březen 2016
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Cestovatel Jiří Rychtecký nám v kružberském kostele ukázal výstavní síň a varhany
Krápníky v bunkrech pohraničního opevnění u Velkých Heraltic v Sádku Ptáci šplhavci opavského okresu Představujeme bryologa Slezského zemského muzea Mgr. Lukáše Číhala
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah březnového vydání
V březnovém čísle Opavského přírodovědného zpravodaje Vás pozveme k návštěvě přírodní památky Hůrky u Malých Heraltic, řekneme Vám, kde právě kvetou dva druhy devětsilu a představíme ve zkratce šplhavce vyskytující se na Opavsku. Obdrželi jsme totiž nádherné fotografie strakapouda velkého, které nám zaslal pan Břetislav Lazecký. Jeho fotografie je také na titulní stránce. Velmi zajímavé bylo pro nás vyzpovídat cestovatele a nadšence Jirku Rychteckého. Je až příliš skromný! To co se svou skupinou však dokázal na Kružberku je obdivuhodné! V rubrice Biokoridor představíme snad jednu z nejhodnotnějších lokalit na celé trase. Jedná se o Palhaneckou pískovnu. Bohužel v takovém stavu v jaké je momentálně je vinou nevhodného přístupu ke krajině, který započal už v roce 1986. V jarních měsících, zde můžeme pozorovat rozmnožování obojživelníků, kterým ale nesvědčí pokračující zarůstání pískovny náletovými dřevinami. V článku podrobně rozepisujeme současný stav pískovny a navrhujeme také vhodná ochranářská opatření. Dále vysvětlíme jak vznikají krápníky v bunkrech a v rubrice Rozhovor představíme bryologa Mgr. Lukáše Číhala ze SZM. Na závěrem bychom chtěli stejně jako v minulém čísle upozornit na to, že grantová oblast, kterou vypisuje Statutární město Opava a ze které je financován také projekt Opavského přírodovědného zpravodaje, vypsalo město oproti minulým létům o několik měsíců později. Od ledna proto zpravodaj vydáváme bez jakéhokoliv finančního krytí a s nejistou vizí schválení naší žádosti. Budeme rádi, pokud bude projekt schválen, ale zároveň si uvědomujeme, že zpravodaj nemůžeme vydávat bez finančních prostředků na pokrytí nákladů jeho tvorby. Prosíme proto čtenáře, kteří by chtěli zpravodaj podpořit, aby nás kontaktovali. Budeme moc rádi za jakoukoliv finanční pomoc...
K zamyšlení Jak na expedici prozřeli vegetarián Jirka ....a anorektička Libuška Environmentální projekty Cestovatel Jiří Rychtecký nám v kružberském kostele ukázal výstavní síň a varhany Biokoridor Palhanecká pískovna opět s blatnicí skvrnitou, poprvé zjištěnou v roce 1977 Botanika Devětsily a jiné rostliny můžete na jaře obdivovat u potoka Raduňky Vilín je opadavý keř, který nádherně voní a kvete brzo na jaře Zoologie Ptáci šplhavci opavského okresu Geologie Krápníky v bunkrech pohraničního opevnění u Velkých Heraltic v Sádku Ochrana přírody Navštívili jsme Přírodní památku Hůrky Model Sluneční soustavy Planeta Pluto Rozhovor Představujeme odborného pracovníka SZM, Mgr. Lukáše Číhala, kterého zaujaly mechy Březnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Život breberek v potoce je velmi zajímavý
Za redakci zpravodaje Milan a Jakub Kubačkovi
Na titulní straně strakapoud velký od Břetislava Lazeckého
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Jak na expedici prozřeli vegetarián Jirka a anorektička Libuška Tento příběh začal už při nakládání zabalených potravin, které si děti samozřejmě s pomocí rodičů sbalili podle pečlivě a určitě dieteticky správně sestaveného jídelníčku. Před lety bylo levnější si potraviny (polotovary) dovézt z domu a v táboře si z nich připravit pokrm. Dnes si nakoupíme v supermarketech i v Řecku prakticky všechny potraviny ve stejné ceně. Byla to zvláštní zahraniční expedice pro žáky a studenty opavských škol. Shodou okolností se na ní sešli vegetarián, anorektička a naštěstí většina “normálních” strávníků. Při každé snídani, obědu a večeři se rozpoutala ohnivá diskuse na téma, co jíst, co nejíst, čemu by se měl člověk vyhnout a jak se nejzdravěji stravovat. Hlavními protagonisty debaty byli Jirka a Libuška. Do autobusu v Opavě nastoupil vegetarián Jirka s mošnou, ve které měl osobní věci a s pytlem zrní, které halasně nakládal do expedičního autobusu. Když si postavil stan, nasypal zrní do hrnce, zalil je vodou a začal plnit úkoly vedoucího. “Zítra budu mít zdravou večeři. Zrní naklíčí a bude to mňamka.” Přišel večer a začalo se grilovat. Jirkovi jsme nabídli tu grilovanou rybu, tu pečené kuře nad ohněm. Vždy nás odbyl větičkou "Jím zdravě chlapci, nechci si zaneřádit žaludek a tělo..." Byla to jeho lež, kterou si hýčkal?
