No title

r

r

SEBRANÉ SPISY

JANA NE)RUDY POÁ DÁ IGNÁT HEPvRMANlT.

DÍL

OBRAXY

Y.

V.

CIZINY.

TKETI VYDiVNI.

V PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1C93.

KNIHKUPEC

Podobizna

z r.

ISW.

OBRAZY

Z CIZINY.

JANA NERUDV TKETÍ VVDAXI.

Y PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1893.

KniHKUPEC.

'fiBk a papír Aloisa

Wietnera

v

Traze

VENU.TU

\^KKNl':.Mi;

SOUDRUHOVI NA CESTÁCH, ]VUI^ÍtfU

PÍTELI

EMANUELU KITTLOVI.

C a

i

h

r a d.

1870.

I.

(S Burghurlu.)

východn od Skutari povznáší se kužehora Burghurlu. Vyšší polovice její není obydlena, není však také pusta. Nizounké vonné kee a kvtnaté traviny pokrývají ji až nahoru, na vrcholu stojí dva neb ti košaté stromy a nevelká, zídkou obehnaná zahrada s domkem zahrada je samá kvtina, mezi kvtinami leží hrob a v hrob poustevník derviš Tašiloba. Jaký to musel být muž, vyzrálý samotou, vznešený stálým dojmem vznešeného obrazu Prostý ten derviš, nemilující houfní spolenosti havran, orlem zaletl sem do tiché samoty, usadil se na míst, odkud duch jeho s tiše rozepjatými kídly vznášeti se mohl nad nejkrásnjším obrazem celého svta a duše jeho stále kochati se mohla v nejkrásnjší básni, již dovedlo lidstvo a píroda Stál tu na pokraji Asie, ped ním rozesten Gaihrad, Bosporus, Bílé moe, erné moe a kyprá, zelená všude zem! Ano, musíš ustoupit zpt pes moe, postavit se do druhého dílu svta, aby zrak tvj obemknul obraz, jejž Asi hodinku

lovitá

—

!

!

1*

Cokoliv sob fannení lze popsat a jemuž není rovno. tasie kouzlila o pohledu na Gaihrad, Caihrad sám to

on nedegraduje obrazotvornost jako Rím, netušené povznáší. Gaihrad je jediný ve své spsob, porovnání s jiným njakým místem není vbec možno. Gaihrad popsat bylo by totéž, co napsat nejskvlejší báse, zde básnila celá historie a celá píroda, zde jako by celý vesmír a všechny zvuky i barvy, všechny formy i myšlenky jeho byly se slouily v báse. Sedli jsme naproti tomu obrazu a hodina míjela po hodin a nemohli jsme se odlouit. Vzduch byl jasný, jenom vzdálenost kladla na msto mkkou, modravou mlhu, ale vidli jsme každou barvu a každou linii. Hora dýchala samou vni a kolem nás byl boží klid, svaté ticho. Vidíme obrovské msto, ale neslyšíme tlukot jeho srdce a vavu jeho úst, vidíme rozvlnné lodi, ale boucháni vln a hvizdot moe a steré po koráb nenese se až k nám. Slyšíme-li vbec nco, je to šepot djin, ten nás ovívá, šelestí a šumí zas jak vzdálený vodopád a vedle nejvyšší rozkoše vkradla se pekonává, on

Paíž,

ji

nm

nám do

srdce

již

bolest.

Vždyt vidíme život a smrt, Vždyf ty lesy

svtové msto a svtový hbitov zárove.

cypiš

stambulských zde

národ

djin

!

—

vyrstají

a ten krásný

Gaihrad

z je

trouchn pohbených jen smutnou hrobkou

msto a vidíme prales, kultura jedna kultury druhé, padlé; nejdív se na nás usmívá hravá báj dob pedhistorických, pak rozkvétá jasný názor hellenský, pak picházejí asy byzantinské a po tch „zjevení" i „korán" již se klade i tento \ lirob a les vyrstá z nho nový, íkají mu „svt a názor moderní", jenž nemá ani mythu, ani bible, ani zjevení. Ano, již také tetí svtová íš Islámu prohnívá, Hledíme na

tu

vypuela

z

—

po Arabu a Tataru pišel Osman, ale

mk-

již i ten v zdejším pozbyl síly a nehybný korán nedodá mu nové. Ovšem roste kruh vyznava Islámu, ítající nyní již pes sto million, poád ješt; také pravda, že Caihrad je kruhu toho stedem, a konen to je pravda, že Turek není z „nejhorších", turecká doba nebyla horší byzanlinské, nikdy Turci nezhanobili hrob, kostelních nádob atd. jako sami Latiníci, kteí mrtvoly vyházeli z krypt, kon své napájeli z kalich

kém vzduchu

i

—

Osman kráí pomalu. chudý ten pastvec mekkánský, jim kdysi: „Dobudete Stambulu a sláva knížeti, ale

histoiie

kráí

rychle,

r)všeni prorokoval „Oslavený"

*).

sláva vojsku, jež to uiní", a proroctví jeho se vyplnilo, poslední Palaeolog zhynul pod tureckými ranami na hradbách byzanckých avšak prorocká ústa nepronesla se o trvání, Turek caihradský žije jen jako by ve snu, sedí, kouí a neinn oekává píštích, leda že nkdy sousedu pošeptá proroctví nové, neznámého pvodu a jen ústn se šíící, že „pijde od severu hrdina

—

dj

plavým vousem a Gaihradu dobude". Jaká to bude budoucnost? Af jakákoliv, slavná bude zajisté. Ješt s

Caihrad své výše, jeho poloha, vbec vše Staneš se centrem svta! Mimovoln zaíná zrak se rozbíhat od tak zvané Sigmy Bílého moe. Zde je bod zvláštní, sbíháf se u nho Bílé moe s Bosporem a Zlatým rohem, hodinu nedostoupil

uruje

mu

:

hlubokým

to skvostným pístavem caihradským. Nejdív od modrého moe erné valy. pak bílé zdi serailské, za nimi temné cypiše, za nimi Seraj sám, Aja Sofia s pyšnou svou kuplí a štíhlými minarety, a zase paláce, kuple, minarety, zahrady prese všech sedm

vystupují

*)

0.slavený

—

Mohamed.

terasových pahrbk, na nichž rozložen Gaihrad, až zase dol k bílému, mramorovému Dolmabagdže na druhém konci Zlatého rohu, kde zaráží již bystrá vlna Bosporu.

moe

Tisíckráte opvnný Bosporus! Je to rove, ale jak mizí všechny velebné krásy

naje

ped

erného

krásami

beh

moe

bosporských

!

i

eka

zá-

Rýna a DuVody vyššího moe proudem

pelévají se zde do Bílého tak bystrým, že pouhá plachetní lod proudu nepemže. Pt mil je Bosporus dlouhý, v sedm se šíí jezer a jeho beh samý záhyb, útulek lodí a lidí, samý sad a samý „Akindisi", eka dáblova, íknjí Bosporu, a ráj! jeho íkají „zlatá spona". Tomu ráji rozumli ze všech dob a jak oko bží od Caihradu k ernému moi po behu evropském a zase zpt po behu asijském, všude se dotýká míst rozkošných a historických. Hned na poátku, vedle Caihradu, vidíme Funduklu, kde stával chrám Ajaxovi vnovaný. Pak Kuruesme, kde Médea s Jasonem na kolchickém svém útku pistála. O nco výše amfiteatrální Bebtík, v nmž kvetl kultas Diany, a za ním Rumili Hissar. kde Darius pevedl vojsko perské. Dále Balta Limani, sídlo nejvtšího státníka tureckého, pášete Rodšida a kolébka velkých státních smluv. Pak Stenia, kde Argonauti seprali se s králem Amykem Therapia, kde Médea rozlila jed a Benátané s Janovany bitvy riámoské svádli arovné Boejuekdere, letní sídlo diplomatu, a dál a dál se kladou hndé hory, nkdejší sídlo harpyí, až k staropovstným, pnou erného moe pokrývaným Symplejadám. A po asijském behu místa ješt pval)njši, Kavaghy, Bejkjoes, Indžir Kjoei, perla

behm

—

—

Bosporu Kandili

atd., samý mythus a plno krás, až ku letnímu zámku sultánovu a zárove poátku Skntnii. Skutari pod námi stkví se orientálním

Bejlerboji, iiirvl:i

!

!

;

ohnm

rudých a žlutých barev, divn se vyjímá vedle obrovského svého hbitova, pokrytého tichou, temnou cypiší. A hndé behy zase se kladou dál až do nekonena a podél nich lesklé Bílé moe se šastnými „ostrovy princ", a ostrovem Buhverovým a již zrak se pesunul zase pes vody na beh evropský, blíží se Sigm, obzírá Stambul. Zrak se noí v budovy Seraje a hledá tam to Guelhane, „dm ržový", odkud v hedvábném sáku vydán první to dokument na rovné právo všeho vyznání heb do rakve Osmanv. A zas bloudí dál, až k minaretm Achmedije. Tam vraždili se za Justiniana „Zelení" a , Modí" po nkolik dní, tam, za našeho již vku, pobiti Janiái do posledního a byli poslední silou toho rozlehlého,

—

—

—

osmanskou

Nad Achmedijí krev.

Dlouho

to

vznáší se hustá mlha a je ruda jako trvat a zhoustne v oblak

nebude

(U mostu.)

Gaihrad má v sob jistý bod, kde zdá se, že veškerý svt má své dostaveníko a veškeí národové své vyslance.

Postav se k

devnému

mostu, vedoucímu

pes

Zlatý roh, a za hodinu vidFs všechny národy, vyjma snad obyvatele Patagonska a ostrov australských slyšeFs také stero jazyk, o nichž ani nevíš, kam je vadit. Avšak musíš se postavit na stranu, kde zaíná

kesanská

Galata, na druhé

stran

leží

nepomrn

ist

klid-

turecký Stambul, a není na tom konci mostu jiné vavy, než jakou má obyejný rybí trh, kvetoucí od njší,

Nemda, Sebrané

spisj V.

o

8

rána do poledne, a jakou ob den spsobuje tam njaká Vlastn je po pípadu celý Gaihrad poprapoprava. vištm, nejen rybí trh na konci devného mostu. Také si smíš pod Galatou dovolit pozorování dotrnjšího spíše než pod Stambulem. Je ovšem pravda, že kesfanm málo kdy víc stává se njaké násilí, a že jedinou dobou, kdy není dobe kesanu vyjít na ulici, je Ramadan; zvlášt zlá je noc dne 27, msíce toho. noc „Lejlet ul Kádr", kdy korán byl seslán na zemi, kdy sestupují andlé, aby lidem žehnali, otevenými branami nebeskými každá modlitba vchází, každý kámen se modlí a moské vody své slanosti pozbývají. Avšak jindy je bezpeno a konen neinili Turci jiným nikdy nco horšího než jiní jim a povsili-li nkolik arcibiskup v plném církevním ornátu, odpovdli tím jen kteíž byli díve mekkánského mollaha s thotnými jeho ženami co nejukrutnji povraždili. Uhi, jichž generál Kinis dal zajaté Turky za živa upíkat, v stoupách rozetít, svázané hladovým sviním házet, nebo Benátané, kteí nedostáli Turkm nikdy v slov, nebo papežové, kteí pímo kázali, že slovo Turkovi dané nikdy nevíže, nenauili mohamedány vru niemu pknému. Korán pímo zapovídá všechno násilí pi obracení na víru svatou, aslo ovšem zapomenuto na, velmi asto, ale nikoli vždy! A nyní mají ped „Franky" k tomu ješt blahodárný strach. Pes most to jde plným proudem a u mostu je jen malé prostranství, za tím pak uzounké, klikaté, strmé uliky galatské, plny krám a kaváren: lze sob pomysliti pak život zde a jeho vavu! Mimo to je zde hned také „bidbazar" („všivý bazar") ili trh vetešník, a odtud, od behu, vycházejí také všichni pouliní prodavai, kteí od domu k domu vykikují své zboží.

ekm,

i

v Caihrad ekají hospodyn, k domovním dveím, a asto

co

až ti

i

v

kdo pinese

jim

hotelu,

žádáš-li

sodové vody, eknou: „Muž nešel dnes se sifony kolem" Sotva prodava sestoupil s mostu, zane vát pepodivná slova a zázran asto zkroucená; „Majdanos!" !

„su" (voda), „seker" (cukr), „suuk" (klobásy), tiitan" (labák), „kysrak" (kobyla), (hrnky), „karota" (mrkev), „kuklcs" (hraky), (zelí), Jlaneles" (Hanly), „tenekdžis* (spravova plechových rour na stechách), zní jedno pes druhé, každý-, vše a ve všech možných jazycích se zde vykikuje, a každý (petržel),

„omlek-* „lahana"

výkik oste

se

liší

od ostatních.

Všechny

ale splývají

jediný až ohlušující, jako by na posmch tomu muezinu, který nad námi s pavlánu štíhlého minaretu do svta výzev k modlitb provolává. Brada se mu hýbe, vousy potásají, ale ani jediného zvuku nezas v hukot

snese se dol.

Malé to námstí u mostu je nám zárove obrazem, jaký že život se rozvíjí, kde západ slévá se s východem, kde mísí se dv velké kultury spolu, i kde zápasí tvrdoa oba váli hlavý ád starý s vítzícím novým. Zápasí Špína pokrývá vše, od pístavišt se v orientální špín lehýnkých, krátkých kaiku (kocábek), odkud každý okamžik

—

!

zazní

výkik

strachu,

bud

že

nkdo

sklouzl

s

blátivých

schdk,

nebo vstoupiv do kaiku se nebezpen zahoupnul, až nahoru po stechy dom, pokrytých štítky všech možných assekurac evropských, na nichž sv. Florián, stíkaka, pták foenix atd. Hned u mostu je prádlo na fesy a tisíce fes už vypraných, nastrených na plechové formy, vyjímá se dosti komicky. Výš jsou lázn orientální, elegantní a bohaté, níž lázn evropské, špinavé k nepopsání. dvoupatrový O dva kroky dál je bursa caihradská, Stojí za sice nevelký, ale vnovaný úeli svému zcela.

dm

2*

!

10

návštvu. za nimiž

Uvnit dvr, kolem do kola samé pavlae, úadovny, a k pavlaím vedou železné schody.

Na schodech

a

na pavlaích

kupci a prodavai, svá nabídnutí

stojí

rovnž po celém blátivém dvoe, a vou a to

podání

dm

z

dola

až

prchodní

a

do druhého patra. Zárove je ze tí ulic procházejí tímtéž

Je ovšem také zvláštní sál dvorem stálé proudy lidu Mimo to jsou ve dvoe v pate prvním, ale nestaí. všeliké krámky, pak podomovní prodavai ovoce, peiva a paštik, ano i káva se tu vaí pod šírým nebem. Podívejte se na nkterý zvláštní hlouek kupc. Jsou ekové, ošumlí, neuesaní, každý z nich drží koupenou buchtiku !

v ruce, je to celý jeho obd, jediná strava až do veera, kdy vyjede si pak parníkem do nkterého rajského koutu na Bosporu, kde má knížecí villu a v ní l)ohatství na miliony Avšak vrame se na prostranství ven a postavme Vedle nás umístil si „lose na njaké místo píhodné. kumdži", cukrá, do vného bláta stále postikovaného „makadamu" stolek svj. Na stolku hrí hraka, malý plechový mlýnek; cukrá dolívá na mlýnek piln vody a kií pitom: „Kušlokum!" (cukroví), „jaurt!" (kyselé mléko), „mahalebi!" (rejžová mouka s vodou a cukrem). Kolem nho obchází prodava vody má vodu v sklenné konvi, na níž trychtý s kusem ledu. Naproti nám je ;

kiosk, formou pražským kioskm podobný, ale vtší. Kiosky jsou tu majetkem vlády a vláda v nich prodává peivo, limonádu, ovoce, ano i koalku a víno. Zde tedy již vláda „dopouští se vína", na druhé stran v Skulari je ješt zakázán prodej i vína i koalky ale jen proto, že anatolský pasa prodává obé tajn sám. Již sob orientál pisvojil zcela tu lihovou náturu evropskou a nastalá blasfemie jeho lituje, že prorok slibuje v ráji i

—

11

a ne araku". Od hora dol šíí se ta známo, že Selím jen proto rozkázal Benátodejmout ostrov cyperský, že slýchal o cyperském že na p. Mahmud II. pil již jen istý líh a zemel

eky mléka

,jen

kultura,

anm vín,

i

je

chlastavostí.

dm

za kioskem má v pízemí kavárnu. kavárnou sedí na nízkých, slamných sedadlech Evropané i Turci, popíjejí turecké kávy, jež se pije bez cukru a bez mléka i s kalem, a všichni kouí z ibuk nebo z naroileh (dýmek vodních). Kavárny jsou pro

Nárožní

Ped

A pec Orientála vtší potebou než pro nás hostince. byla již doba, kdy v celém Gaihrad nebyla kavárna ani jediná. Za to, že vzbouení proti Osmanu II. zaalo v kavárn jedné, dal bratr jeho Murad IV. zniit kavárny všechny, pt set. Týž zapovdl také kouení tabáku, v pestrojení mísil se mezi prostý lid, vyhledával tajné kuáky a vlastnorun je odpravoval. V bazarech, k vli zboží, nesmí se posud nikde kouit, takto bylo v Gaihrad kouení již asto zapovídáno, nkdy se nesmlo kouit vbec, nkdy jen z dýmky, ale v Gaihrad trvá vbec každý píkaz jen do tetího dne, Nyní má každý muž si ho nikdo víc nevšimne. v ústech, každá ženská a každý kluík cigaretu, a na lokálních parnících zdejších jsou zvláštní sluhové, kteí stále musí roznášet žhavé uhlí a zapalovat. Po chvilkách pistoupí z kolemjdoucích k nám machnatá nkterá starší ženská, v nepoádném evropském obleku, nebo piošumlý muž s nejistým pohledem, a osloví nás francouzsky, italsky nebo rusky. Jsou to kuplíky a kuplíi zdejší, cizincm známi tím, že ruka již sáhá opatrn na kapsu, v níž se pi pohledu na Zrak peklouzne s jich postav hned skrývá revolver. zase na pestrý proud. Práv cválá kolem kavalkáda,

tvrtého

ibuk

n

12

samí

evropští

cestovatelé,

nkam

jižto

sob

byli

zajeli

pes

sedmi vžím". Jezdci to rozliné quality, s bílými závoji na kloboucích a veselj^m úsmvem na tvái. Za každým z nich bží pronajatel kon, vyouhlý, bosý chlapík: modrý tapec jeho špinavého íesu hází se sem tam a jeho hl stále bije do kostnatého zadku kon. Mrzut pohlíží za kavalkádou dva statní Turci, mužové patrn bohatí. Jdou vedle sebe, aniž by hovoili; nevelké ale zavalité jich postavy pohybují se pirozen, ostré oko jako by kázalo: „Posud jsem zde pánem já!" Tváe jich jsou oblé, zdravé, nos velký, „jen rovn klenutý. Na hlav mají snhobílý tarban pes kesan Idojí se pohlédnout do hnvivého oka Allána tle hova" a má u klobouku nebo epice stínidlo snhobílý kaftan, pod ním hedvábný šat rzné barvy, kazajku modrou, pás ervený, baaté spodky žluté, punochy opt ervené, a na nohou mají žluté botky nízké. V ústech jim vzí skvostný, dlouhý ilDuk, v prstech jedné ruky probíhají kuliky ržence, „tesbethu", jichž musí být zrovna 99. Je to hraka, ne modlitba. Starší z nich má k pasu pivázaný tžký sáek zajisté je v samé zlato až pijde Turek dom, zmizí to zlato pod zem, obyejnou to zde skí. Je zajisté poctiv vydláno, nepoctivost, lež a podvod penechává Turek ekovi a Arménu. „Barnabak!" (pozor!) ve basový hlas a jednospežná turecká talika iioupá se kolem. Je to koár stavný jako houpaka, nahoe, z pedu a v zadu krytý, po stranách otevený; nkdy mívá skí jeho také íormu prolámané koule, vždy je ale peste natena a z temné pdy vykvétají kvtiny, zlaté arabesky atd. Uvnit vozu sedí nkolik ženštin, zahalených, ale zvdav pohlížejících po vkolí. A opt „barnabak!" Druhý, trochu delší po-

Stambul

„k

^

—

nm

—

;

;

13

voz, skoro omnibus,

nad nímž stecha

je

na sloupcích

nm

Tento druh povozu naas deset ženských. zývá se „arba", zapraženi jsou do nho dva voH, ist sedí v

ze jha na krku povznáší se peste vyzdobení prut, hezky do výše, pehnutý až nad ohon a všecek ovšený ervenými, žlutými a modrými tapci. „Guarda guarda!" zní to sem a tam, bulharští a arménští nosiové, „hamalové", stoupají pevným krokem kolem a každý z nich má na sob vrch zboží, nkolik cent. Mezi nimi nese jeden hamal celý masný krám a veškerá jeho zabitata jsou okrášlena pruhy ržového majestátním, tichým guarda!" flóru. A „guarda krokem sune se ku pedu celá ada velbloud s bednami a košíky, a za velbloudy zas celá ada osl, jeden z nich vlee klády, jež jedním koncem do vidlice svázány leží mu na krku, druhý nese v koších štrk, tetí cihly, tvrtý kámen, zde se kámen prodává na váhu. Šest hodin daleko musí se pivážet dlaždiky a není sihiic ani povoz. Pronikavý hlas celé smeky kluk zahvízdne ted vzduchem, kluci se tlaí mezi lid a nabízejí práv dotištné noviny turecké, ecké a francouzské. Pokrome o kousek dál, až za mostní budku výbrího. Dív ovšem musíme zaplatit pt para vstupu taxa je zde velká, za vz na p. platí se šest piastr.*) Budou nyní stavt most nový, posavadní je nízký a neúhledný. Zárove s námi pistoupli k výbrímu dva turetí dstojnici. Pozdravují se, ruka pravá jede skoro až k zemi, jakoby zdvihala prach ze zem, a klade se pak na prsa „tob patí mé srdce", znamená to. Pozdravuje-li nižší vyššího, klade ruku také ješt na elo „i mj duch!" Dstojníci oba znají se velmi dobe.

umytí,

;

dlouhý

—

—

—

i

—

—

—

*)

Šedesát našich krejcar.

14

„Dzie dobi, panie!" zaíná první — v tureckých službách je Polák již až píliš mnoho! Opeme se o zábradh. Pod námi clounají modré vlny Zlatého rohu, lítají kaiky jako šípy a otáejí se parníky ped námi mnící se smsice lidu. Již zase tu jedna karavana evropská, ale patrn dávnj již zde dámy nechají se nést v elegantních, pousedlá. všickni mají zlacených nosítkách, za nimi jdou páni lesy na hlavách, jeden z nich velkou plstnou pílbu bílou po spsobu našich hasiských: heben pílby je ve výbžku oteven a slouží co ventilátor. Žebráci v kolem chodníku sedící nastrkují proti nim plechové misky Chud obleený, krásn rostlý Bulhar, své a veští. s huatou beranicí na kosmatých vlasech, vede ohromného medvda na etzu za ním nese žena jeho, rovnž krásn rostlá, opici a bubínek. Vysoký, hubený stelec erkeský, prsa vystlaná samým nábojem, chce pejít na druhou stranu medvd mu stojí v cest a stelec skoí pes nho jako by pes nízkou stoliku. Klidným, mamá pes jestátním krokem pichází vysmáhlý Egypan turban pehozený hedbávný šátek, s nhož splývají dlouhé hedbávné co okrasa. Houfec marokánských žid, ;

Dv

:

ad

;

;

;

šry

Seíárdim, hádá se v rychlé chzi své a žvatlá španlsky. Za nimi jde houf polonahých dlnic; skoro každé sedí na krku dít. A za tmi zas kolíbá se tlupa starších mladších tureckých žen ošklivým krokem svým. Jsou to ženy njakého tureckého hodnostáe, ped nimi jde erný tuný kleštnec a za nimi druhý „nuk" ili „poi

venec", jak mu zde íkají s úšklebkem. Dva dervišové z ádu Mevlevi (tanících) kousaji mezi chzí s takou chutí do oranží, že sladká štáva stíká jim až na plstné klobouky, vypadající jako u nás klobouky na filtrování koalky. Opatrn se vyhýbají

15

starému špinavému poutníku mekkanskému, jenž práv Nikdo ho nerozstírá houni svou na zemi k modlitb. Je známo, že Turek vykonává vyruší vzdor tlaenici. své modlitby bez ohledu na místo a vkolí, kdykoli mu napadne; asto se dá náhle do modlení, jen aby zrychlil konec nepíjemné mu rozmluvy. Poutník náš má na hlav turban zelený, na znamení, že pochází z rodu prorokova a dcery jeho svaté Fatimy. Fatima byla sice jedinou dcerou Mohamedovou, jížto se udržel kmen jeho, ale potomstvo tak se rozmnožilo, že býti z krve prorokovy není ani žádnou zvláštní ctí. Otrhaný potomek, který zde práv kleká, nemá mimo láhev na vodu, jež se mu houpá po boku, a kompas na prsou pražádných zvláštností na sob. ídi si kompas s pelivosti ouzkostlivou, akoli stojí psáno: „Nezakládat se pobožnost v tom, Avšak obracíte-li tvá k východu nebo k západu". pobožnosti zde v Gaihrad ubývá takto již nesmírn, sbor ctihodných „ulemv" lamentuje v prázdných mešitách každodenn, a již asto musil policejní ministr vydat písné rozkazy, jen aby se ta mládež alespoíi trošku modlila. „Mnozí mladíci," zní rozkaz jeden, „nedbají v mešitách žádného kázání a napomenutí, zasedají Jiní si do koutk a žvaní zde, jako by byli v holírn. se procházejí po mešit, hraji si s ržencem nebo titrností jinou. Kdo bude v poínání takovém dostihnut, obdrží bastonádu, že mu až nehty od prst odskoí." Opt dv postavy úadní, Kavas, etník v erném obleku se šavlí po boku a fesem na hlav, a njaký „effendi", máf na znamení své hodnosti eífenvyšší diovské i panské kovové pouzdro s ingoustem a perem za pasem. Za nimi nese silný muž malou mužskou postaviku na krku, odnou po evropsku. Postavika je „trpashk sultánv", mužík veselý, jehož najdeš všude

—

—

—

!

16

V Pere, kde hudba a hezká sklepnice. Nosi trpash'kv hraku svého trapitele, vede také na hedvábné barvení berušek je zde živou berušku ržov natenou obhbeným zvykem.

še —

chodníkem a ohmatává holí by se podivil, jak že zde dovede se proa cházet bez ourazu, kdyby nevdl, že slepec je slepota pouhou petvákou. Došel až na konec mostu, vyndává klidn pikslu s tabákem a pouští se do klepu s mužem, jenž pod každým ramenem drží roztomilou mladou antilopku na prodej. Žebrající slepec pichází

lovk

pdu.

— ek

Zas jiné a jiné houfce. Ženy z Damašku, zahalené kvítkovanými pestrými závoji, že nemožno ni oko spatit

;

mouenínky

skoro

vesms nepkné,

ale stále se

smjící a koketující na všechny strany; svalovití, vykasaní tahouni lodí, nesoucí spousty provaz švitoiví ekové v parád, vesty samé stíbro, sukýnky jako sníh, ;

stevíce

samá rže

;

ruští poutníci jeruzalémští v

erných

skromní a bojácní lodníci v sváten bílém obleku ví jakého jsou vyznání, že dnes v úterý mají nedli hábitech,

— bh

;

Mimovoln jsme pokroili dál. protlaili se lidstvem ku stedu tvrt hodiny dlouhého mostu. Náhle nás tíse seve se všech stran tak, že nemžem ani dechu popadnout. Byli£ oteveli most, aby projel koráb do vnitního vojenského pístavu, proud lidstva se zarazil, a zárove pistál lokální parník skutarský a vychrlil nkolik set lidí na totéž místo. Ale jen okamžik, a již mžeme opt „voln" kráet dál, šoucháni a šlapáni se

až

všech stran.

17

TIT.

(Sultán.)

od dtinství budilo

to slovo v nás ihned rajské zahrady, mramorové paláce, zlatá zábradlí; všude démant a perel jako písku; slyšíme tajuplnou hudbu vzdálených nástroj strunových, šplouchání fontán, šepotání sykomor kolem nás svítí oi a smjí se korálové rty odalisk. krásnjších než andlé na nebi. Cítíme v sob moc neobmezeného vládce, kdy kynem, sklesne život lidský, slapem po hrdlech otrok, pro zábavu naizujem válku vražednou lechtáme se pocitem neobmezenosti a plynoucího z ní tyranství. A vyslovíme-li „sultán osmanský'', je vše to v naší fantasii již na míe nejvyšší, a co sted vší té vysnné krásy stkví se nám „Seraj"!

„Sultán"

!

Již

Vidíme ve

závist.

fantasii

své

;

—

Jakž ale to „Seraj Burnu" vypadá v skutenosti! Krásná ovšem poloha, že jí nemá žádné jiné sídlo vladaské. Z jedné strany Zlatý roh, z druhé Bílé moe, návrší samá mírná terassa. Plno tu palác nejrozmanitjšího slohu, arokrásné pavillony nad moem, kiosky pod staletými cypišemi, rozlehlé pkné zahrady u vném kvtu, nádvoí pohodln dláždná a pokrytá starými stromy, mezi nimiž voln se procházejí majestátní žirafy ale všude ticho jako v hrob, i turecké stráže jen si hesla šeptají, a zasmje- li se cizinec hlasit, již se po všechny hlavy otáejí a dragoman klade prst na ústa. Sultánové se již dávno vysthovali do palác modernjších a picházejí sem jen pi zvláštních píleži-

—

nm

tostech

jedním

moe"

pi nastolení svém. Pec je Seraj Burnu nejsvtjších míst celého svta. Ve „svaté kozdejší je uschován „sandžak šerif", svatý prapor. a

z

18

kdys co opona stanu Aišina, nejmilejší ženy prorokovy, a nyní co fanatisující zástava, kdykoli je dále je tu plást Mohamedv, v nebezpeí vlast a víra jeho vous a onen zub jeho, kterýž mu vyrazili v bitv bederské, kdy mu pomohl Covšem neviditeln) archandl Gabriel sám s 3000 ozbrojenými nebešfany: konen šlépj prorokova, jež se vtiskla v tyhranný vápenec, když pi stavb svaté Kaaby tžký kámen zdvíhal. posvátnostem arci se nevící nedostane, jet K i málo vících, kteí by dosáhli pístupu. A co se týe ostatního málo spatíš vcí zajímavých, projdeš-li tou neúhlednou branou, od níž má celá osmanská íše název „vysoká porta". Navštívíme bývalý audienní sál; za tím hust zamížovaným oknem v levo stáli poslanci cizích mocí, nebylit hodni, aby pistoupili blíž, a za onmi dvemi byla garotáže pro ty, kteí zde upadli v nemilost trn a katišt vedle sebe! Vejdem do „knihovny", v níž nkolik set opis koránu, nkteré tak krásné vykládá ti naivní dragoman „že je ani knz peíst nedovede", \ejdem do musea, kde spatíme obrovité, na velbloudech kdys nošené praotce, našich tureckých bubn, etzy, jimiž dív každého veera úžinu dardanelskou a Bosporus zavírali, piastaré mitrailleusy a vedle nich zcela nové pušky, pocházející z povstání na Kandii jsou pokryty rudou krví! Projdem pak arsenálem, kde na statisíc pušek po zemi, po stnách i zavšených v kupli, a množství dobytých prápor na ernohorských a bulharských z posledního povstání je zase erstvá ješt krev A pak si projdem ješt kolonnády druhého dvoru serajského a vymelou nyní, kdys nesmírn živou kuchyni, pokrytou malými kuplemi místo komíny. Zde se vailo pro celý dvr, pro všechny navštvovatele, pro chudé i pro janiáry. „Každého pátku zasedl po polední modlitb sultán do kiosku slouživší

;

tm

—

—

—

—

—

—

!

19

na severní stran druhého dvoru serajského janiái seadili se v kolonnádách protjších a oekávah pillaf svj ze sultánovy kuchyn. Svých lesklých kotl kuchyských *) užívali, aby vyslovili spokojenost nebo nespokojenost. Když na vyzvání, aby sob pro pillaf šli, žádný janiár se nepohnul a kotle zstaly pokryty, musilo se pátrat po stížnostech celého sboru. Byl-li sultán dosti mocen, dal nosie kotl co vdce nespokojenc sebrat katem a po;

—

Obyejn ale zvítzili janiái a žádosti jejich nechf již sob páli penz neb hlav hodnostáských musilo se vyhovt. Upadl-li sultán sám v podezení, jako na p. Osman II. v podezení to, že chce se sprostiti celého byly janiárského sboru, byl ztracen zmny na janiárm velmi míly, musilf jim každý nový sultán vystínat.

—

—

])latit

trn

znanou sumu." tch surových janiar

sultán nebojí, není bývali svatým vojskem, zasvtil je velký svatý hadži Bektaš, a všichni historikové chválí jich udatnost i nadšenost. Zárod jich byl již z Malé Asie. v Evrop se rekrutovali ze slovanských pochytaných a Již se

jich více.

„Jeniskeri"

mezi Turky vychovaných dtí. Avšak ubylo jim nadšenosti udatnosti a stávali se za to zpupnjší. Sultán Mahmud konen na vyzrál. Vycviil sob vojsko vedle nich, popudil lid proti nim, získal sob knžstvo. Janiái tušili pikle a v noci na 15. ervna 1826 vynesli kotle své na Atmejdan (masný trh ve tvrti janiárské, vlastn „námstí koské"). Ale když ráno poali bouku, bylo vojsko proti nim již pipraveno, knží rozvinuli svatý prápor prorokv, veškeré lid caihradský (krejové v jeho ele) i

n

*) Snad je každému známo, že kuchyský kotel odznakem janiárv Dervišové Beklašovi svtili jim je

byl hlavním vždy, kdy šli

do války, a ztráta kotle byla totéž co jinde ztráta praporu.

!

20

janiái jsou pobiti, upáleni v kasárnách, porubáni jednotliv na ulicích. Hrzné, ukrutné krveprolití se srotil,

—

Atmejdan

je

od

té

doby pouhou

pouští,

po janiárech

nezbylo ani památky, leda to zvláštní museum ve zbytku kasáren, kde možno studovat na devených figurách jich kostumy, zbran a zvyky. Kolonnády serajských dvor jsou prázdny, není tam ani sultána víc ani jeho jenisker. „Vrah" ili „zabije lidí", jakž sob sultán k etným svým titulm také právem a pyšn pipisuje, sídlí bud na druhé stran Zlatého rohu nebo na Bosporu. Palác, skvostných, penádherných má, kamkoli pohlédneš. Patit k povrám sultánským, že každý vystaví si alespo jeden palác, a nebof „nekdyž dostaví ten, že hned zane druhý svj". Má sice také a pedn zemeš, pokud buduješ vystavt každý novou mešitu, ale mnohý odbude to turbou i kryptou pro sebe a svou rodinu, a staví radj palác. Na tom nezáleží pranic, že lid nemá penz a že na p. jediný palác Dolmabagdže stál TU millioná. Ani se sultán nedoví, co která stavba stojí. „584 franky" ekli mu zcela drze, když se tázal po útrat za to Dolmabagdže. A o84 franky stál práv papír na kaimy i bankovky k 70 millionm. potebné! Jak pln a zvun zní to slovo „Dolmabagdže" a neznamená pec nic jiného než „fizulovou zahradu" Palác ten stojí zrovna u moe, v pedmstí Tofana ped Galatou a poblíž druhého letního paláce Bešiktaše („kámen na kolébku"). Je stavn slohem fantastickým, jedni urují, že v píliš chladné renaissanci, druzí že v rokoko s pídavky maurskými a korintskými, tetí že slohem italských klasik, krátce eeno, jsou tu všechny slohy jižní, spojené v celek ne sice všudy symetrický, ale pestrý, veselý Mírným nádvoím podél celé délky palácové, skvostným

dm

—

tm

!

21

pak

moe

zábradlím

—

to

a

moe

mramorovými schody je

je

oddlen od

pro obyvatele as velmi píjemnou

vyhlídkou, díváme-H se ale z povzdálí na Dolmabagdže, dlouhé a jen jednopatrové, dusí široké, rozlehlé zrcadlo moské valn dojem. O vnitku toho paláce vypravují se pravé zázraky, posud se mluví po celém Caihrad o kuplích krytých sklem rubínovým, o lustrech po 10,000 p'amen, lázeských kioscích z eg^yptské úble, o malb stn, která stála 15 million. atd. Zde tedy žije padišah, krmí kuata, stíná krocany, sní a zívá. Celý život jeho je pouhá hraka. Náhle sob nyní vzpomnl, že veškeré stny paláce mají být pomalovány samými stromy, a ihned musí se to uskutenit co možná rychle a co možná „lajn". Nebot miluje padišah samá pekvapení a je i s málem spokojen pak jako dít. Pracovna jeho na p. pokryta tapetami s kytkami. Padišah jede na procházku, rychle za krátkou dobu tu polepí dlníci jizbu zase takovými, jen že obrácenými tapetami, tak že kvtiny jsou nyní stopkami vzhru, a padišah má radost. Veškeí dlníci musí zde íhat na pravý okamžik, krejí jeho spí a jí v paláci teba po trnáct dní, než se mu poštstí, aby vzal míru a slyšel rozkazy. Jak dalece se zanáší Abd-l-Azi sám zde politikou, snadno uhodnout zpomeme si jen na to, že po vítzství nad ernou horou chtl celé Evrop vypovdit „džihad" I válku náboženskou. Fuad pasa prý ho s toho zradil, škoda! Takto se baví padišah harémem, jtíni a opisováním koránu. každý sultán povinnost opsat korán alespo jednou za svého živobytí, a když andl Gabriel dle úadu svého v svatých nocích Ramadanu srovnává Mohamedv korán s nebeským originálem, koriguje prý ze zdvoilosti také zárove opis sultánv. Nejvíc ovšem baví se padišah harémem v Dolmabagdže

—

Má

—

22

tyry

sta žen. Vidli jsme, jak jsou místnosti pro se harém ten stiioval do letního sídla na asijské stran, do Bejlcrboj. Na dlouhých kaicích, pozlacených a v ele ozdobených fantastickými ptáky, sedlo tak vždy as po dvaceti ženštinách, žvavých a veselých. Veslai v snhobílé parád zasazovali vesla a kaiky letly jako šípy kolem nás, že jsme sotva mohli poznat, jsou-li dámy vesms mladý a hezky. Když vystouply na beh, nechtlo se jim patrn za zdi. Toily se a pebíhaly, ale erní eunuchové uinili jich radosti záhy kon a vehnali je do malých •

dvíek.

V

pátek

jezdí

sultán

bud

komo

bud v kaiku do

nkteré mešity. Užili jsme té píležitosti jako všichni cizinci k tomu, abychom ho osobn spatili, a sešh jsme dol do Tofany k Dolmabagdže. Silnice ped palácem byla poseta lidmi. Policejní úadníci, nejvíc polští emigranti, udržovali poádek. Mížová vrata byla otevena, za nimi i ped nimi plno vojska, vybraných dstojník, pašat zlatých od hlavy až k pat a tuných, až nepkno se podívat. Neekali jsme dlouho, náhle zaznla dosti dobrá hudba vojenská, naped vyjel princ v koáe, pak sultán na koni. Oblek jeho byl tmavomodrý, jednoduchý, jen na erveném fesu stkvly se velké démanty. Hudba hrála, lid val, sultán jel dál beze všeho dkování.

Jeho postava je výšky prostední a tuná, obliej jakoby odulý, oko zapadlé a beze všeho lesku. Klid mrtvoly rozesten po celém oblieji, v tvái nežije ani žilka náruživosti, okem nekmitá ani nejsladší pablesk myšlenky. kulatý, žlutý,

Jen se na tu

frankm".

tvá podíváš a

již

rozumíš

tm

„584

23

IV.

(Na Sladké vody evropské.)

Na konci celou míli dlouhého i hlubokého pístavu caihradského, asto již jmenovaného Zlatého rohu, jsou „Sladké vody evropské", cíl caihradských promenád. Jsou tu sice ješt mnoho jiné „velké" procházky, na p. trochu ovšem vzdálený les blehradský, nebo na druhé stran Bosporu nad Kandili ležící, co do pírody pímo arovné „Sladké vody asijské", nebo i sploštlá výšina nad Skutari, odkud zas krásná vyhlídka; avšak do Belgradu chodí skoro výlun jen Arménci, k vodám asijským jen Turkyn a nad Skutari je pouhé korso pro vozy Turky bohatých. Na malém zde míst krouží stále vz za vozem, vždy naped elegantní evropská ekypáže nebo pestrá talika, z niž mlky vyhlížejí zahalené dámy, a pak hned otevená arba s volskou speží a v arb plno švitoivých služek a otroky. U vod evropských není pražádné výlunosti, Evropan tu pospolu s Asiatem a Afrikánem, kesfan s moslemem, Paížanka s mouenínkou. Podívejme se tam, spatíme valný kus caihradského života po cest i u cíle. Vyjedem si kaikem. již as, abychom vnovali trochu slov tmto kaicaihradské zvláštnosti! „Sokol ve vzduchu, kaik ve vod", dí poekadlo a vskutku je zde vzduch pln sokol, jestáb i orl a voda plna kaik. Je to lodka velmi elegantní, nejmenší z nich na 12 stop dlouhá, uprosted ale jen tak široká, že sotva dva sušší lidé mohou tsn vedle sebe zasednout; vtší kaik pak se šíí a délí dle týchže štíplých rozmr Oba konce kaiku jsou jak nž zaosteny, pak alespo na loket k stedu zabednny prkénky, tak že konce ty konají jaksi službu vzduchem napln-

Je

km,

Nerada, Sebrané epUy V.

3

24

mchý.

ných Bich locTky je pod vodu opt jako bitva zaosten, nejmenší tíž i tlak k stran ruší již rovnováhu a pi vlézání i vylézání musí být co nejvtší opatrnost. Sted lodky je rozdlen na dv ásti, oddlené prkýnkem. V jedné z nich je rozesten malý koberec a na ten si usedne host, po turecku na skížované nohy; v druhé, tváí k hostu, sedí kaikdži, na nízké stolice a pracuje dvma dlouhými, blostn istými, a k ruce, k vli vtší opoe, ve vejitou nádoru nabubelými vesly. Kaik je naten zlatožlutou barvou, asto ozdoben o tón tmavšími ezbami a tak istotný jak kaikdži sám, na jehož turban nebo es, snhobílou košili, svalovitá nahá prsa a nad kolena nahé nohy i pod páž nahé ruce je radost se podívat. Jaký to rozdíl mezi veselým kaikem a zesmutnlou již, ošumlou benátskou gondolí i jejím sešlým gondolierem Kamkoli na vodu pohledneš, všude fií nebo kolébají se kaiky, zázraná jich rychlost a pohyblivost klame tak, že mnohý cestovatel udával poet jich až lOO.OUO. Je jich ale jen 2U.0U0, na vtšin jich po jednom a po dvou, také ale až po dvaceti veslaích (Turci a kové), a všichni kaikdži jsou sloueni v organisovaný sbor, pod záštitou praotce Noema. Podnikají jízdy ovšem pak málo bezpené až na „ostrovy princ" v Bílém moi proti bystrým proudm Bosporu ale pece nestaí, a tu stojí již zvláštní lidé tahouni, hodí provaz a pomohou !

e-

—

—

;

pes

nejhorší.

si kaikdžiho Turka, proto že je v každém ohledu spolehlivjší. Starý, blovousý „hadž", dohlížitel u staništ kaik, odstril lodku, pál nám ješt: „Bh s vámi!" a již vesla toil veslem, abycliom projeli devnými pilíi velkého mostu do vnitního, vojenského pístavu. Projeli jsme, kaikdži zasadil ted ob vesla, kaik uinil dlouhý skok, druhý, tetí a již letí ku pedu jako

Vybrali jsme

!

25

šíp,

vesla se ohýbají,

pna

pední

stíká, ostrý hrot

roz-

vodu jako nabroušený me, nkdy letí kaik zrovna pes vodu co vlaštovka, nkdy se prosmýkne vlnami co rozkošný pocit! A jak pracuje kaikdži Je to muž had ráží

—

!

všechny svaly hrají, vytyicetiletý, sval obrovských klenutá prsa se vlní, že až kožený amulet odskakuje. Vidíme zbytek tch bývalých Osman, pravého, silného lovk se té minulé historii Turka, jaký jindy býval pak nediví pozorovat zemi Držíme se poblíž behu a vodu. Kdykoliv se zvdav nahnem, již nás kaikdži na;

—

mžeme

i

pomíná, abychom nekazili rovnováhy; sám sed zády k cíli, musí stále otáet hlavu, aby nevrazil do nkterého

pedmtu

nebo nesrazil

se s

kaikem jiným

—

„kaik! kia!"

ve

skoro neustále na výstrahu. Letíme kolem dímajících kolem zakotvených koráb, z jichž oken ouhají dla, dlouhých dok, dnes tichých a pustých. Za to je na behu živo Každý okamžik hluk njaké kavárny, stavných zde i venku v Bosporu na vysokých pilotách zrovna až do moe. asto z nich zazní hudba nástroj smycoešky kravých a vidíme uvnit bílé postavy ženské janky, ale z ponmených kraj našich. Picházejí sem houfn, hrají i po kavárnách dole i nahoe v Pere v „Jardin de fleurs", zahrad to bez kytek, a jistý diplomat rakouský ekl je známo, jaké máme diplomaty germanisaci Caio nich, že velice pispívají „ku hradu" A zase slyšíme mnohohlasý zpv; zrovna u behu staví se dra a neúnavný zpv pi práci je zde zednickým zvykem. Po nábeží pecházejí lidé, nejvíc ženské. Sestupují se v kleparské kruhy nebo obstupují nkterou z hojných zde „arodjnic", depících na zemi a prorokujících ze džbánu s vodou a z hrst oblázk. Pijeli jsme již k arménské tvrti. Nepravidelné domy, nepravidelné ulice, i

!

—

—

——

—

!

3*

;

;

26

—

zvláš ty Arna Hdech ménky pod špinavým svým šlojíem Arménská je nejšpinavjší tvrtí celého špinavého Caihradu. Nkdy kmitne se kolem nás mešitka s pknou kuplí nebo krásná veejná je známo, že tureckým fontánm není co do studn

špína na domech, na ulicích

i

!

—

svt

rovných. architektonické krásy v celém jsou lidé, pijí nebo sob myjí ruce a nohy.

Zde jsem

si

vru asto vzpomnl

Kinkla! Jeho „Iman Chcete-li

z

ctili

každého

naballady Gottfrieda

Dhunaueru"

mou

U

prosí:

hlavu,

studni dobrou vykopejte,

a tu lidu

bohu na oslavu, na o vlahu dejte

všem bud blaze v jejím stínu bramán nechf zde híchy smyje, :

kesan

nechf zde vláhu

pije.

k modlitb služ moslemínu.

Kde my slavíme „boží maka" a sochy sv. Jana Nepomuckého, vysází Orientál stromy a postaví fontán chládek a vláhu každému zemdlenému Kaikdžimu již se vylévá pot z každé póry, pec pracuje zcela stejným zárazem a vydrží nám stejn až k cílí pak teprv si oddychne z hluboká a bude mu již zase dobe. Výkiky jeho se množí, množit se také poet zde Ve vtšin lodk je veselo peletujících kaik. !

—

—

—

V jedné sedí vojáci a hrají kostky, ješt zpívají v druhé sedí ženštiny, zpívají dudav nosem a tlukou do bubínku, hUnné to nádoby potažené kozí, v tetí zastavíme kleí prodava velkých, šCavnatých jahod na okamžik a koupíme si jich košíek. A zase letíme dál, v ievo jsme již pedstihli mešitu sv. Ejuba i cypišový její hbitov, a v právo skonilo již msto kusem

si

lidé

!

—

27

hradby, do jejíž bortin vestaveny domky nové tak se Nyní se pístav ouží, jsme zde dje již všem hradbám. v levo vtéká íka AHbejkou-su již v sladkých vodách, (starý Kydaris), v právo Kiahat-su (st, Berbyses). Na palouku mezi obma íkami pase se nkolik velbloud. Jsou prý to „velbloudi svatí" machmili šerifi, pocházející pímo z or.oho velblouda, který proroka nesl na útku; nekonají jiné práce, než že jednou poutníky ;

—

ron

mekkánské sprovázejí od Achmedije dol ku behu. Vkolní pahorky jsou pokryty kulatými vojenskými stany, bílými a zelenými (dstojnickými). Zajeli jsme na Kiahatsu. Behy jeho jsou dosti vysoký, porostlé stromovím a pokryté sady. Podél sedí harém vedle harému, totiž dámy harémské v kupkách a kolech. Vyšly sob sem se zásobami potravními, vaí kávu, kouí z ibuk, hrají si s rženci, plácají a zpívají. Kleštnc mají jen málo s sebou, dohlížíf na obyejn staena njaká. Proto také chovají se nevázanji. mnohá strhla i šlojí a zubí se do svta co nejrozpustileji. Náš kaikdži jede nyní pro množství lodk pomalu, mohh bychom klidn pozorovat ty krasotinky, také je pozorujem, ale již jen nedbale, poznali jsme již, že fantasie a popis occidentální dodaly krasotinkám orientálním víc, než tyto pak dosvditi mohou. Již jsme byli nezvratn pesvdeni, že jsou-li vbec v Caihrad krásné ženštiny, jsou to mladé Arménky, zvláš ale španlské židovky. Závoj Turky je velmi prhledný, mimo to jej milerády „náhodou" odkryjí, vidí-li, že jsou pozorovány, a myslejí-li, že jsou hezky ale nic naplat, pepjatá dív fantasie choulí se v koutku. Ty hust kryté Damascénky, které vypadají jako hrací panny chudých dtí u nás místo larviky kus pestrého hadru by asi pojem již

beh

n

—

—

—

28

Ovšem nevidli jsme jich v pvabném kroji nespravily domácím, v punoškách jako kment, v hedvábí samý !

šelest,

perlami v erných vlasech

s

—

jen že

ani

si je

myslit! Vidl jsem punochy roztrhané a sklouzlé na paty, nohy pod nimi špinavé, hedváb na tle od dlouhého neprevlékání strašn pomakaný, nemoiiu si také pi zjevu ostatním myslet ty vlasy ani dáma v ekypáži uesány! Vidl jsem jak jedna

nedovedu

tak

—

!

—

—

eh, já to p'ece ela shazovala nereknu. jaká zvíátka s ela shazovala ,.Je Bejmjlianka", platí zde co doporueni nejvyšší krásy, ale v Bejmjliku jsou Bulharky, ne Turkyn. Na uhci vypadají všechny stejn, jen že jedna bas dola, tedy atiší než druhá. Obhej kryje s hora dvoudíln šlojí (tašmak, machrema) z nejjemnjšího

odhalila

si

závoj a

s

!

i

muslínu.

S hlavy splývá až k zemi velký nebo jiný plást barevný, skládající se

bílý

plást

nkolika límc (jermak). Rozhrne-li se domino to, spatíš u elegantnjších asto již francoDZské mantilly nebo jiný šat evropský. Ruce jsou bez rukaviek, ale nehty na nich málo kdy barveny. Na nohou mívaly dív botky již (feredže)

veskrz

žluté,

nyní

již

pestré;

z

botky ty vypadají jako

bakory, jsouf v nich ješt stevíky aksamitové, zlatem a perlami draze vyšívané. Prší-li, chodí ženštiny na zvláštních tyhranných prkýncích, pod nimiž, ve výši, naped v zadu stejné, jsou tyry až na dva palce vysoké kolíky. Pkná to pak chze po dláždní caihradském, za sucha neschdném a skluzkém Vbec je i

i

chze

!

Turkyii tuze nepkná a kolíbava. Dohled na ženy je tak písný, zákony v tom ohledu tak bezohledný, že skoro všechny povídaky o zamilovaných pletkiich Evropanv s Turkynmi jsou práv jen povídakami. Do evropského bytu nesmí Turkyn nikdy

29

vejít,

dívat

se

na

ni

na

ulici

trochu

upenji

platí za

Tuika po zdraví jeho choti je hotová beztaktnost. Nechci ovšem íci, že stežením dá se ubránit všemu a vždy. Kdyby byl posud v innosti „kis taši" neslušnost, ptát se

—

—

ml

kámen dívek který ošklivou tu vlastnost, že každé kolemjdoucí ženštin vylítly sukn do výše, nebyla-li dost zábavy; ale cnost její bílá jako snili, snad by jednou vyvedl svj žert také císaovn Žofii, choti Justiniana II., a uražená paní dala sochu Venuše s nho do moe shodit a sloup sám dali Turci pak co okrasu do mešity Solimanovy. Nad Ortakjej u Bosporu stojí orientálními sloupy vyzdobený palác; zde bydlela kdys Esma Sultána, seíjtra Mahmuda II., a o té se vypravuje totéž co o Johann neapolské posud ukazují zde pod palácem zdný oblouk, z nhož Bosporus vynášel tla povraždných její milán. Ve vesnici Mard u Šumnu bylo Gayenne to pro do nedávná obyvatelstvo jen ženské nevrné manželky; jen že žily zde vesele, tak vesele, že kolonii obyejn až ti tisíce hlav ítající musili vyhnat

ml

:

—

nkam zed

do Asie.

Mimo spolené procházky jsou Tarkyn zaklety za a za šlojí. Netou nieho, neumjít íst, a bohatší

U bývalých janiárských kasáren, kde vydávají plátno šikám vojenského prádla, vidli jsme jen ženy rozedrané, nejvíc mouenínky. Ani do mešit jich nevolají k spolené modlitb s muži, ba ani domácích modliteb od nich nežádají. Podivno, pec byla Mohamedova žena Ivadidjé první, která vila v prorocké poslání jeho, a otrokyn Somayya byla první, která za Islám zemela! Mohamed žil velmi chud, sám si spravoval svoje šaty, sám chodil do trhu, sám si co den podojil svou kozu, jeho otroci nemusili mu vykonat žádnou službu, také nepracují nieho.

30

mohl sob uinit, sám, a jediné, co sob vyhrazoval jakožto zvláštní právo prorokovo, bylo, že mohl vybrat si více žen a to bez ohledu na píbuzenství. Avšak stárnul Když bral sob Zejneb, jež již a stával se tím žárlivjší. byla drive ženou adoptivního jeho syna Zeida, zstali a ihned mu hosté trochu dlouho do noci v mu andl zvstoval zákon, že s cizími smí žena mluvit jen za „oponou" (šlojíem) a vycházet nesmí jinak než poátek harémního otroctví, pro zahalena až po oi. nž zstali moslemi né za ostatním svtem. Arabským národním zvykem tak není, ženy fellah a beduín jsou posud zcela volny a nezahaleny, Mohamed sám ženy zaklel za zed a za šlojír. V jakous náhradu obmezil mnohoženství na poet žen, zrušil zákon, dle nhož píbuzní zemelého ddili ženy jeho co njakou vc, pikázal již

dom

—

To

ty

mužm

vrnost mimo harém, vyslovil v haréme stejnost a rovné právo žen všech a vyplenil zlozvyk, dle nhož Arabové považovali dcery své za pravé neštstí a hned po porodu za živa je zahrabávali arci v celku jen

—

—

malá náhrada! Avšak již jme

se piblížili bílým budovám Kiahathane, sultánova letního zámku a kaikdži hledá mezi tisíci pistálými kaiky místo, kde by pirazil. je vyhlídnul a vrazil mezi tsn k sob pilehlé lodky s takovou silou, že lodky se rozvlnily do velké dálky a hrot našeho kaiku hluboko vjel do zem. Vkol vydatné nadávání, ale to zaniká v ostatním hluku. A je to zase hluk! Podél v dlouhém pruhu živo jako u nás ve Hvzd. Hlouek vedle hlouku, hudba vedle hudby, tanec vedle tance, zpv ve zpvu, smích v smíchu! A jaká to

Konen

beh

hudba!

Zde

dudáci,

zase

z

na kolekách, o kousek dál hudba arménská a do ní zaráží hned druhého behu hudba cigánská. Kapella arménská italský flašinet

dál

31

skládá se z jednoho oboe, dvou kytar a jednoho kiamanu, zcela zvláštního to malého nástroje strunového. Gigánská skládá se zas ze dvojích dud a nkolika tamburin. Dudáci stojí stranou, mladé špinavé cigánky s tamburinanii stojí v kruhu a nejšpinavjší a nejstarší z nich uprosted kruhu toho. Mladé špinavé zanou plácáním do rukou a potásáním tamburin jakýs „sbor", ta nejstarší pak meí njakou sloku, zas plácání a chiastot, a vkolní

posluchai mlaskání

po každé

—

Hudby

zdejší to

dají do hlasitého, komického dtinský pídavek podivu.

se

dost a jídla také

dost.

Pemnozí

si

v ple-

chových kotlících pinesli již navaené rejže s jehním masem sedí klidn kolem, kouí a ob as vjede jeden po druhém prostou rukou do kotlíku, zežmolí si kuliku Arménci si nanesli surového pillafu a vstrí ji do úst. masa, udlali ohníek, zastrili vidlice do zem, toí rožnm a pekou si svainu. Kavárník improvisoval si kavárnu deset nízkých sesliek, deset koflík a dost. Sem tam pecházejí prodavai. Ovocnái prodávají tešn, jahody a jádra z pistacie, cukrái „lokm", vypadající jako ezy oloupaných oranží, pekai preclíky posypané njakým bílým semenem a chutnajícím tak, že by jich u nás ani ;

—

pes nepolknul. Jednothví

by kusy

kže pehozeny,

prodavai mají pes ruce jako kusy

ervenohndé

a prsvilné,

nová to nám forma švestkové šfávy i povidel, poád jsem ekal, až že prodava zane vykrajovat ševcovským knejpem. On ale jen trhal. Kdybych chtl podat celou pestrost pohyblivého zdejšího obrazu, musil bych as totéž zas kreslit, co jsme spatili již u mostu pes Zlatý roh. Tatáž skoro smsice, vtší ješt vava. Ob as se odlupují párky nebo celé spolenosti a vcházejí do zahrad zámku Kiahat-hane, v jisté dny každému pístupných. Usednou na zelenem „pestyl" nazvané;

32

drnu. dívají se na hry sultánových pážat, procházejí se skupeními a alejemi majestátních cypiší a krásných platán, nebo stanou nad lesklými kaskádami a naslouchají jich pleskotu. eka Iviahat-su je zde vedena stupovitými vyvýšeninami a má nkolik pád. Jak vábný zde pobyt! Nejsou to sice vodopády obrovité, pii jakých básník zvolá:

Zadrž srdce

své.

o

poutníku, drž násilnou je nikou,

by se tesouc rozkoší

avšak

šepot

Iviahat-su

a

zpv jako

zní

v

ti

ne vymklo se

z

prsou

—

pnivé stíbro se rozbíjejícího mistrné básn, plné jasu a

mrou

uzdravující svžesti.

(Mešity.)

Tak architektonicky zajímavý jako mešity kahýrske, kde možno studovat všechny stupn saracénského umní, nejsou ovšem mešity caihradské. Jsou zas zajímavý ve mnohém ohledu jiném. Od prvotní své formy mnohé dosti daleko se odchýlily, byzantinské vzory no

p, pe-

vnitní rozdlení, selucký vliv zmnil ormu minaret. Prvotní mešilní íorma (mekkánská) byla otevený dvr, „haram", s arkádami kolem; zde v Gaihrad jsou kryté chrámy uprosted dvora, pokrytého stromovím a obklopeného byty knží a sluh chrámových, školami, hostinci i khany pro cestující, imarety pro opuštné, fontány a kryptami sultánskými. Jako campanili v Itálii jsou zde zase minarety zcela oddleny od chrámu; jsou bílé, štíhlé vže o dvou neb tech patrech, na každé tvoily

kupli

a

:

!

33

zevn Sem

galerie

kruhová a oste do hrotu vybíhající stecha.

n;ísledovníci habešského otroka Bilala, „prvního muezina". Jako u žid píšalkou, u kesan dív devným kladívkem a prkýnkem, pozdji pak zvony vyznaovaly se hodiny modlitební, tak je moslemm oznamují muezini kikem. A ti kií tak pronikav, že sob sami zacpávají uši, aby neslyšel druh druha. Hlavní mešitou je Aja {uyta) Sofia, „chrám svale moudrosti", bývalá kathedrála caihradská a pravzor archivylézají

tektoniky byzantinské. Staviteli byli Arthemios trallský a Isidor miletský, podnikatelem císa Justinian, a pedním andl tento udal císai plán, tajný pomáhaem jakýsi poklad, když již docházely peníze, konen také poradil název „svaté moudrosti". Strašné sumy stála stavba, materiál mramorový, žulový a porfírový brán nejslavnjší, nešeteno zlata, stíbra a drahokam k ozdob, sloupy piváženy z Bálbeku, Efesu. Athén, Egypta atd., za to ale, když chrám byl zasvcen, mohl Justinian smle zvolat: ,Šalomoune, pekonal jsem t!" A jaké zázrané skvosty byly uvnit mimo zlato, stíbro a drahokamy! Stíbrný kíž, zrovna tak velký jako Kristv, hojil choré a vyhánl dábla! v pokladní komoe stála kamenná kolébka Ježíšova; ktitelnice byla ze slavné Jakobovy studn u Sichemu udlána tyry trouby, jež nad ktitelnicí držely figury andlské, byly známé trouby od Jericha dvée byly pobity prkny z archy Noemovy atd. Betlémská kolébka je tu potud, ostatní památnosti se vytratily, za pišel sem starý, otrhaný koberec, na prý se Mohamed modlíval. Mohamedáni nectí obraz,

—

;

;

—

;

!

n

nmž

ale ctí

hadry

;

vyobrazovat

lovka

je

zakázáno

grafovat se dává sultán každý týden Aja Sofia je prvním a nejslavnjším

sanstva východního

— a je jako pední

—

foto-

chrámem ke-

chrám kesanstva

!

;

34

chrám božího hrobu v Jeruzalém, v rukou moha29. kvtna 1453 dobyli Turci Gai-

celého,

medánsHch Dne hradu a Mohamed !

II. vjel k polední do msta a pímo k pyšnému chrámu. Muezin vyzval poprvé k vyznání islámu a saltán poprvé zvolal lu: „Neni boha mimo Vstoupiv do chrámu ustrnul prý velkolepostí boha!"' dojmu a stál tu dlouho v obdivu. Skuten to ale dojem uchvacující Cestovatelé rádi srovnávají caihradskou Sofii s chrámem svatopetrským v prohrává pi tom a vždy. Nedá se vlastn provést žádné pirovnání písné. Velikost kuple svatopetrské pochopíme teprv znenáhla, rozumem musíme dlouhou lodí kostelní až pod kupli samu, abychom mili její výši, detail až unavuje, poítáme i práci zde, vidímeC ji na tch vydatných podporách chrám sv. Sofiie stavn ale co ecký kíž a sotva jsme pestoupli práh, pehlídneme celý imposantní vnitek pohledem jediným a kuple jako by se nám vznášela již nad hlavou, beze všech podpor, spoívající jen na vzduchu. Když v nocích posvátného Ramadanu ozáena je kuple trojím kruhem svtel, mezi nimiž visí svitky pozlátkových okras, musí být dojem až omamující!

nmém

ím

ím

;

:

Vnitek

i

zevnjšek utrply ovšem

zmnami zna-

nými. Okrasy kesanské byly vesms odstranny, obrazy nástnné pokryty vápnem a na jich místo napsána íkadla z koránu a jména prorokových pedních vrstevník. Hlavní oltá dívjší byl postaven naproti východu uprosted velkého polokruhu, v soumru ovšem s celkem hlavní oltá mohamedánský ili „mihrab" musí ale ukazovat, kde stojí Mekka, a zde v Caihrad stojí mihrab vždy v jihozápadu. Když pak celé shromáždní modlíc se kleí zde ve smru tom, diagonálou jakous k celku, je dojem velmi nepkný. Máš jej zde ve všech mešitách,

35 které bývaly

díve chrámy kesanskými.

Je to

píná

kterou uinil islám pes vyznání kesanské, val hluboká, ošklivá jizva, jižto jeho výbojný

ára,

me

ona

ke-

sanstvu do oblieje.

Mimo Aji Sofii všimnem sob jen ješt dvou džamií,*) Sulimanije a Achmedije. Sulimaniji, památku to po SoliSinán. Byl to nejslavnjší manu Velkém, vystavl architekt osmanské íše. Vystavl pes 50 velkých a 100 malých mešit, pes 100 palác atd. Sulimanije je stavna dle Aje Sofie, ale ješt ji pedstihuje vnitním svým souladem jen že kuple zde je o 20 stop vyšší a tedy nikoli tak smlá jako tamto. Turci prý stran tch kuplí soudí práv na opak. U Sulimanije jsou také tyry akademie pro tyry hlavní (orthodoxní) sekty mohamedánské; pro Hanafity, Malikity, Hambality a Šafeity. Nejvyšší školy bohoslovecké nejsou ale zde, nýbrž v Kahýe,

ek

;

Achmedije, vystavná žoldánem Achmedem I., je jako by íšskou kathedrálou. Sem pichází vládce s celým

dvorem svým o moslemínských svátcích velkých, odtud vychází karavana mekkánská a sem se zase vrací. Tato poutnika karavana, má-li být podílníkm vbec nco platná, musí vždy ítat alespo 60,000 duší; není-li jich ale tolik, nu tedy sestoupí archandl Gabriel a pivede s sebou práv tolik andl, mnoho-h jich teba

—

k dovršení zmínného ísla! Nejvtší znamenitostí Achmedije jsou uvnit tyry obrovské sloupy, z nichž každý má 3(3 loket objemu, dále pak „mimbar" i kazatelna, pekrásn vyvedená dle vzoru kazatelny mekkánské. Stojí v právo od mihradu a považuje se za jedno z nejslavnjších dl sochaských. Minaret má Achmedije nejvíc

— dm

íká

*) „Džami" se „medžid"', z

pro

ehož naše

schze,

velká „mešita"

modlitebna;

menším

,;

36 ze všech

mén

caihradských mešit,

totiž šest,

tedy jen o jednu

než mekkánská.

má Caihrad ovšem

Takto

ješt mešit velkou silu, prapodivné. Jedna na p. jmenuje se „Džedim", totiž: „mysli si, že jsem to sndl!" a nkteré

Vystavl híchem, stranou,

nich mají názvy

z

ji

jistý labužník.

že tolik utrácí, a

až vystavl

za

Náhle se rozpomenul, že je zaal peníze na hody ukládat

n

mešitu.

Svému domovnímu

podivením se ho po píin tázal, odvtil: „Mysli si, že jsem to sndl!" Jiná se nazývá mešitou „šesti kolá". Tu zas vystavl peka, který ml monopol na prodáváni mouky, zbohatnul a pak správci, kterýž

na poátku

s

svdomím hryzen byl. Lid mu pro mešitu ale neodpustil; sotva byla mešita dostavna, udusili pekae ve vlastní jeho díži. Tetí má název „mešita zapadajícího slunce", korálových a cibulových" atd. tvrtá „mešita Vnitek mešit je v celku skoro vždy stejn upraven, nkdy ovšem bohat, nkdy jen chud. Po stnách není nikde obraz, na nejvýš že nkde napsán verš z koránu obyejn jsou stny jen ist vybíleny, málo kdy pokryty barvou nebo mozaikou. Podlaha je v let pokryta koberci slamnými, v zim bavlnnými. Sem tam stává pultík opis koránu. Smrem k Mekce nalézá se ve a na zdi „mihrab", prostý výklenek, nkdy okrášlený mramorovými sloLipky nebo mozaikou vedle nho je „mimbar" nad nímž jako nad našimi kazatelnami vznáší se zvukový devný strop a k nmuž vedou píkré schody se zábradlím asto vtlmi vkusné ezbáské práce. Zábradlí to bývá obyejn ze deva cedrového. Na druhé stran mihrabu a zrovna naproti mimbaru nalézá se „maksoura", modlitebna sultánova, vyvýšená a siln zamížená. Pak bývají po mešit ješt neb ti mírné vyvýšeniny,

pán

nm

;

dv

kde se

imam

modlí, kde uitel korán vykládá neb odkud

37

knz

k modlitb

Se stropu

vybízí.

visí

znaný poet

zlatých a stibrných svítilen, pak na hedvábných šnrácii také tu bývají nádherné vejce pštrosí, všelijak obarvená ;

kišálové, V pomru ku chrámm katolickým je vnitek mešit jen jednoduchý. Ovšem se ale také mohamedané již v ohledu tom dosti daleko odchýlili od Arkády Mohamedova nekrytého prvotní své prostoty. chrámu mekkánského byly jen z palmového díví, prorok kázal open o sloup a na veer dlo se osvtlení jen lustry

palmovou louí. Za to jsou alespo jich služby boží posud vehni jednoduché; knžských ceremonií tuze málo, skoro samá modlitba vících. Kázání obmezuje se na výklad sur

(zpv)

z

koránu.

mešit uiní na tebe dojem zcela zvláštní, Ženských je tu jen velmi málo. Nkde po stran meí nkolik mužských hlas (knží) a chlapeckých diškanl zoufale protivnou píse, a zas nkde kdeusedl starý, šedovousý knz kazatel na zem a koli kolem nho sedí houfec lidí. obchodník, voják atd. staec jim vykládá tak po domácku, nkdy se zasmje, Vše

v

vejdeš-li.

—

—

;

hlouek

se

smje

s

koutech chrámových uí se hlasit surám namazal. Mešity jsou zvláštní galerie s

ním,

patrn

všichni baví. Po koraném v ruce a huba jim jede jak by

válí se kluci z

pamti,

se s

zárove pokladnami. Uvnit

nalézají se

neuzavenými skínmi i

spíše jen truhlami, a chce-li nkdo odcestovat nebo bojí-li se, že by milostivá vláda dostala snad zálusk na jeho poklady, donese je do mešity a jsou v plném bezpeí. Také venku na mešitním haramu vidíš co nejrozmanitjší balvany, zboží to kupc na kvap odcestovavších a p. nikdo zde nesteží a nic se neztratí!

—

38 VI.

(Dervišové.)

derviš jako dervišských udrželo se Zvláš již jen málo a váha jejich není skoro již žádná. v Caihrad ubývá jich takka den co den, kláštery dervišské jsou již jen ostrvky, z nichž žíravé vlny nynjšího indifferentismu podrývají rychle stopu za stopou. Je jich ješt dost, ale bývalo v Orientu

v

Itálii

mnich. Z dávných

ád

Mimo Caihrad ovšem daí se jim ješt lip, v Kahýe na p. pec ješt mají jakous poest a o výroní slavnosti na Esbekii vrhá se posud na sta fanatik na zem, aby po jich tlech na koni pejel šech derviš Sadiových.

V Kahýe také ješt zraky už se jim práv derviše asijskou,

iní zázraky,

v

Caihrad

zá-

nedaí a chceš-li vidt arujícího musíš se dát pevézt alespo na pdu

zde,

do Skutari.

Všechny ády dervišské mly jména svá dle jmen svých zakladatel: El Bejumi, Sidi Ibrahim, El Bedauvi

Nkteré prost vymely, jiné byly pro politický význam svj rozehnány. Takž známí nám již spojenci janiár, dervišové Bektašovi. Byli vypovzeni také kamsi atd.

do Malé Asie,

na cest

dv

dostiženi a poškrceni zbývajících nkterých ádech vykládá se základní jich názor co jakýs rationalismus, pi jiných co pantheistický mysticismus, podobající se indickému a hledící k .splynutí vlastní bytosti s všemírem. Nejetnjší jsou ješt kláštery tak zvaných voucích derVÍ.Š (dželanij, rufaj), pak derviš tanících (mevlevi

st

i

jich takto zhynulo.

mulovi). Po klášteích

rekrutována

z

jich

ale

;

Pi

vlastn

nižšího lidu, je

bydlí

teba

málo,

také

vtšina

je

dlníkem nebo

39

vojákem a tvoí vlastn jen jakés bratrstvo. Mohou se složili také ženit, leda by se byli stali „megurud" ády rozeznávají se ovšem také zetotiž slib istoty. barvou turban, stihem vlas i vnjškem derviš tonsurou Nkteí nosí vysoké plstné epice, svtlohndé a vypadající jako cukrová homole, jíž se špika urazila. Jiní mají epice téže ormy, jen že z kvítkované látky a dole kožešinou premované. Ješt jiným pedepsáno, aby sob vlasy barvili do ervena. Vousy mají obyejn v krutém nepoádku, divoké a neproesané, po tle špíny dost a samý hadr. Jsou pravideln zevnjšku svého velmi nedbalí. Jsou tak zabráni do svatélio svého povolání, že každému derviši stkví se sob ani nosu neutrou kapika u nosu jako vná lampa. Vtšina se živí žebrotou,*) jedni chodí echtem po krajinách od Nilu až po Ganges, jiní zasednou nkde co poustevníci. Teba co „poustevníci" uprosted nejlidnatjšího msta a na nejvtším námstí! Na jednom námstí v Gaihrad stojí obrovská platána, prý již pes 900 let stará. Je již vy.již tu doutlá a v dutin její žije derviš poustevník žije devt set let", praví povra. Práv nebyl pan poustevník doma, když jsme mu uinili povinnou svou visitu. Oteveli jsme pidlané dvée a podívali se do vnit. Nic tu než rákosová rohožka, roztrhaná houn, hlinný hrníek a žlutá kudla. Ml jsem tisíc chutí vzít si tu svatou kudlu na památku, ale nechal jsem toho. Navštívíme dva z klášter caihradských, jeden derviš tanících a druhý derviš voucích. Pístup je cizinci do obou zcela volný. Každý pátek, o tetí hodin odpolední, nastává produkce mevlevi. Je to ád tšící se úct ješt nejvtší,

—

:

—

—

*)

Slovo „derviš'' je

^emda, Sebrané

spisy V.

pvodu

perského a znamená „chudý" ^

40

povsti, že lenové jeho oddávají se písným i studiím, ano šech nynjší že je skuten uencem. vodce tohoto rádu, pocházejícího již ze trnáctého století, byl slavný šech Mevlana Džellal-eddin Rumi, píjmí král uenc. Klášter mevlevi stojí „sultán el ulema" v pedmstí Kassim pasa, obydleném skoro výlun jen Turky a piléhajícím od západu ku Galat a Pere.

jakož

P-

—

Již

velmi

vchod

ist

je

pívtivý.

Naped mírn velké nádvoí, pknými sady. Projdem

držené a ostínné

aniž bychom zde potebovali boty jako ped modlitebnami jinými, a vkroíme do tanení sín. Zvuky nkolika nástroj a nkolika pkných a dobe sestudovaných hlas mužských nás vítají. Modlitebna je jedinou velkou rotundou, osvtlenou dosti etnými okny, z nichž krásná vyhlídka pes Bosporus a na Asii. Pímo pod kuplí je vlastní tanírna, kruh to o nco hlubší ostatní podlahy, vyložený navoskovanými parketami. Kolem kruhu toí se sloupové arkády, místo pro vící a zvdavé. Nad arkádami je kolem kruchta, z ásti zamížovaná pro ženštiny hodnostá, z ásti otevená pro hudebníky a zpváky. Obecenstva je dole v arkádách vždycky plno. Zrovna naproti vchodu a ve smru, kam by jinde postavili „mihrab", sedí šech. Muž to starý, malý a slabý. Sedí na patách a dívá se do otevených dlaní svých rukou, opených o kolena. Nkdy se mu rty zachvjí jako by v tiché modlitb, takto je jako by z kamene. Naproti sedí v periferii kruhu a zcela mlky dervišové, staí, mladí, šediví i usmvavé tváe chlapecké Mají své plstné epice na hlav, na tle lehký plást rozmanitých látek. Dlouho panuje ticho, jen na krucht vedou svou ješt že ta dosti slušná, teba by zvláštní hudba krátí

malým prchodem, své zout,

nmu

—

41

dlouhou chvíli Náhle padnou všichni dervišové obliejem ku pedu a plácnou dlanmi na podlahu, v tak stejném tempu, že se lovk až lekne. A zase sedí všichni tiše a klidn jako sám starý šech, jenž sebou nebyl ani pohnul. To se opakuje v delších mezerách nkolikkráte. Konen zameí nco šech tónem, jakým naši knží pronášejí nkdy jednotlivé vty u oltáe, dervišové se zdvihnou, shodí se sebe plášt a stojí tu v dlouhých bílých, kolem pasu nestažených kutnách. Jako naši prae!

i

monstráci.

—

tanec, který pipomíná Davida Nyní zaíná „cikr" v roucho lnné poskakoval ze vší síly ped , obleen hospodinem". Jen že mevleviové neskáou. Nejdív se pohybují bosýma nohama v kruhu, krokem majestátním, jeden za druhým. To znamená poátek života, první pomalé a slabé kroky lovka. Kdož již pešel kolem

jak

šecha,

náhle

se obrátí

a pokloní

následujícímu

se

—

vzájemná podpora, láska k bližnímu. Tikráte tak obešli, v tom pibrala si hudba nahoe bubínek a spouští rychlejším tempem. Dervišové položili hlavu na levé rameno, pravici s dlaní vzhru, natáhli k zemi a jeden se roztáí po druhém vznesli

již

levici

—

do mimovolného bhu,

ale

bh

lovka

uznávajícího, že stati se mu blíž; pravice

s

dlaní

život dostal se

pohyb v kruhu znamená je všudy,

i

hledícího do-

nebeská dobrodiní, levice odíká se statk pozemských. Roztáejí se od pravé ruky k levé, tedy „zpáten". Bílé roucho se rozkružuje jako šaty našich malých dvátek, když si hrají .,na syreky". Brzy je jich plná prostora, jako když snhové vloky plní vzduch.

pkn

Všichni taní prochází mezi nimi

prosí

za

a vskutku elegantn. Jen jediný a dává pozor; ale

voln sem tam

4*

42

dv

ani nejstaršímu nezmotá se hlava. Kroužení trvá as konec života, smrt! minuty, pak se všichni zarazí A zase jdou tikrát vohi kolem, kloní se jeden

—

druhému, a zase se roztáejí. Tak to jde v celku zase pak hudba pestane, dervišové seberou své plášt a služb}' boží jsou skoneny. Rufajovci, založeni Sejdem Achmedem Rufajem, sídlí ve Skutari. Není k nim ani polovice té úcty, která k mevlevim. Již ped desíti lety shoela jim zde modlitebna, posud nemají sebráno na novou a vykonávají modlitby i obady v místnosti prozatímní, soukromé budov, jejíž tverhranný vnitek vypadá jako nejchudší naše kostelíky vesnické Od jiných rovnž snad chudikých mešitek rozeznává se mešita rufajovc tím, že místo rákosových nebo tkaných koberc podlaha je pokryta kožešinami, zde jen ovími. Za „mimbarem" dole a na nízké krucht nahoe je kozí naházeno do zásoby jako v kožešnickém sklad. Sem na nízkou kruchtu tu museli jsme si my navštvovatelé vylézt. Rovn stát jsme tu nemohli, sebrali jsme tedy každý jednu oví kži pod sebe, usedli a dívali se dol. Dole již obady zaaly. Zrovna naproti nám sedí ped mihrabem šech na patách svých. Je tak v prostedtikrát,

—

—

ních letech,

vyouhlý

má

obligátní

u nosu

a vysmablý, erného ješt vousu; tu lampu". Hlavu jeho

„vnou

tlo

kolem beder stažený šat. Modlí se po tichu z dlani. U minibaru stojí derviš. Hlavu má sklonnou k levému ramenu, pravou ruku drží za uchem a zpívá meivým tremolem. Kdyby nezpíval skoro stále tak knikav nosem, byl by jeho zpv opt zcela podoben mešnímu zpvu našich knží. Na hlav má bílý turban, na tle bílý, lehký šat, ruce nad lokte a chlupaté nohy nad kolena obnaženy; vypadá v celku, jako kryje zelený turban,

iDÍlý,

43 kluci, pebíhající sem a tam, náhle nkdy do jeho zpévu vpadají: když jsou hotovi, udolá jeden na podlaze kotrmelec, druhý si vyleze na tvrtý stupe mimbaru a skoí dol. Myslel jsem, že to v tom ale skonil derviš patí k náboženským zpv, dal každému klukovi po pohlavku a šel. Kluci se jen ušklíbli. Za okamžik pišel jiný derviš, postavil se zase do posice, sklonil hlavu k ramenu a zpv zaal znovu. Mezi tím picházejí nkteí obané skutarští, jet zde bratrstva v kláštee samém jen málo, vtšina sídli po mst. Každý pišedší líbá šechovi ruku, pijde-li nkterý starší a váženjší, líbá ho šech za to na rameno. Starší si zasednou po pravici šechov, ostatní dál. Zpv se ješt nkolikrát opakuje a mezi tím nkolik tch

by pracoval u vody. Dva

obadm

;

len

klidn usne. jsou obyejné modlitby odbyty. Mladší vyskoili, svrhli se sebe vrchní šat a postavili se do ady, rameno tsn k ramenu a obliejem k šechovi. Nyní zane tedy to vlastní vaní, vzývání „boha" kikem až do umdlení .liž za Mahomeda záležela modlitba hlavn v nekoneném opakování jména božího. Vtom prý to jednotliví asketové pivedli nesmírn daleko, na p. Abu Bekr Motovaj. který každé noci Sl.OOOkrát opakoval: „La illaha il Alláh" (není boha mimo boha)! Toto ístarších

Konen

!

kadlo

vou

také rufajovci. a zanou zárove. S poátku je jim zcela dobe, každá slabika vyráží se dosti ze-

Stojí

v

ad

rozumt teln. íkadlo il-lali'

je

il-al-lah".

pi tom rozdleno na šest slabik: „laZárove se celá ada pohybuje. Bud

se tla pi prvních tech slabikách skloní ku pedu, vzpímí a nahnou na zad, což se pi druhých tech slabikách opakuje, nebo se nahnou pi slabice první v právo.

44

pi druhé

se vzpímí, pi tetí nahnou v levo a pi tvrté to jde od repetice. Pi prvnjším pohybu, jímž pi druhém pak již se zaíná, aiícentují -— -^ ^ Krátce zde vyznaené slabiky skoro se pak ani neslyší, ostatní siln se vyrážejí. Jde to v dobrém taktu, starší dervišové plácají k tomu rukama, zpváci jubilují nejvyšším, pronikavým tremolem, flétny sprovázejí a kluci ministranti skáou sem tam co nejveseleji. Znenáhla se stává tempo rychlejším. Dervišové vy-

—

—

,

sloví

—

,

^^

.

^^ —

,

.

pi každém pohybu

již

dv

slabiky,

pak

je vyrážejí

ob

co jedinou, konen neslyšíš víc jiného zvuku než Plácání „illah" a ada se zmítá bleskorychle sem tam. jde rychleji a rychleji, zpv se již vystupoval na zbsilou tarantellu. i poslední slabiky splynuly v jediné „lah", jednotliví ekstatití zachroptí do toho „chu" a již slyšíš jen samé chu-chu-chu jako když sob parní stroj oddychuje. Celý postup vbec jako by zvukem znázoroval vždy rychlejší jízdu na železnici. Nkteí nemohou dál a vystupují z ady, která se za nimi zas sráží. Jeden ze zpvák chodí kolem zbylých, má v rukou šat napuštný voavkami a posiluje tím každého, na kterém vystupuje bledost. Kozbyli již jen tyi šech dává znamení, že je dost, a k smrti bledí, na dobro vysílení potácejí se po-

Konen

dv

—

!

tsn

—

nen

odloženým svým rouchm. Díve konali ruíájovci mezi tim také zázraky: polykali ohe, nechali se štípat rozžhavenými kleštmi, slední k

jedovatými hady, roztrhovali je svými zuby nyní podobného cos alespo zde ve Skutari více netropí. Jen šech sám trochu si zaaruje. Práv mu pivádjí nkolik nemocných. Pi prvním bere šech do ruky misku naplnnou vodou. Dýchnul do vody, napil se trochu, pak dal nemocnému pivont a ostatek mu hráli i

si

požírali

s ;

!

45

do tváe. Na ostatních vykonává „doze" ili Ted mu pivedli malou, as sedmiletou a bledoukou holiku. Položila se na zem, šech vystoupil také na ni obma nohama a houpá se sem tam protivný pohled vychrlil

šlapání.

—

Vil.

(Bazary.)

Svtoznámé bazary caihradské nalézají se vesms v Stambulu. Vyrostly vedle velkých „khan", mohutných to zde budov, plných malých pokojík pro pibylé obchodníky a velkých sklad pro jich zboží. Ve „vezirkhanu" mže se pihlásit každý poddaný turecký a obdrží pokojík svj zvláštní, ovšem že prázdný, v „adženikhanu" ih perském obdržují místa moslemové cizejší. A kdo je padišahv poddaný, má také právo na celu v bazaru, pebývající cely pronajímají se ostatním, namnoze ted už Frankm. Cela vedle cely tvoi celé ulice, ulice spojuje se a kižuje s druhou a vyrstá znenáhla celé prodavaské msteko. Jsou-li ulice nepokryty, nazývá se celek „arši bazar" jsou-li kryty (pak se vznáší krytba vysoko nad tmi malými, nehlubokými a jen otvorem z ulice osvtlenými celami), nazývá se „besestan" ili „besestein".*) Bazary caihradské nejsou ovšem zase zcela tak velký a výlun orientální jako kahýrské, pestrý a zajímavý jsou ale pece a podávají v „malém" dobrý obraz velkolepého zdejšího obchodu, jenž sem pivádí pes bUOU nejrozmanitjších obchodních lodí a ne,

ron

*)

B e s z=

plátno,

pvodn tedy besestan plátnem krytá místnost.

46

poet karavan.

smírný v rukou

Turk

Vtší

nýbrž v rukou

obchod není

Frank

a

však

více

Armén.

besestanu od sebe odkaždá ulice má své prodavae, jiné zboží, jiné barvy a formy, ano i vni neb zápach jiný. V jedné ulici skvjí se samé koberce perské, v druhé svítí porculán bagdadský, kišál a sklo, tetí je naplnna ernými a bílými svíkami, v tvrté prodávají maloasijské fíky, kokosové oechy, datle, švestky egyptské a bosenské, v páté sýr, chutn vypadající „baklavu" (peivo), naloženou dulcaciu (ovoce) a cukroví, v šesté samá nargilé, v sedmé moské houby, v osmé vyložen zlatolesklý nebo erný a mastný tabák, v deváté jsou peskvostné, co nejrozmanitjší a nejpodivnjší staré i nové zbran, v desáté jsou jen samé opisy koránu a výpisy z nho, dále ulice se samými aksamitovými, bohat vyšívanými stevíky, jiná se samými žlutými koženými punochami a zas jiná s botkami ervenými, ješt jiná se samým hlinným zbožím od Dardanel, všelijak vyzdobeným a pozlaceným, pak zas ulice se samým zlatem a drahokamy atd. Nejvznešenjší je tak zvaný bazar egyptský, „misr-arši", bazar to droguist. Omamující napluje náš ich, jakmile jsme vkroili. Není snad léku a není voavky na svt, která by se zde neprodávala v prvotní své Ibrm; pravého ržového

Skoro

dleny

pedanticky jsou

v

jednotlivé druhy zboží,

vn

oleje

z

Damašku

Rovnž písn ševci zabrali

Bagdadu jsou zde

a

se

oddlují

.ulice

v

várky". nekrytých,

„celé

arších

krejí, devnkái, košíkái, voskái atd.

svou zvláštní místnost,

kotlán, drbežníci, také svou.

flemslník

je

tvoí zvláštní svj,

soustružníci,

zde

nesmírná síla, každé emeslo spravovaný cech s biblickým

písn

47

njakým patronem.*) Gechovnictví je v Caihrad vbec velmi rozkvetlé a vypravuje o Braun**) následující: Díve bývaly veškeré cechy vybízeny k spolenému procesí, na pr. aby sprovodily prapor prorokv. Za naléhavých dob vyndali jej z pokladny seraiské a poslali za vojskem, aby roznítil skleslé již srdce. Prvod všech cech podal zárove obraz zbývajícího ješt statného mužstva. Za Murada IV.. když tento vyšel na Bagdad, ítaly cechy pes iíUU. 000 hlav. Po sultánovu rozkazu

nm

.,

byl

prvod podrobn popsán

policie, za ní kati,

ponocní

a ten, že naped šla pak zlodjové z emesla, vagabundi atd., pak knží

atd.,

kuplíi, žebráci, galejní otroci, žáky a písai, dále lékai, lékárníci atd. Poslední takové procesí odbýváno r. I7ó9, když vyslali svatý piapor proti Rusku. Spsobil ale tenkráte velký nepoádek a pohled na prapor sanatisoval tak. že mnoho bylo pobito a oloupeno, rakouský vyslanec také zbit, a proto upuštno od podobných již se študenty,

kesan povždy

"

prvod

—

asn

Krámy otvírají se z rána a zavírají rozdíln. bazar zlatnický hned o poledni, o tetí hodin odpolední, ostatní o páté. Svátky váží velmi mnoho, v msíci Ramadanu otvírají se krámy teprv v poledne, bazar hedvábníku je velmi asto zaven zcela, neboE

meí

i

na p. je zárove patronem k rej a spisoKdysi byl nespokojen s plášlm. jejž mu šily služky, vzal nžky a jehlu a pesil si jej sám Také užíval nejprvnjši kalamá a piizl si dle návodu andla Gabriela prvni péio rákosové. Prvnirn velaem (jako u flek Aristaeus) a proto patronem voská stal se Noemuv syn Sera Košíkái mají šalamouna Ten byl spozoroval. Sáhy, mla spsoby ponkud že jeho milovaná Balkis, královna z cumplocliovité a roucha svá prost jen nkam do kouta házela. Dal jí nkolik košík a píslušné napomenuli. **) „Gemaelde der mohamedanischen wel'. *)

Henoch

vatel.

•

48 ti mají as SO nedl a nekoupíš ani v otevených krámích nieho, neníf tam prodavae, Muezin volal k modlitb a prodava bžel do nejbližší mešity. Aby naznail, že brzy se zas vrátí, natáhl jen špagátek pes krám. Nic

hedvábníci jsou samí

svátk do

se

roka.

Arménci a

Nkdy

mu

neodcizí! Poblíž bazar jsou

veejné kuchyn a zde možno studovat národní chut turecké. V plechových nádobách jsou tu rozmanité pillafy, smažená játra, fizule s masem, hrách s masem, fizule zelené, suché a naložené v oleji, kusy peené tykve s masem a rejží, upravená steva oví („sarma"), zemata s masem, na provazech se houpající „iri" ili sušené ryby, velmi tránovité ryby „palamidy" a „lakardy", strava to jen pro lid nejchudší atd. Chutn nevypadá nám zde ani jediné jídlo.

VIII.

(Hasii.) Nevidl jsem Bosporus za umlého osvtlení. Je prý pohled k nepopsání krásný, když tisíce raket z výšin celé snopy jisker letí v zlatých obloucích vzhru, když nesou se k jasnému nebi, na nmž tak majestátn a klidn hoí milliony velkých hvzd, a po moi se roztásá rznobarvý odlesk bengálských plamen. Takové osvtlení stojí statisíce. Ale nkolikrát do roka bývá za noci osvtlení zcela zdarma stojí jen nkolik lidských život a nkolik set budov. Požáry tak velké, že se stávají až událostmi historickými, jsou v devném Caihrad a pi nedbalosti orientální velmi hustý. Slouží nejen k docílení pkného obrazu noního policie je poto

—

;

49

važuje

pímo

za

hlavní

prostedek

—

k okrašlování a

zvLšování msta. Je již tichá noc. Nahoe na otevené chodb janovanské vže v pedmstí Galat obchází strážník. Muž to v službách krále ohn, odný v livrej barvy jeho, barvy ervené. Obchází mlky a hledí byste na všechny strany.

Nkdy

dol. Dole

je

se nahne pes ochrannou zídku « hledí temno a mrtvo, Caihrad spí. Jen chvilkami

tu za kvílí hladoví psi a jen nahoe v kesanské Pere kmitá se njaký plamínek plynový. Náhle sebou strážník škubnul. Poskoil na zad, ruka „bum!" zahluel obrovský jeho máchla povtím buben jako by ranou dlovou.

—

A

strážník

piskoil k hlásné troub a volá dol.

kde že spatil vznik njakého požáru. A zase tlue do bubnu. Dole ale již jsou bhouni na nohou. „Jangun var!" vou do vedlejších ulic, a bží k ulici hlavní. „Jangun var!" „Ateš!" vou po nich ponocní, mlátí svými kyji do dláždní, do dveí a okenic, kií, že hoí dole v samé Galat, hned vedle moe a uprosted „bidbazaru", a bží pak pímo tam. Nahoe hluí buben dále, již mu odpovídá druhý z tamté strany Zlatého rohu, s vže seraskierské (vojenského ministerstva). A již houkají také strážné baterie a ze všech strážnic bží vojáci, ásten se zbraní, ásten s koženými konvemi, sekyrami, bidly a žebíky. Ohlušující

vava

náhlá!

Do

spícího

Gaihradu jako

by byl zalehl hrom, celé obyvatelstvo je vzhru, nauilat již zkušenost, že nebezpeno oddat se jakékoli dve. Ve všech oknech kmitají se svtla, dvée

dom

se otvírají, mužští kají a proklínají, a

dla basem svým.

bží plným proudem k požáru, huládo všeobecného hukotu toho bouchají

50

Na malém prostranství bidhazarském hoí již asi budov plným plamenem. Obyvatelé dom okolních utíkají se svým majetkem, sotva ale že se prodírají pibylým valem. Vojsko natáhlo kohoutky a dlá poádek: kde se objevil njaký hamal nebo sakka (voda), ženou deset

ho k ohni, ostatní obecenstvo je jen bito. Již pracují na strhování stech, již také pibyl pasa njaký

vojáci

—

ale hlavní vc stía rozdává peníze mezi hasící lidi kaky, ty tu ješt nejsou! Pasa dává rozkazy, vojenské silné hlídky vnikají do vedlejších ulic a po chvilce pivádjí skuten i tulumbadži (hasie) i stíkaky. Rozedraní do nahá, potluení do krve nesou tulumbadži na ramenou malé stíkaky své, odplivují si a klejou. :

strašn seprali. Na každou vtší ulici poítá se Gaihrad po tech stíkakách, jen as tak velkých jako Heronovy balóny v nkterém fysikálním kabinetu a naproti povstn skvostným, pozlaceným stíkakám newyorkským vypadajících jako žebrákovo nemluvn. Ku

Byhf totiž

se

v

tm

se vyplácí tyi tulumbadži a dojdou-li k požáru nejdív. Proto se pedhánjí, podrážejí si nohy, postaví stíkaky prost na zem a seperou se. Nejdív se musí udusit jich praka, pak teprv požár. Obyejn se jich nkolik ubije a stalo se již, že praky staly se bitvami a trvaly nkolik hodin. Hasii caihradští tší se v tom ohledu již své povsti; co vrní spojenci janiár byli za Mahmuda také bud zárove s tmito pobiti, bud do vnitku Malé Asie za-

každé jsou pidáni

zvláštní

odmna,

vezeni.

Konen

je

„v

nejpknjším poádku".

pkn do

tyrliranu. sousední ulice

celý požár

Domy hoí šastn

a vyhoují se zachraují.

v.šichni

pomáhai

A po dvou hodinách se propouštjí dom. Na spáleništi, po nmž nkdy pruh ohn jako had, je ovšem práce

již

ješt šlehne sebou

51

rána. Ve vedlejších etných tavernách námonických zní hudba a zpév a z oken smji se vybledlé, kytkami ozdobené ženštiny. A druhého dne vyšlapují si každý sob nakradl, co mohl. hamalové jako páni Pohoelí nesmjí sob nijak stžovat: už ped tymi by tu nedlmi pipomenula jim laskavá policie, že mohlo hoet. až do

—

—

studie orientální.

(Hroby a hbitovy

)

Jen plavec na širém moi zašije mrtvého prost do pytle, piváže železnou kouli a zapustí kdekoliv do vody a není ani památky více po mísl pohebním, leda puntík tuhou uinný na map námoníkov nebo vznešený, nehybný kíž z nebeských hvzd. Takto není a nebylo národa, jenž by se nestaral o své mrtvé, je to první známka kultury, a z hrob, do nichž ped tisíci lety vkládali, co jim drahé bylo, poznáváme nyní,

—

vn

co

vbec

bylo.

Americký divoch nasypává mohylu mrtvolou, aby ml místeko, kde se ob

práv

tak, jako nasypávali je otcové naši

nad drahou

as

—

vyplakat,

—

mohylu, na ni kalinu kalinu, po níž ptáe skáe, mohylu, nad níž srdce pláe. Asijský Tatar zaváží posud mrtvoly do skalních hbitov, jak inili Arabové ped tisíci lety v horách Arábie Kamenité a kesané v ímských katakombách. Mohyly, kur-

:

53

hany jsou roztroušeny po celém svt a kamenný hrob a kamenný sarkofág na statisíci míst svdí o starosti a lásce lidské. Starost o hrob je vrozena veškerému lidstvu bez rozdílu náboženství. Kde pak náboženství toho výslovn vyžaduje, je hrob skoro nejdležitjším. Egypané, kteíž

mli

život jen za krátkou

život vlastní, stavli celá

pout k smrti a smrt za a pro krále své

msta mrtvých

stavli vrchovité pyramidy. Není ale nikde vtší lásky k hrobm a hbitovm než ve svt mohamedánském. Byla ovšem již ped Mohamedem po krajinách tch, ale prorok ji vlastními slovy posvtil na novo. Již poínal podléhat jathribské zimnici, když si vyšel za noci na hbitov jižn od Mediny ležící, aby požehnal mrtvým. „Blaze vám, vy obyvatelé hrob, váš stav je lepší než stav jiných!" A ta slova opakuje každý Mohamedán, kráející hbitovem. Po celém svt není vtších a celistvým svým rázem zajímavjších hbitov než u muselman. Nesmírná lada jsou pokryta podzemními píbytky tch, kteí tu ekají, až Mohamed zasedne na sloup v Jeruzalém a soudit bude. Bude soud poslední pro všechny, teba dle náhled vících nikdo za zásluhy své, vždy jen z milosti Alláhovy dojde ráje.

A

bude soud krátký. Sotva je mrtvý pohben, již ho navštvují v hrob andlé Monker a Naker, aby ho vyslýchali. Mohamedán myslí na poslední soud po celý den, teba ovšem jen mechanicky, Myje-li si obliej, modlí se „O bože leskem svým obesti obliej v den onen, kdy oblieje se lesknouti budou a neui jej erným v den, kdy oblieje zernají!" Pi mytí pravice íká: „O bože, dej knihu mou do mé pravice a útuj se mnou dle své milosti a svého odpuštní" (spravedlivý obdrží knihu, v níž jsou jeho skutky zapsány, do pravé ruky) A pi mytí nohou praví „Bože, posilniž nohu mou, až vkroí

mj

mn

!

:

!

54

na most Sirath, onoho dne, kdy nohy pi strašném pechodu tom tásti se a klopýtati budou!" Gerný svatý kámen Kaaby (jenž byv dív andlem, majícím Adama chrániti ped pádem, byl pak zaklet do nynjší své podoby) obdrží zas oi, uši a ústa a bude vydávati svdectví poutníkm, andlé vyndají srdce každého vícího Proz prsou jeho, aby dokázali, je-li bílé nebo erné. ceduru tu prý vykonali na Mohamedu již za živa, pokud byl ješt hochem Nejstarší formou hrobu byla zajisté také zde mohyla. Alespo jsou hroby, do nichž orientální povst vkládá Adama, Evu, Josuu atd., celými vrchy. Myslilit sob povždy osoby ty posvátné co obry. U Džiddy ukazují hrob Evin a dle rozmr jeho byla by hora Arafa Ev šla sotva po kyle. V údolí Mina nalézá se zase nad jeho pupkem mohla by stát velká hrob Adamv mešita. Když vjíždíš z erného moe do Bosporu, spatíš hned v levo, naproti rozkošnému Boejuekdere, nejvyšší horu bosporskou, Juša Dagh, hrob Josuv. .Josua byl takový obr, že sed na hoe té myl sob dole v Bosporu nohy. Všechny mythické a polomythické osoby Starého zákona svého nalézáme také v tradicích mohamedánských. Jet to pirozeno, že zabrali také oni vše, dle svtového náboženského svého náhledu, dle nhož „byla Mekka již svatyní dív, než Sirius byl stvoen", a v mešit Ommajadv (v Damašku) bude Alláh vzýván ješt tyicet let po skonení svta Nejvtší zvláštností ale mohamedánského svta hbitovního jsou dávno již a posud mausolea, stojící bud o sob, nebo spojená se hbitovy. Turecký a arabský kmen vbec vyznaují se velkou starostlivostí o hroby, náboženství piinilo ostatek a saracenská architektura osmanská její obdoba dodaly typickou, pekrásnou

—

—

i

55

—

ovšem pro hroby lidí nejboliatších, pedn paformu novník. Svtoznámý jsou kahýrské hroby chalifía a „turby" caihradské, syrské a paleslýnské. Ano, mausolea do Indie. Slavný jsou hi'oby moguluv v Delhi a básníci opvují skvostná mausolea jicli lavoritek, vystavná ve zelených zahradách, na behu svaté eky Džiimny, jež se zpvném šepotem „proudí se ta rozšíila se až

vn

kolem mramorových prah, kolem hrob zasvcených lásce " Víc než u hrobu Heloisy bylo již písní zaštkáno nad hrobem krásné Nurmahel! Kahýrské hrobky chaliíu již pustnou a rozpadávají se kdož pak se stará o památku tyran vymelých! za to jsou mausolea i turby caihradské posud ve kvtu, jako osmanští vladai sami. Obyejn stojí poblíž mešity, stranou k Mekce na znamení, že mrtví zde po-

—

—

V Gaihrad mají rodiny také slavnjší a bohatší turby své, turby sultánské jsou ovšem nepomrn skvostnjší. Jsou mimo mešity a mimo veejné fontány nejpednjší architektonickou ozdobou msta. Sloh je prarozdílný, nkdy ist saracénský, nkdy smíšený vlašský a ecký; nkdy se podobají malé mešit bez minaret, nkdy velkolepému fontánu. Hlavní ástí jich je pkná kuple s trochu fantastickým zakonením do výše; etná okna, barevn zasklená, peste a krásn mížovaná, prolamují zed, vysoké stinné stromoví šíí kolem chlad, ržové sady naplují vzduch vní a zed a zámky drží „luzu" v povzdálí. Nejpknjší a nejastji vyobrazované jsou turba sultána Solimana, Mahmuda II. a sultánky Valide Guelnar (na pedmstí ejubském). Zaklepem na vysoká zelená vrata nkteré turby. Po malé chvilce vrzá klí v zámku a starý derviš, v bílém hávu a zeleném turbanu, nám otvírá. Pozdravuje vlídn hbení nastoupli

mimo sultány a obané jednotliví

již

cestu k proroku.

jich

Neruda, Sebrané spisy V

c

56

— vždyt

—

a jde ped námi. Kráje nadje na bachšiš po nevelkém dvoe, pokrytém peliv urovnaným pískem a vroubeném tmavozelenými sady. Nejdív vejdem do chladné pedsín, jejíž podlaha je pokryta rákosím. Derviš nám tu ukazuje staré saracénské hodiny. Pak zujem boty a vstupujem do turby. Vysoká, rozložená kuple rozestírá se nad námi, chlad nás ovívá, barevné stíny poletují kolem nás. Podlaha je pokryta mkkými koberci, stny vyzdobeny tureckými, zlatými nápisy, svítilny a obarvená pštrosí vejce visí na hedvábných strunách ve výši. Ped námi Leží tu sultán je celá kolonie „sanduk" ili sarkofág. se svou matkou a všemi dtmi svými. Veškeré sanduky jsou postaveny jihozápadn k Mekce. !

