhti' spiracík fyzické podobě postav či a do jistémíry i velmi pÍitaŽliVedte silnéexotičnostije dalšímpŤíznačnym provázenátajemstvíms prvky okulv]im rysem Zeyerovy tvorby fantastičnost, tiimu. Jedna z Fantasticlqch povídek (1882)' nazvaná opálová miska, má dosah, uvažujeo smyslu existencečlověka,o jeho poi mnohem filozofičtější typu, putuje odedávna dějislání na tétozemi. Hrdina, bytost ahasverovského nami, aby zachytil s|zy lidskébídy a utrpení.Do jeho misky z opálu skanula slza Buddhova, krripěj bolehlavu, ktery byl podán Sokratovi, krev z ran IeŽíšovfch, jiskra z hranice Husovy a slza Jany z Arku. Povídkaje tak malou epopejí lidstva,plná symbolick ch náznakri' kde opálová miska ztělesřuje svět, slzy symbo|izujíutrpenílidstva, ale současnětvočijiskry z hranicepěti mučedníkri Ťípětici pilíŤri,na kterfch, pod\eZeyera, stojídějiny, neboť,,nenímožnénad lidskfm pokolením zoufati, dokud patero těch nehynoucíchjmen v něm zníti nepŤestane Í,..),..Záhrobníživot,mrtyí,kteií žádajíspravedlnostpro svéčiny' zaživoÍanespáchané, zádušnímše,vírav magii, kabalu a telepatii,tajemné'magií naplněnéobrazy a knihy, luzny pŤízrakdruidskékněžnyChiomáry, okultislidsk ch čimusjakožtodrikaz nesmrtelnostilidskéduše'osudová pÍedurčenost prostŤedí a vynú,to vše ve spojenís bujnou Íantazii,vsazeno do exotick1/ch jadŤovánokultivovan;/maŽ pŤekultivovan1im jazykem se subjektivnělyrizovanfmi vstupy,m žemepovaŽovatzapÍedimenzované prvky novoromantismu,za jehožčelnéhoa v tétopodobě i jedinéhopŤedstavitele v českéliteratuŤemriŽeme Julia Zeyera právem považovat. A ještěje to mystika a zanicenipro mytologii a m!ty, co prostupujes menší či většímíroucelou 7'eyerovutvorbu a odráŽívjvojovou linii, kterou Zeyer ve svémuvažovánío světě prošel:od pohansk1/chmytri k orientálnímvírám,pŤes buddhismusk okultníhovědám a potévyristěnído ryze citovéhoKesťanství,na. značenéhov Janu Maria Plojharovi, vrcho|iciho ve TŤechlegendách o krucifixu (l895) av Zahradě markinské(1903).Plojhar,co se pocitovésféryt1Íče nejautobiografičtější co ze Zeyerovych postav,se takto zpovidá..,,[..']nejsem, se nazyvá dobqfm katolíkem,ba nejsem ani rlplně věŤícímkÍeséanem. Nedovedu
249
248
E-
moderně, vymaněnou z konvencí vŽitych na konci století. ženě,kterou chápe oscilujímezi dvěma základnímiarchetypy:na jedpŤevážně tigury Tvto Ženské ná straněandě|skyčistáažéterickábytostmilujícía odevzdanáaŽ do krajnosti (Catarina v Plojharovi, Mahulena aj')' na a odhodlaná se pro muže obětovat níž |ásku nahrazujenenávist,dobro krutost, u démonickéŽeny, typ druhéStraně (paní Dragopu|os z Plojhara, Flávia ze TŤílegend prostopášnost čistotu morální postavy četné aj.) K nim se pňič|eĎují a Mahuleny z Raduze Runa o krucifixu, pŤejícností obětavostí. Pochoa se moudrostí' vyznačujících zLidu, Žen chtiv jim jsou vy. Mrižeme hyperbolizovány' vlastnosti u nich tyto všechny pite|ně jednorozměrnost, však pŤímočarost, Í.aktem strnu|ost' jakousi sošnou až iknout zistává, že s takovou intenzitou a svym zpťrsobemi gloriÍikacíženy se sotva míŤesetkáme u autorov;ichvrstevníkŮ.Ve v;Íčtuvšechtěchto v souměŤitelné charakteristicklch rysŮ a aspektri,kterév mnohémkorespondujíse vkusem či spíšediváka televizníchseriálrj a fi|mťl(mytičazálibami dnešníhočtenáŤe, žensk!aspekta.i.),nemŮŽeZ stat StranouZeyerova nost,mystika,exotičnost, zá|1bav oněch ,,obnoven1ichobrazech...Spočíváve využívánítextťrstarších, kterévstupujído novéhotextu Íbrmouparafráze,aliterace'aluze, adaptace,kdy tohototerpodle pŤedlohyp vodní vznikátext novy' ostatně secese,byťužívání mínuv oblasti be|etriese ještěv plnémíŤenevŽilo,blvá svf m zptisobempovaŽovánaza pŤedchŮdkynipostmoderny,v níŽprávě intertextovosthraje podstatnou roli. V recenzi Tťílegend o krucifiru ríká F. X. Šalda:,,Zeyerje jistě nejcelejší spisovatelsk1/ charakterz našístarégenerace'shoda mezi Životema dílemjeho je riplná ace|á'Zde pŤestávávšeckakritická diskuse.A po tétostráncezasloužíjistě sympatii mládeže, zas|ouŽí,aby se jím inspirova|ajako krásn m duchem,vroucíma oddan m srdcem..(Šalda l950: 38-58).