Ne, byla to póza! Chtěl být jen zajímavý. Ve stanu, jak nám řekl očitý svědek, tajně jedl vepřovku! Přitom si hrál na vegetariána. Ale to není podstatné. Vše šlo podle pravidel. Anorektička zatvrzele odmítala cokoliv jíst a Jirka vegetariánství předstíral až do doby, než se v táboře objevili naši řečtí přátelé Janis, Babys a Spiros. Nejdříve nechápali anorektičku, proč pochoutky odmítá, pak jim to někdo po straně vysvětlil a s nabízením přestali. A to okázale! Tak, že všechny pochoutky, ryby, krevety a grilovaná kuřata, zmrzlinový dort, nabízeli všem, jen ne jí. S Jirkou už problém nebyl. Ten nám potom v autobuse na zpáteční cestě řekl: “ Máte pravdu hoši, zrní je pro kuřata a kuřata jsou pro mě.” Maminka Libušky nám po příjezdu děkovala, že Libuška začala jíst a přiznala se, že si už nevěděla rady a zkusila to se změnou prostředí a kolektivu. Ano, společnost veselých a zdravých dětí, písně u táboráku v podvečer na pláži a přátelé vyléčí. Přijel jsem domů a u sousedů se každý večer rozezvučí mixer. Zjistil jsem, že mixují desítky kg okurek, odhlásili plyn, nevaří a jí zdravě. Pozval bych je do Řecka a seznámil je s Janisem, Babysem a Spirosem, jejichž prarodiče oslavili už dávno 90 let. MK
Environmentální projekty
Cestovatel Jiří Rychtecký nám v kružberském kostele ukázal výstavní síň a varhany Jiří Rychtecký se narodil se roce 1950 v Moravských Budějovicích, záhy se s rodiči a třemi bratry přestěhovali do Ostravy. Jeho otec tam byl totiž z politických důvodů donucen pracovat v hornictví. I Jirka po vyučení pracoval jako havíř. Ve volném čase trénoval basketbal a vedl turistický oddíl. Mezi jeho největší koníčky patří horolezectví a cestování. Absolvoval např. první přechod zimního Bajkalu, výstup na Aconcaquu v Jižní Americe, na kole a kanoi projížděl poloostrov Kola, dále procestoval Sibiř, Argentinu a Kavkaz. 3x byl na Mont Blancu, 3x na Matternhornu a zdolal také Mont Rosu. V posledních letech má za sebou treky v Arménii, Gruzii, Kanadě, Kyrgyzstánu a letos se chystá do Tibetu. Myšlenka galerie Na půdě se ujala
Člověk který sleduje chování a činnost Jirky Rychetského musí nabýt dojmu, že se jedná o velmi tichého až téměř bázlivého, ale velmi cílevědomého jedince. Po setkání musíte svůj dojem opravit. Těžko by mohl v životě dokázat tolik toho stihnout ten, který se bojí nebo nemá vizi. Jeho aktivity stran kostela započaly v sedmdesátých letech minulého století, kdy na jeho popud uspořádali první koncert při svíčkách o půlnoci v roce 1971 v kostele v Nových Těchanovicích, kde hlavními protagonisty byla jeho trampská skupina Black Hills v počtu deseti lidí. Později se jejich aktivity přesunuly do kostela v Kružberku, kde se již tradičně pořádají vánoční koncerty ve spolupráci s paní Lídou Ježovou. Kružberský kostel jim přirostl k srdci. Maminka Jirky pracovala v domě v Ostravě, kde v jedné polovině působilo Kulturní středisko a ve druhé fara, kde tenkrát působil současný biskup František Václav Lobkowicz. Mamka mi tenkrát v roce 1996 říkala: "Zajdi za panem biskupem a on ti snad pomůže, pokud chceš kostel zachránit a oživit. “ Povedlo se! Spolu s paní Ježovou zde započali od roku 1996 pořádat pravidelné výstavy a koncerty. Dosud jich proběhlo: 27 výstav a 37 koncertů. V minulém roce to byl již sedmý ročník tzv. Vánočních koncertů. Návštěvnost výstav a koncertů každým rokem rapidně roste a je jen potvrzením toho, že Jirka Rychtecký se svými kamarády dělá svůj koníček nejenom rád, ale také dobře!
Jiří Rychtecký před vstupem do výstavního prostoru, který nese v kostele název galerie Na půdě, ukazuje fotografie pozvánek na výstavy, které se zde konají od roku 2006. První výstavu zde měl Jiří Blata z expedice do Maroka, který si zamiloval přírodní národy Afriky, kam jezdí každoročně již mnoho desítek let. Vystavovala zde i autorka knížky o příběhu lvice Elsy Zuzana Beranová, sochaři jako Ivan Hauptfleisch a mnoho dalších. Nyní si návštěvníci mohou prohlédnou výstavu fotografii známého fotografa z Hlavnice Jiřího Pecháčka, který nám přibližuje život tetřeva hlušce.
Půda kostela, kde vás zaujme trámoví spojené dřevěnými klíny, alespoň původně tomu tak bylo, je už zajímavý výstavní prostor sám o sobě. Jedná se o atypickou dřevěnou konstrukci se zvláštními průniky trámů.
První zmínka o vsi Kružberk pochází z roku 1377. První zmínka o Kružberku se nachází v listině z roku 1377, kterou si synové Mikuláše II. rozdělili knížectví Opavské. Kružberk je v listině uváděn jako součást vsi Krahují, která však již počátkem 15. století zanikla. Kostel sv. Petra a Pavla najdeme na jižním okraji obce, nedaleko od mostu přes řeku Moravici. Stavba pochází z 1. poloviny 14. století. Kostel je státem chráněná kulturní památka a patří k nejstarším kostelům ve Slezsku! Ze střechy lodi vyrůstá dřevěná polygonální zvonice. V ní je umístěn zvon s datem 1766. V kostele se nachází plně funkční varhany, které jsou údajně také nejstarší ve Slezsku.
Jiří Rychtecký nás informuje o galerii Na půdě a vzácných varhanech, které jsou funkční ozdobou kostela.
Co skrývá nápis na kostelních varhanech? S pomocí pana Kostruha z Kružberka vyjednalo sdružení Za rozvoj Kružberska dotaci na renovaci kostelních varhan. Ty pochází z roku 1808 a jsou unikátní tím, že mají i po rekonstrukci největší počet původních zachovalých prvků v celém Slezsku. Původním stavitelem varhan je Josef Sebastian Staudinger (1729-1809). Rekonstrukce z roku 2014 se vyšplhala na částku 415 000 Kč. Mezi památky na dění v Kružberku krátce po vzniku republiky patří bezesporu velmi zajímavý dokument o opravě varhan z roku 1921, který se objevil v jejich nitru. Byla to jejich poslední velká oprava. Neznámý obyvatel Kružberka na památku této pro obec významné události napsal podrobnější vzkaz přímo na jednu varhanní desku. Text je psán tužkou, německy a švabachem. Má jistě zajímavý obsah. Rozluštit se ho však zatím zcela nepodařilo. Na stránkách obce Kružberk je text uveřejněn i s prosbou o pomoc při jeho rozluštění.
Po zdařilé rekonstrukci v roce 2014 byly varhany dokonce posvěceny v biskupem ostravsko-slezské diecéze Františkem Václavem Lobkowiczem.
Kružberk, kde Jiří dlouhá léta bydlel je malá obec v okrese Opava a stala se známá po dobudování stejnojmenného vodního díla. Díky němu, a také proto, že se jedná o zdroj kvalitní pitné vody, je zde zvýšená ochrana prostředí. Je to jedno z nemnoha míst, kde je příroda dosud čistá a neposkvrněná. Proto je vítaným cílem návštěvníků i rekreačních turistů.
Výstava fotografií v galerii Na půdě od Jiřího Pecháčka z Hlavnice nese název Tetřev hlušec a jeho životní projevy. Zbytkové populace žijí nejblíže v Beskydech a snad i na Kralickém Sněžníku. V současnosti je centrem výskytu ve střední Evropě Šumava.
U kostela sv. Petra a Pavla byl 5. října otevřená Čermákova naučná stezka, pojmenovaná po staviteli Kružberské přehrady. Po trase je rozmístěno sedm informačních panelů.
Biokoridor
Palhanecká pískovna opět s blatnicí skvrnitou, poprvé zjištěnou v roce 1977 ,
Pokračujeme v představování dalšího významného krajinného prvku v plánovaném biokoridoru, který mapujeme v polní krajině podél polských hranic od Arboreta Nový Dvůr po Arboretum Moravské brány v Ratiboři. Tyto lokality jsou také součástí projektu Zelené hradby, který zpracoval Magistrát města Opavy.