íme

Pod nejvtší sandukou"leží

sultán dole v zemi, sansvrškem as šestihranným, je prázdna. Je okrášlena nejprv kusem kedvábné, vyšívané opony svaté Kaaby, pak pokryta šesti, po délce složenými šálami. Na konci sanduky zdvíhá se sloupek, na je fes a kolem fesu otoena sedmá šála v turban. Zlat vyšívané nápisy svdí o jménu a inech toho, kdož zde leží. Bohatý parmaklik ili míž ze deva cedrového, prokládaného perleti, objímá a oddluje sanduku od ostatních. Na fesu tpytí se velká hvzda z brillantíi, jejíž cena jde snad do statisíc. Leží-li tu také korunní princ, je bílý turban jeho rovnž ozdoben brilianty

duka sama, tyhranná,

se

nm

a ernými volavími péry, píznakem to princ vbec. Ostatní sanduky jsou menší a jednodušší, pes sanduky pohbených zde ženštin jsou jen dv šály položeny a turban tu ovšem schází. Ped sandukami stojí klekátka a obyejn leží na nich korán, opsaný sultánem samým. Ješt tu bývají nkteré památnosti jiné, na p. v jedné z turb také ne-

;

57

velký model mešity mekkské, dávající dosti dobrý pojem o té svatyni. Kolem prázdné tverhranné, podlouhlé prostory, v jejímž jednom kout stoji ta staroslavná Kaaba, tyhranná vž, jejíž základy položil prý již Adam, bží polokryté ambity se sloupením. Sedm nepravideln rozdlených minaret dovršuje celek. Je to jediná mešita, která má sedm minaret. Takové turby nesmírn rychle se plní a kolonie vzrostou nkdy pes noc. Murad III., který nastoupil po Selimovi ožralci, dal hned za první noci vlády své zavraždit pt svých bratí byli pochováni v turb Selima II. a dobrý jich bratr rozdal nad hroby jich mnoho almužny a dal v prospch jich duší velmi asto zde ítat korán. Jeho syn Mohamed III. byl ješt hodnjší, mlf víc bratí a píležitosti k tomu; dal sedmnáct bratí poškrtit a jejich rakve nesli hned za rakví otcovou, také do té turby u Ajy Sofiy. Pozdji dal popravit také vlastního syna Mahmuda a matku jeho hodit do Bosporu. A t. d.

—

;

Ovšem zajímavjší než všechna mausolea panská jsou pro nás také v Orientu hbitovy veejné. Ale v nich je pak rovnž týž velký rozdíl, jaký v Orientu vbec peoste se znaí mezi bydlišti tureckými a arabskými. Sýrie, Palestýna, Egypt jsou kamenitá nebo písená pouš, ráz poušt je vtištn všemu, i lidem, i bílým domm, i ohrazeným rolím, i hbitovm. Malá Asie, evropské Turecko jsou již zemmi vlhkými, zelenými zde se zelená i hbitov. Hbitov kahýrský prostedkuje jaksi pechod mezi mstem a pouští, není na ani kee a písek zasypává ást po ásti hbitovy caihradské udržují se a rostou do nekonena, jsou zrovna v a spojeny se životem, na každý nový hrob sází Turek novou cypiš a hroby se rozkládají vždy dál a cypiše se rozbují v celý les. Arabské hbitovy šklebí se na život

pomrn

nm

;

mst

:

58

jako vyblela kosti, jako hltavé jícny, turecké jsou píjemnou procházkou. Arab je i na hbitov lovkem

Turek mladším. Toliko mezi mohamedány míijí úplnou platnost slova Anastasia Griina: „Hrob je jediná stálá vc na svt." Vky pecházejí a mrtvý spí klidn v hroh svém, pokud snad déšf vše nerozmoí a bou a vítr poslední prášek neroznese. lovk neodváží se sáhnout na hrob kdo pohben, má pokoj do vnosti. Zde není žádného dokupování po sedmi letech a žádného vykupování pro vždy jako u nás, a na náhrobcích není tch protivných nápis jako na hrobech hbitov paížských, „concession temporaire" a „concession á perpétuité". Zde neznají ani šachet, nikde nepijdou dv mrtvoly nad sebe, každá dostane hrob svj. Tím také vzrstají hbitovy tak do nekonena, že na p. skutarský pokrývá pes pl tverení míle a erné vysoké cypiše jeho vzrostly na ten rozlehlý krásný les. Takovým lesem musí se pozdji povozm a razit zvláštní cesty, nebof postaviv náhrobek málo již se stará mohamedán dále o hrob, neleží-li v osoba zvlášt svatá. Sotva že pšák projde nkde tou smsicí kamen a strom. Mluvím tu pedn o hbitovech caihradských, nejvtších to ve svt. Tak velkých a také etných, že kdyby nebyl pišel konen zákaz pochovávat na každém prostranství uvnit msta i v zahrádkách hned vedle dom, již by nyní živí mrtvým ustupovati museli. Jdeš-li ulicemi msta, spatíš každý okamžik poboenou zdí malý njaký hbitovek soukromý; bývalá zahrádka, jejíž sady již dávno ustouply cypiším a kamenm. Obyvatelm je nyní místo to stejn píjemné, ba píjemnjší. Smrt nemá pro hrzy, poslední hodinku svou vykávají klidn, vždyt neznají pekla, jen pedpeklí, jímž konen starším,

kom

nm

n

!

59

blaženosti. Bohatší Turek rád si zakoupí u vchodu ku hbitovu, aby ml pomíjejí-

pece projdou k

dm

zrovna

Procházka mužských života stále ped oima. ženských také vede obyejn sem, kde si rozsednou s hoícími ibuky po kamenech, vaí kávu a se rozpovídají, .lak již praveno, nemají daleko, leda ti, kteí zajíždjí pes Bospor na hbitov skuta rský, kamž mimo na Ejub Turek caihradský nejradj se dává pochovávat jef asijská pda svtjší a jistší také do budoucnosti ped psy kesany. Kam jen zajdeš, vidíš hbitov, vždy malebný, vždy oživený, vyjma ty pedanticky nastrojené hbitovy kesanské nebo ten rovnž obrovský židovský nad tvrtí Ghaskjoei, neostínný ani jediným stromem, neozdobený ni jedinou kvtinou a pokrytý jen svými kamennými ptihrany. Mezi kesanskou tvrtí Pera a tureckou Kassim Pasa je hned jeden turecký hbitov rozlehlý a ješt vtší je na pedmstí ejubském .*) Pedmstí to je až zcela v pozadí Zlatého rohu, ale od hbitova jeho táhnou se podél mstských zdí cypiše a náhrobky až k behu Bílého moe, dobrá hodina cesty komo. cnost i

—

Jef tu tak

asto velké umírání, hltavé mory a

tolik smrtí

násilných

S niím nemá Turek takový spch jako s pohbem. Sotva že nkdo umel, umyjí ho dle pedpisu, položí na máry, prikryjou šatem, nkolik pátel a známých vyzdvihne máry na ramena a krokem co možná rychlým jde to k pohebišti. Nesmekej ped prvodem a nelituj, urazil bys, vždy mrtvý je šasten Tam ho uloží do hrobu, obliejem k Mekce, dají mu dlan k uším jako pi modlitb a rychle ho posypou troškem hlíny, „aby více !

*) U spojeni s mešitou. Takové hbitovy u mešit nazývají se „bostan" (^zahrada), dle Mediny, kde na bostanu prorok pochován.

60

Pak dá knz mrtvému nkolik otázek pravovrných, mlení se vykládá za souhlas, pátelé eknou ^amin" a jdou, aby ml mrtvý již pokoj.

netrpl".

Každý hrob se oznaí náhrobkem. Chudý obdrží alespo dva kamenné sloupky, vyšší k hlav, nižší k nohoum, jen sloupky devné, barevn natené. Zámožnjší nebo obdrží podezdnou kamennou plochu pes hrob. Tato plocha je uprosted podél rozštípnuta, nebo zákon nedovoluje úplné pokrytí hrobu. Otvorem tím picházejí zkušební andlé Monker a Naker. V koncích plotny jsou vydlabány dlky; píbuzní nalévají do nich mléka a i

brzy ale slouží dlky jen prvotnímu totiž nachytala se do nich deštová voda a napájela ptactvo hbitova. Ptactva, zvlášt holub, je po tureckých hbitovech síla Pták je mohamedánu dosti svatým. Jako Egypané staí vili, že duše cos podobného v podob ptaí navštvuje mrtvolu, také Turek. Byl Mohamed u svých souasník nalezl viru tu, pijal ji za svou a uil sám, že na p. duše muedníkv pecházejí do tl ptáat zelených a v podob té že pijí z rajských potok.

tekutin vonných,

svému urení, aby

ví

Pomníky ješt nákladnjších hrob nejsou zvlášt vysoký.

Obyejn

je to

mramorový

na ti stopy od

nahoe

zem

se

povzná-

nepokrytý. Místo sloupku u hlavy je trochu vyšší mramorová deska, as stopu široká malbou a zlatem ozdobená. Konec její vybíhá v kouli, pedstavující lidskou hlavu, na níž vytesán turban nebo jen fes, erven natený. U hrobu ženských koní svršek desky v lotos, v révu, v mušli. Sloupky u nohou jsou pokryty dlabanými nebo namalovanými kvtinami. Náhrobky lidí nejbohatších podobají se asto krásným klecím. Bohaté a vysoké zábradlí zelené, poseté šející

bílý

sarkofág,

61

zlatými rosettami, objímá celý hrob,

nm

a

ržové

a jasmí-

do výše. nové kee pnou se po Nápis na sarkofágu, obyejn zlat na modru psán, bývá velmi jednoduchý: jméno, stav, den úmrtí, ped tím njaké oslovení boha, na konci prosba za modlitbu. „Bh jediný je vný! Pistupte blíže k hrobu mému, budiž milostiv všem vícím a Ismailu pátelé! agovi, setníku. Modlete se za nho! 7. Silhidže 1217 (l^'i2)." Jen na hrobech lidí vládním násilím utracených nebývá prosba za modlibu. Takových hrob je hrzn mnoho, a nápisy jejich jsou naivn dojemný. „Zde leží pozstatky Erganyana Aretina, bankée Vysoké porty. Jeho cnosti záily jako zlato; jmní si získal jen pilností a správným obchodem jeho dobroinnost byla neobmezena, jeho slovo vždy spolehlivé. Rozžehnal se s rodinou spoléhaje se v milost boží a žehnaje svou dne Nad tím choulí ruce, která mu otevela brány nebes." se trup, držící statou hlavu v rukou. „Zde odpoívá Agyp Acnavorian, dohlížitel v mincovn. Otcové litují ho co dobrého syna, dti ho oplakávají co nžného otce, brati truchlí po Andlé mu podávali ruce. když dne císaská vle rozhodla, aby skoneny byly estné jeho práce."*) Nad tím obraz obšence. Na míj.ích hrob svatých, jako Josuova, derviše Tašitoby, praporenika Ejuba a t. d. vidíš vždy rozliné hadry a cáry rozvšeny. Jsou to kusy šatstva lidí nemocných ím víc hadík vy vtrá vá, tím víc ubývá choroby. Zvlášt hrob Ejubv je posvátný, a to pro celý svt mohamedánský. Ejub (vlastn trojslabin Eiub Job) byl praporemkem prorokovým a padl zde ped Byzancí již za prvního útoku Saracénv, podniknutého r. 6ti8

Bh

;

——

— —

,

nm

.

;

=

*)

White,

:

62

chalifem Jesidem z Damašku.

V mešite

ejubské opásávaji

každého nového žoldáiia meem a vlastní turba praporeníkova je posud každému kesanu nepístupna. Z celého evropského Turecka, ba až z vnitku Malé Asie dávají pobožní bohatí Turci dovážet sem mrtvoly své. aby ležely poblíž svatého praporeníka. Za drahé, tuze drahé peníze prodávají kneží každé bližší místeko, a obdržují. mnoho-li žádají. Co by také mli píbuzní init s tou mrtvolou, s níž už byli v parném jižním slunci teba dv až ti nedle na cest Popisuje-li Vambery. že vidl takové „karavany mrtvých" v Persii, mohl je vidt blíž. Plstí pokrytá rakev houpe se na mezku, mrzut a churav klopýtajícíni. Pán jeho kluše bled a zemdlen opodál a kdožkoli ješt zde sprovází, drží se ve vzdálí vzdor tomu, že „tlo zbožných jen ržemi a jasmínem dýše." Z daleka již cítíš zápach ten morový a potkáš-li se za noci s takovým nebezpeným prvodem, bodneš do kon, zatajíš dech, po chvilkách jen lehýnce oddychneš — ale vnost to trvá, než unikneš morovému vzduchu. I

(Psi.)

Ve mstech orientálních jsou hlavn obyvatelé dvojí lidé a psi. Totiž také

ješt

iiní

tvorové, ale

ti

jsou v po-

lovka. Pes je pánem svým, zcela svým. lovk je mnjitelem domu, pes síceniny a ulice. Jeden druhého sob takka nevšímá, soused sousedem patrn opovrhuje. druží

je odlouit od sebe, mluvíš-li o mst, musíš mluvit o jeho psech, vypoítáváš-li na p., že má Caihrad 800.U00 obyvatel, musíš dodat a 80.000

Ale

také

nemžeš

—

63

by Garihrad, Jeruzalém, Kahýra byly pouhorším. ps by ale byly ješt Psi jsou tu nyní v opovržení, ale byly doby, kdy sob jich východ a jih vážil. Již co pokrmu sob jich vážil, vždyf je známo, že jako nyní ješt nkteí národové asijští, afrití a amerití psy krmi a jako by brav na trh pnhánjí, pojídali jich také národové ..klasití". Hippokrates praví, že psí maso dodává síly a Virgil odporuuje úpravu „máslem a syrovátkou". Vážili sob císa Adrian dal psa zvlášt jich také co vrných strážc vrného pohrbit za velké pocty, Alexandr pojmenoval msto dle psa, u Athcník mli dle Plutarcha psa jistého, který prozradil chrámové lupie, za státního pen-

ps. Bez

lidí

hou ovšem

ním

pouští, bez

:

postavili onomu haanu, který pi nepátelském noním útoku na jich tvrz jediný z 49 bdlých na živu zbyl a stráž probudil, estný sloup, dali mu stíbrný obojek a ml se dobe až do smrti. Za to oné noci, za které husy byl v flím zas o výroní kdys byly bdlostí svou zahanbily psy, vždy na Kapitolu platili a pes njaký ukrutn ubiován, U psi, jichž štkot plašil strašidla a zlé duchy, za obt bohm milou, teba jich tolik neutráceli jako staí Švédové, kteí v žertvu ubíjeli po devt dní vždy devadesát devt denn. Jako mli Egypané býka za boha, mli a když ztunl, sndli ho. Psy Etyopové psa za krále Scípnul-li jim njaký, považovali Egypané za svaté. ostíhala si rodina vlasy na znamení smutku. Slavená Anubis mla lidské tlo s psí hlavou, obraz to moudrosti spojené s vrností. Sirius. jehož zjevením se na obloze vrn oznamovalo vystupování Nilu, dostal píjmí „psí hvzda". A t. d., abych neunavil! A v tomtéž Egypt je nyní „pes" nadávkou nejstrašnjší, tak pro kesany, nad nž není horších na

sionistu, a Korintští

pam

ek

—

íman

64

Jen Hindu, který ví, že duše zlých se ve psím tle kaje, vyrovnává se zášti svou mohamedánm. Mohanábožensky neistého medán považuje psa za „niggis' a nauil se tomu nejspíš od starých Hebre, jež Mojžíš oisCoval z modloslužeb egyptských a jichž knihy svaté, zákon starý i nový, psa pipomínají jen s opovržením.*) Podivno, jedinou „výtvarnou" okrasou, kterou vidíš v zahradách moslémských, jsou práv psi hlinní a porculánoví, ale originál musí pespávat venku na ulici a uložit se v blát. V orientu nedostane se pes nikdy do lidského bytu. lovk, ho nemiluje a vytrpí leda ped domem nebo poblíž táboru co stráž proti zvíatm horším. Prší-li, odežene psa i z ulice, nebo jediná kapka, která by z otásajícího se zvíete pelítla na nho, zneistila by ho na dlouho.**) Toliko k ubám s mládaty má mohamedán trochu ohledu, akoliv vbec psm málo kdy ublíží ranou; jef i písn zapovzeno psy týrat. Bídným páriou je pes po veškerém orientu, od východního behu jaderského moe až po vesnice hindostanské. Za to se také chová a mstí jako pária. Nikoho nemiluje mimo svou rodinu, k žádnému se nelichotí, nikomu není k radosti a jedinou jeho pohnutkou je hlad. Scéna mezi novým Ulyssem a jeho Argem jak ji Homér tak podrobn až na každou veš popisuje není tu možná. Pes na východu nemá žádného pána, a bylo by mu milo, kdyby mohl mrtvolu pána, ped jehož domem sbírá odpadky, voln sežrat. Také se velmi asto,

svt.

—

—

—

*)

—

A pec

byl pes dle povésti Talmudu stvoen ze zbytku téže stvoen lovk! Ovšem, pašeti nékterému evropskému jde zábava a honba

hlíny, z níž **)

nad náboženství, a tu se pak tvrdí, že chrti a psi stavi jsou výminkou: mimo honbu jsou prý uvázáni a nemohou se niím

již

zneistit.

65 že pes vyhrabe na hbitov mrtvolu soucitn za pohbem, schoval se pak mezi náhrobky a vykal noci. Domnívá se mít právo na každý „odpadek" a každé tlo mrtvé. A v tom leží zárove jeho spoleenský význam zdejší, jeho pravý pomr k lovku. Je-li jinde „okem pastýovým", „pravicí myslivcovou", „nohou žebrákovou", „pítelem opuštného", „vd-

zvlášt v z

písku

Kahýe stává,

—

šel

cem zbloudilého",

ím

je-li

vbec

podle místa, kraje a

lidí

má, zvíetem nejužitenjším, je jím také zde; zde na východ je policajtem, zdravotním úadníkem. Beze ps by mor a cholera ve vtších mstech ani nepestaly. V parných pásmech západní polovice naší zemkoule slouží sup, na východní polovici pes stejnému úeli. Pes východu je tedy „dobrý", ale jen z hladu. Pes je orientálnjší než orientál sám o tomto se praví, že jí a stráví vše, mimo vcí nábožensky neisté, pes se neohlíží po neistot pražádné. Nynjší khedive Ismail pasa zaal psy kahýrské aby kahýrské ulice spodobaly se utrejchem otravovat ale již toho zase moude nechal. Pec evropským zas jinde a ob as velké umírání. V Jerupichází na zalém, k vli návštv císaov, byli otráveni skoro vždy tím,

býti

:

—

—

n

všichni (již se zase vzmohli) a v Gaihrad otravují kesanští obyvatelé tvrti Pery je vždy zas, kdykoli se v jich ulicích trochu rozmnoží. Nemocí má pes na východ velmi málo, psinku nikdy. ví, kdy a jak orientální pes zdivoil a z kterého vyšel plemene. I pvod našeho domácího psa sahá jakž psí historik Walther dodo dob pedhistorických kterak bychom mohli poznat pvod na psu vozuje zdivoilém! Myslí se jen, že „buansu" z Népalu byl praotcem. Pes caihradský, pro blízkost bratí evropských, ukazuje rzné formy a pvod tedy rozdílný. Je zcela ne-

Bh

—

—

66

rozmanité, od svtle šedivé a žlutavé nkteí se podobají našim ováckým, jiní zas našim eznickým, ješt jiní liškám, atd. Psi syrští, palestýnští a egyptští jsou již zevnjšku jednolitjšího a zárove divoejšího. Jejich výška obnáší prdv stopy, jich si-st je tvrdá, barva žlutosedá jako poušE, hlava trojhranná skoro jako hlava vlka. Vycházejí ven do poušt, a dravci poušt, šakali a hyeny, vnikají zas za noci do mst, i dje se divoké páení V Suesu mžeš za noci slyšet v ulicích stálé vytí šakal. Ale i pes sueský ješt štká a není tedy dravcem zcela divokým. stejné výšky, srsti

až do

leskle

erné

psm

;

mrn

Bídný, mizerný a protivný je orientální pes všude stejn. Jen že na p. pes kahýrský je ješt bídnjší caihradského, pravý skelet, zhubenlý, vyhladovlý na pouhý stín zvíete. Caihradský v nkteré tvrti nebo ulici, jež písn steži proti návštvám sousedních, pece je trochu krmenéjší, zvláš kde se nalézají evropské hostince. Ped hostincem, ve kterém jsem bydlel, mlo ptmecitma štaci a pak ovšem zas vybývá málo na jednotlivého. Jich síla je pak také jen skrovná, a vidl jsem, jak jediný bulldogg cestujícího Angliana hnal celou psí kolonii ped sebou ani utéci mu nemohli. Jsou tak upoutáni na ulici svou, že lehne-li požárem, po msíce ješt sídlí na spáleništi a vyhrabávají seškvaené zbytky. Lidé vytáhli z ulic, psi v nich zstali co je jim po lidech, oni mají jen smysl místní, jako koky.

ps

ps

—

—

Plíží se se svšenou hlavou, vycennými zuby nebo lín visícím jazykem a vždy zatáhnutým ocasem. Jich srst je neistotou a prašivinou speena, prašivina žere na nich všude, tla jsou na nkolika místech odevena,

vidíš

až blící se

smutek, ani

kosti.

štata

Celý

nevidíš, že

výraz jich je

by

si

hrála.

neskonalý Štaci svou

67

mají vždy uprosted ulice, nevyhnou se nikomu, ani kokráejí co nejopatrnji. kteí pes Ale nejsmutnjší jsou ti, kteí sídlí za hradbami, na skalním svahu Stambulu k Bílému moi. Sem se vyhazuje ze Seraje smetí a vynáší popel. Jakmile vystoupí putná na svah, sežene s celá smeka bídných tch

m,

n

•

tvor kolem nho. Vysypaný obsah

je v

okamžiku roz-

hrabán, jakoby u zvýšeném jen hladu psi zakuí a rozcházejí se s hlavou schoulenou. Nkterý se postaví až k moi a vyje naproti k asijské stran. Pak se vrhne jakoby v samovražedném úmyslu do vln, ale plave dál a dál, až dosáhne po dlouhé práci druhého bosporského vyleze, otepe se a vyje zas z Asie do Evropy. behu Za okamžik zeženou se na nho psi skutarští, on musí znovu do moe chvilku ješt plave, pak utone a má

—

—

dohladovno.

IlI.

(Bachšiš

)

Bachšiš, t. j. zpropitné. Alláh, t. j. nejvyšší. Kdykoli podívá orientál na orientála, vykne: „AUah!" a kdykoli se podívá na okcidentála, ekne: „Bachšiš!" Zpropitné se ovšem dává po celém svt, ale nevím Ve Vídni sob kraje, kde by také dárci bylo píjemné. nechá sklepník za pt krejcar vynadat jako kluk. V Paíži, dostal-li jen jeden sou místo dvou, udlá sklepník po celé kavárn skandál a kií „un sou pour le garcon !" V Itálii rozbujelo z[)ropitné co „mancia", „buona manu", „bottiglia", ,.servizio" a jiná ješt kvítka lidské špíny, a o Neapolitánu specieln je známo, že žádá nejen vbec se

!

68

zpropitného. nýbrž zpropitného i za to, že laskav pijal to první zpropilné. Orient má touhu obrovskou, žíze neuhasitelnou, dotrnost nezlomnou, pro to vše ale jen „bachšiš!" Obrat se, kam chceš, „bachšiš!" výraz jediný Stokrát slyšíš do ucha jako kliek mezi nohy ti letí to slovo za hodinu, a kdybys chtl po každé slušn vyhovt, musel bys uložit turecké íši dvojnásobnou da. „O bachšiši sní nebohý Arab, turecký lenoch, oslák, náruživ, šílen koa, žebrák, zlodj, kluk, staec vrhne se na tebe a zave „bachšiš havaje!" V Caihrad samém se lovk nepodiví, jet to svtové msto a má ženská tedy svtové nepíjemnosti. Vyndá-li potkávající dobrá! Bží-li kluk cigaretu z úst a ekne ^ bachšiš" dobrá! hodiny za tebou a kií stále totéž slovo Ceká-li na tvj kaik u pístavišt chlap s tykou, a položi-li tu tyku na lodici, jen lak aby se zdálo, že dobrá, druhé Benátky! Ale jinde po té tupomáhá

—

—

—

pl

t

—

ním

—

recké íši

Lod pistála k Smyrn. Vystupujem na beh a tupijít recký kavas nám odebere pasy. Máme si pro na úad. Pijdem tedy. Ostatní lidé stojí na pavlai a smjí s úadníkem mluvit jen skrz okno, my jsme pozváni hned dovnit. Úadník nám dá sedadlo, huba ma jede po francouzsku jako me. Pak nám dá vidované

n

nám pátelsky ruku — ale tiskne poád, My nerozumíme — konen mu splyne se rt

„teškeré", tiskne

nepustí.

sladké „bachšiš!"

a

našich

s

zpocených rukou do jeho

dlan njaký stíbrák. Pirazili jsme k Joppe. Turetí celníci chytnou naše zavazadla, smýkají je sem a tam, dívají sena nás písn jako lidojedi ,.dejte jim po nkolika piastrech!" šeptá

—

dragoman.

Již

slovo

piastr

psobilo kouzeln,

lidojedi

69

a s nejsladším svým výrazem na tvái místo našich vak vlastní svou dla. Jsme v Jeruzalém, v mst, kde se lidé co do národností a vyznání nejpesteji míchají. Jen jedna vznešená mohaniedán, katolík, armén, idea pojí je všechny stejn protestant, kopt, žid, všichni natahují ruce a žádají bachšiše. Prohlížíme znamenitosti msta a dáváme poád bachšiše, v jeskyni Jeremiášov, u hrobu Davidova, na onom míst, kde kohout tikrát zakokrhal. Vcházíme do chrámu kesanstvu nejsvtjšiho, do chrámu božího uvnit nás vítá nkolik tureckých pacholk a hrobu kií ,bachšiš!" Vyjíždíme na horu olivetskou, ke kapli „na nebe vstoupení" a dále za vesniku Kafr ct tur hadži!" (poutveškeré obyvatelstvo se vyhrne, „hadži ník) volá jeden na druhého, padesát rukou vztahuje se k sedlu a padesát hrdel ve „bachšiš!" Ti chlapi vypanaped dají dosti podezele, slušno s nimi vyjít dobe stojí žena s díttem, nahnem se s kon, pohladíme dít po tvái matka je patrn potšena, ukazuje na své milé rob a žádá „bachšiš!" Ghcem ze Suesu do Kahýry železnou drahou. Již je všechno v poádku, vaky odváženy, lístky zaplaceny, kupé oteveno ale ped kupem stojí arabská rodina, otec, matka a dít. Otec ukazuje na matku, matka na dít, dít na oba a všichni ti chtjí bachšiš, ne za sebe, obtovn jeden za druhého. Je strašné parno ve vagónu, lovk by rád alespo na stanicích, na stinné stran, spustil jalou^ie. Chra se, smle, jako vlaštovky hned se kupka lidí zavsí k oknu a žádající ruce prošermují celou prostoru. Kahýrský fiakr zavezl nás nahoru na citadellu. Starý Harant z Polžic, chtje sob zde žoldánské sídlo prohlédnouti, byl „vysypán", jak se íká, a musil na

náhle

zkrotli

otvírají

—

—

—

—

—

;

—

!

70

svém

oslu v závratném spchu pry, jen aby život zaTed už je zcela jinak, stráže propouštjí voln,

chránil.

zdvoile vítají, dvée se ochotn odvirají, neíká „sesam!" jen „bachšiš!'' A když vj^jdem zase ze zámku, stojí tu vojáci v ad, každý v ruce kytiku, bachšiš po celé front. Jen ten chlapík, již nám podává který práv s puškou v ruce stojí u prvního vchodu, nemá kytiky; za to vzdává est a natahuje pak ruku. Venku v citadelním dvoe procházejí se trestnici, samí vrahové, jak se nám sdluje. Sotva nás spatili, již se šourají blíž. Tžké dlouhé jich etzy iní, velká železná koule, upevnná na konci jich etz, válí se sem tam sloužící

se jim už

—

—

—

'

„bachšiš!" prosí

nedali,

také

ale

již

je tu

úpnliv.

Pro bychom chudákm

také jich strážce,

poddstojník a

žebe

Bud

njaký as v

pjdeš také kolem mrtvý na márách nevzepnul a nezabdoval „bachšiš!" Není tak zlá ta anekdota o cestovateli, stojícím v pátek ped caihradskou mešitou, aby jednou osobn spatil sultána. „Na držíte poád ten kdyby chtl sultán peníz v ruce?" ptá se soused. „Nu

pohbu

jen

rychle, ze strachu,

orientu a

aby

se

—

bachšiš!"

:

Athény. 1870.

I.

nemla kídel, aby nemohlo chrám její je poboen a bohyni odnesli, když nemohla lett, a postavili ji nkam bh ví kam Po vznešené bohyni Athén nezbylo nic než sovy v pustých skalách. Ares vzí v uniform pólo Niké Apteros jen proto

vítzství z Athén,

ale

—

!

a pólo francouzské, Hefaistos kulhá posud, ková jen kon švoležér. Hermes se stal douanistou v Piraeu, dává pozor na vaky cizinc, a oslovuje každého ,Jsme zde svobodomyslní dáte-li dva franky, nebudu prohlížet!" Afrodite i Apollo neslouží k niemu jinému víc než k pojmenování špinavých rybáských bárek. Odysseus byl njaký as vdcem loupeživých pallikar, ale umel již. Pan také už hezky sestár' má tiadvacet koz, nejvíc zrzavých, a dojí je po ulicích, žejdlík za dva oboly s podobiznou J. V. krále Jiího. Bohové by se mohli stydt! Žádný národ ve svt nedal sob tak záležet na bozích svých jako národ ecký. Vychoval je nejsoumrnjším rozumem a nejzvunjší harmonií, opval je nejvznešenjšími hymnami, ubytoval v nejskvostnjších chrámech pec opustili otce matku

bavorské

ale

—

Bh

;

—

Neruda, Sebrané spisy T.

i

g

72

svou, a

národ

porob

!

i

—

zemi,

a nechali je uhynout v

bíd nahé

Pijíždíme od jihovýchodu. Na konci skalnatého vý„Themistoklv hrob". x\lkimos, ukazují nám Planý výbžek, nikde pomník vítze nad Xerxem, snad neobstála mohyla v bouích pl tetího tisíciletí, jen mlký, podlouhlý hrob zbyl, otevený, naplnný tpytivou moskou vodou. Zahýbáme dál, koráb zajíždí nízkými majáky do Piraea, v dálce vidíme strmou svatou Akropolis. Šedivá, smutná, rozvalená, halící se v charost asného -jitra! Její rozvahny šklebí se na nás do dálky jindy odtamtud na plavce svíjako zuby mrtvé lebky tila kovová pílba, obrovská Athéné Promachos kývala vznešený pozdrav svj k Piraeu. Tenkrát tu arci dlela chlouba Athén, pyšné lodstvo, nyní zívá a hrozí nkolik koráb cizích. Vypláklý hrob, rozvalina, cizota jsou znakem celé nynjší Hellady! Zem skoro tak velká jako Cechy má sotva tvrtinu naší orné pdy, opvané krásy Arkadie zmnily se na holé plán, bohatství Attiky na nahou skálu. Athény, ítající za Perikla na 2(JO.OuO obyvatelstva, mají ho nyní díl as desátý. Ušlechtilý národ jonický stal se povstným národem smíšenc. Na Olympu, kde bydlela Homérova

bžku,

—

aristokracie

heroická,

leda

že

sídlí

loupežník,

Zidros.

Nikos Tzaras a jeho potomci. Místo Pindar, opvujících hrdiny stadia, zpívá slepec písn kleftské a iny pallikar, místo olympických her leda že venkovan zadupe si nkdy albánským krokem k „romaeice písni národní. Také ekové mívali v Delfi svj kámen posvátný, jenž znail „pupek všehomíru", nyní je celé ecko vyhozeno ze stedu, odfleknuto daleko stranou. Strašn se na nich vymstily boje jich obanské! Národ, jenž do žaláe uvrhl ,

Miltiada,

voj vdce

v bitvách,

Fidiáše, voj vdce

umní.

!

73

Sokrata, vojvdce myšlenek, Podlehl Makedoncm,

stal

ímanm,

i

v

se

pak obótí zrádc.

kižákm, Benátanm

„dtem Hagainým", Turkm. Klesli k nepoznání a každém ohledu! Mají krásný mramor bílého Pentelika,

socha

a stavitel. V škole Platonov vzdlávají Aristotelovu cvií se vozatajstvo. V platánových loubích tlukou potomci slavík, kteí šveholili Antigon není více Sofokla Za pomoci cizí vydobyli sob opt svobody; bili se arci sami také s pirozenou udatností, jako lvi když ale chtli svému Markovi Bozzarimu, jenž hrstkou lidí pobil Turka sedmkrát silnjšího, postavit u Missolunghi pomník, museli dožádat Davida, sochae francouzského Eum^nidy, vykonavše na národu pomstu, zmizely

nemají

v

zeleninu,

lykeiu

—

!

—

erných svých

slujich pod athénskou Akropolí Národ ke kolébce, z níž byl ped temi tisíciletími vyrostl na odiv celého svta, poesie žije již jen v pastušské chýši, hrdina se stal pastuchou. Tam poblíž Illissu, kde v bájíplných skrýších ply attické nymfy, slyšíš jen kvikot a chrochtání šttiná. Na Ilissu klepou pradleny prádlo své práv tak, jak ped vky a vky jich matky, z nichž sob Pelasgové loupežn urvali ženy své. Areopág spustnul a zemí zuí krevní msta, na jíž vyhubení byl založen ten Areopág. Hellenové nynjší vypravují, že Hellenové staí, Ellines, ani nebyli lidmi, nýbrž tvory bájen obrov

vrátil

vitými

.se

!

—

Zvrhni vše, co ti fantasie kdy kreslila, nebo nech zde fantasii pracovat zpátkem Jen kdyby to nevypadalo vše, jako by tak bylo ode vždy! „Vyšel si jednou duch a pišel do pralesu. „Jak dlouho stojí zde les ten?" tázal se myslivce. „Ode vždy!" A pišel duch po tisíciletí zas na to místo a vidl velké msto. „Jak dlouho stojí zde msto?" tázal se obana. „Ode vždy!" Uply!

—

!

"

!

74

nulo zase tisíciletí, duch pišel po tetí a vidl jezero. „Jak dlouho je zde jezero?" tázal se rybáka. „Ode vždy Athény jsou nyní pohádkou, nejkrásnjší pohádkou lidských djin A pec ne pohádkou Eleusinské mystérie odvanuly, lýra a flauta onmla, chrámy a sochy rozzstala díla básník, slovo zvudrobily se v písek njší než hudba, ohnivjší než barva, plastinjší než mramor! Obnov sob podlé nich obraz dávný, mžeš-li. ale ne zde Tamhle máš ulici Sofoklovu, Euripidovu, nevcházej Periklovu, zde Demosthenovu, Diogenovu do nich Nechod vbec do Athén, je-li ti milý sen !

!

!

—

!

—

!

II.

První návštva athénská odbývá se vždy na Akropohá. Jdem tam, abychom se poklonili šedým djinám,

démantovým ctnostem obanským, nedostiženému umní — a abychom pohbili pod modrým tím nebem hellenským nejpknjší své sny. Jak smutn se pak kráí zas s hory

dol Attické hory vybíhají jako v polokruh. východn k moi, k Faleru, a jižn k Piraeu, as hodinu dlouhá, tolikéž široká.

šíící se

Pak

je

plá,

opt k moi, V severním

polookrouhlé planiny stojí Athény nové, átémž míst, co Athény staré; jsou tedy na hodinu vzdáleny od svého pístavu Piraeu, s nímž je pojí silnice a železnice jediná v celém ecku. Návrší pak, na nmž trní Akropolis, jako by sob bylo odskoilo od ostatních hor trochu dále do plán, vypínat se zcela samostatn, as jak Ríp náš z roviny. K dvma stranám je dosti strmé a lákalo tedy k opevnnému

konci

sten

té

na

—

!

75

sídlu.

Za nynjší doby by jeho výška blízký Lykabet, nebo

arci byla

jen skrovnou,

i

Museion

výhodou byl by

nebezpeným sousedem, avšak staí neznali prachu, a již Pelasgové mli zde své opevnné sídlo. Za attických král, za tyran Pisistratid byla Akropolis pak jaksi vrchem zámeckým. Hradany, pozdj za nejkrásnjšího rozkvtu i

nejvytíbenjší

vzdlanosti

byla sídlem krásy,

hodným bydlištm umní vnovaného bohm,

—

podivu jich pa-

„nevyrovnaným, posvátným darem nebes". Po mírném svahu západním, kolem bílého, mramo-

lácem

rového divadla Dionysova a odeonu Herodova vyjíždíme k prostrannému vchodu. Projdem klenutým prjezdem, nádvoím, vysokou zdí, zase dvorkem, pak malými schdky a jsme v Propylaeích Jsme na míst, kde skvl se kišál šfastného jonického ducha a kam upínají se nejstarší, až homérské povsti. Na míst, kde rozkvetla Solonova ústava, kde Homérovým, kde lid poprvé slouchal seadným pl Anakreon, kde vanul dech vznešené Athén Parthenos. Mžikem jakoby t ovanuly vky a vky Vidíš dje, postavy, slyšíš zpv, rostou ti myšlenky, Miltiades, vítz marathonský, Themistokles, vítz salaminský, byli zde vneni. „Zlatý vládce" Perikles sídlel zde, kdy tragoedie po staletém sotva trvání se povznesla již na Aischyla, Sofokla, Euripida, komoedie na Aristofana, kdy pl Thebán Pindar a psal Herodot, „otec djepisu". Zde skvla se úchvatná díla Fidiášova, záily propylaey, Mnesiklovy, pyšnil se chrám „neokídleného vítzství", vznášelo nedostižitelné Parthenon, stálo arokrásné Erech-

zpvm

!

—

theum Avšak !

—

ádky tyto jsou vnovány- životu a co zde bylo, nestaí víc ani starožitniku Žádná sebe šastnjší fantasie není s to vystavit sob znovu Parthenon, !

76

jakož ani orli myšlenka neobemkne dolejší chrám Zeusv, k nmuž gigantický základ dal již Deukalion. Na velmi mírném povrchu Akropolis, sotva tak velké jak naše námstí staromstské, bylo vše stlaeno, a ze všeho zbylo sotva dvacet celých sloup, ani jediná celá ímsa mraví kolimorová! Ostatní je rozvalina, drobty, písek. krát byla dobyta a pustošena, z hellenského pevrácena na kesanské, z kesanského na mohamedánské. Z Parthekostel. Panagia, a z Fidiášovy, nonu stal se bhem ze zlata a slonové kosti vykouzlené obrovské Athény „nejsvtjší panna Maria" Pišli Turci a z Panagie stala se zas mešita a zlato a slonová kost zmizely nkde v Gaihrad. Z Erechthea, kde už Poseidon vykouzlil slaný pramen a bohyn Athéné první strom olivový, uinn harém. Pec bylo prý ješt mnoho zachováno, až to rozbily pumy Morosiniho. Pak pišli Angliané, Francouzi, Nmci, kradli a loupili, povstn}^! stal se lord Elgin, který odvážel vše napoád, Bavoi, kteí oblažili Helladu nejvtší krádeží. Jak smšno, že nyní chodí za tebou po Akropolis všude strážce Nenabereš pec písku do kapsy, utrhneš si nanejvýš žluté kvítko, puící z písku! Železité ástky mramor oxydovaly, povrch zbytk je pokryt ezem ervena vým. Aerugo nobihs je zde na všem všudy, ulehá i na naše myšlenky, které by se tak rády vryly do záící té minulosti. Vždy vše tak naléhav šepce k nám Jaký rozhled Pod námi písný Areopag, kde sami bohové rozhodovali již nad Arem, bohem války, v levo od nás šíí se Pnyx, na po vky byly nejdležitjší schze Athénských, a kde mluvil Demosthenes. Tamhle skalní vzeni, kde umel Sokrates, o kousek dál místo, kde sveden boj s Amazonami, krob básníka Musaea, hrob vojvdce Kimona, zde Tliospfiv chrám, „uvnit a zevnit iny jeho',

Bh

as

—

!

!

—

!

!

nmž

bh

77

za Illissem stadion, sláva athénských zápas. jihu zahrady zámecké, uil Aristoteles v Lykeiu svém, onde zas na cesto k vinohradm vesnice Kessia. rodišt Menandrova, rozkládalo se sídlo cynik, a ne-

a tamhle

Onde na

daleko od Kefissu, vyschlého a smutného, zelená se škola Platonova. Vidíte tu malý pahrbek Kolonos, na nmž dotrpl nešastný Thebán Oedipos, a vesniku Patissia, jejímž

obanem

A

zase vesnice, Ampelobyl Sofokles. kde se narodili Aristides a Sokrates,

kipos, staré Alopeke.

tamhle Lakiadai, odkud pošli vojvdci Milliades a Kimon, a zde nkde k východu Halimos, rodišt Thukididovo. Ale ani památky už po míst tom, pusto a mrtvo po celé pláni až k Faleru, mrtvo na Faleru. mrtvo v Piraeu, pusto na moi a nmo na tch hornatých ostrovech, po nichž rozlito fialové svtlo, krásné k nepopsání. K jihu za plání hora, v níž se skrývá svatyn Dafny. kde Theseus Prokrusta na vlastním jeho loži umuil, a za níž truchlí Eleusis, sídlo viry v nesmrtelnost duše pomíjejicnost všeho tlesného! a Pominulo skoro vše. Národ zchudnul, zbídnl, mramor

—

ustoupil zas

hlín a

jeskyni, státník, básník a heros pa-

Ale nejsou víc „žebráci rovní", o nichž Horaér pje.

stuchovi.

a pastuchové boho-

III.

Naše Plze je zrovna tak krásna jako Athény nové a naše Prachatice jsou mnohem zajímavjší. O nkterý ten starý erný a o poádné dláždní je Plze ješt hezí. Že prý staré Athény také nemly žádného dláždní, povídá se, alespo v tom jsou tedy nové starým podobny! Zemi kryje makadam, hodn špatný, a chodník

dm

78

od vozové cesty oddlen strouhou, do

níž se lije všechno. hlavní tídy, dlouhé a kižua Hermovu. Ostatek je smutek, samá jící se, Aeolovu nepravidelnost, bouda, sboenina a nejpravjší jižní špína. V postranních ástech je protivno jako v Caihrad, zrzavé kozy. jenom stafáže je jiná: místo prašivých Nejkrásnjší stavební materiál mají na svt, bílý je

Msto má vlastn

jen

dv

ps

a vzduchu, pec Nelhu, pravim-li, že v celých Athénách není jediného poctivého, „athénského" stavení. Královský zámek vypadá jako nemocnice, uvnit zde ostatn dosti dobré hotely úady, vše a vše v nejstízlivjším inžovním slohu. Chtli universitní budovou podat jaksi dkaz klasického svého epigonství, povedlo se jim to ale jako venkovskému kantoru skladba nových „Hugenott" Vystavli si také kathedrálu „zvra, noho, stopu svou!" Menší domky jsou velmi prakticky zaízeny, svtnice a chlív zárove; z okna hledí domácí pán nebo jeho osel osel se rozkikne, celá uhce odpovídá, a již jako by celé Athény stály u pily a ezaly prkna! imposantní je toliko poet dobroinných ústav veejných. Národní píse ecká tak asto žaluje na „dalekou a smutnou cizinu", pec jde velký poet do svta, vydlávají milliony a obtují je pak své vlasti. Jaký že to mají zde skvostný materiál, vidíš na hbitovech náhrobky jako padlý sníh, tpytící, lesknoucí se v slunci, že až oi bolí. Ale umní také na tch náhrobcích zde není, relíf jako relíf uletující duše, louící se píbuzní, vše podlé práv vykopávaných relíf starých. Umní je zde šablonou jako v Egypt, „takhle se dlá jezdec a takhle V akademii vidl jsem také obraz

mramor z

nho

kámen plný svtla dkazy duševní tmy.

Pentelika,

staví jen

—

—

,

!

—

—

— Pomrn

ek

;

;

k".

pocházející od

malíe

eka

;

je tuze vážen, obrazí

známou

79

—

událost missolunghskou a nestojí za nic. A divadlo co je divadlo'? Jednou v ecku divadlo kvetlo, mezi mramorovými kesly divadla u Akropolis je také jedno co dozorce a referent sedl sám estné, na ovšem neviditelný jako sv, Jakub na patriDionysos archálním kesle jeruzalémských arménc nyní mají tu po tyry msíce špatnou italskou operu a kií „brava" a „bravi!" Hudba domácí je representována nkolika kluky, kteí se tváí být slepými, pak hudbou vojenskou. Není v Athénách vtší veerní rozkoše, než sedt na pro-

Bh

nmž

—

—

Zevsova chrámu. Když stíbrný msíc se byl vyhoupnul do výše a vše vkol je oblito jasným zeleným svtlem, tu pak ten zbylý tucet vžitých sloup, zbylých z pl druhého sta, oživne životem obr. korinthické kapitály jich jako by teprv tohoto veera byly rozkvetly, zdá se ti, že cítíš vni olympické noci, že kolem tebe proudí život starý, jižjiž bys se vmyslil v celý ten proud ona ale hraje ta vojenská hudba vedle zlatého vku a jdeš radj spát! Osmlil jsem se nazvat kdysi Paíž moderními Athénami. Ddicem klasických Athén co do života i do ducha. Nyní mohu dodat, že nové Athény jsou práv tak cenjako Paíž celé Francie a že Athény trem všech na Illissu hodn mnoho zas se pitvoi po Athénách na

stranství

—

ek

Arcit se lovk ušklíbne, když vidí zde tu „Pláce de la Concorde", bez historie a bez krásy! Také bez lidí, bez krám, bez „boulevardy" si zde udlali kaváren i bez strom. A pec by sem mohli vkouzlit celou omamující vegetaci! Podívejme se jen do toho malého, ale arovného parku za královským zámkem. Rže se tu pnou až do vrchol obrovských dub, bílé a ervené oleandry tvoí vysoké ploty, malvy vypadají obaleny kvtem jako velké štucle, aloe stílí dvousáhový

Sekvan.

—

—

!

80 výše, palmy nesou velké, královské koruny, pl slopy dlouhé jehlií šelestí jako delfskými zvsty, granátové kvty svítí nad kei, pernatý, krásný strom pepový napluje vzduch vní, zraje svatojanský chléb i ananas, a rozseto v nich jako traviny jsou plny velkých zlata krásných oranž, jichž nikdo ani nesbírá. To ecké

kvt do

kvt

nebe

je

pec ješt

teplé!

snmovna, sted nynjšího veejného života eckého. Není k nmu ze starého Areopágu tak daleko, jak nkdo pravil. „cen'est qu' un pas", jen tak nkolik tisíciletí. Pomyslete si tanení sí v nkterém venkovském msteku našem, ale ne práv nkterou z lepších, a máte athénský parlament. Nevelká, podlouhlá, tverhranná sí. Po jedné stran, na devných sloupech, kruchta co gallerie. Sloupky jsou Nejzvláštnjší dojem iní athénská

zalepeny mode pokahaným papírem, ady jako v našich školách vystupujících prostých škamen jsou pokryty roztrhaným zeleným suknem, nikde ani kousek pozlátka, žádná politura, žádná okrasa, jen v hndém rámeku malá lithografie J. V. krále, jako by ji z eského kalendáe vyíz'. A ted si pomyslete, že tu není ani jediný knz, ponvadž žádný nesmí být volen, a že tu není ani jediný šlechtic, ponvadž v ecku vbec žádné šlechty a národ že je pece a do opravdy svoboden

—

lovk

!

by neuvil

IV.

Život po hlavnjších ulicích a tržištích athénských pestrý. Zvláštní smíšenina, jaké zas jinde nena-

je dosti

jdeš.

„Evropsko-ecko-albánské", ekl bych na p., abych ekl. Zde hranatý chlap v houni, tam hu-

vbec nco

81

v cilindru,

voják v

uniform francouz-

ve fraku jako

uvaený

rak,

bene chlapisko ské, policajt

sleinka

s

gri-

setním kloboukem a venkovanka s fesem na erných copech. Vše je smíšeno jako potpouri, vše je ale pánem. V mizern upraveném „kafeneionu", se špinavými stoly a slamnými, potrhanými sedadly, sedí elegant vedle pastuchy, a všichni cucají dlouhou rouru svého nargileh. jež jim byl sklepník rozdmychal a pak konec troubele špinavou svou zástrou utel. Pkný jízdeckého d-

k

stojníka

kluše

zcela

kamarádsky „boulevardem" vedle na koni, a na mezku, prostý

—

mezka venkovanova a sedí vždy po žensku, stranou.

ek

Krámy t tuze nepoutají, luxu je v nich nesmírn málo. Leda že se stavíš ped dílnou krejího, jehož výloha skvostnými kusy národního kroje láká. Ihned vyjde pan mistr z dílny zalichotirs mu, že jsi se zastavil. Zve dovnit, ukazuje peskvostný šat celý, práv dohotovovaný. Slyší sice, že novoecky neumíš, pece se srozumí. Ukáže na vestu „Basilevs tés Hellados!" napíše na stnu íslici 2000, ekne „drachm" (frank) a již víš, že to svršky i spodky pro pána krále a že stojí tolik a tolik. Národní kroj zde siln mizí. Je zase smíšeninou jako národ sám perská sukn, albánská vesta, srbský fes, nebo pytlíková epice neapolského rybáe. Hlavním znakem eckého kroje je, že je ve všem všudy malý. Kazajka, obyejn tmavá, je vlastn vestou bez rukáv, naped k nedopnutí, vzadu od dolejška až ke krku rozstižená. Košile bývá obyejn dosti bílá, jen že plna bleších známek. Kolem bok vine se šál nebo pás, pak pijde sukn, bílá, plná íz, sáhající ale jen nad kolena. Pak pijde tsn pilehající punocha, pak nízké stevíce, špiaté, naped s rosetou hezky velkou, ím vtší, tím svátenjší. Vše to se dopluje houní, stihnutou dle postavy, s ízami ;

—

—

:

pkn

82

a formou malebnjší než uherský dolman. Po šatu, zvlášt po vest, naseto plno stíbrných knoflík i jiných stíbrných baatých okras. Vzdor všem archeologm jsem pesvden, že obanský kroj starých Hellen nebyl tak malebn jednoduchý, jak jej vidíme na sochách a relífech. Jako ve všem zajisté že také v sochaství panoval pede všmi nejjemnjší socha uinil kroj, jak takt, pemýšlení a krasochuf ho poteboval, a naši sochai, místo vného náku na nemalebnost kroje moderního, uinili by lip, kdyby také trochu pemýšleli, Arci jednodušší byl kroj v Hellad Když pítel Sokrates staré než nové, také as lacinjší. vzal pláš, aby si vyšel, musila zstat jeho milovaná chof Xantipa doma, a když dali plást do prádla, musili ;

dept

oba za pecí. Xantipy moderní vzornou ženou a ne tak

—

ta stará byla vlastn jak ji mužská pomluva dolíila mají kroj mnohem jednodušší. Attianka má šat ist albánský, na výletu do Eleusis vidli jsme je v bílých, ernými obrubami okrášlených a zcela hladce splývajících rouších. Na prsou mají velkou stíbrnou pracovanou, na hlav fes, posásponu, obyejn

—

ona prý

zlá,

pkn

—

fes zený stíbrnými a zlatými penzi jako šupinami nevyjímá se na ženské hlav nikdy dobe, jsou-li vlasy v copech, a ne voln upraveny. Athénský „krásný svt"

nosí se ale

již

zcela

modern.

Krásný svt! Byly-li souasnice AI kibiado vy zrovna tak krásny jako jsou Athénky nynjší, nebylo arci tžko tvoit Venuše: socha by mohl z nich vzít kteroukoli udlat všechno na ní jinak jedna je jako druhá a Venuše je hotova. Avšak jist byly ty staré, klasické, ta krása když byly ješt mladými, nepomrn krasší jejich, zhlížející se tenkrát v hladkých kovových zrcadlech,

—

—

;

83

zmizela a vypadá zas jako ta zrcadla, zašlá ted a museáln zrezovatlá. Kdo chce vidt krásnou ekyni, musí to tam co jít do Malé Asie, na pr. do Smyrny, všechny holiky pipadaly jako kvt; v Athénách vandrující zimnice. Staí ekové líili na svých sochách,

dve

mn

ekyn

mladé k vli dojmu, barvami oi, šat, atd. mají se za potomkyn tch soch. a líí se do zelena a ;

do modin. Nynjší malba ecká nestojí za nic, ani ta na tváích! Nejspíš ale se ty tváe Athéníkm pece líbí a pro nás, cestující Evropany, jsou „dosti dobry", jako tam ty zíceniny na Akropolis. Nevdané panenky jsou prý pravzorem cudnosti, paniky pak nesmírn pelivý o zdatné rozmnoženi hellenského národa. Zde nekvete jižní obyej, jenž odporuuje vražedné pomcky, jen aby se rodina pespíliš nerozmnožila. Naopak je Athéanka nešastna, není-li matkou. Na jižním svahu Areopágu je jak sklo hladký ale v kroji, jakého užívala balvan skalní. Která dáma Eva, než užívala fíkového listu — po se tikrát sveze, nepotebuje dle povry jít ani do Františkových

—

lázní a stane se

jí,

nm

Abrahamov Sáe vzdor Jak povídám, balvan je už

co se stalo

tomu, že byla už tak

stará.

jak sklo hladký.

V.

Co možná brzy hledím se v každém mst dostat tam podle kup, krám a lidí nejrychlej pozná se zvláštnost. V „Athénách nikam daleko" a dostáném se na

trh,

na neprostranné tržišt dosti rychle, nezdrží-li nás nkde houf uliník, kteí každého cizince zde pronásledují jako muškyta, nebo nepejde-li nám cestou nekonen

84

Tu pak na chvilku zastavme. Kostelní fángle a ministranti jdou naped, pak nese kdosi rakevní víko, pobité stíbrem, pak nesou na márách v spodní ásti rakve umrlce s odkrytou tváí. Šaty a stevíce jsou na mrtvole rozstihány a roztrhány uiped nno tak proto, aby umrlec alespo v hrob povstnými novohellenskými zlodji pokoj. Za umrlým jdou mužští píbuzní a pátelé; ženské píbuzné, které odzpívaly pohební písn, myrologie, sedí byly v prostovlasy ve vozech. S koní vlají erné fábory, i bie dlouhý pohební prvod.

;

ml

dom

vozk

jsou ozdobeny flórem erným. Avšak také na tržišti najdem tch zvláštností málo. Rybí trh je zcela obyejný, leda že polypy na u velkém množství a sardin, naložených do ervené papriky, obrovské beky. ezník má skoro jen oví a kozí maso, a každou vyvšenou kýtu ozdobuje pozlátkem. Napadni jsou toliko peetní prodavai pijavek, pedního to materiálu eckého lékaství. Pak ješt prodavai devných dýmek a holí z Archový, a hrníi,

nm

jichž

nádobí nahrazuje také sudy

dvouvderní džbány a

;

vidíš tu

práv

takové

kbelíky, jaké se vykopávají v

Pom-

Nepkné

podívání je na krámy máselníkv, také máslo je tu jen kozí a oví, mazavé, špinav bílé. Vyjma celé stodoly rozinek, nemá ecko pražádných pírodnin, které by vyváželo. Pardon, zapomnl jsem na slepce! Devt vesnic údolí kiuzunského, na bezích krathinských, má výhradný privilej dodávati do Turecka pejí.

lidi

cviené na

slepce.

Vidl jsem na devném, pes

Zlatý roh vedoucím most v Gaihrad pecházeti takové chlapíky a podivil jsem se jich mistrné petváce. Kousek poádného másla dostaneš leda ve velkých hotelech k snídani, ku které ti také dají nn'sku medu, oranžové barvy a ostré chuti. Jídelní list uvádí jej co

!

:

85

„med

z

veliek,

Hymettii", které

tedy

co

výrobek

potomk onch

malému Platonovi med na

rty

kladly.

V

hotelu dostaneš také chutného zelenavého sýra kandijského, opojné mastiky a sladké „konservy" (nakládané z Topolie a vín ze všedi konc ovoce) chiosské, ecka. Všechna ta vína jsou nesmírn ostrá, chuf jejich má cos vulkanického, likérového. Již od starých Egypnauili se ekové do vína dávat pryskyici a dávají ji posud. Povstná jsou likérová vína helikonská, pak Patras z Morey, Kefissia, Santorin, bílé víno santo a pravý malvaz z Kyklád. Pozoroval jsem v Eleusis popíjející sedláky. Než se napije, vylije trochu co na podlahu, a zcela nikdy nedopije, koná opt libaci. Pijí vbec velmi stídm. Žebráka jsem nevidl v Athénách ani jediného, opilce jen jediného, a byl to námoník ruský. Nynjší ecký lid, lid smíšený a také jazyka smíše-

ouho

an

ob

—

ného (bez duálu již optativu), je dobe i po bezích stedozemního moe. V každém v každém pístavu je i mezi barkái plno

zle

i

ují se dál a dál a rodní

píse

s

nimi špatná povst

povstný

mst ek.

kupí,

Rozšijejich. I ná-

se jich bojí a valašská praví

Bh

zlomí vaz

sic

ek je

t svtlem svým Reka nikdy nevil,

osvtliž

bys v

divoký

ti

je,

—

dozajista jizlivý.

bolák nezhojitelný,

jenž prožere se až ku

kosti.

Cizinec se jim vyhýbá, jen Maltezák tší se povsti

ek. Obchod s Athénami na p. proto nerozkvétá, že není pravých záruk; tikrát bankrotovat za rok je tam obchodníku pravou hrakou Mravn he-

ješt horší než

I

86

pec

urovnaní jsou duševn

nkterý

Arménan mohl

bohatí. „Možno, že ješt akoliv jsem by být hloupý

—

ješt takového nepoznal

— ek ale najisto žádný!"'

nám muž

pes

jící.

v Orientu

již

ticet

let

pravil

psobící a studu-

ek tší se pirozenému enickému Nedlního asu hromadí se po Athénách lid

Skoro každý

talentu.

kolem

nároží,

kterýkoli

prostý

venkovan rozkládá

tu

o politické situaci, se záícím zrakem, živým posukem a za všeobecného souhlasu. Rovnž pirozená je jim práv mužná odvaha a srdnatost. Když nemá nic lepšího co dlat, vyjde si trochu ven a loupeží. Jedinou dobrou jeho vlastností je pak jakás rytískost, za prvé jsou šetrni k ženským a za druhé neužívají banditské dýky a bambitky, nýbrž ádné runice a poctivého handžáru. Athény jsou stále „en prison", i silvojsko ve dne v noci nici z Athén do Piraea musí hlídat, aby nkoho z ní neodnesli do hor. Loupežník užívá i politická oposice, aby nepíjemnému ministerstvu

mšák

zasadila ránu.

Výminený

stav nesmí se totiž dle

ecké

nikdy a nikde v zemi zavést, proto také radji vláda, a to dosti asto, se zvlášt nebezpenými loupežníky vyjednává. Vidíš ty pány „loupežníky v pensi" procházet se po Athénách, ctihodné jich postavy, asto již stíbrovlasé, roztahují se pohodln v kafeneionu pímo naproti královskému zámku a pojídají zmrzliny. Ale cizinci je pak pobyt nepíjemný, výjíždky z Athén do kraje skoro nemožný. Piánem naším bylo podívat se jednou do Eleusis, pak na Marathon, kde práv bylo nkolik Anglian ubito. Ihned to hostinský oznámil vlád a vzkázáno, že vojsko pjde s sebou. Bránili jsme se proti tomu, spoléhajíce na vlastní zbran, a také nám tedy dovoleno, že alespo na Eleusis smíme bez prvodu. Sotva jsme ale vyjíždli z msta, již nás ústavy

87

obklopila eta dragon a neopustila až do návratu za noci K Marathonu mli jsme na to dostat tikrát tolik nechali jsme Marathonu radji být. vojska ve všech žilách. Hrdinnost suliotská ve Stále mají chuf. na „msto", jakž národní píse Gaihrad nazývá. „Dejte nám jen dost runic, a za tyry !

—

nedle jsme

ekm

v

Caihrad!'

Nerada, Sebrané epiey V

!

život na moi.

—

—

rvou, až mne vzbudili A ješt zdá se ach, ani protáhnout se lovk nemže v tom proklatém šupleti nahoru, dol to se to houpe! Nahoru, dol Ted sedím hlavou vzhru a ted nohama ješt že to nejde od pravice k levici, byl bych se už stokrát vykutálel Ti vou Bud se tam pere celý jarmark, nebo sto ert o duši, nebo tam nabízí alespo dvacet barsvé pátelské služby. Jist že jsme pijeli k ránu ven. kamaráde trochu do njakého velkého pístavu

Aby

jsem

je

ert

!

mn —

se neprospal,

—

—

;

—

!

!

ká

—

—

rozhodnosti!

— hezky jsem se položil, na zem — a nohy v parterru — Nu, Pec je dobe už stojíme — divn ale stojíme pec. Musíme se držet jako malé dít. — Je už šuple nade mnou prázdno, nebo spí pítel ješt? — Spí — tu za zelenou oponkou Tak

zstaly na

loži

ležeti

!

!

sic,

leží

jako

dít

Dobe,

že

v

rozhoupané

máme

a u druhé stny takhle v boui!

Aha, blízký!

v

kabin

nic,

to

kolébce, tváe do ervena. své jen dvoje lože nad sebou by byla míclianice lidí a vcí

okénko kabiny oteveno,

Ale

je to

neopatrnost

—

kik tak boue, už jsme

proto je

pijít

"

!

89

teba okénko jen na píd. Šourejme se od vynívajícího k vynívajícímu. Naped udlá ah! ruka krok, za rukou tlo, za tlem noha Myšlenky ustrnuly, zrak mžikem Východ slunce! opojený tonul v pohledu velebném. Viz tisíckrát východ slunce pi jasném nebi, klidnjším moi a rozlehlejším tedy obzoru, neotupíš, vždy ti bude znova, nebesky jasno Slunce jako by se bylo práv teprv vynoilo z moe, zcela úzký proužek modrého nebe dlí je od snhobílého obzoru. Je malinké, jako stíbrný talíek na ovoce, a hoí prhledn jako plynový plamen. Skvoucí jeho roucho daleko široko rozstírá se po moi, až vybíhá v blostné krajky, v houpavé perly, záivé jak samá slunce malá. .Jásavé svtlo líbá elo vod a líbajíc tese se, chvje milostn, jak se tese mladíkv ret, když první tiskne políbení na rty první své lásky. A nevsta je také v rozechvní. Prsa se jí dmou slastí, ta bílá prsa, po dávno k

plavali,

nmu,

—

!

setá zlatými

ržemi

Svaté moe, svaté nebe! Jste tak velkv, tak velebný, že každá myšlenka se stává hymnem, modlitbou. Každé oddechnutí jako by se dmulo širou prostorou, každé udeení tepny jako by bylo zašumní obrovitých kídel orlích. Netušené velkým je lovk v té nezmrné velebnosti

—

„Prosím t, budeš

naped

se

mýt?

Že vylezu a umyju se

!

„Víš co,

slez,

a nesrazíš-li vaz,

pak budu zas já držet tebe

umyjem

!

drž

mne pi

Takto nevím, jak

se

myti,

dnes

!"

Ale pítel držel se pelesti a zas se natáh'. „Hrome, houpe," bruel, „mn se zdá, že ty tak dláš naschvál a houpeš korábem, abych nemoh' dol." Ono se ekne: umyj se, ale jak? to se to

7*

90

Voda byla vše

upevnno

z konvice, vzdor tomu, že na umývadle železnými kruhy, pec z polovice již vy-

Nalil jsem druhou polovici, držel a opíral vždy jednou rukou a myl druhou jako koka. Více se dostalo vody prádlu než kži. za chvíli jsem byl

šplýchnuta. se

s

pedu mokrý

jako pod okapem.

vlékání, obouvání, oblékání

—

A

kolik

ted to utírání,

kousk,

pe-

tolik štací

pi levé bot první pád, elem dveí, a žádný Šimon, pi pravé nohavici druhý, krvavý, a k tomu smích s protjší strany! Pokej jen! Konen jsem byl hotov, chytil jsem za kliku, otevel šastn, aniž bych byl dvée z kování dál než na pólo vytrhl, a potácel se od kliky ku klice chodbou až k tobolestné kížové cesty,

do

itým schodm. Dobra vo utra!" dobré jitro, paniko!" a dívám se, jak tlustá komorná, vyšedší práv z „ženské chodby", honem se chytá „

„I

zábradlí.

„Nemli jste muškyta?" „Odkud bychom byli mli?" „My mly hejno. Koráb zarazil sem o pl noci a pece ješt od behu pišly. Z druhé strany snad jste

mli

klid,

bývá

tak, jak

lo

leží."

„A kde jsme?" „V Mersin." Mersina tedy, v maloasiatské Gilicii. Nu, neláká tuze, dív si trochu posnídáme. Vešel jsem do spoleného salónu. „Što vam ugodno, ili kofeja?" táže se sklepník Andrej. „C40 šplýchá mí! Iff!" zasípl jsem bolestí. Lenochy pohovek kolem stol jsou pohyblivý, mohou se naklonit sem i tam, podlé toho, chce-h se hodovat i procházet salónem. Pi náhlém zas zavrtnutl se lodi byl

aj

—

91

jsem zachytl se lenochu a on se pehnul a pimáknul prsty k stolu. Ale už sedím pevn a místo v ústech mám polovic bílé kávy po stole a v nose. Neškodí, druhá polovice je tím jistjší. Pikusuju bílé, jak kámen tvrdé suchary a rozhlížím se po místnosti. Ta panenka Maria na sloupu uprosted zdá se, jako by stále na mne kývala hlavou, celý ikon je njak tveraiv nepokojný, snad se mu

mn

—

stýskalo už být zde samu i má ze jsem první vzhru

—

že ze všech

mne

i

by

radost.

Patrno,

byli ostatní již

„na steše" ? Naše lod, parník ruské spolenosti, je zaízena co nejpohodlnji. Salón, na mnoha jin3^ch lodích, zvlášt francouzských, pod palubou upravený, je zde postaven na palubu, ale tak, že kolem nho možno až na zad ku kormidlu obcházet. Stechy salónu užívá se pak také co jídelny pi pkném poasí, hlavn ale co procházky pro cestovatele první tídy. Jen že není na schodech k ní tabulka s urážlivým nápisem, že „kdo z cestovatel nižších tíd by sem vkroil, ihned doplatit musí na tídu první", jako opt na lodích francouzských a rakouských. Pijde-li sem nkdo, dobrá, pišel, jen prostý mahomedán sem nesmí, pro svou neistotu, a prostý Rus sám sem nejde, z pirozeného jemnocitu.

„Andrej

Krok

—

—

Tak, a ted nahoru! pevným, ruka sotva že se zábradlí v menší prostoe je pohyb neobratný, ve cigáro!"

se stal již

dotýká. Jen volnjší je záhy také volný. Krásné, jasné jitro, prsa šíí, ale takto nevaln ješt pijemno zde Lod a vše na ní upravuje si práv svou toiletu. mladý, as dvacítiletý námoník buclaté a krásné ské tváe, pravý všudybyl, první v bárce dole

nahoe

že se až

nahoe.

Ljevko, slovana první v rahnech, prohání se po steše a myje ji. Vylívá

92 z konví pravé spousty vody, uvázal provazy na bidlo jako košt a práská a te stechu, že až sténá. Kde už byl, je vlhko, kde nebyl, je plno sazi. Mimo Ljevko zde nikdo Jen na stíšce nad stroji, uprosted lodi, kamž bych mohl dlouhým mstkem pejít, pechází nejmladší dstojník, upjatý v šedivém kabátu svrchním. Vkroím

na mstek.

—

Mersina zelených hor,

a to hnízdo je na

map

!

Nevelký okruh

výbžky to Tauru. Jsou tichy a nmý, jako lidská noha vstoupla. by od stvoení svta nebyla na

A

dole

tyry

n

bílé

budovky, as

šest vedle nich

devných

bud vysoko na kládách, tak že se k nim musí po žebících, a nkolik kup erného uhlí, pak na písitém výbžku vtrný mlýnek to je Mersina. Podlé bidel vysokých, zaražených ped budovami, jsou zde jen byty konsul obchodních národ. Bidla jsou prázdna, jen na jednom

—

vlaje a šlehá

sebou veselá slovanská trikolóra.

Pravou robinsonádu musí zde ti konsuiové prožít! Mimo náš parník nalézá se tu v pístavu jen jediná ješt lod. Malý plachtový korábek turecký, málo vtší než obyejný pímoský traghét, a s podivuhodnou neobratností bizarností zárove stavný. Zrovna jako by byl utekl z nkterého námoského Jamesova románu, a ti dva chlapi, co na palub leží zády vzhru, jsou snad piráti a jen se tak nevinn tváí, jako by spali. Korábek je pomalován veselými barvami jako o posvícení a v ele jeho skví se njaká devná, kídové natená panna se založenýma rukama a komicky vypoulenýma ernýma oima. Houpe se nahoru dol, vždy až po adra a zase vzhru, jako by ji chladná voda zarážela. Vlny zde v chobolku laí a pní se venku v širém moi je hladko. Po biše bílých, po zádech šedých a jak kachna velkých rák bývá kolem lodí ve všech pístavech plno, zarážejí i

—

1

!

93

do vln jako vlaštovky na našich ekách, houpají se na vod a zase vyletují a krouží postrašen sem a tam, když vjede sokol nebo orel zde ani sokolíka a mezi rackové jsou tu sotva tyi, bezpení a líní. Zrak se vrací k lodi. Jak tu živo Zrovna pode mnou mimo lodní zábradlí, venku na výbžku k boním schodm levým, nyní vytaženým, sedí Turek na skížovaných nohou. Na hlav má zelen ovinutý turban, znamení, že pochází pímo z rodu prorokova. Svrchní ást tla má až po pás obnaženu, sundal košili, protahuje ji sem a tam a prohlíží každý záhyb co nejsvdomitji. Byl si patrn za rána vyšel na ekání a honí zv, kterou za Homéra lovívali arkadští rybái „co jsme chytli, nechali jsme tam, co jsme nechytli, nesem s sebou." A když on nco chytne, mrštn švihne prsty a svuje to stíbrným vlnám. Za ním, hned u zábradlí, jaké to skupení! Žid, mohamedán a kesfan vykonávají tsn vedle sebe ranní svou modlitbu. Arab si klekl na koberec bez koberce žádná modlitba a modlí se obrácen obliejem k Mekce. Naivn stojí vedle nho v tuže stranu obrácen jeruzalémský poutník ruský; drží ruce sepjaty v klínu, náhle „metá" as ticet kíž po sob, rozhrnuje dlouhý hábit erný, vrhá se na kolena a bije elem o zem. Než Arab elem jednou, udeí Rus ptkrát; jeho oi zpod svislých dlouhých vlas hledí sniv do dálky a ret se chvje, že se až hustá brada potásá. Trochu od nich odvrácen stoji za nimi starý, blovousý žid. Na ele má malou devnou skínku, zvláštní to náiní modlitební, erný, bohat stíbrem pošitý šat splývá pes malebn hlavu a týl a také ruce jsou jím obaleny krásný zjev. Žid mezi modlitbou stále se kýve od pravé strany k levé nebo od zadu k pedu. Jaké to kývání a klonní se do všech úhl svta a ke všem bohm

n

—

!

—

—

—

—

!

94

—

cestoVedle modlících se ješt kus noního leženi tídy spjí totiž na palub, leda když milosrdný námoník jim dole svou visutou rohož penechá. Nkolik Turk váli se na kobercích po zemi. Turecký dstojník ošumlý erný kabát samý zlatý prým, kivou ernou, opt hojn pozlacenou pochvu šavle samou špínu myje se s fesem na hlav u lodní pumpy. Prsty mu ouhají z bot, a on je myje, pokud vyuhují. Mezi ležícími protahují se dva obrovští Motuvali, syrské sekty Šiit. Malebný kroj jejich, pestrý jako duha nebes, je vyšívaný, kaftan tžký dosti spoádaný, turban hedváb, pás bohatý a v zbran a dýmky samý drahokam na nohou mají ervené safiánové boty do pl lýtek, nahoe široce vykrojené a z pedu modrým

vatelé tetí

— —

pkn

nm

;

hedvábným tapekem

Šastní cestovatelé na Bajrut, aby se odtud dostali do „msta rajské vn".**) Nejdou tam, aby se modlili v raešit Ommajadv, v niž ješt tyicet let po skonení svta bude Alláh vzýván, nýbrž al3y nakoupili hlinných hrnk z ervené té hlíny, z níž zde byl mimo okrášlené.

Byli v „okrase Asie"*) a jedou

kehké zboží prý také praotec náš Adam sformován. Jsou usedlí v Sidonu, a stíbrné spony na jich pasech svdí, že v tom, jednom z nejstarších na svt, posud je nco smyslu pro umní stíbrnické, jímž slulo již za Achilla a Patrokla. Patrn jsou zámožní, ale ani nejbohatší mohamedán nezneistí „neistý" stl neb lože kesanských lodí osobou svou. Za nimi sedí na podlaze kroužek ruských poutník, mužští v dlouhých

jiné

mst

—

*)

„Okrasa Asie", ,.msto líbeznosti', „koruna Jonie"

=

Izmir

ili Smyrna. **) ,.Mésto rajské vn", „peí rajských pták ^ „obojek krásy', „blizna na lici svéta", „tvrtý ráj" = Damašk. Ostatní ti ráje" jsou: chaldejská OboUa, perský Šeb Baoran a údolí samarkandské.

95

tmavých kaftanech, žen.-ké v prostých tmavomodrých šatech. Jedny se ešou, druhé rozdávají práv spaený aj. Chudák poskytuje chudákovi, namáejí chleba a stále se žehnají pi tom kížem. Caj budou dnes vait padesátkrát, jako vera, bude to kíž! Chléb a aj je jedinou jich potravou až do Jeruzaléma a zas až dom, pevozné zaplatili tam a zpátky již naped. Mezi skupeními šklebí se v palub erný otvor, vedoucí dovnit, do skladišt lodních. Rumpál skípe, etzy haraší bavlna a z bárek podlé lodi vyletují obrovské žoky vysoko nad lod a zapouští se dol. Okohií z Aleppa musí mít své hlavy na pozoru. Už tu zase Ljevko pomáhá a bda turbanu „pohana", mže-li jej zasáhnout. Ljevko

—

—

—

nemá pohany

rád.

již oživla. S pedu sedí šedivý a šedohávý mnich, modlící se breviá. Je z Karmelu. Tlustý náš strojník, Švýcar, sedí na druhé stran, vedlé mladé, zdravím kypící jeptišky, hodlající pes Alexandrii do Messiny. Patrn ji dobe baví, jeptiška se nemže ubránit hlasitému smíchu. Avšak vždy jsem si dnes ani ješt nevzpomnl na svj harém chci íci na harém jopského Turína, depící už od verejšího rána za salónem zcela vzadu na palub! Musím se pece po-

Stecha salónu také

—

—

ohlédnout po Šplouch!

té

—

mladé Arabce

—

— —

šplouch! zaplesklo to tžce v moi. Jeptiška rychle se tam podívala a je ervená po celém ele. Nevídáno Dva z uhlí našich vylezli nazí z lodního bicha a po hlav se vrhli dol do koupele; jak dv naernné zátky se tam toí a cení zuby jako žraloci. ten harém je to orientální holtka! Vyspal Nu se v chladné noci pod širým nebem a vypadá jako zmoklý vera ostatn nebyl mnohem hezí. Sedí tu stlaeny jako ovce v ohrad Mají i apartního svého !

—

—

—

—

!

!

96

kuchae, mouenína jako horu a špinavého jako lavice ped formanskou hospodou; chlap kleštnec vaí ernou kávu po celý den, nacpává dámám ibuky a zívá pes celý pístav široce. „Dámy" jsou jedna stará bílá, neforemn tuná, druhá mladší erná, item neforemná, pak ješt tri mladší bílé, které vesms nestojí také za nic. Vera se dloubaly po celý den v nosech, nebyly s tím ale nejspíš hotovy, protože dnes pokraují. Jediná slušná

dve

as patnáctileté. osoba je tu sloužící jim Arabka, Není na ní sice také nic, má ruku nái'amn kostnatou po pražských Píkopech a jako placku, ale konen

—

Ted víská tlustou mouenínku mladé Arabky nebhají pokej, schovám ti pi obd zase cukrlátka „Michal Zacharevi veliký flag!" volá hlas kapitánv na nejmladšího dstojníka. „Jste zdrávi, pánové?" „Dobré jitro, kapitáne! Co se stalo?" „Tamhle pichází admirálská lod anglická. Vidíte pavillon na pavillonu?" „Nerozumím." „Nu pavillon na pavillonu vlajka a na admi!

—

—

—

rálské lodi!

„A

—

—

—

Žlutá

ležící

kotva v

erveném

poli."

co pichází z druhé strany?" „Turecká plmsíc, hvzda! A také velká válená hej, Michal Zacharevi, vzhru s flagem to chita lod,

—

—

oský kapudan-paša!"

Klidn

a

Za deset minut

majestátn

blížily

stály a zatoily.

se

ob

lod pístavu.

Dla hmla. Na

rahnech

admirálské lodi mžikem bylo plno voják, jeden stál v té závratné výši vedle druhého, pímo, jako by tam byl bílých voják z plechu nalepil. Paluba turecké lodi modrala se kazajkami a ervenala fesy. Vzdávali si est.

„Nco dobrého

ty

saluty

pece spsobily," podo-

97

týkám, se

dva chlapi na té turecké skoápce a leží tecT na zádech!" jdou nabrat uhlí a vody — nevím, na by

„tamhle

alespo

ti

obrátili

„Lod

sem zajíždly,"

praví

kapitán.

náš byl již bavlnou procpán, led nakládá se jiné zboží. Skopci. As dvacet bárek taní kolem lodi a v nich je tmavohndých skopc na ti sta. Ti všichni pijdou do popedí lodi a kolem stroj na pední poloJe podivno, co vše se na takový parník vici paluby. vejde. Cpi poád, poád ješt „místa dost". Vera jsme se bavili, jak vytahovali z bárek krávy a malého koníka „jako na palubu. Krávy buely ve výš povzneseny skivánci v oblacích", mínil Michal Zacharevi a kopopruhy pod bichem a rumpál ho vyník, když škub' do výše, mlátil sebou jako had v paátech orla a ješt dlouho tloukl a vyhazoval, když už stál na palub. K veeru se chtl Michal Zacharevi žertem trochu projet po palub, ale koník ho shodil a Michal Zacharevi má ješt dnes odenou tvá. Skopci se nakládají jinak, bez rumpálu. Jen si tak pomekávají a místo vyhazováni se tesou. Praví mueníci Jak bárky taní, mlátí se skopci o sebe, o boky a

Parník

— —

ml

!

Pak chytnou každého dva

chlapi, za uši a zadek, také dva, kde chytnou, chytli a už nepustí. Je to maso pro Alexandrii, šest dní budou na cest. Dnes dostali ješt jíst a pít, v Bajrutu pijde na lod njaký komisioná, aby ješt dohlídl, pak jest pst. „Zkusí nebožátka v tom vedru," lituje Michal Zacharevi, dívaje se jak krávy trkají do tlaících se k nim, nyní už pitom pitomých skopc, „lip jim ulevit! Nejspíš že bude k obdu erstvé skopové." Ljevko byl mezi tím natáhl plátno nad naší stechou a Andrej jme se prostírat, abychom posnídali na vesla.

a hodí do výše;

nahoe ekají

98

erstvém. Také dole na palub zahlaholí ruské velení, aby se rozestela plátná stecha nad sídlem tetí tídy, pálí syrské slunce jako žhavá pec. Andrej klade na stoly provazy podél a latiky napí, vypadá to jako žebík, délka na každé stran z dvou paraleln ležících provaz, pak špryslíky devné, držící dva provazy ty zastrit. vždy od sebe, aby se talí mohl pevn mezi Pak nanáší bílé talíe, ozdobené obrazem ruské vlajky, pak staví vinní láhve, „krásné krimské" a „bílé krimske", vera byla voda ješt a kišálové láhve na vodu chlazena ledem, umlým caihradským. Naped bude koalka, bílá a zelená, pak píkusky s kaviárem, jehož eh, af je co si nabée každý jako u nás oky, pak chce, kuchyn na ruské lodi vždy výborná, lepší než na francouzské. Až na ty polívky! lovk na moi tak se tšívá na polívku hovzí, teba s codenní rýží, a ona br! pijde „národní", kyselá jako Ted už pivezli k lodi „poštu", pythk s listy. Také konsul pijel na návštvu a na krátký klep, a s ním noví cestovatelé, pán a panika. Pán obchodník z Adany, Arménan, a panika mladá ješt Francouzka. Je pravý vývoz mladých Francouzek do Malé Asie, a všechny se tu provdají. Pijeli teprv ráno s karavanou a panika

n

—

—

—

ihned vypravuje, že doznali v noci nehody. Byli obráni anatolskými rekruty. Mezi její povídkou je ale dole u lodi strašný kik. Starý žid, jehož modlitbu jsem byl s rána sledoval, byl si zajel na beh nyní se vrací a barkái nechtjí ho pl. pustit z bárky. Žádajít pt frank a on dává Arabové nadávají a klejou, žid prosí a bduje obou zní stejn židovsky, nám cize, jako by v každém slov dv „ch" a ti „kh". Prosí, bduje, ted už pláe, pece nepidá. Ví, že si ho nenechají. V modlitebním ;

— —

e

!

99

svém rouchu dív

zdál se

mn

být krásný,

ted je pro-

tivný.

Kapitán dává rozkazy, zvonek lodní dává znamení, Ljevko zaíná vytahovat schody. Ted se Arabové pouští do žida, pohlavkují ho a štulcují. Žid se chytá schod a škrabe se na n. Za ním ale jeden z Arab poád vzhru. Žid vstoupil na palubu, v tom ho Arab obrátil se nadávaje zas k schodm Ljevko drcnul a Arab je dole ve vod. Ne snad že by se žida ujímal, ale už jsem ekl, že Ljevko nemže pože lod již se hne,

—

hany vystát. Arabové vou. schody zaíná toit.

se

skípou do

výše, a lod se

tedy snídat až venku v širém moi. A ted venku také nepokojno. Vlny skáou, delfíni vždyf nám Cechm dal skáou tam ješt nad n. Nu

Budeme

je

tam

—

Shakespeare námonickou náturu „Dnes bude tuze krásn," prorokuje Švýcar „Už se tším, jak po snídaní budu prospávat!"

strojník.

Myslil jsem se Švýcarem, že bude dobe prospat se po snídani, a protáhl se na jednu z pohovek, vroubících uvnit stny salónu. Co také dlat! Na lodní bibliotéku nemohu se zlostí ani podívat ruská lod, knihy všech jazyk, jen práv žádné slovanské! U rozladného piana v kout sedí už pítel a probírá se melodiemi „Traviaty". Co tedy dlat! Lod šla ted nápadn tiše. Známé melodie Verdiho klouzaly jen jako by pes sluch. Pece jsem nemohl usnout. Poád jsem doufal, že oi již samy od sebe se

—

!

100

mn

bylo ped zrakem mlhovitji a šedizavrou, poád vji, nic plátno V tom vejde z kredence do salónu Andrej. Postaví se hned k prvnímu oknu, dívá se ven, a na jeho tvái

zableskne se lehýnký

úsmv.

—

vše zstává Otevru oi do koán, vymnu si je šedivo. „Co je to, Andrej?" „Groza!" a Andrej ukazuje prstem do dálky.

Boue Tak pohodln, uprosted ní okna na ni, jsem ješt na moi !

se z

a zárove dívaje neprožil žádnou

boui Sedm palc od smrti a dívat se na ni v plném juxu sklem! Avšak venku je ticho. Podivné ticho, jakého jsem na moi ješt nevidl. Viktor Hugo by snad ekl ticho !

:

šedivé.

Slunce zmizelo. Po celém širém nebi jednobarvá bezvýznamná, smutná. A celé širé moe tiché, temné. Jako by ustrnulé. živého pulsu, ticho po jako po mrtvém Nikde v oblieji, tak chladna, tak bez citu je jeho líc! Zapustil a zavel se klid do moe jako do rakve. Tajuplný hrob pírody Jak jedna jediná tžká slza všehomíra, jak billióny slitých slz našich, vychladlých, šedost,

nm

nm

!

zkalených. Co už lidí ztrestalo to mocné moe, co mrtvol v nm, a po hladkém povrchu ani kámen ani kíž! jsme tak malincí proti Šachta naší chudoby

—

nmu! Lehký mrazík prochvje se naším tlem. Také ale venku v moi, jako by klíily se tžké pedtuchy, po chvilce bží povrchem lehýnká vráska. Avšak v právo na obzoru vše již zernalo. Sbaluj se tam mraky v kotoue, v erné hrady.

101

Ted jako by byl do nich stelil, poskoily, valí a ženou se ku pedu, jak by štvány strachem neb hnány

muidlem. Již pokryly celé nebe a stále naskakují mraky nové. Vrásky po moi se náhle rozmnožily. Je jich plno, plno a ženou se v divokém spchu smrem oblak. Ješt se neseskoily ve vlny. Místy náhle se objeví ve vodní

pláni kuželovitá

prohlube,

bílý vír, toící se s rychlostí

závratnou a letící jako šipka ku pedu, zraku zmizí. Za ním druhý, desátý.

Tžká mrana ním okamžiku

mlo

Jako

klesají níž.

se zabránit,

dál a dál, až

by ješt v posledse nebe do

by nezítilo

vodní spousty, naskoily mezi nebem a moem obrovité sloupy, žlutošedé smršt, nahoe a dole široké, uprosted štíhlé. Také ty sloupy ženou se bleskorychle ku pedu, za nimi oblakové kotoue vodního prachu.

Avšak

již

zlomeny

skocích skáe vzhru rána, vše pehlušující

Zrak

je zasten,

se rozplakalo.

i

ty sloupy,

— mrana

moe

splaskla

v divokých

dol

—

dlová

ev! Nebe tžké krápje tlukou

ani na píd nevidíš za sklo.

Voda nahoe

dole, a

do okna.

A jak píjemno je pi tom, jako když v pokoji svém doma a do oken bije liják! As tvrt hodinku

trvá var

—

najednou

lovk je

sedí

všechno

ticho.

Déšt pestal. Vidíme vidíme také zas slunce.

zas

rozpnné

kypící

moe,

Kolem nho sice ješt žlutá mlha, le samo již zas osluje. Jen okamžik ješt a náhlým trhnutím zmizely páry oblaky. Nebe je modré, slunce se smje, jako by si

i

102

bylo jen zahrálo. Vlny zase barvu.

dmou

víme

se sice vysoko, ale již mají

moe

Již opt, že má adra v nich život a perly a lesy korálové!

Musí být ted stechu !

—

arovn pvabno

Ano pvabn, svže lavice se

a jak

venku

moke

!

kišálová !

a

Rychle na

Noha

sklouže,

kouí, na vlhké zábradlí nepíjemno hmátnout.

Jak as bylo palubníkm v tom lijáku ? Na vodorovné dív placht, natažené k vli !

slunci,

rybníek vody a plachta ted prohnuta. Ljevko ji nadzdvihuje dlouhým košttem, aby voda stékala. Potoky srí dol na lidi kam se Ljevkovi líbí. Arabové uhýbají se zamraen, na tváích ruských zkropených poutník je ale onen trpnbolný úsmv, který mne pi slovanském lidu vždy do duše eže.

je

—

Mašinista vychází ze své kajutky. Rozhlíží se a si

mne

oi.

ekl jste, že bude hezky, a pršelo!" „Pespal jsem to nu ale, což není hezky?" „Hej, pane,

—

III.

Lín uplynulo poledne a první hodiny odpolední, lín a paln jako vbec na jihu za léta. lovk nemyslí a neslyší, ped zrakem jako by se míhaly kišfálky parna a tím závojem nerozezná pedna ti stopy dál Pelud, ovšem, lovk nechce vidt, tlo je jako rozvaeno, nervy vypaženy, smysly zastaveny. Pocit nesnesitelného parna je jediné, eho jsi sob vdom. VyhledaKs sob stín, v salón, v kabin, nebo kde, ale všechny póry se paí, ústa se nezavírají,

mt

;

103

pro nepíjemný cit zprahlých rt ne. Marn hledat místeko chladnjší, kde by bylo jen zdání prvanu, zde ostatn velmi nelDezpeného, a proto se ani nehýbeš. Ležíš nepohnut, šat rozeven, košile rozhalena, póry oteveny, jsi oteven až do vnitra srdce, kde není nic, pranic. Již ani žíze tebou nehne, máš strach, že bys se zalil potem, kdybys sáhl po sklenici limonády; k tomu limonád gazeuse" v zadrátovaných uzavených je lahvích, vyndat zátku bylo by víc než hrdinstvím. lovk již

.,

trpí

s

oddaností,

jakou

má

as aligator zaschlý v hlín.

Zkusil jsem ulevit si lázní. Ale v lázeské kabin jediná vana a sotva jsi do ní vlezl, již klepe zas nkdo a prosí. Ve vod vysedt bylo by tak ješt nej-

je

píjemnjší.

Konen oživuje,

vylezu

pece pešla doba si

zas

nejhorší,

lod

na stechu pod plátné

trochu stínidlo.

Nacpu si ibuk ernou ladakyjí, „otcem vn", a zapálím otci tomu hlavu. Ihned vyskoí dým jako lazur -— ta rozkoš Proužek za proužkem odluuje se od ibuku. vznáší se a taní nad palubou, až zatoiv se vzadu kolem kormidelnika zmizí. Šalomoun jist nekouil, sic by byl do Vysoké písn napsal „tvj krok nese se jak proutek dýmu z ladakyje", ne „z myrhy" !

I

Moe

jest klidné a lidé dole

na palub

též.

Pravo-

poutníci sedí v kruhu a jeden z nich pedítá z knihy, tištné ovsem písmenami kyrilskými, každá velká jako palec. Motuvali hrají spolu lur. Zelen oturbanlý Mohamedv potomek má hlouek Arab kolem sebe nevískají ho, on ale výská jim. Njakou píse pobožnou, slavní

snad suru z koránu, nebo píse národní nebo co. Jako kdyby uená koza meela falsetem, nebo jako kdyby náš knz, odíkávající njaká pašijní responsoria, zacpal sob Nerada, Sebrané spisy V.

g

104

nos a hlas vymakával do sopránu. Ano. nejen lur a šach, také základy svého zpvu kostelního máme z Orientu, jako církevní roucha, obady a t. d. Jen že, kde zpvu toho kolébka stála, posud náboženský zpv leží v kolébce, všechny je národní, u nás pak jsme pibrali k formy pokroilé hudby nové, oratorium zrovna tak jak valík.

nmu

Uplývá as a Andrej pichází zvánl obd.

Obd

trvá

pres

výborných jídel Michal Zacharevi

erná

—

ml

se

zvoncem, aby vy-

pl druhé hodiny, njakých osm erstvé skopové také mezi nimi, pravdu pak ovoce, víno, koalka,

—

káva.

obd

zase ibuky A po nebe a na palubu.

s

ladakyjí a zevlování do

Zde se ponkud život zpružuje. Nedaleko sedí dstojkorábu a hrají v šachy. Karet a domina což obé na lodích rakouských a italských hraje se siln a o velké peníze na ruské lodi nespatíš. Za to zde také není

—

níci

—

škroben vojenský

ád

lodí francouzských, dstojníci jsou

zábava vbec nevázána. Kapitán sám má práv stráž a pechází stíškou nad stroji sem a tam, ale krokem khkatým. Bylt si tam cestující malí ruský, používaje zbývajícího ješt kousku denního svtla, posadil na zem dva Turky, kouící z nargilé, a kapitán obchází je opatrn, víme pro. Dole rozpedla se malá hádka. Pravoslavný poutník byl si od jednoho Motuvali vypjil džbán s vodou. Motuvali jej mlky pjil, ale jakmile poutník se napil, rozbil mohamedánský fanatik ihned džbán o zábradlí. Ted se hádají proto. Jeden nadává arabsky, druhý rusky, nerozumjí sob ani slova, pec vedou svou až do omrzení. veselí,

105

Avšak již roztahují moslemínové koberce k veerní modlitb dstojníci jim udávají stranu, kde leží Mekka. Slunce blíží se obzoru. Chce již ulehnout a ervená se vždy víc a víc, jako nevsta chystající se do svateb;

ního lože.

Zde není víc soumraku, mli jsme den a Svtlo na jihu zmírá smrtí náhlou. Po lodi rozkládá se ticho. Blízko nás sedí nkolik cestovatel, Francouzka se svým mužem, malí, ješt nkdo a baví se hlasem pidušeným, jak se za teplých, Zapadlo.

máme

noc.

veer

letních stává, když cítíme spokojenost v ten unášející klid mleli vého nebe nad sebou.

sob

a

Dole zaíná prorokv potomek zase prozpvovat. Kdykoli zane, ihned mu to Ljevko kazí. Visí nkde nahoe v rahnech a jak spustí Turek, spustí také Ljevko a zameí bolestn jako hladová koza. Turek nkolikkrát zaíná znova, trpliv, ale konen zakleje a odmlí se. a

Vykáme-li hodinku, zstanem zde venku s moem nebem sami. Vzduchem již prochvívá noní chladno. „Plaid!"

—

Tak, a ted se protáhnem na pokraj ni

lavici.

rozloženo ticho všude. s komínem, stžni a rahny svými sune se pomalu ku pedu jako koráb duch. Jen vlny podél bok šplouchají, stroj nkdy zavrzne, nebo komín si oddychne. Avšak blízkým, jednotvárným zvukm ucho navyklo, neslyší. Zrak hledí k hvzdnatému nebi a sluch pechází sem a tam, hned jako by mu nesmlo ujít ani jediné zabuchání srdce, hned jako by naslouchal, jak oddychuje vesmír. Již

Lod

tm

!

!

106

Podivno! Ghci-li, slyším, jak z hluboká a pravideln dýchá kolem mne okeán, a chci- li zas, slyším, jak tam nahoe po nebi kráí as, jak šustí obrovitá kídla a zapadají kola planetních hodin

vk

Tak táhlé, pidušené zvuky „spi dechy dímajícího moe

—

letí

po vodách, jsou to

tiše,

dít divoké!"

Už dávno spí to dátko, ale s okem oteveným do koán. Potebuje se jen trochu nahnout stranou, abych Jak temné je to oko ted se ma podíval do nho.

—

pec

nm

záivé Celé nebe se v obráží, ba stonásob opakuje po skákavých jeho vlnách. Na obloze plno skvoucích hvzd, msíc svítí jako zeleným závojem pistené slunce, a každý jeho paprslek láme se miliónkrát po vlnách a širé, daleké moe jako by hoelo, jako by bylo poseto samou plamennou jiskrou a zlatým pískem. a

zas jak

!

Rád bych se ted podíval do vlastního svého oka všechny ty miliony svtel musí se zrcadlit v Co touhy a co myšlének budí to nebe, to moe!

—

nm —

— !

Ted se žene velká vlna kolem lod: rozedmula se rychle jako lidská touha, záí skvle jako lidská nadje tatáž víc se ted zašplouchla a rozdrobila se v jiskry nenavrátí ani vlna, ani lovk, ani myšlénka

—

—

—

mn

do té vlny, že ne? a co je moi Ale co je do mých myšlenek a nebi do zrcadlení v moi Hledáme v moi nco mimo sebe a ono je to všude, v nebi v nás Život je ve sluncích a ve vlnách a v myšlénkách, a kdybych neml také vlastní život svj, zprahnul bych v tom všemmíru jako plavec bez sladké vody v okeánu! !

i

i

!

Pec to

jen divné to pecházení z jednoho do druhého,

ponoukání

moe

z

!

.

.

hvzd, do

,

Do duše pechází -

—

život z

moe, do

107

K

zbláznní

!

Poslední zákon všeho musí být

—

pec

tak jednoduchý, že až k smíchu, a já já nevím nieho, pranielio o Ale to vím, že se i ta kola našicli planetnícli hodin pešvachtají závaží odlítne, kyvadlo

nm!

se zastaví, a

Eh!

—

pak

—

—

—

pak

——

J

o

p p

e.

1670.

Staré

Nárožní

to

nm

msto, už bible mluví o co o starém! kámen Palestýnv, na nmž vždy sedí ti

poutníci najednou

Turek, projíždjící provincie podrobené koránu, kesían, putující k místu, kde jeho boha umuili, žid, který se narodil kdes v špinavém koutku sta mil vzdáleného msta a pichází, aby se uplakal, umodlil a do soudného dne prospal nad údolím Josafata. Nárožní kámen Palestýny, o njž se rozbíjejí vlny stedozemního moe, nejpovstnjší výbžek požehnané roviny Sáron, skalný roh zem filištinské pravlasti „filistr". Ano, tamhle ten hndý kamenný pruh nad moem je zem filištín, pravlast nás všech, kteí nad utrženým knoflíkem u košile vzteky až onmujem, kteí den co den a na tomtéž míst v hostinci jako homérští bohové halíme se v oblaky dýmu. pedpovídáme poasí a politiku, a pi tom náhle vkousnem se povsti nepítomného bližního do krku, jako by povst ta byla kuetem a my lišákem potomkem nkteré z onch tí set lišek, jež Samson s hoícími ohony vehnal do obilí našich pedk! sta! ano, íilištínstvi nevyluuje prohnanosti! Dobrý, hodný Samson ml sic nejlepší vlí, ale jakož se mu nepodailo, aby piml nžky friseur k zahálce :

—

—

Ti

—

109

vné, nepovedlo se mu také, aby vyhubil rod náš oslí svou elisti. I vyšli jsme tedy do svta už ped národem židovským, rozmnožili jsme se a je nás jako písku v moi, ženského, které zas, jako my dýmem pohlaví mužského a politikou, zapáchá kávou, prádlem a cností. A proto by mli na nárožním kamenu sedt vždy ale stydíme se za své náboženství! poutníci tyi Kdybychom byli schopni fanatismu, už Vlastn ne i

—

!

bychom

ani nebyli íilistry

!

—

Joppe vyjímá se na skalce své jako Betlém, což je ostatn také ráz daleké vtšiny jiných palestýnských míst. Jako by z moe samotného vyrostlo, nebo strmá skála stojí tu jen nad uzounkým, nkde sotva šest krok širokým proužkem behu. Proužek ten je k moi lemován zdí neb jednotlivou tenkou budovou, k skále domky, nad nimiž vedle domu až do temene pak po skále tísní se jako kostrbatá koruna. Ploché stechy domk níže stojících slouží zárove co jediná ulice domkm vyšším. Skoro vesms to arci budovy orientální, škatulkové, tyhranné zde onde beze stech nebo vlastn jen ploché kryté ovšem také stecha a okno evropské, vždyf jsou zde konsulové a také kláštery, njaký latinský, njaký arménský a ješt tetí njaký. Pak jsou tu dv brány, jedna k moi, druhá k pevnin, pak k pevnin ze kolem msta, pode zdí píkop, prachem a piskem místo vodou a víc už skoro naplnný. .Joppe má 12.000 obyvatel o Joppe nevím. Strašný rámus zahluel kolem našeho ruského parníku, jakmile kotva byla spuštna. Dmoucí se vlny moské házely tu sice jen as 10 neb 15 bárek, ale v každé bárce pesedlo as šest Arab a když se Arab rozkií kií ho už jen Neapolitán. Naše zavazadla letla jako míe dol, a my dív než lodní schody se spustily, za

dm

;

—

—

110

Modrozelené, bílou pnou jako vlny vysoké pimly nás ihned, bárka tanila nahoru abychom se pevn chytli sedátek dol, z ostatních bárek jsme hned po okamžiku nevidli nieho, i velký parník nám nkdy za vlnou zmizel. Trvalo hezky dlouho, než jsme se piblížili rejd joppské, utvoené ve velkém polokruhu bud z pirozených útes, jichž opláklé hebeny nad vodu njí. bud ze zapuštných balvan. Do rejdy té je jenom malý otvor, nestaící ani dvma bárkám najednou, proto se hodí rejda pouze za dostanou-li se práv do ní. útoišt O skalnou obrubu tloukly vlny s takou silou, že v bílou pnu rozraženy stíkaly vysoko vzhru, a byl to krásný pohled na ten stíbrný a stíkající, jeící a voda voucí pruh! Veslai pracovali, kormidelník val nás vyhoupla, pna pokryla a již jsme byh uvnit kruhu, ve vod jako zrcadlo. „Arab není jako moská vlna," Arab je praví egyptské poekadlo a má tuze pravdu. horší. tvrt hodiny to trvalo, než jsme se vyhádali s pívozníky o pevozné, a hned na to nás mla nová mrcha v rukou, Turek co celník a policejní komisa. Ovšem nimi, až kosti praskaly.

vroubené

krajkami

rybám

—

—a

—

Joppe

je

cizincm jenom

štace, dle

Wielandova Oberona

:

„Wenn du nach Joppen kommst, besuch' das heir^e grab." Maká-li se, musí se tedy honem makat. Na štstí nebyla naše lod „podezelá", dosáhli jsme hned „pratiky" a nemusih zde

do karantény, jež se povsti, že je nejhorší po celém stedozemním moi. Jednalo se nám jen o vykoupání se, pevlek, obd do Jeruzaléma, kteréž cest a najmutí jízdních k vli parnu jsme chtli obtovat noc hned nejbližší. Vdli jsme hned naped, že nebudem musit zstat ani v latinském kláštee aniž u nkterého hospodujícího žida nebo Maltezáka, kdež všude se nám mohlo pihodit toi

tší

pkné

ko

111

též co lety

—

sv.

