No title

i^s ^,

-'m^-

f

If'

VÝBOR prací ELNJŠÍCH SPISOVATEL ESKOSLOVANSKÝCH.

DÍL

TVRTÝ.

SPISY JANA Z

HVZDY.

SVAZEK PRVNÍ,

-0^C3"«

V PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ

I.

L.

KOBKA.

JANA Z

HVZDY

SEBRANÉ

c

SPISY.

SVAZEK PRVNÍ.

Ballady a romance, — Písn i jiné drobné básn. Drobné povídky.

-OC3^-

V PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ

I.

L.

K(JBRA.

Veškerá práva vyhrazuje

si

nakladatelstvo.

^

Národní knihtiskárna

I.

L Kobra

v Praze.

BALLADY A ROMANCE.

Jan z H\zdy.

I.

— ;

t Oliste!

víš,

J.

v. Sedlákovi.

jak zlatá lyra znla

Zvukem mocným, Jak by

v lípy

z dálky

Filomela po nebesku

O

pla?

jak v jinochu se duše chvla, Jak jím hnul zvuk písn vzdálené!

On Y

omžené,

vtvi zelené

si

tvoil háje ražené,

nichž ta slavná lyra zníti

mla.

Aj, tu Tys užíral touhu žhoucí,

Jenž mi v prsech plála sevených mi v mysl vkouzlil ráj kvetoucí,

Ty

Slávu

A

pvc,

vlasti

milených!

jsem blahé, blahé dny, zde, miste, ti ty sladké sny!

Ach, tu

snil

—

!

Jaromír a Vršovcf. Zpóv lyrický.

Vyzváni.

I.

Vô znamená ten hluk tak asn z rána? To kostva ržání, štkot laných fen? Co již tak záhy otvírá se brána, An ržový teprv svitá se den? To jist ze spaní vybouí pána

—

A

práv ze zrak mne sen. Vzchopit se z lžka hbit, ven se dívá, A zdola hlasné: „Zdráv bu!" se ozývá. ten

si

„Ha, zdráv

Po

A

bu Jaromír,

vky pevn

stj

náš mocný kníže

ta skála

svazek lásky, jenž nás k

Budiž povéný

Tu

kníže

— co

pikroí

již

té

Vyšehrad!

tob

víže,

skály sklad!"

k oknu

blíže,

Jsa v mysli potšen, vesel a rád,

Rukou svým Cechm pozdravení kyne, A v dík mu vzhru ples jarý se ine.

Tu panoš Hovora

A „Ten

již v síni stojí,

pokloniv se slušn, takto dí: lid,

co dole na

Vršovci jsou

to,

dvoe

se rojí,

pane, druzi

zlí;

Ti dnes na velký, slavný hon se

A

vás prý, kníže, v

ele

strojí,

míti chtí;'

Radit však smí-li sluha pánu svému,

Probh! nevte

slovu lákavému!"

—

:

„Kochan, jen slyšte, též jest mezi nimi, Dravý ten vlk s loví tváností, Koist on láká slovy oulisnými, A pak na ni se vrhne s rychlostí. Když tak pichází s hledy laskavými,

—

Tu Než

s

radno, stnci se potajné lsti!" úsmchera milostným vece vládce

,.Nediivrný's ty vezdy býval rádce!"

„Co

mže mn

Na hon,

i

se

mezi mými

státi

knížecím vyražení?

mám stínu svého již se báti A lidského se stíci vzezení? Nerad mi lásku k lidu mému bráti; i

Nehodno Hivec a ty

A

vládce jest podezení! sedlejte

rue kon,

po boku mi bute vždy na hon."

Ze sín Hovora smuten Myšlénky divné

Kde kníže

mu

odchází.

hlavu matou;

veselí a ples nachází,

Vidí on le«f a zradu napiatou Jaromír na sebe rychle hází

Le A

Lovecký šat sám meem

Duchem Pak

v

již

a trubici zlatou,

se páše

pád

ložnici

s

nedokav.

lovci

po doubravé.

spchá, kde cho

Milostná Stíška, v ranní

Žehná

A

se s ní. a

tiše líbá ústa

nm

ji

ržová.

mu dímá,

pohov;

objímá,

Milosf ve vazby své ho tak pojímá,

Že

Tu

A

mizí

již

mu

stiîbrný hlas

z

mysli lovcové;

trubky zni za

Jaromír se vztrhna na

II.

Mrak

dvr

chvíli^ pílí.

Lov.

šedivý luhy. háje pokiývá,

Jen cela hor

te

Obloha

Nachem

ervenají;

se

panna zardívá,

se co

se skví její pokrají.

V pírod

ješt ticho všude slavné, Jak by kojil sen i hvozdy dávné.

Xa východu brána

zlatá se otvírá

—

Slunce velebn vystupuje,

Záe

rudá se kolem rozestírá, i hvozd se probuzuje.

Ouval

Jelen parohy své

A la Ha

blosrstná

slyš

!

—z

Roh A V

zdvihá,

houšt

laných štkotem,

veselý zvuk již zaznívá,

lovci

jich

porznu jedou klopotem.

ele vládce na broni statném,

Kochan po

levé na vranci obratném.

A te se komonstvo v A hlasnji ples divy

doubravu pouští, hlaholí

Vždy hloubji honba valí Až skály trnou i údolí.

Zv V

vybíhá.

opodálí ples se ozývá,

ps

Pomíšen

pyšn z

zplašená po

patách

ji

hvozd

se houští,

ubíhá,

záhulia letino stíhá.

Jelen spanilý sluchy byste napíná,

Pak zdivoen vyrazí z pelechu, Za ním Jaromír koné hnáti poíná, skoro bez dechu. Až pán i

k

Jelen v skoku chrastiny prudce proráží;

Le

kníže

pro

hrdla

i

Letí bažinou, brodí se

se odváží.

moály,

Jej nestaví ni strá, ni sluj.

„A byby

skály na cest mi stály,

Jelínku, musíš ty býti

Volá

Dá

se za

ním

Jelínku ilý,

mj

!"

a v poskoku valném

to kníže, i

po hebenu skalném.

— tvá záhuba

jistá,

O, nic tebe více nespasí!

Jižt lovec se k pokiku chystá, na honosnou ránu tasí. A Tu skok jediný lovci unáší,

me

Až I

se za ní

— zv

kvt

i

déš

rosy práší.

žasne lovec, a do ouvalu

Kam mu

zírá.

koisf bažená zmizela;

Oddychá tžce, a pot si utírá, Jenž mu hrí s plamenného ela; Pak zmožené psy zpt svolává,

A I

znamení na trubku dává. troubí hlasn,

—a

kol se ohlídá.

Zdaž se druzi z lesa vyskytují; Divý ryk ptactva mu odpovídá, A skály duté hlahol optují Kníže tu sám a kamkoli zírá,

—

Pouš

divoká se rozprostírá.

Toí kon

Meem Zdažby

vratno, a chrastiny husté si

se

klest, cválá dubinou,

nkde

v

doubrav pusté

S poblouzenou setkal družinou.

A

jakkoli prudce lesem uhání,

Po svém

se

komonstvu darmo shání.

Ha, chlum tu Yelis k nebi Co král zeleného vkolí!

Ztad Jaromír I

nadjn

tým

upírá,

zírá

Do omráeného údolí. troubí zas, a pozorn zvídá,

Zdaž

mu rohem

kdosi odpovídá.

m. Zrada. Ha, tam se ine dolinou Pluk ozbrojených lovc,

Kochan s divou to družinou, S rodem zhojných Yršovc.

Na chlum ženou

se v

poskoku,

Již knížeti jsou po boku.

Jenž z houšt se \7plita,

A

vesele je vítá.

práv jedete mi v as. Vy statní vládykové

„Aj

!

Jižt mi v hrdle vázne hlas, A žízní prahnou rtové. Tu sám plazím se po hoe, I bez druha i bez oe, A mním, že již tu zajdu,

Druh

li

víc nenajdu.''

—

!;

Však v odpovL' mu ehce sbor Hrubý posmch i láni,

A

na všech tváích zírá zpor zrádné poínání

I

Tu

kníže zpátky pokroí,

A písn

zí jim do oí Když vládce tak pohledne,

Mnohý

tu zbojník zbledne.

Kochan jen sám se v pokik da A ruku k mei sází: „Dnes, kníže, zašla

A hvzda má Rod

A

mj -t

tvá,

vtev

knížecí,

syt již vlády dítcí;

Dnes poroby

A

z vlády

S ramen

se sprostí,

t

To ka, chopí

A

hvzda

vychází

mu

vyhostí.'-'

se vévody, šarlat strhne,

zemdleným od nehody Na zem nevážn vrhne.

Tuf Jaromír u snížení K nebi šle bolné vzezení; Však darmo se ohlíží, Pomoc, ach, se neblíží.

Ba Hivec, sluha milený, Xa pána sám se sápe, S ^'ršovci jsa umluvený. Již

provaz

se chápe.

:

;

10

Co kat

A

se chystá

k obti,

ruce víže knížeti; Jejž druhdy obsluhuje,

Te V

k dubu pitužuje.

tom hvízdne stela kalená

V

A

ocelolomné

dobe

síle

byla hier.a,

Chybí se pece cíle. Ba veselo-t knížeti,

ím

víc jich slyší

Neb

A Ba

vyšší

stely

vyšší

A

moc

pry

moc

spásy

syeti jej

chrání,

zahání.

chránila,

jej

mu popáno;

Neb každá stela

chybila,

Co jich tu k nmu sláno. On sám pak zírá v tu dobu Nebeskou známou podobu

—

Patrona, jejžto ctíval I

od dtinství vzýval.

Milostná

zá

se rozlila

Kolem podoby celé, Nehmotné oudy halila

Ve roucho bloskvlé. I

zdálo se tu knížeti,

An

stely slyšel syeti,

Že

ta

podoba

pímá

Je v roucho své zajímá.

11

A

jakto vládce zdivený

Xa úkaz

ten pohlíží,

Panoš tu potem zbrocený,

Klopotn sem I

zhlídnou

jej

se blíží.

zrádci shora:

„Ha, peklo! tot Hovora

!

Co krkavec pináší, Že nám tu rozkoš plaší?"

Kochan Jenž

A

však I

to

ve. co laný

má

o lup pijíti;

i

v panoši

on svou

ve

lev.

krev,

sílu cítí.

A

máchne meem mezi n. Co blesk ve bouné hodin, An duby rozvorává

A

skály rozmetává.

Nerovný byl to vru boj A zkáza reka jistá;

Vršovc

na

Xeslavnou

A

ít

se

roj

smr mu

chystá.

jakkoliv se namáhá,

Tuf marná všecka odvaha!

slab

Již

A

se potácí

komon

s

se kácí.

Mžikem na ránu hrotovou

Dv A

dýky se zablesknou, nad hlavou jinochovou

Nahé

se

mee

lesknou.

; :

Kochan však kií

vesele

„Nehodenf tento ocele; Stranou ho jen zaneste A na dubu obste!'* I

kráí Již

A

s hlavou sklopenou k dubu popravnému,

Hivec smekou lýenou Otáí hrdlo jemu.

Jinoch jarý se nehrozí,

Milos si jenom vyprosí, By sml posledníkráte Zatroubit

A

mu

když

Zatroubí

si

tikráte.

žádost povolí,

—a

prodlívá;

Tu Hivec již Ku pospchu

jej

s

nevolí

vyzývá.

—

troubí zas, hlasn lhty as; Tu Hivce hnv pojímá. On sám na roh zahímá. I troubí

A

rychle míjí

IV.

Poboní

A Tu

skála prodlužuje zvuk,

skále sousední donáší

náhle

Až

A

Vysvobozeni.

jezdc

vyítí se pluk.

podkov se práší. jakby táhlo hejno havran, jiskry od

Ve spolku s holubicí snf-žuou, Tak vidno tlupu vrných Pražan Na chlum s paní se hnáti nžnou.

13

V

A

tom jezdcové se zatoí, vrahy z boku zaskoí.

Zainí mee

V

divém setkání,

Vršovci zoufale se brání;

Tu

A

krev odprci tee,

kdo hrdlo

blah,

Již zrádcové se s\ijí

útkem

si

chrání!

po zemi,

Opuštni od svdce svého. Jenž zchytrale se promkna houštmi Vyváznul z boje osudného. I

hned tu vazby

A Letí

vládce zdráv

pán rozluí, ped nimi stojí.

mu knžna

Stíška v nánií k srdci jej pipojí. Kolem pak knžny zlekané Pokleknou vrní Pražané,

A pevn

A

jednohlasné

Mán Jeví se v

plesání

hluném dík

dob

Divem, že v Prorádcí lestné

Tuf zástupem Jinoch jarý

vzdání,

spasné

zmaeno

vyzvání.

poskoku plamennou tváí,

se dere v s

Roh vítzný visí mu po boku. Z oí ohe radosti záí; I líbá ruce

A An

pána zedrané,

tiskne ke

rtm, sluha vrný,

opodál druh zrady zpáchané,

Hivec

se

chvje licomrný.

;

14

Spativ

A

vládce zaplesá,

jej

z divu chválí nebesa.

A knžna

etz A

zla'

odpíná,

mládenci na krk pipíná, Jenž rajskou

Ka I

knžna

promluví pak

„Že nám

Že potena

Bu Mé

té

páno,

ta rota zlotilá,

mládce tob dkováno

I snila

I

—

jsem až do svítání; sbor \yîžái z hradu ven,

mého

plaší z lože

spaní.

Vzchopím

se v

Ano mne

trápí tušení,

Chci k

A

teskném toužení,

Bohu

Modlitbu

Y

vroucí

sláti

svému

síly srdci

Tu zím podobu

I

spanilá:

slastné doby

smysly poutal ješt ranní sen,

Tu lovc

A

slastí jatý

nátisky vystálé zapomíná.

nebeské jasnot

dáti;

skvoucí

ped

sebou

státi.

poznala jsem touže podoba,

Jenž v kapli

Hl

s

nápisem,

stojí

na oltái

její to

Jobu,

Užírala jsem v ržozái.

Miláek mj to s-.atý kititel Jan Rukou v noc hustých les kyne. I

zkikiiu:

Bda!

chof

mj

oklamán,

Ted jist zradou lovc hjnel

—

15

A

než mine okamžení,

Zmizí nebeské vidní. Jen ješt krade Zásvit se mAiá,

Tu

na kik ele se sbíhá, na prostranném Vyšehrad

již

A

Hlahol a

náek smutn

se rozlíhá.

Mžikem na rozkaz mj se shlukne Plní se dvr vrnými many,

A

letmo sjíždjíce strá

Kikem

voláme na vše

Tu Hovora

se

k nám

sbor,

bor,

i

strany.

též pivtlí.

Jenž v ouzkosti o pána svého, Zahlídna nás, se náhle zeselí. ka: ,Hlas sledujte rohu mého,

Až zazní zvun po tetí, Tu bute rychle v záptí!'

A

—

než doekne.

Již

pry

uhání

Za ním my bainou

i

strání,

A

výpad náš zalekne Prorádce u lotrovském poínání." 1

dopoví a klesne v objetí Milovanému choti svému,

Jenž ji v radostném -ôzntí Pivine k srdci stísnnému. Kdo výjev tento zdárn vypoví?

Au zástup sám utichna žasne; Však brzy zas hlahol se obnoví,

A

k nebi vín plesy hlasné.

:

IS

Co vítz v slavném prvodu, Jenž války pestál nehodu, Vrací se kníže

S knžnou libostnou. Provázen družinou radostnou, A ku Praze se blíže, Lid vrný žehná s tváí zas milostnou.

V.

Na Boin

TreBt

i

odplata.

louce za svítání

Lid se sbíhá

v

klopotném spchání;

Kníže sám opouští Vyšehrad;

Na

louce pak všickni vládykové, Zemane a mocní lopotové Sestaví se do dvou dlouhých

Kníže

mlky

ad.

na stolec zasedne,

Mraným, písným okem

kol pohledne,

Jako slunce když za mraky dlí; Synové pak rodu Vršovského Sklíeni stojí ped trnem jeho,

Zkad jim výrok

smrti takto zní

„Povrhli jste láskou pána svého

Nuž! zakuste tedy

Pede

hnvu

—

jeho,

nímžto zlosynové trnou!

Vyhlazeno

bu

z té svaté

zem

odbojník plém, Znamenané vnou poskvrnou.

Štírové to

,

'

—

Dopoví, a kyne. Ha tu rázem Hlavy Vršovc padají na zem, Yzliru stíká odbojník krev! tu kníže boln zrak obrátí, Xež

—

itelnost se v srdce jeho vrátí, V slzách bouiiých rozplyne se hnv.

Dlouho mlí

Až pak

trudném zamyšlení,

v

mrané

povyjasniv

zení,

Hovoru zahlédne v zástupu:

^Sem ty," zvolá, ,,k stolci mému blíže! Kdo se tak odvážil pro své kníže,

Yoln mj

též

k

nmu

pístupu."

odstoupí vládykové skvlí, na dvé se zástup rychle dlí,

I

A

An ped trn poklekne Lesní roh

mu

mládenec. po boku se tpytí.

Ze zrak

A Dí

radost i díky svítí na lících plane rumnec.

mu

Mým Tré

památku mého statku za odmnu služby mj.

kníže: „Stálou na

ty

lovcem

vsí

sluj,

a z

Rod pak tvj

y

Iv

ve sláv nehynoucí zemi po vky budoucí Mezi rody vládyk se skvj! této

Vpijs

pak rychle

bu

Kutí li spásy zázrakem

Jan

z

Stánek HNzdy 7.

Pán a

se

posláno;

popáno,

vzhru pne! 2

:

Obraz sliný zástupce svatého, Jenž mne chránil od osudu zlého, Lid mj tam a k pobožnosti zve

Y hluném

zástupu pak z nenadání

Znikne ples Jako když

i

zniznné volání, bouí zedme vír

se

„Sláva vlasti po

vky

hvzda

Jížto svítí

kvetoucí,

víry skvoucí,

Jižto ídí zbožný Jaromír

l*ád

Ma

I'-''

rodu Mysironského.

Krušové, starém

Vládne

!'"

hrd

eském hrad,

zasmušilý Vlach,

Y

zemi cizinec, v císaské rad Mocen, všem domácím na postrach. Pokoj s ním; k poháru kdy zasedne^ Tehdáž pros, a snad i obdržíš; kdy zrakem jizlivým pohlédne, No, sthuj se, sic o zkáze zvíš.

Le

Mysironi slul ten Vlach.

eška

Cho

jeho

byla, mladá, spanilá.

Jenž co andl dobrý muže zlého Ped bludnými kroky chránila.

Marná snaha; nžná

Xeobmkí

slova lásky

srdce karaemié,

Stobarevné Hymenovy pásky

Slab

víží

duše zráznéné.

:

;!

19

ntí

Jednou sedl

Rozmar

An

zas

v tvái hrál

pi

tu sluha vstupuje do

Zdšený „Pane.

a

víné,

mu ržený, sín

a potem zbrocený:

nedávno pokoena

Zb rolnická —

již se

zdvíhá zas

Louka lednická jest poseena, Pod Piohami prokopali hráz!** „Ha, to smlé, selské píikoenství

—

Zkikné rytí — pomstím pi sám Tak-li

smli

Já též

s

zrušit

Bh

lovenství,

úroky jim splatím dluh. Schystej karabáe,

Honem kon

!

Zahudera jim píse k hýení

Nech holota smlá se vyskáe Pi vesekém svistu emení!"' To slyšíc paní milostná, zbledne, Zachvje se hrízou, úzkostí, Zraky tiché k manželi pozvedne

A

prosí s

dojemnou snažností:

„Nechtjž, pane, nad lidem se Jenž své právo hájí domnlé

Lépe Xež

Darmo

mstíti^

úti^pnos nad ^^nou míti, ji trestat

v zlosti zk}T»élé!"'

zrází, daraio slzy rosí,

Daraio své

dátko

nastaví:

Holubice dravce neuprosí. Slzy vášní proud nezastaví.

I

20

On již letí ua divokém koni. Híva vtrem vlaje zdvižená, A paní se smutn z okna kloní, Pedtuchou bolestnou

trápená.

A

on jede tryskem, v rozhoení místo, kde pych zpáchali; Tam stojí sedláci zamraeni.

Až na

Jakby los svj oekávali. Vlasy dlouhé vtrem pocuchané Vlají v zmatku divném po ele.

Ruce

sklesly,

oi polekané

Hledí k zemi tup, nesmle.

,.Ha, V}' lotil"

pone

rytí

láti:

„Hlavy tupolebé, Bés do vás!

Že jste smli o mé zboží státi, Toho vám se zželí dlouhý as!"

Le A

tu starec stoletý vyvstane zavrtí hlavou šedivou:

„Ne tak

My

!

jen

— neratež

Co nám pedci

To

se horšit

ddinu hájíme

pane,

svou.

naši dochovali,

je naše! to

nedáme

vzít,

—

Oni hrdla svá nasazovali Nám nezdá se jinak uinit!" Místo odpovdi rytí v Slehne starci

Až mu. bda! Zrak drahý

pímo

zlosti

do oí.

z

jamek hlubokosti

s

slzami vyskoí.

21

—a

svíjí se

Starec

Le

však nepiskne;

za

syn jeho

se

osmlí:

Vyav z ader zbra ukrytou, A i^tíi prsa prostelí. — Nikdo vraha smlého

K

stiskne

nestíhá,

podšen cválá k domovu, Tesa hívou po lukách ubíhá Na hbet mrtvolu pánovu. Hlava

—

dol

Xohy

visí,

k pád

A

poklepává,

ztuhlé váznou ve

tmenech,

frká, oddychává.

Zbarven krví teplou po plecech.

Bží

jako jelen chrty štvaný

Hustým mlázím, strání, doubravou. Až pak všecek blátem ucákaný Ped hradem zadupe podkovou.

Na

pavlánu hradu Krušovského

— obraz

Stojí paní

andla.

Na rukou drží synáka svého^ Oekává návrat manžela. Pes zábradlí toužebn se kloní

A

hledí do lesních temností,

Z oka

slza

pedtuchy

se roní.

Srdce tlue tajnou úzkostí.

V

tom zaehce Jí tu

hrzu

Leknutím Upustí

již

k, — a jedno všecku odhalí,

sebe mocna není,

dátko

—v

úskalí.

zení

:

22

Ddic O

A

Mysiron

rozbil

údy

pokrají hradu starého,

sedláci ekli: ..Boží soudy!" Tof pád rodu Mysironského.

Murom^ká koroahev. Ytérci

jituí vanuli

Pes

A I

šíré

u Kulevdže plán,

vzešlým jitrem zplanuly

Kolkolem pole, sám ten Balkán

hory, strán; sinavý,

Jenž hrdé do oblak se dívá. Dnes setesa pláš mlhavý Své skrán ržemi odívá.

To vzešlé slunce zbudilo Vojín ruských na tisíce,

A

leskem svým ozáilo

moslemínské plmsíce. Pichystaná na prudký boj í

Dv

vojska proti

Osmanské pluky

A I

pluky ruské

sob

— jako

— jako

stála roj,

skála.

rozjedou se Turkové

Co vzteklí po rozlehlé pláni, Jako když hustí mrakové Se honí po nebeské báni.

!

23 Âilali,

AUahl"

Déšt kulí

A

zuí ze všech stran,

krev se piýští

Mnohý Avšak

ruské pluky,

srší v

z

etných

ran.

Pius vydá slední zvuky.

tu prudkost útoku

Udatnost ruská odrazila

A

nad

otrok

vzteklostí

Statenost mužná zvítzila; Již ruská

dla

Nesouce

A

hiímají

smr

v ty

ady

zpupné,

Osmané se sknvají Za hory píkré, nepístui)né.

„Ha te, mé dti, te je as. By seznal Osman mužnost vaši! Ten vrch tam — než se vrátí zas. Musí již býti v moci naší Mui'omský pluk, jenž povždy jen Po oslav vojenské touží, K velkému inu vyvolen XoW- nech vnec si zasloužil"

Tak vdce

K inm

A

svých vojín krev

odvážným rozpaluje

—

Muromská korouhev Yesele vtrem poletuje. již

Jonáci švarní chvátali,

kynul vdce s kon pes potok se dostali

Kam Již

Již jsou u cíle

—

znaeného.

svého

:

24

Ha

Turk

tuf se lítých

roj

Vyítí kvapn, nenadále

—

nebyl to boj. Ze zálohy Než vraždní to bj^lo stálé; Neb kde Rus jeden bojoval,

Deset ho

Turk

oblétalo,

A ím

víc

zrstal

Tím

víc

Muromc

Tšak ješt

A kolkolem Rek

ubývalo.

svatá korouhev

vtrem

Vesele

vrah vaL

poletuje;

se prýští krev^

hrstka obstupuje;

ji

mládc ranných, Jenž vrni jí až do skonáni. Nehájí dél život s\-ých, To

hrstka

Le

jen ten svatý klenot chrání.

korouhev svcená

I ta

O

bída!

—k

siré

—

zemi klesla.

Neb

již ta ruka zdrcena, Jenž do bitvy ji smle nesla.

Le

jinoch ruský

A

s

piskoí

žerdi klenot vzácný strhne-

Kol pásu si jej obtoí A pak sebou zas k zemi

Pes tlo

V Až

jeho kostva dav

divokém on,

vrhnf^.

as

tanci dál se ž^^ne.

pravý uhlídav,

Se vzchopí z trávy pokrvené

25

A

k lesu rychle

utíká,

On nebží, on vtrem letí, Za ním pak hrza všeliká

A

na

sta

kulek ve záptí.

pl cest skles! Krev tee z rány otevené; Vzchopí se zas — a tu již les Xad ním svou hustou stechu klene, Pod tímto krovem zeleným Ach, jinoch na

Dobrému mládci krev

ubíhá,

A ped zrakem zakaleným V obrazech erných smr

Le

se míhá.

ješt jednou povstane Procitna ze sna smrtelného !

Mne sob Co

O

A

zraky ztrhané

—

vidí ze zákrytu

svého? pežalostné patení! Vidí on Rusy na útku,

Turky v divém nadšení Co vítze v nelidském vzteku.

Tu projal mládce zármutek; On nezpomíná na své strasti, Ba ani na svj mladý vk.

Le A

es

jenom na drahé do díla se rychle dá,

vlasti,

— ln

S

Vyhrabav hrbek v jeho žalostí hokou pochová Korouhev pluku Muromského.

;

26

A

bitva se zas valila

Lesem, polem a šírou plání; Hra krvavá se konila, Nepítel za hory uhání Jej v pilném chvatu stíhají

Obratní jezdcové

A

— Kozáci,

drahou koist sbírají Co odmnu po tžké práci

Co

tamo

se to

mniv

Z hustého koví

To

projevuje?

— a ješt

Rus!

na živ,

Neb k zemi prstem ukazuje. Hle zem nedávno zkj^pená

—

!

Snad skryl zde koist drahé ceny? Ach to korouhev svcená, Orel to ruský zkrvavený!

Zavýskne carská

A

bojovníka

pl

družina,

mrtvého

Vloživše na ramena svá

Nesou ped vdce mileného, Kdež koist etná složena: Turecká dla, plmsíce.

Zbra

A I

perlami posázená

jiných ozdob na

zhlédne

Dbi, vdce

Ten prvod, an

Na

tisíce.

se s

ctný.

drahou

žerdi prapor zkrvený

Upí^ímo k stanu jeho

—

blíží.

tíží

—

27 ptá

I

A

se,

znamená?

co to

uslyšev podivnou zprávu,

Radostí v tvái zervená,

Velebé ruskou est a slávu.

Stará yj staré

vži

Jako

v é

ž.

slyšet lkáni

vtr

tichy dech;

Do temného naíkání Tajn šepce mrtvý mech. Kde hrad stojí osamlý, Kde te hnízdí lesní zv, Bydlel druhdy rytí

A

smlý

pekrásná jeho dce.

V

celém vkolí se skvla Jako rže spanilá, Cnotou srdce, krásou tla

Mnoho mládc

ranila.

A

se uzavíti zdála Srdce jemné milosti,

Pece k

panošovi plála

Láskou velou

—v

tajnosti.

Xesmlf staec znamenati, Kdo milostí k dcei vel; Neb jen rovnorodý státi K pravé sleny krásné ml.

28

Pece

však se scházívali

Y

háji,

blízkém

Vrnost sob

Pi msíku O

stíbrném.

jak blahými se

Pi

pod hradem,

slibovali

mnli

svých slibech milosti!

—

ach nepomnli Ubozí! Na budoucí žalosti!

Le

nedlouho skryta byla

Milujících náklonnost,

Sama

A

sebe prozradila,

vybídla zuivost.

Když

jednou lesem pustým

se

Starý rytí z lovu bral,

V

háji mezi

Tajný

kovím hustým jich vypátral.

ráj

Jak když udeíením hromu Blesk za bleskem pospíchá,

Když zsaáhne

vrchol stromu,

Listí jeho usychá.

Tak

se

kmet znal v lítém hnvu.

Jinocha hned v hlavu

tal,

Chladn však ubohou dvu

K mukám Do vže

Z

ji

vtším zachoval.

nejtemnjší

Kázal rychle vrhnouti, níž by muž i nejsmlejší

Xebyl mohl prchnouti.

;

29

Tam

procitne v zoufalosti

Déva

z

mrákotného sna;

Štírové jsou její hosti,

Spolenice

její

- tma

Vzchopit se a k míži bží: Aj tu zpév jí k uším zní;

ernou vží Kráí prvod pohební.

Dole, pode

Hle, na rakvi z rozmariny

Vnec

A

panenský

se skví

však místo Adelíny

Nesou k hrobu- kamení. „Aj v mladistvá

Švadla

rže

nžném kvtu

spanilá,

Výhost davši zlému svtu Ctnou hlavinku sklonila."

Tak za rakví smutn pli Muži v erném odvu, Až pak v dálí onmly Táhlé tóny nápvu.

Tu

to

Le

dvou boln

trhne,

nadarmo bduje.

Darmo sebou na zem vrhne A bol stnám žaluje. Tak

se trápí ve dne, v noci,

\niž jaká nadje, ísikdo

dvu

z kruté moci

Vysvobodit nespje.

—

30

Te již

šest set jar tam pláe, Vzdychá truchliv a lká; Zdšené tam odtud ptáe

V

letu

rychlém pospíchá.

Každé noci slyšet lkáni, Jako vtru tichý dech; Do temného naíkání Tajné šepce mrtvý mech.

Podnes

ta

vž

ješt

stojí

—

Adelínin smutný byt;

Kde se betan s mížkou Vidt v noci bledý svit.

Vodníkova ^íedla dívka

z

kvítí

Vlnám

iievésita.

veera

Xa kvtném behu

A

pojí.

smutná

jezera,

trhala,

je do luna metala.

„Vy vlnky pijmte lásky kvt,

A

neste ho lychle v jinší svt;

Mne svt Kde

hoejší netší,

láska vždy cos poheší.

Tatíek dobrý v hrob spí, Macecha laje a zloeí; I

družka zlá mne zklamala.

Milého mi z nárue

vydrala.**

31

Tak dívka lká bduje, Vlnám svj náek svuje, A vlnky kepké podtají i

Dvrn

cos šeptají.

jí

—

Co dva v srdci tajila, To vlna vln zradila. Zaslechna vodník

Na hladin vod

Tvá Na

plá dví,

se objeví.

bledá, vlasy zelené,

hrdle perly hlazené,

Koraly vzácné u pasu Množí vodníkovu okrasu.

Kloní

A

k

se

dívce, lahodí,

slova sladká prohodí:

„Ty dvo sliná, pojd a poj, palác tichý mne doprovo!

V

mj

Palác

jasný,

Na kišálových

V

nm

prhledný sloupech ní, pohova,

lahoda i Jak jen pomyslíš, hotova.

Tam

A

družky najdeš laskavé

hraky

Ku hrám Na

sta

skvostné, blýskavé;

rychlým posluhám dvic po vli mám." i

Poslouchat dva svodný hlas, Zpomínajíc na lásky as, I dí na mysli zmámená:

„Ty

mj

jsi— já nevsta

tvá!"

!

32

A kouc Držíf

A

R flle

letí,

objetí,

voda, když to uzela,

Xad nima

Ytýrek

milému vstíc

to.

vodník v

ji

se rvchle zavela.

u s a

I

k

a. *)

teplý vane dolinami,

jak se útlé bízy kývají

Pochotnou vni luka dýchají všecky strán slynou kvtinami.

A

Slunéko mocné jasn

A

z

zasvítilo

vod podivnou chasu vyvábilo.

Tam na pobeží

ve vysoké

tráv

Hiy, tance vedou nahé díviny;

Obsypaly se nimi luiny, po vrbách kolébají se hrav. Jich zpvy, ekbys, kvítk povzdychání, A tance frašné vtr potýkám.

I

—

Jitrem žhavým planou jich mladé

An vtry

s

Tu jedny

perly z rosy sbírají,

;N"a

pavuiny

vlasy

si

líce,

pohrávají;

je navlíkajíce,

Jiné zas z kntí pel hebounký metou

A *) f,

1833

o

sTr.

do vlas

llusalkách viz 257.

jej

pnu

za okrasu pletou.

Šafaikovo pojednání v asopisu musejním na

33

Ach bda tomu, kduby

v této chvíli

Z pozeman se vmísil mezi n, A buto náhodou, neb bezvinn Rušit chtl blahou jejich kratochvíli! Rusalky zlou by nad ním pomstu vzaly,

Do

smíti by ho

Dvátko

sliné

s

smíchem

— dít

osielé

ulechtaly.

—

—

bratíka v nemoci, jakby vtry bralo k pomoci.

Slo navštívit

A

Pospíchalo po louce osamlé.

Tu

radovánky Rusalek užírá, i leknutím div neumírá.

Zasem

—

Bží, utíká neb v uších jí znly Povsti hrzné, asto slýchané; Obrazy ve snách druhdy vídané Zde tla nubyly a oživly. Bží, utíká, svt se ped ní míJiá,

An

jedna z Rusalek v patách

mne, ach nikdo pi

Tíiîs

A

ji stíhá.

pus

mne, bratr mi umírá, k vrným obsluhám! posloužím, sama líky dám,

nm

Nech mu Nech ruka má pot smrtelný mu stírá." Bží dívina, — svt se ped ní kmitá, Rusalka „Poslechni,

Pohádk}^

ji

za bílé ruce chytá.

dve, pkné

milé, hezké dít!

a nesnadné znám;

TJhodneš-li je, propuštní dám, íseuhodneš-li, ulechtám

Jan z

t

hbit.

Xuž! napni rozum, bys vše rozeznala A pravdy svtlo ze tmy vyerpala. Hvzdy. A I.

34

Povz, co roste a to bez koene? Co bží beze všeho puzení? Které as divohojné koení Bez kvtu kvte, nikdy neseené ? Xuž! napni rozum, at se ti otvírá, Sic oko tvé bratíka neuzírá "

—

!

„Pohádka tvá rozum mi neuhnte! Bez koene roste jen kamení, A voda vždy bží bez puzení: Bez kvtu kapradí na stráni kvte

Ubohá dívka! Rusalka

— smyslu smíchem

ji se

ulechtala.

Slepého krale )ojovný král

Kol

nho

ech

me

Uchem

siiirf.

Jan sedl ve stanu svém,

eští páni v rouše ocelovém.

Slyšelt král Slyšel

^

neseznala,

z podálí zbraní

ohromný tesk,

setkání, nezíral však jich blesk.

poslouchal bystrým, divý jak bouí boj,

Nepítel

vítzí-li,

i

statných

ech

roj?

nemálo slepý kmet v srdci svém, Ze jemu též nedáno klesnout na loži ctném. I zatruchlil

Ha,

tu

v uších

Dupotem

A

mu

zazní divý nepátel ples,

se ozývá planina, strá

vezdy blíž a blíže

Tu

valí se

i

rázná

král vzchopiv se, váží v ruce

les,

se

:

—

svj pádný me.

A

každý, kdož u krále, pobízí k prchnutí,

An A

ze YŠech stran nemylné hrozí zahynutí;

však jakj-m

to

hnvem

„Kdo jsou

^áže se:

ti,

královská

tvá

se rdí?

jenž takto mi radí?

tomstvo má-liž íci: Hle, statný

ech

král,

feo

druhdy, jsa stár amíít se bál? z vás volí padnouti spolen s pánem svým,

Nuž

svažte

rstný rek

to

poutem pevným

své

kon

hebcem mým."

s

Poslušní krále svého rytíi vše plní

A

tam vedou slepého, kde bitva

Tisícové tu klesnou pod

kmet slepý

I klesne

též

meem

—a

se vlní.

královým,

eští páni

s

ním.

Ilorymiruv skok.

Vo

všechen spchá k Vyšehradu? Co ten etný shon as znamená? „Rytí jeden, zpáchav hroznou zrada, lid

Meem

skoniti dnes život má."

Tak ode rt ke rtm hlasno znlo, Opustivše rychle chýže své

Všecko tamo k Vyšehradu splo.

A

na prostoe hradu svého stedu sedl kníže povýšen;

hle,

V

Lopotové,

leši

vkol nho,

Prestol vládykami obklíen.

Nmo A

—

bylo: aj tu kynul kníže, ihned tmavého sklepení

Praskotem

se

otevely míže.

3*

36

Vyjde

jinoch švarný: poklid

Zejm

jemu

modrojasných oí plál, Pokloniv se slušn soudci svému, S pokorou te ped knížetem stáL A lid trne podivení nové z

—

Pojme jej z úst stera Milost Pomstu! hulákají kovkopové. :

„Poslyš, z

Pone

:

eho

mj

tebe lid

zní

!

z,

viní,**

Kezomysl knz; ^ Pakli myslíš, že ti kivdu iní, Smle na žaloby odpovz !"

A

pi-ísn

jak valná

eka

Takým vztekem

V

jedno:

„Žhá

s

jezu huí.

kovkop

hlasy

a zrádce

zvuL

jesti!-^

jej, o mocný kníže! Kopaniny naše zavalil, Všecko zhubil, nad hlavami chýže Verejší nám noci zapálil." Naež kníže: „Umeš práva mocí;

„Tresci smrtí

Neb jsi spících bratí nešetil, Zniiv dlouhou práci jednou nocí

"^

r

jinoch: „Chci dle slova tvéhaVýroku se voln podrobit; Xež YŠak poslední života mého Neslavn pohasne svit, I dí

Dovol, bych jen ješt jedenkráte

Na svém oi

projeti se

Jenž mne k sláv nosil

sml,

tolikráte!-'

I

:

37

Usmál kníže se, ka: „Má se státi; Bychom však se kratochvilí tvou .Zrady jakés nemli co báti, Všechny brány nech se uzavrou!''

S

te

knížecím

Hbit

rytí povolením

osedlal

si

milý

k,

Lichot mu jemným lahodním.

Ka oi když

Ilorymír již sedl,

Tikrát vesele si zavýskal. -„Vzhru Semíkul" a s ním sletl Jedním skokem s vyšehradských skal.

o

pohben

-„Ha, tenf jist

Zvolá kníže

;

— však

v chladném klínu !" když dol zí,

.Spatí letti ho k Radotínu.

Jezd pro nevstu.

hrab lesem, jede Na koníku vesele

4lede

-„Co se rdí ty hory šedé?

Co mi mráz jde po tle? Aj koníku,

Mj

vraníku,

Co jedeš tak nesmle?"

A

rytí po celou cestu

Bádá zvíe milené: 3,Dnes mi poneseš nevstu

Tam

z té tvrze

ervené.

Aj v okénci

^írá

Po milenci dve ržené!

38

Ale vraník hlavu

mu

Jak by

A

véší,

cos scházelo^

rytí se z toho zdsí,

mu

Není

„Co

víc veselo:

se v lese

Listí tese,

Jak by jezd mi zrázelo?"^

pobodne zvíe vrné. Pohodne je v slabiny; Aj jak mizí houšté erné, Aj jak mizí hájiny! I

y hrze

tejné

Z arodjné Letí v spchu krajiny.

A

když na plá povyjede. Všecko se tu zelená; Tamo s hory temnošedé

Hrad milý se ervená. „Je, koníku.

Mj

vraníku!

dva ržená."

Ceká

Již dojíždí v hradní bránu,

Aj tu smutek užírá!

„Kdo zesnul v Pánu ?"" jemu umírá. Tvá se mní, V pedcítní

Otázka

Xa

:

rtech

Slzu

s

oka

utírá.

39

A

když v ernou kobku vkroí, Hle, tu rakev zastená!

—

Strhne víko

Nevsta

ach, co zoí!

to milená!

„Ach,

mé

Zvolá

v lkáni,

zdání!-'

A nmé na rakev ernou Oi kalné upírá. Její

lno dvu vrnou,

Štstí lásky zavírá.

„V onom

svt

Blaho kvte!'-

Vzdychne

si

—

a umírá.

Hnévsa

i

3Iira.

ILesem divokým, strašlivou pouští Bére se Míra spanilá; Vždy hloub se zaplitá v erné houští^.

A

dívka bledá se

i

listu leká;

Okem zplašeným se v háji A báze útlé srdce sevírá.

ozírá,

Co Hnvsa jarý v daleké dlí vlasti,. Chvíle utšené více nemá, S ním uprchlý milosti slasti, A Míra na návrat darmo eká. Zdálo se jí, že v sei zrádné;

pa

Od

té chvíle

nemá tchy

žádné.

40

U

skály stane

tmavém

ve stínu,

Na hbet mechový zatlue zdšena:

—

praskne skála a z ema klínu Vyjde babika shrbená. Hladí pobledlé tváe dvince. I

A

smíchem uvádí Míru do síce.

s

„Jist panenku láska souží, Starou že babiku v skále hledá?

Po milenci jist nadarmo

O,

že milost

spáti

jí

touží,

nedá?

—

Nekvl, uhlídáš Hnvsu svého Mocí árnou ze zrcadla mého."

A

tím za sebou sleinku táhne, Potichmo slova mluví tajená,

Pak

se zrcadla roušku stáhne,

A

Míra se lekne co

Vidí v boji I

jak bez

vláidy s

Jiný tu obraz

Ve

Pi

la

Hnvsu, jak

!

kon

se kácí.

— Miláek

vlastní krvi

nm

zplašená:

se potácí,

vrný

se brodí;

umírajícím kleí mnich eniý,

A

kolkol vojíni smutni hledí.

Míjí zjevení;

Družina

— te

Hnvsu

—

v stinném houští

do hrobu spouští.

Tu

klesne dva v mdloby lno temné, Vlásky jejími vtérky vjí. Co lilie zblednou líce jemné, A bez ducha jesti tílko její.

Procitne a kol zraky v háj upírá

î

jeskyni však, ni

babiku

—

nezírá.

:

:

41

Vzchopí se dva v bolestném Ikáiií, Z háje prchá, rozumu zbavena. Po hrad mutné zní bdování „Nadje má zmaena zmaena!"

—

Yyjde Hledí

msíek, a z okénka dva boln, div do venka.

hvzda žádná ubohé nepodá. Smutno kolkol a temnota zrádná, V háji slavíek neklokotá. A hle, z povstné skály klínu Jakby tisícero táhlo stín.

Hledí, hledí; ale

Útchy

Ha

A

slyš, tu

most

dusot na hradním

hlas: „Otevi, milenko drahá!

Vracím

A

jí

se z krvavé války

venku

to

na mne

pozd,

hrzn

sahá

!"

„Otevi, otevi!"' volá to stále;

Ka hrad Zahmít

však je slov na mále.

to

na bránu

—a

brána vzlítne

„Mluv, panoši, zdali slena bdí, Ci sen

A

ji

kojí? O,

nech

vstíc milenci svému

Tak Hnvsa jarý, „Tam ve komrce

procitne, letí!"

a panoš prst vztáhne: milostí prahne!"

Vrazit do komnaty mládce vrný.

Hledí na lze

„Co

to ?

— zda

—a

trhne sebou:

pravda

i mam

je

erný ?

Pozdvihni, milenko, hlavu svšenou!

Mlíš ?

— Neznáš

Milence

dá"s"no

milence svého,

oplakaného?"

!;

42

obejme milenku, hladí jí líce, Heje na srdci tlo studené. O darmo život se nevrátí více Co v íši Morany, tof ztracené. Zhaslat Míra, co jasná s\ice, I

!

A Hnvsu

neuzel nikdo

více.

Svatba na Slavétiné. Tré romancí.

I.

/î

na hrad Slavtín

Bolné rozléhá se lkáni; Táhne se skrz dlouhé sín

Od veera Slena Mina

do svítání.

to

bduje

Plaíc pro milence svého, Že se dlouho nevracuje Zpátky z boje krvavého.

Dávno

již se

milovaly

Srdce jejich láskou

vrnou

Ale mraky stahovaly Se nad nima v boui ernou.

Žádná

jiskra nesvítila

Nadje jim ku

spojení;

Ale láska posvtila Srdce v svatém zalíbení.

—

43

Hynek

V

tu

Aj

odjel

s

myslí temnou

boj do dálné Palestiny;

tekly

pes tvá jemnou

Hojné slzy sliné Miny.

Od té doby pláe vezdy Od veera do svitání, Patíc na nebeské hvzdy Hledá u nich

smil-jvání.

IT.

Hliino v síni starodávné, Hliino po celém jest hrad Viz ty radovánky slavné, Viz ty hosti v dlouhé

V

adt

stedu dívek lepotvániych Viz nevstu

Jak

ji

dva

z

s

tváí bledou,

panic švárných

Slavn k ženichovi vedou! Ale Mina

ovnenou

Hlavu smutn k zemi

A pes

tvá

jí

kloní,

uslzenou

Slza za slzou se roní.

Vkol

zírá

hrzy

temné,

A

nadarmo smutek tají: Aj tu v síni k písni jemné Struny

smutn

zachvívají.

;

;

44

Dva A

sloiichá

jak mile

smutné písni;

pvce

zhledne,

Pemožena cit tísní V okamžení k smrti

zbledne.

IIL

hrad Slavtín

Aj, na

Jak se všecko promnilo! Prázdné jsou hodovní sín,

Kde

se panstvo veselilo.

temnosmutné znjí Zvony s slavtínských vží! Dole v hradní kapli pjí Slyš, jak

erné

A

sbory vážných knéží.

stedu rakev erná

hle, v

Kvtovnci ovšena

V

ní leží

nevsta vrná,

Chladné smrti zasnoubena. Slavné ticho v kapli temné

Tajné

Aj tu

slyšeti

vzdychání

;

—

z dáli truchlojemné

Struny znjí v tichém lkáni.

Pvec Hynek

Hmotn Odvrhneí

ji,

Minu bez

s

harfou hlasnou

do svatyn vkroí jak jen krásnou života zoí.

;

-

45

Struny prasknou.

— Pvec Mín

Tiché, zbožné vzdechy svtí;

Pak

svatyn

se vzchopiv, ze

Smrti vstíc do boje

letí.

Andélská hora. (Ziceniny v Lotcetátn.)

Vhode, pat, jak na vysoké skále Tam do oblak strmí ssutiny! Vz, že tam, kde nyní v noci stále Kulich z tmavé vyje štrbiny,

Druhdy hradec ovžený

V

stával,

Jehož bašty obzíraly svt, jehož síních Hugo stolovával.

Rytí

statný,

Darmo mu

mladých ješt

let.

ve vlasti dívky krásné

Sladkým usmíváním kynuly; Jeho modré oi, druhdy jasné. Ve slzách te asto plynuly. Tamo, kde se skála hrbí, stával. Slzu v oku hled v dálinu, Dlouho s tajným steskem toužívával

Okem smlým zmit

cizinu,

Aj svolat on many nejsmlejší.

Rozžehná Cestou jede

se s s

hradem otcovským:

myslí veselejší,

Nebt smíen te

se

srdcem svým.

!

:

46

Jede stedem rajské Helvecie,

Pak se moské sví bladiué, Až ho posléz dálná Britanie K behu svému šastné pivine.

A

tam dojde

Tam mu

cíle

štstí

tušeného,

vnce

uvije;

Neb tam uzí bludné oko jeho Nejslinjší dceru Anglie.

—

ne nadarmo plálo Láskou srdce jeho plamenné Dve citlivé mu rádo pálo

Blaze jemu!

Blaženost milosti

Sotva

odmnné.

Hymen svazkem svým

Hugo

již

nemá

je spojil,

dél stání zde.

yiasf milá, v kteréž se mládec kojil,

S libým k návratu

A

chof

Z

V

otce,

úsmchem

zve.

máti drahou

lásky k choti ráda ostaví,

srdci

Že

vrná

tu

nadjí kojíc se blahou, vrnost Hugo oslaví.

Aj, jak plesalo všem srdce v tle,

Jaké city prsa svíraly, Kdyžto v dálí sídlo osamlé Na skalin píkré zírali Rozileni blížili se k hoe. Již i za patami mli les; Aj tu ozval se na hradním dvoe

Ze

sta hrdel

slávohluný

ples.

;

47

Jako behy kvtnými se vine Potok stíbrný v své jarosti,

Manžel

tak nyní život plyne

krásn, v isté radosti. Rychlost potoka však znamenala Brzký odpad slasti mavé: Tiše,

Hže

lásky brzy opadala,

Zanechavši trní pichlavé.

At V V

spanilá

cho

cizokrajná

manželi jen ila

žití

slas,

pece touha plála tajná, Jednou opt drahou zíti vlas. srdci

Na cimbuí hradu asto stála, Smutn v onu stranu hledla, Kde co dít druhdy v tráv hrála, Ponejprv kde svtlo uzela.

Ach Jí

Jenž

V

jen jediný hoch, sluha, z kraje

drahého ješt pozstal, te práv, síly nabývaje, švarného jinocha dorstal

Aj «ož

ním že mluvívala synem mileným? S ním že v duchu nkdy vracívala Se do vlasti k behm vzdáleným? divu, s

Nejradj, co

s

—

Rytíe však první zahoení Mladé lásky prchem míjelo Prsa jeho erné podezení Hrotem ostrohranným projelo.

48

A

díve podezením bylo, ném zrstá v strašnou Co mu díve život osladilo, co

To

v

Ped

Ped

tím nyní prchá v samotu.

hradem kdys jun

dol

Zírajíce

Na

v

i

ona

kvtnou

stáli,

pláni.

pokrají strašnokolmé skály,

Ped

V

jistotu;

hluboká se šíí strá.

níž

dáli slunce

ki'ásn zapadalo,

Pozlacujíc koH' modravé;

Ye vzduchu se hrav kolébalo Letních mušek hejno míhavé.

Hugo

tu za

Div Anot

nima

mu

se

mranou

s

tváí,

zraky koulely,

za veerní záí

tito

S srdcem roztouženým hledli.

„O že sám a

Mám Zuí

být

on,

-i^

myslí spokojenou

zrády

jizlivé!''

a zlostí neskrocenou

cho

S\Thne

s

svdkem svou

s

výše strašlivé.

„Ha, tak udatn, ty statný reku!''

Zkikne mládec,

„vraždíš ženštiny

?''

Aj tu vrah v svém neskroceném vzteku Jej též

Zoufalství

vlee na kraj skaliny. jme oba; rozkaceni

Silou obrovskou se popadnou,

A

hle, v

Oba

zdivoilém zápasení

sletí

v propast bezednou.

—

í\i

Mnoho

století již uplynulo,

Yalnj" hrad sítil se v sutiny

;

-

Co se stalo zde, to nezhj-nulo, To ti zdejší poví díviny.

asto

z propasti co teskné lkáni

V

A

nkteré stená to hodin, když slunce zajde, po klekání,

Yichr strašnv hvízdá v skalin.

Umrlí Claj vojsko vrací

v é

II

c.

vojsko je zde!

se, ha,

mst

Ta zpráva kolem po

e

jde.

Sliné dítky

Vonné kvítky

Vítzm

sypou na cestu.

„O prchnte

A

vstíc

ty,

strasti a

srdce se tš,

milenko, milenci spš!

K lásky slasti V lno vlasti Jaromír tvj se v sláv vrátil!"

Takto sleinka ilá v spchu

V

rytístvo bojovné rychle

V rzné

dí,

letí.

kráse

Kolébá se Jí

Jan

z

Hvzdy.

kade po snžné I.

šíji.

^

:

:

50

v

ped

Neví však o

nm

Letí

dva

i

déva v zad.

letí

tu nižádný rad.

Ach, tu jasné

Oko Zdenka

hasne,

ki^ásná co stín zbledne.

„Kdež, ach, Jaromíre, milý druhu dlíš?

V

lokty milé své

pro

neletíš?

Ci tvé kosti

V V

neznámosti,

zemi dálné práchnivjí?

^Kdož, ach, mi vnec te k svadb Když mi uprchlá blahost jediná?

podá,^

Služky vrné,

V

roucho erné

Vil nevstu

oblékejte!"

Takto žalostn celý den lká; Nastane noc vše na lžko se dá Bolné lkáni,

—

Bdování Sleninu

plní komnatku.

Huí jedenáctá, — slena A lká potichmo a hoce Sejek

vyje,

Plnoc

bije,

Korouhviky strašn Ha,

slyš,

kdo po

Krok hmotný

bdí slzí.

vrznou.

sínci tak

se blížiti

pozd

jme

V hrzném tesku, V modrém blesku Dvée

od komnatkv vzlítnou.

to

jde?

;

51

Ha, tamto popat, jak v blesku zvnoy

Hu! brnná ruka hrzné A povdéné

se pne,

Siré slen Vncem umrlím pokývne.

Zbudit

A

v

mdloby dívku valný

z

hrze

obejde

ji

ráz,

chladný mráz.

Vínek zhledne,

Pak

z

K smrti zbledne ruky piišerné ho pijme.

A jak ho dosáhne, je divno Kol sebe prázdnou spoustu

Dve

jí,

vidí:

vrné

V lno enié Mrákota

vná

pojímá.

Založeni kla-^tia VvHebrodskeho. (Dlfc

Karem.-

dak palivé zem

ricnler^yi.)

parno

Jak trudná vzduchu

Vždy

A

víc a víc se

tíží.

tíhota!

mrana

níží,

pustá všudy samota.

Ni vánek

listím

nezavje,

proudem si nehrá, Ni ptáek v koví nezapje, Vše ped parnem se krýti zdá. Vltava

s

4*

„Ha,

A

jak dav se hrom valí od tch tmavošedých hor,

slyš

Tam

—

hlak ten hrzonosný v dálí optuje skalný bor!

Již

Vždy

mrana

víc a víc se

blíží,

Hrozíce zkázou boulivou,

A

blesky po nebi se

Noc zjasujíce

kíiží,

strašlivou.

—

To bude boue neslýchaná Kýž Bh nám mocný pispje,

A mrana

zkázou obtžkaná Všech do ty vtr rozvje! Já musím navzdor všemu hmní Dnes ješt k skalní kaplice; Neb slibu zve mne vyplnní Tam k isté boží rodice."

Tak

dí

A

A

Vok Ržohorský

panoš

oe

hrab, silnou v

Ven

Tu

visí

A

v

spchu,

pivede, srdci

tchu,

z hradní brány vyjede.

mrana

rozprostená,

sotva sjede vlády ka,

Již vichice tam rozkacená

Se

A

s

svršky jedlí potýká.

vždycky

he

teští

hmní,

Tok jeí, bor se zachvívá, Kolem pak teskné sezvánní S vží vesnickvch zaznívá.

:

53

Ha, blesk a rána!

A

Tak divoký pní

I

se tok.

na pobeží eky podivením vládyka, patí, jakými proud vzteky

stojí

Te A

s

Vždy

výš a výše natýká.

„Pec musím I

— Mrana trhnou,

S oblak srší pevalný mok, jak když hráze se protrhîon,

skrz to rozvodnéní,**

Dí Vok, „tam kaple milosti!*^ vžene vrance, kde se pní Tok v umenšené divosti.

O

rozkacené

délí vlny

A pracn

kvapí

pes

vodu;

Však brzy proud ho vzteklý žene Vždy hloub a stranou od brodu.

Tok

burácí

r.

blesky planou,

A

zhluboka to strašn hmí, Jak by již s hrzou nevídanou Dnes blížil se den poslední.

Však marné vrance potýkání! Vln val se pes nj peleje, A hrab darmo život chrání, Teskliv k Bohu zavzeje: „O Pane cheš-li, bych zde zašel !

A

zhynul v ece boulivé Dejž aspo, tam bych milost našel

A

duši zavdal v ruce tvé!"

— 54

A

au tak prosí

— tam

se svítá,

Svit v šedivu se zatpytí,

Mha

A I

zí

ustupuje mrakovitá, blesk zlatý luh radostí skrze

s

Vok

osvítí.

mraky

blesk planouti záivý;

Keví však, zdali vlastní zraky, Ci mam ho šálí klamlivý.

Neb

v stedu jasná vystupuje Podoba s duhou rženou; Tof andl, jenžto pozlacuje Vše vkol záí plamennou.

vztáhlou pravicí mu kyne Dál k hoejšímu pobeží, kam prst kývne, voda mine A dráha hned se umezí.

Ten

A

Vok kýv Bohem daný, Vežene vrance do brodu, Kdež andl s nebe vyžádaný I

seznav

Zlou poodvrátil nehodu; an tak pracn kvap k

Le

Zem

Zi, jak

A

pedu

vítá v slastném pocitu,

též

andl

mizí v sedu

rozplývá se v zásvitu.

Pln pokon- te skoí s vrance, A kde ten úkaz zmizel v mhu,

Poklekna vzývá svého chrance A vroucnou koná modlitbu.

55

Ped Bohem

ob

V

mu

svým koí

se v prachu,

klada srdce své,

Jenž z hrzného vytrh jej strachu I zastínil tak podivn.

Le I

A

svatovrelé jeho díky

potomkové mají zít,

pozdní uplynulé

vky

Té vci na svdfctví být; Xeb kde mu bylo uvidti Ochrance v jasnu božského.

Tam chrám Ke

cti

chce skvostný vystavti

vné

Boha velkého.

.,Tu v svatyni af sídlo mají

A

Vždy zbožní Boží sluhové, k sláv jeho rozléhají

Se vroucí chvalozpvové! Takt vnukové i v budoucnosti Moc Boží vroucn budou ctít,

A

odplacené dvrnosti Zde dkaz na odivu mít!"

Tak Vyšší Brod sklenul

své stny,

Jež podnes v slavné skvostnosti

Vnuk

obdivuje vytržený,

Co dkaz staré zbožnosti. Památkaf to onoho vku,

Kdy

zbožnost v

svt

sídlila,

Jenž výhost davši svta teku Po blahu toužila.

vném

!

í

56

Drab na

j,Y/en

lov, ven!

— Jak

Sínmi táhne

A

V Af

A

mé

v duši

o in

se

—v

r a.

hrade tsno

v

erný

tak bedno

prostoru ven

i

stín, i

dsno!

chladný lesa klín

;

se prázdnoty mysli sprostím,

trud

Sluho,

strast ze srdce

i

vyve mi

A vychvátím Za mnou, kdož

V háj

vyhostím!

vrance mého. sílu jarou!

srdce ^mužilého,

temno, na

pouš divokou!"

Takto volá Drahomíra kníné, A hned naplní se dvoany sín.

„Ha

vítejtež

K bohm, Nech

mi Cechové zdární! jimž láska v srdci hoí!

klesnou vytrženci marní,

Ješto cizímu bohu se koí!

Díve nepozbudu mysli dsné, Dokud to cizinstvo v prach neklesne!

Veerem

A

na

zraky

to

mé

myslím, vidí jen

mním na

to ráno,

— krev!

Není sladkého mi oddechu páno, Dokud nevyve z duše žhoucí hnv. Tedy zavznte vesele rohové

Na

lov!

a

krev zraky

mé

hlasní

vyjasni!-'

Zvolat to

Ven

knžna

vyítí se

Eykem poozývá

Zv Za

Y

ní

—a

lovc

hradu valný

z

sbor.

hvozd dálný,

se

zdšená pádí do Drahomíra lesem

hor; i

pouští

nejhlubší se ubírá houští.

Ha

slyš

!

daleka

z

Xezraných

co

zpvy

slavnotemné.

písn duch,

Budí Drahomíru ncpííjemné Ze zábavy sladké z krvavých sn Zdsit se knžna, a vrance dohání, Zkad zbožné zni prozpvování.

—

A

hle, v stedu háje, v zákrytu hustém. Chrámek Pán na chlumci stojí, Kde hrstka véí-ících na míbt pustém S zpvem modlitby vroucn pojí. Pne vzhru se obt k blankytu istá Jsou to novotni ctitelé Krista.

—

Knz práv lid žehná znamením A lid na tvá pokorn padá. Jednota všecky co bratry

kíže,

víže,

—

Jim útchu víra i láska dá. Vztekem tu zkikne pohanská kuín^ Až pysky brodí se ve modré pín:

„Ha áry a mam!

V

prach

s

—

tebou

i

O plém nehodné bohem cizím!"

To kouc oe svého vztekle pohodne, I vrazí na palior skokem drzým. „Za mnou, kdož srdce zmužilého!" nikdo se nehne s místa svého.

Le

—

I'

;

58

Tu knz vysoko k

A

v tichu

kíž pozdvihne,

nebi

slavném všecko

Pohanku však

dlí;

to co blesk zastihne,

—

Z oí jí chrámek háj mizí Neb náhle se zem pode ní rozstoupí, A z hloubi erné to ehce oupí. i

;

i

Aj jak tu druzí pohané zblednou, Knžnu s oem když dl pohltí! Y bezdnu zaehce to ješt jednou,

A v praskotu zave se zem nad Kolem pekelná lza se míhá, Že kesany vrné hrza stíhá.

—

i

Zas ticho vkol

K

v háji, co v

kesanstvo

nebi

vdn

Pohanstvo se Kristu koí v

A

ní.

slzy kajícné

hojn

hrob, hledí

té

dobé,

cedí.

Všecky tu

spojilo božství kíže,

A

opt

jednota

bratry víže.

Rajská

p

é

!

k

a.

yf divotvorném dobrodružstva vku Druhdy v krásném dolu klášter

V pedu Vzadu

stínilo jej

z šera

tvero

dub

stál;

beh.

prohlídal.

Háj utšený.

Piln šetený Šedou svatyni kolem obroubil, Kdež si mnohý mnich besídku

zvroubil.

!

59

V

témže kláštee, jak kniha praví, IVInich jakýsi

An

s

svtu odumel,

patrnou ztrátou svého zdraví

Vždy pobožn na modlitbách bdl.

Tla trýznním, Stálým modlením

Jméno muže svatého

dobyl,

si

Jímžto klášter víc než klenot zdobil.

ztráviv noc ve

Jednou

Z

opt

jitra

asn

zbožném bdní,

procitne;

Rudá oken skla se v slunci mní. Tmavá chýže zoí osvitne. S lože mnich skoí,

K

oknu pikroí tom na nho touha jakás pijde, Že hned v zorné jitro ven si vyjde.

V

Aj hle, divadlo to arokrásné

A

Jako v zlat celý dóm se skn, slyš! z blízka zvuky jemnohlasné Pohnutliv k uším mnicha zní.

—

Ptáek spanilý, Oku pemilý.

Ped

brankou si drobná zrnka hláskem mnichu srdce

A sWm

sbírá, svírá.

Ten, pojat jsa ídkou krásou jeho, Blíže v sladkém chvátá rozntí; Ale ptáek seznav cíle svého,

Svižn

v hájek

Mízký

uletí;

;

60

Vábný, sladký

zpv

Jako rajský zjev

Z aroMiého hi-délka se line, Ze mnich všecek v slzách sphTie.

A A

vždy sladší ptákovo péní, Cherubu se roMiá jeho hlas, mnich zbožný v svatém vytržení

—

ani as. Dál a dále jde, Kam ho píse zve, Jenž ho mocné k nebesm až táhne, Že duch jeho svatou tužbou práhne.

Necítí ni sebe

Temné zní zpv ptence nebeského, Až pak jako v dálí zalítne,

A

mnich zbožný ze sna líbezného Protrhna

se,

sladce procitne.

„Aj, že

pak

to jen

Blažený byl sen!"

Vzdychne si a z lesa hlubokého Zpátky spchá do kláštera svého.

Tam

však pijda

— všecko jiné

dóm své vže k nebi když s spchem k známé

Bílý

A

Jiný klíník oteviit

mu

najde:

pne,

brance zajde,

jde

Ale v úzkosti,

V

matné spšnosti se znamením kíže, pak rychle zaskoí za míže.

Svatým žehná

A

!

61

Tážným nahori! jde krokem, Kde hodinky bratí zpívají, Jenž spativše jej, též rychlým skokem V kouty bázliv se skrývají; Jen opat stojí.

e

Takto

„Vážný duchu

strojí:

temné brány hrobu! Co ruší pokoj tvj v tuto dobu?~ z

]S'aež staec slovo

pejme

hlasné:

„Bratí vás neb mne cos zmámilo Yera v hájek jsem si vyšel asné, Kde však spaní se mne zmocnilo. !

Den a noc tam spím; Když

Spchem

se probudím,

do svého

Le

tu všecko

Tu

opat se na

A

jm

když staec

Pamtní Jenž o

jeho táže,

mu

nm

je zvstuje.

ta slova zjevuje:

to

ti sta

se tentýž

Pán dv st

Léta

vcházím,

nacházím."

pinésti knihu káže.

Že Co

Divem

zpt bytu

zmnné

ztratil z

let,

kmet

tisícího

bytu klášterního.

Všickni sprásknou ruce v podivení,

An

klesaje svatý zvolá kmet:

Âj, já slyšel rajské

A

plky pní

bratí necítil ti sta let!" *

*

-

<32

Když byl pochován, Ten mu nápis dán: „Ero

Ti

spí zde, jenž

sta let

ii

vytržení

poslouchal rajské péní/

S

v.

Vác

Wyš, jak strašn duté

I

a

v.

štíty

znjí!

Nepátelské prapory se chvjí, Již zdaleka

hrot

blesk

Vyzrazuje etné, branné sboiy.

Smrtonosných zbraní tesk Rozléhá

se

pes

doly a hory.

Hrdý Radislav

v jich

ele

jede,

Proti Václavovi pluky vede.

Vstanef rovnž Václav míružádný,

Vlas by

V

hájil a

in

ztrestal zrádný;

nutný, spravedlivý boj

Velebystrou myslí chrabrých

Valný

jej

provází

ech

roj,

Vrných jemu do posledních vzdech; A však s oí jeho mír se smje,

V

ruce bílý praporec se chvje.

Utkajíf se vojska.

K hrznému

se,

— Obé

strojí

ki^vavému boji:

Aj tu na bloni svém

Vyjede

knz

Václav

z

vojska stedu.

Kyne klidmo tam i sem. Vážn stane, jako vdce, v pedu; Meem kyne knzi kouimskému, Sám by boj podstoupil proti nmu.

;

63

„Námf jen sluší miti se v boji, pokoji nech aspo manstvo stojí!-' Ha, tu Radislav co mrak

V

Hrd

vyjede na erném oi; Povznesa však výše zrak Padne k zemi a v prachu se koí. Ten, jenž prv poínal tak si smle. Nyní po celém se tese tle

——

si vzhru zraky vznésti, Záného nemoha blesku snésti; Neb hle, v rouchu n^^í eském

Netroufá

Skví se slavné kníže Václav svatý;

Na ele mu vznešeném V záném svitu kíž se leskne zlatý Yedle nho andlé se skvjí, S hrozící

A

jej zbraní provázejí.

nebeské této zái, sláv a co cheruba práv Takto Václavv hlas znl: v

Laskav

..Brate, na vlastním

mj

dosti

jmní,

Horšího bys nedošel Trestu za podobné provinní!"

A

Piadislav vlídná slyše slova.

Pokleknul

—o

milosf prose znova.

:

64

S den

z hor

-A)j,

v.

I

zavítal

v a

11.

ržojasný!

Živo v hájích, živo na prostoe, Aj, živo

na Tetínském dvoe; lovc mnohohlasný

i

Slyš ten hlahol Již se

A

z

lítí

v jich

^'a plecech

brány

smlý

—

!

roj,

ele

—

mu

šípy v toulu chestí,

kníže Boivoj.

Stíbrný roh visí mu po boku, Bujný bro ho nese v rychlém skoku, Za ním sbor si houštím dráhu klestí. Zavzní hájinou roh stíbrný,

A

k svým lovcm kníže takto

dí

„Nuže, druzi, pobodntež oe,

A nás

nesou v houšt tmavých les. Rychlým letem k divokému plesu; Tamo k píkré obrame se hoe!" A až od podkov se jiskilo, Xlopotem za ním vše pádilo.

la

Hle, tu

šedá vykoí z houští.

Bží pímo k

blízkému potoku;

Lovci v patách za ní v divém skoku,

Až

na divoké poušti. kolmá pne se vzhru strá. ní klesne uchvácená la.

se octnou

Aj, tu

Ped

:

;

;

65

Laku

knížecí proklané stela; Aj tu vyjde kmet ze skály klínu, Vetchý, stíbrovlasý, roven stínu; vhlasná znla, Z jeho úst však

e

Cizí sic, a

Jakby

„Pro

pece známá všem,

pedk

jsi

mluvil jazykem.

usmrtil mi zvíe milé.

Které živilo mne drahná

léta.

Když jsem na pouš zašel z teku svta, V jae vku, v mládenecké síle? Dá\alo mi mléko vlažící. Snášelo koínky léící.*'

Naež

velevlídné vece kníže

„„Já chci sám ti slou-žit v každé dob; Neb že kestana jsem shledal v tob, Svdí tvá mi tvá — i ten znak kíže. Proež rci, o starce, která vlast Vypudila tebe v tuto strast?"" „Blaho mé, dí kmet, nazýváš strastí? Aj což mže sladšiho zde býti. Nežli o

samot

Kristu

žíti.

Všech pozemských odíci se slastí Co mi žezlo zlaté pomže, Když mi víru dáti nemže? Já

též

jsem

se zrodil

?

k panování,

Žezlo zlaté souzeno mi bylo

Ale temno

Zem

Mn

však

Duše má Jan

z

Hvézdv.

blud ješt krylo mou kolébku

Horv..tskou,

I

zá

blahá

ranní

již svítila,

se Kristu koila.

5

6(3

Když

ve snách slyším andly pti, Aj tu dí mi jeden v íze zlaté: Prchni tam, kde též se brzy svaté

Náboženství bude rozvíjeti. Ží tak dlouho v pusté

Až

té hlas

mj

samot.

zbudí k jasnot!

Poslušen jsa hlasu andlského

Vzchopím

y

se a prchnu v cizinu. Andél uvedl mne v pustinu, skalní skrýš, u toku bublavého, Ozbrojil též proti duchm zlým Tímto svatým kíže znamením."

Kaež

kníže vece starci ctnému

:

mnou budeš bydlet na Tetín, Skvostné dám ti vyzdobiti sín, „„Se

Píslušné knížeti horvatskému; A cho má, jei^ž vele Krista ctí Mile obstará é7 starce ctný!""

„O nech zde mne umít v skály klínu!" Vece kmet; le kníže lovcm káže; ^„Vložte zvolna

A

jej

pozorné neste ku

na silné páže

Tetínu!'*'-

—

knžna Ludmila Vstíc panošm vrným kroila Aj u brány

kmeta v bledé elo, Žádá jej o svaté požehnání, A pak lžko pichystá mu k spaní kobce, kde se zlatem všecko skvlo. Ivanu však se tu tsno zdá.

Políbivši

V

On ped

oma

jen svou skálu má.

;

;

67

Tlo

jeho slábne víc a více,

Smrf

se blíží na perutích míru; Aj tu kmet, jenž bojoval pro víru. Zhasíná co dohoelá svíce

Ústa ješt jen zašeptnou mdle:

„Pohbte mne tam u

skály mél"

Všecko v zbožném smutku dlí u lze, Líbá s uctivostí tlo svaté. Které uloženo v rakvi zlaté

Vonné kryjí lilie a rže Ozdoba však tla svatého

Kíž

jest

— místo

žezla zlatého.

hradu prvod slavný, Jaké množství manstva knížecího, I žákovstva žalmy pjícího Skoro prázden jest hrad starodávný! Podle eky Mízy kráí sbor, Kde se táhne ada kolmých hor. Aj jaký

to z

—

Stanuvším u skály vráskoelé Vážn kyne Lidumila kuín,

A Tlo

lid spouští zvolna

do jeskyn

Ivanovo ržoskvlé.

Vní, Každý

jenž kolem se rozleje. z lidu

divn okeje.

Boivoj pak káže vystavti Chrámek Pán pod \rchem té hory, Kdež by klidn mohly vážné sbory Mnich ctných o sláv Boží pti. A tu vznesla hned se svatyn. Již v té podnes uzíš krajin.

68

Marinin poheb. Slyš, jak smutnotemným zvukem znéjí Zvonky z Liblínského údolí!

Marince ty zvoilky vyzvánjí,

—

Marince

již nic víc nebolí.

Jak zde slavn leží okrášlena! Ylásky svinuté má u vnec; Obrázky a kvítím obložena, V bledých rukou kíž a rženec.

Všecko

—

slzí.

On

nm

jen

stojí,

Hled

na ni okem upeným. Bolest jeho slza neukojí. Prsm neodlehí seveným. Ach, tof Václav, druh

Zde

stojí

její

mladosti.

nad rakví kvtnatou;

Bol a žel a ztráta blaženosti Trýzní mysl jeho pepiatou.

Ani vyplakat

Ubohému Blaho jeho

V tsné

—

se není

onf

jesti

rakvi

páno

nemá

slzí,

pochováno,

vný

spánek

spí.

A te

švarní mládci picházejí, S nimi vesnianky milostné ;

Skolili

Nade

pvci temným hláskem pjí rakví písnó žalostné.

69

—

prvod. Motav a zdlouha Bledý Yáclav s nimi klopota; jeho srdci mocná bouí touha,

Již jde

V

Duše za

ní

k

rájm

zalétá.

—

Nyní

došli. Po provazech tiše hrob tmavý spouštjí Marinku; Tíže nyní každá dva dýše,

V

Každá vnuje

Na

jí

slzinku.

do hrobu naházejí

to jí

Hrstku Modlí se

kytiky; pak se rozcházejí S tžkým srdcem od své družiky. prsti a své

—a

Jenom Václav

A

v tiché pobožnosti

Dlouho ješt kleí na rovu, když jitro vlhne, s ochotností Smutné putuje zas k hbitovu.

Dlouho, dlouho takto putovával,

Z oí slzy se mu ronily; Xa zeleném rovu sedávával, — Až

se jich dušinky spojily.

Déva

sliná dva

v zoufá ní.

na vršíku

Tiše sedla,

Slzu v oku, na vesniku.

Na vesniku

Dol

hledla.

lO

Truchliv na loutnu hrála. Smutn pla k ní; Zaplakala, ráda lkala;

A

když

lkala,

Bylo volno

V

temné

V

jí.

naíkání,

její

bolné kvílení

vtr

Mísilo se

vání.