Teraristé, lektoři, studenti a přírodovědní nadšenci si zde v roce 1977 založili první tzv. dětskou mikrorezervaci. Tenkrát pod hlavičkou přírodovědného oddělení okresního domu pionýrů a mládeže, které se později osamostatnilo a vznikla Okresní stanice mladých přírodovědců (po roce 1989 přejmenované na Středisko environmentálního vzdělávání a následně Středisko volného času). Pro vytvoření rezervace a studijní plochy si vybrali právě zatopenou pískovnu na Palhanci, kterou tenkrát náš přední znalec obojživelníků a plazů Ivan Zwach označil jako výjimečnou přírodní lokalitu překypující životem!!! Žilo zde snad všechno a bylo zde stálo co objevovat a studovat. Vzpomínám na okamžik, kdy se u mně doma začátkem léta 1977 objevil vedoucí teraristického kroužku Ladislav Neděle a ve dveřích oznámil, že si můžeme do seznamu obojživelníků v naší mikrorezervaci připsat další druh blatnici skvrnitou. Přiznám se, že já sám jsem ji viděl v jeho dlani poprvé v životě. Byla poměrně malá s úzkými svislými zorničkami v očích. Zkrátka přesně takovými, jak byla v literatuře popisovaná. Objev jsme oznámili Ivanovi Zwachovi, který po návštěvě lokality výskyt blatnice potvrdil. Tůně v pískovně zanikaly díky jednorázové akci tzv. "Svazarmu" (Svaz spolupráce s armádou), který zde v roce 1986 pořádal mistrovství ČSSR ve střelbě. Tůně byly jednoduše zasypány a terén srovnán! Tenkrát se nikdo nikoho na nic neptal. Tak byla také zlikvidována lokalita nejen blatnice, ale i biotop pro rozmnožování skokanů ze skupiny skokanů zelených, ropuch zelených i obecných a rosniček. Bylo to jediné místo v této polní krajině, které stálo zato, aby se chránilo. Bohužel se tak nestalo. Blatnice se tam znovu objevila teprve předloni, kdy se v pískovně objevila po letech voda. Až nyní, kdy se začíná hovořit o nutnosti zadržování vody v krajině a nám to pomalu dochází, co jsme tenkrát způsobili.
Po rozmnožení ve vodě se blatnice skvrnité (Polobates fuscus) rády vyskytují na písčitém podkladu, kde se umí obratně zahrabat. Je to noční živočich.
Blatnice klade vajíčka do provazců o délce zhruba 40–60 cm, které samice namotává na stonky vodních rostlin v hloubce kolem půl metru.
Už je zbytečné hovořit o narovnávání potůčků, vysušování bažin. Ono už je vlastně bohužel pozdě a jak říká jeden hrdina jednoho filmu z dílny Svěráka a Smoljaka. Jáchyme, hoď ho do stroje!: “Je to marný, je to marný, je to marný!" Marný je nejen boj proti úplatkům, ale, bohužel, i proti neschopnosti lidí chápat, co se v přírodě děje. Pulci blatnice dorůstají až 20 cm a jejich vývoj může trvat až dva roky.
Jaká je historie lokality? Jedná se o bývalý těžební prostor přibližných rozměrů 100*150 m. Nejvyšší výška stěny cca 10 m. Těžbou štěrkopísku byly obnaženy žlutohnědé souvkové hlíny s typickou příměsí severských hornin (skandinávských žul, baltských pazourků apod.), které sem byly nasunuty ledovcovou činností. Území tvoří součást tzv. hlučínské náporové morény. Po těžbě se lokalita samovolně rekultivovala a vznikla řada vhodných stanovišť pro teplomilné organizmy. Dno prostoru bylo zamokřeno a vzniklo množství různě hlubokých tůní a jezírek, které tvořily vhodné biotopy pro obojživelníky. Největší vodní plocha byla v severní části pískovny. V roce 1986 byla navíc terénními úpravami zcela znehodnocena a postupně zavážena. Poté dále zarůstala náletovými dřevinami. Voda se zde opět objevila v roce 2010.
Ojediněle roste vrba křehká (Salix fragilis) a keře jako trnka obecná, střemcha hroznovitá, růže šípková... V podrostu stromů se vyskytuje svízel přítula a množství travin. V prostoru vstupní jižní části pískovny se vyskytuje ruderální vegetace, mezi kterou převládá zlatobýl kanadský, kopřiva dvoudomá, pcháč oset, barborka obecná a jiné druhy vázaná na narušená stanoviště.
Co zde žije? Pískovna tvoří remízek, ve kterém bývá často pozorovaná zvěř jako srnec obecný (Capreolu capreolus), zajíc polní (Lepus europeus), liška obecná (Vulpes vulpes), lasice kolčava (Mustela nivalis).
Pískovna
Jak lokalita vypadá v současnosti?
Ře ka a Op va
Vlivem opětovného zamokření lokality v roce 2010 byla částečně obnovena její ekologická funkce, jakožto významného refugia obojživelníků. Tůní je zde několik s rozdílnou hloubkou a velikostí. Největší o rozměrech cca 5*15 m a cca 6*14 m se nachází v její přední části. Pozitivním jevem, se také zdá alespoň sporadické obnažování písků drobnou těžbou („nabírání písku do kyblíků“) a pohybem terénních motorek. Holé písčiny jsou pak stanovišti teplomilného hmyzu. Převážná část lokalita je nyní zarostlá náletovými dřevinami, které znehodnocují potenciál pro výskyt rostlin vázaných na chudé a suché stanovitě jako jsou pískovny. Lokalita je zaražena do plánu ÚSES jako regionální biocentrum. Jiný režim ochrany a managementu není nastaven.
Stříbrné jezero
Co zde roste? Svahy pískovny jsou osázeny borovici černou (Pinus nigra). Zhruba 90 procent plochy pískovny je zarosteno náletovými dřevinami jako topolem černým (Populus nigra), topolem sikou (Populus tremula) a břízou bělokorou (Betula pendula).
Celkový pohled na příjezdovou cestu do pískovny. Pískovna je obklopená ze všech stran poli.
Z ptáků pak: strnad obecný (Embereza citrinella), drozd zpěvný (Turdus philomelos), straka obecná (Pica pica), bažant obecný (Phasianus colchicus), vrabec polní (Passer montanus). Další pozorovaní živočichové patří do kategorie zvláště chráněných druhů.
Jaké zde žijí zvláště chránění druhy živočichů? Je to: ještěrka obecná (Lacerta agilis), ropucha obecná (Bufo bufo), ropucha zelená (Bufo viridis), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), čolek obecný (Triturus vulgaris), užovka obojková (Natrix natrix), slepýš křehký (Anguis fragilis), konipas luční (Motacilla flava), křepelka polní (Coturnix coturnix), žluva hajní (Oriolus oriolus), křeček polní (Cricetus cricetus), ťuhýk obecný (Lanius collurio), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), koroptev polní (Perdix perdix), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra), svižníníci rodu (Cicindela), střevlíci rodu (Carabus), čmelák (Bombus sp.), batolec (Apatura sp.)