Petru

v témž

njaké „vidní

mst

již

ped dvma

o neistých jídlech".

Dobrý

tisíci

hosti-

s rozkošnou vyhlídkou je tvrt hodinky Zídih jej Nmci, tvoící zde práv pomocí spisokazatele Hoffmanna a palestýnského cestovatele vatele dra. Filipa Wolía sektu zcela novou, na nemalou zlost piln se zde rozmnožujících misioná protestantských. Je jich ovšem teprv nkolik set zde, ve Kalf,

nec mezi sady a

za

mstem.

i

avšak jsou v pilném spojení s Nmeckem, kdež vychází pro také zvláštní asopis „Der bund". íkají jim „Hoffmanovci", „Michalovci", „Hodinái", „Svatí posledních dn", oni sami sob „Pátelé jeruzalémští", a cílem jejich je, aby žili písn dle bible a Palestýna aby byla zalidnna jen kesany. Tedy zcela nový „drang". Dali jsme se na pší pochod ulikou podél moe a ze msta ven. Ne práv píjemná cesta. Dláždní místy zrovna jen pro ptáky, kteí dovedou sedt na nejostejším hebenu, místy jen udupaný prach, dlek jako lu'ob, hned zas vršek. Díváš-li se piln, kam nohu kladeš, náhle odletíš od bezohledn za nosem svým kráejícího Turka nebo vrazíš do arabského otrhance. Oprašuješ si rukáv, jako bys byl zavadil o mlynáe, nebof povrch Araba Turka je „oživen", v tom t rej pne nkterá atd.,

n

i

z klád, jež

nebohý

oslík

po dvou do vidliky svázaných

sotva že vlee. Rozzloben pohlédneš do výše, a tu se vznáší velebn nad tebou hlava ožuvajícího velblouda, pitomé oi jeho dívají se lhostejn na tebe dol, zelenožluté sliny jeho skápnou a neslyšan, s aksamitovou hebkostí klade se velká, mkká jeho noha na nohu tvou, sotva že ucukneš. A za prvním velbloudem kráí provazem navázaný velbloud druhý, tetí, tvrtý, teba dvacátý, všichni jdou kolem krokem tím tichým, jako

!

112 sen. Musíš je nechat pejit,

pak si ale pospš, nebof již Turek na oslíku a za ním nový rženec krkatých, fádn žlutohndých velbloud. Joppe ih Žafa, jak nyní po celém Stedozemním íkají, je nejobchodnjším mstem palestýnským, arcif obchodu trochu jednotvártu zase

ného: srsti,

joppské

erné

moské

kozí

ulice.

pomerane

a melouny,

žoky

velbloudi

kže, to je již vše. Odtud život v píA nad tím vším vzduch rozkošný, mile

parfumovaný mydlásk3'^m a koželužským prmyslem joppským už ped tisíci lety byl zde zcela tentýž parfum! Orient, celý Orient je jediným, obrovsky velkým

—

filistrem, lepším pomníkem konservativnosti než ína! Sv. Petr byl na apoštolských cestách svých také v Joppe,

penocoval zde „u njakého Šimona koželuha", a chceš-li, mžeš také dnes ješt penocovat zde u njakého Šimona koželuha.

—

teprve jsme v Orientu vstoupil do svta zcela jiného, teprv zde, a to rázem porozumíš Orientu s jeho palným sluncem, vyprahlým krajem, vysmahlým lidem, hndou barvou na zemi, na zvíatech i na lidech, Vyšli jsme

Teprv zde

cítíš,

branou že

jsi

ted

pekroil práh a

smutnou zelení na stromech a keích, s prachem na všem všude, a s tím nebem svtle modrým, kteréž se ti za dne zdá, že je tikrát vyšší než naše nebe domácí a za noci že je tikrát bhžší. Teba si ji už v ecku rsti vidl, zde teprv víš palm, že je palmou, že pne pernatou korunu voln k nebi a nahé jeji pni, beze všeho podrstu, že je volno v skále a kamení; teba jsi vidl v Smyrn již aloi, zde teprv tvoí aloe své šesti- až desítisáhové kruhy a širokolistý kaktus vznáší se co vysoká zed kolem celých rozlehlých sad a polí. Tam ješt byl ráz pestrého pímoí, zde je již rozhodný ráz poušt. Tam ješt byl jakýs pechod do kroje nám ob-

; !

113

vyklého, zde již Turek, Arab, kesan, žid stejn se halí v asnatý kaftan a turban, žena v plášf bílý nebo tmavo-

modrou halenu eje bžící

a

erný, pruhem

s

ela pes sted

obli-

závoj.

Jaký to obraz rozvinul se náhle ped námi! Dosti tržišt i hbitov ? Hbitovní rozsáhlá písková planina ploché kameny, ano i podlouhlé sarkofágy vyuhují zde již nesází se tmavá cypiš na každý z písku hrob jako v Turecku nebo v Malé Asii a nepovstávají tím krásné cypišové lesy. Avšak mrtvých svých také

—

—

zde se nebojí, pochovají je teba hned na dvorku svého obydlí^ a z joppského hbitova, který by byl jako ostatní hbitovy palestýnské, egyptské, atd, pouhou pouští, napluje nás tesknotou, uinili trh. Sta velbloud smaží

pokojn na slunci nebo válí mezi osly a mezky v horkém písku, velký stan vedle stanu stojí po stran druhé, uprosted každého je ohništ kavárníkovo a kolem se

nho depí

kuáci bud na špinavých kobercích nebo na nizounkých, slamných seslikách. Mezi tím a na konci planiny, kde živé ploty a vyuhující palmy oste zakonují, hrají si se vkresluji do modra a celek Arabové na koních. Jak rytísky, jak elegantn se pohybují, se pedjíždjí, kon své pehazují a obracejí nic jich nesdrží, písek lítá jako paprslek husté mlhy od kopyt, skokem pes sarkofág, skokem pes menší stany Tch menších stan je po hbitov zrovna naseto, národní koovnictví nedá ani obyvatelm mst pokoje a jak nastává léto, zarážejí už bidla kolem msta a rozepínají po nich plachty. Zde sedí spokojen; dlek v zemi kryje ohe; mezek neb koník pivázán vedle stanu. Zde prokouí muž as, dti jej proválejí v písku a žena provaí. Snad jsou ty ženy také tytéž co ped tisíciletími, když zde venku za Joppe sv. Petr vzkísil mrtvou dívku, sedí

pkn

114

dobrých skutk a almužen, kteréž jmenovala „Tabitha, což se vykládá Dorkas" (. srna). Nevím, jsou-li nynjší také plny dobrých skutk, kteréž iní, ale dorkami nejsou, spíš nevykrmené, a pec jen lín se batolící kachny. Avšak ne ty krásné, lesklobarvé kachny turecké, nýbrž jako po dešti. naše Ano abych nezapomnl Joppe má ješt nco historického. Místo aby byl šel do Ninive, kamž ho pánbh poslal, zde se utekl prorok Jonáš na lod. Pak ho polkla velryba, jakž snad známo. Na syrském a maloasijském pobeží ukazovali ti rozliná místa, kde prý ho velryba zas vyvrhla. Rozhodl jsem se pro místeko u Alexandretty ili Iskanderunu v Antiochii, kde posud bílý, trochu neforemný kámen biblické místo oznauje. Zde v tom krásném polokruhu zelených hor, v té prhledné, jasné a tiché vod musilo se jí to nejkteráž byla inila". Ta

—

„plna se

—

—

mn

pknji

vrhnout.

v

judských horách. 1870.

Ramlé skoro již k plnoci. Byli jsme zdrželi k vli krátkému odpoinku, k vli njaké noní svain, hlavn ale na vyzvání dvou cestujících Rus, zdravého malíe a nemocného cestovatele, kteí vzdor svému sáhovému, dvouloketním meem, Vyjeli

se

v

jsme

z

msteku tom

handžarem ozbrojenému kavasu pec páli spolenosti etnjší. Odpoinek v jizb ruského hospitalu, kde blech jak mušek, byl mizerný. Oberstvení skládalo se z aje, špatného vína, vody plné a nkolika mkkých vajec. Avšak nemocný Rus, který chtl na mezku sedt stranou jako v pohodlném kesle, poteboval tak mnoho asu na svazování umlého sedla, že jsme ztratili trplivost. Vyrazili jsme sami ven, spropistolemi a

sob

erv

vodni jen svým dragomanem. Nkolika ješt to šlo klikatými ulikami. Vzdor

hlupozorovali jsme pec, že budovy jsou tu skoro samé rozvaliny; leckde bylo v nich okno ponkud svtlé, jeho zdná obruba vypadala jako samý zub. Chvilku zvonily kruhové podkovy našich po kamení, pak se náhle boila kopyta do hybkého písku, v právo v levo ernaly se obrovské ploty kaktusové již byla Ramlé

boké

tm

ko

—

116

(=

„písená"), za námi a vyjíždli jsme na rovinu sáronskou, požehnanou to ddinu starých Filištín.

Zde nkde leží Lud, vesnice, v níž sv. Petr léil dnu. Avšak nevidíme na dvacet krok ped sebe. V právo v levo hndoerná plá, obloha temná, jen silnice vyznauje se šedostí. Jediný vdí bod v temnu tom je dlouhý jízdecký p]ášf našeho dra^omana, bílá abájé. Neomrzele kluše dragoman naped, my dva dosti omrzele za nnn. Unavenost, nevyspání, nezvyklá noní jízda nebudí humoru, mimo to silnice špatná, že teba dát pozor na kon, aby neklesali a udrželi se v dobrém kroku.

Náhle dragoman

zarazí.

„Pánové, prosím, ted se držte pohromad a pozor!" A zaal ostruhy a letí ku pedu jako šipka. Sokolí jeho zrak byl tmou proniknul — naproti nám vlálo nkolik beduinských pláš.

„Stj!" velí dragoman. „Chválen bud ve dne v noci!"

bh

„Kdo jsi?" „Jsme tvoji brati

„Kam

"

jedete?"

„Na Joppe!" „A, šastnou cestu!" „Také, pane, ve jménu nejmilosrdnjšího!" V divokém letu kvapí beduíni kolem nás.

mlky

Jedem

v levé ruce uzdu, pravou na revolveru. Zde prý jednou pote Kristus Antikrista, prozatím by tu ale neškodilo trochu patrol. dál,

„Je

nebezpeno?" ptám

——

se.

„Snad není jen se rate držet pohromad a kdyby pišli, zde stelte, zde dobe stílet, lovk se ješt ubrání, za Jeruzalémem už lip nechat se obrat!"

!

117

A zase mlky dál. Ob as zazní zvonek a kolem nás pohybuje se cos vrchovitého, neforemného, velbloudi to s nákladem. Po njaké chvíli dragoman bodne opt kon kdo jsi?" a zase slyšíme jeho: „Stj Trudná cesta. Pt hodin nmoty a stále ruka na revolveru. Konen pozorujem, že silnice stává se hrbolatjší. Cesta jde do výše. místo tmavé plán vidíme tmavé skaliny, kon kráejí obtížnji, vystupujem do judských ted hor V tom slyším v dálce dlouhé, kuivé zavytí již se rozmnožilo, zní dál i blíž, za námi se opakuje i ped námi. „Ddina njaká, že vyjí psi?" „H, pane šakali, snad hyena. Musí mít njakou obf." Již po chvilce ale jakoby tmavé nebe náhle bylo se slunce se Krátký pechod potáhlo šedivým šatem. je den, bílý, jasný noc vyhouplo nkde na obzor jakoby jediným trhnutím byla zmizela. Jsme v krajin skaln pusté. Romantika nahosti Na skalních zubech jakoby od poátku zele nikdy se byla nezakoenila, už ped stoletími splákl dešt všechnu

—

—

—

—

—

—

—

Na jednom z nich rozsety zíceniny. Vesnice to Latrun, z níž pocházel jeden z onch dvou lotr, kteí vedle Krista zhynuli na Golgat. Za protjším hebenem, zemi.

as

pl

hodiny

Vytí jiný,

dál.

leží

šakal trochu

širší,

plnjší,

Amvas, Emauz. se pidusilo.

neskonale smutný.

Ale proniká zvuk

Zahnem

zas za

hranu. Uprosted cesty leží tu velbloud. Umírá. Chvilkami zdvihá hlavu z drobného kamení do výše a zave tónem táhlým, jakoby velká šalmj zabdovala. Pán jeho ho již opustil. V skalách okolních bdují šakalové pidušen, naíkají, že den jim vyrval obf a daruje ji kroužícím ve výši supm. jinou

skalní

118

A opt

zahýbáme

za útes.

Ped

námi otevelo

vejité údolí, pusté, spálené. „Bab el Vadi," ukazuje dragoman „Zde si trochu odpoinem v kavárn."

Potšitelná zpráva pro

nás

jízdou

se

prstem

dol.

stluené.

Tam

uprosted údolíka vidíme nevelkou, ale kamennou budovu, snad že aspo neho dostáném! Dojíždíme, avšak místo k výše položené budov kamenné, sjíždí dragoman se silnice na zprahlou jakous louku, slézá s kon a pivazuje ho k nkolikapalcovému kolíku, jichž tu nkolik trí v zemi. „A kavárna?" „Zde," usmívá se dragoman a ukazuje na houfec

zhndlého roští. Vru, jen kdyby tu nebylo pranic, zem totiž holá, Malý, mohla by ta kavárna být ješt primitivnjší žlutého a

!

prmru

mající, as do ti tvrtin zasotva dva sáhy v vený kruh. Do pl lokte nad zemí zdvihá se ledabylo urovnané kamení a nalepená zem, pak do zem té nastrkáno zvadlé roští, jeho svršek ohnut a pipevnn Jeden koberec na zemi k bidlu uprosted zaraženému. a jeden hrnek nad žhavým uhlím, jsme hotovi.

Kavárník, mladík as osmnáctiletý, vybhl ven a podává pátelsky ruku. Dragoman dává rozkazy, my rozekdo by se také svil tomu, nejspíš že steli plaidy na zemi. živému koberci uvnit! již ležíme nataženi

—

—

Jsme uprosted judských hor. Rozkošné ráno! Ráno ješt v prvním klidu svém. dne! ticho, jakoby stežené spojenými andly noci i

vyskoilo a pec je vzduch již horký, palný. Jen ta kamenitá i zdupaná zem je ješt chladna jako led. Brzy prorazil její mráz plaidem

Nedávno teprv slunko

119

do tla, musili jsme radj vstát a procházet se, vzdor unavenosti své. Snad oberství umytí se chladnou vodou. Kavárník ochotn nalévá vody na ruce. Vidí, že se ohlížíme po njakém šatu, k vli utení, a již strhl bílý šat svého turbanu s hlavy a podává jej s pohybem tak elegantním, jakoby se mu byl nauil v prvním evropském salónu. Zárove je také již káva dovaena. Kavárník ji roz^henian!' (nazdar) dává v malích kulatých koflících Známo, že také Arabové pijí kávu praví s úsmvem. neprocezenou, s kalem, a že kal zárove nahrazuje cukr smetanu. Avšak zrno je výborné, lovk brzy uvykne a nerad pak odvyká. Usedli jsme na sbalené plaidy a pijem koflík za koflíkem. Z kamení kavárn za poklad sloužícího vylézají drobné myšky, bhají nám kolem nohou a dívají se pichlavýma okama na nás zvdav a bez bázn. V povzdálí, na úboí skály, pase njaká karavana své velbloudy; nejostejším sklem nerozeznáš, co že zvíata ta ožírají s nahého kamene,

—

i

i

„A

co zde ta

kamenná budova?"

tážu se

„Strážnice, patnáct je jich po horách

konen,

až k Jeruza-

lému." „Ale nikdo v ní? Což zde už tak bezpeno?" „Práv minulou noc obrali tu ecké kupce, nechtl jsem nieho íci. Vojáci sami napadali a proto radj pasa strážnice zavel." Silnice, jediná to palestýnská, je aspo trochu oživena. Nkdy pecházejí jednotlivé mladé, vychrtlé a nepkné Arabky, v piplácnuté modré košili co jediném šatu, s modrou plenou na hlav a na plen košík, v živá kuata pro Jeruzalém. Nkdy zas tíhnou velbloudi, po jednom, po více, s nákladem, nebo jen osedlaní. Tichý krok jich všech jde zde krokem soumar, proto

pánm

—

nmž

Neruda, Sebrané spisy V.

g

120

pi

jich výši pohyb pro jedoucího násilný, neve velkém oblouku jde tlo jezdcovo ku pedu a zase nazad. Nezvyklý vydrží sotva nkolik minut nahoe. Nyní pichází celý rženec velbloud. Jedou také ženštiny jsou na velbloudech upraveny s sebou a k vli zvláštní hoapaky. U každého boku jde bidlo kolmo vzhru, mezi nimi nahoe upevnn visutý koberec a v tom šedi ženština na skížovaných nohou. Tím zaízením je docílena stabilno.st jakoby kompasu. Zábavné je podívání na ty velbloudy vbec. Tlo neforemné, zdánliv neobratné, krok mkký a tichý: v tom sploštlém, krátkém a nahém ocásku, v tom hrbu a dlouhém krku vzí komika, v té trplivé tvái a v tom dobrém oku vzí cos blb lidského. Zábavno. srovnávat ty tváe s íýsiognomiemi nkterých svých dobrých známých. „Musíme do sedel, pánové," napomíná dragoman, „Doufám, že k polednímu dorazíme do Jeruzaléma, tak že njakou hodinu pojedem v nejvtším vedru." Vrchy se stávají vyšší a strmjší, za to ale také aspo trochu zelenjší jsou údolí. Po stráních rozseto nco dubového koví, na úboích vysázeny šedozelené olivy, jichž barva je zde ponkud šavnatjší spatili jsme i stádo do modra erných, bezrohých a velkých koz. Zas to šlo po nkolik hodin sráznými serpentinami vzhru a dol, vrchy a údolími. Objeli jsme už dosti výstavné, ale loupežné Abu Goš,*) zas jsme vnikh do údolí a hor pustých tžko sob zamilovat svatou Palestýnu jen k vli krásám pírodním Zde by mohl napravit svj výrok básník, tvrdící, že každá „svatá jest jen krásným omylem pírody." Ovšem, svaté jest také již to, co mnoho duší pojí

také je

píjemný

;

tm

;

—

!

!

")

—

Misto tak nazvané dle proslulého loupežníka.

!

!

121

A opt

jsme

..Ohlídnte vuje

kon. Až se

—

na temeno hory pánové!" praví dragoman a zasta-

vyjeli

se,

mn

dech zatajil predaleko Daleko ziš démantovým vzduchem Nejprv pod námi to vlnovité pohoí, jež j>me již projeli,

—

planina sáronská, za tou stedozemní moe. bílý, pak modrý, pak všemi barvami opalisující. Na sever a na jih strmé hory a hluboká údolí — tamhle na vrchu Samuelv prorocký hrob. tamhle hora, na níž Jakob svj andlský sen, zde dole údolí Kulonijéské, kde David vybral .pt kamen nejistších z potoka", tam zas poušt sv. Jana a místo, kde panna Maria navštívila Alžbtu. A tamhle ten bílý strážný domek je již poslední za ním Jeruzalém, pak moabitské hory, modré zrcadlo Mrtvého moe! Rozepni svá kídla, fantazie Moji soudruhové byli popojeli již hezky daleko, než za

ním

širá

pruh nejdív

ml

—

!

jsem

se

vzpamatoval a

kon

— —

pohodnul.

!

Jeruzalém. 1870.

Jeruzaléme „Stály nohy naše v síních tvých Jeruzaléme! prchaly nohy, jak prchají od staroby, ale srdci

A

nechtlo v dál. jako se nechce od elegie. Taž se boln s Jeremiášem „Jest to msto to, o nmž se dí, že jest nejkrásnjší, jemuž se zem tší?" opakuj si zlobiv pi každém kroku slova písma: „Neistoty jeho jsou na nohách jeho" pec není blaseovanosti, která by zde neustoupla vnitním dojmm, není lhostejnosti, která by zde se nezvrátila na soucit Soucit a s kým ? S tou velkou, divnou, historií lidstva, s tím pracujícím, nadšeným, se

:

—

—

!

—

záhadnou

vždy znovu mrskaným, vždy vítzícím duchem lidským! Vlastní historie Jeruzaléma ovšem již odumela. Bývalo zde plesání, nadšen mohl Jesaiáš pt ve jménu božím: „Aj já tvoím Jeruzalém v plesání a lid jeho v radost." Plesání ale již je daleko, daleko, již ani neslyšíme plá, který pišel po Lid, jenž se zde radovati ml, rozmetán po širém svt, a co ho zde zbylo, nebo se vrátilo, ve vlastním domov je poroben, obrazem nejvtší bídy. Ti tisíciletí zde zkamenla a kámen je

nm

nmý!

!

123

„Bohyn hudby", jakž krásn Schubart dí, „zde se Siónu snesla se k lidem na perutích purpurových". Že byla okídlena, zase odletla Ale jako ve snu slyšíme ješt její vzdálené zvuky. Stojíme na cimbuí Davidových hradeb a myslí naší se sunou hrdinné písn železného národa a zbožné, vroucností svou uchvacující žalmy. Procházíme se námstím chrámovým a v jeho vysokých cypiších jako by šelestila žhoucí Vysoká píse. Vcházíme do prázdné jeskyn Jeremiášovy a ze vzdálených její skulin skalních jako by znlo stkáni a nad hlavou naší jakoby poletovaly vzdechy. Byli jsme jednou také dtmi. Mladou jsme byli myslí, která si dovedla povídky biblické uvést do živých pohyb, která dovedla pozlatit Jeruzalém a upímnou slzou svlažit obrazy pašijní. Ta poezie znovu se budí, vlastn se budí vzpomínka na ni, tím elegitjší že prchlo i mládí, i že obklopující nás pedmty v skutenosti jsou tak mrtvy! Jeruzalém je msto svtové. Zasáhl do djin hloub nežli a zkusil neštstí víc než Byzanc. Dobyli ho synové Judovi David, Sisak, Jehoáš, Nebukadnezar, Nebusaradan, Pompejus, Parthové, Herodes Velký, Titus, Julius Severus, Chosroes II., Heraclius, Omar ibn el !

ím

Chattab,

Gottfried z Bouillonu,

Saladin,

sultán Selím,

Ibrahim pasa, a kolikkrát dobyt, tolikkrát skoro byl také zbourán a zvrácen. Jeruzalém je tsn spojen s nejvtšími kulturami náboženskými. z nich mly zde rozkvt neb kolébku svou, tetí, moiiamedánské, po Mekce je Jeruzalém mstem nejsvtjším. El Kuc „svatá", Kuc šerif, Kuc mubarak „ušlechtilá, požehnaná svatá", íká mu Arab i Turek. Avšak divný ten osud Jerusalema Mohamedánm je svatým teprv po Mekce, Židm teprv po penžním trhu, kesanm teprv po ímu. Kesanství narodilo se v Jeru-

Dv

—

—

!

!

!

124

zalém a ím, ten drzý, pánovitý, híšný ím se odvážil kletbu svou vyknout nad mstem, *j v nmž pjiž sobil a zemel pece jeho vlastní bh Pec zstane Jeruzalém pedním putovním místem i

V

jeho vysokých zdech,

lidstva

!

lásce,

ale v živé skutenosti stojí

ne

sice ve svornosti a

chrám mohamedánv

kesanova, oltá kesanský vedle židovského, a ozývá se v souasném sboru napomínající modlitba muezinova s žalobou sefardimovou a písní katolickou, protestantskou, arménskou i koptskou. „Kamenu je stejno, lovku nese-li stechu synagogy, kostela nebo mešity mnich, levita nebo derviš, posud stejno, šlape-li po Ano, Jeruzalém bude putovním jen když je šlapán!" místem pro ty, kterým neplatí víra, jižto ale s vroucím zanícením za vznešenou myšlénku lidstva ukižovat by se dali sami znovu. Zde poprvé jasn a krásn vyslovena bylá zásada rovnosti lidské, zde poprvé také byl muedník vedle

—

nm

—

i

její

biován

a utracen.

Uplynula v

život.

dv

Bude v

zpustlé Palestýny,

a zásada ta posud neuvedena Jeruzalém, to skalní pusté msto

tisíciletí

ní

míti

ješt slovo vážné?

Pro

nj

je

úkol a místo již jen v poesii Jeruzalém má poetické své údolí Josafat. Sem klade všecky nážid místo posledního soudu. , Shromáždím rody a svedu je do oudoH Josafat a souditi se budu s nimi tu o lid svj, a o ddictví své israelské, kteréž rozptýhli mezi národy," prorokuje Joel. A zde, nad „zlatou branou" kižákv trí ze zdí mstských vodorovný sloup a na tom prý sed bude soudit zas Mohamed své. kdtžto zárove na protjší hoe Olivetské zasedne soudce Kristus. Zde Kristus, tam Mohamed a uprosted :

*)

Za cisae Bedicha

lí.

125

Jehovah v erných, kižujícími se blesky protkaných, hromy otásaných mranech! Zasednte a sudte již ty zhoubce hdstva, kteí žijí z jeho krve, usmrcují jeho myšlenky a vraždí svobodu jeho!

—

II.

Rád bych vdl, odkud malíi obyejn Jeruzalém si

kreslí

Co jsem vidl obraz,

!

alespo hlédnout

v perspektiv. s

všechny byly

Dobe mže

,hory pohoršení",

a

kreslíc

špatný,

msto pe-

nebojí-li se, že sedláci

vesniky Siloah, na kidronském úpatí hory, povstní svým fanatismem, trochu ho pokamenují. Nebo ješt lip z

hory Olivetské. Jako vbec všechno jeruzalémské na zcela skrovnou prostoru smstnané sob mysleti musíme, také údolí kidronské není široké a hora Olivetská o polovic alespo pistupuje blíž k mstu než náš Petín k Vltav, Jerusalem leží na druhém svahu judských hor. Když jsme byli z planiny Sáronské po sedm až osm hodin na koních vystupovali vždy výš a výš, z hebenu na heben, dostáném se konen na výšinu, s níž zíme dol ku zdem jeruzalémským a pes na horu Olivetskou, Na konci mírného svahu leží Jeruzalém. Z dvou stran, k brán joppské adamaškové je obklopen jaksi pevninou, k ostatním dvma stranám vzhlíží jednak údolí Hinnom, v rovném pak úhlu k tomuto údolí Kidron i Josafat. Za Hinnoraem vznáší se hora .,zlé rady", nad Kidroneni se sousední

n

strmí Olivet. Dívárae-li se s tohoto vrchu na msto, leží ped námi jako pravidelný tverhran. Vzdor té pravidelnosti je dosti malebný pohled. Vysoké zdi s cimbuím dodávají rázu pevnosti a ve zdech tch, zvláš v úhlu hinnom-

126

ském jsou vezdny ásti zdi kdys chrámovou prostoru Šalomounovu obmykajicí, balvany to velikosti bájené. Kuple a vže mnohých kostel a mešit vynívají z celého npohoí kupliek malých, jichž má skoro každý kolik bílých, zdných, a rozsáhlejší klášter teba do Nebo nestaví ticiti. Dom se zdá být pevelký poet. dv neb ti poschodí nad sebou jako u nás se skupením domk malých jdou jen do ulice, uvnit je jak bílé kostky vypadajících, slojících bud vedle sebe nebo šikmo nad sebou a spojených schody nebo nekrytými ulikami nebo prostranstvím, v jehož stedu cisterna. Každý vtší pokoj mívá kupli. Takto jsou stechy orientální ploché, a slouží v podveer co terasy, ozdobené

dm

dm

;

dm

i

nkdy

aloí nebo kaktusem. Duté cihly, složené nad sebe do trojhran, bží kolem stechy, chrání ped zvdavostí sousedskou, pivádjí erstvý vzduch a dodávají pohledu na celé msto ješt více pestrosti. Jen že vše je stavno ze svtle šedého kamene kídového a barva fa je k zoufání monotónní, Jeruzalém jako by byl pod mrtvým pikrovem. Jeruzalém byl nkolikkrát z koene vyvrácen, také zemtesení se piinilo k zmnám, dnešního dne není ani více lze udat pahrbky a údolí dávná s bezpeím. Jen Sión, Olivet, Josafat a Haram (námstí starého chrámu) jsou jisty, ostatn vše nejisto, Golgatha s božím hrobem už docela pouhá bajka. A modernjší ten Jeruzalém je skoro všude stejný. Budovy v evropském zcela slohu jsou skoro jen ped joppskou branou, kde po výšinách roztroušeno nkolik škol pro arabské dti, protestantských diakonisek, špitál pro malomocné, ruský velkolepý hospital pro poutníky. Uvnit rozdleno msto sice na nkolik tvrtí, arménskou, kesanskou, židovskou, mohamedánskou, aniž by se ostatn tch 40.000 rzno-

dm

127

vrc

jerusalémských vázalo písn na tvrt svou, avšak tvrti ty architektonicky nejsou od sebe pranic rozdílný.

Mimo Haram je velmi málo námstí i „meidan" v Jeruzalém a všechny nepravidelný a malý. Ulice jdou od západu na východ a od jihu k severu, i kižují se obyejn v úhlech rovných. Avšak mnoho jich je slepých, rovna, všechny pro svažnou polohu ani jedna strmý. Dláždní je horší než caihradské a blehradské, tedy nejhorší na celém svt. Dlaždiky jsou velký, skluzky, nebezpeno pes pšky ale v Jeruzalém „se nesluší". A nejen v Jeruzalém, nýbrž vbec v celé Palestýn není povozu ani jediného.

pkn

n

komo

—

V

noci jsou ulice zcela neosvtlený a chodec musí si svítilnu. Také ale za dne v nich „suk" je kryta, jiné temno. Nkterá ulice bazarová jsou vtšinou úzký, musíš zcela obrátit, setkáš-li se s velbloudem nesoucím roští z Hebronu nebo oslem vlekoucím klády. K tomu jsou špinavý jako v Kahýru a po nich již zase jako v Kahýe a Caihrad dohromady. Kamenné domy strmí do výše, že sotva vidt pruh modrého nebe. Ped nkterými jsou také ješt kamenná sedátka vestavena do ulice, a okna, opatena erveným, dle

pedpisu nést

—

—

ps

nkdy vit.

pkn

ezaným mížím,

Kde jsou

dílny,

„mankalu" (hrnku lémská)

dvemi

s

valí

se

vynívají vesms arkýokou výhni nebo moud

uhlím, jediná také kamna jeruzakomín bys zde marn hledal.

ven, nebot

Jeruzalém ml sedm bran. Z tch jsou ti zcela zazdny, mezi nimi také byzantinsky vyklenutá, pknými sloupky ozdobená „brána zlatá", ili „brána milosrden-

— bab

Rachmech, jak ji Arabové nazývají. Zde na oslu, pozdji se tu proto odbývala kesanská procesí, avšak mohamedáné bránu zazdili, ství"

prý Kristus

er

vjel

!

128

nebo msto

je

kryto.

V

rozšíena povst, že jí vejde jakýs král, opanuje msta celý svt. Pro tutcž povru zavírají po as modlitby o velkých svátcích také brány ostatní. Tyto zstávají takto oteveny do slunce západu, jen brána joppská o chvilku ješt déle. Sbíhajít se k brán té, kterou Arabové nazývají bab el Ghalil, „branou pítelovou", silnice z Joppe, Betléma a Hebronu. Abraham je mohamedánm tím práv „pítelem božím', takto je Ghalil i arabský název Hebronu, domova Abrahamova. Zsinalá barva smrti, jaká kryje Jeruzalém, je rozestena také po celém jeho vkolí. Palestýna je pouš, kamenitá, skalnatá, smutná pouš. Když král David s rána na cimbuí siónského hradu modlitbu svou odíkával, ptactvo jeruzalémské prý zpvn opakovalo každé slovo po nm. Mohl by se vyní modlit do uplakání, ani ptáátko by se neozvalo! Jist že bylo zde druhdy kvtnatji, avšak nyní sotva že jaro vyloudi trochu zeleni, traviku na kameni. Blošedé, nahé je celé vkolí. Jen zde onde nkolik zvetšelých oliv se smutnou, šedivou zelení svou, takto vše jako by dávno vypáleno a popelem poa z

té

pustot

je

mohutná

vznešenost.

Když vyjedeš

na Olivet a zde za mešitku, díve kapli „na nebe vstoupení" a za malou arabskou vísku Tur, až dech se zatají tou velebností Zde mrtvé vné msto, kolem nho samý hbitov posetý bílými kameny, pes tam ty nahé skály hrobu Samuelova, a dál a dále samý nahý vrch, samá nahá skála, vidíš celé moe mrtvých výšin, obrovské nehybné vlny šedivé rozloženy vždy dál, vždy dál, až tam u závratné, vždy ale ješt jasné dáli horské velikány moabitské, ped nimi údolí, jímž vine se temný pruh Jordánu, za ním pouš Kristova a v právo to modré zrcadlo Mrtvého moe, až dsiv jasné a klidné, tiché jako hluboký sen !

n

129

Trojvrcholý Olivet pirovnávají k orlu kídly. Orlí myšlénky nesou se s nho okruh ticeti mil a pes tisíce let!

—

s

rozpjatými

mžikem pes

III.

Nkteré ulice, zvláš kde jsou pouhá bydlišt mohamedánská, jsou kláštern tichy. Po uhci nejde lovíka, domy jsou zaveny, kladívkem kovovým musíš teprv zaklepat,

žádáš-li za vstup,

a

vystrí-li

nkterá až píliš

bezpená moharaedánka nezahalenou hlavu, jako by uštknuta škubne sebou zas zpt a slyšíš ji, jak si zabduje: „Ja da veti!" (Já nešastná!) Ve vzduchu slyšíš velkých kobylek, které nad mstem v milionech poletují, jako hvzdiky se v slunci lesknou, cisterny zneišují a vše pohubí.

jen chestot kídel

Také ve vkolí nkterých konsulát

je

vné to

ticho.

zvlášt nešasten, zaslechneš vzdálený zvuk njakého piana, jediné to náhrady za evropské koncerty,

Leda

že, jsi-li

plesy ald., v bazarech

jichž

v

svatém

mst

posud

není.

Jinak

mohamedánských, v ulicích od joppské brány vedoucí na východ, pak v „ulici kesanv". Zde \e dosti dílen pokud slunce svítí, vyniká stále jejich ruch Klempíi mají plné ruce práce, aby staili dlat poutníkm plechové láhve na vodu z Jordánu. Soustružníci dlají skínky, ítai pulty, desky na jeruzalémská „alba" a ;

ze svtložlutého deva balzámového, svtlohndého olivového a tmavého „hebronského", i prodávají dýmky ty kus po kuse zbožným chudým poutníkm se zvláštní obtovnosH po dvou francích, teba by kus po kuse nestál za pt centim. Jiní soustruhují jen olivové devo na ržence. Hladicí vyrábjí z ernošedého „kamene Mojžíšova", piváženého od Mrtvého moe, kalamáe,

dýmky

130

turecké šáleky kávové. Jako v Caihrad mají penzomnci také zde celý svj krám na ulici, malou tyhrannou a zadrátovanou skínku a v ní v divné smtžítka,

napoleony a guiney, tereziánské tolary, španlské „colonnaty" i tolary sloupové a anglické rupie, drobné egyptské i turecké, stíbrné turecké medžidii ili „ghazi" {= „vítzící", jak je zde nazývají), ruské impe„liry" riály a turecké zlaté mince po stu „ghuruš" (piastr šesták), po 50, ano i zlaté ješt po 5 a 3 ghuruších. Mezi tím, ovšem ne ve valných houfech, pechází lidstvo všech národností. Slyšíš rusky, arabsky, turecky, ecky, syrsky, hebrejsky, italsky, není známjšího jazyka, jehož by Jeruzalém neslyšel den co den. Kvetoucí to mosaika lidu! Zde se plíží jako stín mladý židák v žqsici

mdné

=

Tváe jeho jsou voskov bledý, oi visí jako na mají výraz nemocného dítte, vše na bidélku; pišel z Polsky sem, bez úele, bez píiny, a

panovitém rouchu.

nm

trpí hlad. S nesmírnou, ale pirozenou grandezzou kráí beduinský šech (pohlavar). Pes turban má pehozený

hedvábný

šátek,

otoený hedvábnou

šrou —

kroj to

všech vznešenjších jezdc od Malé Asie až na konec Afriky. Abejah, dlouhý, bílý pláš jezdecký, splývá s ramenou až na zem. Pod pláštm vidíš místo širokého hedvábného pasu, jaký nosí Turci co ochranu života pi jízd, pás kožený. Šech t spatil, jede pravicí k zemi, jakoby prachu nabrati chtl, pak ji klade na prsa a na elo, naež ti pravici podá. Byl poznal cizince a doufá, že budeš od nho najímat kon k objíždkám, ano že co stráž sprovodí k Jordánu. Za ním stojí nkolik venkovan a venkovanek kolem prodavae vody. Mají na sob jen modrou košili, pes tu plást z velbloudí srsti, bíle a pruhovaný, na

t

hnd

131

oholené hlav jen v temeni piplácnutou kulatou epiku z plátna nebo plsti, jaké se tu obyejn nosí pod kefturbanem). Pišli vesms z vesíéchom (i emamechem nice Lifty a hledají práci nádenickou. Ženy jejich jsou zcela podobn obleeny, jen že nkteré nemají nic jiného na sob než tu tmavomodrou košili, a která má jakýs plášf, nemá plstný, nýbrž jen z jakés lehké hndé látky. Sprovodily muže k práci, avšak samy zde pracovat nehodlají. S ženskými služebnými mají hospodyn jeruzalémské vbec kiž. Svobodná do služby nejde, stydí se za ni, jen nejchudší vdaná Jeruzalémka posluhuje, avšak kolikráte se jí za den zachce navštívit svou rodinu, odejde od práce Prodava vody „ze studn Nehemiášovy" má své zboží v podlouhlém vaku, sešitém z jediné kže kozí, jejíž srst se vlhkostí až mastn leskne. Sedláci nepikládají otvor k ústm, nýbrž drží vak do výše a nechají sob z dálky vodu do úst nastíkat, v emž se znají až virtuosn. Ted se u nich zastavil obrovský hamal, nosi. Ne tak obrovský postavou jako schopností unést tíže nkohkacentové. A muž ten v Ramadanu, když jsou celodenní posty, pracuje stále stejn Náhle t chytne kdosi po evropsku odný za ruku. Klaní se, podává v deskách celý archiv odporuujících list a nabízí své služby. Je to „taetovovatel" z emesla a vpaluje poutníkm do prsou a na ruce ervené známky, že byli v Palestýn. Jeho odporuující listy jsou psány ve všech jazycích a od nejrozmanitjších lidí. Také jeden nmecký princ (Ludvík hesenský) dal si od nho as

=

i

!

jedenáct knížecích korun vpálit na ruku a dosvdil, že byl s ním spokojen. V nesmírném spchu nesou tu najednou Židé mrtvého kolem, položeného na žebík bez truhly. Židovky, halící se

:

132

jako

Turkyn

v bílý pláš, nepokrývající

bží hlasit bdujíce za prvodem

sob

—

ale oblieje,

pak

se sejdou zesnulého na kávu. Mrtvolu nenecliají v Je= ruzalém nikdy dýl než nkolik hodin v dom, nejrychleji vypravuji Židé své mrtvé z domu. Turci nosí mrtvého v truhle na márách, kesané bez truhly. A zase kráí naproti tob postava pedstojná, kavas, etník. Na hlav má tarbuš i fes, v ruce dlouhou hl, po boku šavli; patrn je si vdom, že vykonává velkou službu kráeje zde ped konsulem, aby odstranil všechny pekážky, které by se pánu jeho v cest naskytnouti mohly. Opilý potácí se od domu k domu a houfec tureckých žen tiskne se ze strachu ped ním ke zdi. Zde je již móda „damascénská", vznešené dámy nosí pes celý obliej pestrý, kvítkovaný šatek, kdežto prostá žena má erný závojek, který v podob kíže pikrývá jen oi, nos, ústa a bradu. Takto jsou onyno zcela zahaleny v bílý pláš a vypadají poeticky jako plný mouný pytel. Vlekou Chlapík má jak rak ers sebou as tíletého Turecka. vené, zlatem vyšívané kalhotky; jsou to jeho první a ješt je celý uplakán, že ho doma tak slavnostn po svtnici polonahého Smejkaly, než mu je oblékly. Ne práv pesteji, avšak mnohem živji je v každém „suku", ulici bazarové. Krámy jsou jaksi tyhranné, trochu nad zemi povýšené otvory ve zdi, které se na

všichni v

dom

ek

noc velkým píklopem zavírají. Uvnit bud sedí prodava pohodln na skížovaných nohou a kouí z vodní dýmky, „nargilé", nebo ibuku, „kasabé", bud pracuje zde vyklepava bavlny, ibuká, tabáník ezající tabákové listí atd. Lidstva se zde proudí hojnji a žebrák nevolá své „Jsem host boží a prorokv!" nadarmo jako jinde. Zde také vidíš více Betlehemitek, tch krásných, ano jedin krásných Arabek. Jsou kesanky, pinášejí kíže

133

památky z perleti na trh a rád bych vidl kdo by nekoupil, když se na zahledí ty mkké oi erné! Mezi kupci procházejí se prodavai nápoj a lahíadek. „Oberstvi srdce své!" kií jeden a nabízí cukrovou vodu. „istí to krev!" huláká prodava vody z rozinek „Potrava vlaštoví!" víská tetí, který má bílé, máslem potené a semenem ze sesamu posypané peivo neobvyklé nám chuti. „Tvá snídan, o postící se!" a postící se mže si za tu ghuruš koupit kulatý chléb. ,Ui si dobrou noc, barmekido!" a barmekida mže tu dostat smaženého hrachu. „Bh t potrestá, nevrnice!" a na nevrnika smje se miska okurkového salátu. Nkterý z krám zaízen na mohamedánskou školu. Plno tu kluk holky se neuí niemu sedí v kupkách na zemi a veští za uitelem všichni najednou, až lovk si uši zacpává. Nech ruce na uších! Jen o nkolik krok dál je kavárna a v té hraje kaftanovým Turkm arabská hudba cimbál, na nmž se ale nehraje kladívkem, nýbrž prsty jako na ležací harf, sto rolniek na bidle, dva tympánky velké jako kokosový oech, do nichž se také jen rukou mlátí. Melodie „modern eská", totiž žádná i „nekonená", k tomu vískot všech hudebník, a turbany Turkv kolíbají se co neja

jiné

toho,

—

—

—

:

spokojenji.

Na procházku

si vycházejí Jeruzalémané jen za bránu. Zde je nkolik kaváren, ped nimiž skládá a nakládá se velbloudm zboží. Hned u první je strašný ev. Dva velbloudi, s nichž už sedla složena, JSOU tu dohromady spjati. Jednomu z nich, aby nemohli daleko, uvázána pravá noha do výše. Druhý velbloud ist po pátelsku užívá ihned té bezbrannosti a kouše spoutaného do nohy levé, tak že tento bolestí strašn ve. Snad by jich pán opatil mír, ale práv se pere

joppskou

;

134

njakým mukarim (eledínem od

ko)

o hl. „Což a já ne?" kií a již mu hl vykroutil. Ale mukari pouští se do boje nového, maže výbojníka poplivaným svým pantoflem a nadává mu „šestnácti ps". Dále po silnici celá ada obtížených ješt velbloud a osl. Prvjší jsou také zde aristokracií. Pochutnávají-li si na mladé due (kukuici), s

jsi

ty vtší

hospodá

pán než

já,

máš

že

hl

nechává klidn

se pást, najde-li ale neboihned mu ueže uši. „Množství to dlá'' velbloud je na nejvýš nkde sto v stádu, oslík hned je

hého osla v

ní,

nkolik

žádná

set,

rarita.

V

levo se silnice schází se k vedlejší cest a po té k mírnému návrší Gihon, kde je turecký hbitov, velký rybník, vlete ovšem zcela prázdný, nkolik košatých strom

—

a nkolik potroušených budov již jsem ekl, že zde za joppskou branou jsou nkteré budovy evropské, ústavy to dobroinné. Hned na poátku poboní cesty sedí žebráci; mají zahalena ústa a nosy, jejich hlas sýpav skuhrá o almužnu a ruce vzpjaté jsou obaleny šatem, aby nevzbudily ošklivost. J?ou to malomocní, potomci onch, o nichž již bible vypravuje. Rozplemeují se mezi sebou, dti jsou obyejn zdrávy, teprv když se jim blíží pohlavní zralost, upadají v strašnou ddinou chorobu svou. U siónské i Davidovy brány mají vystaveno sedmnáct chaloupek, z nichž nemaji se vzdálit, avšak vycházejí k silnicím pec na žebrotu. Také u jiných míst palestýnských vidl jsem je žebrající. Nevím, v vlastn nemoc ta se zakládá, ale vím, že není pomoci, leda by se jim zabránily satky. Pesvdili se o tom mnozí již lékai, zvlášt anglití na Gihonu je zvláštní nemocnice pro deset malomocných, nedocihije Ašak pražádného výsledku. Do plechových jich misek padá velmi málo dárk. Tlustý knz nedá jim nieho, v houfech se batolící turecké

em

;

—

:

135

paniky jdou také lhostejné kolem nich, leda že nkterá panika nebo sleinka evropská do kapsy sáhne. Kdo má vbec as, vyjde si v pozdjší odpldne za joppskou bránu. Horko je v Palestýn jen v nkterých nás nesnesitelné, v Jeruzalém jen nkdy vystoupí pes 30" R. avšak jakmile slunko vyskoí, je zde v let ihned 25° R. a teprv k veeru se vzduch chladí, když zane vát západní vítr, dostavující se den co den. Jeruzalémané chodí za bránu vtru vstíc, procházejí se po Gihonu, zasedají na tureckých náhrobcích. Sotva ale slunce kloní se k obzoru, spchá vše do msta zpt. V Palestýn pechází den v noc již beze všeho soumraku, není zde žádného veera; jakmile ale nastane noc, zavrou se brány neúprosn a venku je nebezpeno, loupežní beduínové pak zarážejí asto až k mstským

ástech pro

;

hradbám. Mladší vracející se mužští shlukují se v tlupy falsetem sborovou píse. Aby rythmus znaili, provázejí zpv svj plácáním rukou.

meícím

a spustí lip

vy-

Meuzin nyní odzpívá s vže: „Vyznávám, že není boha mimo boha. Vyznávám, že Mohamed je vyslancem boha!" A brzy na to je Jeruzalém obesten spánkem a snem. Jen ponocní pecházejí a volají as od asu „Pochválen bud král života, jenž nedímá a neumírá!" Ale o plnoci zase to zazní s vží: „Pojdte k modlitb, pojdte k spáse! Lepší je modlitba nežli spánek !" A ihned vstává moslemín z lože, aby vykonal svou modlitbu

plnoní.

A zazní

Tu pak malého zvonku, zovoucího poutníky v Josafat, ke mši v kapli „nad hrobem

zase je ticho, až do tvrté hodiny ranní.

tenký

zvuk

kesany dol panny Marie".

Neruda, Sebrané epiey V.

20

136

IV.

Hmotn

vzato není žÍYob5'tí Jeruzaléman ani dobré Jen ani špatné. Byty nejsou laciný, strava není drahá. Co do masa jsou pože je ovšem zcela jednoduchá.

ukázáni na maso oví a kozí. Prvjší je chutné, je z ovcí tuných ocas. Koz je mnoho, jsou vesms erný až do modra, velký, bezrohy a s dlouhýma ušima, mají fisiognomií polského žida s kuerami na spáncích. Másla je málo a je bílé a mazavé jako sýr, nepkné a nechutné. Chutnjší je zelenavý arabský sýr. Telecího masa nedostaneš nikdy, hovzího málo kdy; nenít skoro ani palestýnského skotu a dovoz z Malé Asie do Alexandrie Palestýny se ani netkne. Zelenina pichází hned z hinnomského údolí u Jeruzaléma a pipravuje se vesms, jako mouná jídla také, olejem olivovým. Hinnomské sady jsou ty staré, velebené a obdivované „zahrady královské", vypadající nyní jako nkterá z horších zelináských zahrad za naším Podolem. Co do ovoce hlavn se pinášejí oranže a melouny joppské, hrozn hebronské. moruše, fíky už v Starém zákon, když nkdo lezl na strom, byl ten strom vždycky fík! Víno „jeruzalémské" a , betlémské", jež se místo v sudech uschovává v obrovských džbánech kamenných, je dosti chutné, také dobrou koalku pipravují z réví. Obilí skoro vesms pochází z pímoské plán sáronské, vyšlapuje se hned na polích, a mlýny, podobajíce se vykopaným nyní pompejánským, jsou zcela starozákonní, dv ženské vždy mlýnem tím runím vládnou „dv budou mlýti ve mlýn", jak teme u evangelisty Matouše Vtší deva

—

—

dovážejí se z ciziny (devné domy ve vkolí joppském jsou cely shotoveny a dodány až z Ameriky), v Jeruzalém znají jen hebronské klestí. Zajíc a slípek je ve

!

137

smru

Jordánu dost, tam pak je jich hojn až ke mrtvého moe. Není ostatn, mimochodem eeno, moe to tak mrtvo, jak obyejn se mysh. V jeho

ehm

k

vyvinuje se nkohk druh konchyhí, pes zrcadlo peletuji vlaštovky, sluky, kachny, po jeho behu prohání se gazela, v jeho stráních žije kozorožec, tygr, pardál, hyena a šakal. Šakal brousí až kolem Jeruzaléma, hyena navštvuje také judské hory ped mstem.

vod

Villegiaturu odbývají si Jeruzalémané pod stany za damaskovou branou. Výlety iní k známým šechm arabských beduín, kteí jsou v pípadu takovém velmi pohostinní, neiníce pi tom mezi sluhou a pánem rozdílu

pražádného.

Jeruzalémané netší se takto ve svt dobré práv povsti. Duševn jsou za svtem ostatním, hodiny své z povry všude si sídili o celou hodinu naped O povaze jejich vypravují se vci nepkné Jsou prý Iživi, plácavi, líni a nesrdnati. Avšak žebroty a krádeže, vzdor špatné policii, je zde pece jen málo.

a—

V Palestýn pichází na deset raohámedán vždy teprv jeden kesfan a jeden žid, v Jeruzalém po kesanu a po židu již na dva až ti mohamedány. Kesfan, žid a mohamedán jsou zde zastoupeni ve všech sektách svých a všichni jsou pravzory fanatismu o zajímavé

~

náboženské povaze Jeruzaléman ješt promluvím. Proto má také „jeruzalémská rada" smíšená dosti práce. Sestává z osmi len, 4 mohamedán. o kesan (eka, katolíka, arména) a žida, i jedná toliko ústn. Takto je nyní Jeruzalém dán pod ochranu všech konsul kesanských a tito mají alespo nad pisthovalými cizinci vtší moc než sám pasa jeruzalémský, k jehož pašahku náleží ostatn 1

i

celá Sýrie. 10'

138 cestovateli již pro to namane se otázka, Jeruzalém opanuje ? O slabých zde židech nemožno mluvit. Mohamedáni jsou v politickém úpadku, a první velká rána, která otese Caihradem, vydá JeruKatolíkm? Snad by se otázka ve zalém. Ale komu? prospch katolík rozluštila, kdyby papež penesl své sídlo z fiíma do Jeruzaléma. Ale papež bude se trochu rozmýšlet, aby zstavil zvyklý pepych evropský, omezil se na jednoduchost apoštolskou, vymnil krásnou krajinu za pustinu, vydal se bezbranný v šanc vždy ješt možnému, teba že pak už poslednímu výbuchu fanatismu mohamedánského, a až si to rozmyslí, nechá toho. Také, sotva že by vyšel z íma, a£ už kamkoli, vidli bychom as nov starou komedii dvou neb tí papež najednou a mli bychom hned nkolik souasn neomylných, kteí by se neomyln proklínali až do horoucích. Povaha protestantská není zde výbojna, dosáhne snad ješt

Každému

kdo

konen

mnohých úspch, sotva ale vlády. Zbývá tedy ek, hlavn Rus. Rus je „notus in Judaeadeus". Z poutník, co jich do roka pijde, alespo tetina je ruská a dochází na pouti od vlády všemožné podpory. ecké jich kláštery mají mezi Araby daleko lepší povst než katolické nebo arménské. ecký mnich je pohostinský, ale je víc mnichem než hospodským, zná arabštinu, vzdlává pdu, vyuuje

arabské venkovany, podporuje je léky. U Jeruzaléma zaraziU Rusové velkou kolonii, Jeruzalém nový. Koupili za joppskou branou obrovský pozemek, obehnali jej zdí, vystavili kostel, na nkolik set poutník, velkou nemocnici. Zde sídlí arcibiskup, muž velmi vzdlaný a podnikavý, obklo})ený ilým knžstvem, které odchová vá v semeništi svém mladé ecké knžstvo už z tuzemc, Arab. Penz jim dáno až pehojn. Rusové chtjí zde

dm

!

139

proti-ím a dobudou-li mravn Jeruzaléma, také caihradskému mohamedanismu alespo jedno kídlo. Kdo cestoval od erného podél Malé Asie, Sýrie a Palestýny, kdo vidl, jakou sumu práce, penz, intelligence vrhají zde Rusové i do nejbídnjšího hnízda, podiví se jich agitaci a vidí. že pední, ano životní svj mít

svj

zlomili

moe

pochopitelným

interes

spsobem Rusové kladou sem na

moe. Ta špetika

pravdy, která

interesu stran nás

ech,

je na povstech o ruském vypadá naproti faktm o orientu jako hraka, kterou lovk drží jen v ruce. aby ji v pravý as k vli nkomu zahodil. Idey nejvtší velmi, velmi pomalu se stávají skutkem i

z

pesvdení", pál bych

eckým nesjednocencm, Rusm,

vítzství v Jeruzalému.

I

Ve

kdybych byl „katolíkem

prospcii

kesanství.

Konsulové jeruzalémští

arci

kesany ped násilím, ale jen v mst. Jinde po Palestýn zkoušejí kesané dost, poukazuju jen k známým chrání

smutným událostem,

jakéž se podnes sbíhají v druzském Hasbeji, teba tu bylo mnoho, na 4000, mli tu tyry své kláštery, a t. d. Moslemíné palestýnští jsou nejfanatitjší, ani v hlavním sídle mohamedanismu, v Kahýe, nestane se ti jako v Jeruzalém, aby potkáva-

mst

kesan

t

zvolal: „Hajdi džaur!" Zde je kesan poád ješt „Aallak Nusrani" — „z odpuštní kesan". A pec je mohamedanism dosti blízký christi-

jící

mohamedán

Turkovi anismu,

rokem

„Isa

ben Mirjam",

Ježíš náš,

je také

jim pro-

!

Ubezpeuje-li se. že vzdlanjší mohamedán zde alespo k protestantm jakous úctu, je úcta ta

afektuje

!

140

pi

pasivnosti proLestantismu

kesanským živlm málo

Jediné ruské kláštery mohou zde néco psobit platná. a spatíš-li na ulici jeruzalémské houfec seminarist kíže, v modrých kabátech, s dlouhými zde v nich tak ty jediné pravé bojovníky budoucnosti. Jakž Turek mít úctu k sektám kesanským, když vidí, jak tyto jsou naproti sob plny evnivosti, bídných pletich, krvavé zášti ÍSotva sob v Caihrad uprosí a uplatí, již platí jedna sekta mít druhá ješt víc, aby té první vše zkazila. Jakž úctu ke knžím, kteí jsou špinavjší, výdlkáštjší, neupímnjší než jeho vlastní, pi tom i prozaitjší a nevdomjší než tento, jenž zná alespo svj korán dobe! Co má myslit o kesanech, když do kapliek svých navšují zlatých a stíbrných lamp, bohatých lišten, klenot a drahokam, když staví nákladná sanctuaria a hotely, a groše nedají, aby se alespo trochu upravila cesta k Jethsemane a Mariinu hrobu Jak má na hledti, když musí na nejsvljším míst, v kostele božího hrobu, být turecká stráž, aby se tu den co den neseprali On vidí luterány, katolíky, ale z

kláštera

vlasy,

sv.

vidíš

mže

!

neho

mže

n

!

kesanm

!

ne kesany, on chápe jen, neistá nic víc

—

že jedí jídla,

jež

on

má

za

Arci tu není více to protivné množství mnich, co dob pokižácké. Není více míst jako druhdy Mar :?aba, kde bylo lO.OUO mnich a asket pohromad, ale dost je klášter, jež chovají alespo sto eholních le-

jich bylo v

noch. V bohatém jeruzalémském kláštee arménském alespo

mnich

je

v jich kostele je síla podobizen jich patriarch, vousatých, ovšených zlatem, s rukou k žehnání zvýšenou, a skutené požehnání páí se na milliony. Klášter salvatorský chová as oO františkán, jichž guardian pikládá sob titul kustos sv. zem" jsou sto

;

muž

,

;

141

na poutníky luk

ron

dobe po hospodská

vydírají tisíce tisícv.

zízeni,

Hospody

jsou

že z nich to,

nikoli

stejn vydíravé v nejšpinavjším kout jeruzalémském, jako v pyšné budov „zahrady boží" ili zdravý vzduch a na Karmelu, kde hostm spoítají krásnou vyhlídku na moe. I v povstn drahých hostincích alexandrijských je lacinji než zde, za to také istji kláštery, a to

i

t mnich svým -pohostinstvím" odít, kamínkem z nkteré posvátné jeskyn, proutkem s njaké zázrané olivy, a podáváš-li mu v houževnatosti své pi rozchodu poád ješt pražnou dla, a lip. napálí

A

nemže-li

t

najisto

—

smradlavé rposlední atentát do ní A£ vyjdeš od sloupu, u nhož byl Kristus biován, z kapliky, kde byl sv. Jakub sfat, z domu Kaifášova, odkudkoli, poád abys si tu „vni" s rukou smýval. Nauili se tomu od posluh v synagogách, kteí pi svatbách z obadu a k vli zpropitnému ržové vody svatebanm do rukou nalívají. Klášter Ain Karim („sv. Jan v poušti"), as dv hodiny od .Jeruzaléma vzdálený, živí ?e jen vyrábním ržové té vody a má velká lada posázená samými ržemi. Mimo výdlek nehledí sob zde mniši nieho. Uknž arménskému mnichu bibli a on ti ekne ,To není bible, vždyf jsem slyšel, že ji vzal Kristus pán s sebou do nebe!" Pravým, k neuvení trefným obrazem jezuzalémského kesEanslva je kostel Božího hrobu, cíl veškeré

nastíká

ti

co

žové vody.

:

zastaven soukromými domy a kláštery, jako hladové pijavice. Jen z jedné strany je píchod volný a toliko pkná kuple chrámu pouti.

které

Je

na

úpln

nm

visí

vynívá nad vkolí. Podotknul jsem již díve, že kostel Božího hrobu postaven na míst zcela libovolném. Dle evangelia byla Golgalha zcela mimo msto (nejspíš, jak Thenius myslí, nad jeskyní Jeremiášovou, za branou

142

damaskovou, dle polohy s. s. z.) a kostel náš je ješt uvnit msta starého, v obvodu starých hradeb. A kdyby byla Golgatha pravá, zajisté že bohatý ten muž, v jehož kryptu Ježíš položen, vedle popravišt by as sotva byl rodinnou svou krypta založil alespo Boží hrob by Zbožný van de Velde praví „Kdyby byl pak nepravý. se vdlo, kde byla Golgatha pravá, za nkolik nedl byl by tam kostel Božího hrobu penesen, a hanebnosti, které se nyní pášou na Golgat nepravé, páchaly by se skryl hrob Mojžíšv, vda, jak pak na pravé. Že by lid dopouštl se tu modloslužby, mlo by nás pouit, pro se skryl také hrob Kristv." Alespo jednou do roka znesvtí se to místo vraždou. Pi velikononím rozdávání „svatého ohn" u vnitní kapliky hrobní strhne se vždy mezi eckými a arménskými strašná rvaka, ani i

—

:

bh

—

pítomné

setniny tureckého vojska nejsou s to jí zabránit, a vždy odnesou pak nkolik mrtvých. Takto mžeš vidt každého veera, jak poutníci a poutnice vnášejí si do chrámu koberce a pokrývky, aby zde v spolené zbožnosti proleželi noc. Knží jim prodávají k tomu víno a peen, by nebyli rušeni hladem. Na dosti velkém, tyhranném a velkými tverci dláždném peddvoí chrámu, k nmuž se obrací tak zvaná fasáda dv okna vchodu je vždy dosti prorženc, kížk, medaillon z perleti a jiných tret. Jakmile vkroíme do chrámu, spatíme tu nkoUk Turk, ležících na stráži, kouících, vaících si kávu, a t. d. Raiž si, tenái, nyní pedevším myslit malou, až dvacet krok dlouhou, as patnáct širokou a k ticeti stopám vysokou pedsí. Na konci jejím, jako by bezúelný stupe, leží uprosted dlažby pod povzneseným baldachýnem ervenavá mramorová plotna, 8 stop dlouhá,

—

dava

uvnit —

—

—

143

—

kámen to, na kterém Josef z Arimateji 2 stopy široká mrtvolu spasitelovu mastémi potíral. Pravá stna té pedsín kryje pahrbek Golgathu, dvoje schdky, nahoe se v pavlán spojující vedou k nmu. Povrch Golgathy je rozdlen ve dv tmavé kapliky, jedna z nich má obsahovat místo, kde Ježíš byl pibit na kíž, druhá, kde byly všechny ti kíže postaveny. Ti díry v mramorovém oltáním podklad naznaují místa. A hned vedle levé krajní díry je as loket dlouhá, pohyblivým mosazným to prý ta pi spasitelov lineálem pokrytá štrbina smrti puklá skála. Na pravé stran té štrbiny budou jednou stát všichni spravedliví, na druhé a t. d. Pod Gotgathou je jeskyn opt dvoudílná, kde našli

—

—

Adamovu

——

lebku.

Chrám sám popsat je neskonale tžko. Nemáí slohu, nemá pravidla, je pln nejrozlinjších kout a kapliek. tenám pražským pec snad nkolika slovy dovedu dát alespo všeobecný pojem. Ratež sob pomyslit, že jste vešli do svatovítského chrámu na Hradanech, ale ze strany levé, kde je hrob svatojanský, od hradu. Nedívejte co vidíte zrovna ped sebou a v právo, se v levo to, vskutku jako by co do úpravy místnosti byla jedna a vtší ást chrámu jeruzalémského. Tedy uprosted chrámu, kde u nás hlavní oltá a povýšené prostranné místo ped ním (katholikon), také v jeruzalémském chrám Božího hrobu je zcela taková místnost oddlená majetek to Rus, Pak kolem do kola tam také chodba (i lod), jen že temná, pak také ty postranní kaple, jen že nepravidelné, jedna v niveau kostela, druhá výš, tetí níž, jedna malá jen v šíce zdi, druhá vyboující z chrámového okruhu ven. Ped stedním tím prostranstvím oltáním pak, tedy od nás vstupujících v levo, as šíce prostranství toho, myslete si rotundu, nad níž ;

—

ek.

znan

!

14i

kuple

A

z velikosti naší

malostranské kuple svatomikulášské.

uprosted rotundy

té je zas nízká, krytá kaplika dvoudílná, v jejíž zadní ásti je vlastní hrob spasitelv, sarkofág 2 stopy široký, as (3 stop dlouhý z bílého

mramoru. Architektonický ten nelad je majetkem rozmanilých vyznání. Katolíkm na p. patí kaple, kde se Ježíš zjevil sv. Majdalen, kaple, kde se zjevil své matce po z mrtvých vstání, plka božího hrobu a zmínného „kamene mastí", kaple, kde sv. Helena nalezla zakopaný spasitelv kíž, a polovika Golgathy rekm náleží katholikon, druhá plka božího hrobu a Golgathy kaple vzení Kristova, a t. d. Sekty ty rozliné, jak už praveno, mají klášter své kláštery ihned pistavny k chrámu. je zde šest habešský má tu zvláštnost, že mniši v bydlejí spolen s jeptiškami.

plka :

;

Tch

:

nm

—

VI.

Jeruzalém je samá relikvie, pobožný poutník ani kde víc a kde nejvíc se rozchvívat. Jsem dosti zbožným, kteí do Jeruzaléma sami zlomys'ný, abych nemohou, podal zde tak njaký seznam, sebranou smetanu na laskominu. At se trápí Pravou Golkondou na posvátné diamanty je ovšem pedevším chrám Božího hrobu. Hned v malé, patící kaplice ped vchodem je pl onoho sloupu, u nhož byl Kristus biován. Sloup ten je obalen stíbrem. Uvnit chrámu pak se nalézá: Kámen, na nmž Místo, Josef arimatejský mrtvolu Kristovu balzamoval Ti díry v trojhranu, kde byl Kristus na kíž pibit. v nichž stál kíž Kristv a kíže obou lotr. Na proneví,

tm

Arméanm

—

—

—

:

145

stedním a pedním „Zde spsobil

Bh,

svta."

—

skalní,

která jde

je

s eckým nápisem ped vky spasení v stedu díry je zmínná již puklina

stíbrná plotna

:

král náš,

Hned

vedle levé Pod pímo až do stedu naší zem. tím hrobMelchisedechv, salémského krále hierarchického. Vedle nho místo, kde nalezena lebka praotce Adama. Místo, kde byli pochováni kižáci Bouillon a Balduin. Kus strakatého sloupu, u nhož korunovali Krista trním. Místo, kde svatá Helena se modlila, aby její dlníci našli

—

—

— —

zakopaný kíž

—

Kristv.

kíže, korunu, heby, a skuteného, který se prý

aby

jej

t.

Místo, kde

—

d.

Kiž

všechny ti

našli sv.,

padlaný

dle

Caihrad ztratil, nejspíš mohli pozdj ješt jednou zázran najít.

nkde

v

—

—

Místo, Místo, kde se dlili žoldnéi o roucho spasitelovo. kde žoldné Longinus, který byl bok spasitelv proklál, Vzení, kde byl Kristus držán, žil pak co poustevník.

—

—

Místo, z nhož se než ho zavedli na Golgathu vedle. Místo, kde panna dívala panna Maria na popravu. „Pupek naší planety." Maria žila co poustevnice Nízký to, zcela voln stojící, as pul stopy mnjící sloupek, na jehož povrchu žlutý kámen, do V prvním úhl rozíznutý jako housky našich peka. oddílu vlastní kapiiky hrobní je kámen, na nmž se zjevil svatým ženám andl. Musil umt dobe sedt, sedni. posud je v kamenu skvlý otisk jeho Dále místo, kde Ježíš V druhém oddílu hrob sám. O ti stupn Maí Majdalen zjevil se co zahradník. Druhá výš místo, kde se zjevil truchlící své matce. polovice sloupu , biování". Je za míži a smíš k Kaple nad jen hlku vstrit a pak konec její políbit. a místem, kde Abraham Izáka obtovat chtl. ostruhy Balduinovy, a t. d. Jinde

—

—

prmru

ty

—

—

—— —

—

—

—

nmu

— Me

146

V arménském velkém Tamtéž

sfat.

pozlacené

nmž

sedí prý osobn sv. nadšené, já ho nevidl.

Dm Dm

sv. Jakub baldachýnem, na Jakub. Vidí ho však jen oko

kláštee místo, kde byl

keslo pod

Kaifášv.

Anášv.

Obraz panny Marie, malovaný

sv.

Lukášem (v syrském

kláštee).

Hrob sv. Anny. Hrob sv. Jáchyma. Hrob Hrob panny Marie, z nhož vystoupla.

sv.

Josefa.

Dm

soudce Piláta. Místo, kde byl Kristus korunován (dív už jsme vidli dotyný sloup). Místo, kde mu naložen kíž. Kde poprvé sklesnul a Šimon mu pomohl. sv. Veroniky. Kde po druhé sklesnul. Kde promluvil k plaícím ženám: „Neplate nade mnou a t. d." V dom Kaifášov vzení, kde Ježíš byl taktéž držán. Tamtéž místo, kde Petr pána zapel. Item místo, kde kohout tikrát kokrhal. Item kámen jímž byla krypta hrobu Ježíšova zavena. Dále: Místo, na nmž stál Kristus ped Anášem. bohatce, ped nímž ležel chudý Lazar, než ho andlé odnesli k Abrahámu. Dm, v nmž panna Maria umela. Dm, kde se panna Maria narodila. Zná jej již toliko jeden starý kapucín a ten nebyl za našeho pobytu práv v Jeruzalém. farizea Šimona, kde se kála Maí Majdalena. Místo, kde byl Štpán kamenován. Místo, kde se panna Maria na to dívala.

Dm

Dm

Dm

Dm Dm

Uriášv a láze Bathsebina. apoštola Marka. Item sv. Tomáše. Item veleknze Zachariáše. Jeskyn, v níž sv. Petr plakal.

147

Místo, kde uil Kristus apoštoly modlitb pán. Místo, kde Kristus plakal nad Jeruzalémem; upro-

sted Olivetu. vrchu pohoršení % vedle Olivetu, místo, kde Na Šalomoun obtoval molochu. Místo, kde panna Maria pi svém na nebe vstoupení .,

ztratila pás.

Místo, kde

pán

Ježíš s osla slezl.

pi pohledu na

kde panna Maria

Místo,

kee

ku poprav

jdoucího

dostala.

nmž ml

Na Haramu kámen, na Jakob svj sen o žebíku nebeském. Místo, kde se modhli David a Šalomoun. Kde stál soudcovský stolec Davidv. Kamenná postel, kde spal Ježíšek, když se svým rodim byl ztratil. Jedna šlépj Kristova.

Okno, z nhož David Rybník Bethesda, v Rybník, v

Pramen

nmž

se

Siloah, v

se díval

na koupající se Bathsebu.

nmž

andl vodou pohyboval.

panna Maria koupala. panna Maria plénky

nmž

Ježíš-

kovy prala. Jeskyn, kde Kristus krví se potil. Místo v .Jethsemane, kde se modlil. Kde apoštolé spali. Kde Jidáš pána svého políbil.

Hrob Sál.

krále Davida.

v

nmž

byla poslední

veee.

Hroby soudc. Jeskyn, v

níž Jeremiáš své žaly

pl.

Hroby Absalomv, Zachariášv, Jakobv, Josaíatv. Hroby prorok. Hakeldama. ili krvavé pole. koupené za Jidášv zrádný peníz. Strom, na

nmž

se Jidáš obsil.

!

148

Místo na Olivetu, z nhož Kristus se povznesl do nebe. Tamtéž jeho šlépj v kamenu, a v druhém, vedlejším dlek od jeho hole, o niž se pi tom opel. Vrch „zlé rady", kde se v letním bytu Kaifášov židé radili, jak utratit Ježíše. Kámen, který mluvil, když lidé mleli, o sláv Ježíšov totiž (Luk. 19., 40.). Je v vylíbán dlek,

nm

ženské A

jej

náruživ.

líbají

pomyslete, že byste mohli na p. v blízkém a jazyk jednoho z dtí, jež Herodes zavraždil, co byste vše mohh vidt v Tiberii, Jerichu a šnrujte si uzlík t.ed

si

Betlém vidt ruku

—

VII.

—

„místo Na východní stran leží Haram es šerif zapovzené" i „nejsvtjší." Námstí obrovské, jedno Haram sám stojí za z nejpamátnjších celého svta! návštvu Jeruzaléma. Pl hodiny na to potebuješ, než jeho nepravidelný tverhran obejdeš. Je to plateau biblického pahrbku Moriah, trochu ovšem nerovné. Nkolik tu arokrásných cypiší, vyšších než naše nejvyšší topoly, nkolik oliv a oech, po jejichž pni obrovské ještrky se prohánjí, nkolik krypt, mešita uprosted, jiná mešita nad mstskými zdmi k Josafatu, pustnoucí dv, ti budovy a drobící se mstské zdi kolem, Již

to

již

vše.

zase se zde rozpadává jedna kultura náboženská

1

Není pražádné pochybnosti, že zde stál kdys Šalomounv velebný chrám, základy místy nalezené, kameny odtud do hradeb zasazené dosvdují tak. Stojíme na tom míst biblickém, jež David zakoupil od Jebusity Aravny. Jebu-

149

ml

—

svj snad na té skalin uprosted Náhle se tu na deset stop z výše vyzdvihuje ze zem balvan as 40 stop v prmru mající, okrouhlý; snad že na byla „nejsvtjší" ást chrámu židovšita

zde mlat

námstí.

nm

alespo tomu nasvduje povst židovská, že se v skrývá posud archa úmluvy s vyššími knžími. Jako nyní mešita postavena kolem nho a kuple její pne se v závratné výši nad ním, mohl také balvan již díve Vždyt je dosti posvátný, již Adam stát uvnit chrámu. ského,

nm

na

i

nm

tovat,

se modlíval,

na

nm ml

nm chtl Abraham Izáka objednch Jakub svj sen o nebe-

na

dle

všichni proroci modlili se zde, i A když Jeruzalém klesnul rozmetán a proroci prchli, chtlo se skalin za nimi, avšak archandl Gabriel zachytl ji dosud vidíš stopy jeho ruky. Zadržel ji, aby zas Mo-

ském žebíku,

—

hamed mohl modliti se na ni. Také Mohameda sob zamilovala, a když tento vystupoval k ráji, letla za ním. Již nebyla daleko rajského vchodu, tu se nemohla déle zdržeti radostí, vykikla „lululu!" upozornila tím Mohameda teprv na sebe a Mohamed ji srazil zase dol k zemi. (Ityry stopy nad zemí zstala viset ve vzduchu a visí lovk to arci nevidí, skalina je za míži tak až posud kolem ji objímající, špatn bys pochodil, kdybys chtl její základy zkoumat, jen do skalní jedné komrky smíš pod ni dol, a tu vidíš, jak balvan je podepen jedním trámem, ponvadž prý se thotné ženy píliš zde bály.

—

Haram

je

mohamedánm

„nejsvtjší", alespo nej-

svtjší po Mekce a Medin. Nejen „skála ráje" a její mešita (Omarova) to iní, také druhá mešita, Aksa, má své posvátnosti, mezi „veli"-mi (kuplovými kryptami) je také jedna, v níž leží Fatime, dcera Mohamedova, a na východ k údolí Josafata, trí zde z ochranné zdi Haramu onen mramorový, vodorovný sloup, na nmž bude Mo-

150

hamed sedt a soudit. Obma pedním, generálním sektám mohamedánským, Šiitm i Sunnitm je stejn svatý. Mezi sektami tmi není rozdílu jako mezi katolíky a protestanty, korán jim platí do podrobná stejn. Roztrouvykonávají své modlitby stejn šeni po prostranství, vroucn, nebo mohamedáné jen z milosti boží, ne za své osobní zásluhy dostávají se do ráje, modlitba je jim „klíem ráje". Stejn tu kleí zbožn, jen nkdy to nkterým škubne a on uprosted modlitby zvolá na souseda: „Ty proklatý synu proklatého sám jsi svin a jsi bratrem svin!" A druhý odpoví rovnž nadšen. Nejpednjší ozdobou námstí je ovšem ta mešita „Omarova" „Kubbet es Sachra", ,kuple skalní". Omer ji nevystavl, spíš dle stavby Konstantin neb Justinián co chrám kesanský. Pravidelný to osmihran, jehož každá strana 67' dlouhá. Zevnjšek stn je kryt krásnými bílými, mode kvítkovanými cihlami z fayencu, místy už znan porouchanými. Uvnit je rotunda, nad níž se kuple pne a kolem rotundy té bží sloupy oddlená, široká a taktéž vysoká chodba koncetrická. Sloupy jsou krásny, z drahého mramoru, vykládány mimo to tabulemi verde nebo rosso anticho. Kuple, ozdobená obrazy mozaikovými, sestavenými z malikých skýlek a kaménk jako obrazy u sv. Marka v Benátkách, v Sofii caihradské, v Dafne attické, má 45 stop v a 90 stop výše. Jsou tu 52 okna a pec uvnit znané temno, nebot okna ta jsou také samá mozaika barevného skla. V chodb vyloženo nkolik slavných opis koránu, podlaha je pokryta rákosovou rohožkou, na sloupech visí pletiva lid= ských vtas, pasy, provázky a jiné památky poutnické. Celý vnitek rotundy vypluje zmínný skalní balvan. Je pokryt hedvábnými šaty a obehnán dvojí, krásn pracovanou a vyzlacenou míží. Nejsvtjším místekem

—

—

—

prmru

1

151

komrka na východní stran pod ním. Zde vidíš hubu, kterou balvan ten mluvil k Mohamedu, otisk nohy Mohamedovy na míst, z nhož se vyšinul do nebe, místa, kde se modUH nejen Abraham, David a Salomon, nýbrž Mohamed a sv. Jií, a ve strop prohlubinu oblou, již lebkou svou vyrazil Mohamed, když jednou neopatrn od modlitby vstával. Ano, již opt jsi upomenut na soud všimni sob té mížované malé plotny v poposlední dlaze, tím otvorem vchází se do podsvtí „Birreh Ruah'' se tomu tady íká. Ped vchodem k východní stran stojí venku sloupový altán. zde prý ml David soudní svj stolec. A odtud pímo naproti pes prostranství mešita druhá, Aksa. Ped Aksou je malé, as šest krok široké loubí a ve zdi jeho zadlán erný kámen. Kdo se naproti tsn k tyhrannému pilíi postaví, oi zave, ruce zdvihne, slep ku pedu jde a dlanmi zrovna na kámen trefí, pijde zcela jist do nebe. V pihi už je hlavami díra vytlaena. Uvnit Aksy mžeš se zas pesvdit, jsi-li „nevinen". Stojí tu dva vysoké mramorové sloupy vedle sebe a tmi se musíš protlait. Ponvadž

je ta

i

—

—

nmu

pítel mj, o nco štíhlejší než já, sotva se protlail, nechal jsem svou nevinnost bez zkoušky. Takto zde vidíš pekrásný, z cedrového deva vyezaný „mimbar" i kazatelnu Omarovu, saracénské pilíe, hroby Aaronových syn a zase jednu šlépj Kristovu. Nedaleko Aksy ukazují pod zemí vzení, v jsou posud zaveni Džini ili zlí duchové, jež zavel sem Šalomoun pi stavb chrámu, pak kamenné lože. v spal Ježíšek, když se rodim svým ztratil. Již jsem pravil, že Isa ben Mirjam je velice ctn u Mohamedán vypravují si, že v Medin, krypt Momamedov, je také prázný sarkofág pro Ježíše. Kesané jsou lid mesiáše Ježíše, syna již

nmž

nmž

;

,,

Nerada, Sebrané episj V,

1

152

Mariina

—

Mohamedu shbovala

—

mír budiž jemu! a on je pravý prorok po mír budiž jemu a on byl ten. jehož Tóra (mosaický zákonník)," praví theolog

—

;

—

Šahrastani. je „místo zapovzené". Ješt ped temi lety panujících rodin býval pístup dovolen, také dnes ješt neodvaž se tam bez vojenského prvodu, budeš ukamenován. Avšak hráz je protržena, a mohamedánská povst dí: „Kdyby cizinci smli vstoupit sem, jen 4
Haram

jen

lenm

—

Viir

Nikde ve svt nejeví se Židé v postav tak bídné jako v Jeruzalém. Roztroušeni svtem, stali se úmorem lidstva, co pijavice nejhoršího druhu nežijí nikde z práce své, žijí z mozol a potu cizího, krev pracujícího lidstva musí sloužit k vyšperkování jich bohatých salon. Jinde nejvtšími, nejmocnjšími pány, jsou v Jeruzalém, kolébce svého národa, nejvtšími bídáky. Kesan i mohamedán stejn zde Židem opovrhují. On jediný nesmí do chrámu božího hrobu vstoupit nikdy, proti platí u soudu svdectví mohamedána i kesana, jeho svdectví platí jen zase proti souvrci. tvrt židovská, Hareth el Jehud, rozkládající se mezi Haramem a Siónem, je také zde tvrtí nejhorší, a v ní bydlí nejhorší lidé. „Mravní opovrženost. fanatická šílenost, nejvtší bída" je zde jich píznakem, sami cestovní židovští to dosvdují. Špinaví, oškliví a nemocní plíží se ulicemi, tmavé kuery jich slabých vlas tesou se zimnin na bledých spáncích, potrhané župany visí s nich jako s bidélek, prsa jsou zapadlá, celé tlo jako by klesalo

nmu

do tch špiatých kolen. Ohyzdnjších

Žid

a

ohyzdnj-

!

153

ších

šat jsem posud nebyl vidl; jako by svt z ošklizpt ten hadr, tu švadlou kži a ten sešlý hnát Vyjma trochu málo obchodu a lichvy nedlají pra-

vosti byl Vlhl

nieho, z

žiji

jen

z

(stipendií) a almužen. Žijí Fanatití rabínové kážou ernou Laemlové, sir Moses Montefioie,

„ješibotu"

vdnosti.

nich bez

žlu, Rothschildové, nejvtší dobrodincové

jich,

Od druhého vku po

byli již i v klatbu dáni. Kristu nežijí Židé v Palestýn

života politického. Tenkrát na míst chrámu Jehovy dal císa Hadrián postavit chrám Jovíši kapitolínskému a ctít

Venuši. Strašné se strhlo vzbouení, jež vedl „falešný mesiáš" Bar Chochba, ti léta se vraždilo, Jeruzalém vyvrácen, Židé pobiti. Pec ale nyní rozdlují se politicky.

Na Aškenazim

(židy polské, ruské,

nmecké)

kteí se vyznamenávají evropským hadrem a bájenou neistotou, a na Sefardim. Tito, vypuzeni Isabellou 11., pišli ze Španl, nosí orientální kroj, jsou istjší a ídí se správou politicky od Turk vždy stvrzeného Chacham basy, Žida. Prvjší mají synagogu velikou, novou, již vystavli Rothschildové nákladem millionu frank, Sefardim mají tyry synagogy. Ostejší ili

cizince,

rozdíl v sektáství. Pedevším tu Karaim ili v text. Nazývají sebe „Jeruzalémity", tvrdí, že jediní pocházejí ze žid egyptských, uznávají jen starý zákon a vzpíraií se proti talmudu. Pak Mekebalim ili uznávaFariTito zas rozpadávají se na Perošim jící tradici. zeje). Ghasidim (Puritány i zbožné), KabbaHsty a Grodenské (Rusy). Veškeré sekty žijí u vzájemném prokletí

však

již je

vící

i

a krvavém nepátelství.

Zákon pipouští Žid v Jeruzalém jen do tí set, v skutenosti se jich zdržuje zde mnohem víc. A v houfech hrnou se do svatých mst: Hebronu, Safedu, Tiberie a Jeruzaléma, stále a z celého svta pibývají jednotlivci

ty

ir

154

mladí, onino, aby zemeli v zemi aby vyhledali naplnní svých ideál. více šíí se mezi chudinou touha po návratu do Palestýny. nebo prý již nadcházejí ervánky asu, o némž dl Ezechiel: „A vyvedu je z národ, a shromáždím je ze zemi, a uvedu je do zem jejich: a pásti na všech je budu na horách israelských, pi potocích obydlích zem." Avšak zele zešedivla, v horách vyje šakal, potoky vyschly, v obydlích šklebí se chudoba, chrám je zhanoben, Sión zapomenut poslyšte je, jak tam bdují do mrtvých stn! Nic dojemnjšího nemžeš sob myslit, než židy na jeruzalémském „míst žaloby"! Pláe tu národ nad vlastním hrobem svým, nad celou slávou, nad svým bohem, nad svou budoucností! Elegie to rozrývající, nic v ní dlaného, plá horký jako ta tím dopoušf, bdování úpnlivé jako živá zoufalost jemnjší, že zde pláe nad národem vyvrhel národa! Za žádnou cenu by žid nevešel na svatý pahrbek Moria, na námstí Haram. Ne bolestí nad tím, že na míst jeho chrámu stojí tu chrám cizí, ale on si rozhnval boha svého, on není hoden vejit na místo tak svaté! Jen vedle nho smí s bolem svým doufat, že usmíí toho, „jenž Jeruzalém vystaví a vyhnance v Israeli svede". Za západní obrubou Haramu leží to „místo žaloby". Malá ulika, sotva padesát krok dlouhá, osm krok široká. Neistá dlažba, neisté zdi, pec je tu cos velebného. Vysoká zed Haramu strmí jako kamenný, neuprositelný pomník zašlých dob. Podklad její, spodní polovina je tatáž, která byla již za Šalomouna. Již tenkrát, když ješt skvostný jeho chrám vznášel se nad kamenem Jebusitovým, z nhož kdys stvoen svt, a v nmž se ted kryje spropadlá archa úmluvy, blely se zde ty nepohybné, až 3U stop dlouhé balvany. Ješt i

celé rodiny,

otc svých, Poád víc a

staí,

tito,

i

—

—

—

:

155

velebnjší je ale ten bol, jenž zde doráží do nmých stn, bol, který petrval vky a vky, a dnes ješt vynucuje hoké slzy srdcím, jež pro všechen cit jsou takto mrtva. Sem picházejí židé každého pátku houfn, zde jednotlivci

probdují

i

ostatní dny.

Zují boty, než se piblíží zdi, zahalují hlavu, než

oprou o stnu, než hlasit,

zpívají

jí

zvukem

ji

bijou v mrtvý balvan, modlí se se chvjícím, choulí se k zemi,

pláou

a stkají! „O milosrdný, vysvobod Sión a svolej svj Sión krásný a dej v bydlet Jeruzaléma,

ui

nm

lid

do

svému

vtvi z koene Jesse!" modlí se první. „Nevzpomínej na nepravosti otc našich, ale vzpome na ruku svou a na jméno své v as tento Duše v ouzkostech a duch soužený volák tob: Zhyneme na vky? Slyš nyní modlitbu mrtvých israelských " volá druhý. „Rozptýlil jsi nás v pohanní, podlé všech nepravostí otc našich, kteíž odstoupili od tebe, pane bože králi,

!

!

náš!"

naíká

tetí.

A šedovlasý, i

stoletý

staec jme

se

pedíkávat, a muži

nm

ženy verš za veršem bdují po „Pro palác skvostný, jenž v ssutinách!" Odp. „Zde sedíme opuštni a pláem!" „Pro chrám vznešený, jenž rozmetán pro zdi drahé, jež strženy pro slávu naši, jež zhynula pro velké muže naše. již pomeh pro skvosty národa, jež shoely pro knze naše, kteí poklesli pro krále naše, již Ho neznali Odp.: „Zde sedíme opuštni a pláem!" A k tomu ty hadry, ta bída!

—

:

—

—

— — — —

—

Prplav

suezský.

1870.

I.

Vru, že jsem s kloboukem alespo v myšlenkách smeknutým stál na palub francouzského našeho korábu, když jsme se blížih Port Saidu. Ml jsem spatit nejobrovštjší dílo našeho století, kanál suezský, uskutenyní sen nkolika pedchozích tisíciletí. A bylo zde pomoci slavit nejvtší tedy, jako bych vítzství našeho vku, dosažené bez krve, na spásu pokoLidský duch a lidská pilnost rozrazily lení budoucích. kamenné pouto Asie a Afriky, spojily dv moe, pišijiuly nám východní Asii, zkrátily cestu do Indie o dv tetiny, vkouzlily život v mrtvou poušf, z písku a vody vyarovaly zemi, msta, zelené sady, kvtnatý kraj! Leniv pomalu vystupují portsaidské budovy spchavému zraku. Stojí takka v moi, jen nepatrn se po-

nný

mn

ml

—

na obzor. A jsme již mezi obma obrovskými moly, které vybíhají daleko, daleko ven do nepokojných moských vln, a msto se ješt nezdvihá. Umlá nábeží ta chrání prplav ped spoustou písku, jaký zde k východu se ženoucí moský proud tak siln nanáší, že zcela nov postavený maják již nyní je hezky daleko zas vzdálen vody. Ale šroub našeho parníku pošinuje vznášejí

I.-)?

nás dál, náhle se vidíme v krásném pístave, velké malé parníky kouí a oddychují kolem nás, sochory a rumpály taní etných plachtových lodí skípají, padesát vedle lodi a dvakrát tolik cizích lidí vniklo již na palubu, aby nás a zavazadla naše dopravili bud do msta, bud na parník jiný. A ped námi stojí krásné budovy mladého velkého msta. Ped desíti lety nebylo tu ješt nic. Obrovské, sterými ostrvky poseté jezero Mensaleh bylo oddleno jen uzounkým pruhem hybkého písku od Stedozemního moe, hranici vítr asto roznesl a když se jen trochu rozdmuly vlny moské, šlehaly do jezera a hnaly se po Nyní zapuštn jeho slané vod až doprosted úžiny. skalní podklad, msto vzrostlo na takka pes noc, kamenné, cihlové i devné budovy pnou se do výše nkolik pater, elegantní kavárny jsou peplnny, kasino divadlo dává zábavu, se stech vlají konsulské prapory i všech stát, po širokých, jako v nových mstech amerických pohodln rozložených ulicích hemží se lidé všech národ a všech jazyk, krámy jsou naplnny evropskou elegancí, arabské kavárny stojí bidly svými zaraženy na i

lun

nm

behu, na nmž se pojí písek moský s pískem poušt, sla velbloud kleí u skladiš a velká tržišt jsou poseta zbožím západu Avšak, co

i

východu.

pec

jen zde, chceme vidt prplav sám, Již jsme sob co možná již brzy a co nejpohodlnji také vydobyli místa na egyptské pošt. Parníek to malý, pravé kapesní vydání, s kajutkou dostaující asi na celé tyry osoby, ale hanebn drahý. Parníek si pisknul jako na dtskou píšalku, v stroji jeho to zarachotilo jako v kuchyském mlýnku, odvážným skokem vyšinuli jsme se na stechu kajuty, roztáhli proti slunci své deštníky a již to šlo ku pedu pod zástavou s plmsícem. Ješt !

158

chvilku jsme vidli msto a lod obchodní, slyšeli hluk tržiš a pístavu, pak znenáhla vše zapadá a zalehá, spatrujem jen njaký bagger, na behu nco opotebovaných lokomobil, a nyní se nalézáme již mezi obma stránmi prplavu. Již nás ty strán neopustí až po Ismailiu. Jsou umle nasypány do vod jezera mensalehského, místy do dvanácti stop vysoký a tak pevný, že po nich nákladní vlaky pohybují se s úplným bezpeím. Dojem nabývá pustoty, vzduch stichnul, píroda odumela. Jako sen sune se naše jízda dál a dál, jako sen toící se kolem jednoho pedmtu. Stále ty nehybné strán v právo a levo, nehybná voda pod námi a nad námi nebe slité v modré, rozžhavené sklo. Po chvílích vymršují se ryby nad horkou hladinu, po hodin bží podél behu vychrtlý, zdivoilý pes, víc šakalu podoben. Nkdy trí nad bokem stže rybáské lodky, a sníží-li se beh, vidíme modré vody jezera a po nich naseto bílých hvzd do million, bílých to moských pták. Také vidíme po hodin dva lidi, táhnoucí lodiku na provaze, a pozdj osamlého pšáka, nahého jak ho

pánbh

stvoil.

n-

jsme první štace Ros el Eš. Na behu je kolik dlouhých, chatrných budov, opuštných to obydlí Dojeli

dlnických.

U

pístavišt

stojí

ti mužští,

z

nichž jeden

našemu parníku jako by na posmch podává vody v bandasce as tyrmázové, a ti Arabky, které myjí zde nahé své dti. Jejich erné závoje kryjí pruhem jen oi, nos a ústa, elo a líce zstávají nepokryty a závoj splývá pak pruhem dál pes bradu a prsa až skoro na zem. A zase plujem tiše dál, telegrafní bidla na bocích pebíhají a oharky erných dvma adami vyznaují u prosted as padesáte krok splavnou dráhu ostatek mimo dráhu tu není ješt úpln vybrán

kl

—

——

159

—

Lesseps Nikde pracovnických rukou a nevybírá se. prý nemá už penz, Lesseps ped témdním chtl utéci Teprv z Ismailie, vytloukli mu okna, ale nepustili ho. u druhé štace, Kantury, vidíme jeden remorkér a jeden bagerský stroj v práci, potkáváme tureckou lodici dlovou to nese tuze málo, a ono a španlský koráb válený Spotebovaný už kapitál je ješt tolik penz potebí žádá velkých úrok, nkde se mže prplav zase pískem zanést, by se leckde rozšíit a všude ješt prohloubit, strán jsou snad píkré a budou vyžadovat kamenného obkladu. K vli tomu bude snad clo a mýto píliš velké, tak že plachtové lod, kterým jsou posud majáky neopatená úskalí a nepíznivé vtry erveného moe nebezpeny, pjdou radj starou cestou svou. Obchod s Indií je pec jen hlavn v rukou kupeckých Anglian, už kteí všemu francouzskému jak had jsou nepízniví

— !

ml

;

moe

až na samý beh erveného a odtud kvapící zboží lodí svých a cizích zavážejí pes Ismailiu a Benhu pímo na Alexandrii v Stedozemním moi. Avšak paroplavba vždy více rozkvétá, podnikatelé si

zavedli

železnici

pro kapitál již vydaný, nemže škoda a hanba, aby se nedokonilo, co zapoato, a doba naše aby se objevila v témž malomocenství co vky minulé. Pltetího tisíciletí už je myšlenka ta stará. Již syn Psammetichv Necho ÍI. v 7. století ped Kr. hledl spojit Nil s moem erveným a 120.000 hdí pi tom zahynulo, jak Herodot vypravuje. V pátém století ped Kristem Darius Histaspis znovu podnikl práci tu a Herodot vypravuje, že sám prplav vidl. Brzy však zase byl pískem zanesen, nebot Ptolemaeus II. Philadelphus {-JUb p. Kr.) znovu jej pak otevel a Strabo sdluje, že Zase zabahnl nejvtší lod pak prplavem se nesly.

musí ješt

nco piinit

se pipustit ta

!

160

a zpisil,

potu než

obchodu

stala se, r.

nebo císa Trajan

dal provést

7tj7

s

v prvním

prplav nový,

Indií platný.

A

víc

století

našeho

místnímu obchodu

ješt jedna restaurace

Omarovým vojevdcem Amru

;

dali ale

prplav

aby zamezili dovoz potravin Hasv Medin lid vzbouil. Od té doby

sami zaházet,

sanu, jenž byl teprv Napoleonu I. zase vc ta napadla. Dal mit, ale vypoítali zcela chybn, že arabský záliv u Suezu je vyšší než Stedozemní moe u Pelusia (zíceniny poblíž Port-Saidu). Teprv r. 1H59 chopil se Lesseps se Saidem

mii

pašou zas myšlenky spojit ob moe prplavem slaným Evropa nemže více nechat podnik ten zahynout

—

II.

Uiním dobe, podám-li teba struný pehled celého, 86 '/a námonických mil dlouhého prplavu, prozatím bez ohledu na taktéž teprv vykouzlená msta Port Said, Vznikne tím pojem obrovitosti práce. Ismailii a Suez. Již povdno, že nejprv vyhledal, od severu poínaje, prplav lžko své v jezee Mensaleh. Jeho délka obnáší zde jedenáct hodin cesty, musil být teprv vyhlouben, po celé délce té pevnými, dosti vysokými hrázemi opaten. Na to u štace Kantury pechází do menšího jezera Balah. jímž probrav se cestou as dvouhodinnou vrývá se pak Musil se do poušt arabské nejkrutjší úkol jeho. propracovat horami El Girseh a prlom ten obnáší dole 2:00, nahoe 3U0 stop, a 250 milion krychlových stop písku muselo se odstranit! Po tíhodinné té hornaté pouti vniká za Ismailii do sladkovodního jezera Behar el Timsah (jezero krokodil), pak pichází zase tíhodinná pou pouští, pak velká a malá jezera „hoká", pak zase

—

161

—

mrtvá, smutná poušt Sinai. U Saluf El Terraba pouš musilo jen kamenu 700.000 krychlových stop být prachem vylámáno. Na to zabouje do starého kanálu faraónského a vybíhá mezi dvma dlouhými hrázemi do (lerveného moe, dv hodiny severn od msta Suezu. Avšak to ješt není všecko Než se vbec pikroilo k práci, muselo být postaráno o zdravou, sladkou vodu. Starý priplav gosenský, vycházející z Nilu, musil být na východ prodloužen až k jezeru krokodil, odkud veden až na Suez k jihu, tak že menší lod mohou z erveného moe pímo na Kahýru nebo po Nilu ješt dál, a k severu musila být hnána voda vydatnými troubami až do Port!

saidu

Za

!

spsobila voda

to

poušt

vykouzlila zelené ostrovy plné nejbujnjšího ovoce.

ta divy,

uprosted

arovné krásy

žluté

a zahrady

Takovým ostrovem je Ismailia, položená severn nad jezerem krokodilv a u pítoku sladkovodniho k hlavnímu prplavu. Hned u jmenované již druhé štace, Kantury, mní se ponkud ráz kraje. Kantura je místekem živým. Dosti dobré tu sluhou smíšen francouzskou a a

dlníky,

práv

pro

i

áe

arabské

as ti restaurace, s obanglickou, pro úedníky karavany. Pívoz kanlurský,

jdoucích z Egypta do jeho na patro vysoké pramice pevážejí velbloudy z behu na beh, tvoíce pohyblivý sted necelého mostu. V jezee Balah podržuje pak prplav ješt posavadní svou šíku, ale vyšed z nho ven a zaboiv se do hor girsežských, kde bylo tolik práce Strán s odvážením vrchovitého písku, znan se ouží. se výší, písek jich je již žlutý jako zlato, pravá to již barva severoafrické poušt. Konen strán se rozstupují, voda rozlévá se jako malé jezírko, jihovýchodn jde hlavní prplav dál, jihozápadn bží jiný prplav k vod ležící

v

Sýrie, je stále

cesty karavan

zamstnán

;

162

Zde tedy jsme

poprvé hledli do svaté vody zakalené jako ped tisíciletími, chutné a sladké, vonné k hojivé, jež ženy prý iní plodnými a zdravými, muže tlnatými a silnými. „V krev co víno «jakž obyvatelé egyptští a lékai arabští se obrací" za to mají, že by od té chvíle, kdyžto pán skrze Mojžíše Egypt ranami bil a vody v iírev obrátil, tuto " vlastnost nad jiné vody zachovati mla Ismailia vypadá jako njaké fran^^ouzské lázeské msto nebo spíš ješt francouzská villegiatura. Pijíždjícímu prplavem od severu nejdív v právo vynikne dlouhé, jednopatrové slavení, letní palác místokrálv, obklopené zelením. Je hezky daleko vzdáleno behu a poušf bží až k jeho sadm, rozlehlá žlutá, mrtvá plocha, náhle pak zelenou arou peseknutá. Ten nalinkovaný ráz zde i dále v Egypt má zele všude, je vynucena, vyprošena z poušt, hranice její jsou uritý, jako ostím nože odíznuty jsou bujnost a smrt od sebe. O kousek dál pichází krásná Lessepsova vilia, již blíže u behu, konen devné, ale rozsáhlé a elegantní stavení štacijní zrovna u pístavišt. Houfec Arab a Nigr zde eká. Nabízejí ramena svá pro naše zavazadla a pestrými, mkkými sedly opatené mezky a osly své pro nás samy. Jejich chování sé je zcela jiné než nosi jinde, jakýsi nádech noblessy je v nm, trochu ekl bych frantiny, kterou také z nouze lámou. V Smyrn turetí, etí a maltézští barkái o nás se práh, v Joppe arabští nás strhli násiln s lod a než nás nechali vystoupit na beh, svedli jsme s nimi celý pravidelný boj, zde se nabízeli takka jen oima, který dostal co nést, byl pln ochoty, který nedostal nic, smál se vesele, a kterého ostatní šidili, dal se jako dít do Z Nilu.

nilské,

vn

—

bh

pláe.

163

Široký, rovný a pkný boulevard bží od pístavišt k nádraží. Je jen as deset minut dlouhý, ale aíVické slunce nám ten kousek pší cesty stížilo, nohy nás pálily, skoro oddechnout jsme v tom vedru nemohli, a po rozžhaveném písku capali bosí naši nosii pec jako by po chladné tráv! Nádraží zaveno, nikde ani živé duše. Padli jsme kaváren ledy pod verandu nejbližší nárožní kavárny a hotel zde pebytek a zde nám eeno, že drália jede na Suez za hodinu, kterou že zde mužem propit v limonád. Z verandy byla dobrá vyhlídka na celou Ismailiu. Msto v poledním slunci jako by bylo vymelo. V evropské tvrti (Ismailia má tvrt i radj , tvrtku" evropskou, eckou a arabskou) všechny jalousie pevn zaveny, nikde jdoucího neb pracujícího lovíka, jen kde stín od budov, válí se v dímot jednotlivý otrhaný mouenín. V zadu ve tvrti arabské, jejíž domky s plochými stechami, slepené z hlíny a rákosí nebo palmového díví, vypadají jako nastavené tyhranné bedny, pebíhají alespo kon a mezci volní, a vybhnou nkdy dti do slunce, tšíce se nejstaršímu kostumu lidskému, špinavé,

—

—

hndé kži

vlastní.

Po hodin jsme šli tedy do nádraží. Zas nikde ani lovíka, teprv po dlouhém mlácení odeveny nám jedny dvée a starý, do ervena vyrudlý Arab ukázal nám na kout, kamž jsme svá zavazadla složiti mohli. Dále si nás ani nevšimnul. Pecházel sem a tam, ml jako srbská žena kužel v ruce a spádal dích chlup.

chumá

zrzavých velblou-

111

O dv

hodiny

bylo ureno.