jak tomu učíte'ačv něj neurčitěvěŤím,a proto jsern Boha tak si pŤeclstavovat, jej takénikdy mi|ovati nedovedl, ačjsem častopo tom prahl. Z stal mi ab. strakcí.Krista miluji, protoŽemu rozumím..(Zeyer l950: 35)' P|ojhar v vztah ke Kristu je vztahem trpícíhočlověkak trpícímubohu' jeho utrpeníjej spojuje s člověkem,a proto je Plojharovi srozunritelny.Tento trpící kter]liodpouštíkÍivdy na sobě spáchané bťrh,kter miluje chudéa opovrhované, je soustŤeděnchve TŤechlegena odměřuje šlechetnostsrdce, spojnicípŤíběhri ch a Životnfchděl Zeyerovyoh. jednom vrcholn z oněch ddchclkrucifixu(1895), m]/tech(napň.V soumraku pohansk ch Zeyer však psal i
Literatura KORESPONDENCE JULIA ZEYERA 1980KorespondenceJulia Zeyera s polskynti spisovateli(Praha:Acadenria)
KRÁsNoHoRsKÁ, Eliška 1902',ZaEmilemZolou,.. osvěta32.str.l0l9-|025
vzdělanoumatku,pocelfživotseobklopovalvzdělanlmiaduchapln1/mlŽena. KREJČÍ,FrantišekVác|av r n i ( s o c h a ň k a Z . B r a u n e r o v á , s e s t r y K a l a š o v y , K . S v ě t l á , a j . ) . S o u b o r k o r e s p o n ' l90| Julius Zeyer (Praha:Hejda a Tuček) takévzdal hold jeho díla.Svou korespondencí dence s nimi je rovněžsoučástí
251
250
L-.
jak tomu učíte,ačv něj neurčitěvěŤím'a proto jsem Boha tak si pŤedstavovat, jej takénikdy milovati nedovedl, ačjsem častopo tom prahl' Zristal mi abstrakcí.Krista miluji, protožemu rozumím*(Zeyer l950: 35). Plojharriv vztah ke Kristu je vztahem trpícíhoč|ověkak trpícímubohu' jeho Tento trpící utrpeníjej spojuje s člověkem,a proto je Plojharovi srozumiteln]/. spáchané na sobě kŤivdy kter]/ odpouští bťrh,kterf miluje chudéa opovrhované, ve Tíech legenje pÍíběhri soustÍeděnych a odměřuje šlechetnostsrdce, spojnicí Zeyerovfch. děl jednom životnlch ch a vrcholn z oněch ddch o krucifixu ( l 895), Zeyer však psal i díla postavenána pohansk ch m]/tech(napň.V soumraku a neurvalíhrdinové'kde žebohťl,1898),v nichŽ vystupovalihrubí,krvežízniví ny byly rozněcovatelkaminenávisti, spojeny s temn]/mimocnostmi, nešťastné ve svékrutosti a zběsilosti' neboťi láska mezi těmito bytostmi prostoupenlmi divokjm pohanstvímměla podobu zápasu.Tyto kroniky star:ichčasri(do tétolinie napŤ.patŤíi obsáhlj, Romtin o věrnémpfuitelstvíAmise a Amila, 1880)jsou doslova nabity dějem, postavami,mnohdy je prudk! spád na rijmu vlastnímyšlence díla,kterouje zápas dvou kultur, dvou světrj- pohanskéhos kÍesťanskfm. F. X' Šalda,kter! sledova|Zeyerovutvorbu se zájmem a věnovaljí nejednu recenzi či delšístať,zprvu dosti kritické, teprve ve Zralémvěku dovedl Zeyera ocenit.V jednom dopise RriŽeněSvobodovénapsal:,,[...]dopsaljsem dnes studli oZeyerovi a je mi z ní strašněsmutno.Vyrost| jsem na ní víc' neŽjsem myslel. A je mi smutno,žese mi zdá,Že jsempronikl smysl jeho tragiky a Žeje myslím ozvěnou méhosrdce. Zdá se mi, žerozumímjeho figurám, kterénemohou dát nikdy vic, neŽkrajnícit, buď krajní]ásku, nebo krajnínenávist,kterése angaŽova|ydo životaceléa poněvadžnenínávratu,hynou