Tiché vání,

V vrném A

když za

spojení.

les slunce

jasné

Cestu skonilo,

Znla píse její hlasn, Znla hlasn Víc

nebylo.

jí

P ,H rzno

é v k

jesti v

é.

hvozd hustém,

tajným šustem

Listí broží

Strašnou

Xebe

y n

smr

ti,

pvkyn!

tam hvozdem tmavým, Bys nepišla v ruce dravým se

Zákeníkm,

Le

nedá

si

nevin!''

radit

dva.

Do hustého pece deva Jede smle, dál a dál. Držíc v ruce loutnu hlasnou.

Do

strun

Až

pje píse

krásnou,

hlas slyšet ode skal.

!

71

vtík

Chladný

Dva poád Týká

Divn Divn

lesem vje

umle. zpvy její

strun se

lesem

loutny struny znjí,

Truchliv a

vesele.

„Dvo, dvo, jedeš k

smrti

t zlata chrti. pdu krví tvou!

Zachvátí

Zbarví

Prozradí t,

dvo

Písn zvuné,

krásná.

loutna hlásná;

Zpátky obržf ryzku Ale

—

cestou pje,

dva

svou!''

tíhne dále,

Až pak z houští nenadále Zákení ci vyrazí. Strhnou Rozdrtí

s i

ryzky

Hlavu zpvnou

Umlknout

Hrzou

A

tu

v

rozrazí.

písn zbledla

v lese

— •,

pvkyné.

hvozd

pustém, tajným šustem,

jesti v

list jeví

Že

krásnou.

se to listí tese.

Pod nímž

Hrzno

dvu

loutnu hlasnou,

nm

zbledlo nevin.

72

l'boliý

pastý.

Na

pahorku pastý sedl Mezi stádem svým; Na údolí dol hledl

Okem

zkaleným.

Druhdy asto pl zde píse S upžnou ilostí,

Neb ho

netížila

tíse

Strastné milosti.

Druhdy, když ho oblažila Dívka milostná, Tuf mu každá chvíle byla Chvíle radostná.

O

v jak blahé slasti

jemu

Život uplynul,

Kdykoli

ji

k

srdci

svému

Sladce pivinul

Carokrásným Být

se

mu

zdálo

to údolí;

Utšen na

se smálo

Celé vkolí.

Le

u prosted blaženosti, prosted podletí Pohynuly ty radosti, Žalost v záptí!

V

—

'

(3

Osud kynul mocí ernou, Jíž se

A smr

koí svt,

—

vrnou, Co mráz Vesny kvt. zhltla dívku

Pak zdobilo hrobku její Vonné myrtoví: Vtérkové posud vjí Dech tam ambro\-ý. Mezi slavíkovo pní

Znl

hlas smutného,

Mísilo se žalostní

Mládce vrného.

O

jak tsný bol ho

S jakou tklivostí Pokaždé se k rovu

tížil,

blížil

S zbožnou tichostí!

Nedlouho však jemu Prsa trudný

oužil

cit;

Dal mu osud, po em toužil, Dal mu — chladný byt.

!

Božena. 4vete kvítko u potoka,

Nevinná

Kdož

A

to lilie

as kvítko to utrhne,

do

vnce

uvije?

pijde mládenec, Vplete kvítko u vnec. Aj, vždyf

Pere

dva

u potoka,

Krásná jako

Dv

rže kvt;

z

kdy bylo. Krásnjší nespatil svt;

Ve

co spanilých

vsi je sic zrozena.

Ale pro trn stvoena.

A

hle, z lesa

Lovc Z

tam

vyjíždí

sbor, vše mládcové,

nich ze všech je nejšvarnjší

brn snhové; krásn, bohat.

Ten na

Odn

Jen se leskne ve

Všickni napájejí

zlaté.

kon

Z blizoukého potoka; Jeden však z tch hoch

dívce

Hloub nahlédnul do oka.

„Dvo

krásná, budeš

Tebe sám mi

Pánbh

má! dá!"

!

75

Dva však sklopí oiiiky, y tvái se zaervená: „„Já jsem, pane, dívka veská,

íkají

mn

Božena

Sprostá jsem sic proti vám,

Ale

šálit se

„Aj, pro

nedám!""

Bh! — kdož

To na muže

A

by

t

nesluší

já kníže jsem, jenž slovo

Dané nikdy

Nech

neruší.

celý se horší svt,

Já slovo nevezmu zpt.'' Rychle sklopí dva zraky K mládenci pozdvižené,

A

prsami chot svého Kryje tváe zardné.

Ústa víže stud dví.

Oi

lásku však jeví.

Opodál sbor lovc žasne I

plesá v podivení:

Kníže Oldich v širém poli Své

s\a,ví

A cho Je

zasnoubení

jeho blažená

vesanka Božena.

—

šálil!

;

Návrat z Palestiny. lytí se

vrátil z Palestiny

V

V

chodeckém plášti, chiid a stár; Jordánu smyl své híšné viny,

A

smíil srdce svého svár.

Klepá na bránu hradu svého, Tlue, volá: „Kde chof je má?" Ach, marné jest volání jeho, Cizince nikdo tam nezná. -,Vy

dol

jdte, kde pro chudé jest vystavna;

Kaplika

Volejte tím a hojná bude

Almužna vám udlena."

Eytí

slzí

—a

pak ve

Proklíná sluhy

zlosti

— klne

svt

Posléz v zoufanlivé žalosti Vrací se z hradu svého zpt.

A

hle,

kaplika dole kyne,

S okrouhlé vížky zvonek zní se vine Odevšad Choré chudinstvo k svatyni.

—

dvrn

A

z kaple \y]áe

andl

vlídný

—

Bledá paní se objeví; Zplesá nad dárkem žebrák bídný, Jenž nouzi jeho

uleví.

-

77

S

povdnou

tváí, a ue v zášti^

Žebráci se rozcházejí;

Jeden jen ješt v šerém

Mešká

a dlí

ii

nmu

Skloní se almužnice k

„Zdaž nedostal

plášti

veejí.

j-i

„Ach," vece poutník,

dárek svj?"

„mn

Paní milostná víc daruj!"

A ka

to,

pláš shodí a klekne

—

Poutník se v pána promní. O, jak se

cho

Jak barví

sirá ulekne,

líce v zardéní!

Milost po dlouhém rozlouení

Dvé vrných

A

s

srdci spojuje!

hradu trub a

Rytív

—

bubn znní

návrat zvstuje.

Pévrc. (Dle

nmecké bs

víáyž vlast drahá k

Pvec smle

s

6.)

boji zve,

vojskem táhne;

Milostí však srd.e prahne.

Takto pje k harf své „Mé rám drahé vlasti,' •

Mé

—

nuznému

srdce lásky slasti!

Xechf umru nebo zvítzím. Vždy láska bude heslem mým!"

78

Noc když

A

kojí

spánkem

vše,

když vyjde luna bledá,

On

smutn stranou jeda pje k harf své:

tu

Temn „Mé

Mé

rám

drahé

vlasti.


Nechf umru nebo zvítzím, Vždy láska bude heslem mým!"

A

krutá kdy pone se, Nepátelé na se rojí,

Pvec jako skála stojí, Vtrem fií jeho me: „Mé

Mé

rám

drahé

vlasti,


Nechf umru nebo zvítzím, Vždy láska bude heslem mým!" Dlouho, dlouho bojuje,

Darmo, darmo

Rann

s

se potácí

—

vraníka se kácí.

Chropt ješt zapje: „Zde pvce pochovejte

A On

na hrob nápis dejte miloval

Však

vlasti

i

:

bojoval,

všecko daroval."

;

!

!

:

79

Starébo pévce Shladily

vítr véje

Luna

A

po hbitov,

z šedivj-ch

staiT

sinrf.

mrak

pvec sed na

vyzírá,

rove

Struny harfy zpuchelé

probírá;

U

radostném vidní Xa nebeské sklep-^ní Plaše zraky ztrhané upírá. Hle v oích

ohe

jarý

mu

plane,

Kdy vzpomíná na mladosti léta, Xa své písn lásce vnované, Na radosti, na žalosti svta Tu se touhou plamennou Pvci prsa mužská dmou, Po

sndém mu

Touha

líci

slza kane.

k bratím ho dávným táhne.

ta

vném míru; nad hvzdami práhne,

Jenž zde dímají u

Duch po

Cht

vlasti

se

mocn vytrhnouti mu rozední,

z víru

Aj tu se

A Sbée

on

sílu poslední

a divoce do strun sáhne

:

„O ty harfo má! jen ješt jednou Zvuk vydej mi lí''ezn plynoucí, Než mi zcela sndé líce zblednou. Než uprchne z tla síla mroucí Tys mé žely slýchala, Když mne zrada stíhala, Tob touhu svil jsem horoucí

80

Doprovo

poslední

již

Vrná pítelkyn

mou píse,

mého! známa všecka slasf trýze Srdce asto bolné zklamaného. Sny milosti blažené, Vzdechy svtu tajené, losu

Tob

i

Obojí jsem skryl do

lna

tvého.

Ach

vy krásné, krásné sny mladosti! Sladké ješt mi ve zpomínání! Jenž jste slouly proudem mé radosti,

Píinou

nyní zas mého lkáni! Ach ve iši vyšších krás Doufám zas uzíti vás, V ržozái rajského svítání."

Chladný

Luna

A

vítr

vje po hbitov,

z šedivých

mrak

pvec sed na Na hasnoucí hvzdu starý

vyzírá,

rove.

zrak upírá.

Harfa pukne od žele, Prasknou struny zpuchelé,

A

starý

pvec

v

pní

umírá.

—

písn

Jan

z

Hvzdy.

I.

i

jiné

drobné básn.

Píse eská. Iríse eská slavn znívá, V chrámu Pán když se

Kde duch

zpívá,

prost vší pozemskosti

Na perutch pobožnosti K vyšším stanm zalátá; Píse eská slavn znívá. Když

lid „Svatý,

Svatý!" zpívá

Píse eská sladce plyne, Z úst dvinky když se vine; Jako mezi kvtinami Když potek luinami

Ke své ece pospíchá. Píse eská sladce znívá, Dívka když o lásce zpívá.

Píse eská lib Kdy spolen se

znívá.

zazpívá:

Jako když vtérci máje Laškují s vtvemi háje, Tak tu rozmar s námi hrá. Lib eská píse znívá. Když ve spolku se ozývá. 6*

!

;

84

Píse eská

srdce jímá,

Brzy proudí, brzy hímá; Nékdy lahodou oplývá, Jindy žalem se odívá,

Tu

zas frasn štbetá;

—

Nejveleji ale znívá,

Lásku k

vlasti

kdy rozhívá.

Ranní. Slunéko když

vychází

Ze brány ržové. Po výšinách nasází Kvtinky nachové Lahodné, erstv, jemn Vanou vtérky ke mn: Co šeptají? Dobrotu Pán vzývají!

—

Na zahrad Jaké

to

kvetoucí

pásmo krás!

Piubíny zde planoucí,

A tam safíry zas Probuzené kvtinky Své zdvihají hlavinky: Co kývají? Bohatstn Pán hlásají!

—

Mhla stíbrná pokrývá Prhledným pláštm les, Kde hlasn se ozývá Zpvného ptactva ples.

85

Kvetoucí strán, háje

Zvuí písnmi

ráje:

—

Co zpívají? est, chválu Tvorci vzdávají!

V^

diž

e é e r n

í.

slunéko

zašlo,

Již zapadlo do

moe;

zlaté

Hnedle pojeví

Xa nebeské Teskliv a

se

hvzdy

prostoe.

se slzami

námi louí den; S nebe pak se k zemi snáší Andl míru vlídný sen. Již se s

—

On, seslán od lásky

vné,

Sete potu krápje, Ont i z pusté íše strasti

Kvt

vykouzlí nadje.

Nuže, spte

oi

kalné!

Luna s hvzdikami bdí; Pod ochranou Nejvyššího Blaze,

bezpen

se spí.

86

Spolení

Sednme

si

k

piseii.

stolu,

Bratí, pátelé!

Pijme a pak spolu

Pjme

vesele.

Hle, jak vínko perly hází!

To nás

sprostí všech nesnází;

eské

\áno,

eský zpv

Matnou nám rozproudí

Pro bychom

na

krev.

svt

Byli sloupové,

Když kolem nás kvete Kvítí májové?

Vždy

po nás se rády toí

eských

Pjme A(

dívek modré oi;

eských dv, eský zpv!

chválu

slaví je

Aj ty naše

vlasti,

Matko rozmilá! Tys do vnce slasti Všecky vevila.

Zpv To

a víno,

jsou dary

eská zem

dve

hezké,

zem

eské;

a

eský zpv,

Tof je rajské krásy zjev!

!

87

Sylvestrova noc. TTiclio

!

— Dvanáctá

bije,

Umírá zvonu hlas; Na vži sejéek vjje,

asem

S

se snoubí

as.

Starý rok v hrob se sklání,

A

burn}'ch

vtr

Jemu

vyzvání.

zem

Sirou

vání

sníh pokrývá

Co bílým píkrovem,

Plá vtr

se ozývá

Nad velikým rovem: Jedení zas rok v tichosti Složil své choré kosti

Ve

A

klín

vnosti.

smje

na rove se

Dátko

A vkol Na

spanilé,

kvítí seje

kosti uhnilé.

I vítej, hosti, vítej,

Ty

trud a strast zamítej,

Vnec Sem

uplítej!

sklenice

A krev bratí, A A duch

!

— Nalejte

se rozheje,

vy,

zpívejte,

též

okeje.

!!

88

A pée

zžírající

Ochotn

ve pnící

Ztopte sklenici!

S rozveselenou tváí Pozdravme zas rok nový; Af nám všem v jeho zái

as zkvete ržový! Af trudné prchnou strasti, A

rozhostí se slasti

Po eské

vlasti!

Pisen májová. L-as

slunéko Teple heje,

Zas na nás se

hry smje, po dlouhém spánku Yšecko zas okeje. S

A

Vítej, máji, vítej,

Jasn nám Hle, jak

zasvítej

modré

Yiolinky Otvírají

Své o inky,

Z

háje zeleného

Kynou konvalinky Vítej, máji, vítej.

Vnce nám

uplítej

I

:

89

Kdy

tak

krásn

Jako v máji,

Když

to ptactvo

Péje v háji?

Tu

hned každému se

Sní o

samém

ráji.

Vítej, máji, vítej,

Dlouho nám

Dokud

zakvítej

í

kvete

Máj, zpívejme,

Na

své dívky

Zpomínejme v tom zpomínání !

A

Vesele zvolejme Vítej, máji, vítej.

Dlouho nám

zakvítej

t

Piseii patajiciho.

Cres hory a doly táhne Touha mne bezjmenná; Kamkoliv oko dosáhne, Všudy, všudy vlast

V

to

má!

stinném háji odpoívám

Na podušce mechové, Svorn s lesním ptactvem zpívám O milosti ržové.

90

Pod veer do vísky zajdu, A ve chýši slamné Srdce pímé, štdré najdu

A dvátko

ržené.

Jak zasvitne zoe jasná

Okénkem na lžko mé, Bku: „S Bohem, d\inko

A V

chopím

ranní rose

Pes

krásná!'

se hole své.

kráím

dále

pahork)- zelené;

Stana na vysoké skále,

Zírám v doly omžené.

Y

rumech dlívám starodávných astokrát v libém snní; Na hrobech rek velsla^ných Pohlížím se v truchlení

Pak myslím, kdy dojdu

A

A

cíle

Jako tito pouti své ? — mladé sviv se síle Ki'áím, kam mne osud tak

pjdu,

Se mi

Že v

cizí

až té slasti

nkdy

dostane,

naleznu

vlasti

Srdce dlouho hledané.

zve.

!

91

Zástave nicko. dívko krásná,

IH>espi, nespi,

mkké lžko

Ostav

Hle jak hoch

Yen

t te

i

ve spolku zve

Neslyšíš-li strun Již-li

i

t

tebou

O Zde

A

své;

luna jasná

mých znní?

objímá sen?

mé nehne pní?

\yhlédui z okna ven!

Neníf tma hustá nežádám vru moc,

stojím

!

—

Jen by tvá zašeptla ústa; ..Hochu drahý, dobrou noc!" Jak by znla slova z ráje. Proniknou mé duše noc! Zazní struny — zazní háje, Zazní: „Milko, dobrou noc!"

Pak mé oi ješt jednou, Jevíce

mé

lásky moc,

Vzhru k okéneku Zkazujíce

:

vzhlednou,

„Dobrou noc!"

!

!

!

92

Pise májová.

^

té krásy!

— Maj

se milostný

Vrátil v údolí naše zas: Vítej, vítej, hosti líbezný!

Zní zevšad

Aj

již

ti

pírody hlas

klíí kvítky se rzné,

V nich zefyr lehký Zpv ozývá v háji se Z

hrdélek

nžných

se kochá! luzn,

klokotá.

Bratí, v chladný stín se posame, At na nás kvt s výše padá

Vínem eským svá prsa chlame, To zdraví i síly dodá! Dívky

a

spletou

kvtovnce,

Kvítím af zdobí ela nám!

Pak hubinkou své tu milence Každý odplatí za to sám. Píme, hejme, pjme, milujme.

Ai

Vrni

celý zde vykvete ráj

v lás:e, y

Vén

nám

dve

trvat

stjme;

bude máj

93

Pi

obžlnkácli.

žênci a ž necky,

vneky

Vijte

Z modravé charpy a zlalých klásk, Vijte do vnc vdnosf a lásku! Všecko

Pkn

již s

v

poie

stodole,

Všude je hojné požehnání, Všude radosf a všude plesání!

Nás

let k práci

v

Budili ptáci;

nebi notn hálo, oddechu bývalo málo.

Sluneko na Chládku

i

Ted za

to mile,

Nastala chvíle,

V

nížto radostné se veselíme,

Pánu Bohu za

to díky

iníme.

Nuže plesejme, Hlasné volejme: „Zdráva bud vrchnos, jenž lidu peje

Bh

jí

na cestu kvítk naseje

!"

.

94

M

1

i

o s

f

(Triolet.)

® ržová

mladosti,

Nech lásky klamlivé! Co jest blahost milosti, Než ržové mladosti

Ohe

pošlý z jarosti,

A áry

mámivé

O ržová

?

mladosti,

Nech lásky klamlivé!

Ta

jenž prsa ouží,

slast,

Peesté roucho má;

Ta

A

nesladí, ta souží,

darmo prsa

ouží,

Potajmo jen vždy touží, Potajmo bolné lká.

Ta

slast, co

prsa ouží,

Peesté roucho má.

Kdož by

A

chtél

vn

odvykat?

slasti

nýti

—

Milost? ta káže míti,

Pi lun teskn Blahým

A

vn

slasti

mmti,

povzdychat.

Kdož by chtl

A

nýti.

se vezdy

vné

odvykat?

—

nýti

95

Srantný pastý.

UUn

v mladosti

Bez radosti

Má plyne chvíle; V jaru vonném vadnu, A milostí chadnu,

K

hrobu se chýle.

Zdenka

borku

v

Na pahorku Ovce vodívá. Mne, celé když stádo Pase tam se rádo, Slza polívá.

V vonném máji, V kvtném háji Po hrobu toužím Mohu-liž se smáti?

Mn Až

sluš

í

jen

lkáti,

se usoužím.

Jak mi mile Plouly chvíle

V

slasti milostné,

Spanilá když

Byla

V dob

má

Zdenka

milenka

radostné!

;

96

Ach

ty svazky

První lásky,

Pásky milostné! Zapolítly

slastmi,

s

Zanechavše

strastmi

s

Chvíle žalostné.

Mys lítejte I

mi mladé

I i

v e c k á.

háje,

vy hvozdy vlasti mé!

Vás já zovu zemské

ráje,

K vám mne mocná

touha zve.

Ješt lesy mha pokrývá, Zraky ješt víže sen; Již se štkot ps ozývá. Již

na lov vybízí ven.

Ješt lampa dohoívá,

A

to bledá dennice;

Již se ranní žalm ozývá

Chválozpvné pnice. Myslivec, ten musí zrána

Po suchu i bain; Otevenaf lesní brána Y kterékoli hodin. Však

i

Zv

v lese všecko vstává, i

ptactvo

zpvavé

ís'ebo na nebi pohrává

Pmií svtlo míhavé.

:

Tam

Jelen rosu setásá,

Letem suky

utíná;

Lovci srdce v tle jásá,

Když kohoutek

ádne

rána

napíná.

— skála

!

dává

Družné skále znamení; Jelen pružný dokonává

—

Král plachého stvoení.

Tu

se pase

laka smle

Ach, kýž o své zkáze zví!

Však

lovec

má

srdce v tle,

Xeublížíf za vlas

jí.

Kadš odvrátí oka svého,

Neb

i

doma eká

— duše

Žínka mladá

na jeho

—

Rychlá, stíhla jako la.

Píse rlvzdy

k

hvzd a

tiché, o

III.

jak

Jste tak krásné,

Vkol

co tíhnete

Luny

jasné!

ode dáMia tam S modré Wše

Již

Zíte na nás lidi Vlídn, tiše. Jíin z

Hvezáy.

I.

98

Jak

se

na nás lib

Usmíváte.

Když matené

v

modru

Bloudíváte!

Bludte

vezdy jen,

si

Svtla krásná Má mezi vámi je !

Hvzda

K

—

jasná.

vám, o tiché,

mne

to

Vábné táhne;

Tam

blažený duše

Mír dosáhne.

K

vám, moje vdkyn,.

Duch

zalítne;

Tam mu

nový zase

Ráj vykvitne.

Tajená láska. SI tichém snu odpoívá

Vesnika

Msíek Na

se

z

veera.

usmívá

vlnky jezera.

A

ve kvetoucí stráni

A

Slavíek lib lká, jen po dlouhém lkáni Na chvilku umlká;

99

Milostnou ale pisen

Hned zase obnoví, Až všecku svoji tíse Ve zpévu vysloví. Rozkošnými on hlásky Jeví své toužení,

Jeví

bol své lásky

i

Ve truchlivém

O

péní.

bys védl, slavíku,

Ze

stejné cítíme:

Zaletl bys, poslíku,

K

okénku dívky mé.

Zasedna na vétvinku

Vtrem rozhoupanou, Zbudil bys mou dívinku, Spaním opoutanou.

A zpvem

bys roztoužil

To srdeko její Bych déle se nesoužil

Pemamou

nadjí.

A

vsak kdybys to vdl, Teprv by bylo zle Jiným bys to povdl Snad i milence své. !

—

Pak by

se

mohlo

státi.

Že, co jsme skrývali,

O tom

by snad

Xa steše

i

ptáci

zpívali.

100

Pochod kozaky. jerveuá se

Na

zelené

zoe

—

hoe

Ženci žito žnou:

Pod horou

kozácí,

Švarní to jonáci.

Do

pole jedou.

Slunce nad horami

—

Píky nad hlavami Vysoko se pnou Píse od Uralu Ye slavném chorálu

Vane

dolinou.

^Hoj tam za horami Pláe nad synami Sirá otina! Již s tebou se louí.

Bohu

t

porouí

Carská družina.

Pláe tam matika; Povzdychá sestika, Zoufá dívina Jen co vraha zklátí, Zas se k vám navrátí !

—

Carská družina!"

;

;

!

101

ženci žuou na Vítr po

Píse

hoe

úhoe zavívá

Však na rozlouenou Z dálí ješt jednou ^Hiirra!" zaznívá.

Poutník. í

asn

hor picházím

Od erného

A

zrána

jezera,

hle dole kyne brána

Hostinského kláštera.

Na horách

— tam

bylo temno,

Strašné vody huení!

A

zde dole jakt jemno,

Všecko v slunci se mní!

Jak radostn

Všecko

Tam

V

i

se to míhá,

všecko hrá!

živo,

zde, jak se to stíhá!

zlat vše plynout se zdá.

Ach jen

O kdy O kdy

v srdci

mém tma

vná

zde se rozední?

modlitba srdená

Tento žalá rozbední? Slyš!

— Svaté

Dál, jen dál

již

zvony znjí!

ku klášteru

Nábožní tam bratí pjí do srdce dfivri.

Mn

—

!

102

TžkornyslnosC. fxírásné m\y,

Jež jsem sníval v mládí kvtu, Zlaté dny!

Kam

prudkém letu?

jste prchly v

Písn mé,

Onmlé

šalbou lichou! Zvuk}- své

Zmte

lychle v žalost tichou! Jiski-a tvá.

Nadje! mi vezdy plála, Duše má

Pevn

proti

vlnám

stála.

Nyní jen

Tmavé peludy mne

baNi,

Celý den

Hroby ped oi mi

staví.

Tento svt

Nemá

pro

mne

slasti

žádné;

Krásný kvt, Jehož šetil jsem, ach, vadne!

Tsný Darmo Jest,

cit

prsa moje ouží;

Chladný byt po -^m má duše touží.

103

Mé

želv,

«iž neváb mne k sob Krásný

Yiz, jak pobledly

Viz ty

více,

a však padlý

mé

andle!

líce,

oi vybdlé!

Oi, jenž se jako v moi Ve tvé kráse topily, Aí posléz ve sladkém hoi Svtla svého

pozb)-ly.

—

Ach to srdce slabé, Srdce? To vždy rozum pekoná; Mezi kvítím hrob si hrabe,

—

Vím, že brzy dokoná.

O

jen kdyby dokonalo. Co dech kntk zpražených! Aspo by do hrobu vzalo Dob památku blažených.

II.

Vle

—

znám to, znám, lidská? Taf se jako ttina klátí;

Dnes

vystaví cnosti chrám,

Zítra již jej zase zvrátí.

:

!

104 též, m'éiv své síle, S láskou pustil jsem se v Ale sotva mine chvíle Zmožen žebrám o pokoj

Já

hoj:

—

Nastokrát jsem se vyhnouti

Chtl jejímu Ale zím-li

ji

objetí:

kynouti.

Veta po pedsevzetí!

Mysl má jen tou se kojí Nadjí, že mocný as. Jenž všeliké rány

hojí.

Jí též poklid vrátí zas.

III.

Druhdy za

to mel jsem mylné-^ Kouzla že jsou báchory;

—

Ted již v kouzla vím silné. Všem mudrcm na vzdory. Kouzla to jsou oi, rtové, Hlas i každé krocení, Jenž mi den co den vždy nové '

Zpsobují

Vím

to,

že

trápení.

m

Oi, vzdechy,

Peet

mn

—

nemiluje, lísta

— Ihou

rozncuje Touhu lásky plamennou. ve

:

KIÓ

Mamá Neb

pomoc! mamá rada! ptáku podobám.

se

Jenž okouzlen okem hada. V jícen mu vebéhne sám.

Rnžp

dvce.

a

Wa

zahrad kvete rže, To ržika ervená; Nikdo k rži té nemže, Jest trním ochránná;

Jen barevní motýlkové, Jako hraví blázínkové,

V

právo, v levo

Lístky

lítají,

její líbají.

Za dne kvete v plné kráse. Po slunci se ohlíží; Pozdním veerem však zdá Že se v smutek pohíiží: Svine

A

se, skloní

hlavinkn,

v jejím nachovém vínku Pojeví se perliky

Co bolestné slziky. Kvete

dve

Dvátko Je starými Ve

u Vltavy. nelíbané;

tetikami

dne, v noci hlídané

se.

10tí

Jen zteštní panákové, Jako praví blázínkové, Kolem okna bhají,

dvátku

Po Kvete

dve

šilhají.

v rajské kráse,

Spanilé a nevinné,

Po andélsku usmívá se To poupátko dtinné. Po samot pece touží, Tajný záiTUutek Proto

její

ji

souží;

tvíiky

Casto rosí slziky.

Žárlivý. Srd ce mé — pohádko tmavá! Ký dixých to vášní roj S

city

t\Tmi

Plod Vždyf

i

si

vny

pohrává,

nepokoj?

já jsem šastný býval

Za mladosti ržené; Tehdáž bol mi neroziýval Toto srdce zkoušené íseznalf

pée

já nižádné,

Prost jsa všeho truchlení;

Le

co láska srdcem vládne,

Poalo mé

trápení

;

107

Haed celý milostí hoím, Hned i vztek mne pozvedá; Zas tu

O

sám

strasti

si

tvoím,

poklidu nevda.

Ráje lásky ve snách zírá

Oko mé, a k slasti zve; Za bdní však poutem svírá Peklo všecky smysly mé. Ach,

mé

Jak

sny trvají krátce,

t^

svodná lásky

slasf!

K hoké procitnu památce, A v novou se vrhnu strast. O kýž pijde Dlouhý

ten sen dlouhý,

— bez

procitnutí,

Jenž utápí všecky touhy

Y moi

zapomenutí!

Sen, Ir o jezeru

lunpk

V lunku

já

Sladce jsem

ji

Kdož

i

k

plynul,

Lína má. srdci vinul -

byl šastnjší než já?

Sotva však se blahým iji,

Procitnu

—a

štstí míjí

Bylf to jen

Pkný

sen.

:

108

Najednou

lun

se vlny véží,

huí hrom „K behu dostáném se s tží!" se zmítá,

—

Propast pohltí nás v tom. Sotva zvím, jak spí se v hrob, Procitnu a pravím k

Byl

sob:

to jen

Strašný sen.

Brzy však jsem opt jasnou Nebes spatil oblohu K srdci tiskna Línu krásnou Octnul jsem se na behu. Sama Lada, dím, mne pstí:

Ach

co naplat?

— vše

to štstí

Bylof jen

Marný

Pro

by

Život

Osud Pojí

mly

sen.

kalit strasti

nám zde na zemi?

mní tmí

trudy v s

slasti.

ržemi.

Petrp krátký as zde I malá života chvíle Jesti jen

Krátký

sen.

mile.

109

L

1

II

a.

ívdyby krásná Lína moje byla, Jak bych zjasnil mysl mrákotnou! U ní by se v mžitku promnila Žalost strastná v radost blahotuou.

Jediné jen od ní políbení Ztišilo by všechny žádosti,

Každé velé modrých oi zení Množilo by plamen milosti.

Kdyby nžná Lína moje

Na mamou bych

byla,

zapomnl;

slávu

Byfby nás jen slamná stecha kryla, Blahý bych s ní život vésti chtl;

Nžní

koráloví rtové její

Rozncují k lásce plamenné, Amorové z nich se lstiv smjí. Kynou líbat líce ržené.

Kdyby Miadná Lína moje

byla,

Nejvyšší bych došel blahosti,

Aniž chtl, by Lada pro mne jinovábných radostí; Její ei stiíbroznní budí

vila

etz

Buto

city

isté milosti,

Aneb balzám v srdce Z mysli trudonosné

lijíc,

Kdyby vrná Lína moje

Vná jala

pudí

starosti.

byla,

by nás blaženost, Smrt by nás jen na as rozlouila — Plamen lásky vel by na vnost.

110

Osude, pej šfastn dojít

cíle

Jenž mne blahým uiniti má,

Popej brzy dokat

V

se té chvíle,

které bude sliná Lína má!

Opašténá. jj

snžném

A

kvetu jablo

Pekrásné

se blela,

mým

milencem

já

s

Podle

ní

stála,

v travé

jsem sedla.

Kvetly rže, konvalinky.

A

Já je smutná trhala, do svých kadeí s pláem

U

vínek je splétala.

Ach, tu on mi

Z oka

A

s

citem

velým

slíbal slzinku,

v tato

mne

slova tšil.

Tiskna moji ruinku:

^Nepla, nepla,

Vždy

má

panenko.

blaží nás jarní asr^

Než podruhé rže zkveton, Svazek svatý snížb

Ach

již

tikrát

Zas je

viji

rže

nás!''

zkvetly

V snžném kvtu jablo

Mj

—

u vnec; stojí;-

však npjde milenec!

;

111

L

o a

e

n

í.

Irode mlejnem na vrbince Houpá se tam žluté ptáe,

A nahoe u okénka Má panenka hoce

pláe.

Pod okénkem jará eka Hrkem pod kola pospíchá,

A nahoe o samot Má panenka tžce

vzdychá.

Nepla, nfpla, má panenko, Že mne meem opásali Zrodily nás eské matky. Bychom pro vlas bojovali.

A

ty jarotoká eko, Tam, kde se tvé st-íbro pní, Pod okénkem mé milenky

Zabullej tam pozdravení!

A

ty

Le

malý žlutý ptáku, tam k tomu okeneku,

Rci, že jí posílám tyto

Okotšky do vneku ekni, aby

neplakala,

Ten-li vínek

Teba

Má

prchem svadne;

kvítky opadaly, že láska neochladne.

!

!

IIL'

Dívka iR-iiiona. Irovéžte sestinky.

Co mám za nemoc? Že oka neza\Tu, Celou skoro noc Acli jist že

Mi

Vašek

zlý udlal,

S smíchem

\

era když

Hubinku mi

Poád mne

— ach

dal.

to svírá;

Píchá a trhá;

Ni ve dne. považte

Pokoj

to nedá.

Sestinky zlatiké, Pomozte mi jen;

Zde v

tuno

Záe

srdci

vzí

to,

A — nechce

to ven.

K

I

in é 8

e

i.

milostná, jak ty tichounké \7sila5 v

okno nizounké!

Jak zlatoleskné slunce uhasne, Osvcuje svit tvj nebe jasné.

Pak

se jinoch

k

své vkradne dévince,

Líe

sliby své

jí

po hubince.

;

113

Tam

v chladu jilmu, slyš. vzdechy tejné:

Aj vzdechy lásky

Tam

i

— lásky

nadjné

!

slavík zní klokotání,

Tvorstvo dojemné zvouc k milování.

Když mile stíbro

tvé v toku hrává, holoubek v háji vrkává.

Vábn

CožJíoli v lásky dlí blaženosti.

Všecko kochá

Luno

Záe

se v tvé spanilosti.

milostná, jak ty tichounké

okno nizounké!

vysíláš v

L Ikízinka

To

z

1

— ach,

je

rže

Mléko, krev

i

n k

to je

a.

dévd!

rozvitá:

— jsou

její

tváe,

Z oka plane nebes záe Kdo ji spatil, kdo ji zná, ;

Hned Lízinka

To

se

mu

— ach,

o ráji zdá.

to je

dve!

je rajské stvoení;

Promluví-li neb zazpívá,

Jako stíbro

Dech Ústa Jan

z

Hvzdy.

—

!.

to zvonívá

její jest

— kvítku

— koení, spojení.

u Lizinka

V

— ach.

to je

dve

Jako z vetru utkané! chzi, v tauci jen se

Ydéky, kam

snáší,

se hne, roznáší,

A to vdky neznané. Pvaby nehledané. Lízinkat

To

— ach,

to je

dve!

andl vtlený:

je

Dobrá, vlídná ku každému,

A

pobožná k Bohu svému; Když poklekne k modlení, Každý by se modlil s ní.

Lízinka

To

— ach,

to je dve! eška upímná:

je

Nestydí se mluvit esky, Ach, jak jí to sluší hezky!

„Oni" nikdy neíká,

Každému hned Lízinka

To To-li

— ach,

zavyká.

to je

je blaženosti

dve

dve!

chrám!

nedostanu,

Radši mládencem ostanu; Ve vnci se pohrbit dám,

Sám

a

sám—

ach,

•••••^

sám a sám!

115

Laská nad bohatství. On.

dvinko, blaho moje!

^-j,

Mn

daruj to srdce svoje,

Jehož cenu znám!

—

Stojíf za tisíce

Já však ješt více

Tob Já

za

n

dám:

za tvou lásku,

té

Spanilý obrázku,

Zlatem zasýpám! O-na.

Ach, netrapte srdce moje! Jiné dejte zlato svoje

Já

On nemá

Chd

je

tisíce,

— však

co více,

Když ho ráda mám Jemu istou lásku. Nžnou srdcí pásku

Yrn

—

hocha mám!

již

?

dochovám.

Abelard

a

Heloísa.

(Dle Bar. z Fouqué.) DivJca.

WJa luhy a

Veer

širé

háje

kvítka rozsívá;

Jedno však z tch dítek máje Vždv hlavinku klonívá.

:

116

Krásu dvy Bez úlevy Klášterní zajímá moc.

Kvítko ladné

Smutn

vadne.

Dává svtu dobrou noc. Jinoch

Bože! ervánky se tpytí. Slavík sladce klokotá,

Bledá luna jasn

Kde

svítí

Heloiso

jsi,

Zvuk

má?

domu

Ticho! z

zvon

to

Truchliv a dut

zní.

Ztichly i)ísu

Mé, a

Zpv

tísn pohební.

z

se dere

Dhka.

pat na

Abelarde!

Nevábí

t

kvítí,

vonný máj? Jinoch.

Heloiso

!

nechceš

jíti

Zpátky pes ten dálný háj? Oba.

Ne,

nám

v

svt

Žel jen kvte,

Žáden

z nás jej nevolí.

Kdo se Darmo Samota ho

souží, touží,

nebolí.

!

ir Divl-a.

Pes

vody

smutn

to

Abelarde,

jsi-li

znívá;

to?

Jinoch.

Pes

daleký hvozd to zpívá;

Heloiso,

ty-li

to?

Oba.

V kvtném

máji

Sladce v háji

Slavíkové šveholí:

Zamkni míže,

Temná

chýže,

Mne samota

nebolí.

Dívino pozdraveni. -^j, bledý

Ty

msíku,

tichý poslíku,

Pluj a pluj a pluj

Pluj tam za ty hory,

Za modravé

Kde

U

bor}',

mj.

bydlí druh

okna-li stává.

Po

mn

-li

vzdychává,

Svf, o svf,

sv!

o

Potšuj smutného,

A

do srdce jeho Ysej

mé

láskv

kvt!

118

Ach, milý vtíkii,

Rychlý

Vj,

ty

poslíku,

o vj, o vj!

Mému

]»otéšení

Sladké pozdravení V lihem vánku dej.

Veerní

ob.

^d

kostelních vží znjí Zvony veerní, Vtérkové chladn vjí,

Vío

víc se tmí.

r

Blorouné stádo hére

Z

lad se

hrekem do

s

Slavíkové

v háji

vsi ší

pjí

S lihou zvuností; StaiTch

V

hrad

zdi se rdjí

bledé skvlosti.

Rolník trudné práce nechá.

Unaven k domovu spchá.

Luna

svití

S nebes

Ve vlnách

jasnou záí výsosti,

se s bledou

tváí

Zhlíží v temnosti;

Hvzdy, vrné druže

Vkol

ní se

hrd

její.

skvjí.

119

te

Píroda

Zesnula

odpoívá,

již ves;

Žádný hlas

se neozývá,

Utich' lesní ples.

erná

noc se

stíny blíží,

s

Mrákotou zem celou

Komuž

V

tato luna svítí

bledé skvlosti?

Komu

obor

hvzd

se tpytí

S modré výsosti ?

Hle

tíží.

!

to

ob

—

pirození

Tomu, jehož konce

není.

—

Bože! Ty, jenž hromohlukem

Nám

moc

jevíš

Veleben

bu

svou,

slávozvukem.

Ctn i lyrou mou! Ty jsi mocen v lásce, v hnvu, Ty jen hoden slávozpvu!

\H feehce,

li

tiše

r

b

i

t

ov

é.

na hroby

Vétérkové

véjí,

Tu, kde prázdni poroby

Dávní

l»ratí spjí.

Ach, jim nezní arný hlas Milostného ptence,

Zovoucího v pozdní as Jinocha k milence.

120 i mrzké rozbroje Tady onmjí: Neb zde v míst pokoje

Svár

Všecky vášn spjí. Bratí v Pánu zesnulí! Jak jste sladce snili, Anf se zámky sesuly, Jež jste v vtru

zdili!

—

Mne

zklamala nadje Se vším svtem vnadným;

—

Kýž též vtík zavje Nad mým hrobem chladným!

Pise Dalibora

^ch

vézné.

jak jest tu pusto, temno,

Kde ni svit se nekmitá! Ach jak jest tam venku jemno,

Tam kde rže rozkvítá! Tam za míží Svit se

O

jak ho

míhá

mé oko

Ale tlo pouta

—

—

stíhá!

tíží.

Slyš! není to tiché lkáni,

Shora co zachví vá sem ?

Tof mých dítek bdování, Toužících po 'otci svém

—

121

Znte písn, Trudu mého. Ze srdce a seveného Boly v}-pudíte tísn

I

opt od vzení

Ha, kdy

Tžké

vrznou veeje? Vedete mne k usmrcení.

i

mne klame nadje? Smrti chladná,

Dcero míru!

O

vyved mne z toho víru ach, poroba kde žádná!

Tam,

Aj slyš! klíce zvenku chestí,

A hmot mi

Rci, co

kroku ze schod. tvá ústa vstí?

Neseš-Ii mi svobodu?

Ach pro zraky Tvé mne šálí?

Smr

se blíží z

erné

temna

z mysli plaší

dálí,

mraky.

Dobrou

noc, ty zrádný svte! Milé dítky, dobrou noc!

Od míží

již

odejdte,

Zpomoziž vám

Tamo

vyšší

moc!

vládne

Smilování,

Kde

myriády klaní, Porobv kde není žádné! se

-

122

Spokojenos božská!

5*cero

—

mysli.

smrtelmk,

sílo

Blahá mysli spokojenosti!

Tob

Šastný

V

dík

víí tisícero

Z povdného ten,

srdce hlubokosti.

kdo

Jeho život

sebou spokojeny,

s

tichém klidu

žije

na zemi!

peblažený,

jesti

On zde kráí mezi ržemi. Co

mu

On

do svta

si

i

jeho teku?

vlastním v srdci stvoil svt;

isté vdomí podá Oprchá-li

Cena

žití

mu

jeho

léku,

kvt

pravá založena v cnosti,

Zlato, sláva

Cnostný

Vcné

ped

ní mizí v nic;

plamennou pne toužebností sláv ruce vstíc.

s

Jemu na pozemské

pouti kynou

Rozmanité, isté radosti; Chvíle jeho jako snové pljiiou.

Bez zánnutku, v tiché

blahosti.

Neb jaký cil žití pozemského Pán vykázal milostiv nám o ,

„Bažte po cnosti

A

tam blaho

— jsou

vné

slova jeho

bude vám!"I" ,

:

123

Nech

—

Nedbám

Mn

co

hrozící:

liliové

podáš ve zkáze bouící

Bu

mým uve

pak

Když

v

hrzonosném

boji,

blahotvorkyn! ducha k svtla zdroji.

štítem,

se sprostí v smrti hodiné.

Úíécba v nade mnou

|\;>dyž

mrana

rám

ty-li

O pispjž mi

A

osudové

se tedy srotí

Nade mnou

nrsinrtelno«iti.

mrana

táhnou

Neštstím obtéžkaná, Prsa bolem proklaná

Darmo po úlev prahnou: Tu obrátím zrak do výš'^, A v tom moi lankytném Tato slova

tu

Yždyf jiná

si

jest

tiše

ješt zem

!

Když na svt se zblízka dívám, Vždy jarý mne pojme hnv;

K A

mi krev, smutné chvíle mívám proklínám šalbu klamnou, Vida cnos ve spolku zlém; srdci vstupuje

tu I

Však

tu hlas se ozve za

Vždy

jiná jest

mnou

ješt zem!

;

124

V

noci chladné když slzívám

Nad mé

Tvá

lásky mohylou, od žele unylou

Darmo ped msícem skrývám: Zdá se mi, že \Tby erné To si praví v septu svém: Zas se sejdou duše vrné,

Xeb

jiná jim kvete

zem!

Když lichá se moudrost smje Pepiatému šílení, Že zde v marném kvílení

Kad domnlou

Mé

vinou vzeje:

Hezvrátí slova mylná.

Jinak psáno v srdci

Neb

v

nm

Že jiná

\-ira

jest

mém;

živé silná.

ješt zem.

Nuže svte, svodný svte! Všech tvých nebojím se zlob Zchvaf mé tlo v asný hrob, Duše pro budoucnost kvete!

Kde nezajde

Vný

mé Tam uzím

Vyjeví se

slunce jasné,

máj se zelená, sny krásné:

t,

vlasti

má!

125

vékov.

Lidští

Ptemluvátko, doby oblakové Hóry, ovénují ržemi Blaze mu! neb

tito

krásní snové

Nevrátí se nikdy na zemi. Vizte

— jak

Však

mu

slastí

pláem

jedinou;

mu

ten klid osud

i

Dítko

dímá!

tu lehce, tise

Tento sen

odnímá

•

jeví jestos svou.

Pacholátko mladistvé se honí

Po motýlku, jako po štstí;

Ono

neví,

Nezná Srdce

pro

mkké

Pone

se slza roní,

trud, ni svár, ni neštstí.

mládce ohnivého

cítit slasti

milosti

;

—

Láska dráhou kvtnou vede jeho V zem oamou vné mladosti.

Pak

se octne v íši skutenosti;

Sen uprchne v

A

dálí

omžené,

jun z této sladké zmatenosti

Klesne v

Muž úinný

rám

strasti studené.

v život

kroí smle,

Putuje ku chrámu moudrosti;

Bubliny

jej

mámí mlhoskvlé.

Pravdu hledá

—v

íši temnosti.

•_>(3

y pdu Xadjí

K

ciosti

A

kyprou dobré

seje

iny,

se koje zlatých žní;

bádá povyrostlé syny,

na dcery

potšením zí.

s

—

k poslednímu cíli, Šedý staec K hrobu ídí slabé kroky své. Ach k té pouti dost mu zbylo síly, Tam ho dovlekou i nohy mdlé.

A A

mu lžko

pak ustelou

Kde

chladné,

dávné bratry složili; když jednou rovovnec svadne, též

Xeví nikdo,

L^

Jeho

cis.

kam ho

v

B

t

vložili.

áo

král. Milosti

Císae a Krále

FERDINANDA do

ech

r.

V.

1835.

Víerný mrak se rozstel nad krajinou, Jako flor nad rakví vnenou: Umlká zpv ptactva kvty hynou.

—

Truchlíce

s

hlaviukou sklonnou.

Lid se dsí, k nebi upna zraky. Trne mezi strachem, nadjí Aj tu mizí poznenáhla mraky,

—

Slunce vyjde z zlatých veejí!

127

A kam Tam

jediný paprslek padne,

nový život

se rozvije;

Vše se zveselí a vše omladne, Co se v zái jeho napije.

—

tak nedávno

Prav

A

nám

se

dlo

smutkem ztížené; Srdce naše zármutkem se chvlo, Oko k nebi bylo upené: té vlasti

Aj, tu

A Tak

On pichází jako

jasné

velebné slunce ze mrak! pichází požehnání spasné

—

Rolníkovi z erných oblak.

—

a s Ním slasti, Ferdinand pichází! Jenž v prvodu dobrých král jdou;

Nové zkvete blaho eské vlasti Pod jeho otcovskou ochranou. Nuž,

oslavený králi!

zavítej,

Vítej v

ddiny svých poddaných!

V,

že dávno vstíc Ti plápolaly Milliony srdcí oddaných.

Neb

jsi

Že Nuže!

si

nám

dal ujištní blahé.'

vážíš lásky

Bu

Stráží proti

Záe

národ!

Ti to ddictví drahé

zrad, podvodu.

oka Tvého kde zas\-ítí, Kudyžkoli kráí noha Tvá, vyrstá Ti na cest kvítí. Ozdoba to diadému ctná.

A

;

!!

128

Lilie,

kvt

Rže Kvtež

míru. pobožnosti,

viry

s

vní

jako obraz

pochotnou,

eské

*)

cnosti

S vrností ve spolku ochotnou!

At

velkou k míru lásku máme,

Vrah

Rži

hrozí-li blaha

života

— krev — rádi

Pro vlas svou

K

slavnosti korunování

i

—

našeho:

dáme

Krále dobrého

Jeho

cis

král. Milosti

Ferdinanda V. za krále

eského roku

„^jta! vstate pvci národu a Ovijejtež struny

Jevte

Od

Cech

plesy,

Vltavy až ku

1836.

vlasti,

vncem zeleným nadje a

behm

slasti

vzdáleným

Praho vžatá, otevi brány slavné! V sídle královském radostný zazni zpv; Ty pak, národe, schovane slávy dávné,

Znovu

cit

radosti v

hluném

plesu zjev!"

Takto Fáma, zapoletnouc v dálné íše, V roh stohlasný slavnovážné zahmla, To hrdé paláce, to i nízké chýše

V

A

rouše oblakovém letmo projela;

lid

V

všecken hotoví se ku slavnosti, každém hrá radosf povýšená;

srdci

Jak by nastal vk Rudolfv, vk blahosti, Jak by kletba dávná byla zniena. ")

eské

národní barvy, bílá a ervená.

129 neplesal, anf kyne vlasti jeho Blaho ádu, míru, práv obhájení? Anf tu pán ddiný, Otce Syn dobrého,

Kdož by

Vchází s národem ve svaté spojení? blaha vrch, když vazba lásky pojí

O to

Národ 8 vladaem! tu srdce okeje, Eány dávnoleté zázran se hojí, A z želu vyrstá kvítek nadje. Aj

kvt

národu, sbor šlechty doprovází

Vládce svého v svatyni ozdobenou! Knžstvo pje hymny, sluha Pán sází Králi korunu na hlavu vznešenou; Praporce tam vlají, hlas zvon zaznívá

Ped hradem

A

se

hemží pestrý lidu dav;

z hrdel tisícera se

kik

ozývá:

Král náš eský, Ferdinand

A

bu

živ a zdráv!

hlas lidu, jsa pomíšen s modlitbami,

Dým

co vonný bohumilé obti,

Vstupuje,

aj!

vzhru k

S\-ých jenž blaho íší

Otci

nad hvzdami,

má na pamti.

On, jenž svty ídí, koruny rozdává. Prosby million jist vyslyší; Zrostef zase

eská

víra.

eská

sláva,

Zkvete mír, a v míru blaho nejvyšší!

J&n

z

Hvézdy.

I.

130

Modlitba Páné.

©te

náš!

K tob dvrn

voláme,

Neb my lásku dobe známe, Nás kteroužto objímáš, Otce náš!

Bože náš!

V

nejjasnjší velebnosti

Ty pebýváš na výsosti, Svt okem svým pehlídáš, Bože náš!

Pane náš!

jméno Nás ode všech bylo ctno, Dejž, by tvé velebné

Jež za dítky uznáváš.

Pane náš! Králi náš!

Rozmnož íši svých

Roznt v

nás

ohe

milostí,

tchjcností,

Za které nám nebe

dáš,

Králi náš!

Tvrce

náš!

Tvou a vli tak plníme, Jak o andlích to víme, Svou milos když nám,, ty

Tvrce

náš!

dáš,

!

131

Dárce náš! Své

udl nám

požehnání!

Tvá dobrota všecko chi-ání, Vše živíš a ostíháš, Dái^ce náš!''

Soudce náš! Odpust nám! hle my slzíme, A bratím též odpouštíme, Jak ty nám to ukládáš, Soudce náš!

Nám

Spáso náš slabým nedej klesnouti,

V híšném víru zahynouti; Neb naši ty kehkost znáš. Spáso náš! Štíte náš!

Ach odvra od Nejvtší

Hích,

lidu svého

všeho zlého

zlé

—

jejž v nenávisti máš, Štíte náš!

Domácí léka. A-j vy páni!

co déláte,

Že do roka

Daremn

sílu

penz

za líky dáte

?

—

Já jinae poradím.

Lékae

A

vystrnadím,

že mi za pravdu dáte,

O

to se vsadím.

;

132

Já jsem také postonával,

A pi každém zakašlání Lékae na radu brával. Tu mne hlava bolela, Tu zas noha brnla,

a

jsem polehával, Nemoc, Z tla nechtla.

—

Te jsem

vz to svte ale Zdráv a erstvý jako ryba, Mlados mi na tvái kvete

!

—

Lékae ted v dom mám, Jenž mne léí sám a sám. Já

mu

za to

— poslechnte! —

Krejcaru nedám!

Jen že z pouhé náklonnosti Vždy jej u tabule mívám; Jen když vzácní pijdou hosti, Tuf on trochu se zdráhá; do mísy nesahá, Ale jídla slušn dosti Ztrávit pomáhá.

A

Arci žef je patron chladný,

A než jsem se s ním seznámil, Vru nebyl tuze vnadný;

—

—

Zvláš nahoru již jej znám Nikdy nechce chodit sám; Však tu ^-ím prostedek snadný: Pinésti

jej

dám.

133

Jeho lahod i vnad Zvlášt v let se poddávám; Scházíme se na zahrad, A co dobí pátelé Líbáme se vesele, Až i k jeho moudré rad Jdu do koupele.

Co jsem za pivo

i

víno

Jindy do roka vyházel, to všecko ušetíno;

Te

On co vládne v Nepoádku není

—

dom v

mém,

nm,

bu

Já pak 8 chloubou Zdráv jak ípa jsem.

pra víno

On

chladí, on též zahívá, Jeho rady kdo užívá,

Vždycky jasné mysli bývá. Allons! kde je sklenika? Zdráv bu doktor Vodika!

Jemu ke

cti

a

se zpívá

Tato písnika!

Ka velinkám

v zimé.

Redopilné vy veliuky! Co poád v ouleku temném

Na kopeku smutn

dlíte,

Nehledíce pastvy sladké?

134

i

že nekvetou ua louce

Medulinky

sladkolisté,

i

te

háje kryje? Nezachvátil všechny ješt že sníh

Šedivý Leden kvtinky

Posavad skvjí

Na

V

Julinky rtech letu rychlém

—

krásn

se i

lících!

tam

popilte,

Medopilné vy velinky,

A

ze

Medu

rt

i

ssajte

lící

nejsladšího hojnost!

IVapomenati. Illllilé

kvítky,

nžné

kvítky,

Jak jen na vás pohledím,

Z

oí

útrpných

tu vezdy

\7cedim Dnes líbeznou ješt vní Potok

slzí

Mile potšíte nás,

Dnes

však zítra

jste spanilé;

Kde

která, ach,

bude z vás?

Milé dívky, néžné dívky,

Jenž tak

vábn

kvetete!

Hajte svaté povinnosti, Sic co kvítky zvadnete.

Mnohá

v

jae vku

kvetla

Jako rže spanilá, Švadla mrazem nepravosti, Ctnost

i

krásu ztratila!

—

135

Plavba života. Y^šech nás život jest plavba jenom k hrobu. Ach jak se šíí tam daleké moe. Pohrávající lehce bárkou, Jíž

V

k behu hvzda nadjná

svítí!

pístav jedinký všickni musíme my, Žebrák i pán, jen pozdji, díve neb. A buto bouí, buto klidn,

Y zem

tuto dopluje

pece

každý.

Šastný, korouhev cnosti-li vyvsil. Pevnou za veslo víru zvoliv si. chrabrostí k plavb velké Zaopativ se co vdce moudrý.

Ducha

Nuže bratí! Tam beh zelená

V

O tam eká Vzhru,

eko

a

nás klid po pouti!

bratí-í,

V ftj

se,

dálí co obraz vystavený v mlze

tedy!

mužn

Vltav

plujmež!

y.

pro tvé tak rychle ženou se Vždy tam na behu rže kynou !-

prudkotoká,

Stíbro vlny?

ty kdtky jenom líbáš v prchu tamto peesté, tvj tok prchavý híku si jinde volí. druhdy také kvítek bylo líbati páno Ach V lásky snu blaženém, v máji milém života.

Ach

—

A

mn

136

Vesna uprcMa jará; s ní mj též k^ítek uvadnul; Já pak v smutku tichém ztrátu jeho zde želím. Ach pro rovn není s smutkem zapojiti mi páno K kvítkm chladn jiným? pro mi tu lkáti jenom? kynoucím Líno mi odtržená osudem! Ty ve Máji obýváš tam, kde trudu, tísn není. O zachvj mi s výše nebes ve vtérku vanoucím

vn

V

prahnoucí prsa

má útchu

Z n

é

I

—

srdci milou!

k

y.

Nadje ^ne blahý, nadje! Ti vše se koí.

Co v smutku

A mnohého A mnohý

jest,

tvrze v

Ten kdo

T I

Pec

co radost požívá,

jen stín tvj kojívá,

se souží,

povtí

si

tvoí.

koho žalos moí,

za své útoišt jisté má;

akoliv

tvé

klamy dobe zná,

srdce jeho láskou k

O šastný

— komu

tob hoí.

blahá nadje.

Když ze všech stran neštstí na se Svým svtlem ku pomoci pispje! Le bda! komu, když se oko kalí.

—

Cit budoucnosti v srdce nevseje:

Jen marný blud ho, ne nadje

šálí.

valí.

137

Vyhnanstvi. Yyhnán

z lásky kvetoucího ráje,

Kamž mne Kde mnou

vedly stezky kvítkové, hráli zlatí

asové,

Co vtérci spanilého máje:

Nesmím ohlédnouti se na háje. Kde vše pélo písn májové, Ni obraz milosti ržové Volno v mrákotné penésti kraje.

O kam

se

Zpt mi

V pedu

duch truchlý podje? kroit plamenný mec

brání,

snžné závje,

sivé,

Chladného severu zpurné vání!

—

Ach

mn

ostala jen

A

s ní

teskné upamatování.

nadje

Útcha. Mne již stinné háje, sad kvetoucí, Mne ni Yesua více netší, Co dvé smutnoerných cipryší se chvje lásky vroucí

Nad hrobem

—

Ach co srdce mroucí Všecko mrtvol Sladkou nadjí as potší? Zdali smrt

i

mám

mou

vn

žádost vyslyší,

nýti v

tužb žhoucí?

138

O

ne

— Tam,

!

Vný, Tam mi

kde v plné kráse kvte

nepomíjející máj,

v tob, nadpozemský svte,

Yykvitne zas blaženjší

Tam Tam

ráj.

mé

se zjeví všecky sny

krásné,

Línu uzím v íze jasné!

i

Má

kde vlas?

Hle jak krásn ervánky tam planou! Vše v blahém již klidu spoívá, Jen slavík se z háje ozývá, Lehcí jenom vtérkové vanou.

Vše se kojí slastí Bohem danou, Všecko toho blaha požívá: Ach, mne bol a

A O

z

mých zrak

jen tecte, tecte, slzy tiché,

Rmu

se,

Srote

A

strast jen kojívá,

tiché slzy kanou.

rmu,

se jen

o srdce ztrápené!

na mne zrady

liché,

vy duše dravé, kamenné!

Mamé

šípy vaše!

marná

strast!

Patte! — Tam váš sudí— tam

má

— vlasf!!

139

Sedlák na

billiára.

Fraška k deklamováBÍ. V)

—

juž jsem tady z msta Nešastná to byla cesta! Akoliv jsem v Praze

2;eno

!

Prodal všecko draze;

O zelí se lidé Z rukou si je

prali,

drali;

Žito

— jakoby ch

Jak

živ

je na vítr byl hodil! jsem tak dobe nepochodil!

Ale co chtl sám ert mít?

Odpust Pánbh, že mám Napískalf mi do uší:

—

klít!

—

Vašku! než vyjedeš z brány ven. Udlej si dobrý den! Já ku, to se písluší, Aby, když ti páni mšáci U nás íkáme jim šosáci

—

—

Tolik

penz

za žito

ti

dali,

Zas na tob nco vyzýskali. to se rozumí Moc ne Takhle áký pakatýlek, Coby pišlo za vrtýlek

—

—

—

To lovka

nezkazí.

Utrácet, o to je hej!

Pánbh uchovej! Kapsa nkdy bývá mlká, Kontribuce vždycky velká!

;

140

—

—

Ale vem to neš! Zajdu tedy do hospody Kdes tam za rohem, na rán Když se jede k nám, po levé stran Ženo! tam jsi mla vidt hody! Host všude na mancáiy, Na tabulech samé cáry. Já si sednu mezi n, Jím a piju v bázni boží Rad se vihled množí Až tak k páté hodin. Tu mi napadne: což kdybys ješt ohlídnul se po mst? Takhle— já rku Kdo ví, kdy zas Prahu uvidíš?

—

—

—

—

—

—

A

tu

nco

zkusíš,

Zaplatím svj

ad

nco

zvíš!

a jdu.

Potloukám se ulicemi, Koukám vzhru, koukám k zemi,

U

všeho se chvilku zastavím.

Podivím se, hlavou zavrtím. Až pak pijdu k ákym dveím — Byly barvené a ze skla, Stna za nimi se jenom leskla A tam spatím sotva zraku vím Kupu hejsk. Co za? Xevím zhola;

—

—

Ale

pkné mli

Honilif se

s

šaty!

Kolem podlouhlého Já

ku:

Bude

Jestli se

z toho

—

biišfaty

ti

štola.

rozkmotí,

hodná mela!

—

;

!

141

V tom tu jeden jako stela Zrovna k dveím piskoí: „Strejku Vašku! jak se máte? Zdali pak mne ješt znáte? Pro byste tu venku stál! Pojdte dál!"

Pro

bych

se byl nutit dal?

Také bych

Rád

ta

biišata

byl omakal.

Vejdu tam a koukám byste,

As tak chyte, Jako vl na nová vrata Teprv vidím, že to žádná rvaka, Ale áká z brusu nová hraka. Pomysli

si

!

— Stl

tam byl

Celý suknem potažený,

Kolem

pkn

ohrazený,

Pevný, jakoby ho

A V

slyš

—k

slil.

tomu patí velká

víra

každém rohu byla díra, Pod ní sáek jako vrš,

—

Pravá

Na

strž!

kuliky hladké. ervené a ví jaké

stole

Bílé,

Bh

A

když stril do nich, holí míe, Hnedle jedna byla v díe. íkali ti tomu piriál Aby kozel na hrál!

—

nm

Když tak pozoruji co se dje. Jak tu jeden druhému se smje.

!

!

142

Ten

se zlobí, onen kleje,

rozpahá,

Jiný, než se

Holi kidoii pomáhá:

Smích

mn

se ve

rozmáhá.

Já kii: „To je mela! to je švanda!" Jen mi to z úst vyskoilo, An tu na mne celá banda

—

Všichni, co jich tu jen bylo,

Kií:

„Holá, strejku, holá,

Nepustíme vás tak zhola

Kdo

se

nám

chce smáti,

Musí také umt Dokažte vy sílu

Naute

nás

hráti! svoji,

mapy

klásti,

—

Jabka esat, hrušky tásti Pak jsi náš a my jsme tvoji. Nic nás více nerozdvojí!"

ku:

Já

„Páni kamarádi!

Odkud pak

Ní

sílu

jste, že

zkoumáte

mn

tak rádi ?

Hoj! ve se zklamáte Uzdvihnut já vte smle

Hrachu

pl

!

—

—

pátá vrtele.

Míníte-li šikovnost?

teprv jsem hoký host kuželkách jsem mistr pravý; Prásknu -li kdy mezi n.

Tu

V

Hned

je znát, že respekt mají,

Yšecinky vám vrávorají.

Ba

A

i

s

—

porouí penzi se rozlouí.

král se

sok

:

143

m

Chcete-li

Sem biišt Teba míil

m máte!

ale, tu

Uhlídáte

I

—

všelijak,

Že vám sedlák vyte zrak!"

Smle k

stolu se piblížím,

Zchytra kuliky pehlížím,

Kde by se co dlat By to dobrý konec Pak se rozpáhnu

dalo, vzalo.

—a

brr už mezi

n!

Šlo to lépe, než pluh v rovin.

bu Bohu chvála! — trefa ob byly v díe.

Jáf se znám,

Trknu

v

míe;

!

A

tu bylo smíchu, až mi zašel sluch! „Strejku Vašku, bravo, bravo! Vy jste trkl jako mladý bh;

Ale billiáru není zdrávo!"

V tom

tu z toho zatra-\'íru

Jakýs blázen vyskoí,

A

mn

zrovna

m

Pi tom že Zane hulákat

ped oi; skoro ohluší,

mi do uší „Pardié! udlal jste díru!

Tu dukáty

posázíte.

Nebo stíbrem vyplatíte. Tak to v obyeji jest — Na mou a tch pán es!" se mi, že tomu lovíkovi Malgér nebo Margél íkali

Zdá

Tak ák!

—

— Podoben

byl sklepníkovi,

!

144

Nohy mu

jen

lítaly,

Jazyk jako me, a celé tlo Jakby na drátkách viselo.

Ten mi v uších ležel stále, Že prý o krok nesmím dále,

Ai

tu díru zaplatím.

Já pak div se nezfantím: „Jen mi vte, brachu, na mou esf! Než jsem pišel, ml jste dr tu šest!"

Darmo

mluvit! On vždy na svém Že jsem díru v sukn udlal;

Arcif bylo sukno natržené

Ale

stál,

—

hluku pro malinkou díru „Moje stará, na mou milou víru! Vám to spraví za pár groš! Yezme nit obarvené,

A

to je

našije toho jen to fikne,

Žeby nepobral

to

na sto koš!"

Tak mu mluvím, tak se smlouvám, Aby slevil, mu domlouvám — Jakoby psa dráždil vedle

Aby do nj

tisíc

hrom —

Chtl-li jsem se dostat

Osm toral jsem musel Vejdlek Jenž

byl

frk!

—a

te hoký náek

Do Prahy Kdybych

vrat!

dom. dát

!

—

blázen

já,

vedu,

tak brzo nepojedu. ale

Nebo lovk

pece

jel

neví co

—

na eká —

:

!

145

Tedy

Aby

Dj

se

ItycL

na pozoru ml,

nebyla ta cesta zlá! se

vle

Ale na ten

tvoje,

Pane

piriál,

Co mne tolik penz stál, Ani ert mne více nedostr.ne.

Nápisy. Ženská hlavni ozdoba.

Pro

každá krásotinka Kvítím nebo peím zdobená? kvtinka, Nestálost jest

—

Peí —

znamená.

lelikosf

Dkladná píina.

Pro

pak te, když vyjde kniha nová, Nekladou se: „Pozatmlá slova?" Byla ondy stížnost Jetichova. „Hm!" dí na to básník Simeon: ,Já bych musel vydat lexikon I" Dobrý výklad.

Omne

punctum, qui miscuit „Ai," vece hospodský; „dávno tulit

Na

Vykvetly, hle z

Hvzdy.

I.

vte, iním!"

tetku.

Jako zorní záe Kdí se tetky tváe; O nich právem íc' Jan

utile dulci: to,

!

se

— zimní

mže rže. 10

-

!

146

Pravá

Pláe

píina náku.

Vank,

proto

Ne! Snad že

Na

má

že

Bh

dív

ji

ženu. v

hrob? —

nepovohaí k sob.

zdráhavou Julinku.

Ona kvete v kráse nelíené, Ona jesti plna milosti;

O jak

ploul bych v slasti neskonené, Kdyby, když se táži v sprostnosti,

Také-liby

Jen

mne

mla?

as ráda

„zpátkem" íci chtla!

to slovo

Hrobový nápis Stiaislavovi Vydroyj. ^tare slepý, dny tvého Svítit

jasnji

V pítomnou Vítejtež

Vás

slední byly kal

phtomnos

Pedeslosf,

Sladko a volno mi

žití

záe nebes

te^T

jest,

n:

libá.

a budoucnoef.

minulých pomním-li radostí.

milerád slast

mi v jasnu libém,

co budoucnost

ti

má

v

i

žalost se

dlím;

nadjné. chová zaki7tém

o chvíle

ln

OpoutanýMilek (Z

ecké

Antliolo?ie.)

Milku, tebe kdo zde chyte k tomu sloupu uvázal'/

Kdo pelstil tebe as, an jsi taký zchytralec? Klouku, nyní pláeš a nadarmo roní se slzinka; Tok-li našich

i

slzí

k smíchu

ti

vezdy nebyl?

147

X

B. St

.

. .

vi.

Líe Milkovy nám podvody mozek láskou jako smoia Vni, to se ztžka tvé kdy hlav Neb ta nikdy neni bez vody Díš, že

plane. stane,

Jiteaka. (Z

Co, druhu

Pro

ecké

mj, znamená

as stesk

ADtiiologie

slzy

mlivý íši

ti

mok

,1

ti

s

tváe plynoucí?

slasti kalí?

Zdaž jediného t jen ošemetná soužila láska? Zdaž jediného Milek kruté bolestmi muil? Pat jak tam Jitenka vychází Pí! zapome trudu! kdož ví, zdali též Ilospeia zíti budem? Z vln

—

—

10*

DROBNÉ POVÍDKY.

echové v

Pruslch.

Komantická povéšf.

1.

LÁ

vítzné Prahy zaznla trouba válená daleko do

krajin vlasti rozlehlé, a staec i mládec chopili se opt teprva krev nepátelskou byli s nichžto nedávno

me,

„S Otakarem do Prus!'' znlo ode rt ke rtm; po sláv i kdo po loupeži dychtil, a kdo vele každý spchal pihorlil pro rozšíení víry Kristovy vtlit se k zástupm bojovník Otakarových, sestavených A král vítzný, odn jsa a Prahy na zeleném luhu. v brnní zlatolesklé, kyna dlouhým, daleko záícím meem. 5 bron bujného vydával rozkazy a díval se s blaženou spokojeností na vyvolené jádro vojska svého, na muže zarostlé, ve válkách sestárlé, i na rozvíjející se kvt budoucí slávy eské, na jinochy vlastenské. jenž v tomto -tažení ponejprv mli dobyti sob véncfi bobkových. A když veškeré vojsko již netrpliv oekávalo hlasu trouby k odchodu zovoucí, kynul král ticho meem na vše strany a promluvil hlasem velikým: „Vlády kove ctní a pa aoši statení Xebudiž vás tajný úel váleného tažení tohoto. Posud jsem vás vodíval k sláv svtské, k pokoení hrdých nepátel dnes vedu vás ku sláv nebeské, Í£ vítzství nad zpupnou íší pekelnou. V sousedním Pruska seteli.

a kdo

—

—

!

;

152 posnd etéz otrocký, kterým ho spoutal kníže mrákoty. a pijmouce kest svatý stanou se údy církve a bratrími našimi, neb Až pak ze žeber a klesnou pod ostím eských jim poroste tráva, bude kesanstvo slaviti po vší íši této vítznou památku prvního uvedení svého, a skvlá ta zásluha za podíl bude nám, kteížto jsme s pomocí bydlí národ, udatný sice, avšak blahodárce Krista neznající.

Tomu

sejmeme

tedy

s

hrdla

Bu

me!

boží otrocké pohanstvo z této zem vyplenili." Tak mluvil Otakar, a všeobecný ples rozléhal s

ohromným teskem

eí

me

se

a štít na znamení spokojekrálovou. I velel král rozvinouti

nosti vespolné s prapor bílý, kížem erveným ozdobený, a plukové etní se chystali k odchodu. Aj tu podál od strany východní zdvihal se na zemi hustý mrak, ze sloupu prachového zaleskla se ocelová zbra, a zástup stejn ozbrojených odnc pímo ku králi na bystrých koních pijíždl. V ele zástupu tohoto cválal Hynek Valdštýn, kmet vážný, jehožto vysoké stáí nikoli mdloba tlesná s postavou shrbenou, le tolika stíbrné šediny prozrazovaly, z tžké pílbice proudem po šíji plynouce. Pevn ješt sedl rekovný staec v sedle, dupal vesele pod ním, jakoby nesl hrdina a švarný mladistvého ponejprv do boje. tyrmecítma jinoch kvetoucích jelo za ním v krásném poadí. Blíže krále skoil staec bez cizí pomoci hbit s kon vysokého a ukloniv se hluboko pravil „Pane a králi mj Já i tito synové moji všickni spolen dychtíme pro tebe, vlas a víru drahou obtovati krev i život! Pijmi nás pod korouhev svatého kíže!" A král užaslý hled dlouho v radostném pekvapení na kmeta ctihodného i na tyrmecítma štíhle rostlých syn jeho, zvolal posléze: „Pože-

o

:

!

!

153 hnaná jesti vlas, jížto lze v as nouze takové hrdiny S jediným starcem tímto a jeho syny do pole vyslati. bnjarýrai chtl bych pekelnou bránu z koene vyvrátit!" A obrátiv se k zástupu jinoch, jako divem prikouzlenému, pravil: „Neslušno by bylo, dliti od sebe bratry; stjtež vždy

vrn

pi sob

a získejte

sob

zlat}-ch ostruh

pod správou otce ve zbrani sešedivlého. On vediž vás dle své libosti do ptky a k sláv!" A jinochové bojechtiví

povdni

jsouce milostivým

slovm

královým, v ra-

dostném poskoku pidružili se k vojsku hlavnímu, které je plesným uvítalo hlaholem. Na to vystoupil z etného sboru rcnich a žák dstojný kmet, biskup pražský, piodín zlatohlavem, v prelí vojska královského, a vztáhna zbožn ruce žehnal zbra eskou znamením svatého kíže. Vysoko nad hlavami vojín zašuml prapor s kížem, kníže opt kynul svým dlouhým meem a vojsko se hnulo, cestou vesele takto zpívajíc:

Na

A

pohany, na pohany!

se jiskn^ z podkov práší, Ve vtru se kiž tu vznáší; Znte trouby na vše strany:

Xa

pohany, na pohany!

Xa pohany, neznabohy!

A A

se víra v Krista množí, se šíí sláva boží

Zporážíme bludné bohy, Vypleníme neznabohy.

Xa pohany, na modláe! Msta na vrahy Vojtchovy

Msta promní

A

z nich

I

se v rovy

\7kvet0u oltáe!

Msta na vrahy, na modláe!

154

Xa

pohany, na pohany

1

Strojte na né kíž a mee; Ktít se bude krev potee, At je Prusko prosté hany.

—

Xa Touto písní

pohany, na pohany!

válený duch u vojšt v takové potkání témé dokati se nemohlo. Ve Vratislavi pipojil se k vojsku eskému Otto Braniborský se svými zástupy a Bruno biskup olomou£ký, muž vhlasný, pro viru Kristovu vele horlící. roznítil se

míre, že prvního

s

Prusy

Pobyvše málo dní v rození, ítrhli

do

mst

práv

která

zem

tehdáž pruské.

pro slavnost božího napipadla, bez prtahu

byla

2.

-vlasti

Sotva že spatili pohanští Prusové branné hosti ve své, ihned vystupovali ohniví sloupové s nejvyšších

vrch k oblakm,

zanícení od obyvatel na svolání síly spolené. Hustý dým, k nebi se valící, v rychlosti oznamoval i nejzazšíra horalm píští nepátel, vyzývajíc krajany k udatnému odboji. Pomezní obyvatelé prchali s ná-

bytkem svým hloub do les, a echové nemohouce jim se dostati na hrdla, zaráželi na ostavená místa devných kíž. Ze však zpoátku spojené vojsko žádného

tém

n Prosu nenalézalo odporu, zmnil Pemysl Otakar posavadní zpsob války a rozdliv pluky své na menší jednozástupy, velel jim vyhledávati tajné skrýše Prus boiti lesní záseky. Tudíž i starý Hynek z Valdštýna, maje pod svou správou tyrmecítma vlastních syn, ušel z hlavního tábora. Nemoha dlouho bez ptky býti, dychtil tlivé

a.