Pan

pijel kasír,

vlak pozdji do Ismailie, než trnáctiletý hoch, stále jen kril

164

rameny. A místo patnácti zas to trvalo ticet minut, než jsme se hnuli pomalu kolem arabské tvrti. Ta byla vzhru. Arabové prohánli se svým lehkým, elegantním spsobem na koních a mezcích podél trati, drobní nahái sedli tu na bobku a hulákali. Již jsme jim unikli a zaboili se mezi pískové strán. Na mol opilý billetá, Anglian — již jsem povdl, že dráha je v rukou anglických byl nás tyry vstril do kupé první tídy. Nás dva Pražany, marseillského kupce Francouze, který už z Bajrutu s námi jen pro zábavu stále tutéž cestu konal, a njakého neslušn dlouhého Angliana, který rákosovým praporekem stále si mouchy odhánl a hned tomu, hned onomu dlouhé nohy své na klín nebo dle okolností na hlavu kladl. Z odmejknutí nebo ádných nadávek sob nedlal pranic.

—

i

Brzy

nám

bylo as tak píjemno jako v

stedovku

jsme se sem a tam. volih posice co nejsmlejší a nejkomitjší, hledli jsme se sob smát a nemohli, vyklít se, ale také jsme nemohli. Nemže být krutjší železniní jízdy než v let arabskou tou pouští. Není o fadessu na té ve vlnách se rozkládající, nkde šedou pehoušlí porostlé poušti, jejíž písek leží tu jako máselný škraloup, z nhož zde onde vyuhují do snhu vyblelé kosti velbloudí, na poušti té není ovšem nic pro délku zajímavého ale vždy se „do krajiny" ani nepodíváš! Jsi v stálém boji se sluncem hned na Lé hned na oné stran, záclony by zde nebyly pranic platný, co nejhustší jalousie uzavírají okno skoro hermeticky, ale také ty jsou ochranou leda proti oslujícímu svtlu, celý vngon je pec jako rozžhavená pec. Cítíme to každou rozechvnou ivou, že jsme na prahu kraje, v nmž ohe postavil svj trn a kde slunce se s zemí nejtužnji snoubí. V palivém tom obejmutí je vzduch

husám, když

je pekli za živa. Obraceli

—

!

165

jako rozpuštné sklo a také tvj mozek znenáhla jako nebohý humoristo, který jsi tvrdil, že by byl zasklen slunce nejen mouchy, nýbrž i myšlénky k novému živoTisíce much se ovšem tu hemží, ale koubytí probuzuje šou do tl myšlének naprosto neschopných

—

!

Rovnž nechrání okenice ped vnikajícím sem pískem, když vstupuješ do vaoonu, taská ti to pod nohama, kam sáhneš, cítíš nepíjemnou hrubost prachu, za krátko jsi po celém tle zasypán, oi se klíží a pálí. nozdry se rozsvrbují, zuby vržou •liž

jsme druhé štace, vlak zastavil. Štacijní buna stinné stran vlaku a spustili jsme okna. Nkolik dtí pebíhá sdlouhokrkými hlinnými bandaskami kolem vlaku, nkolik Arab je opodál v houfci, sedících na skížovaných nohou nebo stojících a kývajících se. Vychrtlá, ale pevná jich tla jsou zahalena v modrou halenu, erný krk a prsa jsou liolá, na hlav mají malé Dojeli

dovy

stály

kulaté, z velbloudí

upravený turban

—

srsti

ských, palestýnských

apky

zrobené

a

z

bílého šatu

kroj to všech fellah (sedlák) syri

egyptských.

Opilý billetá již je bouchají se do ramen.

mezi

nimi.

Podávají

si

ruce.

volám na nho. „Ti minuty!" a sáhne do kapsy, chytne jednoho Araba a postaví si ho ped sebe. Z kapsy byl vyndal jakousi modrou hrudku a již, neforemn a nedovedn, nakreslil Arabovi na nahá prsa panáka. Všichni se smjí, plácají do rukou, a druhý Arab nabízí svá prsa dobrovoln. Druhý, tetí, tvrtý má již modrého svého panáka na prsou, vždy nová radost, smích, plácání. Nu ,.Jak

to je

dlouho

konen

tvrt hodiny.

se zde

pozdržíme?"

—

—

trochu zábavy pro nás ale již to trvá Voláme znovu. Billetá se koukne k páro-

166

pak kývne hlavou k hochovi, stojícímu u hlavní budovy, hoch zazvoní a billetá kreslí dál. Neradno vykroit, skoro neradno vystrit hlavu. Hned je tu nkolik Arab, „sarib-duchan!" (kuák) volají na tebe a nastrkuji ruce po trochu tabáku nebo po cigáru, houfec dtí se pižene, natahují ruce a veští „bachšiš!" „moje! moje!" nkteré ti vstrí bandasku až podnos (voda) chraptí to najednou z desíti hrdel. Zvlášt neodbytné je jedno dve, as dvanáctileté, na jehož obnažených prsou blá se vyraženina, jakou jsme už na malomocných palestýnských byli seznali. Billetá už byl pomaloval všechna arabská prsa, hoch byl už tikrát odzvonil, vlak se ani nehýbe. Ouadníka tu není, ted billetá také náhle zmizel, nastává všeobecný zmatek. Lidé vystupují ze všech voz, sestupují se v houfce, roknjí, vrtí hlavou a hubují. I Arabové zapomnli už natahovat ruce a dívají se jaksi blb do toho. Ano i náš Anglian se protah' a sestoupil. Nikdo neví, co se dje. Chodíme mezi tím a bavíme se. Na parostroji nikdo, u vlaku nikdo a v nádraží stroji,

—

—

nikdo.

—

Uplynulo už tyicet padesát minut. Hubování, klení zaíná být všeobecné, jen náš Anglian vlezl zase zpátky a rozložil se pes celou jednu stranu nkdo z nás ho bude muset shodit. Kiku pibývá. Náhle lomoz u budovy. Nkolik lidí, mezi nimi iDilletá, smjíce se a hulákajíce vedou stroj-

—

níka, editele naší lokomotivy.

Ten

se protahuje,

oi, zívá a nadává. Je také na mol opilý lehnul

nkam

za pytle a balíky a usnul.

hlomozu vedou ho ku

si

ertm —

—

ale vlak se nehýbe.

pojedem?"

mne

si

uvnit

Za všeobecného

stroji.

Zase tikrát zazvoní

„Ke všem

— byl

167

„Za

ti

minutky

—

ono

zatím

pod kotlem

vy-

haslo!"

A

za další

plhodinu jsme skuten

jeli.

IV.

Pozd veer jsme dojeli Suezu. Vlak zastavil zrovna na nábeží prplavu poboního a dovedli nás do anglického hotelu, stojícího jen o kousek dál na tomtéž nápkný, velký hostinec, prostranné jizby, lože tyry osoby a dobe ovšená proti muteplé lázn v dom, uprosted budovy skytra, studené draží.

Zcela

široká jako pro

i

stinný, zelený

dvr

s

bufetem, v

nmž

as dvacet

druh

nápoj, prostranná jídelna, v níž bíle odní sklepníci Hinduové obsluhují samou „anglickou kuchyní", vypotenou na žaludek oblázkový. Štíhlí, tencí jsou ti Hinduové nade všecko pomyšlení, v ramenou i bocích jako nudle, a jakmile nkterý se k tob postaví, aby podal mísy nebo dal do sklenice rozliných

ledových

—

zcela zvláštní, ostrý kus erstvého ledu, ihned ho cítíš zápach jako by jim prýštil ze všech pór.

Daleká vtšina sem picházejících zámožnjších cestovatel sestává z hindostanských osadník, k vli nimž také hinduská ta obsluha. Sklepníci ti jsou v hostinci jako by stát v státu, mají svého pohlavára, jenž za vše vyjednává i platy jich vybírá, žijí také zcela spsobem svým, budhaismem pedepsaným.

n

Sotva jsme pojedli, vybrali jsme se na njakou ješt je msto nyní všude již plynem procházku po mst. osvtleno a bezpenost již vtší než díve, pec neradno cizinci jednotlivci vydat se tu v noci na procházku. Oby-

A

Nemda, Sebrané

spisy V.

I2

16S

vatelíím suozským pikázáno, aby nevycházeli bez hoících svítilen, a cizinci se pipomíná, aby nevycházel neozbrojen. Ty svítilny jsou obyejn z papíru a pohybujíce se po ulicích vyvolávají zcela zvláštní obraz. I mimo to je

noní

V

život zde pestrý.

orientálním bazaru, jenž

caihradský „misr-arši" voní samou ambrou, ržovým olejem, koením a nejrozmanitjšími skvostnými devy, sedí Turci a Egypta né pozd do noci. A hned na to picházejí ulice plné kaváren, cafés chantants, ho stincu, a v tch všude plno hudby, zpvu, tance, námoník a lehkých holek, jichž tu sváto na tisíce, všech barev, všeho vku i všech národ Suez platí v ohledu zde jako

tom

za nejprvnjší

msto

ve

svt

—

Alexandrii se tím

ubližuje.

Pravého pojmu o poloze Suezu nabyli jsme ovšem Sotva se den rozšeil, vybrali jsme se s bárkou z msta ven do erveného moe. Suez neleží pímo na splavnni moi, je od nho hezky vzdálen. Moe zabíhá k mstu po písité pláni, která pi východním vtru vypadá bahnit a smutn hndé jako benátská laguna. Avšak dosti široký prplav umožuje nyní píchodu zboží až k mstským skladištím a železnice je prodloužena až k obrovským dokm francouzských messagerií a dováží tam najednou tisíce cestovatel, kteíž ihned vstupují na lod bomba jské, kalkutské, australské teprv druhého dne.

a

t.

d.

Nový Suez

zrovna na míst Suezu starobylého nesmírn chudé a pusté. Ješt ped

stojí

(Arsinoe), v krajin

nm

byl napsal již Harant platilo, co o „Sotva nevelikým mstekem u nás by slouti mohlo, neb v jest na mále domv a to z hlíny odpolu písité a z palmového díví vystavených, a na vtším dvaceti

z

lety

Polžic:

nm

i-ybái v

díle

nm

bydlejí."

Bj^lo-li

to

kdys

msto

veliké

ncdokládají žádné památky místní více. Také po bývalých vodovodech, jimiž se cisterny mstské naplovaly prý z Nilu vodou, nezbylo památky. Na míle, až na stran asijské z pramenu Mojžíšova, brali vodu. nebylo tu obilí ani ovoce, vše se musilo dovážet a lidné,

dv

z Kahýry. Lesseps ovlažil celý isthmus až po Suez nilskou vodou a Suez ítá nyní 20.000 obyvatel, již žijí v evropském pohodlí. Pomalu jsme vyjeli kolem „ostrova Žid", „Džeziret el .Jahud", ven do toho tmavomodrého „erveného" moe, do nhož zde prplav vybíhá dlouhýma dvma moly, práv tak jako nahoe u Port Sajdu do moe Stedozemního. již se zázrakem nebo bez nho, tolik mužem vit, že zde, kde nyní se má postavit velký lagunní most pro karavany putující do Mekky, kde posud

A

moem

velbloudi k níž svou

procházejí a

kam práv

pou

cesta miiidolská.

pak Mojžíš obrátil, zabíhá, že zde pešel kdys Faraónem pronásledovaný Israel „odjal je (moe) hospodin vjícím prudkým a horkým vtrem pes celou

—

moe

noc, a obrátil v sucho." Zvláštní pocit jímá lovka v tomto svtovém koutku, na rozhraní moí severních a jižních, mezi Afrikou a Asií Zamraen pistupují tmavé, šedé skály africké až k samým moským, žlutá pouš lemuje jich paty a smle rozkvetlo v mrtvu tom živé msto, jehož vava ve vkolním tom velebném tichu psobí jako rozpustil!

pnám

cv

hýivý hlomoz v noci tichých budov, jako drzé vyzvání strakat obleeného trpaslíka k nepekonatelnému obru. A na druhé stran ticho ješt velebnjší, nerušené ani zvukem pírody, tmavé arabské skály, za nimiž mrtvých skal na sta mil, vncem obkliujících zákonodárné Sinai a holou poušf nejdivnjší školu, do jaké

—

]2*

170

Vyšel co národ železných hrdin a poet. Když jsme od pístavišt francouzského na kalupujících oslících jeli pak podél trati železniní zpt do msta, potkali jsme dlouhý vlak, naplnný cestujícími. Mli na-

kde byl národ dán!

vných

míeno do Ten ti

—

Indie.

msíce

více

asu

mít!

!

Masr

el Kaliira.

]

,0 Egypte, Egypte Pijde doba, kdy tebou a Tuoudiosti tvou budou opovrhovat, kdy tvá díla a iny tvé dojdou zapomenutí." 1

Kniha hermetická.

Stojíme na plošin citadelly kahýrské a prsa naše se rozechvním. Již jsme procestovali pkný kus Východu, otupli jsme proti palmám i biblickým postavám, pec jsme zde jako bajkou okouzleni znovu. Již jsme vidli mnoho, velmi mnoho kraj až uchvacujících, Idedli s výšin skutarských do Evropy i Asie, na Caihrad i Bosporus, Gernc i Bílé moe, s výšin judských na moe Stedozemní, Mrtvé na celou svatou Palestýnu, stáli jsme u paty tichých sinaiských velikán, na rozhraní mezi Asií a Afrikou pece jsme netušili dojmu, jaký se nás zmocuje zde Velká ást severního Ej^yptu leží ped námi rozestena jako velkolepý obraz, jako pepestrý, mistrovskou rukou vyšívaný koberec, a vše vidíme pouhým okem v kouzelné jasnosti. Šedivé hory mokatamské vystupují za námi, jako by na nich spoíval ješt ranní sen. Nekonená, žlutošedá poušf prostírá se v nedohlednou dál a ol)rovité pyramidy gizehské, dažurské a sakárské strmí

dmou

i

—

172 ní k nebesm. Svatý, starý Nil valí se ve dvou mocných proudech k severu, od temného jeho proudu odrážejí se svtlozelené, kypré behy. Na ti strany rozkládá se bohatá zelená plá a pod námi leží nejvtší po Caihrad východní msto, pyšná Masr- „el Kahira" („vítzná", „mstící"), svdkyn sterých boj, o jejíž zdi z

roztíštily

se

i

fanatické

lebky

kižák. Ržové

zlato

po sterých minaretech, po fantastických kuplích a brálových zahradách, hukot nejpekrásného

jitra rozlito

moe

stejšího života jako dálné dunní zanáší se k nám nebe je tak jasn modré, vzduch tak balzámový a nám uprosted té dojemné krásy je tak neskonale

—

—

smutno! Krásný, bájený, nešastný Egypt! Ne jen proto, že duševní temnota rozhostila se tam, kam Pythagorové putovali kdys co uové, aniž že ni ní slávy více tam. odkudž se šíil strach až po mocné Benátky. Byla kultura knžská, jejíž moudrost zakládala se na tyiceti dvou hermetických knihách, doba boh a pemocných králu a lid byl týrán a nešasten. Nastala kultura mohamedánská, panovali chaUfové a pyšní sultánové Mameluk a lid byl týrán a nešasten. Plným proudem dere se sem kultura .pokroilé Evropy a lid sténá a pláe. tee Nil kolem pyramid, nechává po vlnách svých plazit se obraz štíhlých minaret, nese parolodi a slouží továrnám, a dti jeho vlastni nemají jasného dne a nemli. Ptákohlavi bohové devních dob i drzá pašata nynjška panovali stejn krut, nemusily nikdy stavt pyramidy z kamene každý vrcholil pyramidy uutvol a hromadil vrchy bídy. Lid je nevyvinutý jak byl za doby boha Hóra; jeho vyobrazují co dít, s prstem v ústech, ale lid je díttem zkaženým, zlým, bojácn rozechvlým a hladovým. Staí Egypané mli „soud

—

—

—

Nm

—

173

Kde jich skulptury soud ten vyobrazují, klade ncbožtík srdce své do jedné vážky a do druhé klade Thot, „bh písmen", „písa nebes", pštrosí péro, péro to pravdy. Ví se jen o dvou neb o tech panovnících, že srdce jich udrželo se s pravdou a spravedlností v rovnováze. Pec bohové kloní se králm všem a vítají je do nebe co nejpochlebnji. Poesie mizí a nastupuje próza Tradice vymela. Memnon již nezvuí, když ranní paprslek ho políbí, ale zvuí pokaždé, když fellah udeí o jistý, v lun sochy tenkrát knz za cenu svého panse nalézající kámen ství, ted chudý fellah za mizerné zpropitné. Ctem již hieroglify i písmo hieratické, a víme, že slavené mystérie nebyly mnohdy víc než blbou povrou. Rovnž zesproslla píroda. Slavné ržové zahrady obmezují se již jen na malé Fayum, papyrus a lotos skoro vyhynuly, ke balzámový zmizel zcela. Za to rozkládá se tabák, kukuice, rýže, cukr a indigo a vynáší sedlákovi pot a pašeti mrtvých".

—

milliony.

Pec je krásná a živá a bohatá ta naše Kahýra, hlava zem! Její poloha na úpatí Mokatamu je rozkošná. Z tí stran je obklopena palmami a poli, ze tvrté bijí pískové vlny saharského moe o její zdi. Zevnit i uvnit podržela ráz starovýchodní, lip než všechna jiná msta, a je nám tu stále, jako by nám vypravoval arabský bajká kouzelné povídky své. Ale Kahýra nestála druhdy, kde nyní stojí. Tamhle smrem k Nilu spatujem síceuiny msta bývalého, odkudž pak msto pošinuto sem, podál eky. A také staré to msto, „Fostat" (stan\ bylo na poátku jen vojenským táborem nesmlif první bojovníci Mohamedovi míti usedlostí a bydleli stále v stanech, každý okamžik hotovi vyrazit dál na výboj a rozšiování prorokovy víry. Zde pak v té nové, opevnné ;

174

Kahýe odehrány

veškeré krvavé dje chalifské za doby samostatnosti Egypta, za asu otomanské nadvlády i za „znovu vzkíšení" pod místokráli. Ješt do nedávná visel v Bab (brán) Guvajleh provaz, na kterém povšen poslední egyptský „sultán z vle Mamelukv', a posud je

pod citadellou ona hromada štrku, na niž s vžovité výše i s konm seskoil jediný bej mamelucký, když Mo-

hamed Ali, první místokrál bezpenou celou tu gardu v

a

syn ponocného,

citadelle

dal ne-

Albáníky obklíit

a postílet.

Sestupme již dol do msta, pes saharským pískem hluboko pokryté námstí Er Rumejleh, z nhož zní až sem k nám nahoru hýkot a výskot zpvák, prodava,

hudebník a komik.

II.

Jen nkteré z nejvtších ulic mají svoje jména, íslován není ani jediný. Uhce jsou jako v Orientu vbec velmi úzký, zcela nepravidelný, plny kout, záhyb a zícenin. Domy jednotlivé, zde skoro vesms kamenné a asto s ozdolDnými portály, kdežto v Gaihrad jen ze deva, jsou rovnž nepravidelný, pízemí samý krám, výš samý výstupek a arký, mající místo skla a jen devné mížoví, avšak mnohdy velmi umle vyezávané a peste natené. Tím mížovím mohou ženské pohodln hledt do ulice dol. etné mešity s logpruhované, pogiami a minarety, bíle a erven na vznášejí se nad stavby vkolní. Od stechy k steše bývají pes ulice položena prkna neb petaženy šaty, aby v ulici byl stín a chlad. Nkteré ulice a tvrti jsou oddleny od sebe dosti mohutnými, obyejn ale již roz-

dm

rám

pi

175

sypanými branami a tišt

vraty.

Smradu všude

dost a sme-

také dost.

Svtové jméno má tída hlavní, zaínající hned za Esbekieh, slavná Muski. Není píliš široka,

námstím

o tetinu užší než naše Píkopy, ale aspo pl hodiny dlouhá, živjší než nejživjší kižující se místa paížských boulevard a ješt pestejší co do lidstva než povstný devný most pes Zlatý roh v Caihrad. V Muski je tlaenice a chumelenice od prvního ranního svítání až pes veerní soumrak. Nkdy je pímo nemožno pro-

niknout dál. Velbloudi a osli, kon a psi, lidé a vozy shluknou se do takového klubka, že není spásy, pokud vše nepetne bi bhoanv nebo bezohledný, ostruh a vodouzdy nešetící jezdec. Hluk se valí tu jako pád, nad njž vyniká nkdy silnjší zvuk jednotlivý, zavýsknutí kluka, hýkání osla, táhlý ev buvola nebo smutný hlas velblouda. Dáme-li pozor na všechny možné náhody a nehody, které tu hrozí našemu životu nebo

vný

alespo rovným našim oudm, nižom takto smle do toho hlomozu vniknout, již nejsou zde ty doby, o nichž pi popisu Kahýry mluví Harant z Polžic „našinec ovšem asto do jiných postranních uliek uchylovati a obchá:

musil a to ne bez mnohého posmchu, jak od pyšných neústupných Turkv, tak od jízdných pacholat, kteíž nám klobouky s hlav strhovali aneb nám je na zeti

hlavách co amrhou zatoili." Hoši uí se sice již ve školách rozmanitým kletbám na jinovrce, mnohý prohnaný diplomat, opije-li se vínem, dovede pak evropské hosty své také oslovit: „Ya kelb Ya chansir!" (o pse! o svin !), v kázáních je stálá vta: „O bože, zni všechny nevící, nepátely své; zlom jich prapory, rozmetej jich domy a dej je i se jmním jich nám Moslemm za koist" ale již je zapomenut zákon sultána Nassira! !

—

176

Kesané nemusí nosit na hlavách šaty jen erné a židé jen žluté, nemusí jezdit pouze na oslích a i to sedíce jen stranou, nemusí vstát, když mohamedán pistoupí, nemusí mít rolniku na krku, když vstupují do veejné lázn, ano mohou v rozmluv s mohamedánem mluvil ješt „hlasitji" než tento, když je toho teba, a domy své stavt také výš než on, když jim to napadne. V Muski ovšem pevládá ráz orientální, zde co nejpestejší. I Evropan, teba kroj takto svj, dá sob alespo na hlavu ervený tarbuš. Bílé, ervené a zelené turbany, dlouhé kaftany ve všech možných barvách, barevné stevíce, opasky a kazajky, bílý plášf mouenínv, zbran všeho druhu, modrá iDunda chudého fellaha a šedivý hadr oslAkv miliaji se ped oima. Krásný koár nkterého pášete žene se bezohledn množstvím, mladý sais (bhouni letí ped ním, ve: „Liuarda! ýuarda!" a

ml

tíská saisa

biem do lidu — chudj obleeného. Takového má také každý koár soukromý, ano každý fiakr. i

zvíatech to ernavé srsti a elegantniho kroku, pokrytých bohatými koberci, jedou sluhové místokrálovi. Nadulý Turek sedí na mezku, popohánném a stále bodaném hulákajícím oslákem. Jiný, dvoucentový potomek Mohamedv sedí na osHku pramalinkém, ale pec živ klusajícím. Takového oslíka

Na krásných velbloudech

mžeš štanové

i

s

jízdních,

jeho, kkikem to bílé, erné nebo kasloužícím za dragomana i uitele arabštiny,

pánem

pleti,

s nejvtším pospokojeným s nejmenším bachšišem hlavkem, dostat na den za 18 piastr (1 zl. 80 kr. r. .). Krok osla je lehký; jede-li úprkem, je jízda na velmi píjemná, ale vždy titrná, celé tlo jezdcovo krátce hupká a hlava komicky se tetelí. Dlouhá karavana velbloud nese a vlee upravené stavební díví, nebezpen sem tam kolísající a všude i

nm

;

177

narážející.

Na prvním velbloudu

duín, který zvíata jen

klidn a vznešen.

sedí Arab,

pravý be-

propjil, a hledí do vavy

Velké stádo krásných

erných

dol

a vy-

lidé do nich kopou, sokých koz prodírá se množstvím zvíata po nich šlapou, mekot a bdování až ohlušuje. Hned za stádem žene se skoro úprkem houf lidí, z nichž nkolik nese mrtvolu na márách; sprovázející ženské, vzdor tomu, že prorok podobných vcí zapovdl, zoufale pokikují, házejí písek a prach do výše, shýbají se k zemi a sypou sob bláto za adra a po hlav. Zase letí ada voz a mezi nimi proplitá se chudobné, polonahé dve, sbírající do ošatky erstvé koské trusy prodá jo pak co palivo do starodávných v E^rypt líháren, v nichž už po tisíciletí umle se líhnou kuata. Náhle se vše rozprašuje a vše nadává jako by z jediného hrdla. Majitel nkterého krámu uznal za dobré, k vli zboží svému a k vli ochlazení vzduchu vbec vylíti na ulici škopek vody. On nemže vykat „až lid trochu pejde", a ekl-li naped „s dovolením!" neplatilo to ani lidem, nýbrž neviditelným džinm ili duchm nechce náhodou nkterého polít a vyzvat pomstu jeho. A opt volá „s dovolením I-* a již vyhodil celý koš ;

:

;

Smeka prašivých, nevýslovn hubených žene se po koisti, ale již je mezi nimi malý kluk, ješt vychrtlejší a hladovjší, a pere se s psy o každé kostí a slupek.

ps

sousto.

Nkolik jezdc ozbrojených taní na bujných koních ulicí; za nimi kráejí dvma adami vojáci pší v bílých kabátcích s ervenými výložky a bilých pantalonech a vedou mezi sebou tlupu spoutaných Arab. To je zdejší rekrutýrka obstoupí se ves a sebere, kdo je zbraní schopen. Za nimi jdou zvdavé Kahýanky. Vlastn se' valí jako v pytle zašity. Tlo, beztoho oby-

—

!

178

ejn

tuné, je zahaleno erným neb hílým pláštm, pod nímž vykukují svtlobarvé, zelené, ržové i žluté šaty a ervené neb žluté trepky s vysokými špalíky. Závoje jejich jsou co nejrozmanitjší. Nkteré mají po spsob Damascének celou tvá pokrytou kvítkovaným hedvábným šátkem, jiné mají v erném neb bílém závoji alespo otvor pro oi, ješt jiné mají závoj erný jen pes pl oblieje a dole vykukuje tetovovaná brada. Jedny žvatlají v houfe, jednotlivá nkterá nese si sama palmový vjí, jiná má k tomu erného kleštnce, a tetí cválá nafoukle na oslíku, držena kleštnci po obou stranách. Mohou-li, zakoketují si tuze rády, teba by korán na nevru uroval trest smrti a mnohá už s kamenem na krku v Nilu byla potopena když nemla penz na

—

uplacení soudc. Odkud také nabrat lásky a vrnosti Bohatý si bére více žen (korán dovoluje tyry) a teba nekonený poet otroky a konkubin, to jen aby se pochlubil svou zámožností, a chudý sob jich také vezme hned nkolik, aby mu pomáhaly runí prací svou vydlávat. Jak se mu nkterá znechutí, dá jí ást vna se za jiného provdat, zpátky a vyžene ji. Vyhnána pt až šest leckterá vystídala už je ji šestnáct let muž, odkud lásky a vrnosti nabrat! A opt pichází poheb, tentokráte židovský, sprovázený as padesáti malými zpváky, veštícími, že až bolno. A jako by na posmch spustí jiný, zuivý veskot a mnikot zrovna nad námi. Po arkýích a devném mížoví nejbližšího domu honí se dv opice za velkým erným kocourem. Z míží pohybují se bidla za opicemi, bránící jim, aby nerozsápaly zvíe zde posud tak posvátné, jak bylo ped tisíci lety bohyni Nejth v Saisu sváto. Po celé ulici zanou štkat a výt psi. Nynjší místokrál dává psy sice piln otravovat, ale je

—

tm

mže

—

179

na štstí pro Kahýany poád dost, nebo psy jsou zde jedinými istiteli ulic a bez nich by Kahýra za krátilo byla zasypána odpadky všeho druhu a zahynula by morovým zápachem Aby pak byl obraz a hlomoz dovršen, pustilo se osm nosi s vojenskou patrolou do pranice. Nesli na tyech paralelních bidlech (jdou pi tom stejným krokem a drží soused souseda za rameno) celý formanský náklad žok s bavlnou a nemohli se rozkazuZcela klidn sedí vedle toho jící jízdní patrole vyhnout. Turci na nízkých slamných sedátkách bez lenoch ped sousední kavárnou a hrají domino nestarajíce se o veškerou tu vavu. Jak špinavá to kavárnika ale nejich

—

smjme

se

jí,

mnohá

z

oblíbených pražských

hospdek

není lepší!

Co

je

nzomnci

komu potom, cinkají

zabije-li se

nkdo

vedle!

Pe-

penzi a malými svými krabikami,

aby na sebe upozorniU. „Oslí friseur" stíhá osla a místa ostíhaná polepuje blinou — komický obraz! Klidn kráí Kopt pes ulici jeho dlouhý kaftan je vždy erný, kolem žlutého ela má temnomodrý obvitek a v pasu kalamá a péro v ozdobném pouzde. Jazyk jeho má se k jazyku hieroglyf jako italština k latin. Voda podává vak z kozí kže, jejíž lesklá srst je zvení, nosii a hranatý tento chlap cucá otvorem vodu jako mléko z vemena. Žebraví dervišové v hndém rouchu a s vysokou svtlohdou epicí plstnou, mající formu peklopeného kvtinového hrnku, chodí po dvou od domu k domu. Každý okamžik ti zavískne do ucha njaký žebrák mrzák, obyejn slepec. Zde vedle mešitky porozpadlé šedi už

již

;

zase žebrák, ale ten je výminkou jdoucí pistupují sami a dávají

tuný

mu

a zdravý. Kolem-

almužny, nebof ve mocný duch, jménem „Kutb", a

síceninách tch sídlí žebrák je prý sluhou jeho.

180

Nezastené ženy fellah vykraují si dlouhým kroDocela nahé malé dti, ješt skoro nemluvata, sedí jim na ramen po jízdecku a drží se jich za hlavu. Oi tch dtí není ani vidt, místo nich vidíš jen dv erné, velké kupky much. Dít se pi tom ani nepohne, matce také nenapadne, aby mouchy odehnala, vždy dorostlí lidé trpí v oích plno much a nepohnou sebou ani! Každý okamžik plíží se kolem houf slepc, vedených lovkem napolo ješt vidomým. Slunený pal, moukový písek poušt, obrovská neistota, tof pravá „egyptská nemoc oní". Picházíme k jiné mešitce, s jejíhož vysokého mi-

kem.

i

práv vyvolává muezin,

naretu

že

„modlitba je lepší než

spaní". Také ten muezin je slepec, aby nevidl tajností vkol nich harém. Pod mešitou je kotlá a kladivo jeho až ohlušuje. Nad ním je otevená loggia, arabská škola as se stem po zemi depících kluk (dvata se neuí ani modlitb, beztoho prý není jisto, je-li ráj také pro ženy). Všichni hulákají zárove a co nejmonotonnji evropský erný suru z koránu. Se stropu loggie visí

—

kluk

cilindr; provinil-li se

za trest

již

na hlavu. U Šílený otrhaný staec

cilindr

liné obrazy.

co nejvíc, posadí mu uitel dveí mešity dva praroz-

skáe po schodech

a blekotá jako zvíe kolemjdoucí hledí se zmocnit jeho ruky a políbit ji, jsout šílenci osobami svatými. ') A za ním nahoe leží k smrti pracující žena. Chytla ji cholera a donesli ji, aby umela zde na míst posvátném. Strašný pohled! Také k ní pistupují, aby se jí dotkli. Žena sténá, hází sebou a tlue na všechny strany. :

—

*)

myslné,

voln.

V

dobách chalif

jež

léili

byl

v

Kahýe

hlavn hudbou. Nyni

slavný se

ústav

choí

pro choro-

potuluji

zcela

181

III.

Mnoh(!ni zábavnjší a ješt zajímavjší než v C.arilirad jsou bazary zde. „Obrovitost" je jedin pravé naznaení jich rozmr. Celým mstekem zdá se být bazar (lorieh, kde jsou samé látky vlnné, bavlnné a hedvábné. jsou zas jen kotlái a formy jich V jednom tverci rozmanitých mdných nádob jsou co nejfantastitjší. Jiný bazar má jen ibuky, tvrtý jen zbran, pátý jen cukr a sladké ovoce, šestý má statisíce poroesních džbánk z Kenneh, na istní vody nilské. Krejí jsou tu také pohromad v stíd jedné, ševci v stíd jiné, emenái

dom

povstní svým

zas jinde,

umním

stíbrníci sídlejí v ulici

Ostatn jsme nespatili mnoho z jich krámky jsou tyhranné, nad zemí s výše

zcela úzké a temné.

umní. Jich pldruhého lokte povznesené díry, v nichž nevidíš pranieho než kouícího, na skížovaných nohou depícího prodavae.

Teprv když vyslovíš pání, vyndá odnkud

pozadí kousek jeden, a nechceš-li toho, pinese teprv druhý; avšak první už zas uschoval. Bazar Tarbieh je pln vonného koení, kadidel a mastí z Arábie, Persie, Indie a Sudanu, a vzduch je tu vní až pesycen. Hluku není mnoho v bazarech, prodava a kupova sedí klidn vedle sebe, prodava nabídne tabáku a erné kávy, a kupova mže pít celý den po bazarech kávu zdarma. Za to se zboží peceuje co možná a smlouvání nemá konce. Jen Turek žádá hned ceny poslední. „Za je ten koberec?" „Drahý! Ti „Za kissé." *) sta piastr dám." Turek jen zavrtí hlavou, nemluví z

pomrn

—

a nechá

*)

t

kissé

—

—

jít.

—

váek,

!'00

piastr ili 50

zl.

našicl

—

182

Procházkou po bazarech každou chvíH dojdeš k

n-

tí set mešit kahýrských. Není msta a místa ve svt, kde by se krása, pestrost a vznešená nádhera saracénského slohu tak snadno a dkladn mohly studovat jako zde. Máš-li povolení od konsula nebo jeho kavasa s sebou, mžeš všude vejít; po celém mohamedánském svt nebyly nikdy mešity návštv nevících tak záhy pístupny, a pístup je tu k tomu ješt o osmSmli jsme desát percent lacinjší než v Caihrad. vstoupit i do té pesvaté mešitky, kde nalézá se hlava Husseinova, vnuka to Mohamedova, kamž jednou v roce, když se na svatý hrob klade nové „kisveh" (skvostná pokrývka), neviditeln zavítá prorok sám, aby se pekteré

ze

svdil, jak vící ctjí památku vnuka jeho. Ovšem kroutí zbylí pravovrci divn hlavou nade všemi novotami, a klejí, když vidí, že kisveh pro Kaabu v Mekce

urené nyní

již rok co rok nakládá se místo na svatého velblouda, který pak už po celé živobytí své od všehkého nošení byl osvobozen, prost na parník. Sám jsem zažil malý ješt dkaz náboženského fanatismu mohamedánského. Prohlídli jsme také mešitu El Ashar. Vyšedše zase ven usedli jsme na práh, abychom obuli boty, dle pedpisu hned ped vchodem odložené. Obouvám se, a v tom cítím, jak se njaká noha lehýnce dotkla mých zad. Porozuml jsem ihned a rychle jsem se ohlídl. Fanatik byl již mezi ostatními, se schvální tupostí na mne rozhodného nesml se sice dohledícími, zmizel. pustit, ale pece se nemohl pemoci, aby alespo nenaznail kopnutí „franckého psa". „Regenerátor" Mohamed Ali, jehož nazývají egyptským „Petrem Velkým", zlomil sílu knžstva. On sebral veškeré statky chrám co majetek státní, a odvážil se i násilí, že zastavil velkou karavanu putující do Mekky,

Neho

"

183

rekrut. Páni jsou již nade všechno lid obmezuje se na patero umytí denn, na tení koránu pi stálém kýváni a kolíbání svrchního tla a na bezmyšlénkovó posty. Po celý msíc Rhamadan nepožívají pranieho od rozbesknutí dne, „jakmile je možno rozeznat bílou nit od erné", až zas do erné noci. Af se stane cokoli, nikdo nemá viny a žádného hryzení pro zanedbané snad povinnosti, a „muenníkem" je ten, kdož umel morem proto, že neutekl. (Kdož by chtl se pouit o mohamedanismu minulosti a pítomnosti, odporuuju mu výtený spis Julia Brauna. *) Nejstarší mešita kahýrská, starší než Kahýra sama, je Tulun, vystavná dle plánu Kaaby. Zde prý Abraham obtoval berana za Isáka a zde se dle povsti také zaVelký odevený dvr vnitní je stavila archa Noemova obklopen arkádami a sloupy tchto ukazují, sbíhajíce se oste, první poátky oblouku gothického. Po dvoe pracují provazníci a v ostatku bydlí chudina; vše se tu hýbe nemocí a neistotou. Architektonicky pekrásná a tisícerými vyobrazeními po celém svt známa je mešita žoldána Hassana. Bohužel se rozpadává. Hassan dal prý staviteli po dokonení utnout pravici, aby nemohl víc žádné podobn zas krásné vystavt. Nejskvostnjší je co do materiálu mešita Mohameda Aliho v citadelle. Má rozkošné, jak jehla tenké a vysoké minarety a je vnit i zevnil celá pokryta vzácnou egyptskou úblí nevýslovn arovný pohled, když ranní slunce rozeste po ní zlato své! A velmi zajímavá je mešita El Ashar, „kvetoucí", zárove theologická vysoká škola všech moa vybral

si z ní

tisíc

náboženství povzneseni a

i

!

—

—

hamedán. *;

„Gemaelde der mohainmedanischen

Nerada, Sebrané spiey V.

well. i

y

184

Vnitek (samý kulat)' oblouk nevysoký na 380 sloupech žulových a mramorových, mezi nimiž visí 1200 svítilen) je rozdlen na sály zvláštní pro Turky, Araby, moueníny, atd. Tisíce studujících, zcela chudých, zde spi po zemi a dostává denn zdarma chléb. Také professoi nemají za vyuování zvláštního platu. Kolem uitele zasedne u nkterého sloupu hlouek poslucha, pomodlí se a pak zane se vykládat korán a ústní jeho dodatky. Vlastní pemýšlení již v islámu dávno vymelo,

teba jen vše dležité

má

m

vdt z nmž

pamti. Každý

studující

stále píše, aby svou pavelký bílý plech, na zkoušel, a napsané pak zas smývá. Poblíž mešity usídleli se knhvazai a opisovai. Tito prodávají i opisy jednotlivých míst z koránu na malých papírcích, proti nemocem (písmo se smyje vodou a voda ta vypije), ano i proti štnicím, jimž povsí se na zed bytu cedulky s nápisem: „NespatíTs tch, kteí byty své opustili ze ekl k nim strachu ped smrtí? Bylo jich do tisíc a Umi, umi, umi!-' Ale už prý také vtšina moslemin-

bh

:

ských štnic je povznesena nad náboženské pedsudky. Skoro práv tak zajímavý, v nkterém ohledu ješt zajímavjší než velkolepá mešita sultána Hassana jsou tak zvané „hroby chalif", recte sultán mameluckých, nebof: hroby onch ležely uprosted msta a ustouply až na jediný bazaru Chán Chahl. ekl jsem již, že písek saharský dostupuje až k hradbám kahýrským, z živé, pestré ulice vystoupíš zde práv tak jako v Jeruzalém hned a bezprostedn do mrtvé poušt. Hned za hradbami, ale již v poušti stojí tedy ty hroby mamelucké, pravé pravzory dokonalé, co nejušlechtileji rozkvetlé architektury saracénské.

krásná

kuple

ušlechtilá

je

Nad každým hrobem

a k tomu je pistavna klenba kuplí, jak arovná

vznáší se

Jak rozmanitá

mešitka. ta

185

žebra uvnit a zevnit ta okrasa kamenická, pravé archiPortály jsou rozmanitý, krásny a tektonické vyšívání pestrý jako vegetace tropická, a minarety jsou co nejAvšak mameluci byli vyhubeni do posledštíhlejší. ního, nezbyl nikdo, kdo by se staral o udržení hrob, ano kdo by jen byl mrtvoly posledních chtl dopravit do krypt již ^íaživa pipravovaných. Vidíme minarety bez mešit a mešity bez minaret. Kuple se prolamují, z vnitku vymizelo, co odnésti se mohlo, dvorky arkádami obklopené napluji se sypkým pískem, vrata spadla a vytrhla kusy z okras porfálních, schodoví k portálm vedoucí je prolámáno. Chudina staví špinavé sluje své z nalá!

—

maného

staviva nebo

radj hned do

krypt.

IV.

Slavná Esbekieh, o níž celý svt ví a sní co o souhrnu bájených kras orientálních, kde možno se vesnít

mne nevábila. Již to není Mehmcd Ali, nýbrž místo

v kouzla „Tisíc a jedné noci", ta

Esbekieh,

jižto

vykouzlil

zohavené místokrálem nynjším. Jeho zištnost ve trnácti dnech pohubila sady uvnit msta ležící, zbyla jich jen as chudá, mladorostlá šestina, ostatek rozprodán co staveništ. Ve dne je tu plno stavebního prachu a na veer leda že libo zasednout zde do nkterého z prostých a ošumlých cafés chantants, nebo ped ním opít se o vysokou, sniv se rozkládající palmu, vyslechnout životopis svtobžné sklepnice, náhodou teba Pražanky z Malé Strany, bránit se proti dotrnosti kluka, který za dne odhánl u cukráe mouchy a za veera krade, a po píchodu domu prohlídnout pak dobe límec kabátu a košile, kolik že „denn man wandelt nicht ungestraft unter palmen," Také skuten starý, trefný citát!

—

13*

!

186

krásná Šubra, vábila.

Silnice

rovnž pozstalost po Mehmed Alim, nek letnímu tomu sídlu vedoucí je sice postikována, stromoadí samá obrovská

dobra a stále sykomora a nilský akát, po stranách krásná pole a bohaté villy, místokrálova zahrada sama je vzor sad orientálních,

kiosk v ní

s

rozlehlými,

mramorovými veran-

dami a luznými kabinety rozkošný, také je cesta sem odpoledním rejdištm celého elegantního svta kahýrského, vidíš pak zlaté ekypáže a pedrahé koiistvo, jízdní velbloudy a vykládaná nosítka, krásné dámy a jich muže millionáe, kteí sem pišli co chudí tuláci nkdy ped ale vším tím pestrým rejem dvou tak dvacíti lety základno rozmanitých kultur prohánjí se vojenské hlídky

—

komo

i pšky, bda nebohému sedláku, který by se opovážil v dobu tu sem, šavle hned seou do jeho zad, urazil by ty Evropany, kteí štvanec s pláem utíká z jeho mozol sbohatli, svým špinavým hadrem a svou nahotou To teba spatit jen jednou jedinkrát a lovk má pro celý život dost Co že je všechna chudobnost v Evrop naproti té bíd zde byla vyjíždka k Bulaku, nilskému Již milejší pístavu Kahýry, kde možno studovat lid sám. Také sem vede pkné stromoadí, nedaleko odtud je ostrov Roda, kde dle povsti našla Faraónova dcera koš v rákosí, a Ghezireh, zámek nynjšího místokrále Ismaila pasy. Zde se scházejí dlníci z továren, pracující z donucení, plavci nilští, donucení stavi silnic, bydlící jen v drách zemských, pak sedláci unavení, toužící po opití se. Zde je pro trh, hospoda a zábava, sedí pod stanem, pijí a modlí se, mezi pitím vzývají „Alaha" a mezi modlitbou klejí a žádají koalky. Hospodský pee a škvaí jim zde

—

!

!

mn

n

jídla

ném

na penosných kamnech, jediném to velkém hlinkusy prapodivných mas toí se na rožni,

kotli,

187

oškliv vypadající karbonády smaží se na plechu. Kavárník Turek mlky a s nesmírnou opravdovostí vaí kávu. kavárník Arab švitoiv obskakuje své hosty. Na ruských houpakách dávají se Arabové toit do výše a dol; po zemi hrají pronikav vouce „moru", zn;imou nám sice z Itálie, ale dlethebánských relíf známou již i starým Egypanm hlouek sedí vedle hlouku a naslouchá, jak pi zvuku tarabuty, bubnu hlinného, zpvák pednáší nkterou ze slavných romancí Abu Sejdových. Strašná hudba, vyluzovaná klapakami, ehtakami, talíi a harfami pedpotopních tvar, sprovází se všeobecným, dtinským plácáním do rukou. Pi zvuku flétny a bubnu skáe a pitvoí se národní komik, hotový blázen kroutí oima, kiví hubu, vyplazuje jazyk, stáí tlo, sedá a lehá s nejoplzlejšími posuky. Vedle nho toí se mezi tamburinami veštící tanenice, ale jen jednotlivá, zabloudilá z nedaleké Sakary. Do Sakary a dál a dál jsou tanenice vypovzeny, už se nespatují po Kahýe v houfech a jen soukrom lze spatit povstný „tanec vel", jenž znázoruje zbloudní se velky do roucha taneniina a podrobnou honbu. Co zbytek dávných egyptských dob a podobny hebrejským „ženám, jež u chrámu tkaly domky jako háje", byly na nynjšek již píhš rozpustily, teba veejných ženštin bylo v Egypt množství až k neuvení a platily znanou „z píjm". Vše tu kií a huláká, pije a taní, ale mužem pi njaké jen opatrnosti smle mezi ten lid, teba se byl stal pod útlakem Pipraven musíš být již velmi neupímným a drzým. ovšem na leccos u lidu, jehož náboženský zákonník nezná ani trestu na kivou písahu, a teba dát zvlášt pozor na kapsy vzdor tomu, že dost asto vyhubí v Egypt vláda nkterou celou ves za to, že jsou v ní ^ zlodji nenapravitelní". Navštívili jsme Bulak také pozd po ;

;

da

188

plnoci,

vava

stále stejná a

dojem ješt zvýšen plápo-

lajícími ohni a peletujícími svtly.

A jen o krok dále tžká práce v potu tváe Po Nilu se nese monotónní zpv „Alláh il Alláh!" jejž jsme již od svých barká v Suezu byli slyšeli, a na poli potí Pohání kruhem voly. se fellah v nejparnjším slunci. tahající vodu z polního prplavku. a roznáší džbery po poli, aby osení udržel v stálé vláze. Bude mít troje žn, ale ne pro sebe, nikdy pro seJDe. Podívejme se zde trochu blíž na ty „regenerátory" Egypta, o jichž civilisatorských snahách Evropa tak mnoho krásného ítá, jakými že jsou vlastn dobrodinci svého lidu! Pední z nich byl tedy Meh med A li. Nad jeho sarkofágem pipomínají nám historikové, že „byl dobrým otcem a spolehlivým pítelem, že plakal pi smrti svých vojenských soudruh jako by vlastních svých dtí, že miloval macedonskou svou vlast (pístavek Kavala za ostrovem Thasem, za njž platil sultánovi dan sám), že nikdy nevydal uteenc a skonil tolika staleté pronásledování kesan". Druhý to sultán Kajtbaj, který také plakal uslyšev, že blesk zapálil mešitu v Medin, ale kdykoliv ho napadlo, dal si !

—

—

pro svou zábavu nkolik poddaných za živa odít Keovšem Ali šetil, k vli Evrop a pak že sám neml pražádné víry. Když r. 1825 Nil nechtl dostaten vystupovati, naídil modlitby ve všech mešitách a vyzval zárove k modlitbám zastupitele všech ostatních vyznání. „Bylo by pec znamenito," pravil, „aby žádná ta víra nestála za nic!" Nejdív odstranil si Mehmed Ali všechny své „nepátely vnitní" Dal povraždit všechny mameluky, pobit ást beduín, harcujících až do bran kahýrských, a ást si zavázal žoldem, a vyhnal všechny Kopty ze správních !

san

!

189

Úad.

Ale s civilisací lidu to nešlo, pro nehybný mohamedanism a pak úplné neporozumní niístokrále samého, který sebral kteréhokoli osláka a poruil mu, aby se

vyuil na ingenieura. Jediné, co

se

mu

povedlo, bylo,

mohamedánský a vojsku dodal (píruní stelnou zbra mají posud

že zlomil nejtužší fanalism

rázu evropského jen na kámen). Veškeré opravy jeho elily jen k panovnickému a finannímu prospchu osoby jeho, on netrpl, aby nkdo jiný (sultán) utlaoval lid egyptský, ale utla-

oval jej sám dost a dost. Mehmed Ali ml monopol všeho. Veškerá sklize patila jemu, on pedpisoval,

má

vše pak za cenu, jaká íellahové potebovali, musili vesms kupovat ve skladech jeho, za ceny krvavé. Jemu stál „život fellahv za tolik co chlup Turkv", a statisíce poddaných, líbilo-li se mu provedení njaké stavby,

co se

se

sít

mu práv

a sázet,

líbila.

a koupil

eho

nechal pohynout prací a pi tom hladem. Zizoval monopolní továrny a pracovat v nich musili opt jen sedláci. Také tkalcovství na p. bylo prohlášeno za prmysl vládní a byl-li pak u nkterého tkalce nalezen ješt stav neb prodával-li tkadlec plátno, zašili nebohého do vlastního jeho plátna, napustili olejem a dehtem, povsili na strom a zapálili. Ukrulnost k lidu byla od nejstarších dob do nynjška vbec hlavním píznakem všech vlád v Egypt. Když panoval Mykerinos, jenž byl spravedliv a k lidu dobrý, zakrátko mu vštili knží vli boh, že nemá žíti déle šesti let. „Pro mám tak záhy zemít já, jenž jsem zbožný a dobrotivý, kdežto spustlí pedchdci moji

—

„Práv proto", od= každý panoval pes pl století?" povdli knží, „zkažení Egypané potebují vlády ukrutné !•* Staí Egypfané byli sami lidem velmi ukrutným, relify zobrazují, jak tloukli své zajatce a smýkali je za

—

190

mrtvým nepátelm uezávali ruce a genipak byla vlastn vládou samých Hakim Hakim musil mít vždy pi procházce dosti sluh s sebou a kdykoliv se mu líbilo, slezl s kon, nkterý sluha musil se položit na zem a chalif mu rozpáral vlastnorun bicho. A ti a takoví mohamedáni panují tu práv dosud. Ostatní „regenerátoi" po Alim rovnž zacházeli dle arabského písloví s hdem jako se sesamem „teli a vousy, a jak tálie.

Vláda

—

mohamedán

—

vydal oleje." Said pasa zapletl se do záležitosti suezského prplavu a dodával k tamjším pracím, jako za dob hebrejských, msíc co msíc 20.001) lidí. Jednou chtl dát zkoušet tažená dla. Upozornili „Panovníci evropští ho, že v polích pracují fellahové. mohou pro svou zábavu statisíce lidí obtovat dlm", rozzlobil se, „a já nemám zasteht nkolik sedlák?" tloukli

jej,

až

Ted panuje Ismail pasa, nejpovedenjší z nich. Abbas ješt moslemem, Said kesanem, je Ismail židem", praví lid. Nyní nemá lid již nieho, pranieho dan již na píšt tetí rok a pi tom žádají na naped Z chudobných, z nilského bláta slepených chaloupek vyrvali jim již všechno kuchyské náadí a nechali jich ženám jen po jedné sukni. Veškeré polnosti patí místokráli jako jednou již v trnáctém vku za „Byl-li

—

nm

!

i

sultána Nassira; místokrál použil totiž nastalého dobytího moru, pinutil fellahy, aby kupovali dobytek jen od nho za cenu svých pozemk, na nichž jsou nyní jen nájemníky! I z každé jednotlivé palmy platí se dva piastry dan a íélíahové palmy radj porážejí.*)

—

Mšákm

"*) nedaí se lip. Ped dvma léty dával finanní ministr ples. Aby byl píjezd volnjší, dal strlmout všechny vkolni domy a obyvatele prost vyhodit na ulici.

191

Fellah je dle toho zpustlý.

Honosí

se

potem

ran,

jimiž ho donucují k placení dan, a dostane-li se njak k penzm, bud je propije nebo zakopá. Snad se dív i pozdoj vzmže, pak bude zle tureckým a prot-

—

kesanm

pánm

už vdí z historie, jak se protekce v Eo^ypt odstonává. Tolik je jisto, že lid soudí již nyní, ne-li živé, alespo mrtvé. Posud je v Egypt jako za dob dávných ,soud mrtvých". Mrtvola leží na márách a imam vyzývá: „Vydejte svdectví jemu!" a lid odpovídá: , Byl mezi spravedlivými!" Ale nad mrtvolou mistokrálova úadníka lid se odvrací a mlí, vyzvání se opakuje bez ohlasu a imam dodává: „Nuž bud mu

žovaným

milostiv

bh

sám

tito

!"

V.

K

tradicionálním.

hbitovu gizehského.

vycházkám

Kahýry patí návštva ovšem obyejn jinak, ona pyramida („p-uro-ma" ~ hrob

íká

proto že zde stojí ta králv), ale mimo krále lidí.

jichž nižší

z

mu

pohbeno

tu dost a dost jiných

hroby vtšinou pouš

a písek žene se dál a výš,

stupn purom.

se

Také

my

zavála pískem již na první jsme se tedy vybrali tam ve Vyjeli jsme od a revolvery. již

pes podstavec

voze a ozbrojeni runicí Esbekieh as o hodin po plnoci, k vli ervencovému parnu. Gesta je nyní velmi pohodlná. Pkná silnice vede vystavný kdys až k Nilu, pes vodu pkný most k vli njakému plesu místokrálovu, a z levého behu spsobená k vli až k pyramidám dobrá zas silnice Napoleonov Evženii. Vzdor revolverm jsme v pohodl-

— —

ném koáe záhy garfan k nám)

—

všichni ti (pipojilt se njaký Stutusnuli, a tmavou nocí šlo to

šastn

192

rychle ku

dlník

pedu. Chvilkami nás vyrušovaly

lidské hlasy,

železniních, penocujících u své práce; železnice zahuí nyní brzy již zrovna kolem pyramid. Pak jsme slyšeli, že dvoje mužské kroky sledují náš povoz, tázavé hlasy kižovaly se s odpovdmi našeho dragomana, a kroky cupaly za námi dál. Bželi to fellahové za námi, po celou noc tu na stráži depící, pijde-li njaký cizinec, aby mu hned nabídli služby své. As dv hodiny trvala jízda, jitro se šeilo a v mrákotném rouchu stály pyramidy zrovna ped námi. Skuten velkolepý dojem Ne snad umleckým spsobem, pyramidy jsou práv jen velkou skalou, jako by ubroušenou do hran a do hrotu, nkdy vodorovn a stupovit rýhovanou, ale jaká to obrovitá pitomost, jaká zázraná kupa bezmyšlénkovitosti, jaký to do nebe trící, blb do vkolí pohlížející pomník královské svévole Básníci zde chtli slýchat bdování tch to

!

ty

—

!

stojí, když chrámy kolem již se zasuly, pomníky erného útisku a erné hanby, chtli je sl3'^chat, jak prosí pouš, aby je svým pískem již dobí jsou to lidé ti zahalila jako sarkofág

pyramid, že samy že tu stojí

co

—

básníci

!

Je znám již pvod a úel i djiny pyramid gizehovšem ských, vnitek, zevnjšek i vkolí. Lid má a o nich vždy povst svou. Vystavl je Gan,*) otec všech džin, vypravuje moslím. Tito džinové jsou zlí, ale nemohou být zatraceni, proto že se jim podailo zaslechnout kusy koránu. K vli dalšímu naslouchání lezou džinové na vrchol pyramid, alo spatí-li je andlé dobí, andlská výklad aristokracie „malá", Iiází po nich hvzdami žhounek. Již za dob llcrodotových lid spletenou po-

ml

—

ml

*)

Ogan, Okeanos-Agalhodaimon, také trochu ímský „genius".

!

193

pvodu pyramid, piítal je Hyksm, jichž vláda nebyla ovšem o nic sladší, než vláda králv a pravých pvodcv staveb tch. Nebudu tisíckrát ve všech literaturách popisované zde popisovat obšírn. Stojí tu ti velké pyramidy za sebou, roh k rohu. Hned první, již si co kryptu vystavil Ghufu i Cheops, je zárove nejvtší. Byla také jednou vest o

pokrývka se zcela oddrobila, a je vidt balvanové (nummulitové) stupn, každý ti až

zcela hladká, ale

všechny

tyry stopy vysoký. Dovnit pyramidy musí každý cestovatel, jinak nemožno nabýti pojmu. Na severní stran je otvor. Svíce se rozsvítí a jde to úzkou šachtou dol. Stny a pda šachty jsou jak mýdlo hladký, nikde záez neb stupínk, Arabové smýkají se naped a sdržují pád. Pak to jde druhou šachtou zas do výše rozkošná cesta Smýkáš se po balvanovém, opt jak sklo hladkém, jen nkde rozseknutém a asi stopu širokém okraji do výše. Každý okamžik myslíš, že slítneš do vedlejšího kamenného žlabu a jím dol zas na konec, kde ekají dva Arabové, abys nezlomil alespo vaz. Nkolik Arab leze naped se svícemi, jeden t táhne, druhý strká krev se vaí, konen po dvaceti minutách tepny buší, dechu ubývá jsme nahoe a Arabové vou „výborn" ve všech jazycích moderních cestovatel. Nalézáme se v komoe 54 stopy

—

—

!

—

dlouhé, 17 široké a 19 vysoké. Strop a stny, pokryté žulou, jsou zcela plochy, vypadá to prost jako hranná bedna. V pozadí stojí sarkofág, bez víka a prázdný; velmi pohodlné plivátko pro každého, kdo sob vzpomene,

ty-

na té kamenné spoust musilo z donucení pracovat 400.000 lidí! Zde tedy ležela mumie Ghufuova nkolik tisíciletí Lid ml sice právo vylouit mrtvolu pi „soudu mrtvých"

že

!

194

hrobu, ale tuto nevylouil, beztoho duše králova mla každá volnou vstupenku do egyptského nebe! To Amenti i egyptské nebe nebylo práv nepíjemné. Vyvolence oblékli tam v roucho krásy, sandály jeho záily, vlasy mu namazali vonným olejem, zapálili kolem nho božské kadidlo a krmili ho samým božským chlebem, pivem, hovzí a husí peení on si trhal kvtiny a ovoce v nebeských sadech, koupal se v nebeských vodách, bavil se jen s pány bohy a jubiloval. Ovšem musil se dát k mumii 7,

;

knží za uritou taxu rádi vyhotovili zvláštní „kniha o život zesnulého", jako prý dávají posud nkteí ruští popi zemelému poukázku na sv. Petra do truhly. V tom pasu bylo vše, i jméno matino, jen jméno otcovo ne, k vli jistot. Staroegyptskofrancouzský vtip Ovšem že pas chudšího vypadal také chudj „chudý má také ošumlejšího boha", praví Lenau; v nkterých chudších hrobech nalezeny jen desky, vnitek pasu knží ukradli zas pro nkoho jiného Také peklo jejich bylo už dosti pkné, skoro jako kesanské, a sám „pekelný" Breughel neml ohnivjší fantazie a Dante také ne. Zatracenci chodili bezhlaví, nosili hlavu pod páží, vlekli srdce na provaze za sebou, škvaili se ve velkých kotlích a jaké ješt tak ty špásy jsou. EgypCané byli prvním národem, který proklamoval nesmrtelnost duše, a také už mli svj „den dušiek". Tu pak navštívila duše v podob ptaí mumii svou. Ghufuova duše mohla picházet dosti dlouho k své mumii, teprv chalif Mamun dal na poátku devátého vku v nadji na skryté poklady odevít pyramidu a sarkoíág a zahodil mumii nkam. Ghufuova pyramida je tak velká, že by náš hradanský svatovítský chrám vešel se do ní dvakrát nad sebou a tyikrát vedle sebe. Nejsilnjší muž, hodí-li s temene jejího kámen, nedohodí ho dál než do tetiny šíe. Druhá, pas, jejž

;

to byla

—

!

195

o nco menší pyramida je Chafraova, hladká posud až k temeni. Tetí, ješt menší, je pyramidou zmínného již dobrého krále Mykerina. Když ji oteveli, ležel dobrý král, na kusy roztrhán, vcdlé krásného svého sarkofágu. Angliané odvezli obé na lodi. Avšak na cest pišla boue, sarkofág hodili do moe a do londýnského musea dostala se jen mumie, duše Mykerinova má o dušikách tedy pknou procházku. Pak jsou tu ješt ti malé pyramidky, pouhé dti, jako novorozená mládata vedle vyrostlých slon. Obešli jsme to obrovité

stádo a pebrodili se hlusfmxovi. Je vytesán cele ze skály, „bohové sami utvoili tlo jeho", a taktéž je obrovských rozmr, obliej na p. má 28 stop výše.

bokým pískem

až k

svtoznámému

— —

Již je tvá siln porouchána, nos zcela uražen umní milovní mameluci užívali ho co tere pi stelb pec je celistvý dojem mohutný. Jaká vznešenost, jaký mír a klid je ve výrazu tom! Egyptské umní (lze je zcela dobe prostudovat v museu kahýrském, vystavném v Bulaku) na poátku psobí svou ztrnulostí a nehybností cize, tla jako by byla bez sval, ruce a nohy jsou neforemn zakoneny, uši vždy píliš vysoko umístny avšak znenáhla uchvacující výraz neskonalého klidu a pímo nebeského míru je zde vždy a psobí opravdo-

—

vostí svou.

Pak

možno vidt nkolik ješt nerozpadlých

a neradních, úadník, a v hrobech tch relííy, na nichž osoby, oškubané husy a cifry, z nichž se na p. dovídáme, že nebožtík 760 osl, atd. Vše ostatní, co zpytatel Mariette zde objevil a vykopal, je opt zasypáno. Ubírali jsme se tedy opt zpátky. Moji soudruhové mli chu dát se vytáhnout a vystrkat ješt až na vrchol Ghufuovy pyramidy, se do té procházky tu

rozsypaných

hrob pán

ml

mn

:!

196

Usedl jsem do vozu a nechal za ti franky sebe lézt tam mladého Araba, kter\^ sliboval „Arab za dvacet minut nahoe i dole!" Bj\ skuten již zas na polovici zpátení cesty, když moji soudruhové byli tamtéž dospli teprv zdola. Pozoroval jsem je sklem, jak ted usedli k odpoinku, jak si stírali pot a šátkem spsobovali chlad. Zas se zdvihli, každého táhli dva Arabové z pedu za ruce a jeden pomáhal od zadu. Soucitn jsem vytáhl tobolku a zapálil si cigáro. Hned bylo asi deset rukou ve voze. prosících také za nco podobného. Nedal jsem jim nieho. Arabové byli také spokojeni a usedli zas kolem vozu na zem. Jist že se tu již sešlo mužské obyvatelstvo celé njaké vesnice, mezi nimi i sám pan .,šech" jejich, jehož knížecí hodnost poznal jsem podlé úcty ostatních a dle toho, že nejnestydatji natahoval ruce po njakém „bachšiši". SedéH, mluvili a ukazovali prstem na mne. Jeden z nich odbyl si zrovna vedle koní ranní svou modlitbu. Kleel pi tom s rozpaženýma rukama na kolenou a po chvilkách mlátil elem do písku. Všichni mli modré haleny na sob a na hlav jen kulatou pipláclou epiku z velbloudí srsti, bez stínidla. Náhle se sneslo jásavé pokikování — expedice byla nahoe a mávala klobouky a šálky. Dragoman pospíšil si, aby nám dal upravit ernou kávu. Bylt zde, hned vedle pyramid a myslím, že zas k vli princovi vi^alesskému, místokrál vystavl zvláštní budovu. Hodí se svým ist švýcarským slohem velmi dobe k starým pyramidám Je v ní njaký strážce a cestovatelé mohou si tu dát navait kávy. Práv pistupuje mladý Arab ke mn, aby si vyžádal zasloužené své ti franky. Mám jen napoleondory, ale pistupuje Arab jiný, vyndává sáek a nabízí se k výAvšak tento banké poušt má zas jen samé

nechtlo. místo

!

mn.

!

!

197

Nebylo by rupie a španlské sloupové tolary pomoci, kdyby nevyskytl se ješt tetí, který zns podává slíbráky menší a md. O mnoho-li mne ošidili, nevím, anglické

ale byli

patrn

spokojeni.

Zárove pivádí klouek njakého

starého, slepého k vozu. Staec má plné hrsti drobných rozmanitých figurek, ve slohu staroegyptském «jsou vybrány z hrob". „Vždyt jsou ale novy a falešný!" Staec už nic, odvrátí se klidn a zasedá mezi ostatní: nepotebuje náhle kluka a vidí zcela dobe. Hlouek se baví svým spsobem dál a k tomu spsobu náleží také, že ruka jede každý okamžik za adra nebo k týlu, a odšmýkne njaké nevinné zvíátko na zem, si hledá štstí jinde! Dstojný šech je ale již pokroilý, on zná užitenost neht a jeho innost je vru pyramidální sestoupli lezci zas dol, vypili jsme nkolik tch drobounkých koílik kávy, mli jsme malou šarvátku stran dalších a konených bachšiš a koí mouenín práskl zas do koní. Bylo rozkošné ráno, nad námi kroužila hejna divokých holub v závratné výši, a pod nimi veslovali sokolíci, ostíži a majestátn rozpjatí orlové. Po chvilkách jsme nechávali zarazit, abychom si vystelih. Již bhzko Nilu vidíme nedaleko silnice obrovského orla, klidn sedícího na dutém paezu. Ghcem zarazit, avšak dragoman brání: „Tamhle je letní harém místokrálv, mohlo by se vykládat jinak !" filutu

—

—

—

a

Konen

vz

—

!

Neapol. 1870.

I.

Chtl jsem

—

trochu prospat pijeUt jsme moem k Neapoli ale radj honem ven Tam venku se nco stalo, snad njaký ví co Prapodivný hluk Ted jako politický skandál, když houf dtí dlá koiinu ted zas jako by se tam muž se ženou pral, již se utvoily strany, mužský sbor štká na ženský sbor a ted vyniknul tón jednotlivý, zrovna až k srdci ta bolest sahá dlouhé zaúpní mužovo zase všeobecný ev Vybhnem na ulici a ono venku nic, pranic, zcela obyejný neapolský život Jsme ve tvrti Santa Lucia, po Port, sídle námoník a facchin, nejživjší tvrti msta. Uhce plna lidu, kde jdou dva pohromad, mluví oba najednou, kde jde jednotlivec, zpívá si hlasit. V levo je nad láznmi trh na ryby a mkkýše, v právo ped námi, za námi. všude pohybUvý trh salátu, bob, ústic a t. d. Každý prodava nese své zboží ve velké ošatce na hlav a vyvolává je, požehnané plíce! Ale není to zmatený hluk vodopádu jako na njaké velké burse, z vkolního rámusu zcela dobe rozeznáš zvuky jednotlivé; zazní jubilující recitativ oznamuje boby, pronikne monotónní štkot rychle se sice

za prvního ranního šera

—

!

bh

!

—

—

—

!

—

—

—

!

199

—

oznamuje artišoky, zapo sobe pronesených slabik smažené jsou to sardýnky skípe celá ada slov Tetí den už nemusíš ani zboží spatit a poznáš vše dle kiku. Sotva jsme vyšli, zaal po celé, na druhé stran drožkái upozorují drožká práskot stojící na sebe. V tomtéž okamžiku cítím lehké klepnutí na

—

bi

ad

klobouk.

Vedle

stojící

;

fiakr nabízí s kozlíku tímto

ist

neapolským spsobem pomocí bie své služby. Chlapík vypadá jako otrapa, ale vz má pkný, kopyta jeho koní, u nás nkdy ernná, jsou bílou fermeží natena a lesknou Vidí, že se nám nechce do jízdy, se jako erstvá zed. pomalu se pohybujících poobrací se lhostejn k voz se zeleninami a pokikuje na vozky. Statný koník prvního vozu, s nhož loktové, ale tenké okurky šlehají

ad

a kývají se jako hadi, má vysoký chomout v podob vže; kola vozu jsou neobyejn vysoká. Na tahounu vozu následujícího je zas chomout v podob vítzné brány. Všude do ní nastrkáno dlouhých prut, na jichž konci houpají se syrové brambory co íirma. Tetí, tvrtý, soumar, pátý vz samá mrkev, po tch nkolik nesoucích celé vrchy chestu. Každý okamžik zastavuje

ko

Dvée balkón a vozkové vou každý svou. rozcuchané, polonahé ženské vystupují ven Prodava a spouštjí s balkónu košíky po provazech. vyndá z koše peníze, nandá zboží a košík se zas klátí a mlátí do výše. Tou cestou pichází do domácnosti vše, díví, na nemalý prospch stukatur. i Až dojedou vozy veejných kuchy, složí ostatek. Veejné kuchyn, vaící a smažící vše pod širým nebem, jsou všude, kde se hromadí pracující lid. Také zde v elegantní takto tvrti Santa Lucia. Kuchyn ty nejsou co do rozmanitých jídel práv chudý, ovšem má každá jen se

prvod

se otvírají,

Neruda, Sebrané spisy V.

]^4

200

i tvera jídla, jsouE, abychom tak ekli, odborný. Ve velkých hrncích vaí se zemata nebo fizule, na velkých pekáích smaží a pekou se kusy ryb, lastury, troje

kuata

zeleným hráškem, ve velkých druh, po prknech vykládají chlebové vnce, na malých stolcích výtené ústice z Bajae, slavené už za Gicerona, na širokém plechu praží celé klasy kukuice, artišok, jahod, finnocí (vlašského kopru) a krásných pomoran jsou tu nasypány vrchovité hromady. Nejvíc ovšem se tu navaí dlouhých nudlových maccaron, jež vesms dodávají se z neapolského

sardynky

a

i

se

vypírají saláty nejrozmanitjších

—

pedmstím tím povstnou nespatil, za to ale slepé: byly jako bys jel mstem samých prozatím harfenicemi mydlá. Jako svíky visí ped každým domem na bidlech tisíce loket bílých maccaron, pokrytých statisíci erných pedmstí

Portici. Jedeš-li

„nmou" jsem tam

dv

—

Vedle kucha stojí uzenái s nejrozmanitjším zbožím, z nhož nkteré v mchýích citrónové barvy svázáno do formy stavích kuželek. Pak síla citroná. Z každého konce pestrých jich pulpit ní barevné bidlo do výše a mezi obma bidly houpe se, pohyblivou osou v pli držen, sud s limonádou. Když pistoupí kupec, promíchal, zatoí citroná sudem, aby se obsah pak teprv oteve kohoutek. A ve veejných tch kuchyních je zcela lacino, za dvacet centesim poádný kotlet

much.

ádn

i

se špínou.

Escamoteur pouliní pracuje zde také hned od rána. Každou chvilku se mu nco „povede" a obecenstvo propuká v hromový jásot. Až se flašinet odmlet musí, kytara i mandolina a zpv, kterému rybá a facchino i

i

rovnž rád naslouchá! Jak pestré to obecenstvo, jaký výraz v tch vysmahlých, spálených tváích a co divokého života v tch plamenných oích Ovšem pestrých. !

201

divadeln pedepsanýcli houní tu málo najdeš,

kroj je

vbec

trochu až píliš á la Masaniello. Na hlav punochová epice, na prsou nic než amulet, na tle jen plovací kalhoty a pak už pranic až dole kolem chodidla malý kousek kže a mnoho špagátu. lovk postavám i všechno brigantství i všechny revoluce, z nichž nejslavnjší byla práv ta pod vdcovstvím hrdinného rybáka z Amalfi, „vynalezišt kompasu a rodišt Tomáše Aniella" i Masaniella. Ale žádná z tch tváí jižn výrazných není podobna portrétu smlého revolucionáe, malovanému dle pírody. Se stny neapolského musea hledí na nás jeho tvá ku podivu blbá a drzá. Avšak, Neapol se celá již probouzí, projdem se trochu uhcemi, tak krásn dláždnými samou lávou. Práv je zametají íslovaní metai v žádném na svt není tolik íslovaných lidí jako zde: vojáci, národní gardisté, policajti, posluhové, lampái, metai,

ví tm

—

—

hasii, .každý tvrtý

mst

lovk.

dom

jsou již stále plny, balkón je vbec v Neapoli nejdležitjší ástí domu, mnohdy je samý ten pavlánek. Tenouká budova jako jehla, v každém pate jen jedno okno, vlastn jen jeden balkón a ten patí už k „vnitním" ástem bytu, totiž dje se na skoro vše, co se jinde dje jen uvnit. Špinavé dti, v prádle od minulého téhodne, válí se tu v kotouích. Maminky nebo starší sestiky pinášejí prostradla z postelí sem a vysypávají spoustu blech prost dol na ulici, za chvíli máš jich na sob jako melík, Palestýnské poekadlo dí: „Král blech má dvr svj v Tabarieh" *), ale vojsko své má až zde v Neapoli Italián je prostomyslný, Italiánka ješt prostomyslnjší, nomusí-li pes

Balkóny

dm

nm

!

*)

Tiberias. 14=*

202

nenapadne, aby byla jinak než v pouhé koa už jsem ekl, že Neapolitánka je také ješt venku na balkónu doma. A balkóny jsou jen zamížovány! Kdyby byly Neapolitánky tak krásny jako ímanky, na p. jako ty povstné „minenti" z Trastevera, dobrosrdený lovk by mnoho odpustil. Zde onde vidíš arci skutenou krasotinku, zvlášt k veeru v ekypážích ulici, šili

ani

doma

jí

~

korsa, ale v celku je zde opt jižní pravidlo, že mužské „Neapol je nebem pohlaví je vlastn pohlaví krásné pro ženy, pedpeklím pro muže a peklem pro zvíata." Hlavní ráz ženského zevnjšku je zde jistá „nápadnost". v Neapoli je také nco Ano abych to už odbyl „svatých" ženských, potom kyne to svatého Januaria i Gennara, jehož zázran se potící krev je po celém svt chvaln známa práv nyní ale není prý mezi tmi svaKdo bydlí v pítými ani jedna mladá, snad vymrou. zemí, uiní si balkón z chodníku zde sedí a chodí prostovlasé, rozhárané ženštiny, a sousedky se vzájemn ešou když a vískají. Arci se esání dje teprv k veeru lidé chodí nejvíc na procházku. Po ulicích rozjely se také již omnibusy, v každém dv tetiny knží, tuných a funících. Jak chudobn vypadá naproti nim ten pší kapucínek, do lišky vyrudlý, nebo ta drobná kapucínka, nesoucí ped sebou ovinutý kužel a pedoucí na ulici! Ob as potkáme ady vojenských chovanc; kluci v uniformách, za nimi zase páter.

—

—

—

—

;

;

—

se setkáme s pohbem nkterého bratrstva, které barevných dominech a s hlavami zcela zahalenými

Nebo v

v kuklích doprovázejí spolubratra.

Pohební

vz

je celý

na erveném podstavci otevená rakev s mrtvolou, kolem do kola sedí knží s hoícími svíkami, breptající a smjící se. Tlupa kvtináek dívá se na poheb, svží venkovanky. „Bratí" zlatý a zasklený,

uprosted

stojí

;

203

zapomínají smutku a pokikuji na n: „Venite con noi, parente!" V tom vybhla z jednoho domu opika a chce bratí s hoícími svíkami ženou se za ní. pes ulici Krámy nás mnoho neupoutají. Snad nkterý galan-

—

s drobným z])ožím z lávy a koral, nebo velký kollektur s nadpisem: „banco del lotto", nebo hoiiské „salone", v se padrone prohání v podvlí-

terijní

poet

nmž

kakách. V menších ulicích ješt že krám hrníský upoutá zrak. Jsou tu pestré malé dlaždiky pro byty, obyejn bílé a modré, džbány v pompejánských formách, bán na víno místo sud, hlinná velká poprsí, pálená do ervena, item pálený hlinný pán v životní velikosti a zcela moderním obleku, náhrada to za sochy z mramoru, item v životní velikosti mouenín, erná tvá, bílá košile, ervené kalhoty, modrá kazajka dle pírody. Zstaneš-li nkde stát, každý okamžik t nkdo osloví. Nemusíš jich dbát, jsou to kuplíi a kuplíky.

—

Nabízejí

dámy", a

adresy

„trnáctileté

blondýny",

„jisté

vzácné

d.

t.

V Toledu,

nejbohatší ulici neapolské, avšak ne píliš knhkupci. Mají za sklem nco svého tableau loupežník a fotografické navštívenky loupežník. Známo, jak zde brigantství kvte, nkdy je honba na briganty v samých ulicích neapolských. Jejich šibenin krásné tváe, každá jiná, poutají vždy houf lidí. Znají tu každého výteníka, jmenují ho jménem „ecco maestro Pilone" Nejspíš jsou v houfu tom také nkteí „dilettanti" za sklem briganti, ped sklem „brigataccia", pkné studium V tom cítíš lehýnké trhnutí za kabát. Rychle sáhneš kapesní šátek je pry! Nkolik krok od tebe poskakuje a toí se kluk zlodjíek. Chceš-H, pust se za ním dohoníš-li ho, shluknou se kolem tebe, a nkterý píchne nožem. Elegantní policajt v tirohém zvláštní, nalézají se

—

!

—

!

— ;

t

204

klobouku, od hlavy až k pat opsán z paížského módního žurnálu, nepomže. Když vidí honbu, odvrátí se, jako by nieho nevidl. Pak zas leniv obrátí hlavu, ze zvdavosti, jak to asi dopadne. Zastrkuješ-li doma šátek do kapsy, naslouchej trochu, zpívá si tam hned „de profundis". Ml jsem s takovým klukem zlodjíkem jednou veselý žert. Pozoroval jsem ho, procházeje se po Toledu, jak se plíží a íhá na mou kapsu. Vyndal jsem naschvál šátek a rozestel jej, aby nápadník vidl, že je hedvábný, velký a lákavé ervený.

Kluk

s

ledu,

šestkrát

klasickou

za

vytrvalostí

mnou po dlouhém To-

sem a tam; když pišel

píliš blízko, dal

jsem vždy ruku jako by nic do kapsy na šátek, dvakrát jsem ho také plesk' pes ruku už nataženou. Konen se postavil

pede mne

a nadával. Byl uražen.

Blíží se dvanáctá, s ni pijde siesta. Ješt si rychle upravuje každý co mže, nebo už to nechá radj na odpldne. Veejní písai naposled se rozhlížejí po kolemjdoucích, nepotebuje-li nikdo z nich vdecké pomoci. Jak pyšn vypadá zde to operní divadlo San Chudáci Garlo, slavné sídlo mus, a jak smutn vypadají venku v arkádách jeho ti veejní písaíkové, ode všech mus opuštní, hladoví a ošumlí Kdyby nesedli v stinu Slunce loubí. bylo by vidt, že ani nemají žádný stín bídy stojí jim stále nad temenem. Vezmm z nich hned krajního, vypadá jeden jako Pravý „ecce druhý, leda že je nkterý ješt vyschlejší. homo", pibitý na devo rozvrzaného stolku! Šat jeho samý falešný stud; tváí se, jako by skuten ješt ne!

!

!

205

patil mezi hadry. Postava schlíplá hladem. Na stolku má písa místo tžítka kus šedivé lávy, na znamení, že všechen jeho ohe dávno vyhasnul, pak kus chleba a džbán s vodou, na znamení zas, jak skrovn živí vda. Ó Henochu, jehož sám archandl Gabriel uil užívat kalamá a per rákosových, jak mizerný jsi ty patron Ó umní písma, nejvznešenjší, jakého nalezl lovk, jak bídn živíš své proroky Ne snad. že by práv málo lidí picházelo užit služeb veejného písae. V Itálii je velmi mnoho lidi, kteí neumjí psát, íst to se rozumí také ne. To pevné, pomalé psaní je jen pro nás chladné seveany, jichž kyselé myšlenky potebují asu na dozrání na jihu jiskry rychlé šlehají mozkem a do písma není chuti, vždy ani vodopád nejby.stejší ei myšlenkám nestaí Lidí pistupuje zde k stolu písaovu dost a dost. voják, který chce matice své do horské její vesniky poslat pozdravení, žena, která dává muži zprávu o rodin, dve, které má sto zbytených odpovdí na sto zbytených otázek milencových ale každý dá jen nkolik centesim. sotva že se hrubý papír zaplatí Nkterý z písa má na svém stolku ležet na tvrtce papíru nápis: „On ici ecrit italien et franyais", také to však jen zídka kdy nco vynese stíbrného. Tedy stolek, kámen, džbán, chléb, dv devná sedadla, jedno pro písae, druhé pro objednavatele, pak !

I

;

!

—

!

kalamá,

jenž

se

po

každém

namoení opatrn

zase

zandává, dva husí brky, které se ežou až do ángliky, brejle už na nose nebo jen na stole, ale brejle musí být peetidlo, a pak už jen, co Goldoni ve veselohe pedpisuje: „cera lacca, un quinterno di carta da lettere, una dozzina di coperle" (peetní vo.sk, kniha

—a —

listovního

papíru,

tucet obálek).

že tu má písa arch obyejného

Leda

ješt na zelené kožené podložce nkolik

206

nhož je arch svrchní starosUiv už na nkterou tu psanou prosbu, které se zrovna tak snadno odmítají, jako se psané rozkazy snadno dávají. A tak tu sedí písai u pih, vždy dva naproti sob, a ekají. Jak nkdo pistoupí, má veejný písa zcela tak své stálé fráse, jako každý jiný obchodník. „Ano, ano to se musí dobe rozvážit!" a sahá po brejlích. Nechá je teba zas ležet, ale brejle jsou dokladem dobré rozvahy. „To jste dobe uinil, že jste pišel zrovna ke papíru psacího,

pehnut po

z

délce,

—

—

mn!"

„Ale!? jen!"

—

Nu

to

bychom

„Sednte si! Když chce musí mít dobré péro; hned

se

na

n

podívali,

lovk nco to bude."

pokejte

dobrého napsat,

—

„Jako že tmito temi prsty píšu!" „Ne, já už rozumím, nemusíte pranic víc íkat, když nechcete. Tak krásné oi Až vám to petu, vy se zrovna !

uleknete, jak jsem vyslovil vaše

nmé

„Mlení! Zdali umím mlet! jsem já sám psal Pilonovi

myšlénky!"

Vám

to

—

mohu svit,

list stran výkupného, když vloni u Amalfi zajal ty dv Francouzky. Tady hle, co vy sedíte, sedl Pilone, a tamhle stál strážník nu tak vidíte! Vždy jsem jako by pod písahou, lip

že

—

zpovdníku zamlet!" „Že je to

Copak vám

mnoho

již

malý dopisek? Ale, matko!

mí

—

práce než ty vtší?" a zastrkuje žold do kapsy. Udeila nikdo nepistupuje k arkádám.

dají

menší dti

„Ježíš Kristus!"

Avšak

—

za tak

—

dvanáctá.

Dvée domu stínidla

krám

se zavely, jalousie oken jsou stlaeny, spuštna. Rozlehlé námstí del Plebiscito

!

!

207 je pusté a nmé, ani lovíka nekráí kolem královské zahrady. Vozy zajely do stínu úzkých uliek, lidé zalezli

dovnit

dom.

T'esavé jasno napluje vzduch, po šedivém dláždní jako by paprsky slunení poskakovaly a se odrážely. Také moe a kraj jsou pokryty jakous zlatou mlhou, strmý Vesuv vypadá pimhouen a sloup bílého ted dýmu vystupuje pímo k jasn modrému nebi. Písa natáhl nohy pod stl, stril ruce do kapes a hlava mu sklesla, CiHndr už se svalil k zemi, ústa se otevela a brada visí na prsa, oddychující si a šastn. Snad mu nco pijde ve snu

vný

odmen

III.

si na citadellu St. Elmo,- bývalý klášter a nyní teprv rozumíme Neapoli tichou, strmou výšinou, obloženou pvabnými

Vyjeli

jsme

kartuziánský

Pod

—

zelenými terrasami, leží huící msto se svým plmillionem obyvatel. Na samém ovšem není mnoho, kdo vidl flím, Benátky, Gaihrad, Florenc, Prahu, podiví se stízlivé jednotvárnosti Neapole, jež vyznauje se leda modrými a žlutými bánmi, barevnými vžmi a asto až orientáln plochými stechami, „rnaureskními", jak již obyvatelstvo samo. Avšak Italiána neodlouíš od bezprostednosti pírodní a k italskému mstu patí celé jeho vkolí. A to vkolí neapolske je nejkrásnjší na svt Pelítni je zrakem, nezadivíš se povsti, že to kus samého nebe, a že Ježíš, putuje svtem, plakal zde po-

mst

!

hnutím nad tolikerou krásou. „Lacrymae Christi" od té doby sice zkysaly, ale kraj zstal, arovn krásný, a neubráníš se pohnutí.

!

208

Z nízkého místa, dole z moe, není pro píchozího tak cehstvého, uchvacujícího dojmu jako na p. na Cairozkládat se záliv neapolský ve píliš velkém záhrad hybu. Avšak s výše zrak kruh ten obemkne. Nahoe nejkrásnjší barvy a dole zrovna tak modré jak ;

moe

nebe, pokryté ostrovy, lodmi, bárkami s elegantní latinskou plachtou. Hned v levo za mstem rozkládá se arovná campagna, zahrada vedle zahrady a villa vedle villy. Podél zaíná hned u Neapole zas Neapol, v nepetržité bží budovy Portici, hned za Portici zas budovy Resini, vystavené na láv kryjící Herculanum, msto strachu nad mstem mrtvých. Za tím kraj vinic a nad ním Vesuv v hndém taláru a s ohnivou korunou. to

moe

ad

Vedle Vesuvu modrý monte Somma, pod Vesuvem tiché, mrtvé a pec skvoucí se Pompejí, a na behu líbezné Castellamare, jako by na moi se kolíbalo. Pak zelené boky rznotvarých hor, posetých samou oranží, citrýnem, fíkem, laurem a olivou, a uprosted toho kraje rajské rozkošné Sorrento, rodišt Tassovo. Ach jak štasten jsem tam byl den a noc a zase den, kdy mne opojovala nadcitrýn a za noci zpívalo moe! Odkud šený Tasso vyjít než odtud A jak smuten vracel se po letech k seste své sem

vn vn

ml

—

dti bžely na cizince

tu s

vedle

mne

!

a zrak jich poután

divou kosmou a petruchlým zrakem

Jak by odkopnuto od zem leží v moi Capri, kde Zrak sune se rychle po moi dál. Ostrov Ischia, odkud pichází slavné víno, Procida. odkud lovci koral, Nisida, kde Brutus s Giceronem se setkali po zavraždní Caesara na utvrzení republiky nové, tvrlý, pátý, šestý ostrov, každý jiného tvaru. Pod námi v právo zelený pahrbek Posihpo, v jehož etných jeskyních bydlí vraždil Tiberius.

;

209 lidé jako troglodyté, u nhož se nalézá „hrob Virgilv" a jímž vede tisíc krok dlouhý staroímský tunel k Puz-

Ped Posilipem táhnou se podél moe krásné sady veejné ^villa nazionale" (díve reále), pak jde korso a v nedohledné kivolaké zas zahrada vedle zahrady a villa vedle villy. A pak zase obraz zcela jiný, ješt zuoli.

áe

krásnjší Kuželovité hory nejrozmanitjších barev, mezi nimi šavnatá údolí, leskná jezera. Moský beh druhého, bajauského zálivu, ostrovy jako by strážemi uzaveného, !

zálivk malých; zem a moe drahokam. Zde Baja, jež Horác opval, za ním Puzzuoli, kde Gicero sídlel. Všude vulkanické síly, hory povznesly se za jediný den kráíš-li behem, cítíš každý okamžik zápach jako by zkažených vajec, sirnaté to prameny tamhle jsou puzzuolské „sulfatáry", kde z otvoru krátru prý již vyhaslého (dle Strabona byl také Vesuv , vyhaslý") stále jdou páry tamhle jde cesta k jezeru Averno, a usazuje se síra Aornos. pes nž nepeletí pták. aby ho páry nezchromily na vždy. Zde také dle Viriiila Eneáš se Sibyllou sestoupil v Orcus, kesanská legenda klade ale vchod pekelný do kráteru Vesuvu, kudy se také vrhl vzteklý dábel, když vidl, že ukradený kus nebe je na otvor píliš velký. Vchod do pekla zná každé náboženství, vchod do nebe je v mlhách. Co zde v tom neapolském ráji bylo již dábl. co neštstí Vesuv vraždí hned celá msta a statisíce obyvatel. Tamhle s té strminy na Gapri vrhal Tiberius své obti sedm set stop s výše dol do moe. ímští císaové zde utráceli lidské životy práv tak jako špaje

malebn

jako diadém

klikatý, z

pln

nejrozmanitjších

;

;

!

nlští místokrálové a jako Bourboni, zde v levo škrtil Karel z Anjou. zde pod námi stály šibenice bourbonské, zde v právo u moe mla Johanna II. své sídlo, každou

210

noc tu blízko a

mla

jiného

miláka a

katan vždy

dosti

z

lože

po ruce!

do

moe

Také

bylo tak

kraj tento

našel svého vykupitele, pišel mu Garibaldi! „II nostro secondo Gesu Ghristo!" íká mu Neapolitán. Snad na nho zapomene lehkomyslný lid jak zapomnl na Massaniella. Nikde o ani památky více, v Portici ni zmínky, v Neapoli prý je sice jeho hrob nkde v kostele S. Maria del Garmine, ale nikdo neví kde. Jen na nevstce Johance vymstil se duch národa dosti origináln. V Teatro San Carlo dávalo se od nejrozmanitjších skladatel již alespo tyicet oper „Giovanna II. di Napoli" a všechny nestály za nic!

nm

IV.

Po veerní návštv ve Villa nazionale, kde denn vojenská hudba zdarma, zasedli jsme ješt ped kavárnu na námstí del Plebiscito. Rozlehlé námstí, na jedné stran mizerné nápodobení námstí vatikánského, hraje

na druhé mizerný palazzo reále, ale plynu dost a živo. Vbec živo všude. Po Toledu valí se houfy lidu, že až erno, mužští eleganti, prosto vlase ženské v hedvábu, kluci s lucernami na tykách, hledající odhozená cigára a papírové cáry. Kostelní dvée jsou všude dokoán, slyšíme z nich veselé valíky a operní árie znít až ke

kavárn. Stolky ped kavárnou jsou všechny tsn osazeny, a kolem nich se hemží lid dotrných prodava. Každý okamžik postaví se tu vozík s ílaulovým kolovrátkem, a bduje žaly celého sta nešastných milovník. tyikrát za tvrt hodiny pistupuje koující knhkupec, heká pod tíží naložených román a nabízí vždy zas totéž. Po

!

!

211

každé

hned

prodava

po

novin.

nm Na

pistoupí prodava holí, pak vyskytne elegantní pán, po-

to se

—

žebrá. Staré kvtináky nabízejí kloní se uhlazen a kytky a dohazovaské služby, také jedna mladá se objeví, hezká a kudrnatá; hned ji posadí mladí páni vedlejšího stolku mezi sebe. Drzý kluk s hlavou oholenou jako Turek strká ti sirky zrovna pod nos. Odstríš-li ho trochu urputnji, sebere ihned nkolik ješt kluk a udlají ti koiinu zcela zdarma. Sklepníci lítají a kavárník prochází se mezi hostmi a holotou, a dává pozor, aby se nekradlo. Neapolitánský genre. Spchali jsme dom, ne snad z unavení a také ne

abychom

ušli

njakým nepíjemným dojmm.

Mn osobn

jednalo se, abych se dostal hodn brzy na lože, abych tu v noním klidu a tenmu, nerušen a nevy trhován, pi zavených oích vyvolal si v duchu ješt jednou ten obraz, který dnes opojil zrak a vsunul se do srdce. Již mne ten obraz po celé živobytí neopustí. Bylif

jsme

ped veerem

vyjeli

si

na korso. Neapol

bohatá, krásných koní a ekypáží je pehojn, v ekypážích sedí pyšné dámy. lovk se baví. Na sta brelo koár kolem nás a ped námi, proplítali jsme se jimi až k místu, kde všechny zas obracejí. Ale my neobrátili. Jeli jsme omamující cestou dál, mezi villami a zahradami. Po zdech zahradních zelenaly se aloe a kvetly ržové kee, fík a víno vysílaly ramena svá daleko do cesty, ve výši se houpaly malebné koruny pinií a pernaté chochole palem. Pl života by lovk zde projezdil Náhle jsme vyjeli na výšinu a vz zarazil. Stah jsme nad zálivem bajanským, slunce práv zacházelo v stedo-

je

zemním moi V hlubin šavnatého

Temné modro,

pokryté

údolí

zelenem.

již

byl rozložen veer.

Po úboích hor

ale

!!

212

ješt veselá zele smaragdová a na temenech jasný brál, den a bílé svtlo. Kotlina moská samé vaící se zlato, po vzdáleném obzoru šíré moe ohn. Rozseté ostrovy v té plamenné záplav každý jiný. Jeden strmý jako homole, druhý jen úzký táhlý pruh jako by jednotlivý úzký. táhlý mrak na veerním nebi. Jeden modrý jako safír, druhý žhavý jako rubín, tetí leskle záící jako hndý pyrop, tvrtý jako by pokryt aksamitem karmoisinovým Ležím na loži šasten a blažen. Podailo se ped vnitním zrakem vyvolat obraz se všemi jeho žhoucími barvami. Tonu v rozkoši. A jako by již i ostatní smysly chtly piinit k blahu, je obraz sprovázen tajnou

mn

—

nesmírn vzdálenou, jemnou a sladkou. Zvuky v tom scvakne celé tlo náhle jako ted pilétají blíž peroízek, strašné píchnutí, ruka jede k noze, druhé ješt šfastnjšího píchnutí, ruka jede k tvái Máme tu muškyty! Kolem hlavy bzuí to sladce zase jako pomlouva a ješt jedno píchnutí vyskoím s dsnou kletbou. ruce již nevdí kam Honem sirky, svíku! Svtlo letí jizbou, vidím, že ale vidím také, jak ruce krvavé, z noh se ine krev drobounké, prhledné muškyty již obletují svtlo. pítel spí na vedlejším loži tak klidn, dýchá A hudbou

—

—

—

—

—

—

—

mj odmen

mám

Snad jsem jim byl zrovna v cest, snad on jim tak nechutná! Nechám svíku již hoet, ta zvíata jsou zrovna tak hloupá jako lovk, horempádem do svtla! Rány pálí sem se studenou vodou - to budu zejtra vypadat Abyste vzdor své kop oí uvízly po stech v každé zavírající se knize, abyste se topily v každém kalamái, každé omáce a každém talíi polívky, aby všechny tak

—

!

!

pkn

!

;

213

byly poteny lepkavým klihem, aby cele bylo pokryto sítmi pavouk, aby vás smetl vítr do moe a mrak odnesl do poušt, abyste nerodily a všechny, všechny bídn zahynuly až do poslední „Zanzana" íká Neapolitán tomu milému P. S. zvíátku, „zanzana" nebo i „davana".

domy Neapole

msto

!

—

—

V.

Když lovk bydlí v Sv. Lucii, má pohled na Vesuv zvítzí i v ervencovém k snídaní, obdu i veei. parnu a vzdor zrazování všech ciceron tradice a zvdavost a výbrem se na cestu k nmu, „s obyejnou svou vese-

Konen

neb alespo se známkami té obyejné své veselosti," šel r. 79 po Kr. Plinius starší sem, v den pohbu

lostí

jako

—

Nám se nestane nic, rok šel a nepišel víc pti mst 1870 je pro Vesuv rokem odpoinku, pojdme! „Štstí drží se srdnatých, zato kormidlem k Pompo!

nianu!" pravil Plinius. a pojedeš do Resiny!" a

již

jsme

se

jsme drkotali v drožce k

k slavné sopce, tak

frank

„Dostaneš, chlape, deset pravili

mohutn, zárove

my asn Portici.

z rána,

Ku pedu

tak líbezn z dálky

vypadající Již

nická.

jsem podotknul, že vše zde

Gampania

felix

je

pouhá

nazývali už staí

pda

ímané

vulka-

kraj ten

vru kout svta, že podobných mnoho ve svt mu, kvetoucí obliej už asto nenajdeš, ale klamal a zde pod tou záící lící dímá smrt. Kam si vyjdeš, sálá pda, vzduch je naplnn sirnatými parami, zem prorvána horkými prameny, pes noc tu naskoí krásný to

nedvuj

nebetyný

vrch, kde

dív byla plá a Vesuv sám alespo svým jazykem popálí kraj. Ano

v tyletí jednou žhoucím

;

214

zdá se, že celý ten poloobloukový beh zálivu neapolského je jen jednou stranou, as tetinou periferie obrovské pravké sopky; staí nazývali ten záliv „kráterem" a snadno možno, že v tom jakás dímající tradice. Pak se zdá zas, že z toho utvoily se sopky menší, jedna u Puzzuoli, druhá nad Sarnem Kráter této opt se zmenšil, nynjší údolí mezi Sommou a Vesuvem naznauje šíku bývalou, ted jen již koneek Vesuv pracuje.*) Avšak je ho dost, sedmnáctkrát již „pracoval" v tomto století a patí k tomu vru lehkomyslnost neapolitánská, aby mu obyvatelé vždy zas znovu dvovali. Dvují jako dti. Nová Resina stojí zrovna nad starým Herculanem, zalitým lávou, v Torre del Greco teprv roku 1861 potrháno množství dom, sotva byl ale trochu pokoj, již zas slepili rozpuklé stny, staví chut znovu, a sotva že nkde láva zvtrává, již se zakládá vinice a zizuje domácnost. Nájemníci na neurilo náhle vyschnou studn v Porlici i Resin, domácí pán dává výpovd, zítra jsou snad již nájemníci pod popelem nebo nkde v moi. Sám Vesuv ví, co tomu kraji ješt souzeno, ohe je mleliv jako ta noc pravku, jejímž je zbytkem. Jen si ten obr oddychne

—

a

kam sáhl dech, je pouš. V Resin jsme si najaU kon

a

vdce. Vdcové jsou

sopku do podrobná

a jsou se svými výbornými to lezci, v službách vlády. Mli jsme vlastn vdce dva, jednoho toho úadniho a druhého njakého pobhlíka, který poád dokazoval, že dobe, vede-li nkdo pes lávu kon za uzdu af tedy bží a huláká svoje „ahoi!" Darebák ale stále si pivazoval

spolehliví,

znají

i

koni,

—

Roku 1871 konen zase Somma se hýbe. Byl již celý zajako dle popis Ve«uv ped rokem 79, než se zas vzpamatoval a i)Ochoval -ta Pompeji, Stabiae, Oplonlum, Retina a Hercu')

rostlý,

m

215

špagát kolem rozpadávající se boty a

kon

šli

také dobe.

Brzy jsme byli za Resinou mezi vinicemi. Zde na té horké ovšem se musí víno dait, už za dávných hj\o známo „fallernské" a „massica", posud se mluví o „slzách Kristových", jen že vinice, kde se uslzené vino dailo, zhynuly výbuchem r. 1856. Vinice idnou, klikatá cesta vede výš a výš, po starších proudech lávy. Ped námi strmý kráter, nmý jako hrob a kamkoli se ohledném zpt, všude dol vyhlídka, jako by do ráje. Blající se v dáli Neapol, všemi bar-

pd

vk

vami hrající moe, zelený kraj, bájeplné údolí Sarna, hory hirpinské, za nimi v modré dálce Apeniny. Kráter je vždy ernjší a dsnjší. Z dálky vypadá jako podimující staec, jehož dýmka jižjiž dohoívá, od Resiny již jako mrzutý huatý medvd a nyní strmí nad

námi jako nahá spálená lebka. erným písmem je zaznamenán v djinách a erným písmem píše iny své sám po neapolském ráji. Obrovský sloup šedého dýmu vystuz nho pímo k nebesm v dsném tichu ale když jDone zuit, letí plamen tisíc stop vysoko a i vzdálený íman zachvje se zprávou. Vyjeli jsme konen na teplý ješt proud lávy z roku 1868. Pldruhé míle je proud ten široký a poboil a spálil jako suché chrastí vše až k sv. Sebastianu zrovna u Portici, pl hodinky jen od Neapole! Slunce ervencové praží nám tlo, ale ze zem sálá horko ješt nesnesitelnjší. Ze skulin vystupuje dým a vine se seškvaenou pdou jako hád. Nkdy odrazí kopyto kon kus škvarku a z vnitku zableskne se to jako rubín. Vdce sáhne k zemi a podává kousek erného kamene; nemožno jej udržet na dlani Dva palce pod námi je žár, ale slupka ta je již jako skála a po jejím povrchu vyrstá tmavošedý mech. Dotkneš-li se ho, láme se jako sklo.

puje

Neruda, Sebrané spisy V.

;

i

k

216

Mrtvé ticho kolem. Ani nejslabší vtérek neschladí rozpálené elo. Kamkoliv pohlédneš, vidíš smrt. I barva zemela, moe lávy je jako erné bahno, nanejvýš jako nalámaná šokoláda. Divoce vrhl se první proud s vrchu, druhý za ním, dál a dál, výš a výš, vždy divoeji, až ti

celé

moe

zkamenlo

ných sval.

Nkde

v

podob kemi sevených,

vzedmul

strha-

plamenný vnitek,

celá skála se povznesla, ostré úskalí trí do výše, erná prohlube rozzívla se vedle, hluboká na mnoho sáh. Nkde jako by byl nalámané balvany skupil v ernohndou se

mohylu, nebo zas jako by se byly nakupily ledové kry, jedna nad druhou a v nejpodivnjším nelad. Vedle se proudilo moe ješt dál. vichr zahrával povrchem tekutým, nadmul vlny. hnal kruhy, a vše utuhlo náhle. Kam oko dozí, jako by leželi všelijak svinutí obrovití hadi, jeden pes druhého. A zas svitky stoených provaz, zas na sta loket dlouhé rozestené roucho nejpodivnjších mrtvé formy, smrt! íz K smrti zemdleni slézáme s koní. Jsme zrovna u kužele, píkrého jako zed. Všude tu naseto kamení, lesklý kyz, spálený mramor, žlutá síra, modravý šlak, balvany pnivelu, ei-ný klej, vypálený oblázek tyicet nerostových ingrediencí je na kuchyském receptu, dle nhož vaí Vesuv svou lávu. A ted ti zní slovo „vzhru!" jako „vyzvání mrtvému, aby ješt jednou umel". Neuvidíš v ervencovém tichu nahoe nic. Dým jde plným kráterem zrovna do výše, žádný vtík neuhne dým stranou, abys pohlédl dol. Ovšem si myslíš: „Speriamo!" a škrábeš se ostrými šlaky, jako bitva ostrými a pod nohou ubíhajícími do výše. Nemžeš na tch bitvách nikde odpoinout, hodinu to jde do výše, držíš se za emen, kterým t táhne vdce, prsa nemají více dechu, puls bije jako v nejtžší zimnici Dolezeš,

—

—

——

.