Jaké je ohrožení pískovny v současnosti? Nejpalčivější problém je pokračující sukcesní zarůstání náletovými dřevinami a vysokostébelnatými travinami. Pokračující zavážení tůní odpadem a jejich vysychání.
Co by zde mělo dlouhodobými ochranářskými opratřeními vzniknout? Palhanecká pískovna má v tomto ohledu vysoký potenciál. Mohla by zde vniknout teplomilná lokality s množstvím pestrých habitatů, převážně s využitím potenciálu písčitého podloží respektive stěn a se stále zatopenými tůněmi. Vzniknout by tak mohlo ojedinělé refugia obojživelníků a plazů, hmyzu a ptáků. Podobná lokalita na území Opavska zatím nikde na větším území neexistuje. Všechny podobné pískovny jsou znehodnoceny buď totálním zarostením dřevinami nebo zavezením.
Co doporučujeme, aby se zde pro záchranu lokality dělo? Ostrůvkovité sečení travních a bylinných porostů s likvidací biomasy, redukce dřevinných náletů a zapojených částí křovin. Prohloubení některých tůní. Odstranění navezeného odpadu (mimo suť v přední části tvoří paradoxně zábranu vjezdu).
Doporučené dlouhodobé opatření jsou: Stržení jižní a západní stěny pískovny v celé výšce profilu, popřípadě v menším rozsahu odkopání a odkrytí stěn i na jiných místech. Zahlazení stěn a navršení substrátu. V přední části pískovny je možno dohodnou povolení pohybu bikrosových motorek. To by bylo vhodné max. 3 týdny velmi brzy z jara.
Přes náletové dřeviny s břízami a topoly je vidět bývalá dobývací stěna. Za ní je už jen pole.
Tímto způsobem lze snadno navodit narušování nežádoucího porostu včetně aktivního strhávání drnu na ploše. Jízdy by měli za cíl obnovu a vytvoření biotopů pro ohrožené druhy rostlin a živočichů. Zejména habitaty pro ještěrku obecnou, obojživelníky, ale také například listonoha letního a žábronožku letní. Jízdami dojde na takto degradovaných plochá také k obnově a prohloubení mělkých tůní, které se budou periodicky zaplňovat vodou. Tyto obnažené plochy s přítomností periodicky vysychavých kaluží jsou pro všechny očekávané druhy důležité. Podstatné se také jeví vytvoření ochranného pásma především v severní a východní části pískovny (v místech, kde by mělo dojít ke stržení stěny). Toto pásmo by mělo zabránit případným sesuvům vlivem orby těžkými stroji na orné půdě nad profilem.
Tlačí se sem invazní křídlatka japonská.
Svižník zvrhlý (Cicindela hybrida) je jeden ze zástupců hmyzu, který je vázaný na obnažené písky. V pískovně tato místa bohužel zarůstají
Pískovna je refugiem ještěrky obecné (Lacerta agilis).
Hodnotnými prvky v pískovně jsou tůně s vodou. Ty osvětlené jsou vhodným místem pro rozmnožování blatnic skvrnitých.
Botanika
Devětsily můžete na jaře obdivovat u potoka Raduňky Potok Raduňka pramení severně od Jakubčovic a vlévá se do strouhy, která přivádí vodu z řeky Moravice přes Pánský mlýn, ležící mezi Brankou a Kylešovicemi k Černému mlýnu a odtud zpět do Moravice. Strouha byla vybudována kdysi právě pro tyto mlýny, kterých bylo v opavské úrodné krajině třeba. Raduňka patří do povodí řeky Opavy, které má plochu 27,1 km2. Raduňka měří celkem 10,7 km.
Devětsil lékařský je vytrvalá rostlina s dlouze výběžkatým oddenkem, z něhož v březnu a dubnu vyrůstají lodyhy s květy 10 až 40 cm vysokými. Květy jsou v hustých hroznovitě uspořádaných úborech, narůžovělé až růžovo fialové, dvoudomé. Samčí květy asi 2x větší nežli samičí a na delších stopkách. Po odkvětu se prodlužuje dále a dosahuje někdy výšky až 1 m. Plody jsou nažky s chmýřím. Již za květu začínají z oddenku vyrůstat listy a vytvářejí mohutnou přízemní růžici. Listy má srdčitě okrouhlé, přízemní, řapíkaté, objevují se až po odkvětu, dosahují až 60 cm šířky a až 100 cm délky! V mládí jsou na spodu bíle vlnaté, později ochlupení mizí. Latinský rodový název je odvozen od řeckého slova petasos=široký klobouk. Velkými listy devětsilu si lidé chránili hlavy před sluncem. Celá rostlina nepříjemně páchne, prý po štěnicích, ale kolik lidí ví, jak páchnou štěnice? Devětsil lékařský roste ve velkých koloniích na březích potoků a na mokrých místech Je rozšířen po celé Evropě. Byl zavlečen do Severní Ameriky. V údolí Raduňky pravidelně na jaře rozkvétají koberce prakticky v celém jejím povodí. Na pastvinách se devětsilu dobytek vyhýbá, protože nepříjemně páchne a má hořkou chuť. Tím snadněji se táto rostlina rozrůstá. Její velké listy zastiňují ostatní rostliny a mohutné devětsilové porosty ostatní rostliny zatlačují. Mají přesto jednu dobrou vlastnost. Na březích potoků a říček hustá spleť silných oddenků dobře zpevňuje půdu a břehy. V současné době máme co dělat se stále se rozšiřující invazní křídlatkou, která má stejnou strategii při rozšiřování v životním prostředí. Její husté porosty také vytlačují původní rostliny. Křídlatka se naštěstí šíří pomalu a pokud se v povodí Raduňky začne včas tlumit, nemusí být s ní problémy. Devětsil lékařský je prastará, ale dnes již téměř zapomenutá léčivá rostlina. Ve středověku se devětsil používal jako lék proti moru, choleře, epilepsii a horečce. Rozdrcené listy devětsilu se dávaly na vředy a špatně se hojící rány. Dosud se někde sbírá hlavně oddenek, který obsahuje slizovité látky, hořčinu, silici a tříslo. V lidovém léčitelství se někde užívá i odvar z listů, který utišuje kašel a pomáhá proti hlístům a zácpě. Rozdrcený oddenek se usušil, smíchal s vínem a ovesnými vločkami. Takto připravený lektvar se používal proti dráždivému kašli.
Vykvetlá dlouhá lodyha nese nažky.
Nad rybníkem Kameník rostou vedle sebe devětsil lékařský (Petasites hybridus) - vlevo a devětsil bílý (Petasites albus) - vpravo.