£0 nejdíve

s

pohany

se potkati.

155 I

zdailo se jim hned drahého dae nzírati na kolmé

skále pevný hrad, vysokými baštami

ovnený.

Bojovníci

pohodli svých koní, aby tím spíše hradu dojeli. Nahoe však nebylo vidti žádných píprav k odpora, ani stráž nevyskytla se na hradbách a tady pochybováno, žeby hrad lidem branným osazen byl. U paty hradu pásl se klidn jenž zahlídna cizince k sirokoprsý se blížící,

k,

sepjal se

hama po

bujn

nmu

a jakoby vyzývaje k boji,

jezdcích tloukl.

Tu

z

pedníma

no-

podálí bylo slyšeti hvizd

k

a hlas mužský: „Hallmore!" a svsiv hlavu krotce, vrátil se po hlase k pánu svému. Sledovavše kon uzeli muže velkého jako u pohov ležeti ve vysoké tráv. Tžké, železné brnní, nímž chránny byly prsa jeho, zastíral z

ástky ervený, jakoby

v krvi

smoený

pláštec.

Holen

odpolu

obnažené, prozrazovaly sílu Athletovu. Pod hustým oboím záily malé, plamen sršící oi, jako dvé jisker z noci temné, a okolo úst i po lícech smdých vlnily se vousy erné, nehlazené hebenem, ni umle zkadeené kružidlem. Jakkoli ale vše, co na spatíno, surovosf jeviti se zdálo, nemohlo se mu pece mužské jakési vznešenosti odepíti. V jeho sm«?dé tvái nebylo rozpaku ni bázn, takže na první pohled ihned každý udatného reka v seznal. ,,Kdo jste a co zde hledáte?'' tázal se bohatýr pruský zpurn jezdc, ani ze zem se nepozdvihna. žilnaté,

nm

nm

„Kesanští bojovníci jsme " ozval se Milota, nejmladší bratí rekovných, „a jsi-li ty hradu tohoto vládcem, sklo hrdou šíji svou pod sladké jho kíže; odekni se boh píšerných a dej se poktíti s veškerým domem svým. se zárove s námi Bohu pravému, anebo viz, jak se to nádherné stavení nad tvou hlavou v rum a popel sesuje a tebe i s otroky tvými ve zíceninách svých pohbí!" z

Ko

:!

156 Šedivý Hynek, vdce malého zástupu, kynul hlavou, Lhostejný jakoby smlé vyzvání jinochovo schvaloval. Prus ale odpovdl chladn: „Nebudu vám, chcete-li pohržku svou splniti, v cest státi jdtež a rozrážejte si nepokojných hlav svých o tvrdé elo této skály, s kteréžto já co host a pítel nedávno i s vrným konm po hlav dolu jsem sletl." A když echové s netajeným úsmchem mili zd, po nepíteli pátrajíce, mluvil Prus dále: „Mužská udatnos ovšem odprc sob rovných nehrozí se, ale zairtu ;

bojují

duchové všech živl, a tch nelze

lovku

smrtel-

nému pekonati."

A jezdcové „Rinvale!" zaznl stíbrný hlas shora. pozdvihše hlav, uzeli na hradb pannu pohanskou zvýší muže dosplého. Bílá, ásná íza tajila ztepilý zrst její ped okem všeteným. Tvá bezpochyby spanilou zaclánl závistiv zelený závoj. Prstem pozdviženým hrozila rytíi pruskému, který pracn ze zem sebrav se, zajiskil divoce temnýma zrakoma, a zatna pst nad hlavou, co rozsápaný tur iel vzhru: „Mn ty pohržky, ženo hrdá? Vz, že pijde as, kdy mne pekelné kouzly tvé neomámí více. Boj budiž mezi námi, krutý, krvavý boj ode dneška pohasne poslední jiskra náklonnosti nkdejší ve prsech mých, ale pohrožovati sob Rinval více nedá!-^ A jako zemdlen násilným kikem tímto, zklesi nazpátky v trávu. Nyní teprva znamenali synové Hynkovi, že jemu krev na mnoha místech pod brnním se prýští. Skoivše

—

A

nkteí

s

ko,

mu

chtli

lásky

z

kesanské

obvázati

rány, ale bohatýr strkal je nevrle od sebe, ka: „To se Rinvalovi již nejednou pihodilo, že mu trochu krve ušlo

proto však

jdte v

pece nikdy

pokoji, anebo,

cizí

—

Ode-

chu k

boji,

pomoci nepožádal.

máte-li

tak velkou

157 jakouž nedávno chlubnými slovy jste

jevili,

zažete

si ji

na kon, který vrátiv se z pastvy, na pokynutí bohatýrovo poklekl na pední nohy, jakoby vdl, že pánu jeho nelze obvyklým

na

této

panenské

zpsobem

na

skále!"

zahvizdl

se vyšinouti.

^Posekej pak!"

spo, co

Domlnviv

to za Irtu

volali

za

ním

bra<^í,

a kterak svár váš,

„a

povz

jehožto

ale-

bezd-

nými svdky jsme byli, sob vyložiti máme?" „Co vám po tom?" zvolal nevlídný Prus, zatoiv konm. Po chvíli však, jakoby se byl rozmyslil, zastaviv se pravil: „Vzte tedy, že Irta jesti zasnoubená nevsta má, nic však mén zaasté spolu až do krve se pohodneme, jen že takové pohádání naše vždy jen s mým úrazem se skoní nebo Irta jesti hrdé mysli a Rinval ne;

ztrpí vzdoru."

Zatím, co bratí brzy na otee, brzy druh na druha a nejistoty hledli, již bohatýr v hustém

plni podivení

zrakm jejich se ztratil. „Rozbome to pohanské sídlo !" zvolal jeden ze syn Valdštýnových, oima po hradu

lese

panenském zajiske. Ihned za pochvalou smlé ei zachestily bratím na zádech stely, štítové zavznli, rekovní jinochové dobyli me, a kon, jakoby chestu tomuto mísili své divé ržání v dsný zvuk ocelové Ale vdce šedovlasý vrt hlavou, kárajícím zvoco lal hlasem; ^^Nežete se tak prudce ve zkázu! To jsme vidli a slyšeli, mlo by nás k vtší opatrnosti pohnouti. Mjte se na pozoru!" „Nebojte se o nás, ote!" zvolal hrdinný zástup. ;,Co mladosti naší na opatrnosti a zkušenosti se nedostává, dosadí bujará mysl a udatná ps!" A neslyšíce již slov starcových, prudkým skokem hnali se ku hradbám na oko neostráženým. V tom ale okamžení vyskoili též z hradní

rozumli,

zbran.

158 brány bojovníci, nikoli však mnžové v brnéní železném, nýbrž útlé dévy v šatech snhobílých, ohnivými oštpy seraotam švihajíce a píse arovnou jedním hlasem zpívajíce. Blesk požárný z oštp tchto na bojovníky sršící oslepoval muže i kon, takže nejeden chrabrý jinoch ve

zmatka pehrozném se spínajícího-se kon tžkým pádem stemhlav dol sletl, ba i druh druha, hnán divým vztekem, tepal a ranil.

znl

„Zpátky, zpátky!" hrdiny.

tomuto?"

zdola varovný hlas starého vaše proti oóaru a mamu Ale hlahol slov jeho potratil se ve hluku

„Co zmohou

—

pst

všeobecném. Jediný Milota uchoval smysl svých pi útoku tomto. Zavázav dobrému koni svému oi pásem, aby se nedsil ohn, až k samým hradbám jej pohnal; v tom ale také s ním sletl se strán do rozsedliny skalní. i

V tmavé úzké vži procitl Milota z tžkých mdlob. Kdykoli se snažil povstati, pokaždé sklesl zpt na vlhké lžko, nebot palivá zimnice potásala žilami jeho. Ohledávaje tžkou hlavu a oi krví zalité protíraje, povzdechl sob: „Zde tedy, mladý orle, skonen smlý tvj let? zde za míží, smrtí neslavnou máš pojíti?! O žerné nepohbil vrný pod tíží tla svého, abych aspo pod nebeskou jasnou oblohou své oi na vky byl zavel dobrý ote! O že jsem neuposlechl rady tvé, ped zkázou mne vystíhající Ach, mne zajatého více trápí

k

!

—

Mj

!

bolestný tvj náek, než vlastní neštstí."

Mrákotná mdloba,

zmocnivši se opt smysl jeho, Procitnuv podruhé, cítil

petrhla teskné to^p rozjímání.

"

159 volnj rau probíhá tlem, jenom že pe že krev již Rány slabos úd nelzelo mu posud se zem povstati. jeho byly vymyté a peliv obvázané. Opodál lžka stála bledá panna s lampon v rnce, v zamyšlení pohížená. oi, co poselkyn míru upjaté na jinocha, Její modré Dlouho hledla vlídnjevily útrpncs a dobrotu duše. na mládce, až pak obrátivši se spšn, zmizela úzkou šijí v prohlube vže. Žasnoucí Milota zpamatovav se zaslechl ješt šustti po zemi dlouhé roucho její, spanilého však úkazu již tu nebylo. „Andli nebeský!" zvolal nemocný mládec, „neboli oslavený duchu matky mé dtinských? Tvá milostná tvá jest mi povdomá z Tak mile usmíval se na mne obraz tvj v síni otcovské. Práv tma andlskýma oima zírávala na mne nebožka máí!, práv tak živ upen, jakoby každé chvíle chtla vystoupiti ze zlatého rámce, by mne k srdci materskému í

as

pivinula. I zabral se v myšlenkách do sn krásné minulosti, do let ržené mladosti. Y tom blaboteskném pipomínání pijal jej sílící spánek v náruí své. Tu ve snách opt vstoupila ped jeho duši bledá, sliná postava neznámé panny. Rozpjav ruce, by zachytil aspo lem jejího dlouhého roucha, procitl a mna si sen s oí, nevidl ped sebou nic jiného než kamenný sloupec, na nmžto etzy, jimiž spoután byl, chestily. Smutn sklonil jinoch hlavu na sloup a hluboké vzdechy draly se z mladých prsou V tom vrzne závora, a pedmt jeho sna stál životné ped ním. upíral jinoch oí svých na pannu, spoutané toliko ruce prosebn k ní zdvihaje; ona pak odhodlavši se pojala jej za ruku. I cítil jak se ruka její v ruce jeho tese, cítil teplou krev v žilách jejích, a podívav se jí nesmle do jasných oí F'"znal, že to dva

Nm

—

160 bytos z jiné íše, jak se byl posaváde Nepromluvila sice, ale velká slza zachvla se oku. „Útrpná panno! kdo jsi?" zvolal jí v modrém jinoch, ruku její pevn k tlukoucímu srdci tiskna. „Netaž se," pravila ona; „mj dosti na tom, že slabá ruka má tebe z náruí smrti vytrhnouti hodlá. následovati mohl?" Cítíš tolik síly v sob, abys „Až do konin zem!" odvce jinoch. „Síla má roste každým okamžením, kterým se do tvých andlských oí dívám." ^Nech zbytených," zašeptala panna; „doba je píhodná, vzchop se a poj!" smrtelná,

nikoli

domníval.

m

eí

„Mohu li pak vetzích?" pravil jatý jinoch. „Ruce nohy mé jsou ukovány ke sloupu." „Blaze nám," odvce dívka šeptem, „nebudeme-li míti vtších pekážek pekonati!" A v tom odepjavši vzni etzy s obratnou rychlostí, spchala k úzké šíji, od jinocha jsouc bez meškání i

následována.

Dlouho

kráeli

potm,

ani

slova

mluvíce. Milotovi bylo teskno u srdce.

na sebe

neprouvá-

„Kam mne

mrákotou noní? Brzo-li vykroíme z oarného bluDívko, kdo jsi, že se mne tak peliv dišt tohoto? ujímáš?" Tak se Milota chvilkami tázal; ale panna neodpovídala, vždy rychlejším krokem ku pedu chvátajíc. Posléze zablesklo se svtlo v dálí, ale bledé a šeré. Byl to svit luny, osvcující východ ze tmavé šíje. Posledním krokem z úzké jeskyn spadla i vazba ze rt „Nejvtší nebezpeenství, díky bohm! již díviných. jsme pestáli. Nyní jsme na svobod!" A v tom zaehtali kon na blízku. Polekaný Milota trhna sebou bezpravicí sáhl po levém boku, kdež jeho dobrý díš

dn

—

me

IGl

další!

panna zpozorovavši ásilué hnutí toto i hned omylu, kouc: „Setiž bujarosti k poteb DobP vranci vtí pítomnos mou. Za tímto

kovím

musejí

visíval

;

vyvedla

ale

jej

z

státi."

vskutku stáli za hustým kovím dva vranci uvázaní k dubu, jako beránkové hlavama k sob. Spativše dvu vypínali radostn krky, jakoby ji vítati chtli. Kterážto odvázavši je velela mládci vsednouti na jednoho, sama pak na druhého obratné se vyšinuvši, obojí uzdy Na dané znamení pustili se koné lesem. se zmocnila. S podiveuím patil jinoch na prvodkyni svou, jelikož bledý msíc, sliný obliej její osvcující, i postavu její arovnou jakousi pvabností priodíval. Noní vítr pohazoval jejími dlouhými kadeemi, a bílé roucho její skvlo se na vraném koni jako padlý sníh. Jinochovi bylo jakoby jel podle ducha pobludného. Teskná nejistota prorývala útrobu jeho, takže ani neosmélil se promluviti na pannu po se ohlížející. Mlení tajemné, kteréž nedávno ve tmavém prchodu tak písn byla zachovávala, musilojí nyní pod jasným nebem býti traplivé, nebo náhle potrhla konm mládcovým, a když tento jako ze sna procitnuv v sedle zavrávoral, takováto mezi nima rozvinula se rozmluva. „Divno mi," vece dva, „že vyschl pojednou proud tvé, an jsi mne prvé samými otázkami muil* „Kohožby písné mlení tvé,'' odpoví jinoch, „ode všeho dalšího dotazování nebylo odstrašilo? a mimo to, ani nevím posud, kdo jsi, panno krásná a kam mne vedeš?" A pichýliv se k ní mluvil dále: „Netáži se tak proto, jakobych neml dvrnosti k tob, ale jesti mi podivn okolo srdce, asi tak jako plavci na moi siném,

A

nm

ei

—

Jan z Hvzdy.

I.

H

162 slouchajícímu

líbezné

písn moských panen,

o kterých

jsem nejedno báchorku za dtinství slýchával." „Jaké jsou to panny?" táže se dva zvdav. „Slují plavcm Sirény. Po pás prý panny jsoa sliné, od pasu ale ryby potvorné, a zpívají tak líbezn a vábn, že ubozí plavci zapomenouce pro zpv na celý svt,

bezdn

za ijimi jisté smrti vstíc veslují."

„A však mne

jsi

ješt neslyšel

zpívati,"

vece

s

li-

bým úsmvem dva.

e,

„Tedy jest mi," pejme jinoch žertovnou „patím-li do jasných zrak tvých, jako chodci v poli širém^ za svodnými bludikami úsiln pospíchajícímu. Ale

—

mi pece docela jinae!" „Chceš mne zlobiti? Budiž! Pítomnost má nebude již dlouho tebe obtžovati. Konce lesa musíme brzy dojeti pak se rozejdeme. Tábor rytí kesanských nemže býti vzdálený. Šastn-li tam se dostaneš, jsi ne, ne! jesti

;

v bezpenosti."

„Odpus!" vece Milota jemn. vám péi tvou o mne, a však i z se z úmyslu otázkám

mým

vyhýbáš.

„Ydn ei

zajisté uzná-

tvé

Aspo

patrno,

že

jméno ochra-

nitelkyn své žádal jsem sob zvdti, abych je zachoval v prsech vdných na vnou památku." „emu bych je tajila ped tebou? JsemC Vela, rodná sestra Irty povstné, jenž u lidu vkolního co vštkyn vhlasná u veliké jest vážnosti. Chovajíc tebe na hrad u vzení tuhém, chtla mladou krev tvou obtovati ernobohm. Jednak útrpnost, jednak hnutí neznámé pudilo

k inu odvážlivému, k vysvobození tvému. To však sVmusilo kvapn a bez rozpak státi; nebo Irta s vyvedením zámysl svých nemeškává. Že tebe tak daleko vyprovázím, toho tvá i má bezpenost požaduje.* irê

163

„Nože tedy zsta pi mn! Pravice má t bnd« dokud poslední krpj krve v ní víti bnde.** „O mne se neboj! Pamatuj radji na sebe. Dokud

chrániti,

v okolí hradu panenského, nejsi bezpeen životem svým." Tichá rozmluva tato najednou petržena byla zvoláním Miloto vým: „Slyš, co to za hluk na blízku? Nemýlím-li se, jesti to dusot koní^ a zdá se jich býti si

mnoho

!"

„Jedou nám vstíc; tedy to druhové tvoji. Nebezpeenství, hrozí-li nám ješt jaké, musilo by ze zadn pistihnouti. Hleme se k nim pidružiti." Dusot kostva se blížil, hroty dlouhých devc zableskly se mezi vtvím, a etný uteenc.

zástup

odnc

pojevil

„Bda !" zkikne dva hlasem ceni

!

Mj

strýc to,

nyní

se

úzkostným, „jsme ztra-

mocný Raldo

!

Tu

nelze pomysliti

na útk!" Zkiknutí to bylo píinou, že vdce tlupy pohodl kon svého, a ve mžiku octli se uteenci sted zbrojného zástupu. Divoce koulel zrakoma uzev tetku svou ve prvodu mladého cizince. ukrývala

tvá pobledlou

v

závoj

zrakm

ásný;

osteji u proRaldo,

Darmo

ostrovidného

pohana nelzelo oklamati. „Ha, ty hrdliko tichá!" zaval hlasem ohromným, „proto-lis opustila hnízdo skalní, abys ulítla s mladým jestábem? Obma vám dlužno posíhati smlá kídla!" „O že se v pravici mé neleskne ocel, bych aspo se ctí vydechnouti mohl nešastný život svj!" Tak vzdychal Milota, co zatím odnci Raldo vi z rozkazu vdco u ruce jeho, od vazeb nedávných ješt nabhlé, vázali na hbet.

11*

164 „Zpátky na hrad!" iel pohan rozsápaný, a zástup jeho dal se do skoku, dvé zajatých s divým úsmchem Teskn sklonil hrdinný jinoch hlavu žena ped sebon. k sedlu, jsa pesvden, že jede do náruí smrti nejen Snad by slzami byl ulehil alebrž i mnkyplné. jisté, ale ni jediná nevyprýštila se z oka, srdci ztísnnému, ne žeby studem mužským byly zadrženy, ale spíše že zoufalství erné vznikalo v prsech jeho. Z jasných však

Bylo jakoby istý duše poklid. hledla na vazby svírající útlé její údy. a jediaé pohlednutí na pannu dodalo Milotovi opt nové síly. Styd se ped ní i ped sebou samým zpímil opt hlavu zkleslou i zíral smle ku strmícím z lesa baštám hradu panenského, ve kterém za krátký as mu bylo dvojnásobnou smrtí zhynouti.

oí s

Veliných

Již z

vysvital

opovržením

istá

skoro dojíždli hradu, tu nenadále, jako blesk vyítí se ze zálohy pluk kesCanských

jasná

V okamžení z obou stran zadrní luky, nad hlavami tpytí se mee, ráz rázem padají tžké rány, a jiskry srší od ocelových Ibic po temných štítech k zemi. Jako kosil rozkacený tygr bojoval Raldo. Jeho dlouhý hlavy dotírajících na kesan, jako když krupobitný déšC zlaté klásky nemilosrdn k zemi sráží. Daleko pesajeho hal silnou pravicí v ady kesanské, ba i válený bujným plesem skákal po mrtvolách v divokém tanci. rytí,

me

k

Zajatí, jsouce v stedu chumele, tém nic o boji nezvdli, jen že strašlivé znní štít oznamovalo jim mocné rány udatn dorážejících kesan a úsilný odboj zbsilých pohan. Dlouho tak trnuli v nejistém oekávání, která strana zvítzí nebo mužn stáli pohané jako stna vedle sebe, a jako prudký vítr zapírali se do jejich ad ;

udatní

kesané.

165 Najednon z poslední

Mocn

tlouklo

brzkého

slyšeti

síly,

mocný pád

a pohané

Milotovi

vysvobození.

a bolestné váni,

jenž

byl stežil,

kvapn

jiný zástup je obklíil a

mluvné

—

kojené nadjí posud zajaté piln

srdce v prsech,

Zástup,

nní

hrdla,

jako

ustupují ve hrozném zmatku.

se rozstoupiv hledal

—

v

útku

zachrá-

o radosti nevý-

mládec užaslý ležel na prsech šedivého otce, vítavým hlaholem svých bratí. „Ote! brate!" znli te pomíšení hlasové v blahém plesání, an opodál nejemn k vítání tomuto pizvukovala strašlivá kletba chroptícího Ralda, jenžto leže pod tíží kon svého darmo se namáhal vychrliti z tla mstivou duši. Teprv když ples radostného shledání znenáhla se umírnil, ohlídli se po Vele, kterážto v truchlení bolestném pohížená sklánla se k tlu krvácejícího a zoufanliv pod vlastním konm se svíjejícího strýce. Velkodušný Valdštýn velel vojínm jíti mu ku pomoci a oni sprostivše jej bemena tžkého, i hned bedliv opatili rány jeho. Užaslý Prus díval se nevrle ochotným písluhám tmto. Když pak mu hlava hedvábným obvázána pásem, zdálo se, že lví zuivos jeho ustává. Vloživše jej na krotkého kon, všickni pospolu se ubírali k táboru ke!

ohlušen synu!

—

jsa

—

sanskému.

Jednak laskavým

obsluhováním tiché Vely jednak v léení ran zbhlých, pozdravil se brzy Raldo, akoli zasmušilá jeho tvá za dlouhý as nechtla se vyjasniti. Darmo peováno, dvody jasnými a výmluvnou vytrhnouti ho z blud pohanských a tudy k pramenu víry samospasitelné pivésti.

piinním knží kesanských,

eí

166

Na tvrdém

jeho zarytého

úskalí

srdce

ztroskotaly

se

zpoátku všechny zámry velých horlitel. Lépe se jim dailo s obrácením panny. Oko její se zalíbením hledlo na tíchoslavné

obady nové

víry;

ucho

rádo pojímalo

slovi spasná, pronesená ústy jarého Miloty,

s

ní

zaéasté

Tudy nemeškáno uvésti ji ve svatyni víry branou ktu, k jehožto konání zbožný biskup Bruno sám ochotn se propjil. I nazval ji jménem eským Lidmilou, jelikož tichojemným mravem svým všemu lidu milou se stala. Bouil sice úporný Raldo, vida vtev rodu svého urvanou se stromu víry vlastenské, až posléze pece jemným pimlouváním o pravdách

náboženství

se

bavícího.

—

tetky a ochotnými písluhami vlídných cizokrajan ledové

srdce jeho roztálo, otevevši se naukám kesanstva. Sklonilt posléz i on tvrdou šíji pod sladké jho kíže, velkého podprce podnikání a kesané nabyli v svého, nebo byl Raldo bohatýr mocný a v pruském národu na slovo vzatý. Vidouce Prusové, že kníže Raldo, zpurný protivník všeho co cizinou páchlo, kíži se koí, u velikém pota picházeli k táboru kesanskému, klidn a beze zbran, jednak puzeni pirozenou zvdavostí, jednak pijetím ktu nesnázem váleným ujíti doufajíce. Také Lidmila od té doby, co v lno církve pijata byla, nemálo k rozšíení jejímu pispívala, slovo o kíži s líbeznou pvabností

nm

krajanm svým Pece však

zvstujíc.

nebylo velkých

hrad

hrdá Irta na svém

kesanský busi

z

prospch

vládla.

neopatrnosti

nadíti se,

dokud

Zabloudil-li který vojín

bu

piváben vnadami

nastraženými v okolí panenských zdí, bylo na vky veta po nm, nebo Irta navzdor citlivosti ženské pinášela bohm svým na lidskou krev.

ob —

167

Pemýšleno tedy rého

den

co den

všeliké pístrachy,

o dobytí hradu panenského,

z kte-

kesanm

škoda se inila*, než pro kouzlem vypsobené, nebylo k nmu

pístupu snadného. Piblížil- li se odvážlivec nkterý až k samým hradbám, vypravoval s hrzou o strašných píšerách, jenžto službu strážník zastávajíce, pekelnými drápy Každé vše rozdrcují, cokoli k nim smle se piblíží. noci zaplápolal nad hradem ohe rudý, vysílaje k nebi sirné požáry,

a v ohni

se tepetalo

erné

ptactvo,

po-

dobné velkým netopýrm. Nebyli by se tedy vdcové ješt tak snadno odhodlali k boji s bytostmi netlnými, kdyby zbožný Bruno, horše se nad vládou íše mrákotné, sám nebyl dotíral na zrušení omamu tohoto. K tomu aby provázeje pi podcíli astji pimlouval Raldovi, niknutí tomto váleníky eské, zkušeností svou k snadnjšímu dobytí hradu zlopovstného napomáhal. Tento ale, nakvašen ješt pedsudky pohanskými, zavrtl pokaždé hlavou, ka: „Za Irtu bojují bohové vlastenští. Nerádno smrtelníkm pustiti se v ptku s bohy nesmrtelnými, pro Kdož zameškání obvyklé úcty na národ rozhnvanými. Hlasitý smích, nímž medle odolá síle nadpirozené?" echové slova tato nejapná splatili, pivedl jej opt k sob. Velmi se zapýiv pronesené vyzvání, akoli nerad, pijmouti déle

již

se nezdráhal.

Zpoátku ovšem

se zdálo, že vojsko

prospchu, jsa s hradbami seznámen, práv k tomu z kterého by nejsnadnji útok na hrad Ale sotva že dorazili ke zdím tak blízko,

Raldovým neskrovného

získalo

eské svolením nebot bohatýr místu je vedl, uiniti mohlo. co by z luku

mranem šíp v jedu noemnohému švarnému váleníku svtlo života

dostelil, byli nenadále uvítáni

ných,

na

které

vky

zhasily.

Tak stateného odporu

se

vojsko

ke-

168

sanské ovšem nenadalo

,

aniž

mohlo

pochopiti,

jakby

ženské, jimiž hrad.

jak se domnívali, osazen, tak hrubý odpor initi mohly, jelikož opt jen kouzelných pístrachu byli oekávali. V tom ale hmotný hlas Rinvalv pojednou je vyrval z omylu. Pohledše vzhru, uzeli etné ady

Prus s napnutými luky, trících za ochrannou zdí. Nade všecky pak vynikal, co strmící skála nad nízkými pahrbky, rek Rinval, zahalen jsa v erveném pláštci a na dlouhý oštp hrd se podpíraje. Oi a ústa jeho soptily jizlivý posmch. „Hoho, jonáci!" volal plným hrdlem dol^ „Což jsou ela vaše z ocele, nebo se vám zachtlo plesu s pannami pruskými ? Zkustež naped sílu paží mužských, než odpoinete na dívím!" A nežli se zpamatovala žasnoucí vojsko, opt zafiely stely s hradeb. nedlouho trvalo podivení a zmatek mezi eským rytístvem. Vidouce, že jim ne již s arovnými ženami, nýbrž muž s mužem se potýkati jest, tím vtší udatností obnovili útok. Dlouho trval boj lítý, nebo Prušané, v menším potu, chránni byli zdí a valem, co zatím vojsko kesanské krom lehkých štít žádné jiné píobrany nemlo. Silný Rinval švihaje oštpem velmi obratn, metal nejodvážlivjší bojovníky s hradeb a pecházeje jizlivý s místa namísto, jak poteba kázala, posílal na posmch a tžké rány. Tu jarý pluk syn Valdštýnových žene se k hradbám, a ponou boj tuhý s velikánem. Starý Hynek navzdor vku svému zdálo se že mládne v roznícení boje. Zpomínaje na dobrodružství let uprchlých, jakoby sbíral sílu pozstalou k inu slavnému, v elo

ln

Le

a

n

mužn se staví. Kamkoli vrtne se Rinval, ho v patách, až i konen hlomoz deven a silná temná rána oznamovala tžký pád jeho. Dlouhý oštp, nad hlavami pruských jenž ped chvíli ješt vysoko rozenc svých stíhají

nl

169 vojín, zmizel mžikem, a s ním jakoby byla zmizela ndatnos Prns. Síla jejich mdlela vihled, a již kráeli vítzové pes mrtvoly polehlých odporník do hradního Ale tn bylo jim ješt potkati se s pístrachy dvoru. arovnými. Z hradní brány vyítilo se dvé ještra ná-

ramné

velikosti,

jenžto

ze tlam

jedovatých

soptili

ohen

hebeny ervené, ocasy pružnými šlehali NeAle rytíové kesanští byli již ohroženi. kolem. všímajíce sob hnusných potvor kráeli smle do vnit

sirný

a ježíce

hradu.

5-

Plaše ubíhaly dvy ped roznícenými vítzi ve sklepy Až pak ropodzemní, Irtu však nebylo nikde spatiti. dina Valdštýnova, s ostatními drancovníky zárove koistí se nebavíc, vypátrala vchod ku prostranné jeskyni podzemní. V nejzazším konci temné kobky plápolal ohen

rudý na stole obtním. Podobizna kovová boha Perkna skvla se nad ním, jsouc ozáena ohnm u pat jejích zaníceným. Tvá boha jakoby zlostí rozpálená rozesílala kolem tajemnou hrzu. Na hlav skvla se koruna plamenná, od kozí brady se vlnily rzno erné vousy. Na obtnici posavad chlípla krev zve i lidí, jemu na úctu pobitých. Pod stupnmi kamennými prýštil se pramen pojenžto stedem tmavé jeskyn své tiché vyvádl proudy. Ped modlou ležela s roztaženými údy žena mladá, jako mrtvá; jen chvilkami potrhoval bsný vztek svátný,

jejími

a se

žilami,

krví

hmotné kroky

zem

nabhlými.

Zaslechši

tesk

blížících-se hubitel, vzchopila se

a obrátivši

zbran vážn

písnou tvá k odvážlivcm,

hrd

!!

170

A

oekávala píští smlc.

pokroili rytíi blíže, vztekn toila záíúhlm, vzývajíc na pomoc

sotva

tu Irta (bylaf to ona) v zoufanlivém

cím prstenem ku všem tyem duchy služebné a rozkazujíc takto

zpvem arovným:

Sluhové

Vrní Duchové

erní Slova znamenejte, Ku pomoci spjte!

Ven

ze

zem,

Noní plém! Ven vy

z vody.

Luzné rody!

V

ohni,

Af

A Af

A stny

v

povtí vtí!

to

poaly

skalní

koui

bouí,

to

se hýbati, a z nich vystupo-

valy píšery žluté, hnusní trpaslíci a opice ohyzdné,

oi

malé na cizince vyvalujíce a mezi sebou frašn se protáejíce. I potok skalní najednou obživl V siném proudu z vln vytápli se jeho šplechtaly se netvory šupinaté raci a pavouci zelenoerní, náramná klepeta svá jakoby k chycení lupu široko roztahujíce. Ohe obtní praskaje a sye plil ze sebe lesknavé ještrky a barevné ohnižily, jenž obratn v plamenu se potápjíce, veselé tropili rejdy. Ba i nahoe pod klenutím šustilo ptactvo šeré, kídlama netopýrovýma nad hlavami užaslých rytí potepávajíc. Pro strach i hrzu neosmlil se žádný z místa. Jako 5

zkamenlí

stáli

tu

i

nejudatnjší

bohatýrové,

s

trnutím

na rejdy duch, každým okamžením rostoucích a stonásobné se rozmáhajících. dívajíce se

171

Pízrak a hrzy pibývalo vždy více-, jen Irtíi stála pevn v boui živl, s tváí vítznou na pobledlé vojíny V tom se tu octnul biskup Bruno ve prpohlídajíc. vodu Raldovu. Znamenal se kížem a v tom se rozplaTrpaslíky pohltila zem, pramen šily mrákotné obludy. na obtnici pove mdlobu tžkou. co v lno smrti studené. Bílá tvá její zesinavla, hvzdy oí pohasly, všecka síla životn< ji opustila. Tudíž biskup pikroiv sal jí s prstu kroužek arovný, jenž se

klidn vítr

hasl,

po

se

jeskyni

utišil,

a

sykotem v pouhý dým

vlekl,

Irta

plamen

zklesla

se rozplynuv,

vyletl

hmotn

ze

skály.

„Ha!"

bžk

moc

vzkikl Raldo, „te patrn poznávám, že tchto lichých rovná se dýmu, jemuž ped

záí Boha kesanského ustoupiti dlužno! Dol, Perkne bezevládný,

s

postavce

Bohu mocnjšímu!" litinu

A

skvostného prodrav se

Perknovu smlou rukou Mezi tím peováno o Irtu,

!

Postup místa svého až k

samé

obtnici.

svrhl v tok skalní.

kterážto posud jako bez

Konen potrhla zraduše v tžkých ležela mdlobách. koma; zpímivši se pomocí rytí poznenáhla, jako vyjevená pohlížela brzy na vojíny, brzy na stl obtní, nemohouc sob náhlou promnu vcí a nevážné zkácení Perknovy

nijak vysvtliti. Tu se laskav k ní Bruno a nazývaje ji sestrou bloudící mírn jí pimlouval, aby odekši se boh kivých, hledala milost za pedešlá poblouzení u paty kíže. Bledá, tesoucí se po celém tle, bez odporu nechala se vyvésti z temné jeskyn na náhradí. erstvý vtík, poboenými zdmi vanoucí, pivedl ji zase k sob. Po chvíli pak si hluboce oddechla, a slzy si oima klestily dráhu. „Dobré to znamení!" zvolal zbožný Bruno; „nebo slzami kanoucími

sochy

sklonil biskup

172 jemná ženská mysl do prsou, bladem a nárnžívostmi divoce pobouených." Zatím pivlékli i Rinvala obsypaného ranami, z nichž bohatýrská krev hojnými proudy se prýštila. Pece však hledl ped sebe, jakoby rány byly pekonaly toliko sílu tla, nikoli pak ducha jeho chrabrého. V tom Jejich oi setkaly se v želu nábylo mu spatiti Irtu. ramném, a snad nikdy nebyli tito dva snoubenci stejnjvrací se

mran

smýšlení,

šího

nebylo ních,

úhl Tu

jako

práv

v

an tu

již

dobu tesknou. Než vyjadováním cit vnit-

tuto

tu pochvíle zabývati se

hoel hrad, dle rozkazu vdcova ze ty mohutné trámy již praskaly nad hlavami.

zanícený, a

teprv

pibhly

panny,

kteréž

se

byly z

bázn ped

bojovník ve sklepy ukryly. Ve zmatku jedny k nohám Irtiným padaly, jiné spínajíce ruce vojíny úpnliv prosily o smilování. Ale všecky vzal dstojný Bruno veejn pod svou násilím

ochranu,

a veškerý

k eskému

opustiv hoící hrad,

zástup,

chvátal

táboru.

6.

slov nám zbývá ješt k dokonení píbhu Toliko podotknouti teba, že další chování panenské vštkyn upravdilo vyrení biskupovo, který se nebo i ona pichýlila ucho byl za její obrácení zaruil a srdce své blahodárným pravdám kesanského náboTaké Rinval se mimo vše nadání odekl bludu ženství. svého. A ehoby se byl bohatýr tento pouze k vli své

Málo

našeho.

;

pann neodekl ?

—

Jich

poktno

mocn na jedním dnem bylo

píklad úinkoval

Prusy pohanské, takže jich mnoho u jezera královského.

set

173

A

pak mnohonásobných ješt

odpor

jovný Otakar, nežli víru Kristovu v zemi té vnil není úel náš obšírným vypravováním :

déle se zabývati, jelikož

sob

zakusil

vštípil a

boupe-

ptek tchto

volnosC tuto k pohodlnj-

šímu asu zstavujem. Krátkými tedy slovy dopovíme, že Rinval a Irta byvše poktni, po krátkém ase v užší vstoupili satek, aniž pak více, pokud povdomo, krvav se nepohodli. Tichá Lidmila dostala se za odmnu hrdinnému Milotovi, jejžto za svolením pátel pokrevních následovala do eské vlasti, jedinou slas v lásce jeho nalézajíc.

—

Opt

se

vracelo

vojsko

eské

,

ozdobené

bobkem i obohacené koistí, do rodných krajin svých. V ele panstTa vybraného jel vítzný král na oi supajícím, s hrdou radostí pehlídaje pluky vrné, ztenené sice za nehodou války, posud ale nepekonané odporem nižádným. V stedu kráeli knzi v rouchách mešních. zadními pluky projevil se i skrovný sbor syn Valdštýnových, obklopujících otce šedivého. Rozkošný byl pohled na odnce tyto zrstem i silou sob rovné; nej-

Mezi

radji však

oko dlelo

na mladistvém Milotovi

sliné, cizokrajné choti Lidmile.

a jeho

Nocleh na Kaerové. Povídka z

U

svatb pítele mého L sedlo nkolik hovora paniek ve pátelském vnci za kulatým Na stole perlilo se víno, a v oích spanilé, .

.

.

pán

ných

stolem.

nevsty

le

dn.

našicli

perlily se slzy

blahé

— ne však

to slzy rozkoše

slzy

zármutku a

— Divná

vc

strasti,

Zposvatebané ústa takoka v kruhu, sotva že nkterý host sliné sousedce své cosi píjemného v ucho pošeptati se odvážil ale víno, ten dar boží trudolomný, víno, ten kouzelný klí k srdcím lidským

átku

hostiny

mli

a lásky.

!

všickni

—

;

víno, pravím, rozvázalo jazyky, rozehrálo srdce,

ubednilo mosty ode rt ke rtm, okídlilo váznoucí slova, takže i v této zpoátku jaksi zaražené spolenosti konen veselý

poal

ozývati se hovor.

Nkteí

ze ženatých pán dali se do vypravování rozmanitých píhod a pekážek, s kterýmiž se jim bylo potkati, než drahou plku srdce a života svého ke stupm oltáovým dovedli. Zajímavé rozprávky tyto tak se zalíbily, že od rozesmálých paniek konen zákonem stanoveno, „by jedenkaždý z pítomných, jhem svatého manželství spoutaných hostí památné píbhy zamilování-se i zasnoubení svého shromáždné spolenosti a bez odkladu objevil."

vrn

175

Za tímto zákonem došel ad na doktora Hrdliku, mstského fysika, mladého vdovce, kterýžto i hned, od-

sob

kašlav

vování a

eí

a jazyk srdnatým

píbhu

svého

spoádanou poal

„Píbhy,

které jsme

douškem ovlaživ, k vypraPak hlasem vážným

chystal.

se

mluviti takto:

práv

vyslechli,

ovšem podivné

mén

osmluji se tvrditi beze jsou a zajímavé, nic však vší chlouby, že, co se podivnosti dotýe, ani jeden z pítchto mému se nevyrovná, le by kdo zasnoubení své ne v osvtlené síni, pi veselém inení trub a blábolu bubn, alebrž ve zíceninách starého hradu, pi ne-

bh

libém povyku noního p*:actva a strašném hlomozu padatrám, u prosted divého boje rozsápaných živl

—

jících

o plnoci byl slavil." Po této trochu pepiaté

pedmluv

ohlédl se

Hrdlika

kolem, jakoby na tváích poslucha svých ísti chtly s jakým asi vdkem slova jeho pijali; nemoha však pravdy se doísti, šoupnul si a pohodln znovu se napil. „Pan doktor zaíná z vysoká!" ozvala se s úsméchem ovdovlá radová z tenova; „jen at to není opt nco smyšleného, nebo dokonce nekoneného, jak to, po-

vítzn

híchu livostí

leckdys v asopisech nalézáme a s muenickou trpítáme. Víme, že pan doktor asem rád sizalhává."

!

!^^ vece se zdvoilým uklo„že píbh, kterýž nyní vypravovati hodlám, akoli, jak pravím, dosti podivný jest,

„Ujišuji vás,

má

milostná

nním uzardlý Hrdlika pece skuten

—

se stal, a, dle

mého aspo vdomí, dnes

poprvé váženému obecenstvu zavítá." „I to jsme tedy žádostivý!" zvolaly všecky paniky jako jedním hlasem. „Ponte! ponte!" zaznlo z desaterých úst, a Hrdlika, napiv se do tetice, dostal se konen k prvnímu paragrafu.

176

1.

M

.

.

.

—a

bych to neml tak zhola študent jsem láskou k milostnému dveti. Byl tehdáž bytem i na strav u nebožtíka profesora výteného uence a zpytatele pírody. Vážný

Již

jako

— zahoel

íci jsem

..

staeek

tento býval,

pi

vší

dobrot

srdce,

asem

nevrlý

Buže za svým povoláním bubiavý až k nevystání. zanášeje se bedlivým skoumáním živoich a jich povah, na lidi a jich poteby málo zel, aneb ustaviným sezením

a

ob

a pílišným ducha namáháním trudné hypochondrii za opadnul: zkrátka, já hoch krve prudké a nepokojné ml jsem n nho pravý oistec. Ani jsem mu dobe nesedl ani dobe nestál. Ustavin mi znlo v uších jeho rázné: Na štstí ml pan „Puer nequam!" (Zlotilý chlape!) profesor dcerušku, kteráž byla as v mých letech, aneb abych nelhal, snad o dv, nanejvýš ti léta mladší. Malá Julinka byla, jak pravím, mé štstí. Onaf bývala prostednicí tak dím, chrámezi mnou a rozhnvaným otcem, byla, nící hromosvod v dobách bouky, takže blesk otcova hnvu pomaje híšnou hlavu mou jižjiž postihnouti každé cíle svého se minuv, po její nevinné kadeavé blavince neškodn k zemi se svezl; nebo kdykoli jsem buto, dostav se do pírodní komnaty, nco ztropil ze vzácných motýl a nesitek barvu jsem sestel, anebo pokaždé potvorným broukm a hmyzm nohy utrhal Julinka sama za pestupnici se hlásívala, jemnými prosbami a hojnými slzami hnv otcv krotíc; a otci, jak jsem pozoroval, jediné dít pece jen milejší bylo, než motýlové a brouci celého svta.

—

a

,

tém

—

—

177 že mi raalá Jnlinka takoka v duši jsme se uívali na knize, vedle sebe jen že já v dcké svornosti na nízké stolici sedíce astji v pomnnkové oi její, nežli v trudnou knihu se díval, a tudy skrovný prospch v uení inil, akoli úlohn svou po vždy výborn zpamti jsem odíkal, kdykoli Jnlinka slíbila nebo pohrozila, že mne sama vyslýchati bude. Jako bych ji dnes vidl, tu dobrou dušinku, kterak pede mnou vážn stála, hladké elíko své v nesíslné

Tak

vrásky

se

stalo,

Spolu

vrostla.

stahujíc

poínajíc.

—

a co neukojitelný

Váznul-li jsem,

nebyla

profesor

písn sob dobe-li

k uprošení;

však úkol svj jsem odbyl, rychle uhladily se hrozící nkdy také štívrásky na ele jejím, a libé usmání paná hubika bývala sladinkou odmnou pilnosti mé, za jakoužto bych vru byl sob troufal celý foliant ádku

—

—

ádkou nazpam

za

se nauiti.

Ani po uení nemohli jsme býti jeden bez druhého. Hry a zábyvky naše bývaly spolené. Co mne zajímalo, tšilo také Julinku emu ona se radovala, nad tím i já jsem plesal. V lét chytávali jsme na zahrad motýly a brouky, kteréžto pak pan profesor soustavn popisoval a ísly opatené ve sklennou skíni k ostatním hmyzm svým ukládal; v zim vycpávali jsme ptáky, a nebylo-li nic jiného na práci, povídali jsme si, jak se máme rádi. Zkrátka: v nkolika krátkých letech tak jsme k sob pivykli a tak sob porozumli, že jsme ;

byli

jedno

tešním

o

srdce

jediné

a

jedna mysl, podobajíce se dvma Ale ach, a jediném jadérku.

stopce

jako každá pozemská slasf, sotva že zavítá, tak i naše blaženost jsoucí z tohoto svta, dlouze trvati.

Starému profesorovi, jakožto bedlivému I. 12

Jan z Hvézdy.

již

i

pomíjí,

nemohla na skoumateli

— 178 a soudné oko upíti. StaloC pirozeným, že teo, jenž u odkrývání pírody byl tak šastným, konen bez vel-

pírody, se

nedalo

se bystré

bhem

tedy

tajností

kého Umání hlavy

také

sympatie naší

veliké tajemství

vypátral.

Tu boue.

se na obzoru nevinné milosti naší náramná strhla Otec lál hlasit, Julinka slzela potichmo, a já,

nejsa sob, starci

aspo

mého mínní, žádné viny povdom, se díval. To ješt více jej rozdráždilo. MnselCjsemna hodinu z domu. dle

rozzlobenému

popudilo a Vyhnanství

smle do oí

jest los trpký; mne však v nastalém radostné vdomí, že, jsa vyhnán z domu profesorova, nejsem zárove vylouen i ze srdce své Julie ze svého ráje. Že tomu tak jest, zúplna jsem

zármutku

ovšem

sílilo

to

—

se

pesvdil, an sebrav k odchodu

sítka

svá,

v jedné

školní knize krásný obrázek svaté Julie jsem nalezl.

zadní stránce bylo psáno drobninkou literou mysli já jsem a zstanu tvá!"

:

„Bu

—

i

Kratiké to arci bylo psaníko, hned sepsal výklad dosti obšírný,

ale já

as

jsem na

v tento

Bu

Na

dobré

m

smysl:

„Rozmilý Vilíme! dobré mysli, t. j. nermuf se proto, mne na as opustiti musíš. Mla jsem ti sice mnoho íci, ale ubohé dívce ani ruku tob na rozlouenou podati nebylo dopáno! Ani proto senermu! Vždy nejsme na vky rozloueni. Nkdy snad pece píznivjší hvzda naší lásce zasvitne, a pak, Vilíme pak snad již žádná boue strom blaženosti naší nepodvrátí. Otec se arci tuze hnvá, ale nebude se hnvati Hle mne zasloužiti mužnou setrvalostí a pilností ve svém povolání, bys nkdy vykázav se úadem neb hodností, o mne slušn požádati sml. Já vrnos tob zachovám, a by nás svty od sebe louily, tomu pece nikdo neže

—

—

vn.

;

179 zabrání,

bych

aspo myšlénkami

jsem a zstanu tvá!" Málo slov, myslil

—a

svými byla

u tebe

;

já

tak dále.

jsem sob, ale hluboký význam! nemysle na nic jiného, krásná slova tato i v eské verše jsem uvedl, které mi však již z pamti vypadly. „E nenabytné ztrát eské literfí.tury !" vskoila do paní ze tenova, potuteln se usmívajíc. „Tehdáž, má milostná! já sám jsem tak smýšlel." „Kterému zamilovanému jinochu lze odtušil Hrdlika. jest pomysliti, že verše jeho, na oslavu milenky skládané, za nic nestojí? a já byl pod krk zamilován!" „Ticho, mé srdce!" zašeptala polo-udušeným hláskem mladá panika, vedle švitorné radové sedící: „ticho, má milá! Budeme-li pana doktora mýliti a vytrhovati, mže se nám lehce pihoditi, že dnes ani konce jeho povídky se nedokáme. Snad, až se bude k tomu nejlepšímu blízvedne se a ekne, jak to ítáme v asopisech: žiti,

A

ei

—

y,

Budoucn

dále."

„Nkdy

také bývá: „A nic dále!" ekl nezaazený „Já však s vámi, krásné paniky, milosrdnji nakládati míním, než mnozí nynjší novelisté, akoli nehodlám práva svého zcela se odíci, kterýmžto mi volno, krátký píbh svj popsáním rozmanitých krajin, starých hrad a tm podobných vcí protkati, ba nkdy i polohopisné poznamenání, zajímavé povsti a t. d. pimísiti a to vše pod tou výminkou, k tomu-li své laskavé svolení dáti, a další vypravování mé bez škádlivých úštipk povídatel.

vyslechnouti ráíte."

^Rády,

rády!"

ozval

se

sbor

paniek

Hrdlika vypravoval dále:

12*

unisono,

a

»

180

2.

Láska naše nyní teprv nabyla Vídal jsem

jsem

jí,

sice Julii

nkdy,

barvy psával všecky mi-

mi mohla odpovdíti? Na znlky své ml jsem odpov

ale což

lostné lístky a

romantické

ale jen v kostele;

„Bu

—

již

dávna

dobré mysli já jsem a zstanu tvá!" Jiné odpovdi nebylo teba. Vdlf jsem, eho se mi posud nedostává; proež s pilností ocelivou k vdám jsem pilnul. Abych otce

na obrázku:

mé Julie tím spíše získal a sob naklonil, vstoupil jsem po skonených filosofických studiích do lékaských. Když k vystihnutí rozsáhlé íše vdomostí, v tuto vdu sahajících, nepostaovaly dny, nasazoval jsem noci. Pi mdlé zái skrovné lampiky do plnoci sedávaje, vzdálené Julii úlohu svou v duchu jsem odíkával. Vidl jsem, jak v odmnu se usmívá, jak mi pochvalu kyne a k novým vždy snahám pívtiv povzbuzuje. Což by pevné vli, vrozené schopnosti, a pede vším vrné lásce bylo nemožného? PovímC bez chlouby, že v krátkém ase pediv všecky své druhy, lásky a vážnosti všech profesor v plné míe jsem nabyl. Uinili mne assistentem hmyzozpytu na vysokých školách, nebof všeliké brouky a hmyzy neznal nikdo lépe nežli O prázdninách konával jsem malé cesty po milé já. vlasti, jelikož seznati vlast za pední povinnosí jsem pokládal. Pi této píležitosti píjemn jsem rozšioval okres vdomostí svých, po trudu suchopárných studií v lnu pírody okívaje. Na takovéto potlce pišel jsem kdys do msteka Královic, kdež povstná krypta Griespek se nachází.

—

181

Žádný

cestovník, konaje cesta touto rozmanitou krajinou, neopomíjí navštíviti „královické mumie," neprav tak nazvané já pak i z jiného ohledu, ne? k ukojení pouhé zvdavosti, žádal jsem spatiti neporušená tla lidská, nad nimiž dle povsti daleko roztroušené nevládne mocná ruka vše zžírajícího asu.

a

;

V

malých mstech každého píchozího lehce bývá Tak i s mou osobou se dalo. Nestál jsem ani pt minut na pustém hbitov ped starožitným farním chrámem sv. apoštol Petra a Pavla, zraky své s obdivením na tuto znamenitou budovu šestnáctého století upíraje, an tu nenadále malý zdrápaný mužík svazkem klí vedle mne zachestne. „Nemýlím-li se, pane," poal mužík co vlaský cice„nemýlím- li se, jste cizí a žádostiv virone švitoiti dti naše Krišpáky? Hnedle posloužím. Již je ukazuji pes ticet let, a památnou historii toho rodu vím nazpamí, jako svj každodenní otenášek. Proež libo-li, poznati.

—

pojme!" „A než to dopovdl, zaskípl klí ve starém zámku a my vstoupili do chrámu. Minouce dlouhou adu stolic jsme do prostranné vysoké kaple, jak se zdá, teprv pozdji ke kostelu pistavné. Kostelník s mou pomocí vyzdvihl tžké, na zemi ležící dvée, a po patnácti širokých schodech sestupovali jsme dol, do íše mrtvých. V nevelkém a však dosti svtlém sklep leží tu trnáct tl v otevených rakvích na vysokých kantýích. Oi jejich již dávno vyhasly, tváe scvrkly, kže ke kosti pischla a sežloutla, ale podoba nkdejší jim ostala. Ve starodávném odvu svém dímají zde s rukama kížem složenýma sen vný vážní starcové i útlé dti, jakoby nedávno teprv na odpoinutí se byli odebrali. vešli

—

;

182 „ToC jest tedy ona nešCastná rodina Griespek

poal

bachu,"

dvma

švitorný kostelník vykládati,

z

Gries-

„která se

ped

velikém kvasu na ddiném zámku svém Kaerové vespolek otrávila, jakž to kronika eská sty

lety

o

sieji vypisuje."

„Neslýcháno!" zvolal jsem s užasnutím; „já prošel všecky kroniky krvavého století sedmnáctého, ale o hrzném kvasu rodiny Griespecké není nikdež ani té nejmenší zmínky." Kostelník se usmál: rád. Ale my tu máme psané památky, a mimo to poví vám každé dít v mst,

—

tém

„Vím

že se Kripáci najednou otrávili a sami do umrlích truhel položili."

Chtl-li jsem o

—

„Krišpácích"

— tak

je v Královicích

dalších zpráv se

dovdti, nesml jsem

vosti slov

kostelníkových

déle

znamenal,

že

nazývají

tedy, píteli,"

pochybovati,

o pravdi-

nebot jsem

tvrdovrnos má ho pohoršila. „Odpuste ekl jsem chlácholiv, „odpuste a poví-

dejte dále co víte.

Já rád poslouchám

píbhy

minulých

povst vaše nad jiné mne zajímá." A mužík nedav se pobízeti, poal hlasem povýšeným vypravovati takto „Císa Ferdinand, zvítziv nad odbojnými stavy království eského v osudné bitv na Bílé Hoe, ustanovil v hnvu svém, drzé odbjce písn potrestati. Mnozí ztratili hrdla, es i statky. Mezi tmi, kteréž

dob, a

levnjší

pokuta

zasáhla,

ortel

takový:

Tm

byli páni Griespekové. by po ti dny na pražském rynku stáli na pranýi znak jejich rytíský ml od holomk veejn zlomen býti, oni pak sami ve tech dnech z království eského i zemí ke korun náležejících mli se vysthovati. Takového pohanní netroufali sob snésti. Zpoátku arci tšili se že snad císa

ten

byl

;

—

,

183 milosrdenstvím hnut ortel krutý zmní ucházeli se o milos Den veejného nic plátno. prosbami, pímluvami pohanní se blížil, a pomoci odnikud nebylo doufati. ;

Ješt jednou chtli o milos prositi svému v prachu se pokoiti. Jeden

—

—

— jednou

ješt králi z nich jel do Prahy, by o koneném výroku jistoty nabyl, nebo páni vždy Vše mamo. ješt kojili se nadjí, že milosti dojdou. Místodržící královský odbyl vyslance zkrátka a tvrd. ani S tžkým srdcem vracel se vyslaný rytí z Prahy sob ani koni odpoinutí nepál, nejedl ani nepil. Pijíždje od Plzn ke Kaerovu zastavil se ped kamenným kížem, na rozcestí stojícím. Duše jeho zoufalstvím byla jata, tlo zchváceno, zrak ztrhaný, všecky smysly ve strašném mezi sebou rozbroji. Pohledv na kíž: „MilosC!" zaval, „milosC od tebe, spasiteli mj! Ode tvor tvých, bratr mých, nelzelo mi jí vyžebrati!** A když opt ztrhané zraky povznesl ku kíži, zdálo se mu v matné šílenosti, že Ukižovaný tvá svou hnviv od nho odvrací. I vystoupilo zoufalství jeho na nejvyšší stupen híšné pomatenosti, tak že vyav bambitka ze sedla stelil po znamení vykoupení našeho. Kamenná hlava na kousky roztíštna, padla na zem, a rytí s hrzou pospíchal z místa, kdež rouhavý in byl zpáchal. Potáceje se sem i tam na zhmoždném koni, bez pamti vrávoral k domovu.'' Tuto pomlel kostelník, a klesna hlasem tázal se: «Ráite jíti na Plze, milý fpane?" „lna „Pro?" proto, abyste kamenného kíže u Bolevce ráil sob povšimnouti. Do dnes stojí jako smutná onch kacíských památka, do dnes bez hlavy, na svdectví inu toho rouhavého." Slíbil jsem, ze uiním podle rady jeho, a on požehnav se kížem jal se povídati dále:

—

;

—

—

—

as

;

184

pOd té doby byl rytí poražen bodal koní svému ostruhy v boky, a otéže, obvyklou cestou pímo pádil

k

slepotou.

Neustále

zbrocený,

bez

Kaerovu. Již dojeli k mostu kó s ním stál v prjezdu ale již rytí poád ješt bodal kon ve slabiny, až jej ve zmatku a slepot vehnal na kamenné schody, k velkému sálu vedoucí. Tam oekávali shromáždní údové nešastné rodiny zprávu o budoucím losu svém. Do polovice schod vehnal rytí zvíe vrné dále nemohl. Zchvácený zavrávoral, klesl na zadní nohy, a rytí rouhavý vysmekna se se sedla, srazil vaz a híšnou hlavu o kamenný stupe roztepil. Mozek se rozstíkl po zdi krev zbarvila kámen i ze a skvrny tyto je tam podnes spatiti. Ráíte snad také Kaerov navštíviti?" tázal ke

;

,

k

—

—

se

opt

,

—

kostelník.

odpovdl jsem; „kdožby vyslechna pojevišt oné truchlohry spatiti nezatoužil?" „Dobe na sedmém stupni hlavních schod uvidíte „Zajisté!"

vst

vaši,

I

temné skvrny.

Dv

století

uplynuly, zdi

zámku

tu

i

tam

skvrny krve híšné Ipjí podnes na zdi. Žádná voda je nesmyje, ruka lidská je nezahladí hluboko v kámen tvrdý vsákla se krev rouhaova. Ale vy budete žádostiv zvdti konce? Inu, konec je klesly

v

ssutiny,

ale

—

Ohromný pád kon i muže vydsil shromáždné Griespeky z velké sín. Jediný pohled na mrtvolu rytíovu, na její zsinalou tvá, na oi vyteštné zjevil jim všecko, eho se obávali a neubáli. Seznavše, že zde na zemi není pro milosti žádné, uinili sob poslední kvas na rytíské síni. V nmém tichu sedli všickni pohromad za dlouhým stolem, od otce šedivého až po nejmenšího synáka, všech všudy osob trnácte." „Když byli pojedli, vzchopil se otec elední pan truchlivý.

n

—

—

,

185

vážn

Griespek,

Florian

se sedadla

svého,

i

promluvil

k bratím, synm a dcerám svým: „^Véztež, rode mj, že výrokem císaským propadli jsme es i statky,

a

Ale což jest ztráta života proti ztrát cti? A ponvadž té máme prázdni býti a co podlí zloincové státi na pranýi k posmchu nevázané lze lépe bude nám zemíti se ctí, než abychom ve vyhnanství beze cti!"" život neslavný trávili „I pokynul dcei nejstarší, a dcera pinesla velkou stíbrnou íši, z které se pívalo pi velkých hostinách

ne

hrdla naše.

i

—

—

dn

a naplnivši ji pnícím se vínem podala otci, jakož inívala jindy. otec elední, pan Florian Griespek, tesoucí- se rukou

za až po

A

radostnjších,

samý

kraj,

uvrhl ve víno

—

„On sám

pil

jed."

první, i podal choti své, a tato zase synu nejstaršímu, a íše s jedem šla kolem, i pili všiNež minula hodina, usnuli všickni na vky, jak ckni.

—

je tuto vidíte." *)

„Tento jest pan Florian Griespek!"^ zvolal nyní a pojma první mrtvolu za rameno, postavil ji v rakvi pímo. ,Tato jest chot jeho Rosina!" volal opt, druhé mrtvoly se chápaje. Trna po celém tle uchytil jsem ho za ruku nevážnou, prose, by nechal mrtvých na pokoji. Šli jsme tedy dále adou rakví, a prvodce mj ukázav prstem kostelník,

*)

Povs

tuto o Griespecích,

i

nkteré jiné, as ped

desíti

íkal jsem do^péra berolinskému profesorovi panu Schottkymu, tehdáž po echách se potulujícímu. Nepochybno, že je v nkterém asopise nmeckém vydal. Obratný literator tento uml všeho výborn použiti. Psával ve dne v noci, a toliko z rozliných udání mých ve dvou dnech mnoho arch sestavil Povsf „o posledním Griespek kvasu" a k tisku pichystal podal ve zdailé balladé i nmecký básník Lindau. lety

—

:

186 na mrtvoln ženskou pravil: íši osudnou podala."

„Tato je slena, jenž

otci

S teskností nevyslovitelnou patil jsem na její setvá, na níž dosaváde stopy nkdejší síinosti se jevily. Patil jsem dlouho na ni, a ím déle jsem hledl, tím jasnji se mi zdálo, že jest mé Julii podobna. Ten samý trochu vyhrbený nos, to vysoké elo, ta nžná outlos tla, vše to, ani nevím jak, na pamC mi žloutlou

—

nvádlo mou

Nad

touto mrtvolou stál jsem dlouho

v myšlénkách pohížen,

an tu kostelník svou švitorností

mne

Julii.

vytrhl ze žalného snní.

„Ped nkolika

ticeti lety" pravil, „mla ješt prsteny a halže; ale cizí marodové, táhnouce za války francouzské mstem naším, vedrali se do krypty zlaté

a ztrhali mrtvolám zlaté ozdoby s rukou." I zalkal jsem hrabivostí lidskou, rozrývající hroby dávné,

teskn nad

by ulovila kousek blíštícího-se kovu. „Aj což!" zachechtal se mužík; „nebylaC to první loupež, která se na tchto mrtvolách zpáchala. LeželyC všecky druhdy v rakvích cínových; eholníci plasští pak dali z cínu slitého udlati varhany, a to aspo stalo se k rozmnožení cti a chvály boží; ale to dle mínní mého nebylo dobe, že kryptu uzamkli a za mnohá léta ani živé duše sem nepustili, pedstírajíce, že jsou to tla kacíská. Jsou- li nebo ne, su to Bh! spíše ano nežli ne, neboC i samo jméno zámku jejich ddiného Kaerov neb Ketzerhof, dmnní tomu nasvduje, ano na esky vykládá se: kacíský dvr." Pi vší tesknosti, kteráž mne byla obklíila, musil jsem

—

se srden zasmáti, zpomena na to, jak nkteí historikové jména mst a vesnic našich z jazyka svého ješt mnohem nemotornji odvozují, nežli tento královický etymolog.

1&7 Vlhký vzdnch sklepový tžce mi padal na prsa, jsem se k odchodu. Vtisknuv prvodci svému na rozlouenou dárek v nastavenou dla, obrátím se ke mi vdný kostelník s hlubokým dveím ale v tom uklonním a laskavým ušklebením také dárek za výmnu do ruky strkal. „To rate vzíti na památku!" pravil, podávaje mi kousek erného damašku, jejž byl hbitou rukou z plášt Florianova vystihl. I pocouvnul jsem, Vandala novovkého ostrými slovy z inu loupežného káraje. Tuto na vlastní oi jsem vidl, jak se staré ctihodné památky po pedcích našich násiln ani hladový as zhoubným zubem svým ruší, a eho dotknouti se neopovážil, to se smíchem kazí a pleni nevážná ruka potomkova. I bylo mi skoro do pláe. ozval se kostelník, „vy hoekujete „Aj, pane!" tak úpnliv, jako onen vojenský dstojník, jenžto zde byl ped dvacíti lety. Ten tu stál sklonn nad rakví Florianovou, s rukama sepiatýma, jako syn nad rakví otcovou slza za slzou kanula z velkých modrých oí, hluboké vzdechy draly se z prsou. Posléz sáhnuv da první rakve vyal z ní svinutý pergamen, pod levon paží pán Florianovou ukrytý, o nmž pedtím pražádný nevdl. S vítznou tváí vetkna list za adra rychle I chystal

:

tém

•,

pry

se ubíral."

„A

vy jste tomu pipustil?" tázal jsem se trpce. Mužík pokril ramenama „Bylf pán zdvoilý a štdrý; ml nos trochu nahrbený, jako tuto pan Florian; i nedomníval jsem se jinak nežli že mladý pán ten byl potomek pán Griespek z Bavor, kdež prý poboní toho rodu vtev ješt nedávno kvetla." Za touto rozprávkou vrátili jsme se do chrámu. Zde mne hovorný kostelník ješt pozorná uinil na velký :

188 památník, stojící v kapli nad smutnou Griespeku hrobkou. Jesti zdlán starodávnou umlou rezbou na zpsob vysokého oltáe. Možná, že ped asy mše pi slouženy bývaly za rodinu dole odpoívající. Zlaté nápisy, psané latin na modré pd, sem i tam jsou již porušeny, ale výborn zachován je sliný obrázek v prostedku, pedstavující pána a paní v odvu smuteném, kterak s rukama zbožn sepiatýma kleí proti sob ped obrazem Spasitelovým. Pán vyobrazen v erném španlském pláštci, paní v erných ásných šatech a bílém krajkovém epeku, kterýž jí až milo sluší. Na první pohled poznal jsem pana Floriana a choC jeho Rosinu. Ty samé podoby tu nahoe jako tam dole ve vlhké hrobce. Dlouho jsem patil na obraz, a zabrav se duchem do vku sedmnáctého, bolestn jsem zpomíDal na slávu pedk našich. I musilf jsem dlouho zamyšlen státi, ponvadž kostelníkovi vidlo se zapotebí mne z hlubokého zamyšlení dobrotiv vytrhnouti. Položiv mi ruku lehce na rameno: „Rate!" zašeptal, z obroušené cínovky tabáku mi podávaje. To mne rychle z vku hrdinského v naše prosaické století peneslo. Tabák mne zpamatoval. j,Da* leko-li jest odtud na Kaerov?" táži se rychle. „Malé dv hodiny!" znla odpov. I rozlouil jsem se s Griespeky a otimským jich strážcem. Vyšedše z chrámu oba jsme spchali on s mým plzlatníkem do nejbližší krmy, já s touhou s srdci ke Kaerovu.

nm

—

—

3.

Již se chýlilo k veeru, když jsem stál ped nkdejším Griespeku sídlem, nádherným zámkem Kaerovem.

189

Rndá záe zapadajícího slunce oslovala veliké pole-^ pusté stavení. Rada potlaených oken rdla se v leska ohnivém, vysoké okrouhlé komíny vypínaly štíhlá hrdla

dravé stechy. Také vž tyhranná ješt hrd do oblak se pnula, ale zd její nachýlené prorokovaly brzký Na hradbách porouchaných místo vojín pád její. ozbrojených klátilo se hrotné bodláí. V píkopu travou zarostlém pásl otrhaný kluina zmoené krávy, z

—

—

si pohvizduje. Za druhou hradbou jevila se oku chaloupka chatrná, jako skrýš sy slova ve stínu stoletého dubu. Hlavní brána byla otevena, branka pro pší zazdna. Kde druhdy most visutý povzdychával pod pádným klusotem koní bohatýrských, tam kladené povály houpaly se pod lehkým kroejem pocestníka, náhodou sem zabloudilého. Hluboce zamyšlen kráel jsem do hradu. Na most potkalo se se mnou hejno dtí, s knížkami pod paždí. „Kde jste byly, dítky?" tázal jsem se co možná nejvlídnji ale plaché dti utíkaly po obou stranách jakoby jim hlavy hoely. Jediný srdnatý hoch zstal státi. „Což je tu v zámku škola?" tázal jsem se opt, „Což to nevíte?" odpovdl hoch; „pan uitel práv

vesele

—

;

nkterými chlapci dohrává.** I byl jsem tomu povden, že v hradu pustém aspo nkoho naleznu, jenž mi pamtnosti zámku bude s

moci

ukázati a snad

i

vítaných

zpráv

o

pvodu

jeho

poskytnouti.

V

v uši bolestné skína kterýchžto asi pt vesnických chlapc snažilo se po panu uitelovi vyjáditi noty staré národní písn: „Když jsem já..."

pní

prjezdu nemile mi zaznlo

strun

houslí,

190 „Ejhle!" pravila škádlilka, paní radová, „tu již picházejí slíbeaé popisy i poznamenání. Možná, že nám pan doktor pi této píležitosti i úplný komentár k lepšímu té neocenné písn porozumní poskytne." „Odpuste, milostná!" vece vypravovatel „zdá se, •,

že zapomínáte na

to,

co jsem hned

zpoátku

o

dávném

Dovelist právu povdl. SmjíC oni zajisté popsati zevrubn, co kdo z hrdin jejich jedl, co pil, ím se odíval, i co zpíval. Nemíním ani já práva toho starého spustiti se

pokud trplivost mých poslucha staí.** výborn!^ zvolal host po boku radové sedící; „tuto sklenku na zdraví nepemoženého humoru!" Stranou pak zašeptnnl své sousedce: „Ten má žaludek!" Neomrzely fysikus, nedbaje na tyto úsmšné septy, nit povídky své takto dále zapádal: „Jda po zvuku hudby knikavé dostal jsem se zrovna do školní sín. Uitel, jsa ech pímý, uvítal mne k vli propustil srden, i seznámili jsme se brzy. své konservatoristy o pl hodiny díve než obyejn, a sav se hebu veliký svazek klí, ochotn mne vedl nahoru, již naped se omlouvaje, že mi všecky pokoje a sín, by rád, nebude moci ukázati, ponvadž prý s jednom oddlení vrchnostenské sýpky se nacházejí, nezapomnl I od kterýchžto jemu klí nesveno. jsem na hlavních schodech ohlídnouti se po krvavé stop hrozného rouhaova pádu. Oko nepojaté niehož tu neale živá, povstmi nedávno vyslechnutými roznícená uvidí potud aspo,

„Eh

bien!

—

Mn

a

—

•,

má pece vypátrala skvrny na zdi i na kameni, postupem asu ovšem již potemnlé. Nahoe mne uitel provádl dlouhou adou pokoj, komnat, arké a posléz i velkou, znaky rytískými drahn ozdobenou síní, kdež dle povsti páni Griespekové poslední kvas svj obrazivost

191

Ukázav mi konen i tajný prchod podzemní, zámkn vedoucí, na ten as již rumem napolo zasypaný, pravil: „Jsmef u konce*, k ostatním pokojm není slavili.

ze

pístupu."

Akoli zvdavost má zúplna upokojena nebyla, pece dobe jsem nahlížel, že delší v zámku pobývání mne blíže k cíli nedovede, a protož podkovav se prvodci svému z vlídnosti a ochotnosti prokázané, chystal se dále jíti ; ale dobrý muž ten pátelsky

m

jsem

den se již nachýlil a noc nevlídná nastává. Staroeskou hostinností obtoval mi nocleh v zámku, nebudu-li se v hoejší komnat, kdež postel pro mne uchystána, báti. Že mi nabídnutí jeho velmi vhod pišlo, rozumí se samo Pi veei hovoili jsme ješt dlouho o zámku, jeho nesmírných sklepích, o tak nazvaném „ztraceném npamatoval,

že

a

pokoji,"

za

kterýžto prý

skrejš

sloužíval,

nkdejším toho zámku obyvatelm kdež

takové

hosti

ped zvdavým

okem eled tajili, o jichžto na zámku pebývání nikdo neml zvdti. „Ztracený pokoj" nenalezne žádný, le by

ml „A

klí k tomu

tajemství.

bezpochyby v moci vaší?" táži se bezdn. Uitel místo urité odpovdi mle se usmíval. Aby se nezdálo, že mi snad záleženo na vyskoumání tajemství, o nmž pomleti mj hospodá sám za dobré uznával, obrátil jsem jinam, doptávaje se, není-li mu v pustém hrad teskno, an tu bydlí sám a sám, kde každé slovo, každý šepot, o stny se odrážedutým, zdvoj násobnným zvukem v ucho se vrací? jíc, „Nikoli," odpovdl upímn, „již jsem tomu všemu pivykl. Zpoátku arci, dokud mi ješt v hlav hrály strašlivé povsti o Griespecích, zdálo se mi leckdy ten

jest

e

192 v

soumraku noním,

tu

že starý Florian v

erném

plášti

ba zas bílá slena z nkterého okna smutné se dívá-, brzy ale shledal jsem k úplnému pesvdení a ukojení svému, že to nebylo nic než mam a stín. soused však, baráník vedle zámku, jest jiného mínní. Ten se podvoluje na to umíti, že je všecky vidl." „Že je vidl?" „Ano, že vidl všecky Griespeky. a to najednou. Jedenkráte prý za tmavé noci vracel se pozd z hospody dom. Stoje na most a pohledná na hrad, spatil k nemalému úžasu svému všecka okna rytíské siné osvícena. Nelekl se sice, jelikož se domníval, že snad jsou v zámku hosté obroní, jenž asem k sýpkám dohlíží, neb kdos jiný ale hrzy pece nemohl se ubrániti, nebo okolo vysokých oken kmitaly se temné stíny, jakoby hluná, etná spolenost na síni vesele se bavila. Zvdavost hnala jej nahoru, by zvdl, kdo as touto rohu

okolo

se

kmitá,

Mj

— ;

neobyejnou dobou v pusté síni se prohání. Notná opika z hospody pinesená dodala mu potebné smlosti, i pišel tiše až k samým dveím rytíské sín. Zde skriv se na prahu slyšel binkot ostruh, znní stíbrných íší, šustot damaškových pláš ale nezaslechl ani jediné slovíko úst lidských. To mu pomátlo hlavu. Nahlídna štrbinou do sín, spatil množství rytí

—

v

kroji

starodávném,

starých

i

mladých.

Všickni

byli

bledí jako stna, všickni tesklivých, zarmoucených tváí,

všickni

odna

ern bíle

odni jako havrani. Jediná slena byla erná páska objímala útlé tlo její

—

— jen

a ta nalívala rytím do velké stíbrné íše a hbit kolem, a pili všickni jako na pospch. ;

když

ml

baráník na rozmyšlenou, jakby

se

íše

šla

— Práv ze vše-

12H

tené návštvy

dobrvm zpsobem

své

se slena k hlavním

vjkroutil,

dveím

a zahrozila tikráte

cestou

napoád

obrátila

vysoko prstem; ale v tom uhodila na zámecké vži jedna, a svtlo uhaslo. oblndní hosté zmizeli, a v síni bylo zas ticho a prázdno, jakoby zametl. Všeteného baráníka obešla hrza. Sebrav se s prahu ode-

pozdviženým

v tichosti

šel

dom,

sice dosaváde,

že se nelekl,

se žehnaje.

ani píliš nebál,

ale

Éíká pece

vidní odstonal."

to

^Nepochybn dím

všecko

vidl

to

jen

ve

snách?"

já.

„I já tak pravím,

a nadto

nesmíme zapomenouti. Jen noci upadl v horkou

že šel z hospody,

také

mi divno, že hned po této zimnici, a dodnes stojí na svém, to

že je všecky vidl."