I

"

217

dopadneš, odpoineš si, rozhlédneš se po té arovné „rži zemské", projdeš se trochu po vulkanickém písku

na

kraji

sopky a

—

za

minut

deset

jsi

pak

druhou

stranou zase dole, sklouznuv hlubokým popelem, „Moji nepátelé aC tam lezou (v ervenci a srpnu) každv den !

VI.

Za bílého rána hostince

vyjeli

Zrovna od jsme sešli dlouhým, Zbytek to staroímský, jakož

jsme

behu moského"

„u

píkrým tunelem

ze Sorrenta.

byli

skalním. v samé zahrádce hostince práv byli vykopali starou jizbu, s ohnivými freskami a krásnou mosaikou. Kolem skákali do naší bárky dole tanil mandel nahých kluk moe, kdo dál, ranní zábava za soldo. i

;

Bárka

mla pkn upravená sedadla,

plátnou stechu,

nezáplato vanou ti veslae,

„velu" (plachtu), což je tu ídké, a chlapíky jako by je byl z hndé lávy vy-

jako dlouhá punocha, spodky pruhované, vše vyhrnuto a rozhrnuto, se rozumí, a na erných prsou pytlíkový amulet,

ezal.

Na hlav ervenou epici

košile a to

což se

opt

rozumí. zatoila k ostrovu

Naše bárka

svtoznámou modrou svtoznámou as od ticeti let, navštívit

Gapri.

jeskyni,

Chtli jsme

„Grotta azzurra",

co ji „objevil", vlastn do Kopisch, nmecký malí. Spolenost naše osob, bylif jsme pibrali dva ruské skládala se ze kupce z Moskvy, kteí už v Neapoli pánu bohu dkovali, že nás našli. Zábava byla dosti živa. Den pekrásný, more jen málo vzedmuté, neapolský záliv dnes rozkošný, práci namalovat jej tak krásn. že by i náš Macourek

módy pivedl

ty

ml

15*

218

Za

pl

hodinky nevadilo

a Capri leželo

ped námi

nám

pedhoí Minervino „Jako by obrovitý krovody", ekl kdosi o form více

prosté.

kodil hlavu svou vystrkoval z nejspíš že ho nenapadlo ostrova toho

—

práv

nic

ji-

ného. Strmý beh, vystupující hned na sta stop do výše,

samá

skála, ale dosti

ného

bílého

a

okrouhlých vrchol. Rodišt

erného caperského

vína,

slav-

chutnajícího

jako koalka. Vichr byl ulehl zcela, barkái kroutili velu sem a tam, visela stále smutn splasklá. Už se barkám inul pot ze všech pór. Mli jsme ovšem i na doveslováni asu dost, pravý reflex svtelný dostaví se v jeskyni k jedenácté dopolední a pi tichém moi máme alespo jistotu, že se dostáném jist malým jen otvorem do jeskyn, k níž mnohý už jezdil z Neapole parníkem ob den po celý msíc a pec se dovnit nedostal. Avšak slunce pálilo již jako žhavá pec, tlaili jsme se pod vodorovnou stíšku a roztahovali deštníky stranou Pec hovor neutichl pi pohledu na to zajímavé sídlo ukrutníka Tiberia. Práv ped sebou vidíme kolmou strminu „II Salto", s niž Tiberius vrhal své obti do moe; „la Gapo" jmenuje se vlastn celý ten výbžek a zde stál císav palác z paláce a chrámu nei jeho villa a chrám Jovišv zbylo skoro nic, z villy uinn ted kravský stáj. Dvanáct velkých chrám zde bylo, a po žádném ani památky víc. Roku 1803 dobyl Smith ostrova pro Angliany, roku 1808 Murat ho zase vyhnal, a od té doby „se zde nevraždilo." Leda kepelky. Ta nebohá zvíátka si práv zde na podzimní pouti do Aíriky odpoívají a caperský biskup najímá holotu a dá ptáky zpváky pobit, sušit, nasolit a prodat. Kepelky jsou jeho hlavním dchodem. Konen, po tíhodinné jízd, pejeli jsme hnízdo Anticapri a jeli podél hladké skalní stny, na jejímž

—

219

konci je Grotta azzurra. Ped námi se houpala elegantní s anglickým flagem známo, že Anglian poídí

—

bárka si

naped

pirazili

flag,

pak teprv

jsme k otvoru.

lod.

Zcela

A

po další tvrt hodin maliká kocábka tu již druhým starším, chlapem

ekala, s barkáem mladým a jako nepovedený brambor svaleným. Obyvatelé caperští odvozují svj pvod pímo od Hellén Museli jsme pelézt do kocábky, sednout na dno, shýbnout hlavu a vstrili nás dovnit. Dlouho lovk nechápe, pro je vlastn zde. Jeskyn je jenom as tyicet stop vysoká, as pl uhého sta dlouhá a polovic toho široká. .Její stny jsou vápeníte, místy krápníkové. V právo od vstupu je di-uhá jeskyka menší, o kousek dál výstupek, patrn pro slézání do bárky urený; sem vedla chodba nyní zazdná, od jakés villy Tiberiovy, jenž jeskyni „objevil" už nkolik let ped Kopischem. Také barva obraz, co jsem jich kdy z Grotty azzurry vidl, byla vždy pesycena. Avšak kose pece dostaví reflex v pravé síle (skalní stna venku je v stínu, slunení paprsky perážejí dál do moe a odtud teprv vráží do jeskyn svtlo podvodní) a zaíná nám tu být blaze. Architekt podzemních jesky je nejtruchlejší ze v.šech zemských duch, ale zde si vystavil místeko tak krásné a tak lahodné, že až k závidni v sídle svtla, pec vzdálen svtla! Bílé stny jako by byly pokryty lehýnkým modravým snem. Vzduch je jako by samo modré nebe, voda jako stlaený, kapalný ten vzduch, jasná, stíbrná, plna azurového, co sklo prhledného tpytu. Bravo, pane architekte! Rate dovolit, abychom se zcela vesnih do kišfálového paláce vodních vil, jinde to nemožno ve svt celém A aby nescházely ani podsvtské !

—

nen

;

!

!

220

—

vylezl na píšery, již se náš starý Caperan svléká výstupek a stemhlav vrhnul se do vody. Drží se dlouho pod povrchem, plave tam sem a tam, jeho protivn svalené tlo svírá a natahuje se pi tom jako ošklivý velký mlok, pokrytý stíbrnou kozí. Vystril ted hlavu nad povrch, hlava je modra, ostatní tlo stíbrné ted je ten chlap ješt bájenjší A kamkoli pohledném pod sebe, samé modravé stíbro. Vidíme až dol na to hluboké, hluboké dno dole kupy stíbra, hromady stíbrného písku, stíbrné mechy a pohybující se dlouhé traviny a pejruí. V plné bezstarostnosti honí se pod námi stíbrné rybky, ted se vznáší stíbrný polypek do výše je ku podivu nžný, jeho tenké ruky šlehají voln sem a tam ted je už blízko povrchu, sáhnem po ruka je okamžit postíbena, ale polypek se uhnul a vesluje zas dol. S krápníkových stn inou se modré slzy; když sebhnou až k vod, zablesknou se jako záivý démant a mlsná vlnka je slízne. Zrovna pod vrchem sedí na skále mladé koraly. A jak voda se dme a zas níží, vynikají vždy rudé jich konce na povrch skvoucí diadém co obruba skály, korálová krev, zasazená v blýskavém

—

—

—

nm —

—

—

stíbe

— —

!

Mrtvé msto. 1870.

pl

hodiny jsme po železné dráze z Neapole Vyjdem z malého nádraží, jdem jen nkolik nikde posud známky hbitova set krok sadem živým v tom nás zastaví strážný voják, zaplatíme a smrti v hrob. nkolik frank, tourniquet se otoí a jsme Tí až ty hodin potebujeme, než projdem všemi ulicemi. Kráíme po obrovitém hrobu chodbami dláždní, zatáíme z ulice do ulice, vcházíme do zahrad, v nichž ani kovin ani ptáat, navštvujem domy, v nichž není obyvatel, jídelny, kde není host, ložnice, v nichž

Za

v Pompejí.

—

—

—

—

spá,

opíráme se o sloupy chrám, v nichž není a není lidí, rozhlížíme se po námstích, pustých, nmých, a není tu nikoho mimo nás, jedin náš krok duní tím tichem, jen nkdy zašvihne dlouhá, šedá ještrka kolem nohou našich, ale neubíhá, dívá se zvdav a bez bázn, jakoby se tázala, co že zde po pl druhém tisíciletí chtjí zase lidé. A vysoko nad námi nebe modré, jasné a usmívavé, budící k bujnému, veselému jen životu, jako by ani neznalo smrti Zde teprv rozumíme historii. Ne jen té titrné lidské, nýbrž historii svtové! Oné obryni, nazvané píroda. není

boh

222

sfouknout jako prášek lehýnký a odhodit co rozbitý step. Onomu obru, nebi jako by nazvanému as, jenž zavšen ve obrovské kyvadlo houpne se sem a vzbudil tisíciletý život a houpne se tam a vrhl tisíciletou smrt. Zde rozumíme dítti, nazvanému zmna, jehož den je onomu a jehož sen je klidných tisíc jar s myriádami která dovede generaci

msta mžikem

vném

vnému

kvt

tisíc

zim.

Všude kolem v kraji píroda tak krásná, nevinná, jako dít v kolébce. Stojíme tu na nevysokém pahrbku, ví, co už pod tím papovstalém kdysi z lávy hrbkem pohbeno Kolem nás síceniny velkého msta, budovy vesms skoro odkryté, beze stech a beze strop, a kde pilehá k mrtvému mstu živý venkov nebo kde ješt nesloupnuta, neodkopána kra smrtná, je zem vyšší msta a na jejím povrchu zelenají se pole, zahrady a háje. Kdo by nevdl, že zde mrtvé Pompejí, vil by snad v odvnost tch pírodních zjev a zatím je i strom i ke jen plísní, vykvétající na síceninách a z trouchn. Mnivý jako sám kraj zdejší je ale také jeho lid ten ví, že plíse je životem již pevným, již zabezpeeným, zrovna nad výstražným Pompejí a pod stále soptícím Vesuvem zizuje sob sídla nová. Ano, krátce po velkém a osudném onom výbuchu zízeno na témž míst a nad mstem zasypaným bydlišt nové, trvalo zrovna jen tyi staletí, a Pompejí nové bylo zasypáno jako Pompejí .staré. A zapomenuto obou a kolem do kola vzrstají nová Pompejí.

— bh

!

;

—

As patnáct let ped koncem svým bylo Pompejí samou tou zhoubnou silou pírodní. Velké zemtesení, jež as tetinu veejných soukromých budov zniilo, oznámilo, že duch ve Vesuv spoutaný znovu se varováno

í

!

223

probouzí. Mlif sopku již za vyhaslou, tak že Spartakus s houfci svými v samém její kráteru se byl uhostil A pišel osudný den 24. srpna roku 79. po Kristu. Pompejané scházeli se v amfitheatru svém, aby se pobavili zápasem lv a boji gladiatorv. Hry nebyly dovolí-li oznámeny jako jindy: „qua dies patientur"

—

—

nýbrž slíbeno, že budou „sine ulla dilapohoda dne tione" na všechen spsob. Byla dle našeho potu, jak mladší Plinius naznauje, jedna hodina s poledni, když náhle nad Vesuvem vznesl se mrak. „Nejvíc podoben pinii", štíhlý co pe vyrsta-

—

jící

ze sopky,

Mrak

nahoe

široce rozložený.

Najednou bylo zahaleno celé houstla v noc, jen vulkanické blesky šlehaly vzduchem. V tom propukl výbuch. Za voucích hrom vychrlil se pemocný proud žhavé lávy a spchal k Herculanu, nesmírné oblaky dýmu snesly se na kraj, oblaky popele, strže dešové a krupobití kamenných rapih bilo do Pompejí. Nastal hrzný zmatek a útk. Málo se as lidí zachovalo. Spálených koster lidských nalézá se obrovská síla. Mnohý zhynul v dešti kamen nebo zalknut sirnatým zápachem, padající popel ho obklopil, stal se jeho rakví a posud vidíme pohubené to tlo a hledíme na poslední jeho zápas v posledním okamžiku. Mnozí zhynuli, hledajíce útoišt v domech a sklepích, padající síceniny je tam uzavely, síra podusila nebo hlad umoil. Vtšina umela na útku, lidé i zvíata jsou pobiti vedle sebe. Vidíme v Diomedov pohebišt osmnácti mrtvol, žen a krásn rostlých dvat, jež zhynuly opevše se o zed a zahalivše sob tvá, a u východu z domu zhynul domácí pán i s otrokem svým. Vidíme obrovité muže, jižto bránili se smrti zoufale a keovit rvali šat svj. Nedaleko zas tak nebe.

se rychle šíil.

Tma

dom

dve

224 které oddan uložilo se na zemi a pod sepjalo ruce. Muž jiný hledl sekyrou se proa sklesnul, žena, ovšená šperkem, snažila sekat skrz se slabýma rukama sdržet pád stropu a byla zlomena. V jediném nalezeny ticet ti kostry. Všude naletrnáctileté,

hlavou

si

ze

dom

zbytky potravin a zapoaté práce, osud zasáhl práv do života rozproudného pln. Na jednom míst nalezeny dv kostry lidí, kteí se kostry svdily, že to na rozlouenou byli obejmuli mužský a ženská, zdravé elisti pak, že to lidé mladí. Souasné zemtesení zlomilo sloupy a pádem jich pobilo lidi. V chodb budovy jedné objevena kostra, kosti její byly ale roztahány a ohlodány; zárove tu nalezena živil se jeho kostra psa, jenž pežil pána svého a mrtvolou. Na míst, kde odbývány kvasy za mrtvé, pizeny

;

—

stižena celá vlastní

spolenost pátel

—

slavili

mimodk zárove

svj kvas pohební.

Ti strašné dny a noci trvala ta hrzná bou a spouš, a když slunce konen zase proniklo mraky, bylo Pompejí, ano bylo pt mst pohbeno a pochováno pro víc než pl druhé tisíciletí. Jak veselý a krásný život žili as zde v tom krásném „Hic habitat fehcitas" napsáno na jednom míst, mohlo stát ale po všech ulicích a po všech domech pyšné: „Zde bydlí štstí". V Pompejí nebyl nikdo tak chd, aby byl neml co jíst, kde spát a ím se šatit. Pro každého byly zde lázn, jež mohl navštívit codenn, byla divadla bezplatná, a když žebrák umel, obdržel také svou zvláštní „ollu", výklenek, do nhož postavena popelnice s popelem jeho. Bohatší zvali chudší k obsvým a nejbohatší poádali všem ostatním divadla. „Kdo mne nezve k obdu, surovcem jest". „Zdráv kraji!

dm

—

225 budiž, kdo mne volá k stolu svému" a podobn psáno na stnách veejných co výzev tm, kdož nco mli. Pompeji bylo bohaté. Stálo nad splavným Sarnem, mlo pkný pístav moský a obchod velmi výnosný až do Afriky. Sem šli bohatci ímští na odpoinek, zde se usazovali zámožní kupci egyptští a vyhlášení umlci etí. Parva Romae imago Posud jako by zde sídlil duch veselý, a kráíš-li ulicemi, i ty polosboené stny ješt se na tebe smjí. Ovšem, pevzácných kras architektonických v ulici obyejné nespatíš, krásný vnitek domu platil také Pompejanm u píbytku víc než krásný jeho zevnjšek, avšak pec je posud radost chodit tmi ulicemi. Jsou rovny jako a v rovných úhlech se petínají. Vyvýšené chodníky bží po obou stranách, ob as položeny jsou do vozové cesty velké kameny, k vli pechodu za deštivého poasí. Položeny jsou ale kameny ty do velkého, zrovna skalnatého dláždní tak, aby spež Víc však než jeden dvoukolový a vz nemly závady. vz nemohl vtšinou ulic, k vli stínu trochu úzkých, projet, výhybek bylo po ídku a vjíždl-li vozka do ulice, udeil holí svou do kovové desky a zvuk její varoval vozy picházející snad naproti. Zdi jsou skoro vesms nateny barevn, obyejn erven, a vzdor svým osudm a svému stáí barva posud neoslepla. Vchody do jsou nkdy ozdobeny pknými ímsami, ano i sloupy. Ped nkterými je posud kamenná lavice, na niž zasedli obyvatelé, aby se zabavili životem pouliním. Na peetných místech vidíme otvory krám, na mnohých jiných otvory hospod. Zde spatujem venku ješt ty kruhy, k nimž si pivazovali kon své, a uvnit zdná sedadla a po stnách poekadla a symboly tch, kteí zde zasedali a popíjeli „caldam", nápoj svaený z vody, vína a medu. Každou chvíli picházíme k njaké veejné !

šra

dom

:

226

kašn, nebo k prostému veejnému oltáku nebo alespo k namalovaným, naproti sob se plazícím dvma hadm (obraz „lar" i skítk), „Dvanáct boh, Dianu, nejmilostivjšího a nejmocnjšího Joviše, ano Venuši pompejanskou sob rozhnvejž, kdo obraz pokazí nebo místo i

zneistí!"

Každé místo veejné bylo Pompejanm besedou všechny chrámy, jichž architektonika liyla pímým opakem architektoniky budov soukromých a vyluujíc všechnu uzavenost otvírala svtu jako by celé srdce své forum, jehož portikus besedníky kryl i za dešt, jehož soused ale, státní vzení „zavírat se musí, to by bylo pkné!" — zárove lidem píhš lenivým a lehkovážným dával vasnou výstrahu; thermy i lázn, jichž úprava byla skuten k neuveni nádherná a krásná. Do lázní šel Pompejan alespo jednou denn, zde se vypravovaly všechny noviny, zde pedítali básníci také své nejnovjší plody. Ano zde bavila se v lázních i rzná pohlaví pospolit. Teprv Hadrian zapovdl tuto zábavu v ímsku. Nejvtší spousty lidstva shromaždovala ovšem divadla. Kryté Odeum bylo jen pro 1500 lidí, nekryté divadlo tragické ale pro 15.000 a amfitheatr venku za mstem až pro 20.000. Zdá se nám tu asto, jako kdyby teprv vera byl se lid odtud vysthoval, památky jeho bujného života zastavují nás pi každém kroku. Snad nikde jinde není po všech stnách tolik máranic, tolik rozmanitých graffit jako zde. A kdo byl máranicemi tmi už dopálen, dokázal to jen novou zas máranicí a napsal na peplnnou plochu: „O zdi, divím se ti, že odsouzena nést máraninu tolika rukou nejsi již ssutinou!" A nápisy ty mluví o všem možném. Zde zvstují, že „vítzný Herakles, syn Zevsv, bydlí v dom tomto, do nhož ;

—

—

—

i

'

227

tedy

nic

zlého

nesmí",

—

tam

odporuuje

jakási

paní

svými dtmi" jistého kandidáta na aedilství a ješt jinde vyzývají se „všichni spái" (doriiuentes universi), ano i všichni ti, kteí „pozd do noci popíjejí" (seribibi), aby na jisto dostaviU se k volbám. Nejvíc ale je nápis obsahu milostného ti Pompejané museli strašn mnoho milovat! Také však zde potvrzuje se zas pravidlo, že každý milující je trochu hloupý, nebo alespo ne píliš vtipný. Ctte: „Blaze každému, kdo miluje! proklet budiž, kdo sporý je v lásce, neb kdo zas k lásce nutí toho, kterému í=o nechce. Všímej sob šfastných, však kletba tob, Martie, opanuje-li t jen pouhý chtí po penzích!" radji svazuje vítr a pi,Kdož chce lásce bránit, káže pramenu, aby se netemenil!" „Pikaž mn, bych umel, nenu mne, bych žil bez tebe. za smrt ti budu vden!" „Venuši zlomím žebra a boky jí zmodím Mže-li milá má srdce z prsou vyrvat, pro bych nemohl já bohyni roztlouci alespo hlavu!" „Kdo svede dve mé, toho nechf umoí láska v samotách pustých hor!" „Jak pak mže být hodným lovkem, kdo nemiluje

„Sema

se

—

—

a

!

mn

mn

ženy

!

A také udavaství proplitá se tím: „Tenimus, tenimus, res erta Romula hic cum Staphylo moratur" víme to, víme to, že tady mívá Romula se Staphylem rendezvous

—

!

že život veejný byl tak náruživ ilý, byl domácí ekl bych mnohem „domácnjší" než náš. Obydlí dávných tch obyvatel zdejších je toho svdkem nejlepším. Ped objevením Herculana a Pompejí

Za

zas

to.

život

228

nemli jsme pravého, ba skoro žádného pontí jak

vypadala

taková

starovká,

obanská

o tom,

budova

normáln.

dm

Prostora, na níž stál, byla obehnána tymi slepými zdmi, do nichž jedné upraven vchod. Ulice byla domu jen „cestou, která bží kolem vchodu", pkné faeady dbáno tuze málo, skoro nic, ani domovní dvée (vyjma jediný pípad v celém mst) neotvíraly se do ulice, nýbrž do vnit. Oken do ulic nebylo vbec, leda až nahoe v prvním pate, kde bydlívali nájemníci. Nebyl! prostedn zámožný Pompejan v bytelných svých choutkách pec jen žádným Anglianem, msto mlo mnoho obchodník a mohl-li pompejanský domácí pán. pronajal v pízemí krám a v prvním pate rád njaký byt. Je dosti tžko vyznait krátce rozdíl mezi obanskou budovou moderní a tou starovkou. Novovký stavitel provádí své myšlenky sice spíš do výše, starovký pak do šíe, tomuto je pdorys vcí hlavní, nemžem ale pece vzít to za rozdíl platný. Také tenkrát nebylo vždy jen pouhé pízemí, asto hnah budovu výš, pokud zdi, dle obyeje slabé, vydržely; a ani tenkrát neplýtvalo se zase pdou, naopak! Na ploše, na které by stavitel moderní spsobil jen as deset jizeb, chodeb, komor atd., byl by architekt starovký upravil teba i tikrát vetší

poet obydlených V án

í

prostor

—

vtom,

je rozdíl hlavní a základní.

v

parcello-

Ve vtšin tch

staro-

—

bylých svtniek nedovedli bychom se ani pohybovat zdá se, že na malých domech pompejanských vzali sob vzor k našim „domkm dlnickým" v mstech a „hlídaským" na železných drahách. Arci že byla rodina tenkráte víc na nekrytém dvoe nebo v zahrádce než

229

v jizbo, jen že dvorek pec není všude, v chudších domech že není ani památky po nm. abychom neVešeFs dvemi a byr.s v pedsíni braH víc tedy budovy nejchudší. Mosaikové „salv" t uví,.Ostiarius" dalo výstrahu. talo nebo „cave canem" ti

—

—

—

šel, aby t ohlásil pánu svému. Pak jsi náš portýr do pední ásti budovy. Sestávalaf budova z ásti pední a zadní, co do úpravy sob v celku podobných. V pední souvisel obyvatel ješt se životem mimorodinným, pijímal návštvy, dával v tricliniu hostiny. Také tato „tri-

sml

clinia"

— nazvaná tak od tí, obyejn vyzdných pohovek

—

nebyla vtší než asi pro devt host, zcela než je Grácií podle pravidla: „nejlíp mít host ne (3) a ne víc než je Muz (9)." V ásti zadní sídlila rodina a zde byla také drobná „cubicula", ložnice s lóžemi zd-

kolem

mí

nými nebo devnými, také

zhotovenými z bronzu nebo bývala zahrada s pknými soumrn upravenými záhony, obloženými cihlami. Kde byla zahrada píliš malá, pimalovali si ješt kus pírody, stromy, kvtiny a kee na zed. Jizby v prvním pate bývaly také jídelnami, pak pracovnami a byty otrok. Po celém dom bžely nahoru dol roury s vodou, jížto ochlazovali si vzduch kdykoli. A jsou píklady známy, že radj než nad pízemí, stavly sob bohatci patro pod zem, k vli zim a zas horku. Ale cokoli zde uvnit domu spatujem zbytk minulých dob, vše dýše duchem eckým. Každá zde naleslonové kosti. Za sochami a velmi

ale

domem pak

i

zená vc svdí o krasochuti klassicky vytíbené. Arci že nejsou snad nalezené zde sochy veskrz plody geniálních, ale i nejmenší náadí svdí o pkné myšlence, prmysl tehdejší byl prmyslem vskutku umlecky prodchnutým. I malá hlinná lampika i vysoký bronzový kandelábr, i mramorový stl i slonová jehlice do vlas.

umlc

230 vše kypí nápadem a zdarem. A není také jediné takka stny uvnit, aby nebyla pokryta malbami. Svdí-li pak povstná velká „bitva Alexandrova",

nalezená v „casa del gran Musaico", o nesmírné výši, na kterou se povzneslo tenkrát umní mosaikové, jsou

nám nástnné malby pompejanské již pravou

rozkoši.

Co

nalezeno v Herculanu a zde v Pompejí, je jediné, co vbec nás pouuje o malbé staroecké a musíme se piznat, že vyžaduje to naší úcty. Nejsou to moderní, tak hluboce myšlené naše komposice, ale jako mli pravý smysl pro plastiku, mli jej také pro malebnost. Obrazy zdejší jsou vždy umleckým celkem, jich barva je vždy jen skvostn živoucí, nikdy sprost kiklavá, teba by ržový genius byl namalován do prosted velké erné plochy. Ovšem zde není hloubka barvy a rozmanitost odstiování jako na na našich obrazech olejových, ale všude je kypící život a velý ohe. Všude je výrazuplná tvá, výmluvné oko a tlo propracované co nejplastitji. *) Máme zde krajinomalbu, historii, genre, vše! Mythus a klassická poesie dodávaly ovšem vtšinu podnt. Nejastji spatujem Venuši, „Venus Pompejana" byla vbec oblíbena, teba i (jako v lupanarech) co „Venus meretricia". Scény z homérskych jsou pehojný. Po zdech triclinií namalovány „Hóry-', jinde zas, jako v proslavené jimi „casa delle danzatrici", pekrásné tanenice.

zpv

svým prvodem, Bakchus po vítzství svém pramenem, Ariadna opuštná Theseem, Venuše s Adonidem jsou tu v sterých variantech. Amorett je všude plno, bud taní v medaillonech nebo Bakchus v Indii,

se

Narcis nad

*j Kdo bj' chtl isti o umlecké a inaleriálni stránce maleb pompejanských, odporuuji mu spis Overbeckv ,Pompeji'". :

231 lirají tu na rozmanité nástroje, nebo slouží i k obrazm genrovým, truhlaí, šijí stevíce, a t. d. Nkde naznauje

svitek papíru,

zas koroptev,

kalamá

a

vykuchaný

t.

p.,

zajíc,

že zde byla písárna, jinde vejce,

fíky a jiné ovoce,

Humoru dost a zdravý humor! Bakchantky v nejrozmanitjších svých funkcích co sklepnice, trpaslík, ped nímž opice taní, Mars a Venuše v obejmutí jako podnes, Amor hrající na ílautu a pímo opilému Herculovi do ucha. Nejkomitjší je ale Leda nad hnízdem plným dtí, vylezlých z vajec. Tyndareos stojí vedle jako njaký staroecký sv. Josef a dívá se na to nadlení. Nesmírné poklady starobylých maleb a náadí antického byly zde již objeveny a odtud odklizeny. Teba by pedmty ist umlecké skoro vesms svdily jen dob jedné, Neronov, jsou za to výrobky umleckého prmyslu ve své spsob pravým a dokonalým kvtem veškerého ducha antického, nasyceného, veskrz vzdlaného dlouho již psobivším umním plastickým. Vše, co by z toho zde v a pod širým nebem i jakýmkoli jiným spsobem mohlo dojíti zkázy, šetrn a opatrn odváží se do musea neapolského, pilkami odezávají se obrazy a sestavují v bohatou již galerii, náadí se skládá v systematickou sbírku, již nyní ísly pebohatou. Je to prozatím jediná možná cesta, akoli roztroušeny po museích celého svta nesmírn by osvžily prmysl veškerý. V novjší dob nevidli jsme výrobku na p. bijouterního, již francouzského neb jiného, abychom lepších vzork a pravzor nebyli našli ve sbírce pompejanské. Velmi mnoho bylo zhubeno surovostí a neznalostí, mnoho odcizeno, ješt víc snad se ale nalezne dále. Pohrobní historie Pompejí je prapodivná. Až do roku 174S bylo zapomenuto, teprv náhodou a teprv ticet let po že tu

nkdejší

kuchyn nebo

špižírna.

mst

a

Nernda, Sebrané spisy V.

jg

!

232

prvním dotknutí se rovnž zapomonutého Hcrculana poali zase všímat sob msta zasypaného. Ano, v šestnáctém vku byla voda ze Sarna vedena k Torre dell" Anunziata prlivem podzemním, který šel zrovna stedem msta nalezeny pi tom budovy, na nich nápisy a t. d., pec sob toho všeho nevšminuto dál. Když konen zapoato s vykopáváním, dlo se vše velmi pomalu a velmi nedbale. Spíš se loupežilo než objevovalo ;

Sochy, skvosty a peníze odnášeny, obrazy se odlupovaly, znovu zasypali, aby nebylo pak zas každou budovu potebí teprv rum odvážet píliš daleko. Byla doba a kdy tu pod dotenkrát již vláda vykopávání celé ídila zorem jediného kaprála nepracovalo víc než tyi vojáci Je známo, že když císa Josef II. navštívil svého také práce švakra, osmnáctiletého krále Ferdinanda, ,.ne ticet", v Pompejí podniknuté sob prohlížel zvolal, „ti tisíce dlníki mli byste postavit k dílu, nad nž není ted v celém svt dležitjšího!" A jak se kopalo Zpráva jistá praví: „bylo panu Camillovi Pader-

pkn

—

—

—

!

nimu

(a

ten byl

neopovážil

mu

editelem musea!)

se více

obrazy

stloukat

zvdl

se

porueno, aby

stn,

kdykoli

.se

hrzou, že síla obraz byla (co zbytená) rozbita." A dív bylo snad rzn za všech století, nejvíc as hned po zasypání msta, zde hrabáno a kopáno od loupeživých jednotlivc pouze za tím úelem, aby se dopídili alespo ásti poklad, jichž zbylo pod vulkanickou pokrývkou z bohatého Pompejí. Ku podivu málo se tu nyní nalézá penz a klenot. a na zemi páchané vraždy Konen již ty na volaly do nebe, italský národ celý. ano celý svt zasazlíbí,

nebot král

s

vd

vc zlepšila. Zvláš nyní, kdy národ se, aby se svoboden a sjednocen, jde vše rázn ku pedu. Pestaly pestalo také již to pojmenování ty hraky královské, zoval

!

!

233

vykopávanj^ch budov podlé krále pruského, králové anvévody toskánského a t. d., práce se dje ve jménu •ozuniu a rozum nyní pojmenovává výtžky. Kus po kuse vyvstává msto z hrobu ovšem zícenina: svrchní, kdys nejvíc devná patra jsou skoro vesms zniena, pízemí je málo kde ješt kryto stropem. Posud odkryli as tetinu msta, ízení je nyní obezelé, pracovních sil dost, také pomcek, založena na p. zvláštní koská dráha na odvážení vykopané zem. Již sto dvacet let trvá zde kopání, a kdyby šlo jak do nedávná, trvalo by ješt po ctyry století. Arci máme již nyní tušení celé formy, dle nalezeného dovedou naši slarožitníci rekonstruovat obraz celého starovkého msta bývalého jeho života, jako dovedl Buffon z jediné kosti glické,

—

i

urit celého tvora pedpotopního. Ješt jen ruálo let a Pompejí slaví své vzkíšení. Avšak není to pravda, že po vzkíšení je tlo krásnjší Jako z hrobu vyndaná mrtvola bude tu ležet msto v slunci. A pak nastane rozklad. Krásné v skutenosti nebe jižní Itálie má své doby nepkné. Picházejí dešt, které spsobují záplavy, jichž vody ženou se ulicemi jako by dávným eištm, podemílaji zdi apevrhují budovy. Picházejí doby zimní, kdy se s nebe sítí spousty vlhkého snhu vlhkost vniká do kamení, sebe lehí mráz roztrhne mramor, mnohem dív nabubí a spadne omítka, obraz, ímsa. A „mrtvé msto" bude mstem zetlelým. Za krátko bude rozvalina vedle rozvalmy, slunce a dé.š l)udou dále prát do tch mrtvých kup, zetlelé msto obrátí se znenáhla v prach a kdykoli peletí vítr z Apcnin nebo zalehne sem bou z blízkého moe, roznese prach na vše strany. Takové jsou kroky historie svtové již

i

;

16^

ímské

elegie.

1870.

I.

Byl bych

omylného

nco

—

za to dal,

nebo papeže

abych vidl papeže ne„víibec"

v

ím

vidt,

vcí ani umním. Ale ten den ped ohlášením dogmatu o neomylnosti pana hrabte Maflfaie. nazývaného obyejn Piem IX., bylo velmi krásn, barometru ani nenapadlo, aby ukazoval na dlouho oekávanou bouku, koncilní oposice nemla ani tušení, že už následujícího dne hrdinn utee, a my odcestovali v klamném domnní, že snad pece v rozum zvítzí. Druhého dne však už náhodou rozbouilo se nebe, hrom tískal a rachotil, blesk svítil a šlehal, jezovité rozumjí efektu a za pl hodiny byl pan hrab Maffai neomylným! Jeho nebožka babika cliudáek byla dle rodinné kroniky pana hrabte MaíTaie ješt v Sinipaglii židovkou byla by radostí nad tím snad umela neni

ovšem ani

zvláštní

ím

—

—

a lid prý jásal a hluel, že se sloupy Vatikánu otásaly a vodomely svatopetrských fontán v neviditelný prach rozrážely. Není také divu: 70 kardinál. 600 biskup, 6000 knží, óOOO jeptišek, 49 v nejrozmanitjší pytle obleených „saccon" ili bratrstev a nco tch zevlujících ímských facchin už nco vydá.

vn

!

:

235

Celkem byly a budou jen ti druhy papež veskrz posud tuze málo, špatní a ukrutní, :

ctihodní, jichž bylo

jichž bylo už až dost, a humoristití, jichž

Na slavném

bylo nejvíc.

husami svými, je zvonice, jejíž zvon ímané nesmírn rádi slyší. Rozhoupávat se jen, když masopust zaíná nebo papež práv zemel nový masopust slibuje nové veselí a nový papež nový humor! Pius devátý je z toho „tetího" druhu papež, zvuky, které vyzvánly smrt ehoe XVI., oznamovaly zárove, že po nastupuje nejvtší humorista devateKapitolu, slavném

i

nm

náctého století Nejdív, ped mnohými už lety, spáchal nesmrtelnou satyru na híchy, odpustky a co ješt k tomu patí. Vedle Lateránu je totiž kaple se svatými schody, ta

známá

„scala sancta". Schody jsou tam vlastn troje, dvoje vedlejší, jen tak obyejné jako jiné pozemské schody, a pak schody prostední, po nichž prý šel Kristus Pán myslím že k Pilátovi! Po tchto schodech, po nichž se dostaneš do kaple, kde ukazují obraz vlastnomalovaný od svatého Lukáše a pak pedkožku, pocházející smí se jen na z obezání Ježíškova, kolenou vzhru, ale za to uril jeden z pedchdc

—

run

— —

—

Piových na každý schod devt let odpustk Dlá pi schodech i) 28 252 roky ili pt nebo šest lidských život A Pius IX. vzal péro a rozestel odpustky nad ostatními schody vedlejšími, a kdo se chce šoupat po všech, vydlá si tam tcd odpustky na 756 let svého života! Brzy budou musit dát devný futrál na vedlejší ty schody, jaký je už na hlavních, aby nezmizely. Dobrý vtip, ale ješt daleko nestail plodnému humoru pana hrabte, z jehož skuten krásné tváe posud záí bujná veselost. Vzal zase péro, svolal devt set karmoisinových a fialových hlas a dal se tedy ted udlat

X

2<S

!

i

=

!

!

236

—

„neom^^liiým". Víc vtip už zajisté nenadlá, te už jako aloe, když vystelila obrovský svj kvt. Císa Vespasian ídil se zásadou, že „císa má umírat stoje", to jest v práci, a Pius zase zásadou, že „papež má umírat smšn". Nu a smšnjším než nyní víc se nestane! Umím se pemáhat když jsem stál u hrobu Ignáce Loyoly. sbíhalo se sice v ústech, ale nechal jsem když jsem šel kolem sarkofágu Aleksandra VI., toho škubalo to sice nohou, ale nekopnul jsem, na mou est ne! když jsem ale vidl náhrobek Pia IX., který tento sám sob dal už do jednoho z ímských kostel postavit, a jak tu klee dkuje pánu bohu za ten svj dar nápad, tu to už nešlo a musil jsem se smát, smát až do uslzení. Ve velkolepé basilice sv. Pavla jsou medaillony všech posavad nich papež, pro píští je tam ponecháno ješt as ticet prázdných míst. Ti píští budou mít ale práci, aby Pia vtipem pekonali. Snad to pjde. Místo svatého ducha sestoupil na už humor et maneat semper! Snad již nkolikátý po Piovi IX. vyspekuluje dogma nové, na p.: že byl pan hrab Maffai ne-

ume

:

mn

;

mn

ím

—

poskvrnn poat! Asi! Galligula a Nero nechali se svého asu také prohlásit za bohy, my ted jmenujem dobu jejich dobou úpadku. ale nepadá, on leží už dávno. Nikde ve svt

ím

trapn mezera mezi vznešeným rozumem kesCanských princip a praktickým jich provedením, jako v Jeruzalém a zde v necítí se tak

ím

Jen knží jsou tím vinni, ne ímský lid. Neslyšeli jsme sice, že by stran nového dogmatu nahoe na kapitolínském sloupu „Maroriu" byla se už objevila pichlavá otázka a dole ten starý známý „Pasquino" že by byl dal nkteiou ze svých satyrických odpovdí, které asto

237

do lebek vatikánských jako ohnivý heb vjely; ale on právo len ímský lid o lom ani nepemýšlí, „chi lo sa" (kdož to ví!) je jeho poekadlo pi všem podobném, a hned vedle místa, kde se staví pomník nynjšímu konv níž mohou vru ve cilu, postavih si zedníci kašnu, vší nevinnosti umýt ruce své. Hliicel-li lid s sebou pi pouhá sancta simplicitas ohlášení dogmatu je velmi živé, hluné a dtinské povahy, náboženské slavnostmi lidu, pi nichž musí slavnosti jsou v být rámus, hudba, hiy, ohostroje, a když vystupuje balón nebo vyletí rachejtle, tleská všechno rukama a kapr v povtí! ve: „Un carpione nell" aria!" a dogma neomylnosti bylo jim také jen tak kaprem

~

!

íman

ím

—

—

v

povtí.

Oposice koncilu vyslovila nadji, že se dogma zase Dobí lidé! Snad se napili z fontánu „di Trevi" jako zde vždy iní povriví cizinci, a doufají tedy, že zpt. Ze starokouzelná moc je pivede zase do slavného „forum románm" stalo se bhem „campo vaccino-", pastvina pro skot, z nynjších názruší.

íma

mstí ímských

stane se

bhem asu

také

vk —

nco.

]I

Na cest ke katakombám je malý kostelíek, nazvaný: „Domine, quo vadis?" Zde byl dle legendy držán být ukižován na „hoe sv. Petr v tu noc, po které zlatopískové". Pátelé jeho mu pomohli k útku; když ale byl z vzení vyšel, tu se mu náhle objevil na cest sám Kristus Pán. „Domine, kam jdeš?" ptal se ustrnulý jdu, syn rybáe betsaidského. „Venio iterum crucifigi" abych se optn ukižovat dal, odpovdl Kristus vážn

ml

—

238

v církevním jazyku. Zahanben vrátil se Petr ihned do vzení a byl druhého dne na truc všem nynjším Renanm, tvrdícím, že a sv. Petr se ani nikdy nevidli, ukižován na tétéž žlutopískové hoe, kde se ta po kíži zstalá a „jedin pravá" díra posud ukazuje, kde kapucíni po pl franku prodávají papírky gumou a žlutým tím pískem potené a kde hned vedle se staví pomník nynjšímu koncilu na památku, že téhož roku byl božský rozum v skuten znovu ukižován, Kristu pánu bylo hej zjevit se sv. Petrovi, když ho znal a vdl, že má kus studu v tle. Však by se nezjevil

ím

ím

nynjších páteík ímských! Kdyby pedtakového panáka a ekl mu své bolestné: „Venio iterum crucifigi'", pohnul by panák sic snad pece hedvábným svým širákem oni jsou ješt dost zdvoilí ale odpovdl by: „Opt ukižovat? Ah to musí bolet, nu ale, Vy ráíte už tomu být zvyklejší! My chvála pánu bohu nemáme toho zapotebí, naše pomry isou už vela snesitelné, necháme Vás denn se promnit pi mši svaté, což nás dost slušn živí, a nenamáháme se více tak jako ti první. Pokroili jsme také v duševní hodnosti, bratry dominikány obsluhovali andlé už ped nkolika stoletími pi obd, mohl byste to vidt na kláštera ve obraze zrušeného nyní anathema sit! Florenci, a náš svatý otec snad jste ješt neráil

žádnému

stoupil

z

ped

—

—

—

—

—

—

—

ano, je nyní neomylný jako sám pánbh ano! Ale odpustíte, na Monte Pinciu je dnes vojenská hudba a velké korso, pravá rozkoš sednout si tam vedle promenády na nkterý devný kl, jako hošík na patník, dívat se na ty frkající kon, na ty krásné dámy ob, pravé modely starých Venuší, rozkoš studovat ty formy, zda se staí sochai nkde nemýlili, dívat se na ta kyprá tla ímanek, na jich cukrové zoubky, tonout slyšet

—

239 v plamenu erných tch oí pehodil by elegantn vleku cvikr a již by tanil dál.

—

—

a ráíte nahh'dnout" svou pes ruku, nasadil

Tani, panáku, coelibát je zlá vc, tuze nerozumná, je prý pro bychom ti ješt nejsnáz nepustili „bez lásky nebyl by ale svt svsebe celým svtem také ímem." A arotem, bez lásky nebyl by tedy krásné ímanky tuze, tuze stou k lásce: u Augustián díve byla k tomu zvlášt oblíbena madonna nad hrobem Rafaelovým, ale vyšla njak z módy a líbáním u Augustián je zmrzaená její noha ted odpoívá kolem panenky Marie plno a plno srdcí ze stíbrného plechu navšeno, po jiných kostelích také dost a dost, a nkterá ta srdce jsou velká a tuná až ku podivu liisku

!

—

ím

ím

—

—

—

nebe ulev jich tísni! Povídá se, že velmi rády láskychoré liímanky pibírtijí duchovní pomoci, Goetheova milenka musila mu alespo v celém dystichu písahat, že žádný knz se posud netšil z jejího objetí, akoliv prý „by ani nikdo neuvil." Ano, tomu v duchovním bývají prý jižn ohnivé zápasy, když na p. nkterá Luna si pispíší s pocelováním tonsurovaného Endymiona, ponvadž by najisto sousedka Aurora jí ho ale pece tak hned pevzala. Ostatn není moralita v zlá, každý antický Amor a Herkulus má policejn pedepsaný svj fíkový list, každá nahá ženská socha v chrámích obdržela dlouhou plechovou košili, což se zvlášt

ím

i

ím dm

pi

nalezenc soše „nevinnosti' dobe vyjímá, a není zde ani tak velký jako na p. florentinská „casa dcgli fanciulli", akoli prostý rád sob z domu toho ženu svou vybírá a ústav by tedy ješt vtši podpory zasluhoval. Chtl jsem mluvit jen o knzích a mluvím také o ženských, což by mohlo se vykládat na mou újmu.

íman

—

'2i0

Já peju, já znám obtíže coelibátu a vím, že zvlášt „ti, kteí musí cestu do nebe stále spravovat, nemohou zárove klidn po ní kráet, a ti, kdož lucernu na bidle nosí, že spíš brkají, než kdo jde za lucernou." A odpouštím také slabým ženám, ba nejslabším. Pranic se nedivím, když ímské dámy nosí v let na hlav slámu u la kardinál a v zim na tle plášt a la pontifex. Nejbohatší krámy v jsou krámy zlatnické, v nichž plno briliantových prsten knžských a item diadém dámských, a jsou tu jiné bohaté krámy, v nichž na tisíce pro mužské píbuzné, manžely brilianty posázených a t. p. Dost je tu knží, kteí mají mládí, krásu, bujnost a podnikavost, dost, kteí mají peníze a vliv, vbec knží dost a dost, tedy také „vítz" mezi nimi dost a i

ím

ád

ím

vypadá knžstvo zcela jinak než jinde. V Jinde je mezi „uenými stavy" stav knžský ten, kde se nejvíce tlesních a duševních mrzák schází, ktí by se jinak neuživili, žádné hodnosti nedošli. Jinde dovýbor, chlastává pánbh do gardy své brak, v píky zdravé, elegantní, .,kvt národa", zde je knžství povoláním státním. je hlavou státu jednostranného a ta jednostrannost mu dává svj ráz. Jako jinde je stát bureaukratický, jinde zas vojenský, je zde stát knžský, jako jivde dlá parádu uniforma úednická nebo vojenská, dlá zde parádu talár, jako jinde všechny peníze pohlcuje úadní sekatura nebo vojenská execírka, pohlcuje je zde zas knžská hodnost. I loterie je zde pod záštitou církve, tahy její jsou slavné, fialový Monsignore v plném taláru, tak že by odtud mohl ihned k oltái, usmívá se s balkonu finanního ministerstva na Monte Gitorio sladce dol na lid, „kluk tahoun" je v bílém knžském odvu a žehná se stále kíži, vyvoláva zpívá numera dost.

ím

ím

241

církevním spsobem, kostelní pozouny ho doprovázejí, lid dovolává se madonny a okresních svých svatých lovku je nesmírn zbožn Z bývalých pohanských bud chrám, zde se sbíhají halée chrám udlán v a zlaté celého svta, nobo dogana, kde vybírají clo ze všeho, z fotografie tvé vlastní, starých bot, prázdných škatulek, každého bílého límce, který je pres tucet, zkrátka ze všeho. Za to ale je ministr Merode nesmírným boháem a ministr Antonelli, který celý zkroucený vychází z papežova pokoje, narovná se hned v pedsíni pyšn jako jedle a jde, aby nkterému ze svých píbuzných, drahému ješt z té doby, když sám byl brigantem, zakoupil nkterý ímský palác. Duchaplná, ostrá, ohnivá tvá! kdyby ml Antonelli sebevdomou eleganci kardinála Bonaparte, vil bys mu, že ješt hrav dobude svta. Vzdlaností se arci nehonosí žádnou. Jako v státu bureaukratickém bureaukraté jsou v cest osvt, atd., jsou zde zas knží. Arci ne jen zde, kutna i jinde flandá se ped sluncem osvty, ale knz italský, ímský, je pravidlem a dalekou vtšinou nevzdlaný. je naproti ostatnímu svtu o celé století zpt. Jediný duševní význam je nyní vyznaen v umní,

—

!

ím

—

ím

íma

umlc,

v bohatství umleckých ímvadí ve všem ta preponderace knžská, lovk by, peje sob plného požitku z umní „Prosím, aspo na chvilku tu a isté lidskosti zvolal: kutnu dál!" Už v Neapoli jsme se bavili sázkami, bude-li v nej-

v život ímských ských sbírek a i

tu

ím

píštím omnibuse víc knží nebo „civilist'-. V kdyby tu bylo omniby nebylo uhodnutí kumštem bus. Od té doby, co spojená Itálie zrušila všechny kláštery, jen se tu talár hemží. Talár všech barev, všech stih, ošumlých, tch ale málo, elegantních, a blíže

—

242

tch moc. Nkdy zajímavý

Obraz.

samými knžími, pestrý, Po chodnících procházejí se pánové

je ulice poseta

—

slunce na všechny šat temn nebo svtle fialovém ervánky své nespotebuje tolik fialové barvy jako Rím

v

na

—

—

ím

a pentle všichni tlustí, silní v každý se stát „solidním". Každý okamžik se zastaví, aby sob oddechli a hedvábným šátkem s myšlének prázdného ela tuný pot seteli šátek mají stále v race, jako svatá Veronika své sudarium. Za nimi a kolem nich poenitenciái v erných hedvábných šatech, mniši v bílých, bloerných, hndých, šedých a erných kutnách, s bílými, ernými, ervenými a modroervenými kíži, s kapuci, erným širákem, brálov zeleným širákem, epikou na hlav, nebo i zcela holohlaví s nejrozmanitjšími tonsurami. Gerné a šedivé jeptišky protlaují se párem, švitoivé kapucínky spchají krkem tak drobným, jako by tanily. Náhle proud trochu vázne, blížit se koár nkterého ze sedmdesáti ímských „korunních princ" (z každého kardinála mže se volbou papež, vlada stát). Koár, velký a celý ervený, nad nímž koí vysoko trní jako na našich omnibusech, zarazí u kostela. Dva sluhové sletí se stupátka v zadu. otvírají dvée, sundávají se stechy svinutý bachranatý ervený deštník, nutný to pídavek každého kardinálského koáru. Dva mladší knoži vyskoili, za nimi vylízá kardinál, ervený od hlavy k pat jako Angliané^ když v zim na ímské límce

!

prý musí

—

Gampagne

—

lišky honí, ervený i v oblieji „Vína. a všeho, což opíjeti mže, nebudete píti," jen v starém zákonu levitském. Jeden z knží

nebo: platilo

honem

s velkým erveným polštáem naped do kostela, aby snad J. Eminence nemusila kleknout na neervený, druhý poádá velký item ervený klobouk na zádech kardinálových a pak se šroubuje v nejsmšnjší devot-

bží

!

243

do pedepsané vzdálenosti na levé stran. Kardinál koár popojel, proud jde dál. Houfy kluk v dlouhých erných kabátech a s ligouriánskými klobouky na hlavách, žáci to rozmanitých ústav, hrnou se jako nosti

žehnnje vešel,

hejno krt ped svým knžským principálem. jdou za nimi dv dlouhé ady synk bohatších, v cilindr,

erný

frak,

erné spodky

jako by do uniformy obleených.

Tu

rukaviky

zas dorostlejší žáci hlasit se hádajíce

„propagandy" ženou se nkteré zahrady, každý obleen po knžsku,

jezovitské z

a bílé

Leniv

vesms

ale každý

moe

Nmci

jak raci erven, ekové jak mode, Irané v erném hábitu s rudým lemováním. Za nimi se valí tlustý, tžce oddychující kapucín, vlekoucí na provaze pytly obtžkaného osla. Na jeho obnažené hlav skví se obrovská tonzura, vlasy má oholeny nejen na temeni nýbrž i od krku vzhru, tak že jen u prosted zstaly a kolem hlavy bží jako tlustá, erná jitrnice. Takové frizury je prý pánbh obzvláštní milovník A opt mnich, poenitenciá, kanovník, opat, propaganda -—

jinak,

—

III.

Pvodn

to byla

práv vzdlanost,

která

knžstvo

V surové dob, naproti nevzdlanému lidu pomáhali králm zbranmi duševními, tmitéž zbranmi povznesla.

nyní klesají a klesnou, vymknulyf se jim. Vlastn padly z ruky ztunlé a zlenivlé. Bývá už tak

—

haette pollrer

w

e

man

Set.

Paulen

waer worden

caeteri

ein

eiti

vy-

bisthum geben: banch

fauler

confratres auch.

vzí v plném stedovku, jako papežovi „Švýcai" v rozparkové uniform Viléma Telia. A to se roz-

Církev

244

umí samo sebou, paprslek

že

svtlejší.

Již

ímský

ped

lid

není pak ani o jediný napsal cestovatel

stoletím

o ímanech: „Lidé bezprostedn z pírody vyšlí, kteí mezi skvostem náboženským a umním nejdstojnjším ani o vlas se nestali jinými, než jakými byli v jeskyních a lesích." Od té doby se také ješt nezmnili. ímané jsou dti a pátei jich chvami „vypravují jim strašidelné povídky, aby se odmlely, veselé, aby je rozesmáli, jen rozum jejich nechávají stále spát, aby metle neutekl." Million myšlének budí ve vzdlanci slovo „ím", v ímanu budí jen pojem rodišt, vlasti. Ani z toho nemají nieho, že se narodili na míst Rómy klassické, nedojdouf, aby jí porozumli. Cizinci, hlavn Francouzi, nepomrn víc inili pro znovuobjevení a udržení zbytk staroímských než sama vláda papežská, kam ta sáhla, vše jen pokazila, jako když inkoustem zmazaná ruka dtská sáhne na úbl. Z krásných pohanských chrám co nejneobratnji udlala zde onde chrámy naše a zniila krásu pvodní, na arokrásný Trajanv sv. Petra, sloup postavil Sixtus V. špatnou sochu do sarkofágu v kostele Marie aventinské, ozdobeného

—

—

v relífu Homérem, Pythagorem a musami, položil se zcela drze njaký biskup Spinelli, do velebného (lolossea postavili asi dvanáct mizerných kapliek co cestu kížovou, a z obelisk, které co ozdoba po ná-

—

etn

mstích roztroušeny stylisticky

se

jsou.

udlali nechutnými, naprosto

zbytenými podstavci umtomu je.št na každý nahoru kíž, jen

neslušícími a

lecký nesmysl a dali k

aby mohli podepsat, že tento všude vítzí. Pro toho, kdo vidl na Východ sta bývalých chrám kesande takto nad ských kde zas plmsíc „vítzí" obrazn kížem, nemá to ovšem významu, pro ímana ale jinak. Rovnž se nevzdlává pln a nepotší ist íman ze i

245

pvodn

mnohdy velestaveb svých „kesanských", zdailých. Zevnjší profily jsou jako by polámány etnými a obyejn špatnými sochami a jinými pídavky a vnitek trpí obyejn vybranou peplnností, stny jsou pokryty mramorovou mosaikou, ktern pirozen nestejnou barvitostí svou do pravidelných rozmr pivádí klam nesouladnosti, sloupoví je obaleno pozlátkem a erveným hedvábím a zvlášt o etných slavnostech kazí tisíce

adem svým obrazy ceny nemitelné. Náboženská titrnost a hravost má všude vrch. Jako s nevdomými dtmi zkrátka zacházejí s lidem. Na p. co se týe zázrak a vcí až ku podivu pamtných, mimo Jerusalem ani nemžeš více zvláštností vidt než v Ovšem, zázrakem je tu všechno. Když se zdá papeži, že padá sníh a on skuten padá. postaví se velký kostel Maria maggiore! když se papež píchne do prstu a krev jeho zbarví šátek, namaluje se o tom velký oltáni obraz pro chrám svatopetrský. Divné vci Ukazují tu v jednom kostele známou loktuši sv. Veroniky a v druhém skí, v níž prý byla loktuše ta pochována. Dále trnovou korunu Kristovu, dále heby, jimiž byl pibit na kíž. Pak cedrový oltá, u kterého sv. Petr vždy etl mši svatou, trn cedrový ive futrálu), na klerém sv. Petr sedl co první biskup ímský, item Petrovy okovy z vzení Herodova, item téhož druhé okovy z vzení ímského. Dalo již opt žlab, v nmž ležel Kristus pán po svém narození, sloup, který pukl pi Kristov smrti, provaz, jimž se Jidáš obsil, a t. d.. a t. d. Po známém pílíku žebíkovém z Jakobova snu a péru z kídla archandla Gabriela jsme se sice u Sv. Augustiana pídili, ale snad jsme zbožnému starému pásvtel

ím!

!

—

—

teru nevypadali podle toho.

Pravý náboženský

cit

nemže

se tím

ovšem

budit.

246

zase titrnost a povrchnost. Jezovitská propaiíanda nevykazuje se úspchy, ímský „palác konvertit" ili na kesanskou víru obrácený^ch bývá zoufale dlouho prázdný, a íman sám je velmi a tuze vzdálen vroucnosti. Socha sv, Petra v svatopetrském chrám má sice už bronzové prsty u nohy skoro ulíbány, ale líl)ající v)^pravuje mezi aktem tím sousedovi svj klep poád dál. V je sice 1200 kostel, mezi nimi 400, kde se te denn mše, ale jen as v desíti jsou sedadla, ponvadž by pi pohodlí lid tam své tácky odbýval. Kolem kazatelen sedí sice na slamných seslikách a v nejmalebnjším nepoádku síla lidí, ale snídaní svou pinesli si s sebou a pikusují ji k slovu božímu. Po kázání sice hned každý vedle své sesliky poklekne, aby tak setrval po celou mši, ale na krucht musí jim k tomu hrát operní árie, polky a valíky. Dokud veerní „ave" se neodzvoní, nezane sice proud korsa, ale pak nemá jeho hluk ohledu ani na neslavnjší služby boží ve vedlejším kostele. Udlené požehnání pijme se sice rádo, ale 13. ervna seženou ke kostelu sv. Antonína kon osly

jen

ím

i

aby také tm se posvcení dostalo. Pi je sice nkteré z tch padesáti ímských „bratrstev" v njak barveném pytli svém, do nhož jen pro oi jsou vypíchnuty díry, ale zbožní brati po cest skotaí a straší holky. ímská zbožnost mívá rozkošné naivní obraty. Na piklad! Vvpukl ohe, rodina byla celá mimo msto, v bytu bylo jen nemluvn a velká opice. Opice utekla na stechu a vzala nemluvn s sebou, ímž je zachránila. Z vdnosti k té nmé tvái postavili pak ke steše sošku madonny, a hoí u ní vná lampa. Jinde by to byla nejkrutjší blasfemie. Cist nábožným íman není, svobodomyslným ale také ne. „Mají tu tak velký blázinec, že lze soudit na

íma, každém pohbu z

celého

—

'247

velký poet rozumtn^cli," pravil mj soudruh. Ale zapomnl, že jsou ímané práv jen dti. V ostatní Itálii je ovšem jinak Tu slyšíš hádat se lid s knzem o vcech

náboženských a porážet potícího se pátera dvody rozumovými. Za nenávidnými pokikují ,nerí, neri" (erní), utírají si okázale kabát, zavadila-li kutna o n, a vyskoí ihned na omnibus, vidí-li páterské zálusky na jediné zbylé místo prázdné. íman je na tuto bujnost píliš dobrácký. IV.

Slunko

již

ilo, vzduch se

bylo hezky dávno z hor albánských vyskojiž dávno rozehál a teprv nyní se otvírají

brány mstské. Venkov vbíhá do msta na výdlek. Malé vozíky pivážejí zeleninu, a spež jejich, suší koníci s pernatými velkými chocholy na hlavách, zvoní vesele, jako by vedli za sebou všechny bravy kampagnské. rostlé Albánky hrnou se se svým krámem na hlav švitoí do trhu. Pohyby tch horaek jsou koketn svží, tvá i pod všední špínou dosti pkná. Ale na hlav mají jen tu tyrrohou, hluboko pes týl splývající plachtu ímskou, úpravu to ovšem dosti malebnou, pec ale daleko ne tak rozkošnou, jakou se pyšnji, když co chvy a kojné ve službách rodin ímských pod veer mísí se pak s dtmi mezi elej^antní svt na Monte Pincio. Pak mají hlavy prosty, jak les hustý a do modra erný vlas jejich je upraven ve formy tak smlé, že by i paížská demímonde svou radost z nich mla, v šíji trí velký šíp nebo obrovská stíbrná kytka, s níž splývají jasné stuhy pres barevnou šnrovaku až na kyprá bedra není divu, že ani nejstarší páter se nezdrží. že pone hladit dít po tváích a ptát se chvy po její domácích pomrech. líné

Pkn

v

—

Neruda, .Sebrané spis/ V

i

Y

248

Smutn a tžce se se svými sýrovými kbelíky vlekou pastýky z bližší Campagny. Oi jejich jsou vyhaslé, tvá žlutá, tla bachranat nadulá; dsná mra ímského vkolí, povstná zimnice malaria je zpotvoila. Tolik je vru jisto, že žádné msto starého svta tak špatn a bídn neleží jako na té lilinité, protivn kalné Tibee, která hned vše zatápí a hned se zase potoku podobá, a v tom moálovitém vkolí, nad nímž jako l3y stále olovo se rozhívalo. Vlice Romulova mohla tu mít ovšem dost píjemné doup, ale sotva že se Romulovi potomci

ím

trochu jen zmohli,

do tch konin,

již

vylézali se

svou villegiaturou ven

nichž byli díve obyvatelstvo do svého vtáhli, a žili stokrát radji v provinciálním než v sídle íšském. Malaria je kletbou zdejšího kraje, k vli ní nesmí bohá podveer si hovt v besídce své zahrady, z dlník ve vinicích každý spchá do msta na nocleh a obyvatelstvo Campagny je zmrzaelé, plíží se jen bídn. Nemocnice ímské jsou stale plny, hospitál, kde se každému rekonvalescentu po ti dny posk\tuje silné stravy zdarma, co nejetnji obsazen, lékai a lazebníci mají praxi v plném s'ova smyslu zimninou. Také lékaství je zde o století pozadu, pouštní žilou je nejobyejnjším prostedkem, a velké íirmy, na nichž namalována nahá ruka nebo noha, proud stíkající krve a sklenná nádoba, oznamují skoro v každé ulici, že se zde z

mst

íma

lidstvo rasuje.

Trhovci

—

pocházející dalekou vtšinou z

peetných statk bankée

nkterého

Torloniho, „ímského Rotschilda" rozbhli se mstem po klášteích a traktérech, rybái roznesli na ošatkách, co byly jako mlýnské kolo se potápjící a zas povznášející sít, hnané a obrácené vlnami Tibery, za noc samy vylovily, a nyní se budí celý. Jalousie a okna se otvírají, pocuchané ženské z

—

ím

249

postavy v rozpoutaných šatech, ano v pouhé koših nebo docela nahé, vyhýbají se do uhce a vyklepávají prostradla a polštáe tak vydatn, že na spodkách tvých, sotva jsi pešel ulici, bhají blechy jako mravenci pes lesní pšinu. V zámku chrámových dveí to zaskípe, dvée se lín rozevírají a zívající kostelník vystupuje z nich, dívá se na svt, zívá a zívá znovu. Žebráci s íslovaným plechem na prsou belhají se na svá policejn vykázaná stanovišt. Dvée u domu vrzají, jako by už celé století se nebyly napily, zaprášená okna „studií" (dílen) malíských v pátém pate a sochaských v pízemí rozvírají se, aby vpustily trochu erstvého vzduchu. Ulice se oživují, a nyní se otvírají krámy, budí kavárny. Nkolik stolk vystrí se ven na chodník, a ihned jsou osazeny všelikými umlci v jsou totiž umlci co nejodbornjší, sochai, kteí dlají jen vlasy dobe, jiní, kteí jen kytky a arabesky a t. d. Je li svátek nebo nedle, pitáhne po chvíli ímský sosák s váženou paní a dcerou svou. a sednou si také i

— ím

ped kavárnu; tatínek pije „umbru" (ernou kávu), aby pemohl kocovinu z verejšího „vino padronale". maminka poruí, aby se jí dalo „cafíe lalto" (káva a kozí mléko) nebo „aura" (málo kávy a moc kozího), a dceruška nedostane nic. nebo jde ku pijímání a je od šíje až k

pat

pokryta bílými krajkami a tylem. nyní žije celý, hemží se a pracuje.

ím

Ghceš-li

dobré píležitosti použít, navštiv nkolik dílen, kde se pracuje v mosaikách a ozdobách mramorových, v emž JSOU

ímané

misti.

Dlouho

ti

ta

obchzka

nepotrvá,

ješt se poledne ani nepiblížilo a už nastala „siesta". Slunce praží, jak by ohe padal, jalousie jsou zas tsn zaveny, dílny znenáhla umlkly. V kavárnách se válejí spící sklepníci po pohovkách a nedostaneš od nich nieho, kdybys trojnásob platil. V prjezdech chladí se 17*

!

250

—

každá ímanka nad lyrypolonahé, šnupajíc-í ženské advacet let už šnupá. Po ulici nepeletí ani holub, i polivypadají jako náš Ktín v „Rekrutýrce v Kocourcajti jsou nkde v chladu a dímot schováni. Po kov" ti až tyiy hodiny mrtvo. A zas to obživne mezi „sedmi pahrbky". Ženské bhají s košíky a hrnky, aby koupily obd u sousedního

—

—

„frigitore",

nebo žádný ímský emeslník i dlník nevaí

Ped vinárnami sestupují se vojáci a civilisté, víno a vou ísla „mory", zábavy to. pi níž vyhrál,

doma.

hrají

kdož o desetkrát uhodl sumu prst jedním rázem vzpímených na pravicích dvou spolu hrajících muž. Celé rodiny pší putují k staré nebo nové cest apinské, aby v nejbližší, ijlálem a rákosím pokryté hospdce campagnské se silnily

povstným „Est-Est^', jiné jedou ven k mostu, u nhož kdys Konstantin porazil Maxencia a kde se nyní mimo hradby ímské jediná slušná restaurace nalézá. Ti všichni záhy se zase vrátí a stízliví - ne snad proto, že by málo

pili,

íman

pije

mnoho, tuze mnoho,

nepomrn

ale proto,

nešastný nmecký biskup a piják Fagger. Nebohý šlechetný Fugger Cestoval do íma za svým komoím, který naped všude víno ochutnávat musil, zastavil se ve všech hospodách, na jichž stn byl komoí napsal „Est" („jest", t j. dobré), a když dospl konen do hospody, kde bylo psáno „Est-Est", bídn se upil. Mezi tím zaala již vojenská hudba hrát na Monte že také

mnoho

vydrží,

víc než

Pincio, kde bydlel kdys labužník Lucull a byl obšen ideál všech cizoložnic, povstná Glaudiova Messalina, pi soumraku, po „ave", zaíná také hned jízda a procházka dole na Corsu. Konec Gorsa, kde na námstí u sloupu MarkAurelova také hudba hrává, je nejživjší, zde víí tisíce lidí. Také ne dlouho. Sotva udeila jedenáctá, umlkne

!

251

hudba, lid se rozbhne, svtla krám odbývá každého lhostejným svým, jsem skonil!"

zhasínají a kavárník

vn

stejným:

„Už

Brzy jsou ulice prázdny, i žebrák zmizel v nkterém neistých hospitál, které poskytují nocleh každému. Ulice za pl hodiny vymely, dímota a tma rozlehla z

mstem.

se

Ležíš na svém loži, kousán, píchán a muen sterým hmyzem, a beze sna nasloucháš venkovskému tichu. Náhle

nkde zaskípe

okenice a na dláždní to chlouslne, jako nebe chra, poutnice bezdný

když celý škopek

—

t

v.

Mrzí mne,

že jsem už asi tisící a první cestovatel, musí vyznait dvma slovy: co „msto protiv". Ale nemohu sob pomoci, jím je, barvy jeho jsou rzný jako na mosaikovém stolku. Stal se tak pomocí

který

ím

ím

jimiž konen narostlo mu zvláštzajímavosti a krásy mladá pinie laké nestojí za nic, teprv stará vábí zrak rozlehlou a zvláštní korunou svou. Sáhnm, kam chcem, protivy se tu na nás hrnou, náboženské, historické, sociální, politické, a chcem-li hodn dobe vylíit, musí se už odpustit stylistická pi tom neforemnost a kolik tolik

pl

tetího

tisíciletí,

nosti, a chcem-li,

—

i

ím

vnucujících se „ale". Místo popisu jsou to drobné epipróze, zase mosaika. hlavním sídlem je pedním representantem „náboženství lásky" ale rok co rok a práv o velikonocích hmí se zde s kostelních balkón slavná kletba na všechny kesany nekatolické. Bohu lásky zbudováno zde sice pes tisíc chrám ale v nejvtším z nich je

gramy v

ím

,

—

—

252

do podlahy zasazen velký skvostný kámen,

aby

se

na

kdykoli nkoho proklíná do všech horoucích pekel. Obrovitý chrám svatopetrský prý zbudován proto, „aby jeho rozmry budily dojem nekonenosti ale a vymanily mysl ze všech pout mahcherných" uvnit chrámu toho je s titrnou zálibou poznamenáno, že který velký chrám ve svt je menší, což pro ten menší je snad hanba. Básníkovi Tassovi postavil Pius IX. v malém kostelíku na Janiculu pomník ale na stnách téhož kostelíka skví se Domenichinv obraz, jak andl toucímu sv. Onufriu vyrazil Cicerona z ruky. Žid nesmí zde za žádnou cenu ze svého ghetta ven ale od egyptského místokrále, mohamedána, staví se darované sloupy postavil

papež,

—

o

—

—

egyptského úble do každého nového chrámu. Savanaale kostelíek Maria del poctí polo, v nmž jednou byl Luther kázal, vykropuje se posud každý rok znovu. Kresfanské umní prý se povznáší nad ale kesanské to umní povzneslo smyslnost antiky se na obrazech Vatikánu až na soukání stev rumpálem z lidského tla a fresky v S. Stefano rotondo obrážejí celou rasovnu, tla rozsekaná na porce, na pólo z vylouplé oi a jiné krásy. Mnohdy stojí ty protivy vedle sebe zrovna s huz

rola se zde nyní již

—

—

dlk

morem staroímským,

který postavil jistou bránu vítznou hned vedle volského trhu. Starý, stední a nový vk mísí se v pravou harlekynádu, z pod základ moderního íma vykukují obnažené jizby a kuchyn íma starého, a novovce obílená stna temeni nad starou, freskami a veselými barvami pokrytou. Na vžích jsou dvoje hodiny, jeden íselník ukazuje modern, druhý ale zaíná stedovce s veera hodinou první. Papežova švýcarská garda trí v uniform zcela stedovké, na hlavu dostala ale pruskou piklhaubu. Umel kardinál poheb je také

—

;

253

nádherný až pes míru, samé zlato a stíbro, samý hedváb ale mrtvolu slaveného nesou tyi otrhaní lumpové, sebraní kdekoliv z uhce. A to spletení pojm ve všem a všude! U lilavního oltáe celebruje se rekviem za nešastného Maxmiliána, u vedlejšího obtuje se mše svatá na zdar Juarezv a u dveí prodává kostelník fotolíTafíc obou dvou. Nikde ve svt není pomrn tolik po-

—

a nach,

licie jako v ímsku a nikde nejsou briganti tak vládou šeteni jako zase v ímsku. Papežská vláda nazývá se „ara animarum", útoišt duší, a kláštery, jako S.Maria in ara eoeh. jsou napolo obsazeny františkány a napolo inanterií. Papežská vláda je prý „pravou vládou lidu" a papež musí najímat do vojska samé cizince, chce-li být jist. On ví pro. VždyC na stnách florentinské snmovny jsou zaznamenány hlasy, kolik jich kde bylo pro pomr as tak dvou a kolik proti sjednocení Itálie milion k jednice a pro íslici ímskou je tam po necháno místo. Politická vzení ímská již nyní jsou stále plna, usídleli se v nich po sob už nejdivnjší lidé, jako kdys sedl sv. Petr v tchže stnách, kde dív Jugurtha, Gatilina atd. Ovšem, nyní sedí sami vzdlanci, lid je ješt nehybný, ale lid rychle zraje a kdož zná osudy Piovy V chrám svatopetrském je mramorový sarkofág, „ekárna papež". Tam eká mrtvola papeže, až ji vystídá mrtvola následovníkova. Nyní tam leží XVI. „Mže ješt

—

—

—

dlouho ekat", pravil

etné

ty

protivy

!

eho Snad se ani nedoká! ím snadno zprotivit, je

letos Pius.

mohou

pravda; rovnž pravda je, že mohou upoutat do studií. Na míst, kde Gat.o psobil, Rienzi enil a Pius se stal neomylným, je ovšem dosti podntu k myšlénkám pro toho, kdo vbec myslit dovede a teprv kamenných a hlinných podnt potebuje. Goethe praví: „Jinde teni djiny ze zevnjška dovnit, zde myslíme, že ctem z vnitka

—

254

na zevnjšek." To se mže íci také o Paíži, o každém míst, které zasáhlo do djin svtových odjinud vmysHme se touce v Paíž, v Paíži vmysJíme se ven do svta, na njž mla tak astý a velký vliv. A kdo tedy myšlénky své upoutal na tu všestrannou mosaiku ímskou, kdo ;

dovedl

si

vše

urovnat v systém a rozestít

historickou, posloupnou kresbu obrazu,

ped

sebou

kdo zkrátka do-

zde až do nejvyšší perspektivy, tomu myšlenková arci tak milou, že platí o pln výrok druhý: „lovk odcházeje peje sob, aby byl teprv pišel." Historie je vbec jako moe, „ím dál postupuješ, tím hlubší je", a lovk iní dobe, „uloží-li sob dlouholeté pythagorejské mlení" ale v historii vbec, nejen v jak tomu opt piGoethe chce. Že bys se „jen v mohl na praviti", platí také toliko v ohledu umleckém. Skvosty sbírek vatikánských a kapitolinských jsou jediné ve svt. a ti, kdož je zde studují s posvátnou opravdovostí, tvoí tu stát v státu, kruh Sarastrv, do nhož vstoupit je rozkoší nevýslovnou. „Odcházeje peješ si, abys byl teprv pišel." vedl se povznést

bude

ta vlastní velká práce

nm

—

ím,

ím

ím

Benátská zrcadla.

(Staec mezi msty.)

Nikde

nesvítí

Také

piv

msíc

tak sniv, tak

mkce

jako

Benátky více již Benátkami leda za msíného svtla, kdy historická vzpomínka jako krásný sen rozeste se po lagunách i palácích, kdy obrazotvornost tvá smle pokrauje tam, kde život sám dávno již pestal, a kdy oko tvé vidí jen obrys postavy té slavné královny moí, nepozoruje ale vrásku na její líci a záplatu na jejím rouchu. Benátky dožily a nyní jako by dodrimovaly poslední již svj sen, kdo chce po benátsku nyní žít, musí jen snít. v Benátkách.

ale nejsou

i

Kdo chce studovat stavitelské památky v liduprázdných v rozpadávajících se palácích, nestarat se ale o jiný význam Benátek, než který zaujímají v djinách umní, prožije dny zde dosti ješt bohat kdo pijde do Benátek s velou ješt vzpomínkou historickou, s myslí naplnnou asto spatovanými vyobrazeními a poeticky vylhanými popisy, zchudne zas na mysli své. Obraz ti nepodává všechny ty známky spousty a špíny, a historii svou sob Benátky již odbyly. Nepedpojatý cestovatel kostelích,

;

256

oekávání svého vyrušen, nespokojen pesám Ovšem znenáhla zane každou svou myšlénku dívjší. nemile

je z

chází a peplavuje se z místa na místo a degraduje

—

porovnávat a pemýšlet, jako v každých zíceninách zane

svj život vkládat místo života uprchlého, a konen, když pijde rozlouení, pec jen zas s jakýmsi steskem a neád louí se s Benátkami jako s každým elegickým dojmem. Benátky jsou jako kráska, která zpyšnla u vdomí krásy své, ale sestárla; chce mít historii své krásy, dlouhou a bohatou, také ale ješt pítomnost. Apelace na pítomnost mže ji uinit protivnou. Ovšem slalDá to útcha, že co se narodilo, musí také umít, a tžko se louí s pýchou. ..Lidé vystavli Rím, Benátky bozi", zapl Sanazar v latinském distichu a obdržel za pochlebenství to GOO dukát. Bozi ale nejsou nesmrtelní, jména jejich se zapomínají a díla jejich se rozpadávají. Taktéž Benátky již zaínají být, ba jsou již zíceninou, nejvelkolepjší sic a nejkrásnjší na svt, pec ale zíceninou. Klesaly po tyry století, nyní se již jen rozpadávají a propadávají. Pijde den, kdy rozežrané ásti jejich vyplní mezery bahnitých lagun. Benátky byly královnou moe, nyní žije obyvatel šastný Sanazar! Také Bejich od almužny cizinc nátan sám je zíceninou. O jeho mstu lze opsat první „Kterak sedí samotné msto plné verš Jeremiášova pláe knžna paní národ uinna jest jako vdovou lidu krajin poplatnou uinna jest." Ale Benátan není nátaké zde vlastní

zane

snít

—

:

:

;

rodem judským,

jejž

pamtní

peníz

Vespasianv ped-

zahalenou smuten tváí, sedící pod palmovým stromem. Benátana by musili pedstavit lín ležícího v arkádách paláce dóž, lín a hladov. iiO.OUU ítají nyní Benátky chudých, mezi nimi 14.1)00 žebrák. A také bývalý nobile není Jeremiášem, nýbrž Oblo-

stavuje co ženu

s

U

257

movem, k tomu schudlým. Staré rodiny nobil vymely a novýcli pibylo tuze málo, vždy Benátky nelákají vic jako lákaly, když Jindich tvrtý koupil si za drahocenné brnní hodnost benátského patricia. Byly to slavné rody. Jediný z nich (Morosini) dal republice osm dóž, Uhrám královnu, ílorvatsku taktéž. Na trn cyperský povýší dceru benátskou, Kateinu Cornari. Nmecko pokoih, Caihradu bobyli, z Jerusalema pivezli si sloupy do svých kostel, z ímských amfiteátr podél celého jaderského

moe

p.Vííželi celé lodní náklady na své paláce, a vejdte dovnit tch skvostných palác, posud poznáte, jak žili v zlat a hedvábu, jak se obklopih nejvzácnjším umním

—

a nejsybaritštjším pohodlím, a nyní nyní je šest set palác a na prodej, aniž by se hlásil kupec, a tyry sta iiieblovaných na pronájem, aniž by picházel nájemník. Vykonali nmoho, ale proslavu osobní, chtli skvosty celého svta snést v rodišt své, ale v osobní prospch. Egoismem se prohešili proti vlasti, inlrikantní, ukrutnou vládychti-

dom

proti svobod, zniih budoucnost k vli lichotné pítomnosti. Nebylo potebí, aby Gristoforo Colombo, syn soupeícího Janova, objevil cestu do Nového svta, Benátky klesaly již díve vnitním neduhem. Pád jejich byl ale nadobro rozhodnut, když se pres Scala dei Giganti, pes arokrásný ten schodový mramor, skoulela šedivá hlava svobodomyslného dóže Marina Falieri. Ve velkém sále nahoe v paláci, kde jsou podobizny všech dóž, je místo Falieriho vyplnno erným suknem; to sukno znaí nyní smutek Benátek. Arci, sláva Benátek byla velká. „Venezia in gloria", obraz toho Veronese, jenž sama sebe nakreslil na jiném obraze, na „Veei v Levi" (Akademie) co hotového kavalíra, skví se posud v nepekonatelné kráse své. Avšak, co se na obraze leskne, neleskne se více v skutenosti. vostí

dom

258

Velká byla sláva a velká musila uplynout doba, než zhylagun. Vyjma nula, ale zhynula pec. Je ticho v dlouhou, úzkou a temnou Mercerii, kde kupci a pi otevených zcela dílnách pracující emeslníci nadlají trochu italského hluku, vyjma as dva trhy, rybáský a zelený u Pualta, historického toho závrku obchodní Mercerie, vyjma námstí sv. Marka za doby veerní, je ticho. I ty osterie na Piiv, kde gondoliere a námoník díve hluili, jsou nyní tišší. Ticho je u Piazzetty, odkud na zlaté lodi Bucintoe vyjíždl nov zvolený dóže, aby skvostný prsten ponoil v lno moe, nevsty své, a v pístave, kde jindy na ti sta kotvilo vlastních lodí benátských, je nyní V arsenálu, kam kdys sotva šest vtších lodí cizích. 16.(00 dlník s rána vstupovalo s pozdravem: „A žije arsenál se pesthoval svatý Marco!" je úpln mrtvo do Janova. Na Ganale grande jen po chvilkách a tiše jako netopýr peletí erná gondole, erná od té doby, co lid pochoval republiku, již nazýval „naše dobrá matka", a co poslední dóže Ludovico Manin uložil se do krypty jezovitv, jimž první dóže jména Manin byl vystavl chrám a klášter. Po ulicích, jimiž druhdy, ped válenými výpravami, proudilo se na 40,000 benátských vojín, a mimo to vždy tlail se lid, duní nyní po mohutném pískovcovém a trachytovém dláždní jen zídka krok savojského pšáka, rovnž zídka ale krok chvátajícího obchodníka. A obchodník jde s hlavou sklopenou, nejnovjší doba mu nepinesla výdlk i obchodní radosti, místo benátských zechin a dukát má v kapsách jen ušpinné papíry, jeho mincovna, krásná Zeccha zahálí, a i drobný peníz razí se ze zbylých rakouských dl kdesi ve Florenci, Ve velkých hostincích není host cizích a v malých není domácích Italián je vbec a Benátan musí být stídmý.

mst

—

;

259

Benátky jsou a nejsou. Prvodce vám ukáže velmi co bylo. Také vám ukáže, co se odneslo, na p. Napoleonem I., a co se musilo za restaurace pak zase dodat zpt. Co ale umleckého tajn veejn šlo již a jde z palác do kteréhokoli zaazeného „cabineto di antichitá" a odtud do ciziny, nevrátí se asi více zpt. A nejmén vnítí se zpt ta ztracená neodvislost. Benátky nemohou být mstem odvislým, provinciálním, druhým, tetím nebo tvrtým. Neslojí-li nejvýš, nežijí. Mohla by pijít doba píznivá? A kdyby pišla? ,,Es macht das íieutiee seschlecht mir srrauen!"

mnoho

—

i

—

II.

(Canalazzo.)

„V Benátkách nejdív se podívej bud do vkolí sv. Marka, bud na Ganal grande; je sice rozhodn jedno, na co z obého dív, jsi ale hlupec, nepjdeš-li pec dív na kanál," praví italský epigram. lovk nechce být ani v ocích nebožtíka epigramatisty hlupcem a jde se tedy nejdív podívat na ten „div svta", na to „corso benátské", na to bájené slouení msta s moem. Vypravují sice, že i jinde, v a v Japonsku, jsou „ulice slané a behy vypracované", ale v Benátkách je ta sl historická a ta vypracovanost umlecká. Benátky stojí na jehlách, zaražených do moských bahen ili lagun. Po lagunách jdou ulice ili „calle", vlastn uliky, z laguny na lagunu jdou mosty, jichž je ke tyem stm, a mezi lagunami jde as pl druhého sta kanál ili „rií". Nejvtší z tchto se nazývá Ganal grande, benátsky Canalazzo, kdysi ložisko eky Brenty. Poátek jeho je hned nad mramorovou Piazzettou, mezi

ín

260

temným mramorem paláce Trevesanského a bílým mramorem Dogany (po esku „celnice" a po pražsku „Ungeltu"); pak bží mezi samými mramorovými paláci až do stedu msta, projde obrovským obloukem slaveného v levo, dotkne Rialta. vroubí se zase mramory v právo se v právo „ghetta veccia" ili starého židovského msta s nejvyššími, až sedmipatrovými domy benátskými, dotkne se trhu zeleného, rybáského, ovocného, tvrti eznické a pašerské a vybíhá kolem ostrovu di S. Ghiara za msto k obrovskému viaduktu železninímu, do moe postavenému a vedoucímu k Mestre na dvou stech a dvacíti i

dvou

Jak tenká nit mizí viadukt ten v modré až 200 stop pi hloubce i velkým lodím pístupné a pout jeho jde stedem msta formou obráceného S. Od Piazzelty ke Gran Ponte della Strada Ferrata a odtud kolem vojenského cviišt Campo di Mart, kolem benátského popravišt a tvrt hodiny širokým kanálem della Giudecca nazpt zas k Dogan je cesta vystaující na desítisvazkový cestopis. Behy Ganalazza jsou šrami, na které benátská aristokracie navlékla mramorové pomníky své slávy pýchy, jeho voda je zrcadlem, ve kterém se obráží historie benátských rod i historie italské architektury. Sta a sta je zde palác, uvádjících ti asto slyšená jména velkých rodin: palác Contarini, Gornari, Pisani, Morosini, Foscari, Mocenigo, Dandolo, Loredan, atd. atd. Kamenem i kovem se zde zvnili umlci nejslavnjší, Sansovino, Longhena, Massari, Buono, Víttoria, Bramante, Bergamasco, Scamozzi, Lombardo a t. d. Všechny možné slohy lze zde studovat, na jednom paláci vidíš sloh maurský, na druhém ist arabský, na tetím se mísí sloh jonický s korintským a dorickým, pak byzantinsko-italský. pak sloh dálce.

obloucích

Šíka kanálu obnáší místy

i

l^ombardv

atd.

Vtšina

jich trpí ale

nedostatkem

ist

261

benátským, rovnoti nezlomenou

ímsou

a

linií,

nedostatkem

tedy profilu.

Žádný

cestovatel

neopomine

vejít

do vnit nkolika

tch palác. Ulice neb nábeží není ped nimi žádného, stny sbíhají pímo do vody. Jako stály kameny do nedávná ped chodníkem palác pražských, stojí zde do vody zaražené, nyní zernalé prázdné klády, urené k zapevnní z

natené erbovními barvami benátských rod. Gondole projede jimi k pkným schodm, projedeš dovnit a vidíš obyejn pknou sloupovou sí, asto

gondolí a kdys

pkné nádvoí,

vždy ale krásné schodoví. Daleká vtšina nyní uvnit jako vymetena a kdo si je najme, musí jinde najmout nábytek. Nkteré jsou ale ásten, nkteré ješt zcela nábytkem a vším opateny, ím díve byly, zvlášt ty, které se teprv nedávno a snad obcí daly do prodeje a z nichž aby jednotlivá umlecká díla neb cokoliv jednotlivého se prodávalo, obec netrpí. Vždyt lákaly navštvujících cizinc! by pak Benátky ješt Kde ale je vše, jak díve bylo, aspo co do potu kus zachováno, vidíš bohatství veliké, pravý benátský pepych, teba by zahalený pavuinou a prachem, vybledlý a piošumlý. V oknech jsou hravé malby na skle, kolem oken obrovské záclony z nejtžšího hedbáví. Náadí je ze deva ržového neb ebenového, plochy stolní z mramoru s pekrásnou achátovou a koralovou mozaikou, podlaha mozaika mramorová, bohat obmýšlená drahým verde anticho, na stnách krásné fresky, na stropech samá mohutná lištna zlatá, na loži koberce z nejdražších bruselských krajek a s povstn skvostným benátským vyšíváním, zrcadla v rozmrech nejvtších, a kamkoli se ohledneš, všude samý kišál a úbl. pekrásnou ezbou vyvedená šachovnice, vzácná socha a mistrný obraz, pepych blahobytu i výtvory nejdokonalejšího umní. Nejbohatší roz-

palác

je

mén

262

manitost a pec ve všem soulad; na všem známka benátského ducha a rozvoje. Benátský stavitel vystavl palác, benátské ruce jej vyšperkovaly, benátský socha a malí uložili do nho nesmrtelná svá díla, a Sansovino a Tizian byli práv tak velcí a dokonalí umlci jako benátská vyšívaka dokonalou pracovnicí. Vše svdí o snaze pvodní, o samostatném pojmutí cizího, o samorostle se vršící kultue, vše je harmonické, vše benátské. I ta kamna, která tak pánovit pnou se v kout, mají formu, pvodní formu epice benátských dóž. Ale takových budov není mnoho. Bud je dali soukromníci z nouze do prodeje a obec bdí, aby se z nich nic jednotliv neodprodalo, nýbrž vše umlecké v Benátkách se zachovalo, nebo jsou zcela majetkem obce, která je bud zddila po vymelých rodech nebo je pro nezaplacené dan skonfi-kovala. Ale soukromníku i obci daí se na palácovém tíhu jako na Rivé degli Schiavoni shrblému vetešníku, který každého dne s rána krám svj vyloží a na veer opt složí celý a rukou kupcovou nedotknutý. Vyslovili kletbu zachování, nebo se více o to nestarají. Záclony oken pod tíží prachu se až trhají, z úblových sošek ulamují cizinci kousek po kousku, povlak kesel je moly prožrán a žín derou se z nho ven, strop opadává, podlaha se vylupuje a slaný vzduch rozežírá fresky stn. Rozpadávající se miliony vnit zvení Nástešní balkóny s toitými železnými schody jsou vtrem zohýbány a pelámány, trychtýovité komíny jsou zboeny, zbortna a poboena je stecha, déšf se už propracoval druhým patrem do prvního a prohlodá se ješt dál, ba i základy se místy snížily a zdi jsou roztrženy, V druhém patru jsou pibita místo oken, v prvním patru visí pl okna nedbale ven, zavšeno po šíce místo po délce. Stny vypadají jako oloupány, jako

—

i

!

263

neumyty, jako po nemoci nebo spíše už jako mrtvola

druhém stupni hniloby. Co je pláten kararský bílý mramor! Dovede být práv tak ošumlý a špinavý, sprost

v

špinnvý jako bílá glaseovaná rukavika! Nalepené bíle kusy papíru dole v pízemí naznaují Ihoslejnému svtu, že palác lze si najmout, kusy dole v pízemí pak a nahoe ve všech patrech, že lze jej koupit. Oba behy Velkého kanálu jsou jimi posety jako náplastmi a oznamují, že dávné Benátky se z Benátek už vysthovaly. Kdo ted pijde a palác koupí, je nanejvýš njaká sbohatln tanenice jako Taglioni, a kdo palác najme, snílek jako Byron. A ukazují ti palác Mocenigo a palác Giustiniani, že tam bydlel Byron a Chateaubriand, u vydlávají si tím diškreci. Velký kanál je poetický jen ve svtle noním, když není vidt spoustu a špínu jeho. Jel jsem jím v každé dob denní, také pozd po plnoci. Lesk vody, krásné obrysy staveb, stejn rozlité svtlo msíce vymazaly vzpomínky dne, podailo se mi vepíst se do sn, vmyslit se do toho, že ty paláce kolem mne ješt žijou, že za okny jejich jsou ješt lidé plní života a lásky, touhy a blaha. Dostal jsem se pošeptmo do rozechvní sentimentálního a nahlas do melodií Gounodových. A když jsme se vráo polovic víc, než bylo vytili, chtl gondoliere na jednáno. Nevím, zda hodlal vybírat ve jménu Benátek za mimoádné poetické rozechvní nebo ve jménu svých

mn

uší za

mj

mimoádný

baryton.

111.

(Život

na námstí

sv.

Marka.)

Kdož nevidl ješt plné sto vyobrazení námstí sv. Marka, a kdož by chtl teprv podrobný popis podávat! Nernda, Sebrané

eipisy

V.

Jg

264

íkají, že je Piazza San Marko nejkrásnjším námstím bylo by b'p eeno, nebo na svt; nejz vláštnj ší paížské de la Concorde je v každém ohledu brillantnjší. Piazza pipadá spíš jako njaké obrovské nádvoí vládního paláce a bylo také nádvoím residenním benátské vydláždným mramorovými a trachytovými republiky tverhrany jako parketami. Po celé severní stran jde starý palác republikánských prokurátorv cíli Procurazie vecchie, po celé protjší stran jdou Prokurácie nové, ob jsou na východ spojeny Napoleonovým palácem pro místokrále „Nuova Fabbrica", jehož architektura má skuten naproti ostatním již cos fabriného, a na druhé stran je obzor ukonen prapodivným tím kostelem sv. Marka, jenž v pomru k ostatním massám námstí zdá se být nízký, slaený. Pipomenem-li, že nad koncem starých Prokurách a zárove nad vchodem do obchodní Meicerie stojí vž s hodinami, Torre dell" Orolo^io, na níž nahoe dva obrovští mouenínové z htiny kladivy svými vymlacují benátský as a uprosted níž sv. ti králové vandrují kolem pozlacené sochy panenky Marie, tak jak na radnici pražské vandruje dvanácte apoštol, pipomenem-li dále, že ped kostelem posud stojí vítzoslavné ti stžn, vlály prapory republikánské, když vzdaly se s nichž Kandie, Cypry a Morea, nyní ale vlaje trikolora, a pipomenem-li pak ješt, že v úhlu k Piazzett stojí arokrásná Loggetta Sansovinova a nad ní že se vznáší zvonice, Campanille di San Marco, jež byla observatoriem Galileovým a po jejíž mírn vystupujících plochách vnitních možno i komo až nahoru se dostat, to pipomenuli jsme tenái již celý obraz námstí, pod jehož arkádami a na jehož kamenných parketách od rána do veera a od veera do rána víí život benátský.

m

,

Mrtvo není na námstí

sv.

Marka vlastn nikdy. Ka-

,

265

várny,

jichž

je více

mén

elegantních, více

mén

revo-

luními schzemi proslulých v arkádách starých nových Prokurácií hojn, zstanou po celou noc oteveny a mají vyspí a navštvovatel. Mnohý se v nich stíhle dost mezi tím, co mu pouliní cidi ráno za pt centesim cidí boty a kartáuje kabát, namáí si pán do erné kávy nebo limonády housku a studuje ranní kursy. ernosiví holubi svat. Marka, žijící zde z dobrovolných píspvk po tak dlouho voln, pokud po nich nesáhne ruka hladového Benátana, piletí k snídajícímu, ekají i

i

na spadlý drobet, nebo povznesou stolku. Ospalý etník. v

temném

dvrn

se až na kraj fraku a ditto spodcích

kroje policisty francouzského, sundává svj popí posazený tírohý klobouk, vyndává z pouzdra chochol, podobající se chocholu cechovních našich praporeník a zastrkuje jej za klobouk, aby jej ihned zas sciioval, jakmile by njaký mráek na nebi hrozil pohromou. Slovanky od Viinia, obleené v krátké sukn a mužský klobouk tyrolský, pkné a obratné, pinášejí na ramcnou z cisteren dóžového paláce vodu v mdncích, zavšených na koncích železných prut Z postranní uliky vyjde prodava, zastaví se u východu z arkád, rozkroí se jako

kohout všech

a

sil

víc, již jich

italského

A

Rozkikl se ze že až uši brní. druhý prodava dovede kiet ješt kolem tebe dvacet, ticet a uprosted

rozkikne svých,

se,

ale

kií

hlomozu

vidíš,

že nastal italský den.

námstí

sv. Marka kvií svými prvodími vrážejí do sebe a do stolk ped kavárnami, obchodnici a emeslníci otvírají krámy a lítají arkádami jako šipky, prodava je jako much a každý okamžik postaví ti neodbytní njakou krabici pod nos. Jsou dotrní zmaí-li se devt útok, podniknou desátý. Zanou se

nyní

a huláká

již

poád

neni

ticho víc,

silnji. Cizinci se

,

18*

266

pejdou k botám, pomohou si toiletními vcmi lastuin a perleti, pinesou fotograíie, mají, svítí-li slunce, plnou krabici véji, a zane-li pršet, jsou tu ihned s plnou nárui deštník, promují se za den desetkrát a konen, když už pranic není plátno, rozdározliné ty jisté adresy. Malí kluci s mýdlem a vají sirkami v krabicích svých noho s novinami v umounných rukou postaví se ped tebe a kií, jako by poslední soud pipomínali. Mají rozkošn drzé oi, dvacet život z nich kouká a všech dvacet se na tebe smje. Vidíš, že kluk má radost, když koupíš, ale také, když nekoupíš. Požádá pak o trochu kávy nebo limonády, sáhne po tvém cigáru poodloženém, a když ho plácneš, sebere si alespo pod tebou oharek, postaví krám na zem a udlá radostí kotrmelec. Mezi tím pijde njaká kytkáka. Hezká není, ale istotná. Postaví se skromn k stolku, vybírá dlouho v košíku, jako by pro tebe musila z náhlého vnitního pudu vybrat jen karafiát nejlepší, podá ti jej se sklopenýma oima a jde dál, jako l3y to ani nedlala za peníze. A když jsi koupil první den. máš druhého dne již povinnost. Nic plátno, že už držíš v ruce kytku od kytkáky jiné; ona má starší právo, poprosí t slušn za kylku tvou a dá ti jinou, rozumí se, opt jako by zadarmo. Vzdor slunci je také mimo arkády živo. U paty víválí se zahálei, po námstí spchají lidé tzných jiní. Náhle povstane nesmírný hluk a smrem k jednomu místu, elegantní pán bží práv tak chvatn jako otrhaný kluk, hádajít se tam muž a žena a to musí každý slyšet, ale každý! Nebo bži náhle houfy výrostk od Loggetty ke všem východm námstí a vyvolávají, co hrdlo staí, tažené tam práv íslo loterní. Ani nejvtší liják nevyprázdní námstí když nikdo jiný, mají alespo

sirkami, z

—

•

t

stž

bh

;

267

páni kluci z nho radost, brodí se houfn prohlubinami a porážejí se do kalužin. O druhé hodin odpolední peletí námstím benátská idyla. Mrak „veejných" holub, jichž pedkové prý se sem dostali již za dóžete Enrica andola, snese se k jistému oknu starých Prokurácií, tlukou kídly do skla, srážejí se vzájemn. Jak udeí druhá, oteve se okno a nadace" rozsype se v naturaliích. Dávka je ale , holubí jen „holubí"; chvilku se ta volná drbež tlaí, chvilku ty hlaviky dobají v rozkošném spchu a již se to zas rozletlo.

phiý a bujný, odlesk dávného teprv na veer, kdy bolialé zlatnické a ozdobnické krámy rozžhou mohutná svtla plynová a vyvsí blýštící reflektory, tak že celé arkády vypadají jako jediný zlatý, démanty poházený (liadém, kdy kídlové svítilny a obrovské kandelábry ozáí rozsáhlý kamenný parket a do jasného jich svtla sejde se vše, co má chuE ku procházce a není unaveno denní prací. V zim o tvrté, v let o hodin osmé jako by rázem mní se obraz a na námstí sv. Marka dostavily se Benátky elegantní, Benátky zábavychtivé a Benátky lenivé, tedy Benátky skoro celé k codennímu svému dostaveníku. Kavárny uvnit staly se bursou kupc, arkády jsou promenádou, námstí koncertním a bálovým sálem, v nmž pi zvuku vojenské hudby taní se krokem volným a za hlasité zábavy obrovská polonaisa. Lidstvo proudí v rozmanitých kruzích, obloucích a zatákách sem a tam, tisíce a tisíce pomalu se tu posunují ku pedu a nazpt, a pec mže se do proudu toho odvážit osamlé dve, aniž by se potebovalo obávat nejmenší sprostnosti, a mže se tu proplést nejmenší dít, aniž by se mu kdy pihodila

Ale vlastni

život, život

života benátského rozlije se

i

námstím

!

268

nejmenší pohroma. Každý kolemjdoucí bdí nad díttem potebuje jen zašeptnout a již se mu otvírá a volný prchod. Zde je kus starých republikánských zvyk, zde je spoleenská rovnoprávnost obou pohlaví a není rozdíl stav, facchino v prosté své a všech pruhované košili landá se pohodln vedle nejsalonnjšího aristokrata a neuesaná žena emeslníkova vedle elegantní Benátanky s erným šlojíem na hlav, nejpyšnjší šíjí a nejpyšnjším krokem ve svt. K tomu tu rozmanitou hru sterých svtel a tisícerých stín, v níž erný vous a vlas zdá se ješt ernjší a lesklejší, tmavá ple leskne se jako bronz a temné oko jiskí život dvojnásobný, k tomu rozmanití cizinci v rzných cestovních oblecích, víivá hudba a celý majestátný pohyb lidsva je to obraz nade všechen popis krásný Sedl jsem si na jedno z prosl sbitých, slámou oto-

dve

vk

—

ených

sedadel, jež kavárny po stech vystrkují i se stolky arkád ven do námstí a vpíjel jsem se zrakem svým do té benátské polonaisy. Maloval jsem si v mysli benátský karneval, kdy je námstí to naplnno maškarami, kdy vedle chlapa s pytlem na hlav skáe principe Giovanelli co ,Facanapa" (benátský harlekýn) v stejné rozpustilosti. Hudba vojenská byla k jedenácté hodin utichla, za to se lozzvuela jiná hudba tu i tam ped kavárnami. Produkovala se terceta, quarteta a quinteta v nejdivnjším hudebním složení co do nástroj fna p. basa, llauta a kyženských. tara; a sestávající vždy z hudebník mužských Ku kavárn mé blíži se také jedno terceto takové, dva mužští a ženská. „Konen uslyším také národního italského muzikania zde," pomyslím si potšen. Ženská se zastavila a obrací se k soudruhm. „Jdi z

i

a ekni kavárníkovi, že je tu ta

eška!"

—

!

269 IV.

(Falác dóž.)

Nyní se ho nebojí nikdo, starého Palazzo Dacale! sice posud se štítí lovit ryby v kanáhi, ve kterém vláda benátská obti vražd svých pochovávala, štítí se, zákaz je již dávno zapomenut; avšak nikdo neplíží se víc kolem paláce dóž se strachem ped soudem, jenž „všechno vdl a nieho neodpustil", a nikdo nešeptá víc hlasem pidušeným: „ti nahoe!" NeboC ti nynjší

Povra

a

„nahoe" jsou

jen nízcí sluhové odvislé obce. ktei vysáek obce. Tak to jde Ve velkém sále, „sála del maggior consiglio", kde se nalézá nejvtší na plátn malovaný obraz, Tintorettv „Ráj", je nahoe v podstropí as šest tuct podobizen samých dóž v podstropí refektáe bývalého kláštera S. Maria della Garitá, kde se nalézá Tizianova „Assunta", je zas podobná ada bírají diškrece

pro

!