jako víly po ránu' Mě. Ťínit absolutnívíroua nedoměÍíse nikdy, poněvadžsmrtje realitou a jen realik smrti a hledajíjen jedno, dost velkou tou. Všichni jsou zde na zemi pÍeurčeni je propast,kam se vrhnout.Je to k smrti smutná historie, stále v jádÍetᎠco 1969:204). (Tíživá Samota velkéa krásné,hledá svrij skon,. ZrZ'eyerovj,ch figur (ak jim ŠaldaŤíká)byly častomonograficky analyzo. (ze váni Jan Maria Ptojhar,Rojko (z Domu U tonoucíhvězdy),Inultus,Samko konstatobyla a Mahulena) TŤílegend o krucifixu), Radriz (z dramatu Rad z a vána jejich pasivita, introvertnost,neschopnostčelitnepÍízniživota.Zeyer by| lyrismus a vypjatou emocionalitu svéhodíla častooznačovánza p.o "ltouo't' |ásníka ženy.Však tarc zenirc hrdinky mají v jeho díle početní,ale mnohdy i charakterovoupÍevahunad postavami mužsk]fmi.Zeyer hluboce ctil svoji vzdělanou matku, po cel! životse obklopoval vzdělanymi a duchapln]ímiŽenami (sochaÍkaZ. Braunerová,sestry Kalašovy,K. Světlá, aj.). Soubor koresponjeno ana. Svou korespondencítakévzdal hold dence s nimi je rovněŽ součástí
vymaněnou z konvenci vžitlch na konci století. ženě,kterou chápe moderně, mezi dvěma základnímiarchetypy:na jedpŤevážně oscilují figury Tvto ženské milující a odevzdaná aŽ do krajnosti aŽ éterická bytost čistá andělsky nésnaně (Catarina v Plojharovi, Mahulena aj.), na obětovat pro muže se a odhodlaná lásku nahrazuje nenávist,dobro kutost, Ženy, u níž démonické typ druhéstraně (paní z Plojhara,F|áviazeTŤí legend Dragopulos prostopášnost morálníčistotu pÍičleřují postavy K nim četné Mahuleny aj.) se Rad a z ze Runa o krucifixu, a obětavostí.Pochose moudrostí,pŤejícností chtiv - ženz |idu, vyznačujících jsou Mtižemejim vyu nich hyperbolizovány. vlastnosti tyto pitelně všechny jednorozměrnost, pňímočarost, faktem však Strnulost, sošnou až tknoutjakousi g|orifikací i ženy se sotva zp sobem intenzitou a svym takovou s že ztlstává, vrstevník Ve v1ičtu všech těchto . u autorovych míÍe setkáme v souměŤitelné vkusem se které v mnohém korespondují a aspektŮ, rysri charakteristick1/ch či spíšediváka televizníchseriálri a filmú (mytičazá|ibami dnešníhočtenáŤe' nost, mystika, exotičnost,Žensk1yaspekt aj'), nem že z stat stranou Zeyerova zá|iba v oněch ,,obnoven1ichobrazech...Spočíváve využivánítext starších, kterévstupujído novéhotextu formou parafráze,aliterace, aluze, adaptace,kdy tohototerpodlepŤedlohypúvodnívznlká text novf. ostatně secese,byťužívání mínuv oblasti beletriese ještěv plnémíŤenevžilo,bjvá sv;/mzp sobem povaŽovánaza pŤedchridkynipostmoderny, v nížprávě intertextovosthraje podstat. nou roli. V recenzi TŤílegend o krucifixu ĚíkáF. X. Šalda:,,Zeyerje jistě nejcelejší spisovatelsk1/ charakterz našístarégenerace'shoda mezi životema dílemjeho je ríplnáa ce|á. Zde pŤestávávšecka kitická diskuse. A po tétostránce zasloužíjistě sympatii m|ádeže,zas|ouŽí,aby se jím inspirovalajako krásnym duchem, vroucíma oddan;/msrdcem..(Šaldal950: 38-58).
Literatura KORESPONDENCE JULIA ZEYERA 1980 Korespondence Julia Zeyera s potsbj,mi spisovateli (Praha: Academia) KRÁSNoHoRSKÁ, E|iška |902,,ZaEmilem Zolou... osvěta 32. str. 1O|g_|O25 KREJČÍ, František Václav |90| ]ulius Zeyer (Praha: Hejda a Tuček)
251
250
E-.
MRŠTÍK,Vilém 1902,,JuliusZeyer a českáliterárníkritika..,in V. M': Moje sny (Praha),str. 339-88 PŘÁTELsTVÍ sÁsNÍxÚ |99.l Pfuitelsníbdsník (Brno:Host) ŠALDA, FrantišekXaver |950 Kriticképrojevy3 (Praha:Melantrich) ŤŽIvA SAMoTA ed. F. X. Šaldya R ženySvobodové, |969 Tíživdsamotq.Korespondence (Praha: odeon) Mourková a J. Wagner J. Loužil'J. VLAŠÍNOVÁ,Drahomíra odkazu..,in:Ndvratykvelbj,tn,ed.E. For2000,,Proměny hodnoceníZ,eyerova (Praha-opava: AV ČR a Slezská univerzita),str.59-64 ÚČL mánková voBoRNÍK' Jan 1897PoezieJuliaZeyera (Litomyšl:Augusta) ZEYER, Julius 1950Jan Maria Plojhar (Praha:Vyšehrad)
Obraz chycenf Ietmov zrcadle Zrcadloa zrcadlenív díle JiÍíhoKaráskaze Lvovic GINKA BAKARDŽ|JEVoVÁ
Jestližese uveden! název zdá někomu nějak povědom!, je to tím, žeje parufrázíjednohoKaráskova verše.lMěl by slouŽit nejenjako vychodisko k následujícím rivahámnad básníkovymobrazem,ale ijako odkaz k tvrirčímpotencímme. tafory zrcadla. Diskrétní,ale systematickápŤítomnost zrcadlajako sémiotickyorganizující princip a jako hranice mezi,,naším..a ,,cizím,,světem (ve všechz toho vypl!životaj.) nabíprostor,Já_Jinf' zdejší-tamní vajícíchopozicích:vnitŤní-vnější konotace, Mezi tradiční v Karáskovy tvorby. orientaci interpretaci zi zajimavou poznání. patŤí snaha o zrcad|a, nepochybně doprovázejícíbohatou symboliku je jako podmípozorování pros ednictvím myšlení Pojetízrcadla stimulátoru něno nejen logikou jazyka,2 nybrŽ ijeho fyzick;/mi charakteristikami, kterédo Pojmy' na nichŽ značnémíry pŤedurčují směry jeho symbolickych rea|izací.3 jsou inverznía lehce mění svéhodnotícíkonospočívákatoptrická sémantika,o tace.Zák|aďní opozičnídvojice tady tvoŤí:stálosťpomíjivost,hloubkďplocha' nositel pravdy/prostŤedník lži' klam/podstata.Každy z uveden1/chkomponentú směsbareÝtÓn zmizí/jak obrazchycenyjen / kde nikdonechodí, ,,V těchsadechMinula, na stezcezapadlé, (Karásek |995:23) letmov zrcadle...Mrtvépňáte|ství latinskému s2ecullmod specuklr, V současn;/ch evropskychjazycíchje slovozrcadlosvlm púvďem pŤíbuzné mir.It()rilrm od mimr se základnímivfznamy kteréznamená,,pozorovat' zkoumat..,nebopozdně|atinskému jménospemircir _fr., mirrur_ angl.'Spiesel- něm.,speccio_ it.).PŤídavné ',divitse,chtítvědět..(srov.napŤ.: kulativní(rozvážnf,rozjímav! z latinského's2ecaldÍio,kterémuodpovídáíeckétheoríui),navazujena zrcadlo ze slovanskfchja\čtšinapojmenování (akoži negativní speku|ování)' s|ova- srov.speku|ace' označení téhož gletlam. srov.ve slovnících: zyki 7erkalo(rus'),zrcadto(čes,), na s|ovesazroÍ', z'žíti, ogletlano(bu|.)poukazuje DW (1905:22zZ),EDEL(t924:378),ESR! (1975:89),LR (19?6:639),Machek(1997:718). Podrobnějiviz Eco |993: 22349, jakoŽi ,,teorieobrazir..(Lindberg|976l'2|9). Termínkatoptrikazahrnujevědeckézkoumáníodrrížení,
252
253