Za takovýmito rozprávkami piblížila se noc, a já, dlouhou cestou ušlý, odebral se záhy do pokoje, v sousedství povstné rytíské sín vykázaného. „Spte dobe!" pravil uitel, doprovodiv mne se svtlem do komnaty; „jen se vám o bílé slen nesní!

jsa

mn

a

Obyejn neb

pletou a motají se

slýchaní

Spte dobe

v

noní

sny.

pedmtové Zítra

si

za o

dne

tom

vídaní

povíme.

!•'

nespal dobe. Ležel jsem sice v posteli, hoela pede mnou, na stolku, ale ped oima mýma míhali se rytíové v*^' krátkých španlských pláštcích a paní i sleny ve dlouhých, šustících šatech a mezi nimi potácel se opilý baráník. U prosted toho zmatku stál mj hospodá, uitel s ferulí v ruce, obludné stíny v právo i v levo vážn rozhánje. V tom

Ale já

svíka

—

prasklo cosi na blízku. Zchopiv se z lože poslouchám nic to kus uhnilého trámu spadl b podkroví. !

Jar. z

í\véz'\y.

— I.

13

!

194

—

Vítr bnrácel. Píroda poínala hru svon strašnon^ Vichice skuela šknliuami a chodbami úzkými, blesk za bleskem se kížil, velké krápje tlonkly na okno mé, BylC jsem vrn rád, že svíka dosavad hoela. I snažil jsem se, bych usnnl. Nebylo možná. Tesk padajících prken, jež vítr s podkroví shazoval, pronikavé vytí noního ptactva, blesk a déš, vichr a bone nedaly mi spáti. S vže zahuela jedenáctá. I zdálo se mi, jakoby vrzly veeje rytíské sín, a jako bych byl zaslechl hlasy lidské na blízku. Nedalo mi to nchopiv hoící svíci do jedné a snkoviton hl do raky druhé,, vyjdu na chodbu a kráím pímo k rytíské síni, bych

—

i

osobn se pesvdil, zdali obrazotvornost má opt mnou si nezalaškovala. Ale rozsápaný vítr, maje tn

se

pohodlné rejdišt, hnal se úpadem okny roztluenými do komnat otevených, a se mnou potkávaje se potýkal urputn se svtlem mým, kteréž jsem ped ostrým jeho tahem dlaní i šatem všemožn uchrániti hledl. Již nkolik komnat byl jsem prošel, an mi teprv napadlo, jak pošetilé jest vydávati se v takové noci na zvdy nebezpené, a to v zámku zpustlém, po cestách nepovdomých Chtl jsem se vrátit ale v tom prudký vítr svtlo mi

—

zhasil.

Pedstavte zaražen

státi,

sob ale

jen

leknutí

mé! Chvilku zstal jsem Pítomnost ducha mé

chvilku!

Do komnaty své zpátky se dotapati, nezdálo mi býti nemožné, protož chut nastoupil jsem cestu zpátení; ale tu klopýtnuv pes hromadu cihel, tam zavadiv o roh tak nejemn, až se mi v oích zajiskilo, bloudil jsem sínmi dlouhými, co neblahý zaklenec kobkami oarovaného zámku. Nemoha ve zmatku ani hlavních schod, jediného to útoišt, kteréž mi zbývalo, se neopustila. se

;

195 domakati, chtl jsem již z plného hrdla pomoci se doan ta na blízka svtlo v oích mých se zableskne, jakoby z puklých dveí vyrážející. To snad blesk? snad mam zraka astým bleskem ale byoslepeného ? byla první i druhá myšlénka má stejším v to místo pohledním o jiném jsem se pesvdil. Bledé svtlo skuten záilo z jakési áry neb skuliny na blízku. Piznám se bez muení, že mi bylo u srdce volávati,

;

úzko, neb uitel nedávno mne ujistil, že nahoe živá Zpomnl jsem sice k útše své na obroduše nebydlí. ního, o kterémž mi praveno, že asem do zámku pijíždí na ale zpomnál jsem spolu k rozmnožení hrzy své obludné baráníkovo vidní. Tou samou štrbinou uzel

—

—

ern opásanou jsem uvit komnaty slenu bílou vidl jsem starce šedivého v kaftanu kvtovaném. Oba oba pohíženi v hovora byli tváí ode mne odvráceni tichém. Panna podávala starci nádobku prhlednou, z nížto pružný had vypínal rozplesklou hlaviku. Staec se usmíval. hned Florian, bílá slena a íše s jedem tanuli na mysli. Nejsem bázlivec, ale pi tomto vidní tuhla mi v tle krev, takže jsem stny musel se zadržeti, bych neklesl. V tom mi cosi pod rukou êsklo, jako když pružný nožík se zave a stna p-êde mnou poala ustupovati otvor šíil se víc a více a jakoby kouzlem njakým objevila se najednou celá osoba má na prahu osvtlené komnaty. Stál jsem jako omráený, avšak jen na okamžení, neboC domnlá slena Griespecká zkikla hlasem vydšeným: rozepiavši po ruce, ,

,

Mn

—

;

—

mn

„Vilíme!''

Nové pekvapení

!

— Byl

to

hlas

mé

Julie

.

hlas

mladické milenky mé z let studentských! Hlas ten byl bych z tisícerých pomíšených zvuk lehce rozeznal. Julie 13*

196 stála preae maou. bledl lekuatím. užaslá, bez pohnutí, jako krásná socha z kararského mrámora. Ruce jí sklesly, ale oi na mne upené leskly se v zápalu co dv jasné hvzdy, nevím i leknutím i radostí. Byla tisíckráte krásnjší, Vídal než Jsem ji kdy ve snách sob byl vypodobnil. nyní stála pede mnou co jsem ji co néžné poup rže rozvitá, v úplné kráse.

—

I starec, posud jen s hadem ve sklenici se obíravší, od okna se obrátil, a ohledná se po hostu vetelém Guilielmne mil: „Kýho šlaka s povdomou tváí mus inter parietes nostras? Jakáž náhe^da si s vámi Jak picházíš, hochu, v ložnici naši? a pro, zahrává? inqam, práv neobyejnou dobou noní?" I poal jsem vysvtlovati a odprošovati. Že starý pán posaváde mi tykal, jsem již o nkolik coul vtší byl než on, bylo mi dobrým znamením-, i vypravoval jsem se zvláštním rozmarem noní píhodu svou se svtlem, živými barvami líe strach, který jsem pocítil, když stna nenadále pede mnou ustupovati poala, i jak jsem v prvním pomatení jej za starého Floriana a Julii

te

—

a

za bílou slenu držel. Starý pán se chechtal tak

nerázn, že byl strach, aby ho probuzený kašel nezadusil: ,,Tos, milý hochu, náhodou zavadil o péro koltrýny, tající vchod do ^ztraceného pokoje", jejž uitel zdejší za poloviní zázrak vyhlašuje. Ješt dobe, že. se ti na noní potlce tvé nic horšího nepihodilo!'*'

Nyní

Julie pejavši slovo

dala se do vypravování. tváí ke mn, â stár, pece dosaváde ješt dny své zasvcuje vdám pírodním. Posavad o prázdninách konává malé cesty po vlasti, na kterých jej doprovázeti za povinnost jsem sob uložila. j.Otec,"

i

pravila

nahnuvši

se

197 náhodou dnes v šírém poli po stráních sbírala byliny k supotoka lovením hmyz otec na behu blízkého šení, a plaz se obíral. Dnes mu zvlášt štéstí pálo; chytilC velkého vodního hada.** horlivý zpytatel pírody; „Pah!" vskoil do Guilielmus „jesti to hydrus natrix nevšední velikosti ho zná z popsání a snad i v líhu vinném kdesi videi, ale já mám tu potvoru zde ve sklenici živou, a než mi zdechne, troufám si celé ústrojí její vyskoumati, a pak Meškajíce

jsme se

v

okolí

opozdili.

zdejším,

Já

ei

;

resultáty badání svého

uenému

ve

svétu

zvláštním po-

jednání, bohdá, pedložím.-'

dopovdla,*' vypravovala Julie dále když jsme na navrácení-se do P...é, kdež na njaký as u strýce, pana faráe bydlíme, pomyslili. Od západu táhlo erné mrano. My pospíchali, a jak se to ve spchu stává, chybili jsme se pravé cesty. Již i velké krápje padaly a sem i tam se zablesklo. Tu nám šerý hrad kynul na blízku co žádoucí útoišt; i neváhali jsme hledati ve zdech jeho ochrany ped nastalým lijavcem. Podšeni a promoklí žádali jsme nynjšího hradního, pana uitele, o nocleh. Hnedle by nám ho byl odepel, pedstíraje, že v hoejším pokojíku již hosta má, a jiného pokoje, ve kterém by se peležeti mohlo, 5 Abych

—

„již

že

v

celém

potebu jest,

zámku

není.

Konen

naši

vida

a uslyše?, že p...3ký pan fará naším

velkou

píbuzným

nás do tajného pokoje uvésti, o kterém dosud nepovdl, ponvadž tam, jak pravil, a tak dovci své ped zlými lidmi ukrývá

slíbil

žádné

nkteré stali

tedy

se setmívalo,

živé duši

;

jsme se do ztraceného

smrti se byli nadálí,

obdaeni budeme.-'

pokoje,

nežli že

kdež bychom spíše

ješt tak

pozd návštvou

198

„A teln

nepíjemnou!"

nikoli

to

se usmívaje;

Julie se zapýila, jakoby

^Pro

doložil starý pán, pota-

^není-liž pravda. Julie?"

se rdíš?"

jí

bílé líce

karmínem byl polil. hodném

zvolal profesor v pomilování

rozmaru.

nco

chtla

Julie

namítnouti,

ale

pán

starý

nedav

k slovu pijíti, pokraoval v zapoatém textu: „Pro bys déle ješt pede mnou tajila city své? Což nejsem asy se zmnily, milé dít Guilidobrý otec tvj ?

jí

—

I

elmus býval nedosplé, lehkomyslné pachole, slovem, puer a nyní jest: doctor medicinae rite promotus, nequam nec non assislens entomologiae creatus, tedy lovk, jenž o píze dcery mé slušn smí se ucházeti." ^0 mj drahý ote!" zvolal jsem, pekonán city horoucími „jak sladkou to útchu vléváte v srdce mé " slovy svými dobrotivými! Tedy smím doufati, že Vnitní pohnutí nedalo mi domluviti; ale starý pán

— •,

mi dobe porozuml. I

Julii

zalily

se krásné

tvá uzardnou na ádrách zeje

s

ní

co

s

oi

slzami.

ukryla

Rychle

který zachá-

otce laskavého,

díttem rozplakaným, vlídn

jí

pimloaval

kadee rozpuštné urovnával. Doba byla píznivá, i neváhal jsem použiti jí k upevnní štstí svého. Uchopiv Julii za ruku pokleknul

a

s

ote

drahý,

ní

starcem, ka hlasem zajíkavým: „Žehnejtež, uite nás blahému satku srdcí našich

ped

jsem

—

šastnými na vky!" A staec spojiv ruce naše, modlil se

Darmo bych

se

pokoušel líiti výjevy

tiše.

další.

I

slova

slab vyobrazila by blaženost tch nkolika minut, které jsem ješt ve ztraceném ponejohnivjší jen koji strávil.

mdle

a

199 nedovolila

Slašnost

Boue

zatím utichla, a já

jeným

navrátil se

Â

mi s

komnat

v

do pokoje svého.

historie

jest

pobýti.

déle

rozžatou svící a srdcem uko-

—

nepochybn u konce ?'^

doložila

panika, s kterou jsme laskavé tenástvo iined zpoátku seznámili. ^ Což by ješt mohlo následovati, rozmarná

než svatba?-

Ûhodla

má

jste,

píhody mé nejsou sloužiti mohly,

milostná

takové,

!"

odpovdl fysikus

pedmt

by za

„další

:

veselé zábavy

a protož vypravování své tímto zavírám."

—

„Ale je-li pak to skutená Griespekové pi velkém kvasu všickni najednou otrávili?" pravda,

tázalo se

že

se

ti

páni

nkolik paniek najednou.

;,Uchovejž

povst

Bh!"

byla

odpov. „Tak ovšem

o nich

by snad na pravdivost složil; ale souvký nápis nad hrobkou její i písahu dává nemylné svdectví, že „truchlící synové Florianovi zní

tuto

smrtí

máje

památku postavili otci zasloužilému," jenžto zemel pirozenou na statktí svém Nelahozevsi dne 12. léta

Âch jedna

a kostelník královický

pes

Pán

1589." škoda I

druhou.

vná

škoda!"

vzdychaly

paniky,

Hrob milenc.

píbh

této

o dvou

pohnutlivý

kraji,

pokojné vodíc krajinu tu iní vrchy,

ped v takže krom v

i

I

zad

vyobrazím

osad

—

se v citlivé

milenc,

tklivý

srdce

památce je-

tichá tato vesnika, leží v

malá,

v divok ásném údolí,

v levo,

—

buda vypravovati

DvéujiC

jich tichou posvtíte slzinku. Liblín,

Liblín?

leží

tiché vísky, a

milojících.

peetše

že

vaše,

kde

dévinky,

Víte,

vám položení

plzeském

kudy stríbropénná Míza vlny

mnohem

vyvstávají

rozmanitjší. V pravo^ vysoké, nepehledné

lysých skal a blankytného nebe nic

jiného neuzíte. Dva mlýny, k Liblínu patící,

žene ta reka: jeden

kamž pes vysokou strá uzounká vede pšinka a kudy jedin uvyklé noze kráneb pohledná lovk na eku, jekotem pod eti radno

nahoe

u paty kolmé

hory,

;

proudící, závratí pojat bývá a strach by neTam, strašným pádem hlavy své neroztíštil. kde holá skála poznenáhla se níží, stojí romantické zíceniny hradu Libsteinského kdežto ped dávnými lety staí sídleli pedkové slovutných hrabat, Kolovrat. Libsteinskýcb. Jediné prostranné, travou porostlé hradišt

skalou

se

sklouzna

,

a zdi semotam

porznu

stojící

svdí

o nkdejší

slávé

;

201

Pod zeleným však pahorkem usmívá se o samot vysokým olším zastínný. Podle nho šíí se peesté louky po tuných bezích kvtovlažné Mízy. Mlýn

jeho.

mlýn,

ten druhý leží asi tvrt hodinky pode vsí, jsa rovnž skalami a jedlovými lesy ohrazen. Asi ped sto lety byli tehdejší držitelova tchto však ale dti mlýn úhlavní mezi sebou nepátelé jejich spojila milos, která nezná rozbroj aniž mrzkého •

Bohumír miloval slinou Bélinku, neobmýšlí zisku. dceru mlynáe libsteinského, vším ohnm první mladistvé lásky a tichá dívka vela stejnou k švarnému jinochu náklonností. Než rodiové jejich protivili se tomuto satku nebo rád by byl jeden druhého, jak íkáme, na lžíci Jakž tedy bylo možná, aby tito protivvody utopil. Mulujícl níci krevním závazkem mezi sebou spojeni byli vdli dobe o té nemožnosti a pece nebyli s to, aby cit milosti, který mocn jejich útlá srdéka k sob zanímal, bnto zapeli aneb do konce udusili. Jen velmi zídka, a to pouhou náhodou, bývalo Bohumírovi do modrých oí milence nazírati a ješt ideji rám své okolo krku labuového jí ovinouti nebo bázlivé políbení na její ;

—

!

;

ržové

vtisknouti.

rty

otcové u žbánku

s

Jenom

v lét,

liblínskými sousedy

ve

svátek,

dvrn

když

hovoili,

Blinka nahoru do zícenin, kdežto již skrytý Bohumír na ni ekával a tesoucí-se dívku vele ve své náruí tiskal. I pohovoili obyejn jen pl hodinky vyšla

spolu,

obávajíce

k vyzrazení že

se

;

vrné

se,

aby

tajné

jejich

a rozlouivše se pak a

vn

milovati

s

schzky nepišly

tím svatým ujištním,

budou,

rozcházívali

se

odtud, každý jinou stranou chodíce.

Však požívati;

ale ani

nebo

toho tajeného štstí nebylo jim dlouho opt jednou v blahém objetí mezi

když

202 rozpadli námi

ve

vysoké

tráv

sedli

vytrhl je

,

blas rozkaceného otce ze sladkého snní.

hrza

obadva,

chopil,

dol

divoce

hoké

nedbaje

a

za sebou táhl;

kami do svtniky

ji

bolesti

hoce

její,

dom

a pišed

až krásné ruce dívku nebohou

za

hroznými pohrž-

s

zavel.

Tichá Blinka vyslechši zákaz, plakala

Blinku

ubohou

zuivý

Proklínaje

otcv tento hvzdiky, opuštnou dívku

se vzdycháním

celý ten

den;

tíhnouce tiše po nebeské

báni,

na mokrém lžku bdící a

žalostící.

a zlaté

nalezly

Taktéž i dalo se s Bohumírem jako zamraený když otec milenku jeho tak nemilosrdn dol vlekl. I zdálo se mu, že posavad vidí zuivého otce s divokým, hrozícím okem a studená hrza potásala ním. Truchliv kráel úzkou pšinkou dom kolikrát napadala ho zoufanlivá myšlénka, aby uvrhna se s té strašlivé výše, v pnících-se vlnách srdce pokoje hledal; ale nadje, tato jasná hvzda, která lovka i v sebe vtší úzkosti vrn provází a pod neštstím klesajícího sílí, zotavila opt i mysl jeho. Bol se rozplynul nyní v tesklivé slzy i bylo mu leheji a volnji okolo stísnného srdce. Na cest, když se bral dom, pišlo mu jíti pes malou skalku, Kalvárii eenou: tu klekl nábožn ped kamenným, mechem porostlým kížem, jenžto pívtiv v tiché údolí zírati se zdál, a modlil se tiše a vroucn. Jsa ponkud v duši potšen, po chvíli vstal a dom :

stál,

—

—

;

;

se ubíral.

Od mati.

a žádný jeho zármutku dostaten vyzkouvycházel ranním jitrem na Kalvárii, se-

toho dne byl velmi truchliv a teskliv,

nebyl v stavu

Denn

píinu

daje tam tiše a toužebným

okem

pohlížeje v tu krajinu,

203 kde vyvolená srdce

jeho,

rovnž jako on,

v teskných

plynula slzách.

dne vstoupil Ratiboj (tak se jmenoval k uplakané dcei do svtniky s pohledem za ruku ekl: „Zármutek vyjasnným a vzav ji bolesC psobí a nerad bych tvj, dít milé, také více kdy uplakanou tebe vidl, neb zasmušilou a truchlivou tvá ani pod svtem, nerci-li ve svém píbytku Vímt ovšem, že ti ten švihlý jonák v srdci rád vidím. leží; a zajisté nebyl bych proti tomu, kdyby to byl syn Vrchu, kterému div vítr i toho nejchudšího baráníka z ale syn mého stechu pro její chatrnos dol nesnese Vždyt by to ha, ten t nedostane! protivníka naposledy vypadalo, jakoby ch já první ruku ke smíení

Tetího

Blinin

otec)

dvrn mn

—

—

—

podával! Ó, v, to se nestane a nestane!" „Ach; ote!* šeptala jemn Blinka.

„Upokoj sám vyhledal

se,

dít,"

ženicha,

odpovdl

švarného,

otec, „já jsem ti rozumného muže, ten

bude jist tvé ruky hodnjší. On pochází z msta; ty budeš paní mšankou a kdo se ti potom tady vyrovná ? Dnes na veer pijde k nám, již na pípov. Tedy hezky veselá a nepla; to ti povídám! Pomysli jen, jaké to štstí pro tebe! On má svj dm, pkná pole a veliké jmní. Vi, to je lovíek? Nu tak se tedy a ist oblec, a pípravy, abys ho slušn pivítala a jak náleží uctila." Toto dopovdv ze svtniky odešel, zanechav dívku v nejvtší tísni, anto k její pedešlé bolesti ješt nový a vtší zármutek se pipojil. S tesoucím-se tedy srdcem oekávala nebohá dívka toho nešastného veera. Již se blížil. Ržové ervánky visely nad horou a veernice

—

bu

pkn

i

—

—

vzcházejíc milostné budila zvuky

truchlícího v háji

sla-

204 víka. Bélince ale bylo

pi

smrtelném

slavík zdál se

loži jí

svtlo

lovka

zpívati

schzku

mle, který mlíti nemoha

bohatým

mšanem

Jistý

její

co temný svit hromnice

umírajícího, a pjící na blízku

hrobovou píse.

v libsteinském

obilím

mlýn

svým

pro velikou

pod

Liblín jíti musel, pinesl za tepla Bohumírovi tu novinu, že Blinka z libsteinského mlýna dnes bude míti pípovd s jistým

vené

srdce

s

k ckým. Tato zpráva prohnala seBohumírovo co stela jedem napuštná, .

.

.

nemeškal své milence, možno-li ješt, poslední donésti pozdravení. Rychle tedy odvázav loku od behu a peplaviv se na druhou stranu, velikými kroky spchal horou k osamlému mlýnu. I

Stíbrný msíek, plyna ticho po hladin eky, osvcoval uzounkou pšinku, a Bohumír jsa za tvrt hodinky u zícenin pozdálí pozor dával co se ve mlýn dje. Okna tam byla osvícena i od Blinky z pokojíka padala záe do zahrady. Tedy kradl se po prstech pod okénko, a uzev svou nejmilejší hluboce zamyšlenou zavolal po dvakrát lehounkým šeptem: „Blinko, Bélinko!" Truchlící dívka pozdvihnouc uplakaných oí pistoupila k okénku, a jak radostna ulekla se vidouc venku mileného Bohumíra státi! „Blinko!" zašeptal opt; „picházím na vky s tebou se rozlouit. vyjdi trochu mi to k vli ;

Ui

;

ven."

Vyzuvši dívka milující lehké stevíky, bázlivé ven vyšla. S pláem ji tu objal miláek chtje mluviti; než proudící-se slzy stavovaly slova.

k

nmu

Pevn

ji držel v náruí svém, jakoby zlá ruka náchtla mu ji vydrati. „Drahá dívko," pravil posléze bolestn; já nesnesu toho. abych vidl tebe v objetí

silím

205 spíše dravé jemužto zasnoubena býti máš tlo mé a pohrbí!" „nikdy jemn ,.A já," padnouc mn do ei dívka, své roky nedám, protože nemožno mi dáti spoln srdce," ^To tvj opravdový úmysl?" tázal se jinoch, hled jí s dvrou v krásné modré oi. „Opravdový a nezmnitelný!" odvce dívka pevn. rÓ, tedy t žádná moc zemská nevy trhne z nárui

muže

cizího,

;

tyto vlny

má!" S tmito slovy objal ji ohnivý nkolik krok blíže k ece. „Viz, milenko Chceš-li má, tamto lodiku, jedinou na tomto behu.

mého!

Nyní

jinoch a táhl

jíti

se

jsi

ji

mnoD, tedy

sednme do

ní a

pustme

se

po proudu

Než tebe poheší, budeme již dávno dalekém. jim s oí a spolu v bezpenosti. Zanechmež tohoto místa, kde samá strast a bolest kroky naše stíhá; zanechmež ho, bychom nkde, na tiché teba poušti, našli pokoje Ci snad a spojení svého, jehož tuto darmo hledáme. tomto

—

ržové

—

jeho? Myslíš-li A když útrpní rytedy jdi a mj se na vky dobe! bácí najdou tlo mé a v zemi nesvcenou položí mne, tedy aspo slzou útrpnosti pokropiž hrobek mj osamlý. Duch mj, zproštn jsa pout pozemských, kadee

dny

tráviti

tvé ochvívati bude.

Tedy

myslíš

Pi tchto

v

objetí

mj

se

dobe!"

mládenec Blince ona však nevinula se z náruí jeho, Débrž tiše a odhodlan pravila k nmu: „Ve mne, milence, krajem svta dalekého, a já mileráda ponesu všeliké nehody a nesnáze s tebou." I šli, vedouce se za ruce, po behu dále až k tomu nízmístu, kde stál toho asu sloup Rodiky Boží, kým jsa opaten klekadlem. Bledý msíek ojasoval obliej Matky Pán, a oba milující poklekše na kamenný

tesoucí-se

ruku

slovech tiskl bolestn ;

!

206 Btnpeó modlili

se

Blinka svých oí,

vroncn s

a

dvrn.

—

Tu

pozdvihši

úžasem a hrzou klesla jinochovi

do náruí, neboC bylo jí jakoby stála za sloupem bílá podoba ženská, celá jako nebožka její matka. Podoba ta jakoby jí tikráte zahrozila vysoko pozdviženým prstem, a zmizela na zpsob šustní tichého vtru v olšinách. „Vidéls, vidls, Bohumíre?" praví udšená dívka, bázliv se k nmu vinouc, „vidls hrozícího ducha mé nebožky matky? Ó, ustan, usta od pedsevzetí svého! Ona sama nás zrazovala!" „Bláhová!" vece srdnatjší jinoch, „modlitbou a mrákotou noní roznícená mysl tebe mámí." Bélinka se zamyslila a zdála se býti na rozpacích: tu povstal na blízku hluk a hlasy lidské bylo slyšeti. Hbit pojav jinoch tesoucí-se dívku, mocnou rukon k behu ji vedl, a odvázav rychle kolibavou lo, zticha etz do ní položil, a posadiv ku pedu svou nejdražší, sám pozadu rychle vesloval, takže již u prosted eky byli, kdyžto na behu svtla a míhající- se lidi spatili. Žalostn lomil opuštný otec rukama, vida ernoa loku pi bledém msíci nejistým proudem se kolíbati. I bdoval, naíkal, proklínal Bohumíra, a stíbrné vlasy z hlavy sob rval, k Bohu spravedlivému o pomstu vo-

A

laje.

kdyby

zoufalství.

spravoval

mrazivý

div

Blinka náek

vidouc

se

vtík

v

možn

huí, víí „Pánbh s námi! Stane se blesk a osudný oba požírá. to

v

i

ztrátu svou,

náramné upadala

siln levicí svou, pravicí A slyš proudu uhánje. olšinách vje; vje silné, siln úpí; a hluí, jakoby konil se poslední den. Moje matka!" podšená zvolá dívkaplamen po hladin: lo se kotí a vír

Jinoch ale objav

loku,

otce svého

nenahraditelnou,

vrátila,

po

ji

207 Vida to Ratiboj,

otec

její,

klesl bez

obrany v ná^

rní žasnoucího ženicha; zrak jeho hasl a smyslové ho pomíjeli. Než pomoci nebylo nikde žádné. Teprv tetího dne ráno rnce.

I

Rodiky

našli

rybáci

tla

jejich

držící

se

pevn

za

pochovali je v hrob jeden, kterýž jim u slonpu

Boží byli pipravili.

Nešastní otcové, vidouce trest Boží na sebe seslaný, na hrob svých dítek ruce sob pcdali, takže všecka nenávist z jejich ondy zarputilých srdcí doista zmizela. Útrpná ruka sázela na hrob ten výron rozmanité kvítí, zeleným barvínkem je obkládajíc-, nyní však již dávno žádný tam nepstuje kvítk, an píbuzenstva jejich docela vyhynulo a zelený vršek v rovinu se snížil, takže již není toho památky jiné, le která ješt v útlých srdcích na Liblínsku se chová.

Volšanský zámek. V

echách

severních

jsou preutéšené krajiny.

Tam

zelenými

brehami co stíbrná tkanice se vine, zavlažujíc úrodné louky a paty rozkošných vinohrad. Z tmavého réví vyhlídá zde onde bílý domek, obydlíko hlídae, aneb letohrádek nkterého zámožnj-

Labe nízkými,

mštnína. V

podálí vystupují k oblakm jednotlivé známé pod názvem eského stedohorí. na každé hor tchto njí staré porouchané zdi anebo bašty a vže okrouhlé, co šedí vštcové Po tiché ece plaví se lo za lodí do dávno minulých. šího

kuželovité hory,

Tém

vk

Saska, obtížena

sousedního

nkdy

obilím, jindy ovocem.

prorývá za asu vysoký stže její vysílá dým a jiskry, barvy eské vlají vtrem, a za lodí táhne se daleko dlouhý pruh, oznamujíc kudy letl ohromný pták poíní na palub pak vidti veselé cestovníky, kteížto

Ba

i

lo,

parní

vlny

letního

štíhlá

to

^Bohemia"

labské;

:

a vlaním šatku pozdravují rychle míjející msteka a vísky. Slovem, krajiny polabské jsou utšené, ba pekrásné a právem získaly sob jméno eského ráje, V krajin podobné leží zámek Volšanský, nepochybn proto tak nazvaný, že vysoké, mohutné olše upevují

zpvem

zde

behy

labské, stelouce stíny své tu na vlny zažloutlé,

209 libé zelené ostrvky. Zámek prostranný, zevšad zahradami obroubený. Veliká ada oken, plechem pobité vže a pedevším nádherný chrám nmé dávají svdectví, že budova tato druhdy k jinému úelu byla urena, nežli k jakému jí pozdji užíváno. A tak to b}lo v skutku. Ješt ped šedesáti lety býval zámek tento jeptišským Za asu císae Josefa byl zárove s jinými klášterem. kláštery zrušen a statky jeho ke jmní státu pivtleny, po tyryceti pak letech statek ten byv prodán, dostal se v ruce hrabte Zalužanského, jenžto jej z penz za francouzských válek uhospodaených k ostatním statkm svým pikoupil a pro položení rozkošné â letní sídlo Ovšem že pod opravující a okrašlující rukou zvolil. stavitele novjšího zámek volšanský zcela jiného tvaru nabyl; proto však pece nebylo lze veškery známky nkdejšího úelu jeho dokoná vyhladiti, ba nkterých oddíl ruka pozdjšího opravovatele ani se nedotkla, že se jich jaksi štítila, anebo že pro ušetení výloh na zbourání zdí skálopevných se neodvážila, nebo kopamátek z jakési uctivosti k umní cti% starých "hodných pedk schváln státi nechala a tak zstala budova tato podivnou smsicí slohu moderního a starožitného, rozkouskovaná, polopustá hodící-se spíše k názornému, rozjímavému, nežli hlunému, hýivému a požíva-

tam na

bu

nen

vému

—

životu.

Vzdor tomu vídal zámek tento za asu pebývání rodiny hrabcí etných hostí, jichžto z blízka i daleka pivábila spanilos mladé, svtamilovné hrabnky, aniž pro okázalost nechybly ve zvolené spolenooti vyhlášení malíi, na slovo vzatí hudebníci, ba ani bámíci, ovšem 26 tito poslední byli z aristokratické tídy. Kde druhdy žalmy slavné odráže'y se ode zdí posvátných, tam nyní Jan z Hvzdy I. 14

210 se pilo, hrálo, besedilo, tanilo, laškovalo.

Lehké

vtipy,

žampaóské, šust hedvábí, cinkot talí, šonpánf poklon, znní zvonce stídaly se den jak den vždy v jiném a jiném zadéní. Za krásného letního odpldne sedla v zámecké zahrad etná spolenos v plkole na bílých bezových sedadlech. Za sebon mla milochladný stín hustých akacií. ped sebou rozkošnou vyhlídku na vzdálené vinohrady^ u nohou pak peestá robátka, z nichžto zavánly vonné dechy resed a vanilií. Zde onde zakvítaly již první Jiinky, a zpodálí ozývaly se porculánové zvonky ínského pavilionu, rozhoupané lehkým vtérkem. Naproti sedadlm rozprostíral se rybník s roztomilým svižezeleným ostrvkem, na nmžto spoíval palác pro ptactvo ze žlutého drátu s mnohanásobnými oddleními. Po rybníce veslovaly hrd snhobílé labut, sbírajíce drobty, kteréžto ruce hezké a štdré naházely do kadeavých vln. Nabehu kvtném u pohodlných, do vody vedoucích schdkfi uvázána byla ozdobná loka se štíhlým stžnm, na nmžto plachta tykytová barvy evené a bílé vesele vtrem se dmula taktéž obarveny byly stny loky, sloužící jedin k obveselení panstva na vod. V levo otvírala se vyhlídka na blízkou, topoly ohrazenou silnici, z nížto asem prach vtrem zdvižený až do samé zahrady zalétal a to snad bylo jediné nepohodlí, co stíhalo toto místo, jinak perozkošné. Hrabnka Melanie Zalužanská byla duší v spolenosti té, kterou jsme ve stínu akacií sedt spatili. Všecky oi k ní byly obráceny ona okouzlovala všecky. lehké

i

•,

—

—

;

Akoli

již

ticáté jaro

byla

odslavila,

neztratila

pece

skoro nic z pvab, jimiž jaro života miláky své podluje; postava její byla vysoká, hrdá, oi havraní jiskily

211

ohnm

se

bys, že to

chze

živým,

bájený tanec

byla

lehká,

Víly po

ekl

vdéknplná;

kvtném

palouce.

e

nadána kovovon jasností i mkkou lahodou, kteréžto koruna pak všeho toho byl duch tžko bylo odolati vzdlaný a vtip ostrý, jejžto jsouc vlohami od pírody bohat obdaena, nabyla a rozmohla jednak pilným tením dobrých vzdlavatelných knih, jednak i astým obcováním

její

;

umní a vdách proslulými. Výtenými vlastnostmi tmito nebylo sliné paní tžko upoutati ku šlépj em svým hejno velých ctitel,

s

muži, v

jenžto

rt

vesms

jejích,

písahali, žeby život dali za jediný

za jediný stisk bílé

její

ruky

—

úsmv za

a nevím

ješt. Sok soku závidl pednost domnlou, a podeprela-li se hrabnka nkdy o ruku jednoho z nich, tu i hned všickni ostatní závistí a žárlivostí hynuli, aspo to druh

o druhu

Na

tvrdili.

štstí

díval

se

hrab Zalužanský

zteštnosC host svých. Dosáhnuv onoho v kterémžto

moc

náruživosti

všeliké

a

lhostejné na

vku

blaženého,

vášn daleko menší

mají nad myslí lidskou nežli za dob ohnivého mládí, nic nevdl o žárlivosti, tomto štím jizlivém, jenž

tém

in

uštknutím svým všecku krev lovka jedem napluje, nho šílence politování hodného. Pi všem bohatství svém míval hrab pece nezídka dlouhou chvíli, a protož neml jiné pée, jiné žádosti le vídati u sebe etnou spolenos, která mu pomáhala as zabíjeti. Pravidlo jeho bylo, zapomenouti na minulosf a kochati se v pítomnosti. Nebylo-li práv v zámku z

nezídka i sloužící pejmouti roli spoleník, vypravovati nejnovjší události, provádti žerty a šprými až do pozdní noci on pak ráno vstana vrhl se poznovu do víru zábavné roztržitosti, takže tém nikdy

hostí, musívali

;

14=^

212

pi sob, aniž znamenal let asu, rychlými pernnad hlavou jeho šumícího. Vychování dítek nadlalo jemu nejmén pée Vzav je od chvy svil útlé ratolístky kmene slavného muži mladému, nezkušenému, jenž ale. na štstí cít dležitost povolání svého, povinnostem vychovatele vrn a svdomit dostál. Spolenost v zahrad volšanské shromáždná bavila se již po nkolik dní tím, že jedenkaždý po nkteré zajímavé výjevy ze života svého musil vypravovati, pi emž ostatní bdli, aby vypravovatel píbhy své na nebyl

—

tmi

ad

Djmu pravdivosti pes píliš nevylioval. „Na kom je dnes ada vypravování?"

hrabnka

Zalužanská,

okem

bloudíc

tázala

libotemným

se

po

spolenosti.

„Tuším že na baronu Ingomarovi," pravil hrab, od nov nacpanou dýmku pijímaje. Pán, o nmž byla e. uhladil sob erné, lesknoucí-se kadee s ela a uklonil se dvorn, ka: „Ratež dovoliti, milostivá hrabnko, abych místo obšírného a snad mén zajímavého vypravování sml pednésti malou báse, nejnovjší to plod mé Musy, ku kterémužto mne sloužícího

roznítila

nmý,

pvabnos

zdejší

vroucí pohled na

krajiny."

hrabnku

I

odmlel

doplnil,

ale

se,

co chtl ješté

více íci.

Hrab se

zoufale

Zalužanský uslyšev návrh baronv, uchýlil k druhému konci sedadel, kde zástupník

Hrubý s malíem Ržikou Labe jest na krásy pírody

o

to

se

bohatší,

peli, pravý-li

který

i

beh

levý.

„Je báse epická?"^ tázala se hrabnka. „JestiC to, abych se tak vyjádil, báse a jonr, pólo lyrická, pólo epická, plná obraz z východních step; mezi to zaznívají zvonky štíhlých minaret a volání

; ;

213

hodž

;

nkdy

se

vplítá

jinotajitelné

poselství

selamn

nžných odalisek, ba i temné vaní hladových tjgr." I vyal z náprsní kapsy ozdobný, šrkou hedvábnou otoený rukopis. „Co je to: nžných?" tázal se zástupník souseda tn zase vzdechy

svého.

zaslechnuv podivnou „Paae mj, vy se petvaujete! Nevdti, co to „nžný!" Naposledy eknete, že ani nevíte, co to snivý, nyvý?" „Piznávám se bez muení, ekl zástupník chladn, „že ani prvnímu ani druhému dobe nerozumím."* Básník stáhnnl rty k výrazu ironické útrpnosti ale pohledv na hrabnku, na jejížto tvái spoíval pokoj úplný, rozbalil odhodlan rukopis svj, chystaje se ku tení. I dostal se šastn k ohlášení názvu své lyricko- epické „Svantovíte!"

básník,

zvolal

otázku, ve spravedlivém úžasu:

"*

básn:

„Smr mladého Hindu." „To je z Freiligratha!" šeptal malí zástupníkovi „on s ním spává." „S kým?„Nu,

s

Freiligrathem.

„Ah tak!"

•*

hodil zástupník pohrdliv hlavou.

Anastasia Grúna," tvrdil hrab radji s aristokraty nežli s kupeckými mládenci. chu vsaditi na Já bych to svého Araba, jenž pi minulé jízd o závod obdržel

„Anebo

Zalužanský.

spíše

z

„Ingomar drží

ml

druhou prémii." „Já neetl ani toho ani onoho!" uklonil se zástupník, „a protož mi tžko vašnostino vyzvání pijmouti. Jáf

mm,

rozumím lépe koním a dramoletra a jak se

psm ty

než

básním, epigrajmenují."

tretky všecky

214

Malí Ržika potlail smích, jenžto se ma dral vida jeho nesnázi ekl zástupnírty, a hrab kovi: „Mimochodem! Vidl jste již mou tíletou klisno mocí na

Psyche ?

^

okem!" „Tu vám mohu,

,.Ani

povdeu,

uslyším-li

Mne úsudek. krev istá I"

stojí

libo-li,

z

úst

hned okázati a budu tomu výteného znalce píznivý

300 dukát

ve zlat;

zato však je

jsem ji nevidl!'' pravil tváí znalce na slovo vzatého. „Za nynjších as, ubezpeuji vás, pane hrab, dostanete istokrevného angliana bez vady i s jokeyem za poloviku!" Pjdete s námi, „Neodsuzujte, dokud neuvidíte. pane Ržiko?" oslovil hrab malíe. A ^S tisícerou radostí," pisvdil malí ochotn, k nmu pivtlili se ješt ti jiní. Tímto Bolestné se díval básník za odcházejícími.

^ToC

zástupník

jste ji peplatil, jak

s

—

výtržkem ubylo mu více než polovice poslucha, které svým roziliti, okouzlit!, ohromiti a k uznání básnických vloh svých vítzné donutiti sob troufal; ale optný pohled na slinou hrabnku, jenž tu mezi paními a slenami sedla co vznešená královna z íše ideál, pohled tento, pravím, dodal básníkovi bolestn dojatému Odhodlan ohlásil poznovu vábný nápis své zmužilosti.

tením

básn. „Nyní jsme ale v skutku," pravila hrabnka, „opuštni ode všech, jenžto by nám byli pomohli úsudek nad básní vaší vynésti.

Musíme aspo

zavolat Javornického,

syn. On budiž z nedostatku jiných soudcem nad plodem Musy vaší; postarámeC se, aby ?ychovatele mých

výrok jeho byl písný."

215

„A pro nechcete radji vy sama, milostivá hrabnko, soudcem mým?" ekl Ingomar s význaným poiiledem. Vaše výtené vzdlání, vaše známost s nejpednjšími duchy literatury všech pásem udluje vám k tomu úplného práva." „Vy jste nad míru dobrotiv; ale i pi všech tch -vlastnostech, kteréž mi tak štde pipisujete, necítím býti

^

•v

sob

mák

ani za

milý Ingomare," sínji,

povolání kritického.

doložila

s

vás nemýliž,

„Uji-

že Javornický, vzdor svému mládí, projevuje zdravý

soud a náhledy nevšední." „Také v poesii? Tím

—

stranný

jak

To

úsmvem.

pjilostným

se

a

spolu

sluší,

lépe.

Mn

každý ne-

je

oprávnný soudce, jenž vyknutí

odvodniti

zná,

mnohem

vítanjší,

své,

nežli

lhostejný posluchatel, který, když jsem u konce, nic aneb jiného íci neumí leda Výborn pekrásn <í0si podobnéno. „Doufám, že budete s Minosem mnou ustanoveným spokojen," pravila hrabnka velmi vzbuziv. I pivolán Javornický, jenž podál rybníka na svižeNerad, zeleném trávníku s dtma hrabcíma pohrával.

—

:

!

—

nm

bylo to na znáti, odlouil se od chovanc svých, poruiv oba prozatím pod ochranu guvernantky, maloa sleinku 3 tlem,

opatující.

Stál

ale duše jeho byla

píiny málo jej

ped pi

stolkem

hrabniným

milých dtech,

tšilo milostné usmání

a z téže

hrabnino

a žer-

tovné vyzvání: „Pojte?, Javornický, pojte a pomozte mi zklepati barona Ingomara, jenžto nám chce báse svou ísti, abychom ho za to nejmén až do nebes velebili ale zaklínám vás" pokraovala s pathosem smšuým ^bute písným soudcem! Bude-li pochybeno buto

—

;

—

216 v rythma nebo v rýmn, proheší-li se proti jazyku, proti

emukoli jinému,

položte jej, prosím, na lože aneb jak to nyní nazýváte, aby jen pan baron, jenž ped námi na Apolla chce 'i hráti, dostal maliký ... ach jak to jen vyslovím? nu, jindy jsme íkávali klaps Mne tím zavdíte. Já, jak pozorujete, vy pak, jak toho jistou mám dosavad se eí zápasím povdomost, sám také v básnní i v jazyku eském výborn se znáte, a protož žádné výmluvy Vy, pane barvé, proti

Prokrustesovo

—

!

—

;

!

barone,

—

ponte!"

Na

dávno byl ekal, spolenosti velmi pijemnou hodinu zpsobí, a protož neohlédaje se na pochybné úsmvy ostatních dám aniž na netrplivé sem a tam postupování krasoumného vychovatele, ohlásil s jakousi hrdou pretensí nadpis své básn ješt jednou :

j=a

slovo básník netrplivý

to

pesvden,

pevné

„Smr a jelikož

jemným,

jej

a

nikdo trochu

Zem

že

již

tení jeho

mladého Hindu,"

více

nevytrhoval

etl jasným,

jednozvuným hlasem se v spaní uložila, ta lvice snivétemná; ní noc se rozložila

Zem,

Xad

Májevonná, hvézdojemná. Ticho kol, žebys meh' slyšet Chodit v nebi hvézdosvty, Slyšet, kterak lotos žhoucí Piozvírá své velké kvty.

Xa

nebi

pak luna

V houpavé

A

bledá,

kocábce jela, tichounké kolébavky Ospalými ústy pla.

:

pí-

217

A

v té noci lunosnivé

Pi

tajemné nebes zái Mladý Hindu dímá; v srdci Bolu šíp — úsmév na tvái.

Dímá Kde

pod platanem se obr

Sámm, Co

ji

—v

Sámm

stepu,

válí,

divý král to poušt, trýzní pálí.

horkem

Onen Sámm, jenž co tygr ^ Po biše se krade; loudí; Žebrák jest žaludek jeho, kataraktem proudí. Hlad v

nm Dechne — a na

rues zhyne Velká karavana celá, Jak by ped ní na koníku Morní panna s šátkem jela.

—

Pod platanem ale ticho, Mládec ukonejšen dímá; Duše jeho panna istá, Obrazy nebeské vnímá.

V tom Básník nedoetl, neb temné žbluknutí do vody na Jako poslouchajících jinam. obrátilo pozornos šíp projelo to útrobu vychovatelovu; on odskoil co nejrychleji a shodiv se sebe svrchní odv za mžitku byl V tomtéž okamžení rozléhal se po zahrad v rybníce. žalostný náek guvernantky, jenž odevzdavši kontesku chv celá polekaná bžela k sedadlm, z plného hrdla pomoci se dovolávajíc. Hrabnka ubírala se do mdloby, sevena tušením nejúzkostlivjším; spolenice její vykikly, spchajíce ji kn pomoci se pavými vodikami. blízku

218

—

ach Otto!" znl náek gavernantin po Ingomar svinul svj rakopis a utuživ jej ozdobným uzlíkem, zatknul poklad drahý do kapsy poprsní, pak sešel ke schdkm, kde loka tiše splouvala, odvázal ji a sviv se odhodlan hladin vodní, vesloval

„Otto!

'iíahradé.

—

k

kamž podšená guvernantka prstem ukazovala

místu,

;

a však mnohem díve než pípravy tyto odpl vykonány, vyskoil na beh Javomický, mokrý co myš, nesa za hlavu chlapeka osmiletého, na pohled mrtvého, nebo rty jeho byly zmodralé, oi zaveny, údy bez vlády, vlasy na tlo pilehlé, hlava na prsa skleslá. Hrabnka byla se práv piinním spolenic ze mdloby probrala, an jí tento výjev novou, mnohem bolestnjší ránu zasadil, Služebnictvo se sbíhalo

i

vydala

zoufanlivé

vzkiknutí.

logomar toil se s lokou u prosted rybníka, nejsa vesla mocen, i poal sám o pomoc kieti, ženské plakaly; zmatek byl hotový. Jediný Javornický neztratil pítomnost ducha. Hrabátko bezduché doneseno sloužícími do pokoje dckého, posláno pro lékae, sneseno pein i matrac, a sotva že se byl umáený Javornický v zadním pokoji pevlékl, zašustlyjiž v pokoji pedním šaty hrabéniny po podlaze. Ale jak docela jinak než druhdy! Druhdy pýcha panská oznaovala chzi její odmenou nyní byly kroky její kvapné, puzené citem ušlechtilejším, citem lásky mateské. S náruživostí vrhla se na lžko synáka svého, jenž péí vynaloženou pookáv, svým nevinným modrým okem na matku se díval, jakoby za odpuštní nepro,

— ;

dvrn

zetelnosti své prosil. „Ottone, mj Ottone!" kiela hrabnka pronikav. „T}S mi zachován! tys mi opt darován!" A hubiky velé sypaly se hust na elo i tváe chlapekovy. Javornický vstoupil do pokoje.

"

219

Hrabnka oýeh oí.

dkovati? vala

s

vylaila nan stely svých temných, arovpojala jej za ruku: „Jak vám mám

Keovit

—

Byla-li

jsem k vám kdy nevlídná," pokrao-

rostoucí horoucností,

vele napraviti toužím

„ó jak

toho

želím

—

jak

!

Javornický políbil

jí

uctiv ruku,

ka: „Neraiž

—

se

Otto lirabcí milosC vaše poddati takovému rozilení je zdráv, jak na své oi vidti ráíte, a já jsem šasten, !

promine-li milosC vaše chybu mou, že jsem

jej,

a nerad,

na chvilku s oí pustil a odchýlením svým píinu zahrabcí vdal k oné nešastné náhod, jenžto na tak velký zármutek uvrhla." „Já „Neomlouvejtež se," ekla hrabnka ohniv. sama jsem vás odvolala; vy jste pišel, ponvadž jste musel; ale Ottilie? jste odcházeje neodevzdal jí dti pod opatrování?" „To jsem ovšem uinil, hrabcí milosti! ale Ottilie

dm

— i

není vinna." „Ach, ach! VyC

vždy vymlouváte; já ale již dávno marná, lehká, net3ná. Dnes ješt pjde z domu našeho. Já netrpím v dom osobu, která nižádného úastenství nebere na blahu nebo strasti rodiny mé.'' Javornický zbledl, jakoby výpov tato jeho samého pozoruji, že

ji

Ottilie je

se týkala.

„Vy blednete!" „Já? Nikoli."

„Pece! Dám

zvolala

hrabnka

s

úastenstvím.

lékae!" „Snad to jen následek pedešlého namáhání, který brzo pejde." „Tím se nemohu upokojiti," ekla hrabnka a již také potrhla hedvábnou šrou zvonce tak prudce, že jí v rukou ostala. „Nikoli,"

zavolati

pravil Javornický.

"

220

Lékae " velela služebníku vstoupivšímu. „ Rychle „Ale v skutku nic není," namítal mladistvý vychovatel; „a pée vaší hrabcí milosti...." „Není vhod?** pravila hrabnka názvun. „O mladý píteli, vy chcete buto mne anebo sám sebe oklamati. Vaše bledos mne opravdn dsí. Posate pak se Já vás za to prosím!" I posadila se sama na sofa a pokynula vychovateli !

„

i

mn

!

vedle sebe.

Javornický chtl pro sebe nízký taboret vedle sofy poale síla jej opustila, sklesl a strhl sedadlo na sebe. Úzkostlivé zkrikla hrabnka a vzchopivši se sklo-

staviti

;

k

nmu,

zapomenutí blahém ruce jeho tisknouc Pry byly všecky hráze chladné obadné dvornosti, pry napnutos ducha aristokratického; v tomto okamžení následovala paní nádherná pouze velení srdce rozileného, kteréž ji k muži mladému, andéli strážci dítéte jejího, táhlo mocí neodolatelnou. Teplý dech ržových úst jejích ovanul tváe jinochovy kadee její smísily se s vlasy jeho; „Vilíme, milý Vilíme!^' volala roztoužen. Bylo to ponejprv, co skromný jinoch na Volšanech místo chladného „Javornický" uslyšel dvrné: „Vilíme!" nila

se

v

a slzami je smáejíc.

;

kestn jméno

své.

„Ottilie!" byli

zvolal jako

ze sna,

nebo smyslové jeho

potaženi rouškou temnou. „Ottilie!"

tovalo

i

dlanma. V tom

synáka

vzdychla hrabnka.

klesla zpátky

na

sofa,

Jméno

vstoupil zavolaný léka, a

spícího,

toto

ji

zakrývajíc obliej

odešla z pokoje.

hrabnka

zpama-

obma

políbivši

221 lyrmecítmaletý muž, Javornický byi mladý asi vysokého, štíhlého zrstu. Tahy oblieje jeho byly ušlech,

tváí a tmavos kadeí zvV zádumivosti tajemnou jakousi zádumivos. této ale bylo cosi nad míru zajímavého, což na první Teprv ped rokem byl pohled mocn poutalo. již ského profesora, pišel na Volšany poruením p Na Volšaujavšího-se schopného, nadéjeplnébo sirotka. nech vzešla jemu hvzda života v Ottilii, pann z chudého rodu šlechtického, zárove s ním pijaté za guvernantku Stejný malé. maliké kontesky, pouhého ješt dítte. osud, stejné povolání zblížilo srdce mladých lidiek; milovalif se, aniž o tom sami vdli. Slovo o lásce nevyklouzlo jim z úst a pece by byl jeden za druhého obtoval. Zkušené hrabnce to neušlo. s radostí život Ona byla toho vku dosál»a, v kterém se žádosti a tilé.

Naervenalá bledos

stovaly

.

vášn

.

.

o nasycení ozývají. Manžel její byl netený, zábavy pohodlné milující; svazek manželský mezi nima uzaven byl smlouvou chladné

nejsilnji

obstárlý,

konvenience ona si jej byla vzala, ponvadž údové rodiny její k tomu mocn radili, a jsouc mladá a marná uposlechla ráda, chtíc svtu ukázati se v lesku nádhery :

a bohatství nevšedního. Hrab byl bohá daleko široko vykiený, a k vli lesklé zevnitnosti zadala nezkušená, v pensionátu

vychovaná dívka

kvt

nejblaženjší

Za prvních let manželství nerovného mezeru kteráž ji od chot jejího dlila; své.

,

nadje

necítila arci

považovalaC

manžela za pítele úslužného, jenžto se opravdu snažil, aby každikou, teba ani nevyknutou žádost její co nejrychleji vyplnil. Teprv pozdji, až po nkolika letech, pišli oba k poznání ba k úplnému pesvdení, že u sebe nenašli,

ehož

byli

hledali;

srdce jejich se od-

;

cizily.

Bylif rozvedeni,

Zstalif

ped svtem

a to

k rozluení satkn nepišlo, jeden o druhého ne-

manželé,

a

Hrab

oblíbil sob psy sliná cho jeho hlunou spolenost, ukázalos, a kon nádheru, tance a hry. Uvykši na liché úsluhy a lahodná, sladká slova pochlebných ctitel, ráda od nich slýchala, co jí manžel ani v hodin nejblaženjší nebyl ekl.

dbal.

Cesty jejich

se

dlily.

;

—

Tlesnos své,

se v ní probudila.

ohlas

zvuk

Poteba

sdíleti

s

nkým

city

duševních, ozvala se v ní silou neodo-

propadla kletb pevráceného vychování, stavši se koistí osidel svta velkopanského a vlastní, vrozené marnosti. Ale ve víru, do kteréhož se byla slep uvrhla^ pojala ji závra. Proudem mocným jsouc uchvácena, ploula moem kalným, bez pamti, bez jasného vdomí, i nezažila radostí a rozkoší, kterých sob byla slibovala. Liché poklonky a sladiké zdvoilstky ctitel etných a však tuze obyejných množse jakých ství veliké na každý sladký kvt lepívá, nemohly vyplniti prázdnotu srdce jejího, po ukojení nehynoucím latelnou,

i

,

toužícího.

V tom ase pišel do domu Javornický. Jeho svží mlados, jeho zajímavá zádumivos, nehledaná naivnos a šlechetná prostota duše pilákaly na sebe jako kouzlem veškeré smysly rozkošné, v umní koketství velezbblé dámy; však povaha jeho usedlá, úplná s obyeji svta neznámos a písná mravnos vykonávaly úinek protivného pólu. I dlala sob hrabnka zpoátku svdomí z toho, zaplésti jinocha dechem híchu neovanutého do arovných tenat svých, a nad to nedovolovala pýcha její, aby sama vyšla vstíc muži mladému, o kterémž pochybno bylo, pokoí-li se mocným vnadám jejím ili nic. I ekala tedy, nepovzbuzujíc jej ani neodstrašujíc

2TÓ ekala nadarmo.

Teprv nenadálá píhoda, o která pivedla váše její dlouho a prozeteln tutlanou k náhlému výbuchu. Následek ukázal že umní její rozrazilo se o skálu nezkažené povahy se jí již jinochovy dovdla se k hoi svému, o díve temn snívalo, totiž že srdce Javornického již pipoutáno k srdci jinému. toliko zdánlije as, abychom se od tohoto vého pouchýlení navrátili k vypravování samému. Léka k Javornickému zavolaný vpravil jinocha opravdu nemocného pomocí sloužících do teplé postele, omakal mu puls, zavrtl povážn hlavou, posadil se ku stolku a napsav na ostižek papíru nkolik matných hieroglyf, porouel se s lehkou poklonou. Brzy na to otevely se dvée poznovu a po prstech usmívavou: ^0 jak vstoupil baron Ingomar s tváí mi vás žel!" zvolal s rukama nad nemocným rozestenýma. „VímC co to jest, ležeti na loži o samot a muset se obírati obrazy fantasie na vše strany rozptýlené a takoka rozryté. Já to zakusil a jelikož vím co to jest, hoeti žízní a nemíti nikoho, kdoby vody podal: nechal jsem všeho, spchaje k vám, mladý píteli, abych ale

jsme

se

svrchu

zmínili,

em

;

a

Le

vn —

vám

chvíle

pokud to v moci mé jest, tomu cíli pinesl jsem svazek

trapné a hoké,

aspo ponkud

osladil.

K

svých novjších básní, z kterýchžto snad nejedná vám bude nepovdoma a jak doufám i vítána." Javornický vzdychl z hluboká a obrátil se ke zdi. básní" pokraoval baron Ingo„Zvlášt touto mar, pebíraje se v rukopisu svém, „hodlám se vám zavditi básní pravím, kterou toliko zasvcencm a nejdvrnjším pátelm Musy své ítávám. Posud nebylo ne mi lze ani pomysliti na to, abych ji vydal tiskem

—

—

224 žebych

snad,

se

bil

kritiky

pá!

,

co

jest

jeniovi

po

kritice!'*

„Tedy následujete Horácovo

annum?

ídká

to

vra cnos

:

za

Nonum prematur

as

našich

in

páro-

rychlých."

„Yám se piznám," mluvil básník dále. „Jde mi o to, abych díve než veejn s plody svými vystoupím, poznal mínní muž nepedpojatých, soudných, krasocitných, by by se i mínní jejich nesrovnávalo s náhledy mými." „Budouf vás chváliti, o tom není pochybnosti žádné."

Myslíte?" ekl básník se vzdechem. „O píteli ne všickni! Nkteí zívají pi tení mém, a o takových vím, co souditi mám jiní špatn zahalují závis svou, a opt jiní stavjí se, jakoby mi nerozumli, jako onen nenávidný zástupník, který se nadarmo neObraQímf se tedy k tm, o nichž mi jmenuje Hrubý. vdomo, že mají smysl pro krásu v odvu jakémkoli, ,,

mj

—

;

k tm, jenžto cit,

s

dkladným vzdláním

spojují

hluboký

živou názornost a soudnost útlou, zkrátka, k

spíznným. I

—

rozbalil

Tedy svazek

dušem

slyšte!"

hrubého objemu

a chystal se

ku

tení. Javornickému vyvstával úzkostí ped tímto atten„Probh, pane barone, vyt tátem pot studený na ele. mi prokazujete es, kterou nikoli nezasluhuji. Ujišuji vás, že u mne snad ani jednu z onch vámi schválených vlastností nenaleznete.

vbec vcem rýmovaným

Já,

aC

ani za

upímné dím, básním a mák nerozumím."

„Vcem rýmovaným?" opakoval po nm Ingomar bych ml chu rupatrn uražen a pohoršen. ^ Skoro kopis svj schovati; však doufám, že soud píznivjší o básních mých pronesete, jen co dv nebo ti poznáte.

"

225 Tato u píkladu" „jest dle

vjší

— pokraoval

s

rostoucí horlivostí

mého mínní velmi zdailá

— kterou jsem

—

k tomu nejno-

a

hned po dnešním strašlivém výjevu,

nmžto

vy co hrdina jste vystoupil, v prvním rozilení Tu aspo musíte slyšeti." na papír vnesl. v

„Nkdy vru „Práv

,Nyní

jindy,"

nejsem

s

prosil to

—

nemocny

hlasem

slabým.

v tom stavu, v kterém se nyní nacházíte," namítal básník neodbytný, „bude celá bytos vaše nejschopnjší, pojmouti veškerou krásu obraz ídkých, snad

od nikoho ješt neužitých,

jimiž,

bez chlouby

budiž

e-

eno, báscn má oplývá. K pochopení dobré básn náleží, tvrdím smle, duše nemocná." Anebo šílená!" zvolal nemocný netrpliv. ,.

„Ano, šílená!"

pisvdil

básník

radostn.

„O vy

se jen tak stavíte, jako byste byl všech básní nepítelem

odpovdným.

Bezpochyby

jste

ml-

etl mnoho slabých,

kých, špatných, a tudy to vaše pesycení."

Javornický nevida jiného

ponavrhl baronovi,

zbytí,

aby mu rukopis k pohodlnjšímu petení zapjil; k tomu nechtl básník nižádným zpsobem svoliti.

ale

j.Nikoli;" pravil, „poklad svj nemohu z rukou dáti, ba ani nejlepšímu píteli sviti. Kdybych to mohl a chtl uiniti, již dávno bych byl jej svil tisku. Pak by se ale byl stal jmním obecným, kdežto dosaváde jest a zstává jmním mým. Yy rozumíte. A pak, jaký to rozdíl, báse ísti a slyšeti ji z úst krasoreníka, anebo skladatele samého! V pípadu druhém slovo každé jakoby živé vstupuje ped duši naši dojem pednesení

—

—

mn

;

pimeného

jest

nevýslovný.

Tudy

sám

Góthe

ono pamtné: Jan

z

Hvzdy.

I.

15

vykl

226 „Nur nicht

Und

lesen, immer singen, ein jedeš Wort ist dein!"

„Byl jste u malého Otty?" otázal se Javornický, aby rozmluvu na jiné pole pevedl. „Ano, a již dvakráte. Jesti trochu polekaný, trocha slabý, trochu nedtklivý, ostatn však zdráv a vesel, a kdyby nebylo lékae a hrabnky, mohl by sob teba hned zas po zahrad proskoiti." „A Ottilie?" ptal se nemocný jako mimochodem, avšak

s

„K

patrnou nesmlostí. té jsem z píin pochopitelných

neml pístupu, však nadji se, že leknutí její nemlo škodlivých následk. Vy tuším Ottilii milujete?" Javornický se zardl a pohlédl na Ingomara oima, z nichž celé hejno výitek sršelo.

—

„Odpuste, že se do tajemství srdce vašeho vtírám; abychom sob porozumli. Ottilie," pokraoval baron, nedbaje na mraení se Javornického, „je sliná, vzdlaná, cnostná dívka; zvolení toto dlá vkusu vašemu es, i nevdl bych, pro byste se jím ml skrývati? snad ped hrabnkou?" Javornický se tvrdošíjn odmlel. „Ale probh, pane barone," ekl po chvíli, „jak jen vám možno mluviti tak nešetrn a jmenovati pomry, jakých se pouze domýšlíte, aneb jakých vám píliš živá, práv básnická obrazotvornos na mysl uvádí? Vru, v tom nezapete

—

ale toho jest potebí,

i

—

s úsmvem trpkým. Ale Ingomar jsa vci své jist, nedal se mýliti. S tváí lhostejnou mluvil dále: „Tedy vám musím povdíti, že jsem pomry zmínné netoliko uhodl, alebrž i dokonale znám." .Co tím chcete íci?"

básníka," doložil

—

227

„Vím mimo

jist, že Ottilii milujete a ona vás;

také, že

to

mživostí

horoucí

odstraniti hodlá,

náklonnos

hrabnka k osob tudy

a

aby

Ottilii,

— jak

sob

sokyni

jakožto

ale

svou,

—

vyjádím? mžete-li, vite mne

jen to

a nyní,

pojistila;

vaši

vím

vaší pilnula s ná-

ze lži!«

Na hoely

oblieji Javornického se barvy stídaly

ohnm

hnvu.

Ingomar

dotekl

se

;

oi

jeho

nejútlejších

strun srdce jeho, vniknul do nejtajnjších hlubin, hrabaje se

tam rukou nejapnou.

dl ped

oima

sebe

„Vy

Jinoch,

ranný do

živého, hle-

vyboulenýma.

pokraoval baron s tváí vítznou, Což nevíte, žo básníci umjí v rythmickém pohybu rt a v každikém tla hnutí? Le ped vámi nemíním se honositi arodjnictvím svým povím prost, že tomu tak, a doufám, že mi uvíte." se divíte,"

„že to vím a jak to vím? ísti tajné písmo v oích,

;

„A vstana tomto.

je-li

—

tomu

tak,

„nebude

Nevím

a

sice,

jak vy dít,"

nemže kam

býti

pravil Javornický

stání

mého

v

dom

nemám jmní, výhodnou; ale pojmy mé

vrhnouti,

se

abych sml pohrdnouti službou o povinnostech nedovolují, abych tu déle zstal."

„A ubohou

Ottilii

chtl

a

mohl

byste

zstaviti

zoufalství?"

„Já Ottilii nejsem vornický prudce. „A city, které jste vzbudil,

niím jí

zavázán,"

odpovdl

Ja-

vnukl, nadje, které jste v ní

nepoítáte za nic?"

„Vy mluvíte o nadjích, a pece nevyklouzlo v rozmluvách mých s Ottilii ani jediné slovo ze rt mých, ." kteréž by jí bylo dalo právo .

.

.

15*

228

e

jinochovu. „Doufati?" doplnil Ingomar .,Ó to ženské neznáte! Jediný pohled, nepatrné ruky stisknutí, jsou." a ony vdí, na slovíko nžné Ûjišuji vás ..." „Vy vždy ješt splácíte dvrnost mou nevhodným tajením a bázlivou skrývavostí. Což ale, pedložim-Ii vám patrné dkazy, že Ottilii nikoli tak lhostejným nejste, jakož tvrdíte?" „Tch jsem žádostiv vidti!" usmál se Javornický

—

em

neviv. Ingomar vytasil ozdobn složeným lístkem, na hebkém, ržovém papíru, zpeetném aneb na radji slepeném malinkým barevným znamínkem nmžto vyobrazeno dvé hrdliek vzájemn se celujících. Javornický váhal lístek otevíti. „Tof není" zvolal „a nemže být od Ottilie! Tak lebce by ona nezadala dstojnost panenskou! A pec to ruka její!" „A vy jste pochyboval?" ekl Ingomar úsmšné.

Tu

se

psaným

,

—

—

—

pee

útlou ISIísto odpovdi roztrhl jinoch kvapn a mrštiv okem po ádkách zachvl se, pak etl pozornji, etl opt, a zrádný rumenec vstupoval mu do oblieje, vždy výše a výše.

—

S chladnou bádavostí pozoroval jej Ingomar. „Odpovíte sám i mi svíte vyízení?" otázal se konen, když jinoch v mlení trval. Keovit zmaknul Javornický lístek v tesoucích se rukou, mnul si dlaní elo i oi, jakoby sen jakýsi chtl zapuditi; pak vzdychnul hluboce.

—

Ingomar jsa jist, že se mu zámr povedl, zedotíral na jinocha více. Zvednuvše ekl zdvoile: „Já vykonal povinnost pítele. Má vc není, opakuji to ješt jednou, vtírati se v tajemství srdcí, a byt by koist byla z toho

229 sebe hojnjší. Bude-li však pomoci mé potebí, a naleznete pítele. S Bohem!" V duši jeho koJavornický na to neodpovdl.

pro

mne

víte

kde mne hledati se

lísaly

Kvtný

jako

kalich

—

pružných

na

útroby

—

vtvech

jeho oteven

nejrznjší. zrakem háda-

city

ped

svaté tajemství jeho vyloženo nevým, všeteným, nesnáze stondn na krám veejný. Osidla nalíená a pak zas to milé, sladké pesvdení, neodvratné milován od dívky, kterouž uvykl že jest milován a hned zase na to vzpomnní pectíti co svtici trpké, že mu uloženo hráti na Volšanech roli Josefa Egyptského vše to vstupovalo v obrazech mlhových ped duší jeho, naplujíc ji hned rozkoší nevýslovnou, hned zármutkem nejbolestnjším. K doplnní nesnáze

—

tém

—

—

;

—

nevdl ubohý, komu se sviti. Ingomara znal jalovka vlastní toliko chvály a prospchu jakéhokoliv nad míru žádoucího, a o lepším nevdl na celém své

kožto

zámku.

I

vzal obdržený lístek

poznovu do rukou a etl

se vší pozorností:

^Pane Javornický! Budete se diviti, že Vás tak zista jasná psaním svým obtžuji; ale necha jednak nesnáz, v které se práv nacházím, jednak i dobrota Vaše omluví neslušnos, kteréžto se v úzkosti srdce svého dopouštím. Hrabnka mi dnes dala výpov a nkolik zlatých pes omluvenou mzdu s nemilostivým podotknutím, že by to abych se co nejdív a sice ješt velmi ráda vidla, Nevím, ím jsem v tomto týdnu ze zámku vysthovala. Nenevlídnost tuto zavinila, podrobuji se však voln. majíc zde nikoho, komu bych sob postesknouti smla, beru útoišt k Vám. jakožto píteli v tchže okolnostech postavenému. U nejedné píležitosti osvdil Jste slovem

:

230 skutkem, že béete úastenství v osudu mém. Nicmén nebyla bych se odvážila ke kroku tomuto, kdyby mi pítel Váš b. I. nebyl dodal mysli. Já již zítra hodlám Volšany opustiti. Chcete-li se mnou ješt mluviti, pijte dnes v hodinu obdní do zámecké zahrady. ei

—

mne

v akaciové besídce. Vás ani mne nikdo nepoheší. Píši s tesoucíma se rukama a míhají se mi ped oima. Snad uvíte, že ne-

kejte na

—

u tabule

ádky

žádám nieho

jiného, než

upímné rady

Vaší.

Ottilie

Dubská."

Javornický byl opravdu nemocen, cítil slabotu ve všech údech ale vyzvání tomuto nemohl odolati. On musel jíti. Ji nemohl nechati v dležitém okamžení bez rady, bez útchy, akoli mu posud nebylo vdomo, jakým zpsobem by dívku opuštnou potšiti aneb ku prospš;

zmn

njší chodil

stavu jejího

nepokojn po

vzchopil se znovu

ho to zdraví

Sotva

i

—

pispti ml.

pokoji, s

navštívil

úmyslem pevným,

život státi

zaznl

Vstav

Ottu,

lehl

z

lože,

zase a

že pjde, a

by

mlo.

zvonec zámecký, hosty i domácí k veeru, sešel Javornický po prstech do zahrady a usednuv v akaciové besídce oekával ve strachu, nadji a blahém rozilení objevení se milované Ottilie. Bylo to ponejprv, co mu taková schzka kynula, i nebude tžko vysvtliti sob jeho toužebný nepokoj a zimniné všech žil trnutí. Konen vrzla branka zahradní, kroky lehounké zašustly v písku drobném, a postava bíle odná chvátala pímo k besídce. Javornický vybhl jí vstíc a se slovy „Ottilie. drahá Ottilie !'' sevel ji náruživ v náruí.

k obdu

že

svolávající,

již

:

231 Jako na dané znamení rozlítlo se jedno okno jasn osvíceného veeadla, a v okn objevila se postava hrabte Zalužanského. Chest okna podsil párek dolejší. Svtlo svícnu stíbrného trojramenného padlo na osoby ped besídkou, a Javornický poznal v té, kterouž byl ne Ottilii, s toužebností lásky prvotní tak vele objal

oekávanou

—

—

alebrž

hrabnkuv

mu

Rnce

sklesly

pe-

kvapením a leknutím.

Ona zadupla ti,

jenž

ped

svtlo od okna náruí sob leželi,

zlostí;

chvílí

v

se vzdálilo, stáli

a

te ped

sebou ve stavu nejtraplivjším. Hrabnka kousla se do krásných prst, až z nich krev tekla, kouc mezi zuby „To mi nezpsobil nikdo jiný než ten úkladný blázen Ingomar! Známt jej, to msta jeho!" Pak se ale rychle vzpamatovala a nutíc se netoliko k chladné lhostejnosti, le i k jakési dstojnosti, s nynjší nesnází její ovšem tu dláte, spatn souhlasící, promluvila kvapn „ Co milý Javornický? Jak jen mžete zdraví svého tak málo sob vážiti, že jsa churav, za chladného veera sem jste se vydal? A k tomu ješt to vaše rozilení!" Javornický neodpovídal, chvje se po celém tle. „Já vím," pravila hrabnka mírn, ;,koho jste oekával. Nyní jdte do pokoje svého a zstavte ostrovtipu mému vyrovnání nemilé píhody této." Javornický políbil uctiv hrabnce ruku a šel. Melanie Zalužanská dívala se za odcházejícím oima náruživostí horoucíma. Vaíc v srdci pomstu, odebrala se do zámku. Všedši do jídelny posadila se lhostejn na místo své. Ani bledosC tváí, ani neobyejná jich ervenos, ba ani jediný mrk oí, nic docela neprozradilo vnitní :

—

hnutí mysli

její.

Služebníci

pinášeli

a

odnášeli

talíe

232 a mísy jako jindy eho nebylo stalo.

ného

inili,

Hrab

nazýval

koflíku,

všemožn hovor to

hosté hovoili vesele, jakoby se ni-

;

v

prond

bylo patrné.

choti své do stíbr'

nalívaje

„mé

ji

srdce"

Toliko

hosté snažili se

;

akoli

zavésti,

násilí,

s

kterým

hrabnka sama pizvuko-

vala nenucené.

Pece Hosté se po

však skonila

obd

díve než obyejn. do billiáru, kamž

se tabule

povtí tžké,

cítíce

ani nevešli

pravideln chodívalo. Poklonivše se do pokoj svých.

odešli,

stavíce se malátnými,

Hrab dlení její

doprovodil

pokoj

a uvrhnuv

do

se

hrabnku lenošky,

dvorn

velmi

V hrabnin

jejích.

až do odpustil

ložnici

ruko

oi pronikav na

upial

svou, ka chladn: „Yy jste mi dlužná vysvtlení onoho pohoršlivého výjevu v zahrad zámecké, na ujžto jsem, asi ped hodinou, svýma vlastníma oima patil." „Jaká to e?" zvolala hrabnka, stavíc se uraže-

cho

„Pane, vy se zapomínáte!^' „Ano, zapomínám se," odvtil hrab se živostí nadobyejnou, , zapomínám se nade svou ctí, a to již pohíchu dávno Trpl jsem záletnictví vaše, dokud jste do sítí svých chytala brumbály a babky, neb abych ze-

nou.

I

telnji z

mluvil,

peveliké

štstí

nich pochytil

lidi,

jenžto

nemajíce

sob,

základ

cnosti,

za

nebo

druhý

arovný blesk vábivých pohled

vašich.

pokládali

jeden-li

Já k tomu mlel, snášeje kivdu trpliv; ale co se vám zalíbilo, vábiti i nezkušené mladíky do tenat svých, nemohu, nechci, nesmím dcle mleti!" hra„Chcete mne zúmysla uraziti?" se tázala

bnka

oste.

„Nikoli,"

odpovdl hrab mírn;

„ale napraviti, a

pokudž možná, na cestu povinnosti, na cestu cnosti uvésti."

233 prohodila

„Dávno-li tomn," jste

hrabnka

„co

žertem,

mrav?"

se stal karatelem

„Ml

jsem se jím díve státi," ekl hrab se vzdechem. „Ale vám se líbí žertovati i pi vcech, pi kteJá rých druhému krev stydne aneb ohnm zplápolá jsem u vás hledal více itelnosti." „Líto mi vás, pakli jste se skl^.mal," odsekla hrabnka lehce; „le nechajíce hádek marných, pikroraež radji k pedmtu samému, kterýž vás, pane hrab, tak !

nadobyejn „Vy

rozhorlil

i

rozhoil."

hrab po malém pomlení, „asi zahrad objímala mladého lovka, an pravil

jste,"

ped hodinou v jsem na to patil," „Mýlíte se, pane! Onen mladý

lovk

objímal mne."