;

—

nn'daillon, podobizen malí benátských ale jaký to rozdíl dnes: kterých jméno bylo kdys známo po celém svt tom, jejž co již známý vykreslil kamaldolský mnich Fra Mauro na povstné své, zajímají nás nyní již jen co historická mozaika kteí pak jim sloužili šttcem svým, povznášejí nás posud dly svými, ba sama jich vznešená tvá budí slunení pocit v útrob naší. Tamto je kus zašlého mraku a ohluchlého hromu, zde je kus oné vznešenosti lidské, která se pne jako duha míra nade

map ;

vší historií

„Palác dóž", praví jistý cestovatel, „je tímtéž pohistorickým, jakým Tower londýnský, Louvre paížský." A jiný praví: „Palác dóž je pravým obrazem benátské ústavy svoboda jen na oko, despocie v pravd." Poslednjší výrok je dmyslnjší. Pízemí je otevená, volná arkáda, první patro rovnž, nad tím však je palác

mníkem

—

270

jako zabednná skí, v níž jen málo panských oken obrovské mramorové, bílé a ervené kostky uzavírají místnosti, kde rozhodovali páni, dole mohl se položit opanovaný lid a poslechnout z Piazzetty, koho ortel smrti katané nahoe mezi tma dvma ervenýma sloupy zase pedítají. Lid sml i krásnou branou „della Carta" dovnit do krásného dvoru, okrášleného etnými sochami, mezi nimiž Othello Moro, z nhož Shakespeare mouenína uinil, sml tam, aby sob z cisteren nabral vody, nebo aby se podíval na zápasy býk, na nž se dívali páni schodm „dei s pater vyšších, sml až k mramorovým Giganti", aby se podíval na nov zvoleného dóže, k jehož volb niím se nepiinil, jenž se mu ale zde pedstavoval avšak dále nesml, arkády v prvním pate byly jen procházkou pro senátory a výše položená „scala oro" (zlaté schody) docela jen pro nobili, zapsané do „zlaté knihy", což se nestalo ani každému senátoru, jakž teprv té chudé holot! Palác dóž není velký, je mnohem menší, než sob jej lovk myslí podle vyobrazení. Avšak stavitelé, mezi nimiž Falierv Galendario v ele, dovedli z iiothiky a byzantiky vyvést pvabnou smíšeninu, dovedli také z malých rozmr vykouzlit velký dojem. Je to podivuhodná stavba, dole samé tenké sloupoví, takka filigranní hraka, nahoe celé skály, oekáváš, že vše najednou shrknout musí, když ale prohlídneš blíž tu vazbu pízemních sloup a sloup v pate prvním, jejich obdobné opory, mohutné, rozumné rozmry celku, nezdá se ti pak skála býti tžká aniž sloup slabý. Podivuhodná stavba, v úhlu obou facad (k Piazzett a molu) jediný a to nepíliš objemný sloup pízemní nese tíž celého svršku! V novjší dob pomáhají mu již železné obrue, patit palác dóž také již mezi starce. Vrásky se dostavily, ple zešedl vela tam, kde byl mramor nej;

—

i

271

ba na mnohých místech

již zcela zernala, napolo y limbu. Nových okras obec od socha neobjednává, vyjímajíc adu mramorových poprsí pro zmínný Z historických hlav benátských již korridor senátorský. mnoliú lu již kararským mramorem vypodobnna: Enrico Dandolo. jenž dvakráte Caihradu dobyl, Gassandra Fedele, „a sedici anni miracolo di dottrina ed eloquenza", Livius Padovanus, ponvadž Padova je hned v sousedství Benátek, jako kantor vypadající Ganova. Tiziano Vecellio, hrza všech hrz: „principe dla pittura veneziana" ukrutník Leonardo Loredano, a j. v. Gizinec lechtá se tu pedevším vzpomínkami na mistrné ukrutenství, již v skutenosti kdys strašné, básnmi Byronovými a Viktora Huga ješt zvýšené. Cizinec nemá pokoje, pokud nevyleze až pod stechu, aby tam vidl ty hrzné „piombi", komory olovné (v pravd ale jen devné, od olovné stechy ješt vydatn vzdálené), jež Casanova po svém útku z nich popsal. Jejich sláva není zasloužena, kdo zná jen na p. pražsko-policejní „trojku", musí se usmát. Ovšem, vzeni dolejší, sklepní („pozzi"), ta jsou již hrznjší, alespo tak hrzná, jako svtlu naprosto nepístupná vzení torturní komory ezenské nebo spouš naší Daliborky. Jsou takm již pod vodou, pi vtším píboji do nich moe vniká, aniž by mlo pak zase odtoku, plno lu hniloby, plesniviny, neádu, k tomu irá, neproniknutelná tma. V jedno z vzení tch dal se Byron as na hodinu zavít a ohnivá jeho obrazotvornost rozchuravla se až k šílenosti zde, kde tak mnozí velcí, pevní mužové sob zoufali. Na svobodu odtud málo který vyšel jednou i dvakrát k výslechu, pak jednou pes chodbu „mstku vzdech" tam, kde ekalo ,consiglio dei Dieci" (soud desíti) s rozsudkem, a od nich druhou chodbou téhož mstku do rukou katových. Z vní, z „ponte della

blejší,

je vše již

,

;

272

Taglia", vyjímá se mstek ten co monumentální, okrasná stavba, uvnit není nic mimo holou zecT, avšak navštvovateli je tu teskno, jako by ho ovanuly vzdechy tch tisíc odpravených a mimovoln piloží ucho ke zdi, nezaslechne-li za ní kroky jdoucího k poslednímu výslechu. Vnitek toho „ponte dei Sospiri" sestává jen ze dvou krátkých chodbiek, oddlených od sebe zdí, tak že ti, kteí kráeli k výslechu, nevidli tch, kteí za zdí již kráeli k smrti. Na konci této chodby „posledního kroku" je zcela malá komrka, doslaující sotva pro šest vedle sebe stojících osob. Zde byl kat s pacholkem, sedadlo a kruh železný v stn. Odsouzenec pivázán k sedadlu, provaz mu dán kolem krku, provleen kruhem, jedno Irhnutí a „garotta" byla ukonena. Malá železná dvíka se otevela, mrtvola hozena úzkou šachtou doh^i

vzn

tsn

a ostré nože ji zbodaly a potrhaly, než dopadla. Nkdy byl odsouzený svržen tam i bez uškrcení, nože vykonaly samy práci katovu. nkdy byli „zloinci" odsouzeni k tomu. aby v pytli byli utopeni. Když pak k ránu pijely gondole pod mstek vzdech, oteveli železnou miž, vyndali zpod ní rozkouskované mrtvoly, dali je do pytl, hodili k mrtvým také ty živé zašité a pohrobili vše v onom kanále, z nhož po dnes nikdo ryb neloví. Kdo s rána

A

na ponte della Taglia, spatil vodu krví zbarvenou. se vesms v noci, dóže sám, necht již byl státními záležitostmi nebo politickými vraždami zanesen, ml zde i spací svou komnatu, dosti blízko, aby teba i skípotem garotty uspati se nechal. Jeho komnaty, jakož i sí „desíti" ozdobeny nejdražšími alouny, stny vyšel

Soudy dly

samá skvostná

freska,

stropy

pokryty

nejvzácnjšími,

obrovskými obrazy, kolem nichž obrovské rámce z vyzlacených lišten, rámce posud za nejdražší ve svt platící krvavá ironie, samé zlato a výtvojy vznešeného umní

—

273 se jen hrza rodila a vraždy sí tajemných, nikým neznaných,

nad místy, kde

páchaly! tím vtší hrzu šíících „tí" byla zcela ern ovšena, tajemní soudcové sedli tu na tech erných stolicích a soudili každého, jehož jméno podlí udavai byli v známou „lví tlamu", nalézající se u pední sín jejich, uvrhli. Souzený nerozeznal tváí jejich, ernými škraboškami zastených, asto byl také souzen, aniž slyšán. „Soud tí" i „soud desíti" mly právo na život i smrt poddaného každého, ba dóže samého. Sesadili Foscariho, stali Marino alieriho s geniálním .stavitelem jeho Galendariem. Marino Falieri byl již stár, když v nebezpené dob jmenovali ho d(3žem. Ml mladikou ženu. spanilou Angiolinu Loredanu snad to ho pimlo, by pijal hodnost Jen soudní

i

—

a mladici

nahradil,

ctí

eho stáím

se

mu

nedostávalo.

Michelo Stno, nobile, snad že do Angioliny nešastn zamilován, snad z pouhého klukovství napsal na trn Falierv nápis, že žena jeho, ,,již on živí. jiným radost psobí." Neopatrná chlouba ho prozradila, je souzen a odsouzen na tyry nedle lehké vazby. Falieri, beztoho pepychu nobil syt. nyní pak dokav se místo zadostuinní dvojího pohanní, umínil sob ztrestat pepychu. Plány jeho jsou zrazeny, šedivá hlava jeho sfata, místo jeho v galerii dóž vyplnno pouze erným šlojíem a nápisem: „Hicest locus Marini Falieri decapitati pro criminibus" (zde je místo Marina Falieriho. sfatého pro zloiny) a pamíletá Stno stal se pozdji sám dóžem.

—

—

274 V.

(Kostelní a náboženské.)

Vtší díl svého asu prožije navštvovatel v kostelíeh. Jsou staveny s nesmírným nákladem, pekonány jsou pil nich všechny obtíže, jaké vbec má velká budova na jehlách. Pod kostelem sv, Štpána jde posud kanál, pod hlavním oltáem tamtéž druhý. Materiál k nim brán nejdražší a nejskvostnjší, jednotlivé z nich jsou cele vyz istrianského bílého mramoru. Mramor slaví v benátských kostelích triumf svj. Zdi, oblouky, vížky, vše je z mramoru, portál leskne se mramorem tmavším, kazatelna myslíš že je pokryta tžkými alouny hedváb-

stavny

a zatím je to krásn pruhovaný mramor žlutý, upravený jako opona a aloun, podlaha kostela myslíš, že je pokryta kobercem nejskvostnjšího vyšívání a zatím je to mozaika z nejdražších druh mramorových, mezi nimiž hojnost proslulého verde antico. Nkde, jako na p. v kostele sv. Marka, kde podlaha má už k vli náhlým,

nými,

zvlášt

o

vánoním ase

až

sem zabíhajícím

píbojm

polohu nepkn vlnitou, jsou ovšem v kobercích tch již mrzuté záplaty; ale bohatství materiálu posud /.achovaného je pec jen nesmírné a potebuje jen dohledu, aby se zachovalo.

rého,

Z materiálu tvoily ruce umlc nejvtších. Od stamalého kostelíku San Giacomo di Rialto, pocháze-

jícího prý již s

poátku pátého

ist moderních

století,

až do nejnovjších

staveb vidíme slohy všech pechody všech sloh i nejkrásnjší rozkvt jich. Architektura dokázala, se byla, skulptura uinila tolikéž, ezbáství postavilo si cíle vznešené (k jichž dosažení piinily se tu [v San Gior^io Maggiore] i ruce eské). Kostely jsou jako by musea nejkrásnjších pomník.

nekatolických a

vk,

275

nž brali již i úbél místo jsou kostely také galerií nejvzácnjších obraz. Pou kostely benátskými až unavuje umleckým svým bohatstvím, lovk by, pi tak asto Neberte tak se opakujících motivech, konen zvolal velkých,

ba obrovských,

mramoru.

A

jako

na

museum

:

obrazn

k obrazu svému; malujte jednou boha jako boha a ne jako lovka! Není divu, že pi takém unavení upíná se pak pozornost již jen na úkazy nejzvláštnjší, teba na abnormálnost místo na nornui, na komickou zvláštnost místo na dílo o])ravdové. Nejhojnjší výbr v tom ohledu poskytují obrovské mozaikové (z drobných kamínk a barevných sklíek složené) obrazy v kostele sv. Marka „Strom apoštol", na jehož každé vtvi sedí jeden apoštol, korunovaný drak sedmihlavý, mající na každé hlav epici dóž, Jidáš ve vší opravdovosti na sntí obšený, hlavn ale v chrámové pedsmi umístná historie Adama a Evy, Kaina a Ábela, kde Eva leží v posteli s moderními záclonami a Kain a Ábel vedou se za bránu na procházku, jsou pravzory naivních názor. C-hceš-li se tomu v kostele samém hlasit zasmát, nikdo ti nebrání, nejmén kostelník, jenž je vzorem píslovní kostelnické sdomácnlosti. Mezi tím, co varhany na kru, jež jsou obyejn pouhými varhánkami, hrají njakou galopádu nelDO oblíbenou práv operní árii, mžeš takka všechny oltáe slézt a stéct, prvodce tvj leze naped a kostelník ti pomáhá. Obecenstva je velmi málo, v nedli málo, jsou to také dalekou vtšinou jen obstárlé ženské. Jediným upímným strážcem zdají se hfí ty obrovské koky zde. S poátku jsem myslel, že je zde jako v Mexiku, kde prý zbožné duše v kostelích koky obraznii slova

:

Stvoil

jej

i

živi,

aby

se té

dozvdl jsem

i

oné svtici za temné noci

se ale, že jsou zde k

—

nestýskalo;

vli neslušn etným

276

potkanm. na

lavici,

dvrn

Lísají se

k lidem a

skáou

z lavice

což je velmi zábavné.

S praporem savojskvm vztýen zárove prapor neímu. Jako za Josefa II. u nás, zavírají se nyní také v Benátkách kostely; dív bylo zde pes sto kostel chuti k

znan

katolických, nyní jich pod stem. Jezovité mli štastný nápad, že utekli za temné noci s rána vrazilo vojsko do jejich kláštera a nalezši hnízdo prázdné, ;

ubytovalo se v

nm

nad vrata „Caserma dei proudu živ chápe, kostelník u svat.

a napsalo

Gesuiti". Lid se toho Pvlarka

ukazuje

již

ti

asn

jen

s

patrnou

nedvrou

sloupky

erveného mramoru, u nichž „prý" byl Kristus biován, o svcení svátku není takka již ani památky, krámy jsou po celou nedh oteveny a kdo nepracuje práv z

—

—

nkam

v dílné, vyjde si nyní je každý ozbrojen k Marsovu poli na celodenní honbu a stílí benátskou zv, vrabce. Již ani skvlý zevnjšek nevábí. O božím tle byl jsem pítomen velkolepému, italsky bohatému a zvláštnímu procesí. Rozmry procesí toho jsou obrovské. Sta a sta jde naped kostelník, stále sloužících neb jen k tomu dni najatých. Každý má stibruý neb malovaný štít na prsou, každý oddíl jich (dle far) je v jiném rouše živých barev: jsou tu zcela ervení s aksamitovou komží, ervení a bílí, bílí s ervenou šerpou, bílí s fialovou

šerpou, bílými

s

bílí

s

modrou

kapucemi

komží

a

šerpou,

pes erné komže,

bílí

bili

s

a zelení,

hndými

kapucemi, atd. atd. Nkteí nesou jak klády silné, až osm stop dlouhé svíky voskové, jiní jdou s koši za nimi a ulamují s hoících svíek tvoící se voskové krápníky, vtšina jich nese ale na ervených žerdích velké, až na ti stopy vysoké pozlacené svítilny, a tch jde taká síla jedna za druhou, že když se proce?í rozvine, zaátek

277 již zase do postranní chodby svat. Marka vchází, kdežto zlatý baldachýn sv. Rocca, jenž stál 26 tisíc zechin, teprv z levé chodby se vynáší, námstí sv. Marka leskne se samým zlatem a prvod kol nho se pohybující podobá se obrovské zlaté obrui. Mezitím jdou bratrstva

jelio

a s bílými škraboškami ped obliejem, bíle a mode obleení unavení sirotkové, blovlasí, svou usíci „okresní" chudobou také zde ku parád sloužit starci a staenky, holiky tak malé, že je s každé strany nkdo za obnažené ruiky vésti musí, aby ty obnažené v kuklích

m

nožky jejich neklesly, obalené ale bavlnkou, posypané po tle pozlátkem a po kadeích pudrem — vše je zcela ješt tak pestré, až teatráln pestré, jak jsem to již v Akademii byl spatil na obraze procesí božího tla jen že na obraze tom bylo také pez roku 149G hojn obecenstva v kiklav erveném odve doby své a Pod arkádami prohánli se a vykikovali zde prodavai jako jindy a procházeli se lidé s hlavami neobnaženými. a ped arkádami sedly pohodln as ve dvou adách zvdavé ženštiny, srkající zmrzlinu, a mezi nimi zde onde njaký muž, cizinec s otevenou notiní knihou. muž v námstí .Jen ped kavárnou (,)uadri stál houfec samém a když arcibiskup došel žehnaje až k nim, zablýskly v houfci nože. nastal chumel knžstva a lidu, odnesli vojska a etnictva a za chvíli odvádli ranné k zemi poraženého biskupa. Již jednou musil benátský arcibiskup uniknout zlob Uniknul na ostrvek San I^azaro k arménským lidu. mnichm, kteí ho ped dorážejícím v bárkách lidem .zachránili jen vztýením turecké zástavy, pod jejíž ochranou

—

— —

!

i

zde

žijí.

2V8 VI.

(Benátané.)

„Benátan

je

pracovitý,

stídmý, inný, neunavn)'^,

mlelivý, chytrý," Nkde jsem to etl. Stídmý, to je pravda kus opeeného melounu nebo nití uíznutý kousek polenty (kaše kaštanové nebo kukuicové) dostaí mu k obdu a opilého Benátana jsem ani nevidl. Chytrý, také pravda! Ješt ani sám dobe nevíš, co chceš, a už t pouuje jeho: „Si, si, signor, capisco!" že všemu porozuml. Místo isté italštiny mluvil jsem njaký jazyk románské budoucnosti: základ italský, pomcka latinská, garnitura francouzská a na tom všem milý email eského pízvuku. Hlavní ale a dležitou vlastností diplomatického toho jazyka byla v daných momentech úplná jeho nesrozumitelnost, tak že nkdy, když jsem vtu vyslovil, sám jsem pak nevdl, jak to bylo. A on pece: „Si, si, ;

signor, capisco!" Divil jsem se, že jsou tak duševn ilí pi tom svém líném tle! „Lenost je hloupost tla a hloupost je lenost ducha." Benátan není a je líného ducha, není a je hloupého tla. Je pravda, kde se najme italský dlník od kusu", jak se íká, jsou s ním velmi spokojeni a na železných drahách, které se teprv staví, nemají lepších dlník nad italské, a když najmeš gondoliera, aby t od konce Cíanalazza zavezl ke konci druhému, vesluje vytrvale, až pot se s nho ine. Jinak ale, najmeš-li ho na as! On nepracuje k vli práci, nýbrž k vli odpoinku po ní. Napíná všechny duševní a tlesné sily proto, aby jen co nejdíve byl hotov. Jeho pracovitost je prskavka, jeho lenost stálice. „Cam se zamstnává váš pan syn?" ptal se kdosi benátského nobile. „Chodí ped kavárnu na námstí sv. Marka," odvtil pyšn otec. Tak

!

279

pán. A na tom sprostém klacku, který se válí pod arkádami dóžového paláce na zemi, nebo nepohnut leží pod vítznými stžni sv. Marka, slunci stále jen záda ukazuje a pomalu se pošinuje tak, že do veera s nejvtší akuratesoLi vykonal úkol sluneních hodin, na tom je také vidt, že by ho tuze pozlobilo, kdyby mu do huby vletl peený holub nerozkousaný. Oím se peetný proletariát živí, neví as sám. Také o tom as nepemýšlí, stálo by ho to práci. K tomu už patí kus odhodlanosti, aby alespo se tváil, že nco dlá! Pak vezme kus dlouhého devce, zarazí do jeho lohne si nkam, kde gondole pistávají. konce hebík a A když pirazí gondole, není sice pro velmi pohodlné

—

stupn všech pístaviš

a pro spolehlivou obratnost gondolierovu ani dost málo pomoci potebí, on ale pece se tváí, jako by pomáhal, položí své bidélko na kraj lodky a strí „cavalierovi" zárove špinavou svou epici pod nos. Nebo když ješt nedorostl na tak velké „emeslo", jde a lehne si do vnitních arkád d()žového paláce.

—

když tamtudy kráí cizinec, metá kolem nho kotrmelce tak dlouho, až si cizinec erných oí kotrmelcového kluka všimne a erným rnkoum jeho neho uštdí. Lenost benátská jde tak pomalu, že ji chudoba už dávno dohonila. Již jsem se zmínil o tch ."jO.OOO chudých v Benátkách. Jako v Bcnínos Ayres žebrají komo, tak

A

mli

benátští žebráci dív své gondole, v nichž cizince pronásledovali. Ted je cizinc tak málo, že by se jim na domácí -ondole nevyplatila. ekají tedy na cizince nejdou, zcela tak jako muškita v kostelích a na ulicích. Ho fame, abbiamo láme, fate la carita, povro, poverini

—

—

konc a kout. Výdlek ješt jakžtakž upravený mají gondoliei. V Benátkách možno všude dojít po vod, ale také pšky.

zni to ze všech

Neruda,

aebmnA

episj

V

] tj

280

Od laguny na lagunu jdou dobe pískovcovými velkými úzounké.

niosly a po

lagun uliky,

dláždné, ale praPoekadlo zde dí Benátky nemají ani bláta je zde tvor tak ídký, ponvadž nepotebný,

K

tverci

:

ani koní. že v Giardini publici,

Napoleonem založených, nápis „Pei Moský kanál je Benátanovou rolí, z níž vydobývá „frutti di mae", ryby a mkkýše, je ale také jeho ulicí a gondole je mu na ní konm koárem. Do gondole dají sklennou skí s novorozeátkem, aby je vezli ke ktu, v ní si veze ženich nevstu do kostela. v ní sprovází knz zemelého sám a sám na ostrov Cristoforo nebo Michele, bez jediného jen píbuzného cavalli"

skoro pekvapuje.

i

—

ostatní píbuzní mohli prozatím doma neho pozstalosti uzmout. Gondole je tvor elegantní. Za republiky byly prý všechny skoro domy mšanské erveny, všechny gondole barevny; po ervenosti zbyly v Benátkách již jen pruhy vybledlé a gondole jsou od konce minulého století erný, smutek moe nad ztrátou

ponvadž by z

budka na ní „la íelze", natena nebo erným suknem potažena, jalousiemi v oknech dvíkách opatena, a pední ást gondole vybíhá v pkn prohnutý, lesklým železem opatený zob, republiky. Gondole je celá erná,

ern

i

.,forchetta". Gondolí bývalo zde na ticet tisíc a tak nádherných, že jako ve Španlích kalhoty, zde zas musel zákon nádheru gondolí obmezit. Nyní je jich as šest set a na vtšin jich je erné sukno budky do ruda ošumlé nebo špinav záplatované. Tch šest set gondolí musí ale živit as 3000 gondolier tžká úloha pi skrovné nyní návštv cizinc Magistrát se musel zase „do toho vložit". Uril vysokou taksu vbec a zapovdl na p. parníkm, Lloydu zvláš, aby pistály až k samému nábeží. Z lod na beh se

—

!

281

ovšem musí a taksa

je dosti vysoká, aby lákala gondoliera k vyšroubováni ješt vyššínui. Také není jediného cizince, který by do zápisk svých nezanesl poznámku; „Hádka teprv noc poslední, když mne s gondolierem." Já ji druhého franku je taksa, dva odvezl zas k parníku. pronásledoval jsem vyjednal, ti on pak na lodi chtl. mne tak daleko, až byl z kajuty samé vyhozen. nepátelské kasty mezi nimi, Gastelloni Díve byly a Niccolotti, nyní se jen liší co obyejní a co livrejní (omnibusoví i v panských službách najatí) a žijí v pomrném pátelství. Mají spolenou kasu pro nemocné, poslouchají vrchního svého quastalda. Sídlo tohoto je u nkterého traghetta ili pívozu. Zde je na malém

ml

Pl

A

dv

devném

molu domek

(casotto),

ped ním

lavice,

ped

vnou

v noci ohe a nad ni madonna s lampikou. Pomrné pátelství ovšem nestaí, aby zabránilo tisícerým hádkám za den; ale žádná hádka nejde k pranici. Se strašnými, v žádném slovníku neobsazenými nadávkami zanou dorážet na sebe z daleka, kií, jako by nepíteli chtli plíce na hlavu hodit; blíže si ale pijdou, tím ubývá kiku síly, když jedou podle sebe, mruí již jen jako pes na etzu, a když jsou zase hodn od sebe, nalavicí

ím

si zase hodn. Ptáte se po zevnjšku vané své barevné košili,

dávají

Henátana? Prostý je v pruhos rybáskou benátskou epicí

barevnou na hlav vskutku malebný, stední tída je ošumlá, benátský elegant je elegantem v pravém slova sniyslu. Postavy jsou zde mužn dosti krásné, obliej pibral cos z orientálního typu. Nevypadá-li Benátan sám jako Shylok, snad je jeho dcera Jesikou, nebo pipomíná nkdo jiný z rodiny, že kdys obchodníci na Pvialtu ješt s nimi nieho nemli a jejich rokolor v hrdosti své slinami tísnili. 19=*

282 VII.

(Benátanky.)

Když chce lovk Slovan pijít do zaslíbené zem ženské krásy, musí zstat pec jen doma. Krásce Katein Gornaro pomohl „benátský typus" její na cy perský trn, ale to už patí do historie; z paláce jejího uinili „monte iU zastavárnu a tam snad daly Benátanky di pieta" také historickou už krásu svou a nechaly si po ruce jen tolik, co práv pro všední život nutno. Je pravda, i zcela mladé ženské pipadaly mn. jako by je byh dali ped njakým stoletím nkam do skín, tam je zapomnli a te teprv vyndali, zetlelé, zaprášené a umounné. Kde jsem vidl pec nco rozhodn svžího, nestudoval jsem historický typus benátský, nýbrž arci také již historický typus rakousko-garnisonní. Snad by tu bylo mnohem víc hezkých dvat, kdyby se esaly, myly a šaty trochu jinak na sob upravily než jako spadávající prostradlo ale italská olivová plet a neumyta, havranní vlas a zchundelatlý Když se nkterá povede, je ovšem také krásna, ale jen také! Ni na nejhezí nevidl jsem onu líbeznost a vábivou nžnost, která dle našich pojm již jednou k ženské kráse je nutná. Nejlíp se vyjímají ve veerním svtle, takhle na námstí sv. Marka, v klamné he tisícerých svtel a stín, nebo na obrazích. Malí je už umí posadit tak, jak jim to nejlíp sluší, aby byl vidt jen necelý profil z odvráceného oblieje, jehož tmavé pleti prospívá trochu stínu, za to ale aby byla vidt celá bohatost hustých erných vlas, pyšný týl a široká, kypící ramena. S každého toho ramene mohl by splývat cyperský hermelín. Benátský typus chtl bych o napsat celou kapitolu pro djepis kultury! Známo, že dále vyvi;

!

—

nm

ím

283

nuje se lidstvo, tím více se rozvinuji rozdíly pohlavní. Na vesnicích najdeš ješt mnoho mužných rys v ženských obliejích, za nohu antické Venuše by se moderní naše dáma nyní už stydla a stedovké portréty dámské jsou. také ješt nápadný svou tváí rozhodnou, ostrou, tedy opt jaksi mužnou (viz také mnohé raadonny, jichž malí zvnil svou milou). Benátský typus má posud cos mužného, benátská krása zadímla s benátskou kulturou! Benátanka krásná krokem svým dokazuje, že je pyšná na svou krása. Má pravdu, dlouho to beztoho netrvá! Když vedle ní spatíme hned sto ženštin snad jen o málo starších, ale již oblieje co nejostejšího, pleti jaterní, ošklivosti vybrané, šupajících a vousatých, zvolali bychom skuten: „Tato mládež toto stáí!" Promna z italské krásy do italské ošklivosti jde prý tak rychle, jak rychle láme se klukm vokalistm hlas. Ale snášejí prý to hrdinn, vezmou pak rženec a jdou do kostela. Snad byla jejich pítomnost tím vinna, že jsem nezažil maleb italských v kostelích tak dobe jako i

i

—

jinde.

Dobe

uinily, že k typu historickému podržely alenádech historického kroje! Nevypadají arci tak jako patnáctého století, .jako již nkolikrát zmínná (zalíbila se jaksi) Komárka, již jsem vidl na starém jednom obraze (v Akademii) kleící na nábeží a obdivující se s rukama sprásknutýma zázraku, že se dole ve vod všichni knží topí a jen ten tlustý s monstrancí ne. Ale nco podržely pec: frizuru a erný šlojí. Stední ili mšanský stav nesmí ani vzít moderního klobouku na hlavu, dal by pohoršení. Jen že je vidíš v plné parád toliko veer, jakož vbec dlají toiletu jen pro veerní procházku na námstí sv. Marka nebo na Riv jinde není v úzkých ulikách místa pro jich vleky a v pon-

spo /,

mn

—

!

284

vleek ani nepotebuji. Bez mohutné vleky není Za dne jsou v obleku domácím, a domácnost znamená v Itálii neistotu. Obdivuješ se mistrné architektonice nkterého paláce a vesníš se trochu do

doli

ale toiletta.

bývalého, krásného života; vtom otevrou se dvée balne. kónu a do sluneního jasu vystoupí cumploch koupá se to v italském vzduchu a patilo by to do vany

—

a mydlinek V lásce jsou prý ohnivý,

pro

by nebyly

!

Když tak

krátce kvetou, mohly by to také vydržet být vrny. Ale snad že také co do vrnosti jsou trochu „historickými". Ve volebním sále dóžového paláce, sála dello scrutinio.

obraz „Poslední soud" od Palmy mladšího. Palma tamhle ta milou a namaloval ji trnící v nebi kyprá zlatovlasá v zeleném rouchu než ale pimaloval

je

—

ml

;

peklo,

stala se

jednou, jak ale taky,

ji

mu nevrnou,

namaloval

i

ji

tam ješt

strhují erti. Nic neškodí, sluší nebi, peklu

mohou

být na obou

místech

rádi,

že

ji

tam

A

také ta Tintorettova „Cizoložnice ped Kristem" dívá se se stny palladiánského sálu tak nevinn a udiven, jako by chtla íci: Ale ty moje nebe, copak je mají.

z toho?" mravnost veejná? Zde panuje zvyk už jižní a pražská dohazovaka do benátského peložená je pak mužem. Je jich mnoho, lenoch tch; jejich rejdištm

vlastn

A

je

sv. Marka a jejich šepot a psaná adresa.

námstí

vrný

emeslnou pomckou

d-

VIII.

(Cicerone.)

Kdo nemá pro Benátky kdo

italštinu

nezná zcela

dobe

píliš i

mnoho asu nebo

se šišlavým

benátským

285

náeím, musí mít prvodce. Sic v úzkých tch koutech zbloudí vzdor plánu nejlepšímu, unaví se do mdloby, sezná jen polovici a místo italského ducha poTento je ale zlý. chopí jen benátského vydriducha mnohem horší než nejhorší z ciceron, z nichž máš ko-

jejím

nen

výbr ped kavárnou v každém hostinci. A byC napáUs .se ciceronem co nejnelidštji, vysmje se ti kojen jeden lovk. nen Já ml pi výbru štstí nesmírné, tak mne alespo ubezpeoval mj „milý Baldassare". lovíek neslušn i

—

malý, pfistárlý a jako straka švitoivý. ,Moje jméno je v jedné nmecké knize," pravil a vystoupil na špiky, tak vysoko, že jsem z toho dostal až závrat a za rameno i

ho

chytil.

„Nerad bych .,mnoho-li

se

vám dám

tahal

s

diškrecemi,"

den

pro

ku

k

nmu,

hromadou na veškeré

vstupné a spropitné?" Tof už v Benátkách obyej, nebo pak t chrání cicerone co nejsvdomitji ped šizením ostatních a šidí t je sám. „Milý Baldassare" podíval se ješt jednou na muj kabát a spustil „Nepjde to nepjde pod deset (rank I"

—

:

„Nu dobe, dám deset." patrn se zarazil. „Zapomnl jsem poítat, je mnoho, tuze mnoho, sotva že bych s jedenácti Baldassare

vystail."

—

„Nechci vaší škody dám jedenáct." „Ano, jen kdyby milostivý pán nechtl všechno najednou vidt, to pak plynou peníze jako voda skrz prsty. Jiný by žádal dvacet frank a pec by milost pánovi neprospl, já chci jen dvanáct."

—

„Už toho mám dost deset dám a nic víc!" Baldassare zahledl se do ošumlosti svého rukávu jako do

"

286 zrcadla, povzdechl

písný

si

a pravil:

„O

mj

padrone

je

njak

!

námi pomr pimený, totiž taktiku Pedevším studoval nepítel sílu nepítele, on mne a já jeho. Co on na mne vystudoval, nevím, ale zajímalo ho všechno, látka na mých spod-

A

nastal ihned mezi

nepátelský.

cích

i

i

druh peníze, kterým jsem

platil

v hostinci,

obsah

iného kufíku i zpsob mých zápisk. Kdykoliv vytáh" „padrone" tužku, jako by byl nitkou vytáh" zárove Baltazárka na špiky prst. S poátku mne chtl zapíst v sladký pomr nejodupímnjšího pátelství, když jsem to ale mítl, poal mi imponovat svou váhou duševní, a když

nevdn

už drahou svou nejobyejnjší. A dráha nevinné zásady, že on, „milý Baldassare", je vlastn nejvtší znamenitostí Benátek, jižto teba studovat s obtovností a láskou co nejvelejší, a vedle toho to ostatní historické a umže možno konen poznat lecké v Benátkách, co má tu est, býti kolem „milého Baldassare". Ale ne tuze rychle, aby Baldassare nemusel se ohlížet po novém zas padronu. jsem byl velmi opatrný, poznal jsem pece hned první den dva krámy, kde milý Baldassare obyejn „svou" kmínovou vodu ili „mistru" popíjel, oltá, který byl patronu jeho sv. Baltazaru vnován, kostelík tím byl Baldassare po druhé kopulován, znamenitý, že v to také nešlo, šel

ta vycházela z

i

A

nm

a jiný kostelík lice

rovnž památný

tím, že v

shotovené od truhláe, který všem

nm

stojí sto-

dtem Balassa-

rovým kmotrem byl, ale již umel, ped osmi práv msíci. Ba jednomu z kluk Baldassarových, benátskému uliníku, a paní manželce Baldassarov, benátskému cumplochu, byl jsem pi nahodilém setkání osobn pedstaven. Také jsem vidl jednu madonnu, pi které ekl i

"!

287

jednou jeden padrone „Milý Baldassare, tohleto si musím okreslit!'" a pak sochu, která se Baldassarovi proto líbila, že bylo vidt na ní „každý sval a každou žílu." Vypa:

njaký Hyrtlv anaton^iický preparát. Druhý den zaal se takto: „Ted mne dovedete do Akademie!" ku já. „Ne. já bych ted svému milostivému pánu rád ukázal

dala jako

nco

on na

„Jednou j.-em vodil pána, byl ekl: Milý Baldassare, vedte mne, kam chcete, vy zasluhujete dvry. A když odjíždl, zaklepal na rameno a ekl: Milý Baldassare Vtom jsem mu zaklepal také na rameno, ka zase: „Do Akademie nebo pjdete dom!" Dopoledne jsem strávil v Akademii ped Tizianovou „Assuntou" a odpldne zaal Baldassare své manévry znovu. Snad že mne chtl zachránit ped vtším návalem rozliných dojm, ba i ped pílišným vyžitím dojmu jednoho ,.tam pjdem až pak" nebo „vždyC sem ješt jednou beztoho píjdem" byly stále jeho fráse. Držel jsem ho ale v kleštích dslednosti a to ho rozmrzelo tak, že se až odmlel. Nanejvýš že nad mramorovou podlahou jednoho kostela ekl: „Mj milostivý to

jiného,"

njaký

to.

principe, a ten

—

mn

—

—

pán myslí

zajisté, že je to vykládáno, toto! to je pouhá nátura!" a nad podlahou v kostele druhém: „Mj milostivý pán myslí zajisté, že je to pouhá nátura, i toto

to je

i

vykládáno

!"

Tetího dne byl

ale zase již , milým Baldassarem" nabytou vlí. Vyjeli jsme si na vkolní ostrovy. Jeli jsme v bárce kolem blázince na ostrov San Servolo, pistáli na ostrov San Lazaro, kde pod tureckou ochranou žiji Arménci mechitaristé, prohlídli jsme si jejich cypiše, knihovnu arménskou tiskárnu, jejich zahradu plnou vavín, oliv a artyšok, i jejich chlív plný ideáln tus

nov

i

288

Dych krav, a pirazili jsme pak k ti hodiny dlouhému Lidu. Ráno bylo krásné a s Lida je tak rozkošný pohukotem valí se k nohoum hled. Na jedné stran s tvým mohutné zelené, stíbrnou pnou lemované vlny nepokojného jaderského moe, na druhé rozkládají se jsem poslechl temné, tiché laguny benátské. Mimo vol Baldassara. zvoucího k vycházce na konec Lida a slibujícího, že tam nco ukáže, emu se zasmju. bylo dosti píjemno. Nohy se sice Pl hodiny boily do moského, jak mouka drobného písku, ale zajímaly ty tisíceré rznobarvé skoepiny rovnž rzných forem, ty dlouhé žlábkovite capilunghi, snhobílé sepie, neforemné rosolovité pate marini, po stran se pohybující pavouci ili granzi, houfy vyplavených leklých sardýnek a vbec vše, ím zvle moských vln behy vroubí. A když i nkterá vlna nenadále o nkolik sáh dále šlehla a pes boty se pelila, vždy Cech bohužel moe vždy se prý zasmju a to se taky nemá a pak už dávno nestalo. Ale slunce už pailo a druhá plhodina už nebyla píjemná. A tetí ješt mén, vzdor tomu, že jsme zatoili mezi divoké víno a divoké fíky. Tu zaal vyprávt Baldassare, jenž nutil poád dál „hned jsme tam!" o nkdejším njakém svém padronu, který byl náramn tlustý a vzdor tomu v nejvtším parnu šel po celém Lidu. Potil se tak, že ani nic nevidl pod inoucími se s ela potky, nevidl píkop a padl pes nj. Zrovna jsme stáli u píkopu toho a malý Baltazárek smál se, až si musel na zem sednout. Ale když se tlustý padrone vzpamatoval, vidl, že padl hlavou zrovna ke skivánímu s mlahnízdu. Ml nesmírnou radost a vzal hnízdo dými skivánky s sebou. A po njakém ase psal Baldas-

vným

n

mn

mn

—

mn

—

—

i

sarovi:

„Milý Baldassare, jeden už zpívá."

:

289

„Ale pojdme dál, af dojdem cíle!" pravím mrzut. Baldassare vyteštil udiven zrak a ukázal na píkop

„To

je to!"

když jsme se vrátili k Piazzett, ml Baldassare, ješt udivený, peníze i výpovd. zápas s ním trval tedy ti dny jako lipská Ale Baldassare, teba byl podlehl, nechoval bitva. v ušlechtilé duši své zášti, a kolikrátkoli jsem šel kolem kavárny Svizzery, ukl soudruha loktem a šeptal „Ecco, mio padrone!"

A

poád

Mj

:

IX

(V albergu.)

V

dávným pravidlem,

jít do nkterého vždy ješt dost špatný. „Mohu dostat pkný a istý pokojík?" „Na výbr, signor! Jen že snad není práv žádný zcela upraven, rate jen okamžik sekat. Haheho hoho, Bita! Je-li trojka v poádku?" volá portýr do prvního patra a tahá zvoncem jako zbsilý. Po chvilce objevila se rozcuchaná hlava as dvacetiletého, zcela slušným obliejem a to se rozumí že ernýma oima obdaeného dvete v okn. „Které íslo?" táže se nejvyšším sopránem. „Trojka. Je hotova?"

je

Itálii

z nejlepších

hostinc;

jet

—

„Není!-'

„Tedy, prosím, dlejte, jsem unaven. istý povlak na erstvou vodu do lavoru, rozumíte?"

postel, Bita, a

„Si signor!"

Zmizela.

Vyjednával jsem zatím s portýrem o cenu pokoje, což je tak obyej, jako u nás smlouvání v tarmarku.

290

V Itálii musíš na všem všudy smlouvat, krám psáno „prezzi fissi" (urité ceny),

a kde

je

na

podej polovic.

mn

pedložil knihu k zápisu. Vyplnil jsem Portýr rubriky a ekal jsem. Byl jsem cestou na moi, která pro boui trvala Ki místo 6 hodin, a nevyspáním trochu zmoen, rád bych se byl alespo umytím oberstvil. ani památky. Zanu tvrthodina ale uplynula a po Rita, hubovat a portýr zvonit a kiet: „Haheho se objeví Rita zas v okn. Rital" (Markytka). „Ke všem ertm, ješt nic?" „I ano, zapomnla jsem jen signora zavolat!"

it

—

Konen

Jdu nahoru a vstoupím do malého pokojíka, do Náadí je z úzké uliky jen málo svtla vniká. zde pramálo, postel není ustlána, snad již více dní

nhož

oekává

postel dobrodiní toho.

„Je zde voda, Rita?"

„Si signor!"

„Odejdu pak na je postel

pl

hodiny a než

se vrátím,

af

ist pevleena!"

„Si signor!"

Otvírám kufík a Rita trepky

z

kufíku.

„Mám

ze

zvdavosti pomáhá. Vyndám

tu zouvák?"

„Si signor!"

„Ale kde?" zlobím se po

marném

hledání, k

nmuž

Rita co nejlhostejnji pihlíží. „Není tu, signor?" „Ke všem ertm, vždyf vidíte, že není."

„To jsem jej musila nkde zapomenout, signor." zaala se tak srden svému inu smát v tak jasn perlící škále od hora dol, že jsem se sám neubránil úsmvu. Byl jsem se zul již bez zouváku a podávám jí boty. „At je podomek vycídí hned, ale hned, slyšíte?"

A

291

„Si signor!"

a odešla. jak píjemná je studená voda unavenému, a každý se domyslit, jak nepíjeuirjo je umytému, když hled;i pak runík a nenalezne ho. Rita byla také na runík zapomnla. Musil jsem si vyndat z kufíku

Každý

ví,

mže

runík svj. Uplynula zase njaká tvrthodina a boty nepiOdevru dvee, není-li tu nikoho. Ve vedlejší chodb slyším mluvit. .Idu tam a vidím u jednoho pilíe stát své boty, ovšem ješt civilisatorskou rukou podomkovou nedotknuté, a vedle nich nohy lovka, mluvícího oknem s nkým na dvoe. Jdu k a zaklepu mu na ramena. Chlapík se obrátí a vyndává dýmku z úst, cházely.

nmu

podomkem?"

„Jste zde

„Si signor!"

„Neekli vám, že spchám, že

ekám

na

boty?"

ty

„Si signor!"

„Tedy

se hýbejte, at je za

okamžik mám!"

„Si signor!"

do pokoje a ekám zase tvrt hodinu. vzbudila a roste. Konené vyskoím. Na stn je napsáno, že na podomka zvoní se tyrykrát. Chytnu tedy zvonec a zvoním dle pedpisu. O.ekám nikdo nepichází. Zvoním znovu a ekám zas opt nikdo. chytnu zvonec a zvoním jako na poplach, až mne ruka rozbolí. Po njaké ješt chvilce pihrabe se

Vracím

Zlost

se

se

již

—

—

1

Rita.

„Zvonil

signor?" co pak jste nikdo neslyšel?" slyšela jsem, ale nevdla jsem co to." jste,

„Nu pro Roha, „I

„Své boty

mne

zahledí

v

chci!-*

rozkiknu

komickém

se tak,

udivení.

.,A

že Rita se

na runík

na jste

292

zapomnla, kde pak je?" Rita jde k umývadlu, vezme mj runík do ruky, zavrtí hlavou, spráskne novou škálu: „Já jej zapomnla!" ruce, spusti a taky

chechtá

se.

jste už nkdy hlavu?" „Ne," ubezpeuje naivn.

„Nezapomnla „Ted

mn

ale

jdte pro boty!

Nejsou-li vycideny.

pineste je tak, jak jsou." Šla a pinesla je nateny teprv ernidlem. Pinesla také s sebou kartá a zaala boty hladit v mém pokoji tak bezohledn a s tak nápadnou úslužností, že ale

jsem

se

musil

opt

usmát.

„Ale zapomenete-li, Rita, na pevlek postele, dostanete ani krejcaru zpropitného !" „Jakpak bych zapomnla, signor!"

ne-

A

když jsem se vrátil po plnoci dom, nalezl zapomnla Rita pedevším na sirky, a podivný, nepíjemný zápach, jehož jsem za dne nebyl spozoroval, že napluje celý pokojík. Rozžehl jsem si pomocí vlastních sirek svíku a nalezl jsem, že Rita zapomnla nejen na pevlek, nýbrž i že byla za mé nepítomnosti špínu z umyvadel celého hostince do jednoho kbelíku slila a kbelík ten náhodou práv v pokojíku mém také zapomnla. Otevel jsem okna i dvée, chytil zvonec a spustil nehorázný rámus. Celý jsem vyburcoval a pi té píležitosti jsem ml také teprv tu est, že jsem

jsem, že

dm Patrn mn

seznal pana hostinského. mli všichni mou bezohlednost a malichernost za zlé, i sám pan hostinský, ale nebylo nic plátno, Rita musila se dát do pevlékáni postele. Di-Lihý den odpovídal prvnímu a ostatní druhému. Jiný hostinec vyhledat bylo by bývalo podniknutí zcela

293

zbytené, nebof zde jsem nabyl alespo již té výhody, že jsem vdl, kde po dom koho hledat a odkud si ho za krk pivést. Ale když jsem odjíždl, stála taková ada služebných u gondole, a tak upímn natahovali ruce, aby se jim dala njaká „mancia", že bych byl musil býti obsluhován jako v hiabcím paláci.

Terst. 18l!S.

I.

Nevím pro,

ale jisto je, že jsem za dvojího svého v Terstu byl hned po nkolika minutách jako doma snad proto, že Terst je msto skuten svtové, jehož každý obyvatel má píliš mnoho práce a píliš málo vle, aby se staral o cizince, jichž mu vlay vyhodi již ten strážný na beh jako mladých sardekk. Takto desátník, který si mne imed na nádraží od hlavy k pat prohlížel, pipadal jako slaneek a já jím slaneky nesmírn neád Pak, se vrhneš, kam chceš, všude

pobytu

—

—

mn

!

a

nos a plíce plny slaného vzduchu, lidé jakoby slanekové v cilindrech turbanech, sardelky v krinolinách a závojech. ulice jako by koparská šalina, a když k veeru vyšle moe obligátní svou slanou mlhu, která i jalousiemi dovnit svtnic své revmatické paprsky prodere, pak je celé msto jako jediná slaná a lovk se ráno škrábe a dívá se pak za nehty, nemá-li za nimi kištálky chloridu sodnatého. jemuž kuchaky a jiné luebn neuvdomlé organismy íkají sl. I když se díváš s Nábežiny nebo i

t

Obiny nebo s terstského kastelu dol na msto, pes msto na pístav, pes pístav ven na klikaté behy istrianske a na to arokrásiié moe, arokrásné ve všecli

s

295

barvách, af modrozelené i zelenobílé i v dálce snhobílé nebo zas erné jako hnv, zdá se ti, že divnou tu pvabnou barvitost psobí sl, jakýs „slaný tón", že ve vzduchu tesou se miliardy drobných kištálk a konen se ti zrak slan rozsvrbí. Ale krásný je Terst a je ,svj". Má zvláštní svj ráz jednotlivé ásti nejsou práv pvodní. Pvodní celkem, není ani to „staré msto", mající vbec malebn špinavý a stlaený ráz starých mst italských, ani „nové msto",

a

mst obchodních vbec, podobný „schlossbergm" a „zwingburgm" jinde jako vejce vejci. Ale píroda uinila „to

mající ráz bohatých moderních ani ten vysoký kastel, ostatní",

dala

krásné

moe

s

rejdou pro

tisíce

stžn,

|)du pro amfiteatrální výstup msta, za mstem zelenou, kvtnatou „campagnu" pro krásné vily etných bohatc, za campagnou strmé výšiny divokého Krasu, s nhož vystupuje slunce bez krvavých ervánk hned v plné zlaté istot své a vyskakuje vzteklá hora jako vlk.

Mimo to, že mohou po ní zboží své piplavit nebo do ní villy své postavit, není Terstanm mnoho do té píiody. Mnoho se tu pihodilo historického: cokoliv mezi kvropou a Afrikou, Itálií a Tureckem se tlouklo, zahnalo mocné vlny své až sem. Ale Tersfanm také do historie nic není, znají v historii jen as budoucí, známo, eho oekávají. Mnoho tu a ve vkolí zajímavého náv rodopisného, avšak do toho Terstanm také nic není, nanejvýš že to trochu pekáží, nebo že to má být materiálem té historie budoucí, která ovšem bude zcela jiná, než jak ji sob myslí. Vdy zde nekvtly nikdy, na by práv ted zaaly? Jenom obchod kvetl a kvte, požírá všechny myšlenky, spotebuje všechnu innost. Ráno se emelí lid na trzích a v pístave, do veera se pracuje v komptoiru nebo v bursovních místnostech Lloydu, nej-

nm

NeruJa, Sebrané spisy V.

20

'29G

výš na veer dovolí sob v ekypážícli výjíždku k Miramare. nebo pší procházka po „corsu". jehož jméno víc slibuje než dává, i na molo San Garlo, i do mstského lesíku. Ale tuze se chrání, aby zde v restauraci nco utratili, celá rodina sedne k jedné konvice kávy: neníf „elegantní", veejn utrácet a Tersfan dbá elegance. Výhod z penz dopeje sob jen v svém, sed hodn blízko železné kasy. Kasta „patrici", držená zde píkladem benátským, vzala r. 1814 za své, po ní nastala kasta moskou solí zapáchajících kupc. Jen Staré msto (pvodní to Terst, novjší je pistaven na náplavce moské) má život pestejší, vypoítaný, život, jaký také jinde. Zde žijí prostí námoníci, nebo ti, kteí žijí bezprostedn od nich. Staré msto je vzdor své sllaenosti a snad práv pro ni malebné jako v.šechna msta stedovko-italského rázu, stsnaná takka na nehtu. Píkrou ulicí to jde vzhru, pak pes schody, pak zas ulicí ješt píkejší, pak zas pes schody, až asi v dvacátém pate k vrcholí pahrbku, na nmž „zazdné zbytky ímského chrámu" a zarostlý, stinný hbitov starý, kde dímá zavraždný Winkelmann. A v právo v levo kižuje se síla uliek, asto slepých, do nichž vstup i sestup i vj^stup a v nichž postup nejdivnjším schodovím. Nejsou nad sáh široký, asto jen na loket, že sotva nebe vidti možno. Nejširší ulice je as na dva sáhy široká a bží dole podél vrchu, nejvtší „piazza" je as jako slušn vehká svtnice prostorná. Avšak v tch tí- a typatrových domech bydlí plno a plno lidí, ilých, pracujících pi

dom

mén

otevených dveích, smjících se dokoán otevenými okny hlasit do svta. Ulice a je jedno, z okna do okna protjšího natažen po sousedsku provaz, na nmž se houpají práv vyprané podvlíkaky a košile, a na „piazze" hrají dti vkošilkách „špaka" a „škrábky" práv jako u nás.

dm

297

Trattorie a kavárna tu jedna na druhé, do técli shluknou se k veeru sta a sta námoník. Všechny jazyky ívta zde pak hlahoH etné víly míst tch rozumjí jim všem. Praky jsou denn nkolikkrát .,na denním poádku", pak se vyžene vše na ulice a pi pustém hluku tom umlkne náhle mandolina, která si tam v nkolikátém pate nahoe po celý veer svou pežalostnou vedla. A když divoká ta smeka námonická kolem tebe se žene, teba se rychle pehnala, dlouho ješt cítíš ve vzduchu

—

sul a dehet.

nemá vlastn pístavu, jen rejdu, velkou sice ale nechránnou pede všemi vtry, ba nkteré paprsky „vtrní rže" mohou zde lodm být dost nebezpeny. Avšak pseudopístav ten je pec jen Terst

a prostrannou,

srdcem Terstu, životní jeho otázkou, a pro navštvovatele Terstu pramenem rozkošné zábavy. Nábeží tvoí kolem pístavu celý plkruh, z jehož východního konce jako obrovský kamenný jazyk vybíhá diametráln do moe násyp, „molo Theresiano". Na konci mola je strmý maják, jehož dvakráte v minut se otáející svítilna varuje lod, které by po veerní kanonád chtly pes pístavní etzy ke kotvišti. Záhyb mezi molem a ostatním pístavem, „saccheta", slouží porouchaným lodm co špitál, nejsou-li J:ak porouchány, že musí do arsenálu Tonellova pro zcela nová žebra nebo do arsenálu Lloydova, jehož dílny a doky jsou tak velkolepý, že tam šest hodin hrav stráví ten, který nerozumí pražádnému odboru lodního stavitelství. Za to je ostatní nábeží a jsou ostatní mola imolo Sun Garlo [nejvtší], Ferdinanvlastním

a

i

20'

29S deo, Sartorio) obklopena sty a sty zdravých cestovatel plachtových i parních, kteí bud z dálky pibvli, aby zboží donesli, nebo ekají, aby nového nabrali. Švéd tu

klidn vedle Turka, Tunisan vedlé Amerikána, samý obchodník, zídka kdy obrnný vojín, který, je-li rakouským, mešká obyejn v Polje nebo na jízd cviební, je-li cizím, pichází sem jen demonstrativn a snad proto, aby mlo „korrespondenzbureau" co telegrafovat. lovk by neuvil, dívaje se na mnohou malou lod s dvma tenkými stžni a nízkou palubou, že odvážila se sem ze Španl, aby v terstském „mandracchiu' (pístav vinní, oddíl to zvláštní) složila soudky drahého Xeresu, nebo na lod ješt menší, že pivezla až z Alessandrie ty krávy, vlastn celé sešité kravské kže s rohy a s nohami, jež se hned na palub navrtají a jimž se nemilosrdn do bicha vrazí dlouhá roura, kterouž vytéká do sud na nábeží stojících nejistší olivový olej. lovk v stedoi

zemí narozený a vychovaný, jehož fantasie byla zvláštní

svj skvlý pojem

o

tch

si

uinila

„palácích moských''

vbec je pi prvním pohledu nábeží do pístavu pekvapen tou nemyšlenou „malovelkostí" tch lodí. Pražan by se vysmál, kdyby se mu eklo, že párník, který koná pravideln cesty kolem Istrie, bouným Kvarnerem do Reky a dalmatinských pístav, je jen o poznání vtší než párník, který ho vozívá v nedli po Vltav do Závisti, a mnohem ješt menší lod plachtové že konají cesty ješt delší. Teprv když zaneš v spoust lodí rozeznávat jednu od druhé, když popojdeš molem a náhle stojíš na p. u velkého párníku Lloydu, ureného pro Ameriku, nebo u anprlického párníku, tak istého jako skí a tak vysokého, že vzdor výšce mola díváš se na palubu ješt jako do prvního patra vzhru a ani již nevidíš, jak istým plátnem a „plovoucích pevnostech", s

!

299

ly

pomocné bárky,

visící

na

nm

jako

dtské hraky,

tak dlouhého, že od konce ke konci pro tlustého již malá procházka, teprv pak jsi rád, že fantasie pece jen neklamala. Pístav co celek iní ovšem

pokryty jsou,

i

t

ihned dojem velkolepý: mnoho set lodí, celý les stžn komín, mezi tím bárek a traghett hemžících se jako much, dále v moi ty hruškovité, mdí pobité plovoucí Jjoje", o nž pevn zakotvené v as boue lodi zachytit se možno, pak moe širé. po lod picházejí odcházejí dojem velkolepý Mnohá lod je ticha a pusta, jako by na ní bylo vše vymelo. Na palub lod vedlejší vidíš jediného lovka, pohodln nataženého, smažícího se na slunci a snícího nejspíš o niem. Na palub párníku za ním je již trochu živji. Ti neb tyi námoníci drhnou palubu, bude se lesknout jako svtnice o velký svátek okna v boku jsou otevena a vyhazuji jimi chmýí z vypáleného uhlí, kdežto po devném mstku, z mola na palubu položeného, vozí zas po trakaích uhlí erstvé a házejí je do vnit lod náhlým obratem. Jen u nádraží, jehož koleje vybíhají skoro až do moe, je stále ruch velký. Obrovskými hevery vybírá se tu z lodí zboží nebo dopravuje se na n, mezi skladišti a lodini pracují sta po pás nahých a

nmž

—

i

—

;

dlník. Ovšem

také ostatní nábeží je stále oživeno. Jsou tu velké hotely a kavárny s vyhlídkou na pístav, je tu rybí trh, na již o tetí hodin ranní vše živo, a jemuž lapení obyvatelé dodávají netušené pestrosti. Zde,

nmž

moe

jako by hromada rží, lesknou se krásné rybky ervené, locardi, vedle se modrá houf scombr, dále je houf stíbrných sardel, na ošatkách pyšní se mujál (zivolo), chutná trilja i barboni, již naznaují ti co „gospodsku ribu" („pesce di Signoi") a ješt chutnjší luben i branzino.

300

zde t poutá placatost sfolie a nevýslovná ošklivost jiných rybích tvar, po stolech svijí se ouhoi pod nožem rybákovým a lezou raci všech velikostí a malikostí, v mohutném erném brnní i v prsvitném bílém rouchu nevinnosti, kdežto vedle zas ve škopku mrtv leží protivná sepie. vypadající jako vyvržené práv vnitnosti volské. Na veer, kdy chlad vábí k procházce na molo San Carlo, dostaví se k pístavu také svt elegantní; o plnoci, kdy párník Lloydu odjíždí do Benátek, nebo ráno, kdy odtamtud pijíždí, což se stídav dje tikrát v témdni, nebo v jiné hodiny denní, kdy párníky odjíždjí do Poljy, Reky a dále, je tu plno cestovatel, nosi a vozejká terstských hotel. Mezi tou elegancí a svtem spchajícím

prohání se síla malých praktikant námonictví, kluk jako bys je byl práv z dehtu vytáh', a sotva sob jeden vyžebe krejcar, pustí se hned o nj do hry s

ostatními.

V nedlní odpldne stkví se pístav v lesku svátením. Paluby svítí blostí, ve výši kvetou pestré zástavy všech národ. Lod jsou zcela pusté, jen u jednotlivých slyšíš z vnitku hvizdot i zpv, jakoby se tam nkomu stýskalo. Lodníci byli oblékli pruhované isté košile a z pod lakovaného klobouku pod fesu etina, z pod turbanu nejistší slovanština. Avšak sotva udeila druhá hodina odpolední, rázem se vše zmní. Mát odjet zábavný párník bud do Koparu fCapo lstria) nebo do arovného Peranu (Pirano). Kajuty a paluba jsou v okamžiku plny, na nábeží je síla až pehlasit se bavících divák a když se párník konen hne, výská paluba a molo a s nábeží kií sta hrdel: „Signor capitano, con tutta la forza!" A pak se už nábeží vzdor nejvtším parnm

procházejí se po nábeží

vyplývá angliina,

;

—

z

nevyprázdní, vždy pichází víc a více

lidí s

bílými svými,

;joi

— odbývá se „tombola" k níž si kupovali po celý týden losy a jejíž nejvtší výhra obnáší asi 200 zl. Tu je pak kiku a vavy, když se táhne íslo za íslem a každé je podél nábeží opakováno tisícerými ústy, až zanikne nkde v dálce, ve vnitku kaváren. Po tombole se trochu rozejdou, nebo sestupují se do nových houf, zpívají písn ne práv pkné aniž práv krásn, a zataní si penesený sem z Benátská „Manferin". Ale když spustí déš, jenž je tu obyejn hned lijákem, rozbhne se rázem vše. Jen líný námoník, ležící na palub, pohne sebou toliko, aby pes sebe petáhl kus voskovaného plátna, a pak nechá liják klidn dále plácat neb bubnovat. Provazy lodí jsou tžký a visí mrtv dol, voda vaí se v milionech bublin, pístav vypadá co nejsmutnji. Však když zalehne do pístavu vichr, tu je zas pohled jiný, velkolep dojemný. Obrovská tla lodí trou se jako ledové kry o sebe, etzy rachotí, všeobecný hlukot, poprask a hýkání, a provazy ve výši šlehají divoce vzducliem, vítr se v nich zachycuje, hvízdá a úpí a celý pístav zní jako zoufalá, divoká harfa Eolova. mode podšitými i prost „bola",

sluneníky

loterie,

III.

Strava tu není špatná, za mnoho ale také nestojí. ryby jsou tak nejvtší pochoutkou, ale jen pro cizince; pro domácího je pochoutkou kousek „del presciutto crudo", surové šunky, a k tomu salát, malý kopivovilý „tegolino" nebo o nco šavnatjší ^romana". Pravil jsem již, že Tersfan nemiluje útraty pohospodské. V krásné bursovní kavárn obrovského, v.šem možným

Moské

"

302

sídlm sloužícího Lloydova te všechny noviny svta

i

se

pl

dne a peCittadino", „ Moniteur de Tries te

paláce vysedí

svým

„II

„ Tergesteo " „ Osservatore Triestino " a humoristickým „II Diavoletto", „Baba", „L^Asino", aniž by hrdlo jen sklenicí vody spláchnul. Njakého „Chlumeckého" Tersfan nezná, nanejvýš že si zajde dopldne do „pastizerie' Urbanidovy, alDy zde vypil skleniku likérové míchaniny, jež sluje „Garibaldi" nebo ,

,

„Menabrea" nebo „Cialdini" nebo koho práv politická jmenuje, a pikousl kousek i dva kousky peiva, všechno dohromady nanejvýš za dva šestáky, „paste" i s tou pohtickou demonstrací. Cizinec je ovšem poukázán na hotel, jako tento na nho. Zde najde pestrou smíšeninu kuchy celého svta, francouzskou mrkvovou polívku „á la julienne" pod co „bonne „suppe santé dvacatei-ým názvem, co femme" a t. d., italskou peeni na rošti, anglický bee-

móda

—

,

mže

co nováek napálit Také se místo polívky „zuppa di pedocchi" (krásný název: „polívka z moských vší"!)! dostane pak nco bez polívky. K tomu špatnou, uvaených erných mušlí zimniceplodnou vodu, v troubách pivádnou odnkud až z Nábežiny, pivádnou po tak dlouho, pokud nezanikne v nkteré z tajných prohlubin Krasu, a ješt horší, asto jako celý špitál vonící kyslici (z Rohye štýrského nebo odkud), za to ale velmi dobrá vina. Kdo má druhého dne as na bolení hlavy, nech se napije šampanujicího erveného „Rifosco" nebo bílého perlíkdo nemá asu nebo chce se dát na cího „Prosecco" moe, sáhne k sprostému, trochu pitrpklému, ale výtenému „vino nero" (erné víno Spoteba potravin, zvlášt zelenin, je velmi znaná, trh je všude plno a na všech je velmi živo a pestro. steak, turecký pillaf.

a dát

si

—

;

.

303

trhy pro zeleniny, zvláštní trh pro pro chléb vesms bílý, tuze nadlaný, hodící se místo sucharu k vínu. velký trh ovoce, „piazza velké delle legne", na nmž co hlavní ovoce oranže a bochníky sýru, trh pro drbež, k níž se zde poítají želvy. Na trzích mluví se slovansky a italsky, nmtaké prodavai nerozumjí. Paniek kupujících velmi tu málo, samá zdravá služka ze slovanského okolí, nebo také tuný frater kapucín, nesoucí koš na ruce a pasoucí veselé oi své na zboží i na kuchakách. Koupí-li kuchaka želvy, sváže jim provázkem zadní nožky a nese Zvláštní

devné

til

ovšem

uhlí, trh

—

—

in

jak eská kuchaka kaata nebo sele, jen že je nea nekvií. Na trzích je hluk bohá, trplivá želva prodavai doporuují až omamující, nebot prodavaky zboží své hlasitým kikem; zvlášC poslednjší dovedou rozevít ústa, že až k neuvení. Jen prodavai promes, jichž je všude po Terstu jako napršených žab, obcháje

nmá

i

zejí

tiše

s

podloudným úsmvem, rozšíeným pes

a

nabízejí

„štstí"

jen

šepotav,

celý obliej,

aby

je

neza-

plašili.

Dovoz k trhm zaíná již dlouho ped slunce východem, trh sám trvá pes celé parné dopldne až k polednímu, kdy pak pravidelný vtík, „maestrale", vzduch zas ponkud ochladí. Ležíš pohodln v posteli své, když náhle k ránu vyskoíš podšen, jako by t byl nožem v ucho bod'. Nový výkik, táhlý, zoufalý, pronikavý pouuje t, že nco strašného dje se dole na ulici.

a

Pikroíš k oknu, vytrhneš

jalousie a spatíš dole v ulici

—

—

práv zas pod tžkým nákladem zdvihá hlavu, aby rozmrkávající se den znovu poctil melodickým pozdravem, Bydlíš-li na rán, dá ti nkolik set osl „dobré jitro" své a mžeš se vmyslit do pyšné posice velkého pána. Ale dlouho, velmi dlouho nenavykne oslíka, klusajícího

304

lovk tomu s

oslovství,

tradicionálním

jež

nemá

ani nejmenší

podob)'

„ia".

Zde je osel již domácí kvtinou. Elegant nerozpakuje okamžik zapáhnout si oslíka do drahého vozíku nebo vyjet si „oselmo" na procházku. A pec je elegant terstský pravým elegantem, terstská elegance v odve, ovšem ist francouzsky moderním, je dobe povstná a lze jen dobrou tu povst potvrdit. Jen že se vkusnost ta jeví mnohem astji na mužských než na ženských. Ženské vidíš asto arci v hedvábu, ale prostovlasy, nkdy uesány, mnohem astji zoufale rozcuchány. Zaíná zde se ani

tak trochu

Itálie.

—

IV.

„Pustíme-li slovanskou vichici na vás. smete vás do moe," hrozila jednou stará „Presse" terstským Italianissimm. Ona ale, ta vichice totiž, uiní nco i bez milostivého dovolení, ponvadž zadržováním síla její jen roste. Alespo tolik uiní, že si bude moci rovnž pansky foukat s Krasu jako doklepávající zde již vichice s Apenin. lichoNásilná ruka terstských Italianissim, cených, mnoho spáchala zlého na zdejších Slovanech. I teritoriální stráž, arci že ist slovanská, musila nyní zmizet k nemalé as radosti teritoriální té stráže samé. Nkdy se podobá, že nemnozí Slovánkové netroufají si ani po domácku sob oddychnout. Starou slovanskou kytkái^ku jen s tíží pivedeš k tomu, aby cenu udala po

vn

—

mnoho

útržek. Mladá je již na tebe co na pítele, jakmile promluvíš slovansky. Stáli jsme jednoho podveera na úboí Obiny s pítelem Cechem a poítali

Slovensku,

zakusilat

troufalejší,

oi

se

jí

píliš

zajiskí, dívá se

305

sekundové :a{\e otáení se svítilny na majáku. kdo šel kolem nás, zstával radostn stát a poítal polohlasn sebou, div se té divné naší, ale zcela mu srozumitelné „slovenštin". To jsou malikosti, je-li pravda? malikostí je také, že ty tisíce dlník mlky jdou z práce mstem, hlasit a vesele se ale rozhovoí, jakmile se dotknou poátku campagne. Jsou v na jim nepátelské, v kraji ale cítí vzduch svj, vzduch každým dnem živjší, každým dnem více „jejich". V jsou asté rvaky, Dalmatinec, Horvat, Slovinec podle

A

—

mst

pd

mst pi

vrní

mimo msto

probouzí se V Terstu je jediná, pkná sice a k Slovanm pohostinná, pec ale jen trochu mrtvá „italnica'' msteka v kraji mají jsou

nich

spojenci:

duch slovenského národa klidn,

ale neodolateln.

:

hojn italnic svých, živých a psobivých, a každým rokem se poet jich množí. Náhle budou Slovenci v Kraale již

jin

i Gorici, v území není pochybnosti, jak

i

istrianském

pak

to

kraji

zcela živi

—

bude vypadat v Terstu.

Muji, Koparu. Piranu a. t. d. Již nyní zjevuje se slovanský živel tak siln v Terstu, že vystaí na zcela pknou italskou žloutenici. Ne na korsu, ale na trzích, ne v Tergesteu, ale v pístave. Nedlní dopldne patí zcela Slovencm. Naženou se také

venkova do kostel spravovaných vlasteneckými kntisíce jich pichází z kraje k oltám sv. Antonína a když se pak rozejdou mstem, kvete všude veselost a zvoní smích. I hbitý jazyk Italiánv se zarazí a mlky s obdivem dívá se urputný mšák na ty spanilé Sloz

žími.

i

mu

kvty

zdravého stromu. území terstského a istriánského pedmtem obdivu pro každého malíe, nebo mám-li íci, že jsou „arokrásné", tolik ale eknu, že jsou nejkrásnjší dvata na svt. Vzrst jejich je vinky, jež

tu napršely jako

Nevím, mám-li íci,

se

že jsou Slovinky

306

obyejn

ztepilý,

chránná fialka.

A

tvá krásn oblá, ple peliv tváe jako rže, oko jako porosena k tomu jich kroj! Snhobílá „pea'", vroubená vysoký,

a hebounká,

krajkami, splývá jim jako

pes tém pkný heben,

závoj nevst se šije, tvoíc široké rukávy kmentové košile

sukn je tmav hedvábná, širokou svtlou pentlí barevnou lemována, od krku splývá k zemi otevená tunika hedvábná bez rukáv, šncrovaka vybíhají taktéž v krajky,

vyšívaná, pes prsa jde blosti se skvoucí adrech je upjata rže nebo karafiát — bez kvtiny na adrech dívka ani nevyjde. Není lze pomyslit

je nízká

a

šátek a na

sob jasnjšího, kvtnatjšího zjevu! I staeny mají vesms vzácnou „krásu stainy" osud, práce a utrpení proryly jim. snad elo, vyhubly tvá, ale obliej je vzdor nabyté ostrosti pravidelný, dojemný. Nejveselejší podívaná je na sta dtí v as „birmy" (bimováni). Kolem každého dítte jde houf dorostlých, píbuzní a píbuzné, kmoti a kmotry. Každý z tch má povinnost koupit dítti v den ten cukrových preclík, ím víc, tím lip, preclíky se navlekou na šru, povsí pes rameno a prsa jako šerpa a malé bimovane kráí pyšn a pevn, teba by náklad a parno namáhaly se

—

pýchu jeho

splést.

Terst je také jakoby stedištm (a bude jím vždy víc) všech slovanských živl, které sídlí na Jádru a pod ním, nejvíc ovšem Horvat, horvatských a Dalmatinc. V f)ístav je nejzajímavjší Dalmatinec, na trhu pak Ci. iové jsou divným, truchlým konekem na velkém kmenu slovanském. Sídlí v nevelkém potu na horách severní Istrie. Jejich jazyk je dvojí, slovenština smíšená s horvatštinou, a slovenština smíšená s italštinou. Jich šat je skoro týž jako Slovák nitranže prý ských, jejich historie sestává z jediné povsti

Pímoan

:

307 se za

ními

njakého Olakára pisthovali sem z Cech. Národpísnmi posud ješt nikým nesepsanými, jsou

bohali,

,

škol

mají

chudí, velmi chudí.

málo,

Do

úrodné

pdy

istrianských

mí, jsou a do Terstu

ješt

mst

picházejí mužové jejich s devným uhlím, ženy s nkterými chudými výrobky domácími a s koením. Již na cest do Terstu žena žebe na každém kolemjdoucím. Mšfák ví, že má ubohá žena daleko, cesty že jsou

takka neschfidné, náklad velký, hledí ji tedy utisknout, pinutit, aby prodala co nejladnji, ba nechá ji schváln nepovšimnuta po celý den stát v plái vedle jejího zboží. Podailo-li se jí sežebrat na bídný nocleh, zstane do druhého dne, nepoštstilo-li se, vezme zase náklad, pipojí se ke krajanm svým a kráí hladová zpt do svých hor, zpívajíc s ostatními smutné jich písn. .Je to jedna z nejdojemnjších elegií nezavinné chudoby, jsou to ale jen Slované! Také ech zde najde dost a dost krajan. u „vlasteneckých" krejí, ševc a rukaviká, kteí ale o vlastenectví nieho nevdí, ošatit se od hlavy až pod patu; se také jinak restaurovat v ostérii „u msta Prahy", což bych mu však práv neradil. Nejvíc krajan máme ovšem mezí vojáky nahoe na kastelu. Když jdeš dvorem a mluvíš se svým soudruhem esky, pestane dlostelec náhle své emení natírat, zavolá dovnit .,cimry „Venci, pojd sem!" a celá tlupa vyhrne se, aby se za tebou dívala. když se díváš na ouhající do msta dlo a ptáš se soudruha: „Jaké to asi dlo?" odpoví vedle stojící poddstojník rychle: „Prosím 24 li berní!"

—

Mže

mže

:

A

—

Pímoská

elegie

—

Miramare.

—

Nevládl's ješt nikýa ? Vliidni. kdožkoli jsi, sebou samým tedy. Gltiin.

Me/i drahou od Nábežiny k Terstu, tsn dost podél moe bžící, a moem samým, as uprosted cesty té je malý výbžek skalní, Punta di Grignano, nepíke stojí arovný letohrádek do moe vybíhající, a na nešastné Gharlotty a nešastného Maxmiliána, div moe. Miramare. Z Terstu nebo z jaderského moe vyjímá se zámek ten jako labu na behu odpoívající, jako holubice na skalinu slétlá pro toho, kdo dje jeho zná, jako

nm

—

úblový pomník nad hrobem. Kdo pijíždí zmínnou drahou, je ovšem pedevším zaujat pemáhajícím pohledem na moe, bud erné a bílou pnou pruhované, bud klidné, slunením bleskem pokryté, k nepopsání krásnou barvou z hlubokého modra do nejjasnjší zeleni se pyšnící, vzduchem jako by stíbrná mlha ovanuté; je zaujat pohledem na stžový les terstského pístavu, na plachetní a parní lod pi- i odcházející,

na ty po moi roztroušené steré body erné, pece vysokého moe bárky rybáské

vracející se to s

—

309

mu

ale

zárove neujde démant Miramare,

bílá ta

rže

na prsou panny Adrie.

Nesmírným namáháním vydobyli

ze skály kus

pdy,

na kterou vdechli sad umním mistrovským. Jih a sever, pinie a smrk podávají sob zde ruce. Stromy exotické bují zde pod šírým nebem, pronikavý moský vzduch zápasí s vní osLišLijc vysokou aloi a hustou cypiš, stromov tých rozmarin a zaniká v manovém zápachu obrovských, ržovými kvty obalených oleandr. Architektonika

sad

je

vzorná, stálá

zmna, vždy

nové, vždy

píjemnjší pekvapení. Perostlá stinná loubí vedou od výhlídky k výhlídce, odtud vidíš slunce nad Istrii vycházející, odtud zas slunce v Apeninách zapadající, zde m;iš místeko ped celým svtem schované, svtnika dvou zamilovaných, onde výhlídku k Duinu a Aquileji. onde k Terstu, zde zas pouze a pouze na moe. Zde ti

popává vž

rozhled co nejkombinovanjší, onde besídka ti zelený rámec ke vkusn volenému obrazu, a zde zas v hluboké jeskyni, zárove k vli píjemnému prvanu v skalním prchodu, vmysli se ve sny poustevnické. Sad jakoby malovaný, zámek jako by z moské pny vykouzlený, pístavek s mramorovými svými stupni a moly, s kvtinovými záhony a zeleným vroubením jakoby salón moské víly, nad tím kastelek s nkolika dly jakoby salonní hraka, za ním tmavý les, vše krásné, ale smutnosmutné jako myrta v mrtvé ach tak krásné ruce! Dva zamilovaní vystavli sob bílý stánek své lásky, obklopili jej rájem stánek je prázdný, ráj kvete smutn dál jako hyacinta nad vodou, jako vdova nad slzami. Zašustí-li piskem krok, není to krok chvatný milence milenku svou hledajícího, nýbrž pohodlný krok cizincv, zazní-li oleandrovým hájem zvuk, není to šepot lásky.

dlouhá dává

—

;

!-

310

nýbrž ledová zvdavost. Na drnu odpoívá zpocený dlník. v pístavku vypírá chudý rybá špinavou sít. Zasedl jsem s drahým svým pítelem na verand kolem zámku nad moem visící. Velebná tu samota. Nikdo nás nevyrušoval, žádný krok, žádný hlas. Dole šplouchaly vlny píboje a rozbíjely se o skalní podklad v bílou pnu nkdy jen zašeplly, nkdy piskoda velká vlna jako hravý delfín a rozšplouchla se ranou mocnou. Chvilkami zašustly lehké perut, bílé holubice zasedly na kraji verandy, piblížily se a ervenýma ;

dvrn

okama

hledly na nás, jakoby se divily, pro nepichází pohrát si s nimi nešastná jich pani. Odmleli jsme se, ovládla nás síla tragedie.

Co to jen bylo, co pimlo šastné k opuštní ráje, co v samého blaha vzbudilo nespokojenost, z nespokojenosti vypstovalo tragickou vinu, z té celou tragedii? Byla to snad protiva mezi osobním oceováním se a pespílišnýin štstím ? Byl to mythický pvab trnu ? Chtl ten, jenž byl sám sob vru celým vzácným lovkem,

ln

stát se

bohem pro

jiné,

bohem tvrím? Snad,

ale sklamal

Neuinil nikoho nesmrtelným, ani sama sebe ne, ve smyslu tom, jak byl zamýšlel. „Nejvyšší vrchy a nejpíkejší trny stojí v nejvíce horkých krajinách" a tam stál také píkrý trn nešastného císae ^íaxmiliana. Sesul se. Do boulivé pišel doby, chtje se stát jejím bleskovodem blesk srazil nejdíve zlatý svršek svodu. Jak musilo být knížeti, když vidl, že je poddaným se.

—

—

Vzešel rud jako ve vlastní krvi.

slunce a zašel jako slunce

krvav

—

\'zpomínal jsem na nkteré vty, jež byl sepsal Maxmnohem šastnjší než císa. Znjí:

milián, co poeta

„S

národy

se

nemá experimentovat."

'

!

311

„Vládce nesmí být pouze vdcem jedné strany " „Ani s m r t n e n tak strašná, jak s e d o m n íí

Vá i

m e.

Pravdy prvých dvou pravdu poslední

vt

doznal

úpln

— kéž doznal

I Neruda, Setirané spisy V,

01

Obrazy

z

Krajiny.

IštíS.

J.

(Postojna.)

Krajino slávská, krajino zázrak Nejdivnjší jsi ty koutek slovanského svta, pec ne dosti znám, nedosti ocenn, jako vše, co slovanské. Neznáme t ani my sami dost. Pitomost naše vodí nás na sever a západ do kraj nmeckých, v nichž je toho tak málo, co bychom ne!

znali

alespo

mant,

umní

je

z

popis, a rovnž blízká Krajina, ten dé-

nám cizinou. Co pak nejhoršího co Mnichov a Dráždanech, dovedeni sob :

svedlo

v dle popis a kreseb myslit asto ješt pknji, než jak nalézáme pak ve skutenosti, co ale v Krajin spsobila píroda, nepodá ni slovo ni obraz. Na Alpách zde žije a psobí posud poezie, poetická je píse povst lidu, mezi nímž jsme hned jako v rodin, ve vodách tu žijí podnes skotaivé víly, v hor pracují duchové. A co jimi utkáno, je tak krásné, že se toho ani domysliti nemžeš. Sta jsem již etl popis jeskyn postojenské a vidl rzných vyobrazení, pec jsem neml ani tušení o její velebnosti. Také nedovedu sám, piznám se, podat obrazu, jímž bych vyznail jen stý díl krásy a zvláštnosti. i

ln

Vi

313 titánství lip

když lidské

umní

se ani nepokouší.

Jdi a

pomoc. Ve 24 hodinách mžeš z Prahy být na míst. Postojna leží as šest mil od Lublan a tolikéž od Terstu, uprosted staré poštovské cesty mezi obma tmi msty, po níž ode dávna chodilo zboží jihu na sever. Jako na dvou šrách leží domy postojenské vedle silnice v pkném údolí, nad nímž ve výši žene se nyní železná dráha, A malou tvrt hodinku od mstyse je vzdálen vrch Sovi, v nmž se rozkládá slavená jeskyn. Na temeni, vrchu, viz,

to£ jediná zde

kde jsou nyní chudiké jen zíceniny, bylo kdys sídlo etných „postojn", orl, po nichž hrad i místo sddily jméno Postojna (Arisperch, Adlersberg, Adelsberg). Jejež je dávno již známa (v 16. století byla za vpád tureckých obyvatelstvu výtenou skrýší), je nyní ve správ státu a každého svatodušního pondlku slavn osvtlena nejlepší den pro návštvu. Vejdem umle klenutým, krátkým vchodem, na jehož konci stny jsou již pokryty omšenými krápníky (stalaktity), a náhle se ped námi rozzeje obrovská prostora „dóm". Jsme v íši tmy. Pod námi propast, nad námi pirozené vysoké klenutí, jehož rozlehlost vyznaují rozžhatá tam svtélka. Mohutný hukot jako by zvukem obrovských varhan nás vítal, eka Pojk vrhla se tu do íše podzemní, valí se a rozráží o skaliska a zaniká pak na míle, aby po nkolika ješt rovnž divokých šprýmech vynikla severn co chladná, stíbrojasná Lublána. Svtla vznášející se zrovna nad vodou vyznaují nám daleko

skyn,

—

—

dole hloubku propasti. Obejdem propast, držíce se zábradlí a vkroíme do chodby první a nyní jde zázrak za zázrakem. Hned úzká chodba, hned pyšný korridor, hned kulatá jizba, hned rozlehlý sál, hned propast a hned zas vrch, nad

—

21*

!

314

nímž v závratné výši erná, nedohledná klenba. Vše se kolem nás tpytí, jako by posázeno démanty, všude srí vody po stnách vápenných, inou se slzy po adách krápníkových sloup a vinou se potky pdou, po níž kráíme, svtlo se všude obráží a láme v stíbrné jiskry. stíbro, kam nohu ložíme, a démant, kam pohledném. Se strop visí obrovité stalaktity, Laké vápnem nasycená voda dol k podlaze a

s

tch

se

ine

podlahy pak vyrstá zase stalaktit do výše, jako by pe. jako by sloup, snad se jednou spojí a slijí dohromady, snad rozkvete každý pro sebe, uhnuv se druhu. Jaké tu bájuplné formy, jaké podivné hraky obryn pírody Co tu z

!

skalnaté spousty a hned zas rozmanitjších barev, lehká

nžného

filigránství,

co nej-

erve

rže, elegantní šed hedvábu, ohnivá hndost pyropu a prsvitná blost úblu !

Co svtel, co stín Krápník se pelil pes dutinu skalní a upravil „divadelní lóž" s pebohatou draperií. na níž podzemní duchové pracovali njaké tisíciletí. O kousek dál pelil se pes dutinu jinou a vytvoil snhobílý „boží hrob". Sto skalních balvan se nakupilo a jak svtlo pochodní do nich zapadá, jako by vycházela z nich ržová záe severní. Stny se náhle rozstouply a velká nás vábí tanení sí, v níž ani orchestr neschází. Stalaktity se pnou do vj^še. Zde ten je jako ktitelnice, onen jako mariánská statue, tetí jako smutení vrba, ted jdem kolem sloupu pokrytého hieroglyfy, ted zas kolem celé ady stojících mumií a ted kolem vžitého, šikmého sloupu, „pisánské

—

vže". S udivením stojíme u , vodotrysku" z bílé massy vystupuje tu rudý sloup do výše, ohmatáváme skalisko není-li to skutená moská houba. Opem se o tvrdou „kupu sena", prohlížíme krásné cypiše, díváme se na „spící dvy", usmjem se „muži, jenž svou ženu nese"

—

315

do vrchu. Celá skála tu vedle pokryta snhobílým krápníkem a je to jako by nmý, rozpnný vodopád. Náhle slyšíme

ale

skutený pleskot

padající

vody

—

ervené

nesoucí vodojem, do nhož pímo a s nedohledné výše srí potek dalekým obloukem. Zázraný obraz! A se strop visí formy ješt bájenjší.* Opony velké s krásnými ízami, prsvitné, elegantn barevné, krajkami obšité. Zde visí krápníky rozkvetlé co bohaté lustry, tam kývá ruka obrova, tam zas visí hrozivý, dlouhánský sloup, „me Damoklv". A nyní kráíme „síní gothickou", pipomínající všechny architektonické krásy pyšného toho slohu. Zas stojí ped námi vrch, nad ním obloha erná, po vrchu sloup vedle sloupu, malý i vysoký, nahnutý vzpímený, tísnící se houfy vrch to „Kalvárie", houfy zkamenlého lidstva hrnou se do výše a na temeni hrozí sloup kíže. Ti hodiny jdem spšným dosti krokem, zázrak za zázrakem a spatíme sotva polovici všeho. Ostatek, pokud znám, je navštvovatelm pro skluzkost pdy, pro svislé strán, náhlé propasti a vody nebezpený. Je možno popsat tento div svta ? tu skalisko,

—

i

II.

(Fredjama.)

pohoí divoké, rozervané. Na mnohých mínahá lebka, krutá bóra smetla s nho les prst. A v té lebce jsou erné dlky oní, okrouhlé prohlubiny, „doliny", pod nimiž nkde v hlubokém hory je njaká obrovská jeskyn, snad divoejší než „jeKras

stech

blá

je

se jako

i

ln

316

zero" poslojenské. snad bájenjší, krásnjší a na

arovné

obrovské stalaktity ješt

bohatjší než celý postojenský labyrint. Na dn „doliny" je políko velké jako dla, obehnané ale kupami tžkého kamene, aby bóra kousek té prsti nebokému lidu neodnesla msíc práce za kousek ovesného chleba! Celý Kras vápenitý je vodou promlen a podemlen, propláknut a proryt, je samá jeskyn, z níž náhle ledová,

—

kišálová eka letí, samá prohlube, do

o jejíž

pramenech

níž náhle

—

se

eka njaká

nieho neví. s hukotem

vrhá kam zaniká, nikdo neví, že zase zde i tam vyniká, je asto pouhý jen domysl. Jen jeskyn dvou i tí hor jsou posud z ástky prozkoumány. A zase jsou to oudolí šavnatá, rozkošná. Po jich obrubách huí obrovité šumy, po jich stráních zvuí zvonky tuných skot, v jich zelenají se tmavé louky, vlní se hustá žitništ, dímají bílé vísky. Úrodná pda, ale obyvatel její je stále na stráži; po hebenech vkolních hor po celý rok potulují se vlci, kteí se snhem stoupají pak hloub, i sídlí medvdi. Na skalin nebo pod ní trí zde onde zbytky stedovkých hrad. Nkdy jsou pistaveny k skalní stráni, na jejíž se

ln

tsn — „zv

jim padala stechou do kuchyn", do nádvoí jistého hradu zdejšího kdys spadl medvd a zabil hradní paní. Jeden hrad takový nalézá se as dv hodiny od Postojny, tedy jen rovnž daleko od trati lublasko-terstské. Je to hrad Lueg, slovinsky Predjama. Jediný to zajisté ve svt hrad co do polohy a do stavby své. strany zeleného predjamského údolí tvoí lesnaté hory, tetí pak temeni je vypravuje

les

lid

;

Dv

zakonuje nahá A uprosted té

bílá

stna

skalní,

úpln kolmá opt

skalní tabule obrovské je

ková vymletá, skoro kulatá dutina a do

té

je

a hladká.

jedna tapostaven

317

hrad. Ani

s

hora, ani

s

dola, ani se strany

ho

nevidíš,

zrovna naproti skále. Snad že tou dutinou vylévala se v nepamtných dobách eka, tvoíc divoký vodopád, snad ta, která nyní se vylévá klidn z druhé dutiny až dole na úpatí skály, ženouc hricí mlýnek a pilu. Skuten nejprvjší obyvatelé bradu nevcházeli a nevycházeli jinak než po provazech a žebících. Ženského tvora mezi nimi nebylo, samá divoká chasa loupežnická, rota povstného Erasma Luegra. Nyní je hrad majetkem Windischgraetze, novjší nkteré pístavky iní pístup snadnjší. Obýván je jediným lovkem, knížecím lesníkem. Kdybych ekl, že ten „jediný", ten poustevník predjamský je ech, neekl bych nic pekvapujícího, rozumí se to skoro samo sebou vidl ve svt díru, vzal ('.echa a zacpal „kde pán

musíš

stát

—

bh

ji",

uí

Tyl.

Krajan náš pracoval práv v zahrádce ped prvním vchodem hradním, když jsme se blížili hlasit hovoíce. Radostn se hned pihlásil, hned se stal naším prvodím, hned podal vína a žitného chleba, v kraji pšeniních a ovesních chleb co nejpíjemnji chutnající vlastenecká upomínka, které jsem se nemohl ani dosyta nakrájet!

—

Vzpomnl jsem

si

ským vojínm

e:

na Cooprova kapitána, majícího k skot„Tak? Ovesného chleba chcete a peené se vám nechce? o vy huby mlsné!" Novjší pístavky nejsou niím znamenitý, za to je tím zajímavjší hrad pvodní, ovšem nevelký. Páni loupežníci dokázali sice stavitelskou odvahu, ale žádného

—

umní. Kde byla skála, nechali pánem bohem skalou být, vytesali jen nkolik stup nebo pistavili njaký žebík nkam výš, kde bylo zas kousek pirozené dutiny, nu a tam tedy byl nový hradní

zvláštního stavitelského ji

s

„pokoj".

Ani

s

jakýmkoli

vyrovnáním podlahy

se ne-

318

hmoždili a hlavni hradní sí, dosti prostorná, V3^znamese pedevším tím, že od jednoho konce k druhému není lze jinak se dostat než po velmi píkrých schodech. Zárove nalézají se v síni té obrovské stalaktity, stále

nává

dál rostoucí,

nebo voda

prýští se stále

bohat

ze

stn

a zásobuje hrad velmi pravideln. Skalní stny byly loupežníkm také velmi dobrou obranou proti oblehajícím je švihovkám, vyslaným sem, když páni loupežníci dlali „už píliš mnoho'', jak úvodní lánek v hradní zápisní knize vypravuje. Dlouho se bránili, pak pišel trest „dle pedpisu". Našel se zrádce Franz Ischariot jmenuje ho zápisní kniha který udal nepátelm skulinu, za kterou Erasmus Lueger veer sedával. Naídili tam švihovku, Franz Ischariot udal svtlem v druhé vyšší skutin pravý okamžik a zárove

—

—

otevel pístup do hradu. Ale také jeho neminul se trest „dle pedpisu", oblehatelé zabili jeho naped. Z toho vyvozuje zápisní kniha dv vty morální, zaprvé: že nemá lovk být loupežníkem, ba ani zlodjem, a za druhé: když už lovk jednou ten malér má, že je loupežníkem, že alespo nemá být Ischariotem, proti emuž

práv eho Od té doby, nemla Predjama nelze

namítat. tedy už od

konce patnáctého

století,

Teprv když staly se moderní pístavky, picházeli alespo navštvovatelé. Zapsali do památní knihy na vnou památku jména svá a v rubrice „geaellige anmerkung" spáchali ledacos „ungefaelliges". V poslední dob napsali tam nmetí buršové nkolik svinských písní a slovinský student pipsal k tomu irosind von nickou poznámku „Diese poetischen gaben einem Schwaben." Pak se tu zvnila komise njakého okresního soudu poznámkou: „Síantovali jsme dole ve vesnici vdovu pro nedoplacené dan a pak jsme se nahistorie.

:

—

319

hoe pi vín a cigárech božsky bavili." Na jedné z posledních stránek nalezl jsem také podpis snuitné proslulého Chorinského, hrabte a sprostého vraha. Mnohem zajímavjší bylo, co vypravoval lesník o svém život poustevnickém. Hodný, pívtivý muž, škoda, že jsem jeho jméno zapomnl Jmenoval se Sýkora i Novotný, možno ale také že Pctráek nebo Ržika. !

111

(Na cirknickém jezee.) Slovenská krajina je pravý eskamoté; o nkolikeru jeko kabinetních kouzlech vypravoval jsem již. Její pda

nevyerpatelným rukou jeho, na rychlé volty uvyklou. Mezi její zázraky patí také cirknické jezero, as hodinku jen od štace Rakeku vzdálené, pec však již svta daleké, tiché, idylicky rozmilé. Známo, že velké to, na dv hodiny dlouhé, místy až hodinu široké jezero pro njakou dobu každý rok zmizí úpln a zase se úpln naplní, známo poekadlo: V cirhonit v jedknickém jezee mže se sít i žnout, lovit

pravou kouzelnou lahví, nebo rukávem eskamotéovým, nebo

je

chceš-li

chceš-li

i

i

nom

roce.

Skuten má zde rolník po ást roku valný kus pozemk svých pod vodou, na as mu pak vyniknou cc kyprá, bujná louka, ovšem až píliš bujná, pokrytá nejen travou, nýbrž i tvrdým rákosím. Odtok dje se pomalu, pítok velmi rychle, neoekávan. Mnohý, který si vyjel na druhý beh k svatb nebo krtinám ve voze, musil

zpátky

již

na

lodce.

320

V ervnu odtok zaíná a tu je jezero nejzajímavjší'. Velké prostory jsou hlubokou ješt pokryty vodou. Po hladké, tiché pláni té, v níž se zrcadlí lesy vršitého pozadí, dodávajíce vod nejprv barvu temn zelenou, pak svtle, až konen modrozelenou, jakou bývá barva sluncem oblitého klidného moe, šplouchají se za dne divoké kachny a krouží k veeru leskna vá hejna rack a moských vlaštovek. Od Cirknice samé ustoupla pak již voda hezky daleko, na výbžku mstyse stojící socha krajana našeho sv. Jana z Nepomuku nedozírá již ani na vodu. Poblíž se tráva již seká, dále jsou pruhy vody a pruhy travnaté v malebném propletení a rozmanitém stídání se. Nkteré pruhy jsou ješt cisty, hejna ryb. pronásledovaných obrovskými štikami, prohánjí se zde a krouží kolem trychtýových bod, vír to, do nichž v širokých se toíc kruzích voda znenáhla se propadá, berouc celé to množství ryb s sebou kamsi do tajných podzemních skrýší, aby je po msících vydala zas zdrávy a erstvý, ba stunly. Na jiných pruzích již se tlaí rákosí na povrch. Bílé zvonkové kvty, podobné našim konvalinkám, jen že znan vtší, prokvétají mezi tím, místy rozkvétá ohnivá lilie, oblétaná ohnivou libelou. Zde ješt naše lodka lehce se nést, voda místy proudí jako potokem, jen pavuiny po rákosí se pnoucí vadí zraku a zamstnávají stále ruce naše. Ale hned vedle již rákosí houstne, je víc a víc, vodní mech vysílá vždy bohatší kadee k povrchu, lodka musí zahnout, aby nkde nezabedla. Rybá cirknický je v té dob obojživelníkem. Odn v prostý oblek plátný pohrdá již lodkou. Sleduješ-li ho na obchzce jeho, poznáš snadno, kde zelená plocha zrak tvj klame a kde je pda již pevná. Místy vrhne se rybá do vody a plave kus cesty nevidn dál, místy zas

beh

mže

kvt

:

321

vynikne,

máhav lehce a

krok jeho vydává šplouchavý zvuk a jen napropracuje se noha bahnem, a místy zas kráí

pevn.

Nejen zmínnými již víry, i jinak odtéká spousta vod. Vrchy jednu stranu jezera vroubící jsou jako by obrovskými houbami, na úpatí jejich jsou skuHny a mohutné jeskyn, jimiž voda pichází i odchází. Jedny „berou", druhé „dávají". Každá jeskyn i „jáma" je dle vlastnosti své známa, „dávajícím" se žehná, o „beroucích" vypravují se strašidelné povsti. Z blahodárných je hlavn známa „Suchodolca" a „Bubnarca", z loupežných hlavn „Svinská jáma", „malá" „velká Karlovca". Vnitek i prbh jesky tch beroucích do ostatních vniknout je pro náhlé pívaly píliš nebezpeno není ješt prozpytován. Píchod k nim je snadný, vstup vrouben hromadami uschlého rákosí, pak se kráí po mohutných skalních rozvalinách avšak mimo as odtoku nejsou pístupny vbec a v as ten huí odtékající voda ve velké Karlovci tak dsné, že nenašlo se posud lidí dosti odvážných. Jen jeden se našel. Prošlý to rybák cirknický, dle rodinného domku svého „Baštek" nazývaný, avšak široko po krajin známý co „barká a spisovatel samouk'. Je to muž, as jaký byl náš Jií Volný, ovák v Kratonozich, o nmž Jungmannova historie dí: „básník pirozený Baštek je vbec uznán co „jeden a jeden z lepších." z lepších". Odvážil se jednou na pout velkou Karlo vcou a vykonal ji štastn. vyšed na svtlo denní až nkde u sv. Skociána, o celou míli dál. Popsal pout svou sám v asopise prostonárodním. Dojemný je popis jeho, kde se dotýká hrz samoty, a nejdojemnjší tam, kde popisuje, jak pemožen dojmy na kolena sklesl, zvolav „Zde se ješt nikdo nemodlil !" i

—

—

—

—

!

322

Barkái cirknití jsou vbec zajímaví, pro nás již rozumjí esky. Byli v námonictvu, sídleli

tím, že všichni

v Polje, slýchali sta chápavý.

námoník

ech

mluvit a Slovinec

je

Krásné je jezero cirknické, krásná poetická idyla. jsem po nm, v sny zapeden, za jasn rozlitého slunce, když nebe bylo plno skivánk a vody plny libel. Vilharovým lahodným tveroNaslouchal jsem na slovinským za veerního šera, když msíc po jezee se houpal a moské ptactvo v širokých kruzích lodku oblétalo. Díval jsem se na n, když déšt se k nmu hrnul, a obloha, vrchy i jezero jediný byly šedivý pláš Ale nejkrásnjší, nejpoevždy, vždy bylo krásné! titjší" místeko je zde ostrvek, uprosted jezera vystuJezdil

nm

zpvm

—

pující.

nm

Nevím, jmenuje-li se ostrvek Vornek a víska na obého jsem Otok nebo naopak, jak pravd podobnji — ale nelze sob nic genrov se doetl i doslechl pknjšího, ba dojemnjšího myslit nad ostrvek i vísku. Je to územíko sotva tak velké jako Štvanice na Vltav, vystupuje ale píke, je vroubeno vrbovím a roštím, nahoe je kus pole a kus louky, pak nco ovocných

—

as deset zádumiv, ale istotn vypadajících staveníek, v nichž dtí jako by naseto, a konen malý kostelíek, jednou jen do roka otevený a ídce nalézaným muedníkm Primu a Felicianu vnovaný. Ale kostelíek ten, na samém vrchu ostrovu ležící, kyprým kapradím obrostlý, vysokým a starým lesíkem obklopený, tak tichý a zapomenutý, malebný a jednoduchý, stinný ten je zjevem na obyej poetickým, jeho a dojemný zde obraz stinný skane jako kapka balsamu do duše by srdce v samovolné robinsonád stalo se zas srdcem

strom, dále

—

dtským, bohatým

—

323

Vešel jsem do jednoho z olockých obydlí. Cisto zde vykládaný jako v slovinských obydhch vbec. Strop a lesklou ernou barvou natený, stny jako kída bílé, kolkolem širokým kruhem na skle malovaných, zrcadelných obraz nebo fantastických barevných výstižk papírových lemované, stl a lože lesklá blost, kamna obrovská,

pkn

tvrtinu jizby zaujímající. Cirknice jsou

—

mstys šastný,

národn probuzené, zpv

milý.

Obyvatelstvo je

po pkných budovách, pod košatou lipou na námstí je volná beseda, „slovenská Mezi Slovinci je Cech ihned doma. Užíval itavnica". jsem zde pohostinnosti rodiny Gerbiových. Otec pímá povaha, syn jako by vlastni bratr, matka jako bys do vrných oí eské své matky hledl. A když dole ponocný své: „Ura je deset" provolával, naslouchal jsem jezerním povstem a zahledl se ven do dalekého tpytu dímajících vod. Byl jednou chudý rybák, jehož chyže stála nedaleko velké Karlovce. Na druhé stran jezera byl hrad hrabocí, v hrad hrabnka hrabnka milovala mladého rybáka a rybák miloval mladou hrabnku. V noci dojíždl k ní rybák na lodce své, ale starý hrab dal jednou zhasit svtlo v chýži rybákov, roznítit svtlo u Karlovce, a když se rybák vracel, strhly ho vody. A od té doby huí a sténá Karlovca tak, že slyšíš hukot její až na svém loži. se rozlehá

—

;

Nártky

istriánské.

íses.

I.

O Istrii ví i vzdlaný obyvatel „rakousko-uherské" íše as tolik co mnohý vzdlaný Pražan o památnostech svého msta: nic! Nebo nanejvýš, že j e s t. A pec je to

zem

protiv.

tak

zajímavá,

protože

zem opt

Na jedné stran malé zemiky

tolik

již

samých

snhu

a ledu,

na pstování révy ani pomyšlení a celé rostlinstvo ráz má rostlinstva eského, na druhé stran, v zcela rovné

že

zempisné šíce, bují oliva až u severní Mile (Muggia). Kolem klikatých, co nejrozmanitji a nejromantitji pro-

beh

vody, že každá vesnice má pkný nedostatek vody. nezdravá kaluže a infusoriemi se hemžící cisterna, jako by do ní peinu vysypal, tak že živý pramen (na p. poljenský) v knihách zaznamenává se již co zempisná znamenitost. V mstech bohatí lodníci, beroucí šat svj až z módních sklad paížských, a na venkov hladový, nevzdlaný ubožák, shotovující sob od pytlové epice až po klapající opánky šat svj sám. Soused obeznalý ve svt celém a soused, který nanejvýš že na oslíku svém do Pažina pišel a jakživ ani moe nevidl. Pyšný staroímský amfiteátr, krásný chrám Augustv, Porta aurea a o kousek dál

rvaných

tolik

svj pístav, unit

zem

'

j

325

„moderní" chýše

z

hlíny slepená.