Široké listy devětsilu zastíní ostatní rostliny a omezují jim růst. Je to jejich strategie.
Botanika
Vilín je opadavý keř, který nádherně voní a kvete brzo na jaře Přímo uprostřed zimy dokáže vilín vytvořit na svých holých větvích stužkovité květy, které visí během silných mrazů zplihle a pak se opět napřímí a pokračují v kvetení. Nejen pro svou nádhernou vůní, ale i pro křehkou krásu květů jsou dendrology vysazovány do zahrad a arboret, jako v Novém Dvoře.
Vilín opadavý je opadavý keř, vysoký až 7 m. Listy jsou obvejčité a krátce řapíkaté, připomínají lísku. Žluté květy v chomáčcích mají 4 nápadné, páskovité korunní lístky, objevují se před nebo po podzimním opadu listů. Plody dozrávají teprve v příštím létě, jsou to vejčité, dřevnaté, chlupaté tobolky, které po dozrání pukají a vymršťují semena až 4 m daleko. Severoameričtí Indiáni považují keř za kouzelný, protože květe v chladné roční době a často při sněhu. Medicína znala hojivé účinky na rány dlouho před 19. stoletím, kdy byl vilín uznán v terapii západní orientace a objevil se v knize léků v USA. V Evropě byla poprvé vyrobena vilínová mast v roce 1864. Vilín virginský by snad bylo možné zaměnit za vilín čínský, vilín japonský nebo vilín jarní. Tyto druhy mají dekorativní květy a pěstují se jako okrasné keře, kvetou od ledna do března.
Existuje šest hlavní druhů vilínů. Jejich domovinou jsou Spojené státy Americké, Čína a Japonsko. Americký druh (Hamamelis virginiana) kvete na podzim a druhý americký vilín (Hamamelis vernalis) se silně vonícími květy kvete později v předjaří. Nejznámějším vilínem je však vilín měkký (Hamamamelis mollis) s květy jasně žlutými nebo vilín prostřední (Hamamamelis intermedia). Bylo vypěstováno mnoho kultivarů se žlutými, oranžovými nebo červenými květy. Tyto kultivary se nejčastěji objevují v botanických zahradách. Kolekci vilínů můžete spatřit v Arboretu Nový Dvůr, pokud si návštěvu časově dobře naplánujete. Najdete jo pod menší výstavní síni ve svahu za zámečkem. Vilíny můžeme také obdivovat v prstenci městských parků v Opavě. Fotografie Milan Kubačka
Vilín prostřední (Hamamelis intermedia).
Vilín prostřední (Hamamelis intermedia) forma “Diane”.
Zoologie
Mezi šplhavce na Opavsku patří strakapoud velký, malý, prostřední a jižní dále datel černý, žluna zelená a šedá a krutihlav obecný Během jarních procházek přírodou na Opavsku občas zaslechneme bubnovat strakapouda nebo datla. Dělají to proto, aby si vyhloubili dutinu na hnízdění nebo také proto, aby si akusticky hájili teritorium. Pro bubnování si vybírají rezonující větve. Ve zkratce uvádíme přehled šplhavců, kteří se vyskytují kolem Opavy.
Strakapoud velký (Dendrocopos major) Strakapoud velký má peří zdobené velkými, zářivě bílými skvrnami, jen na zádech je téměř úplně černé. Strakapoud velký proklepává kmeny stromů a poslouchá, zda mu ozvěna neoznámí přítomnost nějaké dutiny skrývající larvu. Na Opavsku je velmi častý. Strakapoud malý (Dendrocopos minor) Je to velmi malý jako vrabec domácí, celkové zbarvení má černobílé a na rozdíl od ostatních příslušníků rodu mu chybí červeň na spodině těla. V okolí Opavy ho můžeme zahlednout v parcích, listnatých lužních lesích, ale také ve stromořadích. Strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) Ze všech druhů strakapoudů v Evropě má nejméně rozvinutý sexuální dimorfismus patrný pouze na červené čepičce, která je u samic o něco kratší a na zadním okraji špinavě oranžově žlutá. Na Opavsku se vyskytuje pouze ve východní části Hlučínska. Strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus) K nám se dostal v padesátých letech minulého století z balkánského poloostrova, kam se dostal z Turecka. Mláďata krmí nejen hmyzem, ale i sladkými plody, třeba třešněmi. V Opavě v posledních letech hnízdil v doupných stromech u městského hřbitova. Datel černý (Dryocopus martius) Největší evropský šplhavec, zhruba velikosti vrány, ale štíhlejší. Na Opavsku je málo rozšířený. Je však velice nápadný. Krutihlav obecný (Jynx torquilla) Krutihlav je jediným z našich datlů, který je tažný. Jeho zimovištěm je tropická Afrika severně od rovníku. Svým slabým zobákem však nedokáže vytesávat vlastní dutiny. Živí se mravenci. Hlavu otočí až o 180 stupňů. V okolí Opavy hnízdí vzácně v souvislých lesních celcích. Žluna zelená (Picus viridis) Vyskytuje se poměrně často v místech se stromy a keři, ale vždy v blízkosti travnatých ploch. Zde vyhledává mravence a jejich vývojová stádia, které tvoří hlavní složku její potravy. Žluna šedá (Picus canus) Oproti žluně zelené preferuje spíše rozsáhlejší staré strukturované lesy. Zahlídneme jí však také v parcích a zámeckých zahradách. Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) Podobá se strakapoudu velkému, žije v horách. Na Opavsku se nevyskytuje. Nejbližší místo výskytu od Opavy jsou Beskydy a jeho staré bukové porosty.
Na tomto betonovém sloupu strakapouda přilákaly určitě jen ty otvory, červy tam nenajdou.
Tuto dutinu původně vyhloubil strakapoud, ale později v ní hnízdil lejsek bělokrký.
Zobák datlovitých je silný a tvrdý jako dláto.
Samci mají na rozdíl od samic i červený týl.
Silné rýdovací ocasní péra vytvoří oporu při dlabání dutiny.
Strakapoud vytahuje semena šišek tak vehementně, že ji celou rozcuchá.
Červený kostřec mají obě pohlaví.
Strakapoud velký (Dendrocopos major)
Veverka používá při vytahování semen řezáky, takže na šišce zanechá části šupin.
Strakapoudi si v posledních letech zvykají vytvářet dutiny na zateplených fasádách. Ty totiž pěkně rezonují při bubnování a tak si označuje teritorium. On neví, že v dutině potravu nenajde, ale zkouší to.
Myšice ji celou ohlodá a zbaví zcela šupin.