„Nu, naposled to jedno!" ozval se hrab netrpliv. „Dovolte, pane hrab," namítla hrabnka popuzená, Kdybych já, jak vám libo se vyjáditi, „to není jedno byla objímala jej, byste aspo njaké, jakéž takéž !

ml

mne;

bylo-li to ale naopak..." „Ach! Jdte mi s takovými sofismy! mumlal hrab, sem tam v lenošce se vrt. „Já pravím vám, že to poa nad to paní važuji za hích, vychází-li paní vdaná od stavu lehkomysln vstíc mladíku nezkušenému, dechem jizlivým svta híšného ješt neovanutémn. Yy víte, koho míním.** „Jakž bych nevdla? Javornický ale není ani tak svatý ani tak cnostný a nezkušený, jakým vy jej dláte." „Co tím chcete íci?^

právo, obvinovati

—

—

jehožto cnosti se tak nýbrž jinou v zahrad oekával má pak vina záleží pouze v tom, že jsem setkání to pekazila; to všecko."

„Prosté

vele

to,

zastáváte,

;

—

že

Javornický,

ne mne,

234 „MoŽDáli?

—

vyvratných?

ozdobn

—

Melanie, jak to dokážete?

písný sondce vyhledáváte

vy co

,,Ach,

Nuže,

zde

jsou!"

1

dkaz

podala

mu

ne-

dva

složené lístky.

Hrab

vytrhl

kvapn

první

z

obálky a etl:

„Hrabšcí Milosti!

Dnes

o

hodin obdní pjde

Javornický,

a

ne-

mocný, do zámecké zahrady, aby se tam s Ottilií sešel. Akáciová besídka má skrýti milence. Zprávu tuto podávám v té nadji, že s touže ochotou bude pijata, 6 jakouž byla psána. Ingomar." „Ach!" zívnul hrab, lístek vraceje, „tof od toho blázna, jenžto nás den co den pošetilými výtvory obraznosti své týrá a sám sebe básníkem nazývati ráí. Bohužel," pokraoval nevrle a opovržliv, „usadilo se za posledních let v zámku našem host, jenž Ingomarovi v nadzmínné vlastnosti niehož nepodají. Bylo by tžko rozsouditi, komu z nich palma pináleží. Jeí tu u pr. Hrubý, Ržika a jiní. Nikomu z nich nelze diplomu bláznovství Ingomar právem spravedlivým upíti blázní v básních, Hrubý v koních a Ržika v krajinkách, ržích a sluneních paprscích. Konen to vše jedno! Nu, jen se nedívejte na mne s takovými stelami, že jsem se opovážil jednou vyknouti pravdu bez obalu hedbávného a nadto u pítomnosti vaší! Dostávám já od nkterého asu také své zvláštní chvíle, nkdy jasné, že mne o prst ovinete, a jindy zas o nco temnjší. Podívejme se však, co as obsahuje lístek druhý." Rozbaliv papír etl:

—

!

—

—

—

„Drahá

Ottilie!

abych Vás vyrval z okov, jimiž ukrutnosf lidská svírá bytos nejnžnjší. Spoléhejte ve všem Já pijdu,

235 na mne. Já jen tehdáž pestanu býti Vaším, až poslední žíla ve ran dozní.

Vn

vrným

sluhou

Váš Javornický."

—

„skuten! „Javornický!" zvolal hrab pekvapen Tu není žádného to jeho podpis! tot tahy písma jeho, omylu! Žeby ale i on schopen byl vklouznouti samona to, God dam! voln do tenat lásky dobrodružné byl bych ješt ped chvílí vsadil proti komukoliv svého

—

araba! Však co se divím? I on je syn Adamv." Akoli poslední slova toliko pro sebe ekl, uhodla hrabnka nicmén smysl samomluvy jeho úpln, kouc:

„Vy Javornickému pejete?" „Ano ," odpovdl hrab. naše

s

trným?

^Nevychovává-li

láskou, trplivostí, horlivostí a I

nemusil bych

býti

otcem,

dítky

prospchem pakdybych výtených s

zásluh jeho neuznával."

Hrabnka

se

odmlela,

kousajíc

se

do

krásných

pysk. „Jak pišly

„Vy

se

lístky tyto do

smíte

tázati,"

rukou vašich?"

odsekla

hrabnka

prudce,

„právo to dala jsem vám hned tehdáž, když jsem vás za manžela zvolila." „Chcete íci pojala," ponapravil hrab trpce. „Pomnte, že já zvolil vás. Tím vás však nikoli nechci uraziti; ale God dam! vy mne chováním svým k podob-

nehrubé zdvoilým výrazm jaksi vybízíte." „Já že vás vybízím!" zvolala hrabnka s petváeným podivem. I pohlédla na chot svého oima, v kterých se tisíce tisíc vdk, co tpytivých hvzdiek na modrém nebi, lesklo. A okouzlený hrab rue sklopil oi a natáhl nohy po mkkém koberci, vzdychaje pro sebe: n}'m,

236

Snadnot klesnouti, kde láska toli„Ano, nedivíme se. kerými vnadami kyne; kdo tomu nechce uviti, nechC se podívá na mne." S oí hrabniných sklouznul ješt jasnjší paprslek v zetlelé srdce manželovo i neminul se úinku. „Konen," promluvil hrab nesmle, „musím já vás za odpuštní prositi, že jsem onu zahradní schzku nejapn pekazil." „Ne sice za nejapnos sluhujete

kutu.

v skutku

Víte,

ale

netoliko

co to jest,

nešetrnos svou zadomluvu ale i po-

za

notnou

vystaviti

cho

svou nehodnému hostí etných,

podezení a kivým výkladm netoliko alebrž i všetených domestyk?**

„jednalf „Já se pekvapil," koktal hrab pemožen a uznávám to." jsem nepedložen „Tedy uznejte i šlechetnost úmyslu mého, který k tomu vedl, abych záhy petrhla neblahou známos mladých lidí, ježto jsme k vychování dítek našich povolali, než by milkováním svým na celý zámek hanbu veejnou neb co medle mohlo by ze známosti této pro uvalili Oba jsou ve než hanba? i pro nás jiného pojíti služb naší. a nevíte-li, že nectné chování služebník poernje pány?" „Já obdivuji v4š ostrovtip," ekl hrab na pólo smíen; „le jednu vc mi ješt vysvtlete."

—

;

m

;

—

n

„Ta jest?" „Jak

se

bnka, hodíc

do rukou vašich dostaly?* zpovídati?* odvtila hrahlavou, a úsmv ironický pohrával

tyto lístky

„I z toho

mám

lehce

okolo koralových

rt

se tedy

„Vzte

jejích.

tedy všecko, aC

již

ani jiskra žárlivosti pepiaté aneb

podezení nehodného

nezadoutná v srdci vašem.

dávno

—

Již

byl baron In-

237 gomar mezi Javornickým a Ottilií jakýsi tajný pomr vtil. Z náklonnosti a vdnosti k domu našemu vyjevil mi, co se mezi mladými lidmi dje, a když jsem na dotírala, aby pedložil dkazy, podal mi dnes jejich korrespondenci."

„Jak

ale

koliv, jestif

to

k ní pišel? Nech se to již stalo jakod nho, abych se levn vyjádil, veliká

indiskerecí.*

„To pée Ingomarova!" kreným nosíkem. „Itera,"

takto

stojí,

zpíma

dím,

ekl hrab, co

odvtila hrabnka

s

na-

vrt; „ale an vci uiniti? Javornický, za ten krátký as, co u nás žije, ba mám za to, žeby rozlouení se

medle

pirostl

v lenošce se

a

hodláte

dtem, našim k srdci, s ním ani nesnesly ..." .,Tomu mže tak býti, jak pravíte. Já neskládám všecku vinu na nho." ." „Tedy Ottilie?. „Jeden z nich musí z domu," odslovila hrabnka .

.

pevn. ;,.Javornického nepustím!"

volal

hrab.

,;Tedy Ottilie!"

Hrabnka poala

zívati, a povolný manžel pál jí dobrou noc, opouštje pokoj její s docela jinými myšlenkami, než s jakými byl vstoupil.

srden

Krásné zorní jitro vyvábilo hrabte Zalažanského do zámecké zahrady. Na svižezelené pažiti tpytilo se na miliony perel rosných, mezi nimi jasné démanty s hravými brilianty vydávaly hojný lesk svj bohatství ;

238 pírody

nepoetné

okn; když ale noha na voda a bláto. Ale chodníky vysypané žlntým pískem byly suché, a po tch kráel nyní hrab, pemítaje na mysli rozmluvu verejší, sám s sebou v boji, s hlavou k zemi sklopenou. Zpo mínal na léta mladosti své, na uprchlé sny, na pomíjesám ví na ješt. As ti kroky jinosC vezdejší a od akáciové besídky, u které se minulého veera onen pohoršlivý výjev stal, jenžto k rozmluv nedávno vypsané píinu zavdal, padlo procházejícímu se nco lesklého do oí. Shýbnuv se pro to zdvihl zlatý, velkými granáty ozdobn obložený medailon, od nhož kousek utržené hedbávné šrky visel. Pekvapen hledl na klenot, je-

n

jevilo

rozplynuly

šlápla,

se

se

ve

Bh

hožto

tvar

zdál

se

mu povdomým

býti.

Obrátiv jej

rukou nkolikrát, stiskl tajné pero, víko vzlltlo a k velikému úžasu jeho objevila se uvnit podobizna malovaná v nejútlejší miniatue, pedstavující muže as dvav

cítiletého

v obleku

dvacíti lety.

Na

mšanském,

jaký

první pohled poznal

se

nosíval

hrab svj

ped vlastni

mladých let. Dlouho zstal na témž míst státi, v patení na klenot nenadále nalezený. Kde se tu vzala ta drahá památka? Kdo ji asi ztratil? Pirozeným bhem padly myšlénky jeho na Javornického. Což aby on .... ? Tušení jeho zrstalo, ím déle o vci té pemýšlel; vzrstalo v pesvdení a jistotu. S medailonem vysoko ped sebou pozdviženým spchal cestou nejkratší do zámku; na cest padl okolo krku zahradníku, náhodou s ním se potkavšímu, kterýžto jako u vidní zstal státi vedle skupení kvtinového, hled oima vyvalenýma za pánem svým, hlavou povážliv vrt a cosi o velikém neštstí do sebe obraz

z

pohížen

tém

mumlaje.

239 S radostí vítznon, tváí hoící a kroky nad obyej kde Javrazil hrab Zalužanský do pokoj, vornický s dtmi spal. Vychovatel byl již obleen, když hrab vstoupil. „Znáte ten obraz?" ptal se kvapn, medailon otevený ped scbon drže. ^jProbh!"* vzkikl Javornický. „Tedy jej znáte! Jak jste k nmu pišel? Neostýchejte se, neobávejte se nieho! Mluvte pravdu! Já jsem váš pítel a snad i více! Neméjtež pede mnou žádného tajemství otevete mi srdce své do koán!" Tak mluvil hrabe, nad míru rozilený, i hled jemu tiskl ob ruce jinochovy k prsoum svým, pi tom tak sladce do oí, že jinoch chtj nechtj musil dvry nabýti. K tomu byla mu vlídnost pánova dobe

kvapnými

—

—

,

—

povdomá. brodince

Byl

zajisté

štdrého,

uvykl

alebrž

i

ctíti

jej

netoliko co do-

co prostedníka

laskavého

v nastalých nedorozumních a hádkách, jakýchž na Volšanech mezi hrdou, popudlivou hrabnkou a etnými domácími nebývalo poídku. U píležitosti takové ukazoval

hrab, jindy krotký,

povolnj', ba až slabý, najednou istá jasná silným, písným, neústupným. V podobných okamženích nebylo nikomu lze jemu vážnosti

86

jako

z

odepíti.

„Povzte mi všecko, tíral

co o mladosti své víte!"

hrab na mladíka posud

na tom

—

v nesnázi váznoucího.

do-

„Mn

ba velmi, velmi záleží!" to vypravoval Javornický asi takto: „Kdy a kde jsem se narodil, nevím. Jak daleko má staí, bylo mi as pt let, když jsem byl u mladé, sliné paní. ZstávaliC jsme ve veliké oboe u myslivce. Paní, které jsem , maminko" íkával, bývala smutná a záleží

Na urité

vyzvání

pam

plakávala asto.

Pi tom mne

siln stiskávaia k prsoum

240 až

mne

mými; sám,

bolelo a proud

to

vida

ím

to

plakati bylo,

ji

slzí

jejích

musil jsem

že jsem

ddeka

splýval se slzami

též plakati.

myslivce,

Nevím

který

mne

do obory k parohatým jelenm vodíval, ml mnohem radši, ba i dobron babika, ana mi tak asto z kapsáe svého oíšky a jiné lahdky poskytovala Ale já milost hrabcí vypravováním svým nudím?" „Nikoli,* ekl hrab. „Vypravujte široce, to mne více zabavuje. Tedy v míst, kde jste se narodil, byla obora? Nepijíždli k vám asem cizí pánové na honbu?" .

.

.

—

„Na pknou,

le jistý mladý, vlídný pán vykládanou runicí na ramen docházíval k nám dosti asto, líbával truchlící matinku i mne, a také mi pokaždé zanechal pkných hraek, kteréž byl v zelené, zlatem vyšívané brašn pinesl. Pozdji picházíval vždy ideji, a pak málokdy se ukázal: s

a matka

to

se nepamatuji;

stíbrem

má

—

tak-li

tu paní nazývati

smím

—

plaká-

churavla a chadla. Spávala v lžku oponami zakrytém, a já k dí nesraíval, až mne jednoho dne z obory, kde jsem s ddekem myslivcem nejradji býval, k ní pinesli. Byla velmi bledá. Ulíbavši mne zavsila mi na krk medalion, jejž hrabcí milost v ruce drží. Pak mi udlala na ele kížek, vinouc mne k sob, a když mne opt políbila, byly rty její stadené jako led. Odnesli mne, a já, kdož uví! byl rád, neb byla pomakala, až jsem to skoro odstonal. Když jsem se pozdji po ní ptal, ekli Nedlouho že umela. na to pijel koár ped naši myslivnu, i vsadili mne do nho, a jeli jsme dlouho v nepatrné vesnici až ped farním domem opt vysadili, kouce, tady že budoucn bude domov mj." vala ješt astji,

m

—

—

—

—

m

241

„Kde to bylo?" žehnána budiž „V Zálesí. Nový pstoua mj ujal se mne práv otcovsky. Vynapamátka jeho! loživ všelikou péi na vychování mé, uil mne záhy latin a poátkm vd matematických, a tše se ze schopností mých, želel toho, že není prostedk, aby mne

—

—

mohl dáti na studie. Pece však známostmi svými posledn tolik vyjednal, že jsem v nejbližším krajském mst ve studiích, soukrom zapoatých, veejn pokraKdyž byl druhý mj otec zemel, stál ovati mohl. jsem opt ve svt sám a sám." „A onoho pána s runicí a brašnou od té doby jste

nespatil?" „Ani okem." „Poznal byste

ho,

kdybyste

se

s

ním

náhodou

setkal?"

„Obraz jeho," pravil Javornický, „visel po mnoho na prsou mých, od oné doby, co mi jej matka umírající sama na hrdlo zavsila; divno-li^ že se mi vpálil clo pamti jako žhoucí meteor^ na který, spativše jej toliko jednou, nikdy více nezapomínáme?" „Ale tahy obrazu tohoto," namítal hrab, „mohly se stáím zmniti. Od té doby zmizel snad lesk oí, na ele hladkém usadily se snad vrásky, neku že i ostatní pídatky, jakož jest odv a postava tla, docela v jiný zpsob pešly, než je vaše zachovala? Pat na mne, Vilíme, a srovnej tahy oblieje mého s obrazem svým!" Javornický ztrnul, ne tak nad podobností hrabte s obrazem medailonu, jako nad eí jeho. Oi jinochovy utkvly hádav a však bázliv na oblieji pána ped ním sedícího, pak sklesly jako pemoženy, a ruce jeho Jan z Hvzdy. T. 16 let

pam

—

;

242 spoinuly

chvjící-se

sepiaté,

dmoucích „Synu

mj!"

na

nepokojn se

prsech

hrab

u velikém pohnutí, neJavornického za obé ruce pivinul ho k sob s citem, pro njž tžko slova pimeného najíti. Mle tisknul jinocha k prsoum zboueným, a tento odpovídal toliko slzami. V tom vstoupil do pokoje baron Ingomar a spativ výjev neobyejný chtl se na samém prahu obrátit; ale hrab Zalužanský zavolal ho zpátky.

moha

„Vy

zvolal

zdržeti

déle

se

jste nás,

pojav

a

,

pane barone,

vidl

obtí,

v

sob ledacos mohl pomysliti, snad ped asem dále povdíti; jestiC tedy byste

a

snad

co jste vidl,

i

teba, abychom naše zasvtili, kteréžto, jak doufám, snad dosti brzy tajemstvím býti pestane. Vle má jest pevná; povinnost svatá mi velí kivdu napravit." „Probh, pane hrab!" zvolal host, vy jste rozilen, a já nechci nikomu se vtírati!'' I dlal opt jakoby se vás

tajemství

v

chtl

odstraniti.

„Bez okolk,'- ekl hrab urit. k nám. Vy jste básník, tedy máte srdce chnte píbh mj, a porate."

„Posate citelné.

se

Posle-

má," odprošoval Ingomar, „nemže niváhy míti, aby k rozhodnutí pochybnosti vaší pispla. Pi bohaté zkušenosti své zajisté

„Ó rada

koli

sám

ním

tolik

.

"

.

„Na pravou Nikoli

mne

!

Od

cestu uhodíte,

chcete bezpochyby íci?

mé

jakživa nebývalo jednání

vodívali

jiní;

jiní

mi kladli a tím se stalo, že

opt

všecky ty iny,

pi

úst

jiní

za

mne

zábavy

jednali,

mé

ídili

samotné, jiní i

zastavovali

z pamti pouhým nástrojem

6 by lze bylo vymazati

kterých jsem býval

vždy do

slova

:

243

vle

—

cizí,

I

mn

samému byly privroobeny I'^ dlan a po chvíli pokraoval Bohužel, nyní se mnou jinak?

akoli všecky

skryl

elo „A

své v

ob

jest to ješt ileji: stojím posavad pode vplyvem mocností neblahých a však o tom byloby dlouhé povídání; proež poslyšte,

—

co nyní zjeviti hodlám."

A když se Ingomar s rukama kížem založenýma na nejbližší taboret byl posadil, jal se hrab s podivuhodnou upímností vypravovati takto „Byl jsem ohnivý, nezkušený mladík, když jsem

Kdo ví, poprvé zamiloval. bez výkladu. porozumí

mn

velmi sliná,

diové moji

to

jest

Pedmt

zamilovati

lásky

velmi chudá šlechtina,

ale spolu z

co

milosrdenství

do

domu

byli

mé

se se,

byla

jižto

ro-

pijali jako

Vídalif jsme se každodenn, Oi naše se hledaly zahrad. a nalezly i uzavely smlouvu ješt díve, než ji ústa Ach, ona byla ješt byly potvrdily a srdce zpeetilo. mnohem nezkušenjší než já a takorka pouhé d't! Ale láska prý jest také dít a sice velmi nerozumné; Sestra má, všemu ví, všecko doufá, všemu se nadje. byvši po novoromanticku vychována, s romány zahraninými dobe seznámena a vnadami intrik naskrz opojena, stala se dvrnicí naší. Láska^ to nerozumné dít zrostlo nám brzy nad hlavy, že jsme ani nevdli co s ním poíti. Rodiové mívají u vcech tchto zrak bystejší nežli všickni ostatní lidé, i znamenali záhy, co se mezi námi die, a jsouce o budoucuos mou píliš peliví, vidli v pomru mém k chudé šlechtin toliko pohanní rodu, zrušení plán dávno vymených, zniení veškerých nadjí svých zkrátka veliké neštstí. Snad mi již tehdáž, když jsem co nemluvn ješt v plenkách

spolenici starší sestry mé.

pi

tabuli,

v salonu,

v

—

—

16*

244 nevsta vysoce urozenou a bohatou, pomocí nových spoj a vna vydatného mla slávu rodu našeho zdvihnouti na stupe ješt vyšší, než na kterém již se nalézal; tady objevila se známoa má s Emilií zrakm jich, do budoucnosti hledícím, co pravý, veliký maiheur. K uvarování neštstí obávaného vyhnali Emilii bez meškání z domu. Já vypátral útoišt její a zapísáhnuv se svat, že ji neopustím, dal jsem se s ní tajn oddati. Na panství vzdáleném vyhledal jsem jí píbytek u myslivce, jehožto mlelivosC nkolika dukáty jsem sob zakoupil. On byl dost poctivý, že netoliko vyhledali

ležel,

kterážto

vrn

mé

tajemství

Dobrá

jen požádati. rody, slyšeti

zachoval,

ale

i

jakéhož v odlehlé

hodlí zaopatil,

Emilie,

mé takové

choti

samot

octnuvši

se

lesní bylo

v

ln

polze

pí-

V novém píbytku jejím nebylo zdvoilstek salónových, nebylo vidti

blažena.

byla

lichých

nucené upiatosti a petváky jedokrámi s tlem i s duší dkovala mi s prostotou dckomilou, že jsem ji vytrhl ze živlu, jenžto prost vychované, až k smrti byl protivný. V tom JÍ, ase obdarovala mne synákem. asté vyjíždky mé na panství ské vzbudily podezení kroky mé byly stíhány od placených vyzvda. Uvíte-li, že odvislos a slabos má byla tak veliká, že jsem pro ukojení povstalých dminek i pro odvrácení podezení na mne padajícího návštvy své u Emilie, jenž od nkolika let byla ádnou chotí mou, najednou zastavil? Svdomí však mi nedalo. Po njakém ase spchám k ní ach pohíchu, již bylo pozd! S Emilií neml jsem se více shledati. Píbytek její nkdejší sotva jsem poznal; tak se vše v krátkém ase bylo zmnilo. V oboe byl jiný myslivec s hojnou rodinou. Lidem cizím nemohi, nechtl hladkosti líené, sné.

Oddavši

se

—

.

.

.

•,

—

—

.

245 Ptám se tedy po myslivci, jenž tu sviti. praveno mi, že rozkazem vyšším presazen na Na které? ptám se netrpliv. jiné, vzdálené panství. Myslivec mi je jmenoval. Bez meškání objednám v nejbližším msteka poštovské kon. Pijedu na místo, ptám se, jakoby mi o život šlo. Myslivec, po kterém jsem se tak horliv dotazoval, byl v Pánu: vdova pozstalá prý O úmrtí se k píbuzným svým do Uher odsthovala. milované Emilie byl jsem již díve zpraven; kam se mé dít podlo, nechtl nikdo vdti. Myslivec prý, pistDotazohovav se, nepivezl s sebou žádného dítte. vání mé vzbudilo všeobecnou pozornos a té práv chtl jsem ské hodlaje ujíti. Vrátím se tedy opt na panství tu v pátrání svém pokraovati. nedovdl jsem se ti nieho jiného nežli že myslivcovic sthujíce se míle odtud dali pochovati dít. Jdu i tam, dám hledati v úmrtní knize, i nalezeno že dne 7. prosince 18 pohben Vilém, syn Václava Hájka, vrchnostenského pelešného z Poernic. Vilém! Tak se jmenoval syn mj. Dal-li myslivec, jemužto zachování tajemství mého písn veleno, syna mého na jméno své zapsati ? Netoliko možno, ale i pravd velmi podobno. Oželev ztrátu choti i dítte odebral jsem se s tžkým srdcem z krajiny, v které mne všecko na neštstí mé upomínalo. Upustiv od dalšího pátrání, kteréž mi se marným býti vidlo, vrátil jsem se dom s myslí obtíženou. Rodiové moji v krátce po sob zemeli i sestra, nastydnuvši se na bále, šla za nima, a já stál na svt sám. Stalf isem se bohatým ddicem, ze všech stran spekulovalo se na ruku mou já pak dlouho ke zvolení choti druhé pikroiti váhal. Konen pece jsem se odhodlal. Od té doby peletlo hlavu mou mnoho let perutí šumivou jsem

býval,

se

a

—

.

.

.

Le

,

.

—

;

;

246 nemohuC íci, že jsem se octnul v lné štstí, toliko mlhách požívavé pitomosti. Nyní jest mi, jako by se náhle nade mnou rozbesklo. Nyní, co jsem nalezl syna, na kterém mohu kivdu uinnou aspo ponkud napraviti, jsem šCasten bemeno trpkých výitek se mne spadlo. O radujte se se mnou, Ingomare!" zvolal oima v rozkoši tonoucíma s „a ty, synu, poj k srdci mému, nechaC v objetí tvém pocítím znovu blaho dn dávnominulých!" v

;

—

—

Javornický, nevda jak se mu dje, více trpícím než jednajícím se ukázal, snášeje objímání hrabte Zalužanského, vše to ale jen jako ve snách a bez jasného vdomí; tak náhlá a neoekávaná byla zmna, vjejímžto víru

tajemném

své býti

cké

ukonil,

svdkem že

látky,

oslaven.

se byl

octnul.

pravil Ingomar,

„I já,"

„pokládám výjevu

vru

se

když byl hrab vypravování za šastného, že mi páno

majícího zasluhuje,

sob

v

aby

tolik

zvláštní

romantibásní

byl

Protož jemu také pední místo ve svém album

vykážu." „Víte, Ingomare, co uiním?" ekl hrab, slibu básníkova ani dost málo sob nepovšimna. „A co medle, dovoleno li se tázati?" „Já Javornického bez prtahu veejn a právn za syna svého, manželsky zplozeného, vyhlásiti dám. Myslím, že to pjde, nebo jsem slýchal o možnosti podobné

legitimací."

„Mám-li již raditi," ozval se mne, pane hrab, k tomu vyzval a vci této nepenáhlil."

Ingomar,

— radil

„Pro?"

vyjel

hrab

zprudka.

právo mohlo pekážky klásti?"

„i

„jakož jste

bych, abyste se myslíte,

žeby

247

„Na

ion

neumím

to

neobíral jsem

naslonchati jednotlivce

septm i

celých

odpovéditi.

Suchýaii paragrafy zá-

nikdy; rados Mnsy, líiti city, se

moje byla a rozrvvající

národ, vzbuzovati

vznešené, horovati v íši

duch

v

duši

jest

srdce

vidiny

... a protož myslím ..."

„Že dosti bude na tom, vylííte-li v nkolika rýmovaných ádkách tžký zápas otcv, který ztrativ syna v útlém mládí, po letech náhodou opt jej nalezl, ale pro spor okolností nepíznivých k nmu hlásiti se neodvážil. Však odpuste, to nebylo eeno na ujmn výteným básnickým zásluhám vašim." „O já ctím," omlouval se baron Ingomar, z posledních slov nad míru potšený, „já ctím zajisté útlos mysli vaší! Bylof to jen tak nepredpisující mínní moje, když jsem chtl íci, žeby snad záhodno, ano spravedlivo bylo, šlakovati znovu stopu ped lety opuštnou tak dlouho, až by bylo docela jisto, že pan Javornický je pokraoval skuten onen oželený syn váš. To tuším" trochu smleji „jste dlužen sob, své rodin, i jemu, abyste snad nevzbudil v nadji, kterážto, kdyby napotom zklamala, musila by se bolestn dotknouti nej-

—

—

nm

vnitrnjších nitek života jeho.'* leží ovšem nco pravdy," od„kde ale zaíti, aby pátrání vedlo a jakou roli má mezi tím asem

„Ve slovech vašich

vce hrab pokojn; k

cíli

syn

žádoucímu

mj

—

hráti?"

„Pan Javornický bude sám že nepomyslí na

to,

aby

se

míti tolik

ped asem

jemné mysli, do rodu

vtíral

vysokého, pokavad nápadnictví jeho nade vší pochybností zvýšeno nebude." „Zajisté ne !" pejal mu vychovatel, vstana kvapn, ^Z dotíravosti nebude mne bohdá nikdo viniti od první

e

!

;

248

domu vstoupil. S radostí shovámi, pane barone, že by záhodno bylo pátrati

chvíle,

co jsem do toho

duji se

s

piln v míst narození mého,

í pece

jsem, ne proto,

dalo-li

by

se vyskoumati,

že by snad pátrání toto

mohlo k prospchu mému vypadnouti, ach já netoužím po prospchu, ale po jistot. Tužby a žádosti mé nevznášely se nikdy vysoko já vždy radji prodléval ve stínu, než abych se byl bez poteby dral na slunce palivé." „Výborn," ekl Ingomar, mna sob ruce. „ToC mnenpomíná na jednu z básní mých. Škoda že nemám své album s sebou ale na nkteré verše snad se pece upa;

;

matuji.

Ano Tichá violka kvete vždy ve stínu, I nelze jí na slunci jasném státi; jako dít u prsou své máti, Kloní hlavinku skromnou k zem klínu.

Le

A oka

její

modrojasná,

Po družkách píbuzných

nyv

hledíce blednou a to k škod vlastní sniv Po slunci toíce se, k výši vzhlednou.

Jen

nkdy —

—

Škoda, že mi více sloh pipadnouti nechce." „Podruhé, milý logomare," zvolal hrab netrpliv.. „Vy tedy toho jste mínní," pokraoval mírnji, „žeby i nyní, po tolika letech, bylo možná totožnos Javornického se synem mým tak pojistiti, žeby pravšecka pochybnost zmizeti musila?" „Vc ta," pokril básník ramenoma, „ovšem jest nesnadfíá, ale nemožná není. Tak u píkladu zstávají vtisky, v útlém mládí pijaté, velmi dlouho v pamti, a je-li pan Javornický skuten ten, za koho jej máte, pozná nepochybn místo, kdež vychován byl. Pohled na

—

249

pedmty

dkaz

dostatku

proto však

nm pam

na jiné v nevždy jen nedokonale,

za dtinství vídané zbndí v

okolnosti, a ze splyva

podobných okolností bude

— a

platnjších

pece aspo ponkud možná

—

posouditi,

je-li

on skuten synem vaším, aby se pedešlo mamu, kterýž by vás i jeho lehce mohl oklamati." pA co nám medle pekáží, abychom myšlénku tuto vyi hned ve skutek neuvedli? Mysli vna, v nížto Vilém Zdraví Vilémovo chován byl, leží sotva ti míle odtud. se tak dalece zlepšilo,

—

mu

že

cesta

krátká

škoditi ne-

bude; a vy nás doprovodíte?" „Já?" koktal Ingomar v nesnázi „já slíbil milosthrabnce, že jí petu svou nejnovjší báse, kterou jsem hned po onom nešastném pádu v zahrad zá-

—

mecké ..." „Ona poká," pravil hrab, mimo obyej svj velmi urit. „Nad to," namítal Ingomar dále. „není báse ješt ani na isto opsána." „I to

—

poká! v nmžto

Xové luhy

toho

živel,

naší,

mnoho-li jen budete

a

v tu

„Za

chvíli

pt

cházeje.

—

žijete

chtíti,

zapahne!"

minut shledáme

—

a

velel

se u

a snivé háje

json bez-

tch spatíte na cest I

koáru,"

vstoupivšímu.

ekl hrab

„A vy snad skuten víte báchorko vitým hrabte?"

slabého

oslovil

„Jan

potrhl zvoncem.

sloužícímu

od-

snm

Ingomar Javornického,*' když

byl Zalužanský odešel.

„Já

vím;

v

má.

nemám ducha

—

Snm

nebásnického, jak víte. pravdu hotov jsem život dáti. To odpoXyní musím jíti k dtem." Ukloniv se lehce

ale pro

odešel do vedlejšího pokoje.

;

260 „Vždy ten mar,

hled

jím, že

starý

— nejapný

takto

ekl Ingo-

a nezdvoilý,"

„i

snad

pýcha lomcoje odpovídati se odvažuje? A však

za odcházejícím.

mn

již

—

zvíme!"

ti ze zámku volšanského odjeli, odsthoguvernantka Ottilie, byvši hrabnkou žárlivou na kvap vypuzena. Nevdouc sob rady vzala útoišt k místnímu farái, jejž byla co muže zdravé, nepedpojaté mysli poznala. Pece však se jí ruka tásla, když na dvée jeho zaklepala. gJen dále!" ozval se hlas hluboký ale píjemný

Než

vala

z

se

tito

z

nho

tsného pokojíka. nesmle. Hlas

Ottilie vstoupila jí

její

drkotal tak,

„Aj,

panenka

ze

zámku!"

zvolal

ctihodný

ernou aksamitovou epiku nazdvihnuv. ke

že

ani nebylo lze srozumiteln se vyjáditi.

„Co

fará,

vás vede

mn?"

„Nehoda, velebný pane!" vypravila ze sebe vždy ješt velmi ostýchav. „Stalo se zas

nco

v

Ottilie,

zámku?"

„Nehoda, o kteréž mluvím,"

odpovdla

panna, „týká

mne samé. DvrnosC, kterou k vašnostem mám, pohnula mne kri kroku, jehožto opovážlivos sice uznávám,

se

omluviti ale neumím."

„Mluvte smle, sleno velmi laskav.

„Víte, že

Ottilie,"

pimlouval duchovní

neteba vám

haliti

pede mnou

slova svá v roucho hebkého aksamitu, jako tam v salonu

proež povzte bez okolk, Pedevším ale se posate."

ím

vám mohu

posloužiti?

251 Povzbuzena vlídností duchovního, poala guvernantka záští, s jakýmž ji hrabnka od nkterého âsu pouze proto stíhala, že ji mla v podezení jakéhosi dorozumní s domácím vychovatelem, ku kterémuž ona, vypravovati o

totiž

hrabnka sama,

nikoli není lhostejná.

„Verejšího veera," pokraovala Ottilie u vypravování svém, „ekla mi hrabnka slovy i pohledy nad míru jizlivými: Nemohu a nesmím trpti v dom svém zamilované schzky, zvlášt mezi tmi, jimžto jsem vychování dítek svých svila. Jeden z vás musí z domu. Vy mi rozumíte. Javornického nechce hrab pustit, a by toho nebylo, navykly na dti, což mi arci nemilo, tak, žeby jej nepozbez dlouhého mrzutého pláe sotva pohešily Ponstává tedy jiného, než abyste se vysthovala vy. vadž ale pomry mezi vámi a jím pišly ve známosC veejnou, musí se to státi brzy, aby ani stín nepoestnosti jakési na náš nepadl; tedy možno-li co nejdíve, a nejlépe hned zítra.' Mžete sob pomysliti, ,

;

—

dm

e

dstojný pane, jak mne tato co nejbolestnji poranila. Jsouc uražena nedala jsem odpovdi, šla jsem složit vci své, a noc ostatní jsem proplakala. Neštstí mé záleží pouze v tom, že nevím sob rady; protož utíkám se vci mé k vám s prosbou snažnou, abyste možná-li dotud ráil pod ochranu vzíti, dokud se mi nepoštstí

—

—

obydlí stálého

sob

vyhledati."

Duchovní vyslechnuv

ji,

ekl vlídn

:

„V tom

se vám,

sleno, milerád propjím, jelikož o pravdivosti slov vašich nepochybuji mám-li však i dále radou a skutkem vám pomocným býti, budeC teba, abych zvdl, co vlastn na hrabninu podezení, jak vy to nazýváte, jest? Nemyslete, žebych snad jako písný inquisitor usiloval vniknouti v tajemství duše vaší: jednu však otázka ;

252 mi pece dovolíte. Máte -li tolik dvrnosti, abyste pede mnou otevela knihu srdce svého, žeby mi bylo lze ísti v ní ádek po ádku zeteln a srozumiteln? Snad by

vám

to

nebylo na škodu?"

Ottilie povstala

uzardná, hledíc

duchovnímu

pímo

do oí: „Kdybych jen na okamžik tušila, že mne posuzujete jako ti tam v zámku, nestála bych zde." „Upokojte se," ekl fará. „Zstate pak sedt. Já bývám nkdy u volení slov svých nešastným, nic však mén to mi snad uvíte on kdos každým, koliv, upímn smýšlím i jednám. již musíte nco prominouti," doložil s milým úsmvem, „anf mám právo vám trochu na zub sáhnouti. Vždy jste má ovika má osadnice!" Ottilie se zaervenala, pousmála a opt posadila. „Povzte mi tedy upímn," otázal se fará, „milujete Javornického ?" Ottilie sklopila oi: „Jestliže nevinnou náklonnost duší sob spíznných, jestliže zalíbení v dobrých vlastnostech druha jmenujete láskou ano! Ale nikdy nepromluvil Javornický ke slovo milosti, drže se vždy v mezech obyejné zdvoilosti. Zkrátka, o lásce nebyla nikdy mezi námi, a toliko podezivé, žárlivé oko hrabnino etlo v srdci mém, co tam napsáno runami*) lásky." „A co hodláte nyní poíti?" „Hrabnka mi obtovala píležitost, která mne do msta sídelního odveze, abych prý tam službu jinou sob vyhledala. Já tedy odjedu již zítra anebo snad ješt dnes, a ponvadž se to tak náhle má díti, bera k vašnostem útoišt své, abyste, neuiní-li vám to ob-

—

—

Mn

bu

—

—

mn

e

—

*)

Kuna =: jméno

starodá\Tiého písma.

253 tíže,

—

nkteré vci mé, které hned

jelikož nevím,

kde a

brzo-li se

s

sebou vzíti nemohu mi nco naskytne

—

prozatím u sebe schovati ráil." mou. Milerád bych i „Stran toho máte vám na njaký as popál místa v dom svém, kdybych vdl, že rozmíšky na zámku brzy k šastnému konci kdyby se to i jinak s postavepivedeny budou, a ním mým srovnávalo. Ale snad by to nevedlo k cíli. Také bych, upímn dím, nerad bez poteby vešel ve spor s vrchností, mající právo podací, kteráž by mne, v nemilos upadlého, všelijak zkracovati i utiskovati Schvaluji tedy úmysl váš, jímžto se vli hramohla. podrobujete. Máte v pátele?" „Ach, to práv nejvtší strast má," vzdychala guvernantka, „že stojím ve svt sama. Otec

pípov

—

—

a

bnin

—

mst

tém

mj

sám podpory potebuje i zasluhuje." „Tím he,'' ekl fará. „Za minulých bývaly aspo ústavy, kde se panna se svtem rozvedená mohla pohrbiti se zármutkem svým, kde v pobožnosti a horlivé služb Boží nalézala útchu pro hoe zklamaných nadjí svých; ale pohíchu, as obžerný pod záminkou šíení se osvty zniil tyto asyly, zrušil kláštery, ponvadž se mu zdály býti temné, a na místech, kde druhdy ozývaly starý

as

se žalmy nábožných jeptišek, nyní buto pýcha a nádhera svtská otevela své asumaivé salony, aneb dokonce krávy a jiný dobytek u prázdných jeslí buí.

To

to

ovoce, které vyvedlo století minulé,

Bh

pemoudelé

!

—

mi odpus, jestliže v hokosti srdce komukoliv, na spoust té podíl majícímu, kivdu iním !" Ctihodný staeek patrn se rozhorlil, i bylo na jev, že v hokosti své narážel na zrušený klášter panenský, jemuž statek volšanský druhdy náležel.

254 „Ale kláštery tyto," ozvala se proti tomn gavernantka, „byly prý, jak to o nich psáno, sídlo pokrytství, sváru domácího, samovlády nrpntué pravé to

—

jeskyn hoe beznadjného a zoufalství nekoneného." „To máte z lipských román," ekl duchovní s trp-

kým úsmvem,

„a

opt

ti

mají

to z

brožurek vyšlých oné pe-

za prvních dob panování císae Josefa, za

chválené

cndným nešetící

svobody

cokoli

vše.

ani

es

rukou nevážnou

—

tisku

svobody,

šlechetného, a

dobré jméno

tajemství

života

as

kalící

perem

ne-

vznešeného a svatého, bližního,

domácího

odkrývající

a

petepá-

h,

ei

posvátné kazatel tak ne li jako nyní v listech veejných pemílají se ve Francouzích a jinde vající

ei

representant národu. Bylo to se svobodou touto jako s díttem, které byvši po nkolik dní neb nedl v pokojíku zaveno a za krásného dne jarního opt náhle puštno, svévoln skáe po rabatech kvtinových, rukou pelivou pstovaných, a skákajíc voln, pošlape v bujnosti své i nejvzácnjší kvtiny a znií asi tak

práci zahradníkovu. Mlot se na svobodu puštnému íci: ,Ušetr krásných i užitených dl otc svých'; poto i eklo ale ozdobné záhonky byly

zbhdarma mnohodenní zajisté dítti

a važ

sob mu

zdji se

náhle

—

korunky stromk polámány a zd bílé nemotornými pokusy mladého malíe zohyzdny." „Vy tedy, ctihodný pane, nehlásíte se ku pátelm svobody tisku?" ozvala se Ottilie, když byl fará po dlouhé ei pestávku uinil. „Nikoli, panno! Každá vc má od pirození vykázané meze své, tedy i tato svoboda." „Pro možné nadužívání nemla by se ale vc jinak dobrá potlaovati, sice by i každá jiná, sebe lepší, pod-

již

pošlapány,

255 zapovdí pouze

lehati musila ?ati

proto,

žeby se

jí

zle uží-

mohlo." „Aj, aj!"

zavrtl fará hlavou; ;,na jaké pole seto nadání zabedli jsme v hádku uenou,

Mimo

pouštíme?

kterou bychom uencm a politikm jste vy také modrá punoška?"

zanechati mli.

—

i

sí-li

„Musí liž hned každá se ku vzdlanosti, k

býti

modrou punoškou,

zájmm

asu,

v literatue, bére li podíl ve slastech i strastech .?" enstva veškerého, neku-li národu vlastního .

„.

.

.

.

a chce- li

pi tom,"

doplnil

.

fará

hlá-

oblibu

má-li

lov-

e

její,

„býti geniální a spisovati knihy bez pedeslané pípravy,

místo coby

mla

—

písti,

plátno

tkáti

a

chudé? Ne, ne, já se držím rýžto ženám vyuovati zakázal." mácí

i

péi

míti o do-

sv.

Pavla, kte-

„K vám tedy, vašnosti, nedonikl hlas všeobecný o emancipaci žen?" „Tak nazvaná emancipace tato jest vejce vylíhnuté v zapaeném mozku zhýralé mužatky francouzské Dudevantové a nkolika pomatených hlav z nové nmecké školy. To a podobné jest otrava z Nmecka do Cech vpašovaná, hnusná a protivná." „A vy sám, vašnosti, spisy tyto ítáte, ste sice mohl o nich povdomos míti?'*

—

jak by-

„Ano, ítám je. Jak jinak byl bych s to odpovína námitky z nich erpané? Jsem pi zámku. Kdybych neml jakouž takouž povdomos o proslavených celebritách vašich, o Sue-ovi, George Sandovi, Dumasovi, páteru Lamennais-ovi af nic nedím o Nmcích po nich žvatlajících: Gutzkovu. Prutzovi, Herweghovi, Mundtvyovi a jak se ti vaši polobohové všickni jmenují hlásili by mne hned za ignoranta sprostého, za obskudati

—

—

256

Bh

za!

ví ranta zarytého a nehodí, nepoítají za nic."

Co

se

do krámu jejich

„Bohužel, pravda !" pisvdila gavernantka mimodk. „V salonu vašem," pokraoval fará rozmluvený, „platí jen zevnitní politura, hladkost lichá a povrchnost

líená; proto tam také málokdy picházívám." pítomnost vaše vždy tžce bývá pohešena." sice bych o upímnosti vaší mu„Nepochlebujte Pravíte, že mne v salonu pohešujete? sel pochybovati. Za mne máte tam básníky, malíe, hudce, inženýry, koníznalce, psovody a podobnou eládku." „Vy hoknete, velebný pane!"

„A

—

„Nemám- li pro? napravíme'

a já

;

ku

—

toto

Le :

oi

Bh

to

vaše dí: ,My to ne-

naprav

a

pive

li-

diky tyto k pravému poznání. — My jsme se od poátení rozmluvy daleko odchýlili. Co škodí! Nuže složte vci

dvojnásobné jich poznamenání; Jedno vezmete s sebou, druhé zstane

vyhotovte

své zde,

já obojí podpisu.

v rukou mých."

„Snad

se

ale,

ote

velebný,

nehnváte?"

pravila

Ottilie vstávši.

Bh!

„Chraniž

vdv

mínní

Já jsem

sob

toliko odlehil,

po-

své bez obalu a bez hebké pokrývky."

„Smím-li tedy....?" jala se Ottilie nesmle tázati. to se rozumí!" zvolal knz dobro-

„Smíte, smíte!

srdený, pannu ze dveí vyprovázeje.

na ti pány v lehkém, myslivn osamlé na .ském. Bujní vrauíci dopravili je brzy k cíli

Teplé slunce podzimní

oteveném koárku, panství pouti

.

.

.

umínné.

bilo

ujíždjící

k

257 Velikánské parohy jelení nly nade vchodem ku myslovcova koleková okna pízemní objímaly daleko rozpiatými rukami na bnjné révy zelenými dvorku stál o jednom sloupci holubník se stíškou ervenou ; u samých pak dveí pohodlná psí bouda, ped obydlí

;

;

,

nížto,

údm

zívaje a

hov,

roztahoval se

pkný, krop-

natý honící pes.

„Diano!" zkikl Javornický na psa s koáru, a pes zavolání ke dvíkám, vyl radostí a skákal

pibhnuv na

na Javornického, nemoha se ani utajiti. S radostí nezatajenou zvolal hrab „Ten pes jej zná!" „Nepekvapujte se!" pamatoval ho Ingomar. „Pes je štn, sotva v prvním poli, jak myslivci íkají a pan Javornický dle vlastního vyznání myslivnu tuto od Mže-li to tedy týž pes býti, dtinství svého nespatil. s kterým on za dtinských let hrávával?" Hrab se zastydl a odmlel. „Znáte to místo?" ekl k Javornickému s vozu sestupuje. :

—

—

neznám!" odpovdl jinoch upímn. „Za jsem dle tušení svého s matkou milou zde pebýval, nebývalo zahrádky ped okny, kde ji nyní

„Znám onch as,

i

co

vidíme, ale dobe-li se pamatuji, za stavením. stával

ke

rží

Uprosted

stolistých."

Sestoupivše žínky, zvstující

s

vozu byli uvítáni od mladé,

jazýkem obratným,

vinností svou v lese, ale co

nevidt

že

muž

sice

se navrátí;

švitorné

za pobude-li

hned hajného pro pošle. dobrá paniko," ekl hrab Zalužanský, „a máte-li nco k oberstvení, buto mléko nebo erstvý sýr aneb teba jen dobrou pramenitou vodu, pedložte nám to a my budeme vdni; neboí jsme v parnu nesnesitelném sem dojeli.^ Jan z Hvzdy. 17 však teba, že

„Uite

i

tak,

I.

258

„Dv lahvice burdovalského jsou v koáre," pipomenul Ingomar. „Až potom," ekl hrab, a než doekl, byla tu již mladá žena s výbornou^ pnící se smetanou, bílým chlebem

a porculánovými miskami. Prostevši ubrus snhona kulatý stl, nutila vzácné hosti, aby pisedli. „Nuže, Vilíme," jal se tázati hrab, „pamatuješ-li pak se na svtnici tuto?" Javornický se vkol ohlídl. „Pokud se pamatuji, nezstávali jsme ve svtnici této; le je-li to v skutku místo, kde jsem léta dtinství svého trávil, musí nazad býti ješt jiná, menší svtnika s oknem do zahrady a ped oknem stojí strom vysoký s pirozenou sedakou, a na sedace té jsem se asto houpával, rejdy dtinské provádje." „ToC abychom se na ten strom podívali?" navrhl bílý

hrab

vstana.

—

dvema zadníma, octnuli se rže štpné, o samot stojící, svdil,

Vyšedše všickni ti v lese. Jediný ker

že tu nkdy bývala zahrada. Popošedše spatili táž blo podivn nahrbenou jenž blízko zem napí ,

ja-

se

pirozenou tvoila sedaku. Vilím bžel k jabloni a posadiv se s libostí na hbet její nakivený, hledl s rukama založenýma a zrakem rozjasnným v korunu zelenou, vtérkem lehounkým rozechvnou. Listí stromu šumlo vesele jako tehdáž, když on co útlé dít na témže míst se houpával, hbetu jablon za koníka užívaje. Vmysliv se zcela ve sny dtinství blahého a nebera ohled ani na hrabte ani na prvodce jeho, kochal se pouze ve zpomínkách arovábných na minulost, pohíchu dávno odlétlou. Nad hlavou jeho zavrkaly hrdliky. „Ó, moje kloníc,

—

259 jako v plesa a vyšinuv se hbit na u velké zelené klece, jenžto v zákrytu hustých vtví sloužila hrdlikám sivým za obydlí. „Lili, na!" pravil jinoch, prst ku mížkám zeleným nastavuje, a hrdlika zatepavši kídloma radostn, sahala zobákem bledoerveným po prstu. „To jsou prostomilá zvíátka," ekl Ingomar ke stromu se piblíživ, „a vy dláte, jako byste je znal a ony zas jakoby znaly vás! Podivno!" V tom se vrátil myslivec hajným z lesa pivolaný a pozdraviv hosty uctiv, tázal se, ím má sloužiti. „Toliko nkolika slovy," odpovdl hrab pedstoupiv.

hrdliky!"

vtev

zvolal

nejbližší,

stál již

—

„Pojmež, „Dlouho-li

když

libo-li,

jste

nkolik krok na

tomto

dále."

revíru?"

ptal

se host,

byli poodešli.

„Úpln „Kdo

šestnáct let."

tu býval

ped

vámi?"

„Polesný L.... byl pedchdcem mým." „Ten tuším zemel?" „Ano, nedlouho po svém odtud se vysthování. Skoda ho BylC muž rozšafný a služebník vrný protož

—

!

;

také pozstalé vdov nieho nezanechal, tak že ubohá po smrti manžela musela se k píbuzným až do Uher odebrati."

e

„Mezi jiným," pevzal hrab myslivci, „kde se onen ke rží stolistých, že tu stojí o samot, jako pyramida na poušti?" „Na tom míst, kde nyní stojí ke, míval pedchdce mj malou kvtinovou zahrádku. On držíval na kvtiny já zas na zeleniny. Za domem stály zeleniny tuze ve stínu, protož jsem zahrádku peložil ped dm; tuto pak jsem zrušil. Kvtiny, jichžto, jak pravím, netu vzal

—

17*

260 jsem velký milovník,

ke

šipcí ale obstálo,

klínu jeho státi

—

bujn

brzy zarostly travou;

ržový

drn se

se udržel vzdor pýru,

vyrstajícímu.

I

ujal,

ve

jsem ho tady

nechal

na památku."

„A památek takových máte

tu

nepochybn více?

Stromy ovocné, jichž tu zde onde vidti, byly nepochybn také rukou pedchdce vašeho vysazeny?" „Ano. 1 mám tu po ješt jiaých památek..." „Kterých?" tázal se hrab napnut. „U píkladu klec s hrdlikama na oné jabloni!

nm

—

Hrdliky tyto bývaly pedchdci mému velmi milé; nemoha jich však s sebou vzíti, odkázal mi je s tou výminkou, abych prý je na jabloni ponechal, dokud samy nevypovdí a tu trochu stravy jim popál. Žena má slíbila za mne i dostála slovu svému. Hrdliky jsou dosavad na živ a od té doby, co se starý polesný odsthoval, vyvedly hezký poet mladých, kterými jsem své známé a pátely podlil starých ale nespustil jsem se, jedin pro slib manželky své, která je opatruje co ;

dítky vlastní.^

„Toí jsou tedy prastaré hrdliky," usmál se hrab, jakoby slovm myslivcovým mnoho víry nepikládal. „Rate dovoliti," namítnul myslivec, „tento druh ptactva dosahuje obyejn vku vysokého." „As jako krkavci? Avšak jase vtom neznám I'* Velikými skoky a radostným tla zkrucováním pibhl pkný honicí pes a sepnuv se nohama pedníma na prsa pána svého, olizoval ruce i šat jeho. „Tiše, Diano!" okikl myslivec psa zamilovaného „fai! dobe, dobe! Ulehni!" A když se byl pes poslušný k nohoum jeho složil, vypravoval myslivec dále: „ToC opt jedua z památek po pedchdci mi pozstalých."

—

—

;

;

261 „Jakže?" otázal

„Ba

arci!"

poslechnouti,

bo-li

se

hrab.

„Pes

patrn

je

mlad.'^

odpovdl v

„Limyslivec bez nesnáze. Polesný krátkosti to vysvtlím.

pedešlý ml práv v tom ase, co se ml daleko stVelcí páni byli by hovati, pekrásnou tistu se štaty. vdli, jak ji pesthovati pedchdce mj nevdl, tudy jsme se o ni shodli v cen, s kterou jsem byl spokojen. Tista zstala u mne a jsouc povah výborných, sloužila mi mnoho let, a vyvedla hezký poet potomk, s kterými jsem nejen dobré sousedy, ale i mnoho vzácných milovník honby podlil, jenžto mi podnes za to jsou vdni. RozumíC se bez toho, že jsem pi podlování sám na sebe nezapomnl. Hle, to jeden z potomk jesnahu na vychování a drejích, který slibuje odmniti suru vynaloženou. Diana již nyní v poli stojí na ko;

.^ paez myslivcovu, kteráž neNetrpliv petrhl hrab pochybn k další chvále psa nadjného smovala; jemu

roptve jako

zajisté

aby

ze

.

.

e

nebželo o psa, by sebe zpráv podrobných nabyl

lepšího, jistoty

co

povídal slechl,

e

o to,

možná nejsynem jeho

skuten je opt na pedchdce myslivcova: „Ne-

úplnjší, že Vilém Javornický

protož obrátil

alebrž

a

dobe-li jsem zajste, že vdova myslivcova, a tuším v Uhích?" dosaváde na živ

„Takí

—

jest."

„Já jsem

pokud vle a

vdov této službou zavázán možnos staí, stavu jejímu

a rád bych,

ním

nad-

Mžete mi snad obydlí její nynjší udati?" „To mohu. Ped nedávném psala sem do Cech dala seste, jenž má obroního na panství sousedním, lehil.

i

nás pozdravovat, totiž

mou ženu

i

mne."

;

262

„Dobe, výborn! Dknji!" zvolal hrab, pojme, abychom okusili chleba vašeho."

„a nyní

Myslivec bývaje za mladších let sloužicím u vrchznal se jak íkáme ve svt, tudíž bez velkého mozkn namáhání zvdl, že osoby vyššího stava má ped sebou, i pospíšil naped, aby mladé žen cosi do ucha pošeptal; pak uvedl hosty své do istotné svtniky na zad, kde to jaksi po svátku vyhlíželo. Za jasným sklem v almae oechové lesklo se nkolik dvojek díla výborného mezi nimi i tesák ozdobný o skvostném držadle z kosti slonové, kterýmžto druhdy majitel jeho slavn pasován na myslivectví. V jiné zasklenné schránce bylo vidti peesté skupení vycpaných pták od orla horního až po malikého stízlíka, a nad pokladem tímto rozpínaly se hrd mohutné parohy jenosti,

;

lena šestnácteráka.

Burdovalské pineseno z koáru koním venku stopedloženo sena ze zásoby domácí, mezi tím rozmlouváno nenucené, ptáao i odpovídáno, a po pl hodin píjemn ztrávené opustil hrab Zalužanský se spoleností svou myslivnu osamlou, podliv štde hostitele i hostitelku. Tito vyprovodivše hosty vzácné ped dm, ješt dlouho pohlíželi za kvapn odjíždjícím koárem, an byl již dávno v prseku dálném oím je;

jícím

vdn

jich zmizel.

hrab horliv o zpsobu, jak by neoekávanou nejlepším zpsobem sdlil nebylo teba, jelikož hrabnka již vdla

Cestou pemýšlel choti své novinu

toho

však

všecko, jsouc zpravena ochotným Ingomarem,

kterýžto

jí

263

ped samým

cdjezdem

do obory za tepla zvstoval,

co

pipravena a k nemalému údivu hrabte pijala pednesení jeho velmi lhostejn, podotknouc toliko, že pakli on syna svého, pokoutn zplozeného, mermomocí z temnoty zasloužené na svtlo denní vyvésti míní, neuiní to snad na ujmu dtí z lože ádného, kteréž ona co nejveleji srdci jeho otcovskému porouí. Hrab byl rád, že záležitost, která mu tolik trampot dlala, tak lehce odbyl, an byl uvykl ve všem se bylo stalo.

Byla

íditi se podle

vle

tedy

již

choti v

dom

neobmezen

vládnoucí

a po mínní jeho nikdy se neptající. I poal initi kroky opravdové, aby synu prvorozenému, k nmuž láskou zvláštní se nachýlil, ke jménu i právu dopomohl a tak aspo nkterak kivdu, na a matce jeho spáchanou, napravil. I shledávalC listiny potebné, rad se asto s agentem svým, ve klikách právních nad jiné sbhlým. Na vybídnutí jeho pijela vdova po nebožtíku polesném z Uher do ech; ústní vyjádení její stran dítte cizího vzato do protokolu, osvdeno a jinými výslechy potvrzeno, i podalo mnoho svtla ve tmu píbhu, kterýž v okolí ba i dále nadlal mnohem více povyku než na samých Volšanech, kdežto po prvním zbouení vše zase do staré koleje se vrátilo. Na Javornickém, kteréhož se dležitá zmna tato ovšem nejvíce týkala, nebylo ani znáti, žeby sob na svém nenadálém povýšení nco zakládal aneb dokonce zhrdl. Jako jindy obíral se horliv vyuováním dítek hrabcích, nyní bratí svých. Býval -li jindy zádumivý a tichý, opanovala jej nyní jakási bolná tesknost, kterou ani nžná otcova láska ani jistota nejskvlejších nebyly s to z mysli jeho zapuditi.

nm

pomr

264 Pozorovav hrab stav neveselý, ve kterém se jeho nacházel, oslovil jej jednoho dne velmi laskav: „Synu mj, tebe nco hnte, co pede mnou tajíš! Pro zahaluješ srdce své rouškou neprohlédnou ped zrakem Mám-liž ti opakovati, jaks mi drahým a otcovým? co všecko pro tebe podniknouti hotov jsem? Vím, že ti mám mnoho, mnoho nahraditi ale náhrada, za to ti stojím, bude úplná, hojná, skvlá Již vyhotoven list veejný, jehožto mocí tebe vyhlašoji ped celým svtem za syna svého a ddice panství Volšanského." Javornický zbledl, padna otci s pláem okolo krku. „Nei toho, dobrý ote mj!" prosil se slzami-, Ját bych nikdy z obohacení svého nemohl se zaradovati, kdyby mladší bratí moji touto, a tak dím, svéhlavou osudu zmnou od ddictví svého mli být odstreni. Já od mladictví svého jsem uvykl všelikým svízelm a tvrdým osudu ránám ne tak oni, jsouce vychováni v mkkosti a nádhee; já snáze snesu temnotu usouzenou; nechtj ž tedy vytrhovati mne z okresu skromného, na kterýž jsem uvykl co violka na stín." „Podivný love I" zvolal hrab hluboce pohnutý-. ^Povaha tvá je mi pohádkou! Dej mi aspo klí k tajemství, kteréž kvt bytosti tvé podžírá co erv v kalíšku schovaný erv to závistivý, jenž v temnu hlodaje kvítku uhry zuje živobytí a lovku na rozkvt krásný se tšícímu Nemysli, radost Mluv se že mne upímností synovskou urazíš aneb popudíš. syn

—

;

!

;

mn

—

—

i

nejsi syn

vil

jinoch sklíený

mj

—

!

!

sv

!

—

tvj?" Tolikerým laskavým pimlouváním pemožen vypra« Starý

šlápnul.

a já otec

konen

ze sebe:

„Ote

—

hrab

Po

já miluji!'*

pocouvnul, jakoby byl na spícího hada „Doufám, chvíli pravil hlasem skleslým :

265 že volení tvé padlo na osobn, tebe, mne a jména hrabat Zalužanských dstojnou." „Ach ta jména ta neblahá jména!" lkal Vilém, a neštstím mým!" „taf json kletbou blaha spoleného „Jak tomu mám rozumti?" tázal se hrab prud„i by hrabnka pece byla mluvila pravdu, an eji, Mluv!" tebe z dvrné známosti s Ottilií vinila? „Je-li vtom vina jaká," odpovdl Vilém oi kotci ctil povdvihna «je-li to híchem, že jsem v Ottilii ano, ideál ctnosti ženské a obraz krásy nejpvabnjší ote, jsem vinen!" Starý hrab zamumlal nco mezi zubami, co asi vypadalo jako: „Týž nemotorný kousek, který jsem já sám ped tyrmecítma lety dokázal. Vru. jakoby mi ten hoch z oka byl vypadnul!" I pešel nkolikráte pokoj pak s rukama vzadu složenýma v hlubokém zamyšlení se náhle zastavil ped Vilémem, ka: „Ped tebou, synu mj, jest otevena brána skvlé budoucnosti. Zvolíš-li cho z rodu panského, vejdeš ve spojení a píbuzenství s osobami velmožnými. Spíznn jsa s kvtem šlechty vlastenské, mžeš pi znamenitých schopnostech a vdomostech svých necha jiných výhod mlením pominu pomocí jich za krátký as nkterý vysoký úad zemský dosáhnouti a tím cti, jmní i slávy hojné nabýti. Tebou mže se rod hrabat Zalužanských ku mnohem vyšší a skvlejší sláv povznésti. A to vše chtl bys opovrhnouti pro ukojení slepé nerozumné vášn, která za krátký as pominouc nepozstaví po sob ani pa-

—

—

—

—

—

;

—

—

—

mátky?"

—

„Mýlíte

se,

drahý ote

mj,"

pravil

Vilém pevn.

„To, co vášní slepou nazýváte, založeno u mne na hlubším základu, nežli tušíte. Láska k Ottilii srostla s duší

266 mou, jsouc kusem srdce mého

pestane

;

odlomte

jej

—

a srdce

tlouci."

Hrab

se uvrhnul do lenošky a mnnl si elo roznTato Ottilie," mluvil po chvíli pro sebe, „jest ovšem velmi sliná, duchaplná dívka, pocházíC rovn z krve šlechtické, akoli otec její, setník ve vojale má nebožka Emilie št, živ jest pouze od gáže; nebyla také dít vznešené aristokracie. Satkem se šlechtinou chudou, a nad to tajn uzaveným, zavel jsem i já za sebou bránu k tomu, co lidé vbec štstím

pait.

—

—

—

Tehdáž ovšem myslil jsem, že láska jest štJá se mu nedivím. On má aspo tolik odvahy, že se mi s láskou svou zjevil; já tajil cit i úmysl svj ped rodiemi, a to nevedlo k dobrému. A co nazývají.

stím a štstí láskou.

konen vyzískám, vskoím-li mu v cestu, zruším-li základ blaha jeho, kvli ctižádostivé myšlénce? Pravit, že láska k Ottilii s duší jeho srostla? On nelhává. Nu, uvidíme, uvidíme. Než ale se rozhodnu, musím jej díve zkusiti." Uspoádav myšlénky své v hlav, vstal vážn a uchopiv syna za raku, ekl vlídn: „Viléme, za dkaz poslušnosti synovské ukládám tob, ano velím, abys onu nesmyslnou lásku z mysli vypustil; to vle raá nezvratná!" Jinoch chtl mnoho ohniv namítati ale hrab ne-

—

;

doekav odpovdi, kroky rychlými z pokoje se Ta s tesklivou A co se dlo s Ottilii?

—

odebral. sice,

ale

oddanou a pokojnou myslí v tichosti z Volšan se odsthovala. Nikdo ze zámku nevdl, kam se byla uchýlila, vyjmem-li místního duchovního, jenž ale, jsa milovník studií soukromých, málo kdy do zámku picházíval. Takt zstalo nynjší Ottiliino pebývání tajemstvím. Mluvilo se, že zmizela, ba nkteí zlomyslní neostýchali se jistiti, že z hoe kdesi do vody skoila.

—

:

267 Jednoho dne ml starý» hrab Zaiužanský se ctihodným faráem dlouhou duvérnon rozmluvu. Od nho do-

vdl

se,

že Ottilie,

útoišt ke

byvši

ze

zámku vypuzena,

vzala

do hlavního msta. Jsa pítel zmn a nepítel smutných tváí, odejel nakvap do Prahy, aby i ji, Ottilii, díve zkusil, nežli se na ustanoví. Co s ní vyjednal, bylo a zstplo všem tajemstvím krom jemu samému a ctihodnému duchovnímu. Vilémovi pinesl od Ottilie psaní, v kterém ho snažn prosila, aby podrob se vli otcov, jí se na vky odekl. Na hlazeném papíru zstaly zrádné známky slzí za psáni uronných, kteréž jinoch milující tisíckrát zulíbal. Pak se zavel do pokoje svého, pod záminkou churavo3ti. Nešelf ani do salonu ani ke spolené tabuli. strýni

své

nem

—

dní býval toliko v dtském pokoji u bratík svých k nalezení. Trudnomyslnost hntivá zmocnila se veškeré bytosti jeho, upíjejíc lokem hltavým nejlepší

Po nkolik

šávy mladého Jednou

z

života.

rána vstoupil

k

nmu

starý

hrab,

ka

^Viléme, ty se nás štítíš? Vím, že nejsi tak nemocným jak se stavíš! Dnes máme v zámku spolenost, proto

—

mn

pál, abys k vli dal se u tabule najíti." Vilém to slíbil. Nevešel ale do jídelny až dlouho po odzvonní a mina salon, kterému vždy rád se vyhýbával, vkroil jinýma dvema do jídelní sín. Hosté práv vcházeli dvema protjšíma z hrabnina salonu: nejprve hrabnka, jsouc vedena od dstojníka v uniform císaských kyrysník, pak Ottilie, vedena hrabtem, a konen baron Ingomar s volšanským faráem.

bych

si

Pekvapením

ztrnulý Vilém nechtl ani vlastním uviti. Zbledna posadil se na místo, sob naproti Ottilii vykázané. Oi jeho byly na talí sklopeny a jen

oím

268 málo kdy

se

Podobalo

povznesly.

se.

že jakási

báze

aby se nepotkaly s oima drahýma, kteréž nesmly svítiti na dráhu života jeho. Konversace a tabule vázla ba ani Ingomarovi mnohomluvnému nechtlo se podait ji živjší uiniti, akoli pemnoho hovoil o brzkém vydání svých sebraných básní, ano i jednu, z brusu novou, bylo-liby vzácné spolenosti libo, teba hned peísti se obtoval. Darmo! obC jeho nebyla pijata. Vážný dstojník v uniform jezdecké choval se neje zdržnje,

;

nucené.

Na

svá vojenská

vybídnutí hrabte s

vypravoval dobrodružství velikou živostí. Zabrav se do popisování

bitev s Francouzi svedených byl v nejlepším proudu

hrabnka

;

ale

pi

vypravování jeho patrn nudila. Aby pak nelibost svou nad hovorem jeho projevila, oslovila schváln uprosted jeho barona Ingomara, vyzývajíc jej, aby jí ješt nkteré podrobnosti stran obmýšleného vydávání básnických plod svých sdlil. S petváenou pozorlivostí naslouchala omrzelým reím jeho, nic však se

ei

mén pasí.

znáti,

že

s

neznází traplivou tžce zázkoušku pestáti.

její

Hrab

sloužícím

daly ti,

sye

dobe

bylo

— Le trplivost pokynul

tyry

rány,

mla ješt tžší

a již

—a

pnil

zátky se

žampaóského

nápoj

trudolomný

a pebíhaje, ve vysokých kalíškách.

„Na

zdraví

snoubenc

pána na Volšanech, ské!" zvolal

hrab

:

hrabte Viléma Zalužanského,

a blahorodé sleny Ottilie Zahoanvstana a sklenici vysoko pozdvihna.

—

Všickni zstali sedt jakoby byli zkamenli. Jen ruka starého dstojníka uchopila se sklenice a toliko z úst faráových zaznla odpov na pípitek pronesený: „Blaho jim!" Tisíc

blesk

vyjelo z

oí hrabniných na

vše strany.

260 Obliej

do stila

její

nalil.

nepirozen zbrutnatnl, jakoby

— Vzchopivši

se

jí

byl krve

hrd, odstrila sedadlo a odša-

ze sín.

Mezi tím byl

k nohoum

„Pry

Vilém zpamatoval

se

otce svého,

se slzami!"

vání nejhodnjším.

a uvrhnul

se

smáeje ruce jeho slzami vdnými. zvolal

hrab

rozmaru pomilomi hledti. k Ottilii, ka: „Pov

—

„Víš, že na slzy nelze

Tuto jest místo tvé!" I uvedl jej tvrte zasnoubení své u pítomnosti mé a vzácných tchto slavným políbením!" Zapýivši se co rže, paprskem slunením probuzená, podala blahá Ottilie snoubenci svému tvá s panenským uzardním, aby vle starého hrabte byla naplnna

svdk

—

a ctihodný fará Volšanský vykl nad šastným párkem kratiké požehnání. Ingomar se vykradl za hrabnkou a v síni zstali toliko ti, jenž sob rozumli. Starému hrabti hrály oi a spokojeností-,

radostí

ženým úsmvem

otec Ottiliin

kníry, a co snoubenci

hladil sob s blasob oima i rtoma

nechceme svtu všeten oznamovati. hrabnku Zalužanskou v takové míe, že ješt téhož dne, sebravši na kvap nkteré šatstvo jak a všecky klenoty, s baronem Ingomarem do lázní se pravilo odjela. Tam odtud vyjednávala pi, s manželem o rozdlení jmní spoleného zavedenou, po mnohá léta velmi urputn; na zámek Volšanský nenavrátila se

povídali,

Výjev tento pohoršil

—

nikdy

více.

—

Jií z Doupova. 1.

V mrákotué i

dávnovkosti, jmenovit za

dn

knížete

utšeném, ernými mechovými skalami travnatými pahorky kolkolem lemovaném údolí doupov-

Vladislava,

stál

v

ský mlýn, jehožto mohutná, stará kola hnal potok prudký, skalnatým úžlabím co jinoch jarý, síly své sob povdomý, k lukám kvtobrehým pospíchající. Bylot krásné jarní jitro. Peesté luní kvítí rozvinovalo svá porosena poupátka, z blízkého háje ozývaly se líbezné zpvy probuzeného ptactva, a vlny s jezu huícího padající leskly se co drahé diamanty v jitním slunci.

Akoli louce

bylo

velmi

ped mlýnem

asn,

objevil

oazeného mlýna bystré pachole, malý synáek mlynáe doupovského. Dítky spávají tak dlouho jako mstské. Dítky stuje píroda co vrná máti, sílíc ye na z

již pece na dvemi vybhlo

se

tvor lidský. Zadními

Jiík,

osmiletý

venkovské nevenkovské ptle i na duši, tak že rostou vesele v dechu vtr, co mladé borovice na kvetoucí stráni. Píjemné jitro vyvábilo malého Jiíka, z mechového lžka na svižezelenou, nesíslnými perlami rosy posetou louku, jenž dosahujíc od jedné paty pato

271 horku až k protjší skále, vydychovala vni jemnou otevených kalíšk svých mnohoetných dítek, kvítk to stobarevných i bylinek lékodárných. Útlé srdeko chlapekovo tlouklo u spatení té krásy vesele a voln i byloC mu jakoby se všecky všudy kvtinky na usmívaly a mladé vrby a bízky po obou behách ped ním své Ale Jiík málo vrchole na laskavé pozdravení sklánly. jemuf ležely na mysli si všímal tchto nmých poklon; hnízda ptaí, ježto brzy ve vysoké tráv se skrývaly, brzy zas v povtrné výši na 'celených vtvech vtrem se houpaly, ba zas v nkteré nepatrné štrbince skalní sídla bezpenjší nalézaly. Dtinskou zvdavostí puzen bžel ilý chlapeek po behu vždy dále; tajemství sem a tam roztroušených neušly pátravému zraku jeho; ale i tajemné sín blízkého háje nemly zstati neproskoumané. Jako veverka lítal po všech smrkách a za každý ke se díval. I stalo se, že když rozpojil mladistvé snítky kee hlohového, vyskoilo ze zákrytu zeleného plaché, polekané dvátko, úprkem po louce dol ke mlýnu utíkajíc. Bylo to lesní dvátko ? Byla to Vila, Rusalka aneb ;

ke

nkterá

jiná bytost, jimižto

oživuje?

Na

to

Jiík ani

povra

lesy,

nepomysliv,

háje,

luka

úprkem

i

eky

se hnal

panenku, jak se zdálo vtrotu útlá nožinka její s nízkého behu sklouzla a i hned proud víný zakypl nad ní, nepozstaviv po ní ani památky. Ale v brzce splouvaly opt její bílé šátky na hladin vodní, a v tom samém okamžení byl i Jiík v hlubokém potoku a uchvátiv dvátko za dlouhé kadee, držel svou koris tak pevn jak jen mohl. proud byl tak silný, že by je byl oba svém pohrbil, kdyby starý daleko zanesl a snad i v za výjevem divolibým.

tkanou, skoro dohoniti

Le

Již

ml, an

ln

272

mlyná doupovský, pohešiv

Stank, «vého,

jejž

co

zeteloici

oka

svého

jediného šetil,

synáka

nebyl záhy

Jaké však leknutí trhlo otcem pelian synáek jeho s divým proudem zápasí! nco bílého, což strachem o život milákv rozeznati nemohl, dravým vlnám vychvátiti se snaže. „Synku, zlatý synku!" zvolal celý udýchaný, když byl ob dti bez úrazu na beh vynesl, „ký rarach a co's to, dít nešastné, ulovilo?" do vody z trhl Ale Jiík ztásaje vodu se sebe, neodpovídal a toliko mlky na dvátko vysvobozené okazoval. I pokleknul k nmu, dýchaje mu v oi i ústa, a nemohl se ani dokati, brzo-li oka oteve anebo bílýma ruinkama pohne. Jako o závod snažili se otec i syn polomrtvou ^ívinku k novému vzkísiti životu, což se jim k nemalé obou radosti v krátce poštstilo. Po malé chvilce vzdychlo dvátko zhluboka; z úst zbledlých vyinula se voda a brzy na to otevely se i jasnomodré oinky, oinky tak krásné, žeby lovk sob žádal do nich hledt, jako do vyjasnné oblohy nebeské. Podobala-li se díve plaché srnce, neb vtrem laškující Rusalce, ležela tu nyní co lilie, vtrem zlomená, ne již plaše, ale tiše a oddan na vysvoboditele svého se usmívajíc. Jiík skákal radostí, objímaje brzy krásné dvátko, brzy zas svého otce, i zvolal vesele rukama tleskaje: „Tatíku, milý tatíku! Bfih mi dal sestiku!" Starý Stank ale nevšímaje sob jásání Jiíkova, tel piln dvátko po žilách, a když se zpamatovalo, vzal je do náruí a jsa povden neoekávanému nadlení jako daru nebes, nesl je s radostí do obydlí svého. Stank byl záhy ovdovl. Po milené manželce zvyšel jej

hledat.

vým, spativším,

t

—

—

vn

273 hospodáství stala mu jediná zástava lásky, malý Jiík jeho kvetlo, meliva hojnos, nemalý hrnec stíbrných plezakopán pod lískou v zahrádce, i nebylo tedy pro A vždy byla tak krásná želeti, že dcerašky pibylo. ;

chá

opuštná jako bledá slzika jemná jako mateídouška na nazvav ji mezi. I neváhal mlyná pijmouti ji za svou, Vlnomírou, na památku vysvobození jejího z vln silou Vyptávali odvážného pacholete ne o mnoho staršího. jako

na

ržové poupátko,

stráni,

tak

tak skromná a

—

na její rod, a jaií se v háji, jak ve vod octnula; ale ptileté dvátko nemohlo na všecky tyto otázky jinak odpovdíti, než zmateným vypravováním se

jí

arci

o vysokém hrad, o divokých, železných mužích, o vei> ohni a rychlých koních, z ehož si ani Stank aniž

kém

kdo jiný nieho

vzíti

nemohl.