Velká

lo

vojenská a

kmene neobratn upravené kanoe. Ve vesnici staroslovanská správa patriarchální, v mstech zbytky správy z

municipií benátských, v zemi správa jako v jiných zemích rakouských. Zde Slovinec, vedle Ci, dále Horvat, vedle nho Valach nebo Cigán, pak Nmec, pak pesídlený ernohorec, pak Italián mluvicí podeím benátským a druhý mluvící podeím istriansko-italským, pak Rovian honosící se, že pedkové jeho byli moští loupežníci neurité národností, jen Žid zde není. A v historii tatáž smsice, Keltové, Pelasgové, nkolikeré záplavy sthujících se národ, šastná doba ímská, doba benátských a janovských rvaek, doba nmeckého manství, Francouzové atd. A do budoucnosti celá ada nových protiv, slovanské obyvatelstvo, daleká vtšina v zemi, tiskne se již k mstm, musí se také mezi sebou v jeden celek slít a každý znalec ti ekne: „Istrie nestrpí žádné šablony, co jinde je vládním a správním pravidlem, u nás je záhubou, musíme obdržet pravidla zcela nová, pirozená, istrianská," Až bude jednou amalgam národností zde hotov, bude z nho zvláštní lid, rnají-li fysiologové pravdu. K uvedeným již drobtm musíme také ješt eky a Albánce piíst, jen Žid zde není, jak praveno. Benátané jich sice nevypovídali z mst; netropili-li pílišnou lichvu, nechali je sídliti tam, kde byly veejné pjovny avšak Žid vysthoval se již na poátku tohoto století sám do Terstu a jinam; žertovn se ti ekne: „Nemohl s Istrianem v licliv závodit." Istrianem tím ale rozumj Itala istrianského. Ten má celý obchod a všechny peníze v rukou, on je pánem mst pobežních (vyjímaje Polju), Slovan pánem za branou mst, onen je pávem velké obchodní lodi, Slovan na ní jen kormidelníkem nebo :

326

prostým námoníkem. Nmci se tu u vtším potu neudrželi. Italiáné se vzmohli až na tvrtou ást veškerého Uadní obyvatelstva, jak se poítá. Ale jak se poítá výkazy sledují každou italskou rodinu s nejvtší pelivostí, teba by se každý rok jinam v zemi sthovala, kdežto každý Slovan, který se nauil také italštin, je už také Ital. Jistý vlastenecký knz tamjší pravil mn, že celé tam behy Mirny (Quieta) jsou zapsány co italské, neumí italsky ani jediný osadník. Dvod Rolníci tamjší !

a

:

nosí kroj podobný kroji italských rybák, mají také nkteré obyeje jejich, a neví se na urito, jsou-li to po-

slovanštní Italiáné nebo

rozumného" dvodu,

co.

Italiánm

všelijak se

pomáhá,

pedn

slabšími a za Školy jsou italské, druhé; že mají jen tu pítomnost. úady italské i v nejryzejších slovanských okršlcích, rekruti „z

že jsou zde

odvádjí k námonictví, kde

se

plukm, kde

je

velení

italské,

nebo

e"

„plukovní italská. Slované jsou poukázáni samy na sebe. Proto že jsou vtšinou nevzdlaní, nedává se jim škol, proto že jsou chudí, nepomáhá jim nikdo. Chudoba budí nedvru, spsobuje, že lovk uzavírá se v kruhu rodinném. Proto také tak skrovné splývání jedné vtve s druhou, první Má to cos vesnice jiná a tetí již zase jiná než druhá. biblického do sebe, že satky z kmene do kmene, ba Kroj se i z vesnice do vesnice jsou úkazy velmi ídké.

k

po celá sto

lety

je

století ani dost

nosil

cop,

málo nemní. Sedlák, který ped jej týlu nyní na oslíku se

zstavil

kývajícího svého potomka, vnuka neváže jinak šátek na hlav, než babika vázala, a babiky jej vázaly v každé postí se zde v perojanských a vystílí pi svatbách zrovna prachu jako bratr jeho posud v erných horách a když na Vuce (Monte mag-giore) ukazují páry.

vesnici

jinak,

údolích

rovnž

tolik žijící,

ernohorec tak

pisn

32V

bóra blíží, hraje dadák v každé osad jinou dudaku, aby pomocí kouzelných její tón bsný vichr peskoil Kdyby bylo škol, kdyby bylo kraj a vrhl se na moe. duchovní pée o slovanský lid, dávno by se bylo vše sblížilo a Slovinec byl by obdržel pirozený vrch. Však se to dostaví, kostel je posud ist národní, knží v nože se

vjší

nco

dob národovci velmi velí a odchovali sob mladých, vlastenectvím nadšených pomocník.

již

II.

Jsou dojmy, jichž není lze zapomenout. Takž jízda závratný Scmerink, pou postojenskými jeskynmi, pohled s Obiny na záliv terstský, pohled na Pláce de la Concorde, nebo na amfiteátr v Polje. Navštívil jsem tento již za smrákajícího se podveera, avšak vzduch byl jasný a istý, nebe pak plno a plno hvzd a uvnit obrovské budovy dosti svtla, aby stailo na podrobné prohlédnutí, také ale dosti hry svtla a stín, aby rozmry ve fantasii rostly na titánství, aby mezi

pes

ímský

otevenými arkádami a nerovnou pdou uvnit rozhostil se sen o klamném pohyblivém životu. Nebyl bych chtl fantastický ten dojem noní zmnit sob optovanou návštvou za bílého dne! Vlastn tu není žádné studium podrobné, je jen obdiv, ale neobmezený obdiv obrovských rozmr, smlého provedení, ušlechtilých forem. Divadlo má podohu vejce, na nejužším míst as 3U0 stop ítajícího. Gtyry jsou dovnit otvory, každý po tech svižných branách vedle sebe. Výška budovy, na 80 stop sahající, rozdlena je na ti poschodí; poslední má jen prostá okna, ostatní dv jsou samá volná arkáda (v každém pate as pl Neruda, Sebrané spisy V.

22

328

druhého sta arkád). Vešlo se sem na 30.000 tisíc divák, tedy celé obyvatelstvo poljenské, když ho bylo nejvíc, tikrát tolik než je ho nyní s vojenskou obsádkou, šedesátkrát tolik než ho bylo na sklonku minulého vku, i

kdy padly Benátky. Poljou zahrávala historie jako míem. Hned byla bohatstvím, slávou a mocí vynesena do oblak, hned sklesla zas do chudoby a jejími pány byli pak ti, kteí zde v amfiteátru mli vykázáno místo nejvýš nahoe, místo žebrák, vtrnaté, s krásnou vyhlídkou okny do zálivu a kraje, ale nespojené se ctí a hodností a s platným hlasem v obci. Dál dole byla místa hodnostá, galerie vyvedena z kamene, nyní vtšinou vylámaného skorém u hranic samého kolbišt lze pozorovati patrné zbytky jakýchsi lóží. Glý vnitek je pouhá, pustopustá rozvalina, výšina a spouš, tím nerovnjší, že stavitelé nesrovnali si stavební prostory, ásti vedlejšího pahrbku hned co dobré píležitosti užili, aby zkrátili na stran té zed. Ani kolbišt i zápasišt samo není více rovno, spoustou mnohých je rozerváno a lze vidt i podzemní píkopy, jimiž nejspíše voda se sem vedla ku hrám lodním. Sestoupil jsem do jednoho z píkop. Sotva jsem byl :

vk

opatrn nohou se pesvdil, že mám pdu zcela pevnou pod sebou, zaslechnu nad hlavou svou jakýs silnjší

mne tím více pekvapil, že jsem se domníval být na vnitním prostranství zcela sám. Vzhlédnu do V tomtéž výše a vidím nad hlavou svítivé dv oi. okamžiku slétne nco dol, vypadajícího jako tmavý pruh hádek ubíhající ped zdivoilou kokou pesmyknul se pes mou nohu nkam do úkrytu. Koka byla pekvapena, já ale také nechtl zde dole dál šlapat na nejisto a vystoupil jsem po rozvalených schdkách zase nahoru. Procházel jsem se dál, až jsem usedl na šustot, jenž

—

329

vyvýšený kámen, odkudž bylo vidt protjšími arkádami na oste se obrážející kastel. Nesedl jsem ta dlouho, když venku na nábeží pístavním zavznla vojenská hudba. Amfiteátr stojí totiž zrovna u msta, nkolik jen krok od konce pístavu. Cestovatel, nech pijíždí po zemi nebo po moi, nejdív zakotví zrak svj na té arokrásné budov; doky, kasárny, kastelky pobežní a ostrovní, velký nejsou s to zraky jeho odvrátit od té památky staroímského života, již sedlák slovanský nenazývá jinak než „zázrakem poljenským" a jež po tisíciletí zde již stojí, svdíc o dobách šedých, petrpvši s sebou bezetné svízele poljenských osadník. Nedaleko na nábeží je také skvostné dstojnické kasino, ped nímž hrála ta kapela, náležející k uherskému pluku. Svítilny její rozlévaly silné svtlo, jež jsem vidl branou amfiteátru odrážet se ve vlnách moských. První hra její byl pochod z „Normy". Tóny zaléhaly ke v magickém pidušení, k tomu to vkolí, staroímská budova, k níž pochod z opery co do pedmtu svého alespo trochu se životem tím zašlým souvisící dobe se hodil, a sniv krásný veer rychle nechávaly mizet obraz za obrazem, v poádku nejdivnjším. Historie Poljy je nejvíc historií „milosti", žila z milosti velkých pán, a když milost pestala, chadla Polja. Kdy pak mohli obyvatelé sami ze sebe budoucnost sob pojistit, hešili proti zásadám demokratickým, zabili se tím. Zátoka poljenská poskytuje dobrý útulek, také pro výšiny kolem a pro úzký vjezd útulek pevný V nejdávnjších dobách užili té výhody moští loupežníci k osadám velkolepé

kastel

msta sám

dv

mn

svým.

ímané

Polju

tak,

„Mnohé

je zapudili, oblíbili

sob

ale

Istrii,

zvlášt

zde zídili panovníci letní sídla svá. paláce, z dálky již vystupující, podobají se perlám že

i

22*

•

330

pedk

svdí o zálib našicli praví ješt pozdjší jeden spisovatel. ímané chtli mít zde také pevnost svou proti Liburnm, uinili z pahrbku stedního svj „kapitol", ba chtli Polju rozšíit pes sedm pahrbk sousedních. po píkladu Povídá se, že po smrti Gaesarov Augustus Polju zboil, sám ale znovu zas vystavl, krásný „Augustv chrám" posud úpln zachovaný zde pamf jeho hlásá. ímští panovníci nedali zotroilým lidem stavt své sláv blbé pyramidy, stavli lidu sami divadla velká a nádherná. na

v

krásné

šíji

krajin

ženy a

té,"

íma

Vespasian vystavl Poljenským amfiteátr, zárove prý na poest njaké milenky své. Tenkrát stála Polja nejvýš, pes Polju bral se obchod z Itálie do Panonie a ze Sklesl ím, s ním Polja a v ní severu do Byzance. veselost.

V

G.

vku

Tento uril

dobyl Belisar

jen, že v Polje

Istrie

má

pál Polje a hry v amfiteátru Když se stal Karel Velký pánem

litum".

—

pro Justiniana. jeho „magister mi-

zas

sídlit

zase rozkvetly. Istrie,

byla Polja

ne na dlouho tšila se milosti té. Pak zaaly rvaky mezi jednotlivými obcemi istrianskými, od sebe zcela neodvislými, zvykh'^mi jedna na druhou hledt co na nepítele pirozeného. Pak zaala Polja pekážet Benátanni, dóže Domenigo Morosini Polju spastošil poátek další záhuby. Polja nechala se dobýt od Pisanských, Benátane vydobyli jí zpt a zboili mstské zdi její. A zase Polja stranila Janovu a zase byla potrestána. Zárove zaaly vnitní rvaky mezi demokraty a aristokraty, staroímská rodina Sergi chopila se vlády, byla její

hlavou

—

pi veejném

procesí celá povraždna, vyjma jediné dít. Polja se podala Benátkám, avšak štstí její bylo již ztraceno. Ve vodách jeji poražen Pisani od Janovan, jen málo lodí benátských uprchlo jedna z nich vezla

—

331

Pisaniho

pímo

do

vzení benátských

—

a Janované

Pak picházeli loupežnici moští, pišel nkolikkrát zhoubný mor, a když Benátky padly, nemla Polja více než GOO obyvatel a jistý francouzský „Vojenská obsádka ítá jen cestovatel doby té napsal:

spastošili Polju znovu.

—

muž

a ti se bojí hladu mnohem víc než nepítele." Nyní se Polja oividn zmáhá. Stala se pedním vojenským pístavem rakouským, kolem do kola samé práce pevnostní a samé dlo, uvnit nejvelkolepjší stavby ná-

U

monické. byly

V

všechny

té

dob

zdejší

pomýšlí se

také,

aby zachovány

památky devních dob, aby také

amfiteátr byl ješt pro tisíciletí zachován. Amfiteátr byl soutrpným svdkem všech

hatých událostí.

Templái mli prý

nm

v

nm

tch

bo-

pozdji zas

místa již víc než dosti. své kolbišt, ale tu mli v Když povaleny jsou totiž zdi mstské, spravovali je Poljenští kameny uvnit amfiteátru dobytými, když byla bída a skrovný výdlek, prodávali kameny z nho na benátské paláce, vzdor výslovnému zákazu akvilejského patri-

na to, Ba jeden z podestu benátských pomýšlel penese celý amfiteátr do Benátek a vystaví jej na

archy. že

i

Lidu znovu. Však musí posud mnohé velké, bohaté msto vnitek zcela již spustošen Polje závidt budovu tu, a nezbyla než nahá zed, obrovský, vznešenými svými rozmry psobící ovál. Již nyní mají Italiáné zase velmi dobrou chu na krásné istriánské pístavy. Vzpomínají si, že bývala Polja italská, že tu Dante dlel, etným shotovitelm pomník zde se obdivoval a Polju „mstem pomník" nazval, ba že se tu v nádvoí páter františkán posud zelená obrovský lavín, s nhož vzali dle povsti snt, aby ovnili elo Caesarovo, ubírajícího se na kapitol. Ba možno i, že vzpomenou sob jednou páni Madai, že

a

332

nkteí

tureckého Horvatska do Istrie pibylí osadníci do roku 1848 uherské barvy. Istrie je krásná, kdyby se pstovala, ješt krásnjší, kdo ví Když jsem vyšel ven k nábeží, hrála hudba lidu práv ohnivý czardas. z

nosili až

—

III.

nkde ješt krásnjší kriminál než v Koparu? na nejelnjším míst koparské skály, totiž celého Koparu, kolem nho vede nábeží co pední procházka Je

Stojí

msta,

v právo je lodní staveništ, v levo živý pístav a široké šaliny, v ped výhlídka na krásné, pohyblivé moe, na lod velké i rybáské lodice v nejrozmanitjším skupení a spchu, dále až na Terst, až na Miramare, ba až na Apeniny, jak zkušení vypravují, zkušenjší ale neví. Nevím, zda se jim tam také krev pruži milenskou „Ribollou" a dny sladí muškátem rovinj-

vn

vn

ským, ale skoro bych tomu vil dle astých zpráv o vzpourách v kriminále tom. Na všechen spsob musí on mít velkých do sebe pvab, nebo je poád plný že njaké místo je uprázdnno, již eká ped vraty celá fra kandidát pod protekcí etník. Tolik je

a sotva jisto,

že

kradou na zemi

i

na

moi

piln, jako by byli

písahou k tomu vázáni. Jediný poštovní vz nevyjede, aby za ním nedrkotal vozík s dvma etníky co nutnou stráží, ti eknou, že „to jen tak, ponvadž se bh ví kdy už nic nestalo." A jediné ráno neprobudí se nalodí, aby na „tetí tíd" nkdo nelamentoval. že mu „nkdo" z hole knodík strhl, že runík sotva poodložil a už že neví kam, atd.

a

a33

v

Kdo má víc zvdavosti nkterém mst oslíka a

krajem k

než strachu,

pece

pustí se na den

mstu druhému. Vlastn

si

si

najme

i dva dny

najme ti

osly,

na

sám, na druhém jeho zavazadla, na tetím pán a majitel oslího trojlístku. A pak to jde dost vesele, dokud se totiž oslu nezdá, že je píliš již parno. Ale jakmile se mu tak uzda, hlad mu jeho jak aksamit hladké uši co nejlíbeznji, mla ho sebe tvrdší holí pes tvrdou leb, hled si ho získat chlebem i jinou mlskou, on se vzepe pedníma nohama a zadní mu pi tom pomáhají. Nezbývá než slézt a táhnout osla za sebou. osel také si dopál pi vyjíždce z Piovinje (Rovigno) nevinné té, ale malebné pochoutky. Zn liboval si v ní tak, že trvala skoro

jednom kývá

se

Mj

pt

hodin.

Pec je „výjíždka" taková pro cestovatele velmi zajímavá. NecliC se lovk ubírá pahrbky pímoskými, pokrytými kolem Rovinje samým hustým lesem olivovým, objemné Istrie „ervené" pejde do Istrie „erné" k hlavnímu mstu istriánskému Pažinu (Pisino, Mitterburg), píroda poskytuje dosti píležitosti, abys si vysvtlil zdejší pomry spoleenské. Ponebí je zde, vyjma nebo

z

smrem ást

kde holý Kras, rozkošné. Pirovnávají je kvten prý zdejší zcela odpovídá. Zde bují oHva, cypiš a myrta, roste tmavý lavín vysoko jako buk, zrají mandle, rozkládá se datlová palma, fík, korkový strom, a celou adu jižních rostlin, hlavn barvíských, jmenují ti, které by se zde mohly pstovat. Avšak tch lavínových Abbazií, milenských vinic, rovinjských háj olivových, poljenských les korkových je velmi málo, víc holé pdy než pastviš, víc pastviš než pdy orné, ba les vbec, telDa jen severních bukových, málo, a ty jsou erární. Kde ale nepomrn víc pastevc než rolník, také víc chuti k užívání „pti severní,

jižní Francii, jejíž

—

i

334

Mají tu mnoho kamenného i násilné psti. krásných, již za dob ímských známých, za dob benátských slavených lom kamenných, ale dobývání uhlí je v poátcích, lomy jsou zasypány. Mnoho zavinila vláda benátská, kácejíc schváln lesy, vyssávajíc zemi, aby ji udržela v podruží, mnoho zavinuje posud povstná istriánská lichva, mnoho ale též píroda sama, ovšem ne nepemožitelná, ale velké pée a obezetnosti vyžadující a posud obého nenaleznuvší. tetiny pdy istrianské jsou vápenity, téhož útvaru jako divoký Kras. Nesíslných tu podzemních jesky, náhle se rozvírajících rozsedlin, trychtýovitých nkterých usadila se prs i neckovitých „dolin". Na a vyrostla víska, dno jiných pijímá íku i potok, které se po velmi krátké pouti vrhají do nich s dutým hukotem, aby nkde za behem vyproudily se co neznámé podvodní eky do moe. Živé vody tu málo, eky jen nepatrné, málo které dobíhají až k moi na povrchu zemském, jako Mirna, nebo Rasa, málo tedy také vodních cest uvnit zem. Místy zadržuje hlinitá zem vodu a kaluže ty jsou pro celou krajinu jedinou spásou. Nkteré z jesky jsou také zas ásten živiteli svého okršlku. Vidl jsem nad nkterými tisíce divokých holub se vznášet, jako mraky se k nim nížili a zmizeli uvnit, kde mají hnízda svá. Také povstná bóra mnoho pohubí zde, kde není les ochranných. Bóra je vítr záhadný, povstávající prý zápasem mezi dopa dávají ími parami moskými a sála-

prst", teba uhh',

mnoho

—

Dv

dn

jícím

z

nahé skály horkem.

nemá uritého

Na

,

vtrné rži"

plavc

„Greco-Levante" a naznaují co „Severo- Východní" nebo „Severo-Severo-Východní" nebo i jinak. Ale bojí sejí, nebot vyskoí nkdy z údolin náhle jako vlk, její rázy jsou nepravidelné, i silný místa, jmenují

ji

335

stže S

se

jimi

snadno

oiizkostí proto pozorují

zláme,

Vuák

tožký

náklad

pekotí.

a Velebit, netrní-li na bílé, a oudoli, nevystu-

velké kotouovité oblaky nich tmavé obláky. Nejkrutji si poíná hora v Kvarneru, mezi „malými", „velkými" a seskými vraty," odtud až k Seni samé. Pímoec dí o ní, že se „v Seni Vlastní její rodí, v Bakaru krstí a v Trstu bimuje." poátek ale teba prý hledati u Postojny, konec u ostrov jonických. Zuí již od nepaméti a zavinila pustotu Krasu, Istrie, zvlášt ale ten holý smutek horvatského pímoí. Pímoec ovšem vypravuje, že když pánbh tvoil svt, nich

pují-li z

„se mu roztrh' pytel s kamením," „kolem Bakarca dábel ocasem se ohnal." Jisto jest, že bóra dodává moi krásu za scirocca jsou vlny jeho erné, za bory zelené, se stíbrnými jasnými hebínky. Krok skoro za krokem je v Istrii obraz jiný, hned

práv na tom míst

nebo

i

že

;

hned rajsky pvabný. Jen lidí vidí cestovatel Pastevc ovšem je nejvíc a erná jich nízká plstná epice, krátká houn a plátné spodky jsou nejobyejnjším zjevem. Rolník nosí na šíji vlasy krátké, v týlu divoký, m.álo.

Nkdy potkáš obchodsoumarem, astj žebravého kapucína, v kutn

dlouhé, jako náš rolník moravský.

níka

se

na slunci až sežloutlé, s oslíkem. Poblíž osad vidíš také ženu nesoucí tžký svj náklad na hlav ale vzdor nákladu drží pod levým ramenem kužel Inem obalený a po cest pede si dále nit, z níž bude nejskvostnjší ;

její

šat.

IV.

Na nejsevernjším konci

padního

to

Mile. Jaderské

behu

moe

zubaté, krásné „Oltry", zározkošná zajímavá, špinavá tvoí tu oblé zátoky vedle sebe,

Istrie, je

dv

336

terstskou a niilcnskou.

menout pejít

Kdo

je

v Terstu,

neml by

opo-

pkným stromoadím pobežním

k zátoce východnjší, u Servoly, kde je velký arsenál Lloydu, najmout si za padesát nových bárku a dát se pevézt naproti k Mih i Muggii i v zdejším širokém náeí ilalských rybák „Muji". A obdrží o historii tohoto celého koutu zem, o lidstvu istriánských mst západních samých dojem a pojem tak liliputánsky hravý, i o tclito jako by se na vše díval obráceným lorgnonem divadelním.

Muje

je tak

kousek zapomenuté minulosti,

as

za-

a pidal k dívjšku jen nco chudoby a mnoho špíny. Ale ta špína jí sluší jako zelený rez starým bronzm. Pravi-li se, že jsou staroitalská msta stsnan stavna jako na nehtu, je Muja pouze na nehýtku: k tomu je celý ráz jak jsem již ekl: podívejme se obráceným lorgnonem na Benátky a máme Mnju, ovšem bez lagun! Zbytená hádka o tom, je-li ráz Benátek pvodní, námstí sv. Marka podlé vzoru ímského, a t. d., tolik je jisto, že podlé Benátek zas stavno je dosti mst, také ta naše Muja. Je to jen trpaslík, ale otci jako by z oka vypa. Námstí je liliputánské napodobení velkého námstí benátského, tatáž uzavenost massivní se všech stran, na jedné stran už ani nestarobylý kostelík sv. Marka, chci íci sv. vím jakého sv., na druhé Prokurazie, chci íci municipální, a tamhle to loubíko mžete mít za pr-

pomnl

ji

mnit

—

—

dm

chod do Mercerie. Na malém domu municipálním posud se stkví lev sv. Marka. Demokraté, rozbouení vzpomínkami na vládu dóž v Benátkách, svrhli všechny lvy, v jiných mstech istriánských zachovány zde v Muji i

jsou „z vyššího rozkazu".

Námstí kéž všechny

je

ty

dláždno velkými pískovými tverci, toliuzounké uliky mujanské, nebo na po-

337

ádnou

ulici

Ganalazzu

nezmohla

celé

se

A jako na neolDydleny a pusty, dom. Jsou vysoký,

Muja ani na jednu.

ady palác

tak zde v leckteré ulice celá

jsou

ada

žádném patru není oken, vichr a déš mohou voln dovnit; jen vchod dole, nad nímž v kameni primitivn vytluené podoby zvíat, je zabednn. Musí být nesmírné bohatství plísn v tch skvostn starých domech, slunce k nim nemže a leda njakým obratným odrazem že ale v

njaký paprslek jeho dol až na dláždní, prvním pate vynívající devné, ezané obruby. V ulikách je život dosti ilý, koho mrzí dm, sedne si ven na ulici, však ho nikdo nepejede. Prádlo suší se pede všemi okny, dvata pracují venku v toilet se dostane

pes

pkn

ty v

A

neuvení lehké. se ani vyhlášené svou krásou Peranky (Piranese) nemohou rovnat slovanským zdejším venkovankám, má pec také mladá Mujanka pvab svj. „Benátský typus", ekne ti pyšn Mujan, ano, ale uesaný a umytý! „Benátský typus", to£ pravé slovo pro všechno zde. V Mujan zkamenl. Denn zachází se Slovany vkolními, nenauil se ale ani slovu z jich jazyka. A je tomu již hezky dávno, co Benátky padly a Muja sklesla na msteko rybáské! Historie Muje je také diminutivek. V té dob, když dle povsti Kolchití pronásledovali Jasona a tak mimochodem Kopar (Kapris, Ivapreria) zak

nm

—

ložili založení msta musilo být tenkrát hrakou jako nyní na p. vyspat se v posteli nebyla malá Muja ješt ani narozena, pihodil se jí první krok do slzavého údolí teprv pozdji za .íman ve známé spsob ímské

—

Když pak mnohem pozdji Kopar napadlo stát Gapo lstria, hlavou Istrie, a Benátky zas napadlo, že ne, byla Muja, tenkrát ješt Borgo del Lauro, zapletena do celé té historie. Mla po jistý as, když Morokolonie. se

338

sinové byli její páni, skoro nádech samostatnosti, mla také s Benátky svou malou váliku, která pro malou dost smutn dopadla, také se jí pihodila ta estná nehoda, že janovský admirál Paganino Doria jí dobyl a

císaský

vdce

Frangipani

ji

oblehal.

Pak

se

jí

nepi-

hodilo už pranic, než že se svezla s vršku dol na úpatí, kdež posud sedí. Ale ty zíceniny na vrchu, ten zboený kastel a klášter, ty vinicemi a olivou poseté vršíky kolem, na nichž se rozpaluje ohnivá „Ribolla", pochoutka piják terstských, a s nichž je co nejrozkošnjší vyhlídka na eící se vlny zátoky a ven do jaderského moe, dodávají Muji nevýslovn poetický ráz, o ani sama nieho neví. Zde je pirozená poesie rozseta krajem, zcela jiná, než jakou vilný sousedský Kopar lisoval v povstné své „punoše".*)

nmž

V Kopru, jakož ve všech italských mstech istriánských, žijí bohatší obyvatelé spsobem zcela italským, také v Muji žije obyvatel spsobem italským, frugáln jako tam rybák „benátský typus". Má zde i šat ry-

—

báka benátského na hlav ervený pytlík, na tle hndou kajdu krátkou, aby pi veslování nepekážela, na nohou deváky. Ghud práv není zcela, alespo že ta lodice mu patí, a trh terstský je skoro cele opanován z Muje, odkudž picházejí skoro všechny ryby (v Terstu není vlastních rybá) a pedevším ty chutné ustice mujanské (zaulské). Arci že také lodice rybákova vypadá jako Muja celá; malým prplavem zabíhá pístavek („Darsenna") dovnit msta jako zub na klíi a v je plno lodic cesty poa traghett ili lodic pívozních, konajících :

nm

i

*)

etv"

V Koparu

a nazývali

ji

chtli kdys zídit také zvláštní svou ,.školu po„della calza" = „spolek punochy".

339 více mi] a vypadajicich vesms, jako by byly špíny. pivezly náiilad Velmi nerad jsem se louil s Mujou, když se již veer blížil. Byla doba píboje. Vlny šly dut, lod se houpala v ohnivém zlat zapadajícího slunce, které bylo moem rozmetlo veerní šarlat svj a dvrní dupíni Byl jsem v té arokrásné (delfíni) skotaili kolem nás. veerní pírod štasten až k tesknot.

bezni na

—

Louím se s Istrií tam, kde jsem se po návštv Reky, Kraljevice, Senji, a t. d. rozlouil konen zárove z moem kvarnerským, v severn východním zas Istrie konci, kde se zelená poetická Abbazzia. Krásná je ta Abbazzia, že hned pi prvním kroku v ní k srdci pílituji, že roste, a pece nemla posud svého poety také já nemohu se jím stát. Vyjeli jsme si z rána z Reky na Kastvu (staroímská Castra Romanorum). Gesta jde podél moe, pak poli, zahradami, vinicemi, vesms kamennými ohradami proti vtru opatenými, vzhru až k msteku, jež stojí strm ve výši, skála na skále. Zajímavé to msteko, pravý zas genre. Ani na nahých skalinách horvátského Pímoí neml jsem taký dojem vyprahlosti jako zde. Jižní slunce jako by tu skálu a msteko na ní chtlo vyblit na kostru v Sahae, jako by obyvatelm chtlo zpod Ibí vysmažit mozek. Kam sloupneš, stojíš na ohni, pojem vody nemžeš s místem tíin nijak slouit. Obyvatelstvo chrání se v pevn zavených domech, jen my cizinci chodili jsme sem a tam. Kastva nejrozkošnjší vyhlídku na pl Istrie, na doliny horvátského Pímoí, na Rku,

—

Má

!

340

rckou zátoku, seská, malá i velká vrata, na ostrovy Gres (Cherso) i Krk (Veglia) na Kvarner a t. d. Má( uliky vesms strmé, malebné, nkolik pokný^ch budov, pknou italnici, kostel, velmi pitoreskní rozvaliny kostela zcela nového, náhodou zesalého, a t. d. A pak jsme sjeli zase dol k moi, k Volovské (Volosca), známé svými villami a pisthovalými Italianissimy. Jaký to obrat hned u Volovské! Po stráních samé víno, v otvírajících se údolích brálový les, podél silnice samá oliva a šávou kypící fík. A „za Volovskou zaíná ráj", jak íká Ran. Ráji tomu se takto íká Abbazzia (opatství). Není to vlastn nic více než dosti úzký pruh pobežní mezi hbety i úboími veprinackých skal a samým, skoro by se mohlo íci, že pouhá silaice z Volovské do Lovrana. Ale jaké to silnice V právo v levo nejšavnatjší zele, svtlá jako moe boinou rozeené, tmavá jako moe rozhnvané sciroccem. Jak divný to les, o sevean nemá pontí Mohutná akacie, jedlý kaštan, korkový strom, datlová palma, obrovský lavín, citrýn, fík v nejpestejší smíšenin, a co podrst zase lavín nízký, nelDO, kde slunenjší místo, rozmarýna — jediný ke v objemu nkolika sáh. Nebo zas celý háj lavínový, v pro Caesary, Tersát,

moem

nmž

nmž vnc

kdyby každý sestupuje až k

„lovk" Gaesarem byl. A samému behu, koeny lavín

žijící

háj ten vybíhají

do moských vln a koruny jejich shýbají se k vlnám. Krásné villy blají se hustým zelením, kolem behu taní nkolik pkných lodk, na nichž baví se ti, kteí mají pomoci proroctví, že Abbazzia stane se jedním z nejoblíbenjších lázeských míst v Evrop. Zašli jsme do zahradní restaurace, zrovna na behu moském ležící. Zahradní stromy byly samý vysoký lavín, rozkošný tu stín. U jednoho stolu sedlo nkolik kouících

341

pánu

v

plavím odvu.

Byli

práv

vystoupli

z

moe,

jim chutnalo, modrý dým jemných jich cigár kroužil se tiše po temných lavínových listech. Byli zády byla již obráceni k moi, arovná ta výhlídka pro zevšednla. „erné víno!" kážu hospodskému. Hospodský udiven pohlídne na mne. Ml mne snad za slušného lovka a já zlaté víno

n

Žádný Pímoan, odpldne, žádám erného vína erného jindy než v poledne a tu je pak „pokryje" bílým. Hospodský, aby se snad ješt po druhé nezmýlil, postavil pede mne láhev nyní,

!

který hledí na reputaci, nepije i

rozmr

až strašných. tichý, klidný jako tvá spícího dítte. rcká jako obrovské hladké zrcadlo, bez nej-

Kvarner byl Celá zátoka

menší vrásky. Barva jej byla k nepopsání jemná, tón vody modrozelený, pidušený, nkde až v snhovou blost pecházející. Nad vodou vzduch jasný jako by odlesk té blosti kde se nížil vzduch k vod, leskly se v zlaté páry, tpytily se, jako by milliardy živých kišálk, avšak prhledných, nevížících výhlídku Skalné massy ostrov Gresu a Krku vystupovaly v právo hnd, vzdálenost jich barvu pidusila. V levo se blila Reka, v níž pi nejvtším napnutí za celý týden nezaslechneš ani slova madarského, vzdor tomu ale kvete madaronství a uherská trikolora a pro tebe nauení, že Madar a Uher jsou osoby trochu rozdílné. Nad Rkou trní zíceniny Frangipanova hradu Trsatu, po jehož pánu nosí prý posud obyvatelé šastného Vinodolu, skrývajícího se tamhle za tím hebenem nahým, šat erný pohnutlivá lež; u Litomyšle jej Nmci také nosí a nevdí pro. Vrch na poátku hebene kryje Bakar, ležící pímo naproti Bakarci (v zálivu tvoícím mezi vrchy a po úzkém vchodu jezerní krásný ovál) a vystupující po i

;

—

nm

342

vrchu jako Betlém na našich je3h'ch. Pak dále kryje se Kraljevica (Porto Re) se svým krásný^ni pístavem, nad nímž s obrovského stžn vlaje rovnž obrovská trikolora slovanská, nabízející všem

bratrm

pohostinství a vyslo-

nejednou všemu madaronství rozhodné „stj!" A pak sestupují se hory Pímoí a ostrovu Krku v „seská vrata", jimiž vede nebezpená cesta k pístavm dalmatským. Po celé té obrovské spoust vod nehýbe se ani jediná lod Politika odstrila Reku k vli Italm v Terstu, pístav rcký je prázný. Užil jsem skel, abych ten nevídaný obraz míru vtiskl svou. Vyjma nkteré moské ráky, tím osteji v jichž šedivá kídla hned se v moe noila, hned zas ve vzduchu zaleskla, nikde známky života. Jen tam v dálce, podél samého behu, pohybuje se tmavý puntík od Kraljevice k Rce. Njaký to traghet, vezoucí cestovatele a potraviny. Veslai as se notn potí, vtík jim plachet nenadouvá. Snad že mezi cestovateli opt nijaká taková matka mladá, s jakou jsem byl ped dvma dny z Kraljevice do Reky jel. Mla ti malé dítky a vezla sebe a je k otci na návštvu do Aleksandrie. Dti po traghetu skotaily, jako by byly ve své svtnice doma, a matka pletla punochu s úsmvem klidným, jako by sedla na prahu ped svým domkem. Vždyt v šátku vedle sebe mla vnec z papírových kvtin, ten zavsí k vli šastnému návratu v Tersat u páter Františkán a pak se vivší již

!

pam

—

jí

nemže už pranic A podél behu,

strmí

pímé

stát.

vždy tak na proužky do vzduchu.

pl

hodinku od sebe, rybáské že-

Jsou to

šest sáh vysoké, silné, nahoe opatené sedátkem. sedátku sedí rybák a dívá se upen dol do jasných vod, neubírá-li se jimi tumák. Jakmile nebohého tumáka zahlídne, zazvoní a sí se dole stáhne. Rybák nesmí trpt

bíky,

Na

!

343

nesiuí

závratí,

také

usnout;

ale

stalo se už, že usnul,

smlém

oblouku letl do neutopí, kdyby s oblak spad' však se v Cela bytost lakového rybáka. jeho chování se i poínání sob jsou nejpravjším obrazem míru. Slunce klonilo se k západu, ohnivé jeho paprsky rozvinovaly vzduch živji. musili jsme pestat v dumání svém. Úchvatný mír pírody byi nás okouzlil, k Vstal jsem, v/.al láhev a vylil zbytek vína co upoutal jak buk vysokého lavínn, o njž jsem obf ke se byl opíral. Dlouhým poiiledem jsem pak krásný ten lavín, pod nímž téhož dne odpldne byl lovk šastný, ale hloupý, že v tom ráji déle nezstal. Sám lovk vždy íci hrubství sob i

že se

more

žebík zlomil a rybák v

—

nm

nmot

koenm

mil

mže

Neiuila,

Sebrané spisy

I

V.

OQ

Podél Uny.

Což

je to

milá

íka

ale žije junáciíy, vesele,

ta Una! Nežije sice dlouho, krásn! Tam nkde v horských

„kaplikách" hercegovinských se rodí, proudí nejprv k západu, pak pímo k severu, pak rovnž pímo k východu, až konen vrhne se do Sávy, se Sávou do ryze slovanská je kolébka, Dunaje, s Dunajem do moe pout i konec její! Což vidí slovanské krásy a slovanské

—

na pouti své! Jakmile se obrací Una k východu, tvoí pirozenou hranici mezi vojenským Pomezím rakouským a zemmi tureckými. Tee údolím úzkým, od hebene posledního vrchu rakouského k temeni prvního vrchu bosenského je nejvtší ší as mile, na hojných místech sotva pl. Za to se zde stlaila krajináská krása: levý beh, píkejší pravého, bosenského, je hned tsn sem dostupující nahá skála, hned vinice a zahrada, vojenská víska, kukuicové pole, divoce položené msteko pravý je pokryt bujnou luinou, hlubokým hvozdem, obas políkem, obas jednopatrovým vojenským srubem a pak také mstekem, divokým ne pro své položení, nýbrž pro svj ráz již rozhodn orientální, svou neupravenost, špínu, ráz neiDídy

;

345

pátelský. Stejná mají ta msteka jména, naproti „rakouské" Kostajnici rozkládá se „turecká" Kostajnica, bleskotu vží v kesanské Dubici odpovídá bleskot minaret Dubice mohamedánské, dále pak v levo Brod v právo Brod, zde Hradišt i naproti Hradišt. Jeden i národ, jeden jazyk, stejné vzpomínky a stejná poezie, a pec jaký to rozdíl zde a tam Zde západ, tam východ ve všem a ve všem, zde všeobecná liotovost vojenská dle zákona, tam dle zvle, píkré, nepátelské pomry k sob, o nichž by alespo lid nemusil nieho vdt, jež by také vymizely za dobu velmi krátkou. Píroda rozsila strany stejn a mezi krásou posetými své krásy na behy vine se zelenými ostn°ivky posetá milá Una jako ozdobný pruh. Snad by ráda pipnula k nám tu nevyerpateln bohatou, nevýslovn nešastnou slovanskou !

ob

——

Bosnu, ale Bylo tak ku tvrté hodin odpolední, když divoká trojka má vyletla na poslední helDen Krasu. V plném „Ej lesku letního slunce záilo pode mnou údolí Uny. to snad Kostajnica," zavrtl sebou koí, zde v cestách a místech neobeznalý, a švihnul biem rovno ped sebe. „A co toP" tázal se udiven, švihaje biem zase v právo. Tam za Unou jako by ze zeleného behu byl vyrostl vojenský tábor. V pozadí vtší kupa devných staveb, pak ješt njaký, nepravidelný pruh staveb tch, pak ale dlouhé ady domk nízkých, devných, v stejných od sebe mezerách, stejn velké, stejné ve všem všude, jako ada stan. Je to nejnovjší pírost Kostajnice turecké, Turci sem pesídleli ást vysthovalou svých z Blehradu, aby naproti vojenské Kostajnici mli zde také trochu vydatnjší místo. Jako bleskem nesena byla trojka rázem s vrchu dol. Ale hned u prvních budov kostajnických musili jsme jen 23*

316 dál. Kras zde pistoupil skoro až ku beim, domky na jeho úpatí a svahu nalepené jsou tsn vedle sebe, tvoí jedinou dlouhou ulici, jediné pak malé námstí, na némž klášter, celnice, a t. d., avšak celek vypadá jako jesle a je velmi malebný, z protjší strany zrovna úchvatný. Pispívat odtud k dojmu nejen to zelené pozadí, nýbrž

krokem

domk pímo

zvláštní výstavnost a pipomínajících opt

i

nad Unou

visících

benátský ráz starých msteek istrianských. Ulice je nade všechno pomyšlení nerovná. Dlnici pracují ped svými domky, ovce, kozy a prasata pebíhají v stádech voln sem a tam, mže se jen velmi

pomalu ku pedu. Náhle

nemžeš

se vozík zarazí.

,.

Aby

t

ert

—

kií koí

a švihá biem. Ped námi na jednospežném vozíku sedí Turek obrovské postavy, dle bohatého šatstva a bohat vykládané zbran v pasu patrn obcliodník zámožný. Drží oprat erného svého koníka klidn v ruce, dívá se svým ohnivým okem klidn na nás, vidí, že stojí v cest, že z

cesty?'

teba uhnout,

ale

neuhne.

nekesanská !" pes hlavu. ková, okovávající

„Hej. což neslyšíš, chlape

a švihá

biem Turkova

kleje

koí

koníka

„Ej dej mu jednu," volá kolo vedle a zdvihá na Turka kladivo. ,Dej!" volá to z více stran a bi koího hraje si nad hlavou Turkovou. Ted teprv lehýnce hne Turek opratí, vozík se trochu pošine, tak že nuzn mužem dál. Palivé

oko Trnkovo klidn nás sprovází. „To inžinýr!" volá koí na kováe, ukazuje biem na mne. Dorachotili jsme se až ped hostinec. Vešel jsem. tvrt hodiny jsem již v stavení, prošel jsem pokoj hostinský, v nmž kuleník, vy.šel na sí, na dvr, pešel schody nahoru a dol, než jsem našel mimo kdái

347

kající

slepice

jiného

erné postranní dvée

živélio

Ivora.

a vykoukla

z

Konen

otevrou se

nich erná, nemladá

hlava ženská. „Možno-li dostat svtnici?"

„Možno." „Možno-li dostat isté lože?" „Možno." „Umyvadlo, runík?" „Možno." „ernou kávu?" „Možno." Vyvedla mne do prvního patra. První velká sin s dvma postelema, druhá menší s jednou, ale u dveí žádná závora. „To zde nemožno spát pro sebe?" „Pijde-li nkdo!" „Jen žádného Turka tu nechci!"

„Ty dávám na druhou stranu." pevleena, umyvadlo s ledovou vodou hned pineseno, káva brzy svaena a k tomu výborná. Záhy jsem byl prost cestovního prachu, pevleen Postel byla hned bíle

a oberstven.

mn

velitel koSotva jsem se byl upravil, vešel ke major T., na nhož jsem ml pátelské doporuení od podplukovnika záhebského, známého horvatského básníka T staj nicky,

Major

T.,

muž vzrstu

v obcování kavalírský,

vysokého,

oka jasného,

je

píjemný.

Un

a mužem ted k Turkm „Proplaval jsem se v spolu na návštvu. Chcete zejtra po hranici dál?"

„Ovšem. Dostanu zde píležitost?" „O tu není. Ale pro chcete práv v

tu stranu?"

"

"

348

„Což je zde nebezpeno?

hebe eklo

—

Vždy

se

mn

pece v

Zá-

„Máte beztoho revolver s sebou." „Ani pomyšlení! Ale já tomu nevím, že by bylo

—

—

a konen není nebezpeí skoro by se mohlo íci. že je zcela bezpeno jak pravím, je dosti bezpeno jsem jakž takž spokojen ale jsou náhody a máme holotu také Suzie nechyth ješt, neví se, kde je je ale na všechen spsob daleko, nkde v druhém banálním,*) honí ho tam víte co, nejedte sám! Ale ted pjdem k Turkm."

nebezpeí „Ne

—

—

—

—

—

—

—

—

II.

Než jsme

došli

devného

mostu, byl nás

s

pipojiv-

hraniáskými dstojníky již pkný houf. Most vede až na malý ostrvek, na nmž rakouská strážnice. Vybudována je pevn z kamene, o jedno patro vysoká, nahoe s otevenou verandou. Nkolik krok dál šími se nkolika

je

dobrá vinárna, jížto zapovídá pití vína

sice

pelyku, ekne

se

tomu

i

Turci

—

ale

„síla"

pejí. Náboženství jim dá se do nho trochu a pak je to zcela nco

jiného.

Za zdí strážní je ouzký pruh zem, pda neutrální, kde se odbývají trhy. Ješt jiné jsou tu v ece ostrvky, bud vrbovím porostlé a neobydlené, bud mlynáským sídlm .sloužící. U pravého, bosenského behu odpoívá nkolik dobe stavných lodí, klcré pivezly ovoce jinde ;

*) pluku.

349

táhne lodi proti vod koská spež, zde ská sprež, nešastná ráje.

je

táhne

kesan-

Z ostrovu vede opt devný most k behu drahému a jsme v Kostajnici turecké. V levo za mostem je tureckií strážnice, malý domek, slepený z erné hlíny, pokrytý drnem, temný, pídovými jen okny opatený. Podlaha je vlhká, málo upchovaná hlína, na níž tu sedí, nohy kížem pod sebou, as pt chlap kouících z dlouhých dýmek, s bílými turbany na hlav, modrými kazajkami a spodky na tle. niím na noze. Bos být palí snad mezi jednu z povinností jejich. Letošního roku byla k vli vznešené rakouské návštv u strážnice té jakás „paráda". Sehnali as deset voják a dva z nich mli

skuten

boty.

Naproti domku stavli práv dva vojáci malou budku pro strážníka jednotlivého. K vli tomu, aby snadno mohli sedat na paty, mají vojáci v zadu spodky své v pravý pytel upraveny, a když stavící zde vojáci všelijak se pi práci shýbali a ohýbali, bylo na ten pytel pkné podívání. Nejkrásnj se ale pytel vyjímá, když je voják mnoho na pochodu.

Za mostem kostajnický.

je nevelké

Chudý

as dvacet tu na ti strany

tverhranné námstí, bazar to vbec chudé msto. Jen

bazar, jako

krám, avšak ist

již

tureckých.

Krám

je

tvrtou je zcela oteven, celá bouda pak je kládami nad vlhkou zem pozdvižena. A v té boud sedí kouící vousatý prodava a jako jeho odv je pestrý, tak pestrý a mnohobarvý, ba v barvách až kiklavý je krám se vším zbožím svým. Na odvu i náadí, vbec na všem milují barvy jasné, a krám, v nmž je obyejn „všechno možné" na prodej, vypadá jako zástra malíského uedníka. kryt

prkny, na

350

Turecká Kostajnica je, jak praveno, msto chudé. Ani kavárny nemá mimo námstí a pijde-li jen ponkud zámožnjší cestovatel, pejde na nocleh do Rakouska. kajmakamv (okresního), pak soudní dm, pod Jen jehož dolejším loubím povalovalo se nkolik ozbrojených také devné, pec vtší, jjašibozuk, jsou domy, v pízemí a pate snad asi pt jizeb mající. Školní budova, zárove mešita, vyznamenává se tím, že nemá ani jedno Vedle zasklené okno, dti že sedí v plném prvanu. školy je s výše jednoho patra upravena malá devná pavláka, na niž knz i ^imam" pomocí praprostého žebíku nkolikkrát denn vylézá, aby zvstoval as

dm

a

modlitby. Ostatní domy vypadají skoro jeden jako druhý. Ped jizbami žen jsou jako u nás ped vzeními truhlíky devné, ale jen hust mížové, erven a žlut natené. Ostatní okna jsou k vli pístupu vzduchu flámovsky zavšena jen na jeden okenní kolík a vypadají jako posunutá na krku kravata. Zahrádky jsou jen ohrazená místa pustá, na nichž nejvýš že nkolik slunenic. V celé Kostajnici vidli jsme jediného lovka pracujícího, štípal díví. Byl to mladík šatu jednobarvého, chudého, kesan. Mohamedán zde nepracuje, zstavuje práci ženám a kesanm. Žena spravuje celou domácnost, kesan odvádí obilí a peníze za najatá pole. Mohamedán lenoší, jí mnoho masité sekaniny, ješt víc kukuice i rýže, pije mnoho koalky a vyroste a rozšíí se, že vypadá jako dub. Krásný, silný to lid! Postavy vysoké, ramenaté, oko samá divoká jiskra, vous hustý erný, obnažená prsa sluncem spálená jako uhel, nahé ruce samý železný sval. K tomu si pomysli dlouhou tureckou pušku, v pasu vykládané bambitky, jatagan s bohatým jilcem, njaký ješt nž, a pak se nevyhni bezbranný on se zajisté nevyhne! Ani se na tebe nepodívá, vzdor

—

351 jsi cizinec, oko maje ped sebe upené kráí teba pes tebe. Byli jsme návštvou a tedy sami velmi zdvoilí. Potkali jsme poštu, totiž ozbrojeného jezdce na malém, vzdor tíži jezdcov vesele sob odfrkujícím koníku. „Dobrý den! Což je pozd?" Jezdec shlédne pansky dol, ani ne-

tomu, že

dál,

—

mukne

a jede dál. Potkali jsme honce, vedoucího pkného psa na provaze. „Dobrý den! A což byste psa neprodal?" Pouhé zavrtní hlavou.

—

—

Chlap

sedí

ped domem. „Dobar

Kývne hlavou,

ale

dan!

Kako

Zde onde vynikne se džbánem v ruce njaká ženská spatila, sevela

domu a kráí pes uhci. Sotva nás šátek pes celý obliej. Je-li mlada? z

ste?"

mlí.

l^ohyb u všech hezká? Zahalena vypadá jako hastroš v poli a nevábí ani k dohádání se. Svrchní její šat pod nímž dle forem se prozrazujících není žádný šat spodní je flandající se kus látky hndé, obyejn již do špinavé svtlosti vyrudlé; hedvábný šátek na hlav byl kdys žlutý, ted je žlutohndý. Mezi dvma domy sedí a stojí celé klubko žen s dtmi. Dorostlé všechny se rychle zahalují, sedící stáejí se v klubko, stojící obracejí se obliejem k domm. Nedorostlé mezi nimi dívky jen až desítileté dívají se udiven na nás, naivní jejich tváiky jsou pkné, oka jako hvzdiky. Jen jedna, jediná Kostajnianka vydržela smle u okna, nezahalíc se pi našem pístupu. Snad proto, že byla do opravdy a velmi krásna a že chtla u cizinc zachovat názory erpané z východních hájek. Skuten vypadala v okn svém efektn jako njaká Doréova kresba. Havranní vlasy jí splývaly ve volných prstencích, plet její byla snhobílá, oblé tváe krásn

stejn

líný

ti

—

to nepoví.

Je-li

—

i

—

—

352

prokvtlé. Zastavil jsem soudruha a zapaluje se nabažit.

Dailo

se okamžik,

—

západo-evropsky

v

sob

od jeho

chtl jsem nepozorovan pohledu

cigarety cigaretu svou,

Turkyn

pošilhávala zcela

tom pistoupí k oknu ješt jedna

ženská, stará, ošklivá; vykikne, zahalí si rychle tvá, chytí mladici za rameno a volá, ukazujíc na nás: „Oni (Zastavili se, aby se dívali.) su stajali, da gledaju!''

Mladice náhle jako by se nesmírn lekla

Musíme

—

již

odskoila.

Došli jsme až cigánských budek, obyejtureckých míst, a vrátiH se pak toutéž

dál.

ného pívšku cestou zase zpt. Vstoupli jsme práv na první devný most, když s druhé strany bh'ží se mostu houfec Turk.

„To kajmakam kostajnický !' Kajmakam, malá ernovousá postava v bílém prostém kroji, s erveným fesem na hlav, kráí v ele, za ním as pt oturbanlých Turk, dstojník a hodnostá v kroji bohatém, se zbranmi v pasu tak bohatými, že representovaly již njaký kapitálek. Sešli jsme se uprosted mostu. S obou stran pívtivost, syrobové úsmvy. Kajmakam, jehož chytré oi nás jen peletly, podává majoru a ruku, podává ji s výše, v kloubu nahnutou, jako stydlivá sleinka k menuet.

mn

„A „I

tc mn draho, mn je draho."

že vás vidím,"

dí

majorovi.

„A

jakž, jste-li zdráv?" „Chvála bohu, jsem zdráv."

„A

to

mn

velmi draho, že jste zdráv.

A

jakž, je-li

A

jakž, vaši

sestra zdráva?"

„Chvála bohu, je zdráva." „To velmi draho, že je zdráva. ostatní píbuzní, jsou-li zdrávi?" „Chvála bohu, jsou zdrávi."

mn

"

353

mn

„To velmi draho, že jsou zdrávi. A odkud jste gospodine?" obrací se kajmakam ke mn. „Z Bémska, gospodine!" „Z Bémska? A znám. dobro znám. Kde je Bémsko?" „Sto mil odtud, k plnoci." „A znám! To draho, že vás vidím! Jslc-li zdráv, gospodine!" „Chvála bohu, jsem zdráv." velmi draho, že jste zdráv. Je-li váš otec „To zdráv ? „Bohužel otec mrtev." „Ah mrtev žal. A je-li matka zdráva?" toho „Chvála bohu, je zdráva." „To velmi draho, že je zdráva. A váš bratr, je-li zdráv?" vy,

mn

mn

—

mn

mn

„Nemám

bratra." vaše sestra, je-li zdráva?" „Chvála bohu, je zdráva." „To velmi draho, že je zdráva. píbuzní, jsou-li zdrávi?"

„A

mn

A

vaši ostatní

„Chvála bohu, jsou zdrávi." velmi draho, že jsou zdrávi." „To Opt se ohne ruka jeho v kloubu, opt nám ji podá jako stydlivá sleinka pi menuet a kráíme kolem sebe s úsmvy, jako bychom plavali v samém syrob.

mn

III

V

noci

sprchlo,

prach

pilehl

a

když jsme

asn

istým vzduchem, rozkošným údolím a pod lazarovým nebem rozkošn cestou proti Un. Kdo jede z Kostajnice do Nového

s

rána

vyjeli

z

Kostajnice,

jelo

se

354

Bosn), volí obyejn beh rakouský, pro vtší bezpenost". Sotva jsme vyjeli z msta, „Vtší bezpenost ". vidíte-li, zaal následující hovor: „Tamhle ty stromy tam minulý pane? vysoká hruška a kupka smokví (v

,.

—

—

—

—

úterek zastavili kupce. Jelo as patnáct voz pohromad ti chlapi i obrali je o peníze, a tu vystoupí na co mohh. Byla prý podívaná, loupežníci njací novákové, tásly se jim ruce, když prohledávali, ba tásl se i hlas, když veleli, aby první zastavil." „A což se kupci nebránili, když jich bylo tolik?" „Nebránili, tásly se jim také ruce, tžko povídat. Dva chlapi zstali opodál a drželi namíené runice; runice se také tásly, jako ocas skivana, když stojí na hroud; facka by snad byla pomohla, sotva by byli vystelili, aby nepivolali hh'dku, ale tžko povídat. Kupci také nestelih, to už je tak. První pišli o všechny peníze, druzí zapustili tobolky do slámy, a když musili slézt, dali jen málo." „Netýrali?" „Zabijí jen na obranu, dávno se nestalo, skoro není pamtník. Nežádají víc, než potebují. Ondy nevzal od kupce .... z Dubice nic než sukno. „Kolik potebuju tohohle na šaty?" tázal se. „trnáct loket," dí kupec. „Vezmi „Nešidíš mne?" nejsi hora!" « Vždy tedy loket." „Nemám." „A nabiják, mnoho-li „Loket a pl." tedy!" Namil, a když byl hotov, musil ješt pidat pul lokte pro pípad.

n

z trhu,

vz

—

—

—

mí?"

—

— mj — „Nam

—

Dobrý hd!"

„A

to

„Ted

vím! A což Suzici, hrdina vašich hor?" mu hej v horách a slujích, celé pluky ho ne-

najdou Ale v zim bylo zle, každý den honba, ani píbuzní jeho se nevyspali pro stálé prohlídky. Byl prý !

355

—

ale krev lioiká Pro nco už nevím pro byl souzen, myslím, že ho chtli i obsit nebo co, co však utekl. Od té doby nejvtší nepátelství mezi ním a tc jeho setniny, který byl také pi soudu. })oruíkem Jsou si stále v týlu, už se také nkohkkrát drželi, ale vždycky bez výsledku. Jednou íhal Suzi v úzké úžlabin, chybil se a utekl, mysle, že má poruík revolver, ale ten ho náhodou neml, nemohl tedy pronásledovat. Ped nedávném poruík ve vlastním svém obydlí ptku s bratrem Suziovým, kteiý je též v setnin. Brair hrozil, že má „vuka u šumi" (vlka v lese), a poruík ho vyhodil. Silný muž a udatný, ale ted musí ješt více

dobrý voják,

!

—

.

.

.

ml

pozor dát." „Suzié také nezabijí?" „Také jen na obranu. Není tomu dávno, pepadl mladého popa. Ten se tak bránil, že dostal Suzie na zemi pod sebe; už bylo zle, ale soudruh stelil popa do lebky.-

Píjemný hovor, a mezi tím letí vozík jako šíp, kopyta cvakají, že milo. Potkáváme rolníka jedoucího

koník

do polí, pastuchu ženoucího prasata, oba mají dlouhou pušku na plecích, bambitky v pasu, všeobecná ta ozbrojenost vyjuná se krásn a dojímá zvlášt. Mimo to, když nejsou v uniform hraniáské, iní veskrz stejný národní kroj již uniformitu. erný širák nebo modrá vojenská, tak zvaná „táborská" epice na hlav, modrá soukenná kazajka bez rukáv, bílá košile pes bílé, široké spodky. Mnohý má v nejparnjším let kožich neb i

i

houovitou gajdu pes

rami.'no, slouží

mu

v dešti, chrání

dobe pi noclehu na vlhké pd. Nkdy kráí kolem nás muž a žena, vlastn mužík a ženuška, párek k neuvení mladý. Naped jde hlava, muž, za ním kluše

také

žena a nese runici. Proto se žení tak mlad, že všichni

356 celé, teba velké rodiny, žijí v komunitách, „zádrugách", a že staešinovi rodiny záleží na získání pracujících rukou. Nkdy také, ba dost asto, setkáváme se s hraniátri muži silnou. Je bud na pochodu, skou hlídkou, dva nebo cídí si pušky v stínu stromu, nebo smaží si kukuici u boudy, z roští nastavené. Zavoláme si jednoho hraniára k vozíku, aby nám ukázal svou zbra. Puška bambitka jsou vykládány, ist drženy, ale upra-

lenové

—

pkn

i

veny posud jen na kámen, mnoho by nespravily. Naproti, na behu tureckém, jsou pravideln vystavné vojenské sruby. Jsou patrn pevný, dosti prostranný, vysoký, nahoe opateny kolem do kola pavlánem,

s

patra

s

nhož

turban tureckého vojáka ouhá do kraje. Ty sruby jsou podlé rakouských, jichž zde ovšem nevidíme, jež jsou ale lam dál dole k Srbsku. Za to na druhé stran není stavení jiného a zde pec

Hraniáské vesnice pívtiv, stavba domk je zvláštní. asto mají nad pizemím ješt jedno patro, které je širší podstavce a co arký vynívá. Do prvního patra jdou schody zvení, každou as hodinku vesnice njaká. vypadají

kryté stechou. Spodek je povýšen nad zemí, po délce i šíce jsou v zem zapuštny ti neb tyry žernovy, pes nž jdou klády a na kládách tch teprv postaven etné ouly a sušírny na kukuici dodávají hraniáské domácnosti další zvláštní ráz. Ouly jsou hlinný, velikosti a tvaru cukrových homolí. Sušírny, kde jsou taktéž z hlíny slepeny, vypadají jako vozejky plachtou potažené; nahoe mají v ped i v zad velké otvory, k vli prvanu. Jinde jsou pleteny z proutí, velmi dlouhé, oblé a k vli

dm.

škdcm zvíatm Jedem druhou (sv.

vysoko upravené. vesnicí.

Jana Ktitele) a v

Je

hospod

práv

velký den Ivanv i ženy, „ase"

plno. Muži

357

vína v rukách, jsou uprosted jizby, zpívají a taní „kolo". Sehrnou se k oknm, smjí se mým plným vousm, že prý mám „bradu jako Turek". A zas letíme dál, krajina vždy pvabnjší, rozhlídka vždy krásnjší. Zvlášt ta Una svými zelenými ostrvky lovku udlá. Ostrvky ty vesms patí Turkm, ale nedbají jich. Jeden z nich je pokryt výborným, rozhlášeným kenem. Kesané jej kopali, rozváželi a prodávali, aniž je napadlo pec a chtli Turkm nco napadlo. sami využívat. Dal si kajmakam nakopat nši kenu a uvait. Sotva ale ochutnal, hned zas vypliv' a nechává

Konen

ken

—

kesanm.

nadál hloupým

IV.

msto ist mohamedánské. Mimo bosenské sob jiných obyvatel než cigány, kteí mají opt své zvláštní zde pedmstiko, as ticet domk bídných zrovna u behu Uny, bídný to vstup do bídného msta. Kesanská ves s bílými svými zdmi a šindelovými Noví

je

poturence netrpí v

stechami již

stojí

o

pl

hodiny

dál, až

tam na hoe, v samé

šum.

Na rakouské stran je tu opt kamenná strážnice, skoro malá tvrz, jen že již siln opelichaná. Obrovská morušová aleje jde až k strážnici; moruše jsou práv zralý, zem je jimi jako by snhem pokryta a hejno dtí, s íesy na hlavách, Jsou to dti sbírá je do košík. chudiny novské mnoho tam hladové, protože pedevším líné chudiny, také nkolik velmi bohatých kupc. Obrovský, dobe stavný most devný, pes eku je obma konci na bosenské, mezi Piakouskem a Tureckem je tu jen pívoz velmi primitivní, k nmuž

—

a

pd

358

po hiinilém svahu, na nOmž pevn se vrbin než nepíjemný. eka je tu teba, sestup sice klidná, avšak velmi hluboká, lodka jako indické kanoe jednoduchá, z mocného kmenu vydlabána. Jen na njaký palec nese se okraj nad vodou a teba na ní balanzovat jako na provaze. „Máte tu njaké píjmy?" ptám se pívoznika

mimo

h

to

chytati

kesana. bych, ale dábel Turek vybírá také. aby mu pán nkolik set hrom do jeho šedivé brady nasypal!" „ábel" dívá se z druhého behu ze svého domku, turecké to celnice, na nás. Klassická hlava, hustý snhobílý vous jde mu po pás, zpod bílého oboí svítí erné oko s mladistvou jasností Vedle celnice vlaje na vysoké žerdi turecká zástava, plmsíc v krvavém poli. V pozadí, nad šindelovými stechami msta trí tenké vže dvou mešit, na nich jasn blýští se pozlacený plmsíc. U behu

„Ml

bh

ada

stojí

Jejich že

ta

musí než

Po v

peroucích dívek, cikánek.

Nejsou zahaleny.

pohyby jsou svží, vzrst pkný. Není pochyby, zjevná krása na „vící" mnohem více psobiti

mst

ty

ošumlé postavy zahalených Turky. nikdo jednoduše.

neptá,

legitimaci

se

zcela

Msto

usadíme

se

tedy

je velmi nepravidelné.

se komu zlíbilo, postavil si dm, i obehnal jej zdí vysokou, tak že jen z jisté dálky stechu shlédnouti lze Bylo by to msto samých klášter, kdyby obyvatelstvo mužské nebydlelo na ulici. Veškeré ulice jsou jako by jediný bazar, budka vedle budky, v jedné krám, v druhé dílna. Dílen je menšina, krám vtšina, emeslo vyžaduje práce, pi obchodu sedí a kouí se pohodln. Sám „imam" novský je obchodníkem. Když byl vícím s minaretu zvstoval, že „svt je tuze špatný", sleze zase dol do krámu svého a prodává tabák a hrnky. Jeho pohyby

Kam

359

neuvení líné a když slézal s vže, zdálo se, že všechna zvstovaná špatnost svta vlezla mu do nohou,

jsou k tak

tžce jimi hýbal.

Ped

mešitou stojí etník turecký, toící v ruce na tabák. Vykává tabáníka a imama. Zbran v jeho pasu blýští se, jako by byly ze samého zlata a drahokam. Pistoupím k nmu, abych si ty skvosty

mchý

jeho prohlídl.

„Dobrý den," pravím. „Dobrý den," a ukloní

se

dvorn.

„Jaký to lepý jatagan!" „Lepý!" „Dovoleno-li, podívat se na

Jeho oko zajiskí. pak chytne rázem za s

jílec,

chvatným pohybem,

tak

nj?" mne od hlavy k pat, vymkne jatagan z pochvy

Pemí

mn

že

zbra svou tak elegantn, kové byli ho mohli studovat.

si

—

podává až couvnu, a že by naši salonní paná-

Jatagan je ze skvostné, krásn kalené oceli, ostrý jako bitva. Jílec ovinut zlatým drátem a posázen koraly a orientálními granáty. Rovnž bohatý jsou bambitky etníkovy a puška jeho. „Co stál jatagan?"

„Ticet dukát." ,

A

jaké je tvé nejvyšší právo?"

„Nejvyšší právo?

—

Zastelím každého, kdo

se roz-

kazu protiví!"

Pvabné

právo! Vejdu po stupíncích do krámu, ješt tak slušn vypadajícího. Muž as padesátiletý vítá mne, nehýbaje se pi tom ale z místa. Vedle nho sedí návštva, dva jiní turbaníci, mužové velcí a silní. Padesátník kyne a sluha Neiuila, Sebrané spisy V.

24

£60

pináší

mn

evropskou

židli.

„Rád bych nco u vás

koupil."' z ibuku dál. Sluha ibuk dlouhý, poklekne a zapaluje. „Z Vidn?" ptá se po njaké chvíli pán. „Ne. Znáte Víde?" „Samé vídeské zboží," a ukazuje ibukem po krám.

„Dobe," praví kupec a bafá

mn

píináší

„I

ty

ibuky?"

Zase ticho. Po chvilce pinese sluha v malém kolem nhož plechová pouzdra, jaká kdys v starých kavárnách pražských sloužila, výtenou ernou kávu. Rovnž dává ostatním kávy. Popijímc, kouíme, díváme se na sebe. Jen po chvilkách zde otázka a tam „I ty."

koflíku,

otázka.

„Možno-li

„O

—

nkam

Nikolic

má

podívat se dovnit domu?" krásnou zahradu, skoro jako ve

Vídni," podotýká jeden. Nikolic.

pán krámu, kývá spokojen hlavou. „Mám."

„Ah?" „Libo-li, možno tam zajít." Vstáném a jdem až k jedné z vysokých zdí. Nikolic zaklepe na dvíka. Po chvilce otevrou se dvíka, as

dvacítiletý

mouenín, erný jako pálená

kost,

smje

se

na nás.

ho v svatém mst (Mekce) za sto mne, ve všem se na nho spolehnu, všechny klíe má. Ožením ho brzy." „Koupil jsem

dukát.

Miluje

„S bílou?" „S cigánkou, aby byli plodní." Prohlížíme zahradu as na pl korce velikou, v níž dosti úpravy, altán s drnovým nízkým, ale jako pohovka širokým a dlouhým sedátkem. Kvtiny jsou druh u nás v zahradách taktéž obyejných, ale chválím každou a i

361

mn

porouí a Nikoli má patrnou radost. Konen se doprovodí mne místo do svého domu ven. Zajdu naproti do kavárny. Nízké tyry stny holé, kolem do kola nizounký divan, že mn, usednuvšímu po evropsku, jdou kolena až po bradu. As pt Turk tu Když jsem vešel, podívali se na sedí, kouí a popijí. mne, nyní ale hledí zas jen ped sebe. Neodmleli se schváln k vli mn, nebot byli díve už také mleli. Za nkolik minut sleze kavárník s nízké pece, na níž každý koflík vaí v plechovém náiní zvláš, a postaví pede mne ernou kávu podává tabák. Kouím, piju rozkošná zábava! Káva mne a mlím jako ostatní siln rozpaluje, zaplatím brzy a jdu. Vyjdu na pahrbek, na nmž hbitov. Zcela volný do nho pístup ze všech stran. Vrchol nahého pahrbku korunuje obrovská višn, velká jako vyrostlý náš dub. Po vtvích její plno mlsajících kluk, jichž esy ervenají se mezi tmavým listím jako granátový kvt.

—

—

i

Hroby jsou dost tsn pohromad, v žádném ale poádku, mnohé zapadlé. Nad každým trí štíhlý sloupek, jehož svršek upraven jako by v krk a turban. Na nkterých hrobech stojí Lyry kamenné relífy, sarkoíág to bez víka a bez dna. Prohlížím neznámé písmo a znamení relíffi.

mn —

pijdu u jednoho z nich též na znamení masonské. Tedy i zde žijí freimaurei Ted ale musím stj co stj do njaké turecké „dotu

!

mácnosti". Navštívím politického pednostu novského, gospodina „mudira".

A pec

je,

Noví mnohem vtší a bohatší než Kostajnice, k vli vrchnímu veliteli v Kostajnici rakouské,

je

24*

362

v Novém jen ^mudir", podízený „kajniakama" kostajnického. Noví má. nejspíš že ješt po kesanech, zbytky hlubokých píkop a vysokých obranných zdí, porostlých travou, roztrhaných koáním živících se na nich a strom. Taktéž dv obranné vže má, spustlé a drolící se, a v jedné z tch bydlí gospodin mudir. K vži vedou pískovcové schody, tak rozválené, že lovk nesmí ani oí pozvednout a nkdy nohy až k prsoum zvedá. V druhém pate bydlí mudir. Otrhaný a záplatovaný ahoun, jeden z bašibozuk mudirových, kloní se na uvítanou. Chlap je bos a má tak špinavé nohy, že by mohl mezi prsty kukuici pstovat; v Bosn ale pozemky plýtvají. První pedsí je zcela prázna, strop je již olysalý, na stn odstává malta. Druhá pedsí je ješt spusllejší a k tomu ztemnlá. Pes ší její natažen provázek, jako u nás na pdách na prádlo, a na provázku, as uprosted visí žlutý zvonek. Poátek provázku vychází z otevených salonu to gospodina rnudira. dveí Bašibozuk vešel naped, vyšel a jsme vpuštni. Mudir kráí naproti nám a podává ruku, hezky velkou a v pomru k velikosti též neistou. Vysoký to, kostnatý muž, suchá tvá jeho je oholena, oko šedivé, pronikavé, na hlav má místo turbanu jen domácí fes. Nutí mne, abych sedl, i ukazuje k úelu tomu na místo u okna, opateného vzadu polštáem. Byl zde patrn sedl sám a protož bráním se velmi opatrn, nebot vím již, že Turci v bytech svých nebydlejí sami, ba že i na vlastním tle svém

ke

—

—

pejí volného pobytu onm tvorm, proti kterým my heben užíváme. Konen jsme usedli. Odíkal celou adu otázek po zdraví mém, otce, matky, bratra, sestry i všech ostatních, a každá odpovd bud ho rmoutí, bud tší a chválí za to boha. Když

363

skonil, zaínám zas já tentýž proud otázek, chválím boha, abych ukázal dobré vychování, a rmoutím se, že nezdravý, tak že je musel poslat jeho dv ženy ale to vím, že to patrná nkam, nevím až kam Mezi tím lež, jen aby mou západní zvdavost odbyl. nacpal dlouhý ibuk, zapálil vlastnoústn, mlasknul si, utel si ústa, ibuk ale neutel a podal uslintaný. jsem, že bych spáchal urážku, kdybych užil šátku nebo dlan proto trp, kozáe Pak nacpával pro sebe ibuk druhý a mezi tím jsem za obapolného mlení píležitost, rozhlédnout se po jizb. Strop byl erný hambálek a hndá krokev, podlaha špinavá, z ástky pokryta prostou rohožkou. stny byly skoro samé okno, jen že vyvšené, tak že pi ote-

ob

—

mn

Vdl

—

:

!

ml

Dv

vených

taktéž

dveích

stále silný tu

prvan. Pod okny

a podél tetí stny bží nízký divan, potažený svtlobarvou, dávno nepranou látkou. Nahoe podél stn tch bží úzká polika. Je zcela prázna a patrn se mine zde s životním svým úelem. Jen v jednom konci je na ní as pl libry popsaného i nepopsaného papíru, pak inkoustová lahvika a v ní husí brk, patrn archiv a kanceláské poteby gospodina mudira. Naproti vedle dveí stoji velká kamna, vystavná z malých kachlík, velkými konickými prohlubinami opatených taková kamna byl jsem již u Slovenc a Horvat nalezl. S jedné strany kamen velká zavená skí devná, s druhé strany ;

ometené košt, jsme s náadím hotovi. Mudir docpal, nadzdvihne se a zatáhne za konec svislého provázku. Vidím ze svého místa, jak v pedsíni zvonek pošine se po provaze kousek dál a zas zpátky, pi tom zazvoní. Bašibozuk pibhne „Vate!" (ohn) velí mudir. Bašibozuk odkvapí a vrátí se s kleštmi v ruce, v nichž kousek devného uhlí. Mudir si zapálí

364

a zadívá se do protjší zdi, jako Zase se po chvilce nadzdvihne k bašibozuku, aby navail kávy A zase hledí do zdi a já mlky

mne zde ani nebylo. provázku, zazvoní a veh „panské" kávy, dodává.

by

—

do nho.

„Krásná tu vyhlídka na Unu," pravím konen a ukazuju ibukem jedním i druhým oknem ven do rozkošného údolí.

Mudir obrátí hlavu ke

—

mn a praví

:

„Dobrá voda."

pijete ji?" „Jak „Pijem."

„A nemáte tu „živé" vody?" „Máme, ale Una blíž, a staré studn zasypány." Mlíme zase chvilku a kouíme dál. „Vidl jsem dole vz," pravím pak, „kola máte z nkolika nerovnýcii kus, neokovaná; kde kus zapadá do druhého, ]e k vli síle hrb, kolo má nkolik roh, pro je neokováte?" „Je devo nevidl jsem, že by kolem stromu

—

rostlo železo."

„Kolem Vás také neroste kaftan!" Pravda, " praví mudir a mlí. Kucha pináší kávu a malilinké koflíky. Nalije kávy a postaví ped nás na zem. Mudir kývá, aby se uchem sehnul k nmu a šeptá mu nco. Bašibozuk se ukloní a bží ven. Po chvilce pijde a pináší ,

mn

devnou z

V

židli,

nenatených, slavnostním

evropského útvaru sice, ale sbitou jen skoro také neohoblovaných prkýnek.

pohybu

staví

ji

pede mne

nm a na oích

a

kotlík

mudirových, že židle ta náleží as ke skvostm domácnosti mudirovy, „Lepé sedadlo," divím se. „O lepé," kývá mudir, „koupil jsem v Kostajnici!" Na to vstane, oteve skíni, vyndá z ní kornout a dá s

kávou na

ni.

Pozoruju na

365

mn

z

Uiní

nho totéž

do kávy kus cukru, a usedne zas.

velký jako celý kollík.

sob

„Dobrý tu ,

lid, jakž?" Nedobrý. Jen ti tisíce piastr

Pemýšlím o té dobrot pi tom na cukr, pomalu

ron."

vládní upímnosti a dívám se se rozpouštjící. Již sklouzl do koflíku, ale nevím, jak ted zamíchat. Pemýšlím, mám-li to uinit prstem i ibukem, v tom se zželí mudiru mé neohrabanosti a pispje mi. Vezme uvedené již v seznamu salonního mobiliáru ometené, špínou a

stáím

i

do stíbra zešedivlé košt, utrhne vyuhující proutek a zamíchá jím kávu. Trp, kozáe! Vypil jsem rychle a bez ohledu na možné nebezpeí, a rovnž rychle jsem se porouel nebof pohostinnost nuidirova nemla snad konce a košt mlo ješt mnoho proutk. Mudir mne doprovodil do pedsín, bašibozuk až ke

—

mn

Na prvním odstavci schod vidl jsem adu otevených jizeb. „Co to?" ptám se. „To tamnice" (vzení), dí bašibozuk. Nemli ani jediného vzn vešel jsem do vzení prvního. Nebylo tu mnohem než nahoe v salonu gospodina mudira. I velká kamna tu mli, z kusých míži v oknech nemuil mít nikdo strach, výhlídka okny nekrimináln krásna a svtla dost. Použil jsem svtla toho a prohlídl hned dkladn šaty své, neodnáším-!i mudirovi njakého jeho nájemníka v nich. schodm.

h i

VI.

(Nocleh v Žirovici.)

Když jsem najímal ve Dvoru, štaci na hranici turecké poblíž Nového, o polednách malý vozík s malým koím

366

malými koníky, íkali všichni, i pan nadporuík pan i pan koí: „Do veera jste v Glin." Dstojník obrátil se pi tom na ozbrojeného desátníka nenechávajíf tam cestujícího rádi bez vojenského prvodu od štace k štaci a pravil mu velmi opravdov: „Svou hlavou ruíš mi za bezpenost tohoto pána!" A když se na štaci druhé stídal desátník s desátníkem, ptal se zas komandant setník: „Kam že je dnes „Do Gliny! Nemožno?" „Inu ješt hbo?" konen je všechno možno!" A tetí štace je Žirovica a zde nebyl komandant žádný, nebof si byli práv poruík komandující a poruík jemu pidlený se seezány vyjeli nkam na pány loupežníky. Vykat jich píchodu k vli další stráži by a

i

hospodský

—

—

—

—

—

mn

napadlo, ale zrovna ped vsí dostihl nás „Kam strašný liják a museli jsme rychle k hospod. dnes ješt, pane?" táže se hospodský, rozený Lublaík. „Do Gliny!" „Do Gliny?" táže se zas všecek udiven. „To nemožno!" „A pro? Daleko?" „O daleko a nebezpeno! Bude pršet do veera, cesta bez toho špatná, mnoho zlých lidí, a k tomu se zrovna zde za vrchem strhl most, potm nenaleznete brodu." „Eh uvidíme!" „Ne, nerate U mne dostanete dobrou postel, z rána mžete dál a páni dstojníci také se do té doby vrátí z výpravy." Koí byl již zmalomyslnl. „Zstame," prosil, „rád bych o den dív se vrátil se svými komi, ale když nemožno Do rána si odpoinou, pobhnou jako lišky, „Tedy beztoho bych ted musel hodinu krmit ". krmte, pojedem !" Hospoda byla velmi jednoduchá. Pod prjezdem do dvorku stál jediný stl s jedinou lavicí pro hraniáské obyvatele. Zvení vedly kryté devné schody do prvního

nebylo

ani

—

—

—

—

—

—

!

asn

!

—

—

—

367

patra a zárove obydlí hospodského, které se skládalo malé svtnice, opatené opravdovou prkennou podlahou, z tmavé kuchyn a komory, jen vypchované hlínou. Na výstupku nad schody stál také stl, poskytující nejvýš z

mn

tyem

postavil hospodský osobám místo, a sem víno a položil bílý chleb. Odtud jsem vidl, jak mým koníkm seno chutná, a pohádal jsem rozmrzelého vozku

ku spchu.

Nesedl jsem dlouho sám a také zvdavý hospodský mým spoleníkem. Zvst o píchodu

nebyl pak jediným

—

cizince

„hrabte",

slyšel

jsem pozdji v noci

—

roz-

malou Žirovicí a za krátkou dobu praskaly schody pod tžkými kroky žirovického popa. Byl to muž mladý, postavy obrovské, neobemknutelné, ramenou takka skalnatých, ale tvá jeho byla mirna, dobra. Obleen byl v obyejný zde kroj knžský: tmavomodrý dlouhý kabát a objemný erný širák. Dlouhé vlasy splývaly mu až na ramena a mastily límec kabátu lítla

se

beztoho neprav nového. Zjev zase trochu sešlý, chudobný a

to

zvláštní,

pi tom

plný

sádelný.

síly

a

Sotva

obec,

mne zaal bavit o tom, jak mnoho mu zde mnoho má práce, jak málo penz — chudá mnoho dtí — lovk toho má od eských uitel

doma

dost

zasedl a

již

schází, jak

—

volal

jsem na vozku, aby

si

pispíšil.

A zase praskaly schody pod tžkými kroky a vyškrábal se po nich njaký pítel popv. Hubený, malý, dlLto piošuinlý, ale velice velmi opilý. Jeho tvá byla náruživá, potrhána, jeho šat tak plpopský, pipadal jako hraniáský „Olaf". Nutil se do ei, oboí jeho lámalo se namáháním až v nejostejším úhlu, zanebylo mu ale rozumt pranic. ínal poád o Jen tomu jsem rozuml, když vyzdvihl sklenici a ukal

mn

nem,

368

jsme se za pt minut as dvacetkrát na vozku, aby si pispíšil. Zaalo tercetto domlouvad. Hospodský nabízel postel „tichou a istou", pop líil nebezpeí, Olaf sliboval, že zstanou k vli zábav u mne a chtl mne hubikovat poruil jsem vozkovi již velmi rozhodn, aby skonil. Nebe bylo pod mrany, den se již ztemoval, když jsme se hnuli od hospody vzhru do vrchu , poslední vrch, pak pijde samá planina a pkná ce?ta až do o

—

mou

;

nazdravili

volal jsem

—

—

Gliny," pravili. Pršelo ješt

drobn, obalil jsem se plaidem a kráel pomalu se vzhru škrábajícími koníky. Avšak brzy jsem plaid zase shodil, byla cesta píliš píkrá, pt minut a jsi v potu. Nejen pikra, nesjízdná takm. pomalu

za

i

A ím

h.

Jedna kolej o loket vyšší než druhá a hned zas nižší, a nkdy uprosted „cesty" kámen, vlastn balvan, tak vyzývavý, že se musel vozík radsadit, ba penést. Pi tom se setmlo již tak, že jsme vidli jen na málo krok ped sebe. Koí táhl kon pracn za uzdy ku pedu, já pracn strkal a zdvihal vz. Již jsem zaal se rozmrzovat, když tu náhle zazni od hebene vrchu dusot koský. Ješt nkolik krok a s hry zazní velitelské „Stj!" „To se rozumí!" míním mrzut a pohádám vozku výš tím

ku pedu.

Opt „stj!" a je mn, jako bych slyšel cvakání bambitky. Vozka zarazil. Klusot se blíží, zárove znjí inící o kamení šavle

—

—

mže

co to nejspíš že se být, nebezpeného nic, žirovití dstojníci vracejí z výpravy. Skuten! Již tu stojí pede mnou oba, jedna postava velká, druhá malá. Za nimi jdou volní jich kon, ti se nezastavují a jdou

známou jim

cestou k

domovu

dál.

369

„Kdo slyším

ptá

jste?"

se

ozvnu dívjšího

postava,

vyšší

v jejímž

hlase

„stj".

„Cestující, libo-li."

„Odkud?" „Zatím

z

Bosny."

„Kam?" „Do Gliny." „Do Gliny krok.

— ted —

tady

— "a postava

ustoupí na

„Máte pas?"

„Nepotebuju ho v Rakousku jen ukažte." „Oho

—

co Rakušan."

„Je tma."

my

,Však

posvítíme."

si

Pas byl vyndán, sirky svítily. Pi svtle jich vidl jsem v kulatém oblieji menšího dstojníka stopy rozjaené veselosti, obliej vyššího byl sndý, chladný a ml, obrácen k pasu, velmi opravdový ráz. z

„.Jste

Prahy?"

„Ano." „Z Prahy!" vzduchem. „To

volá menší jste

a biík jeho

vesele

zafií

Slovan?"

„Nu ovšem!" „O Prahu znám !" „J)o Gliny nemžete," zaíná zas druhý, „nedojel byste ani do rána. Hned tu pod vrchem je strhaný most." „Vím." „Desetkrát byste zlomil vaz, cesta je také jinak ne-

bezpena s

námi,

seezány

— jsem

vyspíte s

odpovden dobe a

se

za vaši jistotu.

asn

z

rána

Vrate

se

dám vám

sebou!"

„Pojdte zas menší a

5

námi, dobré víno máme, tuze dobré !" nutí si ve zduchu celou škálu.

biík jeho hvízdá

370

„I

pojdte jen

naped." Rychle jsem

musíme

se nyní

komi,

za

jsou

již

daleko

rozho. „Zpátky!" kážu

voz-

Pomohu

kovi.

to

—

jde

jsme

vozíku, aby se v úzké cest obrátil a zas toutéž hrbolitou cestou zpt dol tam, odkud

vyjeli.

mne kráí menší dstojník a vypravuje o Praze. Každé slovo je sprovodno veselým šlehnutím, radj jsem se držel o nkolik palc dál, abych potm nepišel o oko. Podle

Až mne

to rozmrzelo, že komandující poruík tak vypovídá hospodského s rodinou jeho, která Vnesli mé vci sem se teprv musila hrabat z postele. a byli jsme s dstojníkem sami. Druhý dstojník zstal ne náhodou. venku „Stáli jsme proti sob.

dkladn

i

—

mn

svte,'' praví poruík „Tak prosím, ted se hlasem pidušeným. Vyteštil jsem oi. „Svit? — To bych rád vdl

ím !" „Vším, pane." „Nu, pane, tedy tím, že bych prosil za vaši protekci, abych dostal opravdu isté lože." „Dostanete. Ale abychom asu neztráceli

svte

se

„Co

mn

jnusím já se naopak."

„To i

—

mám svit? Kdo

Poruík

nahoru

—

již."

jsem, víte." usmál. „Bud stojíte výš než já a pak vám pedstavit, nebo stojím já a pak je

se

je zle,

jsem eský spisovatel, neodvislý

lovk

dol, nikdo nade mnou a nikdo pode mnou.

mj

Vždyf jste vidl pas." „Prosím, ukažte jej ješt jednou."

mn

371

„Zde."

Studoval že jste

jej

chvilku, pak ekl:

aretován."

„Musím vám

— A pro?" — a mám moc

„Stojí to v pase? „Jsem zde velitelem víte co

—

„To

íci,

k tomu. Ale

necht mne prohlídnout všechny

—

své vci."

ne."

mým

..Tedy musím trvat na tom, že jste vznm." Myslil jsem si: Už ta pražská policejní „trojka" je pkná vc, jaká pak je as ta žirovická Zitra pak do Gliny kdo ví jak, pak zase v mrzutosti Konen, at si ty košile a punochy, boty a knihy prohlídne že !

Ghn

ne?

—

A

prosím,

—

—

.

—

nahlas jsem pak ekl: „Prohlížejte si, ale ted abych byl prost všech nepíjemností

dkladn,

dalších!"

Bud to byla píliš velká praxe nebo píliš velká nepraxe a tedy úzkostlivost, ale matka nemže s vtší dkladností probrat garderobu svého jedináka, který jede poprvé od ní na studie, než probíral pan komandat vak mj. Step košil nesmírn ho zajímal a zobracel každou, spodky natás', snad aby se pesvdil o jich délce, do bot stril podivným spsobem ruce, slovníku nevil, že je slovníkem, eské zápisky jsem mu musil peložit, aby vidl, jak srovnávají se s horvatštinou. Pi tom všem ale nejvybranjší, opravdová zdvoilost, jejíž salonní tón zde v té horské pustin pekvapoval, celou proceduru mírnil a leckde jinde by vzorem býti mohl. Konen jsme se dostávali na dno. Tu jsem sob vzpomnl, že jsem v Benátkách byl koupil jarmarení italské písn a tmi dno vaku vytapetoval. Nebylo sice na nich pranic, byly as tak , národní" a zrovna tak hloupý jeko jsou jarmarení písn eské, ale mžikem mne projely dv myšlénky; za prvé pec jsem nevdl,

—

""

372

mn

jedno nehodlá-li pan dstojník stj co stj mít na íslo svých akt, a za druhé jsem nevdl, umí-li italsky. Umí-li, je arci hej, neuraí-li ale, mže snadno chtít považovat ve kvartu vytištné písn za jakés teba proklamace, které lepím na hraniáské výbžky Krasu. Tváím se tedy náhle již velmi netrplivým a rozhoeným. „Pane, dovolte," pravím, „eknte mn, pro u vás neplatí dobrý rakouský pas! Mám jej na cestách vždy pi sob, ale ve Francii, Itálii, Belgii, v Nmecku, ba ani v Turecku jsem ho nepoteboval, jediná zem, kde jsem není zas nic ho kdy poteboval, je Rakousko, a tu Pro se tedy vydávají a pro se platí za pláten. kolek!" „Jen se, pane, nerozkvašujte !" „Ale už jsem rozkvašen!" Vy se líbíte, „Nu tedy toho už nechme.

mn

—

pane

n

mn

!

bych byl vidl, kdybych se vám byl líbil hodinou, ale už mám ten malheur, že se líbívám až pozdji," míním a skládám zas vci. Dstojník oteve dvee a zavolá druhého dstojníka. K zárove vstupujícímu hospodskému praví: ,.A je nocleh dobrý pro toho pána a pineste nejlepšího vína! cokoliv pijde na stl, jde na ouet. Ráno o tvrté hodin máte zde bezpenou stráž, která vás doprovodí pes celé pohoí, pane. Podkoval jsem se za dvorné a pohostinské nabídnutí, pijímaje je v celém dosahu. Nocleh byl pak vru dobrý, postel istá a bila, ani to neškodilo, že kuata v téže komoe po celou noc tíkala a ráno i s kvonou na mé lóže vyskoila, alespo jsem nezaspal. nenucená Víno ale bylo vzorné a zábava pi a co nejpestejší. Podivil jsem se, jak mnoho ti muži

„Radš

ped pl

mj

pomrn

nm

*

373

v

tch horských

dobrým

úsudkm

pustinách

zdejších

se dopracují.

—

pece tou

a k jak

Zábava byla vždy

ilejší

už ani nevím, kolik jsem a víno jako by poád lepší v prbhu a na konec obdržel hubiek. Mezi rozmluvou potázal jsem se pec:

„Prosím

vás,

za

jste

mne vlastn ml?-

už jsem tu dlouho, ale pro svou pouhou zábavu tou cestou ješt žádný cestovatel nešel." „Dobe, za jste mne tedy ml?" „S poátku za vídeského ouadníka a pak „Víte,

—

„Pak?" „Za emisara. To je až hrza, co se potuluje svtem madarských, ruských, polských a eských emisar!"

Blehrad. 1870.

.

.

ode a£

.

Bli

behu

té žehnej, LáíO pivozníku, odraz lodici juž,

tam plujem k Béleliradu mstu.

—

A jak krásn stojí zde to msto Zrovna nad stokem dvou velkých ek, chladné Sávy a velebného Dunaje. Zdmi a valy obehnaná koruna jeho vysoko se nese na !

vystouplé skále, jako strážná vž strmí Blehrad a hledí pes vojenská sídla Hranice do požehnaných rovin uherských a do kypré Slavonie. Na výboj a odboj je stejn

pipraven.

samo místo srbského sídla vysvtluje celou historií devních dob, bohatou a krvavou, opvanou národními písnmi vzdálených, nmeckých kmen. *) Blehrad byl vždycky klíem k balkánskému Již

jeho, sahající do

i

ml

poloostrovu a nejrznjší pány. Byzantinci, Bulhai, zde vládli, pak Rakušané (prapor ernožlutý vlál tu za Sigmunda) a mezi tím i po lom se zde zaskvíval

Uhi

*)

Vždy

je

známa nmecká národní píse

Eugen von Belgrad", složená njakým Vídeáci ji parodovali, jako vše:

historická,

braniborským

Feur das viele tuerkenmorden gab der kaiser ihm den leopoldiorden und eine monatliche gratismffe.

„Princ vojínem.

!

375

plmsíc,

Osmanv.

nejprv co znak Byzantincv, pak „Darol džihad" náboženské války Turci trefn Blehrad.

—

— dm

nazývají

Blehrade, cáeviny hlavo, Blehrade, od Stambulu bráno

Ta brána Stambulu

Turk

jo

dobyta, vrácená Evrop.

se zde rozsypala jak se rozsypala ta krásná

Moc ble-

hradská brána „Stambul Kapu''. RozpomenulC se konené náiod srbský sám nad sebou a podniknul boj poslední. Již díve byl dosti se nakrvácel v bojích nesíslných, pec se mu nedailo, aby byl na delší dobu sprostil se jha tureckého. Blehrad byl již hlavou knížectví národního, ale hlava té hlavy, pevnost blehradská, panující Dunaji Sáv krajm, byla stále ješt v rukou osmanských a nenáležela národu. Již náleží. Stopy boje posledního a rozhodného nejsou ješt odstranny, divn se mísí život nový do života starého. erné zíceniny trí na obou i

i

Bílé, lesklé vížky as desíti mešit klidn svítí vzduchem, ale slechy jsou proboeny, vnitek prázden. Vidíte tamhle tu poboenou stechu kulatou ? V mešitce pod ní sehnali a ohradili se Turci z msta, na stední se vyšinul sám a sám ozbrojený venkovan, prolomil ji a seskoil mezi dol, s jataganem mezi zuby a bam-

svazích.

n

bitkami v rukou. Tlo jeho pokryto as padesáti ranami, ale mešitu soudruzi dobyli. Vyjedete-li si ven k Avale, k romantickým zíceninám nad lesnatým vrchem, sejdou se kolem vás obyvatelé tamjších vesnic, pijde gajdáš, zataní se kolo a mezi diváky ukážou vám hezkého hocha s bodrýma oima, ve zcela chudobném šatu sirotka po hrdinovi, o nhož se nestará nikdo. Ne snad že by sob národ nevážil hrdin svých V museu

tm

—

!

blehradském

stojí

Neruda, Seirané spisy V.

venkované

s

nmým

obdivem ped 05

376

podobiznou hajduka Velká,

me.

s

velostí pohnutlivou hladí

Brankovi zasvtil u Smedereva

jejž

— ale národ

je

chd, umít za vlast smrtí hrdinskou je pouze povinností. Na mnoha místech pevnosti jsou ješt nápisy z koránu a zstanou

Vedle bývalého státního zde na památku. vzení Nebojse (kulatá vž, v níž sedl také Jefrem, bratr Milošv), stojícího zrovna na krajním výbžku mezi obma ekami, perou trestanci klidn prádlo vojenské. Turecké pedmstí na svahu k Dunaji je poboeno, zdi kolem bývalých harémk strhány, zahrádky rozšlapány, a mezi

ssutinami

orientální luza.

Ve

zahnízdila se cigánská a jiná špinavá spatíš jen Turka jednotlivého,

mst

Všude zíceniny a všude zas z nich vyrstající tvary nové. Staré a nové, národní a cizí mezi sebou, vše se teprv kvasí, nic není ješt urovnáno. Vojsko i co do kroje a tedy spsobem až nerozumným zízeno dle vzor cizích, pošta nepravidelná roznášení list sveno i celníkm prohlížení vcí u píjezdu a další pasovní pronásledování nejmrzutjší a nejimpertinentnjší z celého svta. Náhledy politické rovnž samý teprv kvas. Nyní tu o hozené na mladého vládce a v loni jsem vidl, s jakým soucitem v Topideru, krásném tom parku na behu Sávy, obstupovali místo, kde ped temi lety byl zavraždn kníže Michal, a jak úcty pln tamtéž v prostém koaku, ozdobeném jen tureckými malbami a šílenou jich perspektivou, uschovávají každou památku na Michala, šátek zbarvený jeho krví, skývu chleba, ano pibylého

to kupce.

!

—

—

pum

—

plácaku na mouchy. Spoleenské pomry rovnž nemohly se posud ustálit. Krásný, bohat nadaný lid trpl píliš dlouho a píliš mnoho. Zvláš trpl lid blehradský a píse o Jovanu je skoro pro všechny Ble-

i

hradany

typická:

;

377

„O

Jovane, Beogradjaiiiue,

Blehrad

za tebe mi

„Nechf

Sloužil jsem

jedno

lelo

druhé

—

zalioiel

v

leh'

ohnm

—

!

"

žárem pozihoel!

nm

po Ii tžká

lela

:

za lepu dvojku.

ieto

za vraného

tetí léto za

zbra

kon,

bloskvoucí.

Které léto za dívku jsem sloužil,

úmorné to bylo hrozné léto. žena morová mi dívku vzala

:

kon

jsem sloužil, smutn se mi léto ukonilo, vlci sndli kon mi vraného které léto za zbra jsem pak sloužil. ono ieto bylo hajdiilivo. hajduci mi odnesli mé zbran. které léto za

mu

a skuten vypadá krásné okován". Má ale tu ist orientáhií zvláštnost, že vypadá krásn jen z povzdálí, turecké hospodáství vtisklo také jemu ráz svj. Jak vejdem dovnit rozvalina, prach, bláto, k zoufání mizerné dláždní, smrduté, neisté postranní uliky. Když prší, zapáchá vše jako namoklý hnj a stokami valí se shnilá sláma. Toho osmanského ddictví bohdá

íkají

Blehrad

—

.,(lunajská

„zlatými

rže"

behy

—

brzy se

Blehrad

sprostí.

Národ

vzroste,

s

ním

hlavní

Vždyt má Blehrad polohu až k závidní šastnou! Je jakoby srdcem dunajských kraj, a jen až bude více žil pinášejících erstvou krev, rozbují život kouzeln rychle. Scházejí jen ješt železnice, aby se rozpoutalo bohatství krásné zem a otevel i sblížil ostatní svt. Obchodem, v nmž má Srb štstí a uznání hodnou piinlivost, hlavní se stane zmna. Posud ml obchod

msto

jeho.

25'

378

málo pomcek, železnice žádné, silnic také ješt ne všude dostatek. Na luinách za Blehradem vidíš celé karavany soumar, jako u svtoznámého mostu za Smyrnou karavany velbloud. Nyní ítá se v Blehrad ke 4U OOU obyvatel, íslice se za krátko zdvojnásobni. Již se to obí mlád hýbe. Na všech koncích se tu kopá, reguluje a pestavuje. Šindelové stechy barák se posud je tu jediná ulice strhují. Ulice se vyrovnávají zcela-upravená, vedoucí kolem knížecího koaku. Námslí posud bylo námstí jediné, kalameidan. se vymují strategicky pedepsaná to, v polokruhu rozložená a nyní již ásten stromky posázená prostora mezi mstem a pevností. Pknjší budovky soukromé vyrstají jedna po druhé, obstojné hostince se množí. Veejných krásných budov ovšem ješl málo. Škola a zárove museum vystaveny vzornou obtovností jednotlivcovou; dosti pkné

—

—

nmž

dv

dobré jsem seznal a uvnit rozložité divadlo, v síly mužské, a nabyl pesvdení, že neuení se úlohám niusí tam míti od nás; píjemný, ale neknížecí koak. Úady jsou posud v místnostech neúhledných a špinavých.

Vším tím proudí

život pestrý,

jižn veejný, smíšený

možných „lidských bylinek". Bazar je se svými povýšenými budkami a otevenými krámky podoben bazarm menších tureckých mst, krámy nebohatý, kaze všech

várny ist po turecku zízeny, tedy neisty. Zdivoilých pouliních ps, zddných po Turcích, valn ubývá. Fiaki po velkomstsku drkotají pes nebezpené dláždní pebíhají ulicemi dobe chovaní a po malomstsku šttinái. Postavme se na chvíli do hlavní tídy, zárove tržišt. Kluci práv se loudají do školy, dovádjí, a každý

okamžik

slítne

pecházejí

nkterému fes s ern odní

etní,

hlavy. popi,

s

Vážným krokem eckou kulatou

379

apkou na hlavách. Mouenín nese lopatu na ramen, jde do díla; syn habešských hor zde nádennií. Voda se soudkem pokikuje a nabízí do vody „slada", chutného ovocného závaru. Ženštiny nosí v krásn tvoených amforách na hlav vodu dom. Pkný štíhlý chlapík pijíždí na malétn tureckém koni; v jeho pasu jsou dvacatory vci, jatagan. bambitky, dýmka, sáek, nože a t. d. Pší muž, v národním ovšem kroji, jakož zde všichni, nakupuje sílu potravin a rozdluje sprovázejícím ho vojákm, je to „robiáš" i aby nakoupené nesli si do kasáren trestanec, ale bez pout. Jsou tu prodavai a prodavaky. Ženské mají rozmanité, ale vždy malebné frizury, nkdy vlasy upraveny do

—

sedla,

nkdy

do vnce,

s

dýnkem

ze

samých peníz

slo-

Oasto také kryje hlavu fes, ovinutý šatem nebo prostý. Roucho splývá v dlouhých ízách, adra jsou zcela rozhalena. Odhánní plod je prý zde jižním Prodavai, vesms mužné, pkné postavy, zlozvykem.

ženým na

drží

šíji.

kohouty nebo

jehata pod ramenem.

Hlavními

pedmty

tržními jsou zde cibule, tvaroh, štovík, saláty, semena, boby, lj, uzenina, chléb, uzenky. A „všechno ostatní", stevíce, sáky na peníze, trepky, emení, náiní emenáské, koláské a kováské pro domácí potebu. Zcela nový vozík, sotva okovaný a nenatený, a v

nm

sedí

zhotovitel

a

má

dlouhou e, Hned vedle rozložilo se nkolik k

posluchastvu

každém kuse zvlášt. vetešník; jeden z nich nemá nic jiného než hlinný as deset vaeek a devných Ižic. Jiný je krajá a v antikváem. Má na stolku as padesát knih beze vší ceny a o

nm

v dvacíti jazycích mimo literaturou zanáší se také správkami a práv pišívá jakémus kolohnátu na loket záplatu. jen žádného Vidíš zde nejrozmanitjší postavy ;

—

žida, žid

mezi Srby nepochodí.

Bukurešt. 1870.

I.

V malých, elegantních vagónech, na nichž anglická prmyslový výrobek má každý v Rumunsku firma hnuli jsme se z nádraží durdvfirmu zahraninou ského. Celé bylo zahaleno v jediný, žlutý oblak prachu. Od pístavišt dali jsme se slepo vést k douan. od douany jsme se ve fiakru prokašlali k nádraží, nyní letl vlak, v pláni bylo ticho, nevtrno, vzduch istý. Již s parolodi hledli jsme s nemalou napnutostí Homaníe. Jaký to rozdíl mezi obma behy zde k tak velebného Dunaje Turecký, pravý beh vršitý, skalnatý a romantický; beh levý, rumunský, plochý. V právo, výšiny dosti srázn se níží k vod, zdá se nám, že vidíme pece ádný kus zem: v levo, nikde mez neb ohrada horská, pec jako bychom vidli jen zcela úzký proužek behu, tmavou

—

—

urdvo

behm

!

vn

vn,

a

a

linii

ekou a modrým nebem. V právo Slovan úpí v okovech moslemínv, Romania, kde v bhu nkolika zro-

mezi zrcadelnou

staré Bulharsko, kde

v levo

mladá

mánštilo,

odcizilo

tureckém

behu

msteko

s

se

vk

nkolik

kmen

slovanských.