Geologie
Krápníky v bunkrech pohraničního opevnění u Velkých Heraltic v Sádku Nedaleko od Sádku u Velkých Heraltic se nachází dělostřelecká tvrz nesoucí název “Šibenice”s rozsáhlou sítí podzemních chodeb, spojující jednotlivé její části (bunkry). Veřejnosti je však podzemí nepřístupné. V bezprostřední blízkosti, pár desítek metrů od silnice do Velkých Heraltic, je pak volně přístupný jeden z jejich pěchotních srubů OP-S-38 Sádek. Navštívili jsme ho kvůli novotvarům krápníků a náteků, které se zde tvoří postupným vysrážením z roztoků mineralizovaných průsakem z technických hornin . Na tento chemický proces jsme se zeptali geologa a speleologa RNDr. Rostislava Morávka.
Tyto útvary pro svůj účel, před několika lety studoval a fotil také náš člen Natury Opava RNDr. Rostislav Morávek. Studoval je na velkých pevnostních objektech Hůrky u Králík. Nyní jsme ho požádali, aby nám mechanizmus jeho vzniku popsal, protože jsme podobné útvary objevili také na Opavsku. Co jsou to tedy za útvary a jak vznikají? Proces koroze a růstu krápníků a tzv. brček je na betonových stavbách a objektech častým jevem, zejména na mostních konstrukcích, v tunelech a samozřejmě také v bunkrech našeho pohraničního obranného systému z 30. let 20. století. Beton, který je řazený k tzv. technickým horninách, obsahuje dostatečné množství CaCO3, aby mohlo dojit k vyloužení a druhotné krystalizace tohoto uhličitanu. S určitými odchylkami se jedná se o velmi podobný proces, ke kterém dochází v krasových lokalitách, v jeskynních a vápencích obecně. Základní reakce tedy dle chemické rovnice je: CaCO3 + H2O + CO2 = Ca+2 + 2(HCO3-) vzniká kyselý uhličitan vápenatý/, ze kterého pak reverzní reakcí vznikne znovu CaCO3 (např. krápník) + H2O + CO2). Tvary, formy a konečně i krápníky pozorované na těchto technických horninách, se však řadí spíše k procesům pseudokrasovým a s ohledem na to, v jakém prostředí materiálů vznikají. Pak ho nazýváme tzv. “technokrasem”. Důvodem řazení koroze technických hornin a následného vzniku speleotém (tj. různých forem a tvarů náteků a krápníků), k problematice pseudokrasu je především to, že ne všechny součásti původního materiálu technické horniny přecházejí do vlastního roztoku, jak je tomu u např. u koroze vápence. Nejdůležitějším faktorem krasovění technických hornin tedy i betonu bunkrů opevnění našich hranic, je přístup agresivity okolního prostředí ke konstrukci. Speleotémy z technických hornin vznikají uhličitanovou korozí za současného spolupůsobení karbonatace betonu, v závislosti na míře intenzity zvlhčení, průsaků, v našem případě betonu. Přesnému složení novotvarů v bunkrech se věnovala J. Nezvalová, z Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity.
Celkový pohled na bunkr OP-S-38 Sádek, která patří do systému tvrze Šibenice. Stavba byla dokončena 22. srpna 1938 stavitelem Bohuslavem Krýsou z Moravské Ostravy.
Ze stropu visí krápníky tzv stalaktity.
Na místě, kam gravitací dopadá nasycený roztok ze stalaktitu, vzniká stalakmit. Princip vytváření krápníků je podobný jako u krápníků, které vznikají v krasových lokalitách v jeskyních.
Přišla na to že, mineralogické složení všech speleotém (krápníků), je tvořeno výhradně kalcitem. A určitou “genetickou” zajímavostí těchto krápníků a brček z betonu je ta, že rostou mnohem rychleji než ty jeskynní. Vidíme a můžeme pozorovat, že tady je to otázkou i jenom pouhých pár let, max. desítek let. A není to asi jenom v nasycení roztoku a stabilního, stálého přítoku vody, ale celý tento proces je ovlivňován dalšími fyzikálněchemickými faktory, které ovlivňují růst těchto útvarů na antropogenních stavbách. Rostou sice rychleji, taky mají poněkud jinou, křehčí a rozpadavější strukturu své stavby. Tyto pseudokrasové jevy jsou zcela určitě velmi zajímavým fenoménem postupně vznikajícím a formujícím se v současné krajině.
Vchod do bunkru je podle informačních brožur volný, přesto je označen upozorněním “Vstup zakázán”.
Spodní patro bunkru je zatopeno vodou až do mezipatra schodiště. Výška vody ve spodním podlaží sahá až do 120 cm.
Pro děti poskytuje prohlídla bunkru napětí a tajemství.
Pohled na zámek ve Velkých Heralticích od bunkru.
Ochrana přírody
Navštívili jsme Přírodní památku Hůrky V okrese Opava se nachází jeden Přírodní park Moravice, Národní přírodní rezervace Kaluža, Národní přírodní památka Odkryv v Kravařích, 11 Přírodních rezervací a 6 Přírodních památek. Do kategorie Přírodní památka patří i Hůrky. Ke chráněnému území Hůrky se dostaneme po lesní cestě, která odbočuje ze silnice mezi Malými a Velkými Heralticemi a pokračuje do obce Sosnová na hranicích okresu Bruntál. Asi 500 metrů severně pod vrcholem zvaném Hůrky (466,6 m n. m.) se rozprostírá fytocenologicky zajímavý smíšený porost s převahou jehličnanů. Přírodní památka Hůrky je zajímavá mimo jiné tím, že se zde vyskytuje původní heraltická borovice a sudetský modřín. Dlouhé rovné kmeny borovici byly velmi žádané při stavbě lodí v Hamburku, Benátkách nebo Terstu, kde se již nařezané dlouhé desky v době Rakouska-Uherska z celého Opavska vyvážely. Rezervace Hůrky byla vyhlášena v roce 1995, právě s cílem ochránit jedinečný porost původní borovice heraltické. Přestože se jedná o druh borovice lesní, vykazuje znaky tzv. ekotypu. Vyznačuje se velmi vysokým silným rovným kmenem. Na lokalitě vytváří borovice dvě dílčí populace, podle toho na jakém podkladu rostou. Jedna populace kořenuje na kambizemních zvětralinách kulmu. Druhá na kambizemních pseudoglejích nebo pouze pseudoglejích. V porostu je i původní modřín opadavý v poddruhu (subsp. Polonica). Dále dub letní, vtroušeně habr obecný, smrk ztepilý. Dosud je vitální také občasná jedle bělokorá. Pod řídkým keřovým porostem, který tvoří převážně zmlazující lípa malolistá, roste v obrovských populacích třtina rákosní a křovištní, kostřava lesní a pšeníčko rozkladité. Všude je netýkavka malokvětá. Na stinných místech roste typický druh pro bučiny - bažanka vytrvalá. Ze zástupců ptactva je možno uvést jestřába lesního, pravidelně hnízdícího včelojeda lesního, žluvu šedou nebo našeho nejmenšího pěvce králíčka ohnivého. Ze savců byli pozorováni např. plch lesní, jezevec lesní a z plazů ještěrka živorodá a slepýš křehký.
Jezevec lesní (Meles meles).
Borovice lesní heraltická (Pinus sylvestrys).
Borovice lesní šišky.
Modřín opadavý (Larix decidua).
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Připravované akce
Model Sluneční soustavy
Představujeme planetu Pluto v modelu Sluneční soustavy v Opavě Model Pluta je tvořen kuličkou o průměru 3,6 mm, kterou najdete před vstupem do Arboreta v Novém Dvoře.
Fotografie Pluta pořízená sondou New Horizons 14. července 2015.
Na Pluto nemůžeme pohlížet jako na planetu. Planety ve Sluneční soustavě můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří tělesa uvnitř pásu planetek (Merkur, Venuše, Země, Mars), která se vyznačují středně eliptickými drahami se sklonem k ekliptice do osmi úhlových stupňů a charakteristickou vnitřní stavbou při poměrně vysokých hustotách. Druhou skupinu tvoří "obří" planety s téměř kruhovými drahami s malý sklonem k ekliptice, nízkými hustotami a velkými průměry (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun). Pluto se nedá zařadit ani do jedné skupiny. Pokud bychom posuzovali složení Pluta, pak se nejvíce podobá Charonu (jeho měsíc) nebo tělesu nazývaném Chiron. Jeho dráha je zase podobná dosti početné skupině těles nazývaných dnes "plutina". Pluto má velmi výstřednou dráhu s velkým sklonem. Nejvhodnější je zařadit Pluto mezi planetky ze skupiny označené jako "plutina". Počet planet se tím redukuje na osm. Pokud budeme vědět, že existuje osm planet a Kuiperův pás, budeme vědět o Sluneční soustavě víc, než když mechanicky vyjmenujeme devět planet.
Podle mytologie byl Pluto římský bůh podsvětí protějšek k řeckému Hádovi. Byla po něm pojmenována planeta Pluto. S řeckým Hádem, jež byl jeho předlohou, měl řadu shodných vlastností (stejně jako on unesl svou budoucí manželku Proserpinu) a jeho podsvětí taktéž vypadalo podobně jako Hádova říše. Na rozdíl od Háda byl však i bohem podzemního bohatství, všech kovů a drahých kamenů, co se skrývaly pod zemí
To není Pluto Terezko. To je ta malá kulička uprostřed, poučuje Pavlínka.
Rozhovor
Představujeme odborného pracovníka SZM, Mgr. Lukáše Číhala, kterého zaujaly mechy ,
Mgr. Lukáš Číhal je odborným pracovníkem kurátorem botanické podsbírky. Vědeckým zaměřením je bryolog. Oblasti jeho odborného zájmu je čeleď Orthotrichaceae, Evropa, centrální Asie. Zabývá se floristikou a bryogeografií.
Všechny herbářové položky jsou uloženy ve specializovaných skříních a dále také v boxech.
Víme, že vašim předmětem výzkumu je bryologie. Mohl byste našim čtenářům vysvětlit, čím se tato vědní disciplína zabývá? Jednoduše lze říci, že se zabývá mechorosty. Jedná se o poměrně mladou vědní disciplínu starou přibližně 250 let. Pravděpodobně tak svou roli sehrála jejich malá velikost a poměrně složité určování jednotlivých druhů. I v dnešní době je bryologie komplikovaným vědním oborem, kde zůstává mnoho otázek nezodpovězeno a tudíž dostatek prostoru k vědeckému bádání. Celkově vědní obor bryologie zasahuje do oblastí výzkumu zahrnující jejich taxonomii, ekologii, fyziologii, populační biologii, bryofloristiku, genetiku a prakticky tedy vše co nějakým způsobem souvisí s mechorosty. Na celém světě se zabývají bryologií různé týmy vědců, kteří vydávají nepřeberné množství odborné literatury ze všech zmiňovaných odvětví bryologie. I v České republice se bryologové sdružují v různých výzkumných skupinách, především potom v rámci univerzit, jako je tomu například na Ostravské univerzitě kde funguje již delší dobu výzkumný tým zaměřený na studium mechorostů rodu Orthotrichum. Kdo vás ovlivnil při výběru tohoto zájmu? Na které škole jste studoval, mohl byste nám říct, který učitel vás nejvíce zaujal? Studoval jsem na zmiňované Ostravské univerzitě v Ostravě, kde působí docent Plášek, který mne k bryologii také dovedl. Byla to víceméně náhoda. Věděl jsem, že se chci zaměřit na botanické obory, které mne zajímaly více než zoologie, avšak, že budu studovat zrovna mechorosty, mne z počátku vůbec nenapadlo. Jednalo se však o zajímavé téma a také učitele, díky čemuž jsem už u mechorostů také zůstal.
Ploník obecný (Polytrichum commune) je naším největším druhem, který může dorůstat až 40 cm.
Porostnice mnohotvárná (Marchantia polymorpha), jeden z nejběžnějších druhů játrovek.
Baňatka draslavá (Brachythecium salebrosum), jeden z nejhojnějších druhů vyskytující se prakticky na celém našem území.
Mohl byste vyjmenovat naše bývalé i současné bryology? Do toho bych se opravdu nerad pouštěl, abych na někoho nezapomněl. Avšak alespoň namátkou bych zmínil profesora Zdeňka Pilouse, který s doktorem Josef Dudou publikoval v roce 1960 Klíč k určování mechorostů ČSR, nebo profesora Jiřího Váňu z Karlovy univerzity. Celkově však bryologů v porovnání s botaniky není mnoho. Celorepublikově se bryologové sdružují v Bryologickolichenologické sekci České botanické společnosti, přičemž na jejich internetových stránkách také případný zájemce o bryologii najde kontakty na některé bryology a informace o plánovaných setkáních. Ve Slezském zemském muzeu pracoval dlouhá léta pan dr. Josef Duda. Znal jste ho osobně?Mohl byste zavzpomínat a případně popsat, jak proběhlo vaše první setkání a jaký dojem ve vás zanechal? Pana doktora Dudu jsem bohužel osobně nikdy nepotkal. S výsledky jeho čtyřicetileté práce se však setkávám denně. Právě díky němu totiž patříme mezi největší herbářové sbírky v ČR a především sbírka mechorostů, která čítá přes 80 000 položek je opravdu úctyhodná, stejně jako počet odborných prací, kterých publikoval a kterých je přes 300! I když tedy nemohu říci, jaký dojem ve mě zanechal, mohu říci, že práce kterou v muzeu odvedl, mne nepřestává fascinovat.
Měřík příbuzný (Plagiomnium affine), jedná se o druh často vázaný na vlhká stanoviště.
Mechorosty mohou být také útočištěm pro velké množství bezobratlých organismů.
V herbáři SZM je uloženo více než 80 000 položek mechorostů, které se balí do tzv. bryologických obálek s popiskem.
Velké množství mechorostů lze určit teprve až za použití mikroskopu.
Můžete nám vyjmenovat nejvzácnější mechorosty rostoucí v našem okrese? Kam byste doporučil jít a poznat, co největší počet našich mechorostů. Mechorosty lze studovat téměř všude, každá lokalita může skrývat řadu druhů, které mohou být vzácnými. Dokonce i na polích a ve městech. Celkově bych však hledal nejzajímavější lokality v přírodních rezervacích. Z těch bych uvedl například NPR Praděd, která je sice až za hranicemi našeho okresu, avšak určitě stojí za zmínku. Recentním bryofloristickým výzkumem tam bylo zjištěno 95 taxonů mechorostů. K těm nejzajímavějším z játrovek patří: trsenka hladká (Jungermannia leiantha), pařezovec křivolistý (Nowellia curvifolia), stěkovec široký (Riccardia latifrons) a stěkovec prstnatý (Riccardia palmata). V rezervaci se často vyskytují stinné balvany, kameny nebo vlhčí zastíněné skalky. Skalní sesuvy podél potoků jsou také bohatě porostlé mechorosty. Na těchto, zejména kyselých, substrátech se vyskytují játrovky jako křehutka bledá (Chiloscyphus pallescens). Ze vzácnějších mechů byly nalezeny křivoštět skalní (Campylostelium saxicola) a malozubka vlasovitá (Brachydontium trichodes). Dále zde roste krondlovka drobná (Fissidens pusillus) nebo břehovec potoční (Hygrohypnum luridum). Na bazičtějších substrátech roste trněnka Schleicherova (Eurhynchium schleicheri) a vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre).
Jaký je rozdíl mezi mechem a játrovkou? Náš časopis je především pro školy, takže budeme vděčni za názorný popis a vysvětlení. Mechorosty se celkem dělí na tři oddělení, hlevíky, játrovky a mechy. V rámci mechů i játrovek existuje nepřeberná spousta velikostí, tvarů, barev a způsobů života. Existují však některé základní rozdíly mezi skupinami podle, kterých je lze rozlišit. Například játrovky se od ostatních oddělení liší přítomností siličného tělíska. To je organela vyskytující se pouze u játrovek a obsahující silice, terpenoidy s podobnými sloučeninami. Tyto látky pak játrovky brání před herbivorním hmyzem, nebo oddalují zamrzání buněk. Obvykle játrovky rostou na vlhkých lokalitách, v okolí pramenů, lesních potoků, pařezů, vlhkých kamenů nebo skalních štěrbin. Zástupci z oddělení mechů, připomínají klasické porosty rostlinek, které při podrobnějším prozkoumání připomínají malé stromy, či keře. Všechny mechy už také mají drobné lístky, ve kterých probíhá fotosyntéza. U játrovek to není pravidlem, některé totiž mají takzvanou lupenitou stélku, která ještě není rozlišená na stonek a listy. Hlevíky jsou potom také velmi zajímavou skupinou rostlin. U nás se však vyskytují pouze 4 druhy, z čehož 2 jsou velmi vzácné. Na celém světě je jich potom jen okolo 300 druhů. Celkově je na světě asi 19 000 až 25 000 druhů mechorostů, z toho v Evropě je to okolo 17 001 800 druhů a v ČR 860 druhů (4 hlevíky, 207 játrovek a 649 mechů).
Březnový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Jak se jmenuje peří pod ocasem ptáků? Kostřec, kostrč, kostřava 2) Jak se jmenuje peří na křídlech ptáků? letušky, poletuchy, letky 3) Do kterého řádu patří strakapoudi a datel? Krátkokřídlí, dlouhokřídlí, šplhavci 4) Kde si datel černý staví hnízdo? v koruně stromů, v dutině kmene, volně na poli
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) strakapoud - černý 7) datel - velký Rozhodnutí o správnosti 8) Sýkory využívají dutin, které vydlabou strakapoudi. Ano Ne 9) Vajíčka dutinových ptáků jsou bílá. Ano Ne 10) Rýdovací péra jsou ocasní péra. Ano Ne
5) Čím se živí strakapoudi? rybami, hmyzem, semeny rostlin
Kdo postavil tato hnízda?
Výsledky únorového kvízu: Testové otázky: 1 smrk ztepilý 2 rlíska turecká 3 penízovka sametonohá, hřib smrkový 4 srdčitý 5 Velká Spojovačky: 6 houba 7 pták Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: A sýkora modřinka B sýkora koňadra
A
B
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Život breberek v potoce je velmi zajímavý "Navštívíme kamomila a zeptáme se ho, kde jsou všichni naši kamarádi, které jsme v potoce potkávali celé léto, jako šídla, jepice, motýlice. Byli velcí a najednou, jako když utne, tu nejsou! Jsou tady jen samí mrňaví podobní těm velkým, ale nejsou to ti naši přátelé. S těmi jsme si hráli na honičku a schovávanou pod kameny. Jednou jsem nemohl najít chrostíka, až potom jsem ho uviděl, byl schovaný v rource z kamínků. A těch larev jepic, co tu bylo a jednou večer se někam ztratily. Ráno jsem už žádnou neviděl" řekl smutně brouk potápník a pokračoval "To je strašně zajímavé, to nám musí moudrý kamomil vysvětlit. Ale nechci tam jít sám, pojďte raději se mnou, třeba ty blešivče a pijavko. Ty máš ráda dobrodružství." A tak se za kamomilem vydali pijavka a blešivec a vedoucí potápník, kterému ta záhada ležela nejvíc v hlavě. Na tu skupinu byl opravdu zajímavý pohled. Potápník byl nerychlejší, stačilo mu pár temp a hned byl vepředu. Pijavka se přisála přísavkou na hlavičce, nahrbila hřbet a tak píď po pídi se také drala dopředu. Blešivec ležel na boku a posunoval se také poměrně rychle. Našli kamomila, jako správného plže jednou nohou přisátého na kameni a vůbec se nepohyboval. Chvíli ho pozorovali, asi ho nechtěli budit, až potom brouk potápník spustil. "Milý kamomile, vysvětli nám prosím, kde jsou všichni naši kamarádi, se kterýma jsme si hráli v létě?" "Tak se něčeho přichyťte, je tady silnější proud a poslouchejte. Jepice, pošvatky, vážky a šídla žila několik let ve vodě jako larvy, tak si je pamatujete, vypadali úplně jinak. Až jim narostla křídla vylezli na rostliny, které vyčnívají z vody, třeba rákos a na něm se přeměnili v létající dospělé jepice, pošvatky, chrostíky, vážky a šídla. Stala se z nich úplně jiná zvířátka a s novými křídli někam odletěla. A ty brouku potápníku, blešivče a pijavko máte to štěstí, že vaše mladé stejně jako vy dospělci, žijete ve vodě pořád. Takže si tady můžete spokojeně hrát dlouhé roky. A pokračoval: “Kdežto zvířátka, která ve vodě mají pouze své mladé larvičky a stráví zde děctví, po vývinu do dospělce vodu opouští...”
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