Nicmén

z

istých šátk

a zlatého kížku pod krkem bylo lze poznati, že z rodu vyššího pochází. Den ode dne oekával tedy starý Stank, že nkdo pijde a Bohem darovanou schovanku nazpt požádá, což by se ovšem bez velikého zármutku Jiíkova nebylo mohlo státi, any duše dítek za krátký

as

srostly v jediný strom,

obsypaný

kvtem arovným

peblahé nadje. Když byl ale již celý rok uplynul, aniž se kdo po ztraceném dvátku doptával, byli otec i syn tomu rádi, nepochybujíce, že jim Ylnomíra mocí vyšší darem pisouzena. Obé útlé dti záhy se k sob pivinuly, jakož v pomrech jejich jinae býti nemohlo, srdenou, nevinnou se o všecky

dlíce

láskou,

otcovská

i

radosti,

kteréžto

jim

láska

mát píroda hojn poskytovaly. Starý mlyná dou-

povský ml z toho nevýslovné potšení, vida na vlastní oi, jak se to dvé nevinních, dtinských srdcí as tak vroucn miluje, jako on milovával záhy zesnulou cho svou. .Tan z

Hvézdy.

I.

18

274

A

když

podruhé

loaka

své

kvtnaté

roacho byla

oblékla a ješt nikdo o ztracenou dívinku se byl nehlávyšli všickni tri, Stank, Jiík a Vlnomíra po louce sil, nahoru až k tomu místa, kde ped rokem Jiík svou milou spanilou sestiku tak hrdinsky sob byl vydoBylaC to malá rodinná slavnost. byl. Starému mlynái kanuly veliké slzy s oí, a dti se tiskly pevn k sob, jakoby je kdosi od sebe odtrhnouti chtl. dívaly se na vlny potoku, s jekotem pes jez pádícího. Hnviv valily se žlutopnné vlny pes vysoký jez kn mlejní strouze, jakoby zpurn žádaly nazpt kois jim vyrvanou. Jiík pak drže Bohem danou sestiku za ruku, hledl neodvratné do pnící se hloubky, (ka významn: „Hle, Vlnomírko, zde, zde ml býti tvj hrob !" A vdné dvátko tisklo mu vele ruku, liliové raménko své okolo krku jeho ovinouc. Pak poklekli všichni ti na zem, konajíce s vdným k modrému nebi pohledem vroucnou modlitbu za velikou milost podivného a šastného vy-

—

Nm

— —

svobození.

Tuto nábožnou slavnost opakovali vdní obyvatelé mlýna doupovského výron v týž den, jenž ob dítky obci

i

životu daroval.

Le

náklonnost dítek k sob vzrstala jich vkem zponenáhla až k stupni nejvyššímu, tak že jeden bez druhého ani dost kratiký as býti nemohly. Jiímu bylo úzko a smutno okolo srdce, kdykoli milovanou sestru tebas jen na njakou hodinu nevidl, a Vlnomíe se ukrutn stýskalo, jestliže Jií, ve švarného jinocha dorstající, na njaký den z domova se vzdálit! musel. Jestií srdcí

petžko

v podobenství.

vyobraziti lásku dvou

Snad nejlépe vyjaduje

spíznných

tu

shodu cit

stará národní píse, jenž o štastných milencích dí:

275 „Milovali jsme se Jako dva holubi

"^

A

v skutkn poletovalo na steše donpovského mlýna pár holub, ježto tak asto a tak vroucn se líbali jako Jiík a Vlnomíra. Pod veír, když vlažící rosa své perle na zprahlé kvítky rozsívala a jemné vtérky po mlází se honily, sedávali v bezové besídce, kterou byl Jiík spletl a veer-

nímu pohovní zasvtil. ilý mládenec hrával dosti umle na harfu a dívka provázela jemné zvuky svým stíbrným hláskem, an starý otec s potšením naslouchal milostným písním, žehnaje v duchu duše isté, ježto v sebe vzrostly, Tak jim léta jakoby od byly pro sebe ureny. míjela jako hodiny; nebo lidem blaženým bývá sebe delší as tuze krátkým, an ztrápeným jediný den bývá dlouhým moem. Vlnomíra ítala nyní patnácte jar; její krása rozvíjela se co nžné ržové poupátko, jsouc operleno rosou jarní; a z Jiíka byl vyrostl statný, odvážlivý jinoch, jenž s pružností a sliností tla i jarost ducha a isté, ku všemu dobrému náchylné srdce v libém spo-

vk

joval

soumru.

Na jae

když slunce mírnjší na zem sesíšastní milenci na blízký vysoký pahorek, odkudž milý se otvíral výhled na vkolní úrodné krajiny, zde onde z úval strmící rytíské hrady a po rznu roztroušené chaloupky pilných rolník. Když jednou na oblíbeném místeku tomto ruku v ruce sedli, znamenala Vlnomíra na jinochovi jakousi zádumivou tesknos, jakoužto nikdy díve na nepozorovala, i promluvila k nmu slovy dojímavými: „Co je ti, milence mj, žes tak smuten a teskliv, netše se z krásy pírody se mnou? Hle jak krásn to boží lalo

paprsky,

i

v let,

vycházívali

nm

—

18*

276

slunéko zapadá, jakoby si ustlávalo lžko ze samých A ta louka dole jak podivným leskem je ozáena, rží!

—

a potok tpytí se divojasn, jakoby stíbrnou pásku ovinul o zelené aksamitové roucho!"

„Ach," odvce jinoch tichými slovy, „ani sám nevím, dnes tak neobyejn teskno. Trápím se smutnou Na dnešek se mi zdálo, že jsme se musili pedtuchou. Ty jsi se provdala za stateného, na vždy rozlouiti. bohatého rytíe ve skvlém odní, a nedali ani jít na svatbu!"

pro mi

—

—

—

„Upokoj, slovo

dívka,

mn

miláku duše mé," pejala

se,

„byl

to toliko sen

—

usmvav

a sny klamou,

jak

náš dobrý otec jistívá."

„Dejž

Bh!"

dí

na

to

on; „ale sen dnešní podivný

mém!" I uchopil ji dvrn za ruku, ka tkliv: „Vlnomíro, kvte mého života! Chceš-li mne zbaviti bázn o tebe a pedtuchy traplivé, necha dojem zanechal v

velebné

tuto,

ve

lásky

vné,

etl,

srdci

svatyni

pírody obnovíme slavn slib v jasných oích tvých

jež jsem již tehdáž

t

když jsem

mdlob andlské

divým vlnám vytrhl a ty po dlouhé pootevela zraky, na mne líbezn

jsi

se usmívajíc."

vytržení

uzardná co zoe jitní, padla v nmém dobrému jinochu okolo krku s jediným mnoho-

jevným

slovem:

A

dívka,

je

„Vn!"

plápolné vtisknouc na rty dlouho ve blaženém objetí lásky, až poslední zásvit zapadajícího slunce na návrat upomenul.

jeho políbení.

I

dleli

Od ším,

té doby stal se Jiík veselejším a spokojenjmaje jistotu ze sladkých úst, že strom blaženosti

jeho

stojí

koeny

pevn,

jeho.

aniž

lze

bouí sebe

silnjší vyvrátiti

!

277

erné mraky honily se po Bylo pozd na veer. obloze nebeské, strašlivé blesky osvcovaly teranos noní a proudící se vlny rozvodnného potoku odrážely se jekotem o žulový beh. V doupovském mlýn bylo ticho jako v hrob. Což dím jako v hrob? Nikoli! Bylo perýváno praskáním ohn na krbu, modlitbami starého mlynáe a tichými Ohnivý septy, jimiž se Jiík a Vlnomíra k sob tulili. blesk naplnil na okamžik jizbu a hned na to následo„Pán -vala strašlivá rána. s námi!'^ vyskoilo všem tem z úst; nebo zainelo okénko a husté kroupy se silným deštm cvakaly na, dobývajíce se násiln do špatn opatené jizby. Ješt silnji zainelo nízké okénko a navzdor boui bylo rozeznati, že kdosi z venku I piskoila Vlnomíra na rám tlue. ochotn, aby pohlédla, kdo tak pozd pichází, a k nemalému užasnutí svému spatila rytíe ozbrojeného s vysokým chocholem na železné pílbici, an vysokého kon za uzdu drží. Jedním skokem byla od okna, dávajíc zprávu pstounovi svému. Tento požehnav se zbožn, pravil: „Boue a noc mají své právo. Nech píchozí je pítel anebo

Bh

—

v takovéto noci bylo by híchem zavíti ped dvéí, an ani psa, tu nmou tvá, nevyženeme Honem, Jiíku, mj se k posluháml" Bez váhání vybhl poslušný syn, aby vpustil rytíe a kon jeho pod písteší uvedl, i nezapomenul poslednímu otep erstvého sena pedložiti. Zatím vstoupil cizinec se sklonnou hlavou pes nízký práh do slab osvtlené jizby a dav pívtivé pozdravení, poal rozpí-

nepítel,

nkým

:

278 skvlý kruný a ocelové pláty, a sundav s hlavy chocholem, všecko to kolem s promoklým Ochotn mu pomáhejícího krbu k sušení rozestavil. nati

tžký helm

hala Ylnomíra.

„Vranec naše

váš

mu výborn

jest

houní pikryt a seno zvstoval Jiík z kolny se

odsedlán,

chutná,"

navrátiv.

„Onf jest jako já," usmál se rytí vlídn; „myC se vším pijímáme za vdk a nikdež sob nezasteskneme." Zvdav pistoupil Jiík ku krbu, aby zbroj rytískou, jižto ješt nikdy z blízka nespatil, dokonale sob Dobromysln jmenoval a vysvtloval mu píprohlídl. chozí jednotlivé ástky svého odní a s patrným zalíbením poslouchal mládec. Pak po(âl rytí, ani nebyv tázán, sám od sebe vypravovati ^Jsemt rytí Slavibor. Hrad mj jest odtud s den cesty vzdálen. Jedu zdaleka od bratra svého sám a sám,

Y

širém poli pepadla mne sebou sejel jsem s cesty. v dáli co jasnou hvzdiku, zaradoval jsem se, nebo mi zvstovalo lidské obydlí na blízku a však toliko stží dohnal jsem vrance svého astými blesky polekaného až sem k vašemu mlýnu; nyní pak jest rados má tím vtší an vidím, že jsem se octnul mezi dobrými lidmi." ^Dá Bh, že vás nadje nezklame, pane rytíi,"

nemaje služebníka pi sob.

boue

nevida nieho Spativ osvícené okno ;

ped

:

dosvdil tázati

se

starý

Stank dobrosrden.

takového pána

;

ale snad

ze všetenosti, optám-ii se, co

K nám

vk

„NesiušíC nám sice, mne nebudete viniti

dlá dobrý

picházívají jen sprostí mléi,

málo pravdy ítc horšiti?"

doví,

a protož

—

.

.

kníže náš?

—

a od tch se loale snad se nerá-

"

279 „I odstup to," ekl rytí vlídné, „abych se proto na tebe, dobrý muži, horšil, že máš knížete svého na pamti! To povinnost každého vrného poddaného. I vz tedy. že kníže Vladislav, chystaje se k válce s Uhry, pole

—

sbírá a co

nevidt

s

etnými plaky

proti nepíteli se postaví.

Bohdá, že udatnost eská nových sob dobude vncfi." Mezi tím, co Slavibor nadšen o váleném tažení odbhla Vlnomíra na pokynutí do Uher vypravoval Stakovo z jizby, a brzy na to vrátila se s velikým džbánem výborné medoviny a košíkem oberstvujícího Postavivši oboje ped hosta na tžký dubový ovoce. stl, ekla líbezným hláskem: , Pijmte za vdkl" „Velmi rád, milá dvinko", odpovdl rytí dvorn, „zvlášt z tak hezounkých rukou!" A obrátiv se k Stakovi, mluvil pívtiv dále: „I to máš as potšení z tak švarných a dobe zvedených dítek? Onen tam," ukázav ,

prstem na Jiíka, lou na krb pikládajícího, „má oi jako dv jiskry a prsa tak vysoce zklenutá, že by jim a tato dívka již nyní hodný kruný aai za mák neuškodil zase sliná, tichá a úslužná s okama charpovýma, jakéžto nade všecky mám v lásce. Ach, má zesnulá chot, pokraoval s bolestným vzdechem, „byla práv tak sliná

—

—

a

tichá,

jako

tvé,

a

její modré oi zíraly i mé dobré dvátko!" A

jasn

tak

ka

to

a

jemn

pohladil

její

kadee, a hledl jí laskav do oí. „Což vy, ctný rytíi, nemáte žádné dcery?" zeptala se Vlnomíra, jsouc dobrotou rytíe povzbuzena.

Cizinec pejel jal

se

doben

odpovdíti

sob

dlaní

krátce:

elo

„Ml

a spanilou, jakoby tob nepíznivý nepopál mi ji Nyní by byla mohla být as ve tvých ale osud

i

oi

vlhké

a pak

jsem ovšem dcerašku byla vypadla; z oka Podivno dlouho.

—

letei^^h!"

!

—

280 „Tak záhy tedy zemela?-^ osmlil v hovor

se

se

Jiík u krbu

vmísiti.

„Umela- li, nemohu s jistotou íci, a stalo-li se, neumela smrtí pirozenou, nýbrž zavraždna byla hanebným zpsobem od nepátel mých. jižto se byli zapísáhli,

— Le

že vyhladí ze žerné rod mj. o tom dalo by se dlouho vypravovati, a já nerad uvádím sob na mysl ony doby strašlivé, jichžto pipomínáním srdce mé znovu krvácívá a

bolem petrpkým se napluje."

„O, s

vypravujte

nám

to

pece!"

prosila

Vlnomíra

dtinskou prostotoa.

„Budiž tedy, ale co možná krátce," ekl rytí, seoí. „I já býval jsem druhdy šastným. Píze knížecí se na mne usmívala. Na hradech svých poítal jsem ke stu zbrojnoš ve zbrani vycviených a po boku stála mi manželka sliná, dobrá a vrná. Stodoly mé naplnny byly úrodou zemskou, zahrady rozlehlé rok co rok poskytovaly hojnost nejchutnjšího ovoce. Jsa spokojen se štstím svým, nežádal jsem sob k dovršení blaha nieho více ale štstí ím vtší, tím bývá nevrnjší. Chrám blaženosti brzy se sesul nad hlavou mou. Vrná choC zachvácena nemocí prsní odešla k pedkJi, zstavivši mi malého sirotka, dcerušku slinou jako ona. co jedinou po sob památku. I choval jsem ji co zetelnici oka svého, a ona zrstala a vykvétala co ržové poupátko, poskytujíc mi útchu v dobách traplivých, ježto na mne pak hustji než jindy picházívaly. Mé velké statky píchaly okolním loupežným rytím do oí. Spojivše se na záhubu mou, poali mi initi nástrahy, aby, když by mne jedenkráte nebylo, o zboží mé dle úmluvy mezi sebou uinné, pokojn rozdliti se mohli. Když se jim to ale dlouho zdaiti nechtlo, vystoupili proti zjevn a byvše

tev

slzy s

—

:

mn

281 ode

zdí

hradu mého zahnáni

s

krvavými hlavami, poali

pe-

mýšleti o nových úkladech. Posléze zdailo se jim zmocniti se hradu

mého zradou. Nkteí ze zbrojnoš mých, byvše penzy i sliby porušeni, odpadli ode mne,

od nepátel

vrahm s

mn

pomáhajíce, a

jediným

dvma vrnýma

zbylo sotva tolik asu, že jsem

klenotem,

toliko

ptiletou

dceruškou

svou

sám tvrtý vražedlným rukonm jejich tajným podzemním prchodem mohl ujíti. Dostav se se sladkým bemenem svým z tmavého prchodu

a

pacholky,

ouvtí

na erstvé

sklesl

jsem v trávu na kolena,

vzdá-

Bohu díky za šastné vysvobození. Ale mlC jsem k zármutku svému poznati, že neštstí nechodívá nikdy vaje

—

samo, ale i hned druhé v patách za sebou vodívá. Sotva vyváznuv upadl jsem poznovu v ruce nepátel, hrad se všech stran obkliujících. Vida že jim ujíti není možná, skryl jsem dít své úzkostí ve mdlobách pohížené v husté koví, sám pak s vrnýma sluhama spchal jsem vrahm vstíc, chtje život svj draze prodati. Co mj nad jich híšnými mstící blesk zasyel dobrý

me

hlavami,

a

lítá

lvice,

zoufanlivji zápasiti

s

bylo odato,

nemže

ni dorážejícími,

nežli já

jížto

mlád

lovci

na

bojoval ne tak o život vlastní jako

o život drahého dí-

Vrní sluhové podle mne; já nejdéle odporoval, až i má síla posléz ochabnouti musela v boji nerovném. Krváceje z mnohých ran, s hlavou roztíštnou zstal jsem bez sebe na bojišti. Smyslové mne opustili a vrahové matte;

ale

odpor proti pevaze byl marný.

moji klesli

jíce

mne

za mrtvého,

uspoili

si

tu práci

mne

dobíti.

Bh

sám ví, dlouho-li jsem ležel, plovaje v krví vlastní ve mdlobách smrtelných. Probrav se z mrákoty shledal jsem, lesní

že se nacházím v chýši

nalezl

mne

v

myti mezi

Obyvatel chýše uhlíské. mrtvolami a poznav, že

282

a

slab dýchám, odnesl mne na vlastních bedrácb ješt do píbytku svého. Já mn ped lety prokázal dobrodiní on mi za to zachoval život. nepatrné a Jsa zbhlý v hojení ran, peoval o uzdravení mé všemožn. Bylo by dlonho povídati, kterak jsem se ped bdjícími nepáteli skrýval kterak po mnohých nebezpeenku knížeti Vladislavu se^ stvích konen až do Prahy dostal, jenž vyslyšev mne milostiv a za spravedlivé mi uiniv protivníky mé pokoil, pak samému opt k statkm odatým mocí brannou dopomohl." Â co se s vaším díttem stalo." pejala mu

—

mn

e

Vlnomíra,

pozorn

poslouchající,

„to

povdl." Rytí

nám nedo-

jste

Slavibor odmlel se na chvíli pak ekl smutn: „Nemyslete, dobí lidé. že jsem po své dcei s pilností ;

všemožnou nepátral uhlíov, nežli jsem

pozd doptávati se kikem nepátelm

— jsouc

;

ale

mn

drahn ubhlo asu

se z ran

vyhojil,

na malé dít, se

potom

a

by

kteréž,

vyzradilo,

jenžto

je

v chýši

bylo nebylo

již i

zajisté

ne-

opuštno bu hladem anebo zubem dravé zve nevyhnuteln zahynouti by muselo. Já aspo podnes nieho jsem se o ní nedozvdl, již dávno za mrtvoo

ušetili.

ji

oplakav."

Rytí skonil, a Vlnomíe zdvihala se tajnou jakousi pedtuchou a sladkou tužbou liliová nádra. I ptala se rychle: „Což nemla dcera vaše nižádného znamení, dle kterého by

vám

ji

možná

bylo

náhodou byvši zachována na živ

poznati,

kdyby pece-

se nacházela?"

„Ach, nevzbuzuj ve mn, dobrá dívko, nadji," odhost smutn, „kterou jsem dávno pochoval v srdcí svém! Má dcera na živ? Ne! Já jsem dal výhost té myšlénce. Kdož ji Snad nepázachovati?

vce

—

—

—

ml

—

—

283 tele moji, jižto

ábelskou zaneveli

záští

proti

mn

i

ne-

^ Od tch nedalo oekávati milosrdenmla dcera má pi sob nja— Ale malý kížek, kého znamení, — vz, že mla, a jakožto drahou památku po své záhy zesnulé matce — na hrdle vinné krvi

mé?

se

že se ptáš,

ství.

li

zlatý

sice

jejž

nosila."

A

byl

Vlnomíra

padla

ote!"

A

sotva

okolo

s

rytí poslední slova doekl, již radostným vzkiknutím: „Ote,

tvá

krku,

i

ruce jeho

když onen pro pekvapení hned

vroucn

mu

mj

ulíbajíc.

se zpamatovati

ne-

mohl, vyala zlatý kížek ze zaadí a s dtinským plesem mn jej okazovala. Pochybnost, byla-li ješt jaká, zmizela, aby ustoupila citm peblahým, v nžto se po-

noily duše.

dv

—

hodili za

spíznné,

na drahný

as

od sebe odlouené

— —

Bylo to podívání pro andly svdky tak radostného shledání.

ti

nejlépe se

Jinak to ovšem bylo s Jiíkem, jenž navzdor své nezkušenosti dobe znamenal, že po blahu jeho jest veta; neb kterak se dalo oekávati, že by radostí opojený otec dceru svou jedinou, dávno oplakanou a nyní zas nalezenou ve mlýn ponechal? A nad to byl otec skvlý rytí on sprostý mlynáský hoch! Jakkoli mla ráda a v nadji sebe vzdálenjší se kochává, ml pece Jiík tolik zdravého rozumu, že pekážku, která se mezi ním

—

a

—

dvetem

drahým

pes

nižto

nahodila, za velikou mezeru uznával,

peskoiti bylo trndno a velmi tžko.

to milujícímu jinochu

za zlé položí,

že

se

I

kdož

pi nenadálé

novin na tvái jeho nezrcadlila radost, alebrž smutek hluboký? Ne nadarmo se obával, že ztratí co mu pod nebem bylo nejmilejšího, co celé srdce jeho blahem naplovalo. Rytí Slavibor odepial od pasu tžký mšec, podávaje jej starému mlynái co prozatímní odmnu pée

—

284 a

byl drahé dcei jeho vnoval ale hlavou rozhodil rukama na znamení, že dar, hojný, nepijímá. „Za mne máte, statený rytíi," ekl po prostu,

kteroužto

lásky,

;

Stank zavrtv

a

„že mi platiti chcete zlatem za to, co mi láska kesanská velela? Bylo-li pi ran pée jakés o dívku a její zdárné vychování, nahradila mi to stonásobn sama dtinnou útulností i jinými cnostmi, nemén vzácnými. Já

—

neumím mlýn,

dlouho

ti

—

a

vaše,

ekl Dej mi nerozmýšlel bych se smlouva byla by hotova; ale já ctím právo zlata vašeho nežádám, kteréž by u mne beztoho

mluviti

a já

s

pány

;

ale kdybyste tak

nechám dceru

—

:

nu,

mrtvé leželo!" „Tedy pijmiž," zvolal Slavibor nezištností touto velice pohnutý, „aspo mé nejvelejší díky a neklamné ujištní, že mi do nejdelší smrti zstaneš milým pítelem, teba já byl rytí a ty toliko mlyná. Ode dneška nerozdílu toho mezi náma!" I potásli sob rukama

bu

vrn. V dovrném

hovoru

Stank sám vzácného dcerou nabažiti

údm

uplynula

vtší

ásC

hosta svého, rozmluvy

se nemohoucího,

vybídnouti

noci

,

až

nalezenou musil, aby

s

a

což onen konen nerad uinil; neb štstí jeho bylo veliké a noc krátká. Ale snad nikomu nebyl ostatek noci tak dlouhý jako ubohému Jiíkovi, jemuž nepokoj srdce ani oka zamhou-

umdleným spaním pohovl,

iti nedal.

ržová zoe v nízké okénko komrky jeho vyskoil z lžka a obléknuv se rychle, kroky nepokojnými sem tam pecházel. V komrce ho to netrplo, i vybhl ven ze mlýna na zrosenou louku, aby pod šírým nebem srdci ztísnnéoiu ponkud ulehil. Sotva že

pohlédla,

"

285

To

byl ješt ten

behu jeho,

kvítka na s

Vlnomírou

ruku

samý háj, ten samý potok, ta samá samý pahorek, na nmžto druhdy

ten v

roce

zmnné,

zdálo jemu jiné,

a

sedával,

pece

vše

se

jako by se to v šat

to

smutený

bylo pevléklo. I padl do trávy chlad v ní planoucí elo své, a opt pod poskoil na nohy a hledl zoufanliv ku mlýnu jehožto mechatým krovem dva srdce jeho snad napo,

sledy spoinula.

Ale jak se Vlnomíra kroky Hledalaf jej, by

vdla,

plakali.

vle

dvra

tolik

svlažuje

vyplácí,

i

kypí.

mohou sob

leželo.

když

spatil,

že

jemu v ústrety pichází mu slovy potšnými mysli dodala nebo

dvry, že by jí Letli sob v náru a Plá milenc jest rosa

podliti! zprahlé

zrak jeho,

zrychlenými

že lásce jeho schází

svém

srdci

to vyjasnil

—

í

—

;

a ona

celý

oba,

mla

v útlém

svt byla mohla nevdouce pro,

nebeská, jenž srdce když se milenci do povdíti, co jim prvé na srdci

Teprv

—

Ty pjdeš drahá, drahá Vlnomíro „Vlnomíro, a já snad tebe naposledy odejdeš od nás, Milovali jsme se ovšem; ale ve vzdáledržím v náruí nosti uhasne láska tvá ke jinochovu, „O nikdy, nikdy!" petrhla dívka snažíc se další slova jeho velými hubinkami udusiti. „Ty to ovšem nyní pravíš," ekl mládec smutn, ale by by láska tvá ke „a já neviním tebe ze lži; byla sebe vrnjší: zdali svolí kdy tomu otec tvj, aby nepatrný mládek mlynáský dceru jeho za cho pojal ? O, že jsem se nezrodil ve velikých skvostných síních a že u boku mého nevisí me, jenž by mi vydobyl slávy i statk, abych pak smle ped otce tvého za otcem,

!

—

—

mn —

—

mn

—

!

e

286 stonpiti

a tak

krásnou

dce

dobe

jako

vysokorodí

panicové

o jeho

ucházeti se mohl!"

„Nabu pak mysli!" tšila jej Vlnomíra s velým „Dá-li pak se mysliti, že otec mj ruky stisknutím. bude chtíti neštstí dcery své? A bez tebe byla bych ovšem nešastna." „Bude-li však," namítnul Jiík, „krásná slena, jsouc oblétána od hebkolících panic co rže od motýl, pamatovati na blahé dny své první milosti?" „O šeptala Vlnomíra na prsou ji-

vn, vn!"

nochových.

V tom objevil se rytí Slavibor ped mlýnem a Jiík odskoil od milenky, jako by ho kdo na zlém inu byl postihl. Ne tak dívka. Onaf se dvovala v lásku otce svého

a protož

také neštítila

se

pohledu jeho

aniž se

stydla za projevení cit svých.

„Bu

zdráv,"

chovi se pivinouc,

pravila

srden, ješt jednou k

„bu

vn

památka na tebe íme se, ale bohdá ne na vky." Jiík nemohl ani slova ze sebe

peplnno mrazený hled smutn

jeho bylo

;

Ped mlýnem pdu; otec a dcera

jino-

zdráv a zpomínej na mne. jako bude živa v prsou mých Lou-

nmý

!

Slaviborv

se políbili.

a

vypraviti,

srdce

k zemi pi-

tu stál a jako

za odcházející

hrabal

—

dvou. vranec

Stank

stál

epikou u kon, drže jej za uzdu. tiskli sob mužové ruce, ješt jednou políbila tou

netrpliv se

smeknu-

Ješt jednou

Vlnomíra svého dobrotivého pstouna; pak se vyšinul Slavibor v sedlo a vysadiv pomocí mlynáovou nalezený poklad ped sebe, krokem povlovn}'m k lesu klusal. Již

byli

nkolik

hon

vzdálí

a

ješt

zavíval

bílý

šátek Vlnomíin truchlícímu Jiíkovi poslední pozdravení.

287 Jako omámen hledl jinoch

kdež blaho jeho an tu blížící se kroky vytrhly jej ze zádumivého polosnní. Bylf to otec jeho. jenž pojav jej za rnku, tšil zarmouPán ceného slovy dobrotivými: „Xetrachli, synu mj! Známt Pán vzal. Budiž jmého jeho pochváleno dal ty miluješ Vlnomíru ovšem píinu zármutku tvého pomysli sob, že láska vaše byla sen; as prý hojí tedy i tvou bohdá zhojí a po ase zavšecky rány pomeneš na ni, a mír se opt navrátí v rozbouené za

každým krokem

v ta stranu,

víc a více

se vzdalovalo,

—

—

I

—

—

,

;

—

srdce tvé." „O nikdy,

mládec s oima neuhasne nikdy, jako slunce na nebi a jako ten píšerný plamen v pekle.

planoucíma. to

Ohe

lásky jest

ote!"

nikdy,

„Ohe

v

zvolal

srdci hoící

vný."

„Jaká to rouhavá slova!" káral otec syna. „Bodejž zpomnl na vnou lásku Boží, jenž nikoho neopouští, kdo se v ni pevn dvuje! Ale nyní již poj a nech toho blouznní. Od lesa picházejí mléi a kámen ješt neokresán."

Bezdky šel Jiík za otcem. Mlé? nasejpali, kola mohutná se otáela s hlasitým klepáním ale tlukot srdce Jiíkova nebyla s to ohlušiti. Mlejnice otásala se valn, nemén chvlo se srdce jeho. Netrplo ho to na mlejnici. S hlavou svšenou odešel plakat na to místo, kdež Vydruhdy milenku drahou proudícímu toku vychvátil. plakav se, vstoupil na pahorek, kde spolu sedávali, ko;

okem Pod blokorou bízou tráv zapomenuta tam od pedvírka.

chajíce se v nevinných

híkách

lásky a pohlížejíce

v blaženosti tonoucím v úval zelený. ležela jeho harfa,

v

Struny její byly navlhlé nástroj vydával zvuky temné, smutné. Darmo se snažila ruka cviená vylouditi z vy•,

288 dntin jeho hlasy touhy sladké; soozvnk harfy byl zrušen jako souzvuk srdce jeho. Najednou, jako by jiskra oživující do temna mysli mládcovy byla padla, vzchopil se a mrštiv nástrojem do rozsedliny skalní až struny jeho dole v prohlubni umírajíce bolestn zaúply, zvolal se zmužilou odhodlaností: „Což mám povždy v niemné neinnosti tráviti dny jaré mladosti své? Lkáni nevede ku cíli. Nuže do boje s osudem! Ano, do boje! Z boje vykvétá sláva a sláva klestí cestu ku štstí. mezi mrtvolami najdu poklid srdce, jejž zde marn hledám, anebo slávou ovnen v lno blaha žádoucího šastn se navrátím!" Vle mládcova byla pevná, úmysl nezvratný. Uslyšev vera z úst Slaviborových, že kníže Vladislav proti

—

—

Bu a

Uhrm

pole sbírá,

plukm

se k

jeho,

poal

sníti

volalo

to

o sláv

k

nmu

vojenské.

vábiv,

Pidej

snad vyAle kte-

dobudeš hrdinstvím, eho ti rod nízký nepopál rak ostaviti otce sestárlého, v jedinou podporu nalézajícího? ho uiniti bezdtného? Pi té myšlénce bylo mládci úzko. Obraznost jeho pedstavovala mu bolnou starcovu opuštnost jeho náek, jeho zoufání, A pece pudil hlas vnitní vždy jen: „Do boje, do boje!" !

nm

Ml

umínil sob nepovdíti otci ani slova o pedseaby jej aspo bolu rozlouení zbavil; tudíž vrátil se do mlýna s líeným na tvái poklidem, a ukonejšiv starce petvákou, odebral se do komrky své na spaní, kdež ješt nadzbyt v petváce pokraoval, stav se jako by spal, an zatím sen kojivý daleko vzdálen od I

vzetí

lžka

svém,

jeho.

—

noní doba úinkovala mocn na rozpálenou obrazotvornos jinochovu. Bledý msíek svítil tak jasn a dovrn uzounkým okénkem do komrky jako by Tichá

,

289 cos pošeptati a ven ho vyvábiti chtl. Tu nemohl byl-li jaký odpor pi bodrý mládec déle odporovati, nm. Tiše se vzchopiv a obléknuv kradl se po prstech k loži otcovu. On spal. I vtiskl lehké políbení na elo Sebrav v tichosti vci jeho a vrátil se do komrky. nejpotebnjší na cestu dalekou, kráel opt okolo lože otcova. Ješt jednou pohlédl na oblipj jeho zvráskalý a záí

mu

a

msícovou

jaksi

zmnný

a postavil

se.

Úmysl jeho

se

rozpaky probíhaly myslí tu mu bylo, jako by nkdo z venku šeptal: „Vlnomíra!" a mládec spšn okénkem se promknuv utíkal ve svtlou noc. vrtil,

;

Bez vdce, bez rádce, bez uritého zámru bloudil Jií po neznámých cestách celé ti dny; když pak tvrtého dne jitro svítalo, dostal se po mnohých doptávkách k vojsku eskému, kteréž na eském pomezí táborem ležíc

nov

picházejícími houfy se sesilovalo. V táboe eském hluno a veselo. Dlouhé hrále, nastavené v hromadách hroty vzhru leskly se v paprskách slunce jitního,

bylo

zde onde zaznívaly vojenské písn, tam se pistruhovaly ratišt, tu se ostily šípy, onde se pásli odsedlané

kon

na zeleném trávníku, onde povalovali se pacholata, ztracenci a jiná eládka vyhívajíce se na výsluní a hovor živý mezi sebou vedouce, bezpochyby o hojné koisti: na možnos porážky, tžkého poranní, smrti, nepomyslil z

nich snad nikdo.

Uprosted tábora vypínal se stan nad jiné skvostnjší, nad nímžto poletovala korouhev se znakem knížetství eského. S podivením upíral jinoch oi na nevídané vci tyto. Svt nový otvíral se ped ním, prsa jeho se dmula, Jan z Hvzdy. I. 19

290

oi

se leskly bnjarostí. Pistoupiv k nejbližšíma sboru vojín, pronesl žádost svou smle: „Uvete mne ku knížeti, by mne pijal v bojovné zástupy své!" Hlasitý smích ozval se na ta slova z hrubých hrdel vojín. Jeho smlá bílá mlynáská sukn podni covaly k úštpkm. A však jeden ze starších ujal se jinocha, na pivítanou rukou mu potásaje. „Takových hoch, jakos ty," pravil srden, „nemáme ovšem na zbyt; ale o tom, že mu jeden dobrý jonák pibyl, neteba knížeti zevrubnou zprávu dáti. tím mén osobné tebe pedstaviti. Dosti na tom, žes tady a hotov státi podle nás a bojovati pro nj a pro vlasC staten, jakož

e

i

i

my

všickni.

lehounký

sukni

;

—

Hle, tu pílbice, tu

kruný, aby

a nyní's,

zakryl

hochu mj,

a bohdá, že kusy tyto

pi

me,

zpedu

tu

štít,

tu

a chceš-li

pomouenoo

vystrojen co statený

nastalé bitv nezneuctíš."

rytí

A

vy,

holobrádkové, „napomínal mladších, „pestate se chechtati, možná, že tento hoch, až k tomu pijde, mnohého z vás zahanbí." Sotva se Jiíkovi zableskl po boku, stala se s ním veliká zmna. Nejapnos zmizela ustoupíc odhodlanosti a obratnosti. Divý hluk tábora prehluil tajnou tužbu srdce jeho, i nemohl se ani dokati té žádoucí

me

doby až trouba válená zavolá k útoku, by zmužilos svou ped obliejem knížete i veškerého vojska na jevo dáti mohl.

Po nkolika dnech hnulo se vojsko eské, rozebravši až k uherským hranicím, kdež opt odpoinutí

stany,

potebujíc rozložilo se polem.

Noc

nastala

tmavá,

vala na obloze hustými

doutnajíc jako jiskra v

— jen

zde

a onde

problesko-

mraky potažené jednotlivá hvzda, Hluk se utišil všecko popeli. ;

291 dalekým pochodem unaveno klesalo sílícímu spaní v náruí. Jediný Jií, akoli nestál na stráži, bdl posaváde, maje srdce mladé, touhou nžnou peplnné. Zpomínaje na otce, jejž byl zstavil doma bez potchy, inil sob výitky, že jej bezdn zbavil jediné podpory u vysokém stáí; v uších mu znl otcv náek, a v duchu vidl I nutil s^ mysliti na nco jijeho slzy, jeho zoufání. Vlnomíru a srdce jeho tlouklo ješt Myslili na ného. 'Valnji, jakoby mu ze ztísnných prsou vyskoiti chtlo. Již uhasínali i strážní ohová jeden po druhém a mysl jinochova ptýlila ješt po doupovské louce, kde každé místeko upomínalo na radosti uprchlé. Posléz i nad ním smiloval se spánek, pivev víka oí jeho makovou perutí. Ranním jitrem vyslal kníže Vladislav dva zplnomocnné rytíe s poselstvím k Štpánovi, králi uherskému, aby pokud by se to se ctí konati dalo, o mír jednali; ale zbhlec jakýsi, vmísiv se v jednání, naplnil ob strany Poslové vrátili se bez poízení a bitva jedem nedvry. se strhla bez ádného opovzenl. Jako dv sivá mrana vrazila na sebe vojska. Strašlivý lomoz zbraní budil ozvnu v lesích, ryk divý ozýSmr bledá kráela krokem sáhoval se po bojišti. dlouhým po poli krvavém, vybírajíc sob kois ve vojšté obojím. Z obou stran váleno udatné. Jako vlny moské

—

—

—

—

—

odrážejíce se ve

zpnném

víru o skálu tisíciletou bojují

mezi sebou vztekem, aniž znáti, že by jedna druhou pemohla tak zde váha vítzství brzy na tu brzy na ono stranu se klonila. Pocouvi-li který houfec na chvíli, v druhém okamžení hned zase stál proti nepíteli na opených patách. Nepítel nemoha zvítziti pevahou udatnosti, vzal svá útoišt k váleným uskokm^ a vrhnuT se s ve19* :

i

292

kikem náramným na levé kídlo vojska eského, usiloval je v nepoádek a zmatek uvésti. Zámr se podail. Slabší strana jsouc návalem etného jezdectva polekána, poala couvati, bázlivjší dali se v útk, a brzy naplnili prchající jednotlivci strachem a tasem likým davem lidstva a

veškeré sbory eské. S divým rykem klestil si nepítel pes krvavé mrtvoly dráhu k jádru vojska. Roz-

jásající

vdc eských prehluené lomozem zbraní a kikem zmateným nedošly k uším bojovník. Nikdo nepošlou-'

kazy

tém

každý myslil toliko na spásu života zmatek byl všeobecný. Ješt sice plápolal hlavní prapor knížetství eského ve vtru, obstoupen a chránn hrstkou udatných vojín, ale bda! I ten klesl v nešastaém okamžení a hned na to zaskvl se co kois nejvzácnjší k hrze a na potupu v uherském zástupu. „My jsme ztraceni! Všechno je ztraceno!" Tak to znlo jako z jednch úst; malomyslnos byla opanovala všecky. TuC vyskoil z houfce jednoho mládec v sukni bílé co bujarý lev a k víe až nepodobno! udatnochal

více,

vlastního

;

ech —

—

—

reka proslulého pímo v dav nejvtší se hnal švihaje meem co bleskem Božím. Úžas jímal nepátele nejbližší nad tímto nenadálým a nejmén oekávaným výjevem. Ustupovali plaše jako ped poslem Božím, a mládec udatný prosekav se až tam, kde prapor na potupu v rukou nepátelských vtrem poletoval, uchvátil jej paží silnou a povznesa vysoko nad hlavou co drahý znak slávy, zvolal na své hlasem ohromným: „Stjte, stjte!" stí

samopraporem v levici, pravicí udatnou etnému množství dorážejích nepátel staten odporuje, zastydli se v duši ashlukše se poznovu v šiky a ady, plesem nadšeným na nepátely vítzstvím zpité se oboili a kodž Prchající zástupové se ohlédli a vidouce jinocha

jediného, an

s

vlajícím

—

293

—

za hodinn bylo vítzství úplné na by tomu uvil? stran eské. Koist na opanovaném bojišti byla nesmírná, zpupní Uhrové na hlavu poraženi. Slavn zavznla trouba svolávající roztroušené koistníky k hlavnímu shromáždní a nechavše koistní vše se hrnulo k místu povýšenému, kdež kníže Vladislav pod zeleným krovem slavn sedl na štítostolci, obstoupen mocnými vládykami, pány korouhevními a reky v bitvách proslulými. Pokynul rukou a ticho slavné rozpoal mluviti I hostilo se po veškerém shromáždní. hlasem povýšeným ke shromáždným zástupm svých bojovník: „Mužové vhlasní, rytíi, bojovníci! Nenít a nemže vás býti tajno, jak podivným, neobyejným, ano tém zázraným zpsobem nám dnešního dne vítzství proti všemu nadání Bohem darováno. Dlužno tedy pedevším, abychom Nejvyššímu vzdali dik a chválu za to, Jemu a zaplesají srdce naše a což vykonal na nás.

—

ústa naše

a

projevují chválu jeho!" obnaživ sám nejprvnjší hlavu s vdným k nebi pohledem modlil se tiše a vroucn. Za ním pokleklo veškeré vojsko; i bylo milo se podívati na kleící zástupy, jenžto za píkladem knížete svého s obnaženými hlavami hledíce k modru nebes za dlouhý as ve vroucné

A

modlitb

setrvali.

A opt

zavznla trouba dlouhým táhlým zvukem a kníže dal provolati hlasatelem, aby se hlásil muž onen rekovský, jenž sám jediný se odvážil sníti hanbu se jména eského, a vybojovav udatností bezpíkladnou korouhev hlavní slovem i píkladem svým sbory zmužilosti zbavené k novému platnému odporu povzbudil. Sukn I pivedli ped knížete jinocha útlovkého. bílá mlynáská objímala jeho ztepilé údy, zbroj na

nm

294 na kvap shledaná, ale oko živé, blesky sypoucí, hlava vztyená, prsa jako skála, nohy jako bhy srnky

necelá,

vychované v lesích

tisíciletých.

Skromn,

s

oima

sklo-

penýma stál tu ped knížetem, pánem svým, a kdo na v tom okamžení patil, nebyl by na vky v nm poznal hrdinu toho dne

—

nováka

v

umní vojenském

—

Ji-

íka Doupovského. S patrným pohnutím utkvl zrak knížete na postav dobrého mládence. Veliká slza zatpytila se v oku jeho, an laskav se nakloniv pravici pátelsky mu podával. V tom okamžení nedostávalo se mu slov, aby jimi jinocha oslovil. Mlky sice, ale s pohledem mnohojevným vyslal mu ruku vstíc. Vztáhl i Jiík roku svou, by ji do ruky knížecí vložil, avšak uzev že zkrvácena, rychle ji otel o sukni bílou, zbarviv ji takto temi pruhy ervenými, nebo ruka jeho krvácela siln; on pak sám ranami jsa všecek pokrytý, sotva ped knížetem svým na nohou se udržel.

Na pokynutí

me

tasiv

nnou

šiji

poklekl na jedno koleno, a kníže vyudeil jinocha tikráte ve skloa pasovav jej slavn za rytíe velel mu vstáti.

svj

široký,

k bratru svému Sobslavovi ka: „Jaký medle znak slušno dáti tomuto rytíi rekovnému?" „Jakýž I odpovdl Sobslav nic se nerozmýšleje: jiný než ti pruhy ervené v poli bílém na památku dnešního dne?" A kníže pisvdil, ka: „Ano, dobrý mládce, ty's sám sebe pekrásn znamenal; nosiž tedy ode dneška znak ten k oslav rytístva, a neposkvr ho nikdy inem podlým. Budiž zástupcem potlaených, obhájcem práva, ochráncem nevinnosti. Abych pak pede všemi

Pak

se obrátil

.

296

dkaz

dal,

jak vysoce

sob muž

rekovných vážím, ode-

vzdávám tobé správu kraje žateckého." Tu£ klesl Jií pemožen city radostnými k nohoum velikomyslného knížete, a smáeje kolena jeho slzami vdnými toliko nmé díky vzdáti s to byl. I dáno mu pod ruku zvláštní oddlení jezdc, jichžto pomocí by v okrsku sob sveném spravedlnos stežil

a rozbroje vzniklé udušoval.

—

Vojínové lámali zelené ratolesti z mladých dub, Zapadající slunce osyvncujíce jimi ocelové pilbice. palo leskem bohatým zbroj i zbra, rozbíjely se stany, zaznly veselé písn, rozhárané vojsko oddalo se hlunému plesu, a nakoistné víno uherské rozpalovalo ješt pozd na noc mysl rozilených bojovník k jásavé veíclosti. Noc ztrávena na pólo v hluné radosti uprchlá letem, a jitrem ranním budil táhlý zvuk trub tvrd spící vojsko na pochod. Vracelo se vítzstvím ovneno do drahé vlasti. Rozkošný byl pohled na ty dlouhé lesknoucí se ady. V pedu jel Jií z Doupova na vysokém koni ve skvostném brnní, jenž nynjšímu jeho dstojenství jeho píslušelo, se zástupem svých odnc. Za ním hnali 2tracenci kon nepíteli odjaté, obtížené koistí hojnou; pak jeli knížecí bratí Vladislav a Sobslav obklopeni kvtem rytístva; ostatní pluky následovaly pod svými korouhvemi. Myšlénky Jiíkovy byly u Vlnomíry. Ped myslí jeho poletovaly rozkošné obrazy. Jak jej as uvítá, až jej záí slávy vojenské oslnného spatí? Jak se as podiví starý otec jeho, až jej upímný syn ne již v bílé sukni, le v lesklém rytíském odní k tlukoucím prsoum pitiskne? A což otec Vlnomíin, statený Slavibor, bu-

296 de-li

dce

nyní moci odepíti spanilou

svou reku prosla-

venému pízní knížecí, statky a dstojenstvím obdaenému? Duše jeho tonula v blahém pedcítní slastí, ježto pekážky závistné vrné lásky oekávaly jej v

ln

;

—

byly odstranny, brána k ráji otevena.

Sotva byli vítzní plukové Vladislavovi pi zvuku a kotl slavn do vžaté Prahy vtáhli, sotva se hlahol radostný, jímž byli uvítáni, utišil, hlásil se Jií To kníže z Doupova u knížete o milostivé propuštní. neoekával. Zamýšleje s jinochem rekovným ve známos bližší vejíti, chtl jej aspo po nkterý as u dvora svého podržeti ale Jiík prosil tak snažn, tak dtinn, že dobrému knížeti ani lze nebylo jeho prosb na odtrub

;

por

státi.

„Jdiž

^potš

tedy,

se a

synu

mj,"

vládce

pravil

pookej od nehod války

v

dobrotivé,

ln

domácnosti. na chvíli od-

Vímf, že duše hrdinská nezakrní, byby i z ruky, pohrávala s kadeemi dvy vrné. Mjž na pamti povinnos, kterou jsem na mladá bedra tvá vložil, ne co njaké bím, alebrž co dkaz dvry, Jdiž v pokoji a kterou v šlechetnos tvou skládám. požehnání mé doprovázej kroky tvé." S uzardnou tváí poklekl hrdinný mládec, a kníže loživši

me

—

políbiv jej v

Poslav

elo propustil ho laskav. odnce své naped do kraje sob sveného

s uritým rozkazem, kde jej oekávati mají, jel mladý hrdina sám a sám v blažených pohížen myšlénkách nejkratší cestou k domovu, kdež na, jak se domníval, e-

kaly tisíceré radosti.

Ka

bodrý a vytrvalý, nemohl

297

tužb jeho spchající letem ptáka k nivám

staiti

ským

a k lonce doopovské,

milé

to

otcov-

svdkyni jeho

d-

Le

ostruha pohátinnych zábyvek, jeho první milosti. ubíhal nešete sil svých. dala a šíícím se pede Již cválal Jiík hlubokým lesem, mlýnem doupovským; ale les ten zakrýval posud tou-

k

žebnému oka mládcovu rozmilé sídlo otcovské. Srdce jezdcovo tlouklo radostn; na mysli mu tanulo brzké shledání se s otcem milovaný m v tak libých obrazech, že se ani dokati nemohl té chvíle, v kterouž mu páno bude roditele svého k prsoum plápolajícím pivinouti.

Kdož ale vypíše úžasné leknutí jeho, když z lesa povyjeda místo mlýna toliko šedé spáleništ uzel, z kterého sem tam porouchané a oazené zd i pilíe ouhaly, jakoby chodci mimojdoucímu truchlivou povs vypravovati chtly! Hoké slzy polily mu líce; bol nevýslovný sklíil srdce jeho, že se sotva v sedle udržel. Jakoby zraku vlastnímu uviti nemohl, objíždl

dlouho

to

místo

úplné

zkázy,

aby

se

dstaten pe-

—

svdil, že ani omyl ani blud smysly jeho nemámí; darmo! tu huel týž potok, jenž druhdy mohutná kola mlýna doupovského hnával, to byla táž kvtistá louka, po níž se co pachole s Vlnomírou honíval, to ty samé pahrbky, to ta sklonitá skála,

u jejížto zelené paty ký-

samé blokoré bízy s visutými vrcholemi a na jejím temen vrzaly za každým váním vtru ty samé štíhlé borovice, na nžto se v dtinské svévoli pro ptaí Všecko, hnízda s nebezpeenstvím života vsoukával. všecko uvádlo mu na mysl uplynulé blaho pacholetství a nynjší neštstí. Kterak sob ale ml to neštstí vysvtliti? Lehl mlýn popelem neblahou náhodou anebo úmyslem bezvaly ty

—

298

žháe?

božného

—

lené ústraní? z

—

ili

sem

své proklaté až

záští

Nevda

njaký nepítel

tajný

v toto tiché, hluku

východu

nichž jedna druhou pohlcovala,

z

bludišt

sob

inil

zanesl

svta vzdámyšlének, výitky, že

otce sestárlého bez pomoci a podpory opustil a tím snad píinou jeho smrti se stal neboC sama sebou nama-

i

;

nula se myšlénka, že staec nemaje nikoho po ruce pi nastalém ohni v plamenu zahynul. Truchlivou myšlenku

mnohem kormoutlivjší

tuto stíhala druhá

shoelých

po

kráíš

kostech

toho,

Snad práv

:

t

jenž

zplodil

a

mnohými starostmi odchoval? Tok velých slzí vyinul se z oí syna zkormouceného a zmokil ohoelé trámy, na nichžto klee tichou a nábožnou modlitbu za duši otcovu k modrému nebi Po vykonané modlitb bylo mu leheji n srdce, vysílal. jakoby duch otce zemelého s ním se byl smíil, ovívaje skrá synovu dechem míru. I vstal o nco pokojnji, s

než by] pišel. dlívá,

Mla

slzy její suší

bodlavjším usmívá

Tak

se

dlo

i

se i

nerada vítr

i

poup

dlouho slunce,

v

zármutku

a mezi

pro-

trním sebe

blahé nadje.

zkormoucenému Jiíkovi.

Zklamán

byv o první rados svou, tšil se, že aspo v náruí drahé Vlnomíry nalezne náhradu za bol vytrpný. Ubohý! OnC nepedvídal, že neštstí nikdy samo nechodívá, že i tam, odkud nebe jemu kynulo, strast íhá ne-

—

odbytná.

—

se soumrailo, umlklyfi hlasy ptactva lesního, osielé stály úrodné nivy, toliko lehcí vtérkové nespali ješt poletujíce vesele mladým doubím, an se Jií zpovolna cválaje ku hradu Slaviborovu piblížil. Bez opovdí pejel spuštný most. Starý sluha vedl s pochodní hosta pozdního úzkými kotouovými Již

;

299 nahoru do velké sín. Hlasité tlouklo Jiímu an za sluhou do vysoké kobky vstupoval. Pi slab kmitajícím se svtle lampy kleel tu pán hradu, Btarec vážný, ped velikým obrazem Rodiky Boží s sepiatýma rukama pohížen v tiché modlitb. Ani by nebyl znamenal, že host vešel do sín, kdyby píchozí sám nebyl první promluvil, ka: „Odpuste, ctný rytíi, že se osmluji vaši veerní modlitbu rušiti já pijíždím z daleka a maje dvrnos v hostinnos vaši, žádám o nocleh pro sebe a uhnaného kon svého, an se pipozdilo, a noc, jak se praví, nepítelem jest lovka!" schody srdce,

;

Kmet

mému

vážn od modlení, i šel hostu neznápohledem vlídným jej vítaje.

povstal

vstíc,

ruku sob podanou, ka hla„VyC mne asi, ctný pane, Aniž divu, an v jiném obleku picházím, již neznáte? než v jakém jsme se posledn vidli. Tehdáž vidl jste mne v bílé mlynáské sukni, nyní pak v hávu rytíském avšak upamatujte se na doupovský mlýn a pohlete Jiíkovi lépe do oí, a nepochybují, že jej i v tomto pevleení poznáte."

Vroucn

sem

stiskl jinoch

nejistotou se tesoucím:

Slavibor upial na mluvícího zraky, jakoby po pravd chtl, pak ale zavrtv smutn hlavou odmlel se. Arci bylo tžko uviti, žeby se z nepatrslov jeho pátrati

ného jonáka, jejž byl ped rokem ve mlýn doupovském vidl, tak vysoký rek mohl státi; nadto pak obraz mlynáského již dávno z pamti jeho se vytratil. Vida Jiík, že slabé pamti starcov nutno ku pomoci pispti, vypravoval skromn, jak sob ve válce uherské jednak šastnou náhodou, jednak i vlastní zásluhou slávu vojenskou i píze knížecí v míe tak

300 hojné vydobyl, že jej Vladislav netoliko statky pozemskými za výsluhn podaroval, alebrž i správu kraje žateckého jemu odevzdal. Vždy s vtším a radostnjším

úžasem poslouchal

jej Slavibor, a když byl mladistvý host vypravování své ukonil, pivinul ho chvjící se ru-

kou k tlukoucím prsoum,

hým synem

líbaje

jej

a svým milým dra-

nazývaje.

Sotva byl Jiík v upímném objetí starcovu trochu pookál, již i dodal sob mysl otázati se po Vlnomíe. Hlas jeho se tásl pi vyslovení jména toho drahého, oi bloudily po temné síni jako po poušti neradostné. „Kde jest Vlnomíra?" tázal se ješt jednou rostoucí úzkostí. Místo odpovdi vylil se tok bolných slzí z oí Slaviborových. Pevnji tiskl ruku jinochovu, ale slova nenalézaly prchodu z prsou sevených. „Pro Bh! co se stalo?" dotíral na Jií, úzkostí sotva oddychaje.

eí

nespojenou, vzdechy astými perývanou, vypravoval staec neštstí své, jak mu totiž milená dcera ped trnácti dny neznámým lupiem unesena byla. Procházelaf

zkém

prý

se podle

obyeje svého pod veer ve

blí-

nepomyslíc na nijaké nebezpeenství, an tu z houští vyrazili neznámí, zakuklení jezdcové, kteížto služku svázavše a ústa jí zacpavše, Vlnomíru na vysadili a nedbajíce na kik její, s koistí slinou co nejrychleji ve hlubokém lese zmizeli. „Teprv druhého dn« nalezly uhlíky služku zkehlou, polomrtvou, z jejížto úst jsem obdržel zprávu tu pežalostnou!" „A vy jste nepátral po únosníku?" tázal se jinoch ne bez trpkosti. „Nemusil bych býti otcem, kdybych nebyl vynaháji

se služkou,

k

ložil,

cokoli v

mé moci

stálo."

301 vašeho pátrání

„A. výsledek

—

"

se

tázal

opt Jiík

napnut. Slavibor se odmlel.

výrazem bolu nejvtšího: „Prodav války, proto-li nastavil abych získal slávu marnou, ztratil i život, jsem otce i cho? perle nejdražší z koruny bytí svého,

Tu vzkikl mládec

s

se uvrhnul

jsem krev

to-liž

v

—

—

Vztež," mluvil s rostoucím ohnm dále, „že toliko láska k Vlnomíe a pevný úmysl ji rekovstvím sob zasloužiti, hnala mne od klidného ohništ otcovského do

—

boje krvavého I zakryl

na prsa a

z

Darmo

a nyní?"

sob oi obma dlanma,

hlava prsou se draly vzdechy bolné. se

snažil Slavibor

mu

sklesla

srdce jinochovo vzbuzo-

váním nadje vzkísiti; rány tžké, ježto jej jedna za druhou potkaly, krvácely tak siln, že ani nepijaly balsám útchy dobromysln podaný. A jakž se mohlo otci zarmoucenému podaiti, potšit mládce, an sám nadarmo

útchy hledal? Dlouho stáli obadva ped sebou mlíce. Veee na stole nedotknuta, sluhové šeptali na prahu sín mezi sebou; nastalo ticho trapné, aniž kdo byl tak stála

smlý

—

je

slovem

zrušiti.

Ale noc a umdlení pece konen dovolaly se práva svého. Slavibor odebral se na odpoinutí ale Jií strávil Víek jeho nedotknul se noc bdním a pemýšlením. sotva se rozbesklo, již se rozlouil se Slavispánek :

;

borem

i

hradem

jeho.

„Ote! Vaše požehnání!" pravil se slzami v oích k starci pohnutému; „buto mne uvidíte s Vlnomírou anebo nikdy více!*

302 Slavibor požehnal mládce rekovného,

vele mn rukn stisknul pes spuštný most, nevda kam.

jednou

—

a

u brány ješt-

již

uhánl Jiík

Vesele pli drozdi a kosi svou ranní píse, vesele ranní vtérek vtvemi háje, vesele klusal

k

laškoval

Jiíkv zeleným

lesem

pán jeho svsiv hlavu obíral se trudnými myšlénkami; uzda uklouzla rukoum jeho a dobrý nesl pána po vlastní pamti, toliko že nkdy hlavou hrav pohazoval a napiv se vzduchu ranního, frkáním pána z hlubokého snní vybouzel. Tu zavznl lesem zpv a zvuky harfy, jakoby anjelé sthovali se s nebes v údolí zemské; brzy znly zvuky akkordem vítzným, brzy zas umíraly v blahém tušení. S rozkoší naslouchal mládec, zvuky sladké za;

ale

k

vítaly v prsa jeho žily

co dávní milí pátelé.

a brzy též objevil se jich tvrce,

Zvuky

pvec

se blí-

potulný na

bílém mimochodníku, drže harfu ped sebou, z jejížto dutin vyluzoval zvuky ty arovné, ježto se vkrádají mocí tajemnou v duši dojmm nadzemským otevenou. Pozdraviv mládence uctiv chystal se pvec mimo jeti; ale Jiík ho zastavil: „Kam vede, miste, cesta tvá?"

„Kamkoli!" odvce pvec prostosrden. „Pvci otevena jest každá brána; sotva že zavznjí struny mé

ped

hradem, již spouštjí most, a vítej, vítej !' zní to hoejších oken pvec je všudy vítaným hostem, že veselí mysl obyvatel a k plesu pohádá, anebo smutek rouškou zahaluje. Vše jedno! Pvec dotýká se netoliko strun harfy, ale i strun srdcí, a tudy pravšudy vítaným hostem! S Bohem, panice!" ,

z

;

—

bu

303 I stavl se opt, jakoby chtl mimo jeti, ale Jiík zosnovav na mysli zámr k cíli vedoucí, oslovil pvce dojemnon, ka: „Máš vli, miste, pomoci lovkn, jenž zlobou lidskou o nejdražší zboží své pišel?"

eí

odvce pvec: „Mám!" „A byl bys hotov i mileného nástroje svého na as odíci, kdyby odeknutí to onomu lovkn k nabytí I

se

pokladu ztraceného dopomoci mohlo? „Tu je!" odpovdl pvec ochotn,

Jiíkovi

harfu

podávaje.

Dej mi svj odv, háv, dobrý Jsi spokojen?"

„Nuže!

a pijmi za to

—

mšec!

„Dobrá tvái,

to

„kdož by

mj

a

mimochodníka,

statného

odvce pvec zpoval? — Snad

výmna," se

harfu

me,

s

se

vrance a

úsmvem na

na

cestách

nkdy potkáme, a bude-li pak nám obma vymniti vci své, doufám, že se to stane bez hádky a tak ochotn, jakož já tuto iním." I skoil obratn s blouše, a shodiv se sebe roucho ásné a dlouhé oblékl háv rytíský, a piplav lesknoucí se me k boku jako stela vyšinul se na kon Jiíkova a zavýskav, až se hory zelenaly, vesele lesem života zase libo

ujíždl.

Jií proto šat svj s potulným pvcem vymnil, aby snadnjší pístup do hrad rytíských a v tomto zakuklení vypátral, kde Vlnomíra v hanebné vazb lká. I jezdil dobrodružn od hradu ke hradu; dojemné písn jeho zjednaly mu všude volný pístup; nebo zpv jest tajemný klí k srdci lidskému; ale o unesené Vlnomíe nenalezl nikdež ani památky, akoli hradní ele všude mu pála a za jedinou píse mnohé dležité tajemství jemu vyzradila. Le dobrodružství mládcovo úmyslem-

ml

304-

šlechetným zapoaté jíti

mlo pece konen

šastného do-

cíle.

Jednoho dne udalo se mu pijeti k vrchu kolmému, na jehožto výši hrad pevný s kulatou vží a mnohými baštami hrd do oblak strml. Jeda úzkou, co had se vinoucí cestou nahoru, zaslechl z otevených oken hla-

hodovník.

Již se chtl vrátit, jelikož žal hlušumného veselí nenávidl, ale tajné jakési tušení pudilo jej naped. Sotva že vstoupil do velké skvostn ozdobené sín, již radostné „vítej!" téze všech úst zvalo pvce k úastenství ve spolesitý

boký

ples

v srdci nesa,

m

ném slaví

veselí.

svatba.

Na

Oi

první pohled zvdl Jií, že se tady jeho hledaly ve sboru ženstva královnu

plesu, blahou nevstu. Konen ji dostihly. Krása její však podobala se více zlomené lilii než rži vábné; zelený vnec na erných vlasech vypadal jako vnec na rakvi, chze její byla motavá, oi k zemi sklopené, ruce skleslé. Darmo se snažily bodré družky mysl nevstinu vyjasniti; v hluku veselém stálaf ona nmá co sloup, ne nepodobna krásné soše kamenné. Jak mile nevsta na okamžik oi od zem pozdvihla, poznal Jiík svou Vlnomíru. Strašliv zajiskily oi jeho pi tomto pohledu v oblieji stídaly se barvy úžasu, ;

leknutí,

a

hnvu

i

radosti; ale opatrnost

pvec zpamatovav

umlým

probírati

se

struny

zasedl harfy.

velela

petváku

poal prstem Pozdvihna hlasu zapl jej nkolik pozorlivých

v kout

i

píse milostnou; ihned obklopilo poslucha, ba i družiky nevstiny tlaily se k nmu žádajíce slyšeti njakou novou píse. Opt ponoily se prsty pvcovy ve struny zvuné, prsty i struny se tásly; bylo jakoby vtérek májový šustl mladistvým bezím.

Sladká

tíse

opanovala prsa

:

!

!

305 sloachajících,

se zpívati

an

mladý pvec hlasem sladkobolným jal píse, jížto neblahou nevstu na

následující

osobu svou i na brzké zornu uiniti chtl

O

vysvobození

z

vazby nectné po-

netruchli, dívko, více,

Seti slzy s tváí svých Brzy zbarví tobé líce Lásky slast i žert a smích Zplétej vnce Pro milence! Lilie a

nžné rže

Chystej na svatební lze!

Usta, drahá, usta

lkáti,

Blahá bije hodina; Brzy sladce budeš spáti V rukou svého millna,

Nech

truchlení!

Vyproštní Na perutéch msty se Roztíští svaz pout

Zvuky

sladké,

snadno cestu k srdci

známé,

i

blíží,

míží!

dojemné

proklestily

sob

Vlnomíry.

Poznavši hlas Jiíkv asto slýchaný, zkikla radostným leknutím a pohlednouc na pvce, jehožto tvá i v zakuklení jí nebyla cizí, upadla do mdlob ne tak pekvapením blahým, jako spíše úzkostí o milence v nebezpeenství velikém vzícího ; neb jak snadno mohl se sám vyzraditi, jak snadno trpící

mohla píse tato proti nmu podezení vzbuditi ? A které moci bylo pak lze jej ped zuivostí velitele hradu uchrániti? Jist že by v hluboké vži byl nalezl hrob jistý a pozd opykal kvapnou neprozretelnos svou Ale Doupovec byl opatrnjší než si Vlnomíra pomyslila. Znamenav zmatek, jenž se byl pi náhlém Jan z Hvzdy. I. 20

306 omdlení nevsty v síni rozmohl, použil monde naskytla píležitosti k spáse vlastní. Nepozorován od nikoho vykradl se ze sín svatební, jedním skokem vyšinul se na krotkého blouše u než jej svatebníci pohešili, již peletl spuštný most a pohodnuv koníka brzy se octnul v lese a tudíž v bezpeí. Na hrad nikdo na to nepomyslil, aby stíhal pvce potulného zmatek povstalý brzy se utišil, na novo kolovaly ohromné poháry s pnícím se vínem, jakoby se nieho nebylo stalo, ozýval se rozpustilý výskot z plných hrdel; opt týž pitomý hluk, týž hrubý povyk a týž divý ples jako ped hodinou. Zatím letl Jií z Doupova k otci své drahé Vlnomíry, by mu co nejrychleji šastný výsledek svého dobrodružného pátrání zvstoval a spolu o to se piinil, jak by nevstu svou z hanebného vzení vyprostiti mohl^ než by ruka kazivá kvt z kalicha nevinnosti její setela. Nebezpeenství bylo veliké, doba rozhodná, as krátkýc Posláno pro vojíny, Jiímu jakožto správci kraje zateckého odevzdané, vyzváno na rychlo nkolik sousedních ;

rytí

a i nkolik zbrojnoš Slaviborových pivtleno k výprav noní. Po spuštném most ozýval se v tichosti noní dusot kostva, na dvoe sestavovalo se to

v kupy, msíce.

Na

šišáky

i

—

hrále

náhradí

leskly se

v

zái

vycházejícího

se to hemžilo jako mravenci; všickni oekávajíce rozkazu vdce. Jako záící stela vjel Doupovec mezi bodrý komon podal mu ochotn široký hbet, široký zalesknul se mu v rukou, Slavibor vyšinul se na druhého, a již se to hrnulo ve chvatném cvalu z hradu, an jasný msíek cestu ukazoval. Jeli chvatem, po plnoci. Pohánia je láska k vdci mladistvému a nctivos k jeho nedávno projevebyli hotovi

n

me

a

;

307

néma

rekovství, ba

jeho prvé skvele letl Doupoohnivý posel Boží, co záící

také úastenství

i

lém, nyní politováníhodém osudu.

skvlém odní

vec ve

co

V

v

jich

stela fiící, rukou plesajícího vítze Y dáli na kolmé skále záila z luku vypuštná. osvtlená okna hradu zlopovstného. U paty hory zastavil se sbor vojín Jiíkových. Rokováno o to, jak by se s nejmenší ztrátou a s nejvtší výhodou hradu zmocniti mohli. Jií tlail na to, aby beze ztráty asu ihned, dokud ješt nahoe všecko v plesu pohíženo, zd tajn ztekli. Rada jeho došla schválení, vojínové hoeli žádostí udatnost svoji ped obliejem vdce projeviti, ochotnost byla veliká pípravy k útoku po ruce, zdaení zámru pi všeobecné odhomsty,

anjel

dlanosti

U

co

tém

—

jisté.

paty skály slezli

koní, jeden za

s

druhým kradl

se

po úzké cest ku zdem hradním. Vínem zpití strážníci byli ve spaní probodáni a po násiln spuštném most hrnulo se manstvo Jiíkovo, kosou smrti cestu krvavou sob klestící, pímo Tam všude spateny do hodovní sín. stopy prostopášného plesu, tu pevrhané poháry, tam kusy pás a krajek zašlapaných v blát, a na podlaze mok drahého vína marnotratn rozlitého. V takové spoust nalezl chrabrý Doupovec svou zaslíbenou nevstu. V nmém výtrha padla mu ztrýznéná dva na prsa. Slzy její na ocelový kruný kanoucí mluvily více než slova vyjáditi mohly. Spolenost ho-

~

dovník

vzdala se bez odporu,

deni na dvr. kdež dosti zdejších pemýšleti.

svatební oekávající?

rukou

vlastní

A

—

svázaní svatebníci odve-

asu mli

o

promn

pán hradu?

Ten

na sebe sáhnul;

vcí

ve-

Ženich slastí noci nedokav soudu písného vojínové nalezli mrtvola

20 *

308 jeho u prosted ložnice na zemi

ležící, dýkou proklanon, zkroucenou, k sob nepodobnou. Tak se skonil svatební kvas na hrad loupežnickém.

zsinalou,

—

Když neseno,

zapáleno

vše,

co

kázal Jií,

mlo aby

a k výstraze

ceny to

ponkud

skalní

sousedních

vtší, z hradu vy-

hnízdo

rytí

ze

ty

stran

zemí srovnáno bylo, což i hned ochotn vyplnno. Veliký požár vznášel se k oblakm. moud smradlavý naploval všecky prostory otýnného náhradí. Úzkostn vinula se Vlnomíra, nezvyklá takové hrzy, k boku vysvoboditele svého, jako se vine kmen révy o podporu svou. Již dávno planulo slunce na polední dráze, když vítzové s mnohou koistí a nemalým potem zajatých k hradu Slaviborovu picválali. Kois i hned byla rozdlena, manové Jiíkovi na as propuštni. Siavibor, Jií i Vlnomíra mli dlouho co sob povídati. Sotva však minulo nkolik dní, rozléhal se na hrad Slaviborovu veselý hlahol plesajících svatebník; jelikož Jií z Doupova a Vlnomíra slavili nejkrásnjší den svého života, jsouce rukou knžskou spojeni a slibem nezrušitelným sob zasnoubeni. Hodovní sín byla peplnna hostmi; pi zvuku trub a rachotu kotl pipíjelo se na zdraví se

rekovného ženicha a spanilé nevsty; stoly dubové prohýbaly se pod tíží úpravných krmí, víno teklo hojn i po podlaze, pro hovor hluný nebylo slyšeti ani vlastního slova. Tak se odbývalo tehdáž svatební veselí ba i pozdji. Na zlatých perutích vznášela se rados, dcera nebeská nad veškerým shromáždním; íše inela o íši, hosté rozháraní pustili uzdu veselosti, a u prosted toho hluného veselí jakoby zista jasná polily tvá ženichovu slzy. Byly to slze radosti i žalosti ? Ach, on zpomnl

—

—

309

vdností synovskon ca

a

otce, již díve oplakaného, Slze tyto byly posvavšak srdci jeho posnd drahého. ceny jeho památce. Le kdo popíše radostny úžas, jenž se zmocnil mladého Donpovce, když najednou ady host ustupovaly, aby uvolnily pístup starci šedivému, derouotce vlastního? címu se ka pedu, v némžto poznal Jako stela letl mu v ústrety a Ylnomíra následovala píkladu jeho, obejmouc chvjící se kolena starcova sepial zbožný kmet ruce k nebi, žehnaje dti znovu nalezené. Náhlá rados, vysoké stáí, obtíže cesty úinkovaly na starce slabého tak silné, že pemožen návalem cit do mdloby se ubíral, ale brzy opt péí spojenou z ní se probral a zpamatovav se i oberstviv, vypravoval na žádos všeobecnou poslední události, s kterými jemu se bylo potkati, než ho šastná náhoda v nárui syna milého i drahé schovanky uvedla. „Jak hluboce mne tajný odchod tvj, milený Jiíku,

—

Nm

tom nechci zbyten

zarmoutil, o to jest,

ztratiti

nenadále což

mu

slov šíiti.

na

svt

Kdo

ví,

co

bylo nejdraž-

snadno pochopí, že bol otcv ztrátou syna jediného na stupe nejvyšší, zvlášt an tu nikoho nebylo, kdo by opuštného byl potšil anebo sím blahodatné nadje v srdce vyprahlé teba na bhzda vpustil. nad Bylot neštstí veliké pro slabá bedra starce hrobem stojícího; druhé pišlo v záptí. Ne lidé zlotrilí, jak vbec šla povs, ale posel Boží hrom zapálil mi nad hlavou stechu chatrnou. Bylo to asu noního, Sotva jsem pomoc vzdálena, já ve mlýn sám a sám napolo obleen vybhl, abych pohlédl zdali by se škoda další zameziti dala, již se ohe na steše podobal moi plamennému mohutné trámy staré bodový ssuly se s praskotem, a já stál ped kolébkou dtství svého pitomý, šího,

vystoupil

— !

;

— —

tém

310

—

s rukama kížem složenj-ma na zpousta se dívaje. Což jsem ml sob poíti ? Leknutím ochromly mi staré nohy, ješt štstí, že jsem podržel tolik pítomnosti ducha, ostaviti mlýn a jinde u lidí dobrých vyhledati sob písteší. Ze zpousty neodnesl jsem nieho než nahé údy; ale za to budiž jméno Hospodinovo pochváleno i Onf navštiví, ale neopustí. Lidé pijavší mne pod stechu V nemoci, jenž na byli chudí sice, ale velmi ochotní, mne následkem leknutí a uchvácení byla pišla, obsluhovali mne práv kesanskou láskou, neptajíce se kdy a kým jim to vše bude nahrazeno. I pobyl jsem u nich až do úplného uzdravení. Dnes ráno vydal jsem se teprv na cestu, rozlouiv se s pívtivým hostitelem, abych navštívil stateného pána Slavibora, u nhož jsem pro známos nedávno uinnou laskavého pijetí se nadál, by ne zásluhou vlastní, aspo na pímluvu sleny Vlnomíry. Ve-

—

!

—

—

selý hlahol ozývající se ze všech síní a zarazil,

mysl

má poala valn

komnat mne ovšem

klesati,

i

nevdl

jsem,

návštvu svou na píležitjší dobu odložiti, ili pece pána hradu se dovolati s nebezpeenstvím co host nemilý odbytu býti. TuC mi zvstováno v samé brán od strážníka, že píina plesu hluného jest slavné zamám-li se

vrátit

a

snoubení rytíe Jiího z Doupova, správce kraje žateckého, dcerou rytíe Slavibora. zvanou Vlnomírou. Dvakráte mi to musil vrátný opakovati než jsem sluchu vlastnímu uvil. Tak hojné míry radosti jsem se nenadal. Nohy klesly pode mnou, vrátný mne sice zachytil, ale spolu radou podlil, abych se po svých bral. Bylo-li to možná, posute sami. Že jsem se nedal odbýti, rozumí se a tu jsem, žehnaje blahé okamžení, které mne sem pivedlo." se ctnou

—

Domluvil a slzy velké v tn chvíli zul íbány od dtí

vystoupily

vdných.

z

oí

jeho,

a

311

ad

vypravování

toliko

slulý

krátce

a

došel nyní

skromn

na Jiího, a rek proo svém noním

mluvil

útku

z domu otcovského, o nesnázích války, o vítzství jako náhodou dobytém, o pízni knížecí a návratu do vlasti hosté i dalších píhodách, takže s libostí poslouchali a nikdo vypravovatele nemohl viniti z honosné chlubiKomuž by také bývalo lze nenávidti reka pí vosti.

vší zásluze

skromného a pokorného? Rytíové kraje ža-

teckého, jichž tu nemalý byl poet,

velebili

vesms

kní-

žete Vladislava, že jim tak hrdinského, zasloužilého a spolu

—

milování hodného správce ustanoviti ráil. Pak se rozSvatební ples trval po celé ti dny. jíždli sousední rytíi na své hrady, tisknouce na rozlouenou rekovnému Jiímu ob ruce a slibujíce všelikou pomoc k obhájení potlaených a ku pomst kivdy svévoln spáchané.

O nkolik horku,

let

kde první

pozdji vystavl Jií na onom palásky od Vlnomíry pijal, vysoký

slib

vží a baštami. Cho jeho

porodila mu tré syn, napotom vykvetly ratolesti slavného kmene rytíského: Doupovc z Doupova.

hrad

s

z nichž

;

Radomíra, Jjesní

ptactvo

plo plnozvnn píse

ranní jitní barvách na lupení i jehlií. Pda lesní, ekl bys, že koberec zelený, perlami a diamanty pokrytý; zlatorndé slunéko jen málo kde prozíralo zelenými vtvemi, lehounkým vtérkem rozhoupanými. V té dob dral se hust zarostlým mlázím jinoch vysoké postavy, sotva dvacltiletý, s plným na hbet toulem a pružným luištm v ruce, jasné oko jeho slídilo po zvi, ale prodlévalo také na bohaté kráse peestých

rosa tpytila

kvítk

se v

•,

lesklých

lesních.

Byl

to Kvtoslav, jediný pozstalý syn po Milvoji chrabrém, jenž byl nedávno v ptce s pohany svedené na bojišti klesl a jako otec jeho kesan. Za onoho asu rozbeskovala se teprv záe víry Kristovy nad zemí eskou, i byl boj tuhý pravdy s bludem, svtla s temností, kesanstva s pohanstvem. Mladistvý Kvtoslav zddil po otci svém netoliko

statky,

ale

i

víru, jížto

se

jemné

srdce jeho

cele

ote-

velo. Jelikož v žilách jeho obíhala krev otce chrabrého, nenalézal v niem vtšího potšení jako v lovu, pi kterém bylo potebí odvahy, tlesné síly a udatné mysli

!

313 sám a sám bloudíval hvozdem pustým, stránmi tmavými i hájemi zelenými. Prodrav se, jak jsmesvrchu povdli, mlázím hustým, cctnul se v rozlehlém protož nejradji

tichosnícím boru.

Tajemn šumly

stoleté borovice klo-

báji podivnou dávno uplynulých as. Sniv kráel jinoch zamyšlený dále, an tu zvuky silné, pepodivné dorážely k uším jeho,

níce hlavy

k

sob, jako by

si

povídaly

z

nejinak než jako kdy ze vzdálí dutý hlas hromu mraky se prodírá aneb jaro Bystice proud s skály jekotem a hlukem

ernými vysoké

pes kemeny do hluboké

tn

Mládec napnuv sluch poslouchal byste, zkad zvuk ten pomíšený zaznívá, a zvdavost pudila jej v tu stranu kroky zamiti. ím dále popošel, tím lépe mohl zvuk ten podivný rozeznati. Byl to zpv mnohohlasný, vážný, táhlý, jako z daleké íše duch peletující. Slova zpvu splývala v moe zvuk, tak že nebylo lze jim porozumti toliko ozvna blízké skály donášela k uším mládcovým hromozvuná slova Sláva Sláva Bujarý Kvtoslav zrychlil kroky své a než se nadál, stál na míst, odkudž zpv divotajemný zazníval. Pohané slavili v temném háji národní ples k uctní svých boh. Prastarý širokokmenný dub ukrýval zvdavého mládce oím pohan tak, že veškeré etné shromáždní jediným okem mohl pehlédnouti. Konalif práv slavnos ke cti boha Svantovíta, jehožto socha velikánská uprosted prastarých strom vncemi svížími ovšená na vysokém podstavu se

valí.

;

:

zpupn nla, Tu

pení

stáli

tém

až k

starcové

!

vrškm strom

stíbrovlasí

dosahujíc.

o hole

vysoké pode-

etnými rodinami svými, tlukouce se obrazem boha mocného a pjíce hrdly plnými s

v

ela ped

slávu jeho*,

onde na prostoe vymýténé kolovaly mladé dívky

v plesu

ped

velikým

posvátném, proplítajíce se v divých obratech

314 ohném, zapáleným ke cti boha mocného. Vysoko šlehal plamen rady, vesele praskalo piložené suché chrastí a hltav sžíral ohe posvátný žertvy zasvcené. Jinoši rozbhnuvše se skákali pes ohe. a zachytiMi jazyk ohnivý nkterého neobratného, zasmály se dívky tancující pokaždé z plných hrdel. Kvtoslavovo oko udiveno bloudilo od jednoho pedmtu ke druhému jemu. jakožto kesanu rodilému, byly všecky tyto pohanské obady nevídané, neznámé. Akoli vše to. co byl vidl, bylo jemu v náboženství kesanském vychovanému opovržení hodnou ohavností, pece oko jeho rádo a s jakousi rozkoší prodlelo na vnci dívek kolujících, z nichžto zvlášt jedna krásou nad jiné vynikajíc zrak jeho mocn na sebe vábila. Postava její byla útlá, ztepilá, kadee sndé vinuly se v hojných prstencích po blostné šíji, oko záilo ohném tmavým, ;

každiký

obrat

zjevoval

jiné

a

jiné

pvaby

a

vnady.

Kvtoslavovi zdála se býti bohyní Ladou, o jejížto kráse a mocných pvabech pohané tak mocn bájili. Oi jeho nyní ji neji stíhaly kdekoli se octla, a ó zármutek A pece ji musel vidti, a byC ho to život vidl více stálo Neprozeteln opustil své stanovišt u dubu a nedbaje na hrozící nebezpeenství ji jen, ji hledal zrajiž jej spatili! koma toužebnýma. ObjevilC se Povstane hluk divý ve shromáždní. „Zráda!" zkiknou mužové hlasem strašlivým, sahajíce po zbrani, a jinochové bujaí se rozbhnou, aby pokárali smlce, jenž se I

—

!

!

—

—

—

opovážil posvátné služby jejich

rušiti.

Sotva

že

Kvto-

znamenal blížící se nebezpeenství, poskoil na nohy, v útku stelhbitém spásy hledaje. Ped takovým množstvím nebyla i nejudatnjší odvaha nic platná a všeliký odpor netoliko marný, alebrž nerozumný, šílený. Láska k živoslav

315

hrza bezdná zrychlily kroky jeho. ale mládenci brzy mu nadbhli a obklíivše jej co chrti nštvaného jelena, strhli k zemi i svázavše provazy lýennými vedli chyceného u vítzosláv zpátky na poKikem plesným uvítalo shromáždné svátnou prostoru. množství svázaného kesfana; neb jako takového vyzradilo jej znamení kíže, kteréž co vrný vyznava víry nové na hrdle i na šatu v hrdé okázalosti nosil. I nutili jej potupn, aby se klanl bohm vlasti ale jinoch a bil se v elo ped Svantovítem mocným ve snížení svém pece nevrle obrátil tvá od sochy ovnené, ka hlasem pevným a se zrakoma k nebi pozdviženýma: „Toliko Kristus, dárce míru, jest pravý a spása veškerých vlastí!* Hlasitý posmch a divoký ryk následoval toto smlé vyznání, a z poboueného množství ozvali se jednotliví hlasové: „Posvte ho ernobohu!" a opt jiní volali: „Uvržte jej do proudu Bystice, af zvíme, snesou li vlny istopnné tlo jeho cizotoa pokálené!" Když takto mužové rozhorlení o zpsob usmrcení jinochova mezi sebou se hádali, pronesl kmet vážný, stíbrovlasý, knz háje posvátného, rozsudek mírnjší, ka: Tím „Co ním prospje, bratí, usmrtíme-li jednotlivce? Dosti teklo krve pro cizotu nenávidnou nevykoeníme. víru a mrav otc našich, a krveprolití nedovedlo nás Posvtíme-li mládce ani o krok blíže k cíli vytenému. bohm, budou kesané krev jeho vyhledávati na nás ,Bh náš a viniti nás z krvožízn a eknou zbablcm strach a

bytí.

svižní

;

Bh

—

:

jest

Bh

lásky a milosrdenství,

ti

tam koupají

se

v krvi

opt chváliti sebe a hanti nás, a lid novoty milovný pjde za nimi, a háje naše zstanou prázdné, nebo nebade, kdo by kladl pokrm neznajíce

slitování.'

I

budou

316

bohm

svtožizným a hlásal slávu

jinocha na živ; žiti

za zvda,

jejich!

ale ostíhejte piln.

za prostedníka,

Protož

necht

Mžet nám

a nedostojí-li

slou-

úloze své,

pak aC padne a krev jeho at smíí hnv boh!" 1 schválili mužové po krátkém odporu slova vhlasná a následkem jich sjednocení byl Kvtoslav k silnému dubu s odvráceným od tváe Svantovítovy obliejem uvázán. Muž škaredý ho stehl, trápe jinocha dobrého žerty podlými a zuivým nové víry proklínáním. Slavnost k poct Svantovíta byvši na chvilku rušena, konala se dále, pervané chvalozpvy vznášely se opt k oblakm, dívky vedly kolo držíce se za ruce okolo sochy posvátné, slav

mládenci výskali bujné, a Kvtose ohlížel po sboru dívek,

sed pod dubem pokradmo

toužebn onu

oma hledaje, jenž mimovoln se stala píKonen ji pátravé oko dostihlo. Jakoby

inou vazby jeho.

a

bezdn zavdala píinu kjetí mládce sedla opodál na svížím trávníku, jakoby umdlena jsouc od astého kolování odpoinouti chtla ve stínu strom posvátných. Jasné oi její byly smutn k zemi sklopené, jako když útlé kvítko polní, zprahlé vedrem posledním, usvadlou kloní hlavinku. Jen zídka kdy se povznesly, hledíce v tu stranu, kde jinoch kesanský v poutech vzdychal. ÚzkoC bylo mládci spoutanému: o sluch jeho orážel se hluný pohan zpv, pomíšen s praskotem ohn, zaníceného k poct boha nmého, a divý vesk nástroj hudebních zaznívajících k oslav jeho. Ped oima míhaly se tance dívek a skoky mládenc, kývání-se starc a divné posuky knze slavnos poádajícího. Srdce jeho tlouklo nepokojn, nikoli však byla tušila, že cizího,

bázní zící.

ped mukami

aneb

nastávajícími

Což mu záleželo na živobytí

!

ped

Mrtvým

smrtí hrobyl

mu svt

317 myšlénky jeho byly

vfikolní;

n krásné

dvy

pohanské,

jenž se ve sborn družek co spanilá luna mezi hvzdami Slunce se chýlilo za horu, zpv umlkal, zlatými skvla.

—

naplnné medovinou slavnos se konila všeobecným hodováním. Na Kvtoslava nezapomenuto. S úsmškem pinesl mu jinoch pohanský nápoj oblíbený v bílé loví lebce, ka: „Pí na zdraví onoho kesana, jenž druhdy lebka Snad dost brzy i z lebky tuto na ramenou nosíval! tvé nkomu medovina chutnati bude." Kvtoslav nepoctil drzího rouhae ni pohledním ni slovem, a pohan odcházeje vrhl mu s hlasitým smíchem lebku se sladkým

pohané šly

rozsadili se po trávníku a rohy

kolem,

—

mokem ped Již

se

Rozdláno

nohy.

soumrailo a hodování nebylo ješt konce. strážných na kolika stranách, hovor hluný

oh

starcové povídali o asech dávných, mužové vypravovali o bojích nedávno svedených, a mládenci naslouchali s pstmi zaatými a zraky rozpálenými. Zponenáhla umíral hovor a hluk nápoj opojný podmanil sob i nejudatnjší bohatýry; nastalo ticho. Jen zpodálí huely vlny Bystrice a na blízku dohoívaly oživoval

háj,

;

ohn

strážné.

Veškeré shromáždní skleslo v spaní tvrdé, ba i rozestavené stráže zpité medovinou, hojn podimovaly. Pohan Kvtoslava ostíhající ležel na znak, chrápaje hlasit. Snad byl jinoch kesanský sám jediný, k nmuž se byl spánek dosaváde nepiblížil. Ani oka nepimhouiv, uvažoval na mysli píhodu dnešní. „O jak rád bych," vece sám k sob, „v její nárui umel; ale bez ní?" Vzdychnuv hluboce zabral se do íše myšlének, kídlatých to posl duše, a ponoiv se do hloubi svta ideálního neml nieho s pedmty vkolními. Lehký šust na blízku vy-

—

318 trhl jej

Pozdvihnuv oi uzel štíhlou krokem zdlouhavým k nému se blíží.

ze sladkého snní.

bílou postavu, ana

Domnívaje se vidéti ducha noního, po háji tkajícího, vykiknouti ale strach zatáhl mu hrdlo, i nezbývalo než tiše oekávati poblud noní. Isyní stanula postava ped ním a podšený mládec poznal k nevýsloiné rozkoši své slinou pohanku, jejížto chtél

;

bytos celou

duši jeho

arovn

byla zaujala.

Kladouc prst na ústa rozezala nožem bitkým vazby mládcovy, a teprv když tento na nohy poskoil, promluvila k nému slovy líbeznými: „Prchni, jinochu! Jsi na svobod. Pohled na muka tebe ekající by mne utrápil. Nedli! Doba píhodná! Jdi!* Udivený Kvtoslav chtl se jí k nohoum vrhnouti anebo ješt radji k srdci tlukoucímu ji pivinouti ale dva pohanská vyvinula se stydliv z nárui jeho, a pokynuvši ješt jednou k rychlému útku, zmizela mezi stromy co pelud roznícené obraznosti, jakoby jí tu nikdy nebývalo. A byla tu pece musila tu býti neb jinoch cítil ruce své pout prázdné, krev erstvá kolovala v žilách jeho, a stál, stál dlouho hled zrakem napnutým za úkazem míjejícím, až pak zpamatovav se rychlými avšak tichými kroky ostavil místo nebezpeenství a hrzy. Bloud hvozdem tmavým na zdabh utíkal pod. ochranou noci dál a dále a již zoe jitní pozlacovala lem obzoru blankytného, když všecek omdlen sklesl u paty dubu širokmenného. Posilniv se spánkem a zahnav žíze z blízkého potku, dal se znovu lesem vždy rychleji a rychleji, neb i hlad poal jej trápiti i nejistota, kde se nachází. Ale lesa nechtlo býti konce, a by se utrpení jeho dovršilo, stahovala se na obloze mrana erná, ohnivé blesky lítaly od východu k západu, po horách rozléhal

—

vdn

;

—

;

319

Z roztržese temný zvnk hromu strašlivým praskotem. ných oblak lil se déš jakoby veškerou krajinu chtl vyV dutém kmenu nalezl mládec ochranné písteší topiti. a pekav boui, nastoupil s myslí odhodlanou cestu další. Temné huení vody na blízku oznamovalo zvodnný proud nkteré íky, a když Kvtoslav k tomu místu došel v nadji že podle toku smr cesty své snáze bude moci íditi, octnul se u behu známá Bystice a nkolik hon dále stál otcovský hrad jeho na skále s mohutnými sruby svými pívtiv z podálí se usmívaje. Na behu Bystice stáli s rukama založenýma dva rybáci, dívajíce se pokojn na zpoustu, kterouž byla boue nadlala u nich stál muž vážný v rouše až na paty sahajícím, jenž jak se zdálo jim pimlouval, aby jej na druhý beh peplavili. Ale rybáci nemli k tomu ani za mák chuti. Upevujíce loky své k nízkým kolm vrtli hlavou i krili ramenama. Dobrému Kvtoslavu šla prosba muže ctihodného.. zrakem toužebným ke behu protjšímu pohlížejícího, k srdci. Jako blesk octnul se u rybák. „Zapj mi ;

lo!"

svou

pravil rychle

jednomu

z

nich,

„já

poutníka

sám pevezu." „I chceš-li,

svj

mladý odvážlivce," odvce rybák, „život

nasaditi a ve vlnách rozkácených hrob nalézti,

odepu kojn,

ti

lo; le

hlásíc se o

Jinoch

byl

mj

ob

se na pozoru!

ne-

Reka huí nepo-

svou!"

odhodlán.

Slov

výstražných

ani

sob

nepovšimnuv odvázal lo od kolu a chopiv se vesla, pokynul poutníkovi neznámému, aby vstoupil. Pak se požehnal znamením kíže a poal s vlnami smle zápasiti. Proud silný unášel lodiku, ale ruka cviená a tolikéž

silná

pekonala

konen pece

všeliké

nebezpeen-

320

šastn

cizincem k druhému behu. S úžajinocha, jenž mimo jich nadání bez úrazu doploul, a poutník vykroiv z lod vztáhl zbožn ruce nad hlavu jeho, ka: „Biskup Vojtch tebe žehná!" Podkovav mladému pevozníku slovy vlídnými a stiskfitví,

i

pistál

s

sem hledli rybáci na

nuv jemu ruku na rozlouenou, bral se klidn dále cestou hledl Kvtoslav za mužem svatým, dokavad za vrchem blízkým nezmizel. I bylof mu u srdce tak voln a blaze jako nikdy ped tím po vykonaném skutku dobrém. Oddechnuv sob maliko, silou jako by zázran zotavenou ídil lo jako hiku na druhou stranu. Rybáci povriví vidouce jej s vlnami pohrávati, dali se v útk jako ped zlým duchem; on pak uvázav lodiku kráel sám s sebou spokojen na hrad svj, jehožto vysoká

Nm

svou.

vž

zdálí jej

uvítala.

Na hrad

mu bylo neveselo mu býti úzké a

však

stranné kobky zdály se

jeho tkal v dáli, zrak jeho opt a

zvuného

a tsno. prázdné.

Pro-

Duch

snové nepokojní uvádli ped vnitrní obraz sliné pohanky. Ve struny

opt

seveného, skládaje Ale ani tyto híky a zábavy nemohly na'dlonho ukojiti nepokoj srdce milujícího. Aby ušel tesknosti, I netrplo ho to déle na hrad. vyšel sob ven do prostory volné s varytem znivým. Zdaleka kynuly šíré luhy a milákové jeho, stinné háje. Bloud vždy dále porostlým pohoím, v myšlénkách sladkých pl k varytu takto: varyta

písn

vyléval

milostné, plné

ohn

city

srdce

bujarého.

„Sne ržový, vypl se, Vyjev mi mam pekrásný, Citem co sladkobolným Prsa moje sevírá; Sne slasti mé, vyjev se!'^

321 Dozpíval

a

prsty

A

chvjících.

se

optoval poslední

jeho

pebíraly líbezný

hle,

slova

hrav

se

ohlas

písn jeho

se

z

ve strunách

blízkého zvláštní

houští

nžností. a jinoch

netžko poznati, hlas ženský, to, jak okouzlen pvabem hlásku jemného poslouchal tak pobožn, jako by zvuky z ráje snášely se k nmu na perutích

Bylt

libého vtérku: ,.0

vjte, vtry, vjte

Po

vlasti širé a dálné

A neste mládci mému Potajné to vzdychání Srdéka

truchlivého!"

dávno byly doznly slova písn nžné, an Kvtoani nepoješt je slyšeti se domníval, ba zoroval, že sliná dva stojí u nho. Nyní ji uzel i poznal a s radostným vykiknutím ^,0 má vysvoboditelkyn!" vrhnul se jí k nohoum. Dívku plachou polekalo náruživé toto poínání i bylaby bez mála uprchlá jako la bystronohá, jsoucí kroJiž

tém

slav

:

kem

lovce se

hající

podšena; ale Kvtoslav ji ve svém náruí, volal

pevn

pochytil a drže zdráv rozilení slastném

:

„Od tebe nepustím více, pedmte sn mých, a by za pohled na spanilou tvá tvou poznovu na mne zívala smrf krutá!" „Ty mne tedy miluješ?" „Nevýslovn !" „A chceš mne za cho pojmouti?" „Nic jiného nechybí k dovršení blaha mého!" tak se „Ó jinochu dobrý," vzdychla Radomíra, jmenovala dva pohanská, „jak šastní bychom mohli býti, kdybys odeknuv se novoty a boha cizího, pidržel se mrav vlastenských a obyej dávných! Pak by ne-

—

—

Jan

z

Hvzdy.

I.

21

322 bylo tak hluboké mezery mezi náma!

Poj k otci mému a písn bdí nad

Pak bych ekla:

omne! Otec mj jest dobrý, zachováním práv a zvyk vlastenskýcb a požádej

horliv se zastává o slávu a poctu boh národních \ on miloje mne, miluje velice neváhal by zajisté 7aložiti štstí mé na satku s tebou, kdyby ono nená\idné znamení kíže na rouchu tvém nevidl. Odlož 7namení toto, jenž jest lidu mému pohoršením, a poj za mnou Chceš?" I pohlédla na okem tak laskavým a vábným, že bylo jinochovi, jakoby teplý paprslek až na dno srdce ieho byl došlehl zmužil se však brzy a zavrtv smutn hlavou ekl: „Cena, za kterou mi píze svou podáváš, jest nesmírná. Nemohu., nesmím poklad lásky tvé za ni pijmouti. Srdce mé bude krváceti boln ale víra má a spasení duše mé zaplesá nad vítzstvím tžkým a

ale

i

!

—

—

•,

;

!

Bu

—

zdráva!**

Se zápasem vnitním, v planoucím oku jeho zeteln stisknul Kvtoslav pohance sliné ruku na rozlouenou. Ona slzela oima sklopenýma. „O neodcházej ješt, mládene drahý," pravila poznovu k nmo se vinouc, „nedejž nadji hasnouti! Snad až poznáš otce mého a smýšlení jeho. až on pozná tebe, jako já tebe znám, ponejprv mluvím s tebou, vše radostnjší tvánosti nabude." I pomlela chvilku a hned zase jala se mluviti dále: „Snad se bojíš? Ale vždyt vidla jsem tebe okem jasným patiti smrti ve tvá. Když se ondyno mládenci naši za tebou rozbhli honíce tebe, utíkals sice; ale když dohonivše tebe porazili, nezbledl jsi, a když jsi uvázán ležel pod stromem v háji posvátném a muka ekaly na tebe, nechvli se údové tvoji. Nikoli ty se nebojíš, mužové naši kesanm všem napoád zbase

jevícím

a

—

—

—

!

a

— 323

blos

mj

vyítají.

Nn poj

již

se

mnon na hrad

Otec

Dáš.

pak oích tvých." I prosila tak dojemné, pimlouvala tak výmluvn, že K\toslav nemaje sám nad sebou nižádné moci více šel za ní, jako za kouzlem všemocným. Po cest vyjevila mu dívka za âlší rozprávkou, že ctí

aspo

pohostinství

a co hosta

rád

tebe nvítá,

já

déle budu moci se sloniti v

napolo zaslíbena jinochu chrabrému ze soused„Ratiale ani jiskry náklonnosti necítí. slav," pravila horliv, „jest sice udatný, šlechetný i sliný; ale mrav jeho jest surový, já pak miluji zpsoby jemné. Ano, dokud jsem neznala tebe, af dím upímn, nebyl

již

sice

stva,

nmuž

k

—

mi tak zcela lhostejný ale od té doby. cos ty vpustil plamen oí svých v duši mou, jest mi, nech to již vyknu, Ach co jsem utrpla od doby té, co jsem protivným. ;

—

se navzdychala po tobé!"

rám okolo hrdla jinochova jako ohebný jilm objímá, tak pevn a úzce, že již žití jejich od sebe neodlnno, a Kvtoslav nemaje vlastní vle více slíbal s koralových rt díviných stesk lásky, ubíraje se s ní na hrad, kdež, jak predzvídal, nebezpeenství se vší hrzou svou nan ekalo. Ale co dbal jinoch kouzlem milosti zpilý na nebezpeenství? V hovoru milostném míjely milujícím hodiny jako kratiké chvíle; nebo láska neítá hodin, jí jest celá nesmírná prostora asu jako jediná doba, ztrávena v blaI

když

ovinula blostné

brean

ženosti. Již

byli

u

sídla

Rodbojova,

kobky tmavé, kde

Radomíina

otce,

již

údové rodiny scházívali. Sotva se jinoch kesanský byl objevil po boka dcery domácí, vyskoil starý Rodboj zuiv z kesla, meem nabvm na jinocha bezbranného dotíraje. „Ha, vstoupili do

se

21*

324

—

Já t znám podrnhé," vzkikl strašliv, „neujdeš mn! od slavnosti Svantovítovy Já t znám, ty zráde národa! a kdybych t nepoznal po erveném cáru na odvu, poznal bych t jist po oích sklopených a postav nezmužilé!" Úzkostn vzkikla Radomíra vrhnonc se otci k nohoum a objímajíc kolena jeho; le otec rozhnvaný stál pozdvitu jednou rukou kesla se drže a druhou huje co posel smrti neuprositelný, a snad by byl již vzdor prosb dcein ocel chladný v prsa Kvtoslavova vrazil, kdyby tu náhle jinoch ve výklenku okna sedící se vrhnuv zvolal: „Ote nebyl se vzchopil a mezi nuž daruj mi Rodboji, platí-li u tebe nco služby mé, tohoto! Nemni pak, že umné dn blahých zažije! Vždy mne znáš Ty-li rád na protivnících víry mstíš zrádu na bozích vlasti spáchanou, vz že já iním to vymstím se na nemén; a protož daruj mi ho, !

me

n

—

vzn

!

nm

a

do vle!"

Staec rozjaený nechtl prositi

i

vzdorovati,

i

svoliti,

a

jinoch

neustal

povstal zápas, jehož výsledek byl,

jak se oekávati dalo, na stran mladšího a tudy silnjšího. „Nuže! tob ho raduji!" ekl Rodboj, vida se pekonánu býti, „vda že u tebe nenajde smrti lehí než si ho!" jaké by u mne byl došel.

— Mj

Radomíra

miláka

rozumla dobe rozmluv

této

a

želíc

svého, plakala tiše.

Kvtoslav, vhozen do sklepa tmavého, ml dosti asu Ped chvílí v obi strasti dne tohoto. nyní o samot ve vzení tmajetí dívky nejladnjší, vém. Nadje jeho zrušena, sny pervány, celá bytos Milost k Radomíre zápasila s láskou jeho rozdvojena. Co ho ke Kristu, láska k živobytí s touhou po nebi. rozjímati slasti

—

325 že se od tvora spanilého

nepokojilo, bylo pomyšlení,

a

k zapení Krista a odvésti od základ víry po otci dobrém zddných, promyšlených i za pravé nznaných. Smrti muenické se nebál; nebo jednak vychování jeho bojeslavné, jednak i píkladové mneníkfi toliko napolo dal pemluviti

církve prvotné,

o nichžto

mu

smrtí,

dosáhli korunu života,

ejné,

že

alebrž

tich

nikoli

vypravováno, že zvítzivše dodávaly mu síly nadoby-

nestrachoval

a pokojen

by mukyplné, Bh, editel osud

se smrti,

oekával co

i

lidkských. nad ním rozhodne.

Ve tmavém vzení svém neznamenal Kvtoslav

stí-

dání se dne a noci, tolik však pece vdl, že již nkolik hodin uplynulo od té doby, co v sí Rodbojovu byl

vstoupil.

pochodn pil

Myšlénky jeho pervaly kroky mužské. Záe v teréne sklepení a hned na to vstou-

zasvítila

onen jinoch pohansk}",

kterýž

byl

sob

život

Kvto-

slavv na starém Rodbojovi vyžádal. „Následuj mne!" pravil krátce, a Kvtoslav nerozmýšleje se dlouho, plnil mle rozkaz jeho. I šli za sebou nkolika sklepy a prchody podzemními, ani slova na sebe nepromiuvíce, až konen došli mohutných, železem pobitých dveí. Prvodce Kvtoslavv je otevel a i hned ovanul je erstvý vítr a jim vstíc zablesklo se nkolik tisíc

hvzdiek. „Nyní

pochode

jdi,

o

ze

kam

ti

skalní

libo."

ptáník z klece body své k prospchu užil pták, jejž

promluvil jinoch pohanský,

omítaje;

„jsi

—

vypustí.

—

svobod jako Hle. abys svo-

na

Ratislav jest i nepíteli Bohové, klejte nevdného Tys mi ped temi lety zachoval život, prokláv oštpem medvda rozsápaného, jenž mne již pod sebou ml, drápy své ostré v tlo mé

vdným.

!

!

326

—

tys, pravím, tehdáž zatínaje, zachoval mi život, a já nyní dlah svj splácím. AC nikdo neekne, že mu RatiBlav cos dlužen! Jdi v pokoji, kesane; ale stež se,

—

nesetkal se se mnou! Pak b\s na vysvoboditele, alebrž nepítele úhlav ního. Nedejž Bh, abychom se mli setkati! poznal bys zajisté, jak tžko mi nyní, an mám propustiti tebe! Tys kestan! a v tom slov zahrnuta všecka nenávis má i veškeré nepátelství moje." Domluviv a zavev za sebou dvée, ostavil Kvtoslava v noci hvzdnaté u paty lesem porostlé strán. Kvtoslav stál tu jako bez sebe, nevda co se s ním dje; neboC již po druhé mimo vše nadání vyrván byl abysi snad ješt jednou

mn

neshledal

zpsobem podivným z nárui smrti. Bledý msíek spoe osvcoval uzounkou vedoucí, a jinoch osvobozený musel se chytati

aby

nesvalil

se

do erné prohlubn

pod

stezku v úval

bíz a smrk, nohama jeho

Dlouho tápal ve tmš, než ponkud jistjse otvírající. ším krokem mohl kráeti. Chladný vítr vál nocí pólotemnou, staré chvje vrzaly obludn, zde i onde vyletl pták dravý, a srna krokem pocestníka pozdního podšena vyrazila

šramotem

dv

blízku

žhavé

zbran

jiné

cest

houští,

nkdy

zaleskly se také na

dravce

—

a jinoch

u sebe než notného klacku, jejž

On pece mu

nalezl.

lesnaté

z

oH nkterého

nad pomyšlení

nebyl

neml

byl kdes na

bojácný; ale v krajin neznámé, a potšení jeho bylo

bylo jaksi úzko,

veliké,

když po obtížné,

ti hodiny trva-

uzel tpytiti se svtýlko. Vesele na mysli zotaven zamil kroky své v tu stranu, zkad hvzda nadjná svítila. Po chvíli stál ped hradem vyDle sokým, nad jehožto branou záil veliký kíž zlatý. znamení toho seznal, že pán hradu musí býti mocný

jící

pouti z dáli jasné

327 liresCanský vládyka, a

že

smle

pesvdení

toto dodalo rcu

mysle,

o vpuštní požádal.

z venku zaznl jeho prosící hlas, již se do korán otevela a sluha s hoící smolnicí beê všech okolk uvádl pocestného nahoru do sín staroskvostné, kdež jej stíbrovlasv staeek s vlídnou ochotností uvítal. Byl to, jak se Kvtoslav pozdji dovdl, mocný Slavník, otec biskupa Vojtcha, jejž eští kestané již tehdáž co muže svatého ctíti uvykli. „Zsta zde," oslovil zbožný staeek píchozího, ^dokud se ti mezi námi bude líbiti." I dal pinésti krm i medoviny, a když se byl jinoch nasytil, musil

Sotva byl

vysoká brána

vypravovati

píhody

zorn maje

radost

lákavých osidel

své. z

uml

Vlídný

toho,

že

staeek

poslouchal po-

kesan uprosted Kristu vrným zstati.

mladý

se zapíti a

Teprv pozd na noc rozešli se na odpoinutí. Na pimlouvání Slavníkovo zstal Kvtoslav nkolik týhodn na hrad, bav se lovem a procházkami po luhách vkolních. V hovoru s nábožnými rodiemi biskupa svatého nabýval vždy dkladnjší známosti o víe, jejímžto vyznavaem byl, vzdálení od domova a míst klidu duše jeho nebezpeným úinkovalo na velmi výhodn, a kdyby touha po dívce, jejížto obraz se hluboko vryl v srdce jeho,

hladinu poklidu duševního rušila, Slavníkovu ztrávené mezi nejblaženjší života svého poítati mohl; ale zárod lásky nedá se tak lehko umrtviti, jesti to sím maliké, kteréž nejsouc hned v poátku znieno brzy vzrstá ve strom mohutný, jehožto koeny hluboko v srdce zasanebyla

byl by snad dny na

hují a

hrad

vkol zastiují, tak že se temnem jich záe rozumu a rozvahy prodrati nemže. dje se všemi, jenžto vlád lásky podléhají tak

vtve

vše

ani dost malá

Tak

se

;

328 se dlo i s Kvtoslavem. Zábavy lovu omrzely ho v krátce, hry v závod na nádvoí neposkytovaly radosti žádné, nemohouce vyplniti prázdnotu srdce, na kterouž sob i ped Slavníkem stžoval. Toliko tehdáž, když zbožný Vojtch

Libušina msta své staiké rodie a bratry navštívil, okála ztrudnná jeho mysl nábožnými emi muže sva-

z

pedsevzetí jeho jsouc napolo zvikláno nabývalo nové, a mír svatý vracel se v duši pobouenou. To vše ale nemlo dlouhého trvání. Stará touha ozvala se poznovu mocn v prsech jeho, i pedstoupil, aby tísn své pojednou se zbavil, ped Slavníka, ka pokorn i „Diky tob, kmete ctihodný, za všecka dobrodiní, jimiž píchozího neznámého ráil obmysliti, díky jsi mne, za útchu, kteroužto jsi stísnné srdce mé obveselil a vyjasnil, díky konen za spasné nauení, jímž jsi duši mou neohraženou proti nástrahám a uskokm jinovrc, upevnil a ohradil; a nyní již dovol, abych se sml odepacholci moji budou o mne ve starosti, brati dom a povinnos velí, bych dohlédl ku práem jejich." Vlídný staeek propustil hosta milého s otcovským požehnáním „ Jdiž v pokoji Zsta šlechetným a dobrým a budeš šastným!" tžkc rozlouKvtoslavovi vstoupily slzy do oí ale touha zvala ho k domovu, iti se s lidmi dobrými a on stisknuv hospodái ctnému nkolikrát ruku na rozlouenou odešel s tžkým srdcem. Jinoch, Za asu tehdejšího nebylo cest znaných kroky své bhem slunce šel maní lesem hustým, a jistým pudem, kterýž lovku lesm pivyklému daleka tého,

posily

—

;

:

!

;

;

íd

s

cesty zablouditi nedopouští.

Uraziv cesty s pl dne, žíznil. Rtové jeho byli vyprahlí a nikde studánky ani potku, z nhož by byl mohl žíze

329 dlouho bylo hle1 dal se do hledání pramene dání marné, až posléze pece k radosti své n mechovité skály zaslechl jemný šepot hrícího zdroje.

nhasiti.

;

z neveliké, mechem a bekamž chodce unaveného píjemný Bez rozmýšlení vstoupil ve skalní kobku zval chládek. a napiv se do vle vody erstvé, pohovil zemdleným údm.

potek

Skalní

anem

se prýštil

porostlé jeskyn,

oapoinutí po umdlení blížiti se kroky nebyly to kroky zve ale loví, a hned na to spatil ped sebou muže v koži medvdí, s kyjem v ruce svalovité. Pohled jeho byl divoký, zamraený, vlasy i vousy zcuchané, odv zanedbaný, ze zrak temných šlehal ohe obludný; bylo znáti na nm, že erv nenávisti k lidem mladého a dosti slinahlodal srdce jeho, vypudiv jej ného ze spolenosti tvor rozumných. Uzev Kvtoslava zmil jej okem zpytavým. Najednou svrasklo se elo Sotva že zakusil libého pocitu, zaslechl ze hloubi

plynoucího,

z

jeskyn

;

a

jeho,

oi zahoely,

krev

mu

vstoupila

v

tvá

nbledlou,

kyjem co blesk vznesla se nad hlavu. „Ha, díky tob, ernobohu!" zaval jako smyslem pominulý, „žes Ou mi poslal tohoto na ukojení msty mé spravedlivé. mj i tvj Životem jeho pomstím ztrátu blaha svého a vyhnanství z ráje lásky!" Vyrvav to slovy urvanými uhodil po Kvtoslavovi, jenž pocouvnuv a rán se vyhnuv, poznal v obyvateli jeskyn mladého pohana, co jej noní dobou ze hradu Rodbojova vyvedl i na svobodu pustil. Povstal -zápas. Myslí chladnou bránil se kesan pohanu zuiv na dotírajícímu, rány jeho meem dobrým odrážeje, a teprv když jemu samému poalo o život jíti, odhodlal se k rán, po které pohanu krev z ramene proudem vyskoila i stny úzké jeskyn postíkala. Sklesnuv na zem, proklínal statného odbjce. Ten však nestoje

ruka

s

!

—

330

nmu

smíliv a pospíšiv o záhubu jeho, sklonil se k zastaviti krev valem se proudící, obvázal ránu jeho pásem vlastním, maje na mysli píklad Samaritána milosrdného,

nmž byl od knží kesanských slýchal. S nmým obdivem hledl ranný pohan na nepítele svého, jenž pi vymývání a obvazování rány co léka zkušený sob poínal, na zápas sotva minulý ani nepomysle. O podobném nebylo mezi pohany ani slýcháno, tím vtším podivením bylo naplnno srdce Ratislavovo. S díkou „Velkov oku líbal ruku soka svého, ka hlasem slabým dušný jinochu, kdo t vyuil cnosti tak vznešené a neobyejné, dobe initi nepátelm svým?** „Má víra," odvce kesan laskav, „vznešený pío

nem

:

našeho Jesu Krista, jenž umíraje za nás v posledním bolestném tažení na nepátely své s pímluvou u otce nebeského zpomnl. On, a pán náš, velí: .Milujte nepátely své,' a iním-li to, plním toliko pokorn svatý rozkaz jeho." „Tu víru bych rád seznal!" ekl pohan na mysli klad

na

spasitele

dev

kíže,

—

Bh

pohnutý.

„Musí

to býti

nco

zvláštního,

velikého,

a

rozumu nedostupného!" „Rozum, odpovdl Kvtoslav, „koí se výpovdm moudrosti božské, my víme uení Bohem zjevenému, "^

byfby vcházelo v boj s náruživostmi a žádostmi našimi." „O vyu mne," zvolal pohan, „víe tvé, abych se, možná-li bude, tob v cnosti vyrovnal. Dvojnásobn jsi dnes zvítzil nade mnou, zbraní i velkodušností. Povídej mi vše, co sám víš o tom podivném bohu Jesu Kristu.

Jsem

žádostiv slyšeti o

nm

více."

Kvtoslav slíbil, žádosC jeho vyplniti; „nyní však," pravil, „je teba abys se šetil, nemluv mnoho a smy-

slm

klidu

dopívaje,"

mají-li

koínky lékodárné,

které

«

331 k rán jeho

na

piložil,

jeho výhodaé

uzdravení

úin-

kovati.

Ratislav poslechl co dít, jsa ke všemu volný. Dobro-

svému k vli utišil se, jev city své toliko oima jemným rukou pomocných stiskáním. Kvtoslav pobyl nkolik dní v jeskyni, obsluhuje

dinci

a

sob

Když již potravu obstarávaje. pibývalo, sedávali spolu na svžím drnu ped jeskyní; tu se dovdl kesan od druha, že láska plamenná k sliné Radomíre z ného uinila nenáa

jemu

i

rannému

zdraví

i

pohana

síly

„Že jsem vypravoval „z hradu pustil, svalil se na mne hnv Rodboje prchlivého jako blesk na lípu, a dce jeho, místo co mi za vysvobození tvé mla býti uznalou a vdnou, dala mi cítit, že jí nejsem niím, ano že mne nenávidí. Hnv, zármutek, lltos vyhnaly mne z hradu, štít se lidí, na jichžto pokolení jsem pro zniení svých nejkrásnjších nadjí docela zanevel, a zvoliv radji bydleti mezi zví lítou než ve spolenosti lidí, jimž bol mj byl pedmvistníka pokolení lidského a obyvatele poušt.

tebe,"

tem výsmchu trpkého." „Tys tedy miloval Radomíru?" pJako svj život. „A ona?^ '^

„Splatila lásku

od

té

doby,

pronikavé byla

mne

;

mou hrdým povrháním,

co poznala

já pozoroval

tajná.

tebe.

zmnu

Oko

a však teprv

lásky

v duši její

a

jest

bystré,

píina

Snad bych tebe byl ve spaní

ne-

zardousil,

ruce mé nebyla poutala vdnost za prokázané mi tebou dobrodiní. Dluh ten musil jsem díve zplatiti

kdyby

teba

krví srdce vlastního."

Kvtoslav mu padl okolo krku jakýchž ve svt málo. Jedno ti chybí,

:

„Tys dobrý, šlechetný,

— abys byl kesanem.

332 „Jsou-li

kesíané

jsem na tob

shledal,

všichni

druhu

téže

mj,

jakou bych váhal ?'^

šlechetnosti, i

pro

vyznavai víry Kristovy vesms takoví, mli, není to vina náboženství neb víry jejich, le kehkosti, lovkem vládnoucí." Na to poal Kvtoslav druha schopného s vírou kesanskou, pokud sám uml, seznamovati, vypravuje mu nejprve o Kristu, dárci míru, pak o vyslancích jeho, svatých apoštolech, o muenících církve prvotné i o hrdinských vyznavaích pozdjších, o zázracích, jimiž víra Kristova do konin nejvzdálenjších penesena, i o divech stálosti, jimiž utvrzena byla, vše to s takovým nadšením, že pohanu srdce v tle rostlo a toužebnos jeho, církvi kesanské privtlenu býti, den ode dne více se zmáhala. Pi takovémto dvrném rozmlouvání je asto pekvapila plnoc, a pod modrou oblohou nebeskou, pi jasné zái nebeských hvzdiek stalo se vyuování Kvtoslavovo jímavéjším a vnikavjším. Umluveno a ustanoveno, že jak mile rána Ratislavova se zhojí, obadva cestu do vysoké Prahy nastoupí, kdež biskup Vojtch pohana mladého branou ktu v lno církve kesanské pijme a jemu proti zlob a útokm strany pohanské požehnání svaté „Nejsou-li

jací

by

býti

as

udlí.

NazejtM odebrali se do vysoké Prahy. Biskup svatý s laskavým uvítáním, zvlášt pak se ze spatení Kvtoslava, pevozníka svého mladistvého, zaradoval, jejž byl na první pohled poznal. „I vítej mi. jinochu dobrý, vítej," promluvil slovy pívtivými, „apijmiž požehnání mé. Srdce mé plesá, kdykoli se sejdu s lidmi dobrými, ovšem že rados má je vtší, jsou-li oni brati moji v Kristu Pánu! Vítejte mi obadva! Co vás ke vede?"* pijal švarné mládence

—

mn

333 Kvtoslav mlav za drahá svého, vyjevil slovy pokornými žádosC jeho, aby svátostí ktu uveden byl v lno církve

kesanské. zbožnému zableskla

Biskupovi sti.

„To

— vidím-li,

zakouším

konen

oslazuje

otvírají

píkoí

a

oku

se v

protivenství,

slza rado-

jichž

denn

a

poídku, pece zraky své svtlu pravdy, hlásíce se do že krajané moji,

—

Je pítel ovince Kristova, krom nhož není spasení. tvj v náboženství kesanském vycvien?" bylo možná vyuiti jej základním prav„Pokud jest," odpovdl Kvtoslav skromn; dám víry naší svaté

mn

„umí

íkati

Ote

—

náš a vyznání víry."

„Také li pojal ducha víry Kristovy?" „Pokud rozumu lidskému lze postihnouti nesmírnou avšak raiž sám se pesvditi." moudros Boží Biskup svatý podal mladému pohanu nkolik otázek a byl s výsledkem odpovdí tak spokojen, že udlení svátosti ktu na zejtí pipovdl, uloživ katechumenovi

—

pst

a modlitbu.

Jinochm vykázána komnata

v sídle biskupském, nemohl doekati jitra, strávil noc v kterém ml údem církve býti uinn i bdním, postem a modlitbou, jak mu bylo pikázáno. K slavnému ktu, jejž sám biskup zbožný konal, sešlo se množství lidu vícího, oi divák dlely s potšením na obou kvetoucích mládencích, na ktnci i kmotru j^ho Kvtoslavu. Jako znovu zrozen vyšel mladý kesan z koupele posvátné city zbožnosti, úcty, lásky, pokory pronikly duši jeho ohnm svatým. Odn jsa dlouhým až po paty sahajícím rouchem bílým, sklesl k nohoum biskupovým a pijav od nho políbení pokoje, sdlil je nejdíve

Ratislav

samou dychtivostí ani

se

;

;

vdn

334 kmotra svému Kvtoslavovi a pak i ostatním pístojícím, Mladí pátelé ostali co dít obdarované sob poínaje. ješt tri dni v sídle biskupském požívajíce dar hostinpak ale ostavivše msto ubírali se v kraje otcovské. ství Již se soumrailo když naši pocestní hlubokým hvozdem jdouce zaslechli úpnlivé o pomoc volání. Jako ;

blesk hnali se jinochové v stranu, z které volání padalo, a dobéhše uzeli muže vysokého, kožešinou vzácnou odného, an se s kon sám jediný brání pti vrahm dotírajícím. MusilC se brániti statené nebo dv mrtvoly,

na

;

rukou

poraženy, ležely v krvi na zemi

ale i bohakdyž šastná náhoda jinochy chrabré sem pivedla, aby pažemi silnými boji nerovnému konec uinili. jfcho

;

týr již umdiíval,

Jednomu

pti byla povinnost pispti! Povin-

proti

nost ta stala se svtjší, když Kvtoslav v mn7i obehna-

ném

n!" pán

knížete Pražského volal na druha,

me

jenž tuto se vrahy

náš,

svou a bí se udatné." se na vrahy podšené.

„Na n,

poznal.

vytasiv

A ka

Ratislave,

na

„kníže to ech, zápasí. Seber všecku sílu to jako lev rozlícený hnal dobrý,

Rodboj, vdce vrah, zaskípl zuby vztekem lítým, když Ratislava kížem zdobeného po boku knížete spatil. „Zráde ohavný, šelmo!" rozkikl se, ocelem bitkým na píbuzného svého dotíraje. A když vidl, že Rdtislav rá-

nám

jeho se vyhýbaje toliko drahý život knížete cárání,

me

uchopil

Boleslavu,

bitký al po

v

nm

ob vsí

ruce a rozehnav se po knížeti sílou;

le

kníže uhnul se

rán

ohromné potrhna konm, a rána svezla se na Ratislava, po boku jeho bojujícího. Udatný jinoch klesl; proud krve vyinul se z prsou jeho.

duch

„Kvtoslav!" již

opustil

zašeptaly

blednoucí

kvetoucí schránu.

rty

jeho

—a

335

V bolu zoufanlivéra vrhnul se pítel pozstalý na vraba Ratislavova. jenž vida odpor býti marný, sám v meó mezi mrtvoly se svalil. odpfirce svého nabhl a

nmý

V tom zaznla

na blízku trubka lovecká vesele a než

minulo okamžení, objevilo se etné komonstvo knížecí, žasnouc nad vcmi, kteréž se byly udaly. Snad by v horlivosti své i Kvtoslava byli na míst rozsekali, kdyby je Boleslav nebyl okiknul a na vrahy pravé poukázal. Tito vidouce, že pozbyli vdce, odhodili zbra a byvše svázáni oekávali pokojné rozsudek zasloužený.

Kníže Boleslav obrátil se milostiv se na rod i píhody jeho.

ku Kvtoslavu,

tázaje

se

Jinoch vypravoval ohnm mladosti píbh o milosti Radomíre, ladné dcei Rodboje zrádce, setkání Ratislavem, obrácení jeho na víru a vše, co knížeti

k

své s

bylo

teba vdti.

políbil Kvtoslava v elo ka: „Bude-li nevsta tvá, odeknouc se blud pohanstva, chtt pijmouti kest a státi se sestrou naší v Kristu, já sám odstraním pekážky, satku vašemu v cest stojící. Tys smlým a vrným bojovníkem, budiž i blahým manželem!-' ruku knížete svého. Kvtoslav potšený zulíbal „Komu náleží tvrz^ tam na skále kolmé k oblakm

Kníže

vdn

strmící?"

tázal se kníže.

„Rodboji patívala druhdy," odvce Kvtoslav, ;,jenž se nad tebou stal zrádcem!" „Nuže, noc již poíná rozkládati stíny po zemi; i ueradno déle meškati zde v lese. nás, mládene dobrý, k sídlu skalnímu, bychom majíce písteší, pohovli zemdleným!"

— Ve

údm

LovlÍ knížecí posekali nkolik mladých

smrk

a zro-

336 bivše i

z

n

spch márv, vložili na do hradu Rodbojova.

nich na

nesli je

mrtvoly padlých

Kdož vypíše leknutí Radomíry pi spatení prvodu neznámého, u vážném mlení k hradu se blížícího. Pedzvídajíc, co se bylo stalo, chvla se po celém tle úzkostí

nevýslovnou.

Spativši ve sboru

i

kesana

jemuž srdce své byla zadala, zarazila se: báze

hoe

mladého, i

radosC,

slas stídaly se v útrob její, zjevujíce se na lících nyní co lilie, nyní co rže. Pronikavé oko knížete Boleslava dlelo s potšením

na

i

postav dívky

spanilé

této pohanské, i promluvil nevinného pohledu tvého soudím, že nemáš nižádného podílu v ohavné zrád roditele svého; protož také nebudu mstíti na dítti vinu otcovu. On zajisté sám sebe odsoudil a ne já nýbrž ten Svrchovaný nad námi zbavil jej života. Statek zrádcv nech pijme v odmnu jinoch tento zmužilý, jenž pispv nám ku popomoci v dob rozhodné, erný úmysl zrádcv chrabrostí svou pekazil.

k

^Z

takto:

ní

Radomíra

slzela

tiše,

ani

slova neodpovídajíc.

pokraoval kníže v ei své, „míním obdarovati, slíbíš-li mi svat, že se blud pedk svých odekneš a pijmouc kest svatý údem církve se

„Le

i

tebe,"

a

staneš

* !

A dva promluvila

pozdvihnouc

skromn:

oí

svých krásných dávno prahla duše

ku

má

vládci,

po milostné zái kesanstva, a toliko poslušnost otci povinná a neobyejná písnos jeho zbraovala pedsevzetí dávno v srdci chovanému." Uslyšev slova tato Kvtoslav zapomenul se radostí a piskoiv k spanilé, pojal ji pede všemi v náru svou, nazývaje ji svou milou, drahou nevstou. I poklekl

dv

j,Již

337 s ní k noboum knížete milostivého, prose, aby s ní statek sob darovaný dliti sml, jelikož by dar ten bez ní neml pro nj ceny žádné. „Má býti tvou," odvce kníže usmívaje se, „já pak sám, bude-li vám to vhod, chci býti svdkem satku va-

—

a

ráí-li mne Ano, já budu mezi hosty prvním, do toho asu pi zdraví zachovati. Pro dnešek, dítky, dobrou noc! Jsem unaven, v} kažte mi ložnici!" S nmou díkou zulíbali blazí milenci ruce knížecí, a Boleslav milostivý zstaviv je pocitm blaha je oekávajícího, odebral se ze sín do vedlejší komnaty, kdež mu od služebník jeho lžko pohodlné nchystáno. Sotva se nazejtí záe na východ rozbeskovala, Služebníci již i život hluný poal na hrad vládnouti. picházeli i odcházeli ve chvatu ochotném, jelikož k rozkazu knížecímu inily se pípravy k nastávající slavnosti. šeho.

Bh

Pozdji vslal i kníže, jsa mysli veselé, a dával rozkazy, sám pomáhal chystati, povzbuzuje, káraje a takto

ídil,

veliké úastenství svoje

Brzy na

to uvedli

zejm

na jevo dávaje.

služebníci do

odného

sín muže vážného,

roucho tmavé, až na paty sahající káp šerá kryla ctihodnou hlavu a kíž zlatý lesknul se na prsou jeho. S úžasem velikým vyšel mu kníže vstíc a pijav políbení pokoje od nho, vítal jej slovy laskavými: „Odkud to štstí, že dstojný biskup náš pichází k nám, kdežto jsme se ho nejmén iâdáli a požehnání jeho nejvíce žádostiví jsme?" postavy

vysoké,

v

;

Sv. Vojtch poal vypravovati slovy krátkými, kterak jda z Libice od rodi svých a konaje cestu mimo hradu Rodbojova, se služebníkem jízdným se potkal, kterýžto vypravoval, že poslán jest od knížete pro knze

kesCanského, majícího na hrad tomto posloužiti svátostmi. Jan

z

Hvzdy.

I.

22

338

ei

„I šel jsem sním," pokraoval v biskup svat}', „jsa hotov vykoDati, co by k spasení dasí svených prosplo. A hle, tu i milý pevozník!" ekl Vojtch Kvtoslava žehnaje. „Sem, jinochu dobrý, k srdci mému, my jsme již ode dávna pátelé. A kde máš druha, jejž jsem ped nkolika dny do lna církve uvedl?"

mn

mj

—

„Ratislav spí sen

vný," odpovdl

mládenec smá-

eje oi slzami; „on padl konaje povinnosf

svou."

„Budiž tedy pokoj popeli jeho !" pravil biskup vážn. „Blahoslavení, kteíž v Pánu umírají." I pikroil kn konání obad pohebních. Zbrojnošové byli na pedhradí ve skále vytesali hrobku pro kesany v ptce verejší padlé, kteroužto biskup vodou svcenou pokropil pohany pochovali dle obyeje dávního v nejbližším ;

háji

s

úpním

a

pláem

velikým.

slzí hojných pi pohbu pízískaného a již i ztraceného, promnily se slzy zármutku brzy v slzy radosti, neb ješt téhož dne pijala ladná nevsta jeho svátost ktu, a sám kníže po staviv se za kmotra byl svdkem posvátného konání Kvtoslavovi zajisté se zdálo, že tvá její spanileji pro kvtá a oko mírnji a však mnohem krásnji se leskne Konen i to dvé milujících sloueno a u pítomnosti

ProlévaMi Kvtoslav

tele

sotva

lovc knížecích i veškeré eled hradní biskupem ným požehnáno.

zbož-

Dlouho až do noci pozdní trvala slavnos významná úinkem; neb jedním dnem odbýváno pohbu, ktu i svatby, vše to jako ve chvatu, tak že novomanželé ani k sob pijíti nemohli pro asté cit rozdílných se stídání, nevdouce mají-li nad ztrátou milých trojím

tém

svých úpti, ili z blaha vlastního se radovati.

339 Nazejtí asn ráno zfistavili hosté vzácní hrad Rodbojv, ubírajíce se ku Praze staroslavné Kvtoslav a Radomíra hledli za nimi s nmou v oích díkou, až je hvozd tmavý odal zrakm jejich. Žili dlouho a blažen. Kvtoslav sestárnuv ve cti, co staeek blovlasý ješt s potšením vypravovával vnukm svým pi ohnisku, ;

—

podivn pišel k choti své, druhdy sliné, te již shrbené a zvráskalé a však vždy ješt pemilé a drahé Radomíre.

jak

22^

echové ped Mediolánem. JNmecký císa Bedich, eený Barbarossa, což zní esku „Rndovoas," umínil sob pokoiti odprný krále eského a mocí Na pomoc vyzval Medioláu.

po

i

spojenou doufal, že odporníky netoliko pemže, alebrž i k dokonalému poslušenství pivede. Již tetí den leželo etné vojsko císaské polem na behách eky Adduy, s nížto však zchytralí Vlachové, Devdouce sob jiné rady, všecky mosty strhali, doufajíce takto ped návalem vojska císaského aspo na néjakj^

as

se

uchrániti.

Na protjším behu

stáli

Mediolánští stelci

s

lui-

štmi napnutými, dlajíce sob posmch z vojska etného, jenž zlobíc se na pekážky sob v cestu nastavené, na

n

hurtem obvyklým vraziti nemohlo. vojenských kázal bojovný Na radu svých císa pleniti blízké lesy a svážeti trámy k stavní mostu

vdc

prepevDého-,

na na

ale

k záhub

tyto

stavitele,

a

sotva

své

?,e

elící,

spatili Mediolánští jiípravy jižjiž

práce krušná

cMš šíp zmaena aneb

ítil se hustý

buto

zcela

as zastavena. Choulostiví Nmci vrtli hlaoddávajíce se malomyslnosti. V jich stanech bylo ticho a mrtvo, ale živo a hluno v táboe eském. delší

vami,

341 Král eský Vladislav rokoval s pány koroDhevními, by se vojsko bez veliké ztráty na drahou strana eky dostati mohlo a když snem vojenský skonen, byla po veškerém ležení hlásána slova tato „Kdokoli z mažu dobrých nalezne brod bezpený pes Adduu, tomu píze králova pojištna, a zakoli požádá, co v moci králové, bude mu dáno." jak

—

:

Ohlásiv hlasatel vli královu, jel dále adou stan; vojínové strkali hlavy k sob, ale nikdo neradil patrnou života ztrátou zasloužiti sobe píze královu nebo eka byla hluboká i prudká. ;

Noc nastala tmavá; hluk v táboe se utišil. Myslil vymelo obyvatelstvo stan, kdyby strážní ohové rudým plamenem nešlehali v oblaka, osvcujíce vkol bys,

že

révouosné pahorky a metajíce zái na pokojné vlny reky Adduy. I na druhém behu panovalo hluboké ticho, jako by vojsko nepátelské unaveno jsouc odporem za dne

konaným nyní pod perutmi

noci tiché ve tvrdé spaní bylo skleslo; toliko jednotlivé houknutí asem oznamovalo, že obcházející strážníci bdéjí. Na ochrauené báni

nebeské pojevily se jednotlivé hvzd}, a jednotvárné houkání v táboe nepátelském umlkalo. Aie v tábore

eském

nespalo ješt všecko.

Po behu Adduy vidn

stín bojovníka. Nkdy pozas rychle dále kráel, dál a dál od táboru se vzdaluje. Brzy na to zakmitl se za ním stín druhý, touž drahou jdoucí, až pak oba se setkali. „Ty-lis to, Odolene?" ozval se ten, jenž byl prvního dostihnul.

nkdy

stál,

Místo hlasité odpovdi následovalo nmé stisknutí ruky. »Ano, nebo ne?" volal druhý polohlasit, ruku prvního

pevn

drže.

„Nu

ano!-*

odvtil

první

šeptem a trochu nevrle;

342 „máš noní mhu, anebo z

jsi

rozespalý, že neznáš Odolena

Chýše?"

se srdenji, a druhý veejné nebývá nikdy prozetelnosti nazbyt a protož odpus, stíhaí-li jsem kroky tvé nevda, že ty to kráíš po behu Adduy, podoben jsa

ruky

Stisknutí

pravil:

„V as

opakovalo

války

—

pobludnému. A pro tak hluboce zamyšlen? úmysl svj jakýkoli v pláš noci, taje pítelem nejvrnjším cesty své? že nkterá vlaská dívka sndých tváí a tmavých oí opoutala srdce tvé neohražené? K emu jinému bylo by to tkání za noci temné, ten chvat a to postávání? Dejž odpov, Odolene, dejž ji druhu mladosti své, vrnému Bernardovi!" „Myslíš-li," odvce Odolen vážné, „že krása díví vylákala mne z táboru, jsi na omylu; v as války nesmí

duchu

Pro ped

zahaluješ

—O

—

opanovati

srdce

kráte vybídlo

mužské

mne

cosi

—

zženilý

bh

lásky.

„Co tedy znepokojuje mysl tvou, v noci jako vroucí milenec, jenžto se chce pod okno dívky své?" „Vždy jen o dívkách!" kysele,

„jakoby

láska

—

Tento-

zcela jiného z táboru!"

dívek

že

se

nevidn

odpovdl Odolen byla

elní

úlohou

touláš

dostat jaksi

života

mající veškeré prostory srdce mužského napltak aby pro úkoly vyšší ani místeka nepozstalo? Neslyšel-lis dnešní provolání královo ? Mají- liž cizinci

lidského, niti,

—

íci: Hle, král jejich sliboval slavn svou tomu, kdoby se o ni pokusil s nebezpeenstvím života a nebylo mezi nimi nikoho, jenž by tedy: buto byl tak vznešené odmny žádostiv! ješt dnes k sláv národu našeho in odvážný zdráv podstoupím, aneb naposled jste mne zírali mezi sebou!"

na

potupu naši

píze

—

Vz

!

343 tedy chceš pres

,,Ty

brate, popejž mi, abych

—

eku?" s

„Nuže,

zvolal Bernard.

tebou dlil

bu slávu

anebo

smr!"

Odolen pisvdil rukou dáním a Bernard odešel Vyšinuvše se na n, vehnali je do tábora. behu nízkého do eky, skoumaiíce pozorn devci s dlouhými hloubku dna. Nejednou byli v nebezpeenství proudem unesenu býti ale mysl bujará neopustila je Tždy se vzchopili znovu, a jakoby šlo o dosažení koraný hnali úsiln ku pedu. I našim S odvahou nezídka snubuje se štstí. dobrodruhm poštstilo se po dlouhém namáhání naleznouti mliuu, po kteréž lehko bylo dostati se na beh protjší. Pooddechnuvše sob maliko, touže cestou

kon

pro

;

;

—

bezpen

pijeli zpátky.

Neobyejné šplounání vody probudilo mnoho eských vojín ze

pibhše ku behu

s úžasem na ode rt ke rtm, po veškerém táboru roznesl se hlahol radostný i donikl až k uším Vladislavovým. Bez meškání a s velikou radostí zvstováno králi, že brod pes eku šastné nalezen a statní panicové Odolen a Bernard že se odvážili

spaní,

ježto

odvážlivé jinochy hledli.

Novina

šla

k inu tomuto. „Uvete sem jinochy!" velel král s tváí rozplamennou, a když oba v odvu promoeném pokorn pedživota

pivinul je vroucn k srdci svému, ka „Tak již výtení hrdinové, hodni jména eského Vy drazí budete srdci mému a bohdá nikdy toho neoželíte, že jste pro slávu jména mého i celého národu našeho v šanc dali mladé životy své. Ode dneška bute poteni mezi podpory stolce mého, ano mezi nej-vrnjší pátely mé Ty, Odolene, ped tím již stoupili,

mladí

:

a

vn

—

!

—

mn

344 zvlášt milý, mj k vné památce hrdinství prokázaného na štítu pruh modrý v poli bílém ty pak, Bernarde, kapra zlatého v poli modrém." trojím udeením v šíji pasoval oba A vytasiv jinochy slavn za rytíe. Tito kleíce s hlavama sklon;

me

vdn

nýma

hlunou,

ode

a

pokorn všech

pijali milos královu i pochvala souvojín jim peštde vzdávanou.

král dobrotiv, Ješt sob odporanním jitrem musíme býti na druhém behu a vy nás povedete!" Ale jinochové jsonce rozileni bhem nadobyejných událostí na spaní ani nepomyslili, alebrž v nepokoji oekávali píštího jitra.

„A

promluvil

nyní,"

ite

;

nebo

zítra

Modré páry vystupovaly z kvtných dolin a vonných malebn po obou bezích tkavé Adduy

citrínových háj,

Sotva první mdlý paprslek slunce probuzez temného pahoí, již stálo vojsko eské ve zbrani, an ostatní s císaem spojení národové ješt vozy Stany se trhaly v poklidném pohíženi spaní. Odolen a nakládaly a v krátce vše k tahu hotovo. Bernard vystrojeni jako ku svatb, pod sebou kon bujné, byli první v kouícím se toku; v patách za nima

rozložených.

ného

zasvitl

,

nkolik jiných odvážlivc, pak sám

král Vladislav v

tém

ele

všickni dlouho a Jen nco málo dostali se štastné na beh nepátelský. že kon slabší vojín utonulo v hlubokém proudu, pod nimi umdleli, neb že je v rozhodném okamžení srdce bylo opustilo. Xa štstí pokrývala dosaváde hustá mlha veškerou okolní krajinu, takže Vlachové v bez-

ostatního

vojska.

Netrvalo

to

bu

345

pei

svém etného.

ani

neznamenali

nenadálý

píchod

vojska

Král Vladislav velel v rychlosti nkolik stan rozSneseno dev z blízkého praporce rozvinouti. lesa, kly tesány, trámy sváženy, a na rychlos založen most proti zaatému avšak pro odpor se strany pro-

biti

a

Již vystoupilo slunce na oblohu mlha idla zponenáhla tratíc se ve výši tu s úžasem spatilo vojsko císaské nedohledné valné neznámé zástupy na behu protjším, sešikované k ptce a lesknoucí se v zái zorního slunce. Úkaz ten hned oznámen císai Bedichovi, jenž neve zraku i svému domníval se z poátku, že to vojsko z nkteré

tivné nedohotovenému.

v plné kráse,

—

krajiny lombardské, pišedší na

pomoc zástupm medio-

lánským ale jak ustrnul, pohnav s vysokého pahrbku na plápolajících koronhvech znak království eského Ranní mJha roztratila se docela a ržová jasnos rozestela skvlé roucho své nad veškerou krajinou. Nyní zírali císaští zejm, jak echové úsiln pracují o mostu naproti onomu, jejž oni byli stavti zapoali. S radostným kikem hnali se ku behu, aby obnovili práci zaatou, jsouce bezpeni ped stelami nepátelskými a nadto rozhorleni píkladem národu s nimi na as války spojeného a jich udatenstvím pedícího. Avšak touže dobou i Mediolánští k hrze své spatili zástupy cizí na své. Jako roj rozdráždných vel najednou se vyhrne z oulu, aby pod ztracením život zahnal nepítele od bydla svého tak vyítili se Vlachové u plachém vzteku na echy, chtíce stavní mostu nasazením vší síly pekaziti ale stavící echové nedali se vzteklým nájezdem od práce odstrašiti. Jediné oddlení vojska pod správou hrdinného Odolena rozehnalo zuící ;

!

pd

:

;

346 odporu vytrvalému nezvyklé, an zatím ostatní oddlení pokojn zaráželo kly v písenou hloubi. Na sta zajatých zavleeno v tábor eský, a z behu protjšího pomáhal radostný pokik slaviti první vítzství nad Vlachy zpronevilými. Druhého dne vytáhli Mediolánští v potu mnohem silnjším ale štstí válené nechtlo jim nikterak sloužiti. Mlif initi s tvrdými lebkami eskými, jenž jsouce pokryty ranami mnohými vždy ješt odolaly návalu sebe prudšímu. Boj byl velý, velejší než dne prvního, s obou stran váleno s podivuhodnou udatností. Mediolánští zápasili zoufanliv, jim bželo o krovy vlastní, o zahájení práv, o svobodu vlasti ale proti statenosti bylo namáhání jejich marné i nepozstalo jiného Jako boue než aby v útku hledali zachování hrdel. lítá pronásledovali je echové tém až pod samé msto,

Vlachy,

Nmc

;

;

ech

pleníce cestou vesnice a dvory a obracujíce

zpsobu válení

dle tehdej-

pokojná v prach a popel. Vysoko šlehal rudý plamen ze zapálených chýší do oblak, znamenajíc cestu, kudy táhlo vojsko mstící. Zatím most dohotoven a vojska etná hrnula se Naped s radostným provoláváním na druhou stranu. táhli Bavoi, za nimi císa Bedich s komonstvem a posléz knížata ostatní jedenkaždý se zástupy svými. Chvat byl nesmírný vše íse tlailo ku pedu, muž muže tisknul až most kvapem vystavný pod náramnou Množství lidu vojenského, nejvíce pak tíží se roztrhl. šího

—

nedokavých Uhr, Adduy hrob svj.

sídla

;

touto

nehodou

nalezlo

ve

vlnách

S tžkým srdcem hledli Mediolánští zpodálí na pechod etných nepátel, nemohouce mu zabrániti. Na kvetoucích behách Adduy ržálo kostvo nepátelské;

:

347 háje pomeranové a citrínové porubala sekera vinice zkaženy, zahrady pošlapány kopytem surovc koským-, zkáza okídlená pustošila rajské krajiny vlaské; neb sotva že pechod pes Adduu co pes mocnou libo vonné ,

hradba

docílen,

zástupové

pochode války rozžata a valní Rakušan pod správou stateného

již

ech

i

i

Jindicha hnali se ku pedu. Pevnost Tre nejprve obležena Odpor obležených byl veliký, udatnos dobývajících ješt vtší. Vlachové vidouce nemožnost odolati pevelikému potu nepátel, vzdali se na výmínky ale nešeteno jich. nebot hned na to zavlály císaské prapory s vysokých bašt a sotva že si ve vtru maliko pohrály, sítily se i s pevnými zdmi v hromadu kamení a popele. ;

Mužové zjímáni a toliko ženám, dtem a starcm bezbranným milostí Bedichovou popáno, aby opustivše pevnost dobytou jinde smli hledati ochrany žádoucí. Smutné bylo na odcházející podívání, i sám císa, písný a neústupný, hled na vyronil útrpnou slzu nad trpkým osudem jejich.

a

n

Zvukem

táhlým zaznla trouba táborem císaským zvstoval hlasem velikým, že se blíží sbor Mediolánských pokojn a beze zbran, žádajíc dkaz pokory své k nohoum císaovým složiti. Chtje císa

a hlasatel

se vyslancm ve své sláv, posadil se v stanu bohaté ozdobeném na stolec, odn jsa zlatohlavem, korunu císaskou na hlav obklopen knížaty a vdci vojsk

ukázati

,

vyslýchal prosby a žádosti

pokoených

jich stál

mladý

mšan

svých odíl ve slova tato

sice

ale

mšan. V

ele

vážný muž, jenž žádost spola-

:

348 „Velemocný, nejslavnjší panovnice Tžce dolehla ruka Tvá. My uznáváme vinu svou, koíce se ped Tebou a však neraiž s námi nakládati co vítz, alebrž co otec milostný, jenž upouštje od trestu písného, dítky své zbloudilé rád na milos pijímá. Naše úrodné krajiny, kvetoucí háje naše polehly ohnm zhoubným jinochové naši klesli pod smrtícím meem vojín tvých, dti osialé pláou, vdovy lomí rukama, starci spínají ruce tesoucí k Tob, abys jim popál hrob pokojný v zemi otcovské. Hle, veškeré msto pokouje se ped Tebou, jsouc povolno dáti náhradu za výpravu !

na

nás

;

;

—

knížatm, pátelm Tvým. slibujem Tob vrnost a nezrušitelnou a vše, ehokoli od nás milostiv ráíš, bude bez odporu k nohoum Tvým slo-

vojenskou, netoliko

Jménem oddanos požádati

veškeré

Tob,

obce

ale

i

slavn

ženo."

e

Císa Bedich vyslechl pokojn vyslancovu a se ku knížatm a biskupm písedícím, ekl „Co se vám zdá o pokoe Mediolánských?'' A skoro všickni odpovédii ^Raiž bloudící na milost pijmouti i" obrátiv

—

:

Le

Anselm, arcibiskup Ravenský, pozdvihl svého proti mínní knížat ostatních, ka

:

mj

mocn

hlasu

^Nedejž se

pane Tob není známa verolomnos vlk tchto, jenž picházejí k tob v rouše ovím. Ze šalebných rt jejich plyne med, ale v srdcích zrádných ve jed. Raiž se na pozoru míti. Pozd bys pykal toho, žes, na chvíli, uvil pokrytcm petváeným, kteížto Povol pod rouškou pokory novou proti tob kují les. jim mír, rozpus vojska svá, a v krátkém ase bndeš je svolávati zase, abys je vedl proti odbjcm, mezitím nové síly nabyvším, neustán díve, dokahlas jest vad je neuiníš neschopnými k dalšímu odboji, aneb mýliti,

!

—

a

Mj

:

349 dokavad nepoložíš nepátely své za podpísma Ejhle, mluvil jsem!" nože noh svých. Po krátkém rozmýšlení uposlechl císa rady biskupovy i hodil vedle dávného obyeje rukavici železnou slovy

:

—

;

eníkovi k nohoum, zrádcm !"

volaje hlasem

vážným

:

„Boj

vný

—

—

tak se jmenoval mladý eník znamení války, a vyslancové milánští odebrali se mlíce sice ale se vztekem zatajeným a krví pomstu vaící z císaského stanu. „Rozhodnutof !" pravil císa Bedich ku knížatm, když byli vyslancové odešli. „Dílo zapoaté musíme ku

Leonardo

zdvihl

konci

jaksi

hrd

stj co stj Kdo z vás jiného jest nech odtáhne, kdo však slíbil vrné pi mn nech setrvá až do konce." „A spasen bude," dovolil sob biskup Ravenský pivésti,

!

mínní, státi,

e

císaovu ukoniti.

Le

ani jediný z knížat sdružených neopustil tábor;

pi pánu

jsouce hotovi pro právo drahou krev nian Svých. A opt zavznla táborem trouba válená a s hlaholem hluným chystalo se veškeré vojsko na Mediolán, všickni setrvali

svém,

jeho obtovati životy vlastní

—

i

msto

krajiny odbojné. Naped táhl Lud?'!:, cíhrabe Rýnský, panic sliný, v plném kvtu mladosti, s pluky Papienskými a Kremonskými, jimž vévodil. Jej následovalo vojsko eské; za ním Otta, hrab Palatýnský; pak císa Bedich a v prvodu jeho ostatní

hlavní

sav

bratr,

knížata

odbojné,

s

pluky

ku

svými.

I

táhli

upímo k

vzdornému mstu Milánu.

A

srdci

diví

krajiny

Žádné

ozbrojené sbory nestavily se jim v cestu; nikde nenalézali odpor; nebo Milánští netroufajíce sob v poli šírém proti vojsku

etnému

obstáti,

byli

se

uzaveli v

msto

350 ohrazené a spoléhajíce ve zd vysoké a skálotvrdé, odhodlané oekávali útok vojska císaského. Darmo je echové bojechtiví dráždili k ptce, harcnjíce na koních svižných ped samými hradbami. Na vysokých náspech stáli Milánští, s myslí zonfalon na to hledíce, kterak nepátelé ze všech stran sídlo jejich obléhají. Sedmero bran vedlo do msta a ped každon položil se vdce ndatný se sborem svým. Vladislav s echy svými rozbil ped branon sv. Dionysia

pevn

stanovišt.

Když po tchto pípravách

po

tetí

na

východ

mšanm

mediolánským pi vší vynucené udatnosti ve zdech jaksi úzko býti. Uzaveno v rad spolené, že píští noci na nepátely ped branou Dionyskou rozložené vypadnou, aby, bude -li možná, zmatek v táboe uinili a tak spojencm svým volný do msta píchod zjednali. Jako vlkové laní vyrojili se v zástupech etných na stany eské, vraždíce napoád vojíny, buto ve tvrdém spaní pohížené aneb toliko po jednom, po dvou se bránící. Jako proud rozvzteklený rozlili se vraždíce maní po veškerém ležení, a snad by se jim byl zámr umluvený podail, kdyby na stateném Odolenu z Chýše nebyli nalezli hráz, nával jich náhle stavící. Jinochovi udatnému bylo se totiž poštstilo sešikovati ve spchu zástup bojovník dobe ozbrojených, o jichžto mužnou setrvalosC rozbily se co o skálu pevnou svítalo slunce,

poínalo

rozkácené vlny vojska milánského.

Bylo

tu jen o první nájezd, o první pekvapení. vdce, ve vojšt eském oblíbeného, shromáždili se na mžik vojínové rozplašení, iníce ze pevnou, a Italm v brzce bylo ustupovati. To bylo znamení

Na

hlas

echm

k honní

prchajících.

I

inili to tak horliv a spolu tak ne-

351 prozeteln, že ped samou branon mnoho jich zjímáno; ano sám Odolen, lepšího jsa osudn hoden, tžce rann s koné spadl. Ped samou branou byli se z msta vyíPílišná zástupové noví, jimž nebylo lze odolati. horlivos vdce mladého oddlila zástup jeho daleko od vojska ostatního Milánští dostali mnoho zajatých a mezi nimi byl i Odolen, s hlavou porannou, bez pamti, beez smysl, a snad toliko neobyejné udatnosti své, za kterou Italové zuamenitos osoby jeho hledali, dkoval ^zachování života svého. S plesem divým a kikem vítzným jeli zástupové tili

;

tmavými ulicemi msta svého. Ped vysokým palácem Leonardovým stanuli, a zajatých vedeno nahoru do veliké sín, kdež prozatím uzaveni a ostíháni byli. Mdle a temn osvcovala lampa uprosted vysokého klePo podlaze mranutí zavšená prostoru dalekotáhlou.

milánští

morové rozestláno rýžové slámy a na ní svíjeli se ubozí vesms tžce ranní, v bolestech palivých. V zadním kout sín ležel mladistvý rek Odolen na smr bledý, zajatí,

ranami pokrytý jevily,

že v

;

toliko tiché povzdechy, deroucí se z prsou,

nm

ješt

Ale na blízko

života.

bdl andl,

Pán nebeský posílává nešastným k úlev a útše Tehdáž vzala na brzy v té a hned zas v jiné podob. sebe poselství andla Bianka, sliná sestra Leonardova. Komnata její sousedila s velikou síní. Tesk zbran, pov}k neobyejný a brzy na to úpní ranných zajatých Chvjíc se na vyburcovalo ji náhle z tichého spaní. celém tle poslouchala u dveí komnaty své pomíšené hlasy vítz plesajících a stenání nepátel ranných. Byli

jejž

to

zvukové usedaví, jenž co šípy ostré

jejím a netoliko k uším, ale více

pi

síle

byli,

volali

i

k

úpnliv

doráželi k uším

samému. Ti, jenž o kapku vody, k za-

srdci

352 vlažení

prahnoncích rt;

jiní

klnouce

strašliv

dovolá-

konec rychlý ninila bolestem jejich. Ale nikdo se nepovšimnul volání, úpní a chroptní ne-

vali

se

smrti, jenžby

návidných cizinc. zajatých k srdci neboC nezná rozdílu mezi prátely a nepátely, mezi krajany a cizinci, mezi obrancemi vlasti ono cítí útrpnos s každým nešastným, a vrahy jejími on kdokoli. Neštstí jest list prvodí k svatyni Útrpná dívka rychle vzbudila služku, srdce ženského. kázajíc jí pinésti velikou nádobu vody erstvé, a když se to bylo stalo, vstoupivši se stíbrnou lampikou do sín chodila od jednoho vojína k druhému, podávajíc ochotn každému nápoje chladícího mnoho li chtl. Již byla co útrpná Samaritánka celou sí obešla, an teprv ve tmavém kout zahlédla ješt jednoho, na pohled ostatních bídnjšího a od nich oddleného. Bylf to Odolen. Tváe jeho byly bledé jako stna, u kteréž ležel, oi vpadlé, pot studený na ele se mu vyrážel. „Nechceš píti, cizince?" tázala se dívka jemným, stríbrozvonným hlasem; ale Odolen neodpovídal, neb mrázrak petržený kota smrti byla obestela smysly jeho nevidl pomocného andla. Bianka pojmouc jej za ruku slab obíhá, znamenala, že dosaváde krev v žilách jeho 1 prohlédla rány jinochovy a jsouc pohnuta sliností i neštstím jeho, vymyla je vodou a roztrhši bílý závoj svj v pli, obvázala opatrn. Slzy její padaly na obvazek, truchlíc odešla do komnaty své ale nemohla usnouti, obírajíc se až k samému jitru obrazy vidné bídy. Temné vzdechy ra-

Jediné

mkké,

Biance

osud

šel

;

srdce ženské

citlivé

;

bu

;

a

,

nných vojín obraz

jinocha

ozývaly se v

z

veliké blízké sín,

kout tmavém

ploval útlou duši

její

a spanilý

bez pomoci ležícího natesknotou neobyejnou.

:!

353 Vzešlo jitro a hrdý Leonardo vešel do sín, aby popatil na zajaté; ale jak ztrnal, pesvdiv se, že ani jediný není bez rány a nejvíce jich již se smrtí zápasí Nevrle odešel, pozstaviv místo sebe stráž u hlavních dveí, ano pi všeobecné mdlob zajatých cizinc zbouení jakého ze strany jejich nebylo se co obávati. Jen velmi stídm podáváno jim pokrmu a nkdy i to zanedbáno. Na léení ran pro dležitjší zamstnání na náspech mstských ani nepomyšleno. Péi o zajaté ranné pejala však na sebe Bianka, pinášejíc každodenn do sín pokrm, nápoj i lék. Kdož se jí bude diviti, že nejradji a nejdéle prodlévala uOdolena? O jaká to slast projala srdce dívky italské, an za piinní jejího jinoch oí modrých pootevel a nemoha ješt mluviti, toliko n-

mými posuky

dobroditelce své díky vzdával

Poznenáhla picházel

penjší péí

k pamti a

poala

horlivou

i

se lepšiti,

!

rána

—

nejnebez-

a když

tetího

dne milosrdná Samaritánka jej navštívila, nabyl již tolik že mohl ze slamného lžka povstati a díky své síly, velé slovy vyjáditi. I pojal ohniv ruku chvjící se dvy a tiskna ji roznícen k srdci plápolajícímu, zvolal

„O

ty milostný,

mne

z

mrákoty

strážaý smrti,

blažícího života

andle mj,

jenž

jsi,

zjednal mi pístup ku

— mluv,

jak se

ti

vytrhnouc

skvlé brán

zavditi mám?"

Bianka sklopila oi. „Skutek dobrý" pravila skromn,

„sám v sob nalézá nejhojnjší odmny. Víru tuto vsála jsem takm s mlékem mateským, ona se mnou rostla byvši sílena to

su

sám

vhodným nauením; podle ní jednám, dobe-li, Bh! Co jsem pro tebe uinila, byla bych

mn

uinila pro každého jiného, a nezbývá jiného pání, než abj v moci mé stálo ješt více pro tebe uiniti." „Ješt více!" vzdychl jinoch jakoby ji nepochopoJan

z

Hvzdy.

I.

23

354 „Nebylo nepítel vlasti

mne

—

au jsem pišel co nepítel tvj peovala co o bratra vlastního ? Kdyby nebylo tebe, dva milostná, byl bych nyní snad již na vnosti! Na vnosti! a pece mne víže na tuto zem láska k životu, pece bych nerad umel, ach nerad, neb jsem patil v nebeské oi tvé." Dívka se zardla. „Ty pochlebuješ; le že k tomu, co jsem na tob uinila, mne vedla toliko láska, kterou bližnímu a on nepítel, prokazovati ." velí náboženství mé a snad i tvé Chtla val.

li

dosti,

tvé,

a

o

žes

— —

ne co osobní

—

—

—

v,

bu

ješt

nco „O

zhluboka žeti

že

—

smli

—a

.

.

odmlela se se zapýením. nejsem na svobod!" povzdechl sob Odolen „a ty že nejsi eška, abychom sob nále-

doložiti,

—

na

ale

vky

!

—

Vru

takové

cnosti,

útlého citu nenadal jsem se u zrádného národu

„O nejmenuj národ

tak

tvého!**

mj

zrádným!^ odvtila Bianka celý ohavným jmé em tímto, dokavad jsi jej nepoznal, dokud jsi se o licomrnosti jeho nepesvdil. snad proto zasluhuje potupy a hany, že hájí statky, práva, životy meem? I mezi námi, v, pebývají vrnost, stálost, udatnost, s

oima plamennýma.

„Nenazývej národ

i

—

trplivost, hostinství, milosrdenství a jiných cnosti více."

„Ale toliko v srdcích ženských!" doložil Odolen vroucím na dívku pohledem. „Mužm jsou cnosti tyto zajisté neznámé, u nich není ani útrpnosti ani víry ani statenosti ba ani udatnosti co my udatností jmenujeme." „Ty tedy tuze želíš svobody své?" tázala se dívka s

—

mkce. „Co jsem tebe poznal," odpovdl Odolen, „nezávidím souvojínm svým to štstí, že mohou voln harco-

355

O jesti to rozkoš bíti se okolo zdí milánských. proti mei, an pizvuneprátely muž proti mnži, ale vtší rozkoš hledti v oi kuje boji trouba válená tvé a kochati se v sladké rozmluv tvé."^ „Skoro bych mla chut zkusiti, jsou-li slova tvá více než obyejné pochlebenství!" jest pochlebenství neznámé." „Ticho, ticho!" napomenula Bianka s lehounkým ruky stisknutím. „Slyším kroky Leonardovy na schodech. zdráv, cizince !" zašeptla jemn a jako na perutch váti

me

s

;

„echm

Bu

vtérku jarního odebhla do komnaty své, kamž ji toužebné zraky dvojit ranného Odolena doprovázely.

Krokem hrmotným

Oi

jeho

nkoho

bloudily

po

Leonardo do sín. nemocných vojín, jakoby vás jmenuje se Odolen z Chýše?" vstoupil hrdý

ad

„Kdo z názvukem zpupnost a pohrdání jevícím. „Co žádáš od nho?" ozval se jinoch náš, vztýiv hledaly.

tázal se

se na loži bídném.

ptáku zkrotlý?" soptil Leonardo. „Ha, jsi ty to, „TebeC již díve jsem vidl. Nebyl-li tys to, co stál na stupních stolce Bedichova podJe krále eskéko, an Mipišli

lánští

Tehdáž

jsi

co

cizí ?

—

hled hrd jako císa sám a

ra-

otroci podrobit se

se usmíval,

pod jamo

—

Hle, jak na krátko trvala jak brzy zkrocena ta lví udatnost, Vz,* kteroužto se vy echové tak rádi honosíte! pokraoval hlasem úsmšným, „že krajané tvoji tebe od snad by dali nás vykoupiti chtjí. Slibujít sto hiven dujíc

se

z

potupy

naší.

radost tvá nevasná,

—

—

i

více

;

ale

nám

nejsou takovíto

rekové na prodej a co

23*

356 v rakou máme, to tak iehce nevydáme, krom žeby nám Abys pak se nekojil nadjí to ocelem vydeli. marnou, vz, že díve neshledáš se s druhy svými až když Miláno nad hroby vašimi i našimi se tehdáž,

—

zmti!"

eí

„Uspo sob „Snad

dosti brzy

rouhati

se

tch

chvastavých," odvtil Odolen.

nkdo jiný hroziti tob Lehko jenž nemže pravicí vládnouti ale mn na bojišti, o že bys tak hrd

bude

tomu,

!

;

kdybysi stál proti nemluvil se mnou * „Té cti," zasmál se Leonardo divoce, „brachu milý, abych já ješt jednou proti tob stál, asi sotva se dokáš. Brní-li pátelm Bedichovým hlavy tvrdé a lechtá-li je to pod pukléem, budeC pomoci. O pevné zd msta našeho mohou sob hlavy dle libosti rozrážeti a trochu krve jim též zdarma pustíme." Snad by byl Vlach zpupný ješt déle jinocha nemocného honosností svou nestoudnou trýznil, kdyby tento, uznávaje že planá odpovdi nezasluhuje, nebyl se odmlel. Na to pohlédl Leonardo ješt na ostatní zajaté, promluvil s nkterým tolikéž hrd a urputn, zamumlal nco do zub a pak odešel do komnaty !

e

a

Bianiny.

e

Nelibé city, které v jinochovi eském honosná Vlachova byla zbudila, zapuzeny myšlénkou na spanilou sestru jeho, Bianku. v

obrazech

Podoba

její

ušlechtilá

ped

nejrozmanitjších

myslí

vznášela se

jinochovou,

k útrpné Samaritánce, jejížto pée ochránila jej ped šípem smrti. Brzy se mu zjevila v ržových oblacích co svtice svtlem slávy nadzemské ozáená, brzy zase klonila se k nmu jako v

které

anjel

s

vznikal

nebes

plamen

slétlý,

i

lásky

cítil

teplý

dech

její

na

rtech

357 rozpínal ve snách ruce srdcem, svou duší a šeptaje jí byllíbezný, jako dech jara, jako jako šplounání potku mezi svých,

ji svým Sen jeho suslení májového vtérka,

po

ní,

nazývaje

slova milosti. kvítím,

vn

jako

rží

rozechvných. Asi o plnoci procitl lehounkým ruky zavadním a na to zašeptly rty díví: „Vzchop se, mladý nebezpeenství veliké hrozí cizince, a následuj mne tob!^^

hned

—

„A Odolen,

ty

mne

jenž

chceš

byl

dívku

z

nho

milenou

vytrhnouti ?"

po

hlase

tázal

poznal,

se

oi

spaním obtížené sob protíraje. „Ano, chci," mluvila dívka šeptem. „Nediv se tomn, že já, jsouc mšankou milánskou, nepítele msta svého rodinného ochrauji. Jdu za velením srdce svého, jež Nepohrdni vede k inu, kterýž rozum zavrhuje. a poj rychle za mnou." „Ano, za tebou!" jektal Odolen, ruku Bianinu ke rtm tiskna. „Tys hvzcia má! za tebou kráeti jest Ó že mi nelze patiti ve život, bez tebe býti je smr tvá tvou, abych vidl kouzlo oí tvých a pvab celé podoby tvé, jež opoutala mysl mou etzem milosti

mne mnou

!

neodolatelné!"

„Nechreí," pohádala dva, „a poj. Ped hodinou Z eí jeho vyrozumla jsem, že usneseno v rad, aby všickni zajatí na postrach nepátelm ale všem nemohu byli zavraždni. Líto mi všech Na to pomoci. Tebe bych ráda vysvobodila. Pro ? se neptej. Doba velí, vzchop se a následuj mne. Zítek odešel bratr mj..

—

;

—

všecko vysvtlí." v „O dobroto anjelská !" zvolal jinoch ped pannou na kolena padna, „jak se ti odmním, jak snahu tvou ti

;

358

mj

splatím? Život

mé tlue tebe,

tobé,

tys

ji

patí tobé

tys

tle

v

mém

mže

—

;

moje

krev

—

udržela.

pokyn; já poslechnu!" „Ticho!" odvtila Bianka

zachovala, srdce

tys jej

•,

opanovala,

jej

„as

Poru,

ve já

pro jdu

míjí! Prodlíme-li,

To dopovdvši táhla Odolena za sebou stedem sín, nemocnými peplnné. Nejednou zavadili o nohu nebo ruku nkterého ranného vojína

vše nazmar pijíti."

naež

;

kletba

Nedlouho

bolestné.

—

hrubá

následovala aneb zkiknutí

pe-

a zas bylo ticho, chvilkami

vzdechy ranných vojín. Prošedše nkolik síní sešli úzkými mramorovými schody k železným dveím, kdežto na stupni posledním hoela malá lampa a vedle rusêno

dv pochodn. Rozžehnouce pochodn pevrhli lampu klí Blankou opatený zjednal pístup k prchodu podzemnímu. Naped kráela Bianka s pochodní hoící za ní Odolen sotva zraku vlastnímu vící. Tak nenadálá byla zmna, jež se v osudu jeho byla stala. Po chvíli poal se prchod úžiti a cesta byla tsnjší i obtížnjší tu stanula dívka, kouc: pNyní kráej v pokoji, mladý cizince; za tvrt hodiny octneš se cestou touto za mstem a pak jsi ochránn Stíhání nemáš se co báti toliko bratru mému ležely

;

;

;

!

a

mn

s

Bohem

;

povdom !

tajný

Snad se

prchod

tento.

více neuvidíme.

—

A

nyní jdi

Pak zpome nkdy

na dívku, jenž se pro tebe tak velikého nebezpeenství Zpáchala-li jsem inem tímto zrádu nad vlastí svou, budiž mi milostiv já nemohla odvážila.

—

Bh

•,

—

jinak!" ale Stisknouc osvobozcnci ruku chtla se vrátit Odolen roznícený objal ji vele ka: „Uiniž mne docela šastným prchni se mnou do tábora našeho, kde ;

—

359

—

svazek svatý SYíže na vky Dáše naše sob eho se báti ? Urození mé rozumjí, tys má, já tvj. rovná se tvéma, a vtší jest láska nad urození " pohledem písným odvrátila se Blanka kouc „Žádáš nemožnost Mohu-liž zapomenouti, že pevn mne zrodilo Miláno ?" A dopovdvši vyvinula se z náfiá3

!

Le :

ruí

jeho.

Než se jinoch nadál, zmizela panna co úkaz povdarmo rozestíral ramena po ní; tma ji byla pohltila a jemu nepozstalo nieho jiného le kráeti opatrn Prlom byl nízký a trvalo dosti cestou naznaenou. dlouho nežli vzduch erstvý tváe jeho ovanul. Konen trný,

se hustým roštím na venek, i octnul se v háji vonném. Uvrhnuv se do trávy vysoké hltal do sebe vzduch sílící i ambru strom kvetoucích. Bylo mu jakoby slavil své znovuzrození. Dlouho-li tak ležel v sladkém sebe i veškerého svta zapomenutí, tžko uriti hvzda jitní již dávno zvstovala píští dne, an bojovník z trávy se vzchopiv, hájem citrínovým dále se ubíral. Dostav se na plá

prodral

;

upadl v ruce stráží rozestavených. „Jsemí bojovník z vojska eského a vracím se ze zajetí ke svým," ekl upímn ale Nmci nerozumli, aneb dle povinnosti své rozumti nechtli, i vedli jej co chyceného vyzvdae do hlavního stanu hrabte Ludvíka, jenž nad tímto houfem vévodil. Nastalo dlouhé vyslýchání, námitky a pochybnosti všeho druhu; konen odhodlal se hrab Ludvík odeslati zbha podezelého do eského táboru s nkolika prvodími. Krajané pijali jinocha rekovného s plesným hlaholem. Již jej co mrtvého byli oželeli a nyní najednou ;

stál

tu

ped

nimi

co

vzkíšený v kvtu bujarosti své;

360 trochn

bledý,

ale

oima záícíma

postavou narosmekli birýty ped rekem s takovým radostným hlakem pijatým. „Kdes byl tak dlouho? Jak se ti vedlo? Chceš-li jísti, píti ?" sypaly se otázky ze stera úst. Známí obklopili ho vyjevujíce rados ze zachování jeho, a vojínové sprostší vzali jej v roznícení plesném na ramena svá, a nežli se zpamatoval, stál ve stanu krále svého. „I vítej nám, reku mladý!" oslovil král jinocha velmi dobrotiv, „vítej a povídej, jakým zázrakem nám jsi zachován ?"

vnanon.

I

Nmci,

s

jižto jej

a

byli pivedli,

na

Odolen voval

sklonil

hlavu

skromn píhody

své

svou

od

ped

králem a vypraaž do

zajetí

koneného

nmu tém

vysvobození dívkou, ježto z lásky k zrádu zpáchala nad rodným mstem svým. Ješt byl Odolen vypravování své nedokonil, an tu milený druh jeho Bernard, dovdv se o píští jeho, beze všech okolk do stanu královského vraziv píteli svému na prsa padl. Zapomenuv na úctu králi svému povinnou, ml oi jen pro pítele drahého, a v okamžení tomto rozplynula se všeliká nádhera moci královské v pouhé nic.

Bez hnvu auobrž

s pravým potšením hledl král oba jinochy, jenžto ležíce sob v náruí, nmé jevili city své tu pohledem jarým, tu zase velým ruky stisknutím. „Vy asi mnoho sob máte povídati, co pro uši královské se nehodí," pravil král s úsmvem milostivým; „propouštím vás oba, abyste beze svdk zbytených tajemství srdcí svých mohli vymniti. Až poteba rozhlásá, uvidím vás bohdá po boku svém." Jinochové, poklonivše se hluboce odešli, za ruce

Vladislav

se

držíce.

na

Aby

se

zrakm zvdavých

uhnuli,

zamili

"

361 kde ješt jedcou v náruí dobn optného slocení svého. „O mj Bernarde!" zvolal Odolen v nadšení, „já jsem šasten, šasten jako král sám Od dneška cítím v ramenu svém síln IvovD, a bj síla ta nkdy chtla ochabovati, síln, vím mocný prostedek Njaký amulet?" „Tedy jen dopovz! „Rám mé posilní nadje, že až Mediolán padne,

kroky v blízký

sob

padli,

citrínový,

háj

velebíce

!

—

—

mé štstí zkvete!" „Jen neplesej ped asem!" odvce chladnjší Bernard. „Pevn posaváde stojí zd milánské, a než je rozboíme kdo ví, jak osud bh vcí zmní!" „Kdož by „Jdi mi s pochybnostmi!" odpoví druh. maje ped sebou skvlou budoucnost podobnými se tráJá ti pravím než odkveNic to pil myšlénkami ? z jeho Eutin

—

—

!

—

:

tou tyto libovouné háje, nebude hrdého „Ó bys šastným byl prorokem!"

„Ano, Bernarde! tím chci

pochybnos tu lánská,

mne

naklonn, na odpor

v

oích

miluje,

—a

te

tvých,

a král,

že Bianka,

pán náš, jak

kdo tmto

povz,

více!"

A ponvadž

býti.

vz

msta

dvma

jakousi

rže

mi-

mi mocnostem

víš,

jest

se postaví?" „Já ne," odtušil Bernard, píteli ruku tiskna, „já " toliko pravím blažení milující, nebo jejich jest Bernard nedomluvil. Tesk zbran na blízku perval pátelskou rozmluvu. „Slyš! co to?" zvolal Odolen a již pádil v tu strana, odkud hlahol bojovný zazníval. „Co tu máte?" vzkikl jinoch bujarý ješt jednou ale jak ustrnul, když dospv na bojišt poznal pi svitu msíce Leonarda, bratra Bianina, an sám a sám s nkolika vojíny táboru eského :

;

zoufale zápasí.

362 „Hoj, stranon, mládci!" zkikl na vojíny dorážející. ^Zvér tato jest má!" A již zableskl se jeho záivý nad hlavon. „Stranou, pravím!" velel hlasem vdcovým. „Ustate a ponechte samému, abych jednotlivce zkrotil a pýchu jeho pokoil. Toto však budiž pravidlem boje: zvítzím-li já, bude zajatým vaším; klesnu-li, eho chraniž, pustež jej svobodna, nechf se navrátí odkud byl pišel. Slíbíte mi to, bratí?" Místo odpovdi tloukli vojínové s mei na štíty, až se to daleko rozléhalo, a Odolen povyskoiv ohlédl se na druha mladosti své, ka jemné: „Ty, Bernarde, vyplnitelem vle mé!" Vojínové povoln odstoupili, znamenajíce chrabrost Odolenovu. a by£ i té nebylo, znali píze královskou, kteroužto šlechtic mladý ped obliejem vojska veškerého ped nedávném poctn byl. Leonardo mil soupee svého zraky mranými, jediným pohledem poznal jej a pohledem tímto rozjarila I bylo vidti, kterak nase všecka krev v žilách jeho. bíhaly jednak zlostí palivou, jednak mstou klokotem A již stáli proti sob jako dva turové rozse vaící. jitení anebo jako dv mrana v sebe vraziti mající. z modroskvlých štít Zasršely jiskry z i ale byla to jen jako pedehra k výjevu opravdovému, jakoby druh byl zkoušel sílu druhovu. Ye Vlachovi ale plála krev hustji padaly rány mee jeho, an^ ech, odbujnjší prce jeho, chladnji a opatrnji je odrážel. Cím zuivji Leonardo na Odolena dorážel, tím chladnji poínal sob tento, jako by jen nucené hájil život svj a nepíteli schváln píležitost k vítzství podával. Sotva to byl Leonardo pozoroval, odhodil daleko od sebe a založiv ruce kížem na prsa zkikl: „Nelze mi zápasiti s tebou! Bij mne anebo odkrej prsa; toto hráni o život nesnesu!''

me

mn

—

Bh

—

bu

me

;

;

me

363 „Tedy jsi mým zajatým," odvce Odolen, „a osud Zodpovídej upímn a bez tvj spoívá v rukou mých.

—

na

šalby

se

t

otáži."

pTaž se smle!" ekl Vlach ztáhnuv brvy a zraky „nikdy nepekroila lež rty moje, akoli jste vy mi nadali lhá, kdykoli jsem pravdu vštil vám!" „Povz tedy, jak se vede Biancc, seste tvé?" promluvil jinoch ostýchav. ^Ó že práv jí týkati se musí otázka tvá, aby všecky vnitnosti mé naplnily se hokostí nejodporLe ty jsi se tázal, a povinnost má, odpovdí ti njší! vrn. Vz tedy, mže-li t zpráva ta oblažiti: Bianka zeme co zrádkyn obce popravou veejnou!" Slibils povdíti pravdu a hle, to „Hade, co díš ?

k zemi klon

5

—

—

první

již

mne

lež, jížto

„Lhal-li

jsem,"

mne na míst hrom

sklamati chceš." vyhrknul Vlach ze

— Le

zachvátí!

co

sebe,

horlím?

„nech Málo

vru, na tom záleží, víš-li ty slovm mým ili vezme odplatu svou, ona ume, ume výrokem slavného senátu, a ani jedno oko nezapláe nad hrobem jejím. O jak jsem ji miloval!" zvolal oi dlanma zakrývaje Ona nebyla mé lásky „a ona? hodná!" mi,

nic

!

— Ona

—

„Proto-li,

—

že

—

milovala cizince,

že milovala

mne?"

„Dopustila se horšího," pravil Vlach, elo zachmu„zradila vlas, prodala rodinné msto, okázavši iv nepíteli zjevnému tajný vchod do lna jeho." „Tajemství to," ekl jinoch odhodlan, „bude se mnou pochováno. Hlete sob hradeb, my tajných pr„složil chod nedbáme. Nad to" mluvil šeptem jsem písahu svatou v ruce její, že nikomu z našinc nepovím, kterou cestou jsem vyšel z Milána. NeválímeC

—

—

—

364

my

jako vy úkladn

a lstiv,

ale

elo

mnž

proti eln,

proti muži!"

„Tak-li tomu, obdivnji velikomyslnos národu tvého ale velikomyslnos tato, byC byla sebe vtší, ani za

j

mák

neospravedlnl trestuhodný in sestry mé, aniž umírní pokutu, za zrádu vlasti vyenou. Msto naše musí ve-

ejnou

výstrahu, a byCby tím ztratilo nejšlechetnjší

dáti

ze dcer svých!

„A

ona, jak pravíš, jist

„Tak

základech svých

— Dva

!

dny

jí

dosud pevn stojí na dáno lhty, aby se pi-

vnost."

pravila k odchodu na

„Jdi tedy"

ume?"

jako že Miláno

jisto,

„a zvstuj jí, že než slunce vysvobodím z rukou vrah. Jdi, pravím, jsi svoboden, vra se do msta, ale díve zavaž se mi písahou, že vrn vyídíš poselství mé!" „Vru lehkou žádáš službu za propuštní mé. Budiž !" ekl vesele, pravici svou v ruku jinochovu vloživ. „StaneC se; já totiž vyídím slib tvj, ale postarám se též, abys jej splniti nemohl; na by nám také byl dal rám a matka zem železo na mee?" „Písahej, že vyídíš co ti veleno!" zkikl Odolen. Vlach odprisáhl, a jinochové doprovodili ho až k brán mstské.

podruhé zajde,

zvolal Odolen,

—

ji

Bh

tém

Smutn

se

vracel

Odolen po

boru. Mysl jeho byl obestel

jasnému ze sna,"

mrak

chových byla pravda.

nemohl obelhati!"

tá-

„Bernarde!" zvolal jako pro mne! Ve slovech VlaJá jej pustil na svobodu; on mne

rozplašiti lze nebylo.

ona ume,

boku pítele do

trudný, jejž ani slunci

ume

—

365

slovu

„Ona nesmí nmí ti," odvtil Bernard žertovn, „máš-li svému dostáti, neb jsi se zaekl slavn, že než

slunce podruhé zajde,

ml

„Ó bych

ji

vysvobodíš!"

tak udatných jako jest by mi to pravou hrakou; ale co zmohu sám jediný proti celému pluku nepátel rozjaených?" a mne nepoítáš zu nic? Zde ruka „Ty sám? má, já vytrvám s tebou až do konce!"

— bylo

tvé,

asi

sto páží

—

—

„Nuže!" zvolal Odolen, ruku. sob podanou vele ^jest as padesát takovýchto muž, a slunce zejtejší bude svítiti na sutiny Milánské!" tiskna,

„a

„Éekni pt set posvdím tob!"

Za Bernard,

not?

—

eí

— ekni

tisíc!"

pibrali se k táboru.

usmál se Bernard,

„Holá, hoši!" mluvil stíbra, zlata a kleA vojínové strkali nich rokovali o tajné

„komu se chce milánského Kdo chce držeti s náma?"

—

hlavy dohromady a nejodvážlivjší

z

výprav. se nás jen sto," sliboval Odolen hor„slezeme ješt dnešní noci zd mediolánské, a kois vzácná což dím kois? koist i sláva oekává nás! Jetichu, pjdeš ty také?" oslovil mladého muže, jenž vstávaje z plášt pod sebou rozprosteného na pí„Shledá-li

liv,

—

—

—

inu pohybu se tázal. „A kam?" promluvil rozespalý. „Na Milán, ješt dnes!" znla odpov. „A udatný Jetich z Choustníka sáhl po svém mei

—

a vsadiv ocelový šišák na hlavu bujarou stál již uprosted houfce malého. „Ne toliko já," pravil vesele, „pjdu,

mé pjde i dvacet jiných!" Následovalo stisknutí rukou a šeptání do ucha. Ho-

ale na slovo

366 dina pSlnoní ostanovena k výprav a heslo bylo Biankae. bylo mládc odvážlivých ke stn.

—

I

Noc erná

pernt své nad krajinon a tma

rozpiala

ta

hustá pokryla tábor;

se vykrádali umluvení

vojínové

stan a odvázavše kon od kolu hnuli se tiše, na to pší jízdní stáli nedaleko zdí milánských. ze

a brzy Stáli

i

a naslouchali, ale Milánští uemusili míti o nebezpeenství stráže rozestavené hovily spáuku, ani nejmenšího zdání ticho slavné panovalo nocí tmavou. ;

S vysoké ctou táhlým,

vže

Dionysa

sv.

hromovým zvukem

oznámil a

hned na

hlásný

dvaná-

to bylo zas ticho

jako v íši mrtvých. Vojínové eští stáli jako z kamene, pak tiskl druh druha a na mžik piloženy žebíky k vysokým zdím. „Bianka!" letlo ode rt ke rtm jako suslení vtru noního po žebících to lezlo jako hejna erných mravenc; již jsou na zdech a chrabrý Jetich z Choustníka z plného hrdla „vítzství!" zvolá. ,

;

Jako proud jarý ítilo se to do msta. Milánští zapomnli chránit hradeb svých, nenadavše se útoku. Nebylo tu koho porážeti než onde a onde malou tlupo mšan, jenžto se na kvap byli shlukli. Hlahol ryný rozléhal se mstem ve spaní pohíženým a ulekaným obybyli

vatelm

sotva stailo

Na odpor Mezi a

kois

asu

zastriti závory u okenic a dveí.

platný nebylo ani pomyšlení. tím,

co vojínové

vzácnou na

kon

len? po Leonardovu

eští

bohaté

paláce olupují

nakládají, rozléhá se hlas

paláci.

„Bianko

— Bianko!"

Odovolá

vždy úzkostlivji ale jen vysoké stny vracejí zvuk práAj zdný. Což vymely ty sín a komnaty nádherné ? pece, pece! Leonardo, vyplašen ze spaní tvrdého, áo nhož po ptce nedávno pestálé byl zklesl, jako tur ;

—

367 rozdráždéný v ele

nkolika služebník

s

meem

obna-

hrdinm jásajícím. ^Ha, tyge!" zaií Odolen spativ jej, „kde

ženým

v

cestu se staví

jesf

Bianka?^

„Na vnosti!" odvce Vlach šklebn. Pozd'3 pišel,

vítzi, již vykonal senát výrok svj,"

„Do pekla

tedy

s

tebou i s holomky tvými " zkikne na Leonarda; ale ten stojí pevn !

Odolen dorážeje lít na patách mužných a splácí každou ránu, žádnou nezstávaje dlužen. Snad by se plka byla prodloužila, kdyby ji tíse vojín eských, na bojišt valem se tlaících, nebyla rozhodla. Stísnn se všech stran padl Leonardo pod meem Odolenovým, a tento vstoupna nepíteli pemoženému na prsa prosí „Mluv, než ulítne duše z tla mluv a daruji ti život!" Ale Vlach ani necekna toliko se svíjel a zloree zápasil se smrtí. Ješt jednou sehnul se k nmu Odolen. „Povz, kde jest Bianka a vysvobodím tebe po druhé!"

„Nevím kou

tžkostí

—

:

—

—o

—

Zmizela!^ ní. pronesená "slova, s

byla poslední,

nimižto

Vlach

s

veli-

ducha

vypustil.

„Ha, výprava naše tedy marná," zvolal mladý vítéz „a Bianka pro mne ztracena! Ó že mi radji nebylo souzeno pojíti meem nepátelským, než abych se trudem lásky utrápil? Sladší byla by rána odprce dorážejícího než rána milosti neodmnné!" Takto lkal stoje nad mrtvolou Leonardovou. V tom strhne se kik na námstí. Lomoz zbran rozléhá se po ulicích nedávno ješt jako umrtvených, Vlachové zprvu podšení nyní teprv k hanb své shledali, že skrovný toliko poet nepátel do msta se vedral a k tomu ješt více koisti a drancování než boje v bolu prudkém,

—

368

poádného

hledí. I seberouC se, stojí, dorážejí. Koistníci vidouce nebezpeenství svolávají se, a bojují a ustupují k brán Dionyské. Jedni rozrazí veeje její pepevné,

nakoistným

jako vely ven se rojí, brány na koni rychlém, koistí obtíženém an tu s rachotem spadne železná brány míže a komon rozpolí. vojín sebere svou koist, jakoby se nic nebylo stalo, a pšky za sborem prchajícím uhání. Povídá se, že to byl smlý Ješek z Pardubic. Hlahol radostný rozhostil se po táboe eském, když se byli hrdinové s koistí nesmírnou zdrávi do

a druzí se zbožím Jižjiž poslední

muž eský

—

ujíždí z

Le

stan navrátili. V íších zpvy vojenské zaznívaly,

se

pnilo ohnivé

vypravovalo,

Ba

víno italské,

dlilo

se,

— vše

sám splesvých. Jistý kroniká zaznamenal, že chrabrého Jeticha políbil v elo a bratrské jinochy Odolena i Bernarda pátelsky k srdci privinal. Le mezi davem plesajících bylo vidti jednoho, jenž s hlavou svšenou nebere podílu v radostí vsejbeâé tonulo v radosti a veselí. sal nad hrdinstvím vojín

i

král Vladislav

a to byl Odolen z Chýše. Spaní míjelo oi jeho. On a vrný druh jeho Bernard sedli v tesklivém mlení ped stanem, patíce v noc hvzdojasnou. „Zpívej, Bernarde,** pravil vítz zarmoucený píteli svému, „zpívej, zvuky arovnými zaženeš mraky zastiující duši mou. Zpívej cokoli jen nic veselého!" A Bernard pojav loutnu naladnou probíhal prstami

a

struny

—

zvuné

a

v

polodušeným hlasem

akkordech jemných

jal

se

mkkým,

zpívati následující romanci:

Jede rytí, lesem jede Xa koníku vesele. „Co se rdí ty hory šedé? Co mi mráz jde po tle?

369 Aj koníku,

Mj

vranikti,

Co tak kráíš nesmle?"

A

rytí po celou cestu

Bádá zvíe milené: ^Dnes mi poneseš nevstu

Tam

z té tvrze ervené! Aj v okénci

Zívá

dve

Po milenci ržené."

Ale vraník hlavu vsí, Jak by mu cos scházelo: A rytí se z toho zdsí, Není mu víc veselo .Co se v lese :

Listí tese,

Jak by jezd mi zrázelo?" pohodne zvíe vrné, Pohodne je v slabiny, Aj, jak mizí houšt enié, I

Aj jak míjí hájiny!

V hrze

—

tejné

Z arodjné spchu krajiny.

Letí v

A

když na plá povyjede, Všecko se tu zelená, Tamo s hory temnošedé Hrad milý se ervená:

„Je, koníku.

Mj

vraníku,

Ceká dva ržená." Již dojíždí v hradní bránu, Aj tu smutek užírá. Otázka: Kdo zesnul v Pánu?

Na Jaa

z

Hvzdy.

I.

rtech

jemu umírá.

24

:

:

!

370

Tvá se mní V pedcíténí. Slzu

A

oka

s

utírá

když T ernou kobku vkroí^ Hle, tu rakev zastená!

Strhne víko,

Nevsta

—

— ach,

co

zoí ?

to milená!

„Ach, mé zdání!'' Zvolá v lkáni. „Nyní vím. co znamená!'*

A

nm

Oi Její

na rakev ernou kalné upírá,

dvu vrnou

lno.

—

Štstí lásky zavírá.

onom

..V

svt

Blaho kvte!"

Vzdychne

si

Pvec skoniv píse

—a

umírá.

po Odolenovi, jen prý nlehují zármutek i bol protož se mládec ani nepokusil druha truchlícího ze smutku vytrhnouti, nýbrž zmniv akkord zapl

tvá zakrývaje potajmo

ohlédl

se

Slzy

slzel.

;

uázvukem jemným

tato

Útcho má — Duše-li

má

potšná

slova

Shledání —

zím kynouti tiše, po zesnulých se shání;

té

se snášet s hvzdné výše perutích, v tichém an šepci vání

Tebe vidím

Na

Shledání!

A

jako u vytržení padl Odolen píteli

vrnému

okolo

krku zvolaje potšené „Ze srdce mého jsi pl, Bernarde! Ano, tamo ve výši hvzdné se s ní shledám a bude pece mou, teba by mi zde na této kouli prašné nebylo ;

popáno

kochati se v

istém

objetí jejím

371 Svétlo jitní se prodralo z oblak siných,

olemovala

vrchy

záe ržová

pláštm mlhy zahalené, závoj stíbrný

nad vlnami Adduy, an to z msta Milána prvod slavný se blížil k táboru císaskémo. Dvanácte konsul mstských kráelo nohama bosýma v ronchc kajícím, s hlavami svšenými, na šíjích mee nahé na znamení pokory nesonce. leskl se

V ele svém mli staeka vážného, arcibiskupa to milánského. Hlavn jeho nekryla mitra zlatolesklá, alebrž stíbro šedi a valn proidlých padalo na ramena pohrblá ; nohy stáím seslablé podporovala berla, o nížío kráíval k oltái Božíma. Oznámeno císai, že Milánští následkem škody za pedešlé noci od vojska jeho ntrpené picházejí s€ pokoiti. A císa svolav vdce a rady své, knížata i biskapy, posadil se v majestátu na stolec zlatoskvlý maje na hlav komnn a v jedné roce žezlo vládne, v drnhé pak jablko íše, tak že neml ani íoa pohladiti vonsy Bylf se zajisté pirudé, tém až po pás dosahující. pravil, aby bleskem slávy a velebnosti ohromil posly, jimž bylo n

stup

stolce o milost žebrati.

Bedich Barbarossa

byl hrdina slávy milovný; rád když ped ním národové meem jeho pemožení v prachu se koili-, ale v pohledu na staikého ardbiskupa milánského jej pece opustila hrdost panovnická, tak že odloživ insignie císaské na stolek sestoupil se stnp trnu, a podav starci ruku sám je) uvedl k místu zvláštnímu mezi biskupy, co s vojem jeho byli pitáhli aneb pozdji k nmu se pidružili. Vzdav úctu starci velebnému zasedl opt na stolec a s tváí písnou vídal,

vyslechl

eníka,

jenž

slovy

nejpokornjšírai

24*

se snažil,

372 •vylíiti

kami

o

spolaméšan svých pod

ochota

milos a ušetení

Nešeteno

ta slib.

Milánští podvolovali se všemu,

cokoli na nich bude požádáno.

I

nmeckému

za

nad

deset

hiven

jakýmikoli výmin-

žádajících.

zlata

usnesli se dáti císai

náhrada

výpravy a

pomoc válenou, kdykoli jí bude potebí. Že pak ve shromáždní rad císaských nebylo

to

Anselma, arcibiskupa ravenského, jenž umel knížata k nea záští popuzovati, byli Milánští na pímluva krále eského a nkolika jiných vojvod na milos pijati. Císa vzav od konsul mee, dal je dvoanm svým a hned na to k vítzoslavnému tažení do msta pokoeVesele zaznly polnice táborem ného zatroubiti kázal. a knížata i hrabata vyjíždli v nádhee s komonstvem etným, aby doprovodili pána oslaveného do Milána

dve

ovneného. „Evviva! Evviva!" rozplesal se lid vida císae do obyvatelstvo jej uvítalo jako osvoboditele brány vjíždti jako otce v náruí svých dítek dávno oekávaného ;

,

z

ciziny dálné se vracejícího.

U

Dionysia zastavil se prvod. Císa a svatyn, kdež dstojným arcibiskupem pražským sloužena slavná mše svatá na podkování Bohu Císa Bedich i král eský za šastné ukonení války. Vladislav sedli pod nebesy, zlatem hust krumplovanými na hlavách jejich tpytily se koruny ceny neavšak oí jeho ani I Odolen byl v chrámu smírné. dost málo se netknula sláva a nádhera po svatyni Boží knížata

chrámu vešli

sv.

do

;

;

rozestená; zrak jeho bloudil po shromáždní po pedmtu drahém, po ztracené Biance.

Po skonených službách domech ubvtováno a od

Božích

mšan

bylo

hojn

lidu pátraje

vojsko po vyastováno.

873 Odolen pak

pítelem svým Bernardem procházel

s

poptávajíce se pilné po seste když nohy jejich již omdlely, pátrání

smr

za

Tot bylo

marné.

bylo

zrádu

vlasti.

eho

vše,

se

Leonardov.

pesvdili

Pozd se,

ulice,

teprv,

že všeliké

msta, zavinivši My nevíme kam se podla." na obyvatelích otázkami mnohými

„Ona zmizela

z

—

dovdli. Utrmáceni

chzí

dlouhou

vracel:

se

do

píbytku

práv minuli roh ulice Dionyské chtjlce vkroiti do domu sob vykázaného, an tu panoš mladý spoleného

;

Odolena za sukni popotahal, dávaje mu rukou znamení, Nedvrn pohlédl s ním rád stranou promluvil. ale v oblieji hocha modrojinoch eský na dotíravého okého nejevilo se nic coby podezení jakéhosi úkladu ospravedlovalo, a Odolen neml v obyeji pohrdnouti že by

;

dobrodružstvím jakýmkoliv, i protož nerozmýšleje se dlouho šel za panošem, poprosiv pítele Bernarda, by jej na témž míst oekával. Když se byli za roh uhnuli promluvil rytí eský k panošovi: „Nuže, co jest?** „Šlechetný pane," pravil oslovený s lehkou poklonou, „již pes hodinu vás hledám u, teprv nyní mi lze vyíditi poselství své a pece bych ml již dávno za

branou

v službu se o zlaté

tžké

—

—

co initi ? Já jsem se uvázal pannám, jakož na toho písluší, jenž ostruhy uchází, a protož mi nesmí býti za býti

!

paním

Ale

i

"

„K emu tch slov?" zarazil Odolen panoše netrpliv, „povz, kdo t posílá?" „Nehoršte se, šlechetný rytíi, slena Bianka mi ." slíbila, že když ?" zvolal jinoch, trna pekvapením „Bianka radostným „mluv posle šíastný, kde dlí ? Pro se .

—

—

.

.

!

;

374

pede mnon

ukrývá

Kdo

„Rád budu

vyvázla

nebezpeenství

z

?

mluviti,

odvtil panoš klásti po potrubím, abych

šlechetný pane,"

Jen rate hezky jednu otázku

asmívaje,

se

Jak

?

ochránil?"

jí

druhé

a nevypouštjte všecky jedním odpovedmi tolikerými k posledu nezalknul. Ad A. tedy aneb nejprve, jak ctihodný mnich íkával, od nhož jsem se abeced tak dokonale vyuil, jak to kehkosti lidské vbec lze, ad A pravím slena Bianka mi slíbila, že když tenhle lístek do vašnostiných šlechetných rukou odevzdám, od vás i od ní štde ob-

se

—

—

:

darov.in budu."

^Sem s ním!" vzkikl Odolen, panošovi lístek hedvábnoB šrkou otoený z ruky vytrhna. „O Bernarde !** volaí radostn, akoli ho pítel, jehož se to týkalo, slynemohl. „O milý Bernarde,

šeti

šije

Ona mne

í

Panoš mladý se usmíval, bystré. Zatím Odolen

znl

jenžto

asi

zaplesej

se

mnou

!

Ona

miluje !"

v

pebhl

tato slova

hlad sob kadee

za usi

rychle obsah lístku drahého,

:

Drahý Odolene Bianka tvá jest v hanebném zajetí. Bratr mj se vztekal, pohešiv Tebe mezi zajatými. PodezcHí spravedlivé padlo na mne, že jsem Té z palác vyvedla neboC o prchodu podzemním nevdl nikdo než on a já. Bratr písný zavázal se písahou strašlivou, že mne

— —

smrtí

ztrestá,

jest provinní,

horlení

nad

polekána té

vinou

klí

zjeveno

bylo

obci,

že zráda vlasti

které toliko smrtí lze vyplatiti.

V

roz-

mnou zpáchanou zapomnl ode mne

od tajné branky. Ustrašena divokostí jeho, výrokem smrti neváhala jsem vzíti útoišt samé cest, kterou jsem Tebe šastn na svoboda

požádati

k

aby

375 ale ty vedla. Chtla jsem Tob do nárui se uvrhnouti »a neštstí uvedla mne klamná náhoda do táboru LudMarné bylo odvolávání se víka, hrabte Rýnského. na Tebe. Hrabti surovému zalíbilo se považovati mne co koist vítanou a od té doby trápí mne dotravostí svou, nazývaje to láskou, jejížto sílu pekonati mu nelze. Darmo mu opakuji, že srdce mé již dávno Tob on se mi zadáno, že mi nemožno city jeho sdíleti, smje do oí, nepestávaje mne trýzniti ošemetnými ná;

—

—

—

strahami svými. vysvobodit

—

O pij,

drahý Odolene,

Svou

pij

vn

brzy

vrnou

Bianku.

Obliej Odolenv

Když

byl doetl,

„Zde

odmna

hodil

mnil

se za

mšec svj

tení radostí panoši,

za službu již prokáziinou

i

i

zlostí.

ka kvapn: za

tu,

kterou

teprv od tebe požádám."

Panoš zchytralý potžkal v ruce mšec cechýny odpolu naplnný, a oceniv v duchu obsah jeho ekl bes ostýchavosti „Za službu první, aneboli ad A, jsem doslušné díky; co se cela spokojen a vzdávám spolu však služby druhé aneboli ad B dotýe, dovolíte zajisté, vypane šlechetný, abych dle vlastního uznání ji :

bu

plnil

anebo couvnul.*^

hochu, tak se mi nevymkneš!" zvolal ne, smlostí panošovou popuzený, i uchytil ho za límec, aby výroku svému potebného drazu pidal. Panoš se zkifil pod rukou Odolenovou jako had mrštný, hledaje piln nco za pasem a snad by hádka malá mezi obma nebyla se bez krve skonila, kdyby Bernard, jemuž ekati se omrzelo,' nebyl pikvapil a

„Ne,

rytí,

376 hádku ve prospch pítele svého petrhl. ;,Co tu máte?" zkikl na zápasící, vrhoa se mezi n. Málo slovy bylo vše vysvtleno a mladý panoš pošoupnuv birýt na pravé ucho zpímil se jako svíka,

obma bohatýrm

hled

„Nyní

nás

bez stanu!" velel Odolen.

nepojaté do oí.

prtahu

povedeš

do

Ludvíkova

„Ano," odvce mládec nepostrašený, „abych byl bláTof by to as nevelmi hezky se mnou vyhlíželo, kdybych pánu svému takové hosty do domu aneb což jedno, do stanu pivedl. Vzte, šlechetní rytíi, že já, akoli v oích vašich nepatrný, jsem dvoan hrabte Rýnského, a ten by mi vru špatn podkoval, kdyby zvdl, že jsem mu z pouhé svévolnosti aneb ješt pro njakou jinou píinu dvé statných soupe na krk pivolal! Já pejal poselství nebezpené toliko z útrpnosti a at tak dím z povinnosti k slen zajaté, ponvadž jsem se v službu paní i panen vbec uvázal, doufaje zen ?

—

—

odmn

ostruh zlatých sob dobýti. O jiné ani nemluvím. Nuže eknte, statení rytíové, Ize-li panoši, jenž v budoucnos siln doufá, cáru povinnosti jen o pí pekroiti, kde se na jedné stran o provaz kolem hrdla jedná a na druhé nieho k doufání není?" ,Mohou-]i dva lesklé cechýny pochybnostem tvým

konec uiniti," pravil Bernard posla drzího okem písným pemiv, „tedy nás ve do táboru Ludvíkova a okaž, kde slena v zajetí se chová." „Milerád, pánové šlechetní," odvtil panoš s lehkou úklonou, „slíbí-li mi statenost vaše, že se o služb oné, peskrovné, ani slovem nezmíníte. Libo-li, pánové,

a

pojme I

!"

yedl jinochy z

msta, opatrn sem

i

tam se

ohlí-

'

377 vedl je hájem crtrínovým a hlnbokon, malinovím ; porostlou roklí a když z dí byli vystoupili, pravil prvodí prstem na bílé stany ukazujíc: „Tam ten u prosted se zlatým tepením a velikým znakem pod chochozeje

;

lem

je

stan pána

mého

;

tam naleznete

eho

a tím pánové statení, dobe se mjte i" skoil za stromy a rychle zmizel v houští.

hledáte

A ka

—

to za-

„Za tebou se nepoženu i" pravil Bernard pohrdav^ „a i tob, milý Odolene, bych radil, abys sám a sám do táboru ovšem s námi spíznného se nepouštl. Nebylo-liby lépe zprostedkování krále našeho užiti k tomu, k emu meové naši nedostaí ?" „Nemluv mi o zprostedkování," namítal druh nevrle, „kde se jedná o pomoc rychlou, kde každé meškání nebezpeenství rozmáhá a pispní rychlé svatou jest povinností. neznáš Ludvíka z povstí':"* „Znám; ale pomni, že to bratr císav!" „A což císa nestojí pod zákonem jako já i ty ?'* ^Stojíf ovšem," pravil Bernard, ^jelikož sám jej vydal ale jsi-li ty tak mladý a hloupý, abys nevdl, že zákon ustanoven toliko pro lid, jenž chybí-li, bez výminky se tresce pro pestupníky vyšší ale že vždy njaká branka otevena ? Jdi tedy, když již jinak nemžeš; já pjdu, abych pokud možná se postaral o

i

•,

;

tebe

nevstu tvou." „Ty mne opouštíš?"

—

i

volal Odolen za odcházejícím pohledem, v nmž na sta výitek trpkých vzelo ; ale druh povážlivjší spchal, nedbaje na okamžitou rozhoeuos milence vášní pojatého, k pátelm svým do táboru eského. Odvážlivý Odolen nedal se ani tím ve pedsevzetí svém zmýliti. Spchaje k stanu naznaenému vrazil bez s

:

378 rozpaku do vnit, akoli mu vojín ramenatý u vchodu helebardou cestu zameziti se vynasnažil. Odolen ji žasnoucímu z ruk> vytrhl a daleko za stan zahodil, volaje ,Úctu pro rytíe eského!" V samém stanu porazil ješt jednoho, cestu mn zastupujícího. „Kde jest

—

Bianka?"

hlasem ohromným.

volal

zašustly plátna rozpojivše se, a z nich vyletla vrhnouc se milenci a oekávanému osvoboditeli náruí; ale v tom okamžení zadržena byla rukou v silnou. „Stj!" zkikl Ludvík, pán stanu, mezi ni a Odolena se postaviv; „stj a nevzbuzuj hnv mj, neI

dívka

—

A kdo jsi ty, odvážtváí pánovitou k jinochovi rekovnému. „že se opovažuješ vstoupiti do stanu mého s hlukem a násilím, nedbaje na výsadu urozenosti mé a zaínaje rozbroj v okresu vlády císae, pána našeho?" ..Císae raiž Pánbh žehnati,'^ pravil jinoch nezastrašený, „a dlouho zachovati! Já nepicházím rušiti mír jím velený, aniž rozbroj zaínám, jak ty pravíš: já zde dívku hledám a již i nalezl, kterou ty beze všeho práva chceš-li livce!'*

pocítit

následk jeho

I

obrátil se

zajatou držíš. ^

„Kdo

praví,

v

as

práva?" odvce hrab Ludvík národu nepátelského a ^'la zajata

že bez

hnvivé. „Onat jest

z

války."

„Sketa jest a ne muž," zvolal Odolen rozhorlený, „kdo se ženami válí! Vyhledej sob muže, chceš-li hrdinství své dokázati!" „Nu, stj mi tedy ty, chlape smlý!" zkikl hrabe Ludvík, vytasiv a na Odolena dorážeje. I nastala se prudká. Oba byli cvieni ve zbrani^ oba rozlíceni, oba hrdí, oba bojovali pro milost dívky

me

—

a jaké

to

dívky

?

—

Což

divu,

že

meové

jejich

379

krunýe

tískali o

že

zbrojnošové

pibhli,

a helmy jako

kladivo o kovadiiím, a hmot povstalý byli

Ludvíkovi, jenž na

pozdáleí se dívali na boj bohatýrský nižádného podílu. Jak souboj ten vypadl? To na píští stránku odložíme, až laskavým povíme, jak se Bernardovi poštstilo ku pomoci pítele svého v táboru eském toliko

neberouce v

nm

—

tenám

pomocníku

shledati.

p Zdrávi

byl vešel.

es

a

bute,

„Kdo

slávu

z

brati moji!" vás volí pro

jména eského

jíti

zvolal,

když mezi né

vc

spravedlivou a pr©

se

mnou k osvobození

bratra v nebezpeí váznoucího?"

„Rci díve, kdo ten bratr jest?" promluvil Ješek Pardubic na dlouhý svj se podpíraje, „aC víme, stojí-li za to, abychom pron kopí, mee, stely a tak

me

z

dále nasadili?"

„Mním, že stojí," odpovdl Bernard z Lubu. „Jesti to vám všem chvaln povdomý Odolen z Chýše!" „Odolen a opt Odolen!" pravil Ješek z Pardubic, ostím mee svého do zem kypré ped sebou jamku dlabaje. „Miláno jsme dobyli, a já at mne anjel pišel jsem pi tom žertu o nejstrážce ochrání lepšího kon svého! Víte jak mi ho v brán míží železnou perazili ? Nu, já jim to ješt bohdá zplatím, nad námi a já na živ jakt Jak jsem pravil Miláno jsme dobyli takoka jediné k vli tomuto Odolenovi; a je-li on nyní skuten v nesnázi, pro bychom váhali o vysvobození jeho se pokusiti ? Díve nám ale upímn povz, jak se všecko pihodilo, a co nám bei ujmy cti a víry vojenské pron uiniti lze?" Bernard z Lubn podal krátkou zprávu o tom, co pítele jeho do stanu Ludvíkova pivedlo a jaké nebez-

—

—

Bh

!

—

380 peenství

života

vysvoboditi,

císav vdati

a

jeho

jest

šrtka

hrozí,

veliká, s

ním

nezapíraje

že

an sok Odolenv svedená snadno by

odvaha, jej jest

mohla k rozdvojení oboa panovník, císae

totiž a krále

„E! žliv. chovali;

za-

Nmc

ech.

co je

„My

bratr

píina

stáli

nám do Nmc?" pi nich, doknd

vycení-li ale

pravil Ješek

opovr-

k nám pátelsky oni na nás zuby, okažme my jim se

drápy; tak bude vše zas vyrovnáno! Hej, hoši!" volal na odnce své. Â ty, Bernarde, nás ve!" I sebralo se na rychlost ticet chrabrých vojín po boji jenjen prahnoucích na okamžik sedli v sedlech a na velení vdce svého pobídli ostnem kon; zaprášilo se za nimi a než se nadali, stáli již pnami koskými hust poházeni uprosted táboru nmeckého. Tn jim znl vstíc hluk temný; na tváích vojín nmeckých panoval zmatek a podšení. Ve chvatu bželo vše k stanu hlavnímu a píjezdu host cizích ve zmatku obecném ani hrubé nepovšimnuto. Zárove s davem jiných vešli i echové do stanu tu ležel na zemi aj Ludvík, hrab Rýnský, krváceje z rány hluboké. V nmém bolu pohíženi stáli nad ním pátelé jeho, an služebníci a zbrojnošové svlékali jej z hávu koženého, hedvábím hust a ozdobn prošitého, a opt jiní proud krve erné všelikými prostedky zastaviti se snažili. Ale všecko piinní jej vzkísiti zdálo se býti marné neb' rána byla hluboká a krev z tla ubíhala valem. Opodál bohatýra na smrC ranného v nejtmavjším kout stanu sedla na zemi ženská s hlavou k zemi sklonnou. Tžko bylo rozhodnouti, živa-li i socha v roucho odná; kdo však blíže ní stál. mohl vidti, že slze jí po lících ubledlých kanou. BylaC to Bianka, pro ;

;

;

381 niž souboj

ten krvavý se byl strhl,

oplakávajíc osod

ji-

nocha nad násilníkem jejím zvítzivšího. „Kde jest pítel náš?" volal udatný Jetrich, ve stana kolem se ohlížeje. „Co se dlo s Odolenem?" A hlasem zajíkavým vypravovala dívka, jak Odolen slovy bujarými až Ludvíka k boji vyzvav, po krátké ptce jemu po jilec v prsa vrazil, hned pak na to od zbrojnoš do stanu se nahrnuvších k zemi poražen a odvleen jest.

me

Uslyševše echové zprávu tuto truchlivou vyrinuli po druhu ztraceném piln se doptávajíce; ten se však již stál ped soudem císaovým, kamž jej zbrojnošové Ludvíkovi v poutech byli odvedli, ze vraždy vdce „Tito Nmcové" pravil Jetrich oblíbeného jej viníce. Naši k druhm svým, „jsou pece jen národ nejapný. byli by v pádu podobném odvážlivce na míst rozseven,

kali

—a

oni se

s

ním

tahají

ped

soud!"

„A kdyby byli Nmci tak kvapn jednali," ekl Bernard z Lubn, „co by nám nyní bylo zbývalo uiniti?" „Nic," odpovdl Jetrich bode, „než jim notn vypo svých odejeti!" „Díky tedy váhavosti a soudnosti jejich, že nám Je -li císa spravedlivý, nesmí pítele nechali na živ! ho odsouditi, nebo bratr jeho padl v souboji spravedlivém." „A král náš," doložil Jetrich ohniv, „neopomine zajisté zastati se o jednoho z nejlepších bojovník svých. Tedy jeme— a to pímo ku králi!" Â dívku, pro kterou Odolen náš života se odvážil, necháme u prosted surových vojín?" Dobe žes na ni zpomnl, Ber„Uchovej ž Bh!

prášiti a

—

—

—

narde! Tys pece jen povážlivý, opatrný i prozetelný. hned jde hlava Mne by to nebylo ani pipadlo. více platí kolem, když se o ptku jedná, a

Mn

me mj

382 ?

tísni

hlava

boje nežli

—

poade

a jazyk v

o zámyslech

vhlasných! Dívka tedy vezmeme s sebon." I nebylo bez obtížnosti, ješt jednou do stanu vniknouti, an reptání proti valn se zmáhalo; le udatnému Jetrichovi nebývalo nikdy zle o prostedek,

echm

kdykoli se o vyjednání odvážlivého tož bez váhání piskoil pozadu nazdvihnuv plátno na témž míst, vidl, pošeptnul: „K Odolenovi!"

skutku jednalo, a prok stanu Ludvíkovu a kde byl Bianku sedti a hned na to uchytily se ho dv mkké ruce. Pojav kois slinou v náruí, spchal s ní k oi svému a vyskoiv v sedlo podal tesoucí se dívce ruku, aby ji za sebe vysadil. Sotva že se to stalo, uhánli statení jinochové k eskému táboru, zanechajíce

Nmcm

pouhé podívání.

Na

zejtí jitrem

slava krále

rytí

že jeden

dopustiv

eského

,

z

bratra

ranním

ped

stáli

stanem Vladi-

pinášejíce zprávu, zrády neslýchané se

vyslanci císaští,

komonstva jeho císaova Ludvíka v

stanu jeho

zabil

a ohavným inem tímto hrdlo propadl. „Velemocný císa a pán náš" ukonili vyslancové zprávu svoji, „výrok tento ze zvláštní úcty Královské Milosti v povdomost uvádí, jelikož zloinec odsouzený praví se býti poddaným eským a na MilosC Královskou se odvolává." „Který z bojovník mých byl schopen skutku takového?" tázal se Vladislav hnvivé, oima po shromáždní zajiskiv. A ze sboru rytístva vystoupil panic a piblíživ se ke stupm stolce královského, sehnul koleno své k zemi a pozdvihnuv zrak svých jasných ku králi, ekl hlasem pevným: „Odolen z Chýše

bohatýr svých

383

mj

—

a láska byl, pane a králi lánské jediná jest vina jeho!" to

vrná k

dívce mi-

„Co že díš, Bernarde?" zvolal král v úžasu. „Hrdinný Odolen ml by býti vrahem podlým? Nikoli! Nemožno!" „Nevinný jest Odolen v krvi Ludvíka Rýnského," ozvalo se nkolik rytí najednou. „Lndvík padl v souspravedlivém a nikoli úkladn.*" „Tak-li tomu," pravil král. potšen z píhlasu rysvých, „nemá a nesmí man náš umíti bez výslovného svolení našeho.'' A obrátiv se k vyslancm císa-

boji

tí

ským ekl vážn

man

mj

a

:

protož

„Rcete císai, toliko

mn

že rytí

obvinný

právo

náleží

jest

potrestati

Rcete císai pánu svému," mluvil dále v horlivosti, proti výToku jeho a žádám o vydání vinníka domnlého, abych sám, jakož mi písluší, vynesl soud nad provinním jeho!" Vyslancové odešli, královou patrn uraženi. Marn cekali echové po celé dva dny na odpocísaovu a.jižjiž poínali o život Odolenv se báti

jej.

„že

svdím

eí

v pomst

a k

nad císaskými

chystati.

I

krále Vladislava

hntlo, že císa nmecký zjevn pohrdl slušnou žádostí spojence svého, který mu byl tolikerých služeb platných prokázal. Mimo to rmoutil se, že hrdinný man jeho, k nmuž zvláštní láskou se klonil, co zloinec podlý má umíti pouze proto, že se odvážil bratra císato

ova k

Rozmrzen souboji vyzvati a nad ním zvítziti. nad lichým pátelstvím, s kterýmžto jej Bedich k sob pipoutati uml, uzavel hned píští noci s vojskem svým do vlasti se navrátiti. S radostí pisvdovali mu vojínové jeho. Již poínali strhovati stany, hotujíce se k tahu zpátenímu, an tu z dálí kotoue prachové oznamují píjezd nkolika odnc; neb když se prach rozdlil, bylo

384 vidt ostny

hráli,

koupajících se v paprscích slunce za-

padajícího.

„Vsadil bych se o tvrz, kterou mám nkdy po otci dditi i s poplužím a chrastinami i porostlinami a se vším píslušenstvím," zvolal Bernard z Lubn vesele, „že tamto u prosted lesknoucích se kopí vidím chochol helmu Odolenova." „Pi sám Bh!" zkikl Jetich z Choustníka, ;,zrak tvfij jest bystrý; ale nyní i já rozeznávám štíhlou postavu jeho a skvlý znak na štítu!" I nemýlil zrak pátely Odolenovy. V skutku on to byl, jenž pijíždl na koni ladrovaném, jsa provázen sbo-

rem draze odných rytí nmeckých i panoš nemén vyšoených, vedoucích soumary, na nichž naloženo dar skvostných od císae pro krále eského. Ples hlaholivý roznesl se po veškerém táboru eském pi spatení výjevu tohoto; nebo Odolen z Chýše byl milákem vojska a všickni zvdvše osud jeho, byli želeli mladosti, krásy Nyní pak vracel se k nim i dobroty panice udatného. v úplné síle a bujarosti, neoekávan, jakoby byl s oblak spadl.

Sám král vyšel milovanému panici vstíc a pede všemi jej pivinul k srdci ka „Tedy mne pece neklamal hlas vnitní, jenž mi povídal, žes nevinen vraždou úkladnou! Vítej mi, jinochu hrdinný, jako zázrakem mi darovaný Vítej mi a vypravuj píhody své, se potším ze štstí tvého i ze spravedlivosti císae Bedicha, jemužto k vli výpravu tuto do Vlach jsme podnikli. Vypravuj nejprve, jak jsi u císae, jehož žehnati raiž, :

a

!

Bh

milosti získal?"

A jinoch skloniv hlavu hluboce ped korunovaným pánem svým se

koleno vypravoval

a na jedno

shýbnuv,

385

„Nebudu, o králi a pane mj, šíiti slov o k Biance, dcei milánské, jejímžto pispním jsem ze zajetí vyváznul a smrti ušel, aniž se zmiuji o odvaze, ku kteréžto mne milos k dívce této ponukla, jespojencm mým pi i likož pouhé štstí pomáhalo krátce takto: lásce své

mn

Milána; toliko toho, dovoleno-li, podotknu, že dívka, o kteréžto mluvím, jsouc od senátu ze zrády nad mstem obvinna a k smrti odsouzena, tajným prchodobytí

msta

prchla; avšak náhodou nešastnou v ruce Ludvíka, hrabte Rýnského, se dostala, kterýžto zapomenuv se nad ctí rytískou, dvu tuto ctnou bezprávn Dovdv se o tom šel jsem k nmu, v zájem vzal. Odpovdl mi poabych ji co muž od muže požádal. smchem. A když jsem jej k souboji vyzval, ustanoveno

dem pod zemí

mezi náma,

kdo

že

z

nás by zvítzil, dívku beze všech v sílu Já se a podrží. svého. Poali jsme zápasiti ped

dvil

pekážek vezme

dalších

ramene a v ostí mee obliejem vojín; dlouho bylo vítzství na váhách, až konené zoufalost mne roznítila k rán, která by bez Ludmála zpupnému soupei mému život byla zhasila. Vojínové Ludvík padl meem mým proboden k zemi.

—

—

vdce

víkovi uvidvše, že

ili

me

mne

ve

vzteku

ruky spoutali pohánjíce vraha (jak z

jejich

ranou

svém jako vosy

mou a

sklesl,

obklí-

vykroutivše

mi

mne a svázaného vsadili na kon, mne nazvali) ped soud císae. Ped

Bedichem písným ml jsem se tedy zodpovídati zúmyslné vraždy nebo prvodcové moji ze žádosti pomsty byli zata;

jili

bližší okolnosti

ped císaem ml

souboje svedeného. Jak jsem se medle

Darmo jsem široce líil plamennou lásku k Biance, darmo pipomínal spravedlivos boje, k nmuž mne bratr jeho sám pod výminkami zjišta já byl odnými byl vyzval císa nechtl mne slyšeti ;

JwQ I Hvéidy.

I.

ospravedlniti?

—

25

386 souzen k smrti.

— Ale

telné radé své.

Vera

Bh

jinak ustanovil v nevyzpytapišla císai zpráva, že bratr jeho žije a co nevidt zdraví úplného dosáhne, jelikož rána mnou zasazená srdce nebyla se dotkla, le toliko zebrami neškodn vyjevši na nkolik hodin smysl jej zbavila, tak že ho za mrtvého mli, až se konen lékam pivolaným poštstilo jej oživiti. Nad zprávou touto zaradoval se císa v takové míe, že mne netoliko propustil ale i estn až

sem doprovoditi dal." Když byl Odolen

e

svou ukonil, pedstoupili vyslancové císaští, podávajíce králi Vladislavovi s omluvou

nedorozumní

man

soumar pak

složen podíl

náhradu

summy,

výpravy totiž

tisíc

zaradoval

se pihodilého dary peskvostné.

válené,

hiven

dan jenž

milánské,

obnášel

díl

Se odvedené za desátý celé

zlata.

smíru a vyslance Sotva byli odešli, pivinul hrdinného Odolena k srdci, veleb udatnost jeho a sliby veliké o pízni své nynjší i budoucí. A zástupem bohatýr skvlých prodrala se nyní i dívka lící horoucích. Bylat zaslechla novinu radostnou o píjezdu Odolenovu a letla na perutch lásky v objetí jeho. Nedlouho na to spojil dstojný biskup pražský Daniel dvé šastných milenc, udliv jim požehnání církve a druhého dne na to táhlo veškeré vojsko eské pi zvuku I

s

podkováním

se

král Vladislav ze

propustil.

in

tesku kotl slavn a radostn do nevidné vlasti.

trub a

milé,

dávno

o

J^

^

A. TX«

Ballady a romance.

t J. V. Sedlákovi Jaromír a Vršovci Pád rodu Mysironského

3 4 18

MuroiEská korouhev Stará

vž

22 27

.... ....

Vodníkova nevsta Rusalka

'áO

ii2

Slepého krále smr Horymíruv skok Jezd pro nevstu

34 35 37 39 42 45 49

.

Hnvsa

i

Míra

.

.

Svatba na Slavtín Andlská hora

Umrlí vnec

.

.

.

.

Písn

Píse eská Ranní

.

.

....

Veerní

.

.

Spolení píse

.

Sylvestrova noc

Píse májová Píse putujícího Zastaveníko Píse májová

.

i

jiné

83 84 85 f6 87 88 89 91 92

Založeni kláštera Výše-

I

'

j

brodského Drahomíra Rajská pélka

i

Sv. '

i

Václav

Sv. Ivan

.

51

.

.

.

.

5G 58 62

.

.

.

.

.

Marinin poheb

Dva v zoufáoí Pvkyn z Palestiny

69 70 72 74 76

pvce smr

77 79

.

.

Ubohý pastý Božena i

Návrat

Pvec

.

.

.

....

I

I

64 68

Starého

drobné básn.

Pi

obžinkách

Miloši

.

....

Smutný pastý

.

Myslivecká Píse k hvzdám Tajená láska .

.

Pochod kozáky Poutník

.

•

.

Tžkomyslnos 25* .

93 94 95 96 97 98 100 101 102

Stránka

Mé

žely

Rže

a

dve

103 105 106 107 109 110 111 112

....

Žárlivý

Sen Lína

Opuštná Louení Dívka nemocná K msíci

.

.

.

—

Lízinka

Láska nad bohatství. Abelard a Heloisa Dívino pozdravení

.

Veerní obt Na hbitov

.

.

Spokojenost mysli

Útcha

.

.

.

.

.

.

vzn

Píse Dalibora

113 115 117

U8

.

.

v nesmrtelnosti

.

.

119 120 122 123

vkové

Lidští

.

.

.

.

Uvítání Jeho c k. Milosti Císae a Krále Ferdinanda V. do ech r. 1835

K

slavnosti

Jeho

1

126

korunování

k. Milosti Fer-

c.

dinanda V.

eského Modlitba

12Ž

r.

za krále 1836

Pán

.

Domácí léka Ku velinkám v zim Napomenutí Plavba života U Vltavy

.

.... .... .

128 130 131 133

134

.... 135 —

Znlky Sedlák na billiáru Nápisy

.

.

.

.

136 139 145

Drobné povídky.

echové

v

Nocleh na

Prších

.

Kaerov

.

Hrob milenc Volšanský zámek .

.

.

.

.

151 174

Jií z Doupova.

200 208

echové ped Mediolá nem

Radomíra

.

;

270 312

340

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UN.VERSITY

FG

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

k

^w •-mm

1^^

^

No title

Recommend Documents