Na

vysoké lesy, hndá, nerovná pole, nkdy bílými minarety a vysoko ohrazenými za-

381

nkdy zas balharská ves, vlastn skupcnina zemních dr a hlinOných hromádek, bydhšl neskonale chudé a smutné, vypaílající jako vkolí njaké opuštné cihelny u nás. Nkdy zas turecká strážnice, na jejíž bílých stnách uhlím napsáno nco z koránu, a ped jejímiž dvemi sedí na skížovaných nohou strážník, lhostejn pohlížeje dol na džaurský koráb a k protjší strano, odkudž už tak asto perazily houfy bulharských emigrant. Na rumunském behu ani msta ani vesnice, jen nkdy že nkolik smutných vrb perušuje nudný profil. Ob as plíží se tam povoz, ped nímž nkolik pár erných buvol s krátkými, placatými a vroubkovanými rohy. Pak zas malá strážnice s optickým telei^rafem stráž, odná prost v plátno, vzdává našemu parníku est. Nyní ale jedem už parou po té rumunské pláni. Pejeli jsme první štací a opt po obou stranách rozlehlá hndoerná pole „erného Valašska". První letošní sklize by odpoinku již je ukonena, zem lid odpoívají, nebylo teba ani jednomu ani druhému. Kde se pracuje, dje se jen k vli mladé, skoro ješt nedostavené železnici; vyrovnávají nízké strán a jak hluboko kopají, všude ješt erná mastná prst! Avšak dlníci jsou pohodlní, liradaini,

;

i

a

tu openi o své nástroje, zevlují a baví se, ani náš vlak jich neznjímá. Na hlavách mají bud širáky nesmírné velikosti, bud vysoké kuželovité a huaté epice. Plátný jich šat. domácí výrobek žen, sestává jen z dvou kus, z dlouhé košile, na ramenou peste vyšívané a kolem tla koženým pasem stažené, pak z širokých spodk. Na pasu mají co jedinou ozdobu velké, všelijak pracované mosazné stojí

pesky, na nohou nkterý opánky, vtšina nic. Huaté šuby a vlnné kepenegy s rukávy v pytel zašitými leží po zemi.

382

Letíme dál a dál. Jednotlivé vesnice se kmitnou kolem nás, samý vysoký plot, proatí a rákosí a trící do vj^še bidla studní. Pak zase pole, nkde ovácké ohrady, nkde širé pastviny, poseté rozkvetlými pivokami. Celá plá je tu jako rozložpný purpurový pláš „slunce políbilo zemi a vykvetla Romania!" již Z urdva do Bukurešti je jen nkolik štací jsme vjeli do svtlého nádraží hlavního msta rumunského.

—

—

Vlak zastavil.

chlouba Rumun, budoucí , Paíž nad Dimbovicí," svtové msto rumunských sn Na jeho historii není nic zvláštního, jeho pvod sáhá v íš povstí V zemi Bulharv !

:

je „vesnice"

Varna,

moe. Tam

žil

jejíž

bílé

pebohatý

roucho

líbají

vlny

erného

Bukur s krásnou dcerou svou, „jemnou jako pel lilie", jak íká básník Bolintinian, „krásnou jako kzle", jak by ekla rumunská píse národní. Jmenovala se Guzla a nápadník bylo mnoho až ze zámoí. Otec váhal a možno, že dceru ekání omrzelo, Jafet

k

s rána prázden. Zárove zmizel nejZara a nejvrnjší otrok, mladý Ibrahim. Jafet vsedl rychle na híb Kebir, aby pudem svým si vyhledalo matku Zaru. Avšak dlouhá byla jeho pou, sedm dní a nocí hnal se úprkem, až došel prales rozkládajících se nad Dimbovicí v zemi Dákv. Zde peobraz lásky kvapil v houšti oba uprchlé milence pemohl jeho hnv, místo kletby dal jim požehnáni. Pesídlel se s veškerým bohatstvím svým z Varny sem k Dimbovicí a založil Bukurešti, to jest „msto radosti". Dobe, že jsme se pi vydávání Msto radosti." vak opozdili a fiaki bukureštští že se mezi tím zadali. Cekáme na návrat nkterého z nich, sedíce na svých zavazadlech, a hledíme k mstu. Jaký to krásný obraz! Od nádraží kloní se mírné návrší dol k Dimbovicí a na

náhle byl stan

lepší

Jafetv

její

—

,,

—

!

383

protjší stran vystupuje netušené velké, rozlehlé msto v širokém rámci zelených zahrad a sad. Vše se tam tpytí, jako by bylo msto vera teprv vykvetlo Domy J50U bily a velký, stechy pokryty plechem bud bílým a jak stíbro lesklým, b d cinobrovou ervení nateným. Uprosted každé stechy sklenná kuple, lanterna to osvtlující vnitek domu. Sto kostel eckých roztroušeno tam, každý má nkolik kuplí a nkolik vži a po všem je rozlit jižní žár kvtnového slunce a vše se leskne a tpylí a jiskí, že až oko se rozechvívá a se uhýbá k svžímu zelenému vnci. Ale zase se vrací zpt, aby znovu a znovu se noilo v to moe ohn a stíbra !

II.

—

—

už jsme na prahu Orientu Avšak co plátno a „Paíž nad Dimbovicí" je Paíží orientální. Pi mstech Libí-li se ti na Východ platí neuprositelné pravidlo msto z vní, nechod do vnit, a jsi- li uvnit, nechod nejvnitnj. Vejdeš-li v Bukurešti nejvnitnj, na p. do ovanul duch špíny najatého pokoje v hostinci, jako by spojené orientáln-románské: jen v hostincích italských najdeš cos do špíny podobného, ale daleko ne tak dokonalého! Sedíš-li v krásném bazaru hlavní tídy, pod :

t

sklennou stechou, v chládku na velkých dlaždikách, kávu a hrabeš se v pl stu asopis, snadno se vmyslíš v nkterou paížskou „passage", ale nevycházej

popíjíš

bazarem ven až na konec, do postranní ulice Projíždíš-li se podveer mezi koáry plnícími širokou, drobným, kemelovitým pískem pokrytou a stále kropenou Ghaussée, poblíž díváš se na elegantní landaury, které stojí v hrající vojenské hudby jako pimraženy, a na ty elegantní, !

ad

!

384

krásné dámy v nich, které nedbale nataženy „sedí tu procházkou", vmysh'š se snad v ástku Elysejských polí, ale nezahýbej hned v právo do tch uliek zámstských Bukurešf je mlád jako celý rumunský národ. Neví ješt, co vlastn chce, chtl by všechno nové, jinde záící, veliké, nemže se také ale síci ješt té skoepiny pvodní, forem starých, k umní neb zvláštnímu rázu nerozkvllých. Bukurešt teprv se vyvinuje, teprv zaíná rst do krásy. Nových velkých budov je dost, jsou vystaveny na velmi vhodných místech, ale jako by jen chtly psobit perspektivn, pro zevní pohled na msto, nemají žádného slohu a žádné krásy. Jen ten velký poet lanteren nahoe dodává jakés zvláštnosti. Elegantní hlavní tída je založena, ale ne dostavena; stojí v ní také knížecí palác, malý, nebohatý, jako leckterá villa u nás, a hned vedle nho umí smutné síceniny. jichž majitel na nové budování ani nepomýšlí. Palác v Bukurešti vbec není. Ukazují ti jeden neb dva, Brankovan, Ghik, íásádky jako dla a stízlivý jako kvakér; vápenný nálep se s nich drobí, vynívají nahé cihly, špatn pálené, nikde mramor, pískovec, žula. Nové budovy budou záhy vypadat rovnž oprchale, nenit materiálu po ruce. Daleko široko žádný kámen, co se ho z hor naveze, váží nesmírnou cestu, dovoz je drahý vidli jsme, že pes tyicet buvol bylo zapraženo do jediného nákladu pda je za sucha bezedný prach, za dešf bezedné bahno. Dráha železná je teprv jedna krátká, z urdva na Bukurešf, druhé, která míí k Multansku, teprv upravují

—

;

nádraží,

venku u Marmason-Kasarmy.

Stoticet kostel a žádný nestojí

za nic.

Všechny

v mnišsko-eckém slohu, samá kuplika, vžika, architektonické tajtrlictví. Ulice nejvíc ouzké, hrbolité. stoené, nevidl jsem ani jedinou rovnou „ulicu" i „stradu" i

385

a jak

„caleu"

to

jmenují.

Názvy tch

ulic

jsou také

divnou smíšeninou, uril je smysl náboženský, historický politický. Jedna se jmenuje „Saul", druhá „Palestýna", tetí „Ghika" lid neíká jinak než „šlechetný" Ghika tvrtá .Gogalniceano" dle Michala Gogalniceana, bojara multanského, jenž úkazem ze dne 2. kvtna J864 tyry statisíce nevolník uinil lidmi volnými, Gode Napoleon, porotní soudy, civilní satky a všeobecné nucené, jakož bezplatné vyuováni zavedl, a vedle loho co velký i pítel a ješt vtší nepítel všeho slovanského proslul. Také je tu „ulice spravedlnosti", ale už daleko venku, v pedmstí Mahala, kdež se také nalézá „námstí svobody", velmi neurovnané a kaluživé jako prozatím rumunská svoboda sama. Námstí vlastn vbec v Bukurešti není žádných, alespo ne lepších, také ne soch neb ehokoli monumentálního. Za to je astý nápis „gradina" zahrada odvodnn, zahrad tu plno, veejných, soukromých i hostinských, a jsou pední okrasou Bukurešti. Zmínná Ghaussée má po stranách rozlehlé, pkné sady. kousek za mstem je píjemn stinná Banssa, skoro uprosted msta leží rozlehlé Cešmedžiu, park rozkošný s vysokým stromovím, širokými procházkami, i

—

—

Nmc

—

—

Dláždní je prarozmanité, t. d. ástech bud devné krokve nebo nic, obyejn nic, v novjších hrbolitý kámen nebo nic, obyejn opt nic. Proto také za pkného poasí visi nad ulicemi oblaky prachu a za deštivého je jimi tím pknjší plavba, rybníky, restauracemi a v nejstarších

roury, bžící se stech, koní tak ve výši domuže náhlým otvorem a nutí t utéci se ped jich proudem do prosted uhního potoku. V starších ástech msta zajímá sloh veskrz devných a jednopatrových budov. Nkterá slemena jsou dosti pitože vodní

rostlého

reskní,

schody do

patra

nejdou

vnitkem, nýbrž jsou

386

upraveny

ze

voln vzhru.

dvora

Dlouhé pavlae bží

—

nad hnojem. podél celého patra a slouží co verandy Zde mžeš na rozmanitých štítech studovat také národní umní výtvarné. Obrovské slunce svítí tu na pf. na neprodej mléka. vinn beící telátko a to znamená Hned vedle utíká mouenín po poušti, nevidíme nic než jeho, pouš a nebe; ale nad tím je nápis „leu de auru" on totiž utíká ten mouenín ped (u zlatého lva) njakým lvem, který je nkde vzadu. Naproti oznamuje štít, že tu bydlí pomocnice ku porodu. Panenka vznáší se ve výši a svítí na poprsní portrét Maria muže dole, kterému babika podává dít. On ale ten otec má už stíbrné vlasy a panenka Maria usmívá se tak njak divn.

—

—

nmu

—

—

III.

—

jaký div, Mlad se vzmáhající msto a mladý lid Vyšli jsme si že v Bukurešti je živo, ano velmi živo s rána, abychom tím životem se prodírali hned Vystoupíš z hostince a již jsi v proudu. až do noci. Hranaté, povzneslé postavy selské strkají t mezi svými kepenegy dol k Dimbovici, etní buldoí pletou se ti mezi nohy, a frkající kon, pyšnící se pod obloukovou, !

asn

pomalovanou ti

a

naped u

voje

kladou tlamu na ramena.

devným mstkem

pejdeš chatrným

latí,

dvrn

se stlait

vrchem,

pipevnnou Necháš

a

jsi

na tísnícím

se trhu potravin.

Zápach hnijící krve a rozkládajícího se' loje zaráží ich. Masné krámy, ale jak neisté! Hned vedle zas zápach jiný, z ryb dunajská vyza a ernomoský skombr a sfolie blýskají se na dlouhých tabulích. Zahradníci tu nakupili své zIdoží, mezi nímž zeleniny a saláty, že po;

387

dobných kopiv po celém svte není; sedláci nanesli živých jehat. Zde se nosí vše na bidle, položeném vodorovn pes rameno je pivázáno k vli rovné váze k obma koncm bidla a meící jehata visí hlavou dol jako dva zvony. Vedlé stojí tvarožníci. houpající na s^ých bidlech tvaroh v promoklých plachtách. Selky sedí po zemi a mají ped sebou kupy brinzy v zelených homolích a beky másla. Jak nechutn vypadá to mazavé, špinav bílé máslo, nevyprané a jako by porostlé samými ;

bím

ty staré selky Na nohou mužské boty, na tle neupravenou plátnou sukni, bicha liachoilá, zcela obnažená adra spálená, obrovská a visící hluboko dol. A jak pkná jsou ta švitoící selská dvátka! Vzrst svižný, boky pružné, tílko k peštípnutí. ple jako svtlohndý aksamit a oko zrovna vulkanické. Na nohou mají sandálky s erveným emením, modrý šat uprosted otoen pestrým šálem, od krku splývají

chlupy, a jak ošklivý jsou

!

dv rzn barevné zástry. Na hlav do hebenu svázanou, nazad svislou bílou plachtu, jako Slovinka svou krásnou „peu", jiná má hlavu prostou, do lesklých, modrav erných vlas vpleteno plno dukát a do cop plno kvtin. „Tica Tica!" volají na sebe se všech stran, jako by se žádná jinak ani nemohla jmenovat než „Tica". Velké houfy bob stídají se s vrchy cibule nebo pšeniných a kukuicových chleb. Vedlé stojí penosná traiterie s jemným peivem a pekái na erstv se smažící omlety Dále zas cukrá s vodou, v níž plave led, s citrinádami a velkými sklennými nádobami, v nichž perlí naped

a vzadu

má nkterá

—

hustá a žlutohndá „braga", jakýs to pšeniný kvas. Zas vrchy meloun a okurek, vodnic a zelních hlávek. A mezi tím se tlaí kupující mšEanky, žvatlavé, že až uši brní. Posmívají se starému Turkovi, jenž tu nakupuje

!

388

svou skromnou stravu. Už se z podunajských knížetství, nemohouf pro zvláštní své zvyky žit jednotliv mezi cizinci — bíih ví, co toho staeka zde zdrželo Hedbávný jeho bílý kaftan splývá s nahrblých zad až k zemi, dlouhý bílý vous se tese jako ve vtru. Projdem nkolika výbžky trhovými, kanafasovým, ševcovským a t. d. a vracíme se zase do msta. Zde proudí již co nejživjší ruch. Fiaki lítají jako zbsilí, nkdy také již projíždí se panská ekypáz. Fiakr je v Bukurešti na tisíc, soukromých ekypáží pes deset tisíc, brení voz zní mstem jako stálý vzdálený hrom, a trvá po celý den, až pozd pes plnoc. Nasloucháme rumunštin kolemjdoucích nkdy se nám zdá, jako bychom procházeli se mezi starými ímany, mluvicími latinou, nkdy zas zalehají zvuky ist slovanské „otrava" (jed), „daru" (dar), „glas", „bogat", ,.prea vesel" mele se kolem našich uší. Ale „Nény Nényi" zní to stále ze všeho ped každým domem sedí chva alespo s jedním díttem, stále je hejká a stále na n: „Nény Nény!" Každý tetí lovk je pop, chlap umounn erný. Bukurešt je mozaikou všech náboženských vyznání. Jsou tu ekové pravoslavní a rumunští, katolíci, evangelíci, židé orthodoxní i reformovaní, arménci všech tí odrd, baptisté, methodisté, lipované, kteí jako Motuvali Hbanonský rozbijí nádobu, z níž se jinovrec napil, ano i švábsko-jeruzalemská sekta Hoffmannovc, kteí Palestýnu znovu zalidnit chtjí. Vojáci pecházejí leniv sem tam. Jsou odni bud národn v plátno, bud parádn ve vojenský kroj francouzský. Dstojníci jsou elegantní, prostí skoro vesms krásní lidé „Rumun jnko dub" a tvá vždy pirozen intelligentní. A každou chvilku zaskuhrá podél chodníku njaký žebrák, „árovejce

dávno

a

zeleninu,

codenní

mosleminé

všichni

vytratili

;

—

—

;

—

—

389

krásn" ohyzdný

;

mrzák

zvláštních

má

již

zas jen

Cai-

než Bukurešf. Nejvtším nepítelem rumunské krásy zdají se být neštovice, tak deset percent lidí je jich hustými stopami znamenáno. Potkáváme již elegantní dámy. Mužem zase studovní zvuk rumunštiny -— jak zní sladce, jak to zvoní lovk uví, že mohl Alexandi v básni „Mariora FloJen kdyby riora" rýmovat až osmnáct verš po sob! nebylo práv divadlo již zaveno, kde se dávají hry od FJiadiho. Ponescu, a t. d., a kdybychom tam mohli slyšet jen kdyby nebyla také každá dáma deklamaci! Ale líena! Je zde elegance! Od aristokratek až k švadlenám, alespo vše po paížsku, každá švadlena musí mít ješt že nejsou drahý a že dvoje nové skvostné šaty si je mže koupit, když jen nco jiného odprodá, na p. mravnost. s módními titrami je plno, vbec krám se vším všudy. Obchod je zde velmi živý, jen že pro Rumuny negativní, konsumní. Jako mají prmysl Angliané a Francouzi, emeslo Slované a Nmci, mají zas obchod ekové a židé zcela v rukou svých. Jen jedna Prodávají na p. zvláštnost je v zdejších krámech. koí mají v jednom ervené huaté plášt pro koí lirad

víc

—

I

—

msín

—

Krám

—

—

a k tomu llauly, v dešti všichni ervené plášt v druhém belgické krajky a ílauty, v tetím ruský porculán zdá se, že celý rumunský národ píská a flauty Nadešlo poledne, pojme k snídani, zde se snídá a obdvá po Francouzsku. Pjdem zas naproti divadlu k svému Lazarovi. Kdo našel v Bukurešti hostinec, v jen trochu obstojn jísti mže, af si nálezu váží. My první den nedostali pranic k jídlu, co bychom byli vbec spolknouti mohli, druhý kyselou polívku, po níž nám pibylo vzájemn nanic, a teprv vera ráno se hodilo, že jsem si máslo místo na housku dal do kávy tu

—

nmž

mn

:

390

máslo za smetanový, extra pidaný škraloup. Lazara není jako všude jinde urážejícího nápisu: „Nu

inaje bílé

U

est

e

—

credit-'

neeká"

„zde se

—

jí

se

tam dobe

v besídkách zahradních, posluha je srbská a mezi jídlem produkuje se duetto, italský tenor, zárove kytarista, s falseteni á la Lukeš a citem á la sentimentální švadlena,

a ílautista, jenž dlá kolem toho nejpodivnjší fioritury. v Bukurešti jako v Po snídani je siesta až pes tetí. Pak' teba zas procházka, po té obd, pak ve vozech korso na Ghaussée a pak si zasednm do nkteré vtší restauraní zahrady. Obyejn tu hrají dva hudební sbory, jeden vojenský samý Cech a druhý národní.

ím

—

—

—

do potu slabý. C-inibál, troje housle, kobza (basa), cello a pak njaký svazeek pišfal, na njž se hraje a la Papageno. Zni to divoce, jako když vichice po kamení skáe, rythmus dlá samé náhlé kotrmelce, melodie vlastn žádná a nekonená. ardaš uherských cigán je naproti

Tento

je

tomu symfonií pro

salón.

svtem, procházejí se, co nejnenucenji. Zrovna vedle našeho stolku sedí dámika s panákem. Ona má nohy pes ti sesle nataženy a kouí cigáro to sice není, ale , poteba Zahrada

plní se elegantním

sedí, baví se

—

pokrok pec". On, pravý „oin de lume" i obratný svták, škádlí ji a bére jí cigáro z úst. Nco jí povídá veselého, snad Sionovu píse

Ty

mj

bože,

vždyt cigarko

hodí se jen pro muže,

tob ztrpí ani líbal

Ale

—

už

ji

rlíek,

nemže

políbil

píec

!

že se I

Nu

lak

vida

—

mže

se!

391

IV.

Krásná Romania lákala už mnohého. Poláci Rusové, Fanariolé ukládali o ni Nejvíc ale utrpla náRumunský národ ml osud všech nás jezdy Turk. národ východnji bydlících, že staletí protrval v bojích s Tatary, Huny a Turky, že zakrvácel se odrážením nájezd, aby tím klidnji mohla se rozvinout Evro{)a západní, pak je.št ztupit ten východ, že není v tomtéž stupni a rozvoje. Valašsko a Multansko mlo své „vodu" vojvody a za tch byl národ „mosaznou branou, o niž se ohýbala saracénská ocel jak olovo." Barané a Farka•šané, Michalané a Rosidevedi, dorobanci z Tirgovistu luníci z Buseska, Alutové, Romanaci, Cíni stejn slynuli kmenovní svou hrdinností, až podlehli. Zas vstali z hrobu, od roku 1822 mají své hospodary, od doby Kusový jsou spojeni v jednu zem, Romanii, „dceru staré i

Madai

i

—

—

—

i

Rómy".

Zem i národ rozkvetli, jako by slunce jarní náhle bylo vyskoilo z mlh a zalehlo vší silou do jich prsou. Jsou poprvé spojeni, zcela volni, a poprvé milují pln samy sebe, svou minulost i pítomnost. U vdomí síly, jakou jim samostatnost dává, hledí do budoucnosti, a u vdomí své národnosti hledí se pro vtší ješt sílu slouit alespo duševn s románskými soukmenovci. Na sloup Trajanov v jsou staí Dákové vyobrazeni poddaný, potomci jich hlásí se nyní voln co národ a s pýchou k poddanství tomu. Písmo své, posud kyrilské, již všude pedlali na latinské; ídili se dle zvuk a

dvrn

ím

ímu

známek

italských, ale

ze slovanštiny,

ty se

Neruda, Sebrané spisy V,

rumunština pebrala zvláštní zvuky musí vyznait a azbuka rumunská Ofi

392

vypadá prapodivn {d, , s má také cedilly, a circonflexy, d.). Historie novjší literatury své sice 7, u corony a t. ješt nemají, ale do starší poítají zcela smle Virgila, básníka Aeneidy.

Není tak chudá ta jejich literatura, klassická díla pekládají si velmi piln, sami vynikají v ballad a lyrice.

Ješt minulého

vku

dávali básníci

písn

—

své

cigánm

—

jako starší troubacigány zde nazývají „ervenými fesy" douri jaculatorm, a ti je rozšiovali krajem, co plody anonym. Nyní už znají celou radu pveckých jmen, Alexandriho, Siona, pede všemi Bólintiniana, ano známého Rakousku Demetra barona Petino, jenž pje nadšen, že už seznal „krásnjších zemí" než je Bukovina, jeho vlast, ale žádné, kde by byl „tolik, ach tolik lásky vrnost, skálozažil!" A proto „jí co Rumun pevnou pisahá." i

vnou

Vlastenectví je pedním faktorem rumunské lyriky, jako u nás. Ballada sáhá do minulosti a velebí potomka Dragotv, Štpána Velkého, národní hrdiny Horju a Kiosku, nám jen z eských marionet a tedy komicky známé, šlechetného Radu, Itula, Botanula, Dobru, Mirzu, Michala, Jana Korvina. asto setkáme se se vzdechem politického vypovzence, osudy národa vyštvaly dosti za hranice. Ani o své lásce k dívce nedovede básník zapt, aby nepidal garnituru vlasteneckou. Písn erotické jsou obyejn provedeny tónem národním, formou „hóry" ízpvu k tanci) nebo „doiny". Tato, nech už je to „doina, doinica lásky" nebo zášti, smutku, pomsty, zaíná co do melodie vždy táhlým smutným tónem a co do slov vždy oslovením njakého „zeleného listu", jenž už má význam svj historický. „Zelený lístku dubový!" zahajuje zpv o hrdinnosti, rže, fiala naznaují lásku,

pvc

:

393

vrba lásku lichotivou, granát zvláštní událost, jahoda svatbu, pep nevrnost, líska nevrnost vrnost, list z jedle smrt, protože jedle list nemá. Ješt nejsou Rumuni se svým bojem za svobodu hotovi. Již podotknuto, že teprv roku 1"'64 bylo nevolnictví úpln zrušeno. Zvlášt cigán nikde nebyl po tu dobu svj, dnes ješt ml rodie, ženu a dti, zítra byl již od rodiny odprodán, maje menší cenu než pánovo híb, a za týden již ho zase nový pán prohrál v kartech místo sázky desíti dukát. Vše to se zmnilo rázem. Nmci íkají, že není rumunský národ ješt dosti zralý pro tak velkou svobodu, jakou má, ano že se svoboda vbec ani nehodí pro národ tak mravn zkažený. Jako by k svobod nebyl schopen lovk již v kolébce a jako by nezkrácená lidská práva nebyla nejlepším vychovatelem mravnosti Ovšem na mnohých lidech rozhodujících ješt visí, že není vše protíbeno k dokonalosti, leckterý snmovník ješt víc hledí k mšci svému než k dobru vlasti, mnohý pravý vlastenec ješt obdržuje sinekuru v kriminále. Avšak vdomi jsou sob Rumuni pln, jak že dojíti té zralosti všeobecné „plaíce putujme k svatému hrobu vody Alexandra (Dobrého), jenž bez vražd stal se velkým, práva a zákon dal, lásku a pravdu sil." í

!

—

vyknou svým vladam a jich pomocníkm Alexanneobalen, když tito nejdou smrem drovým." Vidl jsem humoristický list „Daracul", íslo neskonfiskované, všude ležící. Na jednom obraze byla vyobrazena paní Romania, jak prvnímu ministru svlékla Na druhém byl kalhoty, a mele ho svazkem provaz. vládce sám, co chlapeek naproti íšským klenotm Také

to

velmi

rumunským. Koruna Štpánova Michalova píliš tžká, a nad tím Alexandresku

,.

je

mu

stál

píliš velká, šavle

nápis z bajky Jiího 26*

394

Ach

služba u tyrana

však sloužit u osla

•

—

—

•

znám

hanebn

Irpka toho hosta služba sprostá

!

— —

Ruinim je pesvden, že co nejdív dostane i Sedmihradsko i Bukovinu. Vykává klidn tchto „tempiloru mai buni" (lepších dob), ale neeká neinn.

Pešské

listy.

18(>9.

si vida na železnici cestu„po anierikánsku !* revolvery a noži v pasu — pronese se cizinec slyše o živých volbách uherských „po amerikánsku!" libuje si Uher vzpomínaje rychlého vzrstu Pešti, jež musí se stát „mstem svtovým s nátrem madarským," jak povídají. Možno, velmi snadno možno, pomcek k vzrstu je nesmírn mnoho, Peš( jich užívá a rozbíhá se od budínských pahrbk, posledních výšin to severních, tak smle k východu a jihu, jako by pebhnout chtla celé ty prairie. chci íci plán uherské,

„Po amerikánskii!" myslíš

jící

s

;

—

;

koní až nkde u Balkánu. Teprv asi sto let je tomu, co Pešf stojí za a již je bez mála tak velká jako léta od korunovace Praha. Ješt neuplynula celá božská a za dobu tu pirostlo ticet tisíc obyvatel autonomie! Krámy uvnit msta vystupují po desíti ti„šestákový" mu íkají sících v cen, prostý noclehá platí v nejodlehlejších ulicích na Františku pražském 10 až 12 zl., tvrti terezínské nebo josefovské byty se peplácejí, pro dlnictvo se o pekot staví „dlbydlí po devných nické byty", síla menších domcích rozlehlých vinic budínských.

jež

e,

dv

—

—

—

msín

úadník

396

To je amerikánské. Aby ale bylo jiné po amerinechod sám v noci, nechod kolem zboenišf kánsku a bude vždy dobe pro tvé portmoné, budeli vedle nho revolver. Vylenošelý chlap, vínem k náhlému útoku dosti posilnný, na šibenici se co na njaké domácí náadí dívající, vyskoí, povalí t v bláto, šlápne ti na krk druhého dne t zanesou do šachty, zhynus „nepovdomo nevyjde na kde" a ouadn „nepovdomo jak." Z co je pandur!? Njaký vypokik jist nikdo a pandur i

—

—

dom

—

mu noní

život peštských podíval; ulice jsou tak blátivý,- víno v hospod je tak dobré, až se sejdou chlapi z ulic, bude tu veselo, venku neveselo. Zajímali práv pandura seznat, jdi. kde mu zajímavo být, za dne na p. u živého etzového mostu, v noci ale tžko hledat! Našel jsem kdys, ale pouhou náhodou šfasnou, hned celý párek, totiž dva pandurské samce. Bylo to na sloužilec, života již tak znalý, že ulic nestojí více ze to,

aby

se

na

t

Pešti, vesniky to severn od msta na zajímavé svým zimním pístavem pro parníky. Bží tam podél špatné „zemské"' silnice koská dráha a v úboí silnice té vryli se pandui jako syslové, vyhrabali si maštal a zabednili prkny. Dávají zde pozor ihned spozorovali, na to, co po silnici jezdi, a vskutku

silnici

Dunaji

do Nové ležící,

—

že

vz

tu jede

dobrý Slováek,

a pobrali pro své

mu jenom

kon

ho, vlezli mu na všechno jeho seno. Fackami zastavili

mu

pohrozili, nedali

jich,

nebo Slováek

prá-

do hubených kobyl a jel se zaroseným zrakem dál. Pak se dovolávej pandura! Nikde není tolik a takových katilinárských existencí nejvtší chudoba ješt pojako zde. V Benátkách je istotná, v Paíži a Vídni nedovoluje policie tm, kteí mají místo šat, jak se íká, „knoflík na prsou," špagát na noze, kalhoty jen o pl druhé nohavici a košili sknul

i

mrn

!

397

bez rukáv, bez pedku, zadku a hrnce, ani aby pešli špinavou rue Mouffetard nebo silnicí do cihelen, v Praze vidíš cos podobného jen, když to policajt vede do prádla na obecní „Fišpanku," v Pešti to kvte naze jako netesk na zdi. Vedle nejvypotenjšího všímání sob híšného mnohý lovk zámožný a vzdlaný zevnjšku, kterému (to vše zcela bez rozdílu národností) dovoluje, aby vypadal nechutn jak se mu líbí. Elegance tu vybraná, nahota nebo ošumlost má s ní rovné právo, jdou vedle sebe bohatou tídou Vácovskou. Slovenský sklada vydlá o pracovn síly tu nouze a pildenn teba desítku bundu novou si nených domácích vbec tu není koupí, ale do nákladné vinárny si zajde. Karty kvetou, jsou zde, kde mnohý má lazaronskou nechu k práci, mnohému živností. Jak praveno, protivy zrovna vedle sebe, bohatství a chudoba, elegance a lazaronství. Jako bys etl newyorkský popis bohatého Broadwaye a chudého vkolí jeho Kdo je podnikavý, pi tom obezetný a pilný, v bujn vzrstajícím tom život pešEském snadno sob pomže. eský tovaryš je velmi hledán a placen, eský mistr má uvnit msta živý, výnosný závod, eský hospodský všude, v oblíbeném Mstském lesíku, výnosné restaurace. V život tak kypícím nkdy mnohý dost divnou cestou dochází blahobytu. Jistý hospodský, Šváb, stal se plbos. Když už tak mihonáem, že obsluhoval hosty ale host nco ml, napadlo mu koupit sob boty ubývalo a chytrák honem se zase zul. Jeho soused vyvsil si íirmu „u souseda bosého hospodského" a daí se mu také. Jiný chlapík, držitel osl, pomoci jichž rozvážel mstem vodu, nabyl tím znaného jmní a to celé, nemaje rodiny, vnoval si na kryptu a pomník na novém pešském hbitov zdvihá se pyšný pomník ten, na nmž i

—

—

i

rzn

—

—

;

398

vrný kontrfej nebožtíka vodae a všech jeho nebožtík škopk a osl. Jednou tam pijde ješt pomník onoho improvisátova. který chodí v elegantních hostincích, ale v ošumlém kabátu, od stolu k stolu, všude páchá akrosticha a již prý si pknou sumiku vyakrostichoval. Je to náš krajan, bývalý saze z Haaseovské tiskárny; opustil nás v témž roku, „kdy se Kanálská zahrada založila," „jeho pomníkem bude poezie", povídal. Jiný krajan a náš, o nhož je ale škoda, že není doma, známý karikaturista vídeského ,Floh" a peš=kého „Borszeni Janko," na jichž obrazech eský podpis „Klí" jako by chtl propagandu šíit, také si v Pešti již zaimprovisoval. Vystoupil v divadle, kreslil karikatury pravou i levou rukou, pímo

—

i

zvrácen

rikánství.

Peš;

—

je

vesel

a

má

se

dobe pi tom ame-

Také svého humanistu Peabodyho

založil

jim

už

mstskou nemocnici, pamtní

zvstuje jeho jméno

—

Josef Hirsch

z

mla tabule

Ouval v Cechách.

Divn se to mlelo po levé i po pravé stran „kolena dunajského!" Slovanská sídla, turecká sídla, madarská a jaký div, že se tu vyvinula zvláštní nmecká sídla evropský Yankee, vytáhlý, kostnatý, smíšenina lidu, s tenkým krkem, silným ale vousem. Sbírky jsou plny ímských starožitností, vykopaných zde onde po širých pláních staré Panonie, v samém Budíne nalézají se etn, tamtéž jsou zbytky starých lázní a nedaleko odtud ukáží ti místa, kde stálo ímské Aqumium, pedchdce Buda-Pešti. Pešt sama založena od bulharských cihlá, Pešt neznamená práv nic jiného než „pec", bulh. .peš", což peložili Nmci budínští na druhou

—

399

stranu co „Ofen". Tím vytvoili „Ofen und Pst", krásný nesmysl, skoro tak krásný jako „Faroer-inseln" nebo docela „Marmara-meer", Kolem Pešti semleli se tak as všichni národové evropští i ti asiatští. kterým se kdy do Evropy zachtlo. Stloukli a otloukli Pešt asto až do okrnéní nkdy zachránil Dunaj alespo Budín, nkdy byl zamrzlý a utvoil most. Když nepišla válka, pišel požár, nebo obrovská povode, která zniila ti tvrtiny msta, nebo ješt obrovštjší hladomor, za kterého dle legendy krmili ptáci obyvatelstvo „švábskými žemlemi", jakž vidti na železné míži semináského kostela. Velemocní pánové picházeli ;

v

zlém

i

dobrém sem na návštvu: ecký císa Kommenos,

„milovaný despota náš", jak mu íkal lid, nkolikkrát turecký sultán, návštva to naprosto nepíjemná, ped níž utíkali, se nohy byly. Tak utíkali, že když 12. záí 1526 Suleiman pibyl, našel v jen nkolik chromých a nemocných 10 dukát vystailo na podlení jich. Co byl Korvín pro msto uinil, znieno návštvou tou. Podnes putuji derviši z Turecka, Malé Asie, ba až z Indie sem ke hrobu svatého Guel Baby (otce rží), aby slavili dny tak slavné. Zkrátka, mlelo a mele se to tu divn, výsledek je evropský Yankee. Peš vzrostla nyní píliš rychle, mrštila sebou sem i tam, vypadá jako mladý obr: balvan ješt nedozralého masa bez uritého, osobního rázu. Prozatím se mže íci. že krásných budov Peš ani nemá. Národní museum v eckém slohu, akademii v renaissanním, a pi té dvojici už musíme pestat. Ani povstnou redutu není lze zvlášt vyíst, je v linii hrubá, v massách píliš tžká. Kostely, vyjma synagogu v slohu maurském, s fasádou ale bohužel nepravideln zlomenou, nemají pranic architektonicky zvláštního do sebe nová spoitelna, která srbský Jií,

mst

—

—

;

400 se

práv

dostavuje,

„spoitelny" všude

bude jen bývají,

velmi

k okrasám

nákladná,

jakož

mnoho nepidá.

Ješt si to dobe nerozmyslili, chtjí-li být zde orientální nebo západní. Najdeš jedno i druhé. Paížský divadelní „balkón" mžeš na p. nalézt také uvnit maarského národního divadla, které má ale také parter bez sedadel, zcela zas nepaížský.

Na novém hbitov pešském

(starý,

na

nmž

ležel

také proslulý náš houslista Slavík, je zarostlý, stinný a malebný) taktéž lze pozorovati stopy názor nabytých na Pere la Ghaise, na hbitov montmartreském a t. d. Stlaené massy náhrobk, z nichž voln se odluují jen pkné krypty srbské, dtské oddlení s kolébkami, hrakami a t. d., jakž vše lze vidti v Paíži. Takto ale, Prozatím jedná se jak již praveno, sloh vbec žádný. o to, aby rychle rozmnožující se obyvatelstvo vbec bydlelo; staví se tedy na rychlo, uvnit msta vysoké celé rozdomy v evropsky inžovní manýe, mimo sáhlé tvrti samý malý, pízemní domek pro jednu, dv, tch nechutných jsou již na nejvýš ti rodiny, legie. Dláždní pipadá jako píliš krátké kalhoty na tle

n

domek

toho

obete.

Ale nahota

ta

dodává hlavnímu

mstu

alespo jistý spolený ráz s ostatními uherskými msty. Kdož by byl neslyšel o povstném uherském blát, proti nmuž se koí ozbrojuje širokým devným meem každých sto krok sleze a vyškrabuje meem loukot

—

vypadá zalepeno jako mlýnský kámen. Pda je déšf se hluboko vsákne a venkovské silnice „tvoí" se co nejprostji: jede vz pes pole, za ním jede jak druhý, chce-li, pak v tchže kolejích vždy ostatní tu cestu vyjedou, tak je, náprava bere bláto s sebou, malí koníci zapadají po prsa, pak se pipáhnou tyi voli a vyláhnou naped kon a za nimi vz. Na námstí kola, jež

mkká, erná,

—

401

polní cest; když mají dti jít do do necek, pnpáhne kobylu, vyšvihne se na ni a dovlee je tam po blát. Krásná podívaná, když necky se všech stran ke škole se plouží! Sotva ale rozeženou ilé vtry déš, vysuší pdu a všude ale není lip než

školy,

je

posadí je

na

té

otec

k udušení krásný prach.

Pešf „dlá dojem" hned v blát, hned v dusném prachu, vždy dojem uherský. Ale nedoslaví-li se nco nepedvídaného, Pešt poroste do nekonena. Pomcky má k tomu všechny. Vláda požehnané, bohaté zem uiní pro hlavní msto vše, autonomie bude mít své ovoce. Železnice sebhnou se u Pešti, mohutný, majestátný Dunaj nemže se co obchodní pomcka ani dost ocenit. Mimo to je místní poloha Pešti rozkošná, samá plá po levém behu eky. Úrodná pda kolem, na pravém behu bohaté i zárove malebné vinice, skoro ve samém prameny teplé, prameny minerální a t. d., a t. d. trochu toho bychom mohli sami potebovat!

mst

—

III.

Po Terstu je Pešf nejobchodnjším mstem v Rakousku. Její termínové trhy na vlnu, len a t. d. peplují veškeré etné hostince cizými obchodníky. Ba mže se smle íci. že Pešf je druhým pístavištm rakoui má moe a peským, jemuž nebohá, opuštná Reka, prázdný, jenuiž i Benátky samy, bývalá krásný pístav králová na moi, nyní v pensi, mnoho závidti musi. A Pešf nemá moe, má jen eku, Dunaj, který ješt k tomu pi trochu tuhé zim alespo do levé polovice zamrzá. Procházka po levém, pešfském nábeží, vlastním to pístavišti, je skoro tak zajímavá jako po molech terstzde slaného vzduchu není, že ských, škoda že na

a

—

nm

;

402

voda místy

do pnivé výše! Nábeží elegantn upraveno, plno na

se neviní

je velmi

nm

pkn,

prozatímních skladišt železných kolejí, pihlašovacích kanceláí, dohlížitelských domk a t. d. Alespo sto tu stále velkých lodí, parník a plachtových. Nkteré parníky, konající dalekou službu mezi Vídní a Galacem, jsou tak velký, že by mohly smle ven do okeánu; je etzový most budapešský vysoko vypnutý, musí se komín parník tch pece sehnout pi projíždce. Mezi lodmi a nábežím je shon, pravá chumelice polonahých sklada a naklada Slovan práv jako v Tersti. Nejzajímavjší jsou lod plachetní, obchodní, obyejn co do zboží svého speciální. Tamhle stojí mohúlná locT, jejíž prkenný svršek celý sali jak byla lod dlouhá a široká, hluboká a vysoká, skví se nyní na ní v jasné slunení záí hora žlutých a ervených jablek. Kdybys odkryl vedlejší lod, spatil bys hory zlaté pšenice uvnit ji nasypávají do pytl a z otvor lodi valí se stále kotoue pšeniního prachu. Následuje nkolik lodí, na nichž samý sud s naloženým kyselým zelím, že se lovku pi pohledu sliny v ústech sbíhají. Pak zas nkolik lodí zcela plochých zde onde je otvor v nich, obstoupený rybáky, kteí s velkým namáháním vytahují síf naplnnou centy nejkrásnjších ryb; jedna lod veze tisíce toch zajatých. A zas nkolik takových lodí lybáských, jež suší to, eho nebyly vyprodaly; provaz vedle provazu natažen po lodi a na navšena ryba vedle ryby, že vypadá lod jako ovšena samými indiánskými skalpy. Pak zas lod, na níž a v níž všechno možné „jídlo" pohromad; celá venkovská ddina byla si tu lod vypravila spolen pro trh peštský. Od etzového mostu, tedy od prostedku msta, až na samý konec pedmstí Františkova, poád po vod, je i

a

vný

—

—

;

nm

403

celodenní, celoroní tržišt pešfské. Když jsou trhy výroní, zvlášt povstné ty trhy tvrtletní, rozÍ3Íje se krám a bouda a hromada prost na zemi ležícího zboží ulicemi a námstími od nábeží pes tvrtinu celého msta Alo také v každý pátek a úterý, v dny to, ve kteréž peštské „vtší i menší" hospodyn hlavn kupují, rozbije se tržišt od Dunaje až do vnitního msta, všemi mezitím nimi ulicemi a námstími až na námstí ped slavným magistrátem. Zde se v pední rad rozsednou kvtináky. za nimi prodavaky másla v ploché cihly stlaeného, pak mlíkaky, vlastn smetanáky, jichž zboží je tak husté, že se krájet mže a devnými lopatikami pendávat musí, pak prodavaky chutné „brynzy", pak, za rohem, námstí druhé pokryté samým chlebem, pecny tak velké jak žernovy, pak ulice plná ižmár s botami, botkami a stevícemi všech forem, pak námstí plno stojan mocná vyza, velká jako tumák rybáských, na nichž kvarnérského moe. Pak zas ulice eznická, nejvíc uzenáská, naplnná vní ze spoust uzeného masa, šunek, obrovských, již paprikovaných slanin, nabitých bachor, chutnj^ch uzenek „debrecínek" a t. d. Jednou za týden pivážejí samí venkované uzeniny do msta, mnoho a mnoho for, s nimiž táboí venku v Josefov. Spoteba stálé,

i

nakoueného vepového masa je zde v Uhrách ohromná výtené „ti ležící svin" Angliana Morlanda mly

—

by

se pustit ven

z

Eszterházyho galerie a rozšiovat co

vignetty.

Propletem-li se ulicem.i tmi ven až na dunajské teprv spatíme obraz co nejpestejší. Po zemi tu hromady zboží, kolem nichž živé hemžení. Hromada kanafasu vedle hromady pentlí, hromada nádobí železného nebo devného vedle hromady portmoné, zas hromada galanterií a hromada hraek naproti vrchu

nábeží,

!

404

traka, vrchu malé velké,

že

by jediný

cibulky a jinému vrchu cibule tak kus dostail na celou židovskou

veei. Pak zas ada otevených pytl s namletou rudou pijde-li dost malý vétik, budou ta kuata paprykou

—

vedlé už za živa paprikována!

Drbeže

tu tisíce a tisíce

žádný kik z ní, je k smrti již uindlena. Líhne se jim to po venkov v hnoji a pivážejí do prodeje mstského bud na lodích, bud na vozících. Vozík takový, k nepopsání vetchý, vypadá jako velká posada a má as deset pater, tak ale mlkých, že kue musí stále ležet na biše. Pak se bud prodávají pímo z voz, bud vyndají na hromady, pi emž se vždy as deset sváže za nožky „v kytku". Pekupnice picházejí, nakupují tch „kytek"

kus,

ale

i

a navsí je zevn okraje své nše jako njakou garninebohá zvíata visí mrtv hlavikami dol, klátí turu se a tlukou pi každém kroku své nové tryznitelky sem a tam, jen nkdy nkteré zatepetá malomocn kídlem nebo si tichounce zaúpí. Také vejce se dovážejí v tisících kuších na vetchýcli vozících takových málo slámy, mnoho vajec, vetchý vz a vždy rychlá jízda uherského ;

:

vozky

—

nekape

V nedli

to z

asn

voz,

ale

tee

rána pokryje se ale celé to prostranství podunajské jen zbožím jedním, obrovskými tmi chlebovými pecny. Pichází slovenský dlník z Pešti a vkolí a odnese sob a rodin odtud na zádech bídné potravy na celý týden. Do deváté je po všem, chudá

bunda bílá zmizí a se dam.

z

zašustí

hedvábný

.šat

procházejících

!

405

IV.

nm

„Magyar!" Vyslov to slovo mkce, aby se v rže, píse slavií i toužná láska Petóiiho vyslov je zárove mohutn, aby hmla z nho síla vítzícího hrdiny a dunla smrtná hotovost „Szózatu" vyslov je pedevším tak, aby trvalo njakou mravní tvrt hodinu, ve které bleskem myšlénky mžeš se rozpomenout na vše, co stojí ve svt za e, a pak si vyslov „Magyar" skoro tak pyšn jak Madar sám, ale ješt ne docela tak, Madar cítí sice, že ješt není pánem svta, ale nepochybuje ani dost málo, že jím velmi brzy bude. On nepoítá, , kolik je nás?" musil by ustrnout; !" ale rozhlídne se kolem a praví: „Ti všichni budou naši Jakož si z poetického slovenského „Tátošíka," z živoucího toho Pegasa slovenských národních písní, uinil madarského „Táltose", který ho hbetem a perutí svou nese íší nejsmlejších nadjí, takž myslí již, že také Slováka že pesedlá násamého pesedlal na Madara a po rody jiné. Dej nám pánbh podobnou pýchu a dvru

chvla

— —

nm

Aby to ty ervíky lidské tak nebolelo, zaal Madar madarisováním boha samého. „Isten" je, jak známo, bohem zcela madarským, který nemá nikoho jiného na starosti než syny madarského národa. Boha otce maluje malí sice s plným vousem jako u nás, ale plný vous s

—

„uherský vous", jako šrovaný kroj slovanský je syn však musí sob od „uherský národní kroj." již nechat líbit, že na krucifiksech ze zbožného nadšení madarského upraví se mu krásné kníry. Vidl a byl jsem v prvním jsem kamenný relíf na jednom okamžiku pesvden, že se tu znázoruje, jak jedou ti

je

Bh

ezbá

dom

:

!

406

husai na eksekuci; zatím

to byli biblití

Ti

králové a

do Betléma. Ghce-li sv. Martin init v Uhrách dobroviz ošndiní, musí místo plášt rozdlovat dolman rovaného Donnerova sv. Martina v Betislavi. Ghce-li Gambrinus s hospodské stny usmívat se na pivní sklenici, ale musí to init v amae a piléhacích spodcích Gambrinus není ani svatý a vy ostatní nejste ani králové ticho a do Gambrinové Snad je cizinci na

jeli

—

—

—

šr? —

—

ale dej pánbh nám Cechm tom ledacos smšno trochu víc takové smšnosti Madar je ve všem tom dsledný. Domek selský na vesnici je celý ošnrován arabeskami a vypadá, jako by

byl

práv

slezl

s

kon. Koí a

lokaj v

mst

jsou v ná-

rodním kroji, portýr ped palácem má kalpak na hlav, konduktor na železnici na kabát a madarštinu v ústech. Kamkoliv se v Pešti ohlídneš, všude se skví znak zemský a vlají zemské barvy, Cernožlutý prapor vlaje jak známo jen v Budíne a to jen tehdy, když král zde v hrad mešká. IN^ápis „c. kr." nenajde se již nikde jinde než na obchodech tabákových. Historii své a úct k velkým svým mužm uí na všech námstích a ulicích. Jdi trochu po Dunaji a ti nápisy ústících sem ulic, teš Batory, Geyza, Attila, Arpád, Széchenyi, Bela, Zrinyi, a t, d. Pejdi etzovým mostem a vidíš hned za ním

šru

nmž

„divadlo pro lid," v se hraje tamnjšímu švábv jazyku madarském, v obyvatelstvu dovede být Madar velmi zdvoilý, jen že o tom neví," jakž Madar jistý sám fraseologii svou národní vylíil. V Pešti stojí sice posud divadlo nmecké, ale zadávejte má se co nejdív zboit, aby námstí získalo si pak o staveništ jiné Pak bude jen divadlo madarské, jehož opera není sice tak dobra jako eská, jež ale demonstrovati každému zvunost madarského jazyka,

—

skému

nmž

mn

—

!

mže

407

který nemá tolik vystupovaných „e" a „i" jako jiné jazyky evropské a etnými širokými zvukami k zpvu Vejdi do raadarského oddílu nkteré se dobe hodí. obrazárny, slovanská jména najdeš brevi manu vadna mezi jména madarská. Ale také zde, jako všude, se podivíš, jak rychle dovedli se povznést Madai na národ kulturní, jak rychle, s jakou bezpíkladnou skoro obtavostí dovedli si udlat svou „dobu novou" Hrab František Széchenyi, otec velkého Štpána Széchcnyiho, vzpomene sob velkolepou sebrat knihovnu a darovat ji národu. Knížata (vrassalkoviové, hraljo Szapary pispjí, arcibiskup jagerský, básník Pyrker. daruje bohatou sbírku obraz, šlechta dá peníze, hrab Antonín Batthyányi staveništ a národ má velkolepé museum národní. Velký Štpán Széchenyi vnuje na akademii roní svj dchod GO.OOO tisíc zlatých, hrab Josef Teleky velkolepou svou knihovnu, kníže Eszterhazy penechá krásné své sbírky obrazné, bohatí chudi dají peníze na budovu - a národ má krásnou akademii národní. Šlechta dá peníze a národ má vtiké divadlo národní. Zcela jako u nás! Ostatní národové zde Na etzovém most jsou tyi obrovští lvi z kamene, socha Maršálko je tam postavil. Lvi ti mají mocn otevené tlamy, ale tlamy ty jsou prázny, socha zapomnl jim dát jazyk. Rozumíme? Slovenský národ v Pešti zaniká, hledáš-li stopy života, vidíš, jak zde síla ješt oi klopí, skoro jen dlníka slyšíš na ulici jazykem svým mluvit, elegantnjších lidí velmi málo. Slovenky prý zde rodiny sve nemadarí. za to ale nmejí venku, v slovenském kraji, jo prý lip a „pod slovenská zástav jich pibývá". Ped Srbem mají Madai již vtší respekt, je dobrý obchodník, má mnoho penz, obchodní firma jeho jazykov konkuruje s liiinou

—

!

—

i

—

——

.

—

pkn

i

Neruda, Sebrané spisy V.

2í

408

madarskou. Rumun je zarpulilý odprce Madara, na národnost svou vždy a všude okázale hrdý ergo také

—

A Nmec?

Vídeák

zde zkrotne a zpívá-li vídeská kuplelní spolenost o „krejovském tovaryši a madarském loupežníku Juhászu", je ten pihlouplý tovaa loupežník Juhász zvstuje na konec ryšek

respekt.

—

I

drzý

Nmec

když je loupežníkem, je sám morálku, že „Madar, poád ješt hodnjším lovkem než všichni Nemadai i

dohromady". Nmec domácí je ale hotové máslo. Byl jsem pítomen jedné schíjzi voliské v Pešti. Mezi pítomnými bylo z okrsku tak devadesát percent

Nmc.

eník za eníkem vystupoval a všichni mluvili madr.rsky. Konen se jim jednalo o to, aby trpliví posluchai pec také

a porozumli, kam že sob smjí chodit pro vystoupil ješt eník poslední a jal se po omlouvat, že chce také nkolik slov po

zvdli

instrukce.

nmeku tento.

I

Pítomná

špetka

Madar

—a

nmeku

byli-li

—

zali

konen

jeden z nich vykikne pec strašný rámus, „Jojó! Worum soU m'r „haljuk!" a Nmci spustí: nicht gerecht sein, m'r erlaub'n's ihm, dass er auch a Madai se paar worte deutsch redt! Sprech'n's nur!"

—

ani nekousli do

pysk.

eši hojn v Pešti žijící jsou uvdomlí. Když eští hudebníci hrají ve veejné místnosti národní naše písn, Dlník z továrny zní „výborn" náhle se všech stran. zpívá všude své „Hej Slované!", eský voli je jich zde dost metá pyšn své „af žije!" mezi hluící „éljen", eští vzdlanci mají asopisy domácí ve mnohých kavárnách a hostincích a scházejí se dvakrát týdn k srdené zábav. Je to už nová generace naše a ta se více neodrodí. Doma ale musíme pracovat již pro generaci ješt novjší. Je toho ješt dost co dlat, ve mnohém po-

—

—

!

!

409

kraujem pec ješt pomalu. Když jsem

jel

ped

dvaceti

poprvé po železnici, slyšel jsem konduktora volat: ,Bodeprat ajne minutn!" a myslil jsem tenkrát, že „Bodeprat to tak musí být; nyní jsem zase slyšel: Ano, abych nezaajne minutn" a myslím si pomnl až budem nkde malovat národní fresky Vidl jsem v redutním sále pešfském fresku, jak král Matyáš na sedání pemohl eského rytíe Holubára. O malovanou odpov eskou nebude pec žádná nouze lety

—

— —

—

—

.

—

vždyC naši

pedkové

tolik jich

zmalovali

27=

Uherské volby. 1SG9.

I.

Práv když révy nabírají k novému plái a staré víno se v sudech znovu nepokojn hýbe, v jarní teskné vzpomínce na minulé mládí, rozkypl se nový zas život po bujných nivách uherských, rozvaila se krev v horkých žilách svobodných oban. Volební ruch rozeil jako vichic, bájený hoch „Szél úrfi", vlny života beztoho byste se proudícího a zárove hnuly se v srdcích vzpomínky staré, nyní práv dvacítileté vzpomínky

bh

—

na honvédský bezen roku 1849

Honvédské prapory

v národním museu peštském co jedna nejvtších jeho památností jsou podnes tak bily a novy jako vzpomínky lidu na dny, kdy vlály v krvavém

zavšeny jsou

—

z

poli.

Kam nakloníš v davech sluch, slyšíš bud „Kapolna", „Jász Berény" nebo jméno nkterého jiného z padesáti honvédských

bojišf, l3ud zas

jméno snmovního

poslance,

pro kterého se má jižjiž strhnout volební zápas. Pýcha, s kterou li ten onen sdluje: „Já také byl honvédem," rovná se náruživosti, jakou hned na to provolává „éljen" svému ablegátu. Roku 1849 dal se k honvédm „ágyozelmig" (až do vítzství) honvédstvo zvítzilo ale teprv nyní, teprv nyní smí se každý hlásit k starým praporm, ;

411

teprv nyní staví se skvostné pomníky tam. kde posud stály na mohylách padlých hon védu prosté sloupy s malými tabulkami a vybledajícím nápisem Honvédhalom" jaký div, že nové volby na mnoze tím povstným honvéd-

—

ským duchem byly nyní ovanuty, že volii mnohému je. jako by pokraoval, kde ped dvacíti roky pestal. To staronové pipadalo ovanuto romantikou, jako ty krásné vinice kolem Budína, založené na starých hbitovech mezi kamennými kíži bují mladá, opojná réva. Jedny to tší, druhé rmoutí, jedni praví, že vzpomínka na dj a dej sám mají se k sob pec jen jako vonní k pokrmu a samo požití pokrmu, druzí praví, žo pivonní budí chu a že následuje nové zakousnutí. Pravda je. že nyní vše záležeti bude na moudrosti uherských kámen se ovšem hnul s vrchu, bžet musí vdci

mn

:

vdc;

ovšem sebou Sluší poopravit vlastní své posavádní náhledy o vcech a lidech uherských a to nemožno než vlastníma oima a slyšením obou stran. Kdo by slyšel a vidl jen stranu jednu, nevdl by nieho, nebo strany byly práv v nejnáruživjším boji, jedna na druhou strkaly ,psí hlavu", jak íkáme. Ani leviáci ani praviáci nešetili fantasie pi míchání barev nebo sily u pitisknutí šttce, leviáci pochybili v tom, že naprosto zapírali velkých zásluh Deáka a deákovc. praviáci zase v tom, že snižovali pílišné vlastní svj lid, jemuž „vzdlaný- Madar, mluví-li po nmeku s Xemadarem, vždy ekne „der" nebo „die volk" a náhodou nikdy „das". Nikdo si nemže pomyslit, s jakým opovržením leckterý vzdlanec mluví tnm o svém vlastním prostém lidu stalo se to kdys módou, jako se nyní stalo módou, totiž na pravici, brát v posmch slovo „liberái". Takový posmch je vždy významný a bývá osudný. Sm-

412

šno by bylo ujímat se na tomto míst uherského, nebo jen maarského hdu, eský selský lid stojí se svou vzdlaností ovšem na hoe a madarský selský lid ješt na nížin, ale Madar má také pkné vlastnosti své, jichž spravedliv uznati teba. Pedevším má i bez vína ilý smysl pro veejný a ústavní život, smysl, jaký je i u chvástavých posud jen lichou theorií. Prostý Madar sice málo te, snad že „z dležitých píin" nete dokonce pranic, ale první jeho otázka vždy je: „Mi ujság" (co je nového?) a oustní podání šií se bleskem dál a dozraje v pírodní samot na samostatný náhled. Ten náhled zná také písloví, že „spravedlnost je nkde s Matyášem Korvínem v jednom hrob", a proto neví lid více ^ pánm". Proto také tak slab nyní již zvítzila pravice nad levicí,

Nmc

a onano má dle vlastních výrok „intelligenci" a a tato jen íká:

my

„Pezdívejte

máme

„peníze",

nám bosých, dobe,

vy,

Proto také mohla užívat levice co kouzla jména Košutova, „prvního vymanitele a dobrodince lidu", jak mu íkají, a užívala ho víc zas než píliš. Pravice vytýká levici, že pi volbách demoralisuje lid snižováním pravých a velkých zásluh a nesmyslnými sliby. Pravda, vždyt ale mla pravice vládu a všechny vládní prostedky, také tu intelligenci a ty peníze a což peníze psobí mén než víno, a když se platí židovský hlas stovkou, dvma i temi stovkami, to není demoralisace? To je to, že zdravý lid je „lidem" v zdravém smyslu. Vidl a slyšel jsem jednoho z ministerských ouadník vyšších mezi volii. Byl s nimi od dívjška v dobrém pátelství, kouil po nich z jich dýmek, pipíjel jim koalkou, „kortešoval" tak trochu, jak sám žertem pravil. Ale nepohodl se s nimi. „Což jsme nebyli ped temi lety zcela jednomyslného náhledu ?"

máte

peníze,

—

tázal se

konen.

ale

srdce!"

413

„Ano," odvtil starec, jehož oi olinm a cliytrosti jen jen hrály," ale pan rada je tuze vzdlaný pán; on vidl už pul svta, studoval mnoho a studuje poád není divu, že se za ti léta dostudoval zase dál a my prostí chudáci že jsme zstali na svém stanovisku sta-

—

—

rém !" erpané

Ješt více ovšem

sluší opraviti

náhledy o Uhrách

nmeckých, hlavn vídeských. Jako tyto nadávají nám, nadávají také všemu v Uhrách, kde arci pisthovalý lecjaký pobuda nesmí hned s sebou rozhodovat o vcech zemských jak kiv hí nás, líí také Uhry tout comme chez nous! Na koho pak tam hledí z list

;

—

Nmce

tak pohrdliv se závratné své výše?! Uherské vyjímají samy z té „bezmyšlénkovitosti" a „surovosti"'. je všude lososem, to se rozumí. Také Ptumunm

Nmec

—

aby mohli ostatním pidat. a Srbm trochu lichotí Zbývají tedy Madai a Slováci. Co se prvních týe, mohli by sob rakouští Nmci gratulovat, kdyby mli podobné politické zralosti a už to by je mlo pouit o že každá strana i každý odstín strany má tam velký svj asopis opravdový a také pomáliající mu list satyricko-politický vláda na p. má „Borszem Jánka" (Trhlý Janek), Júkai „stókose" (Kohouta,), nejkrajnjší levice „Ludasmatyi (Matj husák), strana Tiszova „Bolond Miska", ba i Madarasz svého „Pecsovicse" to vše dohromady udlá už kus práce.

nem,

—

—

A

co se

týe Slovák,

ti

se sice teprv probírají, ale

proberou se jist, nebo snahy jejich jsou istý, faktorem hlavním vzdlání a uvdomní lidu. O ideálním jich názoru do politických boj svdí jich písn kortešske. práca má pe seba vždy poctivý svoj kus chleba;

Vrná

!

:

414

nedá sa svies daroni svodu, nezaprodá si slobodu. Volme, bratia, z dvry Slovák svodu neverí kto sa dá zaprodati, dušou nám to zaplatí

—

—

zpívá voli Slovák a dodává, že „slovenský lud z presvedenia svoje vóta dává," i zajásá si: „Vlasti zrádca, kto sláva tomu, sa nedá!" sa prodá

—

o

Uhrm,

Maarm

specieln ale ješt mnolio schází. Na stnách madarské akademie v Pešti budou jednou fresky z kulturních djin uherských, prozatím tam není ani jedna, tabule jsou prázdny; v písemnictví o sob však již uinili dosti mnoho a když v jagerském lyceu s pýchou ukazovali Vorósmartyho kalamá, pochopil jsem pýchu tu. Takaje pravda, že pi tak mnohých rozliných národech v zemi divné se stanou smíšeniny a ješt divnjši srážky, že trepanování lebek bylo v Uhrách již v 9. století známo, jak jedna lebka z té doby pocházející v národním jich museu uí, pravda, že zejména Madar je jako jeho eka Tisa, hned pes behy, dále že také práv nyní strany stály píkeji proti sob než jindy, náruživosti že byly rozproudny, ale tak zlé to není, jak malují! Je tam plný, pestrý, nanejvýš zajímavý život, ohnivý až do krvavosti, silný až do pehmatu podívejme se trochu na ten život za as voleb, doma toho nevidíme Zajedme si mezi ryzé Madary do hevešské stolice. Objvatelé té župy mají as takové renomé jako naši „hoši od Šumavy" a jsou pyšni na svou župu. Když dít poíná rozum brát, vede je otec k hranicím župním a na mohyle hraniní mu tak natlue, že nikdy pak již Je pravda, že

mn

—

—

!

!

415

—

nezapomene, kde zaíná hevešská stolice kde koní, neteba mu ani vdt! Když pejíždíme hranici tu, vidíme zde ješt svého krajana, svat. Jana Nepomuckého. Je njak strachy celý schoulený, suchý jeho obliej, dívající se do župy, je ten divoký lid našeho tichého krajana jako kída bílý

—

patrn moc netší

III.

Z prvního staveníka vystupuje chlapík, voln, pomalu. Jsou velké svátky, totiž volby, tžko o velké svátky iu'ešit a pracovat! Svátky ty vracejí se teprv tetím rokem, mohou tedy a také trvají ti msíce, vždyE je ale beztoho skoro ješt zima a v polích málo práce, lip tedy vína popít s „pajtási" (kamarády), poslouchat ei a zahulákat Jsou svátky po celé zemi a chlapík ped chýží si éljen vzí ve svátením obleku. Prádlo, u Madara beztoho vždy skoro bílé, je dnes ješt blejší, s ramen splývá až k zemi sáhající, vzadu tyhranným, jako zástra velkým límcem opatená bílá bunda, vyšívaná talíovými pivokami fialové barvy, tulipány modré barvy a jak dlouhým zeleným listím, krásná zahrada, skoro stoh Ale ješt nco patrn schází, chlapík toí kulatý klobouk !

me

v ruce,

pomalu

se vrtí

ku pedu -

v

tom hmátne po

zatepetá, bží pak zbylo v ruce péro, jejího ocasu ale z kikem pry s péro se zaskví za kloboukem, chlapík je hotov. Bez péra pec nemže Madar mezi své pajtáše Nauil se té ozdob slepici

na plotu

sedící,

slepice

se

—

!

od Slovák.

Pt našich kokovitých uherské bláto letu pipouští.

koník

frká a

letí,

Ddiny, kterými

pokud

se proji-

;

416

ždíme, vypadají vesms blátiv a sváten. Prápory trojbarvé mr?kají se vzduchem a naznaují, kde možno doslat volební rady a volebního vína, nebo také kde je zvláštní pívrženec toho kterého kandidáta, jehož jméno je s píslušným „éljen" na praporu. Kdo nás potká, volá „éljen!" je-li nkdo v oknech, volá „éljen!" kde je hostinec, hmí „éljen", snad kandidátu, snad kortešské ei, snad i

—

—

vbec- „éljen". Pijíždíme k panskému zámku. Práv tu zahýhá nkolik voz k nmu, jsou pokryty prapory, na nichž jméno kandidáta pravice pán zámku ho tam hostí ve vozech sedí plno panských ouadník, volají éljena vjíždjí pak do ddiny, aby tam volali demonstrativn

—

—

,,

—

„éljen" pravici ale hluné „éljen" kandidátu levice odpovídá se všech stran balkón zámecký je již zase prázen. Kolem nás kmitají se hust osazené, krátké ty vozíky uherské, z nichž mnohého, div že se nepelomí, klátí se daleko do zadu ouhající bidla, trojbarevn natená, urená, aby bylo prapor ješt víc. Našeho „koie" už to také nakazilo, perušuje své monotónní melanchohcké pokiky platící a splácí éljeny. Jen tichý Slovák, jeoucí od Miškolce s nákladem, plíží se mlky cestou svou. Je mu zde nevolno, není doma; teba by zde ml za šesták vína a peené, vzpomíná pec brinzy, kyselého mléka a lojových brambor. Pedjelo nás nkolik koár s magnáty, nejspíš že pátelsky kortešujícími, ozdobenými pernatýmí odznaky. Slovák pitisknul bílou svou bundu k fe, a když to odfielo, odešel zas od

—

kom,

pokud oprat staí, a kulatá jeho tvá udiven po divoké jízd. vozu,

Projeli

ohlíží

se

jsme tetí, tvrtou ddinou, u nejbližší pak nebem valný houf lidu. Kortešové jej

vid)me pod šírým

417 sehnali, již

jedná se o

Zastavme

volba.

je již

as, abychom

užité slovo

„korteš"

historik Majláth

užití

posledních chvil, zítra je zde

poslechnm. poptejme se. Také povdli, co znamená to asto již

se, si

—a

dovedem-li

dobe

neví.

si

to

povdit.

Sám

Praví jen, že povstalo nkdy za Františka II., když španlští ^cortesové" dlali rámusy španlské „corles" pochází od „curia"; uherské „kortes" od nieho „slepé slovo", jak íkáme, ale ne hluché! Korteš má význam rozdílný trochu divný, nám totiž, pak zas pátelsky a politicky pkný. Korteš je adový voják i veselý dobrovolník, kšeftovník i nadšenec. V politickém život uherském hraje korteš velkou roli. tak, že veejný život bez nho ani myslit se nemže. Každá politická strana, která má svou vlastnost a své pomcky, má také své korteše. Úlohou tch je pak agitace stálá, kortešové musí v zemi udržet stálý proud, nesmjí vykávat posledních dn, nýbrž tít poád a poád, dnes jsou volby obecní, za rok župní, za ti léta perlamentní, všude musí být na zeteli „strana", tam, kde strana ta prozatím pražádných vyhlídek nemá. V tom je pak kortešství „živnost jako živnost", agitace „živí svého muže", který zas musí mít všechny potebné vlastnosti k živnosti své: známost místní, znalost politických snah v zemi, talent enický, zásobu frásí, item dobré hrdlo pro píjem vína i výdaj éljen, item dobrou pst, když druhá strana má pívržence nesalonní, item dobrou chut teba k duellm, když se dobrý revolver srazí s kortešem druhé strany, což se stává. „Borszem Janko" od našeho Klíe pknou satyrickou ilustraci: to

—

—

:

i

i

ml

dva kortešové dostali se do dvou postelí jednoho pokoje v hostinci ped rozespánkem chtl si každý ješt u druhého zakortešovat. tu se poznali — již jde noha z pod pein, již zdvihá jeden pádnou hl a druhý ostrou sekyrkou ;

!

418

ozbrojený

„fokoš"

—

i

ty

noní

pantofle,

ostruhami

na sebe. Nkdy vystaí na agitaci korteš sám, nkdy pibere pomoci dobrovolné neb taktéž „získané", když ale pijdou volby parlamentní, nahrne se dobrovolných korteš hrza, nkdy za trochu vína, astj z pesvdení, samo sebe njakým „zapla pánbh" pi dobrém, a mnohým „éljen" pi každém výsledku odmujícího, nahrne se korteš ze všech tíd, nejvíc ale ze šlechtic, k nimž také „korteš povolání" patí, a jichž cifra jde v Uhrách do staozbrojené,

již

se ježí

7.

župách ist a smíšen Slovák na p. nechce o více slyšet a v liptovském sv. Mikuláši zpívá:

tisíc. Kortešstvo kvete nejvíc v

nm

madarských a smíšených. již

nic

Služnodvorský

i

Vicišpán,

druhý dobrý pán lež kortešmi být ím škoda, nám nechutí tiilo móda.

jeden

i

Dajte

si

;

vy pokoj páni,

nepojdeme slepo s Vámi, Vy nám pravdu pisluhajte a viacej nekortešujte

nm —

vystoupí Korteš sežene si hromadu a mluví, po co mluví, druhý a tetí, dvacátý a teba ticátý to mluví, „sláva Uher" je ve všem a na konci „éljen".

eník

Praviák zane teba: „Nejstarší památka krásného našeho jazyka je modlitba a ta koní slovy: ,Na svou pravici Vás!" Není-li to zejmé vyzvání, aby celý dejž Vy byste náš národ hledl ku snmovní pravici?! snad chtli volit s levicí, která Vás vede do revoluce a záhuby, která chodí po hlavách a je celá pevrácená jako poslední strana smšného slokóse" ? Vy byste chtli volit lovka leviáka, lovka tohoto, který jednou

bh

i

—

419 v

snmovn

inlerpeloval minislra vojenství, zda se

mohou

60.000 voják hranice naše proti

pátelm uinil,

ubránit, a interpelací

který,

když

vypil vodu, jížto

si

byl

ml

všem zevnjším netou se na vždy smšným

pozván k ministerské tabuli, jen ústa vypláchnout?", a t. d. zas: „První je bh. který

A leviák zane teba Uhr druhý je Košut („éljen ješt nikdy neopustil (,éljen!") éljen!") a tetí náš kandidát N. N. (éljen!",!." éljen O pravici mluví leviák zcela dle písma, že „nemá levice nikdy o tom vdit. co pravice iní" dobrého, hartusí, že vláda chce zrušit zízení župní a na újmu svobody vše v zemi scentralisovat, slibuje okresu železnici (ped temi lety byl ješt nejvtším nepítelem železnic vbec, ponvadž sedláci okresu jim ješt nerozumli), slibuje, že nebudou pražádné dan, což vše udlá jeho kandidát, a t. d., a t. d. Jeden mluví opravdov, druhý humoristicky, tetí diplomaticky o Francii, Anglii. Americe a jiných zemích, které „piáv nyní" na Uhry hledí, tvrtý prakticky o rekrutýrce, všichni slibují, všichni uvádjí do ráje skvlých vzpomínek na minulost, ráj to, z nhož první lidi hned vyhnat nemohl, všichni prý ani budí velké nadje, skvlé „sny bdících-'. Známo, že má Madar zcela zvláštní svou _fata morganu", které íká

—

—

—

bh

„délibab".

Každý mluví, co mluví, ale každý mluví, kdo i^n trochu dle toho vypadá. O eníky není v Uhrách chvála bohu žádná nouze, ba je jich až pebytek v zemi, jako pšenice a vína, které se vylívá. Veejný život mezi nimi renictví rvchle rozvijí, když ne až k myšlénkám, alespo k živosti výrazu, srozumitelné mimice a výmluvnému posuku každý to pivede; on „dlouhým nedvivým rozmýšlením neudusí slovo v ústech svých", on je také podporován psobiv širokým zvukem svého jazyka.

:

420 teprv pi delším poslouchání psobí monotónn a když více lidí najednou mluví, asto vynikajícím „ek", „k" a ,ók" trochu pak arci vždy ale zní mluví pi kortešování jeden po druhém, mluví jen k sluchu domácímu, nemluví nikdy dlouho a na njaké který

kukav

—

„éljen" se pece vzmže, zaež se pokaždé smeknutím klobouku slušn podkuje. Myshm, že v Uhrách hluchoi

nmý

stane se výmluvným. Velmi rád chodím do tam dozví nco o národu

národních museí,

—

lovk

se

vyjma v eském museu, kde jsem se dovdl, že pomocí palcát se kosti tloukly a pomocí popelnic že se kosti zas pochovávaly. V uherském národním museu vidl jsem ale jednu zvláštní znameVydobyli kdes v Uhrách, ze zdi njakého hradu, zazdného mnicha. elisti jeho byly po stranách proraženy sponami, na sponách etz, na etzu zámek, zkrátka mnich hubu na zámek, nebo zámek na hub, jak chceme. Huba i zámek jsou v museu, lid o tom mluví, mnoho mluví, a íká s velkou lítostí nitost.

kostru

ml

„Ten ubohý!" III.

Jarní soumrak snesl se na Jager, msto ist madarské Co platná noc, jen nemluvn nebo schoulená babika užije spánku perušovaného povykem nepokojtiých ulic.

obyvatelé chvjí se již v zimnici píštího dne, noc zdá se být jen stínem, vrhaným událostmi nastávajícího zápasu. Ti léta pracovalo se již ke dni tomu znenáhla, ti msíce s napnutím zimniním, posledních hodin musí se užít co nejpilnji, aby konec jižjiž dosažený náhodou zas z ruky nevyklouzl, žádná strana není si vdoma úpln jistého vítzství a kdyby sob byla ostatní

421

vdoma

rozhodné

i

ulovit a

v

innosti

celé

sice

snad se pece dá ješt menšina bude vtší. Komitéty jsou

menšiny,

njaká duše

nejvýš

napnuté,

ale

písném

v

„ouadování" je jen íslo 2., odbor poradní. Kdokoliv potebuje pouení, nechf zajde si do budov, v na kterých již ped tymi nedlmi byly prapory kandidátovy. Budovy ty jsou nití, na nž korteš první kišfálky nasazovat se nechával. Obyejn jsou to hospody, voli tu dostane vína, mnoho-li hrdlo ráí. Vína dodá kandidát nebo pívrženci jeho, musí ale dodat nejen dobrého vína, nýbrž nesmírn mnoho dobrého. V jediném Jagru spotebovala jedna strana 700, pravím sedm set sud vína za tyry nedle. Nikdo sob nemže pomyslit, jak se tím skvostným mokem plýtvá! Nave/.e se na vozích, sudy se svalí a vzpímí, dno se vyrazí, každý nabírá, ím chce, lahví, džbánem, hrnkem, kloboukem, napije se jednou, ostatní teba vylije a zaryí „éljen"

nem

!

Povalí-li

škodí

—

sud,

celý

„uherská

K

naopak: „éljen!"

libace"

ta

také ne-

.dobrým vtipm"

náleží,

na vozy, rozhoupají sud, že V zemi, kde pro hrímavé „éljen" odletí, se rozbije ví co vína se ron v kyprou nedostatek nádob zem vypouští, není to pepych práv pílišný, víc škoda je výtené, zdravé, mladé, o sud než o to víno, „zletzt gwachsen", jak budínští Švábové íkají. Ale jiné vci stojí více penz; za to, aby první prapory visely více stech, vždy se zmínných budov, platí se po pti majitel sob pece zbryndá pátelství na njaký as. že

vylízají

chlapíci

silní

—

!

bh

a

i

mn

hodnovrn, že leckterého kandidáta Povídalo se „již nemže nikdo kandivolba 60.000 zL i víc dovat než velký bohá," bdují praviáci. Ale na levici

—

stojí

prošel

pece mnohý,

Mezi íslem

2.

který

pranieho nemá.

komitétu pravého a íslem

2.

levého

422 je živé vyjednávání, ale

odmené,

kavalírské, jako mezi

sekundanLy souboje, jemaž více ubrániti nelze. Obec urila volim dv od sebe odlehlá prostranství za shromáždišt, o ta se losuje. Pak se losuje o to, í prvod se díve ráno hne k obecnímu domu, pak o lo, na kterou kdo stranu obecního dvora se postaví. Ostatní lenové komitétu, odbory íslo 1. a o., jichž „ouadování" pi zejtejší volb seznáme, rozbíhají se mstem Všechny hospody a kavárny jsou natlueny, a psobí. z dveí a oken valí se smrdutý dým z tabáku a parného dechu v žlutých kotouích. Všude hrají cikáni nebo pak totiž eská banda, hraje csárdás, , švábská" csárdás až do bílého dne. csárdás, pak zase csárdás Mezi csárdásem je samé „éljen", a když hudba pestává, zane zpv ve sboru samé barytony. Dnes se nezpívají jiné písn než hymny velebící kandidáta vlastního a satyry na kandidáta protivného. Nkde vzrostly samy, ostatních dodala literárn agitující fabrika. Žádné podezení není tak prosaické, aby nemlo místa v .poezii" volební, „ruské ruble" a , pruské tolary" cinkají veršem, každá „myší" nebo podobn písloka 7a('íná „chroustem," jemnou nmou tváí, refrain sloky dovolává se autority: poznáváš praviáky. ..Povídá to „Borszem Janko!" nadávkn tak Leviáci nejsou stydlivjší. „Gubajóska" obsažná, že se ani peložit nedá zní to na poátku, „gubajóska" uprosted a .gubajóska" na konec. Ulicí kráí vysoký muž v elegantním dohnánu. Krok jeho se staví, když pichází ke kavárn, z nížto zní posmšná píse na stranu, ku které vytáhlec v dohnánu Péra na kalpaku náleží. Dlouho se nerozmýšlí a vejde.

—

—

—

—

—

jeho

mu

zvstují, vstíc.

kam

náleží,

„Snad

protivník Váš, k

Vám

mn

—

demonstrativní „éljen!"

pec

dovolíte,

promluvil!?"

huí

abych také

já,

— „Haljuk!" (slyšme!)

423 zní to ze všech stran,

—

„Nevíte, jak nyní

my

Uhri ve

svt stojíme!" — Jeden hlas: „O víme vehni dobe!" eníka to neplete, mluví dál, pichází znenáhla do ohn, jeho

—

slova iní patrný dojem, již dojem unášející valóban!" (ovšem ovšem!) volají na nho odevšad, objímají, poklepávají, tisknou ho ted, ted okamžik, myslí sob eník, užije smlého je pravý obratu ke svému kandidátu, chopí se íše .,éljen N. N. !" zvolá z plných plic „éljen" volají kolem z plných plic, ale ,éljen" druhému „N. N.", tomu svému. eník nevzdává se ješt nadje. „Ale Vy prohrajete na všechen spsob. my máme vtšinu jistou, lip ." „A neprohrajem!" zahmí mu v tvá sedlák, svorn známý po vkolí bohá, ,o tyry sta zlatých se vsázím, že neprohrajem, a na šedesát sud vína nepijde z rána jsou zde!" „Eljen!" huí to kolem a sedlák je ve výši na ramenech šedesát sud Z elegantnjšího hostince jednoho zaznívá cikánská hudba. Gsárdás za csárdásem, ale žádné .éljen", v mezerách žádný zpv. Vejdem do vnit. Stoly jsou prázny, jen u jednoho sedí dva magnáti, pkní lidé z njakých ddin blízkých. Oba se opírají lokty o stul, zarostlá tvá jednoho divá se sniv nkam v neurito, druhý hledí do tabule, jen když cikán trhne mocnji smycem, vyzdvihne se tmavé oko a zajiskí. Primista cikán sedí vedle nho a škube mu ty divoké melodie, ty zoufalé stesky pusty zrovna do ucha ostatní cikáni modern obleení, mstskou zimou na židovský typus vybílení, stojí s houslemi a basami trochu opodál, vedou improvisovaný prvod k improvisované melodii; je to neladné a pec unášející, divoká vichice k zoufalcov písni. Pechody jsou skoky vichru z lesní výšiny „igen

—

—

—

—

—

—

asn

—

mn

—

!

;

Neruda, Sebrané spi8y V.

28

— —

424

na výšinu, a mezi tím stálá žaloba a krvav bolestný vzkek. A když zvuky domírají, jako by lovka do dálky vábily, zachvje se magnát a položí ruku na cikánovo Po každém csárdasi letí bankovka. rameno. Jsme již unaveni, jdem na lože. Bude to divná noc! Z dálky hluí provolávání a skípe hudba, pod okny peletují písn, hned sborem, hned hlasem osamlým. se nesou ty madarské písn, vru pkn, ale všechny jsou tak teskný, tak do pláe Slyšeli jsme již, že nejstarší památka madarského jazyka je modlitba. „Sermo sup. sepulchrum" zní její

—

—

Pkn

!

nápis

—

„modlitba úmrtní". Tón úmrtní, elegický, nezní provívá vše, zní ve všem snad jednou s národem?

—

smírn melancholický až dozní

—

—

—

IV.

Jagerské vylily

ženy jsou historické.

Za tureckých válek

nesmírn mnoho vaící vody a rozpuštné smoly

na holé hlavy šturmujících vících; a vyobrazení horké akce té najdeš v každé madarské hospod naproti druhému nevyhnutelnému obrazu „Pétófi Sándor opouští domov v popedí básník jak by od fciséra a s nejsvj" delším rozkrokem na svt, v pozadí domek, matka, vlastn zástra pes obliej, otec, vlastn nco jako vousy. A podnes jsou jagerské ženy plny chuti k politickým inm. Sotva že s rána zaznly první rány z hmoždí po prvních pišlo pak nkolik set po-

—

—

—

sledních sotva že se sešlo nco muž, již tu b)^ly také ženy a vnily prapory, na každý prapor dva ženské vnce, byla jich fra. Ale jagerské „ženy z lidu" jsou nejrozhodnjší leviaky, sopránky jejich, nkdy také

425

soprány v nejrozhodnjším smyslu, opanovaly celý tábor

mužských

—

éljen Csíky!" ..nemkell Szalay šviháno do výše. Prostranství bylo jako kalejdoskop. Kolem do kola lítalo banderium csikošské, široké nohavice, bílé a široké vlastn rukávy csikošft vlály vzduchem a ze sedla z místa, kde by mlo být sedlo, jehož, jakož také tese vzdvihal trojbarvý prapor men, csikoš ani nezná s nápisem. Elegantnjší banderisté v moderním národním kroji, s šerpami pres prsa, ohnutou uherskou šavlí po boku, Brzy je poádek prvodu zcela projíždjí se v adách. hotov, za nadšeného provolávání hne se prvod ku pedu, v ele jeho kráí banda cikánská, skípajíc Košutv marš na housle a hluše o cikánské bicho resonující basu. Dnes jsou cikáni v uniform: zelené kabátce s širokými bílými šrami, pilehající ervené spodky do vysokých husarských bot. Kudy prvod se bére, všude nadšení, všude provolávání z oken, vyjma okna Szalayist, demonslrativn zavená, ekající na prvod druhý. Csíkysté vnikli prjezdem do obecního dvoru, pepaženého vojskem na dv ásti, a musí hned všichni na stranu levou, kamž hudba, ženy a dti jdou s sebou. Ješt jednou si zahmjí „cljen!", pak si odpoinou, budef práce éljenove beztoho ješt dosti mnoho. Avšak již je slyšet prvod druhý, již vniká do dvora, naplnil tsn svou stranu ob bandy zavíily, oba tábory zahmly, hluk, že bubínek v uchu prasknutím hrozí, že oi se motají v dlcích, trvá nkolik minut, pak sklesne o nco, aby ale v „normální" té síle již pak trval po celý den, po celý veer, skoro do bílého rána. Z pavlánu ouadního kidla vyhoupla se tabulka s nápisem, že zaíná v abecedním poádku volit „první

barytonii.

fielo jako by brzy pestré a

biem mnivé

—

—

—

23*

426

tvrt mstská". V Uhrách, kde jsou dva až ti tisíce pi nejmenším všude, musí být k vli poliodU voh, i aby vbec konce se došlo, poádek co nejpísnji uren. Je ve všem ode dávna kamenný konstituní zvyk, lidu již vrozený. Odbor ísla 1. agitaního komitétu sedl na hoe v hlavní síni, k níž jen tžko zástupy a kolem etných vojenských stráží lze se protlait, a když se zase vytlaíš, jsi jak by t z vody vytáhl. Volební listiny jsou dávno již k všestranné spokojenosti vypoádány, komise hledí jen na ádný prkaz pedstupujícího volie. Voli musí hlas svj dát zcela voln, netrpí se zde pražádného nátlaku. V Pešti jmenuje voli kandidáta ústn, v Jagru je ješt dle starého zvyku vedle volebního sálu malá síka volební, v níž je voli se svým svdomím sám. Díve dvoje osudí s jmény obou stál v síce té stl a na kandidát; do jednoho z osudí hodil voli kuliku svou, od komise obdrženou, a šel. Stalo prý se ale, že leckterý voli vstril kuliku místo do osudí do své kapsy a pak ji dole prodal druhé stran, která ji do svého osudí pak zafedrovala nkterou svou vrnou duší. Aby se tomu pedešlo, dostává ted každý voli šest stop dlouhou hl,

voh

nm

už bidlo, a v síce stojí dv prostranné skín pramalinkými otvory. Který kandidát má absolutn více deva, vyhrál. Rozptýlení hlas je takka nemožné. Jen proklamovaní kandidáti se pi-ipouštjí a kdyby nkde

tedy s

kandidát tetí a získal sob hrstku lidí, však ješt nechají íci. Vždy asto, když i proklamovaná strana vidí. že je v menšin tak trochu smšné, odmlí se a nechá kandidáta druhé strany zvolit aklamací Také je zákonem ureno, že volba, jednou zapoatá, musí nepetržit pokraovat pes noc a den až k svému konci. Na tom se zakládá také lecjaký manévr. vystoupil

ti

sob

!

427

mn

jisté msto v Uhrách, kde strana se vidouc nebezpeí, zapálila stodolu, aby zmatek požáru perušil volbu. Avšak druhá strana jen se zeptala, která že stodola, nechala hoet a volila dál. Mezitím se ustálil ve dvoe obraz, uherská „fidlovaka", národní slavnost. Pi poádku volebním dle tvrtí není sice teba, aby zde byli stále všichni, ale je kdož by dnes pracoval, když už nepracuje msíc! jich zde stále plno. Prapory se rozestavily u zdí, nebo rozvsily po výších nebo se procházejí dvorem, aby praporeník se ohál. Když jedna banda pestane hrát, odpoví hned druhá, hluk je poád. Prší skoro stále, jen na malou chvilku problyskne slunce: ale když problýskne. zvýší se veselost, a když se zase schová, veselosti neubývá. Je zde samý „lid", pravý lid madarský. Malé, podsedlé, silné postavy, skoro tyhranná, žlutavá tvá, erné ohnivé oi kosou, žádné vousy, jen pod nosem sválo vitý tenké knírky, krátké, rovné jak pravítkem Obleen je dnes skoro každý sváten, v bundách lid. talíovými, kiklavými kvty posetých, tak že obraz jako vesnický šátek, jen nkterý má svou šubu, obrácenou erným kadeavým beránkem zevnit k vli dešti. Procházejí se po skluzkém dláždní, s vinní lahví v ruce, pipíjejí sob, zde na té stran je samý „pajtáš" a na druhé také. Mezi nimi stojí tuné ženy v šátcích na hlavách a procházejí se silnoboká dvata bud prostovlasá, bud v tmavých, tuhých, na zad táhle a kuželovit vybíhajících epcích. Dvata jsou nejneposednjší ást. Pijímají pípitky muž. strkají jedna druhé marcipány za adra, a když spustí banda njakou pknou, chytne družka družku za rameno, tato onu za pas a taní csárdás, na míst pec asi tak velkém jako talí. Náhle spustí na pavlán byl cikáni tuš, všechny hlavy se obrací

Jmenovalo jedna,

—

—

—

—

428

—

vyhoupli ho na ramena, vystoupil Gsíky, jejich Csikj .,éljen Csíky! jeho prošedlá brada kývá v pozdravení hlava ti jde již zase kolem. éljen!" é Ale jako v živoucím pekle je v prjezde, vedoucím do dvora. Jen s nejvtším namáháním se protlaíš, zde není vojska, zde mají strany „pré" a mužští se sem cpou nej radji. Strany stojí mocn a tsn proti sob, do dlouhých rozklad se zde nikdo nepouští, jen „Szalay!" to ryí „Csíky!" „Szalay!„Gsíky!" „juj gyalázat!" (fuj, hanba!) a slina letí ti pes hlavu. Zde je náruživost napnutá, je vztek, zde jiskí se oi, zde skípou zuby, sahá ruka po noži v bot Rozechvní šíí se od obecního domu mstem celým, vše se tese jako živé maso, jako obnažený nerv na vzduchu. Dvata stojí ped domy a volají na kolemjdoucí „éljen Csíky!", kdo t potká, provolává Gsíky

—

—

—

—

—

—

—

—

— —

nebo Szalay.

lenové agitaních odbor ísla 3. lítají mstem, aby zvstovali, která tvrt, které písmeno, a pohádají otálejících. „Jak to stojí?" „Tuze se musíme sebrat!" odpovídá agitátor a na druhou otázku odpovídá už „nincs idom" (nemám asu) a letí dál, aby ml honem ješt e. Hospody a kavárny jsou natlueny, samá píse, samé éljen. Jen na kázání v pekrásné bazilice jagerské sešel se malý hlouek, ale i tomu káže kazatel ohnivý

e

—

je samý „Magyarország". Uvnit obecního dvoru stále tentýž

a jeho

obraz. Pešel tentýž obraz, den, nadešel veer, rozžhaly se pochodn jen že stupovanjší, v živém ohni smolnic, s velkými

—

he. Odbila plnoc, odbila jedna — druhá — nastalo ticho. Volba je uvnit skonena, dopoítávají se hlasy. Lid jen šeptá — tu vystoupí komisa na pavlán — „Zvolen Gsíky!" — ob bandy spustí ale tón

stíny v divoké

síní

tuš,

429

otásá budovou a letí ven, msta. Plamenné jazyky pochodní zatoí se vzduchem, vtšina Szalayist sundává péra, vše se hrne ven, z kaváren a hospod vyletí lidstvo,

hromové

zaniká,

^éljen!"

zalehá do nejodlehlejších ulic

z

dom

vyjdou

—

Csíkyho

mladí

staí

—

Jager

se

valí k

domu

Druhého dne jen ješt prvod jagerských žen, s ženmužové zaínají ským banderiem v ele, k Gsikymu pi vín již úvahy své o píštím snme, jenž dle zákona tetího dne zane ticátý den po skonených volbách odjíždjí všichni, jež byly jen volby sem pivedly — a korteš vyjede zas na zámek nkterého politického pítele, aby se tam ml dobe a pracoval nové ti roky.

—

—

Szerencsés ulát!

Dodatek. (Éljen Jókai Mór!)

zala volba terezínských Peuž zavela pchota dvojnásobnými adami veškeré vkolni ulice, mimo to

V

šan

hodin

šest

v

s

„Stelnici".

rána

V pt hodin

brusu novým zábradlím opatené, etní se na svých koních, aby alespo nco volného místa opatili, péry a stuhami ozdobení sízenci Jókaiovc i Gorovéovc snaží se vyhnat z obražených místností ty, kteí se tam nejspíš už o pl noci byli dobyli, a v Královské tíd hromadí se sta lidí, ze set dvojnásob tolik, a ze deset tisíc se stávají tisíce všech hrdel, jakmile hmoždíe daly znamení k volebnímu prvodu, najednou zaryí, zahuí .Éljen Jókai Mór!" jakoby zvukem táiilých obrovských trub, jako by hukoteni

kládovým, kyrysníci

z

toí

—

—

bouného

moe — prvod

je

ukonen.

„Eijen

Jókai

!

430

—

hodina po hodin ale huí stejnou silou dále mine, nadešlo poledne, ryk se neseslabil, nadešel veer, hukot trvá stejnou silou dál, je již plnoc, je druhé ráno, je druhé poledne, Jókai vyhrál a byla-li posud bou. ted lovku jde hlava kolem, to nadšení má orlí peru, Nu chvála bohu je-li srdce cizincovo letí s sebou. pravda, co praviáci tvrdí, že leviáci Jókaiovci agitují již o tyry nedle déle než oni, a to s nepomrn vtší náruživosti chvála bohu, musí to být náruživost, když jí pro dnešek ješt tolik zbylo Strany jsou skoro stejn silný, která vyhraje, vyAle pi levé stran je „lid" hraje jen o málo hlas. a tedy neoblomná, hlasit upímná dvra ve vítzství, pi druhé stran je „intelligence" a tedy stejná sice odhodlanost k boji, ale mlenlivá; ob strany svtí svátek, vykonávajíc dnes nejpednjší právo konstituních oban, ale levá strana teprv vstupuje do života, teprv pracuje k vlád, je tedy mlada, veselá, taní a zpívá, druhá se bojí o svou vládu posavadní, je ticha, kvakersky ticha. Terezín je takka obalen troj barevnými prapory a stejn mnoho na nich nápis: „Eljen Gorové Mór!" Dole Gorové) i: „Éljen Jókai Mór!" (af žije Moric v ulicích je každý sváten obleen a každý ozdoben trikolorou nebo alespo péry co odznaky své strany; ale zde dole je již valný rozdíl, bílá péra s nadpisem „Gorové" jsou jen na hlavách pravých voli „praviák", bílá a zelená s nápisem „Jokai" jsou ale na hlavách voli i nevoli „leviák". strany mají slavný, velkolepý prvod uspoádaný, se sterými prapory, mají etná banderia, v ele svém cikánskou hudbu, na konci dlouhou adu povoz.

Mór!"

——

—

—

Ob

:

431 ale Jókaiovci mají vše o

mén

poznáníko, abychom tak ekli,

mezi ekypážemi jedou také naplnné omnibusy. Gorovéovci byli v tom šfastni. že sob vylosovali, že o pil hodiny díve smjí se ze svého shromáždišt (taktéž losem ureného) pohnout k cíli, alespo kousavou satyrou jen smíchem, je uctil špalír lidu a voláním: „A žije Jokai!" Kdyby bylo nadšení prvodem Jókaiovc už bylo vystouplo na vrchol svj, prošli. Gorovéovci jedou bez hlesbyli by špalírem nutí, ani nemávnou svými prapory, jen se pohrdliv usmjou té stran „bosých", jak íkají leviákm vbec, když piskoí k ekypážím houf „pionér budoucnosti", totiž pán kluk, a jim s oima hnvem se jiskícíma, s pstmi keovit zafatými do oí volá: „Nemkell Pecsoelegantní,

—

h

Mór"

(Neteba

nám

vics,

éljen Jókai

atd.)

Dorostlí volají s nedorostlými, název ten berou jsme bosi!"

„My

—

!

šosáka,

posmšn již

af žije

pidávají za název

estný, po píkladu sanskulot. Prvod první projde vojskem a postaví se za zábradlí, za ním pijde prvod druhý na místo své, mezi obma stranami je valná prostora, naplnná k tomu ješt vojskem. Do volební sín pouští se vždy jen po padesáti voliích, padesát levých, po nich padesát pravých, aby se nesrazili. Voli prokáže se komisi, sesazené stejným potem levých, volebním svým lístkem, jmenuje, koho pravých voh, komisa ustihne jeden ržek listu (lístek platí také již pro píští volbu obecní a t. d.) a voli je požádán, aby se ihned bral druhým východem pry. S kuponovaným lístkem svým nemže pak ani voli více zpt do ulic vojskem zabraných. Uvnit ohrady je vzorný klid, za to je tím vzornjší a veselejší neklid mimo ni. Nic lidu neujde, aby nedodávalo nových pobídek k stále huícímu „éljen". Nikdy i

432

Jókaiv „Uslokos" nekokrhal tak vesele jako dnes jeho pívrženci. Pomalu se probírá jízdný pandur lidem, volá své

„kérek"

(prosím)

vítá a sprovází ho.

— —

„éljen

a

Magyar-huszar

!"

Kde známý spatí známého, pozdra-

vuje ho éljenem a podává mu srden ruku, ale levou. Zde se prodírají ,kortešové" davem a rozdávají JcSkaiovská péra tm, kteí jich ješt nemají. Tam stojí u nároží a rozkládá poslouchajícím, že Jókai je muž z lidu. Gorové ale jen ministr, „Vidli jste už dva oblieje, nkdy", praví, „lovka, který by

mšan Nmec

ml

nebo dva žaludky? Nu a Gorové íká nám, že žaludky k smíchu, ministr chce být zárove

—

—

má

dva

mužem

hehehe!" smje a propukne v nové „éljen Jókai Mór!" Preclíká toho použije a odporuuje nejbližším své erstvé „preclíky jókaiovské". Fotografové nadlali tisíce podobizen Jókaiových a vyslali s nimi prodavae za nkolik kloboukem minut je vše rozebráno, za kalpakem, epicí z

lidu

Dav

se

;

i

erná a

V tom zazní „éljen a cilindér!" smíchem opakují. Žid s cilindrem, za nímž

se visilka Jókaiova.

davy

to se

Má

Terezín péra jókaiovská, musí za volání dav veskrz. mnoho židovských obyvatel a polovika jich drží s Jókaiovci, druhá k pravici velmi rozumné, že ne? Však

—

ani nejrozhodnjší Gorovéovec nesmí zcela

—

„ni

nejhodnjší

nemže

—

žít

chladn kolem

v míru, když zlému sousedu

praví Telí a Goiovéovec nemusí sice volat, alespo usmát se musí. Volající se ovšem stídají, kdo má jen na chvilku as, pibhne. Je odpldne, ve Františkovu pedmstí už

se nelíbí,"

ale

Vidács vyhrál, leviáci tamjší se rozdlili, aby navštíví i „bosé" v Josefov a Terezín. Také bnnderia joseíbvská pijíždjí na návštvu terezínských levých, volají „éljen Jókai" a odpovídá se jim „éljen Czernátony". Banderia

433 terezínská projíždjí zase ulicemi svého

V

msta

a udržují

uhc hraje

si na sta kluk, na Gorovéovce a Jókaiovce, Gorovéovci jsou na pólo dobrovoln, ale pece notn biti,

/sude

ruch.

jedné

z

nejširších

V druhé ulici jsou davy lidu skoro jako v tíd Koí jede jimi s omnibusem jako vztekle. Voláním vyschlo koímu hrdlo, že vzdor hojn užité vláze

hlavní.

už

jen šeptá; ale nadšen hází kalpakem tam, kde provolávat, nedívá se na cestu a vjíždí s nejvtší prudkostí do pijíždjících kyrysník, dstojník hrozí šavh, ale již je lid mezi vojáky a vozkou. Kruhy neklidu jdou dál a dál. Zašli jsme k vedlejší dráze koské, abychom v blízkém „mstském lesíku" pešfském trochu Sotva jsme zasedli za stl, vejdou za námi se zotavili. banderisté a pistupují k nám. „Prosíme, pánové, už jste „Nejsme bohužel volii." voHli? „A vy, pánové?' „Ješt ne." „Tedy honem, pánové, Jókai je v nevinní

již

sluší

—

bezpeí

—

—

!"

Smráká

se již, z dílen a továren pihrnuli se dlníci. dlouhé Královské tídy rozžehli se pochodn a ozaují malebn Stelnici. Ostatní tída je jak by na-

Na

konci

etné silné vojenské hlídky jen Jókaiovci pohybují se v houfech, náhle se zarážejí ped lékárnou, jejíž majitel siln pro Gorové kortešoval, a spustí upímnou, co nejvydatnjší vojenské hlídky jdou klidn kolem. Studukoiinu jící taktéž houfn pecházejí s osvtlenými transparenty sem a tam, zpívají písn na oslavu žurnalisty Jókaie a na potupu ministra Gorové, pak pjí zbožn „Szózat" tluena lidstvem, tak

pracn

že

se protlaují.

—

a zahýbají do ulice jiné. Gorovéovci užívají postranných ulic, aby pro druhý den nalepili plakát ve prospch svého kandidáta; ale sotva odešli, již jsou plakáty íhajícími Jókaiovci zase strženy.

!

434

Po celou noc stejn

živo a když

rozbeskne druhé

ráno, je tak hluné, rykuplné jako ráno pedešlé. Verejší bojovníci jsou sice již na dobro chraptiví, ervené, nevyspalé oi již jen s namáháním dívají se kolem, ale z

ostatních

pedmstí

a

tvrti,

kde

volba

vesms

již

verejškem se ukcnila, pišla pomoc víc než vydatná. Zápas volební vlastn tcprv nyní dostupuje vrchole, tžce nemocní dovážejí se na zápasišt, napnutost je zimniná. Konen již po poledni odevzdán poslední hlas. Zpráva o tom peletí mžikem ty tisíce, vše umlkne, druh druha drží za ruku, vše hledí k Stelnici. Najednou se tam objeví jezdec, kalpak jeho letí vesele i

—

—

—

—

do výše je to banderista Jókaiovský hrom se rozlehl tídou, okna se otásla co kdo do toho hromu zavolal, nikdo neví, ale soused tiskne souseda k prsoum, zraky jsou zaroseny a vše na okamžik rázem utichlo. Mžikem zmizely prapory Gorovéovské, v Terezín není víc dvojích myšlének, není stran, je jen jedno éljen, jedna píse, jedno obejmutí

—

—

OBSAH. strana

Ciiihiatl Studie orientálni

Athény Život na

3

52 71

moi

Joppe V judských horách Jerusalem

Prplav suezský

,

Masr el Kahira Neapol Mrtvé

msto

Kimské

elegie

Benátská zrcadla Terst

Obrazy

z

Krajiny

Nártky istriánské Podél Uny Blehrad Bukureš Peštské

listy

Uherské volby

88 108 115 122 156 171 198 221 234 255 294 312 324 344 374 380 395 410

/•í

yyf

FG 5038

Neruda, Jan Sebrané spisy

1892 dil 5

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY